ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2012

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2012 19th Scientific Conference with International Participation 19. odborná konference s mezinárodní účastí

3 October 2012 Brno, Czech Republic University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Veterinární a farmaceutická univerzita Brno PROCEEDINGS SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ ISBN 978-80-7305-628-5

Animal Protection and Welfare 2012

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2012 Organised by Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Ministry of Agriculture of the Czech Republic State Veterinary Administration of the Czech Republic AWARE project, 7th FP Organizuje Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Ministerstvo zemědělství ČR Státní veterinární správa ČR AWARE projekt 7. rámcového programu EU

Organising Committee Organizační výbor Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. MVDr. Jiří Dousek, Ph.D. MVDr. Jiří Kruml Hana Šírová Scientific Committee Odborný výbor Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. Doc. MVDr. Vladimíra Pištěková, Ph.D. Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D.

2

Ochrana zvířat a welfare 2012

Proceedings of the 19th Scientific Conference with International Participation “Animal Protection and Welfare“ edited by the Conference Scientific Committee. Sborník příspěvků 19. odborné konference s mezinárodní účastí „Ochrana zvířat a welfare“ recenzovaný odbornou komisí konference.

Produced by University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic First published 2012 © 2012 University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Vydala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1. vydání 2012 © 2012 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the written permission of the copyright holder. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez písemného svolení vydavatele.

ISBN 978-80-7305-628-5

3


4


5


www.mindinganimals.com [email protected]

6


Contents Obsah Bartošová, J. The AWIN project: development, integration and dissemination of animal-based welfare indicators and pain recognition Projekt AWIN: vývoj, integrace a praktické uplatnění indikátorů welfare a bolesti u hospodářských zvířat ......................................................................................................

11

Bedáňová, I., Pištěková, V., Voslářová, E., Chloupek, J., Večerek, V. Neopterin and biopterin as indices for welfare level in pheasants raised commercially under different conditions Neopterin a biopterin jako ukazatele úrovně welfare u bažantů chovaných v zajetí při různých podmínkách ..........................................................................................................

13

Blahová, J., Hostovský, M., Svobodová, Z. Occurrence of atrazine in the environment and its effect on aquatic organisms Výskyt atrazinu v životním prostředí a jeho vliv na vodní organismy ..............................

17

Bušová, M. Fees for keeping a dog Poplatky za držení psa .......................................................................................................

22

Dobšíková, R. Urine marking in cats and what to do? Značkování u koček a co s tím? .........................................................................................

25

Dousek, J., Charvátová, I., Čápová, L., Kubištová, D., Zvěřinová, S. Responsible management and care of the population of stray and abandoned cats Problematika péče o toulavé a opuštěné kočky a regulaci jejich populace .......................

30

Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, S., Charvátová, I., Voslářová, E., Chloupek, P. The development of conditions for the supervision over animal welfare and animal protection in the Czech Republic Vytváření podmínek kontroly pohody a ochrany zvířat v ČR ...........................................

41

Dvořáková, N., Hostovský, M., Široký, P. The welfare of pet turtles Welfare v zájmovém chovu želv .......................................................................................

53

Gardiánová, I., Povrazníková, M. Environmental enrichment for large cats kept in human care Možnosti obohacování prostředí u kočkovitých šelem chovaných v lidské péči ..............

58

Gardiánová, I., Procházková, B. Enrichment for pigs Enrichment pro prasata ......................................................................................................

64

Gardiánová, I., Prokopcová, K., Svobodová, I. Enrichment for canids bred in human care Enrichment pro psovité šelmy chované v lidské péči ........................................................

68

7


Harlander-Matauschek, A., Meyer, B., Kreigseis, I., Würbel, H., Zentek, J. News about an old problem: feather pecking in laying hens .............................................

74

Hrabčáková, P., Voslářová, E., Radisavljevic, K., Vucinic, M., Večerek, V. Animal welfare – opinions and knowledge of students of University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno and University of Belgrade Welfare zvířat – názory a znalosti studentů VFU Brno a Univerzity Bělehrad .................

75

Hradecká, L., Vlachová, L., Svobodová, I., Jebavý, L. Environmental influence on postnatal development of the domestic dog (Canis familiaris) Vliv prostředí na postnatální vývoj psa domácího (Canis familiaris) ...............................

79

Hutařová, Z., Voslářová, E., Večerek, V. Impact of using steel shot cartridges for hunting small game on animal welfare Vliv používání ocelových brokových nábojů pro lov drobné zvěře na zajištění welfare zvířat ..................................................................................................................................

84

Komenská, K. Reflecting problems of animal ethics in Slovakia Reflexia problematiky etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku ........................................

88

Kopřiva, V., Hostovský, M., Drga, J., Nekvapil, T. The welfare of laying hens breeding Welfare chovu nosnic ........................................................................................................

94

Leeb, C. On farm welfare assessments in pigs .................................................................................

97

Machová, M., Voslářová, E., Bedáňová, I. Results of survey on consumers´ attitudes towards the welfare of farm animals Výsledky průzkumu vztahu spotřebitelů k welfare hospodářských zvířat ........................

98

Malena, M., Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, S., Valcl, O., Novák, J., Konečná, K., Večerek, V. Information to bulletin “Animal Protection Programme – situation in 2011” Informace k bulletinu “Program ochrany zvířat – situace v roce 2011” ............................

107

Maľová, J., Takáčová, J., Takáč, L., Korim, P. Effects of contaminants on wildlife health Vplyv kontaminantov na zdravotný stav zveri ..................................................................

113

Müllerová, H. Where is the legal protection of animals heading for? Kam směřuje právní ochrana zvířat? .................................................................................

118

Müllerová, L. Case „HUNTER“ – application of Act No. 246/1992 Coll. on the protection of animals against cruelty in view of critical endangered species Případ „MYSLIVEC“ – aplikace zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání z pohledu kriticky ohrožených druhů ................................................................................

123

8


Nádeníček, J., Kotolová, H., Voslářová, E. Hand-rearing of birds as a species protection Umělý odchov ptáků z hlediska ochrany druhu .................................................................

128

Petrák, J., Debrecéni, O., Bučko, O., Vavrišínová, K., Lehotayová, A. The relationship between fixation teats, sex and meat production of pigs Vzťah medzi obsadzovaním ceckov, pohlavím a mäsovou úžitkovosťou ošípaných .......

131

Pintarič, Š., Vadnjal, S., Biasizzo, M., Kirbiš, A. Poultry meat decontamination with neutral electrooxidizing water ..................................

136

Prášková, E., Voslářová, E. Protection of fish against cruelty in the Czech legislation Ochrana ryb proti týrání v právních předpisech ČR ..........................................................

140

Radisavljević, K., Vučinić, M. Evaluation of postoperative pain related with welfare in dogs after ovariohysterectomy

143

Spinu, M., Niculae, M., Cadar, D., Popescu, S., Gheorghita, D. Stress levels and adaptive cell-mediated immunity in Hypopphae rhamnoides treated, antigen primed farmed rabbits ...........................................................................................

150

Spinu, M., Niculae, M., Cadar, D., Sandru, C., Popescu, S. The dynamics of losses caused by Marek’s disease on a closed circuit intensive poultry farm ....................................................................................................................................

157

Široká, Z., Svobodová, Z., Rosmus, J., Homolová, Z., Kolářová, L., Řezáč, P. Carbofuran – banned but still up-to date poison Karbofuran – zakázaný, ale přesto stále aktuální jed .........................................................

163

Špalková, M., Beňová, K., Falis, M., Žďárský, M., Renčko, A. Study of interactions of selected pesticides, cadmium and low doses of ionizing radiation by means of a biotest on Artemia franciscana Štúdium interakcií vybraných pesticídov, kadmia a nízkych dávok ionizujúceho žiarenia biotestom s Artemia franciscana ..........................................................................

167

Špinka, M. The positive side of animal welfare – concepts and measurement Pozitivní stránky welfare zvířat – koncepce a hodnocení ..................................................

173

Špinka, M., Illmann, G. The AWARE project – supporting farm animal welfare research and education in Central and Eastern Europe Projekt AWARE – podpora výzkumu a výuky welfare hospodářských zvířat ve střední a východní Evropě .............................................................................................................

174

Takáčová, J., Korim, P., Takáč, L., Korimová, J., Maľová, J., Bulik, M. The assessment of pig welfare in term of legislation Hodnotenie welfare u ošípaných z hľadiska právnych predpisov .....................................

176

Takáčová, J., Korim, P., Takáč, L., Korimová, J., Michaľov, L. Current state laws in the area of protection of animals Súčasný stav právnych úprav v oblasti ochrany zvierat ....................................................

181

9


Terzin, V., Pavlović, I. The strategy to resolve the problem of ownerless dogs and cats in Belgrade ...................

185

Večerek, V., Voslářová, E. Animal protection and welfare teaching at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Výuka ochrany zvířat a welfare na VFU Brno ..................................................................

191

Večerek, V., Voslářová, E. New study course “Animal protection and welfare“ at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Nový studijní obor Ochrana zvířat a welfare na VFU Brno ..............................................

195

Vijaya Kumaar Babu, A., Venkateswari, M. Animals and aves in art, thought and literature: an Indian perspective .............................

200

Vlachová, L., Hradecká, L., Jebavý, L., Gardiánová, I., Svobodová, I. Effects of neonatal handling on the behavioral development of puppies in German Shepherd kennel Police Účinky neonatální manipulace na behaviorální vývoj štěňat německého ovčáka v chovatelské stanici PČR ..................................................................................................

201

Vlková, A., Kejlová, K., Očadlíková, D., Jírová, D., Bendová, H., Jíra, D., Šperlingová, I., Dabrowská, L. Aternative methods to animal testing for safety assessment of chemicals and cosmetic products Aternativní metody k pokusům na zvířatech pro zkoušení bezpečnosti chemických látek a kosmetických výrobků ....................................................................................................

205

Vršková, D., Modrá, H. Comparison of two methods of identification in experimental amphibians Srovnání dvou metod identifikace experimentálních obojživelníků .................................

211

Želinská, G., Hrabčáková, P. Housing of fattened rabbits from the welfare viewpoint Ustájení brojlerových králíků z pohledu jejich welfare .....................................................

215

10


THE AWIN PROJECT: DEVELOPMENT, INTEGRATION AND DISSEMINATION OF ANIMAL-BASED WELFARE INDICATORS AND PAIN RECOGNITION PROJEKT AWIN: VÝVOJ, INTEGRACE A PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ INDIKÁTORŮ WELFARE A BOLESTI U HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Jitka Bartošová* Oddělení etologie, VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves, ČR Department of Ethology, Institute of Animal Science, Czech Republic Summary The Animal Welfare Indicators (AWIN), a R&D project of the 7th FP of the European Commission, addresses the development, integration and dissemination of animal-based welfare indicators with an emphasis on pain assessment and pain recognition. A list of valid, reliable and feasible welfare indicators in sheep, goats, turkeys, horses and donkeys will be main outcomes of the project. AWIN education and training activities cover farmed, companion and laboratory animal species. The Equine behaviour research team of the Institute of Animal Science Prague participates in this project and will spread the results among Czech stakeholders and breeders. More information: www.animal-welfareindicators.net. Key words: AWIN, welfare indicators, pain detection, farm animals, horses, education Souhrn Projekt AWIN (Animal Welfare Indicators) 7. rámcového programu Evropské komise je zaměřen na vývoj, integraci a praktické uplatnění indikátorů welfare hospodářských zvířat zahrnující detekci a hodnocení bolesti. Hlavními výstupy projektu budou protokoly obsahující validní, spolehlivé a prakticky proveditelné ukazatele k ohodnocení momentálního stavu welfare v daném chovu ovcí, koz, krůt, koní a oslů. Součástí projektu jsou vzdělávací a tréninkové aktivity zaměřené jak na hospodářská, tak společenská a laboratorní zvířata v lidské péči. Na řešení projektu AWIN se podílí také Skupina pro výzkum chování a welfare koní z Oddělení etologie VÚŽV, v.v.i. Praha Uhříněves, která mimo jiné zabezpečuje šíření informací a výsledků mezi české „stakeholdery“ a chovatele. Více informací: www.animalwelfare-indicators.net. Klíčová slova: AWIN, indikátory welfare, detekce bolesti, hospodářská zvířata, koně, vzdělávání

Projekt AWIN (FP7-KBBE-2010-4, No. 266213 Animal Welfare Indicators) řeší v rámci 7. rámcového programu Evropské komise požadavek na vypracování seznamu věrohodných ukazatelů, podle nichž lze hodnotit úroveň welfare v chovech hospodářských zvířat, jmenovitě ovcí, koz, krůt, koní a oslů. Součástí projektu je i vzdělávání odborné veřejnosti a trénink expertů pro posuzování welfare hospodářských, společenských a laboratorních druhů zvířat držených v lidské péči. Členem řešitelského konsorcia 10 vědeckých pracovišť projektu AWIN, koordinovaného z prestižní Scottish Agriculture College, je i VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves. Skupina pro výzkum chování a welfare koní z Oddělení etologie se podílí na výběru a validaci indikátorů *

[email protected] 11


použitelných ve screeningovém hodnocení úrovně welfare koní a oslů, zkoumá vliv prenatálního stresu na vývin, chování a welfare hříbat a zabývá se problematikou zjišťování úrovně a kontroly welfare jezdeckých koní. Závěry projektu AWIN budou k dispozici v květnu 2015. S dílčími výsledky je a bude průběžně seznamována jak Evropská komise, tak vládní a profesní organizace (tzv. stakeholdeři) a chovatelská veřejnost. Projekt monitorují a zpětnou vazbu poskytují organizace jako FAO nebo COPA COGECA. Květnový první výroční mítink projektu v Norsku navštívili zástupci „stakeholderů“ (včetně ministerských úřadů) z Německa, Velké Británie, Norska, Španělska a Itálie. Příspěvek vychází z řešení projektu 7. RP EK AWIN.

12


NEOPTERIN AND BIOPTERIN AS INDICES FOR WELFARE LEVEL IN PHEASANTS RAISED COMMERCIALLY UNDER DIFFERENT CONDITIONS NEOPTERIN A BIOPTERIN JAKO UKAZATELE ÚROVNĚ WELFARE U BAŽANTŮ CHOVANÝCH V ZAJETÍ PŘI RŮZNÝCH PODMÍNKÁCH Iveta Bedáňová1*, Vladimíra Pištěková1, Eva Voslářová1, Jan Chloupek2, Vladimír Večerek1 1

Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, 2 Ústav zootechniky a zoohygieny, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1

Department of Veterinary Public Health and Toxicology, 2 Department of Animal Husbandry and Animal hygiene, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This study demonstrates the use of neopterin and biopterin as an indices for the evaluation of welfare in common pheasant (Phasianus colchicus) after beak trimming and putting spectacles onto beak which are used as a prevention of feather pecking and cannibalism. Pheasant hens fitted with spectacles exhibited lower concentrations of plasma biopterin (P < 0.001) in comparison with control. In addition, hens fitted with spectacles showed lower concentrations of plasma neopterin (P = 0.005) and biopterin (P = 0.005) than beak-trimmed pheasant hens. On the basis of our results, it is possible to suppose that neopterin and biopterin levels that are used primarily as indices for immune system activity, can be used as a measure for intensity of stress load and therefore also for evaluation of welfare in pheasants reared in captivity. Key words: pheasant, welfare, neopterin, beak trimming, pheasant specs Souhrn Cílem práce bylo ověřit možnost využití hladiny neopterinu a biopterinu pro posouzení úrovně welfare u slepic bažantů obecných chovaných v zajetí po provedení zákroků na zobáku používaných v chovatelské praxi jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu. Bažantí slepice s aplikovanými násadci na zobáku vykazovaly snížení hladiny biopterinu (P < 0,001) ve srovnání s kontrolou a navíc i snížení hladiny neopterinu (P = 0,005) a biopterinu (P = 0,005) ve srovnání s bažantími slepicemi, u nichž byla provedena kauterizace zobáku. Na základě výsledků lze usuzovat, že hladina neopterinu a biopterinu, která je primárně ukazatelem aktivity imunitního systému, může sloužit také jako indikátor intenzity stresové zátěže a tím i k hodnocení úrovně welfare u bažantů chovaných v zajetí. Klíčová slova: bažant, welfare, neopterin, kauterizace zobáku, násadec na zobák Úvod Chov bažantů v zajetí se potýká s řadou problémů, mimo jiné vzájemnou agresivitou zvířat a často až kanibalismem, které mají za následek snížení úrovně welfare komerčně chovaných bažantů (Swarbrick, 1985; Huber-Eicher and Sebo, 2001). V praxi se používají různé metody prevence před vzájemným zraňováním ptáků, především kauterizace horní části zobáku nebo aplikace různých typů násadců na zobák, blokujících přímý pohled ptáků (Fehlberg et al., 1993; Kjaer, 1997). Přestože některé studie (Swarbrick, 1985; Butler and Davis, 2010) *



upozorňují na to, že tato opatření mohou poškozovat zdraví ptáků a snižovat úroveň welfare chovaných bažantů, sledování jejich účinků nebyla dosud věnována taková pozornost, jaká by odpovídala rozšíření jejich používání v praxi. Úroveň welfare u bažantů je možno posuzovat především na základě změn v ukazatelích dlouhodobé stresové zátěže, jako je např. poměr heterofilů a lymfocytů v krvi, považovaný u ptáků za typický ukazatel stresu (Post et al., 2003). Nejnovější studie ukazují, že stresogenní faktory mohou ovlivnit také produkci plazmatických pterinů (Marsalek et al., 2011). Breinekova et al. (2006, 2007) uvádějí, že neopterin a biopterin může sloužit jako vhodný ukazatel aktivace imunitního systému následkem stresové zátěže. Cílem práce bylo ověřit možnost využití hladiny neopterinu a biopterinu pro posouzení úrovně welfare u bažantů obecných chovaných v zajetí po provedení zákroků na zobáku prováděných v chovatelské praxi jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu. Materiál a metodika Úroveň welfare byla sledována u slepic bažanta obecného (Phasianus colchicus) ve věku cca 1 roku ustájených v průběhu snáškového období v dvoupodlažním klecovém systému. Každá klec o rozměru 200 x 85 x 58 (zadní hloubka klece) x 70 cm (přední hloubka klece) byla osazena skupinou bažantů skládající se z 1 kohouta a 5 slepic. Klece byly opatřeny drátěnou podlahou snižující se směrem k přední stěně pro usnadnění sběru vajec, pěti napaječkami a krmítkem s manuálním doplňováním krmné směsi na přední straně klece. Bažanti byli krmeni krmnou směsí BŽN (ADW Agro a. s.) a osvětlení bylo zajišťováno pouze denním světlem. Při osazování klecí byli bažanti rozděleni do tří skupin: u 1. skupiny byla provedena kauterizace jedné třetiny horní části zobáku, 2. skupina byla před umístěním do klecí opatřena násadcem na zobák (Clip-On Specs, Agrigame, Great Britain), který znemožňuje vzájemné oklovávání ptáků a u bažantů 3. skupiny nebyla provedena kauterizace ani nebyly použity násadce na zobák (kontrolní skupina). Po 3 měsících (na konci snáškového období) bylo z každé skupiny náhodně vybráno 15 bažantích slepic a z vena basilica byla odebrána krev (3 ml) pro stanovení hladiny plazmatických pterinů. Stanovení koncentrace neopterinu a biopterinu v plazmě byla provedeno na základě HPLC s fluorometrickou detekcí (Carru et al., 2004). Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Unistat 5.1. (Unistat Ltd., GB). Data byla testována na normalitu (Shapiro-Wilkův test) a homogenitu rozptylů (Bartlett-Boxův test) a poté byla zpracována pomocí Kruskal-Wallis jednofaktorové analýzy rozptylu. Následně byla zjišťována statistická významnost rozdílů mezi průměry jednotlivých porovnávaných skupin pomocí neparametrického Tukey testu pro součty pořadí (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Srovnání hladiny neopterinu v krevní plazmě u bažantů 3 měsíce poté, kdy jim byla provedena kauterizace zobáku nebo nasazení násadce na zobák jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu, a u kontrolní skupiny bažantů je znázorněno v grafu č. 1.

14


Graf 1: Hladina neopterinu u bažantů chovaných v zajetí při různých podmínkách

Neopterin, nmol/L

35

Kontrola x Kauterizace: p < 0.05 Násadce x Kauterizace: p < 0.01

30 25 20 15 10 5 0

Kontrola

Násadce

Kauterizace

Skupiny

Srovnání hladiny biopterinu v krevní plazmě u bažantů 3 měsíce poté, kdy jim byla provedena kauterizace zobáku nebo nasazení násadce na zobák jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu, a u kontrolní skupiny bažantů je znázorněno v grafu č. 2. Graf 2: Hladina biopterinu u bažantů chovaných v zajetí při různých podmínkách

Biopterin, nmol/L

300

Kontrola x Násadce: p < 0.01 Násadce x Kauterizace: p < 0.01

250 200 150 100 50 0 Kontrola

Násadce

Kauterizace

Skupiny

Jak je vidět z uvedených grafů, bažantí slepice, u nichž byla provedena kauterizace zobáku vykazovaly ve srovnání s kontrolní skupinou zvýšenou hladinu neopterinu (p < 0,05). Bažantí slepice s aplikovanými násadci na zobáku naopak vykazovaly snížení hladiny biopterinu (P < 0,001) ve srovnání s kontrolou. Navíc bažantí slepice s aplikovanými násadci na zobáku vykazovaly také snížení hladiny neopterinu (P = 0,005) a biopterinu (P = 0,005) ve srovnání s bažantími slepicemi, u nichž byla provedena kauterizace zobáku. Tato zjištění naznačují supresi imunitního systému vyjádřenou hladinou plazmatických pterinů u bažantích slepic s aplikovanými násadci, kterou je možné vysvětlit zvýšenou stresovou zátěží vlivem dlouhodobé aplikace násadců na zobák v průběhů snáškového období. 15


Závěr V souladu se zjištěními autorů Breinekova et al. (2006, 2007) a Marsalek et al. (2011), kteří udávají, že stresogenní faktory mohou ovlivnit produkci plazmatických pterinů, je tedy možné na základě našich výsledků usuzovat, že hladina neopterinu a biopterinu, která je primárně ukazatelem aktivity imunitního systému, může sloužit také jako vhodný indikátor intenzity stresové zátěže. Zjištěné poznatky je možno využít i k posouzení a hodnocení úrovně welfare u bažantů chovaných v zajetí. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Breinekova, K., Smutna, M., Svoboda, M., Vorlova, L. (2006): Pterins - Possible markers of stress situations in pigs. Toxicol. Lett. 164:160–161. (Abstr.) Breinekova, K., Svoboda, M., Smutna, M., Vorlova, L. (2007): Markers of acute stress in pigs. Physiol. Res. 56:323–329. Bulter, D. A., Davis, C. (2010): Effects of plastic bits on the condition and behaviour of captive-reared pheasants. Vet. Rec. 166: 398–401. Carru, C., Zinellu, A., Sotgia, S., Serra, R., Usai, M. F., Pintus, G.F.,. Pes, G.M, Deiana, L. (2004): A new HPLC method for serum neopterin measurement and relationships with plasma thiols levels in healthy subjects. Biomed. Chromatogr. 18:360–366. Fehlberg, U., Sodeikat, G., Schulze, J., Pohlmeyer, K. (1993): Vergleichende unterzuchungen kommerzieller Aufzuchtmetoden von Jagdfasanen (Phasianus colchicus spec.) unter berucksichtigung tierschutzrelevanter Aspekte der Extensive- und Intensivhaltung. Dtsch. Tierarztl. Wschr. 100: 446-449. Huber-Eicher, B., Sebo, F. (2001): The prevalence of feather pecking and development in commercial flocks of laying hens. Appl. Anim. Behav. Sci. 74: 223-231. Kjaer, J.B. (1997): Management practices and housing in commercial rearing of game birds in Denmark - a questionnaire with focus on measurements against feather pecking and cannibalism. Proceedings of the 5th European Symposium on Poultry Welfare. Wageningen, The Netherlands, pp. 155-156. Marsalek, P., Svoboda, M., Smutna, M., Blahova, J., Vecerek, V. (2011): Neopterin and biopterin as biomarkers of immune system activation associated with castration in piglets. J. Anim. Sci. 89:1758–1762. Post, J., Rebel, J.M.J., Ter Huurne, A.A.H.M. (2003): Automated blood cell count: A sensitive and reliable method to study corticosteronerelated stress in broilers. Poult. Sci. 82:591–595. Swarbrick, O. (1985): Pheasant rearing: associated husbandry and disease problems. Vet. Rec. 116: 610-617. Zar, J.H. (1999): Biostatistical Analysis. 4th ed. Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, 663 p.

16


OCCURRENCE OF ATRAZINE IN THE ENVIRONMENT AND ITS EFFECT ON AQUATIC ORGANISMS VÝSKYT ATRAZINU V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ A JEHO VLIV NA VODNÍ ORGANISMY Jana Blahová1*, Martin Hostovský2, Zdeňka Svobodová1 1

Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika, 2 Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika 1

Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary Atrazine, a selective systemic herbicide, is widely used in agriculture for production of corn and other crops. Atrazine is listed as an environmental endocrine disruptor by the Environmental Protection Agency; it has low acute toxicity in mammals, but it is toxic to aquatic animals. Although in the Czech Republic the use has been banned, atrazine and its degradation products are still detected in the surface and ground water. According to the Czech Hydrometeorological Institute, the maximum detected concentrations in years 2005– 2009 ranged from 0.3 to 1.0 μg/l. The aim of the present study was to assess available information about occurrence of this pesticide in aquatic environment and their effect on aquatic organisms. Key words: fish, toxicity, triazine herbicide, aquatic pollution Souhrn Atrazin, selektivní systémový herbicid, se v zemědělství rozšířeně využívá pro produkci kukuřice a dalších plodin. Agentura pro ochranu životního prostředí zařadila atrazin mezi látky s endokrinními účinky na živé organismy. Zároveň je hodnocen jako malo toxický pro savce a naopak toxický pro vodní organismy. Ačkoliv je v České republice používání atrazinu již zakázáno, stále jsou v podzemních a povrchových vodách nacházena rezidua tohoto kontaminantu, přípradně jeho metabolitů. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu dosahovaly maximální koncentrace atrazinu v letech 2005 až 2009 hodnot v rozmezí 0,3 až 1,0 μg/l. Cílem této práce bylo zhodnocení dostupných informací týkajících se problematiky výskytu atrazinu ve vodním prostředí a jeho vlivu na vodní organismy. Klíčová slova: ryby, toxicita, triazinové herbicidy, znečištění vodního prostředí Úvod Atrazin, 2-chloro-4-(ethylamin)-6-(isopropylamin)-s-triazin, patří do skupiny selektivních syntetických herbicidů – s-triazinů, které se rozšířeně využívají v různých odvětvích zemědělství. Atrazin se využívá především proti dvouděložným plevelům při pěstování kukuřice, chmele, sóji, cukrové třtiny a také v lesnictví, kde funguje jako účinný inhibitor

*



fotosyntézy. Při nižších dávkách hubí selektivně plevele, při větších dávkách funguje jako totální herbicid (Keith, 1997; Solomon et al., 2008). Jedná se o látku, která je perzistentní a mimo jiné je hodnocena jako mírně toxická pro savce (např. LC50 pro potkana – 3090 mg/kg, LC50 pro myš – 1750 mg/kg) a toxická pro vodní organismy (např. 96h LC50 pro živorodku duhovou – 4,3 mg/l) . U člověka dochází k vystavení účinkům atrazinu především pitím kontaminované vody, případně dýcháním vzduchu v oblastech, kde je atrazin ve větším množství používán. Atrazin se poměrně rychle vstřebává do trávicích traktu nebo je absorbován plícemi a kůží. Ve vyšších dávkách působí neurotoxicky (způsobuje poruchy motoriky a koordinace), hepatotoxicky a nefrotoxicky. Je také klasifikován jako možný lidský karcinogen. Agentura pro ochranu životního prostředí (USA EPA) zařadila atrazin do seznamu tzn. environmentálních endokrinních disruptorů, tzn. látek, které mohou narušovat hormonální soustavu živých organismů (Wexler, 2005; Solmon et al., 2008). Degradace atrazinu v prostředí je ve velké míře závislá na přítomnosti kyslíku. V aerobním prostředí dochází k přeměně atrazinu mikrobiálními procesy (N-dealkylace, hydrolýza) za vzniku majoritních metabolitů desethylatrazinu a desisopropylatrazinu (obrázek 1). V anaerobních podmínkách atrazin vykazuje rezistenci vůči mikrobiální degradaci a poločas rozpadu se pohybuje od 160 do 330 dnů (Smalling and Aelion, 2006). Ve vodním prostředí je jeho stabilita významně ovlivněna hodnotou pH. V kyselých vodách při pH 5 je uváděn poločas rozpadu přibližně 12 týdnů, naopak v neutrálních a zásaditých vodách je rozklad velmi pomalý (2 roky a více). Obrázek 1: Degradační schéma atrazinu v životním prostředí

Atrazin se stále používá v USA a dalších zemí světa v množství desítek tisíc tun ročně. V České republice i v celé Evropské unii je používání tohoto herbicidu zakázáno od 1. srpna 2005 na základě rozhodnutí Evropské komise 2004/248/EC. V dřívější době se atrazin velmi hojně využíval v zemědělství v přípravcích Atranex 50 SC, Gesaprim 90 WG, Gesaprim 500 FW a Guardian Extra, jejich spotřeba se pohybovala okolo 100 tun ročně (údaj z roku 2002 – 150 tun). V současné době je jako náhradní herbicid doporučován jiný přípravek, který obsahuje terbutylazin – triazin příbuzný atrazinu (www.srs.cz). Výskyt ve vodním prostředí Primárním vstupem atrazinu do vodního prostředí je jeho aplikace na zemědělské plodiny a následný splach z polí do vody. Přestože je používání přípravků s obsahem atrazinu u nás již několik let zakázáno, v důsledku předchozího intenzivního používání v zemědělství a jeho 18


stability, jsou v povrchových i podzemních vodách stále nacházeny poměřně vysoké koncentrace tohoto kontaminantu. Ve vodě se atrazin vyskytuje rozpuštěný (rozpustnost ve vodě při 22 °C je asi 33 mg/l) a sorbovaný na nerozpuštěných látkách minerální nebo organické povahy (Wexler, 2005). Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu bylo v letech 2005 až 2008 v českých řekách zjištěno až 88 % pozitivních vzorků na obsah atrazinu. Stanovení bylo prováděno přímo ve vzorcích vody. Maximální dosažené koncentrace se pohybovaly v rozmezí 0,3 až 1,0 μg/l. V roce 2009, kdy k monitorování kontaminace povrchových vod byly použity pasivní vzorkovače typu POCIS, bylo zjištěno 100 % pozitivních vzorků s maximální koncentrací 0,8 μg/l. Uvedené výsledky několikanásobně překračují hygienický limit pro pitnou vodu, který je 0,1 μg/l (vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb.). Podobná situace je také ve většině evropských zemí. V zemích, kde je používání atrazinu stále povoleno, dosahují koncentrace atrazinu v povrchových vodách řádově jednotky μg/l (Graymore et al., 2001). Ministerstvo zdravotnictví ČR každoročně zpracovává pravidelné podrobné zprávy o jakosti pitné vody včetně znečištění způsobených účinnými látkami přípravků. V dostupné zprávě za období 2005–2007 se kazdoročně v hodnocených vzorcích upravované pitné vody objevovaly účinné látky herbicidních přípravků (zejména terbutylazin a atrazin) jako důsledek úniku ze zemědělstké výroby. Množství vzorků s nadlimitními koncentracemi reziduí však dosahovalo řádově desetin procenta z celkového počtu analýz, výjimkou byl podíl 3,8 % nadlimitních koncentrací atrazinu v roce 2005 (www.mzcr.cz). Toxikologické účinky atrazinu na vodní organismy Mnoho toxikologických studií prokázalo u různých druhů vodních organismů negativní efekty po působení atrazinu. Nejzávažnější účinky jsou zjišťovány v souvislosti se schopností atrazinu narušovat hormonální regulaci, poškozovat pohlavní orgány a raná vývojová stádia vodních organismů (Solomon et al., 2008). Obojživelníci patří mezi velmi významnou skupinu volně žijících vodních organismů a jsou důležitou součástí ekosystému. V ekotoxikologii jsou obojživelníci vhodnými indikátory znečištění díky citlivosti k cizorodým látkám během vývojových cyklů. Vliv atrazinu na obojživelníky byl nejčastěji zkoumán s využitím modelového organismu – drápatky vodní (Xenpus laevis), která patří mezi nejprostudovanější obojživelníky a má tedy rozšířené využití v ekotoxikologii. Raná stádia drápatky vodní se také používají v testu FETAX (Frog Embryo Teratogenesis Assay – Xenopus), který umožňuje snadné a rychlé hodnocení embryotoxicty a teratogenity testované látky. Hayes et al. (2002, 2010) ve svých studiích uvádějí, že již nízké koncentrace (již od 0,1 μg/l) atrazinu ve vodním prostředí mohou snižovat u larválních stádií drápatky vodní hladinu samčího pohlavního hormonu testosteronu a negativně ovlivňovat vývoj gonád. U dospělých jedinců může docházet po expozici atrazinu ke snížení hladiny testosteronu, zmenšení pohlavních orgánů, potlačení sexuálního chování a celkovému poklesu fertility (tzv. chemická kastrace). Abnormality gonád a poruchy rozmnožování obojživelníků vystavených působení pesticidu atrazinu byly zjištěny i v mnoha dalších studiích (Carr et al., 2003; Clary et al., 2005; Oka et al., 2008). Další významnou skupinou vodních organismů, které se využívají jako vhodné modelové organismy pro posouzení vlivu různých cizorodých látek, jsou ryby. Vliv atrazinu na ryby byl zkoumán na různých druzích i různých vývojových stádiích. V tabulce 1 jsou uvedeny výsledky některých studiích, ve kterých byla zjišťována letální koncentrace atrazinu, při které dochází po 96-hodinové expozici k úhynu 50 % testovaných organismů (96h LC50). Pro jednotlivé druhy ryb se výsledky liší a jsou závislé především na podmínkách testu a citlivosti testovaných organismů. Z dostupných informací je zřejmé, že působení atrazinu na ryby vede 19


i k významným změnám biochemických (Elia et al., 2002) a hematologických ukazatelů (Ramesh et al., 2009). Některé studie mimo jiné prokázaly behaviorální (Plhalova et al., 2012) a histopatologické změny (Wiegand et al., 2011; Plhalova et al., 2012) u testovaných jedinců. Plhalova et al. (2012) hodnotili učinky atrazinu v růstovém testu toxicity s použitím dania pruhovaného (Danio rerio). Ze získaných výsledků je patrné, že nejvyšší testovaná koncentrace 90 μg/l vedla ke statisticky významnému snížení specifické rychlosti růstu ve srovnání s kontrolní skupinou. Zároveň u této koncentrace byly zaznamenány i změny v chování (snížený příjem krmiva) a následné histologické vyšetření potvrdilo patologické nálezy na játrech (vakuolární degenerace hepatocytů, kapilární dilatace a hyperémie). Tabulka 1: Hodnoty LC50 pro jednotlivé druhy ryb Druh ryby Lepomis macrochirus Cyprinus carpio Oreochromis niloticus Chrysichthys auratus Channa punctatus Ctenopharhyngoden idella

96h LC50 16,6 mg/l 18,8 mg/l 9,4 mg/l 6,37 mg/l 42,4 mg/l 80,0 mg/l

Reference Bathe et al. (1973) Neškovič et al. (1993) Hussein et al. (1996) Hussein et al. (1996) Nwani et al. (2010) Soorena et al. (2011)

Neškovič et al. (1993) se zabývali sledováním subakutní toxicity atrazinu, jako modelový organismus byl zvolen kapr obecný (Cyprinus carpio L.). V subakutním testu toxicity (doba testu – 14 dní, testované koncentrace - 1,5; 3,0 a 6,0 mg/l) prokázáli změny ve vybraných biochemických ukazatelích a zároveň byly zjištěny histopatologické nálezy na žábrách, játrech a ledvinách. V krevním séru byly zaznamenány nejvyšší změny v případě aktivity enzymu alkalické fosfatázy, kdy u všech testovaných skupin ryb došlo ke statisticky vysoce významnému zvýšení aktivity sledovaného enzymu až na dvojnásobné hodnoty. Ramesh et al. (2009) prokázali statisticky významné změny některých hematologických ukazatelů u kapra obecného po expozici atrazinu. Po vystavení ryb 24h LC 50 (18,5 mg/l) došlo u pokusné skupiny k poklesu počtu erytrocytů (o 63 %), obsahu hemoglobinu (o 27 %), hladiny glukózy (o 7 %) a plazmatického proteinu (o 19 %) ve srovnání s kontrolní skupinou. Zároveň byly u pokusné skupiny zaznamenány i změny v chování (plachost, nekoordinovanost plavání) a zvýšená mukózní sekrece. Mnoho toxikologických studií také potvrdilo, že atrazin může u vodních organismů vyvolávat oxidativní stres, tzn. nerovnováhu mezi tvorbou reaktivních radikálů (převážně kyslíkových) a schopoností organismu odbourávat a detoxikovat reaktivní meziprodukty (Slaninova et al., 2009). Nwani et al. (2010) prokázali u sladokovodní ryby Channa punctatus vystavené působení atrazinu statisticky významné zvýšení lipidní peroxidace ve vzorcích jater. Podobné závěry byly také zjištěny ve studiích Elia et al. (2002) a Jin et al. (2010), kteří u různých druhů ryb potvrdili nárůst lipidní peroxidace po působení atrazinu. Nwani et al. (2010) dále také potvrdili v játrech testovaných skupin ryb zvýšení aktivity enzymů účastnících se odbourávání reaktivních kyslíkových radikálů (superoxiddismutáza, kataláza, glutathion reduktáza) jako odezvu organismu na oxidativní stres způsobený atrazinem. Závěr Předkládaná práce shrnuje základní dostupné informace o atrazinu, jehož používání je v naší republice i celé Evropské unii již zakázano, ale ve světě se běžně využívá. Z důvodu jeho perzistence a nadměrného používání v minulých letech se stále setkáváme v rezidui 20


uvedeného kontaminatu a jeho metabolitů v povrchových i pitných vodách. Atrazin je hodnocen jak endokrinní disruptor a zároveň je zařazen mezi látky podezřelé z karcinogenity, proto je nezbytné sledovat jeho obsah v jednotlivých složkách životního prostředí. Práce byla financována v rámci projektu GAČR P502/12/P163. Literatura K dispozici u autorů.

21


FEES FOR KEEPING A DOG POPLATKY ZA DRŽENÍ PSA Milena Bušová* Ústav biochemie, chemie a biofyziky, FVHE VFU Brno, ČR Department of Biochemistry, Chemistry and Biophysics, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The obligation to pay a fee for keeping a dog is determined by Act No. 565/1990 Coll. on local fees. This statutory provision is elaborated in generally binding decrees of local government and the authority to collect these fees falls under their remit. It applies to the holder, but not the dog owner, according to the place of residence. The amount of the fee for the dog is decided by the municipal council by means of approved local ordinances. Besides the fee for a dog, the fee obligation does not apply to any other domestic animals. The dog fee is income for the municipality, which decides on its use. In this paper I consider the meaning and reason for collecting fees for dogs, the purpose of its use, the current legislation and professional opinions on this issue. Key words: local fees, fees for a dog, charging for possession of other animals Souhrn Povinnost zaplatit poplatek za držení psa je dána zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Toto zákonné ustanovení je rozpracováno v místních obecně závazných vyhláškách samosprávných celků a pravomoc vybírání poplatků přechází do jejich působnosti. Vztahuje se na držitele, ne však na majitele psa, podle místa trvalého bydliště. O výši poplatku za psa rozhoduje zastupitelstvo obce schválením místní vyhlášky. Poplatková povinnost se kromě poplatků za psa nevztahuje na žádný jiný chovaný druh zvířat. Poplatek za psa je příjmem obce, která rozhoduje o jeho použití. V tomto příspěvku se zamýšlím nad smyslem a důvodem výběru poplatků za psa, účelem jeho použití, současnou legislativou a odbornými názory na tuto problematiku. Klíčová slova: místní poplatky, poplatky za psa, zpoplatnění držení jiných zvířat Úvod Poplatková povinnost je dána zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a opravňuje obce vybírat poplatky za využívání veřejných prostranství, lázeňské a rekreační pobyty, za povolení vjezdu vozidel do uzavřených určitých částí města, ze vstupného, za systém shromažďování, sběru, svozu a likvidace tuhého domovního odpadu a za zhodnocení stavebního pozemku. Podle § 1 písm. a) se tento zákon vztahuje i na psy. Dle § 2 odst. 1 tohoto zákona se zpoplatnění vztahuje na držení psa podle místa trvalého pobytu držitele, nikoliv však majitele. Od poplatkové povinnosti jsou osvobozeny osoby s určitými zdravotními omezeními, osoby provádějící výcvik vodících psů a provozovatelé útulků zřízených obcí pro opuštěná zvířata.

*



Vlastní sdělení Zákonná povinnost odvádět poplatky tzv. „ze psů“ bývá zapracována do obecně závazných vyhlášek. Na základě těchto vyhlášek jsou obce pověřeny vybíráním poplatků i za další výše uvedené činnosti, vznikající či provozované na území obce. Výše poplatků za psy je různá na různých místech. Podle § 2 odst. 3 tohoto zákona je sazba „poplatku ze psů“ dána do výše až 1500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. Pro majitele druhého a každého dalšího psa může obec zvýšit sazbu až o 50 %. Co je smyslem tohoto poplatku Výše poplatku je dosti často diskutované téma. Obce stanoví obecně závaznou vyhláškou jeho výši, maximální hranice je 1500,- Kč za 1 psa na rok. Stanovení násobku poplatku při držení druhého a dalšího psa se jeví jako nelogické, další zvíře totiž nemá zvýšené nároky na životní potřeby a ve zvýšené míře neprodukuje odpady. Poplatek v některých místech, zvláště ve městech je stanoven na 1200 Kč za rok, i pokud pes trvale žije v zahradě nebo na pozemku u rodinného domu. Poplatková povinnost se na něho vztahuje stejně jako na psa v bytovém domě. Stejně jako na psa na vesnici, u něhož není výjimkou, že žije na zahradě u domu po celý svůj život a na veřejné prostranství nikdy nezavítá. V tomto případě zcela uniká důvod zpoplatnění psa a logika výběru poplatku za takto chované zvíře ve srovnání s jinými domácími zvířaty (králíky, drůbeží, velkými hospodářskými zvířaty) chovanými stejným způsobem na vlastním pozemku u domu. Paušálně se zpoplatnění vztahuje na každého psa, nevysvětlitelné jsou rozdíly i ve výši poplatku na různých místech. Je nelogické a nesprávné náklady na úklid ulic, které musí probíhat pravidelně, ať tam hromádky psích exkrementů jsou nebo nejsou, rozepsat na držitele psů podle počtu držitelů s trvalým pobytem v obci a počtem jejich svěřenců. Nelze totiž pominout fakt, že neevidované kočky, zvláště chované na venkově jsou prostorově všudypřítomné, pohybují se na veřejných prostranstvích zcela volně bez jakéhokoliv omezení, nepodléhají žádné evidenci, povinnost očkování i kastrace je na dobré vůli a odpovědnosti majitelů, znečišťují stejným způsobem nejen ulice, ale zahrady, parky i dětská hřiště a většinou jsou majiteli chovány ve větším počtu. Přenášejí mnoho infekčních i parazitárních onemocnění včetně pro člověka nebezpečné toxoplasmosy a vykonávají potřebu kdekoliv, aniž by po nich držitel byl schopen a povinen uklidit. Navíc jako šelma loví v přírodě ptactvo, aniž by byl tento její přirozený projev jakkoliv majitelem ovlivnitelný a regulovatelný. Na rozdíl od koček majitel psa platí proto, že je řádně zaevidován, pod dohledem veterinárního lékaře, očkován, známkován, často čipován, na veřejnosti musí dodržovat povinnosti vést psa na vodítku s použitím koše ve veřejné dopravě. Tato pravidla jsou v naprostém pořádku, diskutabilní je opět zpoplatnění psa – za co tedy majitel psa platí? V některých obcích vycházejí majitelům psů vstříc alespoň úlevou, případně odpuštěním poplatku v případě, že majitel nechá psa čipovat. Čipování psa totiž může obci napomoci v mnoha situacích, kdy se jedná např. o potřebu identifikace toulavého zvířete nebo v případě napadení nebo poranění. Zákon č. 565/1990 Sb. nespecifikuje a neurčuje způsob použití vybraných poplatků. Vzhledem k tomuto faktu je vybraná finanční suma za poplatky „ze psů“ vítaným a dosti podstatným přilepšením do rozpočtů obcí, zvláště velkých měst. V obecním rozpočtu se poté jeho použití řídí potřebami obce a schválením zastupiteli. Smyslem tohoto poplatku by měl být efekt motivační a edukační. Poplatek sám o sobě není motivační, jelikož si ho každý majitel spojí s poplatkem za úklid ulic. Navíc neodstraní averzi některých občanů ke psům i jejich majitelům, kteří ač platí či neplatí (lze se obratně vyhnout vysokému poplatku za psa ve městě, návody jsou dostupné v internetových diskuzích), jsou 23


ve stejné situaci jako majitel, který při venčení po pejskovi neuklízí (když se nikdo nedívá) nebo majitel psa, který nikdy nevyšel přes hranici vlastní zahrady a žije zcela izolovaně od veřejného prostranství. I takových je velké množství. Znečišťování ulic psími exkrementy je problém. O co horší je však, když po něm majitel neodklidí, než po návštěvnících restauračních zařízení v nočních hodinách, po zábavných akcích, v ulicích kolem nádraží atd. Navíc prach, odhozené odpadky, nedopalky, žvýkačky, použité jízdenky atd. působí člověk svým chováním vědomě. Pro udržení čistoty chodníků a parků slouží pejskařům vybavení frekventovaných míst sáčky a odpadkovými koši, jejich četnost však není příliš vysoká. Důležitá je disciplinovanost majitele psa. Je otázka jen ukázněnosti, ohleduplnosti a tolerance, aby po svém svěřenci hromádku odklidil a neohrožoval obuv ostatních uživatelů chodníku. Pro dodržování pořádku na ulicích jsou jasně stanovené kompetence. Náklady za úklid ulic a veřejných prostranství, kterými obce argumentují, není třeba navyšovat dokonalou technikou s předraženým provozem, když tutéž činnost vykoná bezplatně četa pobiratelů sociálních dávek, případně může být k úklidu ulic využito u osob jako výchovného prostředku za přestupky, které obce v některých případech úspěšně využívají. Navíc tento postup má i motivační a edukační efekt pro mládež. Na dodržování pořádku a úklidu držitelů psů, stejně jako nad veřejným pořádkem na ulicích ve městech obecně dohlížejí městští strážníci, na venkově úklid ulic a veřejných prostranství neprobíhá, nebo výjimečně. Kompetence je jasná a motivační účinky také. Pokud budou důsledně trestány přestupky tohoto druhu, dostane se přirozenou cestou do povědomí lidí i odpovědnost za hromádky na chodnících. V tom případě ztratí smysl zpoplatnění všech psů a „pokutování“ všech majitelů, případně držitelů psů. Přijatá novela zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích č.174/2002 Sb. s účinností od 1.7.2012 se však poplatkové povinnosti za držení psa netýká. Jsme národ pejskařů, často kritizovaných a napadaných za svoje svěřence a velmi často neprávem. Dle zákona č. 565/1990 Sb. jsem povinni odvádět tzv.“poplatky ze psů“. Tato formulace je zavádějící, pes není nemovitost ani věc, ze které se odvádí daně, pes je živý tvor. Do té doby, než bude tento poplatek legislativní úpravou v budoucnu zcela zrušen, by měla být opravena i formulace poplatku na poplatek za psa nebo poplatek za držení psa namísto doposud používaného a zavedeného termínu – poplatek ze psů. Závěr Tento příspěvek nemá vyznít jako nepřátelsky laděný proti kočkám a jejich majitelům, ale na příkladu kočky, jako milého domácího tvora má za cíl ukázat na nelogičnost výběru poplatků za jeden druh domácího zvířete. Pokud je pes veden disciplinovaným držitelem ohleduplným k okolí, není důvod jakkoliv jeho přítomnost ve společnosti člověka zpoplatňovat a navozovat atmosféru a pocity obtěžování přítomností zvířete jakéhokoliv druhu. Literatura K dispozici u autorky.

24


URINE MARKING IN CATS AND WHAT TO DO? ZNAČKOVÁNÍ U KOČEK A CO S TÍM? Radka Dobšíková* Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Urine marking is a natural instinctive behavior of feline beasts of prey. It enables the asocially- and territorially- living animal species to transfer an information on the presence, age, health and reproductive status of marking cat or tomcat. Free-living cats or tomcats mark relatively very often, especially in a reproduction season. For flat or other living areas owners, cat´s urine (or faeces) marking represents a big problem as it is taken as a vice resulting in the damage of flat furniture, walls, doors, windows, clothes or shoes of family members as well as a persistence of typical odour. The article defines urine marking, evaluates its possible causes and surveys methods of prevention, behavioral therapy and pharmacotherapy of the behavior. Key words: behavior disorder, treatment Souhrn Značkování je přirozeným instinktivním chováním kočkovitých šelem. Umožňuje kočkám jakožto asociálnímu a teritoriálnímu druhu zvířat předávat informace o přítomnosti, věku, zdravotním a reprodukčním stavu značkující kočky či kocoura. Volně žijící kočky, resp. kocouři značkují ve vnějším prostředí relativně často, zejména pak v období reprodukce. Pro majitele bytu či jiných obytných prostor je problémem značkování koček v domácím prostředí, kdy je toto chování bráno jako zlozvyk vedoucí k ničení vybavení bytu, stěn, dveří, oken, k ničení oděvů či obuvi členů domácnosti a rovněž k přetrvávání typického pachu. Příspěvek definuje značkování, hodnotí jeho možné příčiny a podává přehled o možných způsobech prevence, behaviorální terapie a farmakoterapie tohoto chování. Klíčová slova: porucha chování, léčba Úvod Kočky jsou přirozeně asociálním druhem zvířete, ve volné přírodě se pohybují většinou samostatně. Rovněž při vyhledávání potravy se obvykle chovají jako individuální predátoři. Pro kočkovité šelmy je velmi typické teritoriální chování (kočky jsou například mnohem více fixovány na konkrétní prostředí než psi), přičemž teritorialita je častější u samců než u samic. Z důvodu koordinace prostorových pohybů koček v rámci určitého území, resp. z důvodu zamezení nežádoucího přímého kontaktu s jinými kočkami, se u koček evolučně vyvinulo značkování (syn. sprejování) jakožto instinktivní fyziologické komunikační chování. Pach vlastní moče (či trusu) zvíře navíc velmi uklidňuje, značkování lze tedy brát jako aktivitu nejisté kočky, která jí umožní snížit stres či úzkost, resp. zvýšit sebejistotu kočky.

*



Značkování Značkování lze definovat jako sprejování malého množství moči (nebo trusu) na vertikální objekty ve stoje nebo, méně často, na horizontální povrchy v podřepu, a to obvykle v úrovni nosu kočky. Jeho hlavní funkcí je přenos informací o přítomnosti, identitě, reprodukčním a zdravotním stavu kočky. Podobným typem signalizačního chování je např. otírání tváře či škrábání různých povrchů, čímž kočky na daném místě zanechávají jak optické, tak olfaktorické značky o své přítomnosti. Otírání tváře však, na rozdíl od zanechávání stop moči sprejováním, majitel většinou vnímá jako milou součást domácích společenských rituálů. Postoj při značkování vertikálních povrchů je u kočkovitých šelem typický se ztuhnutím (tzv. freezingem), vystřením trupu, zdvižením ocasu s chvěním jeho špičky a horizontálním proudem moči. Postoj při značkování horizontálních předmětů je stejný jako u fyziologické urinace (tj. v mírném podřepu), proto mnozí majitelé mají problém rozlišit, o který typ eliminačního chování se jedná. Jedním z rozlišovacích prvků je četnost urinace, kdy, na rozdíl od běžné eliminace, se značkování během dne objevuje velmi často. Při značkování je velmi vzácné zahrabávání exkrementů. Studie uvádějí, že kočky velmi často očichávají delší dobu moč z vertikálního než z horizontálního značkování, což může naznačovat, že oba typy moče obsahují rozdílné informace a že vertikální značky, resp. značky na vertikálních plochách obsahují detailnější údaje. Někteří autoři tvrdí, že v moči deponované na vertikálních plochách jsou obsaženy malé kapénky viskózní tukové matrice, která pravděpodobně pochází z análních váčků kočkovité šelmy. Ve vnějším prostředí většinou značkují všechny kočky, kastrované i nekastrované, samci i samice, přičemž kastrovaní jedinci obvykle značkují méně (přibližně 10 % kastrovaných kocourů a 5 % kastrovaných koček). Chovní samci značkují 2 až 4krát častěji než samice nebo ostatní samci. U samic je typický výskyt značkování především v období estru, je proto běžné, že samci očichávají značky koček v estru po delší dobu než značky koček mimo říji. Značkování volně žijících koček nepředstavuje žádný ekonomický či senzorický problém. Závažné se stává značkování koček v bytě či domě, kde může dojít a také dochází k ničení vybavení domácnosti a k přetrvávání výrazného amoniakálního pachu. Když k tomu dojde, snaží se majitel kočku různými metodami tohoto chování zbavit. Kočky jsou při dodržování hygieny přirozeně obvykle pečlivé až úzkostlivé a jen velmi zřídka znečisťují byt, nebo v něm dokonce značkují. Pochopit důvod, proč kočky někdy začnou sprejovat, obvykle významně pomůže při odstraňování tohoto problému. Dřív než se článek bude zabývat problematikou příčin vzniku tohoto nežádoucího chování a jeho terapie, je nezbytné opět uvést, že značkování je normální forma komunikace kočkovitých šelem. Příčiny značkování Příčin značkování koček je celá řada. Jedním z možných vyvolávacích faktorů je vliv pohlavních hormonů. Značkování se častěji projevuje u kocourů, u nichž propuká obvykle v období dospívání. Problém se nejčastěji řeší kastrací. V případě chovných kocourů jsou využívány jiné metody (viz níže). Značkování se projevuje rovněž u koček (především u koček v říji) a u kastrovaných kocourů, proto je nutné brát v úvahu i další faktory vyvolávající toto nežádoucí chování. To, že některé kočky neznačkují vůbec (byť jsou členy „multi-cat“ domácnosti), jiné značkují i po kastraci, je pravděpodobně dáno genetickou predispozicí kódující individuální variabilitu některých linií koček. Ve většině případů dochází ke sprejování při znepokojení nebo psychickém rozrušení kočky. K významným stimulům lze řadit např. agresivní interakce s dalšími kočkami v domácnosti, agonistické interakce domácí kočky a koček žijících ve venkovním prostředí, pohyb v omezeném prostoru bez přístupu do volné přírody, výskyt nové osoby nebo předmětu, příchod nové kočky nebo psa do domácnosti, příchod návštěvy, změna životního stylu 26


domácnosti, přestěhování apod. Jelikož kočky neumějí mluvit, je značkování jedním z mála způsobů, jak mohou majiteli sdělit svoji „náladu“. Vyšší incidence značkování se projevuje v tzv. „multi-cat“ domácnostech, tj. v domácnostech, ve kterých je chováno více koček (až 71 % značkujících koček), v nichž si kočky navzájem pomocí značkování stanovují systém „sdílení času a prostoru“, a tím snižují pravděpodobnost vzájemných konfliktů v daném, prostorově limitovaném teritoriu. Jak na to? Jak na značkovaná místa? Jednou z rad veterinárních behavioralistů je označkovaná místa nečistit, tzn. ponechat na nich pach deponované moče, což by, dle jejich poznatků, mělo vést k rychlejšímu odnaučení zlozvyku, „jelikož kočka nemá žádný důvod, proč by místa, která si již sprejováním označila, měla označit znovu“. V praxi je však úspěch tohoto doporučení minimální. Jelikož je kočičí (a o to více kocouří) moč výrazně aromatická, doporučuje se moč ze značkovaných míst odstranit např. vlhkým hadrem a použitím biologického odstraňovače zvířecího pachu, který lze zakoupit v obchodech se zvířecími potřebami nebo u veterináře. Běžné dezinfekční prostředky nejsou příliš účinné. Přípravky na bázi amoniaku nebo chlóru (např. Savo) nejsou pro vyčistění značkovaných míst vůbec vhodné, protože amoniakální zápach přípravku (amoniak je přirozenou složkou kočičí moči) bude kočka považovat za pach „jiné kočky“, která si dovolila označkovat „její místo“, a to jí povzbudí k přeznačkování vyčištěného povrchu. Jako úspěšná je jeví aplikace feromonových přípravků (spreje obsahující látky podobné přirozeným kočičím pachovým látkám), jejichž výhodou je, že pach feromonů mohou vnímat pouze kočky, nikoliv člověk. Po vyčistění místa je velmi vhodné umístit poblíž misku s krmivem. Kočky jsou přirozeně velmi čistotná zvířata, v blízkosti místa krmení neeliminují, ani neznačkují. Proto je velmi pravděpodobné, že značkovaná místa, v jejichž blízkosti umístí chovatel misku s krmením, již kočka nepoužije. Pokud kočka značkuje na více místech v domácnosti, je vhodné rozdělit denní dávku krmiva do více misek a ty potom umístit na exponovaná místa. Terapie značkování Je přirozené očekávat, že se majitel nad označkovaným povrchem rozzlobí, avšak je na místě zachovat chladnou hlavu a nesnažit se kočce „domluvit“ křikem, namáčením čumáku do loužičky či dokonce fyzickým potrestáním. Kočka nepochopí, proč se její majitel chová rozčileně a proč by to příště neměla udělat znovu. Navíc, pokud značkuje v důsledku stresu, úzkosti či nebezpečí, je pravděpodobné, že neadekvátní hlasitá reakce majitele může problém jenom zhoršit. Ani okamžité přenesení kočky na kočičí wc a její násilné držení v něm ji od sprejování „nevyléčí“, spíše u ní povede ke vzniku strachu z majitele, resp. averze vůči wc. Majitel by si měl být při řešení situace vědom, že značkování je normální teritoriální chování koček a že se nejedná o projevy abnormálního chování, ani o způsob protestu. Terapii značkování u koček (stejně jako terapii většiny poruch chování různých druhů zvířat) lze rozdělit na behaviorální terapii, farmakoterapii a chirurgickou intervenci. Pokud metody behaviorální terapie, které je logicky vhodné vyzkoušet nejdříve, nepomohou problém vyřešit, je na místě využít možnosti farmakoterapie, popř. chirurgického zákroku. Pokud jde o kočku nebo kocoura chovného, je obvykle využívána pouze forma behaviorální terapie či aplikace léčiv. Je-li základní příčinou sprejování nejistota, anxieta nebo strach kočky, je na místě odstranit působení vyvolávajících stresorů technikami behaviorální terapie jako např. systematickou desenzitizací na podnět, metodou „jolly routine“ nebo protipodmiňováním. Ve většině případů se tím následně vyřeší i problém se sprejováním. 27


V případě, že kočka značkuje v důsledku stresu způsobeného přítomností druhé kočky v domácnosti, je možným řešením změnit způsob chovu. Kočky je možno na sebe postupně navykat a snížit tím jejich vzájemnou averzi, popř., pokud se navyknutí na přítomnost druhé kočky nepodaří, je na místě najít nový domov pro jednu z nich. Současně lze snížit napětí mezi kočkami např. častějším pobytem venku, náhradními aktivitami, hračkami, hrami apod. Co se možností behaviorální terapie značkování týká, jedním z možných řešení je rovněž opravdu mírné potrestání kočky v okamžiku chycení při činu, kdy může majitel např. tlesknutím rukou, hozením novin toto chování přerušit a postupně úplně eliminovat. Současně lze tímto procesem minimálně alespoň natrénovat omezení značkování v přítomnosti majitele. Potrestání by však mělo být jen velmi mírné tak, aby se kočka nezačala majitele bát. Pokud majitel zjistí, že domácí kočka značkuje v okamžiku, kdy udržuje vizuální, popř. akustickou komunikaci s kočkami žijícími venku, lze chování předejít zaslepením oken okenní fólií, čímž dojde k omezení sociálního kontaktu s volně žijícími jedinci a s velkou mírou pravděpodobnosti i ke snížení sprejování. Značkování lze rovněž zabránit zabalením postižených míst např. do plastové fólie nebo do alobalu, aplikací oboustranné lepicí pásky na koberce, kůry citrusů, vaty namočené do octa nebo acetonu, postříkáním povrchu odpuzovačem koček, umístěním pastiček na myši, borovicových šišek či ostrých rohoží, čímž dojde ke snížení atraktivity povrchu pro kočku, popř. k jejímu vystrašení či odrazení a následné redukci nežádoucího chování. Jako velmi vhodná se jeví aplikace komerčních přípravků obsahujících syntetický kočičí tvářový feromon (felinní faciální feromon, FFP), vyráběných ve formě sprejů a elektrických difuzérů (např. Feliway). Přípravky evokují stav bezpečí a pohody. V behaviorálních studiích byla zjištěna až 90 % účinnost po 5týdenní aplikaci přípravku. V případě, že je behaviorální terapie značkování neúspěšná (např. pokud kočka sprejuje stále nové povrchy nebo pokud dlouhodobě sprejuje na mnoha místech), je možno využít medikování zvířete. Jako nejeefektivnější se jeví aplikace diazepamu a buspironu, které mají velkou účinnost především u samic (buspiron vykazuje méně vedlejších účinků a současně delší účinnost oproti diazepamu). Pro farmakoterapii lze rovněž využít např. valium, progestin, clomipramin, medroxyprogesteron. Aplikace léčiv odstraňujících úzkost či strach pomohou kočce překonat tyto stavy a eliminovat značkování. Kontrola účinnosti léčby je prováděna po několika měsících od začátku aplikace. V případě neúspěšnosti behaviorální i farmakoterapie lze přistoupit k chirurgickému zákroku, přičemž v praxi je nejčastěji využívána kastrace kocourů, popř. sterilizace koček. U samců je účinnost kastrace až devadesátiprocentní, přičemž nezáleží na tom, zda byla provedena pre- nebo post-pubertálně. Jakmile kocour podstoupí kastraci, vrátí se jeho chování do „normálu“. Změna však obvykle nenastane ihned, po zákroku se ještě po určitou dobu vyplavují hormony. Nežádoucí chování tak ustává až po několika týdnech až měsících, poté co je zmetabolizován zbytkový testosteron v těle zvířete. Kocour, který před kastrací neznačkoval, velmi pravděpodobně po kastraci značkovat nezačne. Pokud však kocour pokračuje nebo začne značkovat i po kastraci, problém je nutno hledat např. ve zdravotní příčině (např. zánětu močových cest či močových kamenech). Z hlediska diferenciální diagnostiky je nutno vyloučit např. cukrovku, nemoci ledvin nebo močového měchýře, které mohou vést k problémům s eliminací na nevhodném místě v nevhodný čas, avšak patologické procesy v organizmu obvykle značkování nevyvolávají. Kastraci lze provést prakticky kdykoli od třetího měsíce věku, doporučuje se však stáří kolem jednoho roku, a to z důvodu dokončení somatického i psychického vývoje. Zvířata kastrovaná v mladším věku mohou vypadat indiferentně (nelze rozeznat, zda se jedná o kočku či kocoura) a zachovávají si po celý život juvenilní vzhled. Nedospělý tělesný stav je u kocoura spojen také s menším penisem a úzkou močovou trubicí, která je příčinou zvýšeného rizika 28


jejího ucpání močovým pískem v pozdějším věku. Obecně platí, že nejvhodnější doba ke kastraci kocoura je období počátku značkování. Naopak, kastrování kocoura v pozdějším věku nemusí mít požadovaný účinek na změnu chování, značkování se může stát zvykem a ani absence hormonů jej nemusí eliminovat. Jako další možné chirurgické zákroky efektivně odstraňující značkování v případech, kdy behaviorální ani farmakoterapie nebyly úspěšné, jsou popisovány např. tzv. olfaktorní traktotomie, resp. oboustranná myektomie musculus ischiocavernosus (až 80 % účinnost). Je však otázkou, zda je eticky a morálně ospravedlnitelné tyto zákroky provádět, jelikož vedou k výraznému snížení kvality života kočky či kocoura. Literatura Askew, H.R. (2003): Treatment of Behavior Problems in Dogs and Cats. A Guide for the Smal Animal Veterinarian. 2nd Ed., Blackwell Publishing, 391 pp. Beaver, B.V. (2003): Feline Behavior. A Guide for Veterinarians. 2nd Ed., Saunders, An Imprint of Elsevier Science, 349 pp. Bradshaw, J.W.S. (1992): The Behavior of the Domestic Cat. C.A.B. International, 219 pp. Rochlitz, I. (Ed.) (2007): The Welfare of Cats. Springer, 282 pp.

29


RESPONSIBLE MANAGEMENT AND CARE OF THE POPULATION OF STRAY AND ABANDONED CATS ODPOVĚDNÁ REGULACE A PÉČE O POPULACE TOULAVÝCH A OPUŠTĚNÝCH KOČEK Jiří Dousek1, Irena Charvátová1, Lenka Čápová2, Dagmar Kubištová3, Světlana Zvěřinová4 1

1

Státní veterinární správa ČR, 2 Centrum pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec „Archa“, ČR, 3 Útulek Ligy na ochranu zvířat „Dášenka“, ČR, 4 Nadace na ochranu zvířat, ČR

State Veterinary Administration of the Czech Republic, 2 Centre for Animals in Distress at the Zoological garden in Liberec „Archa“, Czech Republic, 3 Shelter of the League for the Protection of Animals „Dášenka“, Czech Republic, 4 Foundation for Animal Protection, Czech Republic

Summary Currently, a successful solution to the care of stray and abandoned cats, as well as related issues, remains the permanent problem in the Czech Republic. Therefore, the civic association “Faunus” at the Zoological garden in Liberec solved to a grant of the Foundation for Animal Protection concerning the management of this population; the Centre for Animals in Distress at the Zoological garden in Liberec and the shelter of the League for the Protection of Animals Jablonec nad Nisou participated significantly in this project as well. It was found that many people who keep or want to keep domestic cats do not have any knowledge of their basic biological needs, ethology, keeping and legal rules concerning their protection. The reasons why people abandon cats and do not care of them, places where abandoned animals are found, as well as effects on the health of the animals, were monitored in a sample of more than 780 cats in the years 2010 and 2011; the programme of the management of this population with the return of castrated animals to the places where they were found was monitored and assessed too. A leaflet containing necessary information was used during the action. The programme of the management of this population failed, in particular, because sources of feed still remained at further stages, either due to an irresponsible disposal of food of animal origin, or due to a direct additional feeding of cats in the areas where the programme was applied. Key words: stray cats, abandoned cats, animal shelters, regulation of population, state of health Souhrn Zatím trvalým problémem je úspěšné řešení péče o toulavé a opuštěné kočky a problematiku s tím související. Proto byl občanským sdružením FAUNUS při Zoologické zahradě Liberec řešen garant NADACE OCHRANU ZVÍŘAT ve vztahu k regulaci této populace. Na řešení se významně podílelo Centrum pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec a útulek Ligy na ochranu zvířat Jablonec nad Nisou. Bylo zjištěno, že řada osob, které chovají, nebo chtějí chovat domácí kočky, nemá ani základní znalosti o jejich biologických potřebách, etologii, způsobu chovu a předpisech na jejich ochranu. U souboru více než 780 koček byly v období roků 2010 a 2011 sledovány příčiny, proč lidé kočky opouštějí a nepečují o ně, místa výskytu opuštěných zvířat a vlivy na jejich zdravotní stav. Byl sledován a vyhodnocen program regulace populace 



s navracením kastrovaných jedinců do místa výskytu. Program regulace selhává zejména proto, že v lokalitách, kde se realizoval, se v dalších fázích nachází stále zdroje potravy, a to buď nezodpovědnou likvidací odpadů živočišného původu, nebo přímo přikrmováním zvířat. Klíčová slova: toulavé kočky, opuštěné kočky, útulky pro zvířata, regulace populace, zdravotní stav Úvod Podle zjištěných poznatků je regulace populace synantropních zvířat, zejména zájmových zvířat v nouzi, včetně toulavých a opuštěných koček, přes dosud realizovaná opatření trvalým problémem. Motivací k uvedenému projektu bylo i porovnání původních doporučení k regulaci populace koček s poznatky a zkušenostmi z praxe. Pro možnost sledování a získání objektivních dat, která mají sloužit k osvětové a informační kampani vedoucí k omezení utrpení koček a snížení zdravotních rizik, se členové občanského sdružení FAUNUS rozhodli využít nabídky projektu NIF 4/2010 podprogramu “Podpora a propagace prevence nekontrolovaného množení koček“ garantovaného „Nadací na ochranu zvířat“ a předložili projekt „Zajištění péče o toulavé a opuštěné kočky s cílem odpovědné regulace populace“. Podle literárních údajů domácí kočky (Felis silvestris f. catus), jako domestikovaná forma kočky divoké, po dlouhá tisíciletí žijí s člověkem a společně s ním často využívají jeho domov. Toto soužití přinášelo oboustranný prospěch. Kočky, které historicky považovaly některé společnosti za božstva, přinášely člověku prospěch zejména ochranou jeho zásob obilí před škodlivými hlodavci (Večerek a kol., 2001). Pro pochopení podmínek chovu a etologie (Veselovský, 2005) kočky domácí je potřeba sledovat společné charakteristické druhové znaky volně žijících malých kočkovitých šelem, kterých žije na celém světě kolem 35 druhů. Je např. významné, že potravu nežvýkají, ale polykají ji v kusech. Kočka je prstochodec a na tlapkách má citlivé receptory vnímající i nepatrné vibrace. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech (Kořínek, 2000). Kočka je tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12 - 16 hodin. Kočky žijící volně se dožívají v průměru 3 – 5 let, zatímco v péči chovatele se kastrované kočky dožívají 15 let a více. Se sledovanou problematikou souvisí především proces rozmnožování. Podle některých sdělení v těchto podmínkách (viz video 1996) je kapacita reprodukční schopnosti taková, že 1 pár koček může teoreticky za 7 let vyprodukovat 440 000 jedinců. Pohlavně dospívá většina domácích koček v 7. - 9. měsíci, tělesně však dospívají později. Říje, která je doprovázena charakteristickým chováním, trvá zpravidla 8 dní, s variabilitou od 3 do 15 dnů. Po porodu se říje objevuje za 21 - 42 dní. K normální říji a zabřeznutí dochází nejčastěji po odstavu koťat nebo během 2 – 3 měsíců po porodu. Rodí po 56 - 68 dnech březosti většinou 4 – 6 koťat. Hmotnost novorozených koťat se pohybuje okolo 57 – 114 gramů. Kočičí mléko je albuminové, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné. Domácí kočka je převážně masožravcem, ale ve složení její potravy jsou pro správné trávení nezbytné i cereální součásti, minerálie a vitamíny. Stejně jako dříve domácí kočky přinášejí při zodpovědném chovu v současnosti potěšení svým chovatelům, kteří je ze záliby chovají. Je možné rozlišovat dva způsoby chovu s různými drobnými variantami: - chov kočky domácí bez možnosti výběhu. Kočky jsou zásadně ovlivňovány podmínkami, které jim vytvořil a zabezpečuje chovatel, např. nemají možnost si obstarávat potravu lovem a žít volně v přírodních podmínkách, snižuje se riziko nakažení, je vyžadována soustavná péče. - polovolný a volný chov koček. Způsob chovu především na vesnicích a v částech měst s individuální výstavbou. Kočky žijí společně se svými chovateli a mohou se volně pohybovat 31


v okolí míst, kde dostávají potravu nebo kde je o ně pečováno a je jim poskytnut vhodný úkryt (Říhová, 1999). Vztah našich obyvatel k chovu koček ovlivnilo i to, že v nedávné době se mimo jiné změnila situace v obchodování se zájmovými zvířaty, tedy i kočkami. Původně v našich podmínkách byla koťata odebírána přímo z vrhů od původních chovatelů. Přes snahu tuto situaci udržet, došlo pod vlivem podmínek v ostatních státech EU k prodeji koček v obchodech, dokonce i v hypermarketech. Rizikem jsou podle provedených kontrol nelegální podmínky, např. pokud se nepodaří kočky v některých případech nelegálním obchodníkům prodat, bývají vypuštěny a stávají se bezprizorními opuštěnými zvířaty. Ze zájmu o finanční efekt dochází ke vzniku tzv. „množíren“ často s problematickými podmínkami chovu. V souvislosti s problematikou jsme sledovali podmínky ochrany zvířat jak na úrovni národní tak i nadnárodní (Spurná a Dousek, 2004). Za základní považujeme ustanovení v Evropské dohodě o ochraně zvířat v zájmovém chovu č. 19/2000 Sb. m. s., kterou Česká republika přijala a jejíž zásady byly zakotveny do zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání a prováděcích předpisů. V souvislosti s tím jsme sledovali i ustanovení k péči o zájmová zvířata, odchyt a podmínky pro existenci a provoz útulků pro zvířata v nouzi. Cílem projektu je - vytvoření jednotných podmínek pro zabezpečení sběru dat o synantropní populaci koček umísťovaných v útulcích, případně v rámci regulace populace odchytávaných a vracených po kastraci do původních lokalit v Liberci a Jablonci nad Nisou, sledování efektivnosti tohoto postupu, - sledování zdravotního stavu toulavých a opuštěných koček podle výsledků klinického vyšetření doplněného ve vybraných případech laboratorním vyšetřením, - nadále podporovat regulaci populace již realizovanými kastračními programy. Materiál a metodika Metodika byla zaměřena na celoroční sledování populace koček v péči dvou útulků pro zvířata v nouzi. V centru pro zvířata v nouzi při ZOO Liberec je zřízeno magistrátem města Liberec jako útulek pro zájmová zvířata a provozně a prostorově oddělenou stanicí pro handicapovaná zvířata (dále jen „útulek LBC“) a útulku Ligy na ochranu zvířat ,,Dášenka“ v Jablonci nad Nisou (dále jen „útulek JNC“), jako zařízení zájmového občanského sdružení, které na základě smlouvy s obcemi zajišťuje mimo jiné i péči o toulavé a opuštěné kočky, psy a další zvířata. Činnosti v ochraně a péči o toulavé a opuštěné kočky byly konzultovány s pracovníky „Útulku pro opuštěná zvířata a odchyt Městské policie hl. m. Prahy“ (dále jen „útulek PHA“). Činnost v ochraně a péči o toulavé a opuštěné kočky byla konzultována při návštěvě dvou soukromých chovů, které se prohlašují za „azyl pro kočky“. Souhlas k návštěvě však byl podmíněn tím, že si provozovatelky vyžádaly, aby byla zachována jejich anonymita. Ošetření koček, klinické zákroky, odběr vzorků a kastrace byly prováděny na veterinárních klinikách v Liberci a Jablonci n. Nisou. Laboratorní vyšetření (mikrobiologické; parazitologické) bylo prováděno ve veterinární laboratoři v Liberci. Terénní sledování bylo provedeno ve vybraných lokalitách Liberce, Jablonce n. Nisou. Pro zpracování záznamů byla připravena následná „Metodika k vyhodnocení lokalit a zdravotní situace toulavých a opuštěných koček“ podle kontrolních listů. Výsledky a diskuze Podle metodiky bylo hodnoceno v útulku LBC 377 záznamů dat v roce 2010. Dále 382 záznamů dat z roku 2011, z toho kastrováno celkem 98 koček (hrazeno z programu 49 koček), sledováno (odchyt – kastrace – označení – navrácení do lokality) 13 lokalit. Shodou okolnosti byl poměr dospělých kocourů a koček v tomto souboru 58 : 58. V kategorii dospělých zvířat 32


byly doručeny do útulku 3 kočky, které byly v rámci dlouhodobého programu kastrované. Vzhledem ke špatné kondici o ně byla zajištěna péče. U 9 dospělých koček byly palpačně zjištěny příznaky pozdní březosti. Dále bylo doručeno 11 kocourů, u kterých byla prohlídkou zjištěna provedená kastrace. Domníváme se, že vyšší počet kastrovaných kocourů vychází ze skutečnosti, že si pachovými značkami označují teritorium a to vede jejich majitele k zabezpečení kastrace. Za dospělé jedince jsme považovali ty, které překročili věk 8 měsíců tj. 32 týdnů. Věkové kategorie koťat jsme rozdělili v odstupu týdnů a podle pohlaví. Největší soubory koťat byly ve sledovaném souboru, ale i v útulku JNC, zaznamenány v období věku koťat od 5 do 8 týdnů a dále v období 10 až 12 týdnů, tj. v období, kdy se je matka snaží opustit. Tento stav je často vázán na rozmnožovací aktivitu matky a lze předpokládat, že u březích koček je tato snaha intenzivnější. Snahou sledovaných útulků je podle finančních možností zajišťovat program regulace populace u co největšího počtu koček a kocourů kastrací. V roce 2010 bylo provedeno 46 kastrací a většina finančních prostředků projektu směřovala k tomuto účelu. Přesto je třeba konstatovat, že získané prostředky pokryly pouze jednu třetinu počtu zvířat, o které útulek pečoval. Tento fakt je třeba respektovat i při hodnocení programů regulace populace koček jako jeden z nejvýznamnějších. Z diskuzí s pracovníky obecních úřadů vyplynulo, že pokud není ani při několikaleté podpoře dosaženo přímého efektu regulace, je v současné ekonomické situaci omezování položek rozpočtu snaha omezit takto vynakládané položky rozpočtu obcí a program podpory kastrace koček z finančních prostředků obcí nepodporovat. Tato uvedená fakta platí i pro další sledované útulky a bohužel je možné je zobecnit na převážnou většinu všech našich útulků. V útulku JNC bylo hodnoceno 121 záznamů z roku 2011, z toho kastrováno celkem 49 koček (hrazeno z programu 23 koček), sledováno (odchyt – kastrace - navrácení) 6 lokalit. Obdobně jako v útulku LBC byl nejvyšší počet dospělých jedinců. U mláďat byla opět nejpočetněji zastoupena skupina ve věku od 6 do 10 týdnů. V tomto útulku je prosazována snaha předávat do péče nových chovatelů pouze dospělé kastrované jedince. Pokud jsou odebíráni z uvedeného útulku jedinci před pohlavní dospělostí, je doporučena kastrace za zvýhodněných podmínek na veterinární klinice, která již dlouhodobě, respektive od počátku existence s útulkem spolupracuje. Společně byl v souboru sledován a vyhodnocen způsob nabytí koček do útulku. Podle dřívějších zkušeností byly vybrány pro hodnocení tři základní kategorie a to kategorie „doneseno nálezcem“, „odchyt“, tedy běžná činnost, kdy na oznámení občanů nebo pracovníků obecních úřadů, veterinárních lékařů, policie apod. vyjíždějí pracovníci útulku k odchytu koček v oznámené lokalitě. Obvykle se jedná o okamžitý odchyt, v některých případech je však třeba použít i odchytové klece a lokalitu delší dobu sledovat. Za „cílený odchyt“ jsme považovali odchyty koček ze sledovaných lokalit. Z tabulky č. 1 vyplývá při porovnání souborů za rok 2010 a 2011 vyplývá, že počet koček, o které byla zabezpečována péče v útulku LBC, je prakticky stejný. Nejvíce zvířat je doneseno nálezcem a v těchto souborech převažovala koťata. Odchyt včetně cíleného odchytu z lokalit, kde byl realizován program regulace populace, byl po oba roky proveden prakticky u jedné třetiny koček z celkového počtu. V roce 2011 se však počet provedených cílených odchytů prakticky zdvojnásobil. Odchytová činnost útulku v JNC byla v roce 2011 aktivnější a odchytem bylo do útulku získáno kolem 60 % všech koček. Pracovníkům útulku jsou obdobně jako v útulku LBC známy „trvalé“ problematické lokality, a proto na ně již preventivně soustřeďují svou pozornost. Při konzulataci v útulku PHA bylo sděleno, že v roce 2011 bylo odchytem získáno 794 koček a příjmem od nálezců 772 koček.

