ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2011 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2011

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2011 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2011 18th Scientific Conference with International Participation 18. odborná konference s mezinárodní účastí

20 - 21 September 2011 Brno, Czech Republic University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Veterinární a farmaceutická univerzita Brno PROCEEDINGS SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ ISBN 978-80-7305-587-5

Animal Protection and Welfare 2011

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2011 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2011

Organised by Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Ministry of Agriculture of the Czech Republic State Veterinary Administration of the Czech Republic Organizuje Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Ministerstvo zemědělství ČR Státní veterinární správa ČR

Organising Committee Organizační výbor Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. Doc. MVDr. Petr Chloupek, Ph.D. MVDr. Jiří Dousek, Ph.D. MVDr. Jiří Kruml Hana Šírová

Scientific Committee Odborný výbor Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. Doc. MVDr. Vladimíra Pištěková, Ph.D. Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. 2

Ochrana zvířat a welfare 2011

Proceedings of the 18th Scientific Conference with International Participation “Animal Protection and Welfare“ edited by the Conference Scientific Committee. Sborník příspěvků 18. odborné konference s mezinárodní účastí „Ochrana zvířat a welfare“ recenzovaný odbornou komisí konference.

Produced by University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic First published 2011 © 2011 University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Vydala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1. vydání 2011 © 2011 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the written permission of the copyright holder. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez písemného svolení vydavatele.

ISBN 978-80-7305-587-5

3


CONFERENCE SPONSORS SPONZOŘI KONFERENCE

4


Firma LABTECH s.r.o. založená v roce 1991 privatizací analytických laboratoří se dlouhodobě zabývá laboratorními rozbory a zkouškami, prodejem, servisem a aplikační podporou laboratorních přístrojů, mechanických zkušebních zařízení, průmyslových testovacích zařízení, vakuové techniky a testování netěsností. Společnost rovněž vyrábí vlastní analytické přístroje a příslušenství a stanice pro testování netěsností. Milan Vacek-Veselý Obchodní oddělení LABTECH s.r.o. Polní 23/340, 639 00 Brno Tel: +420 511 110 732 Fax: +420 543 210 115 Mob: +420 737 285 398 email: [email protected] web: www.labtech.eu

5


Pro konkrétní technologické řešení nabízíme dodávky v těchto oblastech: 1. Biologické čistírny odpadních vod se zaměřením na splaškové vody a některé průmyslové vody 2. Chemické čistírny určené pro zpracování průmyslových odpadních vod, vyráběné v různém provedení, dle kapacity zdroje odpadních vod a jejich složení. 3. Pro oblast vodohospodářství jsou školeni pracovníci pro laboratoře, obsluhu čistíren a hydrobiologické laboratoře, včetně dodávek zařízení. 4. Z průmyslové oblasti se firma zabývá výrobou galvanických linek pro povrchové úpravy, žárové zinkovny, fosfátovny a lakovny, včetně dodávek chemikálií, výrobou odmašťovacích strojů a linek jak regeneračních, tak likvidačních ultrafiltračních jednotek. 5. V souvislosti s výstavbou průmyslových objektů navrhujeme, projektujeme a dodáváme vzduchotechniká zařízení, absorbéry a klimatické soustavy pro občanskou vybavenost (sídlišť, hotely). 6. Realizace ekologických staveb - středisko ekologických staveb je schopno navrhnout, zprojektovat a zrealizovat i nestandardní technologická řešení, týkající se ekologických problémů související s likvidací starých ekologických zátěží, likvidaci provozů včetně speciálních bouracích prací a následné dekontaminace spodních vod. 7. Divize speciálních biologických čistíren – firma vyvíjí, vyrábí a montuje systémy MBR technologie pro likvidace vyšších hodnot biologického znečištění odpadních vod. 8. Divize mobilních odsolovacích jednotek na mořskou vodu – firma vyvíjí, vyrábí a montuje systémy reversně osmotických jednotek pro výrobu pitné vody z vody mořské.

6


7


8


Second International Academic and Community Conference on Animals and Society July, 2012, Utrecht, The Netherlands A transdisciplinary conference exploring the interrelationships between animals and society Where science meets the humanities Where academic meets activist Where environmentalist meets animal advocate Where all can participate in consideration of past, present and future interrelationships between human animals, nonhuman animals and the total environment www.mindinganimals.com [email protected] 9


Contents Obsah Adolph, S., Fuhrmann, H., Schumann, J. The impact of PUFA supplementation on the membrane lipid composition and the oxidative metabolism of macrophages ..............................................................................

14

Ahmad, H. Improving ritual halal slaughter, animal welfare, meat science - knowledge gaps ...........

17

Bedáňová, I., Voslářová, E., Pištěková, V., Hrabčáková, P., Večerek, V. Evaluation of tonic immobility in common pheasants kept in different technologies during laying period Hodnocení tonické imobility u bažantů obecných ustájených v průběhu snáškového období v různých technologiích .........................................................................................

18

Blahová, J., Kružíková, K., Grabic, R., Fedorová, G., Randák, T., Svobodová, Z. Contamination of the Bílina river by polycyclic aromatic hydrocarbons Kontaminace řeky Bíliny polycyklickými aromatickými uhlovodíky ..............................

22

Botto, Ľ., Lendelová, J. Effect of farrowing pen type on selected welfare parameters of sows and piglets Vplyv typu pôrodného koterca na vybrané ukazovatele welfare prasníc a ciciakov .........

27

Brouček, J., Uhrinčať, M., Sokol, J., Šoch, M., Palkovičová, Z., Trávníček, J., Rajský, D., Šiška, J., Lorinčák, Ľ. Effects of gender and sire on learning and locomotor behaviour of calves Vliv pohlaví a otce telat na jejich učení a pohybové chování ...........................................

32

Bušová, M. Welfare of horses in natural rearing conditions Welfare koní v přirozených podmínkách chovu ................................................................

36

Cibik, R., Soysal, D., Aydin, C., Ak, Đ. Conventional and organic management of Karacabey Merino and Kivircik lambs: growth performance, carcass characteristics and haematological parameters ...................

39

Cimboláková, I., Lovásová, E., Nováková, J., Hubková, B., Rácz, O. Effect of lifetime low level exposure to mercury on selected parameters of carbohydrate and lipid metabolism of Wistar rats Vplyv celoživotnej expozície ortuťou na vybrané ukazovatele sacharidového a lipidového metabolizmu potkanov Wistar ......................................................................

45

Dobšíková, R., Blahová, J., Haluzová, I., Kružíková, K., Mácová, S., Modrá, H., Prášková, E., Svobodová, Z. Effect of β-1,3/1,6-D-glucan on haematological and biochemical parameters of common carp (Cyprinus carpio L.) exposed to oxytetracycline Účinek β-1,3/1,6-D-glukanu na hematologické a biochemické parametry kapra obecného (Cyprinus carpio L.) po expozici oxytetracyklinem .........................................

52

10


Dousek, J., Semerád, Z., Ninčáková, S., Smolová, A., Voslářová, E. On minimum standards for the protection of pigs Aktuálně k minimálním standardům na ochranu prasat ....................................................

57

Gardiánová, I., Špalková, P., Jebavý, L., Padalíková, P., Javůrek, J., Kiebel, P., Kökert, P. Effect of enrichment on activity and stereotypic behavior of elephants (Elephas maximus) in ZOO Ústí Ovlivnění aktivity a stereotypního chování slonů indických chovaných v zoo Ústí použitím enrichmentu ........................................................................................................

63

Holečková, D. Last chance for survival - Project for the rescue of Northern White Rhino Poslední šance na přežití - Projekt záchrany severního bílého nosorožce .........................

68

Chaloupková, H., Illmannová, G. Long-term effect of pre-weaning housing system on the behavior and welfare of piglets Dlouhodobý vliv raného ustájení prasat na jejich chování a welfare ................................

73

Illmannová, G. Do farrowing crates decrease piglet mortality? Dokáže klecové ustájení kojících prasnic snížit mortalitu selat? .......................................

75

Lovásová, E., Sesztáková, E., Cimboláková, I., Nováková, J., Dombrovský, P. Effect of chronic low dose exposition of mercury on haematological parameters in rats Chronická expozícia nízkymi dávkami ortuti a jej vplyv na hematologické parametre u potkanov ..........................................................................................................................

78

Malena, M., Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, S., Valcl, O., Novák, J., Traplová, J., Večerek, V. Information to bulletin “ANIMAL PROTECTION PROGRAMME - situation in 2010“ Informace k bulletinu „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT - situace v roce 2010“ ..........

83

Melišová, M., Illmann, G., Andersen, I.L., Vasdal, G., Haman, J. The effect of sow-piglet pre-lying communication and piglet condition on piglet crushing Vliv komunikace mezi prasnicí a selaty a kondice selat na zalehávání selat prasnicí .......

89

Menñušić, E. Mortality, diseases and injuries of birds of prey accepted by the Sokolarski centar in Šibenik, Croatia .................................................................................................................

91

Müllerová, H. Police admission on the grounds of abused animals Vstup policisty kvůli týranému zvířeti ...............................................................................

96

Nádeníček, J., Voslářová, E. Ochrana a chov sojkovce rezavého (Garrulax poecilorhynchus) Rusty Laughingthrush (Garrulax poecilorhynchus) protection and captive breeding ......

102

11


Nagyová, A., Luptáková, O., Takáčová, D., Korim, P., Pekár, I. Analysis of dead on arrival of broiler chickens to the slaughterhouses in the Slovak Republic in the years 2000 – 2010 Analýza úhynov brojlerových kurčiat počas dodávky na bitúnky v Slovenskej republike v rokoch 2000 – 2010 ........................................................................................................

106

Nováková, J., Lukačínová, A., Hubková, B., Rácz, O., Lovásová, E., Cimboláková, I., Ništiar, F. Age dependent development of serum proteins of male Wistar rats Sérové proteíny v závislosti na veku u samcov potkana Wistar ........................................

109

Palkovičová, Z., Knížatová, M., Brouček, J., Hanus, A. Production of harmful gas emissions in summer and winter batch of pig fattening Tvorba emisií škodlivých plynov v letnom a zimnom turnuse výkrmu ošípaných ...........

117

Petek, M. Injurious pecking and laying hen welfare ..........................................................................

121

Petrák, J., Debrecéni, O., Bučko, O. Influence of transport load to IGF-1 and cortisol changes in pigs serum Vplyv transportnej záťaže na zmeny IGF-1 a kortizolu v sére ošípaných .........................

126

Pintarič, R., Matela, J., Vadnjal, S., Koprivnikar, J., Pintarič, Š. The use of neutral electrolyzed oxidizing water for disinfection of diagnostic equipment

130

Pintaric, Š., Levstek, P., Vadnjal, S., Pintaric, R., Dolenc, B. Quality materials in disinfection of vehicles at the outbreak of contagious diseases ........

135

Plhalová, L., Haluzová, I., Svobodová, Z., Mácová, S., Pištěková, V. Fish as an experimental organism Ryba jako experimentální organismus ...............................................................................

140

Prášková, E., Voslářová, E., Svobodová, Z. Occurence of nonsteroidal anti-inflammatory drugs in surface waters and their impact on water organisms Výskyt reziduí antiflogistik v povrchových vodách a jejich vliv na vodní organismy .....

144

Schöniger, A., Fuhrmann, H., Schumann, J. Alteration of gene expression in murine macrophages by fatty acid supplementation .....

148

Šilerová, J., Špinka, M., Šárová, R., Algers, B. Group housing of lactating sows with piglets - the applicable research results Skupinové ustájení prasnic se selaty - výsledky výzkumu použitelné v praxi ..................

151

Široká, Z., Modrá, H., Svobodová, Z. Veterinary toxicology database VETTOX Veterinární toxikologická databáze VETTOX ..................................................................

153

Špalková, P., Gardiánová, I., Svobodová, I., Padalíková, P., Javůrek, J., Kiebel, P., Kökert, P. Preference of enrichment elements of elephants in zoo Preference enrichmentových prvků u slonic chovaných v zoo Ústí nad Labem ...............

155

12


Takáčová, D., Bugarský, A., Halán, M. Publicizing of animal cruelty – case reports Propagácia týrania zvierat – kazuistika .............................................................................

159

Točilovska, V. Young children should visit animal shelters to develop a feeling of responsibility ........

163

Tremain, J., Tremain, M. The changing role of animal welfare .................................................................................

168

Urban-Chmiel, R., Wernicki, A., Kankofer, M., Puchalski, A., Dec, M., Chrzaniuk, K., Wysocka, M. Characterization of oxidative stress parameters and immunoglobulin level in calves during feedlot .....................................................................................................................

170

Voslářová, E. Protection of handicapped animals in the Czech legislation Ochrana handicapovaných zvířat v právních předpisech ČR ............................................

175

Voslářová, E., Bedáňová, I., Pištěková, V., Večerek, V. Stress in common pheasants resulting from anti-feather pecking procedures on the beak Hodnocení stresu u bažantů obecných v důsledku provedení zákroků na zobáku ............

179

Voslářová, E., Votavová, P., Večerek, V. Evaluation of the results of veterinary inspections over the protection of farm animals in the Czech Republic Zhodnocení výsledků veterinárního dozoru nad ochranou hospodářských zvířat v ČR ...

183

Winckler, C. On-farm welfare assessment – challenges and opportunities ............................................

186

13


THE IMPACT OF PUFA SUPPLEMENTATION ON THE MEMBRANE LIPID COMPOSITION AND THE OXIDATIVE METABOLISM OF MACROPHAGES Stephanie Adolph∗, Herbert Fuhrmann, Julia Schumann Institute of Physiological Chemistry, Faculty of Veterinary Medicine, University of Leipzig, Germany Summary Immune cell activity depends on numerous external as well as internal stimuli. One important factor modulating immune function is the diet. Nutritional fatty acids, in particular polyunsaturated fatty acids (PUFAs) posses immunemodulating properties by incorporating into cellular membranes. This provides a link between fatty acid uptake and macrophages defense mechanisms such as respiratory burst which is accompanied by reactive oxygen species (ROS) and nitrogen species (RNS) production. In this study the interrelation between fatty acid supplementation and the ability of the macrophages to develop a suitable respiratory burst after stimulation with different stimuli. RAW 264.7 cells were supplemented with different PUFAs of the n-3 and n-6 family in a concentration of 15 µM for 72 h and than stimulated with Phorbol-12-myristat-13-acetat PMA (1µM) or Lipopolisaccharid LPS (1µg/µl) for 15/30/45min and 6/24h. ROS production was detected by mean of the fluorogenic probe Dihydrorhodamine 123. RNS formation was determined using Griess reaction. Exposure of unstimulated cells to PUFAs resulted in a significant increase of ROS production correlating with the number of bis-allyl-methylene positions of the fatty acid supplemented. After stimulation this dependency is lost. The results of this study underline the modulating influence of PUFA supplementation on the oxidative metabolism of macrophages, which depends on the number of bis-allyl-methylene positions of the supplemented fatty acid as well as the activation status of the cells Key words: macrophages, polyunsaturated fatty acids, membrane lipid composition, oxidative burst, ROS/RNS production Introduction Nutritional fatty acids, in particular the polyunsaturated fatty acids (PUFAs) exhibit various immunemodulating properties. It has been demonstrated that PUFA supplementation results in an incorporation of the fatty acids into the phospholipids of the cellular membranes (Walloschke et al., 2010) thus modulating different chemical and physical properties of the membrane domains (Schumann and Fuhrmann, 2010; Galli and Calder, 2009) and influencing membrane protein function (Stillwell and Wassal, 2003). This provides a link between the uptake of nutritional fatty acids and the defense mechanisms of immune cells. For example in phagocytes PUFAs may modulate the intracellular production of reactive oxygen species (ROS) and reactive nitrogen species (RNS) during oxidative burst. Favored positions for radical attacking are found at the bis-allyl-methylene positions between adjacent double bounds of the fatty acids (Kelley et al., 1995). However, the impact of the carbon chain length and number of double bounds of PUFAs is unknown so far. Furthermore, it is not clear if PUFAs from the n-3 and the n-6 family modulate ROS and RNS formation differentially. The aim of the present study is to compare the effects of the n-3 PUFAs alpha-linolenic acid (LNA), eicosapentaenoic acid (EPA), docosahexaenoic acid (DHA) and the n-6 PUFAs

∗

[email protected] 14


linoleic acid (LA), arachidonic acid (AA) on the oxidative metabolism of macrophage cell line RAW 264.7. Material and Methods RAW 264.7 were cultured in RPMI medium containing 5% FKS and supplemented for 72h with 15µM LNA, EPA, DHA, LA and AA respectively. Membrane lipid composition was determined by gas chromatography. Based on the ratio of the fatty acids (weight %) detected by gas chromatography and the number of bis-allyl-methylene positions, the Methylene Bridge Index (MBI) was calculated. Supplemented cells were stimulated with PMA (1µM) or LPS (1µg/ml) for 15/30/45min and 6/24h. ROS production was detected by the fluorogenic probe Dihydrorhodamine 123; RNS formation was determined using Griess reagent (N=6, n=3). ROS production of supplemented and stimulated cells was also determined by 24h of fluorescence microscopic life cell imaging. Two-way analysis of variance followed by student’s t-Test was used to identify significant differences between means, p<0.05 was assumed to indicate significant differences. Results and Discussion Culture of RAW in medium containing 15µM LA or AA resulted in significant enrichment in the content of n-6 PUFAs, while culture in medium containing 15µM of LNA, EPA and DHA respectively resulted in a significant enrichment in the content of n-3 PUFAs. Enrichment in PUFA content was connected with an increase in MBI of the cells as well as a significant increase of ROS production (Fig.1A). At this, a relation between ROS production and MBI could be seen (Fig.1A). Stimulation of unsupplemented cells with PMA or LPS resulted in a significant increase in ROS production (Fig.1B, C). Of note, for PUFA enriched cells a significant repressive effect on ROS production was to ascertain (Fig.1B, C). The n-3 PUFA DHA was identified to be most effective, at this totally inhibiting ROS boost in context of stimulation (Fig.1B, C). The modulating action of PUFAs on ROS production could also be confirmed by means of fluorescence microscopic life cell imaging. However, no effects on RNS production could be observed for all PUFAs tested. Figure 1: ROS production of PUFA supplemented unstimulated or stimulated RAW 264.7 cells

15


Conclusion Our results underline the modulating influence of PUFA supplementation on the oxidative metabolism of macrophages which depends on the MBI of the fatty acids as well as the activation status of the cells. Increasing ROS production of unstimulated supplemented cells correlates with number of bis-allyl-methylene positions of the fatty acid. After stimulation this dependency is lost. The supplementation with DHA completely prevents the increase of ROS-production. Future research will take a closer look on the oxidative burst in the context of stimulation of the macrophages with pathogens like Pseudomonas aeruginosa and Rhodococcus equi. This is the precondition to assess the applicability of PUFAs as supportive therapy of various disorders caused by persistent microorganisms. References Galli, C., Calder, P.C. (2009): Effects of fat and fatty acid intake on inflammatory and immune responses: a critical review. Annals of Nutrition and Metabolism 55: 123-139. Kelley, E.E., Buettner, G.R, Burns, C.P. (1995): Relative alpha-tocopherol deficiency in cultured-cells: free radical lipid peroxidation, lipid peroxidizability and cellular polyunsaturated fatty acid content. Archives of Biochemistry and Biophysics 319: 102-109. Schumann, J., Fuhrmann, H. (2010): Impairment of NFkappaB activity by unsaturated fatty acids. International Immunopharmacology 10: 978-984. Stillwell, W., Wassal, S.R. (2003): Docosahexaenoic acid: membrane properties of a unique fatty acid. Chemistry and Physics of Lipids 126: 1-27. Walloschke, B., Fuhrmann, H., Schumann, J. (2010): Enrichment of RAW264.7 macrophages with essential 18-carbon fatty acids affects both respiratory burst and production of immunmodulating cytokines. Journal of Nutritional Biochemistry 21: 556-560.

16


IMPROVING RITUAL HALAL SLAUGHTER, ANIMAL WELFARE, MEAT SCIENCE - KNOWLEDGE GAPS Hamid Ahmad∗ University of Veterinary & Animal Sciences, Lahore, Pakistan Summary The presentation is based on a long term experience and a study conducted in some Middle East & South East Asian Muslim countries for Meat & Livestock Australia (MLA), one of the major exporter of Halal meat and live animals there. It includes the gist of discussions held with some leading religious scholars of the world to understand the scientific & technological impact of Halal rituality of on meat & animal welfare. So, the presentation identifies scientific & technological opportunities to improve the procedures in the light of the practicing religious beliefs and the existing scientific developments. The study has been to assist the international livestock industry involved in the Halal production, trade, import / export of live animals & meat, for adopting strategies to cope with the current and the emerging future scenarios in this sector. There is said to be international trade of about US$750 billions in Halal food and non-food products & a substantial part is in livestock related products. Islamic code of animal welfare provides care, mercy and kindness towards animals at all times and more so at slaughter. However, it is not being followed in letter and spirit in most Muslim countries. Important religious basics of Halal slaughter comprise of cutting neck of a healthy live animal, from the front with a long sharp knife while making the religious invocation. Consumption of blood (in any form) is forbidden. Irrespective of science it is a firm belief held by most Muslims that only Halal slaughter causes no or less pain towards animal welfare & leads to maximum bleed out at slaughter to give safe & healthy meat. Intervention of pre-slaughter stunning in Halal slaughter and issues like stress and pain, concept of pre-slaughter injury to animal, comparative bleed-outs and ensured reversible stunning require pertinent & focused future research attention. Relationships between stunning, meat quality, blood splash and bleed out needs serious consideration. It is desirable that the research aspects should emphasize concern for religious respect, objectivity and ritual credibility. It is not the Islamic code rather the ignoring of it by Muslim societies is the cause of undue sufferings to animals and giving rise to the controversies. Under the developing International Halal Food Rules, the 56 member block of OIC countries, it has been stressed to strictly follow animal welfare & implicate simple science and technology procedures in Halal slaughter. Improving restraint, neck cutting techniques & training etc. would positively affect meat quality, workers safety and eliminate the ongoing animal miseries. Important spirit of the religious code under Halal slaughter is that any modification in Halal slaughter of animals procedure must follow human & animal values compared to commercial considerations. Key words: halal slaughter, animal welfare

∗



EVALUATION OF TONIC IMMOBILITY IN COMMON PHEASANTS KEPT IN DIFFERENT TECHNOLOGIES DURING LAYING PERIOD HODNOCENÍ TONICKÉ IMOBILITY U BAŽANTŮ OBECNÝCH USTÁJENÝCH V PRŮBĚHU SNÁŠKOVÉHO OBDOBÍ V RŮZNÝCH TECHNOLOGIÍCH Iveta Bedáňová∗, Eva Voslářová, Vladimíra Pištěková, Petra Hrabčáková, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Common pheasant (Phasianus colchicus) females kept in different technologies during laying period were exposed to a tonic immobility test. At the end of laying period, the shortest duration of the tonic immobility, and thus the lowest fear level, was found in birds kept in “enriched“ cages, i.e. cages equipped with 2 perches and hiding place. Duration of the tonic immobility in hens kept in enriched cages were significantly lower than in hens kept in conventional cages. Key words: pheasant, tonic immobility, cage, fear Souhrn Test tonické imobility byl proveden na slepicích bažanta obecného (Phasianus colchicus) ustájených po dobu snáškového období v různých technologiích. Na konci snáškového období vykazovaly nejnižší dobu trvání tonické imobility, a tedy nejnižší míru strachu slepice ustájené v klecích obohacených o 2 hřady a možnost úkrytu. Doba trvání tonické imobility byla u těchto slepic průkazně nižší, než u slepic ustájených v neobohacených klecích. Klíčová slova: bažant, tonická imobilita, klec, strach Úvod V některých bažantnicích v ČR je běžnou praxí, že snáškové hejno bažantů v reprodukčním období je ustájeno v klecové technologii (Zapletal aj., 2010). Ustájení bažantů v neobohacených bateriových klecích může být stejně jako u nosnic kura domácího ustájených v tzv. konvenčních klecových systémech spojeno například se sníženou nosnou užitkovostí, zvýšenou bázlivostí zvířat, zvýšeným oštipováním peří či s výskytem kanibalismu končícím mnohdy vyšší mortalitou zvířat (Keeling and Gonyou, 2001). V poslední době se z hlediska možné redukce projevů kanibalismu zkoumají různé metody eliminující agresivní chování, příp. jeho důsledky u bažantů ustájených v klecových systémech. Tyto metody je třeba posuzovat z hlediska welfare zvířat. K hodnocení míry strachu, resp. stresu u ptáků lze využít i test tonické imobility. Tonická imobilita je definovaná jako generalizovaná hypotonie vyvolaná krátkou periodou omezení fyzické aktivity. Test tonické imobility vychází z přirozené obranné reakce, kterou využívají volně žijící ptáci pro únik před predátorem (anti-predator behaviour). Principem této obranné strategie je eliminace pohybu ulovené kořisti (ptáka), která deaktivuje následující útok predátora. Doba trvání tonické imobility odráží míru strachové reakce jedince. Čim déle pták ∗



setrvá ve stavu tonické imobility, tím negativnější dopad (strach, stres) na něho měla situace, která tento stav vyvolala (Balážová a Baranyiová, 2009). Cílem práce bylo posouzení strachové reakce u slepic bažantů obecných ustájených v průběhu snáškového období v různých technologiích chovu. Materiál a metodika Test tonické imobility byl proveden na bažantech obecných (Phasianus colchicus) ustájených od začátku snáškového období v 2 etážové klecové baterii. V jedné kleci byl vždy 1 kohout a 5 slepic. Rozměry všech klecí byly následující: délka 200 cm, hloubka 85 cm, zadní výška 58 cm a přední výška 70 cm. Snáškové klece měly roštovou podlahu, byly vybaveny automatickými niplovými napáječkami v počtu 5 kusů a žlabovým krmítkem umístěným před čelní částí klece s manuálním zakládáním krmiv. Osvětlení bylo pouze pomocí denního svitu. Při osazování klecí byli bažanti rozděleni do následujících systémů ustájení: Skupina 1: neobohacená klec (hřady, snáškové hnízdo, prostředky na obrušování drápů či materiál k popelení nebyly součástí klece), před umístěním do klece byla u bažantů provedena tepelná kauterizace jedné třetiny horní části zobáku, Skupina 2: neobohacená klec (hřady, snáškové hnízdo, prostředky na obrušování drápů či materiál k popelení nebyly součástí klece), před umístěním do klece byl bažantům jako ochrana proti vzájemnému klování nasazen komerčně prodávaný násadec na zobák (Clip On Specs, Agrigame, Velká Británie), který nenarušuje tkáň, je nasazen pouze tlakem na zobák, Skupina 3: obohacená klec (klec byla ve srovnání s ostatními obohacena o 2 hřady a možnost úkrytu vzniklou zavěšením několika pruhů látky do jednoho rohu klece oddělujících takto roh klece od zbývajícího prostoru). Test tonické imobility (metodika dle Benoff and Siegel 1976) byl proveden na konci snáškového období u 15 náhodně vybraných slepic bažanta obecného z každého systému ustájení, tj. celkem u 45 slepic. Po umělém navození tonické imobility byl měřen čas, po který byla slepice imobilní, až do doby, kdy se reflexivně postavila na nohy. Testy byly provedené individuálně. Současně byl také zaznamenáván u každého zvířete počet pokusů nutných k navození tonické imobility. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Unistat 5.1. (Unistat Ltd., GB). Data byla testována na normalitu (Shapiro-Wilkův test) a z důvodu jejího nesplnění byla poté zpracována pomocí neparametrické Kruskal-Wallis jednofaktorové analýzy rozptylu. Následně byla zjišťována statistická významnost rozdílů mezi průměry jednotlivých porovnávaných skupin pomocí Tukey-HSD testu pro součty pořadí (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Míra strachu, resp. stresu je důležitým ukazatelem welfare drůbeže v komerčních chovech (Balážová a Baranyiová, 2009). V naší studii bylo sledování úrovně strachu součástí hodnocení welfare bažantů v různých technologiích chovu, k jejímu zjištění byl proveden test tonické imobility. Průměrná doba trvání tonické imobility a počet pokusů k navození tonické imobility u slepic bažantů obecných ustájených v průběhu snáškového období v různých technologiích je uvedena v tabulce č. 1.

19


Tabulka 1: Průměrná doba trvání tonické imobility (TI) a počet pokusů k navození tonické imobility u slepic bažantů obecných ustájených v průběhu snáškového období v různých technologiích Tonická imobilita (TI) Technologie ustájení

n

Doba TI (s)

Navození TI (počet pokusů)

15

244,80 ± 31,59a

1,40 ± 0,16a

- násadce na zobák

15

361,63 ± 40,61a

1,00 ± 0,00a

Obohacená klec

15

111,40 ± 21,41b

1,20 ± 0,11a

Konvenční klec - kauterizace zobáků Konvenční klec

Průměry v jednom sloupci, které nemají společný index (a, b), se statisticky významně liší (P < 0,05) Z tabulky vyplývá, že nejdelší doba trvání tonické imobility byla zjištěna u bažantích slepic ustájených po dobu snáškového období v konvenčních klecích s použitím násadců na zobák jako ochrany proti vzájemnému klování (361,63 ± 40,61 s). U bažantích slepic, kterým byla před umístěním do klecí na začátku snáškového období provedena tepelná kauterizace zobáku, byla zjištěna na konci snáškového období kratší průměrná doba tonické imobility (244,80 ± 31,59 s), mezi těmito dvěma technologiemi však nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Nejkratší průměrnou dobu tonické imobility vykazovaly bažantí slepice ustájené po dobu snáškového období v obohacených klecích (111,40 ± 21,41 s). Doba trvání tonické imobility u slepic ustájených v obohacených klecích byla statisticky významně kratší ve srovnání s oběma dalšími technologiemi. V počtu pokusů potřebných k navození tonické imobility nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi sledovanými technologiemi. Souvislost mezi technologií ustájení a strachovou reakcí byla dosud zkoumána zejména u nosnic. Doba trvání tonické imobility bývá delší u nosnic ustájených v klecích, než u chovů na podestýlce, což je interpretováno jako vyšší míra strachu u takto ustájených nosnic a tedy nižší welfare drůbeže v klecových systémech (např. Jones and Faure, 1981; Kujiyat et al., 1983; Hansen et al., 1993 a další). V souladu s tím Boissy (1995) uvádí, že chronicky stresovaná zvířata mají prodlouženou dobu trvání tonické imobility. Z tohoto pohledu se jeví jako nejlepší použití obohacených klecí, kde bažantí slepice vykazovaly nejnižší dobu trvání tonické imobility, a tedy nejnižší úroveň strachu. Závěr Z výsledků vyplývá, že poměrně jednoduché a finančně nenáročné obohacení prostředí (2 hřady, jednoduchá skrýš), ve kterém jsou chovní jedinci bažanta obecného ustájeni po dobu snáškového období, může významně přispět ke zvýšení welfare bažantů chovaných v zajetí. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. 20


Literatura Balážová, L., Baranyiová, E. (2009): Tonická imobilita u kurčiat znáškového typu. In XI. Konference mladých vědeckých pracovníků s mezinárodní účastí, VFU Brno, s. 78-80. Benoff, F.H., Siegel, P.B. (1976): Genetic analyses of tonic immobility in young Japanese quail (Coturnix coturnix japonica). Anim Learn Behav 4: 160-162. Boissy, A. (1995): Fear and fearfulness in animals. Quarterly Review of Biology 70: 165191. Hansen, I., Braastad, B.O., Storbråten, J., Tofastrud, M. (1993): Differences in Fearfulness Indicated by Tonic Immobility Between Laying Hens in Aviaries and in Cages. Animal Welfare 2: 105-112. Jones, R.B., Faure, J.M. (1981): Tonic immobility («righting time ») in laying hens housed in cages and pens. Applied Animal Ethology 7: 369-372. Keeling, L.J., Gonyou, H.W. (2001): Social behaviour in farm animals. CABI, Wallingford, UK, 432 p. Kujiyat, S.K., Craig, J.V., Dayton, A.D. (1983): Duration of tonic imobility affected by housing environment in White Leghorn hens. Poultry Science 62: 2280-2282. Zapletal, D., Vitula, F., Straková, E., Kroupa, L., Suchý, P. (2010): Výskyt agresivních forem chování u snáškového kmene bažantů v klecové technologii během dne. In Ochrana zvířat a welfare 2010, VFU Brno, s. 301-306. Zar, J.H. (1999): Biostatistical Analysis. 4th ed. Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, 663 p.

21


CONTAMINATION OF THE BÍLINA RIVER BY POLYCYCLIC AROMATIC HYDROCARBONS KONTAMINACE ŘEKY BÍLINY POLYCYKLICKÝMI AROMATICKÝMI UHLOVODÍKY Jana Blahová1∗, Kamila Kružíková1, Roman Grabic2, Ganna Fedorová2, Tomáš Randák2, Zdeňka Svobodová1 1

1

Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, FVHE VFU Brno, ČR, 2 Fakulta rybářství a ochrany vod, Vodňany, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, ČR

Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Faculty of Fisheries and Protection of Waters, Vodňany, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic

Summary The aim of present study was to assess the contamination of the Bílina River (Czech Republic) by polycyclic aromatic hydrocarbons (PAH) using their content in passive samplers and fish biliary metabolites. The highest PAH pollution was found in the middle stretches of the river´s flow, especially at Litvínov-Záluží. This site is affected by waste water from Litvínov town and the refinery, Unipetrol RPA. Key words: fish, polycyclic aromatic hydrocarbons, aquatic pollution, bile Souhrn Cílem předkládané práce bylo zhodnocení kontaminace řeky Bíliny (Česká republika) polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAH). Byla sledována koncentrace PAH v pasivních vzorkovačích a obsah jejich metabolitů ve žluči ryb. Nejvyšší znečištění PAH bylo zjištěno ve střední části toku řeky, především v lokalitě Litvínov-Záluží. Tato lokalita je významně ovlivněna odpadními vodami z města Litvínov a činností chemické společnosti Unipetrol RPA. Klíčová slova: ryby, polycyklické aromatické uhlovodíky, znečištění vodního prostředí, žluč Úvod Znečištění biosféry škodlivými látkami je jedním z nejzávažnějších problémů ochrany životního prostředí. Zvlášť problematický je výskyt polutantů, které již při nízké koncentraci mohou vykazovat toxické, mutagenní případně karcinogenní účinky (Van der Oost et al., 2003). Mezi uvedené polutanty také řadíme polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Ve vodě se tyto kontaminanty vyskytují převážně v abiotických složkách (sediment, suspendovaný materiál, voda) (Kannan et al., 2003). Při hodnocení zatížení vodního prostředí PAH lze provádět jejich stanovení v abiotické matrici nebo jejich detekcí v živých organismech. Jako vhodné indikátorové organismy jsou využívány různé druhy ryb. V případě PAH dochází u většiny živých organismů k poměrně rychlé metabolizaci, při které vznikají polárnější sloučeniny, které jsou rychleji a snadněji eliminovány z organismu než původní sloučeniny. Proto při sledování PAH v živých organismech je vhodnější analyzovat jejich metabolity deponované ve žluči. Nejčastěji využívaným metabolitem je 1hydroxypyren (1-OHP) (Ruddock et al., 2003; Vuorinen et al., 2006). ∗



Cílem prezentované práce bylo provést zhodnocení zatížení řeky Bíliny PAH. Pro hodnocení bylo využito jak stanovení těchto polutantů ve vodě pomocí pasivních vzorkovačů a tak i sledování jejich metabolitů ve žluči vybraných druhů ryb. Řeka Bílina pramení na svazcích Krušných hor, délka toku činí 82 km a povodí má plochu 1083 km2. Tato řeka je hodnocena jako jedna z nejvíce znečištěných vodních oblastí v České republice, a to především v důsledku intenzivní průmyslové činnosti v její blízkosti. Dříve byl celý průtok řeky používán jako technologická voda v chemických závodech v Záluží u Litvínova a nazpět vytékal chemický odpad – voda, která bych silně znečištěna především fenoly a dalšími nebezpečnými polutanty. Situace se začala měnit až koncem dvacátého století, kdy se koryto řeky Bíliny začalo postupně pročišťovat. V horní části toku je řeka poměrně čistá, nad vodárenskou nádrží Jirkov dokonce voda splňuje požadavky na kvalitu vody pro kojence. Situace se zhoršuje až po vstupu do oblasti těžby uhlí na Mostecku, kdy do této řeky je odváděno množství odpadních vod a částečně do ní ústí i Mráčný potok nacházející se v těsné blízkosti chemických závodů. Od soutoku s Mráčným potokem je řeka Bílina hodnocena stupněm znečištění IV. (velmi silně znečištěna voda) (web 1). Materiál a metodika Ryby byly odloveny v měsíci červenci na toku řeky Bíliny, která protéká antropogenní činností znečištěnou Mosteckou pánví. Monitorováno bylo celkem osm lokalit, které se nacházejí podél toku řeky Bíliny. Jako kontrolní lokalita byla zvolena lokalita Březenec, která se nachází na začátku toku řeky Bíliny před jejím vstupem do chomutovské aglomerace (Obrázek 1). Obrázek 1: Mapa monitorovaných lokalit 1. Březenec, 2. Jirkov, 3. Jiřetín, 4. Litvínov-Záluží, 5. Želenice, 6. Bílina, 7. Rtyně nad Bílinou, 8. Ústí nad Labem

Pro monitorování obsahu PAH ve vodním prostředí byly zvoleny jako indikátorové druhy ryb – jelec tloušť (Leuciscus cephalus), plotice obecná (Rutilus rutilus) a pstruh obecný (Salmo trutta m. fario). Ve vzorcích žluči odlovených ryb byly sledovány koncentrace tří metabolitů 23


1-OHP, 1-hydroxyfenantrenu a 2-naftolu. Po odběru byly vzorky transportovány v tekutém dusíku do laboratoře, kde byly skladovány v mrazicím boxu (–85 ˚C) do doby vlastní analýzy. Stanovení obsahu metabolitů PAH bylo provedeno dle metody popsané v práci Blahová et al. (2008) pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie s fluorescenční detekcí. Vlastnímu stanovení předcházela enzymatická hydrolýza, která je nezbytná pro uvolnění analytů z konjugátů. Z důvodu různé hustoty žluči byl obsah metabolitů přepočítán na koncentraci proteinu, který byl stanoven fotometricky s využitím kyseliny bicinchoninové. Současně s odběrem ryb byly na jednotlivých lokalitách instalovány pasivní vzorkovače (semipermeable membrane devices, SPMD) po dobu 14 dní. Po expozici byly v membránách stanoveny obsahy jednotlivých PAH pomocí GC/HRMS (Grabic et al., 2010). Odlovy ryb a umístění pasivních vzorkovačů probíhalo ve spolupráci s Fakultou rybářství a ochrany vod JU v Českých Budějovicích se sídlem ve Vodňanech. Získaná data byly statisticky hodnoceny pomocí programu Statistica 8.0. for Windows za použití jednofaktorové ANOVY a následně testu mnohonásobného porovnání Tukey HSD. Pro zjištění závislosti mezi obsahem metabolitů ve žluči a koncentrací PAH v pasivních vzorkovačích byl použit Spearmanův korelační koeficient. Hodnocení bylo prováděno na hladině významnosti P < 0,05. Výsledky a diskuze Obsah metabolitů PAH byl sledován v 61 vzorcích žluče ryb. Z důvodu vysoké stupně znečištění vodního toku byly ryby odloveny pouze na čtyřech lokalitách (Březenec, Jirkov, Jiřetín, Ústí nad Labem), v ostatních lokalitách nebyly žádné ryby odloveny. Zároveň se také ve žluči podařilo detekovat pouze metabolit pyrenu – 1-OHP, zbylé metabolity byly pod mezi detekce. Obsah 1-OHP, uvedený jako mediánová hodnota, je shrnut v grafu 1. Nejvyšší obsah byl zaznamenán v lokalitě Ústí nad Labem (32,3 ng.mg-1 proteinu) nacházející se v poslední části toku řeky Bíliny, která se poté vlévá do řeky Labe. Naopak nejnižší obsah 1-OHP byl zjištěn v kontrolní lokalitě Březenec (27,6 ng.mg-1 proteinu), která je nachází na začátku toku řeky Bíliny. Při statistické analýze nebyly ovšem potvrzeny žádné statisticky významné rozdíly mezi sledovanými lokalitami. V pasivních vzorkovačích byly po čtrnáctidenní expozici sledovány koncentrace šestnácti prioritních PAH. V grafu 2 je uveden souhrnný obsah všech PAH v jednotlivých lokalitách. Obsah sumy PAH se v jednotlivých lokalitách pohyboval v rozmezí 7,9 až 172,0 ng.ml-1. Nejvyšší obsah byl zjištěn v lokalitě Litvínov-Záluží a naopak nejnižší obsah byl v kontrolní lokalitě Březenec. Korelační analýzou byla také potvrzena pozitivní statisticky významná korelace (rs=0,8) mezi obsahem 1-OHP ve žluči a koncentrací sumy PAH v pasivních vzorkovačích. Podle očekávání bylo zjištěno nejvyšší znečištění PAH v lokalitě Litvínov-Záluží. Uvedená lokalita je ovlivněna především odpadními vodami vytékajícími z významného chemického závodu Unipetrol RPA Litvínov. Unipetrol RPA je předním českým producentem v oblasti rafinérských, petrochemických a agrochemických surovin. Tato společnost je také spojována s některými haváriemi, které negativně ovlivnily kvalitu vodního ekosystému. Poslední se odehrála koncem roku 2009, kdy do řeky Bíliny unikly z litvínovské chemičky ropné látky a došlo ke sto- až tisícinásobnému překročení povolených limitů těchto látek v povrchových vodách. I když byla situace ihned řešena postavením několika desítek norných stěn na toku řeky, byl zaznamenán vysoký úhyn ryb a uniklé kontaminanty pronikly až do řeky Labe.

24


Graf 1: Obsah 1-OHP ve vzorcích žluči odlovených ryb

Graf 2: Obsah sumy PAH v pasivních vzorkovačích (1. Březenec, 2. Jirkov, 3. Jiřetín, 4. Litvínov-Záluží, 5. Želenice, 6. Bílina, 7. Rtyně nad Bílinou, 8. Ústí nad Labem)

25


Závěr Získané výsledky obsahu PAH, jejich metabolitů a následná korelační analýza naznačuje, že 1-OHP lze využít jako biochemický marker pro hodnocení zatížení vodního prostředí PAH. Dále bylo potvrzeno, že míra znečištění řeky Bíliny PAH po celém toku je velmi rozdílná a zvýšené koncentrace kontaminantů byly potvrzeny především v blízkosti významných průmyslových oblastí (chemické závody). Práce byla financována v rámci projektů MŠMT 6215712402, IGA 89/2010/FVHE, CENAKVA No. CZ.1.05/2.1.00/01.0024 a GAJU No. 047/2010/Z. Literatura Blahova, J., Kruzikova, K., Hilscherova, K., Grabic, R., Halirova, J., Jurcikova, J., Ocelka, T., Svobodova, Z. (2008): Biliary 1-hydroxypyrene as a biomarker of exposure to polycyclic aromatic hydrocarbons in fish. Neuroendocrinology Letters 29: 663–668. Grabic, R., Jurcikova, J., Tomsejova, S., Ocelka, T., Halirova, J., Hypr, D., Kodes, V. (2010): Passive sampling methods for monitoring endocrine disruptors in the Svratka and Svitava rivers in the Czech Republic. Environ. Toxicol. Contam. 29: 550–555. Kannan, K., Kober, J.L., Khim, J.S., Szymyczyk, K., Falandysz, J., Giesy, J.P. (2003): Polychlorinated biphenyls, polycyclic aromatic hydrocarbons and alkylphenols in sediments from the Odra River and its tributaries, Poland. Toxicol. Environ. Chem. 85: 51–60. Ruddock, P.J., Bird, D.J., McEvoy, J., Peters, L.D. (2003): Bile metabolites of polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs) in European eels Anguilla anguilla from United Kingdom estuaries. Sci. Total. Environ. 301: 105–117. Van der Oost, R., Beyer, J., Vermeulen, N.P.E. (2003): Fish bioaccumulation and biomarkers in environmental risk assessment: a review. Environ. Toxicol. Pharmacol. 13: 57–149. Vuorinen, P.J., Keinanen, M., Vuontisjarvi, H., Barsiene, J., Broeg, K. et al. (2006): Use of biliary PAH metabolites as a biomarker of pollution in fish from the Baltic Sea. Mar. Pollut. Bull. 53: 479–487. Web 1: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADlina_(%C5%99eka) (citováno dne 30. 6. 2011)

26


EFFECT OF FARROWING PEN TYPE ON SELECTED WELFARE PARAMETERS OF SOWS AND PIGLETS VPLYV TYPU PÔRODNÉHO KOTERCA NA VYBRANÉ UKAZOVATELE WELFARE PRASNÍC A CICIAKOV Ľubomír Botto1∗, Jana Lendelová2 1

1

Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, Slovensko, 2 Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Slovensko

Animal Production Research Centre Nitra, Slovakia, 2 Slovak University of Agriculture in Nitra, Slovakia

Summary Aim of this work was evaluation of selected welfare parameters of sows and piglets in 2 types of strawless farrowing pens with fixation crate. First type of farrowing pens had floor divided to solid and slotted part (DFP). Second type of farrowing pens had slotted floor and part under sow was solid with holes for drainage (SFP). Behaviour of sows and piglets, milk production and live weight of piglets were evaluated as welfare parameters. In the DFP pens we observed 14 and in SFP pens 17 sows with their litters. The sows lay longer time on their belly than on their side in DFP and SFP farrowing pens (p<0.05 and p<0.001). The sows lay longer time on their side (p<0.05) and stood and sat shorter time (p<0.05 and p<0.001) in the SFP farrowing pens then in the DFP pens. Piglets in both types of pens made use of area with local heating for the longest time (52.2 % and 63.3 % of time) and they spent at the sow udder the shortest time (p<0.001). Piglets in the DFP pens devoted to suckling, including massage, 2.6 % and in the SFP pens 7.8 % of time, what corresponded to duration of sows lying on their side. Presented evaluation of welfare parameters indicates that behaviour of sows in both types of farrowing pens was differed from habitual standard, what partly manifested also in utilization of pen area by piglets. Welfare conditions were less favourable for the stability of sows in SFP pens with slatted floor than in the DFP pens with differentiated floor. Key words: welfare parameters, sow, piglets, farrowing pen Súhrn Cieľom práce bolo hodnotenie vybraných welfare ukazovateľov prasníc a ciciakov v dvoch typoch bezpodstielkových pôrodných kotercoch s fixačnými boxmi. Prvý typ kotercov (DFP) mal podlahu členenú na plnú a roštovú. V kotercoch druhého typu (SFP) podlaha bola roštová a časť pod prasnicou bola plná s otvormi pre odvodnenie. Welfare ukazovatele (vybrané parametre správania prasníc a ciciakov, mliekovosť a živú hmotnosť prasiatok) sme v DFP kotercoch hodnotili pri 14 a v kotercoch typu SFP pri 17 prasniciach s vrhmi. Prasnice v oboch typoch pôrodných kotercov (DFP a SFP) ležali dlhšie na bruchu ako na boku (p<0,05 a p<0,001). V SFP kotercoch prasnice ležali na boku dlhšie (p<0,05) a stáli a sedeli kratšie (p<0,05 a p<0,001) ako v DFP kotercoch. Prasiatka v oboch typoch kotercov najdlhšie využívali priestor s lokálnym ohrevom (52,2 % a 63,3 %) a najkratší čas strávili pri vemene prasnici (p<0,001). Cicaniu vrátane masáži prasiatka v kotercoch typu DFP venovali 2,6 % a v SFP kotercoch 7,8 % času, čo odpovedalo aj dĺžke ležania prasníc na boku. ∗



Hodnotenie uvedených ukazovateľov welfare naznačuje, že v obidvoch typoch pôrodných kotercov správanie prasníc sa líšilo od obvyklého štandardu, čo sa čiastočne prejavilo aj na správaní ciciakov a využití priestorov koterca. V kotercoch s roštovou podlahou (SFP) boli v dôsledku horšej stability prasníc menej priaznivé podmienky pre pohodu (DFP). Kľúčové slová: welfare ukazovatele, prasnica, ciciaky, pôrodný koterec Úvod Prevládajúcim systémom ustajnenia dojčiacich prasníc s ciciakmi je ustajnenie v individuálnych pôrodných kotercoch, v ktorých sa dosahuje rôzna úroveň životnej pohody. Baxter et al. (2011) uvádzajú odporúčania týkajúce sa riešenia pôrodných systémov, minimálnych plošných požiadaviek, podláh, materiálov na steny, hygieny a zdravia ošípaných. Ustajnenie prasníc v klietkových pôrodných systémoch napriek svojim výhodám obmedzuje voľný pohyb, prirodzené správanie a tým aj pohodu ošípaných (Chaloupková a Illmannová, 2000, Baxter et al., 2011). Relevantnými indikátormi zlej pohody prasníc s fixovaním v pôrodných boxoch sú najmä problémy s líhaním (Bonde et al., 2004). Autori zistili, že pošmyknutie a prerušenie pri líhaní sa vyskytovali súčasne (p<0,05). Pošmyknutie sa spájalo s poranením zadných nôh a abnormálny spôsob líhania s prerastenými paprčkami. Vypracovávané systémy hodnotenia welfare a ukazovatele pohody ako súčasť etického hodnotenia chovu hospodárskych zvierat pomáhajú pri rozhodovaní chovateľov a poskytujú informácie o možných problémoch v chove (Sørensen et al., 2001). Ukazovatele optimálneho chovného prostredia, resp. životnej pohody musia okrem iného obsahovať aj popis systémov chovu, hodnotenie správania, zdravotného stavu zvierat a manažmentu (Bonde, 2003, Říha et al., 2003). Testovaním odlišných metód hodnotenia welfare ošípaných na farmách a porovnaním dosiahnutých výsledkov sa zaoberali Courboulay a Foubert (2007). Správanie je významnou súčasťou životnej pohody a malo by byť považované ako ukazovateľ hodnotenia welfare ošípaných. Avšak interpretácia odlišností v správaní obyčajne nie je jednoznačná, zvlášť ak sa týka zvierat ustajnených v rozdielnych systémoch chovu (Temple et al., 2011). Jedným z ukazovateľov pohody ošípaných je hodnotenie ležania (odpočinku), aktivity a využitia priestorov koterca v danom systéme ustajnenia. Zistilo sa, že prasnice v pôrodných kotercoch s voľným pohybom ležali dlhšie v polohe na boku ako na bruchu, čo je priaznivé nielen z hľadiska odpočinku, ale aj z pohľadu možného prístupu prasiatok k ceckom (Botto et al., 2006). Práca sa zaoberá hodnotením vybraných welfare ukazovateľov dojčiacich prasníc s ciciakmi v dvoch typoch bezpodstielkových pôrodných kotercov s boxmi pre fixáciu prasnice. Materiál a metodika Obidva typy pôrodných kotercov mali bezpodstielkovú podlahu a pôrodný box pre fixáciu prasnice. Pôrodné koterce prvého typu (DFP) mali rozmery 2,4x1,6 m (3,84 m2). Podlaha bola členená na plnú (boxitovú) a roštovú. Prasiatka mali nad elektrickou výhrevnou doskou (0,4x1,0 m) odklápaciu búdku s infralampou. Druhý typ pôrodných kotercov (SFP) mal rozmery 2,4x1,8 m (4,32 m2). Podlaha v koterci bola roštová, iba časť pod prasnicou bola plná s otvormi pre odvodnenie. Prasiatka mali k dispozícii dva plastové teplovodné panely zabudované v podlahe, ktorých rozmery boli 0,6x0,4 m. Materiál i povrch plastových roštov bol v oboch typoch kotercov takmer rovnaký. Kŕmenie prasníc sa realizovalo dávkovačmi s mechanickým vyprázdňovaním. Odstraňovanie exkrementov z podroštových kanálov bolo zátkovým systémom. Vetranie bolo podtlakové s reguláciou. Ako welfare ukazovatele sme hodnotili špecifické prejavy prasníc a ciciakov, mliekovosť prasníc a živú hmotnosť prasiatok vo veku 21 dní. Z etologických prejavov prasníc sme 28


priamym pozorovaním zaznamenávali ležanie na boku (pravom a ľavom) a na bruchu, státie a sedenie. Zvlášť sme sledovali spôsob líhania prasníc. Pri ciciakoch sme registrovali ich pobyt v priestore s lokálnym ohrevom a v ostatnom priestore koterca, pobyt pri vemene prasnice (celkový) a zvlášť záujem o cicanie. Osobitne sme zaznamenávali aj prístup prasiatok k ceckom prasnice. V pôrodných kotercoch typu DFP sme hodnotili 14 prasníc a v kotercoch typu SFP 17 prasníc aj s ich vrhmi. Pri spracovaní údajov sme použili analýzu rozptylu. Výsledky a diskusia V pôrodných kotercoch typu SFP ležanie prasníc celkom trvalo takmer 1,8-krát dlhšie ako v kotercoch typu DFP (86,7 % oproti 48,2 % času, p<0,001, tab. 1). V kotercoch oboch typov (DFP a SFP) prasnice ležali dlhšie na bruchu ako na boku (p<0,05 a p<0,001), čo bolo z hľadiska dojčenia menej priaznivé, lebo prasiatka mali menšiu možnosť prístupu k ceckom prasnice ako v prípade dlhšieho ležania v polohe na boku (Botto et al., 2006). Rozdiely v ležaní na pravom a ľavom boku neboli medzi typmi kotercov preukazné. Roštová časť diferencovanej podlahy v pôrodných kotercoch typu DFP a v kotercoch typu SFP aj časť plnej plastovej podlahy pod prasnicou boli najmä pri zvlhčení (močom) šmykľavé a v dôsledku menšej stability prasnice vstávali len v nutných prípadoch. Prasnice v kotercoch typu SFP ležali na boku 27,1 % a na bruchu 59,6 % času, v kotercoch typu DFP uvedené ležanie bolo kratšie (10,5 % a 37,7 % času). Dlhšie ležanie na boku poskytovalo prasiatkam väčšiu možnosť prístupu k ceckom. Prasnice v kotercoch typu SFP stáli a sedeli podstatne kratšie ako v kotercoch typu DFP. V kotercoch typu SFP prasnice stáli iba 10,2 % času, pričom státie využívali iba v prípade kŕmenia, pitia, kalenia a močenia. V kotercoch typu DFP státie predstavovalo až 27,2 % času, čo naznačovalo, že diferencovaná podlaha bola stabilnejšia z hľadiska vstávania i státia. Zaznamenali sme aj dojčenie v stoji, čo prispelo k nárastu státia v tomto type pôrodných kotercov. Prasnice tu sedeli pomerne dlho (24,6 % času), čo z hľadiska welfare môže znamenať narušenú pohodu (Říha et al., 2003). Bolo to zrejme z dôvodu už spomínanej šmykľavosti podlahy v uvedených typoch pôrodných kotercov. Podlaha v prednej časti kotercov typu DFP bola plná boxitová, čo umožňovalo prasniciam istejšie státie na predných nohách a tým v sede mohli zotrvať dlhšie. Vstávanie resp. i celkové státie bolo istejšie a to sa odzrkadlilo aj na ich dĺžke. Sedenie prasnice využívali aj pri zmene polohy ležania na boku s následným ľahnutím do polohy na bruchu. V kotercoch typu SFP prasnice sedeli iba 3 % času, z čoho je možné usúdiť, že v dôsledku nadmernej šmykľavosti podlahy prasnice zbytočne nevstávali a ani sa nesnažili sedieť. Zo sledovania spôsobu líhania prasníc vyplynulo, že v oboch typoch kotercov bola zaznamenaná šmykľavosť použitých roštov s plastovým povrchom, a to najmä pri ich zvlhčení a znečistení exkrementmi. Pri individuálnom sledovaní dojčenia sme zaznamenali zhoršený prístup prasiatok k ceckom v staršom veku a zvlášť pri prasniciach s veľkým telesným rámcom. Lepšia (p<0,001) a vyrovnanejšia mliekovosť bola v pôrodných kotercoch typu DFP ako v kotercoch typu SFP (61,730 ± 11,297 kg oproti 43,510 ± 11,813 kg). Prasiatka v oboch typoch pôrodných kotercov (DFP a SFP) najdlhšie využívali priestor s lokálnym ohrevom (52,2 % a 63,3 %, tab. 2). V kotercoch typu DFP tento priestor pozostával z výhrevnej dosky a sklápateľného brlohu s infralampou. V kotercoch typu SFP prasiatka mali k dispozícii len spodný ohrev vo forme teplovodných panelov. Tento priestor využívali dlhšie ako v kotercoch DFP, ale zistený rozdiel nebol preukazný. V ostatnom priestore koterca (mimo priestoru s lokálnym ohrevom) prasiatka v kotercoch typu DFP strávili preukazne dlhší čas ako v kotercoch typu SFP (35,1 % oproti 20,7 % času, p<0,05). Pobyt prasiatok v tomto priestore zahŕňal všetky aktivity a odpočinok okrem pobytu pri vemene prasnice. V kotercoch typu DFP dlhšie strávený čas prasiatok v ostatnom priestore 29


koterca bol aj z toho dôvodu, že prasnice tu stáli a sedeli spolu takmer 52 % času, zatiaľ čo v kotercoch typu SFP len 13 % času. Prasiatka najkratší čas strávili pri vemene prasnici. Cicaniu (vrátane masáže) venovali dlhší čas v pôrodných kotercoch typu SFP ako v kotercoch typu DFP (7,8 % oproti 2,6 % času). Bolo to v dôsledku dlhšieho celkového ležania prasníc ako aj ležania v bočnej polohe, čo umožňovalo ciciakom väčšiu možnosť prístupu k ceckom prasnice. Pri dojčení sme zaznamenali prípady, kedy sa prasiatka nedostali k cecku, najmä u slabších a zaostalých jedincov, a zaregistrovali sme aj súboje dvoch i troch ciciakov pri prístupe k ceckom. V pôrodných kotercoch typu DFP sme zaznamenali vyššiu priemernú živú hmotnosť prasiatok a vyrovnanosť vrhov vo veku 21 dní ako v kotercoch typu SFP (6,024 ± 0,758 kg oproti 5,225 ± 1,211 kg). Tabuľka 1: Welfare ukazovatele prasníc v hodnotených typoch pôrodných kotercov Typ pôrodného koterca DFP SFP Celkové ležanie prasníc (%) 48,2 86,7 z toho: ležanie na bruchu (%) 37,7 59,6 ležanie na boku (%) 10,5 27,1 z toho: na pravom boku (%) 9,6 14,4 na ľavom boku (%) 0,9 12,7 Státie (%) 27,2 10,3 Sedenie (%) 24,6 3,0 Mliekovosť prasníc (kg) 61,730 (±11,297) 43,510 (±11,813) Ukazovateľ

Preukaznosť1) *** * * NS NS * *** ***

Tabuľka 2: Welfare ukazovatele prasiatok v hodnotených typoch pôrodných kotercov Typ pôrodného koterca Preukaznosť1) DFP SFP Pobyt v priestore s lokálnym ohrevom (%) 52,2 63,3 NS Pobyt pri vemene prasnice (%) 12,7 16,0 NS Pobyt v ostatnom priestore koterca (%) 35,1 20,7 * Záujem prasiatok o cicanie (%) 2,6 7,8 NS Živá hmotnosť vo veku 21 dní (kg) 6,024 (±0,758) 5,225 (±1,211) NS Ukazovateľ

1)

preukaznosť: *** = p<0,001, * = p<0,05, NS = p>0,05

Záver Z hodnotenia vybraných welfare ukazovateľov v dvoch typoch pôrodných kotercov je možné usudzovať, že koterce s roštovou podlahou v celej jeho ploche (SFP) vytvárajú menej priaznivé podmienky pre pohodu ustajnených prasníc ako v kotercoch s diferencovanou podlahou (DFP). Bolo to v dôsledku zvýšenej šmykľavosti a tým horšej stability prasníc pri vstávaní, státí a líhaní. Prasiatka v pôrodných kotercoch typu SFP strávili viac času pri vemene prasnice a prejavili väčší záujem o cicanie ako prasiatka v kotercoch typu DFP, avšak tieto prasiatka v dôsledku lepšej mliekovosti prasníc dosiahli vyššiu živú hmotnosť. 30


Tento príspevok bol vytvorený realizáciou projektu „CEGEZ č. 26220120042“, na základe podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z Európskeho fondu regionálneho rozvoja. Literatúra Baxter, E.M. et al. (2011): Alternative farrowing systems: design criteria for farrowing systems based on the biological needs of sows and piglets, Animal 5: 580–600. Bonde, M. (2003): Welfare Assessment in a Commercial Sow Herd: Development, evaluation and report of the method. In: DIAS report Animal Husbandry no. 46, Danish Institute of Agricultural Science, 98 p. Bonde, M., Rousing, T., Badsberg, J. H., Sørensen, J.T. (2004): Associations between lyingdown behaviour problems and body condition, limb disorders and skin lesions of lactating sows housed in farrowing crates in commercial sow herds. In: Livestock Production Science, 87: 179-187. Botto, Ľ., Kišac, P., Knížatová, M., Mačuhová, L., Brestenský, V., Hanus, A., Mihina, Š. (2006): Vplyv ustajňovacieho prostredia na správanie prasníc v pôrodnici. In: Biotechnologie 2006. České Budějovice, ČR, 15.-16.2.2006, Scientific Pedagogical Publishing, Č. Budějovice: 116-118, CD-ROM, ISBN 80856-45-53-X. Courboulay, V., Foubert, C. (2007): Testing different methods to evaluate pig welfare on farm. Animal Welfare 16: 193-106. Chaloupková, H., Illmannová, G. (2000): Vliv ustájení kojících prasnic na vývoj agonistického chování selat. In: Zborník abstraktov z 27. etologickej konferencie ČSEtS, Brno - Nové Dvory, Česká republika, 4. - 6.2.2000, ČSEtS, 21. Říha, J. a kol. (2003): Využívaní genetického potenciálu prasnic moderními způsoby chovu. Rapotín. 146 s., ISBN 80-903143-3-3. Sørensen, J.T., Sandøe, P., Halberg, N. (2001): Animal welfare as one among several values to be considered at farm level: The idea of an ethical account for livestock farming. In: Acta Agric. Scand., Sect. A, Anim. Sci. Suppl., 30: 11-16. Temple, D., Manteca, X., Velarde, A., Dalmau, A. (2011): Assessment of animal welfare through behavioural parameters in Iberian pigs in intensive and extensive conditions. Applied Animal Behaviour Science 131: 29-39.

