040-045_Horinek 19.11.2009 18:32 Stránka 40
Zdenûk Hofiínek
Od Sofokla k Dürrenmattovi
1. Literární detektivka (aÈ román nebo povídka) je pfiíbûh. Ov‰em pfiíbûh zvlá‰tního druhu: hlavní (a jediná podstatná) událost se uÏ stala, stojí na poãátku jako úkol k fie‰ení. Jako v hádance, av‰ak pfiedmûtem je tu událost váÏná nebo i otfiesná, pfieváÏnû zloãin, hlavnû vraÏda. Jedinû taková hádanka je s to nejen budit intelektuální zájem, ale i vytváfiet poutavé a trvající napûtí. Lu‰titelem detektivní hádanky je postava detektiva. Vût‰inou jedince, protoÏe kolektivní pátrání provozované kompetentními institucemi (policií, ãetnictvem) znesnadÀuje ãtenáfisk˘ pfiehled a je vhodné spí‰e pro kriminální román, kde nejde tolik o vyfie‰ení hádanky, o odhalení, kdo a proã vraÏdil nebo loupil, jako o proces lapání pachatele. Pfiíbûh se vypráví jako nûco, co se v minulosti stalo (princip epick˘), ale mÛÏe se téÏ aktuálnû dít (princip dramatick˘). Dramatické jádro pfiíbûhu umoÏÀuje promûnit epiku v drama. Problémem se v takovém pfiípadû stává postava ãtenáfiova prÛvodce a zprostfiedkovatele pátracího procesu – postava detektiva. Nemá-li se naduÏívat postup zcizujícího komentátora, pak nezb˘vá neÏ detektiva odsunout do ústraní, aby se pfiíbûhu nepletl pod nohy. Optimální fie‰ení nalezl kupodivu prastar˘ fieck˘ dramatik, jehoÏ stûÏí budeme povaÏovat za detektivního klasika. A pfiece uÏ Sofoklés ve své vrcholné tragédii Král Oidipús uãinil rozhodující krok, kdyÏ promûnil detektiva v dvojnásobnû dramatickou postavu tím, Ïe ho ztotoÏnil s viníkem. V fiecké tragédii se ov‰em pradetektivka kfiíÏí s m˘tem, jehoÏ nástrojem je v daném pfiípadu nûkolikerá vû‰tba. V˘chodiskem dûní není individuální zloãin, ale zloãinem podmínûná situace obce. OidipÛv ‰vagr Kreón pfiiná‰í z Foibovy vû‰tírny v Delfách zvûst o zavraÏdûní pfiede‰lého vládce Láia: “A vrahy, z jejichÏ rukou pfiijal smrt, / nám ztrestat jasnû nafiizuje bÛh.”1 Oidipús slibuje vypátrat viníka za kaÏdou cenu: “Chci zkusit v‰e. Buì s boÏí pomocí / nám ‰tûstí svitne, nebo 40
padneme!”2 Pokynem shora je tak motivován proces detektivního pátrání. Oleje pfiileje hnûvná reakce uraÏeného vû‰tce Teiresia, která obvinûním samotného Oidipa v˘sledek pátrání pfiedjímá: ...“ty sám jsi hfií‰nou skvrnou otãiny! [...] hledበvraha, kter˘m jsi ty sám! [...] s vlastní krví hnusnû obcuje‰!”3 Politik Oidipús chce vidût v obvinûní úklad KreontÛv, ale spravedliv˘ muÏ a velk˘ lu‰titel nehodlá kapitulovat ani pfied touto osudovou hádankou. Pfiíbûh krále Oidipa lze vyprávût dvojím zpÛsobem. První postihuje fabuli, souhrn událostí v ãasovû pfiíãinném sledu: Thébskému králi Láiovi bylo vû‰tûno, Ïe ho vlastní syn usmrtí. KdyÏ se dítû narodilo, mûlo b˘t na pokyn matky Iokasté utraceno. Ale LáiÛv sluha, kter˘ byl povûfien tímto úkolem, se slitoval a pfiedal dítû past˘fii korintského krále Polyba. Polybos pfiijal nalezence za svého a dal mu jméno Oidipús. KdyÏ chlapec dospûl, obrátil se v pochybách o svém pÛvodu na delfskou vû‰tírnu. Dovûdûl se, Ïe zavraÏdí svého otce a oÏení se s vlastní