33


Ve 2 navštívených azylech nebyla vedena evidence o způsobu nabytí celkem 48 koček (31 a 17). Podle sdělení se jednak jednalo o „darované kočky“, tzv. nalezených bylo asi 5 % a 30 % představoval vlastní odchov. Tabulka 1: Způsob nabytí sledovaných koček do útulků

Tabulka 2: Vyhodnocení míst nálezu sledovaných koček

Za významné považujeme vyhodnocení míst výskytu a nálezu sledovaných toulavých a opuštěných koček (viz tabulka č. 2). Podle zkušeností jsme se snažili vybrat sledované kategorie tak, aby zahrnovaly místa zástavby, kde se občané mohou setkávat s existencí zdivočelých koček častěji, respektive i v době, kdy lidé např. spí. Vycházeli jsme mimo jiné ze skutečnosti, že právě rušivé zvuky vznikající při říji větší skupiny koček jsou jedním z významných problémů výskytu koček v obydlených částech obcí. Mezi uvedené lokality jsme zařadili i oblasti využívané k odpočinkové rekreační činnosti pod heslem „parky“. Ve 34


sledované skupině jako „sociální zařízení“ byl sledován výskyt a nálezy koček v oblastech penzionů a domovů pro seniory, léčeben apod., kde určitá izolace a osamělost vede u některých lidí ke snaze přátelsky se chovat ke zvířatům. Továrny a podobné provozy, stejně jako opuštěné prostory jsme řadili do skupiny „průmyslové objekty“. Významné je, že ve všech sledovaných souborech se více než 60 % koček vyskytovalo v prostorech intenzivně využívaných lidmi. V průmyslových objektech v Liberci se vyskytovalo pouze kolem 8 % koček a Jablonci n. Nisou pouze 2,5 % (viz tabulka č. 2). V těchto objektech bylo také např. zaznamenáno, že při stavební údržbě objektů může dojit k uzavření zvířat v zazdívaných prostorech apod. Rozdíly mezi výskytem v individuální (vilové nebo domkové) zástavbě, v činžovní zástavbě starého typu a v novějších sídlištích nepovažujeme za významné. Právě častý zvýšený kontakt zdivočelých koček s obyvateli městské zástavby v místech jejich bydliště vyvolává podle našich zkušeností řadu problémů. V Jablonci se nalézalo kolem 25 % zvířat v lokalitách parků a obecní zeleně, zřejmě také proto, že na těchto místech byla již podle dřívějších sledování zvířata přikrmována. V útulku PHA nebyl výskyt sledován, ale při odhadu bylo konstatováno, že z intenzivně obydlených částí města pochází více než polovina koček. V tabulce č. 3 je hodnocena kondice sledovaných koček v době přijetí do útulku. V roce 2010 nebylo zavedeno sledování podle metodiky a v útulcích byl zaznamenáván pouze „stav vyhublosti“ a „silné vyhublosti“. Toto hledisko jsme v naší metodice rozšířili o další hodnocení. Při hodnocení kondice jako „velmi dobré“ se postupovalo tak, že u zvířat neměly být zjištěny žádné klinicky pozorovatelné příznaky onemocnění. U koček v „dobré kondici“ už se mohl některý z nálezů zdravotních změn vyskytnout, např. trpěly zjevnou invazí parazitů. Významný rozdíl byl zjištěn ve stavu vyhublosti, kde v místě většího města LBC byla taková kondice zjišťována častěji (28 %) než ve městě menším (4 %). Tento rozdíl přikládáme možnosti získání potravních zdrojů. Jen jako poznámku je možné uvést, že u dlouhodobě terénně sledované kontrolní skupiny koček žijících v zemědělském objektu, v blízkosti kravína se seníkem byla kondice dospělých zvířat i v době rozmnožování a kojení mláďat, i u mláďat trvale velmi dobrá. Tabulka 3: Hodnocení kondice sledovaných koček

35


Jako praktický návrh plynoucí z našich zkušeností při posuzování kondice je doporučení, aby u přijímaných zvířat byla vždy vážením zjišťována hmotnost. Takové objektivní a zaznamenané zjištění může vyloučit podezření, že o zvířata přijatá do útulku není zajišťována příslušná péče. Sledování zbarvení koček (viz tabulka č. 4) sice ukazuje, že v oblasti útulku LBC byl vyšší počet výskytu strakatých koček (kolem 50 %), oproti oblasti útulku JNC, kde byl zjištěn poměrně shodný (kolem 30 %) podíl výskytu mourovatých a černých koček a koček strakatých bylo kolem 23 %. Uvedené sledování jsme prováděli proto, že jsme se snažili vypozorovat, zda je případný vztah mezi barvou kočky a zájmem o ni projevený zájemcem při odběru z útulku. Tuto naši domněnku se nepodařilo potvrdit. Přednostní zájem je, podle našeho sledování, o koťata, která jsou v dobré kondici, čilá a zdravá. Častým dotazem nových zájemců je, zda byla koťata odčervena. Velmi často se v takových příznivých případech podaří odběr dvou sourozenců, nejlépe shodného pohlaví, což je ze sociálního hlediska pro další život koček lepší. O starší zvířata je většinou zájem, pokud mají být chována s nějakým cílem (např. chytání myší), nebo jsou vybíráni klidní jedinci jako společníci. V některých případech projeví zájemci svůj soucit a vyberou si zvíře s nějakou zjevnou vadou apod. Rozhodně nelze doporučit nebo schvalovat předávání zvířat se zjevnými klinickými příznaky onemocnění novým, často nezkušeným chovatelům. Potěšitelné je, že výskyt koček s exteriérem „ušlechtilých koček“ byl v obou oblastech minimální (0 - 2,5 %). Domníváme se, že je to důsledkem vyššího stupně a zájmu chovatelů těchto zvířat. Tabulka 4: Zaznamenané zbarvení sledovaných koček

Při vyhodnocení důvodů vyřazení sledovaných koček z útulku (viz tabulka č. 5) je významné, že se ve všech třech sledovaných souborech z největší části (62,4 % až 85,12 %) podařilo předat novým majitelům. V útulku JNC je třeba, jak již bylo uvedeno, tento vysoký, více než 85 % podíl přičíst úspěšné propagační a osvětové práci pracovnic útulku. Obdobná situace byla i v útulku PHA, kde bylo novým majitelům předáno 55,3 % koček. Racionální přístup ke zvířatům ukazují podle našeho názoru i podíly utracených zvířat, které se v útulku JNC pohybovaly kolem 9 %. V útulku PHA to podle dodaných informací bylo více než 15 % (úrazy, podchlazení, vyčerpanost, průjmy, anémie) a obdobně jako v podmínkách sledovaných útulků se největším dílem na tom podílela mladá koťata 36


v hmotnosti do 0,5 kg. K tomuto zákroku přirozeně provozovatelé útulků přistupují neradi a vždy po zhodnocení zdravotního stavu veterinárním lékařem. Podle našich zjištění problematické z hlediska přežívání koček v péči útulku a pro eutanázii indikované jsou zejména těžké poúrazové stavy, zvláště pak po kolizích s vozidly, nádorová onemocnění, chronické stavy spojené s celkovou vyčerpaností apod. Při analýze údajů bylo dále zjištěno, že se jednalo zejména o vrhy koťat, která byla zdecimována, vyhublá a ve většině případů průjmující, případně s masivní invazí škrkavek, dehydratovaná a anemická. Podle odborného názoru a podle zkušeností pracovníků nejen sledovaných útulků, je přijetí takových zvířat a péče o ně spojena s významným rizikem, že i při veškeré péči a dodržování protinákazových opatření dojde k ohrožení dalších, v útulku chovaných jedinců. Nelze ani doporučit a očekávat efekt po provedené vakcinaci takto postižených jedinců, protože úroveň imunitní reakce při takovém stavu organizmu je minimální. Protože nelze plně vyloučit kontakt např. ošetřovatelů u nemocných a zdravých zvířat, je obtížná i provozní a prostorová izolace takto nemocných zvířat, kterou nelze zejména vzhledem k charakteru původců viróz plně zajistit. Podle zkušeností není vždy úspěšná ani důsledně provedená dezinfekce zamořených prostor, zejména pak výběhů, a to i tehdy, když jsou některé předměty (podestýlka, použité dřevěné předměty, pokrývky atd.) spáleny a používá se kombinovaných fyzikálních a chemických metod. Přínosem byl poznatek z provádění dezinfekce, kdy je využíván speciální moderní mobilní dezinfekční přístroj kombinující dezinfekci horkou parou s chemickým prostředkem. Byly prezentovány pozitivní výsledky kontroly dezinfekčního efektu po použití této techniky, nejen s antimikrobiálním, ale i antiparazitárním efektem (jinak velmi obtížná likvidace vývojových stádií škrkavek). Tabulka 5: Důvody vyřazení sledovaných koček z útulku

V azylech nebyla vedena evidence a chovatelky jen uváděly, že mají značné náklady na veterinární péči. S aktuální situací přenosu nákazy, pravděpodobně pan leukopenií kombinovanou invazí škrkavek, jsme se setkali při návštěvě jednoho z azylů. Po přijetí koťat do azylu došlo u dalších, byť starších koťat, ke vzplanutí onemocnění s těžkými profúzními průjmy, kdy ani nebyla úspěšná, ani poměrně drahá a náročná symptomatická léčba. S výskytem nákazy bylo spojeno i zhoršení podmínek pro údržbu prostředí, ve kterém koťata byla chována (znečistění prostředí výkaly, zápach, slepení srsti koček apod.). Chovatelce se nepodařila ani snaha o nabídku a předání chovaných koťat, která byla v té době bez klinických příznaků. U 5 koťat bez klinických příznaků, které se v inkriminované době 37


podařilo předat do jiných podmínek, vzplanula nákaza během dalšího měsíce a všechna následně za popsaných příznaků uhynula. Chovatelce, která si koťata převzala, zbyly pouze její 2 původní dospělé kočky, které byly opakovaně proti pan leukopenii vakcinovány. Jen jako poznámku je možné uvést, že přátelský vztah mezi oběma ženami se značně zhoršil. V útulcích byly kočky po klinické prohlídce ošetřeny, případně byla vyžádána odborná pomoc. Z preventivních důvodů byly všechny kočky odčerveny a odblešeny, případně byla provedena léčba svrabu. Z finančních důvodů se neprovádí vakcinace a významné je, že vzhledem ke klidové nákazové situaci ve vzteklině bylo možné minimalizovat dobu nezbytné izolace při příjmu. Po vyhodnocení evidovaných klinických nálezů u celého souboru koček sledovaných v útulcích LBC a JNC v roce 2011 byl zjištěn podíl evidovaných klinických nálezů v % takto: Bez zjevných klinických změn 37,8 % Poruchy pohybu 7,4 % Onemocnění očí 11,7 % Onemocnění horních cest dýchacích 13,9 % Onemocnění vnitřních orgánů břicha 5,9 % Průjem 4,1 % Stavy anemie 6,2 % Ušní svrab 20,4 % Zablešení 39,9 % Škrkavčitost (z vyšetřených pozit.) 18,9 % Plísňová onemocnění kůže 2,9 % V indikovaných případech bylo prováděno laboratorní vyšetření ve veterinární laboratoři v Liberci. Kontrolní laboratorní vyšetření koček (hrazené z projektu) bylo provedeno parazitologicky - koprologie 57 vzorků, bakteriologické vyšetření 34 vzorků a virologické (FIV, FelV, FIV) 30 testů. Hodnocení nálezů bude uvedeno v samostatném sdělení. Při kontrole lokalit, ve kterých již byl v minulých letech prováděn kastrační program s návratem kastrovaných a označených koček do lokality, bylo zjištěno, že z celkového počtu 13 lokalit s programem regulace, na vybraných 9 lokalitách, kde byl kastrační program prováděn, byl uskutečněn monitoring koček a provedeny rozhovory s místními občany, kteří o situaci mají zájem. Na 5 lokalitách pokračovalo přikrmování, zřejmě ve zvýšené míře. Bylo však zjištěno nevhodné krmení kuchyňskými zbytky např. těstoviny s omáčkami, často ve stavu rozkladu. Ve sledovaném období bylo zjištěno kolem 38 mladých zvířat a 10 nových dospělých jedinců, kteří byly s různým úspěchem odchytáváni. Všichni odchycení jedinci byli zablešení, u 8 byl výskyt svrabu, 5 dospělých kusů bylo anemických a vyhublých, 12 koťat průjmovalo, 4 jedinci byli poraněni. Uhynulé kusy se nepodařilo najít, ale při opakovaných pozorováních bylo zjištěno, že se náhle počet koťat snížil. V jednom případě o 3 asi 2 měsíční koťata. V druhém případě v zimním období o 5 dospělejších jedinců. V jedné z těchto lokalit byla prokazatelně podle stop a výkalů zjištěna přítomnost potkanů, takže podané krmivo vždy chybělo a „paní krmička“ dávky zvyšovala. V 1 případě došlo k omezení krmného režimu, stav 3 kastrovaných koček se nezměnil. V dalších 2 případech se nepodařilo po 2 - 3 měsících kočky zjistit. V jednom z případů bylo uvedeno, že kočky opakovaně pronásledovali místní psi, ty se rozutekly a jedna pravděpodobně uhynula. Na 4 lokalitách, ve kterých byl realizován nově navržený postup, byla realizována osvěta a prováděn kastrační program. Uskutečněný monitoring u současné populace koček a rozhovory s místními občany prokázaly, že počet koček se nezměnil. V jednom z případů 38


„paní krmička“ podávala jen doporučené omezené množství granulí a bylo dosaženo stejného efektu. Za největší problém považujeme možnost navázání komunikace s občany, kteří se snaží o zdivočelé kočky pečovat tím, že je přikrmují, a přesvědčit je o podstatě problému nedostatečné péče, podporující rizika rozmnožování a nemocnosti v populaci koček. Závěr Podle získaných poznatků našich sledování a zkušeností je nutné prosazování záměru ve výchově k zodpovědnému přístupu k zájmovým zvířatům zajištěním individuální péče, nikoliv náhodné péče spočívající pouze v přikrmování a podpoře nekontrolovaně se množících bezprizorních populací koček. Nadále je třeba prosazovat podporu komplexních regulačních opatření včetně kastračních programů a dodržování následujících zásad:  pokud uvažujeme o chovu kočky, vždy uvážit, zda budeme o kotě řádně pečovat po období celého jeho života, tj. až 10 let,  včas, obvykle po prvé říji u koček a kolem 1 roku věku kocoura zabezpečit jejich kastraci veterinárním lékařem,  opuštěné kočky předat do útulku, pokud nejsme schopní jim zajistit úplnou chovatelskou péči spolu s námi v našem obydlí,  nevytvářet krmením opuštěných koček podmínky pro jejich další utrpení,  dodržovat opatření k regulaci populace nežádoucích zvířat, v případě výskytu opuštěné kočky oznámit místo jejího výskytu příslušnému útulku, úřadu obce nebo policii. Podle našich zjištění i při dobré kvalifikované péči o kočky a dodržování možných základních protinákazových opatření v útulcích dochází k jejich zdravotnímu ohrožení trvalým přísunem nových jedinců z neznámých podmínek Pro realizaci úspěšné regulace populace koček a v zájmu péče o tato zvířata bude zřejmě nutné nadále prosazovat uvedená opatření, ale hledat i nové cesty, a to jak na úseku péče o zvířata, tak i v organizačních opatřeních, ustanoveních předpisů, ale zejména v osvětě a vysvětlování, v čem tyto postupy lidem i zvířatům slouží. Literatura Amstuz, H., E. a kol.: Merck Veterinary Manual. Košice, Nikara, 2001, vyd. 1, 2231 s. Gdovin, T. a kol.: Vnútorné choroby neparnokopytníkov a masožravcov. Bratislava, SPN, 1965, vyd. 1., 356 s. Kořínek, M.: Velká kniha pro chovatele savců. Olomouc, Rubico, 2000, vyd. 1., 326 s. Prchalová, J.: Zákon na ochranu zvířat. Praha, Nadace na ochranu zvířat, vyd. 1., Říhová, M.: Chováme kočky. Č. Buděj., DONA, 1999, vyd. 1., 172 s. Spurná, J., Dousek, J.: Zájmové chovy a ochrana zvířat. Praha, Lexis-Nexis CZ, 2004, vyd. 1., 94 s. Svoboda, M., Pospíšil, Z. a kol.: Infekční nemoci psa a kočky. Brno VFU, Print, 1996, vyd. 1., 520 s. Taylor, D.: Velká kniha o kočkách. Praha, Knižní klub, 2008, angl. překl., 4. vyd. v ČR, 216 s. Vařejko, J.: Atlas plemen koček. Praha, SZN, 1984, vyd. 1., 169 s. Večerek, v. a kol.: Právní předpisy Rady Evropy na ochranu zvířat. Brno, VFU, 1997, vyd. 1., 200 s. Večerek, v. a kol.: Ochrana zvířat. Brno, VFU, 2001, vyd. 1., 156 s. Večerek, v. a kol.: Ochrana zvířat v právních předpisech Evropské Unie. Brno, VFU, 2001, vyd. 1., 200 s. 39


Veselovský, Z.: Etologie – biologie chování zvířat. Praha, Akademia, 2005, vyd. 1., 407 s. Anonym: Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu. č. 19/2000 Sb. m. s. Anonym: Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Anonym: Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Anonym: Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat. Video: ”Kontrola toulavých koček” – Liga na ochranu zvířat, Nadace na ochranu zvířat, Ústřední komise pro ochranu zvířat, Praha, 1996.

40


THE DEVELOPMENT OF CONDITIONS FOR THE SUPERVISION OVER ANIMAL WELFARE AND ANIMAL PROTECTION IN THE CZECH REPUBLIC VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK KONTROLY POHODY A OCHRANY ZVÍŘAT V ČESKÉ REPUBLICE Jiří Dousek1, Zbyněk Semerád1, Aurika Smolová1, Simona Ninčáková1, Irena Charvátová1, Eva Voslářová2, Petr Chloupek2 1

1

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, ČR, 2 Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

Central Veterinary Administration of the State Veterinary Administration, Czech Republic, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

2

Summary The overview briefly summarises the development of legal rules for the protection of animals and care of their welfare in the Czech Republic, as well as the assignment of the relevant state authorities for the performance of these activities. Veterinary administration authorities have been charged with the performance of such supervision and a range of professional trainings and courses has been provided to them. The results of supervision activities performed within the “Programme of Animal Protection” since the year 1993 to the year 2012 have been assessed and evaluated annually. Selected particular data concerning monitored activities for the groups of farm animals, pet animals, wild animals and experimental animals are included. Key words: animal welfare, animal protection, veterinary supervision, legal rules for the protection of animals Souhrn V přehledu je stručně uveden vznik právních předpisů na ochranu zvířat a péči o jejich welfare v ČR, ustanovení příslušných státních orgánů pro výkon této činnosti. Orgány veterinární správy byly pověřeny výkonem dozoru. Pro výkon této činnosti byla zajištěna odborná příprava úředních veterinárních lékařů. Výsledky dozorové činnosti byly každoročně vyhodnocovány v „Programu ochrany zvířat“ od roku 1993 do 2012. U skupiny hospodářských, zájmových, volně žijících a pokusných zvířat jsou uvedena vybraná konkrétní data ke sledovaným činnostem. Klíčová slova: welfare zvířat, ochrana zvířat, veterinární dozor, předpisy na ochranu zvířat Úvod Ochrana zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je odbornou oblastí, která má své historické základy a v posledním období se významně vyvíjí. Složitost vztahů mezi člověkem a zvířetem realizovaná od vynikajících podmínek pro život zvířete až po vztah přinášející strádání a utrpení, vyžaduje odborné posuzování zabezpečení podmínek ochrany zvířat proti týrání, ale i aktivní vytváření péče o pohodu (welfare), která umožní zvířeti prožívat život na určité úrovni spokojenosti. Uplatňování těchto podmínek v praxi vychází z řady vědních oborů a disciplín. Zahrnuje a využívá například vědecké poznatky a praktické zkušenosti z biologie, fyziologie zvířat, etologie, zootechniky, zoohygieny a dalších environmentálních disciplín, při tom musí respektovat poznatky veterinární medicíny (zejména péči o zdraví, 



prevenci nákaz, ale i ochranu spotřebitele), ekonomické vztahy a dané právní prostředí. Na celkovém uplatnění podmínek ochrany zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu a při jejich posuzování a hodnocení veřejností se významně podílejí společenské a etické vlivy s uplatněním tradic morálních, kulturních, náboženských atd.1 Zejména proto, že z řady důvodů dochází k porušení přirozených podmínek pohody zvířat a člověk se na tom vlivem své činnosti často negativně podílí, vznikaly a vznikají na různé historické úrovni, obecně uznávané návyky nebo společenské normy v současnosti obvykle právní předpisy12. Vzhledem k rozsáhlosti uvedené problematiky se soustředíme převážně na vybrané poznatky vyplývající z podmínek stanovených předpisy pro výkon dozoru Stručný historický vývoj Po roce 1989 si společenské klima vynutilo vydání předpisů k ochraně zvířat a tím se stal zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (zákon „OZT“),20 který byl schválen dne 15. 4. 1992. Ochrana zvířat a péče o jejich pohodu byla pak po celé období od tohoto roku realizována podle uvedeného zákona a dalších národních předpisů,21 které byly následnými novelizacemi doplňovány a aktuálně harmonizovány s právními předpisy Evropské unie (EU). Ve vymezených oblastech, např. na úseku přepravy a usmrcování zvířat, jsou platné přímo využitelné předpisy EU.18,19 Před vydáním zákona byla postupně navozována situace, kdy k živelně se rozvíjejícím často nereálným ochranářským snahám byly kladeny a musely být respektovány odborné základy pro ochranu zvířat v návaznosti na veterinární péči. Zájem o oblast ochrany zvířat v době vzniku zákona OZT mělo tehdy vznikající Ministerstvo životního prostředí, které se snažilo na tomto úseku prosadit supervizi nad praktickou činností pracovníků Státní veterinární správy (SVS). Významné proto bylo, že zákonem byly přiděleny hlavní kompetence nad ochranou zvířat Ministerstvu zemědělství (MZe) a provádění dozoru orgánům veterinární správy s tím, že sankční činnost bude vykonávána ve spolupráci s místně příslušnými obecními úřady.2 Vyšetřování a trestní činnost i v této oblasti podléhá policii, státnímu zastupitelstvu a soudům.12 Aktuálním úkolem, který měl zajistit odbornou pozici úředních veterinárních lékařů SVS bylo v té době neprodleně zajistit podle § 26 zákona OZT požadovanou odbornou kvalifikaci pro všechny vedoucí pracovníky tehdejších krajských (KVS) a okresních veterinárních správ (OVS). Proto na Veterinármí a farmaceutické univerzitě v Brně (VFU) absolvovali všichni ředitelé, inspektoři pro epizootologii a inspektoři pro hygienu potravin všech KVS a OVS v roce 1993 příslušný kurz a získali po složení zkoušky stanovenou kvalifikaci.8 Následně pak tato školení každoročně probíhala v rámci Institutu celoživotního vzdělávání a informatiky (ICVI) VFU tak, že byli proškolováni všichni inspektoři, kteří jsou v současné době poveřeni výkonem dozoru v oblasti ochrany a péče o pohodu zvířat. Do současnosti se takto kvalifikovalo 1135 veterinárních lékařů. Na Mze byla v roce 1993 ustanovena Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ), jejíž předsedu a členy ÚKOZ jmenoval ministr zemědělství po dohodě s ministrem životního prostředí. Členy ÚKOZ se z veterinárních lékařů stali Doc. MVDr. Sovják, CSc. (za MZe; 2003 – 2008 předseda ÚKOZ), MVDr. Dousek (za SVS), MVDr. Šimr (za KVL), MVDr. Snášil, CSc., (za Nadaci OZ) a MVDr. Žižkovský, CSc. (za MZd).5 Od roku 2008 je členem ÚKOZ MVDr. Strauss.5 V tomto období byla pro SVS významná podpora a spolupráce se zahraničními partnerskými orgány a zejména pracovníky veterinární služby ostatních států např. Dánska, Nizozemska, Norska, Rakouska, Velké Británie atd. Další podporu poskytl TAIEX a zahraniční nevládní organizace, zejména Britská Královská Společnost na ochranu zvířat proti týrání (RSPCA), Eurogroup a Světová společnost pro ochranu zvířat (WSPA). Ve spolupráci s těmito subjekty SVS uspořádala řadu odborných kurzů, seminářů, setkání, případně došlo k výměnným stážím.6 Od roku 1993 byli naši delegovaní veterinární lékaři pozorovateli a následně členy 42


„Stálého výboru Rady Evropy (RE) pro ochranu zvířat chovaných pro hospodářské účely“. Tato činnost byla na mezinárodní úrovni velice pozitivně hodnocena, protože jsme byli prvním z postkomunistických států, který se takto začlenil a přijal evropské právní normy. A tak ještě před vstupem do EU byla naše republika smluvní stranou všech pěti dohod RE vztahujících se k ochraně zvířat.13-17 Tyto dohody vytvářely základ předpisů pro ochranu zvířat v EU, a jsou proto v obecných zásadách i součástí českých právních předpisů. Naplňování zásad předpisů RE, EU a národních předpisů na ochranu zvířat bylo v praxi několikrát opakovaně kontrolováno příslušnými orgány EU a zejména pak při návštěvách expertů misí Food and Veterinary Office (FVO).7 Z dokumentace, která z těchto jednání vznikla, je možné doložit, že mezinárodně stanovené zásady byly a jsou dodržovány a dozorová činnost je na dobré úrovni.6 Naši odborníci byli respektováni i pokud se podíleli na přípravě společných mezinárodních norem Rady Evropy (RE) a EU. V období našeho předsednictví v EU se pak tato situace pozitivně projevila tím, že s úspěchem byl předložen návrh “Všeobecné deklarace k ochraně zvířat“, bylo úspěšně navázáno na jednání k „Nařízení Rady o ochraně zvířat při jejich usmrcování“19, jehož návrh byl schválen Radou EU. Dále byly konstruktivně projednávány návrhy novelizace „Směrnice o ochraně zvířat využívaných pro pokusné a jiné vědecké účely“. V zákonu OZT bylo zahraničními experty považováno za pozitivum to, že stanovuje bez rozdílu jednotnou skutkovou podstatu kvalifikovanou jako týrání zvířat a následně pak stanoví speciální podmínky podle účelu využití zvířat. Samostatně je pak specifikována ochrana hospodářských zvířat, ochrana zvířat v zájmových chovech, ochrana volně žijících zvířat a ochrana pokusných zvířat před jejich utrpením a týráním. Jak již bylo uvedeno, podle návrhu EU bylo již v době vzniku národních předpisů přijato doporučení, aby kvalifikovaný odborný dozor zajišťovala svými inspektory SVS.7 Výkon dozoru nad ochranou zvířat a vytvářením podmínek jejich pohody se pak realizuje při zacházení s nimi, zejména z hlediska jejich ošetřování, výživy a napájení, hygieny prostředí, plemenitby a rozmnožování, přepravy, provádění chovatelských a veterinárních zákroků, pořádání veřejných vystoupení s účastí zvířat, provádění pokusů na zvířatech a usmrcování zvířat.3 Je potěšující, že pro další přistupující státy do EU se náš systém stal vzorovým. Je třeba doplnit, že Mze, na základě novely zákona OZT od 1. ledna 2009,4 nově zřídilo v rámci odboru živočišných komodit oddělení ochrany zvířat. Ústřední komise pro ochranu zvířat, složená ze zástupců příslušných státních orgánů a reprezentantů nevládních organizací tak již není orgánem státní správy a stala se poradním orgánem ministra zemědělství. Hodnocení výsledků na úseku welfare zvířat Výsledky dozorové činnosti na tomto úseku jsou sledovány od roku 1993 a podle protokolů o kontrolním zjištění zaznamenávány s možností okamžitého vyhodnocení pro příslušnou oblast, jako data modulu „welfare“ serverového informačního systému SVS.11 Tento systém umožňuje nejen aktuální informovanost pracovníků SVS na příslušné odborné úrovni o výsledcích dozoru, má provázanost na další moduly (např. IZR) informačního systému Mze a umožňuje využívat informace z evropského systému na evidenci a sledování zásilek zvířat TRACES. Součástí je prezentace výsledků kontrol, seznamu schválených subjektů atd. na internetových stránkách SVS. Podle stanovené metodiky byly od r. 1993 výsledky vždy za příslušný rok pravidelně sumarizovány, vyhodnocovány a publikovány v česko-anglické verzi bulletinu SVS „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT“ („Program OZ“),3,4 v jehož závěru jsou prezentována opatření pro činnost v dalším roce. Bulletin byl požadován jako informace pro příslušné orgány RE, EU, parlamentu ČR a je v tištěné i elektronické formě dostupný veřejnosti. Získaná data také sloužila v rámci spolupráce se Státním zemědělským 43


intervenčním fondem jako nepřímý ekonomický nástroj ochrany zvířat v souvislosti s udělováním dotací. Z výsledků Programu OZ vyplývá, že se roční počet dozorových akcí při činnostech s hospodářskými zvířaty stabilizoval v posledním období kolem 6000 kontrol ročně (podle kategorií zvířat), u zájmových zvířat je to kolem 3000 kontrol, volně žijící zvířata jsou kontrolována průměrně při 300 kontrolách a laboratorní zvířata při 131 kontrolách (viz graf č. 1). Ročně je tak kontrolováno kolem 30 milionů zvířat. Od roku 1993, od kdy je problematika soustavně sledována, provedli inspektoři SVS celkem 217 712 kontrol. Základem dozorové činnosti v roce 2011, při které bylo provedeno 10 212 kontrol, byly plánované kontroly. Jejich počet a typ byl stanoven na základě centrálně provedené analýzy rizika. „Víceletý národní plán kontrol” tak systémově stanoví minimální roční frekvenci kontrol nebo minimální procento kontrolovaných subjektů z celkového počtu. Trvalou snahou je spojováním odborných činností zvýšit efektivnost dozorových akcí a tak snížit jejich počet, což se projevuje i v uváděných údajích. V roce 2011 byly zjištěny závady celkem při 821 dozorových akcích a týkaly se 316 336 zvířat. Počet podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení obecními úřady obcí s rozšířenou působností (ORP) v roce 2011 mírně klesl, na 430, oproti 442 podnětům v roce 2010. Přitom je ovšem nutné respektovat, že byly využívány i další sankce. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo za týrání zvířat podle trestního zákona celkem v období od roku 1993 stíháno 697 a odsouzeno 375 osob, zkrácené přípravné řízení proběhlo se 78 osobami. V roce 2011 bylo pro tento trestný čin stíháno16, obžalováno 13 a odsouzeno 25 osob; zkrácené přípravné řízení proběhlo s 19 osobami (viz tabulka č. 1). Přestože od 1. 1. 2010 došlo ke zpřísnění postihů trestné činnosti, není zaznamenán její nárůst, ale je možně konstatovat zvýšení brutality při některých činech. Na úseku welfare hospodářských zvířat, zejména v počátečním období souvisejícím se změnou vlastníků, neustálenými podnikatelskými záměry i nezkušeností managementu se po dobu 4 let pohyboval kolem 10 % a porušení zákona v počátečním roce 1993 přesáhlo 7 % (viz graf č. 2,3). V pozdějších letech se pozitivně uplatnil ekonomický vliv, kdy dotace jsou poskytovány jen těm podnikatelům, kteří splňují alespoň minimální standardy welfare v chovech. Chovatelé se proto snaží podmínky dodržovat. Doporučená opatření tak poklesla na úroveň kolem 4 % a porušení zákona se pohybují nad 2 %. Mírné zvýšení je obecně zaznamenáno vždy po nástupu účinnosti nových předpisů, případně při zhoršení ekonomické situace např. ve výkupu jatečných zvířat. Při činnostech s hospodářskými zvířaty byl jejich počet a typ rovněž stanoven na základě centrálně provedené analýzy rizika. Jako kritérium míry rizika byl zohledněn počet zvířat na hospodářství, druhy chovaných hospodářských zvířat, datum poslední kontroly, nedostatky zjištěné při kontrolách a počet zvířat přemístěných do asanačního podniku a na jatky v předchozím roce. V chovech skotu, prasat, ovcí a koz bylo z opakovaných závad zjišťováno nedodržení minimálních standardů u jednotlivých věkových kategorií (nedodržovaní prostorových nároků, neprovádění izolace nemocných a poraněných kusů, nedostatečné vybavení pro etologické aktivity, rutinní zkracování ocásků selat), nezajištění dostatečné výživy a napájení (zejména nezabezpečení čerstvé napájecí vody v chovech prasat) a nezajištění stanovených pomůcek (např. pomůcky k pomoci při porodu). Dále nedocházelo k provádění stanovených denních kontrol a odstraňování zjištěných závad chovateli. Kontroly ztěžovaly zjištěné souběžné závady související např. s nedodržováním podmínek evidence a identifikace zvířat. V chovech koní u individuálně využívaných zvířat byla zjišťována nekvalifikovaná péče (nevhodné ustájení, nedostatečná péče o kopyta, neléčená poranění atd.), nedostatečná výživa, používání nevhodného vybavení a pomůcek (zraňující udidla, nevhodné sedlání). Problematika chovu a dalších činností s drůbeží byla v chovech nosnic 44


a kuřat určených na maso spojována s kontrolami pro realizaci ozdravovacího programu proti salmonelóze. Obdobně jako v předcházejících letech byly zejména v letním období při kontrolách zjišťovány problémy se zajištěním zoohygienických podmínek (např. přehřívání neklimatizovaných hal, poruchy mikroklimatu, vlhkost podestýlky). V souladu s předpisy EU a novelizovanými národními předpisy byly kontrolovány podmínky chovu a porážení kuřat určených na maso a příprava chovů nosnic na změnu technologického vybavení obohacenými klecemi. Obecným problémem je, že po přijetí novel právních předpisů, chovatelé nevyužívají často několikaletá období pro úpravu podmínek, které byly přijaty podle předpisů EU. Dochází tak k negativním ekonomickým tlakům nejen na chovatele, ale i na spotřebitele. Bylo se možné o tom přesvědčit při např. změně klecí pro nosnice, podmínek chovu kuřat chovaných na maso a v současnosti i při plnění minimálních standardů v chovech prasat. Podle našich informací např. Dánsko přistupuje k těmto změnám aktuálně bezprostředně po jejich přijetí a vytváří dotační politikou podmínky, aby ekonomická zátěž nebyla soustředěna jen na závěrečné období před stanoveným termínem plnění. Dozor nad přepravou zvířat byl v počátečním období realizován na úrovni kolem 250 kontrol ročně.9 Postupně však vlivem zájmu veřejnosti, který byl vyvolán medializováním špatných podmínek přepravy skotu a ovcí do přední Asie a jatečných koní do Itálie.9 se kontrolní požadavky začaly zvyšovat a v současnosti mimo kontrol zásilek doručovaných na jatky se těchto kontrol od roku 2001 provádí více než desetinásobek. Podmínky při přepravě zvířat byly od roku 2007 u všech druhů zvířat kontrolovány podle nařízení Rady (ES) č. 1/2005. Kromě přepravovaných zvířat a vybavení dopravních prostředků byla kontrolována evidence, která musí být vedena u vozidel a odborná způsobilost osob účastnících se přepravy zvířat. Kontrolována byla vnitrostátní i mezinárodní přeprava hospodářských zvířat. O zjištěných závadách při mezinárodní přepravě zvířat byly vždy informovány příslušné kompetentní úřady členských států EU. V roce 2011 bylo evidováno celkem 1082 kontrol v silničním provozu a dalších 171 386 kontrol zásilek zvířat doručených na jatky. Komplexní kontrola péče o pohodu zvířat na místě nakládky a vykládky se provádí u minimálně 3 % zásilek. Tento podíl se může jevit jako nízký, ale vzhledem k obrovskému objemu přepravy a počtu inspektorů v terénu, není možné provádět takovou kontrolu u všech zásilek. Efektivní jsou naopak komplexní kontroly, které probíhají v posledních dvou letech přímo v sídle firmy dopravců, kontrola plnění podmínek povolení, kontrola dokumentace (např. o provádění pravidelného čištění a dezinfekce vozidel), školení personálu dopravců, uskutečněných cest. Dopravci, kteří přepravují skot, prasata, ovce a kozy na dlouhotrvajících cestách (nad 8 hodin) v rámci EU, do a ze třetích zemí, se takto kontrolují minimálně 1x ročně. Určité problémy jsou při kontrolách zásilek do třetích zemí (např. v současnosti Turecko). Proto je námi navrhováno projednat jednotný postup kontrol a sankcí na jednání příslušných orgánů EU. Významnou součástí ochrany zvířat je kontrola welfare na jatkách.10 V současnosti jsou kontrolovány při denní kontrole zásilek doručených na jatky prakticky všechny zásilky jatečných zvířat. Denní kontroly zásilek na jatkách z pohledu ochrany zvířat představují prohlídku zvířat zaživa, které předchází kontrola dokumentace doložené k zásilce, dokumentace dopravce, plnění stanovených podmínek přepravy (doba trvání, vzdálenost, stanovený odpočinek), stav vozidla, manipulace se zvířaty na jatkách a vlastní poražení zvířete a kontrola jeho účinnosti. Mimo to jsou prováděny minimálně 1x ročně komplexní kontroly dodržování podmínek welfare na všech jatkách.8 V roce 2011 bylo celkem zaznamenáno 885 kontrol porážení zvířat. Byl dodržen minimální celkový počet plánovaných kontrol a u většiny KVS byl tento počet kontrol navýšen z důvodů řešení předchozích závad, podnětů, stížností, výsledků auditů, plnění nápravných opatření a závazných pokynů. Závady byly zjištěny ve 22 případech. Většinou se však jednalo o porušení podmínek při porážkách 45


mimo jatky, včetně porážení ryb při vánočním stánkovém prodeji. Přes uvedená zjištění se jedná o dobrou úroveň, což konstatovaly i kontrolní mise FVO, protože v ČR je ročně poráženo více než 130 milionů zvířat. V rámci systému křížové shody (CC) lze předpokládat i v této oblasti další zpřesnění kontrolních podmínek. Vyhrazeným provozům jatek byla poskytnuta výjimka Mze na porážení rituálním způsobem pro potřeby církví a církevních náboženských společností v ČR, a to na základě kontrol schválených technologií porážení. V roce 2011 udělilo Mze celkem 11 výjimek. (Některé provozovny jatek měly uděleny výjimku jak pro porážku košer, tak i pro porážku halal.) Již opakovaným faktem při těchto hodnoceních je, že v zájmových chovech, které by měly být zájmovou činností, je relativně nejvyšší počet zjišťovaných nedostatků (viz graf č. 2,3). Vyplývá to často z neznalosti podmínek chovu zvířat, módních trendů chovu některých druhů nebo plemen. Tento trend se dařilo v letech 1999 až 2001 snižovat, ale nyní opětně narůstá. Podle zákona po roce 2004 většina zájmových sdružení a organizací upravila podmínky v „Řádech veřejných vystoupení“ a je možné konstatovat, že se úroveň ochrany zvířat na těchto akcích zlepšila. V současnosti se pozornost soustřeďuje na zlepšení podmínek obchodu s těmito zvířaty. Při činnostech se zájmovými zvířaty bylo v roce 2011 provevedeno 3 491 kontrol týkajících se 2 163 287 zvířat. Přitom je třeba si uvědomit, že činnosti se zájmovými zvířaty zahrnují velmi často početné skupiny zvířat, např. akvarijních ryb, malých hlodavců a zájmově chovaných druhů ptáků, v důsledku čeho jsou významně ovlivněny počty kontrolovaných zvířat. Nedostatky týkající se 48 243 zvířat byly zjištěny při 448 kontrolách. Bylo uloženo 58 blokových pokut a 182 pokut bylo vyměřeno ve správním řízení. U této skupiny zvířat jsou, přes rozdíly v počtu kontrolovaných zvířat různých druhů, po celé období od roku 1993 zjišťovány nejvyšší podíly doporučených opatření (rok 2008: 12,4 %; rok 2009: 12,5 %, rok 2010: 11 %) a porušení zákona (rok 2008: 8,9 %; rok 2009: 11,2 %; rok 2010: 10,2 %). Např. se vyskytlo několik chovů psů se značnými počty zvířat, která byla chována v nevyhovujících podmínkách. Při kontrolách činností týkajících se domácích koček byly provedeny kontroly většinou na podnět občanů. Regulační programy zatím vzhledem k neukázněnosti některých osob (“krmičů”) neposkytují výsledky dosahované v jiných státech. V chovech zvířat vyžadujících zvláštní péči bylo provedeno v roce 2011 celkem 519 kontrol, které se týkaly 6198 zvířat. Byly zjištěny závady při 11 akcích, které byly řešeny 9 podněty ORP a týkaly se 130 zvířat. V chovech velkých koček (lvi, tygři, levharti, oceloti apod.) bylo provedeno 28 kontrol (1 podnět ORP). Pozitivně se tak uplatnila změna provedená vyhláškou č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, která snížila počet stanovených druhů zařazených mezi terarijní zvířata. V útulcích pro zájmová zvířata je stále se opakujícím nedostatkem nesprávná evidence a případy neohlášení nálezu zvířete ze zájmového chovu. Opakovaně jsou řešeny a medializovány případy, které se vyskytly v zařízeních, jež se prohlašují za útulky, aniž by splňovaly stanovené podmínky, a následně v nich dochází k utrpení zvířat. Podle vyhlášky22 jsou pro zajištění kvalifikovaných osob pro odchyt zvířat organizovány kurzy pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi. Tuto kvalifikaci již získalo celkem 1957 osob. Obchody se zájmovými zvířaty byly celkem v roce 2011 kontrolovány při 781 dozorových akcích. Mimo plánované kontroly obchodů se zájmovými zvířaty byly provedeny i neplánované kontroly při vzniku nových zařízení, na podněty a stížnosti na nevyhovující podmínky prodávaných zvířat a následné kontroly. V podmínkách ochrany volně žijících zvířat přispělo ke zlepšení podmínek omezení způsobu jejich odchytu a usmrcování, které naše předpisy upravují ve shodě s mezinárodními dohodami. Došlo k omezení v zahajování výcviku jedinců vybraných druhů pro účely trikové drezúry v cirkusech apod. Novela zákona z roku 2009 přinesla značný posun pro ochranu 46


handicapovaných zvířat, včetně podmínek pro zřizování a provoz záchranných stanic. Významné je, že podmínky chovu zvířat v zoologických zahradách byly upraveny samostatným zákonem, podle kterého bylo v roce 2011 v ČR licencováno 19 zoologických zahrad a 1 komerční expoziční akvárium. Pokusy na zvířatech jsou nově upravovány novelou zákona OZT v souladu se směrnicí EU. Dosud mohly pokusy na živých zvířatech provádět pouze kvalifikované osoby podle § 17 zákona OZT a pouze v akreditovaných uživatelských zařízeních. Tuto kvalifikaci získalo celkem 2994 odborných vysokoškolských pracovníků s biologickým vzděláním. Počty použitých laboratorních zvířat se v našich podmínkách trvale snižují a od roku 1994 byl u těchto kategorií zaznamenán pokles na 57 %. Pro vykazování využití zvířat v pokusech je však významný právě systém evidence a kontroly ve všech oblastech pokusného využití zvířat. Vzhledem k tomu, že za pokus je považováno i metodické sledování zvířat v přírodě, v našem případě např. kroužkování ptáků, došlo v roce 2002 k nárůstu použitých pokusných zvířat pravě z důvodů, že bylo zaevidováno 136 796 ptáků, kteří byli kroužkovaní. Do té doby byl pokles z původních 559 568 pokusných zvířat v roce 1994 na 238 765 v roce 2001. Důraz byl a je po celou dobu kladen na osvětu a vzdělávání. Mze a chovatelské svazy začleňovaly a nadále začleňují do vzdělávacích akcí pro chovatele a poradce aktuální informace o welfare zvířat. Pro inspektory KVS jsou minimálně každý rok pořádány postgraduální kurzy o předpisech EU. Na 6 školicích pracovištích proběhly kurzy pro dopravce podle podmínek nařízení (ES) č. 1/2005 a bylo proškoleno celkem 4442 osob. Pozornost byla po celé sledované období trvale soustředěna i na výzkumnou činnost a odborné vzdělávání na zemědělských univerzitách, VFU v Brně a VUŽV v Praze – Uhříněvsi. Na VFU proběhlo již 18 konferencí s mezinárodní účastí „Ochrana zvířat a welfare“. Z dalších akcí bylo např. v Praze uspořádáno 3. zasedání EuroFAWC (European Forum of Animal Welfare Councils) - Evropského fóra vládních subjektů zabývajících se ochranou zvířat. Ve spolupráci s Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals (RSPCA) školení pro inspektory SVS a České inspekce životního prostředí na téma „Hodnocení pohody zvířat v obchodech se zvířaty“ a pro péči o handicapovaná zvířata. Kurz pro osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata úspěšně poprvé v roce 2011 absolvovalo 65 osob. Ve spolupráci s Policejním prezidiem připravovala SVS odbornou informaci pro pracovníky odborů kriminalistiky a vyšetřování. Při tom nelze pominout ani spolupráci se zájmovými nevládními ochranářskými sdruženími a nadacemi a přímo s občany, kteří např. dávají podněty ke kontrolní činnosti. Závěr Uplatňování podmínek ochrany zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je ovlivňováno společenským vědomím, morálkou a zvyky, ale i ekonomickými možnostmi. V praxi vychází z řady vědních oborů a disciplín, při tom však z našeho pohledu vždy musí nezbytně respektovat poznatky veterinární medicíny, zejména ve vztazích k péči o zdraví, prevenci nákaz, ale i ochranu zdravotní bezpečnosti člověka. Podle dosažených výsledků a zkušeností z dozorové činnosti pracovníků Státní veterinární správy jsme se snažili doložit, že ochrana zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je také odbornou oblastí, která se v dvacetiletém období v České republice významně vyvíjela. Z komplexu složitosti vztahů mezi člověkem a zvířetem jsme se snažili na vybraných ukazatelích z dozorové činnosti doložit, jak se vyvíjely a jsou plněny podmínky stanovené u nás právními předpisy pro jednotlivé skupiny zvířat a činnosti s nimi. Další informace je možné získat na www.svscr.cz – složka „pohoda zvířat“ resp. animal welfare.

47


Tabulka 1

48


Graf 1

49


Graf 2

50


Graf 3

Literatura 1. BROOM D. M. (1988): The scientific assessment of animal welfare. Applied Animal Science, 69, s. 4167 – 4175. 2. DOUSEK J. (2002): Posouzení úrovně ochrany zvířat chovaných k hospodářským účelům. VFU Brno, disertační práce, 160 s. 3. DOUSEK J., PIŠTĚKOVÁ V., MATOUŠEK V., VALCL O. (1995): Program ochrany zvířat - situace v roce 1994 - Animal protection programme - situation in 1994. Praha, SVS ČR, 1995, Inf. bulletin, 4, 23 s. 4. DOUSEK J., SEMERÁD Z., SMOLOVÁ A., NINČÁKOVÁ S., VALCL O., NOVÁK J., KONEČNÁ K., VEČEREK V. (2012): Program ochrany zvířat - situace v roce 2011, Animal protection programme - situation in 2011. SVS ČR, Inf. bull., 4, 107 s. 5. HAVLIŠ M., MALENA M. a kol. (2011): Veterinární péče v českých zemích. Praha, SVS, 2011, vyd. 1., 391 s.

51


6. MALENA M., DOUSEK J., NINČÁKOVÁ S., SMOLOVÁ A. (2007): Aktuální problematika dozoru nad welfare zvířat v České republice. Brno, VFU, Sborník konf. „Ochrana zvířat a welfare 2007“, s. 71-77. 7. MALENA M., DOUSEK J., SEMERÁD Z., BRÁVEK P., SMOLOVÁ A., NINČÁKOVÁ S. (2008): Pohled na vývoj problematiky welfare a ochrany zvířat v ČR A view on the development in the area of animal welfare and animal protection in the Czech Republic Brno. Sborník XV. mezinár. konf.: Ochrana zvířat a welfare, 2008, s. 119-128. 8. KOZÁK A., DOUSEK J., VALCL O. (1996): Analýza výsledků dozoru nad ochranou zvířat na jatkách. Brno, Maso 9, 1996. 9. KOZÁK A., DOUSEK J., VALCL O. (1997): Aktuální veterinární problematika přepravy zvířat. Veterinářství, 8, s. 353- 354. 10. STEIHAUSER, L. a kol. (2000): Produkce masa. Brno, Last, 2000, vyd. 1., 460 s. 11. VALCL O., DOUSEK J. (2001): Sběr a zpracování dat z oblasti ochrany zvířat v Informačním systému SVS ČR II. Mezinár. seminář welfare a ochrana zvířat, VFU Brno, 2001. 12. VEČEREK V., DOUSEK J., HOLEJŠOVSKÝ J., VALCL. O., BARANYIOVÁ E., NOVÁK J. (2001): Odborný veterinární dozor nad ochranou zvířat v České republice. Veterinářství, 2, s. 83 – 85. 13. Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č.19/2000. 14. Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č.20/2000,. 15. Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č. 21/2000. 16. Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č. 114/2003 Sb. m. s. 17. Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely. Praha, Sbírka mezinárodních smluv č. 116/2003 Sb. m. s.). 18. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č.1255/97 a v souladu s dalšími souvisejícími předpisy. 19. Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování. 20. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 21. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 22. Vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností.

52


THE WELFARE OF PET TURTLES WELFARE V ZÁJMOVÉM CHOVU ŽELV Nela Dvořáková1, Martin Hostovský2, Pavel Široký1 1

Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, 2 Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1

Department of Biology and Wildlife Diseases, 2 Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary The work discusses the demands on welfare of turtles as companion animals with respect to legislative and physiological requirements. It defines the terms and responsibilities related to turtle breeding. In the end of the work the issue about abuses of the turtles welfare requirements is presented in specific cases of protected specimens illegal imports. Key words: welfare, turtles, CITES, legislation Souhrn Studie se zabývá nároky na welfare u želv v zájmových chovech, z hlediska legislativních a z hlediska fyziologických požadavků. Pokusili jsme se definovat základní pojmy a povinnosti související s chovem želv. V závěru práce je uvedena problematika porušování požadavků welfare želv v konkrétních případech nelegálních dovozů chráněných exemplářů. Klíčová slova: pohoda, želvy, CITES, legislativa Úvod Zájmový chov zvířat nevznikl původně kvůli materiálnímu užitku, ale pro potěšení. Mezi zvířaty v zájmovém chovu jsou nejen hospodářská, ale často také volně žijící zvířata, jejichž nároky splnit je velmi obtížné. Se vznikem zájmového chovu tak vznikl celosvětový obchod se zvířaty, která jsou mnohdy odchycena ve volné přírodě. Zvířata se stala zbožím a podmínky welfare těchto zvířat jsou zanedbávány a dochází také k úhynům legálně či ilegálně transportovaných zvířat. Správné dodržování životní pohody (welfare) zvířat stále více přitahuje pozornost po celém světě, zejména v rozvinutých zemích, kde je k dispozici více prostředků na poskytování lepších systémů chovu pro hospodářská zvířata, stejně jako pro zvířata jako společníky člověka, zoo a laboratorní zvířata. Základními požadavky jsou obvykle přiměřené množství potravin a vody, vhodné životní prostředí zvířete, zabránění bolesti, zranění a nemocem, eliminace strachu či stresu zvířat a snaha o možnost projevu přirozeného chování.1 Prof. John Webster2 popisuje welfare jako schopnost zvířete vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost. Současnými problémy a nedostatky welfare v zájmových chovech želv je zajištění optimálních podmínek samotné péče o suchozemské nebo vodní želvy a rovněž problematika často velmi špatného zacházení během dovozu a vývozu želv. Materiál a metodika Tato práce je přehledovou studí požadavků na welfare želv v zájmovém chovu. První část se zabývá samotnými požadavky chovu želv a druhá část práce se zaměřuje na problematiku 



nelegálních dovozů želv a jejich utrpení během nevhodného transportu. V práci jsou doplněny vybrané legislativních požadavky na zájmový chov želv. Výsledky a diskuse Co je želva? V početné skupině druhů, patřících do třídy plazů, patří želvy k velmi oblíbeným zájmovým chovancům. V biologickém řádu želvy (Testudines) je známo 96 recentních rodů a více než 300 druhů želv (sladkovodních, mořských nebo suchozemských).3 Velká část z nich je zařazena do některé z příloh tzv. Washingtonské konvence, známé pod zkratkou CITES. Tento fakt odráží stupeň ohrožení obchodem (tedy nikoliv přímo početnost). K nejčastěji chovaným druhům suchozemských želv patří v Evropě želva zelenavá (Testudo hermanni), želva žlutohnědá (Testudo graeca) a želva stepní (Testudo horsfieldii). Mezi často chovanými sladkovodními želvami jsou želva nádherná (Trachemys scripta), želva mapová (Graptemys pseudogeographica), želva pestrá (Chrysemys picta) nebo například klapavka pižmová (Sternotherus odoratus). Dle platných definic zákona na ochranu zvířat proti týrání platí, že želva je zvířetem, neboť je živým obratlovcem, je rovněž volně žijícím zvířetem chovaným v zajetí, zvířetem patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, zvířetem v lidské péči, neboť je přímo závislá na bezprostřední péči člověka, a v neposlední řadě je želva také zvířetem v zájmovém chovu, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu.9 Kdo je chovatel? Chovatelem je, dle zákona na ochranu zvířat proti týrání, každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty,9 anebo také, dle veterinárního zákona, je pověřen se o ně starat, za úplatu nebo bezúplatně.12 Tyto definice obou zákonů obsahují všechny osoby, které by měly zodpovídat za zdraví a pohodu zvířat v péči či v jejich chovu. Jaké má chovatel povinnosti? Povinnosti chovatele ve vztahu ke zvířeti uvádí veterinární zákon (§ 4 - 5a)12 a co naopak nesmí, čili co je zákonem zakázáno, uvádí zákon na ochranu zvířat proti týrání (zejména v § 49. Z hlediska konkrétních povinností při chovu želv se tedy chovatel musí řídit dle výše zmíněných povinností a zákazů, ale konkrétní podmínky pro chov želv jsou uvedeny například v doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat k chovu plazů v zajetí.4 V tomto dokumentu jsou uvedeny pro jednotlivé čeledi či druhy stručné charakteristiky, velikost a základní vybavení chovného zařízení a rovněž nároky na výživu (III. Část speciální, B. Odborná část, I. Želvy). Doporučení bylo zpracováno týmem českých odborníků a projednán s Unií českých a slovenských zoologických zahrad. Každý druh želv vyžaduje specifické podmínky, vhodné chovatelské zařízení a správný výběr potravy.4 Povinností každého chovatele by mělo být seznámení se s těmito nároky také v odborné literatuře. Rovněž pro želvy jako zvířata určená pro zájmové chovy platí, že obchodující (právnická nebo fyzická osoba, která obchoduje se zvířaty určenými pro zájmové chovy), je při prodeji želv povinen poskytnout kupujícímu informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete v písemné podobě (§ 13a: Zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy).9 Vyžaduje želva zvláštní péči? Druhem zvířete vyžadujícím zvláštní péči, dle definice zákona na ochranu zvířat proti týrání, je druh zvířete v zájmovém chovu, který má specifické nároky na welfare, zacházení 54


a ošetřování. Tyto druhy jsou uvedeny v prováděcím předpisu k zákonu,9 ve vyhlášce č. 411/2008, o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči.10 Zákon zde však, na rozdíl od zrušené vyhlášky, kterou byly stanoveny nebezpečné druhy zvířat způsobilé ohrozit zdraví nebo život člověka (75/1996 Sb.)11, stanoví druhy, kterým by člověk mohl neodborným zacházením ublížit. Mimo jiné, pro chov těchto druhů dle zákona platí vyšší věková hranice pro chovatele (starší 18 let) a povolení orgánu veterinární správy.9 Překvapivě ve vyhlášce, o druzích vyžadujících zvláštní péči11, želvy chybí, na rozdíl od její předešlé (o nebezpečných druzích), kde byly právem uvedeny dravé druhy želv z čeledi kajmankovitých (Chelydridae). Želvy, zejména jejich mláďata, by měl chovat zkušený chovatel, neboť pro chov vyžadují specifické podmínky závislé na konkrétním druhu a fyziologických potřebách (např. problematika zimování).4,5 Nejčastěji se v obchodech a chovech želv setkáváme s nedostatečným prostorem, špatným vyhříváním, absencí zdroje UV záření, nevhodnou či nedostatečnou potravou.8 Želvy tedy dle zákona zvláštní péči nevyžadují, ale rozhodně ji vzhledem k biologickým nárokům potřebují. Jak želvy chovat a v čem? Velikost a vybavení terária pro želvy vychází jednak ze samotné velikosti chovaných zvířat, ale také z možnosti zajištění fyziologických hodnot teploty pro jednotlivé druhy. Méně náročné druhy je možné chovat v letních měsících ve venkovním výběhu, tropické druhy jsou však náročné na vysokou teplotu a lépe je chovat s doplněním zdroje UV záření. Zatímco drobná mláďata potřebují nepatrný prostor, dospělí jedinci vyžadují prostor odpovídající jejich velikosti a aktivitě.5 Dle doporučení4 platí pro chov suchozemských želv obecný vzorec pro výpočet minimálních rozměrů plochy dna pro 1-2 zvířata: ,,délka krunýře x 5 = délka terária, délka terária x 0,8 = šířka terária, výška není rozhodující (nad 3-10 želv platí, že na každou další želvu je nutné přidat 20 % z výše uvedené plochy; nad 10 a více zvířat je pak nutné na každou želvu přidat 15 % z výše uvedené plochy)“. Pro chov vodních želv se udává, že jednu třetinu dna by měla tvořit souš, na které by měly mít dospělé samice možnost zahrabat vejce. Výška vodního sloupce by měla být nejvýše taková, aby mohla želva při postavení na zadní nohy a natažení krku pohodlně vystrčit hlavu nad vodní hladinu (citace doporučení). Další specifické nároky na terárium, správnou výživu a například podmínky pro zimování je nutné dodržet s ohledem na konkrétní druh chované želvy.4 Obchodování se želvami Osoba, která na základě živnostenského oprávnění obchoduje se želvami, se musí řídit dle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Obchodník nesmí například prodat želvu osobě mladší 15 let bez souhlasu jejích rodičů a při prodeji každého zvířete musí kupujícímu poskytnout písemné informace o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupované želvy (§ 13, Ochrana zvířat v zájmových chovech).9 Pokud jsou předmětem obchodu želvy, které jsou zařazeny do CITES, je obchodník povinen označit tyto druhy písemným upozorněním (např. ,,Podléhá registraci CITES“) a želvu musí prodat s dokladem o registraci, dle zákona 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy.14,15 Co je ,,CITES želva“? CITES je oficiálně používaná zkratka Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Podle místa, kde byla tato úmluva podepsána, je někdy označována také jako Washingtonská konvence. Smyslem úmluvy CITES je regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin, které jsou kvůli 55


mezinárodnímu obchodu ohrožovány odchytem či sběrem ve volné přírodě. Úmluva CITES se vztahuje jak na živé, tak na neživé exempláře (např. uhynuté želvy, preparáty z želv, želví krunýře). Česká republika je členskou zemí této úmluvy od 1.1.1993.6 Evropská Unie navíc pro CITES druhy zavádí přísnější ochranu, nařízení Komise (EU) č. 101/2012, kde jsou druhy rozděleny do kategorií A,B,C a D.16,17 K dovozu druhů želv, které jsou zařazeny v jednotlivých seznamech úmluvy CITES nebo do některých z kategorií dle nařízení EU,16,17 jsou potřeba vývozní a dovozní povolení (tzv. permity CITES). Pro chovatele platí, že pokud se vylíhne mládě želvy, želvu koupí či dostane, prodá či daruje, nebo pokud želva uhyne, musí na příslušný úřad životního prostředí zaslat konkrétní CITES formulář.6 Mezi lety 1990 - 1999 bylo do EU dovezeno 1,7 milionu plazů zařazených do seznamu CITES (WCMC 2001).7 Želvy jsou velmi často předmětem obchodu, jak na národní nebo mezinárodní úrovni. Bohužel velmi často jsou želvy také obchodníky dováženy nelegálně a jejich populace ve volné přírodě jsou těmito zásahy velmi ohroženy. Z hlediska welfare jsou tato zvířata rovněž transportována ve velmi nevhodných podmínkách, ohrožujících zdraví a mnohdy samotný život takto ,,pašovaných“ želv. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v období let 1997-2011 zabavila celkem 1709 živých exemplářů želv.6 Následující případy, kdy byly zadrženy a zabaveny želvy, jsou referovány inspektory ČIŽP (dostupné na http://www.cizp.cz/). Vypovídají o špatných podmínkách nelegálních dovozů nejen želv, ale také ostatních ohrožených druhů zvířat.6 V zásilce 25 krabic okrasných ryb z Thajska bylo dne 27.7.2006 nalezeno 270 želv kožnatek čínských (Pelodiscus sinensis), které jsou zahrnuté v úmluvě CITES, příloha III (EU "C").16,17 Želvy byly zabalené v plastových sáčcích a ve špatném zdravotním stavu, bez dostatečného větrání. Dovozce tvrdil, že nevěděl, že uvedený druh je na seznamu CITES. Následujících 24 hodin nepřežilo asi 10 % ze zadržených želv.6 Dne 14.5.2008 bylo inspektory ČIŽP zadrženo spolu s 997 kruhochvosty (Uromastyx acanthinura) také 22 exemplářů želvy žlutohnědých (Testudo graeca). Vzorek byl nelegálně dovezen autem do České republiky z Maroka a inspektory zachycen na území ČR. Zvířata byla pašovaná ve velmi špatných podmínkách - ve velkém množství v bavlněných pytlech a za minimálního přístupu vzduchu. Kromě výše zmiňovaných druhů, zásilka obsahovala i jiná zvířata nezařazená do přílohy CITES. Pachatel byl předán policii a trestně stíhán.6 Mezi konkrétní případy želv zadržených inspektory ČIŽP patřily také 4 živé exempláře želv rodu Cuora (3x Cuora galbinifrons a 1x Cuora mouhotti). Celníci zadrželi zásilku dne 29.3.2010 ve skladu na poště v Praze, balík pocházel z Číny a byl adresován do Prahy, bohužel adresa byla neúplná, jméno a ulice příjemce chyběly. Želvy byly zabaveny a umístěny do záchranného centra, 2 exempláře ve stejný den uhynuly.6 Závěr Obecně rozšířený názor, že želvy jsou pro chov jednoduchými zájmovými druhy zvířat, je nesprávný a vychází pravděpodobně z minulosti, kdy želvy byly často ve velkých množstvích dováženy z volné přírody a byly chovány ve zcela nevhodných podmínkách. Dříve, než se budoucí chovatel rozhodne pořídit si želvu, je třeba, aby si vyhledal potřebné informace o chovu určitého druhu a rozhodnul, zda je schopen pro ni vytvořit vhodné životní podmínky. Před koupí je také důležitý samotný původ želvy. Druhy podléhající úmluvě CITES musí být vybaveny vlastním dokladem o registraci dle platné legislativy. Početné nelegální dovozy ohrožují populace želv ve volné přírodě a jsou příčinou úhynů, týrání a porušování podmínek welfare želv. Čím více bude růst povědomí a snaha společnosti o zajištění dobrých životních podmínek želv, nejen v zájmových chovech, tím méně se budeme setkávat s nezákonným a nehumánním 56


zacházením s těmito často kriticky ohroženými živočichy a velmi zajímavými zvířaty v péči člověka. Literatura 1. Phillips, C.J.C. (2009): The Welfare of Animals: The Silent Majority, Springer, Dordrecht. 2. Webster, J. (1994): Welfare, životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, Blackwell Science Ltd, 3. Fritz U., Havas, P. (2007): Checklist of Chelonians of the world. Vertebrate Zoology 57(2): 149-368 4. Hes O., Honsa V., Jiroušek V., Moucha P., Trávníček J. (2003): Podmínky chovu plazů v zajetí. Doporučení ústřední komise pro ochranu zvířat. Praha: MZeČR. 5. Jarofke, D., Lange, J. (1999): Plazy: Choroby a chov. Bratislava: Hajko & Hajková. 6. Česká inspekce životního prostředí, dostupné na: http://www.cizp.cz/, nahlédnuto dne 3.8.2012. 7. World Conservation Monitoring Centre (2000): European Community imports of live reptiles, 1990-1999. 8. Nadace na ochranu zvířat (2006): Průzkum legálního trhu s volně žijícími druhy zvířat v zajetí v České republice. Dostupné na: http://www.ochranazvirat.cz/275/133/cz/file/, nahlédnuto dne 3.8.2012. Legislativní podklady 9. Zákon č. 246/1992 Sb., ze dne 15. dubna 1992, na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 10. Vyhláška č. 411/2008 Sb., ze dne 18. listopadu 2008, o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, ve znění pozdějších předpisů. 11. Vyhláška č. 75/1996 Sb., ze dne 26. března 1996, kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat, zrušena. 12. Zákon č. 166/1999 Sb., ze dne 13. července 1999, o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 13. Zákon č. 114/1992 Sb., ze dne 19. února 1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 14. Zákon č. 100/2004 Sb., ze dne 10. února 2004, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy ve znění pozdějších předpisů. 15. Vyhláška č. 210/2010 Sb., ze dne 11. června 2010, o provedení některých ustanovení zákona o obchodování s ohroženými druhy, ve znění pozdějších předpisů. 16. Nařízení Rady (ES) č. 338/97, ze dne 9. prosince 1996, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů. 17. Nařízení Komise (EU) č. 101/2012, ze dne 6. února 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů.