31


EFFECTS OF GENDER AND SIRE ON LEARNING AND LOCOMOTOR BEHAVIOUR OF CALVES VLIV POHLAVÍ A OTCE TELAT NA JEJICH UČENÍ A POHYBOVÉ CHOVÁNÍ Jan Brouček1∗, Michal Uhrinčať1, Jozef Sokol2, Miloslav Šoch4, Zuzana Palkovičová1, Jan Trávníček4, Dušan Rajský3, Ján Šiška5, Ľuboslav Lorinčák5 1

Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, SR, 2 Krajská veterinárna a potravinová správa Trnava, SR; 3 Regionálna veterinárna a potravinová správa Dunajská Streda, SR, 4 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, ČR, 5 Regionálna veterinárna a potravinová správa Trnava, SR 1

Animal Production Research Centre Nitra, Slovak Republic, 2 Trnava Regional Veterinary and Food Administration, Slovak Republic, 3 Dunajska Streda Local Veterinary and Food Administration, Slovak Republic, 4 University of South Bohemia, Ceske Budejovice, Czech Republic, 5 Trnava Local Veterinary and Food Administration, Slovak Republic Summary The purpose of this study was to investigate the effects of gender, and sire on learning and locomotor behaviour of calves. The study included 40 dairy calves (23 males and 17 females) which descended from 3 sires. The maze learning ability tests were performed at the age of 15 weeks, open field tests were conducted at the 16 and 25 weeks. At the maze tests, males were less movable than females (P<0.05) and their total time of standing in maze was also higher compared heifers (P<0.05). Heifers took shorter time to run across the maze than bulls (P<0.05). Significant differences were found in sire lineages assessment of maze behaviours, especially on time standing in the first part of maze (P<0.001), time of maze traversing on the second day (P<0.01). During open field tests at 15 and 25 weeks of age were more mobile heifers. Sire lineage effect was manifested in the number of grid crossing and movement time during the first test (P<0.05) at the age of 16 weeks. At the age of 25 weeks were significant differences displayed in number of grid crossing for the first test (P<0.05) and in movement time during the 2nd day (P<0.05). The results of used behavioural tests indicated that speed of traversing the maze and locomotor behaviour are affected by the gender and sire lineage of calves. Key words: calf, maze, open field test, behaviour, gender, sire Souhrn Cílem práce bylo zjistit vlivy věku, pohlaví a otce na učení a pohybové chování telat. Použilo se 40 telat (23 býčků a 17 jaloviček), která pocházela od 3 býků. Ve věku 15 týdnů se aplikovaly bludišťové testy, ve věku 16 a 25 týdnů open-field testy. V bludišti byli býčci méně pohybliví než jalovice (P<0,05) a jejich celkový čas stání v bludišti byl také vyšší než u jalovic (P<0,05). Jalovice přeběhly bludiště rychleji než býci (P<0,05). Průkazné rozdíly se zjistily v hodnocení otců na bludišťové chování, zvláště v čase stání v první části bludiště (P<0,001) a v čase přeběhnutí bludiště ve druhém dni (P<0,01). Během open-field testů byly ve věku 15 a 25 týdnů pohyblivější jalovice. Vliv otce se projevil v počtu přeběhnutých čtverců a času pohybu v prvním testu (P<0,05) ve věku 16 týdnů. Ve věku 25 týdnů se průkazné rozdíly projevily v počtu přeběhnutých čtverců v prvním testu (P<0,05) a v času pohybu během

∗



druhého dne testování (P<0,05). Výsledky etologických testů indikovaly, že rychlost přeběhnutí bludiště a pohybové chování jsou ovlivněné pohlavím a linií otce. Klíčová slova: tele, bludiště, open-field test, chování, pohlaví, otec Úvod Welfare zvířete může být zhodnoceno na základě absence pěti skupin deprivačních faktorů: žízeň, hlad a podvýživa; diskomfort; bolest, poranění a nemoci; abnormální chování; strach a stres (Webster, 1993). Cílem správného chovu je splnit nároky a potřeby zvířat. Potřeby živočichů jsou v pořadí podle jejich relativní síly (fyziologické, bezpečnosti, chování). Nejsilnější potřeby jsou fyziologické, včetně přiměřené výživy a tolerantního teplotního prostředí. Když jsou tyto požadavky uspokojené, následuje fyzická bezpečnost a osvobození od strachu a úzkosti. Fyziologické potřeby jsou v podstatě dobře pochopené a jsou přiměřeně naplňované. Potřeby bezpečnosti jsou chápány hůře a věnuje se jim i méně pozornosti. Potřebám chování častokrát ještě dobře nerozumíme, a tak nemůžeme vědět, zda se jim vychází anebo nevychází vstříc (Curtis, 1987; Brouček, 1993). Arave et al. (1985) a Dellmeier et al. (1990) ukázali, že motivace pro pohybové a investigatorní chování se snižují u telat po odstavu. Rovněž Veissier et al. (1989) poukázali na schopnost učení v různém období po odstavu. Hospodářská zvířata se učí manipulovat s různými zařízeními, například s různými typy napáječek a krmítek. Vývoj sofistikovanějších, práci šetřících pomůcek závisí právě na těchto schopnostech učení (Kratzer, 1971; Hall, 2002). Genetické rozdíly způsobené selekcí mohly změnit reakce zvířat a jejich adaptaci na prostředí (Craig, 1981; Toates, 2000; Brouček et al., 2008). Bludišťové učení telat je podle autorů Arave et al. (1992) a Stewart et al. (1992) ovlivněno pohlavím a linií otce. Open-field test, který měří aktivitu zvířete umístěného v aréně, se frekventovaně používá v etologickém výzkumu (Lauber et al., 2009). Materiál a metodika Použili jsme 40 telat plemene Holštýn (23 býčků a 17 jaloviček) pocházejících od třech otců (Otec 1, n=12; Otec 2, n=16; Otec 3, n=12). Experiment a všechny testy byly provedeny za exaktních podmínek v experimentální farmě ústavu. Telata byla separována od matek v prvních dvou dnech a přesunuta do individuálních bud. V osmi týdnech byla odstavena a umístěna v experimentální stáji s volným skupinovým ustájením. Bludišťové testy byly provedeny ve věku 15 týdnů. Bludiště, skládající se ze šesti částí, bylo postaveno v kotci 16,4 x 4,5 m se 1,5 m vysokým ocelovým ohrazení, které bylo pokryto černou fólií. Uvnitř bylo 5 bariér, které označovaly začátek a konec každé cesty a též jednotlivé části bludiště. Telata byla testována během dvou za sebou následujících dní, čtyřikrát každý den. Byl zaznamenáván čas od vstupu telete do bludiště až po jeho výstup. Dále byl sledován celkový čas stání v bludišti. Open-field testy se aplikovaly ve věku 16 a 25 týdnů v aréně rozdělené na 9 čtverců. Telata se podrobila čtyřem pětiminutovým testům během dvou za sebou následujících dní. Zaznamenávaly se počty přechodů čtverců a celkový čas pohybu. Statistické hodnocení bylo provedeno programem STATISTIX 8 (General linear model ANOVA). Rozdíly byly hodnoceny Boniferriho testem. Hodnoty proměnných byly vyjádřeny jako průměr ± SE.

33


Výsledky a diskuse Rozdíly v délce stání v první části bludiště byly pro faktor pohlaví průkazné po oba dny. Býci byli méně pohybliví než jalovice (76,26±18,41 s vs. 66,49±20,67 s; 177,41±29,00 s vs. 68,21±32,58 s; P<0,05). Podobná situace byla v celkovém času stání v bludišti během druhého dne (260,44±46,19 s, 97,80±51,88 s; P<0,05). Jalovice potřebovaly na přeběhnutí bludiště kratší čas než býci, a to po oba dva dny. Průkazné rozdíly se zaevidovaly ve druhém dnu (197,25±67,54 s vs. 422,76±60,13 s, P<0,05). Telata pocházející od otce 2 byla nejpohyblivější v první části bludiště, zvláště ve druhém dnu (240,25±38,37 s, 26,12±23,56 s, 120,25±44,05; P<0,001). Celkový čas stání v bludišti byl první den nejdelší u telat po otci 3 (204,44±58,15 s) a u telat otce 1 v druhém dnu (264,42±61,10). Nejrychleji bludiště přeběhla telata otce 2 (191,68±72,00 s). Telata pocházející od otce 3 byla nejpomalejší první den (359,59±79,20 s) a telata otce 1 druhý den (502,67±79,54 s). V předložené práci jsme mezi pohlavím zjistili také rozdíly v pohybovém chování. Během obou sledování ve věku 15 a 25 týdnů byly více pohyblivé jalovice. Počet přeběhnutých čtverců byl mezi pohlavími průkazně rozdílný jen v první minutě prvního testu ve věku 15 týdnů (7,24±0,86, 10,17±1,00; P<0,05). Nejvyšší počet přeběhnutých čtverců byl zaznamenán ve věku 15 týdnů v prvním testu prvého dne u telat otce 2 (23,83±3,09, 29,49±2,67, 17,73±3,09, P<0,05; 36,83±5,49, 51,63±4,76, 36,21±5,49). Nejkratší čas pohybu se zjistil u telat po otci 3 (55,08±5,68, 53,75±4,92, 36,50±5,68, P<0,05; 84,08±9,84 s, 95,79±8,53 s, 71,44±9,84 s). Ve věku 25 týdnů byla méně pohyblivá telata otce 1. Průkazné rozdíly se ukázaly v počtu přeběhnutých čtverců v prvním testu (23,83±3,09, 36,44±2,68, 32,27±3,09, P<0,05) a v času pohybu během druhého dne (58,50±5,26 s, 64,29±4,55, 78,36±5,26, P<0,05). V průběhu našich etologických sledování jsme mohli ukázat, že chování telat je rozdílné podle pohlaví. Býci byli v open-field testech méně pohybliví než jalovice a býkům trvalo delší čas, než proběhli bludiště. Faktory prostředí a zkušenosti mají vliv na mladý organizmus. Mnoho fyziologických reakcí a schopností přizpůsobovat se chováním se u odstavených telat mění ranou zkušeností (Hart, 1985a). Průzkum okolního prostředí je zásadním předpokladem adaptace telat. Strachové a orientační reakce pomáhají zvířeti se přizpůsobit. Učení a paměť mají důležitou úlohu (Boissy, 1995; Lauber et al., 2009). Průkazné rozdíly jsme našli v porovnání linií po otcích, zvláště v řešení konfigurace bludiště a v pohybových aktivitách během open-field testů. Námi použité etologické metody jsou všeobecně aplikovány pro hodnocení schopnosti učení a paměti zvířat (Albright a Arave, 1997; Hart, 1985b). Rozšíření vědomostí o welfare zvířat v produkčních systémech přispělo ke zdůraznění genetických předpokladů a komponentů prostředí pro chování zvířat, jejich vlivů na adaptabilitu skotu v prostředí farmy a tím na zlepšení pohody a produkce. Měření vystrašenosti, reaktivity a emocionality bylo základem pro vývoj testů na hodnocení chování přežvýkavců v neznámém prostředí, v sociální izolaci i ve vztahu k lidem (Boissy, 1995; Wolf et al., 2008). Závěr Výsledky etologických testů ukázaly, že rychlost přeběhnutí bludiště a pohybové chování v open-field testu jsou ovlivněny pohlavím telat a jejich původem po otci. Existují další možnosti pro studium vlivu genetických manipulací na vývoj strachu, průzkumného chování a učení, které jsou důležité pro pohodu telat.

34


Příspěvek byl vytvořen realizací projektů Agentury pro výzkum a vývoj č. APVV-0632-10 a SK-CZ-0021-09/Kontakt MEB 0810046. Literatura Albright, J. L., Arave, C.W. (1997): The behaviour of cattle. CAB International, 299 p. Arave, C.W., Mickelsen, C.H., Walters, J.L. (1985): Effect of early rearing experience on subsequent behavior and production of Holstein heifers. J. Dairy Sci. 68: 923-928. Arave, C.W., Lamb, R.C., Arambel, M.J., Purcell, D., Walters, J.L. (1992): Behavior and maze learning ability of dairy calves as influenced by housing, sex and sire. Appl. Anim. Behav. Sci. 33: 149-163. Boissy, A. (1995): Fear and fearfulness in animals. The Quarterly Review of Biology, 70: 165-191. Brouček, J. (1993): Předpoklady vytvoření dobré pohody u zvířat. In Sborník mezinárodní konference na VŠZ v Praze, Životní prostředí ve vazbě na ekologicky šetřící a trvale udržitelné zemědělství, II, s. 360-366. Brouček, J., Uhrinčať, M., Šoch, M., Kišac, P. (2008): Genetics of behaviour in cattle. Slovak J. Anim. Sci. 41: 166-172. Craig, J.V. (1981): Domestic Animal Behavior. p. 126-144. Curtis, S.E. (1987): Animal well-being and animal care. Veterinary Clinics of North America: Food Animal Practice 3: 369-382. Dellmeier, G.R., Friend, T.H., Gbur, E.E. (1990): Effects of changing housing on open-field behavior of calves. Appl. Anim. Behav. Sci. 26: 215-230. Hall, S.J.G. (2002): Behaviour of cattle, 131-143. In: The Ethology of Domestic Animals: an Introductory Text (ed. P. Jensen), CAB International, 218 p. Hart, B.L. (1985a): Early experience and behaviour. In: The behaviour of domestic animals. Chapter 7, 242-262. W.H. Freeman and Co., New York, 390 p. Hart, B.L. (1985b): Animal learning. In: The behaviour of domestic animals. Chapter 8, 264298. W.H. Freeman and Co., New York, 390 p. Kratzer, D.D. (1971): Learning in farm animals. J. Anim. Sci. 32: 1268-1273. Lauber, M.C., Hemsworth, P.H., Barnett, J.L. (2009): The effect of breed, time spent with dam and late pregnancy induction of parturition on behavioural development in dairy calves. Behavioural Processes 82: 301-311. Stewart, P.H., Arave, C.W., Dias, B. (1992): The effect of observation on Holstein heifer's learning ability in a closed field maze. J. Anim. Sci. 70 Suppl. 1: 155. Toates, F. (2000): Multiple Factors Controlling Behaviour: Implications for Stress and Welfare. Chapter 10, 199-229, In: Moberg, G.P. & Mench, J.A. (eds), The biology of animal stress. CAB international, 384 p. Veissier, I., Le Neindre, P., Trillat, G. (1989): Adaptability of calves during weaning. Biology of Behaviour, 14: 66-87. Webster, A.J.F. (1993): The challenge of animal welfare. Proceedings, World Conference on Animal Production, Edmonton, Canada, p. 513-524. Wolf, B.T., McBride, S.D., Lewis, R.M., Davies, M.H., Haresign, W. (2008): Estimates of the genetic parameters and repeatability of behavioural traits of sheep in an arena test. Appl. Anim. Behav. Sci. 112: 68-80.

35


WELFARE OF HORSES IN NATURAL REARING CONDITIONS WELFARE KONÍ V PŘIROZENÝCH PODMÍNKÁCH CHOVU Milena Bušová∗ Ústav biochemie, chemie a biofyziky, FVHE VFU Brno, ČR Department of Biochemistry, Chemistry and Biophysics, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary This contribution brings knowledge about horses breeding in natural rearing by widespread by metod 24/7. This means the horses stay 24 hours, seven days on pasture, year round, in winter and summer. This contribution collect knowledge of horses breeding in natural rearing conditions and legislative requirements for animal welfare. Key words: welfare of horses, 24 hours, seven days all year round (24/7), natural rearing conditions Souhrn Příspěvek přináší pohled na chov koní v přirozených podmínkách metodou 24/7, která se i u nás poslední dobou velmi rozšiřuje. Znamená pobyt koní 24 hodin denně sedm dní v týdnu ve venkovním prostředí, na pastvině, a to celoročně, v létě i v zimě. Shrnuje poznatky o chovu koní v přirozených podmínkách a legislativních požadavcích na ochranu zvířat. Klíčová slova: welfare koní, 24 hodin sedm dní v týdnu celoročně (24/7), přirozené podmínky chovu Úvod V souvislosti s rozvojem ekologického způsobu zemědělského hospodaření, rozšiřováním drobných farem a chovů hospodářských i zájmových zvířat v přirozených podmínkách se vyskytuje otázka welfare zvířat v těchto chovech. Příspěvek přináší pohled na chov koní v přirozených podmínkách metodou 24/7, která se i u nás poslední dobou velmi rozšiřuje. Současně se různí názory některých chovatelů na potřeby takto chovaných zvířat a názory veřejnosti. Někteří chovatelé se domnívají, že vlastní odolné plemeno koní, které všechno vydrží. Ve výběhu koním neposkytují přístřeší v zimě, ani v létě. Vlastní sdělení Společně s vyspělým chovem a využíváním koní jako hospodářských zvířat pro maso a na práci, které se historicky datuje několik tisíc let, se ve vyspělé společnosti uplatňuje kůň stále více i jako společenské zvíře pro sport, jezdectví i jako společník chovateli pro radost. Láska ke koním vede řadu lidí pořídit si vlastního koně. Při výběru a rozhodnutí je důležitým faktorem zajištění potravy, místa pro ustájení a pro pastvu. Historicky je kůň sociální zvíře žijící ve stádech. Stáda koní ve volné přírodě jsou velmi početná a zaujímají obrovský areál. V takovýchto stádech jsou mnohdy stovky koní a pohybují se volně bez omezení. Při chovu koní na ekologických farmách i v malých chovech je snaha chovatele zajistit koni co nejpřirozenější podmínky života, které by koni poskytly jeho potřeby ke kvalitnímu životu za plného zdraví a pro radost a užitek chovatele. ∗



Pro to je třeba zajistit několik podmínek, vycházejících ze znalostí fyziologických potřeb koně. Snaha chovatele vrátit koni jeho přirozené prostředí, volnost a celoroční pobyt ve volné přírodě nemusí vždy vyznít ve prospěch všech podmínek welfare. Chovatel rozhoduje o zajištění fyziologických potřeb a z toho vyplývajícího zdravotního stavu zvířete. Pro koně je důležitou podmínkou dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Rozšířený chov koní metodou 24 hodin sedm dní v týdnu celoročně je jistým kompromisem mezi volně a neomezeně žijícími divokými zvířaty ve volné přírodě a chovem v omezeném prostoru. Metoda 24/7 vychází z podmínek welfare koní a snaží se respektovat základní pravidla pro chov koní podle jeho fyziologických potřeb. Podle zásad ekologického zemědělství je pro welfare koní třeba zajistit několik podmínek, které můžeme shrnout do těchto bodů: − svoboda od hladu a žízně − svoboda od nepohodlí − svoboda od bolesti, zranění a onemocnění − svoboda od stresu a strachu − svoboda projevit přirozené chování Vycházejí z principu welfare a měly by být zajištěny všem zvířatům. V přirozeném chovu koní celoročně na pastvině je důležitou podmínkou pro tento chov dostatečně velká rozloha pastviny, která zaručí koni dostatek prostoru pro jeho volný pohyb. Divocí koně ve volné přírodě si podle momentálních klimatických podmínek dokáží vyhledat přirozené úkryty v létě před přímým sluncem a přehřátím, v zimě závětří před nepřízní počasí a úkryt před promrznutím. Principy pobytu koní na pastvině celoročně musí splňovat několik podmínek. Kůň musí mít možnost volného přístupu ke krmení, což v letním období na pastvině bývá zajištěno. Ve volné přírodě se kůň přijímání potravy, spásání trávy, věnuje podstatnou část dne. Podle kvality travnatého porostu tráví nepřikrmovaní volně žijící koně pasením polovinu až dvě třetiny denního času. Na pastvě nesmí nikdy chybět volný přístup k napájecí vodě. V obdobích, kdy je dostatek svěží pastvy, kůň využívá vodu obsaženou ve spásané trávě a přichází k napajedlům přibližně jedenkrát až dvakrát denně. Jiné je to v obdobích sucha a v zimě. V našich klimatických poměrech se často vyskytují v létě i delší období s horkými dny s denní teplotou překračující přes + 30°C . Z toho důvodu je nezbytné zajistit koním na pastvině přístřeší, kde se mohou schovat před přímými slunečními paprsky. Ve volné přírodě si divocí koně našli přirozené úkryty před slunečním žárem ve stínu a chládku pod stromy nebo mezi skalami. Zvláštní opatření platí pro zimu. Pro přirozený chov koní celoročně na pastvině bez ustájení platí určitá pravidla, která je nutné dodržet. Základem pro tento způsob chovu a přezimování mimo stáj je vybrat vhodné plemeno koní. Výběr vhodného plemene však nestačí. I odolná plemena koní musí být k tomuto způsobu přezimování připravována. Pro přezimování ve venkovním prostoru musí být kůň ve výborné zdravotní kondici a má mít zajištěnu pravidelnou péči jak chovatele, tak i veterináře. Obzvlášť důležité je poskytnout koním kvalitní krmení senem a přístup k pitné vodě. Vedle kvalitního krmení musí chovatel zajistit zdroj nezávadné vody, která i v největších mrazech nezamrzá. K tomu může sloužit zařízení, které umožní koním napájení podle potřeby. Někteří chovatelé k tomu využívají ohřívadla, která zajistí i ve velkých mrazech, aby napájecí voda nezamrzla nebo zajistí přívod teplé vody jiným způsobem. Příjem pitné vody nesmí být nijak omezován. Dle názoru odborníků ani není vhodné, aby kůň přijímal vodu jen okolo + 2 °C nebo blízko bodu mrazu. Teplejší napájecí voda podpoří chuť 37


koní se napít a zamezí se tak problému zácpy při nedostatečném příjmu vody a při krmení senem v zimním období. Rozdílné názory jsou na vytvoření přístřeší na pastvině. Někteří chovatelé tvrdí, že kůň určitého odolného plemene bezpečně přezimuje bez úkrytu pod přístřeším. Že je k tomu geneticky předurčen. Je pravda, že k přezimování je nutná též výborná zdravotní kondice a kvalitní osrstění. Koně lépe snášejí mrazivé suché bezvětří než vlhké, blátivé počasí s kolísáním teplot. Avšak nedokáží dostatečně odolávat větru. Přesto, že jejich tělo chrání hustá srst, nemusí promoklá dostatečně ochránit před chladem a námrazou. Problém může vznikat i s námrazky a sněhovými nášlapy pod okovanými kopyty, které mohou způsobovat otlaky, problémy při chůzi a omezovat koně částečně v pohybu. Také nedostatečně velká plocha areálu pro venkovní přezimování nemusí zabezpečit možnost dostatečného pohybu pro zahřátí. I z tohoto a mnoha dalších důvodů je nutné pro koně přezimující ve venkovním prostoru zabezpečit přístřeší se závětřím. V zimním období neslouží koním jen jako úkryt před srážkami a namrzáním, ale také jako místo se suchou podestýlkou, případně jako místo pro uložení sena. Povinnost poskytnout koním přístřeší v naší zemi vyplývá ze zákona č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání a podle platné legislativy je ošetřena vyhláškou č. 464/2009 Sb. Podle vyhlášky č. 464/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat je v § 5 - minimální standardy pro ochranu koní, písm. d) jednoznačně stanoveno „při venkovním chovu delším než 24 hodin nepřetržitě je třeba zajistit na pastvině nebo ve výběhu napájecí zařízení a v případě celoročního pastevního odchovu přístřešek, pokud koně nemají přímý přístup do stájí“. Tento požadavek byl převzat z vyhlášky č. 208/2004 Sb. beze změny a je minimem, co pro své koně chovatel má pro potřeby letního i zimního úkrytu před extrémy počasí zajistit. Závěr I kůň odolného plemene, který je na zimní celodenní pobyt ve venkovním prostředí dobře adaptován a je ve výborném zdravotním stavu zřejmě zimu přečká i při extrémních mrazech a při kolísání klimatických podmínek, které v naší zemi často vídáme. Chovateli ale přece nejde o survival, ale o welfare svých koní, kteří jsou odkázáni na to, co jim poskytne. Není nic krásnějšího, než pohled na zdravého a šťastného koně, prohánějícího se v mrazivé zimě spokojeně a volně po sněhem pokryté a sluncem zalité pláni. Tak jim i nám to dopřejme. Literatura Dušek, J. et al. (1999): Chov koní. Brázda, Praha. Hanák, J. et al. (1996): Klinická fyziologie a patologie tréninku koní. Turf klub, Praha. Majzlík, I. (2004): Chov zvířat. ČZU Praha. Vyhláška č. 464/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat Zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání

38


CONVENTIONAL AND ORGANIC MANAGEMENT OF KARACABEY MERINO AND KIVIRCIK LAMBS: GROWTH PERFORMANCE, CARCASS CHARACTERISTICS AND HAEMATOLOGICAL PARAMETERS Recep Cibik∗, Deniz Soysal, Cenk Aydin, Đbrahim Ak Department of Food Hygiene and Technology, Faculty of Veterinary Medicine, University of Uludag, Turkey Summary Growth performance, carcass characteristics, post slaughtering and hematological parameters of Kivircik and Karacabey Merino male lambs in conventional and organic management systems were compared. The time to attain the determined fattening weight was significantly different among the groups and Merino lambs having higher live weight gain were earlier than Kivircik lambs (P<0.05). Overall conventional (CG) and organic group lambs (OG) were also compared. Live weight gain, intra abdominal fat amount, external fat thickness and visceral organs weight were significantly higher in CG lambs (P<0.05). Higher hematocrit and erythrocyte counts were obtained with CG group (P<0.05) while triglyceride, total plasma cholesterol, and lipoprotein (HDL, LDL, VLDL) levels between groups were not significant. Pneumonia was the unique infection with an incidence of 50% (6 lambs) and 16.6% (2 lambs for MO and KO animals respectively. The mortality rate was 16.6% (2 lambs) for MO group while no mortality was recorded for KO group animals. Although Karacabey merino lambs had higher growth performance compared to Kivircik lambs, organically fattened lambs in whole exhibited inferior growth performance. Lower infection and mortality observed with Kivircik lambs suggested that they could be more resistant to infections and outdoor environmental conditions. Key words: organic lamb, performance, carcass, hematological parameters Introduction In organic agricultural systems the main purpose is to produce higher quality food from healthy animals. In this system animals should have access to outside areas and fed through grazing on pasture and housing conditions should allow them to perform their natural behaviour. The use of man-made fertilizers, growth regulators, pesticides, medicines and feed additives are avoided in this system. Objectives of organic agriculture which are described in the basic standards formulated by the International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM) are focused on; preservation of biodiversity, provision of freedom and access to natural behaviour and, closed and sustainable nutrient cycles. Animal performance and meat quality may be influenced from different factors including breed, rearing systems, age, environmental and post slaughtering factors such as rate of rigor mortis and method of hanging. The number of literature comparing conventionally and organically livestock is growing nevertheless there have been relatively few studies investigating the growth performance, carcass characteristic and blood parameters of sheep. The present study was undertaken to compare conventionally and organically produced Karacabey Merino and Kivircik lambs in term of fattening performance, post-slaughtering and carcass characteristics, and hematological parameters.

∗



Material and Methods The experiment was performed in the Marmara Animal Husbandry Research Institute. A total of 48 male lambs (24 Kivircik and 24 Merino genotypes) were used as test material and each genotype was divided into conventional (CG) and organic groups (OG) composed each from 12 lambs. The lambs received mother’s milk during the first 30 day of age and mother’s milk plus initial feeding (organic feeds for organic groups) until the end of the weaning period which was ended at 7th week of age. CG lambs were reared separately in proper sized paddocks while OG lambs were reared separately in paddocks during night time and grazed on the pasture in day time. CG animals were fed ad libitum commercial feed and dried common vetch (ca 100 g per lamb) while OG animals received ad libitum organic concentrate feed. This group animals were either grazed on pasture or fed directly grass obtained from the pasture. Feed components and chemical composition of feeds used in the experiments for CG and OG animals are given in the Table 1. For preventive purposes, the animals were vaccinated against ectima 3 weeks before the fattening as well as enterotoxemia and pseudotuberculosis 3 weeks after the fattening. Any application was made over the experiments against internal and external parasites. Table 1: Feed components and their chemical compositions used in conventional and organic groups Conventional feeding group Feed components Maize Wheat bran Soybean meal (protein 44%) Sun flower meal (protein 34%) Molasses Feed grade limestone Salt Premix Total Chemical composition Dry matter Organic matter Crude ash Crude protein Crude fat Crude cellulose Nitrogen free extract Metabolic energy (Kcal/kg)

Organic feeding group % Feed components 43.15 Barley 25.80 Sun flower meal (protein 34%) 6.00 Feed grade limestone 17.89 Salt 3.50 Premix 2.56 1.00 0.10 100

% 78.00 20.00 1.40 0.50 0.10

87.45 79.91 7.54 15.62 3.78 8.50 53.51 2466

88.95 85.71 4.51 15.68 1.60 8.88 58.05 2514

100

Body weight gain and feed conversion ratio were recorded biweekly. Fattening was ended when the live body weight of lambs reached to 35 kg. Six animals from each group were slaughtered and dressed . Blood samples from five animals in each group were taken and analysed for plasma cholesterol, triglyceride and lipoproteins (LDL, HDL, VLDL). 40


Hhematocrit, hemoglobin concentration, erythrocyte and leukocyte numbers as well as reduced GSH in erythrocytes were determined. Results and Discussion Live body weight gain of Kivircik and Merino lambs reared in conventional and organic systems are presented in Figure 1. Live weight of lambs at the beginning of the fattening was between 13,8-16,3 kg. The time required to reach the determined 35 kg live body weight varied among the groups and changed from 70 to 126 days. Figure 1: Body weight gain of Merino conventional (■), Merino organic (o), Kivircik conventional (•) and Kivircik organic (▲) lambs over the fattening period

Karacabey Merino lambs had faster growing rate and shorter fattening period compared to Kivircik lambs. Similarly, growing rate in each genotype was significantly lower in OG lambs compared to CG ones (P<0.01) and almost one month growth retardation was recorded for OG lambs. Fattening period was 70 and 98 days for MC and MO respectively, while it was 98 and 126 days for KC and KO lambs. Daily live weight gain was higher in CG lambs (p<0.05) and the values obtained during fattening were 228 ± 15.8 g for KC, 253 ± 26.8 g for MC, 174 ± 5.4 g for KO and 177 ± 18.1 g for MO lambs. The highest life weight gain was obtained with MC lambs between 57th-70th days of fattening with a calculated value of 343 ± 14.3 g. Calculated feed conversion ratios were 4.879, 4.024, 4.659 and 4.117 for KC, MC, KO and MO lambs respectively. Faster body weight gain which was obtained with Karacabey merino lambs indicates that growth rates were affected by the genotype.

41


Table 2: Effects of conventional and organic management systems and genotype x management interaction on post-slaughtering parameters Interaction of genotype and management Measured traits

management *

Kivircik Conventional n=6

Kivircik Organic n=6

Merino Convention al n=6

Merino Organic n=6

Convention al Group n=12

Organic Group n=12

Live weight

36.2±1.1

35.7±1.1

37.1±0.1

35.0±1.4

36.7±0.7

35.3±0.8

Carcass weight (kg)

18.0±0.6

16.4±0.5

18.7±0.5

16.0±0.7

18.4±0.4a

16.1±0.4b

49.7±0.6

45.9±0.5

50.5±0.6

45.8±0.5

50.1±0.4a

45.8±0.4b

6.6±0.2

8.7±0.33

7.0±0.2

8.4±0.4

6.8±0.1

8.6±0.3

1.75±0.03

1.66±0.04

2.01±0.04

1.74±0.05

1.88±0.03a

1.68±0.04b

0.7±0.06

0.5±0.05

0.4±0.02

0.2±0.02

0.5±0.04a

0.3±0.03b

0.5±0.05

0.4±0.02

0.6±0.04

0.2±0.06

0.5±0.04a

0.3±0.04b

14.6±0.7

12.4±0.4

18.8±1.4

14.3±0.6

16.7±1a

13.3±0.4b

Dressing percentage (%) Weight of digestive truck with content Weight of visceral organs (liver, heart, lungs, spleen, kidneys) Intraabdominal fat External fat thickness (cm) Musculus longissimus dorsi (MLD) area (cm2)

* Values in the same row with different superscripts are significantly different (P< 0.05) Six lambs from each group reaching at about 35 kg live body weight were slaughtered and visceral organs, digestive tract and abdominal fat were removed before weighting (Table 2). Dressing percentage, calculated as the ratio of carcass weight to live weight was almost 10% greater in CG lambs. Likewise, weight of visceral organs, intra abdominal fat amount and external fat thickness were significantly higher in CG animals (P<0.05). Interestingly, the 42


digestive tract with content was heavier in OG animals. MLD area was also larger in CG lambs (P<0.05) while its extend was greater for MC breeds. Data related to the chemical characteristics of meat samples taken from MLD and legs are shown in Table 3. Dry matter and protein content of meat taken from CG lambs was significantly higher compared to OG lambs (P<0.05). Fat content in meat samples were not different in OG and CG lambs, however, KO lambs had higher fat than KC lambs while MO had lower than MC (P<0.05). Table 3: Effects of conventional and organic management systems and genotype x management interaction on meat characteristics Interaction of genotype and management * Meat Analysis

Kivircik Kivircik Conventional Organic n=6 n=6 Dry matter (%) 27.4±0.1a 26.9±0.1b Total ash (%)

1.29a

1.31b

management **

Merino Conventional n=6 27.0

Merino Organic n=6 26.9±0.1

Conventional Group n=12 27.2±0.1a

Organic Group n=12 26.9±0.1b

1.32

1.26

1.31

1.29

Protein (%)

22.3±0.3

21.6±0.3

22.3±0.3

21.4±0.2

22.3±0.2

Fat (%)

2.3±0.1a

2.8±0.1b

2.7±0.3c

2.1±0.1d

2.5±0.1

a

21.5±0.2b 2.5±0.1

* Values in the same row with different superscripts are significantly different (P< 0.05) ** Values in the same row with different superscripts are significantly different (P< 0.05) Analysis of hematological parameters revealed that hematocrit level and erythrocyte counts were higher in CG lambs (Table 4). However, although cholesterol, triglyceride and lipoproteins (HDL, LDL, VLDL) levels were numerically higher in Merino lambs compared to Kivircik ones, there was no statistical importance between the groups. Similarly, relatively higher levels were recorded for CG animals but there was also no statistical importance. Cholesterol, triglyceride, VLDL and LDL levels were 20.4, 17.5, 18.9 and 33.3% higher respectively in CG lambs compared to those of OG lambs. Furthermore, HDL level, known as good cholesterol, was 17.3% higher in OG lambs. During the rearing process the diagnosed pneumonia was the unique infection with an incidence of 50% (6 lambs) and 16.6% (2 lambs) occurred in MO and KO animals respectively. While the mortality rate recorded as 16.6% (2 lambs) for MO group any lambs were dead in KO group suggesting that they could be more prone to the environmental conditions. Conclusion In conclusion, the present study indicated that organically reared lambs exhibited higher growth performance. Genotype had influence on growth performance and Karacabey merino lambs showed faster fattening in both rearing system. However, although Kivircik lambs had lower genetic potential for fattening, their resistance to environmental conditions and infections might provide them some advantages for organic rearing, but detailed studies are needed. Comprehensive studies are also required to determine the influence of organic rearing system on the fatty acid composition and the meat characteristics of the tested genotypes. 43


Table 4: Effects of conventional and organic management systems and genotype x management interaction on hematological parameters Interaction of genotype x management *

management **

Parameters

Kivircik Convention al n=6

Kivircik Organic n=6

Merino Convention al n=6

Merino Organic n=6

Conventiona l Group n=12

Organic Group n=12

Hematocrit (%)

37.1 ± 0.5a

33.9 ± 1.3b

35.4 ± 1.4

32.6 ± 0.7

36.3 ± 0.7a

33.2 ± 0.7b

Hemoglobin (g/dL)

14.9 ± 0.3

14.2 ± 0.5

14.8 ± 0.6

13.8 ± 0.5

14.8 ± 0.3

14.0 ± 0.3

7.7 ± 0.5

8.9 ± 0.8

7.3 ± 0.8

8.0 ± 0.7

7.5 ± 0.5

8.3 ± 0.5

15.544 ± 0.6

14.043 ± 0.1

14.756 ± 0.8

12.933 ± 0.8

15.173 ± 0.4a

13.455 ± 0.7b

Glutathione (g/dL)

36.0 ± 5.0

36.3 ± 7.7

68.0 ± 9.8

85.9 ± 4.2

52.0 ± 6.6

61.1 ± 7.3

Triglyceride (mg/dL)

20.3±2.3

16.8±1.6

23.8±2.4

20.8±2.8

22.1±1.7

18.8±1.6

Cholesterol (mg/dL)

53.2±4.5

45.2±3.5

56.5±16.0

45.8±1.7

54.8±7.9

45.5±1.9

HDL (mg/dL)

28.0±1.6

22.8±1.7

24.8 ± 4.56

22.2±1.0

26.4±2.4

22.5±1.0

LDL (mg/dL) VLDL (mg/dL)

23.5±1.0

19.3±1.9

28.5 ± 10.8

19.7±1.1

26.0±5.2

19.5±1.0

4.27±0.4

3.5±0.2

4.7±0.6

4.0±0.6

4.4±0.3

3.7±0.3

Leukocyte (X103/ mm3) Erythrocyte (X106/ mm3)

* Values in the same row with different superscripts are significantly different (P< 0.05) ** Values in the same row with different superscripts are significantly different (P< 0.05)

44


EFFECT OF LIFETIME LOW LEVEL EXPOSURE TO MERCURY ON SELECTED PARAMETERS OF CARBOHYDRATE AND LIPID METABOLISM OF WISTAR RATS VPLYV CELOŽIVOTNEJ EXPOZÍCIE ORTUŤOU NA VYBRANÉ UKAZOVATELE SACHARIDOVÉHO A LIPIDOVÉHO METABOLIZMU POTKANOV WISTAR Iveta Cimboláková1∗, Eva Lovásová1, Jaroslava Nováková1, Beáta Hubková2, Oliver Rácz1 1

Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská republika, 2 Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie, Lekárska fakulta UPJŠ, Slovenská republika 1

Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Šafárik University, Košice, Slovak Republic, 2 Department of Medical Chemistry, Biochemistry and Clinical Chemistry, Faculty of Medicine, Šafárik University, Košice, Slovak Republic Summary The aim of the study was to assess the effects of lifetime low dose exposure to mercury in drinking water on selected parameters of carbohydrate and lipid metabolism of Wistar rats. Animals were divided into two groups – control (C) and experimental group exposed to mercury (Hg; 1 µmol HgCl2/l of drinking water). After exposure to mercury levels of glucose, glycated hemoglobin, amylase, lactate dehydrogenase, lipase, triglycerides, and cholesterol were increased. Key words: mercury, lifetime exposure, low dose, rat Súhrn Cieľom štúdie bolo zistenie účinkov celoživotnej expozície nízkymi dávkami ortuti v pitnej vode na vybrané parametre sacharidového a lipidového metabolizmu potkanov Wistar. Zvieratá boli rozdelené do dvoch skupín – kontrolnej (C) a experimentálnej skupiny exponovanej ortuťou (Hg; 1 µmol HgCl2/l v pitnej vode). Po expozícii ortuťou hladiny glukózy, glykovaného hemoglobínu, amylázy, laktátdehydrogenázy, lipázy, triglyceridov a cholesterolu boli zvýšené. Kľúčové slová: ortuť, celoživotná expozícia, nízke dávky, potkan Úvod Ťažké kovy sú univerzálne rozšírené priemyselné kontaminanty prítomné vo všetkých zložkách životného prostredia. Bežná populácia môže byť exponovaná potravovým reťazcom a ovzduším. Predstavujú silne perzistentné polutanty prostredia (ATSDR, 1999). Preto môžu poškodzovať zdravie už v relatívne nízkych koncentráciách v prostredí. Nakoľko majú pozitívny náboj, môžu sa viazať k negatívne nabitým organickým molekulám a tvoriť s nimi komplexy. Ako typické xenobiotiká sú pre živé organizmy toxické. Väčšina novších prác považuje tvorbu reaktívnych foriem kyslíka za hlavný patogenetický článok kovmi indukovanej karcinogenézy (Valko a spol., 2006). Ortuť (Hg) je neesenciálny kov bez známych biologických funkcií. Hg je v prírode bežne sa vyskytujúci prvok, prítomný v nízkych hladinách vo vzduchu, vode, sedimentoch a v živých organizmoch. Do organizmu sa dostáva obyčajne prostredníctvom požívatín živočíšneho ∗



a rastlinného pôvodu a vodou. Vo vode je obsah Hg omnoho vyšší ako v ovzduší. V pôde a vode sa rýchlo usadzuje a nastáva geoakumulácia, vo vodných organizmoch môže dôjsť k eko- resp. bioakumulácii. Mikroorganizmy Hg konvertujú do veľmi toxickej kovovej zlúčeniny metylortuti (CH3Hg), ktorá už v nízkych koncentráciách je vysoko toxická. V tejto forme ju organizmy dobre prijímajú a akumulujú. Potravovom reťazci sa koncentrácia Hg silne zvyšuje. Z ťažkých kovov je Hg najtoxickejší a je pre človeka mimoriadne nebezpečný. Konzumáciou kontaminovaných rýb sa môže metylortuť hromadiť v mozgu. Vedie to k lýze buniek CNS, k poruche reči a pohybu, strate sluchu, slepote, kóme až ku smrti. Pre pokusy sa najviac hodí chlorid ortutnatý, ktorého LD50 per os pre potkana je okolo 37 mg/kg živej hmotnosti. Toxicita ortuti a jeho schopnosť reagovať a obsadzovať sulfhydrylové skupiny je dobre známa (Guzzi a La Porta, 2008). Pokles poolu sulfhydrylových skupín môže viesť k rozvoju oxidatívneho stresu s následným poškodením tkanív (Perottoni a spol., 2004). K akútnej otrave dochádzalo väčšinou sublimátom (HgCl2), ktorý sa široko používal ako dezinfekčný prostriedok. Chronická otrava je charakterizovaná stomatitídou, hlavne príznaky sú však spôsobené poškodením mozgu, najmä vtedy, ak sa vdychovali pary ortuti. Tie sa resorbujú pľúcami a v krvi sa potom čiastočne oxidujú na ióny Hg2+. Kovová ortuť prítomná v krvi prechádza hematoencefalickou bariérou, v mozgovom tkanive sa mení na ióny Hg2+, ktoré sa tu viažu a kumulujú. U chorých sa prejavuje nervozita a nekľud (erethismus mercurialis), neschopnosť koncentrácie, nespavosť, intenčný tremor. Dlhšie trvanie vedie ku kachexii. K veľmi silnej kumulácii v CNS dochádza pri expozícii alkylovými zlúčeninami ortuti (napr. metyl- alebo etylortuť), dobre rozpustnými v tukoch. Veľmi stabilná alkylovaná ortuť vyvoláva zvlášť závažné neurologické ochorenie (poškodenie zraku a sluchu, ataxiu), ktoré môže byť reverzibilné, ale aj zmeny emotívne až psychózy (japonská choroba minamata). Príznaky intoxikácie, následkom pomalej eliminácie zlúčenín ortuti a naviac enterohepatálnemu obehu, ustupujú len veľmi pomaly. Akumulácia ortuti v tele je často doprevádzaná kožnými alergickými prejavmi (Vas a Monestier, 2008). Bol zaznamenaný aj účinok poškodzujúci vývoj plodu a pokles fertility u samcov i samíc. Hg poškodzuje reguláciu chuti do jedla (Counter a Buchanan, 2004) a redukuje absorpciu aminokyselín a sacharidov v čreve. Biologický polčas anorganickej Hg v krvi je 40-60 dní, organickej 70 dní. (Clarkson a spol., 2003). Pri chronickej expozícii nízkymi dávkami je ťažko predvídať možné následky nielen u exponovanej populácii, ale najmä v následných generáciách. Cieľom tejto práce bolo zistiť vplyv celoživotnej nízko dávkovej expozície ortuťou v pitnej vode na vybrané ukazovatele sacharidového a lipidového metabolizmu u potkanov. Materiál a metódy Zvieratá a podmienky chovu: Použili sme 40 potkanov Wistar (samce, vo veku 52 dní, s hmotnosťou 129 ±9 g). Potkany boli počas pokusu v individuálnych celosklenených metabolických klietkach s voľným prístupom k potrave a vode od 52 dňa života (0-tý deň pokusu), pri teplote 22 ±2 °C, relatívnej vlhkosti približne 50%, a svetelnom režime 12 h svetlo : 12 h tma. Pokusy boli ukončené v 156. týždni. Všetky pokusy boli realizované v Centrálnom zvieratníku Lekárskej fakulty UPJŠ v Košiciach, ktorý má akreditáciu na chov a pokusy na zvieratách v súlade s platnou legislatívou. Pokusy boli povolené Etickou komisiou a Štátnou veterinárnou a potravinovou správou SR (č. Ro-7879/04-220/3). Experimentálny protokol: Potkany boli náhodne rozdelené do dvoch skupín. Prvá skupina (C, n = 10) dostávala len čistú pitnú vodu. Druhá skupina (Hg, n = 10) dostávala pitnú vodu obsahujúcu HgCl2 v koncentrácii 1 µmol/l (tj. 0,2 mg Hg/l pitnej vody), zodpovedajúcej 200násobku MPK (maximálne prípustná koncentrácia) vo vode. Každých 26 týždňov pokusu sme vyšetrili vybrané biochemické ukazovatele v krvi. Krv bola odoberaná vždy ráno medzi 8. a 9. hodinou. 46


Príprava vzoriek: Krv bola odoberaná z chvostovej žily do antikoagulačnej zmesi lítium heparinátu. Vyšetrovali sme nasledovné biochemické ukazovatele v krvnej plazme: Glukóza, glykovaný hemoglobín, hemoglobín, amyláza, laktátdehydrogenáza, lipáza, triacylglyceroly, cholesterol a HDL-cholesterol boli stanovené komerčnými testami firmy Dot Diagnostics a.s., Česká republika. Štatistické analýzy: Výsledky boli vyhodnotené Studentovým t a Mann–Whitney U-testom a podľa potreby jednocestnou ANOVA s následným Newman-Keuls post hoc testom. Za štatisticky významnú sme považovali P <0,05. Výsledky boli prezentované ako priemer ±S.E.M. Výsledky a diskusia Podľa ATSDR (1999) sa pre ortuť pri chronických pokusoch považujú za nízke dávky expozície do 7,0 mg/kg/deň. V našom pokuse potkany prijímali podstatne nižšie dávky, okolo 0,037 mg/kg/deň, čím za celé obdobie pokusu prijali asi 108 % LD50 pre jednorázovú aplikáciu. LD50 pre ortuť je 37 mg/kg ž.hm. (Donaldson a Gubler, 1978). Normálne hodnoty glukózy v krvi u potkanov Wistar sa pohybujú okolo 4,7 – 7,4 mmol/l, a hladina vekom postupne stúpa (Lukačínová a spol., 2008). Hladiny glukózy v 156. týždni v krvi sú uvedené na obr. 1a. Hladiny glukózy boli u potkanov exponovaných ortuťou vyššie, ale tento vzostup nebol štatisticky významný. Ako ukazuje obr. 2a, ktorý prezentuje dynamiku vývoja hladiny glukózy počas pokusu, dochádza oproti kontrole k postupnému zvyšovaniu. Táto zvyšujúca sa hladina glykémie sa odrazí na hladine glykovaného hemoglobínu (obr. 1b a 2b), ktorý je u exponovaných potkanoch významne vyšší (P <0,05). Naše výsledky sú v protiklade s údajmi z literatúry (Oeixoto a Preira, 2007), ale tieto údaje sú po expozícii s podstatne vyššími dávkami. Glykovaný hemoglobín zodpovedal hladinám glukózy. Normálne hodnoty hemoglobínu u potkanov sú v rozmedzí 115 – 160 g/l (Miller et al., 1946). Zaujímavý pohľad poskytuje hladina hemoglobínu v plazme (obr. 1c), ktorý pri porovnaní v 156. týždni pokusu aj keď je mierne zvýšený sa významne nelíši, oproti tomu pri porovnaní údajov za celé trvanie pokusu (obr. 2c) je hemoglobín v exponovanej skupine štatisticky významne vyšší (P <0,05). Výkyvy v hladinách hemoglobínu po expozícii ortuťou je môže pripísať na vrub hemolytickým epizodám a následnej mortalite.

47


Obrázok 1: Glukóza (a), glykovaný hemoglobín (b) a hemoglobín v 156. týždni pokusu (priemer ±S.E.M.). (C = kontrolná skupina; Hg = skupina exponovaná ortuťou; a = P < 0,001, b = P < 0,05 medzi kontrolnou a exponovanou skupinou) 9

18

140

b 16

7

14

7,3

mmol/l

6

pe rcento hem oglobínu

8

8,3

5 4

3

120

100 12

80

10

g/l 8

60

112

121

C

Hg

6

40

2

4

1

2

0

0

20

C

4,3

0

C

Hg

15,3 Hg

a

b

c

Obrázok 2: Vývoj glukózy (a), glykovaného hemoglobínu (b) a hemoglobínu v plazme (priemer ±S.E.M.). (C = kontrolná skupina; Hg = skupina exponovaná ortuťou) 9

18

200

8,5

16

190 180

14

8

170

% hemoglobínu

12

m mo l/l

7,5

C Hg

7

6,5

160

10

C Hg

8

C Hg

g/l 150 140

6 130

6

4

5,5

2

5

0

0

26

52

78

104

130

trvanie pokusu v týždňoch

156

120 110 100

0

a

26

52

78

104

130


156

0

b

26

52

78

104

130


156

c

Amyláza (obr. 3a) bola po expozícii ortuťou významne zvýšená (P <0,001) tak v 156. týždni ako aj za obdobie celého pokusu (obr. 4a). O účinku expozície ortuťou na amylázu v literatúre sme našli len ojedinelé ale protihodné údaje (Linaria et al., 2001; Sadykov et al., 2009). Normálne hladiny laktátdehydrogenázy u potkanov sú okolo 1,7 až 6,2 µkat/l (Preus et al., 1988). Laktátdehydrogenáza je po expozícii ortuťou štatisticky významne zvýšená (P <0,05) aj v 156. týždni aj za celé obdobie trvania pokusu (obr. 3b a 4b). U potkanov sú hladiny lipázy v rozmedzí od 1,2 do 3,1 µkat/l (Naito a Felts, 1970), triacylglycerolov od 1,8 do 2.1 mmol/l; cholesterolu 1,2 až 2,4 mmol/l (During et al., 2000), tieto hodnoty boli prekročené po expozícii ortuťou. V prípade lipázy (obr. 3c a 4c), triacylglycerolov (obr. 5a a 6a), cholresterolu (5b a 6b) boli výsledky podobné (obr. 3c a 4c) ako u laktátdehydrogenázy. HDL-cholesterol (5c a 6c) po expozícii ortuťou štatisticky nevýznamne poklesol. 48


Obrázok 3: Amyláza (a), laktátdehydrogenáza (b) a lipáza v 156. týždni pokusu (priemer ±S.E.M.). (C = kontrolná skupina; Hg = skupina exponovaná ortuťou; a = P <0,001, b = P <0,05 medzi kontrolnou a exponovanou skupinou) 14

12

5

a

b

b 4,5

12

10

4 10

3,5

8 µkat/l

µmol/l

µkat/l

3 8

6

6

2

4

4,7

5,8

10,5

11,4

0,5 0

0

C

Hg

4,3

1

2

0

3,0

1,5

4

2

2,5

C

a

Hg

C

b

Hg

c

Obrázok 4: Vývoj hladín amylázy (a), laktátdehydrogenázy (b) a lipázy v plazme (priemer ±S.E.M.). (C = kontrolná skupina; Hg = skupina exponovaná ortuťou) 13

6

14

12

12

5

11

10

10

4

C Hg

8

µkat/l

8 µmol/l

µkat/l

9

C Hg

C Hg

3

6

7

2 6

4

5

1

2 4

0

3 0

26

52

78

104

130


0

0

156

a

26

52

78

104

130


49

156

0

b

26

52

78

104

130


156

c


Obrázok 5: Triacylglyceroly (a), cholesterol (b) a HDL-cholesterol v 156. týždni pokusu (priemer ±S.E.M.). (C = kontrolná skupina; Hg = skupina exponovaná ortuťou; a = P < 0,001, b = P <0,05 medzi kontrolnou a exponovanou skupinou) 7

3,5

0,8

b 3

6

2,5

5

2

4

a

0,7

0,6

1,5

1,8

mmol/l

mmol/l

mmol/l

0,5

3

0,3

2,9

1

2

0,5

1

2,8

0

Hg

0,59

0,65

0,2

5,7

0,1

0

C

0,4

0

C

a

Hg

C

b

Hg

c

Obrázok 6: Vývoj hladín triacylglycerolov (a), cholesterolu (b) a HDL-cholesterolu v plazme (priemer ±S.E.M.). (C = kontrolná skupina; Hg = skupina exponovaná ortuťou) 3,3

1,2

7

1,1

3,1 6

1

2,9 5

0,9

C Hg

2,5

mmol/l

mmol/l

mmol/l

2,7

C Hg

4

C Hg

0,8

0,7

2,3 3

0,6

2,1 2

0,5

1,9

1,7

0,4

1

0

26

52

78

104

130


156

0

a

26

52

78

104

130


0

156

b

26

52

78

104

130


156

c

Záver Tieto výsledky rozširujú naše poznatky o celoživotnej expozícii nízkymi dávkami ortuti v pitnej vode. Väčšina ukazovateľov potvrdzuje fakt, že dlhodobá expozícia ortuťou významne zasahuje do metabolizmu sacharidov a lipidov u potkanov. Literatúra Agency for Toxic Substances and Disease Registry (1999): Toxicological profile for mercury. Atlanta, GA: ATSDR, p. 1-617. Clarkson, T.W., Magos, L., Myers, G.J. (2003): The toxicology of mercury – current exposures and clinical manifestations. N Engl J Med 349: 1731-1737. Counter, S.A., Buchanan, L.H. (2004): Mercury exposure in children: a review. Toxicol Appl Pharmacol 198: 209-230. Donaldson, M.L., Gubler, C.J. (1978): Biochemical effects of mercury poisoning in rats. Am J Clin Nutr 31: 859-864.

50


During, A., Combe, N., Mazette, S., Entressangles, B. (2000): Effects on cholesterol balance and LDL cholesterol in the rat of a soft-ripened containing vegetable oils. J Am Coll Nutr 19: 458-466. Guzzi, G., La Porta, C.A. (2008): Molecular mechanisms triggered by mercury. Toxicology 244: 1-12. Linari, G., Nencini, P., Nucerito, V. (2001): Cadmium inhibited stimulated amylase secretion from isolated pancreatic lobules of the guinea-pig. Pharmacol Res 43: 219-223. Lukačínová, A., Beňačka, R., Mojžiš, J., Ništiar, F. (2008): The effect of bioflavonoids on glycaemia levels in alloxan diabetic rats. J Anim Feed Sci 17: 411-421. Miller, Z.B., Friedman M., Deuei, H.J.jr (1946): The influence of caloric restriction on plasma protein, hemoglobin and hematocrit values in the rat. Am J Physiol 147: 423-427. Naito, C., Felts, J.M. (1970): Influence of heparin on the removal of serum lipoprotein lipase by the perfused liver of the rat. J Lipid Res 11: 48-55. Peixoto, N.C., Pereira, M.E. (2007): Effectiveness of ZnCl2 in protecting against nephrotoxicity induced by HgCl2 in newborn rats. Ecotoxicol Environ Saf 66: 441-446. Perottoni, J., Lobato, L.P., Silveira, A., Rocha, J.B.T., Emanuelli, T. (2004): Effect of mercury and selenite on δ-aminolevulate dehydratase activity and on selected oxidative stress parameters in rats Environ Res 95: 166-173. Preus, M., Bhargava, A.S., Khater, A.E., Gunzel, P. (1988): Diagnostic value of serum creatine kinase and lactate dehydrogenase isoenzyme determinations for monitoring early cardiac damage in rats. Toxicol Lett 42: 225-233. Sadykov, B.A., Kuchkarova, L.S., Ermatova, S.U., Ergashev, N.A. (2009): [Activity of digestive enzymes in offspings of rats fed a ration contaminated by heavy metals during lactation]. Vopr Pitan 78: 47-50. Valko, M., Rhodes, C.J., Moncol, J., Izakovic, M., Mazur, M. (2006): Free radicals, metals and antioxidants in oxidative stress-induced cancer. Chem-Biol Inter 160: 1-40. Vas, J., Monestier, M. (2008): Immunology of mercury. Ann NY Acad Sci 1143: 240-267.