matkou. Opustil proto domnûlé rodiãe. Cestou se náhodou setkal s králem Láiem a v hádce ho zabil. KdyÏ nedaleko Théb rozlu‰til hádanku Sfingy a osvobodil tak mûsto od obávané nestvÛry, odmûnou získal trÛn a ruku ovdovûlé královna Iokasty. Po letech jeho panování postihl Théby stra‰n˘ mor a vû‰tba prozradila, Ïe zemû nebude zbavena této metly, dokud vrah LáiÛv nebude odhalen a potrestán. Oidipús zahájil pátrání, aby se posléze dovûdûl, Ïe se sám dopustil kralovraÏdy a krvesmilstva. Iokasté se obûsila. Oidipús se oslepil a ode‰el do vyhnanství. Druh˘ zpÛsob podání tohoto pfiíbûhu zaznamenává posloupnost vlastního dramatického dûje: V Thébách vypukl mor. Král Oidipús poslal svého ‰vagra Kreonta do Delf a dovídá se, Ïe pohroma skonãí teprve tehdy, aÏ bude potrestán vrah krále Láia, údajnû Ïijící v Thébách. Oidipús vefiejnû vyslovuje kletbu nad neznám˘m viníkem. Nechá si pfiivést vû‰tce Teiresia, aby se dovûdûl jméno vrahovo. Vû‰tec se zdráhá
040-045_Horinek 19.11.2009 18:32 Stránka 41
odpovûdût, teprve kdyÏ je králem tûÏce uraÏen, obviní z kralovraÏdy samotného Oidipa. Ten zprvu odmítá vûfiit obvinûní, vidí v nûm úklad KreontÛv, ale vyprávûní Iokastino o okolnostech Láiova zavraÏdûní a zejména svûdectví posla z Korintu (z nûhoÏ se vyklube past˘fi, jenÏ zachránil novorozenci Ïivot) a Láiova sluhy (kter˘ se nad dítûtem smiloval a pfiedal je KorinÈanovi) mu postupnû odhalují stra‰nou pravdu o vlastních nevûdom˘ch vinách. Z Oidipova domu pfiichází Posel a podává zprávu o Iokastinû sebevraÏdû a Oidipovû sebeoslepení. Prozfiev‰í slepec odchází do vyhnanství. Dramatick˘ dûj zde nerealizuje fabuli pfiímo, aktuálnû – fabule se skrze nûj pomocí vû‰teb a svûdectví vynofiuje na povrch a skládá v logick˘ celek. Dûj odhaluje fakty, které se v dramatu pfiímo nedûjí, ale o nûÏ v dramatu jde. Drama má svou historii, zaloÏenou na logice událostí a faktÛ (ãasovû-pfiíãinná logika fabule, typická pro epické podání událostí) a svou technologii, spoãívající v logice dramatického dûje. Rozuzlení je v˘sledkem úplné rekonstrukce prehistorie dramatického dûje. Fabule rovná se poznaná pravda. Král Oidipús je typem analytického dramatu, jehoÏ dramatick˘ dûj zaãíná vlastnû v závûreãné fázi rozvoje fabule a spoãívá – podobnû jako u detektivky (i s pouÏitím typicky detektivních “stop”: probodené nohy novorozence Oidipa) – v procesu postupného aktivního poznání událostí, jeÏ v˘chozí stadium dramatického dûje pfiedcházely. 2. Zakladatel a zákonodárce moderní detektivky Edgar Allan Poe postupuje v klasickém dílku VraÏdy v ulici Morgue obdobn˘m zpÛsobem. Po úvodních postfiezích o analytick˘ch schopnostech nás vypravûã seznamuje s jejich pozoruhodn˘m nositelem – panem C. Augustem Dupinem. Po malé demonstraci jeho poznávací vlohy (která se jeví jako ãtení my‰lenek, ale je v˘sledkem pfiesného pozorování a jeho vynalézavé interpretace) pfiichází na fiadu vlastní pfiípad – hrÛzná vraÏda dvou Ïen v pafiíÏské ulici Morgue. Iniciátorem Dupinova pátrání není ov‰em mytická vû‰tba, ale moderní orákulum – tisk. Z novinov˘ch zpráv se detektiv-amatér dovídá podrobnosti o pfiípadu a jeho podivn˘ch, zdánlivû nevysvûtliteln˘ch okolnostech. Postupnû analyzuje jednotlivé zvlá‰tnosti zloãinu (to, co jej odli‰uje od toho, co je bûÏné): podivné hlasy, hrub˘ a vfie‰tiv˘ – u prvého se svûdkové shodují, Ïe patfiil Francouzi, zato o druhém soudí, Ïe patfiil cizinci, aniÏ znají jazyk, kter˘