57


ENVIRONMENTAL ENRICHMENT FOR LARGE CATS KEPT IN HUMAN CARE MOŽNOSTI OBOHACOVÁNÍ PROSTŘEDÍ U KOČKOVITÝCH ŠELEM CHOVANÝCH V LIDSKÉ PÉČI Ivana Gardiánová, Michaela Povrazníková DEP, FAPPZ, ČZU v Praze, ČR FAFNR, CULS Prague, Czech Republic Summary The enrichment of the environment is an important part of animal breeding contributing significantly to the improvement of their well-being. Is the distinction a total of five kinds it can be done. This is the food enrichment, social, physical, sensory and cognitive (employing). The main purpose of enrichment and all its techniques is to create in captivity an environment as similar to the natural one as possible, not just visually but also functionally. This may give satisfaction of animal needs, such as adequate physical activity, overcoming obstacles or finding and hunting the food. Key words: cats, environment enrichment, types of enrichment Souhrn Obohacování prostředí je významnou součástí chovu zvířat významně přispívající ke zlepšení jejich životní pohody. Je rozlišováno celkem pět způsobů, jakými jej lze uskutečnit. Jedná se o enrichment potravní, sociální, fyzický, senzorický a kognitivní (zaměstnávající). Účelem těchto opatření je dopřát zvířatům chovaným v zajetí prostředí blížící se v maximální možné míře tomu, jež představuje jejich domovinu, a to nejen vizuálně, ale zejména funkčně. Tato opatření by měla vést k co možná největšímu uspokojení potřeb zvířat jako např. dostatečná pohybová aktivita, zdolávání překážek nebo hledání a lovení potravy. Klíčová slova: kočkovité šelmy, obohacování prostředí, typy obohacení Úvod Chov zvířat v zoo nebyl dříve ani zdaleka ideální. Studie o životní pohodě zvířat a o možnostech obohacování jejich prostředí začaly vznikat teprve na začátku 20. století. Dnes už je většina zoo, co se podmínek chovu týče, na poměrně vysoké úrovni a to nejen díky stále rostoucímu množství vědeckých poznatků, ale i díky zájmu a nadšení lidí, kteří se o zvířata starají. Kočkovité šelmy jsou na chov jedny z nejnáročnějších, jejich nároky na obohacování prostředí jsou velmi vysoké. Bez tohoto obohacování se u zvířat objevuje řada typů abnormálního chování, typicky například sebepoškozování či chování stereotypní. Právě obohacování prostředí (environmentální enrichment, dále jen EE) může být velmi účinnou prevencí vzniku těchto abnormalit. Při chovu zvířat je zcela zásadní a nesmírně důležité poskytnout zvířatům podmínky pro co možná nejlepší životní pohodu (welfare). Velmi účinným je právě enrichment (EE). Přípravě námětů na práci se zvířaty se věnují celé týmy odborníků a je vydáván i specializovaný časopis The Shape of Enrichment zabývající se jeho metodikou. Základem je poskytnutí inspirativního prostředí, prostorných a dostatečně velkých výběhů, vnitřních ubikací, expozic či voliér. Dále je to tvorba vhodné sociální skupiny; poskytnutí potravy, kterou hledají, musí ji „ulovit“ atd. Důležité je podle Fiby a Berthier (2008) naplánování konkrétního EE pro určité zvíře (druh). Rozlišuje se pět typů EE, které se 



vzájemně nemusí vylučovat (EO, 2011). Např. Shyne (2006) poskytuje přehled efektivnosti EE ve vztahu ke stereotypnímu chování. Materiál a metodika Do příspěvku kompilačního charakteru bylo obohacování prostředí rozděleno do 5 typů. K popisu byly využity již publikované zahraniční materiály a studie použitého obohacení prostředí pro kočkovité šelmy. Výsledky a diskuze Významnou součástí chovatelské praxe nejen v zoo se stal enrichment neboli obohacování prostředí, v němž jsou zvířata v zajetí chována. Jedná se o koncept popisující změny prostředí, které mohou zlepšit životní pohodu zvířat (Young, 2003). V současnosti je enrichment (EE) běžnou součástí denní péče o zvířata. Hlavním cílem enrichmentu je zlepšení fyzického i psychického zdraví zvířat, celkově pak zlepšení životní pohody zvířat např. snížení abnormálního (netypického) chování, zvýšení využitelnosti prostředí, zvýšení variability chování, zvýšení množství projevů normálního chování a jiné. Termín enrichment (EE) zahrnuje velké množství různorodých metod, které zlepšují životní pohodu zvířat. Rozlišuje se pět typů (druhů) EE, kde každý ovlivňuje určitou oblast chovu zvířat, je třeba při jejich aplikaci brát v úvahu možnosti jejich působení na zvíře. Jedná se o potravní, sociální fyzický, senzorický a kognitivní enrichment. Potravní enrichment - obstarávání potravy je jedním z nejzákladnějších typů chování umožňujících zvířeti přežít (Young, 2003). Lov ale v podmínkách zoo nelze umožnit, z hlediska welfare živé kořisti (Knight and Melfi, 2008) a zákonů jednotlivých zemí. V přirozeném prostředí tvoří potravní chování velmi významnou část dne, což je také v prostředí zoo obtížně napodobitelné. Zvířeti chybí dostatečná stimulace a přebývá mu množství nevyužitého času (Stark, 2005). Lovecké chování podporují různá zařízení např. ve výběhu u gepardů (Williamsem et al., 1996). Jedná se o systém drátů a vozíčků táhnoucích výběhem vysokou rychlostí kořist (Young, 2003). V souvislosti se získáváním potravy jsou pozorovány další druhy chování – před získáním potravy je to její vyhledávání, posléze interakce s kořistí jako např. její nošení, táhnutí, schovávání, olizování, vytrhávání chlupů či vnitřností (Stark, 2005). Nejvíce se blíží přirozené podobě kořisti části nebo dokonce celé mršiny (Knight and Melfi, 2008). V krmné dávce by mělo být maso s kostmi, ale také by neměly chybět částečné nebo celé mršiny (Kleiman et al., 1996). Velmi jednoduše proveditelné a velmi účinné metody jsou ukrývání potravy ve výběhu, podávání neobvyklých druhů potravy, a zejména v letních měsících zmrzlé pamlsky či kusy ledu s kusy potravy popř. krví (Medina, 2005). Sociální enrichment - zahrnuje kontakt se zvířaty stejného či jiného druhu, s lidmi (ošetřovatelé, cvičitelé, návštěvníci) a nekontaktní – např. zrcadlo. Adekvátní sociální chování je pro zvíře velmi důležité. Zjednodušeně lze zvířata rozdělit na druhy žijící ve „skupinách“ a druhy samotářské. Neméně důležitým přínosem života ve skupině je velmi komplexní stimulace, zejména mentální. Přirozené sociální chování daného druhu by mělo být respektováno. Často jsou vidět v párech či malých skupinkách druhy, které žijí v divočině samotářsky. Obecně se nedoporučuje chovat tímto způsobem vysoce teritoriální zvířata. Skupinový chov společenských druhů je jedním z nejlepších způsobů enrichmentu. Vytvoření skupiny početně i složením (věk, pohlaví apod.) odpovídající skupinám přirozeně se vyskytujících v divočině může být těžko realizovatelný. Nedominantním jedincům by měla být vždy poskytnuta možnost úkrytu (Young, 2003). Běžně je zvíře chované v lidské péči 59


v kontaktu s lidmi – se svými ošetřovateli, cvičiteli a s návštěvníky. Cvičení v prvé řadě usnadňuje veterinární manipulaci se zvířaty. Jedná se např. o podání tlapy, posazení, ulehnutí, otevření tlamy. Zvířata zvyklá na veřejná cvičení významně bývají méně stresována přítomností většího počtu návštěvníků (Medina, 2005). Fyzický enrichment - s rostoucími poznatky o přirozeném prostředí a způsobu života zvířat, se zvyšujícím se zájmem o welfare se podoba výběhů mění. Snahou by mělo být co nejvěrnější napodobení přirozených podmínek (Kleiman et al., 1996). Vedle nezbytné minimální rozlohy je velmi důležitá jeho kvalita a provedení. Obecně platí, že čím větší výběh, tím více možností obohacení ve prospěch pohody zvířete. Větší výběh umožňuje aktivnější pohyb přispívající k dobré fyzické i psychické kondici. Což je velmi důležité např. u gepardů (Young, 2003). Oblíbené jsou i z tohoto důvodu výběhy ohrazené prosklenými stěnami. Jsou náročné na údržbu a kromě kladů mají i nevýhody. Zvířata jsou izolována od zvuků či pachů okolí, jsou často vystavena tlučení na sklo od lidí, kteří se snaží upoutat pozornost zvířete (Kleiman et al., 1996). Ohrazení často využívané u kočkovitých šelem a přinášejícím velké množství výhod jsou příkopy. Ty byly poprvé navrženy roku 1907 v zoo v Hamburku Carlem Hagenbeckem s cílem navodit co nejpřirozenější obraz divočiny. Vybavení výběhu by mělo odrážet potřeby v něm chovaného zvířete a mělo by dotvářet komplexní prostředí stimulující zvíře fyzicky i psychicky. Jako poslední, ale v rámci enrichmentu velmi důležité, jsou nejrůznější hračky, nové předměty apod. (Young, 2003). Některé šelmy se rády koupou a vyžadují přítomnost vody. Výstavba bazénu je velmi náročná finančně, ale i prostorově, neméně podstatné jsou pak jeho nemalé požadavky na údržbu. Zajímavou alternativou je například zdroj vody ve formě nejrůznějších sprch, které si zvíře samo aktivuje, na rozdíl od sprchování ošetřovatelem (Hartmann and Jenny, 2005). Velmi zajímavou formou EE může být tzv. rotace, kdy se zvířata či skupiny kontrolovaně přemísťují do jiných výběhů stejného či jiného druhu. Může být úspěšnou a nepříliš finančně ani organizačně náročnou metodou (Stelvig and Sargent, 2003). Objevování a hodnocení přirozeně zanechaných pachových či vizuálních stop je cennou stimulací pro jejich welfare. Rotací může být částečně napodobeno překrývání teritorií a neustálý přísun nových podnětů. Senzorický enrichment - smyslové vnímání okolí je pro zvíře stěžejní. V závislosti na významu jednotlivých smyslů pro daný zvířecí druh vybírá vhodný EE. U kočkovitých šelem se jedná o jednu z nejvýznamnějších forem EE. Např. ukrytá potrava či pachové stopy stimulují aktivitu zvířete a prozkoumávání prostředí (Medina, 2005; Paula et al., 2008). Mnohé druhy kočkovitých šelem využívají pach ke komunikaci. Pachovými značkami si navzájem sdělují informace o svém teritoriu, sociálním postavení či o připravenosti k páření (Young, 2003). V rámci EE lze použít např. vzorky moči či stolice jiných zvířat stejného druhu, často různého pohlaví, nebo i jiného druhu (kořisti). Velmi účinně aktivitu a řadu přirozených projevů chování stimuluje i použití vůní, parfémů, pachů pro zvíře nepřirozených, ale zajímavých (Gonzales and Chepko-Sade, 2003). Za zmínku stojí čichová stimulace substráty a rostlinami. V souvislosti s kočkovitými šelmami je známá rostlina z čeledi hluchavkovitých – šanta kočičí (Nepeta cataria), jíž některá zvířata věnují zvýšenou pozornost a může vyvolávat změny chování (Young, 2003). Zrakové stimuly poskytuje samozřejmě okolí zvířete. U kočkovitých šelem jsou využívány vyvýšené plochy poskytující žádoucí výhled. Pro některá zvířata může být EE i přítomnost návštěvníků. Další možností je sluchová stimulace o zvuky o různé frekvenci či hlasitosti, které mohou mít pozitivní vliv (hudba, zvuky jiných zvířat). Chuť je spíše součástí potravního enrichmentu. Zdrojem hmatových vjemů jsou všechny součásti výběhu, v rámci EE lze poskytovat předměty, hračky 60


nejrůznějších tvarů z nejrůznějších materiálů. Pro lepší efekt lze smyslovou stimulaci kombinovat. Efekt je ovšem individuální (Merrington, 2008). Kognitivní enrichment - tento EE, dle Young (2003) také typ zaměstnávající – mentálně a tělesně, je mentální stimulací (hračky, cvičení, krmná zařízení, nové zážitky – nové předměty, neobvyklá potrava či pach). Život v divočině je plný změn, výzev a možností výběru a kontroly prostředí. EE by měl poskytovat dostatek mentální stimulace a tím umožnit rozvoj přirozeného chování, které může být v lidské péči potlačeno (McIntyre and Coers, 2003). Velmi oblíbenými a často používanými jsou hračky, které je možné zařadit i jako fyzický typ. Jako „hračky“ většinou chápeme předměty podněcující hravé chování. Jejich hlavním přínosem v divočině je procvičování schopností a dovedností nezbytných pro přežití zvířete. Hra může být obecně rozdělena na hru čistě pohybovou, hru s předměty a hru sociální. Předmětová hra zlepšuje pohybovou a zrakovou koordinaci a je u šelem velmi podobná lovu (Young, 2003). Využívají se hračky komerčně vyráběné (např. Boomer Ball) (Bishop et al., 2008), vlastnoručně vyrobené (např. pytel vyplněný slámou či trusem), kartonové krabice, pneumatiky, hračka z požární hadice (Pappas and McLennan, 2002); různě velké barely, do nichž lze přidat „rachtající“ kamínky, využít kulatou dýni či meloun (Plowman and Knowles, 2003) nebo využít kmeny a větve stromů a jiné. Předměty lze zavěsit na větve či na konstrukce, např. pneumatiky, míče, pytle vyplněné slámou a sloním trusem (Bishop et al., 2008), pytle vyplněné slámou s otravou. Zajímavým příkladem kombinující enrichment kognitivní, potravní či pachový je ve výběhu tygrů v New Yorku tzv. Treat Spinner, velký míč s různě velkými otvory zavěšený mezi stromy na provaze. Uvnitř míče mohou být schovány pamlsky, k nimž se tygři dostanou, podaří-li se jim míčem otáčet (Medina, 2005). K věrnější simulaci lovu jsou konstruovány hračky pohyblivé, řízené většinou chovateli pomocí dálkového ovládání. Jedná se například o tzv. Wubbleball. Je to míč, který se třese a nepravidelně pohybuje na malém prostoru a tím upoutává pozornost. Dále jsou to tzv. Lionrover či Liondriver, jež můžeme přirovnat k autíčkům na dálkové ovládání, poskytují příležitost číhat, honit a chytat je. Různé formy pohybu těchto hraček podporují různé druhy chování. Použití Wubbleballu podněcovalo u lvů i bez jeho přítomnosti ve zvýšené míře sledování svých potenciálních kořistí, zatímco Lionrover podněcoval celou řadu dalších loveckých chování jako prozkoumávání prostředí, značkování, větření apod. (Jones and Lee, 2008). Vhodná délka intervalu použití je odlišná v závislosti na typu enrichmentu i na jednotlivých zvířatech, např. u tygrů jsou vhodné 3 - 4 týdny, po kterých jim můžeme hračky opět nabídnout a s velkou pravděpodobností očekávat jejich zájem o ně (Plowman and Knowles, 2003). Závěr Kočkovité šelmy patří mezi druhy hojně chované. K dosažení co nejlepší pohody by měla být snaha, na základě detailních znalostí druhu, ale i konkrétních jedinců poskytnout vhodné prostředí výběhu. Chovatelskou péči maximálně přizpůsobit tak, aby se co nejvíce podobalo jejich přirozenému prostředí. Právě v podmínkách poskytujících adekvátní stimulaci má zvíře možnost chovat se co nejpřirozeněji. V nedostatečně stimulujících podmínkách se u kočkovitých šelem rozvine chování abnormální, zejména chování stereotypní. Velmi účinným nástrojem je právě enrichment neboli obohacování prostředí, v němž jsou zvířata chována. Rozlišujeme pět typů enrichmentu - potravní, sociální, fyzický, senzorický a kognitivní (zaměstnávající). Toto rozdělení není striktní, jednotlivé typy enrichmentu se mohou vzájemně překrývat. Pro chov kočkovitých šelem jsou nejvhodnější zejména enrichment potravní a senzorický (především pachový). 61


Za přispění MSMT 6046070901. Literatura Bishop, J. K., Wolfenden, A., Woodward, A., Hill, S. P. 2008. An Experimental Enrichment Program for Asiatic Lions at Chester Zoo: Effects on Behavior and Welfare. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. EO. Enrichment Overview. [On-line]. The shape enrichment. 2011 [Cit. 2011 – 09 – 08]. Dostupné z . Fiby, M., Berthier, J. L. 2008. Environmental Enrichment Incorporated into Masterplanning: Examples from Paris Zoo or How to Make Anteaters Happy. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p. 29 – 34. Gonzales, K. A., Chepko-Sade, B. D. 2003. Scent Enrichment for Large Cats Using Calvin Klein’s Obsessionat the Carnivore Preservation Trust. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. Hartmann M., Jenny, J., 2005. Non-Habituating Tiger Enrichment. Proceeding of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. New York. 360 s. Jones, M. K., Lee, P. C. 2008. Assessing the Effects of Independent Movement in Enrichment Devices for Large Felids. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. Kleiman, D. G., Allen, M. E., Thompson, K. V., Lumpkin S. 1996. Wild Mammals in Captivity: Principles and Techniques. The University of Chicago Press. Chicago and London. 639 s. ISBN: 0-226-44003-6 Knight, K., Melfi, V. 2008. Public perceptions of Carnivore Feeding Metods. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. McIntyre, R., Coers, A. 2003. Training and Conditioning as Enrichment Tools. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. Medina, M. 2005. The Bronx Zoo’s Tiger Mountain: an Exhibit as enrichment. Proceeding of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. New York. 360 s. Merrington, J. 2008. Tactile Enrichment for Large Carnivores. Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. Pappas, K., McLennan, L. 2002. Fire Hose Ball Weaving (On-line). Citováno 23. února, 2012. in: http://www.honoluluzoo.org Paula, D. R., Pizzuto, C. S., Jannini, A. E., de Santos, C. M., de Santos, S. M., Folador, F. V., Machado, A. S., 2008. Evaluation of the Efficiency of the Techniques of Environmental Enrichment in the Behavioral Parameters of the Puma (Puma concolor). Proceeding of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 344 s. Plowman, A., Knowles, L. 2003. Overcoming Habituation in an Enrichment Programme for Tiger. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. Shyne, A. 2006. Meta-analytic review of the effects of enrichment on stereotypic behavior in zoo mammals. Zoo Biology. 25 (4). 317-337. Stark, B. 2005. The Use of Carcass Feeding to Enhance Animal Welfare. Proceeding of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. New York. 360 s. Stelvig, M. F., Sargent, E. L., 2003. Enrichment by Rotation. Proceeding of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. San Diego. 392 s. 62


Williams et al. 1996. In: Young, R. J. 2003. Environmental Enrichment for captive Animals. Blackwell Publishing. Oxford. 220 s. ISBN: 0-632-06407-2 Young, R. J. 2003. Environmental Enrichment for captive Animals. Blackwell Publishing. Oxford. 220 s. ISBN: 0-632-06407-2

63


ENRICHMENT FOR PIGS ENRICHMENT PRO PRASATA Ivana Gardiánová, Barbora Procházková DEP, FAPPZ ČZU v Praze, ČR FAFNR, CULS Prague, Czech Republic Summary The pigs are bred in a lot of technologies, some of them are much better for welfare some less better. This contribution describes not only the technology used the for pigs in the world and Czech Republic, but also welfare for animals in general, and the bound directly to the pigs and the enrichment of the animal environment in general and once again bound to the pigs. Environmental enrichment is mainly used for animals kept in human care in zoos, in house as pets, and can be used also in the livestock. In intensive farming, which are more adapted to maximize production, pigs are disorders of behavior, health, but also of fertility. Is the deterioration of social behavior, with small variability of the environment and the low employment (for food, building nests, etc.) are pigs stressed by, tend to psychological disturbances and cannibalism. Key words: pigs, breeding, breeding technology, welfare, enrichment Souhrn Prasata jsou chována v řadě technologií, některé z nich jsou z hlediska welfare vhodnější některé méně. Tento příspěvek popisuje nejenom používané technologie ustájení pro prasata ve světě v i České republice, ale také welfare pro zvířata obecně i vázaný přímo na prasata a především obohacování prostředí zvířat obecně i opět vázané na prasata. Obohacení prostředí se využívá především u zvířat chovaných v lidské péči v zoologických zahradách, v domácnostech u domácích zvířat (mazlíčků), ale v neposlední řadě je a může být využit také v chovu hospodářských zvířat. V intenzivních chovech, které jsou spíše přizpůsobeny na maximalizaci produkce, se u prasnic vyskytují poruchy chování, zdravotního stavu, ale také plodnosti. Je zhoršené sociální chování, díky malé proměnlivosti prostředí a nízké zaměstnanosti (hledání potravy, stavba hnízda apod.) jsou stresována, mají sklony k psychickým poruchám a kanibalismu. Klíčová slova: prasata, chov, technologie, welfare, enrichment Úvod Pro prasata je využívána řada technologií ustájení z hlediska např. využití steliva, umístění prasat buď venku anebo v budovách, dále samozřejmě také z hlediska pohlaví a kategorie – odchov, chov, výkrm. Technika chovu prasat je považována za jednu z nejnáročnějších v chovu zvířat pro hospodářské účely. Podle Konopásek a Wiederman (1994) intenzivní chovy prasat přinesly řadu jevů, které etologové hodnotí jako poruchy chování zvířat. Patří mezi ně například kousání ocasů, zvýšená agresivita, vzájemné strkání nebo sání, kousání konstrukcí, apatie. V České republice jsou stanoveny podmínky, za jakých mají být prasata chována, co musí technologie splňovat. Např. podlahy musí být hladké a neklouzavé, povrch stabilní, rovný a pevný, stání nebo ležení na podlaze nesmí působit stres. Dále místo k odpočinku by mělo pohodlné, samozřejmě čisté. Kromě opatření, která se používají proti 



okusování ocasů a odstranění jiných poruch chování, by všechna prasata měla mít k dispozici slámu, popř. jiný materiál či předměty pro uspokojení svých potřeb (Goby, 2000). Ustájení prasat je v intenzivních chovech (většina chovů v České republice), ale také extenzivních (ať již se jedná o ekologické chovy nebo chovy drobnochovatelů). Další členění je možné realizovat v rámci každého typu. Intenzivní chovy jsou bezstelivové a stelivové. Bezstelivové je celoroštové nebo rošty v kombinaci s lůžkem, dále ustájení na betonu se sklonem k odtékání exkrementů a moči. Stelivové ustájení využívá jako podestýlku např. slámu, separát, hobliny, zeminu, písek, v zahraničí se využívají další materiály. Zvířata chovaná v intenzivních i extenzivních chovech by měla mít určitou životní pohodu a pohodlí, označované jako „welfare“. Welfare spočívá v zajištění přirozeného druhového chování přizpůsobeného jejich životním pochodům, aby byly splněny psychické i fyzické potřeby zvířat. Schopnost prasat se učit ze zkušeností; zapamatovat a kombinovat vzpomínky je vynikající (Jensen, 2009). Pro welfare prasat má význam úsilí o omezení a odstranění stresových faktorů. Stres ovlivňuje růst, reprodukci a imunitu a je u prasat široce variabilní nejenom individuálně, plemenně, dle pohlaví, věku, zkušeností zvířat. Zásady welfare tvoří 5 svobod určených Farm Animal Welfare Council - svoboda od hladu a žízně; svoboda od nepohodlí; svoboda od bolesti, zranění nebo nemoci; svoboda projevit normální chování; svoboda od strachu a úzkosti (Webster, 2005). Dle Arey and Brooke (2006) ovlivní kvalitní životní podmínky zvířat také produkci. Snižuje se kanibalismus a okusování ocásků při přechodu chovu do výběhu nebo do podestýlkového systému. Obohacení prostředí, nebo také „environmentální enrichment“ (dále jen EE) je proces, jež zlepšuje prostředí zvířat v závislosti na etologii druhu. Snaží se o rozvoj chování zvířat a zlepšuje jejich podmínky v chovu. Vyjadřuje, jak zvířatům chovaným v lidské péči bez ohledu na využití změnit prostředí, aby se jim zlepšila životní pohoda (jde o profit ze zvířat a zlepšení kvality života). Je prokázáno, že nesnižuje přírůstky, nemá negativní vliv na kvalitu masa. Materiál a metodika V příspěvku kompilačního charakteru bylo obohacování prostředí rozděleno do 5 zavedených druhů. K popisu byly využity již publikované většinou zahraniční materiály týkající se použitého obohacení prostředí pro prasata a prasatovité. Výsledky a diskuze Prostředí pro prasata v intenzivních chovech může být obohaceno o chov skupin v přirozeném sociálním uspořádání, kladným kontaktem s ošetřovatelem (hraní, krmení, drbání); hračkami (řetězy, míče, hadry); přístupem do výběhu, možností projevovat přirozené chování (stavba hnízda, vyhledávání potravy). Extenzivní ustájení jsou především venkovní ustájení prasat např. biochovy, ustájení s výběhem a vnitřním boxem; ustájení výběhové (outdoorové ustájení), jež má vytvořené přirozené prostředí. Welfare: - přístup k čisté a kvalitní vodě a kvalitnímu, zdravotně nezávadnému krmivu - vhodné podmínky prostředí, prostor pro odpočinek - vhodný podklad - prevence či rychlá diagnostika nemocí a jejich léčba - projevy normálního chování zvířat - prostor, vybavení a společnost zvířat vlastního druhu - neměnit velikost skupiny, prasata si znovu tvoří v nově vytvořené skupině hierarchii, obměňovat prostředí (zajímavé, příjemné, zaměstnání prasat) - způsob ošetřování a zacházení musí zabránit psychickému a fyzickému utrpení 65


- zvířata se svého ošetřovatele nesmí bát; při strachu či úzkosti - výrazné změny chování: zrychlený dech, tep, hypertermie, roztěkanost, zvýšené slinění, stereotypní chování, kanibalismus atd. Typy enrichmentu: - sociální - fyzický (strukturní) - senzorický - pracovní (trénink) - potravní (potravinový). Sociální - obecné kategorie obohacení zahrnují stimulace, jako jsou sociální interakce se zvířaty stejného druhu a sociální interakce se zvířaty jiného druhu (popř. s lidmi). Senzorický - další možností využívanou v chovu prasat je např. čichové obohacení, jež spočívá v přídavku různých vůní (Kemp, 2003). Využívá se také dalších typů – poslech hudby, rádia snižuje stres u zvířat, využití různých pachů stimuluje aktivitu zvířat. Fyzický (strukturní) – např. materiál na škrábání (otočné kotouče, kartáče, košťata apod.), manipulace s různými materiály a zařízeními; předměty nebo podklady pro hru a manipulaci s nimi, využití vyřazeného oblečení a holinek, fotbalových i jiných míčů, rukavic, řetězů, pneumatik (v současné době se od nich upouští – možnost zranění zvířat), využití čisté a suché slámy. Sláma je lehce manipulovatelný a stavitelný materiál. Ostatní materiály, které mohou být poskytnuty společně se slámou, může to být například seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina (BPEX, 2010). V teplejších klimatických oblastech jako podestýlku využívají arašídové skořápky, rýžové slupky nebo štěpky ze dřeva (Compassion in World Farming, 2011). Tvrdé předměty představují úplné obohacení, je ale vhodné i něco měkkého a tvárného. Doplňky mohou být těžší, ale dobře žvýkatelné a manipulovatelné (dřevo, polena, provaz, hadry, větve). Byla prokázána preference zničitelnosti (Bracke, 2007; Feddes and Fraser, 1993). Potravní – krmením koncentrovanou směsí a chovem bez podestýlky je potlačena možnost rytí, rýpání atd., prasata nemají co okusovat. Principem je udržovat co nejdelší krmný čas, nepodávávat krmivo na jednom místě popř. najednou celou KD. Zavést, je-li to možné, nové potraviny, např. bylinné a minerální soli, zeleninu, trávu, siláž. Denní dávku dělit, je-li to možné smíchat s čerstvou slámou, popř. krmení umístit na podlahu, schovat do papírových krabic, beden, dřeva, ve velikostně vhodných pneumatikách nebo jiných zničitelných objektech. Potravní EE se využívá především v zoo např. vodní meloun ve výběhu (Kemp, 2005). Dá se snadno vyrobit – láhev s otvory a pamlsky. Prase láhev kutálí a pamlsky postupně vypadávají (Mellen, 2009). Závěr I přes využití prasat jako hospodářských zvířat nebo jejich chov pro další účely jedná se stále o velice inteligentní zvířata, která trpí v chovech nedostatkem podnětů a při špatném zacházení stereotypem, frustrací. Vše se projeví na kvalitě zdraví, plodnosti, kvalitě užitkovosti. Především v zoo, ale i v domácnostech, kde jsou prasata chována jako společníci, přistupuje se v co nejvyšší míře zabavení zvířat enrichmentem. V zahraničí byla realizována řada studií také v chovech prasat pro hospodářské účely a nejedná se jenom o využití několika z pěti uváděných typů (druhů) enrichmentu, ale také ve změnách technologií ustájení jako takových. Obohacení prostředí, může být považováno za zbytečné, nevhodné a drahé, je a bude jednou z možných náhrad za omezení pohybu v některých typech ustájení a pomůže zvířatům „přežít“. V mnoha případech stačí pouze vylepšit prostředí tak, aby co nejvíce odpovídalo jejich etologii. 66


Za přispění MŠMT 6046070901. Literatura Arey, D., Brooke, P. 2006. Animal Welfare Aspects of Good. Agricultural Practice: pig production. Compassion in World Farming. United Kingdom. 184p.. ISBN: 1 - 900156 - 38 5. Bracke, M.B.M. 2007. Multifactorial testing of enrichment criteria: Pigs ‘demand’ hygiene and destructibility more than sound. Applied Animal Behaviour Science. 107 (3 – 4). 218 – 232. BPEX. Enviroment enrichment for pigs [online].University of Bristol. December 2010 [cit. 2011-10-9]. Dostupné z < http://www.bpex.org/downloads/301028/298574/Environment% 20Enrichment%20for%20Pigs.pdf>. Compassion in World Farming. Providing enrichment for pigs [online]. July 2011 [cit. 20113-12]. Dostupné z . Feddes, J.J.R., Fraser, D. 1993. Non-nutritive chewing by pigs: implications for tail-biting and behavioural enrichment. ASABE. 37 (3). 947-950. Goby, J. 2000. Zásady welfare v chovech prasat. Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. 22s. Jensen, P. 2009. The ethology of domestic animals: an introductory text. CAB international. Wallingford. 218. ISBN: 0–85199–602–7. Kemp, Y. 2003. Mixed Species Exhibit. Proceedings of the Fifth International Conference on Environmental Enrichment. 61 - 63. Kemp, Y. 2005. Naturalist enrichment made easy. Proceedings of the Seventh International Conference on Enviromental Enrichment. p. 321. Konopásek, K., Wiederman, G. 1994. Stavby pro prasata a skot z hlediska welfare. Ústav zemědělských a potravinářských informací. Praha. 58 s. Mellen, J. Animal enrichment. Disney’s animal program. 4th September 2009 [cit. 2011-312]. Dostupné z . Webster, J. 2005. Životní pohoda zvířat: kulhání k ráji. Práh. Praha. 291. ISBN: 978 – 80 – 7252 – 264 – 4.

67


ENRICHMENT FOR CANIDS BRED IN HUMAN CARE ENRICHMENT PRO PSOVITÉ ŠELMY CHOVANÉ V LIDSKÉ PÉČI Ivana Gardiánová1, Kristýna Prokopcová1, Ivona Svobodová2 1 1

DEP, FAPPZ, ČZU v Praze, ČR, 2 KOZE, FAPPZ, ČZU v Praze, ČR

FAFNR, CULS Prague, Czech Republic, 2 FAFNR, CULS Prague, Czech Republic

Summary In recent years there has been an increase in interest in the needs of the animals raised in captivity. The use of environmental enrichment for animals and after all also for man is of advantage. In the zoo a higher standard of environmental enrichment is expected rather than in laboratories and on farms, because there are more animals shown to the public. It is known that stress negatively affects immune system functions, reproduction, development of animals and causes atypical behaviour, can also improve learning, exploring and immune response. Environmental enrichment is used for a wide range of animal species. The most sophisticated type of it is used for primates, felines, and some species of ungulates Currently in the recommendations for breeding animals there is listed a chapter that describes the environmental enrichment opportunities for animals bred in captivity, whether it be a beast as a canine or a dog. There are many types of enrichments which can be used for dogs and canines. We can also provide many additional impulses to improve the quality of animals’ lives in human care. Key words: carnivore, canine, enrichment, types of enrichment Souhrn V posledních letech došlo ke zvýšení zájmu o potřeby zvířat chovaných v zajetí a využití environmentálního enrichmentu (EE) je pro zvířata a nakonec i člověka výhodné. Je známo, že stres negativně působí na imunitní funkci, reprodukci, vývoj zvířat a způsobuje atypické chování, v určité míře může zlepšit učení a imunitní odpověď organismu, podnítit prozkoumávání. Obohacování prostředí (EE) se využívá u celé řady druhů zvířat, nejvíce využívané a propracované je u primátů, kočkovitých šelem a některých druhů kopytníků. Je také využíváno, nebo může být využíváno u psovitých šelem. V doporučeních pro chov zvířat je v současné době uvedena kapitola, která popisuje obohacování prostředí a jeho možnosti pro zvířata chovaná v lidské péči, ať se již jedná o psovité šelmy jako takové, nebo psa. U psů a psovitých šelem je využívána řada typů EE a zvířatům s ohledem na jejich způsob života ve volné přírodě a etologii je možné poskytnout řadu doplňujících podnětů pro zlepšení kvality jejich života v lidské péči. Klíčová slova: šelmy, psovití, enrichment, druhy enrichmentu Úvod Obohacování prostředí zvířat přispívá k dobré kondici, zdravotnímu stavu a pohodě zvířat. Je důležité, aby dané prvky (změny, zásahy) nepůsobily stres, ale zlepšovaly jeho životní pohodu. Pokud jde o pojem welfare (= životní pohoda), má zajistit zvířatům určitou osobní pohodu. Zvířata, která jsou držena v zajetí, potřebují zapojit do různých aktivit (například vyhledávání úkrytu, potravy, hájení svého teritoria atd.), jež jsou jim ve volné přírodě naprostou samozřejmostí (Laidlaw, 2000). Welfare nebude dostatečný, pokud se zvíře nebude 



mít možnost úspěšně adaptovat na podmínky, které se liší od těch, v nichž se původně vyvinulo. Zhoršení životní pohody může záviset na mnoha aspektech, např. nedostatek prostoru nebo nedostatečné vůle může zvířeti zabránit projevit některé typické prvky chování. Environmentální enrichment (dále EE) je dynamický proces, kdy zlepšujeme prostředí zvířat v závislosti na jejich biologii chování a ekologii (snaha rozvíjet jejich chování a zlepšit jejich životní podmínky) (EO, 2011). Dle Carlstead (2008) je to představa, kterou vyjadřujeme, jak zvířatům chovaným v zajetí vylepšit, lépe řečeno změnit prostředí tak, aby se cítila lépe (jde o profit ze zvířat a zlepšení kvality jejich života). EE rozšiřuje či zvyšuje úroveň prostředí v zoo pro zvířata tím, že je podněcuje ke komunikaci s okolím a prozkoumávání prostředí. Pomáhá redukovat stres a následně zvýšit úspěch při reprodukci. Většina druhů obratlovců je přes veškeré snahy dnešních zoologických zahrad chována v podmínkách, které napodobují pro ně přirozené prostředí. Mohou nastat nežádoucí projevy chování, jako sebepoškozování, stereotypní chování, agresivní chování v rámci skupiny atd. Z tohoto důvodu je důležitá práce se zvířaty tak, aby měla možnost aktivně trávit čas, dostávala stále nové podněty a situace k řešení a tím se zabavila. Environmental enrichment (EE) = obohacování životního prostředí zvířat není novinkou, v některých institucích byl prosazován již dříve, ovšem s různou mírou odborného vedení a systému. Materiál a metodika V příspěvku kompilačního charakteru bylo obohacování prostředí rozděleno do typů. Obohacení prostředí se člení do 5 typů. K popisu byly využity již publikované většinou zahraniční materiály týkající se obohacení prostředí pro psovité šelmy a psy. Výsledky a diskuze V posledních letech se přípravě námětů na práci se zvířaty věnují celé týmy odborníků, je vydáván i specializovaný časopis The Shape of Enrichment zabývající se metodikou. Základem je poskytnout zvířatům inspirativní prostředí, s členitým a pravidelně obměňovaným prostorem, prostorné a dostatečně velké výběhy či voliéry. Druhým krokem je tvorba vhodné sociální skupiny. Třetím bodem je poskytnout bohatou a obměňovanou potravu, kterou nenaleznou pokaždé na stejném místě, hledají ji, popř. se k ní musí různým způsobem dostat. Nově vzniklý nápad musí daná zvířata motivovat, zaujmout a následně i vést k jejich aktivitě (Smrček, 2009). Pokud je prostředí zvířat nudné a frustrující, tak psi neustále štěkají, psovití opakovaně chodí po jedné trase a může se u nich objevit odrážení se ode zdi (Young, 2003). Podle FASS (2010) může obohacení prostředí pomoci k redukci četnosti, závažnosti i prevenci výskytu abnormálního chování. Bohužel enrichment (EE) je ale v některých případech používán ne příliš důsledně, často se využívá tak, že se zvířeti přidá pouze další prvek (jeden i více) do jeho prostoru místo toho, aby se určily koncové body (cíle) těchto změn. Velmi důležité je naplánování konkrétního EE pro určité zvíře (druh) (Fiby and Berthier, 2008), přičemž se jedná především o rozhodnutí, jak bude ubikace vypadat, přístupnost k vegetaci a vodě, sluneční svit do ubikace. Také záleží na zvířatech, jejichž výběhy spolu sousedí, a na jejich vzájemné interakci. Hlavním cílem je poskytnout zvířatům možnost projevovat se tak, jak by tomu bylo ve volné přírodě, a zajistit jim dostatečnou aktivitu. Toto můžeme ovlivnit umístěním a uspořádáním expozice, jejím charakterem a spojitostí mezi jednotlivými částmi. Je pět základních druhů EE, které se vzájemně nemusí vylučovat (EO, 2011). Analýza Shyne (2006) uvádí typy EE, které jsou velice efektivní, které skupiny zvířat z konkrétního typu EE těží nejvíce a které druhy stereotypního chování jím jsou nejvíce ovlivněny. Za základní cíle enrichmentu považujeme: snížit výskyt abnormálního (netypického) chování; zvýšit využitelnost prostředí; zvýšit rozmanitost (variabilitu) chování zvířete; zvýšit četnost projevů normálního chování a snahu o jednodušší a co nejpřirozenější 69


překonání náročného období pro zvíře (vyrovnání se s fyziologickými problémy, poruchami chování). Wettlaufer a Smith (2010) uvádějí rozvedené typy EE (pro šakaly). Pět základních druhů EE: potravní; fyzický; senzorický; pracovní; sociální/kontaktní. Potravní enrichment – jeho snahou je prodloužit dobu krmení. Toho lze nejsnadněji dosáhnout rozdělením denní dávky potravy do 3 až 4 částí (EE, 2011). Další možností je ukrytí potravy v různých místech výběhu nebo je potrava „zabalena“ tak, aby zvířata strávila určitý čas a sílu na to, aby potravu získala (W is E, 2011). Celkově spočívá v podávání krmení, zahrnuje se sem frekvence, příprava, prezentace krmení, typ a druh: variabilita, na okus a jiné. Monteiro et al. (2008) u šelem použil kosti, kokos či syrová vejce a zjistil častější a intenzivnější potravní chování. Prado et al. (2008) u vlků podával různým způsobem potravu a hodnotil stereotypní chování. Stereotypní chování se snížilo po přechodu krmení ze zásobníků na vyhledávání skryté potravy (např. ve vegetaci, plastu, papírových krabicích). Vasconcellos et al. (2009) zjistili pozitivní vliv potravního EE (potrava ukrývaná) a hraček (kong) u vlka hřivnatého. Price (2010) sledoval vliv EE na chování psa hyenového. Použil tzv. „boomer ball“ (nezničitelný míček, do něhož se umístí potrava), krvavé stopy, pachy potravy směřující k ukrytým prvkům (např. prasečí uši), pískoviště s potravou. „Boomer balls“ neměly na aktivitu vliv, ale pachy, krvavé stopy a pískoviště výrazně zvýšily aktivitu psů. Gilbert-Norton et al. (2009) vyhodnotili změnu systému krmení jako pozitivní. Tresz (2005) sledoval u kojotů vliv obohacení prostředí na jejich aktivitu a snížení agresivního chování. Byla použita velmi pestrá strava (myši, potkani, vařené kuřecí kusy, játra a ryby). Vytvářely se stopy z pamlsků. Při pokládání pamlsků se používal klikr. Pro psovité je možné využít i způsoby využívané u domácích psů; krmení, popř. léky dát do papírové krabice (starého ručníku, plastových krabiček) a nechat je zvířatům roztrhat, vytvořit „psí zmrzlinu“ (zmrazit vodu či vývar s kousky potravy – sýr, zelenina, maso, obiloviny, ovoce), využít plastové nebo kartonové krabice od mléka (zájem o tyto prvky lze zvýšit tím, že do nich umístíme pamlsky) (Haug, 2006). Fyzický enrichment – např. nové předměty umisťované do výběhu zvířata mají zabavit a zaplnit „volný“ čas. Jde např. o různé hračky, plastické míče, které stimulují k aktivitě (EE, 2011). Je dán také velikostí prostoru, vybavením ubikace a výběhu. Např. Mifsud (2008) použil u dingů vyvýšených míst, mělké brouzdaliště, upravený terén dvěma suchými příkopy se zabudovanými norami, balíky sena, výplně plotů, v brouzdališti pstruzi a „zlaté rybky“, dále listí; byly vytvořeny úkryty na potravu. Na rozdíl od volné přírody, kde dingové vycítí místo ukryté potravy, dostali kousky kuřecího masa a granule, jež museli získat. Stimulaci přirozeného chování realizovali u vlků Monteiro et al. (2008) použitím větviček, písku a listí snížili u šelem stereotypní přecházení. Je možné poskytnout různá lana nebo pneumatiky pro hru (tahání se o prvky) (Haug, 2006). Senzorický enrichment podporuje zaměstnání smyslů zvířat. Jde o čichové, chuťové vjemy (např. pach kořisti, „krvavé“ stopy a moč jiných zvířat (Misfud 2008); různě rozmístěné kousky bylinek, výtažky nebo pachy, koření (Haug, 2006), zrakové - přítomnost oken, vegetace (výhled), hmatové nebo zvukové podněty (hudba, různá vokalizace). Pokud jde o olfaktorické (neboli čichové) podněty, mohou sloužit i k rozvíjení teritoriálního chování (přeznačkování „cizích“ pachů) (EE, 2011). Hračky ovoněné různými pachy také zaujmou (Leonard, 2008). Pracovní enrichment (trénink) – aktivní výcvik, zvířata jsou připravována svými ošetřovateli na kontakt s veterinářem (a následné zákroky) či přepravu pomocí pamlsků (žrádlo apod.) 70


(AT, 2010). Dělí se na: psychologický, cvičení a trénink. Např. trénink pro dingy (Mifsud, 2008) a psy (Haug, 2006). Sociální/kontaktní enrichment - velmi důležitý. Jde zde především o řešení různých hierarchických problémů, vzájemnou péči, hry a podobně. Důležité je správné složení konkrétní skupiny. Solitérní druhy chováme samostatně. Možností je i kombinace více druhů do jednoho výběhu (např. společné výběhy kopytníků, spojení různých vhodných geografických druhů). Tento typ je: nekontaktní (vizuální, zvukový); konspecifický (pár či skupina jedinců stejného druhu (trvale či přechodně) a kontraspecifický (s jedinci odlišných druhů, buď s či bez přítomnosti člověka). Při spolupůsobení EE a welfare se snažíme zajistit biologickou funkčnost, dobrou fyzickou i psychickou kondici, udržet jej v homeostázi při změnách prostředí. Pozorujeme, jak se zvíře „cítí“ a jeho vnímavost k prostředí. Při návrhu EE, je vhodné dle Hare et al. (2008) rozměry následně poskytovaných prvků odvíjet od velikostí zvířat, které jsou měřeny během běžných lékařských prohlídek. Pokud tato možnost není, je vhodné použít známé rozměry (např. lebka) druhu a přidat k nim „pár“ milimetrů. Dobré je pomůcky, umožňující EE, pravidelně kontrolovat, zda nejsou ostré, zúžené atp. a to ještě před vypuštěním zvířat do výběhu. Problémem může být i druh materiálu. Např. balonky z měkké a pružné gumy. Je samozřejmé, že když budeme zvířatům obohacovat prostředí, může dojít ke zranění. Riziko zranění zvyšuje každý prvek, kterým obohacujeme (hračky, vegetace, dávkovací přístroje). Může dojít k tomu, že nějakou část obohacujícího prvku zvířata pozřou či vdechnou atd. Závěr V současné době obohacování prostředí pomáhá zvířatům zlepšit životní pohodu. Jeho účelem je stimulovat projevy typického chování a uspokojit fyzické a psychické potřeby. Při použití EE byl prokázán nárůst aktivity a snížení negativního chování. EE je pro zvířata výhodný, napomáhá je udržet v dobré psychické i fyzické kondici a stimuluje je k větší aktivitě. V přirozeném prostředí musí zvířata vyvinout úsilí vyhledat potravu a uspokojit další fyzické potřeby, což lze částečně nahradit EE. Je však nutné podotknout, že je třeba volit bezpečné prvky s ohledem na druh a povahu zvířete. Pro psovité šelmy je možné využít řadu možností a prostředků k obohacení prostředí, od pouhého dodání přírodních materiálů, po změnu podávání potravy, přes dodání dalších většinou olfaktorických či sluchových vjemů. Je možné také poskytnout různé hračky a prostředky, které se již hojně využívají u psů v laboratořích, ale spíše u psů chovaných jako zájmové zvíře (kong, boomer balon a jiné). Za přispění MSMT 6046070901 a díky projektu s názvem "Predikce pozdější pracovní využitelnosti štěňat služebních psů PČR v co nejranějším stadiu ontogeneze" a identifikačním kódem VF20112014012, který vznikl za finanční podpory Ministerstva vnitra v rámci Programu bezpečnostního výzkumu ČR v letech 2010-2015 (BV II/1-VZ). Literatura W is E. What is Enrichment? [On-line]. Detroit ZOO. 2011 [Cit. 2011 – 08 – 23]. Dostupné z . AT. Animal Training. [On-line]. Utah's Hogle Zoo. 2010. [Cit. 2011 – 08 – 27]. Dostupné z . EE. Environmental Enrichment. [On-line]. Colchester Zoo. 2011. [Cit. 2011 – 09 – 23]. Dostupné z . 71


EO. Enrichment Overview. [On-line]. The shape enrichment. 2011 [Cit. 2011 – 09 – 08]. Dostupné z . Carlstead, K. The Honolulu Zoo's Animal Environmental Enrichment Program [On-line]. Honolulu Zoo. 2008 [Cit. 2011 – 11 – 08]. . FASS (The Federation of Animal Science Societies). Guide for the care and use of agricultural animals in research and teaching [On-line]. The Federation of Animal Science Societies. 2010 [Cit. 2011 – 11 – 12]. Dostupné z . Fiby, M., Berthier, J. L. 2008. Environmental Enrichment Incorporated into Masterplanning: Examples from Paris Zoo or How to Make Anteaters Happy. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p. 29 – 34. Gilbert-Norton, L. B., Leaver, L. A., Shivik, J. A. 2009. The effect of randomly altering the time and location of feeding on the behaviour of captive coyotes (Canis latrans). Applied Animal Behaviour Science. 120 (3). 179–185. Hare, V. J., Rich, B., Worley, K. E. 2008. Enrichment Gone Wrong!. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p. 35 – 46. Haug, L. I. Environmental enrichment for dogs [On-line]. Border Collie Rescue Texas. 2006 [Cit. 2011 – 10 – 28]. Dostupné z . Laidlaw, R. Gray wolf: a comparison of husbandry ad housing practices [On-line]. Zoo Check Canada. 2000. [Cit. 2011 – 09 – 23]. Dostupné z . Leonard, D. A. An evaluation of environmental enrichment for two highly social and endangered canid species, the african wild dog (Lycaon pictus) and mexican wolf (Canis lupus baileyi) [On-line]. ProQuest Dissertation and Theses. 2008 [Cit. 2011 – 09 – 23]. Dostupné z . Mifsud, A. 2008. Captivating Canids: Dingo Enrichment at Healesville Sanctuary. In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p. 187-190. Monteiro dos Santos, C., Pizzutto, C. S., Jannini, A. E., Monteiro dos Santos, S. 2008. The Use of Environmental Enrichment Techniques with Captive Maned Wolves (Chrysocyon brachyurus) In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p. 309310. Prado, A. M., da Silva Vasconcellos, A., Ades, C. 2008. Behavioral Enrichment Reduces Stereotypic Pacing in Maned Wolves (Chrysocyon brachyurus). In: Hare, V. J., Kroshko, J. E. (eds.). Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. The Shape of Enrichment, Inc. San Diego. p. 311-312. Price, L. J. 2010. A preliminary study of the effects of environmental enrichment on the behaviour of captive African wild dogs (Lycaon pictus). Bioscience Horizons. 3 (2). 132-140. Shyne, A. 2006. Meta-analytic review of the effects of enrichment on stereotypic behavior in zoo mammals. Zoo Biology. 25 (4). 317-337. Smrček, M. 2009. Enrichment v zoologických zahradách. In: Drábková, J., Havlíček, J. (eds.). 36. etologická konference. Česká a slovenská etologická společnost. Kostelec nad Černými lesy. 9 s. 72


Tresz, H. 2005. Training Two Coyotes (Canis latrans). Through Extensive Desensitization Techniques. ABMA Wellspring. 6 (1). 4-10. Vasconcellos, A. S., Guimaraes, M. A. B. V., Oliveira, C. A., Pizzutto, C. S., Ades, C. 2009. Environmental enrichment for maned wolves (Chrysocyon brachyurus): group and individual effects. Animal Welfare. 18 (3). 289-300. Wettlaufer, D., Smith, L. Enrichment Suggestions for Captive-born, Hand-reared Jackals Held in Captivity [On-line]. Cheetah Outreach. 2010 [Cit. 2011 – 11 – 15]. Dostupné z . Young, R. J. 2003. Environmental enrichment for captive animals. Malden, MA: Blackwell Science. Oxford, UK. p. 228. ISBN 0632064072.

73


NEWS ABOUT AN OLD PROBLEM: FEATHER PECKING IN LAYING HENS Alexandra Harlander-Matauschek1,3, Beatrice Meyer2, Isabel Kreigseis3, Hanno Würbel1, Jürgen Zentek2 1

Division Animal Welfare, Vetsuisse Faculty, University of Bern, Switzerland, 2 Institute of Animal Nutrition, Free University of Berlin, Germany, 3 Department of Animal Husbandry and Breeding, University of Hohenheim, Germany

Summary Feather pecking in layers is one of the most widespread and serious animal welfare problems of poultry production. Feather pecking is a behaviour by which hens peck repetitively and pluck feathers from other birds followed by poor feather cover and often resulting in cannibalism. Recent epidemiological studies showed feather-pecking rates between 60-80% in both, organic and commercial laying hens. Feather pecking is considered as redirected foraging behavior from the litter to the feathers of conspecifics. Studies have shown that feather peckers consume more feathers than non-peckers. The aim of this paper is to discuss present knowledge that identifies the link between foraging, feather-pecking and -eating behavior: Is feather pecking an unfulfilled motivation to explore? Do dietary needs play a role that leave laying hens motivated to consume feathers? Or does the consumption of feathers have beneficial digestive consequences? It was found that layers with a high and low feather-pecking activity were willing to explore and work for litter and feathers. However, litter substrate did not substitute the special appetite for feathers. Interestingly, birds preferred feather pieces for consumption with similar appearance and physical characteristics as “real” feathers. These ingested “real” feathers stimulated feed passage in the digestive tract, changed intestinal microbiota and metabolite composition and reduced feather-pecking activity in feather-pecking birds. The predominant question is, if the digestive benefits of feather eating are the missing link to the problem of feather pecking in layers. This indicates that more studies are clearly needed in this area before a solution can be found to address the animal welfare problem of severe feather pecking. Key words: feather pecking, laying hens, welfare





ANIMAL WELFARE – OPINIONS AND KNOWLEDGE OF STUDENTS OF UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO AND UNIVERSITY OF BELGRADE WELFARE ZVÍŘAT – NÁZORY A ZNALOSTI STUDENTŮ VFU BRNO A UNIVERZITY BĚLEHRAD Petra Hrabčáková1, Eva Voslářová1, Katarina Radisavljevic2, Marijana Vucinic2, Vladimír Večerek1 1

Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 2 Ústav zoohygieny, Fakulta veterinárního lékařství, Univerzita Bělehrad, Srbsko 1

Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Department of Animal Hygiene, Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia

Summary The article deals with the opinions and knowledge of students of veterinary medicine at University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno and University of Belgrade. The survey was carried out to compare the attitude of students who have passed education in the subject Animal protection and ethology (University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno) and Animal behaviour, welfare and protection (University of Belgrade) respectively, towards animal welfare. Key words: questionnaire, animal welfare, animal protection Souhrn Článek se zabývá názory a znalostmi studentů veterinárního lékařství VFU Brno v porovnání se studenty veterinárního lékařství Univerzity Bělehrad. Názory studentů, kteří prošli výukou předmětu Ochrana zvířat a etologie (VFU Brno), resp. Chování, welfare a ochrana zvířat (Univerzita Bělehrad) byly zkoumány prostřednictvím dotazníkového šetření. Klíčová slova: dotazník, welfare zvířat, ochrana zvířat Úvod Přístup lidí ke zvířatům se stále vyvíjí, postupně se zvyšuje důraz na uplatnění vědeckých poznatků o biologických, fyziologických a etologických požadavcích zvířat v praxi při zajištění péče zvířatům chovaným v zajetí. Jak však ukazují průzkumy mapující veřejné mínění, v povědomí širší veřejnosti si problematika welfare zvířat své místo stále ještě hledá. Cílem našeho průzkumu bylo mapování úrovně názorů a znalostí studentů veterinárního lékařství, kteří prošli výukou předmětu Ochrana zvířat a etologie (VFU Brno) nebo Chování, welfare a ochrana zvířat (Univerzita Bělehrad) a měli by být s tímto tématem seznámeni. Materiál a metodika V rámci průzkumu znalostí a názorů byly studentům VFU Brno a studentům Univerzity Bělehrad předloženy dotazníky s otázkami zaměřenými na welfare zvířat. Vyhodnoceno bylo 



celkem 70 dotazníků (35 studentů VFU Brno a 35 studentů Univerzity Bělehrad), kde respondenti byli studenti prvního (Univerzita Bělehrad), resp. druhého (VFU Brno) ročníku ve věku 19-22 let. Jednalo se o studenty, kteří právě absolvovali výuku předmětu obsahujícího problematiku ochrany a welfare zvířat (předmět Ochrana zvířat a etologie v České republice a předmět Chování, welfare a ochrana zvířat v Srbsku). Co se týče zastoupení pohlaví respondentů, v České republice převažovaly ženy (86 %) nad muži (14 %), zatímco v Srbsku převažovali muži (57 %) nad ženami (43 %). Tento poměr přibližně odpovídá zastoupení studentek a studentů na obou univerzitách, kde na VFU Brno výrazně převažují ženy a naopak na Univezitě Bělehrad převažují mezi studenty muži. Dotazník obsahoval následující otázky: 1. Co je to welfare zvířat, co tento pojem znamená? 2. Pro koho je welfare zvířat důležité? 3. Proč je welfare zvířat důležité? 4. Jste spokojený se situací welfare zvířat ve vaší zemi? 5. Jak by se mělo podle vás dodržovat/provádět welfare zvířat, resp. jak byste zlepšili situaci týkající se welfare zvířat? Získaná data byla převedena do programu Excel, kde byla zpracována a vyhodnocena jako četnost odpovědí v procentech. Výsledky Pro respondenty z řad studentů VFU Brno pojem welfare zvířat nejčastěji znamená pohoda neboli spokojenost zvířat (60 %). Druhou nejčastější odpovědí byla péče o zvířata a respektování jejich přirozených potřeb a zvyků (26 %) a třetí v pořadí studenti vnímají welfare jako péči o zvířata nebo také pomoc zvířatům (14 %). V menším zastoupení chápou welfare studenti také jako způsob, jak zlepšit život zvířat/optimální životní podmínky (11 %), ochranu zvířat proti týrání (11 %), zlepšení prostředí pro život (9 %), péči o zvířata a respektování jejich práv (9 %) nebo také jako správné zacházení se zvířaty (6 %) a způsob jak chápat a chránit jejich fyzické i psychické cítění (6 %). Zatímco nejčastější odpovědí respondentů z řad studentů Univerzity Bělehrad byla péče o zvířata neboli pomoc zvířatům (51 %), druhou nejčastější odpovědí byla péče o zvířata a respektování jejich přirozených potřeb a zvyků (20 %) a správné zacházení se zvířaty bylo třetí nejčastější odpovědí (17 %). Dále například respondenti uváděli, že se jedná o způsob, jak chápat a chránit jejich fyzické i psychické cítění (14 %), nebo zlepšení prostředí pro život (9 %). Odpovědi srbských studentů byly však rozmanitější. Kromě odpovědí shodujících se s odpověďmi českých studentů, se u dvou srbských respondentů objevují také práva zvířat a vztah mezi lidmi a zvířaty. Tři respondenti zmiňují 5 svobod pro zvířata, přičemž jen jeden zná tento termín v souvislosti s welfare zvířat. Dva studenti ze 35 dotázaných vůbec nevěděli, co pojem welfare zvířat znamená. Welfare zvířat je podle 97 % dotázaných studentů VFU Brno a podle 100 % dotázaných studentů Univerzity Bělehrad důležité hlavně pro samotná zvířata. 51 % studentů VFU na rozdíl od 26 % studentů Univerzity Bělehrad považuje welfare důležité pro chovatele zvířat a 26 % studentů VFU vztahuje důležitost na všechny lidi, zatímco celé populaci přikládají studenti Univerzity Bělehrad důležitost z 91 %. Zmiňováni jsou ale také zákazníci kupující živočišné produkty (14 % VFU Brno, 23 % Univerzita Bělehrad), veterinární lékaři (9 % VFU Brno, 14 % Univerzita Bělehrad), zemědělci (9 % VFU Brno, 3 % Univerzita Bělehrad) a životní prostředí (6 % VFU Brno, 11 % Univerzita Bělehrad). Studenti VFU Brno zmínili také státní orgány (11 %) a studenti Univerzity Bělehrad přírodu obecně (11 %). Na otázku „Proč je welfare zvířat důležité?“ odpovědělo 74 % dotázaných studentů VFU Brno a 43 % dotázaných studentů Univerzity Bělehrad, že z etických a morálních důvodů a že 76


je také důležité pro zdraví zvířat (71 % studentů VFU Brno, 60 % studentů Univerzity Bělehrad). Respondenti Univerzity Bělehrad (46 %) a VFU Brno (29 %) přikládají také velký význam znalosti způsobů, jak zacházet se zvířaty. Veřejnému zdraví přisuzují důležitost hlavně respondenti Univerzity Bělehrad (29 %) na rozdíl od VFU Brno (11 %). Naopak studenti VFU Brno (34 %) zmiňují ekonomické důvody, které welfare ovlivňuje (Univerzita Bělehrad 6 %). Studenti obou univerzit VFU Brno (23 %) a Univerzity Bělehrad (20 %) se naopak shodují na souvislosti bezpečnosti a kvality potravin s welfare. Důvodů, proč je welfare zvířat důležité je mnoho, jak potvrzují odpovědi studentů. Škála odpovědí neboli názorů je velmi široká. Upozorňují například na sociální důvody (Univerzita Bělehrad 17 %, VFU Brno 6 %), životní prostředí (Univerzita Bělehrad 9 %, VFU Brno 17 %). Studenti VFU Brno se zmiňují o potravinářských podnicích (14 %) a o výrobě obecně (11 %), studenti Univerzity Bělehrad přičítají důležitost vlivu welfare na produkty (9 %). Co se týče spokojenosti se situací týkající se welfare zvířat v jejich zemi, vyjádřili se respondenti takto: 3 % dotázaných studentů VFU Brno považují situaci za uspokojivou, 60 % studentů je spokojeno pouze částečně, 26 % studentů je se situací vyloženě nespokojeno a 11 % studentů o situaci welfare v naší zemi příliš neví. Naopak 91 % studentů Univerzity Bělehrad je se situací v Srbsku nespokojeno, pouze 6 % ji považuje za uspokojivou a 3 % studentů danou situaci neznají a nemohou posoudit. Poslední dotaz byl směřován k návrhům, jak by se mělo podle respondentů dodržovat/provádět welfare zvířat, nebo jak by zlepšili situaci týkající se welfare zvířat. Studenti obou univerzit (49 % VFU Brno, 51 % Univerzita Bělehrad) se shodují jak v nutnosti vzdělávání, tak lepší informovanosti (17 % VFU Brno, 14 % Univerzita Bělehrad) a legislativních úprav (23 % VFU Brno, 26 % Univerzita Bělehrad). Studenti VFU Brno kladou velký důraz na propagaci v médiích, semináře a diskuze (31 % VFU Brno, 3 % Univerzita Bělehrad), dále pak na vyšší četnost kontrol (29 % VFU Brno, 3 % Univerzita Bělehrad) a lepší finanční podporu a dotace státu (26 % VFU Brno, 11 % Univerzita Bělehrad). Na vyšších sankcích udělovaných státními orgány za porušení předpisů (23 % VFU Brno, 23 % Univerzita Bělehrad) a potřeby propagace ochrany zvířat (9 % VFU Brno, 6 % Univerzita Bělehrad) se studenti obou univerzit v četnosti odpovědí shodují. Studenti Univerzity Bělehrad pak také zmiňují důležitost státních orgánů, útulků a záchranných stanic, nutnost změnit názory vlády týkající se zvířat a vyskytly se i názory, že neexistuje způsob, jak tuto situaci v Srbsku změnit. Studenti VFU Brno zase zmiňují důležitost podpory podmínek chovatelů/zemědělců (17 %), více personálu ať už ve státních orgánech nebo v zemědělství. Závěr Co se týče významu pojmu welfare zvířat studenti VFU Brno jej vysvětlují převážně jako pohodu neboli spokojenost zvířat a doplňují péčí o zvířata a respektování jejich přirozených potřeb, chování a zvyků, také ochranu zvířat a zlepšení jejich životních podmínek. Obecně jsou ve svém vyjadřování k tomuto tématu stručnější a jistější. Studenti Univerzity Bělehrad převážně welfare vnímají jako péči nebo pomoc zvířatům, doplňují tuto informaci však také péčí s respektem ke zvykům a přirozenému chování zvířat, stejně tak považují za důležité správné zacházení se zvířaty. Studenti Univerzity Bělehrad se ovšem častěji než studenti VFU Brno zmiňují o významu welfare v souvislosti s porozuměním a ochranou fyzického a psychického cítění a na rozdíl od studentů VFU Brno zmiňují také pojem pět svobod pro zvířata. Studenti obou univerzit přikládají hlavní důležitost welfare samotným zvířatům. Následně se ale jejich názory rozcházejí. Studenti Univerzity Bělehrad považují jednoznačně welfare za důležité pro všechny lidi obecně. Chovatele zvířat a konzumenty potravin živočišného původu staví na další příčky žebříčku. Zatímco studenti VFU Brno volí méně možností a kladou důraz 77


téměř výhradně na význam welfare z pohledu zvířat, dále pak na význam welfare pro chovatele zvířat, všechny lidi obecně a až nakonec význam pro konzumenty potravin živočišného původu. Etické a morální důvody a zdraví zvířat jsou hlavním důvodem důležitosti welfare pro převážnou většinu studentů VFU Brno, zatímco ani ne polovina studentů Univerzity Bělehrad se shoduje na významu etických a morálních důvodů. Více srbských studentů se přiklání ke zdraví zvířat a významu znalosti způsobů, jak zacházet se zvířaty. Podstatně se liší názory studentů z pohledu spokojenosti se situací welfare zvířat v jejich zemi. Zatímco u studentů VFU Brno převládá alespoň částečná spokojenost se situací v České republice, u většiny studentů Univerzity Bělehrad se projevuje nespokojenost se situací v oblasti welfare zvířat v Srbsku. Zlepšení dané situace vidí respondenti obou skupin souhlasně ve vzdělávání, lepší informovanosti, legislativě, kontrolách, sankcích, ale také v podpoře státu. Studenti VFU Brno kladou také důraz na propagaci v médiích, semináře, diskuze a zlepšení podmínek chovatelů zemědělců, přičemž studenti Univerzity Bělehrad se soustřeďují spíše na zajištění útulků a záchranných stanic pro zvířata. Situace v obou zemích se odráží na názorech studentů a projevuje se tedy i v četnosti odpovědí respondentů. Zatímco v České republice je v současné době aktuální téma podmínek zemědělců/chovatelů a dávají to do souvislosti i s welfare zvířat, v Srbsku jsou aktuálním a nejvíce problematickým tématem toulavá a opuštěná zvířata.

78


ENVIRONMENTAL INFLUENCE ON POSTNATAL DEVELOPMENT OF THE DOMESTIC DOG (CANIS FAMILIARIS) VLIV PROSTŘEDÍ NA POSTNATÁLNÍ VÝVOJ PSA DOMÁCÍHO (CANIS FAMILIARIS) Lenka Hradecká, Lenka Vlachová, Ivona Svobodová, Lukáš Jebavý 1

Katedra obecné zootechniky a etologie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze, ČR 1

Department of Husbandry and Ethology of Animals, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic

Summary The development of the puppy into periods based on major changes in social relationships. Immediately after birth begins the neonatal period. The transition period consists of rapid changes. At this point the mother ceases her constant care of the puppies, so that the strongest relationships tend to be formed with the litter mates. These relationships form the foundation of typical social group of adults, the pack. Bonding within the mother gradually weakens.This process ceased by weaning. Next major change occurs with puberty and formation of sexual relationshops. Much interest has been recently focused on early experienceand the effects of environmental on the behaviour of the dogs. Various studies have investigated correlations between environment and subsequent performance of the dog. These studies suggest that early stimulation has positive effect on the behaviour of the dogs. Key words: puppy, postnatal development, environmental influences Souhrn Vývoj štěněte je rozdělen do období na základě významných změn v sociálních vztazích. Neonatální perioda začíná ihned po narození. Následuje přechodné období, které je charakteristické rychlými změnami. V tomto období matka přestává s neustálou péčí o štěňata, takže nejsilnější vztahy si štěně vytváří s ostatními štěňaty z vrhu. Tyto vztahy tvoří základ pro typickou sociální skupinu dospělých, smečku. Vztah s matkou se dále oslabuje, až do konečného odstavu. Další důležité změny nastávají v období pohlavního dospívání a pokračují do doby, kdy se jedinec stává dospělým. Po celou dobu vývoje jedince na něj, v menší či vetší míře, působí vlivy vnějšího prostředí. V posledních letech je zájem studií zaměřen na ranou zkušenost a na účinky prostředí na chování zvířat. Cílem mnohých studií je nalézt vztah mezi vlivem prostředí a následným výkonem (např. ve sportovní kynologii). Výsledky ukazují, že raná stimulace může mít pozitivní vliv na chování psů. Klíčová slova: štěně, postnatální vývoj, vlivy prostředí Úvod Interakce mezi organismem a prostředím, v průběhu těhotenství, stejně jako v poporodním období, mohou vést k významným neurobehaviorálním změnám. Na psa působí různé faktory prostředí, které ovlivňují jeho pozdější chování. Některé zdroje uvádějí, že prostředí má na chování psa majoritní vliv. To znamená, že převážná většina chování psa závisí na tom, co se





pes naučí a na zkušenostech, které získá během života, zejména pak v prvních měsících po narození. Fáze rané ontogeneze Ačkoliv první fáze vývoje, neonatální perioda, která trvá přibližně do 12. dne věku štěněte, je popisována jako období, kdy je organismus velice nezralý, štěňata nevidí a neslyší a tím pádem je vliv vnějšího prostředí na nervovou soustavu štěněte nepatrný, tak i v tomto období je dokázáno, že vlivy působící na štěně mohou jeho pozdější chování ovlivnit. Některé primitivní senzorické a behaviorální systémy a reflexy fungují již při narození a zejména v této periodě je štěně citlivé na omezené, ale důležité kategorie podnětů, které zahrnují např. tepelné a hmatové stimulace, pohyb a lokomoce (Fox, 1971). Na rozdíl od vlčat, tráví totiž štěňata neonatální období v boudě, což je „umělé doupě“, obvykle dobře osvětlené a otevřené, tudíž jsou štěňata vystavena podnětům již během této periody. Pozitivní dopad krátkodobého vystavení štěňat stresujícím podnětům (tzv. neonatální manipulace), jako je například prudké otočení či položení na chladný povrch, byl na vývoj jedince prokázán. Tyto krátké expozice měly pozitivní dopad na pozdější odolnost vůči onemocnění, na emociální reaktivitu, schopnost učení a řešení problémů (Morton, 1968). Jednou z významných studií zabývajících se neonatální manipulací byl program, známý jako „Super Dog“, realizovaný u štěňat v americké armádě v letech 1968 až 1976 s cílem poskytnout kvalitní psy, kteří měli působit ve vietnamské válce. V rámci výcviku byly provedeny neurologické stimulace štěňat ve věku od 3. do 16. dne věku (Battaglia, 2009). Tranzitivní perioda (přechodné období) trvá přibližně od 13. do 21. dne věku štěněte. Toto období je charakteristické tím, že se štěněti zvyšuje schopnost vnímání. Mezi 12.-15. dnem věku, v závislosti na plemeni (Scott and Fuller, 1965), se štěňatům otevírají oči i zvukovody. Mezi 17.-18. dnem se jim pak vyvíjí funkční zrak, sluch a čich. V tomto období klesá přímé působení podnětů mezi matkou a mláďaty souběžně s poklesem neonatálních vzorců chování a objevují se motorické dovednosti pro určitou komunikační signalizaci, např. vrtění ocasem. Štěňata pomalu získávají schopnost změnit své chování po předchozí opakované zkušenosti z prostředí, ve kterém se pohybují (Miklósi, 2007). V této fázi vývoje je chovatelům doporučován častý kontakt se štěňaty. Autoři kynologických příruček uvádějí, že v tomto období by chovatelé měli štěňata začít zvykat na zvuky všedního dne a to např. pouštěním zvukového záznamu s nahranými zvuky běžného městského života – tramvaj, sirény, pískání, výstřely, hlasitý křik apod. po dobu jedné hodiny každý den (Müller, 2006). Socializační perioda (3. – 12. týden) Primární socializace se odehrává během 3-5 týdnů v nativní sociální skupině. Po odstavu následuje sekundární socializace na člověka, kdy jsou psi odděleni od ostatních členů smečky. Je třeba poznamenat, že během tohoto období mohou být štěňata socializovaná na různé biologické druhy, včetně opic, koček a králíků. Této schopnosti je využíváno při chovu psů pro ochranu hospodářských zvířat, kdy jsou využity sociální zkušenosti s členy druhů, které má pes střežit. Význam učení o příslušnících svého druhu a způsoby sociálních interakcí byly zkoumány pomocí experimentů, které se týkaly izolace jedince od příslušníků svého druhu (Fox, 1971; Ginsburg, 1975). Tyto pokusy ukázaly, že psi a vlci jsou schopni provést i složité motorické úkony bez předchozích zkušeností, ale naproti tomu rozpoznání partnera jako sociálního společníka a rozpoznání behaviorálních signálů, vysílaných partnerem, závisí na předchozí zkušenosti. Další důležitou změnou probíhající v tomto období je postupný vznik hierarchie mezi štěňaty (Miklósi, 2007). 80


Socializační perioda koresponduje se senzitivní periodou, důležitou pro štěně z hlediska učení a získání zkušeností v sociálním prostředí, která je také označována jako kritické období ve vývoji psa. Scott a Fuller (1965) popsali toto období socializace jako dobře definované období vývoje, během něhož jsou zásadní zkušenosti se subjekty související se socializací. Nedostatek těchto zkušeností má výrazný negativní vliv na přirozené chování. Juvenilní perioda začíná přibližně 12. týden a končí v 6 měsících nebo později. Pro zjednodušení většina autorů implicitně uvádí, že trvá až do pohlavní dospělosti. Je to nejdelší a nejvíce variabilní období vývoje, kterému je ovšem přikládána nejmenší pozornost. Toto období je také obvykle vynecháváno z diskuzí o vývoji psa, snad proto, že je těžké uvést nějaké obecné shrnutí. Je však důležité si uvědomit, že zatímco mladí vlci mají možnost obohatit své sociální zkušenosti v této době, toto často neplatí u psů, kteří tráví většinu svého času sami poté, co byli odděleni od svých sourozenců a matky. Tato částečná sociální izolace může mít velmi zásadní vliv na pozdější život. To potvrzuje důležitost kurzů pro štěňata a mladé psy v případě tzv. městských psů (Scott and Fuller, 1965). Výsledky a diskuze Je známo, že již před narozením, v prenatální periodě, působí na jedince faktory prostředí, které mohou ovlivnit jeho chování v dospělosti (Weinstock et al., 1992; Poltyrev et al., 1996; Chapillon et al., 2002). V neonatálním období se řada autorů zabývá ve svých pracích časnou manipulací. Pozitivní vliv neonatální manipulace na pozdější chování štěňat prokázal např. Morton (1968), Fox (1971), Battaglia (2009) a Schoon a Berntsen (2011). Tzv. early environment (early experience) silně ovlivňuje emocionální stabilitu štěňat (Gazzano et al., 2008). Aplikace metod, kdy se chovalo velké množství psů v kontrolovaném, na podněty chudém, prostředí, vedla k tomu, že tito psi nemohli rozvíjet maximálně své schopnosti, a to částečně právě z důvodu svých omezených zkušeností (Scott and Fuller, 1965). Serpell a Jagoe (1995) také potvrzují, že na chování psa má vliv spousta odlišných faktorů. Ve své práci uvádějí, že dominantní agresivita se častěji vyskytuje u psů, kteří pocházejí ze zverimexů. Pfaffenberg et al. (1976) zjistili, že vodící psi mají větší šanci úspěšně projít zkouškami, pakliže nejsou ponecháni po odstavu během socializační periody v chovatelské stanici, ale chovatelskou stanici opustí a dostanou se do hostitelských rodin. Seksel et al. (1999) vystavovali 6-16ti týdenní štěňata různým druhům manipulace i raného tréninku. Zjistili rozdíly mezi štěňaty, která byla chována v domácím prostředí, a podrobena tak celkové sociální a environmentální stimulaci, a která nikoliv. McMillan et al. (2011) uvádějí, že mnoho chovných psů z tzv. psích farem, které produkují velké množství štěňat ke komerčním účelům, žije většinu života v klecích a následně má přetrvávající behaviorální a psychologické poruchy ve srovnání s běžnou psí populací. Vliv prostředí na pozdější úspěšnost ve výkonnostních testech určených pro mladé a chovné psy potvrzují také Boenigk et al. (2006). Nemalý vliv prostředí na behaviorální vlastnosti uvádí také Brade (2003). Cílem studie Fuchs (2005) bylo zjistit vliv vnějších faktorů jako je socializace, chov, výcvik a další, na základě výsledků behaviorálního testu. Bylo zjištěno, že největší vliv na hodnocení v testech mělo to, zda byl pes trénován již jako štěně a zda měl možnost kontaktu s dětmi. Tzv. „puppy training“ měl pozitivní vliv i na nervovou stabilitu a sebevědomí psa. Hetts (1992) uvádí, že ani ne tak prostorové omezení, jako spíše sociální izolace má na psa stresující vliv. Závěr Včasné všestranné zkušenosti, socializace a podnětné prostředí ve velmi mladém věku příznivě ovlivňují pozdější chování psa, jeho povahu, učenlivost a schopnost tréninku, 81


nervovou stabilitu. Je důležité si také uvědomit, že uvedené studie jsou užitečné při odhalování možných rizikových faktorů ve vývoji psa. Tato studie vznikla za podpory MV ČR (VF20112014012). Literatura Battaglia, C.L. (2009): Periods of Early Development and the Effects of Stimulation and Social Experiences in the Canine. J. Vet. Behav.-Clin. Appl. Res. 4: 203-210. Boenigk, K., Hamann, H., Distl, O. (2006): Analysis of environmental and genetic influences on the outcome of the juvenile and breeding performance tests for behaviour traits in Hovawart dogs. Berliner und Munchener Tierarztliche Wochenschrift 119: 258-269. Brade, W. (2003): Canine domestication and genetics of behavior - newer results. Praktische Tierarzt 84: 836-842. Fox, M.W. (1971): Integrative Development of Brain and Behavior in the Dog, Chicago, London, p. 348. Fuchs, T., Gaillard, C., Gebhardt-Henrich, S., Ruefenacht, S., Steiger, A. (2005): External factors and reproducibility of the behaviour test in German shepherd dogs in Switzerland. Applied Animal Behaviour Science 94: 287-301. Gazzano, A., Mariti, C., Notari, L., Sighieri, C., McBride, E.A. (2008): Effects of early gentling and early environment on emotional development of puppies. Applied Animal Behaviour Science 110: 294-304. Ginsburg, B.E. (1975): Non-verbal communication: The effect of affect on individual and group behaviour, In: Pliner, P., Krames, L., Alloway, T. (Eds.), Non-verbal communication of aggression, New York, 161-173. Hetts, S., Clark, J.D., Calpin, J.P., Arnold, C.E., Mateo, J.M. (1992): Influence of housing conditions on beagle Behavior. Applied Animal Behaviour Science 34: 137-155. Chapillon, P., Patin, V., Roy, V., Vincent, A., Caston, J. (2002): Effects of pre- and postnatal stimulation on developmental, emotional, and cognitive aspects in rodents: A review. Developmental Psychobiology 41: 373-387. McMillan, F.D., Duffy, D.L., Serpell, J.A. (2011): Mental health of dogs formerly used as 'breeding stock' in commercial breeding establishments. Applied Animal Behaviour Science 135: 86-94. Miklósi, Á. (2007): Dog Behaviour, Evolution, and Cognition, New York, p. 274. Morton, J.R.C. (1968): Effects of early experience „ handling and gentling“ in laboratory animals, In: Fox, M.W. (Ed.), Abnormal behavior in animals, Saunders, W. B., Philadelphia. Müller, M. (2006): Výcvik všestranného psa, Prague, 195 s. Pfaffenberg, C.J., Scott, J.P., Fuller, J.L., Binsburg, B.E., Bilfelt, S.W. (1976): Guide Dogs for the Blind: Their Selection, Development and Training, Amsterdam. Poltyrev, T., Keshet, G.I., Kay, G., Weinstock, M. (1996): Role of experimental conditions in determining differences in exploratory behavior of prenatally stressed rats. Developmental Psychobiology 29: 453-462. Scott, J.P., Fuller, J.L. (1965): Genetics and the Social Behavior of the Dog, Chicago, p. 468. Seksel, K., Mazurski, E.J., Taylor, A. (1999): Puppy socialisation programs: short and long term behavioural effects. Applied Animal Behaviour Science 62: 335-349. Serpell, J., Jagoe, J.A. (1995): Early experience and the development of behavior, In: Miklósi, Á. (Ed.), Dog behaviour, evolution, and cognition, New York, p. 216. Schoon, A., Berntsen, T.G. (2011): Evaluating the effect of early neurological stimulation on the development and training of mine detection dogs. J. Vet. Behav.-Clin. Appl. Res. 6: 150157. 82


Weinstock, M., Matlina, E., Maor, G.I., Rosen, H., McEwen, B.S. (1992): Prenatal stress selectively alters the reactivity of the hypothalamic-pituitary adrenal system in the female rat. Brain Research 595: 195-200.