51


EFFECT OF Β-1,3/1,6-D-GLUCAN ON HAEMATOLOGICAL AND BIOCHEMICAL PARAMETERS OF COMMON CARP (CYPRINUS CARPIO L.) EXPOSED TO OXYTETRACYCLINE ÚČINEK Β-1,3/1,6-D-GLUKANU NA HEMATOLOGICKÉ A BIOCHEMICKÉ PARAMETRY KAPRA OBECNÉHO (CYPRINUS CARPIO L.) PO EXPOZICI OXYTETRACYKLINEM Radka Dobšíková*, Jana Blahová, Ivana Haluzová, Kamila Kružíková, Stanislava Mácová, Helena Modrá, Eva Prášková, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The aim of the present study was to evaluate the effect of β-1,3/1,6D-glucan derived from oyster fungus (Pleurotus ostreatus, Hiratake) on haematological and biochemical indices of common carp (Cyprinus carpio L.) exposed to tetracycline antibiotic, oxytetracycline, used in aquaculture. Long-term exposure of carp led to shifts in biochemical indices, no haematological parameter was altered. Changes in the activity of alcalic phosphatase, in the concentration of total proteins, glucose, lactate and natrium and chloride ions were found. Key words: common carp, glucan, oxytetracycline antibiotic Souhrn Cílem studie bylo vyhodnocení účinku β-1,3/1,6D-glukanu získaného z hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus, Hiratake) na hematologické a biochemické ukazatele kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vystaveného tetracyklinovému antibiotiku, oxytetracyklinu, používanému v rybářství. Dlouhodobá expozice vedla ke změnám biochemických ukazatelů, žádný z hematologických parametrů nebyl testovanými látkami ovlivněn. U exponovaného kapra došlo ke změnám v katalytické aktivitě enzymu ALP, koncentraci celkové bílkoviny, glukózy, laktátu a sodných a chloridových iontů. Klíčová slova: kapr obecný, glukan, oxytetracyklin Úvod β-glukany, glukózové polysacharidy, tvoří hlavní strukturální komponentu buněčné stěny hub, ale jsou rovněž nalézány u některých bakterií, rostlin, řas, kvasinek a vyšších hub (Brown and Gordon, 2003). β-glukany vykazují imunostimulační účinky a posilují činnost obranných mechanizmů organizmu při prevenci proti různým infekcím a septickým stavům (Ai et al., 2007). Účinek β-glukanů je přičítán jejich schopnosti vázat se na povrch leukocytárních receptorů a stimulovat imunitní odpověď organizmu (tj. likvidace bakterií, produkce zánětlivých cytokinů a chemokinů, vývoj adaptivní imunity). Mnohé studie rovněž prokázaly pozitivní efekt β-glukanů na redukci koncentrace plazmatického cholesterolu. V organizmu ryb β-glukany zvyšují přirozenou odolnost proti bakteriálním a virovým infekcím cestou účinné stimulace nespecifických buněčných a humorálních imunitních odpovědí jako např. stimulace aktivity lysozymu nebo komplementového systému (Chang et *



al., 2003; Cook et al., 2003). Po podání β-glukanů per os byl u ryb prokázán jejich protektivní účinek proti škále infekcí vyvolaných bakteriálními patogeny včetně Aeromonas hydrophila, Edwardsiella tarda, resp. Vibrio salmonicida (Selvaraj et al., 2005). Jedním z nejtypičtějších zdrojů β-glukanu je buněčná stěna pekařských kvasnic, tj. kvasinek druhu Saccharomyces cerevisiae. Mohou však být rovněž získávány z otrub ovsa nebo ječmene, z žita a pšenice nebo různých druhů mořských řas a hub rodu Reishi, Shiitake nebo Maitake. Kromě β-glukanu obsahují pekařské kvasnice další imunostimulační látky jako např. nukleové kyseliny, mananové oligosacharidy a chitin (Gopalakannan a Arul, 2010). Materiál a metodika Účinek β-1,3/1,6-D-glukanu získaného z hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus, Hiratake) byl sledován u K1-2 kapra obecného (Cyprinus carpio L.) vystaveného antibiotiku používanému v rybářství, oxytetracyklinu (OTC). Test byl připraven tak, aby umožnil sledování účinku jednak samotného β-1,3/1,6-D-glukanu, jednak samotného oxytetracyklinu a rovněž kombinace glukanu s oxytetracyklinem. Ryby byly vystaveny testovaným látkám v průtočném systému deseti 300litrových akvárii po dobu 50 dní (tj. 7 týdnů). Následně po dobu 14 dní byly testované ryby krmeny pouze komerčním krmivem bez přídavku sledovaných látek. Test byl proveden duplicitně, ryby byly náhodně rozmístěny do dvou kontrolních akvárií, dvou akvárií se 75 mg.kg-1 tělesné hmotnosti OTC, dvou akvárií se 75 mg.kg-1 tělesné hmotnosti OTC v kombinaci s 0,5 % betaglukanu, dvou akvárií se 75 mg.kg-1 tělesné hmotnosti OTC v kombinaci s 2,0 % betaglukanu a do dvou akvárií buď s 0,5 %, nebo 2,0 % beta-glukanu. Obě testované látky byly zamíchány do krmiva. Ryby byly krmeny dvakrát denně standardním krmivem pro danou věkovou kategorii kapra v množství 2,0 % tělesné hmotnosti po dobu 50 dní. Po 3. odběru byly ryby do okamžiku ukončení testu (14 dní) krmeny standardním (kontrolním) krmivem. V 8., 29., 50. a 64. den testu byly odebrány vzorky krve, krevní plazmy a tkání (játra, mozek, žábra, střevo, ledvina, svalovina) pro hematologické, biochemické, imunologické a histopatologické vyšetření. Prezentovaná studie hodnotí vliv testovaných látek na hematologické a biochemické ukazatele kapra obecného po ukončení testu (tj. 64. den). Výsledky a diskuze Výsledné hodnoty sledovaných hematologických a biochemických ukazatelů jsou uvedeny v tabulce 1 a 2. Parametry s prokázaným statisticky významným rozdílem výsledných hodnot jsou uvedeny tučně. Vystavení jedinců kapra obecného testovaným látkám, tj. antibiotiku oxitetracyklinu a imunostimulátoru β-glukanu, resp. jejich kombinaci, nevedlo k signifikantním změnám v žádném ze sledovaných hematologických parametrů. Co se týká biochemických ukazatelů, statistickým vyhodnocením byly prokázány rozdíly ve výsledných hodnotách katalytické koncentrace enzymu ALP, dále v koncentraci celkové bílkoviny, glukózy a laktátů a v hladině chloridových a sodíkových iontů. Pro lepší orientaci jsou tyto ukazatele v textu znázorněny graficky.

53


Tabulka 1: Hodnoty hematologických parametrů kapra obecného OTC + 2,0 % BG 1,45±0,32 a

0,5 % BG

2,0 % BG

1,56±0,25 a

OTC + 0,5 % BG 1,48±0,20 a

1,39±0,24 a

1,66±0,21 a

79,9±8,40 a

81,6±9,82 a

85,0±8,62 a

81,3±10,56a

80,5±7,54 a

86,9±6,45 a

PCV (l/l)

0,28±0,02 a

0,30±0,03 a

0,30±0,03 a

0,28±0,02 a

0,29±0,03 a

0,29±0,01 a

MCV (fl)

207,4±34,4

a

195,4±37,6

a

a

206,4±56,4

a

208,6±26,1

a

177,7±22,8a

MCH (pg)

59,5±14,6 a

52,8±5,2 a

58,6±12,2 a

58,2±11,6 a

58,8±8,0 a

52,7±6,6 a

Indicie

Kontrola

OTC

Ery (T/l)

1,38±0,21 a

Hb (g/l)

208,6±50,3

MCHC (g/l)

0,28±0,02 a

0,27±0,03 a

0,28±0,01 a

0,29±0,02 a

0,28±0,01 a

0,30±0,02 a

Leuko (G/l)

48,6±16,50a

59,0±19,82a

57,9±22,78a

63,7±24,64a

58,0±11,90a

47,0±10,55a

Tabulka 2: Hodnoty biochemických parametrů kapra obecného Kontrola

OTC

OTC + 0,5% BG

OTC + 2,0% BG

0,5% BG

2,0% BG

Alb [g/l]

14,2±1,10 a

11,8±3,99 a

11,4±1,87 a

12,2±0,76 a

13,6±1,26 a

11,9±1,55 a

ALP [µkat/l]

0,57±0,55 ac

0,58±0,59 ac

0,38±0,26 a

0,31±0,18 a

1,29±1,07bc

0,70±0,35 ac

ALT [µkat/l]

1,32±0,61 a

1,52±0,56 a

1,57±0,46 a

1,83±1,39 a

1,67±0,51a

1,40±0,20 a

AST [µkat/l]

2,66±1,59 a

2,17±0,88 a

3,16±1,68 a

2,16±0,58 a

2,57±0,76 a

3,72±1,59 a

TP [g/l]

38,0±1,45bc

35,0±3,79 ac

33,5±3,58 a

34,0±1,49 ac

38,2±4,68 ac

34,6±3,31

a

a

a

Indicie

P [mmol/l]

1,96±0,20 a

2,08±0,26 a

2,24±0,41 a

1,97±0,24 a

2,22±0,36 a

2,08±0,19 a

Glu [mmol/l]

4,83±1,23bc

5,37±0,79bc

4,94±1,37bc

3,37±0,65 a

4,04±0,56 ac

4,38±0,65 ac

a

a

ac

a

ac

103,6±2,7 bc

102,4±1,9

4,16±0,23

101,3±0,7

4,69±0,26

4,41±0,25 a

4,68±0,75

100,7±0,5

4,31±0,62

a

Chol [mmol/l]

-

4,65±0,70

a

Cl [mmol/l]

100,9±0,3

101,5±0,4

K+ [mmol/l]

3,55±0,47 a

3,63±0,24 a

3,78±0,44 a

3,74±0,17 a

3,65±0,28 a

4,03±0,39 a

Na+ [mmol/l]

138,9±1,5 a

140,3±2,9 ac

140,6±2,4 ac

141,9±1,4 ac

144,0±2,2 b

140,2±3,33ac

LDH [µkat/l]

3,93±3,18 a

2,09±1,56 a

5,85±5,85 a

2,64±1,25 a

3,10±1,08 a

4,36±2,36 a

Lakt [mmol/l]

3,98±1,51 ac

2,67±1,61a

5,87±4,19 bc

1,66±0,70 a

2,05±1,42 a

1,99±1,35 a

TG [mmol/l]

2,83±0,37 a

2,55±0,51 a

2,65±0,56 a

2,34±0,97 a

2,27±1,25 a

2,65±0,32 a

Ca [mmol/l]

2,80±0,09 a

2,74±0,17 a

2,87±0,22 a

2,69±0,09 a

2,79±0,07 a

2,71±0,11 a

Aplikace imunostimulačních látek v akvakultuře je v současné době velmi aktuální. Mnohé studie prokázaly imunostimulační účinek β-glukanu a dalších imunostimulátorů na obranyschopnost organizmu teplokrevných živočichů i ryb. Výsledky prezentované studie prokázaly pouze ovlivnění biochemických parametrů kapra obecného (tj. na hladinu celkové bílkoviny, glukózy, ALP, laktátu, sodíku a chloridů). Neprokázalo se očekávané ovlivnění hematologických parametrů. Nicméně, prezentovaná data jsou výsledky závěrečného odběru vzorků (tj. odběru v 64. dni testu), kdy již po dobu 14 dní byly ryby krmeny pouze komerčním krmivem pro danou věkovou kategorii, tj. v době, kdy se předpokládal návrat hladin sledovaných parametrů do fyziologických mezí. Daleko významnější výsledky lze očekávat z odběru v den posledního podání testovaných látek (tj. 50. den testu) a současně z výsledků imunologického a histopatologického vyšetření.

54


Graf 1 a 2: Hodnoty katalytické koncentrace ALP a koncentrace TP u kapra obecného 1,4

39,0 38,0 37,0 36,0 35,0 34,0 33,0 32,0 31,0

1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 K

OTC

OTC OTC 0,5BG 2BG 0,5BG 2BG

K

OTC


Graf 3 a 4: Hodnoty koncentrace glukózy a chloridů u kapra obecného 6,0

104,0

5,0

103,0

4,0

102,0

3,0

101,0 2,0

100,0

1,0

99,0

0,0 K

OTC

OTC 0,5BG

OTC 2BG

0,5BG

K

2BG

OTC


Graf 5 a 6: Hodnoty koncentrace sodíku a laktátu u kapra obecného 6,0

145,0 144,0 143,0 142,0 141,0 140,0 139,0 138,0 137,0 136,0

5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0

K

OTC


K

55

OTC OTC OTC 0,5BG 2BG 0,5BG 2BG


Práce vznikla za finanční podpory Výzkumného záměru MŠMT 6125712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Ai, Q., Mai, K., Zhang, L., Tan, B., Zhang, W., Xu, W. (2007): Effects of dietary beta-1,3 glucan on innate immune response of large yellow croaker, Pseudosciana crocea. Fish Shellfish Immunol 22: 394-402. Brown, G. D., Gordon, S. (2003): Fungal beta-glucans and mammalian immunity. Immunity 19: 311-315. Chang, C.F., Su, M.S., Chen, H.Y., Liao, I.C. (2003): Dietary β-1,3 glucan effectively improves immunity and survival of Penaeus monodon challenged with white spot syndrome virus. Fish Shellfish Immunol 15: 297-310. Cook, M.T., Hayball, P.H., Hutchinson, W., Nowak, B.F., Hayball, J.D. (2003): Administration of a commercial immunostimulant preparation, Ecoactiva as a feed supplement enhances macrophase respiratory burs t and the growth rate of snapper (Pagrus auratus, Sparidae (Bloch and Schneider)) in winter. Fish Shellfish Immunol 14: 333-345. Gopalakannan, A., Arul, V. (2010): Enhancement of the innate immune system and diseaseresistant activity in Cyprinus carpio by oral administration of β-glucan and whole cell yeast. Aquacult Res 41: 884-892. Selvaraj, V., Sampath, K., Sekar, V. (2005): Administration of yeast glucan enhances survival and some non-specific and specific immune parameters in carp (Cyprinus carpio) infected with Aeromonas hydrophila. Fish Shellfish Immunol 19: 293-306.

56


ON MINIMUM STANDARDS FOR THE PROTECTION OF PIGS AKTUÁLNĚ K MINIMÁLNÍM STANDARDŮM NA OCHRANU PRASAT Jiří Dousek1*, Zbyněk Semerád1, Simona Ninčáková1, Aurika Smolová1, Eva Voslářová2 1

1

Státní veterinární správa ČR, 2 Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

State Veterinary Administration of the Czech Republic, 2 Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary In the Czech Republic the conditions for minimum standards for pig holdings were harmonised before entering the European Community, ie, 14 April 2004 by Decree No. 208/2004 Coll. on minimum standards for protection of farm animals, which was later modified by Decree No. 425/2005 Coll. and Decree No. 464/2009 Coll. Compliance with the conditions of these provisions is supervised by inspectors of the State Veterinary Administration. The overview shows the results of these inspections. The aim is to highlight the deadline of 1 January 2013, from which the conditions set by the legislation shall apply to all buildings for pigs, not only to those newly constructed, reconstructed or first put into service, as it was done during the transitional period. Key words: pigs, welfare, legislation, minimum standards, supervision Souhrn V podmínkách České republiky došlo k harmonizaci podmínek pro minimální standardy v chovech prasat před vstupem do Evropského Společenství, tedy dne 14. dubna 2004 vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, která byla později upravena vyhláškou č. 425/2005 Sb. a vyhláškou č. 464/2009 Sb. Plnění podmínek těchto předpisů je kontrolována inspektory státní veterinární správy. V přehledu jsou uvedeny výsledky kontrol. Cílem je upozornit na termín 1. ledna 2013, kdy se budou podmínky stanovené uvedenými právními předpisy vztahovat na všechny stavby pro prasata, nikoliv jen na nově postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené stavby pro prasata, jak tomu bylo v přechodném období. Klíčová slova: prasata, welfare, předpisy, minimální standardy chovu, inspekce welfare Úvod Hospodářská zvířata, včetně prasat, se chovají s ohledem na druh a věkovou kategorii nebo hmotnost a další specifické požadavky na jejich ochranu a pohodu podle minimálních standardů stanovených mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a v souladu s právem Evropských společenství, které jsou v našich podmínkách uvedeny v zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Podmínky směrnice Rady 91/630/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat, byly několikrát podstatně změněny, proto byla z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti uvedená směrnice kodifikována jako směrnice 2008/120/ES. V našich podmínkách došlo k harmonizaci podmínek pro minimální standardy v chovech prasat před vstupem našeho státu do Evropského společenství, tedy dne 14. dubna 2004 vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, *



která byla později upravena vyhláškou č. 425/2005 Sb. a vyhláškou č. 464/2009 Sb. (dále jen „vyhláška č. 208.“). Vzhledem k tomu, že uplynulo již sedm let od vydání vyhlášky a blíží se termín 1. ledna 2013, kdy se budou podmínky stanovené uvedenými právními předpisy vztahovat na všechny stavby pro prasata, nikoliv jen na nově postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené stavby pro prasata, jak tomu bylo v přechodném období, chceme na tuto situaci upozornit. Vlastní sdělení Z obsahu vyhlášky č. 208 vyplývá, že v praxi nelze opomenout všechny podmínky v obecných ustanoveních a tedy její úplné znění, včetně příloh. Přesto se domníváme, že pro toto sdělení postačí vybrat z § 3, který stanoví minimální standardy pro ochranu prasat, pouze zásadní požadavky významně ovlivňující podmínky welfare prasat, ale i podmínky technologie chovu. Podle uvedených předpisů všechna prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity, jako je sláma, seno, dřevo, piliny, houbový kompost, rašelina nebo směsi takových materiálů, které neohrožují zdraví zvířat. Všechna prasata starší než dva týdny musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody. Napáječky musí být prasatům lehce přístupné. Použití krmiva v tekuté formě, mimo náhražky mléka u selat ve stáří do 2 týdnů se nepovažuje za napájení. Části stavby, ve které jsou chována prasata, nesmí být překročena hladina nepřetržitého hluku 85 dB. Musí se minimalizovat možnost vzniku stálého nebo náhlého hluku vyvolávajícího u prasat stres. Prasata musí být chována v prostředí s intenzitou světla alespoň 40 luxů po dobu osmi hodin denně. Prasata musí být chována ve stálých skupinách a mísení s jinými prasaty je třeba omezit na minimum. Musí-li být smíšena prasata, která se neznají, je nutno je sloučit v co nejranějším věku, nejlépe do jednoho týdne po odstavení. Jsou-li prasata smíšena, měla by mít dostatek možností uniknout nebo se ukrýt před jinými prasaty. Pro zapuštěné prasničky nebo prasnice chované ve skupinách musí činit celková využitelná podlahová plocha pro každou zapuštěnou prasničku nejméně 1,64 m2 a pro každou prasnici nejméně 2,25 m2. Jsou-li tato zvířata chována ve skupinách po méně než šesti kusech, musí být celková využitelná podlahová plocha zvětšena o 10 %, jsou-li chována ve skupinách po 40 nebo více kusech, celková využitelná podlahová plocha může být zmenšena o 10 %. Část požadované plochy, a to nejméně 0,95 m2 na prasničku a nejméně 1,3 m2 na prasnici, musí být tvořena souvislou pevnou podlahou, z níž je pro odtokové otvory vyhrazeno maximálně 15 %. Prasnice a prasničky se během období, které začíná čtyři týdny po zapuštění a končí jeden týden před očekávaným porodem, chovají ve skupinách. Kotec, ve kterém je skupina chována, musí mít strany delší než 2,8 m. Je-li ve skupině chováno méně než šest zvířat, kotec, ve kterém je skupina chována, musí mít strany delší než 2,4 m. Při tom musí být přijata opatření minimalizující agresi ve skupinách a musí mít stálý přístup k manipulovatelnému materiálu, který jim umožňuje etologické aktivity. Objeví-li se příznaky silných střetů, je třeba ihned vyšetřit příčiny a přijmout vhodná opatření, například, je-li to možné, poskytnout jim větší množství slámy nebo jiných materiálů k odvedení pozornosti. Ohrožená zvířata nebo výjimečně agresivní zvířata musí být ustájena odděleně od skupiny. Použití uklidňujících léčiv za účelem snazšího mísení zvířat se musí omezit na mimořádné podmínky a musí být konzultováno s veterinárním lékařem. Odchylně mohou být prasnice a prasničky chované v provozech s méně než deseti prasnicemi ustájeny během uvedeného období jednotlivě za předpokladu, že se v kotcích mohou snadno otočit. Za účelem nasycení a uspokojení potřeby žvýkat musí dostávat všechny zaprahlé březí 58


prasnice a prasničky dostatečné množství objemného krmiva nebo krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jakož i energeticky vydatné krmivo. V týdnu před očekávaným porodem musí prasnice a prasničky dostat v dostatečném množství vhodnou podestýlku, pokud to umožňuje systém odstraňování tuhých a tekutých výkalů používaný v zařízení. Pro usnadnění spontánního nebo asistovaného porodu musí být za prasnicí nebo prasničkou volná plocha. Porodní kotce, v nichž se prasnice pohybují volně, musí být vybaveny stranovými zábranami pro ochranu selat, např. ochrannými mřížemi. Pro ochranu selat jsou stanoveny následující podmínky. Část celkové podlahové plochy musí být dostatečně velká, aby současně umožnila všem zvířatům společně odpočívat, musí být pevná nebo pokrytá rohoží, nebo musí být podestlána slámou nebo jiným vhodným materiálem. V porodních kotcích musí mít selata dostatečný prostor, aby mohla bez obtíží sát. Selata nesmějí být odstavena dříve než ve stáří 28 dní, ledaže by jinak byla nepříznivě ovlivněna pohoda nebo zdravotní stav matky nebo selete. Selata však mohou být odstavena až o sedm dnů dříve, jestliže jsou přemístěna do prostoru, který je před umístěním nové skupiny vyprázdněn, důkladně vyčištěn a vydezinfikován a který je oddělen od prostorů, kde jsou ustájeny prasnice, aby se minimalizoval přenos nákaz na selata. Krácení části ocasu a stejnoměrné snižování špičáků selat obroušením nebo odštípnutím s ponecháním hladkého intaktního povrchu se nesmí provádět rutinně, ale pouze v případech, jestliže se prokáže poranění struků prasnice nebo uší a ocasů ostatních prasat. Dříve, než se přistoupí k těmto zákrokům, musí se přijmout jiná opatření, která brání okusování ocasů a jiným poruchám chování, přičemž se berou v úvahu podmínky prostředí a hustota osazení stáje. Z tohoto důvodu se musí změnit nevhodné podmínky prostředí nebo způsob ustájení. Diskuse Při dozorové činnosti byly respektovány a kontrolovány platné podmínky stávajících předpisů. V příloze 1 uvádíme přehled výsledků kontrol inspektorů státní veterinární správy podle druhu činnosti s prasaty za rok 2010, ze které vyplývá, že při chovu byly zjištěny u 47 akcí závady týkajících se 7 592 prasat. V příloze 2 jsou pak dalším způsobem analyzovány závady podle metodiky směrnice 98/58/ES. Podle údajů Integrovaného zemědělského registru nelze rozlišit chovy, v nichž jsou prasata chována skupinově a chovy s individuálním ustájením, rovněž nelze určit kategorie chovaných prasat. Počty bylo možné stanovit až po analýze počtu zvířat podle provedených kontrol. Je třeba vnímat i to, že při kontrolách bylo nutné přihlédnout k tomu, že se jedná převážně o chovy zřízené a vybudované před rokem 2004, tedy před účinností vyhlášky č. 208, nikoliv jen na nově postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené stavby pro prasata, pro které platí předpis v plném rozsahu. Na tuto skutečnost chovatelé vždy upozorňovali a byla respektována. Z tohoto souboru vyplývá, že největší podíl 43 % závad ve skupinových chovech bylo zjištěno v zabezpečení napájení čistou čerstvou vodou a v krmení, 18 % podílu závad se týkalo objektů a jejich vybavení. Při individuálním chovu dosáhl podíl v zabezpečení napájení čistou čerstvou vodou a v krmení 53 %. V řadě případů chovatelé byli při kontrolách upozorňováni na změny, které musí v chovech a jejich technologii realizovat prakticky v průběhu následujícího roku. V řadě chovů během přechodného sedmiletého období nedošlo z řady důvodů k požadovaným změnám. Podle informace ministerstva zemědělství (MZe) např. ve druhém čtvrtletí 2011 se počty poražených prasat meziročně snížily o 1,7 procenta, bylo poraženo 746 019 prasat, z toho 22 191 prasnic. Počet poražených prasnic se naopak zvýšil o 10,4 %. Celková výroba vepřového masa činila 67 313 tun, meziročně se snížila o 1,9 %. Vláda podle této informace začátkem června schválila návrh, který má mimo jiné uvolnit zhruba půl miliardy korun z peněz Pozemkového fondu na podporu tuzemských chovatelů prasat. Sněmovna a následně Senát se k jeho projednání dostanou po prázdninách. Dále je třeba upozornit, že na úpravu 59


stájí a zlepšení chovu je možné podle sdělení MZe využít prostředky z Fondu rozvoje venkova. Závěr Podle platných předpisů EU i našich národních předpisů by prasata měla mít vytvořené podmínky odpovídající jejich etologickým potřebám stanoveným minimálními standardy chovu. Naší snahou je upozornit na nutné změny technologie chovu vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2013 se budou podmínky stanovené uvedenými právními předpisy vztahovat na všechny stavby pro prasata, nikoliv jen na nově postavené, rekonstruované nebo poprvé do provozu uvedené stavby pro prasata, jak tomu bylo v přechodném sedmiletém období. Literatura Dousek J. a kol. (2011): Program ochrany zvířat – situace v roce 2010. Praha, Inf. Bull. SVS ČR č. 4/2011, 93 s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 21/2000 Sb. m. s., o sjednání Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (kodifikované znění). Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb. a zákona č. 282/2003 Sb. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

60


Příloha 1

61


Příloha 2 Informace o kontrole vybraných druhů a kategorií zvířat podle Směrnice 98/58/ES Information on checks of selected animal species and categories pursuant to Directive 98/58/EC

Členský stát - Member State

Česká republika / Czech Republic

Období - Period of reference 2010

PRASATA PIGS skupinové boxy Group pens Hospodářství podléhající kontrole * Holdings subject to inspection * Hospodářství kontrolována Holdings inspected

individuální boxy Individual pens

2 804

0,00%

PRASATA PIGS skupinové boxy Group pens

individuální boxy Individual pens

0,00%

806

332

33

10

806

332

Personál Staff

1

Denní kontroly Daily checks

Hospodářství s nedostatky Holdings with detected deficiencies

Pom ěr kontrol Percentage of inspections Celkem závad Deficiencies total

28,74% 39

15

4,84%

4,52%

0

2,56%

0,00%

4

0

10,26%

0,00%

Evidence a vedení záznamů Record keeping

2

0

5,13%

0,00%

Volnost pohybu - výběhy Freedom of movement

0

0

0,00%

0,00%

Prostory pro zvířata - velikost plochy Space for animals - size of the area

0

1

0,00%

6,67%

Objekty a ustájení Buildings and accommodation

7

1

17,95%

6,67%

Minimální osvětlení Minimum lighting

0

1

0,00%

6,67%

Povrchy podlah Floor surfaces

0

0

0,00%

0,00%

Manipulovatelné materiály Materials for manipulation

3

1

7,69%

6,67%

Automatické a mechanické zařízení Automatic or mechanical equipment

0

0

0,00%

0,00%

17

8

43,59%

53,33%

Minimální obsah vlákniny Minimum crude fiber content

0

0

0,00%

0,00%

Nedovolené zákroky Unauthorised interventions

2

0

5,13%

0,00%

Chovatelské postupy Breeding procedures

3

3

7,69%

20,00%

Počet provedených kontrol Number of conducted inspections

P očet nedostatků Num ber of infringem ents

0,00%

Krmení, voda a další látky Feed, water and other substances

* Stav ke dni 31.12.2009. * Status as of 31 Dec 2009.

62

Pom ěr závad Percentage of deficiencies


EFFECT OF ENRICHMENT ON ACTIVITY AND STEREOTYPIC BEHAVIOR OF ELEPHANTS ELEPHAS MAXIMUS IN ZOO ÚSTÍ OVLIVNĚNÍ AKTIVITY A STEREOTYPNÍHO CHOVÁNÍ SLONŮ INDICKÝCH (ELEPHAS MAXIMUS) CHOVANÝCH V ZOO ÚSTÍ POUŽITÍM ENRICHMENTU Ivana Gardiánová1∗, Petra Špalková1, Lukáš Jebavý1, Petra Padalíková2, Jan Javůrek2, Petr Kiebel2, Pavel Kökert2 1 1

FAPPZ ČZU Praha, ČR, 2 ZOO Ústí nad Labem, ČR

Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic, 2 ZOO Ústí nad Labem, Czech Republic

Summary Elephants are very intelligent animals with close relations in their herds, which usually leads the oldest and most experienced cow elephant, they have high requirements on the environmental conditions in which they must satisfy their needs. The aim of monitoring was to compare the behavior of female elephants on the enrichment and no enrichment in the days and determine the effect of enriched environment on behavioral female elephants. The research work was carried out follow-up period of 18 days in ZOO Ústí nad Labem. In the time between the summer season around 11:00 a.m. to 5:00 p.m., depending on the arrival of the female elephants walking in the ZOO and beyond, were recorded behaviors female elephant Kala (26) and female elephant Delhi (27). Results in the days when it was elephant enriched environment showed an increase in activity of the two female elephants of 9.29%. There was also a reduction in expression of stereotypical behavior of 9.36%. In addition, elephant by 0.07% increased expression of inactive behavior. One reason for the increase in inactivity, increase comfort and reduce stereotype behavioral, were temperatures over 25 °C and unsuitable enrichment during days with optimal temperature. Key words: elephants, enrichment, activity, stereotyping Souhrn Je dobře známo, že podmínky v chovu slonů lze zlepšit obohacením prostředí, které slonům nabízí vhodné příležitosti s dostatkem stimulů pro volbu jejich chování a uspokojení jejich potřeb. Realizovalo se 18-denní sledování aktivity a stereotypního chování slonic chovaných v zoo Ústí nad Labem. Výsledky ve dnech, kdy bylo slonicím obohacováno prostředí, ukázaly nárůst aktivity obou slonic o 9,29 %. Došlo také ke snížení projevu stereotypního chování o 9,36 %. Dále slonice o 0,07 % zvýšily projev neaktivního chování. Jednou z příčin zvýšení neaktivity, zvýšení komfortního chování a snížení stereotypu, byly teploty nad 25 °C podobně jako nevhodně zvolený enrichment v teplotně optimálních dnech. Na slonice mělo nejvýznamnější vliv senzorické obohacení v kombinaci jak s enrichmentem potravním, tak s hračkami. U hraček opakovaně předkládaných měly vůně schopnost obnovit hru s těmito předměty. Podpořily přirozené chování (explorativní, sociální, komfortní), snížily neaktivní chování, a i přes zvýšenou motivaci k projevu stereotypních pohybů ke konci dne, z důvodu předvídání času krmení, se podílely také na snížení intenzity tohoto chování. Klíčová slova: sloni, enrichment, aktivita, stereotypie

∗



Úvod Na základě pozorování zvířat je možné vyhodnotit účinek obohacení na zvířata a provést, v případě potřeby, úpravy (Whybrow, 2006). Díky poskytovanému enrichmentu lze zpozorovat nejen spokojenější návštěvníky, kteří obecně pravděpodobně tráví více času sledováním zvířat v expozici, ale také spokojenější ošetřovatele a především samotná zvířata (Martin, 1999). Tato oblast chovu představuje rozmanitý způsob podávání potravy s využitím různých pomůcek a technik k prodloužení doby potravního chování (Poole and Taylor, 2001; Wiedenmayer, 1997). Potravu lze zahrabat (Christopulous, 2006), zamrazit (Leach, 1998; Wiedenmayer, 1997), skrýt v celém prostoru, „roztrousit“ na mnoha místech expozice (Christopulous, 2006), dále ji můžeme „nasoukat“ do předmětů, které si vyžadují manipulaci, např. do krmících závěsných košů, do vody (Haight, 1994), do míčů s otvory (Gilbert and Hare, 1994), pivních sudů. Law and Kitchener (2002) přišli s inovativní myšlenkou vytvořit pro slony dávkovač krmiva. Zoo Vídeň vyvinula „krmící věž“ pro slony, která může být naprogramovaná tak, aby dodávala krmivo v různém množství a v různých intervalech v průběhu 24 hodin (Barina et al., 2001). Další možností je cílené vytváření tzv. kaps např. ve zdech, či parkosech. Na základě vytváření nepředvídatelných potravních příležitostí v čase a prostoru je možné u slonů zvýšit aktivitu, v podobě četnosti inspekce jejich okolí (Wiedenmayer, 1997), omezit nečinnost (Stoinski et al., 2001) a snížit tak i stereotypní chování (Rees, 2009). Tyto stimuly zahrnují čichové, hmatové a sluchové podněty (Leach, 1998). Materiál a metodika Předmětem etologického pozorování byly dvě dospělé samice slona indického (Elephas maximus), Kala (26) a Delhi (27), které chová Zoo Ústí nad Labem. Jsou chovány způsobem přímého kontaktu s ošetřovateli. Slonice mají k dispozici venkovní výběh o rozloze 496 m2. Výběh je vybaven stínidlem, parkosy, kameny, napuštěným bazénem a betonovými výstupky ke cvičení. Výběh má částečně travnatý a částečně písčitý povrch. Součástí výběhu jsou k dispozici nerezový pivní barel a parkosy s kapsami pro enrichment; v dutině stínidla je možnost využít stacionární kladku, sloužící k zavěšení, vyzdvižení a udržení dalších enrichmentových prvků v požadované výšce (ocelový koš pro píci, zmrzlinu, hadicový míč, dále požární hadici, pneumatiku, okus ad.). Jako enrichmentové prvky byla použita potrava (nekalorické banánové kuličky, ovoce, zelenina, zeleninovo-ovocná zmrzlina, tvrdé pečivo), předměty k manipulaci („hračky“ – míč z požárních hadic, pivní barel, pneumatika, bowlingová koule, dvě bowlingové kuželky), kombinované (potravinářské aroma (vanilka, kokos), dětská přesnídávka (broskev, hruška), ostrý kečup, píce v koši, papírové trubky plněné pící, popř. senem, pečivem a ovocem, či zeleninou). Sledovalo se od cca od 11:00 do 17:00 hod po dobu 18 dní, během kterých byly zaznamenávány projevy chování obou slonic. V průběhu 10-ti dnů byl předkládán enrichment (maximálně 3 po sobě následující dny); 8 dní enrichment slonice nedostaly (maximálně 2 dny po sobě). Každý projev chování byl zanesen formou zkratek do programu MS Excel. Získaná data byla tříděna na projevy aktivního, stereotypního a neaktivního chování. Cílem takto upravených dat bylo zjištění celkové doby a procentuálního zastoupení: aktivního a neaktivního chování jak ve dnech s enrichmentem, bez enrichmentu tak i za všechny dny, za každou slonici zvlášť. Dále zjištění účinku obohaceného prostředí na délku stereotypního chování u každé slonice zvlášť.

64


Výsledky a diskuze Za celých 18 dní (dny „S“ a „BEZ“ enrichmentu) bylo napozorováno celkem 4 676 minut chování za každou slonici. Z tohoto celkového času připadá 2 667 minut ve dnech s enrichmentem; 2 009 minut ve dnech bez enrichmentu. Obě slonice se aktivnímu chování věnovaly 6 894 minut (73,06 %); stereotypní chování projevovaly celkem 1 014 minut (11,5 %) a neaktivní byly 1 444 minut (15,44 %) za všechny sledované dny. Příslušné hodnoty daného projevu chování u obou slonic jsou zaznamenány v přiložené tabulce 1 a grafu 1. Tabulka 1: Celkové hodnoty za všechny dny „S“ i „BEZ“ EE DELHI KALA

AKTIVNÍ min.

%

NEAKTIVNÍ min. %

STEREOTYPNÍ min. %

Delhi Kala Delhi Kala Delhi Kala Delhi Kala Delhi Kala

S 2157 1988 80,88 74,5 247 enrichmentem BEZ 1382 1367 68,79 68 214 enrichmentu

Delhi Kala

578

9,26

21,67 263

101

9,86

3,79

405

10,65 20,16 413

237

20,56 11,8

Graf 1: Celkové porovnání chování pro každou slonici ve dnech „S“ a „BEZ“ enrichmentu

Ve dnech, kdy byl enrichment použit, slonice byly o 1 396 minut aktivnější (o 9,29 %); o 206 minut (0,07 %) déle nevyvíjely žádnou aktivitu a o 286 minut (9,36 %) se díky enrichmentu snížila délka stereotypního chování. Dále je z tabulky 1 a grafu 1 viditelně u obou slonic vyšší neaktivita ve dnech s enrichmentem, neboť v těchto dnech byla vyšší teplota (nad 25 °C) než ve dnech bez obohacení, kdy byly teploty o něco nižší a poslední dva dny sledování pršelo. I přesto, že se v horkých obohacených dnech o zvýšení neaktivity a snížení stereotypu 65


částečně postaralo počasí, zůstává stereotyp nižší také díky správně zvolenému obohacení prostředí (zmrzlina) a v bezenrichmentových dnech také díky pozůstalým vůním. Po zhodnocení výsledků našich i Rees (2004, 2009) se můžeme shodnout na tom, že intenzita stereotypního chování vzrostla vždy ke konci dne, při čekání na návrat z venkovního výběhu do vnitřního, kde je následně čekala očista a krmivo. Můžeme tedy konstatovat, že pohybové stereotypie vykonávané slonicemi ke konci dne, nemusí být jasným důkazem narušené životní pohody zvířat. Závěr Prostředí, v němž jsou sloni chováni, je ve srovnání s přirozeným prostředím z hlediska podnětů ochuzené a prostorově omezené. Způsobem chovu, profesionalitou ošetřovatelů slonů a především ochotou člověka je možné zpestřit zvířatům „monotónní“ život předkládáním vhodně zvolených obohacujících prvků. Pro vyhodnocení vlivu obohacování prostředí zvířat chovaných v zajetí, v našem případě slonů, jež jsou velmi náchylní projevovat v těchto „umělých“ podmínkách stereotypní chování, je důležité tyto podmínky objektivně posuzovat. Objektivní posudky by nám měly odkrýt nedostatky v prostředí a poukázat na možnosti a způsoby jejich řešení. Tyto nedostatky se mohou negativně podepsat na psychickém a fyzickém zdraví zvířat, proto bychom měli věnovat pozornost péči, kterou slonům věnujeme a podmínkám, ve kterých je chováme a které lze upravovat. Vhodně zvolené nepředvídatelné stimuly (zvuky, vůně, složitosti v prostředí, potravní zpestření, předměty k manipulaci) i ve vztahu k počasí, hrají důležitou roli při zlepšování života slonů, kteří aktivně excesivně reagují na nové podněty a díky nim jsou více motivováni uspokojit své potřeby. Zpracováno s přispěním MŠMT 6046070901. Literatura Barina, A., Reidl, M., Schmid, L., Schütz, R., Bartos, N., Schwammer, H. (2001): Development of an interactive elephant feeding system (EFS). In: Schwammer, H., Foose, T. J., Fouraker, M., Olson, D. (Eds.). 2001. Recent Research on Elephants and Rhinos: Abstracts of the International Elephant and Rhino Symposium Vienna. Pp. 52. Gilbert, J., Hare, V.J. (1994): Elephant feeder balls. The Shape of Enrichment 3: 3-5. Haight, J. (1994): Reverse perspective: basic elephant management or enrichment. Animal Keeper's Forum 21: 115-116. In: Standley, S., Embury, A. (Eds.).Guidelines for Management of Elephants in Australasian (ARAZPA) Zoos. 2004. 1st ed. Christopoulos, Y. (2006): Keeper interaction and animal husbandry as a form of enrichment. Proceedings of the 1st Regional Environmental Enrichment Conference Paignton Zoo Environmental Park, UK. 211 pp. Law, G., Kitchener, A. (2002): Simple enrichment techniques for bears, bats and elephants untried and untested. International Zoo News 49: 4-12. In: Standley, S., Embury, A. (Eds.). 2004. Guidelines for Management of Elephants in Australasian (ARAZPA) Zoos. 1st ed. Leach, M. (1998): Environmental enrichment of elephants - a practical approach. In: Guidelines for Environmental Enrichment (Ed. by D. Field), pp. 149-166. Bristol, Top Copy. Martin, S. (1999): Enrichment: What Is It And Why Should You Want It? Paper presented at the World Zoo Conference, Pretoria. South Africa. Poole, T., Taylor, V. (2001): Enriching the Environments of Asian Elephants: Can thein Behavioural Needs be Met in Captivity? Proceedings of Fourth International Conference on Environmental Enrichment. Edinburgh. Pp. 160-172. 66


Rees, P.A. (2004): Low environmental temperature causes an increase in stereotypic behaviour in captive Asian elephants (Elephas maximus). Journal of Thermal Biology 29: 3743. Rees, P.A. (2009): Activity budgets and the relationship between feeding and stereotypic behaviour in captive Asian elephants (Elephas maximus) in a Zoo. Zoo Biology 28: 79-97. Stoinski, T.S., Daniel, E., Maple, T.L. (2001): A preliminary study of the al effects of feeding enrichment on African elephants. Zoo Biology 19: 485 - 493. Whybrow, M. (2006): Life can be serious……but it can also be seriously good fun! Proceedings of the 1st Australasian Regional Environmental Enrichment Conference. The Royal Melbourne Zoological Gardens. 74 pp. Wiedenmayer, Ch. (1997): Food hiding and enrichment in captive Asian elephants. Applied Animal Behaviour Science 56: 77-82.

67


LAST CHANCE FOR SURVIVAL PROJECT FOR THE RESCUE OF NORTHERN WHITE RHINO POSLEDNÍ ŠANCE NA PŘEŽITÍ PROJEKT ZÁCHRANY SEVERNÍHO BÍLÉHO NOSOROŽCE Dana Holečková∗ ZOO Dvůr Králové, ČR ZOO Dvůr Králové, Czech Republic Summary The paper presents information about project for the rescue of Northern White Rhino. The information presented in the paper includes up to date situation of the subspecies, selection of the location for the project, transportation and acclimatization of the animals and up-to-now experiences from animal's first year in natural conditions. Key words: rescue project, northern white rhino Souhrn Práce podává informace o projektu na záchranu severního poddruhu nosorožce širokohubého. Popsána je aktuální situace poddruhu, výběr místa pro realizaci projektu, transport a průběh aklimatizace zvířat a dosavadní zkušenosti ze života zvířat v podmínkách divočiny. Klíčová slova: projekt záchrany, severní bílý nosorožec Úvod Cílem unikátního projektu ZOO Dvůr Králové „Poslední šance na přežití“ je pokusit se zachránit před vyhynutím severní poddruh nosorožce širokohubého (Ceratotherium simum cottoni). Je prováděn jako mezinárodní projekt ve spolupráci s organizacemi Fauna and Flora International, Back to Africa, Kenya Wildlife Service a keňskými rezervacemi Ol Pejeta a Lewa Conservancy. Je realizován pod záštitou Světové asociace zoologických zahrad a akvárii pod číslem WAZA 08017. Bude-li projekt úspěšný a za 20-30 let vznikne dostatečná populace, pak by její část mohla být přemístěna do dalších lokalit, včetně zemí původního výskytu, pokud tam bude zcela bezpečno. Uvažuje se i o hybridizaci, aby byly zachovány geny severních bílých nosorožců. Dnes je severní bílý nosorožec považován za samostatný druh (Groves a kol. 2010). Severní bílý nosorožec byl začátkem 20. století poměrně běžný. Ještě v roce 1920 žily 2 až 3 tisíce kusů. Počty se snižovaly zejména v důsledku nekontrolovaného lovu. V roce 1938 byl v Kongu založen Národní park Garamba, kde v té době žilo asi 100 kusů. Zásluhou ochrany se populace v parku zvětšila do roku 1961 na 1000 až 1300 jedinců. V důsledku občanských válek od 60. let 20. století populace ve všech státech výskytu klesala až v roce 1984 zbyli tito nosorožci jen v Garambě a to v počtu 14 kusů. Zásluhou intenzivní ochrany a finanční podpory počet stoupl na 32 do roku 1995 (Holečková a Bobek 2000, Emslie 2005). V roce 2007 žila snad ještě 3 až 4 zvířata, která se v roce 2009 již nepodařilo nalézt. Pravidelně se ale objevují hodnověrné zprávy o pozorováních několika zvířat v jižním Sudánu (Holečková 2011).

∗



V zajetí bylo v roce 2009 drženo jen 8 severních bílých nosorožců, z toho 7 je v majetku ZOO Dvůr Králové, která jako jediná na světě tohoto nosorožce pětkrát rozmnožila. Zatímco v přírodě se bílí nosorožci množí výborně a v chráněných oblastech činí roční přírůstek až 10 %, v zajetí se množí obtížně a nepravidelně (Holečková a Smrček 2008, Emslie a Brooks 1999). Samice totiž nevykazují normální hormonální cykly a buď se vůbec nepáří a nebo po páření nezabřeznou. Důvody blokování cyklů samic nejsou dosud objasněny a pravděpodobně souvisí s potřebou přirozeného sociálního a teritoriálního chování, které se v zoologických zahradách přes maximální snahu nedaří navodit (Holečková 2008). Cílem projektu je navození přirozeného rozmnožování u reprodukce schopných zvířat z královédvorské zoo v bezpečné přírodní lokalitě bez pytláků i predátorů. Protože v původním areálu rozšíření poddruhu neexistuje žádná bezpečná lokalita, bylo po bedlivém zvažování a návštěvě JAR a Keni rozhodnuto, že projekt bude realizován v rezervaci Ol Pejeta Conservancy v Keni. Pokud to jen bude možné a budou nalezeni divocí severní bílí nosorožci, bude vyvinuto maximální úsilí pro výhledové spojení posledních jedinců ze zajetí s posledními jedinci z přírody. Pokud ne, je cílem produkovat jak čistokrevné severní bílé nosorožce tak i křížence, což je doporučováno AfRSG při IUCN a dalšími odborníky (Emslie úst.sděl.). Rezervace Ol Pejeta (Holečková 2010) Rezervace Ol Pejeta v Keni byla odborníky na africké nosorožce (AfRSG) označena jako nejvhodnější, protože leží nedaleko oblasti původního výskytu a má velmi podobné klimatické podmínky. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce (2000 m n.m.) se zde nevyskytuje spavá nemoc, která je smrtelně nebezpečná pro nosorožce dovezené z mírného klimatu. Keňa sousedí se Súdánem, kde byli dle hodnověrných zpráv v létě 2008 pozorováni 3 severní bílí nosorožci a další v roce 2010 (Bret úst.sděl.) V roce 2005 byla právě rezervace Ol Pejeta vybrána pro umístění posledních zvířat z národního parku Garamba v Kongu. Proto je jak klimaticky, tak i politicky nejvhodnější pro příjem případných posledních zvířat z přírody. Současná vládní politika a ochrana nosorožců je zde tak propracovaná, že bezpečnost zvířat, pro něž navíc bude ohrazeno a hlídáno území uvnitř rezervace, je zaručena. Transport 19.-20.12.2009 Transportu předcházela nejen pečlivá příprava ale zejména mediálně podporovaná nespravedlivá kritika zahrady a organizovaná snaha několika jednotlivců (bývalých zaměstnanců zoo a jejich příbuzných a známých) projektu zabránit. To vše pod záminkou „dobra“ zvířat, kuloárně podporovaná nepodloženými a zcela smyšlenými informacemi pomlouvající činnost zoo a jejích partnerů. Zároveň byly manipulovány údaje a celý projekt byl záměrně zpolitizován. Cílem kritiků bylo ve skutečnosti zneužít tento unikátní projekt a nosorožci se stali rukojmími, kterými mělo být negativně ovlivněné jak veřejné mínění tak zejména příslušné úřady. Naštěstí zdravý rozum zvítězil, všechny zákonné podmínky byly řádně splněny a doloženy a mohlo dojít k dlouho připravovanému transportu. (Holečková 2010). Transport byl připravován i ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí a českou ambasádou v Keni, kde klíčovou roli sehrála česká velvyslankyně Gita Fuchsová, která opakovaně navštívila rezervaci Ol Pejeta a jednala s keňskými ministertvem životního prostředí a dojednala mimo jiné i policejní doprovod konvoje s nosorožci (Holečková 2010). Vlastní příprava na transport sestávala na jedné straně z výroby beden a na druhé straně asi měsíčním navykáním nosorožců na transportní bedny a pobyt v nich. Do výběhu procházela všechna zvířata koridorem, na jehož konci byla umístěna transportní bedna 69


podobná té, v níž nakonec odcestovali. Transportní bedny vyrobila královédvorská firma Stafi podle požadavků dr. Pete Morkela (Morkel a kol. 2007). Tento veterinář odpovídající za transport zvířata v zoo zkontroloval asi měsíc před transportem a trávil s nimi týden před nakládkou. Doprovázel je během cesty. Dle potřeby je sedoval a zůstal s nimi první týdny v Keni. Měsíc s nosorožci ve Dvoře strávila také anglická ošetřovatelka Berry White, která se o ně následně starala řadu měsíců v Africe. Aby adaptace probíhala co nejlépe doprovázeli nosorožce také pracovníci královédvorské zoo, při transportu MVDr. Jiří Váhala (praktický veterinář zahrady) a zkušený ošetřovatel nosorožců Jan Žďárek, kterého začátkem ledna 2010 vystřídal další zkušený ošetřovatel ing. Pavel Petržílek. Nakládání zvířat proběhlo od 8 hod. ráno v sobotu 19.12.2009 a první kamion se samicemi Nájin a Fatu vyrazil na cestu před 11. hodinou dopoledne. Druhý se samci Sudánem a Suni vyrazil o další 2 hodiny později. Protože bylo mrazivé počasí, byly silnostěnné dřevěné bedny s kovovou konstrukcí a gumovou podlahou zakryty plachtami, aby do nich netáhlo stropním kontrolním otvorem. Kamiony byly vybaveny agregáty, aby mohl být prostor pod plachtou, kde byly umístěny bedny, vytápěn. Jak se ukázalo, nosorožci produkovali sami tolik tepla, že topení bylo v kamionech vypnuto, protože hrozilo přehřátí zvířat. Teplota v bednách byla navzdory venkovnímu mrazu kolem 16 °C. Aby byla cesta obou kamionů co nejplynulejší, doprovázely je vozy dopravní policie a to ze Dvora Králové nad Labem až na letiště v Praze Ruzyň. Na letišti byly ve vytápěné hale bedny přeloženy na specielní palety, a následně naloženy do dopravního letadla společnosti Martinaer. Obří Boing 727 (jambo) přistál na letišti v Praze, kde si udělal právě kvůli nosorožcům mimořádnou zastávku na pravidelné lince Amsterdam – Nairobi. Dokonce doba přistání se přizpůsobila potřebám zvířat tak, aby vlastní přesun ze Dvora Králové do Keni trval jen 26 hodin. Letadlo proto přistálo v Praze kolem 15. hodiny odpoledne za jediným účelem – naložení palet s nosorožci. Kromě pracovníků zahrady, státního veterinárního dozoru a mnoha novinářů, kteří sledovali transport od ranních hodin až do odletu, se s nosorožci přišli až do letadla rozloučit česká velvyslankyně v Keni Gita Fuchsová a Hynek Kmoníček z ministerstva zahraničních věcí a také zástupce ředitelky královédvorské zoo Ing. Miroslav Špráchal. Z Prahy letadlo vzlétlo po 18. hodině a v Nairobi přistálo ve 3.30 keňského (1.30 českého) času 20.12.2009. Vlastní let trval jen 7,5 hodiny a byl velmi klidný. Se zvířaty mohlo cestovat jen 5 lidí, proto dostali přednost 2 ošetřovatelé a 2 veterináři a kameraman BBC. Ostatní doprovod včetně ředitelky zahrady musel letět do Keni předem, kde proběhlo jednání na české ambasádě, byla provedena kontrola bom a příprava transportu na keňské straně. Na letišti v Nairobi bylo vše dokonale připraveno, bedny s nosorožci byly velmi rychle přeloženy na otevřené nákladní vozy společnosti DHL a papírově odbaveny. Na cestu s řadou doprovodných vozů a místní policie se celá kolona vydala kolem 7.30 hod. ráno. Policejní doprovod zajistila konvoji česká ambasáda v Keni a na zvířata čekali dva pracovníci české ambasády pod vedením konzula Jaroslava Mandyse, kteří je doprovodili až do rezervace a účastnili se vykládání zvířat. Celá kolona dorazila do Ol Pejety kolem 13. hodiny odpoledne a zvířata byla skládána postupně v pořadí, jak byla v Čechách naložena. První byla vyložena samice Nájin, pak Fatu a následovali samci Suni a Sudán. Všichni nosorožci přestáli cestu bez problémů, řadu hodin leželi a spali a nejspokojenější se jevil nejstarší již 36 let starý samec Sudán, který se narodil v Sudánu v roce 1973. Zjevně důvodem byl jeho vynikající zdravotní stav, a zejména mnohé životní zkušenosti včetně stěhování (Holečková 2010). 70


Adaptace na život v přírodních podmínkách Po přesunu do Keni byli nosorožci umístěni do bomy – systému ohrazených dvorků. Již druhého dne je čekalo přepuštěni do větších částí bomy s vegetací. Příjemným překvapením bylo, že všichni čtyři nosorožci se začali pást na rostlé vegetaci, i když základem jejich krmné dávky bylo předkládané seno, granule a zelenina dovezené z Čech. Předpokládaná doba adaptace je až 2 roky (Emslie a kol. 2009). V první etapě adaptace byli nosorožci postupně navykání z českého krmení na keňské, spojené navíc s pasením trávy. Tuto část uspíšil déšť, neboť začalo pršet již koncem prosince. Postupně se celý biotop zazelenal a nově narostlá tráva uspíšila adaptaci na přirozené pasení královédvorských nosorožců. Dalším úkolem bylo naučit nosorožce respektovat elektrifikované oplocení tak, aby mohli být přepuštěni do prvního velkého výběhu oplocené buše o ploše 4, později 8 ha. Této etapě předcházelo uspání všech zvířat za účelem umístění vysílaček do jejich rohů, přitom byli zároveň označeni zástřihem uší (s výjimkou Suniho) a samicím byla provedena korekce kopýtek. Vše provedl Pete Morkel s dalšími pracovníky za asistence českých ošetřovatelů 31.12.2009 a 1.1.2010. A již v následujících dnech byly do oplocené části buše poprvé vpuštěny samice Nájin a Fatu. Protože ze zoo znaly jako ohraničení výběhů buď zdi nebo příkopy a kovové sloupy, bylo nutno jim opticky zvýraznit nový typ oplocení. Proto byly na elektrifikované dráty umístěny lepicí pásky. Samice se rychle naučily plot respektovat. Podobně tomu bylo u samce Sudána, horší průběh byl zaznamenán u Suniho, který se zpočátku po prvních kontaktech s elektrifikovanými dráty bál přiblížit k oplocení a proto se ještě v dubnu 2010 zdržoval ve výběhu v blízkosti bom. Do začátku dubna 2010 bylo dokončeno oplocení 300 ha území navazující na malý výběh (8 ha) u bomy. Z areálu byli odvezeni všichni divocí nosorožci a během 6.-10.4. sem bylo vypuštěno 5 samic jižního nosorožce se dvěma mláďaty. Tomu předcházel jejich odchyt v rezervacích Lewa a Ol Pejeta, tj. uspání a zkrácení rohů, naložení do beden, převezení do nového území, složení beden a vypuštění. Jednalo se o 7 zvířat – 5 samic ve věku 3,8 až 16 let a 2 malý samci, jeden dvouletý a druhý starý pouze 3 týdny. K nim byli z výběhu u bomy přesunuti samec Sudán a samice Nájin. Důvodem bylo nastolení přirozené sociální situace a život nosorožců ve zcela přirozených podmínkách. Mezitím již byly známy výsledky vyšetření trusu obou českých samic, z nichž bylo zřejmé, že hormonální aktivita v průběhu prosince až dubna téměř ustala, a to zjevně z důvodu oddělení od samce a zároveň trvalého kontaktu matky a dcery, tj. Nájin a Fatu. Bylo proto rozhodnuto, že je nutné samice od sebe oddělit, což proběhlo v rámci přesunů mezi výběhem u bomy a novým prostorem v druhé polovině dubna 2010. V průběhu června a července byly zaznamenány první sexuální kontakty mezi Nájin a Sudánem, který začátkem roku 2011 poprvé pářil i jižní samici. Sudán denně obchází celé teritorium, které značkuje na pravidelných místech, kontroluje trus samic a všechny nosorožce v 300 ha prostoru a chová se stejně jako divoký nosorožec. Koncem roku 2010 se jeho skupina rozrostla o jedno mládě, které porodila jižní samice. (Holečková 2011). Fatu byla spojena se samcem Suni a obě zvířata postupně začala žít ve dne i v noci v 8 ha přirozeném výběhu u bomy. Do domy se vrací jen krátkodobě na přikrmení. Jak ukázalo vyšetření hormonálních derivátů z trusu, Fatu začala během léta cyklovat a první sexuální aktivity byly pozorovány na přelomu září a října, v polovině prosince 2010, a následně v polovině února 2011 (Holečková 2011). Potvrzené páření proběhlo 15.5. a 9.6.2011, cyklus Fatu byl 25 dní. V červnu byla k páru přesunuta samice Nájin. Následně se plánuje přesun obou samic do 300 ha území a zvětšení výběhu Suniho, kam 71


mají být přidány samice jižní formy, aby i Suni měl v teritoriu více samic. O přesunu Nájin a Fatu bude rozhodnuto podle výsledků hormonálních aktivit obou samic, zejména se očekává, zda Fatu již není březí. Chov řídí komise složená ze zástupců všech partnerů. Od prosince 2009 do ledna 2011 proběhly tři schůzky a v květnu proběhl konferenční hovor. Komise stanovovuje postupy adaptace a spojování zvířat, řeší veterinární problematika a další záležitosti. V lednu 2010 proběhla přímo v rezervaci Ol Pejeta tisková konference k projektu, které se účastnili i velvyslankyně ČR v Keni Gita Fuchsová a mediální partner projektu herec Ondřej Vetchý. V prosinci 2010 nosorožce navštívila i slavná česká teniska Martina Navrátilová, která finančně podporuje americkou nadaci pro nosorožce (IRF – Internatiolnal Rhino Foundation). Vlastní projekt, zejména monitorování cyklu samic a prezentaci veřejnosti finančně poddporuje Ministerstvo životního protředí ČR. Literatura Emslie, R., Brooks, M. (1999): African Rhino. Status Survey and Conservation Action Plan. IUCN/SSC African Rhino Specialist Group. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK: 92 s. Emslie, R. (2005): The African Rhino Specialist Group (AfRSG) – current rhino numbers and trends, recommended conservation strategies and the EAZA Rhino Campaign. Plenary presentation. EAZA Conference. Bristol. Emslie, R., Milledge, S., Brooks, M, Strien, N. J. van, Dublin, H. (2007): African and Asian Rhinoceroses – Status, Conservation and Trade. A report from the IUCN Species Survival Commission (SSC) African and Asian Rhino Specialist Groups and TRAFFIC to the CITES Secretariat. Emslie, R., Amin, R., Kock, R. (2009): Guidelines for the in situ Re-introduction and Translocation of Africa nand Asian Rhinoceros. IUCN SSC. Groves, C.P., Fernando, P., Robovsky, J. (2010): The Sixth Rhino: A Taxonomic ReAssessment of the Critically Endangeres Northern White Rhinoceros. PLoS ONE 5(4): e9703. Holečková, D. (1996): Čtvrtstoletí chovu nosorožců v Zoologické zahradě Dvůr Králové. Výroční zpráva 1995. Východočeská zoologická zahrada – safari Dvůr Králové nad Labem: 57-64. Holečková, D. (2009): Chov ohrožených druhů v ZOO Dvůr Králové III. Nosorožci. ZOO Dvůr Králové: 13-173. Holečková, D. (2010): Poslední šance na přežití. Projekt záchrany severního bílého nosorožce. Výroční zpráva 2009. ZOO Dvůr Králové: 256-289. Holečková, D. (2011): Poslední šance na přežití. Projekt záchrany severního bílého nosorožce. Výroční zpráva 2010. ZOO Dvůr Králové. IUCN (2008): Rhinos on the rise in Africa but Northern white nears extinction. IUCN News Release. June 17. IUCN – www.iucn.org Milliken, T., Emslie, R., Talukdar, B. (2009): African and Asian Rhinoceroses – Status, Conservation and Trade. A report from the IUCN Species Survival Commission (IUCN/SSC) African and Asian Rhino Specialist Groups and TRAFFIC to the CITES Secretariat pursuant to Resolution Conf.9.14 (Rev. CoP14) and Decision 14.89. Morkel, P., Kennedy-Benson, A. (2007): Translocating Black Rhino. Current Techniques for Capture, Transport, Boma Care, Release and Post-release Monitoring. Report of AfRSG. Smrček, M., Holečková, D., Dollinger, P. (2008): Ex situ and in situ efforts to save African Rhinos. WAZA projects 08013 and 08017. WAZA News 4:11. www.rhinos-irf.org 72


LONG-TERM EFFECT OF PRE-WEANING HOUSING SYSTEM ON THE BEHAVIOR AND WELFARE OF PIGLETS DLOUHODOBÝ VLIV RANÉHO USTÁJENÍ PRASAT NA JEJICH CHOVÁNÍ A WELFARE Helena Chaloupková∗, Gudrun Illmannová Oddělení etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves, ČR Department of Ethology, Institute of Animal Science, Prague-Uhrineves, Czech Republic Summary The aim of the study was the find the long-term effect of the pre-weaning housing system on the behaviour and physiological measurements in pigs. We compared three types of preweaning housing systems: standard farrowing crate (without bedding, crate for sow, 4m2), enriched crate (straw, crate allows move around for sow, 5m2) and enriched pen (straw, without barriers for sow, 6.5m2). The results showed that an enriched pen with straw bedding and extra space in comparison with a standard farrowing crate can improve the welfare of pigs during the suckling period as well as during the fattening period. The differences between the commercial used standard and enriched crate were too small to detect significant differences in the most measured parameters. This suggests that the welfare of pigs in both crates was nearly the same. Key words: pig, housing, behaviour, stress, welfare Souhrn Intenzivní podmínky ustájení v raném věku selat mohou dlouhodobě ovlivnit vývoj jejich sociálního chování, tj. výskyt hry a naučení se správnému agonistickému chování a schopnost vyrovnat se stresovou situací. Cílem práce bylo zjistit, zda-li typ ustájení, ve kterém je prasnice se selaty ustájena během laktace ovlivňuje hravé a agonistické chování a stresovou reakci, jak selat před odstavem, tak i chování během výkrmu. Srovnávali jsme selata ze standardní porodní klece bez podestýlky (chudá klec, 4m2), s modifikovanou porodní klecí s podestýlkou (obohacená klec, 5m2) a s volným porodním kotcem s podestýlkou (volný kotec, 6,5m2). Ustájení po odstavu (od 2. měsíce věku) bylo pro všechna zvířata shodná. Přepokládali jsme, že selata z chudé klece mají (i) nejméně hravého chování, (ii) nejvyšší frekvenci agonistického chování a zranění, (iii) nejvíce vysokofrekvenční vokalizace během krátkodobé stresové situace, což indikuje stresovou zátěž (iv) vyšší hladinu kortizolu po transportu a nižší pH masa 45 min po porážce než jedinci pocházející z obohacené klece a volného kotce. Výskyt hravého chování byl hodnocen v období před odstavem, agonistické chování ihned po odstavu, při prvním spojení dvou cizích vrhů do jednoho kotce (věk 28 dnů) a dále během kompetice při krmení ve věku 3 a 6 měsíců. Vokalizace a chování selat ve stresové situaci bylo měřeno před odstavem (věk 25-26 dnů) a pak ve 3 a 6 měsících věku. Stresová reakce prasat bylo analyzována ze vzorků slin analýzou kortizolu po ihned a 1 hod po transportu a dále bylo měřeno pH masa 45 min po porážce. Výsledky ukázaly, že (i) selata z chudé klece měla statisticky průkazně nižší frekvenci hravého chování než selata z volného kotce, ale selata z obohacené klece se od ostatních statisticky nelišila. (ii) Agonistické chování a množství zranění v době odstavu při spojení dvou vrhů se ve všech skupinách selat od sebe statisticky nelišilo. Nicméně bylo zjištěno, že prasata pocházející z chudé i obohacené klece ∗



měla signifikantně více agonistických interakcí ve 3 a 6 měsících ve srovnání se zvířaty pocházející z volného kotce. (iii) Selata z chudé klece při stresové situaci před odstavem signifikantně více kvičela než selata z volného kotce, selata z obohacené klece se statisticky od ostatních nelišila. Nebyly nalezeny rozdíly ve vokalizaci nebo chování po stresové situaci mezi prasaty pocházejících z jednotlivých typů ustájení ve věku 3 a 6 měsíců. (iv) Ihned po transportu měla prasata z chudé klece vyšší nárůst kortizolu ve slinách než prasata z obohacené klece a z volného kotce. 45 min po porážce měla prasata jak z chudé, tak i z obohacené klece nižší pH masa než prasata z volného kotce. Výsledky ukázaly jednak dlouhodobý vliv ustájení selat v rané ontogenezi a dále, že snížení negativních následků intenzivního ustájení selat mezi porodem a odstavem nelze efektivně dosáhnout přidáním podestýlky zvětšením prostoru pouze o 20%, ale že kombinace volného pohybu matky v porodním kotci, podestýlka a většího prostor pro selata o 60% má pozitivní vliv na chování a stresovou reakci selat, jak před odstavem, tak i během výkrmu. Klíčová slova: prase, ustájení, chování, stres, welfare

74


DO FARROWING CRATES DECREASE PIGLET MORTALITY? DOKÁŽE KLECOVÉ USTÁJENÍ KOJÍCÍCH PRASNIC SNÍŽIT MORTALITU SELAT? Gudrun Illmannová∗ Oddělení etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves, ČR Department of Ethology, Institute of Animal Science, Prague-Uhrineves, Czech Republic Summary Neonatal mortality has a wide range 15-25% of new born piglet. So far, what has been done to reduce neonatal mortality is to crate the sow during lactation, with the belief that this prevents crushing and consequently reduce piglet mortality. The question arises whether crates indeed reduces piglet mortality. So far, no evidence exists from larger studies to support the view that penned sow have greater mortality rate than crated sows. Piglet characteristics that predispose them to neonatal survival seems to be more important than the housing system during lactation. Birth weight and body temperature 2 h after birth are the most important traits related to crushing, starvation and disease independent from the housing system. Keywords: domestic pig, housing, welfare, piglet mortality, piglet condition Souhrn Vysoká mortalita selat po porodu představuje v chovech prasat stále vážný problém, a to v celosvětovém měřítku a bez rozdílu typu ustájení kojících prasnic. Pokusy o snížení mortality selat po porodu se do dnešního dne omezily jen na umístění prasnice do porodní klece, s představou, že klec zabrání zalehnutí selete prasnicí a díky tomu následně dojde ke snížení mortality. Cílem přednášky je odpovědět na otázku, zda porodní klec skutečně plní tuto funkci, tj. snižuje poporodní mortalitu selat. Doposud neexistují důkazy, a to ani po provedení rozsáhlých studií, které by podpořily představu o tom, že u prasnic, které jsou volně ustájené, je mortalita selat oproti prasnicím ustájených v porodních klecích vyšší. Míra schopnosti selat přežít po porodu se zdá být dána ve větší míře jejich kondicí než tím, v jakém ustájení je vrh s prasnicí ustájen. Porodní hmotnost a rektální teplota ve 2 h po porodu jsou pro sele rozhodující pro následné vyvarování se zalehnutí prasnicí, úhynu způsobeného vyhladověním a nebo zraněním, a to bez rozdílu ustájení. Klíčová slova: prasata, ustájení, welfare, mortalita selat, kondice selat Úvod Vysoká mortalita selat po porodu představuje v chovech prasat stále vážný problém a to v celosvětovém měřítku a bez rozdílu typu ustájení kojících prasnic. Pokusy o snížení mortality selat po porodu se do dnešního dne omezily jen na umístění prasnice do porodní klece, s představou, že klec zabrání zalehnutí selete prasnicí a díky tomu následně dojde ke snížení mortality.