se domnívají sly‰et; místo ãinu – zejména systém oken, vyvolávající otázku, jak mohl vrah uprchnout; zpÛsob provedení vraÏd, svûdãící o mimofiádné mr‰tnosti a síle, o zrÛdném, nelidském násilí, a pfiitom postrádající motiv (zanechané peníze vyluãují loupeÏné pfiepadení). Krok za krokem se tak pfiibliÏujeme poznání, Ïe vrahem nebyl ãlovûk. Nahlédnutí do odborné literatury umoÏní identifikovat jako vraha – orangutana. Dupinovu hypotézu, podloÏenou dÛkladnou anal˘zou, potvrdí pfiiznání majitele zvífiete, jehoÏ vlákal Dupin do pasti pomocí inzerátu, tedy opût prostfiednictvím “sedmé velmoci” – tisku. V proslulém eseji Filozofie básnické skladby charakterizuje Poe svou techniku sestavování literárního díla (dvojnásob platící právû pro analytickou detektivku): “Nic není jasnûj‰ího, neÏli Ïe kaÏdá zápletka opravdu hodnotná musí b˘t vypracována aÏ k svému rozuzlení dfiív, neÏ autor chopí se pera. Jenom kdyÏ máme toto rozuzlení ustaviãnû na mysli, dodáme zápletce nezbytného zdání dÛslednosti nebo dÛvodu, ustrojujíce pfiíhody a bûh celého vyprávûní tak, aby smûfiovaly k sledovanému cíli.”4 Nebo v Marginaliích aforisticky: “...spisovatelé románÛ by mohli ãasem dosíci svého úãelu, kdyby se fiídili pfiíkladem âíÀanÛ, ktefií pfies to, Ïe staví své domy shora dolÛ, mají dosti rozumu, aby zaãínali své knihy od konce.”5 V Poeovû klasické povídce najdeme zárodky základních detektivních konvencí, jeÏ vedly pozdûji k formulování jakéhosi zákonodárství, více nebo ménû závazn˘ch pravidel detektivní hry. Pfiedev‰ím jde o postavu velkého detektiva, jenÏ se svou privátní nezávislostí a originálním pfiístupem ku prospûchu a úspûchu odli‰uje od rutinní práce policie. Dále metodu prav˘ch i fale‰n˘ch stop, jejichÏ sledováním a v˘kladem se postupnû spûje k poznání pravdy a usvûdãení viníka (potrestání zÛstává mimo kompetenci detektiva). Je zde i zárodek postavy “Watsona”, s nímÏ detektiv sdílí své postfiehy a poznatky, jehoÏ ãiní postfiedníkem mezi pfiípadem a ãtenáfiem. DÛslednû analytická metoda, jak ji hojnû praktikoval Arthur Conan Doyle, se ov‰em hodí spí‰e pro drobnûj‰í epické útvary (povídky). KdyÏ se autor ve Psu baskervillském pokusil o román, musel si vypomoci postupy dobrodruÏného a stra‰idelného Ïánru. Akãní prvek se pozdûji uplatnil v románech Agathy Christie a do krajnosti rozvinul v právnick˘ch detektivkách Erla Stanleyho Gardnera, jehoÏ detektiv-advokát Perry Mason provozuje dÛmyslné kousky na samé hrani41
040-045_Horinek 19.11.2009 18:32 Stránka 42
