OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2015 ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2015

OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2015 ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2015 22. mezinárodní konference pořádaná při příležitosti 25. výročí založení Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno a 40. výročí zahájení výuky oboru Veterinární lékařství – hygiena potravin

22nd International Conference held on the occasion of the 25th anniversary of the Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology UVPS Brno and the 40th anniversary of the foundation of Veterinary Medicine - Food Hygiene studies

8. říjen / 8 October 2015 Brno, Czech Republic Veterinární a farmaceutická univerzita Brno University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ PROCEEDINGS ISBN 978-80-7305-759-6

Animal Protection and Welfare 2015

OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2015 ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2015 Organizuje Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Ministerstvo zemědělství ČR Státní veterinární správa ČR Odbor veterinárního lékařství České akademie zemědělských věd Organised by Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Ministry of Agriculture of the Czech Republic State Veterinary Administration of the Czech Republic Department of Veterinary Medicine, Czech Academy of Agricultural Sciences

Organizační výbor Organising Committee Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. MVDr. Simona Ninčáková MVDr. Jiří Kruml Ing. Vladimíra Enevová Odborný výbor Scientific Committee Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. 2

Ochrana zvířat a welfare 2015

Sborník obsahuje příspěvky přijaté na 22. mezinárodní konferenci „Ochrana zvířat a welfare“ pro prezentaci formou přednášky nebo posteru. Před zařazením do sborníku byly všechny příspěvky posouzeny členy odborné komise konference. Proceedings contain papers submitted and accepted to the 22nd International Conference “Animal Protection and Welfare“ for presentation as oral communications and posters. Before acceptance, all papers were subject to peer review by members of the Conference Scientific Committee. Vydala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1. vydání 2015 © 2015 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Produced by University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic First published 2015 © 2015 University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez písemného svolení vydavatele. All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the written permission of the copyright holder.

ISBN 978-80-7305-759-6 3


Obsah Contents Bartoňová, J., Voslářová, E., Večerek, V. Faktory ovlivňující welfare prasat při jejich přepravě na jatky Factors affecting welfare of pigs during their transport for slaughter ...............................

9

Blahová, J., Enevová, V., Svobodová, Z. Výskyt musk sloučenin ve vodním prostředí a jejich negativní vlivy na vodní organizmy Occurrence of musk compounds in the aquatic environment and their negative effects on aquatic organisms ..........................................................................................................

19

Cavusoglu, E., Petek, M., Abdourhamane, I.M. Welfare of fast and slow growing broilers .........................................................................

23

Cimboláková, I., Farkašová Iannaccone, S. Výskum zahrňujúci animálne modely a etické aspekty Research involving animal models and ethical aspects .....................................................

24

Cimboláková, I., Nováková, J., Lovásová, E. Sledovanie vplyvu chronickej expozície nízkymi dávkami kadmia a ortuti na fyziologické parametre u potkanov Investigation into the influence of exposure to low doses of cadmium and mercury to physiological parameters in rats .........................................................................................

32

Dobšíková, R., Blahová, J., Bartošková, M., Stancová, V. Farmakologicky aktivní látky ve vodním prostředí Pharmacologically active substances in water environment ..............................................

41

Doubková, V., Chmelová, L., Matejová, I., Maršálek, P., Svobodová, Z. Léčebné koupele ryb a jejich vliv na imunitní systém Therapeutic baths of fish and their effect on the immune system .....................................

47

Gardiánová, I., Benešová, L. Využití obohacování prostředí u koček Environmental enrichment for cats ....................................................................................

52

Gardiánová, I., Kocourková, A., Jebavý, L. Sociální enrichment a trénink velkých koček a gepardů - soukromý chov a zoo Social enrichment and training of big cats and cheetahs - private breeders and zoos .......

56

Hytychová, T., Voslářová, E., Večerek, V. Welfare kachen pekingských v intenzivních chovech a při transportu na jatky Welfare of Pekin ducks in the intensive production systems and during transport for slaughter .............................................................................................................................

62

4


Charvátová, N., Želinská, G., Dobšíková, R., Stancová, V., Živná, D., Plhalová, L., Sehonová, P., Blahová, J., Maršálek, P., Bartošková, M., Prokeš, M., Piskořová, I., Svobodová, Z. Vliv fluorochinolonu norfloxacinu na parametry oxidativního stresu u raných vývojových stádií kapra obecného (Cyprinus carpio L.) The effect of the fluoroquinolone norfloxacin on oxidative stress parameters in early stages of common carp (Cyprinus carpio L.) ....................................................................

68

Jebavý, L., Pánová, P., Hradec, M., Gardiánová, I. Samčí skupiny dvou druhů primátů nadčeledi Cercopithecoidea v lidské péči Bachelor groups of two species of primates from superfamilia Cercopithecoidea in captivity .........................................................................................................................

74

Jozefová, J., Voslářová, E., Večerek, V. Faktory ovlivňující welfare při přepravě králíků (Oryctolagus cuniculus) na jatky Factors affecting welfare of rabbits (Oryctolagus cuniculus) during transport to abattoir

83

Král, T., Blahová, J., Svobodová, Z. Akumulace rtuti ve tkáních kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) Accumulation of mercury in tissues of great cormorant (Phalacrocorax carbo) ..............

89

Lovásová, E., Nováková, J., Cimboláková, I. Fyziologické hodnoty parametrov antioxidačnej ochrany u samcov potkanov kmeňa Wistar Physiological values of antioxidant defence parameters in male Wistar rats ....................

91

Malíková, M., Voslářová, E., Večerek, V. Welfare zoo zvířat při přepravě Welfare of zoo animals during their transport ...................................................................

96

Maršálek, P. Rtuť ve vodním prostředí a jeji vliv na vodní organismy Occurence of mercury in water eccosystem and its effect on water organisms ................

99

Modrá, H. Využití ryb pro pokusné účely Using of fish for experimental purposes ............................................................................

103

Nezmeškalová, Z., Stýblo, P. Národní síť záchranných stanic v ČR National Network of Rescue Centers in the Czech Republic ............................................

106

Nováková, J., Lovásová, E., Cimboláková, I., Ništiar, F. Sledovanie vybraných základných fyziologických parametrov u potkana kmeňa Wistar a ich využiteľnosť v pokuse Monitoring of selected basic physiological parameters in rats (strain Wistar) and their usefulness in experiment ....................................................................................................

110

Nováková, J., Sesztáková, E., Lovásová, E., Cimboláková, I. Sledovanie vybraných hematologických faktorov u potkana kmeňa Wistar v závislosti od veku Age related changes of selected haematological parameters in rats (Wistar strain) ..........

116

5


Pištěková, V. Welfare nosnic Welfare of laying hens .......................................................................................................

124

Pištěková, V., Bedáňová, I., Chloupek, J., Voslářová, E., Želinská, G., Plhalová, L., Večerek, V. Délka předodběrové manipulace a její vliv na vybrané biochemické ukazatele perliček (Numida meleagris) Pre-sampling handling duration and its effect on selected biochemical indices in the guinea fowl (Numida meleagris) .......................................................................................

125

Petek, M., Cavusoglu, E., Topal, E., Abdourhamane, I.M. Effects of different housing system on broiler welfare and meat quality ..........................

130

Plhalová, L., Sehonová, P., Živná, D., Blahová, J., Svobodová, Z. Vliv reziduí léčiv ve vodním prostředí na ryby The effect of drugs in the aquatic environment on fish .....................................................

131

Sedláková, J. Chovy velkého množství zájmových zvířat z pohledu veterinárního dozoru ve Středočeském kraji Keeping large numbers of companion animals from the viewpoint of veterinary supervision in the Central Bohemian Region ....................................................................

135

Sehonová, P., Ševčíková, M., Svobodová, Z. Embrya ryb jako alternativní modely v toxikologii: review Fish embryos as alternative models in toxicology: a review .............................................

136

Semerád, Z., Ninčáková, S., Smolová, A., Dousek, J., Valcl, O., Novák, J., Konečná, K. Informace k bulletinu „Program ochrany zvířat - situace v roce 2014“ Information to bulletin ”Animal Protection Programme - situation in 2014“ ...................

140

Strnadová, V., Gardiánová, I. Dermatologická onemocnění u čistokrevných psů a kříženců The dermatological diseases in purebred and crossbred dogs ...........................................

147

Šedová, I. Etické a environmentální aspekty živočišné výroby Ethical and environmental aspects of livestock production ...............................................

151

Široká, Z., Modrá, H., Svobodová, Z. Moluskocidy dostupné v ČR a jejich toxicita pro zvířata Molluscicides available in the Czech Republic and their toxicity for animals ..................

158

Šímová, V., Voslářová, E., Večerek, V. Negativní účinky přepravního stresu u skotu Adverse effects of transport-related stress in cattle ...........................................................

162

Vakula, J. Problematika výskytu mykotoxinů v krmivech pro ryby z hlediska welfare Mycotoxins occurring in fish food from the welfare point of view ...................................

171

6


Vavrouchová, E., Voslářová, E., Večerek, V. Welfare v chovech brojlerových kuřat Welfare of broiler chickens ................................................................................................

176

Vlková, A., Rucki, M., Kejlová, K., Jírová, D. Adverse effects of rare earth elements (REEs) determined by alternative methods ..........

182

Vomočilová, V., Voslářová, E., Večerek, V. Vzájemné sání u skotu Cross-sucking in cattle .......................................................................................................

183

Voslářová, E., Večerek, V. Vývoj úhynů nosnic při přepravě na jatky v ČR v období let 1997 – 2014 Mortality of laying hens in association with their transport for slaughter in the period from 1997 to 2014 ..............................................................................................................

188

Voslářová, E., Žák, J., Večerek, V. Hennovation - projekt mezinárodní spolupráce v oblasti zkvalitňování welfare nosnic Hennovation - international cooperation in enhancing welfare of laying hens .................

192

Vučinić, M., Radisavljević, K. Veterinarian attitudes towards animal welfare implementation into veterinary practice in Serbia .............................................................................................................................

194

Žák, J. Kastrace toulavých zvířat v útulcích z pohledu legislativy Legislation point of view on castration of stray animals in shelters ..................................

201

Žák, J. Problémy spojené s registrací čipovaných psů a jejich možná řešení Issues related to registration process of microchipped dogs and possible solutions .........

204

Žák, J. Trend současnosti: venčení psů v útulcích Current trend: walking shelter dogs ...................................................................................

207

Žák, J., Chloupek, P. Bezprostřední ohrožení člověka jako zákonný důvod k usmrcení zvířete Immediate danger to human as a legal reason to kill an animal ........................................

210

Žák, J., Chloupek, P. Výkon práva myslivosti jako důvod k usmrcení zvířete Hunting as a legal reason to kill an animal ........................................................................

213

Žák, J., Chloupek, P. Zdravotní důvody jako zákonný důvod k usmrcení zvířete Health of animals as a legal reason to euthanase an animal ..............................................

216

Žák, J., Chloupek, P., Večerek, V. Nákazové důvody a ochrana veřejného zdraví jako důvody k usmrcení zvířete Disease control and protection of public health as reasons to kill an animal ....................

220

7


Žák, J., Voslářová, E., Bedáňová, I., Večerek, V. Vliv povinného čipování na počty opuštěných psů v Děčíně Effects of mandatory microchipping on numbers of abandoned dogs in Děčín city .........

8

224


FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ WELFARE PRASAT PŘI JEJICH PŘEPRAVĚ NA JATKY FACTORS AFFECTING WELFARE OF PIGS DURING THEIR TRANSPORT FOR SLAUGHTER Jana Bartoňová, Eva Voslářová*, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Stress associated with the transportation of animals is not practically possible to eliminate completely. However, a number of factors have been identified to have a significant impact on welfare of animals including pigs during transport and furthermore to be depandant on the staff attending to animals before and during their transport. The present paper summarizes the most important factors that affect the welfare of pigs during transport. Ensuring appropriate conditions during transport can reduce the negative impact of stress on the welfare of pigs. Key words: transport, pigs, mortality, comfort Souhrn Stres související s přepravou není u zvířat prakticky možné zcela eliminovat. Byla však identifikována celá řada faktorů, které průkazně mají na welfare zvířat včetně prasat při přepravě podstatný vliv a které mohou osoby zajišťující přepravu zvířat zásadním způsobem ovlivnit. Předkládaná práce shrnuje nejdůležitější faktory, které mají vliv na welfare prasat při přepravě. Zajištěním odpovídajících podmínek při přepravě lze snížit negativní dopad stresu na welfare prasat. Klíčová slova: přeprava, prasata, úmrtnost, pohodlí Úvod Přeprava je pro prasata jednou z nejvíce stresujících událostí v životě. Působí zde celá řada faktorů, které samy nebo v kombinaci mohou zapříčinit stres, poranění nebo až úhyn zvířete. Vliv přepravy na welfare prasat je nutné brát jako multifaktoriální výzvu, za kterou zodpovídá spíše kombinace stresorů než jediný faktor (Schwartzkopf-Genswein et al., 2012). Vylačnění Zvířata jsou obvykle před přepravou na porážku vylačněna za účelem snížení obsahu střev, což má zabránit úniku střevního obsahu a šíření bakteriální kontaminace výkaly ve skupině během přepravy a ustájení a zároveň snížit možnou kontaminaci jatečně upraveného těla při zpracování (Faucitano and Schaefer, 2008). Půst snižuje svalové zásoby glykogenu a zlepšuje kvalitu vepřového masa (Leheska et al., 2002). Prasata se nechávají hladovět určitou dobu před transportem, a to bez ohledu na délku plánované cesty, také proto, aby netrpěla nevolností z přepravy. U prasat, která nebyla vylačněna, se riziko úhynu zdvojnásobilo bez ohledu na to, zda byla zraněna nebo ne (Averos et al., 2008). Riziko úhynu se navíc zvyšovalo *

[email protected] 9


s rostoucí průměrnou teplotou, délkou nakládky a výskytem poranění. Význam vylačnění před přepravou a porážkou je zřejmý, v otázce optimální doby vylačnění se však jednotlivé zdroje liší, a to od návrhu podání posledního krmiva prasatům 4 až 12 hod před zahájením přepravy (Warriss et al., 1994; Chevillon, 2000) až po vylačnění trvající více než 18 hod (Gispert et al., 1996). Čtyři hodiny mohou být příliš málo na to, aby se zabránilo zvracení prasat během přepravy, pokud doba přepravy je krátká nebo technika jízdy není adekvátní (prudké brzdění, náhlé změny směru jízdy, rychlé rozjezdy) (Warris et al., 1998). Nejnižší mortalita byla zjištěna ve skupině, které bylo krmivo odejmuto 12 - 18 hod před přepravou (Gispert et al., 1996), což bylo spojeno i s nejnižší hladinou kortizolu (Gispert et al., 2000). Tato skupina prasat se lépe vyrovnala se stresem v porovnání s prasaty, která hladověla více než 18 hod nebo méně než 12 hod. Zvýšení hladiny kortizolu během krátkého nebo dlouhého období půstu může být způsobeno nevolností z cestování, nebo může být také způsobeno tím, že se zvyšují požadavky na zásobování energií. U prasat se začíná asi po 16 hod půstu mobilizovat tuk, který slouží jako hlavní zdroj energie. V současné době se doporučuje maximální odnětí krmiva na 16 - 24 hodin před porážkou. Po uplynutí této doby by měla být zvířata krmena malým množstvím krmiva (Velarde, 2008). Nakládka Před transportem často dochází ke sloučení neznámých skupin prasat, což vede k nepokojům, které se projevují vzájemnými útoky, zvýšeným stresem, narušením welfare prasat a zhoršením kvality masa (Guise and Penny, 1989; Bradshaw et al., 1996). Možností, jak zmírnit stres z míchání neznámých prasat přímo před samotnou přepravou a zmírnit tak tlak na prasata, je vytvořit předem takové skupiny prasat, které budou i vzájemně společně přepravovány. Prasata naložená z velkých předtříděných kotců vykazovala nižší ztráty způsobené přepravou ve srovnání s prasaty z malých kotců, které byly sloučeny v okamžiku nakládky (Johnson et al., 2010). Také samotná nakládka je pro prasata značně stresující kvůli fyzické námaze, hluku a úzkému kontaktu s lidmi (Geverink et al., 1996). Na plynulost nakládky prasat může mít vliv i počasí (déšť, vítr, silné sluneční záření), které způsobí, že prasata nechtějí opustit ustájení, a vznikají problémy s naháněním prasat do přeháněcích uliček směrem k návěsu auta. Dochází ve zvýšené míře k uklouznutím, pádům, neochotě jít vpřed a otáčení zvířat, což potencionálně ohrožuje pohodu zvířat a má to vliv i na celý průběh transportu. Obdobně je třeba zohlednit roční období. Během nakládky v zimním období se prasata mnohem neochotněji pohybují, což vede k většímu tlaku, horší manipulaci a vzniku modřin a poškození kůže (Costa et al., 2007; Correa et al., 2013). Další stresory podílející se na nakládání prasat jsou hluk, přechody tmy a světla, kluzké podlahy a sklon rampy (Grandin, 2000; Borell and Schäffer, 2005). Pro lepší manipulaci a snadnější naložení zvířat by měla být prasata přesunována v malých skupinách z kotce na nakládací rampy. Hlavní pomůckou pro přehánění by měly být desky, chrastítka a vlajky. Poháněče s elektrickými výboji by měly být použity pouze v krajním případě. Celý proces usnadňuje vhodná konstrukce budov, kde probíhá výkrm tak, že následně umožní bezproblémový přesun zvířat z kotce na přívěs. To představuje např. správná šířka přeháněcích uliček, osvětlení, které nezpůsobuje tmavá nebo intenzivně osvětlená místa, a neklouzavé podlahy. Zvíře se ochotněji pohybuje do místa, které je přitažlivější než místo výchozí (Gonyou, 1993). Z toho důvodu je důležité dbát na to, aby se prasata nemusela přesunovat směrem do intenzivního slunečního záření nebo do silného větru. Rampy, které jsou významným stresorem pro prasata (van Putten and Elshof, 1978), by měly mít sklon < 20° a šířka by měla umožnit průchod dvou prasat vedle sebe. Ideální povrch by měl napodobovat beton a mělo by být zabráněno případnému pádu bočnicemi. Lepší než běžně používané rampy se jeví používání hydraulických plošin k naložení prasat (Christensen et al., 10


1994). Obdobně použití nakládacího jeřábu zlepšilo welfare prasat a celkově snížilo přepravní ztráty (Berryet al., 2012). Při srovnání tří různých systémů nakládky a vykládky jatečných prasat, tj. systému hydraulického výtahu, nakládací rampy a použití kontejneru, který byl nakládán na nákladní vozidlo hydraulickým ramenem, autoři (Brown et al., 2005) zaznamenali snazší manipulaci, rychlejší průběh nakládání, nejnižší ztráty a nejmenší riziko vzniku PSE masa při použití kontejneru. Z hladiny kortizolu však vyplynulo, že i při tomto způsobu nakládky byla prasata zatížena stresem. Přesun prasat v menších skupinkách (p = 4) se jeví pro zvířata méně stresující než přesun prasat ve větších skupinách (p = 8) (Berry et al., 2009). Také celkové ztráty v souvislosti s přepravou byly menší po nakládce prasat převáděných po malých skupinách než při přemísťování větších skupin (0,55 verzus 1,26 %). Vliv má také vzdálenost, kterou musí prasata ujít, než se dostanou z kotce do nákladního prostoru. Přehánění prasat na delší vzdálenosti při nakládce zvyšuje výskyt dýchání otevřenými ústy po naložení a výskyt jedinců neschopných samostatné chůze během nakládání a imobilních, zraněných prasat na jatkách (Ritter et al., 2007). Hustota nakládky Optimální hustota nakládky prasat při transportu byla diskutována v celé řadě studií. Hodnota 0,42 m2 na kus o živé hmotnosti 100 kg je považována za vhodný kompromis mezi welfare prasat, kvalitou masa a ekonomikou transportu při přepravě na dlouhé vzdálenosti (Lambooy et al., 1985). Někteří autoři uvádějí, že dostatek prostoru během přepravy umožňuje prasatům ulehnutí a odpočinek (Lambooy and Engel, 1991; Warriss, 1998a). Na druhé straně jiní autoři došli k závěru, že v průběhu přepravy na krátké vzdálenosti prasata nemají tendenci uléhat, a za vyšší hustoty nakládky je jim umožněno vzájemně se během přepravy podpírat, a tím se snižuje riziko zranění (Barton-Gade and Christensen 1998). Poskytnutí většího prostoru prasatům nevedlo k ulehnutí během přepravy a při koncentraci 0,42 – 0,50 m2 měla prasata problém s udržením rovnováhy. Obecně platí, že při nižší intenzitě nakládky (0,42 m2 / 100 kg prase) je méně stojících prasat a více jich sedí nebo leží, zatímco při vyšší hustotě (0,36 m2 / 100 kg prase) je to naopak. Navíc stání je pro prasata velmi namáhavé. Energie potřebná pro stání u prasat je 2krát větší než při ležení (Noblet et al., 1993). S tím souvisí i vyšší koncentrace laktátu u prasat přepravovaných při vyšší hustotě a vyšší stupeň vyčerpání prasat v důsledku přepravy (Gispert et al., 2000). U prasat přepravovaných ve skupinách s nižší koncentrací zvířat byla zjištěna nižší hladina stresových hormonů (Kim et al., 2004). Hustota nakládky ovlivňuje také mortalitu prasat během přepravy, počet imobilních prasat (Ritter et al., 2007; Robertson, 1987; Guardia et al., 1996; Riches et al., 1996; Ritter, 2006). Mortalita byla vyšší při vyšší hustotě (0,396 m2, 0,415 m2 a 0,437 m2 / prase) ve srovnání s nižší hustotou nakládky (0,489 m2 a 0,520 m2 / prase) (Ritter et al., 2007). Podobně i v další studii, zvýšení hustoty nakládky o 50 a 100 kg / m2 vedlo k nárůstu celkových ztrát při přepravě o 0,53 a 0,74 %. Zvýšení hustoty osazení z minima (212,38 kg / m2) na maximum (338,64 kg / m2) vedlo k 7,55 - násobnému zvýšení celkových ztrát (Fitzgerald et al., 2009). Poskytnutí podlahové plochy na úrovni 0,48 m2 / prase o živé hmotnosti 129 kg během přepravy účinně snížilo ztráty při přepravě (Ritter, 2006). Další autoři uvádějí, že úhyny prasat při přepravě mohou být sníženy, pokud je prostor podlahové plochy na jedno prase 0,462 m2 nebo větší (Lambooy and Engel, 1991; Warris, 1998b; Guise et al., 1998; Kim et al., 2004). I přes dodržení požadavků se může hustota prasat v dopravním prostředku lišit při různém počtu prasat přepravovaných v jedné dodávce, lze ji však optimalizovat volbou dopravního prostředku odpovídající velikosti nebo mobilními přepážkami s ohledem na to, že příliš vysoká i příliš nízká hustota zvířat má negativní dopad na welfare prasat při přepravě (BartonGade and Christensen, 1998; Warriss et al., 1998; Kim et al. 2004). S různým počtem prasat 11


v zásilce však souvisí především rozdílné časové nároky na nakládku, vykládku a manipulaci se zvířaty, tedy i doba, po kterou jsou prasata vystavena zvýšené úrovni stresu v souvislosti s přepravou. Kvalifikovaný personál manipulující se zvířaty, vhodné dopravní prostředky a zařízení k nakládce a vykládce mohou výrazně přispět ke snížení přepravního stresu u prasat (např. Fischer, 1996; Broom, 2003; Borell and Schäffer, 2005), avšak rozdíly v manipulaci s odlišně velkými skupinami zvířat nelze pominout. Délka přepravy Doba trvání přepravy je důležitým faktorem, který má vliv na welfare prasat i na kvalitu vepřového masa (Bradshaw et al., 1996; Grandin, 1993; Hevia et al., 1995; Warriss et al., 1998). Se zvyšující se délkou přepravy se zvyšuje mortalita prasat (Warriss, 1998a; Ritter, 2006; Večerek et al., 2006; Averos et al., 2008; Fitzgerald et al., 2009), i když existují studie, ve kterých k tomuto závěru nedospěli tak jednoznačně (Haley et al., 2008). Při velmi krátké (15 min) přepravě prasat byly zjištěny intenzivnější stresové reakce a nižší kvalita masa, pokud byla prasata poražena ihned po příjezdu na jatka, než u prasat po středně dlouhé (3 hod) přepravě (Peréz et al., 2002). Z výsledků vyplývá, že krátká doba přepravy neumožnila prasatům adaptaci na nové podmínky. Z toho důvodu je vhodné u krátkých cest zajistit ustájení před vlastní porážkou, aby si prasata odpočinula a upravily se parametry ovlivňující kvalitu masa. Velká zátěž u prasat přepravovaných na krátkou vzdálenost může být způsobena i velkým stresem z nakládky. Laktát a kortizol byly významně vyšší ve skupině prasat přepravovaných po dobu 15 minut ve srovnání se skupinou přepravovanou po dobu 3 hodin. Po prvních několika minutách dopravy se zvířata pravděpodobně přizpůsobí novým podmínkám, pokud ty jsou příznivé (Costa et al., 1999). Za nejstresovější období při přepravě je považováno prvních 15 min jízdy, následně bylo zjištěno snížení hladiny kortizolu (Barton-Gade and Christensen, 1998). Po 20 – 30 minutách přepravy začala prasata více sedět a ležet. Jak již bylo řečeno, dlouhé stání u prasat znamená značnou fyzickou zátěž, během krátkých cest si však prasata jen málokdy lehnou (Guise et al., 1997; Kim et al., 2004; Peeters et al., 2008). U cest trvajících déle než 4 a 5 hod bylo zjištěno nižší procento prasat hynoucích nebo zraněných, vystresovaných či vyčerpaných během přepravy (Sutherland et al., 2009). Avšak obecně platí, že jak dlouhé (nad 8 hod), tak i krátké (do 3 hod) transporty prasat se vyznačují zvýšenými problémy (Brown et al., 1999; Werner et al., 2007). Doprava na delší vzdálenosti také přispívá ke zvýšení kortizolu (Bradshaw et al., 1996) a proteinů akutní fáze (Piñeiro et al., 2007) a snížení kvality vepřového masa (Pérez et al., 2002; Leheska et al., 2002; Lambooy and van Putten, 1993). Styl řízení Také styl řízení má vliv na welfare prasat během přepravy, bylo zjištěno, že styl řízení přímo ovlivňuje biochemické parametry stresu u prasat (Bradshaw et al., 1996). Mezi stresory související se stylem řízení patří zejména hluk a prudké pohyby (Lambooy and van Putten, 1993), vibrace a neznámé pohyby vozidla (Dantzer and Mormède, 1983; Geers et al., 1994). Kardiovaskulární systém je ovlivněn vibrací, což vede ke zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku a periferní vazokonstrikce (Randall et al., 1995). Řidiči by tedy měli startovat, jezdit a zastavovat tak, aby zabránili nežádoucím pohybům zvířat a zbytečným otřesům vozidla. Jízda by měla být plynulá a vůči přepravovaným zvířatům co nejohleduplnější.

12


Teplota prostředí Prasata jsou velice citlivá na teplotu prostředí, vzhledem k nemožnosti ochladit se pocením je jejich možnost termoregulace při vyšších teplotách omezená na např. odklon od zdroje tepla nebo změnu polohy těla (Knowles and Warriss, 2000). Avšak v omezeném prostředí nákladního prostoru při přepravě, a to zejména v průběhu letní sezóny, kdy teploty bývají vyšší jak 30 °C, je zajištění tepelné pohody prasat závislé na dostatečné výměně vzduchu nebo chlazení vodou (Schwartzkopf-Genswein et al., 2012). Pokud je vozidlo v pohybu, přirozené větrání může být i v letním období dostatečné (Warriss et al., 2006). Teplota uvnitř kamionu se však zvyšuje, když se vozidlo nepohybuje (Guise, 1991; Christensen and BartonGade, 1996; Hamilton et al., 2003). Zastavení během cesty zvýšilo mortalitu prasat v důsledku zvýšení teploty prostředí v nákladním prostoru dopravního prostředku (Christensen et al., 2007). Ke zvýšení teploty dochází i při nakládce na farmě (Christensen and Barton-Gade, 1996; Chevillon, 2000; Hamilton et al., 2003), v době jízdy teplota uvnitř vozu klesá (Chevillon, 2000). Instalace nuceného větrání v kombinaci se systémem, který vytváří mlhu, může zlepšit welfare zvířat a snížit riziko tepelného stresu při přepravě v horkých obdobích (Barton-Gade et al., 2007). Velmi vhodné je tyto mechanismy zautomatizovat tak (Christensen et al., 2007), aby se větrání spouštělo při teplotě nad 20 °C a systém mlžení při teplotě nad 25 °C. Teplota prostředí v nákladním prostoru dopravního prostředku nad 20 °C významně zvyšuje procento prasat uhynulých v souvislosti s přepravou ve srovnání s nižšími teplotami (Sutherland et al., 2009). Jiné zdroje uvádějí jako rizikové již teploty nad 15 - 18 °C (Smith and Allen, 1976; Fabiansson et al., 1979; Warriss and Brown, 1994). Mortalitu prasat však ovlivňuje nejen tepelný stres (Abbott et al., 1995; Dewey et al., 2006; Sutherland et al., 2009), ale i stres z chladu (Costa et al., 2007; Ritter et al., 2008). Průměrná teplota prostředí během cesty je z pohledu welfare významnějším faktorem i než doba trvání přepravy (Averos et al., 2008). V létě a při vyšších teplotách méně prasat stojí a zvyšuje se procento prasat ležících během přepravy (Peeters et al., 2008; Torrey et al., 2013). Kvantifikace poloh zaujatých prasaty (ležení, stání) se často používá jako diagnostický nástroj k posouzení tepelných podmínek (Randall, 1983; Geers et al., 1986). Teplota prostředí, které jsou prasata při přepravě vystavena, se liší v rámci regionů i ročních období (Lewis and Berry, 2006; Brown et al., 2011). V našich geografických podmínkách bývá největší mortalita při přepravě realizované v období letních měsíců (Večerek et al., 2006; Vitali et al., 2014). Korelace mezi okolní teplotou a mortalitou během transportu jsou uvedeny v řadě studií (Averos et al., 2008; Haley et al., 2008). Bylo zjištěno, že teplota, relativní vlhkost a rychlost větru je odpovědná za 42 % úhynů u dánských prasat při přepravě na jatka (Barton-Gade et al., 2007). Větrání Jedním z možných způsobů, jak zlepšit teplotní podmínky prasat při přepravě, je zajistit lepší větrání vozidla, případně i s využitím ventilátorů. Ovšem nevhodné řešení ventilace může situaci při přepravě naopak zhoršit. Teplota v nákladním prostoru při použití ventilátorů při přepravě prasat pak může být dokonce vyšší než u prasat, která jsou převážena v dopravním prostředku za použití přirozené ventilace (Warriss et al., 2006). To může být způsobeno slabším typem ventilátoru, který nestačí dostatečně rychle odvádět vzduch, a tím nedostatečně ochlazuje převážená prasata. Také se ukázalo, že prasata převážena v zadní části nákladního prostoru měla nižší tělesnou teplotu než prasata v předních částech vozidla, což lze vysvětlit tím, že vzduch byl přiváděn ze zadní části směrem dopředu a v přední části již neměl takovou ochlazovací schopnost. Dále byla zjištěna výrazně vyšší tělesná teplota u prasat přepravovaných ve druhém podlaží vozidla - to je způsobeno oteplováním podlahy horkým 13


vzduchem ze spodního podlaží. Prasata přepravovaná ve druhém podlaží mohou tedy více trpět tepelným stresem. Vykládka Po příjezdu na jatka, jsou prasata vykládána z vozidla a převáděna do ustájovacích kotců. Prasata jsou tak opět přivedena do neznámého prostředí a vystavena působení dalších stresových faktorů. Stres u prasat v této fázi přepravy může být vyvolán nevhodným uspořádáním a konstrukcí jatek, roli hraje např. úhel vykládací rampy, ale také způsob manipulace, přehánění a péče ze strany pracovníků odpovědných za tyto činnosti (Perre et al., 2010). Dalším důležitým aspektem spojeným s vykládkou je doba, po kterou musí prasata čekat ve vozidle na jatkách, než jsou vyložena. Prodloužení doby čekání v přívěsech bez mechanické ventilace před vyložením z nuly na více než 4 hodiny vedlo ke zvýšení mortality z 0,195 % na 0,285 %, významné zvýšení mortality bylo zjištěno, pokud teplota prostředí byla vyšší než 20 °C (Sutherland et al., 2009). Závěr Tento přehled poukazuje na několik rizikových faktorů, které mají vliv na prasata během jejich transportu a způsobují značné ztráty v souvislosti s úhynem zvířat. Pochopením toho, jak prase reaguje na prostředí a manipulaci během přepravy, můžeme určit nejdůležitější příčiny, které způsobují stres a pokusit se tyto eliminovat a snížit tak ztráty během transportu. Na základě mnoha zjištění uvedených v tomto článku vyplývá, že na prase nepůsobí jen jeden faktor, ale jedná se o multifaktoriální záležitost, kdy účinnost více faktorů na jedince zesiluje míru stresového dopadu. Od vyhánění prasat z kotce, přes přehánění uličkami k dopravnímu prostředku a nakládku, samotnou jízdu, až po vyložení zvířat na jatkách, jsou prasata vystavena interakci s člověkem. Z toho důvodu je velmi důležité, aby ošetřovatelé, řidiči a další, kteří se podílí na transportu prasat, byli proškoleni a důkladně seznámeni s požadavky, jakým způsobem se manipuluje s danými zvířaty. Tato činnost by měla být vždy vykonávána pozitivním způsobem, který nevyvolává stres u zvířat. Pomůcky, které se používají, by neměly způsobovat zbytečnou bolest. Dopravní prostředky, kterými jsou prasata přepravována, by měly být co nejvíce uzpůsobeny pro snadný přesun zvířat a následnou pohodlnou jízdu. Okolní nepříznivé podmínky (větrnost, zima, vysoká teplota) nelze zcela eliminovat, ale existuje celá řada možností, jak se dají upravit a jejich dopad na přepravovaná prasata zmírnit. Pokud některá z daných doporučení nejsou dodržována, zvyšuje se stresová zátěž zvířat, a když daný faktor nebo součinnost více faktorů trvá delší dobu a jejich intenzita je vysoká, mohou významným způsobem přispět k dopravním ztrátám, ať už v podobně nekvalitního vepřového masa nebo dokonce k zvýšeným úhynům zvířat. Literatura Abbott, T. A., Guise, H. J., Hunter, E. J., Penny, R. H. C., Baynes, P. J., & Easby, C. Factors influencing pig deaths during transit: An analysis of drivers’ reports. Animal Welfare 1995; 4:29–40. Averos, X., Knowles, T., Brown, S. N., Warriss, P. D., Gosalvez, L. F. Factors affecting the mortality of pigs being transported to slaughter. Veterinary Record 2008;163:386-390. Barton-Gade, P., Christensen, L. Effect of different stocking densities during transport on welfare and meat quality in Danish slaughter pigs. Meat Science 1998; 48:237-247. Barton-Gade, P., Christensen, L., Baltzer, M., Petersen, J. V. 2007. Causes of pre-slaughter mortality in Danish slaughter pigs with special emphasis on transport. Anim. Welf. 2007; 16:459–470. 14


Berry, N. L., Johnson, A. K., Hill, J., Lonergan, S., Karriker, L. A., Stalder, K. J. Loading gantry versus traditional chute for the finisher pig. Journal of Animal Science 2012; 90:40284036. Berry, N. L., Ritter, M., Brunton, E., Stremsterfer, W., Hoag, B., Wolfe, J. et al. Effects of moving market weight pigs in different group sizes during loading on stress responses and transport losses at the packing plant. J. Anim. Sci 2009; 87:14 (Abstr.). Borell, E. von, Schäffer, D. Legal requirements and assessment of stress and welfare during transportation and pre-slaughter handling of pigs. Livestock Production Science 2005; 97:8187. Bradshaw, R. H., Parrott, R. F., Goode, J. A., Lloyd, D. M., Rodway, R.G., Broom, D.M. Behavioural and hormonal responses of pigs during transport: effect of mixing and duration of journey. Animal Science 1996; 62:547-554. Broom, D. M., Broom, D. M., Phillips, C., Broom, D. M., Phillips, C. J. C., Broom, D. M., Southgate, P. J. Causes of Poor Welfare in Large Animals During Transport. Veterinary Research Communications 2003. 27:185-194. Brown, J. A., Samarakone, T. S., Crowe, T. et al. Temperature and humidity conditions in trucks transporting pigs in two seasons in eastern and western Canada. Transactions of the ASABE 2011; 54:2311-2318. Brown, S. N., Knowles T. G., Edwards J. E., Warriss P. D. Behavioural and physiological responses of pigs to being transported for up to 24 hours followed by six hours recovery in lairage. Vet. Rec 1999. 145:421–426. Brown, S. N., Knowles, T. G., Wilkins, L. J., Chadd, S. A., Warriss, P. D., Buré, R. G. The response of pigs to being loaded or unloaded onto commercial animal transporters using three systems. The Veterinary Journal 2005; 170:198-209. Correa, J. A., Gonyou, H. W., Torrey, S. et al. Welfare and carcass and meat quality of pigs being transported for two hours using two vehicle types during two seasons of the year. Canadian Journal of Animal Science 2013; 93:43-55. Costa, L. N., Fiego, D. P. L., Dall’Olio, S., Davoli, R., Russo, V. Influence of loading method and stocking density during transport on meat and dry-cured ham quality in pigs with different halothane genotypes. Meat Science 1999; 51:391-399. Costa, O. A. dalla, Faucitano, L., Coldebella, A. et al. Effects of the season of the year, truck type and location on truck on skin bruises and meat quality in pigs. Livestock Science 2007; 107:29-36. Dantzer, R., Mormède, P. Stress in farm-animals: a need for reevaluation. Journal of Animal Science 1983. 57:6-18. Dewey, C. E., Haley, C., Widowski, T., Friendship, R. M. In-transit mortality in finisher pigs in Ontario swine. In: Proc. international pig veterinary society (IPVS) congress , Copenhagen, Denmark, 2006:603. Fabiansson, S., Lundstrom, K., Hannson,I. Mortality among pigs during transport and waiting time before slaughter in Sweden. Swedish Journal of Agricultural Research 1979; 9:25-28. Faucitano,L., Schaefer, A. (eds.). Welfare of pigs from birth to slaughter. Wageningen, the Netherlands, Wageningen Academic Publishers. 2008:316. Fischer, K. Transport of slaughter animals - effects, weaknesses measures. Fleischwirtschaft 1996; 76:521-526. Fitzgerald, R. F., Stalder, K. J., Matthews, J. O., Schultz Kaster, C. M., Johnson, A. K. Factors associated with fatigued, injured, and dead pig frequency during transport and lairage at a commercial abattoir. J. Anim. Sci 2009. 87:1156–1166. Geers, R., Bleus, E., Vanschie, T. et al. Transport of pigs different with respect to the halothane gene: stress assessment. Journal of Animal Science 1994; 72: 2552-2558. 15


Geers, R., Goedseels, V., Parduyns, G., Vercruysse, G. The group postural behaviour of growing pigs in relation to air velocity, air and floor temperature. Applied Animal Behaviour Science 1986; 16:353-362. Geverink, N. A., Engel, B., Lambooij, E., Wiegant, V. M. Observations on behaviour and skin damage of slaughter pigs and treatment during lairage. Applied Animal Behaviour Science 1996; 50:1-13. Gispert M., Guardia M. D., Diestre A. La mortalidad durante el transporte y la espera en porcinos destinados al sacrificio. Eurocarne 1996; 45:73-79. Gispert, M., Faucitano, L., Oliver, M. A., et al. A survey of pre-slaughter conditions, halothane gene frequency, and carcass and meat quality in five Spanish pig commercial abattoirs. Meat Science 2000; 55:97-106. Gonyou, H. W. Behavioral principles of animal handling and transport. In: Grandin, T. Livestock handling and transport. Oxfordshire, UK; CAB International, 1993:11-21. Grandin, T. Handling and welfare of livestock in slaughter plants. In: Grandin, T. Livestock handling and transport. Wallingford; CABI Publishing, 2000: 409–439. Grandin, T. Livestock, handling and transport. UK; CAB International, 1993. Guardia, M. D., Gispert M., Diestre A. Mortality rates during transport and lairage in pigs for slaughter. Meat Focus Int. 1996; 10:362–366. Guise, H. J., Hunter E. J., Baynes P. J., Wigglesworth P. J., Riches H. L., Penny R. H. C.. Do 95-kg live weight pigs choose to stand, sit or lie during short journeys? In: Animal Choices. Occasional Publication No. 20. Edinburgh; British Society of Animal Science, 1997:104–105. Guise, H. J., Penny, R. H. C. Factors influencing the welfare and carcass and meat quality of pigs 2. Mixing unfamiliar pigs. Animal Production 1989; 49:517-521. Guise, H. J., Riches, H. L., Hunter, E. J., Jones, T. A., Warriss, P. D., Kettlewell, P. J. The effect of stocking density in transit on the carcass quality and welfare of slaughter pigs: 1. Carcass measurements. Meat Science 1998; 50:439-446. Guise, J. Humane animal management—The benefits of improved systems for pig production, transport and slaughter. In: Carruthers, S. P. Farm animals: It pays to be humane. Reading, UK; Centre for Agriculture Strategy, 1991:50–58. Haley, C., Dewey, C. E., Widowski, T., Poljak, Z., Friendship, R. Factors associated with intransit losses of market hogs in Ontario in 2001. Can. J. Vet. Res. 2008; 72:377–384. Hamilton, D. H., Ellis, M., Bressner, G. E., Wolter, B. F., Jones, D. J., Watkins, L. E. Relationships between environmental conditions on trucks and losses during transport to slaughter in finishing pigs. Journal of Animal Science 2003; 81:53. (Abstr.) Hevia, M. A., Quiles, A., Ramirez, A. Produccio´ n y bienestar animal del ganado porcino durante el transporte. Anaporc1995; 150:101–108. Chevillon, P. Pig welfare during pre-slaughter and stunning. In: Proceedings of 1 conferencia virtual internacional sobre qualidade de carne suina, Brazil; Embrapa, 2000. Christensen, L., Barton-Gade, P. Design of experimental vehicle for transport of pigs and some preliminary results of environmental measurements. In: Proc. EU-seminar new inf. welfare meat quality pigs as related to handling, Transport and Lairage Conditions, EC-AIR3Project CT92-0262: Methods of Improving Pig Welfare and Meat Quality by Reducing Stress and Discomfort Before Slaughter, Braunschweig-Volkenrode, Germany; 1996:47-67. Christensen, L., Barton-Gate, P., Blaabjerg, L. Investigation of transport conditions in participating countries in the EC project: PL920262. In: Proc. 40th ICoMST, The Netherlands; 1994. Christensen, L., Blaabjerg, L., Hartung, J. Investigation of pig transports for more than 8 hours in cold and warm weather conditions and of the requirements for ventilation during the transport. Project no:DS02770. Danish Meat Research Institute. 2007; Report 24. 16


Johnson, A. K., Sadler, L. J., Gesing, L. M. et al. Effects of facility system design on the stress responses and losses of market weight pigs during loading and unloading. Professional Animal Scientist 2010; 26:9–17. Kim, D. H., Woo, J. H., Lee, C. Y. Effects of stocking density and transportation time of market pigs on their behaviour, plasma concentrations of glucose and stress-associated enzymes and carcass quality. Asian-Australasian Journal of Animal Sciences 2004; 17:116121. Knowles, T. G., Warriss, P. D. Stress physiology of animals during transport. In: Grandin, T. Livestock handling and transport. Wallingford; CABI Publishing, 2000:385–408. Lambooy, E., Engel, B. Transport of slaughter pigs by truck over a long distance: some aspects of loading density and ventilation. Livestock Production Science 1991; 28:163-174. Lambooy, E., Garssen, G. J., Walstra, P., Mateman, G., Merkus, G. S. M. Transport and watering of pigs by car for two days: some aspects of watering and loading density. Livestock Production Science 1985; 13:289-299. Lambooy, E., van Putten, G. Transport of pigs. In: Grandin, T. Livestock Handling and Transport. Wallingford, UK; CABI Publishing, 1993:213-231. Leheska J. M., Wulf, D. M., Clapper, J. A., Thaler, R. C., Maddock, R. J. Effects of highprotein/ low-carbohydrate swine diets during the final finishing phase on pork muscle quality, Journal of Animal Science 2002; 80:137–142. Leheska, J. M., Wulf, D. M., Maddock, R. J. Effects of fasting and length of transport on pork muscle glycolytic potential and pork quality. Journal of Animal Science 2002; 80:3194–3202. Lewis, N. J., Berry, R. J. Effects of season on the behaviour of early-weaned piglets during and immediately following transport. Applied Animal Behaviour Science 2006; 100:182-192. Noblet, J., Shi, X. S., Dubois, S. Energy cost of standing activity in sows. Livestock Production Science 1993; 34:127-136. Peeters, E., Deprez, K., Beckers, F., De Baerdemaeker, J., Aubert, A. E., Geers, R. Effect of driver and driving style on the stress responses of pigs during a short journey by trailer. Animal Welfare 2008; 17:189–196. Pérez, M. P., Palacio, J., Santolaria, M. P. et al. Effect of transport time on welfare and meat quality in pigs. Meat Science 2002; 61:425-433. Perre, V. van de, Permentier, L., Bie, S. D., Verbeke, G., Geers, R. Effect of unloading, lairage, pig handling, stunning and season on pH of pork. Meat Science 2010; 86:931-937. Piñeiro, M., Piñeiro, C., Carpintero, R. et al. Characterisation of the pig acute phase protein response to road transport. The Veterinary Journal 2007; 173:669-674. Randall, J. M. Influence of effective temperature-gradients across pig pens on excretory behavior. Animal production 1983; 36:531-531. Randall, J. M., J. A. Duggan, M. A. Alami. Influence of motion and vibration on animals. Fleischwirtsch 1995; 75:158 −160. Riches, H. L., Guise, H. J., Penny, R. H. C., Jones, T. A., Cuthbertson, A. A national survey of transport conditions for pigs. Pig Journal 1996; 38:8–18. Ritter, M. J. Effect of floor space during transport of market-weight pigs on the incidence of transport losses at the packing plant and the relationships between transport conditions and losses. Journal of Animal Science 2006; 84:2856-2864. Ritter, M. J., Ellis, M., Bertelsen, C. R., et al. Effects of distance moved during loading and floor space on the trailer during transport on losses of market weight pigs on arrival at the packing plant. Journal of Animal Science 2007; 85:3454-3461. Ritter, M. J., Ellis, M., Bowman, R., et al. Effects of season and distance moved during loading on transport losses of market-weight pigs in two commercially available types of trailer. Journal of Animal Science 2008; 86:3137-3145. 17


Robertson, J. F. Bacon pigs: a practical approach to the reduction of deaths in transit. New perspectives in pig production. In: Proc. North Scotland college of agriculture pig conference. Aberdeen, UK; North of Scotland College of Agriculture, 1987:23–28. Schwartzkopf-Genswein, K. S., Faucitano, L., Dadgar, S., Shand, P., González, L. A., Crowe, T. G. Road transport of cattle, swine and poultry in North America and its impact on animal welfare, carcass and meat quality: A review. Meat Science 2012; 92:227-243. Smith, L. P., Allen, W. M. A study of weather conditions related to the death of pigs during and after their transportation in England. Agricultural Meteorology 1976; 16:115-124. Sutherland, M. A., McDonald, A., McGlone, J. J. Effects of variations in the environment, length of journey and type of trailer on the mortality and morbidity of pigs being transported to slaughter. Veterinary Record 2009; 165:13-18. Torrey, S., Bergeron, R., Widowski, T. et al. Transportation of market-weight pigs: I. Effect of season, truck type, and location within truck on behavior with a two-hour transport. Journal of Animal Science 2013; 91:2863-2871. van Putten, G., Elshof, W. J. Observations on the effect of transport on the well-being and lean quality of slaughter pigs. Anim. Regul. Studies 1978; 1:247–271. Večerek, V., Malena, M., Voslářová, E., Tomanová, P. a kol. Influence of travel distance and the season upon transport-induced mortality in fattened cattle: residential fuel consumption and fuel taxation in the Czech Republic. Acta Veterinaria Brno 2006; 75:221-246. Velarde A. How can lairage conditions be improved? In: Proceedings of animal welfare at slaughter and killing for disease control-emerging issues and good examples. Sweden; 2008:31-36. Vitali, A., Lana, E., Amadori, M., Bernabucci, U., Nardone, A., Lacetera, N. Analysis of factors associated with mortality of heavy slaughter pigs during transport and lairage. Journal of Animal Science 2014; 92:5134-5141. Warriss P. D. Choosing appropriate space allowances for slaughter pigs transported by road: a review. The Veterinary Record 1998a; 142:449-454. Warriss, P. D. The welfare of slaughter pigs during transport. Animal Welfare 1998; 7:365– 381. Warriss, P. D., Brown, S. N. A survey of mortality in slaughter pigs during transport and lairage. Veterinary Record 1994; 134:513-515. Warriss, P. D., Brown, S. N., Adams, S. J. M., a Corlett, I. K. Relationships between subjective and objective assessments of stress at slaughter and meat quality in pigs. Meat Science 1994; 38:329-340. Warriss, P. D., Brown, S. N., Edwards, J. E., Knowles, T. G. Effect of lairage time on levels of stress and meat quality in pigs. Animal Science 1998; 66:255–261. Warriss, P. D., Brown, S. N., Knowles, T. G. et al. Comparison of the effects of fan-assisted and natural ventilation of vehicles on the welfare of pigs being transported to slaughter. Veterinary Record 2006; 158:585-588. Warriss, P. D., Brown, S. N., Knowles, T. G., Edwards, J. E., Kettlewell, P. J., Guise, H. J. The effect of stocking density in transit on the carcass quality and welfare of slaughter pigs: 2. Results from the analysis of blood and meat samples. Meat Science 1998; 50:447–456. Werner, C., Reiners, K., Wicke, M. Short as well as long transport duration can affect the welfare of slaughter pigs. Animal Welfare 2007; 16:385–389.

18


VÝSKYT MUSK SLOUČENIN VE VODNÍM PROSTŘEDÍ A JEJICH NEGATIVNÍ VLIVY NA VODNÍ ORGANIZMY OCCURRENCE OF MUSK COMPOUNDS IN THE AQUATIC ENVIRONMENT AND THEIR NEGATIVE EFFECTS ON AQUATIC ORGANISMS Jana Blahová*, Vladimíra Enevová, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Musk compounds are widely used as fragrances in consumer products in very large quantities. Due to their high use and release, they have become ubiquitous in environment. Toxicological studies confirmed that all musk compounds pose risk for aquatic ecosystems. This contribution provides an overview of availabe information about presence of these compounds in the aquatic ecosystem and their effects on aquatic organisms. Key words: aquatic ecosystem, toxicity, biochemical markers, fish, musk compounds, fragrances Souhrn Musk sloučeniny se ve velké míře využívají jako vonné složky v produktech určených pro osobní hygienu. V důsledku jejich častého použití jsou všudypřítomné. Toxikologické studie potvrzují, že musk sloučeniny jsou potencionálním rizikem pro vodní ekosystém. Cílem tohoto příspěvku je shrnutí základních informací týkajících se výskytu musk sloučenin ve vodním prostředí a jejich vlivu na vodní organizmy. Klíčová slova: vodní ekosystém, toxicita, biochemické markery, ryby, mošusové látky, vůně Úvod Vodní prostředí je rezervoárem širokého spektra chemických sloučenin, které mohou negativně ovlivňovat fyziologické funkce vodních živočichů. Hlavním zdrojem těchto látek je především intenzivní antropogenní činnost. Mezi relativně novou skupinu syntetických perzistentních organických polutantů se také řadí musk sloučeniny (tzv. mošusové látky). Jsou to syntetické analogy pižma a využívají se především v prostředcích pro osobní péči, v pracích a čisticích prostředcích jako vonné složky. Každoročně dochází k nárůstu jejich produkce a následné spotřebě. Nyní je celosvětová produkce okolo 10 tisíc tun ročně. Dostupné informace ve vědecké literatuře uvádějí, že vybrané musk sloučeniny a jejich metabolity můžou působit toxicky na některé vodní organizmy. Hlavním problémem je především chronická expozice a to i nízkým environmentálním koncentracím. Někteří zástupci musk sloučenin se mohou také kumulovat v jednotlivých složkách vodního prostředí (Pitter, 2009; Vávrová et al. 2010). Charakteristika musk sloučenin Podle chemické struktury rozlišujeme čtyři základy typy těchto sloučenin - nitromusk, polycyklické, makrocyklické a lineární musk sloučeniny. Nitromusk sloučeniny obsahují ve *

[email protected] 19


své aromatické struktuře různý počet nitroskupin. Mezi nejvýznamnější zástupce řadíme musk keton (MK), musk xylen (MX), musk ambrette, musk tibetene a musk moskene. V rámci experimentálních studií byly u některých nitromusk sloučenin prokázány nepříznivé účinky na vodní organizmy jako jsou například poruchy reprodukce a vývoje. Zároveň byl prokázán i jejich bioakumulační potenciál. Z tohoto důvodu je jejich používání v kosmetických výrobcích částečně omezeno a v některých případech zakázáno. Dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1223/2009 je zakázáno používat v kosmetických výrobcích musk ambrette a tibetene. V případě MK a MX platí omezení použití ve vybraných kosmetických přípravcích (např. deodoranty, parfémy), kde jsou stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace v závislosti na typu výrobku (Bester, 2009; Pitter, 2009). V součastnosti mezi nejvyužívanější musk látky patří zástupci polycyklických musk sloučenin. Oproti nitromusk sloučeninám mají vyšší stabilitu. Avšak i u těchto zástupců byly prokázány některé negativní účinky. Jsou podezřelé jako endokrinní disruptory a byla u nich prokázána vývojová toxicita. V průmyslu nejpoužívanější jsou Galaxolide® (HHCB) a Tonalide® (AHTN), tvoří okolo 95 % z celkového množství vyráběných polycyklických musk sloučenin. Dalšími zástupci této skupiny jsou Traseolide®, Celestolide®, Phantolide®, Cashmeran®, Versalide® a další (Rimkus, 1999; Pitter, 2009). Makrocyklické musk sloučeniny představují novější skupinu mošusových látek, které v porovnání s nitro a polycyklickými musk sloučeninami jsou stabilnější, intenzivnější a především se snadněji odbourávají ze životního prostředí. Nevýhodou je vyšší cena, která souvisí se složitou a nákladnou syntézou. Přestože dostupnost výsledků toxikologických studií je u této skupiny látek prozatím velmi omezená, je zřejmé, že i ony mohou vykazovat toxické účinky spojené především s chronickým působením. Mezi nejvyužívanější zástupce patří etylene brassylate, Globalite®, Exaltolide®, Civettone® a další (Ravi a kol., 2001). Nejnovější skupinu syntetických vonných látek jsou lineární musk sloučeniny. V porovnání s makrocyklickými musk sloučeninami jsou jejich hlavní výhodou nízké výrobní náklady. Nejznámějšími zástupci skupiny lineárních musk sloučenin jsou Helvetolide® a Romandolide®. V současné době je k dispozici omezené množství informací týkající se jejich osudu v životním prostředí a vlivu na živé organizmy (Kraft and Eichenberger, 2004). Mechanismus odbourání musk sloučenin v těle vodních organizmů a jejich toxické účinky Musk sloučeniny vstupují do těla živých organizmů především při příjmu kontaminované potravy a také mohou přecházet z prostředí přes žábry. V těle jsou absorbovány a distribuovány především do tkání s vyšším obsahem tuku (např. tuková tkáň, játra, ledviny), kde dochází k jejich bioakumulaci. Částečně může docházet k jejich odbourání a následné eliminací. Míra bioakumulace i intenzita metabolizmu je velmi variabilní. U některých druhů musk sloučenin jsou informace velmi omezené. Experimentální studie potvrzují, že u ryb dochází k částečné metabolizaci za katalýzy enzymů I. a II. fáze detoxikace (Pitter, 2009). Musk sloučeniny mají obecně nízkou akutní toxicitu pro vodní živočichy. Při akutním působení byla vyšší toxicita zaznamenána především u raných vývojových stádií. Riziko představuje především dlouhodobá expozice nízkým koncentracím (Gooding et al. 2006). V testech toxicity prováděných na rybách bylo zjištěno, že musk sloučeniny mohu působit jako endokrinní disruptory (antiestrogenní i estrogenní účinky), mohou podpořit tvorbu reaktivních kyslíkových radikálů a indukovat oxidativní stres. Poruchy antioxidačního ochranného systému pak mohou vést k porušení struktury důležitých biomolekul. Akutní i chronická expozice může způsobovat toxicitu v embryonálním, larválním i juvenilním vývojovém stádiu. Poruchy vývoje, zpomalení růstu, prodloužení doby metamorfózy a výskyt 20


malformací byl zaznamenán u různých druhů ryb, obojživelníků a vodních bezobratlých (Carlsson et al. 2000; Gooding et al. 2006). Výskyt musk sloučenin v abiotických a biotických matricích vodního prostředí Do vodního prostředí se musk sloučeniny dostávají v odpadních vodách v důsledku jejich masivního používání v kosmetickém průmyslu (např. parfémy, deodoranty, šampóny, krémy), při výrobě detergentů (např. prací a čistící prášky), a dalších vonných substancí (např. osvěžovače vzduchu). Dalšími možnostmi vstupu těchto polutantů do prostředí je jejich únik při výrobě a následném zpracování. Ve vodním prostředí se díky svým fyzikálně-chemickým vlastnostem kumulují především v sedimentu a dále je můžeme detekovat v tukové tkáni. Musk sloučeniny mají také potenciál k dálkovému transportu (Pitter, 2009). Musk sloučeniny jsou obecně hodnoceny jako látky perzistentní, v prostředí může ovšem docházet k částečné degradaci (např. fotodegradace, mikrobiální degradace). Při čistírenských procesech dochází pouze k částečnému odstranění těchto kontaminantů v závislosti na chemické struktuře. Pitter (2009) uvádí, že biologickými čistírnami odpadních vod procházejí musk sloučeniny beze změny. Při hodnocení účinnosti čistírny odpadních vod, bylo zjištěno, že pro dominantní musk sloučeniny (MX, MK, HHCB a AHTN) byla účinnost čistících procesů v rozmezí 39 až 78 % (Vávrová et al. 2010). Musk sloučeniny jsou látky lipofilní. Jejich rozpustnost se pohybuje řádově v desítkách až tisících μg.l-1. Přednostně se tyto sloučeniny kumulují v sedimentu, můžeme je ovšem běžně detekovat přímo ve vodě. V abitotické složce se nacházejí především polycyklické musk sloučeniny, v menší míře lze detekovat i látky ze skupiny nitromusk sloučenin. Informace o výskytu makrocycklických a lineárních musk sloučenin ve vodním prostředí jsou velmi omezené. Z polycyklických musk sloučenin jsou dominantními zástupci HHCB a AHTN, jejich koncentrace v sedimentu se pohybují řádově v jednotkách až tisících µg.kg-1, ve vodě pak v rozmezí jednotek ng.l-1 až desítek μg.l-1 (Pitter 2009; Reiner a Kannan, 2011). V živých organizmech se distribuují do tkání bohatých na tuk (tuková tkáň, játra, ledviny). Obsah polycyklických musk sloučenin se pohybuje řádově v jednotkách μg.kg-1 až desítkách mg.kg-1 tuku. V případě nitromusk sloučenin jsou detekované koncentrace nižší a pohybují se řádově v desetinách μg.kg-1 až jednotkách mg.kg-1 tuku. Nejvyšší koncentrace jsou nacházeny především pod městskými aglomeracemi, kde díky masivnímu používání výrobků s obsahem mošusovým látek dochází k jejich vstupu do vodního ekosystému. V literatuře nejsou dostupné informace týkající se výskytu makrocyklických a lineárních musk sloučenin ve vodních organizmech (Schmidt et al. 2007; Shek et al. 2008). Závěr Předkládaný příspěvek shrnuje aktuální informace týkající se výskytu musk sloučenin ve vodním ekosystému. Dále také popisuje negativní účinky těchto kontaminantů na necílové vodní organizmy. Používání některých druhů musk sloučenin již bylo z důvodu toxických účinků na některé živočichy legislativně omezeno. V současnosti se využívají nové typy musk sloučenin, u kterých nebyly prozatím negativní vlivy prokázány. Práce vznikla za finanční podpory grantu IGA 248/2015/FVHE. Literatura Bester, K., 2009. Analysis of musk fragrances in environmental samples. Journal of Chromatography A 1216: 470-480.

21


Carlsson, G., Örn, S., Anderson, P.L., Söderström, H., Norrgren, L., 2000. The impact of musk ketone on reproduction in zebrafish (Danio rerio). Marine Environmental Research 50: 237-241. Gooding, M.P. et al. 2006. Toxicity of synthetic musks to early life stages of the freshwater mussel Lampsilis cardium. Archives of Environmental Contamination and Toxicology 51: 549-558. Kraft, P., Eichenberger, W., 2004. Synthesis and odor of aliphatic musks: discovery of a new class of odorants. European Journal of Organic Chemistry 2: 354-365. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích. Úřední věstník Evropské únie, L 342/59. Pitter, P., 2009. Hydrochemie. Vydavatelství VŠCHT Praha, Praha, 592 s. Ravi, S. et al. 2001. Macrocyclic musk compounds: synthetic approaches to key intermediates for exaltolide, exaltone and dilactones. Journal of the Indian Institute of Science 81: 299-312. Reiner, J.L., Kannan, K., 2011. Polycyclic musks in water, sediment, and fishes from the upper Hudson River, New York, USA. Water, Air and Soil Pollution 214: 335- 342. Rimkus, G.G., 1999. Polycyclic musk fragrances in the aquatic environment. Toxicology Letters 111: 37-56. Shek, W.M., Murphy, M.B., Lam, J.C.W., Lam, P.K.S., 2008. Polycyclic musks in greenlipped mussels (Perna viridis) from Hong Kong. Marine Pollution Bulletin 57: 373-380. Schmidt, P., Kohler, M., Gujer, E., Zennegg, M., Lanfranchi, M., 2007. Persistent organic pollutants, brominated flame retardants and synthetic musk in fish from remote alpine lakes in Switzerland. Chemosphere 67: S16-S21. Vávrová, M. et al. 2010. Syntetické vonné látky a jejich stanovení ve vodním prostředí. Chemické Listy 104: 618-622.

22


WELFARE OF FAST AND SLOW GROWING BROILERS Enver Cavusoglu*, Metin Petek, Ibrahima M. Abdourhamane Deparment of Zootechnics, Faculty of Veterinary Medicine, Uludag University, Bursa, Turkey Summary Animal welfare has been discussed in the recent years. There are two main welfare problems in meat chicken or “broiler” production. The first main problem is stocking density. High stocking density limits the birds to perform their natural behavior. And management of litter quality becomes more difficult in high stocking rates so the litter quality decreases and that results a low animal welfare level. Growth rate is the second main welfare problem. Nowadays, broilers can reach 2 kg of body weight in less than 40 days. This much fast growth rate requires optimum production conditions. When conditions are not optimum, this fast growth rate may lead to physiological problems such as ascites, sudden death syndrome, dsycondraplasia. In sub-optimal conditions, it may be better to produce slow growing broilers to prevent welfare problems. Slow growing broilers are generally used in alternative production systems such as organic production or “Label Rouge” (an alternative broiler production system in France) production system. This genotypes are usually being slaughtered is at least 55-60 day-long period, especially in Label Rouge production growth period is 80 day-long. Their average feed conversion ratio is around 2 to 2.5. Key words: slow growing broiler, welfare

*



VÝSKUM ZAHRŇUJÚCI ANIMÁLNE MODELY A ETICKÉ ASPEKTY RESEARCH INVOLVING ANIMAL MODELS AND ETHICAL ASPECTS Iveta Cimboláková1*, Silvia Farkašová Iannaccone2 1

Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ Košice, Slovenská republika, 2 Ústav súdneho lekárstva, Lekárska fakulta UPJŠ Košice, Slovenská republika

Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Šafárik University Košice, Slovak Republic, 2 Department of Forensic Medicine, Faculty of Medicine, Šafárik University Košice, Slovak Republic 1

Summary Scientific research and advances in biomedical science, application of results in the following practice not only in the area of medicine but also in other areas, bring, among other positive aspects, some new problems in the area of ethics, too. Bioethics as one of the forms of applied ethics studies ethical dimensions related to human activities in relation to the whole living nature. In broader sense, the concept of bioethics is used in connection with medical practice and research in the area of biomedicine, with protection of environment and biological diversity and with human behaviour towards animals. Medical advances are almost always connected with research on animals, which calls for the need to specify ethical standards and approaches. From the ethical point of view, animal experiments for the needs of cosmetic companies are perceived particularly negatively. A significant role at assessing ethical aspects and control of animal research projects is played by independent ethics committees, which have an important and principal position in solving ethical issues in the whole area of biomedical research. The presented work provides an overview of general conditions and ethical principles of research involving welfare of animals as well as the issue of professional and ethical assessment of projects. Key words: research, animals, bioethics, ethics, principles Súhrn Vedecký výskum a pokroky v biomedicínskych vedách, aplikácia výsledkov v ďalšej praxi, a to nielen v oblasti medicíny, ale aj v iných oblastiach, prinášajú okrem pozitívnych aspektov aj nové problémy v oblasti etiky. Bioetika ako jedna z foriem aplikovanej etiky skúma etické dimenzie spojené s činnosťou človeka vo vzťahu k celej živej prírode. V širšom význame sa pojem bioetika používa v súvislosti s medicínskou praxou a výskumom v oblasti biomedicíny, s ochranou životného prostredia a biologickej diverzity a správaním sa človeka k zvieratám. Pokroky v medicíne sú takmer vždy spojené s výskumom na zvieratách, čo si vyžaduje zabezpečenie špecifických etických noriem a prístupov. Z etického pohľadu sú obzvlášť negatívne posudzované pokusy na zvieratách vykonávané aj pre potreby napr. kozmetických firiem. Významnú úlohu pri posudzovaní etických aspektov a kontrole výskumných projektov na zvieratách zohrávajú nezávislé etické komisie, ktoré majú dôležité a primárne postavenie pri riešení etických problémov v celej oblasti biomedicínskeho výskumu. Predložená práca poskytuje prehľad všeobecných podmienok a etických zásad výskumu zahŕňajúceho samotnú ochranu (welfare) zvierat ako aj problematiku odborného a etického posudzovania projektov. Kľúčové slová: výskum, zvieratá, bioetika, etika, princípy.

*



Úvod Výrazné pokroky v medicíne, zavedenie nových liekov, terapeutických či preventívnych výkonov je nevyhnutne spojené s výskumom na zvieratách. Použitie zvierat v rôznych experimentoch má veľmi dlhú a bohatú históriu. Pitvy a pokusy na zvieratách boli v minulosti zdrojom základných poznatkov o anatómii a fyziológii, ktoré mali vplyv aj na rozvoj samotnej medicínskej vedy. Približne do 19. storočia sa pokusné zvieratá používali bez toho, aby bol zdôraznený ich význam pre prospech ľudstva. Väčšie rozšírenie experimentov sa začalo v ďalšom období, mnohé z týchto pokusov však boli vykonávané ešte pred objavením anestézy, čo by sa v súčasnosti považovalo za neetické a kruté. Pozornosť výskumníkov sa postupne obracala na živočíšne druhy, ktoré žili v blízkosti človeka, a tak sa do laboratórií dostali hlodavce (myši, potkany, morčatá). Do konca prvej svetovej vojny bol počet biomedicínskych laboratórií malý a pokusy na zvieratách sa uskutočňovali v obmedzenom množstve. V medzivojnovom období sa začali používať druhy a kmene zvierat vyšľachtené za účelom pokusov v laboratóriách. Mohutný rozvoj chovu experimentálnych zvierat nastal po druhej svetovej vojne v dôsledku prudkého rozvoja výskumu a investícií do farmaceutického priemyslu a biomedicínskych vied. Experimenty na zvieratách sú (aj budú) naďalej dôležitým zdrojom nových informácií v biomedicínskych vedách, predovšetkým pre zlepšenie, prevencie, diagnostiky a liečby nielen ľudí, ale aj samotných zvierat. Cieľom pokusov na zvieratách je napodobnenie určitého ochorenia alebo niektorých jeho zložiek, skúšanie účinnosti a bezpečnosti rôznych liečiv a biologických látok použiteľných v humánnej a veterinárnej medicíne. Rozsiahle využitie zvierat človekom, aj keď má svoje zdôvodnenie, prináša so sebou etické a právne problémy, ktoré sa vzťahujú nielen na vedecké použitie, ale aj na chov, lov a zabíjanie zvierat v potravinárske a odevné účely či krvavé športy. Pri chove a používaní zvierat na medicínsky výskum je nevyhnutné vychádzať z toho, že každé zviera je živou bytosťou prírody. Výskumy na zvieratách sa v odbornej spoločnosti považujú za oprávnené, avšak stále sa objavujú kritické výhrady o vhodnosti ich použitia na pokusné účely. Laická verejnosť a médiá sa zaujímajú predovšetkým o bolesť a nepohodu pokusných zvierat pri ich experimentálnom použití. Do popredia sa dostávajú výhrady etické, pričom veľmi aktívne vystupujú rôzne spolky na ochranu zvierat, ktoré žiadajú okamžité a úplné zastavenie takýchto experimentov. Mimoriadne negatívne sú kritizované pokusy na zvieratách, ktoré sú vykonávané pre potreby kozmetických firiem. V súčasnej dobe existujú dve základné rôzne názorové skupiny týkajúce sa etického postoja k problematike pokusov na zvieratách. Prvá skupina podporuje využitie zvierat v medicínskom výskume za podmienok, že utrpenie pokusných zvierat je počas celého experimentu minimalizované a získaný prospech pre ľudí, nie je možné dosiahnuť inou alternatívnou metódou. Druhá skupina neakceptuje použitie zvierat za žiadnych okolností, pretože experiment spôsobuje zvieratám utrpenie, prospech pre ľudí nie je vopred dokázateľný a akýkoľvek výsledok experimentu sa dá dosiahnuť aj inou cestou. Experimentálne zvieratá Pokusné zvieratá sú dôležitým objektom experimentálneho výskumu a v oblasti medicíny predstavujú dôležitý zdroj nových medicínskych informácií, ktoré v konečnom dôsledku vedú k skvalitneniu poskytovania zdravotnej starostlivosti. Pokus na zvierati je definovaný ako každé použitie zvieraťa na pokusné alebo iné vedecké účely, ktoré mu môžu spôsobiť bolesť, utrpenie alebo trvalé poškodenie a uhynutie. Pokusným zvieraťom sa rozumie zviera využívané alebo určené na využitie na pokusné alebo iné vedecké účely. Laboratórnym zvieraťom sa rozumie zviera chované výlučne na pokusné alebo iné vedecké účely v zariadeniach, ktoré majú na to oprávnenie. Medzi najčastejšie používané zvieratá v medicínskom výskume patria - potkan biely, myš biela, morča, škrečok, králik, pes, mačka, 25


opica, ovca a kurča. Žiadny zvierací model však nenahradzuje v plnom rozsahu objekt človeka, a preto je potrebná určitá opatrnosť pri extrapolácii výsledkov na ľudskú populáciu. Druhy experimentov na zvieratách a hlavné smery využitia pokusných zvierat uvádza tabuľka č. 1 a tabuľka č. 2. Tab. 1. Druhy experimentov na zvieratách     

základný výskum lekársky výskum vývoj a testovanie liečiv diagnostika ochorení testovanie chemických látok z hľadiska ich neškodnosti pre zdravie človeka a životné prostredie  výučba Tab. 2. Hlavné smery využitia pokusných zvierat     

toxikologické a farmakologické štúdia diagnostika (mikrobiológia, toxikológia a pod.) izolácia mikroorganizmov (napr. vírusov, mykobaktérií) modelovanie ochorení, terapeutických postupov a pod. príprava biologických preparátov (séra, antigény, lieky, očkovacie látky)  objekt získania a udržania technickej zručnosti (mikrochirurgia) Pri samotnom výbere pokusného zvieraťa je potrebné nielen určiť, ale aj dodržiavať určité kritériá, ktoré závisia od cieľa pokusu, druhu zvierat, podmienok chovu, genetických resp. imunologických, kvalitatívnych a špeciálnych požiadaviek. Z hľadiska kvality je možné zvieratá rozdeliť na konvenčné (osídlené bežnou mikroflórou), SPF (zbavené špecifických patogénov, Specific Pathogen Free), gnotobiotické (osídlené s definovanou mikrobiálnou flórou) a bezmikróbne (Germ-free). Z hľadiska genetického sa rozlišujú divoké, resp. uličné kmene, outbredné (laboratórne definované), izogénne (transgénové zvieratá), kongénne, mutantné a inbredné kmene (príbuzenská plemenitba). Samotný biomedicínsky výskum zahŕňajúci zvieratá si samozrejme vyžaduje presné definovanie hypotéz, ktoré sú overované jednak v laboratórnych podmienkach ako aj priamo na pokusných zvieratách. V snahe byť v experimente úspešný je dôležité stanovenie jednoznačných pravidiel (tab. č.3).

26


Tab. 3. Pravidlá pre experimenty      

    

pravidlo pevného cieľa pravidlo štandardných podmienok v pokuse pravidlo jednej neznámej v pokuse pravidlo potreby kontrolnej skupiny zvierat pravidlo náhodného výberu zvierat na pokus pravidlo použitia adekvátnych metód - praktická uskutočniteľnosť, dostatočná citlivosť,dostatočná presnosť a vhodnosť na sledovanie zmien biologickom materiáli pravidlo predbežných experimentov pravidlo konfrontácie s cieľom pravidlo reprodukovateľnosti pokusu pravidlo maximálnej koncentrácie v priebehu pokusu pravidlo presného vedenia protokolu (správna laboratórna prax a jej zásady)

Etika zaobchádzania so zvieratami v procese výskumu Pri plánovaní experimentov s použitím zvieracích modelov je veľmi dôležité stanovenie správnej hypotézy, ekonomických a časových parametrov, zabezpečenie vhodného druhu experimentálneho zvieraťa. Ďalšou podmienkou je použitie čo najmenšieho počtu vybraných zvierat, avšak zároveň tak, aby získané výsledky mali validitu. Etické princípy a dilemy súvisiace s ochranou zvierat pri medicínskych pokusoch sú neustále prediskutovávané, pričom dôležitou sa stáva aj legislatívna úprava tejto problematiky. Je dôležité dodržiavanie medzinárodne stanovených zásad uvedených v Direktíve 86/609/EEC prijatej v roku 1986 na ochranu zvierat pre experimentálne a vedecké účely a v jej aktuálnej verzii - Direktíva 2010/63/EU. Medzi neetické zaobchádzanie patrí zbytočná krutosť napr. pomalé topenie zvierat ako podklad na testovanie stresu, zbytočné opakovanie pokusov bez nových výsledkov, experimenty vykonávané z dôvodu publicity, experimenty už bol vykonané inými vedcami, ale výsledky neboli publikované, či zlé a obsolentné vybavenie laboratórií. Medzi etický problém patrí aj používanie zvierat v rámci výučby (v USA 7 - 8 miliónov zvierat ročne). Medzi formy vedeckého týrania patrí napr. operačný výkon bez anestézie, pálenie, mrazenie, imobilizácia, simulácie dopravných nehôd a pádov, vyhladovávanie, aplikácia elektrického prúdu, radiácie, tlaku, infekcie, inokulácia malignít alebo vivisekcia. Zo strany výskumníka si každý experiment vyžaduje zabezpečenie takých podmienok, ktoré minimalizujú bolesť, poškodenie, strach a utrpenie zvierat. Samozrejmosťou je používanie anestetík alebo analgetík, iných účinných spôsobov na odstránenie úzkosti, bolesti, utrpenia prípadne trvalého poškodenia zvierat. Je eticky správne dodržanie požiadaviek na zabezpečenie chovu, prísunu potravy a vody, hygieny, teploty prostredia, či ošetrovania rán súvisiacich s pokusom. Dôležité je aj ukončenie života zvierat humánnym spôsobom. Výskumný pracovník musí preto využívať najmä tie modely na zvieratách, pri ktorých si môže cielene a aktívnymi zásahmi sám upraviť podmienky na výskum s dodržaním zásad bioetiky. Je nevyhnutné, aby každý výskumný projekt zhrňujúci pokusy na zvieratách bol posúdený etickou komisiou, ktorá poskytne nezávisle stanovisko týkajúce sa etických aspektov predkladaného projektu.