∗



Vlastní sdělení Porodní klec omezuje prasnici nejen fyzicky, což způsobuje prasnici řadu zdravotních problémů, ale omezuje (nebo zcela znemožňuje) prasnici také výběr místa pro porodní hnízdo pro selata, samotnou stavbu hnízda a navázání fyzického kontaktu se selaty po porodu (e.g. Barnett et al 2001). Cílem přednášky je odpověď na otázku, zda porodní klec skutečně plní tuto funkci, tj. snižuje poporodní mortalitu selat. Doposud neexistují důkazy, a to ani po provedení rozsáhlých studií, které by podpořily představu o tom, že u prasnic, které jsou volně ustájené, je mortalita selat oproti prasnicím ustájených v porodních klecích vyšší (např. Weber et al., 2007; Pedersen et al., 2010). Tato zjištění jsou velmi zásadní, neboť naznačují, že porodní klece nedokáží vyřešit problém vysoké mortality selat a prasnice jsou tak ustájeny v prostředí, které vlastně zbytečně hrubě narušuje jejich základní životní potřeby,. Nicméně v obou ustájeních se důvody úhynu selat mohou lišit (Cronin et al., 2000; Weber et al., 2007). Weber et al. (2007) porovnal mortalitu selat u 19 tisíc vrhů ustájených ve volných porodních kotcích se 45 tisíci vrhy ustájenými v porodních klecích. Velikost vrhu po porodu a v době odstavu se v obou ustájeních nelišila, avšak ve volném ustájení byly ztráty selat vyšší z důvodu zalehnutí selete prasnicí oproti ustájení klecovému, a naopak, ztráty selat způsobené jinými příčinami než zalehnutím, byly ve volném ustájení nižší. Naproti tomu skupina autorů Pedersen et al. (2010) prezentovala v nedávné době experimenty, kde byla zjištěna pravděpodobnost toho, že selata budou zalehnuta prasnicí anebo uhynou na podvýživu, shodná jak pro prasnice ustájené v kleci, tak stejně jako pro prasnice ustájené ve volných porodních kotcích. Míra schopnosti selat přežít po porodu se zdá být dána ve větší míře jejich kondicí než tím, v jakém ustájení je vrh s prasnicí ustájen. Bylo zjištěno, že porodní hmotnost a rektální teplota ve 2 h po porodu jsou pro sele rozhodující pro následné vyvarování se zalehnutí prasnicí, úhynu způsobeného vyhladověním a nebo zraněním a to bez rozdílu ustájení. Se snižující se porodní hmotností selete po porodu a rektální teplotou ve 2 h po porodu vzrůstá pravděpodobnost zalehnutí selete prasnicí a úhyn vyhladověním (např. Baxter et al., 2009; Pedersen et al., 2010). Termoregulační kapacita po porodu je u novorozených selat, v porovnání s novorozenými savci narozenými se srstí nebo hnědou tukovou tkání, velmi málo vyvinuta a tak ztráta tepla po porodu je pro selata velmi kritická. Ihned po porodu dochází u selat k náhlému teplotnímu poklesu, což způsobuje snížení teploty těla během prvních hodin po porodu. Časný příjem kolostra pomůže vyrovnat teplotní pokles a dojde k rozvoji termoregulačních schopností zvířete (Malmkvist et al., 2009). Velikost vrhu má také zásadní vliv na kondici selete. Z literatury je známo, že se zvyšující se velikostí vrhu klesá porodní hmotnost a dochází i ke zvýšení mortality selat (Andersen et al., 2011). Jednou z příčin se zdá být to, že selata malého vzrůstu jsou neúspěšná při soubojích o struky se sourozenci nebo nenajdou včas funkční struk. Tedy důsledkem šlechtění prasnic na vysoko početné vrhy může být problém ve zhoršení pohody zvířat. Závěr Závěrem lze konstatovat, že pro snížení mortality selat je klíčová dobrá kondice selat po porodu.

76


Literatura Andersen, I.L., Nevdal, E., Boe, K.E. (2011): Maternal investment, sibling competition, and offspring survival with increasing litter size and parity in pigs (Sus scrofa). Behav Ecol Sociobiol. DOI 10.1007/s00265-010-1128-4. Barnett, J.L., Hemsworth, P.H., Cronin, G.M., Jongman, E.C., Hutson, G.D. (2001): A Review of the Welfare Issues for Sows and Piglets in Relation to Housing. Australian Journal of Agricultural Research 52: 1-28. Baxter, E.M., Jarvis, S., Sherwood, L., Robson, S.K., Ormandy, E., Farish, M., Smurthwaite, K.M., Roehe, R., Lawrence, A.B., Edwards, S.A. (2009): Indicators of Piglet Survival in an Outdoor Farrowing System. Livestock Science 124: 266-276. Cronin, G.M., Lefebure, B., Mcclintock, S. (2000): A Comparison of Piglet Production and Survival in the Werribee Farrowing Pen and Conventional Farrowing Crates at a Commercial Farm. Australian Journal of Experimental Agriculture 40: 17-23. Malmkvist, J., Pedersen, L.J., Damgaard, B.M., Thodberg, K., Jorgensen, E., Labouriau, R. (2006): Does Floor Heating Around Parturition Affect the Vitality of Piglets Born to Loose Housed Sows? Applied Animal Behaviour Science 99: 88-105. Pedersen, L.J., Berg, P., Jorgensen, G., Andersen, I.L. (2011): Neonatal Piglet Traits of Importance for Survival in Crates and Indoor Pens. Journal of Animal Science 89: 1207-1218. Weber, R., Keli, N., Fehr, M., Horat, R. (2007): Piglet Mortality on Farms Using Farrowing Systems With or Without Crates. Animal Welfare 16: 277-279.

77


EFFECT OF CHRONIC LOW DOSE EXPOSITION OF MERCURY ON HAEMATOLOGICAL PARAMETERS IN RATS CHRONICKÁ EXPOZÍCIA NÍZKYMI DÁVKAMI ORTUTI A JEJ VPLYV NA HEMATOLOGICKÉ PARAMETRE U POTKANOV Eva Lovásová1∗, Edina Sesztáková2, Iveta Cimboláková1, Jaroslava Nováková1, Peter Dombrovský1 1

Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta, Univerzita P.J. Šafárika, Košice, SR, Klinika vtákov a exotických zvierat, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Košice, SR

2

1

Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, University of P.J. Šafárik, Košice, Slovak Republic, 2 Clinic of Birds and Exotic Animals, University of Veterinary Medicine and Pharmacy, Košice, Slovak Republic

Summary The aim of the study was to assess the effect of chronic exposure (half-year) to low doses of mercury on hematological parameters in Wistar rats. Thirty two Wistar albino rats (16 males and 16 females, age 4 weeks, average weight 88,91 ± 24.55 g) were divided into 4 groups. Control group 1 (K1, males, n = 8) and control group 2 (K2, females, n = 8) drank clear water. Group Hg1 (males, n = 8) and group Hg2 (females, n = 8) received mercury chloride in concentration 0,68 mg/l of water. The experiment was terminated in 183rd day. The changes in erythrocyte count, leukocyte count and hematocrit were not significant. Concentration of hemoglobin in the group Hg1 (males) was significantly decreased compared to control group K1 (males, P < 0,05). Red blood cell indices (MCV, MCH, MCHC) were decreased in Hg groups compared to control groups. This decrease was significant only in MCH index in Hg1 group compared to K1 group (P < 0,01). The changes in assessed hematological parameters showed that they can be considered as markers of chronic exposure to low (subtoxic) doses of heavy metals. Key words: mercury, hematological parameters, rat Súhrn Cieľom práce bolo štúdium zmien hematologických parametrov počas chronickej (polročnej) expozície potkanov kmeňa Wistar nízkymi dávkami ortuti. 32 potkanov kmeňa Wistar (16 samcov, 16 samíc, vek 4 týždne, priemerná hmotnosť 88,91 ± 24,55 g) bolo rozdelených do 4 skupín. Prvá, kontrolná skupina K1 (samce, n = 8) a druhá kontrolná skupina K2 (samice, n = 8) prijímali čistú vodu. Skupina Hg1 (samce, n = 8) a skupina Hg2 (samice, n = 8) prijímali vodu s obsahom chloridu ortuťnatého v koncentrácii 0,68 mg/l vody. Pokus bol ukončený na 183. deň. Zmeny v počte erytrocytov, leukocytov a hematokrite neboli významné. Koncentrácia hemoglobínu v skupine Hg1 (samce) bola signifikantne nižšia ako v kontrolnej skupine K1 (samce, P < 0,05). Erytrocytárne indexy (MCV, MCH, MCHC) boli v skupinách exponovaných ortuťou nižšie ako v kontrolných skupinách, signifikantný pokles bol len v indexe MCH v skupine Hg1 v porovnaní so skupinou K1 (P < 0,01). Výsledky experimentu ukázali, že sledované hematologické parametre môžu rozšíriť spektrum markerov chronickej expozície nízkymi (subtoxickými) dávkami ťažkých kovov. Kľúčové slová: ortuť, hematologické parametre, potkan ∗



Úvod Jedným z najzávažnejších problémov modernej doby je znečistenie životného prostredia. Najmä znečistenie prostredia ťažkými kovmi je vďaka mohutnému rozvoju vedy a techniky závažným globálnym problémom. V posledných rokoch je venovaná zvýšená pozornosť vplyvu ťažkých kovov (najmä ortuti, kadmia a olova) nielen na životné prostredie, ale aj na zdravie človeka a zvierat (Garcia-Lestón a kol., 2010). Toxicita ťažkých kovov závisí od mnohých faktorov (Meyer a kol., 2008). Špecifická symptomatológia ja daná typom prvku, celkovou absorbovanou dávkou, typom intoxikácie (akútna, chronická), bránou vstupu, vekom exponovaného jedinca a inými faktormi. Patofyziológia ťažkých kovov je čiastočne známa. Väčšinou sa ťažké kovy viažu na kyslík, dusík a sulfhydrylové skupiny proteínov, čo vedie k poškodeniu ich funkcie (napr. katalytickej aktivity enzýmov) (Valko a kol., 2005). Vzťah ťažkých kovov k rôznym fyziologickým, biochemickým a hematologickým parametrom bol v odbornej literatúre v celku podrobne analyzovaný pre akútne intoxikácie. Menej údajov je k dispozícii pre chronické, najmä celoživotné podmienky. Chronická expozícia veľmi nízkymi (subtoxickými) dávkami ťažkých kovov, ktoré sa blížia dávkam prijímaných bežne z prírodných zdrojov, bola sledovaná len ojedinele (Paksy a kol., 1996). Cieľom práce bolo štúdium zmien hematologických parametrov počas chronickej (polročnej) expozície potkanov kmeňa Wistar nízkymi dávkami ortuti. Materiál a metodika Do pokusu bolo zaradených 32 potkanov kmeňa Wistar (16 samcov, 16 samíc, vek 4 týždne, priemerná hmotnosť 88,91 ± 24,55 g). Zvieratá boli zaradené do 4 skupín po 8 jedincoch. Kontrolná skupina K1 (samce) a kontrolná skupina K2 (samice) prijímali čistú pitnú vodu. Skupina Hg1 (samce) a skupina Hg2 (samice) pili vodu s obsahom HgCl2 v koncentrácii 0,68 mg/l (t.j. 0,5 mg ortuti/l vody, 500 násobok MPK vo vode). Pokus bol ukončený na 183. deň. Krv na stanovenie hematologických parametrov sme odoberali od potkanov v celkovej anestéze (ketamín 100 mg/kg ž.h., xylazín 15 mg/kg ž.h. i.p.) punkciou srdca do heparinizovaných skúmaviek. Hematologické parametre sme stanovovali štandardnými metódami (Kraft a Dürr, 2001). Na štatistické vyhodnotenie bola použitá jednofaktorová ANOVA s Tukey-Kramerovým post-testom. Za štatisticky významnú sa považuje hladina významnosti 5% (P < 0,05). Pokusy prebiehali na akreditovanom pracovisku Centrálneho zvieratníka Lekárskej fakulty Univerzity P. J. Šafárika. Práca vznikla v rámci riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/0387/10. Pokusy boli schválené Etickou komisiou LF UPJŠ ako aj ŠVPS SR Č.k. Ro-2448/09-221. Výsledky a diskusia Výsledky experimentu sú zhruté v tabuľke 1 a na obrázkoch 1 – 4. Počet erytrocytov (obr. 1A) sa v skupinách exponovaných ortuťou nemenil. Koncentrácia hemoglobínu (obr. 1B) bola štatisticky významne nižšia v skupine Hg1 v porovnaní s kontrolnou skupinou K1 (P < 0,05).

79


Tabuľka 1: Hematologické parametre v experimentálnych skupinách skupina parameter Počet erytrocytov [T.l-1] Konc. hemoglobínu [mmol.l-1] Hematokrit [l.l-1] Počet leukocytov [G.l-1] MCV [fl] MCH [fmol.l-1] MCHC [mmol.l-1]

K1 ♂ 6,88 ± 1,15 9,52 ± 0,80

K2 ♀ 6,16 ± 0,54 8,28 ± 0,76

Hg1 ♂ 7,52 ± 1,09 8,35 ± 0,77

Hg2 ♀ 6,83 ± 0,81 8,15 ± 0,75

0,46 ± 0,02 7,01 ± 0,73 67,54 ± 8,72 1,4 ± 0,14 20,86 ± 1,28

0,43 ± 0,02 6,35 ± 1,32 69,38 ± 5,68 1,35 ± 0,14 19,49 ± 1,70

0,44 ± 0,03 5,26 ± 1,96 58,78 ± 8,93 1,13 ± 0,20 19,18 ± 0,71

0,44 ± 0,01 4,43 ± 0,06 64,58 ± 7,07 1,20 ± 0,15 18,69 ± 1,80

Obrázok 1: Počet erytrocytov (A) a koncentrácia hemoglobínu (B) v kontrolných skupinách a v skupinách exponovaných ortuťou A

B 11

9

10

-1

Koncentrácia hemoglobínu [mmol.l]

10

-1

Počet erytrocytov [T.l ]

8 7 6 5 4 3 2 1

##

*

K2

Hg1

9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

0 K1

K2

Hg1

K1

Hg2 skupina

Hg2 skupina

* - P < 0,05 v porovnaní so skupinou K1 ## - P < 0,01 v porovnaní so skupinou K1

Hematokrit (obr. 2A) nebol v skupinách exponovaných ortuťou zmenený v porovnaní s kontrolnými skupinami. Počet leukocytov (obr. 2B) sa v skupinách exponovaných ortuťou oproti kontrole znížil, tento pokles bol ale kvôli veľkým rozptylom hodnôt nesignifikantný.

80


Obrázok 2: Hematokrit (A) a počet leukocytov (B) ) v kontrolných skupinách a v skupinách exponovaných ortuťou A

B

0,6 9 8 7

Počet leukocytov [G.l -1 ]

Hematokrit [l.l -1 ]

0,5 0,4 0,3 0,2 0,1

6 5 4 3 2 1

0 K1

K2

Hg1

Hg2

0

skupina

K1

K2

Hg1

Hg2 skupina

Erytrocytárne indexy MCV (obr. 3A) MCH (obr. 3B), MCHC (obr. 4) boli v exponovaných skupinách v porovnaní s kontrolou nižšie, jediný signifikantný rozdiel bol len v poklese MCH v skupine Hg1 oproti kontrolnej skupine K1 (P < 0,01).

Obrázok 3: Indexy MCV (A), MCH (B) v kontrolných skupinách a v skupinách exponovaných ortuťou A

B 1,8

80

1,6

70

MCH [fmol.l -1]

50 MCV [fl]

**

1,4

60

40 30

1,2 1 0,8 0,6

20

0,4

10

0,2

0

0

K1

K2

Hg1

Hg2

K1

skupina

K2

Hg1

Hg2 skupina

** - P < 0,01 v porovnaní so skupinou K1

81


Obrázok 4: Index MCHC v kontrolných skupinách a v skupinách exponovaných ortuťou 25

-1

MCHC [mmol.l ]

20

15

10

5

0 K1

K2

Hg1

Hg2 skupina

Zmeny v sledovaných parametroch vykazovali podobné trendy ako sú známe pre chronickú intoxikáciu ortuťou (Agarwal a Chaurosia, 1989; Mahour a Saxena, 2009). Nami použité nízke dávky ortuti, kde v priebehu pol roka prijali potkany dávku ortuti, porovnateľnú s dávkou, ktorú by za celý život prijali z prírodných zdrojov, viedli k signifikantným zmenám len v prípade dvoch parametrov – Hb a MCH. Avšak aj ďalšie parametre vykazovali trendy, ktoré svedčia o tom, že aj nízke (subtoxické) dávky ortuti vplývajú na hematologické parametre. Tie preto môžu slúžiť ako markery dlhodobej expozície nízkymi dávkami ťažkých kovov. Výsledky získané na experimentálnych modeloch môžu byť z časti extrapolované na ľudskú populáciu, ktorá pracuje v podmienkach zvýšenej expozície ťažkými kovmi s možnosťou znižovania alebo predchádzania ich negatívnych následkov. Záver Cieľom práce bolo sledovanie zmien hematologických parametrov po chronickej expozícii subtoxickými dávkami ortuti u potkanov. Dosiahnuté výsledky môžu prispieť k lepšiemu pochopeniu vplyvu ťažkých kovov vo veľmi nízkych koncentráciách na organizmus človeka a zvierat. Literatúra Agarwal, R., Chaurosia, J.P. (1989): Chronic effect of mercury chloride ingestion on rat adenocorticol function. Bull. Environ. Contam. Toxicol. 43: 481-484. Garcia-Lestón J., Méndez J., Pásaro E., Laffon B. (2010): Genotoxic effects of lead: An updated review. Environ. Intern. 36: 623-636. Kraft, W., Dürr, U. (2001): Klinická laboratórna diagnostika vo veterinárnej medicíne, H&H, Bratislava, 380 s. Mahour, K., Saxena, P.N. (2009): Assessment of haematologic potential of mercuric chloride in rat, J. Environ. Biol. 30: 927-928. Meyer, P.A., Brown, M.J., Falk, H. (2008): Global approach reducing lead exposure and poisoning. Mutat. Res. 659: 166-175. Paksy, K., Varga, B., Lazar, P. (1996): Effect of cadmium on female fertility, pregnancy and postnatal development in the rat. Acta Physiol. Hung. 84: 119-130. Valko, M., Morris, H., Cronin, M.T.D. (2005): Metals, toxicity and oxidative stress. Curr. Med. Chem. 12: 1161-1208. 82


INFORMATION TO BULLETIN “ANIMAL PROTECTION PROGRAMME - SITUATION IN 2010“ INFORMACE K BULLETINU „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT - SITUACE V ROCE 2010“ Milan Malena1, Jiří Dousek1∗, Zbyněk Semerád1, Aurika Smolová1, Simona Ninčáková1, Oldřich Valcl1, Jiří Novák2, Jana Traplová2, Vladimír Večerek3 1

Státní veterinární správa ČR, 2 Ministerstvo zemědělství - oddělení ochrany zvířat, ČR, 3 Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1

State Veterinary Administration of the Czech Republic, 2 Ministry of Agriculture - Animal Welfare Unit, Czech Republic, 3 Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary Activities performed in this field of protection of animals against cruelty and their welfare in the Czech Republic have been carried out in line with Act No 246/1992 Coll., on the protection of animals against cruelty, as amended (Animal Welfare Act, AWA), last amended in 2009. Also applied were the relevant European Community (EC) regulations. The Bulletin presents the evaluation of these activities and information for the period from 1993 to 2010, with more thorough analysis of the situation prevailing in 2010. It includes results of the coordination activities performed by the Ministry of Agriculture (MoA) and other state administration authorities as well as results of supervisory activities carried out by the Veterinary Administration inspectors. It contains information on the implementation of the AWA, including the activities of Animal Welfare Unit of the Animal Commodities Department of the MoA and activities of the Central Commission for Animal Welfare (CCAW). Also presented is a list of effective legislation and the methodology of supervisory and control activities. Elaborated and published are the summaries required by the EC, namely both with respect to the evaluation of conditions of activities involving farm animals and to the set methodology for the evaluation of the use of animals in experiments. Throughout the period concerned, the supervision of the animal protection and animal welfare was performed by the Veterinary Administration bodies, namely a total of 207 500 inspections were carried out. In 2010, the inspectors of Regional Veterinary Administrations (RVA) conducted a total of 12 841 inspections. The number and type of planned inspections was determined based on the risk analysis in line with the “Multi-annual Plan of Inspections”. In 2010, deficiencies were detected during 842 inspections and involved 373 762 animals. The number of proposals to initiate the administrative procedure pursuant to the Animal Welfare Act submitted to the municipal authorities of municipalities with extended powers slightly increased in 2010 to 442, compared to 426 proposals submitted in 2009. Nonetheless, an account has to be taken of also other penalties imposed. According to the data received from the Ministry of Justice, a total of 681 persons have been prosecuted and 350 persons have been convicted for cruelty to animals pursuant to the Penal Code since 1993. In 2010, a total of 19 persons were prosecuted, 15 persons were charged and 20 persons were convicted for the cruelty to animals; 15 persons were tried summarily. The analysis of inspections performed in farm animal husbandry indicates that the largest share (92%) of inspected animals remains to be represented by poultry, though the inspections in poultry accounted only for 7% of the total number of conducted inspections. ∗



The balance of inspection methodology is proven by the fact that with respect to the size of herds, 59% of inspections had to be carried out at cattle farms, though the number of inspected animals in case of cattle represented only 1%. Similar situation prevailed in inspections of pig, sheep and goat establishments. The presented charts show the distribution of inspections and compare the situation in the period from 1994 to 2010. Judging from the number of inspections of monitored activities, the charts indicate that in recent years the number of inspections slightly dropped in case of farm and companion animals. In 2010, a total of 8 790 inspections were conducted in farm animals. Deficiencies were detected during 419 inspections and involved 363 666 animals, which represented 4.2% of law violations. Higher percentage of recommended measures (in 2008: 12.4%; in 2009: 12.5%, in 2010: 11%) and law violations (in 2008: 8.9%; in 2009: 11.2%; in 2010: 10.2%) was reported in companion animals. In this category a total of 3 615 inspections were conducted. The total of 398 cases of detected deficiencies was addressed by many different ways. In the supervision of activities involving wild animals, there were 25 cases of deficiencies detected during 313 inspections. No deficiency was detected in the category of laboratory animals during 123 inspections. In 2010, a total of 366 007 live animals were used for experiments in the CR (compared to 380 128 animals in 2009), of which 69 779 laboratory mice, 35 485 laboratory rats, 6 538 rabbits, 3 259 guinea pigs, etc.; approximately 149 200 birds were banded. The development of research activities and vocational training in the field of animal welfare was achieved primarily thanks to grants. Many results were presented at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences in Brno on the occasion of the 17th Conference “Animal Protection and Welfare”, attended also by foreign experts. Considered important can be the seminar called “Current Legal and Practical Aspects of Animal Handling” held by the Faculty of Law of the Charles University in Prague. Held again were the qualification courses for veterinary surgeons focused on the performance of supervision of animal protection (Section 26 of the AWA) and courses focused on the management of experiments on animals (Section 17 para 1 of Animal Welfare Act). At 6 training centres courses took place for transporters of animals covering the requirements laid down in Council Regulation (EC) No 1/2005 on the protection of animals during transport and related operations. Vocational training of persons for the acquisition of qualification for the capture of stray animals and care of them was under way. In line with the implementation of Council Directive 2007/43/EC, a training was provided to 374 persons responsible for the care of chickens kept for meat production. Moreover, a course was held in which the trainees acquired the competence of persons responsible for the care of handicapped animals. The topics of animal welfare and provision of minimum standards were on the agenda of regional courses and seminars for breeders. A number of events dedicated to animal welfare took place also on other occasions. The non-governmental organisation Foundation for the Protection of Animals evaluated the grant procedure for 2010 and announced more grants related to animal welfare. This foundation also organised an event called “Fill the bowls” in support of animal shelters for animals in need. Already the 3rd seminar on animal protection held by the Society for Animals of the Czech Union for Nature Conservation for members of interest associations met with success. The organisation of activists organised protest events against the battery cages for keeping laying hens and Christmas sale and slaughtering of fish. The presented data was obtained from the Integrated Agricultural Register of the Ministry of Agriculture, the Czech Statistical Office database, EU TRACES information system and the welfare module of the SVA CR Information System. The obtained data was used by the State Agricultural Intervention Fund (SAIF) as an indirect economic tool of animal protection in connection with granting aid. 84


Measures to be taken based on the analysis of results: In the field of animal protection and animal welfare, attention shall be paid to professional and organisational tasks ensuing from the membership of the CR in EC bodies concerning - the “Universal Declaration on Animal Welfare“, - technical requirements complementing Council Regulation (EC) No 1/2005, - proposals for the current problems of animal protection and animal welfare. The MoA, SVA CR and competent state authorities in cooperation with the CCAW as an advisory body to the Minister of Agriculture will in their activities build on the “Community Action Plan for the Protection and Welfare of Animals 2006-2010“. Additional comments and analytical findings will be submitted to the competent authorities with regard to the drafting of legislation at the Community level. When amending the legislation, requirements to reflect the EU legislation shall be met compliance with the implementation of the amended Council Regulation (EC) No 882/2005 on official controls performed to ensure the verification of compliance with feed and food law and animal health and animal welfare rules, specific activities will focus on the adoption of legislation (decrees) in compliance with the provisions of the AWA. Animal protection authorities, particularly the MoA and SVA CR, shall together with the Ministry of Transport create conditions in order to meet the requirements set by the technical rules supplementing Council Regulation (EC) No 1/2005 of 22 December 2004 on the protection of animals during transport and related operations and amending Directives 64/432/EEC and 93/119/EC and Regulation (EC) No 1255/97. More legislation will be harmonised with the EC legislation, primarily with Council Regulation (EC) No 1099/2009 on the protection of animals at the time of killing and the new Directive 2010/63/EU of the European Parliament and of the Council on the protection of animals used for scientific purposes. The MoA and competent authorities shall create conditions for the implementation and evaluation of cross-compliance (CC). Based on the results of inspections conducted in animal welfare under the “Animal Protection Programme”, or bearing in mind the risks identified in other areas, or based on foreign experience selected risks shall be identified which are relevant for the welfare of animals in breeding and which shall be taken into account in the conduct of inspections. For 2011, activities involving inspections of individual cattle and pig categories are foreseen. MoA, SVA CR and competent authorities shall prepare conditions for successful cooperation and discussions with experts during the scheduled DG (SANCO) missions. The SVA CR in line with the amendment to the Veterinary Act and its implementing legislation shall ensure the compliance with the conditions of supervision of the protection of animals and animal welfare; inspections will be conducted pursuant to the new methodological guidelines and in accordance with the “Guidelines for the conduct of internal audit of the SVA CR official control systems“ comprising efficient procedures for the verification of effectiveness of official controls and follow-up measures. The SVA CR shall analyse and evaluate the “AP Programme“ at the meetings of RVA Chief inspectors. Information on the evaluation of activities in the field of farm animals breeding, inspections of transport and use of experimental animals, including this bulletin, will be forwarded to the EC. Newly addressed will be the methodology of the plan of activities in the field of protection of animals and care of their welfare. 85


In 2011, the SVA shall ensure continuous updates and potential improvement of the established SVA IS welfare module. The MoA - Animal Welfare Unit, the SVA CR, RVA inspectors and CCAW members shall work in the given field in synergy with citizens, interest associations of citizens, breeders as well as state administration bodies with a view to continuously improve the situation in animal protection. Information and public awareness activities will be provided to both the citizens and breeders. Information on the protection of animals will be made available on the Internet. This publication is also posted on http://eagri.cz/ or http://www.svscr.cz/ Key words: Animal Protection Programme, Czech Welfare Act, inspections Souhrn Činnost úseku ochrany zvířat proti týrání a péče o jejich pohodu je v České republice realizována podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (zákon OZT), jehož poslední novelizace proběhla v roce 2009. Současně byla využívána příslušná nařízení Evropských společenství (ES). Bulletin uvádí hodnocení této činnosti a informace za období od roku 1993 do roku 2010 s podrobnějším vyhodnocením situace v posledním roce. Jsou předloženy výsledky koordinující činnosti Ministerstva zemědělství a dalších státních orgánů i výsledky dozorové činnosti inspektorů veterinární správy. Je podána informace o realizaci zákona OZT včetně činnosti oddělení ochrany zvířat v rámci odboru živočišných komodit MZe a činnosti Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ). Je předložen seznam platných právních předpisů a způsob metodického zajištění dozorové činnosti. Jsou zpracovány a publikovány přehledy požadované ES, a to jak ve vztahu k hodnocení podmínek činností s hospodářskými zvířaty, tak i podle stanovené metodiky hodnocení využití zvířat v pokusech. Orgány veterinární správy vykonávaly dozor nad ochranou zvířat a péčí o jejich pohodu po celé uvedené období, provedly celkem 207 500 kontrol. Za rok 2010 provedli inspektoři krajských veterinárních správ (KVS) 12 841 kontrol. Počet a typ plánovaných kontrol byl stanoven na základě analýzy rizika podle „Víceletého plánu kontrol”. V roce 2010 byly zjištěny závady celkem při 842 dozorových akcích a týkaly se 373 762 zvířat. Počet podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení obecními úřady obcí s rozšířenou působností v roce 2010 mírně stoupl na 442, oproti 426 podnětům v roce 2009. Přitom je ovšem nutné respektovat, že byly využívány i další sankce. Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo za týrání zvířat podle trestního zákona celkem v období od roku 1993 stíháno 681 a odsouzeno 350 osob. V roce 2010 bylo pro tento trestný čin stíháno 19, obžalováno 15 a odsouzeno 20 osob; zkrácené přípravné řízení proběhlo s 15 osobami. Z rozboru kontrolní činnosti v chovech hospodářských zvířat vyplývá, že trvale největší 92% podíl počtu kontrolovaných zvířat měla drůbež, to však představovalo pouze 7% z počtu provedených kontrol. Na vyváženost metodiky dozoru ukazuje to, že vzhledem k velikosti chovů 59% podíl kontrol musel být proveden v chovech skotu. Přitom skot představoval v počtu kontrolovaných zvířat pouze 1%. Obdobně tomu bylo v chovech prasat, ovcí a koz. Předkládané mapy ukazují rozložení dozorových akcí a porovnávají situaci v roce 1994 až 2010. Podle počtu kontrol sledované činnosti je možné z grafů vysledovat, že v posledních letech se počty akcí u skupiny hospodářských a zájmových zvířat mírně snižují. V roce 2010 bylo provedeno u hospodářských zvířat 8 790 akcí. Závady byly zjištěny při 419 akcích a týkaly se 363 666 zvířat, což představovalo 4,2% porušení zákona. Vyšší podíly doporučených opatření (rok 2008: 12,4%; rok 2009: 12,5%, rok 2010: 11%) a porušení 86


zákona (rok 2008: 8,9%; rok 2009: 11,2%; rok 2010: 10,2%), jsou zjišťovány u skupiny zájmových zvířat. V této kategorii bylo provedeno 3 615 kontrolních akcí. Různým způsobem bylo řešeno 398 případů zjištěných závad. Při dozoru nad činností s volně žijícími zvířaty z celkového počtu 313 kontrol byly závady zjištěny při 25 kontrolách. V kategorii laboratorních zvířat z celkového počtu 123 akcí nebyly zjištěny závady. V ČR bylo v roce 2010 k pokusům celkem použito 366 007 živých zvířat (v r. 2009 použito 380 128 zvířat). Z tohoto počtu bylo 69 779 laboratorních myší, 35 485 laboratorních potkanů, 6 538 králíků, 3 259 morčat, atd.; kroužkováno bylo cca 149 200 ptáků. Rozvoj výzkumné činnosti a odborného vzdělávání v problematice welfare zvířat byl prováděn převážně na základě využití grantů. Řada výsledků byla za účasti zahraničních odborníků prezentována na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně na 17. konferenci „Ochrana zvířat a welfare”. Za významný lze považovat seminář „Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty” pořádaný Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Opětně proběhly kvalifikační kurzy pro veterinární lékaře k výkonu dozoru nad ochranou zvířat (§ 26 zákona OZT) a kurzy k řízení pokusů na zvířatech (§ 17 odst. 1 zákona OZT). Na 6 školicích pracovištích proběhly další kurzy pro dopravce podle podmínek nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. Probíhala odborná příprava osob k získání kvalifikace pro zabezpečení odchytu toulavých zvířat a péče o ně. Ve vztahu k realizaci směrnice Rady 2007/43/ES bylo proškoleno 374 osob odpovědných za péči o kuřata chovaná na maso. Nově byl realizován kurz pro získání odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata. Téma pohody zvířat a zajištění minimálních standardů bylo náplní regionálních kurzů a seminářů pro chovatele. Řada akcí se zaměřením na welfare zvířat proběhla i při dalších příležitostech. Nevládní organizace Nadace na ochranu zvířat vypsala a hodnotila granty za rok 2010 k problematice welfare zvířat a organizovala akci „Naplňte misky” na podporu útulků pro zvířata v nouzi. Úspěšně proběhl již 3. seminář Společnosti pro zvířata ČSOP pro zájemce ze zájmových organizací k problematice ochrany zvířat. Zájmové aktivistické organizace pořádaly propagační akce proti klecovému chovu nosnic a vánočnímu prodeji a porážení ryb. Předkládané informace byly získávány z Integrovaného zemědělského registru Ministerstva zemědělství, údajů Českého statistického úřadu, údajů informačního systému EU TRACES a welfarového modulu odborného informačního systému SVS ČR. Získaná data byla využita Státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF) jako nepřímý ekonomický nástroj ochrany zvířat v souvislosti s udělováním dotací. Z rozboru výsledků vyplývají tato opatření: Pozornost na úseku ochrany zvířat a péče o jejich pohodu soustředit na odborné a organizační zajištění úkolů vyplývajících z členství ČR v orgánech ES k jednáním - o „Všeobecné deklaraci k ochraně zvířat“, - k technickým podmínkám doplňujícím nařízení Rady ES č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, - k návrhům k aktuálním problémům ochrany zvířat a jejich pohody. MZe, SVS ČR a příslušné státní orgány budou za spolupráce ÚKOZ jako poradního orgánu ministra zemědělství při své činnosti vycházet z „Akčního plánu Společenství pro ochranu a dobré životní podmínky zvířat 2006–2010“. K tvorbě předpisů na úrovni ES budou předkládány další připomínky a analytické poznatky příslušným orgánům. Při novelizaci legislativy budou uplatňovány požadavky návaznosti na legislativu EU návaznost na realizaci novelizovaného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověřování, zda jsou 87


dodržovány právní předpisy o krmivech a potravinách a ustanovení o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. Orgány ochrany zvířat, zejména MZe a SVS ČR, budou spolu s rezortem dopravy připravovat podmínky pro naplnění požadavků k technickým podmínkám doplňujícím nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. Bude provedena další harmonizace s předpisy ES, zejména s nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a novou směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. MZe a příslušné orgány připraví podmínky k realizaci a hodnocení křížové shody (Cross Compliance). Na základě výsledků kontrol v oblasti welfare zvířat v „Programu OZ“, případně podle rizik stanovených v ostatních oblastech nebo podle zahraničních zkušeností budou stanovena vybraná rizika, která jsou významná pro welfare zvířat v chovu a budou zohledněna při provádění kontrol; pro rok 2011 bude plánována činnost zahrnující kontroly jednotlivých kategorií skotu a prasat. MZe, SVS ČR a příslušné orgány připraví podmínky pro úspěšnou spolupráci a jednání s experty plánovaných misí DG (SANCO). SVS ČR v souladu s novelou veterinárního zákona a jeho prováděcích předpisů zabezpečí plnění podmínek dozoru nad ochranou zvířat a jejich pohodou; kontroly budou realizovány podle nového metodického návodu a podle „Směrnice k provádění interního auditu systému úředních kontrol SVS ČR“ zahrnujícího účinné postupy pro ověřování účinnosti úředních kontrol a následných opatření. SVS ČR bude analyzovat a vyhodnotí „Program OZ“ na poradách hlavních inspektorů KVS, orgánům ES budou zaslány informace o vyhodnocení činnosti na úseku chovu hospodářských zvířat, kontrolách přepravy a využití pokusných zvířat, včetně tohoto bulletinu. Nově bude řešena metodika plánu činnosti na úseku ochrany zvířat a péče o jejich pohodu. SVS v roce 2011 zajistí průběžnou aktualizaci a možné vylepšení v zavedeném welfare modulu IS SVS. MZe - oddělení ochrany zvířat, SVS ČR, inspektoři KVS a členové ÚKOZ budou na daném úseku spolupracovat s občany, zájmovými sdruženími občanů, chovateli i orgány státní správy s cílem stálého zlepšování situace v ochraně zvířat. Bude využíváno informací a osvětová činnost bude poskytována pro potřeby občanů i chovatelů. Informace o ochraně zvířat budou zveřejňovány na internetu.

Tato publikace bude v tištěné podobě předána účastníkům konference a je prezentována na internetu: http://eagri.cz/ nebo http://www.svscr.cz/ Klíčová slova: Program ochrany zvířat, zákon na ochranu zvířat proti týrání, výkon dozoru

88


THE EFFECT OF SOW-PIGLET PRE-LYING COMMUNICATION AND PIGLET CONDITION ON PIGLET CRUSHING VLIV KOMUNIKACE MEZI PRASNICÍ A SELATY A KONDICE SELAT NA ZALEHÁVÁNÍ SELAT PRASNICÍ Michala Melišová1∗, Gudrun Illmann1, Inger Lise Andersen2, Guro Vasdal2, Jiří Haman3 1

Oddělení Etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby v.v.i., Česká republika, 2 Department of Animal and Aquacultural Sciences, Norwegian University of Life Sciences, Norsko, 3 Oddělení koordinace a plánu výzkumu, Výzkumný ústav živocišné výroby v.v.i., Česká republika 1

Department of Ethology, Institute of Animal Science, Czech Republic, 2 Norwegian University of Life Sciences, Department of Animal and Aquacultural Sciences, Norway, 3 Biometric Unit, Institute of Animal Science, Czech Republic Summary This study focused on the impact of sow-piglet pre-lying communication and piglet condition on piglet location and on the incidence of piglet crushing which represents serious welfare and economical problem. Eighteen loose-housed sows and their litters were studied on Day 1 and Day 3 post partum (pp). The sow’s pre-lying communication (vocalization, sniffing and nudging piglets) was calculated for 2 min interval before each standing-to-lying event (N = 260). We also determined which component of the pre-lying behaviour influenced piglet location, i.e. proportion of piglets (out of the litter size) in the danger zone (area within one piglet length of the sow on a side on which she is about to lie down; PropDZ) and piglet clustering (PropClust) at the moment of lying down. For statistical analysis Proc GENMOD was used. Sniffing increased PropDZ (P < 0.05) and PropClust (P < 0.05). Sow vocalization increased PropDZ (P < 0.05). Piglet mortality caused by crushing was 6.4 % of live born piglets (N = 15). There was no effect of pre-lying communication, piglet location or piglet clustering on the incidence of crushing. Piglets with higher weight were more likely to be present in the danger zone (P < 0.0001) on Day 1 whereas on Day 3 no effect of piglet weight was found. Rectal temperature had no effect on piglet presence in the danger zone on both days. The probability of crushing increased on Day 1 with decreasing piglet weight (P < 0.05). In conclusion, the more sow communicated with piglets, the more the piglets were attracted to stay in close proximity of the sow, however there was no association detected between piglet presence in the danger zone and piglet crushing. Close proximity of piglets to the sow during the first days pp outside the time of nursing seems likely to stimulate the mother-piglet bonding process while bringing benefits to piglets (heat, milk and protection) which might overweight the risk of getting crushed by the mother. Keywords: domestic pig, maternal behaviour, pre-lying communication, ontogeny, crushing Souhrn Cílem této studie bylo zjistit souvislost mezi komunikací prasnice se selaty (Sus strofa f. domestica) před ulehnutím a kondicí selat na chování selat a možným zalehnutím selat prasnicí, které představuje vážný welfarový a ekonomický problém. Do studie, která proběhla první (Den 1) a třetí (Den 3) den po porodu, bylo zahrnuto 18 prasnic volného ustájení se svými vrhy. 2 min před ulehnutím prasnice do kotce byla sledována komunikace prasnice se ∗



selaty (frekvence vokalizace prasnice, očichávání selat a jejich odstrkávání rypákem), přičemž celkem bylo zanalyzováno 260 lehání. Cílem studie bylo odhalit, zda komunikace prasnice může ovlivnit procento selat (vztaženo k velikosti vrhu) přítomných v okamžiku ulehnutí prasnice v její blízkosti (v tzv. nebezpečné zóně, kde je předpokládána vyšší pravděpodobnost zalehnutí selete prasnicí). Pro statistickou analýzu byla použita procedura Proc GENMOD. Se zvýšenou frekvencí očichávání selat prasnicí se zvýšilo procento selat přítomných v nebezpečné zóně, tj. v blízkosti matky (P < 0.05). Se zvyšující se vokalizací prasnice se také procento selat v nebezpečné zóně zvýšilo (P < 0.05). Mortalita selat, způsobená zalehnutím selat prasnicí, byla 6.4 % živě narozených selat (N = 15). Žádný z prvků komunikace prasnice se selaty neměl vliv na pravděpodobnost zalehnutí selat prasnicí, stejně tak výskyt selat v nebezpečné zóně neovlivnil pravděpodobnost jejich zalehnutí. Selata o vyšší hmotnosti v Den 1 se vyskytovala s větší pravděpodobností v nebezpečné zóně (P < 0.0001), přičemž v Den 3 neměla hmotnost selat žádný vliv na výskyt selat v této zóně. Rektální teplota selat neměla vliv na výskyt selat v nebezpečné zóně v Den 1, ani v Den 3. Pravděpodobnost zalehnutí selete prasnicí se v Den 1 zvyšovala se snižující se hmotností selete (P < 0.05). Závěrem lze říci, že čím více prasnice se selaty před ulehnutím komunikovala, tím více selat bylo přítomno v její blízkosti (tj. předdefinované nebezpečné zóně). Nicméně to, že blízkost selat u matky představuje pro selata zvýšené nebezpečí ze zalehnutí prasnicí, potvrzeno nebylo. Blízkost selat u matky během prvních dní po porodu (i mimo dobu kojení) upevňuje vztah mezi matkou a potomky a přináší selatům prospěch (v podobě tepla, mléka a ochrany), což zřejmě převažuje risk z možného zalehnutí selat prasnicí. Tyto výsledky podporují zjištění řady dalších nejnovějších studií, ve kterých byla prokázána silná preference selat držet se v blízkosti matky během prvních dní po porodu, a to i přes to, že selata měla k dispozici vystlaná a vyhřívaná hnízda. Tento fakt je třeba brát v úvahu při konstruování nových typů ustájení pro laktující prasnice. Klíčová slova: prase domácí, mateřské chování, předlehací chování, ontogeneze, zalehávání

90


MORTALITY, DISEASES AND INJURIES OF BIRDS OF PREY ACCEPTED BY THE SOKOLARSKI CENTAR IN ŠIBENIK, CROATIA Emilio Menñušić∗ Sokolarski Centar in Šibenik, Croatia Summary The analysis of injuries, their causes and mortality rates show that 53% of all injuries are directly connected with anthropogenic factors. The ability to reduce them is, however, limited. The analysis of injuries and their causes revealed a pattern, or prevalence of certain species to certain injuries. Most species have sustained injury/death or became ill during particular periods of the year. Due to their position in the food chain, birds of prey are an important indicator of nature`s state. For that reason all maladies, injuries and deaths should be subject to constant monitoring, so we could learn more about the natural processes that exist in our world. Key words: birds of prey, mortality, preservation, injuries Introduction Approximately 9797 species of birds inhabit our planet. For 1186 species, certain extinction awaits in the next 100 years. Of that number, 39 species are diurnal birds of prey (Falconiformes) and 27 species are nocturnal birds of prey (Strigiformes). Due to the degree of their endangerment, special attention is given to preservation of birds of prey worldwide. Material and methods The data that has been used in this report are records of injured, sick, dead and exhausted birds of prey that the Falconry Centre in Šibenik has accepted from January 1st 2003 to December 31st 2008. In that period, 392 birds of prey were accepted at the Centre as sick, injured, exhausted or dead. The data we collected from 2009 – 2011 shows an increase in the trend of injured and dead birds being sent to the Centre. All causes were divided in two basic categories: natural and anthropomorphic, while several sub-categories were created for each of the main categories. Due to the complexity of the causes, a more precise analysis is required. In the category “unfit placement and care” we have put those birds found by benevolent finders with injuries that could have been rectified with proper veterinary care, or their state could have been improved with adequate placement and nutrititon. Inadequate placement and insufficient care led to the deterioration of their medical state. This category was placed in “anthropogenic” causes even though, primarily, the injuries were not caused by inadequate care and/or placement. There are two reasons for this seemingly illogical division. Firstly, it had to be shown that even care by benevolent finders, without proper knowledge, can lead to negative outcomes. Secondly, it needed to be pointed out that delaying proper veterinary care can sadly end in euthanasia. In the category “unauthorized possession” we have put the birds taken from their natural habitat in healthy condition, but have subsequently sustained injuries due to poor housing, nutrition, or care; or have, as they commonly do, changed their psychological structure and became imprinted on humans. In both cases the percentage of successfully treated birds is very low. Although these two categories could have been summarized into one “inadequate ∗



placement and care”, we decided to divide them. This is due to the fact that in the first case, the intention was to help the injured or exhausted animal, whilst in the latter the intention was to illegally possess a healthy bird. In the category “natural causes” we have put: falling from the nest, unidentified sickness, starvation, exhaustion, and injuries caused through collision with natural obstacles (branches, bushes, water). Starvation and exhaustion is also placed in the “natural causes” category, even though there is room for suggestion that starvation is partly a consequence of different anthropogenic factors (degradation of natural habitats). In the category “unknown causes” we have placed those cases where the cause of injury or death could not be exactly determined through available scientific methods. In 94% of cases the bird was found by non-professionals (members of non-government associations, trippers, farmers etc.), and in only 5% of cases the notification was made through institutions dealing with the conservation of nature, veterinary institutions or the State Management for Protection and Rescue and their emergency phone number 00385112. Results and Discussion The questions we tried to answer are: What are the causes of suffering? What are the typical injuries attributed to specific species? What is the relationship between anthropogenic causes of suffering? Analyses of injuries, causes and mortality rates show that 53% of all injuries are directly connected with anthropogenic factors. In the category of anthropogenic factors we have placed injuries caused through collision with motor vehicles, obstacles of various sorts, electric fences, traps, fire arms, unauthorized possession, unfit placement and care, bites made by domestic animals and poisoning. Diagram 1: Analyses of injuries of birds of prey

It is clearly seen from the diagram above that 53% of injuries were caused by different anthropogenic factors. Thus, it is of vital importance that their influence be diminished. Sadly, there are some factors, such as roads (that cause almost 15% of all injuries) that cannot be 92


influenced. Roads are an essential part of our life, so it is to be expected that the number of birds that are suffering on roads will grow. According to our records, the amount of birds suffering from fire arms is 8%. A thorough analysis of individual cases and conversations with finders open the possibility of a far greater amount. The standpoint is that hikers, trippers and farmers find dead birds within hunting grounds, but they do not report the incident to local authorities, and, for understandable reasons, do not bring the bird in for pathological analysis. There is a similar situation with injuries/deaths that were a consequence of electric shock. By our records, death by electrocution has been proven in only 1% of all cases. However, according to the testimonies of some non-governmental activists that operate in the field of nature preservation, the number of deaths, particularly on the low voltage network, is much higher. Determining the actual number of birds suffering from electrocution would require constant surveillance of the network, which is currently impossible. Among many other reasons, underestimating the problem of wildlife conservation makes permanent surveillance of the electric grid, for the present moment practically impossible. The effect that chemicals used in agriculture have (or can have) on birds of prey is sadly, impossible to determine. In Croatia, there is no institution that conducts permanent sampling/analysis for possible harmful chemicals in birds of prey or any other species. Table 1: Screening birds for microorganisms, presence of the following has been confirmed: VIRUSES Paramyxovirus PMV-1

FUNGHI Candida spp Aspergillus spp

ENDOPARASITES ECTOPARASITE S Protozoa Insects Trichomonas spp Leucocytozoon spp Nematoda Seratospiculum spp Capillaria spp

Philopteridae Akars Cnemidocoptes spp Dermanyssus spp

Types of birds accepted in the Centre from 2003 - 2008 and specific injuries: Injuries causes analysis showed that there is a pattern, or prevalence of certain species to certain injuries. Specimens of Accipiter nisus (Sparrowhawk) - 85% of cases were accepted with fractures of the humerus and head injuries as a consequence of collision with various obstacles (mostly anthropogenic in origin). Specimens of Otus scops (Scope) - 100% of all cases had been accepted after falling from the nest, mostly without physical injuries. Specimens of Strix aluco (Tawny owl) - 90% had been accepted without injuries, after falling from the nest, usually after cutting trees or other forestry work. The other 10% incurred injuries gained from motor vehicles. With Bubo bubo specimens (Eagle owl), - 90% traffic victims. Fire arms as the source of injuries has been confirmed in 7% of cases and 3% were the result of poor placement, poisoning, or inadequate nutrition in captivity. Specimens of the most numerous species, Buteo buteo (Common buzzard), were received with various degrees of malnutrition and dehydration (73%), fractures of legs and wing bones found 15% of cases, and 12% of injuries were acquired through fire arms, inadequate placement and malnutrition in captivity. 93


Specimens of Falco tinnunculus (Kestrel) were mostly accepted after falling from the nest (92%). In 6% of cases the injuries were caused by trauma to the head as a consequence of collision with glass obstacles, and in 2% of cases the cause was inadequate placement and malnutrition in captivity. Specimens of Accipiter gentilis (Goshawk) were received with injuries sustained from fire arms (93%). The other 7% were accepted with injuries to legs and wing bones, occurring as a result of collision with anthropogenic obstacles and injuries of the cere and the eyes as a consequence of inappropriate care. The total number of trained birds used by falconers accepted in the Centre from 2003 - 2008 is 4. Diagram 2: Species of birds accepted in the Centre from 2003 – 2008

Seasonal variations of casualties accepted: The Falconry Centre has found that there is a definite relationship between injuries and seasons. Most birds have been accepted during the periods of April - July and October December. The birds received between April and July were mostly youngsters/fledglings that had fallen from their nests and the prevalent breeds were Falco tinnunculs and Otus scops. In the months between October and December the Centre accepted mostly adult birds (the ratio being 1:3 going from young to adult birds), with no prevalent species detected. The reduction of injured/sick birds in the winter period was surprising. The explanation for this outcome can be found in reduced anthropogenic activity in sensitive areas of habitation (i.e. no hikers, reduced farming activity, field trips). It is to be presumed that the number of birds suffering in the November - February period is larger, but the number of potential finders is less. 94


As we have seen, most species have sustained injury/death or became ill in particular periods of the year. But, with Bubo bubo (Eagle owl), the frequency of injuries shows a different picture. The frequency curve of this species has no expressive peaks. The number of specimens accepted at the centre shows no sensitivity to weather, or seasons. This is due to the fact that as non-migratory birds Eagle owls are well adapted to particular weather conditions and their presence in human populated areas is greater then before. Conclusion The ability to reduce the anthropogenic factors causing injuries of birds of prey is limited. However, there is space where action can be made, and that is education. Truthfully, permanent education, especially with the young population, on the need of nature preservation/conservation, will not give rapid and revolutionary results, but it will set a precedent for a new system. This system would not be based on the number of inspectors/policemen working in the field, but on the increase of awareness by the general public. Education of hunters and effective legislation can greatly contribute to the decrease of the number of birds suffering from fire arms. Education of farmers on more appropriate ways of using chemicals to treat the ground and crops could have exceptionally great results, and not just in the field of birds of prey protection. Education of veterinary doctors can surely diminish the number of birds that are suffering due to delayed or inadequate care. Due to their position in the food chain, birds of prey are an important indicator of the state in nature. For that reason all maladies, injuries and deaths should be a subject to permanent monitoring, to increase the level of knowledge about the natural processes in this world we live and work in. References All data used in this paper is original, unpublished data collected by the Falconry Centre in Šibenik, Croatia for internal use of the Centre and its hospital for birds of prey.