83


IMPACT OF USING STEEL SHOT CARTRIDGES FOR HUNTING SMALL GAME ON ANIMAL WELFARE VLIV POUŽÍVÁNÍ OCELOVÝCH BROKOVÝCH NÁBOJŮ PRO LOV DROBNÉ ZVĚŘE NA ZAJIŠTĚNÍ WELFARE ZVÍŘAT Zdeňka Hutařová, Eva Voslářová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The ban on using lead shots for hunting waterfowl in the Czech Republic came into force on 1 January 2011. In connection with the ban, the steel shots began to be used to hunt waterfowl. The use of these charges must be considered also from the viewpoint of wildlife welfare. The main issues discussed include the ability of the steel shot to kill hunted animals quickly and excessive cruelty associated with hunting game. The paper summarizes the reasons and basis for the prohibition of the use of lead shot cartridges, further describes the properties of steel shot cartridges and associated potential negative consequences in terms of maintaining the welfare of wildlife. Due to the possibility of extending the use of steel shots for hunting small game, further research related to the assurance of wild animal welfare during hunting is required. Key words: animal welfare, steel shots, lead, hunting, wild duck Souhrn Zákaz používání olověných broků pro lov vodního ptactva nabyl v České republice účinnosti 1. 1. 2011. V souvislosti s tímto zákazem začali být k lovu vodního ptactva používány zejména náboje s ocelovými broky. Používání těchto nábojů je velmi významně spojeno s problematikou welfare volně žijící zvěře. Mezi hlavní diskutované otázky patří ranivý účinek střel a nepřiměřené týrání spojené s lovem zvěře. Práce shrnuje důvody a podklady pro zákaz používání olověných brokových nábojů, dále jsou popsány vlastnosti ocelových brokových nábojů a s tím spojené možné negativní následky z hlediska zachování welfare volně žijící zvěře. Vzhledem k možnosti rozšíření používání ocelových broků pro lov i další drobné zvěře je výzkum problematiky související se zajištěním welfare volně žijící zvěře při lovu velmi důležitou aktuální problematikou. Klíčová slova: welfare zvířat, ocelové střely, olovo, lov, kachna divoká Úvod Zákaz používání olověných broků k lovu vodního ptactva nabyl na území České republiky účinnosti 1. 1. 2011. Omezení používání tohoto střeliva je zakotveno ve dvou mezinárodních dokumentech (Štěpánek, 2010). Prvním z nich je Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, kterou Česká republika podepsala 8. října 1997 (jíž předcházelo doporučení č. 28 o používání netoxických broků na mokřadech, které přijal Stálý výbor Bernské konvence 6. prosince 1991). Druhým 



dokumentem je Akční plán Dohody o ochraně africko-euroasijského stěhovavého vodního ptactva (AEWA), ke které Česká republika přistoupila 1. září 2006. V dokumentu se mimo jiné uvádí, že smluvní strany postupně omezí používání toxického střeliva obsahující olovo, a to až do jeho úplného zákazu při lovu na mokřadech. Rok 2000 byl stanoven jako konečné datum používání olověných broků na mokřadních lokalitách v členských státech dohody. České republice bylo umožněno posunutí termínu na 31. 12. 2010. V tabulce č. 1 jsou uvedeny vybrané evropské země, které se taktéž připojily k výše zmíněným dokumentům. Od 1. ledna 2011 je používání olověných brokových nábojů k lovu vodního ptactva považováno dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů za zakázaný způsob lovu. Jaký je však dopad tohoto zákazu na zachování welfare volně žijící drobné zvěře, je zatím nevyřešenou otázkou. Hlavním důvodem zákazu používání olověných brokových nábojů k lovu vodního ptactva je, že ptáci zaměňují broky za drobné kamínky přijímané za účelem usnadnění trávení potravy. Olovo resorbované v trávicím traktu vodních ptáků může způsobovat otravy s následným úhynem ptáků anebo dochází k ukládání olova do různých tkání a může pak představovat zdroj olova pro člověka, jako konzumenta zvěřiny. Souvislost vyšších koncentrací olova ve tkáních vodních ptáků s výskytem olověných broků v okolí vodních ploch byla popsána v řadě zahraničních studií (Guillemain et al., 2007; Mateo et al., 2007; Ferreyra et al., 2009; Rodríguez et al., 2010). V České republice byly v souvislosti s olověnými broky zaznamenány hromadné úhyny vodních ptáků v roce 1969 (Koláček et al., 1969). Důvod zaměření zákazu právě na vodní ptactvo vychází ze způsobu jeho lovu, kdy dochází ke koncentracím broků na omezeném území vodních ploch. Zavedení zákazu lovu i pro lov dalších druhů drobné zvěře (zajíci, bažanti) se jeví být jen otázkou času (Petráněk, 2011). Tabulka 1: Termín nabytí platnosti Dohody o ochraně africko-euroasijského stěhovavého vodního ptactva (AEWA) a Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) ve vybraných evropských zemích

Stát / instituce Belgie Česká republika Dánsko Finsko Francie Itálie Lucembursko Maďarsko Německo

Datum nabytí platnosti smluv Bernská AEWA Stát / instituce AEWA úmluva 1.6.2006 1.12.1990 Nizozemí 1.11.1999 1.9.2006 1.6.1998 1.9.2008 Norsko 1.1.2000 1.1.1983 1.3.2004 Portugalsko 1.1.2000 1.4.1986 1.7.2001 Slovensko 1.12.2003 1.8.1990 Velká Británie 1.11.1999 1.9.2006 1.6.1982 1.11.1999 Španělsko 1.12.2003 1.7.1982 1.11.1999 Švédsko 1.3.2003 1.3.1990 1.11.1999 Švýcarsko 1.11.1999 1.4.1985 Evropská Unie 1.10.2005

Bernská úmluva 1.6.1982 1.9.1986 1.6.1982 1.1.1997 1.9.1982 1.9.1986 1.10.1983 1.6.1982 1.9.1982

Vlastní sdělení Na základě zmíněných mezinárodních smluv a zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů musí myslivci pro lov vodního ptactva používat netoxické brokové náboje. Místo dlouhodobě používaných nábojů s olověnými broky je tak možné používat např. náboje s broky ocelovými (broky vyrobené z měkkého železa), vizmutovými nebo wolframovými. Vzhledem k vysoké ceně řady nábojů s bezolovnatými broky jsou k lovu vodního ptactva preferovány náboje s broky ocelovými (Petráněk, 2011). Z hlediska zachování welfare zvířat však používání nábojů s ocelovými broky vyvolává řadu diskuzí. 85


V souvislosti se zamezením týrání vodních ptáků při lovu je nejčastěji zmiňovaným problémem nedostatečný ranivý účinek ocelových broků. Pro dosažení dostatečného ranivého účinku s následnou smrtí zvířete je třeba lovenou zvěř zasáhnout nejméně 3-5 broky s dostatečnou energií. S otázkou dostatečné energie souvisí hustota ocelových broků (7,86 g/cm3), která je v porovnání s broky olověnými (11,1 g/cm3) značně nižší. Ocelové broky vzhledem ke své nižší hmotnosti ztrácejí po výstřelu rychlost v kratší době (Kratochvíl, 2008a) a jejich ranivý účinek může být zejména při lovu zvěře na větší vzdálenost nedostatečný. Zdánlivě jednoduchým řešením je používání většího průměru olověných broků (Badalík, 2010). Tyto broky mají sice dostatečnou energii pro usmrcení zvířete, na druhé straně je počet takových broků v náboji nižší (Kratochvíl, 2008b) a zasažení zvěře požadovanými 3-5 broky se stává více nepravděpodobné. Druhou velmi důležitou otázkou související se zamezením týrání vodních ptáků při lovu je tvrdost ocelových broků. Na rozdíl od olova, které se po nárazu do překážky snadno deformuje, vykazují ocelové broky značnou tvrdost. Z hlediska welfare zvířat by mohla tato vlastnost představovat problém, který by při lovu mohl způsobovat nepřiměřené týrání zvířat. Pokud olověné broky v těle zasažené drobné zvěře narazí na překážku, dochází k jejich deformaci a předání energie (tzv. šokové energie), která se podílí na usmrcení zvěře. U ocelových broků k této deformaci vzhledem k jejich vysoké tvrdosti nedochází. Broky tělem lovené drobné zvěře pouze procházejí, nedochází k předání potřebné energie, a pokud nejsou zvířata dohledána, umírají až po určité době (Anonym, 2011) na následky poranění, vykrvácení či v důsledku vyhladovění. Závěr Zmíněné problémy spojené s používáním brokových nábojů s ocelovými broky vychází zejména z teoretických znalostí a praktických zkušeností myslivců. Studie, které by prokazovaly tyto nežádoucí účinky ocelových broků při lovu drobné zvěře v České republice, zatím publikovány nebyly. Zda bude používání nábojů s ocelovými broky k lovu drobné zvěře na jedné straně znamenat snížení rizika otrav olovem, ale na druhé straně způsobovat nepřiměřené týrání zvěře při jejich lovu je tedy důležitou a z hlediska welfare velmi podstatnou otázkou. Jaké jsou rozdíly v ranivém účinku střel s olověnými a ocelovými náboji a zda používání nábojů s ocelovými broky při lovu drobné zvěře nebude představovat zbytečný stres a týrání lovené zvěře jsou hlavní otázky studie řešené na Ústavu veřejného veterinárního lékařství a toxikologie FVHE VFU Brno. Literatura Anonym (2011): Zbraně, střelivo, optika a lovecké potřeby – Články, testy, zkušenosti. Jak to tedy je s ocelovými brokovými náboji [online]. c2008, [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: < http://www.arms-cz.cz/novinky/clanky-testy-zkusenosti/143/>. Badalík, V. (2010): Úvodník. Svět myslivosti 10: 1. Guillemain, M., Devineau, O., Lebreton, J.D., Mondain-Monval, J.Y., Johnson, A.R, Simon, G. (2007): Lead shot and teal (Anas crecca) in the Camargue, Southern France: Effects of embedded and ingested pellets on survival. Biological Conservation 137: 567-576. Koláček, M., Šatran, P., Šťastný, L. (1969): Otrava kachen metalickým olovem. Veterinářství 19: 317-320. Kratochvíl, P. (2008a): Proč se nebát ocelových broků – část 2 – Sportovní střelba. Myslivost 4: 10. Kratochvíl, P. (2008b): Proč se nebát ocelových broků – část 3 – Lovecké užití. Myslivost 6: 54. 86


Mateo, R., Green, A.J., Lefranc, H., Baos, R., Figuerola, J. (2007): Lead poisoning in wild birds from southern Spain: A comparative study of wetland areas and species afected, and trends over time. Ecotoxicology and Environmental Safety 66: 119-126. Petráněk, J. (2011): Vyhodnocení zkušeností s používáním olověných a ocelových broků při lovu pernaté zvěře. Bakalářská práce. Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Rodríguez, J.J., Oliveria, P.A., Fidalgo, L.E., Ginja, M.M., Silvestre, A.M., Ordoñez, C., Serantes, A.E., Gonzalo-Orden, J.M., Orden, M.A. (2010): Lead toxicity in captive and wild mallards (Anas platyrhynchos) in Spain. Journal of Wildlife Diseases 46: 854-863. Štěpánek, Z. (2010): Na kachny a husy letos naposledy s olověnými broky. Svět myslivosti 11: 4.

87


REFLECTING PROBLEMS OF ANIMAL ETHICS IN SLOVAKIA REFLEXIA PROBLEMATIKY ETIKY VZŤAHU K ZVIERATÁM NA SLOVENSKU Katarína Komenská Institut filozofie a etiky, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, SR Institute of Philosophy and Ethics, Faculty of Arts, University of Presov in Presov, Slovak Republic Summary The aim of the following paper is to analyze the current state of animal ethics in Slovakia. For this purpose, I describe the framework of animal ethics and its main theoretical problems and questions. The previous and current state of ethical thinking reflecting moral agents and their relationship towards animals will be compared with the development of ethics as such in our region after the year 1989. Based on the assumption that to some of the topics of ethics is given more attention than to others (e.g. to topics of medical ethics and management ethics), I will show that animal ethics and reflecting the relationships between moral agents and animals has been almost undeveloped. Therefore, I believe, it is necessary as well as challenging to promote the ethical reflection on the problems of animal ethics in Slovakia. Key words: bioethics, environmental ethics, animal ethics, Slovakia Souhrn V predkladanom príspevku si kladiem za úlohu analyzovať súčasný stav skúmania problematiky etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku. Za týmto účelom vymedzím problematiku etiky vzťahu k zvieratám a stanovím jej základné otázky a teoretické problémy. Porovnám predošlý vývoj a súčasný stav etiky zaoberajúcej sa vzťahmi mravných subjektov k zvieratám s vývojom etického myslenia (či už teoretického alebo v oblastiach aplikovaných etík) v našom regióne po roku 1989. Vychádzam z predpokladu, že záujem o otázky etiky nie je rovnomerný a niektoré z jej otázok sú reflektované v značnom nepomere k iným. V takomto nepomere stojí aj riešenie a analyzovanie vzťahov mravných subjektov k zvieratám k iným otázkam, napríklad k otázkam medicínskej alebo hospodárskej etiky. Z tohto dôvodu považujem nie len za potrebné, ale aj za zaujímavé rozvíjať etické myslenie reflektujúce tieto otázky na Slovensku. Kľúčové slová: bioetika, environmentálna etika, etika vzťahu k zvieratám, Slovensko Úvod Etika vzťahu k zvieratám a s ňou spojená diskusia o právach zvierat si dáva za úlohu jednu primárnu úlohu, ktorou je správne pochopenie a formulovanie vzťahu mravných subjektov voči zvieratám. Jedná sa o interdisciplinárnu disciplínu, v ktorej sa v otvorenej diskusii stretávajú odborníci z rôznych vedných disciplín zaoberajúcimi sa blahom zvierat (animal welfare), morálni filozofi a širšia verejnosť. Aj keď David Fraser tvrdí, že vstupy do tejto diskusie zo spomínaných oblastí (najmä zo strany vedeckých pracovníkov a etikov) pochádzajú z odlišných svetov, využívajú rôznorodé metódy, poznatky a jazyk, a preto je riešenie týchto problémov veľmi náročné (Fraser 1999, s. 172-173), z môjho pohľadu táto





interdisciplinarita dopomáha k rýchlejšiemu a adekvátnejšiemu zodpovedaniu praktických problémov vzťahu mravných subjektov k zvieratám. Pre správne určenie vzťahu mravných subjektov k zvieratám musia byť nevyhnutne zodpovedané ďalšie otázky. V prvom rade sa etika vzťahu k zvieratám snaží nájsť odpoveď na to, komu prisúdiť morálny záujem z pohľadu mravných subjektov. V tomto smere etika vzťahu k zvieratám ohraničuje pole morálnej komunity a napomáha definovať vzťahy jej jednotlivých členov. Takisto etika vzťahu k zvieratám musí uvažovať o rovnosti, resp. rovnocennosti morálneho statusu rozličných objektov morálky a nájsť taký etický princíp, ktorý by konzistentne dokázal riešiť situácie, v ktorých sa v praxi a v každodennom živote mravné subjekty stretávajú so zvieratami ako objektmi svojich morálnych konaní. K týmto otázkam možno pristupovať rôzne a na poly tejto disciplína prebieha od 70tych rokov dvadsiateho storočia búrlivá diskusia. K hlavným predstaviteľom možno zaradiť napríklad Petra Singera, Toma Regana, Carla Cohena, Bernarda Rollina, Mary Midgley, Jill Robinson, a mnohí iní, ktorí sa cez rôzne metodologické východiska snažia zodpovedať stanovené problémy. V tomto príspevku sa pokúsim predstaviť miesto etiky vzťahu k zvieratám v rámci teoretických diskusií na poli etiky a filozofii na Slovensku. Je potrebné uvedomiť si, že sa jedná o veľmi mladú oblasť aplikovaných etík, ktorú možno zaradiť k jednej z disciplín bioetiky. To však nevylučuje špecifickosť jej problémov (najmä problém predchádzania a nespôsobovaniu bolesti, otázku morálneho záujmu a konceptu života) a nevyhnutnosť odlišného prístupu k nim. To, či a ako sa k týmto otázkam pristupuje na Slovensku, je predmetom predstaveného príspevku. Súčasná pozícia etiky ako filozofickej disciplíny je na Slovensku v rámci akademických ale aj laických diskusií čoraz výraznejšia. Súhlasím s Vasilom Gluchmanom, ktorý v niekoľkých svojich príspevkov hovorí o možnosti prudkého rozvoja etiky ako teoretickej disciplíny v súčasnej slovenskej filozofii. Tento potenciál videl najmä v nových podmienkach po roku 1989, ktoré umožňovali odkloniť sa od predošlej „indokrinácie v podobe preberania, resp. prekladania a vydávania diel K. Marxa, F. Englesa, V. I. Lenina a J. V. Stalina, prípadne súdobých sovietskych autorov“ (Gluchman 2009, s. 174) a venovať sa novým otázkam etiky, najmä z oblastí aplikovaných etík, ktorých rozvoj bol v druhej polovici dvadsiateho storočia celosvetovým trendom (Gluchman 1999, s. 317). Aj keď Gluchman upozorňuje, že tento potenciál slovenská etika nevyužíva naplno a ostáva stále v rovine o informovaní o etike, respektíve vysvetľovania často už neaktuálnych konceptoch zahraničných autorov (Gluchman 2009, s. 193 - 194), rozhodne netreba znevažovať zmeny, ktoré na súčasnom poli etiky zaznamenávame. Najvýraznejší posun (najmä v kvantite konferencií, publikácií a otvorených študijných odborov na vysokých školách) možno zaznamenať v oblasti aplikovaných etík, čo sa ale negatívne preukázalo v odklonení sa od otázok teoretickej etiky, normatívnej etiky a metaetiky. Takéto odklonenie má často za následok reflektovanie aplikovaných etík bez hlbšieho teoretického analyzovania. Treba si však uvedomiť, že aj napriek odlišnému cieľu aplikovaných etík a jej modelov, teoretické východiská sú pre skúmanie problematiky nevyhnutnými. Kalajtzidis dokonca tvrdí, že len pomocou teoretickej etiky možno podrobiť aplikovanú etiku hĺbkovej analýze a kontextuálne tieto východiská špecifikovať a prakticky aplikovať (Kalajtzidis 2011, s. 194). Ako však už bolo naznačené cez slová Vasila Gluchmana, potenciál rozvíjať etické myslenie na Slovensku nebol plne využitý, a to ani v otázkach aplikovaných etík. To, že slovenskí autori aj v súčasnosti často skúmajú problematiku cez interpretovanie, vykladanie a vysvetľovanie myšlienok zahraničných autorov (Gluchman 2009, s. 194) ešte komplikuje interdisciplinárna pozícia aplikovaných etík. Práce z týchto oblastí etiky často predstavujú 89


zhrnutie informácií a faktov o danej problematike (či už sociologické, vedecké, filozofické, atď.), no ich skúmaniu, prepojeniu a kontextuálnemu reflektovaniu sa autori bližšie nevenujú.* Tak sa možno stretávať s množstvom učebných textov a stručných predstavení problematiky, no zároveň s neschopnosťou reflektovať špecifiká slovenskej morálky a kultúry v týchto otázkach. Zároveň treba podotknúť, že nie všetky odvetia aplikovaných etík boli na Slovensku rozvíjané v rovnakom pomere. Možno postrehnúť náramný rozvoj bioetických diskusií a riešenia otázok z oblasti hospodárskej a učiteľskej etiky. To svedčí aj o zvyšovaní kvality a obsažnosti výskumov z týchto problematík, predstavovaní nových konceptov a rozširovaniu záujmu o tieto otázky. Je napríklad zaujímavé, ako sa bioetika prepracovala od prvotného riešenia čiastkových problémov z oblasti biológie a medicíny (Lešková Blahová 2010), ku skúmaniu otázok profesijného vzťahu lekár – pacient,† teoretickej konceptualizácií hodnoty života, smrti, zdravia, a iných, až k ich následnému aplikovaniu do praktického života a diskusií profesionálov a verejnosti.‡ Na druhej strane, takýto záujem je vo veľkom nepomere k skúmaniu v iných oblastiach aplikovaných etík. Tak, ako bioetika zastáva významné postavenie v dnešných etických diskusiách, na Slovensku je často ohraničená otázkami medicínskej etiky (a profesijných vzťahoch v nej) a etiky v biomedicínskom výskume (častými témami sú napríklad genetická a prenatálna diagnostika a terapia). Istý záujem možno ešte badať aj o environmentálnu etiku a jej reflektovanie v procese bioetického vzdelávania a výchovy (Petr Jemelka, Lubov Stekauerova, Eva Smolková a iní).§ K inému záveru možno dospieť pri pokuse historicky reflektovať problematiku etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku. Keď vychádzam z názoru Adely Leškovej Blahovej, ktorá hovorí o odstupe pätnástich až dvadsiatich rokov v plnohodnotnom etickom myslení v oblasti (bio)etiky na Slovensku (v porovnaní so svetom) (Lešková Blahova 2010), nemožno z podobného východiska vychádzať pri etike vzťahu k zvieratám. Keď vezmeme do úvahy datovanie prvotných jasne formulovaných snáh o rozšírenie okruhu morálneho záujmu o zvieratá vo svetovej filozofii a etike, konkrétne vydanie diela Petra Singera Animal Liberation v roku 1975, a ich pretransformovanie do kultúry a morálky v 80tych a 90tych *

†

‡

§

Príkladom môže byť práca Evy Smolkovej Bioetika. Otázky, problémy, súvislosti alebo učebnica Bioetika ako akademická a profesionálna špecializácia publikovaná pod záštitou Katedry etiky a aplikovanej etiky FHV Univerzity Mateja Bela. Nechcem tvrdiť, že tieto práce nemajú význam, pretože poskytujú čitateľovi priestor na prvotné skúmanie a predstavenie základnej problematiky. Pre hlbšie skúmanie ale nemožno tieto texty považovať za adekvátne a dostačujúce. Smolková rozlišuje dva základné postoje k obsahu a predmetu bioetiky. Tým je širšie a užšie vymedzenie bioetiky, kde pod užším vymedzením bioetiky možno rozumieť biomedicínsku etiku a etiku profesijnú. Širšie chápanie bioetiky prináša filozoficko-etické riešenie problémov so zameraním na hlbšiu etickú analýzu. Na Slovensku sa po minulé roky mnoho štúdií zameriavalo práve na problematiky z užšieho vymedzenia bioetiky, čiže na reflektovanie vzťahov pacient – lekár, profesijné kódexy jednotlivých povolaní, aplikovanie etických princípov do vykonávania povolania zdravotníckeho personálu, atď. a postavali svoje závery často na sociologických, medicínskych, právnych poznatkoch. K širšiemu skúmaniu cez filozofickú etiku sa v počiatkoch bioetiky na Slovensku autori často nedostali (Smolková 2008, s. 21-23). Podobný vývoj možno postrehnúť aj v oblasti hospodárskej etiky, ktorá od počiatočného predstavenia predmetu svojho skúmania koncom 90tych rokoch a reflektovaniu situácie v manažérskej a hospodárskej praxi (možno predstaviť dielo Anny Remišovej, ktorá ako jedna z prvých autorov na Slovensku začala so skúmaním problematík hospodárskej etiky, manažérskej etiky a problematikou etických kódexov v daných profesiách) postúpila až k filozofickému analyzovaniu jednotlivých princípov hospodárskej etiky, ako napríklad spravodlivosti, zodpovednosti, solidarity (Gabriela Olejárová Plátkova, Ján Kalajtzidis, Martin Lačný a iní). Pre stručný prehľad najvýznamnejších autorov slovenskej etiky zaoberajúcich sa problematikou environmentálnej etiky pozri záverečnú kapitolu monografie Enviornmentálna etika Slavomír Lesňák. Jedná sa síce naozaj o stručný prierez, ale napriek tomu dobre mapuje rozvoj tejto problematiky od začiatku 90tych rokov 20. storočia až do súčasnosti (Lesňák 2008, s. 66-73). 90


rokov minulého storočia, musím len konštatovať, že k podobným pokusom na Slovensku dochádza len sporadicky a veľmi nekonzistentne. Ani v súčasnosti, takmer štyri dekády po prvotnom publikovaní Singerovho významného diela, nemožno komplexne reflektovať vnímanie problematiky etiky vzťahu k zvieratám v rámci slovenskej akademickej filozofie a etiky. Dokonca sa odvážim tvrdiť, že záujem autorov o danú problematiku je minimálny, respektíve prepojený a podriadený ich širším teoretickým a výskumným záujmom o oblasť bioetiky. To však do istej miery zabraňuje preskúmaniu špecifických otázok danej problematiky. Za tie možno považovať napríklad otázku rovnosti, resp. rovnocennosti v morálnej komunite, komplexnému definovaniu morálnej komunity, rozlišovaniu medzi individualistickým a kolektívnym prístupom k hodnote života, alebo etickému princípu korigujúcemu vzťahy medzi mravnými subjektmi a zvieratami (napr. zodpovednosti a humánnosti). K jedným z prvotných pokusov o predstavenie problematiky etiky vzťahu k zvieratám na Slovensku dochádza v 90tych rokoch 20. storočia cez prácu Jiřího Kánskeho Práva zvierat. V tej čitateľovi predstavuje základné hodnotové orientácie etiky (antropocentrickú, biocentrickú, patocentrickú) a podotýka, že v etike a problematike vzťahu k zvieratám sa rieši najmä otázka, či by sme mali pomôcť v prvom rade sebe, ľuďom, alebo do tohto morálneho záujmu je dôležité zahrnúť aj zvieratá. Kánsky dochádza vo svojich úvahách k záveru, že každé zviera má mať právo na život, ktorá je založená na špecifickej aktivite pre ten-ktorý živočíšny druh a v rámci reálnych možností toto právo treba zachovávať a ochraňovať (Kánsky 2010, s. 130). Toto dielo sa nesnaží nájsť odpovede na to, na čom je morálne právo na život postavené a ani na to, aké sú princípy prioritizácie hodnoty jednotlivých živých bytostí vo svojich konkrétnych prejavoch, či pomenovaniu nejakého konkrétneho etického princípu, ktorý by pre vzťah k zvieratám bol nosným a aplikovateľným v rôznych situáciách a podmienkach. Aj tak však treba oceniť takéto rozsiahlejšie predstavenie problematiky slovenskému čitateľovi. Iné publikácie, ktoré sa na Slovensku venujú predstaveniu problematiky etiky vzťahu k zvieratám možno zhodnotiť za ešte stručnejšie a venované skôr interpretáciám etických koncepcií svetových etikov. Príkladom môže byť práca Daniely Fobelovej, ktorá predstavuje diela Toma Regana a Petra Singera* a ich komparáciu (Fobelová 2005, s. 30-34). Aj keď autori ako Peter Singer, či Tom Regan nie sú na Slovensku neznámymi autormi, je potrebné si uvedomiť prudký rozvoj etiky zvierat, jej trendov, metód a myšlienok. Treba zvážiť aj prudký rozvoj vedy, techniky a výskumu, ktorý bol v posledných desaťročiach značný. Etiku zvierat preto nemožno obmedzovať na dvoch autorov, aj keď ich prínos a aktuálnosť ešte stále možno považovať za dominantné. To by si mala uvedomovať a reflektovať aj slovenská etika. V závere autorka dochádza k zaujímavému záveru, že environmentálna etika si vyžaduje viac ako len rozšírenie morálneho záujmu o (cítiace) zvieratá (Fobelová 2005, s. 34). S tým síce súhlasím, ale zároveň etika vzťahu k zvieratám má špecifickú úlohu a predmet záujmu. Má reflektovať vzťah mravných subjektov k zvieratám, ktorý je prirodzene odlišný od vzťahu k rastlinám alebo neživým veciam neschopným cítiť bolesť alebo potešenie. Schopnosť vnímania nemôže byť ignorovaná; mravné subjekty ju musia zvažovať pri svojich mravných rozhodnutiach. Zároveň otázky, ktoré si etika zvierat kladie sú odlišné od environmentálnej etiky, preto ich nemožno stotožňovať, rovnako ako nemožno stotožňovať bioetiku s medicínskou etikou.

*

Reflexii etickej koncepcie patocentrizmu (sentientism) Petra Singera sa v stručnosti spomína aj v práci Bioetika ako akademická a profesionálna špecializácia (Kovaľová a kol. 2009, s. 59-62), alebo v už spomínanej kapitole o právach zvierat Jiřího Kánskeho (Kánsky 2010, s. 118). 91


Vysoko možno ohodnotiť ešte jednu snahu o etickú reflexiu vzťahov k zvieratám. Tou je konferencia a následná publikácia slovenských teológov, Etický vzťah k zvieratám ako k Božiemu stvoreniu (2004), ktorá sa snaží vysvetliť potrebu vnímať zvieratá ako božie stvorenie, ako súčasť božieho výtvoru, ktorý je nám druhovo najbližšie (Kišš 2004, s. 3). Aj keď možno argumentovať, že antropocentrický prístup v etike je v súčasnosti prekonaný, tieto príspevky poukazujú na možnosti, ako aj s tradičným kresťanským vnímaním dominancie ľudského druhu možno ostatnej zvieracej ríši preukazovať rešpekt a úctu a vybudovať tak etický a humánny prístup voči nim. Zaujímavo možno hodnotiť aj zameranie tejto publikácie, keďže sa okruhovo venuje mnohým súčasným témam etiky zvierat, či už jej využitiu v pedagogickej, poľnohospodárskej, medicínskej alebo genetickej oblasti. Aj keď sa jedná v prevažnej miere o čiastkové štúdie, ich obsahová náplň naznačuje, že v súčasnosti konečne možno postrehnúť posun a rozšírenie prezentácií problémov etiky vzťahu k zvieratám aj v rámci slovenskej etiky. Záver V stručnosti možno teda zhrnúť, že problematika etiky vzťahu k zvieratám je v rámci slovenskej etiky takmer ignorovaná. Aj tých niekoľko štúdií, ktoré sa jej venujú, je veľmi informatívnych, deskriptívnych a nenaznačujú žiadnu hĺbkovú analýzu jej jednotlivých problémov etiky. V tejto oblasti dokonca nielenže dochádza k oneskoreniu, resp. odstupu medzi svetovým etickým myslením o etike vzťahu k zvieratám a ich slovenskej reflexii o pätnásť až dvadsať rokov (ako už spomínala Lešková Bláhova),* ale dokonca neuvedomovaniu si špecifickosti tejto disciplíny (čo možno badať na výlučnom zastrešení tejto problematiky pod problematiku environmentálnej etiky) a jej odtlačeniu na okraj bioetických diskusií. Zároveň je v tejto oblasti možnosť badať trend, ktorý si všimol v súčasnej etike aj Vasil Gluchman, t.j. venovaniu sa skôr informovanosti, prekladaniu a vykladaniu etických názorov a konceptov iných, zahraničných autorov, čo by malo zabezpečiť otvorenie diskusie na danom poly problematiky. Takýto prístup však zapríčiňuje obmedzenosť a neaktuálnosť týchto prác. Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č. APVV-0432-10. Literatúra Fobelová, D. (2005): Aplikované etiky v kontextoch súčasnosti. Banská Bystrica: FHV UMB. Fraser, D. (1999): Animal Ethics and Animal Welfare Science: Bridging the Two Cultures. (The D.G.M. Wood-Gush Memorial Lecture). In: Applied Animal Behaviour Sciences, r. 65, č. 2, s. 171-189. Gluchman, V. (1999): Etika sociálnych dôsledkov v kontextoch jej kritiky. Prešov: LIM. Gluchman, V. (2009): Etika a reflexie morálky. Prešov: FF PU. Kalajtzidis, J. (2011): Teoretické východiská a aplikovaná etika. In: Fobelová, D. (ed.): Aplikovaná etika a profesionálna prax. Banská Bystrica, UMB FHPV, s. 191–198. Kánsky, J. (2010): Práva zvířat. In. Gluchman, V. – Dokulil, M. (eds.). Aplikovaná etika. Prešov: LIM, s. 115-132. Kišš, I. (ed.) (2004): Etický vzťah k zvieratám ako k Božiemu stvoreniu. Bratislava: EBF UK. Kovaľová – Fobel - Ďurčík - Ignjatovičová (eds.) (2009): Bioetika ako akademická a profesionálna špecializácia. Banská Bystrica: FHV UMB.

*

V tomto prípade dokonca o takmer štyri desaťročia. 92


Lesňák, J. (2008): Slovenská environmentálna filozofia v 90. rokoch 20. storočia a v súčasnosti. In: Jemelka – Lesňák (eds.): Environmentálna etika. Prešov: FF PU, s. 65-83. Lešková Blahová, A. (2010): Bioetika v kontextoch etiky sociálnych dôsledkov (aplikácia zvolenej paradigmy na vybrané bioetické problémy). Prešov: FF PU. Smolková, E. (2008): Bioetika. Otázky, problémy, súvislosti. Bratislava: Infopress.

93


THE WELFARE OF LAYING HENS BREEDING WELFARE CHOVU NOSNIC Vladimír Kopřiva1, Martin Hostovský1, Josef Drga2, Tomáš Nekvapil1 1

1

Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 2 INTEGRA, a.s., Žabčice, ČR

Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 INTEGRA, a.s., Žabčice, Czech Republic

Summary This work is a model study in animal welfare field with the application in selected laying hens breeding and their breeding technologies. The part of the work is a presentation of knowledge in the laying hens housing systems and appropriate biochemical parameters of laying hen’s welfare indicators with regard to veterinary clinical biochemistry. Key words: welfare, poultry, biochemical parameters, legislation Souhrn Práce je modelovou studií v oblasti pohody zvířat s aplikací ve vybraných chovech nosnic a technologiích jejich chovu. Součástí práce je prezentace poznatků v systémech ustájení nosnic a vhodných biochemických parametrů ukazatelů pohody nosnic z hlediska veterinární klinické biochemie. Klíčová slova: pohoda, drůbež, biochemické ukazatele, legislativa Úvod Welfare hospodářských zvířat je aktuální otázkou živočišné produkce ve všech směrech. Při realizaci welfare v praxi má podstatnou úlohu veterinární medicína. Její úlohou je primární hodnocení zdravotního stavu zvířat a hodnocení souvisejících parametrů veterinární klinické biochemie, výživy a zoohygieny. Veterinární praxe vychází z definice welfare (pohody zvířat), který lze ovlivnit v oblasti ustájení, výživy, zdraví, transportu a manipulace se zvířaty. Materiál a metodika Tato přehledová studie požadavků na welfare nosnic chovaných různými technologickými systémy používá kompilační metodu výběru literárních a praktických materiálů z oblasti chovu drůbeže. Welfare je spojováno se zajištěním tzv. pěti svobod (Svoboda od hladu a žízně, Svoboda od nepohodlí, Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění, Svoboda od strachu a stresu, Svoboda projevit přirozené chování), jež byly definovány Radou pro welfare hospodářských zvířat ve Velké Británii (Farm Animal Welfare Council). Tradičně je welfare (pohoda) hospodářských zvířat vázána na organické hospodaření, organickou živočišnou produkci, která akceptuje fyziologické potřeby zvířat a současně umožňuje projevy jejich chování. Charakteristika organické produkce vychází ze Základního standardu International Federation of Organic Agricultrure Movements (IFOAM) z roku 2000. Celkem zahrnuje 14 faktorů, např. dostatečný prostor pro zvířata, včetně venkovního 



výběhu, podestýlka sláma, použití organicky vyrobených krmiv, omezené užití antibiotik a další. U hospodářských zvířat je welfare posuzováno ve vztahu k podmínkám a technologiím ustájení (Phillips, 2009). Welfare nosnic a podmínky ustájení: Pohoda nosnic je vázána na podmínky ustájení. S tím souvisí možnost pohybu a projevů chování, včetně hnízdění, hřadování a popelení. V České republice se k chovu nosnic aktuálně nejvíce používá technologie obohacených klecí, dále pak alternativních technologií, z nichž má největší zastoupení chov nosnic na podestýlce včetně voliér a nejméně technologie ekologického chovu a chovu s výběhem. Konvenční klece (neobohacené klece) byly použitelné pouze do 31. 12. 2011. Ustájení nosnic je v současné době realizováno na základě aktuálních požadavků v tzv. obohacených klecích. Tento typ ustájení má výhody a přínos pro nosnice (větší výška a prostor klecí, vybavení hřady a hnízdícími boxy), ale rovněž představuje nemalé ekonomické a technické náklady pro chovatele (navíc až o 12 %). Konkrétní požadavky na obohacené klece: - podlahová plocha alespoň 750 cm2 na nosnici, z toho 600 cm2 využitelné plochy - žádná klec nesmí mít celkovou plochu menší než 2000 cm2 - snáškové hnízdo (alespoň jedno pro každých 7 nosnic) - stelivo umožňující na klování a hrabání - vhodné hřady (místo pro nosnici je alespoň 15 cm) - krmné korýtko pro každou nosnici alespoň 12 cm - napájecí řád (kapátkové či kalíškové napáječky) - musejí být vybaveny vhodnými prostředky pro zkracování drápů - pro usnadnění kontroly musí být mezi řadami klecí ulička minimálně o šířce 90 cm a mezi podlahou a klecí musí být mezera minimálně 35 cm Vznikají různé skupiny nosnic, které jsou v klecích ve třech formách – malá skupina (15 ks nosnic), střední skupina (16-30 ks nosnic) a velká skupina (31-60 ks nosnic). S ustájením, zoohygienou a výživou souvisí také produkční požadavky na vejce. Welfare a zdravotní problematika v chovu nosnic: Ukazatelem zajištění welfare a dobrého zdraví nosnic je problematika metabolických poruch (se zaměřením na stav kostí, jejich křehnutí, měknutí, projevy lámání, včetně vzniku osteoporózy) a onemocnění drůbeže. Prvořadým úkolem veterinární péče v chovech drůbeže je omezení výskytu patogenů a zajištění zdravotní péče. Dalšími vhodnými ukazateli správné veterinární, zootechnické a zoohygienické péče jsou úhyn, poruchy svalové soustavy, syndrom náhlého úhynu, respiratorní problémy, stres a teplotní nepohoda. Mezi etologické prvky hodnocení patří možnost projevu přirozeného chování. Aktuální jsou rovněž otázky produkce rozbitých vaječných skořápek a znečištěných vajec (Duncan and Hawkins, 2010). Biochemický profil nosnic využitelný k hodnocení úrovně welfare v chovu nosnic: Laboratorní biochemická diagnostika je součástí objektivního hodnocení stavu drůbeže, včetně vnitřního prostředí organismu. Sledované parametry zabezpečují návaznost na biochemické děje ve spojení se stresovou zátěží drůbeže. Jedná se o markery akutního, chronického nebo intermitentního stresu. Spojnicí je analýza kortikosteronu, ACTH a prolaktinu. Celkové biochemické vyšetření pak poslouží pro diagnostiku, terapii a prevenci metabolických poruch drůbeže. V hodnoceném klinicko-biochemickém profilu lze využít následující biochemické ukazatele: glukóza, celkové lipidy, cholesterol, celkové proteiny, albumin, laktát, minerální látky (hlavně vápník a fosfor), kortikosteron a prolaktin (Kaneko, 1997). 95


Na biochemické parametry, zejména kortikosteron a laktát, může mít vliv také samotný odběr vzorků krve drůbeže, jež vyvolá falešnou elevaci těchto biochemických markerů působení stresu na organismus drůbeže (Chloupek, 2011). Legislativní podklady pro welfare nosnic: Konkrétní požadavky EU na welfare nosnic vycházejí především ze směrnice Rady č. 1999/74 ES, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic. Tato směrnice od 1. 1. 2012 zakazuje chov nosnic v konvenčních (neobohacených) klecích, ale nevztahuje se však na zařízení s méně než 350 nosnicemi a na zařízení pro chov chovných nosnic. V České republice je tato směrnice zapracována do vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Další legislativní podklady pro chov nosnic představují zejména zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Evidenci nosnic upravuje zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu - vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem, ve znění pozdějších předpisů. Závěr Domestikovaná drůbež, včetně nosnic, je dnes v závislosti na jejím využití držena v různých systémech a technologiích chovu. Nosnice pro produkci vajec jsou u nás ve většině chovány v obohacených klecových systémech. Tato technologie přinesla zvýšení nákladů pro chovatele, ale také zlepšení podmínek welfare nosnic. Důležitým poznatkem však je, že podle chovatelů se nosnice v obohacených klecích chovají klidněji a dochází k menším úhynům. Vejce vyrobená v intenzivních chovech jsou bezpečná a kvalitní. V praxi se však chovatelé nosnic v obohacených klecích potýkají s větším podílem nestandardních vajec (tzv. křapů). Takto chovaná zvířata jsou plně závislá na vlivu vnějšího prostředí a na stájovém mikroklimatu vytvořeném chovatelem. Naplněním základních fyziologických a etologických požadavků zvířete se rovněž splní požadavky na welfare, podpoří se zdraví zvířat a podpoří se prevence onemocnění. Literatura Chloupek, P., Bedanova, I., Chloupek, J., Vecerek, V. (2011): Changes in selected biochemical indices resulting from various pre-sampling handling techniques in broilers. Acta Veterinaria Scandinavica 53. Duncan, I.J.H., Hawkins, P. (2010): The Welfare of Domestic Fowl and Other Captive Birds, 298 pp. Springer, London. Kaneko, J.J., Harvey, J.W., Bruss M. (1997): Clinical Biochemistry of Domestic Animals, Fifth Edition, 932 pp. Academic Press, San Diego. Phillips, C.J.C. (2009): The Welfare of Animals: The Silent Majority, 220 pp. Springer, Dordrecht.

96


ON-FARM WELFARE ASSESSMENT IN PIGS Christine Leeb Universität für Bodenkultur Wien, Austria





RESULTS OF SURVEY ON CONSUMERS´ ATTITUDES TOWARDS THE WELFARE OF FARM ANIMALS VÝSLEDKY PRŮZKUMU VZTAHU SPOTŘEBITELŮ K WELFARE HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Michaela Machová, Eva Voslářová, Iveta Bedáňová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary In general the younger generation of consumers, age 18 to 49 years old, has a greater interest and overview in this issue. 36% of all respondents can explain the meaning of welfare in connection with livestock. The university educated respondents are mainly affected by negative experience with the treatment of livestock. People living in the cities have a greater knowledge in legislative precautions dealing with housing conditions, transport and slaughter of farm animals. More than 60% of respondents believe that the quality of farm animal food depends on the way of animal treatment. However, the respondents as a whole were mainly focused and aware of the prices of livestock products. Key words: welfare, food, animal products, public opinion Souhrn Všeobecně má větší zájem a přehled v problematice welfare hospodářských zvířat mladší věková kategorie spotřebitelů od 18 do 49 let věku. 36 % všech dotázaných osob umí vysvětlit pojem welfare v souvislosti s hospodářskými zvířaty. Nejvíce jsou ovlivněni negativní zkušeností se zacházením s hospodářskými zvířaty vysokoškolsky vzdělaní respondenti. Lidé žijící ve městech se lépe orientují v legislativních opatřeních, které se zabývají podmínkami chovu, přepravou a porážením hospodářských zvířat. Přes 60 % respondentů si myslí, že spolu souvisí způsob chovu hospodářských zvířat a následná kvalita potravin. Soubor dotázaných spotřebitelů však byl jako celek spíše zaměřen na cenu produktů z hospodářských zvířat. Klíčová slova: welfare, potraviny, živočišné produkty, veřejné mínění Úvod Cílem průzkumu bylo zjistit informovanost, přehled a postoj spotřebitelů v České republice ve vztahu k welfare hospodářských zvířat. Prostřednictvím dotazníkového šetření bylo zjišťováno chování spotřebitelů, do jaké míry se zajímají o původ, cenu a označení živočišných produktů při jejich nákupu, zda jsou seznámeni s podmínkami chovu hospodářských zvířat a právními opatřeními na jejich ochranu, zda podmínkám chovu hospodářských zvířat přikládají při nákupu potravin z nich význam. Materiál a metodika Průzkum chování spotřebitelů ve vztahu k welfare hospodářských zvířat byl proveden formou dotazníku. První část dotazníku tvořila vlastní životopisné údaje vyšetřované osoby. 



Respondent zde byl dotazován na pohlaví, věk, vzdělání a bydliště. Druhá část dotazníku obsahovala 23 otázek k samotnému tématu průzkumu. Témata otázek byla rozdělena do pěti sekcí. První okruh otázek dával odpověď na způsob stravování a druhu potravin nebo produktů z hospodářských zvířat, které konzumuje tázaná osoba. Druhý okruh otázek sledoval, jak se spotřebitel chová při nákupu produktů z hospodářských zvířat. Do jaké míry se zajímá a je ovlivněn cenou, označením, způsobem, jakým je potravina vyráběna nebo jakým typem chovu získávána, a zemí původu. Třetí část se zabývala povědomostí dotázané osoby o podmínkách chovu, přepravě na porážku, souvislostí mezi kvalitou výsledného produktu a postupy, které předcházejí jejímu získání. Čtvrtý typ otázek souvisel s právní gramotností dotazovaných osob, zda jsou obeznámeni s legislativními předpisy, které zabezpečují právní ochranu hospodářských zvířat a s důsledky, které plynou z jejich porušení. Poslední oddíl otázek byl směřován na informovanost a změny chování respondenta v přímé závislosti na nevhodné zacházení s hospodářskými zvířaty po dobu jejich života. Sběr dat dotazníkovým průzkumem proběhl v rámci České republiky v časovém horizontu jednoho roku od října 2010 do října 2011. Dotazník byl šířen dvojí cestou, elektronickým zasíláním dotazníků přes emailovou poštu a osobním předáním tiskopisu dotazníku. Přímá distribuce probíhala oslovením konkrétních osob a vyplněním dotazníku na místě, k tomu bylo využito různých veřejných a společenských akcí a výstav. Další distribuce probíhala ponecháním dotazníků k volnému odběru na obecním úřadě a oslovením pedagogů na školách. V tomto případě byl sběr dotazníku prováděn jednorázovým termínem nebo průběžným sběrem, kdy byly vyplněné materiály předány. Dále byly osloveny různé organizace, sdružení a spolky, od nichž byly zasílány dotazníky elektronickou poštou. Snahou bylo oslovit osoby napříč celou věkovou populací od 18 let výše, rovným zastoupením obou pohlaví mužů a žen. Celkem bylo rozesláno a předáno 500 dotazníků. Návratnost vyplněných dotazníků činila 66,8 % (334) ze všech rozeslaných dotazníků. Elektronickou cestou bylo získáno 45 % vyplněných formulářů, 55 % dotazníků bylo získáno osobním vyplněním od dotázaných osob. Údaje získané z dotazníků byly po ukončení sběru následně statisticky zpracovány. Hodnocené údaje se postupně vkládaly do programu Microsoft Office Excel 2007. Pro data z dotazníku byla vytvořena tabulka rozdělená na čtyři segmenty, tzv. fakta tvrdá, na jejímž základě byla data statisticky vyhodnocována a dělena do jednotlivých segmentů podle pohlaví, věku, vzdělání, bydliště a následně 23 otázek. Do tabulky se následně vkládaly odpovědi z dotazníků pod číselným kódem například: ano=1, ne=2, nevím=3 atd. Po zapracování všech dotazníků do tabulky se data převedla do kompatibilního programu Microsoft Office Excel 2007, který statisticky vyhodnotil zadané údaje. Data byla zpracována na základě analýzy kontingenčních tabulek třídění prvního stupně (podle věku, pohlaví, vzdělání a bydliště) a druhého stupně (pohlaví a věk). U výsledků byla testovaná statistická signifikance metodou testu chí kvadrát na hladině významnosti 95 %. Nulová hypotéza je platná pro všechny segmentace. Distribuce odpovědí uvnitř segmentu se statisticky nelišila od distribuce mezi segmenty. V případě, že bylo možné s 95 % pravděpodobností zamítnout nulovou hypotézu, byla přijata alternativní hypotéza, že příslušnost respondenta do daného segmentu významně ovlivňuje jeho odpovědi na danou otázku. Cílová populace výzkumu byla obecná populace 18+. Datový soubor byl vážen na strukturu podle pohlaví a věku na základě údajů ČSÚ 2009. Výsledky Zastoupení respondentů dle věku je uvedeno v tabulce č. 1. Ženy (235) tvořily 70,4 % a muži (99) 29,6 % z celkového počtu dotázaných. Mezi respondenty bylo 82 (24,6 %) vysokoškolsky vzdělaných osob, 160 (47,9 %) středoškolsky vzdělaných osob, 78 (23,4 %) 99


osob se středním odborným vzděláním a 13 (3,9 %) osob se základním vzděláním. Osob žijících ve městech bylo 179 (53,6 %) a osob žijících na venkově 155 (46,4 %). Tabulka 1: Zastoupení respondentů podle věku

Na otázku „ Kde se převážně stravujete?“ odpověděla převážná část respondentů (82 %), že dává přednost domácí kuchyni před jinými typy stravování. 13 % dotázaných využívá ke stravování jídelny a menzy, 4 % navštěvují zařízení typu fast food - na této hodnotě se podílejí nejvíce osoby ve věku 18 až 49. Velkou měrou se podílejí na návštěvě jídelen lidé starší 60 let (19 % z celkově dotázaných v této věkové kategorii). Jen 1 % respondentů se stravuje pravidelně v restauracích. Graf č. 1 ukazuje, že respondenti, kteří bydlí ve městě, daleko více využívají ke stravování restaurace než ti, kteří bydlí na venkově. Pravidelné návštěvy jídelen a menz potvrdilo 25 % městských obyvatel a pouze 2 % venkovanů. Lidé z venkova daleko více upřednostňují domácí kuchyni (96 %). Na způsobu stravování nemá zásadní vliv věk, vzdělání ani pohlaví respondentů, v jednotlivých kategoriích jsou stejnou měrou zastoupeni muži i ženy. Graf 1: Způsob stravování podle bydliště respondentů

Z celkového počtu dotázaných odpovědělo na otázku „Jste konzumenti masa?“ 86 %, že maso konzumují, 14 % procent tvrdí, že jsou vegetariáni. Rozdílnost v odpovědi lze sledovat u obyvatel měst a venkova. Lidé žijící na venkově, nekonzumují maso v 8 % a osoby žijící ve městech v 19 %. Na otázku „Jste konzumentem mléka?“ naprostá většina (96 %) respondentů odpověděla 100


kladně, jen 4 % záporně. Na venkově se pije mléko o něco více než ve městě. Ke konzumaci mléka na venkově se přihlásilo 99 % respondentů, ve městě 93 %. Většina (96 %) dotázaných kladně odpověděla také na otázku „Jste konzumentem vajec?“, pouze 4 % vejce vůbec nekonzumují. Nejvíce konzumentů vajec je opět na venkově (99 %). V segmentu rozdělení podle pohlaví a věku uvedli muži ve věku 50 až 55 let ve výsledku 100 % konzumaci vajec. Z odpovědí na otázku „Nakupujete maso, mléko, vejce?“ bylo zjištěno, že nejvíce se nakupuje mléko (ano odpovědělo 96 % všech respondentů). Vejce nakupuje 93 % a maso kupuje jen 79 % dotázaných. Z tabulky č. 2 vyplývá, že maso nejvíce nakupují středoškoláci, nejméně pak respondenti se základním vzděláním. Mléko a vejce nakupují vysokoškolsky vzdělaní respondenti ve 100 %, nejméně nakupují vejce lidé se středním odborným vzděláním. Tabulka 2: Nákup masa, mléka a vajec podle stupně vzdělání respondentů

Na respondenty nakupující maso, mléko a vejce byla směřována otázka, zda se, zajímají při nákupu o cenu? Dle odpovědí jen 6 % respondentů cenu výrobků pečlivě sleduje a nakupuje jen nejlevnější zboží. 49 % respondentů cenu sleduje, ale jsou ochotní si za kvalitu připlatit. 45 % dotázaných se o cenu nezajímá vůbec. Cenu sledují více obyvatelé měst, jen 39 % z nich uvedlo, že se při nákupu o ceny nezajímá. 52 % lidí z města však více klade důraz na kvalitu výrobků a nevadí jim ani vyšší cena (Graf č. 2). Graf 2: Zájem o cenu masa, mléka a vajec při nákupu podle bydliště respondentů

101


Na otázku „Zajímáte se při nákupu potravin z hospodářských zvířat o původ?“ odpověděla více jak polovina (61 %) respondentů, že se o původ potravin nezajímá. 22% respondentů původ potravin sleduje, 17 % dotázaných se při nákupu zaměří na původ výrobku jen občas. Lidé z venkova se o původ potravin zajímají mnohem méně, než lidé ve městě. Ve městě se o původ nakupovaných potravin zajímá 26 % aktivně, 28 % občas (Graf č. 3). Graf 3: Zájem o původ potravin s ohledem na bydliště respondentů

Na otázku „Nakupujete maso, mléko a vejce se značkou BIO?“ pouze 1 % dotázaných odpovědělo, že nakupují potraviny z hospodářských zvířat v „BIO“ kvalitě pravidelně. 50 % dotázaných nenakupuje tyto produkty nikdy. Jen občas je nakupuje 49 % respondentů. Z tabulky č. 3 vyplývá, že nejméně nakupují biopotraviny absolventi středních odborných učilišť, jen 29 % z nich uvedlo, že občas tyto výrobky kupují. Nejvíce biopotraviny nakupují středoškoláci (64 % z nich zvolilo odpověď „nakupuji“ nebo „občas nakupuji“). Tabulka 3: Nákup masa, mléka a vajec se značkou BIO s ohledem na vzdělání respondentů

Na otázku „Koupíte si raději maso ze zvířat z volných (venkovních) chovů?“ většina (90 %) respondentů neumí odpovědět, protože neví, z jakých chovů pochází maso, které kupují. Pouze 8 % dotázaných při nákupu masa vyhledává takto označené maso. 88 % respondentů uvádí, že od nákupu potravin z ekologických chovů je odrazuje vysoká cena, ještě výrazněji je tento faktor limitující pro obyvatele venkova (graf č. 4). Zbylým 12 % respondentů vyšší cena nevadí.

102


Graf 4: Vliv vyšší ceny na nákup biopotravin ve městě a na venkově

V odpovědi na otázku “Je podle Vás v obchodních řetězcích dostatečné označení potravin s ohledem na jejich původ?“ největší část dotázaných (44 %) přiznala, že je původ potravin nezajímá, 31 % respondentů považuje označení potravin v obchodech za dostatečné, 24 % respondentů za nedostatečné. 54 % respondentů uvedlo, že dává při nákupu potravin přednost výrobcům z ČR. Jen 1 % dotázaných uvedlo, že neupřednostňuje potraviny vyrobené v ČR a 45 % respondentů se o toto při nákupu nezajímá. Z tabulky č. 4 vyplývá, že více upřednostňují české výrobce potravin lidé s nižším stupněm vzdělání. České potraviny si vybírá 84 % lidí s vyučením a 62 % lidí se základním vzděláním. Tabulka 4: Upřednostňování českých výrobců potravin podle vzdělání respondentů

Na otázku „Myslíte si, že jsou v ČR dodržovány dobré podmínky při chovu jednotlivých druhů hospodářských zvířat?“ uvedlo 82 % dotázaných, že situace je u různých druhů zvířat odlišná, 1 % dotázaných si myslí, že podmínky chovu jsou špatné, 17 % respondentů neví (v kategorii respondentů se základním vzděláním nedokázalo odpovědět 48 % dotázaných). Jako hospodářská zvířata, kterým jsou poskytovány nejhorší podmínky chovu, byla nejčastěji uváděna drůbež (82 %) a prasata (19 %). Současně je 61 % respondentů přesvědčeno, že kvalita potravin je závislá na podmínkách chovu hospodářských zvířat, 39 % respondentů neví. 82 % respondentů odpovědělo, že má představu o tom, jak probíhá přeprava hospodářských zvířat na jatka a jejich porážka, zbylých 18 % neví, je zde však výrazná závislost těchto znalostí na dosaženém vzdělání respondentů (graf č. 5). Nejlépe se v této oblasti orientují středoškoláci, 93 % z nich uvedlo, že ví, jak probíhá přeprava a porážka hospodářských zvířat. Nejméně o této problematice vědí lidé se základním vzděláním, pouze 58 % z nich odpovědělo kladně. 103


Graf 5: Znalost podmínek přepravy a porážky hospodářských zvířat podle vzdělání respondentů

59 % všech dotázaných nedokáže posoudit, zda jsou v ČR dodržovány správné postupy při přepravě a porážení hospodářských zvířat. 39 % si myslí, že se v ČR správné postupy při přepravě a porážce hospodářských zvířat nedodržují, jen 1 % dotázaných je přesvědčeno, že jsou správné postupy dodržovány. O nesprávných postupech jsou přesvědčeni více lidé ve městech (47 % respondentů z města odpovědělo, že si myslí, že správné postupy nejsou dodržovány, mezi respondenty z venkova takto odpovědělo jen 30 % respondentů). Na otázku „Myslíte si, že má spolu souvislost nevhodné zacházení se zvířetem před porážkou s kvalitou jeho masa?“ uvedla Více než polovina respondentů (52 %) je přesvědčena, že špatné zacházení se zvířetem před porážkou negativně ovlivní kvalitu jeho masa, zatímco 20 % respondentů tento vliv popírá a 28 % respondentů neví. Opět je zde výrazná variabilita odpovědí v závislosti na vzdělání respondentů, překvapivě nejvíce těch, kteří si nejsou vědomi dopadu úrovně zacházení se zvířaty na kvalitu jejich masa, je mezi vysokoškoláky (tabulka č. 5). Tabulka 5: Znalost souvislosti mezi nevhodným zacházením se zvířetem a kvalitou jeho masa podle vzdělání respondentů

Pouze 41 % (47 % ve městě vs. 34 % na venkově) respondentů ví, že v ČR existují předpisy upravující podmínky chovu, přepravy a porážení hospodářských zvířat, 59 % respondentů uvedlo, že o existenci takových předpisů neví. Na druhé straně 50 % respondentů (69 % ve městě vs. 29 % na venkově) je přesvědčeno, že nesprávné zacházení s hospodářskými zvířaty je v ČR postihováno, pouze 7 % dotázaných si myslí, že žádné postihy nejsou, 43 % dotázaných neví. 104


Většina respondentů má osobní nebo zprostředkovanou zkušenost s nevhodným zacházením s hospodářskými zvířaty během jejich chovu, přepravy či porážení (71 % respondentů se s nevhodným zacházením s hospodářskými zvířaty setkala prostřednictvím médií, 7 % dotázaných mělo přímou osobní zkušenost). Jen 22 % respondentů uvedlo, že se se špatným zacházením s hospodářskými zvířaty nikdy nesetkalo (graf č. 6). Graf 6: Zkušenost s nevhodným zacházením s hospodářskými zvířaty v závislosti na vzdělání respondentů

Žádného z respondentů neovlivnila zkušenost se špatným zacházením s hospodářskými zvířaty natolik, aby se stal vegetariánem, ale 20 % dotázaných uvedlo, že po této zkušenosti raději upřednostňují potraviny z ekologických chovů. Nejvíce byli ovlivněni vysokoškolsky vzdělaní lidé (47 %). 80 % všech dotázaných tato zkušenost nijak neovlivnila při nakupování potravin ani jejich konzumaci. Poslední otázka si kladla za cíl zjistit, zda respondenti znají pojem „welfare“ a umí ho vysvětlit v souvislosti s hospodářskými zvířaty. Pouze 36 % respondentů dokázalo tento pojem správně definovat, zbylých 64 % nikoliv. Častěji ho znali respondenti nižší věkové kategorie (graf č. 6). V ostatních segmentech není odlišnost významná. Graf 6: Znalost pojmu „welfare“ v závislosti na věku respondentů

105


Závěr Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že část dotázaných spotřebitelů tohoto průzkumu welfare hospodářských zvířat při nákupu potravin živočišného původu vůbec nezajímá. Dotázané osoby se dle výsledků průzkumu projevovaly spíše konzumně zaměřeným chováním k problematice welfare zvířat. Mezi respondenty byli ale i spotřebitelé, kteří vnímají hospodářská zvířata jako živé tvory a jejich způsob chovu jim není lhostejný, jednalo se spíše o osoby mladší věkové kategorie nebo o osoby s vyšším vzděláním. Z práce vyplývá, že stále není mezi spotřebiteli v ČR příliš široká informovanost a zájem o problematiku welfare hospodářských zvířat, rozhodujícím kritériem při nákupu je spíše cena výrobků, kde biopotraviny vzhledem k vyšším nákladům na produkci nemohou konkurovat produktům intenzivního zemědělství a jejich případná vyšší kvalita a souvislost s lepším zacházením se zvířaty není spotřebiteli zohledňována. Ve srovnání s některými jinými státy zde tudíž chybí tlak spotřebitelů na producenty potravin ve smyslu zlepšování životních podmínek hospodářských zvířat.

106


INFORMATION TO BULLETIN ”ANIMAL PROTECTION PROGRAMME - SITUATION IN 2011“ INFORMACE K BULLETINU „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT - SITUACE V ROCE 2011“ Milan Malena1, Jiří Dousek1, Zbyněk Semerád1, Aurika Smolová1, Simona Ninčáková1, Oldřich Valcl1, Jiří Novák2, Kateřina Konečná2, Vladimír Večerek3 1

1

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, ČR, 2 Ministerstvo zemědělství oddělení ochrany zvířat, ČR, 3 Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

Central Veterinary Administration of the State Veterinary Administration, Czech Republic, 2 Ministry of Agriculture - Animal Welfare Unit, Czech Republic, 3 Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary Act No 246/1992 Coll., on the protection of animals against cruelty (hereinafter referred to as the “Animal Welfare Act“) was approved by the Czech National Council on 15 April1992, this bulletin therefore covers the period of twenty years of the legal force of the AWA. Since then several amendments have been made to the Animal Welfare Act, which were in 2011 followed by another amendment to the referred to act in the effort to align the body of law of the Czech Republic with Council Regulation (EC) No 1099/2009 on the protection of animals at the time of killing and to transpose the Directive of the European Parliament and of the Council 2010/63/EU on the protection of animals for scientific purposes. This activity has been coordinated by the Ministry of Agriculture (MoA). The information included in this bulletin refers to activities performed by the Animal Welfare Unit of the Animal Commodities Department of MoA and to activities performed by the Central Commission for Animal Welfare (CCAW). It presents a list of effective laws and the methodology for the provision of supervisory activities conducted by inspectors of the State Veterinary Administration (SVA), which have been consistently monitored and evaluated since 1993. The bulletin also includes summaries required by the EU concerning the evaluation of conditions of activities involving farm animals and in line with the set out methodology for the evaluation of the use of animals in experiments. In the period concerned the SVA inspectors conducted a total of 217 712 inspections. In 2011, when the number and type of scheduled inspections was set out based on the risk analysis in line with the “Multi-annual Plan of Inspections“, altogether 10 212 inspections were conducted. Deficiencies were identified during a total of 821 inspections and involved 316 336 animals. The number of motions to initiate the administrative procedure pursuant to the Animal Welfare Act submitted to the municipal authorities of municipalities with extended powers (MEP) in 2011 slightly declined to 430 proposals as against 442 motions in 2010, with also other sanctions imposed. According to the information provided by the Ministry of Justice, a total of 697 persons have been prosecuted and 375 persons have been convicted for cruelty to animals pursuant to the Penal Code since 1993. In 2011, a total of 16 persons were prosecuted, 13 persons were charged and 25 persons were convicted for cruelty to animals; 78 persons were tried summarily. 



The presented charts show the distribution of inspections and compare the situation in the period from 1994 to 2011. Judging from the number of inspections of monitored activities, the charts indicate that in recent years the number of inspections slightly dropped in case of farm and companion animals, which is done intentionally in order to reduce the administrative burden of animal breeders. In 2011, a total of 6 234 inspections (in 2010: 8 790) were conducted in farm animals. Deficiencies were detected during 361 inspections and involved 267 823 animals, which represented 5.44 % of law violations. The largest number of animals was included in the group of poultry, where the inspections focused primarily on meeting the deadline for the introduction of enriched cage systems for laying hens. Higher percentage of recommended measures (in 2009: 12.5 %, in 2010: 11 %, in 2011: 12.7 %) and law violations (in 2009: 11.2 %, in 2010: 10.2 %, in 2011: 12.8 %) was reported in companion animals. In this category a total of 3 491 inspections were conducted. The total of 448 cases of detected deficiencies were addressed. In the supervision of activities involving wild animals, there were 12 cases of deficiencies detected during 356 inspections. No deficiency was detected in the category of laboratory animals during 131 inspections. In 2011, a total of 375 091 live animals were used for experiments in the CR, of which 72 855 laboratory mice, 30 829 laboratory rats, 7 677 rabbits, 3 304 guinea pigs, etc.; approximately 156 000 birds were banded. The animal welfare topic and ensurance of minimum standards were on the agenda of regional courses and seminars for breeders of farm animals. More persons responsible for the care of chickens kept for meat production were trained. The Noveko Agency held accredited courses for employees of the municipal authorities of the MEP and members of animal protection organisations. At 6 training centres courses took place for transporters of animals covering the requirements laid down in Council Regulation (EC) No 1/2005 on the protection of animals during transport and related operations. Vocational training of persons for the acquisition of qualification for the capture of stray animals and care of them was held. A course was held again in which the trainees acquired the competence of persons responsible for the care of handicapped animals. Moreover, qualification courses for veterinary surgeons took place focused on the performance of supervision of animal protection (Section 26 of the AWA) as well as courses focused on the management of experiments on animals (Section 17 para 1 of Animal Welfare Act). Research activities and vocational training on animal welfare topics were carried out primarily with the use of grants. Multiple new findings were presented at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences in Brno on the occasion of the 18th conference called “Animal Protection and Welfare”, attended also by foreign experts and on the occasion of the 26th conference called “Topical Issues of Bioclimatology of Animals“. The civil associations were faced with difficulties when getting the sponsors. Even though the Foundation for the Protection of Animals successfully evaluated the grants for 2011 and announced more grants for the upcoming year. This foundation also organised an event called “Fill the bowls” in support of animal shelters for animals in need. The Society for Animals of the Czech Union for Nature held a press conference and a publicity event on animal welfare. Other interest organisations of activists held protest events against the battery cages for keeping laying hens and for the sake of better conditions in pig rearing, Christmas sale and slaughtering of fish. The presented data was obtained from the Integrated Agricultural Register of the Ministry of Agriculture, the Czech Statistical Office database, EU TRACES information system and the welfare module of the SVA Information System.