27


Zabezpečenie etických podmienok prác s pokusnými zvieratami a alternatívy Na zabezpečenie etických podmienok pokusných zvierat bol stanovený súbor etických princípov, ktoré je odporúčané dodržiavať s cieľom eliminovať negatívny dopad na zvieratá zapojené do výskumu. Štáty Európskej únie sa v rámci European Consensus Platform on Alternatives dohodli na platnosti princípu 3R - Replacement, Reduction, Refinement, ktoré boli navrhnuté Russellom a Burchem v roku 1959. Replacement (náhrada) znamená snahu o nahradenie zvieracích modelov zaradených do niekoľkých širších kategórií a to: 1. použitie živých systémov: a) in vitro techniky – najbezpečnejšie používané neanimálne živé systémy (orgánové, tkanivové, bunkové kultúry), b) bezstavovce – rozšírené a najčastejšie využívané alternatívne živé systémy na zisťovanie napr. mutagenity, teratogenity, reprodukčnej toxicity (Drosophila melanogaster, Caenorrhabditis elegans), c) mikroorganizmy – používajú sa v širokom rozsahu ako náhrada tradičných zvieracích modelov živého systému), d) rastliny – iná alternatívna metóda (štúdie molekulových mechanizmov a subbunkových štruktúr), 2. použitie neživých systémov: a) chemické techniky - najrozšírenejší neživý model vyžadujúci použitie moderných chemických techník (analytické, imunochemické a pod.), b) fyzické a/alebo mechanické systémy – najvyššia výzva pre aplikáciu vo výučbe špecifických zručností a/alebo reakcií za presne vymedzených dopredu stanovených podmienok, 3. využitie počítačovej simulácie – alternatívna technika ktorá by prakticky mohla nahradiť používanie živých zvierat. Jedná sa však o veľmi kontroverzné tvrdenie. Reduction (zníženie) vyjadruje potrebu minimalizácie (resp. zníženie) počtu použitých pokusných zvierat. Poznáme štyri hlavné kategórie na zníženie počtu použitých zvierat – zdieľanie zvierat, fylogenetická redukcia, lepšia kvalita zvierat, zlepšenie štatistického dizajnu. Refinement (zjemnenie) predpokladá použitie nebolestivých procedúr a techník na tlmenie resp. predchádzanie bolesti, použitie vhodných anestetík a aseptických chirurgických výkonov, ako aj zabránenie zbytočnej traumatizácie pokusného zvieraťa. Tieto techniky teda môžeme zadeliť do týchto širokých kategórií: a) zlepšenie kontroly bolesti (Animal Welfare Act si vyžaduje, aby povinnosťou vedúceho experimentu bolo overenie si všetkých možností na zníženie bolesti, resp. utrpenie zvierať. b) zlepšenie inštrumentácie, c) zníženie invazivity (monitoring zvierat, analýza vzoriek a pod.) d) zlepšenie kontroly techniky (zručnosť, jemnosť, skúsenosť a cit pri zaobchádzaní so zvieratami) Z dôvodu ešte väčšej eliminácie negatívnych dopadov pri experimentoch so zvieratami je odporúčané dodržiavať pravidlo 4R, ktoré zahŕňa aj princíp zodpovednosti - Responsibility. V podmienkach Slovenskej republiky je problematika ochrany zvierat zakotvená aj v niektorých právnych normách: 1. Nariadenie vlády SR č. 23/2009 Z. z., ktorým sa ustanovujú požiadavky na ochranu zvierat používaných na pokusné účely alebo na iné vedecké účely, 28


2. Nariadenie vlády SR č. 377/2012 Z. z., ktorým sa ustanovujú požiadavky na ochranu zvierat používaných na vedecké účely alebo vzdelávacie účely, 3. Vyhláška Ministerstva pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR č. 436/2012 Z. z., ktorou sa ustanovujú podrobnosti o požiadavkách na ochranu zvierat používaných na vedecké účely alebo vzdelávacie účely, 4. Zákon č. 39/2007 Z. z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov. Orgánmi na ochranu zvierat sú Ministerstvo pôdohospodárstva Slovenskej republiky (SR), Štátna veterinárna a potravinová správa a Regionálne veterinárne a potravinové správy. Ďalej je nutné uviesť, že každý výskumník žiadajúci o výskumný projekt s účasťou zvierat musí absolvovať školenie týkajúce sa ochrany zvierat používaných na vedecké alebo vzdelávacie účely, ktoré organizujú príslušné školiace inštitúcie. Posudzovanie výskumným projektov a úloha etických komisií Dôležitým článkom v procese výskumu zahrňujúci zvieracie modely predstavujú etické komisie, ktoré sú tvorené nezávislými multidisciplinárnymi skupinami odborníkov ako aj osôb bez medicínskej alebo vedeckej kvalifikácie. Majú dôležité a primárne postavenie pri riešení etických problémov v oblasti biomedicínskeho výskumu ako aj v zdravotníctve celkovo. Vo svojej činnosti sa opierajú o základné princípy bioetiky, ako aj o právne normy v danej krajine a medzinárodne uznávané protokoly. Vo všeobecnosti hodnotia a kontrolujú eticko-právne aspekty ľudskej činnosti v oblasti výskumných projektov zahrňujúcich nielen laboratórne zvieratá, ale aj ľudské subjekty, poskytujú nezávislé vyjadrenia napr. do akej miery je navrhovaný výskum v súlade s etickými štandardami a s platnými právnymi predpismi, s ohľadom na príslušné právne požiadavky v konkrétnom štáte. Komisie predstavujú pozitívny odraz reforiem v biomedicínskom výskume v rámci Európskej únie, sú predkladateľmi legislatívnych návrhov na zosúladenie etiky a práva v oblasti biomedicíny. Zohrávajú pritom úlohu v dialógu s verejnosťou ohľadom etických aspektov aj v oblasti biomedicínskeho výskumu. Môžu prevziať aj niektoré vzdelávacie aktivity v oblasti výskumnej politiky a etického rozhodovania, sú zriaďované na miestnej, regionálnej alebo celoštátnej úrovni. Môžu ich vymenovať výskumné inštitúcie, regionálne alebo štátne orgány, či zdravotnícke zariadenia. Aj keď sú na členov etických komisií kladené určité požiadavky - čestnosť, zodpovednosť, morálna bezúhonnosť, odborná kvalifikácia, ako aj znalosť zásad bioetiky, majú dostať náležité a nezávislé školenia, ktoré zodpovedá ich úlohám. Činnosť etických komisií je náročná a zodpovedná, pričom je predpoklad, že aktivity etických komisií sa budú rozširovať o nové etické dilemy aj v oblasti experimentov na zvieratách. Záver Etická a právna problematika experimentov na zvieratách je a bude stále aktuálna. Celý rad alternatívnych postupov či už v oblasti medicínskych, veterinárskych alebo prírodných vied sa už v celku úspešne ujali aj v bežnej praxi. Je namieste uviesť, že samotná vedecká činnosť kladie na výskumníka nároky nielen na vysokú odbornosť, ale aj na etickú zodpovednosť. Z etického aspektu vidíme veľa rezerv pri využívaní nových šetrnejších prístupov v experimente ako napr. počet, manipulácia, welfare s vlastnými zvieratami zaradených do výskumu, resp. samotné počítačové modelovanie a pod.. Vhodné by bolo preto pouvažovať, či by sa tento problém mohol riešiť už v rámci samotných výskumných projektov. Predložená práca bola napísaná v rámci projektu "Rozvoj inovatívnych foriem vzdelávania a podpora interdisciplinarity štúdia na Univerzite Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach (RIFIV)", ITMS kód projektu 26110230101, v rámci operačného programu Vzdelávanie spolufinancovaného zo zdrojov Európskej únie. 29


Literatúra BORECKÝ, L.: Veda vo víre európskych myšlienkových prúdov. In: Med. Monitor. 2001, 1: 36-39. ISSN 1335-0951. Council of Europe: Guide for Research Ethics Committe Members, June 2012. Riadiaci výbor pre bioetiku: Príručka pre členov etických komisií. 58 s. Dostupné na: http://www.coe.int/t/dg3/healthbioethic/Activities/02_Biomedical_research_en/Guide/Guide_ SLO.pdf CAMPBELL, A., GILLETT, G., JONES, G.: Medical Ethics. New York: Oxford University Press, 2001. 297 s. ISBN 0-19-558445-7. CIMBOLÁKOVÁ, I., FARKAŠOVÁ IANNACCONE, S., RÁCZ, O., DULÍNOVÁ, M., NIŠTIAR, F., BOBROV, N., KIMÁKOVÁ, T.: Výskum v medicíne a etika. Vysokoškolská učebnica. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, 2015. 62 s. ISBN 978-80-8152-294-9. (in press). ČIŽNÁR, I. a kol.: Základy vedeckovýskumnej práce. Učebný text pre I. (Bc) a II. (Mgr.) stupeň univerzitného vzdelávania. Bratislava: Slovenská zdravotnícka univerzita, 2012. 143 s. ISBN 978-80-89352-68-5. Directive 86/609/EEC on the protection of animals used for experimental and other scientific purposes. Directive 2010/63/EU on the protection of animals used for scientific purposes. DZÚRIK, R., BRIXOVÁ, E.: Helsinská Deklarácia - Novela WMA Edimburg. In: Med. Monitor. 2001, 1: 39 - 40. ISSN 1335-0951. Dohovor o ľudských právach a biomedicíne. Zbierka zákonov č. 40/2000 MZV SR. Dodatkový protokol k Dohovoru o ľudských právach a biomedicíne. Zbierka zákonov č. 494/2007 MZV SR. FTÁČNIKOVÁ, S.: Správna vedecká prax. Odporúčania Rady APVT. Bratislava: Agentúra na podporu vedy a techniky, 2004. 31 s. ISSN 1801-3252. GLASA, J.: Etika vo výskume a vede a kandidátske krajiny Európskej únie. In: Med. Etika a Bioetika. 2002, 4: 16-19. ISSN 1335-0560. GLASA, J.: Etické komisie a biomedicínsky výskum. Vybrané inštitucionálne a etické aspekty. Doktorská dizertačná práca. Brno: Masarykova Univerzita, 2006. 89 s. GLASA, J.: Stručný prehľad biomedicínskej etiky pre pracovníkov vo verejnom zdravotníctve. In: Med. Etika a Bioetika. 2009, 16 (1-2): 17-27, ISSN 1335-0560. HERING, J.: Medical Law and Ethics. Oxford University Press, 2012. 696 s. ISBN 978-0-19964640-1. KOŘENEK, J.: Lékařská etika. Praha: Triton, 2004. 234 s. ISBN 80-7254-538-8. KOZLOVSKÁ, M., BAŠKOVÁ, R.: Zásady vedeckej práce. Modul kvalitatívnej metódy výskumu. Košice: Technická univerzita, 2015. 19 s. ITMS 26110230086. LONGAUER, F., PALAŠČÁK, J. a kol.: Vybrané kapitoly pre semináre z lekárskej etiky. Vysokoškolské učebné texty. Košice: Lekárska fakulta UPJŠ, 2003. 92 s. ISBN-80-89138-055. MÁLEK, P.: Cestou za poznáním lékařské vědy. Praha: Avicenum, 1979. 392 s. ISBN 97880-89171-52-1. MUNZÁROVÁ, M.: Lékařský výzkum a etika. Praga: Grada, 2005. 120 s. ISBN 8024709244. Nariadenie vlády SR č. 377/2012 Z. z., ktorým sa ustanovujú požiadavky na ochranu zvierat používaných na vedecké účely alebo vzdelávacie účely. NIŠTIAR, F., NIŠTIAROVÁ, A., RIEMEROVÁ, M., RÁCZ, O.: Metodológia vedeckej práce. 17 s. Dostupné na: http://patfyz.medic.upjs.sk/nifran/vedaaetika_komp2.pdf. 30


NIŠTIAR, F., NIŠTIAROVÁ A., BEŇAČKA, R., RÁCZ, O., LUKAČÍNOVÁ, A.: Quo vadis pokusy na zvieratách vo vysokoškolskej edukácii a výskume? In: Slovenský veterinársky časopis. 2006, 31: 289 – 291. ISSN 1335-0099. PTÁČEK, R., BARTUNĚK, P. a kol.: Etické problémy medicíny na prahu 21. století. Praha: Grada Publishing, 2014. 520 s. ISBN 978-80-247-5471-0. Stratégia výskumu a vývoja v Slovenskej republike do roku 2020 v oblasti: Biomedicína a Biotechnológia. 14 s. Dostupné na: https://www.vedatechnika.sk/SK/VedaATechnikaVSR/Stranky/Strategia-vyskumu-a-vyvojav-Slovenskej-republike-do-roku-2020-v-oblasti-Biomedicina-a-Biotechnologia.aspx Šoltés, L., Pullman, R.: Vybrané kapitoly z medicínskej etiky. Martin: Osveta, 2008. 257 s. ISBN 978-80-8063-287-8. ŠTEVULOVÁ, N., ONDOVÁ, M.: Zásady vedeckej práce. Modul základné znaky výskumnej metódy a klasifikácia výskumných metód. Košice: Technická Univerzita, 2015. 39 s. Vyhláška MZ SR č. 239/2004 Z. z. o klinickom skúšaní liečiv a požiadavkách na správnu klinickú prax. Vyhláška MP RV SR č. 436/2012 Z. z., ktorou sa ustanovujú podrobnosti o požiadavkách na ochranu zvierat používaných na vedecké účely alebo vzdelávacie účely. Zákon NR SR č. 140/1998 Z. z. o liekoch a zdravotníckych pomôckach v znení neskorších predpisov. Zákon NR SR č. 576/2004 Z. z. o zdravotnej starostlivosti v znení neskorších predpisov. Zákon NR SR č. 39/2007 Z. z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov.

31


SLEDOVANIE VPLYVU CHRONICKEJ EXPOZÍCIE NÍZKYMI DÁVKAMI KADMIA A ORTUTI NA FYZIOLOGICKÉ PARAMETRE U POTKANOV INVESTIGATION INTO THE INFLUENCE OF EXPOSURE TO LOW DOSES OF CADMIUM AND MERCURY TO PHYSIOLOGICAL PARAMETERS IN RATS Iveta Cimboláková*, Jaroslava Nováková, Eva Lovásová Katedra patologickej fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská republika Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Šafárik University, Košice, Slovak Republic Summary The study investigated the influence of exposure to low doses of cadmium and mercury (Cd and Hg) in an experiment conducted on Wistar rats. The principal aim was to identify suitable markers of chronic intoxication with heavy metals in rats. The experiment was carried out on 48 rats (24 females and 24 males), 4 weeks old, of mean body weight 120±19g. The animals were divided at random to 3 groups: control group (K, n=16, 8 males, 8 females); group exposed to cadmium (Cd, n=16, 8 males, 8 females); group exposed to mercury (Hg, n=16, 8 males, 8 females). Control group (K) was provided clean untreated water. Group Cd was supplied water containing cadmium chloride dihydrate (CdCl2. 2H2O) and group Hg water with mercury dichloride (HgCl2). Both cadmium and mercury were administered to experimental rats in drinking water in concentrations exceeding 500-fold the maximum acceptable concentration of these metals (Hg – 0.5 mg Hg.l-1; Cd – 2.5 mg Cd.l-1).The results obtained were evaluated every quarter year throughout the experiment - 52 weeks. We observed selected physiological parameters - life span, body weight changes, uptake of feed and water). Evaluation of physiological parameters showed difference between both individual groups and between males and females which confirmed that that these parameters are important in experiments of this type and can provide a good starting point for additional studies of chronic exposure to subtoxic doses of heavy metals. The results obtained extend the relevant body of knowledge and provide valuable information beneficial for chronic studies conducted with subtoxic doses of the investigated heavy metals. Key words: cadmium, mercury, low doses, chronic (52 weeks) exposition, mammals Souhrn Práca bola zameraná na sledovanie vplyvu chronickej expozície nízkymi dávkami kadmia a ortuti (Hg a Cd) v experimente u potkanov kmeňa Wistar. Hlavným cieľom bolo vytypovanie vhodných markérov chronickej intoxikácie ťažkými kovmi u potkanov. Do pokusu bolo zaradených 48 potkanov (24 samičiek a 24 samcov) vo veku 4 týždňov, s priemernou hmotnosťou 120±19g.. Zvieratá boli náhodne rozdelené do 3 skupín: kontrolná skupina (K, n=16, 8 samcov, 8 samíc), skupina exponovaná kadmiom (Cd, n=16, 8 samcov, 8 samíc) a skupina exponovaná ortuťou (Hg, n=16, 8 samcov, 8 samíc). Kontrolné skupiny (K, K1) prijímali neošetrenú, čistú pitnú vodu. Skupiny Cd a Cd1 prijímali vodu s obsahom chloridu kademnatého dvojvodého (CdCl2. 2H2O) a skupiny Hg a Hg1 prijímali vodu s obsahom chloridu ortuťnatého (HgCl2). Kadmium i ortuť boli aplikované potkanom v pokusných skupinách v pitnej vode v koncentrácii 500 násobku maximálnej prípustnej koncentrácii (Hg – 0,5 mg Hg.l-1, resp. Cd – 2,5 mg Cd.l-1). Výsledky sme hodnotili za celú dobu trvania pokusu *



52 týždňov. Sledovali sme vybrané fyziologické parametre - dĺžku života, zmenu hmotnosti, príjem potravy a príjem vody. Pri štúdiu fyziologických parametrov sme zistili rozdiely tak medzi jednotlivými skupinami, ako aj medzi pohlaviami, čo potvrdzuje, že tieto ukazovatele sú pri pokusoch tohto typu dôležité a môžu poskytnúť dobré východisko pre ďalšie štúdiá chronickej expozície so subtoxickými dávkami ťažkých kovov. Výsledky rozširujú súčasné poznatky a poskytli cenné informácie pre chronické štúdiá subtoxickými dávkami sledovaných ťažkých kovov. Kĺúčové slová: kadmium, ortuť, nízke dávky, chronická (52 týždňov) expozícia, cicavce Úvod Štúdiom účinku nízkych dávok sa začala transformácia pohľadov na toxikológiu ťažkých kovov a hodnotenie ich biologickej odpovede na expozíciu. Záujem sa posúva od vyšetrovania mechanizmu toxicity smerom k sledovaniu adaptačných mechanizmov. Súčasné teórie odhaľujú biologické procesy a mechanizmy, ktoré sa manifestujú len pri nízkych dávkach, čo je hlavnou príčinou zmeny doterajšieho pohľadu na problematiku. Aj keď sme prakticky denne vystavení chemickým, radiačným alebo infekčným činiteľom, väčšina expozícii na organizmus nemá žiadne zjavné zdravotné následky. Možné zjavné patogenetické následky súvisia s rozsahom, frekvenciou a spôsobom kontaktu. Tie majú rozhodujúci vplyv na stupeň expozičného rizika. Následné hodnotenie expozície, odhad expozičnej dávky nielen pre jednotlivca ale aj pre populáciu, optimalizácia dávky, predstavuje najzložitejší moment expozičnej toxikológie. Chronická expozícia veľmi nízkymi (subtoxickými) dávkami je v súčasnosti v pozornosti nielen u nás (v rámci Slovenskej republiky), ale aj v zahraničí. Jedná sa hlavne o dávky, ktoré sú bežne prijímané z prírodných zdrojov. Pôvodne sa na znečistenie prostredia vrátane vody, pôdy a ovzdušia hľadelo ako na problém akútny, charakteristický pre určitú lokalitu (ale iba miestny). V súčasnosti je však chápaný skôr ako rozšírený, komplexný ekologicko-spoločenský (ba až celosvetový) problém, čo môže viesť k následnému závažnému poškodeniu zdravia populácií živých organizmov, vrátane ľudí (a samozrejme aj zvierat a živočíchov) na rozsiahlych územiach. Platí to nielen pre súčasnú generáciu, ale aj pre ďalšie generácie u ktorých sú následky len ťažko predvídateľné (Garcia-Lestón a kol., 2010). Kľúčovou otázkou zostáva odhad expozície, ktorá by mala zahŕňať bránu vstupu, veľkosť dávky, časový priebeh a kontakt s toxickým materiálom. Je dôležité, akým spôsobom je toxická látka prijímaná. Ak je prijímaná potravou môže byť naviazaná na rôzne zložky potravy, pri príjme vodou je možnosť takéhoto naviazania podstatne nižšia. Ďalej je potrebné brať do úvahy rozdiel medzi jednorazovým a frakcionovaným príjmom noxy. V rozhodujúcej miere sa od toho odvíja vzťah expozícia odpoveď. V našej štúdii sme sa upriamili práve na vytypovanie určitých ukazovateľov ako možných markérov expozície chronickej intoxikácie ťažkými kovmi (Cd, Hg) pri dávkach 500 násobne vyšších ako je MPK. Do súboru sledovaných ukazovateľov sme preto zaradili sledovanie vybraných fyziologických parametrov u potkanov. Materiál a metódy Animálny experiment – pokus bol vykonaný na pracovisku Centrálneho zvieratníka LF UPJŠ. Pracovisko je akreditované na chov laboratórnych zvierat a na vykonávanie experimentov na zvieratách a to v súlade s príslušnými legislatívnymi ustanoveniami. Svoje kladné stanovisko s výkonmi týchto experimentov vyjadrila aj Etická komisia LF UPJŠ ako aj ŠVPPSR (č. k. Ro-2448/09-221). 33


Animálny model - do pokusu bolo zaradených 48 potkanov (samce a samice, vo veku 4 týždne) kmeňa Wistar, o priemernej hmotnosti 120±19g). Potkany boli držané v klietkach po 2 jedincoch rovnakého pohlavia s voľným prístupom k vode a potrave (štandardná Larsenova diéta), pri teplote 22±2 °C, vlhkosti 50 % so svetelným režimom 12 h svetlo a 12 h tma.. Experimentálny protokol - vlastné riešenie práce predpokladalo vytvorenie experimentálneho protokolu, ktorý bol zameraný na sledovanie vplyvu toxických látok na vybrané fyziologické parametre u samíc a samcov počas 52 týždňov trvania experimentu, a to v kontrolnej skupine (K) ako aj v skupinách exponovaných kadmiom (Cd) a ortuťou (Hg). Vyhodnocovali sme následné parametre: prežívanie zvierat, zmeny hmotnosti zvierat, príjem potravy a príjem vody. Do experimentálneho riešenia boli vybrané dva ťažké kovy - kadmium a ortuť. Kovy boli aplikované potkanom kmeňa Wistar v pitnej vode (ad libitum) v koncentrácii Hg - 0,5 mg.l-1, Cd - 2,5 mg.l-1, čo predstavuje 500 násobok MPK vo vode (MPK - maximálne prípustná koncentrácia v pitnej vode: Hg - 0,001 mg.l-1, Cd - 0,005 mg.l-1, Nariadenie vlády SR č. 496/2010, STN 1622). Kontrolná skupina (K) -16 potkanov (8 samcov, 8 samíc) - prijímala čistú neošetrenú vodu, skupina exponovaná kadmiom (Cd) - 16 potkanov (8 samcov, 8 samíc) - prijímala vodu s obsahom chloridu kademnatého dvojvodého (CdCl2.2H2O) v koncentrácii 4,88 mg.l-1 (t.j. 2,5 mg Cd.l-1) vody, skupina exponovaná ortuťou (Hg) - 16 potkanov (8 samcov, 8 samíc) - prijímala vodu s obsahom chloridu ortuťnatého (HgCl2) v koncentrácii 0,68 mg.l-1 (t.j. 0,5 mg Hg.l-1 vody). Štatistické vyhodnotenie výsledkov - na vyhodnotenie výsledkov, štatistické spracovanie a výpočty sme použili počítačové a štatistické programy: Microsoft Excel a Arcus Bio. Výsledky v grafoch sú udávané ako priemerná hodnota a stredná chyba priemeru (xSE). Na vyhodnotenie štatistickej významnosti zistených hodnôt bola použitá jednofaktorová ANOVA s Tukey - Kramerovým post testom. Za štatisticky významné sa považuje hladina významnosti 5 % (p0,05). Výsledky a diskusia Prežívanie zvierat: počas experimentu sme nezaznamenali žiadny úhyn u pokusných zvierat ani v jednej z experimentálnych skupín (K, Cd, Hg). To znamená, že prežívanie bolo 100 %né a zároveň sa potvrdilo, aj to, že uvedená dávka patrí skutočne do oblasti nízkych dávok. Exponovaná skupina kadmium: Cd/samice – priemerná denná dávka bola 0,29 mg/kg/deň, čím za celé obdobie experimentu prijali len 47,16 % LD50 pre jednorazovú aplikáciu per os, Cd/samci – priemerná denná dávka bola 0,28 mg/kg/deň, za celé obdobie experimentu prijali len 45,97 % LD50 pre jednorazovú aplikáciu per os. Ako uvádzajú Kotsonis a Klaasen (1977) za LD50 pre jednorazovú intoxikáciu Cd prijímaného vo forme CdCl2 per os u potkanov sa považuje dávka 225 mg.kg-1 živej hmoty. Na základe toho môžeme konštatovať, že priemerná denná dávka kadmia u samíc a samcov bola takmer na rovnakej úrovni, a pre chronické expozície ju môžeme považovať za nízku dávku. Autori Ništiar a kol., (2010) uvádzajú, že 100-% prežívanie môže byť aj následok toho, že kadmium v nízkych dávkach môže mať charakter esenciálneho prvku, o čom v dostupnej literatúre boli už uvedené zmienky (Anke a kol., 2005; Lafuente a kol., 2001). Exponovaná skupina ortuť: To, že sme v našom experimente nezaznamenali úhyn pokusných zvierat ani v skupine exponovanej ortuťou môže taktiež súvisieť s nízkou celkovou prijatou dávkou. Hg/samice - priemerná denná dávka bola 0,02 mg/kg/deň, čím za celé obdobie experimentu prijali len 57,59 % LD50 pre jednorazovú aplikáciu per os, Hg/samci – priemerná denná dávka bola 0,03 mg/kg/deň, za celé obdobie experimentu prijali len 55,51 % LD50 pre jednorazovú aplikáciu per os. Podľa Donaldsona a Gublera (1978) LD50 pre Hg prijímaného vo forme HgCl2 per os pre jednorazovú intoxikáciu sa považuje dávka okolo 37 mg.kg-1 živej 34


hmoty. Aj iní autori (Lukačínová a kol., 2011, Almášiová a kol., 2012) pre obdobie 1 roka nezistili pri intoxikácii úhyn u exponovaných zvierat, čo sa nám potvrdilo aj pri našich pokusoch prezentovanej v tejto práci. Príjem vody po expozícii kadmia a ortuti Pri hodnotení príjmu vody za celé obdobie pokusu (52 týždňov) u skupiny samíc exponovanej ortuťou bol príjem vody oproti kontrolnej skupine vyšší, u samcov bol naopak oproti kontrolnej skupine nižší. Podobný prípad vyššieho príjmu vody po expozícii ortuťou oproti kontrolnej skupine opísali autori Bergman a kol. (1968) s tvrdením, že intoxikácia ortuťou ovplyvnila transportný systém obličiek, a tým aj následný pocit smädu, ktorý je riadený cez hypotalamus. Významnú úlohu v tomto na pohlaví závislých rozdieloch príjmu vody môžu zohrávať aj pohlavné hormóny a rozdielny vplyv na ich tvorbu u samíc a u samcov. U samcov za celé obdobie (52 týždňov) bol príjem vody v exponovanej skupine kadmiom oproti kontrolnej skupine, ako aj skupine ošetrenej ortuťou vyšší. Tieto rozdiely v príjme vody medzi samicami a samcami najmä v skupine exponovanej kadmiom si vyžadujú ďalšie experimentálne overenia. V literatúre zatiaľ obdobný fenomén medzi pohlaviami pri rovnakej koncentrácii zaznamenaný nebol. Štatisticky významný rozdiel bol medzi pohlaviami v skupine exponovanej kadmiom Cd samice vs. Cd samce (P0,001) a kontrolnou skupinou K samice vs. K samce (P0,001). V skupine samcov sme štatistickú významnosť zaznamenali medzi exponovanými skupinami Cd vs. Hg (P=0,0145).Príjem vody (ml.d-1) u samíc a samcov za celé obdobie je graficky znázornené na obr. 3. Obrázok č. 3. Porovnanie príjmu vody za celé obdobie experimntu (ml.d-1)

*** ***

***

#

Legenda ***P0,001 K/Cd samice vs. K/Cd samce, # P0,05 Cd samce vs. Hg samce Príjem potravy Na konci pokusu bol u oboch pohlaví príjem potravy v exponovanej skupine kadmiom oproti kontrolnej skupine vyšší, ale štatisticky nevýznamný. Ništiar a kol. (2008) uvádza, že pri nízkych dávkach kadmia je potrebný relatívne dlhý čas aby sa prejavili rozdiely v príjme potravy a vody. K poklesu príjmu potravy a vody dochádza až približne po 91 až 100 týždňoch. 35


V skupine exponovanej ortuťou bol na konci pokusu príjem potravy u samíc oproti kontrolnej skupine vyšší, u samcov naopak oproti kontrolnej skupine nižší. Štatisticky významný rozdiel sme taktiež nezaznamenali. Jedným z dôvodom rozdielneho príjmu potravy môže byť dráždivý vplyv ortuti na sliznicu zažívacieho systému, ale aj poznatok, že ortuť môže poškodzovať reguláciu chuti do jedla (Counter a Buchanan, 2004). Autori Wirth a Nijal (2010), Calabrese (2005) uvádzajú, že chronická expozícia nízkymi dávkami ortuti môže mať ťažko predvídateľný priebeh (ale aj následky) a odpoveď organizmu na nízke (subtoxické) dávky môže byť odlišná. Štatistickú významnosť sme zaznamenali medzi pohlaviami Cd samice vs. Cd samce (P0,001), Hg samice vs. Hg samce (P=0,023) a medzi skupinou samíc kontrola vs. kadmium (P0,021). Porovnanie príjmu potravy v 52. týždni experimentu u obidvoch pohlaví je graficky znázornené na obr. 2. Obrázok č. 2. Porovnanie príjmu potravy v 52.týždni experimentu (g.d-1)

***

*

#

Legenda ***P0,001 Cd samice vs. Cd samce, * P0,05 Hg samice vs. Hg samce, # P0,05 K samice vs. Cd samice Viacerí autori (Ništiar a kol. 2012; Shibutani a kol., 2001; Shibutani a kol., 2000) uvádzajú, že určujúcim ukazovateľom príjmu potravy (ale aj zmeny hmotnosti a prijatej dávky ťažkého kovu) je príjem vody, čo iba čiastočne korešponduje s našimi výsledkami. Môže byť aj opačná situácia, že limitujúcim v tomto ohľade je príjem potravy, a od neho sa odvíja príjem vody. U samcov dynamika príjmu potravy za celé obdobie pokusu (52 týždňov) vo všetkých skupinách (K, Cd, Hg) je obdobná ako pri príjme vody. Naopak u samíc bol príjem potravy v skupine exponovanej kadmiom ale aj ortuťou oproti kontrolnej skupine nižší, čo v prípade skupiny exponovanej ortuťou v našej štúdii nekorešponduje s príjmom vody a to je pre nás zaujímavým poznatkom, ktorý si vyžaduje ďalšie experimentálne overenie. Telesná hmotnosť Na konci experimentu (52 týždňov) bola hmotnosť samíc aj samcov v obidvoch exponovaných skupinách (Cd, Hg) oproti kontrolnej skupine (K) nižšia, štatistický rozdiel sme nezaznamenali. V porovnaní medzi pohlaviami u všetkých skupín samcov (K, Cd, Hg) bola hmotnosť signifikantne vyššia ako v skupinách samíc (P0,001). V porovnaní medzi 36


exponovanými skupinami (Cd, Hg) bola hmotnosť u oboch pohlaví v exponovanej skupine ortuťou vyššia oproti skupine exponovanej kadmiom. Štatisticky významný rozdiel medzi sledovanými skupinami sme však nezaznamenali. Grafické znázornenie porovnania hmotnosti znázorňuje obr. č. 1. Obrázok č. 1. Porovnanie hmotnosti (g) 52. týždeň experimentu

***

Legenda ***P0,001 K/Cd/Hg samice vs. K/Cd/Hg samce V skupine exponovanej kadmiom to môže poukazovať na možné poškodenie pečeňových buniek. K podobným záverom dospeli aj Nováková a kol. (2011, 2012), Lukačínová a kol. (2011). Ďalším možným vysvetlenením nižšej hmotnosti u potkanov po prijatí nízkej dávky kadmia je, že kadmium po príjme per os sa viaže na sliznicu tráviaceho traktu a môže poškodiť bunky epitelu žalúdka i čriev. Dlhodobý príjem nízkej dávky kadmia môže indukovať peroxidáciu lipidov a môže dôjsť až k poškodeniu slizničnej bariéry, čo v konečnom dôsledku vedie k vzniku vredov (Toman a kol., 2003). Taktiež zvýšenie priepustnosti cez stenu čreva a jeho následné poškodenie môže spôsobiť u potkanov hnačky. Odborné štúdie poukazujú na možný súvis medzi nízkou hmotnosťou u potkanov a hmotnosťou niektorých orgánov (najmä dutých orgánov tráviacej sústavy). Celkový toxický účinok nízkej dávky kadmia podávaný potkanom per os sa podľa Tomana a kol. (2003) prejaví práve zmenou hmotnosti samotného orgánu, ktorá často súvisí aj so zmenenou hmotnosťou organizmu. Poškodenie orgánov je možné potvrdiť resp. vyvrátiť až ďalším histopatologickým pozorovaním. Autori Santana a kol. (2005), Predes a kol. (2010) uvádzajú, že hmotnosť závisí aj od dĺžky trvania pokusu a taktiež od celkovej prijatej dávky toxickej látky. V skupine exponovanej ortuťou už Lamperti a Printz (1973) opisujú, že prvým možným prejavom intoxikácie ortuťou je práve zníženie hmotnosti hlavne v tom prípade, ak medzi kontrolnou skupinou a exponovanou skupinou neboli zaznamenané významné rozdiely v množstve prijatej potravy. To však nekorešponduje s našimi výsledkami, nakoľko príjem potravy bol u oboch pohlaví v exponovanej skupine ortuťou oproti kontrolnej skupine nižší, u samíc výraznejšie. Predpokladáme však, že rozdiel hmotnosti medzi pohlaviami by mohol súvisieť s rozdielnou vstupnou hmotnosťou (u samcov vyššia). 37


Záver Nové vedecké poznatky, nové teórie môžu odhaliť biologické procesy a mechanizmy, ktoré sa manifestujú len pri nízkych dávkach. Štúdiom účinku nízkych dávok sa začala transformácia pohľadov na toxikológiu ťažkých kovov a hodnotenie ich biologickej odpovede na expozíciu. Môže to položiť základ pre nový pohľad na doterajšiu problematiku, kedy sa záujem posúva od vyšetrovania mechanizmu toxicity smerom k sledovaniu adaptačných mechanizmov. Nami predložený animálny model sa ukázal ako východiskový model pre ďalšie štúdie chronickej toxicity ťažkých kovov. Hlavným prínosom je imitácia prirodzeného spôsobu prípadnej populačnej expozície. Pri štúdiu nami sledovaných fyziologických parametrov boli rozdiely tak medzi jednotlivými exponovanými skupinami (Cd, Hg), ako aj medzi pohlaviami, čo potvrdzuje, že tieto ukazovatele sú pri pokusoch tohto typu dôležité, a môžu poskytnúť dobré východisko pre ďalšie štúdie chronickej expozície so subtoxickými dávkami ťažkých kovov. Rozborom súčasného stavu poznania a následnými pokusmi sme dospeli k zaujímavému a ucelenejšiemu pohľadu smerovania nových experimentálnych snažení. Výsledky ktoré sme dosiahli prispejú k rozšíreniu poznatkov o chronickej intoxikácii subtoxickými dávkami vybraných ťažkých kovov u potkanov v pitnej vode. Ako uvádzajú Budnik a Baur (2009) odhad expozície patrí medzi kľúčové pre epidemiologické štúdie, na druhej strane Checkoway a kol. (1991) poukázali aj na to, že v dôsledku nesprávneho odhadu môže dôjsť aj k vyvodeniu neprimeraných záverov. Aká je odpoveď na toxickú látku zo strany exponovaných jedincov je ďalšia stránka. Sú sem zahrnuté faktory ako: príjem, absorpcia, vnímavosť, toxicita, biokinetika, na ktoré majú vplyv rôzne iné faktory exponovaného jedinca (napr. vek, pohlavie, hmotnosť, nutričný stav, genetická predispozícia). Lukačínová a kol. (2010), Burger a kol. (2003), Singh a kol. (2003) a Biser a kol. (2004), poukazujú v tejto oblasti na významný vplyv vrodenej ako aj adaptívnej zložky imunitných mechanizmov (imunokompetenciu). Sledovali, aké ochranné mechanizmy sa aktivujú, pri mechanizmoch vysporiadania sa exponovaných jedincov s určitým pozadím subtoxických koncentrácií ťažkých kovov v danom prostredí. Waalkes (2003), Waisberg a kol. (2003) sa venovali otázke perspektívy štúdia mechanizmu karcinogenézy práve pri dlhodobom príjme nízkych (netoxických) dávok ťažkých kovov. Ozturk a kol. (2009), Sotou a kol. (1980), Paksy a kol. (1996) poukazujú na to, že o základných fyziologických, ale aj napr. pri reprodukčných či toxikologických parametroch týkajúcich sa chronickýchceloživotných podmienok pri subtoxických dávkach ťažkých kovov je stále ešte pomerne málo údajov. Aj keď naše výsledky poskytli zaujímavé poznatky, sme si plne vedomí, že získané údaje sú len východiskom pre ďalšie podstatne prepracovanejšie experimentálne dizajny pre riešenie nesmierne dôležitej problematiky dlhodobej expozície nízkymi (subtoxickými) dávkami ťažkých kovov. Práca riešená ako čiastková úloha v rámci úloh Vedeckej grantovej agentúry MŠ SR VEGA 1/0901/13 a 1/0387/10. Literatúra ALMÁŠIOVÁ, V., HOLOVSKÁ K., CIGÁNKOVÁ V., NIŠTIAR, F.: Effect of lifetime lowdose exposure to cadmium on lipid metabolism of wistar rats. Journal of Microbiology, Biotechnológia and food sciences, ISSN 1338-51782, 1, 2012, p. 293-303. ANKE, M., DORN, W., MULLER, M., SEIFERT, M.: Recent progress in exploring the essentiality of the ultratrace element cadmium to the nutrition of animals and man. In Biomed Res. Trace Elem.: 16, 2005, p. 198-202, ISBN 978-80-552-0436-9. 38


BERGMAN, F., CHAIMOVITY, M., GUTMAN, Y. ZERACHIA, A.: Effect of mercury derivates, implanted into the hypothalamus, on the water intake of albino rats. British Journal of Pharmacology Chemother., ISSN 1476-5381, 32, 3, 1968, p. 483-492. BISER, J.A., VOGEL, L.A., BERGER, J., HJELLE, B., LOEW, S.S.: Effects of heavy metals on immunocompetence of white-footed mice (Peromyscus leucopus). Journal of Wildlife Diseases., ISSN 0090-3558, 40, 2004, p. 173- 184. BUDNIK, L. T., BAUR, X.: The assessment of environmental and occupational exposure to hazardous substances by biomonitoring. Deutsches Arzteblatt International, ISSN 1866-0452, 106, 2009, 91- 97. BURGER, J., DIAZ-BARRIGA, F., MARAFANTE, E., POUNDS, J., ROBSON, M.: Methodologies to examine the importance of host factors in bioavailability of metals. Ecotoxicology and Environmental Safety, 56, 2003, p. 20-31. ISBN 80-228- 1553-1555. CIMBOLÁKOVÁ, I.: Vplyv rizikových prvkov na zdravie zvierat a životné prostredie. Dizertačná práca, 2013, 111 s COUNTER, S. A., BUCHANAN, H.: Mercury exposure in children: a review. Toxicology Applied Pharmacology, ISSN: 1535-3699, 198, 2004, p. 209-230. DONLADSON, M. L., GUBLER, C. J.: Biochemical effects of mercury poisoning in rats. American Journal Clinical Nutrition, ISSN 1938-3207, 31, 1978, p. 859-864. GARCIA-LESTÓN J., MENDÉZ J., PÁSARO E., LAFFON B.: Genotoxic effects of lead: An: updated reviw. Environmental International Journal, ISSN 0160-4120, 35, 2010, p. 623636. KOTSONIS, F. N., KLAASEN, C. D.: Toxicity and distribution of cadmium administered to rats at sublethal doses. Toxicology and Applied Pharmacology, ISSN 0041-008X, 41, 1977, s. 667-680. LAFUENTE, A., MARQUEZ, N., PEREZ-LORENZO, M., PAZO, D., ESQUIFINO, A. I.: Cadmium efects on hypothalamic-pituitary-testicular axis in male rats. In Experimental Biology and Medicine, ISSN 1535-3699, 226, 2001, p. 605-611. LAMPERTI, A. A, PRINTZ, R. H.: Effects of Mercury Chloride on the Reproductive Cycle of The Female Hamster. Biology reproduction, ISSN 1529-7268, 8, 3, 1973, p. 378-387. LUKAČINOVÁ A., RÁCZ O., LOVÁSOVÁ E., NIŠTIAR F.: Multigenerational lifetime exposure to low doses of lead on selected reproductive parameters in rats. In: Proceedings of Scientific Conference with international participation. "Biomedical procedures. Šafarik Iniversity. Faculty of Medicine, 2010, p. 18-26. ISBN 9788070978580. LUKAČÍNOVÁ, A., RÁCZ, O., LOVÁSOVÁ, E., NIŠTIAR, F.: Effect of lifetime low dose exposure to heavy metals on selected serum proteins of Wistar rats during three subsequent generations. In Ecotoxicology Environmental Safety, ISSN 0147-6513 2011, 74, p. 17471755 NIŠTIAR, F., BEŇAČKA, R., LOVÁSOVÁ, E., RÁCZ, O., LUKAČÍNOVÁ, A.: Vybrané fyziologické a biochemické ukazovatele pri celoživotnej expozícii nízkymi dávkami ťažkých kovov u potkanov. 28th Symposium „Industrial Toxicology, 2008, p. 162-172. ISBN 9788022728775. NIŠTIAR, F., LUKAČÍNOVÁ, A., RÁCZ, O., BEŇAČKA, R.: Celoživotná expozícia nízkymi dávkami ťažkých kovov počas troch generácií u potkanov. Úskalia a východiská. Beňačka, R. (Ed): Patofyziológia 2010. Zborník prác. UPJŠ LF, Košice, 2010, s. 53-58. ISBN 978-80-7097-827-6. NIŠTIAR, F., RÁCZ, O., LUKAČINOVÁ, A., HUBKOVÁ, B., NOVÁKOVÁ, J., LOVÁSOVÁ, E., SEDLÁKOVÁ, E.: Agedependency on somephysiological and biochemical parameters of male Wistarts in controlled environment. Journal of Environmental Science and Health, A., ISSN 1093-4529,47, 9, 2012, p. 1224-1233. 39


NOVÁKOVÁ, J., LOVÁSOVÁ, E., CIMBOLÁKOVÁ, I., NIŠTIAR, F.: Dlhodobý vplyv nízkych dávok kadmia – vplyv na niektoré vybrané fyziologické ukazovatele. In Ekológia a veterinárna medicína VIII.: UVLF Košice, 2011, s. 206-208. ISBN 9788080772499. NOVÁKOVÁ, J., CIMBOLÁKOVÁ, I., LOVÁSOVÁ, E., NIŠTIAR, F.: Zmeny niektorých fyziologických a morfologických parametrov po chronickej expozícii kadmiom u potkanov kmeňa Wistar. 15. Košický morfologický deň. SAV, UVLF Košice 2012, s. 203-210, ISBN 9788080772796. OZTURK, I. M., BUYAKAKILLI, B., BALLI, E., CIMEN, B., GUNES, S., ERDOGAN, S.: Determination of acute and chronic effect of cadmium on the cardiovascular systems of rats. Toxicol. Mech. Methods, ISSN 1537-6516, 19, 2009, p. 308-317. PAKSY, K., VARGA, B., LAZAR, P.: Effect of cadmium on female febrility, pregnancy and postnatal development in the rat. Acta Physiologyca Hungarica, ISSN 1588-2683, 84, 1996, p. 119-130. PREDES, F. S., DIAMANTE, M. A. S., DOLDER, H.: Testis response to low doses of kadmium in Wistar rats, In Journal Experimental Pathology, ISSN 0066-782X, 91, 2010, p. 125-131. SANTANA, M. G., MORAES, R., BERNARDI, M. M.: Toxicity of cadmium in Japanese quail: Evaluation of body weight, hepatic and renal function, and cellular immune response. Environmental Research, ISSN 0013-9351, 99, 2005, p. 273-277. SHIBUTANI, M., MITSUMORI, K., NIHO, N., SATOH, S., HIRATSUKA, H., SATOH, M. A KOL.: Assessment of renal toxicity by analysis of regeneration of tubular epithelium in rats given low-dose cadmium chloride or cadmium-poluted rice for 22 monts. Archives Toxicology, ISSN 0340-5761, 74, 2000, p. 571-577. SHIBUTANI, M., MITSUMORI, K., SATOH, S., HIRATSUKA, H., SATOH, M. A KOL.: Relationship between toxicity and cadmium accumulation in rats given low amounts of cadmium chloride or cadmium-polluted rice for 22 monts. Journal Toxicology Science, ISSN 0388-1350, 26, 2001, p. 337-358. SINGH, V. K., MISHRA, K. P., RANI, R., YADAY, V. S., AWASTHI, S. K., GARG, S. K.: Immunomodulation by lead. Immunol. Res., ISSN 1477-0903, 28, 2003, p. 151-166. SOTOU, S., YAMAMOTO, K., SENDOTA, H. SUGIYAMA, M.: Toxicity, fertility, teratogenicity, and dominant lethal tests in rats administered cadmium subchronically. II. Fertility, teratogenicity, and dominant lethal tests. In Ecotoxicology Environmental Safety, ISSN 1090-2414; 4, 1980, p. 51-56. TOMAN, R., MASSÁNYI, P., LUKÁČ, N., MOJŽIŠOVÁ, M.: Vplyv kadmia na rast niektorých orgánov potkanov po dlhodobej perorálnej aplikácii v krmive. In: Rizikové faktrory potravového reťazca III, Nitra, 2003, p. 162-164. ISBN 80-8069-282-3. WAALKES, M, P.: Cadmium carcinogenesis, Mutatation Research, ISSN 1422-0067, 533, 2003, p. 107-120, WAISBERG, M., JOSEPH, P., HALE, B., BEYERSMANN, D.: Molecular and cellular mechanisms of cadmium carcinogenesis. Toxicology, ISSN 2072-6694, 192, 2003, p. 95-117. WIRTH, J. J., MIJAL, R. S.: Adverse effects of low level heavy metal exposure on male reproductive function. ISSN 1939-6368, System Biology Reproductive Medicine, 56, 2010, p.147-167.

40


FARMAKOLOGICKY AKTIVNÍ LÁTKY VE VODNÍM PROSTŘEDÍ PHARMACOLOGICALLY ACTIVE SUBSTANCES IN WATER ENVIRONMENT Radka Dobšíková*, Jana Blahová, Marta Bartošková, Vlasta Stancová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary In last decades, an enormous increase in drug usage in human and veterinary medicine was reported. Drugs can enter the environment in a parent form or as metabolic by-products, the primary source of the water system contamination is represented by waste waters from hospitals and households. Used cleaning technologies in wastewater treatment plants are in most cases able to eliminate the drugs partially, therefore, the water environment can be easily contaminated by the substances. In the article, there are described the effects of pharmacologically active substances, the most often contaminants of surface waters in the Czech Republic, on fish and other water organisms. Key words: drugs, fish, health status, negative impact Souhrn V průběhu posledních desítek let došlo celosvětově k enormnímu zvýšení spotřeby farmak využívaných v humánní i veterinární medicíně. Farmaka mohou do životního prostředí vstupovat v původní formě nebo jako metabolické produkty, primárním zdrojem kontaminace vodního ekosystému jsou odpadní vody z nemocnic a domácností. Používané čistírenské procesy jsou ve většině případů schopny zachytit léčiva pouze částečně, a proto může docházet k následné kontaminaci povrchových nebo podzemních vod těmito látkami. V příspěvku jsou uvedeny účinky farmakologicky aktivních látek, nejčastějších kontaminant povrchových vod v ČR, na ryby a další vodní živočichy. Klíčová slova: léčiva, ryby, zdravotní stav, nežádoucí účinky Úvod Monitoring vlivu nežádoucích účinků xenobiotik na organizmy vodního prostředí je velmi komplexní problematikou. Příčiny nižších přírůstků, snížené plodnosti nebo vysoké mortality jsou velmi variabilní, zdravotní stav ryby může být ovlivněn buď jedním etiologickým faktorem (např. konkrétní toxickou látkou) anebo, a to ve většině případů, je daný stav výsledkem kombinace řady faktorů, jako např. nedostatečné kvality krmiva, nevhodného teplotního režimu, simultánního působení různých toxických látek, vše často v kombinaci s antropogenními faktory (Leatherland a Woo, 1998). Zvýšení spotřeby farmak je dán zvyšujícím se počtem lidí, ale i stárnutím populace. „Západní životní styl“ vede k nárůstu používání léčiv ze skupiny antidepresiv, prášků na spaní, léků na krevní tlak nebo kardiovaskulární systém. Mnohá léčiva jsou navíc levná, snadno dostupná, což často vede k jejich nadměrnému používání nebo zneužívání. V humánní medicíně byl zaznamenán významný nárůst především u nesteroidních antiflogistik, antibiotik, antikoncepčních přípravků a dalších druhů léčiv (Fent a kol., 2006). *



Primárním zdrojem kontaminace vodního ekosystému jsou odpadní vody z nemocnic a domácností. Po aplikaci léčiv jsou následně farmakologicky aktivní látky nebo jejich metabolity vylučovány z organizmu, nejčastěji výkaly a močí, a odcházejí prostřednictvím splaškových vod do čistíren odpadních vod. Používané čistírenské procesy jsou ve většině případů schopny zachytit léčiva pouze částečně, a proto může docházet k následné kontaminaci povrchových, ve vzácných případech i podzemních vod těmito látkami. Dalším zdrojem znečištění vodního prostředí farmakologicky aktivními látkami mohou být průsaky z nedostatečně zabezpečených komunálních skládek nebo exkrementy produkované léčenými hospodářskými zvířaty a aplikované na půdu. Ke kontaminaci vody může docházet rovněž při používání stabilizovaných čistírenských kalů jako druhotného hnojiva na zemědělských plochách (Fent a kol., 2006; Kotyza a kol., 2009; Kožíšek a kol., 2012). Farmaka lze detekovat především v povrchových vodách, v menší míře se mohou nacházet i ve vodách podzemních a ojediněle též ve vodě pitné (Reemtsma a Jekel, 2006). Výskyt jednotlivých látek v povrchových vodách je velmi proměnlivý a je závislý na spotřebě léčiv v daném regionu, fyzikálně-chemických vlastnostech vody i samotného léčiva (Fent a kol., 2006; Kotyza a kol., 2009). Průměrné koncentrace farmak v povrchových vodách se pohybují řádově v desítkách až stovkách ng na litr. Dle údajů Českého hydrometeorologického ústavu patří k nejčastěji detekovaným farmakům např. zástupci stimulantů centrální nervové soustavy, nesteroidních antiflogistik, antimikrobních látek, antiepileptik, nefrotropních rtg-kontrastních látek nebo periferních vazodilatancií (Prášková a kol., 2012). Mezi významné kontaminanty z řady léčiv, které jsou v poslední době intenzivně studované, řadíme látky se schopností narušit hormonální rovnováhu v organizmu (tzv. endokrinní disruptory). Jedná se především o hojně rozšířené antikoncepční přípravky a ostatní farmaka využívaná při hormonálních léčbách (Morteani a kol., 2006). Státní zdravotní ústav provedl v roce 2011 první systematický screening vybraných humánních léčiv v pitné vodě v České republice. Reagoval na alarmující situaci výskytu těchto polutantů v povrchových vodách a částečně zkreslené informace prezentované některými médii. Výsledky první etapy plošných odběrů pitné vody z hlavních distribučních sítí dopadly velmi dobře. Při analýze vzorků z vodovodů, které využívají surovou vodu ze středních a dolních toků byly zaznamenány ojedinělé nálezy (3 %) především ibuprofenu a karbamazepinu. Obsahy těchto léčiv se pohybovaly řádově v jednotkách ng.l-1 (Kožíšek a kol., 2012). Nesteriodní antiflogistika (NSAID) Nesteroidní protizánětlivá léčiva jsou používána k terapii zánětu a bolesti, při úrazech, artritidách, ke zmírnění horečky nebo pro dlouhodobou léčbu revmatických onemocnění (Fent a kol., 2006). Příčinou časté detekce této skupiny léčiv je jejich vzrůstající spotřeba v humánní medicíně a současně jejich nedokonalé odstraňování v průběhu čištění odpadních vod (Nakada a kol., 2006). Nejznámějším nesteroidním antiflogistikem je ibuprofen, jehož spotřeba v České republice činí asi 200 tun za rok. Do skupiny NSAID patří rovněž diklofenak (spotřeba v ČR asi 20 tun ročně), ketoprofen aj. (Prášková a kol., 2012). Z důvodu nedostatečné účinnosti čištění na ČOV je možné léčiva následně detekovat v povrchových vodách (Kotyza a kol., 2009). Mechanizmem účinku nesteroidních antiflogistik je (reverzibilní nebo ireverzibilní) inhibice enzymu cyklooxygenázy, což je enzym zodpovědný za syntézu prostaglandinů odvozených od kyseliny arachidonové (Vane a Botting, 1998). Testy toxicity provedené na vodních organizmech ukazují, že i stopové množství reziduí nesteroidních antiflogistik ve vodách může působit negativně. Nejcitlivější jsou zástupci 42


zooplanktonu, u kterých při chronickém působení těchto látek dochází ke snižování reprodukce. Testy chronické (reprodukční) toxicity s kyselinou acetylsalicylovou na hrotnatce velké (Daphnia magna) prokázaly snížení reprodukčních parametrů, hodnota LOEC kyseliny acetylsalicylové je 1,8 mg.l-1 (Marques a kol., 2004). Ibuprofen v chronických testech také snižuje reprodukci hrotnatky velké (EC50 13,4 mg.l-1), koncentrace vyšší než 20 mg.l-1 zcela inhibují reprodukci hrotnatek (Heckmann a kol., 2007). Působení NSAID na ryby není doposud plně prozkoumáno. Vzhledem k nízkým koncentracím nesteroidních antiflogistik ve vodách je prakticky vyloučena jejich akutní toxicita. Z provedených studií však vyplývá, že vystavení raných vývojových stádií ryb nesteroidním antiflogistikům vede k těžkým poruchám vývoje, u dospělců jsou negativně ovlivněny zejména ledviny a žábra (Prášková a kol., 2011). V 28 denním testu toxicity na pstruhu duhovém, který byl vystavený subletálním koncentracím diklofenaku, bylo zjištěno poškození ledvin (degenerace tubulárního epitelu, intersticiální nefritida, tj. zánět mezibuněčného prostoru ledvin) a alterace (změny) na žábrách (Schwaiger a kol., 2004). Antibiotika a antibakteriální chemoterapeutika Antibiotika i antibakteriální chemoterapeutika patří mezi látky s antimikrobiálním účinkem. Nevhodné a přemrštěné užívání antimikrobních přípravků u lidí a zvířat, a také jejich uvolňování do životního prostředí, je hlavní příčinnou vzniku antimikrobiální rezistence (Kümmerer, 2003). Hlavním zdrojem ve vodách jsou především moč a stolice léčených lidí a zvířat (Kümmerer a Henninger, 2003). Účinnost ČOV při zachycování antibiotik se pohybuje v závislosti na léčivé látce, ročním období či kvalitě čisticích procesů od jednotek až po sto procent. Dalším významným zdrojem léčiv ve vodách jsou léky nepoužité a léky s prošlou trvanlivostí, které se do vodního prostředí dostávají např. průsaky ze skládek nebo z komunálních odpadních vod. Ke kontaminaci půdy může dojít při použití čistírenských kalů z ČOV jako hnojiva v zemědělství (Kim a Carlson, 2007). Výrobní farmaceutické podniky mohou být dalším zdrojem kontaminace (Kotyza a kol., 2009). Antibiotika a chemoterapeutika se do vodního prostředí mohou dostat také jejich cílenou aplikací rybám. V současné době jsou pro ryby v ČR registrovány léčivé přípravky Flumiquil 50% plv. ad us. vet. s obsahem fluorochinolonu flumequinu a Rupin Special gran. ad us. vet. s obsahem tetracyklinového antibiotika oxytetracyklinu (Svobodová a kol., 2007). V EU byl schválen medikovaný premix Aquaflor 500 mg.g-1 s obsahem florfenikolu, v dohledné době se očekává jeho registrace v ČR. Negativní účinky antimikrobních látek na volně žijící ryby jsou vzácné, toxický účinek antibiotik se projevuje při působení vysokých koncentrací těchto léčiv. Obzvláště citlivým vývojovým stádiem ryb jsou embrya (Madureira a kol., 2011). Antiparazitika a anestetika Antiparazitika jsou léčiva působící proti vnějším a vnitřním parazitům. Anestetika jsou obecně znecitlivující látky, které mají využití jak v humánním, tak i ve veterinárním lékařství. Například u ryb se používají za účelem provádění veterinárních či chovatelských zásahů (Svobodová a kol., 2007). Stejně jako u jiných léčiv jsou zdrojem antiparazitik a anestetik ve vodách léčení lidé a zvířata. K antiparazitárním koupelím ryb se mohou používat kuchyňská sůl, formaldehyd, přípravky s obsahem mědi, organofosforečné sloučeniny, amoniak, akriflavin, manganistan draselný, cypermethrin, praziquantel aj. (Svobodová a kol., 2007). V současné době je v ČR pro ryby registrované pouze anestetikum MS 222 (trikain). Dalšími anestetiky používanými u ryb jsou 2-fenoxyetanol či hřebíčkový olej. 43


Hormony Člověk i zvířata vylučují do prostředí hormonální látky nejen produkované endokrinními žlázami vlastního organizmu (vytvářené endogenně), ale i přijaté exogenně (aplikace hormonálních přípravků). Hormony a jejich syntetická analoga jsou následně vyloučeny z organizmu močí a stolicí, v nízkých koncentracích (ng.l-1) jsou nacházeny jako kontaminanty odpadních vod (Aga, 2008). Významnou skupinou hormonálních látek jsou samičí pohlavní hormony, estrogeny (estron E1, estradiol E2, estriol E3) a gestageny (progesteron), resp. samčí pohlavní hormony, androgeny (testosteron). K hormonům s významným environmentálním dopadem patří také syntetické estrogeny, jako např. 17αethinylestradiol (EE2) a mestranol (MeEE2), jejichž zdrojem ve vodách je především humánní hormonální antikoncepce (Aga, 2008). Ve starších humánních antikoncepčních přípravcích byl používán především MeEE2, k často používaným humánním gestagenům patří dale norethisteron a levonorgestrel (Hynie, 1998). Hlavním zdrojem hormonálních přípravků ve vodním prostředí jsou především komunální a splaškové odpadní vody a odpadní vody z chovů hospodářských zvířat, které obsahují moč a stolici léčených lidí a zvířat s obsahem reziduí farmakologicky aktivních látek a jejich metabolitů. Další zdroj představují přirozené steroidní hormony obsažené v odpadech z intenzivních chovů hospodářských zvířat, jako např. skotu, prasat, drůbeže, a léčiva používaná jako růstové stimulátory v chovech hospodářských zvířat a v akvakultuře (Schiffer a kol., 2001; Ying a kol., 2002). V ČOV často nedochází k úplnému odstranění hormonálních látek a jejich metabolitů z vody, hormony se proto mohou vyskytovat ve stopových koncentracích i ve vodách odtékajících z ČOV a následně ve vodách povrchových. Značná část hormonů se také zachytává v čistírenských kalech (Aga, 2008). Při monitorování výskytu lipofilních polutantů ve vodním prostředí se často využívá jejich detekce v různých tkáních vodních organizmů. V případě monitorování výskytu steroidních hormonů ve vodním prostředí se z důvodu jejich rychlé metabolizace v organizmu a přirozeného výskytu steroidů v rybách využívá stanovení vybraných biochemických markerů, které indikují přítomnost látek s endokriními účinky ve vodním prostředí. K nejvýznamnějším markerům patří stanovení vitellogeninu v plazmě nebo v celotělových homogenátech (Blahová a kol., 2010; Mikula a kol., 2009). Některé studie využívají pro detekci antiandrogenních polutantů stanovení samčích pohlavních hormonů, např. testosteronu a 11-ketotestosteronu (Randák a kol., 2006; Blahová a kol., 2010). Literatura Aga, D.S., 2008. Fate of pharmaceuticals in the environment and in water treatment systems. CRC Press, Boca Raton, 391 pp. Blahová, J., Havelková, M., Kružíková, K., Hilscherová, K., Halouzka, R., Modrá, H., Grabic, R., Halířová, J., Jurčíková, J., Ocelka, T., Harustiaková, D., Svobodová, Z., 2010. Assessment of contamination of the Svitava and Svratka rivers in the Czech republic using elected biochemical markers. Environmental Toxicology and Chemistry 29: 541-549. Fent, K., Weston, A.A., Caminada, D., 2006. Ecotoxicology of human pharmaceuticals. Aquatic Toxicology 76: 122-159. Heckmann, L. H., Callaghan, A., Hooper, H.L, Connon, R., Hutchinson, T.H., Maund, S.J., Sibly, R.M., 2007. Chronic toxicity of ibuprofen to Daphnia magna: Effects on life history traits and population dynamics. Toxicology Letters 172: 137-145. Hynie, S., 1998. Farmakologie v kostce. Triton, Praha. 461 s.

44


Kim, S.C., Carlson, K., 2007. Temporal and spatial trends in the occurrence of human and veterinary antibiotics in aqueous and river sediment matrices. Environmental Science and Technology 41: 50-57. Kotyza, J., Soudek, P., Kafka, Z., Vaněk, T., 2009. Léčiva - „nový“ environmentální polutant. Chemické Listy 103: 540-547. Kožíšek, F., Čadek, V., Jeligová, H., Pomykačová, I., Svobodová, V., 2012. Výskyt humánních léčiv v pitných vodách v České republice. In: Zpráva o kvalitě pitné vody v ČR za rok 2011, Státní zdravotní ústav. . Navštíveno 26. dubna 2013, Odkaz v textu: Kožíšek a kol., 2012. Kümmerer, K. (2003) Significance of antibiotics in the environment. Journal of Antimicrobial Chemotherapy 52: 5-7. Kümmerer, K., Henninger, A., 2003. Promoting resistance by the emission of antibiotics from hospitals and households into effluents. Clinical Microbiology and Infection 9: 1203-1214. Leatherland, J.F., Woo, P.T.K., 1998. Fish diseases and disorders.Volume 2 Non-infectious disorders. A. Rowe Limited, Eastbourne, 386 pp. Madureira, T.V., Cruzeiro, C., Rocha, M.J., Rocha, E., 2011. The toxicity potential of pharmaceuticals found in the Douro River estuary (Portugal) - experimental assessment using a zebrafish embryo test. Environmental Toxicology and Pharmacology 32: 212-217. Marques, C. R., Abrantes, N., Goncalves, F., 2004. Life-history trans of standard and autochthonous cladocerans. I. Acute and chronic effects of acetylsalicylic acid. Environmental Toxicology 19: 518-526. Mikula, P., Kružíková, K., Dobšíková, R., Haruštiaková, D., Svobodová, Z., 2009. Influence of propylparaben on vitellogenesis and sex ratio in juvenile zebrafish (Danio rerio). Acta Veterinaria Brno 78: 319-326. Morteani, G., Moller, P., Fuganti, A., Paces, T., 2006. Input and fate of anthropogenic estrogens and gadolinium in surface water and sewage plants in the hydrological basin of Prague (Czech Republic). Environmental Geochemistry and Health 28: 257-264. Nakada, N., Tanishima, T., Shinohara, H., Kiri, K., Takada, H., 2006. Pharmaceutical chemicals and endocrine disrupters in municipal wastewater in Tokyo and their removal during activated sludge treatment. Water Research 40: 3297-3303. Prášková, E., Voslářová, E., Široká, Z., Plhalová, L., Mácová, S., Maršálek, P., Pištěková, V., Svobodová, Z., 2011. Assessment of diclofenac LC50 reference values in juvenile and embryonic stages of the zebrafish (Danio rerio). Polish Journal of Veterinary Sciences 14: 545-549. Prášková, E., Voslářová, E., Široká, Z., Svobodová, Z., 2012. Vliv antiflogistik na vodní organizmy. Veterinářství 62: 374-375. Randák, T., Žlábek, V., Kolářová, J., Svobodová, Z., Hajšlová, J., Široká, Z., Jánská, M,. Pulkrabová, J., Čajka, T., Jakrovský, J., 2006. Biomarkers detected in chub (Leuciscus cephalus L.) to evaluate contamination of the Elbe and Vltava Rivers, Czech Republic. Bulletin of Environmental Contamination and Toxicology 76: 233-241. Reemtsma, T., Jekel., M., 2006. Organic pollutants in the water cycle. Wiley-VCH Verlag GmbH and Co. KgaA, Weinheim, 368 pp. Schiffer, B., Daxenberger, A., Meyer, K., Meyer, H.H.D., 2001. The fate of trenbolone acetate and melengestrol acetate after application as growth promoters in cattle: environmental studies. Environmental Health Perspectives 109: 1145-1151. Schwaiger, J., Ferlinga, H., Mallowa, U., Wintermayr, H., Negelea, R.D., 2004. Effects of the non-steroidal anti-inflammatory drug diclofenac. 1: Part I: histopathological alterations and bioaccumulation in rainbow trout. Aquatic Toxicology 68: 141-150. 45


Svobodová, Z., Kolářová, J., Navrátil, S., Veselý, T., Chloupek, P., Tesarčík, J., Čítek, J., 2007. Nemoci sladkovodních a akvarijních ryb. Nakladatelství Informatorium, Praha, 264 s. Vane, J.R., Botting, R.M., 1998. Anti-inflammatory drugs and their mechanism of action. Inflamation Research 47: 78-87. Ying, G.G., Kookana, R.S., Ru, Y.J., 2002. Occurence and fate of hormone steroids in the environment. Environmental International 28: 545-551.

46


LÉČEBNÉ KOUPELE RYB A JEJICH VLIV NA IMUNITNÍ SYSTÉM THERAPEUTIC BATHS OF FISH AND THEIR EFFECT ON THE IMMUNE SYSTEM Veronika Doubková*, Lívia Chmelová, Iveta Matejová, Petr Maršálek, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Public Veterinary Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The influence of therapeutic baths on the immune system of common carp (Cyprinus carpio). Baths were carried out in solutions of formaldehyde and sodium chloride. A total of 192 tests used carp two years, who were divided into 16 groups. Four groups were subjected to a bath in the formaldehyde concentration of 0.17 ml. l-1 38% formaldehyde, the duration of the bath was 60 minutes. Another four groups were then bathed in a solution of NaCl 30 g. l-1 for 30 minutes. The remaining 8 groups then served as a control for each group undergoing baths. Bath influence on the immune system was observed immediately after the bath and then 24, 48 hours and 10 days from the bath. The monitored parameters at given intervals, the lysozyme concentration in skin mucus IgM concentrations in blood plasma and oxidative burst of phagocytes in the blood. Significant difference (p <0.05) was detected in the values of oxidative burst of phagocytes. Increased this parameter is 24 hours after the bath in a reduction of formaldehyde and 24 hours and 10 days after the bath in the salt. Key words: Cyprinus carpio, formaldehyde, sodium chloride, lysozyme, IgM, oxidative burst of phagocytes Souhrn Byl sledován vliv terapeutických koupelí na imunitní systém kapra obecného (Cyprinus carpio). Koupele byly provedeny v roztocích formaldehydu a chloridu sodného. Celkem bylo v testech použito 192 dvouletých kaprů, kteří byly rozděleny do 16 skupin. Čtyři skupiny byly podrobeny koupeli ve formaldehydu o koncentraci 0,17 ml . l-1 38% formaldehydu, délka trvání koupele byla 60 minut. Další 4 skupiny pak byly koupány v roztoku NaCl o koncentraci 30g . l-1 po dobu 30 minut. Zbylých 8 skupin pak sloužilo jako kontrola ke každé skupině podstupující koupele. Vliv koupelí na imunitní systém byl sledován ihned po koupeli a dále pak 24, 48 hodin a 10 dnů od koupele. Sledovanými parametry v daných intervalech byly koncentrace lysozymu v kožním hlenu, koncentrace IgM v krevní plazmě a oxidační vzplanutí fagocytů v krvi. Signifikantní rozdíl (p<0,05) byl zjištěn u hodnot oxidačního vzplanutí fagocytů. Došlo ke zvýšení tohoto parametru 24 hodin po koupeli ve formaldehydu a ke snížení 24 hodin a 10 dní po koupeli v soli. Klíčová slova: Cyprinus carpio, formaldehyd, chlorid sodný, lysozym, IgM, oxidační vzplanutí fagocytů

*



Úvod Léčebné koupele se využívají při tlumení ektoparazitárních, plísňových a bakteriálních onemocnění povrchu těla a žaber ryb. Při provádění koupelí je nutná pravidelná kontrola zdravotního stavu obsádky, správné stanovení druhu a postupu léčebné koupele, sledování fyzikálně – chemických vlastností vody, provádění zkoušek snášenlivosti před zahájením léčby, ověřování účinnosti léčby v daných termínech, dodržování ochranné lhůty a další. Pro léčebné koupele se nejčastěji využívá například: chlorid sodný, formaldehyd, malachitová zeleň (zakázána u potravinových druhů ryb), manganistan draselný, chloramin, peroxid vodíku, kyselina peroctová, praziquantel a další (Svobodová et al., 2007). Pro stanovení vlivu terapeutických koupelí na imunitní systém ryb byly zvoleny koupele v chloridu sodném a formaldehydu. Chlorid sodný Jedná se o lehce dostupnou látku, u které není třeba stanovovat MRL a lze ji používat k léčbě u všech potravinových zvířat. V chovu ryb se využívá k antiparazitárním zásahům od raných stádii až po tržní velikosti ryb. Sůl má poměrně dobrý antiparazitární účinek. Využívá se převážně ve formě krátkodobých koupelí, při nálezu druhů rodu: Cryptobia, Ichthyobodo, Chilodonella, Trichodina, Trichodinella. Lázeň se připravuje rozpuštěním 10 – 30 g soli v litru vody a doba trvání koupele je 15 – 30 minut, ale může trvat i do 1 hodiny. Občasně se využívá i dlouhodobých koupelí v solném roztoku a to při nízkých koncentracích pohybujících se okolo 1 až 2 gramů na litr po dobu až 2 dnů (Svobodová et al., 2007). Formaldehyd Formaldehyd je nejjednodušším aldehydem, distribuován je jako 36 – 38% roztok s názvem formalín. Při léčebných koupelích se využívá při nálezu druhů rodu: Cryptobia, Ichthyobodo, Chilodonella, Trichodina, Dactylogyrus, Gyrodactylus a při zaplísnění. Formaldehyd se používá pro krátkodobé koupele a to po doporučení veterinárních lékaře. Ochranná lhůta této látky je 500 stupňodnů. Formaldehydové koupele často způsobují poškození a úhyn ryb a to až po delším časovém období po koupeli. Koncentrace formalínu v koupelích je závislá na teplotě vody, a pohybuje se od 0,17 ml do 0,25 ml formalínu na litr vody. Délka koupele je v rozmezí mezi 30 a 60 minutami (Svobodová et al., 2007). Formaldehyd vykazuje toxické účinky na savce, včetně podráždění očí a dýchacích cest, bolesti hlavy, nevolnosti, ospalosti a alergických kožních reakcí (Wang et al., 2012). Jedná se také o karcinogenní látku (Monakhova el al., 2012). Materiál a metodika K pokusu byli použiti dvouletí kapři obecní z Rybníkářství Pohořelice. Před samotným pokusem se ryby po dobu 14-ti dnů aklimatizovaly a postupně se jim zvyšovala teplota vody. Následně byly ryby rozděleny do 16 skupin po 12 kusech ryb. První 4 skupiny byly podrobeny koupeli ve formaldehydovém roztoku, ten byl připraven o koncentraci 0,17 ml 38% formalínu v litru vody, délka terapeutické koupele byla 60 minut. Další 4 skupiny pak byly koupány v solné lázni o koncentraci 30 gramů chloridu sodného na litr vody, tato koupel trvala 30 minut. Zbylých 8 skupin pak sloužilo jako kontrole ke každé testované skupině. Vliv koupelí by sledován ve 4 časových intervalech, první odběr vzorků proběhl ihned po koupeli, další pak 24 hodin, 48 hodin a 10 dnů po koupeli. Před usmrcením byl proveden odběr kožního hlenu pro stanovení koncentrace lysozymu a následně odběr krve. Ryby byly usmrceny tupým úderem do hlavy. Sledovanými imunologickými parametry byly oxidační vzplanutí fagocytů, koncentrace imunoglobulinů M a lysozymu. 48


Oxidační vzplanutí fagocytů Je jím měřena nespecifická imunita. Aktivitu fagocytů byl stanoven ve vzorcích krve odebraných před usmrcením. Oxidační vzplanutí je způsobeno přechodným zvýšením spotřeby kyslíku (Bartůňková et Paulík, 2005). Stanovení se provádí chemiluminiscenční metodou, kdy fagocyty reagují na zánětlivé podněty oxidačním metabolismem, spojeným s tvorbou vysoce reaktivního kyslíku, které spouští další peroxidázou reakci, během níž vznikají elektronově excitované stavy emitující fotony. Chemiluminiscence je vyvolána látkami, které aktivují fagocyty, v našem měření zastupuje zymozan. Chemické světlo je zesíleno chemikálii luminal, světlo je pak detekováno luminometrem a vyhodnoceno je jako počet záblesků v závislosti na čase. Oxidační vzplanutí se pak hodnotí jako celková chemiluminiscence (Hořejší et Bartůňková, 2005). IgM IgM jsou látky specifické imunity, jsou to látky produkované B lymfocyty (Toman et al., 2000). Hladina IgM je závislá na okolní teplotě (čím vyšší je teplota tím vyšší je koncentrace IgM), ročním období, pohlaví, období tření, parazitaci a dalších (Mix et al., 2006). Koncentrace IgM byla stanovena ze vzorků krevní plazmy a byla využita srážecí metoda stanovení. Hepta hydrát síranu zinečnatého specificky odebírá vodu z proteinů obsažených ve vzorku plazmy, tyto proteiny pak vytvářejí sraženinu. Koncentrace síranu zinečnatého je určujícím faktorem pro to, jakým proteinům bude voda odebírána. Pro vysrážení IgM se využívá 0,7mM síranu zinečnatého. Samotná koncentrace je pak vypočítána z rozdílu před a po vysrážení (McEwan, 1970, Polson et al., 2003). Pro stanovení IgM byla využita komerční souprava Bio-Rad. Lysozym Lysozym je enzym štěpící cukerné části peptidoglykanů buněčné stěny, narušené buňky následně lyzují a umírají (Pállfy et al., 2009). Největší koncentrace lysozymu se u ryb vyskytuje ve slizu na povrchu těla, kde brání pronikání bakteriím kůží do těla (Quaba et Kumar, 1997). Koncentrace lysozymu byla stanovena radiální difuzí v agarózovém gelu s naočkovaným Micrococcus luteus. Vzorky slizu byly naneseny do jamek v agaroze na testovací desce, následovala inkubace ve vlhkém prostředí při laboratorní teplotě po dobu 24 hodin. Po uplynutí inkubační doby byla měřena difuzní zóna (Smolelis et Hartsell, 1949, Lee et Yang, 2002). Samotná koncentrace lysozymu se pak stanovuje z průměru difuzní zóny v závislosti na kalibrační křivce. Výsledky

49


Při měření oxidativního vzplanutí fagocytů po koupelích ve formaldehydovém roztoku byl zaznamenán statisticky významný rozdíl (p<0,05) mezi kontrolní a ošetřenou skupinou po 24 hodinách po koupeli. V prvních dvou časových intervalech lze pozorovat nárůst aktivity fagocytů oproti kontrole. Měření po 48 hodinách a 10 dnech pak již aktivita fagocytů mírně klesá oproti kontrole, avšak bez statisticky významného rozdílu.

Stejný parametr měřený u ryb podrobených solným terapeutickým koupelím vykazoval zcela jiný charakter. Statisticky významný rozdíl (p<0,05) byl zaznamenán u ryb po 24 hodinách a 10 dnech od koupele. U všech měření byla chemiluminiscence nižší u ryb, které podstoupili koupele než u ryb v kontrolních skupinách. Při stanovení koncentrace IgM u kaprů koupaných v roztoku formaldehydu nebyl nalezen žádný statisticky významný rozdíl mezi testovanými a kontrolními skupinami. Koncentrace IgM se pohybovala od 3 mg/ml do 9,2 mg/ml. Podobné výsledky byly zaznamenány i při koupelích v solné lázni. Opět nebyl stanoven statisticky významný rozdíl mezi porovnávanými skupinami. Koncentrace lysozymu u kontrolních a formaldehydem ošetřených skupin se pohybovala v rozmezí 0,8 – 2,3 mg/ml. Statisticky významné (p<0,05) zvýšení koncentrace lysozymu bylo naměřeno pouze u ryb 10 dnů po formaldehydové koupeli. Koncentrace lysozymu u kontrolních a solnou koupelí ošetřených skupin se pohybovala v rozmezí 0,41 – 1,19 mg/ml. Nebyl stanoven signifikantní rozdíl v koncentraci lysozymu mezi porovnávanými skupinami. Závěr Bylo prokázáno statisticky významné zvýšení aktivity fagocytů (oxidační vzplanutí) po formaldehydových koupelích, a to v termínu 24 hodin po koupeli. Dále bylo prokázáno statisticky významné snížení aktivity fagocytů (oxidační vzplanutí) v intervalu 24 hodin a 10 dnů po solné koupeli. Ostatní sledované parametry imunitního systému (koncentrace IgM, lysozymu) nebyly ovlivněny. Studie byla finančně podpořena projektem IGA 225/2015/FVHE Veterinární a Farmaceutické univerzity Brno. Literatura Bartůňková J., Hořejší V. (2005): Základy imunologie, Triton, 279s., ISBN 80-7254-686-4 Bartůňková J., Paulík M. et al. (2005), Vyšetřovací metody v imunologii, Grada Publishing, a.s., ISBN 80-247-0691-1. 50


Lee Y.C, Yang D.V (2002): Determination of lysozyme activities in a microplate format, Analytical Biochemistry, 310(2): 223-224. McEwan A.D, Fisher E.W., Selman I.E., Penhale W.J. (1970): A turbidity test for the estimation of immune globulin levels in neonatal calf serum, Clinica Chimca Acta 27, 155163. Mix E., Goertsches R., Zettl U.K. (2006):Immunoglobulins- basic considerations, Journal Neurol 253 (5): 9-17. Monakhova Y. B., Jendral J. A., Lachenmeier D. W. (2012): The margin of exposure to formaldehyde in alcoholic beverages, Arch. Industrial Hygiene and Toxicology., 63, 227–237 Pálffy R., Gardlík R., Behuliak M., Kadasi L., Turna J., Celec P. (2009): On the physiology and pathophysiology of antimicrobial peptides, Molecular Medicine, 15(1-2): 51–59. Polson C., Sarkar P., Incledon B., Raguvaran V., Grant R. (2003): Optimization of protein precipitation based upon effectiveness of protein removal and ionization effect in liquid chromatogramy – tandem mass spektrometry, Journal Chromatogr B 785, 263-275. Quasba P. K., Kumar S. (1997): Molecular divergence of lysozymes and alpha-lactalbumin. Critical Rewiews, Biochemistry and Molecular Biology, 32(4): 255-306. Smolelis A.N., Hartsell S.E. (1949): The determination of lysozyme, Journal of Bacteriology, 58(6): 731-736. Svobodová Z., Kolářová J., Navrátil S., Veselý T., Chloupek P., Tesarčík J., Čítek J. (2007): Nemoci sladkovodních a akvarijních ryb, 4., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 264p, ISBN 978-807-3330-514. Toman M. et al. (2000): Veterinární imunologie, Grada Publishing. spol. s.r.o., Praha, ISBN: 9788024724645. Wang T., Gao X., TongJ., Chen L. (2012): Determination of formaldehyde in beer based on cloud point extraction using 2,4-dinitrophenylhydrazine as derivative reagent, Food Chemistry, 131, pp. 1577–1582.

51


VYUŽITÍ OBOHACOVÁNÍ PROSTŘEDÍ U KOČEK ENVIRONMENTAL ENRICHMENT FOR CATS Ivana Gardiánová*, Lucie Benešová Demonstrační a experimentální pracoviště FAPPZ ČZU v Praze, ČR Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, CULS in Prague, Czech Republic Summary Enrichment of the environment helps animals cope with the situation, when they are alone at home, or you need to entertain them. It has 5 types, and all of them are used a lot for many species of animals. Enrichment is also used in the breeding of domestic cats, whether in homes or in shelters and other stations. Key words: cats, enrichment, use, private breeding, shelter Souhrn Obohacení prostředí pomáhá zvířatům zvládat situaci, kdy jsou samotné doma, nebo je třeba je zabavit. Rozlišuje se 5 typů a všechny typy jsou hojně využívané u řady druhů zvířat, bez ohledu na to, zda se jedná o zvířata chovaná v zoologických zahradách, popř. u hospodářských zvířat, ale také u domácích mazlíčků – psů, hlodavců. Enrichment se také využívá v chovech domácích koček, ať již v domácnostech nebo v útulcích a jiných stanicích. Klíčová slova: kočka, enrichment, využití, soukromý chov, útulek Úvod Obohacení prostředí zlepšuje pohodu zvířat (Mellen and MacPhee, 2001). Cílem obohacení prostředí je zlepšit blaho zvířat fyzické i psychické. Robert Yerkes, průkopník v oblasti výzkumu o primátech, v roce 1920, představil koncept obohacení prostředí navrhováním her v laboratoři. Dále dr. Hediger, studující psychologické potřeby zvířete chovaného v lidské péči, zdůraznil jeho význam v sociálních skupinách žijících zvířat. Další vědci zdokumentovali potřebu stimulace zvířat (Forthman and Ogden, 1992). Enrichment má značné pozitivní fyziologické a behaviorální účinky (Young, 2003). Enrichment je v domestikaci důležitý. Domestikací byla zvířatům vzata svoboda a chovatel za ně má zodpovědnost (Webster, 2009). Ve volné přírodě zvířata čelí predátorům, musí hledat útočiště a potravu, hlídat mláďata a chránit teritorium. Kvalita péče a eliminace hrozeb, zvířatům chovaných v lidské péči, neumožňuje etologicky správný vývoj. V obohacování prostředí by se mělo simulovat přirozené prostředí, vyžadující přirozené i náročné činnosti. Celkové obohacení o prvky z volné přírody je ve prospěch welfare a etologického vývoje (Shepherdson, 1992). Materiál a metodika Příspěvek se týká popisu obohacení prostředí a možností využití u domácích koček. Výsledky a diskuze Cílem obohacení prostředí je odstranění stereotypie, abnormálního chování, možnost dodání nových podmětů a zabavení kočky. Dle Mason et al. (2007) obohacení prostředí často řeší příčiny způsobující abnormální chování a tím zlepšuje a ovlivňuje nejen životní pohodu zvířat *



(welfare), ale také chování zvířat bez nutnosti použít tresty, léky atd. Členění enrichmentu je z různých pohledů. Mimo členění na přístup naturalistický nebo behaviorální, je možné rozdělit obohacení prostředí podle formy působení na zvířata. Při volbě daného obohacení je důležité brát v úvahu chování daného druhu, v tomto případě kočky, a samozřejmě také individualitu kočky. Obohacení prostředí pro zvířata bez ohledu na druh, místo chovu, jeho využití a dalších aspektů Bloomsmith et al. (1991) rozdělil na pět skupin: 1) sociální – kontaktní (konspecifický - pár, skupina, přechodný, trvalý); (kontraspecifický – s člověkem, bez člověka) a nekontaktní - vizuální, zvukový, zařízení pro spolupráci; a opět s člověkem či bez člověka 2) pracovní - psychologický (rébusy, kontrola nad prostředím) a cvičení (mechanické zařízení, běh) 3) fyzický - výběh a expozice - velikost (změny) a různorodost (panely pro umístění zařízení) a vybavení – vnitřní (trvalé - stromy, tyče a přechodné – hračky, lana, substrát) a vnější (zavěšené předměty, rébusy) 4) senzorický - vizuální (video, obrázky, malby, TV, okna s výhledem), zvukový (hudba, vokalizace zvířat daného druhu, ale také jiných druhů), ostatní (pachový – vůně a pychy jiných zvířat, hmatový, chuťový) 5) potravní - způsob krmení (frekvence krmení, harmonogram denní a týdenní, způsob dodání krmiva, zpracování krmiva), typ krmení (novinky, změny, okus, pamlsky). Sociální – význam tohoto typu enrichmentu u koček vzrůstá s trendem chovu bez přístupu k venkovnímu prostředí (kočky jsou chované výhradně uvnitř), ale je využitelný i u koček s volným přístupem do venkovního prostředí. Chov v uzavřeném prostředí, je čím dál více populární především z důvodu bezpečnosti koček (Estep and Hetts, n.d.). Mezi sociální enrichment se řadí kontakt jak se zvířaty, tak i s lidmi. Kočka toto může vnímat jako hrozbu (např. psi, lidé), jako konkurenta (např. ostatní kočky), nebo jako kořist (např. ptáci, ryby, hlodavci). Všechny tyto podněty stimulují u koček přirozené chování. Člověka však kočky nemusí brát pouze jako hrozbu, ale bylo pozorováno zlepšení welfare i při mazlení/hlazení (ang. „petting“) (American Association of Feline Practitioners, 2004). Pracovní – u koček je významný především ve formě cvičení, jako je lov hraček (umělé myši, peříčka). V poslední době se u aktivních plemen koček používají i běhací kola. Spadá sem také psychologický enrichment jako jsou různé rébusy – např. bludiště, z nichž kočka musí vyndat hračku (postačí kartonová krabice s různě velkými otvory) (Estep and Hetts, n.d.). Fyzický – je významnou složkou enrichmentu. Má velký význam u koček i mnoha dalších zvířat. Zahrnuje velikost a vybavení výběhu/prostředí ve kterém kočka žije, členitost prostoru, substrát (ve venkovních výbězích - např. vysoká tráva, kameny, písek), porost výběhu (stromy, keře, ale i pokojové rostliny), trvalé vybavení (bazény, skrýše, police/okenní parapet, z něhož může kočka sledovat dění za oknem), přechodné vybavení (šplhací a škrabací stromy, hračky, pelíšky, krabice/skrýše) (Ellis, 2009). Pomocí fyzického enrichmentu lze napodobit přirozené prostředí chovaného zvířete, např. pro kočku pouštní (Felis margarita) je nejvhodnějším substrátem písek, neboť pomáhá napodobovat její přirozené prostředí - poušť. Pro tygry (Panthera tigris), jaguáry (Panthera onca) nebo kočky rybářšké (Prionailurus viverrinus) je vhodné do výběhu umístit vodní plochu (bazén, jezírko), jelikož tyto kočky i ve volné přírodě často plavou. U koček domácích je nejdůležitější velikost prostoru, do kterého mají umožnění přístup, a zda mají přístup na balkon nebo zahradu, škrabadla, pelíšky, skrýše a hračky. Bylo zjištěno, že kočky, nově umístěné do útulku, vykazovaly nižší hladinu stresu 53


(měřeno na Cat-Stress-Score), pokud jim byla poskytnuta otevřená krabice jako skrýš (Ellis, 2009). Pokud jeden prostor (výběh/byt/dům) obývá více koček, kočky se mohou, ale nemusí rozdělit do skupin, které jsou vůči sobě nepřátelské. V tomto případě je pak nutné zajistit dostatečný prostor, aby si každá kočka mohla udržovat sociální odstup 1 - 3 metry (jak horizontálně, tak vertikálně) (Herron and Buffington, 2010), i v případě, že k sobě jednotlivé kočky nejsou nepřátelské, je potřeba, aby byl dostatek všeho vybavení pro všechny kočky, a tudíž nedocházelo k soupeření o nedostatkové vybavení (pro dvě kočky - alespoň 2 pelíšky, 2 škrabadla, 2 krabice, 2 hračky..). Senzorický – z tohoto typu má u koček velký význam pachový enrichment. Řada druhů zvířat využívá ke značení teritoria, reprodukčního, popř. zdravotního stavu či sociálního postavení pachové značky (Young, 2003). Zjistí jimi přítomnost dalších zvířat či kořisti, značky je mohou i uklidnit. V chovech koček se používá šanta kočičí (Nepeta cataria), má složení podobné pachovým stopám některých druhů kočkovitých šelem (Prahl, 2003). Vnímání pachu je ovšem odlišné dle genetických dispozic (Young, 2003) a druhu, např. u tygrů byly popsány dvě reakce (adultní jedinci byly spíše bez reakce, některá koťata vykazovala obranné chování – možná obava z nového či překrývání se teritorií více druhů šelem) (Ewer, 1997). Vhodná k pachovému enrichmentu (vyzkoušeno u tygrů a ocelotů) je také skořice, jež zvýšila aktivitu zvířat (Skibiel et al., 2007). Další formou obohacení prostředí jsou pachové stopy kořisti, částí srsti, popř. výkaly zvířat. Čich je jedním ze smyslů, který má přímý přístup do mozku a je schopen řídit psychiku organismu (Ewer, 1997). Potravní enrichment – je využitelný pro potlačení abnormálního chování a propagaci přirozeného chování. Mohou se využít krabice a krabičky z papíru, papírové trubky (či z jiného materiálu) s celou nebo částečnou dávkou krmiva. Vhodné je využití také ukrývání potravy, její přivazování na strom či jiné vyvýšené předměty (důležitá je ale správná výška závěsu) (Hare et al., 2008). Např. u gepardů je potravní enrichment víceméně jedinou možnou formou obohacení prostředí, vyrábějí se pro ně komplexní zařízení simulující běžící kořist a podporující jejich lovecké pudy (Young, 2003). Závěr Předmětem byl popis obohacení prostředí a možností využití u domácích koček, chovaných u soukromých chovatelů nebo v útulcích. U koček podobně jako u jiných zvířat je možné využít celou řadu typů obohacení prostředí. Je třeba brát v úvahu individualitu zvířete, věk a možnosti obohacení a podnětů (byt, dům s možností využití zahrady, venkovní kočka). Literatura American Association of Feline Practitioners. [online]. 2004. Feline behavior guidelines, [cit. 26. 6. 2015] Dostupné z: < http://www.catvets.com/public/PDFs/PracticeGuidelines/FelineBehaviorGLS.pdf > Bloomsmith, M.A., Brent, L.Y., Schapiro, S.J. 1991. Guidelines for developing and managing an environmental enrichment program for nonhuman-primates. Laboratory Animal Science. 41 (4): 372–377. Ellis, S. 2009. Environmental enrichment - practical strategies for improving feline welfare. Journal of Feline Medicine and Surgery 11( 11), 901–912. Dostupné z: < http://www.researchgate.net/publication/38037189_Environmental_enrichment_practical_stra tegies_for_improving_feline_welfare > Estep, D. Hetts, S. n.d. Enriching the Life of your Cat. [cit. 22. 6. 2015]. Dostupné z: < http://www.animalbehaviorassociates.com/pdf/RMN_enriching_cat_life.pdf >

54


Ewer, R. F. 1997. The Carnivores. Cornell: Cornell University Press. 544s. ISBN 0801484936. Forthman, D.L., Ogden, J.J. 1992. The role of applied behavior analysis in zoo management: today and tomorrow. Journal of Applied Behavior Analysis. 25. 647-652. Hare, V.J., Rich, B., Worley, K.E. 2008. Enrichment gone wrong! In Proceedings of the eighth International conference on environmental enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. 344 s. Herron, M. E., Buffington, C. A. T. 2010. Environmental enrichment for indoor cats. Compendium: Continuing Education for Veterinarians. 32(12):E4 [cit. 29. 6. 2015]. Dostupné z: < http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3922041/pdf/nihms521753.pdf >. Mason, G., Clubb, R., Latham, N., Vickery, S. 2007. Why and how should we use environmental enrichment to tackle stereotypic behaviour? Applied Animal Behaviour Science 102 (3): 163–188. Mellen, J. D., McPhee, M. S. 2001. Philosophy of Environmental Enrichment: Past, Present, and Future. Zoo Biology 20. 211-226. Prahl, F. [online]. Šanta. Kočičí tráva? 2003. [cit. 31. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.modrykocour.cz/santakocicitrava.htm. Shepherdson, D. 1992. Environmental enrichment: an overview [online]. AAZPA/CAZPA Annual. American Zoo and Aquarium Association Conference, hands-on workshop notes. [2013-1-11]. Dostupné z: < http://aazk.org/pdf/Enrichment%20Committee.pdf>. Skibiel, A.L., Trevino, H.S., Naugher, K. 2007. Comparison of several types of enrichment for captive Felids. Zoo Biology. 26 (5) s. 371–381. ISSN 1098-2361. Webster, J. 2009. Životní pohoda zvířat: kulhání k ráji. Práh. Praha. s. 291. ISBN: 9788072522644. Young, R. J. 2003. Environmental enrichment for captive animals. Oxford: John Wiley & Sons, 228 s. ISBN 0-632-06407-2.