95


POLICE ADMISSION ON THE GROUNDS OF ABUSED ANIMALS VSTUP POLICISTY KVŮLI TÝRANÉMU ZVÍŘETI Hana Müllerová∗ Ústav státu a práva Akademie věd ČR Institute of State and Law, Academy of Sciences of the Czech Republic Summary The Act on the Police of the Czech Republic empowers policemen to enter certain types of premises of the keeper even without his or her consent if there is a reasonable suspicion of animal abuse. The article deals with the description of relevant legal provisions and gives some remarks of their practical implementation. Key words: legal protection of animals, Act on the Police, animal abuse, admission into keeper’s premises Souhrn Zákon o Policii ČR opravňuje policistu vstoupit při podezření na týrání zvířete do vymezených typů objektů chovatele i bez jeho souhlasu. Předmětem příspěvku je rozbor příslušného ustanovení a uvedení poznatků z jeho aplikace. Klíčová slova: právní ochrana zvířat, zákon o policii, týrání zvířat, vstup do objektu chovatele Úvod Téma tohoto příspěvku, pravomoc příslušníka Policie ČR vstoupit kvůli týranému zvířeti do vymezených prostor i bez souhlasu majitele, je zaměřeno na poměrně úzkou právní problematiku, jejíž uplatnění připadá v úvahu při řešení případů týrání zvířat a jež může při řešení těchto případů napomoci nebo jejich běh urychlit. Hlavním předmětem mého rozboru je ustanovení § 40 odst. 2 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, a to zejména z hlediska možné součinnosti veterinárního orgánu s orgánem policie. Úvodem je však třeba konstatovat, že případy takové součinnosti jsou pouze jedním z typů spolupráce orgánů zúčastněných na řešení případů týrání zvířat – v souvislosti s rozdělením kompetencí na tomto úseku dochází pravidelně ke spolupráci veterinárních orgánů s orgány obecních úřadů a rovněž s orgány Policie ČR i obecní policie. Právě pravomoc policisty podle zákona o Policii ČR je zajímavým relativně novým prostředkem právního řádu a proto stojí za pozornost uvést oprávnění, která poskytuje, i poznatky z jeho praktické aplikace. Pravomoc orgánu policie podle § 40 zákona o Policii ČR Platný zákon o Policii ČR v § 40 odst. 2 písm. c) opravňuje policistu mimo rámec trestního řízení vstoupit bez souhlasu uživatele na jeho pozemek nebo do tzv. jiného prostoru – nikoli tedy do obydlí – a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření, má-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře. Toto oprávnění vypadá na první pohled pro možnost pomoci týraným zvířatům nadějně, ale při bližším zkoumání vzbuzuje některé otázky a nejasnosti. Podívejme se však nejdříve na historii této právní úpravy. Předchozí zákon o Policii ČR (zákon č. 283/1991 Sb.) neobsahoval žádné ustanovení opravňující otevřít byt nebo jiný prostor z důvodu týraného zvířete. Při tvorbě nového zákona o policii zde byla vůle posílit ochranu zvířat před týráním právě i novou možností vstupu ∗



policisty, a to v původní verzi návrhu i do obydlí. Sněmovna se ovšem obávala, že by oprávnění policisty mohlo být v těchto případech zneužíváno, že podezření na týrání zvířat by se mohlo stát záminkou pro to, aby policisté násilně vstupovali bez souhlasu majitelů do jejich obydlí, a proto z návrhu možnost vstupu do obydlí kvůli týranému zvířeti v závěrečných fázích projednávání vyloučila. Výsledkem je však ustanovení poněkud nedokonalé po stránce formulační i obsahové. a) K výkladu ustanovení Ve znění § 40 zákona o Policii ČR stojí na jedné straně ústavně (Listinou základních práv a svobod) chráněná práva – právo na ochranu vlastnictví obecně (zákaz vstoupit bez souhlasu majitele na pozemek, do objektu) a na nedotknutelnost obydlí konkrétně, a na druhé straně vyjmenované zákonem chráněné zájmy (zejm. život, zdraví, veřejný pořádek a bezpečnost a také ochrana zvířat před týráním), kvůli nimž, ocitnou-li se tyto zájmy v bezprostředním ohrožení, je policistovi dovoleno výše uvedená ústavní práva prolomit. Základním znakem situací, na které toto ustanovení dopadá, je ohrožení a naléhavost, potřeba rychle zasáhnout ve prospěch chráněného zájmu (srov. zejm. slova „v případě, že věc nesnese odkladu“). Účelem celého § 40 je zajistit odvrácení bezprostředního nebezpečí. Jeho účelem naopak není zajištění důkazů pro řízení, zajištění vstupu pro provedení standardní kontroly apod. Toto ustanovení je tedy oprávněním bezpečnostního, nikoliv procesního charakteru, což je důležité z hlediska jeho aplikace. Smyslem je umožnit vstup policisty bez ohledu na souhlas či nesouhlas uživatele objektu, tzn. tato osoba buď není přítomna a nemůže se tudíž vyjádřit anebo se vstupem nesouhlasí. S tím souvisí i možnost policisty překonat uzavření (uzamčení) daného prostoru případně i za použití síly. Jednotlivé chráněné zájmy jsou tu ovšem odstupňovány podle důležitosti, kterou jim zákonodárce přisuzuje: kvůli těm významnějším (život a zdraví osob, veřejný pořádek a bezpečnost) lze prolomit i ochranu obydlí, zatímco zájem na ochraně zvířat před týráním shledal zákonodárce při vyvažování oproti zájmu na zachování nedotknutelnosti obydlí jako méně důležitý, a proto kvůli podezření na týrané zvíře nedotknutelnost obydlí prolomit nelze. Za obydlí se přitom považuje „jakýkoliv fyzicky omezený prostor, kde fakticky žijí fyzické osoby, kde se rozvíjí soukromý a rodinný život; nejen tedy místnosti zkolaudované jako bytový prostor. Může jít tak i o prostory k bytu náležející, rekreační chalupy, chaty, zahradní domky, pokud slouží k trvalejšímu bydlení“ (Vangeli, 2009 - komentář k § 40, s. 165). Ustanovení § 40 nepředepisuje policistovi, že by měl v těchto případech postupovat v součinnosti s jinými orgány, v případě odst. 2 písm. c) například s orgány ochrany zvířat. Z jeho znění je zřejmé, že policista nepotřebuje ani podnět orgánu ochrany zvířat ani doprovod veterinárního inspektora k tomu, aby mohl své oprávnění využít (resp. podle odst. 4 potřebuje doprovod nezúčastněné osoby, tou však může být kdokoli). Tím ovšem samozřejmě nemá být řečeno, že taková koordinace není možná, naopak se domnívám, že je v praxi naprosto žádoucí a v těch případech, kdy se daří orgánům ochrany zvířat navázat dobrou spolupráci s policejními orgány, je pak postihování případů týrání zvířat rychlejší a účinnější. Záměrem předkladatele zákona bylo bezpochyby posílení ochrany zvířat před týráním. Zdá se mi velmi pravděpodobné, že důležitou součástí tohoto záměru byla původně právě možnost policisty vstoupit kvůli týranému zvířeti do obydlí i proti vůli nebo bez vědomí uživatele (chovatele). Veterinární inspektor totiž do objektu chovatele, kde je chováno zvíře, vstoupit za účelem provedení kontroly smí, a to i bez podezření na týrání zvířete (§ 25 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání). Chovateli je pak uložena korespondující povinnost inspektorovi vstup umožnit. Ovšem v případě porušení posledně uvedené povinnosti ze strany chovatele zákon nedává pravomoc orgánu ochrany zvířat vymoci si vstup i proti vůli chovatele. Přitom toto porušení povinnosti umožnit vstup není trestáno jako 97


správní delikt přímo podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, ale je postižitelné pouze pořádkovou pokutou. Řešením pro orgány ochrany zvířat je v takových případech uložit chovateli povinnost zvíře předvést, jejíž porušení už pokutou přímo podle zákona na ochranu zvířat sankcionovatelné je (§ 27 odst. 1 písm. i). Veterinární inspektor sám nemá oprávnění k tomu, aby v případě podezření na týrání zvířete v obydlí (a to se tedy týká zejména zvířat v zájmovém chovu), do něhož mu chovatel odpírá vstup, se ke zvířeti dostal proti jeho vůli. Právě původně navrhované znění § 40 by dávalo celé věci smysl v tom, že v případech podezření na týrání zvířete v obydlí dosahujícího intenzity, kdy lze hovořit slovy zákona o „důvodném podezření“ či o bezprostředním ohrožení zvířete, by to byl ne tedy sám veterinární inspektor, jemuž koneckonců skutečně překonávat odpor uživatele obydlí nenáleží, nýbrž příslušník policejního sboru, který by byl oprávněn v takových případech nesouhlas nebo nevědomost majitele překonat. Zdá se to o to logičtější, že ochranu zvířat před týráním zhodnotil zákonodárce jako natolik důležitou, že ji posílil v novém trestním zákoníku již dvěma skutkovými podstatami trestných činů. Bohužel však schválené znění je od původního odlišné, a tak včasná pomoc týraným zvířatům drženým v obydlí je v některých případech, jak praxe potvrzuje, značně problematická až nemožná. Pojem „důvodného podezření“, který byl právě zmíněn, je ovšem zároveň jednou z nejproblematičtějších stránek tohoto ustanovení. Na jeho existenci (a možnost jeho prokázání) je oprávnění vstupu vázáno. Takové podezření musí tedy už předem existovat a musí být dostatečně silné a reálné. Podle mého názoru to předpokládá, že policista buď obdržel oznámení od svědka, které je s to být podkladem pro důvodné podezření, včetně dostatečné důvěryhodnosti (např. podnět stejného obsahu od několika různých osob, fotodokumentace nebo jiný způsob prokázání apod.) anebo vlastními smysly (vidí, slyší, cítí) vnímá natolik intenzivně známky týrání, že situaci může zhodnotit jako důvodné podezření. Na týrání lze v zásadě usuzovat (z pohledu policisty) buď z chování samotného zvířete (jak vypadá a jak se chová, např. je poraněno) anebo z jednání chovatele; ohledně pojmu týrání je třeba vycházet z definice zákona na ochranu zvířat proti týrání. Dále, podezření uvedené intenzity musí být přítomno i v době vstupu policisty – není možné, aby policista takto vstoupil na základě oznámení, že např. před týdnem se v daném objektu něco dělo, pokud vše nasvědčuje tomu, že situace bezprostředního ohrožení není v době vstupu aktuální. Nicméně stále jde o pouhé podezření, a vlastní prokázání, zda toto podezření odpovídá skutečnosti, se nemůže odehrát jinak než přímým ohledáním na místě. Nelze tedy vyloučit, že v konkrétním případě bude důvodné podezření dostatečně podloženo (a vstup policisty tedy bude v souladu se zákonem), ale ve skutečnosti nebudou znaky týrání zvířete naplněny. Samotnými veterinárními orgány je uváděno, že značná část podnětů občanů, kteří oznamují domnělé týrání zvířat, je neopodstatněná a je projevem narušených mezilidských (sousedských) vztahů; z tohoto pohledu je proto požadavek dostatečné důvodnosti podezření zcela namístě a i zvažované oprávnění vstupu policisty do obydlí se jeví v poněkud jiném světle. Konečně, jako velmi problematické se mi rovněž jeví, zejména v případě vstupu samotného policisty, jaké úkony na základě § 40 zákona o Policii ČR pak má nebo může na místě provádět. Ustanovení výslovně hovoří o tom, že je oprávněn „provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření“. Důvodová zpráva hovoří o tom, že má jít pouze o úkony, které „slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k omezení dané osoby na svobodě“. Zhodnocení stavu zvířete a otázka správného následného postupu je však věcí odborného veterinárního posouzení; je tedy možné, že v řadě případů správným postupem ze strany policisty bude pouze urychlené vyrozumění příslušného veterinárního orgánu.

98


b) Ke vztahu k trestnímu řádu Častou otázkou je v souvislosti s § 40 zákona o Policii ČR jeho vzájemný vztah s velmi podobným ustanovením trestního řádu (§ 83c). Lze poukázat na podobnost (resp. dublování), ale nikoli shodnost obou ustanovení. Přitom rozdíl spočívá mj. v absenci důvodu týraného zvířete pro vstup v trestním řádu. Podle dostupných komentářů i podle důvodové zprávy toto dublování není sice ideální, ale skutečným problémem by být nemělo. Jinak řečeno, obě ustanovení mohou působit paralelně vedle sebe. Jejich hlavní rozdíl spočívá v tom, že ustanovení v zákoně o Policii ČR se vztahuje pouze na příslušníky Policie ČR, zatímco dosah ustanovení trestního řádu je širší – vztahuje se i na jiné bezpečnostní sbory (např. jde o celní orgány, vězeňskou službu, justiční stráž ad.). To je důvod, kterým je vysvětlována nutnost ponechat tato ustanovení v obou zákonech. Protože však ustanovení o týraném zvířeti se vyskytuje pouze v zákoně o Policii ČR, bude policista postupovat v případě takové potřeby vždy podle zákona o Policii; příslušníci jiných uvedených ozbrojených sborů tento typ oprávnění vstupu kvůli týranému zvířeti nemají. c) K problematice ústavního zakotvení nedotknutelnosti obydlí Listina základních práv a svobod v článku 12 stanoví, že „obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.“ Výjimkou z toho je domovní prohlídka, která je ovšem přípustná pouze pro účely trestního řízení, a to na příkaz soudce. Další výjimky může stanovit jen zákon; právě takovým zákonem je mj. § 40 zákona o Policii ČR. Listina v čl. 12 odst. 3 následně vyjmenovává okruh důvodů, které jsou jediné přípustné jako důvody pro výjimku z nedotknutelnosti obydlí. Jsou to: ochrana života nebo zdraví osob, ochrana práv a svobod druhých nebo odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Aby bylo možné kvůli týranému zvířeti porušit nedotknutelnost obydlí, musel by tento důvod odpovídat některému z bodů v tomto výčtu. Je ale evidentní, že týrání zvířete tam lze podřadit skutečně těžko. Jediné eventuelně schůdné řešení spatřuji v extenzivním (širokém) výkladu závažného ohrožení veřejného pořádku, tedy v takovém výkladu, že i týrání zvířete odehrávající se neveřejně mezi čtyřmi stěnami chovatelova obydlí je způsobilé závažně ohrozit veřejný pořádek. Je ale otázkou, zda by takto široký výklad byl obhajitelný. V této souvislosti nutně vyvstává otázka, zda policistovo oprávnění kvůli týranému zvířeti vstoupit násilím do obydlí by v případě jeho zakotvení nezaložilo rozpor s Listinou. Domnívám se, že to rozhodně není vyloučeno. Jak je vidět, problém je tedy složitější a je možné, že pouhou novelou zákona o Policii ČR do původně navrhované podoby řešitelný není. d) Praktické využívání pravomoci policisty ke vstupu V následujících pasážích jsou shrnuty základní praktické poznatky k uvedené problematice, zejména co do součinnosti s orgány policie, za jejichž poskytnutí autorka děkuje krajským veterinárním správám. Poznatky od samotné Policie ČR nejsou bohužel k dispozici a není tedy známo například, jak často je zkoumané ustanovení využíváno příslušníky policie bez součinnosti s orgány ochrany zvířat. Využití § 40 zákona o Policii ČR při koordinovaném postupu orgánu policie a veterinárního orgánu se děje řádově pouze v několika případech (cca 3-5 v jednotlivých krajích) ročně. Pokud již toto ustanovení bylo využito, bylo však konstatováno jeho pozitivní přispění v rámci řešení případu. Význam spolupráce s policií obecně (tj. včetně spolupráce založené na § 135 správního řádu) je spatřován jednak v dosažení rychlejšího či efektivnějšího řešení případu a v zajištění bezpečnosti pracovníka veterinárního orgánu (využívá se zejména v případech, kdy byl veterinární orgán předem upozorněn na možnou agresivitu chovatele), ale rovněž v určitém psychologickém efektu přítomnosti policisty: ta často bez dalšího 99


přiměje kontrolovanou osobu ke spolupráci. Na druhou stranu je zmiňována jistá zdrženlivost při zvažování využití § 40 ze strany policie, zejména z důvodu problematického výkladu naplnění znaku důvodného podezření. Celkově je tedy třeba říci, že toto ustanovení je využíváno málo či výjimečně. Důvody nízké četnosti využití mohou být, jak se zdá, zhruba trojího druhu: a) využití ustanovení není třeba často, protože jsou využívány jiné prostředky právní úpravy nebo je četnost takto intenzívní nespolupráce chovatele spíše nízká; b) ustanovení je formulováno problematicky, zejména co do výkladu pojmu důvodné podezření, takže je lze užít jen v malém procentu případů; c) ustanovení se nevztahuje na obydlí, kde jsou nejcitelnější problémy. Poněkud nad rámec rozboru § 40 zákona o Policii ČR lze uvést, že právě případy zvířat týraných v uzavřeném objektu kvalifikovaném jako obydlí se zdají být z hlediska právní úpravy těžko řešitelným problémem. Přitom tyto případy jsou hned dvojího typu: jde jednak o držení zvířete v uzavřeném objektu bez přítomnosti majitele, kde pro zvíře není zajištěna potrava, voda a další důležité podmínky, jednak o odpírání vstupu veterinárního inspektora, případně i předvedení zvířete ze strany chovatele, eventuelně tvrzení, že zvíře v bytě není. Je logické, že rozšíření oprávnění vstupu policie i na obydlí je spatřováno jako možné řešení. Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, ale takové řešení asi nebude legislativně možné. Za situace, kdy není umožněno provést kontrolu a tudíž prokázat případné týrání, lze pochopitelně těžko shromáždit podklady nutné např. pro zahájení trestního řízení tak, aby situace mohla být řešena po právní stránce povolením domovní prohlídky. Nehledě na to, že lze i těžko pomoci samotnému zvířeti, jemuž tak mohou hrozit následky na zdraví nebo v závažnějších případech smrt utýráním. Z tohoto pohledu platná právní úprava poněkud připomíná bludný kruh. Závěr Ustanovení zákona o Policii ČR opravňující policistu vstoupit i bez souhlasu majitele na jeho pozemek nebo do tzv. jiného prostoru při důvodném podezření, že se tam vyskytuje týrané zvíře, je relativně novou součástí české právní úpravy ochrany zvířat, a může být každopádně přínosem v boji proti jejich týrání. Pro činnost veterinárních orgánů může být toto ustanovení při využití součinnosti s policií přínosné – v případě prokázaného týrání může urychlit řešení vedoucí k pomoci zvířeti a k potrestání pachatele. Na druhou stranu však tím, že se nevztahuje na vstup policisty do obydlí, neřeší významnou část problémů, které v praxi nastávají, a rovněž dosavadní relativně nízká četnost využití tohoto ustanovení poukazuje na jeho problematickou konstrukci. Nicméně případy, kdy právo vstupu bylo při řešení případů týrání zvířat úspěšně využito, hovoří pro snahu popisované interpretační obtíže překonávat a toto ustanovení využívat. Zde je pak nutno zdůraznit důležitost „lidského faktoru“ při aplikaci této právní úpravy: vzájemná spolupráce všech orgánů nadaných pravomocemi na úseku ochrany zvířat proti týrání je klíčová, protože z rozdělení jejich kompetencí vyplývá, že právě při jejich vzájemné součinnosti lze dosáhnout nejlepších výsledků pro praktickou ochranu zvířat z hlediska její včasnosti i účinnosti. Své závěry ohledně problematičnosti stávající právní úpravy v případě chovu týraného zvířete v obydlí si pak dovoluji uzavřít poznámkou týkající se chystané rekodifikace občanského práva. Podle mého názoru je otázkou, zda taková podoba právní úpravy, kdy v určitých typech případů neexistuje zákonná možnost zajistit včasnou pomoc závažně týranému zvířeti, obstojí i po případném schválení nového občanského zákoníku – v něm se deklaruje, že živé zvíře není věc, což právní status zvířete oproti současnému stavu významným způsobem vyvyšuje. 100


Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu GA ČR 407/08/1053 „Právní úprava ochrany zvířat a péče o ně (aspekty mezinárodní, komunitární, vnitrostátní)“. Literatura Anonym: Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o Policii ČR Hendrych, D. a kol. (2009): Právnický slovník. C.H. Beck, 3. vydání. Šámal, P. a kol. (2009): Trestní zákoník (EVK). C.H.Beck, 1.vydání. Vangeli, B. (2009): Zákon o Policii České republiky. Nakladatelství C.H.Beck., 1. vydání.

101


OCHRANA A CHOV SOJKOVCE REZAVÉHO (GARRULAX POECILORHYNCHUS) RUSTY LAUGHINGTHRUSH (GARRULAX POECILORHYNCHUS) PROTECTION AND CAPTIVE BREEDING Jaroslav Nádeníček1∗, Eva Voslářová2 1

Soukromý chovatel, Brno, ČR, 2 Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR 1

Private breeder, Brno, Czech Republic, 2 Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary On the basis of personal experience, captive breeding and behaviour of one species of bird in the Timaliidae family - the Rusty Laughingthrush (Garrulax poecilorhynchus) is described. Key words: Rusty Laughingthrush, Garrulax poecilorhynchus, captive breeding Souhrn Na základě vlastních zkušeností je popsán chov a etologie jednoho zástupce skupiny Timáliovitých - sojkovce rezavého (Garrulax poecilorhynchus). Klíčová slova: sojkovec rezavý, Garrulax poecilorhynchus, chov v zajetí Úvod Stejně jako ostatní druhy, tak i sojkovci hrají v přírodě nezastupitelnou roli a jakýkoliv výkyv v početním stavu těchto ptáků by mohl být z hlediska ekologického negativní. Chov timáliovitých ptáků, kam sojkovci spadají, byl v 80. či 90. letech výsadou pouze zoologických zahrad a jen několika málo chovatelů. Teprve postupně docházelo k rozšíření chovu těchto ptáků i u soukromých chovatelů, zejména v souvislosti s otevřením hranic naší republiky, které usnadnilo kontakty se zahraničními chovateli, výměnu informací a pomohlo k importu i dalších druhů exotů. Českým chovatelům se také naskytla možnost zapojit se do různých programů věnujících se ochraně ptáků. Významným faktorem, který přispěl k rozšíření chovu těchto ptáků v soukromých chovech, bylo také to, že se na trhu objevily průmyslově vyráběné směsi určené pro krmení těchto ptáků, které dříve chyběly. Chov sojkovců v ČR nikdy nevedl žádný žebříček popularity, ale dovozy ze třetích zemí dříve umožňovaly získat dnes již vzácné druhy sojkovců za přijatelnou cenu. V současnosti vlastní nejpestřejší škálu druhů sojkovců ZOO Praha. Samotná ZOO však bez pomoci jiných chovatelů, resp. spolupráce s jinými zahradami, může mít do budoucna problém se zachováním této populace ptáků a hrozba úplného vymizení těchto druhů ptáků z našich chovů stále existuje. Pro úspěšný chov v zajetí je třeba respektovat některá specifika těchto ptáků, jejich prezentace je cílem tohoto příspěvku. Na základě vlastních zkušeností je popsán chov a etologie jednoho zástupce této skupiny - sojkovce rezavého (Garrulax poecilorhynchus), který je považován za méně náročného na chov.

∗



Vlastní sdělení Sojkovci rezaví (Garrulax poecilorhynchus) jsou ptáci, kteří se řadí do čeledi Timáliovitých. V přírodě se vyskytují na Taiwanu a v Číně. Jedná se o ptáky vcelku početné, bez zvláštní ochrany, i když velikost celkové populace se odhaduje těžko, a to hlavně z důvodu velkého areálu rozšíření. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, převládá hnědá barva v různých tmavých či světlých odstínech, může mít až rezavou barvu, která jim dala jméno. Rozpoznat samečka od samičky vizuálně tedy není zcela jednoduché, v podstatě lze konstatovat, že pohlaví můžeme pouze odhadovat. Jediným zcela určitým způsobem rozlišení pohlaví je zpěv samců, případně pak využití moderní metody analýzy DNA či endoskopie. Zvukové projevy Hlasové projevy u ptáků jsou důležitým nástrojem pro komunikaci, námluvy, vyjádření určitého stavu. Definovat zvukové projevy sojkovce rezavého lze jednoznačně na prvním místě slovy melodické či libozvučné. Ve srovnání s mnoha ostatními druhy se dá o sojkovci rezavém říct, že je „zpěvák“. V našem chovu máme dva samečky a každý z nich má v repertoáru dva melodické nápěvky. Tyto melodie jsou krátké a dosti hlasité. Je ale zajímavé, že jejich repertoár se od sebe liší. To znamená, že každý si zpívá svou písničku. Jde zřejmě o melodii, kterou slyšeli a naučili se od svých rodičů. Existence „nářečí“ v ptačí „řeči“ byla popsána i jinými autory. Samičky na rozdíl od samečků vydávají spíše kvokavé či cvrčivé zvuky a jejich hlasové projevy nejsou intenzivní. Pokud se ale v blízkosti ubikací vyskytne predátor (kočka, sojka), dokáží být velice hlasité a jejich hlas jde slyšet i do vzdálenosti několika desítek metrů. Tímto způsobem upozorňují na možné nebezpečí, ale také si tím hájí svoje teritorium vzhledem k tomu, že se jedná o teritoriální ptáky. Hlasové projevy jsou zřejmě nejdůležitější v období rozmnožování, kdy samečci na líbivou melodii lákají samičky k páření. Jejich melodický zpěv může i určovat postavení v určitém teritoriu a je možné, že v přírodě, kde se sojkovci sdružují ve skupině, může právě zvuk, tedy hlasový projev určovat i postavení v té dané skupině. Hlas a zvuky jsou důležité při vzájemné komunikaci, při vyrušení vydávají jiné zvuky, než když jsou v klidu. Dá se tedy i poznat, v jaké jsou náladě, a zda je v jejich teritoriu vše v pořádku. Jednou ze zajímavostí, kterou jsme v chovu vypozorovali, bylo i to, že samička sojkovce se naučila zvuk dravce (káně lesní), kterého dokázala přilákat svým hlasem k voliéře. Dravec nikdy sojkovce nenapadl a po chvilce vždy odletěl. Chování Povahově se obecně jedná o ptáky vyrovnané, sociální a velice inteligentní. Každý jedinec je však individualita, každý má své zvyky. Samičky v našem chovu se projevují spíše nebojácně, samečci naopak zdrženlivě. Při každém prudším pohybu se u nich projevuje silný pud úniku, který mají v sobě geneticky zakódován. Při úklidu voliér, a tedy narušení jejich teritoria, se chovají nervózně a vydávají výstražné zvuky. Po skončení úklidu se okamžitě zklidní a nemají problém se přiblížit ke svému ošetřovateli a vzít si od něj i pamlsek z ruky. Sojkovci velice často a rádi hledají potravu na zemi, kterou svým zobákem rozhrabávají. Při hledání potravy vždy poskakují. Větší či silnější kusy potravy rozbíjejí o kameny, kmeny stromů, takže pro ně není problém rozlousknout semena slunečnice či jiných tvrdších semen. Vybírají si takové kameny, kam semeno zaklíní a zobákem jej rozlousknou, aby získali chutný vnitřek semene. Velice zajímavě probíhá i období námluv, kdy sameček se prohýbá, třepe křídly a ocasem a v zahnuté poloze vábí samičku k páření svým libozvučným zpěvem. U jednoho páru se nám stalo, že při předhození několika moučných červů, sameček okamžitě všechny sesbíral, nechal si je v zobáku a prováděl námluvy klasickým způsobem, avšak s jedním vylepšením, a to „úplatkem“ pro samičku. Tímto si zajistil stoprocentní úspěch. Po spáření byli mouční červi předáni samičce, která je zkonzumovala. Je třeba upozornit, že se u těchto ptáků může objevovat agrese vůči samičkám. V našem chovu se tato agrese vyskytla jen 103


jednou a bylo to způsobeno silným samečkovým sexuálním pudem, kdy neustále samičku proháněl a nutil k hnízdění. V tomto případě jsme ptáky umístili do prostornější ubikace a agrese ustala. Agresi, kdy samec zabije samičku, jsme nezaznamenali. Chov Pro chov těchto ptáků je třeba vybudovat prostorné ubikace, jako nejlepší a nejvhodnější se jeví venkovní voliéra o rozměrech 5m x 2m x 2m (délka x šířka x výška) a vnitřní zálet o rozměrech 2m x 1,5m x 2m, z hlediska welfare jsou tyto rozměry zcela dostačující a dle našeho sledování se v nich ptáci cítí dobře. Zásadní je osazení venkovní ubikace vhodnou zelení. Při výběru rostlin je třeba volit takové rostliny, které poskytnou ptákům, jak úkryt, tak i vhodné místo pro stavbu hnízd. Hnízda si ptáci staví většinou ve výšce 1,5-1,8 m nad zemí. Většinou si vyberou taková místa, kde se cítí dobře a kde mají také přehled o dění ve voliéře a kolem ní. Na stavbu používají nejrůznější druhy travin, větvičky, kokosové vlákno. Při sledování jsme zjistili, že hnízdo staví sameček a samička pouze hnízdo doupraví. Tato hnízda bývají většinou precizně spletena, i když to není vždy pravidlem a setkali jsme se i s hnízdem nedbale upleteným. Po dokončení stavebních úprav snese samička do hnízda většinou 2-3 zeleno-modrá vejce. Jelikož se v našem chovu zatím nepodařila inkubace vajec a následné vylíhnutí ptáků, nemůžeme poskytnout informace o inkubační době vajec. Vejce byla vždy třetí den vyhozena z hnízda. Předpokládáme, že tak činil v jednom případě sameček a ve druhém samička, protože v době, kdy hnízdili, byli rušeni okolními faktory. Věříme, že se odchov podaří v příštím roce. Výživa Kvalitní krmná směs je základem, jak odchovu, tak i udržení dobré zdravotní kondice ptáků. Sojkovci nejsou vyloženými potravními specialisty. Jídelníček je však třeba upravit v období klidu, kdy ptáci nehnízdí, a v období odchovu. V klidovém období, kdy se snažíme kopírovat období podzimu a zimy, kdy potrava není tak pestrá, je sojkovcům předkládána komerčně vyráběná směs a různé druhy semen. Ta jsou právě v tomto období přijímána nejvíce. Ovoce buď nepřijímají nebo jen sporadicky. V našem chovu se snažíme o to, aby ptáci měli možnost žít tak jako ve volné přírodě. Tomu přizpůsobujeme i jídelníček. V období odchovu předkládáme větší množství různého ovoce (jablka, kiwi, třešně, hrozny, hrušky...). Celoročně pak podáváme průmyslově vyráběné směsi a granule, které mimo jiné obsahují potřebné vitamíny a minerály. Mimo krmivo je velice důležité denně předkládat vodu. Ptáci se velice rádi a denně koupou, takže je vhodné předložit i vhodné nádoby s vodou na koupání. Hygiena Stoprocentní hygienu chovu nelze při chovu těchto „lesních“ ptáků zajistit. Chovatel by měl ptákům umožnit jejich přirozenost, a tou je hledání potravy na zemi, ať už se jedná o semena nebo hmyz. Vykachličkované místnosti se tudíž pro ptáky nejeví vhodné. Z toho důvodu je tedy třeba pamatovat na riziko parazitární nákazy a pro jistotu zdravého chovu je dobré nechat pravidelně vyšetřit alespoň trus ptáků. Venkovní voliéry je třeba čistit tak, že se pokusíme odstranit co nejvíce trus a doplňovat nekontaminovanou zeminou případně pískem. Závěr Odchov sojkovců není zcela jednoduchý. Pokud však vytvoříme ptákům vhodné chovatelské podmínky a složíme harmonický pár, je dosti pravděpodobné, že ptáci zahnízdí a vyvedou mladé. Při chovu těchto vzácných ptáků je třeba co nejvíce chovatelského sledování, aby bylo předcházeno případným nezdarům. Je třeba znát a respektovat etologii a původ těchto ptáků a v zajetí jim poskytnout alespoň částečně to, s čím se mohou setkat v přirozeném prostředí.

104


Poděkování patří panu Antonínu Vaidlovi, kurátorovi ptáků v Zoologické zahradě Praha, který umožnil deponaci sojkovců rezavých do našeho chovu a poskytl nám tím možnost seznámit se s etologií a chovem těchto zajímavých ptáků.

105


ANALYSIS OF DEAD ON ARRIVAL OF BROILER CHICKENS TO THE SLAUGHTERHOUSES IN THE SLOVAK REPUBLIC IN THE YEARS 2000 – 2010 ANALÝZA ÚHYNOV BROJLEROVÝCH KURČIAT POČAS DODÁVKY NA BITÚNKY V SLOVENSKEJ REPUBLIKE V ROKOCH 2000 – 2010 Alena Nagyová1∗∗, Oľga Luptáková2, Daniela Takáčová1, Peter Korim1, Ivo Pekár3 1

Ústav súdneho a verejného veterinárskeho lekárstva a ekonomiky, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, SR, 2 Regionálna veterinárna a potravinová správa Zvolen, SR, 3 Štátna veterinárna a potravinová správa Slovenskej republiky, Bratislava, SR

1

Institute of Forensic and Public Veterinary Medicine, University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Kosice, Slovak Republic, 2 District Veterinary and Food Administration Zvolen, Slovak Republic, 3 State Veterinary and Food Administration of the Slovak Republic, Bratislava, Slovak Republic

Summary The incidence of dead on arrival to the slaughterhouses in the years 2000-2010 was studied. Mean percentage mortality throughout whole period was 0.327 %. The lowest percentage of mortality was recorded in 2001 (0.075%), on the contrary the highest percentage (0.642%) in the 2009. Despite a slight decline in 2010 (0.533%) the results obtained showed significant increase in the percentage of broiler chickens mortality during the transport to the slaughterhouse during the evaluated period. Key words: broiler chickens, transport, dead on arrival Súhrn Bol sledovaný úhyn brojlerových kurčiat počas dodávky na bitúnky v Slovenskej republike v rokoch 2000-2010. Priemerné percento úhynu počas celého obdobia bolo 0,327 %. Najnižšie percento úhynu bolo zaznamenané v roku 2001 (0,075 %), naopak najvyššie (0,642 %) v roku 2009. Dosiahnuté výsledky poukázali na významný nárast percenta úhynu brojlerových kurčiat počas prepravy na bitúnok, a to aj napriek miernemu poklesu v roku 2010 (0,533 %). Kľúčové slová: brojlerové kurčatá, preprava, úhyn Úvod Záujem o pohodu zvierat používaných pre produkciu potravín v rámci Európskej únie má vzrastajúci trend a “welfare status” je vnímaný u zvierat, ktoré sú používané pre produkciu potravín ako časť kvality produktu (Haslam, 2008). Vlastník alebo držiteľ zvieraťa je povinný pri chove zvierat alebo držaní zvierat zabezpečiť ich ochranu a pohodu, ktorou sa rozumie dosiahnutie takého vzťahu medzi prostredím a každým individuálnym zvieraťom, ktorý s ohľadom na druh zvieraťa, stupeň jeho vývoja, prispôsobenia sa a domestikácie zaručí jeho dobrý zdravotný stav, fyziologické a etologické potreby, dostatočnú voľnosť pohybu, sociálne vzťahy, rozvíjanie jeho daností a fyziologické prejavy správania, a to dodržiavaním požiadaviek okrem iného na kontrolu zvierat; ustajnenie zvierat a na používané zariadenia; kŕmenie, napájanie, podávanie liekov, veterinárnych liekov a veterinárnych prípravkov; chov zvierat a vykonávanie zákrokov na nich; vedenie záznamov;

∗



prepravu zvierat; ochranu zvierat v čase ich usmrcovania alebo zabíjania (ZÁKON č. 39/2007 Z.z.). Preprava je jedným z faktorov, ktoré u hydiny vyvolávajú stres pred zabitím. Tento stres je potrebné obmedziť nielen z hľadiska welfare, ale aj z dôvodu jeho negatívneho vplyvu na kvalitu a zdravotnú nezávadnosť surovín živočíšneho pôvodu. Vhodný spôsob a podmienky prepravy hydiny môžu z veľkej časti zaistiť kvalitné suroviny po ich zabití (Mačáková a kol., 2009). Nariadenie Rady (ES) č. 1/2005 sa vzťahuje na prepravu živých stavovcov, ktorá sa uskutočňuje v rámci Spoločenstva, ako aj na špecifické kontroly, ktoré vykonávajú úradníci pri zásielkach, ktoré vstupujú na colné územie Spoločenstva alebo ho opúšťajú. Žiadna osoba na základe uvedeného nariadenia nesmie prepravovať zvieratá alebo uskutočňovať prepravu zvierat spôsobom, ktorý im môže zapríčiniť zranenie alebo nadmerné utrpenie. Množstvo problémov súvisiacich s pohodou farmových zvierat môže byť hodnotené tiež na bitúnku, kde sa vykonáva prehliadka veľkého množstva zvierat alebo vtákov. Mnohé problémy škodlivé pre pohodu zvierat, ktoré sa objavujú na farme alebo počas prepravy a manipulácie môžu byť zaznamenané na bitúnku (Grandin, 2010). Materiál a metodika Bol hodnotený úhyn brojlerových kurčiat počas dodávky na bitúnky v Slovenskej republike v období rokov 2000 až 2010. Údaje o počtoch dodávaných a uhynutých brojlerovývh kurčiat boli získané zo štatistických hodnotení Štátnej veterinárnej a potravinovej správy Slovenskej republiky v Bratislave za jednotlivé sledované roky. Z počtov dodávaných a uhynutých brojlerových kurčiat bolo vypočítané percento úhynov. Výsledky a diskusia Chytanie a nakladanie hydiny je potenciálnym zdrojom poranení, a to už pred prepravou, farmy sú vyskladňované tímom ľudí pracujúcich rýchlosťou 1000-1500 kusov na osobu a hodinu. Manipulácia s hydinou pravdepodobne vždy spôsobuje určitý stupeň stresu. Okrem toho, hydina môže utrpieť podliatiny, farebné zmeny a zlomeniny končatín (Matheringham, 1996). V období rokov 2000 – 2010 bolo v Slovenskej republike vyskladnených a prepravovaných do schválených bitúnkov 579 568 964 kusov brojlerových kurčiat. Počas prepravy na bitúnok uhynulo 1 895 514 kusov, čo predstavuje 0,327 %. Z uskutočneného prehľadu vyplýva, že v Slovenskej republike dochádza k postupnému nárastu percenta úhynov brojerových kurčiat počas prepravy na bitúnok, aj keď v poslednom sledovanom roku (2010) bol zaznamenaný mierny pokles (0,533 %) v porovnaní s rokom 2009 (0,642%). Najnižšie percento úhynu bolo zaznamenané v roku 2001 (0,075 %), naopak najvyššie (0,642 %) v roku 2009. Počty vyskladnených brojlerových kurčiat z chovov sa v jednotlivých rokoch pohybovali od 43 444 947 ks (rok 2010) do 60 564 958 kusov (rok 2005), postupný nárast bol pozorovaný od roku 2000 s miernym poklesom v roku 2010. Petracci a kol. (2006) uvádza, že priemerný výskyt úhynov počas prepravy na bitúnky v Taliansku v rokoch 2001–2005 bol u brojlerových kurčiat 0,35 %, u moriek 0,38 % a 1,22 % u vyradených nosníc. Ročné obdobie významne ovplyvnilo mortalitu všetkých kategórií, vyšší výskyt bol zaznamenaný v letnom období (0,47; 0,52 a 1,62 %). Na základe hodnotenia dodávky 59 171 843 kusov brojlerových kurčiat dodávaných na jeden bitúnok v priebehu troch rokov Warris a kol. (2005) zaznamenali úhyn 0,126 %. Voslářová a kol. (2007) konštatujú na základe hodnotenia úhynov v období rokov 1997 – 2004, že nízka úroveň welfare je príčinou vysokého percenta úhynu kohútov a sliepok počas dodávky na bitúnok (0,925 % + 0,479 %). 107


Záver Dosiahnuté výsledky poukázali na nárast percenta úhynu brojlerových kurčiat počas prepravy na bitúnky v Slovenskej republike v rokoch 2000 – 2010. Po vstupe Slovenskej republiky do Európskej únie došlo k výrazným zmenám v produkcii hydinového mäsa, čo ovplyvnilo chov jatočnej hydiny, ako aj spracovateľský potravinársky priemysel. Napriek implementácii európskej právnej úpravy v oblasti pohody zvierat, výsledky nie sú uspokojivé. Príčinou môže byť aj zníženie počtu veľkokapacitných hydinových bitúnkov, dlhšie prepravné vzdialenosti z fariem, použitie neklimatizovaných dopravných prostriedkov a nedodržiavanie zásad pohody zvierat pracovníkmi manipulujúcimi so živou hydinou. Literatúra Grandin, T. (2010): Auduting animal welfare at slaughter plants. Meat Sci. 86: 56-65. Haslam, S. (2008): Legislation and poultry welfare. In Poultry diseases (sixth edition), Elsevier Ltd., p. 94-108. Mačáková, P., Chloupek, P., Doleželová, P., Večerek, V. (2009): Přeprava drůbeže na jatky z pohledu welfare. In Zborník z konferencie „Hygiena alimentorum XXX“, 13, - 15. Mája, Štrbské Pleso, s. 210-212. Metheringham, J. (1996): Guest editorial. Poultry in transit-a cause for concern? Br. Vet. J. 152: 247-250. Nariadenie Rady (ES) 1/2005 z 22. decembra 2004 o ochrane zvierat počas prepravy a s ňou súvisiacich činností a o zmene a doplnení smerníc 64/432/EHS a 93/119/ES a nariadenia (ES) č. 1255/97. Úradný vestník EÚ, L 3, 5.1. 2005. Petracci, M., Bianchi, M., Cavani, C., Gaspari, P., Lavazza, A. (2006): Preslaughter Mortality in Broiler Chickens, Turkeys, and Spent Hens Under Commercial Slaughtering. Poult Sci 85: 1660-1664. Voslářová, E., Janáčkova, B., Vitula, F., Kozák, A., Večerek, V. (2007): Effects of transport distance and the season of the yearon death rates among hens and roosters in transport to poultry processing plants in the Czech Republic in the period from 1997 to 2004. Veterinarni Medicina 52: 262-266. Warris, P.D., Pagazaurtundua, A., Brown, S.N. (2005): Relationship between maximum daily temperature and mortality of broiler chickens during transport and lairage. Br. Poult. Sci. 46: 647-651. Zákon č. 39/2007 Z.Z. o veterinárnej starostlivosti v znení neskorších predpisov. Zbierka zákonov č. 39/2007, čiastka 28, 162 – 223.

108


AGE DEPENDENT DEVELOPMENT OF SERUM PROTEINS OF MALE WISTAR RATS SÉROVÉ PROTEÍNY V ZÁVISLOSTI NA VEKU U SAMCOV POTKANA WISTAR Jaroslava Nováková1∗, Agnesa Lukačínová2, Beáta Hubková3, Oliver Rácz1, Eva Lovásová1, Iveta Cimboláková1, František Ništiar1 1

Ústav patologickej fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská republika, 2 Ústav fyziológie, Lekárska fakulta UPJŠ, Košice, Slovenská republika, 3 Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie, Lekárska fakulta UPJŠ, Slovenská republika 1

Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine of UPJS, Košice, Slovak Republic, 2 Department of Physiology, Faculty of Medicine of UPJS, Košice, Slovak Republic, 3 Department of Chemistry, Biochemistry and Medical Biochemistry, Faculty of Medicine of UPJS, Košice, Slovak Republic Summary The aim of the study was to assess serum proteins of 120 male Wistar rats for estimation of reference values in age dependent manner during 160 week period of their life. Key words: rat, Wistar, reference parameters, serum proteins Súhrn Cieľom štúdie bolo posúdiť sérové proteíny u 120 samcov potkana Wistar pre určenie referenčných hodnôt v závislosti od veku počas 160 týždňov ich života. Kľúčové slová: potkan, Wistar, referenčné hodnoty, sérové proteíny Úvod Vo vedeckých štúdiách na potkanoch sa najčastejšie používajú potkany kmeňa Wistar. Sú outbredné a majú relatívne dobré a štandardné biochemické charakteristiky, napriek tomu je pomerne ťažké sa orientovať kvôli odlišnostiam dostupných údajov. Ak sa neopierame o správne údaje a východiská, môže to viesť k nesprávnej interpretácii získaných výsledkov (Festing, 2002). Dobré vedomosti o referenčných ukazovateľoch môžu významne prispieť k správnemu zostaveniu pokusov, zabezpečeniu dostatku experimentálnych zvierat, a tak samozrejme aj ku kvalitnému experimentálnemu protokolu. Ak sú k dispozícii vhodné referenčné hodnoty na dostatočnom počte zvierat alebo pre príslušné podmienky chovného zariadenia odkiaľ pokusné zvieratá pochádzajú, predstavujú významný príspevok pre etiku pokusov na zvieratách a sú v súlade s požiadavkou 3 R (Russell a Burch, 1959). K redukcii počtu potrebných zvierat značne prispieva správna voľba modelového zvieraťa, aby podľa možnosti čo najlepšie modeloval študovaný problém u človeka (Conn, 2008), dobrý experimentálny protokol a vhodné štatistické spracovanie výsledkov (Ništiar a spol., 2010). Všetky zvieracie modely podliehajú biologickému kolísaniu v dôsledku genetickej a negenetickej variácie a ich interakcie. Dobrý experimentálny dizajn sa usiluje o to, aby táto variácia ovplyvnila experimentálny výsledok v čo najmenšej miere. Zabezpečenie dobrej pohody a umožnenie bežnej pohybovej a behaviorálnej aktivity je dôležité pre zdravie zvierat a významne ovplyvňuje výsledky pokusov na zvieratách (Ništiar a spol., 2006). Pri pokusoch je potrebné uspôsobiť podmienky tak, aby boli veľmi podobné podmienkam pri bežnom

∗



chove, aby experimentálnou manipuláciou boli základné fyziologické a biochemické parametre ovplyvnené len minimálne (Lahti, 2004). Poznanie rozsahu fyziologických alebo očakávaných hodnôt bielkovín v sére môže byť užitočným nástrojom pre toxikologické, farmakologické, metabolické a mnohé ďalšie vedecké štúdiá. Takéto informácie je ale pomerne ťažké nájsť v dostupnej odbornej literatúre. Aj keď sú údaje z kontrolných skupín udávané a porovnávané s údajmi experimentálnych skupín, sú získané na minimálnom potrebnom počte zvierat pre štatistické spracovanie získaných údajov, a len zriedka sú publikované osobitne, a preto nie sú uvedené medzi kľúčovými slovami príslušných prác. Preto môžu byť tieto kontrolné údaje prehliadnuté vo vedeckých vyhľadávacích programoch. Cieľom tejto práce je poskytnúť odbornej verejnosti niektoré fyziologické (normálne, referenčné) alebo očakávané údaje pre sérové proteíny získané v rôznych časových intervaloch života laboratórnych potkanov (samcov) kmeňa Wistar. Materiál a metódy Zvieratá a podmienky chovu: Do pokusu sme zaradili 120 samcov potkana Wistar vo veku 4 týždňov, s priemernou hmotnosťou 90 ± 6 g, získaných z SPF chovu Centrálneho zvieratníka Lekárskej fakulty UPJŠ v Košiciach (CZ LF). Potkany bolo chované v plastických klietkach (2 jedinci v klietke o rozmeroch výška 200 mm x šírka 300 mm x dĺžka 520 mm) s možnosťou kontroly príjmu potravy a vody. Všetky potkany boli kŕmené štandardnou Larsenovou diétou a prijímali pitnú vodu ad libitum počas celej doby pokusu. Chovná miestnosť mala konštantnú teplotu 22 ± 2 °C, relatívnu vlhkosť približne 50%, a svetelný režim 12 h svetlo : 12 h tma. Všetky pokusy boli vykonané v CZ LF, ktorý má akreditáciu pre chov a pokusy na potkanoch v súlade s platnou legislatívou. Biochemické vyšetrenia: V pravidelných 26 týždňových intervaloch sme vyšetrovali hladiny celkového proteínu, albumínu, trasferínu a feritínu v sére za použitia komerčných testov firmy Dot Diagnistics (Česká republika). Štatistické analýzy: Výsledky boli spracované Studentovym t-testom a Mann–Whitney Utestom, resp. jednocestnou ANOVA s následným Newman-Keuls post hoc testom. Za štatisticky významnú sme považovali hodnotu P < 0,05. Výsledky sú udávané ako priemer ± S.D. Výsledky a diskusia Veková závislosť vývoja hladín celkových proteínov v sére potkanov je uvedená v tab. 1 a na grafe 1a. Veková závislosť vývoja hladín albumínu v sére potkanov je uvedená v tab. 2 a na grafe 1b. Veková závislosť vývoja hladín transferínu v sére potkanov je uvedená v tab. 3 a na grafe 2a.

110


111


Veková závislosť vývoja hladín feritínu v sére potkanov je uvedená v tab. 4 a na grafe 2b. Hladiny celkového proteínu, albumínu, transferínu a feritínu v sére potkanov vykazujú vekovo závislý pokles. Hodnoty fyziologických parametrov získaných u 120 samcov potkana kmeňa Wistar v závislosti na veku poskytli dôležité informácie, dôležité pre plánovania a zostavenie experimentálnych protokolov. Pri pokusoch na zvieratách sa vždy vyžaduje kontrolná skupina na verifikáciu účinku rôznych nezávislých faktorov na zvieratá počas pokusu a na vyvodenie správnych a objektívnych záverov z pokusu (Zhang a spol., 2004). Na tento účel môžu poskytnúť referenčné hodnoty získané na veľkom počte zvierat cenné informácie, nielen na porovnanie výsledkov, ale aj pre plánovanie pokusov a postavenie experimentálnych protokolov. Tieto údaje môžu byť mimoriadne cenné pre predpokusy na verifikáciu bezpečnosti alebo toxicity určitej látky, ako aj na overenie kvality experimentálnych zvierat. Môžu slúžiť ako referenčné kontroly pre dôveryhodnosť (validitu) kontrolnej skupiny s obmedzeným počtom zvierat. Naše výsledky sú porovnateľné s údajmi z literatúry (Calsey a King, 1980; Matzuzawa a spol., 1997; Boehm a spol., 2007; El Bagir a spol., 2010), ale ani jeden z týchto zdrojov neposkytuje údaje za tak široké vekové rozpätie. To, že naše výsledky sú podobné ako údaje zo svetovej literatúry, potvrdzuje, že máme kvalitný chov potkanov kmeňa Wistar.

112


Obrázok 1: Celkový proteín (a) a albumín (b) v sére v závislosti na veku u samcov potkana Wistar (veľký štvorec predstavuje horný až dolný kvartil priemernej referenčnej hodnoty za celé obdobie pokusu) 100

68

90

58 80 g/l

g/l

70

48

60

38

50 4

30

56 82 108 134 vek v týždňoch

4

160

30

a

56 82 108 134 160 vek v týždňoch

b

Obrázok 2: Vývoj transferínu (a) a feritínu (b) v sére v závislosti na veku u samcov potkana Wistar (veľký štvorec predstavuje horný až dolný kvartil priemernej referenčnej hodnoty za celé obdobie pokusu) 1,7

5,75

1,5

5,00

1,3

4,25

mg/l

g/l

1,1

3,50 0,9

2,75 0,7

2,00 4

30

56 82 108 134 160 vek v týždňoch

0,5 4

a

113

30

56 82 108 vek v týždňoch

134

160

b


Obrázok 3: Porovnanie základných období života u potkana a človeka

Mimoriadne dôležitým parametrom pre výber pokusných zvierat je ich vek. Je dôležité aby tento parameter nebol prehliadnutý, nakoľko by sme nemuseli vyvodiť správne závery. Aj naše výsledky ukázali, že vypracovanie akýchsi univerzálnych (bez ohľadu na vek) referenčných hodnôt nie je možné. Oproti človeku sa niektoré parametre u potkana počas života významne menia. Preto je potrebné porovnávať údaje pre rovnaké vekové kategórie. Veľkou chybou je, že mnoho prác v dostupnej literatúre udáva hmotnosť potkanov, ale neudáva ich vek, preto akékoľvek porovnávanie výsledkov je irelevantné. Pri modelovaní sú dôležité aj rozhodujúce životné obdobia a ich porovnanie medzi človekom a potkanom (obr. 3). V literatúre sa udáva, že priemerná dĺžka života u laboratórneho potkana sa pohybuje okolo 2 – 3,5 rokov, ale väčšina autorov udáva okolo 3 rokov (Lares-Asseff a spol., 2008) v porovnaní k divokému potkanovi, ktorý sa obyčajne dožíva do 1 roka. Vo veľkej štúdii na 426 potkanoch sme zistili (Ništiar, osobné zdelenie), že k prvému výraznému poklesu prežívania dochádza okolo 41. mesiaca života potkana (čo zodpovedá 3,4 rokom, čo predstavuje asi 77 % maximálnej doby života /maximal life span – MLS/). Priemerná doba života sa pohybovala okolo 44 mesiacov (zodpovedá 3,7 rokom, čo predstavuje 83 % MLS). Maximálna dĺžka života sa pohybovala okolo 53 mesiacov (tj. 4,4 roky). Ako sme už uviedli veľmi zaujímavá otázka v tejto oblasti je porovnanie veku medzi pokusnými zvieratami a človekom (Demetrius, 2006), potkanom a človekom (Hulbert a spol., 2007). Študuje sa najmä porovnaním energetického metabolizmu (Stuart a Brown, 2006), zložením bunkovej membrány (Hulbert, 2008) a na základe molekulovo genetických charakteristík (Marques a spol., 2010). Dĺžka jednotlivých periód života sa u rôznych druhov môže významne líšiť, a preto tento fakt vyžaduje mimoriadnu pozornosť pri určitých štúdiách. Napr. detský vek je u potkanov v porovnaní s človekom výrazne kratší (obr. 3). Potkany sa vyvíjajú mimoriadne rýchlo a dosahujú pohlavnú zrelosť okolo 1,5 – 2 mesiacov (čo predstavuje asi 2,8 % MLS). U ľudí sa pohlavná zrelosť dosahuje vo veku 12 – 13 rokov (čo 114


predstavuje okolo 10 % MLS). Aj keď potkany dosahujú pohlavnú zrelosť veľmi skoro v období okolo 6. týždňa, dosahujú sociálnu dospelosť vo veku 5 – 6 mesiacov (Adams a Boice, 1983), čo predstavuje približne 11,3 % MLS. U ľudí sa sociálna dospelosť dosahuje vo veku okolo osemnástich rokov (15 % MLS). Reprodukčná perióda končí u potkana vo veku okolo 15 – 18 mesiacov. V našom chove to je okolo 19. mesiaca (Lukačínová a spol., 2010) čo predstavuje 36 % MLS, zatiaľ čo u človeka to je vo veku medzi 48 až 55 rokov, čo predstavuje 40 – 46 % MLS. Ak porovnávame s vekom človeka, prvý výraznejší pokles v prežívaní nastáva okolo 41. mesiaca života čo zodpovedá 105 rokom veku človeka, 50 % potkanov sa dožíva veku 44 mesiacov čo zodpovedá 110 rokom veku človeka a maximálna dĺžka života je okolo 53 mesiacov, čo zodpovedá 120 rokom u človeka. Na základe týchto údajov sú potkany v porovnaní s človekom dlho žijúce. Ak napr. priemerný vek muža je okolo 75 rokov, u samca potkana to je 110 rokov ľudského veku. Prežívanie a priemerná doba života je mimoriadna pri plánovaní a určení počtu zvierat pri gerontologických štúdiách. Záver Otázka krehkosti hematologických a biochemických ukazovateľov a ich závislosť na rôznych faktoroch vyžaduje zavedenie citlivejších metód adaptovaných pre analýzy u laboratórnych zvierat. Ďalej je mimoriadne dôležité monitorovať normálne (referenčné) hodnoty pre danú populáciu vo viacerých časových intervaloch na reprezentatívnom počte zvierat, aby v maximálnej miere bolo eliminované rušivé pôsobenie vnútorných a vonkajších faktorov na tieto parametre u príslušnej populácii zvierat. Táto práca bola podporená grantmi MŠ SR VEGA 1/3494/06 (60%) a Štrukturálnym fondom EÚ v rámci projektu ITMS: 26220120067 (15%). Literatúra Adams, N., Boice, R. (1983): A longitudinal study of dominance in an outdoor colony of domestic rats. J Comp Psychol 97: 24-33. Boehm, O., Zur, B., Koch, A. et al. (2007): Clinical chemistry reference database for Wistar rats and C57/BC6 mice. Biol Chem 388: 1255-1256. Calsey, J.D., King, D.J. (1980): Clinical chemical values for some common laboratory animals. Clin Chem 26: 1877-1879. Conn, P.M., Ed. (2008): Sourcebook of Models for Biomedical Research. Humana Press, Springer Science, Totowa NJ. pp. 1-778. Demetrius, L. (2006): Aging in mouse and human systems. A comparative study. Ann N Y Acad Sci 1067: 66-82. El Bagir, N.M., El Amin, R.T.H., Alhaidary, A. et al. (2010): Serum protein levels and hematological values in rats fed a diet containing black cumin seed. J Anim Vet Adv 9: 26042607. Festing, M.F.W. (2002): The design and statistical analysis of animal experiments. ILAR J 43: 191-193. Hulbert, A.J. (2008): Explaining longevity of different animals: is membrane fatty acid composition the missing link? Age 30: 89-97. Hulbert, A.J., Pamplona, R., Buffenstein, R. et al. (2007): Life and death: metabolic rate, membrane composition, and life span of animals. Physiol Res 87: 1175-1213. Lahti, A. (2004): Are the common reference intervals truly common? Case studies on stratifying biochemical reference data by countries using two partitioning methods. Scand J Clin Lab Invest 64: 407-429. 115


Lares-Asseff, I., Camacho, G.A., Guillié, A.J. et al. (2008): Changes in acetylator phenotype over the lifespan in the Wistar rat. Mech Ageing Dev 127: 73-78. Lukačínová, A., Rácz, O., Lovásová, E., Ništiar, F. (2010): Multigenerational lifetime exposure to low doses of lead on selected reproductive parameters in rats. In: Proceedings of Scientific Conference with international participation. “Biomedical procedures”. Šafárik University, Faculty of Medicine, Košice, Slovak Republic, pp. 18-26. ISBN 978-80-7097858-0. Marquez, F.Z., Markus, M.A., Morris, B.J. (2010): The molecular basis of longevity, and clinical implications. Maturitas 65: 87-91. Matzuzawa, T., Hayashi, Y., Nomura, M. et al. (1997): A survey of the rats of clinical chemistry parameters obtained for a common rat blood sample in ninety-eight Japanese laboratories. J Toxicol Sci 22: 25-45. Ništiar, F., Lukačínová, A., Rácz, O. et al. (2010): Lifetime exposure to low doses of heavy metals in the three generations of rats. Pitfalls and solutions. In: Beňačka, R. (Ed.): “Pathophysiology 2010”. Proceedings book. Šafárik University, Faculty of Medicine, Košice, Slovak Republic, pp. 53-58. ISBN 978-80-7097-827-6. Ništiar, F., Ništiarová, A., Beňačka, R. et al. (2006): Quo vadis animal experiments in higher education and research? Slovak Vet J 31: 289-291. Russell, W.M.S., Burch, R.L. (1959): The Principles of Humane Experimental Technique, London, UK: Methuen, pp. 1-238. Stuart, J.A., Brown, M.F. (2006): Energy, quiescence and the cellular basis of animal life spans. Comp Biochem Physiol A 143: 12-23. Zhang, Z.P., Tian, Y.H., Li, R., Cheng, X.Q. et al. (2004): The comparison of the normal blood biochemical values of Wistar rats with different age and sex. Asian J Drug Metab Pharmacokinetics 4: 215-218.