108


Measures to be taken based on the analysis of results:  In the field of animal protection and animal welfare, attention shall be paid to technical and organisational tasks ensuing from the membership of the CR in EU bodies related to the negotiations on proposals concerning the topical issues in the field of protection of animals and animal welfare.  The MoA, SVA and competent state authorities in cooperation with the CCAW as an advisory body to the Minister of Agriculture will in their activities build on the “European Union Strategy for the Protection and Welfare of Animals 2012 – 2015”. Additional comments and analytical findings will be submitted to the competent authorities with regard to drafting of legislation at the EU level.  When amending the legislation, taken into account will be the requirements of alignment with the EU legislation, particularly with Council Regulation (EC) No 1099/2009 on the protection of animals at the time of killing, Directive 2010/63/EU of the European Parliament and of the Council on the protection of animals used for scientific purposes and Council Directive 2008/120/EC laying down minimum standards for the protection of pigs. Specific activities will focus on the issuance of laws (decrees) in line with the authorisation as defined in the AWA.  Animal protection authorities, particularly the MoA and SVA, shall together with the Ministry of Transport create conditions in order to meet the requirements set by the technical rules supplementing Council Regulation (EC) No 1/2005 on the protection of animals during transport and related operations and amending Directives 64/432/EEC and 93/119/EC and Regulation (EC) No 1255/97.  The MoA and competent authorities shall create conditions for the implementation and evaluation of cross-compliance.  Based on the results of inspections conducted in animal welfare under the “Animal Protection Programme”, or bearing in mind the risks identified in other areas, or based on foreign experience selected risks shall be identified which are relevant for the welfare of animals in breeding and which shall be taken into account in the conduct of inspections. For 2012, activities involving inspections of individual cattle and pig categories are foreseen.  MoA, SVA and competent authorities shall prepare conditions for successful cooperation and discussions with experts during the scheduled DG(SANCO) missions.  The SVA in line with the amendment to the Veterinary Act and the amendment to the AWA and their implementing legislation shall ensure the compliance with the conditions of supervision of the protection of animals and animal welfare; inspections will be conducted pursuant to the new methodological guidelines and in accordance with the “Guidelines for the conduct of internal audit of the SVA official control systems“ comprising efficient procedures for the verification of effectiveness of official controls and follow-up measures.  The SVA shall analyse and evaluate the “AP Programme“ at the meetings of RVA Chief inspectors. Information on the evaluation of activities in the field of farm animals breeding, inspections of transport and use of experimental animals, including this bulletin, will be forwarded to the EU.  The MoA – AWU, the SVA, RVA inspectors and CCAW members shall work in the given field in synergy with citizens, interest associations of citizens, breeders as well as state administration bodies with a view to continuously improve the situation in animal protection. 109




Information and public awareness activities will be provided to both the citizens and breeders. Information on the protection of animals will be made available on the Internet. This publication is also downloadable from: http://eagri.cz/ or http://www.svscr.cz/. Key words: Animal Welfare Animal Protection Programme, Czech Welfare Act, veterinary inspections Souhrn Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákon OZT“), schválila Česká národní rada 15. 4. 1992. Tento bulletin tedy zahrnuje dvacetileté období jeho platnosti. Od té doby proběhlo několik novelizací zákona OZT, které v roce 2011 pokračovaly další novelizací uvedeného zákona ve snaze adaptovat právní řád České republiky na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, a transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/E o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tuto činnost koordinovalo Ministerstvo zemědělství (MZe). Informace se vztahují k činnosti oddělení ochrany zvířat v rámci odboru živočišných komodit MZe a činnosti Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ). Je předložen seznam platných předpisů a způsob metodického zajištění dozorové činnosti inspektorů Státní veterinární správy (SVS), která byla systematicky na daném úseku vyhodnocována od roku 1993. Jsou publikovány přehledy požadované EU ve vztahu k hodnocení podmínek činností s hospodářskými zvířaty a podle stanovené metodiky hodnocení využití zvířat v pokusech. Inspektoři SVS provedli za sledované období celkem 217 712 kontrol. Za rok 2011, kdy byl počet a typ plánovaných kontrol stanoven na základě analýzy rizika podle “Víceletého plánu kontrol”, to bylo 10 212 kontrol. Závady při tom byly zjištěny celkem při 821 akcích a týkaly se 316 336 zvířat. Počet podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení obecními úřady obcí s rozšířenou působností (ORP) v roce 2011 mírně poklesl na 430 oproti 442 podnětům v roce 2010 s tím, že byly využívány i další sankce. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo za týrání zvířat podle trestního zákona celkem v období od roku 1993 stíháno 697 a odsouzeno 375 osob. V roce 2011 bylo pro tento trestný čin stíháno 16, obžalováno 13 a odsouzeno 25 osob, zkrácené přípravné řízení proběhlo se 78 osobami. Předkládané mapy ukazují rozložení dozorových akcí a porovnávají situaci v roce 1994 až 2011. Podle počtu kontrol sledované činnosti je možné z grafů vysledovat, že v posledních letech se počty akcí u skupiny hospodářských a zájmových zvířat mírně snižují, což je i cíleným záměrem ve snaze snížení administrativní zátěže chovatelů. V roce 2011 bylo provedeno u hospodářských zvířat 6234 akcí (rok 2010: 8 790 akcí). Závady byly zjištěny ve 361 akcích a týkaly se 267 823 zvířat, což představovalo 5,44 % porušení zákona. Souborem obsahujícím největší počet zvířat byla drůbež, kontroly se při tom zaměřily zejména na splnění termínu zavedení obohacených klecí pro nosnice. Vyšší podíly doporučených opatření (rok 2009: 12,5 %, rok 2010: 11 %, rok 2011: 12,7 %) a porušení zákona (rok 2009: 11,2 %; rok 2010: 10,2 %, rok 2011: 12,8 %) je zjišťován u skupiny zájmových zvířat. V této kategorii bylo provedeno 3 491 kontrolních akcí. Bylo řešeno 448 případů zjištěných závad. Při dozoru nad činností s volně žijícími zvířaty z celkového počtu 356 kontrol byly závady zjištěny při 12 kontrolách. V kategorii laboratorních zvířat z celkového počtu 131 akcí nebyly zjištěny závady. V ČR bylo v roce 2011 při pokusech celkem použito 375 091 živých zvířat. Z tohoto počtu bylo 72 855 laboratorních myší, 30 829 laboratorních potkanů, 7 677 králíků, 3 304 morčat atd.; kroužkováno bylo cca 156 000 ptáků. Téma pohody zvířat a zajištění minimálních standardů bylo náplní regionálních kurzů a seminářů pro chovatele hospodářských zvířat. Byly proškoleny další osoby odpovědné za péči o kuřata chovaná na maso. Agentura Noveko uspořádala akreditované kurzy pro 110


pracovníky úřadů ORP a členů ochranářských organizací. Na 6 školicích pracovištích proběhly další kurzy pro dopravce podle podmínek nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. Probíhala odborná příprava osob k získání kvalifikace pro zabezpečení odchytu toulavých zvířat a péče o ně. Opětně byl realizován kurz pro získání způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata. Proběhly kvalifikační kurzy pro veterinární lékaře k výkonu dozoru nad ochranou zvířat (§ 26 zákona OZT) a kurzy k řízení pokusů na zvířatech (§ 17 odst. 1 zákona OZT). Výzkumná činnost a odborné vzdělávání v problematice welfare zvířat probíhalo převážně na základě využití grantů. Za účasti zahraničních odborníků byla řada nových poznatků prezentována na 18. konferenci „Ochrana zvířat a welfare” na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně a při 26. ročníku konference „Aktuální otázky bioklimatologie zvířat”. Při činnosti občanských sdružení se projevila složitější situace v získávání sponzorů. Přesto Nadace na ochranu zvířat mohla úspěšně vyhodnotit granty za rok 2011 a vypsala granty na další rok. Tato nadace také organizovala akci „Naplňte misky” na podporu útulků pro zvířata v nouzi. Společnost pro zvířata ČSOP uspořádala tiskovou konferenci a propagační akce k tématu welfare zvířat. Další zájmové aktivistické organizace pořádaly propagační akce proti klecovému chovu nosnic, zlepšení podmínek chovu prasat a vánočnímu prodeji a porážení ryb. Předkládané informace byly získávány z Integrovaného zemědělského registru Ministerstva zemědělství, údajů Českého statistického úřadu, údajů informačního systému EU TRACES a welfarového modulu odborného informačního systému SVS. Z rozboru výsledků vyplývají tato opatření:  Pozornost na úseku ochrany zvířat a péče o jejich pohodu soustředit na odborné a organizační zajištění úkolů vyplývajících z členství ČR v orgánech EU k jednáním o návrzích týkajících se aktuálních problémů ochrany zvířat a jejich pohody.  MZe, SVS a příslušné státní orgány budou za spolupráce ÚKOZ jako poradního orgánu ministra zemědělství při své činnosti vycházet ze „Strategie Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat pro období 2012-2015“. K tvorbě předpisů na úrovni EU budou předkládány další připomínky a analytické poznatky příslušným orgánům.  Při novelizaci legislativy budou uplatňovány požadavky návaznosti na legislativu EU, především na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, a směrnici Rady 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat. Konkrétní činnost se zaměří na vydání právních předpisů (vyhlášek) v souladu se zmocněními zákona OZT.  Orgány ochrany zvířat, zejména MZe a SVS, budou spolu s rezortem dopravy připravovat podmínky pro naplnění požadavků k technickým podmínkám doplňujícím nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení EP a R (ES) č. 1255/97.  MZe a příslušné orgány připraví podmínky k realizaci a hodnocení křížové shody Cross Compliance.  Na základě výsledků kontrol v oblasti welfare zvířat v „Programu OZ“, případně podle rizik stanovených v ostatních oblastech nebo podle zahraničních zkušeností budou stanovena vybraná rizika, která jsou významná pro welfare zvířat v chovu a budou zohledněna při provádění kontrol; pro rok 2012 bude plánována činnost zahrnující kontroly jednotlivých kategorií skotu a prasat. 111




MZe, SVS a příslušné orgány připraví podmínky pro úspěšnou spolupráci a jednání se experty plánovaných misí DG(SANCO).  SVS v souladu s novelou veterinárního zákona a novelou zákona OZT a jejich prováděcích předpisů zabezpečí plnění podmínek dozoru nad ochranou zvířat a jejich pohodou; kontroly budou realizovány podle nového metodického návodu a podle „Směrnice k provádění interního auditu systému úředních kontrol SVS“ zahrnujícího účinné postupy pro ověřování účinnosti úředních kontrol a následných opatření.  SVS bude analyzovat a vyhodnotí „Program OZ“ na poradách hlavních inspektorů SVS, orgánům EU budou zaslány informace o vyhodnocení činnosti na úseku chovu hospodářských zvířat, kontrolách přepravy a využití pokusných zvířat, včetně tohoto bulletinu.  MZe – OOZ, SVS, inspektoři SVS a členové ÚKOZ budou na daném úseku spolupracovat s občany, zájmovými sdruženími občanů, chovateli i orgány státní správy s cílem stálého zlepšování situace v ochraně zvířat.¨  Bude využíváno informací a osvětová činnost bude poskytována pro potřeby občanů i chovatelů. Informace o ochraně zvířat budou zveřejňovány na internetu. Tato publikace bude v tištěné podobě předána účastníkům konference a je prezentována na internetu na stránkách http://eagri.cz/ nebo http://www.svscr.cz/. Klíčová slova: welfare zvířat, program ochrany zvířat, zákon na ochranu zvířat proti týrání, veterinární dozor

112


EFFECTS OF CONTAMINANTS ON WILDLIFE HEALTH VPLYV KONTAMINANTOV NA ZDRAVOTNÝ STAV ZVERI Jana Maľová, Jana Takáčová, Ladislav Takáč, Peter Korim Ústav súdneho a verejného veterinárskeho lekárstva a ekonomiky, UVLF v Košiciach, SR Department of the Environment, Veterinary Legislation and Economy, The University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic Summary The aim of present study was to assess heavy metal burden in biotopes of wild living animals of two distinct industrially exploited areas in Slovakia. We collected 411 samples of various tissues (lung, liver, kidney, spleen, heart and muscle) of red deer, roe deer, mouflon, chamois, wild boar, European brown hare, fox, European brown marten, European badger, gray wolf, brown bear, wildcat, red squirrel, European polecat, alpine marmot, European otter were collected from the observed localities between 2008 and 2012. Concentrations of mercury, cadmium, lead, arsenic, nickel, copper and zinc were determined using Atomic absorption spectroscopy. We have found out important heavy metal burden in relatively clean area – Tatra National Park that is legislatively protected and restricted in any industrial activity. In South Zemplin region, examined heavy metal levels confirm the permanent pollution by intensive heavy industrialization. Key words: hazard pollutants, wild animal, tissue, environment, contamination Súhrn Cieľom tejto štúdie bolo zistenie zaťaženosti kontaminantmi v biotopoch voľne žijúcich zvierat v dvoch odlišne priemyselne využívaných oblastiach na Slovensku. Zhromaždili sme 411 vzoriek rôznych tkanív (pľúca, pečeň, obličky, slezina, svalovina srdca a kostrová svalovina) z jeleňa lesného, srnca lesného, kamzíka vrchovského, muflóna lesného, diviaka lesného, zajaca poľného, líšky hrdzavej, kuny lesnej, jazveca lesného, vlka dravého, medveďa hnedého, mačky divej, veverice stromovej, tchora tmavého, svišťa vrchovského, vydry riečnej získaných z pozorovaných oblastí v rokoch 2008 - 2012. Koncentrácie ortuti, kadmia, olova, arzénu, niklu, medi a zinku boli stanovené na základe atómovej absorpčnej spektrometrie. Zistili sme významnú záťaž kovmi v relatívne čistom prostredí - Tatranského národného parku, ktorý je legislatívne chránený a obmedzený vo všetkých priemyselných činnostiach. V regióne južný Zemplín preskúmané hladiny kovov potvrdili trvalé znečistenie intenzívnou industrializáciou. Kľúčové slová: kontaminanty, voľne žijúca zver, tkanivo, životné prostredie, znečistenie Úvod Výskum venovaný živočíchom je náročný a veľmi významný. Môže priniesť celý rad poznatkov týkajúcich sa zmien ekologickej stability vybraných lesných lokalít, ktoré je možné aplikovať v praxi. Kontaminanty sa u poľovnej a voľne žijúcej zveri resp. rýb na Slovensku začali monitorovať od roku 1995. Základným cieľom tohto monitoringu je získanie prehľadu o hladinách a prieniku kontaminantov u vybraných druhov poľovnej a voľne žijúcej zveri a rýb. Nakoľko táto žije v rôznych biotopoch a predstavuje skupinu tzv. primárnych konzumentov, získané hodnoty možno využiť ako vhodný bioindikátor stavu životného prostredia a zmien 



následkom rôznych antropogénnych zásahov do ekologickej rovnováhy. Okrem získaných podkladov sa získa aj širšia databáza údajov o zložkách živočíšneho pôvodu t.j. zverine a rybách (Krížová a Šalgovičová, 2002). Medzi významné kontaminanty životného prostredia patria kovy so schopnosťou kumulácie v pôdach, vegetácii a v živočíšnych organizmoch. Všeobecne platí, že kovy nepodliehajú chemickej degradácii, ale hromadia sa v povrchových vrstvách pôdy. Postupný prechod kovov z pôdy do rastlín má za následok aj zvyšovanie ich obsahu v živočíšnych tkanivách (Gallo, 1995). Voľne žijúca zver na rozdiel od hospodárskych zvierat je vystavená vplyvom vonkajšieho prostredia počas celého roka (Niemi a kol., 1993; Kugonič a Zupan, 1999; Tataruch, 1995). Sledovanie týchto látok má veľký význam nielen pre zver, ale aj pre človeka samotného. Vyšetrením zveri sa dá najlepšie monitorovať rozsah postihnutia prírodného prostredia kovmi (Babička a Sedláček, 2000). Legislatíva je významný nástroj nielen zvyšovania kvality ale aj bezpečnosti potravín. Umožňuje vykonávať dôslednú kontrolu nad vyrábanými a predávanými potravinami (Berg et Larsen, 1999). Európska komisia v priebehu posledných rokov viackrát upravovala maximálne limity viacerých kontaminantov v potravinách a krmivách. V súčasnosti sú legislatívne požiadavky na kontaminanty v potravinách na Slovensku dané v tomto právnom predpise: Výnos MP SR a MZ SR z 29. októbra 2007 č. 14300/2007-OL, ktorým sa vydáva hlava PK SR upravujúca kontaminanty v potravinách. Materiál a metodika Zo vzoriek tkanív od rôznych druhov voľne žijúcej zveri boli detekované koncentrácie kovov (ortuť, cadmium, olovo, arzén, nikel, meď a zinok) kumulovaných v živočíšnych organizmoch z dvoch oblastí Slovenska. Prvá lokalita, Tatranský národný park (TANAP), známa ako chránená oblasť. Druhá lokalita, južný Zemplín, typická svojim bohatým priemyselným využitím. Vzorky sme získavali z poľovačiek v sezóne r., 2008/2009, 2009/2010, 2010/2011, 2011/2012, prípadne z uhynutých zvierat (srnec lesný, jeleň lesný, kamzík vrchovský, muflón lesný, zajac poľný, diviak lesný, líška hrdzavá, kuna lesná, jazvec lesný, vlk dravý, medveď hnedý, mačka divá, veverica stromová, tchor tmavý, svišť vrchovský, vydra riečna). Odobraté boli parenchymatózne orgány (pečeň, pľúca, oblička, slezina) a sval vrátane svaloviny srdca v celkovom počte 411 vzoriek (189 vzoriek z oblasti Zemplína a 222 vzoriek z oblasti TANAPu). Získané vzorky boli bez patologických zmien a bez zásahu brokmi o hmotnosti od 50 - 200g. Vzorky boli ihneď uskladnené v mraziacich boxoch až do ich spracovania. Po príprave výluhov, mineralizácii, boli získané filtráty zo vzoriek použité na stanovenie obsahov sledovaných prvkov. Analyzované boli na atómovom absorpčnom spektrometri (AAS) na priame stanovenie ortute (AMA 254 od Altec), bezplameňovou AAS (Varian SpectrAA Zeeman/240) s grafitovou kyvetou na stanovenie kadmia, olova, arzénu, chrómu, niklu, zinku (AASG). A s plameňom (AASF) na stanovenie medi (Varian Spectr AA/600), vykonané v akreditovanom laboratóriu ŠVPÚ v Dolnom Kubíne a na Katedre prežúvavcov UVLF v Košiciach. Nakoľko ide o časovo obmedzenú dobu lovu a rôzne legislatívne podmienky, výber vzorky nebol kontinuálny a jednoduchý proces. Na šatistické spracovanie výsledkov bol použitý program Microsoft Excel 2007, v ktorom boli výsledky vyhodnotené pomocou kontingenčných tabuliek. Výsledky boli vyjadrené ako rozsah koncentrácií (cmin.-cmax.). T-test bol použitý na porovnanie štatistických rozdielov medzi hodnotami. Poukazuje na signifikantný rozdiel (p˂0,05; t=0,03162) celkovej záťaže medzi dvoma lokalitami. 114


Výsledky a diskusia Na základe doterajších zistení o negatívnom vplyve kovov v oblastiach hlavných stanovíšť zveri boli všetky vyšetrované vzorky vzájomne komparované s požiadavkami PK SR ako normatívu pre ochranu konzumentov. Kritériom posúdenia bola legislatíva platná v dobe riešenia tejto práce. Sumár získaných výsledkov, počty vzoriek ako aj celkové počty analýz stanovovaných prvkov uvádza tabuľka č. 1. Tabuľka 1: Počty vyšetrených vzoriek a analýz stanovených prvkov z jednotlivých druhov zveri v dvoch sledovaných oblastiach

ZEMPLÍN diviak jeleň líška srnec vlk jazvec mačka muflón zajac Spolu

Počet vzoriek 13 30 20 19 13 5 14 18 57 189

Celkový počet analýz stanovených prvkov TANAP 91 diviak 120 jeleň 60 líška 95 srnec 65 vlk 25 42 54 399 kamzík kuna medveď svišť tchor veverica vydra 951 -

Počet vzoriek 45 41 17 11 14 13 12 26 10 9 9 15 222

Celkový počet analýz stanovených prvkov 270 164 85 55 84 91 72 156 40 54 36 90 1197

Z dosiahnutých výsledkov vyplynuli nasledovné zistenia:  Napriek tomu, že TANAP je považovaný za chránenú rekreačnú oblasť, vnímanú ako bezzásahovú z pohľadu industriálnych činností, z našich zistených výsledkov vyplynulo, že TANAP je práve viac zaťaženou oblasťou (55%) ako porovnávaný južný Zemplín (24%), známy svojou poľnohospodárskou a priemyselnou výrobou.  Zo 411 vyšetrených vzoriek voľne žijúcej zveri boli u 170-tich vzoriek zistené hodnoty stanovovaných prvkov nad povolený limit (41,36 %).  Najviac postihnutým druhom zveri bol diviak (25 %) - líška (18 %) - medveď (12 %) jeleň (9 %) - veverica (7 %) - vydra, zajac, kuna (5 %) - kamzík (4 %) - vlk (3 %) - srnec, tchor (2 %) - svišť, mačka, muflón (1 %) - jazvec (0 %). Vrámci oblastí, najviac postihnutým druhom v južnom Zemplíne bola líška - zajac - jeleň diviak; v TANAPe diviak - medveď- líška- veverica. 115


 Najčastejšie vyskytujúcim sa prvokom prekračujúcim maximálne prípustné množstvá bola ortuť (29 %) - kadmium (28 %) - olovo (23 %) - arzén (9 %) - zinok (9 %) - meď (1 %) nikel (1 %). Nadlimitné hodnoty neboli namerané pri chróme (0 %).  Najpostihnutejším orgánom bola svalovina (45 %) - oblička, pečeň (19 %) - srdce (8 %) pľúca (6 %) - slezina (3 %). V južnom Zemplíne predstavovali najvyššiu zaťaženosť tieto orgány: svalovina (31 %) – pečeň (30 %) - oblička (24 %) - pľúca (10 %) - srdce (5 %) - slezina (0 %). Najviac postihnutým orgánom v TANAPe bola svalovina (49 %) - oblička (18 %) - pečeň (16 %) – srdce (9 %) - slezina, pľúca (4 %). Najzaťaženejším orgánom v oboch lokalitách bola svalovina, a to v pomere Zemplín (31 %): TANAP (49 %). Druhým, resp. tretím najviac atakovaným orgánom bola pečeň a oblička; najmenej kontaminovaným orgánom v oboch oblastiach bola slezina. Všeobecne možno konštatovať, že znečisťovanie životného prostredia (vzduch, voda, pôda) má na Slovensku v niektorých regiónoch stúpajúcu, v iných klesajúcu tendenciu vzhľadom na nové podmienky trhového hospodárstva podmieňujúce permanentné zmeny v sortimente výroby. Kumulácia kovov v životnom prostredí je závažným problémom aspektu samotnej kvality životného prostredia. Výsledky nám mali poukázať, či koncentrácie rizikových prvkov u voľne žijúcej zveri v oblasti TANAPu a južného Zemplína sa pohybujú v rámci noriem. Vzhľadom na životný cyklus voľne žijúcej zveri možno predpokladať, že nakoľko je voľne žijúca zver na rozdiel od hospodárskych zvierat vystavená expozícii vonkajšieho prostredia počas celého roka, pobyt zveri vo voľnej prírode a jej väzba na potravinový reťazec sa preto prejavila aj vyššou koncentráciou sledovaných prvkov v orgánoch a tkanivách oproti zvieratám odchovávaným len v maštali ako uvádzajú niektoré štúdie. Z výsledkov našich analýz vyplýva, že z celkového počtu 411 analyzovaných vzoriek z voľne žijúcej zveri 170 vzoriek vykázalo hladiny nad povolený hygienický limit, čo predstavuje až 41,36 % exponovanosť. Uvádzané výsledky signalizujú nepriaznivý stav, pričom nebol preukázaný zostupný trend v daných oblastiach, hlavne v prvkoch Hg, Pb, Cd, As. Naopak výrazne sa znížil obsah Cu, Ni a Cr oproti predchádzajúcim rokom. Už dlhšiu dobu je v TANAPe kontaminácia životného prostredia a zvýšené zaťaženie pôdy znečisťujúcimi látkami pripisované priemyselnému Katowického komplexu v Poľsku. Údajne dominantné severné prúdenie vetrov podporuje transport emisií z ťažkého priemyslu, do tejto relatívne čistej oblasti. Nami zaznamenané výsledky poukazujú na štatisticky významné rozdiely v sledovaných lokalitách, ako aj jednotlivých orgánoch vyšetrovaných zvierat. V dôsledku tejto skutočnosti možno poukázať na diferenciáciu medzi uvedenými druhmi voľne žijúcej zveri, ktorá vyplýva aj z rozdielneho spôsobu spôsobu života (nadmorská výška), príjmu potravy a jej hlavných zložiek. Záver V súvislosti so stále pretrvávajúcim negatívnym efektom industrializovanej krajiny (exhaláty, kontaminácia pôdy, kontaminácia povrchových a spodných vôd a pod.) a motorizmom, podľa Kováča a kol. (2005) naďalej pretrváva nebezpečie znečisťovania životného prostredia. Jedným z vhodných indikátorov kvality biotopu sú aj voľne žijúce zvieratá, ktoré okrem hodnoty produkcie kvalitných trofejí, majú aj vyššie uvedené poslanie. Preto je potrebné i v tomto smere vynaložiť maximálne úsilie a aj touto cestou zabezpečovať kvalitu života ľudskej populácie. Výsledky získané zo sledovaných nám môžu poslúžiť ako informatívne, v prípade vlastného uspokojenia pri konzumácii zveriny. 116


Vrámci možnosti znižovania negatívnych dopadov kontaminantov na sledované oblasti ako aj celé územie Slovenska je potrebné a nevyhnutné: sledovať rizikové faktory v životnom prostredí (poznať stav kontaminácie), eliminovať produkciu emisií z metalurgických závodov. Obmedzeným vstupom kontaminantov cez pôdu redukovať riziká vstupov do poľnohospodárskych plôch (chemicky - prechod na nerozpustné formy kontaminantov, technicky - premiešavanie povrchovej vrstvy, biologicky - osevné postupy), eliminovať vstrebávanie kovov, podávať rôzne antidotá, upraviť zloženie kŕmnych dávok. Ekonomickými a legislatívnymi nástrojmi upraviť, aby škody a náklady na znižovanie rizík niesol podľa platnej legislatívy znečistovateľ. V neposlednej rade musí byť zabezpečovaná výchova občanov k starostlivosti o životné prostredie. Práca bola podporená projektom KEGA 013 UVLF-4/2011. Literatúra Babička, C., Sedláček, J.: Cizorodé látky u lovné zvěře. Myslivost. 2000, vol. 48, no. 3., [cit. 2011-4-10]. Dostupné na internete: Berg, T., Larsen, E. H.: Speciation and legislation - where we today and what do we need for tomorrow. In: Fresennius Journal of Analytical Chemistry, 1999, no. 363, p. 431-434. Gallo, M.: Vplyv emisných spádov a kontaminovaného krmiva na kvalitu živočíšnych produktov. 3. sympózium s medzinárodnou účasťou. Ekotoxikológia potravinového reťazca, Košice, 1995, s. 152-156. http://old.myslivost.cz/media/clankyDetail.asp?IDCl=12977&IDR=10276&TypR=1 Krížová a Šalgovičová, 2002. Sledovanie obsahu cudzorodých látok v Čiastkovom monitorovacom systéme “Cudzorodé látky v potravinách a krmivách v roku 2002. [online]. 2011, [cit. 2011-1-5]. Dostupné na internete: http://www.iszp.sk/zlozky/cl/monitor.htm Kugonič, N., Zupan, M.: Vsebnost Pb, Cd in Zn v tleh in nekaterih rastlinah v Zgornji Mežiški dolini. In: Ribarič-Lasnik, C., Pokorny, B., Pačnik, L. (ed) Problem težkih kovin v Zgornji Mežiški dolini (zbornik referatov). Erico, Velenje, 1999, p. 47-58. Niemi, A., Venäläinen, E. R., Hirvi, T., Valtonen, M.: Heavy metals in muscle, liver and kidney from Finnish elk in 1980-81 and 1990. Bull. Environ. Contami. Toxicol. 1993, vol. 50, p. 834-841. Tataruch, F.: Red deer antlers as biomonitors for lead contamination. Bull. Environ. Contam. Toxicol., 1995, vol. 55, p. 332-337. Výnos MP SR a MZ SR z 29. októbra 2007 č. 14300/2007-OL, ktorým sa mení a dopĺňa výnos MP SR a MZ SR z 11. septembra 2006 č. 18558/2006-SL, ktorým sa vydáva hlava Potravinového kódexu Slovenskej republiky upravujúca kontaminanty v potravinách.

117


WHERE IS THE LEGAL PROTECTION OF ANIMALS HEADING FOR? KAM SMĚŘUJE PRÁVNÍ OCHRANA ZVÍŘAT? Hana Müllerová* Ústav státu a práva Akademie věd ČR Institute of State and Law, Academy of Sciences of the Czech Republic Summary In the last decades, the society worldwide becomes more sensitive to animal suffering and this new ethical approach has already been deeply reflected by law. In many states, an increasing interest in animal issues mirrors in the civil, constitutional, criminal and administrative law, in order to ensure the animals better living conditions. Now, new voices call for recognizing animal rights as rights similar to basic human rights, to get even stronger position of animals in law. The paper shows that the legal treatment of animals is coming to an intersection, with an open question, to what direction will the future animal protection head for. Key words: legal protection of animals, welfare, animal rights movement, development of legal regulation Souhrn V posledních desetiletích dochází ve společnosti k postupnému zvyšování citlivosti vůči utrpení zvířat, což má již hluboké odezvy v platném právu. V mnohých státech se rostoucí zájem o ochranu zvířat odráží v právu občanském, ústavním, trestním i správním, s cílem zajistit zvířatům v lidské péči lepší životní podmínky. Nyní se objevují nové hlasy volající po přiznání práv zvířat jako práv obdobných základním lidským právům, aby byla právní pozice zvířat ještě více posílena. Příspěvek ukazuje, že právo se v otázce ochrany zvířat ocitá na jakési křižovatce a otevírá otázku, jakým směrem se bude tento obor nadále vyvíjet. Klíčová slova: právní ochrana zvířat, welfare, hnutí za práva zvířat, vývoj právní úpravy Úvod Přestože moderní právní ochrana zvířat se vyvíjí teprve nemnoho desetiletí, jde o vývoj dynamický a rozhodně v současné době zdaleka ne ukončený. Tvorbou právních norem zajišťujících ochranu zvířat před svévolným zacházením ze strany člověka reaguje společnost jednak na moderní vědecké výzkumy, které prokazují schopnosti a kvality zvířat, lidstvu dříve neznámé (zejména jejich schopnost stejně jako člověk prožívat utrpení, bolest či strach), a jednak na neutěšené životní podmínky mnohých druhů zvířat v lidské péči, především hospodářských zvířat v tzv. průmyslových velkochovech. Problém utrpení zvířat se jednoznačně dostává (byť v České republice s určitým zpožděním) mezi přední otázky zájmu veřejnosti. Zejména ze zahraničních pramenů je zřejmé, že téma ochrany zvířat je obsahově bohaté a že má mnoho rovin a především obrovský emoční náboj. Současné postoje veřejnosti k ochraně zvířat mají mnoho podob lišících se intenzitou (od umírněných forem přes šíření vegetariánství až po svévolné „osvobozování“ hospodářských zvířat z farem radikálními ochranáři). Společenské podloží hraje v následně přijímané právní úpravě nemalou roli a bezpochyby ovlivňuje její základní rysy. Příspěvek se snaží v souvislostech této vyvíjející se společenské debaty vystihnout současnou pozici práva a jeho možné budoucí směřování.

*



Odkud a kam směřuje právní ochrana zvířat? Historický vývoj právní úpravy týkající se zvířat bývá popisován ve stupních ochrana zvířat – welfare zvířat, přičemž k posunu od staršího konceptu ochrany k modernějšímu welfare dochází zhruba od konce 60. let 20. stol. Tento posun vyjadřuje ideu, že přístup založený na nadřazenosti člověka jako ochránce zvířete má být nahrazen přístupem zlepšování životních podmínek zvířete pro ně samé, kvůli němu jako živé bytosti, a to podle potřeb daného druhu a jeho stupni vývoje, schopnosti se přizpůsobit a domestikovat, za účelem uspokojení jeho fyziologických a etologických potřeb.* Díky prosazování myšlenek welfare zvířat lze za základní tendenci celé právní ochrany zvířat v současné době označit zvyšování a posilování pozice zvířat v právu. Projevy této tendence shledávám ve čtyřech oblastech: 1. ve zvýšení právního statusu zvířat v občanských zákonících, 2. ve zintenzivnění (zpřísňování) ochrany zvířat v normách veřejného práva, 3. v povýšení cílů ochrany zvířat na ústavní úroveň, 4. ve snaze dosáhnout pro zvířata přiznání práv obdobných lidským právům. Zatímco prvý a druhý uvedený bod jsou již realitou v právních řádech mnoha zemí, třetí bod se doposud týká jen několika málo států a bod poslední prozatím zůstává v rovině úvah a cílů ochranářských hnutí. Ad 1. Probíhající změnu právního statusu zvířat v občanských zákonících jsem komentovala v předloňském sborníku této konference (např. občanské zákoníky v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Rusku, Polsku ad.), a proto zde na tento příspěvek odkazuji.† Nyní je ovšem nově možno doplnit zmínku o českém občanském zákoníku od té doby již schváleném, který uvedenou tendenci bezezbytku naplňuje, ba ve vyjádření etického postoje jde v mnohém i dále: nový občanský zákoník v § 494 stanoví: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Ad 2. V posledních desetiletích dochází v právních řádech mnoha zemí k promítnutí etického posunu ve vnímání vztahu člověka a zvířat do zákonů, které regulují zacházení se zvířaty ze strany člověka. Jde zejména o:  zpřísňující se normy ochrany zvířat proti týrání (například uzákonění závažných forem týrání zvířat jako trestného činu, nikoli pouze jako přestupku, se již považuje za standard kvalitní právní úpravy ochrany zvířat),  zpřísňující se právní regulaci pokusů na zvířatech (zacílenou k jejich postupnému omezování),  zpřísňující se pravidla hospodářských i jiných chovů, která mají zajistit zvířatům důstojné životní podmínky odpovídající jejich biologickým a etologickým potřebám. Ad 3. V současné době tři evropské státy zmiňují ve své ústavě ochranu zvířat jako státní zájem právně nejvyšší (ústavní) síly. Jde o Německo (čl. 20a Základního zákona), Lucembursko (čl. 11 lucemburské ústavy) a Švýcarsko (čl. 84 odst. 1, čl. 104 a čl. 120 ústavy Švýcarské konfederace).‡ Za normu ústavního charakteru lze považovat i čl. 13 Smlouvy o fungování EU, který dává povinnost Unii a členským státům při tvorbě a provádění unijní *

† ‡

Např. LE BOT, Olivier: La protection de l’animal en droit constitutionnel. Etude de droit comparé. Lex Electronica, vol. 12 n°2 (Automne / Fall 2007). Dostupné na www: http://www.lexelectronica.org/articles/v12-2/lebot.pdf [cit. 9. července 2012], s. 12. MÜLLEROVÁ, H. Ochrana zvířat a rekodifikace českého soukromého práva. Ochrana zvířat a welfare 2010. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2010. S. 161-164. ISBN 978-80-7305-114-3. Blíže viz LE BOT, Olivier: La protection de l’animal en droit constitutionnel. Etude de droit comparé. Lex Electronica, vol. 12 n°2 (Automne / Fall 2007). Dostupné na www: http://www.lexelectronica.org/articles/v12-2/lebot.pdf [cit. 9. července 2012]. 119


politiky v oblasti zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického rozvoje a vesmíru „plně zohledňovat požadavky na dobré životní podmínky zvířat jakožto vnímajících bytostí“.* Tím, že evropské unijní právo vyjadřuje cíl welfare zvířat přímo v primárním právu, zvyšuje podle mého názoru pravděpodobnost, že více členských států EU v budoucnosti v tomto směru obohatí svou ústavu. Ad 4. Myšlenka dosáhnout zvýšení úrovně životních podmínek zvířat chovaných v lidské péči prostřednictvím přiznání jim práv obdobných lidským právům se od předchozích tří přístupů zásadně odlišuje. Jde o novodobý trend vycházející z USA, který je jedním z projevů aktivistického hnutí „animal rights movement“ (hnutí za práva zvířat). Jedním z jeho zásadních východisek je kritika dosavadních legislativních prostředků právní ochrany zvířat i modernějších přístupů welfare zvířat, jež jsou shledávány jako nedostačující. Zastánci práv zvířat argumentují, že ani zvyšující se veřejnoprávní ochrana nezabraňuje velmi špatnému zacházení zejména s hospodářskými zvířaty ve velkochovech, a zároveň, že základní lidská práva jsou v současné společnosti tím nejúčinnějším právním prostředkem, a proto by měla být využita i v této potřebné oblasti. † Myšlenka přiznat zvířatům lidská práva působí absurdně, a po hlubším rozboru této problematiky a jejích právních souvislostí jsem byla nucena konstatovat, že je po právní i praktické stránce velmi problematická. Na prvním místě proto, že předpokladem k tomu, aby určitá entita mohla mít práva, musí v právním řádu být v pozici subjektu práva, což jsou nyní pouze fyzické a právnické osoby, a přiznání práv zvířatům by tedy předpokládalo nejprve vytvořit nějakou novou právní kategorii zvířecích subjektů, navíc pochopitelně v právu nezbytně zastupovaných nějakými lidskými zástupci nebo opatrovníky. Na druhém místě spočívá problém v legislativním způsobu zakotvení i v praktické realizaci jakýchkoli práv pro zvířata, a zejména pak v jejich předpokládaných důsledcích. Samotná právní konstrukce práv zvířat je velmi obtížná, neboť nezapadají do modelu obvyklého pro práva a musela by vykazovat oproti normálním lidským právům řadu odchylek. Protože zvířecí subjekty by se samy nemohly domáhat svých práv, ani kdyby jim byla přiznána, bylo by jejich vymáhání pravděpodobně složitým právním problémem, kdy zvířecí nositelé práv by museli být zastupováni lidmi (a je otázkou, kým – zastánci práv zvířat si pravděpodobně představují, že práva zvířat by realizovaly či vymáhaly ochranářské organizace, ovšem v takové konstrukci by bylo zajisté možno vidět mnohá úskalí). Konečně, pokud by zvířatům skutečně byla v plné šíři přiznána základní lidská práva, jak to požadují radikálnější směry aktivistů, tedy zejména právo na život, osobní svoboda a zákaz mučení, mělo by to velmi pravděpodobně hluboké důsledky pro lidskou společnost, jejíž dosavadní * †

STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat a zajištění jejich dobrých životních podmínek v evropském unijním právu. Právník. 2011, č. 6, s. 579-586. ISSN 0231-6625. Za zásadní zdroj myšlenek hnutí je považována kniha filosofa a etika Petera Singera z r. 1975 „Animal liberation: A New Ethics for our Treatment of Animals“. SINGER, Peter. Animal liberation: A New Ethics for our Treatment of Animals. New York: Avon Books, 1975. Pro ilustraci toho, že dnes (alespoň v USA) nejde rozhodně o marginální problematiku, doplňuji: Lze zaznamenat, že v USA existuje právní obor animal law jako obor samostatně vyučovaný na právních školách, jemuž jsou věnovány samostatné učebnice a také samostatné právnické časopisy. Richard L. Cupp uvádí, že animal law je v současné době nejrychleji se rozvíjejícím oborem studia v americkém právním vzdělávání (CUPP, Richard L. Moving Beyond Animal Rights: A Legal / Contractualist Critique. San Diego Law Review. 2009, roč. 27, s. 46.) V současné době existuje v USA právní škola, která se specializuje pouze na výuku animal law (Lewis & Clark Law School) a mnoho dalších, které zařazují tento obor jako samostatně vyučovaný. Lze tedy předpokládat, že tyto školy vychovávají právníky připravené hájit v právní praxi zájmy zvířat. Obor animal law je velmi silně provázán s myšlenkami hnutí animal rights. Cílem animal law je dosáhnout nového právního pohledu na postavení zvířat, který má nahradit původní koncepci ochrany zvířat i nynější koncepci welfare. Z četné literatury viz například FAVRE, David S. Animal law: welfare, interests, and rights. New York: Aspen Publishers, c2008, 495 s. ISBN 978-07-35573-13-0. 120


způsob života by se musel zásadně změnit. Některé důsledky by pak byly vyloženě absurdní: jelikož zvířata nemohou mít žádné povinnosti, nelze po nich ani žádat, aby např. dodržovala práva svých zvířecích kolegů, natož obdobná práva lidí; tedy zvířata by se vůči sobě navzájem (a případně i vůči lidem) směla chovat krutě, ale ve vztahu lidí vůči zvířatům by platilo opačné. Je třeba nicméně říci, že v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by volání po právech zvířat mohlo v blízké budoucnosti utichnout, naopak, bude nejspíše nadále narůstat, a pravděpodobně bude importováno i do našich zeměpisných šířek. Domnívám se, že věc nestojí tak, že práva zvířat z právního hlediska zakotvit nelze. V případě takového zadání je legislativa pravděpodobně schopna nalézt cestu (byť nesnadno a krkolomnou), která bude po právní stránce funkční. Zásadní otázkou je, zda by takový krok byl rozumný, správný, vhodný a zda by takový právní přístup skutečně zajistil pro zvířata lepší podmínky. Závěr Zdá se, že právní ochrana zvířat se ocitá před pomyslnou křižovatkou: jisté je, že právní pozice zvířat se bude i nadále zvyšovat. Jde však o to, jakými právními prostředky. Zda dalším zintenzivňováním právní úpravy ochrany resp. welfare zvířat (nadále v postavení objektů práva, ale s privilegovaným postavením oproti neživým objektům), založené na odpovědnosti a povinnostech člověka vůči nim a snahou o důslednější vymáhání takové právní úpravy, anebo zda skutečně přesunem zvířat z kategorie objektů práva mezi subjekty, spolu s jejich vybavením právy. Na otázku, kterou z těchto cest se společnost nakonec vydá, pochopitelně nelze nyní odpovědět. Je však třeba apelovat na to, aby se díky nadužívané lidskoprávní rétorice neoslabovalo vědomí lidské odpovědnosti a vědomí povinností, které jsou s jakýmikoli právy nutně spjaty, neboť jsou jejich obrácenou stranou. Odpovědnost nelze na zvířata přenést, a to ani, kdybychom jim přiznali práva. Z tohoto pohledu se jeví antropocentrické vidění světa, dnes zhusta a zčásti oprávněně kritizované, jako stále platné, zejména budeme-li je interpretovat tak, že člověk nese odpovědnost za ochranu veškeré přírody, ovšem a priori ne pro sebe, ale i pro ni samotnou, protože mu byla svěřena. Postavení jednotlivých částí přírody, zejména živé přírody, jako nikoli subjektů práva, ale důležitých objektů ochrany, se pak podle mého názoru jeví jako správný směr budoucího uvažování i v případě problému zvířat. Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu GA ČR 407/08/1053 „Právní úprava ochrany zvířat a péče o ně (aspekty mezinárodní, komunitární, vnitrostátní)“. Literatura Le Bot, Olivier. La protection de l’animal en droit constitutionnel. Etude de droit comparé. Lex Electronica, vol. 12 n°2 (Automne / Fall 2007). Dostupné na www: http://www.lexelectronica.org/articles/v12-2/lebot.pdf [cit. 9. července 2012]. Cupp, Richard L. Moving Beyond Animal Rights: A Legal / Contractualist Critique. San Diego Law Review. 2009, roč. 27, s. 46-100. Dostupné z: Hein Online. Duckler, Geordie. Two Major Flaws of the Animal Rights Movement. Animal Law. 2008, č. 14, s. 179-200. Dostupné z: Hein Online. Favre, David. Equitable Self-Ownership For Animals. Duke Law Journal. 2000, roč. 50, s. 473-502. Dostupné z: http://scholarship.law.duke.edu/dlj/all_issues.html [cit. 11. dubna 2012]. Favre, David S. Animal law: welfare, interests, and rights. New York: Aspen Publishers, c2008, 495 s. ISBN 978-07-35573-13-0. 121


Stejskal, Vojtěch. Ochrana zvířat a zajištění jejich dobrých životních podmínek v evropském unijním právu. Právník. 2011, č. 6, s. 579-586. ISSN 0231-6625. Wise, Steven M. Animal Thing to Animal Person – Thought on Time, Place, and Theories. Animal Law. 1999, roč. 5, s. 61. Dostupné z: Hein Online. Wise, Steven M. An Argument for the Basic Legal Rights of Farmed Animals. Michigan Law Review. 2008, roč. 133, s. 133-137. Dostupné z: http://www.michiganlawreview.org/firstimpressions/vol106/wise.pdf [cit. 11. dubna 2012].

122


CASE „HUNTER“ – APPLICATION OF ACT NO. 246/1992 COLL. ON THE PROTECTION OF ANIMALS AGAINST CRUELTY IN VIEW OF CRITICAL ENDANGERED SPECIES PŘÍPAD „MYSLIVEC“ – APLIKACE ZÁKONA Č. 246/1992 SB., NA OCHRANU ZVÍŘAT PROTI TÝRÁNÍ Z POHLEDU KRITICKY OHROŽENÝCH DRUHŮ Lenka Müllerová Krajská veterinární správa SVS pro Karlovarský kraj, ČR Regional Veterinary Administration SVS of Karlovy Vary, Czech Republic Summary Human approach to ecosystem is taking its toll for decades. Some of the species already extinct others are near to extinction. Violence and brutality discovered at cases of mistreating are reflecting the status of society. The society itself asserts the principle of democracy. The principles are continuously changed by individuals for higher level of anarchy with manifestation of cynicism, indifference and supremacy by taking decision right of being various animal species. Species which have been since the past integral part of balanced a sensitive fauna ecosystem named birds of prey. Key words: mistreat, suspicion, transport box, breeder, poacher, suffering, suffer, bird of pray, indifference, lawsuit Souhrn Přístup člověka k ekosystému si několik desítek let vybírá svoji daň. Některé druhy zvířat vymizely, jiné stojí na pokraji vyhynutí. Násilí a brutalita nalézající se v případech týrání je odrazem stavu společnosti. V samotné společnosti je uplatňován princip demokracie. Principy demokracie jsou mylně určitými jednotlivci zaměňovány za jakýsi vyšší stupeň anarchie s projevy cynizmu, lhostejnosti, nadřazenosti s osobováním si rozhodovacího práva o bytí či nebytí té, či oné skupiny zvířat. Zvířat, která zde byly odedávna nedílnou součástí vyváženého a citlivého systému fauny s označením – dravci. Klíčová slova: týrat, podezření, přepravní bedna, chovatel, pytlák, utrpení, strádat, dravec, lhostejnost, soudní řízení Úvod Právo myslivosti je staré jako lidstvo samo. Být členem mysliveckého sdružení je výrazem společenského postavení. Účast na honech - společenská prestiž. Cena trofeje se pohybuje v desítkách tisíc ne - li stovek tisíc korun. Je to finančně náročný koníček. Výstroj a vše s tím spojené ve špičkové kvalitě stojí desetitisíce. Samotné střílení a hony jsou odměnou pro členy sdružení za starostlivost o lovnou zvěř, kterou jim prokazují v průběhu celého roku. Všemu však předchází u valné většiny myslivců péče o jednotlivé druhy zvířat a znalost přírody a citlivý přístup k problematice její ochrany. Brigády a dokrmování v nepříznivém zimním období, příprava krmení v parných letních měsících, dehelmintizace stojí bezpochyby sdružení a jejich členy spoustu námahy, času a i nemalé finanční prostředky. V anonymitě kolektivu se však skrývají osoby, pro které je zastřelení zvířete jakousi satisfakcí za nulové ego a léčbou pocitu méněcennosti. Tito jednotlivci se vyznačují agresivitou, často podpořenou 



alkoholem, vulgárním chováním, se snahou legalizovat své mocenské představy velkého „myslivce“ a selekce na jednotlivých druzích zvířat a všem živém, co se ve volné přírodě nalézá. K případu samotnému KVS SVS pro Karlovarský kraj jako orgán ochrany zvířat dle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 246/1992 Sb.,) dne 30/08/2010 12:30 hod v čase přijala podnět k prošetření podezření na týrání zvířete a to orla skalního (Aquilla chrysaetos), pohlaví samice (dále F), jménem „Bery“, nar. 2003, číslo kroužku CHRPA 002 K.S.2003, potvrzení CITES 3305/ZZ/RO/SP/04 — 01 vydané dne 25. 08. 2004 Karlovy Vary, chovatele Františka, které bylo předáno přímo veterinární inspektorce, kterého se měla dopustit osoba pana „Myslivce staršího“ a to tím, že dne 29. 08. 2010 v čase 17:30 hod Myslivec starší použil nepřiměřené násilí vůči shora uvedenému zvířeti, vyvolal nepřiměřenou bolest, utrpení a poškození jeho zdraví. Způsobil klinicky zjevné poranění zvířete s negativními změnami v činnosti orgánových soustav. Svým počínáním vyvolal bezdůvodně zvířeti trauma a to působením stresových vlivů biologické, fyzikální a chemické povahy. Do uvedeného zvířete umístěného v přepravce tj. při přepravě kopl, čímž použil nepřiměřené násilí, kterému zvíře nemohlo vlastní vůlí zabránit a ani účinek kterého nemohlo zvíře vlastní vůlí zmírnit. Krajská veterinární správa SVS pro Karlovarský kraj na základě zjištění po provedení dalších šetření podala dne 20.09.2010 trestní oznámení č.j. 2010/5342/KVSK. Uvedený pachatel se tedy dopustil svým počínáním porušení zákona č. 246/1992 Sb.,v platném znění a to § 4 odst. 1 písm. h)j)m)x) a dále § 8f odst. 3 uvedeného zákona a to tím, že vůči uvedenému zvířeti použil podnětu (kopance) do zvířete umístěného v přepravce v osobním automobilu chovatele a svým konáním způsobil zvířeti utrpení bolest, zranění a poškození zdraví. Pachatel způsobil klinicky zjevné poranění a následně dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti orgánových soustav zvířete. Svým počínáním vyvolal a vystavil zvíře bezdůvodnému a nepřiměřenému působení stresových vlivů biologické, fyzikální a chemické povahy. Pachatel konal chladnokrevně a bez afektu, s rozvahou a s úmyslem způsobit zvířeti trauma a zacházel úmyslně se zvířetem způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení a poškození zdraví. Diskuze Z protokolu KVS ze dne 30/8/2010 100830000001 S41018 cituji poškozeného: „Dne 29. 08. 2010 jsem jel cvičit orla skalního, kterého mám legálně v držbě na nehonební pozemek města Chebu v Aši "Nebesa". Vyjel jsem s autem VW combi, zelené barvy SPZ CHH 2470 v čase 17:00 hod. Cesta do „Nebes" mi trvala cca 5 minut z mého bydliště. V autě jsem měl v zadní části uloženou přepravní bednu se zvířetem orlem skalním. Dojel jsem na místo, zaparkoval jsem auto u závory, otevřel jsem si závoru klíčem, který mám v držení oficiálním způsobem od města Cheb. Nosím ho vždy s sebou a taktéž i povolenku k vjezdu, kterou mám vždy vystavenou na předním okně v levém dolním rohu předního skla. V tom čase jsem byl v prostoru sám, nikdo tam nebyl, nikdo nešel kolem. Zavíral jsem za sebou závoru klíčem a přijel zelený Nissan až k závoře. V Nissanu jsem napřed nikoho neviděl, kouknul jsem čelně do auta (stálo ode mě 1,5 metru, ale auto má upravené všechny skla neprůhlednou folií, takže není vidět, kdo tam sedí). Z auta od řidiče vystoupil pan Myslivec starší, měl na sobě zelený myslivecký věci. Zavřel dveře auta a šel přímo ke mně. Po cestě mi hned kladl otázku: "Co tady pohledávám?". Já jsem mu řekl, že mu do toho nic není. On mi odpověděl, že mu do toho je, že je myslivecká stráž a že mě může kontrolovat. Já jsem mu odpověděl, že ano, může mě kontrolovat ve svém 124


revíru, ale ne na nehonebním pozemku. Mávnutím ruky, přivolávacím pohybem na Nissan pokynul a z tohoto auta vyběhl mladší syn Myslivce, ze strany spolujezdce. Stál jsem čelem ke staršímu Myslivci, ale běžícího mladého jsem spatřil až když byl půl metru ode mě, běžel mi jakoby za zády. Nečekal jsem to, ale Myslivec mladší na mě ze zadu skočil. Dostal jsem ránu ze zadu do hlavy a upadnul jsem na zem. Ránu mi zasadil pěstí. Na zemi u závory mě pak kopali oba dva do hlavy, ten starší Myslivec víc. Na nohách měli nějaký kožený boty. Po krátkém čase jsem zůstal bez pohybu na zemi. Myslivec ml. zůstal u mě stát a starší šel k mému autu. Sedal jsem jsi potom na zemi, zmlácený a tak jsem koukal a viděl, co u mého a v mém autě dělá. Starší otevřel napřed zadní levé dveře spolujezdce VW, koukal se pod sedačky, potom otevřel dveře na straně řidiče, kdy mi vzal klíče od auta ze zapalování, utrhnul knoflík na kastlíku, který taky prolez a utrhnul otvírání. Všechny dveře nechal otevřené. Potom šel ze zadu. Otevřel kufr VW, uviděl transportní bednu a oznámil mladšímu větou skutečnost, že: "TU KURVU MÁ S SEBOU". Otevřel bednu s orlem a kopnul do něj. Orel bolestí zacvrlikal. Bylo slyšet náraz - dutý zvuk kopance do zvířete. Já jsem byl hlídaný mladším Myslivcem, aby jsem nemohl na pomoc zvířeti, při každém pokusu vstát mě srazil na zem, kopal do mě. Neměl jsem ani koho poprosit o pomoc, v tom čase se nikde poblíž nenacházela žádná osoba. Prosil jsem ho (Myslivce st.) na zemi ležící, aby to zvíře nechal na pokoji. On řekl: "TU KURVU ZABIJU". Potom se ho ptal mladej - co budeme dělat dál? On říkal, že zavoláme na policajty, že jsme chytli PYTLÁKA…“ Do samotného šetření, které se rozběhlo se zpožděním 1 dne od samotného napadení chovatele a jeho dravce bylo neprodleně inspektorkou KVS SVS pro Karlovarský kraj přizváno několik složek, včetně kolegů veterinárních lékařů specialistů, zabývajících se terapií nemocí a poranění právě tohoto druhu zvířat, specialistů jak s působností v ČR, tak v Arabských emirátech. Byli osloveni specialisti přírodovědci - zoologové, kteří velice podrobně znají etiologii chovu a chování uvedeného druhu. Následně došlo k oslovení předních představitelů z řad sokolníků. Bylo důležité provést rekonstrukci děje tak, aby došlo k objasnění mechanizmu vzniku poranění s následným poškozením zdraví zvířete. Bohužel, nebyl to jen boj s časem, ale i s lobbisticky silnou skupinou myslivců z řad policistů. Od samotného příjezdu státní policie na místo incidentu, zahájení vyšetřování nevyjímaje. Nebýt iniciativy inspektorky, nebyl by dnes ten, kdo surově dobil chovatele a zkopal orla s úmyslem ho zabít souzen. Vše je o lidech a jejich přístupu. Naštěstí se povedlo součinností všech složek oslovených inspektorkou shromáždit tak závažné důkazy, že nebylo možné uvedené zamést pod stůl a nechat rozplynou v oparu přestupku. Výsledky příkladné součinnosti všech oslovených byly posléze inspektorkou zpracovány do několika stránkového odborného vyjádření, kdy byly použity náčrty, fotodokumentace rekonstrukce vzniku poranění, technické zprávy týkající se transportní bedny a lékařské zprávy o stavu, rozsahu poranění uvedeného zvířete. Bylo možné konstatovat, že způsobení tohoto zranění zvířetem samotným (automutilací) bylo vyloučeno. V teoretické rovině by obdobné zranění mohla vyvolat kolize zvířete např. s elektrickým vedením. Způsobení zranění tohoto charakteru při přepravě bylo taktéž vyloučeno. Transportní bedna byla vyhovující, běžně používaná a uzpůsobená tak, aby nedošlo u přepravovaného dravce ke zranění ani utrpení. V případě hodnocení funkčního zajištění dveří bedny, bylo možné úplně vyloučit možnost vypadnutí anebo úniku zvířete. Velikost přepravky odpovídala velikosti a druhu přepravovaného dravce. Množství větracích otvorů odpovídá účelu. Podlaha přepravky byla protismykově i hygienicky zabezpečena vyhovujícím lehce měnitelným materiálem. K uvedenému zvířeti byla vedena do napadení pouze chovatelská evidence. Z důvodu poškození zdraví zvířete byla inspektorkou neprodleně zavedena zdravotní dokumentace 125


včetně RTG snímků. Na základě svědeckých výpovědí, oznámení chovatele bylo možné posléze stanovit rozmezí doby vzniku poranění na den 29/08/2010 od 13:00 do doby telefonátu p. Městského policisty 17:40 hod na Obvodní oddělení Aš, kterého chovatel žádal o pomoc a přivolání státní policie a panu Revírníkovi na místo incidentu, jemuž v telefonu chovatel uvedenou věc a to jednak svoje napadení i napadení zvířete sděloval a žádal ho o pomoc. Způsobení zranění chovatelem bylo taktéž vyloučeno. S poraněným zvířetem by přece logicky nevyjel do výcvikového prostoru. Zraněním orla člověkem došlo k znehodnocení zvířete z hlediska využití v sokolnické činnosti tj. je v současnosti bezcenné. Zvíře létá s problémem (přímost v letu vyrovnává „rejdovákem“, značí - letí šikmo). Použití zvířete v chovu je rizikové z důvodu atakování zdravotního stavu. Pokud budeme pohlížet na zvíře jako na věc, dle občanského zákoníku i s ohledem na to, že s uvedeným zvířetem nebude možné provádět prezentace a reklamu chovu daného chovatele orlů a to formou letů a lovu, došlo k negativnímu ovlivnění realizace prodeje mláďat z celého chovu, byla poškozením věci (orla skalního) negativně ovlivněna nejen cena daného zvířete ale i hlavní zdroj příjmů uvedeného chovatele. Z chovatelského pohledu došlo k negativnímu ovlivnění prodeje mláďat, kdy toto zvíře v době pořízení (ve věku nevycvičeného mláděte) mělo tržní cenu 150 tisíc Kč. Orlice ve věku 6 let, využívaná na reklamní účely, s výcvikem k lovu, nadstandardně socializovaná, které výsledky jsou prezentovány v odborných sokolnických kruzích (časopisech v ČR i v zahraničí) má v současnosti tržní cenu 500 tisíc Kč. Chovatelská cena v komplexním pohledu je nevyčíslitelná. Při zdravém odchovu je totiž možné vychovat i dvě mláďata ročně v ceně 80 - 120 tisíc Kč za jedno mládě (dle pohlaví). Reprodukční schopnost orla je zachována po dobu 30 let. Závěr Na uvedeném případě je možno kolegům zabývajícím se touto problematikou naznačit schéma a průběh šetření a součinnost jednotlivých složek, včetně poukázání, jakým dalším způsobem je nutné doložit tvrzení a zjištění v případě časového zpoždění od spáchání činu pachatelem a jeho ohlášení. Opakovaně se potvrdila skutečnost, že pokud má být případ úspěšně vyřešen a pachatel týrání potrestán, je nevyhnutelná součinnost státní policie a veterinární správy a veterinární správou přizvaných dalších složek. Upozorňuji a to již opakovaně na alarmující fakt, že agresivita pachatelů vůči zvířatům se ohledně této specifické trestní činnosti se stupňuje. Dále je nutné konstatovat k tíži pachatele, že si jako myslivec při výkonu „kontroly“ chovatele, byl plně vědom následků svého počínání. Jednal promyšleně, chladnokrevně, s úmyslem poškodit zdraví chovatele a konal jednoznačně s úmyslem zvíře usmrtit. Jednal dále pod vlivem alkoholu, vzhledem ke skutečnosti, že v čase zásahu policie ČR obvodní oddělení Aš mu bylo dechovou zkouškou vzhledem k tomu, že byl řidič motorového vozidla Nissanu, kterým přijel na místo, prokázán alkohol v hodnotě 0,33. Nesmíme opomenout skutečnost, že orel skalní (Aquilla chrysaetos) je kriticky ohrožený pták. Česká republika je v současné době jedním z mála evropských států, kde se hnízdní populace orlů skalních nevyskytuje. OSZ Cheb vyhodnotilo předložené důkazy a jednoznačně potvrdilo, že došlo k naplnění skutkové podstaty týrání zvířete s úmyslem ho zabít. „Myslivci“ byli nucení odevzdat zbraně. Proběhlo několik soudních stání ve věci. Do pozornosti Vám dávám počiny obhajoby Myslivců, která se neštítila nařknout inspektorku z neposkytnutí pomoci dravci, apelujíc na to, že je veterinární lékař. Poškozeného sokolníka označila obhajoba „Myslivců“ za osobu, která výkonem sokolnictví týrá uvedené zvíře a neposkytla na místě neprodleně po incidentu první pomoc zvířeti. Vše použito jenom z důvodu tvorby průtahů, komplikací s oddálením verdiktu OS Cheb. Ten v závěru 126


neakceptoval zprávy a důkazy předložené k dané věci. Krajský soud Plzeň jeho rozhodnutí v odvolacím řízení odmítnul, označil za nesprávné, mimo jiné i z důvodu nerespektování a řádnému nepřihlédnutí k odbornému vyjádření, které bylo k věci doložené inspektorkou. Vše spěje k verdiktu, který se stane průlomovým ve vztahu některých členů myslivecké obce k živým tvorům, obyvatelům lesů a strání. Tito Myslivci jsou stále bez zbraní – naštěstí… Autorka práce touto cestou děkuje MVDr. Martinu Jánošíkovi z Městské veterinární správy v Praze a Okresnímu státnímu zastupitelství Cheb za pomoc při zpracovávání příspěvku. Literatura Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonu České republiky Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonu České republiky Zákon č. 166/1999Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonu České republiky

127


HAND-REARING OF BIRDS AS A SPECIES PROTECTION UMĚLÝ ODCHOV PTÁKŮ Z HLEDISKA OCHRANY DRUHU Jaroslav Nádeníček1, Hana Kotolová,2 Eva Voslářová3 1

Soukromý chovatel, Brno, ČR, 2 Ústav humánní farmakologie a toxikologie, Farmaceutická fakulta, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 3 Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1

Private breeder, Brno, Czech Republic, 3 Department of Human Pharmacology and Toxicology, Faculty of Pharmacy, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 3 Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary On the basis of personal experience, hand-rearing of selected passerine birds: Tropical Mockingbird (Mimus gilvus), Rusty Laughingthrush (Dryonastes poecilorhynchus) and Redbilled Blue Magpie (Urocissa erythrorhyncha) is described. The article emphasizes the importance of proper rearing for subsequent reproductive ability in hand-reared birds. Key words: Mimus gilvus, Dryonastes poecilorhynchus, Urocissa erythrorhyncha Souhrn Na základě vlastních zkušeností je popsán umělý odchov vybraných druhů pěvců: drozdec plavý (Mimus gilvus), sojkovec rezavý (Dryonastes poecilorhynchus) a kraska červenozobá (Urocissa erythrorhyncha). Příspěvek zdůrazňuje význam správného odchovu pro pozdější schopnost samostatné reprodukce u uměle odchovaných ptáků. Klíčová slova: Mimus gilvus, Dryonastes poecilorhynchus, Urocissa erythrorhyncha Úvod Umělý odchov ptáků je v dnešní době velice diskutované téma, ale převážně z hlediska komerčního. Většina ručně dokrmených jedinců končí jako domácí mazlíčci a bez možnosti další reprodukce. Umělé dokrmování se využívá i u těch ptáků, kteří spadají pod Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), tedy druhů v přírodě ohrožených. Vyvstává tedy otázka, zda v tomto případě je ruční dokrmování bez další možnosti reprodukce etické a zda vůbec tato metoda má nějaký význam z hlediska zachování druhu. Jedinec ve většině případů nebývá socializován se svým druhem a jeho osobnost je směřována pouze na jednu osobu – náhradního pěstouna, což je v tomto případě člověk. Děje se tak hlavně u papoušků, kteří se díky své inteligenci a nenáročnosti chovu stávají na trhu velice vyhledávanou skupinou ptáků. Díky dostupnosti a novým metodám a technologiím chovu se dostávají do popředí i ptáci hmyzo-plodožraví. I u této specifické skupiny ptáků dochází k ručnímu dokrmování, a to i u druhů velmi vzácných a tudíž vyvstává otázka: Plní ruční odchov ptáků i roli ochrannou? Jsou ptáci takto odchovaní vůbec schopni bezproblémové následné reprodukce? Odpověď není zcela jednoznačná. Aby mohl umělý odchov účinně plnit funkci ochrany a zachování druhu, je třeba znát etologii každého druhu. Pokud se zabýváme problematikou 



papoušků, je třeba vědět, že ti svá mláďata krmí kašovitou stravou přímo do volete mladého jedince. Teplota pro správný vývoj musí být udržována na určité hranici a postupem vývoje by měla být snižována, avšak velice šetrným způsobem. Stejně významná je správná vlhkost, při nevhodné vlhkosti může dojít k úhynu jedince. Striktně se požaduje dodržení správné hygieny, sebemenší pochybení má opět za následek úhyn mláděte. Abychom zvýšili šanci na zdárný odchov bez negativního vtištění na člověka je žádoucí, aby daný papoušek byl dokrmován společně s více jedinci. Pokud se jedná o vzácný druh, je vhodné jej příp. dokrmovat i s papoušky příbuzného druhu tak, aby daný jedinec získal základ socializace a neupínal se pouze na náhradního rodiče, v tomto případě člověka. Problematika umělého odchovu papoušků je veřejnosti známa, a proto se tento příspěvek zaměří na umělý odchov hmyzo-plodožravých ptáků, u nichž ruční odchov není zcela běžný a dosud neexistuje mnoho literárních údajů. Rozdíl v dokrmování papoušků a hmyzožravých ptáků se liší hlavně ve vývoji jedince a teplotě inkubace. Technologie může být u některých druhů podobná, například turakové a papoušci, oba druhy se krmí kašovitou stravou, postupem vývoje jedince se strava upravuje v závislosti na potřeby jedince. Ruční odchov pěvců Model ručního dokrmování bude popsán na druzích drozdec plavý (Mimus gilvus), sojkovec rezavý (Dryonastes poecilorhynchus) a kraska červenozobá (Urocissa erythrorhyncha). Tyto tři druhy nejsou přímo ohroženy vyhubením, ale jejich blízcí příbuzní s podobnými hnízdícími a biologickými vlastnostmi již do této kategorie spadají. Drozdec plavý (Mimus gilvus) je druh žijící ve střední a jižní Americe, vyskytuje se i v Mexiku a jižní části USA. Jedná se o typický druh s charakteristickými znaky drozdovitého ptáka. S tím rozdílem, že se zdržuje větší část života v korunách stromů či keřů, na rozdíl od nám známých drozdovitých ptáků, kteří se dost často zdržují na zemi. Celková hnízdní biologie začíná v květnu a končí někdy v červenci. Námluvy probíhají tak, že sameček již v dubnu začne intenzivně zpívat a tím dává najevo svoji hnízdní připravenost. Pokud vyhledá tu správnou partnerku, vytvoří pravidelně odchovávající hnízdní pár. K agresivitě během celého roku nedochází a neděje se tak ani při odchovu mladých jedinců. Ke stavbě hnízda používají různé větvičky, stonky a stébla. Vnitřek hnízda je vypleten nejslabšími travinami či kokosovými vlákny. Vejce jsou kladena průběžně a většinou v počtu tří. Na stavbě hnízda a sezení vajec se účastní pouze samice. Po 14 dnech se líhnou mláďata. V případě kriticky ohroženého druhu je vhodné již snesená vejce přemístit do inkubátoru. Tím docílíme další kopulace chovného páru a následně snesení další snůšky. Ruční odchov probíhá tak, že je třeba již od začátku přikrmovat hmyzem. Velice se osvědčilo krmit hmyzem, který neobsahuje chitin, protože ten u mláďat způsobuje zacpání střev a následný úhyn. Dokrmování je třeba provádět v začátcích po menších dávkách a to vždy po dvou hodinách, postupem času se dávka zvyšuje a zároveň se prodlužuje interval krmení. Mláďata jsou schopna již po 14 dnech samostatného krmení, jsou opeřena a schopna se postarat sama o sebe. U tohoto druhu je zajímavé, že není třeba ptáky při umělém odchovu socializovat. V případě ručního odchovu jsme zaznamenali, že po dosažení dospělosti i tito jedinci byly schopni reprodukce a odchování vlastního potomstva, proto chceme-li u tohoto a jemu příbuzných ohrožených druhů zajistit do budoucna genetický fond, je vhodné v tomto případě odebírat vejce do inkubátoru a po následném vylíhnutí přistoupit k ručnímu odchovu. Odstavená mláďata pak umístit do společné ubikace a po dosažení dospělosti vytvořit nepříbuzný pár, který bude schopen plodit nepříbuzné zdravé jedince. Sojkovec rezavý (Dryonastes poecilorhynchus) z čeledi timáliovitých by se dal z etologického pohledu přirovnat k sojce obecné (Garrulus glandarius). Odchov tohoto druhu bývá o hodně složitější než u předchozího druhu, a to hlavně z důvodu, že ptáci potřebují k reprodukci 129


prostorné a zarostlé voliéry a dostatečný přísun živé potravy. Sojkovci jsou velice inteligentní ptáci, kteří dokáží napodobovat i různé zvuky. V našem chovu jsme měli možnost srovnání dvou párů, kde jeden byl odchován uměle a druhý byl odchován přirozeným způsobem. U prvního jsme se mohli přesvědčit o tom, jak může být umělý odchov ptáků z hlediska ochrany zvířat bezcenný. Ptáci nebyli schopni vytvořit vhodné hnízdo a samička v tomto případě snášela vejce přímo z větví na zem. Domníváme se, že jedinec, který nebyl odchováván se svým druhem, neměl možnost během vývoje získat hnízdní schopnosti. U druhého páru byla situace opačná. Tento pár si vytvořil miskovité hnízdo, kam samice snesla vejce, na kterých pak seděla. Jelikož však byla často rušena vnějšími vlivy (kočka, hluk ze staveniště), nebyla vejce správně zahřívána, proto byla umístěna do inkubátoru, kde se po 13 dnech vylíhla mláďata, ta bohužel následkem napadení bakterie uhynula již druhý den. Kraska červenozobá (Urocissa erythrorhyncha) je krkavcovitý pták. Celkově svým chováním a způsobem obživy se dá přirovnat k naší strace obecné (Pica pica). Jedná se o druh, který se živí potravou jak rostlinného tak živočišného původu. Krasky se vyskytují v Asii v oblastech podobného klimatu jako je naše, což by mělo zjednodušit jejich odchov a příp. následnou reintrodukci do přirozeného prostředí bez nutnosti aklimatizace vypouštěných jedinců. Při chovu těchto ptáků se osvědčila prostorná ubikace. Doporučuje se zde výška kolem 3 m, při této výšce se ptáci chovají klidněji, a tedy i odchov může probíhat bezpečněji. Je důležité, aby měli ptáci možnost určitého odstupu od chovatele. Při odchovu těchto ptáků většinou nedochází k problémům, na vejcích sedí samička přibližně 18 dní, poté se vyklube mládě, které je krmeno oběma rodiči. Jedním z velkých úskalí chovu je vhodné zařazení a podávání hmyzu ve správné dávce. Neosvědčil se nám způsob krmení větším kusem masa, v tom případě byla mláďata z hnízda odstraněna nebo přímo sežrána. Je vhodné prvních 5-8 dní raději předkládat hmyz, poté lze začlenit i jednodenní myší holata. Ruční odchov těchto ptáků nebývá problematický a většinou se podaří jedince tímto způsobem odchovat k samostatnosti. Problém pak ale bývá podobný jako u papoušků, a to že odchovaný jedinec má příliš silné vazby na člověka a hůře se začleňuje do reprodukce. Závěr Chov pěvců je v dnešních podmínkách poměrně snadný. Na trhu existuje mnoho kvalitních krmiv pro tyto ptáky. Spousta chovatelů má možnost poskytnout ptákům zcela vyhovující ubikace. Ovšem jejich odchov má svá specifika, a jelikož chov těchto ptáků není ještě tak důkladně prostudován jako např. chov papoušků, je často veden metodou pokus – omyl. Během našeho několikaletého chovu byla zjištěna některá úskalí ve správné inkubaci a následném ručním dokrmování. Primárně je však nutné zajistit zdravé a reprodukce schopné jedince. Znát etologii a potravní nároky příslušného druhu. Pokud jsme schopni zajistit jim vše, co potřebují, máme šanci i na přirozený průběh odchovu. V některých případech je ale potřebné uchýlit se k metodě umělého líhnutí a následně ručnímu dokrmování. Pokud jsou vejce správně inkubována a dojde k vylíhnutí jedince, je z hlediska ochrany druhu zásadní, aby jedinec během svého vývoje získal co možná nejvíce jemu přirozených podnětů a naopak co nejmenší kontakt s člověkem. Je zcela nevhodné na mládě mluvit, hrát si s ním. Jako prospěšné se naopak jeví pouštět jedincům zvuky svého druhu, případně svých rodičů, po odstavení tato mláďata také umístit do blízkosti svého druhu tak, aby měla možnost napozorovat správné vzorce chování a nebyla ovlivněna svým náhradním rodičem. Celá metoda umělého odchovu je velice náročná. Sebemenší chyba vede k úhynům jedince. Používané techniky a technologie umělého odchovu musí být dále zdokonalovány tak, aby i ptáci chovaní v zajetí byli v budoucnu schopni samostatné reprodukce. Jedině tak lze úspěšně snižovat stupeň jejich ohrožení. 130


THE RELATIONSHIP BETWEEN FIXATION TEATS, SEX AND MEAT PRODUCTION OF PIGS VZŤAH MEDZI OBSADZOVANÍM CECKOV, POHLAVÍM A MÄSOVOU ÚŽITKOVOSŤOU OŠÍPANÝCH Juraj Petrák, Ondrej Debrecéni, Ondřej Bučko, Klára Vavrišínová, Andrea Lehotayová Katedra špeciálnej zootechniky, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Slovak Republic Department of Special Animal Production, Slovak University of Agriculture in Nitra, Slovenská republika Summary The relationship between birth weight piglets and the sow staffing teats is known. However, the relationship between gender, occupied teat and then meat production is not well established. The aim of the experiment was to investigate the pig meat production carcase with a focus on valuable and the meaty parts (neck of pork, pork shoulder, ham, chops) in relation to gender and fixation teats after birth. The experiment was carried in the Experimental Centre for Livestock Department of Animal Husbandry, Slovak Agricultural University in Nitra. Experiment included 4 sows were Large white breed. After their farrowing litter monitored in the experiment were included barrows 15 and 17 gilts. Filling teats piglets were observed from birth to 72 hours after birth at hourly intervals. After reaching slaughter weight of 105 kg pigs were killed. Carcass dissection was done after 24 hours post-mortem. Evaluated the average weight neck of pork, pork shoulder, ham and chops in ♂ and ♀ who occupied front or rear teats. Statistical significance was evaluated by Student's t-test. The results obtained suggest that among groups of males and females occupation front teats is significant difference in the average weight of the neck of pork and chops of females, and in the pork shoulder and ham weight is not a statistically significant difference. Between groups of males and females occupied rear teats was no significant difference monitored carcasses indicators in pigs. Key words: pig, meaty parts, carcase Súhrn Vzťah medzi pôrodnou hmotnosťou prasiatok a obsadzovaním ceckov u prasnice je známy. Avšak vzťah medzi pohlavím, fixáciou cecku a následnou mäsovou úžitkovosťou už nie je dostatočne objasnený. Cieľom experimentu bolo sledovanie mäsovej úžitkovosti ošípaných so zameraním na cenné mäsové časti a to (krkovičku, plece, stehno, karé) vo vzťahu k pohlaviu a fixovaniu ceckov po narodení. Experiment bol prevedený v Experimentálnom centre hospodárskych zvierat pri Katedre špeciálnej zootechniky Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre. Do experimentu boli zaradené 4 prasnice plemena biela ušľachtilá. Po ich oprasení zo sledovaných vrhov do experimentu bolo zaradených 15 bravčekov a 17 prasničiek. Obsadzovanie ceckov prasiatkami bolo pozorované od pôrodu do 72 hodín po pôrode v hodinových intervaloch. Po dosiahnutí jatočnej hmotnosti 105kg boli ošípané zabité. Jatočná rozrábka bola urobené po 24 hod po zabití. Hodnotená bola priemerná hmotnosť krkovičky, pleca, stehna a karé u ♂ 



a ♀, ktorí obsadzovali predné, alebo zadné cecky. Štatistická významnosť bola hodnotená pomocou Studentovho t-testu. Dosiahnuté výsledky poukazujú na to, že medzi skupinami samcov a samíc fixujúcich predné cecky je signifikantný rozdiel u priemernej hmotnosti krkovičky a karé v prospech samíc. V hmotnosti pleca a stehna nie je zaznamenaný štatisticky významný rozdiel. Medzi skupinami samcov a samíc fixujúcich zadné cecky nie je signifikantný rozdiel v sledovaných jatočných parametroch. Kľúčové slová: ošípaná, cenné mäsové časti, jatočné telo. Úvod Z hľadiska dosiahnutia čo najlepších chovateľských výsledkov v zameraní sa na produkciu jatočného produktu je potrebné objasniť určité zákonitosti v správaní ošípaných tesne po narodení. Podľa Veselovského (2005) si mláďatá ošípaných zaberajú určité mliečne bradavky, ktoré si proti ostatným súrodencom bránia. Magic (1996) uvádza, že ťažšie prasiatka sú silnejšie a jednoduchšie sa dostanú pri cicaní k predným strukom, ktoré sú bohatšie na mlieko. Dostatočný príjem kvalitného mledziva a mlieka prasiatkami hrá významnú úlohu z hľadiska prímu živín (Rolinec et al., 2011). Výber ceckov a vytvorenie poradia pri cicaní sa začína už v prvý deň po narodení a trvá 7 – 10 dní. Prasiatka dávajú prednosť predným ceckom. Pri prvých a posledných ceckoch je určené poradie už na 4. – 6. deň. Predné cecky obsadzujú spravidla tie prasiatka, ktoré sa narodili s väčšou hmotnosťou, kým stredné a posledné cecky obsadzujú prasiatka s menšou hmotnosťou (Debrecéni et al., 2009). Sociálne postavenie vnútri skupiny môže byť usporiadané počas niekoľkých minút, niekedy však boj o poradie môže trvať aj niekoľko dní. Prasničky sú v skupine väčšinou v podriadenom postavení, samce si zachovávajú dominantné postavenie Hauptman et al. (1972). Z hľadiska tvorby jatočného produktu boli zaznamenané určité hmotnostné rozdiely medzi prasničkami a bravčekmi vo vzťahu k tvorbe jednotlivých cenných mäsových časí (Petrák et al., 2012). Cieľom nášho experimentu bolo sledovanie mäsovej úžitkovosti ošípaných so zameraním sa na hmotnosť krkovičky, pleca, stehna a karé vo vzťahu k pohlaviu a fixovaniu ceckov po narodení. Materiál a metodika Experiment bol prevedený v Experimentálnom centre hospodárskych zvierat pri Katedre špeciálnej zootechniky Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre. Do experimentu boli zaradené 4 prasnice plemena biela ušľachtilá. Po ich oprasení zo sledovaných vrhov do experimentu bolo zaradených 32 ciciakov ktoré prešli výkrmom a dosiahli jatočnú zrelosť. Z hodnotených zvierat bolo 15 bravčekov a 17 prasničiek. Do našich ustajňovacích priestorov boli prasnice dovezené 10 dní pred vypočítaným termínom pôrodu. Prasnica bola ustajnená individuálne v pôrodnom koterci. Súčasťou pôrodného koterca bola fixačná klietka pre prasnicu, válov a napájačka. Teplota v pôrodnici bola 20 °C. V rohu koterca bolo umiestnené hniezdo pre prasiatka. Nad hniezdom bolo vyhrievacie zariadenie (infralampa). Teplota pod infralampou bola 35°C. Na boku koterca sa nachádzala kolíková napájačka pre prasiatka a na piaty deň bol pre prasiatka do koterca umiestnený válov. Podlaha v celom pôrodnom koterci bola roštová pogumovaná okrem hniezda pre prasiatka kde bola umiestnená plná podložka. Po narodení boli prasiatka utreté od plodovej vody, plodových obalov, bola im vyčistená ústna dutinu a nos a dezinfekčným prostriedkom im bol dezinfikovaný pupočný pahýľ. Ďalej boli označované číslom (fixou na chrbát), podľa poradia, v akom sa narodili a boli odvážené. Obsadzovanie ceckov prasiatkami bolo pozorované od pôrodu do 72 hodín po pôrode v hodinových intervaloch. Na piaty deň sa ešte raz zaznamenalo obsadenie ceckov. Za predné cecky sme považovali cecky v prednej polovici mliečnej lišty a zadné v zadnej polovici. Odstav prasiatok sa uskutočnil za 28 dní. Predvýkrm trval do dosiahnutia hmotnosti 25 kg 132


a následne výkrm do jatočnej hmotnosti 105kg. Po dosiahnutí jatočnej hmotnosti boli odporazené. Jatočná rozrábka bola urobené po 24 hod po zabití. Hodnotená bola hmotnosť krkovičky, pleca, stehna a karé. Porovnávali sme priemernú hmotnosť vybraných cenných mäsitých častí medzi ♂ a ♀, ktorí obsadzovali predné cecky a medzi ♂ a ♀, ktorí obsadzovali zadné cecky. Štatistická významnosť jednotlivých ukazovateľov bola hodnotená na základe Studentovho t-testu. Výsledky a diskusia Porovnaním vybraných jatočných ukazovateľov samcov a samíc fixujúcich predné cecky sme zistili nasledovné rozdiely obr. 1. Priemerná hmotnosť krkovičky v skupine samcov bola 3,39 kg a v skupine samíc 3,75 kg. Rozdiel medzi skupinami bol štatisticky významný na úrovni (p≤0,05). Pri porovnaní hmotnosti pleca priemerná hmotnosť u samcov bola 4,63 kg a u samíc 4,71 kg. Pri hmotnosti pleca sme nezaznamenali štatisticky významný rozdiel medzi samcami a samicami. Štatisticky nevýznamný rozdiel sme tiež zaznamenali pri priemernej hmotnosti stehna kde u samcov dosahovala hodnotu 8,71 kg a samíc 9,07 kg. Priemerná hmotnosť karé v skupine samcov bola 4,83 kg a u samíc 5,31 kg. Pri karé sme zaznamenali štatistický rozdiel na úrovni (p≤0,01). Dosiahnuté výsledky poukazujú na to, že medzi skupinami samcov a samíc fixujúcich predné cecky je signifikantný rozdiel v priemernej hmotnosti krkovičky a karé. Obrázok 1: Priemerné hmotnosti krkovičky, pleca, stehna a karé porovnávaných ♂ a ♀ obsadzujúcich predné cecky. (n = 9 ♂ a 6 ♀). (p≤0,05 +, p≤0,01 + +).

priemerná hmotnosť (kg)

Priemerné hmotnosti vybraných jatočných ukazovateľov u porovnávaných ♂ a ♀ obsadzujúcich predné cecky 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

++

♀

+

krkovička

♂

pleco stehno vybrané jatočné ukazovatele

karé

Pri porovnávaní vybraných jatočných ukazovateľov skupiny samcov a samíc obsadzujúcich zadné cecky sme namerali nasledujúce dáta obr. 2. Priemerná hmotnosť krkovičky u samcov bola 3,41 kg a u samíc 3,38 kg. Pri porovnaní hmotnosti pleca priemerná hmotnosť u samcov bola 4,48 kg a u samíc 4,26 kg. Priemerná hmotnosť stehna u samcov 8,48 kg a samíc 8,55 kg. Čo sa týka priemernej hmotnosti karé u samcov bola 4,83 kg a v skupine samíc 4,92 kg. Dosiahnuté výsledky poukazujú, že medzi skupinami samcov a samíc obsadzujúcich zadné cecky nie je signifikantný rozdiel v sledovaných jatočných parametroch. Z hľadiska dosiahnutej mäsovej úžitkovosti podobné výsledky dosiahol aj Demo (2002). Vo svojej práci uvádza nasledovné namerané hodnoty. Priemernej hmotnosti krkovičky sú 3,30 – 3,60 kg, čo predstavuje dobrú zhodu z našimi výsledkami. Priemernú hmotnosť pliecka nameral 133


v rozmedzí 4,40 – 4,85 kg. Čo sa týka priemernej hmotnosti stehna Demo (2002) uvádza 7,60 – 8,90 kg čo je podobné s našimi nameranými hodnotami. Tak isto podobnú priemernú hmotnosť dosiahol aj pri karé. Obrázok 2: Priemerné hmotnosti krkovičky, pleca, stehna a karé porovnávaných ♂ a ♀ obsadzujúcich zadné cecky. (n = 6 ♂ a 10 ♀).

priemerná hmotnosť (kg)

Priemerné hmotnosti vybraných jatočných ukazovateľov u porovnávaných ♂ a ♀ obsadzujúcich zadné cecky 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

♂ ♀

krkovička

pleco stehno vybrané jatočné ukazovatele

karé

Záver Dosiahnuté výsledky poukazujú na to, že medzi skupinami samcov a samíc fixujúcich predné cecky je signifikantný rozdiel u priemernej hmotnosti krkovičky a karé v prospech samíc. V hmotnosti pleca a stehna nie je zaznamenaný štatisticky významný rozdiel. Medzi skupinami samcov a samíc obsadzujúcich zadné cecky nie je signifikantný rozdiel v sledovaných jatočných parametroch. Na záver môžme konštatovať že samice dosahujú výrazne lepšie sledované jatočné parametre obsadzujúce predné cecky avšak tento trend je pozorovateľný i keď miernejší aj u samíc obsadzujúcich zadné cecky v porovnaní so samcami. Táto práca vznikla na základe podpory grantov VEGA 1/2717/12 a ECOVA 26220120032. Literatúra Debrecéni, O., et al. (2010): Vplyv neuroreflexívneho typu na ukazovatele mäsovej úžitkovosti. 1. vyd. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre. 74 s. ISBN 97880-552-0365-2. Demo, P. (2002): Chov ošípaných, In: Pôdohospodársky poradenský systém [online]. [cit.2012-03-03]. http://www.agroporadenstvo.sk/zv/osipane/chovosipanych05.htm> Hauptman, J. et al. (1972): Etologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství. 294 s. ISBN 70-049-72. Magic, D. (1996): Vplyv výživy na zdravie a rast ciciakov. In Slovenský chov. ISSN 13351990, roč. 1, 1996, č. 1, s. 9. Petrák, J., Bučko, O., Debrecéni, O., Vavrišínová, K. (2012): Efekt selénu na koncentráciu IGF-I v sére ošípaných a na vybrané svalové a tukové tkanivá. Lazarove dni výživy a dietetiky X. Zborník prednášok. s. 184-187. ISBN 978-80-8077-282-6. Rolinec, M., Bíro, D., Šimko, M., Juráček, M., Gálik, B. (2011): Changes in sow colostrum nutrients in the first 12 hours from the beginning of farroving. In Krmiva, vol. 53, p. 157-161. 134


Veselovský, Z. (2005): Etologie, biologie zvířat. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 407 s. ISBN 80-200-1331-8.