55


SOCIÁLNÍ ENRICHMENT A TRÉNINK VELKÝCH KOČEK A GEPARDŮ SOUKROMÝ CHOV A ZOO SOCIAL ENRICHMENT AND TRAINING OF BIG CATS AND CHEETAHS PRIVATE BREEDERS AND ZOOS Ivana Gardiánová1*, Alžběta Kocourková1, Lukáš Jebavý2 1

Demonstrační a experimentální pracoviště FAPPZ ČZU v Praze, 2 Katedra obecné zootechniky a etologie, Česká republika

1

Demonstrational and Experimantal Workplace, 2 Department of Animal Breeding and Ethology, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic Summary One of the tools used to enhance the natural manifestations of behavioral and physical and mental welfare is environmental enrichment. We realized the mapping of the situation regarding social enrichment in zoos UCSZ and private breeders in the Czech and Slovak Republics. The situation was evaluated based on a questionnaire completed. It was found that social enrichment, as part of environmental enrichment, in most zoos caregiver is not practiced. For private breeders situation is reversed, breeders carnivores regularly engage in social enrichment either through direct contact with wild animals, and trained them. Breeding zoo facilities were used bars in combination with glass, so the behavior individual should be limited, at least partial contact with the caregiver. Regarding the interaction of breeders with large cat, so in most cases runs direct contact without any barriers. Key words: big cats, cheetahs, social enrichment, training, private breeding, zoo, comparison, questionnaire survey Souhrn Nástroj vhodný ke zvýšení přirozeného chování, fyzické i psychické pohody je environmentální enrichment (obohacení prostředí). Ve studii se pomocí dotazníkového šetření realizovalo mapování situace využívání sociálního enrichmentu v zoo UCSZ a v soukromých chovech ČR a SR. Bylo zjištěno, že sociální obohacení ve většině zoo praktikováno není. U soukromých chovatelů je situace opačná, chovatelé se pravidelně věnují sociálnímu obohacení, ať už formou přímého kontaktu se šelmami, nebo i výcvikem zvířat. Ve většině chovů zoologických zahrad jsou mříže v kombinaci se sklem, jedinec má omezený, ale alespoň částečný kontakt s ošetřovatelem. Soukromí chovatelé se tréninku věnují průkazně daleko více, interakce soukromého chovatele s velkou kočkou je vysoká a ve většině případů probíhá přímý kontakt bez jakýchkoliv bariér. Klíčová slova: velké kočkovité šelmy, gepardi, sociální enrichment, trénink, soukromý chov, zoo, porovnání, dotazník Úvod Obohacení prostředí zvyšuje psychickou i fyzickou pohodu zvířat a welfare zvířat (Mellen and MacPhee, 2001). V řadě zoo se změnil způsob chovu šelem, nejčastějším důvodem pro interakci bez bariér je jednodušší veterinární péče (Szokalski et al., 2013a). Nejúčinnější způsob tvorby pozitivního vztahu je každodenní pozitivní interakce, nabízí specifické *



techniky řešení a zvládnutí strachu (Laule, 2005). Soukromým chovatelem nejen velkých koček nemůže být každý. Neměl by je chovat nezpůsobilý člověk, neznalý etologie druhu. Chov představuje riziko pro rodinu, přátelé, sousedy a společnost. I zvíře, které se chová přátelsky, může být nebezpečné (Miller and Shah, 2005). Sociální interakce poskytuje pozitivní a bezpečné vztahy a prostředí (Houssaye and Budd, 2009), dává možnost výběru, redukuje stres (Szokalski et al., 2013a). Některé interakce poskytují emocionální blaho oběma. Hosey and Melfi (2012) zaznamenala vazby ošetřovatelů a primátů a šelem. Přínosy vztahů byly snazší ošetřování a chov, pocit pohody zvířete, klidné reakce a eliminace stresu, potěšení z kontaktu a spokojenost zvířete. Trénink by měl být výhodný pro obě strany, zvíře dostane odměnu (potravu) a cvičitel cvik (Bailey and Bailey, 2004). Trénování mívá i negativa, např. stres zvířete a na návštěvníka dojem, že se může dotýkat šelmy a chovat ji (Szokalski et al., 2013a). V současnosti je chov exotických zvířat, i kočkovitých šelem, jako „hobby“ zvířat populární. Exotickým „domácím“ zvířetem je myšleno zvíře, které za sebou nemá dlouhou historii domestikace, ale které je chováno v domestikovaném prostředí, zejména pro osobní potěšení a zábavu (Bush et al., 2014). Zoo o taková zvířata nemají zájem, nemají jistotu v genetické čistotě jedince (Handwerk, 2003). Řada nechtěných zvířat je prodána k biomedicínským pokusům. Osud těchto šelem ze soukromých chovů může být smutnější, než osud nechtěných psů a koček čekajících v útulcích (Miller and Shah, 2005). Šelmy mohou i zaútočit na člověka. K útokům dochází v přírodě i v zajetí s většinou vážnými či fatálními důsledky (Szokalski et al., 2013b). Např. v Tanzanii lvi zabili v letech 1990 – 2005 kolem 560 lidí a 300 zranili (Packer et al., 2005). Nyhus et al. (2003) zaznamenali útoky, lidmi chovanou velkou kočkou, po celém světě. K útokům dochází díky krátké vzdálenosti člověka od zvířete (Kaleta and Glowienka, 2009), při krmení nebo útěku zvířete (Nyhus et al., 2003). Pro šelmu, jež ohrozí lidský život, to končívá uspáním (Szokalski et al., 2013b) i přesto, že většina incidentů byla zapříčiněna nezabezpečením prostoru či ignorací bezpečnosti (Nyhus et al., 2003). Nejčastěji fatálně útočil tygr a lev (Kaleta and Glowienka, 2009). Jako bezpečnostní opatření pro oddělení jedinců od sebe nebo od člověka jsou hadice se silným proudem vody nebo CO2 hasicí přístroje (Baker, 2004). Materiál a metodika Pro zhodnocení sociálního enrichmentu a tréninku byl sestaven dotazník. Data pro dotazník poskytlo 13 zoo a 4 soukromí chovatelé. Ze zoo byla získána data k 6 druhům velkých koček a 1 druhu malých koček, bylo posuzováno 93 zvířat (45 samic a 48 samců). Ze zoo byla získána data pro levharta obláčkového – 5, levharta sněžného – 14, tygra – 26 (sumaterského – 14, indického – 4, ussurijského – 4, tygra malajského – 4), levharta skvrnitého – 24 (čínského - 4, mandžuského – 2, cejlonského – 13, perského – 5), jaguára amerického - 4, lva pustinného – 13 (indického – 4, berberského – 3, konžského – 2, jihoafrického – 2), geparda štíhlého – 7 kusů. Ze soukromých chovů byla získána data k 3 druhům velkých koček a k 1 druhu malých koček, posuzováno 52 zvířat (33 samic a 19 samců). Soukromými chovateli byla poskytnuta data pro chov tygra ussurijského – 40, tygra sumaterského – 1, lva pustinného – 9, geparda štíhlého – 2 jedinci. Hodnotil se počet, %. Případná průkaznost rozdílu mezi zoo a chovateli byla hodnocena statistickým programem SAS 9.2. Výsledky a diskuze Porovnání výsledků z dotazníků od soukromých chovatelů a zoo prezentuje tab. č. 1.

57


Tabulka č. 1. Porovnání výsledků ze zoo a od soukromých chovatelů

Číslo otázky

Zadání otázky

1

Ošetřovatel

2

Ošetřovatel: doba odpracovaná u velkých koč. šelem?

3

4

5

Jaké je nejčastěji pozorované chování jedince?

Má jedinec možnost kontaktu s ošetřovatelem?

Využíváte sociální enrichment v chovu? Např. trénink apod.

6

Pokud S.E. využíváte, jaká je reakce daného jedince?

7

Jak často je S.E.

Možnosti výběru Muž Žena Méně než rok 1 - 5 let Více než 5 let Agresivní k lidem (reaguje nepřátelsky, útoky na člověka) Klidný (změny v prostředí jedince nevyruší) Zvědavý (vyhledává a zkoumá nové situace) Excentrický (stereotypní nebo neobvyklé chování) Přátelský k lidem (vyžaduje blízkost člověka) Úzkostlivý (jedinec má zájem, ale zároveň i strach a je neklidný) Jiné (doplnit) Ano, přímý kontakt bez bariéry Ano, přímý kontakt (mříže) Ano, nepřímý kontakt (sklo) Ne, neumožňuje/umožňuje typ zařízení Ano, pomocí targetu Ano, pomocí clickeru Ano, pomocí přepouštěcích koridorů Ano, jiné Ne, neumožňuje typ zařízení Ne, přestože to typ zařízení umožňuje Pozitivní Negativní, ale jedinec požadovanou činnost provede Zcela negativní Denně 58

Soukromý chov

Zoo

%

N

%

N

36,5 63,5 0 1,9b 98,1a

19 33 0 1 51

57 43 0 37,6a 62,4b

53 40 0 35 58

0

0

11,8

11

75a

39

35,5b

33

23,1

12

19,4

18

0

0

5,4

5

59,6a

31

19,4b

18

9,6

5

16,1

15

3,8

2

0

0

86,5

45

0

0

100 0

52 0

100 57

93 53

0

0

0

0

25 3,8

13 2

0 1,1

0 1

94,2a

49

10,8b

10

15,4 0

8 0

5,4 57

5 53

0

0

25,8

24

86,5a

45

10,8b

10

13,5

7

5,4

5

0 100a

0 52

1,1 6,5b

1 6


(především trénink) 1 - 2x týdně 0 0 2,2 2 aplikován? 2 - 4x týdně 0 0 5,4 5 1 - 2x měsíčně 0 0 3,2 3 Pomohl zlepšit práci a 88,5a 46 15,1b 14 Jaký byl efekt manipulaci s jedincem sociálního Odstranil negativní chování 11,5 6 0 0 8 enrichmentu? Jiné (doplnit) 0 0 2,2 2 Ano, byly předány Nově příchozí informace týkající se 19,2 10 7,5 7 jedinec: byl již tréninku 9 v minulosti Ano, bez informací 0 0 7,5 7 trénován? Ne 44,2 23 53,8 50 Nově příchozí Ano 55,8 29 0 0 jedinec: byl 10 doprovázen Ne 7,7b 4 68,8a 64 stávajícím ošetřovatelem? Nově příchozí Ano 1,9 1 0 0 jedinec: stávající ošetřovatel přispěl 11 pobytem Ne 61,5 32 68,8 64 k aklimatizaci zvířete? Den 3,8 2 3,2 3 Nově příchozí 38,5 20 20,4 19 jedinec: jak dlouho Týden 12 trvala jeho Měsíc 21,2 11 24,7 23 aklimatizace? Více (doplnit) 0 0 9,7 9 Nově příchozí Ano 19,2 10 11,8 11 13 jedinec: pokračovali Ne 44,2 23 52,7 49 jste v tréninku? Nově příchozí Ano, pozitivně 50 26 37,6 35 jedinec: změnilo se Ano, negativně 0 0 5,4 5 jeho chování 14 v porovnání Ne 13,5 7 21,5 20 s chováním při příjezdu? *Různá písmenka – statistická průkaznost na hladině 0,05. Tučně jsou označeny významné rozdíly V minulosti byly velké kočkovité šelmy chované především samostatně, v klecích za mohutnými mřížemi a s minimální, či žádnou interakcí s ošetřovatelem. Existují tři druhy interakcí mezi ošetřovatelem a šelmou. Prvním je tzv. „hands-on contact“ - přímý kontakt mezi člověkem a zvířetem, bez bariér. Ošetřovatel může vstoupit do výběhu za přítomnosti zvířete, či vzít šelmu na procházku (Szokalski et al., 2013a). Probíhá u většiny soukromých chovatelů, kteří se o svá zvířata většinou starají již od jejich útlého věku. Druhým je chráněný kontakt, kdy je mezi člověkem a zvířetem bariéra, např. plot či mříže (Szokalski et al., 2013a). 59


Chráněný kontakt je realizován v soukromých chovech i chovech v zoo. Třetí typ interakce je tzv. „hands-off contact“ – není žádný přímý kontakt (Szokalski et al., 2013a). Szokalski et al. (2013b) zjišťovala názor ošetřovatelů v zoo na chov a trénink. Pro 80 % dotazovaných je pro ně a zvířata nejvhodnější chráněný kontakt přes bariéru. Dle vyhodnocení dotazníků jsou odpovědi ze zoo stejné. Podle 86,5 % soukromých chovatelů je přímý kontakt mezi člověkem a zvířetem výhodný pro obě strany. Pohled na výcvik šelem je jednoznačně pozitivní. Dle Szokalski et al. (2013b) bylo 99 % dotazovaných pro trénink. Stejný pohled na výcvik měli i soukromí chovatelé, kteří trénují svá zvířata denně. U ošetřovatelů ze zoo se zaznamenal spíše negativní přístup k výcviku, přestože dle Pappas (2010) může výcvik přispět k větší spolupráci jedince s ošetřovatelem. Výhody tréninku, např. snazší provedení veterinární prohlídky, jsou uznávány stále více. Pozitivní výcvik nabízí specifické techniky pro řešení a zvládání strachu zvířat (Laule, 2005), snižuje výskyt abnormálního chování a zlepšuje kladný vztah k ostatním jedincům (Whittaker, 2005). Závěr Předmětem bylo zaměření na praktické využití sociálního obohacení prostředí a tréninku velkých kočkovitých šelem a gepardů a situace v zoo a v soukromých chovech České a Slovenské republiky. Sociální obohacení ve většině zoologických zahrad praktikováno není. U soukromých chovatelů je situace opačná, chovatelé šelem se mu pravidelně věnují, ať už formou přímého kontaktu, nebo výcvikem. V případě kontaktu ošetřovatele se zvířetem jsou v naprosté většině zařízení využívány mříže v kombinaci se sklem, chovaný jedinec má byť omezený, tak alespoň částečný kontakt s ošetřovatelem. Soukromí chovatelé se tréninku věnují více. Pokud jde o interakce chovatele s velkou kočkou, ve většině případů je využíván přímý kontakt bez jakýchkoliv bariér. Literatura Bailey, M., Bailey, R. E. Suggestions for better training [online]. 2004. [cit. 2014-9-20]. Dostupné z: . Baker, W. K. 2004. Jaguar Species Survival Plan: Guidelines for captive management of jaguars. [online]. The Jaguar Species Survival Plan. 1-91. Bush, E. R., Baker, S. E., MacDonald, D. W. 2014. Global Trade in Exotic Pets 2006–2012. Conservation Biology 28, (3):663–676. Handwerk B. Big cats kept as pets across US, despite risk. [online]. National geographic. 2003. [cit. 2014-11-8] Dostupné z . Hosey, G., Melfi, V. 2012. Human–Animal Bonds Between Zoo Professionals and the Animals in Their Care. Zoo Biology. 31. 13–26. Houssaye, F., Budd, J. E. (eds). 2009. EAZA Leopard Panthera pardus spp. Husbandry Guidelines. EAZA Felid TAG. European Association of Zoos and Aquaria. Amsterdam, Netherlands. 150 p.. Kaleta, T., Glowienka, E. 2009. An analysis of incidents caused by captive cats in the world during 1990–2006 period on the basis of web database. In: Annals of Warsaw University of Life Sciences – SGGW. Animal Science 46. 169–175. Laule, G. 2005. The role of fear in abnormal behavior and animal welfare. In: Proceedings of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. Wildlife Conservation Society. New York. 120-125. Mellen, J. D., McPhee, M. S. 2001. Philosophy of Environmental Enrichment: Past, Present, and Future. Zoo Biology 20. 211-226. 60


Miller, A., Shah, A. 2005. Invented cages: the plight of wild animals in captivity. Journal of Animal Law. 23 – 60. Nyhus, P. J., Tilson, R. L., Tomlinson, J. L. 2003. Dangerous Animals in Captivity: Ex Situ Tiger Conflict and Implications for Private Ownership of Exotic Animals. Zoo Biology 22. 573–586. Packer C., Ikanda D., Kissui B., Kushnir H. 2005. Lions attacks on human in Tanzania. Nature 436 (18): 927-928. Pappas, K. Social Enrichment - Big Cat Training [online]. Zookeeper's Journal. 2010. [cit.2014-10-7].http://zookeepersjournal.com/wiki/index.php?title=Social_Enrichment_Big_Cat_Training>. Szokalski, M. S., Foster, W. K., Litchfield, C. A. 2013a. Behavioral Monitoring of Big Cats Involved in ´Behind-the-Scenes´Zoo Visitor Tours. International Journal of Comparative Psychology 26 (1). 24. Szokalski, M. S., Foster, W. K., Litchfield, C. A. 2013b. What Can Zookeepers Tell Us About Interacting With Big Cats in Captivity?. Zoo Biology 32. 142 – 151. Whittaker, M. 2005. Applied Problem Solving to Diminish Abnormal Behavior. In: Proceedings of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. Wildlife Conservation Society. New York. 126 - 131.

61


WELFARE KACHEN PEKINGSKÝCH V INTENZIVNÍCH CHOVECH A PŘI TRANSPORTU NA JATKY WELFARE OF PEKIN DUCKS IN THE INTENSIVE PRODUCTION SYSTEMS AND DURING THEIR TRANSPORT FOR SLAUGHTER Taťana Hytychová*, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Intensive rearing of Pekin ducks may affect the welfare of these birds. Under conditions of commercial breeding systems ducks often do not have access to open water, even if the use of it is natural for them. They are kept in a confined space and on the floor, which is not suitable for them in terms of their health. Another welfare issue may be the lighting conditions or high concentrations of certain substances in enclosed spaces. A significant stress is caused by their capture and transport to the processing plant for slaughter that may result in transportrelated death losses. Key words: duck, welfare, intensive production system, transport Souhrn Chov kachen pekingských v intenzivních systémech může vést k narušení welfare těchto ptáků. V podmínkách komerčních chovných systémů kachny často nemají přístup k otevřeným vodním plochám, jejichž využívání je pro ně přirozené, jsou drženy na omezeném prostoru a na podlahách, které pro ně nejsou ze zdravotních hledisek vhodné. Dalším problémem mohou být i světelné podmínky či vysoké koncentrace některých látek v uzavřených prostorách. Významným stresovým faktorem je pak následně odchyt kachen a jejich transport na jatky, při němž se setkávají s řadou nových podnětů, které vedou ke stresu nebo až ztrátám úhynem. Klíčová slova: kachna, welfare, intenzivní systém chovu, transport Úvod Kachny jsou vykrmované v mnohem menší míře než brojlerová kuřata, avšak podle počtu jedinců, kteří jsou přepravováni na jatka, jsou kachny na druhém místě mezi nejběžnějšími druhy drůbeže chovanými pro produkci masa v České republice (Voslářová et al., 2007a). V roce 2014 se podle údajů Státní veterinární správy transportovalo na jatky v České republice 2 278 323 jedinců, podobně jako v předcházejících deseti letech. Welfare kachen v chovu Kachny pro produkci masa jsou obvykle chovány v intenzivních systémech, které zvyšují efektivitu výroby. Evropskými praktikami v chovu a jejich vlivem na welfare kachen se zabývají ve svých studiích například Rodenburg et al. (2005) a Jones and Dawkins (2010a, b). Obecně platí, že intenzivní systémy mohou mít negativní dopad na dobré životní podmínky zvířat v mnoha ohledech. Kachny se řadí mezi vodní drůbež, ale v komerčních chovných *



systémech obvykle mají k dispozici jen kapátkové napáječky a nemají přístup k volné vodě. Existuje však řada studií, které potvrzují, že s přístupem kachen k otevřené vodní ploše se obohacuje jejich repertoár chování a zlepšuje se jejich tělesné zdraví (Ruis et al., 2003; Knierim et al., 2004; Heyn et al., 2006, Erisir et al., 2009). Přístup k vodní ploše je u nich důležitý zejména pro zdraví očí a dýchacích cest a hygienu opeření (Knierim et al., 2004). Erisir et al. (2009) posuzovali ve své studii růst a welfare kachen v různých typech intenzivních systémů (vnitřní s a bez přístupu k vodní ploše a venkovní taktéž s nebo bez přístupu k vodní ploše) a zjistili, že nejvhodnější je pro kachny venkovní systém chovu s otevřenou vodní plochou. Ten však není podle nich vhodný zejména pro kachňata v prvních dvou a třech týdnech života, protože v tomto období byly u sledovaných jedinců nejvyšší úhyny, způsobené pravděpodobně i nízkými teplotami zejména v noci. Vodní plochy však mohou být zejména při větším počtu ptáků hůře udržovatelné a byla zjištěna i vysoká mikrobiální kontaminace, jak v mělké, tak v hluboké vodě (Kuhnt et al., 2004). Benda et al. (2004) zjistili, že určitou alternativou k vodním plochám se zdá být i sprchování kachen, protože ptáci při něm vykonávali stejný repertoár chování, jako když měli k dispozici vodní plochu. Ve studii Jones et al. (2008) vykazovali nejlepší pohodu kachny, které měly k dispozici vodní plochu a byly i sprchovány. Dalším vážným problémem v intenzivních chovech může být vysoká hustota obsazení. Bylo zjištěno, že v chovech s vysokou hustotou ptáků kachny mnohem častěji trpí poškozením peří a objevuje se u nich více zranění, než u jedinců držených při nižší hustotě obsádky. Kachny ve velkých skupinách jsou totiž více nervózní a snadněji panikaří, což může vést ke zranění až úhynu (Rodenburg et al., 2005). Velké množství jedinců na omezeném prostoru s malými vzdálenostmi mezi krmnými místy a vodou omezují pohyb ptáků a tím se také zvyšuje incidence výskytu problémů s končetinami (de Buisonjé, 1999). V Evropě jsou nejčastěji kachny drženy na pevných podlahách s podestýlkou z řezanky, v USA jsou používány pevné podlahy s hoblinovou podestýlkou, zvýšené drátěné/plastové podlahy nebo kombinace obou (Fraley et al., 2013). Zejména nerovné povrchy, jako jsou drátěné podlahy, mohou snadno způsobit poranění končetin a bolestivé léze (Rodenburg et al., 2005; Clauer, 2008). Vlhká nebo příliš znečištěná podestýlka může také kromě lézí na končetinách způsobit znečištění peří až tvorbu puchýřů na hrudníku (Gourley, 2008). Také osvětlení je považováno za faktor důležitý pro zdraví kachen. Osvětlení nepřirozené barvy nebo nízké intenzity neumožňuje ptákům použít celou škálu jejich vizuálních schopností a může způsobit problémy s pohybovým aparátem díky snížené aktivitě, snížený vizuální vývoj, zvýšenou bázlivost a vizuální smyslovou deprivaci (Barber et al., 2004). Ve studii Barber et al. (2004) kachňata nejen že trávila nejvíce času v nejjasnějších částech prostoru, který měla k dispozici, ale při jasném světle byla také více aktivní, se zvýšenou pohybovou aktivitou a péčí o peří. V neposlední řadě koncentrace některých látek, zejména čpavku, který kachňata produkují více než brojlerová kuřata, mohou mít vliv na zdraví a pohodu kachen (Kristensen and Wathes, 2000; Ritz et al., 2005). Welfare kachen při přepravě Vliv na welfare kachen má nejen zajištění dobrých životních podmínek v chovu, kde jsou kachny vykrmovány, ale také faktory, které působí při odchytu, přepravě a porážce kachen. Počet studií zabývajících se faktory, které ovlivňují welfare kachen při transportu na jatky, je velmi omezený (Fernandez et al., 2001; Zhu et al., 2014). Obecně mezi faktory působící na drůbež při přepravě, jak bylo zjištěno zejména při studiích u brojlerových kuřat, patří zranění při chytání a nakládání do přepravních beden, stres v průběhu procesu chytání a přepravy, klimatické a mikroklimatické podmínky před, během a po přepravě, hustota osazení přepravních kontejnerů, živá hmotnost a plemeno (Warriss et al., 1992, Mitchell and 63


Kettlewell, 1998, Duncan, 2001, Nijdam et al., 2004, Ritz et al., 2005, Suchý et al., 2007). Pro drůbež je přeprava velmi stresující proces, kdy se ptáci setkávají se zcela novými podněty (pohyb, vibrace, denní světlo, hluk, vysoká hustota obsazení, teplotní extrémy) či jejich vyšší intenzitou (Weeks and Nicol, 2000). Stresory působící na drůbež během přepravy mohou vést až ke smrti přepravovaných ptáků. Již samotný odchyt za účelem přepravy je pro kachny značně stresující. Mají slabé končetiny a klouby, díky čemuž jsou náchylnější na zranění (Clauer, 2008), pokud se za ně chytají tak, jako se to provádí například u kura domácího. Dle Henderson et al. (2001) mají farmově chované kachny tendenci utíkat pryč, jakmile se přiblíží člověk, což zvyšuje riziko zranění při jejich odchytu. Tyto strachové reakce mohou vést nejen ke zranění, ale dokonce i ke smrti udušením, pokud se ptáci nahromadí jeden na druhého (Rodenburg et al., 2005). Výzkum také naznačuje, že kachny se méně bojí přibližujícího se vozidla než člověka, bylo zjištěno, že udržují větší vzdálenost od člověka než od vozidla. Stres a množství zranění se tedy může snížit použitím malých sběracích automatů, podobně jako těch, které jsou využívány u brojlerových kuřat (Henderson et al., 2001). Teplotní stres během přepravy je považován za hlavní příčinu úhynů u drůbeže v souvislosti s přepravou (Mitchell a Kettlewell, 1998, Mitchell et al., 2000, Petracci et al., 2006, Ritz et al., 2005, Warriss et al., 2005). Ptáci obvykle termoregulují změnou poloh tak, že vystaví větší plochu povrchu svého těla, čímž umožní zvýšený odchod tepla (Warris et al., 2005). Kachny navíc využívají ke chlazení vodu tak, že smáčí své tělo, když se potřebují zchladit (Rodenburg et al., 2005). Nejsou proto schopny účinné termoregulace v podmínkách přepravy. Zatímco problém tepelného stresu během přepravy nebyl u kachen zatím příliš studován, byl tento problém dobře prozkoumán u jiných druhů drůbeže. Rychle rostoucí linie drůbeže mohou vykazovat sníženou termoregulační schopnost ve srovnání se svými genetickými předchůdci a mohou tak být náchylnější k tepelnému stresu při transportu a následným problémům, včetně poškození svalů, acidobazických poruch a snížené kvality masa (Sandercock et al., 2001, 2006). Genetická selekce na rychlejší růst a lepší konverzi krmiva může být spojena se změněnami mitochondriálních funkcí (Bottje et al., 2006) a změnami v produkci reaktivních forem kyslíku (ROS). V této souvislosti bylo prokázáno, že akutní tepelný stres zvyšuje produkci superoxidových volných radikálů v kosterním svalstvu kuřat (Mujahid et al., 2005). Tento mechanismus může být zodpovědný za přepravní stres a tepelným stresem indukované poškození svalové tkáně a změny v kvalitě masa u pozorovaných brojlerů (Mujahid et al., 2006, 2007). Dle našich znalostí podobný výzkum pro kachny nebyl prováděn, ale lze předpokládat, že podobný mechanismus stresu bude i u kachen. Zvýšení průměrných hodnot úhynů při transportu (death on arrival, DOA) u drůbeže v závislosti na ročním období se v různých studiích liší. Podle Mitchell and Kettlewell (1994) a Vieira et al. (2011) se DOA brojlerových kuřat zvyšuje v letních měsících. Večerek et al. (2006) zjistili vyšší mortalitu brojlerů jak v zimě, tak v letních měsících a ve studii Voslářová et al. (2006, 2007b) byla zvýšená úmrtnost brojlerů v zimních měsících. Problémem mohou být velmi vysoké a velmi nízké teploty, které jsou spojené s letní a zimní sezónou v různých zemích. Dalším z významných faktorů s dopadem na welfare drůbeže při přepravě je transportní vzdálenost. Zpravidla se uvádí, že s rostoucí přepravní vzdáleností roste také stresové zatížení a často i počet ptáků uhynulých v souvislosti s touto přepravou (Warriss et al., 1992, Petracci et al., 2005, Večerek et al., 2006, Voslářová et al., 2006, 2007a,b). Z pohledu působení přepravního stresu Zhu et al. (2014) zjišťovali ve své studii vliv přepravní vzdálenosti (jedna, dvě a tři hodiny) a délky ustájení kachen na jatkách před porážkou (půl hodiny a dvě hodiny) na některé krevní parametry a kvalitu masa. Zjistili, že dvouhodinový transport je pro kachny nejvíce stresující. Dvouhodinový odpočinek před porážkou však nepříznivé účinky transportu 64


zmírní. Nijdam et al. (2004) ve své studií ukazují, že teplota umocněná délkou cesty je důležitým činitelem ovlivňujícím výslednou úroveň úhynů při přepravě stejně jako doba transportu sama o sobě a doba nakládání. Závěr Nejen samotné zacházení se zvířaty při jejich chovu, ale také všechny úkony prováděné s drůbeží před porážkou, zejména tedy odchyt, nakládka, transport a případné ustájení před porážkou, značně ovlivňuje její pohodu a může mít vliv na konečné produkty. Welfare kachen v intenzivních chovech byla dosud věnována poměrně malá pozornost, je třeba další výzkum pro stanovení optimálních podmínek jejich chovu, odchytu, přepravy i usmrcování na jatkách zajišťujících dobré životní podmínky kachen při současném zachování ekonomické efektivity chovu. Literatura Barber CL, Prescott NB, Wathes CM, Le Sueur C, and Perry GC. (2004). Preferences of growing ducklings and turkey poults for illuminance. Animal Welfare 13:211-24. Benda, I., Reiter, K., Harlander-Matauschek, A., Bessei, W. (2004). Preliminary observations of the development of bathing behaviour of Pekin ducks under a shower. Book of abstracts of the XXII World’s Poultry Science Congress. Istanbul, Turkey, p. 349. Bottje, W., Pumford, N. R., Ojano-Dirian, C., Iqbal, M., Lassiter, K. (2006). Feed efficiency and mitochondrial function. Poultry Science 85: 8-14. Clauer P. Leg and foot disorders in domestic fowl (small flock factsheet, number 35). Virginia Cooperative Extension, Virginia Polytechnic Institute and State University. http://ext.vt.edu/pubs/poultry/factsheets/35.html. Accessed January 15, 2008. de Buisonjé F. 1999. Influence of walking distances and flock size on performance of ducks. World Poultry 15(4):22-3. Duncan, I. J. H. (2001). Animal Welfare Issues in the Poultry Industry: Is there a lesson to be learned? Journal of Applied Animal Welfare Science, 4(3), 207–221. Gourley J. Muscovy duck care practices. California Poultry Workgroup. University of California Cooperative Extension. http://animalscience.ucdavis.edu/Avian/muscovy1001.htm. Accessed January 15, 2008. Henderson, J. V., Nicol, C. J., Lines, J. A., White, R. P., Wathes, C. M. (2001). Behaviour of domestic ducks exposed to mobile predator stimuli. 1. flock responses. British Poultry Science 42(4): 433-8. Heyn, E., Damme, K., Manz, M., Remy, F., Erhard, M.H. (2006). Water supply for Peking ducks - possible alternatives for bathing. Dtsch. Tierarztl. Wochenschr. 113, 90–93. Jones, T. A., Dawkins, M. S. (2010a). Environment and management factors affecting Pekin duck production and welfare on commercial farms in the UK. Br. Poult. Sci. 51:12–21. Jones, T. A., Dawkins, M. S. (2010b). Effect of environment on Pekin duck behavior and its correlation with body condition on commercial farms in the UK. Br. Poult. Sci. 51:319–325. Knierim, U., Bulheller, M. A., Kuhnt, K., Briese, A., Hartung, J. (2004). Water provision for domestic ducks kept indoors - a review on the basis of the literature and our own experiences. Dtsch. Tierarztl. Wochenschr. 111, 115–118. Kuhnt, K., Bulheller, M.A., Hartung, J., Knierim, U. (2004). Hygienic aspects of provision of bathing water for Muscovy ducks in standard housing. Book of Abstracts of the XXII World’s Poultry Science Congress. Istanbul, Turkey, p. 694. Mitchell, M. A., Carlisle, A. J., Hunter, R. R., Kettlewell, P. J. (2000). The responses of birds to transportation. In the Proceedings of the World Poultry Congress, Montreal, Canada, 22nd24th August 2000: 1-14. 65


Mitchell, M. A., Kettlewell, P. J. (1994). Road transportation of broiler-chickens – induction of physiological stress. Worlds Poultry Science Journal 50: 57–59. Mitchell, M. A., Kettlewell, P. J. (1998). Physiological stress and welfare of broiler chickens in transit: Solutions not problems! Poult Sci 77: 1803-1814. Mujahid, A., Yoshiki, Y., Akiba, Y., Toyomizu, M. (2005). Superoxide radical production in chicken skeletal muscle induced by acute heat stress. Poultry Sci. 84: 307-314. Mujahid, A., Sato, K., Akiba, Y., Toyomizu, M. (2006). Acute heat stress stimulates mitochondrial superoxide production in broiler skeletal muscle, possibly via down-regulation of uncoupling protein content. Poultry Science 85: 1259-1265. Mujahid, A., Akiba, Y., Toyomizu, M. (2007). Acute heat stress induces oxidative stress and decreases adaptation in young white leghorn cockerels by downregulation of avian uncoupling protein content. Poultry Science 86: 364-371. Nijdam, E., Arens, P., Lambooij, E., Decuypere, E., Stegman, J. A. (2004). Factors influencing bruises and mortality of broilers during catching, transport and lairage. Poultry Science, 83: 1610-1615. Petracci, M., Bianchi, M., Cavani, C. (2005). Pre-slaughter factors affecting mortality, live weight loss, and carcass quality in broiler chickens. XVII th European Symposium on the Quality of Poultry Meat Doorwerth, The Netherlands, 23-26 May 2005; 251-255. Petracci, M., Bianchi, M., Cavani, C., Gaspari, P., Lavazza, A. (2006). Preslaughter Mortality in Broiler Chickens, Turkeys, and Spent Hens Under Commercial Slaughtering. Poultry Science 85:1660–1664. Ritz, C., Fairchild, B., Lacy, M. (2005). Litter quality and broiler performance. Cooperative Extension Service, University of Georgia College of Agricultural and Environmental Sciences. http://pubs.caes.uga.edu/caespubs/pubcd/B1267.htm. Accessed January 15, 2008. Rodenburg, T. B., Bracke, M. B. M., Berk, J., Cooper, J., Faure, J. M., Guémené, D., Guy, G., Harlander, A., Jones, T., Knierim, U., Kuhnt, K., Pingel, H., Reiter, K., Serviére, J., Ruis, M. A. W. (2005). The welfare of ducks in European duck husbandry systems. World’s Poult. Sci. J. 61:633–646. Ruis, M.A.W., Lenskens, P., Coenen, E. (2003). Welfare of Pekin-ducks increases when freely accessible open water is provided. In: The Second World Waterfowl Conference, Alexandria, Egypt, p. 17. Sandercock, D. A., Hunter, R. R., Nute, G. R., Mitchell, M. A., Hocking, P. M. (2001). Acute heat stress-induced alterations in blood acid-base status and skeletal muscle membrane integrity in broiler chickens at two ages: Implications for meat quality. Poultry Science 80: 418-425. Sandercock, D. A., Hunter, R. R., Mitchell, M. A., Hocking, P. M. (2006). Thermoregulatory capacity and muscle membrane integrity are compromised in broilers compared with layers at the same age or body weight. British Poultry Science, 47: 322-329. Suchý, P., Bedáňová, I., Večerek, V., Voslářová, E., Pištěková, V., Chloupek, P., Vitula, F. (2007). Effects of transport stress and floor space reduction on selected biochemical indices in common pheasant (Phasianus colchicus). Arch Geflugelkd 71: 56-61. von Borell, E. H. (2001). The biology of stress and its application to livestock housing and transportation assessment. J. Anim. Sci. 79 (E. Suppl.): 260-267. Vieira, F. M. C., Silva, I. J. O., Barbosa Filho, J. A. D., Vieira, A. M. C., Broom, D. M. (2011). Preslaughter mortality of broilers in relation to lairage and season in a subtropical climate. Poultry Science 90:2127–2133. Večerek, V., Grbalová, S., Voslářová, E., Janáčková, B., Malena, M. (2006): Effects of travel distance and the season of the year on death rates of broilers transported to poultry processing plants. Poultry Science, 85, 1881–1884. 66


Voslářová, E., Janáčková, B., Rubešová, L., Kozák, A., Bedáňová, I., Steinhauser, L., Večerek, V. (2007a). Mortality rates in poultry species and categories during transport for slaughter. Acta vet. Brno, 76: 101–108. Voslářová, E., Janáčková, B., Vitula, F., Kozák, A., Večerek, V. (2007b). Effects of transport distance and the season of the year on death rates among hens and roosters in transport to poultry processing plants in the Czech Republic in the period from 1997 to 2004. Vet MedCzech 52: 262-266. Voslářová, E., Rubešová, L., Večerek, V., Pištěková, V., Malena M. (2006). Variation in the mortality rate of turkeys during transport to the slaughterhouse with travel distance and month. Berl Munch Tierarztl Wochenschr119(9-10): 386-90. Warriss, P. D., Bevis, E. A., Brown, S. N., Edwards, J. E. (1992). Longer journeys to processing plants are associated with higher mortality in broiler chickens. British Poultry Science 3: 201-206. Warriss, P. D., Pagazaurtundua, A., Brown, S. N. (2005). Relationship between maximum daily temperature and mortality of broiler chickens during transport and lairage. British Poultry Science 46(6):647-51. Weeks, C., Nicol, C. (2000). Poultry Handling And Transport. In: Livestock Handling and Transport. Ed. T. Grandin, CABI Publishing, New York, NY: pp. 363-384. Zhu, Z., Chen, Y., Huang, Z., Zhang, Y., Xu, Q., Tong, Y., Zhai, F., Chang, G. and Chen, G. (2014). Effects of transport stress and rest before slaughter on blood parameters and meat quality of ducks. Can. J. Anim. Sci. 94: 595–600.

67


VLIV FLUOROCHINOLONU NORFLOXACINU NA PARAMETRY OXIDATIVNÍHO STRESU U RANÝCH VÝVOJOVÝCH STÁDIÍ KAPRA OBECNÉHO (CYPRINUS CARPIO L.) THE EFFECT OF THE FLUOROQUINOLONE NORFLOXACIN ON OXIDATIVE STRESS PARAMETERS IN EARLY STAGES OF COMMON CARP (CYPRINUS CARPIO L.) Nina Charvátová1*, Gabriela Želinská1, Radka Dobšíková1, Vlasta Stancová1, Dana Živná1, Lucie Plhalová1, Pavla Sehonová1, Jana Blahová1, Petr Maršálek1, Marta Bartošková1, Miroslav Prokeš2, Ingrid Piskořová1, Zdeňka Svobodová1 1

1

Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 2 Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR

Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences, Czech Republic

Summary The aim of this study was to assess the effect of the subchronic exposure of early stages of common carp (Cyprinus carpio L.) to norfloxacin using oxidative stress parameters. A subchronic toxicity test was performed on fertilized embryos of common carp according to the OECD Guidelines No. 210. Embryos were exposed to norfloxacin concentrations of 0.0001 (environmental), 0.1, 1.0, 5.0, and 10.0 mg.L-1 for 34 days. From the results, we can conclude that norfloxacin has a negative impact on selected biochemical processes related to the production of reactive oxygen species in early-life stages of common carp. Key words: antibiotics, fish, antioxidant enzymes, lipid peroxidation Souhrn Cílem této práce bylo posoudit vliv fluorochinolonu norfloxacinu na parametry oxidativního stresu u raných vývojových stádií kapra obecného (Cyprinus carpio L.). Test toxicity byl proveden podle směrnice OECD 210 (Fish, Early-Life Stage Toxicity Test). Během 34 denního testu byla vývojová stádia kapra obecného vystavena působení norfloxacinu v koncentracích 0,0001 (environmentální); 0,1; 1,0; 5,0 a 10,0 mg.L-1. Ze získaných výsledků můžeme usoudit na negativní vliv norfloxacinu na vybrané biochemické procesy u raných vývojových stádií kapra obecného. Klíčová slova: antibiotika, ryby, antioxidační enzymy, peroxidace lipidů Úvod Fluorochinolony (FQs) mají široké spektrum antimikrobiálního působení (Fitton 1992). Jsou používány hlavně pro léčbu močových, respiračních a zažívacích infekcí v humánní i veterinární medicíně (Martinez et al., 2006). Mechanismus jejich působení je inhibice klíčových bakteriálních enzymů pro syntézu nukleových kyselin, DNA gyrázy a topoizomerázy IV (Hawkey 2003). Norfloxacin patří do druhé generace FQs. Jeho účinnost je proti gram-negativním (včetně Pseudomonas aeruginosa), některým gram-pozitivním (včetně Staphylococcus aureus) a některým atypickým patogenům (King et al., 2000). *



FQs jsou skupinou léčiv často detekovaných v prostředí v relativně vysokých koncentracích. Jejich přítomnost byla potvrzena v odpadních, povrchových, podzemních vodách i v pitné vodě (Khetan and Collins 2007; Gros et al., 2007). Kontinuální vstup léčiv do vodního prostředí i v nízkých koncentracích může představovat potenciální dlouhodobé riziko pro vodní a suchozemské organismy (Klavarioti et al., 2009). Našim cílem bylo zhodnocení vlivu subchronického působení norfloxacinu na změny parametrů oxidativního stresu u raných vývojových stadií kapra obecného (Cyprinus carpio L.). Pro stanovení účinku norfloxacinu byly měřeny parametry oxidačního stresu glutathion reduktáza (GR), glutathion-S-trasnsferáza (GST), glutathion peroxidáza (GPx), kataláza (CAT) a marker lipidní peroxidace (TBARS). Materiál a metodika Pro posouzení subchronických účinků norfloxacinu byl proveden embryolarvální test toxicity dle metodiky OECD 210 (Fish, Early-Life Stage Toxicity Test). V testu byly použity oplozené jikry kapra obecného (Cyprinus carpio L.) ve stáří 24 hodin, které byly náhodně rozděleny do nádob po 100 ks. V testu byly použity koncentrace norfloxacinu 0,0001; 0,1; 1,0; 5,0 a 10,0 mg.L-1 vždy ve třech opakováních včetně dvou kontrolních skupin. Pro nízkou rozpustnost ve vodě bylo jak u pokusných, tak u kontrolních skupin použito rozpouštědlo (dimethylsulfoxid, DMSO) v koncentraci 0,05%. Test byl proveden semistatickou metodou s pravidelnou výměnou roztoků po 12ti hodinách. Ryby byly po vykulení a vstřebání žloutkového váčku krmeny živými korýši druhu Artemia salina dvakrát denně ad libitum. V průběhu obou testů byla zaznamenávána teplota, pH a koncentrace rozpuštěného kyslíku v testovacích nádobách a mortalita ryb. Test byl ukončen 34. den. Po ukončení pokusu byly ryby usmrceny, změřeny a zmraženy (na teplotu -85 °C) pro následné stanovení parametrů oxidativního stresu. Stanovení jednotlivých parametrů oxidativního stresu bylo provedeno v celotělním homogenátu s fosfátovým pufrem. Katalytická koncentrace GST byla měřena spektrofotometricky na základě detekce tvorby konjugátu mezi redukovaným glutathionem a substrátem 1-chlor-2,4-dinitrobenzenem (Habig et al., 1974) při 340 nm. Metody měření aktivity GPx a GR jsou založeny na katalýze přeměny oxidovaného glutathionu (GSSG) na glutathion redukovaný (GSH) za spotřeby NADPH, úbytek NADPH se měří spektrofotometricky při 340 nm (Carlberg and Mannervik 1975; Flohe and Gunzler 1984). Měření aktivity CAT je založeno na schopnosti tohoto enzymu rozkládat peroxid vodíku na vodu a kyslík. Při tomto rozkladu dochází k poklesu absorbance, která je stanovována spektrofotometricky ve speciálních mikrokyvetách při 240 nm (Aebi 1984). Pro stanovení lipidní peroxidace se využívá TBARS test (thiobarbituric acid reactive substances – látky reaktivní s kyselinou thiobarbiturovou). Metoda je založená na stanovení barevných adduktů, vznikajících reakcí produktů lipidní peroxidace s kyselinou thiobarbiturovou, které jsou měřeny spektrofotometricky (Livingstone et al., 1990). Výsledky a diskuze Mnoho cizorodých látek znečišťujících vodní prostředí má schopnost vyvolat oxidativní stres v organismu ryb (Slaninova et al., 2009). Výsledky hodnocení biomarkerů oxidativního stresu prokázaly statisticky vyšší hodnotu glutathion-S-transferázy ve srovnání s kontrolou (p < 0,01) ve skupinách s koncentrací norfloxacinu 0,1 a 1 mg.L-1, dále statisticky vyšší hodnotu GST (p<0,05) v koncentraci 5 mg.L-1. Zvýšení aktivity GST v těchto koncentracích ukazuje na aktivaci a zintenzivnění detoxikačního mechanismu při detoxikaci cizorodých látek v organismu. Ve skupině s nejvyšší testovanou koncentrací norfloxacinu (10 mg.L-1) nedošlo ke zvýšení aktivity GST. Tento výsledek ukazuje na postupné vyčerpání detoxikační kapacity v souvislosti s vysokou koncentrací cizorodé látky, která vede k postupné depleci enzymu. 69


Bartoskova et al. (2014) ve své studii testovala vliv norfloxacinu na dánio pruhované (Danio rerio). Z jejich výsledků je aktivita GST vyšší pouze u skupiny vystavené enviromentální koncentraci norfloxacinu (0,0001 mg.L-1). Vzájemnou rozdílnost výsledků, i přesto, že se jedná o stejnou testovanou látku v obou studiích, můžeme zdůvodnit odlišným druhem testované ryby a rozdílnou věkovou kategorií. Ke statisticky významnému zvýšení aktivity glutathion reduktázy ve srovnání s kontrolou (p < 0,05) došlo ve skupině 0,0001 mg.L-1, což může souviset s indukcí antioxidačního obranného systému. Aktivita glutathion peroxidázy byla statisticky nižší ve srovnání s kontrolní skupinou (p<0,01) v koncentraci 10 mg.L-1. U katalázy nebyla zjištěna žádná statisticky významná změna aktivity. Stejný výsledek pro CAT byl i ve studii vlivu ciprofloxacinu na dánio pruhované (Danio rerio) od Plhalova et al. (2014) v koncentracích 0,0007; 0,1; 0,65; 1,1 a 3,0 mg.L-1. Hodnoty TBARS byly ve srovnání s kontrolou statisticky nižší (p <0,01) pro koncentrace norfloxacinu 1, 5, 10 mg.L-1. Signifikantní změny parametrů jsou uvedeny v grafech č. 1-4. Graf č. 1. Aktivita glutathion S-transferázy (GST) u kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vystaveného účinkům norfloxacinu

* a ** statistická významnost na hladině (p<0.05) a (p<0.01)

70


Graf č. 2. Aktivita glutathion peroxidázy (GPx) u kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vystaveného účinkům norfloxacinu

** statistická významnost na hladině p<0.01

Graf č. 3. Aktivita glutathion reduktázy (GR) u kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vystaveného účinkům norfloxacinu

* statistická významnost na hladině p<0.05

71


Graf č. 4. Obsah TBARS u kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vystaveného účinkům norfloxacinu

** statistická významnost na hladině p<0.01 Závěr Na základě výsledků tohoto testu jsme zjistili, že působení norfloxacinu ovlivnilo aktivitu GST, GPx, GR a hodnoty TBARS u raných vývojových stádií kapra obecného. Změny v jednotlivých parametrech oxidativního stresu prokázaly, že norfloxacin má negativní vliv na průběh biochemických procesů u raných vývojových stádií kapra obecného. Práce byla financována v rámci projektu IGA VFU 3/2014/FVHE a projektu “Pharmacotoxicological evaluation of newly synthesized (isolated) compounds as an integration tool for pre-clinical disciplines at VFU Brno” (CZ.1.07/2.3.00/30.0053). Literatura Aebi H (1984). Catalase in vitro. Methods Enzymol. 105: 121‒126. Bartoskova M, Dobsikova R, Stancova V, Pana O, Zivna D, Plhalova L, Blahova J, Marsalek P. (2014). Norfloxacin - Toxicity for zebrafish (Danio rerio) focused on oxidative stress parameters. Biomed Res Int. 2014: 6 pages, DOI:10.1155/2014/560235 Carlberg I, Mannervik, B (1975). Purification and characterization of the flavoenzyme glutathione reductase from rat liver. J Biol Chem. 250: 5475‒5480. Fitton A (1992). The quinolones. An overview of their pharmacology. Clin Pharmacokinet. 22(Suppl 1): 1‒11. Flohe L, Gunzler WA (1984). Assays og glutathione peroxidase. Method Enzymol. 105: 114‒121. Gros M, Petrovic M, Barcelo D (2007). Wastewater treatment plants as a pathway for aquatic contamination by pharmaceuticals in the Ebro river basin (northeast Spain). Environ Toxicol Chem. 26: 1553‒1562. Habig WH, Pabst MJ, Jacoby WB (1974). Glutathione S-transferases. First enzymatic step in mercapturic acid formation. J Biol Chem. 249: 7130‒7139. Hawkey PM (2003). Mechanisms of quinolone action and microbial response. J Antimicrob Chemother. 51(Suppl 1): 29–35. Khetan SK, Collins TJ (2007). Human pharmaceuticals in the aquatic environment: a challenge to green chemistry. Chem Rev. 107: 2319‒2364. 72


King DE, Malone R, Lilley SH (2000). New classification and update on the quinolone antibiotics. Am Fam Physician. 61: 2741‒2748. Klavarioti M, Mantzavinos D, Kassinos D (2009). Removal of residual pharmaceuticals from aqueous systems by advanced oxidation processes. Environ Int. 35: 402–417. Livingstone DR, et al. (1990). Oxyradial production as a pollution mediated mechanics of toxicity in the common mussel, Mytilus edulis, and other mollusks. Funct Ecol. 4: 415–424. Martinez M, McDermott P, Walker R (2006). Pharmacology of the fluoroquinolones: A perspective for the use in domestic animals. Vet J. 172: 10–28. Plhalova L, Zivna D, Bartoskova M, Blahova J, Sevcikova M, Skoric M, Marsalek P, Stancova V, Svobodova Z (2014). The effects of subchronic exposure to ciprofloxacin on zebrafish (Danio rerio). Neuroendocrinol Lett. 35(Suppl 2): 64‒70. Slaninova A, Smutna M, Modra H, Svobodova Z (2009). A review: Oxidative stress in fish induced by pesticides. Neuroendocrinol. Lett. 30: 1–12.

73


SAMČÍ SKUPINY DVOU DRUHŮ PRIMÁTŮ NADČELEDI CERCOPITHECOIDEA V LIDSKÉ PÉČI BACHELOR GROUPS OF TWO SPECIES OF PRIMATES FROM SUPERFAMILIA CERCOPITHECOIDEA IN CAPTIVITY Lukáš Jebavý1*, Pavlína Pánová1, Michal Hradec1, Ivana Gardiánová2 Katedra obecné zootechniky a etologie, 2 Demonstrační a pokusné pracoviště - stáj, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze, Česká republika 1

1

Department of Animal Breeding and Ethology, 2 Demonstrational and Experimental Workplace – stable, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic Summary This paper deals with questions of primate breeding focused on the Cercopithecoidea superfamily in human care, especially solving the problem of breeding more males of the same species in a breading station. Following the observation, there are proposed certain solutions and evaluated their positives and negatives. The observation proceeded among the macaque (Macaca silenus) group in the zoological and botanical garden in Pilsen, where the contraception was used, and in the centre for animal rehabilitation and education for chacma baboons in South Africa, where the males were separated by mechanical barrier. The next theoretical, unobserved, possibility is the euthanasia of unnecessary animals. The monitoring proved that the contraception method has not already been examined by sufficient number of tests. Although the male aggressiveness against each other and against females was reduced but there was a wrongful conception of one female. After the implant removal the male has not come back to the ability of bearing descendants. Compared to the contraception method, the mechanical barrier method prevented males from the fights, injuries and wrongful conception and did not anyhow limit the males in their reproductive future. Indeed it is quite demanding of space and realization. Euthanasia as a possible solution with excess of males is considered in some species by appropriate authorities, however due to the fact that it is irreversible and radical solution; its use should always be considered and cannot be recommended in general. Key words: primates, bachelor group, lion-tailed macaque, chacma baboon, breeding in captivity, contraception Souhrn Tato práce se zabývá problematikou chovu primátů nadčeledi Cercopithecoidea v lidské péči, zvláště pak řešením problému chovu více samců jednoho druhu v chovatelském zařízení. Na základě pozorování jsou pak navrhována jistá řešení a hodnoceny jejich klady a zápory. Pozorování probíhala na skupině makaků lvích v zoologické a botanické zahradě města Plzně, u kterých byla použita antikoncepce a dále v rehabilitačním centru pro paviány čakma v Jihoafrické republice, kde byli samci odděleni od sebe mechanickou bariérou. Další teoretickou možností, která ale nebyla ověřena pozorování, je pak euthanasie nadbytečných zvířat. Z monitoringu vyplynulo, že metoda podání antikoncepce není zatím prověřena dostatečným počtem pokusů. Pozorovaným samcům se sice snížila agresivita vůči sobě navzájem i vůči samicím, došlo ale k nechtěnému nakrytí jedné ze samic a po vyjmutí *



implantátu se samec již nenavrátil ke schopnosti plodit potomky. Metoda mechanické bariéry oproti tomu zabránila samcům v soubojích, předešlo se tak jejich zranění, zamezila i nechtěnému množení zvířat a neomezila nijak samce do budoucna z hlediska reprodukčního. Ovšem je vcelku náročná na prostor a realizaci. Euthanasie, jako možné řešení problémů s nadbytkem samců, je u některých druhů zvažována patřičnými orgány, nicméně vzhledem k tomu, že jde o řešení nevratné a radikální, je jeho použití třeba vždy zvážit a nelze ho doporučit obecně. Klíčová slova: samčí skupiny, makak lví, pavián čakma, chov v lidské péči, antikoncepce Úvod Cílem práce je popsat problematiku chovu čeledi Cercopithecidae v lidské péči, možnosti fungování více samců dohromady v jedné tlupě a také navrhnout řešení tohoto problému a následně zhodnotit výhody jednotlivých řešení. Literární přehled Do čeledi kočkodanovití řadíme úzkonosé primáty Starého světa. Tato čeleď v současné době čítá asi 20 recentních rodů a asi 10 rodů vyhynulých. Zástupci čeledi žijí v teplejších oblastech Afriky a Asie. Jsou to převážně primáti s denní aktivitou, býložravci i všežravci. U valné většiny z nich jsou vyvinuty sedací mozoly a lícní torby (Groves et al., 2005). Čeleď kočkodanovití je členěna na dvě podčeledi - kočkodani a hulmani. Podčeleď kočkodani Podčeleď rozdělujeme na dva triby: Do tribu kočkodani (Cercopithecini) patří praví kočkodani, do tribu paviáni (Papionini), který zahrnuje také makaky, patří druhy pohybující se většinu času na zemi. Obývají savany, stepi, lesostepi a sušší horské ekosystémy. Vyskytují se v celé subsaharské Africe a jižní části Arabského poloostrova. Paviáni žijí v skupinách o velikosti od několika desítek jedinců až po formace o několika stech členech. Charakter těchto sociálních systémů umožňuje u některých druhů bezproblémovou migraci samců i samic do sousedních tlup. Tlupa má svou hierarchii a je vedena dominantním samcem. (Grubb et al., 2003). U téměř všech druhů primátů z této podčeledi, kteří jsou chování v lidské péči, nastávají komplikace s chovem v několika rovinách. Tito primáti jsou dlouhověcí, jsou schopni se dožít více jak 30 let. Tím pádem není potřeba nových, mladých jedinců tak vysoká a častá. Některé druhy chová jen pár zoologických zahrad, tím se jejich udatelnost ještě snižuje. Spojování nových chovných párů či začleňování nového člena do tlupy bývá taktéž spojeno s nemalými problémy. Dále vyvstává otázka, co se starými zvířaty, které už nejsou schopny reprodukce, anebo je jejich genetická linie třeba oživit novou krví. Další komplikace nastávají mezi alfasamcem a dospívajícími samci. Šarvátky a rvačky se pak často přenášejí na celou tlupu, která je v permanentním stresu. Vše se ještě znásobuje omezeným prostorem k úniku. Další komplikací je pak páření příbuzných zvířat mezi sebou (nejčastěji otců a dcer), ke kterému opět v uzavřeném prostředí, s nemožností přirozené migrace, často dochází. Vzhledem k nemožnosti navracet většinu druhů do jejich přirozeného prostředí, které už mnohdy neexistuje, se tento fakt ještě více komplikuje. Makakové lví ve volné přírodě a v lidské péči Přirozeným biotopem výskytu makaků lvích jsou deštné pralesy západního pobřeží Indie, oblast Western Ghats. Tito makakové jsou zde endemickým druhem. Jejich celková populace je odhadována na 3000 až 3500 kusů a je stále decimována hlavně úbytkem přirozeného 75


prostředí a pytláky. Status ohrožení je klasifikován jako Endangered, tedy Ohrožený. (Singh et al., 2009). Makakové lví jsou hlavně stromoví primáti, jejich jídelníček tvoří převážně rostlinná strava – kořínky, listy, semena, pupeny a kůra stromů a hlavně různé ovoce (Redmond, 2008). Makakové žijí v tlupách čítajících zhruba 10 – 30 jedinců. V případě nedostatku potravy jsou ale schopni žít i v mnohem větších skupinách. V celé tlupě panuje velmi přísná hierarchie. (Singh et al., 2006). V populaci chované v zajetí se rodí obě pohlaví v poměru přibližně 1:1. Prakticky ale nelze chovat společně více dospělých samců, i když záleží samozřejmě na velikosti chovného zařízení (Kaumanns et al., 2006). Vyvstává tedy problém, kam umisťovat mladé samce, které dospělý alfa samec vyhání ze skupiny. V chovných skupinách ale nastávají problémy i s mladými samicemi – pokud jsou v tlupě se svým otcem, dochází k příbuzenskému křížení. Paviáni ve volné přírodě a v lidské péči Paviány najdeme téměř na celém africkém kontinentu. Běžně je uznáváno pět druhů paviánů, nicméně s otazníkem, zda se skutečně jedná o jednotlivé druhy či poddruhy. Popsané druhy jsou pavián čakma (Papio ursinus, obývá jižní Afriku), pavián guinejský (P. papio, žijící při západním pobřeží Afriky), pavián pláštíkový (P. hamadryas, rozšířený v oblasti Afrického rohu na jihozápadě Arabského poloostrova), pavián anubi (P. anubis, obývá severní savany střední Afriky) a pavián babuin (P. cynocephalus, žijící v jižněji položených savanách střední Afriky a na východě kontinentu). Někteří autoři uznávají jako samostatný druh ještě trpasličího babuina P. kindae, rozšířeného v Zambii, Kongu a Angole (Grubb et al., 2003). Paviáni byli dříve chováni vesměs hojně jak v zoologických zahradách, tak v zookoutcích, cirkusech a dalších soukromých zařízeních. Jednalo se většinou o paviány pláštíkové, zřídka byli také chováni paviáni anubi a babuini. Paviáni nejsou nároční ani na stravu, ani na chovatelské zázemí, proto se jejich chov i odchov dařil. Vzhledem k tomu, že paviáni nejsou řazeni mezi primáty ohrožené vyhubením, valná většina zoologických zahrad, majících odpovídající prostory, dala přednost chovu více ohrožených opic. Dnes už lze tedy paviány v zoologických zahradách vidět spíše výjimečně, v české republice má velkou chovnou skupinu paviánů pláštíkových ZOO Liberec a paviánů anubi ZOO Brno. Obdobně jako u makaků lvích, i u paviánů nastávají konflikty mezi dominantním samcem a dorůstajícími samečky, ale i mezi samicemi navzájem a také dochází k možnému příbuzenskému křížení. Materiál a metodika Tato práce využívá k obecnému popisu situace chovu samčích skupin kočkodanovitých primátů výsledků monitoringu dvou druhů – makaků lvích a paviánů čakma. Výsledky jsou pak zobecněny pro celou čeleď, neboť i chov dalších druhů z této čeledi se jimi může řídit. K samotnému pozorování skupiny makaků lvích v ZOO Plzeň docházelo po dobu téměř tří let, tedy od července 2008 až do dubna 2011. Pozorování probíhalo zhruba každý druhý víkend. Makakové byli pozorování ve vnitřní ubikaci i na ostrově, v době klidu a odpočinku i v době krmení a jiných aktivit, kdy jsou dobře pozorovatelné vztahy mezi jednotlivými členy tlupy. Celý pokus byl také zaznamenáván veterinárním lékařem, který se nezabýval chováním ve skupině, ale sbíral data o zdravotním stavu samců, kterým byla podána antikoncepce, hodnotil hladiny testosteronu z odebíraných vzorků krve a samozřejmě také prováděl samotnou aplikaci implantátů a sedaci zvířat. Aplikace implantátu SUPRELORIN 4,7 mg byla poprvé provedena 23. 4. 2009 a následně proběhla ještě dvakrát, vždy po 6 měsících od předešlé aplikace. Odběry krve na zjištění hladiny testosteronu byly prováděny vždy při aplikaci antikoncepčního tělíska a dále příležitostně při jiných nutných ošetřeních zvířat, protože pro odběr bylo vždy třeba samce anestezovat. 76


K monitoringu paviánů čakma docházelo od března 2008 do května 2008 a dále od června do srpna 2009 v centru C.A.R.E. (Centre for Animal Rehabilitation and Education) v Jihoafrické republice. Bylo sledováno několik skupin paviánů v lidské péči, kteří byli chováni v uzavřených voliérách, ale i velká tlupa paviánů žijících v okolí centra volně. Další informace byly získávány díky dlouholetým zkušenostem a poznatkům pracovníků a zakladatelky centra, které se zabývá pomocí paviánům více než 30 let. V tomto centru byla hodnocena vhodnost metody chovu samců odděleně od skupiny samic, pouze v jejich těsném kontaktu přes pletivo. Chov makaků lvích v ZOO Plzeň S chovem makaků lvích začala plzeňská ZOO již v roce 1981, kdy byl dovezen první samec. S chovem v pravém slova smyslu bylo započato až v roce 1992. Do Plzně byl zakoupen chovný pár makaků. Během několika let do Plzně přicestovalo dalších 6 makaků lvích, aby mohla být založená vícečlenná chovná skupina. První mládě se narodilo v roce 1996, další v roce 1998. Další 4 mláďata přišla na svět v letech 2005, 2007, 2008 a 2010. Současný počet makaků je 1, 4, 0. Skupina makaků lvích byla od započetí chovu umístěna v Tropickém pavilonu. Opice měly k dispozici vnitřní ubikaci o rozměrech 8×4×2,5 m. K vnitřním prostorám patřila ještě klec o rozměrech 1×0,5×2 m, která se nalézala v přípravně krmení pro primáty. Dále měli makakové k dispozici vnější výběh, který byl ohraničený 2 metry širokým vodním příkopem. Venkovní výběh byl využíván celoročně, pokud nebyl příkop zamrzlý a skupina makaků v něm trávila většinu dne. 31. 6. 2010 byla celá skupina přemístěna do nové expozice, která se nachází v zadní části ZOO. Nový pavilonek je členěný na čtyři samostatně uzavíratelné části a venkovní ostrov, na který vede asi 4 m dlouhá lávka. Samotnou vnitřní ubikaci tvoří 2 místnosti (7×5×2 m a 3×3×2 m), vybavené opět hustou spletí kmenů. Z obou stran pavilonu jsou k vnitřní části přilehlé klece, které jsou z návštěvnické strany opatřeny sklem. V těchto klecích mají makakové přístup ven, i když zrovna nemohou jít na ostrov. Venkovní výběh je velký 8×4 m, osázený keři a roste na něm vysoká olše. Makakové tak mají možnost šplhání po živém stromě a keřích, sami si sbírají listy a kůru a také drobné bezobratlé. Ostrov je obehnán hlubokým vodním příkopem. Aplikace implantátu SUPRELORIN 4,7 mg a jeho vliv na fungování tlupy Deslorelin (Suprelorin 4,7 mg implantát pro psy; Virbac S.A., Francie) patří mezi GnRH agonisty. Při aplikaci nízké kontinuální dávky potlačuje funkci hypofyzárně-gonadální osy. Následkem je neschopnost syntetizovat a uvolňovat hormony hypofýzy (FSH a LH) a následně gonadální hormony (progesteron a estrogen u samic, testosteron u samců). Nízká kontinuální dávka snižuje navíc u samců funkčnost reprodukčních orgánů, libido a spermatogenezi. Deslorelin jako GnRH agonista nejdříve působí na reprodukční systém stimulačně. To se zpravidla projeví říjí a ovulací u samic a dočasným zvýšením hladiny testosteronu a vyšší produkcí spermií u samců, s čímž souvisí i častý nárůst agrese v období několika týdnů po aplikaci implantátu. Po fázi stimulace přichází fáze poklesu hladin hormonů, která přetrvává po dobu minimálně šesti měsíců po aplikaci. Chov paviánů čakma v centru CARE Centrum bylo založeno na soukromém pozemku poblíž Krugerova NP v roce 1991. Centrum slouží hlavně pro paviány čakma, v současné době zde žije přibližně 500 jedinců v několika skupinách. Paviáni do centra většinou přicházejí jako mláďata. Jejich rodiče jsou zastřeleni, otráveni, sraženi autem či uloveni. Paviáni vyrůstají více méně bez vlivu lidí a v průběhu let si mezi sebou přirozeně vytvoří hierarchii a skupina začne fungovat naprosto běžným 77


způsobem. V tomto okamžiku začínají terénní pracovníci centra hledat vhodnou lokalitu, kam je možné tlupu vypustit. Centrum CARE je jediným zařízením v celé Africe, které má licenci na chov paviánů v zajetí a jejich reintrodukci. Chov paviánů čakma v centru probíhá ve velkých pletivových voliérách, vzhledem ke klimatu a chovanému druhu, který se na daném území přirozeně vyskytuje, není potřeba vnitřních ubikací. Dno voliér je pokryto kamením, na některých místech je udusaná hlína. Vše je přizpůsobeno přirozenému chování paviánů. Potrava je dospělým jedincům podávána jednou denně, opět z dostupných zdrojů – místní ovoce a zelenina, a je obohaceno i o okus a trávu z okolí centra. V areálu centra se pohybuje, díky možnosti získat potravu, velká skupina paviánů žijících volně. Tito paviáni neustále komunikují s paviány ve voliérách, několikrát byly dokonce pozorovány i pokusy o páření přes pletivo. Skupina paviánů chovaných v centru si brzo začíná vytvářet vlastní hierarchii, přibližně ve věku zvířat kolem 3 let, už je hierarchie jasná, samci mezi sebou začínají svádět menší souboje a samice tvoří koalice. V tuto dobu se také začíná omezovat kontakt s lidmi. Jakmile samci dosáhnou věku kolem 7 let, pokouší se pářit se samicemi. V okamžiku, kdy mezi sebou samci bojovat navážno a začíná docházet ke zraněním, je skupina přesunuta do jiného typu ubikace. Uprostřed je veliký a vysoký prostor, kde pobývají samice, často už se svými mláďaty a s alfasamcem. Pokud je to možné, pobývá ve velkém prostoru i další submisivnější samec. Ostatní dospělí samci jsou odděleni do menších voliér, které jsou po celém obvodu velké voliéry. Je tak zamezeno rvačkám a zraněním mezi samci, ale je zachován kontakt se samicemi. Samci si mezi sebou i přes pletivo dokážou udržet dominanci a se samicemi si i tak mohou probírat srst i jinak komunikovat. Nedochází tím pádem ke stresu z oddělení od tlupy a je zajištěna bezpečnost zvířat. Lze říci, že skupina tímto způsobem zůstává plně funkční a je schopna být znovu vypuštěna do volné přírody. Výsledky Pozorováním a poznatky z praxe bylo zjištěno, že metod, jak zabránit agresivitě a zraněním mezi samci v tlupě, příbuzenskému křížení, případně nadbytečnosti starých zvířat ovšem bez zásadního vlivu na jejich psychiku a s možností i nadále projevovat přirozené chování, je několik: Samčí antikoncepce Se zaměřením pouze na samčí skupiny lze využít implantát Suprelorin. Ten byl použit u dvou samců makaků lvích v ZOO Plzeň. Pokus byl monitorován jak z hlediska etologického, tak zdravotního. Problém nastal v roce 2008, když samice Josefka začala chodit do říje a byla opakovaně pářena vlastním otcem Wuppim, což je samozřejmě z hlediska chovu nepřijatelné. V zájmu zachování čistoty chovu bylo zvažováno několik možností, jak situaci mezi samcem a jeho dcerou řešit – v úvahu v té době připadala pouze antikoncepce pro samici nebo přímo její kastrace, ani k jednomu kroku ale nakonec nebylo přistoupeno, protože Josefka má do dalšího chovu dobrý genetický potenciál a antikoncepce by mohla mít pro její další reprodukci neblahé důsledky. Z těchto důvodů bylo nakonec rozhodnuto, že se chov makaků lvích pozastaví do doby, než odejde samice Josefka a dospívající Batul. Přistoupilo se tedy k aplikaci implantátu SUPRELORIN 4,7 mg samci Wuppimu i mladému samci Batulovi. 1. 11. 2010 se konečně podařilo umístit Batula, Josefku i s mládětem a Lenku do nové ZOO a aplikace implantátu již nebyla opakována. Od té doby je tedy chov makaků lvích v Plzni opět aktuální. Současný počet makaků je 1, 4, 0. 78


23. 4. 2009 tedy byl oběma samcům vpraven implantát SUPRELORIN 4,7 mg. Zároveň byla oběma samcům odebrána krev na zjištění hladiny testosteronu a Wuppimu byla změřena velikost varlat. Aplikace implantátu byla opakována vždy po šesti měsících, a pokud to bylo možné, byla jim znovu měřena hladina testosteronu. Zároveň probíhalo sledování změn chování v celé skupině i mezi samci navzájem. V době, kdy už měl Wuppi implantát, došlo ještě k úspěšnému napáření samice Vicky, která porodila mládě Madlenku a bohužel i k nežádoucímu spáření s Josefínou, která porodila mládě samčího pohlaví a tentokrát ho i úspěšně odchovala. Implantát byl oběma samcům aplikován podkožně mezi lopatky. Hladina testosteronu byla v té době u Wuppiho více jak 52,05 nmol/l, u Batula, který zatím nedosáhl pohlavní dospělosti, byla minimální (2,83 nmol/l). Při druhém měření, 4 týdny po aplikaci, nedošlo u Wuppiho k žádné významné odchylce, hodnoty se držely kolem původních 52 nmol/l. U mladšího samce Batula došlo naopak měsíc po aplikaci k nárůstu hladiny testosteronu o téměř 50 %. Při třetím měření 8 týdnů po aplikaci byl pokles testosteronu u obou samců zjevný (Wuppi 39,09 nmol/l, Batul 2,09 nmol/l). Při následujícím vyšetření 16 týdnů po aplikaci byl pokles testosteronu u staršího samce mnohem výraznější (12,45 nmol/l). Aplikace SUPRELORINU 4,7 mg byla zopakována ještě dvakrát v pěti-, respektive šestiměsíčním intervalu, naposledy v březnu 2010. Poslední mládě se ve skupině narodilo v lednu 2010 (gravidita u makaků lvích trvá 6 měsíců), což znamená, že k poslednímu plodnému páření došlo 10. týden po aplikaci implantátu. K reaplikaci v září 2010 již nedošlo, neboť se mladá zvířata podařilo umístit v jiné ZOO. 23. 11. 2010 byla samci Wuppimu odebrána krev za účelem zjištění hladiny testosteronu, ta byla oproti předešlému měření z 29. 6. 2010 jen mírně vyšší (3,71 nmol/l), ale stále oproti stavu před první aplikací implantátu nízká. Během působení deslorelinu byla také samci Wuppimu měřena velikost varlat. Bylo zaznamenáno jejich zmenšení. U samce Batula nebylo měření možné, protože měl v době aplikací varlata stažená v těle. Celkový záznam měření a data aplikace jsou uvedeny v tabulce 1. Tabulka č. 1. Data aplikace implantátu, naměřené hodnoty testosteronu u samců a rozměry varlat Wuppi Velikost varlat (cm) DATUM levé pravé 23. 4. 2009 (S)* 4,5×2,8 4,1×2,6 18. 5. 2009 4,5×2,8 4,0×2,6 18. 6. 2009 3,8× 2,6 3,6×2,2 20. 8. 2009 3,2×2,1 3,0×2,1 21. 9. 2009 (S)* 3,2×2,0 3,0×2,0 15. 3. 2010 (S)* 3,2×1,8 3,0×1,9 29. 6. 2010 3,2×1,8 3,0×1,9 23. 11. 2010 * aplikace implantátu SUPRELORIN 4,7 mg

testosteron (nmol/l) 52,05 51,99 39,09 12,35 10,87 2,68 3,29 3,71

Batul testosteron (nmol/l) 2,83 4,41 2,09 2,05 4,03 0,26 0,53 -

Úplná účinnost implantátu se podle výrobce projeví až po šesti týdnech a v této době byla také zaznamenána zvýšená ochota k páření u samce Wuppiho a také zvýšení jeho agrese vůči samicím. V průběhu působení implantátu SUPRELORIN 4,7 mg nedocházelo k větším změnám chování ve skupině ani k výkyvům chování mezi samci navzájem. V létě roku 2010 79


byla celá chovná skupina přemístěna do nového pavilonku, a to vztahy ve skupině pozitivně ovlivnilo. Aplikace implantátu SUPRELORIN 4,7 mg uspokojivě vyřešila agresivitu dospělého samce vůči mladému samci. Dá se tedy říci, že by se jeho dlouhodobým podáváním v chovech makaků lvích dala tlumit přirozená agrese mezi samci, což by řešilo problém s jejich umístěním a umožňovalo fungování čistě samčích tlup. Na vztah mezi samcem a samicemi nemělo podávání implantátu žádný negativní vliv. Zatím nelze pozorovat, za jak dlouhou dobu po skončení vlivu SUPRELORINU 4,7 mg samec opět nabude schopnost produkce funkčního spermatu. Mechanická bariéra Mechanická bariéra obecně funguje kvalitně a dostatečně jako řešení většiny komplikací spojených s chovem samců v jednom chovatelském zařízení, pokud je vybrán vhodný materiál a prostor. Zvířatům není narušena přirozená hierarchie, chování, mohou mezi sebou komunikovat. Jakmile je zvíře třeba přemístit do fungující skupiny, je okamžitě připraveno. Některé materiály, jako pletivo s velkými oky, nezabrání páření. Reintrodukce Současné zoologické zahrady nemusí řešit problém, aby zvířata vůbec udržely při životě, naopak poznatky jsou na takové úrovni, že většina druhů se úspěšně a pravidelně množí. Ideální by tedy byla možnost vracet tato zvířata do volné přírody, samozřejmě v kooperaci s in-situ centry, která by pro zvířata sloužila k aklimatizaci a měla by na starosti jejich finální vypuštění. Ze skupiny starosvětských primátů není taková spolupráce a možnost reintrodukce v současné době známá, hlavně kvůli ničení přírody. Zvířata tak není kam navracet. Euthanasie Tato metoda je radikální, nevratná. I když je zvažována u některých druhů, není dořešeno, jak by probíhala selekce zvířat určených k utracení a v jakém věku by byla usmrcena. Diskuse Každá z metod má své klady a zápory, které ale u některých z nich výrazně převažují. Z hlediska chovu více samců společně v jednou chovatelském zařízení lze doporučit především metodu bariéry. Výhod má tento způsob několik. Neomezuje zvířata v jejich přirozeném chování – volbou vhodného materiálu bariéry lze zvířatům ponechat možnost všech komunikačních drah. Zároveň velmi účinně brání větším zraněním mezi samci – opět záleží na vhodnosti materiálu vzhledem k velikosti jedinců. Plodnost samců zůstává zachována beze změn, zvíře je v případě potřeb ihned připraveno k zařazení k samici. Negativně není ovlivněna ani psychika zvířat, nedochází ke stresu z odloučení od tlupy či jedinců stejného druhu, což opět pozitivně ovlivňuje případnou možnost spojení se samicí. Nevýhodou může být náročnost na prostor. Při volbě špatného materiálu s velkými oky nezabrání ani páření mezi zvířaty. Antikoncepční metoda u samců není stále dostatečně prozkoumána. Splňuje hlavně požadavek na snížení agrese mezi samci primátů. Nemožnost nakrýt samici nebyla v daném pokusu prokázána, nicméně ani vyloučena. Nelze ani zhodnotit vliv implantátu na následnou možnost vrátit samce zpět do reprodukce. Tato metoda by tedy mohla účinně fungovat v případě, že je třeba chovat několik samců pohromadě. V případě nutnosti zpětného zařazení samce do chovné skupiny nelze říci, zda bude úspěšné či nikoli. Antikoncepce samozřejmě ovlivňuje chování zvířete, otázkou zůstává, do jaké míry je ovlivněna svoboda projevovat přirozené chování. 80


Euthanasie jako jedna z metod redukce nadbytečných samců je poněkud kontroverzní. Jejím oficiálním povolením by se rychle vyřešil problém mnoha zoologických zahrad nejen ve skupinách primátů. Nicméně vzhledem k nevratnosti je třeba tuto metodu užívat s velkým rozmyslem až po důkladné analýze dat. Možnost euthanasie by řešila hlavně problém starých zvířat, která se již do chovu nehodí. Vždy je ale třeba zhodnotit hlavně zájem zvířete a jeho dlouhodobé vyhlídky, protože například dlouhodobý chov primáta o samotě, bez možnosti interakce s vlastním druhem, taktéž není v jeho zájmu. Nejpřijatelnější a také nejlogičtější metodou tak zůstává možnost reintrodukce. Tato možnost je ale bohužel u většiny druhů nejhůře realizovatelná až prakticky nemožná. Dostatek vhodných zvířat v celých fungujících skupinách by sice byl, ale chybí prostor, kam tato zvířata navracet. Do řady in-situ projektů jsou zapojeny i některé české zoologické zahrady. Závěr V chovech primátů z čeledi kočkodanovití, se kterými se nejčastěji setkáváme v tuzemských zoologických zahradách, lze tedy nejspíše doporučit při nastalých problémech typu agresivity mezi samci metodu bariérovou, tedy oddělit od sebe samce vhodným materiálem a zabránit tak jejich vzájemnému zraňování a napadání, při zachování funkčnosti skupiny, hierarchie, plodnosti a možnosti projevovat se a komunikovat s ostatními. Tato metoda z hlediska zvířat nemá negativa a je tak nejméně invazivní. Nevýhodou je pouze náročnost na prostor a případná možnost páření zvířat. Pokud prostor nedovolí bariéru vytvořit, lze doporučit i použití samčí antikoncepce, avšak bez zaručeného výsledku. Tato metoda není dostatečně ověřena, nicméně v určitých případech by její užití nemuselo napáchat velké škody a naopak by přineslo další poznání (u samců, se kterými se definitivně do chovu nepočítá). Možnost reintrodukce zůstává pouze teoretická, i když z hlediska zvířat nejkvalitnější. Euthanasie by měla být využita jen v oprávněných speciálních případech. Literatura Beehner, J. C.; Bergman, T. J.; Cheney, D. L.; Seyfarth, R. M; Whittens, P. L. 2005. The effect of new alpha males on female stress in free-ranging baboons. Animal Behaviour 69: 1211–1221 Fleagle, J. 1999. Primate Adaptation and Evolution. Academic Press. p. 195. Groves, C.P. ; Wilson, D. E.; Reeder, D. M. 2005. Mammal Species of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press. p. 167. Grubb, P.; Butynski, T. M.; Oates, J. F.; Bearder, S. K.; Disotell, T. R.; Groves, C. P.; Struhsaker, T. T. 2003. Assessment of the diversity of African primates. International Journal of Primatology 24 (6): 1301–1357 Kaumanns, W., Krebs, E., Singh, M. 2006. An endangered species in captivity: Husbandry and management of the lion-tailed macaque (Macaca silenus). My Science. 1(1). 43-71 King, A. J.; Cowlishaw, G. 2009. All together now: behavioural synchrony in baboons. Animal Behaviour 78: 1381–1387 Krishna, A.K., Singh, M. et al. 2008. Infant development and weaning in Macaca silenus in the natural habitats of the Western Ghats, India. Current Science. 94 (3). 347-355 Moscovice, L. R.; Di Fiore, A.; Crockford, C.; Kitchen, D. M.; Wittig, R.; Seyfarth, R. M.; Cheney, D. L. 2010. Hedging their bets? Male and female chacma baboons form friendships based on likelihood of paternity. Animal Behaviour 79: 1007–1015 Nowak, R. M. 1991. Walker’s Mammals of the World. Baltimore and London: The Johns Hopkins University Press.