ci zákona, nebo u Raymonda Chandlera, kter˘ nechává svého soukromého detektiva Phila Marlowa riskantnû bloudit dÏunglí amerického svûta a podsvûtí. Ne náhodou tato forma akãní detektivky tak pfiitahuje film a televizi. 3. Postupnû se utváfiející konvence detektivky dostaly v˘raz v pravidlech formulovan˘ch samotn˘mi detektivními autory. Po zfiejmû nejpopulárnûj‰ím desateru Ronalda Arbuthnota Knoxe je to napfiíklad ponûkud dogmatické dvacatero S. S. Van Dina a naopak liberálnûj‰í desatero Raymonda Chandlera. Pravidla jsou k tomu, aby se dodrÏovala. A poru‰ovala, nemají-li se stát svûrací kazajkou. âiní tak kupodivu i autofii detektivnímu Ïánru nejvûrnûj‰í. Zcela bûÏnû se (moÏná bohuÏel) poru‰uje Dinovo tfietí pravidlo: “Nesmí se vyskytovat láska. Jde o to, dostat zloãince za mfiíÏe, ne o to, dostat tokající párek k oltáfii.”6 Ale Agatha Christie (jejíÏ jméno si v˘jimeãnû nedovoluji pfiechylovat) se odváÏí poru‰it i nejzávaÏnûj‰í zásadu, kterou postavil Knox do ãela svého desatera: “Zloãinec musí b˘t nûkdo, o nûmÏ je zmínka brzo na zaãátku pfiíbûhu, av‰ak nesmí to b˘t nûkdo, jehoÏ my‰lenky bylo ãtenáfii umoÏnûno sledovat.”7 Uãinila tak v jednom ze sv˘ch nejzdafiilej‰ích dûl VraÏda Rogera Ackroyda. Pravidla mûní svou funkci a ztrácejí svou (byÈ relativní) závaznost v detektivkách urãen˘ch k jevi‰tnímu provedení. Literární detektivku plnû zavazuje DinÛv zákaz: “Pachatel by nemûl b˘t nikdy zji‰tûn v samém detektivovi nebo v nûkterém z lidí oficiálnû povûfien˘ch ‰etfiením.”8 V divadelní detektivce, kde detektiv nekomunikuje pfiímo s divákem, ale s rovnocenn˘mi dramatick˘mi partnery, tento poÏadavek neplatí. Vrah se mÛÏe za detektiva vydávat, není-li jeho status potvrzen autorem. Toho se dopou‰tí Agatha Christie ve své nejúspû‰nûj‰í, nikoli nejlep‰í, zato dlouhovûké hfie Past na my‰i. Deset mal˘ch ãernou‰kÛ (apo‰tolové politické korektnosti by je zfiejmû pfiejmenovali na Deset mal˘ch afroameriãánkÛ; nebo afroangliãánkÛ?) existuje ve dvou verzích, v románové a divadelní. V kniÏním vydání hry se uvádí: “Ten Little Niggers adapted from her famous best seller by Agatha Christie.”9 Z toho samozfiejmû plyne, Ïe román pfiedcházel hru. V obou verzích se vyskytuje postava detektiva, ale není to skuteãn˘ fie‰itel záhady, tradiãní Detektiv s velk˘m “D”, pouze jeden z fiadov˘ch úãastníkÛ ostrovního dobrodruÏství. Proces pátrání se ve hfie rozpou‰tí ve vzájemn˘ch akcích, roz42
hovorech, v˘sle‰ích, zloãiny se odehrávají zde a nyní ve svírající jednotû místa, ãasu a dûje, proces poznání spl˘vá s dramatick˘m dûjem. Okruh vzájemnû se podezírajících postav se stále zuÏuje, aÏ na minimum pfiiná‰ející rozuzlení. ¤etûzovit˘ princip vraÏdûní (uplatnûn˘ i v dal‰í detektivce A. Christie VraÏdy podle abecedy a praktikovan˘ bûÏnû i Van Dinem) umoÏÀuje stupÀovat napûtí a zdÛrazÀuje hrav˘ charakter detektivky. K tomu pfiispívá i pouÏívání dûtské fiíkanky o deseti mal˘ch ãernou‰cích, jeÏ se stává pfiímo akãním prvkem – ub˘vání figurek oznamuje kaÏdou dal‰í vraÏdu. Pojednání pfiíbûhu se v epickém a dramatickém podání li‰í. Román operuje vnitfiními monology, jeÏ dovolují pfiímo nahlédnout do psychiky postav. Ve hfie se tak dûje dÛslednû prostfiednictvím jejich jednání a chování. (Brechtovské zcizování se v Ïánru vyÏadujícím