ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2013 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2013

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2013 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2013 20th International Conference 20. mezinárodní konference

25 September 2013 Brno, Czech Republic University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Veterinární a farmaceutická univerzita Brno PROCEEDINGS SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ ISBN 978-80-7305-654-4

Animal Protection and Welfare 2013

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2013 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2013 Organised by Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Ministry of Agriculture of the Czech Republic State Veterinary Administration of the Czech Republic Organizuje Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Ministerstvo zemědělství ČR Státní veterinární správa ČR

Organising Committee Organizační výbor Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D. MVDr. Jiří Dousek, Ph.D. MVDr. Jiří Kruml Hana Šírová Scientific Committee Odborný výbor Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA Doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. Doc. MVDr. Vladimíra Pištěková, Ph.D. Doc. Ing. Eva Voslářová, Ph.D.

2

Ochrana zvířat a welfare 2013

Proceedings of the 20th International Conference “Animal Protection and Welfare“ edited by the Conference Scientific Committee. Sborník příspěvků 20. mezinárodní konference „Ochrana zvířat a welfare“ recenzovaný odbornou komisí konference.

Produced by University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic First published 2013 © 2013 University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Vydala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1. vydání 2013 © 2013 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced without the written permission of the copyright holder. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez písemného svolení vydavatele.

ISBN 978-80-7305-654-4

3


4


http://www.maso-international.cz/

5


Contents Obsah Bartošová, J. Behaviour and welfare of mares: Mind the gap in horse breeding Rezervy v reprodukci koní: Chování a welfare plemenných klisen ..................................

11

Bedáňová, I., Voslářová, E., Chloupek, J., Pištěková, V., Forejtek, P. Crate height as a factor influencing welfare of mallards during transport Výška transportních kontejnerů jako faktor ovlivňující welfare divokých kachen při přepravě ..............................................................................................................................

12

Blahová, J., Svobodová, Z. Possibilities of chemical and biological monitoring of aquatic environment Možnosti chemického a biologického monitoringu vodního prostředí .............................

17

Bobić Gavrilović, B. International transport of zoo animals, related to animal welfare .....................................

22

Bušová, M. Thermal stress and its impact on metabolism of fish Teplotní stres a jeho vliv na metabolismus ryb .................................................................

28

Conte, F., Passantino, A., Longo, S., Voslářová, E. Farmed fish welfare: consumer perception and choice ......................................................

31

Costinar, L., Pascu, C., Herman, V. Analysis of the plasmid profile of various bacteria from dogs with periodontal diseases

40

Čechovský, P. Transport and welfare of large animal victims Přeprava a welfare postižených velkých zvířat ..................................................................

43

Černý, D. Animal Right: A philosophical perspective Práva zvířat: filosofická perspektiva ..................................................................................

46

Dobšíková, R. Separation anxiety in dogs and what to do? Separační anxieta u psů a co s tím? ...................................................................................

52

Doležal, A. How natural are animal rigts? On the question of subject of natural law Jak přirozená jsou práva zvířat? K otázce subjektu přirozených práv ...............................

58

Doleželová, P., Chloupek, P. Animal protection in zoological gardens Ochrana zvířat v zoologických zahradách .........................................................................

64

6


Doleželová, P., Večerek, V. New subject Welfare of zoo animals and zoological garden activity, abandoned animals and animal shelters, circus animals and circuses activity at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Nový předmět Welfare zoozvířat a činnost zoologických zahrad, opuštěných zvířat a útulky pro zvířata, zvířat cirkusů a činnost cirkusů na VFU Brno ..................................

71

Gardiánová, I., Hartl, M., Jebavý, L. Zoo visitors awareness of animal enrichment in zoo Prague Povědomí návštěvníků zoo o enrichmentu v zoo Praha ....................................................

74

Gardiánová, I., Kocourková, A., Jebavý, L. Big cats and cheetahs and use of social enrichment Velké kočkovité šelmy a gepardi a využití sociálního enrichmentu ..................................

78

Gardiánová, I., Lajerová, M., Jebavý, L. The environmental enrichment for animals Enrichment pro zvířata .......................................................................................................

82

Gardiánová, I., Půtová, R., Jebavý, L. The utilization of environmental enrichment for apes Využití obohacování prostředí u lidoopů ...........................................................................

87

Gardiánová, I., Štrachová, J., Jebavý, L. Environmental Enrichment for Animals and Public Awareness about Enrichment Obohacení prostředí pro zvířata a informovanost veřejnosti o obohacení prostředí .........

91

Haladová, E., Kottferová, J., Fejsáková, M., Matos, R., Miňo, I. Aggression of dogs in Slovakia, myth or reality? Agresivita psov na Slovensku, mýtus alebo realita? ..........................................................

95

Hrabčáková, P., Voslářová, E., Bedáňová, I., Pištěková, V., Chloupek, J. Progress of selected biochemical parameters during laying period in pheasant hens housed in enriched cages Vývoj vybraných biochemických parametrů během snáškového období u slepic bažanta obecného ustájených v obohacených klecích ....................................................................

100

Hrabčáková, P., Voslářová, E., Bedáňová, I., Pištěková, V., Chloupek, J. Selected haematological indices in common pheasant hens housed in enriched cages during laying period Vybrané hematologické ukazatele u slepic bažanta obecného ustájených v obohacených klecích během snáškového období .....................................................................................

106

Hutařová, Z., Večerek, V. Pheasant hunting from the perspective of animal welfare and meat quality Lov bažantů z pohledu welfare a kvality zvěřiny ..............................................................

111

Izmirli, S., Yasar, A. Comparison of Turkish and European Union farm animal welfare legislations ...............

114

Jebavý, L., Pastrňák, P., Svobodová, I., Gardiánová, I. Environmental enrichment possibilities in ferrets Možnosti obohacení prostředí u fretek ..............................................................................

117

7


Kaucký, M. Animal in the new Civil Code Zvíře v novém občanském zákoníku .................................................................................

123

Kejlová, K., Jírová, D., Vlková, A., Říhová, J., Kruml, J. National Institute of Public Health - contact point and reference laboratory for alternative methods according to Directive 2010/63/EU Státní zdravotní ústav - kontaktní místo a referenční laboratoř pro alternativní metody dle směrnice 2010/63/EU ...................................................................................................

137

Kolomazník, P. Methodology for releasing young birds of prey and owls back to the wild Metodika vypouštění mláďat dravců a sov do volné přírody ............................................

139

Komenská, K. Using animals for research purposes as an ethical problém ..............................................

143

Malena, M., Dousek, J., Semerád, Z., Smolová, A., Ninčáková, S., Valcl, O., Novák, J., Konečná, K., Večerek, V., Voslářová, E. Information to bulletin “Animal Protection Programme – situation in 2012” Informace k bulletinu “Program ochrany zvířat – situace v roce 2012” ............................

148

Maršálek, P., Svoboda, M., Svobodová, Z., Zelníčková, L. Concentrations of neopterin, biopterin and cortisol associated with surgical castration with lidocaine Efekt lokální anestezie lidokainem při kastraci selat na koncentraci neopterinu, biopterinu a kortizolu .........................................................................................................

161

Matejová, I., Modrá, H., Šišperová, E., Svobodová, Z. Effects of the mycotoxin deoxynivalenol on rainbow trout Účinky mykotoxinu deoxynivalenolu na pstruha duhového .............................................

167

Melišová, M., Illmann, G., Chaloupková, H., Bozděchová, B. Farrowing pens versus farrowing crates – sow activity (postural changes), sow responsiveness towards piglet vocalization and the effect on piglet mortality Volné versus klecové ustájení laktujících prasnic - aktivita prasnice (změny poloh), reaktivita prasnice na vokalizaci selat a vliv na mortalitu selat .........................................

171

Müllerová, H. Legal regime of killing pest animals Hubení nežádoucích zvířat z hlediska práva ......................................................................

173

Nádeníček, J. Successful breeding of polar bears in ZOO Brno Úspěšný odchov ledních medvědů v ZOO Brno ...............................................................

179

Palkovičová, Z., Brouček, J., Hanus, A. Effect of seasons on concentrations and emissions of carbon dioxide in pig fattening Vplyv ročných období na koncentrácie a emisie CO2 vo výkrme ošípaných ....................

181

Pascu, C., Costinar, L., Herman, V. The correlation between Salmonella serology and isolation of Salmonella in Romanian pigs at slaughter .................................................................................................................

186

8


Pištěková, V., Voslářová, E., Bedáňová, I. Welfare and organic farming from the perspective of laws Welfare a ekologický chov hospodářských zvířat z pohledu právních předpisů ...............

189

Plhalová, L., Živná, D., Bartošková, M., Svobodová, Z. The occurence of the pharmaceuticals in the aquatic environment and their effect on fish Výskyt léčiv ve vodním prostředí a jich vliv na ryby ........................................................

195

Pochopová, H., Voslářová, E., Bedáňová, I. Sales of live fish from the viewpoint of animal protection Prodej živých ryb z pohledu ochrany zvířat ......................................................................

199

Porubová, L., Bielniková, H., Bílková-Fránková, H., Schůrek, J. Development of methods and testing in vitro on cell base models in Center of cell therapy and siagnostics and Public Health Institute in Ostrava Vývoj metod a testování in vitro na buněčných modelech v Centru buněčné terapie a diagnostiky a Zdravotním ústavu v Ostravě ....................................................................

203

Radisavljević, K., Vučinić, M., Relić, R. Cortisol and glucose concentration in stray dogs under housing in new environment ......

205

Rachač, V., Široká, Z., Svobodová, Z., Dvořák, R., Kouba, F. Aluminium phosphide poisoning in bulls Otrava býků fosfidem hlinitým ..........................................................................................

210

Ševčíková, M., Modrá, H. In vitro tests on fish Možnosti in vitro testování u ryb .......................................................................................

214

Šimková, D. Inadequate system of wild animal rescue in the Czech Republic Nevyhovující systém záchrany volně žijících druhů zvířat v ČR ......................................

217

Vlachová, L., Hradecká, L., Pinc, L., Jebavý, L. Aggressive dog behavior Agresivní chování psů ........................................................................................................

221

Vlková, A., Kejlová, K., Jírová, D., Bendová, H. Alternative method for assessment of skin sensitization: non-radiolabelled Local Lymph Node Assay LLNA:DA Alternativní metoda pro stanovení senzibilizace kůže: neradioaktivní zkouška na lokálních lymfatických uzlinách: LLNA:DA ....................................................................

224

Voslářová, E. Crocodiles as slaughter animals Krokodýl jako jatečné zvíře ...............................................................................................

226

Voslářová, E. Twenty years of the Animal Protection and Welfare conference at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Dvacet let konference Ochrana zvířat a welfare na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno ..................................................................................................................

229

9


Voslářová, E., Vomočilová, V. Stereotyped behaviour in cattle Stereotypní chování u skotu ...............................................................................................

237

Vučinić, M., Pelemiš, M., Todorović, Z., Prostran, M., Radisavljević, K. Stray dog bites in Belgrade (2003-2011) ...........................................................................

240

Vučinić, M., Radisavljević, K., Bečkei, Ž. Visitors considerations on main roles of modern Zoos and Belgrade Zoo ........................

245

Yasar, A., Izmirli, S. The animal transport legislation in Turkey at the European Union admission process ....

250

Žák, J. Companion for Life - a project of the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno supporting abandoned animals Společník pro život - projekt VFU Brno na podporu opuštěných zvířat ...........................

253

Žák, J., Voslářová, E. Protection of dogs against cruelty Ochrana psů proti týrání ....................................................................................................

256

Želinská, G., Bedáňová, I., Chloupek, J., Maršálek, P., Voslářová, E. Effect of probiotics on the development of basal levels of biopterin and neopterin in broilers Vliv probiotik na vývoj bazálních hladin biopterinu a neopterinu u brojlerů ....................

261

Želinská, G., Bedáňová, I., Voslářová, E., Hrabčáková, P., Chloupek, J., Plhalová, L. Effect of heat stress on corticosterone plasma levels in broilers supplemented with probiotics Vliv tepelného stresu na hladinu kortikosteronu v plazmě brojlerových kuřat při suplementaci probiotiky .....................................................................................................

265

10


BEHAVIOUR AND WELFARE OF MARES: MIND THE GAP IN HORSE BREEDING REZERVY V REPRODUKCI KONÍ: CHOVÁNÍ A WELFARE PLEMENNÝCH KLISEN Jitka Bartošová* Oddělení etologie, VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves, ČR Department of Ethology, Institute of Animal Science, Czech Republic Summary Welfare-friendly animal management has been widely adopted as a target in horse breeding. Many horse farms have undergone positive changes in housing, daily regime or riding principles but this is often not the case of breeding management. Current scientific knowledge only hardly competes with traditional farm routine in mate selection, mating, management of pregnant and lactating mares, or foal rearing. Extremely unnatural and stressful environment the horses are exposed to during mating, pregnancy or early life compromises their welfare as well as results in lower reproductive success. Involving up-to-date knowledge on behavioural processes in common breeding practice would significantly improve both, horse welfare and reproductive outcome. The talk reviews the impact of breeding management on behaviour, welfare and reproductive success in domestic horse mares. Supported by AWIN, EU FP7 project No. 266213. Key words: horse welfare, breeding mares, breeding management Souhrn Chov koní přátelský k jejich životním potřebám se stává samozřejmým cílem chovatelů. Řada chovů přistupuje k pozitivním změnám v ustájení, denním režimu koní a využití koní. Méně pozornosti je zatím věnováno oblasti reprodukce a odchovu hříbat, kde nové vědecké poznatky jen těžko překonávají tradiční, po několik staletí budované postupy při výběru rodičovských párů, připouštění, v managementu březích a kojících klisen nebo odstavu hříbat. Koně jsou tak často vystaveni extrémně nepřirozenému a stresujícímu prostředí, které vede nejen k neuspokojivému welfare koní, ale rovněž snižuje reprodukční úspěšnost a zanechává dlouhodobé následky na odchovávaných hříbatech. Posun k welfare-friendly chovu tedy nejen zvýší životní úroveň koní, ale zlepší i chovatelské výsledky. Přednáška shrnuje zásadní vědecké poznatky o vlivu chovatelského managementu na reprodukční výsledky a welfare plemenných klisen. Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu 7. RP EK „AWIN“ (No. 266213 Animal Welfare Indicators). Klíčová slova: welfare koní, plemenné klisny, management chovu

*

[email protected] 11


CRATE HEIGHT AS A FACTOR INFLUENCING WELFARE OF MALLARDS DURING TRANSPORT VÝŠKA TRANSPORTNÍCH KONTEJNERŮ JAKO FAKTOR OVLIVŇUJÍCÍ WELFARE DIVOKÝCH KACHEN PŘI PŘEPRAVĚ Iveta Bedáňová1*, Eva Voslářová1, Jan Chloupek2, Vladimíra Pištěková1, Pavel Forejtek1 1

Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, FVHE VFU Brno, ČR, 2 Ústav zootechniky a zoohygieny, FVHE VFU Brno, ČR

1

Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Department of Animal Husbandry and Animal Hygiene, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary The aim of this study was to investigate the effects of crate type (particularly its height) on selected biochemical indices in captive-reared mallards (Anas platyrhynchos). The physiological changes in response to 2-h-crating in crates of either 20 cm or 26 cm height were monitored in 6-week-old mallards. Plasma corticosterone concentrations showed an increase (P = 0.036) in mallards crated in crates of 26 cm height in comparison with control non-crated birds, whereas no difference in plasma corticosterone levels was found between mallards crated in crates of 20 cm height and control non-crated birds. Lower concentrations of plasma triglycerides (P < 0.05) and uric acid (P < 0.05) were found in crated mallards in comparison with control non-crated birds; the height of the crates had no effect. Mallards crated in crates of 26 cm height also exhibited a higher (P = 0.032) plasma lactate dehydrogenase concentration in comparison with control non-crated birds, whereas no difference (P > 0.05) was found in lactate dehydrogenase concentrations in mallards crated in crates of 20 cm height. Our results suggest that crating mallards in lower crates (20 cm) may be less stressful than keeping them in crates allowing vertical movements of the birds. Key words: corticosterone, crate, mallard, transport Souhrn Cílem studie bylo sledování vlivu výšky transportních kontejnerů na vybrané biochemické ukazatele u kachen divokých (Anas platyrhynchos) ve stáří 6 týdnů, umístěných na 2 hodiny do transportních kontejnerů o výšce buď 20 cm nebo 26 cm. U kachen umístěných v kontejnerech o výšce 26 cm byl prokázán (na rozdíl od kontejnerů s výškou 20 cm) nárůst plazmatického kortikostronu (p = 0,036) ve srovnání s kontrolní skupinou, která nebyla do kontejnerů umístěna. U kachen v obou typech kontejnerů byla zjištěna nižší koncentrace plazmatických triglyceridů (P < 0,05) a kyseliny močové (p < 0,05). Kachny umístěné do kontejnerů o výšce 26 cm vykazovaly na rozdíl od kachen v kontejnerech o výšce 20 cm také vyšší (p = 0,032) koncentraci LDH (laktátdehydrogenáza). Výsledky naznačují, že kachny umístěné do nižších transportních kontejnerů (20 cm) mohou být méně stresovány než ve vyšších kontejnerech, které jim umožňují vertikální pohyby. Klíčová slova: kachna, kontejner, kortikosteron, transport

*



Úvod V mnoha evropských zemích se již od 70. let minulého století značně rozšířil umělý odchov kachen divokých (Anas platyrhynchos) stejně jako dalších druhů lovné zvěře či ryb a jejich následné vypouštění do volné přírody s cílem zvýšení počtu jedinců v přírodních populacích (Laikre et al., 2006; Champagnon et al., 2009). Odhaduje se, že v České republice je ročně vypuštěno přibližně 200-300 000 jedinců kachny divoké z umělých odchovů, což znásobí přírodní populaci kachen asi 5-10 krát (Čížková et al., 2012). Přestože je umělý odchov a následné vypouštění kachen divokých dnes běžně používanou praktikou v mnoha evropských zemích, otázky ochrany zvířat a welfare spojené s odchovem kachen a následně souvisejícími procesy včetně transportu do místa vypuštění, nebyly ještě dostatečně prozkoumány. Uměle odchované kachny jsou obvykle vypouštěny jako nedospělí jedinci, tj. jsou transportovány z chovného zařízení do místa vypuštění ve věku několika týdnů a to na různé vzdálenosti. Výsledky předchozích studií naznačují, že divoké druhy ptáků mají specifické požadavky na podmínky transportu, tzn. obecná pravidla pro transport domácí drůbeže stanovená příslušnou legislativou EU mohou být nedostatečná pro zajištění jejich welfare (Voslářová et al., 2006; Suchý et al., 2007). Většina komerčně používaných transportních kontejnerů je určena pro drůbež a jejich design byl navržen primárně podle praktických a ekonomických požadavků. Podle Evropské dohody o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě (Rada Evropy, 2004) by měla být zvířatům při transportu poskytnuta dostatečná výška odpovídající jejich velikosti a plánované cestě. Existuje však velice málo informací o tom, jak výška transportních kontejnerů ovlivňuje welfare přepravovaných ptáků (European Food Safety Authority, 2004). Vhodná velikost a výška kontejnerů byla zkoumána u drůbeže (např. Broom and Fraser, 2007; Wichman et al., 2010, 2012), ale autoři se liší v názoru, zda ptáci potřebují dostatečnou výšku pro vzpřímenou polohu při transportu nebo je jejich bezpečnost a stabilita nejlépe zajištěna, pokud jsou donuceni ležet. Tento nedostatek informací o požadavcích na welfare zvířat během transportu je velmi zřetelný právě u kachen divokých. Cílem studie bylo sledování vlivu výšky transportních kontejnerů na vybrané biochemické ukazatele u uměle odchovaných kachen divokých. Z důvodu separace vlivu výšky transportních kontejnerů od ostatních faktorů působících při transportu, bylo sledování provedeno u ptáků umístěných ve stacionárních kontejnerech za kontrolovaných podmínek. Materiál a metodika Vlivu výšky transportních kontejnerů na vybrané biochemické ukazatele byl sledován u kachen divokých (Anas platyrhynchos) ve stáří 6 týdnů (průměrná hmotnost 0,96 kg), uměle odchovaných na hluboké podestýlce s přístupem k vnějšímu výběhu. Kachny byly krmeny komerční krmnou směsí KS VK CH 2 (ADW Krahulov, ČR) a napájeny automatickými napáječkami. Ve věku 6 týdnů bylo náhodně vybráno 200 ptáků a umístěno náhodně do 20 kontejnerů dvou různých typů, používaných v praxi pro transport kachen divokých (š 60 cm x d 80 cm). Výška 10 kontejnerů byla 26 cm (kontejner A) a výška dalších 10 kontejnerů byla 220 cm (kontejner B). Hustota naskladnění ptáků v kontejnerech představovala přibližně 500 cm2/kg živé váhy a odpovídala hodnotám obvykle používaným pro transport kachen divokých v praxi. Kontejnery s kachnami byly umístěny v jedné vrstvě na podlaze klidné místnosti (při teplotě 24 °C a 65 % rel.vlhkosti) po dobu 2 hodin. Poté byla odebrána krev z vena basilica (cca 3 ml) u náhodně vybraných 10 samců a 10 samic z kontejnerů typu A a u náhodně vybraných 10 samců a 10 samic z kontejnerů typu B. Současně byla odebrána krev z vena basilica i u 20 náhodně vybraných kachen (10 samců a 10 samic) z chovného zařízení, které nebyly v kontejnerech umístěny (kontrolní skupina). 13


V rámci biochemických vyšetření byly stanoveny plazmatické koncentrace kortikosteronu, glukózy, laktátu, LDH, triglyceridů a kyseliny močové. Výsledky byly vyhodnoceny statistickým softwarem Unistat 5.6. Pro zjištění statistické významnosti rozdílů mezi skupinami byla použita ANOVA (1 faktor s 3 úrovněmi: kontejner A, B, kontrola) a následně Tukey-HSD test. Výsledky a diskuze Výsledky biochemických vyšetření u kachen divokých umístěných do dvou typů transportních kontejnerů (výška 26 cm nebo 20 cm) po dobu 2 hodin a u kontrolních kachen divokých, které nebyly do kontejnerů umístěny, jsou uvedeny v tabulce č. 1. Tabulka 1. Vybrané biochemické ukazatele u kachen divokých umístěných do transportních kontejnerů o výšce 26 cm (Kontejner A) nebo výšce 20 cm (Kontejner B) po dobu 2 hodin a u kontrolních kachen divokých (n = 20/skupina). Biochemický parametr Kortikosteron, ng/ml Glukóza, mmol/l LDH, kat/l Laktát, mmol/l Triglyceridy, mmol/l Kys. močová, kat /l

Skupina Kontejner A 12,54 ± 1,56 a 12,13 ± 0,21 a 5,23 ± 0,39 a 5,26 ± 0,24 a 0,93 ± 0,04 b 136,5 ± 6,5 b

Kontrola 7,87 ± 1,31 b 11,66 ± 0,17 a 4,12 ± 0,21 b 5,86 ± 0,38 a 1,32 ± 0,16 a 189,7 ± 17,5 a

Kontejner B 8,13 ± 1,12 a,b 11,98 ± 0,21 a 5,04 ± 0,26 a,b 4,93 ± 0,24 a 0,86 ± 0,06 b 142,5 ± 9,0 b

a,b

Průměry v řádku s rozdílnými indexy se významně liší (p < 0,05). LDH = laktátdehydrogenáza Jak vyplývá z tabulky, u kachen umístěných po dobu 2 hodin do transportních kontejnerů o výšce 26 cm došlo k významnému (p = 0,036) nárůstu hladiny plazmatického kortikosteronu ve srovnání s kontrolními kachnami, které do kontejnerů umístěny nebyly, zatímco u kachen v kontejnerech o výšce 20 cm nebyl nalezen významný rozdíl v koncentraci plazmatického kortikosteronu ve srovnání s kontrolou. Výsledky tedy naznačují, že vyšší prostor nad ptáky uvnitř kontejneru nemusí být spojován s lepší úrovní welfare. Rozdílná hladina stresu u kachen umístěných v kontejnerech o různé výšce může být vysvětlena rozdílným chováním ptáků v závislosti na dostupném prostoru. Ptáci umístění v omezeném prostoru mají tendenci k větším vertikálním pohybům, pokud jim jsou výškou kontejneru umožněny. Toto prokazují i výsledky autorů Wichman et al. (2010), kteří sledovali chování krůt umístěných v kontejnerech o různých výškách. Pohyby jednoho ptáka přes druhého mohou být pro ně stresující. Navíc, i bezpečnost a stabilita ptáků může být lépe zajištěna, pokud jedinci během transportu nestojí vzpřímeně. Zatímco stresogenní vliv na hladinu kortikosteronu je často dokumentován, pouze málo autorů se zaměřuje na změny v jiných biochemických ukazatelích v souvislosti se stresem vyvolaným umístěním ptáků do transportních kontejnerů. V našem experimentu byl pozorován pokles hladiny plazmatických triglyceridů (p < 0,05) a kyseliny močové (p < 0,05) u kachen umístěných do transportních kontejnerů ve srovnání s kontrolou, přičemž výška kontejnerů v tomto případě žádný vliv neměla. Voslářová et al. (2011) uvádějí pokles koncentrací triglyceridů u brojlerů 75 min po umístění do kontejnerů a Chloupek et al. (2008) zjistili snížení hladiny triglyceridů u brojlerů umístěných v kontejnerech po dobu 4 h. Nijdam et al. (2005) vysvětlují nižší koncentraci 14


triglyceridů, glukózy a laktátu restrikcí příjmu potravy, která vyvolává u přepravovaných kuřat negativní energetickou bilanci a stres. Stejné závěry je možno vyvodit i pro transportované kachny, avšak výraznější pokles hladiny glukózy v plazmě je možno očekávat až po časovém úseku delším než 2 h. Voslářová et al. (2011) nenašli žádné změny v koncentraci glukózy u brojlerů umístěných 2 h v transportních kontejnerech a stejně tak i Voslářová et al. (2012) neuvádějí žádné změny v hladině glukózy u bažantů po 2 h v transportních kontejnerech, což potvrzuje i naše výsledky získané v experimentu s kachnami divokými. Kachny umístěné v kontejnerech o výšce 26 cm vykazovaly také vyšší (p = 0,032) hladinu LDH v plazmě ve srovnání s kontrolní skupinou, zatímco u kachen umístěných v kontejnerech o výšce 20 cm žádný rodíl od kontroly nalezen nebyl. Změny v hladině LDH jsou přímo spojeny se změnami v hladině plazmatického laktátu. Voslářová et al. (2011) uvádějí vzestup koncentrace laktátu 30 min po umístění brojlerů do kontejnerů a další nárůst hladiny po dobu 2 h. Dobře dokumentovány jsou vyšší hladiny laktátu v důsledku akutního stresu během odchytu a manipulace s ptáky (např. Voslářová et al., 2008, 2011; Chloupek et al., 2011). Vysoká hladina laktátu ukazuje na neschopnost oběhového systému zásobovat pracující svaly dostatkem kyslíku, což vede k anaerobní oxidaci (Abdelatif and Modawi, 1994). Vošmerová et al. (2010) uvádějí nejvyšší koncentrace laktátu bezprostředně po manipulaci s ptáky před transportem a naznačují, že tyto zvýšené hladiny jsou výsledkem výrazné aktivity bránících se ptáků během manipulace. To by mohlo být i vysvětlením pro významný nárůst hladiny LDH u kachen umístěných 2 h ve vyšších kontejnerech, v nichž jsou ptáci více aktivní, zatímco u kachen v nižších kontejnerech nebyl nalezen žádný rozdíl v hladině LDH ve srovnání s kontrolními kachnami. Závěr Z výsledků studie vyplývá, že umístění kachen divokých do nižších transportních kontejnerů (20 cm) může mít menší stresogenní vliv než umístění do kontejnerů, které umožňují ptákům vertikální pohyb. Nicméně, je nutno provést další studie, které by umožnily zjistit dopad dalších faktorů, které hrají roli při přepravě kachen divokých. Ačkoliv jsou každý rok přepravovány miliony uměle odchovaných kachen divokých z odchovných zařízení do míst jejich vypuštění, stále máme pouze velmi málo znalostí o správných podmínkách, které by zajistily odpovídající welfare kachen během transportu. Literatura Abdelatif, A.M., Modawi, S.M. (1994): Effects of hyperthermia on blood constituents in the domestic rabbit (Lepus cuniculus). Journal of Thermal Biology 19: 357-363. Broom, D.M., Fraser, A.F. (2007): Domestic animal behaviour and welfare. 4th edn. Cambridge University Press, Cambridge. Champagnon, J., Guillemain, M., Gauthier-Clerc, M., Lebreton, J.D., Elmberg, J. (2009): Consequences of massive bird releases for hunting purposes: Mallard Anas platyrhynchos in the Camargue, southern France. Wildfowl 2: 184-191. Chloupek, P., Večerek, V., Voslářová, E., Bedáňová, I., Suchý, P., Pištěková, V., Kozák, A. (2008): Effects of different crating periods on selected biochemical indices in broiler chickens. Berliner und Munchener Tierarztliche Wochenschrift 121: 132-136. Chloupek, P., Bedáňová, I., Chloupek, J., Večerek, V. (2011): Changes in selected biochemical indices resulting from various pre-sampling handling techniques in broilers. Acta Veterinaria Scandinavica 53: 31.

15


Cížková, D., Javůrková, V., Champagnon, J., Kreisinger, J. (2012): Duck´s not dead: Does restocking with captive bred individuals affect the genetic integrity of wild mallard (Anas platyrhynchos) population? Biological Conservation 152: 231-240. Rada Evropy. 2004. Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě (revidované znění) No. 193. Council of Europe Treaty Series, Strasbourg. European Food Safety Authority. 2004. Opinion of the Scientific Panel on Animal Health and Welfare on a request from the Commission related to the welfare of animals during transport, Question No. EFSA-Q-2003-094. The EFSA Journal 44: 1-36. Laikre, L., Palme, A., Josefsson, M., Utter, F., Ryman, N. (2006): Release of alien populations in Sweden. Ambio 35: 255-261. Nijdam, E., Delezie, E., Larnbooij, E., Nabuurs, M.J.A., Decuypere, E., Stegeman, J.A. (2005): Processing, products, and food safety — Comparison of bruises and mortality, stress parameters, and meat quality in manually and mechanically caught broilers. Poultry Science 84: 467-474. Suchý, P., Bedáňová, I., Večerek, V., Voslářová, E., Pištěková, V., Chloupek, P., Vitula, F. (2007): Effects of transport stress and floor space reduction on selected biochemical indices in common pheasant (Phasianus colchicus). Archiv fur Geflugelkunde 71: 56-61. Voslářová, E., Bedáňová, I., Večerek, V., Pištěková, V., Chloupek, P., Suchý, P. (2006): Changes in haematological profile of common pheasant (Phasianus colchicus) induced by transit to pheasantry. Deutsche Tierarztliche Wochenschrift 113: 375-378. Voslářová, E., Chloupek, P., Bedáňová, I., Suchý, P., Pištěková, V., Večerek, V. (2008): The effect of pre-sampling handling time on blood plasma biochemical parameters of broilers. Deutsche Tierarztliche Wochenschrift 115: 62-65. Voslářová, E., Chloupek, P., Vošmerova, P., Chloupek, J., Bedáňová, I., Večerek, V. (2011): Time course changes in selected biochemical indices of broilers in response to pretransport handling. Poultry Science 90: 2144-2152. Voslářová, E., Bedáňová, I., Chloupek, P., Pištěková, V., Chloupek, J., Večerek, V. (2012): Changes in selected biochemical indices in common pheasants in response to their transport. Folia Veterinaria 56: 58-59. Vošmerová, P., Chloupek, J., Bedáňová, I., Chloupek, P., Kružíková, K., Blahová, J., Večerek, V. (2010): Changes in selected biochemical indices related to transport of broilers to slaughterhouse under different ambient temperatures. Poultry Science 89: 2719-2725. Wichman, A., Norring, M., Pastell, M., Algers, B., Poso, R., Valros, A., Saloniemi, H., Hanninen, L. (2010): Effect of crate height during short-term confinement on the welfare and behaviour of turkeys. Applied Animal Behaviour Science 126: 134-139. Wichman, A., Norring, M., Voutila, L., Pastell, M., Valros, A., Algers, B., Hanninen, L. (2012). Influence of crate height during slaughter transport on the welfare of male turkeys. British Poultry Science 53: 414-420.