81


Palombit, R. A.; Cheney, D. L.; Seyfarth R. M. 2001. Female–female competition for male 'friends' in wild chacma baboons, Papio cynocephalus ursinus. Animal Behaviour 61: 1159– 1171 Redmond, I. 2008. Primates of the world. New Holland Publisher. United Kingdom“ p. 176. Sharma, A. K., Singh, M., Kaumanns, et al., 2006. Birth patterns in wild and captive liontailed macaques (Macaca silenus). International Journal of Primatology. 27 (5). 1429-1439 Singh, M., Kaumanns, W., Singh, M., Sushma, H.S., Molur, S. 2009. The lion-tailed macaque Macaca silenus (Primates: Cercopithecidae): conservation history and status of a flagship species of the tropical rainforest of the Western Ghats, India. Journal of Threatened Taxa. 1 (3). 151-157 Singh, M., Sharma, A. K., Krebs, E., Kaumanns, W. 2006. Reproductive biology of liontailed macaque (Macaca silenus): An important key to the concervation of an endangered species. Current Science. 90 (6). 804-811 Sliwa, A. 2007. European Studbook of the lion-tailed Macaque (Macaca silenus). Zoologisher Garten Köln. Köln. p. 84 Stueckle, S.; Zinner, D. 2008. To follow or not to follow: decision making and leadership during the morning departure in chacma baboons. Animal Behaviour75: 1995–2004 Veselovský, Z. 2005. Etologie. Academia. Praha. s. 407.

82


FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ WELFARE PŘI PŘEPRAVĚ KRÁLÍKŮ (ORYCTOLAGUS CUNICULUS) NA JATKY FACTORS AFFECTING WELFARE OF RABBITS (ORYCTOLAGUS CUNICULUS) DURING TRANSPORT TO ABATTOIR Jana Jozefová*, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The welfare of rabbits transported to abattoir is influenced by numerous factors, e.g. transport duration, ambient temperature, humidity, noise, number of animals in crates, loading and unloading time, type of manipulation and lairage at abattoir. In the paper, each factor is discussed and its impact on the rabbits welfare during transport is assessed. Possibilities that can decrease stress levels are also discussed together with suggestions for improvement of welfare during transport. Key words: rabbits, transport, stress, animal protection Souhrn Welfare králíků přepravovaných na jatky je ovlivněno četnými faktory, např. délka přepravy, teplota prostředí, vlhkost, hluk, hustota zvířat v přepravkách, doba nakládky a vykládky, způsob manipulace a doba ustájení na jatkách. V rámci příspěvku jsou jednotlivé faktory diskutovány detailněji a je posuzována míra jejich vlivu na welfare králíků při přepravě. Dále jsou navrhovány a diskutovány možnosti, jakými by se dal zmírnit stres během přepravy. Klíčová slova: králíci, přeprava, stres, ochrana zvířat Úvod Chov králíků (Oryctolagus cuniculus) v České republice byl dlouhou dobu soustředěn zvláště v malochovech, kde byla produkce zajištěna převážně v rámci uzavřeného obratu skupiny s porážkou prováděnou v místě chovu. Péče o zvířata byla zaměřena na jednotlivce a preferována byla vysoká kvalita produktu konzumovaného v domácnosti chovatele. Velkochov byl doménou spíše u jiných druhů zvířat jako skot, prasata a drůbež, jejichž konzumace je v ČR více rozšířena. Protože se těchto druhů zvířat transportuje na jatky řádově daleko více, byl u nich rozpracován systém ochrany zvířat proti týrání při přepravě do větších detailů. Například hrabavé drůbeže se v roce 2014 v ČR porazilo na jatkách asi 194 krát více než králíků, prasat 4,7 krát více a vodní drůbeže 4 krát více (ČSÚ). A to se počet přepravených králíků na jatky oproti předchozímu roku 2013 více než ztrojnásobil (IC SVS ČR). S rozšířením povědomí o výborných dietetických vlastnostech králičího masa a také jeho větší dostupnosti na trhu se začíná pozornost odborné veřejnosti přesouvat také do této oblasti. Dalším důvodem je, že se králíci nepřepravují pouze na jatky, ale také v rámci využití jako laboratorní zvířata a domácí mazlíčci, kde by jejich pohoda při přepravě měla být zajištěna obdobným způsobem, což je dnes již i zájmem laické veřejnosti. Pro zlepšení

*



welfare zvířat při přepravě je tedy třeba využít vědeckých poznatků ze všech dostupných oblastí výzkumu. Stresové faktory ovlivňující welfare při přepravě králíků Přeprava zvířat je upravena Nařízením Rady (ES) č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností, a zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, kde jsou upraveny přepravní podmínky se zřetelem na faktory, které by mohly narušit pohodu zvířat. V rámci přepravy králíků se jedná o úkony spojené s nakládkou zvířat, samotnou přepravou a vykládkou, případně ustájení na jatkách před porážkou. Mezi často diskutované faktory je zahrnováno mikroklima, velikost dostupného prostoru, etologické aspekty a sociální vazby ve skupině (Buil et al., 2004). Pokud je jeden nebo více faktorů mimo optimální rozmezí, dojde u zvířat k vyvolání stresové reakce. Jedná se o adaptační mechanismus, kterým se zvíře snaží reagovat na nevhodné podmínky prostředí. Pokud je kapacita tohoto mechanizmu překročena, může dojít až k úhynu zvířete (von Holst, 1998; Möstl and Palme, 2002). Pokud se však dokážeme vyvarovat extrémnímu působení stresových vlivů na organismus, ztráty při přepravě v důsledku úmrtí či zranění se sníží na minimum a zlepší se tak také ekonomická rentabilita produkce i kvalita produktů. Z oblasti etologie je na tomto místě vhodné připomenout, že divocí králíci žijí ve skupinách o 2 až 10 dospělcích a různým počtem mláďat do 3 měsíců stáří. Než se ustanoví hierarchie, mohou se zvířata stejného pohlaví napadat, kousat a nahánět, ale posléze se agresivita utlumí (Vastrade, 1986, 1987). V rámci klecového chovu králíci preferují život ve skupině před individuálním ustájením (Huls et al., 1991). Problémem proto může být nakládka zvířat z různých klecí do jedné transportní přepravky, kdy se může u dominantních zvířat projevit agresivita vůči ostatním jedincům a může docházet ke zranění zvířat v nově ustavené skupině. Nedávné studie také ukazují, že pokud jsou společně převážena neznámá zvířata, projeví se to na vybraných biochemických parametrech spojených s ukazateli stresu. Oproti kontrolní skupině dojde ke změně v množství kreatinkinázy, laktátu a glukózy v séru. Takováto zvířata mají také po porážce mírně zvýšené pH masa (de la Fuente et al., 2007). Hustota králíků v přepravkách (od 49,0 kg/m2 až po 75,5kg/m2; od 0,03m2 až po 0,05m2 na zvíře) se ve studiích jako stresový vliv neprojevila (de la Fuente et al., 2004; Lambertini et al., 2006, Buijs et al., 2011). Další faktor spojený jak s nakládkou zvířat, tak také s vykládkou zvířat, je úroveň zacházení. Pokud je se zvířaty zacházeno opatrně, dochází k významnému snižování předporážkové mortality. Také dochází k menšímu poškození jatečně opracovaných těl, snižuje se incidence hemoragií, podlitin, pohmožděnin a zlomenin a dalších stavů, které jsou mnohdy špatně znatelné na živých zvířatech, ale jsou zřetelné až po porážce a snižují tak kvalitu a využitelnost jatečně opracovaných těl (Cavani and Petracci, 2004). Jiní autoři ovšem tvrdí, že větší efekt než typ manipulace, pomalé a pečlivé vložení do přepravky nebo hrubé zacházení, má na biochemické a hematologické parametry samotná přeprava. Vliv na vlastnosti jatečně opracovaného těla ani kvalitu masa těmito autory nebyl prokázán (Mazzone et al., 2010). Během samotné přepravy je jako první ze stresových faktorů zvažována její délka. Po kratší přepravě je jatečná výtěžnost vyšší a snižují se ztráty na váze a mortalita oproti přepravě trvající déle než 5 hodin (Petracci et al., 2008). Trocino et al. (2003) potvrzují, že u cest trvajících déle než 6 hodin dochází u zvířat k dehydrataci, což následně ovlivňuje senzorické vlastnosti masa. U přepravy delší než 4 hodiny bylo pozorováno zvýšené riziko vzniku podlitin (Petracci et al., 2003). Také byly potvrzeny změny v hodnotách biochemických a hematologických stresových parametrů u cesty trvající více než 3 hodiny oproti skupině přepravované pouze hodinu a nepřepravované skupině (Nakyinsige et al., 2013). Někteří autoři spíše než délku transportu vyzdvihují podmínky, za kterých je přeprava uskutečněna 84


(Maria et al., 2004). Například Liste et al. (2008) potvrdili, že větší vliv než doba transportu má extrémně chladné počasí a výkyvy ve vlhkosti během přepravy. K podobné myšlence se přiklání také Petracci et al. (2003), kteří prokázali signifikantní vzestup úmrtnosti při nízkých a vysokých teplotách prostředí, pod 7,3 °C a nad 22,6 °C. Jako velmi problémový parametr se jeví vlhkost vzduchu vyšší než 70 až 75 % (Luzi et al., 1992). Diskutovaným tématem je rovněž pozice přepravky v dopravním prostředku. Králíci přepravovaní ve středu auta mají vyšší hladinu stresových hormonů než ti přepravovaní v patře horním (Liste et al., 2006, 2008). V horním patře v zadní části vozu byla také naměřená nejvyšší teplota a nejnižší vlhkost v nákladovém prostoru a u králíků přepravovaných v této části dochází k signifikantnímu zvýšení hladiny celkové bílkoviny (Vignola et al., 2008). Vystavení hluku během přepravy má vliv na zvýšení kreatinkinázy a laktátdehydrogenázy v krvi a také na konečné pH masa (de la Fuente et al., 2007). Jako další kritický bod byla identifikována čekací doba před porážkou, zvláště pokud byla zvířata vyskladněna v přepravkách umístěných v blízkosti porážkové linky, kvůli vylučování stresových feromonů (Buil et al., 2004). Petracci et al. (2003) zjistili, že delší doba ustájení na jatkách zvyšuje mortalitu před porážkou až třikrát, a nejnižší mortalita byla popsána v případě, že zvířata nečekala na porážku déle než 150 minut (Petracci et al., 2008). Závěr Králíci jsou během přepravy na jatky vystaveni celé řadě stresových vlivů. Jak se dá tedy snížit mortalita a míra stresu během přepravy? V prvé řadě je vhodné se vyvarovat některých výše zmiňovaných extrémních situací, jako je hrubé zacházení, přeprava při nízkých nebo naopak vysokých teplotách či vysoká vlhkost vzduchu. Je doporučováno používat přepravky s pevným dnem nejen kvůli propadávání výkalů a moči z horních pater vozidla, ale hlavně kvůli zlepšení pasivní ventilace (Cavani and Petracci, 2004). Dále také nepřepravovat králíky v autech, kde není možnost řízené ventilace (Leoni et al., 2000). Pokud jsou zvířata přepravována v nově sestavených skupinách, dá se nežádoucímu sociálnímu kontaktu s ostatními jedinci předejít obohacením prostředí např. o dřevěnou strukturu (Buijs et al., 2011). Podávání kyseliny askorbové před přepravou také zmírnilo dopad stresu na zvířata (Ayo et al., 2011). Z dlouhodobého hlediska by bylo vhodné iniciovat výstavbu jatek a chovů v co největší blízkosti, aby se zkrátila délka a doba přepravy, a zdokonalit systém odborných školení pro zaměstnance. Literatura Ayo, J.O., Minka, N.S., Idoga, E.S. (2011): Ameliorative effects of ascorbic acid on rectal temperature, excitability score and live weight of rabbits transported by road. African Journal of Biotechnology, 10, 9978-9984. Buijs, S., Keeling, L.J., Rettenbacher, S., Maertens, L., Tuyttens, F.A.M. (2011): Glucocorticoid metabolites in rabbit Feces – Influence of environmental enrichment and cage size. Physiology and Behavior, 104, 469-473. Buil, T., María, G.A., Villarroel, M., Liste, G., López, M. (2004): Critical points in the transport of commercial rabbits to slaughter in Spain that may kompromise animals’ welfare. World Rabbit Science, 12, 269-279. Cavani, C., Petracci, M. (200): Rabbit meat processing and traceability. In: Proc. 8th World Rabbit Congr., Puebla, Mexico, 1318-1336. ČSÚ. Český statistický úřad, www.czso.cz European Commissiom 2005. Council Regulation (EC) No 1/2005 of 22 December 2004 on the protection of animals during transport and related operations and amending Directives 85


64/432/EEC and 93/119/EC and Regulation (EC) No 1255/97. Official Journal of the European Union, L 3/ 1; 5.1.2005. de la Fuente, J.,Salazar, M.I., Ibánez, M., González de Chavarri, E. (2004): Effects of season and stocking density during transport on live weight and biochemici measurements of stress,dehydration and injury of rabbits at time of slaughter. Journal of Animal Science, 78, 285-292. de la Fuente, J., Díaz, M.T., Ibánez, M., González de Chavarri, E. (2007): Physiological response of rabbits to heat, cold, noise and mixing in the kontext of transport. Animal Welfare, 16, 41-47. Huls, W.L., Brooks, D.L., Bean-Knudsen, D. (1991): Response of adult New Zealand White Rabbits to enrichment objects and paired housing. Laboratory Animal Science, 41, 609-612. IC SVS ČR. Státní veterinární správa České republiky, www.svscr.cz Lambertini, L., Vignola, G., Badiani, A., Zaghini, G., Formigoni, A. (2006): The effect of journey time and stocking density during transport on carcass and meat quality in rabbits. Meat Science, 72, 641-646. Liste, G., María, G.A., Buil, T., García-Belenguer, S., Chacón, G., Olleta, J.L., Sañudo, C., Villarroel, M. (2006): Journey length and high temperatures: effects on rabbit welfare and meat quality. Deutsche Tierärztliche Wochenschrift, 113, 59-64. Liste, G., María, G.A., García-Belenguer, S., Chacón, G., Gazzola, P., Villarroel, M. (2008): The effect of transport time, season and position on the truck on stress response in rabbits. World Rabbit Science, 16, 229-235. Luzi, F., Heinzl, E., Crimella, C., Verga, M. (1992): Influence of transport on some production parameters in rabbits. Journal of Applied Animal Research, 15, 758-765. Maria G., Liste, G., Villarroel, M., Chacon G., Garcia-Belenguer, S. (2004): The effect of transport time on the commercial rabbits in hot climates. AgEng 2004: Engineering the Future. Leuven, Belgium Mazzone, G., Vignola, G., Giammarco, M., Manetta, A.C., Lambertini, L. (2010): Effects of loading methods on rabbit welfare and meat quality. Meat Science, 85, 33-39. Möstl, E., Palme, R. (2002): Hormones as indicators of stress. Domestic Animal Endocrinology, 23, 67-74. Trocino, A., Xiccato, G., Queaque, P.I., Sartori, A. (2003): Effect of transport duration and gender on rabbit carcass and meat quality. World Rabbit Science, 11, 32-43. Nakyinsige, K., Sazili, A.Q., Aghwan, Z.A., Zulkifli, I., Goh, Y.M., Fatimah, A.B. (2013): Changes in blood constituents of rabbits subjected to transportation under hot, humid tropical conditions. Asian Australas. Journal of Animal Science, 26, 874-878. Petracci, M., Bianchi, M., Biguzzi, G., Cavani, C. (2003): Preslaughter risk factors associated with mortality and bruising in rabbits. World Rabbit Science, 18, 219-228. Petracci, M., Bianchi, M., Cavani, C. (2008): A critical appraisal of rabbit preslaughter conditions in a commercial production chain. In: Proc. 9th World Rabbit Congress, 10-13 June, 2008. Verona, Italy. 1411-1415. Vastrade, F.M. (1986): The social behaviour of free-ranging domestic rabbits (Oryctolagus cuniculus L.), Applied Animal Behaviour Science, 16, 165-177. Vastrade, F.M. (1987): Spacing behaviour of free-ranging domestic rabbits (Oryctolagus cuniculus L.). Applied Animal Behaviour Science, 18, 185-195. von Holst, D. (1998): The concept of stress and its relevance for animal behavior. Advances in the Study of Behavior, 27, 1-131. Vignola, G., Giammarco, M., Mazzone, G., Angelozzi, G., Lambertini, L. (2008): Effects of loading method and crate position on the truck on some stress indicators in rabbits transported 86


to the slaughterhouse. In Proc.: 9th World Rabbit Congress, 10-13 June, 2008. Verona, Italy. 1257-1261. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290.

87


AKUMULACE RTUTI VE TKÁNÍCH KORMORÁNA VELKÉHO (PHALACROCORAX CARBO) ACCUMULATION OF MERCURY IN TISSUES OF GREAT CORMORANT (PHALACROCORAX CARBO) Tomáš Král*, Jana Blahová, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The aim of this study was to evaluate the degree of accumulation of mercury in the tissues of great cormorant (Phalacrocorax carbo). Mercury is one of the most important environmental contaminants capable to accumulate in the food chain. Contamination of cormorant´s tissues was assessed using analysis of breast and thigh muscle, liver and kidneys. The main food of cormorant on Trebon ponds is one- to two-year-old carp. Total mercury content in tissues of great cormorant and muscle of common carp was determined by atomic absorption spectrometry on AMA 254. Total mercury content was found significantly higher (P <0.01) in the parenchymal tissues (kidney, liver) compared with the values of mercury in muscle of cormorant. Total mercury content in muscle of great cormorant was approximately 50 times higher compared with the mercury values in muscle of carp. This demonstrates the significant cumulation of mercury in the great cormorants which stand on the top of the food chain in the aquatic environment. Key words: total mercury, common carp, muscle, kidney, liver Souhrn Cílem předložené práce bylo zhodnocení stupně akumulace rtuti v tkáních kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Rtuť je jedna z nejvýznamnějších kontaminantů životního prostředí se schopností kumulace v potravním řetězci. Kontaminace tkání kormorána velkého byla posuzována na základě analýzy prsní a stehenní svaloviny, jater a ledvin. Hlavní potravou kormorána velkého na třeboňských rybnících je jedno až dvouletý kapr. Obsah celkové rtuti v tkáních kormorána velkého a ve svalovině kapra byl stanoven pomocí atomové absorpční spektrometrie na přístroji AMA 254. Byl zjištěn významně vyšší (P<0.01) obsah celkové rtuti v parenchymatózních tkáních (ledviny, játra) ve srovnání s hodnotami rtuti ve svalovině kormorána. Obsah celkové rtuti ve svalovině kormorána velkého byl zhruba 50 krát vyšší ve srovnání s hodnotami rtuti ve svalovině kaprů. Byla prokázána významná kumulace rtuti v kormoránech velkých stojících na vrcholu potravního řetězce ve vodním prostředí. Klíčová slova: celková rtuť, kapr obecný, svalovina, ledviny, játra Úvod Do prostředí se rtuť dostává antropogenní činností nebo přírodními zdroji. Nejdůležitějším znečišťujícím faktorem vodních ekosystémů jsou eroze, atmosférické depozice, zemědělské a městské emise, spalování nebo těžba fosilních paliv (Wang et al., 2004). Jedna z důležitých vlastností rtuti je schopnost bioakumulace v půdě, rostlinách, zvířatech i lidech (Houserová et *



al., 2007). Kormorán velký se řadí mezi dravé piscivorní ptáky vyskytující se na vrcholu potravního řetězce vodního prostředí. Z důvodu geografického rozšíření a dlouhověkosti je kormorán velký v závislosti na schopnosti kumulace rtuti dobrý indikátorový organismus (Skoric et al., 2012). Kormorán velký je jako vrcholový predátor vystaven kumulaci rtuti v tkáních a orgánech (Houserová et al., 2007). Při prováděných výzkumech v Polsku na kormoránech velkých byly pozorovány vyšší hladiny rtuti v játrech, ledvinách a svalovině. Byla pozorována signifikantní korelace mezi celkovou rtutí v ledvinách a svalech kormorána velkého (Misztal-Szkudlinska et al., 2011). Mělké rybniční soustavy představují pro kormorána velkého bohaté potravní stanoviště. Ve sladkovodních stanovištích představuje hlavní zdroj potravy kormorána velkého kapr obecný, candát obecný, štika obecná, okoun říční a další drobné ryby (Skoric et al., 2012). Kormorán velký patřil donedávna u nás mezi vzácné druhy ptáků. Vzhledem k jeho početným stavům v okolních zemích se rozšířil i k nám, zejména na jižní Moravu a v jižních Čechách na Třeboňsko. Kormorán patří k nejnebezpečnějším škůdcům ryb, uchvacuje i ryby do hmotnosti 500 g. Závažné hospodářské ztráty způsobuje u rybničních kaprů a marén (Svobodová et al., 2007). Cílem předkládané práce bylo posoudit stupeň akumulace rtuti u kormorána velkého, který jako predátor stojí na vrcholu potravního řetězce ve vodním prostředí. Dalším cílem bylo zhodnotit distribuci celkové rtuti v jednotlivých tkání kormorána velkého. Materiál a metodika Na třeboňských rybnících v lokalitě rybníka Láska bylo odloveno 51 kusů kormorána velkého o hmotnosti 2393,37 ± 344,60 g a 10 kusů jednoletého kapra obecného o hmotnosti 95 ± 23,10 g. Z každého kusu kormorána velkého byly odebrány vzorky prsní a stehenní svaloviny, játra a ledviny. Z kaprů byla odebrána hřbetní svalovina. Obsah celkové rtuti byl měřen na jednoúčelovém atomovém absorpčním spektrofotometru AMA 254 (Advanced Mercury Analyser), který umožňuje detekci celkové rtuti bez předchozí úpravy vzorku. Statistické zpracování dat bylo prováděno pomocí programu UNISTAT 5.6. for EXCEL. Výsledky a diskuse Naměřené hodnoty obsahu celkové rtuti v tkáních kormoránů velkých jsou uvedeny v grafu 1. Nejvyšší obsah rtuti byl zjištěn v ledvinách (2,23 ± 0,30 mg/kg) a v játrech (2,12 ± 0,22 mg/kg). Signifikantně nižší hodnoty (P<0.01) byly naměřeny v prsní 0,59 ± 0,0560 mg/kg) a ve stehenní svalovině (0,57 ± 0,0536 mg/kg). Ve svalovině kaprů byla naměřena zhruba 50 krát nižší hodnota obsahu celkové rtuti (0,01 ± 0,004 mg/kg) ve srovnání s hodnotami ve svalovině kormoránů. Byla prokázána významná kumulace rtuti v kormoránech velkých jako predátorů stojících na vrcholu potravního řetězce ve vodním prostředí . Misztal-Szkudlinska et al., (2011) prováděli výzkum na řece Visle v Polsku, kde sledovali hodnoty celkové rtuti ve tkáních kormorána velkého (ledviny, játra, svalovina) a hodnoty celkové rtuti ve svalovině ryb (lín obecný, plotice obecná, kapr obecný, ježdík obecný, sleď obecný). Našli také významné rozdíly mezi obsahem celkové rtuti v ledvinách a svalech kormorána velkého a také potvrdili kumulaci celkové rtuti v potravním řetězci ve vodním prostředí u kormorána velkého v závislosti na jeho přirozené potravě (plotice obecná nebo sleď obecný).

89


Graf č. 1. Porovnání obsahu celkové rtuti ve tkáních a orgánech kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Významné rozdíly jsou označeny horními indexy (P < 0,01). Závěr Byl zjištěn významně vyšší (P<0.01) obsah celkové rtuti v parenchymatózních orgánech ve srovnání s hodnotami celkové rtuti ve svalovině kormorána velkého. Obsah celkové rtuti ve svalovině kormorána velkého byl zhruba 50 krát vyšší oproti hodnotám celkové rtuti ve svalovině kapra obecného. Byla prokázána významná kumulace rtuti u kormorána velkého stojícího na vrcholu potravního řetězce ve vodním prostředí. Tato studie byla podporována projektem IGA VFU Brno 237/2015/ FVHE. Literatura HOUSEROVÁ, P., KUBÁŇ, V., KOMAR, S., SITKO, J. Total mercury and mercury species in birds and fish in an aquatic ecosystem in the Czech Republic. Environmental Pollution. 2007, vol. 145, no. 1, p. 185-194. MISZTAL-SZKUDLINSKA, M., SZEFER, P., KONIECZKA, P. NAMIESNIK, J. Biomagnification of mercury in trophic relation of great cormorant (Phalacrocorax carbo) and fish in the Vistula Lagoon, Poland. Enviromental Monitoring and Assessment. 2011, vol. 176, no. 1-4, p. 439-449. SKORIC, S., VISNJIC-JEFTIC, Z., JARIC, I., DJIKANOVIC, V., MICKOVIC, B., NIKCEVIC, M., LENHARDT, M. Accumulation of 20 elements in great cormorant (Phalacrocorax carbo) and its main prey, common carp (Cyprinus carpio) and Prussian carp (Carassius gibelio). Ecotoxicology and Environmental Safety. 2012, vol. 80, p. 224-251. SVOBODOVÁ, Z., KOLÁŘOVÁ, J., NAVRÁTIL, S., VESELÝ, T., CHLOUPEK, P., TESARČÍK, J., ČÍTEK, J. Nemoci sladkovodních s akvarijních ryb. Informatorium Praha, 2007, 264 s. WANG, Q., KIM, D., DIONYSIOU, D. D., SORIAL, G. A., TIMBERLAKE, D. Sources and remediation for mercury contamination in aquatic systems - a literature review. Environmental Pollution. 2004, vol. 131, no. 2, p. 323-336.

90


FYZIOLOGICKÉ HODNOTY PARAMETROV ANTIOXIDAČNEJ OCHRANY U SAMCOV POTKANOV KMEŇA WISTAR PHYSIOLOGICAL VALUES OF ANTIOXIDANT DEFENCE PARAMETERS IN MALE WISTAR RATS Eva Lovásová*, Jaroslava Nováková, Iveta Cimboláková Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta, Univerzita P. J. Šafárika, Košice, SR Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, P. J. Šafárik University, Košice, Slovak Republic Summary The aim of the study was to assess the age-dependency of some basic antioxidant defence parameters of male Wistar rats and the estimation of reference values of red blood cell antioxidants superoxide dismutase (SOD), glutathione peroxidase (GPx), catalase (CAT) and glutathione (GSH) and plasma total antioxidant capacity (TAC). Antioxidant parameters were measured in blood of 20 healthy male Wistar rats in half-year intervals from the age of 6 months to 3 years. Activity of red blood cell antioxidant enzymes and plasma total antioxidant capacity increased up to the age of 1 year (GPx, CAT) or 1.5 years (SOD, TAC) and since then decreased up to the end of experiment. Glutathione concentration moderately increased during all experiment. According to our results we estimated the reference values for antioxidant parameters of blood: superoxide dismutase at 157 – 232 U/ml (average 195 ± 31.4 U/ml), glutathione peroxidase 24,1 – 27,6 U/ml (average 26.2 ± 2.3 U/ml), catalase 16,1 – 17,6 U/ml (average 17,1 ± 1,4 U/ml), glutathione 22,4 – 26,9 µmol/l (average 24,3 ± 2,6 µmol/l) and plasma total antioxidant status: 1,22 – 1,44 mmol/l (average 1,36 ± 0,18 mmol/l). Key words: physiological values, superoxide dismutase, glutathione peroxidase, catalase, glutathione, total antioxidant capacity, rat Súhrn Cieľom práce bolo sledovať vekovú závislosť niektorých základných parametrov antioxidačnej ochrany u samcov potkanov kmeňa Wistar a stanovenie referenčných hodnôt antioxidantov červených krviniek superoxiddismutázy (SOD), glutatiónperoxidázy (GPx), katalázy (CAT) a glutatiónu (GSH) a celkovej antioxidačnej kapacity plazmy (TAC). Parametre antioxidačnej ochrany boli merané v krvi 20 zdravých samcov potkanov kmeňa Wistar v polročných intervaloch od veku 6 mesiacov do 3 rokov. Aktivity antioxidačných enzýmov erytrocytov a celková antioxidačná kapacita plazmy sa zvyšovali do veku 1 roka (GPx, CAT) resp. 1,5 roka (SOD, TAC) a následne klesali až do konca experimentu. Koncentrácia glutatiónu sa mierne zvyšovala počas celého obdobia experimentu. Na základe našich výsledkov sme stanovili referenčné hodnoty antioxidačných parametrov krvi: superoxiddismutáza 157 – 232 U/ml (priemer 195 ± 31.4 U/ml), glutathiónperoxidáza 24,1 – 27,6 U/ml (priemer 26.2 ± 2.3 U/ml), kataláza 16,1 – 17,6 U/ml (priemer 17,1 ± 1,4 U/ml), glutatión 22,4 – 26,9 µmol/l (priemer 24,3 ± 2,6 µmol/l) a celková antioxdiačná kapacita plazmy 1,22 – 1,44 mmol/l (priemer 1,36 ± 0,18 mmol/l). Kľúčové slová: fyziologické hodnoty, superoxiddismutáza, glutatiónperoxidáza, kataláza, glutatión, celková antioxidačná kapacita, potkan

*



Úvod Molekulový kyslík (O2) je aeróbnymi organizmami využívaný na tvorbu energie, skladovanej vo forme ATP, molekuly zabezpečujúcej energetické potreby bunky (Raymond a Segre, 2006). Metabolizmus kyslíka je však sprevádzaný aj tvorbou reaktívnych foriem kyslíka (reactive oxygen species, ROS), a to tak počas fyziologického metabolizmu, ako aj vplyvom rôznych environmentálnych faktorov (fajčenie, polutanty ovzdušia) a počas rôznych patologických procesov a chorôb. ROS sú vysoko reaktívne molekuly a sú schopné reagovať s dôležitými makromolekulami buniek (proteíny, lipidy, nukleové kyseliny) a viesť k ireverzibilnému poškodeniu ich štruktúry a funkcie (Ma, 2010). Aeróbne organizmy sú vybavené systémom antioxidačnej ochrany, ktorý zahŕňa celú sieť enzýmových aj neenzýmových antioxidantov (Krishnamurthy a Wadhwani, 2012), ktoré sú schopné udržiavať rovnováhu v tvorbe ROS. Porušenie rovnováhy medzi tvorbou ROS a antioxidačnou ochranou sa nazýva oxidačný stres. Oxidačný stres je považovaný za príčinu, súčasť patogenézy, alebo následok mnohých patologických procesov, ako sú nádory, ateroskleróza, hypertenzia, ischemicko-reperfúzne poškodenie, diabetes mellitus, intoxikácie a ďalšie (Balaban et al., 2005). Sledovanie parametrov antioxidačnej ochrany je preto nevyhutné pre správne poznanie a pochopenie procesov, ktoré sprevádzajú tieto ochorenia. Potkany kmeňa Wistar patria medzi najčastejšie využívané experimentálne zvieratá v biomedicínskom výskume. Ich základné fyziologické a biochemické parametre sú známe, na druhej strane referenčné hodnoty parametrov antioxidačnej ochrany sa v rôznych prácach líšia (Ništiar et al., 2012), čo môže súvisieť s rôznymi podmienkami pokusov, ale aj s rôznymi metódami, používanými na ich stanovenie. Cieľom práce bolo stanoviť referenčné hodnoty parametrov antioxidačnej ochrany s prihliadnutím na ich vekovú závislosť u zdravých samcov potkanov kmeňa Wistar, chovaných v štandardných laboratórnych podmienkach, bez akýchkoľvek rušivých zásahov. Materiál a metodika Do pokusu bolo zaradených 20 samcov potkanov kmeňa Wistar (v čase nasadenia do pokusu: vek 4 týždne, priemerná hmotnosť 90 ±6 g), z vlastného chovu Laboratória výskumných biomodelov LF UPJŠ. Zvieratá boli chované v plastových klietkach (2 potkany na klietku) s voľným prístupom k pitnej vode a potrave (Larsenova diéta), v laboratórnych podmienkach s udržiavanou konštantnou teplotou (22 ± 2 °C), vlhkosťou (50 %) a v 12:12 hodinovom svetlo/tma cykle. Pokus prebiehal v Laboratóriu výskumných biomodelov LF UPJŠ, ktoré má akreditáciu na chov laboratórnych zvierat a ich použitie v experimentoch a bol povolený Etickou komisiou LF UPJŠ aj Štátnou veterinárnou a potravinovou správou (číslo povolenia: Ro-2575/14-221). Od veku 6 mesiacov v polročných intervaloch bolo potkanom z chvostovej vény odoberaných po 0,5 ml krvi do heparinizovaných skúmaviek. Vzorky krvi boli centrifugované 10 min. pri 1500 g. Plazma bola oddelená na stanovenie celkovej antioxidačnej kapacity plazmy (TAC). Červené krvinky boli dvakrát premyté studeným fyziologickým roztokom (0,9 % NaCl) a hemolyzované hypotonickým fosfátovým pufrom (NaH2PO4.2H2O, 10 mmol/l). Hemolyzáty boli použité na meranie SOD, GPx, KAT a GSH. Plazma a hemolyzáty boli až do analýz skladované pri – 24 °C. Aktivita enzýmu superoxiddismutáza (SOD) bola stanovená spektrofotomtrickou metódou (Fitzgerald et al., 1992; Šipulová a Rácz, 1997) s použitím setu RANSOD Superoxide dismutase (Randox Laboratories, UK). Aktivita glutatiónperoxidázy (GPx) bola stanovená spektrofotomtrickou metódou (Paglia a Valentine, 1967; Fitzgerald et al., 1992) s použitím setu RANSEL (Randox Laboratories, UK). Kataláza (CAT) bola stanovená modifikovanou metódou podľa Aebiho (1984). Glutatión (GSH), definovaný ako celková koncentrácia 92


glutatiónu (GSH + 2 x GSSG) bola stanovená enzymatickou metódou podľa Tietzeho (1969) a Griffitha (1980). Celková antioxidačná kapacita plazmy bola stanovená spektrofotometrickou metódou (Miller et al., 1993) s použitím setu Total antioxidant status (Randox Laboratories, UK). Merania boli robené na automatickom analyzátore Cobas Mira S (Roche, Švajčiarsko). Výsledky sú vyjadrené ako priemer ± SD. Na štatistické vyhodnotenie výsledkov bola použitá jednofaktorová ANOVA s Tukey-Kramerovým multiple testom. Hodnota p < 0,05 bola považovaná za signifikantú. Výsledky a diskusia Referenčné hodnoty antioxidačných parametrov, vrátane rozdielov pohlavných aj vekových, tak v humánnej ako aj experimentálnej medicíne doteraz chýbajú, napriek tomu, že referenčné hodnoty iných biochemických parametrov sú u ľudí aj u rôznych druhov laboratórnych zvierat bežne dostupné. Ak autor, v rámci svojho výskumu, sleduje antioxidačné parametre je odkázaný na vytvorenie vlastnej kontrolnej skupiny, čo však zvyšuje počet laboratórnych zvierat v experimente, a keďže táto skupina zodpovedá potrebám daného konkrétneho experimentu (vek, pohlavie, špecifické podmienky), výsledky sú zväčša ťažko využiteľné v iných pokusoch. Cieľom tejto práce bolo stanoviť referenčné hodnoty najčastejšie sledovaných parametrov antioxidačnej ochrany organizmu v krvi samcov potkanov kmeňa Wistar a ich zmeny v závislosti o veku. Hodnoty aktivít, resp. koncentrácií antioxidačných parametrov sú zhrnuté v tabuľke 1 a ich veková závislosť je znázornená na obrázkoch 1 – 5. Tab. 1. Hodnoty parametrov antioxidačnej ochrany

Vek (roky) 0,5 1 1,5 2 2,5 3 priemer

SOD [U/ml]

GPx [U/ml]

Parameter CAT [U/ml]

184 ± 9,2 216 ± 12,0 232 ± 27,8 205 ± 17,5 174 ± 20,6 157 ± 14,9 195 ± 31,4

27,1 ± 2,7 27,6 ± 1,4 26,9 ± 1,6 26,2 ± 2,3 25,3 ± 2,1 24,1 ± 1,0 26,2 ± 2,3

17,6 ± 1,8 17,6 ± 1,4 17,3 ± 1,0 17,0 ± 1,1 16,6 ± 0,8 16,1 ± 0,7 17,1 ± 1,4

93

GSH

TAC [mmol/l]

22,4 ± 1,4 23,2 ± 2,2 22,9 ± 1,7 24,8 ± 2,9 25,9 ± 2,4 26,9 ± 1,9 24,3 ± 2,6

1,38 ± 0,15 1,43 ± 0,21 1,44 ± 0,16 1,38 ± 0,27 1,31 ± 0,09 1,22 ± 0,08 1,36 ± 0,18


Obr. 1. Zmeny SOD v závislosti od veku

Obr. 2. Zmeny GPx v závislosti od veku

*

* p < 0,05 v porovnaní so skupinou 1 rok Obr. 3. Zmeny CAT v závislosti od veku

Obr. 4. Zmeny GSH v závislosti od veku

*

* p < 0,05 v porovnaní so skupinami 0,5 a 1 rok Obr. 5. Zmeny TAC v závislosti od veku

*

* p < 0,05 v porovnaní so skupinou 1,5 roka Aktivity antioxidačných enzýmov erytrocytov a celková antioxidačná kapacita plazmy sa zvyšovala do veku 1 roka (GPx, CAT) resp. 1,5 roka (SOD, TAC) a následne klesala až do konca experimentu. Koncentrácia glutatiónu sa veľmi mierne zvyšovala počas celého obdobia experimentu. Pokles aktivity antioxidačných enzýmov v závislosti od veku sledovali aj De 94


a Durad (1991). Úloha ROS v procese starnutia je jednou z hypotéz, ktorá môže vysvetľovať tento proces (Sastre et al., 2002). Záver Na základe našich výsledkov sme stanovili referenčné hodnoty antioxidačných parametrov krvi: superoxiddismutáza 157 – 232 U/ml (priemer 195 ± 31.4 U/ml), glutathiónperoxidáza 24,1 – 27,6 U/ml (priemer 26.2 ± 2.3 U/ml), kataláza 16,1 – 17,6 U/ml (priemer 17,1 ± 1,4 U/ml), glutatión 22,4 – 26,9 µmol/l (priemer 24,3 ± 2,6 µmol/l) a celková antioxdiačná kapacita plazmy 1,22 – 1,44 mmol/l (priemer 1,36 ± 0,18 mmol/l). Práca vznikla s podporou grantov Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu SR VEGA 01/8235/01 a 01/0901/13. Literatúra Aebi H. Catalase in vitro. Methods Enzymol. 1984, 105:121-126. Balaban RS, Nemoto S, Finkel T. Mitochondria, oxidants, and aging. Cell 2005, 120: 483−495. De AK, Durad R. Age-associated changes in antioxidants and antioxidative enzymes in rat. Mechanisms of ageing and Development 1991, 59:123-128. Fitzgerald SP, Campbell JJ, Lamont JV. The establishment of reference ranges for selenium. The selenoenzyme glutathione peroxidase and the metalloenzyme superoxide dismutase in blood fractions. In 5th International Symposium on Selenium in Biology and Medicine. Nashville, Tennessee, 1992, July 20-23, 2. Griffith OW. Determination of glutathione and glutathione disulfide using glutathione reductase and 2-vinylpyridine. Anal. Biochem. 1980, 106:207-212. Krishnamurthy P, Wadhwani A. Antioxidant Enzymes and Human Health. In El-Missiry MA (Ed): Antioxidant Enzyme. In Tech, Rijeka (HR), 2012, 3-18. Ma Q. Transcriptional responses to oxidative stress: pathological and toxicological implications. Pharmacol. Ther. 2010, 125:376-393. Miller NJ, Rice-Evans C, Davies MJ, Gopinathan V, Milner A. A novel method for measuring antioxidant capacity and its application to monitoring the antioxidant status in premature neonates. Clin. Sci. 1993, 84:407-412. Ništiar F, Rácz, O, Lukačínová A, Hubková B, Nováková J, Lovásová E, Sedláková E. Age dependency on some physiological and biochemical parameters of male Wistar rats in controlled environment. J. Environ. Sci. Health, Part A: Toxic/Hazardous Subst. Environ. Eng. 2012, 47(9):1224-1233. Paglia DE, Valentine WN. Studies on the quantitative and qualitative characterisation of erythrocyte glutathione peroxidase. J. Lab. Clin. Med. 1967, 70:158-169. Raymond J, Segre D. The effect of oxygen on biochemical networks and the evolution of complex life. Science 2006, 311:1764−1767. Sastre J, Borras C, Garcia-Sala A, Lioret F, Pallardo V, Vina J. Mitochondrial damage in aging and apoptosis. Annual of the New York Academy of Sciences 2002, 959:448-451. Šipulová A, Rácz O. Hodnotenie a modifikácia metódy na stanovenie aktivity superoxiddismutázy súpravou Ransod Lab. Diagn. 1997, 2:144-148. Tietze F. Enzymatic method for quantitative determination of nanogram amounts of total and oxidized glutathione: applications to mammalian blood and other tissues. Anal. Biochem. 1969, 27:502-522.

95


WELFARE ZOO ZVÍŘAT PŘI PŘEPRAVĚ WELFARE OF ZOO ANIMALS DURING THEIR TRANSPORT Martina Malíková*, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Welfare of animals can be understood as a state of physical and mental harmony of animals with its environment or a state when the animal is in good health and feels well in the given environment. Any disruption of this harmony can result in problems affecting the health status of individuals and its psychological well-being. One of the specific situations when it is very important to ensure adequate animal welfare is the transportation of zoo animals. It is a process where stress factors can not be completely eliminated but all efforts should be made to reduce their negative impact. Key words: welfare, zoo animals, transport Souhrn Welfare zvířat můžeme chápat jako stav fyzické a psychické harmonie zvířete s okolním prostředím nebo také stav, kdy je zvíře v dobrém zdravotním stavu a v daném prostředí se cítí v dostatečné pohodě. Jakékoliv narušení této harmonie může vyústit v problémy postihující zdravotní stav jedince a jeho psychickou pohodu. Jednou ze specifických situací, kdy je velmi důležité zajistit adekvátní pohodu zvířete, je transport zoo zvířat. Jedná se o proces, při kterém nelze zcela vyloučit působení stresových faktorů, nicméně je důležité snažit se tyto faktory v maximální možné míře redukovat. Klíčová slova: welfare, zoo zvířata, přeprava Úvod Jedním z úkolů zoologických zahrad je zasazovat se o zachování volně žijících zvířat a ohrožených druhů. Jejich transport a výměna mezi jednotlivými zahradami je nezbytným krokem v tomto řetězci, a je tedy nutné neustále zlepšovat podmínky přepravy a dbát na pohodlí těchto zvířat, mnohdy přepravovaných na velmi dlouhé vzdálenosti. K tomu, aby celý proces proběhl správně a přepravované zvíře bylo co nejméně stresováno, je zapotřebí dokonalé spolupráce mezi jednotlivými organizacemi, sdruženími, přepravními společnostmi, zoologickými zahradami a v neposlední řadě i samotnými zaměstnanci zoo. Je nutné dodržovat zásady a pravidla stanovená světovými organizacemi, právními předpisy na mezinárodní i národní úrovni a neustále zlepšovat samotný průběh transportu ve všech jeho fázích. Welfare zoo zvířat při přepravě Hlavní globální organizací sjednocující principy a metody pro náležité zacházení se zoo zvířaty, která stanovuje zásady pro zvyšování úspěchu ochranářské práce je Světová asociace zoo a akvárií (WAZA – World Association of Zoos and Aquariums). Jejím primárním cílem *



je zvyšovat standardy pro welfare a péči o zoo zvířata (WAZA, 2005a). Na základě toho byl organizací vydán Kodex etiky a optimální péče o zvířata (WAZA, 2005b). Tento kodex požaduje od členských zoologických zahrad a akvárií dodržování národní a mezinárodní legislativy a vybízí jednotlivé členské země o postupné formování přísnější a propracovanější legislativy v oblasti péče o zdraví a pohodu volně žijících zvířat držených nebo narozených v zajetí. Evropská asociace zoo a akvárií (EAZA – European Association of Zoos and Aquaria) dále stanovuje podrobnější minimální standardy pro péči o zvířata z pohledu welfare (EAZA, 2015). Celosvětovým standardem pro leteckou přepravu živých zvířat komerčními leteckými společnosti jsou pravidla Live Animals Regulations (IATA, 2015) vydaná organizací IATA (International Air Transport Association). Jsou nezbytným průvodcem, který zajišťuje bezpečnou přepravu zvířete a mimo jiné obsahuje pokyny s detaily konstrukcí přepravních klecí. Pro jinou než leteckou přepravu živých volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin byla přijata pravidla na 16. setkání zástupců zemí, které se připojily k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES, 2013). Ochrana a pohoda zvířat při přepravě je upravena mnoha právními předpisy na mezinárodní, evropské i národní úrovni, nicméně žádný z těchto předpisů není přímo vztažen na přepravu zoo zvířat. Zde se nabízí prostor, aby zoologické zahrady usilovaly o zpřesnění podmínek upravujících přepravu zoo zvířat a pravidla tak dostala jednotnou formu. Hlavními zdroji pro evropské i národní právní předpisy v oblasti ochrany ohrožených druhů jsou mezinárodní Úmluva o zachování biologické diverzity a Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Ta je na evropské úrovni dána Nařízením Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, v české legislativě pak také zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) (Doleželová a Chloupek, 2013). Pohoda zoo zvířat během přepravy je rozhodující pro zdárné zařazení jedince do chovu a jeho bezproblémové navyknutí na nové prostředí, neboť stres spojený s transportem může zásadně ovlivnit chování zvířete a mohlo by dojít k jeho zranění či dokonce smrti. Linhart et al. (2008) uvádějí, že dle zkušeností vídeňské zoo by měla být chovná zvířata navykána na přepravu co nejdříve a měla by mít dostatečný čas na seznámení se s přepravkami. Jedinec by měl mít volný přístup do transportní klece nacházející se v jeho výběhu alespoň dva týdny před samotným transportem a k docílení snadnějšího přivyknutí je možné do přepravky předkládat krmení a vodu. Trpělivost je posléze odměněna a není nutné použít jakákoliv sedativa. Vídeňská zoo udává, že až 80 % zvířat je úspěšně přepraveno bez použití sedativ. S procesem postupného navykání souhlasí i Gavrilović (2013), která dodává, že úspěšný trénink snižuje možnosti zranění zvířete během nakládky, transportu a vykládky, jelikož je zvíře ve větší pohodě. Dle zkušeností společnosti Nature Resource Network bylo možné díky trpělivosti a postupnému navykání realizovat více než 90 % úspěšných transportů zvířat bez použití sedativ. Dembiec et al. (2004) hodnotili, jak přeprava ovlivňuje chování a fyziologické procesy u tygrů. K pokusu bylo použito pět zvířat, z toho dva tygři měli předešlé zkušenosti s transportem a tři byli v tomto směru nezkušení. Celý transport byl simulovaný umístěním zvířat do individuálních přepravek, ze kterých byli po 30 minutách propuštěni zpět do svého výběhu. Posléze byla u jednotlivých tygrů měřena dechová frekvence, pozorováno jejich chování a stanovena hladina fekálního kortizolu RIA metodou (Radioimmunoassay). 97


Výsledky ukázaly, že předešlé zkušenosti s transportem a postupné navykání na samotnou přepravu snižuje působení transportního stresu. Závěr Je zřejmé, že problematika přepravy zoo zvířat a zajištění jejich welfare v této situaci je velmi komplikovaná. Liší se délka, podmínky přepravy i vnímavost jednotlivých druhů ke stresovým faktorům působícím během přepravy. Zkušenosti přepravců zvířat jsou velmi cenné, vědeckých informací v této oblasti je stále nedostatek, mimo jiné i z důvodu obtížnosti provádění takového výzkumu. V současné době jsou však již k dispozici i neinvazivní metody stanovení stresové odpovědi organismu na různé podněty a je žádoucí, aby se této problematice v budoucnu věnovala pozornost. Literatura Bobić Gavrilović, B. (2013): International transport of zoo animals, related to animal welfare, Animal protection and welfare. In Ochrana zvířat a welfare. Brno: VFU Brno, s. 22-27. CITES (2013): Guidelines for transport. CITES guidelines for the non-air transport of live wild animals and plants. [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: https://www.cites.org/eng/resources/transport/index.php Dembiec, D. P., Snider, R. J., Zanella, A. J. (2004): The effects of transport stress on tiger physiology and behavior. Zoo Biology 23: 335-346. Doleželová, P., Chloupek, P. (2013): Ochrana zvířat v zoologických zahradách. In Ochrana zvířat a welfare. Brno: VFU Brno, s. 64-70. EAZA (2015): European Association of Zoos and Aquaria. [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: http://www.eaza.net/ IATA (2015): Live Animals Regulation. The Global Standard for the Transportation of Live Animals by Air. [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: http://www.iata.org/publications/Pages/live-animals.aspx Linhart, P., Adams, D. B., Voracek, T. (2008): The international transportation of zoo animals: conserving biological diversity and protecting animal welfare. Veterinaria Italiana 44: 49-57. Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (1997): Úř. věst. L 61, s. 169. WAZA (2005a): Budoucnost ohrožených druhů zvířat Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií. [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: http://www.waza.org/files/webcontent/1.public_site/5.conservation/conservation_strategies/b uilding_a_future_for_wildlife/wzacs_chk.pdf WAZA (2005b): Code of Ethics and Animal Welfare. [online]. [cit. 2015-10-04]. Dostupné z: http://www.waza.org/en/site/conservation/code-of-ethics-and-animal-welfare Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). Sbírka zákonů, 2004, č. 32, s. 1523-1541.

98


RTUŤ VE VODNÍM PROSTŘEDÍ A JEJI VLIV NA VODNÍ ORGANISMY OCCURENCE OF MERCURY IN WATER ECCOSYSTEM AND ITS EFFECT ON WATER ORGANISMS Petr Maršálek* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Mercury belongs to the most toxic heavy metal elements. Mercury occurs in all parts of water ecosystems. The most important form of mercury in aquatic environment is methylmercury. Toxicological and environmental studies have shown high ability of methylmercury to bioaccumulate in aquatic organisms. The aim of this contribution is an overview of information concerning negative effect of mercury on aquatic organisms. Key words: aquatic ecosystem, toxicity, methylmercury Souhrn Rtuť patří mezi nejvíce toxické těžké kovy. Vyskytuje se ve všech složkách vodních ekosystémů. Negativní účinky na vodní organismy má zejména methylrtuť. Toxikologické a environmentální studie potvrzují vysokou schopnost bioakumulace rtuti ve vodních organismech zejména v jejích organických formách. Cílem tohoto příspěvku je shrnutí základních informací týkajících se vlivu rtuti na vodní organizmy. Klíčová slova: vodní ekosystém, toxicita, methylrtuť Úvod Rtuť je v přírodě se přirozeně vyskytující kov patřící v periodické soustavě prvků do skupiny IIB s atomovou hmotností 200,59. Vyskytuje se v litosféře, hydrosféře, atmosféře i biosféře Země. Rtuť přítomná v ekosystémech Země je především přírodního původu, nicméně antropogenní původ představuje také významný příspěvek, který každoročně stoupá (Eisler 2010). Za hlavní zdroj rtuti ve vodních ekosystémech je považována atmosférická depozice rtuti (Eisler 2010). Koncentrace rtuti se v přírodních vodách, které nejsou kontaminovány, se celosvětově pohybuje v rozmezí 1‒50 ng.l-1. Dominantní forma rtuti závisí na fyzikálněchemických vlastnostech, jako je pH, obsah sulfidů, chloridů a DOM (z angl. Dissolved Organic Matter ‒ DOM) (Eisler 2010). Z anorganických rozpuštěných forem rtuti se ve vodě vyskytují především netoxická elementární rtuť, dále Hg2+, [HgOH]+, [Hg(OH)2(aq)]0, [Hg(OH)Cl]0, chlorokomplexy [HgCl]+ až [HgCl4]+ a organokomplexy (Pitter 1999). Ačkoli methlyrtuť představuje ve vodních ekosystémech pouze malou část z celkového obsahu rtuti, je methylace rtuti z hlediska bioakumulace a toxicity nejdůležitějším transformačním procesem rtuti ve vodních ekosystémech. Bioakumulace rtuti ve vodních ekosystémech je specificky spojená právě s methylrtutí, která představuje v celém vodním ekosystému přibližně 5%, ve fytoplanktonu 15%, v zooplanktonu 30% a u ryb často i více než 90 % z celkové rtuti (Watras and Bloom 1992).

*



Toxikokinetika Absorpce methylrtuti probíhá především trávicím traktem a žábry (Olson and Fromm 1973). Absorbovaná rtuť se váže na erytrocyty a je distribuována do jednotlivých orgánů organizmu. Všechny formy rtuti jsou schopné přecházet přes hematoencefalickou bariéru, nicméně biologické membrány, včetně těch v hematoencefalické bariéře, jsou mnohem více propustné pro methylrtuť a rozpuštěné páry rtuti ve srovnání s anorganickými formami rtuti (Elhassani 1983). Většina rtuti z málo zatížených lokalit je deponována ve svalovině, kde je vázána na thiolové skupiny proteinů (Eisler 2010), zatímco u více zatížených lokalit stoupá koncentrace celkové rtuti v játrech ve srovnání se svalovinou (Havelková et al. 2008). Organokovové sloučeny rtuti jsou ve srovnání s anorganickými sloučeninami rtuti snadněji absorbovány a jsou více rozpustné v tucích, snadněji přecházejí přes biologické membrány a pomaleji se odbourávají (Eisler 2010). V játrech vytváří methylrtuť rozpustné komplexy s cysteinem a glutathionem, které jsou následně žlučí uvolňovány do trávícího traktu, kde jsou znovu částečně reabsorbovány. V játrech dochází rovněž ke štěpení vazby C-Hg a demethylaci methylrtuti (Klaassen 2007). Toxikodynamika Rtuť patří mezi nejvíce toxické těžké kovy a pro organizmy vodních ekosystémů je karcinogenní, genotoxická a teratogenní (Itow et al. 1998). Hlavní molekulární mechanizmus způsobující toxicitu methylrtuti je inhibice proteinové syntézy a dále interference s odstraňováním glutamátu z mezibuněčného prostoru vedoucí následně ke vzrůstu množství intracelulárního vápníku (Ca2+). Intracelulární rtuť se váže na thiolové skupiny proteinů, což vede k blokování funkcí řady enzymů, kofaktorů a hormonů (Bridges and Zalups 2005). Rtuť může také způsobit vzrůst produkce volných radikálů jako následek inhibice obranných mechanizmů. Zvýšení počtu reaktivních kyslíkových sloučenin bylo pozorována jako důsledek expozice methylrtuti u hlodavců, ryb a u buněk hlodavců in vitro (Ali et al. 1992). Anorganická rtuť a methylrtuť jsou schopny významně ovlivňovat neuroendokrinní systém ryb a působit jako endokrinní disruprory (Crump and Trudeau 2009). Expozice rtutí ovlivňuje hladiny řady neurotransmiterů, anorganická rtuť (HgCl2) i MeHg mohou způsobovat pokles hladiny serotoninu (Kirubagaran and Joy 1990). U expozice MeHg bylo rovněž prokázáno zvýšení hladiny hormonů dopaminu a norepinefrinu (Kirubagaran and Joy 1990). Anorganická rtuť i methylrtuť může ovlivňovat funkce hypofýzy a inhibovat produkci folikuly stimulujícího (z angl. Follicle‒Stimulating Hormone ‒ FSH) a luteinizačního (z angl. Luteinizing Hormone ‒ LH). Anorganická i organická rtuť mají významný vliv na funkce samčích a samičích pohlavních orgánů ryb. U samčích pohlavních orgánů byla pozorována nekróza a atrofie, poruchy spermatogeneze a změny v morfologii a pohyblivosti spermií (Crump and Trudeau 2009). Ovlivněny byly rovněž hormonální funkce, jako je pokles hladiny testosteronu a 11-ketotestosteronu. U samičích pohlavních orgánů byly pozorovány změny v morfologii vaječníků a retardace vývoje oocytů, změny v prodikci produkci produkci 17β-estradiolu a vitellogenezi (Crump and Trudeau 2009). Rtuť může dále způsobit snížení střevního transportu glukózy, fruktózy, glycinu a tryptofanu (Sastry et al. 1982). Stejně tak může mít za následek snížení hematokritu, hemoglobinu, počtu červených krvinek a poruchy osmoregulace, poruchy respirace a zvyšovat koncentraci metalothioneninů v játrech (Schlenk et al. 1995). U vodních měkkýšů mohou zvýšené koncentrace rtuti vést ke snížení plodnosti, omezení růstu, zpoždění kladení vajíček a v larválním stádiu poruchy plavání (Valenti et al. 2005). Rtuť je rovněž fytotoxická s celou řadou účinků na vodní rostliny, jako jsou poruchy růstu, vývojové abnormality, inhibice fotosyntézy a následná smrt (Davies 1974). Nižší hodnoty letálních koncentrací jsou zjišťovány u testů raných vývojových stádií a testů s dlouhodobou expozicí. U kostnatých ryb byla zaznamenána větší rezistence vůči letálním 100


efektům u samic a starších ryb ve srovnání se samci a mladšími rybami (Diamond et al. 1991). Toxicita rtuti je vyšší při zvýšené teplotě, při přítomnosti dalších kovů a u mořských organizmů při nižší salinitě. Mezi nejcitlivější druhy vodních organizmů k akutnímu působení anorganických sloučenin rtuti patří hrotnatka velká (Daphnia magna) a skokan bahenní (Rana palustris) v emryolarválním stádiu. Rak pruhovaný (Orconectes limosus) vykazoval vysokou citlivost k anorganickým sloučeninám rtuti po 30denním působení. Hodnota 48hLC50 methylrtuti 34 µg.l-1 pro pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) je zhruba 12,5krát nižší ve srovnání s hodnotou 24hLC50 anorganické rtuti 426 µg.l-1. Naproti tomu hodnoty 96hLC50 methylrtuti a anorganické rtuti pro keříčkovce žabího (Clarias batrachus) byly téměř srovnatelné. Methylrtuť ve srovnání s anorganickými formami nicméně vykazuje vyšší biocidní potenciál (Eisler 2010). Závěr Výsledky environmentálních i toxikologických studií potvrzují, že rtuť patří mezi těžké kovy představující výrazné riziko pro vodní organismy. Zejména organické formy rtuti, především methylrtuť, které jsou navíc schopny výrazné bioakumulace. Literatura Ali, S. F., Lebel, C. P., & Bondy, S. C. (1992). Reactive oxygen species formation as a biomarker of methylmercury and trimethyltin neurotoxicity. [Article]. Neurotoxicology, 13(3), 637–648. Bridges, C. C., & Zalups, R. K. (2005). Molecular and ionic mimicry and the transport of toxic metals. [Review]. Toxicology and Applied Pharmacology, 204(3), 274–308, doi:10.1016/j.taap.2004.09.007. Crump, K. L., & Trudeau, V. L. (2009). Mercury-induced reproductive impairment in fish. [Review]. Environmental Toxicology and Chemistry, 28(5), 895–907. Davies, A. G. (1974). Growth kinetics of isochrysis-galbana in cultures containing sublethal concentrations of mercuric-chloride. [Article]. Journal of the Marine Biological Association of the United Kingdom, 54(1), 157–169. Diamond, S. A., Newman, M. C., Mulvey, M., & Guttman, S. I. (1991). Allozyme genotype and time-to-death of mosquitofish, gambusia-holbrooki, during acute inorganic mercury exposure - a comparison of populations. [Article]. Aquatic Toxicology, 21(1-2), 119–134, doi:10.1016/0166-445x(91)90010-7. Eisler, R. (2010). Mercury Hazards to Living Organisms: Taylor & Francis, London. Elhassani, S. B. (1983). The many faces of methylmercury poisoning. [Review]. Journal of Toxicology-Clinical Toxicology, 19(8), 875–906. Havelková, M., Dušek, L., Nemethová, D., Poleszczuk, G., & Svobodová, Z. (2008). Comparison of mercury distribution between liver and muscle - A biomonitoring of fish from lightly and heavily contaminated localities. Sensors, 8(7), 4095–4109, doi:10.3390/s8074095. Itow, T., Loveland, R. E., & Botton, M. L. (1998). Developmental abnormalities in horseshoe crab embryos caused by exposure to heavy metals. [Article]. Archives of Environmental Contamination and Toxicology, 35(1), 33–40. Kirubagaran, R., & Joy, K. P. (1990). Changes in brain monoamine levels and monoamineoxidase activity in the catfish, Clarias-batrachus, during chronic treatments with mercurials. [Article]. Bulletin of Environmental Contamination and Toxicology, 45(1), 88–93. Klaassen, C. (2007). Casarett & Doull's Toxicology: The Basic Science of Poisons. USA: McGraw-Hill Professional.

101


Olson, K. R., & Fromm, P. O. (1973). Mercury uptake and ion distribution in gills of rainbow-trout (Salmo-gairdneri) - tissue scans with an electron-microprobe. [Note]. Journal of the Fisheries Research Board of Canada, 30(10), 1575–1578. Pitter, P. (Ed.). (1999). Hydrochemie. Praha: Vydavatelství VŠCHT. Sastry, K. V., Rao, D. R., & Singh, S. K. (1982). Mercury induced alterations in the intestinalabsorption of nutrients in the fresh-water murrel, Channa-punctatus. Chemosphere, 11(6), 613–619, doi:10.1016/0045-6535(82)90206-5. Schlenk, D., Zhang, Y. S., & Nix, J. (1995). Expression of hepatic metallothionein messenger-RNA in feral and caged fish species correlates with muscle mercury levels. Ecotoxicology and Environmental Safety, 31(3), 282–286, doi:10.1006/eesa.1995.1075. Valenti, T. W., Cherry, D. S., Neves, R. J., & Schmerfeld, J. (2005). Acute and chronic toxicity of mercury to early life stages of the rainbow mussel, Villosa iris (Bivalvia : Unionidae). [Article]. Environmental Toxicology and Chemistry, 24(5), 1242–1246, doi:10.1897/04-261r.1. Watras, C. J., & Bloom, N. S. (1992). Mercury and methylmercury in individual zooplankton - implications for bioaccumulation. [Note]. Limnology and Oceanography, 37(6), 1313–1318.

102


VYUŽITÍ RYB PRO POKUSNÉ ÚČELY USING OF FISH FOR EXPERIMENTAL PURPOSES Helena Modrá* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The second most used group of animals used for experimental and other scientific purposes in the member states of the EU are the cold-blooded animals (amphibians, fish and reptiles). For experimental purposes aquaculture and aquarium species of fishes are used. The zebrafish is now a well-established animal model favoured mainly in developmental biology for its easy observation and manipulation during embryogenesis. Experimental fish are kept in three different systems of water exchange: semi-static, flow-through and recirculation system. In all fish facilities, monitoring of the health state of fish should be carried out regularly. Keywords: experimental animals, trout, carp, biomonitoring Souhrn V zemích EU jsou druhou nejvíce využívanou skupinou zvířat pro pokusné a jiné vědecké účely studenokrevná zvířata (obojživelníci, ryby a plazi). K pokusným účelům jsou využívány hospodářsky chované a akvarijní druhy ryb. Dánio pruhované je v současnosti velmi dobře prozkoumaný modelový organismus oblíbený především ve vývojové biologii díky snadnému pozorování a manipulaci během embryogeneze. Pokusné ryby jsou chovány ve třech typech systémů výměny vody: semistatickém, průtočném a recirkulačním. V každém zařízení pro chov ryb je potřeba provádět pravidelnou kontrolu zdravotního stavu ryb. Klíčová slova: pokusná zvířata, pstruh, kapr, biomonitoring Úvod Podle Sedmé zprávy Evropské komise o statistických údajích týkajících se počtu zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely v členských státech Evropské unie (COM (2013) 859 final) dosáhl za rok 2011 celkový počet zvířat používaných pro pokusné účely téměř 11,5 milionu. Nejčastěji využívanou skupinou zvířat jsou hlodavci a králíci, druhou nejvíce používanou skupinou jsou studenokrevná zvířata (obojživelníci, ryby a plazi). Studenokrevná zvířata tvořila 12,5 % všech pokusných zvířat. Ačkoli se celkový počet pokusných zvířat oproti roku 2008 snížil o více než půl milionu, u studenokrevných zvířat došlo oproti předchozímu období ke zvýšení. Největší nárůst byl zaznamenán u ryb. Ke zvýšení používání ryb pro pokusné účely došlo především v oblasti základního výzkumu a to konkrétně v oblasti chovu ryb, genetiky, biomolekulárních studií, výzkumu rakoviny, fyziopatologie a diagnostiky. Ryby byly rovněž použity pro studie v oblasti neurologie a kardiovaskulárního systému. Zvýšení počtu ryb v kategorii „jiné pokusy“ bylo způsobeno jednorázovým testováním biocidů a telemetrickým monitorování některých volně žijících

*



druhů ryb v životním prostředí. Některé členské státy EU v uvedené kategorii účelu použití využívají ryby výlučně pro studie očkovacích látek. Druhy ryb využívané pro pokusné účely Nejčastěji se k pokusným účelům využívají hospodářsky chované a akvarijní druhy ryb. Mezi hospodářsky chované druhy ryb se v České republice k pokusným účelům používá nejvíce pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), pstruh obecný (Salmo trutta), kapr obecný (Cyprinus carpio) a lín obecný (Tinca tinca). Výhodou těchto druhů je jejich velikost, která zaručuje dostatečné množství krve a tkání při odběrech na konci pokusu. Hospodařsky chované druhy ryb se používají především v zemědělském výzkumu zaměřeném na zvyšování produkce. Nejrozšířenějším akvarijním druhem pokusných ryb je danio pruhované (Danio rerio). Danio je jediným druhem ryb, který smí být používán k pokusům pouze tehdy, byl-li pro použití k pokusům chován (Zákon 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Dánio pruhované, akvarijní rybka z čeledi Cyprinidae, je v současné době velmi populární a dobře prostudovaný modelový organismus oblíbený mezi genetiky a vývojovými biology díky vizuálně transparentnímu embryu a relativně snadné manipulaci během embryogeneze (Perry et al., 2010). U dánia byl zcela sekvenován genom. Dánio je široce využíváno při detailním výzkumu funkce jednotlivých genů a studiu dědičných onemocnění lidí (Howe et al., 2013). Tato rybka byla také prvním klonovaným druhem. Existuje velké množství kmenů a linií dánií. Zajímavostí je, že v USA jsou volně dostupné také transgenní kmeny dánií, které nesou gen pro tvorbu zelených, červených a žlutých fluorescenčních proteinů. Mezi další avšak mnohem méně početně zastoupené akvarijní druhy ryb, které se využívají k pokusům v našich podmínkách, lze uvést živorodku duhovou (Poecilia reticulata) a halančíka rýžovištního (Oryzias latipes). Pro pokusné účely se využívají embryonální, larvální i juvenilní stádia ryb. Ryby se využívají také při biomonitoringu kontaminace životního prostředí. Z volně žijících druhů se takto v ČR využívá jelec tloušť (Leuciscus cephalus), pstruh obecný, cejn velký (Abramis brama) a okoun říční (Perca fluviatilis). Typy systémů chovu ryb pro pokusné účely Při pokusech na rybách je nutné dodržet optimální podmínky jejich chovu, při kterých je zajištěn welfare ryb, aby nedošlo k ovlivnění výsledku pokusu negativními vlivy prostředí. Mezi základní požadavky na chov pokusných ryb patří dostatečná velikost nádrží a kvalita vody. Teplota a pH vody se pohybuje v širokém rozmezí hodnot, protože jednotlivé druhy ryb mohou mít zcela odlišné požadavky na tyto parametry. Obsah kyslíku ve vodě musí vždy přesahovat 60 % nasycení, což je zajišťováno buď aerací vzduchu, nebo u nádrží s vysokou obsádkou ryb použitím plynného kyslíku. Důležité je odstranění dusíkatých látek, jako jsou amoniak, dusičnany a dusitany. Amoniak, který ryby vylučují do vody žábrami, je konečným produktem dusíkatého metabolismu ryb. Amoniak se ve vodě postupně přeměňuje na toxické dusitany a následně na méně toxické dusičnany. K odstranění těchto látek se používají tři typy systémů: semistatický, průtočný a recirkulační. Semistatický systém je nejjednodušší a spočívá v přemístění ryb do nově napuštěné nádrže, čímž dojde ke kompletní výměně vody. Tento způsob však vyvolává u ryb manipulační stres a v některých případech může vést i k narušení ochranné slizové vrstvy a mechanickému poškození povrchu těla. V průtočném systému dochází ke kontinuálnímu průtoku čisté vody nádržemi s rybami. Tento způsob je náročný na spotřebu vody. Nejvíce využívaný je recirkulační systém. V tomto systému voda recirkuluje přes bakteriální filtr, na kterém dochází k zachycení mechanických nečistot a přeměně amoniaku na dusičnany. V těchto systémech je však potřeba kontrolovat úroveň přeměny, protože v nově napuštěných nádržích je málo bakterií a může dojít k přeměně pouze 104


na toxické dusitany a následnému úhynu ryb. Vodu, která se používá pro chov ryb je také potřeba dezinfikovat. Dezinfekce vody se provádí mimo nádrž UV zářením nebo ozonizací. Závěr Hospodářské i akvarijní druhy ryb mohou trpět latentními virovými, bakteriálními i parazitárními infekcemi, které mohou zásadním způsobem ovlivnit výsledek pokusu. Z tohoto důvodu je potřeba provádět pravidelné vyšetření zdravotního stavu ryb. U nejvíce využívaného druhu ryb, dánia pruhovaného, existují v zahraničí SPF (specific pathogen free) chovy, které zaručují, že se u těchto ryb nebudou vyskytovat některé běžné patogeny (Kent et al. 2011). Literatura Howe, K. et al. The zebrafish reference genome sequence and its relationship to the human genome. Nature, 2013, 496: 498–503. Kent, M.L., Buchner, C., Watral, V.G., Sanders, J.L., LaDu, J., Peterson, T.S., Tanguay, R.L. Development and maintenance of a specific pathogen free (SPF) zebrafish research facility for Pseudoloma neurophila. Diseases of Aquatic Organism, 2011, 95: 73–79. Perry, S.F., Ekker, M., Farrell, A., Brauner, C. J. Zebrafish. Fish Physiology Series, vol. 29, Elsevier, 2010, 455 s.

105


NÁRODNÍ SÍŤ ZÁCHRANNÝCH STANIC V ČR NATIONAL NETWORK OF RESCUE CENTERS IN THE CZECH REPUBLIC Zdeňka Nezmeškalová*, Petr Stýblo Český svaz ochránců přírody, ČR Czech Union for Nature Conservation, Czech Republic Summary A large number of handicapped wild animals are encountered by the public every year. Rescue Centers offer help to such animals. In 1997, the Czech Union for Nature Conservation (CSOP) initiated launching of a comprehensive injured wild animal care system that covers the entire territory of the Czech Republic. As a result, the National Network of Rescue Centers was established in the Czech Republic, adding up to 30 facilities nowadays. The main aim of the network is to provide temporarily injured wild animals with necessary aid and to release the animals back to the wild after the treatment. In addition, the network also ensures communication with the public, education and public awareness. Keywords: National Network of Rescue Centers, handicapped injured wild animals Souhrn Každoročně se do rukou lidí dostávají handicapovaní volně žijící živočichové. Pomoci jim mohou záchranné stanice. V roce 1997 inicioval Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vznik systému zajišťujícího péči o zraněné volně žijící zvířata, pokrývajícího svou působností území celé České republiky. V České republice tak vznikla Národní síť záchranných stanic, která v současné době sdružuje 30 zařízení. Hlavním cílem této sítě je poskytovat dočasně zraněným divokým zvířatům potřebnou pomoc a po ošetření je vypustit zpět do volné přírody. Kromě toho Síť zajišťuje komunikaci, vzdělávání a osvětu veřejnosti. Klíčová slova: Národní síť záchranných stanic, handicapovaná volně žijící zvířata Úvod Každoročně se do rukou lidí dostává velké množství zraněných, nemocných, vyčerpaných, nevyspělých nebo jinak handicapovaných volně žijících živočichů. Počet případů narůstá, což z velké části způsobuje rostoucí "ekologické" vědomí, resp. úspěch široké osvěty, a nezpochybnitelná jistota existence zařízení, schopných se o nalezená zvířata postarat. S výjimkou nevyspělých mláďat vysílených z nedostatku potravy či nemocí, nalezených zpravidla při nepříznivých klimatických podmínkách, je drtivá většina handicapů způsobená aktivitami člověka. Jedinými kvalifikovanými pracovišti pro zvířata v nouzi jsou záchranné stanice, kde je handicapovaným živočichům poskytována komplexní péče od první pomoci, přes zajištění veterináře, léčbu a rehabilitaci až po vypuštění zpět do volné přírody. Funkce záchrany zvířat je v současné době nepopiratelná, avšak do popředí se dostává přinejmenším stejně zásadní poslání záchranných stanic, a tím je ekologická výchova a osvěta veřejnosti.

*



Národní síť záchranných stanic v čr Zásadní roli v pomoci volně žijícím živočichům mají záchranné stanice sdružené v Národní síti, koordinované Českým svazem ochránců přírody. Národní síť záchranných stanic (dále jen NSZS) vznikla v roce 1997, od té doby poskytuje nepřetržitě péči handicapovaným živočichům. Svou působností pokrývá území celé České republiky. Graf č. 1. Záchranné stanice sdružené v NSZS k 1.7.2015

V posledních 7 letech počet přijatých volně žijících živočichů do NSZS přesahoval 10 tisíc jedinců ročně, v letech 2013 a 2014 byla překročena hranice 15 tisíc živočichů, což odpovídá každodennímu příjmu více než 40 zvířat.

107


Více než polovinu případů tvoří 10 nejčastěji přijímaných druhů (poštolka obecná, ježek západní, netopýr rezavý, netopýr hvízdavý, ježek východní, rorýs obecný, káně lesní, kachna divoká, zajíc obecný, kos černý), jejichž pořadí se v průběhu let mění jen minimálně.

108


Z hlediska příčiny příjmu rozdělují stanice v jednotné evidenci NSZS živočichy do pěti hlavních kategorií. Mláďata tvoří okolo 40 % všech příjmů záchranných stanic. Z toho asi polovina mláďat se ve stanici ocitá zcela zbytečně, jenom v důsledku toho, že je neznalí lidé v přírodě považovali za opuštěná a odchytili je. Jedná se převážně o mláďata zajíců, srnčí zvěře a ptáků (drobní pěvci, dravci a sovy). Druhou nejčastější příčinou příjmu bývají zranění, způsobená především kolizí s dopravními prostředky (dlouhodobě tvoří okolo 22 % všech příjmů zraněných zvířat), poškození jiným živočichem (16 %), popálení na sloupu vysokého napětí (14 %) a náraz do překážky (12 %). Velká část případů, které pracovníci stanic řeší, jsou ty, kdy je zvířeti nějakým způsobem znemožněn únik z daného místa. Jedná se o průniky zvířat do objektů (zálety ptáků, netopýrů, či vniknutí plazů, obzvláště užovek), nebo jsou zvířata uvězněna po pádu do jímek, šachtic, komínů a dalších prvků lidské činnosti. V takových případech je zvíře odchyceno či vyproštěno, je zkontrolován zdravotní stav zvířete a je buď ihned vypuštěno, přeneseno na náhradní lokalitu a následně vypuštěno, nebo zůstává na dobu nezbytně nutnou k jeho rekonvalescenci ve stanici. V kategorii „ostatní“ se jedná o zvířata s infekčním či parazitárním onemocněním, zvířata otrávená či pocházející z nelegálních chovů… Každoročně je do volné přírody navráceno přibližně 50 % zvířat. Náklady na roční provoz záchranných stanic NSZS rok od roku stoupají. V roce 2014 vyšplhaly na částku zhruba 40 milionů korun. Stát nemá pro financování záchranných stanic vytvořen program, který by dokázal tuto částku pokrýt. Z programu Péče o krajinu je provoz stanic pokrýván z 18 až 37% (dle toho, zda stát uvolnil v daném roce také mimořádné prostředky). Zhruba 1 milion korun je každoročně stanicím rozdělován prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi. Zbývající prostředky stanice získávají z rozpočtů obcí a krajů. Ty však nejsou nárokové a veřejná správa přistupuje k podpoře záchranných stanic v různých částech republiky odlišně. Záchranné stanice, a dokonce i celá Národní síť, vznikly v ČR dříve než legislativa, která jejich činnost upravuje (zejména novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, novela zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání a příslušné vyhlášky). Stanice sdružené v NSZS oproti tomu splňují ještě řadu dalších povinností daných vnitřními předpisy NSZS. Závěr Pomoc zraněným a jinak handicapovaným jedincům je však pouze částí aktivit záchranných stanic. Jejich další poslání spočívá v osvětě a vzdělávání široké veřejnosti. Té se věnují různou měrou všechny stanice sdružené v NSZS, některé mají propracovaný kompletní systém ekologické výchovy a osvěty. Hlavním cílem je snížit negativní dopady lidského jednání na život volně žijících zvířat i přírody jako celku a motivovat veřejnost k ochraně živočichů. Literatura STÝBLO Petr et OREL Petr. Národní síť záchranných stanic. Historie, současnost, výsledky. Ochrana přírody, 2013, roč. 68, č. 1, s. 9 – 13 MUSILOVÁ Michala et ČERVENKOVÁ Kateřina. Osvěta a ekovýchova v záchranných stanicích na příkladu Záchranné stanice ČSOP Vlašim. Ochrana přírody, 2013, roč. 68, č. 1, s. 26 - 28 Český svaz ochránců přírody. Výroční zpráva. Praha. 2003 – 2014 [online] . http://vyrocnizpravy.csop.cz 109


SLEDOVANIE VYBRANÝCH ZÁKLADNÝCH FYZIOLOGICKÝCH PARAMETROV U POTKANA KMEŇA WISTAR A ICH VYUŽITEĽNOSŤ V POKUSE MONITORING OF SELECTED BASIC PHYSIOLOGICAL PARAMETERS IN RATS (STRAIN WISTAR) AND THEIR USEFULNESS IN EXPERIMENT Jaroslava Nováková*, Eva Lovásová, Iveta Cimboláková, František Ništiar Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská republika Department of Pathophysiology, Faculty of Medicine, P. J. Safarik University in Košice, Slovak Republic Summary Experiment was aimed to monitoring of basic physiological (biological) parameters (body weight, food and water intake) in males and females of rats (Wistar strain) during 24 weeks (in one week intervals). Key words: rat, Wistar, body weight, food intake, water intake Súhrn V práci sme sledovali základné fyziologické (biologické) parametre (hmotnosť, spotreba krmiva, spotreba vody) u samcov a samíc potkanov kmeňa Wistar počas 24 týždňov v jednotýždňových intervaloch. Kľúčové slová: potkan, Wistar, telesná hmotnosť, príjem vody, príjem krmiva Úvod Laboratórne zvieratá sú bežne používané ako súčasť zaužívaných postupov pri základnom výskume, ale aj ako súčasť vývoja nových liečiv. V priebehu pokusu na samotný výsledok môže vplývať celý rad faktorov. Zabezpečenie vhodných podmienok umožňujúcich „normálne“ fyziologické a behaviorálne aktivity má priamy vplyv na samotný priebeh experimentu a môže ho významne ovplyvniť (Ništiar et al., 2006). Tieto faktory môžeme rozdeliť na fyziológiu zvierat (napr. vek, kmeň, zdravie, komfort, pohlavie, imunostatus), ďalej zabezpečenie samotného pokusu (rozmery klietky, počet ustajnených zvierat, svetelný režim, vlhkosť, teplota, kvalita vzduchu, zariadenie klietky, podstielka), typ a spôsob kŕmenia, napájanie a v konečnom dôsledku testované materiály a experimentálne zákroky (medikácia, invazívne zákroky) (Johnson and Beselssen, 2002). V práci sme sledovali základné fyziologické parametre, ktoré vieme jednoducho stanoviť a na druhej strane aj priamo ovplyvniť priebeh experimentu. Materiál a metodika Do experimentu bolo zaradených 40 ks potkanov kmeňa Wistar v pomere pohlaví 1:1. Zvieratá boli zaradené do experimentu vo veku 14 týždňov. Boli držané v klietkach po dvoch kusoch s možnosťou kontroly príjmu vody a potravy. Boli umiestnené pri teplote 22±2°C, pri vlhkosti 50% a dennom cykle 12 hodín tmy a 12 hodín svetla. Prístup k potrave a k pitnej vode bol neobmedzený počas celého trvania experimentu. Krmivo bolo granulované

*



(štandardná Larsenova diéta). Experiment bol vykonaný v Laboratóriu výskumných biomodelov Lekárskej fakulty UPJŠ Košice v súlade s platnou legislatívou. Počas experimentu boli sledované základne fyziologické parametre v intervale jeden týždeň, t. j. hmotnosť, spotreba krmiva a spotreba vody (váženie krmiva a zvierat v gramoch a meranie vody v mililitroch). Výsledky boli štatisticky spracované, štatistická významnosť bola stanovená jednocestným testom ANOVA a následne Tukey-Kramerovým testom. Za štatisticky významnú sme považovali hodnotu P < 0,05. Výsledky v grafoch sú udávané ako priemer ± S.D. Výsledky a diskusia Počas sledovaného obdobia došlo k pravidelnému očakávanému nárastu hmotnosti počas celého sledovaného obdobia (obr. č. 1). Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05). Štatisticky významné zmeny hmotnosti boli zaznamenané u samcov aj samíc medzi týždňami 0 vs1. Obr. č. 1. Telesná hmotnosť počas sledovaného obdobia (24 týždňov) u samcov a samíc (vyjadrená v gramoch).