znaãnou míru iluze nemÛÏe stát bûÏnou praxí.) Klade to ov‰em zvlá‰tní nároky na herectví, jeÏ namísto odhalování charakterÛ musí mnohé skr˘vat – herci musejí balancovat na vratké hranici pravdûpodobnosti a pfietváfiky. Nûkdy to mÛÏe hraniãit s klamáním diváka. JestliÏe v Pasti na my‰i sledujeme dvû hodiny energické a rozumné poãínání údajného policisty, tûÏko se necháme v závûru pfiesvûdãit, Ïe jde o infantilního vraÏedného ‰ílence. Toto nebezpeãí v Deseti ãernou‰cích nehrozí: skrytá psychologie je dostateãnû motivována rozmanitû a bohatû diferencovan˘m pocitem viny jednotliv˘ch obûtí a taktickou pfietváfikou jejich fanatického likvidátora. Na rozdíl od ponûkud rozplizlého epického provedení s problematick˘m vyústûním má drama v˘hodu jevi‰tního uvûznûní “za zavfien˘mi dvefimi”. Sugeruje se tak pfiedstava jakéhosi posledního soudu – s katarzí, jeÏ rozuzlení sice konvenãnû, leã organicky korunuje. 4. Devalvace detektiva mÛÏe mít vedle pfiíãin technick˘ch i hlub‰í dÛvody noetické. Ve ‰v˘carském filmu Stalo se za bílého dne, jehoÏ scénáfi napsal dramatik Friedrich Dürrenmatt s reÏisérem Ladislavem Vajdou, detektiv (inspektor v. v.) Matthäi vraha holãiãek systematick˘m pátráním vysleduje, pomocí dûtské návnady vyláká na místo, kde ho pfiistihne tak fiíkajíc in flagranti. Zloãinec je podle detektivní konvence pfiesnû “vypoãítán” a usvûdãen. Film byl objednán s úmyslem varovat pfied nebezpeãím sexuálních zloãinÛ na dûtech. KdyÏ Dürrenmatt chvályhodnû splnil pedagogick˘ úkol, mohl s látkou naloÏit po svém a uplatnit pfii pohledu na detek-
040-045_Horinek 19.11.2009 18:32 Stránka 43
tivní konvence svou pfiíznaãnou skepsi. Na rozdíl od Poeovy povídky VraÏdy v ulici Morgue, kde je úvodem formulována dÛvûra v analytické schopnosti a racionální poznání, v Dürrenmattovû novele Slib vlastní pfiíbûh pfiedchází rozhovor detektivního autora s postavou oznaãenou jako dr. H., v nûmÏ b˘val˘ velitel policie Cury‰ského kantonu rozhofiãenû vyjadfiuje kritick˘ vztah k detektivním zvyklostem: “Vy stavíte svÛj dûj logicky; je to jako partie ‰achu, tady zloãinec, tady obûÈ, tady spoluviník, tady ten, kdo z toho má prospûch; staãí, aby detektiv znal pravidla a opakoval partii, a uÏ zjistí pachatele a dopomÛÏe spravedlnosti k vítûzství. Tahleta fikce mû dohání k zufiivosti. Skuteãnost má s logikou co dûlat jen zãásti. [...] vy spisovatelé jste pravdu odedávna vydali na pospas pravidlÛm dramatu. [...] Nûjak˘ kriminální pfiípad nemÛÏe vyjít jako poãetní pfiíklad uÏ proto, Ïe nikdy neznáme v‰echny nutné faktory, n˘brÏ jen nûkolik, vût‰inou právû ty vedlej‰í. A ta nevypoãitatelná náhoda, to nezjistitelné hraje aÏ pfiíli‰ velkou roli. Na‰e zákony spoãívají jen na pravdûpodobnosti, na statistice, ne na kauzalitû, hodí se jen v‰eobecnû, ne ve zvlá‰tních pfiípadech. Jednotlivec stojí stranou v˘poãtu.”10 Skeptické krédo je pak demonstrováno na vlastním pfiíbûhu, jehoÏ vypravûãem je ponûkud problematicky právû dr. H. Nemohl b˘t pfiirozenû u v‰eho, musel si vypomáhat rÛzn˘mi svûdectvími z druhé ruky i asistencí autora, kter˘ pfiiznává svÛj podíl na literárním zprostfiedkování událostí. Nicménû Matthäiho pfiípad v˘chozí tezi pfiesvûdãivû dokládá. B˘val˘ policista, operující zprvu osamocenû jako detektiv amatér, pozdûji s v˘pomocí policie, se s fanatickou posedlostí snaÏí splnit slib, kter˘ dal jedné z postiÏen˘ch matek – Ïe vypátrá viníka. Krok za krokem trpûlivû spûje k cíli, ale ve chvíli, kdy se jeho úsilí zdá b˘t úspû‰nû dovr‰eno, vrah se (následkem náhody, jak vyjde pozdûji najevo) nedostaví na místo schÛzky s nastraÏen˘m dítûtem. DetektivÛv profesionální krach má za následek úpln˘ rozklad jeho osobnosti. Hned na poãátku jsme ho potkali jako podnapilého starce, kter˘ trhanû, ale s nezmûrnou vírou vyráÏel slova: “Já poãkám, poãkám, on pfiijde, on pfiijde.”11 Dürrenmatt neabsolutizuje negativní, ru‰iv˘ vliv náhody, je si dobfie vûdom její dvojznaãnosti ve vztahu k na‰im plánÛm a projektÛm. MÛÏe-li náhoda v nûkter˘ch pfiípadech znemoÏnit dosaÏení cíle, mÛÏe je jindy usnadnit. I v rámci této antidetektivky musí nakonec pravda vyjít najevo, aby se vyjevil smysl autorova kritického zámûru. Umírající paní Schrottová
pfiizná pravdu o zloãinech svého manÏela, kter˘ se na cestû k poslední holãiãce stal obûtí autonehody. Ironií osudu odhalení pravdy zkrachovalému detektivovi nic nepomÛÏe. Na zprávu dr. H. uÏ lhostejn˘ Matthäi nereaguje. 5. Králi Oidipovi leÏel na srdci osud obce. V jeho zájmu podnikl podle zásady “padni, komu padni!” riskantní pátrací akci, objevil viníka v sobû a vzal na sebe trest za nezavinûnou vinu. Prozfiel, aby se oslepil. Vûdci Möbiovi, smutnému hrdinovi Dürrenmattovy hry Fyzikové, leÏí na srdci osud svûta (mûfiítka se od té doby znaãnû zvût‰ila). Viníka nemusel hledat, spatfioval ho ve sv˘ch vûdeck˘ch objevech, jeÏ lidstvo ohroÏují. Utekl se proto do blázince, aby obûtoval svÛj Ïivot vefiejnému zájmu. V˘chodisko hry je detektivní: pacient soukromého sanatoria (ãti: blázince) “Les Cerisiers” Arno‰t Jindfiich Ernesti, povaÏující se za Einsteina, u‰krtil svou o‰etfiovatelku. (Pfied tfiemi mûsíci se dopustil stejného ãinu jeho kolega Herbert Jifií Beutler, povaÏující se pro zmûnu za Newtona.) Policejní inspektor Richard Voss má nesnadn˘ úkol: “kdo” a “jak” je známo, ale motiv je pochybn˘. VraÏdu nemÛÏe stíhat, dokonce ani pojmenovat (je to pouhé “ne‰tûstí”), protoÏe pachatel není vrah, jenom pacient, od nûhoÏ se ani pfii v˘slechu nic smysluplného nedoví. V iracionálním prostfiedí je ratio bezmocné. Detektiv se stává postavou nejenom zbyteãnou, ale pfiímo komickou. Podobná situace se opakuje na zaãátku druhého dûjství, kdyÏ i Jan Vilém Möbius u‰krtil svou o‰etfiovatelku, tentokráte na pfiíkaz krále ·alamouna, kter˘ se pr˘ pacientovi pravidelnû zjevuje. (To se stalo koncem pfiede‰lého dûjství po tklivém milostném v˘jevu.) Detektiv Voss se uÏ nerozãiluje, pochopil své postavení a docela dobfie se svou bezmocí baví: “Nejdfiív mû pfiirozenû ‰tvalo, Ïe nesmím zakroãit, ale teì? Najednou z toho mám poÏitek. Pfiímo jásám! Vím o tfiech vrazích, které s dobr˘m svûdomím nemusím zatknout. Spravedlnost má poprvé dovolenou, to je ohromn˘ pocit.”12 Detektiv poznává, Ïe detekce tu není na místû, ale prav˘ dÛvod mu uniká. Nejde o blázny, jde o nûco daleko závaÏnûj‰ího. Detektiv opou‰tí místo ãinu, jeho existence ztratila jak˘koli smysl. Tajemství situace neodhaluje detektivní pátrání, ale opakovaná akãní peripetie-anagnorize. Z popudu Möbia vystupu43