16


POSSIBILITIES OF CHEMICAL AND BIOLOGICAL MONITORING OF AQUATIC ENVIRONMENT MOŽNOSTI CHEMICKÉHO A BIOLOGICKÉHO MONITORINGU VODNÍHO PROSTŘEDÍ Jana Blahová*, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Aquatic environment is continuously polluted with different types of compounds, especially from the anthropogenic activities. Organic and anorganic pollutants may influence biological balance in aquatic ecosystem. Combination of chemical and biological monitoring is used for complex evaluation of aquatic pollution level. The aim of our study was to assess available information about possibilities of monitoring of aquatic environment. Key words: aquatic ecosystem, pollutants, biochemical markers, fish, abiotic and biotic matrices Souhrn Vodní prostředí je neustále znečišťováno různými druhy látek, které pocházejí především z antropogenní činnosti. Uvedené organické a anorganické polutanty mohou pak následně ovlivňovat biologickou rovnováhu ve vodním ekosystému. Pro komplexní posouzení míry znečištění vodního prostředí lze využít kombinaci chemického a biologického monitoringu. Cílem této práce bylo zhodnocení dostupných informací týkající se možností monitorování vodního prostředí. Klíčová slova: vodní ekosystém, polutanty, biochemické markery, ryby, abiotické a biotické matrice Úvod Do vodního prostředí se v důsledku intenzivní antropogenní činnosti dostávají různorodé sloučeniny, které mohou negativně ovlivňovat biologickou rovnováhu v recipientech. Jedná se o látky organického i anorganického původu, které do vodního prostředí vstupují především jako odpadní vody ze zemědělské a průmyslové činnosti, splaškové vody z domácností a v neposlední řadě také přečištěné odpadní vody vytékající z čistíren odpadních vod. Nezanedbatelný podíl na znečištění vodního ekosystému mají také polutanty, které do povrchových vod vstupují suchou a mokrou depozicí z atmosféry (Svobodová a kol., 1987; Pitter, 2009). Znečištění vodního prostředí se může projevovat různými způsoby, jako je například poškození stavu biocenózy, změny fyzikálně-chemických vlastností vody, nánosy, estetické závady a další (Pitter, 2009). Pro hodnocení míry znečištění vodního prostředí se běžně využívá kombinace chemického a biologického monitoringu, která umožňuje komplexní posouzení dané situace. V rámci chemického monitoringu se hodnotí obsah jednotlivých anorganických a organických polutantů v různých abiotických a biotických matricích. Při biologickém monitoringu se *



sleduje odezva vodních organismů na výskyt kontaminantů ve vodním prostředí (např. biochemické markery, změna skladby rybí obsádky, abundance jednotlivých organismů a další). Schématické znázornění možností monitorování vodního prostředí je uvedeno na obrázku 1 (Svobodová a kol., 1987; van der Oost et al., 2003; Pitter, 2009). Obrázek 1. Schématické znázornění možností monitorování vodního prostředí

Chemický monitoring Při chemickém monitoringu se provádí hodnocení výskytu cizorodých látek v abiotických (voda, sediment, plaveniny) a biotických matricích (ryby, zoobentos, fytobentos, fytoplankton, makrofyta a další). Různorodost matric umožňuje celoplošné sledování polutantů ve vodním prostředí. Z abiotických matric se za nejlepší indikátor kontaminace vodního prostředí považuje sediment, protože poskytuje informace o výskytu polutantů za delší časové období. Díky vysokému specifickému povrchu minerálních částic, vysokému obsahu organické hmoty a specifickým mikrobiálním procesům je schopen kumulovat různorodé organické i anorganické sloučeniny. Sediment se hojně využívá při monitoringu toxických kovů (např. kadmium, měď, rtuť, olovo a další) a nepolárních organických polutantů (např. polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, pesticidy a další) (van der Oost et al., 2003). Výskyt cizorodých látek v sedimentu je významně ovlivněn složením sedimentu, které může být velice variabilní a je dáno směsí štěrku, písku, jílovitých částic a dalšího organického materiálu v závislosti na rychlosti proudění roku. Vzorkování sedimentu se provádí speciálními odběráky (např. drapákové, vpichové, shrabovací) podle určených norem a validovaných postupů. Ve vodních nádržích je odběr vzorků sedimentu zajišťován potápěči (Mudroch and MacKnihgt, 1994). Mezi další abiotickou matrici patří voda. Při vzorkování vody lze využívat dva základní způsoby odběru – aktivní (bodový, jednorázový) a pasivní (dlouhodobý). Jednorázové odběry nejsou vhodné pro hodnocení dlouhodobé kontaminace vodního prostředí, jejich využití je především při diagnostice akutních případů znečištění a otrav ryb. Pro dlouhodobé zhodnocení kvality vodního prostředí jsou využívány pasivní odběry, při kterých se využívají tzv. pasivní vzorkovače (např. SPMD, POCIS, DGT). Vzorkovací medium je na sledované lokalitě exponováno kontinuálně a umožňuje tím zachytit i ultrastopové koncentrace cizorodých látek a především také periodickou kontaminaci. Uvedená technika je založena na volném přestupu analyzované látky z prostředí na sorpční medium na základě rozdílů chemických potenciálů a to až do vytvoření termodynamické rovnováhy. Jedná se o rychlou, 18


efektivní a především jednoduchou metodu využívanou při monitorování širokého spektra organických i anorganických látek ve vodě (Huckins et al., 1993; Kočí a Grabic, 2008). Další využívanou abiotickou matricí jsou plaveniny, které jsou důležitou transportní složkou a poskytují informace o aktuálním stavu znečištění. Mohou být transportovány i na dlouhé vzdálenosti, a proto poskytují informace o prostorovém znečištění. Podobně jako u vzorkování vody, lze využívat aktivní a pasivní odběr (Gustafsson and Gschwend, 1997). V rámci chemického monitoringu lze využívat také biotickou matrici, ve které se provádí přímé stanovení vybraných cizorodých látek. Jedná se především o látky, které často patří do skupiny perzistentních sloučenin a mají tendenci bioakumulovat se v těle vodních organismů. Lipofilní organické sloučeniny se kumulují především v tkáních, které jsou bohaté na tuk. Do této skupiny patří například polychlorované bifenyly nebo organochlorované pesticidy. Naopak některé kontaminanty se kumulují v tkáních bohatých na protein (např. perfluorované sloučeniny - kumulace v plazmě) (van der Oost et al., 2003). Mezi nejvyužívanější indikátorové organismy vodního prostředí patří ryby, a to díky tomu, že představují konečný článek potravního řetězce. V našich podmínkách se v rámci monitoringu cizorodých látek v povrchových vodách jako indikátorový druh nejvíce využívá jelec tloušť (Leuciscus cephalus). Patří totiž mezi rozšířené druhy a s výjimkou horských pstruhových potoků je dostupný po celém toku řek (Svobodová a kol., 1987). Běžně se využívá při sledování výskytu kovů, polychlorovaných bifenylů, chlorovaných pesticidů, alkylfenolů a dalších polutantů (Randak et al., 2009; Blahova et al., 2010). V horních tocích řek a horských potocích se jako indikátorový druh využívá především pstruh obecný (Salmo trutta m. fario). V tekoucích vodách a přehradních nádržích se využívá plotice obecná (Rutilus rutilus). V přehradních nádržích lze jako indikátorový druh využít také cejna velkého (Abramis brama). Vhodnými druhy jsou zástupci dravých ryb, kteří stojí na konci potravního řetězce. V tekoucích vodách je jejich výskyt často velmi omezený, a proto své využití mají především při monitorování přehradních nádrží. Mezi nejvýznamnější zástupce ze skupiny dravců řadíme okouna říčního (Perca fluviatilis), štiku obecnou (Esox lucius), bolena dravého (Leuciscus aspius) nebo candáta obecného (Sander lucioperca) (Svobodová a kol., 1996). Pro chemický monitoring lze využít odběru a následných analýz biofilmů (tzv. nárostů), které představují složité heterogenní společenstvo různých vodních organismů (např. bakterie, prvoci, řasy, houby a další). Nárosty jsou přichycené nebo přirostlé k pevnému podkladu (např. vodní stavba, stonky vyšší vegetace, kameny a další) a pomocí sorpce, adheze, koheze nebo mechanického zachycení jsou schopny zadržovat různorodé částice z okolní vody (Svobodová a kol., 1987). Své uplatnění v rámci biomonitoringu mají i vybraní živočichové z řad makrozoobentosu, kteří žijí na dně a jsou schopny kumulovat cizorodé látky. V našich podmínkách patří mezi využívané druhy mlž – slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), jejíž hlavní výhodou je minimální schopnost migrace a vysoká tolerance vůči toxickým látkám, které je navíc schopna bioakumulovat (Kohušová a kol., 2011). Při monitorování řeky Skalice, která byla havarijně kontaminována polychlorovanými bifenyly, se osvědčila analýza celotělních vzorků pijavek rodu Erpobdella (Macova et al., 2009). Některé studie také využívají pro analýzu vybraných anorganických polutantů (např. kovy) vyšší rostliny, které se mohou vyskytovat buď ponořené pod hladinou nebo plavou na hladině (tzv. makrofyta) (Grulich a Vydrová, 2006). Biologický monitoring Vodní organismy jsou schopny citlivě reflektovat změny ve vodním prostředí, a proto jejich hodnocení v rámci biologického monitoringu má nezastupitelnou pozici. Jejich nepřítomnost, eventuelně změna v druhové diverzitě odráží dlouhodobější nepříznivé podmínky na 19


sledované lokalitě. Nejčastěji se provádí hodnocení skladby rybí obsádky. Mezi citlivé druhy ryb se řadí především zástupci lososovitých ryb (např. pstruh obecný) (Svobodová a kol., 1987). V ekotoxikologických studiích se rozšířeně využívá sledování vybraných biochemických markerů (biomarkerů) u různých druhů vodních organismů. V kombinaci s chemickým monitoringem získané výsledky umožňují komplexní zhodnocení dané oblasti. Biochemické markery představují měřitelnou odpověď organismů po expozici environmentálním polutantům. Změny lze pak následně hodnotit na různých úrovních jako je molekulární, biochemická, buněčná nebo tkáňová. Tyto ukazatele nejsou většinou specifické na danou látku, ale reagují na skupinu látek se stejným mechanismem účinku. Hlavní výhodou jejich použití je schopnost zachytit antagonické i synergické účinky jednotlivých druhů kontaminantů (van der Oost et al., 2003). Z biochemických markerů mají nezastupitelné využití ukazatele hodnotící endokrinní disrupci. Do vodního prostředí vstupují různorodé látky, které mohou interferovat se syntézou, sekrecí, transportem, vazbou, účinkem nebo rozkladem přirozených hormonů (Kujalová a kol., 2007). Mezi nejvýznamnější zástupce řadíme některé pesticidy (např. DDT, atrazin), polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, musk sloučeniny, rtuť nebo hormonální antikoncepci. Významným biomarkerem, který se využívá při hodnocení výskytu těchto látek ve vodě, je fosfoglykolipoprotein vitellogenin. Vítellogenin je prekurzor vaječného žloutku a je primárně syntetizován v játrech samiček. Samci mají k dispozici pouze gen pro jeho tvorbu a k jeho syntéze může tedy dojít po expozici látkám s estrogenními účinky (van der Oost et al., 2003). V rámci hodnocení endokrinní disrupce lze provádět také histologické vyšetření gonád a sledování současného výskytu testikulárních a ovariálních tkání v gonádách (tzv. intersex) (Blahova et al., 2010). Mezi využívané biomarkery řadíme detoxikační enzymy (např. cytochrom P450, ethoxyrezorufín O-deethyláza, glutathion S-transferáza a další). Při detoxikaci cizorodých látek vznikají různorodé metabolity, které lze také využít jako vhodné biochemické markery. Sledování metabolitů mateřských sloučenin má hlavní využití předem u sloučenin, které v organismu podléhají rychlé biotransformace a následné eliminaci. Mezi využívané biomarkery z této skupiny patří například hydroxymetabolity polycyklických aromatických sloučenin (např. 1-hydroxypyren) (van der Oost et al., 2003). Pro hodnocení výskytu kovů ve vodním prostředí se jako vhodné ukazatele jeví metallothioneiny, což jsou nízkomolekulární proteiny bohaté na obsah cysteinu (van der Oost et al., 2003). U některých organických a anorganických polutantů byla prokázána schopnost indukovat oxidativní stres, tzn. narušit rovnováhu mezi produkcí reaktivních kyslíkových forem a systémy chránícími před působením těchto forem. Při hodnocení intenzity oxidativního stresu se sledují změny v mechanismu antioxidační ochrany prostřednictvím antioxidačních enzymů (např. glutathion reduktáza, glutathion peroxidáza, kataláza, superoxiddismutáza a další), látek s antioxidační funkcí (např. redukovaný a oxidovaný glutathion, kyselina močová, kyselina askorbová a další) a nebo přímým stanovením primárních a sekundárních produktů poškození biologických systému (např. malondialdehyd, karbonylové sloučeniny a další) (van der Oost et al., 2003).. Při biologickém monitoringu lze jako další biomarkery využít biochemické, hematologické, imunologické, genotoxické nebo neuromuskulární parametry. Významné využití má i hodnocení morfologických a kondičních ukazatelů, které vypovídají o celkovém zdravotním stavu a kondici jedince (např. hepatosomatický index, Fultonův koeficient a další). V některých případech je použití uvedených markerů limitováno citlivostí a jejich využití lze uplatnit spíše v experimentálních podmínkách (van der Oost et al., 2003). 20


Závěr Předkládaná práce shrnuje základní informace týkající se možností monitorování cizorodých látek ve vodním prostředí. Získané výsledky umožňují v případě nutnosti provádět příslušná opatření s cílem zlepšení kvality vodního ekosystému dané oblasti. Povrchové vody jsou hodnoceny a monitorovány v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, která stanovuje rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Mimo jiné jsou zde také definovány hlavní znečišťující látky, které mohou negativně ovlivňovat vodní ekosystém. Literatura Blahova, J., Havelkova, M., Kritikova, K., Hilscherova, K., Halouzka, R., Modra, H., Grabic, R., Halirova, J., Jurcikova, J., Ocelka, T., Harustiakova, D., Svobodova, Z., 2010. Assessment of contaminaton of the Svitava and Svratka rivers in the Czech Republic using selected biochemical markers. Environmental Toxicology and Chemistry 29: 541-549. Gustafsson, O., Gschwend, P.M., 1997. Aquatic colloids: concepts, definitons, and current challenges. Limnology and Oceanography 42: 519-528. Grulich, V., Vydrová, A., 2006. Metodika odběru a zpracování vzorků makrocyt stojatých vod. Výzkumný ústav vodohospodářský, Praha, 13 s. Huckins, J.N., Manuweara, G.K., Petty, J.D., Mackay, D., Lebo, J.A., 1993. Lipid-containing semipermeable membráně device for monitoring organic contaminants in water. Environmental Science and Technology 27: 2489-2498. Kočí, V., Grabic, R., 2008. Vzorkování stopových koncentrací rizikových látek ve vodárenské praxi. Sborník konference Pitná voda 2008. W&ET Team, České Budějovice, 89-94 s. Kohušová, K., Havel., L., Vlasák, P., 2011. Zátěž ekosystému Bíliny antropogenními látkami. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 53: 16-18. Kujalová, H., Sýkora, V., Pitter, P., 2007. Látky s estrogenním účinkem ve vodách. Chemické Listy 101: 706-712. Macova, S., Harustiakova, D., Kolarova, J., Mahcova, J., Zlabek, V., Vykusova, B., Randak, T., Velisek, J., Poleszczuk, G., Hajslova, J., Pulkravoa, J., Svobodova, Z., 2009. Leeches as sensor-bioindicators of river contamination by PCBs. Sensors 9: 1807-1820. Mudroch, A., MacKnihgt, S., 1994. Handbook of techniques for aquatic sediemtn sampling. CRC Press, Inc., Boca Raton, EL, 210 pp. Pitter, P., 2009. Hyrochemie. Vydavatelství VŠCHT Praha, Praha, 592 s. Randak, T., Zlabek, V., Pulkrabova, J., Kolarova, J., Kroupova, H., Siroka, Z., Velisek, J., Svobodova, Z., Hajslova, J., 2009. Effects of pollution on chub in the River elbe, Czech Republic. Ecotoxicology and Environmental Safety 72: 737-746. Svobodová, Z., Hejtmánek, M., Hrbková, M., Vykusová, B., Piačka, v., Máchová, J., Kolářová, J., 1996. Monitoring zatížení povrchových vod ČR cizorodými látkami. In: Sborník vědeckých prací k 75. Výročí založení VÚRH. VÚRH JU Vodňany, 76-92. Svobodová, Z., Gelnarová, J., Justýn, J., Krupatuer, V., Máchová, J., Simanov, L., Valentová, V., Vykusová, B., Wohlgenuth, E., 1987. Toxikologie vodních živočichů. Státní zemědělské nakladatelství v Praze, Praha, 231 s. Van der Oost, R., Beyer, J., Vermuelen, N.P.E., 2003. Fish bioaccumulation and biomarkers in Environmental risk assessment: a review. Environmental Toxicology and Pharmacology 13: 57-149.

21


INTERNATIONAL TRANSPORT OF ZOO ANIMALS, RELATED TO ANIMAL WELFARE Bojana Bobić Gavrilović* Chief Veterinarian, Nature Resource Network, Auckland – Prague – Dallas – Lima Summary The sharing, and therefore often international transportation of animals among zoos, aquariums and safari parks is essential to the organizations primarily involved in the conservation of wildlife and endangered species, as well as education and conservation of biodiversity at the globallevel. Exchange and transfer of individuals is created by cooperative networks among individual zoos, aquariums, safari parks or a farm parks, and specialized partner companies collaborating with them. The basic guidance for proper treatment of zoo animals during transport is given by the World Association of Zoos & Aquaria (WAZA), a civil organization that provides support to zoos, safari parks and aquariums around the globe and the Air Transport Association IATA as an organization that represents, leads and serves the airline industry. The question is whether animal welfare can be protected during the transport of zoo animals internationally , especially over long intercontinental distances. The aim of this paper is to point out some of the problems that may arise during transfers, despite the clearly defined rules, regulations and conventions that describe transport of zoological animals, and if the rules and regulations can be improved by professionals themselves, given their long experience. The challenge of animal welfare protection during long distance transportation is above all the experts dealing with these issues, most notably the professional companies that have experience in planning and carrying out an international transport of zoological animals, but in close cooperation with all the links of this important chain: OIE, WAZA, IATA, Health and veterinary inspection at the local and regional level, CITES Office, Ministry of Environment, Ministry of Agriculture as well as veterinarians themselves who are involved in zoo's practicing. Key words: wild animals, animal welfare, international transportation, zoo animals Introduction The pros and cons of the existence of zoos, safari parks and aquariums is an issue that is still under discussion by critics and animal rights protectors. However, in the modern world these organizations are not any more an exhibition space for captured animals and have become centers for the conservation and preservation of endangered species, for biodiversity conservation, and environmental education and refinement of urban cities and areas. Zoo parks are playing an important role in the conservation of biological diversity and the conservation of species. Only among mammals, over 600 species are threatened by the destruction of their habitat, source of food or water and climate change. Since 1990 more than 20500 individuals of 140 endangered species are kept and bred in zoos and safari parks species have even successfully reintroduced to their natural habitat through the successful breeding programs of some zoological parks. In addition, it should be considered that during

*



just one year, more than 700 million persons visit zoo and safari parks, making their educational role crucially important. To achieve the goal of preserving many species, it is sometimes necessary to transport animals, often over great intercontinental distances and this is another challenge for all conservation focused groups. WAZA (World Association of Zoos and Aquariums) The World Association of Zoos and Aquariums is a non-governmental organization that helps to coordinate the rules of zoos, aquariums and professional organizations that are engaged in the production and preservation of zoological animal care in more than 80 countries worldwide, with a primary mission to elevate the standards of care and welfare of zoo animals born and living in captivity to the highest possible level. Documents provided by this organization are considered as basic guidelines in the treatment of zoo and aquarium animals in captivity. In addition to the CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Flora and Fauna), which is an internationally recognized document dating from 1973, WASA has developed an ETHICAL CODE (designed in 1999) and ANIMAL WELFARE guidelines (designed in 2002). These were combined into one unique document which was accepted at the WAZA Annual Conference in 2003. Waza’s document addresses all issues faced by zoos. Care and husbandry, feeding and handling animals, health care, animal reproduction, educational programs, cultural and recreational facilities that include animals. Animal transportation is also one of the important processes required for success in conservation, which affects every modern zoo and safari park. The organization and implementation of the transport of zoo animals, improvements made by Nature Resource Network Zoological animals are very different from domestic animals, primarily because of the difficulty of adapting to captivity, higher sensitivity to stress and unexpected reactions in every situation of a changed environment. For this reason, during the planning and preparation of the transportation of zoo animals it is necessary to pay attention to each step; carefully plan the risk assessment and provide solutions to unexpected situations. Most commonly zoo animals are transported by professional companies, partners to the zoos, aquariums and safari parks, which have many years of experience. Their employees that are ready to perform this complex and sometimes life-threatening job. Although regulations for the zoo animal transportation companies require employees with training in animal handling, most do not employ professionals in the health care and welfare of animals. Some employ professional consultants who are involved in the preparation of the transportation, and for some species directly observe the animals during the journey. Nature Resource Network have found this point to be critical, and in our facilities we have only highly trained professionals working with our animals. While housed in our quarantine facility (when necessarry), during preparation for transport or just in transit, all animals are under the care of animal keepers that are Doctors of Veterinary Medicine, and as well as that all our drivers passed the official training course and got licences for transporting live animals by road. As a groom accompanying animals that need to be transported, we use a Veterinarian with a Master of Veterinary Science. Many times we have found their experience and knowledge to be useful and we can proudly say that we have had no loses of animals during transport from one zoo to another. 23


The first step in preparing transportation of animals is a travel documents: import and export permits from the countries participating in the transfer, then CITES permits for species that are listed in the Convention, the Health Certificate for each animal (differs from country to country) but in general the collection of all documentation requires some time and that is why proper planning is the key is success in this work. Sometimes delays collecting the documentation or mistakes in this part of project can change the whole plan, and animals planed to be moved are not able to travel any more because of their size (height for example with giraffes) or physiological status (become pregnant in the mean time). The next stage is the building of the cage, crate or container for the transport. Directions are given by IATA (International Air Transport Association) for each animal species separately. These guidelines provide full details for the construction and preparation of shipping containers and the transportation manager must satisfy absolutely the required standards. Directions made by IATA are basic and minimum requirements, and some companies make further changes. Better crates, made of modern matherials, light and easier to handle, with easy access to the observe animals and their water and food containers, and good ventilation are developed all the time. Special requirements for crates for temperature sensitive species are more commonly used lately by many professional companies involved in zoo animals transport. A particular challenge in this phase is the preparation of transportation crates for some species like marine mammals, tropical animals, arctic animals or species shipped outside their normal climatic zone. Then, in addition to making the crate, the box designer must provide partions with sufficient ice and electric fans, for example, or supplementary heating when it comes to animals from the tropics moving to a colder country. In Nature Reasource Network we have found this part of our job to be extremely important and we are paying a lot of attention to our box designer, providing him with information about the biological caracteristics of species to be transported, a description of the transport and the distance to be traveled during the shipment, as well as data on temperature differences between origin and destination, with enough time in advance to be able to design and produce a crate that meets the standards prescribed by the LAR, but always with enhanced features that allow better access to the animals and easier observation of them along the way. In recent years, more than once we have received very positive reviews of satisfied partner zoos that have been in contact with animal shipping crates manufactured in our workshop, which are sometimes used multiple times with a lot of kilometers covered. The crate must be made from materials and designed in such a manner not to endanger the carried animal; its size must be appropriate to the species and individual animals carried, must be firm and sold so that there would be no opening or breaking during the trip, must not leak solid or liquid waste from the vents, must have approrpiate ventilation depending on the type. It should have to have doors (sometimes on two sides) that allow for easy entry and exit of animals and must have adequate handles or design allows easy loading and unloading of the vehicle which the animals travel and eventually must be clearly marked with labels on all sides. The crate must have attached stickers clearly stating that inside is a living animal, what type it is and when it comes to animals that can hurt people signs must emphasize that the animal can bite. When the cage or container is prepared, to reduce stress and fear in animals for the forthcoming loading, it is desirable to train the animals with the crate and provide time to get used to it. This practice has shown good results and many zoos and professional transportation companies choose to set up the crate for several days in the enclosure before traveling.Sometimes food and water is left in the crate, encouraging animals to enter it. Experience has shown that this type of training favorably affects the animals behavior during transport and that this procedure significantly reduces the number of animals that must be 24


loaded under sedation or with anestetics. Sucessful training also reduces the possibility of injury to the animals during loading, unloading and transport. The experience of 'Nature Resource Network' has shown that patience and enough time provided for the animal to get used to the cage gives successful results in most species, so that more than 90% of animals transported by the company are done so successfully without using sedatives and tranquilisers. The regulations from IATA also provide for the mandatory preparation of food and water supplies and the necessary care while traveling. Also the transport organizer is to assess, depending how long the trip will last and in what conditions, to what degree the animals should be fed and watered while traveling. Most species can travel for up to 24 hours with no special feeding requirements, but since we are dealing with live animals, all accidental situations must be predicted in advance. Flight delays, customs complications, weather complications, road accidents etc. and with each consignment of animals it is necessary to provide containers for feeding and watering as well as the needed food and written guidelines for handling the animals. Besides the usual procedure when feeding or watering animals, there are species or individual animals which need a professional person as groom or animal keeper during the whole trip. For such cases the carrier should indicate that the animals are accompanied by a groom and the escort must be allowed free access to the animals during the trip. For every transportation, to predict and avoid any possible complication, Nature Resource Network has developed a special form to be completed by the chief veterinary surgeon emplyed by the company. Using her knowledge and experience of the biological characteristics of each species, she gives written recommendations about - preparations for transportation (in the days before loading), - loading of animals (with list of the people responsible for this), - sedation of animals if necessary (name of the drug and the dosage used for each animal), - food and water supply during the trip, - temperature conditions required for the particular animals (considering weather conditions over the whole transport distance - from the place of departure to the place of arrival), - unloading recommendations and, - diet recommendation and food supplement form for each animal after arrival. This document has proven effective in the past, and it can be developed more and used in other institutions involved in the transportation of zoo animals. It relies on the basic principles of animal welfare and the ethical code provided in the WASA document referred to above. Along with this form and obligatory documents like import and export permits, TRACES and CITES, animals are accompanied by their complete medical history, a body condition form and a diet reccomendation form made and signed by our chief veterinarian on the day of shipment. If there are special requirements from partner institutions in terms of separate investigations of the health condition of animals being transported, we send additional documentation such as x-rays, a dental check, bacteriological and parasitological tests that are not included in the health certificate. All of these special requirements we provide with the aim of reducing the health risk to the animals during shipment and during adaptation to the new habitat. We found this practice very useful for both sides. Most of the animals are kept on a consistent diet and with as similar an environment as possible, making their stress management more sucessful and adaption quicker.

25


The most common complications during the transport of zoo animals Each of the stages of preparation of the transportation of zoo animals can lead to unexpected complications. The most common consequences are injuries, seizures, mistreatment and unfortunatelly sometimes even death of the animals. In most cases, the human factor is the cause of the complications , although it can happen that due to bad weather conditions, volcanic eruptions, road accidents or related phenomena, the consignment can be stopped for a while, and then it is necessary to respond professionally to reduce the suffering of animals to a minimum. Unfortunatelly human factor of mistakes can often hapened due to a lack of education or training of people involved in animal transportation when some areas of this process aren’t watched carefully, e.g. 100% accurate documents, temperature control in the cargo hold, care when moving crates with forklifts etc. An outside observer really would doubt the veracity of the information provided, if he were to hear some of the experiences of our team when complications arising during zoo animal transports were described. All of these examples should be predicted in advance and eliminated. Such mistakes are preventable. This is achieved primarily by using professional companies with experience in the transport of live zoo animals, by good coordination of all links in the chain of collaboration, ‘on time’ application for documents, adequate training of personnel, particularly in customs controls, as well as technical staff who are in direct contact with the animals during transport. One of the ways to fight for the protection of animal welfare during international transportation is to fight against the illegal trade of zoological and exotic animals. As long as there are illegal sales and smugglers, organizations that provide transportation for animals required for conservation breeding by exchange and sale, will be under suspicion of being in a relationship with criminals. We can see a lots of pictures of endangered species of animals, protected in their natural environments, chained or dead, after a long stay in specially prepared smuggling cages and crates, with double floor or sides. Conclusion Even although transportation will cause stress in animals and despite the consequences of stress when it comes to animal health, good practice in transportation of zoo animals can reduce losses, suffering and improper treatment of the animals. I am very grateful to Professor Dr Agoramoorthy Govindasamy for encouraging me to start writing again, to my brother Martin Davey of Nature Reasurce Network for his help with the revision of the English translation of this paper, and to my dear friend Professor Dr Marijana Vucinic from Belgrade University, for her kind invitation to join her at the conference! Especially I want to thank to my colleagues at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno for allowing me to participate in this International Conference. References IATA Live Animals Regulation 2009, Manual for transportation live animals www.IATA.org WAZA – World Association of zoos and Aquariums 2007. WAZA code of ethics and animal welfare, WAZA Executive Office, Liebefeld – Bern www.WAZA.org Ekmeščić M, B.A. Hons MBA, Protection via propagation, Master thesis 2001 Henley Manegement College UK www.henley.reading.ac.uk

26


Linhart P, Adams DB, Voracek T., The international transportation of zoo animals: conserving biological diversity and protecting animal welfare, Vet Ital. 2008 JanMar;44(1):49-57. Garcés L, Cussen V, Wirth H. Viewpoint of animal welfare organizations on the long distance transportation of farm animals, Vet Ital. 2008 Jan-Mar;44(1):59-69 Norton B.G, Hutchins M, Stevens E.F & Maple T.F 1995 Ethics of the ark: zoos, animal welfare and wildlife conservation, Smithsonian Institute Press, Washington DC 330pp AZA, (2007), Recommended Quarantine Procedures, IN: 2007 Guide to Accreditation of Zoological Parks and Aquariums pp 16-22, http://www.aza.org/ Accreditation/Accred_Cert_Info/ Grandin T. (1997) Assessment of Stress During Handling and Transport Journal of Animal Science volume 75: 249-257 Lindenmayer D. & D. Burgman, (2005) Practical Conservation Biology Carlstead K. 1996. Effects of captivity on the behavior of wild mammals. In: Kleiman DG, Allen ME, Thompson KV, Lumpkin S, eds. Wild mammals in captivity—principles and techniques. Chicago, London: The University of Chicago Press. p 317–33.

27


THERMAL STRESS AND ITS IMPACT ON METABOLISM OF FISH TEPLOTNÍ STRES A JEHO VLIV NA METABOLISMUS RYB Milena Bušová* Ústav biochemie a biofyziky, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Biochemistry and Biophysics, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Fish populations are very sensitive to environmental changes. They react to sudden changes in temperature, significant changes in metabolism which may result in a change of medical condition, or may endanger the auto-intoxication and subsequent mortality. This study deals with the temperature conditions in a fish hatchery and changes of biochemical parameters in fish blood resulting from a sudden climatic change. Key words: water temperature, thermal stress, fish welfare Souhrn Ryby jsou velmi citlivé ke změnám prostředí. Reagují na prudké změny teploty výraznou změnou metabolismu, která může navodit změny zdravotního stavu, případně je může ohrozit autointoxikací a následným úhynem. Tato studie se zabývá teplotními podmínkami na rybí sádce a vlivem náhlé klimatické změny na změny biochemických parametrů v krvi ryb. Klíčová slova: teplota vody, teplotní stres, welfare ryb Úvod Teplota prostředí patří k základním životním podmínkám živých organismů. V chovech hospodářských zvířat jsou mikroklimatické faktory prostředí jednou ze základních podmínek zachování welfare. Teplota prostředí významným způsobem ovlivňuje hlavní fyziologické funkce zvířat, včetně příjmu potravy. S tím souvisí i celkový zdravotní stav a užitkovost chovaných zvířat (dojivost, snůška aj.). Ryby jsou poikilotermní živočichové s nestálou tělesnou teplotou. Jejich tělesná teplota se mění v závislosti na teplotě vnějšího prostředí. Všechny základní biologické, fyziologické i metabolické funkce jsou tak ovlivňovány teplotou vody, ve které se nacházejí. Ryby nemohou snadno změnit lokalitu v případně nevyhovujícího prostředí (teplota, znečištění, aj.), pouze v rámci vodní nádrže, ve které žijí (vody stojaté) nebo v rámci přirozených nebo umělých bariér u vod tekoucích. Některé ryby obývají vodní lokality s extrémními teplotními podmínkami, např. ryby v termálních vodách nebo ryby v arktických podmínkách. Jejich metabolismus je k těmto klimatickým podmínkám adaptován. Běžně se vyskytující sladkovodní ryby v našich klimatických podmínkách mají podle biotopů, které obývají a podle čeledí, svoje teplotní nároky a optima. V případě nevyhovujících teplotních podmínek vyhledávají v rámci své lokality příznivější prostředí. V letních měsících se i v našem klimatickém pásmu mohou vlivem extrémních teplot ovzduší dostat teploty ve vodních nádržích nad optimální rozmezí pro ryby. S vysokou teplotou vody, trofií vody a množstvím fotosyntetizujících organismů

*



souvisí i úbytek obsahu kyslíku v nádržích, na který jsou ryby velmi citlivé. Především v ranních hodinách může kyslíkový deficit způsobit zdravotní poškození a úhyny ryb. U hospodářských zvířat obecně jsou obvykle lépe snášeny teploty nižší než vysoké (Blahová et al., 2006, Bedáňová et al., 2008, Brouček et al., 2008, Fik a Hanusová, 2008, aj.). U ryb je situace jiná. Kromě extrémně vysokých, ryby stresujících teplotních podmínek, mohou nastat i závažné změny v metabolismu ryb související s náhlou změnou teploty vody v podzimních měsících i při klimaticky mnohem nižších teplotách ovzduší i vody ve srovnání s letním obdobím. Může k nim dojít při manipulaci s rybami při výlovu a přemístěním ryb na sádky s podstatně nižší teplotou vody, než byla voda v chovném rybníku. Ryby reagují na prudké změny teploty výraznou změnou metabolismu, která jim může způsobit změny zdravotního stavu. V extrémním případě, zvláště při překrmení ryb v chovech může za těchto podmínek dojít až k autointoxikaci ryb produktem vlastního metabolismu, amoniakem (Svobodová, ústní sdělení, Modrá a Svobodová, 2009). Pro zachování dobrého zdravotního stavu a welfare ryb je nutné zachování správných teplotních podmínek v chovech ryb i na přirozených přírodních lokalitách. Sledování teploty vody a dalších fyzikálně chemických parametrů vody, které se změnou teploty vody souvisí, je nutnou podmínkou zachování dobrých životních podmínek ryb. Tato studie je zaměřena na změny vybraných biochemických parametrů kapra obecného Cyprinus carpio v závislosti na teplotě. Materiál a metodika Pro studii byli vybráni jedinci kapra obecného Cyprinus carpio z velkochovu ryb získaní z podzimního výlovu o tržní velikosti (váha 2,00 ± 0,3 kg). Rybám byla odebrána krev heparinizovanou jehlou z ocasní žíly. Krev byla rybám odebrána ve třech odběrových termínech v závislosti na době pobytu na sádkách. 1. odběr byl uskutečněn 1. den po výlovu a umístění na sádky, 2. odběr 2 týdny po umístění na sádky a 3. odběr 4 týdny pobytu ryb na sádkách. Všechny ryby pocházely ze stejného chovného rybníka a pro odběry krve byly odloveny vždy ze stejné sádky. V každém odběrovém termínu byl odebrán stejný počet vzorků krve k analýze. Vzorky krve byly bezprostředně po odběru použity k analýze koncentrace glukosy v krvi (OneTouchEasy) a amoniaku (PocketChem, Arkray). Ke stanovení cholesterolu bylo použito krevní sérum (fotometrická metoda, kit Bio- La Test, spektrofotometr Cintra). Výsledky byly zprůměrovány a statisticky vyhodnoceny pomocí Mann - Whitneyova testu. Výsledky a diskuse Výsledné hodnoty koncentrace glukosy a amoniaku v krvi a cholesterolu v krevním séru jsou uvedeny v tabulce 1. Tabulka 1. Přehled koncentrací biochemických ukazatelů v krvi a séru kapra Odběr č.

Počet vzorků

T vody (°C)

1 11 10,7 2 11 7,5 3 11 8,0 * statisticky významný rozdíl (P< 0,05)

Amoniak µmol. L-1

Glukosa mmol. L-1

*104,3 ± 53.6 4,24 ± 1,85 *141,4 ± 30.9 4,63 ± 1,69 98,3 ± 56.2 3,81 ± 1,54

29

Cholesterol mmol. L-1 4,39 ± 0,78 5,15 ± 0,63 5,05 ± 0,69


Naše výsledky se shodují s mnoha autory, kteří upozorňují na náhlé změny teploty vody v akvakulturách a možnost autointoxikace endogenním amoniakem (Randall and Tsui, 2002, Svobodová, ústní sdělení), které při snížení o 5-8 °C může vést u kapra obecného k autointoxikaci amoniakem (Modrá a Svobodová, 2008). V průběhu námi sledovaného období došlo 48 hodin před 2. odběrem k poklesu nočních teplot k bodu mrazu, což se projevilo snížením teploty vody na sádce. V souvislosti se změnou teploty vody nás zajímala možnost působení teplotní změny jako stresového faktoru a jeho projev na změnu koncentrace amoniaku, glukosy a cholesterolu v krvi kapra. Z našich výsledků vyplynulo, že náhlé snížení teploty vody o 3,2°C neznamenalo statisticky významné zvýšení koncentrace glukosy ani cholesterolu v odebraných vzorcích. Změna teploty vody se projevila statisticky významnou změnou koncentrace amoniaku v krvi ryb (P< 0,05). Závěr Ryby reagují na prudké změny teploty výraznou změnou metabolismu, která může navodit změny zdravotního stavu, případně je může ohrozit autointoxikací a následným úhynem. Tato studie měla za úkol postihnout změny metabolismu ryb umístěných na sádkách a prokázat možný vliv náhlé teplotní změny na změnu jejich metabolismu. I přes náhlou klimatickou změnu a prudký pokles teploty ovzduší, které se projevilo náhlým snížením teploty vody na sádkách o 3,2°C jsme neprokázali výraznou změnu metabolismu ryb. Změna koncentrace amoniaku v krvi ryb byla statisticky významná, zvýšení však neohrozilo zdravotní stav ani životy ryb. Autorka studie děkuje Rybníkářství Pohořelice, a.s. za vstřícný přístup a možnost realizace této studie a Výzkumnému záměru VFU Brno MŠM 6215712402 Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin za finanční podporu při realizaci tohoto úkolu. Literatura Blahová, J., Dobšíková, R., Straková, E. (2006). Vliv snížené teploty prostředí na užitkovost a vybrané ukazatele vnitřního prostředí brojlerových kuřat. Ochrana zvířat a welfare 2006, VFU Brno, p.18-21. Bedáňová, I., Chloupek, P., Voslářová, E., Pištěková, V., Večerek, V.(2008). Hematologické ukazatele jako indikátor tepelného stresu u drůbeže. Ochrana zvířat a welfare 2008, VFU Brno, p.18-21. Brouček, J., Kišac, P., Sokol, J., Mihina, Š., Večerek, V., Uhrinčař, M., Hanus, A., Lorinčák, Ľ. (2008). Vliv vysokých teplot prostředí na užitkovost a zdravotní stav telat. Ochrana zvířat a welfare 2008, VFU Brno, p. 43-45. Fik, M. a Hanusová, J. (2008). Vplyv sezónnosti na rastové ukazovatele mláďat brojlerových králikov. Ochrana zvířat a welfare 2008, VFU Brno, p. 70-73. Modrá, H., Svobodová, Z. (2009). Nejčastější příčiny otrav hospodářských zvířat na území ČR. Ochrana zvířat a welfare 2009, VFU Brno, p. 140-144. Randall, D.J., Tsui, T.K.N. (2002). Ammonia toxicity in fish. Mar Poll Bull., vol. 45, 2002, Issues 1-12, p.17-23. Svobodová, Z. ústní sdělení: Speciální přednáška pro studenty FVL a FVHE: Biochemie – Ryby.

30


FARMED FISH WELFARE: CONSUMER PERCEPTION AND CHOICE Francesca Conte1*, Annamaria Passantino1, Sabrina Longo1, Eva Voslářová2 1

Department of Veterinary Sciences, Polo Universitario dell’ Annnunziata, University of Messina, Italy, 2 Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Different food attributes exert a certain influence on consumers’ needs and choice: stability, safety, composition, better health effects, environment, animal protection etc. The paper shows the issues relating to consumers’ choice in the field of farmed fish products; a comparison between wild and farmed fish is also explored. Some consumers’ segments pay a particular attention to health, well-being and protection of farmed fishes; the review focuses upon these aspects with particular attention. An effective information about fish products, as a factor exerting a positive influence on consumers’ purchase decision, is also considered. The issues on the quality of aquaculture fish, consumers’ demand and choice need a better knowledge, with a particular reference to fish protection and welfare. Key words: consumer, acceptance, fish, welfare, labeling Introduction Perception of health, convenience, versatility, economics, quality and quantity of food may be different between people. A demand for safe food has a certain impact on food acceptance and choice by consumers. In the opinion of some people food would be responsible for good health; in this case a high importance is given to the traditional food and to the non-innovative technologies in the foodstuff industry. Vice versa, other consumers have more attitudes for innovative products’ formulation, as a rational approach to food choice (10, 11). Furthermore, an effective information on food healthiness could heavily influence consumers’ choice (27). Aquaculture system is an important economic activity in certain coastal and continental areas of the EU. Different types of farming systems are covered for freshwater and marine finfish as well as shellfish: closed or open, extensive or intensive, on land, in lakes, in ponds - fed by rivers or even groundwater - near the shore or offshore. Aquaculture provides huge opportunities and raises considerable issues, particularly in relation to environmental sustainability of production as well as to the products safety and quality. Market conditions will shape the way in which the industry contributes to supplying healthy and safe aquatic food products. Consumers also increasingly ask that aquaculture products are produced and managed taking into account of high standard environmental provisions. European Community shall ensure that the EU aquaculture industry takes into account the following issues: i) high levels of protection of the natural environment; ii) aquatic food products complying high protection standards of consumer health and safety by; iii) high levels of protection of health and welfare in farmed aquatic animals. Animal welfare is a common consumers concern and it appears as an important criterion in the fish choice.