* - štatistická významnosť medzi dvomi týždňami nasledujúcimi po sebe (aktuálny a predchádzajúci týždeň) (P<0,05). Nad čiarou je zobrazená významnosť u samcov, pod čiarou u samíc. Spotreba vody sa pohybovala u samcov na priemernej úrovni 35,859±5,646 ml na deň. Spotreba bola rovnomerná s miernymi odchýlkami. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05). Štatisticky významné zmeny spotreby vody boli zaznamenané u samcov medzi týždňami 7vs8. U samíc bola priemerná spotreba vody na úrovni 29,171±1,708 ml na deň. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05). Štatisticky významné zmeny spotreby vody boli zaznamenané u samíc medzi týždňami 10vs11 a 15vs16. Spotreba vody je zobrazená na obr. č. 2.

111


Obr. č. 2. Spotreba vody počas sledovaného obdobia (24 týždňov) u samcov a samíc (vyjadrená v ml za deň).

* - štatistická významnosť medzi dvomi týždňami nasledujúcimi po sebe (aktuálny a predchádzajúci týždeň) (P<0,05). Nad čiarou je zobrazená významnosť u samcov, pod čiarou u samíc. Spotreba krmiva sa pohybovala u samcov na priemernej úrovni 23,089±1,237 g na deň. Spotreba bola rovnomerná s miernymi odchýlkami. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05). Štatisticky významné zmeny spotreby krmiva boli zaznamenané u samcov medzi týždňami 1vs2, 2vs3, 4vs5, 5vs6, 6vs7, 8vs9, 9vs10, 12vs13, 13vs14 a 14vs15. U samíc bola priemerná spotreba krmiva na úrovni 18,866±0,802 g na deň. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05). Štatisticky významné zmeny spotreby krmiva boli zaznamenané u samíc medzi týždňami 10vs11 a 15vs16. Spotreba krmiva je zobrazená na obr. č. 3.

112


Obr. č. 3. Spotreba krmiva počas sledovaného obdobia (24 týždňov) u samcov a samíc (vyjadrená v g za deň).

* - štatistická významnosť medzi dvomi týždňami nasledujúcimi po sebe (aktuálny a predchádzajúci týždeň) (P<0,05). Nad čiarou je zobrazená významnosť u samcov, pod čiarou u samíc. Sledovanie hmotnosti zvierat by malo patriť k bežnej rutine sprevádzajúcej pokus. Pre každú líniu, resp. kmeň laboratórnych zvierat platia iné rastové tabuľky a prírastky, preto sa nedá generalizovať tento parameter iba na konkrétny laboratórny druh zvierat (Schemmel et al., 1970). V pokusoch sa často ako kontrolný parameter používa len vekový údaj, ktorý by mohol byť dostačujúci, ale nemusí byť najpresnejší (Tilson and Schroeder, 2013). V našich pokusoch najčastejšie sledujeme chronickú expozíciu jednotlivým látkam (Ništiar et al. 2012). Aby sme simulovali kontamináciu potravinového reťazca (de Winter-Sorkina et al, 2003, Giri et al., 2011), najjednoduchšie je podávať sledované látky v krmive alebo vode. Už pre samotnú prípravu a neskôr interpretáciu jednotlivých pokusov je vhodné prepočítať predpokladanú prijatú dávku počas plánovaného sledovaného obdobia a podľa toho prispôsobiť podané množstvo tekutiny alebo krmiva s prídavkom látky v určitej koncentrácii (Nováková et al., 2015). Keďže existuje predpoklad, že niektoré látky v dostatočnej koncentrácii sú schopné chuťovo meniť vodu, je potrebné podávať ich v dostatočnom riedení. Pre rovnomerné rozptýlenie a príjem je vhodné používať látky s vysokou rozpustnosťou (Clever, 1980, Clever et al., 1985). Týmto sme sa dostali ku kontrole príjmu potravy a vody počas samotného pokusu. Samotný príjem môže byť ovplyvnený ročným obdobím, teplotou a vlhkosťou (Krohn et al., 2011), preto je potrebné zabezpečiť konštantné laboratórne podmienky, v našom prípade teplotu 22°C±2°C, vlhkosť 50% a osvetlenie v pomere hodín 12:12 (svetlo:tma). Týmto odfiltrujeme významné činitele, ktoré sú schopné ovplyvňovať nielen tieto parametre (Baumans and van Loo, 2012, van de Weert et al., 2002). Je dôležité uvádzať v rámci každého pokusu použitú diétu a príjem vody (Munshi et al., 2014, Morisson et al., 1967). Pretože samotné krmivo má priamy vzťah k množstvu skonzumovanej vody (najmä vlhkosť podaného krmiva). Je to dôležité aj v rámci plánovania pokusu, pretože ak sú látky podávané prostredníctvom vody v rozpustnej forme, na príjem má tým pádom priamy vplyv aj konzumovaná potrava (zvýšený smäd spôsobí zvýšený príjem). Na napájanie 113


sa používa väčšinou bežná pitná voda. Zaujímavé by bolo robiť jej rozbor, ale bežne sa to nerobí, regionálne odchýlky by nemali mať vplyv. Sledovanie hmotnosti a hmotnostných prírastkov by malo patriť ku kontrolným mechanizmom pokusu. Pri toxikologických štúdiách je vhodné vyjadriť celkový príjem sledovanej látky jedincom, ale aj príjem látky na kilogram alebo gram telesnej hmotnosti. Pre sledovanie presného množstva sledovanej látky je, samozrejme, dôležité sledovanie príjmu vody alebo potravy, podľa spôsobu podania. V priebehu pokusu môže dochádzať k zmenám množstva príjmu potravy alebo vody (Ništiar et al., 2012) v dôsledku napr. zmien v tráviacom trakte účinkom podávanej látky, tým pádom je možné, že dôjde k zníženiu príjmu danej látky, čo môže ovplyvniť konečné množstvo prijatej látky. Výsledkom bude nedosiahnutie predpokladaného množstva skúmanej látky (napr. ak plánujeme podať LD50 počas pokusu). Ďalšími z možných výpočtov môžu byť príjem krmiva na gram prírastku alebo spotreba krmiva a vody na g alebo kilogram telesnej hmotnosti. Z relatívne ľahko dostupných telesných parametrov môžeme tým pádom získať ďalšie zaujímavé informácie. Záver V práci sme chceli poukázať na dôležitosť sledovania základných fyziologických parametrov, ktoré môžeme získať jednoduchými meracími metódami, a ktoré môžu mať zaujímavú výpovednú hodnotu pre samotný pokus. Táto práca bola podporená grantom MŠ SR VEGA č. 1/0901/13. Literatúra Baumans, V., van Loo, P.L.P., 2013. How to improve housing conditions of laboratory animals: The possibilities of environmental refinement. The Veterinary Journal. 195 (1). 2432 Clever, H.L., 1980. The solubility of some sparingly soluble lead salts: An evaluation of the solubility in water and aqueous electrolyte solution. J Phys Chem, 9 (3). 751-784 Clever, H.L., Johnson, S.A., Derrick, M.E., 1985. The solubility of mercury and some sparingly soluble mercury salts in water and aqueous electrolyte solutions. J Phys Chem. 14 (3), 631-680 de Winter-Sorkina, R., Bakker, M.I., van Donkersgoed, G., van Klaveren, J.D., 2003. Dietary intake of heavy metals (cadmium, lead and mercury) by the Dutch population. RIVM 2003, 49 s. Giri, S., Mahato, M.K., Singh, G., Jha, V.N., 2012. Risk assessment due to intake of heavy metals through the ingestion of groundwater around two uranium mining areas in Jharkhand, India. Environ Monit Assess. 184 (3), 1351-1358 Johnson, P.D., Besselsen, D.G., 2002. Practical Aspects of Experimental Design in Animal Research. ILAR Journal. 43 (4), 202-206 Krohn, T.C., Farlov, H., Hansen, A.J.K, 2011. The effect of housing on food and water consumption in DA-rats. Scandinavian Journal of Laboratory Animal Science. 38 (1). 39-44 Morisson, S.D., Mackay, C., Hurlbrink, E., Wier, J.K., Nick, M.S., Millar, F.K., 1967. The water Exchange and polyuria of rats deprived of food. Quarterly Journal of Experimental Physiology and Cognate Medical Scinces. 52(1). 51-67 Munshi, R.P., Joshi, S.G., Rane, B.N., 2014. Development of an experimental diet model in rats to study hyperlipidemia and insulin resistance, markers for coronary heart disease. Indian Journal of Pharmacology, 46(3). 270-276 114


Ništiar, F.; Ništiarova, A.; Benačka, R; Rácz, O., Lukačínová, A., 2006. Quo vadis animal experiments in higher education and research?. Slovak Vet. J. 31, 289–291 Nováková, J., Likačínová, A., Lovásová, E., Cimboláková, I., Rácz, O., Ništiar, F. Lifetime exposure to loe doses of lead in rats: effect on selected parameters of carbohydrate metabolism. Toxicol Ind Health. 31 (5), 448-458 Schemmel, R., Mickelson, O., Gill, J.L., 1970. Dietary obesity in rats: Body weight and body fat accretion in seven strains of rats. J Nutr. 100 (9), 1041-1048 Tilson, H.A., Schroeder, J.C., 2013. Reporting of Results from Animal Stuudies. Environ Health Perspect. 121(11-12). A320-321 van de Weerd, H.A., Aarsen, E.L., Mulder, A., Kruitwagen, C.L.J.J., Hendriksen, C.F.M., Baumans, V., 2002. Effect of environmental enrichment for mice: Variation in experimental results. Journal of Applied Animal Welfare Science. 5(2). 87-109

115


SLEDOVANIE VYBRANÝCH HEMATOLOGICKÝCH FAKTOROV U POTKANA KMEŇA WISTAR V ZÁVISLOSTI OD VEKU AGE RELATED CHANGES OF SELECTED HAEMATOLOGICAL PARAMETERS IN RATS (WISTAR STRAIN) Jaroslava Nováková1*, Edina Sesztáková2, Eva Lovásová1, Iveta Cimboláková1 1 2

Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská republika, Klinika vtákov a exotických zvierat, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Slovenská republika

Department of Pathophysiology, Faculty of Medicine, P. J. Safarik University in Košice, Slovak Republic, 2 Clinic for birds and exotic animals, University of veterinary medicine and pharmacy in Košice, Slovak Republic 1

Summary Experiment was aimed to monitoring of selected haematological parameters (ertrocytes count, hematocrit, haemoglobin concentration, MCV, MHC and MCHC) in rat males and females (Wistar strain) in age of 14 in day 0 of experiment. We investigated mentioned parameters in weeks 0, 8, 16 and 24 (weeks of experiment). Key words: rat, Wistar, haematology, age Súhrn V práci sme sledovali vybrané hematologicé parametre (počet erytrocytov, hematokrit, koncentrácia hemoglobínu, MCV, MCH, MCHC) u samcov a samíc kmeňa Wistar vo veku 14 týždňov na začiatku pokusu. Intervaly stanovení sme určili na 0., 8., 16. a 24. týždeň pokusu. Kľúčové slová: potkan, Wistar, hematologie, vek Úvod Hematologické paramerer sú bežne používané na monitorovanie zdravotného stavu. Pre hodnotiteľnosť výsledkov je vhodné dodržiavať určité štandardy (odber ráno, nalačno, bez predchádzajúcej fyzickej aktivity a pod.). Ak tieto podmienky nie sú dodržané, dochádza k odchýlkam v hematologických parametroch aj u zdravých jedincov (Sennels et al., 2011, Kratz et al., 2002). U laboratórnych zvierat sú tieto parametre používané ako citlivý, aj keď nie špecifický indikátor niektorých patologických zmien (hladovanie, toxikológia, faktory spôsobujúce anémie) (Kale et al., 2009, Redondo et al., 1995, Kamei et al., 2010). Materiál a metodika Do experimentu bolo zaradených 40 ks potkanov kmeňa Wistar v pomere pohlaví 1:1. Zvieratá boli zaradené do experimentu vo veku 14 týždňov. Boli držané v klietkach po dvoch kusoch s možnosťou kontroly príjmu vody a potravy. Boli umiestnené pri teplote 22±2°C, pri vlhkosti 50% a dennom cykle 12 hodín tmy a 12 hodín svetla. Prístup k potrave a k pitnej vode bol neobmedzený počas celého trvania experimentu. Krmivo bolo granulované (štandardná Larsenova diéta). Experiment bol vykonaný v Laboratóriu výskumných biomodelov Lekárskej fakulty UPJŠ Košice v súlade s platnou legislatívou.

*



Krv bola odoberaná z chvostovej vény. Bola odoberaná do heparinizovanej skúmavky a parametre boli stanovené na prístroji ProCyte Dx Hematology Analyzer (IDEXX Laboratories, USA). Výsledky boli štatisticky spracované, štatistická významnosť bola stanovená jednocestným testom ANOVA a následne Tukey-Kramerovým testom. Za štatisticky významnú sme považovali hodnotu P < 0,05. Výsledky v grafoch sú udávané ako priemer ± S.D. Výsledky a diskusia Priemerný počet erytrocytov u samcov počas sledovaných období bol 7,586±0,597 T.l-1. Priemerný počet erytrocytov u samíc počas sledovaných období bol 6,806±0,373 T.l-1. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05) (vyznačené v grafe č. 1). Okrem toho bola vyhodnocovaná štatistická významnosť medzi priemernou hodnotou a jednotlivými meraniami. Pri počte erytrocytov neboli zaznamenané štatisticky významné rozdiely u oboch pohlaví. Obr. č. 1. Počet erytrocytov (T.l-1) u samcov a samíc potkana v sledovaných obdobiach

Priemerná hodnota hematokritu u samcov počas sledovaných období bola 0,506±0,008 l.l-1. Priemerná hodnota hematokritu u samíc počas sledovaných období bola 0,478±0,008 l.l-1. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05) (vyznačené v grafe č. 2). Okrem toho bola vyhodnocovaná štatistická významnosť medzi priemernou hodnotou a jednotlivými meraniami. Štatistická významnosť bola zaznamenaná u samcov medzi 16. a 24. týždňom pokusu.

117


Obr. č. 2. Hodnota hematokritu (l.l-1) u samcov a samíc potkana v sledovaných obdobiach

* - štatistická významnosť medzi dvomi týždňami nasledujúcimi po sebe (aktuálne a predchádzajúce sledované obdobie) (P<0,05) Priemerná koncentrácia hemoglobínu u samcov počas sledovaných období bola 152,798±2,888 g.l-1. Priemerná koncentrácia hemoglobínu u samíc počas sledovaných období bola 149,754±2,052 g.l-1. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05) (vyznačené v grafe č. 3). Okrem toho bola vyhodnocovaná štatistická významnosť medzi priemernou hodnotou a jednotlivými meraniami. Štatistická významnosť bola zaznamenaná u samcov medzi 8. a 16. týždňom pokusu a u samíc medzi 16. a 24. týždňom pokusu.

118


Obr. č. 3. Koncentrácia hemoglobínu (g.l-1) u samcov a samíc potkana v sledovaných obdobiach

* - štatistická významnosť medzi dvomi týždňami nasledujúcimi po sebe (aktuálne a predchádzajúce sledované obdobie) (P<0,05) Priemerný stredný objem erytrocytu u samcov počas sledovaných období bol 67,979±6,045 fl. Priemerný stredný objem erytrocytu u samíc počas sledovaných období bol 71,41±3,103 fl. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05) (vyznačené v grafe č. 4). Okrem toho bola vyhodnocovaná štatistická významnosť medzi priemernou hodnotou a jednotlivými meraniami. Pri strednom objeme erytrocytu neboli zaznamenané štatisticky významné rozdiely u oboch pohlaví. Obr. č. 4. Stredný objem erytrocytu (fl) u samcov a samíc potkana v sledovaných obdobiach

119


Priemerný objem hemoglobínu v erytrocyte u samcov počas sledovaných období bol 20,532±2,007 pg. Priemerný objem hemoglobínu v erytrocyte u samíc počas sledovaných období bol 22,32±1,174 pg. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05) (vyznačené v grafe č. 5). Okrem toho bola vyhodnocovaná štatistická významnosť medzi priemernou hodnotou a jednotlivými meraniami. Pri objeme hemoglobínu v erytrocyte neboli zaznamenané štatisticky významné rozdiely u oboch pohlaví. Obr. č. 5. Objem hemoglobínu v erytrocyte (pg) u samcov a samíc potkana v sledovaných obdobiach

Priemerná stredná koncentrácia hemoglobínu v erytrocyte u samcov počas sledovaných období bola 302,217±7,006 g.l-1. Priemerný stredná koncentrácia hemoglobínu v erytrocyte u samíc počas sledovaných období bola 313,517±4,09 g.l-1. Štatistická významnosť bola vyhodnocovaná medzi dvomi susednými týždňami pokusu (P<0,05) (vyznačené v grafe č. 6). Okrem toho bola vyhodnocovaná štatistická významnosť medzi priemernou hodnotou a jednotlivými meraniami. Štatistická významnosť bola zaznamenaná u samcov medzi 8. a 16. a 16. a 24. týždňom pokusu, tiež medzi 16. týždňom pokusu a priemernou hodnotou a u samíc medzi 16. a 24. týždňom pokusu.

120


Obr. č. 6. Stredná koncentrácia hemoglobínu v erytrocyte (g.l-1) u samcov a samíc potkana v sledovaných obdobiach

* - štatistická významnosť medzi dvomi týždňami nasledujúcimi po sebe (aktuálne a predchádzajúce sledované obdobie) (P<0,05) Na zhodnotenie a porovnanie našich stanovených parametrov sme vybrali niekoľko článkov, kde ako kontrolné skupiny boli použité potkany kmeňa Wistar alebo albino potkany alebo boli vykonané priamo odbery na stanovenie fyziologických hodnôt. Vek potkanov sa pohyboval rôzne, ale išlo o prevažne mladé potkany alebo sa vek pohyboval približne v časových medziach nášho pokusu. Pre vyššiu prehľadnosť uvádzame hodnoty v tabuľke č. 1.

121


Tabuľka č. 1. Prehľad hematologických hodnôt viacerých autorov u samcov a samíc potkanov rôznych kmeňov, rôzneho veku N CR 2008 CR 2006 CR 2006 E 2010 M 2013 A 2005 kmeň Wistar Wistar SD7 SD SD albino Wistar 14-38 17 a viac 13-22 23-47 11 bez (130- 12,8 vek (týždne) 150 g) ♂/♀ ♂/♀ ♂/♀ ♂ ♂ ♂ pohlavie ♂/♀ Er (T.l- 7,58/6,8 8,69/8,2 8,34/7,67 8,08/7,81 5,67 7,09 7,49 1 ) Hc (%) 50,6/47,8 44,2/43,9 43,25/42,24 47,65/45,9 48 50,85 35,84 Hb (g.l 152/149 155/154 153/146 157/153 115 153,3 136 1 ) 67,9/71,4 50,7/53,6 54/55 56/58 69,3 71,71 55,48 MCV (fl) 20,5/22,3 17,8/18,8 18/19 18/19 17,35 21,62 21,01 MCH (pg) 351/351 341/346 329/333 250,5 301,4 380,9 MCHC 302/313 (g.l-1) N – výsledky nášho experimentu (priemerné hodnoty zo všetkých sledovaných období) CR 2008 – Giknis a Clifford, 2008 CR 2006 - Giknis a Clifford, 2006 E 2010 – Ekeh et al., 2010 M 2013 – Mahmoud, 2013 A 2005 – Araujo, 2005 Ako môžeme vidieť z tabuľky č. 1, existujú odchýlky medzi výsledkami jednotlivých kmeňov a aj medzi jednotlivými prácami, ktoré použili rovnaké kmene zvierat. Pri počte erytrocytov boli naše výsledky nižšie o 12,7% samce/17,07% samice v porovnaní s výsledkami (priemerom) autorov z Charles River Laboratories (Giknis a Clifford, 2008), ale porovnateľné s pracovnou skupinou Araujo et al. (2005) (101,2%). Hodnota hematokritu bola najvyššia zo všetkých troch porovnávaných prác (o 14,47%/8,88% v porovnaní s Giknisom a Cliffordom (2008), resp. o 41,18% v porovnaní s Araujo et al. (2005)). Koncentrácia hemoglobínu bola porovnateľná so skupinou Giknis a Clifford (2008) a vyššia o 11,76% v porovnaní s Araujo et al. (2005). Stredný objem erytrocytu bol zo všetkých troch porovnávaných prác najvyšší (vs. Ginkis a Clifford (2008) o 33,9/33,2% a vs. Araujo et al.(2005) o 22,3%) a objem hemoglobínu v erytrocyte bol v porovnaní s prácou Ginkis a Clifford (2008) o 15,1/18,6% vyšší a v porovnaní s Araujo et al (2005) o 2,42% nižší. Stredná koncentrácia hemoglobínu v erytrocyte bola zo všetkých troch prác najnižšia (v porovnaní s Ginkis a Clifford (2008) o 13,96/10,82% a v porovnaní s Araujo et al. (2005) o 17,82%). Tieto práce boli vybrané len pre ilustráciu zložitosti porovnávania jednotlivých výsledkov fyziologických hodnôt. Výsledky z Charles River Laboratories by sa mohli brať ako orientačné a referenčné, boli získané na veľkom počte zvierat ohraničenej vekovej kategórie a autori v práci referenčné hodnoty aj udávajú. Aj tak je problematika porovnávania dosť zložitá. 122


Záver Je samozrejmou experimentálnou praxou používať pri vykonávaní jednotlivých pokusov kontrolnú skupinu, vzhľadom na potrebu ustriehnuť vplyv rôznych faktorov na pokusný objekt, ale je vhodné mať k dispozícii referenčné hodnoty pre jednotlivé vekové kategórie, kmene, pohlavie atď. zvierat pre lepšiu kontrolu a spätnú väzbu. Táto práca bola podporená grantom MŠ SR VEGA č. 1/0901/13. Literatúra Araujo, E.J.A., Santana, D.M.G., Molinari, S.L., Neto, M.H.M., 2005. Hematologic and biochmical parameters of rats subjected to hypoproteic and hipercaloric diet. Arq. Cien. vet. zool UNIPAR. 8 (2). 139-146 Ekeh, F.N., Ekechukwu, N.E., Atama, C.I., Atta, I.C., 2010. Haematology profile of albino rats given feed and water contamined with varied concentrations of used engine oil. Animal Research International. 7(2). 1229-1235 Giknis, M.L.A., Clifford, C.B., 2006. Clinical Laboratory Parameters for Crl:CD(SD) Rats. Wilmington (MA). Charles River Laboratories, 18 str. Giknis, M.L.A., Clifford, C.B., 2008. Clilnical laboratory parametes for Crl:Wi(Han) rats. Wilmington (MA): Charles River Laboratories, 17 str. Kale, V.P., Joshi, G.S., Gohil, P.B., Jain, M.R., 2009. Effect of fasting duration on clinical pathology results in Wistar rats. Vwt Clin Pathol. 38 (3). 361-366 Kamei, A., Watanabe, Y., Ishijima, T., Uehara, M., Arai, S., Kato, H., Nakai, Y., Abe, K., 2010. Dietary iron-deficient anemia induces a variety of metabolic changes and even apoptosis in rat liver: a DNA microarray study. Physiol Genomics. 42. 149-156 Kratz, A., Lewandrowski, K.B., Siegel, A.J., Chun, K.Y., Flood, J.G., Van Cott, E.M., LeeLewandrowski, E., 2002. Effect of Marathon Running on Hematologic and Biochemical Laboratory Parameters, includinc Cardiac Markers. Am J Clin Pathol. 118. 856-863 Mahmoud, A.M., 2013. Hematological alterations in diabetic rats – role of adiponecytokines and effect of citrus flavonoids. EXCLI Journal. 12. 647-657 Redondo, P.A., Alvarez, A.I., Diez, C., Fernandez-Rojo, F., Prieto, J.G., 1995. Physiological response to experimentally innduced anemia in rats: a comparative study. Lab Anim Sci. 54(5). 578-583 Sennels, H.P., Jorgensen, H.L., Goetze, J.P., Fahrenkrug, J., 2011. Diurnal variation of hematology parameters in healthy young males: the Bispebjerg study of diurnal variations. Scand J Clin Lab Invest. 71 (7). 532-541

123


WELFARE NOSNIC WELFARE OF LAYING HENS Vladimíra Pištěková* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Breeders of hens of domestic fowl (Gallus gallus f. domestica), which reached laying maturity and are kept for egg production not intended for hatching (laying hens) must comply with general minimal standards for the protection of laying hens and also specific standards depending on the husbandry system used. In the European Union, laying hens shall not be kept in conventional cages since 1 January 2012 (the ban doesn´t apply to breeders keeping less than 350 laying hens and breeders producing breeding hens). Considering the fact that conventional cages were widely used before, many breeders had to change the system of keeping laying hens. The change was associated not only with financial costs but also with new challenges regarding the methods used by attendants, capture of end-of-lay hens or collecting of eggs while ensuring their quality and hygienic safety. The paper sums up the main advantages and risks of the currently used systems on laying hens farms, i.e. enriched cages and alternative systems. Key words: laying hen, enriched cage, free range, welfare Souhrn Chovatelé slepic druhu kur domácí (Gallus gallus f. domestica), které dosáhly snáškové zralosti a jsou chovány pro produkci vajec nezamýšlených k líhnutí (nosnice) musí při chovu splňovat obecné minimální standardy pro ochranu nosnic a dále specifické standardy podle použité technologie. Od 1. ledna 2012 nesmí být v Evropské unii nosnice chovány v neobohacených klecových systémech (s výjimkou zařízení, ve kterých je chováno méně než 350 nosnic, a zařízení pro chovné slepice). Vzhledem k tomu, že systém neobohacených klecí patřil v předchozím období k nejpoužívanějším, řada chovatelů byla vystavena nutnosti změnit jimi dosud používanou technologii. To bylo spojeno nejen s ekonomickými náklady, ale také se změnou postupů pro zajištění péče o nosnice, naskladňování i odchyt po ukončení snášky či sběr vajec a zajištění jejich kvality a hygienické nezávadnosti. Příspěvek z pohledu welfare shrnuje hlavní výhody a rizika v současné době používaných systémů chovu nosnic, tj. obohacených klecových systémů a alternativních systémů. Klíčová slova: nosnice, obohacená klec, volný chov, welfare

*



DÉLKA PŘEDODBĚROVÉ MANIPULACE A JEJÍ VLIV NA VYBRANÉ BIOCHEMICKÉ UKAZATELE PERLIČEK (NUMIDA MELEAGRIS) PRE-SAMPLING HANDLING DURATION AND ITS EFFECT ON SELECTED BIOCHEMICAL INDICES IN THE GUINEA FOWL (NUMIDA MELEAGRIS) Vladimíra Pištěková*, Iveta Bedáňová, Jan Chloupek, Eva Voslářová, Gabriela Želinská, Lucie Plhalová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The Guinea fowls (Numida meleagris) are a family of birds originated from Africa related to other game birds as pheasants, turkeys and partridges. Birds are more heat tolerant and less susceptible to disease than chickens and therefore smallholder keepers enjoy their breeding. In many studies, birds are routinely and repeatedly handled and bled for several kinds of investigations, such as ringing, morphometric measurements, assessment of peripheral hormone levels, metabolic and immunological markers, and molecular sexing. Blood sampling is invasive and cause the pain and stress when anesthesia is not used, but manipulation alone is stressful, too. This study focused on detection of changes in the corticosterone and other selected biochemical parameters concentration in plasma during various periods of birds‘ handling. Our results show that corticosterone needs a minimum time of 150 seconds to show a significant increase due to handling. Other biochemical indices also reflect the duration of fowl’s handling within 0.5-3 min time period. Key words: pre-sampling handling, corticosterone, guinea fowl Souhrn Původ perliček (Numida meleagris) je spojován s africkým kontinentem. Na rozdíl od kura domácího je odolnější vůči teplu a vzniku onemocnění a to je hlavním důvodem jejich obliby u drobnochovatelů. V mnoha studiích je s ptáky manipulováno, jsou jim odebírány vzorky krve za účelem různých experimentů jako je hodnocení ukazatelů stresu, kroužkování, morfometrické měření atd. Odběr krve představuje invazivní zásah do organismu zvířete a způsobuje mu bolest a stres zejména, když není použita anestezie. Samotná manipulace před a po odběru je pro zvíře stresující. Cílem provedeného experimentu bylo zjistit změny v hladině kortikosteronu a dalších vybraných biochemických ukazatelů stresu v krevní plazmě během různé doby předodběrové manipulace s perličkami (odchyt, přenos, fixace a vlastní odběr krve). Výsledky prokázaly, že hladina kortikosteronu v krevní plazmě se statisticky významně změnila po 150 s manipulace a vliv se projevil i na změnách hladin vybraných biochemických ukazatelů stresu ve spojení s předodběrovou manipulací. Klíčová slova: předodběrová manipulace, kortikosteron, perlička kropenatá

*



Úvod Perlička kropenatá (Numida meleagris) pochází z Afriky a do Evropy byla přivezena ve středověku. Je chována zejména pro maso podobající se zvěřině. Maso je libové, bohaté na nenasycené mastné kyseliny a vitamíny. Nízký obsah cholesterolu ho předurčuje k zařazení do dietní stravy. Vejce perliček lze déle skladovat díky pevnější a husté skořápce, obsahují také větší podíl žloutku než vejce nosnic kura domácího. Chov perliček je provozován komerčně za podobných podmínek jako chov kura domácího (Moreki, 2009; Nahashon et al., 2011). Výhodou ve srovnání s chovem kuřat je adaptace perliček na nepříznivé podmínky prostředí, jejich fertilita (Yildirim, 2012), odolnost vůči teplu a nemocem a parazitům obvykle se vyskytujícím u kuřat (Saina, 2005). Výhodou chovu jsou také minimální požadavky na investice, což je jedním z důvodů jejich popularity u drobnochovatelů (Kusina et al., 2012; Ahaotu, 2013). Neocenitelná je dále jejich „strážní činnost“, tj. hlasitě varovat před predátory a dále také schopnost očisty pozemků chovatelů od hmyzu (Saina, 2005). Welfare hospodářských zvířat je v Evropě již několik desítek let diskutovaným tématem, jehož výsledkem jsou právní normy, které jsou doplňovány a aktualizovány poznatky četných výzkumů zaměřených zejména na pohodu v produkci drůbeže, která je spojována s častými nedostatky v této oblasti (Beamont, 2010). Erhard and Damme (2009) poukazují na situaci v komerčních produkčních systémech, kde je potřeba vzít v úvahu vedle pohody zvířat i ekonomické požadavky chovatelů a ekologické prostředí a vytvořit tak mezi nimi určitou rovnováhu. Zejména drůbežářský průmysl se dnes musí potýkat s četnými problémy spojenými s moderními metodami intenzivního chovu, které vyplynuly ze zvyšujícího se zájmu o pohodu drůbeže v souvislosti se stresem (Beuving and Vonder, 1977; Virden and Kidd, 2009; Kusina et al., 2012). Stres zvířat je v současnosti často studovaným tématem vědců, kteří se snaží ve svých publikacích zformulovat jeho definici (Selye, 1963; Siegel, 1971; Moberg, 2000; Virden and Kidd, 2009), a všichni se shodují v tom, že má negativní vliv na pohodu zvířat. Liles et al. (2015) uvádějí, že stres je ovlivňován mnoha faktory např. klimatem (extrémní teplota, a vlhkost), prostředím (vlhká podestýlka, špatně nastavená ventilace), výživou (nedostatky ve výživě), fyziologickým stresem (rychlý růst), fyzickým stresem (odchyt, odběry, přeprava), sociálním stresem (přeplněnost stájí), psychologickým stresem (strach, špatné zacházení) a patologickým stresem (expozice infekčním agens). Fyziologický stres je u ptáků tradičně hodnocen na základě měření hladiny kortikosteronu v krevní plazmě (Romero, 1997). Změny koncentrace kortikosteronu v reakci na odchyt a manipulaci byly sledovány u více než 70 druhů volně žijících ptáků, u nichž proběhlo měření většinou do 60 min po odchytu. Počátek nárůstu plazmatické koncentrace kortikosteronu byl pozorován mezi 2 až 3 minutami po odchytu ptáků (Romero and Reed, 2005) a průměrné koncentrace se rapidně zvyšovaly obvykle v prvních 15 až 30 minutách manipulace (Cockrem, 2013). Romero and Reed (2005) uvádějí zvýšení hladiny kortikosteronu již 1,5 min po odchytu u vrabce domácího a Dawson and Howe (1983) popisují nárůst koncentrace kortikosteronu méně než 2 min po odchytu u špačka obecného. Ve srovnání s volně žijícími ptáky, mají kur domácí a křepelky relativně nízkou odezvu kortikosteronu na stres, což je možno u zvířat, domestikovaných po mnoho generací, logicky očekávat (Fraisse and Cockrem, 2006). Reakce kortikosteronu na stres je u ptáků geneticky podmíněna a u křepelky japonské byly po více než 30 generacích vyšlechtěny linie s relativně nízkou a naopak vysokou reakcí kortikosteronu na 10 minutový manipulační stres (Cockrem et al., 2010). Voslarova et al. (2008) uvádějí, že odběry vzorků krve u brojlerových kuřat provedené do 3 min poskytují hladiny kortikosteronu, které je možno považovat za neovlivněné manipulačním stresem. 126


Studie zabývající se manipulací s drůbeží prokázaly, že chování ošetřovatele má vliv na projevy strachu a stresu u zvířat (Jones, 1993; Hemsworth, 2003; Zulkifli, 2013), a způsob manipulace s ptáky může mít negativní vliv na růst a produkci vajec (Barnett, 1994). V moderních produkčních systémech dochází k pravidelnému kontaktu zvířat s lidmi zejména v době krmení a čištění stájí. Perlička kropenatá přes relativně dlouhou dobu domestikace nepatří ke zvířatům, která byla člověkem plně domestikována (Moreki, 2009), její chov se setkává se specifickými problémy a nehodí se proto příliš pro intenzivní produkční chovy. V porovnání s kurem domácím je relativně obtížné ji odchytnout a manipulovat s ní, což doložili Cooper et al. (1996), kteří prováděli klinická vyšetření u tohoto druhu domácí drůbeže. V rámci mnoha výzkumů je s ptáky rutinně a opakovaně manipulováno, jsou jim odebírány vzorky krve za účelem různých druhů experimentů jako je hodnocení ukazatelů stresu, kroužkování, morfometrické měření atd. (Van Oers and Carere, 2007). Odběr krve je považován za invazivní metodu působící zvířeti bolest zvláště, když není použita anestezie. Také samotná manipulace před a po odběru je pro zvíře stresující a to zvláště u ptáků. Cílem provedeného experimentu bylo zjistit změny v hladině kortikosteronu a dalších vybraných biochemických ukazatelů stresu v krevní plazmě perliček v důsledku různé doby předodběrové manipulace, zahrnující odchyt, přenos, fixaci a vlastní odběr krve. Materiál a metodika V experimentu zaměřeném na předodběrovou manipulaci bylo použito 60 perliček (Numida meleagridis) s průměrnou hmotností 1,28 kg (stáří 12 týdnů). Ptáci byli chováni na hluboké podestýlce a po třech týdnech byli přesunuti do výběhu. Po dobu prvních 3 týdnů byla výživa založena na komerční krmné směsi BŽ I a poté nahrazena krmnou směsí BŽ II. Od věku 8 týdnů byla do krmné směsi přidávána kukuřice a pšenice. Po celou dobu odchovu měly perličky neomezený přístup k vodě. Perličky byly náhodně rozděleny do 10 ohrad a do každé z nich byli přidáni 3 ptáci sloužící k minimalizaci sociálního stresu při jejich přemísťování během testu. Předodběrová manipulace zahrnovala ohleduplný odchyt ptáků v ohradě, odnesení do oddělené místnosti bez vizuálního kontaktu s ostatními ptáky a odběr krve. Doba mezi odchytem ptáků a jejich přenosem na odběrové místo nepřekročila 10 s. Ptáci byli na odběrovém stole umístěni na pravý bok a byla jim odebrána krev (3 ml) z vena basilica. Délka manipulace s ptáky včetně odběru krve se pohybovala od 30 s do 180 s (délka manipulace byla vždy u další skupiny navýšena o 30 s). Po odběru byly vždy jednotlivé perličky umístěny mimo ostatní pokusná zvířata. V rámci biochemických vyšetření byly stanoveny hladiny kortikosteronu, glukózy, laktátu, LDH, cholesterolu, triglyceridů, celkových proteinů, kyseliny močové, vápníku a fosforu. Výsledky byly dále analyzovány statistickým programem Unistat 5.6. Pro zjištění statistické významnosti rozdílů mezi skupinami byla použita ANOVA a následně Tukey-HSD test. Výsledky a diskuze Výsledky biochemického vyšetření vzorků získaných v rámci předodběrové manipulace s perličkami s délkou 30 s, 60 s, 90 s, 120 s, 150 s a 180 s jsou uvedeny v tabulce č. 1.

127


Tabulka č. 1. Vybrané biochemické ukazatele (n = 6x10) perliček vystavených předodběrové manipulaci s délkou trvání 30-180 s Délka předodběrové manipulace Biochemický ukazatel 30 s 60 s 90 s 120 s 150 s Kortikosteron 16,2 b 18,4 a,b 21,4 a,b 21,7 a,b 24,4 a (ng/ml) Glukóza 19,5 a 19,5 a 18,0 a 19,0 a 18,0 a (mmol/l) Laktát 7,61 a,b 8,35 a 6,41 a,b 5,18 b 5,65 a,b (mmol/l) LDH 5,20 b 5,31 b 7,77 a,b 8,26 a,b 10,0 a (kat/l) Cholesterol 2,92 a 2,80 a 2,82 a 2,82 a 2,65 a (mmol/l) TG 1,24 a 1,17 a,b 0,95 a,b 0,94 a,b 0,94 a,b (mmol/l) Vápník 2,48 a,b 2,53 a 2,36 a,b,c 2,32 b,c 2,28 c (mmol/l) Fosfor 2,65 a 2,25 a,b 1,87 b 1,78 b 1,54 b,c (mmol/l) Celkový 27,3 a 26,1 a,b 25,9 a,b 24,8 a,b 24,5 a,b protein (g/l) Kyselina močová 384,4 a,b 406,2 a 337,2 a,b 294,9 b 378,0 a,b (kat/l) a,b Průměry v řádku s rozdílnými indexy se významně liší (p < 0,05). LDH = laktát dehydrogenáza TG = triglyceridy

180 s

SEM

25,1 a

2,738

17,9 a

0,899

4,94 b

1,006

9,58 a

1,118

2,65 a

0,205

0,70 b

0,172

2,23 c

0,059

1,43 b,c

0,201

23,7 b

1,093

336,0 a,b

33,63

Vliv stresu na vylučování glukokortikoidů byl studován u mnoha druhů obratlovců (Cockrem, 2013). Význam odběru vzorků krve v co nejkratším intervalu po odchytu ptáků, kdy ještě nedochází ke zvýšení hladiny kortikosteronu zdůrazňují např. Romero (2004), Romero and Reed (2005), Voslarova et al. (2008), Chloupek et al. (2008), Chloupek et al. (2011). Z našich výsledků uvedených v tabulce č. 1 vyplývá, že předodběrová manipulace způsobuje u perliček zvýšení hladiny kortikosteronu v plazmě po 150 s (p<0,05). Někteří autoři popisují, že ke změnám hladiny kortikosteronu v plazmě dochází až po 3 minutách (Wingfield et al., 1982; Schoech et al., 1999; Sockman and Schwabel, 2001). Wasser (1997) dokonce dokládá změnu v hladině kortikosteronu až po 15 minutách po odchytu ptáků. U ptáků, s nimiž bylo manipulováno 180 s byl také zjištěn statisticky významný pokles (p<0,05) celkového proteinu na rozdíl od skupiny s dobou manipulace 30 s. Hladiny glukózy a cholesterolu nevykazovaly vlivem manipulace žádné změny, i když někteří autoři jako Healey and Romero (2000) poukazují na zvýšení hladiny glukózy v souvislosti s růstem hladiny kortikosteronu. Při manipulaci s perličkami došlo u skupiny 120 s a 180 s ke snížení hladiny laktátu (p<0,05) ve srovnání se skupinou 60 s a byl pozorován i pokles (p<0,05) koncentrace kyseliny močové při manipulaci po dobu 120 s ve srovnání se skupinou s dobou manipulace 60 s. Statisticky významný pokles fosforu v plazmě (p<0,01) byl pozorován u manipulace s perličkami, která trvala déle jak 90 s. Podobný statisticky významný pokles 128


byl zjištěn u hladiny triglyceridů (p<0,05) při manipulaci 180 s v porovnání s manipulací v délce 30 s. LDH jako indikátor poškození svalů (p<0,05) se zvýšil u ptáků, s nimiž bylo manipulováno 150 s a 180 s v porovnání se skupinami ptáků s dobou manipulace 30 s a 60 s. Pokles hladiny vápníku v plazmě (p<0,05) byl pozorován u skupiny ptáků s manipulací 150 s v porovnání se skupinou s délkou manipulace 30 s a 60 s, a pokles (p<0,01) ve skupině s manipulací 180 s v porovnání se skupinou s manipulací 30 s a 60 s. Výsledky našeho experimentu týkajícího se vlivu délky předodběrové manipulace (30 s – 180 s) poukazují na to, že biochemické ukazatele stresu včetně kortikosteronu jsou ovlivňovány délkou manipulace s perličkami. Závěr Porovnáním odebraných vzorků krve perliček bylo v rámci naší studie ověreno, že hladina kortikosteronu do 2 min po odběru odpovídá jeho bazální hladině před působením stresogenních vlivů, kterými byl v tomto experimentu odchyt, přenos, fixace a vlastní odběr vzorků krve. Byly tím podpořeny výsledky výzkumu, který byl prováděn v předchozích letech u brojlerů a bažantů, kde odběr vzorků krve do 3 min nezpůsobil statisticky významné zvýšení hladiny kortikosteronu. Literatura K dispozici u autorů.

129


EFFECTS OF DIFFERENT HOUSING SYSTEM ON BROILER WELFARE AND MEAT QUALITY Metin Petek*, Enver Cavusoglu, E. Topal, Ibrahima M. Abdourhamane Department of Zootechnics, Faculty of Veterinary Medicine, University of Uludag, Bursa, Turkey Summary Compare to outdoor system indoor housing system is more common in commercial broiler production. The most broilers are kept in deep-litter housing system throughout the world. Although cage and slat floor housing for broiler production have been available for many years, they were not widely adopted due to problems like breast blisters, lameness and higher initial investment. Currently, cage housing is becoming more popular because of the poor air and litter quality, high level of dermatitis, leg problems and high litter cost in deep-litter housing systems. But limited space area in cage system has been criticized for the animal welfare like in egg production. Broilers under free-range systems have access to an outside area. Free range allows birds to range area and the welfare of broilers and meat quality can be improved in these systems. But there are risks to broiler health, such as diseases, fear of predation and poor range management. It seems slatted floor housing can be more suitable for alternative floor in broiler production compare to deep litter flooring from the welfare and high litter cost point of view. Key words: broiler, housing systems, animal welfare, meat quality.

*



VLIV REZIDUÍ LÉČIV VE VODNÍM PROSTŘEDÍ NA RYBY THE EFFECT OF DRUGS IN THE AQUATIC ENVIRONMENT ON FISH Lucie Plhalová*, Pavla Sehonová, Dana Živná, Jana Blahová, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The aim of this study was to assess the effects of subchronic exposure of environmental concentrations of selected pharmaceuticals (ciprofloxacin and salicylic acid) on oxidative stress parameters on early life stages of common carp (Cyprinus carpio L.). The results shows that the environmental concentration of ciprofloxacin affected the activity of glutathione peroxidase and caused decrease in lipid peroxidation compared to the control group. The environmental concentration of salicylic acid affected the activity of catalase and caused the increase in lipid peroxidation. Key words: common carp, ciprofloxacin, salicylic acid, oxidative stress, early life stages Souhrn Cílem této studie bylo zhodnocení účinků subchronického působení environmentálních koncentrací vybraných léčiv (ciprofloxacinu a kyseliny salicylové) na parametry oxidativního stresu u raných vývojových stádií kapra obecného (Cyprinus carpio L.). Z výsledků stanovení parametrů oxidativního stresu vyplývá, že působení environmentální koncentrace ciprofloxacinu mělo vliv na aktivitu glutathion peroxidázy a na snížení hodnot lipidní peroxidace ve srovnání s kontrolou, zatímco environmentální koncentrace kyseliny salicylové ovlivnila aktivitu katalázy a její působení vedlo ke zvýšení lipidní peroxidace oproti kontrolní skupině. Klíčová slova: kapr obecný, ciprofloxacin, kyselina salicylová, oxidativní stres, raná vývojová stádia Úvod V posledních letech patří k významným kontaminantům životního prostředí léčiva používaná v humánní i veterinární medicíně, která jsou využívaná k preventivním, terapeutickým a diagnostickým účelům. Tyto látky jsou nacházeny zejména ve vodním prostředí, kde jsou detekovány jak v nezměněné formě, tak ve formě metabolitů. Ciprofloxacin je širokospektrální antibiotikum patřící do skupiny fluorovaných chinolonů. Fluorochinolonová antibiotika jsou používaná k léčbě celé řady bakteriálních infekcí jak u lidí, tak u zvířat. Kyselina salicylová je nejvýznamnějším degradačním produktem kyseliny acetylsalicylové. Řadí se mezi nesteroidní protizánětlivé látky (NSAIDs), které jsou běžně používány k léčbě horečky, bolesti a zánětu u lidí. Rozšířené používání antibiotik a NSAIDs je významnou příčinou výskytu reziduí těchto látek v povrchových vodách (Golet et al., 2002, 2003; Heberer, 2002; Fick et al., 2009). Přestože je účinnost odstranění salicylátů v čistírnách odpadních vod vysoká (kyselina acetylsalicylová až

*



81 %, kyselina salicylová až 99 %), byly v povrchových vodách naměřeny koncentrace kyseliny salicylové až 4,1 µg/l (Ternes, 1998). Účinnost odstranění ciprofloxacinu v čistírnách odpadních vod je nižší než v případě salicylátů (79–86 %) (Golet et al., 2002). Koncentrace reziduí ciprofloxacinu vykazují regionální variabilitu. Ve Švýcarsku byly naměřeny maximální hodnoty na odtoku z čistíren odpadních vod do 106 ng/l (Golet et al., 2002), zatímco v Indii až 14 mg/l (Fick et al., 2009). Existuje jen málo informací o účinku reziduí léčiv na vodní organismy. I když se rezidua těchto látek vyskytují ve vodním prostředí v nízkých koncentracích, předpokládá se, že při chronickém působení může dojít k ovlivnění růstu, vývoje a orgánových funkcí s následným dopadem na populace ryb a dalších vodních organismů. Biomarkery oxidativního stresu představují v experimentálních podmínkách významný parametr pro posouzení negativního dopadu cizorodých látek na organismus. Oxidativní stres je proces, který vzniká v důsledku nerovnováhy mezi tvorbou a eliminací volných radikálů. Jako výsledek této nerovnováhy dochází k tvorbě nadbytečného množství volných radikálů. Tyto radikály jsou nezbytné pro některé procesy v organismu, ale jsou také odpovědné za celou řadu degenerativních procesů (Davies, 1995; Toro a Rodrigo, 2009). Biomarkery oxidativního stresu zahrnují především produkty peroxidace lipidů, antioxidační a biotransformační enzymy, jejich stanovení umožňuje hodnocení míry oxidativního stresu v organismu (Di Giulio a Hinton, 2008). Cílem této studie bylo zjistit, zda subchronické působení environmentálních koncentrací vybraných léčiv (ciprofloxacinu a kyseliny salicylové) může narušit pohodu a zdraví ryb. V této práci jsme sledovali účinky působení těchto léčiv na raná vývojová stadia kapra obecného (Cyprinus carpio L.) se zaměřením na hodnocení biomarkerů oxidativního stresu. Materiál a metodika Pro posouzení subchronických účinků environmentálních koncentrací vybraných léčiv (ciprofloxacinu a kyseliny salicylové) na raná vývojová stádia ryb byl proveden test dle metodiky OECD 210 (Fish, Early-life stage toxicity test) s kaprem obecným (Cyprinus carpio L.). Oplozené jikry byly po 100 kusech náhodně rozděleny do krystalizačních misek s testovanými látkami. Testovány byly environmentální koncentrace ciprofloxacinu (1 µg/l) a kyseliny salicylové (4 µg/l). Kontrolní skupinou pak byly oplozené jikry umístěné ve vodě bez přidaných léčiv. Každá skupina byla testována triplicitně. Test probíhal 33 dní a byl prováděn semistatickou metodou s obměnou roztoků po 12 hodinách. V průběhu obou testů byla zaznamenávána teplota, pH a koncentrace rozpuštěného kyslíku v testovacích nádobách. Larvální stádia byla krmena ad libitum čerstvě vylíhlými naupliemi žábronožky solné (Artemia salina). Na konci testu byly ryby usmrceny předávkováním anestetikem MS 222 a zmraženy (při teplotě –85 °C) pro následné stanovení parametrů oxidativního stresu. Stanovení jednotlivých parametrů oxidativního stresu bylo provedeno v celotělním homogenátu s fosfátovým pufrem. Katalytická koncentrace glutathion-S-transferázy (GST) byla měřena spektrofotometricky na základě detekce tvorby konjugátu mezi redukovaným glutathionem a substrátem 1-chlor-2,4-dinitrobenzenem (Habig et al., 1974) při 340 nm. Metody měření aktivity glutathion peroxidázy (GPx) a glutathion reduktázy (GR) jsou založeny na katalýze přeměny oxidovaného glutathionu (GSSG) na glutathion redukovaný (GSH) za spotřeby NADPH, úbytek NADPH se měří spektrofotometricky při 340 nm (Carlsberg a Mannervik, 1975; Flohe and Gunzler, 1984). Měření aktivity katalázy (CAT) je založeno na schopnosti tohoto enzymu rozkládat peroxid vodíku na vodu a kyslík. Při tomto rozkladu dochází k poklesu absorbance, která je stanovována spektrofotometricky ve speciálních mikrokyvetách při 240 nm (Aebi, 1984). Pro stanovení malondialdehydu (MDA) – lipidní peroxidace se využívá TBARS test (thiobarbituricacid reactive substances – látky 132


reaktivní s kyselinou thiobarbiturovou – TBA). Metoda je založená na stanovení barevných adduktů, vznikající reakcí produktů lipidní peroxidace s kyselinou thiobarbiturovou, které jsou měřeny spektrofotometricky (Uchiyama and Mihara, 1978; Livingstone et al., 1990; Surai et al., 1996). Výsledky a diskuse Biomarkery oxidativního stresu představují v experimentálních podmínkách významný parametr pro posouzení negativního dopadu cizorodých látek na organismus a jejich stanovení umožňuje hodnocení míry oxidativního stresu v organismu. Kataláza patří mezi enzymy metabolizující reaktivní formy kyslíku, konkrétně H2O2 na H2O a O2 (Schlenk et al., 2008). Ve skupině s kyselinou salicylovou došlo ke snížení (p<0,01) aktivity katalázy u testované koncentrace 4 µg/l ve srovnání s kontrolou. Zivna et al. (2013) pozorovala naopak zvýšení aktivity katalázy po působení kyseliny acetylsalicylové v koncentraci 4 µg/l. Vysvětlením snížené aktivity katalázy je dle Dat et al. (2000) inhibice aktivity katalázy způsobená kyselinou salicylovou. Ve skupině s ciprofloxacinem nebyl pozorován signifikantní efekt této látky na aktivitu katalázy. Environmentální koncentrace kyseliny salicylové v této studii neměla vliv na aktivitu GPx. Rovněž Stepanova et al. (2013), která se zabývala vlivem diklofenaku na raná vývojová stádia kapra obecného, nepozorovala změnu aktivity GPx po působení této látky. Naopak Zivna et al. (2013) uvádí statisticky významné zvýšení aktivity GPx po působení environmentální koncentrace kyseliny acetylsalicylové. Námi testovaná environmentální koncentrace ciprofloxacinu způsobila zvýšení aktivity GPx. GPx je enzym katalyzující přeměnu peroxidu vodíku na vodu a kyslík, její zvýšená aktivita poukazuje na zvýšenou koncentraci peroxidu vodíku v organismu po působení ciprofloxacinu. Změny v aktivitě GR a GST nebyly prokázány po působení environmentální koncentrace kyseliny salicylové ani ciprofloxacinu, Změny hodnot u TBARS byly statisticky významné ve srovnání s kontrolou u obou testovaných léčiv (p<0,01). V případě studie s kyselinou salicylovou bylo zjištěno statisticky vysoce významné zvýšení (p<0,01) hodnoty TBARS. Důvodem může být inhibice katalázy a vyvolání oxidativního stresu v organismu po působení této látky. Naopak u ciprofloxacinu bylo zjištěno statisticky významné snížení hodnot TBARS (p<0,01). Jedním z mnoha důvodů může být zvýšená hodnota GPx, což nevysvětluje, proč nebyla zároveň zjištěna i zvýšená aktivita ostatních antioxidačních enzymů. Snížená hodnota TBARS po působení ciprofloxacinu potvrzuje, že úroveň současného poznání o oxidativním stresu a vlivu reziduí látek kontaminujících vodní prostředí není dostatečná a je potřeba se touto problematikou dále zabývat. Závěr Bylo zjištěno, že environmentální koncentrace ciprofloxacinu i kyseliny salicylové mají vliv na změny parametrů oxidativního stresu amohou mít negativní vliv na průběh biochemických procesů v organismu ryb a narušit tak pohodu a zdraví ryb. Výsledky rovněž poukazují na nedostatečnou úroveň poznání vlivu kontaminantů životního prostředí na organismy a zdůrazňují potřebu se touto problematikou dále zabývat. Práce byla financována v rámci projektů IGA 4/2014/FVHE a OPVK „Farmakotoxikologické hodnocení nově syntetizovaných (izolovaných) látek jako nástroj integrace preklinických disciplín na VFU Brno“ CZ.1.07/2.3.00/30.0053.

133


Literatura Aebi, H. (1984) Catalase in vitro. Method Enzymol. 105: 121–126. Carlberg, I., Mannervik, B. (1975) Purification and characterization of the flavoenzyme glutathione reductase from rat liver. J Biol Chem. 250: 5475–5480. Dat, J.F., Lopez-Delgado, H., Foyer, C.H., Scott, I.M., 2000. Effects of salicylic acidon oxidative stress and thermotolerance in tobacco. J Plant Physiol. 156: 659–665. Davies, K.J.A. Oxidative stress, the paradox of aerobic life. In: Rice-Evans, C., Halliwell, B., Land, G.G., editors. Free radical and Oxidative stress: Environment, Drugs and Food Additives. London: Portland Press., 1995, p. 1–31. Di Giulio, R.T., Hinton, D.E., editors (2008). The Toxicology of Fishes. Boca Raton: CRC Press, Taylor and Francis Group. Fick, J., Söderström, H., Lindberg, R.H., Phan, C.H.,Tysklind, M., Joakim Larsson, D.G. (2009) Contamination of surface, ground, and drinking water from pharmaceutical production. Environ Toxicol Chem. 28 (12): 2522–2527. Flohe, L., Gunzler, W.A. (1984) Assays of glutathione peroxidase. Method Enzymol. 105: 114–121. Golet, E.M., Alder, A.C., Giger, W. (2002) Environmental exposure and risk assessment of fluoroquinolone antibacterial agents in wastewater and river water of the Glatt Valley Watershed, Switzerland, Environ Sci Technol. 36 (17): 3645–3651. Golet, E.M., Xifra, I., Siegrist, H., Alder, A.C., Giger, W. (2003) Environmental exposure assessment of fluoroquinolone antibacterial agents from sewage to soil. Environ Sci Technol. 37 (15): 3243–3249. Habig, W.H., Pabst, M.J., Jakoby, W.B. (1974) Glutathione S-transferases. First enzymatic step in mercapturic acid formation. J Biol Chem. 249: 7130–7139. Heberer, T. (2002) Occurrence, fate, and removal of pharmaceutical residues in the aquatic 420 environment: a review of recent research data. Toxicol Lett. 131: 5–17. Livingstone, D.R., Martinez, P.G., Michel, X., Narbonne, J.F., O'Hara, S.C.M., Ribera, D., Winston, G.W. (1990) Oxyradial production as a pollution-mediated mechanics of toxicity in the common mussel, Mytilus edulis, and other mollusks. Funct Ecol. 4: 415–424. Schlenk, D., Handy, R., Steinert, S., Depledge, M.., Benson, W., 2008. Biomarkers.In: Di Giulio, R.T., Hinton, D.E. (Eds.), The Toxicology of Fishes. CRC Press, BocaRaton, pp. 683– 731. Stepanova, S., Praskova, E., Chromcova, L., Plhalova, L., Prokes, M., Blahova, J., Svobodova, Z. (2013). The effects of diclofenac on early life stages of common carp (Cyprinus carpio). Environ Toxicol Pharmacol. 35: 454–460. Surai, P.F., Noble, R.C., Speake, B.K. (1996) Tissue-specific differences in antioxidant distribution and susceptibility to lipid peroxidation during development of the chick embryo. Biochim Biophysi Acta. 1301(11): 1–10. Ternes, T.A., 1998. Occurrence of drugs in German sewage treatment plants and rivers. Water Res. 32: 3245–3260. Toro, J., Rodrigo, R. Oxidative stress: Basic Overview. In: Rodrigo R, editor. Oxidative Stress and Antioxidants: Their Role in Human Disease. New York: Nova Science Publishers, 2009, p. 1–24. Uchiyama, M., Mihara, M. (1978) Determination of malonaldehyde precursor in tissues by thiobarbituric acid test. Anal Biochem. 86(5): 271–278. Zivna, D., Plhalova, L., Praskova, E., Stepanova, S., Siroka, Z., Sevcikova, M., Blahova,J., Bartoskova, M., Marsalek, P., Skoric, M., Svobodova, Z., 2013. Oxidative stressparameters in fish after subchronic exposure to acetylsalicylic acid. Neuroendocrinol Lett. 34 (Suppl. 2): 116–122. 134


CHOVY VELKÉHO MNOŽSTVÍ ZÁJMOVÝCH ZVÍŘAT Z POHLEDU VETERINÁRNÍHO DOZORU VE STŘEDOČESKÉM KRAJI KEEPING LARGE NUMBERS OF COMPANION ANIMALS FROM THE VIEWPOINT OF VETERINARY SUPERVISION IN THE CENTRAL BOHEMIAN REGION Jiřina Sedláková* Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Středočeský kraj, ČR Regional Veterinary Administration of the State Veterinary Administration for Central Bohemian Region, Czech Republic Summary We present the results of supervisory activities focusing on 6 cases of dog breeding facilities in Centralbohemian region. The three types of facilities were inspected: registrated dog facilities with animals intended for business, dog facilities without business concessions, hoarders of animals with uncontrolled production of puppies. Types of the facilities sometimes overlap. The vast majority of failures was detected in individual households of type 2 and 3. It should be noted that the provisions on health care and conditions for the protection of animals must be assessed, implemented and controlled by the Veterinary Act and Animal Protection Act. So far, only a selected range of conditions for breeding of dogs and cats is provided by a special decree. Key words: dog, breeding, supervision, welfare Souhrn Příspěvek se zaměřuje na výsledky dozorové činnosti se zaměřením na 6 případů chovu psů ve Středočeském kraji. Jednalo se o kontroly třech typů chovů: registrované chovy se zvířaty určenými k obchodní činnosti, chovy se psy bez oprávnění k obchodní činnosti a tzv. hromaditele zvířat s nekontrolovanou produkcí štěňat. Typy chovů se někdy prolínají. Drtivá většina závad byla zjišťována v jednotlivých domácnostech typu 2 a 3. Je třeba upozornit, že podmínky veterinární péče a podmínky ochrany zvířat je nutné posuzovat, realizovat a kontrolovat podle veterinárního zákona a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pouze vybraný okruh podmínek pro chov psů a koček stanoví zvláštní vyhláška. Klíčová slova: pes, chov, dozor, welfare

*



EMBRYA RYB JAKO ALTERNATIVNÍ MODELY V TOXIKOLOGII: REVIEW FISH EMBRYOS AS ALTERNATIVE MODELS IN TOXICOLOGY: A REVIEW Pavla Sehonová*, Marie Ševčíková, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Our environment is confronted with growing number of xenobiotics. These bioactive compounds can reach the aquatic environment in many ways and have considerable effects on aquatic biota. The fish acute toxicity test is a mandatory step in chemicals toxicity testing. However, its ecotoxicological relevance is questionable. Moreover, fish are subjected to considerable pain and suffering. In accordance with reduction, refinement and replacement philosophy, fish embryos are considered as replacement or refinement method since these developmental stages are not legislatively protected (Directive 2010/63/EU) and are likely to experience less pain or suffering. The aim of this review was to summarize available data on fish embryo toxicity tests and introduce their possible perspectives in modern toxicology. Based on the conducted studies, the fish embryo toxicity test is a reasonable alternative to fish acute toxicity test. Its range of possible application is impressive with many future perspectives. The fish embryo toxicity tests could also contribute to reduction of animal experiments, which is one of the core principles of EU welfare legislation. Key words: Animal toxicity test, REACH, Danio rerio, fish acute toxicity test, aquatic environment Souhrn Do životního prostředí se dostává stále více xenobiotik. Tyto bioaktivní látky se mohou dostat do vodního prostředí a mít nezanedbatelný vliv na organismy vodního prostředí. Test akutní toxicity na rybách je povinným krokem při testování toxicity chemických látek a přípravků. Při těchto testech jsou využívány dospělci ryb, u kterých lze předpokládat, že jsou v průběhu pokusu vystaveny bolesti a utrpení. Rybí embrya nejsou dle legislativy Evropské unie považována za pokusná zvířata. Jejich využívání vede k redukci formálních požadavků na provádění experimentů a šetří život dospělých zvířat. Cílem tohoto review bylo získat a shromáždit dostupné poznatky o testech akutní toxicity s využitím rybích embryí. Na základě údajů získaných z literatury je možné tvrdit, že embryonální testy toxicity jsou vhodnou alternativou k testům akutní toxicity s dospělci. Využívání embryonálních stádií ryb má široké spektrum uplatnění nejen při testech akutní toxicity a přispívá k redukci pokusů na zvířatech, čím šetří život pokusných zvířat. Klíčová slova: testy toxicity na zvířatech, REACH, Danio rerio, test akutní toxicity na rybách, vodní prostředí

*



Introduction In EU, most industrial chemicals are regulated by the Regulation (EC) No 1907/2006 concerning the Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals, known as REACH (EU, 2006). Animal tests are used to assess the environmental hazard identification and risk assessment of industrial chemicals, plant protection products, biocides, feed additives and pharmaceuticals (Scholz et al., 2013). Bioactive compounds can reach the aquatic environment in many ways and have considerable effects on aquatic biota. Fish play a critical role in aquatic food webs and are an important food source for humans. Fish have been accepted as vertebrate representatives for the aquatic environment in acute as well as chronic toxicity tests and are also used to monitor the quality of effluents and surface waters (Lammer et al., 2009). The fish acute toxicity test (FAT) is a mandatory step in environmental hazard and risk assessment of chemicals. However, its ecotoxicological relevance is questionable. Value of LC50 may vary among different species and short-term exposure to high concentrations of toxicant in nature is not expected. The only exception may represent accidental spills. Moreover, fish are subjected to considerable pain and suffering (Nagel, 2002). Growing number of chemicals consumption brings request for novel and reliable methods identifying possible hazard of chemical compounds (Oxendine et al, 2006). The aim of this review was to summarize available data on fish embryo toxicity tests (FET) and introduce their possible perspectives in modern toxicology. Material and Methods The review summarizes available data on fish embryo toxicity tests and introduce their possible perspectives in modern toxicology. Available research articles dealing with fish embryo toxicity tests were collected and studied. The research findings were summarized and the review was completed. Results and Discussion In accordance with reduction, refinement and replacement philosophy (the 3Rs; Russell and Burch, 1959) fish embryos are considered as replacement or refinement method since these developmental stages are not legislatively protected (Directive 2010/63/EU) and are likely to experience less pain or suffering. (EFSA, 2005). The idea of embryo assay has been suggested by Schulte and Nagel (1994). The principle insists in the exposition of viable embryos, from fertilization until the completion of embryogenesis (48 h), to xenobiotics when various responses are recorded. Coagulation of eggs and embryos, lack of somite formation, nondetachment of the tail and lack of heartbeat are assessed to be lethal and are observed in order to determine LC50 (Nagel, 2002). Additionaly, sub-lethal endpoints such as completion of gastrula, formation of somites, development of eyes, spontaneous movement, hearbeat/ blood circulation, pigmentation and oedema may be recorded to indicate the mode of action of toxic coumpound. The analysis can also include the screening for developmental disorders to indicate teratogenic effects (Nagel, 2002): malformations of the head, otoliths, tail and heart, modified structure of the corda, scoliosis, rachischisis, deformity of yolk, growth-retardation and length of tail. Although the FET was originally designed as an alternative to the FAT, the FET was internationaly standardized. In Germany, previous acute fish toxicity testing of effluents was replaced by a standardized 48-h wastewater test with zebrafish (Danio rerio) embryos (DIN 2001, ISO 2007) in 2005. The FET was also validated during an OECD validation study and adopted as OECD TG 236 as a 96-h test to assess toxicity using zebrafish embryonic stages (Braunbeck et al., 2014). In some studies the extended version of 96-h FET has been prioritized to cover the critic phase of hatching and eleutheroembryo (the free embryo) development (e.g. Carlsson et al., 2013 or Selderslaghs et al., 2009). In accordance 137


with Directive 2010/63/EU, the earliest life stages of fish are not legislatively protected until they feed independently. The way of feeding (endogenous or exogenous) also distinguishes the developmental phases of embryo (egg), eleutheroembryo (feeding off the yolk sac) and larvae (exogenous feeding) (Belanger et al., 2010). There is a strong need to distinguish between non-protected and protected life intervals among different fish species. According to Strähle et al. (2012) zebrafish are capable of independent feeding at 120 h post-fertilization. Belanger et al. (2010) suggest that tests conducted on zebrafish embryo should be terminated between 24 and 48 h after hatching. However, at 144 hpf active food uptake was not documented in all individuals (Belanger et al., 2010) and the non-feeding eleutheroembryo stage can be interpreted as an extension phase of embryonic development (Strähle et al., 2012; Brauenbeck et al., 2014). Zebrafish (Danio rerio) belongs among prominently used toxicological models. Main benefits of zebrafish usage are small size and optimum breeding and maintenance conditions. The zebrafish mature rapidly (within 3 month at 26 °C) and are capable of laying 50–200 eggs every day. The embryos are high in fecundity and their transparency as well as well described development (e.g. by Kimmel el al., 1995) are big advantages of using zebrafish embryos in fish embryo toxicity tests (Hill et al., 2005; Nagel, 1993). Even though the zebrafish is the most used species in this context, additional species such as fathead minnow (Pimephales promelas) and medaka (Oryzias latipes) should be pursued in the future (Belanger et al., 2013). In accordance with study comparing results from FAT and FET conducted by Nagel (2002) the fish embryo test is a reasonable alternative to fish acute toxicity test. Recently, Lammer et al. (2009) and Belanger et al. (2013) summarized the FET and FAT studies in order to understand their potentional relationships and the FET applicability in chemical testing. Their results were in accordance with those from Nagel (2002) and provided scientific support for the FET as an alternative to fish acute toxicity test. Conclusion The fish embryo toxicity test is a reasonable alternative to fish acute toxicity test with wide range of future perspectives. The fish embryo toxicity tests could also contribute to the reduction of animal experiments, which is one of the core principles of EU welfare legislation. This study was supported by IGA VFU 226/2015/FVHE. References Belanger, SE., Balon, EK., Rawlings, JM. (2010): Saltatory ontogeny of fishes and sensitive early life stages for ecotoxicology tests. Aquatic Toxicology, 97: 88–95. Belanger, SE., Rawlings, JM., Carr, GJ. (2013): Use of fish embryo toxicity test for the prediction of acute fish toxicity to chemicals. Environmental Toxicology and Chemistry, 32: 1768–1783. Braunbeck, T., Kais, B., Lammer, E., Otte, J., Schneider, K., Stengel, D., Strecker, R. (2014): The fish embryo test (FET): origin, applications, and future. Environmental Science and Pollution Research: 1–15. Carlsson, G,. Patring, J., Kreuger, J., Norrgren, L., Oskarsson, A. (2013): Toxicity of 15 veterinary pharmaceuticals in zebrafish (Danio rerio) embryos. Aquatic Toxicology, 126: 30– 41. DIN (2001): German standard methods for the examination of water, waste water and sludge—subanimal testing (group T)—part 6:toxicity to fish. Determination of the non-acute138


poisonous effect of waste water to fish eggs by dilution limits (T 6). DIN 38415–6; German Standardization Organization EFSA (2005): Opinion of the Scientific Panel on Animal Health and Welfare on a request from the Commission related to the aspects of the biology and welfare of animals used for experimental and other scientific purposes (EFSA-Q-2004-105). EFSA Journal, 292: 1–46. EU (2006): Regulation (EC) No 1907/2006 of the European Parliament and of the Council of 18 December 2006 concerning the Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals (REACH). Official Journal of the European Union, L 396: 1–849. EU (2010):Directive 2010/63/EU of the European Parliament and of the Council of 22 September 2010 on the protection of animals used for scientific purposes. Office Journal of the European Union, L 276: 33–79. Hill, AJ., Teraoka, H., Heideman, W., Peterson, RE. (2005): Zebrafish as a model vertebrate for investigations chemical toxicity. Toxicological Sciences, 86: 6–19. ISO (2007): Water quality—determination of the acute toxicity of waste water to zebrafish eggs (Danio rerio), ISO 15088 Kimmel, CB., Ballard, WW., Kimmel, SR., Ullmann, B., Schilling, TF. (1995): Stages of embryonic development of the zebrafish. Developmental Dynamics, 203: 253–310. Lammer, E., Carr, GJ., Wendler, K., Rawlings, JM., Belanger, SE., Braunbeck, T. (2009): Is the fish embryo toxicity test (FET) with zebrafish (Danio rerio) a potential alternative for the acute toxicity test? Comparative Biochemistry and Physiology, 149: 196–209. Nagel, R. (1993): Fish and environmental chemicals – a critical evaluation of tests. In Braunbeck, T., Hanke, W., Segner, H. (eds.), Fish-Ecotoxicology and Ecophysiology. Weinhem. VCH. 147–156. Nagel, R. (2002): DarT: The embryo test with zebrafish Danio rerio – a general model in ecotoxicology and toxicology. ALTEX 19, 38–48. OECD (2013): OECD Guidelines for the testing of chemicals. Section 2:effects on biotic systems test no. 236: Fish embryo acute toxicity (FET) test. Paris, France: Organization for Economic Cooperation and Development. Oxendine, SL., Cowden, J., Hinton, DE., Padilla, S. (2006): Adapting the medaka embryo essay to a high-throuhgput approach for developmental toxicity testing. Neurotoxicology, 27: 840–845. Russell, WMS., Burch, RL. (1959): The principles of humane experimental technique. Menthuen, London. 238 pp. Selderslaghs, IWT., Van Rompay AR., De Coen W., Witters, HE. (2009): Development of a screening assay to identify teratogenic and embryotoxic chemicals using the zebrafish embryo. Reproductive toxikology, 28: 308–320. Scholz, S., Sela, E., Blaha, L., Braunbeck, T., Galay-Burgos, M., García-Franco, M., Guinea, J., Klüver, N., Schirmer, K., Tanneberger, K. et al. (2013): A European perspective on alternatives to animal testing for environmental hazard identification and risk assessment. Regulatory Toxicology and Pharmacology, 67: 506–530. Schulte, C., Nagel, L. (1994): Testing acute toxicity in the embryo of zebrafish, Brachydanio rerio, as an alternative to the acute fish test: Preliminary results. ATLA, 20: 12–19. Strähle, U., Scholz, S., Geisler, R., Greiner, P., Hollert, H., Rastegar, S., Schumacher, A., Selderslaghs, I., Weiss, C., Witters, H., Braunbeck, T (2012): Zebrafish embryos as an alternative to animal experiments–A commentary on the definition of the onset of protected life stages in animal welfare regulations. Reproductive Toxicology, 33: 128–132.

139


INFORMACE K BULLETINU „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT - SITUACE V ROCE 2014“ INFORMATION TO BULLETIN ”ANIMAL PROTECTION PROGRAMME - SITUATION IN 2014“ Zbyněk Semerád1, Simona Ninčáková1*, Aurika Smolová1, Jiří Dousek1, Oldřich Valcl1, Jiří Novák2, Kateřina Konečná2 1

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy - odbor ochrany zdraví a pohody zvířat, ČR, 2 Ministerstvo zemědělství - oddělení ochrany zvířat, ČR 1

Central Veterinary Administration of the State Veterinary Administration - Department of Animal Health and Welfare, Czech Republic, 2 Ministry of Agriculture - Animal Welfare Unit, Czech Republic

Summary Central Veterinary Administration of the State Veterinary Administration in the field of animal protection draws up and implements the animal protection programme and manages, monitors and evaluates these activities. Based on the provisions of the legislation and the uniform methodology the "ANIMAL PROTECTION PROGRAMME" was annually processed and evaluated up to 2013. At present, there has been a change in methodology in the organization of activities and in processing evaluation documents. Now, the activities are based on the “Multi-annual Plan of Inspections” and the methodology to monitor compliance "Cross Compliance in the area of animal welfare" whose number and type was determined by the risk analysis. The multi-annual national plan of inspections defines minimum annual frequency of inspections or minimum percentage of inspected entities out of the total. Information on the control activities in the field of animal protection and welfare are published on the Internet at http://eagri.cz/ and http://www.svscr.cz/. Key words: Animal Welfare, Animal Protection Programme, Czech Welfare Act, veterinary inspection Souhrn Ústřední veterinární správa SVS na úseku ochrany zvířat zpracovává a realizuje program ochrany zvířat a uvedenou činnost řídí, kontroluje a vyhodnocuje. Podle ustanovení právních předpisů a podle jednotné metodiky byl do roku 2013 každoročně zpracováván a vyhodnocován „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT”. V současnosti došlo ke změně metodiky v organizaci činnosti i ve zpracovávání hodnotících dokumentů. Nově je základem činnosti „Víceletý plán kontrol“ a metodika kontroly podmíněnosti „Cross Compliance v oblasti dobrých životních podmínek zvířat”, jejichž počet a typ byl stanoven na základě centrálně provedené analýzy rizika. Víceletý národní plán kontrol tak systémově stanoví minimální roční frekvenci kontrol nebo minimální procento kontrolovaných subjektů z celkového počtu. Informace o kontrolní činnosti SVS v oblasti ochrany zvířat a péče o jejich pohodu budou zveřejňovány na internetu MZe (http://eagri.cz/) a SVS (http://www.svscr.cz/). Klíčová slova: welfare zvířat, program ochrany zvířat, zákon na ochranu zvířat proti týrání, veterinární dozor

*



Úvod V České republice (ČR) platí zákon. č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákon č. 246/1992 Sb.“), který byl schválen 15. 4. 1992 Českou národní radou a následně byl dále novelizován a harmonizován s právními předpisy Evropské unie (EU). Podle tohoto zákona Ministerstvo zemědělství (MZe), řídí výkon státní správy na tomto úseku, projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů ochrany hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v zájmových chovech a volně žijících zvířat, včetně zvířat v zoologických zahradách, a předkládá příslušným státním orgánům návrhy na nezbytná opatření. Podle uvedeného zákona a v souladu s přímo použitelnými předpisy (EU) Ústřední veterinární správa (UVS) Státní veterinární správy (SVS) na úseku ochrany zvířat zpracovává a realizuje program ochrany zvířat a uvedenou činnost řídí, kontroluje a vyhodnocuje. Místně příslušné krajské veterinární správy a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa SVS (dále jen „KVS“) na úseku ochrany zvířat a péči o jejich pohodu vykonávají dozor nad dodržováním povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám. Na základě kontrolního zjištění mohou KVS v případě porušení právních předpisů na úseku ochrany zvířat proti týrání vydávat rozhodnutí o závazném pokynu k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolovat jejich odstranění. K projednávání přestupků, správních deliktů a zvláštních opatření vyplývajících z porušení povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým nebo právnickým osobám na úseku ochrany zvířat podávají podněty a závazná odborná vyjádření obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (ORP), které projednávají a ukládají příslušné sankce nebo zvláštní opatření. ORP zpětně informuji KVS o výsledcích správního řízení. Trvalou snahou SVS je uvedenou činnost analyzovat a zvýšit efektivnost dozorových akcí (např. spojováním odborných činností) a tím snížit jejich počet a zvýšit účinnost. Vyšetřování trestné činnosti na daném úseku provádí Policie ČR v součinnosti se státním zastupitelstvím a posouzení přísluší soudům. Zpráva o uvedené činnosti, včetně informací o využití pokusných zvířat, je základem předkládané informace. Pro zachování kontinuity informace obsahuje přehled právních předpisů, soubor tabulek, grafů a map. Podle ustanovení zákona č. 246/1992 Sb. a předpisů EU byl podle jednotné metodiky do roku 2013 každoročně zpracováván a vyhodnocován „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT” publikovaný v českoanglické verzi jako bulletin SVS č. 4 (viz www.svscr.cz – ochrana zvířat). V současnosti došlo ke změně metodiky v organizaci činnosti i ve zpracovávání hodnotících dokumentů. Základem činnosti se stal „Víceletý plán kontrol“ (VPK) a metodika kontroly podmíněnosti „Cross Compliance v oblasti dobrých životních podmínek zvířat” (CC). Počet a typ akcí byl stanoven na základě centrálně provedené analýzy rizika. Víceletý národní plán kontrol tak systémově stanoví minimální roční frekvenci kontrol nebo minimální procento kontrolovaných subjektů z celkového počtu. Metodika „Výročních zpráv“ od tohoto roku má být nově upravena i podle rozhodnutí Evropské komise č. 2014/11/EU. Pro komplexnost je třeba uvést, že MZe spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy, Akademií věd České republiky, vysokými školami a právnickými osobami zabývajícími se ochranou nebo chovem zvířat, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat. Pro tuto činnost MZe zřídilo od 1. ledna 2009 v rámci odboru živočišných komodit oddělení ochrany zvířat. Po této organizační změně se stala Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ), složená ze zástupců příslušných státních orgánů a reprezentantů nevládních organizací, poradním orgánem ministra zemědělství. MZe ve stejném období zřídilo výbor pro ochranu zvířat používaných pro vědecké účely. Tento výbor, který není součástí ÚKOZ, na úseku ochrany pokusných zvířat přijímá za účelem zamezení opakování pokusů od ostatních členských států EU údaje, které předává orgánům příslušným ke schvalování projektů pokusů a poskytuje jim poradenství, pokud jde o získání, chov a umístění pokusných zvířat, péči o ně a používání pokusných zvířat k pokusům. Podle jednotlivých roků je uveden přehled podle údajů 141


Ministerstva spravedlnosti, podle kterého bylo pro týrání zvířat celkem od roku 1993 do konce rok 2014 stíháno 732 a odsouzeno 454 osob. V přehledu jsou uváděny sankce uložené k dané problematice ve správním řízení v roce 2014. S využitím metodiky VPK a podle skupin zvířat je také v jednotlivých kapitolách analyzována dozorová činnost. Přehledy o sledovaném období od roku 1994 jsou uvedeny v grafech a vybraných tabulkách (např. počty kontrol, počty a druhy zvířat použitých v pokusech). Podle získaných zkušeností je možné konstatovat, že vzhledem k počtu zjišťovaných nedostatků je trvale nutné věnovat pozornost informacím a vzdělávání chovatelské veřejnosti a dalších osob, s jejichž činností ochrana zvířat a péče o jejich pohodu souvisí. K tomu je možné uvést některé údaje vyhodnocené za celé období. Vzhledem k rozsahu přepravy zvířat, ale i časté personální obměně je významné, že osvědčení o způsobilosti řidiče a průvodce zásilek zvířat, které je požadováno nařízením Rady EU č. 1/2005 4 Informační bulletin Státní veterinární správy, č. 4 / 2015 o ochraně zvířat během přepravy v ČR nově získalo již 405 osob. Kurz pro získání osvědčení o způsobilosti péče o kuřata chovaná na maso, podle § 12 odst. 7 zákona OZT, získali příslušní odborníci prakticky ze všech chovů a v praxi pak těchto 476 osob zajišťuje a kontroluje stanovené požadavky a proškolují o nich ošetřovatele ve svých hospodářstvích. Po třech letech možnosti získání osvědčení pro odborníky zajišťující péči v záchranných stanicích pro handicapovaná zvířata ho již získalo 90 osob. V souladu s realizací Nařízení Rady č. 1099/2009/EU, o ochraně zvířat při usmrcování a souvisejících činnostech bylo proškoleno celkem 323 pracovníků. V kurzech podle § 26 zákona OZT získalo nově v roce 2014 kvalifikaci pro výkon dozoru dalších 38 pracovníků SVS. Po rekvalifikačních kurzech k získání osvědčení pro odborné způsobilé osoby, které budou navrhovat pokusy a projekty pokusů podle § 15d odst. 3 zákona OZT je v současnosti kvalifikováno 1 930 vysokoškoláků s biologicky zaměřeným vzděláním a 474 osob, které mají kvalifikaci podle § 15d odst. 4 zákona OZT. O podmínkách ochrany a pohody zvířat byli školeni i další pracovníci včetně odborných poradců připravovaných MZe. Za účasti zahraničních odborníků proběhla na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (VFU) již 21. konference „Ochrana zvířat a welfare”. Další odborné semináře k problematice welfare proběhly na zemědělských univerzitách v Praze, Brně a Č. Budějovicích. Na výchovné a osvětové práci se podílela i chovatelská zájmová sdružení. Obdobně probíhaly i kurzy pro pracovníky úřadů ORP. Téma pohody zvířat a zajištění minimálních standardů bylo náplní kurzů a seminářů pro chovatele. Řada akcí se zaměřením na welfare zvířat proběhla i při dalších příležitostech. S podporou Senátu parlamentu ČR proběhl seminář k problematice zájmových chovů zvířat, kde byla řešena zejména problematika chovu psů a obchodování s nimi. Nevládní organizace Nadace na ochranu zvířat hodnotila grantové řízení za rok 2013 a k problematice welfare zvířat vypsala další granty k ochraně zájmových zvířat. K dané problematice proběhla konference o bioklimatologii, konference České společnost pro vědu a o laboratorních zvířatech a odborné akce Komise pro alternativní metody k pokusům na zvířatech. Ve spolupráci odborných institucí včetně univerzit probíhaly i akce zaměřené na ochranu zvířat v souvislosti s biodiverzitou a plněním mezinárodních dohod (např. CITES). Úspěšně proběhl seminář ČSOP pro zájemce ze zájmových organizací k problematice ochrany zvířat. Zájmové aktivistické organizace pořádaly propagační akce proti přepravě zvířat do třetích zemí, proti vánočnímu prodeji ryb a se zaměřením na zrušení chovu kožešinových zvířat. V předkládané informaci byly mimo dat získaných z informačního systému SVS použity údaje systému EU TRACES, Integrovaného zemědělského registru MZe a sdělení ministerstva spravedlnosti.