040-045_Horinek 19.11.2009 18:32 Stránka 44
jí fyzikové z anonymity: Beutler-Newton a Ernesti-Einstein se ve sluÏbách dvou konkurenãních tajn˘ch organizací (za nimiÏ se skr˘vají antagonistické politické systémy, kapitalistick˘ a komunistick˘) snaÏili zmocnit Möbiov˘ch rukopisÛ. Möbius je v‰ak z dobr˘ch dÛvodÛ spálil: “Na‰e vûda je hrozná, na‰e bádání nebezpeãné, na‰e poznatky smrtící. Nám fyzikÛm teì nezb˘vá neÏ kapitulovat pfied skuteãností. [...] Musíme odvolat své vûdûní, a já jsem je odvolal. Jiné fie‰ení neexistuje, ani pro vás.”13 Trojice fyzikÛ se po racionální diskusi podfiídí Möbiov˘m argumentÛm a je odhodlána v zájmu bezpeãnosti lidstva hrát i nadále role bláznÛ. Newton: Budeme pomatení, ale moudfií. Einstein: V zajetí, ale svobodní. Möbius: Fyzikové, ale bez viny.14 Zakonãení tragické s katarzí: fyzikové obûtují své Ïivoty, ale tato obûÈ má nadosobní hodnotu. Brzy se ukáÏe, Ïe je to fale‰n˘ závûr. Pfiichází druhá peripetie, jeÏ tu prvou obrací naruby. Doktorka Matylda von Zahndová odhaluje svou pravou tváfi: vskrytu pÛsobila jako iniciátorka tfií vraÏd, vedla vraÏednou ruku tfií fyzikÛ, zmocnila se Möbiov˘ch rukopisÛ (pofiídila si jejich fotokopie) a hodlá vyuÏít Möbiova “systému v‰ech moÏn˘ch vynálezÛ” ve svém mocném trustu. Co mûlo zÛstat utajeno lidstvu, se stalo majetkem jedince. Ale to je‰tû není v‰echno. Doktorka se projeví jako veliká‰sk˘ ‰ílenec: “MÛj trust bude vládnout, dob˘vat zemû a svûtadíly, vyuÏije sluneãní soustavy, doletí k mlhovinám Andromedy.” Einstein konstatuje krut˘ paradox situace: “Svût padl do rukou bláznivé psychiatriãky.” Möbius vyslovuje pouãení z ní: “Co si ãlovûk jednou myslel, nemÛÏe vzít zpátky.”15 Autor stvrzuje toto poslání v lapidárních “21 bodech k FyzikÛm”: “16. Obsah fyziky se t˘ká fyzikÛ, její dÛsledky v‰ech lidí. 17. Co se t˘ká v‰ech, mohou vyfie‰it jen v‰ichni. 18. KaÏd˘ pokus jednotlivce vyfie‰it sám pro sebe to, co se t˘ká v‰ech, musí ztroskotat.”16 Fyzikové parodují typ tzv. dobfie udûlané hry. Respektují základní pravidlo jednoty místa, ãasu a dûje. Autor k tomu ironicky poznamenává: “dûji, kter˘ se odehrává mezi blázny, pfiíslu‰í pouze klasická forma”.17 Ale pravidelnost uzavfiené formy má hlub‰í smysl – sugeruje pfiedstavu vûzení, do nûhoÏ se fy44