116


PRODUCTION OF HARMFUL GAS EMISSIONS IN SUMMER AND WINTER BATCH OF PIG FATTENING TVORBA EMISIÍ ŠKODLIVÝCH PLYNOV V LETNOM A ZIMNOM TURNUSE VÝKRMU OŠÍPANÝCH Zuzana Palkovičová∗, Monika Knížatová, Jan Brouček, Anton Hanus Centrum výskumu živočíšnej výroby, Nitra, Slovenská republika Animal Production Research Centre Nitra, Slovak Republic Summary In summer and winter batch of pig fattening the concentrations of NH3, CO2, CH4, N2O, H2O, airflow rate, housing and outdoor temperature were monitored. Then emissions and emission factors of observed gases were calculated. In summer and winter batch there were produced 159 and 295 kg NH3; 60 168 and 94 962 kg CO2; 13.4 and 26.2 kg N2O; 1 162 and 1 294 kg CH4; 110 124 and 127 669 kg H2O, respectively. Emission factors determined from the summer and winter batch amounted 1.5 and 2.5 kg NH3; 581 and 814 kg CO2; 0.13 and 0.22 kg N2O; 11.2 and 11.1 kg CH4; 1 063 and 1 094 kg H2O per animal and year, respectively. Differences in average daily emission rates NH3, CO2 and N2O were significant between batches (P<0.001). Key words: concentration, daily emission, emission factor, NH3, CO2, CH4, N2O, H2O Súhrn V letnom a zimnom turnuse výkrmu ošípaných boli monitorované koncentrácie NH3, CO2, CH4, N2O, H2O, množstvo emitovaného vzduchu a teplota v chovnom a vonkajšom prostredí. Zo zistených hodnôt boli kalkulované emisie a emisné faktory monitorovaných plynov. V letnom a zimnom turnuse bolo vyprodukovaných 159 a 295 kg NH3; 60 168 a 94 962 kg CO2; 13,4 a 26,2 kg N2O; 1 162 a 1 294 kg CH4; 110 124 a 127 669 kg H2O v tomto poradí. Emisné faktory stanovené z letného a zimného turnusu činili 1,5 a 2,5 kg NH3; 581 a 814 kg CO2; 0,13 a 0,22 kg N2O; 11,2 a 11,1 kg CH4; 1 063 a 1 094 kg H2O na zviera a rok v tomto poradí. Rozdiely v priemerných denných emisných množstvách NH3, CO2 a N2O boli preukazné medzi turnusmi (P<0,001). Kľúčové slová: koncentrácia, denná emisia, emisný faktor, NH3, CO2, CH4, N2O, H2O Úvod Poľnohospodárska výroba predstavuje nielen významný článok potravinového reťazca, ale svojou činnosťou sa podieľa i na produkcii škodlivých plynov, ktoré v značnej miere zaťažujú životné prostredie. Vzhľadom k jeho ochrane je preto potrebné stanoviť ich emisné množstvá z chovov hospodárskych zvierat a následne overiť reálne postupy ich znižovania. Materiál a metodika Monitoring prebehol vo výkrme ošípaných (váhová kategória 25-115 kg) chovaných na roštovej podlahe. Ošípané boli kŕmené kompletnou kŕmnou zmesou (ad libitum). Hnojovica bola uskladňovaná v hnojovicových kanáloch pod roštovou podlahou. Ventiláciu zabezpečovalo 14 prívodných vetracích klapiek a tri stropné podtlakové ventilátory. Monitorovali sa koncentrácie NH3, CO2, CH4, N2O, H2O, množstvo emitovaného vzduchu ∗



a teplota v chovnom a vonkajšom prostredí. Monitoring sa uskutočnil v zóne zvierat, ventilácie a vonkajšom prostredí, pričom množstvo emitovaného vzduchu bolo registrované iba na stropných ventilátoroch. Merania prebehli v dvoch turnusoch výkrmu ošípaných. Každý turnus bol rozdelený na tri časovo rovnako dlhé etapy: turnus zima, 121 výkrmových dní, 352 ks ošípaných turnus leto, 105 výkrmových dní, 360 ks ošípaných Na meranie produkcie škodlivých plynov bol použitý prístroj 1312 Photoacoustic Multi-Gas Monitor s viackanálovým vzorkovacím a dávkovacím analyzátorom plynov Multipoint Sampler 1309 od dánskej firmy Innova Air Tech Instruments, na meranie teploty termočlánkové teplomery a na meranie množstva odvedeného vzduchu meracie ventilátory. Namerané údaje sa ukladali do databázy v príslušnom softwarovom programe. Výsledky a diskusia Priebeh koncentrácií a priemerných denných emisií všetkých plynov zaznamenal v letnom turnuse stúpajúci trend od I. k III. etape. Ventilačný výkon stúpol v smere I.-II. etapa a následne klesol v smere II.-III. etapa. Uvedený priebeh kopírovala aj teplota, ktorá zaznamenala zvýšenie od I. k II. etape s následným poklesom v III. etape na úroveň I. etapy. V zimnom turnuse registroval priebeh koncentrácií a priemerných denných emisií CO2 a N2O zníženie/zmenšenie od I. k III. etape. Uvedený priebeh platil aj pre koncentrácie CH4, avšak jeho priemerné denné emisie mierne vzrástli v smere I.-II. etapa a následne poklesli v smere II.-III. etapa. Koncentrácie NH3 vykázali zníženie od I. k II. etape a zvýšenie od II. k III. etape. Tento priebeh platil aj pre ich priemerné denné emisie od II. k III. etape, ale v I. a II. etape mali vyrovnaný priebeh. Koncentrácie a priemerné denné emisie H2O vzrástli v smere I.-II. etapa a poklesli v smere II.-III. etapa. Ventilačný výkon evidoval vzostup od I. k III. etape. Teplota v zóne zvierat klesla od I. k II. etape a následne stúpla od II. k III. etape. Stúpajúci trend priemerných denných emisií všetkých plynov od I. k III. etape bol v letnom turnuse ovplyvnený najmä vzrastom ich koncentrácií, nakoľko ventilačný výkon vzrastal len od I. k II. etape. V III. etape bol najmenší, ale emisné množstva plynov boli najväčšie. Vzrast koncentrácií CH4 a N2O súvisel s naplňovaním podroštových priestorov hnojovicou, a teda s množstvom exkrementov (Osada et al.,1998; Amon et al., 2006), čo podľa Osadu et al., 1998 platilo aj pre NH3. Koncentrácie NH3 mohla ovplyvniť aj vzdialenosť hornej vrstvy hnojovice od podlahy (Osadu et al., 1998), ako aj množstvo hnojovice na podlahe a veľkosť jej znečistenej plochy (Amon et al., 2006; Aarnink a Elzing, 1998; Aarnink et al.,1996; Gustafssson, 1997), ktorá bola najväčšia v III. etape. Na výšku koncentrácií CH4 a N2O mohla vplývať aj doba uskladnenia hnojovice v hnojovicových kanáloch (Osada et al., 1998). Stúpajúci trend koncentrácií CO2 a H2O bol v priamom vzťahu s metabolizmom zvierat (Ondrašovič et al., 1996; Nicks et al., 2003). S rastom zvierat (vzhľadom na ich celkovú hmotnosť) produkcia uvedených plynov stúpala. Priebeh zmien koncentrácií a emisií plynov mohol byť závislý aj od teploty (Aarnink a Elzing, 1998; Pattey et al., 2005). Táto však zaznamenala len malé rozdiely medzi etapami. Jej priebeh v I. a III. etape bol vyrovnaný, ale priemerné denné emisie plynov zaznamenali v III. etape väčšie množstvo. V zimnom turnuse bol pokles emisných množstiev väčšiny plynov v smere I.-III. etapa spätý najmä s ich klesajúcou koncentráciou, nakoľko ventilačný výkon zaznamenal opačný priebeh, a to vzostup v smere I.-III. etapa. Koncentrácie CH4 a N2O súviseli s množstvom exkrementov (Osada et al.,1998; Amon et al., 2006), ktorých bolo najviac v I. etape, nakoľko podroštové kanály s hnojovicou boli v tejto etape do ¾ plné. Na výšku koncentrácií CH4 a N2O mohla vplývať aj doba uskladnenia hnojovice v hnojovicových kanáloch (Osada et al., 1998). Koncentrácie a priemerné denné emisie NH3 však boli najvyššie/najväčšie v III. etape, čo poukazovalo najmä na vplyv veľkosti znečistenej podlahovej plochy na ich výšku, resp. 118


množstvo (Amon et al., 2006; Aarnink a Elzing, 1998; Aarnink et al.,1996; Gustafssson, 1997), nakoľko znečistená podlahová plocha bola najväčšia v III. etape. Koncentrácie CO2 a H2O súviseli s metabolizmom zvierat v nadväznosti na ich rast (Ondrašovič et al., 1996; Nicks et al., 2003). Neboli však najvyššie v III. etape, ale v I. (CO2) a v II. (H2O) etape. V prípade CO2 boli jeho koncentrácie v I. etape ovplyvnené vykurovaním chovného priestoru v chladnom období plynovými agregátmi, kedy pri spaľovaní zemného plynu vznikal CO2 (Olanrewaju et al., 2008; Knížatová, 2009). V tejto etape bola zároveň najvyššia teplota v zóne zvierat, ktorá mohla pozitívne ovplyvniť odpar vody z exkrementov, resp. reziduálnej vody, ktorá zostala po dezinfekcii a nedostatočnom vysušení chovného priestoru pred novým naskladnením (Knížatová, 2009). Paradoxné však zostáva, že koncentrácie a priemerné denné emisie H2O neboli najvyššie/najväčšie v I., resp. III. etape (súvis s rastom), ale v II. etape. Zmeny teplôt medzi jednotlivými etapami mohlo ovplyvniť i produkciu ďalších plynov najmä NH3 a CH4 (Aarnink a Elzing, 1998; Pattey et al., 2005). Porovnaním oboch turnusov bolo zistené, že rozdiely v priemerných denných emisných množstvách NH3, CO2 a N2O boli preukazné (P<0,001). Preukazné boli i rozdiely v množstve emitovaného vzduchu (P<0,001) a v teplote v zóne zvierat (P<0,001). Záver Porovnaním letného a zimného turnusu bolo zistené, že v zimnom turnuse sa vyprodukovalo väčšie množstvo emisií NH3, CO2, N2O a H2O a v letnom turnuse väčšie množstvo emisií CH4 v prepočte na rovnakú dĺžku výkrmu. Vzhľadom k tomu, že emisné faktory plynov kalkulované z jednotlivých turnusov sa líšili, dokázalo sa, že je potrebná ich kalkulácia z rôznych ročných období, čo najlepšie vyjadruje celoročný monitoring. Oba emisné faktory pre NH3, ktoré boli získané z praktických pozorovaní (1,5 a 2,5 kg na zviera a rok), dosahovali nižšie hodnoty ako prevzatý emisný faktor (2,89 kg na zviera a rok, EEA 2002, Vestník MŽP SR 6/1999), pričom rozdiel činil 0,39 a 1,39 kg na zviera a rok. Príspevok bol vytvorený realizáciou projektu Agentúry pre výskum a vývoj č. APVV-0632-10. Literatúra Aarnink, A.J.A., van den Berg, A.J., Keen, A., Hoeksma, P., Verstegen, M.W.A. (1996): Effect of slatted floor area on ammonia emission and on the excretory and lying behaviour of growing pigs. Journal of Agricultural Engineering Research 64: 299-310. Aarnink, A.J.A., Elzing, A. (1998): Dynamic model for ammonia volatilization in housing with partially slatted floors for fattening pigs. Livestock Production Science 53: 153-169. Amon, B., Pöllinger, A., Kryvoruchko, V., Mösenbacher, I., Hausleitner, A., Fröhlich, M., Amon, T. (2006): Ammonia and greenhouse gas emissions from a straw flow system for fattening pigs. www.ics-elsevier.com. International Congress Series 2006, ICS-06537; No of Pages 4. EEA (European Environment Agency), 2002: Joint EMEP/CORINAIR, Emission Inventory Guidebook, Third Edition, European Environment Agency, Copenhagen, Denmark, Activities 100901-100915, pp. 1090-1 - 1090-41. Gustafsson, G. (1997): Investigations of factors affecting air pollutants in animal hauses. Ann Agric Environ Med 4: 203-215. Knížatová, M. (2009): Analýza vzniku emisií amoniaku a skleníkových plynov v chove brojlerových kurčiat vo vzťahu k vlastnostiam podstielky. Dizertačná práca. CVŽV Nitra. MŽP SR (1999): Všeobecné emisné faktory a všeobecné emisné závislosti pre vybrané technológie a zariadenia. Vestník MŽP SR 6/1999. 119


Nick, B., Laitat, M., Vandenheede, M., Désiron, A., Verhaeghe, C., Canart, B. (2003): Emissions of ammonia, nitrous oxide, methane, carbon dioxide and water vapor in the raising of weaned pigs on straw-based and sawdust-based deep litters. Anim. Res. 52: 299-308. Olanrewaju, H.A., Dozier, W.A., Purswell, J.L., Branton, S.L., Miles, D.M., Lott, B.D., Pescatore, A.J., Thaxton, J.P. (2008): Growth performance and physiological variables for broiler chickens subjected to short-term elevated carbon dioxide concentrations. International Journal of Poultry Science 7: 738-742. Ondrašovič, M., Para, Ľ., Ondrašovičová, O., Vargová, M., Kočišová, A. (1996): Veterinárna starostlivosť o životné prostredie. Univerzita veterinárneho lekárstva v Košiciach, Katedra ochrany životného prostredia. Prvé vydanie, 109 s., ISBN 80-967346-9-5. Osada, T., Rom, H.B., Dahl, P. (1998): Continuous measurement of nitrous oxide and methane emission in pig units by infrared photoacoustic detection. ASAE 00012351/98/4104-1109, vol.41 (4): 1109-1114. Pattey, E., Trzcinski, M.K., Desjardins, R.L. (2005): Quantifying the reduction of greenhouse gas emissions as a result of composting dairy and beef cattle manure. Nutrient Cycling in Agroecosystems 72: 173-187.

120


INJURIOUS PECKING AND LAYING HEN WELFARE Metin Petek∗ Department of Zootechnics, Faculty of Veterinary Medicine, University of Uludag, Turkey Summary Injurious pecking is a common term used to describe severe feather pecking, vent pecking, cannibalism and toe-pecking in laying hens. It is a serious welfare concern because pulling out feathers causes pain, stress, injuries and increased susceptibility to disease. Injurious feather pecking is also of great economic concern to the producer; as it can lead to lower egg production and the pecked hens compensate for the reduced insulation by eating more feed and and as a consequence higher feed costs. Alternative housing systems for layers such as free-range and aviary systems show much higher incidences of injurious pecking compared to cage system. At present the egg industry uses both beak trimming of the birds and dim lighting methods to help reduce injurious pecking. However, both of these are being cricitised on from the welfare point of view. In fact, a general or partly ban on beak-trimming in European Union countries, which is already exists in some, have been planning. Moreover, The EU ban on conventional laying cages, when combined with a ban on beak-trimming, will increase the risk of injurious feather pecking and cannibalism. It is therefore important for future to consider other ways of controlling injurious pecking. Injurious pecking is a multifactorial problem, which can be caused by environmental, genetic or nutritional factors and can be largely prevented by the use of a combination of environmental and husbandry management programs. Key words: laying hen, injurious pecking, welfare Introduction Injurious pecking is a common term used to describe severe feather pecking, vent pecking, cannibalism and toe-pecking in laying hens. It is a serious welfare concern because pulling out feathers causes pain, stress, injuries, increased susceptibility to disease (Gentle and Hunter, 1990), and cannibalism (McAdie and Keeling, 2000; Pötzsch et al., 2001). Injurious feather pecking is also of great economic concern to the producer; as it can lead to lower egg production and the pecked hens compensate for the reduced insulation by eating more feed and as a consequence higher feed costs (Johnsen et al., 1998; Petek and Mc Kinstry, 2010). Feather pecking and cannibalism can ocur in hens that are kept in cages, alternative housing systems for laying hens such as free-range and aviary systems show much higher incidences of injurious pecking then with those birds housed in conventional caged system (McAdie and Keeling, 2000; Tauson et al., 2005). The causes of injurious pecking are complicated and multi-factorial. Such factors are related either to internal factors like the genetic nature or the physiological status of the birds, or to external factors like management of the birds, environment or nutritional factors or to a combination of these factors (Green et al., 2000; Nicol et al., 2003; Sedlackova et al., 2004). Some of these predisposing factors are overcrowding, excessive light and temperature, insufficient or improperly placed feeder or drinking space, nutritional imbalances including mineral deficiencies, feeding of only pelleted or concentrated feed, feeding high energy diets heavy in corn or low in fibre, and injuries. The nature of environmental conditions given to

∗



young birds also plays an important role in the development or occurrence of feather pecking later in life (Blokhuis and Van der Haar, 1992; Huber Eicher and Wechsler, 1998). Controlling injurious pecking Beak trimming and dim lighting are still the most effective husbandry practice used by the poultry industry and has long long been employed to help reduce the deleterious effects of injurious pecking and subsequent cannibalism. Both these are being criticised on from the welfare point of view. A general ban on the use of the hot-blade technique for beak trimming can be expected in several EU countries. In fact some countries have already banned the technique. The ban may also include the use of the Infra-Red technique to beak trim, but at present more research is required to examine the technique and any possible concerns. Although there are a great number of scientific studies associated with the reduction of feather pecking, very little of this information is used in practise. Scientific evidence suggests that feather pecking and cannibalism can be largely prevented by the use of appropriate husbandry techniques without the use of beak trimming. Genetic Stock In experimental studies birds with white plumage have less plumage damage due to feather pecking than pigmented birds (Kjaer and Sorensen, 2002; Bright 2007). Replacing brown breeds with whites ones, such as Amberlink, may be advantageous to reduce the injurious pecking in layer chickens (Anonymous 2009). Housing design and equipment layout Good housing design and layout of equipment, perches and other management practices play a vital role in minimising stress levels on the bird (Savory 1995). The bird must be able to reach the nesting areas easily without moving through a maze of feeders, drinkers and perches that could cause frustration and stress. Providing foraging materials, maintaining good litter and air quality, warmer air temperatures, using nipple drinkers in rearing and the laying period, using non-plastic floors and do not having lights in nest boxes should have useful to reduce injuriıous pecking. The use of enrichment toys and/or features should be provided in both the rearing and laying environments. Consideration should be given to rearing chicks with broody hens to encourage early development of foraging and perching behavior. High perches and refuge areas should be provided both in the rearing and laying environment and the system should be designed so as to seperate resting and active birds and to allow hens to move between areas without disturbing other birds. Hens should ideally be housed in small groups and partitions should be provided in larger houses to allow birds to form smaller subgroups. Field experiences suggest that one of the most important factors in reducing the risk of injurious pecking is the need to ensure that the housing conditions in the rearing phase are as closely matched as possible to those that the bird will experience in the laying phase (Defra, 2005). It is a good practice, for example, for the drinker and feeder systems that are used during rearing to be identical to those used on the laying unit. Similarly, matching the lighting schedules and light source will also minimise the changes between rearing and laying houses. These similarities will help reduce the stress of transition between the two stages. Management of the flocks It is important to recognise that transferring the pullets from their rearing house to their laying house can cause increased stress levels in the birds. Care should be taken before, during and after their transfer to minimise this problem. Therefore the birds should, ideally, be moved during the night and it is important to unload the pullets as quickly and carefully as possible. Provision of litter at early ages substantially reduces feather pecking at later age (Blokhuis and Van der Haar, 1989). It is essential that hens have access to dry friable and warm litter and that the quality of the litter is maintained in a friable state as best as possible (Huber122


Eicher and Wechsler, 1997, 1998). The widely held view is that untreated wood shavings provide the best litter as they are less dusty than chopped straw. Feather pecking has been shown to have a negative correlation with ground pecking, i.e. decreased ground pecking is associated with increased feather pecking (Blokhuis and Arkes, 1984; Blokhuis, 1989; HuberEicher and Wechsler, 1997, 1998). The incidence of gentle feather pecking tends to be reduced where birds make good use of the ranging areas available (Lambton et. al, 2010). It should therefore be a priority to encourage the birds’ natural desire to roam and forage in freerange systems. This can be done in various ways including the use of both natural and artificial shelters on the range and sharing of range with other farms animals i.e. sheep, cattle and lamas. Lighting Schedule Setting the correct lighting intensity and colour in the laying house is crucial in helping reduce feather pecking and social recognition (D’ Eath and Stone, 1999). Lighting should not be reduced below 20 lux and should be evenly distributed. In an outbreak of pecking, bright natural light can be reduced by painting windows white. To avoid welfare concern birds should be reared in units with varying light levels, from bright to dim, instead of constant high or low level of intensity (Morris, 2007). The lighting programme in both the rearing house and the production unit should be carefully managed to prevent the birds going into early lay. Poorly positioned or inadequately controlled lights which produce bright spots or areas of shadow can be a precursor to injurious pecking which could be avoided with careful planning during installation. Similarly, avoid suddenly turning the lights up when going into the house to inspect the birds as this can cause additional stress. Blue or green light is preferable to red or white light because it keeps the birds calmer and is chosen by the birds themselves. Biosecurity Outbreaks of disease and illness have been shown to have a negative effect on outbreaks of injurious feather pecking. Therefore it is crucial that all farms adopt a comprehensive and rigid biosecurity and vaccination programme. This programme should match the laying site disease profile and should be specific to each flock and farm. After depopulation, but before placement of the next flock, there should be a thorough cleaning and disinfection procedure during the turnaround phase. Once placed, high standards of bio-security, hygiene and control during the laying period should reduce the risk of bacterial and viral transmission. A multifactorial approach to pest and parasite control needs to be adopted which include elements of design, proofing, housekeeping, monitoring and treatment. Nutrition Feeding high-fibre and low energy diets, or roughages reduced feather pecking (Hetland et al., 2004). Providing additional grain or straw in the litter during rearing could result in lower levels of feather pecking behaviour. Some of these positive effects on feather pecking seem to be related to the time birds spend on feed intake and foraging (Van Krimpen et al., 2005). Unlike wild birds, poultry are provided with a constant source of feed, and may therefore spend more time feather pecking. This is an important difference in feather pecking between ranging and caged hens. Free-range hens spend time foraging and less time pecking other birds. Organic rations which cannot include synthetic aminoacids and so may be deficient will benefit from fishmeal. Lambton et al. (2010) reported that feed should be provided in a form that is time-consuming to eat (feed mash rather than pellet). Conclusion Injurious feather pecking and cannibalism can have a serious effect on poultry welfare. When searching for an on-farm solution for injurious feather pecking and cannibalism, it is importance to identify the potential risk factors involved in the development of feather 123


pecking on each and every flock. Combined efforts of multidisciplinary research and the integrated application of appropriate husbandry management programs can be very useful in potentially reducing the levels of feather pecking. A more critical factor should be paid to the reduction of the propensity for feather pecking during the rearing phase of layer hens. References Anonymous (2009): White brown-egg layer proving popular with free-range farmers. Farmers Weekly Interactive 18/02. Blokhuis, H.J. (1989): The effect of a sudden change in floor type on pecking behaviour in chicks. Appl. Anim. Behav. Sci. 22: 65–73. Blokhuis, H.J., van der Haar, J.W. (1992): Effects of pecking incentives during rearing on feather pecking of laying hens. Br. Poult. Sci. 33: 17–24. Bright, A. (2007): Plumage colour and feather pecking in laying hens, a chicken perspective? British Poultry Science 48: 253-263. D'Eath, R.B., Keeling, L.J. (2003): Social discrimination and aggression by laying hens in large groups: from peck orders to social tolerance. Appl. Anim. Behav. Sci. 84: 197-212. Defra (2005): A guide to the practical management of feather pecking & cannibalism in free range laying hens, UK. Gentle, M.J., Hunter, L.N. (1990): Physiological and behavioural responses associated with feather removal in Gallus Gallus var domesticus. Res. Vet. Sci. 50: 95-101. Green, L. E., Lewis, K., Kimpton, A., Nicol, C. J. (2000): Cross-sectional study of the prevalence of feather pecking in laying hens in alternative systems and its associations with management and disease. Vet. Record. 147: 233-238. Hetland, H., Choct, M., Svihus, B. (2004): Role of insoluble non-starch polysaccharides in poultry. World’s Poult. Sci. J. 60: 415-422. Huber-Eicher, B.,Wechsler, B. (1997): Feather pecking in domestic chicks: its relation to dustbathing and foraging. Anim. Behav. 54: 757–768. Huber-Eicher, B., Wechsler, B. (1998): The effect of quality and availability of foraging materials on feather pecking in laying hen chicks. Anim. Behav. 55: 861–873. Johnsen, P.E., Vestergaard, K.S., Norgaard Nielsen, G. (1998): Influence of early rearing conditions on the development of feather pecking and canibalism in the domestic fowl. Appl. Anim. Behav. Sci. 60: 25-41. Kjaer, J.B., Sorensen, P. (2002): Feather pecking and cannibalism in free-range laying hens as affected by genotype, dietary level of methionine plus cystine, light intensity during rearing and age at first access to the range area. Appl. Anim. Behav. Sci. 76: 21-39. Lampton, S.L., Knowles, T.G., Yorke, C., Nicol, C.J. (2010): The risk factors affecting the development of gentle and severe feather pecking in loose housed laying hens. Appl.Anim.Behav. Sci. 123: 32-42. McAdie, T.M., Keeling, L.J. (2000): Effect of manipulating feathers of laying hens on the incidence of feather pecking and cannibalism. Appl. Anim. Behav. Sci. 68: 215-229. Morris, H.J. (2007): Environmental Management of Injurious Pecking in Turkeys. PhD Thesis in Clinical Veterinary Science, Faculty of Medicine and Veterinary Science, Bristol University, UK. Nicol, C.J., Pötzsch, C., Lewis, K., Gren, L.E. (2003): Matched concurrent case-control study of risk factors for feather pecking in hens on free-range commercial farms in the UK. Br. Poult. Sci. 44: 515-523. Petek, M., Mc Kinstry, J. (2010): Reducing The Prevalence and Severity of Injurious Pecking in Laying Hens without Beak Trimming. J. Uludag Üniv. Fac. Vet. Med. 1-2. 124


Pötzsch, C., Lewis, K., Nicol, C.J., Green, L.E. (2001): A cross-sectional study of the prevalence of vent pecking in laying hens in alternative systems and its associations with feather pecking, management and disease. Appl. Anim. Behav. Sci. 74: 259-272. Savory, C.J., Mann, J.S. (1997): Behavioural development in groups of pen-housed pullets in relation to genetic strain, age and food form. Br. Poult. Sci. 38: 38–47. Sedlackova, M., Bilcik, B., Kostal, L. (2004): Feather pecking in laying hens: environmental and endogenous factors. Acta Vet. Brno 73: 521-531. Tauson, R., Kjaer, J., Maria, G.A., Cepero, R., Holm, K.E. (2005): Applied scoring of integument and health in laying hens. On internet basis homepage adress: http://www.laywel.eu/web/pdf/deliverables%2031-33%20health.pdf. Van Krimpen, M.M., Kwakkel, R.P., Reuvekamp, B.F.J., Van Der Peet-Schweing, C.M.C., Den Hartog, L.A., Verstegen, M.W.A. (2005): Impact of feeding management on feather pecking in laying hens. World’s Poult. Sci. J. 61: 663-685.

125


INFLUENCE OF TRANSPORT LOAD TO IGF-1 AND CORTISOL CHANGES IN PIGS SERUM VPLYV TRANSPORTNEJ ZÁŤAŽE NA ZMENY IGF-1 A KORTIZOLU V SÉRE OŠÍPANÝCH Juraj Petrák∗, Ondrej Debrecéni, Ondřej Bučko Katedra špeciálnej zootechniky, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, SR Department of Special Animal Production, Slovak University of Agriculture in Nitra, Slovak Republic Summary Transport load by pigs can be affected by several anabolic and catabolic processes markers in organism. We observed effect of this load through IGF-I and cortisol concentration changes by barrows transported to slaughterhouse. IGF-I in organism affect anabolic and antistrass processes and cortisol causes catabolic and antistress effects too. Target of our experinebts was to observe IGF-I and cortisol concentration differences in pigs serum after kill just after transport and during kill by animals without transport load. We tested 21 peaces barrows of Gig white from one breed of average weight 105 kg. The first group was before kill loaded with 2 hours long transport. Aninals of the second group were killed within 5 minutes after leaving stable space of their breeding. Blood was taking off immediatelly after kill. IGF-I and cortisol concentration in serum we set using ELISA method. Cortizol concentration in serum was significantly increased (p < 0.001) in the first group of barrows loaded with transport. Average IGF-I level in the first group was a bit decreased, but there was no significant difference noted compared with the second group, which was not loaded with transport. Keyword: IGF-I, cortisol, pig, serum, stress Souhrn Transportnú záťaž môže ovplyvniť u ošípaných niektoré markéry anabolických a katabolických procesov v organizme. Efekt tejto záťaže sme sledovali v koncentračných zmenách IGF-I a kortizolu u bravcou prevážaných na bitúnok. IGF-I zasahuje v organizme do anabolických a antistresovými dráh a kortizol vyvoláva katabolické a tiež antistresové efekty. Cieľom našich experimentov bolo sledovať rozdiely koncentrácie IGF-I a kortizolu v sére ošípaných pri porážke bezprostredne po transporte a pri porážke zvierat bez transportného zaťaženia. Testovali sme 21 ks bravcov plemena Biela ušľachtilá z jedného chovu o priemernej hmotnosti 105 kg. Prvá skupina bola pred porážkou zaťažená 2 hodinovým trasportom. Z druhej skupiny zvieratá boli zabité do 5 minút po opustení koterca v ktorom prebiehal ich odchov. Krv bola odobratá ihneď po zabití. Koncentráciu IGF-I a kortizolu v sére sme stanovili ELISA metódou. Koncentrácia kortizolu v sére bola signifikantne vyššia (P< 0.001) v prvej skupine bravcov zaťažených transportom. Priemerná hladina IGF-I v prvej skupine bola mierne znížená avšak nebol zaznamenaný signifikantný rozdiel v porovnaní s druhou skupinou ktorá nebola zaťažená transportom. Kľúčové slová: IGF-I, kortizol, ošípaná, sérum, stres ∗



Úvod Transportnú záťaž absolvuje prakticky každé hospodárske zviera vyradené z chovu. Efekt tejto záťaže sme sledovali v koncentračných zmenách IGF-I a kortizolu u bravcov. IGF-I považujeme za markér ktorý v organizme zasahuje do anabolických a antistresovými dráh. IGF-I aktivuje intracelulárne mechanizmy, ktoré majú antiapoptotický efekt a súvisia s prežívaním bunky a aktivujú jej reparačné a rastové procesy (Ikonen, 2001, Farmer, 1991). Efekt IGF-I je sprostredkovaný väzbou na jeho špecifické transportné proteíny IGFBPs a následne väzbou na jeho špecifické receptory IGFRs na bunkovej membráne (Oksjerg, 2004). Nedostatok IGF-I môže narušiť tento mechanizmus čo vedie k rozvoju patofyziologických zmien v bunkovom metabolizme. Môže dôjsť k poškodeniu svalového tkaniva ktoré je najhodnotnejšou surovinou získavanou z jatočného tela. Niektoré z týchto patofyziologických mechanizmov môže zastaviť, alebo ich aktivitu výrazne redukovať IGF-I aktiváciou vnútrobunkovej signálnej dráhy PI3K/AKT/FOXO (Glass, 2010, Bueter, 2006). Tým sa zamedzí aktivácii proteínu MuRF1 ktorému ako substrát slúžia aj hrubé svalové vlákna ktoré obsahujú myozínové ťažké reťazce (Glass, 2010). Nedostatok IGF-I sa prejaví deaktiváciou signálnej dráhy PI3K/AKT čím sa aktivuje FOXO ktorý prechádza do jadra bunky kde stimuluje expresiu génou MuRF1 a Atrogin-1 ktoré sú markérmi svalovej atrofie (Bueter, 2006). Koncentrácie kortizolu predstavovali markér súvisiaci s katabolickými procesmi v organizme. Kortizol má taktiež antistresové účinky v oblasti zabezpečenia dostatku energie počas záťaže. Zvýšené hladiny kortizolu predstavujú aktiváciou hypothalamo-hypofyzo-kortikálnej osi. Glukokortikoidy znižujú proteosyntézu a zvyšujú proteínovú degradáciu vo svale (Goldberg, 1980 a Mayer, 1975). Zvýšené koncentrácie glukokortikoidou väzbou na svoje špecifické glukokortikodné receptory môžu spôsobiť zníženie koncentrácie IGF-I v cirkulácii (Bueter 2006). Cieľom našich experimentov bolo sledovať rozdiely v koncentrácii IGF-I a kortizolu v sére ošípaných pri porážke bezprostredne po transporte čo predstavuje antiwelferovy faktor počas predjatočnej prípravy a pri porážke zvierat bez transportného zaťaženia. Materiál a metodika Experimentálne zvieratá: Do experimentu bolo zaradených 21 ks bravcov plemena Biela ušľachtilá pôvodom z jedného chovu o priemernej hmotnosti 105 kg. Do prvej skupiny bolo zaradených 12 zvierat. Prvá testovaná skupina bola zabitá do 2 hodín po preprave na bitúnok. Záťaž bola navodená 2 hodinovým transportom a krátkodobým pobytom na bitúnku. Do druhej kľudovej skupiny bolo zaradených 9 kusov. Tieto zvieratá boli zabité do 5 minút po opustení koterca v ktorom prebiehal ich odchov. Experiment sa uskutočnil v Experimentálnom centre katedry špeciálnej zootechniky. Odber vzoriek: Krv bola odoberaná pri porážke z vykrvovacieho rezu po elektrickom omráčení. Sérum bolo získané voľným zrážaní pri laboratórnej teplote do vytvorenia krvnej zrazeniny (za 4 hod.). Sérum po centrifugácii s krvnou zrazeninou bolo odsaté a zamrazené na -20°C do ďalšieho spracovania. Stanovenie koncentrácie IGF-I a kortizolu: Sledované parametre boli kvantitatívne stanovené imunoenzymatickou metódou ELISA. IGF-I bol analyzovaný použitím protilátky a chemikálií od firmy IDS. Kortizol bol analyzovaný pomocou protilátky a chemikálií od firmy Biovendor. Koncentráciu IGF-I a kortizolu boli stanovené na mikroplatničkovom readri – model DV990BV4. Štatistická významnosť medzi skupinami bola hodnotená pomocou t-testu. Výsledky a diskusia Priemerné koncentrácie IGF-I v sére v prvej skupine boli na úrovni 49,14 µg/l. U druhej kľudovej skupine sme namerali priemernú koncentráciu IGF-I 53,14 µg/l čo nepredstavovalo 127


signifikantný rozdiel po porovnaní t-testom. Pri zhodnotení rozdielov v priemerných koncentráciách kortizolu medzi sledovanými skupinami bol zistený signifikantné rozdiely na hladine významnosti (p < 0.001). V prvej skupine bola koncentrácia kortizolu 22,98 µg/dL a u druhej skupiny sme namerali koncentráciu 5,5 µg/dL kortizolu. Obrázok 1: Zmena koncentrácie IGF-I a kortizolu v sére ošípaných po prepravnej záťaži

Concentration of IGF-I in serum from pigs

Concentration of cortisol in serum from pigs 35

60

30

50

25

c o rti s o l µ g / d L

IG F -I µ g / l

70

40 30 20 10

20 15

+++

10 5

0

0

1

stres

1

2

stres

2

1 - Prvá testovaná skupina bola zabitá do 2 hodín po preprave na bitúnok. Záťaž bola navodená 2 hodinovým transportom a krátkodobým pobytom na bitúnku. 2 – V druhej testovanej skupine boli zvieratá zabité do 5 minút po opustení koterca v ktorom prebiehal ich odchov. Rozdiel medzi skupinami pri koncentrácii kortizolu je na úrovni štatistickej významnosti ( p < 0,01 + + +). Kortizol sa podieľa na rozvoji katabolických procesov v organizme. V prvej skupine akútne stresovaných zvierat prepravou boli priemerné hodnoty na úrovni, ktoré sa považujú za stresové ((Hizume, 2006, Yoshioka, 2004). Dvojhodinová záťaž transportom sa prejavila štvornásobne vyššou koncentráciou kortizolu v porovnaní so skupinou porážanou bez transportu. Ako uvádza Debrecéni (1998), najvyššie koncentrácie kortizolu v cirkulácii boli namerané v 30 minúte pôsobenia prepravnej záťaže. Z hľadiska časovej dĺžky pôsobenia prepravy neboli zistené významné rozdiely v koncentrácii kortizolu v porovnaní s dvoj-, alebo štvorhodinovým transportnom. Naše výsledky dokazujú že v prvej skupine bola aktivovaná hypothalamo-hypofyzo-kortikálna os. Akútna záťaž by mala vyvolávať pokles koncentrácie IGF-I v sére ako zistil Farmer (1991), keď nameral zníženie až o 21% v 60 minúte po strese a tento trend mal naďalej klesajúcu tendenciu. Naše výsledky naznačujú nižšie koncentrácie IGF-I prvej - transportovanej skupiny, avšak tento rozdiel nie je štatisticky významný v porovnaní s druhou skupinou ktorá nebola vystavená prepravnej záťaži. Tento fakt pravdepodobne súvisí so zvýšeným uvoľňovaním IGF-I do cirkulácie počas intenzívnej záťaže s cieľom obnovenia homeostázy organizmu a krátkym časovým intervalom transportu a do zabitia zvierat, v ktorom nedošlo k masívnemu vyviazaniu IGF na príslušné receptory. Záver Z dosiahnutých výsledkov môžeme konštatovať, že u transportovaných zvierat bola intenzívne aktivovaná hypothalamo-hypofyzo-kortikálna os, čo dokazuje štvornásobne vyššia 128


koncentrácia kortizolu v porovnaní so skupinou porážanou bez transportu. Napriek aktivite hypothalamo-hypofzo-kortikálnej osi, dvojhodinová prepravná záťaž nemala signifikantne významný vplyv na pokles koncentrácie IGF-I v sére bravcov. Táto práca vznikla na základe podpory z grantov VEGA 1/0575/10 a ECOVA+ 26220120032. Literatúra Bueter, Ch., McKinzey, M., Salzmann, Ch., Zorniak, M. (2006): Pathways of Skeletal Muscle Atrophy: HIV as a Model System? Eukaryon, Vol.2, January, Lake Forest College Review Article 28. Debrecéni, O. (1998): Habilitačná práca, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre. Farmer, C., Dubreuil, P., Couture, Y., Brazeau, P., Petitclerc, D. (1991): Hormonal changes following an acute stress in control and somatostatin-immunized pigs. Domestic Animal Endocrinology 8: 527-536. Glass, D.J. (2010): Signaling pathways perturbing muscle mass. Curr Opin Clin Nutr Metab Care 13: 225-229. Goldberg, A.L., Tischler, M, Libby, P. (1980): Regulation of protein degradation in skeletal muscle. Biochem Soc Trans 8: 497. Hizume, T., Morikawa, K., Takaki, A., Abe, K., Sunagawa, K., Amano, M. (2006): Sustained Elevation of Serum Cortisol Level Causes Sensitization of Coronary Vasoconstricting Responses in Pigs In Vivo. Circulation Research 765-775. Ikonen, M. (2001): Apoptosis-associated change in neuronal gene expression with special emphasis on the insulin-like growth factor system. Doctoral dissertation, Kuopio 2001. Mayer, M., Shafrir, E., Kaiser, N., Milholland, R.J., Rosen, F. (1975): Interaction of glucocorticoid hormones with rat skeletal muscle: catabolic effects and hormone binding. American Journal of Physiology - Endocrinology And Metabolism 229: 1381-1386. Oksjerg, N., Gondret, F., Vestergraard, M. (2004): Basic principles of muscle development and growth in meat-producing mammals as affected by the insulin-like growth factor (IGF) system. Domestic Animal Endocrinology 27: 219-240. Yoshioka, G., Imaeda, N., Torimoto, Y., Ohtani, T., Hayashi, K. (2004): Influence of transport stress on serum cortisol and thyroid hormones in pigs with Halothane gene. Animal Science Journal 75: 451-456.

129


THE USE OF NEUTRAL ELECTROLYZED OXIDIZING WATER FOR DISINFECTION OF DIAGNOSTIC EQUIPMENT Robert Pintarič1, Jože Matela1, Stanka Vadnjal2, Janez Koprivnikar3, Štefan Pintarič2∗ 1

UKC Maribor, Department of radiology, Maribor, Slovenia, 2 University of Ljubljana, Veterinary Faculty, Ljubljana, Slovenia, 3 KGZS, Ljubljana, Slovenia Summary Modern diagnostic equipment is composed of materials that are difficult to disinfected. Additional problem is the sensitive electronic equipment, which is difficult to disinfected. On the other hand, is faced with resistant strains of microorganisms and theirs ability to create resistance to disinfectants. The paper presents an attempt to disinfected with new generation of biocide on the basis of neutral elektrooksidyzing water. Because of its rapid and broad spectrum of activity and no corrosive effect on materials we used magnetic resonance for disinfecting hospital in real condition. Normally we take swabs from surfaces used for the evaluation of the presence microorganisms on surface. Adwance we used the S. aureus to evaluate the reliability of disinfection and demonstrate the level of reduction of microorganisms in practical condition. Key words: electrolyzed oxidizing water, Magnetic Resonance Imaging (MRI), disinfection Introduction Disinfection procedures are an important part of preventive measures to prevent the spread of contagious and infectious diseases. Given what we disinfected, and the purpose (prevention, decontamination) should choose an effective biocide [1]. From reliable biocide performance demand quickly with as wide a spectrum of the microorganisms that do not harm the patient and staff should not be residue on the surface, should not affect the surface of materials and must be biodegradable [2]. Especially in recent years faced increasing number of resistant microorganisms. We have contributed to the resistance, both with an inappropriate choice of biocides, and their use (inadequate concentrations, time of performance, and the replacement of biocides). However, obstinate strains of microorganisms, which are becoming increasingly resistant to the procedures of disinfection, have emerged [3-12]. Devices for magnetic resonance imaging represent the specific conditions for disinfection. Among the relevant facts include the presence of electronic equipment in a single device that limits the possibility of selecting the appropriate biocide to disinfect the device. It is also not negligible exposure to the patient surface of the device, particularly contamination of equipment or transfer agent in the surface of the device in a patient or staff [1, 10, 13, 14, 15]. Neutral electrolyzed oxidizing water (NEOW) is a biocide with a broad spectrum of activity, with immediate action on the surface leaves no residue. Because of its physical and chemical mode of action is not expected that the micro-organisms have developed resistance. Natural biocide bound electrons of the surroundings and thus destabilize the bacterial wall microelectrolysis itself is formed and hyper-oxide ions, which are also disinfecting effect, quickly and without delay. Just as the biocide is a not necessary rinse surface [16, 17]. Since the device for magnetic resonance imaging routinely fails to disinfect, we were interested in this part, how surface of the device loaded with the presence of microorganisms and what effect NEOW of microorganisms in different acceptable ways of spreading on the ∗



surface. The purpose of this study was to determine the reliability of NEOW using two different methods of disinfection on 3.0 T MRI Scanner. Material and Methods The experiment was performed at the University Medical Centre Maribor Slovenia in the Department of Radiology. The disinfection of the 3.0 T MRI Signa HDxt Scanner was completed by the procedure indicated by the manufacturer in the technical instructions (sodium hypochlorite solution). The disinfection was completed by using the sprayer and the method of cold fogging. NEOW with redox potential value of 830-850 mV (Steriplant®N, Obisan Institute, Slovenia) was used as a biocide. The experiment tested the number of colony-forming units on the model of Staphilococcus aureus ATCC 25923. Test colony of S. aureus was applied to test surfaces in the concentration of 1,5x106. Cold fogging was performed with the OptiJet CSMD R1 system (Swiss Steriplant AG, Switzerland, and the modification Obisan, Slovenia), using the nozzle model 0/2 (Schlick Düsen, Germany) with the compressed air flow of 600 l/min. Test surfaces were set vertically, horizontally, and on the ceiling. After 15 minutes the swabs were taken to analyse the total number of colonyforming units in CFU/cm2 on 20cm2 of surface. The experiment was conducted in two stages. We disinfected 3.0 T Signa MRI HDxt by the procedure of the manufacturer in the technical guidance (sodium hypochlorite). Picture 1: Object of disinfection (R. Pintaric)

Swabs for determining the total number of microorganisms were taken to 12 cities before and after disinfection. To determine the presence of microorganisms on surfaces, swabs were taken on the surface of 20 cm2. As a biocide were used NEOW redox potential of 830-850 mV (Steriplant ® N, Obisan, Slovenia). Biocide was given by hand sprayer until the surface was visibly wet and waits 5 minutes. He was then taken swabs from the surfaces.

131


Picture 2: In this model, they were included in the critical point where patients are most at risk (R. Pintaric)

Picture 3: Bioaerosol is an important by contamination surface diagnostic apparatus (R. Pintaric)

The second stage of the experiment was carried out by the modified method of testing the model of biocides Staphilococcus aureus ATCC 25923. Test culture S. aureus was application on the test surface at a concentration of 1.5 x106 CFU/cm2. Then the task is a system of cold fogging OptiJet CS MDR 1(Swiss Steriplant AG, Switzerland and modification Obisan, Slovenia). Biocide for application in areas as cold fogging nozzle, we used the model 0 / 2 (Schlick Düsen, Germany) at a rate of 600 l/min of compressed air. Test plates were placed vertically, horizontally and ceiling as location areas has an impact on the performance 132


disinfection. After a time of 15 minutes, we took the swabs to test tile and check the count in CFU/cm2. Results In the first part of the experiment was determined performance NEOW directly on the surface MRI. Control swabs from surfaces MRI showed a relatively low number of microorganisms, which was also the reason for the observed relatively low reduction. However, we are after disinfection to reduce microbial NEOW found over 90% or more than 1log10 CFU/cm2. In the second part of the experiment were to test the surface with S. aureus ATCC 25923 was placed on the surface of the MRI. Test surfaces were exposed to cold fogging disinfection. When used in a quantity NEOW 8 ml/m2 we found a reduction in the number of microorganisms by an average of 3.32 log10 CFU/cm2. Conclusion On the basis of the results of the experiments we have determined efficiency of neutral electrolyzed oxidizing water Steriplant®N with small amounts of biocide in in vivo conditions for manual surface disinfection, and in cold fogging. Based on the results of the experiment we can conclude: • The model of NEOW Steriplant ® N in practical terms we can see over 90% reduction of microorganisms (> 1log10 CFU/cm2) ground MRI • Model test microorganism S. aureus shows a decrease of 3.32 log10 CFU/cm2 (P <0.001), which exceeds the required reduction of micro-organisms in the testing of biocides, even in laboratory conditions • For efficient operation should be applied in a significant amount of biocide to the surface for efficient operation • biocide from the surface is not necessary to wash, you can just wipe it or leave it to dry • NEOW is not corrosive and is effective even when on the surface creates a biofilm. We thank Swiss Steriplant AG, and the Obisan Institute, who made the performance of the experiment possible. References 1. Fraise AP. 2004. Decontamination of the environment and medical equipment in hospitals. In Fraise AP, Lambert PA, Maillard JY, (eds). Principles and practice of disinfection, preservation and sterilization, 4th ed. Oxford: Blackwell Sci. p 563–85. 2. Maillard JY. 2002. Antibacterial mechanisms of action of biocides. J Appl Microbiol, 92 (Suppl):16–27. 3. Maillard JY. 2004. Viricidal activity of biocides. In Fraise AP, Lambert PA, Maillard JY, (eds). Principles and practice of disinfection, preservation and sterilization, 4th ed. Oxford: Blackwell Sci. p 272–323. 4. Russell AD. 2004a. Bacterial adaptation and resistance to antiseptics, disinfectants and preservatives is not a new phenomenon. J Hosp Infect, 57:97–104. 5. Chapman JS. 2003. Disinfectant resistance mechanisms, cross-resistance, and coresistance. Int Biodeterior Biodegrad, 51:271–6. 6. Thomas L, Russell AD, Maillard, JY. 2005. Antimicrobial activity of chlorhexidine diacetate and benzalkonium chloride against Pseudomonas aeruginosa and its response to biocide residues. J Appl Microbiol, 98:533–43. 7. Pajkos A,Vickery K, CossartY. 2004. Is biofilm accumulation on endoscope tubing a contributor to the failure of cleaning and decontamination? J Hosp Infect, 58:224–9. 133


8.

9.

10. 11.

12. 13. 14. 15. 16. 17.

Noguchi N, Tamura M, Narui K, et al. 2002. Frequency and genetic characterization of multidrug-resistant mutants of Staphylococcus aureus after selection with individual antiseptics and fluoroquinolones. Biol Pharm Bull, 25:1129–32. Dettenkofer M, Wenzler S, Amthor S, et al. 2004. Does disinfection of environmental surfaces influence nosocomial infection rates? A systematic review. Am J Infect Control, 32:84–9. Rutala WA, Weber DJ. 2004a. The benefits of surface disinfection. Am J Infect Control, 32:226–31. Makris AT, Morgan L, Gaber DJ, et al. 2000. Effect of a comprehensive infection control program on the incidence of infections in long-term care facilities. Am J Infect Control, 28:3–7 Sofou A, Larsen T, Fiehn NE, et al. 2002. Contamination level of alginate impressions arriving at dental laboratory. Clin Oral Invest, 6:161–5. Bloomfield SF. 2002. Significance of biocide usage and antimicrobial resistance in domiciliary environments. J Appl Microbiol, 92(Suppl):144–57. Russell AD. 2002b. Antibiotic and biocide resistance in bacteria: comments and conclusion. J Appl Microbiol, 92(Suppl.):171–3. Russell AD. 2004a. Bacterial adaptation and resistance to antiseptics, disinfectants and preservatives is not a new phenomenon. J Hosp Infect, 57:97–104. Babb JR, Bradley CR. 1995b. A review of glutaraldehyde alternatives. Br J Theat Nurs, 5:20–41. Xinping Zeng et all. 2010. Studies on Disinfection Mechanism of Electrolyzed Oxidizing Water on E. coli and Staphilococcus aureus. J Food Sci. Vol. 75 (5): 253-60.

134


QUALITY MATERIALS IN DISINFECTION OF VEHICLES AT THE OUTBREAK OF CONTAGIOUS DISEASES Štefan Pintaric1∗, Peter Levstek2, Stanka Vadnjal1, Robert Pintaric3, Brane Dolenc2 1

University of Ljubljana, Veterinary Faculty, Ljubljana, Slovenia, 2 Ministry of Defence, Military Medical Unit, Veterinary Unit, Ljubljana, Slovenia, 3 UKC Maribor, Department of radiology, Maribor, Slovenia Summary Implementation of disinfection is an important measure in outbreaks of contagious diseases. The method of applying a disinfectant to a surface and the surface material and location have a significant impact on the effect of disinfection, Means of transport can be the cause of rapid spread of infectious material. In our experiment, the effect of a commonly used antiseptic was assessed after treating materials typically used in means of transport. For our experiment, we prepared a test area of pine wood, rubberized canvas, glass, and metal. We first deposited on the test area the test strain ATCC 25923 Staphilococcus aureus in a concentration of 1.5-5x109 CFU/ml. The test area was then dried and installed into a vehicle in places where the materials are usually present. We chose the horizontal, vertical and overhead positions of surfaces. We carried out disinfection with a disinfectant composed of peroxygen compounds, surfactant, organic acids and an inorganic buffer system. We used a 1% solution in quantities of 0.4 l/m2. We used a low-pressure method of spreading the disinfectant. We found that both the location and the material have an impact on the performance of disinfection. In particular, we found that metal reduced the performance. We noted that the location of an area, and in particular the type of material to be disinfected significantly affect the success of disinfection. This should be considered in the implementation of disinfection measures during outbreaks of infectious diseases, as inappropriate disinfection may result in an increase in the survivability of microorganisms. Key words: desinfection, zoonoses, resistance, aplication, surfaces Introduction Considering the specific conditions and, in particular, quick actions of the veterinary service of the Slovenian army, required in biological decontamination in emergency situation and in situations where larger quantities of equipment of means of transport have to be disinfected, we decided to test the effect of disinfection after a shorter contact time compared to the usual contact time required for most disinfectants. In line with the regulatory requirement for testing of biocidal activity on carriers under laboratory conditions (SIST EN 14349, 2004) and following the requirements of the veterinary service of the Slovenian army, we decided to test the activity of a biocide at a 1% concentration using a contact time of 5 or 15 minutes, which is a contact time still acceptable for decontamination of vehicles and equipment when the army units return from their missions or in other emergency situations. The method of application of the biocidal solution with a high-pressure machine and with a motor sprinkler was tested.

∗



Material and Methods The experiment was done with materials that are frequently used in military forces. We used rubber, wood, tarpaulin, and sheet metal. The microbial culture of Staphylococcus aureus ATCC 25923 was placed on carriers and 5 ml of bacterial suspension at a concentration of 5x108 were dispersed in 195 ml of sterile physiological solution and evenly sprayed over the carriers. The carriers were then dried. A biocidal preparation containing the active substance potassium peroximonosulfate (Ecocid® S, Krka) was used as a model in the experiment. After drying the carriers were fastened on a vehicle made of the same materials as were used as test carriers. The carriers were fastened in horizontal and vertical position and to the ceiling. We distributed them evenly over the interior and the exterior of the vehicle. After fastening the test carriers with microbial cultures to the vehicle, we applied 300 ml/m2 area of the biocidal preparation at a 1% concentration. Spraying was carried out with a high-pressure machine and a motor sprinkler. The selected contact times were 5 minutes ± 10s and 15 minutes ± 10s. Immediately after the end of the contact time of the biocide, sterilised water was gently poured over the carriers to inactivate the biocide. Then, the water was removed and samples were taken from each carrier of a size of 4x5 cm or 20 cm2 with sterile swabs. The samples were inoculated into a nutrient medium for the assessment of the total number of microorganisms. Results Application of the biocidal solution with the high-pressure machine using a 5-minute contact time on carriers A comparison of mean values obtained on test carriers showed the following mean reductions: 3.08 log10CFU/cm2 on wood, followed by 4.14 log10CFU/cm2 on metal, 5.82 log10CFU/cm2 on tarpaulin, and 6.05 log10CFU/cm2 on rubber. The statistical analysis showed that there was a modest difference between the horizontal and ceiling position in the effect on tarpaulin (P=0,086) and between the horizontal and ceiling position in the effect on wood (P=0.052). A comparison of mean values also showed a modest difference between the effects on sheet metal and rubber (P=0.052). Application of the biocidal solution with the high-pressure machine using a 15-minute contact time on carriers A comparison of mean values obtained on test carriers (all positions of test carriers together) showed the following average reductions: 2.24 log10CFU/cm2 on wood, followed by 5.09 log10CFU/cm2 on metal sheet, 5.46 log10CFU/cm2 on tarpaulin, and 6.20 log10CFU/cm2 on rubber. The statistical analysis of data showed that there was a modest difference in the effect on rubber carriers between the horizontal and vertical position (P=0.077) and in the effect on tarpaulin between the horizontal and vertical position (P=0.059), and a significant difference in the effect between the horizontal and ceiling position (P<0.05). A comparison of the mean values obtained for different materials demonstrated significant differences between the sheet metal and wooden carriers (P<0.05), between the rubber carrier and the tarpaulin (P<0.05), and between the rubber carrier and the wooden carrier (P<0.05).

136


Figure 1: Reduction in the number of microorganisms (log10 CFU/cm2) on test carriers in different positions after application of the biocide (application with high-pressure machine, 5minute contact time)

Figure 2: Reduction in the number of microorganisms (log10 CFU/cm2) on test carriers in different positions after application of the biocide (application with high-pressure machine, 15-minute contact time)

137


Application of the biocidal solution with the motor sprinkler using a 5-minute contact time A comparison of mean values obtained on test carriers (all positions of test carriers together) showed the following average reductions: 2.90 log10CFU/cm2 on wood, followed by 5.46 log10CFU/cm2 on sheet metal, 5.66 log10CFU/cm2 on tarpaulin, and 5.94 log10CFU/cm2 in rubber. The statistical analysis of data comparison showed that there was a modest difference in the effect on sheet metal carriers between horizontal and ceiling position (P=0.059) and a significant difference between the vertical and ceiling position (P<0.05). A modest difference was observed in the effect on tarpaulin between horizontal and vertical position (P=0,053) and a significant difference between horizontal and ceiling position (P<0.05). A comparison of mean values obtained on single test carriers showed a modest difference between the sheet metal carrier and the tarpaulin (p=0.068) and between the rubber carrier and the tarpaulin (P=0.060). Application of the biocidal solution with the motor sprinkler using the 15-minute contact time The following reductions were observed when comparing mean values obtained on test carriers (all positions of the test carriers together): 3.70 log10CFU/cm2 on wood, followed by 3.75 log10CFU/cm2 on sheet metal, 6.58 log10CFU/cm2on rubber, and 6.86 log10CFU/cm2 on tarpaulin. No significant differences were found by the statistical analysis of data between test carriers and their different positions or between mean values. Figure 3: Reduction in the number of microorganisms (log10 CFU/cm2) on test carriers in different positions. Effect of the biocide (motor sprinkler, 5-minute contact time)

138


Figure 4: Reduction in the number of microorganisms (log10 CFU/cm2) on test carriers in different positions after application of the biocide (motor sprinkler, 15-minute contact time)

Conclusion Summarising, the data allow for the following conclusions: • The efficacy of disinfection depends on the material on which it is applied as well as its position. • High-pressure spraying of a biocidal preparation is unreliable with both contact times, 5 and 15 minutes, in particular on wooden surfaces. It would be necessary to test a highpressure machine at a reduced working pressure (3-30 bar), using a wide-angle flat hose with a jet angle at least 70-80°, or carry out a test with a disinfection hose. In this way the required quantity of the disinfectant for effective disinfection would be applied to the surfaces. • The most reliable method of disinfection is with the mounted knapsack motor sprayer using a 15-minute contact time, a 1% concentration of the disinfectant and a quantity of 300 ml/m2 area. • When applying a biocidal solution, special attention should be paid to wooden surfaces and horizontal metal surfaces. These areas should be thoroughly cleaned before the biocidal solution is applied. • Due to its good adhesive properties, the biocide used in the test had a good effect on both vertical and ceiling areas. References 1. SIST EN 1656:2010 Chemical disinfectants and antiseptic quantitative.suspension test 2. SIST EN 14349: 2004 Chemical disinfectatns and antiseptics.qualitative surface test 3. SIST EN 1656:2001 Chemical disinfectants and antiseptic quantitative.suspension test 4. SIST EN 1656:2001 Chemical disinfectants and antiseptic quant.suspension test

139


RYBA JAKO EXPERIMENTÁLNÍ ORGANISMUS FISH AS AN EXPERIMENTAL ORGANISM Lucie Plhalová∗, Ivana Haluzová, Zdeňka Svobodová, Stanislava Mácová, Vladimíra Pištěková Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Fish toxicity tests are of great importance not only for assessment of effects of water pollution on fishes, but also for evaluation of new chemical compounds and their risk for aquatic organisms. This work presents a summary of methods used for toxicity tests on fishes and fish species used in these tests. Key words: toxicity tests, LC50, NOEC, LOEC, fish Souhrn Testy toxicity na rybách mají velký význam nejen při hodnocení vlivu znečištění vodního prostředí na ryby, ale také při hodnocení nežádoucích účinků nových chemických látek a přípravků na organismy vodního prostředí. Tato práce představuje souhrn uváděných metodik pro testy toxicity na rybách a přehled nejčastěji využívaných druhů ryb v těchto testech. Klíčová slova: testy toxicity, LC50, NOEC, LOEC, ryby Úvod Vodní prostředí je konečným rezervoárem mnoha cizorodých látek (xenobiotik) antropogenního původu. Z tohoto důvodu jsou cizorodé látky posuzovány z hlediska jejich účinku na organismy vodního prostředí, především pak na ryby. Ryby, z nichž řada druhů je hospodářsky vysoce významná, patří do skupiny necílových organismů a jsou konečným článkem potravního řetězce ve vodním prostředí. Základní metodou pro posouzení účinku xenobiotik na ryby jsou testy toxicity. Tyto testy lze využít jak pro hodnocení jakosti odpadních vod, tak i při vyšetřování havárií na povrchových a podzemních vodách. Testy toxicity na rybách a dalších organismech vodního prostředí mají rovněž velký význam při hodnocení nově vyvinutých a do praxe zaváděných chemických látek a přípravků včetně pesticidů, dále také při klasifikaci odpadů určených ke skládkování (Svobodová a kol., 2010). Základní informace o hodnocených látkách jsou získávány v testech akutní toxicity. Dlouhodobé testy pak poskytují informace z pohledu reálných koncentrací toxických látek v životním prostředí. Testy toxicity na rybách Provádění testů toxicity na rybách se zejména řídí standardizovanými metodikami OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) a ISO (International Organization for Standardization). Díky tomu je možné porovnat výsledky testů toxicity z různých laboratoří (Svobodová a kol., 2007). V testech akutní toxicity, které zpravidla trvají několik desítek hodin (nejčastěji 96 hodin), ∗



zjišťujeme zejména hodnotu LC50, tj. koncentraci testované látky, při které uhyne během expozice 50 % testovacích organismů. Zde je stručný přehled metodik určených k hodnocení akutních účinků testovaných látek: • OECD 203 Fish, Acute Toxicity Test – výsledkem je hodnota 96hLC50 • ČSN EN ISO 7346 část 1−3 Jakost vod – Stanovení akutní letální toxicity látek pro sladkovodní ryby /Brachydanio rerio Hamilton-Buchanan (Teleostei, Cyprinidae)/. Části 1−3 (statická metoda, obnovovací metoda, průtočná metoda) – výsledkem je hodnota 96hLC50 • ČSN EN ISO 15088 Jakost vod – Stanovení akutní toxicity odpadních vod pro jikry dania pruhovaného (Danio rerio) – výsledkem je hodnota LIDegg (lowest ineffective dilution) – nejnižší neúčinné ředění, při kterém alespoň 90 % jiker nevykazuje žádný účinek, doba trvání 48 hodin V dlouhodobých (subchronických a chronických) testech pak zjišťujeme hodnoty NOEC (nejvyšší testovaná koncentrace, při které nedochází k poškození testovacích organismů) a LOEC (nejnižší testovaná koncentrace, která má negativní účinek na testovací organismy). Tyto hodnoty se stanovují na základě zjištění hmotnostního přírůstku ryb v průběhu testu, vyhodnocení histopatologických změn vzniklých ve vnitřních orgánech nebo změn v chování ryb. Sledované parametry je možné rozšířit o další ukazatele např. o biometrické, hematologické a biochemické nebo o ukazatele oxidativního stresu. Toto jsou metodiky určené pro studium účinků dlouhodobého působení látek na ryby: • OECD 204 Fish, Prolonged Toxicity Test: 14-Day Study – doba trvání testu 14 dní, výsledkem hodnoty 14dLC50, NOEC, LOEC • OECD 210 Fish, Early-Life Stage Toxicity Test – test na raných vývojových stádiích (embryolarvální test), stanovují se hodnoty NOEC a LOEC, doba trvání dle použitého druhu (pro Cyprinus carpio cca 31 dní) • OECD 212 Fish, Short-term Toxicity Test on Embryo and Sac-Fry Stages – krátkodobý test na embryích a váčkovém plůdku, stanovují se hodnoty LC50, NOEC a LOEC, doba trvání dle použitého druhu (pro D. rerio cca 7 dní) • OECD 215 Fish, Juvenile Growth Test – stanovuje se hmotnostní přírůstek ryb, hodnoty NOEC a LOEC, doba trvání testu je 28 dní • OECD 229 Fish Short Term Reproduction Assay – sleduje se vliv na gonády ryb, plodnost, sekundární pohlavní znaky, koncentrace vitellogeninu, doba trvání testu 21 dní • OECD230 21-day Fish Assay: A Short-Term Screening for Oestrogenic and Androgenic Activity, and Aromatase Inhibition – stanovení koncentrace vitellogeninu, posouzení sekundárních pohlavních znaků, doba trvání testu 21 dní • OECD 305 Bioconcentration: Flow-through Fish Test – stanovuje se biokoncentrační faktor látky BCF (poměr koncentrace látky v organismu ke koncentraci látky ve vodním prostředí) • ČSN EN ISO 10229 Jakost vod – Stanovení subchronické toxicity látek pro sladkovodní ryby – Metoda vyhodnocení účinků látek na růstovou rychlost pstruha duhového/(Oncorhynchus mykiss Walbaum (Teleostei, Salmonidae)/ – výsledkem je hodnota NOEC, LOEC, doba trvání testu 28 dní Testy toxicity nejsou prováděny pouze na adultních jedincích, ale také na ostatních vývojových stádiích ryb včetně embryonálního a larválního, neboť ne všechna vývojová stádia ryb jsou vůči testovaným látkám a přípravkům stejně citlivá (Mácová et al., 2008). Dle způsobu provedení dělíme testy na statické – bez průtoku roztoku, po celou dobu testu zůstávají roztoky neměněny, semistatické – bez průtoku roztoku, s výměnami testovaného 141


roztoku v určitých časových intervalech a průtočné – při nichž se roztoky automaticky kontinuálně obměňují v testovacích nádržích a použité roztoky směřují do odpadu. Druhy ryb využívaných v testech toxicity Podle metodik ISO a OECD jsou pro testy toxicity doporučovány sladkovodní druhy ryb, jako je zejména danio pruhované (Danio rerio), střevle (Pimephales promelas), kapr obecný (Cyprinus carpio), halančík japonský (Oryzias latipes), živorodka duhová (Poecilia reticulata), slunečnice modrá (Lepomis macrochirus), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a také některé mořské druhy (např. Cyprinodon variegatus, Menidia menidia). Využití akvarijních druhů ryb v testech toxicity se jeví oproti hospodářským druhům ryb výhodnější. A to zejména vzhledem k menším prostorovým nárokům (velikost použitých nádrží – s tím souvisí také nižší spotřeba testovaných látek) a i k menší náročnosti při manipulaci během testů (velikost ryb). Použití hospodářských druhů ryb (např. kapr obecný, pstruh duhový) je do jisté míry ovlivněno i dostupností ryb, která závisí na ročním období a klimatických podmínkách. Akvarijní druhy ryb lze také bez větších problémů odchovávat během celého kalendářního roku. Mezi nejvyužívanější akvarijní druhy patří zmiňované danio pruhované (D. rerio), neboť tento druh lze využít jak v testech akutní toxicity, tak i v embryonálních testech. Ze získaných výsledků pak můžeme hodnotit a porovnávat citlivost jednotlivých vývojových stádií dania a také sledovat vliv testovaných látek na vývoj a růst ryb (Pištěková et al., 2006; Lawrence, 2007; Macová et al., 2009). Avšak při působení některých látek a přípravků se projevují mezidruhové rozdíly v citlivosti, a proto je nutné je testovat na více druzích ryb (Svobodová a Vykusová, 1991; Doleželová et al., 2009). Závěr Testy toxicity na rybách mají velký význam nejen při hodnocení vlivu znečištění vodního prostředí na ryby, ale také při hodnocení účinků nových chemických látek a přípravků na ryby. Tyto testy nám umožňují získávat informace nejen o jejich akutních účincích, ale také o dopadech jejich dlouhodobého působení na ryby a další organismy vodního prostředí. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM 6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Lawrence, C. (2007): The husbandry of zebrafish (Danio rerio): A review. Aquaculture. 269: 1-20. Doleželová, P., Mácová, S., Plhalová, L., Pištěková, V., Svobodová, Z., Bedáňová, I. et al. (2009): Comparison of the sensitivity of different fish species to medical substances. Neuroendocrinology Letters 30: 248-252. Mácová, S., Doleželová, P., Pištěková, V., Svobodová, Z., Bedáňová, I., Voslářová, E. (2008): Comparison of acute toxicity of 2-phenoxyethanol and clove oil to juvenile and embryonic stages of Danio rerio. Neuroendocrinology Letters 29: 680–684. Mácová, S., Plhalová, L., Doleželová, P., Pištěková, V., Svobodová, Z. (2009): Testování toxicity chemických látek a přípravků – embryonální testy toxicity na Danio rerio. Toxicity testing of chemical substances and products – Embryo-toxicity tests on Danio rerio. In: Ochrana zvířat a welfare 2009, část A. Brno, s. 131-135. Pištěková, V., Voslářová, E., Svobodová, Z. (2006): Porovnání akutní toxicity dusitanů pro různá vývojová stádia ryb Danio rerio – Comparison of acute nitrite toxicity for various development stages of Danio rerio). In: Ochrana zvířat a welfare 2006. Brno, s. 68–70. 142


Svobodová, Z., Vykusová, B. (1991): Comparing of sensitivity of Poecilia reticulata and Brachydanio rerio to contaminants. Bulletin VÚRH Vodňany 27: 12–18. Svobodová, Z. a kol. (2007): Nemoci sladkovodních a akvarijních ryb. Informatorium Praha, 264 p. Svobodová, Z. a kol. (2010): Ekotoxikologie. Praktická cvičení. Testy toxicity na organismech vodního prostředí. VFU Brno, 84 p.