*



To guarantee a high level of consumer protection, competent authorities have to take preventive measures and introduce requirements to ensure food quality and safety, as well as to establish surveillance. This requires a solid and scientifically-based identification of these risks. In this context, European Commission has the following aims: - continue to address the need to ensure that aquatic food products are safe for the consumer, both fish food produced in the Community and food imported from third countries; - maintain the legislative tools in accordance with new knowledge on food safety in order to address the food safety risks in the most appropriate way - continue to base its actions on science and on the precautionary principle. The Commission will also assess and take into account also the health benefits related to the consumption of aquatic food (3). On the basis of the above considerations it is reasonable to explore some consumers’ attitudes towards farmed fish. Some of the most important factors that influence consumers’ choice and purchase of farmed fish will be synthetically analyzed; in this context, fish protection and welfare are emphasized. Furthermore a differentiation between farmed and wild fish is also reported. Consumer acceptance toward cultured fish Consumers’ purchase decision process for seafood involves fewer variables. In general terms, consumers take into account a content of high biological value proteins, a low content of saturated fat and presence of some minerals and vitamins. On the other hand, people have also the consciousness of some safety risks, as for example some potential adverse effects on health by chemical contamination in wild fishes. The latter constitute one of the main sources of human exposure to pollutants polychlorinated biphenyls (PCBs), dioxins, organochlorines pesticides, some heavy metals, etc. However, significant differences among regions exist and such risk assessment must be performed locally (1, 12, 15, 20,18, 32). Consumers’ choice and fish welfare Farmed fishes have received a considerable attention during the past two decades as an alternative to wild sea fishes. In parallel, the development of fish farming industry raised some concerns about fish welfare in aquaculture systems. For some consumers’ segments this issue has become increasingly significant, with a particular attention to health and well-being of farmed fishes, especially for proper farms planning and management (23). Aquaculture practices contextually should prevent unnecessary pain or should reduce it to a minimum level (13). In this way the implementation of welfare practices would represent an important tool to help consumers’ decisions in choosing fish. However, the studies on fish welfare represent an emerging area; the aspects relating to fish welfare have been rationally recognized and thus, human concept about fish well being will be easier addressed (28, 3) Sustainability and ethics, as factors strictly related to fish wellness, can influence consumer decision toward fish consumption, although Verbeke et al. (27) reported that a lack of knowledge about this topic still exists (27). Consumer attitudes towards sustainability have a positive trend; fish behavioral patterns seem to be not so consistent to promote consumers’ interests, preferences or attitudes. In fact, the most important criteria for fish purchasing are: taste, price, quality, convenience and brand knowledge. Only a minority of consumers takes into account sustainability or ethical features. 32


Really, quality expectations, choice and purchasing decisions would be influenced by consumers’ awareness or lack knowledge about origin, sustainability and ethical issues in fish farming. Today a low availability of ethical products exists in the market. A study about different consumers’ behavior, relating to fish, is based on a postal self administered survey. The respondents are not able to differentiate between wild and farmed fish species; they generally have no knowledge about aquaculture systems. Consumers refuse also to eat wild fish, giving a significantly high importance to sustainability and to ethics. Some people have a negative attitude to eat fish (7). Other authors assert that the highest frequency of fish consumption and the positive attitude towards eating fish are related to the perceived nutritional value and to the products’ healthiness (25, 9). Verbeke et al. (27) report that some people perceive that fish have a low effectiveness; information about fish origin influences consumers’ preference towards wild fish and their avoidance for farmed fish; in the latter case consumers’ choice is not imputable to ethical issues. These consumers have no perception (or they give low importance) on sustainability and ethics for farmed fish; they give more importance to the intrinsic quality attributes (nutritional value, healthiness, and probably also taste). These findings also confirm the need for effective communication to consumers about sustainability and ethical issues for both wild and farmed fish. Consumers have a strong interest for information; people that refuse wild fish prospect a direct benefit from a proper information (25). On the other hand, Rajani (2010) shows an increase in consumers’ awareness for sustainability in seafood production; this aspect has an influence on the willingness to pay a high price for environmentally friendly seafood (21). In the opinion of some consumers, fish aquaculture practices protect wild fish from overexploitation, while others believe that a genetic contamination by wild fish escape can occur (30). Rajani (2010) analyzes the intention to eat both wild and farmed fish by consumers. The author finds that consumers have a highly significant preference to consume wild fish after the 3 days following purchase than to eat farmed fish. Furthermore, other issues are: i) price, availability and knowledge, can influence the choice of wild fish products because they are more fresh, nutritious, natural, and available than farmed fish; ii) people stop buying the products from companies that are guilty of pollution, and consumers deny the fish that is not ethically produced; iii) fish farming would have a great negative environmental impact; this confirms a higher positive consumers’ attitude towards wild fish consumption; iv) consumers show their lack of knowledge about ethical problems but they are worried about pain, fear and stress during wild fishes harvesting. Nevertheless, fish welfare has also a negligible impact on consuming wild or aquaculture products; the latter are mainly considered in view of their freshness, nutritional aspects, naturalness and availability (21). For the future consumers will need a better information about farmed and wild fish, to get better responses on their issues. Fish welfare and legislation EC Regulation No. 1099/2009 covers a general provision for protection and welfare of farmed fish; really Article 3 (1) states: “Animals shall be spared any avoidable pain, distress or suffering during their killing and related operations”. The same regulation specifies that: “the European Food Safety Authority (EFSA) has adopted two opinions on the welfare aspects of the main systems of stunning and killing of certain species of animals, namely on the welfare aspects of the main systems of stunning and killing the main commercial species of animals, in 2004, and on the welfare aspects of the main 33


systems of stunning and killing applied to commercially farmed deer, goats, rabbits, ostriches, ducks, geese and quail, in 2006. Community”; and then “recommendations on farm fish are not included in this regulation because there is a need for further scientific opinion and economic evaluation in this field”. “Fish present substantial physiological differences from terrestrial animals and farmed fish are slaughtered and killed in a very different context, in particular as regards the inspection process. Furthermore, research on the stunning of fish is far less developed than for other farmed species. Separate standards should be established on the protection of fish at killing. Therefore, provisions applicable to fish should, at present, be limited to the key principle”. Article 27 states “No later than 8 December 2014, the Commission shall submit to the European Parliament and to the Council a report on the possibility of introducing certain requirements regarding the protection of fish at the time of killing taking into account animal welfare aspects as well as the socioeconomic and environmental impacts. This report shall, if appropriate, be accompanied by legislative proposals with a view to amending this Regulation, by including specific rules regarding the protection of fish at the time of killing. Pending the adoption of these measures, Member States may maintain or adopt national rules regarding the protection of fish at the time of slaughter or killing and shall inform the Commission thereof (5). In this context, it is important underline that Article 13 of the Treaty of the Functioning of the European Union (the Treaty) states that: "In formulating and implementing the Union's agriculture, fisheries, transport, internal market, research and technological development and space policies, the Union and the Member States shall, since animals are sentient beings, pay full regard to the welfare requirements of animals, while respecting the legislative or administrative provisions and customs of the Member States relating in particular to religious rites, cultural traditions and regional heritage."Treaty recognises animals as sentient beings, including fish ; hence all animals scientifically known to be able to feel pain are included in the scope of EU animal welfare policy imposing an obligation to ensure that their welfare needs are considered within the framework of EU policies (3). Although the capacity of fish to feel pain has been questioned for many years on the basis of the different brain structure, compared to other vertebrate animals, it is now recognized that fish do experience pain and stress. The Scientific Panel for Animal Health and Welfare of the EFSA states: “(…) the results of many studies lead to believe that fish have the structures necessary and the capacity to experience fear and pain and can thus suffer and therefore, welfare considerations for farmed fish should take these into account”. The humaneness of the most common slaughter methods can be assessed on the basis of the pain and stress they cause. The most widely applied slaughter methods for farmed fish are inhumane as they cause prolonged pain and distress and result in very poor welfare for the fish. In 2009 EFSA adopted seven opinions on species-specific welfare aspects of the main systems of stunning and killing of farmed fish, covering turbot, trout, salmon, eel, seabass and seabream, carp, and tuna. Only slaughter methods that cause an instant death or render fish instantly insensible to pain until death should be permitted (ie.g. percussive stunning techniques and electrocution where properly designed and effectively carried out). Specific welfare standards for the stunning and killing of fish should be developed (8). In the opinion of Martins et al. (2012), despite the lack of scientific agreement about the existence of sentience in fish, the possibility that they are capable of both positive and negative emotions may contribute to the development of new strategies (e.g. environmental enrichment) to promote good welfare. Numerous studies that use behavioural indicators of 34


welfare show that behavioral changes can be interpreted as either good or poor welfare depending on the fish species. Therefore, the assessment of welfare in a few individuals may not represent the average welfare of a group and vice versa. This underlines the need to develop on-farm, operational behavioral welfare indicators that can be easily used to assess not only the individual welfare but also the welfare of the whole group (e.g. spatial distribution) (17). Consumers' perception on fish quality, information and labeling Food labeling is one of the most effective instrument for consumers’ information. In such a way the increase of consumers’ awareness and trust toward fish, together with the information on the label, would have a certain impact on food choice. The Council Regulation 104/2000/EC on the common organisation of the markets in fishery and aquaculture product requires that fish must be labeled according the production method (taken at sea or farmed). This compulsory labeling law should help those consumers wishing to avoid intensively farmed fish (4). Pieniak and Verbeke (2008) carry out some observations among consumers in five European countries. The results show that additional information are very interesting for European consumers; in all countries a need of guarantee for fish safety and for quality marks is showed. The interest for the indications on fish traceability is higher among people having a high level of trust in information about fish (19). For fish products, the strongest consumers’ interest towards information derives both from the guarantee for safety of fish product and the quality mark; consumers’ trust in information is strong when the mark is at least supported by plausible controls and by guarantees deriving from a good traceability system (27). The concept of traceability is paramount both for consumers and food products, as it can be deduced from Regulation (CE) No 178/2002 in such a way that it means the ability to trace and follow a food, feed, food-producing animal or substance intended to be, or expected to be incorporated into a food or feed, through all stages of production, processing and distribution. Labeling and traceability can be considered one of the most important mean to safeguard health and security for consumers; these attributes will help people to differentiate and choose food products (22).The Council Regulation on the common organization of the markets in fishery and aquaculture products (104/2000/EC) requires that fish must be labeled according the production method (wild sea fish or farmed fish). This compulsory labeling law should help those consumers wishing to avoid intensively farmed fish (30). The Italian project on fish consumption Italy is one of the main producers of farmed aquaculture in Europe, together with Spain and France; total amount is 242.000 tons, with 30% for fish and 70% for mollusks (6). Some data collected during 2010 show that fish products consumption has reduced for Italian families of 2.4% than 2009; this trend is showed both for fresh and frozen fish; on the contrary, the consumption of mussels, gilthead bream, anchovies, sea bass and clams has grown. A report of the Italian Institute of Services for Agricultural and Food Market (ISMEA) shows that the preferences of Italian consumers are directed towards fresh fish, wild fish and aquaculture products. The factors that could influence consumers’ choice of fish were showed by ISMEA in a specific project aimed at evaluating trends towards fish consumption in Italy, with particular reference to: i) recognition of consumers’ preferences, behaviors and perceptions; ii) identification of consumers’ expectations on the information effectiveness about fish food; iii) analysis on consumers’ knowledge about norms on fish label. A specific administered survey was carried out on the topic . Interviewed people clearly show higher preferences for fresh 35


seafood, coming preferably from Italian seas, than for frozen, deep-frozen and thawed fishes. Furthermore, Italian consumers prefer wild fish but products’ price is the main hindrance for purchase when they choose; nevertheless, both emotional and rational factors in consumers can coexist. When emotional factors prevail, wild fresh fish have a particular “appeal” and purchase becomes gratifying; on the other hand, some rational factors, influencing consumers’ choice, induce to purchase aquaculture fish, frozen and deep frozen products. At first, consumers think that fish from aquaculture systems ensure a better health security than wild fish, because the latter would be more subjected to sea pollution. On the other hand, deepfrozen fish products would be more safe and practical and it would have a good content of service. Fish food in the internal geographic areas are purchased more in a large – scale distribution than in other commercial sites; in this kind of distribution consumers would find hygienic and sanitary requirements. In the coastal cities, respondents purchase in the local market because they have a friendly tie with retailers. Furthermore, consumers think that price, origin, species and physical status (fresh or thawed) of fish should be clearly reported during the labeling process that allows an adequate information (ISMEA, 2011). The Czech project on fish consumption The Czech Republic is a landlocked country with only freshwater fish production (carp, trout, pike, bream, etc.) and all seafood is imported. Per capita consumption is still relatively low at around 6 kg. In 2008, Czech Agriculture Minister started a project to encourage Czechs to eat more fish all year round. Unfortunately, Czechs produce thousands of tons of carp and other freshwater fish but most of them are exported to other countries. The project should bring more awareness to home-grown fish that should be consumed all year round and not just during Christmas (29). Only a few years ago "fish" meant traditional carp dishes served at Christmas. However, now seafood is readily available with new hypermarkets offering a wide variety of fresh and frozen fish and seafood. Consumers are looking for convenience and healthy processed food including fish, there is a shift in demand from whole fish to prepared fish – boneless, skinless fillets, steaks, portions etc. The ratio between fresh and frozen is improving towards higher percentage of fresh; in 2006 it was 40% of fresh and live fish and over 60% of frozen fish and seafood. There is a shift from low cost fish fillets, often breaded, towards better quality higher price natural fish fillets (salmon, pangasius etc.). Both fresh and frozen fish are available all year round. Traditional fish consumption consists of carp for Christmas; smoked or dried fish products bought for home consumption and trout offered all year round on the menu of most Czech restaurants; in the past several years, consumption of more expensive fish (salmon, halibut, shrimp, lobster, scallops, sea-bream etc.) has increased (bought fresh, frozen or live) (26). Conclusion Quality of food is an extremely important aspect of human life and people become more and more concerned about nutrition, food safety and environmental issues and fish welfare that determine their acceptance of food products. Some changes in food choice are related to quality perception of food product; this is a concept that has become more dynamic: sensory and health attributes, convenience and process characteristics are the major dimension for food quality. The preference for wild sea fish versus wild farmed fish can be explained by some factors such as perceived quality, sensory properties, nutritional value, health and safety, price, 36


environmental and ethical concerns. Food choice, when influenced by environmental factors and animal welfare, according to scientific evidence, is based on ecological reasons (9). Procedures to ensure the welfare of farm-raised fish, as dynamic processes, will require evolving research to provide new information for consumers. Stress prevention which contributes to aquatic animal’s well-being, also improves the profitability of an aquaculture plant. Proper design and management of aquaculture systems can help ensure the well-being of the fish and production efficiencies (23). These issues could have a paramount influence on consumers’ choice for farmed fish. For the future further research will need on the factors, namely cultural, social, demographical and consumer segmentation having a constant influence on consumer’s food quality perception processes (21). Any change in seafood purchase behavior is generally confined to modification rather than category rejection, with the benefits still outweighing the negatives, particularly when the frequency of consumption is relatively low. Seafood is still widely regarded as a natural, healthy and pure food resources (24). References 1. Blahova J., Schandlova L., Grabic R., Fedorova G., Randak T., Svobodova Z., 2011. Assessment of polycyclic aromatic hydrocarbon contamination of the Bilina River (Czech Republic) using passive water samplers and fish biliary metabolites. Acta Veterinaria Brno, 80, 353–357. 2. Brunsø K., Ahle Fjord T., Grunert K.G., 2002. Consumers’ food choice and quality perception. The Aarhus School of Business. Working paper no 77. 3. Commission of the European Communities. Communication from the Commission to the European Parliament and the Council. COM (2009) "Building a sustainable future for aquaculture - A new impetus for the Strategy for the Sustainable Development of European Aquaculture" http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2009:0162: FIN:EN:PDF 4. Council regulation (EC) No.104/2000 of 17 December 1999 on the common organization of the markets on fishery and aquaculture products. Official Journal of the European Communities, L17, 21.1.2000. 5. Council regulation (EC) No. 1099/2009 of 24 September 2009 on the protection of animals attimeof killing. Official Journal of the European Communities, L303. 18.11.2009. 6. EAT-NG:PESCE D'ALLEVAMENTO. http://www.eat-ing.net/getpage.aspx?id =66&dx =2&m=2&pf=f&sez=pesce 7. Fagerli R.A., Wandel M., 1993. Gender differences in opinions and practices with regard to a ‘‘healthy diet’’. Appetite,2,171–190. 8. Fish Farming Eurogroup For Animals. 2010 http://eurogroupforanimals.org/files/otherpolicies/downloads/221/fafish_farming.pdf, 51 -54 9. Foxall G., Leek S., Maddock S., 1998. Cognitive antecedents of consumers’ willingness to purchase fish rich in polyunsaturated fatty acids (PUFA). Appetite, 31,391–402. 10. Grunert K.G., Brunsø K., Bredahl L., Bech A.C., 2001. Food-related lifestyle: a segmentation approach to European food consumers. In: L.J. Frewer, E. Risvik , H.N.J. Schifferstein, R. von Alvensleben (Eds.), Food, People and Society: A European Perspective of Consumers' Food Choices. Springer Verlag, London, 211–230.

37


11. Grunert K.G. 2003. How changes in consumer behavior and retailing affect competence requirements for food producers and processors. ERS/USDA Workshop on Global Markets for High Value Food, Washington, DC, 14. 12. Harkabusova V., Celechovska O., Lavickova A., Svobodova Z., 2012. Monitoring of risk metals in chub (Leuciscus cephalus L.) from the Svitava and Svratka rivers in the urban area of Brno, Czech Republic. Acta Veteterinaria Brno, 81, 69-73. 13. Håstein T., Scarfe A.D., Lund V.L., 2007. Science-based assessment of welfare: aquatic animals. Revue Scientifique et technique International Office of Epizootics, 24 (2), 529547. 14. ISMEA, 2011. Il pesce a tavola: percezioni e stili di consumo degli italiani. Preferenze e comportamento del consumatore, grado di informazione e conoscenza della normativa sull’etichettatura attraverso la tecnica deii focus group. Redazione a cura di: Sabrina Navarra, Francesca Carbonari, Chiara Bambini, maggio 2011. 15. Kruzikova K., Svobodova Z., 2012. Assessment of mercury contamination in the Bilina River (Czech Republic) using indicator fish. Acta Veterinaria Brno, 81, 63–68. 16. Manciocco A., Coluccio P., Passantino A., 2010. Considerations on psychophysical welfare of fish employed in scientific procedures and on Recommendation 2007/526/EC. Annali dell'istituto Superiore di Sanità, 46(2), 198-203. 17. Martins C.I.M., Galhardo L., Noble C., Damsgård B., Spedicato M.T. , Zupa W., Beauchaud M., Kulczykowska E., Massabuau J-C. , Carter T., Rey Planellas S., Kristiansen T., 2012. Fish Physiol Biochem, 38, 17–41. 18. Pacini N., Abate V., Brambilla G., De Felip E., De Filippis S.P., De Luca S., Di Domenico A., D' Orsi A., Forte T., Fulgenzi A.R., Iacovella N., Luiselli L., Miniero R., Iamiceli A.L., 2013. Polychlorinated dibenzodioxins, dibenzofurans, and biphenyls in fresh water fish from Campania Region, southern Italy. Chemosphere, 90, 80–88. 19. Pieniak Z. and Verbeke W., 2008.Consumer Interest and Marketing Potential of Information on Fish Labels. In: 12th Congress of the European Association of Agricultural Economists – EAAE. 20. Piersanti A., Amorena M., Manera M., Tavoloni T., Lestingi C., Perugini M., 2012. PCB concentrations in freshwater wild brown trouts (Salmo trutta trutta L) from Marche rivers, Central Italy. Ecotoxicology and Environmental Safety, 84, 355–359. 21. Rajani N., 2010.Values, attitudes and intention to consume wild fish versus farmed fish in Nha Trang. Master Thesis in Fisheries and Aquaculture Management and Economics. The Norwegian College of Fishery Science University of Tromso, Norway & Nha Trang University, Vietnam. 22. Regulation (EC) No 178/2002 of the European Parliament and of the Council of 28 January 2002 laying down the general principles and requirements of food law, establishing the European Food Safety Authority and laying down procedures in matters of food safety. Official Journal of European Union, L 31,1–24, 2002. 23. Schwedler T.E, Johnson S.K., 1999/2000. Animal welfare issues responsible care and health maintenance of fish in commercial aquaculture. Animal Welfare Information Center Bulletin, 10, No. 3–4, 3-9. 24. SEAFISH. Consumer attitudes to the environment and seafood. http://www.seafish.org/media/Publications/KeyFeature_EnvironmentandSeafood.pdf. 25. Trondsen T., 1997. Marketing potential and barriers for fresh packed fish. A survey of buyer perception in UK and French distribution. Journal of Food Products Marketing , 4, 79–99. 26. USDA, 2007.Czech Republic Fishery Products Fish and Seafood Market Brief, GAIN Report Number: EZ7004. www.fas.usda.gov/gainfiles/200704/146280917.pdf 38


27. Verbeke W., Vanhonacker F., Sioen I., Van Camp J., De Henauw S., 2007. Report. Perceived importance of sustainability and ethics related to fish: a consumer behavior perspective. Ambio, 36, 580-585. 28. Volpato G.L., 2009.Challenges in assessing fish welfare. ILAR Journal, 50, 329-337. 29. Vorlíček P., 2008. Ryba je dobrá, zdravá a domácí. http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2008_tz-080821-ryba-jedobra-zdrava-a-domaci.html06 30. Website http://eurogroupforanimals.org/files/otherpolicies/downloads/221/fafish_ farming.pdf 31. Wessells C.R., Johnston R.J., Donath H., 1999. Assessing Consumer Preferences for Ecolabeled Seafood: The Influence of Species, Certifier and Household Attributes”. American Journal of Agricultural Economics, 81, 1084-1089. 32. Zacs D., Bartkevics V., Viksna A., 2013. Content of polychlorinated dibenzo-p-dioxins, dibenzofurans. and dioxin-like polychlorinated biphenyls in fish from Latvian lakes. Chemosphere, 91, 179-186.

39


ANALYSIS OF THE PLASMID PROFILE OF VARIOUS BACTERIA FROM DOGS WITH PERIODONTAL DISEASES Luminita Costinar*, Corina Pascu, Viorel Herman Faculty of Veterinary Medicine Timisoara, Romania Summary Some virulence factors can be mediated by extrachromosomal DNA elements carrying genes able to synthesis substances destroying host tissues. In this study, the plasmid profile of some Gram positive strains isolates from dog's oral cavity were evaluated. Plasmids were classified into two groups according to size. Key words: dog, periodontal disease, plasmidic profile Introduction Staphylococci and streptococci are Gram positive bacteria, aerobe, facultative anaerobe, nonsporeforming, usually immobile and are indigenous of dog oral cavity. These organisms are commonly recovered from different skin, upper respiratory and lower urogenital system infections in humans animals both (2, 3). Some virulence factors can be mediated by extrachromosomal DNA elements carrying genes able to synthesis substances destroying host tissues. The presence of plasmids in genus Staphylococcus and Streptococcus has been reporter in literature. It is known that genus Micrococcus strains carrying plasmids. The aim of these researches was to evaluate the plasmid profile of some Gram positive strains isolates from dog's oral cavity. Material and Methods 1. Bacterial isolating and identification There are study the next bacterial strains: one strain from Staphylococcus simulans, Staphylococcus sciuri, Staphylococcus lentus, Micrococcus luteus, Streptococcus uberis, Gardnerella vaginalis each one, and two strains from Aerococcus viridans. From healthy dogs were isolated strains of Staphylococcus simulans, Staphylococcus sciuri, Streptococcus uberis and Aerococcus viridans. Staphylococcus lentus, Micrococcus luteus and Gardnerella vaginalis were isolated from dogs with periodontal disease. Identification of the bacteria was performed with API 20 Strep (bio Merieux, France) and API 20 Staph (bio Merieux, France). After identification the strains were stored in BHI broth and glycerol 40%, at - 40°C. 2. Plasmids DNA extraction Plasmid DNA extraction was performed using a Takahashi and Nagano method, modified by using DNA Minipreps Wizard Plus kit (Promega). This technique evidentiate plasmids with size between 2 and 190 kb. The bacterial walls were lyses by adding of a lizozim solution. Plasmid DNA was analyzed by electrophoresis in 0,8% agarose gel the ethidium bromide 0,5 µg/ml was added. The electrophoresis was performed with Bioblock Consort E425 at 120V, 60 mA, one hour (4, 5).

*



Next E. coli strains were used as reference plasmids or DNA standards: R 112 (100 kb), RSa (35kb), V 517 (55 kb, 7,4 kb, 5,7 kb, 5,2 kb, 4,0 kb, 3,1 kb, 2,8 kb, 2,2 kb), R 55 (165 kb), R 135 kb) INRA Tours France. There were used Herolab Easy RH and Image 2PC software. Results and Discussion The strains were classified in two categories: strains harboring plasmids and strains neharboring plasmids. Strains (Staphylococcus lentus, Micrococcus luteus, Gardnerella vaginalis) harboring plasmids were recovered from dog with 3-rd stage of periodontal disease (fig. 1).

Figure 1. Plasmid profile – 8 canine strains – line 1 Staphylococcus simulans; line 2 Staphylococcus sciuri; line 3 Gardnerella vaginalis; line 4 Micrococcus luteus; line 5 Staphylococcus lentus; line 6 Streptococcus uberis; line 7 Aerococcus viridans; V517; R 112; Rsa; R 55; R135 Strains isolated from healthy dogs: Staphylococcus simulans, Staphylococcus sciuri, Streptococcus uberis and Aerococcus viridans not presented DNA plasmid. From table 1 it could be observed that 3 (37,5%) out of 8 studied strains presented DNA plasmid bands. Plasmid are not detected in 62,5% (5 strains). The plasmid molecular weight were between 4,64 kb and 14,11 kb. This weight was characteristically from small size plasmids. It is known that high size plasmids are presents in virulent strains. We believe that aerobe Gram positive bacteria have a minor role in periodontal disease in dog. Anaerobe Gram negative bacteria Porphyromonas spp., Prevotella spp., Fusobacterium spp. and Bacteroides fragilis group are very important role in gingivitis and periodontitis dog (1).

41


Table 1. The plasmid presence in Gram positive strains from dogs with periodontal disease and healthy dogs Genus and species

No. plasmids

Staphylococcus lentus

4

Micrococcus luteus Gardnerella vaginalis Staphylococcus simulans Staphylococcus sciuri Streptococcus uberis Aerococcus viridans Aerococcus viridans

3 1

Plasmids Weight (kb) 12,84 kb, 8,69 kb, 7,72 kb, 4,75 kb 14,11 kb, 7,28 kb, 4,64 kb 5,48 kb

-

-

-

-

Conclusion Our results indicate the need of a better plasmid characterization of the oral cavity bacteria strains and determining the role of these elements could play in periodontal disease. Plasmids were observed in 3 out of 8 strains. This result indicates that in periodontal pockets ecosystem it could be present strains high weight plasmids (100 kb) responsible for the lesions from periodontal disease from dogs. We considers that is necessary an extensive study about plasmid profile and the role of these plasmids from the mostly indigenous oral flora from dogs and others species. References 1. Forsblom, B., Sarkiala-Kessel, E., Kanervo, A., Väisänen, M.L., Helander, I.M. (2002): Characterization of aerobic gram-negative bacteria from subgingival sites of dogs-potential bite wound pathogens. J. Med. Microbiol., 51, 207-220. 2. Germani, Y. (1997): Methodes de laboratorie, Pouvoir enteropathogene des bacteries, I. Pasteur, France. 3. Guardabassi, L., Schwarz, S., Lloyd, D. H. (2004): Pet animals as reservoirs of antimicrobial-resistant bacteria. J. of Antimicrobiol. Chemo. 54, 2, 321-332. 4. Guardabassi, L., Schwarz, S., Lloyd, D. H. (2004): Pet animals as reservoirs of antimicrobial-resistant bacteria. J. of Antimicrobiol. Chemo. 54, 2, 321-332. 5. Paula, M.O., Jardim-Gaetti, E., Campos-Avila, M.J. (2003): Plasmid profile in oral Fusobacterium nucleatum from humans and Cebus apella monkeys. Rev. Inst. Med. Trop. S. Paulo, 45, 1, 5-9.

42


TRANSPORT AND WELFARE OF LARGE ANIMAL VICTIMS PŘEPRAVA A WELFARE POSTIŽENÝCH VELKÝCH ZVÍŘAT Pavel Čechovský* Horse Emergency, občanské sdružení, Klinika chorob koní, FVL VFU Brno, ČR Horse Emergency, civic association, Equine Clinic, Faculty of Veterinary Medicine, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary History and importance of veterinary rescue services. Activities of veterinary rescue services. Rescue service for horses, farm and ZOO animals in the Czech Republic. Activities of the nonstate non-profit organisation Horse Emergency. Specific contributions of the project Horse Emergency to the welfare of animal victims. Objectives of the veterinary rescue service Horse Emergency. Key words: animal evacuation, transport of animals, large animal, horse, emergency service, veterinary rescue service Souhrn Historie a význam veterinárních záchranných služeb. Činnost veterinárních záchranných služeb. Záchranná služba koní, hospodářských a ZOO zvířat v České republice. Činnost Horse Emergency o.s. Konkrétní přínos projektu Horse Emergency pro welfare postižených zvířat. Cíle veterinární záchranné služby Horse Emergency Klíčová slova: vyproštění zvířete, přeprava zvířat, velké zvíře, kůň, pohotovostní služba, veterinární záchranná služba, Úvod Vyproštění zvířete z nebezpečné situace a jeho převoz do bezpečí bývalo donedávna neřešitelným problémem. V posledních dvaceti letech vzniklo ve světě a v Evropě několik projektů, které se na záchranu koní, hospodářských a ZOO zvířat specializují. Od toho okamžiku lze velká zvířata zachraňovat, stabilizovat a transportovat tak, aby se jejich stav touto činností dále nezhoršoval. V České republice byla před čtyřmi lety založena nestátní nezisková organizace Horse Emergency a tím jsme se zařadili po bok vyspělých evropských zemí, jakými jsou např. Itálie nebo Švýcarsko. Projekt Horse Emergency – Koňská Záchranka kromě vyproštění a speciálního převozu postižených velkých zvířat nabízí také akutní rychlou veterinární pomoc, pohotovostní službu na sportovních a chovatelských akcích, odchyt zdivočelých zvířat a vzdělávací a osvětovou činnost. Projekt Horse Emergency – Koňská Záchranka Vznik a rozvoj veterinárních záchranných služeb lze přisuzovat pozitivním důsledkům rozvoje vyspělé civilizované společnosti. V dnešní době jsou již vcelku dobře pokryty potřeby handicapovaných osob. Ať již podporou ze strany státních institucí, díky dotacím a grantům, ale také díky náklonnosti soukromých osob a firem. Nastává tedy čas vytvořit podmínky pro záchranu dalších tvorů (zvířat), kteří se většinou kvůli nezodpovědnému přístupu nás – lidí dostávají do nebezpečných, jejich život či zdraví ohrožujících situací. *



Potřeba veterinárních záchranných služeb ve světě vzešla z konkrétních potřeb profesionálních záchranářů (hasičů) a veterinárních lékařů. Do té doby se zvířata v nouzi (nemocná, zraněná, či jinak postižená) vyprošťovala a transportovala improvizovaně, což mělo za následek jejich další utrpení a mnohdy i zhoršení jejich stavu. Z naštípnutých kostí se stávaly otevřené zlomeniny, nekoordinované pády ataxického zvířete během přepravy způsobily nevratná poškození páteře nebo pohybového aparátu apod. Ve výjimečných případech se zvíře nedalo převézt vůbec a pouze z tohoto důvodu se nakonec utrácelo. Se vznikem veterinárních záchranných týmů se podařilo tato negativa vyřešit, takže nyní může být pacient transportován humánně, dle zásad welfare. Myšlenka přivést na svět záchrannou službu pro koně, hospodářská a ZOO zvířata vznikla na půdě Kliniky chorob koní při VFU Brno před čtyřmi lety. Vznikl nestátní neziskový projekt Horse Emergency - Koňská Záchranka, který disponuje prozatím jedním týmem na této klinice. Zasahuje však po celém území ČR, ale i na Slovensku a v přilehlých oblastech sousedních států. Je totiž jediným podobným zařízením ve střední a východní Evropě! Vzorem byla a inspirací nadále zůstává partnerská Groosstier-Rettungsdienst (www.GTRD.ch). Od těchto švýcarských kolegů pochází i obecné cíle projektu: vyprostit postižené zvíře z nebezpečné situace, stabilizovat jeho základní životní funkce a převézt do bezpečí, nebo k dalšímu speciálnímu ošetření. To vše v rámci možností bez dalšího zhoršení stavu pacienta. K tomu napomáhá speciální záchranářská technika. Jejím základem je souprava výkonného terénního vozidla a specificky upraveného vleku - sanitky. Zvláštností oproti běžným koňopřepravníkům je speciálně odpružený podvozek a abnormální rozměry. Zejména vnitřní šířka 200 cm nabízí dostatečný manipulační prostor kolem přepravovaného zvířete. Přeprava postižených zvířat je prováděna třemi různými způsoby. Pokud pacient nemá tendence samovolně padat, nebo lehat a je schopen do přepravníku sám nastoupit, je převážen běžným způsobem. Takto se vozí např. koně s kolikovými příznaky. Má-li kůň zranění pohybového aparátu takové, že sice stojí, ale plné přenesení váhy na končetinu by zranění zhoršilo, přichází na řadu závěsná konstrukce. Ta je mobilní, je umístěna v sanitce a může z ní po kolejnicích vyjet až nad zraněné zvíře. To se systémem navijáků zavěsí do popruhové sítě a ohrožená končetina je tím odlehčována. Konstrukce i s koněm je poté vtažena velkým navijákem do přívěsu. Mobilní konstrukce slouží i ke zvedání koní ze země a může i vyzvednout zvíře zapadlé v nepřístupném prostoru. Třetí variantou je přeprava vleže. Je jediným řešením pro koně, kteří se sami neudrží na nohou (ataxické příznaky, vysílení organizmu apod.). Také jedinci, kteří se váhově (nad 800kg) či rozměrově (nad 180 cm KV) nevejdou do konstrukce, se pokládají a vezou vleže. Ke snadnému naložení a pohodlí zvířete slouží speciální polstrovaná podložka, kterou lze opět navijákem i se zvířetem vtáhnout do sanitky. Většinu přepravovaných pacientů je nutné během manipulace a cesty sedovat. Tým je tvořen několika řidiči-záchranáři a veterinárními lékaři. Praxe je taková, že pokud situace vyžaduje a na místě události není místní terénní veterinář, vyjíždí se záchranáři i odborník z kliniky. Sanitka je absolutně energeticky nezávislá, tzn. má vnitřní elektrický rozvod a samostatný zdroj – trakční baterii. Může tedy osvětlovat okolí i interiér, výstražně blikat a pohánět další přídavné spotřebiče i po odpojení od tažného vozidla. Pacient je sledován kamerou a registračním teploměrem, na který je napojeno nezávislé topení a ventilátor. Ve vybavení sanitky nechybí vyprošťovací prostředky - popruhy, karabiny, ruční i motorová pila, sekery, kladkostroj, evakuační podložky atd. Kromě akutní rychlé pomoci provádí Horse Emergency i neakutní převozy, pomocí konstrukce staví ulehlá zvířata zpět na nohy a uspávací puškou a dalšími pomůckami odchytává zdivočelá velká zvířata. Jestliže se kůň může léčit doma, disponují záchranáři 44


několika kusy závěsných veterinárních síti pro zapůjčení do vlastní stáje. Pacientovi velmi usnadní rekonvalescenci v lehčích případech schvácení kopyt, mírné otravy, nebo vysílení organismu apod. Pohotovost na významných sportovních akcích se drží na území ČR i v zahraničí. Koňská záchranka jako plnohodnotná složka IZS JmK plánuje rozšířit spolupráci se záchranáři o vzdělávání jejích ostatních složek v manipulaci se zvířaty v krizových situacích. Tato činnost by mohla být i zajímavým zdrojem financí potřebných pro provoz a rozvoj činnosti. Reálně se totiž uvažuje o otevření dalších poboček na území ČR. Závěr Zviditelnění projektu mezi odbornou veřejností může přinést další podněty k případnému zdokonalení projektu. Přiblížení obsahu činnosti Horse Emergency umožní pochopit složitost záchrany, vyproštění, naložení a převozu postižených zvířat. Literatura Dr. Rebecca Gimenez: Technical Large Animal Emergency Rescue (publikace) www.HorseEmergency.com www.GTRD.ch