135


POULTRY MEAT DECONTAMINATION WITH NEUTRAL ELECTROOXIDIZING WATER Štefan Pintarič, Stanka Vadnjal, Majda Biasizzo, Andrej Kirbiš Veterinary Faculty, University of Ljubljana, Slovenia Summary Durability of poultry meat is also dependent of microbiological contamination. During the slaughtering the surface of chicken carcasses can be often contaminated with intestinal contents. This is the main reason for contamination of poultry meat with Campylobacter spp. Neutral electrolyzed oxidizing water (NEOW) is a new generation biocide, which mainly operates on the abstraction of electrons from the environment, does not leave residuals on the surface and it is not needed to rinse. We tried to find out whether it can be used for rinsing of contaminated chicken carcasses and whether this could improve the durability and safety of food. For our experiment we took parts of chicken carcasses from one flock randomly. We selected parts of meat with skin and without it. We selected control samples and samples that were treated with 5% NEOW. All samples were then packed into controlled atmosphere (70% N2 and 30% CO2) and stored at +4 °C. Samples were tested from first to tenth day of storage for total count and presence of Campylobacter jejuni and coli. On average, the total count on the meat with skin was 80% lower after washing then without. The results suggest a potential use for NEOW treatment of chicken carcasses and parts of meat with the skin. We believe that with proper use of NEOW, extended shelf life of foods can be achieve as well as the reduction of the contamination with Campylobacter jejuni/coli. This could improve the microbiological condition of poultry meat and so reduce the possibility of alimentary infection of consumers. Key words: neutral electrolyzed oxidizing water, decontamination, Campylobacter jejuni, Campylobacter coli, poultry Introduction C. jejuni and C. coli cause the most common gastrointestinal bacterial zoonoses. In 2009 the rate of occurence in the EU countries was 45.6 cases per 100,000 inhabitants (EFSA, 2011). Salmonellosis is the second most frequently occuring zoonosis since its occurence rate is 23.7 cases per 100,000 inhabitants. Campylobacteriosis usually occurs sporadically (EFSA, 2010), however there have been cases of outbreaks. The main source of Campylobacter infection is poultry. Many flocks of broiler chicken are infected by bacteria C. jejuni and C. coli (EFSA, 2010, 2011). According to researchers form 10.8 to 90 per cent of all poultry has been contaminated by these organisms. In most cases the infection happens during slaughtering. There are more critical points where contamination might happen, such as during transport, in the process of slaughtering, letting out the blood, treating carcasses with steam, feather removal, removal of internal organs and meat and cooling (Tam et al., 2003). The most important is said to be the process of removing the offal from the carcass, which is made mechanically. During the process many intestines damages occur and consequently spills intestinal content happen, since this liquid runs down the skin and into the thoracic and abdominal cavities. There is also a possibility of cross-contamination that can happen when cutting chicken carcasses (Dickins et al., 2002). Campylobactri are thermo-labile 



microorganisms while the most common reasons for alimentary infection are either insufficient thermal treatment of meat or cross-contamination during the preparation of foodstuff. The number of campylobacter depends of many factors, such as the presence of carbon dioxide and oxygen, cooling, freezing, heating, drying, disinfection etc. since all these processes influent the survival of microbes. In the past fifteen years there have been many researches done on survival of Campylobacter spp. on chicken carcasses which indicates the importance of monitoring and also points out the futility of efforts that had been done to fight the campylobacterioses. When treating the surfaces of animal trunks some biocides have also been used; with their use the level of biological contamination is trying to be decreased. The main problem is caused by residual biocide. The advantage of electrolyzed oxidizing water (NEOW) is that its physical way of activity does not leave residue of any kind on the surfaces and it also offers an option of using it for animal carcass decontamination. NEOW affects microorganisms in many ways: - Redox potential. NEOW is extremelly poor in electrons. Thus it has a tendency to be in an electro-neutral environment which can be reached by getting electrons from the environment. So if microorganisms happen to be in the vicinity of NEOW, it will steal electrons from the bacterial cell wall which consequently means the collapse of the microorganism. - Oxide and superoxide ions. The emergence of these ions places the NEOW into the group of oxygen emitting biocide means. The important features of this group are rapid activity and the ecological acceptance of its decomposing products. On the other hand there are also some disadvantages, such as turbulent reaction in presence of organic stuff and special storage conditions (the need of special packaging with special air vents that release the pressure in the packaging), corrosiveness, irritation of respiratory organs and caustic. All the above disadvantages cannot be traced with the NEOW. - Chlorine, clorides and sodium hypochloride. These compounds are formated in the process of electrolysis and are placed among the biocide compounds. However during electrolysis they formate in rather small amounts. - Acidity. Acidity is another important factor of disinfection. Values between 1 and 2 are distinctively acid therefore work biocidely to some level by themselves. The low pH values make surfaces exposed to corrosive activity. There has been an important step made forward in this field recently. By that we mean the fact that NEOW can be formated in the physiological values now (6.6 to 6.7). This means that it does not have a corrosive effect even if concentrated. Material and Methods The experiment was executed in the poultry slaughterhouse. After cutting chicken carcasses we put pieces of meat on trays. Pieces with skin and without it were treated with 5 per cent NEOW solution, sprinkled with hand sprinkler. After treating the meat we packed trays with meat on them into controlled athmosphere, that is the gas mixture of 70 per cent N2 and 30 per cent CO2. The test controlling sample that was not treated with NEOW was packed in the exactly same way. The packed meat was cooled to 4 degrees Celsius, and the cool food chain was guaranteed. Samples were tested daily in the laboratory to find out the total microorganism number (ISO 4833:2003), Campylobacter spp. bacteria presence (ISO 102721:2006) and executed sensoric evaluation of meat.

137


Results and Discussion The experiment lasted for 10 days. When comparing treated group with the control one after 10 days we could notice a lower level of meat contamination with skin by 0.78 to 1.48 log10 CFU/g. On pieces of mean with no skin the number of microorganisms fell by 0.89 do 1.05 log10 CFU/g. Figure 1: Display of the number of microorganisms on chicken breast with skin after treatment with NEOW

We have also monitored the presence of campylobacter. The contol samples have been tested for the presence of Campylobacter spp. The level of contamination was low (10 to 40 CFU/g). On tested samples of meat treated with NEOW the presence of Campylobacter was not detected. In the time of performing the experiment no sensoric changes have been discovered on meat treated with 5 per cent solution of NEOW. Conclusion The first results of using NEOW in the process of treating poultry meat for the purpose of diminishing the level of microorganisms are encouraging. It has been discovered that after 10 days the total amount of microorganisms on meat with skin was smaller by 0.78 to 1.48 log10 CFU/g, while on meat with no skin was smaller by 0.89 to 1.05 log10 CFU/g (Figure 1). Results show the possibility of prolonging the shelf life for at least two to three days. After 10 days the total number of microorganisms in treated meat did not exceed 4x105 CFU/g, while values in the control group did not exceed 3x106 CFU/g (Figure 1). The additional proof was the fact that sensorical values of meat were not changed even on the tenth day when the experiment was finished. According to these findings we could say that on one hand with using NEOW we could extend the durability of fresh meat, while on the other hand we could certainly acquire a safer durability in eight days which are now being guaranteed from the producer. Our opinion is that the most critical time is the summer time when we cannot easily provide cool producer to consumer-chain. This could help ensure safer food. We are grateful to companies Panvita and Obisan that helped with executing experiments. 138


References EFSA (2011): Scientific Report of EFSA: The European Union Summary Report on Trends and Sources of Zoonoses, Zoonotic Agents and Food-borne Outbreaks in 2009. EFSA (2010): The Community Summary Report on Trends and Sources of Zoonoses, Zoonotic Agents, Antimicrobial resistance and Foodborne outbreaks in the European Union in 2008. The EFSA Journal: 18. Tam, C.C., O´ Brien, S.J., Adak, G.K. (2003): Campylobacter coli – an important foodborne pathogen. J Infect 47: 28. Dickins, M.A., Franklin, S., Stefanova, R., Shutze, G.E., Eisenach, I., Wesley, V., Cave, D. (2002): Diversity of Campylobacter isolates from retail poultry carcasses and from humans as demonstrated by pulsed-field gel electrophoresis. J Food Prot. 65: 957-62.

139


PROTECTION OF FISH AGAINST CRUELTY IN THE CZECH LEGISLATION OCHRANA RYB PROTI TÝRÁNÍ V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH ČR Eva Prášková, Eva Voslářová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The purpose of the law is to protect animals including fish, which are living beings capable of experiencing pain and suffering, against cruelty, damage to their health and killing without any reason whatsoever, if caused by man, even if by negligence. Key words: fish, cruelty, legal regulations Souhrn Účelem zákona je chránit zvířata včetně ryb, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Klíčová slova: ryby, týrání, legislativa Úvod Ochranu zvířat proti týrání je třeba odlišovat od ochrany přírody. Ochrana přírody chrání obecně řečeno druhy živočichů a ekosystémy, v nichž žijí, kdežto ochrana zvířat se vztahuje (nebo by se měla vztahovat) na každé jednotlivé zvíře, aby je chránila před týráním a zbytečným utrpením, snaží se mu zajistit příznivé životní podmínky, resp. příznivý životní stav (Prchalová, 2009). Materiál a metodika Byly vyhledány právní předpisy upravující ochranu ryb proti týrání v České republice. Z ustanovení těchto předpisů byly dovozeny podmínky pro ochranu ryb proti týrání v ČR. Výsledky a diskuze Hlavním právním předpisem upravujícím ochranu ryb proti týrání v ČR je zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Zákon zakazuje týrání zvířat, propagaci týrání zvířat, vykonávání zásahů způsobujících bolest zvířatům (mimo uvedené výjimky), opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit nebo vyhnat a bezdůvodné usmrcování zvířat. Zákon definuje v § 4 odst. 1, co je považováno za týrání zvířat, při manipulaci s živými rybami se za týrání považuje zbavovat ryby šupin nebo ploutví, vsouvat rybám prsty pod skřele do žáber nebo jim vtlačovat prsty do očnic anebo násilně vytlačovat jikry nebo mlíčí, pokud se nejedná o výzkum a umělý chov ryb a nejde-li o postup stanovený zákonem o rybářství a zákonem o ochraně přírody a krajiny. Zakazují se také všechny formy propagace týrání zvířat. Zásahy, které způsobují bolest, se mohou vykonávat jedině po celkovém nebo místním znecitlivění zvířete (kromě v zákoně uvedených výjimek) osobou odborně 



způsobilou. Jestliže je zákrok prováděn osobou odborně způsobilou, pak se znecitlivění rovněž nepožaduje při označování ryb vymrazováním. Důvodem k usmrcení ryb je zejména využití jejich produktů. Porážení jatečných zvířat vykrvením může být prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Ryby při průmyslovém zpracování lze omračovat zařízením využívajícím střídavý elektrický proud o napětí 220 V, plyn CO 2 nebo jiný plyn nebo směs plynů schválené podle zvláštního právního předpisu. Vykrvení se u ryb při průmyslovém zpracování provádět nemusí. Vykrvování ryb při prodeji a pro vlastní potřebu se provádí po omráčení silným úderem tupým předmětem na temeno hlavy přetětím žaberních oblouků nebo přetětím míchy a cév řezem bezprostředně za hlavou. Jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno. Při průmyslovém zpracování ryb může krajská veterinární správa povolit výjimku, pokud technologie umožňuje zpracování ryb ihned po jejich porážce. Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování, ve znění vyhlášky č. 424/2005 Sb., upravuje mimo jiné přechovávání ryb, tj. držení ryb v nádržích po dobu jejich přepravy nebo po dobu mezi ukončením přepravy a jejich usmrcením. Živé tržní ryby v zařízení používaném v rámci podnikatelské činnosti se před usmrcením přechovávají v kádích a příručních nádržích při neustálé výměně a přítoku vody, která neohrožuje jejich zdravotní stav, popřípadě při zajištění jiného účinného způsobu provzdušňování nebo okysličování vody. Poměr hmotnosti živých tržních ryb a množství vody (hustota obsádky) v kádích a příručních nádržích, včetně nejnižšího množství kyslíku ve vodě v závislosti na teplotě vody, je uveden v příloze č. 1 vyhlášky. Jako důvod k usmrcení zákon dále uvádí např. slabost, nevyléčitelnou nemoc, těžké poranění, genetickou nebo vrozenou vadu, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením; výkon práva rybářství podle zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů; ukončení pokusu na pokusném zvířeti, není-li v projektu pokusů stanoveno jinak, regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů. Přeprava zvířat, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností, je v ČR v převážné míře upravena Nařízením Rady (ES) č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a Nařízením (ES) č. 1255/97. V českém právním řádu jsou obsažena pouze ta ustanovení, která jsou nezbytná pro zajištění aplikace tohoto nařízení, a ustanovení, která se vztahují na přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti 50 km nebo v rámci hospodářství. Zákon dále stanoví podmínky ochrany hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech, volně žijících zvířat a pokusných zvířat. Za hospodářské zvíře se považují ryby, které jsou chované pro produkci živočišných produktů, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely. Zvířetem v zájmovém chovu jsou ryby, u kterých hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jejichž chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo sloužící člověku jako jeho společník. Volně žijícím zvířetem jsou ryby patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jejich chovu v zajetí. Pokusným zvířetem jsou ryby, které jsou nebo mají být použity k pokusům. Není-li to v rozporu s účelem pokusu, navykají se před jeho zahájením ryby na nové prostředí. Doba navykání u ryb činí nejméně tři dny (vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat, ve znění vyhlášky č. 39/2009 Sb.) 141


Dozor nad dodržováním povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám vykonávají na úseku ochrany zvířat krajské veterinární správy a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa, na základě kontrolního zjištění ukládají nápravná opatření chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám, podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů vyplývajících z porušení povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým nebo právnickým osobám na úseku ochrany zvířat. Ochrany ryb proti týrání se týká také zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje trestné činy týrání zvířat a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti a stanoví sankce. Závěr Účelem zákona je chránit zvířata včetně ryb, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Literatura Nařízení Rady (ES) č. 1/2005, o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. Official Journal of the European Communities, 2005, L 3, s. 1-44. Prchalová, J. (2009): Právní ochrana zvířat. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 328 s. Vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat. Sbírka zákonů, 2004, č. 69, s. 3202-3239. Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování. Sbírka zákonů, 2004, č. 125, s. 7714-7723. Vyhláška č. 424/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování. Sbírka zákonů, 2005, č. 146, s. 7913. Vyhláška č. 39/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat. Sbírka zákonů, 2009, č. 10, s. 330-348. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Sbírka zákonů, 2009, č. 11, s. 354-461.

142


EVALUATION OF POSTOPERATIVE PAIN RELATED WITH WELFARE IN DOGS AFTER OVARIOHYSTERECTOMY Katarina Radisavljević, Marijana Vučinić Department of Animal Hygiene, Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia Summary Ovariohysterectomy is one of the most practiced surgical interventions in veterinary medicine. It is considered to be the medium intensity pain intervention. The intervention is included in the animal birth control ordered to manage free-roaming dog populations. Many veterinarians in Serbia do not treat free-roaming bitches with analgesics in the perioperative period of the intervention. The aim of this paper was to compare the level of postoperative pain after ovariohysterectomy in a group of female dogs treated with analgesic and a group without this treatment. The multifactorial pain scale and the sedation scale were used in assessment of postoperative pain between two groups. The results obtained 15 and 30 minutes after the surgical intervention have revealed statistically significant difference between the group of female dogs with and one without treatment (p<0.05) showing that female dogs treated with analgesic had lower value on the pain scale and higher value on the sedation scale compared to the group without the treatment. Key words: dogs, ovariohysterectomy, pain scale, sedation scale Introduction Animal welfare embraces protection of physical, mental and genetic integrity of animals. It includes maintenance of all body functions in the normal range (good health and productivity), the presence of positive emotions (physical, mental and thermal comfort, pleasure, security, predictability, controllability etc.), the absence of negative emotions (fear and fear-like conditions, boredom, pain, suffering, distress etc.) and the expression of natural behavior (Duncan and Fraser, 1997; Hewson, 2003; Vučinić et al., 2011). Pain, in relation to welfare, presents an universal unpleasant sensory and emotional experience with which animals frequently face veterinary procedures. Ovariohysterectomy is one of the most practiced surgical interventions in veterinary medicine (Fox et al., 2000). It is considered to be an intervention of medium level of pain intensity. The intervention is included in the animal birth control program/s securing management of freeroaming dog populations. Many veterinarians in Serbia do not treat free-roaming bitches with analgesics in the perioperative period of the intervention. Adequate pain control after surgery is an integral part of optimal veterinary care. The problem for veterinarians is that animals cannot verbalize their pain, therefore veterinarian must rely on interpretation of behaviour to detect pain. Increased knowledge, changing attitude and e n l a r g e d empathy in concern of animal welfare leaded to t h e increased desire to treat pain in veterinary practice. Additionally, I t w a s p r o v e n t h a t an appropriate postoperative pain therapy with few or even none side effects results in a better and more satisfactory recovery.





Material and Methods The experiment was performed on a total of 20 female dogs 2 to 4 years old which, within the programme for stray dog control, underwent ovariohysterectomy at the Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade. The stray animals included in the research underwent two procedures: 10 were not treated with non-steroid analgesic drugs (G1) and 10 were treated with non-steroid antiinflammatory analgesic upon the completion of the surgical intervention (G2). All of the dogs underwent the identical preoperative and operative/anaesthesia protocol applied at the Surgical Department of the Faculty of Veterinary Medicine in Belgrade. Premedication included atropine sulphate administered subcutaneously in dosage from 0.2 to 0.4 ml and acepromazine administered intramuscularly in a dosage of 0.03 ml/kg. After 5 minutes 0.5ml of 10 mg benzodiazepame and 0.5 ml of 10% ketamine-hydrochloride were administered intravenously and 10% ketamine-hydrochloride (0.15 ml/ kg) administered intramuscularly. During the surgical procedure until waking up from anaesthesia the dogs were infused with saline solution with 5% glucose. The group treated post-operatively with non-steroid antiinflammatory analgesic (G2) was administered with carprofen (propionic acid derivate; 6-hloro-alfa-metil-karbazol-2-acetic acid; Rimadyl, Pfizer) in a dosage of 4 mg/kg intramusculary. After the surgery, all dogs were returned into the cages size 1 x 1 x 1 meter where they were kept until they were returned to public locations from which they were temporarily removed in order to be sterilized. Postoperative sedation was assessed by: observing the dog’s posture, the degree of mental alertness and the ability to stand and walk at the 15th, 30th, 60th and 120th minute after ovariohysterectomy. The sedation was scored upon the discontinuous scoring system using simple numerical rating scale as follows: 0 - fully alert and able to stand and walk, 1 - alert and able to maintain sternal recumbency, not stable when trying to walk, 2 - drowsy and able to maintain sternal recumbency but unable to stand, 3 - fast asleep. The degree of post-operative pain/discomfort was assessed 15, 30, 60, 120 minutes and 24 houres after ovariohysterectomy upon multifactorial pain scale which has been successfully used in several clinical studies (Pibarot et all., 1997, Selishkar et all., 2005, Bosmans et all., 2007, Gupta et all., 2009), consisting of a number of simple descriptive values related to the particular pain associated aspect of behaviour (Table 1). The sum of established scores for each dog were classified from 0 to 9 upon state of animal as following: 0 complete analgesia, with no overt signs of discomfort and no reaction to firm pressure, 1 – 3: good analgesia, with no overt signs of discomfort but reactive to firm pressure, 4 – 6: moderate analgesia, with some overt signs of discomfort which were made worse by firm pressure, 7 – 9: poor or no analgesia, with obvious signs of persistent discomfort worsening by firm pressure. Statistical analysis of collected data was done using the Statistic 8.0 program. The sedation and pain scores were compared by the Mann-Whitney non-parametric test at each time point. The level of significance was set at p < 0.05.

144


Table 1: Multifactorial pain scale

Sings of crying and whimpering

Movements

Restlessness and discomfort

Response to the firm pressure applied adjacent to the surgical wound

quiet, peaceful occasional vocalization vocalizing most of the time, animal cannot be calmed down patting or gentle talking comfortable at moving, otherwise quiet occasionally changing the position looking for more comfortable one, but not interfering with the wound changing the position most of the time, looking to the surgical wound, trying to lick it peaceful, but interested in surroundings moderately restless anxious, stressed no reaction to firm pressure in terms of vocalization, turning the head towards the wound and trying to bite the assessor, moving away of the assessor, anxiety reacts to firm pressure when repeated four times reacts to firm pressure when repeated three times reacts to firm pressure immediately or when the pressure to the wound is repeated twice

0 1 2 0 1

2 0 1 2

0

1 2 3

Results In table 2 representing the group of female dogs treated according to standard operation procedure without analgesic (G1) we noticed the highest average value of pain intensity both 15 min and 60 min after the surgery 1.40±1.43 and the lowest pain seen 24h after the surgery 0.60±0.97. In the group treated with analgesic (G2), the highest average value of pain intensity could be seen 60 min after the surgery 0.40±0.51 while total analgesia occurred 24h after the surgery. The intensity of the acute pain between the groups based on the intensity of average values is presented in Graph 1. Table 2: Mean values of pain upon observed pain scaled symptoms Experimental groups G1 G2

15min 1.40±1.43* 0.10±0.32*

Mean values for pain scale 30min 60min 120min * 1.20±1.14 1.40±1.43 0.80±0.79 0.10±0.30* 0.40±0.51 0.40±0.48

24h 0.60±0.97 0

* Statistically significant differences between G1 and G2 for the values in the columns observed 15 and 30min after surgery (p<0.05)

Based on the results of Mann-Whitney test presented in the table 2, the greater value of pain was established 15 min after the surgery in the group of female dogs in standard surgical 145


intervention without analgesic (G1) compared to the group treated with analgesics (G2). The established pain-scale difference was significant (p<0.05). Also, greater value of pain upon the scale 30 min after the surgery was revealed in the group of female dogs without analgesics (G1) and the difference observed between the two groups was significant (p<0.05). Evaluation of pain intensity in other observation periods (60, 120 min and 24h) revealed nonsignificant differences between the groups (Table 2). Table 3 shows results of evaluation of average the sedation level. In the group of female dogs submitted to standard surgical intervention without analgesic (G1) the highest average value was noticed 15 min after the surgery 1.80±1.03, while after 24h all dogs were completely conscious. In the group treated with analgesics (G2) the highest average value was also noticed 15 min after the surgery 2.70±0.4. In the both groups all dogs were completely conscious 24h after the surgery. (Table 3, Graph 2). Table 3: Mean values of sedation upon observed scaled symptoms Experimental groups G1 G2

15min 1.80±1.03* 2.70±0.48*

Mean values for sedation scale 30min 60min 120min 1.60±0.97* 1.00±0.67 0.70±0.82 2.50±0.71* 1.20±0.79 0.60±0.52

24h 0 0

* Statistically significant differences between G1 and G2 for the values in the columns observed 15 and 30min after surgery (p<0.05)

Analysis of variance by Mann-Whitney test revealed that the female dogs from the group treated with analgesic (G2) were significantly more sedated comparing to the dogs that were not treated with analgesic (G1) upon the difference established 15 min after the surgery (p<0.05). Also, the group treated with analgesic (G2) was significantly more sedated than non-treated dogs (G1) as obtained 30 min after the surgery (p<0.05) (table 3). Evaluation of the sedation scale for each group established 60, 120 min and 24h after the surgical intervention revealed no statistically significant differences. Graph 1: Mean values for pain scale

146


Graph 2: Mean values for sedation scale

Discussion Tissue injury leads to the activation of nociceptive and inflammatory responses that are often associated with pain and hyperalgesia and the changing of behaviour (Hardie et al., 1997; Beerda et al., 1998; Väisänen, 2002; Siracusa, 2008). In clinical studies in humans the verbal expression of perceived pain allows a more reliable evaluation of analgesia, but with animals close observation and skilful interpretation of behavioural responses are essential for a satisfactory recognition of pain (Slingsby et al., 2001). Observation of animal behaviour is a non-invasive method that allows fast control of stress. In this study we used multifactor pain scale, which has been successfully used in several clinical studies to evaluate pain and compare the efficiency of different NSAIDs like carprofen, ketoprofen, tepoxalin and opioides such as tramadol, oximorphine hydrochloride, buprenorphine and butorphanol (Pibarot et al., 1997, Selishkar et al., 2005, Bosmans et al., 2007, Gupta et al., 2009). In the present study, the immediate/early post-operative period administration of carprofen to the dogs undergoing ovariohysterectomy (G2) resulted in significantly lower pain scores upon the multifactorial pain scale compared to other treatment (G1) evaluated 15,30 min (p<0.05). Selishkar et al. (2005) also observed lower pain score in the group treated with carptofen (except 1 hour after the end of the surgery) but the difference was non-significant. Based on the results of the research it was established that the pain scores in the group of female dogs treated with analgesic was lower and within the range of 0-1 (without pain) comparing to the group that was not treated with analgesic where the pain score was in the range of 1-3 (small pain). The different level of pain observed in two groups can be explained with analgetic effect of carpofen occurring in treated animals. Low values of pain obtained in this study can also be connected with the fact that ketamine, which was used for anaesthesia, has hyperalgesia preventive effect lasting 10-12 hours postadministration (Slingsby and Waterman-Pearson, 2001) and on the other hand can be sequential of the relatively small surgical wound of maximum 3 cm associated with minimal tissue damage. (Selishkar et al., 2005). Carprofen has shown to be effective in controlling postoperative pain in dogs and cats when given before or after the surgery (4mg/kg, single intravenous or subcutaneous dose) (Lascelles et al., 1994, Lascelles et al., 1998, Slingsby and Waterman-Pearson, 2001, Selishkar et al., 2005). Also, carprofen provides postsurgical analgesia for at least 18 hours in dogs 147


(Lascelles et al., 1994) and cats (Lascelles et al., 1998). Our results support these findings. Pain assessment performed immediately after surgery may be difficult to interpret because of the changes associated with recovery from anaesthesia, such as residual sedation or shivering (Matthews et al., 2001). Drug-induced sedation can mask the presence of pain by dampening the overt signs even though the pain may not be attenuated, and is therefore important to distinguish between sedation and analgesia. In the present study, the sedation scores in group treated with carprofen (G2) were significantly higher than in the other group (G1), as established 15 and 30 min after operation (p<0.05). In the group of female dogs not treated with analgesics the pain score values decreased in time. The pain decrease observed started from 120 minutes after surgery, while the pain score in group treated with analgesic increased slightly after 60 min of observation and evaluation. This can be connected with abrupt decrease of sedation score value observed 60 minutes after the surgery in both groups which relates to termination of the sedation and return of consciousness when animals probably face the greatest challenge due to postoperative stress and inflammation. Conclusions Results of this study support the findings of others that surgery in animals is a noxious and fatiguing experience, altering non-interactive behaviour as well as behavioral r e a c t i o n to the positive stimulus of human contact. Analgesia in the immediate postoperative period provides both a restful consequence of sedation and a rapid return to a more normal behavioral state. These findings as well as anthropomorphic considerations support the administration of an analgesic as an appropriate protocol for managing the canine ovariohysterectomy patient. Changing social perspectives of animal welfare mean that society has growing expectations that animals will not suffer unnecessarily even if human benefit is involved. References 1. Beerda B, Schilder MB, van Hooff JARAM. Behavioural, saliva cortisol and heart rate responses to different types of stimuli in dogs. Applied Animal Behaviour Science 1998; 58: 365-381. 2. Bosmans T. Gasthuys F, Duchateau I, De Bruin T, Verhoeven G, Polis I. A Comparison of Tepoxalin–Buprenorphine Combination and Buprenorphine for Postoperative Analgesia in Dogs, Journal of veterinary medicine 2007; 54(7):364-9. 3. Duncan IJH, Fraser D. Understanding animal welfare.In: M.A. APPLEBY et B.O. HUGHES (ed.), Animal Welfare, Wallingford (R.-U.), CABI Publ, 1997: 19–31. 4. Fox SM, Mellor DJ, Stafford KJ and Lowoko CRO. The effects of ovariohysterectomy plus different combinations of halothane anaesthesia and butorphanol analgesia on behavior in the bitch. Research in Veterinary Science 2000; 68: 265–274. 5. Gupta A.K, Bisla R.S, Singh Kuldip, Kumar Ashok. Evaluation of buprenorphine and tramadol as pre-emptive analgesics following ovariohysterectomy in female dogs. Indian Journal of Veterinary Surgery 2008; 22: 0973-9726. 6. Hardie EM, Hansen BD, Carol GS. Behaviour after ovariohysterectomy in the dog: what’s normal? Applaed Animal Behavioural Science 1997; 51: 11-128. 7. Hewson CJ. What is animal welfare? Common definitions and their practical consequences. Canadian Veterinary Journal 2003; 44: 496-99. 8. Lascelles BDX, Cripps PJ, Jones A, Waterman-Pearson AE. Efficacy and kinetics of carprofen, administered preoperatively or postoperatively, for the prevention of 148


9. 10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

pain in dogs undergoing ovariohysterectomy, Vet Surg, 1998; 27, 568-82. Lascelles BDX, Butterworth SJ, Waterman AE. Post-operative analgesic and sedative effects of carprofen and pethidine in dogs, Vet Rec, 1994; 134, 187-91 Matthews KA, Pettifer G, Foster R, McDonell W. Safety and efficacy of preoperative administration of meloxicam, compared with that of ketoprofen and butorphanol in dogs undergoing abdominal surgery, Am J Vet Res, 2001; 62, 18393. Pibarot P, Dupuis J, Grisneaux E, Cuvelliez S, Plante J, Beauregard G, Bonneau NH, Bouffard J, Blais D. Comparison of ketoprofen, oxymorphone hydrochloride, and butorphanol in the treatment of postoperative pain in dogs J Am Vet Med Assoc 1997; 211:438- 444. Seliškar A, Rostaher A, Ostrouška M, Butinar J. Intra- and postoperative analgesic effects of carprofen in medetomidine premedicated dogs undergoing ovariectomy. Acta Veterinaria (Beograd), 2005; 55, 5-6, 435-448. Siracusa C, Manteca X, Cerón J. Perioperative stress response in dogs undergoing elective surgery: variations in behavioural, neuroendocrine, immune and acute phase responses. Animal Welfare 2008; 17: 259-273. Slingsby LS, Waterman-Pearson AE. Analgesic effects in dogs of carprofen and pethidine ogether compared with the effects of either drug alone, Vet Rec, 2001; 148, 441-4. Väisänen MA, Valros AE, Hakaoja E. Pre-operative stress in dogs - a preliminary investigation of behaviour and heart rate variability in healthy hospitalized dogs. Veterinary Anaesthesia and Analgesia 2005; 32:158-167. Vučinić M, Radenković-Damjanović B, Radisavljević K. What is and why we need Animal Welfare? Veterinary Journal of Republic of Serbska, 2011; 11, 1, s. 59-69.

149


STRESS LEVELS AND ADAPTIVE CELL-MEDIATED IMMUNITY IN HYPOPPHAE RHAMNOIDES TREATED, ANTIGEN PRIMED FARMED RABBITS Marina Spinu, Mihaela Niculae, Daniel Cadar, Silvana Popescu, Duca Gheorghita Dept. of Infectious Diseases, Faculty of Veterinary Medicine, University of Agricultural Sciences and Veterinary Medicine, Cluj-Napoca, Romania Summary The study aimed to monitor the interactions between stress levels, quantified by N/L ratios and cell-mediated immunity (graft rejection, delayed type hypersensitivity) of the adaptive and the restoring potential of Hypopphae rhamnoides in two groups of 150 days old, male, antigen primed meat rabbits, accommodated on a conventional farm, in a highly stressful environment. The experimental group (n=15) received orally, 2 ml of a 30% suspension of the powdered fruit of Hypopphae rhamnoides in drinking water, for 30 days, while the control group (n=15) received drinking water, according to the same protocol. Both groups were challenged sc with 1.5 ml of a 5% SRBC suspension in saline and 0.5 ml of Freund’s complete adjuvant. Graft rejection against chicken lymphocytes and delayed type hypersensitivity to a SRBC lysate were tested. Blood was sampled on days 0, 10 and 30 of the experiment for leukocyte subpopulation counts and N/L indexes. The results indicated a lower degree of stress in treated animals, the (from 1.09±0.25 to 0.58±0.08 and from 1.14±0.34 to 0.81±0.44, respectively). The correlation between the N/L ratios and DTH were negative and non significant (r= - 0,158), while that with the GR was statistically significant (r= -0,623, p<0,01). The use of N/L ratio on-farm test could represent not only an indicator of stress but could also help estimating the effects of certain food aditives in aleviating stress in farmed meat rabbits. It could also serve to predict the intensity of certain cell mediated responses such as graft rejection but not delayed type hipersensitivity. The powdered seabuckthorn fruits aleviated stress and increasde graft rejection versus chicken lymphocytes 48 h after the id injection. Key words: rabbits, stress, Hypopphae rhamnoides, graft rejection, hypersensitivity Introduction On-farm raising under intensive conditions cumulates, as technological procedure, several stressful factors like temperature, humidity, feed, watering, etc., depending on the species raised in economic purposes. Animal welfare can be threatened by other environmental conditions and routine procedures on the farm that induce stress responses and incapacity to maintain homeostasis. Similarly to other rodents (Castelhano-Carlos and Baumans, 2009), the behavior and physiological responses of rabbits to different environmental conditions and routine on-farm procedures could severely affect not only their productive performances, but also their immunity and, subsequently, their resistance to diseases. Even minor perturbations (i.e., environmental noise) were mentioned to produce a stress response in laboratory animals (Jain and Baldwin, 2003). Elaborate studies on laboratory rodents indicated that animals responded with rapid, pronounced, and statistically significant elevations in physiologic parameters correlated with stress (e.g., serum or plasma concentrations of corticosterone, blood pressure, variable alterations in immune system responses and behavior) for handling or blood collection. These findings indicated that laboratory routines were associated with stress, 



and that animals did not readily habituate to them (Balcombe et al., 2004). More research has to be done with respect to animal welfare in farm and laboratory animal breeding as well as in the use of laboratory animals for experimental studies (Stauffacher, 1992). Answering questions about stress levels, wellbeing and immune adaptability of rabbits requires scientific definition, assessment and solutions (Swanson, 1995). A growing number of ecologists are turning to the enumeration of white blood cells from blood smears (leukocyte profiles) to assess stress in animals. Numerous early literature studies point to a tight link between leukocyte profiles and glucocorticoid levels, that has to be emphasized in haematological assessments of stress for its potential use in the interpretation of the results (Davis et al., 2008). Growing values of the N/L index suggest a growing level of corticoid hormones, subsequently an increased level of stress. Furthermore, there are several experimnts, which suggest that flavones of seabuckthorn (Hippophae rhamnoides L.) fruit extracts can modulate the production of certain molecules important for the in vitro immune function. Dietary flavones of H. rhamnoides, in an ethanolic solution, exerted modulating activity on human mononuclear cells and were, therefore, considered beneficial against microbial infection (Mishra et al., 2008). The purpose of the study was to monitor the interactions between stress levels and functional indicators (graft rejection, delayed type hypersensitivity) of the adaptive cell-mediated immunity as well as the restoring potential of Hypopphae rhamnoides in antigen primed meat rabbits, accommodated on a conventional farm, in a highly stressful environment. Material and Methods The study was performed on thirty farmed Supercunirom, highly productive, male, Romanian meat rabbits (P 231 x P 232), aged 150 days. The animals were transferred from the farm to the clinical premises of the Veterinary Faculty in Cluj-Napoca, Romania and kept in individual cages, for the one month of the experiment. The adaptation period was of 5 days. The animals were fed with specific pelleted fodder (3.5 kg/kg weight gain) and watered ad libitum. Experimental protocol. The experimental group (n=15) received orally, 2 ml of a 30% suspension of the powdered fruit of Hypopphae rhamnoides in drinking water, for 30 days. The suspension was prepared ex tempore each day. The control group (n=15) received the same amount of drinking water, for the entire period of the experiment. On days 4 and 11, both groups were challenged sc with 1.5 ml of a 5% SRBC suspension in saline and 0.5 ml of Freund’s complete adjuvant, in separate points. On day 13, graft rejection (GR) and delayed type hypersensitivity (DH)(T cell mediated responses) were tested. Blood was sampled on days 0, 10 and 30 of the experiment for leukocyte subpopulation counts. Blood smears. Blood was smeared on glass slides immediately after sampling, dried and stained with a synoptic method. Leukocyte subpopulations percentages were calculated after counting 200 white blood cells. Neutrophile/lymphocyte ratios were calculated by dividing the two subpopulation percentages and interpreted as indicators of stress as the value of the fraction exceeded 1. The graft rejection (GR) was monitored against chicken lymphocytes. For that, 3 ml of chicken blood, sampled on heparine (50 IU/ml), was laid on 4 ml of Ficoll-Paque PLUS (Amersham Biosciences, Germany) with a density of 1.077 g/ml and centrifuged (Hettich, Germany) for 10 minutes at 2000 rpm, according to a modified variant of the technique described by Chai and Lillehoj (1988). The mononuclear cell layer was separated, washed three times by centrifugation under similar conditions in RPMI 1640 lymphocyte culture medium supplemented with 5% of fetal calf serum. The viability of the cells was determined 151


by use of a trypan blau (0.4% solution in PBS pH 7.2, Gibco, Life technologies) exclusion test, according to the producer’s protocol. Then, the cell pellet was suspended, the density of the suspension was counted using a hemocytometer at 10x magnification. The cell viability percentage was considered appropriate only if at least 97%. 0.1 ml of a suspension of 8 x 106 cells/ml in RPMI 1640 was used for the graft rejection test and injected intradermally in a 2 x 2 cm, previously shaved and disinfected square on the side of the thorax. The control injection was performed on the same side, at 4 cm distance, with 0.1 ml of the suspension medium. Skin thickness measurements were done with a caliper before and 24, 48, 72 hours after the injection. Delayed type hypersensitivity test (DTH). The 5% SRBC suspension in saline, previously used for antigen priming, was subjected to a series of freeze-thaw procedures then centrifuged at 2500 rpm for 10 min, to obtain a homogenous lysate. The supernatant was used in 0.1 ml amounts /rabbit for id injections to test the reactivity to the antigen injected on day 13 of the experiment, using a technique similar to the graft rejection test, but on the opposite side of the thorax. The skin thickness measurements were done before and at 24, 48, 72 h after the injection. All the data were statistically interpreted by use of the Excel program and their significance was estimated. Results and Discussion The welfare of agricultural research animals relies not only on good health but also on positive emotional states and lack of unpleasant subjective states (fear, frustration, pain). Assessment of motivated behavior could indicate animal behavior directed to facing or avoiding specific environmental stimuli and allows conclusions on the impact of housing, husbandry, and experimental procedures on animal welfare (King, 2003). Changes in the environment of animals, such as various forms of housing or any alterations of technology designed for farming purposes may not enhance animal well-being and may be detrimental to resistance to diseases, immunological balance and even survival (Benefiel et al., 2005). The assessment of stress in animal research is not easy, especially in case of moderate stress. (Rowan, 1990). Other means of assessing stress could be measurement of corticosteroid hormone levels, immobility test, reduced immune responses, etc. Veterinary, biomedical and ecological literature indicated that in all vertebrate taxa, in response to either natural stressors or exogenous administration of stress hormones, an increase in the number and percentage of neutrophils and a decrease in the number and percentage of lymphocytes could be seen. Therefore, for ecologists, high ratios of neutrophils to lymphocytes in blood samples reliably indicate high glucocorticoid levels. The interpretation of stress induced changes in total leukocyte numbers and subpopulations created a controversy, partly as a result of lack of information in different taxa (Davis et al., 2008). Nevertheless, the N/L ratio was considered to provide useful information on stress level measurement in vertebrates (Davis et al., 2008). The N/L ratios quantified in rabbits treated with the sea buckthorn extract were presented in table 1, compared to those of the control group. The increased levels of H/L ratios during the first two samplings in the experimental animals suggested a relatively high stress, probably due to handling operations. After day 10, the H/l ratio stayed relative constant in tis group, indicating a potential beneficial effect of the ethanolic extract of seabuckthorn in aleviating stress in these rodents, on farm. The values decreased significantly (p<0.01) toward the end of the treatment. The efficacy of the vegetal extract was more pronounced and constant towards the end of the experiment. All paired values of the H/L index were higher in the control group than in the treated one, suggesting a higher level of stress under similar housing, feeding and 152


handling conditions. Thus, it was considered that the use of H/L ratio could represent not only an indicator of stress but could also help estimating the effects of certain food aditives in aleviating stress in farmed meat rabbits. Table 1: Neutrophile/lymphocyte ratio in experimental rabbits (X ±s) Group Experimental Control

Day 0 1.09±0.25 1.14±0.34

Day 2 1.42±0.38 1.55±0.50

Day 10 0.68±0.34 1.03±0.65

Day 14 0.63±0.18 1.71±0.34

Day 32 0.58±0.08 0.81±0.44

Farming technologies divided up stressors in two main groups, psychological stressors (social stress, fear) and physical stressors (housing systems, climatic factors, etc.). In the latter group, stressors related to housing and management refer to individuals, groups, space requirements, group size, human–animal interactions. Enrichment of the environment as well as enhanced handling procedures could improve welfare, health and the animals' possible coping strategies (Sundrum, 1998; Verga et al., 2007). Measurement of stress levels could indicate the most adequate conduct to prevent productive loss and immunesuppression. Nevertheless, the N/L ratio could be difficult to interpret in connection with a certain psychological or physical stressor. Cell-mediated responses also allow an interpretation of stress levels, when compared to physiological values. Most immune-mediated reactions are associated with “memory” T cells that lead to a very rapid response on a new encounter of the same agent (Uetrecht, 2006). Research conducted on the effects of seabuckthorn leaf extract suggested that it had a significant immunomodulatory activity and specifically activated the cell-mediated immune response, while it significantly inhibited chromium-induced reactive oxygen species (ROS) generation and preserved the cell size, restored the mitochondrial transmembrane potential by larger lymphocytes in particular. Table 2: Measurements of the local reactions in antigen primed rabbits (after 24 h)

x s x s

Graft rejection Delayed type hypersensitivity Ly+M Ly SRBC Lys. SRBC Lys.-S Experimental group 8.75 7.25 24.50 23.00 3.10 4.19 7.51 8.68 Control group 10.5 4.75 32.00 26.25 1.73 3.50 2.94 1.26

Legend: Ly+M= lymphocytes in RPMI medium; Ly=the reaction diameter calculated for the ymphocytes, substracting the reaction due to RPMI; SRBC Lys.=reaction due to the lysate in saline; SRBC Lys.-S= reaction calculated for the lymphocytes; M= RPMI 1640; S= saline The leaf extract (100μg/ml) alone stimulated IL-2 and γ -IFN production and also inhibited chromium-induced decline in IL-2 and γ -IFN production (Geetha et al., 2005). Another experiment on the immunoprotective effect of seabuckthorn berries and glucomannan against T-2 toxin-induced immunodepression in 15-day-old chicks pointed that there was 153


a significant increase (p < 0.05) in humoral immunity and also the delayed type hypersensitivity of the seabuckthorn and glucomannan fed group (Ramasamy et al., 2010). Graft rejection and delayed type hypersensitivity were chosen to monitor the functional immune responses under intensive farming conditions in meat rabbits and to estimate the potential changes induced by use of a seabuckthorn fruit nutritional additive. The results of skin tests were presented in tables 2 to 4. There was a statistically non significant heterogeneity in responses for both id tests after 24 h (table 1). Still, most of the results were lower in the seabuckthorn treated group than in the untreated one. The eritematous diameters increased gradually where chicken lymphocyets were used in the experimental group, while they continuously decreased in the untreated group. A decrease in delayed type hipersensitivity was observed in both groups, more pronounced in the control group (26.47 versus 7.47% respectively). There was no late influence of the seabuckthorn treatment on delayed type hipersensitivity, but it still slowed down the reduction of the eritema in the treated animals by 72 h after the test (table 3). Table 3: The results of the intradermal tests in antigen primed rabbits (after 48 h)

x s x s

Graft rejection Delayed type hypersensitivity Ly+M Ly SRBC Lys. SRBC Lys.-S Experimental group 12.00 11.67 22.67 22.57 0.10 0.58 2.96 3.11 Control group 8.0 6.35 23.53 22.46 0.10 2.90 5.00 3.35

Legend: Ly+M= lymphocytes in RPMI medium; Ly=the reaction diameter calculated for the ymphocytes, substracting the reaction due to RPMI; SRBC Lys.=reaction due to the lysate in saline; SRBC Lys.-S= reaction calculated for the lymphocytes; M= RPMI 1640; S= saline Table 4: Delayed type hipersensitivity and graft rejection test results in antigen primed rabbits (after 72 h)

x s x s

Graft rejection Delayed type hypersensitivity Ly+M Ly SRBC Lys. SRBC Lys.-S Experimental group 8.05 7.55 15.05 14.79 2.75 3.61 00.80 0.27 Control group 5.31 5.35 15.22 14.97 0.59 2.7080.57 2.34 2.83

Legend: Ly+M= lymphocytes in RPMI medium; Ly=the reaction diameter calculated for the ymphocytes, substracting the reaction due to RPMI; SRBC Lys.=reaction due to the lysate in saline; SRBC Lys.-S= reaction calculated for the lymphocytes; M= RPMI 1640; S= saline

154


The correlation between the N/L ratios and DTH were negative and non significant (r= 0.158), while that with the GR was statistically significant (r= -0.623, p<0.01). The lower the stress was, the higher the responses to chicken lymphocytes were, with maximal values at 48 h after the injection and similar values at the initial reading and 72 h later. Therefore, the N/L ratio could be used to predict the extent of the GR test results, under conditions similar to this experiment. Conclusion The use of N/L ratio on-farm test could represent not only an indicator of stress but could also help estimating the effects of certain food aditives in aleviating stress in farmed meat rabbits. It could also serve to predict the intensity of certain cell mediated responses such as graft rejection but not delayed type hipersensitivity. The powdered seabuckthorn fruits aleviated stress and increasde graft rejection versus chicken lymphocytes 48 h after the id injection. References Balcombe, J.P., Barnard, N.D., Sandusky, C. (2004): Laboratory routines cause animal stress. Contemp Top Lab Anim Sci. 43(6):42-51. Benefiel, A.C., Dong, W.K., Greenough, W.T. (2005): Mandatory "enriched" housing of laboratory animals: the need for evidence-based evaluation. ILAR J. 46(2):95-105. Castelhano-Carlos, M.J., Baumans, V. (2009): The impact of light, noise, cage cleaning and in-house transport on welfare and stress of laboratory rats. Lab Anim. 43(4):311-27. Chai, J.-Y., Lillehoj, H.S. (1988): Isolation and functional characterization of chicken intestinal intra-epithelial lymphocytes showing natural killer cell activity against tumor target cells. Immunology 63:111-117. Davis, A.K., Maney, D.L., Maerz, J.C. (2008): The use of leukocyte profiles to measure stress in vertebrates: a review for ecologists. Functional Ecology 22:760-772. Geetha, S., Singh, V., Sai Ram, M., Ilavazhagan, G., Banerjee, P.K., Sawhney, R.C. (2005): Immunomodulatory effects of seabuckthorn (Hippophae rhamnoides L.) against chromium (VI) induced immunosuppression. Molecular and Cellular Biochemistry 278:101-109. Jain, M., Baldwin, A.L. (2003): Are laboratory animals stressed by their housing environment and are investigators aware that this stress can affect physiological data? Med Hypotheses 60(2):284-9. King, L.A. (2003): Behavioral evaluation of the psychological welfare and environmental requirements of agricultural research animals: theory, measurement, ethics, and practical implications. ILAR J. 44(3):211-21. Mishra, K.P., Chanda, S., Karan, D., Ganju, L., Sawhney, R.C. (2008): Effect of Seabuckthorn (Hippophae rhamnoides) Flavone on Immune System: an In-Vitro Approach. Phytother. Res. 22:1490-1495. Ramasamy, T., Varshneya, C., Katoch, V.C. (2010): Immunoprotective Effect of Seabuckthorn (Hippophae rhamnoides) and Glucomannan on T-2 Toxin-Induced Immunodepression in Poultry Veterinary Medicine International, Article ID 149373, 6 pages Rowan, A.N. (1990): Refinement of animal research technique and validity of research data. Fundam Appl Toxicol. 15(1):25-32. Stauffacher, M. (1992): [Ethological basis for the evaluation of animal welfare in housing systems for agricultural animals and laboratory animals]. Schweiz Arch Tierheilkd. 134(3):115-25. Sundrum, A. (1998): [Appropriateness of animal rights in housing conditions in animal husbandry of domestic animals]. Dtsch Tierarztl Wochenschr. 105(2):65-72. 155


Swanson, J.C. (1995): Farm animal well-being and intensive production systems. J Anim Sci 73:2744-2751. Uetrecht, J. (2006): Role of Animal Models in the Study of Drug-induced Hypersensitivity Reactions. The AAPS Journal 7 (4). Verga, M., Luzi, F., Carenzi, C. (2007): Effects of husbandry and management systems on physiology and behaviour of farmed and laboratory rabbits. Hormones and Behavior 52:122129.

156


THE DYNAMICS OF LOSSES CAUSED BY MAREK’S DISEASE ON A CLOSED CIRCUIT INTENSIVE POULTRY FARM Marina Spinu, Mihaela Niculae, Daniel Cadar, Carmen Sandru, Silvana Popescu Dept. of Infectious Diseases, Faculty of Veterinary Medicine, University of Agricultural Sciences and Veterinary Medicine, Cluj-Napoca, Romania Summary Marek’s disease (MD) is an oncogenic disease of chickens, caused by serotype 1 strains of Marek’s disease herpesvirus. In the viscera and nerves of susceptible genotypes of chicken, lymphoid tumors found are useful for diagnosis of the disease. Although low, the resulting morbidity and mortality are responsible for a decrease in productivity and major economic losses. The three year study investigated the pathological (n=4,563) and developmental pattern of Mark’s disease, including the numeric and percentual losses as compared to lymphoid leukosis in intensively raised heavy and layer chicken breeds on a closed circuit farm. Due to continuous vaccination of replacement birds, that was implemented based on the first year analysis outcome, the loss subsequent to Marek’s disease decreased (from 15.95±14.94% of total loss in the first, to 9.08±6.70% in the second, and 3.29±2.94% in the third years). The most important of the factors that contributed to the dynamics of MD on the investigated farm, was the compliance of the technological gap between subsequent series of birds, that substantially diminished the yearly incidence of the disease. There was a strong reverse correlation between MD in the third year and lethality due to other causes (r3= 0.939, p<0.001). The efficacy of MD control was ensured by a complex of technological and general veterinary measures, supporting welfare and specific immunological measures, such as vaccination, that proved to be protective in 94.76 – 99.97% of the cases. Key words: Marek’s disease, lymphoid leukosis, poultry Introduction Poultry raised under intensive conditions are subject to stressors and infectious diseases action that impede firstly their health and welfare, then their productive potential and last but not least, their innate and adaptive immunity. All the technological events, such as hatching, vaccinations, variable humidity or noxious gases, suboptimal nutrition affect immunity. Of the major infectious diseases, Gumboro disease (IBD), chicken infectious anemia (CIA), and Marek's disease (MD), increase, due to their immune suppressive potential, the susceptibility to viral, bacterial, and parasitic diseases and interfere with post-vaccinal immunity (Hoerr, 2010). The mechanisms of these types of immunosuppression have been studied in detail (Lütticken, 1997) and the resulting morbidity and mortality are responsible for a decrease in productivity and major economic losses. Marek’s disease (MD), as defined by the OIE Terrestrial Manual (2010), is a disease found in chickens, related to serotype 1 (oncogenic) strains of Marek’s disease herpes virus (MDV). Pathological changes consist of lymphoproliferative syndromes, with various clinical symptoms (Baigent and Davison, 2004, 2006). Gross lymphoid tumors found mainly in the spleen, liver and nerves of susceptible chicken are formed by proliferating transformed lymphocytes (Calnek, 2001). Functionally destroyed lymphocytes cannot support an 



appropriate humoral or cell-mediated immunity. The differential diagnosis must include enteric viruses, reoviruses, retroviruses, virulent fowl adenoviruses or avian pneumovirus, that can be accompanied by atrophic and depleted lymphoid organs and/or their impaired functions, to various extents, but in some the immunosuppressive features are poorly characterized. Once the agent is recognized by specific methods, the immunosuppression degree has to be established in order to control the outbreak. Molecular biology techniques in immunogenetics offer potential advances, but are currently unavailable for diagnostic laboratories. Minimizing stress factors, implementing biosafety measures, and thus reducing exposure to infectious agents, or increasing resistance to infectious immunosuppressive diseases by vaccination could help in eliminating these diseases. In preventing MD, a promising, but long term approach envisages genetic selection for resistance (Hoerr, 2010). The purpose of the study was to investigate the pattern of Mark’s disease development as compared to lymphoid leukosis in intensively raised heavy and layer chicken breeds on a large, closed circuit farm, where intensive raising technology was implemented. Material and Methods The retrospective descriptive epidemiological study of MD was performed on a total of 4,563 chickens, during a period of three years in terms of gross and microscopical pathology and yearly incidence dynamics of the disease by age category and breed. The research was carried out on birds on an intensive raising enterprise, with 14 farms, an incubation unit and a slaughter house, operating in a closed circuit. The birds belonged to Leghorn breed (replacement: 0 – 126 and 127-165 days old, and consumption egg layers) and Cornish x Plymouth Rock crosses (replacement 0 – 140 and 141-182 days old, and broiler parent hens). Losses caused by MD were compared mainly to those caused by lymphoid leukosis (LL) but also to other, cumulative causes. Differential criteria between MD and LL were considered those mentioned by Biggs (2001) and Pătraşcu (1984). The study of dynamics of MD was performed considering the epidemiological and clinical data from the farm records and personal observations, the incidence being estimated based on mortality rates. Laboratory tests (neural and other tumours’ histology) were used to confirm the diagnosis for both MD and LL. Similarly, laboratory tests (bacteriological, parasitological, etc.) were performed to confirm other causes. The animal were fed according to the age and technological category, with an appropriate energy and protein balance of the ingesta. Water was available ad libitum. Veterinay prophylactic and control measures were implemented according to the legislation and technological group. Results and Discussion Marek’s disease virus (MDV) is a cell-associated, highly contagious, oncogenic alphaherpesvirus (Smith et al., 2011). The incidence of MD along to that of lymphoid leukosis increased between the 1930s and 1950s, becoming a major disease of poultry, affecting both health and welfare, with estimated annual global losses of 2 billion USD (Morrow and Fehler, 2004). Morbidity and mortality in laying hens due to MD ranged from 0 to 60% or even greater, with losses of up to 30% being common (Baaten et al., 2004). On the contrary, lymphoid leukosis (LL), a similar virus-induced lymphoblastic malignancy of chickens, with negative effects on egg production and hatchability is defined by generally low mortality (Gavora, 1980). The transformation in the poultry farming practices into an intensive industry has changed the poultry raising environment. The positive effect on production had as a drawback the reduction in genetic diversity and increased susceptibility to diseases (Nair, 2005). 158


Vaccination of chickens against MD disease proved to be a relatively efficient measure to control the diseases (Atkins et al., 2011) Marek’s disease was found (table 1) in replacement birds up to 182 days of life, confirming the findings in the literature of the country, that mentioned its presence from 7 to 31 weeks (Pop, 1990). Nevertheless, others (Purchase, 1976) consider the presence of the disease unlikely before week 8, and the highest incidence from month 3 to 5 of life. Table 1: Losses due to MD, LL and other causes – First year (%) Reported to total bird number Category Laying breed 0 – 126 days Laying breed 127 – 165 days Heavy breed 0 – 140 days Heavy breed 141 – 182 days Consumption egg layers Heavy breed hens Total loss

Divided between MD and LL

Of total loss MD

LL

Other causes

MD

LL

MD

LL

1.09

-

100

-

9.37

-

90.63

0.99

-

100

-

23.15

-

76.85

5.24

-

100

-

34.88

-

65.12

1.38

-

100

-

28.32

-

71.69

-

0.41

-

100

-

29.79

70.21

1.45± 1.95

4.78 0.87± 1.92

66.67± 51.64

100 33.33± 51.64

15.95± 14.94

36.89 11.11± 17.36

63.11 72.94± 9.95

In layers, MD was replaced by LL, probably in connection with the breed sensitivity and laying stress. The almost equal prevalence of MD and LL in heavy layer hens during one year the study was replaced in another by the dominance of MD and in the other, by increased LL percentages. The literature (Miclea, 1978) underlines the possibility of MD presence in this category, supporting the increased sensitivity of one of the parent lines, White Playmonth Rock to the disease. A higher incidence and prevalence of MD in layers was atributed to stressful technological conditions, such as intensive laying and overfeeding. The lack of an appropriate production gap, that occured in some instances along the technology, was considered the cause of a variable yearly incidence of MD in both heavy layers and replacement. In the subsequent years, with improved technological measures the incidence of MD considerably decreased. An overall analysis of MD prevalence dynamics during the three years indicated that due to efficient implementation of the anti MD vaccination procedure, fewer and fewer cases appeared, the immunological coverage being within the 90 to 100 % pointed by literature (Bercea et al., 1981; Purchase,1976; Pop et al., 1981). The present study supported previous experiments (Purchase, 1976), indicating higher percentages of the MD in certain categories (5.24 % in heavy breed replacement, 0 - 140 zile). LL was dominant in consumption egg layers, while MD was dominant in heavy layers (Table 1, 2 and 3). 159


Table 2: Second year losses due to MD and LL as compared to other causes (%)

Category Laying breed 0 – 126 days Laying breed 127 – 165 days Heavy breed 0 – 140 days Heavy breed 141 – 182 days Consumption egg layers Heavy breed hens Total loss

Reported to total bird number


Of total loss

MD

LL

MD

LL

MD

LL

Other causes

0.13

-

100

-

3.40

-

96.60

0.18

-

100

-

7.39

-

92.61

0.62

0.07

89.77

10.22

12.60

1.12

86.28

0.59

0.22

72.15

27.85

17.88

6.93

75.19

-

0.40

-

100

-

40.78

59.22

0.39 0.32± 0.26

0.40 0.18± 0.19

49.39 68.55± 38.75

50.60 31.45± 38.75

13.19 9.08± 6.70

13.49 10.39± 15.79

73.32 80.54± 13.94

Table 3: Third year - A comparison of losses due to MD, LL and other causes

Category

Laying breed 0 – 126 days Laying breed 127 – 165 days Heavy breed 0 – 140 days Heavy breed 141 – 182 days Consumption egg layers Heavy breed hens Total loss

Reported to total bird number


Of total loss

MD

LL

MD

LL

MD

LL

Other causes

0.03

-

100

-

1.12

-

98.88

0.06

-

100

-

7.61

-

92.39

0.12

0.07

62.23

37.76

1.30

0.81

97.89

0.28

0.51

35.92

64.07

5.22

9.18

85.60

0.14

-

-

100

-

6.90

93.10

0.69 0.22± 0.25

0.77 0.23± 0.33

18.93 52.85± 41.87

81.06 47.15± 41.87

4.48 3.29± 2.94

19.21 6.02± 7.54

76.31 90.70± 8.49

Immunesuppressive viral infections of poultry can be catastrophic in terms of health, welfare and economics. Although vaccines, where available, have been successful in combating these diseases, the emerging new forms of viruses caused increasing difficulties for vaccine control. Differences in genetic susceptibility exist for many of the major viral pathogens of poultry therefore an increased level of genetic resistance could provide means of enhancing flock protection. In Marek's disease, the development of genetic maps offered new possibilities for 160


the further identification of resistance genes to support the development of particularly resistant chicken lines. Identification of chicken lines different by their responses to live attenuated vaccines (such as high or low responders), opened new possibilities to optimize by selection the effects of vaccination (Bumstead, 1998). Control strategies for MD require the knowledge of the epidemiology of the disease, including viral shedding rates and the duration of infectious period (Atkins et al., 2011). Such strategies should also lean on vaccination. The immune response to MD may be regulated by haplotype, therefore, it might be essential to choose the vaccine based on B haplotype of the flock (Pavizzi et al., 2010). The stressful influence of other factors should be also considered in evaluating the post-vaccination response, since an effective response at any stage might reduce the chance of the disease (Baaten et al., 2004). Efficiently confronting the further development of MD could mean a combination of advanced vaccines and improved genetic resistance against the disease (Nair, 2005). The obtained data were partially concordant with some results in the literature (Adameşteanu et al., 1980; Naizerian, 1970). A decreased rate of MD around 180 days of age and over could be explained by a 90% lesser mortality in vaccinated birds if infected around 24 weeks of age (Okazaki, 1970; Oneţ, 1982, 1983; Paul, 1974; Payne et al., 1976; Payne and Vanugopal, 2000). The percentage indicated under „Other causes” included other infectious, parasitic and metabolic diseases. A comparison of correlation coeficient between the mortality rate due to MD and other causes along the study period indicated that there was a statistical significance (p<0.001) only for the third year (r3 = - 0.939, r2 = 0.104, r1 = -0.202). Conclusion The most important of the favoring factors increasing the incidence of MD in the studied unit was considered the lack of technological gap between bird series. The efficacy of MD control was ensured by a complex of technological and general veterinary measures, supporting welfare and specific immunological measures, such as vaccination, that proved to be protective in 94.76 – 99.97% of the cases. References Adameşteanu, I. (1980): Diagnostic morfoclinic veterinar pe specii şi sindroame. Ed. Ceres. Bucureşti. Atkins, K.E, Read, A.F, Savill, N.J., Renz, K.G, Walkden-Brown, S.W, Mark, E.J. Woolhouse (2011): Modelling Marek’s Disease Virus (MDV) infection: parameter estimates for mortality rate and infectiousness. BMC Veterinary Research 7:70. Baaten, B.J.G., Butter, C., Davison, T.F. (2004): Study of host–pathogen interactions to identify sustainable vaccine strategies to Marek’s disease. Veterinary Immunology and Immunopathology, 100,165–177. Baigent, S.J., Smith, L.P., Nair, V.K., Currie, R.J.W. (2006): Veterinary Immunology and Immunopathology 112 78–86 Vaccinal control of Marek’s disease: Current challenges. and future strategies to maximize protection. Baigent, S.J., Davison, T.F. (2004): Marek’s disease virus: biology and life cycle. In: Davison. F., Nair. V. (Eds.). Marek’s Disease. an Evolving Problem. Elsevier Academic Press, Oxford. pp. 62–77. Bercea, I., Mardari, Al., Moga Mânzat, R., Pop, M., Popoviciu, A. (1981): Boli infecţioase ale animalelor. Ed. Did. Şi Ped. Bucureşti. Biggs, P.M. (2001): The history and biology of Marek’s disease virus. In: Hirai K (ed.) Marek’s Disease. Berlin, Heidelberg, NewYork: Springer-Verlag, pp. 1–24. Bumstead, N. (1998): Genetic resistance to avian viruses. Rev Sci Tech. 17(1):249-55. 161


Calnek, B.W., Adlinger, H.K., Lahn, D.E. (1979): Feather follicle epitelium. A source of enveloped and infectious cell free herpes virus from Marek’s disease. Avian Dis. 14. 219-233. Calnek, B.W. (2001): Pathogenesis of Marek’s disease virus infection. In: Hirai. K. (Ed.). Curr. Topics Microbiol. Immunol. Springer. Berlin. pp. 25–55. Gavora, J.S., Spencer, J.L., Gowe, R.S., Harris, D.L. (1980): Lymphoid Leukosis Virus Infection: Effects on Production and Mortality and Consequences in Selection for High Egg Production, Poult. Sci., vol. 59, no. 10, 2165-2178. Hoerr, F.J. (2010): Clinical aspects of immunosuppression in poultry. Avian Dis. 54(1):2-15. Miclea, E. (1978): Leucozele animalelor domestice Ed. Ceres. Bucureşti. Lütticken, D. (1997): Viral diseases of the immune system and strategies to control infectious bursal disease by vaccination. Acta Vet Hung. 45(3):239-49. Morrow, C., Fehler, F. (2004): Marek’s disease: a worldwide problem, p. 49–61. In F. Davison and V. Nair (ed.), Marek’s disease: an evolving problem. Elsevier Academic Press, London, United Kingdom. Nazerian, K., Witter, R.L. (1970): Cell free transmission and in vivo replication of Marek’s disease virus (MDV). J. virol 5. 388 – 397. Nair, V. (2005): Evolution of Marek’s disease – A paradigm for incessant race between the pathogen and the host. The Veterinary Journal, 170, 175–183. Okazaki, W., Purchase, H.G., Burmester, B.R. (1970): Protection against Marek’s disease by vaccination with a herpesvirus of Turkey. Avian Dis. 14. 413 – 429. Oneţ, E. (1982-1983): Virusuri şi viroze animale. Vol. I., II. Ed. Dacia Cluj-Napoca. Paul, I. (1974): Diagnosticul morfopatologic veterinar. Ed. Dacia Cluj-Napoca. Parvizi, P., Abdul-Careem, M.F., Haq, K., Thanthrige-Don, N., Schat, K.A., Sharif, S. (2010): Immune responses against Marek’s disease virus. Animal Health Research Reviews 11(2); 123–134. Payne, L.N., Frazier, J.A.. Powell, P.C. (1976): Patogenesis of Marek’s disease. International Rewies of Experimental Pathology 16, 59 – 154. Payne, L.N., Venugopal, K. (2000): Neoplastic diseases: Marek's disease, avian leukosis and reticuloendotheliosis. Rev Sci Tech. 19(2):544-64. Pătraşcu, L.V., Stiube, P., Munteanu, I., Coman, T., Mihăilescu, G., Mihăilescu, Doina (1984): Boala lui Marek 10 ani de experienţă în prevenirea bolii prin vaccinare. Ses. Rap. Şi com I.C.V.B. Pasteur. Bucureşti, p. 64. Pop, M. (1990): Curs de Boli infecţioase ale animalelor. I.A.C.N.. Uz intern. Pop, M.. Vasiu, C., Răpunteanu, Gh. (1981): Ghid de diagnostic în bolile infecţioase ale animalelor. Ed. Ceres Bucureşti. Purchase, H.G. (1976): Prevention of Marek's Disease: A Review. Cancer Res. 36:696-700. Smith, J., Sadeyen, J.-R., Paton, I. R., Hocking, P. M., Salmon, N., Fife, M., Nair, V., Burt, D.W., Kaiser, P. (2011): Systems Analysis of Immune Responses in Marek’s DiseaseVirusInfected Chickens Identifies a Gene Involved in Susceptibility and Highlights a Possible Novel Pathogenicity Mechanism. Journal of Virology, p. 11146–11158, vol. 85, no. 21. *** OIE Terrestrial Manual (2010): Chapter 2.3.13.- Marek’s disease.