142


Závěr V publikaci jsou předloženy výsledky koordinující činnosti MZe a dalších příslušných státních orgánů i výsledky dozorové činnosti inspektorů SVS za rok 2014. Současně je ve vybraných parametrech v grafech sledován vývoj činnosti od pololetí roku 1993, tj. prakticky za dobu více než 20 let platnosti zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Je předložen seznam platných předpisů a podána informace o vývoji nových právních předpisů v roce 2014 a způsob metodického zajištění dozorové činnosti. Jsou zpracovány a publikovány přehledy požadované EU, a to jak ve vztahu k hodnocení podmínek činností s hospodářskými zvířaty, tak i podle stanovené metodiky hodnocení využití zvířat v pokusech. Předložené výsledky ukazují, že odborný i splečenský zájem věnovaný ochraně zvířat a péči o pohodu hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech, volně žijících zvířat i pokusných zvířat přináší řadu problémů, které přes částečné úspěchy nadále přetrvávají, a je třeba se jim věnovat. Z rozboru výsledků vyplývají tato opatření  Pozornost na úseku ochrany zvířat a péče o jejich pohodu je potřebné soustředit na odborné a organizační zajištění úkolů vyplývajících z jednání na mezinárodní úrovni (v orgánech EU – zejména Stálý veterinární výbor, pracovní skupiny Evropské komise, dále jednání OIE apod.). V rámci diskuzí o vymáhání stávajících předpisů budou příslušným orgánům předkládány další připomínky na základě zkušeností z veterinárního dozoru v rámci ČR.  SVS bude při své činnosti nadále vycházet z „Akčního plánu ES v oblasti pohody a ochrany zvířat“ a z trendů vyplývajících z národních potřeb a požadavků.  Při provádění stávajících národních předpisů budou uplatňovány požadavky v návaznosti na legislativu EU, především na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, na směrnici EP a RE č. 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, a směrnici Rady 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat. Konkrétní činnost se zaměří na vymáhání právních předpisů (vyhlášek) v souladu se zmocněními zákona č. 246/1992 Sb. a vydání a novelizaci pokynů pro činnost inspektorů KVS.  Na základě výsledků kontrol v chovech hospodářských zvířat, případně podle rizik stanovených v ostatních oblastech budou v rámci analýzy rizika upravena, případně stanovena další kritéria, která jsou významná pro péči o pohodu zvířat. Trendem bude snížení počtu plánovaných kontrol, aby se zvětšil prostor pro neplánované kontroly v odůvodněných případech. Je potřebné klást důraz na kvalitu a efektivitu prováděných kontrol a na ukládání nápravných opatření a provádění následných kontrol v případě zjištění nedostatků.  V dalších oblastech péče o pohodu zvířat jsou stanoveny frekvence kontrol u jednotlivých druhů subjektů. Na základě různých parametrů, s přihlédnutím k výsledkům kontrol předešlých a ke znalostem místních specifik bude upraven plán vybraných subjektů pro konkrétní pracoviště KVS pro rok 2015.  Pro rok 2015 pokračují kontroly požadavků Cross compliance (křížové shody) v oblasti dobrých životních podmínek zvířat v souladu s čl. 124 odst. 5 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a je základní podmínkou pro poskytování přímých plateb a podpor. Jedná se o kontrolní požadavky vycházející ze směrnice Rady 2008/119/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat, směrnice Rady 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat 143










   

a směrnice Rady 98/58/ES, o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Veškeré kontrolované požadavky výše uvedených směrnic jsou implementovány v zákoně č. 246/1992 Sb. a ve vyhlášce č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Pro rok 2015 bude aktualizována metodika týkající se provádění výše uvedených kontrol. V roce 2015 budou dále probíhat kontroly u projektů předložených v rámci Programu rozvoje venkova (opatření I. 1.1 Modernizace zemědělských podniků a opatření I. 3.2 Zahájení činnosti mladých 32 Informační bulletin Státní veterinární správy, č. 4 / 2015 zemědělců). Dále bude pokračovat příprava a realizace nových dotačních titulů v oblasti dobrých podmínek zvířat včetně stanovení plánu a metodiky pro místní šetření a delegované kontroly. MZe a SVS ve spolupráci s dalšími zainteresovanými stranami (provozovatelé, školicí střediska) budou reflektovat doporučení kontrolní mise DG(SANCO)/2014-7060 (ochrana zvířat při porážení na jatkách a při souvisejících činnostech) a realizovat jednotlivé body akčního plánu. SVS zabezpečí ověřování plnění podmínek dozoru nad ochranou zvířat a jejich pohody na KVS; kontroly budou realizovány podle Programu OZ, podle plánu „Směrnice k provádění auditu systému úředních kontrol SVS“ a na základě aktuálních potřeb. SVS bude analyzovat a vyhodnotí Program OZ na poradách hlavních inspektorů KVS pro péči o pohodu zvířat. Orgánům EU budou zaslány informace o vyhodnocení kontrolní činnosti na úseku chovu hospodářských zvířat, přepravy zvířat a úkonech spojených s depopulací. SVS v roce 2015 zajistí průběžnou aktualizaci a možné vylepšení v zavedeném modulu IS SVS Klient – Welfare a podklady pro tvorbu nového IS SVS. SVS bude pokračovat ve vzájemné komunikaci se zástupci odpovědných orgánů členských států EU v oblasti přepravy zvířat, obchodování se zvířaty a v dalších oblastech. SVS bude pokračovat v nastoleném dialogu s nevládním sektorem s cílem zajistit účinnější provádění legislativy a případnou přípravu nových předpisů, nebo úpravu stávajících požadavků na základě trendů vyplývajících z aktuálních potřeb. Bude využíváno dostupných informací a osvětová činnost bude poskytována pro potřeby občanů i chovatelů. Informace o kontrolní činnosti SVS v oblasti ochrany zvířat a péče o jejich pohodu budou zveřejňovány na internetu: MZe: http://eagri.cz/ SVS: http://www.svscr.cz/

144


Tabulka č. 1.

145


Tabulka č. 2.

146


DERMATOLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ U ČISTOKREVNÝCH PSŮ A KŘÍŽENCŮ THE DERMATOLOGICAL DISEASES IN PUREBRED AND CROSSBRED DOGS Veronika Strnadová, Ivana Gardiánová* Demonstrační a experimentální pracoviště FAPPZ ČZU v Praze, ČR Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic Summary The skin is an important part of the body with numerous features. There can be a skin disease, whether hereditary or acquired based throughout life. Identifying the presence of dermatological disease, whether hereditary or character non-hereditary was carried out using a questionnaire survey. Evaluated the incidence of disease in dogs and especially share a distinction between disease pedigree dogs and hybrids. Summary data were obtained from 416 dogs. The investigation found that purebred dogs have the highest proportion of demodicosis and ear diseases while hybrids have primarily diseases of the ears. Comparing the two categories, it was found that purebred females are more affected by dermatologic diseases than female hybrids. The total difference between the two groups for both sexes was not statistically significant. It was found that for a more accurate assessment there is a need of more extensive studies conducted in all age groups, across all breeds and sizes of hybrids. Keywords: skin disease, crossbred dog, purebreed dog, susceptibility Souhrn Kůže je důležitou částí těla s řadou funkcí. Mohou se na ní vyskytnout onemocnění, dědičně založená nebo získaná v průběhu života. Zjišťoval se výskyt dermatologických onemocnění u psů (mezi čistokrevnými psy a kříženci) pomocí dotazníkového šetření. Celkem byla získána data o 416 psech. Čistokrevní psi měli nejvyšší zastoupení demodikózy a ušních onemocnění, zatímco kříženci měli především onemocnění uší. Porovnáním obou pohlaví bylo zjištěno, že čistokrevné feny jsou více zatíženy dermatologickými onemocněními než feny kříženců. Klíčová slova: kožní onemocnění, psí kříženec, čistokrevný pes, náchylnost Úvod Dermatologická onemocnění psů jsou ve veterinární praxi hojně zastoupena. Na jejich vznik má vliv genetické založení, způsob chovu, prevence a léčení. Z tohoto hlediska je důležitý výzkum CNV (copy number variation – variabilní počet kopií), který v psím genomu tvoří variabilní počet kopií, jež ovlivňují např. zvrásnění kůže, „ridge“ a krátké nohy. Pravděpodobně mohou za genetické choroby (Alvarez and Akey, 2012). Existuje pravděpodobně více než 200 geneticky podmíněných chorob psů, založených spíše na monogenní dědičnosti, cca 70 % je autozomálně recesivní (Patterson, 1980). Vznik geneticky podmíněných onemocnění u čistokrevných psů má především na svědomí dlouhodobé cílené šlechtění na určitou velikost těla, typ osrstění, speciální chování. Příkladem dle Ubbink et al. (1998) je nizozemská plemenná kniha, kdy po období 30 let k chovu přispělo cca 5 % jedinců z populace plemene. Tato úzká populace může plemeno ovlivnit kladně, ale také především záporně. Ne všechna geneticky podmíněná onemocnění jsou vázána na čistokrevné psy. Ve veterinární praxi se často objevují vrozené kosterní vady a různé monogenní poruchy *



kříženců, což naznačuje vady spíše mutačně heterogenní (Ruvinsky and Sampson, 2001). Jsou stále důležité nové poznatky a techniky zkoumání přenosu dědičných onemocnění a dokumentace u veterinářů, pomáhající odhalovat chromozomální abnormality nebo interakci mezi mnoha geny a exogenními faktory jako příčinu dědičných kožních chorob (Zanna and Abramo, 2010). Důležitá je i kontrola kříženců. Např. náchylnost k alergickým onemocněním u jednotlivých plemen je nejasná. Může to být tím, že nemoci byly zkoumány jen u některých plemen (Yamashita et al., 2002; Kurata et al., 2004). Často se u výzkumů vyskytují oblíbená, popř. místně chovaná plemena (zlatý retrívr, labrador, kokršpaněl, německý ovčák, yorkšírský teriér) nebo společenská plemena (pudl, west highland teriér, boxer) (Stenshamn et al., 2006; Zur et al., 2002). Materiál a metodika Pro získání informací o výskytu dermatologických onemocnění mezi kříženci a čistokrevnými psy, byl vypracován dotazník předložený na několika veterinárních klinikách. Dotazník sestával z 15 otázek. Byla získána data o 416 psech. Celkové vyhodnocení dotazníku bylo realizováno pomocí samotného formuláře Google Drive, dále pak základní hodnocení v editoru Microsoft Excel. Výsledky a diskuze Celkový počet psů byl 416 (cca 58 % čistokrevných psů a 42 % kříženců). Průměrný věk se u psů v obou skupinách, u nichž se objevil problém, pohyboval do 6 let. Podle Scott et al. (2001) se atopická dermatitida vyskytuje nejčastěji od 1 roku do 3 let věku psa, dle Zur et al. (2002) věk nehrál žádnou roli. Pro většinu onemocnění je nejrizikovější období od 6 měsíce (cca do 10 jedinců) do 2 let věku (cca 20 jedinců) psa bez rozlišení čistokrevnosti. Značný nárůst projevu byl u čistokrevných psů, nad 15 jedinců onemocnělo kolem 2 roku věku. Nemocných bylo přes 30 jedinců v obou skupinách. Více fen s průkazem původu 60 % trpělo dermatologickými onemocněními, oproti fenám kříženců (50 %) a psům obou skupin. Dle (Chen et al., 2012) by na demodikózu nemělo mít vliv pohlaví ani věk, ale Mueller et al. (2012) uvádí komplikace v léčbě při hárání fen. V průzkumu bylo 60 plemen, nejvíce dominoval německý ovčák (8), border kolie (7), americký strafordshirský teriér (7), kolie (7), belgický ovčák malinou (6) a rotvajler (5). U těchto plemen se některá dermatologická onemocnění projevila. Např. Scott et al. (2001) a Gross et al. (2005) zjistili u těchto plemen možné predispozice k demodikóze a atopické dermatitidě. Chronicky nemocných bylo pod 15 % (z toho bylo do 20 % pro obě skupiny), méně chronicky nemocných bylo u čistokrevných psů. U 61 psů byla zjištěna různá onemocnění (30 čistokrevných a 31 kříženců). Nemoci trávicího ústrojí zaujímaly téměř 40 %, onemocnění očí, dýchací soustavy a hormonální poruchy kolem 30 %. Více nemocní jsou čistokrevní psi (nemoci trávicího traktu, nemoci očí). Přímo kožními problémy trpělo méně než 30 % nemocných. Významnou pozici zaujala demodikóza (pod 20 %) a opakované záněty uší (nad 20 %), ostatní nemoci byly pod 10 %. Graf 1 prezentuje rozdíly mezi skupinami. Demodikóza, byla zjištěna u 7 zvířat čistokrevných, ale také u 4 kříženců, její významný podíl může být věkovým rozpětím u nemocných psů (od 6 měsíce do 2 let). Což víceméně koresponduje s výsledky Chen et al. (2012), kdy byli nejčastěji infikováni psi od 1 do 5 let věku. Opakovanými záněty uší trpěli více kříženci než čistokrevní.

148


Graf č. 1. Porovnání četností výskytu kožní onemocnění Několik otázek nastínilo obraz toho, v jakém prostředí jsou psi chováni. Převládal chov v bytě (50 %) a v domě se zahradou (kolem 40 %). Čistokrevní psi v kotci byli chováni o téměř 5 % častěji než kříženci. V těchto prostředích obvykle nastává možnost setkání s velmi častými alergeny, jako jsou roztoči z domácího prachu (Noli et al., 1996), plísně a skladištní roztoči (Kim et al., 2002). Z celkového počtu u méně než 10 % psů si majitelé nebyli jisti, zda pes blechy měl nebo ne. 60 % psů blechy nemělo, 40 % psů blechy mělo. Častěji napadení blechami byli kříženci k 50 %, čistokrevných psů jen necelých 30 %. Majitelé snáze v domácím prostředí objeví napadení blechami. Z hlediska krmení bylo téměř 50 % krmeno granulemi, 20 % vařená strava a krmení konzervami, krmení tzv. přirozenou syrovou stravou „BARF“ 30 %. Čistokrevní psi jsou v téměř 65 % případech především krmeni granulemi, kříženci v 60 %. Kombinaci krmení dává přednost více majitelů čistokrevných psů (15 %) než je tomu u kříženců (10 %). Krmení granulemi, a tím určitá jednostrannost krmení stejně jako zkrmování pamlsků z lidské potravy v cca 35 % může vést k potravní senzitivitě (zjištěna i ve studii), dle Gross et al. (2005) tím u některých i predisponovaných jedinců vede k propuknutí potravní alergie. Až 50 % majitelů má doma více jak jednoho psa. Dále jsou obyvateli domu kočky (140 majitelů) a stejný počet zaujímají další zvířata. Větší „spolubydlení“ s kočkami sebou nese riziko přenosu některých onemocnění, nebo parazitů. Dotazník, který sloužil pro sběr dat, vyplnili z velké části majitelé středních a velkých plemen psů. Z tohoto důvodu analýza téměř nezahrnuje psy menších plemen než border kolie. Závěr Na základě i výsledků této dotazníkové studie porovnávající výskyt dermatologických onemocnění u čistokrevných psů a kříženců nebyl zjištěn výrazný rozdíl. Obě skupiny dosáhly podobných výsledků, především pro onemocnění uší (do 10 psů), výrazné bylo onemocnění demodikózou u čistokrevných psů (cca 10 jedinců), oproti křížencům (do 5 psů). Nemocnost psů čistokrevných s průkazem původu byla vyšší. Výsledky mohou být i přes nevýrazné rozdíly mezi skupinami prospěšné pro budoucí majitele psů, kteří se mohou vyhnout určitým predisponovaným plemenům nebo pro chovatele plemen může být podnětem pro změnu přístupu k chovu a chovným jedincům.

149


Literatura Alvarez,C.E., Akey, J.M. 2012. Copy number variation in the domestic dog. Mammalian Genome 23.144-163. Gross L.T., Ihrke P.J., Walder E.J., Affolter V.K. 2005. Skin disease of the dog and cat, clinical and histopathologic diagnosis. Blackwell Science. 932 p. ISBN: 978-0-632-06452-6. Chen Yi-Zhou, Rui-Qing Lin, Dong-Hui Zhou, Hui-Qun Song, Fen Chen, Zi-Guo Yuan, Xing-Quan Zhu, Ya-Biao Weng, Guang-Hui Zhao. 2012. Prevalence of Demodex infection in pet dogs in Southern China. African Journal of Microbiology Research 6. 1279-1282. Kurata K., Maeda S., Yasunaga S., Masuda K., Sakaguchi M., Ohno K., Tsujimoto H., 2004. Immunological findings in 3 dogs clinically diagnosed with allergic rhinitis. The Journal of Veterinary Medical Science. 25-29. Mueller, R.S., Bensignor, E., Lluı´s Ferrer, Holm, B., Lemarie, S., Paradis, M. and Shipstone M. A. 2012. Treatment of demodicosis in dogs. 2011 clinical practice guidelines. Veterinary Dermatology 23 (2). 86-96. Patterson, D.F. 1980. Genetic defects in purebred dogs. dimensions of and factors contributing to the problem. Pure-Bred Dogs/American Kennel Gazette 99, 36–46. Ruvinsky, A., Sampson, J. 2001. The Genetics of the Dog. CABI Publishing. 564 p. ISBN 085-199-520-9. Scott, D.W.,Miller, W.H., Griffin, C.E. 2001. Muller & Kirk`s Small Animal Dermatology. 6th edn, 608-615 p. Stenshamn, K., Bongcam-Rudloff, E., Salmon, H. N., Nodtvedt, A., Bergvall, K., Hedhammar A., Andersson G. 2006. Evaluation of kallikrein 7 as a disease-causing gene for canine atopic dermatitis using microsatellite-based association mapping. Animal Genetics 37(6). 601-603. Ubbink, G.J., Van de Broek, J., Hazewinkel, H.A. and Rothuizen, J. 1998. Risk estimates for dichotomous genetic disease traits based on a cohort study of relatedness in purebred dog. Veterinary Record 142, 328–331. Yamashita, K., Fujiwara, Ch., Azuma, R., Sawazaki, T., Nakao, Y., Hasegava, A. 2002 Determination of antigenic proteins of housedust mites in 90 dogs suffering from atopic dermatitis. The Journal of Veterinary Medical Science 64 (8). 673-676. Zanna, G., Abramo, F. 2010. Genetic or ereditary diseases of the skin. Veterinaria 24, 45. Zur, G., Ihrke, P.J., White, S.D., Kass, P.H. 2002. Canine atopic dermatitis: a retrospective study of 266 cases examined at the University of California. Davis. 1992-1998. Part I. Clinical features and allergy testing results. Veterinary Dermatology 13(2). 89-102.

150


ETICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKTY ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY ETHICAL AND ENVIRONMENTAL ASPECTS OF LIVESTOCK PRODUCTION Iveta Šedová* Fakulta sociálních studií Masarykovy university, ČR Faculty of Social Studies, Masaryk University, Czech Republic Summary Current consumption of meat and other animal products is unsustainable. In addition to the ethical aspects of livestock production that are related to conditions of livestock breeding there is still increasing discussion about impact on the environment just in connection with the consumption of animal products. The study is based on surveys of these impacts and provides specific numbers as well as comparison of the external costs of livestock production with the production of plant products. The fundamental and most significant problem represents state intervention and subsidies that deform the market and prevent consumers from seeing the real price of meat and other animal products. Key words: livestock production, meat consumption, animal welfare, environment

Souhrn Současná konzumace masa a dalších živočišných produktů je dlouhodobě neudržitelná. Kromě etických aspektů živočišné výroby souvisejících s podmínkami chovu hospodářských zvířat se v souvislosti se spotřebou živočišných produktů čím dál více hovoří o dopadech na životní prostředí. Studie vychází z výzkumů těchto dopadů a přináší konkrétní čísla a srovnání externích nákladů živočišné výroby s výrobou rostlinných produktů. Největší problém představují státní intervence a dotace, které deformují trh, a díky nimž spotřebitelé nevidí skutečnou cenu masa a dalších živočišných produktů. Klíčová slova: živočišná výroba, konzumace masa, welfare zvířat, životní prostředí Úvod Celosvětová spotřeba masa a dalších živočišných produktů setrvale stoupá. Od roku 1950 vzrostla spotřeba masa více než pětkrát (Holm a Jokkala, 2009). Organizace pro výživu a zemědělství při OSN (FAO, 2011) uvádí, že spotřeba drůbežího masa vzrostla od roku 1967 do roku 2007 o 3200%. Mezi roky 1980 a 2010 stoupl počet poražených kuřat z původních 18 miliard na 56 miliard, což znamená nárůst o 272% (FAO, 2013a). Očekává se, že tento trend bude nadále pokračovat, protože kromě vzrůstající konzumace masa obyvatel celého světa se zvyšuje i počet obyvatel na Zemi. Odhaduje se, že do roku 2050 stoupne počet obyvatel planety z dnešních sedmi miliard na devět miliard (de Bakker and Degevos, 2012). Takový nárůst počtu lidí společně s postupným zlepšováním jejich životní úrovně znamená i rapidní zvýšení konzumace masa a dalších živočišných produktů. Například konzumace masa v Číně se zvýšila z přibližně 29 kalorií na den na jednoho člověka v šedesátých letech na současných 450 kalorií na den (FAO, 2014a). Produkce masa v Evropě a Střední Asii vzrostla od roku 2010 do roku 2011 o 2,6 milionů tun, tedy o 4% (kromě drůbeže se nárůst týkal především asijských zemí) (FAO, 2014b).

*



V současné době se jen v České republice chová téměř milion a půl krav a telat, více než jeden a půl milionu prasat a dvacet dva milionů slepic a brojlerů (ČSÚ, 2015). V porovnání s rokem 2011 se spotřeba masa v ČR snížila, a to o 1,2 kg na člověka za rok. Nejčastěji se konzumuje vepřové maso: v roce 2012 dosáhla jeho spotřeba 41,3 kg na člověka za rok, tj. více než 50 % celkové spotřeby masa. Druhým nejčastěji konzumovaným masem je drůbeží maso, které tvoří cca třetinu celkové spotřeby masa (ČSÚ, 2013a). Klesá spotřeba hovězího i vepřového, naopak spotřeba drůbežího masa stoupá (z 13 kg na obyvatele za rok v roce 1995 na 24,3 kg v roce 2013) (ČSÚ, 2013b). Vzrůstá také spotřeba mléčných výrobků. Například spotřeba sýrů se od roku 1995 téměř zdvojnásobila (z původních 6,5 l na obyvatele za rok v roce 1995 na 12,7 l v roce 2013). Také spotřeba mléka se v posledních letech zvyšuje (z 50,6 l v roce 2007 na 60,5 l v roce 2013). EU je přitom jedním z největších producentů mléka. 8 – 9% mléčných produktů se vyváží i do zemí třetího světa, čímž se EU mimo jiné podílí na propadu tamnějších ekonomik. Mléka se nadojí více, než je potřeba a výrobní náklady jsou vyšší, než výkupní cena, proto EU zemědělství dotuje a finančně podporuje i vývoz mléčných výrobků (Štafová in Hub, 2012). ČR ročně vyváží 180 milionů vajec a dováží 700 milionů, většinou z Polska, Litvy a Rakouska. V roce 2006 činila průměrná spotřeba 249 vajec na člověka v ČR, v EU je průměr 220 vajec (Nadace na ochranu zvířat, 2008). Naprostá většina živočišných produktů konzumovaných v Evropě pochází z továrních hal, v nichž místo strojů zaujímají zvířata. Důsledky této velkovýroby se netýkají jen životní pohody zvířat, ale celkového dopadu na životní prostředí a na zdraví lidí. Následkem intenzifikace živočišné výroby dochází k rozsáhlému znečištění ovzduší, vody a půdy, ovlivňování klimatu, úbytku deštných pralesů a narušení biodiverzity. Dalším důsledkem jsou negativní dopady živočišné výroby na zdraví lidí a na celou společnost. Nadměrná konzumace masa v západních zemích a průmyslová výroba živočišných výrobků ohrožují soběstačnost drobných zemědělců a přispívají k podvýživě obyvatel zemí třetího světa z důvodu zkrmování vypěstovaných plodin hospodářským zvířatům. Dopady živočišné výroby na životní prostředí Přestože je produkce živočišných výrobků zodpovědná za nedostatek potravin a vody pro obyvatele třetích zemí nebo za deforestrifikaci rozsáhlých ploch například v Jižní Americe, do nedávné doby nebyla dávána do souvislosti s konzumací masa a příčiny i řešení zmíněných problémů se hledaly jinde. Fakta jsou přitom alarmující: podle FAO (2006a) je 70 % původně zalesněného území Amazonie nyní vykáceno a přeměněno na pastaviny a velká část zbývajícího území je využívána na pěstování obilí pro výkrm hospodářských zvířat. 70 % půdy v suchých oblastech celého světa je kvůli nadměrnému zemědělskému využívání degradováno. Zemědělství je také největším znečišťovatelem vody, je zodpovědné za dvě třetiny veškerého antropogenního amoniaku, který přispívá ke kyselým dešťům a je jednou z hlavních příčin úbytku biodiverzity. Živočišná výroba nyní využívá celých 30% z celkové plochy pevniny na Zemi. Většinu této plochy zabírají stálé pastviny, ale toto číslo zahrnuje také asi 33% z celosvětové plochy orné půdy, která se využívá pro pěstování krmiva (FAO, 2006b). Pro lepší představu lze uvést konkrétní příklad: jeden hamburger představuje ztrátu pěti čtverečních metrů pralesa, spotřebu 810 litrů vody a znečištění skoro šesti kilogramy výkalů (Čejka in Hub, 2012). Emise skleníkových plynů ze zemědělství zahrnující rostlinnou a živočišnou výrobu, lesnictví a s tím spojené využití půdy přispívají významnou částí k celkovým emisim produkovaným lidmi. Uvádí se, že živočišná výroba je zodpovědná za produkci skleníkových plynů z 18 %, což je více, než emise z veškeré dopravy (včetně letecké), která k produkci skleníkových plynů přispívá 13 % (FAO, 2006a). Chov dobytka přispívá ke klimatické změně produkcí 152


skleníkových plynů, a to přímou fermentací, ale i nepřímo prostřednictvím deforestace a dalšími činnostmi spojenými s produkcí živočišných potravin. Skleníkové plyny jsou produkovány ve všech stupních produkce živočišných potravin: emise z krmiva a pastvy jsou spojeny s aplikací chemických látek a pesticidiů, ztrátou původní půdy i s dopravou. Výkaly jako vedlejší produkt živočišné výroby jsou zdrojem obrovského množství metanu. Porážka zvířat, zpracování masa a jeho transport jsou zdrojem dalších emisí spojených s používáním fosilních paliv a s rozvojem infrastruktury (FAO, 2013a). Živočišná výroba vytváří 65 % z celkového celosvětového objemu emisí oxidů dusíku, přičemž tyto plyny mají 296x silnější vliv na skleníkový efekt, než CO2. Většina těchto plynů se uvolňuje z hnoje (FAO, 2006b). Zemědělství je považováno za největšího odběratele vody. Podle některých vědců spotřebovává zemědělství 92% čerstvé vody (Gerbens-Leenes a kol., 2013). Z vody spotřebovávané na zemědělské účely jsou přitom pouze 2% určena na pití pro hospodářská zvířata a zbylých 98% vody se spotřebuje na pěstování krmiva (Pimentel et. al., 2004). Na produkci 1 l mléka je potřeba asi 1000 l vody, na 1 kg kuřecího masa 4000 l vody, na 1 kg vepřového 6000 l vody a na 1 kg hovězího přes 15 000 l vody. Pro srovnání lze uvést, že na vypěstování 1 kg obilí je potřeba 1800 l (Mekonnen and Hoekstra, 2010) nebo podle jiných vědců pouze 900 l (Pimentel, 1997) nebo 300 - 500 l vody na vypěstování 1 kg brambor (Mekonnen and Hoekstra, 2010; Pimentel, 1997). Pouze 4% vodní stopy způsobené lidmi vzniká z využití vody v domácnostech (Hoekstra, 2012). To znamená, že snažit se šetřit vodou při domácím užití (sprcha, mytí nádobí, splachování toalety) má mnohem menší pozitivní dopad na spotřebu vody než snížení konzumace masa. Průměrná vodní stopa hovězího masa je dvacetkrát větší než vodní stopa obilí. Také mléko nebo vejce mají tuto hodnotu jeden a půl krát vyšší než například luštěniny. Vodní stopa z živočišné výroby je tedy několikanásobně vyšší než vodní stopa výroby rostlinné. Vědci předpokládají, že nárůst spotřeby živočišných produktů tak bude v budoucnu představovat velký tlak na světové zásoby vody (Gerbens-Leenes a kol., 2013). Již dnes trpí vážným nedostatkem vody téměř osmdesát zemí na světě a tento počet stále stoupá. Krom toho je současný systém intenzivní živočišné výroby zdrojem znečištění vod, a to samotnými výkaly, ale i chemickými látkami, antibiotiky a hormony. Další problémy spojené s chovem hospodářských zvířat souvisí využitím a degradací půdy, neefektivním využitím energie a s dopravou. Například 1 akr půdy může vyprodukovat 82 kg hovězího masa nebo 10 000 kg brambor (Hub, 2012). Živočišná výroba je tedy velmi neefektivní. Z 11 kg bílkovin, které zkrmí tele, zůstane pro člověka po snězení hovězího jen 0,5 kg bílkovin. Z masa tak člověk získá jen 5% toho, co vložil do jeho produkce (Singer, 2001). Hospodářská zvířata jsou krmena především sójou a kukuřicí pěstovanou převážně v Jižní Americe. V Brazílii se zvýšila produkce sóji od roku 1965 do roku 1997 celkem pětkrát. Tato sója je dovážena především do Evropy, kde je zkrmována dobytkem a odkud se vyváží především mléčné produkty zpět do Brazílie. Přebytky prudkce živočišných potravin jsou vyváženy do zemí třetího světa (Holm a Jokkala). Doprava s tím spojená má opět negativní vliv na životní prostředí a na změny klimatu. Dalším problémem je kontaminace půdy nadměrným hnojením zvyšujícím kyselost půdy, a antibiotiky, které se vsakují do půdy z výkalů. Chov hospodářských zvířat přispívá také ke ztrátě biodiverzity. Podle FAO (2006b) jsou chovy hospodářských zvířat příčinou toho, že je vážně narušeno 15 z celkem 24 důležitých prvků ekosystémů. Maso a masné výrobky jsou energeticky nejnáročnější potraviny, a to především při intenzivní živočišné výrobě z důvodu spotřeby energie a vody pro výrobu krmiv pro zvířata (Haan a kol., 2001). Další energie je potřeba na porážku, zpracování a úpravu masa (Holm a Jokkala). 153


Prudkce živočišných výrobků je tedy velmi neefektivní, souvisí s množstvím negativních dopadů na životní prostředí a je také nákladná. Běžný spotřebitel skutečné náklady na živočišnou výrobu neplatí, protože v mnoha západních zemích je zemědělství státně dotováno. Etické aspekty spojené s produkcí masných a dalších živočišných výrobků Průmyslová produkce masa souvisí s negativním dopadem na život zvířat chovaných v továrních halách. Zvířata jsou zde redukována z živých bytostí na výrobní jednotky, jejichž jediným úkolem je produkce masa a dalších živočišných produktů. Zvířata jsou chována v podmínkách, které absolutně neodpovídají jejich etologickým potřebám, což se projevuje na jejich zdraví i psychice. V těchto nevyhovujících podmínkách je navíc chováno obrovské množství zvířat, což vede některé sociology a historiky k přirovnání velkochovů ke koncentračním táborům (Bauman, 2003; Patterson, 2003; Sax, 2003). Jen v USA je každou hodinu zabit více než jeden milion hospodářských zvířat, celkem asi 26 milionů denně (Čejka in Hub, 2012). V dnešní době je již považováno za samozřejmé, že zvířata mohou pociťovat bolest, úzkost nebo strach, což je podloženo vědeckými výzkumy (De Grazia and Rowan, 1991; Chapouthier, 2013; Chandroo et al., 2004). Již v sedmdesátých letech minulého století popsal ve své knize Osvobození zvířat (2001) Peter Singer studie, v kterých bylo dokázáno, že zvířata trpí nejen fyzickou bolestí („v Británii došly tři na sobě nezávislé vládní komise, zabývající se záležitostmi zvířat, k závěru, že živočichové bolest cítí”), ale i strachem, úzkostí a stresem. Zvířata jsou zabíjena v mladém věku (například slepice se může dožít sedmi let, brojleři jsou ale poráženi ve věku 7 týdnů; také krávy se mohou dožívat dvaceti let, ale na jatkách skončí většinou v pěti letech) a často se v úzkých klecích za celý život nemohou ani otočit (Singer, 2001). Příkladem také mohou být praktiky vynalezené v 50. letech v Holandsku, kde místní farmáři přišli na to, jak nechat telata déle žít tak, aby jim maso neztmavlo a neztvrdlo a bylo tedy lépe prodejné. Telata žila zcela bez trávy a tedy i bez vlákniny a železa po dobu 16 týdnů (odstavena od krávy jsou již třetí nebo čtvrtý den, aby mléko produkované krávou pro tele mohlo být prodáno do obchodů) a jsou udržována stále hladová v prostoru, v kterém si nemohou ani lehnout s nataženýma nohama (Singer, 2001). Přestože by měla být zajištěna rychlá a bezbolestná smrt, kohoutci jsou často rozemleti zaživa (Singer, 2001) a podle výzkumu provedeného ve Velké Británii jsou dvě z pěti slepic při odstraňování peří v parní lázni při plném vědomí (Čejka, 2010). Farm Animal Welfare Council (FAWC) definoval pět svobod zvířat: svobodu od hladu a žízně, svobodu od nepohodlí, svobodu od bolesti, zranění nebo nemoci, svobodu vyjádřit své normální chování a svobodu od strachu a tísně (Spedding, 2010). Těchto pět svobod však v průmyslovém chovu hospodářských zvířat není zajištěno. Obecně se předpokládá, že lepší welfare znamená vyšší náklady, vždy to tak ale být nemusí. Do intenzivních průmyslových chovů totiž často nejsou započítány externí náklady na léky a antibiotika pro zvířata (Spedding, 2010). Rozsáhlý výzkum veřejného mínění Eurobarometr (2005) provedený ve všech členských státech EU ukázal, že polovina lidí při nákupu živočišných produktů neuvažuje nad životní pohodou zvířat. Česká a Slovenská republika se v tomto žebříčku umístily jako poslední, o pohodu hospodářských zvířat se podle průzkumu nezajímá tři čtvrtě spotřebitelů. Problém je i s etiketami, které by měli lidi informovat o původu produktu. Polovina lidí v EU však uvedla, že z etiket na výrobcích nepozná, zda bylo zvíře chováno v dobrém prostředí. V České republice údaje z etiket nepozná dokonce 82% lidí, podobně i na Slovensku a v Polsku. Potvrzuje to i výzkum Nadace na ochranu zvířat provedený v roce 2008: 82% lidí visegrádské čtyřky nedokáže identifikovat bio výrobky, které by měly být ekologických chovů. Výzkumy byly provedeny před několika lety, situace může být dnes o něco odlišnější, 154


přesto lze předpokládat, že za tak krátkou dobu k zásadním změnám nedošlo. Kromě dopadů na život zvířat má živočišná výroba negativní důsledky i pro lidskou společnost. Dle statistik FAO trpí v současné době hladem každý osmý člověk na světě (2013) a téměř třetina všech lidí na světě trpí podvýživou (2012). Přestože se dvě třetiny světové populace hospodářských zvířat nacházejí v rozvojových zemích, téměř miliarda lidí trpí v těchto zemích hlady (Haan a kol., 1998). Živočišná výroba se z rozvinutých zemí stále více přesouvá do zemí třetího světa. Tím ubývá půdy, která by mohla být využita k pěstování plodin pro místní obyvatele. Vyprodukované masné a mléčné výrobky jsou kvůli finanční nedostupnosti místními konzumovány jen minimálně a většina produktů je exportována zpět na Západ. Přibližně 80 % světové produkce kukuřice a sóji (Nierenberg a Mastny, 2005) a více než třetina světové sklizně obilnin (Haan a kol., 1998) jsou využity jako krmivo pro hospodářská zvířata. Živočišná výroba se také čím dál více monopolizuje. Například v USA kontrolují 95% trhu s brojlery pouze tři firmy a přibližně 94 % trhu nosnic kontrolují jen dvě firmy (Chemnitz, 2014). Dalším sociálním nedostatkem intenzivní živočišné výroby je to, že vzhledem k množství produkce zaměstnává jen malé množství lidí, neboť lidská práce je zde ve velké míře nahrazována kapitálem. V porovnání s extenzivní živočišnou výrobou tedy vytváří mnohem méně pracovních míst (FAO, 2000). Závěr I přes všechna výše uvedená známá fakta dotuje Evropská unie živočišnou výrobu miliardami eur ročně. Velká část těchto peněz podporuje pěstování obilí, a to i obilí sloužícího jako krmivo pro hospodářská zvířata. Další velká část finanční podpory je určena přímo na produkci masa a mléčných výrobků. EU podporuje zemědělce, ale také export produktů a marketing prodeje živočišných produktů. Přímá podpora průmyslové živočišné výroby Evropskou unií činila v roce 2007 celkem 3 500 704 000 euro (Holm and Jokkala). Konzumenti neplatí skutečnou cenu masa. Ta je mnohem vyšší nejen kvůli dotacím, ale také kvůli externím nákladům, které se do výroby živočišných produktů většinou nezapočítávají. Pokud by se zrušily dotace na zemědělství, konzumace živočišných produktů by s největší pravděpodobností klesla. EU by naopak měla podporovat zavedení jednoduchých a jasných známek pro ekologické chovy, které by lidé mohli snadno identifikovat. Zvyšování produkce potravin intenzifikací zemědělství není udržitelné. Využití obilí, sóji a kukuřice pro nasycení lidí namísto hospodářských zvířat je environmentálně a sociálně udržitelnější (Goodland, 1993). Především v západních zemích může být například vodní stopa výrazně snížena změnou stravovacích návyků, omezením konzumace živočišných produktů a redukcí plýtvání a vyhazování jídla. Vedlo by to nejen ke snížení vodní stopy, ale i k omezení emisí skleníkových plynů, zlepšení životní pohody zvířat a zdravotního stavu lidí (Gerben-Leenes, 2013). Nejjednodušším řešením těchto problémů je omezení konzumace masa, což může udělat každý jednotlivec sám. Holm a Jokkala uvádějí, že z jedné třetiny můžeme ovlivnit dopady živočišné výroby jen svou vlastní stravou. Například snížení konzumace živočišných produktů o polovinu může snížit vodní stopu o celých 30% (Mekonnen and Hoekstra, 2010). „Zřeknutí se masa na jeden z deseti dnů by jen ve Spojených státech každým rokem zachránilo život jedné miliardě zvířat“ (Čejka, 2005). Také bývalý hlavní ekonom Světové banky doporučuje omezení konzumace masa, aby se zabránilo produkci velkého množství skleníkových plynů, globálnímu oteplování a nadměrnému plýtvání vody (Stern, 2009). Výstižně tuto situaci vystihl Peter Singer (2001): „Hrajeme kvůli hamburgrům doslova vabank o budoucnost naší planety.“ 155


Literatura de Bakker, E., & Dagevos, H. (2012). Reducing meat consumption in today’s consumer society: questioning the citizen-consumer gap. Journal of Agricultural and Environmental Ethics, 25(6), 877-894. Baumann, Z. (2003). Holocaust a modernita. Praha: Sociologické nakladatelství. ČSÚ (2015). Soupis hospodářských zvířat k 1. 4. 2015. Český statistický úřad [online]. [Cit. 20. 8. 2015]. Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/soupis-hospodarskych-zvirat-k142015. ČSÚ (2013a). Spotřeba potravin klesá. Český statistický úřad [online]. [Cit. 20. 8. 2015]. Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/spotreba_potravin_klesa_20131205. ČSÚ (2013b). Spotřeba potravin – 2013. Český statistický úřad [online]. [Cit. 20. 8. 2015]. Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/spotreba-potravin-2013-de0e4yvg8q. Eurobarometr (2005). Attitudes of Consumers towards the Welfare of Farmed Animals. European Comission. FAO (2000). Lessons from field experiences in the development of monogastric animal production. Dostupné na http://www.fao.org/docrep/004/t0582e/T0582E27.htm. FAO (2006a). Livestock impacts on the environment (2006a). Food and Agriculture Organization of the United Nations [online]. [Cit. 20. 8. 2015]. Dostupné na http://www.fao.org/ag/magazine/0612sp1.htm. FAO (2006b). Livestock's long shadow: environmental issues and options. Food and Agriculture Organization of the United Nations. FAO (2011). World livestock 2011-livestock in food security. Food and Agriculture Organization of the United Nations. FAO (2013a). World Livestock 2013: Changing disease landscapes. Food and Agriculture Organization of the United Nations. FAO (2013b). Tackling Climate Change Through Livestock. Food and Agriculture Organization of the United Nations. FAO (2014a). Food and Nutrition in Numbers: Europe and Central Asia Food and Agriculture. Food and Agriculture Organization of the United Nations. FAO (2014b). Statistical Yearbook. Food and Agriculture Organization of the United Nations. Gerbens-Leenes, P. W., Mekonnen, M. M., & Hoekstra, A. Y. (2013). The water footprint of poultry, pork and beef: A comparative study in different countries and production systems. Water resources and industry, 1, 25-36. Goodland, R. (1997). Environmental sustainability in agriculture: diet matters. Ecological Economics, 23(3), 189-200. DeGrazia, D., & Rowan, A. (1991). Pain, suffering, and anxiety in animals and humans. Theoretical Medicine, 12(3), 193-211. de Haan, C. (Ed.). (2001). Livestock development: implications for rural poverty, the environment, and global food security. World Bank Publications. Hoekstra, A. Y. (2012). The hidden water resource use behind meat and dairy. Animal Frontiers, 2(2), 3-8. Holm, J., & Jokkala, T. The livestock industry and climate. Hub, P. (2012). Neber zvíře do úst aneb Podala snad Eva Adamovi jelito? Tribun EU. Chandroo, K. P., Duncan, I. J., & Moccia, R. D. (2004). Can fish suffer?: perspectives on sentience, pain, fear and stress. Applied Animal Behaviour Science, 86(3), 225-250. Chapouthier, G. (2013). Zvířecí práva. Praha: Triton. Chemnitz, C. (Ed.). (2014). Meat atlas: facts and figures about the animals we eat. HeinrichBöll-Stiftung. Irrigation and Water Use. United States Deparment of Agriculture [online]. [Cit. 20. 8. 2015]. 156


Dostupné na http://www.ers.usda.gov/topics/farm-practices-management/irrigation-wateruse.aspx. Mekonnen, M. M., & Hoekstra, A. Y. (2010). The green, blue and grey water footprint of farm animals and animal products. Nadace na ochranu zvířat (2008). Střední a východní Evropa hledá zodpovědné prodejce: průzkum produkce a prodeje vajec v zemích Visegrádské čtyřky. Nierenberg, D., & Mastny, L. (2005). Happier meals: rethinking the global meat industry (Vol. 171). Worldwatch Institute. Pagnamenta, R. (2009). Climate chief lord Stern: give up meat to save the planet. The Times, October, 27. Dostupné na http://www.thetimes.co.uk/tto/environment/article2144741.ece. Patterson, Ch. (2003). Věčná Treblinka. Praha: Práh. Pimentel, D., Houser, J., Preiss, E., White, O., Fang, H., Mesnick, L., ... & Alpert, S. (1997). Water resources: agriculture, the environment, and society. BioScience, 97-106. Pimentel, D., Berger, B., Filiberto, D., Newton, M., Wolfe, B., Karabinakis, E., ... & Nandagopal, S. (2004). Water resources: agricultural and environmental issues. BioScience, 54(10), 909-918. Sax, B. (2003). Zvířata ve Třetí říši: domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Praha: Dokořán. Singer, P. (2001). Osvobození zvířat. Práh. Spedding, C. (2000). Animal Welfare. Earthscan Publications Ltd. Thornton, P., Herrero, M., & Ericksen, P. (2011). Livestock and climate change. ILRI (International Livestock Research Institute). Livestock exchange Issue Brief, 3.

157


MOLUSKOCIDY DOSTUPNÉ V ČR A JEJICH TOXICITA PRO ZVÍŘATA MOLLUSCICIDES AVAILABLE IN THE CZECH REPUBLIC AND THEIR TOXICITY FOR ANIMALS Zuzana Široká*, Helena Modrá, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This paper summarizes facts about the registered and available molluscicides in the Czech Republic and their risk potential for companion animals as non-target species. Metaldehyde and carbamate based products are already considered dangerous with many cases of poisonings described. Iron based molluscicides are on the other hand presented as those safe for animals. Unfortunately, increasing evidence of their toxicity to animals appeared recently, so the public should be informed about the possible risk connected with their usage. Key words: poisoning, metaldehyde, carbamates, iron based molluscicides Souhrn Příspěvek shrnuje fakta o registrovaných a dostupných moluskocidních přípravcích v ČR a jejich riziku pro domácí zvířata jako necílové organismy. Přípravky s obsahem metaldehydu a karbamátů jsou všeobecně považovány za nebezpečné pro zvířata, a je u nich popsáno mnoho případů otrav. Naopak moluskocidy na bázi železa jsou často prezentovány jako pro zvířata bezpečné. V poslední době se však objevují případy dokumentující toxické působení moluskocidů s obsahem sloučenin železa u zvířat, a proto by měla být veřejnost o možném riziku souvisejícím s jejich použitím informována. Klíčová slova: otrava, metaldehyd, karbamáty, moluskocidy na bázi železa Úvod Moluskocidy jsou přípravky určené k hubení přemnožených slimáků a plžů. Zvýšený výskyt plzáka španělského (Arion lusitanicus) na zemědělských plodinách vede v posledních letech mnoho majitelů zahrad a zemědělce k využívání těchto přípravků. Většina z nich je ale toxická i pro teplokrevné živočichy a představuje časté zdroje otrav. Nové informace o možné toxicitě se ale objevují i pro ty přípravky, které byly ještě donedávna považovány za bezpečné pro necílové druhy zvířat. Účinné moluskocidní látky dostupné v ČR Metaldehyd Metaldehyd se vyskytuje v přípravcích v tekuté, práškové nebo granulované formě. Přípravky jsou obvykle volně prodejné. U nás je nejčastěji používaným přípravkem Vanish Slug pellets, což jsou intenzivně modře zbarvené drobné granulky, které obsahují 4 % metaldehydu. Dále jsou dostupné přípravky Slimax (3 % metaldehydu), Desimo Duo (3 %) a Slimex (2,5 %). V zemědělství jsou používány přípravky Axcela, Clartex Neo, Metarex a Substral Slimstop. Přestože legislativa umožňuje, a v některých státech i vyžaduje, přídavek aditiv (např. bitrex), *



které způsobí nepříjemnou chuť moluskocidních přípravků pro necílové druhy zvířat, záměrné či náhodné otravy přípravky s metaldehydem jsou poměrně časté. Metaldehyd je tetramerní sloučenina acetaldehydu, přičemž v žaludeční kyselině dochází k hydrolytickému rozkladu části tohoto tetrameru zpět na acetaldehydové molekuly. Jak metaldehyd samotný, tak acetaldehyd jsou vstřebávány žaludeční sliznicí. Acetaldehyd působí metabolickou acidózu, a v těle se přeměňuje na oxid uhličitý (mezistupněm je kyselina octová). Metaldehyd se v játrech metabolizuje pomocí cytochromu P450, část prodělává enterohepatální oběh. Biologický poločas této látky u lidí je 27h, u zvířat není stanoven. Mechanismus účinku metaldehydu není znám, ale měření ukazují, že metaldehyd přechází přes hematoencefalickou bariéru a v nervové tkáni vede ke změnám v množství neurotransmiterů, hlavně k poklesu kyseliny γ-aminomáselné (GABA), serotoninu a noradrenalinu. LD50 (letální dávka, která způsobí 50% mortalitu) metaldehydu pro psy a kočky se pohybuje mezi 200 a 600 mg/kg ž. hm., pro koně a dobytek mezi 60–300 mg/kg ž. hm., a pro drůbež mezi 300–500 mg/kg ž. hm. Klinické příznaky otravy se projevují tzv. „shake and bake“ syndromem. Typická je salivace, neklid, tachykardie, hyperpnoe, nystagmus, mydriáza, křeče, průjem, dehydratace, cyanóza, acidóza a hypertermie. Hypertermie vede v neléčených situacích k diseminované intravaskulární koagulopatii a multiorgánovému selhání. Někdy se objevuje zvýšená citlivost zvířete (hlavně koček) k hluku, světlu a dotyku, což může ztížit diagnózu, protože tyto příznaky se objevují i při otravě strychninem. Příznaky nastupují rychle, mezi 15 min až 3 h po požití. Po překonání akutní fáze otravy může po 3–5 dnech následovat pozdní komplikace ve formě poškození až selhání jater. Diagnostika otravy je obtížná. V biochemickém profilu obvykle nacházíme změněné biomarkery funkce jater a ledvin a metabolickou acidózu. K analýze metaldehydu jde využít obsah trávicího traktu a moč, a to ze živého zvířete (do 3 dnů od expozice) i post mortem. Vzorky se musí do laboratoře dodávat zmražené. Léčba otravy je komplikovaná, a je zaměřena hlavně na dekontaminaci, udržení základních životních funkcí, symptomatické a podpůrné terapii. Před nástupem příznaků je možné vyvolat zvracení. Jinak se v celkové anestezii (která tlumí i křeče) provádí výplach žaludku. Dále je indikováno podání aktivního uhlí. Kontrola křečí se provádí benzodiazepiny, v případě selhání i barbituráty, propofolem nebo inhalačními anestetiky. V zahraničí je jako léčivo první volby doporučován methokarbamol, který ale u nás není registrován. Hypertermie se snižuje použitím myorelaxantů uvedených výše, a může být doplněna i studenými koupelemi, zábaly nebo klystýry. Karbamáty K hubení slimáků se mohou karbamáty používat samostatně, ale v některých zemích se vyskytují ve formě kombinace s metaldehydem. V zahraničí jde o přípravky se složením metaldehyd + karbaryl či metaldehyd + methiocarb. Na tuto kombinaci je potřeba dávat velký pozor, protože některé příznaky otravy jsou oproti jednotlivým látkám zesílené, jiné se překrývají nebo chybí, a diagnostika bývá velmi obtížná. U nás byl dostupný methiocarb v přípravku Mesurol Schneckenkorn (2 %), který má nyní ukončenou registraci s povoleným prodejem do 19.3.2015 a použitím do 19.9.2015. Otrava karbamáty je založena na inhibici enzymu acetylcholinesterázy. Dochází pak ke kumulaci acetylcholinu v nervových synapsích a k trvalému dráždění muskarinových a nikotinových receptorů v parasympatiku, centrální nervové soustavě a nervosvalovém zakončení. Karbamáty se vstřebávají rychle ze sliznice žaludku, a jsou metabolizovány různými cestami v játrech. LD50 methiocarbu je pro domácí a laboratorní zvířata mezi 10–40 mg/kg ž. hm. 159


Klinické příznaky zahrnují změny v chování – úzkosti, neklid, někdy agresi, aktivaci gastrointestinálního traktu (GIT) se sliněním, zvracením, kolikami a průjmy, nekontrolované močení, zvýšenou sekreci hlenu v bronších a bronchokonstrikci. V posledním stádiu, které ale může nastoupit poměrně rychle, dochází k třesům, křečím, generalizovaným záchvatům, hypertermii a smrti v důsledku selhání respiračního centra. Diagnostika se provádí stanovením aktivity plazmatického enzymu butyrylcholinesterázy, a dále stanovením účinné látky ve zvratcích či stolici, post mortem potom v obsahu GIT a v játrech. Protože je otrava perakutní, diagnostika má smysl hlavně v potvrzení diagnózy, nečeká se na ni při zahajování terapie. Antidotem otravy je atropin, který antagonizuje účinky acetylcholinu na muskarinových receptorech v centrálním nervovém systému a parasympatiku. Nikotinové receptory ovlivněny nejsou, proto se na zvýšenou svalovou činnost aplikuje antikonvulzivum či myorelaxant, obvykle diazepam. Dále je nutná intenzivní podpůrná léčba a monitoring. Přípravky na bázi železa Přípravky na bázi železa dostupné v ČR obvykle obsahují fosforečnan železitý (Ferramol, Zdravá zahrada přípravek proti slimákům, Sluxx 3%; v zahraničí např. Enviroguard, Multiguard). Pokud se v přípravku vyskytuje zároveň EDTA (etylendiaminotetraoctová kyselina), dochází k chelataci železa, zvýšení rozpustnosti a zesílenému přestupu železa přes střevní sliznici. Požití těchto přípravků pak vyvolává u zvířat otravu železem. Obsah EDTA se podle legislativy ovšem nemusí uvádět ve složení přípravků. V zahraničí jsou pak dostupné přípravky přímo na bázi Iron-EDTA. Organismus zvířat neumí aktivně vylučovat železo. Železo se z těla ztrácí pouze krvácením nebo odlupováním buněk, hlavně ze sliznice GIT. Proto je hladinu železa v těle nutno regulovat už na úrovni absorpce ve střevě. Toxická dávka je od 20 mg/kg ž. hm. železa, kdy se začíná projevovat mírná otrava. Nad 60 mg/kg ž. hm. jde o silnou otravu a dávky nad 100 mg/kg ž. hm. jsou smrtelné. Mechanismem účinku železa je přímé poškození tkání, nebo jde o indukci tvorby kyslíkových radikálů při Fentonově a dalších reakcích a tím dochází k poškození tkání oxidačním stresem. Nejvíce zasažené jsou GIT, srdce a játra. Příznaky otravy zahrnují nevolnost, zvracení a/nebo průjem s příměsí krve. Poté může dojít k přechodnému zlepšení cca 6–24h po požití, ovšem následuje znovu zvracení, průjem, krvácení z GIT, bolest břicha, útlum, hypotenze, třesy, metabolická acidóza, koagulopatie, cirkulační šok a smrt. Po překonání akutní fáze otravy dochází při hojení k fibrotickým změnám v GIT a může dojít až k obstrukci střev. Diagnostika otravy je velmi obtížná. V laboratorním nálezu nacházíme hyperglykémii, změny jaterních enzymů, bilirubinu, metabolickou acidózu a změny v bílé krevní řadě a koagulačních časech. Lze měřit a srovnat koncentraci železa v séru a celkovou kapacitu séra pro vazbu železa (TIBC). Pokud je železo v séru vyšší než kapacita pro jeho vazbu, očekává se závažné systémové poškození. Hladinu železa lze stanovit i ve zvratcích nebo post mortem ve tkáních. Léčba otravy je komplikovaná. Před nástupem příznaků je možné vyvolat zvracení. Později se v celkové anestezii provádí výplach žaludku. Ovšem shluky železitých částic mohou představovat komplikaci při odstraňování, protože mohou být větší, než je průměr sondy. Aktivní uhlí není indikováno, protože železo neváže. Dále se aplikuje sukralfát k ochraně sliznice GIT, a pokud je dostupný, pak deferoxamin jako železo chelatující látka. Deferoxamin se podává pomalu i.v., protože má proarytmogenní účinky, nebo i.m. opakovaně po 4–8 hodinách. Délka chelatační léčby je 2–3 dny. Další léčba je jen podpůrná a symptomatická, hlavně je nutno korigovat hydrataci, elektrolyty a acidobazickou rovnováhu. 160


Přípravky na bázi železa jsou ve srovnání s přípravky obsahujícími metaldehyd a karbamáty bezpečnější, bez rizika pro necílové organismy však nejsou. Iron EDTA je pro zvířata prokazatelně toxický, a pozření velkého množství může vést k otravě i u samotného fosforečnanu železitého. Protože často není známo přesné složení přípravků, nelze vyloučit, že i přípravky s fosforečnanem železitým registrované v ČR obsahují určité množství EDTA, a představují zvýšené riziko otravy pro necílové živočichy. Závěr Žádný z přípravků k hubení plžů a slimáků není pro necílová zvířata bezpečný. S otravami přípravky na bázi železa se zatím setkáváme méně, neboť jsou používány v menším měřítku pro svou cenu a také proto, že běžný zákazník v maloobchodu někdy není informován, že jde o méně toxickou alternativu k metaldehydu a karbamátům. Nicméně riziko otravy i zde existuje a počet těchto případů narůstá. Jedinou netoxickou alternativou k použití chemických látek jsou buď mechanické pasti či ruční sběr plžů nebo použití parazitických hlístic Phasmarhabditis hermaphrodita (přípravek Nemaslug), u nichž ovšem účinek ovlivňuje správné skladování (5°C, max. 4 týdny), aplikace (večer, do vlhké půdy) a účinkují pouze na slimáčky rodu Deroceras a mláďata plzáků, nikoliv na dospělé jedince plzáků rodu Arion. Literatura Edwards CA, Arancon NQ, Vasko-Bennett M, Little B, Askar A. The relative toxicity of metaldehyde and iron phosphate-based molluscicides to earthworms. Crop Protection, 2009, č. 28, s. 289–294. Gupta RC (ed). Veterinary toxicology (2nd ed.), 2012, Academic Press, 1438 s. Haldane SL, Davis RM. Acute toxicity in five dogs after ingestion of a commercial snail and slug bait containing iron EDTA. Australian Veterinary Journal, 2009, č. 87, s. 284–286. Peterson ME, Talcott PA.Small animal toxicology, 2006, Saunders Elsevier, 1190 s. Plumlee KH. Clinical veterinary toxicology, 2004, Mosby, 477 s. Poppenga RH, Gwaltney-Brant SM. Small animal toxicology essentials, 2011, WileyBlackwell, 336 s. Svobodová Z. a kol. Veterinární toxikologie v klinické praxi, 2008, ProfiPress, 253 s. Šenoldová P, Rotrekl J. Rozdílná účinnost parazitických hlístic Phasmarhabditis hermaphrodita na slimáčky rodu Deroceras a plzáky rodu Arion. Acta universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis, 2005, č. 4, s. 171–176. http://www.inchem.org/documents/jmpr/jmpmono/v098pr11.htm www.npic.orst.edu/JAVMAposter.pdf

161


NEGATIVNÍ ÚČINKY PŘEPRAVNÍHO STRESU U SKOTU ADVERSE EFFECTS OF TRANSPORT-RELATED STRESS IN CATTLE Veronika Šímová*, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This work deals with the issue of adverse effects resulting from transport-induced stress in cattle. Transport stress in animals manifests itself by a change of many behavioural, physiological and biochemical parameters. Impacts of stress exposure range from slight changes in plasma concentration of individual blood constituents to the increased morbidity and mortality of transported animals, which brings considerable economic losses. The principal aim of this work is to describe individual displays of transport-related stress in cattle and their possible impact on both animal welfare and carcass and meat quality. Furthermore, some reasons inducing stress in transported cattle are mentioned. Actually, thoroughgoing knowledge of all these factors having impact on stress induction in transported animals is a precondition for the opportunity to reduce them as much as possible. Key words: welfare, livestock, conveyance, meat quality Souhrn Tato práce se zabývá problematikou negativních účinků stresu, který vzniká u skotu při přepravě. Přepravní stres se u skotu projevuje změnou celé řady behaviorálních, fyziologických i biochemických parametrů. Následky působení stresu mohou variovat od drobných změn v plazmatické koncentraci jednotlivých krevních složek až po zvýšenou morbiditu a mortalitu přepravovaných zvířat, což přináší značné ekonomické ztráty. Hlavním cílem práce bylo popsat jednotlivé projevy stresu u přepravovaného skotu a také jejich dopad jak na welfare zvířat, tak na kvalitu jatečných těl a masa. Dále jsou zmíněny některé příčiny, které u přepravovaného skotu stres navozují. Důkladná znalost všech faktorů, které mají vliv na vznik stresu u přepravovaných zvířat, je totiž předpokladem toho, aby jej bylo možné co nejvíce eliminovat. Klíčová slova: welfare, hospodářská zvířata, přeprava, kvalita masa Introduction In terms of animal welfare, the transportation process is one of the most stressfull events during lifetime of farm animals. The issue of stress induction in transported animals is highly complex, because animal welfare is compromised by a range of various stressors, the effects of which are mutually interconnected. Transport stress has an influence not only on animals´ behaviour but also on physiological and biochemical processes taking place in their organisms. Therefore, the transport-related stress affects adversely both welfare and health condition of animals undergoing transport and quality of meat that is obtained from these animals after slaughter. During transportation, almost all components of animals´ life and welfare are undergoing substantial and revolutionary changes (changes of visual, auditory and *



olfactory stimuli, air temperature, air humidity and other microclimate parameters, floor properties, water and feed supply; vibrations and changes of gravity centre arise in connection with vehicle movements etc. (Dousek et al., 2007), which, inevitably, give rise to considerable emotional and physical stress. This intesive stress initiates a range of physiological processes in animal´s organism. The reason of this activation is a preparation for fight or flight. The hypothalamic-pituitary-adrenal axis is activated, stress hormones are increasingly secreted to the bloodstream and also plasma concentrations of other stress indicators are being altered. In general, stress primarily manifests itself by changes in animals´ behaviour (e.g. increased aggression), physiological changes (e.g. elevated temperature, heart and breath rate), haematological changes (e.g. decreased haematocrit value, decreased lymphocyte count), hormonal changes (e.g. altered plasma cortisol concentrations), metabolic and biochemical changes (e.g. altered concentrations of glucose and creatine kinase) (Tadich et al., 2000). In dairy cows, transport stress is also reflected in the composition of their milk (increased cortisol concentration and somatic cell count) (Yagi et al., 2004). A lot of factors participating in the induction of transport stress have been defined. Some of these factors result from the character of animal species itself which cattle is, other relate to the way and conditions of cattle breeding at the farm, which cattle is transported from, and, finally, some arise from the organization and manner of transport as such itself. Furthermore, these factors can be divided depending on the time viewpoint, i.e. in which phase of transportation process they particularly have effect: during pre-transport phase (e.g. route planning, animal-related factors, rearing conditions, human-animal contact, re-grouping, mixing with unfamiliar animals, nutrition and fasting, noise and toxins, handling at loading), during transport phase per se (e.g. transport duration, loading density, vehicle design and facilities, trailer microclimate, driving performance), during post-transport phase (e.g. handling at loading, lairage time). This follows from the above stated that, in practice, it is impossible to eliminate the transportinduced stress completely but its intensity can be reduced to a large extent. Manifestation of transport-related stress in cattle The reaction of animal to transport-related stress depends on the intensity of present stressors and on the perceptiveness of individual animal affected. Many of the animal welfare indicators are measures of stress as they involve long-term adverse effects on the individual (Broom, 2005). Broom (2003) focused on the evaluation of transport-generated stresses in cattle in detail, including ethological, physiological and other indicators. Fazio and Ferlazzo (2003) concluded that a reaction of animals to stressors depends on the duration and intensity of these stressors. For example, Večerek et al. (2006) documented that the mortality rate of diseased animals increased with growing journey distance. In course of transportation, there can be found a variety of miscellaneous stressors having impact on animal welfare. We can distinguish e.g. thermal stress, handling stress, social stress, starving stress etc., all of them accounting for transport-induced stress. Transport stress of animals transported causes changes of ethological indicators (Broom, 2003), physiological parameters (Steinhardt and Thielscher, 2000), immunological, hormonal, haematological and biochemical variables (Steinhardt and Thielscher, 2002, 2003, 2005). Behavioural indicators of stress are e.g. aggression, expression of sexual behaviour, exploratory behaviour, urination. The age, category, and gender of animals, as well as their breed and temperament, can influence their aggression and their sexual and exploratory behaviour. The frequency of social interactions (aggressive behaviours: butts, pushes, threats and mock fights; sexual behaviours: mounting and chin-resting) is higher during the pretransport phase (assembly, repenning in a new environment, loading) compared to the 163


transport phase per se. This pattern was found in both non-mixed and socially regrouped animals. Higher frequencies of social interactions were reflected in corresponding increases in the activity of the muscle enzyme creatine kinase (CK), which is released from muscle into the blood streem of cattle during vigorous or unaccustomed exercise, or as a result of physical damage to the musculature such as bruising (Tarrant, 1990). Mounting activity is the behaviour most closely associated with muscle glycogen depletion and dark-cutting in beef. This behaviour is stimulated by social re-grouping and also by the oestrus in groups of females. In contrast, the frequency of exploratory behaviour and urination increased as the complexity of the transport process increased, the latter probably indicating a growing fear. The stress and disturbance gradually increased in the following order: during repenning < during stationary confinement < during confinement in a moving vehicle. Also, plasma cortisol concentration increased, social interactions were suppressed and urination increased (Tarrant, 1990). Competitive interactions are most expressive in male feeders. When bulls are regrouped and exposed to a new environment, their sexual activity (jumping, mounting); mock fighting, including offensive and defensive movements; and exploratory behaviour increase significantly. Naturally, therefore, the production of stress hormones and heart rates also increase (Brouček et al., 2007). Through transportation, the animal is always moved to a novel environment, which presents emotional stress. Moreover, a fear of humans compounds the situation. Even minimal contact with unknown humans induces significant stress in animals, accompanied by increased aggression and the production of stress hormones (Brouček et al., 2007). It must be emphasized again that previous experience with humans and manipulation play an important role in responses of animals to these pre-transport operations. Physiological indicators of stress are connected with the activation of the hypothalamicpituitary-adrenal axis and the sympathetic-adrenomedullary system. This activation results in changes in heart rate, body core temperature, blood composition (electrolytes, hormones, metabolites and enzymes), liveweight (body weight loss), water content etc. Elevated plasma cortisol and glucose concentrations reflect activation of the pituitary-adrenal axis, while increased heart rate, raised plasma glucose and non-esterified fatty acid content reflect activation of the sympathetic-adrenomedullary system (Tarrant, 1990). It is proved that transportation leads to body weight loss of animals depending on the fasting time and water deprivation. Among other factors, also animal age has an important impact on weight loss. Younger animals loose less percentage weight during transport than older ones. Weight losses result from excretion, evaporation and respiratory exchange (Dantzer, 1982). The gut contents can account for 12-25% of the animals´ liveweight. Loss of carcass weight during prolonged fasting is caused by the dehydration of the carcass tissues and mobilisation of depot fat and muscle glycogen. Additionally, tissue protein catabolism may also occur owing to glucocorticoid action, however, loss of weight owing to tissue breakdown in fasted animals occurs sooner in monogastric animals than in ruminants, and is probably insignificant for cattle during the first 24 hours of fasting. Most of the liveweight losses connected with transportation may be attributed to the effect of fasting. Access to water before slaughter (rehydration) enabled muscle water content to increase and this was reflected in heavier carcasses (Tarrant, 1990). Moreover, the average weight growth per day is significantly reduced after transport (Brouček et al., 2007). The hypoglycaemia in calves was initially induced by food deprivation combined with an increased demand for energy during handling and transport. The ongoing hypoglycaemia at the fattening unit was partly a result of the use of a conventional low-energy diet at the beginning of the fattening period. This diet also probably contributed to the zero growth rate observed during the first 2 weeks of fattening (Tarrant, 1990). 164


Most often, stress level is evaluated using hormonal, haematological, biochemical or immune indicators of stress. According to Tarrant et al. (1992), plasma cortisol and glucose were elevated after transport (P < 0.01), particularly at high stocking density. The white blood cell count and neutrophil numbers arised (P < 0.001) and the numbers of lymphocytes and eosinophils declined (P < 0.001). Packed cell volume and red blood cell count increased (P < 0.001), and so did the concentration of total protein, haemoglobin and fibrinogen (P < 0.001). In transported calves, serum cortisol did not respond consistently to transportation which is probably caused by calves´ immaturity when the reactivity of the hypophyseal adrenocortical axis was not fully developed and was relatively unresponsive to transportation and handling stimuli (Tarrant, 1990). Activities of creatine phosphokinase (CPK) increased progressively with the longer journeys and CPK, urea, albumin and osmolality levels recovered more slowly after the longer journeys. Increases in free fatty acids, beta-hydroxybutyrate and urea concentrations and the continued increase in urea levels after the end of the journeys indicated that the animals' normal pattern of feeding was disrupted. Increases in albumin, total plasma protein and osmolality suggested slight dehydration during transit which was quickly remedied by access to water (Warriss et al., 1995). Scientists studied the effects of transport stress on the following hormonal, haematological and biochemical indicators: glucose in blood of dairy cows (Mudroň et al., 2005), peripheral blood neutrophils and somatic cell counts in milk (Yagi et al. 2004), milk cortisol concentrations in lactating dairy cows (Verkerk et al., 1998), faecal glucocorticoid metabolites in dairy cattle (Morrow et al., 2002), faecal cortisol metabolite concentrations (Palme et al., 2000, Mostl et al., 2002), the secretion of adrenocorticotrophin from peripheral bovine lymphocytes (Dixit et al., 2001), blood hormone levels and lymphocyte glucocorticoid and beta-adrenergic receptor concentrations in calves (Odore et al., 2004). The selected cellular response indicators in cattle was documented by Wernicki et al. (2003). Steinhardt and Thielscher (2000) conducted long term measurements of heart rate (HF) combined with blood sampling (v. jugularis) before and immediately after transport and at the following day as well. Mean differences of HF, Hb, Hk, lactate and blood urea between groups were observed at all sampling points. After transport mean values of HF, MetHb, pO(2), O(2)SAT and O2CONT were increased in all calves and such of HHb were reduced. Values of acidbase balance and lactate changed differently in calves of the three rearing groups concerning direction and degree. Changing of the variables after transport comparing the starting values differed between rearing groups in 16 out of 25 possible cases. Changing of variables immediately after transport proved strong negative correlations with starting values in case of pH, HCO, base excess, COHb, total protein, albumin, lactate, glucose and Ca in all groups, in all other cases not in all groups. Strong correlations between sampling points of Hb, Hk, MCHC, O2CONT, O(2)CAP, creatinine, blood urea and of the minerals demonstrated a high individual specificity of these measures. Most serious shortcomings in animals welfare during transport process manifest by means of pathological indicators of stress (fatique, bruising and injuries, morbidity, mortality). According to Minka and Ayo (2007), the most common lesions during transport are bruising, lameness, and dislocations. The highest percentages of injuries in cattle were caused by their horns, stockholders (due to mishandling) and vehicle obstructions. Most frequent types of injuries in all cattle breeds were as follows: wounds, IMH (internal muscular haemorrhages), contusions, lacerations, furthermore fractures, dislocations and abdominal hernia. Most affected body areas were thoracic and abdominal walls, then head, limbs, neck, external genitalia and tail. Stress induced by transport conditions also increases disorders of the locomotor apparatus and physical damage and, finally, leads to the lower carcass and meat quality (Večerek et al., 2006). Those lesions are associated with mishandling during loading 165


and unloading, or badly designed or poorly maintained trailers, ramps and alleys (Miranda-de la Lama, 2012). Fractures are among the extreme injuries that occur during transportation process. Those are rare in cattle but can result from poor loading or unloading facilities and cruel or poorly trained staff who are attempting to move the animals (SCAHAW, 2002). Bruising, as the most common type of transport-related injury, comprises subcutaneous and intramuscular and intermuscular haematomes. Bruises are tissue lesions with vascular rupture, which collect blood and serum, they develop after the application of force with an object (Strappini et al., 2009). Most bruises can be attributed to poor design of handling facilities, abusive stockmanship, poor driving techniques, road conditions and high stocking density, horned cattle, mixed transport (road and rail) (Tarrant, 1990). Jago et al. (1996) emphasized that bruising of slaughter animals had both economic and welfare implications. Authors related the incidence of bruising to various preslaughter, transport, seasonal and animal variables. The horns´ presence as well as the gender, age, breed or temperament of animals may determine the incidence and severity of bruising (Strappini et al., 2009). Particularly in cattle, males are more prone and young animals have fewer lesions than adults (Jarvis et al., 1995). Apparently, bruising can affect carcass quality and decrease value. It can also be used as a welfare indicator in case of audits (Grandin, 2010). Brouček et al. (2007) mentioned bruises and damages to skin as other economical losses related to transportation. The highest number of bruises can be found on hindquaters which is the most valuable part of cattle body. Bruises can also serve as indicators for detecting basic logistic chain failures since they help to reveal the source of problems, such as usage of electric prods, abusive stockmanship/violent handling, social mixing, rough edges or drop gates (Miranda-de la Lama et al., 2012). Bruising may provide historical information about harmful and hazardous situations that the animal underwent prior to slaughter. The farmer and the transporters have economic incentives to prevent and reduce bruising. Nevertheless, slaughterplants do not dispose of simple and accurate methods for post-mortem estimation of bruises, therefore it is difficult to determine precisely when bruises were sustained. Such knowledge would be crucial for decision-making who is responsible for the losses (Strappini et al., 2009). When injuries or another health problems of cattle transported are severe, animals may become non-ambulatory. The incidence of immobility in cattle caused by improper handling practices was investigated by Pištěková et al. (2004). Some studies indicate that a combination of different stress factors during the journey may have repercussions on the health status of the animals. Stress also disrupts an immune system of transported animals and thus deteriorates their resistance to infections, which leads to the increased incidence of, in particular, respiratory diseases (Brouček et al., 2007). Therefore, transport process can increase the morbidity of animals. Lameness may be influenced by a number of factors including the type and maintenance of the farm truck, the patience of the stockperson in handling the cows and the herd size (Hemsworth, 1995). Pilcher et al. (2011) reported that the most common losses during transport can be divided in following categories: injured animals, sick animals and dead animals. In the first two categories, those that are able to walk and be isolated in quarantine corrals at the slaughter plant should be distinguished from others that must be slaughtered immediately after unloading (Miranda-de la Lama et al., 2014). The most often mentioned illness, incurred in connection with cattle transport, is a shipping fever (BRD – bovine respiratory disease): the economic loss associated with death (of shipping fever) is minor compared with the cost of prophylaxis, treatment of affected cattle, and poor growth in those which recover. BRD complex - this syndrome is usually characterised by fever, dyspnea and fibrinous pneumonia, less often by gastroenteritis, and only occasionally by internal haemorrhage. The pathogenesis of BRD is initiated by stress (often that transport-related) which may lower the animal´s resistance to infection. Many 166


stressors capable to weaken immune system of animals have been identified, including heat, cold, crowding, mixing, noise and restraint (disease-environment interactions typical for BRD) (Tarrant, 1990). The mortality rate of transported animals is a key pathological indicator of animal welfare during transport process. As Večerek et al. (2006) stated, the deteriorated welfare of animals during transport may be accompanied by a significant rise of stress levels in the animals prior to slaughter, and may lead to a higher mortality rate of cows undergoing transportation. The most frequent causes of death in cattle during transport are the following: heat stroke, trauma and respiratory disease (BRD). Higher mortality is observed in course of long journeys compared to short journeys (Norris et al., 2003). Finally, reduced welfare of animals transported can have an impact on carcass and meat quality. The effect of transport-related stress on cattle welfare and meat quality was assessed e.g. by Hartung et al. (2003), Honkavaara et al. (2003), Maria et al. (2003), Pištěková et al. (2004), Večerek et al. (2003) and Villarroel et al. (2003). Večerek et al. (2003) referred that mechanical damage of livestock during transport and the development of processes due to transport can project to the veterinary decision-making on meat edibility and can increase occurrence of unfit meat due to its deviation from sensory properties. Conclusion Even though the transport-related stress cannot be fully eliminated in animals, a range of factors which probably affect cattle welfare during transportation process and can be substantially influenced by persons arranging for the transportation, has been identified. This generally means careful and humane treatment taking account of regular moving, handling at loading and unloading, not mixing unfamiliar individuals in the loading space; as well as attention to loading density, ambient temperature, air quality in the vehicle (particularly the temperature-humidity index), transport time, and proper driving performance. Since there are many various factors influencing animal welfare during the transportation process, there are also many ways to improve animal well-being and thus reduce adverse effects of transport-related stress in animals. The issue of livestock transportation is still more and more complex and thus more complicated, and, naturally, it develops permanently and dynamically with changing and increasing demands of the modern consumer society. Logistics must be improved to emphasize animal welfare, in connection with the promotion of legislation based on scientific evidence. Animal welfare requirements must be strictly observed and supervised. Furthermore, it is necessary to convince consumers and meat industry that the ethical value of a product has a growing economic importance and thus presents a business opportunity (Miranda-de la Lama, 2013). Achieving optimal animal well-being, carcass and meat quality will entirely depend on the quality of the animal transport process (Schwartzkopf-Genswein et al., 2012). The improved pre-slaughter processes may affect positively animal cost, animal product quality and consumer satisfaction (Ferguson and Warner, 2008). In general, the fundamental preconditions for high-quality animal transport are as follows: detailed science based legislation reflecting real practice in this field, adequate investment (e.g. training of handlers, improved equipment), personnel qualification (incentivisation, bonus system), appropriate on-farm handling and rearing conditions of animals, well informed public (resultant pressure on animal welfare and product quality) and, finally, proper logistics management (thorough route planning). Reduction of stress load in transported animals leads not only to the improvement in animal welfare but also to the increase in safety and quality of foodstuffs originating from these animals. 167