45


ANIMAL RIGHT: A PHILOSOPHICAL PERSPECTIVE PRÁVA ZVÍŘAT: FILOSOFICKÁ PERSPEKTIVA David Černý* Ústav státu a práva AV ČR, v.v.i. The Institute of State and Law, Academy of Sciences of the Czech Republic Summary The issue of animal rights is an essential part of practical ethics. Most authors argue that speciesism (defined as a prejudice of attitude of bias toward the interests of members of one’s own species) opposes liberationism. The overall aim of this contribution is to show that this conviction is wrong. In the first part, some remarks concerning current debate on animal rights are made, with special attention to Peter Singer. The second part of the paper is devoted in detail to clarifying the role of speciesism in opposing liberationism. It concludes by noting that only a highly specific form of speciesism is, in fact, in opposition to liberationism. We can hold speciesism and engage in animal liberationism based on ascription of some morally relevant properties (sentience) to animals. Key words: Singer, utilitarianism, consequentialism, liberationism, animal rights, speciesism Souhrn Problém práv zvířat tvoří důležitou součást praktické etiky. Velká část autorů tvrdí, že speciesismus (definovaný jako předsudečné upřednostňování zájmů vlastního druhu) je v opozici vůči liberacionismu. Hlavním cílem tohoto příspěvku je ukázat, že toto přesvědčení je chybné. V první části se stručně zmiňuje současná diskuse o právech zvířat se zaměřením na Petera Singera. V druhé části se podrobně diskutuje role speciesismu jako možné opozice vůči liberacionismu. Článek uzavírá, že pouze velmi specifická forma speciesismu se staví proti liberacionismu. Můžeme zastávat speciesismus a současně se podílet na hnutí za osvobození zvířat založeném na připsání určitých morálně relevantních vlastností zvířatům. Klíčová slova: Singer, utilitarismus, konsekvencialismus, liberacionismus, práva zvířat, speciesismus Úvod Problematika práv zvířat neoddiskutovatelně tvoří důležitou část praktické etiky. Ta se zrodila v 60. letech minulého století v USA jako odpověď na nespokojenost se sterilností abstraktních etických úvah, jež – jak se zdálo – neměly žádnou souvislost s důležitými událostmi, jimiž celý svět procházel. Symbolem tohoto odporu bylo přerušení přednášek z etiky proslulého filosofa Johna Searleho: chtěl odvozovat „má být“ z „být“, studenti však toužili diskutovat o válce ve Vietnamu. V pozdních 60. letech ustavila skupina filosofů, mezi nimiž byl John Rawls, Thomas Nagel a Judith Jarvis Thomson, Society for Ethical and Legal Philosophy a diskutovali společně ožehavá témata jako rasismus, afirmativní akce, morálnost války, interrupce apod. Krátce na to začal na Rockefeller University vycházet časopis Philosophy and Public Affairs a praktická etika se začala postupně prosazovat.†

*

[email protected]

†

Srov. JAMIESON, D., Singer and His Critics, Blackwell, Oxford 1999, kap. Singer and the Practical Ethics Movement. 46


Důležitým momentem ve vývoji praktické etiky a milníkem všech hnutí za osvobození zvířat* se stala publikace australského filosofa Petera Singera Animal Liberation v roce 1975. Od vydání této klíčové práce Singer své myšlenky dále rozvíjel, nicméně základní kontury jeho myšlení načrtl již zde. Australský filosof se v oblasti etiky hlásí ke konsekvencialismu, tj. teorii, pod níž nás v etice zajímají pouze důsledky našich činů, nikoli např. záměr, s nímž konáme.† Specifickou verzí konsekvencialismu je utilitarismus ve svých různých verzích (utilitarismus činů – utilitarismus pravidel, hedonistický utilitarismus apod.)‡, Singer se hlásí k preferenčnímu utilitarismu.§ Jeho základní myšlenka je poměrně jednoduchá. Živočišná říše může být zhruba – pro účely etiky – rozdělena do dvou velkých tříd: v první třídě jsou tvorové, kteří nemohou cítit bolest a slast, v druhé potom ti, kteří bolest a slast vnímat mohou. Morální komunita je tvořena členy druhé třídy, protože jejich alespoň základní schopnost vnímání zajišťuje, že mají nějaké preference. Králík instinktivně tíhne ke slasti a zároveň se vyhýbá bolesti; to jsou jeho základní preference. Etika musí zaujímat univerzální hledisko porovnávání podobných preferencí a jediný způsob, jak k němu podle Singera dospět, je prostřednictvím abstrakce od nositelů těchto preferencí. Je jedno, zda preferenci „necítit bolest“ nese králík, laboratorní myš, divoký slon či čtenář těchto řádků. Univerzalita etiky nás nutí odhlédnout od toho, jaký jedinec má určité preference: do praktické etické rozvahy vstupují pouze srovnatelné preference, jejich nositelé až sekundárně. Singer samozřejmě nepopírá, že morální komunita má hierarchickou strukturu. Nejvýše postavenými jedinci jsou osoby, které nedefinují hranice biologického (či pro někoho metafyzického) druhu, nýbrž určité funkcionální charakteristiky spojené s vyššími kognitivními schopnostmi (vědomí vlastního já, kontinuity v čase apod.). To však neznamená, že preference osoby (lidské osoby či vyšších živočichů, kteří podle Singera splňují funkcionální definici osoby) mají automaticky vždy přednost; naopak. Princip rovného zvažování zájmů požaduje, aby se odpovídající preference zvažovaly rovnocenně, nezávisle na jejich nositeli. Myš cítí bolest, to je její vstupenka do morální komunity. Proto ji také musíme započítat do praktické etické rozvahy: pokud se rozmýšlím, zda šlápnout na běžící myš, nepřeváží má preference „chuť způsobit bolest“ preferenci myši „žít a necítit bolest“ bez ohledu na tom, že jsem v morální komunitě postavený výše než ona. Singerovo myšlení bylo postupem času podrobeno masivní kritice, nejen ze strany odpůrců důsledků preferenčního utilitarismu (zvláště křesťansky orientovaných autorů, což není překvapivé). Nesouhlasné hlasy se ozývají rovněž z pozic zastánců práv zvířat. Někteří argumentují tím, že Singerova etika je v praxi zcela neužitečná. Její svůdná jednoduchost se v praxi transformuje v nepřekročitelnou neproveditelnost, protože nemáme žádný nástroj – žádný efektivní postup – jak v praxi porovnávat jednotlivé preference, jak je sčítat, zvažovat, vyrovnávat a poměřovat.** Další vážný nedostatek Singerova liberacionalismu představuje cena, již musí zaplatit za své rozhodnutí – plně konzistentní s konsekvencialismem – vzdát se Magazín Newsweek v květnu 1988 napsal, že moderní hnutí za práva zvířat začíná s vydáním Singerovy publikace Animal Liberation. † Termín „konsekvencialismus“ pochází z vlivného článku cambridgeské analytické filosofky Elizabeth Anscombe „Modern Moral Philosophy“ z roku 1958. Srov. ANSCOMBE, G. E. M., „Modern Moral Philosophy“, Philosophy, 53 (1958), str. 1-19. Přetištěno v GEACH, M., GORMALLY, L., Human Life, Action, and Ethics. Essays by G. E. M. Anscombe, Imprint Academic, Exeter 2005. ‡ Základní uvedení do utilitaristické etiky (a dalších) představují následující didakticky velmi povedené texty: BENN, P., Ethics, UCL Press, London 1998; RACHELS, J., The Elements of Moral Philosophy, McGraw Hill, New York 2003 (čtvrté vydání); RAPHAEL, D. D., Moral Philosophy, Oxford University Press, Oxford 1994. § Srov. SINGER, P., Practical Ethics, Cambridge University Press, Cambridge 2011 (třetí vydání). ** Srov. WARREN, M. A., Moral Status. Obligations to Persons and Other Living Things, Oxford University Press, Oxford 1997. 47 *


diskursu práv. Nikdo – ani člověk, ani živočichové – nejsou nositeli žádných absolutních a nezcizitelných práv.* Eticky přípustné druhy jednání se odvozují v rámci konkrétní praktické etické rozvahy, vzhledem k preferencím všech zúčastněných stran. V praxi to znamená, že určitý tvor X může z některých situací konfliktu preferencí více zúčastněných stran vyjít vítězně, z jiných však ne. Pokud by byl X obdařen nějakým nezcizitelným právem Y, potom by zapojení Y do praktické etické rozvahy nemohlo mít podobu zvažování, zda Y respektovat či nikoli. Uveďme si konkrétní příklad. Pokud dojdeme k závěru, že určitá skupina živočichů – řekněme ta skupina živočichů, kteří mohou cítit bolest – získává právo nebýt vystavena bolestivému zacházení ze strany morálních činitelů (tedy těch, kteří mohou zvažovat etičnost svých činů), potom je toto právo absolutní a nepřekročitelné. Je zcela lhostejné, zda např. bolestivé vědecké testování nových léků na živočiších může přinést zcela mimořádné terapeutické možnosti; práva se nemohou stát předmětem morálního kalkulu. Singer však není zastáncem práv, práv člověka či práv živočichů. Jako důsledný konsekvencialisté uvažuje takto: skupina živočichů X (řekněme králíků) má určité preference, mezi než nepochybně patří preference necítit bolest. Pokud uvážíme preference X a preference žen, jež se chtějí zkrášlovat stále novými kosmetickými přípravky, potom preference žen nemohou převážit preference X. Testování kosmetických přípravků na zvířatech je eticky nepřípustné (alespoň tak uvažuje Singer). Uvažme však X a jinou situaci. Lékaři jsou na stopě novému léku, který by přinesl naději na zlepšení zdravotního stavu velké skupiny lidských bytostí. Cena, již musíme zaplatit, zahrnuje bolestivé laboratorní testy na X. Z této situace preference X nevychází vítězně a provádění farmaceutických testů na králících se ukazuje jako eticky legitimní. Ve svém příspěvku bych se rád zaměřil na jiný kontroverzní prvek Singerova liberacionismu, totiž na jeho přesvědčení, že speciesismus (nejlépe snad druhová nadřazenost člověka) nutně vede k útisku a zneužívání zvířat. Pouze pokud se vzdáme této představy, můžeme živočichům jiného než lidského druhu přiznat oprávněné místo v praktické utilitaristické etické rozvaze. Singer považuje speciesismus za novodobou obdobu sexismu a rasismus a má za to, že když jsme se vzdali diskriminace na základě pohlaví a barvy pleti, měli bychom také upustit od diskriminace na základě biologického druhu. Speciesismus Peter Singer je známý svým nesmiřitelným odporem vůči speciesismu. Slovo samotné nepochází od něj†, je však nepochybně jeho největším odpůrcem a v jeho šlépějích kráčí takřka všechny důležité postavy současného hnutí za práva zvířat.‡ Speciesismus lze definovat více způsoby. Singer o něm hovoří jako o předsudečném upřednostňování zájmů vlastního biologického druhu před zájmy jiných druhů. David DeGrazia ho chápe jako popisující neoprávněnou diskriminaci živočichů§, zatímco Tom Regan popisuje speciesismus jako Srov. FRANKLIN, J. H., Animal Rights and Moral Philosophy, Columbia University Press, New York 2005. Autorem termínu „speciesismus“ je R. D. Ryder. Např. „Speciesism and racism are both forms of prejudice that are based upon appearances—if the other individual looks different then he is rated as beying beyond the moral pale. Racism is today condemned by most intelligent and compassionate people and it seems only logical that such people should extend their concern for other races to other species also.“, RYDER, R. D., Victims of Science: The Use of Animals in Research, National Anti-Vivisection Society Limited, London 1983 (druhé vydání), str. 5. ‡ Singer píše: „Speciesism—the word is not an attractive one, but I can think of no better term—is a prejudice of attitude of bias toward the interests of members of one’s own species and against those of members of other species.“, SINGER, P., Animal Liberation, Avon Books, New Animal Liberation, Avon Books, New York 1975, str. 7. § DEGRAZIA, D., Taking Animals Seriously: Mental Life and Moral Status, Cambridge University Press, New York 1996, str. 28. 48 *

†


představu, že žádný živočich není členem morální komunity, neboť nenáleží do správného biologického druhu (Homo sapiens).* Jaký prvek v definici speciesismu implikuje, že lidské chování ke zvířatům může být libovolné a není v podstatě limitované žádnými podstatnými etickými hranicemi? Musíme se skutečně vzdát zažité a poměrně intuitivní představy, že jedinci lidského druhu mají zvláštní postavení v morální komunitě? Musíme otázce dobře rozumět. Neptáme se, zda mají lidské osoby privilegované postavení v morální komunitě (víme, že mají), ale zda ho mají všichni příslušníci druhu Homo sapiens, včetně lidských plodů, novorozenců, senilních jedinců, lidí postižených vážnou formou neurodegenerativního onemocnění či pacientů v kómatu či persistentním vegetativním stavu. Ti všichni totiž podle Singera ztrácejí svá privilegia, protože nejsou osobami: nejsou schopni požadovaných vyšších kognitivních funkcí nebo jich nejsou schopni v dostatečné míře. Důsledky jsou poměrně radikální (ne nadarmo Singer hovoří o koperníkovské revoluci v etice†), mohou např. nastat situace, kdy jsou zájmy lidských tvorů převáženy zájmy živočichů (např. dospělý pes je podle Singera osobou, zatímco novorozenec není). Radikalita těchto důsledků je podle mého názoru i překážkou pro větší rozšíření hnutí za osvobození zvířat, protože málokdo bude ochoten zaplatit požadovanou daň. Speciesismus se tedy zdá být překážkou v boji za osvobození zvířat, ať již na základě nějakého utilitaristického kalkulu či prostřednictvím diskurzu práv, v tomto případě práv zvířat. Je to však pravda? Tzachi Zamir ve své publikaci Ethics and the Beast tvrdí, že ne.‡ Podívejme se na možné formulace, jež mohou vyjadřovat speciesismus, a zamysleme se nad tím, zda skutečně ve shodě se široce – a nekriticky – přijímaným přesvědčením stojí v opozici vůči liberacionismu.§ Teze 1. Lidské bytosti jsou důležitější než ostatní tvorové, protože jsou to lidské bytosti. Podle této teze existuje nutný vztah mezi vyšší hodnotou lidských jedinců a výsledkem zvažování zájmů lidí a zvířat ve všech situacích: lidé z nich vždy mají vycházet vítězně. Toto tvrzení je však chybné, protože z vyšší hodnoty X jednoduše neplyne, že všechny zájmy X mají vždy přednost před zájmy Y. Můžeme si např. myslet, že slavný fyzik má vyšší hodnotu než dítě našich přátel ze sousedství a přesto dát přednost preferencím dítěte (dokonce i v otázce záchrany života jednoho či druhého), neboť do naší morální rozvahy vstupuje daleko více faktorů než je jen otázka vyšší či menší hodnoty. Ani většina současných utilitaristů nebude tvrdit, že jediným a rozhodujícím faktorem při poměřování preferencí je hodnota zúčastněných stran.** Teze 1. tudíž není v rozporu s liberacionismem. Pokud ji rozšíříme, dostaneme následující tezi. Teze 2. Lidské bytosti jsou důležitější než ostatní tvorové, protože jsou to lidské bytosti, a jejich preferencím je třeba dávat přednost.

REGAN, T., The Case for Animals Rights, University of California Press, Berkeley 1985, str. 155. Srov. SINGER, P., Rethinking Life and Death. The Collapse of Our Traditional Ethics, St.Martin’s Press, New York 1994. ‡ Srov. ZAMIR, T., Ethics and the Beast. A speciesist Argument for Animal Liberation, Princeton University Press, Princeton 2007. § Liberacionismem zde rozumím celou řadu postojů, jež mají společné následující body: i) Přesvědčení, že dochází k neustálému zneužívání a využívání zvířat, k jejich postavení na úroveň pouhých objektů, které nijak podstatně nevstupují do morálních rozvah. Ii) Důraz na změnu praktického přístupu ke zvířatům či na důsledné vykořenění některých praktik. Iii) Změnu vlastního přístupu ke zvířatům (morální vegetarianismus či veganství, bojkotování určitých produktů). ** Srov. HARE, R. M., Moral Thinking: Its Levels, Method and Point, Oxford University Press, Oxford 1981. 49 *

†


Tato teze již zdánlivě vylučuje liberacionismus, pouze však v abstraktní obecné rovině, neboť ve skutečnosti neposkytuje žádný návod pro rozhodování, kdy, v jakých kontextech a jaké preference získávají přednost. Zamir uvádí následující příklad: pozvete na večeři dva přátele A a B, přičemž A je nositelem Nobelovy ceny a jak vy, tak i váš druhý přítel jste zajedno v přesvědčení, že A má větší hodnotu než B. Co to však znamená v praxi? Má dostat A větší porci jídla než B? Lepší koňak? Má rozhodovat o tom, jaká teplota má být v místnosti? Teze 2. je příliš vágní, než aby mohla stát v opozici vůči snaze o osvobození zvířat. Podívejme se na její rozšíření. Teze 3. Pokud zájmy zvířat kolidují se zájmy lidských bytostí, je eticky oprávněné aktivně upřednostňovat zájmy lidských bytostí, protože jsou to lidské zájmy. Opět se nejedná o tvrzení, jež by se nutně stavělo proti liberacionismu, neboť není jasně specifikováno, jaké zájmy mohou převážit zájmy. Proti snahám o osvobození zvířat by se mohla stavět pouze taková interpretace třetí teze, jež by tvrdila, že zcela marginální lidské zájmy převažují podstatné preference zvířat, např. že touha po nové kosmetice (zcela marginální) převažuje preferenci králíků nebýt nuceni podstupovat trýznivé a dlouhodobé testy. V opozici vůči liberacionismu není ani následující čtvrtá teze. Teze 4. Pokud preference zvířat žít kolidují s obdobnými preferencemi lidských bytostí, je eticky oprávněné aktivně upřednostňovat zájmy lidských bytostí, protože jsou to lidské zájmy. Čtvrtá teze odpovídá poměrně dobře základním lidským intuicím, které není třeba měnit, není-li k tomu odpovídající závažný důvod (za takový důvod nepovažujeme Singerův preferenční utilitarismus). Liberacionismus není v rozporu s přesvědčením, že v případě, kdy musíme volit mezi životem lidské bytosti (libovolné lidské bytosti) a zvířecím životem, dostává ten lidský přednost. Singer naproti tomu hájí velmi kontroverzní stanovisko: je-li X příslušníkem lidského druhu a Y živočichem, a pokud se musíme rozhodnout mezi životem X a Y, potom je irelevantní, že X je člověk a Y živočich. Rozhodují funkcionální charakteristiky, takže pokud je X novorozenec a Y dospělá samice gorily, potom preference Y získávají přednost, protože Y je osoba, zatímco X zatím ne. Pokud tedy ani čtvrtá formulace speciesismu nestojí v cestě legitimitě hnutí za osvobození zvířat, jakým způsobem bychom museli druhovou nadřazenost člověka definovat, aby byla skutečně v rozporu s liberacionismem? Zamir nabízí následující tezi: Teze 5. Lidské preference – důležité či zcela marginální – legitimně převažují podstatné preference ostatních živočichů (v tom smyslu, že je oprávněné aktivně potlačovat zájmy zvířat, dokonce i v případě, že to postihne jejich velké velké množství). Tato převaha je dána faktem, že se jedná o lidské preference.* Teprve pátá teze je v rozporu se snahou o osvobození zvířat, neboť jejich preference zcela podrobuje lidským potřebám, bez ohledu na jejich důležitost a množství živočichů, kterých se to týká. Jsou zde tudíž zahrnuty jak kvalitativní (důležité a marginální preference), tak i kvantitativní (bez ohledu na množství) aspekty, z jejichž konjunkce povstává definice speciesismu, již hledáme. Všimněme si však dobře, že tato definice neodpovídá většinové představě o postavení člověka v rámci živé přírody a jeho vztahu k ostatním živým tvorům. Singer a další zastánci osvobození zvířat, ať již argumentují z pozice určité utilitaristické teorie, či operují v rámci diskurzu přirozených práv zvířat, prezentují speciesismus jako důležitou překážku na cestě ke skutečnému osvobození zvířat z okovů lidské nadvlády. Naše stručná expozice různých formulací speciesismu ukazuje, že tomu tak není a cenou za *

ZAMIR, T., Ethics and the Beast. A speciesist Argument for Animal Liberation, Princeton University Press, Princeton 2007, str. 12. 50


osvobození zvířat nemusí být radikální změna přesvědčení o výsostném postavení člověka v široké rodině živočichů obývajících planetu Zemi. Závěr Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na jeden důležitý aspekt současných snah o osvobození zvířat, totiž na speciesismus chápaný jako překážka liberacionismu. Pokusil jsem se ukázat, že představa o výsostném postavení člověka v celku živé přírody není v rozporu s požadavkem o nastavení etických limitů našeho jednání se zvířaty. Lidé mohou mít důležitější pozici v morální komunitě a přesto být zavázáni chovat se k ostatním živočichům s ohledem k jejich preferencím. Nesnažil jsem se rozhodnout otázku, zda je utilitarismus správnou etickou teorií (podle mne rozhodně není), ani zda mají zvířata nějaký morální status a základní práva. Domnívám se, že všechny snahy o založení morálního statusu zvířat jsou ze své povahy velmi kontroverzní, což však nevylučuje, že existují způsoby, jak vytyčit kontury mravního terénu našeho zacházení se zvířaty. Podstatné jsou dvě skutečnosti: že zvířata mají určité morálně relevantní vlastnosti a dále to, že neexistují podstatné důvody, proč k těmto mravně relevantním vlastnostem přihlížet u člověka a nebrat je na vědomí v případě živočichů. Náš vztah ke zvířatům tedy definují dva aspekty: jeden pozitivní a druhý negativní. Pozitivní aspekt spočívá v uznání, že schopnost cítit bolest je morálně relevantní vlastnost*, negativní potom v tom, že oponenti liberacionismu nejsou schopni poskytnout dobré důvody pro to, abychom přihlíželi k morálně relevantním vlastnostem skupiny živočichů X (lidí) a současně je ignorovali u skupiny živočichů Y (zvířata). Toto nezbytné minimum se může stát základem pro další úvahy o etickém hodnocení zabíjení zvířat, jejich využívání v zemědělství či k rekreačním aktivitám.

*

Chápu výraz „morálně relevantní vlastnost“ následujícím způsobem: X je morálně relevantní vlastnost subjektu Y tehdy, pokud X určuje určité limity lidského nakládání s Y. 51


SEPARATION ANXIETY IN DOGS AND WHAT TO DO? SEPARAČNÍ ANXIETA U PSŮ A CO S TÍM? Radka Dobšíková* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Separation anxiety is one of the most often behavioral disorders in dogs causing serious problems to a dog as well as to its owner. It is manifested by the changes in dog´s behavior based on the anticipation of possible danger. Main causes of the behavior disorder are e.g. a problematic or premature separation of a puppy from its mother, changes in daily routine of the family, a stay in a shelter or a dog hotel, an inappropriate owner´s behaviour etc. It is usually found more often in crossbreeds, females and in older dogs. The therapy is based on the modification of dog´s daily routine, an implementation of specific training methods, a restriction of welcoming and farewell rituals, providing a dog favourite chewing toys etc. The most important rule is to never punish the dog for the pathological behaviour. Key words: dog, separation anxiety, behaviour disorder, treatment Souhrn Separační anxieta je jednou z nejčastějších poruch chování u psů, znamenající značné problémy pro psa stejně jako pro jeho majitele. Projevuje se změnami chování psa založenými na anticipaci možného nebezpečí. Hlavními příčinami této poruchy chování jsou např. problematické nebo předčasné odloučení štěněte od matky, změny denního režimu rodiny, pobyt psa v útulku nebo psím hotelu, nesprávný přístup chovatele apod. Obvykle je zjišťována u kříženců, samic a starších psů. Terapie je založena na modifikaci denní rutiny psa, zavedení specifických tréninkových metod, omezení rituálů vítání a loučení, poskytnutí oblíbených hraček ke kousání apod. Nejdůležitějším pravidlem je nikdy psa netrestat za tohoto patologické chování. Klíčová slova: pes, separační anxieta, porucha chování, léčba Úvod Pes je sociální, smečkový živočich, který si vytváří sociální vazby nejen k příslušníkům svého druhu, ale také k člověku, tj. k majiteli a členům domácnosti. Pokud je tato vazba příliš silná, může pes podlehnout strachu z odloučení, který vede k projevům chování souvisejícím se snahou opětovně navázat kontakt s člověkem, jako např. ke zvýšení motorické aktivity ve snaze najít majitele, ke štěkání a vytí z důvodu obnovení hlasového kontaktu nebo k hrabání a kousání dveří či oken z důvodu odstranění překážky oddělující psa od majitele a obnovení fyzického kontaktu s člověkem. Nejvýznamnější při zvládnutí této poruchy chování je psa nikdy za toto chování netrestat, protože anxieta (úzkost) není výsledek neposlušnosti nebo vzdoru, ale jde o stresovou reakci vyvolanou působením negativního podnětu, tj. samoty, odloučení, na psa.

*



Příčiny a rizikové faktory SA Separační anxieta (SA) je patologické chování psů založené na anticipaci (předvídání) možného nebezpečí. Podstata tohoto patologického chování je velmi často dána špatným přístupem majitele ke psovi. K příčinám vzniku tohoto chování patří např. problematické nebo předčasné odloučení štěněte od matky, změna denního režimu rodiny (např. stěhování, úmrtí, pes ponechán doma o samotě na delší dobu), pobyt psa v útulku nebo psím hotelu, nesprávný přístup chovatele, přílišná fixace psa na člena rodiny, změna prostředí, narození dítěte související s náhlým nedostatkem času na psa apod. Symptomy SA Základním příznakem SA je stresová reakce, která se projevuje např. hyperkinezí s výrazným neklidem, neustálým nebo intermitentním pobíháním, někdy může dojít ke snaze o násilné upoutání pozornosti či k projevům agrese. Někteří psi mohou běhat v domácnosti podle specifického, zafixovaného vzoru (v kruhu, lineárně apod.). V některých případech však dochází ke zcela opačné reakci, pes je celkově méně aktivní, projevují se u něj příznaky deprese, izolace nebo ignorace (okolí, povelů, krmení). Stresová reakce je obvykle doprovázena hyperventilací, tachykardií, hypersalivací, vokalizací či dokonce vomitem (zvracením). U některých psů se může SA projevit ve formě submisivního nebo nekoordinovaného močení, koprofagie, destruktivního či repetitivního (stereotypního) chování. Urinace a defekace na místech, která jsou často využívána majitelem, má pro psa uklidňující význam. Při žvýkání, okusování či trhání předmětů s pachem člověka dochází u psa rovněž k pocitu snížení napětí a k uklidnění. Následkem takové aktivity ale může být poškození zubů a poranění tlapek a drápů, stejně jako poškození zařízení domácnosti. U některých psů byla pozorována i tzv. pica, tj. patologické požírání nestravitelných předmětů (např. hlíny, písku, plastových předmětů), nebo projevy automutilace, tj. sebepoškozování. Pokusy o únik psa z domácnosti mohou vyústit až k jeho extrémnímu poškození, byly dokonce popsány případy, kdy pes ve snaze kontaktovat majitele proskočil zavřeným oknem. Příznaky SA bývají obvykle nejintenzivnější do půl až tři čtvrtě hodiny po odchodu, resp. při návratu majitele domů. Pokud je chování, jako např. submisivní urinace, vokalizace či ničení vybavení domácnosti, manifestováno z důvodu SA, obvykle je pes nevykazuje, pokud se majitel v domácnosti nachází. Diagnostika a diferenciální diagnostika SA Pro účely diagnózy SA je potřeba získat detailní anamnestické údaje, např. o jednotlivých členech rodiny, na něž může být pes fixován, o časovém průběhu problémového chování psa nebo o jeho zdravotním stavu. Pro stanovení diagnózy je vhodné mít k dispozici videozáznam zachycující změny chování psa před odchodem, resp. při příchodu daného člena rodiny. Zcela nezbytné je provést celkové vyšetření zdravotního stavu psa, a to z důvodu vyloučení dalších možných organických příčin jeho patologického chování. V rámci diferenciální diagnostiky je např. nutno urinaci v souvislosti se SA odlišit od urinace způsobené různými zdravotními komplikacemi. U psa se SA dochází obvykle k urinaci (nebo k defekaci) do 60 minut po odchodu majitele, zatímco u psa nemocného nebo netrénovaného k tomuto jevu dochází nejčastěji až po několika hodinách. Inkontinence u psů souvisí s nekontrolovanou urinací, přičemž psi mnohdy močí nevědomě (např. ve spánku). Příčinou inkontinence může být např. infekce močových cest, nedostatečná funkce svěrače vlivem stáří, kastrace, močové kameny, diabetes, poruchy činnosti ledvin apod.

53


Při diagnostice SA je také nutno vyloučit další behaviorální problémy, jako např. submisivní nebo excitační urinace (při vítání, při trestání), značkování, fyziologickou destrukci juvenilními jedinci, nudu či nedostatečný nebo neadekvátní tréning poslušnosti. Prevence SA K významným preventivním opatřením pro předcházení SA u psa patří postupný nácvik psa na samostatnost v přítomnosti člověka, následně postupné navykání psa na samotu (bez přítomnosti člověka), dále udržování určitého odstupu od psa, omezení vítacích a loučících rituálů při příchodu a odchodu majitele z domu apod. Všechny výcvikové metody by měly být uplatňovány již od štěněcího věku tak, aby se pes naučil samostatnosti co nejdříve. Terapie SA Majitel si musí nejprve uvědomit, že anxieta (úzkost) není výsledkem neposlušnosti, pomsty nebo vzdoru psa, ale jde o projev stresové reakce. Prvním a nejdůležitějším pravidlem při léčbě SA je psa nikdy za projevy SA netrestat. Trest může mít zcela opačný účinek a může panickou úzkost u psa ještě zvýšit. Metody terapie SA jsou odvozovány především od toho, jak závažné projevy pes projevuje. Při terapii SA jsou využívány kombinace následujících technik:  modifikace denního režimu a prostředí psa,  zvýšení fyzické a mentální aktivity psa,  zabránění „sledování“ majitele po bytě a vyžadování pozornosti majitele,  ignorace pokusů psa o kontakt všemi členy rodiny,  odbourání rituálů loučení a vítání (přibližně půl hodiny před odchodem psa ignorovat, při příchodu se jen krátce přivítat),  poskytnutí oblíbených hraček ke kousání (např. kong, kost typu nylabone s navrtanými otvory pro pamlsky), hračky s obsahem pamlsků podporují kousání a lízání, což má pro psy uklidňující účinek,  ponechání psovi po odchodu majitele věci s jeho pachem,  použití feromonů s uklidňujícím účinkem (např. D.A.P.® difuzér),  naučení psa na „bezpečné místo“ v kleci,  behaviorální techniky desenzitizace a protipodmiňování nebo  farmakoterapie. V rámci terapie poruch chování jsou využívány tzv. techniky behaviorální terapie, které jsou založeny na specifickém tréninku psa vedoucím ke změně vnímání přijímaných (negativních) signálů. Při behaviorální terapii SA lze využít techniky desenzitizace a protipodmiňování. Desenzitizace znamená snížení vnímání daného podnětu (např. přípravy na odchod členů rodiny), lze ji provádět při příchodu nebo odchodu majitele. Prakticky může probíhat způsobem, kdy se mění rituál odchodu z domu či příchodu do domu. Jako účinné se jeví trénovat občasný návrat, resp. odchod majitele do bytu, čímž dochází k postupné změně významu signálů o odchodu, resp. příchodu majitele. Technika modifikace chování metodou protipodmiňování je založena na systematickém nácviku povelu „sedni“ v blízkosti dveří, následovném vzdálení majitele od psa a odměně za klidovou reakci psa. Postupně je k nácviku přidáno otevření vstupních dveří, pak odchod za otevřené a následně i za zavřené dveře, vše doprovázeno odměnou za klidné chování psa. S postupem času je délka pobytu majitele mimo domácnost prodlužována. Cílem techniky je změna významu podnětu z podnětu „osamocení“ v podnět „odměna za klid“. Obě techniky jsou časově i emočně poměrně náročné, ale ve svém důsledku se zcela jistě vyplatí. 54


Terapie mírné formy SA Pokud pes trpí mírnou formou SA, může tento problém vyřešit výše zmíněná technika protipodmiňování, která má za cíl změnit strachové, úzkostní nebo agresivní chování psa na chování příjemné a relaxované. Děje se cestou nácviku asociace: obávaná, neoblíbená, nebo milovaná osoba (situace, zvíře, místo, objekt) a nějaká odměna. Za určitý čas se pes naučí, že to, čeho se obává, pro něj vlastně znamená něco dobrého. U psů se SA lze technikou protipodmiňování vycvičit asociaci mezi stavem osamělosti a získáním pamlsku. Aby došlo k vývoji této asociace, vždy, když majitel odchází z domu, měl by nabídnout psovi hračku nebo kong naplněný pamlskem (sýr, piškoty, banán, cottage sýr, oblíbené granule apod.), kterým se pes zabaví v kritické době, tj. 20 až 30 minut po odchodu majitele. V ideálním případě by měl být kong nebo hračka ve zmraženém stavu (psovi bude “zábava” trvat mnohem delší dobu). Hračku by však měl mít pes k dispozici pouze po dobu nepřítomnosti majitele, tzn. v okamžiku příchodu by ji měl majitel odstranit z dosahu psa. Tento způsob terapie lze aplikovat pouze v případě mírné formy SA, protože pes, který projevuje silnou SA, v nepřítomnosti pána nežere, tzn. nebude se o kong zajímat. Terapie střední až silné formy SA Terapie střední až silné formy SA vyžaduje komplexnější proces desenzitizace a protipodmiňování. Před vlastním prováděním metod je nezbytné, aby pes nepociťoval strach, stres nebo úzkost, protože by se SA mohla ještě zhoršit. Terapie musí být progresivní a musí se měnit v závislosti na aktuálních reakcích léčeného zvířete, a jelikož je pro laika často obtížné interpertovat mírné změny chování psa, je nutné, aby tuto terapii prováděl trénovaný profesionál, behavioralista. Je klíčové psa postupně navykat na samotu pomocí série velmi krátkých odloučení, které jsou natolik krátké, že nejsou zdrojem úzkostných obav psa z nepřítomnosti majitele. Postupně, v průběhu několika týdnů, je pak nutné intervaly samoty prodloužit. Proces terapie závažnějších forem SA lze obecně rozdělit do dvou kroků: První krok: příprava na odloučení Někteří psi cítí úzkost v okamžiku, kdy majitel vykazuje přípravy na odchod z domácnosti, jako např. při obouvání bot, držení klíčů od auta apod. Pokud pes tuto úzkost v době příprav majitele na odchod nevyjadřuje, je možno začít přímo druhým krokem terapie. První krok terapie spočívá v naučení psa, že to, že si majitel obuje boty, vezme klíče, ještě neznamená, že vždy odejde. Majitel vykonává tyto aktivity v průběhu dne několikrát v různých časech, aniž by odešel. Tento trénink vede postupně ke snížení úzkosti u psa, protože zjistí, že vykonávané aktivity nevedou přímo k odchodu majitele. Nácvik může trvat, v závislosti na závažnosti SA, několik týdnů až měsíců. Poté, co si pes na danou situaci navykne a nevykazuje úzkost při výše uvedených aktivitách majitele, lze přistoupit k dalšímu kroku. Druhý krok: odchod z domácnosti a nepřítomnost V první fázi je vhodné začít s velmi krátkými nácviky odchodu, přičemž hlavním pravidlem zůstává, že doba odchodu nesmí být natolik dlouhá, aby vedla k vyvolání SA u psa. Začít lze navykáním psa na samotu tak, že pes ztratí kontakt s majitelem (např. majitel odejde do jiné místnosti v domácnosti). Postupně je prodlužována doba pobytu majitele v jiné místnosti mimo dosah psa. Následuje tentýž nácvik na jiné dveře, až se majitel postupně dostane ke vstupním dveřím. Následuje trénink krátkých (několik vteřin) pobytů venku. Po nácviku samoty po dobu 5 až 10 vteřin je vhodné začlenit metodu protipodmiňování, kdy pes, zůstaneli v klidu, dostane odměnu krátce před odchodem majitele. 55


Při nácviku je nutné počkat několik minut mezi jednotlivými odchody majitele. Po každém krátkém odloučení se musí majitel přesvědčit, že jeho pes není vystresovaný, a teprve poté může provést další odchod. Pokud je v okamžiku dalšího odchodu pes stále excitovaný z majitelova předchozího odchodu nebo příchodu, může dojít ke snížení tolerance následujícího odchodu a problém se může ještě zhoršit. Majitel se musí při odchodu a příchodu sám chovat velmi klidně a tiše, což vede ke snížení stresu u psa a ke snížení rozdílu mezi stavy: majitel je doma a majitel odchází (nebo přichází). Terapie s využitím behaviorálních metod musí probíhat velmi pomalu. Někteří majitelé nejsou trpěliví a chtějí situaci vyřešit okamžitě, takže vystavují svého psa dlouhodobé samotě, a tím u něj vyvolají anxietu a zhorší celou situaci. Při terapii SA by neměl být pes ponechán zcela o samotě (vyjma desenzitizačních cvičení). Měl by být v neustálém kontaktu s majitelem, chodit s ním do práce, nebo být alespoň s ostatními členy domácnosti. Další možností, jak zvládnout problematické chování psa s projevy SA, je jeho naučení na používání velké transportní klece. Ta se, po postupném návyku, může pro psa stát „bezpečným místem“, kde může zůstat po dobu nepřítomnosti majitele (pozor!: ne za trest, ale za odměnu). V případě, že pes reaguje na pobyt v kleci negativně, lze využít metodu nácviku psa na samostatnost pobytem v jiné místnosti za použití branky (při prvním nácviku s udržením kontaktu s majitelem, postupně může dojít na omezení tohoto kontaktu). Jako velmi vhodné a funkční se jeví poskytnutí dostatečné fyzické (běh, plavání, procházky, přetahování, aport, agility, Freestyle nebo frisbee) a mentální (návštěva nových míst, osob, zvířat, poskytnutí hraček jako např. Kong®, Buster Cube®, Tricky Treat Ball™, Tug-aJug™) stimulace. Trénink obohacuje psovi život, snižuje jeho stresové zatížení a usnadňuje terapii behaviorálních poruch. Přivést do domácnosti dalšího psa, který by měl být rezidentnímu psovi společníkem, se jeví jako neúčinné, protože pes trpící SA je obvykle fixován na člověka, majitele. Farmakoterapie SA Ovlivňování chování, resp. psychického stavu psa pomocí medikace je výjimečnou, a mělo by být až finální možností terapie. Farmakoterapii je vhodné využít pouze v případech, kdy, s ohledem na závažnost případu, nelze dosáhnout terapeutického úspěchu jinou cestou. Obvykle je použití farmak indikováno při řešení středních až závažných forem SA. Medikace psa může usnadnit pokusy o jeho izolaci bez příznaků anxiety, často je léčba za pomocí medikace progresivnější než při použití „nefarmaceutické“, behaviorální metody. Farmakoterapie však není samospasitelná, velmi často není účinná bez použití výše uvedených behaviorálních technik modifikace chování. V řadě případů indikovaných jako závažná SA u psů je kombinace obou metod, tj. metody farmaceutické a behaviorální, prokázána jako nejúčinnější. Při použití léků k vyřešení SA psů je vždy nutná konzultace s veterinárním lékařem nebo behavioralistou, který současně může posoudit pokroky, kterých pes v rámci farmakoterapie dosáhl. Závěr Separační anxieta psů je naučeným multifaktoriálním patologickým chováním. Při aplikaci vhodného terapeutického postupu lze u pacientů obvykle vyslovit příznivou prognózu, přičemž při využití širokého spektra výše uvedených technik včetně behaviorálních, popř. farmakologických metody léčby lze očekávat zlepšení stavu za 3 až 6 měsíců každodenní práce. 56


Literatura Askew, H.R. (2003). Treatment of Behavior Problems in Dogs and Cats. A Guide for the Smal Animal Veterinarian. 2nd Ed., Blackwell Publishing, 391 pp. Flannigen G., Dogman, H.N. (2001). Risk factors and behaviors associated with separation anxiety in dogs. Journal of the Americal Veterinary Medical Association, 219: 434-501. Takeuchi Y.,Houpt A.K., Scarlet M.J. (2000). Evaluation of treatments for separation anxiety in dogs. Journal of the Americal Veterinary Medical Association, 217: 320-387.