162


CARBOFURAN – BANNED BUT STILL UP-TO DATE POISON KARBOFURAN – ZAKÁZANÝ, ALE PŘESTO STÁLE AKTUÁLNÍ JED Zuzana Široká1, Zdeňka Svobodová1, Jan Rosmus2, Zuzana Homolová3, Lenka Kolářová3, Petr Řezáč4 1

Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR, 2 Oddělení chemie, Státní veterinární ústav Praha, ČR, 3 Oddělení chemie, Státní veterinární ústav Jihlava, ČR, 4 Oddělení cizorodých látek, Detašované pracoviště Kroměříž, Státní veterinární ústav Olomouc, ČR 1

Department of Public Veterinary Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Chemistry Department, State Veterinary Institute Praha, Czech Republic, 3 Chemistry Department, State Veterinary Institute Jihlava, Czech Republic, 4 Residues Department, Branch Kroměříž, State Veterinary Institute Olomouc, Czech Republic

Summary Carbofuran belongs to carbamate pesticides and has insecticidal and fungicidal properties. This neurotoxic substance is very toxic both to all warm-blooded animals and water organisms. The use of carbofuran for extermination of predators and intentional killing of dogs and cats is becoming more widespread and replaces poisonings caused by its agricultural use. Even in last years, despite the fact that the substance has been banned in whole European Union since 2008, we detect many poisonings by carbofuran in the Czech Republic. Just in the years 2011 and 2012, eighteen proven cases in pet, farm, wildlife and exotic animals were reported by State veterinary institutes in the CR. Many other poisoning cases are suspected carbofuran poisonings. As the substance is fatally dangerous to all kinds of animals and also to humans, it is necessary to maintain the awareness of this problem, further inform and educate general public, try to increase the amount of laboratory proven cases, report the cases to Police, local authorities, toxicology databases. Wilful killing of animals by a manner causing suffering and laying baits are illegal and criminal acts, and public, veterinarians, animal and nature protection agencies and state authorities should cooperate so the offenders of such dangerous criminal activity can be held and punished. Key words: poisoning, Furadan, dogs, cats, wildlife animals, birds of prey Souhrn Karbofuran je karbamát s insekticidními a fungicidními účinky. Tento nervový jed je vysoce toxický pro všechny teplokrevné živočichy i pro ryby. Cílená likvidace predátorů a využívání karbofuranu k záměrným otravám psů a koček je bohužel čím dál rozšířenějším jevem, který v posledních letech převažuje nad náhodnými otravami plynoucími z jeho zemědělského využití. I v posledních letech se v naší republice bohužel setkáváme s otravami domácích i volně žijících zvířat touto látkou, a to přesto, že je jeho použití v ČR i v celé Evropské unii od prosince roku 2008 zakázáno a jeho držení je trestné. Jen za roky 2011 a 2012 bylo na Státních veterinárních ústavech v Jihlavě, Praze a Olomouci potvrzeno 18 případů otrav domácích, hospodářských, volně žijících i exotických zvířat karbofuranem, u mnoha dalších případů je tato látka v podezření. Protože se jedná o látku, která může být smrtelná pro 



většinu zvířat i pro člověka, je potřeba o tomto problému i nadále informovat veřejnost, snažit se zvyšovat počet laboratorně prokázaných případů, hlásit případy Policii ČR, příslušným místním úřadům, do toxikologických databází. Svévolné usmrcení zvířete způsobem, při němž je vystaveno utrpení, a kladení otrávených návnad je nezákonné a trestné, a občané, veterináři, organizace ochrany zvířat a krajiny i státní složky by měli postupovat tak, aby i v naší republice byli pachatelé této nebezpečné trestné činnosti zadrženi a potrestáni. Klíčová slova: otrava, Furadan, psi, kočky, volně žijící zvířata, dravci Úvod Karbofuran je pesticid, který se řadí do skupiny karbamátů. Aplikace je možná ve formě granulí nebo roztoku. Tento nervový jed má insekticidní a fungicidní účinky, a je vysoce toxický i pro všechny teplokrevné živočichy. S otravami domácích i volně žijících zvířat touto látkou se v naší republice bohužel setkáváme i v posledních letech, přestože je jeho použití v ČR i v celé Evropské unii od prosince roku 2008 zakázáno a jeho držení je trestné. Otravy jsou často záměrné, nebo se jedná o následek pozření nástrahy určené pro škodnou zvěř. Narůstá hlavně počet potvrzených případů otrav domácích zvířat, což souvisí s dostupnou diagnostikou a čím dál větším zájmem majitelů o zaslání vzorků k odborným analýzám, aby zjistili, čím bylo jejich zvíře otráveno. Dále se analýzy provádějí především u dravých ptáků, protože počty otrávených jedinců, především káňat, jsou v této skupině zvířat vzhledem k jejich celkovému počtu na našem území značné. Ke zvýšení informovanosti veřejnosti byl založen i portál www.karbofuran.cz, kde je možno se dovědět základní informace o tomto pesticidu a o aktuálních případech otrav touto látkou. Vlastní sdělení Karbofuran je látka s insekticidním a fungicidním účinkem, která se používala nebo stále používá v mnoha státech po celém světě. Aplikuje se na řadu plodin včetně brambor, sóji a kukuřice. Je dostupná zejména pod obchodními názvy Furadan a Curater. Jedná se o jeden z nejtoxičtějších pesticidů, které jsou v současnosti dostupné, letální dávka se pohybuje od 0,4 mg/kg pro ptáky po 19 mg/kg u psa. Je také vysoce toxický pro ryby a vodní organismy (řádově v desetinách mg/l). Nechvalně proslulým se karbofuran stal především v důsledku jeho používání jako silného a spolehlivého jedu k cíleným otravám zvířat. Kladení otrávených návnad je v mnoha zemích trestné (u nás již cca 60 let zakázáno kladení návnad ve volné přírodě na základě zákona o myslivosti), přesto je to jeden z nejrozšířenějších ilegálních způsobů likvidace škodné zvěře. Na základě pozření nastražených návnad ale častěji než cílové skupiny škodících živočichů hynou vrcholoví predátoři, mrchožrouti, náhodní konzumenti. Cílená likvidace predátorů, kteří ohrožují stáda zemědělců, či využívání karbofuranu k záměrným otravám psů a koček je bohužel čím dál rozšířenějším jevem, který v posledních letech převažuje nad náhodnými otravami plynoucími z jeho zemědělského využití. Pro svou vysokou toxicitu a rozšířené zneužívání byl tedy v nedávné době karbofuran v řadě zemí zakázán. Jako první byla od roku 1991 zakázána granulovaná forma této látky v USA, kde působila masivní otravy a úhyny ptáků na polích, v roce 1998 tuto formu zakázala také Kanada. Z důvodu mnoha případů záměrných i náhodných otrav především volně žijících chráněných živočichů přistoupila k zákazu všech forem karbofuranu před několika lety Velká Británie (2001) a v roce 2008 také celá Evropská unie. Od roku 2009 není v USA povoleno používat vlastní ani importované potraviny, které by obsahovaly jakékoliv reziduum karbofuranu, což se rovná zastavení jeho používání v této zemi. Zakázán ovšem nebyl, na rozdíl od EU, kde je trestné i jeho držení. V USA tudíž není povinnost jej zneškodnit či vrátit. 164


Mezi další země, kde zvažují jeho zákaz, patří Keňa, prozatím bylo distributorem v roce 2009 přislíbeno stahování Furadanu z místního trhu a také v okolních státech. Přes všechna tato opatření, zákazy i již udělené tresty (hlavně ve Velké Británii, kde již bylo usvědčeno a potrestáno několik lidí za držení či nezákonné použití karbofuranu k otravě dravých ptáků), počet otrav karbofuranem zůstává stále vysoký. Každoročně je i v ČR potvrzeno mnoho případů těchto otrav, a další desítky zůstávají v kategorii pravděpodobných a podezřelých z této otravy. Jsou také zjišťovány případy nálezu prokazatelně otrávené návnady, kterou někdo odevzdá k laboratorní analýze dříve, než stihne otrávit zvířata či člověka. Jen za rok 2011 a polovinu roku 2012 bylo na Státních veterinárních ústavech v Jihlavě, Praze a Olomouci potvrzeno 18 případů otrav domácích, hospodářských, volně žijících i exotických zvířat karbofuranem. Nejčastějšími oběťmi jsou psi (8) a káňata (4), ale jsou zaznamenány i případy otravy u geparda, býka, jelena či vydry. Nejvíce otrav je popisováno v měsících únor až květen. Lokalitou s největším výskytem pozitivních vzorků je pak jižní část kraje Vysočina. Velkým problémem jsou otravy karbofuranem i ve Velké Británii, hlavně ve Skotsku, kde je zaznamenáno 16 otrávených dravých ptáků v roce 2011, 28 dravých ptáků v roce 2010. Obdobné problémy sužují i Anglii a Irsko. Velmi často je příčinou právě zakázaný karbofuran. Dále jsou v afrických národních parcích nacházeni karbofuranem otrávení lvi, hyeny, draví ptáci a mrchožrouti, významné popsané případy byly např. hyena a 8 lvů v roce 2011 v Keni. I když měl být podle distributora na opakované žádosti ochranářů Furadan stažen z Keni a přilehlých států v roce 2009, zakázán nebyl, stále je možné jej sehnat a také pořád přetrvávají zásoby. Nejčastěji se otráví býložravci (volně žijící i stáda masajských pastevců) a šelmy a mrchožrouti pak umírají na následky sekundární otravy po pozření těchto býložravců. V poslední době se ale rozmáhá i záměrné kladení nástrah s karbofuranem do mršin. Karbofuran je používán také k ilegálnímu trávení kojotů a mývalů v Kanadě a USA. Jako většina látek ze skupiny karbamátů je i karbofuran silným přímým inhibitorem esteráz. Inhibice je reverzibilní, protože dochází pouze ke karbamoylaci aktivního místa enzymů, tato vazba může být rozštěpena. Zablokovány jsou mnohé enzymy, nejdůležitější je inhibice cholinesteráz, hlavně acetylcholinesterázy, která působí v erytrocytech a na nervových synapsích. Pro diagnostiku je důležitá inhibice butyrylcholinesterázy (pseudocholinesterázy), která se nachází v plazmě a u níž se dá velmi jednoduše laboratorně stanovit pokles její aktivity. Karbofuran se rychle vstřebává po perorální a inhalační, částečně i po dermální expozici. U savců je rychle metabolizován oxidázami se smíšenou funkcí, především hydroxylací, částečně pak esterovou hydrolýzou. Metabolity se dále konjugují s glukuronátem a sulfátem, a jsou vyloučeny převážně močí. U hlodavců je část karbofuranu degradována až na CO2 a je exhalována. U krav bylo prokázáno, že až 3 % mohou přecházet do mléka. V nízkých subletálních dávkách může karbofuran působit i jako endokrinní disruptor, způsobuje přechodné změny v koncentraci především pohlavních hormonů, při chronické či opakované expozici pak může vyústit v poškození varlat a další reprodukční problémy. Otrava se po požití projevuje rychle (řádově minuty až do cca 6 hodin), při dermální absorpci za několik hodin, ale i dní. Klinické příznaky zahrnují projevy aktivace parasympatiku a nervosvalových spojení. Zvířata projevují neklid, úzkost, později sliní, slzí, zvrací, dochází ke spontánní mikci a defekaci, objevuje se silná mióza. V posledním stádiu dochází k třesu, který přechází v generalizované křeče, k dyspnoi, komatu a smrti. Pokud není otrava letální, pak muskulární slabost, označovaná jako intermediární syndrom, přetrvává i několik dní po otravě a je způsobena přetrvávající nízkou aktivitou cholinesteráz. U volně žijících zvířat 165


může mít tato neschopnost pohybu a tím uniknout predátorům či naopak lovit potravu fatální následky i v případě, že zvíře akutní otravu přežije. Léčba musí být zahájena co nejdříve, je vždy komplikovaná, náročná, drahá, a v mnoha případech neúspěšná. Po zajištění základních životních funkcí a připojení na monitor a dýchací přístroj je nutno podat vysoké terapeutické dávky atropinu (obvykle 0,25-1 mg/kg ž. hm.) až do mírné atropinizace, první dávku nejlépe alespoň z části intravenózně, dále opakovaně intramuskulárně. Ke kontrole křečí jsou doporučovány diazepam a difenylhydramin, v extrémních případech lze zvíře uvést do celkové anestezie. Dále je nutno provést dekontaminaci trávicího traktu živočišným uhlím, v případě zasažení kůže důkladným omytím mýdlovou vodou. Závěr Přestože je karbofuran v mnoha zemích zakázán, jsou otravy touto vysoce nebezpečnou látkou stále časté, a to u nás i v zahraničí, a jedná se tedy o stále aktuální problém. Vzhledem k tomu, že se jedná o silný toxin s rychlým účinkem, který může být nebezpečný i po dermálním kontaktu, je nezbytné o tomto problému i nadále informovat veřejnost, snažit se zvyšovat počet laboratorně prokázaných případů, hlásit případy Policii ČR, příslušným místním úřadům, do toxikologických databází. Svévolné usmrcení zvířete způsobem, při němž je vystaveno utrpení, a kladení otrávených návnad je nezákonné a trestné, a občané, veterináři, organizace ochrany zvířat a krajiny i státní složky by měli postupovat tak, aby i v naší republice byli pachatelé této nebezpečné trestné činnosti zadrženi a potrestáni. Je ovšem potřeba tyto případy dobře dokumentovat a vždy laboratorně potvrdit, protože se bohužel velmi rozmáhá zvyk prohlašovat všechny otravy spojené s neurologickými příznaky za otravu karbofuranem. Je to totiž první substance, která při těchto příznacích odbornou i laickou veřejnost napadne. Akreditované laboratoře pak dostávají mnoho vzorků s podezřením na obsah karbofuranu, ale více než polovina těchto vzorků karbofuran vůbec neobsahuje. Veterinární lékaři by se tedy měli zaměřit na získání podrobnější anamnézy a v případě, že je to možné, provádět také doplňující biochemická a hematologická vyšetření, zaslat vzorky ke stanovení aktivity cholinesterázy v plazmě a do protokolů zaznamenávat reakci na podávaný atropin a antikonvulziva pro přesnější stanovení diagnózy. Literatura Goad, R.T., Goad, J.T., Atieh, B.H., Gupta, R.C. (2004): Carbofuran-induced endocrine disruption in adult male rats. Toxicology mechanisms and methods, 14(4):233–9. Svobodová, Z. a kol. (2008): Veterinární toxikologie v klinické praxi. Profi Press, Praha, Česká republika, 253 s. Wobeser, G., Bollinger, T., Leighton, F.A., Blakley, B., Mineau, P. (2004): Secondary poisoning of eagles following intentional poisoning of coyotes with anticholinesterase pesticides in Western Canada. Journal of Wildlife Diseases, 40(2):163-172. http://www.inchem.org http://www.epa.gov/opp00001/reregistration/carbofuran/carbofuran_noic.htm http://www.otterspecialistgroup.org/Bulletin/Volume27/Polednikova_et_al_2010.html http://wildlifedirect.org/ http://www.wildlifeextra.com http://raptorpolitics.org.uk/

166


STUDY OF INTERACTIONS OF SELECTED PESTICIDES, CADMIUM AND LOW DOSES OF IONIZING RADIATION BY MEANS OF A BIOTEST ON ARTEMIA FRANCISCANA ŠTÚDIUM INTERAKCIÍ VYBRANÝCH PESTICÍDOV, KADMIA A NÍZKYCH DÁVOK IONIZUJÚCEHO ŽIARENIA BIOTESTOM S ARTEMIA FRANCISCANA Michaela Špalková1, Katarína Beňová1, Marcel Falis2, Michal Žďárský3, Andrej Renčko1 1

Ústav biológie, zoológie a rádiobiológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Košice, SR, 2 Ústav toxikológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Košice, SR, 3 Ústav biochemie, chemie a biofyziky, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1

Department of Biology, Zoology and Radiobiology, The University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic, 2 Department of Toxicology, The University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic, 3 Department of Biochemistry, Biophysics and Chemistry, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary The goal of our study was to investigate influence of cadmium chloride, azoxystrobin, glyphosate and ionising radiation on lethality to Artemia franciscana. A significant decrease of the lethality was observed at 24th hour in the group of exposure to cadmium, azoxystrobin and glyphosate due to ionising radiation at doses of 20, 30, 40 and 50 Gy. A significant decrease of the lethality was also observed at 48th, 72nd and 96th hour of exposure to cadmium, azoxystrobin, glyphosate and ionising radiation at dose of 20 Gy in compare with combined group without radiation. These results may support the theory of radiation hormesis. Kľúčové slová: Artemia franciscana, azoxystrobin, glyfosat, kadmium, letalita, radiačná hormézia Súhrn Cieľom našej práce bolo zistiť vplyv chloridu kademnatého, azoxystrobinu, glyfosatu a ionizujúceho žiarenia na letalitu Artemia franciscana. Bolo pozorované štatisticky významné zníženie letality po 24 hodinách expozície v skupine s kadmiom, azoxystrobinom a glyfosatom v dôsledku pôsobenia ionizujúceho žiarenia s dávkami 20, 30, 40 a 50 Gy. Ďalej bolo tiež pozorované štatisticky významné zníženie letality artémií po 48, 72 a 96 hodinách expozície kadmiom, azoxystrobinom, glyfosatom a ionizujúcim žiarením s dávkou 20 Gy oproti kombinovanej skupine bez žiarenia. Tieto výsledky by mohli podporiť teóriu radiačnej hormézie. Key words: Artemia franciscana, azoxystrobin, glyphosat, cadmium, lethality, radiation hormesis Úvod Súčasným trendom, vyvolaným tlakom verejnosti – laickej aj tej odbornej - je znižovanie počtu pokusov na zvieratách na minimum. V zmysle Smernice Rady Európy (1986) sa za zviera považujú všetky živé stavovce, okrem človeka, vrátane voľne žijúcich, ich 



rozmnožovania schopné larvy, nie však plody alebo embryá. Riešením by mohli byť testy na bunkových a tkanivových kultúrach a biotesty na alternatívnych živočíchoch. Preto sme v tejto práci využili alternatívny biotest II. Generácie na Artemia franciscana (Dvořák a Beňová, 2002). Vo väčšine starších prác je však uvádzaný druh Artemia salina vzhľadom k taxonomickým revíziám v nomenklatúre rodu Artemia (Dvořák a kol., 2012). Účinky vyšších dávok gama žiarenia popísali mnohí autori, ako na stavovcoch (Sesztáková, 1996, Beňová a kol., 2003, Falis a kol., 2004, Beňová a kol., 2006), tak aj na bezstavovcoch Artemia salina (Dvořák a Beňová, 2002). Naproti tomu, nízke dávky ionizujúceho žiarenia môžu mať aj pozitívne účinky (tzv. radiačná hormézia). Tá je charakteristizovaná stimuláciou mnohých procesov, ako sú klíčenie semien a rast veľkého množstva druhov rastlín, zvýšenie aktivity jednotlivých enzýmov, stimulácia delenia baktérií a izolovaných buniek cicavcov, predĺženie života vodného planktónu, drozofil, myší a potkanov pri chronickom ožarovaní extrémne nízkymi dávkami, zvýšenie rádiorezistencie voči opakovanému ožiareniu veľkými dávkami (tzv. adaptačná odpoveď), zníženie úmrtnosti ľudí vplyvom onkologických ochorení (Sanders, 2010). Glyfosat patrí medzi neselektívne herbicídy. Prípravky na jeho báze obsahujú účinnú látku prirodzene v 41% a 1% koncentrácii. Okrem účinnej látky prípravky obsahujú aj zmes soli isopropylamínu (IPA), činidiel rôznych prídavných zložiek, ako napr. protipeniacich a farebných prísad, biocídov a anorganických iónov na úpravu pH (Bradberry a kol., 2004). Azoxystrobin je široko spektrálny fungicíd s účinkom proti rôznym chorobám poľnohospodárskych plodín i okrasných rastlín. Má široké spektrum účinku proti hlavným druhom patogénnych plesní, najmä z rodov Ascomicetes, Basidiomycetes, Deuteromycetes a Oomycetes. Inhibuje klíčenie spór a rast mycélia. Je to jeden z najpoužívanejších fungicídov v celosvetovom meradle. (Technical Information Bulletin for Heritage Fungicide, 1996, Thomson, 1997). Materiál a metódy V experimente boli použité Artemia franciscana vyliahnuté v morskej vode ktorá mala nasledovné zloženie: NaCl 23,900 g.l-1, MgCl2.6H2O 10,830 g.l-1, CaCl2.6H2O 2,250 g.l-1, KCl 0,680 g.l-1, Na2SO4.10H2O 9,060 g.l-1, NaHCO3 0,200 g.l-1, SrCl2.6H2O 0,040 g.l-1, KBr 0,099 g.l-1, H3BO3 0,027 g.l-1; pH - 8,31. (Dvořák a kol., 2005). 10 ks čerstvo vyliahnutých naupliových štádií sme umiestnili do polystyrénových Petriho misiek o priemere 60 mm pri celkovom objeme morskej vody 10 ml (vrátane vzorky). V pokuse bol použitý roztok chloridu kademnatého v koncentrácii 25 mg.l-1 samostatne a v kombinácii s roztokom azoxystrobinu v koncentrácii 0,1 mg. l-1 a glyfosatu v koncentrácii 500 mg. l-1. Všetky skúmané roztoky boli riedené na požadovanú koncentráciu v morskej vode. Naupliové štádiá boli ožiarené gama lúčmi a absorbovali dávku 20, 30, 40 a 50 Gy (60Co, Chisostat, Chirana) pri dávkovom príkone 11,36 Gy.min-1. Experiment bol rozdelený do jednej kontrolnej a 14 pokusných skupín (tabuľka 1). V každej skupine bolo 50 jedincov, ktorí boli rozdelení do 5 samostatných skupín (misiek) po 10 jedincov. V experimente bolo celkovo použitých 750 jedincov. Petriho misky boli po predchádzajúcej dezinfekcii termostatu (Kočišová, 2005) umiestnené pri teplote 20  1 C.

168


Tabuľka 1: Pokusné objekty boli rozdelené do 20 skupín nasledovne Rozdelenie pokusných skupín K 20Gy 30Gy 40Gy 50Gy Cd Cd20Gy Cd30Gy Cd40Gy Cd50Gy AGCd AGCd20Gy AGCd30Gy AGCd40Gy AGCd50Gy

Koncentrácia azoxystrobinu (mg.l-1) 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1

Koncentrácia Koncentrácia -1 glyfosatu (mg.l ) kadmia (mg.l-1) 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 500 500 500 500 500

0 0 0 0 0 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25

Dávka ionizujúceho žiarenia (Gy) 0 20 30 40 50 0 20 30 40 50 0 20 30 40 50

V časovom intervale 24, 48, 72 a 96 hod. sme vykonali odčítanie živých artémií. Výsledky sme porovnali oproti kontrolnej skupine a štatisticky vyhodnotili. Na vylúčenie odľahlých hodnôt sme použili Deanov-Dixonov test (Dvořák, 1995). Rozdiely medzi jednotlivými skupinami sme testovali pomocou signifikantných rozdielov preukázateľnosti (Wayland, 1991). Výsledky V kontrolnej skupine sme pozorovali maximálnu letalitu Artemia franciscana na úrovni 2%, a to po 96 hodinách. Po 24 hodinách expozície sme pozorovali štatisticky významné zmeny letality medzi kontrolou a experimentálnymi skupinami s kombinovaným účinkom (AGCd), a tiež v kombinovanej skupine so žiarením s dávkou 30 (AGCd30Gy), 40 (AGCd40Gy) a 50 (AGCd50Gy) Gy. Po 48 hodinách expozície sme pozorovali štatisticky významné zmeny letality v skupinách s azoxystrobinom, glyfosatom a kadmiom samostatne (AGCd), a tiež v kombinácii so žiarením s dávkou 20 (AGCd20Gy), 30 (AGCd30Gy), 40 (AGCd40Gy) a 50 (AGCd50Gy) Gy. Po 72 expozície sme pozorovali štatisticky významné zvýšenie letality oproti kontrolnej skupine v rovnakých skupinách ako po 48 hodinách. Po 96 hodinách bolo pozorované štatisticky významné zvýšenie letality v rovnakých skupinách ako po 72 hodinách, avšak boli pozorované navyše aj v skupine so samotným žiarením s dávkami 40 (40Gy) a 50 (50Gy) Gy, v skupine so samostatným kadmiom (Cd) a v skupine s kadmiom a žiarením s dávkou 40 (Cd40Gy) Gy. Po 96 hodinách v skupine s kadmiom sme zaznamenali štatisticky významné zníženie letality po vystavení dávkam 20 (Cd20Gy) a 30 (Cd30Gy) Gy oproti samotnému pôsobeniu kadmia (Cd). 169


V kombinovanej skupine sme zaznamenali vo všetkých časových intervaloch štatisticky významné zníženie letality v skupine s dávkou 20 Gy (AGCd20Gy) oproti skupine bez žiarenia (AGCd). Po 24 hodinách bola tiež štatisticky významne znížená letalita v skupinách s dávkou 30 (AGCd30Gy), 40 (AGCd40Gy) a 50 (AGCd50Gy) Gy oproti skupine bez žiarenia (AGCd). Tabuľka 2: Letalita v sledovaných obdobiach (%) Skupina 24 hod. 48 hod. 72 hod. 96 hod. experimentu N s N S N S n X X X X 5 0 5 0 5 0 5 K 0 0 0 2 5 8,6 5 8,6 5 8,6 5 20Gy 3 3 3 4 5 0 5 0 5 0 5 30Gy 0 0 0 0 5 0 5 4,3 5 4,3 5 40Gy 0 1 5 16* 5 4,3 5 4,3 5 4,3 5 50Gy 3 3 3 17* 5 0 5 0 5 8,6 5 Cd 0 0 6 22* 5 0 5 0 5 0 5 Cd20Gy 0 0 0 ***0 5 4,3 5 8,6 5 8,6 5 Cd30Gy 2 4 4 ***4 5 4,3 5 12,9 5 12,9 5 Cd40Gy 2 10 10 20* 5 4,3 5 12,9 5 12,9 5 Cd50Gy 4 4 4 12 5 4,3 5 8,6 5 12,9 5 AGCd 30* 56* 66* 68* 5 4,3 **12* 5 4,3 **16* 5 8,6 **16* 5 AGCd20Gy **6 5 12,9 52* 5 8,6 5 AGCd30Gy **14* 5 17,2 48* 54* 5 12,9 70* 5 12,9 5 AGCd40Gy **14* 5 12,9 56* 92* 5 8,6 5 12,9 5 AGCd50Gy **16* 5 8,6 60* 68* 90* x - letalita v % n - počet testovaných skupín s - smerodajná odchýlka * - štatistická významnosť preukázaná v porovnaní s kontrolnou skupinou ** - štatisticky významné zníženie letality oproti skupine AGCd *** - štatisticky významné zníženie letality oproti skupine Cd

S 4,3 4,3 0 8,6 4,3 4,3 0 8,6 8,6 8,6 8,6 8,6 12,9 12,9 4,3

Diskusia Kadmium je toxikologicky významný kontaminant životného prostredia. Primárnym miestom škodlivého účinku kadmia sú bunkové membrány, ktoré strácajú svoje štruktúrne a funkčné vlastnosti. Pôsobí inhibične na aktivitu mnohých enzýmov. Je známy biologický antagonizmus kadmia a zinku. Azoxystrobin je charakterizovaný ako nebezpečný pre ryby, a aj ostatné vodné živočíchy a funguje na princípe inhibície respirácie blokovaním elektrónového transféru medzi cytochrómom a cytochrómom c1, a to na oboch stranách oxidačnej plochy (The pesticide manual 2000,2001). Podobné výsledky toxického pôsobenia kadmia a azoxystrobinu na artémie ako v našom experimente zaznamenali vo svojom experimente aj Dvořák a kol. (2000) a Falis a kol. (2010). Ionizujúce žiarenie nie je detekovateľné žiadnymi zmyslami a o jeho prítomnosti sa spravidla dozvieme až po prejave jeho negatívnych účinkov. Negatívny vplyv ionizujúceho žiarenia potvrdzujú aj výsledky experimentu Beňovej a kol. (2007), kde boli dosiahnuté podobné 170


hodnoty letality pri žiarení s dávkou 50 Gy ako v našom experimente. V našom experimente sa pri účinku azoxystrobinu, glyfosatu, kadmia a ionizujúceho žiarenia s dávkami 30, 40 a 50 Gy sumovali negatívne účinky faktorov. V prípade žiarenia na úrovni 20 Gy sa prejavil účinok radiačnej hormézie. Obdobné výsledky potvrdzujúce radiačnú horméziu boli zaznamenané v štúdii Beňovej a kol. (2007) na úrovni dávky 10 Gy, kde sa však zisťovali účinky interakcií ťažkých kovov (Cd, Cr) a žiarenia. Veľkosť dávok v desiatkach Gy je treba dať do súvislosti s fylogenetickým zaradením bezstavovcov, kôrovcov rodu Artemia. Mnohí autori v epidemiologických štúdiách podporujú predstavu, že nízke dávky prospievajú zdraviu (Luckey, 1991, Sanders, 2010). Najčastejšie je ako podstata hormézie uvádzaná aktivácia a stimulácia adaptatívnych a reparačných dejov a imunitných mechanizmov nízkymi dávkami ionizujúceho žiarenia, čo potom vedie ku zvýšenej obranyschopnosti organizmu (Sanders, 2010). Záver Záverom možno uviesť, že nami dosiahnuté výsledky podporujú teóriu radiačnej hormézie na úrovni dávky 20, resp. 30 Gy (v závislosti na množstve negatívnych faktorov nepriamou úmerou). Ďalej sa tiež potvrdila vhodnosť artémií pre použitie na alternatívne biotesty. Prezentovaná práca vznikla za podpory Národného referenčného laboratória pre pesticícy UVLF-KE a projektu Ministerstva školstva, mládeže a telovýchovy ČR IGA VFU Brno 92/2011/FVHE, (IG212112). Literatúra Beňová, K., Toropila, M., Falis, M., Dvořák, P., 2003: Influence of Ionising Radiation on the Activity fo Selected Adaptive Enzymes in Chickens and Rats. Acta Veterinaria, Brno, 72, 201 – 205. Beňová, K., Cigánková, V., Falis, M., Šmajda, B., 2006: Clinical Symptoms and Histological Changes in Poecilia reticulata following Gamma-Rays Irradiation. Acta Vet. Brno, 75, 557 – 560. Beňová, K., Dvořák, P., Falis, M., Sklenář, Z., 2007: Interaction of Low Dosis of Ionizing Radiation, Potassium Dichromate and Cadmium Chloride in Artemia franciscana Biotest. Acta Vet. Brno, 76, 35 – 40. Bradberry, S., M., Proudfoot, A., T., Vale, J., A., 2004: Glyphosate poisoning. Toxicol. Rev., 23, 3, 159 – 167. Dvořák, P., 1995: Modifikovaný test s A. salina pro sledování vlivu interakcí cizorodých látek. Toxicita a biodegradabilita odpadů a látek významných ve vodním prostředí (sborník). Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický a Aqachemie, Milenovice, 25-29. Dvořák,P., Beňová, K., Toropila, M., Grolichová, M., 2000: Interakcia nízkej dávky gama žiarenia s nízkymi koncentráciami chloridu kademnatého a dichromanu draselného. Aktuálne otázky bioklimatológie zvířat, VFU Brno, ISBN 80-7305-392-6, s. 5-8. Dvořák, P., Beňová, K., 2002: The investigation of interactions of low doses of ionizing radiation and risk factors by means of Artemia salina biotest. Folia Veterinaria, 46, 4, 195 197. Dvořák, P., Šucman, E., Beňová, K., 2005: The development of a ten day biotest using Artemia salina nauplii. Biologia, Bratislava, 60/5; 593-597. Dvořák, P., Beňová, K., Vítek, J., 2012: Alternative Biotest on Artemia franciscana. In: Begum, G. (edit) Ecotoxicology. INTECH, s. 51-74.

171


Falis, M., Beňová, K., Toropila, M., Sesztáková, E., Legáth, J., 2004: Changes in the activity of selected adaptive enzymes in chicken liver after single gamma irradiation. Bull. Vet. Inst. Pulawy 48, 503 – 506. Falis, M., Špalek, M., Legáth, J., Krupicer, I., 2010: Hodnotenie vzájomného pôsobenia vybraných pesticídov a ťažkých kovov na letalitu Artemia franciscana, X. Risk factors of food chain, SPU Nitra, 68 – 72, ISBN 978-80-552-0436-9. Kočišová, A, 2005: Dezinfekcia prostredia – súčasť preventívnych opatrení pri infekčných chorobách a parazitózach v chovoch zvierat, Dezinfekce, Dezinsekce, Deratizace, 4, ročník XIV, str. 149 – 153. Luckey, T.D., 1991: Radiation Hormesis. CRC Press, Boca Raton, 306 s. Sanders, Ch., L., 2010: Radiation Hormesis and the Linear-No-Threshold Assumption. Springer-Verlag, Berlin, London, New York, 217 s. Sesztáková, E., 1996: Post radiation lesions in the preipheral blood of chickens (In Slovak). Infovet, 3, 4, 61. Smernica rady Európy z 24. novembra 1986 k priblíženiu právnych a správnych predpisov členských štátov pre ochranu zvierat používaných pre pokusy a iné vedecké účely (86/609/EWG). Technical Information Bulletin for Heritage Fungicide, 1996: Zeneca Professional Products. Wilmington, DE, 4 s. The e-Pesticide manual, 2000 – 2001, twelfth edition Version 2,0. Thomson, W. T., 1997: Agricultural Chemicals, Book IV: Fungicides. 12th edition. Thomson Publications, Fresno, CA. Wayland, J., Hayes, Jr., 1991: Dosage and Other Factors Influencing Toxicity. In Handbook of Pesticide Toxicology. Volum 1. General Principles. Academic Press, p. 39-97.

172


THE POSITIVE SIDE OF ANIMAL WELFARE – CONCEPTS AND MEASUREMENT POZITIVNÍ STRÁNKY WELFARE ZVÍŘAT – KONCEPCE A HODNOCENÍ Marek Špinka Oddělení etologie, VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves, ČR Institute of Animal Science, Prague, Czech Republic Summary Animal welfare is about the quality of life for animals in human service and care. This quality of life is an amalgam of negative and positive aspects in two realms: in physical fitness or health and the subjective experience or feelings/emotions of the animal. How can we assess and measure the positive side of animal welfare? This presentation highlights examples how positive welfare could be assessed at three time scales. At the level of immediate experience, play behaviour, expectation behaviour and post-consumatory behaviour are possible indicators of positive welfare. At intermediate time scale, positive mood of the animal can be assessed through methods originating from human psychology such as positive cognitive bias. And cummulative assessment of positive welfare throughout long periods of life can be estimated by concepts coming from behavioural ecology, such as high degree of body symmetry and longevity. Key words: animal welfare, emotions, motivation, longevity, fluctuating asymmetry Souhrn Pohodu zvířat neboli welfare lze jednoduše charakterizovat jako kvalitu jejich života. Tato kvalita je amalgámem negativních a pozitivních stránek života ve dvou oblastech: v oblasti fyzické zdatnosti a zdraví, a v oblasti subjektivního, zejména emocionálního prožívání. Jak je možno zjišťovat a měřit kladné stránky welfare? Tato prezentace představí příklady, jak může být pozitivní stránka welfare zachycena na třech časových škálách. V rozměru krátkodobého prožívání můžou být jako znaky pozitivního welfare použity například hravé chování, chování při očekávání odměny a postkonzumatorní klidové chování. Ve střednědobém měřítku může být pozitivní vyladění zvířat zaznamenáno metodami pocházejícími z psychologie, jakou je například testování tzv. pozitivní kognitivní předpojatosti. A konečně kumulativní pozitivní welfare zahrnující dlouhá období života může být zjišťováno pomocí koncepcí pocházejících z behaviorální ekologie, jakými jsou např. vysoký stupeň tělesné symetrie a dlouhověkost. Klíčová slova: životní pohoda zvířat, emoce, motivace, dlouhověkost, fluktuující asymetrie





THE AWARE PROJECT – SUPPORTING FARM ANIMAL WELFARE RESEARCH AND EDUCATION IN CENTRAL AND EASTERN EUROPE PROJEKT AWARE - PODPORA VÝZKUMU A VÝUKY WELFARE HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ Marek Špinka, Gudrun Illmann Oddělení etologie, VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves, ČR Institute of Animal Science, Prague, Czech Republic Summary The goal of the 7th FP project AWARE (2011-2014) is to promote farm animal welfare research, university education and awareness/implementation across Europe, with special focus of the new, candidate and associated EU countries in four regions: Eastern Balkan, Western Balkan, East Central Europe and Baltic countries. The project achieves this goal in three steps: first, by mapping the situation; second, through the development of Europe-wide networks of scientists, lecturers and students, and by establishing a network of stakeholders active in FAW knowledge transfer and implementation; third, by enhancing the skills of researchers, lecturers and stakeholders. AWARE also creates a Mobility Desk that facilitates match-finding between young researchers/students and job/research stay offers by universities and research institutions. One goal of the 7th FP project AWARE was to map farm animal welfare university education throughout Europe with a view to identifying existing differences and gaps. Questions were asked related to Bachelor, Masters and PhD level courses dealing fully, or at least partly, with farm animal welfare. The mapping of courses was carried out using a web-based questionnaire, distributed through a hub-network structure of contact people in EU and candidate countries. So far 98 replies, covering a total of 210 farm animal welfare courses have been received from 25 countries within 8 regions. The first results will be presented on existing differences and gaps in FAW education between regions and issues related to the exchange of students and teaching material. Key words: AWARE, farm animals, education Souhrn Cílem projektu AWARE (2011-2014) financovaného 7. RP je podpořit výzkum, vzdělávání a informovanost v oblasti welfare (pohody) hospodářských zvířat a jakož i praktické uplatňování welfare, a to zejména v nových, kandidátských a přidružených zemích EU ve čtyřech regionech Evropy: ve východním a západním Balkánu, ve střední Evropě a v baltských zemích. Projekt postupuje ve třech krocích: zaprvé mapuje současnou situaci, zadruhé pomáhá vytvářet celoevropské sítě vědců, vyučujících a studentů a zatřetí podporuje rozvoj dovedností umožňujících vědcům, vysokoškolským pedagogům i dalším aktérům v oblasti welfare zapojit se aktivně do celoevropských procesů a vývoje v oblasti welfare. Jedním z cílů AWARE bylo mapování vysokoškolského vzdělávání v oblasti pohody (welfare) v celé Evropě s cílem identifikovat existující rozdíly a mezery. Otázky se vztahovaly k bakalářské, magisterské a doktorské úrovni kurzů, které se zabývají zcela nebo alespoň částečně pohodou hospodářských zvířat. Mapování kurzů bylo provedeno pomocí internetového dotazníku, distribuovaného prostřednictvím „hub network“ struktury kontaktních osob v EU a kandidátských zemí. Dosud jsme obdrželi 98 odpovědí, zahrnující 



celkem 210 kurzů/předmětů na ochranu a welfare zvířat, které byly získány z 25 zemí v rámci 8 regionů. První výsledky budou prezentovat existující rozdíly a nedostatky ve vzdělávání mezi regiony a otázky související s výměnou studentů a pedagogických materiálů. Klíčová slova: AWARE, hospodářská zvířata, výuka

175


THE ASSESSMENT OF PIG WELFARE IN TERM OF LEGISLATION HODNOTENIE WELFARE U OŠÍPANÝCH Z HĽADISKA PRÁVNYCH PREDPISOV Jana Takáčová, Peter Korim, Ladislav Takáč, Jana Korimová, Jana Maľová, Martin Bulik Ústav súdneho a verejného veterinárskeho lekárstva a ekonomiky, UVLF, Košice, SR Department of Forensic Veterinary Medicine and State Veterinary Medicine and Economics, University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic Summary The assessment of welfare in pigs was to investigate effectiveness of the implementation of the laws on animal protection in practice. Key words: welfare, pigs, legislation Súhrn Cieľom hodnotenia welfare u ošípaných bolo zistiť účinnosť aplikácie právnych predpisov v oblasti ochrany zvierat v praxi. Kľúčové slová: welfare, ošípané, legislatíva Úvod Oblasť ochrany zvierat je v SR zabezpečená niekoľkými právnymi predpismi. Jedná sa o zákon č. 39/2007 Z.z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov, kde ochrana zvierat je obsiahnutá v § 22 a v prípade ošípaných túto oblasť zabezpečuje nariadenie vlády SR č. 325/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č. 735/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany ošípaných. Materiál a metodika K hodnoteniu welfare u ošípaných bol použitý hodnotiaci protokol, ktorý bol vytvorený na Massey University v Novom Zélande. Ten sme následne modifikovali tak, aby vyhovoval kritériám právnej úpravy v oblasti ochrany zvierat platných a účinných v Slovenskej republike. Protokol pozostával z dvoch častí: I. Rozhovor s ošetrovateľom: - Ošetrovanie zvierat - Manažment chovu Počas hodnotenia sa zároveň kládol dôraz na splnenie minimálnych požiadaviek, ktoré ustanovuje nariadenie vlády SR č. 735/2002 Z.z. v znení nariadenia vlády SR č. 325/2003 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy na ochranu ošípaných a nariadenie vlády SR č. 322/2003 Z.z. o ochrane zvierat chovaných na farmárske účely. II. Hodnotenie welfare: - Hlad a smäd - Interakcia s prostredím - Zdravie, zranenie, choroby





Základom hodnotenia týchto troch oblastí bolo sledovanie ukazovateľov u zvierat, a to: vokalizácia, fyzický vzhľad, správanie, pohyb, féces a v oblasti zdravie, zranenia a choroby bol sledovaný ešte jeden parameter, a to prítomnosť výtokov. Výsledky a diskusia Hodnotenie bolo vykonané v chove v súkromnom vlastníctve. Celkový počet zvierat v chove bol 135 plemena biela ušľachtilá. V danom chove bola hodnotená skupina 25 odstavčiat, ktoré boli ustajnené skupinovo v kotercoch na hlbokej podstielke. Výsledky sú zobrazené v tabuľkách č. 1, 2, 3, 4, 5. Na základe uvedeného môžeme povedať, že príslušný chov, v ktorom bola hodnotená úroveň welfare ošípaných, spĺňal podmienky a požiadavky, ktoré stanovuje nariadenie vlády SR č. 325/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.735/2002 Z.z. , ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany ošípaných a nariadenie vlády SR č. 322/2003 Z.z. o ochrane zvierat chovaných na farmárske účely. Manažment chovu bol na veľmi dobrej úrovni, ošetrovatelia prejavili kvalitné vedomosti a schopnosti v oblasti ich práce, čo sa samozrejme prejavilo aj na vzťahu človek – zviera. Hodnotenie ukazovateľov u zvierat nám preukázalo, že odstavčatá mali zabezpečené welfare na veľmi dobrej úrovni, čo bolo preukázané ich prirodzeným správaním, dobrou telesnou kondíciou, neprítomnosťou zranení, čo zároveň svedčí o dobrých ustajňovacích podmienkach v chove. Starostlivosť o ošípané a zabezpečovanie welfare je na veľmi dobrej úrovni, čo sa určite dosiahlo dobrou úrovňou právnych predpisov, ktoré regulujú oblasť ochrany zvierat a tiež vďaka pracovníkom orgánov štátnej správy na úseku veterinárnej starostlivosti, ktorí vykazujú vysoký stupeň profesionality (Bíreš, 2007). Tabuľka 1: Ošetrovanie zvierat

177


Tabuľka 2: Manažment chovu

178


Tabuľka 3: Hlad a smäd

Tabuľka 4: Interakcia s prostredím

179


Tabuľka 5: Zdravie, zranenie, choroby

Záver Výsledky hodnotenia welfare u ošípaných preukázali, že súčasná právna úprava ochrany zvierat je v praxi účinná, zvieratá mali zabezpečenú starostlivosť na dobrej úrovni, čo bolo preukázané aj na vzťahoch človek – zviera. Tento príspevok bol vypracovaný s podporou projektu KEGA č. 013UVLF-4/2011. Literatúra Bíreš, J.: Kvalitnejšia odborná príprava pre zdravšie zvieratá a bezpečnejšie potraviny v štátoch EU. Slov. vet. čas., XXXII, 2, 2007, s. 74 – 76. Zákon č. 39/2007 Z.z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov. Nariadenie vlády SR č. 325/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.735/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany ošípaných. Nariadenie vlády SR č. 322/2003 Z.z. o ochrane zvierat chovaných na farmárske účely.

180


CURRENT STATE LAWS IN THE AREA OF PROTECTION OF ANIMALS SÚČASNÝ STAV PRÁVNYCH ÚPRAV V OBLASTI OCHRANY ZVIERAT Jana Takáčová, Peter Korim, Ladislav Takáč, Jana Korimová, Lukáš Michaľov Ústav súdneho a verejného veterinárskeho lekárstva a ekonomiky, UVLF, Košice, SR Department of Forensic Veterinary Medicine and State Veterinary Medicine and Economics, University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic Summary For needs of analysis of current state laws in the area of protection of animals the questionary was made. Its aim was to detect the opinion of experts (from Regional Veterinary and Food Administrations) on actual state of legislation in the area of protection of animals. Key words: protection of animals, legislation Súhrn Pre potreby analýzy súčasného stavu právnych úprav ochrany zvierat v SR bol navrhnutý dotazník, predmetom ktorého bolo zistiť názor odborníkov (z regionálnych veterinárnych a potravinových správ) na aktuálny stav právnych úprav v oblasti ochrany zvierat. Kľúčové slová: ochrana zvierat, legislatíva Úvod Oblasť ochrany zvierat je v SR upravená nasledovnými právnymi predpismi: Zákon č. 39/2007 Z.z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov Nariadenie vlády SR č. 270/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.730/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany teliat Nariadenie vlády SR č. 325/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.735/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany ošípaných Nariadenie vlády SR č. 326/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.736/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne požiadavky na ochranu nosníc Nariadenie vlády SR č. 275/2010 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne pravidlá ochrany kurčiat chovaných na produkciu mäsa Nariadenie Rady (ES) č. 1/2005 o ochrane zvierat počas prepravy a s ňou súvisiacich činností Nariadenie Rady (ES) č. 1/2005 o ochrane zvierat počas prepravy a s ňou súvisiacich činností Nariadenie vlády SR č. 322/2003 Z.z. o ochrane zvierat chovaných na farmárske účely Nariadenie vlády SR č. 497/2003 Z.z., ktorým sa mení nariadenie vlády SR 315/2003 Z.z., ktorým sa ustanovujú požiadavky na ochranu zvierat v čase ich zabíjania alebo usmrcovania. Materiál a metodika Navrhnutý dotazník pozostával zo šiestich otázok, ktorých obsahové členenie bolo nasledovné. Prvé dve otázky boli zamerané na názor respondentov ohľadne právnej úpravy ochrany zvierat na úrovni zákona a na úrovni podzákonných právnych predpisov. Odpovede respondentov na prvé dve otázky pozostávali z piatich možností, ktoré sú nasledovné: - právna úprava je absolútne vyhovujúca, - právna úprava je viac vyhovujúca ako nevyhovujúca, 



- právna úprava je vyhovujúca, - právna úprava je viac nevyhovujúca ako vyhovujúca alebo - právna úprava je absolútne nevyhovujúca. Cieľom ďalších dvoch otázok bolo zistiť, či odborníci (z regionálnych veterinárnych a potravinových správ) sú za zmenu právnej úpravy ochrany zvierat na úrovni zákona a na úrovni podzákonných právnych predpisov, pričom na tieto otázky bolo možné odpovedať dvoma spôsobmi, a to: - áno, sme za zmenu právnej úpravy alebo - nie, nie sme za zmenu právnej úpravy. Predmetom piatej otázky bola zrozumiteľnosť právnej úpravy ochrany zvierat pre chovateľov a držiteľov zvierat. Posledná otázka v navrhnutom dotazníku bola zameraná na prípadné zúženie právnej úpravy, dôsledkom čoho je predpoklad na lepšiu prehľadnosť v právnych predpisoch a zároveň ich dodržiavanie v praxi. Na piatu a poslednú otázku mohli respondenti odpovedať možnosťami áno alebo nie. Výsledky a diskusia Navrhnutý dotazník bol zaslaný štyridsiatim regionálnym veterinárnym a potravinovým správam. Úspešnosť návratu dotazníka bola 17 dotazníkov. Analýza výstupov z navrátených dotazníkov je nasledovná a zobrazená v tabuľkách č. 1 – 6. Tabuľka 1: Právna úprava na úrovni zákona Otázka č. 1: Právna úprava ochrany zvierat na úrovni zákona z Vášho pohľadu je: Odpoveď Absolútne vyhovujúca Viac vyhovujúca ako nevyhovujúca Vyhovujúca Viac nevyhovujúca ako vyhovujúca Absolútne nevyhovujúca

Počet 2 0 10 4 1

Tabuľka 2: Právna úprava na úrovni podzákonných právnych predpisov Otázka č. 2: Právna úprava ochrany zvierat na úrovni podzákonných právnych predpisov z Vášho pohľadu je: Odpoveď Absolútne vyhovujúca Viac vyhovujúca ako nevyhovujúca Vyhovujúca Viac nevyhovujúca ako vyhovujúca Absolútne nevyhovujúca

Počet 2 2 8 4 1

182


Tabuľka 3: Zmeny právnej úpravy na úrovni zákona Otázka č. 3: Boli by ste za zmenu právnej úpravy ochrany zvierat na úrovni zákona? Odpoveď Áno Nie

Počet 8 9

Tabuľka 4: Zmeny právnej úpravy na úrovni podzákonných právnych predpisov Otázka č. 4: Boli by ste za zmenu právnej úpravy ochrany zvierat na úrovni podzákonných právnych predpisov? Odpoveď Áno Nie

Počet 8 9

Tabuľka 5: Zrozumiteľnosť právnej úpravy Otázka č. 5: Je podľa Vášho názoru právna úprava ochrany zvierat na úrovni zákona ako aj podzákonných právnych predpisov pre držiteľov a chovateľov zvierat zrozumiteľná? Odpoveď Áno Nie

Počet 9 8

Tabuľka 6: Rozsah právnej úpravy Otázka č. 6: Mohla by menej rozsiahla právna úprava ochrany zvierat na úrovni podzákonných právnych predpisov viesť k lepšej realizácii v praxi? Odpoveď Áno Nie

Počet 13 4

Analýzou výsledkov nami vytvoreného dotazníka, ktorý vypĺňali úradní veterinárni lekári z regionálnych veterinárnych a potravinových správ a ktorého cieľom bolo zistiť odborný názor na súčasný stav právnej úpravy sme zistili, že vo väčšine odpovedí bola vyjadrená spokojnosť so súčasnou právnou úpravou, a to ako na úrovni zákona, tak aj na úrovni podzákonných právnych predpisov. Niektoré odpovede respondentov nepoukázali na potreby zmeny právnej úpravy, či už na úrovni zákona alebo podzákonných právnych predpisov a v rovnakej miere bola vyjadrená spokojnosť s tým, že právna úprava je pre chovateľov a držiteľov zvierat zrozumiteľná. Väčšina respondentov poukázala na to, že by bolo vhodné vytvoriť právnu úpravu menšieho rozsahu, ktorá by umožnila lepšiu realizáciu v praxi. Netreba však opomenúť tie názory, ktoré vyjadrili potrebu zmeny právnej úpravy na úrovni zákona aj podzákonných právnych predpisov a taktiež potreby lepšej prehľadnosti, čím by sa dosiahla lepšia zrozumiteľnosť. Podľa nášho názoru by sa zmeny a úprava právnych predpisov mali uskutočniť v takom smere, aby boli dostatočne zrozumiteľné nielen pre odbornú verejnosť, ale aj pre tú neodbornú, ktorá sa taktiež zaujíma o úroveň životných podmienok zvierat, a to hlavne z hľadiska potravín a ich zdravotnej nezávadnosti (Tančin 183


a kol., 2007). Záver Výsledky nami navrhnutého dotazníka vo väčšine preukázali spokojnosť so súčasnou právnou úpravou. Napriek tomu, na druhej strane bola vyjadrená aj nespokojnosť s právnou úpravou, potrebou jej zmeny, a to na úrovni zákona aj podzákonných právnych predpisov. Bolo by však vhodné, ak by sa k stavu súčasnej právnej úpravy vyjadrili úradní veterinárni lekári aj z ostatných regionálnych veterinárnych a potravinových správ, čím by sa získal lepší prehľad o aplikácii právnych predpisov v praxi. Tento príspevok bol vypracovaný s podporou projektu KEGA č. 013UVLF-4/2011. Literatúra Tančin, V., Uhrinčať, M., Mihina, Š.: Trendy európskej legislatívy vo welfare zvierat. Slovenský chov č.8, príloha AX, 2007, s. 34 – 36. Zákon č. 39/2007 Z.z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov Nariadenie vlády SR č. 270/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.730/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany teliat Nariadenie vlády SR č. 325/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.735/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne normy ochrany ošípaných Nariadenie vlády SR č. 326/2003 Z.z., ktorým sa mení a dopĺňa nariadenie vlády SR č.736/2002 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne požiadavky na ochranu nosníc Nariadenie vlády SR č. 275/2010 Z.z., ktorým sa ustanovujú minimálne pravidlá ochrany kurčiat chovaných na produkciu mäsa Nariadenie Rady (ES) č. 1/2005 o ochrane zvierat počas prepravy a s ňou súvisiacich činností Nariadenie vlády SR č. 322/2003 Z.z. o ochrane zvierat chovaných na farmárske účely Nariadenie vlády SR č. 497/2003 Z.z., ktorým sa mení nariadenie vlády SR 315/2003 Z.z., ktorým sa ustanovujú požiadavky na ochranu zvierat v čase ich zabíjania alebo usmrcovania

184


THE STRATEGY TO RESOLVE THE PROBLEM OF OWNERLESS DOGS AND CATS IN BELGRADE Vladimir Terzin1, Ivan Pavlović2 1

Secretariat for Property Rights and Building Inspection of Belgrade, 2 Scientific Veterinary Institute of Serbia

Summary Presence of nonowner dogs and cats in urban environmental conditions presents a great problem worldwide. This problem must be resolved by startegy which uses principles of animal welfare and legislative measures which regulate this problem. In Belgrade, a prepared strategy to resolve the problem of nonowner dogs and cats is based on principle of humanity, and present implementation of CNR/TNR methods with special attention given to health protection of human and animals, using education measures, control and sanction against irresponsible animal owners that unconcern and disrespect legislative influence to decrease a number of abandoned dogs. Key words: nonowner dogs, strategy of resolving, urban environment, Belgrade Introduction The presence of ownerless dogs and cats in urban environmental conditions presents a great problem worldwide. This problem needs to be resolved by a startegy based on the principles of animal welfare and the legislation which regulate this problem. The City of Belgrade preapred a strategy to resolve the problem of ownerless, abandoned, stray and feral dogs and cats guided by the principle of humanity, and a combination of no-kill strategy and CNR – with specially consideration for health protection of both people and animals, using eduaction, control and sanction against irresponsible animal owners whose unconcern and disrespect for the law caused an increase in the number of abandoned dogs (5,7,9). The Strategy to Solve the Problem of Ownerless Dogs and Cats in the Metropolitan Belgrade Area is a document that lays down the principles, goals and measures to be carried out by the Local Self-government of the City of Belgrade in order to solve the problem of abandoned dogs and cats on its territory. The City of Belgrade made a major commitment to putting veterinary affairs in order by setting up an initiative to reinstate their authority over The Veterinary Centre of Belgrade (Veterinarska stanica Beograd) which is now the Veterinary Institution called Veterina Beograd. On 1 July 2009, the Government of the Republic of Serbia transferred the founders' rights over The Veterinary Centre of Belgrade from the Republic – the Ministry of Agriculture, Trade, Forestry and Waterways – to the City of Belgrade. Regarding the complexity of the problem and the fact that its solution directly affects the subject, i.e. an animal that can experience suffering, distress, fear and pain, it is essential to objectively examine all the relevant causes to the problem and to define the measures and methods which, in 5 to 10 years’ time of intensive implementation, will produce the following results: - The population of abandoned dogs should drop down to an acceptable level without disturbing the biological balance which controls the populations of other animal species (cats, rodents, etc.); - The populations of animals should be kept within the number that does not disturb the biological balance; 



- The captured free-roaming animals should receive adequate veterinary aid including a humane termination of life if necessary. The Strategy is based on several legislation acts such as: Animal Welfare Act, Veterinary Practice Act, and the Law on the Capital City (1,2,3,4) The strategy is also guided by the following principles: 1. the principle of the universality of pain 2. the principle of caring about animals 3. the principle of inviolability 4. the principle of showing consideration for animal welfare 5. the principle of prevention and precaution 6. the principle of responsibility 7. the principle of continuity 8. the principle of comprehensiveness 9. the principle of sustainability 10. the principle of collaboration. Situation Analysis This relates to an analysis of the results of the 2006 Strategy to Solve the Problem of Freeroaming Dogs in Belgrade Area implementation. The Strategy to Solve the Problem of Freeroaming Dogs in the Belgrade Area of 2006 set the goals and conditions for its implementation but the factual situation reveals that they were attained only to a very small degree and did not facilitate the implementation. The key factors that impeded the implementation were: the authority over The Veterinary Centre of Belgrade, long-time lack of basic equipment, poor efficiency of veterinary hygiene services, an insufficient number of vehicles – prolonged response time to calls and inadequate holding facilities. What has been done about it: the transfer of the founders' rights over The Veterinary Centre of Belgrade (now Veterina Beograd) from the Republic to the City of Belgrade and its restructuring in 2009 and 2010; considerable investment by the City into: its revitalisation, strengthening its functional capacity, strengthening its human resources and funding the development of new housing facilities for abandoned animals. Problems in the implementation of the previous strategy Some problems with the implementation of the pre-existing strategy: incompatibility of legal acts such as Veterinary Practice Act and Animal Welfare Act; centralisation of authority and control over the enactment of these two incompatible acts in the veterinary inspection; lack of an acceptable set of regulations for marking dogs and cats and of control and punitive measures against irresponsible owners; substandard authority and rights distribution among the law enforcement personnel (veterinary inspection, city public utility inspection, municipal police); free-roaming populations of dogs and cats have not been legally dealt with in the present legislation which consequently impedes their registration and housing as well as the monitoring of epizootic situation. Furthermore, this practically obstructs the inclusion of ownerless animals into the central database of The Veterinary Directorate. Similarly, the institution of fostering animals has not been legally dealt with and therefore, an official database of people who foster animals and the resulting statistic data on the number and structure of fostered animals cannot be created. There is no official definition of the term “hoarding” which generates a number of insoluble problems especially in urban areas. General lack of interest of pet owners regarding their pet health protection (vaccination, micro-chipping, tick and flee control, worming, prevention of unplanned reproduction) and 186


environment protection. This can be primarily accounted for by inefficient control, lack of authority and cumbersome procedures for carrying out punitive measures against such owners. Stray dog population analysis for the metropolitan Belgrade area The population trends of stay dogs were determined based on the information collected through The Size and Structure of the Free-roaming Dogs in Urban and Suburban Areas of Belgrade Project and from the data obtained from the VI Veterina Beograd According to the log frame matrix below the number of free-roaming dogs in 2005 was 10,396 animals in 10 central Belgrade municipalities. It can also be concluded from the afore presented log frame matrix, that the probable population of 4500 dogs could produce more than 4500 pups a year in F1 generation only. According to this log frame matrix the actual population of free-roaming dogs in 2010 was 8500 animals in the 10 central municipalities of Belgrade. It can also be concluded that an estimated number of 2954 of unregistered dogs could produce more than 2250 pups in F1 generation only and that an estimated number of 2954 of unregistered dogs could produce more than 2250 pups in F1 generation only Finally, the conclusions drawn from these results are: the implementation of The Strategy to Solve the Problem of Stray Dogs in Belgrade Area and CNR system led to a stabilisation in the population of the free-roaming dogs in Belgrade which also showed a declining trend; the ‘no-kill’ component of CNR coupled with the mass sterilization in 2010 resulted in a 50% decrease in the population growth. It is estimated that the influx of dogs abandoned by uncaring owners makes up about two thirds of the population growth in the point above; in addition to the measures taken by The Secretariat for Utilities and Housing Services and VI Veterina Beograd, it is necessary to introduce a clear and firm punitive policy against uncaring owners as well as other measures proposed in The Strategy to Solve the Problem of Free-roaming Dogs in Belgrade Area. Similarly, it is essential to enlarge the capacities in order to enhance the veterinary hygiene in the metropolitan area of the city. General Goals The general goals of The Strategy are the following: a decrease in the free-roaming dog and cat populations; a control of the existing populations; human and animal health protection; responsible ownership and animal welfare promotion; compliance with the legal framework; prescribing of incentive measures for sterilisation and permanent marking of companion animals for population control purposes; development of new holding facilities for abandoned animals. Specific Goals Currently, the specific goals of The Strategy include the following: entering into a register of all owned dogs and cats in the Belgrade area; entering into a register of all abandoned dogs and cats and creation of the collective data record within the Veterinary Directorate (VD) database; granting legal status to the instance of the guardian of abandoned animals; introduction and collection of a local ownership fee for pet keeping. The criterion for determining the amount for the local ownership fee would primarily be the pet’s status regarding sterilisation, i.e. whether the animal has been sterilised or not and the funds raised through the collection of the fee would be solely used for further implementation of the Strategy. The last but not the least is development of eco-zones – dog parks. It is necessary to provide parks for free movement of dogs. It is also important to point out the health and hygiene 187


aspects of such confound areas as they would make litter control much easier. Additionally, they would facilitate disinfection, and worming The CNR/TNR Program as Implemented in Belgrade The key point in the Belgrade Strategy was the implementation of CNR/TNR methods with special regard for health protection of human and animals. CNR/TNR Program Facts and Recommendations states that 75% of the world dog and cat populations do not have owners. Many countries are facing the problem of curtailing their populations and when adopting a strategy, they have to take into consideration not only public health but also the well-being of animals. At the same time, OIE – the World Organisation for Animal Health – recommends that programs for control of free-roaming animal population should draw on humane methods – chiefly castration and sterilisation. The CNR program, which includes sterilisation/castration and vaccination upon which the animals are returned to their location to continue their life under the care of a guardian, has been successfully implemented in many countries. Due to the population dynamics, it is necessary to sterilise 70% of the dog population of an area within a six-month period. With 75% of the population sterilised, the growth rate becomes zero and then the number of dogs begins to fall in a gradual and natural manner. The TNR (since cats are caught in traps, the strategy is called – TNR) has been successfully implemented in many countries as well. After sterilisation, cats are inoculated with anti-rabies and combined FVRCP vaccines and after the recovery period, they are released in their original location. They are marked by ear notching. Various studies confirm TNR strategy effectiveness in cats and a study carried out by a Connecticut veterinary team in 2004 revealed that in the areas where they conducted the TNR strategy for two years, the stray cat population decreased by 36% and a third of cat colonies disappeared as compared to the areas where the TNR was not carried out and where the stray cat population increased by 47% in the same period. The basic question is why NOT mass euthanasia. The CNR/TNR is more effective than mass euthanasia since the areas vacated by the destruction of the population (the food sources and shelters remain) soon become populated by new productive animals from surrounding areas that also start to reproduce. In contrast, sterilised animals which are returned to their original locations cannot reproduce but they guard their territory and prevent unsterilized newcomers from settling in. Such a population is decreased through re-homing, euthanasia of terminally ill or badly injured animals and gradually by natural death. In our case, a sustainable strategy for dog and cat population control includes the following: sterilisation/castration of both ownerless and owned dogs and cats; Vaccination; Entering into the register all companion and free-roaming animals that have undergone the program; Education of wider public, professionals and others included in the program and Legal framework In the Belgrade metropolitan area, the CNR/TNR program has been fully implemented since 2009. In 2010, only 6 dogs were euthanized and in 2011 – 28 purely for medical reasons. The stakeholders in the realisation of The Strategy are the following:  The Government of the Republic of Serbia  The local self-government of the City of Belgrade  Veterinary organisations and associations – primarily BU Faculty of Veterinary Medicine, Veterinary Chamber, associations of private veterinary practitioners 188


 Private animal shelters for abandoned animals  Non-government organisations and associations  Intellectuals and professional educators  National and local media  Public figures, community leaders, local and regional celebrities  Pet and companion animal owners The Program for the Control of Stray Dog and Cat Populations in the Metropolitan Belgrade Area (the Action Plan) will stem from the strategic goals and issues dealt with in this Strategy and will have the following goals: - Development of holding facilities especially development of low-budget holding facilities with delta boxes in all metropolitan municipalities - Development of veterinary services: SOS hot telephone line; emergency centre; animal police; - Responsible ownership – promotion and education; - Mass treatment of ownerless dogs and cats; - Mass treatment of owned dogs and cats; - Raising awareness and additional training of veterinary practitioners and students with regard to the abandoned animal population control; - Raising awareness and education of the general public – especially children and re-homing of abandoned animals Results thus far:  The database of free-roaming, CNR treated dogs – created  Procedures for collecting abandoned dogs (+ spec. regard for aggressive and fearful animals) – established  Clear procedures for animal reception into and release from holding facilities as well as for performing ovariohysterectomy – established  A procedure for revaccination of free-roaming dogs – established  Holding facilities’ physical capacity – improved  A new sterilisation centre in Rakovica – developed  NGO-run shelters – subsidized through food and veterinary health care provisions for a certain number of dogs  Initiatives for the establishment of Animal Police, amending the legal framework to impose better control of irresponsible ownership and introducing a local ownership fee – launched  An initiative for animal abuse hotline – set up  A co-operation with the BU Faculty of Veterinary Medicine for sterilisation/castration, vaccination and permanent identification – established  The free-roaming dog population in Belgrade – counted in December 2010 References 1. Zakon o veterinarstvu (Sl. glasnik RS 91/2005, 30/2010) 2. Statuta Grada Beograda (Sl. list Grada Beograda 39/08 i 6/10) 3. Zakona o lokalnoj samoupravi (Sl. glasnik RS 129/07) 4. Zakon o dobrobiti životinja (Sl. glasnik RS 41/2009) 5. Mannhart T. (2007): A catch-neuter-release project for free-roaming dogs and cats in Rhodos, Greece: Problem analysis and effectiveness of the srategy. PhD diosertation, Faculty of veterinary medicine, Bern, Sweitz. 189


6.

European Parliament Written Declaration pursuant to Rule 123 of the Rules of Procedure on dog population management in the European Union No 0026/2011. 7. Pavlović I., Terzin V. (2012): The influence of the new strategy to resolve the problem of ownerless dogs and cats in Belgrade on the preservation of environmental conditions. The Book of Abstracts for the International Scientific Conference on Innovative Strategies and Technologies in Environment Protection, 18-20.4.2012, Beograd, 44-46. 8. Terzin, V., Čukić, B., Vukićević-Radić, O., Prokić, B., Radenković-Damnjanović, B., Pavlović, I., Dimitrijević, S., Marković, M., Tufegdžić, N. (2011): Strategija rešavanja problema nevlasničkih pasa i mačaka u urbanim sredinama – primer Beograda. Zbornik refereata i kratkih sadržaja 22. savetovanja veterinara Srbije (sa međunarodnim učešćem), 14-17-9.2011, Zlatibor, 316-319. 9. Terzin, V., Pavlović, I., Radenković-Damnjanović, B. (2012): Nova strategija grada Beograda u rešavanju problema nevlasničkih pasa i mačaka. Zbornik radova XXII Savetovanja dezinfekcija, dezinsekcija i deratizacija u zaštiti zdravlja životinja i ljudi sa međunarodnim učešćem, 24-27.5.2012. Fruška Gora, Iriški Venac, 11-18. 10. Terzin, V., Čukić, B., Vukićević-Radić, O., Prokić, B., Radenković-Damnjanović, B., Pavlović, I., Dimitrijević, S., Marković, M., Tufegdžić, N. (2012): Strategija grada Beograda o zbrinjavanju napuštenih pasa i mačaka. Zbornik predavanja XXXIII seminar za inovacije znanja veterinara, 69-74.

190


ANIMAL PROTECTION AND WELFARE TEACHING IN THE UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO VÝUKA OCHRANY ZVÍŘAT A WELFARE NA VFU BRNO Vladimír Večerek, Eva Voslářová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Animal protection is an issue that takes on ever greater importance in today's society. New expert findings and increasing general public interest are being projected into stricter requirements on the quality of living conditions of animals and their specialist assessment. Such specialist assessment and implementation of desired conditions of animal life requires specialist with university education in animal protection and welfare. It has become apparent that in order to assure adequate knowledge and experience of graduates acting as veterinary inspectors overseeing protection of animals against cruelty it is necessary to gather all the information into a specialized course. The existence of a separate course on the Animal Protection and Welfare in study programmes of veterinary faculties and high quality of instruction are basic prerequisites for improvement in the protection of both farm, companion, wild and laboratory animals in the future. Key words: animal protection, welfare, education, veterinary inspector Souhrn Ochrana zvířat je oblastí, která nabývá v současné společnosti stále většího významu. Nové odborné poznatky i vzrůstající zájem veřejnosti se promítají do zvyšování požadavků na úroveň zabezpečování podmínek života zvířat a jejich odborné posuzování. Takové odborné posuzování a prosazování požadovaných podmínek pro život zvířat vyžaduje odborníky, kteří budou vzděláni na univerzitní úrovni v této oblasti. Z pohledu potřeby zajištění dostatečné úrovně znalostí a zkušeností absolventů pro výkon veterinárního dozoru nad ochranou zvířat proti týrání se ukázalo potřebné soustředit poznatky do specializovaného předmětu. Existence samostatného předmětu Ochrana zvířat a welfare ve studijním programu veterinárních fakult a jeho kvalitní výuka je základním předpokladem pro zvýšení úrovně ochrany zvířat, a to jak hospodářských, tak také zájmových, volně žijících i pokusných v budoucím období. Klíčová slova: ochrana zvířat, welfare, vzdělávání, veterinární inspektor Úvod Ochrana zvířat proti týrání se do právní úpravy v České republice prosadila v roce 1992. Tehdy vznikl samostatný zákon na ochranu zvířat proti týrání, který stanovil základní podmínky pro zacházení se zvířaty. Porušení těchto podmínek začalo být posuzováno a také postihováno jako přestupek (s postihem nejčastěji ve formě pokuty). Ve stejném roce se začala také uplatňovat samostatná trestněprávní ochrana zvířat proti týrání, obsažená v trestním zákoně. Porušení tohoto zákona začalo být posuzováno a také postihováno jako trestný čin (s postihem až odnětí svobody). V této době bylo na právní úrovni specifikováno, 



že odborníky působícími v této oblasti z hlediska státní správy budou úřední veterinární lékaři (zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Odborné vzdělání veterinárního lékaře se ukázalo nejvhodnějším profesním vzděláním z hlediska znalostí potřeb jednotlivých zvířat a posuzování dodržování těchto potřeb pro účely objektivního rozpoznání hranice, při jejímž překročení lze chování člověka ke zvířatům označit za týrání. Zařazení výuky ochrany a welfare zvířat do studijního programu VFU Brno Působení úředních veterinárních lékařů v oblasti dozoru nad ochranou zvířat proti týrání vedlo k zhodnocení jednotlivých předmětů a jejich obsahu ve studiu veterinární medicíny. Z pohledu potřeby zajištění dostatečné úrovně znalostí a zkušeností absolventů pro výkon veterinárního dozoru nad ochranou zvířat proti týrání se ukázalo potřebné soustředit poznatky do specializovaného předmětu, v němž jsou vyučovány požadavky welfare - pohody jednotlivých druhů zvířat, jejich zabezpečování, dozor nad dodržováním těchto podmínek pohody zvířat a postupy šetření jejich porušování a postihy. Na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno tak byl ve shodě s potřebami veterinární dozorové praxe zaveden od roku 1996 samostatný předmět nejdříve na Fakultě veterinární hygieny a ekologie (jejíž absolventi jsou přednostně určeni pro působení úředních veterinárních lékařů), poté i na Fakultě veterinárního lékařství (absolventi jsou určeni zejména pro soukromou veterinární praxi). V současné době tak již všichni studenti magisterského studijního programu obou veterinárních fakult absolvují speciální výuku v samostatném předmětu Ochrana zvířat a etologie v rozsahu jednoho semestru a splňují tak požadavek zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací na obsah studijního programu, který vede k získání dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů z hlediska zařazení povinného předmětu zaměřeného na získání znalostí o chování a ochraně zvířat do veterinárního curricula. Jeho cílem je připravit odborníky s uplatněním ve státní správě na pozici úředních veterinárních lékařů při kontrole dodržování veterinárních a hygienických podmínek a požadavků na pohodu zvířat v chovech zvířat, při přepravě a při porážení zvířat na jatkách. Při přípravě nového curricula byla zohledněna doporučení vyplývající z evaluační zprávy mezinárodní komise EAEVE a výuka předmětu Ochrana zvířat a etologie bude od akademického roku 2013/2014 rozšířena na dva semestry tak, aby bylo věnováno více hodin výuce zacházení se zvířaty a vytvoření dobré znalosti chování a welfare zdravých zvířat. Na Fakultě veterinární hygieny a ekologie je ochrana zvířat a welfare vyučována také v rámci povinného předmětu Ochrana zvířat a welfare pro studenty bakalářského studijního programu Bezpečnost a kvalita potravin, který byl akreditován v roce 2001. Jeho cílem je připravit odborníky v oboru Bezpečnost a kvalita potravin s uplatněním mimo jiné také ve státní správě na pozici úředních veterinárních asistentů pomáhajících úředním veterinárním lékařům pod jejich vedením a odpovědností zejména při kontrole dodržování veterinárních a hygienických podmínek chovu zvířat a požadavků na pohodu zvířat, při kontrole označování a evidence zvířat a plnění opatření stanovených ve schválených ozdravovacích programech, při kontrole dodržování veterinárních a hygienických podmínek a požadavků na zacházení se živočišnými produkty, při prohlídce jatečných zvířat a masa a při provádění pohraniční veterinární kontroly. Způsob výuky ochrany zvířat na VFU Brno Teoretická výuka zaměřená na ochranu zvířat a péči o jejich pohodu zahrnuje výuku právní úpravy ochrany zvířat proti týrání a obsahuje jak právní úpravu ochrany zvířat platnou 192


v České republice, tak také právní úpravu platnou v Evropské unii a v Radě Evropy. Praktická výuka zaměřená na ochranu zvířat zahrnuje výuku posuzování podmínek a zacházení se zvířaty tak, aby student byl schopen objektivně rozpoznat týrání nebo nevhodné zacházení se zvířaty. Dále výuka zahrnuje dozorové postupy uplatňované při místním šetření v ochraně zvířat proti týrání a také možnosti projednávání porušení právních předpisů a ukládání sankcí. Výuka je zaměřená jak na zvířata chovaná k hospodářským účelům, tak také na zvířata v zájmových chovech, zvířata volně žijící a zvířata pokusná. Výuka využívá nejen prezentaci textů, schémat, nákresů a grafů, ale také moderní metody využívající fotozáznamy, videozáznamy a výpočetní techniku. Odborná příprava je soustředěna k získání schopnosti studenta posuzovat samostatně zacházení se zvířaty z pohledu ochrany zvířat proti týrání. K tomuto účelu studenti nejen získávají potřebné znalosti, ale při praktické výuce tyto znalosti tvůrčím způsobem aktivně využívají. Obsahem praktické výuky ochrany zvířat je proto také řešení velkého množství skutečných nebo modelových případů z praxe. Tato výuka je výrazně motivující pro studenty, protože modeluje skutečné podmínky působení absolventa v praxi, a student si tak ověřuje šíři a hloubku svých znalostí rozpoznáním své schopnosti správně řešit modelový případ z praxe. Správnost posouzení případu a jeho dořešení ve shodě s právní úpravou k ochraně zvířat je pod kontrolou ostatních členů výukové skupiny a učitele. Studenti tak při řešení velkého počtu případů skutečných i modelových získávají praktické zkušenosti pro jejich profesní odbornou činnost v praxi při dozoru nad ochranou zvířat proti týrání. Zajištění výuky ochrany zvířat na VFU Brno Výuku ochrany zvířat na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno zajišťuje Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie FVHE VFU Brno, a to jak pro pregraduální studenty obou veterinárních fakult ve studijních programech v českém i anglickém jazyce, tak také v rámci postgraduálního studia v oboru Veřejné veterinářství a ochrana zvířat. Akademičtí pracovníci ústavu úzce spolupracují se Státní veterinární správou ČR a mohou tak aktuálně reagovat na požadavky praktického výkonu dozoru. Podílejí se také na celoživotním vzdělávání inspektorů na úseku péče o pohodu zvířat. Při výuce uplatňují výsledky vlastní výzkumné činnosti v oblasti ochrany a welfare zvířat, kde jsou simulovány procesy zatěžující obvyklé podmínky chovu zvířat a jsou sledovány dopady těchto změněných podmínek na parametry zdraví, pohody a užitkovosti zvířat. Mimo výukovou a výzkumnou činnost ústav organizuje také odborná a vědecká setkání, na kterých jsou prezentovány nové poznatky z aktuálních vědeckých prací, informace z oblasti související legislativy, výsledky dozorové činnosti i hodnocení etologických a etických aspektů, včetně problematiky použití zvířat ve výuce s cílem využití těchto poznatků v další činnosti v oblasti chovatelské, dozorové, vědecké, pedagogické nebo ochranářské pro zvýšení úrovně ochrany zvířat a welfare v praxi. Od roku 1994 je na VFU Brno každoročně organizována mezinárodní odborná konference Ochrana zvířat a welfare, která má své pravidelné účastníky z řad pracovníků státních orgánů ochrany zvířat, veterinární a chovatelské praxe, univerzit a dalších vzdělávacích institucí, výzkumných ústavů i nevládních neziskových organizací. Přímo s cílem výměny zkušeností v oblasti výuky ochrany zvířat na vysokých školách ústav ve spolupráci se zahraničními institucemi zorganizoval v roce 2004 konferenci Central and Eastern European Conference on the Integration of Animal Welfare in Higher Education. Závěr Vysoká úroveň znalostí a zkušeností absolventů veterinárních fakult v oblasti právní úpravy a jejího prosazování v ochraně zvířat zejména proti týrání je nezbytným předpokladem pro dozor nad ochranou zvířat úředními veterinárními lékaři. Existence samostatného předmětu Ochrana zvířat ve studijním programu veterinárních fakult a jeho kvalitní výuka je základním 193


předpokladem pro zvýšení úrovně ochrany zvířat, a to jak hospodářských, tak také zájmových, volně žijících i pokusných v budoucím období. Literatura Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 12801290. Zákon č. 557/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon. Sbírka zákonů, 1991, č. 105, s. 2745-2451. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon). Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací. Úřední věstník Evropské unie, 2005, L 255, s. 22-142.

194


NEW STUDY COURSE “ANIMAL PROTECTION AND WELFARE“ AT THE UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO NOVÝ STUDIJNÍ OBOR OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE NA VFU BRNO Vladimír Večerek, Eva Voslářová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary A new study course Animal Protection and Welfare was introduced at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno. The demand for such a course is driven by increasing need for university educated experts in the field of the protection of animals against stress, pain and cruelty, in the field of creating adequate conditions for animal welfare and in the field of supervision over such conditions. The course was accredited by the Accreditation Committee in February 2012 and has been taught since the academic year 2012/2013. The Animal Protection and Welfare course is available as a three-year degree finished by a state rigorous exam and the graduates are given a degree “Bachelor of Science” (Bc.). For the graduates a two-year continuing masters study programme is available. The masters course is finished by a state rigorous exam and the graduates are given a degree “Master of Science” (Mgr.). Key words: animal protection, welfare, study course, BSc, MSc Souhrn Na zvyšující se potřebu vysokoškolsky vzdělaných odborníků v oblasti ochrany zvířat proti týrání, ochrany zvířat proti stresu, bolesti a utrpení, ochrany zvířat při zacházení se zvířaty, v oblasti aktivního vytváření odpovídajících podmínek pro zvířata a pro kontrolu těchto podmínek reaguje vznik nového studijního oboru Ochrana zvířat a welfare na VFU Brno. Obor získal akreditaci od Akreditační komise v únoru 2012 a výuka tohoto studijního oboru je zahájena od akademického roku 2012/2013. Studijní obor lze studovat jako tříletý na úrovni bakalářského studia s ukončením státní bakalářskou zkouškou a obhajobou bakalářské práce a získáním titulu bakalář (Bc.) a následně jako dvouleté navazující magisterské studium s ukončením státní magisterskou zkouškou a obhajobou diplomové práce a získáním titulu magistr (Mgr.). Klíčová slova: ochrana zvířat, welfare, studijní obor, Bc., Mgr. Úvod Na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno přibyl od letošního roku nový studijní obor pregraduálního studia nazvaný Ochrana zvířat a welfare. Je tak pátým oborem univerzity (vedle oboru Veterinární lékařství, Veterinární hygiena a ekologie, Bezpečnost a kvalita potravin a Farmacie), ve kterém jsou vzděláváni studenti v pregraduálním studiu. Obor získal akreditaci od Akreditační komise v únoru 2012 na dobu 6 let a studenti do tohoto oboru byli přijímáni na základě přijímacího řízení v červnu 2012 s nástupem od září 2012 (do akademického roku 2012/2013). 