143


OCCURENCE OF NONSTEROIDAL ANTI-INFLAMMATORY DRUGS IN SURFACE WATERS AND THEIR IMPACT ON WATER ORGANISMS VÝSKYT REZIDUÍ ANTIFLOGISTIK V POVRCHOVÝCH VODÁCH A JEJICH VLIV NA VODNÍ ORGANISMY Eva Prášková∗, Eva Voslářová, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Nonsteroidal anti-inflammatory drugs (NSAIDs) are often detected in surface waters but there is still little known about their impact. This study summarizes published data on acute and chronic effects of NSAIDs on water organisms. It follows from the results of toxicity tests that zooplankton and early developmental stages of fish belong to the most sensitive organisms. Key words: toxicity, pharmaceuticals, NSAIDs, surface waters Souhrn Nesteroidní protizánětlivá léčiva – antiflogistika – bývají často detekována v povrchových vodách, ale dosud nebyly zcela prozkoumány jejich účinky. Příspěvek shrnuje popsané vlivy akutního a chronického působení antiflogistik na vodní organismy. Z výsledků testů jejich toxicity vyplývá, že k nejvíce citlivým organismům patří zooplankton, ale také raná vývojová stádia ryb. Klíčová slova: toxicita, léčiva, NSAID, povrchové vody Úvod Antiflogistika (léčiva ze skupiny nesteroidních protizánětlivých látek – NSAID), kam patří zejména nejčastěji využívaný ibuprofen, diklofenak, ketoprofen aj., se v současné době téměř celosvětově řadí ke kontaminantům životního, zejména vodního prostředí (Holm et al., 1995; Kümmerer, 2001). Do životního prostředí se díky jejich stále rostoucí spotřebě mohou dostávat zejména z odpadů nemocnic, domácností a farmaceutických společností nebo z průsaků ze skládek (Kotyza et al., 2009). Účinnost čistíren odpadních vod v případě jejich eliminace bývá často nedostatečná. Míra odstranění např. ibuprofenu bývá kolem 38 %, u diklofenaku může být dle použité metody 0-90 %. Vzhledem k jejich neúplnému odstranění v čistírnách odpadních vod lze léčiva následně detekovat v povrchových vodách. Antiflogistika byla v koncentracích řádově v µg·l-1 prokazatelně stanovena ve vodách Švédska, Švýcarska a Německa (Ternes, 1998; Heberer, 2002; Tixier et al., 2003). V povrchových vodách České republiky se léčiva nacházejí v koncentracích v ng·l-1 (Prášková aj., 2010). I když jsou tyto hodnoty relativně nízké, mohou negativně ovlivnit nejen vodní organismy, ale i zdraví lidí vzhledem k možnosti kontaminace pitné vody.

∗



Mechanismus působení léčiv ze skupiny NSAID Běžné použití těchto látek je k léčbě různých bolestivých onemocnění, při úrazech, artritidě, revmatismu a zánětech měkkých tkání. Obecně antiflogistika reversibilně nebo ireversibilně inhibují jednu nebo obě cyklooxygenázové isoformy (COX-1 a COX-2). Tyto isoformy slouží jako katalyzátory syntézy prostaglandinů, což jsou mediátory zánětu. NSAID inhibují COX na různých úrovních, čímž je dána jejich selektivita (Kurumbail et al., 1997; Vane and Botting, 1998). Inhibicí COX dochází také k přerušení syntézy prostacyklinu a prostaglandinu E2, jejichž zásadní funkce je ochrana sliznice trávicího traktu. Důsledkem je pak zvýšená tvorba žaludečních šťáv, snížená tvorba hlenu a naopak zvýšení nebezpečí ulcerace a ruptury žaludeční sliznice. Dále je účinkem NSAID snížen průtok v ledvinách, mohou být kontrahovány renální arterioly a vznikat nekrózy (Wallace et al., 2000; Modrá aj., 2009). Akutní toxicita léčiv ze skupiny NSAID pro vodní organismy Efektivní koncentrace, která způsobuje imobilizaci 50 % testovaných organismů (48hEC50) nejčastějšího zástupce skupiny NSAID – ibuprofenu, je podle Heckmanna et al. (2007), kteří testovali toto léčivo na dafniích (Daphnia magna) 10-100 mg·l-1. Testy akutní toxicity diklofenaku byly dosud provedeny na bezobratlých, fytoplanktonu, zooplanktonu a vývojových stadiích ryb danio pruhované (Danio rerio). Jako nejcitlivější se jeví právě embrya D. rerio s 144hLC50 = 6,11 mg·l-1 (Prášková aj., 2011). Hallare et al. (2004) testovali diklofenak na embryích D. rerio a zjistili, že embrya vystavená koncentracím 1-2 mg·l-1 mají delší dobu kulení oproti kontrolní skupině. Dále se jako citlivý na působení antiflogistik jeví fytoplankton s nejnižší 96hEC50 = 14,5 mg·l-1 (Ferrari et al., 2004), zooplankton s nejnižší 96hEC50 = 22,43 mg·l-1 pro D. magna (Ferrari et al., 2004) a nejméně citlivé při akutním působením se podle Práškové aj. (2011) jeví juvenilní ryby D. rerio (96hLC50 = 180,4 mg·l-1). Chronická toxicita léčiv ze skupiny NSAID pro vodní organismy Většina údajů o toxicitě léčiv vyskytujících se ve vodním prostředí je z testů jejich chronické toxicity. Jak ukazují výsledky Webba (2001) a Isidoriho et al. (2005) v tabulce č. 1, kteří prováděli akutní a chronické testy toxicity léčiv naproxenu a clofibratu, je toxicita při chronickém působení na zooplankton (perloočky – Ceriodaphnia dubia a dafnie – Daphnia magna) několikanásobně vyšší. Tabulka 1: Porovnání hodnot akutní a chronické toxicity pro bezobratlé Léčivo Clofibrate Naproxen

Testovaný organismus D. magna C. dubia

Akutní toxicita (mg·l-1) 28.2 66.4

Chronická toxicita (mg·l-1) 0.01 0.33

Kyselina acetylsalicylová ovlivňuje reprodukci D. magna a D. longispina od koncentrací 1,8 mg·l-1 (Marques et al., 2004). U léčiva diklofenaku byl proveden 28 denní test chronické toxicity na pstruzích (Oncorhynchus mykiss). Testovány byly subletální koncentrace diklofenaku, nejnižší koncentrace, u které byly pozorovány účinky (LOEC), byla 5 µg·l-1, zjištěny byly renální léze (degenerace tubulárního epitelu, intersticiální nefritida) a alterace na žábrách (Schwaiger et al., 2004).

145


Heckmann et al. (2007) provedli 14-ti denní test toxicity ibuprofenu na D. magna (použité koncentrace: 0, 20, 40 a 80 mg·l-1). Zjistili, že ibuprofen ovlivňuje reprodukci od koncentrací 13,4 mg·l-1 a u nejvyšší koncentrace ji zastavuje úplně. Závěr Z výsledků provedených testů vyplývá, že nejvíce jsou rezidui antiflogistik ve vodách ovlivněny jednodušší organismy, zejména zástupci zooplanktonu (D. magna, C. dubia). Při chronickém působení těchto látek může docházet ke snižování reprodukce. U vývojově dokonalejších živočichů, jako jsou např. ryby, není dosud působení antiflogistik úplně prozkoumáno. Nicméně lze říci, že při dlouhodobém působení antiflogistik může docházet u raných vývojových stádií ryb k poruchám vývoje, u dospělců pak může být zaznamenán negativní dopad na ledviny. Tato práce vznikla s podporou grantů IGA VFU 68/2010/FVHE a MSM 6215712402. Literatura Ferrari, B., Mons, R., Vollat, B., Fraysse, B., Paxeus, N., Lo Giudice, R., Pollio, A., Garric, J. (2004): Environmental risk assessment of six human pharmaceuticals: are the current environmental risk assessment procedures sufficient for the protection of the aquatic environment? Environ. Toxicol. Chem. 23: 1344-1354. Heberer, T., Reddersen, K., Mechlinski, A. (2002): From municipal sewage to drinking water: fate and removal of pharmaceutical residues in the aquatic environment in urban areas. Water Sci. Technol. 46: 81-88. Heckmann, L.H., Callaghan, A., Hooper, H.L., Connon, R., Hutchinson, T.H., Maund, S.J., Sibly, R.M. (2007): Chronic toxicity of ibuprofen to Daphnia magna: Effects on life history traits and population dynamics. Toxicology Letters 172:137-145. Holm, J.V., Rugge, K., Bjerg, P.L., Christensen, T.H. (1995): Occurrence and distribution of pharmaceutical organic-compounds in the groundwater downgradient of a landfill (Grindsted, Denmark). Environ. Sci. Technol. 29: 1415-1420. Isidori, M., Lavorgna, M., Nardelli, A., Parrella, A., Previtera, L., Rubino, M. (2005): Ecotoxicity of naproxen and its phototransformation products. Sci. Total Environ. 348: 93101. Kotyza, J., Soudek, P., Kafka, Z., Vaněk, T. (2009): Léčiva – „nový“ environmentální polutant. Chemické Listy 103: 540-547. Kurumbail, R.G., Stevens, A.M., Gierse, J.K., McDonald, J.J., Stegeman, R.A., Pak, J.Y., Gildehaus, D., Miyashiro, J.M., Penning, T.D., Seibert, K., Isakson, P.C. Stallings, W.C. (1997): Structural basis for selective inhibition of cyclooxygenase-2 by antiinflammatory agents. Nature 385: 555. Kümmerer, K. (2001): Drugs in the environment: emission of drugs, diagnostic aids and disinfectants into wastewater by hospitals in relation to other sources - a review. Chemosphere 45: 957-969. Marques, C.R., Abrantes, N., Goncalves, F. (2004): Life-history trans of standard and autochthonous cladocerans. I. Acute and chronic effects of acetylsalicylic acid. Environ. Toxicol. 19: 518-526. Modrá, H. aj. (2009): Speciální veterinární toxikologie. Tribun EU s.r.o., Brno, 1. vydání, ISBN 978-80-7399-882-0. Prášková, E., Voslářová, E., Pištěková, V., Svobodová, Z. (2010): Vyhodnocení monitoringu výskytu léčiv v povrchových vodách v ČR. In XII. Konference mladých vědeckých pracovníků s mezinárodní účastí. Brno: VFU Brno, s. 140-142. 146


Prášková, E., Voslářová, E., Mácová, Z., Plhalová, L., Pištěková, V., Svobodová, Z. (2011): Akutní toxicita vybraných léčiv pro akvarijní ryby Danio rerio. In XIII. Konference mladých vědeckých pracovníků s mezinárodní účastí. Brno: VFU Brno, s. 147-149. Ternes, T.A. (1998): Occurrence of drugs in German sewage treatment plants and rivers. Water Res. 32: 3245-3260. Tixier, C., Singer, H.P., Oellers, S., Müller, S.R. (2003): Occurrence and fate of carbamazepine, clofibric acid, diclofenac, ibuprofen, ketoprofen, and naproxen in surface waters. Environmental Science & Technology 37: 1061-1068. Vane, J.R., Botting, R.M. (1998): Mechanism of action of antiinflammatory drugs. Int J Tissue React 20: 3-15. Wallace, J.L., McKnight, W., Reuter, B.K., Vergnolle, N. (2000): NSAID-induced gastric damage in rats: requirement for inhibition of both cyclooxygenase 1 and 2. Gastroenterology 119: 706-714. Webb, S.F. (2001): A data based perspective on the environmental risk assessment of human pharmaceuticals II: aquatic risk characterisation. In: Kummerer, K. (Ed.), Pharmaceuticals in the Environment. Sources, Fate, Effects and Risks. Springer-Verlag, Berlin, pp. 319-343.

147


ALTERATION OF GENE EXPRESSION IN MURINE MACROPHAGES BY FATTY ACID SUPPLEMENTATION Axel Schöniger∗, Herbert Fuhrmann, Julia Schumann Institute of Physiological Chemistry, Faculty of Veterinary Medicine, University of Leipzig, Germany Summary Polyunsaturated fatty acids (PUFA) play an increasingly important role in medical research due to their various modulating effects on physiological processes, e.g. immune system. The modulation of macrophage functions by PUFA has been reported by several groups. To investigate the influence on gene expression levels we determined the mRNA expression of 8 genes of interest and 1 housekeeping gene after 72 h PUFA supplementation and 24 h stimulation by means of RT-qPCR. Phorbol-myristate-acetate (PMA) and lipopolysaccharide (LPS) served as standard stimulating agents, Rhodococcus equi and Pseudomonas aeruginosa, as important intracellular pathogens, were used to provide more physiological conditions. Gene expression of 3 genes of interest namely CD86, lysozyme and myeloperoxidase was significantly altered by PUFA supplementation in stimulated and unstimulated RAW 264.7 macrophages, respectively. LPS stimulated gene expression of CD86 was increased by all PUFA. Rh. equi and Ps. aeruginosa stimulated RAW 264.7, supplemented with AA, showed a higher mRNA level of CD86 compared to unsupplemented macrophages as well. All other combinations led to a decreased gene expression of this gene of interest. Lysozyme and myeloperoxidase genes were down regulated by all PUFA under stimulated and unstimulated conditions. Due to the belonging of these 3 genes to pathogen defence, PUFA exert immunomodulatory and anti-inflammatory effects which could be used for medical therapy, in particular against intracellular pathogens. Key words: macrophages, gene expression, polyunsaturated fatty acids, RAW 264.7 Introduction Polyunsaturated fatty acids have been shown to exert several effects in the body. They affect various health-related processes e.g. inflammation and immune response (Sierra et al., 2006). The potential of these effects contingent upon the respective fatty acid. Recent studies indicate that fatty acids can be used to modulate immune response, mainly by influencing respiratory burst or cytokine release (Walloschke et al., 2009). These modulating effects are speculated to arise from the incorporation of fatty acids into the phospholipid bilayer of certain immune cells possibly influencing membrane fluidity and the structure of membrane receptors (Grimm et al., 2002). Moreover, fatty acids have been proposed to alter the expression of several genes thereby acting as universal cellular regulators (Bordoni et al., 2004). On this account gene expression of the following genes were studied: CD86, Fcgr2b (Fc-receptor), H2-Aa (MHC II), Myd88, Ripk2 (RICK), Mpo (myeloperoxidase), Sod1 (superoxiddismutase), Lyz2 (lysozyme). The gene products of these genes can be divided into different groups namely cell surface molecules (CD86, Fc-receptor, MHC II), intracellular signalling molecules (MyD88 and RICK), respiratory burst (myeloperoxidase, superoxiddismutase) and antibacterial enzyme (lysozyme).

∗



Material and Methods Subject of the study are the effects of PUFA on gene expression of CD86, Fcgr2b, H2-Aa, Myd88, Ripk2, Mpo, Sod1, Lyz2 in the murine macrophage cell line RAW 264.7. RAW were supplemented 72 h with alpha-linolenic acid (LNA), eicosapentaenoic acid (EPA), docosahexaenoic acid (DHA), linoleic acid (LA) and arachidonic acid (AA), respectively in a final concentration of 15 µM and subsequently stimulated for 24 h with one of the following: phorbol-myristate-acetate (PMA), lipopolysaccharide (LPS), Rhodococcus equi or Pseudomonas aeruginosa. Unsupplemented and unstimulated macrophages served as reference. Total RNA, isolated from the cells, was transcribed into complementary DNA (cDNA) by conventional PCR. The obtained cDNA was than amplified by RT-qPCR using gene-specific primers. The cancer susceptibility candidate 3 gene (Casc3) was used as housekeeping gene. For quantification of gene expression mathematical delta-delta Ct method was deployed. Results and Discussion The study shows that gene expression of Myd88, Ripk2, Sod1 was neither influenced by stimulants nor PUFA supplementation. Fc-receptor gene expression was up regulated, MHC II gene expression was down regulated by all stimulants but both were unaffected by PUFA supplementation. Gene expression of CD86, Mpo and Lyz2 was modulated by both stimulation and supplementation. CD86 and Mpo were up regulated, Lyz2 was down regulated by all stimulants in unsupplemented RAW. Supplementation with each PUFA led to a higher CD86 gene expression in LPS stimulated RAW. An increase of CD86 was also found in Rh. equi and Ps. aeruginosa stimulated RAW, supplemented with AA. Otherwise, all PUFA supplementations led to a decreased gene expression of these 3 genes in stimulated RAW 264.7 (e.g. PMA stimulation, Figure 1). Figure 1: PMA stimulated gene expression of CD86 (A), lysozyme (B) and myeloperoxidase (C) in RAW 264.7 macrophages after 72 h culture in unsupplemented RPMI medium or RPMI containing 15 µM of the indicated PUFA. The values are presented as means ± S.E.M. (N=3, n=2) ***P < 0.001, **P < 0.01,* P < 0.05 for comparison with the respective control (basal medium).

Conclusion Due to the alteration of gene expression of CD86, myeloperoxidase and lysozyme, PUFA exert direct immunomodulatory effects on cell communication level and antibacterial defence. These anti-inflammatory properties are the precondition of a targeted use of PUFA as supportive therapy of chronic diseases caused by various bacteria. Further experiments will validate the data on protein level and give an insight into underlying mechanisms. 149


References Bordoni, A., Di Nunzio, M., Danesi, F., Biagi, P. L. (2004): Polyunsaturated fatty acids: From diet to binding to ppars and other nuclear receptors. Journal of the American College of Nutrition 23: 281-302. Grimm, H., Mayer, K., Mayser, P., Eigenbrodt, E. (2002): Regulatory potential of n-3 fatty acids in immunological and inflammatory processes. British Journal of Nutrition 87: 59-67. Sierra, S., Lara-Villoslada, F., Comalada, F., Olivares, M., Xaus, J. (2006): Dietary fish oil n3 fatty acids increase regulatory cytokine production and exert anti-inflammatory effects in two murine models of inflammation. Lipids 41: 1115-1125. Walloschke, B., Fuhrmann, H., Schumann, J. (2009): Enrichment of RAW264.7 macrophages with essential 18-carbon fatty acids affects both respiratory burst and production of immune modulating cytokines. Journal of Nutritional Biochemistry 21: 556-560.

150


GROUP HOUSING OF LACTATING SOWS WITH PIGLETS - THE APPLICABLE RESEARCH RESULTS SKUPINOVÉ USTÁJENÍ PRASNIC SE SELATY - VÝSLEDKY VÝZKUMU POUŽITELNÉ V PRAXI Jitka Šilerová1*, Marek Špinka1, Radka Šárová1, Bo Algers2 1

1

Oddělení etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves, ČR, 2 Department of Animal Environment and Health, Swedish University of Agricultural Sciences, Skara, Sweden

Department of Ethology, Institute of Animal Science, Prague, Czech Republic, 2 Department of Animal Environment and Health, Swedish University of Agricultural Sciences, Skara, Sweden

Summary Group housing systems for lactating sows with piglets enable the animals to behave more naturally than traditional restrictive systems. The sow nursing behaviour as well as piglet growth and social behaviour may be affected by housing environment. Therefore, we assessed how sow nursing behaviour, piglet growth, play and fighting behaviour before and after weaning were affected by the housing system and weaning age. We were observing in group and individually housed sows in commercial farms. The main determinant of allo-suckling was litter size. Nursing synchronisation (sows nursing within one minute of each other) was high at 82%. There was no significant difference between group housing and individual housing farms in total number of nursings, in number of nutritive nursings or in proportion of nursings initiated by the sows. Social piglet behaviour around weaning was not different between group and individual housing farms. Play and fighting seemed to form one continuum, what seemed to indicate good adaptation. Key words: domestic sow (Sus scrofa), group housing, nursing, suckling, play and agonistic behaviour Souhrn Na farmách s konvenčním způsobem chovu jsou kojící prasnice často chovány v porodních kotcích vybavených porodními klecemi bez podestýlky. Prasnice tak tráví značnou část života ve stísněných podmínkách, které velmi omezují jejich pohyb, neumožňují realizaci přirozeného chování (např. stavba hnízda před porodem, sociální kontakt se selaty) a mohou přinášet i zdravotní problémy (např. problémy s končetinami). Zvyšující se tlak na zlepšení welfare zvířat vedl v některých evropských zemích k úplnému zákazu nebo velmi omezenému používání porodních klecí (např. Norsko, Švédsko, Švýcarsko), kojící prasnice jsou ustájeny volně v porodních kotcích s dostatečným množstvím podestýlky. Ve skupinovém ustájení, kde je několik kojících prasnic se selaty chováno ve velkém společném kotci na hluboké podestýlce, se mohou zvířata chovat podobně, jako jejich příbuzní žijící volně ve stabilních rodinných skupinách. Většinou se jedná o kombinovaný systém odchovu – prasnice jsou po dobu 1-2 týdnů po porodu ustájeny v individuálních kotcích a potom jsou převáděny i se selaty do společné místnosti. Lepší prostorové podmínky a tedy i vyšší možnost sociálních kontaktů mezi několika prasnicemi a selaty z různých vrhů umožňují sledovat chování prasnic při kojení, hru i potravní chování a růst selat v komplexní podobě. *



Cílem naší práce bylo sledovat kojící chování u prasnic (frekvence, synchronizace, výskyt kojení bez ejekce mléka, allo-sucking), hru a agonistické chování u selat a rozdíly v růstu selat v komerčních chovech kojících prasnic se skupinovým a individuálním ustájením. První pozorování chování prasnic při kojení se uskutečnila na české farmě se skupinovým ustájením (6 skupin po 3-4 prasnicích se selaty). Další sledování probíhala na komerčních farmách ve Švédsku (5 farem - prostorné kotce pro 6-11 prasnic; 5 farem - kotce pro 1 prasnici) . Na každé farmě jsme sledovali kojící chování 4 fokálních prasnic a vážili selata od 3. do 5. týdne před odstavem a 5 dnů po odstavu. Chování bylo sledováno ve dvou obdobích laktace (4. týden, 1 den před odstavem; odstav=5.5 týdnů). Také jsme sledovali hru a agonistické chování u 4 selat z každého vrhu (4 vrhy/farma) 1 den před odstavem, v den odstavu a 5 dní po odstavu. Ve skupinovém ustájení bylo pozorováno sání selat u prasnic z jiných vrhů (allosuckling), tento jev se vyskytoval častěji ve větších vrzích. Prasnice však omezovaly výskyt allosucklingu tím, že často synchronizovaly svá kojení, vyšší míra synchronizace byla sledována ve skupinovém ustájení. Ve skupinovém i v individuálním ustájení byla zaznamenána stejná frekvence i úspěšnost (ejekce mléka) kojení prasnic. V období před odstavem vykazovala selata z obou systémů ustájení stejné hmotnostní přírůstky. Bezprostředně po odstavu však selata ze skupinového ustájení rostla lépe, což svědčí o jejich lepší připravenosti na odstav. Výskyt sociálních interakcí mezi selaty (hra a boj) nebyl ovlivněn typem ustájení, před odstavem si selata více hrála, po odstavu častěji bojovala. Na základě našich výsledků lze shrnout, že skupinové ustájení je z hlediska welfare vhodnou alternativou individuálního ustájení, poskytuje lepší prostorové i sociální podmínky pro prasnice i pro selata a vykazuje srovnatelné produkční výsledky. Klíčová slova: prase domácí (Sus scrofa), skupinové ustájení, kojení, sání, hra, agonistické chování

152


VETERINARY TOXICOLOGY DATABASE VETTOX VETERINÁRNÍ TOXIKOLOGICKÁ DATABÁZE VETTOX Zuzana Široká*, Helena Modrá, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, FVHE VFU Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The database of toxic substances important in veterinary medicine (VETTOX) was established with the aim of increasing the knowledge of both general public and veterinary specialists on the problem of animal poisonings. For general public it provides the information on what to do, where to call and how to perform the first aid in case an animal gets poisoned. Furthermore, it summarizes information on important substances which are commonly found in the households and surrounding middle-european nature and are toxic for animals. For veterinary specialists it will soon offer the possibility of logging in and using the scientific part of the database with detailed data on individual toxic substances and poisonous plants, including extended description of their effects and possibilities of the treatment of poisonings. Key words: poisons, toxins, consulting service Souhrn Databáze toxických látek důležitých ve veterinární medicíně (VETTOX) byla zřízena za účelem zvýšení informovanosti laické i odborné veterinární veřejnosti o problematice otrav u zvířat. Pro laickou veřejnost tato aplikace obsahuje informace o tom, kam se obrátit a jak poskytnout první pomoc v případě, že se otráví zvíře. Dále obsahuje informace o látkách, které se běžně nacházejí v domácnostech a středoevropské přírodě a jsou pro zvířata jedovaté. Pro odbornou veřejnost pak aplikace po přihlášení do odborné sekce bude v nejbližší době poskytovat informace o jednotlivých jedovatých látkách, včetně detailního popisu jejich účinků a možností léčby otrav. Klíčová slova: jedy, toxiny, poradenství Úvod V únoru 2010 navázaly Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie a Ústav farmakologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a Ústav pro státní kontrolu léčiv a biopreparátů spolupráci, jejímž cílem je vytvoření a provozování Veterinární toxikologické databáze VETTOX. Začátkem roku 2011 byla tato databáze spuštěna. Cílem databáze je zjednodušení přístupu laické veřejnosti, praktických veterinárních lékařů a odborné veřejnosti k důležitým a ověřeným informacím o účincích toxických látek a veterinárních léčiv, léčbě a možných rizicích při řešení otrav zvířat a výskytu nežádoucích účinků v důsledku podání veterinárních léčivých přípravků. Vlastní sdělení Databáze je provozována na webových stránkách www.vettox.cz. Tato služba je poskytována nonstop jako odborný studijní a informační materiál. Navazující poradenské služby jsou

*



k dispozici pouze v pracovní dny prostřednictvím emailové komunikace (možnost odeslat soukromý dotaz) nebo přes diskusní fórum, a neslouží k řešení akutních stavů. Přístupová webová stránka databáze je k dispozici v českém i anglickém jazyce. Tvoří ji dvě sekce – toxikologická a farmakovigilanční. Tato část je koncipována jako informační zdroj o nejběžnějších jedovatých látkách v domácnostech a středoevropské přírodě, a o rizicích spojených s nežádoucími účinky veterinárních léčiv, a je primárně určena pro laickou veřejnost. Poznatky zde uvedené by měly sloužit k základní orientaci v jedech pro majitele zvířat, kteří se zde také dozvědí, jak postupovat v případě otravy zvířete, kam volat, jak provést základní první pomoc. Dále by měly sloužit k prevenci otrav, k vytvoření správných návyků pro vhodné zacházení s nebezpečnými látkami a jejich správné skladování. V souvislosti s nežádoucími účinky léčiv je zde kromě nejběžnějších léčiv takovéto účinky vyvolávajících i poučení o zákonné povinnosti je hlásit odpovědným orgánům, a možnost vyplnění online formuláře s tímto hlášením. Druhá část databáze, která je přístupná pouze odborné veřejnosti po přihlášení, je poskytována pouze v českém jazyce. Předpokládaný termín zprovoznění této sekce je v druhé polovině roku 2011. Odborná část bude zahrnovat detailní informace o toxicitě chemických látek a přípravků, veterinárních léčiv, biocidů, přípravků na ochranu rostlin, kontaminantů životního prostředí a dalších látek s ohledem na jejich působení na zvířata (včetně mezidruhových rozdílů, pokud jsou známy a podstatné). Součástí databáze je i možnost odeslat formulář o hlášení otravy u zvířat. Předpokládáme, že tuto možnost budou využívat hlavně veterinární lékaři v praxi. Pro veterinární lékaře nabízíme také možnost konzultace při diagnostice otravy a pomoc při vyhledávání pracovišť, která stanovují jednotlivé toxiny. V současnosti probíhá tvorba druhé části databáze. Byly vybrány a jsou zpracovávány nejvýznamnější toxické látky aktuální ve veterinární medicíně. Spektrum těchto látek je postupně rozšiřováno podle potřeb praxe. Předpokládaným přínosem pro spolupracující pracoviště pak bude na základě zaslaných dotazů a hlášení možnost zjištění reálné situace o počtu a příčinách otrav u zvířat. Provozování databáze by mělo také posílit informace o výskytu nežádoucích účinků v souvislosti s používáním veterinárních léčivých přípravků. Uvědomujeme si, že případy otravy řeší především praktičtí veterinární lékaři, a proto mají pro naše pracoviště největší hodnotu především jejich hlášení. Proto bychom chtěli apelovat na oboustranně výhodnou užší spolupráci s praxí. Závěr Zjištěné případy budou využity pro zkvalitnění a rozšiřování databáze, k prohloubení výuky toxikologie a farmakologie na VFU Brno a její orientaci také na problémy v praxi, pro případná regulatorní opatření v oblasti veterinárních léčivých přípravků a budou významným podnětem pro směrování dalšího výzkumu v těchto oborech.

154


PREFERENCE OF ENRICHMENT ELEMENTS OF ELEPHANTS IN ZOO PREFERENCE ENRICHMENTOVÝCH PRVKŮ U SLONIC CHOVANÝCH V ZOO ÚSTÍ NAD LABEM Petra Špalková1*, Ivana Gardiánová1, Ivona Svobodová1, Petra Padalíková2, Jan Javůrek2, Petr Kiebel2, Pavel Kökert2 1 1

FAPPZ, ČZU Praha, ČR, 2 ZOO Ústí nad Labem, ČR

Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic, 2 ZOO Ústí nad Labem, Czech Republic

Summary Elephants are very intelligent animals with close relations in their herds, which usually leads the oldest and most experienced cow elephant, they have high requirements on the environmental conditions in which they must satisfy their needs. The aim of monitoring was to compare effect of some type s of enrichment on females. The research work was carried out follow-up period of 18 days in ZOO Ústí nad Labem, from 11:00 am to 5:00 pm. The study shows that the elephant was the most significant effect of sensory enrichment in combination with enrichment as food and toy. Aromas were capable to restore game with toys presented repeatedly and also heighten curiosity and motivation to find out new elements in the surroundings and even to explore surroundings without enrichment (food and toy) that encourage natural behaviors (exploratory, social, comfort), decreased inactive behavior, despite the increased incentive to address stereotypical movements at the end of the day, due to anticipation of feeding time, participated in the effort to reduce stereotypic behavior. Thus we can conclude, that cows are sensitive to the objects in theirs surrounding; by addition of suitable enrichment elements as well in relationship to weather, is possible to prevent negative behavior, which is present in unsuitable enriched environment. Key words: elephants, enrichment, categories of enrichment Souhrn Podmínky v chovu slonů lze zlepšit enrichmentem, který slonům nabízí vhodné příležitosti s dostatkem stimulů pro volbu jejich chování a uspokojení jejich potřeb. Realizovalo se 18denní sledování zájmu slonic chovaných v zoo Ústí nad Labem o předkládané prvky. Ze studie vyplývá, že na slonice mělo nejvýznamnější vliv senzorické obohacení v kombinaci jak s enrichmentem potravním, tak s hračkami. U hraček opakovaně předkládaných měly vůně schopnost obnovit hru s těmito předměty. Dále umocnily zvědavost a motivaci projevit zájem o nové prvky v prostředí, ale i o samotné prostředí bez obohacujících prvků (potravních a hraček), tím podpořily přirozené chování (explorativní, sociální, komfortní), snížily neaktivní chování, a i přes zvýšenou motivaci k projevu stereotypních pohybů ke konci dne, z důvodu předvídání času krmení, se podílely také na snížení intenzity tohoto chování. Klíčová slova: sloni, enrichment, typy enrichmentu Úvod Neznámé nové podněty mohou představovat novinky a složitosti v prostředí, skrytou potravu, objekty, které podporují exploraci, učení se novým úkolům a trénink jsou často prezentovány jako kognitivní obohacení. Efektivní obohacení pro slony by mělo být pestré s možností *



pravidelné změny (neustálé obměny); musí být odolné sloní síle. Důležité je začlenit i novosti tak, aby sloni nemohli situaci předvídat (Standley, Embury, 2004). Design výběhu, potravní příležitosti, smyslové podněty, přítomnost jiných zvířat, poskytování předmětů k manipulaci (hraní, zničení) ad., jsou důležitou součástí chovu slonů, neboť stimulují a podporují jejich přirozené chování (Shepherdson, Hare, 2003). Efektivní environmentální a behaviorální programy obohacování musí být nedílnou součástí chovu slonů. Pro slony je možné použít potravní enrichment, kdy je potrava různě podávána, schována atd. Kromě potravního enrichmentu je možné využít čichové, smyslové a další stimuly. Např.: koření, éterické oleje, parfémy, živočišné extrakty od jiných druhů zvířat, např. moč, výkaly (Leach, 1998), ale také moč ošetřovatelů slonů (Whybrow, 2006). Hmatové podněty mohou představovat kombinaci předmětů k manipulaci s čichovými stimulacemi, nebo mohou být také k dispozici jako součást výběhu (parkosy, kameny, stínidlo). Sluchové (akustické) stimuly se mohou rozdělit do zvuků, jež jsou či nejsou specifické pro přirozené prostředí druhu (Wells, 2009). Wells a Irwin (2008) z výzkumu, ve kterém byla slonicím pouštěna klasická hudba, zjistili, že sluchové stimulace v podobě klasické hudby, můžou být užitečným nástrojem ke snížení stereotypního chování. Využití hraček ke zlepšování dovedností a zabavení zvířat je také vhodným doplňkem. Opět mohou být v kombinaci s potravním enrichmentem. Můžeme sem zahrnout i předměty ke „zničení“. Sloni viditelně oceňují možnost prvek zničit. Nedílnou součást v chovu slonů chovaných způsobem přímého kontaktu představuje trénink zvířat. Kontaktem zvířete s ošetřovatelem dochází k utužování vztahu mezi nimi (Christopoulos, 2006). Pravidelný trénink má návykový a výukový efekt umocňovaný vzájemnou důvěrou obou stran. Materiál a metodika Hodnotil se zájem dvou dospělých samic slona indického (Elephas maximus), Kaly (26) a Delhi (27), chovaných způsobem přímého kontaktu s ošetřovateli v Zoo Ústí nad Labem na předložené prvky. Výběh o rozloze 496 m2 je vybaven stínidlem, parkosy, kameny, napuštěným bazénem a betonovými výstupky ke cvičení. Výběh má částečně travnatý a částečně písčitý povrch. Součástí výběhu jsou k dispozici nerezový pivní barel a parkosy s kapsami pro enrichment; v dutině stínidla je možnost využít stacionární kladku, sloužící k zavěšení, vyzdvižení a udržení dalších enrichmentových prvků v požadované výšce (ocelový koš pro píci, zmrzlinu, hadicový míč, dále požární hadici, pneumatiku, okus ad.). Jako enrichmentové prvky byla použita potrava (nekalorické banánové kuličky, ovoce, zelenina, zeleninovo-ovocná zmrzlina, tvrdé pečivo), předměty k manipulaci („hračky“ – míč z požárních hadic, pivní barel, pneumatika, bowlingová koule, dvě bowlingové kuželky), kombinované (potravinářské aroma (vanilka, kokos), dětská přesnídávka (broskev, hruška), ostrý kečup, píce v koši, papírové trubky plněné pící, popř. senem, pečivem a ovocem, či zeleninou). Sledovalo se cca od 11:00 do 17:00 hod po dobu 18 dní (10 dní „S“ a 8 dní „BEZ“). Projevený zájem byl zanesen a zhodnocen v programu MS Excel. Výsledky a diskuze V naší studii byly slonicím do výběhu předkládány „hračky“ (bowlingová koule, kuželky, pneu), přestože byly tyto objekty pro ně velmi dobře známé. Dalo se tedy předpokládat, že po opakovaném předložení těchto hraček slonice neprojeví o tyto hračky žádný zájem či zájem velmi malý. Proto jsme se rozhodli tyto hračky zatraktivnit. Po přidání „nepředvídatelných vůní“ jsme u slonic vyvolali o tytéž hračky nový zájem. Z vůní, jež měly významný vliv na reakci slonic a jejich následného chování, byl použit zdravotně nezávadný kečup, přesnídávky a potravinářské aroma (vanilka, kokos), které byly aplikovány na objekty ve výběhu (parkosy, stínidlo, dále např. na zeleň, písek a hračky – kuželky, pneu, bowlingová koule). Výsledky se 156


shodují s tvrzením Clarka a Kinga (2008), který uvádí, že obohacení prostředí může stimulovat přirozené chování a snížit nečinnost. Obě slonice ve dnech předložení vůní nebyly apatické ani vylekané. Naopak nejen že projevovaly zájem o samotné hračky, ale i o místa, která byla ovoněná. Podle Kane et al. (2005): „Obohacením prostředí lze podporovat a rozvíjet schopnosti slona a jeho druhově typického chování“. Důkazem toho je i zjištění, že díky ovoněnému místu nalezla slonice Kala v hloubce 10 a 15 cm zahrabaný enrichment (pečivo, jablka), o který jindy s takovou motivací a zaujetím podporovaným průběžným komfortem nejevila přílišný zájem. Přestože mají sloni vynikající čich, ani jedna ze slonic nepátrala po enrichmentu v době, kdy bylo zahrabané pouze pečivo. V případě zahrabaných jablek či zeleniny už jejich zájem vzrostl, přesto ale nehledaly na všech místech, kde se skryté ovoce a zelenina skrývaly. Až poté, co byla všechna místa, kde se enrichment nacházel, ovoněna, projevily obě nevídaný zájem a enrichment se pokoušely hledat i na ovoněných místech, kde enrichment zahrabán nebyl. Dle Leach (1998) pozitivní podněty vyskytující se nepředvídatelným způsobem v čase a prostoru přinášejí větší užitek, než když jsou podněty předvídatelné, což se potvrdilo také v našem sledování. V případě ústeckých slonic byl ne jeden případ, kdy slonice reagovaly na neznámé hluky, které zrovna nepreferovaly a snažily se jim vyhnout (středeční zkouška sirén, letící helikoptéra, traktor). Můžeme tedy konstatovat spolu na základě zjištění např. Robson (2004), že tyto nepředvídatelné podněty stimulovaly slonice ke kontrole svého okolí a k posilňování pouta mezi slonicemi. Je důležité rozlišovat mezi faktory, které lze ovlivnit či nikoliv. Dalším akustickým stimulem představují zvuky, které tvoří součást téměř denního harmonogramu práce se slony (v závislosti na počasí), a jsou specifické pro cvičení, lze je tedy ovlivnit – měnit. Jsou zde zmíněny ve vztahu k tréninku, který přestože nebyl hodnocen a neměl vliv na výsledky, podílí se však významným způsobem na zlepšení jejich života v zajetí. Slonice jsou na hudbu při cvičení zvyklé, tudíž ji nepovažují za „rušivý element“, který by je rozčílil, jako tomu bývá při sirénách či letícím vrtulníku. Z grafu č. 1 je zřejmé, že největší zájem byl o vůně (senzorický enrichment) a potravní enrichment, posléze o hračky. Přičemž samice Delhi měla největší zájem o potravu a samice Kala o hračky. Individualitou slonic je dána také akčnost slonic. Závěr Ze studie vyplývá, že na slonice má nejvýznamnější vliv senzorické obohacení v kombinaci jak s enrichmentem potravním, tak s hračkami. U hraček opakovaně předkládaných mají vůně schopnost obnovit tento zájem u slonic, dále jsou schopné umocnit zvědavost a motivaci zvířat projevit zájem o nové prvky v prostředí, ale i o samotné prostředí bez obohacujících prvků (potravních a hraček), tím podporují přirozené chování (explorativní, sociální, komfortní), snižují neaktivní chování, a i přes zvýšenou motivaci projevu stereotypních pohybů ke konci dne, z důvodu předvídání času krmení, lze snížit také intenzitu tohoto chování. Vhodně zvolené nepředvídatelné stimuly (zvuky, vůně, složitosti v prostředí, potravní zpestření, předměty k manipulaci) i ve vztahu k počasí, hrají důležitou roli při zlepšování života slonů, kteří aktivně excesivně reagují na nové podněty a díky nim jsou více motivováni uspokojit své potřeby. Zpracováno s přispěním MŠMT 6046070901.

157


Graf 1: Přehled použitých enrichmentových prvků a porovnání doby s enrichmentem

Literatura Clark, F., King, A.J. (2008): A Critical Review of Zoo-based Olfactory Enrichment. Biomedical and Life Sciences. Pp. 391-398. Christopoulos, Y. (2006): Keeper interaction and animal husbandry as a form of enrichment. Proceedings of the 1st Regional Environmental Enrichment Conference Paignton Zoo Environmental Park, UK. 211 pp. Leach, M. (1998): Environmental enrichment of elephants - a practical approach. In: Guidelines for Environmental Enrichment (Ed. by D. Field), pp. 149-166. Bristol, Top Copy. Kane, L., Forthman, D., Hancocks, D. (2005): Best Practices by the Coalition for Captive Elephant Well-Being. Pp. 67-71. Robson, C. (2004): Do visitors and weather affect captive Asian elephant (Elephas maximus) behaviour? In: Macdonald, C. Proceedings of the Sixth Annual Symposium on Zoo Research. Edinburgh Zoo, Edinburgh, UK. 1st ed. The Federation of Zoological Gardens of Great Britain and Ireland, Zoological Gardens, Regent’s Park, London. (BIAZA). ISSN 1479-7100. Shepherdson, D., Hare, V. (2003): Enrichment Plans and Programs: Getting Organised. Proceedings of Fifth International Conference on Environmental Enrichment. 2001, Sydney. Pp. 153-161. In: Guidelines for Management of Elephants in Australasian (ARAZPA) Zoos. 2004. 1st ed. Standley, S., Embury, A. (Eds.). Standley, S., Embury, A. (2004): Guidelines for management of elephants in Australasian (ARAZPA) Zoos. 1st ed. Wells, D.L., Irwin, R.M. (2008): Auditory stimulation as enrichment for zoo-housed Asian elephants (Elephas maximus). Animal Welfare 17: 335-340. Wells, D.L. (2009): Sensory stimulation as environmental enrichment for captive animals: A review. Applied Animal Behaviour Science 118: 1-11. Whybrow, M. (2006): Life can be serious……but it can also be seriously good fun! Proceedings of the 1st Australasian Regional Environmental Enrichment Conference. The Royal Melbourne Zoological Gardens. 74 pp. 158


PUBLICIZING OF ANIMAL CRUELTY – CASE REPORTS PROPAGÁCIA TÝRANIA ZVIERAT – KAZUISTIKA Daniela Takáčová1*, Andrej Bugarský1, Miloš Halán2 1

1

Ústav súdneho a verejného veterinárskeho lekárstva a ekonomiky UVLF v Košiciach, SR 2 Ústav parazitológie UVLF v Košiciach, SR

Institute of Forensic and Public Veterinary Medicine and Economics, 2 Parasitology Institute of University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic

Summary There is necessary to consider animal´s cruelty as unlawful act within the meaning of the Act N 246/1992 Coll. as amended and Act N 39/2007 Coll. of Laws, too. The publicizing of animal cruelty is unlawful act as well. We do not know any case when fine have been laid on for the offence or torts in the Slovak Republic. Our contribution presents an analysis of two case reports which have fulfilled the elements of both body of the offence and crime, related to propagation of animal cruelty. Key words: publicizing, animal, legislation, cases Súhrn Za protiprávne konanie treba považovať týranie zvierat v zmysle právnych úprav v zákone č. 246/1992 Sb. v znení neskorších predpisov (o ochraně zvířat) a v zákone č. 39/2007 Z.z. v znení neskorších predpisov (zákon o veterinárnej starostlivosti) ako aj propagáciu takéhoto správania sa. V SR nepoznáme prípad, v ktorom by za podobné konanie bola uložená sankcia za spáchaný priestupok či iný správny delikt. Príspevok predstavuje analýzu dvoch prípadov, ktoré podľa názoru autorov naplnili znaky skutkových podstát priestupku a iného správneho deliktu v súvislosti s propagáciou týrania zvierat. Kľúčové slová: propagácia, zviera, legislatíva, prípady Úvod Problematike týrania zvierat sa na Slovensku stále nevenuje dostatočná pozornosť. Mnohí zainteresovaní pracovníci si neuvedomujú, že za protiprávne treba považovať nielen výkon fyzického násilia na zvieratách (živočíšne stavovce, ktoré sú chránené zákonom), ale za protiprávne treba považovať aj nezabránenie úteku zvieraťa s cieľom ochrániť ho pred možnými stretmi s vozidlami, prípadne pred iným somatickým i psychickým poškodením, ale aj napr. propagáciu takéhoto konania – týrania. Vlastná práca V Slovenskom právnom poriadku je takéto konanie (propagácia týrania zvierat) možné subsumovať pod skutkové podstaty priestupku, alebo iného správneho deliktu (§ 22 ods. 3, písm. g). Aj v Českej republike je propagácia týrania zvierat považovaná za protiprávne konanie, ktoré zakazuje zák. 246/1992 Sb. (§ 2). V SR nepoznáme prípady prejednávané pred miestne a vecne príslušným orgánom, ktorý by riešil kauzu tohto druhu. Že sa takéto prípady vyskytujú, uvedieme na dvoch príkladoch: V uverejnenom príspevku na internetovom portáli aj v Novom čase (19.3.2008) bol popísaný prípad o nečakanom návštevníkovi, ktorý „sledoval“ počas prvej tretiny úvodný semifinálový *



zápas hokejovej Slovnaft extraligy medzi Košicami a Skalicou. Nad striedačkami v Steel Aréne poletoval malý netopier. Nový čas o akcii, ktorú nazval „Smrť v priamom prenose“ píše, že život vystrašeného netopiera po pár preletoch nad ľadom ukončil košický obranca. V súboji so Skalicou si v prvej tretine ako jediný zachoval chladnú hlavu. Všetci ostatní hráči totiž počas hry bez prerušenia iba bojazlivo skláňali hlavy a čakali, čo bude. Š. sa odhodlal a s netopierom rázne skoncoval. Z ľadu ho potom odpratal spoluhráč. Netopier je však chráneným tvorom, jeho spoločenská hodnota dosahuje až 20 000 Sk. „To vážne, až toľko?“ Prekvapene zareagoval jeho kat so smiechom. Toto konanie ostalo bez povšimnutia orgánov ochrany zvierat a orgánov ochrany prírody (miestne príslušná RVPS a úrad životného prostredia), tiež bez povšimnutia orgánov činných v trestnom konaní. Ak nedostali podnet, mali konať ex offo, keďže z elektronických i printových médií ich pracovníci takéto konanie museli zaznamenať. Predmetom vyšetrovania malo byť konanie samotného hokejistu, ktorého správanie, podľa nášho názoru, naplnilo znaky skutkovej podstaty trestného činu podľa § 378 ods. 2 (úmyselné konanie, na mieste verejnosti prístupnom spojené so smrťou živočíšneho stavovca chráneného osobitným zákonom). Miestne príslušná RVPS neskúmala, či text príspevku na stránkach Nového času popisujúci konanie košického hokejistu nenaplnil znaky iného správneho deliktu, keďže výslovne neodsúdil takéto konanie. Spoločnosť pre ochranu netopierov na Slovensku považuje Š. reakciu za neadekvátnu, keďže netopier nikoho neohrozoval. "Všetky u nás sa vyskytujúce druhy netopierov sú chránené národnou i medzinárodnou legislatívou. Zápasy sa bežne prerušujú už pre nečistotu na ľade, malo sa tak urobiť aj v tomto prípade, ak by rozhodca zvážil, že to vyrušuje hráčov. Netopiera mali nechať odletieť alebo šetrne odchytiť. Táto udalosť je o to závažnejšia, že bola dvakrát odvysielaná ako kuriozita v televízii, čo môže mať negatívny dôsledok na environmentálne povedomie občanov," píše sa v stanovisku Spoločnosti na ochranu netopierov. S týmto názorom sa stotožňujeme aj my. V časopise „Akvárium Terárium/září-říjen 2008“ bol uverejnený článok autora J.F. – chovateľa leguánov zelených. V príspevku je textom aj fotografiami popísaný „chirurgický zákrok“, ktorý autor (chovateľ) vykonal u svojho doma chovaného leguána. Jednalo sa (podľa autora) o pomoc leguánovi, ktorému „bulka“ na ľavej spodnej čeľusti znemožňovala uchytenie a požranie potravy. Potom, čo si autor zistil informácie o možnej liečbe abscesu, sa spolu so svojou priateľkou rozhodol vykonať chirurgický zákrok. Uverejnený je postup, ktorý bol pri zákroku dodržaný, počínajúc sterilizáciou „nástrojov“ fixáciou leguána, až po samotné odstránenie abscesu a následnú terapiu. Aj keď pisateľ príspevku uvádza, že nechce navádzať chovateľov k pokusom o súkromné chirurgické zákroky, môžeme konštatovať, že svojim konaním naplnil skutkovú podstatu niekoľkých priestupkov. Ochrana zvierat je upravená v Slovenskej republike v zákone č. 39/2007 Z.z. o veterinárskej starostlivosti v znení neskorších predpisov, v Českej republike ide o zákon na ochranu zvierat proti týraniu č. 246/1992 Sb. v znení neskorších predpisov. Podľa slovenského zákona (zákon č. 39/2007 Z.z. v znení nesk. predpisov) je vlastník alebo držiteľ zvieraťa povinný pri chove alebo držaní zvierat zabezpečiť ich ochranu a pohodu (§ 22 ods. 1). V ods. 2 je charakterizované týranie zvierat, za ktoré je možné považovať okrem odôvodneného zdravotného a schváleného pokusného dôvodu konanie, ktorým sa napr. spôsobí zvieraťu neprimeraná bolesť, poranenie alebo utrpenie, zakazuje sa používať podnety, predmety alebo pomôcky, ktoré vyvolávajú bolesť tak, že spôsobujú klinicky zjavné poranenie alebo klinicky preukázateľné negatívne zmeny v činnosti nervovej sústavy alebo iných orgánových sústav zvierat. Podobná úprava je obsiahnutá aj v českom zákone (zákon na ochranu zvierat proti týraniu č. 246/1992 Sb. v znení neskorších predpisov), kde sa uvádza, že chovateľ záujmových 160


zvierat (zvierat, ktorých chov slúži záujmovej činnosti človeka, alebo ktoré slúžia človeku ako jeho spoločníci) je povinný zaistiť najmä primerané podmienky pre zachovanie potrieb zvieraťa tak, aby nedochádzalo k bolesti, utrpeniu alebo poškodzovaniu zdravia. Utrpenie je definované ako stav zvieraťa, ktorý je spôsobený neprirodzenými podnetmi vyvolávajúcimi strach, zranenie, bolesť, zdravotné poruchy, alebo až smrť. Odborné zákroky na zvieratách, ktoré im môžu spôsobiť bolesť, sa smú vykonávať len s použitím celkového alebo miestneho znecitlivenia (výnimkou sú schválené pokusy). Znecitlivenie ako aj samotný zákrok môže vykonať len osoba spôsobilá, teda veterinársky lekár. V medzinárodných dohodách sú uvedené výnimky, pri ktorých je možno zákrok vykonať bez znecitlivenia. U leguána zeleného nebolo vykonané znecitlivenie, zákrok vykonala osoba odborne nespôsobilá. Spôsob fixácie a vykonanie samotného chirurgického zákroku bez anestézie muselo byť pre pacienta veľmi stresujúce. Stres u plazov výrazne ovplyvňuje celkový stav imunitného systému a metabolizmu zvieraťa a pochopiteľne zvyšuje riziko vzniku iných zdravotných komplikácií a infekcií. Navyše, chovateľ podcenil význam predoperačných vyšetrení. Pred zákrokom je vhodné urobiť aspoň základné biochemické vyšetrenie krvi. Pri všetkých podobných problémoch (vytvorenie abscesu) na končatinách, v blízkosti chrbtice a na hlave, je nutné aj röntgenologické vyšetrenie pacienta. Podobné útvary („bulky“), ktoré popísal autor článku, nevznikajú len pri abscesoch. Práve RTG vyšetrením môžeme vylúčiť prítomnosť nádoru alebo osteodystrofie nutričného pôvodu. Ak sa aj jedná o absces, pre plazy s typicky tuhým obsahom, na röntgenovom snímku vieme ešte pred zákrokom určiť jeho lokalizáciu a rozsah a v neposlednom rade odhaliť prípadné poškodenie čeľustnej kosti. Kladieme si otázku, či pán F. s jeho chirurgickým vybavením (žiletka, nožničky, pinzeta) a znalosťami zvládol situáciu, keby po odstránení obsahu abscesu došlo ku zlomeniu sánky z dôvodu čiastočnej alebo úplnej osteolýzy kostného podkladu. Otázna je aj pooperačná starostlivosť a terapia. Po zákrokoch takéhoto druhu je vhodné okrem aplikácie lokálnych antibiotík aj celkové antibiotické krytie injekčnými preparátmi ako aj parenterálna (injekčná) rehydratácia a výživa pacienta v prvých dňoch po zákroku. Autor článku ošetroval leguána po zákroku len sprchovaním v čistej vode a aplikovaním masti Framykoín. Reagovať musíme aj na uverejnenie príspevku redakciou časopisu, čím sa táto dopustila iného správneho deliktu tým, že propagovala týranie zvierat (toto protiprávne konanie je definované aj vo vyššie spomenutých právnych úpravách obsiahnutých v slovenskom aj českom právnom predpise). Propagáciou týrania zvierat sa rozumie okrem iného vystavovanie, či iný spôsob demonštrácie zvieraťa, na ktorom bol vykonaný nedovolený zásah, či zákrok. Za protiprávne konanie treba považovať napr. aj zverejnenie popisu, či zobrazenie postupov pri zásahoch do zdravotného stavu. Výnimkou by bolo, keby bolo výslovne uvedené, že sa jedná o činnosti zakázané zákonom a sú odsúdeniahodné. S takouto formuláciou sme sa pri danom príspevku nestretli. Redakcia bola na svoje nesprávne konanie upozornená autormi tohto príspevku a za svoje konanie sa ospravedlnila a uznala svoje pochybenie. Záver V Slovenskej republike orgány vykonávajúce štátnu správu na úseku ochrany zvierat pred týraním musia venovať viac pozornosti tejto problematike. Mnohé v tomto smere môže zohrať skvalitnenie vzdelávania pracovníkov kompetentných inštitúcií. Literatúra Bugarský, A., Takáčová, D. a kol. (2008): Pes chovateľ a právo. UVL Košice. s. 113. Dousek, J. st., Dousek, J. ml. (2004): Pes v zrcadle předpisů. LexisNexis CZ s.r.o., s. 26-30. 161


Forejt, J. (2008): Odstranění abscesu u leguána zeleného. Akvárium terárium IX/X. http://www.hokej.sk/extraliga/clanok53684Kauza_netopier_Ochranari_protestuju_hrac_sa_ospravedlnil.htm [publikované 18.03.2008, 20:33; autor jäzva] Nový Čas (19.3.2008) Priestupkový zákon č. 372/1990 Zb. v znení neskorších predpisov Trestný zákon č. 300/2005 Z.z. Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů Zákon o správnom konaní č. 71/1967 Zb. Zákon o veterinárnej starostlivosti č. 39/2007 Z.z. v znení neskorších predpisov

162


YOUNG CHILDREN SHOULD VISIT ANIMAL SHELTERS TO DEVELOP A FEELING OF RESPONSIBILITY Vita Točilovska* Riga Technolinguistic Gymnasium, Latvia Summary The subject to be researched is how to develop a feeling of responsibility in young children. The aim of this paper is an attempt to suggest a way of how to make young children realize what does the word “responsibility” mean and how to make this feeling stronger. According to the aim, there have been put forward the following objectives: to inform young children about the importance of visiting animal shelters, introduce the ways of developing a feeling of responsibility in young children and finally conduct a survey among parents of young children about this statement being true. In the theoretical part the author gives information about how to become responsible towards animals since early childhood and suggest a way to increase primary school student’s interest in developing a feeling of responsibility. As the paper’s practical part shows the survey among parents of primary school students about the mentioned statement. Key words: young children, animal shelters, a feeling of responsibility Introduction To start with the author would like to mention a very important fact about being a volunteer for an Animal Shelter herself. The author states that it is very important to visit Animal Shelters from time to time. It is obvious that nowadays society mostly consists of selfcentered people who only care about things that concern themselves and they never deeply care about something that is happening within their personal world. In the author’s opinion this is a very painful thing to admit. We are slowly loosing a feeling of compassion, but usually we are just too busy to think about it. We live our daily lives and do not even think about someone suffering. The only way out is to start making some changes now, before it is too late. We all know that the best way of learning anything is when you put a lot of effort into it, since the very begging. In the author’s case this beginning is called the youth. The reason why the author started thinking about a way of how to develop a feeling of responsibility in young children, is that seeing how many children have no feeling of compassion at the age of 7 or 8 is too painful. Mass Media and TV is telling us that we should care about each other, but how is that possible, if we can not even care about small and defenseless creatures around us? This question has been worrying the author’s mind for quite some time. The author is aware of the fact that there won´t be any huge changes made after the suggested way of how to develop a feeling of responsibility in young children, but it is worth trying and hoping for a better result is better than not caring at all. Since the author has been a member of a local Latvian Animal Shelter called “Dzivnieku Draugs”, it would be best to take the following Animal Shelter as an example. “Dzivnieku Draugs” is a comfortable and historical place, where each animal is being taken care of. Volunteers of any age are always welcome in “Dzivnieku Draugs”. This Animal Shelter suggests many ways of how to help and make animals feel loved again. Such activities as: playing or taking a dog for a walk, feeding animals or simply being close to them and making them feel loved again is exactly what is needed for young children to develop a feeling of responsibility. These activities *



would not only be exciting for young children, but also teach them what it means to be a true owner to their animals at home or how ready you should be to take one. The author would suggest making at least 3 trips with elementary school students to such an animal shelter. Each school has some special days, when children are off studies and their teachers can book any sort of excursion on that day. This would be a perfect opportunity for children to learn how to develop a feeling of responsibility. There can be many lessons given on how to become a caring and understanding personality, but this is all just a theory, unless you put it together into practice. In the author’s opinion the best practice of becoming a responsible person is a visit to an animal shelter. When children see, how caring and responsible adults are towards animals, they for sure are going to try to copy their behavior. In the author’s opinion such trip would make many young children realize what sort of personality they should grow within themselves. It is very important to realize what it takes to do to become a truly good owner. That is why; going to an animal shelter would be a priceless experience for many young children. Sometimes parents want their children to learn how to take care of an animal and take these animals home. At some point this is a good thing, because children love spending time with animals, but if we look at it more carefully, it is obvious that many children treat their animals as toys, because they are too young to realize what it takes to become a responsible owner. Their immaturity sometimes can play a bad trick. In this case animals are being given away, just when they grow up a little and are not that much exciting for children anymore. In the author’s opinion this is a terrible thing and it should not happen to any creature. That is why before taking an animal home, parents should show their children what it means to be an owner. The author would suggest taking young children to animal shelters and spend at least a few hours over there. After that each parent would ask his or her child, if they are ready to take an animal home. After such an experience a child’s point of view should become more clear not only to their parents, but also to themselves. Material and Methods Individually chosen parents of primary school students of Riga Technolinguistic Gymnasium were interviewed to find out if they agree with the following statement: Taking their children to an animal shelter should help to develop a feeling of responsibility (See Appendix 1). The survey was conducted among parents of young children of Riga Technolinguistic Gymnasium. 100 participants took part in the following survey in the age category from 31 to 48. There has been made a detailed analysis of the collected data. Results and Discussion As a result of the interview it has been revealed that most parents agree that it is important to start getting their children acquainted with a feeling of responsibility since Primary school.