57


HOW NATURAL ARE ANIMAL RIGTS? ON THE QUESTION OF SUBJECT OF NATURAL LAW JAK PŘIROZENÁ JSOU PRÁVA ZVÍŘAT? K OTÁZCE SUBJEKTU PŘIROZENÝCH PRÁV Adam Doležal* Ústav státu a práva Akademie věd ČR, v.v.i. The Institute of State and Law, Academy of Sciences of the Czech Republic Summary The article reviews historical discourse of natural rights in ethical and legal theories. It also deals with issue of subject of law and with recent tendency to extend the subjectivity for nonhuman animals. Although author points out that the extension of animal rights is evident he also argue that legal system is and will be still anthropocentric and human animals will stay “more equal” then other. Key words: animal rights, environmental law, legal subjectivity, ethics, utilitarianism, personal identity Souhrn Příspěvek se týká historického vývoje diskursu přirozených práv jednak v etických a jednak v právních teoriích. Zabývá se dále problematikou subjektu přirozených práv a možnosti rozšíření právní subjektivity i pro zvířata. Ačkoliv autor poukazuje na rozšíření práv zvířat zejména směrem k omezení jejich utrpení, nic to nemění na převládajícím antropocentrickém zaměření právního systému, kde lidé zůstávají „rovnějšími“ mezi rovnými. Klíčová slova: zvířecí práva, práva životního prostředí, právní subjektivita, etika, utilitarismus, personální identita „Všechna zvířata jsou si rovna. Některá jsou si rovnější.“ George Orwell Úvod – přirozenoprávní diskurs a přehodnocení dominance antropocentrického principu v etických teoriích Moderní doba přinesla zásadní změny společenského diskursu ve dvou oblastech týkající se tematicky problematiky, kterou se budu zabývat v tomto příspěvku. Prvním z nich je přesun etického diskursu, který se od morálky povinností přesunul k morálce subjektivních práv, druhým je pak zpochybnění antropocentrického principu a útok proti nadřazenosti lidského druhu vůči ostatním živočichům. Ke zlomu v etickém diskurzu†, který do té doby spočíval na etice povinnosti, uplatňované v křesťanské teologii a následně i v osvícenecké filosofii (zejména ve spojení s dominancí Kantovské filosofie poukazující na základní mravní povinnost k sobě samému) docházelo pozvolna, na základě vědeckého rozvoje. Vliv na to měly zejména pokusy nalézt pozitivněvědecké ospravedlnění morálky a následně i „soumrakem“ křesťanských hodnot a konečně

* †

[email protected] Srovnej LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Vyd. 2. Praha: Prostor, 2011, 379 s. Střed, 96. sv. ISBN 978-807-2602-377. 58


i kritika morálky jako systému, který je reliktem minulé doby.* Z deontologické etiky se tak pozvolna stává etika přirozených práv, subjektivní práva nahrazují povinnost jako dominantní prvek aplikovaných etických systémů. Jedinou povinností se stává Lockem a později Millem vyslovená povinnost nezasahovat do svobod druhých. Druhá změna diskursu, která bude předmětem tohoto příspěvku, je změna diskursu týkajícího se přehodnocení dominance lidských bytostí nad ostatními živočišnými druhy. Historický obrat souvisí s Darwinovým evolucionismem a jeho postupným integrováním do společenského vědomí. Na základě tohoto obratu od antropocentrického vnímání světa, pocházejícího z antické a křesťanské filosofie†, pochází poznání, že člověk je „pouze“ jedním z živočichů s vyvinutější fyziologickou soustavou umožňující racionální úkony. V etické rovině se tento princip projevil do dvou diskusních rovin, které spolu vytvářejí kritické hodnocení dosavadního antropocentrického pojetí morálky a práva. První rovinou či principem je princip nonmalaficience (primum non nocere) a druhý v principu rovnosti (ekvivalence). Prvotní záblesk tohoto novodobého obratu se dá vypozorovat již v učení anglického etika Jeremy Benthama, který ve svém utilitaristickém eseji Introduction to the Principles of Morals and Legislation poprvé proměnil etické tázání, když napsal dnes zastánci zvířecích vět mnohokrát proklamovanou větu, že: "Otázkou není: Jsou schopna myslet? ani: Umějí mluvit?, ale: Mohou trpět?"‡ Podstatný je posun od pojetí zvířete jako mechanismu§, či pouhého nástroje podřízeného člověku**, k cítící bytosti, tj. potenciálně i bytosti trpící. Pokud Bentham v souladu s utilitaristicko-hédonistickou koncepcí jeho mravní filosofie považoval za hlavní principy mravního jednání pocity slasti a strasti, pak podle této koncepce vystupuje živočich do sféry aktivního účastníka morálního diskursu, subjektu. Tímto obratem předešel Bentham svou dobu. Ačkoliv se této myšlence ve své době nedostalo náležitého ohlasu a neodrazila se tak do společenského nahlížení na práva zvířat, předznamenala téměř za dvě století dominující obrat v etickém myšlení. Tento novodobý obrat obstarala kniha Petera Singera Osvobození zvířat, vycházející z koncepce preferenčního

*

Ať už se jedná o kritiku vedenou ze strany Nietzscheho, či marxistických teorií spatřujících v morálce opresivní nástroj vládnoucí třídy, či pozdější kritiku ze strany morálních relativistů, postmodernistického filosofického diskursu a souvisejícího dekonstruktivismu. † Srovnej SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Vyd. 1. Praha: Práh, 2001. 259 s. ISBN 80-7252-042-3., s. 201 a násl. ‡ BENTHAM, Jeremy. An Introduction to the principles of morals and legislation [online]. Kitchener, Ont.: Batoche, 2000 [cit. 2013-08-08]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=2001956. "Other animals, which, on account of their interests having been neglected by the insensibility of the ancient jurists, stand degraded into the class of things. ... The day has been, I grieve it to say in many places it is not yet past, in which the greater part of the species, under the denomination of slaves, have been treated ... upon the same footing as ... animals are still. The day may come, when the rest of the animal creation may acquire those rights which never could have been withholden from them but by the hand of tyranny. The French have already discovered that the blackness of skin is no reason why a human being should be abandoned without redress to the caprice of a tormentor. It may come one day to be recognized, that the number of legs, the villosity of the skin, or the termination of the os sacrum, are reasons equally insufficient for abandoning a sensitive being to the same fate. What else is it that should trace the insuperable line? Is it the faculty of reason, or perhaps, the faculty for discourse?...the question is not, Can they reason? nor, Can they talk? but, Can they suffer? Why should the law refuse its protection to any sensitive being?... The time will come when humanity will extend its mantle over everything which breathes... " § DESCARTES, René. Rozprava o metodě. 3. vyd.,v nakl. Svoboda 1. Praha: Svoboda, 1992. 67 s. ISBN 80205-0216-5. ** Tyto myšlenky se nejprve objevily u Aristotela, pokračovala v nich i scholastická nauka, zejména v díle Tomáše Akvinského, který se tímto problémem zabýval. 59


utilitarismu. V této publikaci Singer propojil Benthamův poukaz na morální hodnotu bolesti* aplikované u zvířat s principem rovnosti. Podle Singera „požadavek rovnosti nezáleží na inteligenci, morálních vlastnostech, fyzické síle nebo jiných faktech. Myšlenka rovnosti je ideou morální a ne trváním na důkazech. Tvrzení, že faktický rozdíl ve schopnostech dvou lidí opravňuje k jakémukoliv rozdílu v míře pozornosti, kterou věnujeme jejich potřebám a zájmům, nemá žádné logické opodstatnění. Princip rovnosti lidských bytostí není popisem aktuální rovnosti mezi lidmi, je spíše receptem, jak bychom měli s lidskými bytostmi jednat.“† Tento princip se ale nutně musí odrazit nejen mezi lidmi, ale i mezi jinými živými bytostmi, neboť by jinak poukazoval na nadřazenost druhu homo sapiens, což by bylo jistou obdobou rasismu, v tomto pojetí speciesmu. Singerova filosofie (1. vydání v roce 1975) nastartovala novou vlnu, obrat k přirozeným právům environmentálním, která měla ukotvit uznání hodnoty zvířete a nutnost chránit přirozené prostředí, ve kterém se pohybujeme‡. Zároveň se v tu dobu plně rozvinula koncepce přirozených práv. Obrat od iuspozitivistických koncepcí v teorii práva ke koncepci iusnaturalistické byl důsledkem druhé světové války. Jakkoliv primárním konceptem byla lidská důstojnost, svoboda a hodnota lidského života, postupný vývoj v etickém diskursu nutně vyvolal otázku, zda alespoň některá z těchto přirozených základních práv nemají být přiznána i jiným živočichům§. Nová otázka v etice tak zní – je možné uznat za subjekt přirozených práv i jinou bytost než je člověk?** Podobně na tuto otázku reflektuje i právní diskurs. Dosud však převládá antropocentrické pojetí morálky a s ním i antropocentrické pojetí práva. Koncepce subjektu přirozených práv v etických teoriích a jejich odraz v právní teorii Subjektem přirozených práv v etických teoriích byl historicky vnímán člověk. Teprve v současné filosofické diskuzi se odrážejí dva názory na chápání subjektivity. Podle nich i nelidský živočich může být osobou, protože má určité schopnosti, které jej touto osobou činí, např. sebe-vědomí, myšlení v první osobě, řečová komunikace, apod.†† Oproti tomu druhý proud vychází z tradičního chápání osoby v ontologickém pojetí jako individua homo sapiens. První teorie vychází zejména z konsekvencionalistických etických teorií, kdy s výše uvedenými kvalitami nabývají osoby více práv, druhá pak jednak s teologickou etikou (která operuje s posvátností lidského života), s Kantovskou filosofií, či moderními přirozenoprávními teoriemi (např. Finnisovou teorií přirozených práv). Právo sice tradičně reaguje na morální a společenský diskurs, nicméně pojetí subjektu zůstává od dob římského práva obdobné.‡‡ V právu se teorie subjektu práv objevuje již v římském *

„Zvířata jsou schopna pociťovat bolest, a jak jsme již viděli dříve, neexistuje žádné morální ospravedlnění pro to, abychom považovali bolest nebo radost zvířat za méně důležité, než je stejná míra bolesti nebo radosti u lidí.“ SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Vyd. 1. Praha: Práh, 2001. 259 s. ISBN 80-7252-042-3., s. 30 † SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Vyd. 1. Praha: Práh, 2001. 259 s. ISBN 80-7252-042-3., s. 20 ‡ LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Vyd. 2. Praha: Prostor, 2011, 379 s. Střed, 96. sv. ISBN 978-807-2602-377, s. 290 a násl. § Je poněkud paradoxní, že průkopník uznání hodnotových etických nároků pro zvířata, Jeremy Bentham kritizoval koncept přirozených práv. Podle jeho názoru jsou přirozená práva nejen nesmyslem, ale dokonce nesmyslem „na chůdách“. ** EPSTEIN, R., A., Animals as Objects, or Subjects, of Rights in SUNSTEIN, Cass R a Martha Craven NUSSBAUM. Animal rights: current debates and new directions. New York: Oxford University Press, 2004, xi, 338 p. ISBN 01-951-5217-4. †† Srovnej SINGER, Peter. Practical ethics. 2nd ed. New York: Cambridge University Press, 1993, xiii, 395 p. ISBN 05-214-3971-X., s. 110 a násl. ‡‡ Nebereme-li v potaz normativní teorii právní a ryzí nauku právní Hanse Kelsena, které fyzickou osobu považují pouze za logický pojem, pouhé abstraktum, jemuž ve světě vnějším nic neodpovídá. Toto abstraktum je geometrickým bodem, k němuž vede právní řád jednotlivé povinnosti, a vztah mezi tímto 60


právu. Pokud bereme v potaz pouze fyzickou osobu (člověka), pak římské právo využívá pojmu osoby (persóna) již v Institucích Gaiových a rozvíjí ji i v Justiniánových kodifikacích, kde chápe přirozenou osobu jako subjektu práv. Na římské právo navázalo období osvícenectví, kdy vznikaly přirozenoprávně-racionalistické teze, které byly inkorporovány do velkých evropských civilistických kodexů. Po francouzské revoluci se zvláštní důraz kladl na pojetí lidské osoby, jež má svá přirozená práva a jíž je přiznána důstojnost a autonomie. Toto antropocentrické a přirozenoprávní pojetí subjektu se objevilo ve všech velkých civilních kodexech té doby, tj. jednak ve francouzském občanském zákoníku (Code de Civile), v německém BGB (Bürgerliches Gesetzbuch), i v rakouském AGBG (Gesetz zur Regelung des Rechts der Allgemeinen Geschäftsbedingungen). Subjektem přirozených práv je v novodobém platném právu pouze člověk, který je chápán jako biologická bytost, jako příslušník druhu homo sapiens. Jak již bylo uvedeno, v některých etických teoriích je morální status osoby spojován s duševním životem, např. s okamžikem, kdy je schopna perspektivy první osoby*. Podle tohoto pojetí by pak subjektem práv nemuseli být pouze lidé.† Výše uvedené funkcionalistické teorii zatím v právu de lege lata nejsou akceptovány, subjektem práv je tak stále člověk jako biologická bytost, jako člen druhu homo sapiens, a to od svého narození. Teprve okamžikem narození se člověk z hlediska českého práva stává člověkem a tím i získává právní subjektivitu. V moderních státech je však zvířatům přiznáván nový legální status, který překračuje status pouhé věci, nicméně nedosahuje statusu člověka. Posun pojetí zvířete v právu Posun v pojetí zvířete jako objektu či subjektu práv je znatelný teprve v posledních dekádách minulého století a základní povinnosti a práva spojená s vlastnictvím zvířete pocházejí již z dob římského práva, kde se ke zvířeti upírala shodná práva a povinnosti jako k věci, nicméně s drobnými nuancemi týkajícími se právní odpovědnosti. Protože zvíře mělo status věci, mohl jeho vlastník využívat práv vyplývajících z tzv. vlastnické triády, tj. oprávnění vlastníka věc držet (ius possidendi), užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) a nakládat s ní, např. ji darovat, prodat nebo zničit (ius dispondendi). Zvíře, ke kterému dosud nikdo nenabyl vlastnické právo bylo chápáno jako res nullius, tj. jako věc bez pána. Na rozdíl od res commune (jako například voda, vzduch) mohlo být k zvířeti nabyto vlastnické právo. Jako nejproblematičtější ve vývoji se jevila otázka právní odpovědnosti související se zvířetem. Vlastník mohl být odpovědný za jednání zvířete nebo mohl mít nárok za případnou vzniklou škodu na zvířeti. V souvislosti s odpovědností za škodu způsobenou zvířetem se jako problematická jevila zejména otázka stanovení subjektivní nebo objektivní odpovědnosti za jednání zvířete. Ta totiž odrážela obecně problematický aspekt toho, že zvíře v reálném, mimonormativním světě není ve skutečnosti věcí, ale něčím víc. Mechanický pohled Descartesův byl na základě vědeckých objevů překonán a z toho důvodu se tak objevila nová, již výše zmíněná otázka – nemá být zvířatům přiznán nový legální status, který by více odpovídal jejich statusu morálnímu? A do jaké míry přiznat zvířatům určitá práva? V praxi bude otázka zaměřena zejména na to, jaká práva na ochranu mají být přiznána zvířatům vůči jejich vlastníkům?

* †

bodem a objektem jednotlivých povinností je chápán jako přičitatelnost. Subjekt je bodem, kterému právní normy přičítají práva a povinnosti a nejedná se tak o člověka ve smyslu psychologicko-biologickém. Srovnej BAKER, L., R., The first-person perspective: A Test For Naturalismus. American Philosophical Quarterly, vol. 35, n. 4, oct. 1998 Např. podle Regana mají být subjekty přirozených práv takové individuality, které mají vlastní přání a touhy, vnímání, paměť a smysl pro vnímání vlastní budoucnosti. REGAN, Tom. Animal rights, human wrongs: an introduction to moral philosophy. Lanham, Md.: Rowman, c2003, xiii, 141 p. ISBN 07-425-3354-9. 61


Nový diskurs – přiznání přirozených práv zvířatům? Etické a právní otazníky Přiznání některých práv zvířatům přináší řadu kontroverzních otázek. Mají mít zvířata práva, pokud nemají odpovědnost a nemohou jim být právním řádem uloženy povinnosti? Jaká práva mají být zvířatům přiznána? Je zřejmé, že např. vorvani nebudou stát o nabývání vlastnického práva, práva volebního, či jiných práv, která se rozvinula s rozvojem lidské společnosti, tedy práva, která odráží společenský status. Zastánci práv zvířat se povětšinou shodnou na tom, že zvířatům by měla být přiznána ta práva, která jim přiznávají základní ochranu před lidským jednáním. Do jaké míry má tato ochrana sahat je pak mezi teoretiky sporné, od minimálního práva, které zvířatům zaručuje, že s nimi nebude jednáno jako s věcí, po práva na ochranu života a fyzickou integritu. Proti přiznání zvířecích práv se argumentuje zejména tak, že zvířata nejsou aktivním morálním jednatelem, neboť nemají kognitivní schopnosti k tomu, aby rozeznala dobro od zla, a nechápou pravidla, která jsou v lidské společnosti nastavena. Zvířata jednoduše nemohou být odpovědná podle lidských standardů. Epstein dokonce tvrdí, že je těžké nebýt speciesta, pokud zvěř, zejména predátoři, instinktivně jedná ve prospěch dominance vlastního druhu.* Ostatně k otázce zachování druhu jako primárnímu morálnímu činiteli se přiklánějí i někteří současní etologičtí autoři, zejména Konrád Lorenz†. V návaznosti na to Epstein odmítá Singerovu teorii o individuálním srovnání jednotlivců podle schopností, podle něho měřítkem musí být průměrný řadový člen jednoho druhu – podle toho lze kategorizovat práva, subjekty práv a subjekty povinností. Z toho důvodu by podle něj i jednotlivým druhům zvířat mělo být přiznáváno více práv než jiným druhům. Wise poukazuje na to, že více práv přiznáváme těm zvířatům, která se vzhledem i jednáním více podobají člověku (více práv např. přiznáváme savcům než hmyzu).‡ Potřeba hledat odraz člověka v právu a morálce tak přetrvává, na základě toho přiznáváme zvířatům veskrze lidské zájmy a na základě nich i jejich práva. Absolutním právem však zůstává právo na zmírňování bolesti. Změna pojetí zvířete v současném právním řádu ČR Trend přiznávat zvířatům více práv umírňujících jejich utrpení se projevuje v řadě demokratických civilizovaných států, v Německu je dokonce od roku 2002 zvířatům přiznaná ústavní ochrana.§ Také Česká republika se přidává do koncepce této ochrany, když kromě trestněprávních předpisů bude od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zvířatům přiznána silnější právní ochrana. Podle ustanovení § 494 nového občanského zákoníku 89/2012 Sb. má živé zvíře „zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“ Ustanovení tak reflektuje na trendy v zahraničních jurisprudencích, nicméně přímo nevyjmenovává, jaký status zvíře má, jaká jsou jeho práva a jaké jeho povinnosti. Jeho právní status však nabyl na síle.

*

EPSTEIN, R., A., Animals as Objects, or Subjects, of Rights in SUNSTEIN, Cass R a Martha Craven NUSSBAUM. Animal rights: current debates and new directions. New York: Oxford University Press, 2004, xi, 338 p. ISBN 01-951-5217-4. † LORENZ, Konrad. Osm smrtelných hříchů. Vyd. v tomto překladu 2., V nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2000. 94 s. Reprint; sv. 8. ISBN 80-200-0842-X. ‡ WISE, Steven M. Drawing the line: science and the case for animal rights. Cambridge, Mass.: Perseus books, 2002, xiii, 322 s. ISBN 07-382-0810-8. § Blíže k tomu NATRSASS, K., M., "... und die tiere" Constitutional protection for Germany's animals. Animal LAW, 10/2004, 2004, s. 283 a násl. 62


Závěr Domnívám se, že morálka i právo zůstávají nevyhnutelně antropocentrickými systémy, v nichž hraje dominantní roli člověk jako jediný subjekt. Dokud jiné druhy nevstupují do společenského diskursu, nekonstruují svá práva a povinnosti, není možné analogicky pochopit jejich společné tužby a přání. Pozitivní právo je pak zcela uměle vykonstruovaný systém, který upravuje lidské chování a odráží tak potřeby lidské společnosti nikoliv společenství všech entit, které by zahrnovaly i zvířata. Jeví se jako problematické, když subjektem práv je ten, který svým právům a povinnostem nerozumí, ani se o ně nemůže starat. V případě nesvéprávných lidských subjektů lze takto převést práva na jejich zástupce, v případě zvířat ovšem společnost k takovému stádiu vyspělosti nedospěla. Zdá se, že vzhledem k současnému průmyslu je zejména nutné nalézt znovu přirozený vztah mezi zvířetem a člověkem, navrátit se ke kořenům, nikoliv setrvávat v bytostně odcizeném a opresivně jednostranném vztahu člověk-věc. Jinak totiž současný diskurs, v parafrázi na úvodní citát George Orwella, dospěl do následujícího hodnotového konsensu – člověk je živočich druhu homo sapiens, tj. je si s ostatními zvířaty roven, ale zároveň je jediným tvůrcem, případně interpretem morálních i právních norem, a tak si je o něco rovnější. Literatura BAKER, L., R., The first-person perspective: A Test For Naturalismus. American Philosophical Quarterly, vol. 35, n. 4, oct. 1998 BENTHAM, Jeremy. An Introduction to the principles of morals and legislation Kitchener, Ont.: Batoche, 2000 [cit. 2013-08-08]. http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=2001956. DESCARTES, René. Rozprava o metodě. 3. Praha: Svoboda, 1992. ISBN 80-205-0216-5. EPSTEIN, R., A., Animals as Objects, or Subjects, of Rights in SUNSTEIN, Cass R a Martha Craven NUSSBAUM. Animal rights: current debates and new directions. New York: Oxford University Press, 2004, xi, 338 p. ISBN 01-951-5217-4. LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: bezbolestná etika nových demokratických časů. Vyd. 2. Praha: Prostor, 2011, 379 s. Střed, 96. sv. ISBN 978-807-2602-377. LORENZ, Konrad. Osm smrtelných hříchů. Vyd. v tomto překladu 2., V nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2000. 94 s. Reprint; sv. 8. ISBN 80-200-0842-X. NATRSASS, K., M., "... und die tiere" Constitutional protection for Germany's animals. Animal LAW, 10/2004, 2004. REGAN, Tom. Animal rights, human wrongs: an introduction to moral philosophy. Lanham, Md.: Rowman, c2003, xiii, 141 p. ISBN 07-425-3354-9. SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Vyd. 1. Praha: Práh, 2001. 259 s. ISBN 80-7252-042-3. SINGER, Peter. Practical ethics. 2nd ed. New York: Cambridge University Press, 1993, xiii, 395 p. ISBN 05-214-3971-X. WISE, Steven M. Drawing the line: science and the case for animal rights. Cambridge, Mass.: Perseus books, 2002, xiii, 322 s. ISBN 07-382-0810-8.

63


ANIMAL PROTECTION IN ZOOLOGICAL GARDENS OCHRANA ZVÍŘAT V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH Petra Doleželová*, Petr Chloupek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The aim of the paper was to summarize the main legal regulations which laid down the area of animal protection in zoological garden. The main sources for European and national legal regulations are international agreements, i.e. Convention on biological diversity and Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora. Key words: zoo animals, welfare, biodiversity, endangered species Souhrn Práce je zaměřena na přehled hlavních právních předpisů, které upravují oblast ochrany zvířat v zoologických zahradách. Hlavními zdroji pro evropské i národní právní předpisy jsou mezinárodní Úmluva o zachování biologické diverzity a Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Klíčová slova: zoozvířata, welfare, biodiverzita, ohrožené druhy Úvod Zoologické zahrady patří mezi významné zařízení, které slouží k zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči (tzv. ex situ), se zvláštním zřetelem na záchranu ohrožených druhů, jakož i k výchově veřejnosti k ochraně přírody. Zapojením do národních i mezinárodních záchranných programů přispívají také k zachování biodiverzity in situ, jejichž cílem je ochrana živočichů přímo v místě jejich výskytu a to nejen reintrodukcí ohrožených živočichů odchovaných v zoologických zahradách, ale také přispěním metodickou a materiální pomocí v těchto oblastech. Ochrana zvířat v zoologických zahradách je upravena přímo nebo zprostředkovaně v řadě právních předpisů. Založení a provoz zoologických zahrad Na evropské úrovni hraje významnou roli v oblasti ochrany zvířat v zoologických zahradách směrnice Rady č. 1999/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, která byla vytvořena v souladu s nařízením Rady EHS č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a v souladu se závazkem Společenství přijmout opatření na ochranu ex situ podle článku 9 Úmluvy o biologické rozmanitosti. Tuto směrnici transponovala Česká republika do zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Tento zákon upravuje podmínky pro vydání licence k provozování zoologických zahrad, postup při vydávání licence, kontrolu nad dodržováním povinností plynoucích z tohoto zákona, základní podmínky pro poskytování dotací ze státního rozpočtu a jiných *



veřejných zdrojů provozovatelům zoologických zahrad a sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem. Zákon o zoologických zahradách definuje zoologickou zahradu jako trvalé zařízení, v němž jsou chováni a po dobu nejméně 7 dnů v kalendářním roce vystavováni pro veřejnost volně žijící živočichové, popřípadě též zvířata domácí, přičemž za zoologickou zahradu se nepovažují cirkusy a podobná zařízení zaměřená na předvádění drezúry zvířat, obchody se zvířaty provozované podle zvláštních právních předpisů, akvária, terária, expozice a jiná výstavní zařízení, která chovají méně než 20 druhů volně žijících savců a ptáků, jsou-li součástí zařízení, jehož hlavní činností není vystavování volně žijících živočichů pro veřejnost, zařízení pro chov a držení živočichů, která slouží ke zvláštním účelům, zejména záchranné stanice, záchranná centra, zařízení pro chov zvěře a farmové chovy a zařízení pro chov a držení volně žijících živočichů, které chová méně než 20 druhů volně žijících savců a ptáků, přičemž tyto živočichy vystavuje veřejnosti bezplatně, a to především za účelem výchovy nebo poučení veřejnosti tím, že poskytuje informace o vystavených druzích, jejich přírodních stanovištích a úloze v ekosystémech. Jednou z hlavních povinností stanovené tímto zákonem je povinnost provozovat zoologickou zahradu pouze na základě licence, kterou vydává Ministerstvo životního prostředí. Označení "zoologická zahrada" nebo "zoo" je tedy zakázáno používat v názvu v případě, že provozovatel není držitelem platné licence nebo že daný subjekt nesplňuje zákonnou definici. Ministerstvo si v řízení o vydání licence vyžádá písemné vyjádření ke každé žádosti od České inspekce životního prostředí, místně příslušné veterinární správy a ústřední komise na ochranu zvířat. Po obdržení takového vyjádření provede za účasti Komise pro zoologické zahrady šetření na místě, kde posoudí údaje uvedené v žádosti o získání licence a skutečnosti rozhodné pro udělení licence. Žadatel tak musí doložit, že mj.: 1. chová živočichy v podmínkách, které směřují k zajištění biologických a ochranářských požadavků jednotlivých druhů a požadavků na zajištění zdraví a pohody živočichů zejména tím, že obohatí jednotlivým druhům vyhrazené výběhy pro ně specifickými doplňky a udržuje vysokou úroveň chovu a ustájení živočichů s kvalitním programem veterinární péče a výživy, 2. předchází únikům chovaných živočichů, zejména s ohledem na možné ekologické ohrožení původních druhů a předchází šíření parazitů a původců nákaz z vnějšího prostředí pomocí vhodných technických a protinákazových opatření, 3. vede o své kolekci živočichů průběžné záznamy způsobem přiměřeným sledovanému druhu, 4. účastní se výzkumu prospěšného pro ochranu druhů nebo školení v ochranářských dovednostech nebo výměny informací ve vztahu k ochraně druhů, chovu ohrožených nebo vzácných druhů živočichů v lidské péči s cílem uchování biologické rozmanitosti mimo jejich přirozená stanoviště (ex situ) nebo v jejich přirozeném prostředí (in situ), nebo se účastní odborně zajištěného znovuvysazování druhů volně žijících živočichů do původních areálů výskytu (reintrodukce), 5. provádí výchovu veřejnosti k ochraně přírody, zejména poskytováním informací o vystavených druzích, jejich přírodních stanovištích a úloze v ekosystémech, 6. zajišťuje výkon činností související s péčí o chované živočichy fyzickými osobami odborně způsobilými, a to v počtu odpovídajícím kolekci chovaných živočichů. Za odborně způsobilou se považuje fyzická osoba s vysokoškolským vzděláním v oboru veterinární lékař, biologzoolog, zemědělský inženýr-zootechnik, nebo fyzická osoba s jiným vysokoškolským vzděláním, avšak s praxí nejméně 2 roky v oblasti chovu živočichů chovaných v zoologických zahradách. Každý provozovatel, který je držitelem platné licence, může získat dotace ze státního rozpočtu nebo z rozpočtů územních samosprávných celků. Pravidla pro poskytování dotací 65


stanoví Nařízení vlády č. 17/2004 Sb., o pravidlech pro poskytování dotací provozovatelům zoologických zahrad. Ochrana zoozvířat a péče o ně Přímá ochrana zvířat v zoologických zahradách je zakotvena v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, s prováděcími právními předpisy, jehož účelem je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Pro účely tohoto zákona se zvířetem rozumí každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo. Tento zákon obecně zakazuje týrání zvířat, propagaci týrání zvířat, opuštění zvířat, dále zakazuje provádění bolestivých zákroků na zvířatech a jejich bezdůvodné usmrcení. V souvislosti s chovem volně žijících zvířat je zakázáno provozovat mobilní zařízení typů pojízdných zvěřinců, exotarií, terárií a akvárií, v nichž jsou jedinci volně žijících druhů umístěni převážně v prostoru dopravního prostředku, s výjimkou zvířat, se kterými je pracováno v cirkusové manéži. Dále je také zakázáno u nově narozených primátů, ploutvonožců, kytovců, vyjma delfinovitých, nosorožců, hrochů nebo žiraf provádět zvláštní způsob výcviku pro přípravu a provedení triků nebo výkonu v cirkuse, divadelním a varietním představení, filmu, televizním programu nebo podobném veřejném představení, s výjimkou cílených pohybových aktivit zvířat, v zoologických zahradách a k těmto účelům s nimi vstupovat na území státu. Pro účely tohoto zákona se potom volně žijícím zvířetem rozumí zvíře, patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí. Podmínky veterinární péče v zoologických zahradách stanovuje primárně zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, s jeho prováděcími právními předpisy. Veterinární zákon stanoví požadavky veterinární péče mj. na chov a zdraví zvířat, upravuje práva a povinnosti osob při péči o zvířata, soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti veterinární péče, stejně jako i některé odborné veterinární činnosti a jejich výkon. V případě zoologických zahrad je jednou z důležitých povinností v oblasti veterinární péče bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat. Seznam nákaz, jejichž výskyt musí být podle právních aktů Evropských společenství upravujících hlášení nákaz a výdaje ve veterinární oblasti hlášen Evropské komisi a členským státům, se uveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, které jsou považovány za nebezpečné, a jejich původci podléhají hlášení krajskou veterinární správou Státní veterinární správě a jsou uvedeni v příloze č. 2 k tomuto zákonu. V praxi to znamená jak dodržování antiparazitárních a protiinfekčních opatření (vakcinace zvířat a preventivní sérologická a koprologická vyšetření, karanténní opatření, zdravotní zkoušky), ale také umístění zvířat v prostorách, které odpovídají jejich fyziologickým nárokům, dodržování zoohygieny s pravidelnou mechanickou očistou, desinfekcí a deratizací. Významnou roli v ochraně zvířat v zoologických zahradách hrají také organizace sdružující zoologické zahrady. Patří sem především Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), která vydala standardy a kodexy pro členské zoologické zahrady, jejichž porušení je sankcionováno nejdříve napomenutím, ale může vést až k ukončení členství v této organizaci. Jedním příkladem může být EAZA Minimum Standards for the Accommodation and Care of Animals in Zoos and Aquaria, které stanovují minimální standardy pro péči o zvířata z pohledu welfare, zdraví zvířat a hygieny, veterinární péče, vybavení pro post-mortem vyšetření, zajištění bezpečnosti a ochrany jak veřejnosti, tak i zvířat v jejich ubikacích. 66