Studijní obor lze studovat jako tříletý na úrovni bakalářského studia s ukončením státní bakalářskou zkouškou a obhajobou bakalářské práce a získáním titulu bakalář (Bc.) a následně jako dvouleté navazující magisterské studium s ukončením státní magisterskou zkouškou a obhajobou diplomové práce a získáním titulu magistr (Mgr.). Bakalářské studium Ochrana zvířat a welfare Na bakalářské úrovni studijní obor Ochrana zvířat a welfare reaguje na potřebu vysokoškolsky vzdělaných odborníků v oblasti ochrany zvířat proti týrání, ochrany zvířat proti stresu, bolesti a utrpení, ochrany zvířat při zacházení se zvířaty, v oblasti aktivního vytváření odpovídajících podmínek pro zvířata a pro kontrolu těchto podmínek. Vytváří znalostní rozměr pro oblast biologie tkání a orgánů, jedinců i populací zvířat v šířce souvislostí podmínek života, zdraví i nemoci zvířat v prostředí zvířat zájmových chovů, hospodářských zvířat, volně žijících zvířat i zvířat pokusných, v hloubce poznatků, zkušeností i dovedností reflektujících exponenciální rozvoj úrovně oboru v dimenzi rostoucího důrazu na povýšení zvířete v právním slova smyslu z věci na vyšší úroveň věci zvláštní povahy, v společenském smyslu pak povýšení důrazu na pozitivní kvalitativní změnu úrovně vztahu člověka ke zvířeti vyjádřeného právními, odbornými i morálními normami vytváření podmínek pro zacházení se zvířaty a jejich zařazení jako důležitého aspektu běžného života člověka současné civilizace. V odborném slova smyslu pak obor vychází ze zásadního zvýšení důrazu na podmínky zacházení se zvířaty, jejich pohodu a zdraví podpořené obrovským rozvojem vědeckých a odborných poznatků v této oblasti v posledních dvaceti letech. Studijní obor zahrnuje výuku směřující k získání širokých i hlubokých znalostí, zkušeností a dovedností z oblasti výživy zvířat, podmínek chovu zvířat, chování zvířat, podmínek pohody zvířat, obsahuje právní rozměr ochrany zvířat v širokém slova smyslu i v jeho hlubokém zaměření na ochranu zvířat proti týrání. Součástí oboru je také laboratorní aspekt kontroly nad ochranou zvířat a welfare, a to v jeho hloubce schopnosti laboratorní analýzy biochemické, hematologické a molekulární s využitím nejmodernějších instrumentálních metod. Součástí studijního oboru jsou proto zejména předměty : Biologie tkání a orgánů, Ekologie, Chov zvířat, Výživa zvířat, dále Etologie, Welfare, stres, bolest, utrpení u zvířat, Welfare koní a jezdectví, Welfare psů a kynologie, Welfare koček a zájmových zvířat (ptáci, plazi a drobní savci), Welfare hospodářských zvířat, Welfare zoozvířat a činnost zoologických zahrad, opuštěných zvířat a útulky pro zvířata, zvířat cirkusů a činnost cirkusů, Welfare zvěře a myslivost, Welfare ryb a rybářství, včel a včelařství, Welfare pokusných zvířat a pokusy na zvířatech, dále Laboratorní vyšetřování vzorků – biochemie, Laboratorní vyšetřování vzorků – hematologie, Laboratorní vyšetřování vzorků - molekulární analýza, Laboratorní vyšetřování vzorků – instrumentální analýza, dále Porodnictví a reprodukce zvířat, Péče o poraněná zvířata, Nákazy zvířat, dále Právní předpisy v ochraně zvířat, a dále skupina povinně volitelných předmětů zaměřených na myslivost, rybářství, včelařství, akvaristiku, welfare handicapovaných zvířat, genetiku zvířat a další, a dále je součástí studia praxe v oblasti ochrany a welfare zvířat. Studium je ukončeno Státní bakalářskou zkouškou Etologie, Welfare zvířat, Ochrana zvířat, Právní předpisy v ochraně zvířat, Laboratorní vyšetřování vzorků. Součástí ukončení studia je obhajoba bakalářské práce. Absolvent studijního oboru Ochrana zvířat a welfare na úrovni bakalářského studijního programu bude disponovat poznatky biologie tkání a orgánů, biologie jedince i populací včetně ekologických aspektů souvisejících s životem zvířat ve volné přírodě a zvířat chovaných člověkem. Bude umět tvůrčím způsobem použít znalosti o výživě zvířat, chovu zvířat a odpovídajících podmínek chovu zvířat a rozumět projevům chování zvířat v různých podmínkách a fázích jejich života. Bude schopen aktivně posoudit úroveň 196


podmínek ovlivňujících pohodu a stav pohody zvířat v chovech hospodářských zvířat (zejména přežvýkavci, prasata, koně, drůbež, králíci, kožešinová zvířata), koní, psů, koček a dalších zájmových zvířat (ptáci, plazi a drobní savci) a odpovídající úroveň jejich využívání v rámci jezdectví, kynologie, soutěží, výstav apod., opuštěných zvířat a úroveň pohody zvířat v útulcích, cirkusových zvířat a úroveň pohody zvířat v cirkusech, zoozvířat a úroveň pohody zvířat v zoologických zahradách, zvěře a její využívání v rámci farmových chovů a myslivosti, ryb a vodních živočichů a jejich využívání v rámci rybářství, včel a jejich využívání v rámci včelařství, zoozvířat a jejich chovu v zoologických zahradách. Absolvent studijního oboru bude ovládat poznatky z porodnictví a reprodukce zvířat, bude umět poskytnout péči poraněným zvířatům a bude umět rozpoznat nákazy zvířat a učinit odpovídající opatření při jejich výskytu na úrovni chovatele zvířat. Absolvent bude ovládat na odpovídající úrovni poznatky laboratorního vyšetřování vzorků a bude umět provádět analýzy biologických tekutin a tkání a vzorků prostředí života zvířat na úrovni biochemické, hematologické, molekulární a instrumentální analýzy a zpracovávat výsledky z této oblasti. Tvůrčím způsobem bude umět interpretovat právní předpisy v ochraně zvířat a řešit složité problémy ochrany zvířat. Uplatnění absolventa na úrovni bakalářské se předpokládá u orgánů veterinární správy v dozoru nad ochranou zvířat proti týrání (zejména kontrola a dozor hospodářských a zájmových zvířat) a řešení problematiky ochrany zvířat, v laboratořích státních veterinárních ústavů a v laboratořích dalších institucí a soukromých podniků provádějících rozbory biologických tekutin a tkání a dalších biologických materiálů, u orgánů státní správy v ochraně volně žijících zvířat a chráněných živočichů (inspektoráty ochrany životního prostředí), u orgánů zajišťujících ochranu ohrožených druhů živočichů v rámci mezinárodních úmluv (např. CITES) a předpisů (orgány celní správy), u institucí a podniků provádějících pokusy na zvířatech (zejména zajišťování pohody pokusných zvířat a zajišťování činnosti komisí na ochranu zvířat uživatelských zařízení), v zoologických zahradách při zajišťování ochrany, pohody a chovu zvířat, v institucích zabývajících se ochranou opuštěných a handicapovaných zvířat (útulky pro zvířata zřizované obcemi a nebo útulky soukromé), u orgánů státní a veřejné správy a orgánů využívajících zvířata a nebo přicházejících do styku se zvířaty při své činnosti (policie České republiky, městská policie, hasičské sbory), u obcí, měst a městských částí při řešení problematiky ochrany zvířat proti týrání (řešení přestupků v této specifické problematice), v organizacích a při podnikání v oblasti chovu zvířat, přepravy zvířat, nákupu a prodeje zvířat, dovozu a vývozu zvířat, a organizujících výstavy zvířat, soutěže, závody a sportovní aktivity využívající zvířata, v organizacích zabývajících se hippoterapií, canisterapií a nebo jinými formami animoterapií, v nadacích a organizacích zabývajících se ochranou zvířat ve smyslu činnosti např. WSPA, RSPCA aj., v soukromých institucích zabývajících se poradenstvím v oblasti etologie, poruch chování zvířat, welfare a ochranou zvířat, případně i jako asistenti veterinárních lékařů v jejich soukromé veterinární praxi, dále ve výzkumných laboratořích a ve výzkumných organizacích a institucích zabývajících se ochranou zvířat, welfare a etologií zvířat, na univerzitách ve výuce a výzkumu zaměřeném na výzkum volně žijících zvířat, hospodářských zvířat nebo zvířat zájmových chovů, v médiích a v problematice mediální komunikace týkající se problematiky zacházení se zvířaty, pohody a ochrany zvířat, v mezinárodních organizacích a institucích řešících a zabývajících se ochranou zvířat (EU, aj.). Navazující magisterské studium Ochrana zvířat a welfare Studijní obor Ochrana zvířat a welfare na úrovni navazujícího magisterského studijního programu reaguje na potřebu vysokoškolsky vzdělaných odborníků pro výkon státního dozoru nad dodržováním právními předpisy stanovenými požadavky a podmínkami pro zacházení se 197


zvířaty, jejich chov, přepravu, případně porážení nebo utrácení. Studijní obor vychází ze zásadního zvýšení důrazu na podmínky zacházení se zvířaty, jejich pohodu a zdraví podpořené obrovským rozvojem vědeckých a odborných poznatků v této oblasti v posledních dvaceti letech. Studijní obor zahrnuje výuku směřující k získání znalostí, zkušeností a dovedností z oblasti patologické výživy zvířat, podmínek chovu zvířat, poruch chování zvířat, podmínek veterinární péče o zvířata, obsahuje právní rozměr výkonu společenského a státního dozoru nad ochranou zvířat proti týrání. Součástí oboru je také analýza zdraví a nemoci zvířat směřující k laboratorní diagnostice v oblasti stresu, bolesti, utrpení, poruch vnitřního prostředí a nemocí souvisejících s ochranou zvířat na úrovni parazitární, bakteriologické, virologické, mykologické a další. Součástí studijního oboru jsou proto předměty : Poruchy chování zvířat, Poruchy zdraví z výživy zvířat, Poruchy zdraví související se zoohygienou, Nemoci psů, koček a dalších zájmových zvířat, Nemoci přežvýkavců, prasat a drůbeže, dále Státní správa v ochraně zvířat, Státní veterinární péče, Záchrana zvířat v extrémních situacích, Ochrana ohrožených druhů zvířat, přírody a krajiny, Mediální komunikace v ochraně zvířat, Marketing a management v ochraně zvířat, dále Laboratorní diagnostika – stres, bolest, utrpení u zvířat, Laboratorní diagnostika – poruchy vnitřního prostředí, Laboratorní diagnostika – parazitární a infekční choroby, dále skupina povinně volitelných předmětů zaměřených na welfare zvířat při produkci potravin živočišného původu a dále je součástí studia praxe v oblasti kontroly a dozoru nad ochranou zvířat. Studium je ukončeno Státní závěrečnou zkouškou Ochrana a welfare psů, koček a dalších zájmových zvířat, Ochrana a welfare přežvýkavců, prasat, koní a drůbeže, Státní správa v ochraně zvířat, Laboratorní diagnostika v ochraně zvířat a povinně volitelný předmět zaměřený na pokusná zvířata, nebo zvěř a volně žijící zvířata, nebo ryby a vodní živočichy. Součástí ukončení studia je obhajoba diplomové práce. Absolvent navazujícího magisterského studijního programu bude umět rozpoznat poruchy chování zvířat, poruchy zdraví zvířat z nevhodné výživy, poruchy zdraví zvířat související s podmínkami chovu zvířat a bude umět rozpoznat nemoci psů, koček a dalších zájmových zvířat, přežvýkavců, prasat, koní a drůbeže a nákazy zvířat, bude znát činnost státní veterinární správy a institucí v ochraně zvířat. Absolvent bude ovládat laboratorní diagnostiku stresu, bolesti a utrpení u zvířat a umět interpretovat výsledky vyšetření, umět provádět laboratorní diagnostiku poruch vnitřního prostředí a na odpovídající úrovni provádět laboratorní vyšetřování parazitárních a infekčních chorob zvířat a zpracovávat výsledky z tohoto vyšetření. Absolvent bude ovládat problematiku ochrany přírody a krajiny, mít speciální znalosti v ochraně ohrožených druhů živočichů a tvůrčím způsobem umět řešit problematiku jejich ochrany. Bude ovládat specifické znalosti týkající se marketingu v ochraně zvířat a tvůrčím způsobem umět využívat znalosti ochrany, pohody a chovu zvířat při řízení podniků, organizací a orgánů zabývajících se živočišnou produkcí, chovem zvířat, pohodou zvířat nebo jejich ochranou. Bude mít speciální znalosti pro tvůrčí řešení situací záchrany zvířat v extrémních situacích. Bude umět řešit tvůrčím způsobem i nejsložitější problémy ochrany zvířat, a to na úrovni státní a veřejné správy, v organizacích, institucích a podnicích i v ostatních lidských činnostech. Uplatnění absolventa na úrovni navazujícího magisterského studia se předpokládá u orgánů veterinární správy v dozoru nad ochranou zvířat proti týrání při řešení nejsložitější problematiky ochrany zvířat, při řízení laboratoří zaměřených na rozbory biologických tekutin a tkání a dalších biologických materiálů, v řízení orgánů státní správy v ochraně volně žijících zvířat a chráněných živočichů, v expertní činnosti u orgánů zajišťujících ochranu ohrožených druhů živočichů v rámci mezinárodních úmluv (např. CITES) a předpisů, u institucí a podniků při řízení pokusů na zvířatech, v zoologických zahradách v řízení ochrany, pohody a chovu zvířat, v řízení institucí zabývajících se ochranou opuštěných a handicapovaných 198


zvířat, při expertní činnosti u orgánů státní a veřejné správy a orgánů využívajících zvířata a nebo přicházejících do styku se zvířaty při své činnosti, u obcí, měst a městských částí při řízení problematiky ochrany zvířat proti týrání, v řízení organizací a při podnikání v oblasti chovu zvířat, přepravy zvířat, nákupu a prodeje zvířat, dovozu a vývozu zvířat, a v řízení výstav zvířat, soutěží, závodů a sportovních aktivit využívajících zvířata, pří řízení a při expertní činnosti v organizacích zabývajících se hippoterapií, canisterapií a nebo jinými formami animoterapií, při řízení nadací a organizací zabývajících se ochranou zvířat, ve vedení a při expertní činnosti u soukromých institucí zabývajících se poradenstvím v oblasti etologie, poruch chování zvířat, welfare a ochranou zvířat, dále v řízení výzkumných laboratoří a při řízení výzkumných organizací a institucí zabývajících se ochranou zvířat, welfare a etologií zvířat, na univerzitách při řízení a garantování výuky a výzkumu zaměřeném na výzkum volně žijících zvířat, hospodářských zvířat nebo zvířat zájmových chovů, v řízení problematiky mediální komunikace týkající se problematiky zacházení se zvířaty, pohody a ochrany zvířat a v médiích, a dále jako experti v mezinárodních institucích řešících a zabývajících se ochranou, pohodou, chováním a chovem zvířat. Závěr Nový obor Ochrana zvířat a welfare je příležitostí pro studenty získat hluboké vzdělání v oblasti, která je ve společnosti stále více preferována, v oblasti zdůrazňující, že zvířata nejsou věcí, ale živými tvory schopnými vnímání, obohacujícími fyzickou i duševní stránku života člověka, v oblasti, která bude v budoucnosti nabízet stále širší uplatnění s rostoucím významem zvířete jako společníka člověka.

199


ANIMALS AND AVES IN ART, THOUGHT AND LITERATURE AN INDIAN PERSPECTIVE Avadhaanula Vijaya Kumaar Babu, Moganti Venkateswari Department of Ancient Indian History, Culture and Archaeology, Osmania University, India Summary Quadrupeds and Bipeds, both belong to mammalian group and maintain similar characteristic features--Food (Aaahaara), Sleep (Nidra), Fear (Bhaya) and Sex (Maidhunam). Sanskrit rhetoricians expressed same in verse (sloka) form-Fooding, Sleeping, Fearing and Sexing are common to bipeds and quadrupeds, it is only judicious faculty in human, which keeps away from bestial impulses; lest man is no less to animal. Archaeologically, relation between man and animals is traced back, from Paleolithic huntergatherer to domesticating for agricultural out-put, transportation of surplus as carriers. Same are graphically found recorded, beginning pre-historic cave paintings-Magdalenian (Europe), Altamira (Spain) Bhimbedka, Ajanta and Ellora (India) etc. And inscriptions, composed in then language and script, since Emperor Asoka (c.274-232 BC) are testimonial to awareness of Indians. Indian-Classical, Epic, Secular and Vernacular literature is excelled in depiction of animals, equally. In Srimad Ramayana Sampati, (Vulture) and Swarna Harina (the Golden Deer) have played decisive roles. And in Srimad Mahabhabharatam the Uttaragograhana (diverting Cows from north) is important episode that discloses surreptitious living of Pandavas. Added, Srimad Mahabhagavatam vividly narrates association of Bhagawan Krishna with Cows. Similarly, the Siva Kutumba (the Holy Family of Lord Siva) pervades with animals of different nature, diagonally inimical. Be it-Ahbhigna Sakuntalam of Mahakavi Kalidasa, Uttararama Charita of Bhavabhuti; the Buddhist Jataka tales, the Indian Ragamala well depict Animals and Aves to heights of Indian Cultural milieu; for, in addition to Celestials, all Animate, Inanimate and Trees are objects of Veneration and Worship for Indians. Scores of Archaeologists, Anthropologists, Historians, Jurists, Sociologists, Psychologists of West and rest of East, opine in India, Rulers maintained scant concern for welfare of Quadrupeds-squarely incorrect. Asoka, the Emperor is first Administrator to understand values of Lives of Bipeds and Quadrupeds, as well. His Major Rock Edict-II and XIII; and Major Pillar Edict-VII, record-Asoka provided for the Medical Treatment of Men and Animals and caused the required Medical Herbs, Roots and Fruits to be imported and grown throughout his Empire and other Countries beyond his borders. His policies of administration were both Political, yet Religio-Philosophical, helping subjects elevating from mundane twists of Life to realms of Eternal Peace. Kakatiyas of Warangal (c.1000-1323 AD), have established Maternity (Prasuti cikitsalaya) and Veterinary Hospitals (pasu cikitsalaya). Key words: animals, archaeology, culture





EFFECTS OF NEONATAL HANDLING ON THE BEHAVIORAL DEVELOPMENT OF PUPPIES IN GERMAN SHEPHERD KENNEL POLICE ÚČINKY NEONATÁLNÍ MANIPULACE NA BEHAVIORÁLNÍ VÝVOJ ŠTĚŇAT NĚMECKÉHO OVČÁKA V CHOVATELSKÉ STANICI PČR Lenka Vlachová, Lenka Hradecká, Lukáš Jebavý, Ivana Gardiánová, Ivona Svobodová Katedra obecné zootechniky a etologie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze, ČR Department of Husbandry and Ethology of Animals, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic Summary One of the key criteria for further puppies usability is ability to handle stressful situations. Neonatal handling should reduce emotional reactivity, improve learning and problem solving in adulthood. The study will confirm or refute the thesis on the effect of neonatal handling on the puppies behavioral development, any improvements in the methodology and the introduction of neonatal handling as an option for early socialization of police dogs kennel Police of the Czech Republic and also in this way affect the future use of working dogs. Key words: puppy, neonatal manipulation, behavioral development Souhrn Jedním ze základních kritérií pro další upotřebitelnost štěněte je schopnost zvládat zátěžové situace. Neonatální manipulace by měla snížit emoční reaktivitu, zlepšit učení a řešení problémů v dospělosti. Cílem studie bude potvrzení či vyvrácení teze o účinku neonatální manipulace na behaviorální vývoj štěněte, případné zdokonalení metodiky a zavedení neonatální manipulace jako jednu z možností rané socializace v chovatelské stanici služebních psů Policie České republiky a zároveň tímto způsobem ovlivnit pozdější pracovní využití štěňat. Klíčová slova: štěně, nenonatální manipulace, behaviorální vývoj Úvod U štěňat je neonatální perioda popisována jako období, kdy je organismus velice nerozvinutý. Některé primitivní senzorické a behaviorální systémy a reflexy fungují již při narození. Neonatální perioda je spojena s reflexními aktivitami zaměřenými především na optimalizaci získání potravy a kontaktu s matkou v období od narození do 12 dne (Lindsay, 2000). V této periodě je štěně citlivé na omezené, ale důležité kategorie podnětů, které zahrnují tepelné a hmatové stimulace, pohyb a lokomoce (Fox, 1972; Dunbar, 1979). Podle Scotta a Fullera (1965) prožívají štěňata značný behaviorální vývoj nejvíce v období mezi 1. a 6. týdnem. Dunbar (1985) uvádí, že novorozená štěňata jsou schopna reagovat na určité podněty, zejména na dotek a pohyb. Neonatální manipulace – časná neurologická stimulace má pozitivní účinky na vývoj jedince (Fox et al., 1967; Scott et al., 1976; Goddard et al., 1986; Slabbert et al., 1999; Gazzano et al., 2008).





Metodika Plánovaný projekt navazuje na nejnovější i starší studie prezentované v další kapitole, které hodnotí vliv neonatální manipulace na behaviorální vývoj štěněte. Vlastní sledování probíhá v chovatelském zařízení Policie České republiky v Domažlicích, které se zabývá chovem německých ovčáků pro služební využití. Cvičební prvky (taktilní, tepelné a světelné stimulace) jsou realizovány 2x denně (ráno, večer) v období od 3. do 16. dne věku štěňat, po dobu pěti vteřin pro každé cvičení. Účinky neonatální manipulace budou ověřovány na souboru 80 štěňat, který je rozdělen na dvě skupiny – stimulovanou a kontrolní. Probandi podstoupí povahový test složený z dílčích subtestů a následně jim budou odebrány vzorky slin pro stanovení hladiny kortizolu jako indikátoru akutního stresu. Vlastní sdělení Ontogeneze organismu v neonatálním období je dynamický proces, při kterém se rozvíjí především nervový systém. Behaviorální vývoj do značné míry ovlivňují individuální interakce s okolím v období po porodu. Různé okolnosti, jako je například špatná mateřská péče, onemocnění a stres, mohou organismus negativně ovlivnit (Chapillon et al., 2002). „Early handling“, neboli časná manipulace v období neonatální periody spočívá v krátkodobém vystavení štěňat stresujícím podnětům, jakým může být např. prudké otočení či položení na chladný povrch. Tyto expozice mohou mít pozitivní dopad na pozdější odolnost vůči onemocnění, na emociální reaktivitu, schopnost učení a řešení problémů (Morton, 1968). Vzhledem k tomu, že nadměrná stimulace může mít též negativní dopad na jedince, je důležité, aby se tato manipulace realizovaná se značnou opatrností, spíše v kratších intervalech s doporučenou dobou 5 vteřin pro každé cvičení (Battaglia, 2009). S tímto tvrzením se shoduje Denenberger (1964), podle kterého musí být neonatální manipulace prováděna velice citlivě, protože příliš mnoho stresu může negativně ovlivnit fyziologický i psychologický vývoj. Již v roce 1957 prokázal Levine u mláďat potkanů dlouhodobé pozitivní účinky neonatální manipulace, novorozená mláďata vystavoval krátkodobému odloučení od matky. Dospělí jedinci byli méně reaktivní a více emociálně stabilní ve srovnání s kontrolní skupinou. Další studie, zabývající se časnou manipulací novorozených potkanů, potvrdily příznivé dopady na chování v dospělosti. Stimulovaní jedinci byli méně náchylní ke stresu (Nunez et al., 1997; Valleé et al., 1997) a ve stresových situacích vykazovali nižší aktivitu osy hypotalamus – hypofýza – nadledviny při srovnání s kontrolní skupinou zvířat (Levine et al., 1967; Plotsky et al., 1993). Jedním z pilotních pokusů zabývajících se neonatální manipulací byl program „Bio Sensor“ realizovaný u štěňat v americké armádě v letech 1968 až 1976 s cílem poskytnout kvalitní psy na podporu vojáků ve Vietnamu. Tento program, zaměřený na chov a výcvik, se stal známý pod názvem „Super Dog“. V rámci výcviku byly realizovány neurologické stimulace štěňat ve věku od 3 do 16 dne (Battaglia, 2009). V dalších studiích (Werboff, 1968; Fox, 1971) byla měřena aktivita mozku štěňat pomocí elektroencefalografu. Fox (1971) dokázal, že štěňata vystavená neonatální stimulaci, vykazovala v pozdějším věku lepší řešení problémových situací než nestimulovaní sourozenci. Stimulovaná štěňata byla v projevu aktivnější a více zkoumala neznámé prostředí. Podle Foxe (1972) a Battaglia (2009) je zřejmé, že malé expozice stresu v neonatální periodě mají pozitivní dopad na vývoj jedince. Gazzana et al. (2008) posuzoval vliv neonatální manipulace na emociální stabilitu u 43 štěňat. Stimulace byla realizovaná denně, od 3. do 21. dne věku štěňat a vlastní manipulace spočívala ve velmi jemné hmatové stimulaci zahrnující celé tělo štěněte. Potvrdil se vliv neonatální manipulace na emociální stabilitu štěňat, ale výzkum navíc naznačil i vliv prostředí. Schoon et al. (2011) studovali vliv neonatální manipulace na vývoj štěňat belgického ovčáka ve 202


výcvikovém centru – Global Training Centre (GTC) zaměřeném na využití a výcvik psa k detekci min. U predikce pro pozdější pracovní využitelnost nebyly zjištěné výsledky signifikantní. Autoři se domnívají, že důvodem neprokázaného vlivu může být standardní stimulační program GTC. Závěr Podle prezentovaných a publikovaných studií má neonatální manipulace, pokud je realizována citlivě, pozitivní vliv na vývoj mladého organismu. V dospělosti jsou tito neonatálně stimulovaní jedinci méně náchylní ke stresu a onemocnění. Vykazují lepší schopnost učení a řešení problémů. Za přispění projektu s názvem "Predikce pozdější pracovní využitelnosti štěňat služebních psů PČR v co nejranějším stadiu ontogeneze" a identifikačním kódem VF20112014012, který vznikl za finanční podpory Ministerstva vnitra v rámci Programu bezpečnostního výzkumu ČR v letech 2010-2015 (BV II/1-VZ). Literatura Battaglia, C. J. 2009. Period of Early Development and the Effects of Stimulation and Social Experiences in the Canine. Journal of Veterinary Behavior: Clinical Applications and Research. 4. 203 – 210. Denenberg, V. 1964. Critical periods, stimulation input and emotional reactivity: a theory of infantile stimulation. Psychol. Rev. 71. 335 – 351. Dunbar, I. 1979. Dog behavior. T.F.H. Publications. Neptun. 15 – 34. Dunbar, I. 1985. Socialization. Center for Applied Animal Behavior. Berkeley. CA. First published in 1933 by Mc.Graw Hill. Reprinted in 1967 by Hatner. Gazzano, A. , Mariti, C., Notari, L., Sighiery, C., McBride, E.A. 2008. Effects of early gentling and early environment on emotional developmant of puppies. Applied Animal Behaviour Science. 110. 294 – 304. Goddard, M.E., Beilharz, R.G. 1986. Early prediction of adult behavior in potential guide dogs. Applied Animal Behaviour Science. 15. 247 – 260. Chapillon, P., Patin, V., Roy, V., Vincent, A., Caston, J. 2002. Effects of pre and postnatal stimulation on developmental, emotional and cognitive aspects in rodents. Dev. Psychobiol. 41. 378 – 387. Fox, M., Stelzner, D. 1967. The effects of early experience on the development of inter and intraspecies social relationships in the dog. Animal Behaviour.15.377 – 386. Fox, M. 1971. Integrative Development of Brain and Behavior in the Dog. University of Chicago Press. Chicago. 225 – 233. Fox, M. 1972. Understanding Your Dog. Coward. McCann and Geoghegan. New York. 74. 100 – 108. Levine, S. 1957. Infantile experience and resistance to physiological stress. Science. 126. 405. Levine, S., Halfmeyer, G.C., Karas, G.G. Denenberg, V.H. 1967. Physiological and behavioural effects of infantile stimulation. Physiol. Behav. 2. 55 – 59. Lindsay, S.R. 2000. Handbook of Applied Dog Behavior. Volume One. Adaptation and Learning. Blackwell Publishing. USA. Morton, J.R.C. 1968. Effects of early experience „ handling and gentling“ in laboratory animals. In: M. W. Ed. Fox (Ed.). Abnormal behavior in animals. W. B. Saunders. Philadelphia. pp.

203


Nunez, J.F., Ferre, P., Escorihuela, R.M., Tofena, A., Ferrnández – Teruel, A. 1997. Effects of postnatal handling of rats on emotional, HPA-axis and prolactin reactivity to novelty and conflict. Physiol. Behav. 60. 1355 – 1359. Plotsky, P.M., Meaney, M.J. 1993. Early postnatal experience alter hypothalannic corticotrophin – releasing factor (CRF) mRNA, median eminence CRF content and stressinduced release in adult rats. Md. Brain Res. 18. 195 – 200. Scott, J.P., Fuller, J.L. 1965. Dog Behavior – The Genetic Basics. University Chicago Press. Chicago. IL. Scott, J.P., Bielfelt, S.W. 1976b in Pfaffenberger, C.J. 1976. Guide Dogs for the Blind: Their Selection, Development and Training. Elsevier. Am. Schoon, A., Berntsen, T.G. 2011. Evaluating the effect of early neurological stimulation on the development and training of mine detection dogs. Journal of Veterinary Behavior: Clinical Applications and Research. 6. 150 – 157. Slabbert, J.M., Odendal, J.S.J. 1999. Early Prediction of Adult Police Dog Efficiency – a Longitudinal Study. Applied Animal Behaviour Science. 64. 269 – 288. Vallée, M., Mayo, W., Dellu, F., Le Moal, M., Simon, H., Maccari, S. 1997. Prenatal stress induces low anxiety in adult off spring: correlation with stress induced corticosterone secretion. Jour. Neurosci. 17. 2626 – 2636. Werboff, J., Anderson, A., Hagge, B. 1968. Handling pregnant mice: gestational and postnatal behavior effects. Physiol. Behav. 3. 35 – 39.

204


ATERNATIVE METHODS TO ANIMAL TESTING FOR SAFETY ASSESSMENT OF CHEMICALS AND COSMETIC PRODUCTS ATERNATIVNÍ METODY K POKUSŮM NA ZVÍŘATECH PRO ZKOUŠENÍ BEZPEČNOSTI CHEMICKÝCH LÁTEK A KOSMETICKÝCH VÝROBKŮ Alena Vlková1, Kristina Kejlová1, Danuše Očadlíková1, Dagmar Jírová1, Hana Bendová1, David Jíra2, Ilona Šperlingová1, Ludmila Dabrowská1 1

National Institute of Public Health, Prague, Czech Republic, 2 University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary The priority of the European Community in the area of consumer products is consumer health safety. In order to assess hazardous properties of chemicals or consumer products a number of toxicological experiments have to be performed, until recently mainly with the use of laboratory animals. Currently, a number of alternative toxicological methods in vitro, ex vivo or in silico is available. In 2003, the 7th Amendment to the Cosmetics Directive 76/68/EEC introduced in the EU a complete ban on animal testing of final cosmetic products. At present, the safety assessment of cosmetics and their ingredients in the EU may be performed strictly by means of alternative toxicological methods without the use of animals. As an example of utilization of alternative methods in testing of cosmetic ingredients we present a study focused on cosmetic colorants with an incomplete toxicological profile, which are frequently used in cosmetic formulations including decorative products, applied to skin areas exposed to sunlight. However, data on phototoxicity were missing. We have confirmed that 3 out of 13 selected colorants (23%) exhibited photodynamic effects in vitro, skin penetration up to the dermis and blood system and genotoxic effects. This study suggested that the issing toxicity data for a number of allowed cosmetic colorants should be completed so that their possible hazard of adverse effects and skin reactions might be avoided. Key words: alternative methods, principle 3R, in vitro, colorants, cosmetic products Souhrn Hlavním cílem EU v oblasti výrobků je ochrana zdraví spotřebitele. Pro zjištění nebezpečných vlastností chemických látek či výrobků a jejich ingrediencí je nutné provádět celou řadu toxikologických zkoušek, jež byly až dosud prováděny prostřednictvím pokusů na zvířatech. V současné době je k dispozici řada alternativních toxikologických metod bez použití zvířat prováděných in vitro, ex vivo či in silico. Dodatek Směrnice pro kosmetiku č.76/768/EHS (2003) zavedl v zemích EU úplný zákaz zkoušek na zvířatech u finálních kosmetických prostředků i jejich ingrediencí. V současnosti na území EU je možné zkoušet bezpečnost kosmetických výrobků a jejich ingrediencí pouze alternativními metodami in vitro bez použití zvířat. Jako příklad využití alternativních metod při testování ingrediencí zde uvádíme studii zaměřenou na koloranty běžně používané v kosmetice, které neměly úplný toxikologický profil. Především chyběla data o fototoxicitě, ačkoliv kosmetické výrobky, obsahující tyto koloranty, patří do skupiny dekorativní kosmetiky a jsou tedy vystaveny slunečnímu záření. U 3 z 13 vybraných kolorantů (23%) jsme prokázali fotodynamické účinky in vitro, penetraci do dermis i oběhového systému a genotoxický potenciál. Tato studie ukázala nutnost doplnit toxikologické údaje i u ingrediencí povolených v kosmetice a předejít tím nežádoucím kožním reakcím a onemocněním. 



Klíčová slova: alternativní metody, princip 3R, in vitro, koloranty, kosmetické výrobky Úvod Oprávněný požadavek spotřebitelů na bezpečnost látek a výrobků přinesl během posledních desetiletí extremní navýšení počtu toxikologických zkoušek a tím i počtu zvířat používaných v pokusech. V roce 1986 přijala Rada EU Směrnici 86/609/EHS1, na ochranu zvířat používaných k pokusným účelům, která zavádí uplatňování principů 3R v experimentální praxi. Klíčovým požadavkem směrnice je nahradit pokusy na zvířatech alternativními metodami („Replacement“), pokud takové metody existují a jsou vědecky uspokojivé, tj. poskytují výsledek rovnocenný výsledku konvenční metody na zvířatech, která má být nahrazena. Když je nezbytné pokusy na zvířatech realizovat, pak směrnice požaduje uplatňovat princip „Reduction“, tj. používat jen minimální, redukovaný počet zvířat v pokusech a vyhnout se duplicitě v testování. Třetím principem je princip „Refinement“, tj. využívat zvířata vývojově nižších druhů s nižším stupněm neurofyziologické percepce a využívat metodické postupy omezující bolest a strádání zvířat v pokusech. Směrnice 86/609/EHS byla v roce 2010 nahrazena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU, o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely2. Nová směrnice stanovuje přísnou prioritu v použití alternativní metody před pokusem na zvířatech. Součástí žádosti o schválení projektu pokusu na zvířatech je povinnost uvést, jak byly v projektu uplatněny dostupné alternativní metody. K urychlení procesu validace alternativních metod byla v rámci ECVAM (Evropské centrum pro validaci alternativních metod) zřízena referenční laboratoř Unie pro validaci alternativních metod. Členské státy jsou povinny určit jediné kontaktní místo, které bude poskytovat poradenství ohledně právní závaznosti, vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci, a navrhnout i kvalifikované laboratoře pro účast ve validačních studiích. V rámci České republiky je kontaktním místem i kvalifikovanou laboratoří Státní zdravotní ústav, resp. jeho Oddělení pro alternativní metody in vitro. Pokud jsou výsledky validační studie příznivě posouzeny nezávislým panelem oponentů v rámci ESAC-ECVAM Peer-review, je metoda navržena pro zapracování do právního řádu EU, a to zejména do metod OECD3 a Nařízení Komise (ES) č. 440/20084, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (tzv. Nařízení REACH5). Významnou součástí nařízení je podpora vývoje alternativních metod a povinnost prioritně využívat alternativní metody před pokusy na zvířatech, které je možno provádět pouze jako poslední možnost. V případě toxicity pro člověka je třeba informace získávat, kdykoli je to možné, jinými prostředky než zkouškami na obratlovcích, pomocí alternativních metod (např. in vitro), metodami QSAR nebo z dat odvozených (epidemiologické studie) ze strukturně příbuzných látek. Směrnice pro kosmetiku č.76/768/EHS6 ve svém 7. dodatku z roku 2003 zavedla v zemích EU od roku 2004 úplný zákaz zkoušek na zvířatech u finálních kosmetických prostředků. Od roku 2009 platí zákaz zkoušek na zvířatech rovněž pro ingredience kosmetických prostředků. Na území EU je možno v současnosti využívat ke zkoušení bezpečnosti kosmetických prostředků a jejich ingrediencí pouze alternativní metody in vitro bez použití zvířat. Současně platí i zákaz dovozu takových kosmetických výrobků, které buď samy, nebo jejich ingredience, byly zkoušeny pomocí testů na zvířatech v třetích zemích, tj. v zemích vně EU, kromě zkoušky toxicity po opakované dávce, toxikokinetiky a toxicity pro rozmnožování, kde žádné alternativní metody nejsou zatím k dispozici. Úplný zákaz ukončení zkoušek na zvířatech u kosmetických výrobků byl stanoven na rok 2013.

206


Materiál a metodika Do studie jsme vybrali 13 kolorantů, které jsou povolené v kosmetice tzv. bez omezení dle IV. přílohy Kosmetické směrnice 76/768//EEC. Vybrané koloranty neměly úplný toxikologický profil, především chyběly údaje o fototoxicitě. Metody použité ve studii 1. Zkouška fototoxicity 3T3 NRU PT in vitro (OECD 432, 440/2008 – B.41) V buněčné kultuře 3T3 myších fibroblastů exponované testované látce se porovnává cytotoxicita (životaschopnost) buněk v nepřítomnosti a přítomnosti záření emitovaného solárním simulátorem. Životaschopnost buněk se zjišťuje barvením neutrální červení. Pro předpověď fototoxického potenciálu se porovnají koncentračně závislé odezvy získané při ozáření a bez ozáření. Poměr hodnot IC50, tj. koncentrací způsobujících 50% úbytek životaschopnosti buněk v kultuře bez ozáření a v kultuře ozářené, se udává jako fotoiritační faktor (PIF). Když je PIF ≥2 je látka pravděpodobně fototoxická a pokud je PIF ≥ 5, je látka klasifikována jako fotoiritant. 2. Zkouška fototoxicity na 3D modelu lidské kůže (440/2008 - B.46) Trojrozměrný model lidské kůže EpiDerm (f. MatTek,USA) je založen na normálních lidských keratinocytech pocházejících od jednoho dárce. Skládá se z bazálních, spinózních a granulózních buněčných vrstev a 10- 15 vrstev buněk stratum corneum, které do jisté míry simulují funkci kožní bariéry. Po hodinové preinkubaci se aplikují testované vzorky rozpuštěné ve vodě po dobu 24 hod. Poté 1/2 tkání se ozáří solárním simulátorem netoxickou dávkou UVA 6J/cm2 a 1/2 tkání zůstává ve tmě. Na závěr pokusu se tkáně obarví MTT, jež se redukuje enzymaticky v živých buňkách na modrý formazan. Výsledná intenzita zabarvení media se měří spektrofotometricky při 540 nm. Látka je fototoxická, pokud aspoň v jedné koncentraci po ozáření je životnost tkání snížena o 30% oproti životnosti tkáně ovlivněné stejnou koncentrací, ale bez ozáření. 3. Fototoxicita ve skupině dobrovolníků U 10 zdravých žen ve věku 38 -56 let jsme aplikovali jednorázově v okluzi 4 testované koloranty rozpuštěné ve vodě. Aplikace (4hod a 24 hod) byla provedena na spodní část zad. Jedna sada vzorku byla ozářena solárním simulátorem dávkou UVA 5J/cm2 (20 min). Intervaly odečtu byly 24 hod., 48 hod., 72hod. po ozáření. Koncentrace jsme zvolili dle výsledků předešlého testování in vitro. Sledovali jsme možné kožní reakce - erytém, edém nebo pigmentace. Výběr dobrovolníků a zkušební metoda byla provedena v souladu s etickými principy Helsinské deklarace a schválena etickou komisí SZÚ. 4. Kožní absorpce a penetrace in vitro (OECD 428, 440/2008 - B. 45) Upravené a očištěné terče ze hřbetní části prasete se vloží do difuzní komůrky.Ve spodní části komůrky je recepční tekutina, která je promíchávána a temperovaná na 34°C. Kůže musí být v kontaktu s recepční tekutinou. Na povrch kůže se aplikuje na 24 hod testovaná látka. Po aplikaci se od epidermis oddělí stratum corneum pomocí stripování (16x) lepící páskou. Dermis se tepelně oddělí od epidermis. Jednotlivé frakce se zpracují, extrahují 24 hod isopropanolem a provede se jejich analýza např. spektrofotometricky nebo HPCL. Sleduje se obsah testované látka na povrchu kůže, v rohové vrstvě, epidermis, dermis a recepční tekutině. 5. Zkouška na reverzní mutace s bakteriemi AMES test (OECD 471, 440/2008- B. 13/14) K zjištění mutagenity se využívají geneticky upravené kmeny Salmonella typhimurium, které genetickou manipulací ztratily schopnost syntetizovat aminokyselinu histidin. Podstata metody spočívá v detekci mutací, které revertují mutace v testovaných kmenech a obnovují tak schopnost bakterií syntetizovat aminokyselinu histidin. Zvětšený výskyt revertovaných kolonií oproti kontrole ukazuje míru mutagenního účinku testované látky. K modelaci savčího 207


metabolizmu se přidává homogenát jater potkana spolu s enzymy (tzv.metabolická aktivace S9+). Metoda využívá kombinaci 5 kmenů (TA97, TA98, TA100, TA102, TA1535) k detekci několika druhů mutací. 6. Zkouška na chromozomové aberace u savců in vitro (OECD 473, 440/2008 - B. 10) Ke zkoušce se použivají primární kultury periferních lymfocytů. Po pomnožení lymfocytů (37°C/ 24hod), se po dobu 4-6 hod aplikuje testovaná látka. Po aplikaci a kultivaci buněk se zastaví buněčný cyklus v metafázi kolchicinem a po zpracování vzorku (hypotonie, fixace na sklíčko, barvení) se pozoruje četnost chromozomových a chromatidových aberací u 200 mitóz (100%) mikroskopicky. K metabolické aktivaci se používá postmitochondriální frakce připravená z jater potkana. Výsledky a diskuse U všech vybraných 13 kolorantů byl zjišťován fototoxický potenciál pomocí validované zkoušky fototoxicity 3T3 NRU PT in vitro. U 4 kolorantů (Unicert Red K7054-J, Unicert Red K 7008-J, Chlorophyllin, Caramel) byl prokázán fotototoxický potenciál (viz Tab.1) a tyto pozitivní látky byly podrobeny dalšímu testování. Tabulka 1: Výsledky zkoušek fototoxicity, penetrace a genotoxicity Název kolorantu

Fototoxicita Fototoxicita Fototoxicita Penetrace 3T3 buňky EpiDerm In vivo kůží

Ames test

Chrom. aberace

Caramel

+

-

-

netestováno

netestováno

+

Unicert Red K7054-J

+

+

-

+

-

+

Unicert Red K7008-J

+

+

-

+

-

+

Chlorophyllin

+

+

-

+

-

+

Pozitivní výsledky fototoxicity metodou 3T3 NRU PT byly ověřeny zkouškou fototoxicity na 3D modelu lidské kůže EpiDerm. V tomto testu látky K7008 a K7054 byly opět fototoxické, a to již v 1% koncentraci, Chlorophyllin byl fototoxický v koncentracích 0,3% a 1%, Caramel vykazoval fototoxicitu až při vysokých koncentracích, které v testu 3T3 NRU PT dávají falešně pozitivní výsledky. Hraniční koncentrace z předcházejících zkoušek in vitro byly použity v testu fototoxicity u skupiny dobrovolníků. U žádné z testovaných látek nebyly pozorovány fototoxické reakce kůže (erytém, edém apod), což lze vysvětlit tím, že lidská kůže má více vrstev stratum corneum a lepší bariérové vlastnosti než 3D model kůže. U testu kožní absorpce a penetrace byl sledován obsah 3 testovaných látek na povrchu kůže, v epidermis (v jednotlivých stripech), v dermis a recepční tekutině. Většina aplikované testované látky zůstala na povrchu kůže a v epidermis, přesto podstatná část pronikla do metabolicky aktivní dermis a do recepční tekutiny (obr. 1). Bylo zjištěno, že testované látky mohou penetrovat až do oběhového systému a tím vyvolat toxikologicky významné nežádoucí účinky. Proto byl testován genotoxický potenciál tří pozitivních kolorantů pomocí dvou zkoušek AMES test a test na chromozomové aberace. V Ames testu nebyl prokázán mutagenní účinek u žádné z testovaných látek, avšak u testu in vitro na chromozomové aberace byl pozorován 208


u všech 3 testovaných látek nárůst počtu chromozomových aberací, a to jak s (+S9) i bez metabolické aktivace (-S9) oproti kontrole - Chlorophyllin 2.5 x (-S9) / 4x (+S9), Unicert Red K 7008-J 4.5 x (S9) / 5 x (+S9), Unicert Red K 7054-J 3.5 x (-S9) / 5.5 x (+S9). Obrázek 1: Výsledky zkoušky kožní absorpce a penetrace in vitro

Závěr Vybrané zkoušené koloranty jsou povoleny k použití v kosmetických prostředcích bez jakýhokoliv omezení, podle IV. přílohy Kosmetické směrnice 76/68/EEC, avšak jejich toxikologické údaje nejsou úplné. Jsou využívány v barvách na vlasy, šamponech a dekorativní kosmetice, aplikované na lidskou kůži běžně vystavenou slunečnímu záření, a přesto u nich údaje o fototoxicitě chybí. U 3 z testovaných 13 kolorantů jsme prokázali fotodynamické účinky v testech in vitro, penetraci do dermis i do oběhového systému a genotoxický potenciál. Vzhledem k možnému použití kolorantů v kosmetických přípravcích (např. barvy na obličej obsahují až 20% kolorantů), riziko fototoxicity a mutagenity je nezanedbatelné. Chybějící údaje o toxicitě pro řadu barviv povolených kosmetice by měly být doplněny, aby mohla být zodpovědně posouzena bezpečnost finálních kosmetických prostředků v souladu s jejich očekávaným použitím. Jedině tak lze předejít možným nežádoucím kožním reakcím a onemocněním jako např. fototoxicita, fotoalergie nebo dokonce karcinogenita. Literatura 1. Směrnice Rady ze dne 24. listopadu 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely. Úř. věst. L 358, 18.12.1986, s. 1-28. 2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 33-79. 3. OECD. Organisation for Economic Co-operation and Development. http://www.oecd.org/ 5. Nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Úř. věst. L 142, 31.5.2008, s. 1739. 6. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 209


o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES. Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1-851. 7. Směrnice Rady ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků. Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 169-200.

210


COMPARISON OF TWO METHODS OF IDENTIFICATION IN EXPERIMENTAL AMPHIBIANS SROVNÁNÍ DVOU METOD IDENTIFIKACE EXPERIMENTÁLNÍCH OBOJŽIVELNÍKŮ Dagmar Vršková1, Helena Modrá2 1

Ústav farmakologie a farmacie, FVL VFU Brno, ČR 2 Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, FVHE VFU Brno, ČR

1

Department of Pharmacology and Pharmacy, Faculty of Veterinary Medicine, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary A group subadult and adult African clawed frogs (Xenopus laevis) have been marked and identified by two different permanent methods: natural marking identification and implantation of passive integrated transponders.Natural marking identification is cheap, easy and non-invasive method. First photographs of each individual were taken under standard conditions. Features used for identification included sex and size of each frog, and colour, size, shape, location and configuration of spots on the skin. This method proved to be suitable for individuals with natural colour with a large number of spots, while completely useless in albiniotic frogs. In twenty frogs passive integrated transponders were implanted under general anaesthesia. Five of the twenty transponders were not readable after two months, as they were rejected because of small size of the individual (two) or were not be readable (three). Key words: African clawed frog, Xenopus laevis, passive integrated transponder, marking Souhrn U skupiny 20 drápatek vodních (Xenopus laevis) z experimentálního chovu VFU Brno byly použity dvě metody permanentní identifikace: hodnocení podle přirozených znaků a implantace mikročipů. Identifikace na základě přirozených znaků představuje levnou, jednoduchou a neinvazivní metodu. Nejprve byla každá drápatka za standardních podmínek vyfotografována a byly stanoveny parametry pro následnou identifikaci (pohlaví, velikost, zbarvení kůže, barva, velikost, tvar a umístění skvrn). Tato metoda se ukázala jako velmi vhodná u drápatek, které vykazovaly přírodní zbarvení a velké množství skvrn na kůži, naopak zcela nevyužitelná byla u albiniotických jedinců. Implantace mikročipů byla provedena v celkové anestezii po incizi kůže v dorsální oblasti. Po implantaci čipu byla rána uzavřena tkáňovým lepidlem nebo suturou. Do 60 dnů od aplikace mikročipů byly 2 mikročipy rejektovány z důvodu malé velikosti označovaného jedince a 3 mikročipy nebyly identifikovatelné. Celková úspěšnost metody označování mikročipem činila 75 %. Klíčová slova: drápatka vodní, Xenopus laevis, mikročip, označování Úvod Označování volně žijících i laboratorních obojživelníků je ovlivněno mnoha úskalími. Jsou to často malá velikost jedinců, tenká a citlivá kůže se slizovou vrstvou, pobyt zvířete ve vlhkém 



nebo dokonce vodním prostředí, nutnost minimálně invazivního zákroku a vysoká schopnost regenerace. Drápatka vodní (Xenopus laevis), žába z čeledi pipovitých (Pipidae), patří mezi nejčastěji používaný laboratorní druh obojživelníka. Využití drápatek na VFU Brno při výuce i výzkumu má dlouholetou tradici. V současné době jsou drápatky vodní součástí chovného zařízení Ústavu veřejného veterinárního lékařství a toxikologie Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno. Drápatky jsou využívány k produkci embryí pro ekotoxikologické biotesty, zejména pro test embryotoxicity a teratogenity FETAX - Frog Embryo Teratogenesis Assay Xenopus (Vršková, 2006; Modrá et al., 2010; Vršková & Modrá, 2012). Přesná identifikace drápatek v chovném zařízení je nutná z několika důvodů: test jedné látky se provádí ve 3 opakováních s embryi od rozdílných rodičovských párů, je nutná přesná evidence vyprodukovaných embryí podle původu a je nezbytné dodržování intervalů mezi hormonálními stimulacemi rodičů. Materiál a metodika Pro srovnání dvou různých identifikačních metod bylo použito celkem 20 subadultních a adultních jedinců drápatky vodní. Rozpětí hmotností označovaných jedinců činilo 50 až 225 gramů, délka těla byla od 4 cm do 14 cm. Byla srovnávána metoda využívající identifikaci podle přirozených znaků a metoda implantace mikročipů. Pro metodu hodnocení podle přirozených znaků byla za standardizovaných podmínek pořízena individuální fotografie každého jedince z dorsální strany. Parametry pro následnou identifikaci zahrnovaly pohlaví, velikost, podkladové zbarvení kůže a případné morfologické abnormality (keratopatie, skolióza). Pokud byly přítomny skvrny na kůži, hodnotila se také jejich barva, velikost, tvar, umístění a vzájemná konfigurace. Implantace mikročipů byla provedena v celkové anestezii po intramuskulární aplikaci ketaminu v dávce 90 mg/kg (Narkamon 50 mg/ml inj. ad us vet., Bioveta a.s., ČR). Během indukční anestetické fáze a do doby úplného zotavení z anestezie byly drápatky drženy v nádobě se šikmým profilem dna tak, aby nozdry zvířete byly nad vodou. Po incizi kůže dorsální oblasti ve střední linii a paralelně s páteří byl čip vložen do lymfatického vaku. U 15 jedinců byl uzávěr rány proveden pomocí tkáňového lepidla (Surgibond, SMI, Belgie), u 5 jedinců dvěma stehy monofilamentním silonovým vláknem (Silon monofil blue EP 2, Chirmax, ČR). Pro označení byly použity standardní veterinární mikročipy (Trovan, Německo) o rozměru 2 x 12 mm. Před a ihned po zavedení čipu a dále 30. a 60. den po implantaci byla provedena kontrola funkčnosti čipu pomocí čtecího zařízení Datamars MicroMax (Datamars, Švýcarsko). Výsledky a diskuze Pro označování volně žijících i laboratorních obojživelníků existuje celá řada metod, lišících se invazivností, obtížností provedení a časovou i finanční náročností. Mezi metody krátkodobého označování patří obarvování kůže, aplikace fluorescenčních prášků, využití radioizotopů a odstraňování tkání (Beausoleil et al., 2004). Metody pro trvalé označení obojživelníků představují vypalování, vymrazování nebo vyleptávání značek, tetování, autotransplantace odlišně zbarvených okrsků kůže, aplikace fluorescenčních elastomerových značek, implantace mikročipů, použití podkožních číselných implantátů a identifikace podle přirozených znaků (Beausoleil et al., 2004). Většina invazivních procedur označování obojživelníků je v České republice zakázána zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Identifikace podle přirozených znaků představuje levnou a neinvazivní metodu pro identifikaci obojživelníků, používanou již od 70. let minulého století (Hagstrom, 1973). Naše 212


výsledky ukázaly, že tato metoda je velmi dobře využitelná u drápatek s přírodním zbarvením, s barevnými skvrnami, případně s nějakou morfologickou abnormalitou. Naopak identifikace podle přirozených znaků je téměř nevyužitelná u albiniotických a leucistických drápatek. Označování obojživelníků pomocí implantace mikročipů je prováděno od 90. let minulého století (Donnelly et al., 1994) a je využíváno pro identifikaci laboratorních i volně žijících obojživelníků (Mrozek et al., 1995; Beausoleil et al., 2004; Waldner et al., 2007; Connette & Semlitsch, 2012). Upřednostňuje se aplikace mikročipu do dorsálního lymfatického vaku před aplikací intracoelomicky, kvůli riziku poškození vnitřních orgánů (Donnelly et al., 1994). Existuje poměrně vysoká variabilita v doporučované velikosti označovaných jedinců: Holenweg & Reyer (2000) uvádí jako nejmenší vhodnou délku 4 cm, Camper & Dixon (1988) doporučují minimální délku 8 cm, Connette & Semlitsch (2012) popsali úspěšnou implantaci u ocasatých obojživelníků o průměrné hmotnosti 3 gramy a délce těla 5 cm. V naši studii proběhlo hojení inicize po implantaci mikročipu u 19 jedinců per primam, u 1 drápatky došlo vlivem mělkého zavedení čipu k jeho přilepení do okrajů rány a stav musel být reoperován. Ukázalo se, že typ uzávěru rány neměl na její hojení vliv, nicméně uzavření rány pomocí chirurgického lepidla bylo vyhodnoceno jako mnohem rychlejší a jednodušší než provedení sutury. Do 30. dne od implantace byly čipy funkční u 17 drápatek (85 %), u 2 čipů došlo k rejekci a byly nalezeny na dně chovných nádob, u 1 drápatky se čip pomocí čtecího zařízení nepodařilo identifikovat. Do 60. dne po implantaci byly čipy funkční u 15 drápatek (75 %). Celková ztráta tedy činila 5 čipů (25 %), z toho 2 čipy byly odhojeny (10 %) a další 3 byly neidentifikovatelné (15 %). Pravděpodobnou příčinou nemožnosti identifikace čipů byla buď jejich rejekce bez toho, že by čip byl nalezen na dně chovné nádoby, nebo prasknutí obalu čipu a jeho znehodnocení uvnitř těla zvířete. Ve všech případech ztráty čipů se jednalo o samce drápatek s velikostním rozpětím 5 – 6 cm, naopak u samic s průměrnou délkou těla 10 – 14 cm zůstaly všechny čipy identifikovatelné. Závěr Metoda využívající identifikace podle přirozených znaků se ukázala jako rychlá, levná a nenáročná na provedení. V případě velkých skupin jedinců však klade značné nároky na uživatele, protože může být obtížné od sebe rozlišit několik drápatek s podobným zbarvením kůže nebo rozmístěním skvrn. Identifikaci podle přirozených znaků nelze využít u nepigmentovaných jedinců. Použití standardních veterinárních mikročipů se ukázalo jako časově i finančně náročnější. Šedesát dní po implantaci dosahovala úspěšnost označení 75 %. U 10 % označovaných drápatek jsme se setkali s rejekcí čipu, která byla pravděpodobně způsobena příliš malou velikostí označovaného jedince, což následně vedlo k odhojení čipu. Pro tyto menší drápatky se výhledově jeví jako výhodnější označení pomocí tzv. mini-mikročipů o rozměrech 1.2 x 7 mm, které by měly omezit rejekční reakce organismu. Literatura Beausoleil NJ, Mellor DJ, Stafford KJ (2004). Methods for marking New Zealand wildlife Amphibians, reptiles and marine mammals. Wellington: Department of Conservation. Camper JD, Dixon JR (1988). Evaluation of a microchip marking system for amphibians and reptiles. Austin, Texas: Texas Parks and Wildlife Department. Connette GM, Semlitsch RD (2012). Successful use of a passive integrated transponder (PIT) system for below-ground detection of plethodontid salamanders. Wildl. Res. 39: 1-6. Donnelly MA, Guyer C, Juterbock JE, Alford RA (1994). Techniques for marking amphibians. In: Heyer WR, Donnelly MA, McDiarmid RW, Hayek LC, Foster MS, editors. 213


Measuring and monitoring biological diversity: standard methods for amphibians. Washington D.C.: Smithsonian Institution Press. p. 277–284. Hagstrom T (1973). Identification of newt specimens (Urodela, Triturus) by recording the belly pattern and a description of photographic equipment for such registrations. Brit J Herp. 4: 321-326. Holenweg AK, Reyer HU (2000). Hibernation behavior of Rana lessonae and R-esculenta in their natural habitat. Oecologia. 123: 41-47. Modrá H, Vršková D, Mácová S, Kohoutková J, Hajšlová J, Haluzová I, et al. (2010). Comparison of Diazinon Toxicity to Embryos of Xenopus laevis and Danio rerio; Degradation of Diazinon in Water. Bull. Environ. Contam. Toxicol. 86: 601-604. Mrozek M, Fischer R, Trendelenburg M, Zillmann U (1995). Microchip Implant System Used for Animal Identification in Laboratory Rabbits, Guinea-Pigs, Woodchucks and in Amphibians. Lab. Anim. 29: 339-344. Vršková D, Modrá H (2012). Evaluation of the developmental toxicity of 2-phenoxyethanol and clove oil anaesthetics using the Frog Embryo Teratogenesis Assay: Xenopus (FETAX). Vet. Med. 57: 245-250. Vršková D (2006). Využití obojživelníků v ekotoxikologických biotestech. Disertační práce. Brno: VFU. Waldner C, Roose M, Ryffel GU (2007). Marking transgenic Xenopus froglets with passive micro transponders. Transgenic Res. 16: 539-540.

214


HOUSING OF FATTENED RABBITS FROM THE WELFARE VIEWPOINT USTÁJENÍ BROJLEROVÝCH KRÁLÍKŮ Z POHLEDU JEJICH WELFARE Gabriela Želinská, Petra Hrabčáková Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This article is focused on the housing of rabbits during the fattening period from the welfare viewpoint. With regard to the housing systems of rabbits in intensive production farms according to the European Food Safety Authority (EFSA) it deals with the possibilities of housing of fattened rabbits and some issues related to the housing from the perspective of ethology and welfare of rabbits. Key words: rabbit, fattening, housing system, welfare Souhrn Tento článek se věnuje problematice ustájení králíků v průběhu výkrmu z pohledu welfare. S ohledem na ustájení králíků v intenzivních chovech podle European Food and Safety Authority (EFSA) se zabývá možnostmi ustájení králíku v průběhu výkrmu a některými problémy souvisejícími s ustájením z pohledu etologie a welfare králíků. Klíčová slova: králík, výkrm, ustájení, welfare Úvod Předchůdcem králíka domácího (Oryctolagus cuniculus) je králík divoký, kosmopolitně rozšířený savec z řádu Lagomorpha. Králík má velkou kapacitu, co se týče přizpůsobení se rozličným biotopům v různých klimatických pásmech (EFSA Journal, 2005). Domácí králíci vykazují mnoho projevů chování divokých králíků, jako jsou sexuální chování, mateřské chování a budování hnízda, projevy novorozených mláďat a sociální systém (Verga et al., 1978; Kraft, 1979). Domestikace proběhla v poměrně nedávné době a zatím nedošlo k podstatným změnám v chování králíka domácího v porovnání s jeho předchůdcem. Změnila se pouze intenzita a frekvence některých projevů chování, např. vyšší denní aktivita u králíka domácího (Trocino and Xiccato, 2006). Králíci jsou sociálně žijící zvířata. To platí i pro domestikované králíky, pokud se mezi sebou znají, a pokud jim prostředí dovoluje iniciovat kontakt, nebo se mu naopak vyhnout. Divocí králíci v jejich přirozeném prostředí a domácí králíci chovaní ve velkých ohradách, simulujících přírodní prostředí, žijí ve stabilních matrilineárních skupinách. Tyto skupiny jsou povětšinou tvořeny 2-9 ramlicemi, 1-3 dospělými ramlíky, jejich mláďaty, popřípadě několika nedospělými samci (Stodart and Myers, 1964; Bell and Mitchell, 1984; Lehman, 1991). Králičí skupiny jsou teritoriální a mají polygynní systém párování (Bell and Mitchell, 1984). Ustájení králíků ve velkochovech V roce 2005 vydala European Food and Safety Authority (EFSA) na žádost Evropské komise zprávu s názvem „The impact of the current housing and husbandry systems on the health and 



welfare of farmed domestic rabbits“ (EFSA Journal, 2005). V intenzivních chovech jsou králíci ustájeni převážně v uzavřených budovách. Okolní teplota je udržována mezi 15 až 20 °C. Vzrůstajícím trendem je chovat v jedné budově pouze zvířata ve stejné fázi reprodukce nebo mláďata stejného věku, což umožňuje provádět „all-in all-out“ systém. Samice jsou chovány individuálně v klecích. Skupinové ustájení lze najít v experimentálních zařízeních nebo v malé míře u "alternativních" systémů chovu. Samci, pokud jsou chováni v hospodářství, jsou ustájeni individuálně (EFSA Journal, 2005). Rostoucí zvířata jsou ustájena ve skupinách o různém počtu v závislosti od používaných klecí. Pokud jsou používány dvouúčelové klece (vhodné pro odchov mladých a rostoucích králíků), zvířata jsou ustájena po 5-8 v kleci. Pokud jsou ale používány speciální klece pro rostoucí králíky, skupiny mohou být i větší, například 10 až 12 zvířat v kleci. Budoucí chovná zvířata jsou po obvyklé růstové periodě ustájena individuálně nebo v párech (EFSA Journal, 2005). Ustájení v ohradách (s pevným dnem nebo na roštu) se okrajově používá například v ekologickém zemědělství (EFSA Journal, 2005). Ustájení králíků ve výkrmu a welfare Králíci ve výkrmu (brojleroví králíci) jsou zvířata ve stáří 35 až 85 dní, což odpovídá době od odstavu do poražení. Brojleroví králíci jsou chováni ve skupinách v různém počtu, v závislosti na velikosti klece. Z pohledu welfare může být tento systém pro králíky příliš stresující, ale podle některých autorů z hlediska hygieny a zdraví zvířat je naopak bezpečný. Tento systém umožňuje lepší identifikaci nemocných zvířat a péči o ně, a zároveň zlepšuje dohled a monitorování v hospodářství (Verga et al., 2007). Brojleroví králíci chovaní ve skupinách po 2 až 6 králících v kleci mají obvykle k dispozici prostor kolem 500-700 cm2/na hlavu. Za těchto podmínek nemají králíci možnost k běhání a poskakování. Výška klece, která je obvykle kolem 30 cm, nedovoluje postavit a plně natáhnout uši. Prostředí je často ochuzené o podněty, což může vést ke vzniku stereotypií, jako například okusovaní, žvýkaní nebo olizování mříží klece, nebo může vést k agresivitě nebo naopak apatii (Morton et al., 1993; Jordan et al., 2006). Princz et al. (2008) ve svém experimentu porovnávali závislost výšky klece s četností výskytu poranění uší. Z výsledků jejich experimentu vyplynulo, že četnost ušních lézí souvisejících s agresivním chováním, byla nejvyšší v klecích o výšce 20 cm a nejnižší v klecích vysokých 30 cm. Autoři dospěli k závěru, že běžně používané klece o výšce 30-35 cm jsou z tohoto hlediska vyhovující pro chov králíků. Umístění hole na hlodání do klece nebo ohrady snižuje agresivní chování a zlepšuje welfare (Princz et al., 2008). V ohradách, kde byl pozorován častější výskyt agresivního chování, aplikace hlodací hole výrazně snížila četnost výskytu poranění uší (Princz et al., 2009). Králíci chovaní v ohradách ve větších skupinách mají také větší pohybovou aktivitu, a proto využívají přijatou energii z krmiva pro pohyb (Dal Bosco et al., 2002). V porovnání s klecovým chovem stráví králíci chovaní v ohradách o 9 % času méně odpočíváním a o 2,9 % času více pohybovou aktivitou (Princz et al., 2008). Přírůstky na váze mohou proto poklesnout až o 5-10 % a konverze krmiva je horší (Princz et al., 2009). Proporce zadní části těla v porovnání s celým jatečně upraveným tělem ale v důsledku vyšší pohybové aktivity vzrůstá (Dal Bosco et al., 2002). V České republice upravuje ochranu a chov králíků zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Bližší podmínky chovu jsou definovány pouze pro ekologické zemědělství vyhláškou č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, k zákonu č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně 216


zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V § 4 odst. 2 této vyhlášky jsou definovány podmínky výkrmu králíků následovně: králíci ve výkrmu se chovají ve skupinách, minimální podlahová plocha činí 0,2 m2 na jednoho králíka, králíci mají možnost přístupu do výběhu. Závěr EFSA dospěla k závěru, že rozměry klecí používaných ve velkochovech omezují přirozenou pohybovou aktivitu rostoucích králíků, zejména pokud se jejich hmotnost blíží porážkové hmotnosti. Doporučuje, aby klece pro králíky byly minimálně 75-80 cm dlouhé a 35-40 cm široké. EFSA také dospěla k závěru, že výška klece limituje některé projevy chování rostoucích králíků, a proto by klece měly být vysoké minimálně 38-40 cm, aby bylo králíkům umožněno sedět se vztyčenýma ušima. Česká legislativa v současné době neupravuje rozměry klecí ve velkochovech. Požadavky na prostor pro králíky jsou definovány pouze pro ekologické zemědělství. S ohledem na zajištění welfare v chovu králíků by se minimální požadavky na jejich ustájení měly legislativně stanovit. Literatura Bell, D.J., Mitchell, S. (1984): Effects of female urine on growth and sexual maturation in male rabbits. Journal of Reproduction and Fertility 71: 1, 155-160. Dal Bosco, A., Castellini, C., Mugnai, C. (2002): Rearing rabbits on a wire net floor or straw litter: behaviour, growth and meat qualitative traits. Livestock Production Science 75: 149156. EFSA (European Food and Safety Authority) (2005): Scientific report „The Impact of the current housing and husbandry systems on the health and welfare of farmed domestic rabbits“. EFSA-Q-2004-023: 1-137 (Annex to EFSA J. 267: 1-31). Jordan, D., Luzi, F., Verga, M., Stuhec, I. (2006): Environmental enrichment in growing rabbits. In: Maertens L., Coudert P. (Eds.): Recent Advances in Rabbit Sciences, pp. 113– 119, COST and ILVO, Belgium. Kraft, R. (1979): A comparison of the behaviour of wild and domestic rabbits. 1. An inventory of the behaviour of wild and domestic rabbits. Zeitschrift fur Tierzuchtung und Zuchtungsbiologie 95: 2, 140-162. Lehmann, M. (1991): Social behaviour in young domestic rabbit under semi-natural conditions. Applied Animal Behaviour Science 32: 269-292. Morton, D.B., Jennings, M., Batchelor, G.R., Bell, D., Birke, L., Davies, K., Eveleigh, J.R., Gunn, D., Heath, M., Howard, B., Koder, P., Phillips, J., Poole, T., Sainsbury, A.W., Sales, G.D., Smith, D.J.A., Stauffacher, M., Turner, R.J. (1993): Refinements in rabbit husbandry. Second report of the BVAAWF/FRAME/RSPCA/UFAW joint working group on refinement. Laboratory Animals 27: 301–329. Princz, Z., Radnai, I., Biró-Németh, E., Matics, Z., Gerencsér, Z., Nagy, I., Szendrő, Zs. (2008): Effect of cage height on the welfare of growing rabbits. Applied Animal Behaviour Science 114: 284-295. Princz, Z., Dalle Zotte, A., Radnai, I., Biró-Németh, E., Matics, Z., Gerencsér, Z., Nagy, I., Szendrő, Zs. (2008): Behaviour of groving rabbits under various housing conditions. Appl. Applied Animal Behaviour Science 11: 342-356. Princz, Z., Dalle Zotte, A., Metzger, Sz., Radnai, I., Biró-Németh, E., Orova, Z., Szendrő, Zs. (2009): Response of fattening rabbits reared under different housing conditions. 1. Live performance and health status. Livestock Science 121: 86-91. 217


Stodart, E., Myers, K. (1964): A comparison of behaviour, reproduction and mortality of wild and domestic rabbits in confined populations. C.S.I.R.O. Wildlife Research 9: 144- 159. Trocino, A., Xiccato, G. (2006): Animal welfare in reared rabbits: A review with emphasis on housing system. World Rabbit Science 14: 77 – 93. Verga, M., Dell'Orto, V., Carenzi, C. (1978): A general review and survey of maternal behaviour in the rabbit. Applied Animal Ethology 4: 235-252. Verga, M., Luzi, F., Carenzi, C. (2007): Effects of husbandry and management systems on physiology and behaviour of farmed and laboratory rabbits. Hormones and behaviour 52: 122-129. Vyhláška Mze č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2006, č. 8, s. 186-187. Zákon číslo č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2000, č. 73, s. 3499-3512. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150.

218

media kit 2012

ODBORNÝ ČASOPIS PRO OBOR ZPRACOVÁNÍ MASA

PROFESIONÁLNÍ INFORMACE ZE VŠECH STR AN

Periodicita ❚ Dvouměsíčník

Profil ❚ Časopis je určen pracovníkům oboru zpracování masa, jejich obchodním partnerům, kontrolním orgánům i odborníkům z oblasti vědy, výzkumu a školství. ❚ Informuje o technologii oboru zpracování masa, zásadách bezpečnosti potravin a správné výrobní praxe, o obchodu a logistice v potravinářství, o legislativě a aktuálním dění v oboru. ❚ Odborná úroveň časopisu je zajištěná úzkou spoluprácí s pracovníky z výroby, obchodu, nákupu, servisních firem, s odborníky na univerzitách a kontrolních orgánech.

Struktura ❚ produkce masa ❚ maso a výživa ❚ výroba a kvalita ❚ bezpečnost potravin ❚ obchod a logistika ❚ drůbež, zvěřina, králíci ❚ ryby ❚ aktuality z oboru

Náklad ❚ průměrný tištěný náklad 4 000 výtisků

Čtenáři ❚ odběratelé a čtenáři časopisu Maso: zpracovatelé masa (36 %) malo- a velkoobchodní prodejny (34 %) dodavatelské firmy (22 %) kontrolní orgány (6 %) iniverzity, střední školy, učiliště a ostatní (2 %)

6%

36 %

22 %

Maso 2012

2%

34 %

Témata časopisu Maso 2012 Číslo

Hlavní téma

Doplňková témata

1

Masná výroba

Technika pro klimatizaci a zrání masných výrobků, zdravotní aspekty konzumace masa, aditiva a koření v masné výrobě

2

Ohlédnutí za Salimou 2012

Etické základy konzumace masa, plnění a oddělování masných výrobků, obchod s masnými výrobky v ČR

3

Drůbeží maso

Dusitany a dusičnany v masných výrobcích, balení masa a masných výrobků, regiony a drobní výrobci

4

Welfare jatečných zvířat

Vývoj jatečnictví v ČR a SR, jatečnictví v EU

5

Hygiena provozů

Alimentární onemocnění v ČR a EU, moderní stavební prvky v provozech oboru zpracování masa

6

Kvalita masných výrobků

Hodnocení masných výrobků v Německu, kalkulace a stanovení ceny výrobku, marketing v oboru

Redakce ❚ redakční rada časopisu je složená z českých a slovenských odborníků ❚ členové redakční rady:

Maso 2012

Doc. MVDr. Ladislav Steinhauser, CSc., předseda MVDr. Jan Budig, CSc., místopředseda MVDr. Josef Kameník, CSc., MBA, místopředseda MVDr. Josef Brychta, Ph.D. Ing. Katarina Fašiangová, Ph.D. Prof. Ing. Ivo Ingr, DrSc. Ing. Miroslav Jůzl, Ph.D. Ing. Jan Katina Doc. MVDr. Antonín Kozák, Ph.D. Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. Prof. Ing. Petr Pipek, CSc. Ing. Ladislav Staruch, Ph.D. Prof. MVDr. Peter Turek, Ph.D.

Termíny Termíny vydání a uzávěrky inzerce pro rok 2012 Číslo

Datum vydání

Uzávěrka inzerce

Dodání inzerce v datech

1

20. 2. 2012

30. 1. 2012

5. 2. 2012

2

20. 4. 2012

20. 3. 2012

6. 4. 2012

3

20. 6. 2012

20. 5. 2012

6. 6. 2012

4

10. 8. 2012

10. 7. 2012

25. 7. 2012

5

10. 10. 2012

10. 9. 2012

25. 9. 2012

6

10. 12. 2012

20. 11. 2012

26. 11. 2012

Kontakt Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Palackého 1 612 43 Brno tel.: 602 316612 e-mail: [email protected] www.maso.cz Telefon redakce: 604 220 851 Šéfredaktor: Doc. MVDr. Ladislav Steinhauser, CSc.

Maso 2012

Redaktor a inzerce: MVDr. Josef Kameník, CSc., MBA


ISBN 978-80-7305-628-5 223

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2012 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2012

Recommend Documents