References Broom, D.M. Causes of poor welfare in large animals during transport. Vet Res Commun, 2003, vol. 27 (1): 515-518 Broom, D.M. The effects of transport on animal welfare. Scientific and Technical Review, World Organization for Animal Health, 2005, vol. 24, p. 683-691 Brouček J, Mihina Š, Trávníček J, Šoch M 2007: Jak zlepšovat pohodu zvířat během transportu. Agromagazín 8: 56-60 Dantzer, R. Research on farm animal transport in France: a survey. In: R. Moss (Editor), Transport of Animals intended for Breeding, Production and Slaughter. Martinu Nijhoff, The Hague, 1982, p. 218-231 Dixit, V.D., Marahrens, M., Parvizi, N. Transport stress modulates adrenocorticotropin secretion from peripheral bovina lymphocytes. J Anim Sci, 2001, vol. 79, p. 729-734 Dousek, J., Večerek, V., Valcl, O., Chloupek, P., Pistekova, V. Protection of Animals against Cruelty: Transport of Cattle, Sheep, Goats and Pigs. Acta Vet Brno, 2007, vol. 71, p. 555-562 Fazio, E., Ferlazzo, A. Evaluation of stress during transport. Vet Res Commun, 2003, vol. 27, p. 519-524 Ferguson D.M., Warner, R.D. Have we underestimated the impact of pre-slaughter stress on meat quality in ruminants? Meat Sci, 2008, vol. 80, p. 12-19 Grandin, T. Auditing animal welfare at slaughter plants. Meat Sci, 2010, vol. 86, p. 56-65 Hartung, J. Effects of transport on health of farm animals. Vet Res Commun, 2003, vol. 27 (1), p. 525-527 Hemsworth, P.H., Barnett, J.L., Beveridge, L., Matthews, L.R. The welfare of extensively managed dairy-cattle: a review. Appl Anim Behav Sci, 1995, 42, p. 161-182 Honkavaara, M., Rintasalo, E.,Ylonen, J., Pudas, T. Meat quality and transport stress of cattle. Dtsch Tierarztl Wochenschr, 2003, vol. 110, p. 128-130 Jago, J.G., Hargreaves, A.L., Harcourt, R.G., Matthews, L.R. Risk factors associated with bruising in red deer at a commercial slaughter plant. Meat Sci, 1996, vol. 44, p. 181-191 Jarvis, A.M., Selkirk, L., Cockram, M.S. The influence of source, sex vlase and pre-slaughter handling on the bruising of cattle at two slaughterhouses. Livestock Production Science, 1995, vol. 43, p. 215-224 Maria, G.A., Villarroel, M., Sanudo, S., Olleta, J.L., Gebresenbet, G. Effect of transport time and ageing on aspects of beef quality. Meat Sci, 2003, vol. 5, p. 1335-1340 Minka, N.S., Ayo, J.O. Effects of loading behaviour and road transport stress on traumatic injuries in cattle transported by road during the hot-dry season. Livest Sci, 2007, vol. 107, p. 91-95 Miranda-de la Lama, G.C., Villarroel, M., Maria, G.A. Livestock transport from the perspective of the pre-slaughter logistic Chin: a review. Meat Sci, 2012, vol. 98, p. 9-20 Miranda-de la Lama, G.C. Transport and pre-slaughter logistics: definitions and current tendencies in animal welfare and meat quality. Vet Mexico, 2013, vol. 44, p. 31-56 Miranda-de la Lama, G.C., Villarroel, M., Maria, G.A. Livestock transport from the perspective of the pre-slaughter logistic chain: a review. Meat Sci, 2014, vol. 98, p. 9-20 Morrow, C.J., Kolver, E.S., Verkerk, G.A., Matthews, L.R. Fecal glucocorticoid metabolites as a measure of adrenal activity in dairy cattle. Gen Comp Endocrinol, 2002, vol. 126, p. 229241 Mostl, E., Maggs, Schrotter, G., Besenfelder, U., Palme, R. Measurement of cortisol metabolites in faeces of ruminants. Vet Res Commun, 2002, vol. 26, p. 127-139 Mudroň, P., Rehage, J., Sallmann, H.P., Holtershinken, M., Scholz, H. Stress response in dairy cows related to blood glucose. Acta Vet Brno, 2005, vol. 74, p. 37-42 168


Norris, R.T., Richards, R.B., Creeper, J.H., Jubb, T.F., Madin, B., Kerr, J.W.Cattle deaths during sea transport from Australia. Australian Veterinary Journal, 2003, vol. 81, p. 156-161 Odore, R., D´Angelo, A., Badino, P., Bellino, C., Pagliasso, S., Re, G. Road transportation affects blood hormone levels and lymphocyte glucocroticoid and beta-adrenergic receptor concentrations in calves. Vet J, 2004, vol. 168, p. 297-303 Palme, R., Robia, C., Baumgartner, W., Mostl, E. Transport stress in cattle as reflected by an increase in faecal cortisol metabolite concentrations. Vet Rec, 2000, vol. 146, p. 108-109 Pilcher, C.M., Ellis, M., Rojo-Gomez, A., Curtis, S.E., Wolter, B.F., Peterson, C.M. Effects of floor space during transport and journey time on indicators of stress and transport losses of market-weight pigs. Journal of Anim Sci, 2011, vol. 89, p. 3809-3818 Pistekova, V., Ostadalova, I., Sedlakova, J., Tomanova, P., Bedanova, I. Emergency slaughter of cattle due to immobility. Acta Vet Brno, 2004, vol. 73, p. 533-538 SCAHAW. The Welfare of Animals during Transport (Details for Horses, Pigs, Wheel and Cattle). 2002. Scientific Committee on Animal Health and Animal Welfare, European Commission Health and Consumer Protection Directorate General, Brussels, Belgium. 2002 Schwartzkopf-Genswein, K.S., Faucitano, L., Dadgar, S., Srand, P., Gonzalez, L.A., Crowe, T.G. Road transport of cattle, swine and poultry in North America and its impact on animal welfare, carcass and meat quality: A review. Meat Sci, 2012, vol. 92: 227-243 Steinhardt, M., Thielscher, H.H. Reactions of dairy calves exposed to transport stress at 60 days of postnatal age. Effects of rearing conditions and development quality on physiological variables and their changes. Deutsche Tierarztl Wochenschr, 2000, vol. 107: 59-65 Steinhardt M., Thielscher, H.H. Transport stress in young calves. Effects of animal breed and of husbandry system on biochemical, metabolic and hormonal variables. Tierarztl Prax Ausg G Nutztiere, 2002, vol. 30, p. 369-377 Steinhardt, M., Thielscher, H.H. Transport stress in monozygotic twin calves – Effects of husbandry systems on metabolic and hormonal variables. Tierarztl Umsch, 2003, vol. 58, p. 645-650 Steinhardt, M., Thielscher, H.H. Transport stress in young calves. Effects of animal breed and husbandry system on heart rate, hematological variables, blood lactate and acid-base balance. Tierarztl Prax Ausg G Nutztiere, 2005, vol. 33, p. 28-36 Strappini, A.C., Metz, J.H.M., Gallo, C., Kemp, B. Origin and assessmentof bruises in beef cattle at slaughter. Animal, 2009, vol. 3, p. 728-736 Tadich, N., Gallo, C., Alvarado, M. Effects on cattle of transportation by road up to 36 hours with and without a rest on some blood variables indicator of stress. Arch Med Vet, 2000, vol. 32, p. 171 - 183 Tarrant, P.V. Transport of cattle by road. Appl Anim Behav Sci, 1990, 28: 153-170 Tarrant, P.V., Kenny, F.J., Harrington, D., Murphy, M. Long distance transportation of steers to slaughter. Meat Sci, 1992, vol. 24, p. 223-238 Tarrant PV, Grandin T 2000: Cattle transport. In: Grandin T (Ed.): Livestock handling and transport. CAB International, Oxford, pp. 109-126 Verkerk, G.A., Phipps, A.M., Carragher, J.F., Matthews, L.R., Stelwagen, K. Characterization of milk cortisol concentrations as a measure of short-term stress response in lactating dairy cows. Anim Welf, 1998, vol. 7, p. 77-86 Vecerek, V., Kozak, A., Malena, M., Tremlová, B., Chloupek, P. Veterinary meat inspection of bovine carcasses in the Czech Republic during the period of 1995 – 2002. Vet med-Czech, 2003, vol. 48, p. 183-189 Vecerek, V., Malena, M., Voslarova, E., Bedanova, I. Mortality in dairy cows transported to slaughther as affected by travel distance and seasonality. Acta Vet Brno, 2006, vol. 75, p. 449-454 169


Villarroel, M., Maria, G.A., Sanudo, C., Garcia-Belenguer S., Chacon, G., Gebresenbet, G. Effect of commercial transport in Spain on cattle welfare and meat quality. Dtsch Tierarztl Wochenschr, 2003, vol. 110, p. 105-107 Warris, P.D., Brown, S.N., Knowles, T.G., Kestin, S.C., Edwards, J.E., Dolan, S.K. Effects on cattle of transport by road for up to 15 hours. Vet Rec, 1995, vol. 136, p. 319-323 Wernicki, A., Urban-Chmiel, R., Mikucki, P. et al. Influence of transport stress on chosen cellular response parameters. Medycyna Weterynaryjna, 2003, vol. 59, p. 608-611 Yagi, Y., Shiono, H., Chikayama, Y., Ohnuma, A., Nakamura, I., Yayou Ki. Transport stress increases somatic cell counts in milk, and enhances the migration capacity of peripheral blood neutrophils of dairy cows. J Vet Med Sci, 2004, vol. 66, p. 381-387

170


PROBLEMATIKA VÝSKYTU MYKOTOXINŮ V KRMIVECH PRO RYBY Z HLEDISKA WELFARE MYCOTOXINS OCCURRING IN FISH FOOD IN WELFARE POINT OF VIEW Josef Vakula* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Mycotoxins are low-molecular toxic secondary metabolites of different chemical structure produced by many species of microscopic fungi (molds). Cereals and green plants, harvested for feeding purposes, can be contaminated with toxigenic fungi spores. In favorable conditions, the spores can germinate and the molds can produce the toxins. These dangerous contaminants cause so-called mycotoxicoses, toxic syndromes of different types. Mycotoxin contaminated fish feed poses a health risk not only to fish, but subsequently also to human consumers of fish products. Currently, the contamination of feed commodities with molds and mycotoxins is considered one of the most important negative factors in the production of crops and the quality of the feed for animal nutrition. Key words: aflatoxins, trichothecenes, ochratoxin, zearalenone Souhrn Mykotoxiny jsou toxické sekundární metabolity řady druhů mikroskopických vláknitých hub (plísní). Obiloviny a další rostlinné krmné komponenty mohou obsahovat spory toxikogenních plísní. Mykotoxiny reprezentují nejrůznější nízkomolekulární chemické látky a mohou zapříčinit kontaminaci velmi širokého spektra potravin i krmiv. Producenti těchto nebezpečných přírodních kontaminantů vyvolávají tzv. mykotoxikózy, čili toxické syndromy různého typu. Mykotoxiny kontaminované krmivo pro ryby představuje zdravotní riziko nejen pro ryby, ale následně i pro člověka, jako spotřebitele rybích surovin. V současné době je kontaminace krmivářských komodit plísněmi a mykotoxiny považována za jeden ze závažných negativních faktorů v produkci kulturních plodin a v kvalitě krmiv, určených pro výživu zvířat. Klíčová slova: aflatoxiny, trichotheceny, ochratoxin, zearalenon Úvod V současné době se v chovech ryb zvyšuje využívání krmiv na rostlinné bázi, čímž se zvyšuje potenciální možnost kontaminace vláknitými houbami, produkujících mykotoxiny jako své sekundární metabolity. Pro ryby se tak zvyšuje zdravotní riziko. Plísně se vyskytují běžně na mnoha plodinách, včetně pšenice i kukuřice (Murphy a kol., 2006; Marin a kol, 2013). Většina mykotoxinů je termostabilní a během technologického zpracování plodin nebývají ovlivněny jejich koncentrace. Zásadní vliv na růst vláknitých hub a na produkci mikroorganismů má vlhkost a teplota. Na množství vyprodukovaného toxinu ale působí i další faktory, kterých je celá řada, a to např. mechanické poškození samotných plodin při méně vhodných povětrnostních podmínkách, či při nešetrné mechanizaci, dále pak při poškození plodin hmyzem, dále má velký vliv složení půdního substrátu, na kterém se daná plodina *



pěstuje, ošetření agrokultur pesticidy, podstatná je i odrůda plodiny a její odolnost proti zátěži, způsobené plísňovými sporami (Frisvad, 1995). Předpokládá se, že až čtvrtina plodin na světě je každoročně kontaminovaná plísněmi (CAST, 1989). Krmiva z plodin, které jsou zasaženy plísněmi, vykazují nižší nutriční obsah a zároveň představují vyšší potenciální riziko pro zdraví zvířat i lidí (Bennett, 1987; Hussein a Brasel, 2001; WHO/FAO 2001; Santacroce a kol., 2008). Kontaminované krmivo pro ryby je rozšířený problém, zejména v tropických oblastech a rozvojových zemích, kde jsou krmiva pro ryby ze strany zemědělců často skladovány a zpracovávány v nevhodných podmínkách (Tacon 1992, Santacroce a kol., 2008). Krmení ryb kontaminovaným krmivem může vést až k nástupu onemocnění. Toto je typický problém v intenzivních zemědělských systémech. Pstruzi duhoví, chovaní v akvakultuách, jsou krmeni krmnými směsmi, které obsahují sójovou mouku, rybí moučku, pšeničnou mouku, stejně jako rostlinný olej, vitamíny, minerální látky a další přísady, které představují zdroj mykotoxinů (Chelkowski, 1991; Yiannikouris a Jouany, 2002; Binder, 2006). Pšenice je často používána kvůli vysokému obsahu bílkovin a nahrazuje rybí moučku v krmivech pro ryby. Ačkoli pstruh duhový patří mezi masožravce, množství pšenice v krmivech pro pstruhy se pohybuje v rozmezí od 15 do 27 %, u kaprovitých ryb je obvykle od 20 do 70 % pšenice (Pietsch, 2013). Mykotoxiny snižují příjem krmiva rybami, vyvolávají poruchy trávení, nastávají poruchy reprodukce, zhoršuje se zdravotní kondice organizmu, je narušena imunita, navíc je tento projev doprovázen zvýšeným výskytem širokého spektra infekčních chorob. Vzhledem k variabilitě projevu a početnosti symptomů je přesná diagnóza mykotoxikózy celkem obtížná. Výskyt mykotoxinů v krmivech pro ryby a jejich působení na zdravotní stav ryb Aflatoxiny (AFS) jsou skupinou toxických sekundárních metabolitů, které jsou produkovány plísněmi, které patří do sekce Aspergillus spp. speciálně Aspergillus flavus a A. parasiticus (Eaton a Groopman, 1994). Nejtoxičtější aflatoxiny jsou aflatoxin B1, B2, G1 a G2 (AFB1, AFB2, AFG1 a AFG2) AFB1, AFB2, AFG1 a AFG2 jsou produkovány druhem A. parasiticus, na rozdíl od A. flavus, který produkuje pouze AFB1 a AFB2 (D'Mello a Mc Donald, 1997). Nejnebezpečnější aflatoxin, který poškozuje zdraví lidí a zvířat je AFB1 (Coulombe, 1993; Hussein a Brasel, 2001; Diaz a kol. 2009; Sepahdari a kol, 2010). Ten má hepatotoxické, karcinogenní, mutagenní, teratogenní a imunosupresivní účinky u různých živočišných druhů, včetně vodních obratlovců (Alinezhad a kol., 2011). Navzdory tomu, že účinek aflatoxinů na zvířatech byl široce studován, znalost o jeho vlivu na vodní druhy je stále omezená. Nicméně, potěr je citlivější na aflatoxikózu, než dospělí jedinci; stejně tak je odlišná náchylnost mezi druhy ryb (Royes a Yanong, 2002). Z lososovitých ryb je na působení AFB1 extrémně citlivý pstruh duhový (Oncorhynchus mykkis), zatímco losos kisuč (Oncorhynchus kisutch) je odolnější (Hendricks, 1994; Cagauan a kol, 2004;. Eaton a Groopman, 2004). Aflatoxikóza se vyskytuje ve třech formách: akutní, subakutní a chronické (Stewart a Larson, 2002). Akutní aflatoxikóza u ryb (stejně jako u jiných zvířat), se projeví po požití středních až vysokých dávek aflatoxinů. Akutní aflatoxikóza u pstruhů duhových se projevuje jako anémie, bledé zabarvení žaber, sníženými hodnotami hematokritu, otoky, častým krvácením, poškozením jater a změnami v metabolismu živin. Subakutní aflatoxikóza vykazuje tyto příznaky: středně těžká až těžká poškození jater, žluté oči, zažloutlé sliznice nebo kůže, abnormality v srážení krve, konverze krmiva, anémie, reprodukční poruchy, snížená imunitní reakce, poškození ledvin a předčasný úhyn (Hamilton, 1990; Santacroce a kol., 2008). U vodních druhů chronická aflatoxikóza nastane po dlouhodobém příjmu nízké až střední dávky aflatoxinů. Hlavní klinické příznaky jsou porucha funkce jater, snížená konverze živin, 172


ztráta tělesné hmotnosti, zvýšená náchylnost k sekundárním infekčním nemocem, výskyt nekrózy a tumoru v mnoha orgánech a zvýšení mortality (Santacroce a kol., 2008). Tato forma onemocnění souvisí s karcinogenními a genotoxickým účinky, následují teratogenní, hormonální, neurotoxické a hematologické změny (Pier a kol., 1980). Caguan a kol.(2004) popsal účinky aflatoxinu v různých pokusných koncentracích v kontaminovaném krmivu u tilapie nilské (Oreochromis niloticus). U ryb se rozvinul oční zákal, vedoucí až k slepotě, objevily se léze na povrchu těla, žloutnutí těla, ryby vykazovaly nekoordinované pohyby. S vyšší toxickou zátěží byly symptomy intenzivnější. Ochratoxiny jsou produkované především plísněmi rodu Aspergillus a Penicillium. Nejhojnější a nejtoxičtější mykotoxin ve skupině ochratoxinů je ochratoxin A (OTA). OTA se vyskytuje v kukuřici, obilných zrnech, sojových bobech a arašídech (Manning a kol., 2003). Doster (1972) určil toxicitu a karcinogenní aktivitu ochratoxinu A, a B a jejich derivátů u pstruha duhového (Oncorhynchus mykkis). U pstruhů, zatížených nejvyššími dávkovami OTA (4,0 mg/kg a vyšší), bylo pozorováno vysoké odumírání parenchymatických buněk v játrech. Nejvyšší množství ochratoxinu A vyvolalo nekrózu všech struktur ledvin (kanálků, glomerulů a krvetvorné tkáně). Manning a kol. (2005) provedli experiment na juvenilním stadiu sumečka tečkovaného (Ictalurus punctatus) a zjistil imunosupresivní účinek OTA. Trichotheceny jsou skupina mykotoxinů produkovaných řadou taxonomicky nepříbuzných druhů hub, jako je například Fusarium, Dendrochium, Myrothecium, Trichothecium, Trichoderma, Stachybotrys, Cephalosporium a Verticimonosporium (Ueno, 1989). Tyto houby infikují kukuřici, pšenici, oves a jiné komodity, které se používají jako přísady v krmivech akvakultur (Meronuck a Xie, 1999). Trichotheceny působí jako inhibitory proteinové biosyntézy, neurotoxinů, imunosupresivních faktorů a také vyvolávají akutní a chronické příznaky (Pestka a kol., 2004) Nejdůležitější trichotheceny, způsobující mykotoxikózu u živočichů včetně ryb je T-2 toxin a deoxynivalenol (DON). T-2 toxin atakuje krvetvorné buňky, buňky trávícího traktu, inhibuje syntézu proteinů, u pstruha duhového dochází k narušení biochemických a hematologických parametrů. Kapr obecný (Cyprinus carpio) vykazuje vyšší odolnost, při toxické zátěži postupně snižuje svoji hmotnost. DON je méně toxický a je termostabilní. Potlačuje u ryb chuť k jídlu, což vede k snižování hmotnosti ryb. Evokuje i krvácení ve střevním traktu (Hooft a kol. 2011). Zearalenon (ZEN) je mykotoxin, produkovaný několika druhy rodu Fusarium, zejména druhem Fusarium graminearum a také F. culmorum, F. cerealis, F. equiseti, F. verticillioides, a F. incarnatum. Obecně platí, že růst těchto druhů plísní je typický pro plodiny ve vlhkém a chladných polních podmínkách během kvetení, ale vliv má i výroba a špatné podmínky skladování po sklizni (EFSA 2012). ZEN je v organismu redukován na zearalenol a zearalanol, oba izomery stejně jako ZEN vykazují estrogenní aktivitu. Wozny a kol. (2012) studoval v časovém úseku (24, 72, a 168 h) účinek ZEN po intraperitoneální aplikaci (10 mg / kg) na vybrané biochemické parametry u juvenilního pstruha duhového. Byla zjištěna nižší koncentrace železa v játrech a vaječnících. Závěr V současnosti probíhá rozsáhlý monitoring mykotoxinů v krmivech. Více než 100 zemí má regulační limity pro mykotoxiny v krmivářském průmyslu. Většina analytických metod je založena na HPLC, standardizace analýz mykotoxinů je garantována European Committee for Standardization (CEN). Vhodnými agronomickými postupy můžeme snižovat míru kontaminace zemědělských komodit plísněmi a tím pádem do jisté míry i ovlivňovat koncentrace mykotoxinů a omezovat tak jejich negativní účinky na živé organizmy. Pokud krmivo pro ryby bude v budoucnu zatíženo nižší koncentrací plísněmi, nebudou ani samotné ryby v akvakulturách tolik zatěžovány mykotoxiny. Docílíme tak zlepšování zdravotní 173


kondice ryb, zlepší se podmínky jejich prospívání, a zároveň se bude postupně snižovat míra jejich zdravotního rizika. Literatura Abbas HK, CJ Mirocha, RF Vesonder, R Gunther: Acute toxic effects of an isolate ofmoniliformin-producing Fusarium oxysporum and purified moniliformin on rats. Arch. Environ. Contam. Toxicol. 19 (1990), pp. 433–443 Alinezhad, S Tolouee, M Kamalzadeh, A Motalebi, AA Nazeri, M Yasemi, M ShamsGhahfarokhi, M Tolouei, R Razzaghi-Abyaneh, M: Mycobiota and aflatoxin B1 contamination of rainbow trout (Oncorhynchus mykiss) feed with emphasis to Aspergillus section Flavi. Iranian Journal of Fisheries (2011), pp. 363–374 Bennett JW: Mycotoxins, mycotoxicoses, mycotoxicology, and Mycopathologia, 100 (1987), pp. 3–5. Binder EM: Managing the risk of mycoyoxins in modern feed production. Animal Feed Science and Technology 133 (2006), pp. 149–166. Cagauan AG, Tayaban RH, Somga J, Bartolome RM: Effect of aflatoxin-contaminated feeds in Nile tilapia (Oreochromis niloticus L.). (2004) In: Abstract of the 6th International Symposium on Tilapia in Aquaculture (ISTA 6) Section: Health Management and Diseases Manila, Philippines. 12–16 September CAST (1989) Mycotoxins: economic and health risks. CAST : Task force report No. 116, Ames, IA, 91. moniliformin to broiler chickens. Poult. Sci. 60 (1981), pp. 1415–1417. Chelkowski J: Mycological Quality of Mixed Feeds and Ingredients. In: Chelkowski J, editors. Cereal Grain: Mycotoxins, Fungi and Quality in Drying and Storage. Amsterdam: Elsevier Science Publishers B.V. (1991), pp. 217–227. Diaz GJ, Lozano MC, Acuña A: Prevalence of Aspergillus species on selected Colombian animal feedstuffs and ability of Aspergillus section Flavi to produce aflatoxins. World Mycotoxin Journal, 2 (2009), pp. 31–34. D'Mello JPF, MacDonald AMC: Mycotoxins. Anim. Feed Sci. Technol. 69 (1997), pp. 155– 166. Doster RC, Sinnhuber RO, Wales JH: Acute intraperitoneal toxicity of ochratoxins A and B in rainbow trout (Salmo gairdneri). Food Cosmet. Toxicol. 10 (1972), pp. 85–92. Eaton DL, Groopman JD: The toxicology of aflatoxins: human health, veterinary, and agricultural significanc Academic Press, San Diego (1994), pp. 6–8. EFSA, J Frisvad JC: The mycology of stored grain: an ecological perspective. In: Jayas, D.S., White, N.D.G., Muir, W.E. (Eds.), Stored-Grain Ecosystems. Marcel Dekker, Inc, New York, (2012), pp. 197–249. Hamilton P: Problems with mycotoxins persist, but can be lived with. Feedstuffs 62, (1990), pp. 22–23. Hendricks JD: Carcinogenicity of aflatoxins in non mammalian organisms. In: Eaton DL, Groopman JD: The toxicology of aflatoxins: human health, veterinary, and agricultural significance. Academic Press, New York,(1994), pp. 103–136. Hussein HS, JM Brasel: Toxicity, metabolism, and impact of mycotoxins on humans and animals. Toxicology, 167 (2001), pp. 101–134. Manning BB, Jeffery S, Terhune Menghe H, Li E, H Robinson, DJ Wise, GE Rottinghaus: Exposure to Feedborne Mycotoxins T-2 Toxin or Ochratoxin A Causes Increased Mortality of Channel Catfish Challenged with Edwardsiella ictaluri. Journal of Aquatic Animal Health 17 (2005), pp. 147–152.

174


Toxin Reviews The effect of Fusarium mycotoxins deoxynivalenol, fumonisin, and moniliformin from contaminated moldy grains on aquaculture fish, (2012), Vol. 31, No. 1–2, pp. 11–15. Marin SA, Ramos J, Cano-Sancho G, Sanchis V: Mycotoxins: Occurrence, toxicology, and exposure assessment. Food and Chemical Toxicology 60 (2013) pp. 218–237. Murphy PA, Hendrich S, Landgren C, Bryant M: Food mycotoxins: an update. J Food Sci, 71 (2006), pp. 51–65. Pestka JJ, Zhou HR, Moon Y, Chung YJ: Cellular and molecular mechanisms for immune modulation by deoxynivalenol and other trichothecenes: unraveling a paradox, Toxicology Letters, vol. 153, no. 1 (2004), pp. 61–73. Pietsch C, Kersten S, Burkhardt-Holm P, Valenta H: Dänicke S. Occurence of deoxynivalenol and zearalenone in commercial fish feed: an initial study. Toxins (2013), pp.184–92. Royes JB, Yanong RPE: Molds in fish and aflatoxicosis (http://edis.ifas.ufl.edu/FAO 95), (2002) Santacroce MP, Conversano MC, Casalino E, Lai O, Zizzadoro C, Centoducati G, Crescenzo G: Aflatoxins in aquatic species: metabolism, toxicity and perspectives. Rev Fish Biol Fisheries (2008), pp. 99–130. Sepahdari A, Ebrahimzadeh Mosavi HA, Sharifpour I, Khosravi A, Motallebi AA, Mohseni MS, Tacon AGJ (1992) Nutritional fish pathology. Morphological signs of nutrient deficiency and toxicity in farmed fish. FAO Fish Technical Paper. No. 330. Rome, (1992), pp. 75. Ueno Y: Trichothecene mycotoxins: mycology, chemistry, and toxicology. Advances in Food and Nutrition Research 3 (1989), pp. 301–353. WHO/FAO : Safety Evaluation of Certain Mycotoxins in Food, WHO Food Additives Series 47/FAO Food and Nutrition Paper 74, WHO, Geneva, 2001.Wozny, M, et. al.: Influence of zearalenone on selected biochemical parametres in juvenile rainbow troat. Polish Journal of Veterinary Sciences (2012) 15: 221–225. Yiannikouris A, Jouany JP: Mycotoxins in feeds and their fate in animals: a review. Anim. Res. 51 (2002), pp. 81-99.

175


WELFARE V CHOVECH BROJLEROVÝCH KUŘAT WELFARE OF BROILER CHICKENS Eva Vavrouchová*, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The paper deals with the major welfare problems in commercial flocks of broiler chickens and their impact on health and well-being of birds. It points out negative consequences of unilateral selection and emphasizes the importance of suitable zoohygiene conditions and optimum stocking density that can reduce its negative consequencies on the health and welfare of broiler chickens. Key words: genetic selection, metabolic acidosis, lameness, hunger, thirst Souhrn Příspěvek se zabývá hlavními welfare problémy v komerčních chovech brojlerových kuřat a jejich vlivem na zdravotní stav a narušování životní pohody ptáků. Poukazuje na negativní důsledky jednostranné selekce a zdůrazňuje význam vhodných zoohygienických podmínek a optimální hustoty osazení, které mohou tyto negativní dopady na welfare a zdraví brojlerových kuřat snížit. Klíčová slova: genetický výběr, metabolická acidóza, kulhání, hlad, žízeň Úvod Zatímco v minulosti byla jediným měřítkem v produkci masa jeho cena, v poslední době se zvyšuje zájem spotřebitele také o původ a welfare zvířat, ze kterých je maso získáváno. Přestože v posledních letech došlo k výrazným změnám díky legislativním opatřením ze strany EU týkajících se způsobu chovu, transportu a porážení drůbeže, stále dochází k narušování pohody zvířat v chovech, zraňování při nešetrné manipulaci až úhynům, zejména při transportech na jatka. Welfare aspekty chovu brojlerových kuřat Trend selektivního šlechtění na co nejvyšší produkci, kdy dnešní genotypy kuřat chovaných na maso jsou schopné vyrůst během 38 dní z hmotnosti 45 g na 1800 g (Tůmová, 2010), vedl k některým fyziologickým změnám, které způsobují četné zdravotní problémy a narušují úroveň welfare. Mezi hlavní problémy patří omezená pohybová aktivita, kulhání, restrikce krmiva u chovných jedinců, srdeční selhání a zvýšená vnímavost zejména k infekčním onemocněním. Zvětšením prsní svaloviny u brojlerových kuřat se jejich těžiště posunulo dopředu, což narušilo jejich stabilitu a vedlo k přetížení kostí končetin, proto si k udržení rovnováhy pomáhají křídly. V důsledku toho se brojleři méně pohybují a ve stáří šesti týdnů většinu dne (76 - 86 %) proleží (Weeks et al., 2000). Neaktivní ptáci tráví hodně času v kontaktu s podestýlkou svými běháky anebo hrudí. Pokud je podestýlka vlhká, může *



způsobit otlaky nebo popáleniny čpavkem a dermatitidy prstních polštářků (Turner et al., 2005; Hecová, 2012). Kulhání Příčiny kulhání u brojlerových kuřat se dají rozdělit do tří skupin: jeden typ je spojen s abnormálním vývinem kostí, druhý typ s infekčními onemocněními kostí a kloubů, třetí typ pak s degenerativními onemocněními. Nejčastějším problém je dyschondroplazie tibie, kterým je postiženo 45 – 57 % brojlerových kuřat v Německu a Švédsku (Sanotra et al., 2003). Ke konci růstu často postihuje brojlerová kuřata nekróza hlavice stehenní kosti (chondronecrosis) jako důsledek bakteriální infekce (SCAHAW, 2000). Toto poškození je velmi bolestivé, ptáci nejsou schopni se postavit bez podpory křídel. Brojlerová kuřata, která kulhají nejvíce, nejsou schopna se dostat k napáječkám, nepijí i více dní a trpí žízní a dehydratací (Butterworth et al., 2002). O tom, že kulhající kuřata trpí bolestí, není pochyb. Potvrzuje to mimo jiné studie, ve které si kulhající brojleři vybírali krmivo s přídavkem karprofenu (Danbury et al., 2000). Kestin et al. (2001) uvádějí, že kulhání u moderních genotypů brojlerů je výsledkem selekce, která vede k relativně rychlému růstu svalové hmoty, jež je příliš těžká pro ještě nezralé kosti a klouby. Ve své studii srovnávali výskyt kulhání u 13 kmenů brojlerových kuřat, kde byly zahrnuty komerční rychle rostoucí hybridi, pomalu rostoucí kmeny vhodné pro volný chov a tradiční plemena. Pomalu rostoucí kuřata kulhala méně a byla více aktivní. Toto pozorování potvrzuje studie z Nizozemí, kde autoři popisují statisticky významný rozdíl mezi chováním rychle a pomalu rostoucích hybridů. Aktivity jako je chození, klování ve stoje, škrabání a hrabání bylo pozorováno častěji u pomalu rostoucích plemen (Bokkers and Koene, 2003). U brojlerů chovaných alternativně sice pohyb vede ke zlepšení pevnosti kostí, ale přináší s sebou jiné problémy, jako je vytrhávání peří a kanibalismus. Metabolická onemocnění U rychle rostoucích hybridů brojlerových kuřat existují dva hlavní typy metabolických onemocnění: syndrom náhlé smrti (SDS = Sudden Death Syndrome, nebo-li “flip-over syndrome”) a ascites. Brojleři spotřebují téměř všechnu energii na růst a jejich velký objem svaloviny ve srovnání s orgány, zejména srdcem a plícemi, působí hypoxii a nedostatek aerobního metabolismu pak vede k utilizaci energie z glykolýzy a vzniku metabolické acidózy provázené vysokým obsahem laktátu v krvi (Turner et al., 2005, Kaul and Trandgia, 2003). Metabolická acidóza spolu s iontovou dysbalancí a dalšími stresovými faktory přispívají k srdečním arytmiím a selhání srdce (Siddiqui et al., 2009). Mezi hlavní faktory patří velká intenzita osvětlení, náhlý hluk, vysoká hustota obsádky a vysokoenergetické krmivo, zejména peletované s nevhodným složením živin a poměrem elektrolytů (Hulan et al., 1980, Bjjoy and Phaniraja, 2011). Syndrom náhlé smrti se objevuje nejčastěji mezi 3. a 4. týdnem věku brojlerových kuřat, většinou u samců. SDS se projevuje silným máváním křídel, kontrakcí svalů a ztrátou rovnováhy. Nakonec kuřata padají na záda a hynou v důsledku akutního kardiovaskulárního selhání způsobeného letální arytmií srdce vedoucí k fibrilaci komor a edému plic. Tento průběh je velmi rychlý (od 37 do 69 s) (Kaul and Trangdia, 2003). V Evropě se na celkové úmrtnosti brojlerů podílí z 0,1 % až 3 % (SCAHAW, 2000). Patoanatomický nález ukazuje hemoragie ve svalech a ledvinách, dále pak plicní edém (The Merck, 2013). Při chronickém působení výše uvedených faktorů dochází k přetížení pravé části srdce (hypertrofie pravé srdeční komory) a následnému hromadění tekutiny v dutině břišní. Ascites způsobuje polypnoi a kongesci plic. U kadáverů jsou rozeznatelné rozsáhlé ultrastrukturální léze myokardu v obou srdečních komorách, zatímco u pomalu rostoucích brojlerů je myokard 177


beze změn (Olkowski et al., 2001). Studie na „Labe rouge“, což je pomaleji rostoucí typ brojlera, který dosahuje konečné hmotnosti 2,2 kg v 56 dnech, ukazuje, že tato kuřata méně hynou v důsledku kardiovaskulárních problémů, avšak mají výrazně nižší produkci bílého masa (Harn and Middelkoop, 2001). Snížená imunita Dalším následkem selekce na rychlý růst a vysokou užitkovost u brojlerových kuřat je snížená odolnost k infekčním onemocněním. Jejich imunitní systém tvoří méně protilátek, což zvyšuje vnímavost brojlerů k infekci a zvyšuje jejich mortalitu (Rauw et al., 1998; Yunis et al., 2000; Yunis et al., 2002a). Studie z Izraele popsala 40 % úmrtnost u rychle rostoucích brojlerových kuřat po infekci E. coli ve srovnání s 8 % - 20 % úmrtností u pomalu rostoucích typů. Podle autorů však lze vyselektovat typ imunokompetentních komerčních brojlerů s lepší tvorbou protilátek. Tato selekce by neměla mít negativní vliv na jejich schopnost růstu a produkce (Yunis et al., 2002b). E. coli může průnikem do narušené kůže (např. oděrkami) také způsobovat celulitidu, což je pravděpodobnější u ptáků s méně kvalitním opeřením. Boersma (2001) předpokládá, že vyšší výskyt celulitidy u brojlerů v moderních chovech je v důsledku problémů s růstem peří u rychle rostoucích typů brojlerových kuřat při vysoké hustotě obsádky v halách. Případná kontaminace kadáverů z povrchu těla na jatkách pak způsobuje velké ekonomické ztráty. Vysoká hustota osazení Vysoká hustota obsádky omezuje přirozené chování brojlerových kuřat. Kuřata tráví méně času pohybem, hrabáním a péčí o své peří, zato se více vzájemně ruší při odpočinku. V přeplněných halách se z podestýlky znečištěné výkaly vypařuje velké množství amoniaku a vzduch obsahuje i hodně prachových částic. To spolu s nedostatečným větráním a nevhodnou teplotou vede k mnoha zdravotním problémům. Zvyšuje se výskyt kulhání, dermatitíd na polštářcích běháků, otlaků na hrudnících a hleznech, a také riziko infekcí. Pododermatitída („foodpad dermatitis“ – FPD), neboli zánět kůže a nekrotické léze na kůži běháků jsou velmi bolestivé a vzhledem k souvislosti s kvalitou podestýlky odráží životní podmínky ptáků. Proto je FPD považována za jeden z indikátorů kvality welfare v chovech brojlerových kuřat (Ekstrand et al., 1998; Haslem et al., 2007). Výskyt FDP je ovlivněn několika faktory, jako je hustota hejna, plemeno, věk brojlerů při porážce, typ líhně (Haslam et al., 2007; Jong et al., 2012), a zejména pak vlhkost podestýlky, která je nejnižší v létě (Shepherd and Fairchild, 2010; Jong et al., 2012; Musilová et al., 2013). Závažnost lézí byla zaznamenána nižší v chovech, kde používali antibiotika (Jong et al., 2012). Ve studii z Velké Británie zaznamenali záněty kůže na běhácích pouze u 11,1 %, zatímco v Německu u 41,6 % brojlerových kuřat, podobné výsledky popisují i ve Švédsku, kde se tyto dermatitídy objevují ve 48,5 % nebo 21,6 % v závislosti na kmeni chovaných brojlerů (Sanotra et al., 2003), v Nizozemí dokonce 64,5 % (Jong et al., 2012). Problém hustoty hejn v halách brojlerových kuřat je velmi diskutovaný. Většina brojlerů v komerčních velkochovech je umístěna do hal bez oken při umělém osvětlení při velké kapacitě, řádově v tisících kuřat. Podle doporučení SCAHAW (2000) by hustota obsádky neměla být vyšší jak 25 kg/m2 (12,5 ptáků na metr čtvereční), což je o poznání méně než povoluje evropská legislativa. Podle směrnice EU je povoleno chovat brojlery při hustotě až max. 39 kg/m² (Turner et al., 2005). U nás je tento požadavek zakotven v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje požadavky na chov kuřat na maso v § 12 písm. d). Hustota osazení nemá překročit 33 kg/m², při splnění stanovených podmínek pak 39 kg/m², avšak chovatel může požádat o povolení zvýšení hustoty osazení max. o další 3 kg/m². 178


Takto vysoká hustota osazení neodpovídá přirozenému sociálnímu chování drůbeže, ta v přírodě tvoří hejna do max. 50 jedinců s určitou hierarchií a sociálními vazbami. O vlivu hustoty obsádky na okolní podmínky (teplota, vlhkost vzduchu a podestýlky, množství amoniaku a míry prašnosti) a projevy welfare, stejně jako konverzi krmiva a rychlost růstu byla napsáno řada studií. Ve většině z nich došli autoři k závěru, že zvýšení hustoty osazení (již nad 30 kg/m²) má negativní vliv na prostředí, na konverzi krmiva, množství a kvalitu masa (Dawkins et al., 2004; Dozier et al., 2005; Dozier et al., 2006), a při vysoké hustotě (nad 40 kg/m²) dochází k vážnému ohrožení welfare (Abudabos et al., 2013). Naopak v některých studiích negativní vliv vysoké hustoty osazení nebyl potvrzen (Feddes et al., 2002). Zásadní pro optimalizaci produkce a welfare je každopádně udržení vhodného mikroklimatu a prostředí i při vysoké hustotě obsádky (Dawkins et al., 2004). Restrikce krmiva u chovných jedinců Dalším z problémů narušujících welfare je restrikce krmiva. Jak bylo již zmíněno výše, rychlý růst brojlerových kuřat s sebou nese řadu zdravotních problémů a hrozí riziko předčasného úhynu ještě před dosažením reprodukční zralosti, jež nastává v 18. týdnu života brojlera. Z toho důvodu kuřata určená pro chov dostávají pouze 25 – 50 % množství krmiva, jež by spotřebovala při volném přístupu ke krmivu. Tato restrikce zamezí rychlému růstu a neplodnosti, avšak způsobuje to, že chovní dospělí jedinci mají chronicky hlad, což vede ke stresu a zvýšené agresivitě v době krmení (Mench, 2002). Závěr Podmínky v intenzivních chovech kuřat na maso jsou naprosto odlišné od přirozeného způsobu života kura domácího a neumožňují v podstatě normální chování ptáků. Již samotná specifická genetická selekce způsobuje nejen narušení životní pohody, ale dokonce mnoho zdravotních problémů vedoucích až k úhynům drůbeže. Z hlediska welfare je nutné zajistit zejména optimální zoohygienické podmínky a jejich kontrolu, snížit hustotu osazení hal v chovech brojlerů a sledovat zdravotní stav ptáků. Literatura Abudabos A. M., Samara E. M, Hussein E. O. S., Al-Ghadi M. Q., Al-Atiyat R. M. Impacts of stocking density on the performance and welfare of broiler chickens. Italian Journal of Animal Science 2013, Vol. 12, No 1. Bijoy F., Phaniraja K. L. Sudden death syndrome – A major problem to the broiler industry. International animal industry expo, Poultry Wide, 2011, Vol. 11, No 2. Boersma S. Managing rapid growth rate in broilers. World Poultry, 2001, 17: 28-29. Bokkers E. A. M., Koene P. Behaviour of fast- and slow growing broilers to 12 weeks of age and the physical consequences. Applied Animal Behaviour Science, 2003, 81: 59-72. Butterworth A., Weeks C. A., Crea P. R., Kestin S. C. Short Communications. Dehydration and Lameness in a Broiler Flock. Animal Welfare, 2002, 11: 89-94. Danbury T. C., Weeks C. A., Chambers J. P., Waterman-Pearson A. E., Kestin S. C. Self selection of the analgesic drug carprofen by ame broiler chickens. Veterinary Record 2000, 146: 307-311. Dawkins M. S., Donnelly C. A., Jones.T. A. Chicken welfare is influenced more by housing conditions than by stocking density. Nature 2004, 427: 342-344. Dozier W. A., Thaxton J. P., Branton S. L., Morgan G. W., Miles D. M., Roush W. B., Lott B. D., Vizzier-Thaxton Y. Stocking density effects on growth performance and processing yields of heavy broilers. Poultry Science 2005, 84: 1332-8. 179


Dozier W. A., Thaxton J. P., Purswell J. L., Olanrewaju H. A, Branton S. L., Roush W. B. Stocking density effects on male broilers grown to 1.8 kilograms of body weight. Poultry Science 2006, 85: 344–351. Ekstrand C., Carpenter T. E., Andersson I., Algers B. Prevalence and control of foot-pad dermatitis in broilers in Sweden. British Poultry Science 1998, 39: 318–324. Feddes J. J. R., Emmanuel E. J., Zuidhof M. J. Broiler performance, bodyweight variance, feed and water intake, and carcass quality at different stocking densities. Poultry Science 2002, 81: 774–779. Harn J., Middelkoop K. Is there a future for slow growing broilers? World Poultry 2001, 17: 28-29. Haslam S. M., Knowles T. G., Brown S. N., Wilkins L. J., Kestin S. C, Warriss P. D., Nicol J. Factors affecting the prevalence of foot pad dermatitis, hock burn and breast burn in broiler chicken. British Poultry Science 2007, 48: 264–275. Hecová L. Svoboda zvířat; Zpravodaj II/2012; [online] [cit. 2014-01-24] Dostupné z: http://www.protisrsti.cz/dokumenty/SvZv%20Zpravodaj%20II_12.pdf Hulan H. W., Proudfoot F. G., MacRae K. B. M. Effects of vitamins on the incidence of mortality and ADS (“Flip-over”) in broiler chickens. Poultry Science 1980, 59: 927-931. Jong de C. I., van Harn J., Gunnink H., Hindle V. A, Lourens A. Footpad dermatitis in Dutch broiler flocks: Prevalence and factors of influence. Poultry Science 2012a, 91: 1569–1574. Jong de I. C., Swalander M. Housing and management of broiler breeders and turkey breeders. In: Alternative systems for poultry. Health, Welfare and Productivity (Eds. Sandilands V., Hocking P.M.). 2012b, pp. 225-249. Kaul L., Trangadia. Sudden death syndrome in broilers. Pashudhan, 2003. April: PP.1. (Summers J. D., Bedford M., Spratt D. (1987): SDS : is it a metabolic disease? Feed stuff. 59: 20.) Kestin S. C., Gordon S., Sørensen G., Su P. Relationships in broiler chickens between lameness, liveweight, growth rate and age. Veterinary Record 2001, 148: 195-197. The Merck, Vet Manual, 2013/ (P. Mc Mulin, 2004 – a pocket guide to poultry health and diseases). Mench J. A. Broiler breeders: feed restriction and welfare. World’s Poultry Science Journal 2002. 58 (1): 23-29. Musilova A., Lichovnikova M., Hampel D., Przywarova A. The effect of the season on incidence of footpad dermatitis and its effect on broilers performance. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis 2013, 61, 1793-1798. Olkowski A. A., Rathgeber B. M., Sawicki G., Classen H. L. Ultrastructural and molecular changes in the left and right ventricular myocardium associated with ascites syndrome in broiler chickens raised at low altitude. Journal of Veterinary Medicine 2001, 48: 1-14. Rauw W. M., Kanis E., Noordhuizen-Stassen E. N., Grommers F. J. Undesirable side effects of selection for high production efficiency in farm animals: a review. Livestock Production Science 1998, 56: 15-33. Rennie J. S., Fleming R. H., McCormack H. A., McCorquodale C. C., Whitehead C. C. Studies on effects of nutritional factors on bone structure and osteoporosis in laying hens. British Poultry Science 1997, 38: 417–424. Sanotra G. S., Berg C., Lund J. D. A comparison between leg problems in Danish and Swedish broiler production. Animal Welfare 2003, 12: 677-683. Scientific Committee on Animal Health and Animal Welfare (SCAHAW). The welfare of chickens kept for meat production (Broilers). European Commission, Health and Consumer Protection Directorate-General, March 2000. 180


Siddiqui, M. F., Patil M. S, Khan K. M., Khan L. A. Sudden Death Syndrome – An Overview. Veterinary World 2009, 2: 444-447. Shepherd, E. M., Fairchild B. D. Footpad dermatitis in poultry. Poultry Science 2010, 89:2043–2051. Steinhauser L. et al. Produkce masa. Last, Tišnov, 2000, 464 s. ISBN 80-900260-7-9 Tůmová E. Základy chovu hrabavé drůbeže. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR v Praze, 1994, 28 s. ISBN 80-7105-086-5. Turner J., Garcés L., Smith W. Welfare broiler in the Europen Union. Compassion in World Farming Trust, 2005. ISBN 1 900156 35 0 [online] [cit. 2013-11-05] Dostupné z: http://www.spolecnostprozvirata.cz/data/Welfare%20brojleru%20v%20EU_CIWF_20056.pdf Weeks C. A., Danbury T. D., Davies H. C., Hunt P., Kestin S. C. The behaviour of broiler chickens and its modification by lameness. Applied Animal Behaviour Science 2000, 67: 111125. Yunis R., Ben-David A., Heller E. D., Cahaner A. Immunocompetence and viability under commercial conditions of broiler groups differing in growth rate and in antibody response to Escherichia coli vaccine. Poultry Science 2000, 79: 810-6. Yunis R., Ben-David A., Heller E. D and Cahaner A. Antibody responses and morbidity following infection with infectious bronchitis virus and challenge with Escherichia coli, in lines divergently selected on antibody response. Poultry Science 2002a, 81: 149-159. Yunis R., Ben-David A., Heller E. D, Cahaner A. Genetic and phenotypic correlations between antibody responses to Escherichia coli, Infectious Bursa Disease Virus (IBDV), and Newcastle Disease Virus (NDV), in broiler lines selected on antibody response to Escherichia coli. Poultry Science 2002b, 81: 302-8.

181


ADVERSE EFFECTS OF RARE EARTH ELEMENTS (REES) DETERMINED BY ALTERNATIVE METHODS Alena Vlková2*, Marian Rucki1, Kristina Kejlová1, Dagmar Jírová1 1

National Institute of Public Health, Czech Republic, 2 Faculty of Environmental Sciences, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic

Summary Rare earth elements (REEs) were on the edge of scientific interest until recently, as it turned out that the effect of REEs on living organisms is much higher than expected. They are widely used in a variety of products, automobile industry, glass industry, agriculture, medicine and electronics (magnets and batteries). The predominant supplier is China with approximately 80% of REEs mineral reserve in the world. During the last 20 years these elements were widely used in Chinese agriculture as fertilizers and as animal growth promoters. However, the scientific literature in this field is fragmented and research of REEs in “western conditions” is still developing. According to the latest studies, at suitable concentrations REEs promote physiological functions in plants, stimulate growth and increase chlorophyll content. Recently REEs are of interest in animal production as an alternative growth promoter. Since the use of antibiotics as growth promoters has been absolutely restricted in the European Union, new possibilities are searched. It is already known that REEs increase body weight gain, milk and egg production, though their concentration in final products is very low or below the limit of detection. Since lanthanum carbonate is a novel treatment for hyperphosphatemia in dialysis patients, long-term studies were performed in man. Up to 3 g of elemental lanthanum per day and person for up to 4 years were well tolerated without any toxic effects. However, the information on adverse effects and toxicity is scarce, and the presented study aimed to extend the knowledge of their toxicological profile. The tested compounds included 17 REEs salts. The toxicity tests comprised the 3T3 Balb/c NRU cytotoxicity test for calculation of LD50 on the basis of the concentration which led to a 50% reduction in cell growth (IC50), and the Tubifex tubifex (T.t.) express test (3 minutes) for acute toxicity, measuring movement inhibition of the oligochaete worms (EC50). Mutagenic effects were determined using the bacteria reverse mutation assay (Ames test) on 5 Salmonella typhimurium strains with and without metabolic activation. The EpiDerm Skin Irritation Test utilizing the 3D in vitro reconstructed human epidermal model EpiDermTM (MatTek Corp., USA), which allows for discrimination between irritants of GHS category 2 and non-irritants, was used for classification of REEs skin irritation. The acute toxicity levels calculated from the 3T3 results were in the range of 960 – 1264 mg/kg indicating toxicity for mammals. The EC50(T.t.) values were comparable with those of, e.g., BaCl2 or CdCl2, classified as toxic and aquatic toxic compounds. Thus, the EC50(T.t.) indicates the hazard of rare earth elemnts salts for aqueous environment as well. The Ames test provided negative results for all the tested REEs salts. With the exception of Thulium tested as Thulium (III) chloride anhydrous, none of the REEs salts, tested in the form of hexahydrates, exhibited skin irritation potential in the in vitro EpiDermTM skin irritation assay. Further testing aimed at genotoxicity, skin penetration and sensitization is planned in the future. The study was funded by institutional support of the Ministry of Health of the Czech Republic (1RVO-SZÚ-2014, 3.3.2014). Key words: rare earth elements (REEs), adverse effects, toxicity *



VZÁJEMNÉ SÁNÍ U SKOTU CROSS-SUCKING IN CATTLE Vendula Vomočilová*, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Cross-sucking was monitored in a group of early weaned calves (Czech spotted cattle) fed a milk replacer (7 calves, 10 observations). The positions of calves at the trough during milk drinking and occurrence of cross-sucking was recored. Cross-sucking occurred mostly among calves that were standing next to each other during drinking but there was also the effect of body size observed; bigger calves were sucked more often. Key words: dairy calves, cross-sucking, group housing Souhrn Vzájemné sání bylo sledováno u skupiny časně odstavených telat českého strakatého skotu krmených mléčnou krmnou směsí (7 telat, 10 pozorování). Během pozorování bylo zaznamenáváno pořadí telat u žlabu při napájení a výskyt vzájemného sání. Vzájemné sání se objevovalo převážně mezi telaty, která stála při krmení vedle sebe, vliv měla i velikost jedinců ve skupině; větší telata byla sána častěji. Klíčová slova: mléčný skot, vzájemné sání, skupinové ustájení Úvod V přirozených podmínkách saje tele mléko až do postupného odstavu matkou ve věku 6 až 9 měsíců. O přirozeném odstavu lze mluvit jen tehdy, když jej určí sama matka (Brouček a Kišac, 2002). V intenzivních chovech se telata mléčných plemen odstavují od matky po napití kolostra již v 1. dnu života, pak následuje odchov jednotlivě v boudách a následně jsou převedena do skupinového chovu (od 8. týdne věku). U těchto telat se často vyskytuje vzájemné sání apikálních částí těla (uši, pupek, scrotum), které může vést k zánětům těchto částí těla, k tvorbě bezoárů v předžaludcích, ale také k nedostatečnému vývoji mléčné žlázy u jaloviček. Méně používaný způsob odchovu je pod matkou anebo sání pod jinou krávou – u těchto telat se vzájemné sání (cross-sucking) vyskytuje zřídka (Ude et al., 2011). Nenutriční sání nebylo popsáno u žádného volně žijícího rodu podčeledi Bovinae ani u jiných přežvýkavců (Špinka, 1992), nevyskytuje se ani v systémech, kde jsou krávy a telata držena pohromadě, objevuje se pouze v souvislosti se současnými způsoby chovu, které nejsou pro welfare telat příznivé (Lidfors, 1993). U telat v individuálním nebo skupinovém ustájení, která jsou oddělena od matek, se příjem tekuté potravy uskutečňuje přímým pitím nebo sáním z vědra s gumovým strukem. Ukazuje se, že napájení mlékem je lepší pomocí gumových struků, kdy příjem mléka je delší a nedochází tak k tzv. prázdnému sání, což je projev abnormálního chování. Doba napájení také závisí na velikosti otvoru v gumovém struku. Další důležitý faktor je, zda má tele při příjmu mléka hlavu skloněnou nebo zdviženou. Při zdvižené hlavě mléko prochází do slezu, kdežto při skloněné se část dostane do bachoru a vyvolává trávící poruchy. Při příjmu mléka *



sáním od krávy nebo pomocí gumového struku se intenzivněji vylučují sliny. V nich přítomný mucin pomáhá při trávení kaseinu. Příjem mléka pitím z vědra je velmi rychlý a nedochází tak k důkladnému proslinění a vyvolává tak vzájemné sání (Brouček a Kišac, 2001). Nejnižší frekvence sání se zjistila při napájení automatem (Brouček a Kišac, 2002). Zjistilo se, že frekvence srdečního tepu je při použití vědra výrazně vyšší, telata jsou vzrušená i po krmení a potřebují tak delší čas k ulehnutí (Veissier et al., 1998). Vzájemné sání je možným rizikem skupinového krmení telat na mléčné výživě a toto riziko někdy odrazuje chovatele mléčného skotu od používání skupinového ustájení. I když některé studie uvádějí problémy vzájemného sání u skupinově ustájených telat, další studie uvádějí pouze nízký výskyt tohoto chování. Riziko vzájemného sání může být omezeno vhodným způsobem krmení (Rushen et al., 2008). Abnormální sací chování může být sníženo poskytováním většího množství mléka telatům, aby neměla pocit hladu (Jung a Lidfors, 2001). Brouček a Kišac (2002) uvádějí, že vzájemné sání telat je vyvoláno příjmem mléka a zintenzivňuje se se zahušťováním mléčné směsi a zvyšováním koncentrace laktózy. Odstranění nedusíkatých složek mléčného séra sání snižuje. Počátek sání nastává vždy po vzruchovém podnětu. De Passillé et al. (1992) uvádějí, že důvodem jsou biologicky aktivní peptidy v mléce, které stimulují nervový systém. Tento faktor může působit jako neurotransmiter a stimulovat sací reflex. Přetrvávání tohoto chování do dospělosti není neobvyklé u dojnic. Sládek a Ryšánek (2001) uvádějí, že ve volném ustájení dojnic v období laktace je vzájemné vysávání nemalý problém, který vede ke ztrátám v produkci mléka, zraňování mléčné žlázy, k její infekci a následnému zánětu. Předpokládá se, že vzájemné vysávání představuje pozůstatek nevyhaslého fyziologického reflexu sání mláďat. Evropské státy s vyspělým zemědělstvím uvádějí ztráty mléka v prvovýrobě kolem 5 % při vazném způsobu ustájení a ve volném způsobu chovu dokonce až 25 % (Brouček a Kišac, 2002). Proto se těmto problémům věnuje značná pozornost a výzkumné programy se snaží odhalit, jak k vzájemnému sání u telat dochází a jak mu předcházet. Motivace telat k sání po napití mléka klesá do 10 (de Passillé et al., 1992) anebo do 20 minut (Lidfors, 1993). Výskyt sání u jalovic a dojnic se s věkem snižuje. Podmínky pro vznik sání vytvářejí nadměrný počet zvířat na krmné místo, tedy zmenšení plochy na zvíře. Důležité je odstranit nedostatky v odchovu (deficit sání), v technologii ustájení a krmení, jakož i v úpravě krmné dávky (Fraser a Broom, 1997). Materiál a metodika Pozorování byla uskutečněna v období 2011 – 2012 na soukromé farmě, která se nachází v Pardubickém kraji a leží v nadmořské výšce 410 – 450 m. n. m. Chová se zde cca 250 kusů hovězího dobytka plemene český strakatý skot, který má podíl plemene holštýn, ayrshire a montbeliard. Telata jsou po odstavu ustájena v dřevěných nebo plastových boudách, kde dostávají směs mléka a mléčné krmné směsi, nejprve z lahve s gumovým strukem, následně z vědra s gumovým strukem a z vědra bez struku. Od 14. dne je podáván startér a zakládá se seno. Do skupinového ustájení jsou telata přesunuta nejpozději ve 2 měsících věku. Krmena jsou ze začátku kompletní mléčnou krmnou směsí (MKS) pro odchov telat (Telfid Grand A, výrobce Fides agro s.r.o.) s přídavkem mléka. Mají neustálý přístup k senu a dostávají kukuřičnou siláž a senáž. Rostlinná výživa začíná kolem 3 měsíců věku, kdy se zkrmuje siláž míchaná se senáží, šrot (pšenice, ječmen, oves, triticale) a je zajištěn neustálý přístup k vodě. Záznamy nenutričního sání byly prováděny u skupiny 7 telat (věk 2,5 – 4 měsíce) hned po konzumu MKS, kdy se vzájemné sání projevovalo. Vzájemné sání bylo sledováno po dobu 30 minut, kdy bylo v intervalu 1 min zapisováno uskupení sajících telat a délka sání. Sledování proběhla v měsíci listopadu.

184


Výsledky a diskuze Skot rozeznává jednotlivé členy stáda podle morfologických znaků, hlasových projevů, ale zejména dle čichových vjemů. Nejdůležitější informace poskytuje pach vulvy a konečníku, méně pach pokožky (Sambraus, 1978). Mezi telaty se při vzájemném sání většinou vyskytovala zadní poloha, kdy sající tele mělo hlavu mezi zadními končetinami saného telete a docházelo k sání pupeční oblasti. Pokud došlo ke změně saného telete, předcházelo mu přičichnutí. Pokud se jednalo o partnerské tele, došlo k sání, pokud ne, docházelo k rychlému přemístění a vyhledání jiného telete. Brouček a Kišac (2001) uvádějí, že při sání od matky tele zaujme opačně paralelní postoj vedle ní. Cizí nebo adoptivní telata sají často zezadu, aby tak unikla čichové kontrole krávy. Mezi sledovanými telaty se převážně vyskytovala právě tato zadní pozice při nenutričním sání, avšak u některých docházelo k zaujímání opačně paralelního postoje, které popisují Brouček a Kišac (2002) jako reciproční sání, kdy se dvě zvířata sají současně navzájem. Dále se sání rozděluje na aktivní sání, kdy zvíře vyhledá a vysává partnera a pasivní sání, kdy se jedinec pouze nechá sát. Při nenutričním sání se i u našich telat objevovaly časté údery hlavou do sané oblasti. Údery do vemene se považují za stimulaci mléčné ejekce, kdy zpomalení nebo zastavení toku mléka přímo vyvolává aktivitu trkání (Haley et al., 1996). Telata motivovaná k vzájemnému sání, se pokusila sát více telat, až nakonec našla to, které přijalo akt bez okamžitého odporu (Laukkanen et al., 2010). Z výsledků našeho pozorování vyplývá, že k vzájemnému sání dochází pouze mezi určitými jedinci ve skupině. Například tele č. 70 nebylo nikdy sáno a ani se nepokusilo sát ostatní. Většina telat ze skupiny měla 3 nebo 4 telata, která jim umožnila sání. Brouček a Kišac (2002) uvádějí, že vzájemné sání telat je vyvoláno příjmem mléka a zintenzivňuje se se zahušťováním mléčné směsi a zvyšováním koncentrace laktózy. Odstranění nedusíkatých složek mléčného séra sání snižuje. Frekvence vzájemného sání klesá s časem po napájení mlékem, po odstavu se jeho výskyt výrazně snižuje (Lidfors, 1993). Při našem sledování v chovu bylo zaznamenáno, že k vzájemnému sání dochází pouze mezi telaty, která jsou napájena mléčnou krmnou směsí. U skotu, který měl k napájení k dispozici pouze vodu, se vzájemné sání nevyskytovalo. Občas zde však docházelo k rozvoji orálních zlozvyků, jako je rolování jazyka. Brouček a Kišac (2002) uvádějí, že intenzita tohoto zlozvyku je vyšší u mladších zvířat, než u starších. Roth et al. (2008) předpokládají, že crosssucking je způsobeno nikoliv pouze příjmem mléka, ale i jinými motivačními mechanismy. Nutné je zohlednit i individuální rozdíly. Pokud je konzum mléka omezen navzdory faktu, že bachor telete není schopen dostatečně trávit pevnou potravu, může docházet k vzájemnému sání. De Passillé a Rushen (1997) a Roth et al. (2008) dále uvádějí, že hlad zvyšuje u telat motivaci k sání. Saje-li jedno tele apikálie jiného telete, stimuluje tím k sání i toto tele (Roth et al., 2009). Z výsledků našeho pozorování vyplynulo, že nejmenší telata sají ostatní nejdéle. Jednalo se o telata č. 67 a 71, která sála průměrně 16 minut a 12,5 minuty. Je možné, že tato telata ještě neuměla pít tak rychle jako ostatní a množství přijaté MKS mohlo být nižší než u ostatních telat ve skupině. Výrazné vzájemné sání ve skupině může souviset s podáváním mléka do společného žlabu; jeho množství činilo 50 litrů na 9 telat (tedy 5,5 l/ks), avšak nebylo možné zjistit, jaký byl skutečný příjem mléka jednotlivými telaty. Tele č. 70, které nikdy nesálo, ani nebylo sáno, se po napití MKS dále zdržovalo u žlabu a jako jediné v té době konzumovalo seno. Dalším důvodem nenutričního sání může být krátký čas krmení (Rushen et al., 2008). Brouček a Kišac (2002) uvádějí, že potřeba sání po aktivaci je přibližně 10 minut, což je čas, který se téměř kryje s průměrnou délkou trvání periody sání mléka telat odchováváných pod krávou. Znamená to, že čím déle trvá příjem mléka, tím kratší je nenutriční sání. Při našem sledování se doba mezi nalitím mléka do žlabu a vzájemným sáním u většiny telat pohybovala do 1 minuty. Riziko vzájemného sání může být sníženo vhodným způsobem krmení. 185


Nejdůležitější je zajistit telatům odpovídající příležitost cucat dudák a dostatek mléka, aby neměla pocit hladu (Rushen et al., 2008). U sledované skupiny všechna telata pila MKS z volné hladiny. Výjimkou bylo tele č. 64, které se takto pít zatím nenaučilo a pilo pomocí dudáku. Toto tele se vždy drželo na pravém okraji žlabu s hlavou zvednutou směrem nahoru a s otevřenou tlamou čekalo na ošetřovatele, až mu dá dudák. Hned poté začalo sát. Po vytažení dudáku se tele dále nezdržovalo u žlabu, ale ihned začalo sát nejbližší tele. Albright a Arave (1997) uvádějí, že vzájemné sání trvá nejdéle mezi jedinci stejného sociálního postavení. Ukázalo se, že u našich telat k němu dochází výrazněji mezi jedinci, kteří stojí vedle sebe při napájení. Například u telat č. 63 a 64 (největší telata ze sledované skupiny), která se vyskytovala vedle sebe u žlabu během napájení mlékem, posléze docházelo k vzájemnému sání. Naproti tomu tele č. 65, které ve většině pozorování stálo na opačné straně žlabu, se po napití přemístilo a sání směřovalo k telatům č. 64 a 68. Může to být vysvětleno zjištěním, že menší telata sají ta větší (Laukkanen et al., 2010). Při pozorování sajících a saných telat jsme zjistili, že tato telata jsou většinou seřazena dle velikosti, od největšího po nejmenšího jedince. Fraser a Broom (1997) uvádějí, že telata, která jsou sána, následně sají ostatní, a to vede k vytváření řetězců saných a sajících telat. Pozorovali jsme, že ve skupině společně odchovávaných telat docházelo k vytváření řetězců a různých formací při vzájemném sání. Vznikaly nejčastěji dvojice, trojice, ale i delší řetězce vzájemně se sajících telat. Motivace sání je zvýšená 12 – 15 minut po konzumu mléka (např. Lidfors, 1993; de Passillé a Rushen, 1997; Margerison et al., 2003; Roth et al., 2008). Nejdelší řetězce byly pozorovány v době 5 – 10 minut po napojení mlékem. Ihned po příjmu mléka a ke konci pozorování (délka pozorování byla 30 minut od nalití mléka do žlabu) se vyskytovaly více dvojice nebo trojice sajících telat. Laukkanen et al. (2010) dále uvádějí, že vzájemné sání není stejně pravděpodobné u všech telat ve skupině a že telata, která jsou sána, jsou většinou o něco těžší, tráví více času u žlabu a také více sají ostatní. V našem případě menší telata ze skupiny (tele č. 70, 71, 67), z nich č. 70 a 71 nebylo nikdy sáno a sání telete č. 67 se také vyskytovalo pouze ojediněle. Oproti tomu například již zmíněné tele č. 70 bylo nejmenší ze skupiny, trávilo veškerý sledovaný čas u žlabu a nebylo v žádném z provedených pozorování sáno. Důvodem mohou být individuální rozdíly ve schopnosti přijímat suché krmivo a tedy pokrytí nutričních potřeb (Roth et al., 2008). Laukkanen et al. (2010) také popisují, že velká telata se zdají být více ohrožena sáním, to znamená, že je nepravděpodobné, že cross–sucking souvisí s dominancí. Největší telata z námi sledované skupiny (tele č. 64, 65) se nechala sát i více telaty najednou. V několika případech bylo tele č. 64 sáno v jednu chvíli 3 jinými telaty. U telete č. 65 bylo zaznamenáno sání 4 telaty v jeden okamžik. Laukkanen et al. (2010) popisují, že hodně sání ve skupině je zaměřeno k malému počtu jedinců. Tato zvířata mohou být vystavena většímu riziku traumatu vemene a zánětu, i když celková úroveň cross-sucking ve stádě je nízká. Brouček a Kišac (2002) zjistili, že vyšší procento aktivních cucalek ve stádě dojnic má jen jednoho cílového partnera, což znamená, že zvířata, která dovolí sát, mohou být pro rozšíření zlozvyku rozhodující. Po ukončení vzájemného sání docházelo mezi telaty, která se vzájemné sála, k allogroomingu, tedy vzájemnému olizování, a to nejčastěji v oblasti krku a hlavy, nebo olizování vlastního hřbetu. Závěr Vzájemné sání u telat se objevovalo ihned po příjmu MKS. Mezi pozorovanými telaty byly nalezeny rozdíly ve výskytu nenutričního sání, u všech telat však docházelo k sání pupeční oblasti. K vzájemnému sání zpravidla docházelo mezi telaty, která stála vedle sebe u žlabu a vedle sebe volila i místo pro odpočinek. 186


Literatura Albright, J. L., Arave, C. W. (1997). The behaviour of cattle. New York, CAB International, 306 p. Brouček, J., Kišac, P. (2001). Etologické aspekty napájení telat. Veterinářství, 51, s. 493 – 497. Brouček, J., Kišac, P. (2002). Vysávání u skotu. Veterinářství, 52, s. 499 – 503. De Passillé, A. M., Rushen, J. (1997). Motivational and physiological analysis of the causes and consequences of nonnutritive sucking by calves. Applied. Animal. Behaviour Science, 53, 15–31. De Passillé, A. M., et al. (1992). Does drinking milk stimulate sucking in young calves? Applied Animal Behaviour Science, 34, 23-36. Fraser, A. F., Broom, D. M. (1997). Farm Animal Behaviour and Welfare. CAB International, Wallingford, Oxon, UK, Third edition, 437 pp. Haley, D. B., et al. (1996). What makes a calf butt? 30th Congress of the International Society for Applied Ethology. Guelph, Ontario, Canada, p. 97. Jung, J., Lidfors, L. (2001). Effects of amount of milk, milk flow and access to a rubber teat on cross-sucking and non-nutritive sucking in dairy calves. Applied Animal Behaviour Science, 72, 201–213. Laukkanen, H., Rushen, J., De Passillé, A. M. (2010). Which dairy calves are cross-sucked? Applied Animal Behaviour Science, 125, 91–95. Lidfors, L. M. (1993). Cross-sucking in group-housed dairy calves before and after weaning off milk. Applied Animal Behaviour Science, 38, 15-24. Margerison, J. K., et al. (2003). Cross-sucking and other oral behaviours in calves, and their relation to cow suckling and food provision. Applied Animal Behaviour Science, 80, 277– 286. Roth, B. A., et al. (2008). Improved weaning reduces cross-sucking and may improve weight gain in dairy calves. Applied Animal Behaviour Science, 111, 251–261. Roth, B. A., et al. (2009). Temporal distribution of sucking behaviour in dairy calves and influence of energy balance. Applied Animal Behaviour Science, 119, 137–142. Rushen, J., et al. (2008). The Welfare of Cattle. 5. ed. Netherlands, Springer, p. 70-111. Sambraus, H. H. (1978). Das Deckverm ögen von Stieren nach Aufzucht in optischer Isolierung von Artgenossen. Zuchthygiene, 13, 133-138. Sládek, Z., Ryšánek, D. (2001). Vzájemné vysávání a výskyt aberantního mléka u jalovic. Náš chov, roč. 61, č. 10, s. 26. Špinka, M. (1992). Intersucking in dairy heifers during the first two years of life. Behaviour Processes, 28, 41–50. Ude, G., Georg, H., Schwalm, A. (2011). Reducing milk induced cross-sucking of group housed calves by an environmentally enriched post feeding area. Livestock Science, 138, 293298. Veissier, I., Charpenter, I., Despres, G. (1998). Incidence of sucking milk compared to drinking on the behaviour and heart rate of calves. 32nd Congress of the International Society for Applied Ethology, Clermont-Ferrand, France, p. 185.

187


VÝVOJ ÚHYNŮ NOSNIC PŘI PŘEPRAVĚ NA JATKY V ČR V OBDOBÍ LET 1997 – 2014 MORTALITY OF LAYING HENS IN ASSOCIATION WITH THEIR TRANSPORT FOR SLAUGHTER IN THE PERIOD FROM 1997 TO 2014 Eva Voslářová*, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary In the period from 1997 to 2014, the mortality of spent laying hens transported for slaughter ranged from 0.4% to 2.0%. Mortality of laying hens in connection with their transport to processing plants exceeded death losses observed during transport in other categories and poultry species. Although in recent years there was seen a decrease in transport-related mortality of hens, the overall mortality varied greatly in the monitored period. Key words: end-of-lay hen, transport, mortality Souhrn Úroveň úhynů nosnic přepravovaných na jatky po ukončení snášky se v období let 1997 až 2014 pohybovala v rozmezí 0,4 – 2,0 %. Úhyny nosnic v souvislosti s přepravou na jatky výrazně překračují úhyny zjištěné při přepravě u jiných kategorií a druhů drůbeže. Přestože v posledních letech byl zjištěn pokles úhynů nosnic při přepravě, celkově jejich úhyny ve sledovaném období výrazně kolísaly. Klíčová slova: nosnice po ukončení snášky, přeprava, mortalita Úvod Podmínky přepravy ovlivňují welfare drůbeže při přepravě na jatky. Zhoršené welfare při přepravě drůbeže se může projevit změnou biochemických a hematologických ukazatelů stresového zatížení, v počtech poraněných a také uhynulých ptáků (např. Knowles and Broom, 1990; Mitchell et al., 1992; Savenije et al., 2002; Nijdam et al., 2005). V České republice sledovali úhyny drůbeže v souvislosti s přepravou Večerek et al. (2006a) a Voslářová et al. (2006, 2007a,b). Úroveň welfare při přepravě nosnic na porážku v zahraničí hodnotili Newberry et al. (1999), Petracci et al. (2006) a Weeks et al. (2012). Cílem předložené práce bylo zjistit úroveň a vývoj úhynů nosnic v ČR v období let 1997 2014. Materiál a metodika Ve spolupráci se Státní veterinární správou České republiky byly zjištěny počty nosnic přepravených na jatky a uhynulých v souvislosti s touto přepravou v období let 1997 až 2014. Výsledky byly zpracovány počítačovým programem Excel. Výsledky a diskuse Úhyny nosnic v souvislosti s jejich přepravou na jatky se ve sledovaném období pohybovaly v rozmezí 0,4 – 2,0 % (graf č. 1). Průměrný roční relativní počet úhynů nosnic tak *



několikanásobně převyšoval ostatní sledované kategorie a druhy drůbeže, ale i jiné druhy hospodářských zvířat přepravovaných na jatky v ČR (Malena et al., 2006; Večerek et al., 2006a,b,c; Voslářová et al., 2006). Na vysoké počty slepic uhynulých při přepravě na jatky v ČR upozorňují také Voslářová et al. (2007). Obdobně Petracci et al. (2006) v Itálii zjistili výrazně vyšší úhyny nosnic (1,22 %) při přepravě na jatky ve srovnání s úhyny brojlerů (0,35 %) a krůt (0,38 %). Newberry et al. (1999) sledovali úhyny vyřazených nosnic při přepravě na jatky v USA a Kanadě a zjistili úhyny na úrovni 0,7 – 2,3 %. Vysokou mortalitu v této kategorii autoři vysvětlují špatnou kondicí nosnic v době přepravy a jejich nízkou hodnotou, která je pravděpodobně příčinou nezajištění odpovídajících podmínek při přepravě na jatky ze strany chovatelů. Naopak ve Velké Británii byla zjištěna průměrná mortalita nosnic při přepravě na jatky pouze 0,27 % (Weeks et al., 2012). Autoři vyvozují, že při zajištění odpovídajících podmínek odchytu a přepravy nemusí být welfare nosnic při přepravě narušeno a jejich úhyny mohou být relativně nízké. Z uvedeného vyplývá, že podmínky přepravy nosnic v České republice neodpovídají zcela požadavkům na zajištění welfare nosnic během přepravy. Alarmující je výrazné meziroční kolísání úhynů nosnic zjištěné ve sledovaném období, kdy byl zjištěn až pětinásobný rozdíl v počtech uhynulých nosnic. Jako pozitivní lze hodnotit relativní pokles úrovně úhynů nosnic v posledních letech. Graf č. 1. Porovnání počtu nosnic uhynulých v souvislosti s jejich přepravou na jatky v letech 1997 až 2014

189


Závěr Úhyny nosnic v souvislosti s přepravou na jatky výrazně překračují úhyny zjištěné při přepravě u jiných kategorií a druhů drůbeže. Přestože v posledních letech byl zjištěn pokles úhynů nosnic při přepravě, celkově jejich úhyny ve sledovaném období výrazně kolísaly. Kolísání úrovně úhynů může být způsobeno různými faktory, které nejsou při současných podmínkách přepravy nosnic dostatečně reflektovány. Další výzkum by se tedy měl soustředit na analýzu těchto faktorů a možností, jak jejich negativní působení redukovat. Projekt HENNOVATION je výzkumný projekt spolupráce na evropské úrovni zahrnující šest akademických partnerů financovaný v rámci tématu "'Closing the research and innovation divide: the crucial role of innovation support services and knowledge exchange" při rámcovém programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020. Literatura Knowles, T.G., Broom, D.M. (1990): The handling and transport of broilers and spent hens. Appl Anim Behav Sci 28: 75-91. Malena, M., Voslářová, E., Tomanová, P., Lepková, R., Bedáňová, I., Večerek, V. (2006): Influence of travel distance and the season upon transport-induced mortality in fattened cattle. Acta Vet Brno 75: 619-624. Mitchell, M.A., Kettlewell, P.J., Maxwell, M.H. (1992): Indicators of physiological stress in broiler chickens during road transportation. Anim Welf 1: 91-104. Nijdam, E., Delezie, E., Lambooij, E., Nabuurs, M.J.A., Decuypere, E., Stegeman, J.A. (2005): Processing, products, and food safety - Comparison of bruises and mortality, stress parameters, and meat quality in manually and mechanically caught broilers. Poult Sci 84: 467474. Newberry, R.C., Webster, A.B., Lewis, N.J., Van Arnam, C. (1999): Management of spent hens. J Appl Anim Welf Sci 2: 13-29. Petracci, M., Bianchi, M., Cavani, C., Gaspari, P., Lavazza, A. (2006): Preslaughter mortality in broiler chickens, turkeys, and spent hens under commercial slaughtering. Poult Sci 85: 1660-1664. Savenije, B., Lambooij, E., Gerritzen, M.A., Venema, K., Korf, J. (2002): Effects of feed deprivation and transport on preslaughter blood metabolites, early postmortem muscle metabolites, and meat quality. Poult Sci 81: 699-708. Večerek, V., Grbalová, S., Voslářová, E., Janáčková, B., Malena, M. (2006a): Effects of travel distance and the season of the year on death rates of broilers transported to poultry processing plants. Poult Sci 85: 1881-1884. Večerek, V., Malena, M. jr., Malena, M., Voslářová, E., Bedáňová, I. (2006b): Mortality in dairy cows transported to slaughter as affected by travel distance and seasonality. Acta Vet Brno 75: 449-454. Večerek, V., Malena, M., Malena, M. jr., Voslářová, E., Chloupek, P. (2006c): The impact of the transport distance and season on losses of fattened pigs during transport to the slaughterhouse in the Czech Republic in the period from 1997 to 2004. Vet Med-Czech 51: 21-28. Voslářová, E., Rubešová, L., Večerek, V., Pištěková, V., Malena, M. (2006): Variation in the mortality rate of turkeys during transport to the slaughterhouse with travel distance and month. Berliner Munchener Tierarztl Wochenschr 119: 386-390. Voslářová, E., Janáčková, B., Vitula, F., Kozák, A., Večerek, V. (2007a): Effects of transport distance and the season of the year on death rates among hens and roosters in transport to 190


poultry processing plants in the Czech Republic in the period from 1997 to 2004. Vet MedCzech 52: 262-266. Voslářová, E., Janáčková, B., Rubešová, L., Kozák, A., Bedáňová, I., Steinhauser, L., Večerek, V. (2007b): Mortality rates in poultry species and categories during transport for slaughter. Acta Vet Brno 76: S101-S108. Weeks, C.A., Brown, S.N., Richards, G.J., Wilkins, L.J., Knowles, T.G. (2012): Levels of mortality in hens by end of lay on farm and in transit to slaughter in Great Britain. Vet Rec 170: 647.

Funded by the European Union

191


HENNOVATION - PROJEKT MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZKVALITŇOVÁNÍ WELFARE NOSNIC HENNOVATION - INTERNATIONAL COOPERATION IN ENHANCING WELFARE OF LAYING HENS Eva Voslářová*, Jiří Žák, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The HENNOVATION project is a so-called thematic network funded under the topic 'Closing the research and innovation divide: the crucial role of innovation support services and knowledge exchange” of the Horizon 2020 EU Research and Innovation programme. For many years a linear, macroeconomic or supply-driven model of scientific innovation (summed up in the motto of the 1933 Chicago World Fair as ‘Science finds, industry applies, man conforms’) has been most important in guiding investment decisions, science policy, technical solutions, decision-making and innovation practice within agriculture. It is more and more realized that innovation that is responsive to market demand, to agricultural practice and to the needs of sustainability (a ‘pull’ model) is increasingly relevant to effectively address current societal needs. Using the laying hen sector as a case study, the HENNOVATION project will demonstrate the potential of innovation led by laying hen farmers and end of lay hen transporters and processors. This will be realized through the establishment of innovation networks (led by farmers or transporters/processors) that proactively search for and utilize new ideas to make farm practices and businesses more effective, efficient and sustainable. These networks will interact with veterinary surgeons, farm advisors and researchers, egg processors, consumers and those certifying egg production. The overarching aim of these networks is to develop and disseminate technical innovations based on practice as well as on economic and scientific information to increase sustainability of the laying hen sector. The networks will initially tackle two particular issues of concern in the production chain: injurious pecking in egg-laying flocks and the sustainable after-use of end-of-lay hens. The project will develop the skills of participants in the innovation networks and enhance the communication and interaction between individuals within each network. Activities include the development of a network communication infrastructure to support the knowledge sharing within and amongst the networks and the development of an e-learning course for advisory services to increase the competence and capacity of these services to support the networks. The project will also enable farmers and industry to identify research priorities for the laying hen sector and based on the project results policy recommendations will be developed on how innovation networks can best be exploited to help others facing the same challenge amongst the European laying hen industry. Beyond the laying hen sector, the HENNOVATION project results are expected to inspire and support other livestock sectors and to feed into the European Innovation Partnership for Agriculture. Key words: laying hen, welfare, international cooperation *



Souhrn Projekt HENNOVATION je takzvaná tematická síť financovaná pod tématem 'Closing the research and innovation divide: the crucial role of innovation support services and knowledge exchange” při rámcovém programu pro výzkum a inovace Horizont 2020. Po mnoho let byl v rozhodování o investicích, směřování vědeckého výzkumu, technických řešeních, rozhodování a inovacích v zemědělské praxi nejdůležitější lineární, makroekonomický nebo dodávkou řízený model vědecké inovace (shrnutý v mottu světové výstavy konané v Chicagu v roce 1933 jako „Věda nachází, průmysl aplikuje, člověk se přizpůsobuje“). Stále více a více si však uvědomujeme, že vzrůstá význam inovací, které odpovídají poptávce trhu, požadavkům zemědělské praxe a potřebám udržitelnosti ("pull" model) tak, aby účinně řešily současné společenské potřeby. S využitím odvětví chovu nosnic jako případové studie, má projekt HENNOVATION za cíl demonstrovat potenciál inovací určovaných chovateli, přepravci a zpracovateli. Toho bude dosaženo prostřednictvím vytvoření inovačních sítí (vedených chovateli nebo přepravci/zpracovateli), které budou proaktivně vyhledávat a aplikovat nové myšlenky s cílem zefektivnit zemědělské postupy a podniky a posílit jejich udržitelnost. Tyto sítě budou spolupracovat s veterinárními lékaři, zemědělskými poradci a vědci, zpracovateli vajec, konzumenty a těmi, kteří odpovídají za certifikaci produktů. Hlavním cílem těchto sítí je vytvářet a šířit technické inovace založené na praxi, jakož i na ekonomických a vědeckých poznatcích, za účelem zvýšení udržitelnosti odvětví chovu nosnic. Sítě se budou zpočátku zabývat dvěma konkrétními problémy, které jsou předmětem aktuálního zájmu v tomto výrobním odvětví: zraňující klování v hejnech nosnic a nakládání s nosnicemi po ukončení snášky. Projekt bude rozvíjet dovednosti účastníků v inovačních sítích a posílí komunikaci a interakci mezi jednotlivci zapojenými v rámci každé sítě. Aktivity zahrnují vytvoření sítě komunikační infrastruktury pro podporu sdílení znalostí uvnitř i mezi jednotlivými sítěmi a tvorbu elearningového kurzu pro poradenské služby s cílem zvýšení kompetence a schopností těchto služeb pro podporu sítí. Současně tento projekt umožní zemědělcům a průmyslu definovat priority pro další výzkum v odvětví chovu nosnic. Na základě výsledků projektu vzniknou doporučení, jak nejlépe využít inovační sítě při aplikaci těchto postupů v celoevropském měřítku. Výsledky projektu HENNOVATION by měly inspirovat také další odvětví chovu hospodářských zvířat a napojit se na koncept Evropských inovačních partnerství v oblasti zemědělství, tj. společné platformy pro partnerství a spolupráci při řešení klíčových úkolů v oblastech, která jsou zásadní pro hospodářský růst Evropy. Klíčová slova: nosnice, welfare, mezinárodní spolupráce Projekt HENNOVATION je výzkumný projekt spolupráce na evropské úrovni zahrnující šest akademických partnerů financovaný v rámci tématu "'Closing the research and innovation divide: the crucial role of innovation support services and knowledge exchange" při rámcovém programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020.