Podobně, avšak stručněji, stanovuje Světová asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) pro své členy Code of ethics and animal welfare. Ochrana ohrožených druhů zvířat Česká republika je od roku 1993 smluvní stranou Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), která je na evropské úrovni upravena Nařízením Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a do české legislativy implementována zákonem č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů. Cílem těchto předpisů je chránit druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zaručit jejich zachování regulováním obchodu s nimi a to prostřednictvím vydávání, používání a předkládání dokumentů týkajících se povolování dovozu exemplářů jednotlivých druhů a jejich vývozu nebo zpětného vývozu, ale také tranzitu těchto exemplářů. Exemplářem se myslí jakýkoliv živočišný nebo rostlinný jedinec, ať živý nebo neživý, patřící k některému z druhů zařazených do příloh A až D, jakákoli jeho část nebo odvozenina, ať tvoří součást jiného zboží či nikoli, jakož i jakékoli jiné zboží, u něhož je podle průvodních dokumentů, obalu nebo označení či etikety nebo jakýchkoli jiných příznaků patrné, že představuje nebo obsahuje části či odvozeniny živočichů či rostlin uvedených druhů, pokud takové části či odvozeniny nejsou vyňaty z působnosti ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení týkajících se přílohy, do které je dotyčný druh zařazen, a to vyznačením této skutečnosti v dotyčných přílohách. Exemplář se považuje za exemplář druhu zařazeného do přílohy A až D tehdy, pokud jde o živočicha nebo rostlinu, z jehož „rodičů” alespoň jeden patří ke druhu zařazenému do těchto příloh, případně pokud jde o část či odvozeninu z takového živočicha nebo rostliny. V případech, kdy „rodiče” takového živočicha nebo rostliny patří ke druhům, z nichž každý je zařazen do jiné přílohy nebo z nichž pouze jeden je zařazen do těchto příloh, platí ustanovení přísnější přílohy. Zařazení jednotlivých druhů zvířat a rostlin do příloh je významné pro rozlišení stupňů ohrožení jednotlivých druhů zvířat a rostlin a tím i stanovení podmínek a požadavků pro jejich ochranu. Příloha A obsahuje druhy zařazené do přílohy I úmluvy, u nichž členské státy nevznesly výhradu a jakýkoli druh, který je nebo může být předmětem poptávky za účelem využívání ve Společenství nebo mezinárodního obchodu a kterému buď hrozí vyhynutí, nebo je tak vzácný, že jakýkoli objem obchodu by ohrozil přežití druhu nebo patří do rodu, z něhož většina druhů je zařazena do přílohy A, nebo který je druhem, většina jehož poddruhů je zařazena do přílohy A, přičemž jeho zařazení do této přílohy je nezbytné pro účinnou ochranu těchto taxonů. Příloha B obsahuje druhy zařazené do přílohy II úmluvy a zároveň nezařazené do přílohy A, přičemž u nich členské státy nevznesly výhradu a druhy zařazené do přílohy I úmluvy, u nichž byla vznesena výhrada. Dále jakýkoli jiný druh, který není zařazen do přílohy I ani II úmluvy a který je předmětem mezinárodního obchodu v objemech, jež by mohly být neslučitelné s jeho přežitím nebo s přežitím jeho populace v určitých zemích, nebo s udržením celkové populace na úrovni, která odpovídá úloze daného druhu v ekosystémech, v nichž se vyskytuje; nebo také jakýkoli jiný druh, jehož zařazení do této přílohy z důvodu podobnosti jeho vzhledu s jinými druhy zařazenými do přílohy A nebo do přílohy B je nezbytné pro zajištění účinné kontroly obchodu s exempláři takových druhů. Do této přílohy patří také druhy, u kterých bylo zjištěno, že zavedení živých exemplářů do přírodního prostředí Společenství by představovalo ekologické ohrožení původních druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve Společenství. 67


Příloha C obsahuje druhy zařazené do přílohy III úmluvy a zároveň nezařazené do přílohy A nebo B, přičemž u nich členské státy nevznesly výhradu a druhy zařazené do přílohy II úmluvy, u nichž byla vznesena výhrada. Příloha D obsahuje druhy, které nejsou zařazeny do příloh A až C a které jsou do Společenství dováženy v počtech, jež jsou dostatečným opodstatněním pro sledování a druhy zařazené do přílohy III úmluvy, u nichž byla vznesena výhrada. Nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A je zakázáno. Členské státy mohou také zakázat držení exemplářů, zejména živých zvířat druhů zařazených do přílohy A. V souladu s požadavky jiných právních předpisů Společenství o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin může být ze zákazů uvedených v odstavci 1 udělena případ od případu výjimka ve formě příslušného potvrzení vydaného výkonným orgánem členského státu, ve kterém se exempláře nacházejí, pokud: a) byly dané exempláře získány ve Společenství nebo do něho dovezeny dříve, než se ustanovení týkající se druhů zařazených do přílohy I úmluvy nebo do přílohy C1 nařízení (EHS) č. 3626/82 nebo do přílohy A stala pro dané exempláře použitelnými; nebo b) se jedná o exempláře získané před více než 50 lety; nebo c) byly exempláře dovezeny do Společenství v souladu s ustanoveními tohoto nařízení a mají být používány k účelům, které neohrožují přežití dotyčných druhů; nebo d) se jedná o exempláře živočišných druhů narozené a odchované v zajetí nebo uměle vypěstované exempláře rostlinných druhů, případně pokud jde o části nebo odvozeniny takových exemplářů; nebo e) jsou dané exempláře za výjimečných okolností potřebné pro pokrok vědeckého poznání nebo k nezbytným biomedicínským účelům podle směrnice Rady 86/609/EHS ze dne 24. listopadu 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, kdy se ukáže, že daný druh je jediným vhodným druhem pro takové účely, a kdy nejsou k dispozici žádné exempláře daného druhu, které se narodily a byly odchovány v zajetí; nebo f) jsou dané exempláře určeny k chovatelským nebo pěstitelským účelům, které přinesou užitek pro zachování dotyčných druhů; nebo g) jsou dané exempláře určeny k výzkumným nebo vzdělávacím účelům zaměřeným na ochranu nebo zachování daných druhů; nebo h) dané exempláře pocházejí z některého členského státu a byly získány z volné přírody v souladu s platnými právními předpisy tohoto členského státu. Zákazy uvedené v odstavci 1 se vztahují také na exempláře druhů zařazených do přílohy B s výjimkou případů, kdy lze příslušnému orgánu dotyčného členského státu přesvědčivě prokázat, že takové exempláře byly získány, a pokud pocházejí z území mimo Společenství, že byly do něho dovezeny v souladu s požadavky platných právních předpisů o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Ochrana biologické diverzity na úrovni druhů je v ČR legislativně zajištěna především prostřednictvím zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje obecnou ochranu všech živočišných druhů, samostatně ochranu volně žijících ptáků a zvláštní ochranu vybraných, vzácných nebo vědecky a kulturně významných, druhů živočichů. Seznam a stupeň ohrožení je stanoven vyhláškou č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě 68


zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. K ochraně zvláště chráněných druhů živočichů zajišťují všechny orgány ochrany přírody záchranné programy s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení. Záchranné programy spočívají v návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, jakými jsou záchranné chovy, introdukce, reintrodukce, záchranné přenosy a jiné přístupné metody vhodné k dosažení sledovaného cíle. Záchranným chovem se rozumí držení většího počtu jedinců zvláště chráněných živočichů za účelem jejich rozmnožování. Záchranný chov lze povolit jen v souladu se záchranným programem vypracovaným pro příslušný druh. U druhů, které jsou současně zvěří, projedná povolení záchranného chovu orgán ochrany přírody s orgánem státní správy myslivosti. Součástí povolení k záchrannému chovu je stanovení bližších podmínek záchranného chovu, zejména vedení přiměřené evidence a jiných údajů o průběhu chovu. Takové povolení se vydává také zoologickým zahradám, protože chov živočichů v zoologických zahradách je podle vybraných ustanovení těchto předpisů chovem zvláštního určení. Hlavním posláním zoologických zahrad je zajišťování chovů ohrožených druhů živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, záchranných chovů zvláště chráněných druhů živočichů, zejména kriticky ohrožených, a dále plnění významných vědecko-výzkumných, výchovných a estetických funkcí. Závěr Podmínky a požadavky na ochranu zvířat v zoologických zahradách lze najít v mnoha právních předpisech na národní, evropské i mezinárodní úrovni. Jedná se však spíše o obecné a nejednotné normy, které mnohdy nespecificky stanovují podmínky ochrany všech kategorií zvířat nebo se zaměřují specificky na ochranu pouze ohrožených druhů. Hlavní povinností pro provozování zoologických zahrad je obdržení licence od Ministerstva životního prostředí a také dodržování požadavků CITES legislativy (registrace exemplářů, dovozní či vývozní povolení atd.). Významnou roli hrají normy a standardy mezinárodních organizací sdružující zoologické zahrady (EAZA, WAZA). Literatura Nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (1997): Úř. věst. L 61, s. 169. Nařízení vlády č. 17/2004 Sb., o pravidlech pro poskytování dotací provozovatelům zoologických zahrad. Sbírka zákonů, 2004, č. 6, s. 282-285. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 134/1999 Sb., o sjednání Úmluvy o biologické rozmanitosti. Sbírka zákonů, 1999, č. 48, s. 2935-2948. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 572/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Sbírka zákonů, 1992, č. 115, s. 3426-3434. Směrnice Rady 1999/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách (1999): Úř. věst. L 94, s. 24-26. Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů, 1992, č. 80, s. 2212-2246. Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). Sbírka zákonů, 2004, č. 32, s. 1523-1541. 69


Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 12841290. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Sbírka zákonů, 1999, č. 57, s. 3122-3150. Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Sbírka zákonů, 2003, č. 61, s. 3382-3390. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Sbírka zákonů, 1992, č. 28, s. 666-692. http://www.eaza.net/about/Documents/Standards_2008.pdf http://www.waza.org/en/site/conservation/code-of-ethics-and-animal-welfare

70


NEW SUBJECT WELFARE OF ZOO ANIMALS AND ZOOLOGICAL GARDEN ACTIVITY, ABANDONED ANIMALS AND ANIMAL SHELTERS, CIRCUS ANIMALS AND CIRCUSES ACTIVITY AT THE UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO NOVÝ PŘEDMĚT WELFARE ZOOZVÍŘAT A ČINNOST ZOOLOGICKÝCH ZAHRAD, OPUŠTĚNÝCH ZVÍŘAT A ÚTULKY PRO ZVÍŘATA, ZVÍŘAT CIRKUSŮ A ČINNOST CIRKUSŮ NA VFU BRNO Petra Doleželová*, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, veterinární a farmaceutická univerzita Brno Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Summary A new study course Animal Protection and Welfare, which was introduced at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno in 2012, includes also a new subject titled as Zoo animals and zoological garden activity, abandoned animals and animal shelters, circus animals and circuses activity. The aim of this paper is to briefly introduce the teaching of this new subject. Key words: welfare, zoo animals, circus animals, abandoned animals Souhrn Nový studijní obor Ochrana zvířat a welfare, který přibyl v roce 2012 na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno, obsahuje také nový předmět nazvaný Welfare zoozvířat a činnost zoologických zahrad, opuštěných zvířat a útulky pro zvířata, zvířat cirkusů a činnost cirkusů. Cílem tohoto příspěvku je stručné představení výuky tohoto nového předmětu. Klíčová slova: welfare, zoozvířata, cirkusová zvířata, opuštěná zvířata Úvod Nový studijní obor Ochrana zvířat a welfare na Fakultě veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno přináší další rozšíření univerzitního vzdělávání v oblasti zajištění ochrany a pohody zvířat a jeho cílem je zvýšit počet vysokoškolsky kvalifikovaných odborníků v oblasti welfare zvířat a zajistit tak vysokou úroveň ochrany zvířat proti týrání. Jedním z předmětů, který obsahuje studijní program v rámci tohoto nového studijního oboru ve 2. roce studia, je také předmět Welfare zoozvířat a činnost zoologických zahrad, opuštěných zvířat a útulky pro zvířata, zvířat cirkusů a činnost cirkusů. Jak je z názvu zřejmé, obsahem bude poskytnout studentům informace o zajištění chovu a welfare zvířat v zoologických zahradách, cirkusech a podobných zařízeních a útulcích pro zvířata. Výuka se soustředí na zajištění teoretické přípravy v rámci přednášek, a také na praktickou výuku, která bude zaměřena na řešení modelových případů. Dotace předmětu je 1 hodina teoretické výuky a 1 hodina praktické výuky za týden.

*



Obsah předmětu První část výuky se zaměřuje na welfare zoozvířat a činnost zoologických zahrad. Výuka zahrnuje podmínky, které musí být splněny pro vznik a založení zoologických zahrad, jejich hlavní funkce (chov zvířat ex-situ i in-situ) a také budou představeny organizace, které sdružují zoologické zahrady a které určují směry rozvoje a výzkumu v rámci jejich fungování. Součástí výuky je i právní úprava, která upravuje oblast ochrany zvířat v zoologických zahradách, požadavky na transport zoozvířat a na chov a dovoz či vývoz zvířat, které spadají pod ochranu CITES. Jedná se o legislativní požadavky jak na národní úrovni, ale také na mezinárodní úrovni a to z pohledu členství České republiky v Evropské unii a na mezinárodních projektech zastřešujících ochranu volně žijících zvířat (CITES, CBD). Další část výuky je věnována jednotlivým úrovním ochrany a pohody zvířat v zoologických zahradách v rámci vymezeném v publikaci Večerka a kol. (2001), jehož součástí je posuzování zejména ustájení zvířat, bezpečnost, pohoda, stereotypní chování, krmení zvířat návštěvníky, obohacení životního prostředí zvířat, výchova a vzdělávání, záchranné programy. Výsledkem takového posouzení je zařazení chovu daných druhů zvířat v zoologických zahradách do jedné ze šesti úrovní ochrany a pohody zvířat. V praktické výuce budou studentům prezentovány modelové případy, u kterých budou posuzovat podmínky a zacházení se zoozvířaty, porušování ochrany zvířat v zoologických zahradách a také zařazení modelových případů do jednotlivých úrovní ochrany a pohody zvířat. Součástí bude i praktická výuka přímo v Zoologické zahradě Brno. Druhá část výuky se soustředí na problematiku chovu opuštěných zvířat a činnost útulků pro zvířata. V teoretické výuce bude prezentován přehled právních předpisů, které upravují oblast ochrany a welfare zvířat chovaných v útulcích, podmínky pro vznik útulků pro zvířata a také záchranných stanic pro handicapovaná zvířata. Budou prezentovány hlavní problémy spojené s tématikou opuštěných zvířat. V rámci praktické výuky budou studentům prezentovány modelové případy, u kterých budou posuzovat podmínky a zacházení se zvířaty v útulcích a záchranných stanicích. Součástí bude i praktická výuka přímo v útulku pro zvířata v Brně. Poslední část předmětu je věnovaná cirkusovým zvířatům. V rámci teoretické přípravy budou studentům objasněny požadavky, které jsou kladeny na provozovatele cirkusů a obdobných zařízení (podnikatelsky prováděné westernové a „historické“ produkce se zvířaty), chovatele cirkusových zvířat a zvířat používaných při veřejných vystoupeních a to v případě, že je se zvířaty pravidelně pracováno v manéži nebo na jevišti nebo v jiném podobném předváděcím prostoru (aréna, apod.) anebo jsou zvířata pravidelně cvičena pro přípravu a provedení výkonu v divadelním a varietním představení, filmu, televizním programu a podobně. Jde tedy především o stanovení podmínek pro ochranu a péči o pohodu cirkusových zvířat, stanovení podmínek na jejich přepravu, veterinární péči, označování a evidenci a také na drezúru těchto zvířat. Opět jsou kladeny požadavky na chovatele také z pohledu členství České republiky v Evropské unii, z čehož vyplývají další povinnosti při mezinárodním transportu cirkusových zvířat ať už v rámci EU, ale také mezi členskými státy a třetími zeměmi (např. ochrana zvířat při přepravě, dodržení a sledování nákazové situace). V praktické části výuky budou studentům prezentovány modelové příklady porušování právních předpisů v cirkusech a obdobných zařízeních, kdy studenti budou vedeni k nalezení řešení takových modelových situací. Závěr Studenti po absolvování předmětu budou umět posoudit úroveň podmínek ovlivňujících pohodu a stav pohody zvířat v zoologických zahradách, opuštěných zvířat v útulcích a úroveň pohody zvířat v cirkusech. Dále budou umět interpretovat právní předpisy v ochraně 72


zoozvířat, cirkusových zvířat a opuštěných zvířat a pomocí nich řešit problémy související s jejich porušováním. Literatura Holečková D., Dousek J. (2001): Podmínky chovu savců v cirkusech. Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat. MZe ČR, Praha, s. 44. Večerek V., Bartošek B., Burda Z. (2001): Úrovně ochrany a pohody zvířat v zoologických zahradách. Veterinářství, 51: 32-37.

73


ZOO VISITORS AWARENESS OF ANIMAL ENRICHMENT IN ZOO PRAGUE POVĚDOMÍ NÁVŠTĚVNÍKŮ ZOO O ENRICHMENTU V ZOO PRAHA Ivana Gardiánová1*, Martin Hartl1, Lukáš Jebavý2 1

Demonstrační a experimentální pracoviště FAPPZ ČZU v Praze, ČR, 2 Katedra obecné zootechniky a etologie FAPPZ ČZU v Praze, ČR

1

Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic, 2 Department of Animal Husbandry and Ethology, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic Summary Questionnaire was distributed to visitors of the Prague Zoo. The collected data was evaluated to find out if visitors are aware of enrichment. Whether they know it and where they saw it. The main aim of the thesis is to find out if zoo visitors know concept “environmental enrichment”. Find out if they take note of enrichment in animal enclosures and what knowledge they have about enrichment. Suggest how it could improve the awareness of visitors about enrichment in the zoo. The results of the questionnaire are due that visitors have about the same understanding of the concept of "environmental enrichment" as the concept of "environmental enrichment". Only a third of visitors know meaning of enrichment. Only a third of visitors heard about enrichment up to questionary for the first time. Other visitors got the information from other sources. Physical and dietary enrichment is using most frequently according to visitors and physical enrichment is most interesting for visitors. Visitors evaluate enrichment at run primates as best and evaluate enrichment at run feline as worst. Overall visitors evaluate enrichment positively in Prague Zoo. Key words: environmental enrichment, Zoos, visitors, awareness Souhrn Dotazník zjišťoval povědomí návštěvníků Zoo Praha o enrichmentu. Hlavním cílem předkládaného dotazníku je zjistit, jestli návštěvníci zoo znají pojem „environmentální enrichment“, zdali si všímají enrichmentu ve výbězích zvířat a jaké o něm mají znalosti. Z výsledků dotazníku vyplývá, že návštěvníci mají přibližně stejné znalosti o pojmu „obohacení prostředí“, jako o pojmu „environmentální enrichment“. Jen třetina návštěvníků ví, co enrichment znamená. Více jak polovina návštěvníků se o enrichmentu poprvé dozvěděla až z dotazníku. Ostatní návštěvníci získali informace z jiných zdrojů. Podle návštěvníků je v pražské zoo nejvyužívanější fyzický a potravní typ enrichmentu, přičemž fyzický enrichment byl pro ně nejzajímavější. Nejlépe byl hodnocen enrichment u primátů a nejhůře u kočkovitých šelem. Celkově je enrichment v pražské zoo hodnocen kladně a návštěvníci si ho všímají. Klíčová slova: obohacení prostředí, zoologické zahrady, návštěvníci, informovanost. Úvod Problematika enrichmentu ve světě stále nabývá na významu. Většinou je zmiňována v souvislosti se zoologickými zahradami a laboratorními zvířaty nebo s jinými institucemi, které se zabývají chovem zvířat. Informovanost návštěvníků o obohacování prostředí, či o možnosti obohacování prostředí zvířat je různá. *



Dle Younga (2003) pojem enviromentální enrichment označuje, jak se prostředí pro zvíře chované v zajetí může změnit ve prospěch zvířat. Je to dynamický proces, jehož cílem je vytvoření změn konstrukcí a chovatelských postupů, zvýšení behaviorální volby zvířat (tzn. rýsovat vhodné chování a schopnosti pro jednotlivé druhy), a tím zlepšit dobré životní podmínky zvířat. Dle Watters et al. (2011) je obohacení prostředí široce používáno ke stimulaci využití „volného“ času zvířat, který se pak zdá být přirozenější a rozmanitější než u neobohacených zvířat. Hare et al. (2007) tvrdí, že obohacení prostředí je nyní široce uznávané jako nutnost a ne jako luxus. Přesto může být obohacení ve své podstatě více ohrožující, než nesterilní prostředí. Proto je nutné usilovat o zmírnění nebo odstranění potenciálního nebezpečí v našich obohacovacích plánech. Hoy et al. (2010) uvádí, že v posledních letech došlo k exponenciálnímu nárůstu v publikaci článků o obohacení. Většina literatury týkající se obohacování popisuje zaměstnanecké postupy zaměstnanců i v rámci zoo se zaměřením na zvýšení blahobytu pro specifické skupiny zvířat. Maher (2001) popisuje, že enrichment může být umístěn na strategických místech v expozici (viditelné, nebo ne). Toto umožňuje návštěvníkům rychle odhalit jednotlivce a pak jim umožňuje sledovat aktivní průzkumné chování a interakci s enrichmentem. Tofield et al. (2001) uvádějí, že přidáním stimulu pro obohacení se zvyšuje zájem veřejnosti o zoo. Veřejný zájem je důležitý, protože návštěvníci jsou schopní kladně reagovat na obohacená stanoviště, která stimulují druhově typické chování v zoologických zahradách. To může vést ke zvýšení ocenění pro zvířata a zlepšení veřejného porozumění a je to také příležitost pro vzdělávání. Materiál a metodika Pro zhodnocení povědomí návštěvníků zoo o enrichmentu byl vypracován dotazník, který návštěvníci zoo vyplňovali. Na dotazník celkem odpovědělo 109 respondentů. Dotazník byl předkládán k vyplnění návštěvníkům Zoo Praha. Vyhodnocování bylo realizováno v Excelu – stanovení celkového počtu odpovědí na jednotlivé otázky – suma, % zhodnocení. Výsledky a diskuze 75 respondentů, což je cca 69 % dotázaných nezná pojem environmentální ennrichment. Zbylých 34 respondentů tvrdí, že tento pojem zná. 74 dotázaných, což je cca 68 %, nezná pojem obohacení prostředí. Zbylých 35 dotázaných (32 %) tvrdí, že tento pojem zná. Tudíž dotaz na anglický i český pojem dopadl velice podobně a respondenti význam těchto pojmů spíše neznají. 63 % neví, co tento pojem vůbec znamená. 7 % uvedlo špatnou definici environmentálního enrichmentu. 67 % respondentů neví, co pojem obohacení prostředí znamená, 13% uvedlo špatnou definici obohaceného prostředí. 72 % tvrdí, že tyto pojmy znamenají totéž. 65 %, se dozvědělo o těchto pojmech poprvé v tomto dotazníku, 12 % našlo tyto pojmy na webu, 7 % se s nimi setkalo v zoo, 4 % při sledování TV a z tisku, 2 % od známého, 6 % se o těchto pojmech dozvěděla z jiných zdrojů, než měli v možnostech výběru. 95 % vidělo použití enrichmentu za dobu strávenou v zoo. Z respondentů vidělo 63 % použití potravního enrichmentu, 90 % fyzický, 62 % sociální/kontaktní, 75 %) senzorický, 72 % pracovní. Za nejpoužívanější považuje 50 % fyzický typ, potravní 40 %, sociální 6 %, pracovní 3 % dotázaných, 1 % senzorický. V zoo 53 % zaznamenalo fyzický typ, potravní 21 %, sociální 7 %, pracovní 14 % dotázaných, 5 % senzorický typ. Nejvíce zaujal fyzický typ 37 %, potravní zvolilo 12 %, sociální a pracovní jako nejzajímavější označilo 24 %, 3 % si zvolilo senzorický typ. Z hlediska využití u daných druhů či skupin zvířat se nejvíce líbil u opic cca 43 %, 27 % u ploutvonožců, žirafy a slony označilo shodně 6 % respondentů, u ptáků se líbil 4 %, u kočkovitých šelem a jiných šelem a koní 2 % dotázaných, 6 % uvedlo možnost ostatní kopytníci (mimo koňovité). Možnost nevím zvolilo 1 %. 75


95 % se domnívá, že enrichment se nejvíce vyskytuje u savců, 4 % u ptáků a 1 % u plazů. 96 % tvrdí, že si všímá enrichmentu ve výbězích zvířat a 90 % respondentů věnuje pozornost prostředí, ve kterém žijí zvířata. Dle 96 % má obohacení prostředí na zvířata pozitivní vliv. Podle 83 % respondentů je v této zoo enrichment dostatečný. 6 % dotázaných byly osoby ve věku 10-18 let, ve věku 18-35 let byla většina respondentů tedy 53 %, 28 % respondentů bylo ve věku 35-50 let, ve věku 50-70 let bylo 13 % respondentů a nad 70 let nebyl žádný respondent. 72% dotázaných byly ženy. 56 % dotázaných navštívili zoo 1x za rok, až 5x za rok navštíví zoo z dotázaných 27 %, 6x-8x do roka navštíví zoo 5 % z dotázaných, 9x a vícekrát navštíví zoo 12 % dotázaných. Dále 12 % dotázaných mělo základní vzdělání. Střední odborné učiliště studovalo 36 % dotázaných. Střední odborná škola a gymnázium studovalo 45 % dotázaných. Vysokoškolské vzdělání mělo 7 % dotázaných. Hoy et al. (2010) zjistili pomocí dotazníku, že potravní enrichment byl identifikován jako nejdůležitější kategorii enrichmentu, dále taktilní, strukturní, senzorický (konkrétně olfactorický), socialní. Ve studii vyšly podobné výsledky. Z výsledků vyplývá, že nejpoužívanější je fyzický typ a po něm následuje potravní enrichment, jako nejméně používaný skončil senzorický typ. Hoy et al. (2010) dále uvádějí, že z taxonomických skupin je enrichment nejčastěji poskytován primátům a šelmám. Podle výsledků návštěvníci opravdu hodnotí enrichment u primátů jako nejkvalitnější (dle 43 % dotázaných), ale pokud jde o šelmy, u nich jej návštěvníci hodnotí většinou záporně. Enrichment u kočkovitých šelem měl dokonce nejvíce záporných ohlasů. Může to být způsobeno tím, že kočkovité šelmy v pražské zoo sice enrichment mají, ale aktivně ho příliš často nevyužívají a spíše většinu dne polehávají, což je přirozené chování u kočkovitých šelem. Bohužel návštěvníci toto chování hodnotí velice zápornými dojmy. Byrne (2005) uvádí, že 96 % návštěvníků tvrdilo, že zavedení nástrojů sloužících ke hrám/práci je velmi důležité pro dobré životní podmínky zvířat. Výsledky se s tímto výsledkem shodují. Drtivá většina dotázaných návštěvníků (96 %) uvedla, že obohacené prostředí má pozitivní vliv na zvířata. Závěr Při vyhodnocování dotazníku bylo zjištěno, že většina návštěvníků v Zoo Praha nezná pojmy „environmentální enrichment“ a „obohacení prostředí“. Význam těchto pojmů zná také velmi málo dotázaných. Velmi kladným zjištěním je, že lidé si všímají výběhů u zvířat a jednotlivých součástí a zařízení v něm. Dokonce po vysvětlení, k čemu slouží enrichment, a jak může vypadat, si lidé začali všímat jednotlivých enrichmentů ve výbězích. Dokonce správně určovali výběhy, kde bylo k vidění velké množství enrichmentu (lidoopy, ploutvonožci). Jen minimální počet dotázaných uvedl, že se o tomto pojmu dozvědělo v zoo. Zoologická zahrada by při větší informovanosti mohla jen získat. Bohužel pražská zoologická zahrada informuje o enrichmentu jen formou přednášek u jednotlivých zvířat, pokud je např. komentované krmení. Tato forma osvěty sice nabízí možnost názorného předvedení enrichmentu, ale bohužel je určena jen pro omezený počet návštěvníků a také dobou, kdy se koná. Literatura Byrne, L. 2005. Environmental enrichment: does it enrich zoo visitors? Proceedings of The Seventh Annual Symposium On Zoo Research. 29-36. Hare, V. J., Rich, B., Worley, K. E. 2007. Enrichment Gone Wrong! Proceedings of the Eighth International Conference on Environmental Enrichment. 35-45. Hoy, J. M., Murray, P. J., Tribe, A. 2010. Thirty Years Later: Enrichment Practices for Captive Mammals. Zoo Biology. 29. 303–316. 76


Maher, E. 2001. Enrichment Object Use by Juvenile Raggiana Birds of Paradise, Paradisaea raggiana augustavictoriae, at the San Diego Zoo. Proceedings of the Fifth International Conference on Environmental enrichment. 13-16. Tofield, S., Coll, R. C., Vyle, B., Bolstad, R. 2001. Visitor Perceptions of Zoos: Forging a Link Between Environmental Enrichment and Free Choice Learning. 31-50. Watters, J. V., Miller, J. T., Sullivan, T. J. 2011. Note on Optimizing Environmental Enrichment: A Study of Fennec Fox. Zoo Biology. 30. 647-654 Young, R. J. 2003. Environmental enrichment for captive animals. Malden, MA: Blackwell Science. Oxford, UK. 228 p. ISBN: 0632064072

77


BIG CATS AND CHEETAHS AND USE OF SOCIAL ENRICHMENT VELKÉ KOČKOVITÉ ŠELMY A GEPARDI A VYUŽITÍ SOCIÁLNÍHO ENRICHMENTU Ivana Gardiánová1*, Alžběta Kocourková1, Lukáš Jebavý2 1


1

Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic, 2 Department of Animal Husbandry and Ethology, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic Summary Enrichment of animals kept in captivity is a tool which can improve natural behavior and welfare. We surveyed the situation through the social enrichment in the zoo UCSZ based on a questionnaire filled out by keepers of big cats and cheetahs. It was found that social enrichment is not practiced in most zoos. Only in 16 individuals out of 93 is used, mostly training. As a social enrichment an individual contact with keepers can also be considered. From this perspective, social enrichment in the vast majority of the breeding facilities is implemented, as there are bars in combination with glass, so a reared individual has at least a partial, limited contact. Key words: big cats, environmental enrichment, social enrichment, questionary Souhrn Obohacení prostředí zvířat chovaných v lidské péči je nástrojem, jímž je možné zvýšit projevy přirozeného chování a pohodu zvířat. Mapovala se situace využití sociálního enrichmentu v zoo UCSZ na základě dotazníku, jež vyplňovali ošetřovatelé velkých kočkovitých šelem a gepardů. Bylo zjištěno, že sociální obohacení ve většině zoo není praktikováno. Pouze u 16 jedinců z 93 je využíváno, převážně tréninkem. Jako sociální enrichment lze považovat i kontakt jedince s ošetřovatelem. Z tohoto pohledu je sociální obohacení v naprosté většině chovných zařízení realizováno, neboť jsou zde mříže v kombinaci se sklem, takže chovaný jedinec má alespoň částečný, omezený kontakt s ošetřovatelem. Klíčová slova: velké kočky, obohacení prostředí, sociální obohacení, dotazníkové šetření Úvod Cílem chovu s využitím enrichmentu je žádoucí dosáhnout zvýšení průzkumu okolí a hry, zvýšení predačního a potravního chování, snížení stresu v době pravidelných, potřebných veterinárních či jiných fyzických vyšetření lidmi. Sociální enrichment (dále je S.E.) zahrnuje také trénink. Výhodou je možnost prvního vizuálního vyšetření bez použití anestetik, kdy v některých případech nejsou potřebná a zbytečně škodí organismu jedince, zatímco situace může být vyřešena méně invazivním způsobem (Pappas, 2009). Interakce mezi zvířetem a ošetřovatelem může prospět z hlediska psychické pohody, poskytuje pozitivní a bezpečné vztahy (Houssaye a Budd, 2009). Učením spolupráce ve zdravotní péči se stává život méně stresujícím pro obě strany (Pappas, 2009). Trenér zvířat musí znát repertoár etologických znaků daného druhu i jedince, pro volbu nejlepší cesty k formování chování. Bez plánu by trénink mohl být jen nahodilý a frustrující jak pro cvičitele, tak i pro cvičeného jedince (Lukas *



et al., 1998). Výcvik slouží především k usnadnění práce se zvířetem. Zvířata se cvičí např. otevřít tlamu, zvednout tlapu, prezentovat ocas či kyčelní popř. anální krajinu (Pappas, 2010). Pokud je praxe nebo zkušenost dána lidmi, proces je definován jako tzv. výcvik (trénink) (Mellen a Ellis, 1996). Cílem enrichmentu je vyvolat specifické chování, zatímco úspěchem tréninku je, když jedinec reaguje na podnět požadovaným (jediným) druhem chování (Hare et al., 2000). Materiál a metodika Pro zhodnocení sociálního enrichmentu byl sestaven dotazník, který chovatelé a ošetřovatelé velkých kočkovitých šelem zoo UCSZ vyplňovali. Dotazník byl % vyhodnocen. Do UCSZ je zařazeno 19 zoologických zahrad. Data poskytlo 13 zoo (Bojnice, Bratislava, Brno, Košice, Dvůr Králové nad Labem, Hodonín, Jihlava, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem). Celkem byla získána data k 6 druhům velkých koček (Pantherinae) a 1 druhu malých kočkovitých šelem (Felinae) - gepardovi. Hodnoceno bylo 93 zvířat, 48 samců a 45 samic. Druhová a poddruhová skladba byla následující: levhart obláčkový – 5, irbis – 14, tygr – 26, tygr sumaterský – 14, tygr indický – 4, bílá forma, tygr ussurijský – 4, tygr malajský – 4, levhart skvrnitý – 24 (levhart čínský – 4, levhart mandžuský – 2, levhart cejlonský – 13, levhart perský – 5), jaguár americký - 4, lev pustinný – 13 (lev indický – 4, lev berberský – 3, lev konžský – 2, lev jihoafrický – 2) a z malých koček gepard štíhlý – 7. Výsledky a diskuze Nejčastěji pozorované chování jedince? - 35,5 % z 93 jedinců bylo klidných, 19,4 % zvědavých a přátelských k lidem, 11,8 % agresivních a nepřátelských vůči člověku (nejvíce tygr sumaterský). Klidnou povahou (35,5 %) nejvíce zastoupenou, je dle dotazníku charakteristický irbis. Zvědavou povahou (19,4 %) se nejvíce vyznačují tygr sumaterský a také irbis. Excentrickou (5,4 %) povahu měli 3 jedinci, vyznačovali se stereotypním nebo neobvyklým chováním (levhart perský, tygr indický a gepard štíhlý). Přátelská povaha byla vždy alespoň u jednoho jedince každého poddruhu, nejvíce však opět u irbisů. Úzkostlivá zvířata (16,1 %), se zájmem, ale zároveň i se strachem a neklidem, byli tygr sumaterský a malajský a levhart obláčkový. Jiná povaha nebyla popsána. Má jedinec možnost kontaktu s ošetřovatelem? - ve většině zařízení se vyskytují mříže (100 %), ať už jako součást venkovní expozice, nebo vnitřních manipulačních prostor. Více jak ½ (57 %) má možnost interakce s člověkem i přes sklo. Lze říci, že zařízení kombinují oddělení obou stran mříží se sklem a šelmy mají alespoň částečný kontakt s ošetřovatelem. Využíváte sociální enrichment v chovu? Např. trénink apod. - u více jak ½ chovanců není S.E. vůbec praktikován, i proto, že to nedovoluje stav chovného zařízení (57 %). U 25,8 % jedinců (tj. 24 jedinců z 93) také není využíván, ačkoliv to stav zařízení umožňuje. Enrichment je praktikován u 16 jedinců. Konkrétně u levharta čínského clickerem, u lva jihoafrického, levharta cejlonského, jaguára amerického a tygra indického je využíváno přepouštěcími koridory (10,8 %). U jaguára amerického, lva pustinného, lva berberského a tygra sumaterského nespecifikováno jak. Pokud S.E. využíváte, jaká je reakce daného jedince? (Pokud S.E.nevyužíváte, otázku vynechejte.) - na reakcích 16 cvičených jedinců se částečně odrážejí i jejich povahy. Pozitivní reakci je možno zaznamenat u jedinců, kteří jsou dle ošetřovatelů klidní, přátelští k lidem nebo zvědaví. Negativní reakce na sociální obohacení vzniká u jinak agresivních, úzkostlivých nebo excentrických jedinců. Jak často je S.E. (především trénink) aplikován? (Pokud nevyužíváte, otázku vynechejte.) - dle odpovědí jednotlivých ošetřovatelů již zmíněných 16 jedinců je praktikován pomocí přepouštěcích koridorů denně u 6 jedinců, 2 - 4x týdně u dvou jedinců 79


a u zbylých dvou jedinců pouze 1 – 2x měsíčně. Clicker je využíván u levharta čínského 1 – 2x měsíčně a u ostatních 5 jedinců je dále nespecifikovaný S.E. praktikován 1 – 4x týdně. Otázku vyplnili ošetřovatelé pouze těchto 16 jedinců, ostatní ošetřovatelé otázku vynechali, z důvodu nepraktikování S.E. v chovu. Jaký byl efekt sociálního enrichmentu? - S.E. byl účelný u 14 jedinců. Na kladný efekt (15,1 %) měla podíl povaha jedinců a ochota spolupracovat. Díky záporným reakcím a agresivní povaze levharta čínského a lva berberského nebyl efekt S.E. žádný, neusnadnil manipulaci ani neodstranil nežádoucí prvky chování. Otázku vyplnili ošetřovatelé pouze těchto 16 jedinců. Nově příchozí jedinec: změnilo se jeho chování v porovnání s chováním při příjezdu? změna chování byla pozorována u 40 jedinců. U 37,6 % pozitivně a u 5 jedinců negativně (5,4 %). Beze změny chování bylo 20 jedinců. U zbytku jedinců (35,5 %) nebyla poskytnuta data. Byl zaznamenán spíše negativní přístup či názor ošetřovatelů k zavádění výcviku do chovu šelem, ačkoliv dle Pappas (2009) může výcvik přispět k větší spolupráci jedince s ošetřovatelem. Dle rozhovorů s ošetřovateli byly jejich důvody různé. Debata, zda by zvířata měla být trénována (pozn. trénováním není myšlen výcvik zvířat pro pobavení pozorovatelů, ale cílený výcvik pro usnadnění veterinární péče a chovu velkých kočkovitých šelem), stále probíhá, a některé výhody tréninku, jako např. snadnější realizace veterinární prohlídky, jsou stále více uznávány. Pozitivní výcvik také nabízí specifické techniky pro řešení a zvládání strachu zvířat (Laule, 2005)Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. Také se snižuje výskyt abnormálního chování a zlepšuje kladný vztah k jedincům (Whittaker, 2005). Melfi (2006) dokazuje, že je trénink obohacující, je stimulující a poskytuje každodenní dynamickou změnu. Závěr Každému chovateli by mělo záležet na blahu chovanců. Podmínky chovu by měly naplnit potřeby chovaných jedinců. Jedním z prostředků je enrichment a dodržování zásad welfare. Ačkoli je sociální EE prospěšný, ve většině zoo není využíván, jak vyplynulo z odpovědí realizovaného dotazníku. Tento přístup pramení jednak z nevyhovujících podmínek, tak i z nedostatku času pro každodenní výcvik. Chování zvířat se většinou pozitivně změnilo. Děkujeme všem zaměstnancům (z řad vedení, zoologů a ošetřovatelů) zoo spadajících do UCSZ, kteří pomohli s vyplněním dotazníku a radami, děkujeme za vstřícnost, a trpělivost s vyplňováním dotazníků, možnost osobní návštěvy zoo a také z některých zoo za zaslání vyplněných dotazníků. Konkrétně zaměstnancům ZOO Liberec, ZOO Praha, ZOO Plzeň, ZOO Ústí nad Labem, ZOO Dvůr Králové nad Labem, ZOO Brno, ZOO Jihlava, ZOO Hodonín, ZOO Ostrava, ZOO Olomouc, ZOO Zlín Lešná, a na Slovensku ZOO Bratislava, ZOO Bojnice a ZOO Košice, popř. dalším. Literatura Houssaye, F., Budd, J.E. (eds). 2009. EAZA Leopard Panthera pardus spp. Husbandry Guidelines. EAZA Felid TAG. European Association of Zoos and Aquaria. Amsterdam, Netherlands. p. 150. Laule, G. 2005. The role of fear in abnormal behavior and animal welfare. In: Proceedings of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. Wildlife Conservation Society. New York. p. 120-125. Lukas, K. E., Marr, M. J., Maple, T. L. 1998. Teaching operant conditioning at the zoo. Teaching of Psychology. 25. p. 112 – 116. Melfi, V. 2006. What makes an effective enrichment?. In: Proceedings of the 1st UK and Ireland Regional Environmental Enrichment Conference. Paington. p. 33-39. 80


Mellen, J. D., Ellis, S. 1996. Animal learning and husbandry training. In: Kleinman, D. G., Allen, M. E., Thompson, K. V., Lumpkin, S., Harris, H. 1996. Wild Mammals in Captivity: Principles and Techniques. Univ. of Chicago Pr. Chicago. p. 88-99. Pappas, K. Big Cats [online]. Zookeeper's Journal. 2009 [cit. 2012-10-09]. Dostupné z . Pappas, K. Social Enrichment - Big Cat Training [online]. Zookeeper's Journal. 2010 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z . Whittaker, M. 2005. Applied Problem Solving to Diminish Abnormal Behavior. In: Proceedings of the Seventh International Conference on Environmental Enrichment. Wildlife Conservation Society. New York. p. 126-131.