zikové dobrovolnû odebrali a v nûmÏ musí nakonec nedobrovolnû a definitivnû zÛstat. Zdánlivá iluzívnost dramatického podání slouÏí k destrukci Ïivotních iluzí. Vûrnost tradiãnímu vzoru v‰ak pro dan˘ cíl nedostaãuje – dramatick˘ proces se uskuteãÀuje hrav˘m stfiídáním ÏánrÛ: po “satyrském” úvodu se vystfiídají poloha melodramatická (milostn˘ vztah Möbius– Monika) a tragická (obûÈ fyzikÛ), aby dûj posléze vyústil do polohy tragikomické. Fyziky lze chápat téÏ jako parodii na detektivku, popírající základní konvence Ïánru – detektiv se stává zbyteãn˘m neãinitelem, racionální poznání selhává v konfliktu s iracionálními silami, spravedlnost se nekoná. Dürrenmattovsk˘ “model moÏn˘ch vztahÛ” vyluãuje pravou transcendenci a nahrazuje ji manipulací mocí. Osud se nenaplÀuje prastar˘mi vû‰tbami, ale moderními technick˘mi prostfiedky slouÏícími sledování a odposlouchávání. Technika, jak je v moderním svûtû zvykem, triumfuje nad vûdou. UÏ v reprezentativním díle fiecké tragédie, v Sofoklovû Králi Oidipovi je latentnû obsaÏen jist˘ rys komiãnosti. Spoãívá v úhlu pohledu, v oné tragické ironii, s níÏ básník nazírá osudy svého hrdiny. Oidipús se stává obûtí své noetické krátkozrakosti, nad níÏ z vÛle autora dominuje divákova “dalekozrakost”: divák ví více neÏ tragick˘ hrdina. Na principu tvofiícím osu této tragédie tragédií by se pfii pouhém posunu reálií dala docela dobfie napsat ãistokrevná komedie. Ostatnû se tak stalo. Komedii Rozbit˘ dÏbán Heinricha von Kleista mÛÏeme chápat jako kvaziparodii tragédie. Nejde tu ov‰em o vraÏdu a incest, pouze o rozbití dÏbánu. Rychtáfi Adam hledá pÛvodce tohoto v komediálních podmínkách stra‰ného ãinu a objeví viníka v sobû samém. Katarzi tragickou (oãi‰tûní du‰evních hnutí prostfiednictvím soucitu a báznû) vystfiídala katarze komická (osvobozující smích nad odhalením lidské nedostateãnosti). Friedrich Dürrenmatt si uvûdomoval pfiíbuznost své koncepce s oidipovsk˘m paradigmatem v souvislosti osudu a náhody. V devátém bodu k FyzikÛm se praví: “Plánovitû jednající lidé chtûjí dosáhnout urãitého cíle. Náhoda je zasáhne nejhÛfie tehdy, jestliÏe díky ní dosáhnou pravého opaku cíle: toho, ãeho se obávali, ãemu se snaÏili vyhnout (napfi. Oidipús).”18 V˘sledkem není tragédie, ani komedie, ale tragikomedie, spojující rysy obou základních ÏánrÛ – váÏnost tématu a krutou komiku jeho realizace. Îánr postrádající jakékoli katarze, v nûmÏ se katastrofická hrozba realizuje skrze parodii Ïánru.
040-045_Horinek 19.11.2009 18:32 Stránka 45
Dürrenmatt povaÏuje svÛj pfiíbûh za paradoxní, ale nikoli protismysln˘, absurdní. Jeho vyznûním není beznadûje, ale v˘zva. Poselství pfiesahuje pfiíbûh.
Doc. Zdenûk Hofiínek (1931), absolvent DAMU, obor divadelní vûda, dramaturg, redaktor, odborn˘ pracovník âSAV, vysoko‰kolsk˘ pedagog, kritik a teoretik se zamûfiením na moderní drama a divadlo.
Poznámky 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Sofoklés: Tragédie, Praha 1975, s. 163. TamtéÏ, s. 165. TamtéÏ, s. 173, 174. Poe, E. A.: K podstatû básnictví, Praha 1928, s. 9. Poe, E. A.: Stín, Praha 1916, s. 69–70. ·kvoreck˘, J.: Nápady ãtenáfie detektivek, Praha 1967, s. 67. TamtéÏ, s. 70–71. TamtéÏ, s. 67. Christie, A.: Ten Little Niggers, London 1944, s. 3.
10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18)
Dürrenmatt, F.: Slib, Praha 1964, s. 12-13. TamtéÏ, s. 11. Dürrenmatt, F.: Hry, Praha 2006, s. 285. TamtéÏ, s. 292. TamtéÏ, s. 294. TamtéÏ, s. 298. TamtéÏ, s. 300. TamtéÏ, s. 259. TamtéÏ, s. 300.
45