193 Funded by the European Union


VETERINARIAN ATTITUDES TOWARDS ANIMAL WELFARE IMPLEMENTATION INTO VETERINARY PRACTICE IN SERBIA Marijana Vučinić, Katarina Radisavljević Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia Summary The paper deals with veterinarian attitudes towards introduction of animal welfare into professional practice in Serbia. Although some veterinarians expressed positive attitudes toward animal welfare there are majority of them who need to be properly educated on animal welfare and informed on animal welfare benefits for veterinary profession, animal protection, food quality and safety, public demands, etc. Due to lack of proper knowledge and skills on animal welfare it is urgent to inform and educate veterinarians in Serbia that animal welfare is the professional priority and obligation. Key words: animal hoarding, hoarder, demographic data, Serbia Introduction Firstly, all vertebrates and some of higher invertebrates are conscious and sentient beings that like human beings possess ability to experience pleasant and unpleasant feelings and emotions, to remember and to react to them by approaching or avoiding manner. There are a great number of scientific evidences for this statement (Boly et al. 2013, Fabbro et al. 2015). Therefore, there is an ethical obligation ofhuman beings including veterinarians to relate to animals and to treat them without unnecessary unpleasant physical and mental experiences. In everyday practice, veterinarians come into contact with animals and manipulate them during clinical examinations and veterinary preventive, prophylactic, curative or surgical procedures.It is professional duty for veterinarians to manipulate and treat animals humanely and ethically. Also, veterinarians come into daily contact with animal breeders, producers, dealers, transporters, slaughterers, owners, etc. All of these persons specifically handle animals. Veterinarians are obligated to inform, advise and educate these persons how to handle animals humanely and ethically and why it is important. We do not need human handling and treatment of animals only due to ethical and scientific reasons. Moreover, we need to treat animals humanely and ethically due to many other reasons such as public health, food safety and quality, working security, economy, ecology, quality of scientific results, quality of drugs and vaccines that are still tested on animals, political reasons, consumer demands, pressure of animal protectionists and activists, professional image, concurrency, sustainability, etc. Now, it is clear that professional obligation of veterinarians is to know what animal welfare means and why it is important for animals and for human beings, to know to recognize states compatible and incompatible with animal welfare, to assess animal welfare and to know all mechanisms and their practical implementation in order to provide animals with appropriate conditions that will ensure and improve animal welfare.According to AVMA (2009) “the veterinary profession shall continually strive to improve animal healthand welfare through scientific research, education, collaboration, advocacy,and the development of legislation and regulations”. Finally, it is very important to emphasize that we need animal welfare not only due to animals but also for human well-beings, too (Dawkins, 2012). Therefore, it is also important to all veterinary professionals to develop their animal welfare understanding without refusing this new scientific and practical discipline in veterinary 



medicine (Yates, 2013). Using personal communication with David Morton, Hewson (2003) listed what veterinarians might do for animalwelfare: “1. Differentiate the clinical signs ofdisease from other signs of poor welfare; 2, Speak publiclyabout welfare concerns; and 3. Participate more inthe animal welfare movement as an independent voice.Professional obligation of veterinarians is to recognize and report abusing of animals. Patronek (1997), wrote that “justifications for reporting cruelty to animals include the veterinary oath toprevent suffering, and also the fact that early intervention may prevent worseningof neglect or more serious incidents of abuse directed against animals’’.Also, veterinary obligation is to provide human death for animals (Yates 2010, 2011, Crump 2013). Last but not least, a veterinarian is the key link between an animal, its owner andsociety. Due to constant changes in society toward animals, veterinarians need to reorganize old knowledge, and to gain new knowledge, skills and experiences in the science of animal welfare (Beaver 2005). Many veterinarians in Serbia believe that this is impossible and unnecessary. Therefore, the main aim of the paper is to present attitudes of Serbian veterinarians towards animal welfare. Material and Methods Materials for this preliminary study were questionnaires that were given to veterinarians at annual conferences of veterinarians from Serbia (Title of conference: “Advising of Serbian Veterinarians”) who attended the sessions on animal welfare. We used these questionnaires to register the number of participants, their demographic data, their interests in animal welfare topics, whether they were ready to incorporate animal welfare into their professional practice and reasons for their decisions. Analyzed period covered following years: 2007, 2008, 2010, 2011, 2012 and 2014. For this study we analyzed responses to the questionnaire only from 173 veterinarians who were registered as new participants at the session every year. In this stud the answers on three questions that were included in the questionnaire are analyzed. There were following questions: 1. What is your attitude toward animal welfare in veterinary practice? (Answers: Positive, Negative, Neutral, Without attitude) 2. What is a main reason for animal welfare introduction into veterinary practice in Serbia? 3. Are you ready to introduce any aspect of animal welfare into your practice? (Answers: Yes, No, Not sure). Results are given in tables and graphs. Results From data that are given in “Material and methods” and in the Figure 1 it is possible to observe that the session on animal welfare on annual conference of Serbian veterinarians missed twice, in 2009 and again in 2013. It means that during these two years the main organizers of the conference were not interested in topics on animal welfare. Analyzing questionnaires from six annual conferences of veterinarians in Serbia it is also clearly observed that the number of veterinarians who participated in a session on animal welfare varied from 46 in 2014 to 89 in 2011 (Figure 1). The peak was achieved in 2011 when the topic of the session related to free roaming dog control. Also, it is clear that veterinarians were interested twice in this topic, in 2010 and 2011. The average number of 500 veterinarians attended the conference annually. Comparing to this number, the percentage of veterinarians who attended the session on animal welfare ranged from 9% in 2014 to the maximal value of 18% in 2011 (Figure 1). Veterinarians were more interested in other conference sessions on animal diseases such as avian or swine influence and blue tongue disease, surgical procedures on animals and topics that related to organizational and financial issues in veterinary profession in Serbia.

195


100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

86 (17%)

89 (18%)

74 (15%) 64 (13%) 54 (11%) 46 (9%)

Veterinarian Wefare of pet Free roaming Free roaming role in animal animals dog control dog control welfare 2007

2008

2010

2011

Animal welfare legislation

Why animal welfare is matter

2012

2014

Figure 1. Number of participants who attended "Animal Welfare" session

Analyzing demographic data (Table 1) it was estimated that only 173 veterinarians were registered as new participants during six years (Figure 2). Excluding the first year of the study when 54 veterinarians attended a session on animal welfare and responded to the questionnaire the next peak of new participants (N=42) was estimated in 2010 when the main topic of the session was free roaming dog control. The ratio between male to female veterinarians was 60% to 40%, respectively. Ninety-five participants (55%) were 50 years old or younger. Most interested in the animal welfare session were veterinarians employed in mixed practice (25%) and after them veterinarians who were employed in small animal practice including shelter veterinarians (18%). Answers to main questions from the questionnaire are shown in Table 2. Only twenty-eight percent of veterinarians expressed positive attitude toward animal welfare in veterinary practice. Majority of veterinarians possessed neutral (30%) or negative (18%) attitudes or were without opinion (24%). Only 11 veterinarians (6%) thought that the professional obligation is the main reason for animal welfare introduction in veterinary practice in Serbia. While 39% of veterinarians were ready to introduce any aspect of animal welfare into their practice majority of other were unsure (43%) or unready (18%).

196


Table 1. Demographic data of veterinarians who attended “Animal Welfare” session (N=173) Number N % Gender

Female Male

69 104

40 60

Age

≤ 50 ≥ 51

95 78

55 45

Job type

Small animal practice including shelter veterinarian Large animal practice including farm veterinarian Mixed practice Institute Industry Education Marketing Officer Other

31

18

24

14

43 20 5 5 16 23 6

25 11 3 3 9 13 4

197


Table 2. Responses to the three questions (N=173) Question Answer

Number

%

What is your attitude toward Positive animal welfare in veterinary Negative practice? Neutral Without attitude What is a main reason for Integration into EU animal welfare introduction Pressure from NGOs into veterinary practice in Political pressure Serbia? Professional obligation Other (Science, Ethics, Legislation, Quality)

47 32 52 42 52 45 38 11 27

28 18 30 24 30 26 22 6 16

Are you ready to introduce Yes any aspect of animal welfare No into your practice? Not sure

67 31 75

39 18 43

Discussion Our results show that vets in Serbia are not much interested in the welfare of the animals. One of the reasons is that many veterinarians are not trained for animal welfare and that they do not know what animal welfare is and why we need animal welfare. Anecdotal data show that 198


many of them confuse animal welfare with animal protection, empathy and love for animals. During the time for discussion at the session on animal welfare many veterinarians shown that they are afraid from public reaction, punishment and social exclusion due to professional errors. On the other hand, they are afraid of losing their clients. However, they were unable to link their fears with benefits of animal welfare introduction in veterinary practice. Results that are obtained in the study are not surprising. Investigation that is conducted by Knight (2010) showed that many veterinarians lag behind the general public in their desire for animal welfare reforms. So, the author concluded that main factors contributing to poor welfare standards in veterinary profession are selection of veterinary students who enroll veterinary faculties, inadequate education of veterinary students on animal welfare and commercial conflicts of interest of veterinarians. “Animal behaviour, welfare and protection” is the new subject in the veterinary curriculum at the Faculty of veterinary medicine in Belgrade, Serbia. Since 2004 it is mandatory subject for veterinary students at the first year. Since 1998 it was mandatory subject for students at the sixth year of the study. It means that the first lecture of the subject for these students was held in 2004, too. Several years later the Faculty of veterinary medicine in Novi Sad - Serbia also introduced the subject on animal welfare in its curriculum. Majority of veterinarians in Serbia are older than 50 years and did not pass the course of animal welfare. Serbia adopted the Animal welfare law in 2009. Moreover, there is the Department for animal welfare in the Ministry for agriculture in Serbia without interests and initiatives to organize independent and standalone courses on animal welfare for majority of veterinarians from different professional areas. Despite numerous workshops on animal welfare organized by TAIEX, many veterinarians still do not know what kind of role animal welfare has in veterinary profession. It is the same situation with veterinarians employed as lecturers or scientists at faculties in Serbia. Many professors and scientist think that animal welfare is not science, not practice, rather protection of animals with own place in NGOs. Similar study on veterinarian attitudes toward animal welfare was performed by Taiwan colleagues. Their veterinarians considered that current animal protection laws in Taiwan, and their relevant systems, are unable to protect animals effectively. Authors concluded that that some veterinarians lacked confidence in animal welfare merely because of a lack of relevant training. They emphasized that providing veterinarians with professional education of animal welfare is the first step which brooks no delay (Wu et al. 2014). We consider the same situation is in Serbia. Continuous education of Serbian veterinarians in animal welfare presents the interest of high priority for veterinary profession and animal protection including all issues that animal welfare relates on. Conclusion Basing on the results obtained in the study, it can be concluded that veterinarians in Serbia are not interested intensively in animal welfare although there is legal and professional obligations. Also, basing on the frequent participation of same veterinarians in the animal welfare session it is possible that a core population of vets will be established in the future who will be intensively interested and involved in animal welfare although the number of participants constantly decreased. Free roaming dog control presented topic that attracted veterinarians to the session on animal welfare. Main reason may be in unsolved issues that relate to the problematic presence and consequences of free roaming dog population activities in all local communities in Serbia and pressures from public and NGOs who intensively require more humane and efficient treatment of free roaming dog populations. Nowadays Serbia prepares itself for the integration in EU. It means that there is obligation for Serbia to harmonize its legislation on animal welfare with European legislation and to adopt 199


and implement own animal welfare standards in practice. Many of legally existing standards on animal welfare are not still applied, and their implementation in practice is not under control. Maybe their stronger control will motivate veterinarians to implement them in their practice. It will be possible that many veterinarians will be motivated to implement animal welfare into their practice if they meet financial benefits from that. At the end it could be concluded that veterinarians in Serbia need to be intensively educated on all aspects of animal welfare especially on its benefits for their own practice, animal protection and public demands. References AVMA, 2009, The Veterinarian’s Role inAnimal Welfare, American Veterinary Medical Association, http://www.fass.org/docs/the_veterinarians_role_in_animal_welfarejanuary2.pdf Beaver VB 2005, Introduction: Animal Welfare Education, a CriticalTime in Veterinary Medicine, Journal of Veterinary Medical Education 32, 419-421. Boly M, Baars B, Seth AK, Wilke M, Ingmundson P, Laureys S, Edelman D, Tsuchiya N, 2013, Consciousness in humans and non-human animals: recent advances and future directions. Frontier in Psychology 4, 625. (doi:10.3389/fpsyg.2013.00625). Crump, L, 2013, Ethical dilemmas: who can decide when euthanasia is justified? Veterinary Nurse 4, 4-11.43 Dawkins SM, 2012, Why Animals Matter: Animal Consciousness, Animal Welfare, and Human Well-Being, Oxford University Press, 224 pp. Fabbro F, Aglioti MS, Bergamasco M, Clarici A,5 Panksepp J, 2015, Evolutionary aspects of self- and world consciousness in vertebrates, Frontiers in Human Neuroscience 9, 157 (doi: 10.3389/fnhum.2015.00157). Hawson JC, 2003, Focus on Animal Welfare, Canadian Veterinary Journal 44, 335-336. Knight A, 2010, Improving veterinary attitudes towards animal welfare, Animal Welfare, Science, Ethics and Law Journal 14, 7-9. Patronek JG, 1997, Issues for Veterinarians in Recognizing and ReportingAnimal Neglect and Abuse, Society and Animals 4, 269-280. Wu S-Y, Lai Y-T, Fei C-Y, Jong D-S, 2015, Attitudes of Taiwan veterinarians towards animal welfare, Animal Welfare 24, 223-228. Yates J, 2013, Animal Welfare in Veterinary Practice, UFAW Animal Welfare Series, London, Wiley-Blackwell, 212 pp. Yeates J, 2010, Ethical aspects of euthanasia of owned animals, In Practice 32, 70-73. Yeates J, 2011, Veterinary opinions on refusing euthanasia: justifications and philosophical frameworks, Veterinary Record 168, 263.

200


KASTRACE TOULAVÝCH ZVÍŘAT V ÚTULCÍCH Z POHLEDU LEGISLATIVY LEGISLATION POINT OF VIEW ON CASTRATION OF STRAY ANIMALS IN SHELTERS Jiří Žák Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Castration of stray and abandoned animals is very popular and globally recognized measure to fight overpopulation of companion animals, especially dogs and cats. Intensive castration programs can help in the fight against the incessant issue of abandoned animals. The staff of Czech shelters should be aware of certain legislative restrictions which deny them some options on how they can handle temporarily sheltered animal. This article provides legal insight to perform surgery to a newly sheltered stray animal, specifically performing a castration of the animal in order to prevent its further reproduction. Key words: castration, shelter, stray, restriction Souhrn Kastrace toulavých a opuštěných zvířat je velice populárním a celosvětově uznávaným prostředkem v boji proti přemnožení zájmových zvířat, především psů a koček. Intenzivní kastrační programy mohou pomoci v boji proti neutichající problematice opuštěných zvířat. Pracovníci českých útulků by si však měli být vědomi jistých legislativních omezení, která jim upírají některé možnosti, jak se zvířetem o které dočasně pečují, nakládat. Následující příspěvek nabízí právní pohled na provedení chirurgického zákroku u nově přijatého toulavého zvířete do útulku, a to konkrétně provedení kastrace zvířete za účelem zamezení jeho další reprodukce. Klíčová slova: kastrace, útulek, toulavý, omezení Úvod Je pochopitelné, že útulky pro opuštěná zvířata propagují kastrace psů a dalších zvířat a snaží se realizovat kastrační programy, které se celosvětově osvědčují jako velice účinný nástroj v boji s problémem přemnožení zájmových zvířat a také jako účinné opatření proti nezodpovědnému chovatelství. Je však potřeba dbát na to, aby nebyly ze strany útulků pro zvířata a jim podobných zařízení porušovány související právní předpisy, které chrání také vlastnické právo původního vlastníka zvířete, popř. zvíře samotné. Kastrace toulavých zvířat z pohledu legislativy Nový Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., (dále jen „NOZ“) který nabyl účinnosti k 1.1.2014, zkracuje lhůtu, kdy nalezené zvíře legálně patří stále původnímu majiteli, z původních šesti měsíců, na dva měsíce v případě, že o zvíře dočasně pečuje nálezce, resp. čtyři měsíce v případě, že nalezené zvíře bylo svěřeno do péče v útulku pro zvířata (Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., v platném znění). Zvíře má v souvislosti s tímto novým Občanským 



zákoníkem nové zvláštní postavení, respektive tzv. „Zvláštní význam“. Dle § 494 NOZ má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře dle NOZ není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze (Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., v platném znění). Útulek při dočasné péči o zatoulané zvíře musí sledovat zdravotní stav zvířete, poskytnout mu první pomoc a v odůvodněných případech požádat o odbornou veterinární pomoc, jak ukládá veterinární zákon (zákon o veterinární péči č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zákon na ochranu zvířat proti týrání dále stanoví v § 13b, že obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést písm. d) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich sterilizace (zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Byť je sterilizace poněkud zastaralý termín z pohledu veterinární terminologie, zákonodárce měl v tomto ohledu na mysli kastraci zvířete, tedy chirurgický zásah do zvířete za účelem zabránění další reprodukce takového zvířete. Praktická aplikace tohoto ustanovení zákona č. 246/1992 Sb. však nesmí být v rozporu s jinými závazně platnými právními předpisy jako je právě např. NOZ. Dle ustanovení NOZ v §1059 je vlastníkem nalezeného zvířete, umístěného v útulku, stále původní majitel, a to po dobu 4 měsíců od vyhlášení nálezu obcí (Občanský zákoník č. 89/2012 Sb.). Útulek musí zvířeti zajistit potřebnou základní veterinární a další potřebnou dočasnou péči, jak ukládá zákon o veterinární péči popř. zákon na ochranu zvířat proti týrání. Chirurgické zákroky, které však nejsou nezbytné k zachování života nebo zdraví zvířete vykonané bez souhlasu a vědomí majitele zvířete, nebo v případě, kdy majitel zvíře do útulku nepředal s prokazatelným úmyslem se jej zbavit, darovat, či prodat, nebo neuplynula-li zákonná lhůta 4 měsíců od nalezení zvířete od jeho umístění v útulku, je takovýto zákrok, jakým je právě kastrace zvířete, za účelem zamezení další reprodukce zvířete, v rozporu se zákonem. Kastrace za účelem zamezení reprodukce není zákrok nutný k zachování života zvířete. V případě, že majitel tuto skutečnost zjistí při nálezu zvířete ve vymezených lhůtách (dva resp. čtyři měsíce od vyhlášení nálezu) může podat na útulek trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. Mohlo by se totiž jednat i o trestný čin Poškození cizí věci, podle § 228 Trestního zákona. (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na místě by byla také žaloba k občanskoprávnímu soudu pro způsobenou újmu majetkového, ale také nemajetkového charakteru, jelikož živé zvíře může mít pro majitele zvláštní význam a neoprávněný chirurgický zákrok může způsobit majiteli zvířete také škody nemajetkového charakteru (např. psychická a jiná újma). Jiná situace však nastává v případě, že je kastrace provedena za účelem terapeutickým, a to je např. chirurgické řešení akutní pyometry. V tomto případě se jedná o zákrok nezbytný k zachování života a zdraví zvířete, pokud tak rozhodne veterinární lékař. Zkrácení ochranné lhůty vlastnictví zvířete původním majitelem by mohlo pomoci zintenzivnit kastrační programy v České republice, na druhé straně takové zkrácení může znamenat signifikantní zásah do práv vlastníků zvířat. V takovém případě by se však musel najít fungující politický i sociální konsenzus, který by vyhovoval jak útulkům a jejich kastračním programům na jedné straně, vlastníkům zvířat na straně druhé. Závěr Útulky pro opuštěná zvířata, depozita a další podobná zařízení zajišťující dočasnou péči o ztracená zvířata musí dbát na jistá legislativní omezení, která těmto zařízením upírají možnost volně nakládat s těmito zvířaty, a chránit tak zájmy a majetek původního majitele. Chirurgické zákroky, které neslouží k zachování života či zdraví zvířete nesmí být provedeny bez vědomí či souhlasu původního majitele zatoulaného zvířete. Je nutné upozornit, že při prokázání pochybení útulku může být následný soudní spor a náhrada škody vzniklá majiteli 202


zvířete, pro útulek, zvláště pak pro soukromý, v krajním případě i likvidační. Zkrácení ochranné lhůty by na jedné straně mohlo pomoci zintenzivnit kastrační programy v České republice, naopak však může taková změna necitelně zasáhnout ochranu práv vlastníků zvířat. Literatura Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 12841290. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150. Zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění (Občanský zákoník). Sbírka zákonů, 2012, č. 33, s. 1026-1365. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2009, č. 11, s. 354-462.

203


PROBLÉMY SPOJENÉ S REGISTRACÍ ČIPOVANÝCH PSŮ A JEJICH MOŽNÁ ŘEŠENÍ ISSUES RELATED TO REGISTRATION PROCESS OF MICROCHIPPED DOGS AND POSSIBLE SOLUTIONS Jiří Žák Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This article is devoted to the process of registration of companion animals, which were microchipped, within mandatory microchipping and related problems with registration process of such dogs. Even though a number of studies have shown the benefits of microchipped companion animals, problems with registration of microchipped animals limit the practical application of this method of permanent and unique identification of the animals. This article offer, among other things, possible solutions to the problems associated with the registration process such as linking the implantation process of microchips with subsequent registration of an animal to the registry Key words: registration, microchipping, dog, problem Souhrn Příspěvek je věnován procesu registrace zájmových zvířat, kterým byl v rámci nařízeného povinného čipování implantován elektronický mikročip a souvisejícím problémům s touto registrací. I přesto, že řada studií prokázala výhody čipování zájmových zvířat, problémy s registrací čipovaných zvířat limitují praktické uplatnění této metody permanentního a unikátního označení zvířat. Příspěvek nabízí, mimo jiné, možná řešení problémů spojených s registrací mikročipů, jako je např. provázání procesu aplikace čipu s následnou registrací zvířete v registru. Klíčová slova: registrace, mikročipování, pes, problém Úvod Mikročipování psů je permanentní a jedinečné označení zvířat elektronickým transpondérem (čipem). Mikročipování zájmových zvířat, především psů, se stává čím dál více diskutovaným opatřením v boji s problematikou opuštěných zvířat ve 21. století napříč celou EU i USA. Celosvětovým předpokladem je, že povinné čipování psů může pomoci s dohledem nad počty psů chovaných v dané zemi, lepší identifikaci a propojení zvířete s konkrétním majitelem, ale také se snížením počtu opuštěných zvířat každoročně přijímaných do útulků. Povinné čipování by mělo také snížit náklady na péči o opuštěné psy. Jen v USA stojí péče o opuštěné psy v útulcích okolo 2 miliard dollarů ročně (Oxford-Lafayette Humane Society, 2015). Evropský parlament již v roce 2011 vydal prohlášení, kde žádal Evropskou komisi, aby podpořila členské státy EU k zavedení povinného čipování a registraci všech psů, skrze celoevropský kompatibilní systém, především z důvodu bránění šíření nákaz (Prohlášení Evropského parlamentu, 2013). Nicméně v EU existuje v současné době pouze jedno Nařízení 



EU, které vyžaduje povinné čipování všech psů (ale také koček a fretek) v případě, že jsou tato zvířata přepravována v rámci Shenghenského prostoru EU, ať už pro komerční či nekomerční účely (Regulation (EU) No. 576/2013). Pouze schválení veterinární lékaři jsou zodpovědní za čipování a také registraci tzv. pet passů do mezinárodní databáze cestovních pasů zvířat, která je přístupná všem Členským státům. Některé státy jako např. Irsko nebo Anglie zavedli povinné čipování všech psů teprve nedávno (Council, B., 2013). Jiné státy po celém světě v současné době také zvažují tuto možnost. Česká republika v tomto ohledu není výjimkou. V České republice, podobně jako ve Španělsku je povinné čipování psů zavedeno pouze lokálně. V České republice je tato možnost ponechána jednotlivým obcím, které se v tomto ohledu řídí zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Dalšímu prosazování povinného čipování však můžou bránit problémy spojené s registrací takovýchto zvířat. Mezi tyto problémy patří např. nekompletní data v registru, zastaralé údaje v registru, (zvíře již patří jinému chovateli), nebo nedostupné telefonní číslo v registru, nebo že čip není zaregistrován vůbec (Lord et al., 2009). Všechny tyto problémy vedou k tomu, že není možné dohledat majitele zvířete, přestože je zvíře čipované. Problémy spojené s registrací čipu a návrhy řešení Pro plné využití výhod, které přináší povinné mikročipování psů, je nezbytná správná registrace těchto zvířat ve spolehlivém registru. Dohledatelnost mikročipovaných zvířat není vždy stoprocentní, jak ukazuje např. jedna USA studie (Lord et al. 2009), kde bylo dohledatelných pouze 73% majitelů čipovaných zvířat, přitom 42% mikročipovaných psů nebylo dohledatelných v registrech. Důvodem, proč někteří mikročipovaní psi nejsou registrováni může být např. strach některých majitelů zvířat z možného postihu za pozdější a eventuálního opuštění zvířete, týrání zvířete. Důvodem, ale však může být prostá nevědomost, plynoucí z neznalosti povinnosti čipované zvíře rovněž zaregistrovat, nebo také neochota splnit další administrativní zatížení spojené s předchozím čipováním zvířete. Už samotná nutnost přivést zvíře do ordinace veterinárního lékaře kvůli čipování může některé chovatele odradit od splnění povinností uložené legislativou (Röhlf et al., 2010), či znechutit od dalšího administrativního zatížení spojeného s registrací. Propojení implantace mikročipu, tedy návštěvy veterinárního lékaře, který čipování provede, s registračním procesem by mohlo tento problém vyřešit, jak uvádí studie (Lord et al. 2009). Možná, pokud by byla registrace přímo spojena s mikročipováním zvířete skrze schváleného veterinárního lékaře, mohlo by to zvýšit počet správných registrací mikročipovaných psů. Taková praxe je známa té, která je stanovena Nařízením EU č. 576/2013. V rámci tohoto Nařízení jsou veterináři zodpovědní za implantaci mikročipu stejně jako za registraci tzv. pet pasu. Nicméně v takovém případě je nutné v první řadě takovéto případné administrativní zatížení soukromých veterinárních lékařů seriózně diskutovat s národními veterinárními asociacemi, či komorami veterinárních lékařů v tom kterém státě, či regionu, zdali je toto vůbec akceptovatelné veterinárními lékaři, jak je známo z jiných zemí (Council, B., 2013) Lepší a intenzivnější osvětová činnost skrze masová média může rovněž pomoci lidem připomenout, aby nezapomněli registrovat svá očipovaná zvířat. V tomto ohledu hrají významnou roli právě také soukromí veterinární lékaři, kteří provádí mikročipování těchto zvířat a mají tak možnost svým klientům připomenout registraci svého zvířete. (Lord et al., 2009; Dingman et al., 2014). Jiné problémy s registrací ještě budou muset být vyřešeny, např. v případech, kdy zvíře mění majitele. Někteří autoři navrhují, že proces registrace zájmových zvířat by měl být nápodoben tomu, který je vytvořen pro registraci vozidel (Lancester et al., 2015).

205


Závěr Povinné čipování zvířat se stává čím dál více populárnějším opatřením pro regulaci chovu zájmových zvířat a pro lepší dohled nad počty zvířat a snížení počtu opuštěných zvířat. Spolu s povinným čipováním zvířat je však vyžadována povinná registrace takovýchto zvířat. Povinnost registrace čipovaných zvířat je obvykle ponechávána na samotném chovateli, který však nemusí proces registrace vůbec uskutečnit a tak je snížena efektivita praktického dopadu povinného čipování. Propojení procesu mikročipování přímo s následnou registrací takového zvířete může pomoci se zvýšením počtu správných registrací. V případě, že by za registraci čipovaných zvířat měli být zodpovědní veterinární lékaři, je nutné takové úvahy primárně diskutovat s organizacemi sdružující soukromé veterinární lékaře. Literatura Brown, W.P., Davidson, J.P., Zuefle M.E. (2013). Effects of phenotypic characteristics on the length of stay of dogs at two no kill animal shelters. Journal of Applied Animal Welfare Science. 16: 2-18. Council, B. (2013). Microchipping and scanning: Where do vets’ responsibilities lie? Vet. Rec. 172: 520–523. Dingman P.A., Levy J.K., Rockey L.E., Crandall. M.M. (2014). Use of visual and permanent identification for pets by veterinary clinics The Veterinary Journal 201: 46–50. Lancaster E., Rand J., Collecott S., Paterson M. (2015) Problems Associated with the Microchip Data of Stray Dogs and Cats Entering RSPCA Queensland Shelters Animals, 5: 332-348. Lord, L.K., Ingwersen, W., Gray, J.L., Wintz, D.J. (2009). Characterization of animals with microchips entering animal shelters. J. Am. Vet. Med. Assoc. 235: 160–167. Oxford-Lafayette Humane Society [online]. [cit. 2015-09-30]. Dostupné z: http://www.oxfordpets.com/index.php?option=com_content&view=article&id=61 Prohlášení Evropského parlamentu č. 2013/C 94 E/05 ze dne 13. října 2011 o regulaci populace psů v Evropské Unii. In: Úřední věstník Evropské unie. (2013), C94 E/05. Regulation (EU) No. 576/2013 of the European Parliament and of the Council of 12 June 2013 on the non-commercial movement of pet animals and repealing Regulation (EC) No 998/2003 Official Journal of the European Union. (2013). L 178/1-26 Rohlf, V.I., Bennett, P.C., Toukhsati, S., Coleman, G. (2010). Why do even committed dog owners fail to comply with some responsible ownership practices? Anthrozoos. 23: 143–155.

206


TREND SOUČASNOSTI: VENČENÍ PSŮ V ÚTULCÍCH CURRENT TREND: WALKING SHELTER DOGS Jiří Žák Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This article presents current trends in Czech shelters, which is offering the possibility of walking the dog outside of shelter by public. Positives of walking sheltered dogs includes faster socialization process, building a personal relationship with a dog and potential adopters, acceleration and improving adoption process. Other positives include reducing stress levels in these dogs and reducing the percentage of occurrence of stereotypic behavior in sheltered dogs. Walking sheltered dogs has an impact on the health and welfare of the dog while staying at the shelter. Regular dog-walking and the possibility of walking the dog by public can help in reducing the numbers of abandoned dogs in the shelter, not least improve the welfare of these animals. Key words: walking, shelter, dogs, welfare Souhrn Tento příspěvek prezentuje současný trend v prostředí českých útulků, kterým je nabízení možnosti vyvenčit psa mimo areál útulku veřejnosti. Mezi pozitiva venčení psů držených v útulku patří např. rychlejší proces socializace, budování osobního vztahu mezi psem a potencionálním osvojitelem, urychlení a především zkvalitnění adopce. Mezi další pozitiva patří snížení hladiny stresu u těchto psů a snížení procenta výskytu stereotypního chování. Venčení psů v útulcích má vliv na celkový zdravotní stav a pohodu psa při pobytu v útulku. Pravidelné venčení psů a možnost venčení veřejností může pomoci snížit počty opuštěných psů v útulku, v neposlední řadě zkvalitnit welfare těchto zvířat. Klíčová slova: venčení, útulek, psi, welfare Úvod Současným trendem v ČR je nabízení možnosti vyvenčit opuštěného psa drženého v útulku mimo areál útulku veřejnosti. Venčení psů v útulcích má dle četných zkušeností mnoha českých útulků pozitivní vliv na psychiku psa a tudíž na celkový zdravotní stav a pohodu psa při pobytu v útulku, urychluje také proces nutné socializace před vstupem psa do nového domova. Venčení je dle českých útulků také dobrá příležitost pro zájemce o osvojení psa, jak se se psem více seznámit a zjistit, zdali pes zájemci o osvojení skutečně vyhovuje. Z četných pozitivních zkušeností útulků, které venčení pro veřejnost umožňují je také zřejmé, že venčení ze strany veřejnosti zvyšuje celkový zájem veřejnosti o opuštěná zvířata a místní útulky. I z těchto důvodů programy útulků zahrnující venčení psů v jejich zařízeních veřejností nabývají na čím dál větší popularitě a těší se velkému zájmu samotné veřejnosti.





Pozitiva a rizika programů zahrnující venčení psů v útulcích Programy, které zahrnují zvýšený kontakt člověka se psem jako venčení nebo „mazlení“ mohou zatraktivnit psy z útulku pro zájemce o adopci tím, že pozitivně ovlivní jejich chování (Normando et al., 2006). Výhody pravidelného sociálního kontaktu člověka se psy v útulku činí tyto psy atraktivnější pro zájemce o adopci z důvodu lepší socializace, zkvalitňují jejich welfare při pobytu v útulku, a také snižují výskyt stereotypního chování u těchto zvířat i dle jiných četných zahraničních studií (Hubrecht, 1993; Tuber et al., 1996; Wells and Hepper, 2000b; Wells, 2004; Coppola et al., 2006). Wells and Hepper (2000a) například zjistili, že psi, kteří absolvovali tyto programy, trávili více času v přední části svého kotce, což zvýšilo jejich adopční potenciál. Nicméně dle některých autorů jsou výhody těchto venčících programů v konfliktu s nežádoucími účinky, pokud je tento kontakt s lidmi nepravidelný. Gasci et al. (2001) zjistili, že si psi v útulku mohou vybudovat silné pouto s dobrovolníky útulku už po minimální expozici. Ve studii provedené na laboratorních bíglech bylo zjištěno zvýšené množství fekálního kortizolu v jejich trusu po tom, co byl přerušen pravidelný venčící program. Zvýšené množství fekálního kortizolu v trusu těchto psů může být interpretováno jako známka zvýšeného stresu (Normando et al., 2005). Psi, u kterých byl přerušen pravidelný program venčení a sociálního kontaktu s člověkem měli také tendenci k větší apatii a k častější vokalizaci (kňučení, štěkání) a dalšímu stereotypnímu chování (Meers et al., 2004). Výše uvedené negativní vlivy nepravidelného venčení na pohodu psů jsou tlumočeny také některými českými útulky (např. útulek Lysá nad Labem). Závěr Především ze zahraničních studií a četných pozitivních zkušeností českých útulků je zřejmé, že při zachování pravidelnosti kontaktu s lidmi má venčení pozitivní vliv na celkovou pohodu psů i jejich adopční potenciál. Nepravidelnosti při těchto programech mohou naopak welfare psů při pobytu v útulku zhoršit. Studie, které by prokázaly vliv tohoto systému venčení psů v prostředí českých útulků ze strany veřejnosti a dobrovolníků např. na dobu pobytu či welfare psa v útulku, dosud v ČR chybí a tato oblast by měla být dále zkoumána i v prostředí českých útulků, vzhledem k velké a stále narůstající populárnosti těchto programů v prostředí českých útulků. Literatura Coppola, C.L., Grandin, T., Enns, M. (2006). Human interaction and cortisol: can human contact reduce stress for shelter dogs? Physiol. Behav. 87, 537–541. Gácsi, M., Topál, J., Miklósi, Á., Dóka, A. and Csányi, V. (2001). Attachment behaviour of adult dogs (Canis familiaris) living at rescue centers: Forming new bonds. Journalof Comparative Psychology 115(4): 423–431. Hubrecht, R.C. (1993). A comparison of social and environmental enrichment methods for laboratory housed dogs. Appl. Anim. Behav. Sci. 37, 345–361. Meers, L., Normando, S., Ödberg, F.O., Bono, G. (2004). Behavioural responses of adult dogs (Beagles) to an interruption in a walking program. In: S. Heath (Ed.) Companion Animal Behaviour Therapy Study Group Study Day “Attachment and its Effects on the Pet–Owner Relationship”, 41–42. Normando et al. (2006). Some factors influencing adoption of sheltered dogs. Anthrozoös, 19(3), 211. Tuber, D.S., Sanders, S., Hennessy, M.B.,Miller, J.A. (1996). Behavioral and glucocorticoid responses of adult domestic dogs (Canis familiaris) to companionship and social separation. J.Comp. Psychol. 110, 103–108. 208


Wells, D.L., Hepper, P.G. (2000a). Prevalence of behavior problems reported by owners of dogs purchased from an animal rescue shelter. Appl. Anim. Behav. Sci. 69, 55–65. Wells, D.L., Hepper, P.G. (2000b). The inﬂuence of environmental change on the behaviour of sheltered dogs. Appl. Anim. Behav. Sci. 68, 151–162. Wells, D. (2004). A review of environmental enrichment for kenneled dogs, Canis familiaris. Appl. Anim. Behav. Sci. 85, 307–317.

209


BEZPROSTŘEDNÍ OHROŽENÍ ČLOVĚKA JAKO ZÁKONNÝ DŮVOD K USMRCENÍ ZVÍŘETE IMMEDIATE DANGER TO HUMAN AS A LEGAL REASON TO KILL AN ANIMAL Jiří Žák, Petr Chloupek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Animal protection Act No. 246/1992 Coll., as amended, prohibits killing an animal without a reason in Czech Republic. Furthermore, this law provides legal reasons for the killing an animal. One of those reasons is immediate danger to human from the animal. The law allows humans to defend themselves physically against attack of an animal by means of lethal force, without the risk of being prosecuted for unjustified killing of such animal. This article offers an understandable interpretation of one particular provision, also provides interpretation of the meaning of the word "immediate", especially with regard to the application of this provision in veterinary practices. Key words: danger, animal, killing, defence Souhrn Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje bezdůvodné usmrcení zvířete. Dále tento zákon stanoví důvody k usmrcení zvířete. Mezi ně patří rovněž ustanovení umožňující usmrtit zvíře v tzv. bezprostředním ohrožení člověka zvířetem. Zákon tak umožňuje bránit se fyzicky útoku zvířete smrtícími prostředky, bez rizika obvinění z bezdůvodného usmrcení zvířete. Příspěvek nabízí srozumitelnou interpretaci tohoto ustanovení, nabízí interpretaci významu slova „bezprostřední“, a to především s ohledem na aplikaci tohoto ustanovení ve veterinární praxi. Klíčová slova: ohrožení, zvíře, usmrcení, obrana Úvod Paragraf 5 odst. 2 písm. c) zákona na ochranu zvířat proti týrání stanoví, mimo jiné, jako důvod k usmrcení zvířete tzv. bezprostřední ohrožení člověka zvířetem (zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Riziko napadení člověka zvířetem je reálná, byť ne úplně častá situace. Obvykle se v médiích veřejnost dozvídá především o napadení člověka agresivním psem, který následně po útoku končí v útulku. Některá média následně informují, že danému zvířeti hrozí v útulku utracení. Především ve veterinární praxi stále panuje nejistota ohledně praktické aplikace tohoto ustanovení, např. právě u zvířat, která v minulosti poranila člověka. Následující příspěvek proto nabízí srozumitelnou interpretaci pro veterinární praxi i laickou veřejnost. Bezprostřední ohrožení - „přímo hrozící nebo trvající“ Bezprostřední ohrožení představuje situaci, kdy na člověka zvíře přímo útočí nebo útok ze strany zvířete přímo hrozí. Usmrcení (utracení) zvířete, které v minulosti napadlo či poranilo, 



byť i vážně, člověka a které dále bezprostředně neohrožuje své okolí, je protiprávní. Je však povoleno se v případě přímého útoku zvířete bránit a zvíře tak i usmrtit, avšak pouze pro odvrácení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku. Zde je nutné zdůraznit veterinárním lékařům, že provést lege artis euthanasii, čili utracení zvířete pomocí intravenózní aplikace léčiv určených k euthanasii zvířete, nelze prakticky provést při útoku zvířete, ani v případě, kdy útok ze strany zvířete přímo hrozí. Při lege artis euthanasii je totiž většinou zvíře v nezbytném rozsahu fixováno či sedováno tišícími léky tak, aby bylo možné euthanasii správně a v klidu provést. V takové situaci pak ale zvíře již nepředstavuje bezprostřední riziko pro své okolí. Konkrétním příkladem může být utracení psa, který napadl chovatele, popř. jiného člověka a chovatel žádá veterinárního lékaře s tímto odůvodněním o euthanasii zvířete. V těchto případech je vždy při takové žádosti chovatele nezbytné důkladně posoudit anamnézu chování zvířete a také prostředí, ve kterém pes žije. Veterinární lékař by měl vyloučit veškeré zdravotní příčiny včetně bolestivých stavů, které mohou vést k určitým projevům agresivity psa vůči majitelům a lidem, vyloučit by se mělo také jakékoli nevhodné zacházení se zvířetem, špatný výcvik, či jakákoli změna v prostředí, ve kterém je zvíře chováno, a také to, zdali se jednalo o ojedinělý incident, nebo je pes agresivní neustále bez zjevné příčiny. Agresivita může být rovněž projevem nějakého nevyléčitelného onemocnění zvířete, které je spojeno s jeho trvalým utrpením. V takovém případě by připadalo v úvahu uplatnění výše zmíněného ustanovení o nevyléčitelném onemocnění, nikoliv ustanovení o bezprostředním ohrožení člověka, avšak pouze po důkladném vyšetření veterinárním lékařem, jak již bylo naznačeno. Jiný výklad ustanovení ale také může rozumět bezprostředním ohrožením člověka situaci, kdy je zvíře bez zjevné příčiny agresivní vůči všem lidem ve svém okolí a to při každém kontaktu s člověkem a tudíž bezprostřední ohrožení člověka zvířetem hrozí neustále (zvíře představuje pro své okolí neustálou hrozbu). V takovém případě je opět možno zvíře usmrtit, avšak pouze v rámci sebeobrany tzn., že zvíře v situaci kdy opětovně zaútočí na člověka, bude např. zastřeleno, nebo zabito tupým úderem pomocí sebeobranného prostředku, či jinak usmrceno. Ani v tomto případě nelze takové zvíře usmrtit lege artis euthanasií, kdy je zvíře dostatečně fixováno pro správné provedení úkonu. V případě vážného zranění zvířete při sebeobraně člověka je pak vhodné okamžitě přivolat na místo veterinárního lékaře, popř. na jeho pokyn zvíře dopravit k ošetření v ordinaci, kde veterinární lékař rozhodne o dalším osudu zvířete (ošetření, popř. euthanasie z důvodu nevyléčitelných a s životem bez bolesti a dalšího utrpení neslučitelných poranění). Při poranění člověka zvířetem je pak povinností chovatele nechat zvíře vyšetřit veterinárním lékařem v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení možného onemocnění zvířete vzteklinou a vystavit si potvrzení veterinárního lékaře o tomto vyšetření, jak uvádí veterinární zákon (zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů). Závěr Bezprostřední ohrožení člověka jako důvod k usmrcení zvířete umožňuje usmrtit zvíře při napadení člověka zvířete za podmínky, že napadení ze strany zvířete přímo hrozí nebo trvá. Utracení zvířete lege artis, při bezprostředním ohrožení člověka, nelze fakticky provést. Protizákonné může být rovněž usmrcení zvířete, které poranilo člověka někdy v minulosti. Zejména veterinární lékaři, pracovníci útulků, ale i laická veřejnost by si měla být vědoma těchto omezení, aby v praxi nedocházelo k bezdůvodnému usmrcování zvířat či jinému protiprávnímu jednání. Dozor nad dodržováním zákona na ochranu zvířat proti týrání vykonávají krajské veterinární správy SVS ČR a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa SVS ČR. Na základě kontrolního zjištění podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů 211


vyplývajících z porušení uložených povinností. Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví postihy na úrovni pokuty, zákazu činnosti, propadnutí zvířete a zákazu chovu a dále stanoví zvláštní opatření. Literatura Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 12841290. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150.

212


VÝKON PRÁVA MYSLIVOSTI JAKO DŮVOD K USMRCENÍ ZVÍŘETE HUNTING AS A LEGAL REASON TO KILL AN ANIMAL Jiří Žák, Petr Chloupek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Animal protection Act No. 246/1992 Coll. as amended, prohibits, among other things, unjustified killing of an animal. This legislation also stipulates legitimate reasons to kill an animal. Among the ten established legitimate reasons to kill an animal in one including hunting rights under a special law, which is the law on hunting No. 449/2001 Coll. This article offers an interpretation of this very actual and constantly discussed provision primarily related to authorization hunters to kill stray dogs and cats in hunting grounds. Key words: hunting, stray, reason, kill Souhrn Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje, mimo jiné, bezdůvodné usmrcení zvířete. Tento právní předpis však také stanoví zákonné důvody k usmrcení zvěře. Mezi deset ustanovených zákonných důvodů k usmrcení zvířete patří také výkon práva myslivosti podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Tento článek nabízí interpretaci tohoto velice aktuálního a stále diskutovaného ustanovení především ve vztahu k oprávnění myslivců usmrcovat toulavé psy a kočky v honitbě. Klíčová slova: myslivost, toulavý, důvod, usmrcení Úvod Jedním ze zákonných důvodů k usmrcení zvířete dle zákona na ochranu zvířat proti týrání je výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů. Zvláštními předpisy v tomto případě jsou při výkonu práva myslivosti zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů a při výkonu rybářského práva zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním důvodem tohoto ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání je využití práva myslivosti. Dle § 2 písm. h) zákona o myslivosti se rozumí právem myslivosti souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). Usmrcování toulavých psů a koček v honitbách Velice diskutovaným ustanovením konkrétně zákona o myslivosti je však stále ustanovení týkající se oprávnění usmrcovat v honitbě toulavé psy a kočky. Zákon o myslivosti v § 10 vyslovuje obecný zákaz vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů 



a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího. Za porušení tohoto ustanovení může orgán státní správy myslivosti udělit vlastníkovi zvířete pokutu. Chovatelé těchto zvířat mají rovněž povinnost ze zákona na ochranu zvířat proti týrání zajistit tato svá zvířata proti úniku z místa, kde jsou chována či držena. I za porušení, resp. nesplnění tohoto ustanovení je možné uložit pokutu a to až do výše 50 000 Kč (zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Přesto bylo dle statistiky Českého statistického úřadu v období od od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 v rámci výkonu práva myslivosti zastřeleno 616 toulavých psů a 14 054 toulavých koček. V období od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2014 to bylo dokonce 768 toulavých psů a 14 003 toulavých koček (Český statistický úřad, 2015). I přestože mají v posledních letech tyto statistiky klesající charakter, i tak je v ČR stále usmrcováno poměrně velké množství toulavých psů a koček, která se pohybují v honitbě mimo vliv svého vedoucího, popř. unikla chovateli z místa chovu. V těchto oficiálních číslech Českého statistického úřadu nejsou zahrnuty případy usmrcení toulavých psů a koček v honitbách, které nebyly oprávněné, a tudíž nebyly ani hlášené. Dle zákona o myslivosti pouze myslivecká stráž, resp. myslivecký hospodář v rámci výkonu práva myslivosti jsou při své činnosti oprávněni usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). Slovním spojením „mimo vliv“ nemusí nutně znamenat, že takový pes je pouze pes na vodítku. Pokud pes evidentně reaguje na povely svého pána a drží se v jeho blízkosti, je takový pes pod jeho vlivem. Není stanovena žádná zákonná povinnost mít psa na vodítku v honitbě, pokud se nejedná o lokality, ve kterých je obecní vyhláškou výslovně zakázán volný pohyb psů bez vodítka. Ale ani v těchto případech není oprávnění psa zastřelit, pokud je pod vlivem svého vedoucího. Slepecký, zdravotnický, záchranářský nebo služební pes, by měl být při pohybu v honitbě viditelně označen např. obojkem či vestou s nápisem, že se jedná právě o psa, kterého nelze při výkonu práva myslivosti usmrtit, a to ani v případě, kdy je mimo vliv svého vedoucího a pronásleduje zvěř. Majiteli takového zvířete však může být udělena pokuta za porušení § 10 zákona o myslivosti. Pro případný právní spor je vhodnější, aby byl pes označen spíše dobře viditelnou vestou, než pouhým obojkem s nápisem. Obojek nemusí být na dálku tak dobře vidět. Myslivecká stráž či myslivecký hospodář jsou dále oprávněni usmrcovat i kočky potulující se v honitbě, a to ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je znám, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit. Myslivecká stráž je při své činnosti povinna prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak. Myslivecký hospodář je pak povinen na vaši žádost prokázat se průkazem mysliveckého hospodáře (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů). Závěr Bohužel četné příklady z praxe, známé rovněž z médií, nám ukazují, že znalost právních předpisů, resp. jejich dodržování, je pro některé lovce či myslivce stále velkým problémem. Neznalost právních předpisů však panuje i mezi chovateli psů a koček, a tak dochází k četným vyhroceným konfliktům na procházkách po lese. Laická veřejnost by však měla respektovat myslivecké právo, jelikož péče o přírodu a o zvěř v ní, je důležitým úkolem myslivosti jako 214


takové. Nemusí se jednat pouze o škody finanční způsobené rušením či lovem zvěře toulavými psy, ale že i zvěř má jistě právo na ochranu před zbytečnou bolestí a utrpením způsobenou případným nekontrolovaným lovem toulavými psy či kočkami. Literatura Český statistický úřad [online]. [cit. 2015-09-30]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/zakladni-udaje-o-honitbach-stavu-a-lovu-zvere-2014 Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 2001; č. 168, s. 9747-9770. Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2004; č. 32, s. 1506-1522.

215


ZDRAVOTNÍ DŮVODY JAKO ZÁKONNÝ DŮVOD K USMRCENÍ ZVÍŘETE HEALTH OF ANIMALS AS A LEGAL REASON TO EUTHANASE AN ANIMAL Jiří Žák, Petr Chloupek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This article focuses on the interpretation of a particular provision of the Act no. 246/1992 Coll., on protection of animals against cruelty, as amended, related to the legitimate reasons to kill an animal listed in § 5 para. 2, letter b, of this act, which defines a legitimate reason to kill an animal for specific health reasons associated with sustained suffering of the animal. Private and official veterinarians, but also the persons conducting operations related to the slaughter of animals in slaughterhouses, keepers of the public, but also people who are not directly engaged in animal breeding should have a basic understanding of this provision and its interpretation in practice to avoid unjustified killing of animals or other law prohibited conduct. Key words: health, reason, kill, animal Souhrn Příspěvek je zaměřen na interpretaci konkrétního ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, týkající se důvodů k usmrcení zvířete uvedených v § 5 odst. 2, písm. b, tohoto zákona, který definuje jako zákonný důvod k usmrcení zvířete v případech, kdy je zdravotní stav zvířete spojen s trvalým utrpením. Soukromí i úřední veterinární lékaři, ale i osoby provádějící úkony související s porážením zvířat na jatkách, chovatelé z řad veřejnosti, ale také lidé, kteří se přímo nezabývají chovem zvířat, by měli mít základní povědomí o tomto ustanovení a jeho interpretaci, aby v praxi nedocházelo k bezdůvodnému usmrcování zvířat nebo k jinému zákonem zakázanému jednání. Klíčová slova: zdraví, důvod, usmrcení, zvíře Úvod Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, již od roku 1992, kdy nabyl účinnosti, zakazuje bezdůvodné usmrcení zvířete. Tento zákaz je vysloven v § 5 odst. 1 zákona. Dále tento zákon v § 5 odst. 2 stanoví důvody k usmrcení zvířete. Důvodů k usmrcení zvířete je v zákoně na ochranu zvířat proti týrání uvedeno celkem deset a jedná se o úplný a konečný výčet všech legálních důvodů k usmrcení zvířete. Zákon dále stanoví v § 5 odst. 5 zakázané metody usmrcování zvířat. V následujících odstavcích podrobněji vysvětlíme zákonný důvod k usmrcení zvířete, který je definován v § 5 odst. 2 písm b) zákona na ochranu zvířat proti týrání, týkající se zdravotního důvodu k usmrcení zvířete.





Zdravotní důvody Zákonným důvodem pro usmrcení zvířete je, mimo jiné, slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením. Tento důvod k usmrcení je aplikován především v praxi soukromých veterinárních lékařů pro utracení zvířete na žádost svých klientů. Důležité je, aby vždy v těchto případech celkový zdravotní stav a kvalitu života zvířete posoudil praktický veterinární lékař, toto však zákon na ochranu zvířat proti týrání v současné úpravě výslovně nevyžaduje. V praxi nezřídka dochází k utracení zvířete v celkově dobrém zdravotním stavu bez jeho trvalého utrpení, a to často na žádost chovatelů. Zákon na ochranu zvířat proti týrání v tomto ohledu bohužel zřetelně nedefinuje, kdo je schopen, resp. měl by odborně posoudit, zdali je stav zvířete opravdu spojen s jeho trvalým utrpením. Utrpením zvířete se při současné úpravě zákona na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění rozumí stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt. V tomto ohledu se však zdá být tato zákonná definice utrpení poněkud problematická. Dle zákonné definice je totiž utrpením zvířete i jakýkoli podnět, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje např. zdravotní poruchu. Avšak některá nevyléčitelná onemocnění jako diabetes mellitus, epilepsie, centrální hyperadrenokorticismus, hypotyreóza aj., způsobují u zvířete zdravotní poruchu a zvíře se jí nemůže samo zbavit. Zákonná definice nevyléčitelného onemocnění spojená s trvalým utrpením, jakožto důvodu k usmrcení je tak v těchto případech naplněna. Zákon však zřejmě vůbec nepočítá s možnostmi efektivní terapie těchto stavů, díky níž zvíře nemusí nijak trpět z klinického pohledu. V mnoha případech v praxi tak proto může nastávat rozpor mezi praktickým pohledem utrpení a definicí utrpení zvířete dle zákona. Domníváme se proto, že by mělo dojít ke změně tohoto ustanovení tak, aby bylo jasně definováno, že zdravotní stav zvířete musí posoudit veterinární lékař. Navrhujeme následující znění: důvodem k usmrcení zvířete je slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, brání-li, dle posouzení veterinárním lékařem, přijatelné kvalitě dalšího života zvířete. Další, dalo by se říci, extrémní intepretací tohoto ustanovení jsou případy, kdy chovatel kategoricky odmítá přistoupit k euthanasii zvířete, a to i poté, co veterinární lékař svým odborným vyšetřením zvířete opakovaně naznal, že stav zvířete je nevyléčitelný a spojen s jeho trvalým utrpením a i přes veškerou jeho snahu a péči je přesvědčen, že zvířeti již nemůže od tohoto stavu pomoci jinak, než bezbolestným utracením. V tomto ohledu se chovatel, dle našeho názoru, může dopouštět týrání zvířete dle § 4 odst. 2 písm b), zákona na ochranu zvířat proti týrání. Toto ustanovení považuje za týrání vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení. V tomto ustanovení je však značně problematický výklad slovesa „vydat“. Zákon totiž nijak dále nedefinuje, co je konkrétně myšleno tímto slovesem. Je logické usuzovat, že zákonodárce chtěl touto definicí týrání zřejmě zabránit týrání zvířete v případech, kdy někteří chovatelé odmítají euthanasii zvířete, i když je k tomuto, dle posouzení veterinárním lékařem, jasná zdravotní indikace. Domníváme se, že by bylo vhodné blíže definovat, co se myslí vydáním zvířete v tomto konkrétním ustanovení. Bezodkladným a bezbolestným usmrcením zvířete by se, dle našeho názoru, pak mělo rozumět především jeho utracení lege artis, v závislosti na našem návrhu, že zdravotní stav zvířete by měl posoudit pouze veterinární lékař, nikoliv sám chovatel. Chovatel, bez potřebné praxe či kvalifikace, který by své nemocné zvíře chtěl usmrtit sám v domácnosti, může neúmyslně, ale i úmyslně použít některé zakázané metody usmrcení (§ 5 odst. 5 zákona) nebo jiné postupy, které způsobí zvířeti při usmrcování 217


nepřiměřenou bolest. V současných případech, kdy chovatel odmítá euthanasii zvířete, i když je k tomu jasný zdravotní důvod je nanejvýš vhodné předat podnět místně příslušné krajské veterinární správě SVS ČR, aby situaci prošetřila. Pokud krajská veterinární správa zjistí porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, předá podnět obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který může v krajních případech euthanasii zvířete chovateli, správním rozhodnutím, úředně nařídit (podle § 28a odst. 1 písm. b), aby se tak zamezilo dalšímu utrpení zvířete. Příslušný úřad však může nařídit i jiné zvláštní opatření podle § 28a. Někdy se můžeme setkat s úvahou či dokonce intepretací ustanovení o nevyléčitelném onemocnění, že takovým onemocněním se může stát i situace, kdy chovatel nemá na ošetření, léčení či jiný potřebný zákrok u zvířete dostatek financí, a proto se onemocnění v dané situaci stává nevyléčitelným. Tato intepretace je však dle našeho názoru nesprávná, jelikož žádný zákon nedostatek financí chovatele zvířete nepředpokládá, ba naopak zákon o veterinární péči ukládá chovateli zvířete povinnost zajistit zvířeti odbornou veterinární péči. Chovatel má několik možností jak nastalou situaci řešit, nikoliv však opuštěním zvířete nebo jeho bezdůvodným utracením. Soukromí veterinární lékaři by měli spolu s chovatelem hledat schůdné a hlavně legální řešení. Pokud chovatel není schopen či vůbec ochoten zajistit potřebnou veterinární péči chovanému zvířeti, je opět na místě kontaktovat příslušnou krajskou veterinární správu k prošetření případu. Otázkou, která by vydala na samostatný článek je, kde je vlastně ta pomyslná hranice mezi veterinární péčí, kterou ukládá zákon a pomyslnou „nadstandardní“ péčí, která se již dnes často rovná zdravotní péči u člověka, jako jsou některé komplikované osteosyntézy, totální endoprotézy kloubních aparátů, použití nejrůznějších bionických protéz, vozíčku u paraplegických pacientů, operace na mozku, transplantace orgánů, či některé druhy chemoterapií. Toto vše nám již veterinární medicína sice umožňuje, ale ne každý chovatel si jí samozřejmě může dovolit a ne vždy může být ku prospěchu a předcházení utrpení u zvířete. V legislativě však tuto hranici nikdy asi striktně nedokážeme oddělit. Závěr Zákon zakazuje bezdůvodné usmrcení zvířete a zároveň stanoví zákonné důvody k usmrcení zvířete v § 5 odst. 2, jenž představuje úplný výčet důvodů k usmrcení zvířat. V případě některých zákonných důvodů k usmrcení došlo v posledních letech k jistým změnám, které poněkud mění jejich původní interpretaci a v některých případech tak pozměňují či omezují jejich původní aplikaci v praxi. Vzhledem k častým novelizacím zákona jsme chtěli upozornit na zásady právní úpravy ochrany zvířat před jejich bezdůvodným usmrcením a nabídnout možnou intepretaci jednotlivých zákonných důvodů pro usmrcení zvířete, popř. podat návrh na úpravu některých ustanovení tak, aby byl jejich výklad v praxi jednoznačný a nezpochybnitelný. Soukromí i úřední veterinární lékaři, chovatelé zvířat, ale i osoby provádějící úkony související s porážením zvířat na jatkách, myslivci, rybáři i chovatelé z řad veřejnosti, by měli mít základní povědomí o těchto ustanoveních a jejich interpretaci, aby v praxi nedocházelo k bezdůvodnému usmrcování zvířat nebo k jinému zákonem zakázanému jednání. Dozor nad dodržováním zákona na ochranu zvířat proti týrání vykonávají krajské veterinární správy SVS ČR a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa SVS ČR. Na základě kontrolního zjištění podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů vyplývajících z porušení uložených povinností. Zákon stanoví postihy na úrovni pokuty, zákazu činnosti, propadnutí zvířete a zákazu chovu a dále stanoví zvláštní opatření.

218


Literatura Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 12841290. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150.

219


NÁKAZOVÉ DŮVODY A OCHRANA VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ JAKO DŮVODY K USMRCENÍ ZVÍŘETE DISEASE CONTROL AND PROTECTION OF PUBLIC HEALTH AS REASONS TO KILL AN ANIMAL Jiří Žák, Petr Chloupek, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Animal protection Act No. 246/1992 Coll. as amended, which protects animals against cruelty prohibits killing an animal without a reason. Legal reasons for killing the animals are listed in § 5 of this act. Among these legal reasons are those that allow humans to kill an animal for specific disease control reasons, in order to protect public health by means of rodent control, measures to fight other pests animals, but also killing Bovidae, which can not be identified. This article focuses on the interpretation of these selected legal reasons to kill an animal, which are directly related to the protection of animal and human health. Key words: disease, reason, kill, animal Souhrn Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje bezdůvodné usmrcení zvířete. Důvody k usmrcení zvířat jsou uvedeny v § 5 tohoto zákona. Mezi tyto zákonné důvody patří i takové, které umožňují usmrtit zvíře ze specifických nákazových důvodů, při ochraně veřejného zdraví prostřednictvím deratizace, opatření v boji proti škodlivým organizmům, ale také usmrcení turovitých, které není možno identifikovat. Příspěvek je zaměřen na interpretaci těchto vybraných důvodů k usmrcení zvířete, které přímo souvisí s ochranou zdraví zvířat i lidí. Klíčová slova: nákaza, důvod, usmrcení, zvíře Úvod Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví celkem deset zákonných důvodů k usmrcení zvířete. Mezi tyto důvody patří také mimořádné veterinární opatření a ochrana před nákazami, dále deratizace a opatření v boji proti škodlivým organizmům, nemožnost identifikovat zvíře, v rámci zvláštního opatření a také tzv. depopulace (zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Pro ochranu veřejného zdraví a zabránění šíření určitých nákaz je někdy nezbytné učinit i taková opatření, která vyžadují usmrcení zvířat pro zvládnutí nákaz či omezení rizika přenosu zoonóz, a to i v případech, kdy tato zvířata nevykazují žádné známky nakažlivé nemoci. V dalších odstavcích rozvádíme interpretaci těchto jednotlivých zákonných důvodů k usmrcení zvířete, které souvisí s ochranou zdraví zvířat i lidí.





MVO a ochrana před nákazami Nařízeným mimořádným veterinárním opatřením (dále jen „MVO“) se dle zákona na ochranu zvířat proti týrání rozumí nařízené mimořádné veterinární opatření podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně je na mysli ustanovení § 54 odst. 1 písm c) veterinárního zákona, které považuje za mimořádné veterinární opatření mimo jiné případnou nutnou porážku nebo utracení zvířat. Důvodem k usmrcení zvířete v tomto případě však nemusí být pouze nemoc zvířete, ale mohou být utracena i zvířata zdravá z důvodu zamezení šíření nákazy. Za příklad mohou sloužit případy výskytu BSE v ČR v letech 2001-2009, kdy byly potvrzeny pouze tři desítky BSE pozitivních kusů skotu, ale utraceno, v rámci eradikace nákazy, byly tisíce kusů, a to i přesto, že tato další zvířata byla BSE negativní. Tato zvířata byla totiž součástí tzv. kohorty v rámci eradikace nákazy BSE. Mimořádná veterinární opatření nařizuje příslušný orgán při podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka (příloha 2 veterinárního zákona), anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření (ochranná a zdolávací opatření), dále při zjištění jiných než zdravotně nezávadných živočišných produktů, vody nebo krmiv, popřípadě jiné příčiny závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí živočišnými produkty (veterinární hygienická opatření) a hrozí-li nebezpečí zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí (opatření k veterinární ochraně státního území). Hygienickým opatřením se pro účely zákona na ochranu zvířat proti týrání rozumí zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, při ochraně před nákazami dle § 10 a následující ve veterinárním zákoně. Deratizace a opatření v boji proti škodlivým organismům Důvodem k usmrcení zvířat je dále deratizace a opatření v boji proti škodlivým organismům (zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Deratizace, odchyt a usmrcování volně žijících zvířat patřících mezi škodlivé organismy se řídí zvláštními právními předpisy. A to konkrétně zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, veterinárním zákonem, zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákonem č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh. Ochrannou dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací je činnost směřující k ochraně zdraví fyzických osob a k ochraně životních a pracovních podmínek před původci a přenašeči infekčních onemocnění, škodlivými a epidemiologicky významnými členovci, hlodavci a dalšími živočichy. Člení se na běžnou ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, která jako součást čištění a běžných technologických a pracovních postupů směřuje k předcházení vzniku infekčních onemocnění a výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů, a na speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, kterou je odborná činnost cílená na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů. Osoba, která provádí ochrannou dezinfekci, dezinsekci nebo deratizaci, smí dle zákona o ochraně veřejného zdraví použít jen přípravky, jejichž uvedení na trh bylo povoleno, musí dodržet návod k jejich použití stanovený výrobcem, může použít přípravky a postupy jen v míře nezbytně nutné tak, aby účelu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace bylo dosaženo a životní a pracovní podmínky nebyly ohroženy či poškozeny a je povinna kontrolovat její účinnost (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů).

221


Nemožnost identifikovat zvíře jako zvláštní opatření Toto ustanovení souvisí se zákonem č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde nalezneme v § 25 u zvláštních opatření odst. 3, který stanoví, jde-li o tury, že jako zvláštní opatření může inspekce a orgány veterinárního dozoru uložit utracení zvířete, nelze-li zjistit jeho totožnost během 2 pracovních dnů, přičemž chovateli nepřísluší náhrada za takto utracené zvíře. Tento důvod k usmrcení však nelze uplatnit u jiných zvířat, než u turů a nelze jej v žádném případě vztahovat na utracení toulavých nebo opuštěných zájmových zvířat umístěných v útulku, která třeba nejsou nijak trvale označena a nelze tudíž zjistit jejich totožnost. Depopulace Termín depopulace do naší legislativy přineslo Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Depopulací se rozumí proces usmrcování zvířat v zájmu veřejného zdraví, zdraví zvířat, řádného zacházení se zvířaty nebo životního prostředí pod dohledem příslušného orgánu (Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování). Domníváme se, že ustanovení o depopulaci pokrývá v plném rozsahu i mimořádná veterinární opatření (dále jen „MVO“). Navrhujeme proto, aby MVO, jakožto důvod k usmrcení zvířete, nebyla samostatným důvodem k usmrcením zvířete, ale zahrnula se pod „depopulaci“. S depopulací bývá často spojeno i řešení krizí s paralelními prioritami, jako je zdraví zvířat, veřejné zdraví, životní prostředí nebo řádné zacházení se zvířaty. Je sice důležité, aby byla ve všech fázích procesu depopulace dodržována pravidla řádného zacházení se zvířaty, avšak za mimořádných okolností může dodržení takových pravidel ohrozit lidské zdraví nebo výrazně zpomalit proces eradikace nákazy, což by mohlo způsobit onemocnění a smrt více zvířat. Závěr Zákon zakazuje bezdůvodné usmrcení zvířete a zároveň stanoví zákonné důvody k usmrcení zvířete v § 5 odst. 2, jenž představuje úplný výčet důvodů k usmrcení zvířat. V případě některých zákonných důvodů k usmrcení došlo v posledních letech k jistým změnám, které poněkud mění jejich původní interpretaci a v některých případech tak pozměňují či omezují jejich původní aplikaci v praxi. Vzhledem k častým novelizacím zákona na ochranu zvířat proti týrání jsme chtěli upozornit na zásady právní úpravy ochrany zvířat před jejich bezdůvodným usmrcením a nabídnout intepretaci vybraných zákonných důvodů pro usmrcení zvířete souvisejících s ochranou veřejného zdraví a zdraví zvířat. Soukromí i úřední veterinární lékaři, chovatelé zvířat, ale i osoby provádějící úkony související s porážením zvířat na jatkách, myslivci, rybáři i chovatelé z řad veřejnosti, by měli mít základní povědomí o těchto ustanoveních a jejich interpretaci, aby v praxi nedocházelo k bezdůvodnému usmrcování zvířat. Dozor nad dodržováním zákona na ochranu zvířat proti týrání vykonávají krajské veterinární správy SVS ČR a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa SVS ČR. Na základě kontrolního zjištění podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů vyplývajících z porušení uložených povinností. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů stanoví postihy na úrovni pokuty, zákazu činnosti, propadnutí zvířete a zákazu chovu a dále stanoví zvláštní opatření. Literatura Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Úřední věstník Evropské unie, 2009, L 303, s. 1-30. 222


Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 12841290. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Sbírka zákonů, 2000, č. 74, s. 3622-3662. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 1992, č. 28, s. 666-692. Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících předpisů. Sbírka zákonů 2002, č. 52, s. 3071-3091. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 2000, č. 49, s. 2274-2289.

223


VLIV POVINNÉHO ČIPOVÁNÍ NA POČTY OPUŠTĚNÝCH PSŮ V DĚČÍNĚ EFFECTS OF MANDATORY MICROCHIPPING ON NUMBERS OF ABANDONED DOGS IN DĚČÍN CITY Jiří Žák, Eva Voslářová, Iveta Bedáňová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This study focused on monitoring and evaluation of impact of mandatory microchipping on numbers of abandoned dogs in city of Děčín. It has been demonstrated that mandatory microchipping of dogs significantly decreased numbers of abandoned dogs admitted to the shelter. In the Period 1 (2004-2008) before the mandatory microchipping was established, more abandoned dogs (51.8%, median length of stay “LOS” 14 days), entered the shelter, compared to lost dogs (48.2%) with median LOS 1 day. In the Period 2 (2010-2014), after the mandatory microchipping was established significantly less abandoned dogs (42.88%, median LOS 12 days) were admitted to the shelter compared to lost dogs (57.12%) with median LOS 0 days. Mandatory microchipping seems to be effective measure to fight animal abandonment. Shortening of the LOS of the dogs in the shelter can also improve welfare of sheltered animals. Key words: mandatory microchipping, dog, abandoned Souhrn Tato studie je zaměřena na sledování a hodnocení dopadu povinného čipování na počty opuštěných psů ve městě. Bylo prokázáno, že povinné čipování významně snižuje počty opuštěných psů přijatých do útulku a zkracuje jejich dobu pobytu. Před zavedením povinného čipování ve městě (1. období) bylo do útulku přijato více psů opuštěných (51,8 %) s mediánem doby pobytu 14 dní, než psů ztracených (48,2 %) s mediánem doby pobytu 1 den. Po zavedení povinného čipování ve městě (2. období) bylo přijato statisticky významně méně psů opuštěných (42,88 %) s mediánem doby pobytu 12 dní, v porovnání se psy ztracenými (57,12 %) s mediánem doby pobytu 0 dní. Povinné čipování psů se zdá být efektivním opatřením v problematice opuštěných zvířat. Díky zkrácení doby pobytu má povinné čipování také vliv na celkový welfare zvířat v útulku. Klíčová slova: povinné čipování, pes, opuštěný Úvod Problematika ztracených a opuštěných zvířat je významným celosvětovým problémem. V rozvinutých zemích, včetně České republiky jsou takováto zvířata umisťována v útulcích pro zvířata. Mnoho toulavých psů si jejich původní majitel v útulku však již nevyzvedne, a tak tato zvířata zůstávají v útulku na náklady útulku, popř. města, které útulek provozuje. V některých zemích je velká část opuštěných psů utrácena ať už z kapacitních, finančních či behaviorálních důvodů. V České republice je však utrácení zdravých, byť opuštěných zvířat zakázáno zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Efektivní opatření v boji s problematikou 



opuštěných zvířat je stále hledáno. Povinné čipování je jedním z opatření, které celosvětově nabývá na popularitě. Předpokladem je, že povinné čipování zájmových zvířat může pomoci s dohledem nad počty těchto zvířat ve státě, lepším propojením zvířete s jeho majitelem, rychlejším navrácením zvířete vlastníkovi, ale také se snížením počtu opuštěných psů přijímaných do útulků. Povinné čipování je v České republice nařízeno místními vyhláškami pouze v několika, převážně větších městech jako je např. Praha, Ostrava, Plzeň, Karviná, Havířov, Děčín a další. Materiál a metodika Za období od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2014 byly získány záznamy o celkovém počtu 4 455 psů, kteří byli přijati do městského útulku v Děčíně, kde bylo zavedeno povinné čipování v září roku 2009. Pro lepší statistickou analýzu byl proto celý rok 2009 vyřazen ze studie. Pro účely studie byli psi přijatí do tohoto útulku rozdělení do dvou skupin. Jedna skupina byla tvořena psy, které si v útulku vyzvedl jejich původní majitel (psi ztracení). Druhá skupina psů byla tvořena psy, o které se jejich původní majitelé již nepřihlásili, a proto tito psi zůstali v útulku jako opuštění (psi opuštění) až do doby jejich adopce. Psi, kteří byli přijati do útulku a byli vráceni původnímu majiteli nebo adoptováni mimo sledované 10-leté období, byli ze studie vyřazeni. Sledované období bylo rozděleno na dvě samostatná období. První období (2004-2008) představuje období před zavedením povinného čipování ve městě. Druhé období (2010-2014) představuje období po zavedení povinného čipování ve městě. Doba pobytu psů byla stanovena jako počet dní od data přijetí psa do útulku po datum adoptování psa nebo jeho navrácení původnímu majiteli. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Unistat 5.1. (Unistat Ltd., GB). Data pro dobu v útulku byla testována na normalitu použitím Kolmogorov-Smirnov testu. Protože data neodpovídala normálnímu rozdělení, byla vyhodnocena pomocí Kruskal-Wallis ANOVA a neparametrického vícevýběrového mediánového testu jako post hoc test pro porovnání jednotlivých dvojic srovnávaných skupin. Rozdíly četností byly testovány pomocí kontingenčních tabulek 2x2 (chí kvadrát test rozdílu četností). Výpočet korelace mezi dobou v útulku a velikostí psa byl proveden pomocí Spearmanova pořadového korelačního koeficientu (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Celkem 4455 psů bylo přijato do útulku v období let 2004 – 2014. Z tohoto počtu bylo 2351 (52,8 %) psů ztracených, kteří byli vráceni původním majitelům. Zbytek, tj. 2104 (42,7 %) psů nebylo vyzvednuto původním majitelem, a proto zůstali v útulku jako psi opuštění, nabídnuti k adopci. V prvním období, před zavedením povinného čipování psů (2004-2008) bylo do útulku přijato více psů opuštěných (51,8 %) než ztracených (48,2 %). V druhém období, tedy po zavedení povinného čipování psů ve městě, se tento poměr statisticky významně (p = 0.0000) obrátil ve prospěch psů ztracených (57,12 %) v porovnání se psy opuštěnými (42,88 %). V prvním období bylo do útulku přijato více opuštěných psů (1125, 53,5 %) s delším mediánem doby pobytu v útulku (14 dní) v porovnání s druhým obdobím, kdy bylo přijato méně opuštěných psů (979, 46,5 %) se statisticky významně (p < 0.001) kratším mediánem doby pobytu (12 dní). Ztracených psů bylo v prvním období 1047 (44,5 %) s mediánem doby pobytu 1 den. Počty ztracených psů přijatých do útulku v druhém období statisticky významně (P < 0.001) vzrostly (1304, 55,5 %) a jejich medián doby pobytu statisticky významně (p < 0.001) klesl na 0 dní. Naše zjištění, že v prvním období bylo přijímáno do útulku více psů opuštěných, než ztracených jsou v souladu s nedávnou českou studií analyzující počty psů přijatých do 3 různých útulků v České republice (Voslářová et al., 2015), což dokazuje, že je do českých útulků přijímáno více psů opuštěných, než ztracených, 225


přestože primární úlohou útulku je v co nejkratší možné době nalézt původního majitele zvířete a zvíře mu vrátit. Výrazně nízké počty psů přijatých do útulků, které si následně vyzvedl majitel, hlásí rovněž někteří zahraniční autoři (Patronek et al., 1998; Lord et al., 2009; Lancaster E. et al., 2015). Důvodem může být nesnadná identifikace těchto psů a nemožnost dohledat původního majitele. V druhém období naší studie, tedy po zavedení povinného čipování se poměr přijatých psů do útulku významně změnil ve prospěch ztracených psů, v porovnání s prvním období. Je možné říci, jak ukazuje naše studie, že povinné čipování psů pomohlo snížit počty opuštěných psů ve městě. Tento jev by se dal vysvětlit např. lepší kontrolou nad chovem psů ve městě, lepším propojením psa s konkrétním majitelem, nutíc majitele takového zvířete, v případě potřeby se zvířete zbavit, nalézt jinou – legální cestu, jak se zvířete zbavit (např. prodat, najít nový domov atd.), jelikož opuštění zvířete je v ČR zakázáno pod hrozbou finanční sankce. Povinné čipování může také odradit některé jedince od pořízení psa, kvůli problémům souvisejících s povinností zvíře očipovat a zaregistrovat a tak odradit některé nezodpovědné chovatele od pořízení vlastního psa. Nicméně, i přesto je v druhém období útulku stále značný podíl psů, kteří v útulku zůstávají jako opuštění i přes nařízení povinného čipování psů. Místní působnost povinného čipování může být jistým omezením praktické funkčnosti takového opatření. Někteří psi přijatí do útulku v naší studii mohou pocházet např. z úplně jiných měst, nebo částí země, přičemž není možné určit, z kterého města či části země ve skutečnosti pochází. Prosazení celostátně povinného čipování psů by mohlo pomoci dále snížit počty přijímaných psů do českých útulků. Dopad povinné aplikace mikročipů je spatřen také v poklesu doby pobytu opuštěných psů analyzovaných v naší studii. Medián doby pobytu opuštěných psů v druhém období byl 12 dní, tedy významně kratší než v prvním období (14 dní). To může být vysvětleno např. menší nabídkou opuštěných psů k adopci v druhém období, vzhledem k tomu, že více psů bylo vráceno původním majitelům, např. i díky čipu. Bylo prokázáno nesčetněkrát, že mikročipované a správně registrované zájmové zvíře je s mnohem větší pravděpodobností úspěšně navráceno původnímu majiteli, než zvířata bez mikročipu (Lord et al., 2009; Dingman et al., 2014; Fatjó et al., 2015). Závěr Povinné čipování psů se stává celosvětově uznávaným opatřením v boji s problematikou opuštěných zvířat. Výsledky této studie naznačují, že správně aplikované a prosazované povinné čipování psů a provozování spolehlivých registrů může snížit počty opuštěných psů ve městě, zkrátit délku pobytu těchto psů v útulcích, a tím také teoreticky ušetřit značné finanční prostředky na provozování útulků, ať už jsou provozovány městem či soukromými subjekty. V konečném důsledku povinné čipování může také pomoci zlepšit životní podmínky zvířat v útulku. Povinné celostátní čipování by mohlo pomoci zvýšit výhody tohoto opatření. Literatura Brown, W.P., Davidson, J.P., Zuefle M.E. (2013). Effects of phenotypic characteristics on the length of stay of dogs at two no kill animal shelters. Journal of Applied Animal Welfare Science 16: 2-18. Council, B. (2013). Microchipping and scanning: Where do vets’ responsibilities lie? Vet. Rec., 172, 520–523. Dingman, P.A., Levy, J.K., Rockey, L.E., Crandall, M.M. (2014). Use of visual and permanent identification for pets by veterinary clinics. The Veterinary Journal 201: 46–50. Lancaster, E., Rand, J., Collecott, S., Paterson, M. (2015). Problems Associated with the Microchip Data of Stray Dogs and Cats Entering RSPCA Queensland Shelters. Animals 5: 332-348. 226


Fatjó, J., Bowen, J., García, E., Calvo, P., Rueda, S., Amblás, S., Lalanza, F. J. (2015). Epidemiology of Dog and Cat Abandonment in Spain (2008–2013). Animals 5: 426-441. Lord, L.K., Ingwersen, W., Gray, J.L., Wintz, D.J. (2009). Characterization of animals with microchips entering animal shelters. J. Am. Vet. Med. Assoc. 235: 160–167. Patronek, G., Glickman, L., Moyer, M. (1995). Population dynamics and the risk of euthanasia for dogs in an animal shelter. Anthrozoös 8, 31–43. Voslářová, E., Žák, J., Večerek, V., Bedáňová, I. (2015). Breed characteristics of abandoned and lost dogs in the Czech Republic. Journal of Applied Animal Welfare Science 18: 332342.

227


ISBN 978-80-7305-759-6

228

OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2015 ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2015

Recommend Documents