164


Figure 1: Parents of young children agree / disagree with the following statement: Responsibility starts from Primary school

According to the Figure 2 it is obvious that most parents find it extremely important to put theory into practice. We can only learn what it means to be responsible, when we actually experience this feeling. Figure 2: Parents of young children agree / disagree with the following statement: The importance of putting theory into practice

Having analyzed the collected data of the Figure 3 it is clear that most parents think that schools should organize more days “out of school” for students, such as: a trip to animal shelters, so that children learn how it feels like to be responsible. 165


Figure 3: Parents of young children agree / disagree with the following statement: Schools should organize trips to Animal Shelters

Conclusion The author has come to several conclusions: Firstly, most parents agree that taking their children to an animal shelter is a truly useful thing to do. Such a visit would show what it takes to be a responsible owner and how much effort should be put into taking care of an animal. Secondly, most parents agree that schools should organize days, when primary school students can go to an animal shelter and put their basic knowledge of such words as: care, responsibility and compassion, into practice. Thirdly, young children would enjoy spending a day with animals, as well as taking care of them and showing their love to these animals. Finally, the author is pretty sure that it takes a lot of time to become a truly responsible person, but trying to make young children involved in this process is a right thing to do! The author acknowledges the Animal Shelter “Dzivnieku Draugs”, which has been mentioned throughout the paper (“Dzivnieku Draugs”: Fr. Candera iela 4, Riga, Latvia, www. dzd.lv).

166


Appendix 1 SURVEY Please, circle only one variant which is true for you! 1. Would you like your child to go on a trip to an Animal Shelter? A. yes B. no 2. Do you think that only theory is not enough to understand what it means to be a responsible owner? A. yes B. no 3. Would you rather take your child to an Animal Shelter before taking an animal home? A. yes B. no 4. Do you think it is worth taking a young child to an Animal Shelter for a better understanding of the term “responsible owner”? A. yes B. no 5. Do you think that spending the whole day at the Animal Shelter, would have a positive effect on your child? A. yes B. no 6. Do you agree that it is important to teach your child a feeling of responsibility, since primary school? A. yes B. no 7. Do you think that young children are capable of taking care of an animal? A. yes B. no 8. Would you like the school to organize more days out of school for children to develop a feeling of responsibility? A. yes B. no Your age: Thank you for the contribution!

167


THE CHANGING ROLE OF ANIMAL WELFARE John Tremain*, Melanie Tremain Paphiakos & C.C.P Animal Welfare, Cyprus Summary Founded in 1982 Paphiakos is now the largest animal welfare organisation in Cyprus and its aims are to work with the government of Cyprus to improve the welfare of animals on the island. We are a charity which is staffed by salaried personnel and a dedicated band of volunteers who work tirelessly to provide a 24/7 emergency and rescue service. Last year we rescued nearly 7000 animals and we saved the municipality and hospital service thousands of Euros in helping to prevent accidents caused by feral animals. However, with the growing importance of animal welfare our traditional role in this field has changed to meet the increasing demands of society. Increasingly we are becoming more involved with addressing the root causes of the problem by educating people about the environmental and sociological benefits of a strong animal welfare force. This move has been accelerated by Cyprus joining the EU which brings many benefits as well as many responsibilities. As part of our service to the community we continue to work closely with the Cypriot Government by providing both manpower and facilities to help the government meet its legal obligations. Due to these societal and legal drivers we sense that Paphiakos is becoming an essential part of public services, which is a change which we welcome. Over many years we have complemented the training of Vets and veterinary nurses by providing unique practical experience under the supervision of qualified personnel. However even though this important aspect of technical training will continue the concept of education has been extended. We now have a clear, multi-lingual policy, headed by our education officer, which embraces schools, colleges, universities and the municipality. On a practical note this involves initiatives such as organising tree planting events by school children and the recovery and disposal of dead animals which would otherwise pose serious health hazard. Under the auspices of the Life Long Learning Programme (LLP) we will be hosting students from other EU countries who will be studying various environmentally linked topics. For example the Erasmus Young Entrepreneurs programme the development of sustainable tourism which has a low impact on the environment and sharing innovative work practices in animal welfare. This change in our direction is guided by modern environmental thinkers like John Hodges who stated “It is argued that we have lost touch with the values that our ancestors learned from their animals. Under the influence of science and market economy pressures, values in Western society have lost the holistic approach. It is time to look back to our history and give more respect to the lessons from animals that were key guides to our ancestors on the meaning of wholeness and sustainability” (Hodges. J ;1999) . EU policy and legislation also strongly supports these changing societal values. The return of an holistic approach to the environment which values equally the input of humans and animals is the only way forward to developing the Wholeness and Sustainability of our environment.

*



Our message is therefore very simple. The first step for us to change the values of society with regard to improving our environment is through education. Key words: animals, society, sustainability, equity, environment References Hodges, J. (1999): Animals and Values in Society. Editorial of the Newsletter of the European Association of Animal Production. Wisbaden, Germany.

169


CHARACTERIZATION OF OXIDATIVE STRESS PARAMETERS AND IMMUNOGLOBULIN LEVEL IN CALVES DURING FEEDLOT Renata Urban-Chmiel1*, Andrzej Wernicki1, Marta Kankofer2, Andrzej Puchalski1, Marta Dec1, Klaudia Chrzaniuk1, Marta Wysocka1 1

SubDepartment of Veterinary Prevention, Institute of Biological Bases of Animal Diseases, Poland, 2 Department of Animal Biochemistry and Physiology, Faculty of Veterinary Medicine, University of Life Sciences in Lublin, Poland

Summary Bovine respiratory disease complex is one of the main causes of increased morbidity and mortality in feedlot calves during the first weeks following transport and arrival at the feedlot. The aim of this study was estimation of immunoglobulin G and M concentration and oxidative stress parameters in sera obtained from calves during the first 4 weeks of feedlot. In the experiment, forty 6-weeks old calves were used, Simmentaler breed, weighting about 160 kg. Blood from calves was collected from the external jugular vein into vacuum tubes for serum separation on days 1, 3, 7, 14, 21 and 28 after arrival at the feedlot. In obtained sera the oxidative stress parameters were estimated, based on NO2- releasing and intensity of lipid peroxidation. There was also estimated total serum protein concentration and IgG and IgM level in particular days of experiment. Analysis of oxidative stress parameters showed a significant influence of transport and adaptation stress on increase of thiobarbirturic reactive substrates (TBARS) concentration and nitric oxide production in calves during feedlot. These stress conditions have had also a strong influence on decreasing of IgM concentration. Based on these results we can say that accommodation stress of calves during the first 4 weeks of feedlot, has a great influence on increasing of oxidative stress parameters and suppression of immunoglobulins concentration. Key words: calves, feedlot, BRDC, oxidative stress, immunoglobulins Introduction Respiratory disease complex is one of the main causes of increased morbidity and mortality in feedlot calves in the first weeks following transport and arrival at the feedlot. When defence mechanisms are disrupted due to environment effects and infectious agents, calves become more susceptible to infection. The higher morbidity, lower average daily weight, lower feed consumption and higher costs of prophylaxis and therapy are the main economic losses in cattle production. The highest morbidity ranged 65-80% is observed during the first 45 days of feedlot, however the critical point frequency of morbidity is observed on the 2nd and 3rd week of feedlot (Snowder et al. 2006, Schneider et al. 2009). The aim of this study was estimation of immunological and oxidative status in calves during first 4 weeks of feedlot. In this study the concentration of IgG and IgM in sera and intensity of lipid peroxidation based on thiobarbituric reactive substrates concentration and nitric oxide releasing in sera were estimated. Material and Methods In the experiment, there were used forty 6-weeks old, clinically healthy calves, Simmentaler breed, weighting about 160 kg, during feedlot. The calves were kept in conditions consistent *



with Decree of Minister of Agric. and Rural Development 15.02.2010. Calves were fed a diet with 2.7 Mcal of total energy/kg and 15.4% crude protein/kg of dry matter and hay ad libitum. Blood samples were collected from the external jugular vein into vacuum tubes (VACUETTE® vacuum system, Ge), on days 1, 3, 7, 14, 21 and 28 after arrival. The animal study protocol was approved by Local Ethical Animal Care Committee. Sera collected from the calves on different days of the experiment and stored at a temperature of -20 oC until testing. In obtained sera the oxidative stress level based on NO2- releasing and intensity of lipid peroxidation were estimated. Nitric oxide level was measured by Griess reaction with using of Griess reagent (Sigma, Ge), according to Wessely-Szponder et al. (2005). The concentrations of lipid peroxidation products were evaluated by the determination of the TBARS level according to LedwoŜyw et al. (1986). The results were calculated using a standard curve prepared with different dilutions of malondialdehyde and expressed in µmol/g protein. Total protein concentration was measured with using of Bradford’s reagent (Sigma, Ge) according to producent’s instructions. In obtained sera the immunoglobulin G and M concentraction in particular days of feedlot was estimated with using of commercial ELISA KIT (Cusabio Biotech Co., Ltd., USA) according to the producer's recommendations. Absorbance was measured with using filters with wavelengths of 450 nm. The results obtained were evaluated statistically using Statistica 9.0. The data were analysed by variance analysis with one-way ANOVA test. The dependencies between oxidative stress level based on TBARS and NO2- concentration were determined using Pearson's linear correlation coefficient. Differences were considered significant at P<0.05. Results and Discussion In this study authors showed a significant influence of transport and adaptation in new environmental conditions on homeostasis of metabolism and humoral immunological response mechanisms in calves during the first 4 weeks of feedlot. It was based on significant (P<0.05) changes in oxidative parameters expressed as increase of lipid peroxidation and nitric oxide releasing and increasing of total serum protein in calves during particular days of feedlot. Analysis of nitric oxide ions releasing based on colorimetric assay showed a significant increase (P<0.05) of NO2- production on 14 day of feedlot, in comparison to the rest days of feedlot. On 21 and 28 days of experiment the nitric oxide level was lower (Tab. 1). The estimation of total protein concentration during feedlot, showed an increase of values from 7th day to the end of experiment in comparison to day 1 and 3. However obtained results didn’t show a significant differences. The highest concentration of serum protein was observed on 7 (1.76 mg/ml) and 21 (2.16 mg/ml) day of feedlot (Tab. 1). Analysis of oxidative parameters showed statistically significant increase (P<0.05) in examined sera on 1 and 3 day of feedlot in comparison to the rest days of feedlot. During the rest part of feedlot a gradually decreasing of TBARS concentration was observed (Tab. 1).

171


Table 1: The average values of NO2- level, total protein concentration and TBARS concentration in bovine sera during particular days of feedlot (S±SD) Evaluated variables

Days of feedlot 1

3

7

14

21

28

NO2 – (µg/ml)

3.02±3.6

2.96±4.9

6.21±4.3

17.82±5.7*

3.6±4.6

5.46±4.2

Protein concentration

1.36±0.9

1.32±0.7

1.76±0.9

1.62±1.0

2.16±0.6

1.70±0.9

3.76±0.5*

3.64±0.75*

2.17±0.7

2.51±0.5

2.01±0.22

2.34±0.55

(mg/ml) TBARS (µmol/l)

* Significant differences in comparison the rest days of feedlot (P<0.05) The analysis of correlation coefficients (r) between TBARS and NO2– parameters in particular days of feedlot showed a high, positive correlation (r>0.5) on 1, 3, 7 and 28 day of feedlot (Tab. 2). The changes in oxidative stress parameters suggest a significant stress reaction development which plays a critical role in health and humoral immunity of herd, and has influence on increase of morbidity of calves. These results confirm the negative consequence of stress conditions on metabolism parameters, which were observed in earlier study (Wernicki et al. 2006, Chirase et al. 2004). Table 2: The correlation coefficient (r) between TBARS and NO2 concentration Evaluated

Days of feedlot

variables Oxidative

1

3

7

14

21

28

0.69

0.94

0.78

-0.4

-0.12

0.56

status TBARS/NO2

Analysis of IgM concentration showed a significant decrease of level on 14 and 28 day of feedlot. The obtained results were significantly lower (P<0.05) in comparison to other days of experiment (Fig. 1). These results suggest a suppression of humoral immunity in calves after the transportation and during first 4 weeks of feedlot. The concentration of IgG throughout of experiment was significant (P<0.05) lower in comparison to IgM concentration. In all days of feedlot the level of IgG were below 0.07mg/ml (Fig. 1). Because the IgG are responsible for passive immunity in calves, these results showed the deficiency in colostrum antibodies in sera of 6-week and older calves. Showed in this study the decreasing of immunoglobulins concentration during the first weeks of feedlot is probably one of the main critical factor of increase of morbidity in calves with bovine respiratory disease complex. 172


Figure 1: Comparison of IgG and IgM concentration during particular days of feedlot

* Significant differences in comparison to particular days of feedlot (P<0.05) ** Significant differences between concentration of IgM and G (P<0.05) Conclusion For reduction of morbidity of calves with clinical signs of BRDC is necessary to improve changes connected with herds management methods, increasing the natural resistance of calves based on sufficient prophylaxis program, high quality colostrum administration for newborns, introduction of sufficient nutrition program with good quality diet especially for calves exposed to stress conditions, reducing stress on cattle caused by other diseases, poor nutrition, uncomfortable housing or poor air quality and correction of housing and animal welfare. The exposition of calves on different pathogens during stress has an influence on natural resistance. It seems necessary to improve the sufficient vaccination program with vaccines against respiratory viruses and bacteria and developing strategies to manage or reduce stress, especially associated with transportation, handling, feeding, and mixing of cattle. These management strategies, such as sufficient prevention and biosecurity, has a significant potential to decrease BRD cases and overall negative impact. References Chirase, N.K., Greene, L.W., Purdy, Ch.W., Loan, R.W., Auvermann, B.W., Parker, D.B., Walborg, E.F., Stevenson, D.E., Klaunig, J. (2004): Effect of transport stress on respiratory disease, serum antioxidant status, and serum concentrations of lipid peroxidation biomarkers in beef cattle. Am. J. Vet. Res. 65: 860-864. LedwoŜyw, A., Michalak, J., Stępień, A., Kądziołka, A. (1986): The relationship between plasma triglycerides, cholesterol, total lipids and lipid peroxidation products during human artheriosclerosis. Clin. Chim. Acta. 155: 275-284. Schneider, M.J., Tait, J.R.G., Busby, W.D., Reecy, J.M. (2009): An evaluation of bovine respiratory disease complex in feedlot cattle: Impact on performance and carcass traits using treatment records and lung lesion scores. J. Anim. Sci. 87: 1821-1827.

173


Snowder, G.D., Van Vleck, L.D., Cundiff, L.V., Bennet, G.L. (2006): Bovine respiratory disease in feedlot cattle: Environmental, genetic and economic factors. J. Anim. Sci. 84: 1999-2008. Wernicki, A., Urban–Chmiel, R., Kankofer, M., Mikucki, P., Puchalski, A., Tokarzewski, S. (2006): Evaluation of plasma cortisol and TBARS levels in calves after short – term transportation. Rev. Med. Vet. 157: 30-34. Wessely–Szponder, J., Urban–Chmiel, R., Wernicki, A., Bobowiec, R. (2005): Effect of leukotoxin from M. haemolytica and LPS from E. coli on secretory response of bovine neutropils in vitro. Polish J. Vet. Sci. 8: 99-105.

174


PROTECTION OF HANDICAPPED ANIMALS IN THE CZECH LEGISLATION OCHRANA HANDICAPOVANÝCH ZVÍŘAT V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH ČR Eva Voslářová Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Handicapped animal means any wild animal which as a consequence of injury, disease or other circumstances is temporarily or permanently unable to survive in the wild. Legal regulations stipulate conditions for the care of handicapped animals. Key words: handicapped animal, legislation Souhrn Handicapované zvířete je volně žijící zvíře, které je v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopno přežít ve volné přírodě. Právní předpisy stanoví podmínky péče o tato zvířata. Klíčová slova: handicapované zvíře, legislativa Úvod Z právních předpisů nevyplývá povinnost ujmout se handicapovaného živočicha, avšak v případě, že se jej člověk ujme, vztahují se na něj povinnosti stanovené příslušnými právními předpisy. Jedná se zejména o zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje zřizování záchranných stanic pro handicapované živočichy, kteří by sami ve volné přírodě nepřežili, a zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, který se zabývá především zajišťováním welfare pro tato zvířata (Prchalová, 2009). Materiál a metodika Byly vyhledány právní předpisy upravující ochranu handicapovaných zvířat a péči o ně v České republice. Z ustanovení těchto předpisů byly dovozeny podmínky pro ochranu handicapovaných zvířat v ČR. Výsledky a diskuze Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo ho za tímto účelem předá provozovateli záchranné stanice. Jde-li o živočicha dočasně neschopného přežít ve volné přírodě, osoba, která se ho ujala, přijme opatření k zamezení takových tělesných změn nebo změn chování, které by následně znemožnily jeho návrat do přírody a jeho zapojení do volně žijící populace. Ten, kdo se ujal zvláště chráněného živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, je povinen jej bezodkladně předat k ošetření do záchranné stanice. Záchranná stanice vede evidenci přijatých zvláště chráněných živočichů a záznamy o průběhu jejich ošetření. Termín, 175


místo a způsob vypuštění vyléčeného zvláště chráněného živočicha do volné přírody vždy předem oznámí záchranná stanice příslušnému orgánu ochrany přírody. Pro účely tohoto zákona je záchranná stanice zařízení, které na konkrétně vymezeném území působnosti zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů. Záchrannou stanici lze provozovat pouze na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o povolení k provozování záchranné stanice, v rámci něhož se stanoví místo, kde se záchranná stanice nachází, vymezení její územní působnosti a rozsah péče, kterou může záchranná stanice poskytovat s ohledem na její vybavení a odborné zázemí. V žádosti o povolení k provozování záchranné stanice musí být navržen rozsah poskytované péče, vymezení územní působnosti a popsáno její personální, organizační a technické zajištění. Ministerstvo životního prostředí si k vydání rozhodnutí vyžádá stanovisko místně příslušného orgánu ochrany zvířat, myslivosti a veterinární správy. Označení „záchranná stanice“ může používat pouze ten, kdo je držitelem platného povolení k provozování stanice podle tohoto ustanovení. Ministerstvo životního prostředí vede přehled záchranných stanic a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ministerstvo životního prostředí může z vlastního podnětu, na návrh provozovatele záchranné stanice nebo na návrh orgánu státní správy změnit nebo zrušit povolení k provozování záchranné stanice, jestliže se změnily nebo zanikly podmínky, za jakých bylo povolení vydáno, nebo jestliže provozovatel záchranné stanice při péči o živočichy závažně nebo opakovaně porušuje ustanovení tohoto zákona o zvláštní ochraně druhů nebo předpisy na ochranu zvířat proti týrání. V rozhodnutí o změně nebo zrušení povolení k provozování záchranné stanice Ministerstvo životního prostředí stanoví, je-li to nezbytné, způsob zabezpečení další péče o živočichy chované v záchranné stanici. Vyhláška č. 316/2009 Sb., o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o handicapovaných živočiších), provádí zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška stanoví bližší podmínky pro držení živočichů, neschopných v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě („handicapovaný živočich“), v záchranných stanicích, zejména s ohledem na možnost zapojení těchto živočichů zpět do volně žijících populací, a způsob péče o tyto živočichy. Jinými okolnostmi se rozumí oslabení živočicha parazity, hladověním nebo příznaky otravy, výskyt živočicha patřícího k migrujícímu nebo hibernujícímu druhu v nevhodnou roční dobu, nebo porušení přirozených vzorců chování; přirozenými vzorci chování jsou druhově nebo pohlavně specifické vzory chování vyskytující se u živočichů narozených a trvale žijících ve volné přírodě, zejména plachost, schopnost provádět přirozené pohybové aktivity, schopnost přijímat a opatřovat si přirozenou potravu, schopnost reagovat na jedince svého druhu a komunikovat s nimi a schopnost hájit teritorium a reagovat na přirozené nepřátele. Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy a) zajistí, aby nedocházelo k jejich nadměrnému kontaktu s člověkem, s přirozenými predátory nebo s jedinci domestikovaných druhů, který by mohl ohrozit schopnost handicapovaných živočichů reagovat na přirozené nepřátele; za nadměrný kontakt s člověkem se nepovažuje zejména kontakt nezbytný pro ošetření nebo krmení handicapovaných živočichů, případně pro nezbytný úklid prostor určených pro jejich držení, b) zajistí jejich krmení potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu; potravou odpovídající biologickým nárokům daného druhu se rozumí přirozená potrava nebo potrava 176


obdobného charakteru, včetně možnosti předkládání živé kořisti predátorům, c) zajistí, jedná-li se o péči o mláďata ptáků a některých savců, je-li to vhodné, bezprostřední přiložení do hnízd v přírodě, nebo odchov v záchranné stanici u adoptivních rodičů stejného nebo blízce příbuzného druhu; při umělém odchovu mláďat bez adoptivních rodičů umístí tato mláďata do blízkosti jedinců téhož druhu, jsou-li v záchranné stanici chováni, d) respektuje při odchovu mláďat i držení dospělých jedinců přirozenou sociální strukturu daného druhu, zejména zajistí odchov mláďat i držení dospělých jedinců v přirozených skupinách nebo dvojicích, pokud je to vhodné a pokud tomu nebrání jejich zdravotní stav, stav sexuální aktivity nebo sociální postavení, e) upraví prostředí pro držení dočasně handicapovaných živočichů tak, aby co nejvíce odpovídalo jejich přirozenému biotopu a nárokům druhu, zejména s ohledem na pohybové aktivity a potřeby úkrytu. Záchranná stanice může trvale handicapované živočichy využívat v rámci ekologické výchovy pouze za účelem informování veřejnosti o příčinách a důsledcích ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů. Handicapovaní živočichové musí být před zapojením do volně žijících populací náležitě připraveni; musí být uvedeni do takového fyzického a psychického stavu, aby jim zdravotní stav ani žádné zjistitelné překážky nebránily zapojit se plnohodnotně do života v přirozeném prostředí. V rámci přípravy handicapovaných živočichů na zapojení do volně žijících populací záchranná stanice zajistí, pokud je to možné, jejich držení v prostoru s výhledem do okolí, podle možností s výhledem do prostředí odpovídajícího přirozenému biotopu nebo podmínkám v místě předpokládaného vypuštění. Do volné přírody lze vypustit pouze živočichy, kteří jsou v dobrém zdravotním stavu, bez následků poškození, úrazu nebo nemoci, které by znemožňovaly plnohodnotný život v přirozeném prostředí, a jsou u nich zachovány přirozené vzorce chování, bez vadných návyků a vtištění (dále jen „vyléčený živočich“). Vypuštěním vyléčených živočichů do volné přírody nesmí dojít k ohrožení zdravotního stavu volně žijících jedinců nebo populace a k narušení populační nebo sociální struktury volně žijící populace. Vypouštět vyléčené živočichy do volné přírody je možné jen v rámci areálu výskytu populace daného druhu. U druhů vyskytujících se v menších fragmentovaných populacích nebo vytvářejících geograficky a geneticky specifické formy, zejména u bezobratlých, ryb, obojživelníků a plazů, je vypuštění možné jen v oblasti výskytu populace geneticky příbuzné vypouštěným jedincům. Záchranná stanice zajistí, aby byli vyléčení živočichové vypuštěni do volné přírody přednostně v místě, kde byli nalezeni. Pokud toto místo není známé, nebo je z jiných důvodů k vypuštění nevhodné, záchranná stanice vyléčené živočichy vypustí do jiného vhodného prostředí, které odpovídá potřebám daného druhu a které vypouštěným vyléčeným živočichům zajistí možnost uživit se a přežít. Vypustit vyléčené živočichy do jiného vhodného prostředí lze jen po vyloučení rizika opakovaného poranění nebo stresu, ke kterému by mohlo dojít bezprostředně po vypuštění. Vypustit vyléčené živočichy lze pouze v ročním období, které odpovídá období aktivity daného druhu. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, definuje handicapované zvíře jako volně žijící zvíře, které je v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopno přežít ve volné přírodě, přičemž zvířetem se pro účely tohoto zákona rozumí každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo. 177


Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že každý, kdo se ujal handicapovaného zvířete, je povinen zajistit péči o ně podle tohoto zákona nebo předat toto zvíře záchranné stanici, popřípadě oznámit místo jeho nálezu záchranné stanici. Chovatel, který poskytuje soustavnou nezbytnou péči handicapovaným zvířatům, je povinen a) vytvářet podmínky pro zachování jejich fyziologických funkcí a biologických potřeb, a to zejména vybavením prostor pro handicapovaná zvířata, b) předcházet jejich únikům, c) mít osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, udělené příslušným orgánem ochrany zvířat, nebo zajistit, aby péči o handicapovaná zvířata zajišťovala osoba s tímto osvědčením, pokud se jedná o záchrannou stanici, d) dodržovat podmínky chovu handicapovaných zvířat, vybavení a minimální velikost prostor pro handicapovaná zvířata, stanovené prováděcím právním předpisem. Osoba, která provozuje záchrannou stanici, je povinna stanovit alespoň 1 osobu odpovědnou za péči o handicapovaná zvířata. Osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata musí úspěšně absolvovat odborný kurz a získat osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata; další osoby, které provádějí činnosti související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, musí osoba odpovědná za péči o handicapovaná zvířata poučit tak, aby uvedené činnosti prováděly kvalifikovaným způsobem. Osoba, která provozuje záchrannou stanici, je povinna uchovávat osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata a vést dokumentaci o poučení osob, které provádějí činnosti související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, uchovávat ji od doby zahájení činnosti těchto osob související s chovem a péčí o handicapovaná zvířata, a to ještě po dobu 3 let od ukončení této činnosti. Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu, která provádí zákon na ochranu zvířat proti týrání, upravuje podmínky pro chov handicapovaných zvířat, vybavení a minimální velikost prostor pro handicapovaná zvířata, a rozsah odborných znalostí nezbytných pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata, obsah odborného kurzu pro získání této odborné způsobilosti, požadavky na školicí pracoviště, složení zkušební komise, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení a vzor osvědčení. Závěr Právní předpisy stanoví podmínky pro ochranu handicapovaných živočichů, resp. zvířat v ČR. Literatura Prchalová, J. (2009): Právní ochrana zvířat. 1. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 328 s. Vyhláška č. 316/2009 Sb., o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o handicapovaných živočiších). Sbírka zákonů, 2009, č. 96, s. 4572-4573. Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. Sbírka zákonů, 2010, č. 41, s. 1604-1620. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 28, s. 666-692. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290.

178


STRESS IN COMMON PHEASANTS RESULTING FROM ANTI-FEATHER PECKING PROCEDURES ON THE BEAK HODNOCENÍ STRESU U BAŽANTŮ OBECNÝCH V DŮSLEDKU PROVEDENÍ ZÁKROKŮ NA ZOBÁKU Eva Voslářová∗, Iveta Bedáňová, Vladimíra Pištěková, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Pheasants kept in captivity are prone to feather pecking and cannibalism. Widely used measures to prevent feather pecking in pheasantries are beak trimming and using various types of pheasant specs to mask the bird´s forward vision. As follows from the results of our study both methods are very stressful to pheasants. Key words: pheasant, stress, corticosterone, beak trimming, pheasant specs Souhrn Bažanti držení v zajetí jsou náchylní k vyklovávání peří a kanibalismu. Mezi rozšířené metody používáné v bažantnicích k redukci těchto nežádoucích jevů patří kauteriace zobáku a používání různých typů násadců na zobák. Jak vyplývá z výsledků naší studie, tyto metody jsou pro bažanty velmi stresující. Klíčová slova: bažant, stres, kortikosteron, kauterizace zobáku, násadec na zobák Úvod Častým problémem u bažantů chovaných v zajetí je vzájemné oklovávání, často vedoucí až ke kanibalismu (např. Beer and Jenkinson, 1982; Swarbrick, 1985; Huber-Eicher and Sebo, 2001). Mezi metody používané v praxi jako ochrana před vzájemným zraňováním se ptáků patří zejména kauterizace zobáků a používání různých typů násadců na zobák (Fehlberg et al., 1993; Kjaer, 1997). Cílem práce bylo posouzení stresu u bažantů obecných v důsledku zákroků na zobáku prováděných v praxi u bažantů držených v zajetí jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu. Materiál a metodika Byl sledován vliv zákroků na zobáku používaných v praxi u bažantů obecných držených v zajetí na hladinu kortikosteronu jako ukazatelu stresu u ptáků. K experimentu bylo použito 50 bažantů ve věku 10 – 11 měsíců (pohlaví: 50 % slepice, 50 % kohouti). Bažanti byli ustájeni v bažantnici ve voliérách. Jako kontrolní skupina sloužila skupina 10 náhodně vybraných bažantů, kterým byla odebrána krev punkcí v. basilica ihned po jejich odchycení ve voliéře. U dalších 20 náhodně vybraných bažantů byla po odchycení provedena tepelná kauterizace jedné třetiny horní části zobáku a následně odebrána krev punkcí v. basilica. Dalším 20 náhodně vybraným bažantům byl po odchycení nasazen komerčně prodávaný násadec na zobák (Clip On Specs, Agrigame, Velká ∗



Británie), který nenarušuje tkáň, je nasazen pouze tlakem na zobák, a následně odebrána krev punkcí v. basilica. Odebrané vzorky krve byly stabilizovány heparinem. Koncentrace kortikosteronu v plazmě byla stanovena pomocí komerčního EIA Kitu (Cayman Chemical, USA). Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Unistat 5.1. (Unistat Ltd., GB). Data byla testována na normalitu (Shapiro-Wilkův test) a homogenitu rozptylů (Bartlett-Boxův test) a poté byla zpracována pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu. Následně byla zjišťována statistická významnost rozdílů mezi průměry jednotlivých porovnávaných skupin pomocí Tukey-HSD testu (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Úroveň fyziologického stresu u ptáků je tradičně hodnocena stanovením hladiny kortikosteronu v krevní plazmě (Mormede et al., 2007). Srovnání hladiny kortikosteronu v krevní plazmě u bažantů, kterým byla provedena kauterizace zobáku nebo nasazení násadce na zobák jako prevence vzájemného zraňování a kanibalismu, a u kontrolní skupiny bažantů je znázorněno v grafu č. 1. Graf 1: Hladina kortikosteronu v krevní plazmě bažantů obecných po provedení kauterizace zobáku, nasazení násadce na zobák a u kontrolní skupiny

** P < 0,01 Koncentrace kortikosteronu u bažantů, kterým byla provedena kauterizace zobáku (28,85 ± 1,81 ng/ml), i u bažantů po nasazení násadce na zobák (16,40 ± 0,86 ng/ml) byla vysoce významně (P < 0,01) vyšší, než u kontrolní skupiny bažantů (9,69 ± 1,57 ng/ml). Zároveň byl zjištěn vysoce významný rozdíl (P < 0,01) i při porovnání koncentrace kortikosteronu u bažantů podrobených buď kauterizaci zobáku nebo nasazení násadce na zobák, kde vyšší hladina kortikosteronu byla zjištěna u bažantů po provedení kauterizace zobáku. 180


Jak vyplývá z výsledků, kauterizace zobáku je pro bažanty vysoce stresující zákrok. V našich podmínkách se navíc jedná o zákrok zakázaný zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (ÚKOZ, 2011). Na rozdíl od kauterizace zobáku použití násadce na zobák není krvavým a při správné aplikaci (vhodný typ, velikost násadce) ani bolestivým zákrokem, avšak s ohledem na míru stresu, který tento zákrok bažantům působí, lze i zde najít rozpor s požadavky zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, který za týrání považuje mimo jiné také vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Někteří autoři navíc upozorňují i na další možné negativní dopady použití násadců na zobák u bažantů, zejména změny v chování (časté třepání hlavou, škrábání), záněty, při použití u rostoucích ptáků se objevují deformace zobáku (Butler and Davis, 2010). Závěr Kauterizace zobáku i nasazení násadce na zobák jsou zákroky působící u bažantů výrazný stres a nelze je tedy považovat za vhodné řešení nežádoucích projevů kanibalismu. Jako další možnosti eliminující vzájemné útoky jsou zkoumány zejména vlivy prostředí, tj. hustota osazení a obohacení prostředí, které by zvýšily welfare bažantů při jejich chovu v zajetí a umožnily lépe uplatnit přirozené projevy chování a tím snížily pravděpodobnost výskytu nežádoucího chování. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Beer, J., Jenkinson, G. (1982): Game bird diseases in the past decade. Game Conservancy Trust Annual Review 13: 112-115. Butler, D.A., Davis, C. (2010): Effects of plastic bits on the condition and behaviour of captive-reared pheasants. Veterinary Record 166: 398-401. Fehlberg, U., Sodeikat, G., Schulze, J., Pohlmeyer, K. (1993): Vergleichende unterzuchungen kommerzieller Aufzuchtmetoden von Jagdfasanen (Phasianus colchicus spec.) unter berucksichtigung tierschutzrelevanter Aspekte der Extensive- und Intensivhaltung. Deutsche Tierarztliche Wochenschrift 100: 446-449. Huber-Eicher, B., Sebo, F. (2001): The prevalence of feather pecking and development in commercial flocks of laying hens. Applied Animal Behaviour Science 74: 223-231. Kjaer, J.B. (1997): Management practices and housing in commercial rearing of game birds in Denmark - a questionnaire with focus on measurements against feather pecking and cannibalism. Proceedings of the 5th European Symposium on PoultryWelfare. Wageningen, The Netherlands, pp. 155-156. Mormede, P., Andanson, S., Auperin, B., Beerda, B., Guemene, D., Malmkvist, J., Manteca, X., Manteuffel, G., Prunet, P., van Reenen, C.G., Richard, S., Veissier, I. (2007): Exploration of the hypothalamic-pituitary-adrenal function as a tool to evaluate animal welfare. Physiology & Behavior 92: 317-339. Swarbrick, O. (1985): Pheasant rearing: associated husbandry and disease problems. Veterinary Record 116: 610-617. ÚKOZ - Ústřední komise pro ochranu zvířat (2011): Vyjádření Ústřední komise pro ochranu zvířat ke kauterizaci zobáků bažantích kuřat. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. 181


Zar, J.H. (1999): Biostatistical Analysis. 4th ed. Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, 663 p.

182


EVALUATION OF THE RESULTS OF VETERINARY INSPECTIONS OVER THE PROTECTION OF FARM ANIMALS IN THE CZECH REPUBLIC ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VETERINÁRNÍHO DOZORU NAD OCHRANOU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT V ČR Eva Voslářová*, Pavlína Votavová, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinárního lékařství a toxikologie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Toxicology, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary In the period from 1998 to 2010, a total of 122,596 inspections of farm animal protection were conducted. Deficiencies were detected in 4,742 inspections (3.87%). The highest relative number of deficiencies was found in 2004 (5.39%). Key words: farm animals, supervision, legislation, welfare Souhrn V období let 1998 – 2010 bylo provedeno celkem 122 596 kontrol ochrany hospodářských zvířat. Z toho při 4 742 kontrolách (tj. 3,87 %) byly zjištěny závady. Nejvyšší relativní počet kontrol se závadami byl zjištěn v roce 2004 (5,39 %). Klíčová slova: hospodářská zvířata, kontrola, legislativa, welfare Úvod Požadavky na ochranu hospodářských zvířat proti týrání se vyvíjejí v souvislosti s rozvojem poznání požadavků welfare zvířat a promítají se do právních předpisů upravujících ochranu hospodářských zvířat proti týrání. V posledních letech prošla tato oblast výraznými změnami směřujícími ke zpřísnění požadavků na ochranu hospodařských zvířat a zvýšení welfare hospodářských zvířat při chovu, přepravě i porážení. Základními právními předpisy upravujícími ochranu hospodářských zvířat proti týrání při chovu v ČR jsou zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Cílem práce je zhodnocení výsledků veterinárního dozoru nad ochranou hospodářských zvířat na území České republiky v jednotlivých letech období 1998 - 2010 a také posouzení vývoje porušování, resp. dodržování právních předpisů na úseku ochrany hospodářských zvířat v průběhu celého sledovaného období. Pozornost byla věnována především ochraně hospodářských zvířat v chovu. Materiál a metodika V práci byl sledován počet kontrol a počet zjištěných závad týkajících se porušení právních předpisů upravujících ochranu hospodářských zvířat v jednotlivých letech a za celé sledované období. Údaje byly získány z informačního bulletinu Státní veterinární správy České republiky Program ochrany zvířat, který vychází každoročně a shrnuje situaci na úseku ochrany zvířat popsanou na základě výsledků dozorové činnosti inspektorů Státní veterinární *



správy ČR v předchozím roce. V údajích nejsou zahrnuta data z denních kontrol welfare u zásilek zvířat na jatkách. Výsledky a diskuze Počty kontrol ochrany hospodářských zvířat ve sledovaném období jsou uvedeny v tabulce 1. Z tabulky vyplývá, že ve sledovaném období bylo provedeno celkem 122 596 kontrol ochrany hospodářských zvířat. Z toho při 4 742 kontrolách (tj. 3,87 %) byly zjištěny závady. Nejvyšší relativní počet kontrol se závadami byl zjištěn v roce 2004 (5,39 %), tj. v roce vstupu České republiky do Evropské unie, kdy došlo k zásadní úpravě právních předpisů na ochranu zvířat proti týrání na našem území. Tabulka 1: Kontrola ochrany hospodářských zvířat v období let 1998 - 2010

Rok

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Celkem

Provedeno kontrol 8 259 8 363 9 034 8 188 8 990 8 435 7 906 9 712 11 087 11 220 12 224 10 388 8 790 122 596

Kontrolováno zvířat

Zjištěné závady Provedeno kontrol

25 842 672 26 494 643 24 908 025 27 983 046 40 277 845 39 064 178 32 268 221 26 820 790 41 016 180 43 738 991 31 531 314 23 225 521 28 448 100 411 619 526

172 171 241 233 236 424 426 268 446 567 650 489 419 4 742

Kontrolováno zvířat 151 272 299 743 158 882 136 436 89 970 531 866 931 986 178 311 341 744 770 193 426 556 51 639 363 668 4 432 266

% kontrol se závadami 2,08 2,04 2,67 2,85 2,63 5,03 5,39 2,76 4,02 5,05 5,32 4,71 4,77 3,87

Vývoj relativního počtu kontrol, při kterých byly zjištěny závady, ve sledovaném období je graficky znázorněn v grafu 1. Z grafu vyplývá, že k výraznému nárůstu počtu kontrol, při kterých byly zjištěny závady při plnění požadavků na ochranu hospodářských zvířat, došlo v období okolo vstupu České republiky do Evropské unie. Jak uvádějí Dousek aj. (2011), z dlouhodobých sledování vyplývá, že zvýšení počtu závad je obecně zaznamenáváno při cíleně zaměřených kontrolních akcích nebo po nástupu účinnosti nových předpisů. To poukazuje na nutnost poskytování včasných informací chovatelům. Dousek aj. (2011) dále uvádějí, že v posledních letech počet kontrolních akcí u skupiny hospodářských a zájmových zvířat mírně klesá. Je možné zobecnit, zejména v péči o hospodářská zvířata, že zvýšený počet závad a úrovně pohody zvířat následuje v období nižšího ekonomického zájmu o produkty daného druhu zvířat (např. pokles výkupních cen masa, mléka apod.).

184


Graf 1: Vývoj relativního počtu kontrol ochrany hospodářských zvířat, při kterých byly zjištěny závady, ve sledovaném období 6

% kontrol se závadami

5

4

3

2

1

0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Rok

Závěr Ochrana hospodářských zvířat proti týrání v ČR je zakotvena v příslušných právních předpisech, dozor nad dodržováním stanovených požadavků pro zajištění odpovídajících podmínek hospodářských zvířat z hlediska jejich ochrany a welfare vykonávají veterinární inspektoři. Jejich činnost se významně podílí na úspěšném promítnutí požadavků nových i stávajících právních předpisů do praxe. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Dousek aj. (2011): Program ochrany zvířat – Situace v roce 2010. Informační bulletin č. 4/2011. SVS ČR. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2004, č. 69, s. 3240-3250. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290.

185


ON-FARM WELFARE ASSESSMENT – CHALLENGES AND OPPORTUNITIES Christoph Winckler* Division of Livestock Sciences, Department of Sustainable Agricultural Systems, University of Natural Resources and Life Sciences (BOKU), Vienna, Austria Summary Over the last decades, animal welfare has become an issue of growing importance from an ethical, societal as well as scientific point of view. Consumers are increasingly concerned about the health and welfare of farm animals and ensuring an acceptable level of welfare forms an integral part of sustainable agricultural systems. Animal welfare has therefore become an essential aspect of the overall ‘food quality concept’. In order to accommodate societal concerns and market demands, there is a need to develop reliable, science-based onfarm welfare monitoring systems and to provide practical welfare improvement strategies. Earlier approaches to on-farm animal welfare assessment mainly used resource-based measures, i.e. observations of the environment and management. However, animal-based measures better reflect the outcome of all environment and management factors and therefore are generally regarded more valid. Consequently, the European research project Welfare Quality® developed on-farm welfare assessment systems for different species that focus on animal-based measures. The assessment protocols mainly consist of behavioural (e.g. incidence of agonistic behaviours, avoidance distance toward humans) and clinical parameters (e.g. lameness, skin lesions, body condition). Resource- and management based measures (e.g. provision of water, farm routines regarding mutilations) were included to a lesser extent only. This paper discusses the current state of inclusion of animal-based measures in on-farm welfare assessment systems with special regard to the approach of Welfare Quality®. Most parameters possess at least face validity (i.e. are regarded meaningful for welfare from an expert point of view). Reliability issues e.g. in terms of intra- and inter-observer agreement require more thorough investigation and discussion in the future. Also consistency of results over time requires further attention, especially if farms are to be certified, based on infrequent recordings. However, feasibility aspects are often seen as the most critical challenge for assessment systems that focus seriously on a comprehensive set of animal-based measures. Time constraints are the main concern; currently they require several hours of onfarm recordings, behavioural measures being the most time-consuming part of the assessment protocols. Key words: animal-based measures, animal welfare, farm animals, feasibility, on-farm welfare assessment, reliability, validity

*


výhradní zástupce firem THERMO – Jouan, Heto, Holten, Forma, Labsystems, Hybaid, Denley, Savant ABX - SYNGENE - TECNIPLAST - BIOTRACE - LANCER

komplexní řešení pro

CHOV LABORATORNÍCH ZVÍŘAT předního světového výrobce

Nabídka firem TECNIPLAST a IWT pokrývá celé spektrum zařízení i příslušenství pro pracoviště, zabývajících se chovem laboratorních zvířat. Firma TECNIPLAST je světový leader, nabízející komplexní řešení nejen pro pracoviště s nejvyšší kategorií zabezpečení, ale i pro běžné laboratorní provozy. Nabídka obsahuje kromě IVC systémů také kompletní řadu klasických chovných klecí, metabolických boxů, stojanů, myček a dekontaminačních zařízení i dalšího příslušenství. Firma TRIGON PLUS je výhradní zástupce f. TECNIPLAST pro ČR a SR. Poskytuje kompletní projektovou podporu, dodávky, preventivní údržbu, servis a validace chovných systémů.

Aquatické systémy Automatizace chovů Individuálně ventilované boxy Klasické chovné systémy Laminar flow technologie Mytí a dekontaminace Servis, validace, projekty

IVC SaleSafe – individuálně ventilované chovné boxy Unikátní systém chovu laboratorních zvířat s individuálně filtrovanými chovnými boxy zajišťuje velmi kvalitní a stabilní prostředí, vyloučení křížové kontaminace a vysokou úroveň ochrany zvířat i obsluhy.  verze SealSafe - klece velikost 435 až 1500

        

cm2, verze SealSafe Plus s větší hustotou klecí a možností automatizovaného otevírání klecí TUV certifikace kvality chovného prostředí účinná HEPA filtrace (filtry H14), volitelně filtr s aktivním uhlím práce jak v podtlaku, tak přetlaku (primární ochrana obsluhy nebo zvířat) bezproblémová manipulace s boxy mimo základní stojan bez narušení ochranné bariéry po vyjmutí ze stojanu jsou klece zcela uzavřeny, ventilace přes mikrobiologický filtr 0,2 µm stavebnicové řešení s různě velkými chovnými boxy a s kapacitou až 4 stojanů ventilační jednotka je vybavena přesnou regulací rychlosti proudění i alarmy výpadku ventilace možnost monitorování dalších parametrů v boxech (teplota, vlhkost, tlak) celý systém může být dekontaminován pomocí H202 (zařízení Clarus)

IVC Purple Line – individuálně ventilované chovné boxy Individuálně ventilované boxy pro chov malých savců. Určen pro ochranu obsluhy, systém vytváří bariéru na úrovni jednotlivých klecí. účinná HEPA filtrace (filtry H14), volitelně filtr aktivním uhlím možnost otevření klece ve stojanu při zachování ochranné bariéry výměna podestýlky s prodlouženo periodou díky sušení prouděním vzduchu vhodné pro všechny aplikace, kde je požadována ochrana obsluhy na úrovni vzduchové bairéry    

IVC transport unit IVC transportní jednotka je určena pro transport IVC chovných klecí v uzavřeném chráněném režimu. Může být použita jako záložní IVC stojan.    

zálohová baterie pro nezávislost na napájení HEPA filtry a předfiltry na vstupu a výstupu kapacita 6 až 15 chovných klecí ochrana obsluhy i zvířat

The IVC Recovery Unit IVC Recovery unit - systém individuálně ventilovaných boxů s řízeným prostředím     

HEPA filtry a předfiltry na vstupu a výstupu regulace teploty chovného prostředí zálohová baterie pro případ výpadku proudu kapacita 6 až 10 chovných klecí ideální tam, kde nelze garantovat parametry okolního prostředí.

TRIGON PLUS, s. r. o., Čestlice 93, 251 01 Říčany u Prahy, ČR e-mail: [email protected] www.trigon-plus.cz tel.: 272680190, 272680370-1, 602313 570-1 fax: 272680914 číslo zápisu v OR Praha C11127

ISO Cage™ systém Systém individuálně ventilovaných boxů, splňující požadavky na bariérový (izolovaný) chov v úrovni ABSL3/4.  chovné boxy ISO Cage™ systému jsou hermeticky uzavřené, každý chovný box má

vlastní HEPA filtr, příchozí a odchází vzduch je dále filtrován přes centrální HEPA filtry a předfiltry ve ventilační jednotce  po vyjmutí ze stojanu se chovný box hermeticky uzavře a může být povrchově dekontaminován ponořením do desinfekčního roztoku  celý systém může být dekontaminován pomocí H202 (zařízení Clarus)

ISO XL™ systém Individuálně ventilovaný box pro chov větších savců, splňující požadavky na bariérový (izolovaný) chov v úrovni ABSL3/4.  garantovaná mechanická bariéra  filtrace přes kaskádu H14 filtrů, filtr pro pítko  uzavřený režim pro čištění a výměnu krmiva

ZebTEC IVC chovné boxy adaptované pro chov malých ryb.  individuální kontinuální průtok čisté vody každým z akvárií  částicová, biologická a chemická filtrace vody  UV sterilizace vody  regulace teploty vody  autonomní jednotka bez nároků na instalační podmínky

XenoPlus IVC chovné boxy pro chov drápatek  individuální kontinuální průtok čisté vody  částicová, biologická a chemická filtrace vody, UV

sterilizace vody  regulace teploty vody  autonomní jednotka bez nároků na instalační podmínky  řada konfigurací pro různé velikosti

Konvenční chovné boxy pro laboratorní zvířata Firma Tecniplast vyrábí kompletní nabídku chovných boxů a příslušenství.  chovné klece velikostí 205 až 2065 cm2, odpovídají evropským normám  materiál boxů polykarbonát, U-Temp, H-Temp (vše autoklávovatelné)  řada příslušenství - láhve, kryty s filtrem, stojany, napájecí systémy, příslušenství pro welfere  chovné systémy pro větší savce


Metabolické klece Chovné klece se systémem odběru tuhých a tekutých exkrementů.    

účinná separace tuhých a tekutých exkrementů optimalizované řešení krmení velikosti od klecí pro malé savce až pro větší (králici) pro větší sestavy centralizovaný sběr exkrementů do chlazených modulů

Ventilované boxy pro laboratorní zvířata Ventilované boxy pro chov laboratorních zvířat v ochranném režimu.      

přetlakový nebo podtlakový systém HEPA filtry H14 (99,999% pro částice 0,3 µm) čistitelný předfiltr pro hrubý prach, volitelně uhlíkový filtr povrchová úprava epoxidovým lakem, kovová skříň přehledný ovládací panel s regulací proudění kolečka s brzdou, osvětlení (standardní, programovatelné individuální, apod.)

CS 5 ochranný box pro manipulaci se zvířaty Nový typ kompaktního ochranného boxu, sloužícího k ochraně obsluhy, laboratorního zvířete i okolního prostředí. CS5 je konstruován s důrazem na ergonomické parametry, umožňuje změnu pracovní výšky, na pracovní plochu je přístup ze všech stran boxu.     

HEPA filtry třídy H14, dva předfiltry, čistota vnitřního prostoru lepší než ISO 5 autoklávovatelná pracovní plocha pracovní plocha 1096 x 661 mm, výška pracovního prostoru 700 mm prostor pod pracovní plochou je osazen výpustí pro snadné čistění volitelně CleanJet pro bezkontaktní dekontaminaci rukou

BS60, BS48 biohazard tř.II Nová řada ochranných boxů – biohazard tř. II (ochrana obsluhy i matriálu). Boxy jsou určeny jak pro práci s laboratorními zvířaty, tak i pro manipulaci s laboratorními vzorky.  HEPA filtry H14, předfiltry pro ochranu hlavních filtrů před prachem, čistota vnitřního

prostoru lepší než ISO 5  automatické řízení ventilace, alarmy poruchový stavů  nastavení výšky pracovní plochy, pojezdová kolečka  díky zvýšenému pracovnímu oknu lze snadno manipulovat se všemi typy klecí  pohodlí při práci zvyšuje zkosené přední sklo a výškově stavitelný stojan.  vnitřní prostor v nerezovém provedení  integrované UV světlo, možnost kompletní dekontaminace  verze BS48 může být instalována bez stojanu na pracovní stůl  šířka 178 cm (BS60), 140 cm (BS48)


ISO cage™ Biosafety Station Biohazard box tř. II konstruovaný pro práci s chovnými boxy ISO Cage™, vhodná pro BSL3/4 laboratoře.  robustní konstrukce biohazardu tř. II doplněná o prostupové komory, umožňující vytvořit    

se systémem chovných boxů uzavřenou linku přestupní komora, s možností desinfekce chovného boxu při vyjímání z biohazardu, odpojitelná autoklávovatelná přestupní komora konstrukce z nerez oceli, možnost kompletní dekontaminace šířka pracovního prostoru 150 cm

InterActive™ ochranný box pro manipulaci se zvířaty Ochranný box, vhodný pro manipulaci se zvířaty a přestýlání. Ochrana obsluhy i obsluhy, zvířat i okolního prostředí.    

možnost změny výšky, přístup ze dvou stran, rozměry vhodné i pro manipulaci s většími klecemi HEPA filtr třídy H14, dva předfiltry, čistota vnitřního prostoru minimálně ISO 5 verze s odpadní nádobou pro likvidaci podestýlky volitelně CleanJet pro bezkontaktní dekontaminaci rukou

DS36, DS72 – ochranné boxy pro výměnu steliva Ochranný box , určený pro výměnu steliva v chovných boxech, účinná vzduchová bariéra chrání obsluhu při celém procesu výměny.  pracovní plocha je vybavena otvorem, zaústěným do odpadní nádoby

s pytlem; stojan nádoby je opatřen kolečky  box je osazen hlavním HEPA filtrem H14 a snadno čistitelným

předfiltrem  box je vybaven kolečky pro snazší přesun a pravidelnou výměnu

steliva i ve velkých provozech  verze DS72 má v rozšířeném chráněném prostoru také skladovací

prostor pro chovné boxy  verze DS100 s velkým prostorem chráněným laminárním prouděním

CleanJet™ / Sagitta automatický dispenzor desinfekce Dispenzor generující areosol z libovolného dekontaminačního prostředku.    

vhodný pro dekontaminaci rukou (CleanJet) a obuvi (Sagitta) spuštění pomocí IR čidla po přiblížení rukou možná montáž na všechny typy ochranných boxů možné také individuální použití - montáž na stěnu

Zařízení pro skladování a manipulaci s materiálem V nabídce je celá řada nerezových vozíků, stojanů, zakladačů a ochranných pomůcek


Isolátory pro chov a manipulaci s laboratorními zvířaty Kompletní řada isolátorů a boxů tř.III      

přetlakový nebo podtlakový systém HEPA filtry H14 (vnitřní čistota lepší než ISO5) pevné provedení (10 mm akrylát + nerez) přehledný ovládací panel s regulací proudění volitelně integrované systémy – linky isolátorů a boxů tř.II verze pro izolovaný chov malé drůbeže

Mycí automaty IWT Kompletní řada mycích a desinfekčních automatů, určené především pro chovné boxy a napájecí láhve. Konstrukce je uzpůsobena pro maximální urychlení mycího cyklu při velmi nízké spotřebě vody i detergentů. V nabídce jsou zakladače pro různé typy chovných boxů a lahví, injektory pro intenzivní mytí.

Řada IWT 650 Stojanová myčka pro chovné klece všech rozměrů.  stojanové provedení, kapacita do 40 chovných boxů (typ I), konstrukce

optimalizovaná pro rychlé a účinné mytí  verze s dvěma dveřmi umožňuje použití i v bariérách mezi prostory s různou

úrovní čistoty,  ohřev elektricky nebo párou  krátký mycí cyklus – kompletně pod 8 minut  dávkování roztoků pomocí dvou pump umožňuje mycí cykly optimalizovat pro

různé aplikace,

Řada 300PH Výkonná myčka pro laboratorní aplikace, pro mytí láhví a drobného materiálu.  řada zakladačů pro různé typy matriálu  zakladače se vstřikem do injektorů – pro

úzkohrdlé láhve

Řada IWT900WP Výkonná komorová myčka s kapacitou až 96 chovných boxů včetně stojanu.  verze jednodvéřová i průchozí pro bariéry, možnost napojení na H202 dekontaminaci  rozměry vnitřního prostoru 2100 x 1100 x 2100 mm umožňuje mytí stojanů

Tunelová myčka Výkonná mycí linka pro kontinuální mytí, desinfekci a sušení. Možnost individuálního řešení. Automatizované systémy

IWT100 Mycí automat a plnicí systém pro láhve chovných boxů, rychlý mycí cyklus, usnadnění plnění většího množství lahví TRIGON PLUS, s. r. o., Čestlice 93, 251 01 Říčany u Prahy, ČR e-mail: [email protected] www.trigon-plus.cz tel.: 272680190, 272680370-1, 602313 570-1 fax: 272680914 číslo zápisu v OR Praha C11127

Dekontaminační komora Komora určená k dekontaminaci stojanů s chovnými nádobami pomocí H202 Rozměry vnitřního prostoru (VxŠxH) = 2100 x 1100 x 2100 mm.

KRONOS, PEGASUS systém pro automatické plnění napájecích lahví, automatická manipulace (výměna steliva) s chovnými boxy pro velká chovná zařízení

Clarus H2O2 dekontaminační generátor Dekontaminace pomocí H202 je velmi účinná a navíc použitelná pro zařízení a technologie, které nemohou být vystaveny působení tepla H202 páry nezanechávají žádná rezidua. Clarus L je programovatelný generátor H202 par, určený pro dekontaminační účely.  mobilní provedení, umožňující dekontaminaci různých prostor a zařízení jako jsou

biohazard boxy, izolátory a obecně prostory do 6m3  Clarus může být použit spolu s myčkou IWT600 i dekontaminační prostupovou komorou IWT  systém generuje páry H202, je vybaven pumpu pro cirkulaci par a následné odvětrání dekontaminovaného prostoru  Clarus umožňuje tvorbu specifických dekontaminačních cyklů, validované programy jsou součástí dodávky

Servis TRIGON PLUS TRIGON PLUS poskytuje kompletní služby s certifikací ISO9001.  reference v České i Slovenské republice (nap 11 pracovišť se systémy IVC)  kompletní dodávky chovných systémů a laboratorní techniky  projektové řešení chovných laboratoří  záruční a pozáruční servis, pobočka Praha, pobočka Brno  servisní technici s certifikací v pobočkách Brno i Praha  validace – čisté prostory, tepelná technika.

více informací najdete také na: www.tecniplast.it www.iwtsrl.com www.trigon-plus.cz www.thermo.com




ISBN 978-80-7305-587-5 195

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2011 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2011

Recommend Documents