81


THE ENVIRONMENTAL ENRICHMENT FOR ANIMALS ENRICHMENT PRO ZVÍŘATA Ivana Gardiánová1*, Martina Lajerová1, Lukáš Jebavý2 1


1

Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic, 2 Department of Animal Husbandry and Ethology, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic Summary Environmental enrichment means the enrichment of life of animals kept in captivity. Animals kept in captivity are kept in a number of institutions. Enrichment can be divided into 5 types. It is a nutritional, structural, social, occupational, cognitive. Food and structural ones are the most used. It depends on the animal species, class, age, etc. Potential and utilization of human enrichment is huge. This includes not only application in the sphere of mammals, but also birds, reptiles, amphibians, fish and invertebrates. In short, it can be used across the entire animal kingdom. However, it is necessary to take into account the needs of the individual and the species, their instincts, and also need to take into account the safety of the animals and therefore "dangerousness" element provided enriching environment because enriched environment is obviously more risky than a sterile environment. Key words: welfare, environmental enrichment, birds, amphibians, reptiles, fish Souhrn Environmentální enrichment znamená obohacení života zvířat chovaných v lidské péči. Zvířata chovaná v lidské péči jsou chována v řadě institucí. Samozřejmě záleží na druhu zvířete, kategorii, věku atd. Potenciál a využití obohacení člověkem je obrovské. Nezahrnuje pouze aplikaci ve sféře savců, ale také ptáků, plazů, obojživelníků, ryb i bezobratlých. Zkrátka jej lze využít napříč celou živočišnou říší. Je však nutné brát ohled na potřeby daného jedince a druhu, na jejich instinkty, a také je třeba brát v úvahu bezpečí zvířat a tudíž „nebezpečnost“ poskytovaného prvku obohacujícího prostředí, protože obohacené prostředí je samozřejmě rizikovější než prostředí sterilní. Klíčová slova: welfare, environmentální enrichment, ptáci, obojživelníci, plazi, ryby Úvod Životní pohoda je dána schopností zvířete vyhnout se strádání a uchovat si tělesnou zdatnost. Jde o koncept, kterým popisujeme, jak je možné pojmout prostředí zvířat chovaných v zajetí tak, abychom zlepšovali kvalitu jejich života a nenechali je strádat (Webster, 2009). Jde o dynamický proces s cílem rozvíjet rozmanitost chování a schopností zvířat; čímž se zlepší jejich životní podmínky (Animal Enrichment, 2009). Příspěvek se zabývá poznatky o enrichmentu u ptáků, obojživelníků, plazů, atd. Je třeba dbát a dodržovat při chovu zvířat podmínky prostředí, v nichž žije volně žijící zástupce daného druhu. Je možné dodávat další „umělé“ doplňky poskytující jedincům vyžití, možnost úkrytu, hry atd. Enrichment je nástrojem pro zlepšení chovu a pohody zvířat, snížuje chronický stres, podporuje projevy druhově specifického chování a snižuje chování abnormální. Umožňuje lépe využít prostředí, *



popř. znalostí návštěvníků (Shepherdson, 2008). Environmentální enrichment (obohacení prostředí) poskytuje příležitost ukázat veřejnosti a organizacím zabývajících se welfare zvířat, že se zabývá všemi potřebami zvířat v péči člověka (Duncan, 1997). Materiál a metodika Textová část se týká obohacení prostředí některých tříd živočišné říše mimo savců. Výsledky a diskuze Ptačí enrichment bývá často opomíjen přesto, že se jedná a velmi inteligentní zvířata. Na rozdíl od savců není u ptáků vyžadována přehnaná aktivita. Stres u ptáků v zajetí však může způsobovat zejména sebepoškozování i poškozování ostatních jedinců ve skupině. Při tvorbě enrichmentu je důležitá samozřejmě bezpečnost. Základem je enrichment potravní. Ptákům, živícím se přirozeně hlodavci (dravci), můžeme obměnit krmnou dávku podáním kuřecího nebo křepelčího masa s opeřením (biologické krmení). Peří může sice znečistit ubikaci, nicméně dravci svou kořist peří rádi zbavují. Další náhražkou může být maso králičí nebo ryby (pstruh či kapr pro supy a kondory). Existují samozřejmě i jiné obohacení. Zejména papoušci vyžadují objekty, které mohou okusovat. Okusování a žvýkání napomáhá udržovat správnou délku zobáku. Absence předmětů může způsobit okusování vlastního peří. Zoborožcům jsou poskytovány pařezy, do kterých mohou hloubit otvory. Dravcům je ideální postavit zastřešenou voliéru, nebo bidlo, které jim poskytuje výhled na nebe. Obecně se dravci orientují zrakem, a proto je lepší nechat jim výhled do okolí. Je možno umístit do voliéry i různé míče, které stimulují především mladé a zvědavé jedince. Dalším z prvků obohacení je voda. Některým druhům stačí voda v misce, jiní nepohrdnou brouzdalištěm či větší vodní plochou (Meshach, n. d.). Některé obohacující prvky nedosahují pozitivního účinku. Zvířata se bojí nového nebo nemají potřebné dovednosti. Obohacení by vždy mělo posilovat a zvyšovat kvalitu životních podmínek, a tak může trénink ptáků zlepšit schopnost komunikace s enrichmentovými prvky. Už samotný trénink může být obohacením, stejně jako puzzle podavač krmiva, hračky či nové potraviny zařazené do ptačího jídelníčku (Martin, 2009). Při aplikaci enrichmentového prvku do expozice postupujeme pomalu. Po umístění prvku do expozice je možné nechat jej seznámit se s novým objektem. Pokud vykazuje nervozitu, klove, či agresivně mává křídly, je vhodnější prvek odstranit a umístit jej mimo klec. Během dne je objekt vhodné přibližovat blíže ke stěnám klece. Nakonec se pták s prvkem může sžít natolik, že již nebude problém předmět znovu umístit přímo do expozice. Nové prvky není vhodné nechávat v kleci přes noc. Při aplikaci je velmi důležité věnovat pozornost chování ptáka a projevit extrémní citlivost při zavádění nových prvků (Bailey, 2011). Z rozmanitého množství druhů chovaných v péči člověka, jsou velmi žádaní ptáci z čeledi krkavcovití (Corvidae). Možnosti obohacování jsou téměř nevyčerpatelné. To, že jsou krkavcovití přirozeně zvědaví a inteligentní, může představovat problém, pokud nejsou udržování v prostředí bohatém na podněty a nejsou stimulování jak fyzicky, tak i psychicky. Je vhodné ukrývat potravu v různých oblastech jejich expozice, či ji skrývat do krabic. Oblíbené jsou i předměty tvořící hluk, jako dětská chrastítka či zvonky. Velké množství rozptýlení představují materiály, které mohou být trhány, jako je papír, látky, a to nejen pro ptáky, ale i pro samotné pozorovatele. Přirozená potrava jako kuřata, ryby, či králíci dokáží jedince zabavit na velmi dlouhou dobu. V naturalistické expozici je snadné vytvořit přirozené obohacení pomocí hromady polen, listí, štěrku, kamenů a vodní nádrže (Fox, 2003). Nový koncept, k němuž je přitahována pozornost je enrichment tučňáků. Kromě běžně poskytovaných podnětů, jako je sníh, voda a sociální skupina stejného druhu, mají tučňáci obecně tendenci reagovat na nové objekty se zvědavostí. Obohacování nevyžaduje 83


komplikovaná ani nákladná zařízení. V praxi je užíváno barevných míčů, sprchování a bloky zmrazených ryb umístěných do vody. Dalšími prvky mohou být proměny vodních proudů v nádrži, zúžené průplavy apod. Určitým typem obohacení je i vizuální bariéra s návštěvníky. Přirozený je i potravní enrichment zahrnující proměny a způsob podávání krmných dávek (ASAG, 2005). Studie pojednávající o stereotypním chování amazoňanů oranžovokřídlých (Amazona amazonica), se zabývala obohacením klecí a snižováním abnormálního chování. Každá klec obsahovala bidýlko, podavač krmiva a adlibitní množství vody v napáječkách. Potraviny (ovoce, semena, zelenina a ořechy) byly podávány ve stejném množství, ale jiným způsobem. Byla zvýšena i fyzická složitost klecí za pomoci houpaček, pohyblivých předmětů, se kterými bylo možno manipulovat. Potravní obohacení obsahovalo manipulaci s potravou, překonávání překážek pro její získání, třídění nepoživatelných látek apod. Aplikace enrichmentu vyvolala zvýšenou fyzickou aktivitu, žvýkání, manipulaci s objekty. Po ukončení experimentu bylo vyhodnoceno, že potravnímu obohacení se papoušci věnovali mnohem déle než fyzickému a stereotypní chování bylo výrazně eliminováno (Gamer et al., 2004). Plazi mají specifické požadavky na prostředí, jedná se o tvory s proměnlivou tělesnou teplotou. Plocha a velikost ubikace nesmí zvířata omezovat v pohybu, příliš malý výběh navíc způsobuje přerůstání drápů. Důležitý je úkryt a jeho poloha. Vybavení ubikace je možno v různých časových intervalech přemisťovat a obměňovat a tím stimulovat pátrací chování. Teplota je jedním ze základních faktorů, kterým lze zvyšovat blahobyt zvířat v zajetí. Ideální je zajistit na různých místech výběhu různé teploty (Hawkins, 2004). Při navrhování expozice je vhodné umístit větve a plošiny v různých vzdálenostech od zdroje tepla, umožňujeme tak jedinci volbu pohybovat se v určitém teplotním rozmezí. Pravidelnou obměnou stimulujeme pohybovou aktivitu. Vlhkost můžeme udržovat osázením rostlinami, mechem a výběrem vhodného substrátu. Přírodní podklady jako hlína, štěpky, mech apod. stimuluje plazy k manipulaci s prostředím a zapojení se do přirozených aktivit jako hloubení nor či budování hnízd (Frederick, 2004). Pro chov je třeba počítat, jak se světlem přirozeným, tak s umělým. V případě potravy bývá problémem nedostatek živé kořisti. Pro zvýšení variability je vhodné zakomponovat oportunitní způsob získávání potravy než pravidelné krmení. Vhodné je také použití hmyzu, jedinec se tak zabaví sám, pokud má možnost kořist stopovat. Je však třeba myslet na fakt, že ačkoli existují zákony, které určují, co může být nabízeno jako živá kořist, může to být považováno za nepřijatelné pro návštěvníky a pozorovatele (Hawkins, 2004). Jednou z možností je i potření povrchu listů a půdy krvavou stopou mrtvé kořisti a následně ukrytí do substrátu (Frederick, 2004). Pokud jde o sociální strukturu, je běžnější chovat zvířata jednotlivě. Prostředí vytvořené člověkem musí zahrnovat prostor a jedincům ve skupině musí být poskytnut prostor pro únik nebo obranu před dominantnějším jedincem (Hawkins, 2004). Chov více druhů v jedné expozici je možný pokud daný druh obývá určité patro výběhu nebo expozice a tím eliminuje potravní a prostorovou konkurenci a pravděpodobnost přenosu patogenů mezi sebou (Frederick, 2004). Např. pro hady je vhodné zahrabat potravu pod substrát, nechat na neživou položku natáhnout pach potravy a tu pak umístit do terária, zavést do expozice vůně jiného predátora, či umístit potravu do trubek (Snake enrichment, 2005). Trénink plazů (kognitivní enrichment) není o učení cviků. Při tréninku plazů je třeba myslet na pravidlo, že tréninkem chceme docílit změny jejich chování a ne změnit zvíře, aby plnilo naše požadavky. Většinou není důležité, co se dělá, ale způsob aplikovaného tréninku (Reptile Ranger, 2012a). Trénink je součást každodenní rutiny při ošetřování. Cvičení tak jde ruku v ruce s chovem. Především jde o bezpečnější manipulaci a postupy při ošetřování (Reptile Ranger, 2012b). Krokodýli představují skupinu, na kterou lze aplikovat více druhů obohacení. Např. nepodávat potravu vcelku, ale rozdělit ji na několik částí, které rozmístíme po celé expozici. Dále to může být drhnutí zvířete koštětem s dlouhou násadou. Do vody lze umístit bójku na laně, či plavoucí předměty jako je např. dýně. Roli 84


splňují i kusy potravy zavěšené nad hladinou, které nutí zvíře k výskokům (Crocodile Enrichment, 2007). Navzdory zařazení obojživelníků na „nižší úroveň“ obratlovců, daří se jim v prostředí, které poskytuje rozmanitost, rozvoj aktivity a výzvy. Krmení živou kořistí a její umístění pod substrát, kameny, květináče, rostliny či do vody poskytuje živočichům lovecké příležitosti. Zvyšování vlhkosti, umístění rostlin a celkové zpestření vybavení expozice podporuje přirozené chování, zlepšuje zdraví a vystavuje zvířata v pestrém prostředí, což je atraktivní pro diváky (McWilliams, 2008). Základní aspekt tvoří voda. Je třeba zajistit rozmanitost vodních zdrojů, kvalitu vody. Divoce žijící jedinci jsou vystaveni stanovištím s vysokou rozmanitostí sluchovou, chuťovou, čichovou i vizuální a dalšími dosud neznámými podněty z živočichů, kteří sdílejí jejich životní prostor. Je žádoucí vyvolat podobné podněty i v izolovaném chovu v péči člověka. V takovém prostředí chybí i riziko predace, izolace může způsobovat letargii a stres. Je vhodné poskytnout podněty, které udrží jedince ve střehu. Můžeme použít výkaly nebo kůži predátora, či otřít pach predátora o některá místa v ubikaci. Také je možnost použití stínových či jiných modelů dravce (Hawkins, 2004). Není pravidlem starost o duševní pohodu ryb, ale přesto vyžadují stimulaci. Dobré životní prostředí je důležité pro udržení ryb v dobrém zdravotním stavu a jejich bezproblémovou reprodukci. V současné době je však výzkum týkající se obohacení životního prostředí na velmi nízké úrovni (Stevenson, 2007). Nestačí pouze zajistit úkryt a čistou vodu, ale je nutné poskytnout rozmanitou potravu včetně živé, dostatečné sociální zázemí, dostatečné množství vhodných rostlin a dokonce příležitost k učení. Mezi doporučené obohacení akvárií patří periodické změny intenzity osvětlení, náhodné přidávání nových položek (mušle, kameny, rostliny,…), sezonní změna fotoperiody, tvorba proudů. Potravinové obohacení je zajištěno krmením v různých denních dobách v různé intenzitě na různých místech, umístění krmných podavačů (nádoby s otvory), občasné podání zamražené potravy apod. Sociální obohacení zajistíme druhově smíšenými hejny, která podporují pozitivní mezidruhové interakce a hejny druhovými k podpoře druhově specifického chování (Pryor, 2004). Měkkýši - chobotnice patří mezi bezobratlé živočichy s nejvíce vyvinutou nervovou soustavou a jsou schopné se učit pomocí podmíněných reflexů. V současné době však neexistují výzkumy, které by jednoznačně prokázaly prospěšnost aplikace obohacení na chobotnice, zejména na chobotnici velkou (Enteroctopus dofleini). To otvírá prostor pro další a podrobnější výzkum. Chobotnice velké jsou inteligentní zvířata a měly být by stavěny další teorie zahrnující obohacování prostředí těchto živočichů (Anderson a Wood, 2001). Závěr Environmentální enrichment je v současnosti nezbytnou složkou každého kvalitního chovu zvířat. Je třeba získávat aktuální informace o probíhajících výzkumech a studiích, a na jejich základě zvažovat inovace a vylepšení oproti současnému stavu. Komplexní plán obohacující životní prostředí zvířat by měl zahrnovat všechny aspekty potřeb zvířat; měl by zajišťovat správné sociální složení skupiny, dostatečnou úroveň kontaktu s člověkem, vysokou úroveň péče a případného tréninku, dostatečně a vhodně vybavené ubikace s co nejlepší možností využití celého prostoru, rozmanitost senzorických podnětů jak z vnitřního, tak z vnějšího prostředí a v neposlední řadě pestrou a vyváženou stravu. Literatura Anderson, R. C. Wood, J. B. 2001. Enrichment for Giant Pacific Octopuses: Happy as a Clam? Journal of Applied Animal Welfare Science. 4(2):157-168. Animal Enrichment [online].Disney´s animal programs. 4. 9. 2009 [cit. 2012-11-1]. Dostupné z 85


ASAG. Penguin husbandry manual [online]. Penguin taxon Advisory group. AZA. 2005. [cit. 2013-02- 19]. Dostupné z http://aviansag.org/Husbandry/Unlocked/Care_Manuals/Penguin_HB.pdf. Bailey, A. A Room With a View. [online]. ICEE 2011and IAATE Conference 2012. 2011. [cit. 2012-11- 1]. Dostupné z http://www.naturalencounters.com/documents/ARoomwithaView.pdf. Crocodile Enrichment [online]. Reptile Behavior. 2007 [cit. 2013-01- 12]. Dostupné z . Duncan, A. E. A Veterinary Assessment Of The Risk And Benefits Of Environmental Enrichment [online]. 1997 [cit. 2013-02-10]. Dostupné z http://www.enrichment.org/MiniWebs/About_EE/duncan_1997.pdf. Fox, T. Corvids (Crows, jays & magpies), Husbandry and Management. [online]. Bird Collection Manager. Rosamond Gifford Zoo. 2003 [cit 2013-02-10]. Dostupné z . Frederick, Ch. 2004. AAZK National Enrichment Committee. Suggested Guidelines for Reptile Enrichment. The American Association of Zoo Keepers, Inc. 5p. Gamer, J. P. Meehan, C. L. Mench, J. A. 2004. Environmental enrichment and development of cage stereotypy in Orange-winged Amazon parrots (Amazona amazonica). Developmental Psychobiology. 44(4): 209-218. Hawkins, M. Willemsen, M. 2004. Environmental Enrichment For Amphibians And Reptiles. ASZK Reptile Enrichment Workshop. Zoological Parks Board of NSW: 1-4. Martin, S. 2009. The SECRET of Training Birds. IAATE Conference Cincinnati, OH. Natural encounters. p 4. McWilliams, D. A. 2008. Nutrition Recommendations for some Captive Amphibian Species (Anura and Caudata). CAZA. 34 p Meshach, J. Enrichment Tips [online]. The International Association of Avian Trainers and Educators [cit. 2012-11-1]. Dostupné z . Pryor, K. Fish Enrichment [online]. Clicker training. 12. 1. 2004 [cit. 2012-11- 14]. Dostupné z http://www.clickertraining.com/node/29 . Reptile Ranger (a) [online]. Michigan Society of Herpetologists. 8-6-2012 [cit. 2013-01- 12]. Dostupné z < http://www.reptileranger.com/trainingbasic.htm>. Reptile Ranger (b) [online]. Michigan Society of Herpetologists. 8-6-2012 [cit. 2013-01- 12]. Dostupné z < http://www.reptileranger.com/whytrain.htm>. Shepherdson, D. Zoo Animal Welfare, stereotypy and environmental enrichment [online]. 02Dec-2008. [cit. 2012-12- 14]. Oregon Zoo. Dostupné z . Snake Enrichment. Reptile behavior [online]. 2005 [cit. 2013-01- 12]. Dostupné z . Stevenson, P. 2007. Closed waters: The welfare of farmed atlantic salmon, rainbow trout, atlantic cod and atlantic halibut. Compassion in World Farming and World Society for the Protection of Animals. 79 p. ISBN: 1 900 156 415. Webster, J. 2009. Životní pohoda zvířat: kulhání k Ráji. Práh. 340s. ISBN 978-80-7252-2644.

86


THE UTILIZATION OF ENVIRONMENTAL ENRICHMENT FOR APES VYUŽITÍ OBOHACOVÁNÍ PROSTŘEDÍ U LIDOOPŮ Gardiánová Ivana1*, Půtová Renata1, Jebavý Lukáš2 1


1

Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic, 2 Department of Animal Husbandry and Ethology, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic Summary This article deals with environmental enrichment of apes, which are reared in human care. Apes include gorillas, orangutans and chimpanzees. It´s very important to keep their breeding in Zoos, because they are endangered and critically endangered animals. They shouldn´t be bored in Zoos, because if they are bored they make undesirable abnormal behaviour. We can use environmental enrichment to prevent abnormal behaviour or to remove it. Environmental enrichment helps to improve animal welfare by removing stress and promoting their pattern of normal behaviour. Key words: welfare, environmental enrichment, apes Souhrn Tento příspěvek pojednává o obohacování prostředí lidoopů chovaných v lidské péči. Řadí se mezi ně gorily, orangutani a šimpanzi. V přírodě patří mezi ohrožená až kriticky ohrožená zvířata, a proto je velice důležité udržet jejich chov v zoologických zahradách. Tam by se rozhodně neměli nudit, protože to vede k výskytu nežádoucího abnormálního chování. Prostředek, kterým lze takovému chování předejít či ho odstranit, je právě aplikace obohacování prostředí neboli environmentálního enrichmentu. Ten navíc pomáhá zlepšit životní podmínky zvířat odstraněním stresu a podporou jejich normálních vzorců chování. Klíčová slova: životní pohoda zvířat, obohacování prostředí, lidoopi Úvod Obohacování prostředí neboli enrichment slouží k vytvoření komplexního a rozmanitého prostředí zvířat chovaných v lidské péči. Pomáhá naplnit jejich psychické a fyziologické potřeby. V chovu je enrichment velice důležitý, jelikož podporuje dobré životní podmínky zvířat, pomáhá odstranit nudu a stres. Celkem rozeznáváme pět druhů obohacování prostředí, a to sociální, fyzické, potravní, senzorické a pracovní (Young, 2003). Enrichment by měl být součástí výběhů zvířat ve všech zoologických zahradách a parcích, protože při jeho absenci se u zvířat vyskytuje nežádoucí abnormální chování. Mezi lidoopy se řadí gorily, orangutani a šimpanzi. Expozice jsou cenově nákladné a přísně kontrolované. Velký důraz je kladen i na profesionalitu ošetřovatelů, u kterých je důležité, aby je lidoopi přijmuli a respektovali. Využívání obohacování prostředí v jejich chovu je nezbytné. Ve výběhu lidoopů by neměly chybět prolézačky, materiál na stavbu hnízda a hračky, které je zabaví. Je důležité zajistit, aby netrávili odpočinkem více času než ve volné přírodě a nenudili se. Obohacovat prostředí lze různými metodami. Environmentální enrichment je možné rozdělit na celkem pět druhů, kdy každý ovlivňuje určitou oblast chovu zvířat. Jedná se o obohacení *



sociální, fyzický (neboli strukturní), potravní, senzorické a pracovní. Jednotlivé typy se často překrývají (Fay, 2011). Materiál a metodika Příspěvek popisuje typy enrichmentu, a jednotlivé možnosti, jak primátům – lidoopům vylepšit prostředí a dodat různé podněty. Jedná se pouze o výčet možností, bez bližšího hodnocení a etologického sledování. Výsledky a diskuze Potravní obohacení - je v chovu lidoopů nejpoužívanější. Nejčastěji používaný je rozptyl potravy po výběhu. Dalším často používaným předmětem obohacování je požární hadice naplněná drobnou potravou. V letním období je možné podávat lidoopům zamrazené ovoce v kusu ledu. Pro primáty existuje spousta druhů krmítek. Například krmítko z láhve, které podporuje jak shánění potravy, tak manipulaci s předmětem, krmítko z PVC trubky v níž jsou po délce i na konci otvory. Přísuvné krmítko lze vyrobit z plastové přepravky (např. od banánů) připevněné zvenku výběhu pomocí karabin. Z druhé strany je k ní přivázaná požární hadice. Ta je horní částí klece provlečena dovnitř. Po zatáhnutí za hadici se bedna převrátí na klec a lidoop si tak může vzít potravu. Druhý typ přísuvného krmítka se skládá z poloviny plastové koule, která je zavěšena mimo klec ve vzdálenosti cca 30 cm. Pro získání potravy musí použít nástroj, kterým půlkouli rozhoupe, aby si ji mohl chytit u klece a sáhnout si pro „odměnu“. Jiný obohacovací předmět vznikne spojením dvou plastových přepravek k sobě tak, že mezi sebou vytváří uzavřený prostor, který se vyplní dřevitkou. Do ní se umístí kousky potravy velké tak, aby prošly skrz otvory v přepravkách a bylo je tak možné vytáhnout ven. Krmítko se věší dovnitř expozice, což u lidoopů podporuje šplh. Další možností je krmítko z plastových víček. Ta jsou k sobě připevněna tak, aby na sebe nasedala, ale měla mezi sebou malou mezeru. Při chovu lidoopů se také využívá žlab s krmivem, který se umístí z vnější strany výběhu (klecového, aby k němu měli přístup). Po jeho délce se rozptýlí potrava, kterou primáti získávají rukama. Jako obohacovací předmět se také používá připevněná rohož na desce (z jedné nebo z obou stran), tu je potom možné buď zavěsit do prostoru, nebo připevnit na ohraničení expozice. Rohož se pomaže polotuhým až kapaným krmivem (arašídové máslo, jogurt želé), nebo se do ní vtlačí rozdrcené tuhé krmivo. Dalším typem krmítka je tabulka s rozinkami, která je vyrobená z polypropylenové destičky, do níž se udělají otvory a vyplní rozinkami. Tato tabulka se nejčastěji používá v chovu malých primátů, ale lze ji použít také u lidoopů, ti však pro získání „pamlsku“ používají nejen prsty, ale i pomůcky v podobě větviček. Primáti rádi řeší hádanky, proto jsou pro ně atraktivním zpestřením krmné skříně. Tyto pomůcky podporují přirozené shánění potravy pomocí jednoduchých nástrojů (větviček). Další předmět, který podporuje používání nástrojů je zařízení na získávání ořechů. Je tvořen stolem, na němž jsou položeny ořechy. Ve stole je otvor, který pokračuje trubicí vedoucí do výběhu zvířat. Často používaný obohacovací předmět v chovu lidoopů je umělé termitiště. Může to být kovová krabice, v níž jsou otvory vedoucí do uzavřených trubek vyplněných řídkou potravou (jogurtem, jablečnou dření), kterou šimpanzi získávají pomocí klacků stejně jako v přírodě. Tento druh je levný a lze rychle sestrojit. Složitějším typem na výrobu jsou betonová termitiště, která jdou na vrchu otevřít - tímto otvorem se dovnitř vloží potrava v misce. Potom se celé termitiště uzamkne víkem. Lidoopi mají přístup k potravě jen přes malé otvory v kopuli prostřednictvím klacků (Chimps-inc, 2001). V rámci fyzického obohacení by v expozici lidoopů určitě neměla chybět dřevitka, která je vhodným materiálem na stavbu hnízda nebo do ní lze vsypat krmivo. Kromě dřevitky jsou nepostradatelným prvkem lana a hasičské hadice, které slouží lidoopům jako náhradní cesta, k houpání a lezení. Z hasičských hadic lze splést sítě, které poskytují lidoopům vyvýšené 88


odpočívací plochy. Dalším předmětem může být houpačka vyrobená z pneumatiky. Ta je zavěšena pomocí tří rovnoměrně připevněných řetězů, které jsou kvůli bezpečnosti zvířat obaleny hadicemi z PVC. Výhodou je snadná použitelnost a údržba. Tato houpačka se používá především v chovu šimpanzů, stejně jako tunely, které poskytují závěsná odpočívadla, průchozí cesty a mohou sloužit jako vizuální bariéra jedince od ostatních členů skupiny, což pomáhá zmírnit sociální napětí. Jako tunely se používají plastové barely bez dna, které mohou být buď zavěšeny ve výběhu, nebo umístěny napevno (Chimps-inc, 2001). Hra na přetahovanou podporuje spolupráci skupiny a tím má vliv na sociální chování. Na výrobu přetahovacího prostředku se používají odolné materiály (tj. lano, požární hadice), jejichž konce musí být na obou stranách zabezpečené plastovými koulemi nebo alespoň zauzlovány. Hračku lze propojit mezi dva výběhy (pokud to systém uspořádání expozic umožňuje). Senzorické obohacování působí na smysly. Jako zrakové obohacení se používají zrcadla, díky kterým mohou zvířata pozorovat okolí svého výběhu. Mohou být buď pevně připevněná mimo expozici v určitém úhlu, což jim umožňuje pozorování okolí. Druhá možnost je zavěsit malá zrcátka uvnitř výběhu. Ve vnitřních prostorách výběhů jsou někdy umístěny televizní obrazovky. Nejčastěji jsou lidoopům promítány pořady pro děti a videa z přírody. Mezi sluchové obohacení patří pouštění hudby do expozic. U laboratorních šimpanzů hraní instrumentální hudby snižuje agresivitu a úzkost. V rámci čichového obohacení jsou lidoopům předkládány různé vůně. Používají se buď voňavky, nebo přírodní pachy, například lze použít trus predátora. Sociální obohacování je lidoopům poskytnuto prostřednictvím skupiny, ve které v lidské péči žijí. McGrew et al. (1996) uvádějí, že sociální interakce se skupinou poskytuje zvířeti nejen základní stimulaci, ale také je zdrojem pohodlí, jistoty a zábavy. Sociální obohacování zahrnuje jak interakce ve skupině stejného druhu, tak i s jedinci druhu jiného, například s lidmi. Pro lidoopy je velice důležitý kontakt s jejich chovatelem, se kterým udržují velmi těsný vztah. Dle Pizzutto et al. (2007) kontakt lidoopů s člověkem pomáhá odstranit koprofágii neboli pojídání výkalů, agresivní, sebepoškozující a stereotypní chování. Pracovní obohacování lidoopů je realizováno pomocí výcviku, který se využívá například k přemístění zvířat z jednoho výběhu do druhého (z vnitřního do venkovního a naopak) a k separaci jedince od skupiny, což je v chovu velkých zvířat důležité. Pomocí výcviku lze omezit nejistotu lidoopů a stres spojený některými chovatelskými postupy (Bloomsmith et al., 1998). V rámci tréninku lze lidoopy také naučit komunikovat s chovateli prostřednictvím znakové řeči nebo za pomoci tabulky či tabletu. Díky gestikulaci rukou mohou lidoopi odpovídat na jednoduché otázky a vyjádřit zda něco potřebují nebo je něco bolí, což ošetřovatelům usnadňuje jejich práci. Závěr Enrichment je důležitou součástí v každém chovu zvířat. Lze ho přeložit jako obohacování prostředí a jedná se o nejrůznější podněty, které zlepšují kvalitu života zvířat. Snahou jeho aplikace je obohatit výběhy zábavnými a interaktivnímu objekty tak, aby se zvířata během dne zabavila. Tyto podněty zahrnují celkem pět druhů obohacování, a to potravní, fyzické, sociální, pracovní a senzorické. V chovech by měly být využívány, protože podporují dobrou životní pohodu neboli welfare zvířat, pomáhají zachovat jejich normální vzorce chování, odstranit nudu a snížit výskyt nežádoucího stereotypního chování. Každý, kdo chová zvířata, za ně nese zodpovědnost a měl by se snažit, aby se cítila co nejlépe. Pokud se v chovu lidoopů obohacování prostředí nevyužívá, tak se mohou začít nudit, dochází u nich k „nicnedělaní“, což vede k tloustnutí. Kromě toho a to může být větším problémem, si mohou osvojit nežádoucí chování jako je koprofágie, vytrhávání chlupů či sebepoškozující chování. A tomu by se měl každý chovatel snažit vyvarovat. Přidání nového obohacovacího 89


prvku podnítilo jejich zvědavost a zájem, tudíž podpořilo větší podíl aktivního chování než ve dnech, kdy nebyl zařazen žádný nový objekt. Při podávání enrichmentu strávila zvířata delší dobu příjmem potravy, hraním, zkoumáním prostředí a méně času odpočinkem. To dokazuje jak důležité je obohacování prostředí v chovu lidoopů, kteří se díky němu nenudí a netráví tak čas „nicneděláním“ a odpočinkem ve větší míře než ve volné přírodě. Literatura Bloomsmith, M. A., Stone, M. A., Laule, G. E. 1998. Positive Reinforcement Training to Enhance the Voluntary Movement of Group-housed Chimpanzees Within Their Enclosures. Zoo Biology. 17:333–341. Chimps-inc. Primate training and enrichment workshop. Enrichment Notebook [online]. 2001 [cit. 2013-02-05]. Dostupné z . Fay, E. C. 2011. Great ape cognition and captive care: Can cognitive challenges enhance well-being?. Applied Animal Behaviour Science. 135:1-12. McGrew W. C., Marchant L. F., Nishida T. 1996. Great ape societies. Cambridge University Press. Cambridge. 352 s. ISBN: 0-521-55494. Pizzutto C. S., Nichi, M., Corrêa, S. H. R., César Ades, C., de Barros Vaz Guimarães, A. M. 2007. Reduction of Abnormal Behavior in a Gorilla (Gorilla gorilla gorilla) Through Social Interaction with a Human Being. Laboratory primate newsletter. 46 (3), 6-10. Young, R. J. 2003. Environmental Enrichment for captive animals. Blackwell Publishing. Oxford. 220s. ISBN: 0-632-06407-2.

90


ENVIRONMENTAL ENRICHMENT FOR ANIMALS AND PUBLIC AWARENESS ABOUT ENRICHMENT OBOHACENÍ PROSTŘEDÍ PRO ZVÍŘATA A INFORMOVANOST VEŘEJNOSTI O OBOHACENÍ PROSTŘEDÍ Ivana Gardiánová1*, Jitka Štrachová1, Lukáš Jebavý2 1


1

Demonstrational and Experimantal Workplace, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic, 2 Department of Animal Husbandry and Ethology, FAFNR, Czech University of Life Sciences in Prague, Czech Republic Summary The aim was to explore the public awareness of environmental enrichment including many questions concerning different enrichment types. Two types of polling were used to determine the level of public awareness. First, direct questioning was deployed at the premises of the Zoo Ústí nad Labem and some public areas in Prague. Second, an online questionnaire was distributed over the Internet. In total, 132 responses were used for evaluation. The responses suggest that 72 % of respondents never heard about environmental enrichment and that only 14 % understand its meaning. In those cases where the respondents did not have the necessary language knowledge a Czech equivalent of environmental enrichment was used with the following results: 44 % of respondents have already heard about environmental enrichment and 20 % understood its meaning. Furthermore, the survey showed that 14% of respondents had never noticed the use of environmental enrichment in a zoo and that the most noticed environmental enrichment was physical enrichment, next most commonly noticed type feeding enrichment, then occupational, social and finally sensory enrichment. The results further suggest that respondents believe that the most commonly used type of enrichment is physical, feeding, social, occupational, sensory enrichment and 11 % of respondents did not know. The most compelling enrichment type as viewed by the respondents was: feeding enrichment, occupational, physical, social and sensory, and 11 % respondents were not interested in any type. The answers also show that 92 % of respondents consider the usage of enrichment in a zoo appropriate, only 1 % disagree and 7 % do not know. Respondents that keep animals apply environmental enrichment techniques on their animal, the most often applied enrichment is enrichment physical, followed by occupational enrichment, feeding, social and sensory enrichment. Key words: enrichment, welfare, awareness, respondent Souhrn Cílem bylo zjistit, jaké je povědomí veřejnosti o obohacení prostředí. Ke zjištění míry informovanosti veřejnosti o obohacení prostředí bylo použito dvou typů dotazování. Prvním typem bylo přímé dotazování v areálu zoologické zahrady Ústí nad Labem a veřejných prostranstvích v Praze. Druhým bylo dotazování pomocí online dotazníku šířeného po internetu. Celkem bylo pro následné vyhodnocení použito 132 výstupů od respondentů. Z odpovědí plyne, že 72 % dotázaných termín environmentální enrichment nikdy neslyšelo a že význam termínu zná pouze 14 % respondentů. Pojem obohacení prostředí již slyšelo *



44 % dotázaných a význam termínu znalo 20 % respondentů. 14 % dotázaných nezaznamenalo použití enrichmentu v zoo a z těch, kteří jej zaznamenali, jich nejvíce zaznamenalo fyzický 90 %, dále potravní, pracovní, sociální a nejméně registrovaným typem obohacení byl senzorický. Výsledky dále ukázaly, že dle nejvíce respondentů je nejpoužívanějším typem obohacení fyzické, dále potravní, sociální, pracovní, nejméně označilo senzorický a cca 11 % respondentů zvolilo „nevím“. Na otázku, který typ obohacení respondenty nejvíce zaujal, nejvíce zvolilo potravní, dále pracovní, fyzický, sociální, senzorický a opět cca 11 % respondentů uvedlo, že je nezaujal žádný z typů. Podle více než 90 % respondentů je použití enrichmentu v zoo za vhodné. Z těch respondentů, kteří chovají zvíře, jich 85 % pro svá zvířata používá techniky obohacení, z toho nejčastěji fyzický, dále pracovní, potravní, poté sociální a nejméně senzorický. Klíčová slova: enrichment, welfare, povědomí, respondent Úvod V současnosti je otázka ochrany zvířat a podmínek života zvířat chovaných v lidské péči často diskutovanou záležitostí. Je zajímavé zjistit, zda vůbec veřejnost tuší, že něco jako environmentální enrichment existuje a jestli návštěvníci zoologických zahrad vědí, že expozice zvířat je obohacována s určitým záměrem. Termín environmentální enrichment (EE) neboli obohacení prostředí (OP) zahrnuje veškeré snahy o zlepšení podmínek a péče o zvířata chovaná v zajetí (Newberry, 1995). Nejčastěji uváděné cíle EE jsou: zvýšení rozmanitosti chování, zabránění rozvoje abnormálního chování či snížení jeho frekvence nebo závažnosti, zvýšení rozsahu nebo počtu druhově specifických vzorců chování, zvýšení pozitivního využití životního prostředí a zvýšení schopnosti zvířete vyrovnat se s nástrahami života přirozeným způsobem (Ellis, 2009). Obohacení prostředí zvířat dobrým způsobem, jak je veřejnosti lépe představit a zařídit, aby návštěvníci u konkrétního zvířete strávili více času, neboť zvířata jsou v obohaceném prostředí „živější“ a hrají si, což je pro návštěvníky poutavější než pozorování znuděného zvířete bezcílně „bloumajícího“ po výběhu (Davey et al., 2005). Materiál a metodika Pro získání informací o tom, jaké je povědomí veřejnosti o obohaceném prostředí, byly vytvořeny dva dotazníky (přímé a online dotazování). Celkem bylo získáno 140 dotazníků, z nichž 132 jich bylo použito pro následnou analýzu (8 dotazníků nebylo kompletních – proto nebyly započítány. Získané výsledky byly pomocí programu Microsoft Excel 2007. Dotazníky byly sestaveny tak, aby bylo možné výsledky dotazování sloučit. Přímé dotazování bylo uskutečněno v zoologické zahradě Ústí nad Labem, kde byli dotazováni návštěvníci zoologické zahrady jak přímo v pavilonech, tak i u expozic. Dotazování bylo dále uskutečněno na různých veřejných místech v Praze. Dotazníkové šetření bylo realizováno v červenci a srpnu 2012. Dotázáno bylo 45 lidí různého pohlaví, věkových kategorií a různého vzdělání. Druhou metodou bylo dotazování pomocí online dotazníku, jenž byl vytvořen pomocí aplikace Google Docs. Odkaz, který respondenta přesměroval na samotný dotazník, byl organizovaně šířen po internetu. Metodou internetového dotazování bylo dotázáno 95 lidí, ale vzhledem k tomu, že 8 lidí odeslalo neúplný dotazník, musela být jejich data z vyhodnocování vyloučena. Výsledky a diskuze Nejvíce respondentů se nachází ve věkové kategorii 27-45 let, dále v kategorii 46-60 let, následuje kategorie 18-26 let, pak kategorie nad 60 let a nejméně respondentů je z kategorie 92


do 17 let. Nejvíce bylo respondentů s nejvyšším dosaženým středoškolským vzděláním ekonomického zaměření, dále gymnazistů, následovali absolventi středních škol s technickým zaměřením, dále absolventi středních škol s humanitním zaměřením, pak absolventi vysokých škol biologického zaměření, poté absolventi vysokých škol s technickým zaměřením, dále absolventi vysokých škol s humanitním zaměřením, vyučení, vysokých škol ekonomického zaměření, středních škol s biologickým zaměřením, základních škol, vyšších odborných škol ekonomického zaměření a vyšších odborných škol humanitního zaměření, kterých bylo shodně jako respondentů bez ukončené povinné školní docházky. Nejvíce respondentů, kteří vyplnili dotazník, spíše nenavštěvuje zoologické zahrady, následují ti, kteří do zoologických zahrad zavítají 1-5x ročně a nejméně bylo respondentů navštěvujících zoo více jak 5x ročně. Většina dotázaných chová zvíře. Povědomí o pojmu EE „environmentální enrichment“ má asi jen 28 % respondentů a většina respondentů se s termínem nikdy nesetkala, povědomí o OP „obohacení prostředí“ 44 %. Co znamená EE, vědělo 14 %, co znamená OP pouze 20 % respondentů. Dotázaní, kteří použití obohacení zaznamenali, si nejčastěji povšimli fyzického enrichmentu, dále potravního, pracovního, sociálního a nejméně zaznamenaný byl senzorický (viz graf 1). Graf 1. Zaregistrování enrichmentu v zoo

Nejpoužívanější dle respondentů (viz graf 2) je fyzický enrichment, dále potravní, sociální, méně pracovní a nejméně označovaným typem byl enrichment senzorický Graf 2. Nejpoužívanější typ dle respondentů

Nejvíce respondentů uvedlo, že je zaujalo potravní obohacení, dále pracovní, fyzické, méně sociální a nejméně často respondenti obohacení senzorické (viz graf 3). Graf 3. Typ, který respondenty nejvíce zaujal

93


Naprostá většina respondentů (92 %) uvedla, že je podle nich obohacení vhodné (podrobněji viz graf 4). Graf 4. Vhodnost enrichmentu v zoo

Zoologické zahrady se snaží prostředí chovaným zvířatům co nejvíce obohatit, činí tak proto, že tím zlepšují jejich životní podmínky a zároveň i z toho důvodu, že obohacené expozice a obohacující činnosti (pracovní enrichment) zvyšují zájem návštěvníků (Davey et al., 2005). Zvyšování povědomí veřejnosti o obohacování prostředí zvířatům bude mít za následek pochopení postupů používaných v zoo a umožní i soukromým chovatelům aplikovat některé z druhů enrichmentu pro svá zvířata. Tím, že budou návštěvníci zoologických zahrad vědět, co je environmentální enrichment a především proč je v zoologických zahradách používán, může docházet ke vzájemné kooperaci návštěvníka se zoologickou zahradou. Příkladem může být výzva plzeňské zoologické zahrady, která žádala veřejnost o darování starých míčů pro lvy a tygry (Plzeňská zoologická zahrada, 2012). Závěr Povědomí o enrichmentu či obohacení prostředí nemá moc lidí, ovšem víceméně každý z návštěvníků někdy viděl některý typ enrichmentu, aniž by věděl, že se jedná o obohacení prostředí, popř. vylepšení prostředí chovaných zvířat. Nejvíce respondenti zaznamenali fyzický a potravní enrichment. Literatura Davey, G., Henzi, P., Higgins, L. 2005. The influence of environmental enrichment on Chinese visitor behavior. Journal of Applied Animal Welfare Science. 8 (2). 131-140. Ellis, S. L. 2009. Environmental enrichment: Practical strategies for improving feline welfare. Journal of Feline Medicine & Surgery. 11. 901-912. Newberry, R. C. 1995. Environmental enrichment: increasing the biological relevance of captive environments. Applied Animal Behaviour Science. 44. 229–243. Plzeňská zoologická zahrada. 2012. Padesátka míčů od Viktoriánů. IRIS. 10 (3). 8

94


AGGRESSION OF DOGS IN SLOVAKIA, MYTH OR REALITY? AGRESIVITA PSOV NA SLOVENSKU, MÝTUS ALEBO REALITA? Eva Haladová*, Jana Kottferová, Magdaléna Fejsáková, Raquel Matos, Igor Miňo Ústav hygieny zvierat a životného prostredia, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Slovenská republika Institute of Animal Hygiene and Environment, University of Veterinary Medicine and Pharmacy in Košice, Slovak Republic Summary Aggression in dogs is a common concern of the general public as well as the media, especially cases of attacks directed towards humans. In our study, we therefore address the issue of dog aggression towards people and animals in Slovakia, using a questionnaire survey. We surveyed 500 respondents and confirmed that potentially dangerous breeds or socalled "dangerous dogs" are in many aspects less aggressive than other breeds. Most aggressive dogs in several categories were crossbreeds. In our opinion, creating a group of potentially dangerous breeds, as has been discussed in the Parliament is, therefore, unfounded. Key words: aggression, dog, questionnaire, potentially dangerous breeds Súhrn Agresivita psov je častým záujmom širokej verejnosti ako aj médií. Preberané sú hlavne také aspekty, akými sú ataky psov na človeka. V našej štúdii sme sa preto zaoberali otázkou agresivity psov voči ľuďom aj zvieratám na Slovensku, pomocou dotazníkového prieskumu. Pri počte 500 opýtaných respondentov sme potvrdili, že plemená s navrhovaným sprísneným držaním alebo takzvané „bojové plemená“ sú vo viacerých aspektoch menej agresívne ako ostatné plemená. Najagresívnejšie psy vo viacerých kategóriách boli krížence. Diskutovanú otázku v parlamente ohľadom vytvorenia skupiny plemien psov so sprísneným držaním teda považujeme za neopodstatnenú. Kľúčové slová: agresivita, pes, dotazník, plemená so sprísneným držaním Úvod Agresívne správanie psa, ktoré v určitom kontexte spadá pod problémové správanie, sa stáva celospoločenským problémom všeobecného zdravia (Jakuba, 2011). Každý rok je v USA viac ako 4,5 milióna ľudí, ktorí sú pohryznutí psami. Takmer 1 z 5 prípadov si vyžaduje lekársku starostlivosť. Každý rok viac ako 800.000 Američanov prijme lekársku starostlivosť kvôli pohryznutiu psom, najmenej polovica z nich sú deti (AWMA, 2013). Výskyt hospitalizácií v SR vykazuje medziročne klesajúcu tendenciu a v roku 2010 bol druhý najnižší od roku 2000. Z uvedených štatistík (Národné centrum zdravotníckych informácií) dokonca vyplýva, že psy sú z hľadiska hospitalizácií menej nebezpečné než osy, včely a sršne, alkohol či lieky a sú približne rovnako „nebezpečné“ ako nejedovatý hmyz a iné článkonožce (JEDENMETER SK, 2013). Za najdôležitejšiu považujeme prevenciu pred samotným pohryznutím. Ak si všimneme štatistické údaje zaoberajúce sa útokmi psa na človeka, sme si kládli aj my otázku, či je agresivita psov skutočne reálna hrozba, a ktoré plemená psov sú za ňu zodpovedné? Na základe takto predložených údajov je neetické vyvodzovať závery bez *



podrobnej analýzy, ktorá by sa mala zaoberať hlavne otázkou „prečo?“. Samozrejme v praxi sa veľakrát stretávame s ťažkosťami akými môžu byť plemenné rozdiely, individuálne rozdiely v rámci konkrétneho plemena, výchova daného jedinca a v neposlednom rade je to aj otázka welfare. Agresívne správanie psov definujeme ako intenzívnu, výrazovú, emocionálnu, deštruktívnu reakciu, ktorou sa jedinec zameriava na objekt svojej frustrácie, ktorá mu bráni dosiahnutie určitého cieľa. Agresívne správanie je diskutované ako fylogenetický pozostatok z minulosti, pritom jeho predispozícia je daná agresivitou, ako pudovým inštinktívnym stavom zvieraťa, ktorým si upokojuje svoje základné potreby. Agresívne správanie je určované dvoma faktormi: vrodenými a získanými. Z toho vyplýva, že jeho funkcia spočíva v adaptácii zvieraťa na danú podnetovú situáciu. V takom prípade hovoríme o normálnej forme agresívneho správania. Nie každé adaptačné správanie je u psov úspešné. Výsledkom tejto maladaptácie, ktorá pretrváva dlhší čas, môže byť aj vznik abnormálneho agresívneho správania. Patologická agresivita u psov totiž môže byť orientovaná okrem neživých predmetov, iných psov, či ďalších druhov zvierat aj na samotného človeka (majiteľ psa, členovia rodiny, cudzí ľudia atď.) (Hvozdík, 2000). Pri pohryznutí psom je tendencia človeka hľadať vinu vo zvierati. Tento nesprávny postoj je motivačne vysvetliteľný zo strany správania sa psa. U sociálnych druhov zvierat sa vyvinuli jasné signály oznamujúce akceptáciu porážky, ktoré ukončia boj predtým ako by došlo ku zraneniu (Kottferová a kol., 2008). Reč tela zvierat by mal preto dôkladne poznať samotný majiteľ psa, pričom by sa v dostatočnej miere znížilo, až eliminovalo riziko poranenia človeka alebo iného zvieraťa. Z toho súčasne vyplýva aj miera zodpovednosti človeka za vznik a následky takýchto situácií. V súčasnosti základným preventívnym opatrením pohryznutia ľudí psami je prijatie legislatívnych prostriedkov s primeranou kontrolou ich dodržiavania. Navrhovaná novela, ktorou sa mení a dopĺňa zákon č. 282/2002 Z. z., ktorým sa upravujú niektoré podmienky držania psov v znení zákona č. 102/2010 Z. z. súčasne zavádza pre držiteľov týchto dvoch skupín psov sprísnené podmienky chovu, držania a vodenia psa. Ministerstvo pôdohospodárstva v novele pôvodne označilo 14 plemien s rizikovými vlastnosťami, na ktoré sa mal vzťahovať sprísnený chov bez ohľadu na to, či na človeka zaútočili. Na zoznam psov so sprísneným držaním sú zaradení - pittbull teriér, bandog, stredoázijský, kaukazský a juhoruský ovčiak, americký staffordshirský teriér, šarplaninac, tornjak, brazílska fila, tosa inu, kangal, americký buldog, boerboel a moskovský strážny pes. Krížencom sa označuje pes, ktorý nemá preukaz o pôvode (Krbatová, 2013). Najnovšia verzia návrhu zákona napokon tento zoznam neobsahuje. Neopodstatnenosť segregácie určitých plemien v týchto pôvodne špecifikovaných kategóriách, ministerstvo pochopilo a uznalo. Ale aj tak naďalej zostáva potreba prijatia takej právnej úpravy, ktorá bude eliminovať útoky psov, ktoré na Slovensku rezonovali v roku 2012 (Březinová, 2013). Materiál a metódy Výskyt agresívneho správania v SR sme zisťovali pomocou dotazníkového prieskumu, a to formou „papier-pero“. Pomocou „snowbal sampling“ metódy sme oslovili 500 respondentov z rôznych častí SR, ktorí odpovedali na 75 otázok v našom dotazníku „Aký je Váš pes“, ktorý bol zameraný na zistenie temperamentu psa. Zamerali sme sa najmä na skupinu otázok týkajúcich sa agresivity voči ľudom a zvieratám aj spolu s jej jednotlivými aspektmi. Faktor agresivita k ľuďom pozostával z dvoch aspektov: všeobecnej a situačnej agresivity. Pri faktore agresivita k zvieratám sme upriamili pozornosť na aspekty agresivity ku psom, koristníckej agresivity a dominancie nad inými psami (Jones, 2008). V našom dotazníku sme sa zamerali na rôzne plemená psov vrátane krížencov (n=500). Dotazník pozostával zo 75 otázok, ktoré nám pomohli odhaliť rôzne typy temperamentu psov 96


vo viacerých faktoroch a aspektoch. Cieľom tejto štúdie bolo porovnať priemerné skóre vybraných kategórií plemien vo faktoroch agresivity psov voči ľuďom a agresivity psov voči zvieratám. V dotazníkovom prieskume osobnosti psa sme porovnávali skóre v daných kategóriách s minimálnym skóre 1 v bodovej škále (silne nesúhlasím) a maximálnym 7 bodov (silne súhlasím) pre každú otázku, ktoré nám pomohli zistiť medziplemenné rozdiely v našich vybraných faktorov a aspektoch. Počet otázok pre daný aspekt bol 5, ktorý bol násobený počtom bodov. Následne bol urobený aritmetický priemer získaného skóre, ktorý bol spracovaný štatistickými postupmi pomocou programu IBM SPSS Statistics verzia 20.0. Na porovnanie priemerného skóre dosiahnutého v jednotlivých aspektoch a faktoroch dotazníka v jednotlivých kategóriách podľa plemena bola použitá neparametrická štatistika, konkrétne Kruskall-Wallisov test. Výsledky a diskusia Na základe výsledkov nášho experimentu (tab.2) považujeme za dôležité zistenie, že krížence majú štatisticky významne vyššiu mieru agresivity k ľuďom (p<0,01) v porovnaní s ovčiarskymi psami aj plemenami s navrhovaným sprísneným držaním (plemená so SD). Týmito výsledkami potvrdzujeme neodôvodnené obavy verejnosti zo zvýšenej miery agresivity u tzv. „bojových plemien“ a teda aj zbytočné zavádzanie a označenie vybraných kategórii plemien v rámci Novely zákona 282/2002 Z.z.. Počet prípadov agresivity psov zaznamenaný u rôznych plemien by mal byť posudzovaný k početnosti týchto plemien v danej komunite (Blackshaw, 1991). S týmto tvrdením možno len súhlasiť, nakoľko z celkového počtu testovaných jedincov (n=190) bolo najviac zastúpených v našom experimente (tab.1) krížencov (n=102). Práve toto tvrdenie je jednou z príčin prečo mali najvyššie skóre vo faktore agresivita k ľudom práve krížence. Teda boli najagresívnejšie, čo bolo zároveň potvrdené aj v aspekte všeobecnej agresivity, zahrňujúcom agresivitu k neznámym osobám a deťom, ktorý bol opäť vyšší u krížencov v porovnaní s ovčiarskymi psami a psami so SD, čo potvrdil aj Kruskall-Wallisov test na hladine významnosti p<0,01. Na druhej strane Kottferová a kol., (2011) nezaznamenali medziplemenné rozdiely v dotazníkovom prieskume týkajúcom sa agresivity psov voči cudzím osobám, majiteľovi a voči členom domácností. V aspekte situačnej agresivity pozostávajúcej napr. z agresívneho správania pri vyrušení z odpočinku, pri manipulácii, hladkaní, pri návšteve veterinárneho lekára, pri prílišnej ochrane hračiek, jedla atď. neboli rozdiely signifikantne významné. Napriek tomu, že miera agresivity k zvieratám a koristnícka agresivita nebola na hladine významnosti potvrdená, našli sme signifikantne významné rozdiely v aspekte agresivity ku psom a aspekte dominancie nad inými psami (p<0,05). Agresivita v oboch týchto aspektoch bola najvyššia u ovčiarskych psov v porovnaní s krížencami a plemenami so SD. Faktor dominancia nad inými psami, pozostával z nasledujúcich častí : ochrana jedla, hračiek pred inými psami, vyskakovanie na iného psa. Belgický ovčiak, Nemecký ovčiak, ktoré získali najvyššie skóre majú prirodzene silne vyvinuté teritoriálne správanie, čo sme v plnej miere potvrdili aj v našom dotazníkovom prieskume. Hart a Hartová (1985) vytvorili tabuľku behaviorálnych profilov psích plemien, ktorá môže byť nápomocná pri výbere vhodného psa. V nej klasifikujú psy do skupín s veľmi vysokou, strednou a veľmi nízkou mierou agresivity, ktoré sú spojené s rôznymi stupňami trénovateľnosti a reaktivity (vzrušivosť, excesívne štekanie, brechanie na deti, ale aj všeobecná aktivita jedinca). Je takáto alebo iná klasifikácia „agresivity“ adekvátna? Podľa niektorých autorov (Kizer, 1979; Sacks a kol., 1989; Pinckney a Kennedy 1982) je najviac pohryznutí spôsobených krížencami, nemeckými ovčiakmi a ich krížencami, typmi plemien ako pittbull teriér a ich krížencami. Avšak naše výsledky sa stotožňujú s prácou Wrighta 97


(1991), ktorý neodporúča nepočítať množstvo pohryznutí pre konkrétne plemeno, alebo porovnávať počet pohryznutí psami medzi plemenami. Tabuľka 1. Vybrané kategórie testovaných plemien psov podľa rozdelenia FCI skratka FCI názov FCI číslo ovčiarske psy BOM 15 Belgický ovčiak- Malinois ACO 347 Biely švajčiarský ovčiak CSV 332 Československý vlčiak HHO 223 Holandský ovčiak DS 166 Nemecký ovčiak plemená s navrhovaným sprísneným držaním RR 146 Rhodézsky ridgeback BC 44 Beauceron FIB 225 Brazílska fila DB 143 Doberman CC 343 Taliansky cane corso BOX 144 Nemecký boxer RTW 147 Rotvajler AST 286 Americký stafordširský terier SBT 76 Stafordšírsky bullterier krížence

počet (n=190) (n=55) 7 2 6 2 38 (n=33) 3 5 1 7 4 4 1 5 3 (n=102)

Tabuľka 2. Porovnanie priemerného skóre vo faktoroch a aspektoch dotazníka podľa kategórie plemien Kruskal-Wallisovým testom (priemer, štandardná odchýlka, hladina významnosti) plemená so SD (n= 33) faktor aspekty faktor aspekty

agresivita k ľuďom aspekt všeobecná agresivita aspekt situačná agresivita agresivita k zvieratám aspekt agresivita ku psom aspekt koristnícka agresivita aspekt dominancia nad inými psami

ovčiarske psy (n=55)

krížence (n=102)

Priemer 19,88 10,59 9,29 53,85 15,56

ŠO 11,49 6,39 5,78 19,60 7,69

Priemer 24,20 13,22 10,98 59,76 18,67

ŠO 9,29 6,08 4,51 14,63 7,79

Priemer 25,65 14,43 11,22 55,96 16,10

ŠO 11,25 6,80 5,67 16,71 7,62

p p<0,01 p<0,01 n.s n.s p<0,05

17,44

7,56

18,13

6,93

19,09

7,59

n.s

20,85

7,74

22,96

4,75

20,77

6,23

p<0,05

Legenda: p<0,001***, p<0,01**, p<0,05*, p>0,05, n.s - nesignifikantné, plemená so SD - plemená s navrhovaným sprísneným držaním

98


Záver Na záver môžeme skonštatovať, že plemená s navrhovaným sprísneným držaním alebo takzvané „bojové plemená“ sú vo viacerých aspektoch menej agresívne ako ostatné plemená. Najagresívnejšie psy v našom experimente vo viacerých kategóriách boli krížence. Diskutovanú otázku v parlamente ohľadom vytvorenia skupiny plemien psov so sprísneným držaním teda považujeme za neopodstatnenú. Pre ďalšie záverečné hodnotenie by bolo by bolo vhodnejšie upraviť počet zvierat na približne rovnakú úroveň, čo si vyžaduje ešte ďalšie sledovania a experimenty. Potrebná a dôležitá je aj prevencia pred samotným pohryznutím. Jedným zo zaujímavých programov pre deti a rodičov je aj Blue Dog Parent Guide. Učí deti od 3-6 rokov bezpečnej interakcii, komunikácii, prístupu ku psom. Takýto edukačný prístup učí deti k lepšiemu správaniu sa k zvieratám, čo ma pozitívny dopad aj na welfare psov. Táto práca bola podporená z projektu VEGA 1/0727/12. Literatúra AVMA. Dog bite prevention. https://www.avma.org/public/pages/Dog-Bite-Prevention.aspx. (5.8. 2013) Blackshaw J.K. An overview of types of aggressive behaviour in dogs and methods of treatment. Applied Animal Behaviour Science 30 . Elsevier Science Publishers B.V., Amsterdam .1991. p 351-361 Březinová, R. Novela zákona č.282/2002, aká zmena ju čaká? Pes a mačka 6/2013, XIII. ročník, str.4-5 Hart, B.L. and Hart, L.A.: Canine and Feline Behavioral Therapy. Lea and Febiger, Philadelphia,PA. 1985. p188-193. 47p Hvozdík, A. Agresivita psov. http://www.veterina-info.cz/odborne-clanky/agresivita-psov1.html. 2000. (7.8.2013) Jakuba, T. Etologické a psychosociálne interakcie vzťahu človek a pes: Dizertačná práca. UVLF Košice . 2011. 81s. JEDENMETER SK. Hromadná pripomienka - znenie. http://www.jedenmeter.sk/?ukaz=hromadnaznenie. 2012. (28.9.2012) Jones, A. C. Development and validation of a dog personality questionnaire: PhD Thesis. Austin : The university of Texas. 2008. 392p Kizer KW. Epidemiologic and clinical aspects of animal bite injuries. JACEP 1979. 8:134– 141. Kottferová, J., Novacký M., Mareková, J., Hvozdík A. Veterinárna etológia. Vienala s.r.o. Košice. 2008, 281 s. ISBN 978-80-8077-101-0. 385 s Kottferová, J., et al. Dog aggression:canine behavior and factors contributing to aggression toward humans. Journal of Veterinary Behavior. 2011. Vol 6, No 1, p.64. Krbatová, L.: Zoznam nebezpečných plemien asi nebude http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/280424-zoznam-nebezpecnych-plemien-asi-nebude/. 2013. (13.5.2013) Sacks JL, Sattin RW, Bonzo SE. Dog bite-related fatalities from 1979 through 1988. JAMA 1989. 262:1489–1492 Pinckney LE, Kennedy LA. Traumatic deaths from dog attacks in the United States. Pediatrics 1982. 69:193–196 Wright J.C. Canine aggression toward people: bite scenarios and prevention. Vet Clin North Am Small Anim Pract.1991;21:299–314 99


PROGRESS OF SELECTED BIOCHEMICAL PARAMETERS DURING LAYING PERIOD IN PHEASANT HENS HOUSED IN ENRICHED CAGES VÝVOJ VYBRANÝCH BIOCHEMICKÝCH PARAMETRŮ BĚHEM SNÁŠKOVÉHO OBDOBÍ U SLEPIC BAŽANTA OBECNÉHO USTÁJENÝCH V OBOHACENÝCH KLECÍCH Petra Hrabčáková1*, Eva Voslářová1, Iveta Bedáňová1, Vladimíra Pištěková1, Jan Chloupek2 1


1


Summary Progress in selected biochemical parameters during the laying period were monitored in pheasant hens kept in an enriched cage system. The results determined provide new information about the dynamics of selected biochemical parameters in clinically healthy common pheasant layers during the course of the laying period. Key words: captive-rearing, egg laying, biochemistry, pheasant, enrichment Souhrn Vývoj vybraných biochemických parametrů během snáškového období byl sledován u slepic bažanta obecného ustájených v obohaceném klecovém systému. Zjištěné výsledky poskytují nové informace o dynamických změnách vybraných biochemických parametrů u klinicky zdravých nosnic bažanta obecného v průběhu snáškového období. Klíčová slova: chov v zajetí, snáška, biochemie, bažant, obohacení Úvod V minulosti byla zvěř spojována převážně s lovem, dnes je ovšem volně dostupnou komoditou vzrůstající popularity (Strnadová et al., 2012). Své místo na trhu má také pernatá zvěř, mezi kterou patří rovněž bažant obecný (Phasianus colchicus). Bažanti jsou obvykle chováni ve velkých hejnech (Hauptmanová et al., 2006), v systémech s externími voliérami, harémy nebo koloniemi (Gonzáles-Redondo and García-Domínguez, 2012), v konvenčních klecových systémech (Zapletal et al., 2010), nebo aktuálně v systémech obohacených klecí (Hrabčáková et al., 2012). V celém cyklu farem jsou chováni bažanti zpravidla ve věku od jednoho do čtyř let (v některých případech až do sedmi let), v poměru pohlaví 1:5 až 1:7, samci:samice. Chovné slepice bažanta obecného snáší v průměru 50 až 70 vajec během reprodukčního období. Toto období trvá obvykle od března do dubna až června a července (Gonzáles-Redondo and García-Domínguez, 2012). Biochemické parametry u ptáků mohou být využívány jako fyziologické indikátory. Tyto hodnoty jsou ovlivněny druhem, věkem, pohlavím, ročním obdobím, geografickou oblastí, výživou a fyziologickým stavem (Perelman, 1999; Fudge, 2000; Islam et al., 2004). Jsou *



rovněž dobře využitelnými ukazateli zdravotního stavu ptáků ustájených v klecových systémech. Pouze několik studií bylo publikováno se zaměřením na biochemické ukazatele u bažantů (Schmidt et al., 2007; Loyd and Gibson, 2006; Kececi and Col, 2011; Nazifi et al., 2012). Cílem této studie bylo sledování vývoje hodnot vybraných biochemických parametrů u slepic bažanta obecného ustájených v obohacených klecích během snáškového období. Materiál a metodika Sledování bylo provedeno na přibližně 1 rok starých slepicích bažanta obecného (Phasianus colchicus) s průměrnou tělesnou hmotností 0,85 kg. Chovná skupina sestávala z jednoho samce a pěti slepic. Každá klec byla vybavena drátěným patrem, pěti automatickými napáječkami a žlábkovým krmítkem. Klece byly obohaceny o dvě bidýlka a úkryt vytvořený pásy tkaniny zavěšenými v rohu klece. Rozměry klece byly následující: délka 200 cm, hloubka 85 cm, zadní výška 58 cm a 70 cm přední výška. Podlaha byla skloněná směrem k přední stěně, což umožňovalo sběr vajec. Bažanti byli krmeni granulovanou krmnou směsí BZN (ADW Agro, as, Krahulov, Česká republika). V průběhu pokusu bylo využito pouze přirozeného světla (denní světlo) bez umělého osvětlení. Krev (3 ml) pro biochemické vyšetření byla odebrána z vena basilica. Odběr každého vzorku včetně odchytu a manipulace s bažantem netrval déle než 1 min (Chloupek et al., 2009). Heparinizovaná krev byla ihned odstředěna (837 x g) při 4 °C po dobu 10 min. a vzorky plazmy byly uchovány při – 80 °C do provedení analýz. Vybrané biochemické ukazatele krevní plazmy jako aspartátaminotransferáza (AST), laktátdehydrogenáza (LDH), albumin (ALB), celkový obsah bílkovin, cholesterol, glukóza, kyselina močová, laktát, vápník a fosfor byly měřeny na principu fotometrické detekce pomocí biochemického analyzátoru KONELAB 20i za použití komerčních testovacích souprav (BioVendor - Laboratorní medicina as, Brno, Česká republika). Výsledky byly analyzovány statistickým softwarem UNISTAT 5.1 (Unistad Ltd., GB). Data byla testována na normalitu a homogenitu rozptylů a poté zpracována metodou ANOVA. Dále byl proveden Tukey-HSD test pro zjištění významnosti rozdílů mezi průměry jednotlivých dvojic srovnávaných skupin (p < 0,05) (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Znalosti biochemických parametrů u bažantů obecných jsou stále neúplné (Nazifi et al., 2012). Dodnes bylo publikováno pouze několik studií o hodnotách biochemických parametrů u bažantů, žádné z těchto studií se však nezaměřují na změny biochemických parametrů během snášky. Minerální koncentrace krevní plazmy (Pavlík et al., 2009) a biochemické hodnoty obecně mohou být ovlivněny mnoha faktory, jako je rychlost snášky a energetické požadavky (Suchý et al., 2001). Pavlík et al. (2009) prokázali vliv věku a/nebo fáze snáškového cyklu na koncentrace všech minerálů. Vztah mezi fází snášky a hodnotami vybraných biochemických ukazatelů u slepic bažanta obecného vycházející z naší studie je uveden v tabulce č. 1. Naše výsledky potvrzují zvýšení obsahu bílkovin v krevní plazmě v souvislosti s blížícím se vrcholem snáškového období. V souladu s tímto bylo zjištěno statisticky významné snížení proteinů krevní plazmy (p = 0,0011) u nosnic bažanta obecného na konci snášky. Rozsah hodnot pro celkový obsah bílkovin u většiny ptáků je uváděn 30-50 g/l (Coles and Campbell, 1986; Coleman et al., 1988; Kaneko et al., 1997; Khazraiinia et al., 2006; Nazifi et al., 2012; Lloyd and Gibson, 2006; Suchý et al., 2010). Krevní proteiny u ptáků se mohou lišit v závislosti na vlivu období rozmnožování, což znamená, že produkce vajec je spojena 101


s výrazným zvýšením celkové koncentrace proteinů vyvolané estrogeny (Campbell, 2004; Lumeij, 2008). U vejcorodých samic se může hladina vitellogeninu a dalších proteinů důležitých při tvorbě vejce výrazně zvýšit během reprodukční činnosti (Harr, 2002). Tabulka 1. Biochemický profil nosnic bažanta obecného v průběhu snášky Týden odběru vzorků (Týden snáškového období) Biochemické parametry 1. týden 6. týden 12. týden Celkový obsah bílkovin (g/l) 38,6 ± 1,20 a 41,5 ± 1,55 a 25,5 ± 4,66 b Cholesterol (mmol/l) 6,24 ± 0,67 b 6,45 ± 0,68 b 8,35 ± 0,38 a a,b b Glukóza (mmol/l) 20,4 ± 0,26 19,6 ± 0,24 20,8 ± 0,33 a Vápník (mmol/l) 3,85 ± 0,27 b 5,22 ± 0,24 a 5,79 ± 0,35 a b a Fosfor (mmol/l) 1,49 ± 0,07 1,83 ± 0,09 2,11 ± 0,13 a Kyselina močová (µmol/l) 240,5 ± 28,7 a,b 217,0 ± 13,3 b 296,7 ± 23,1 a 4,99 ± 0,34 b 5,72 ± 0,36 a 6,58 ± 0,47 a AST (kat/l) b b ALB (kat/l) 20,4 ± 0,79 20,5 ± 0,67 22,8 ± 1,07 a 3,23 ± 0,25 a 3,77 ± 0,40 a 3,39 ± 0,30 a LDH (kat/l) a a Laktát (mmol/l) 10,9 ± 0,72 10,8 ± 0,57 12,8 ± 0,83 a a,b

Průměry v řádku s rozdílnými indexy se významně liší (p < 0,05). AST = aspartátaminotransferáza ALB = albumin LDH = laktát-dehydrogenáza Hladina cholesterolu (p = 0,0188), fosforu (p = 0,0002) a vápníku (p = 0,0001) v naši studii statisticky významně rostla. Normální rozsah hodnot cholesterolu u kura domácího respektive bažanta obecného je 3,55 - 10,25 mmol/l (Suchý et al., 1995; Straková et al., 2001). Hladina cholesterolu se může výrazně zvýšit během vitellogeneze a vzniku vejce ptáků (Harr, 2002). Jak již bylo publikováno, široká variace hladin cholesterolu a triglyceridů mezi druhy ptáků může záviset na cirkadiánních rytmech, účincích stravy (Harr, 2002; Palomeque et al., 1991; Villegas et al., 2002), na pohlaví a věku (Meluzzi et al., 1992; Straková et al., 1993). Stejně jako Suchý et al. (2001) předpokládáme, že počáteční zvýšení hladiny cholesterolu bylo způsobeno jeho zvýšenou biosyntézou a akumulací ve žloutku. Podobně také větší uvolňování vápníku do krve u nosnic úzce souvisí s jejich akumulací ve skořápce (Suchý et al., 2001). Koncentrace glukózy (p = 0,0114) a kyseliny močové (p = 0,0436) vykazovaly statisticky významný nárůst ve 12. týdnu ve srovnání s koncentrací v 6. týdnu snáškového období. Normální hodnoty koncentrace glukózy u většiny ptáků se pohybují mezi 200 a 500 mg/dl (Coles, 1977). Koncentrace kyseliny močové je ovlivněna například druhem, věkem a výživou (Campbell, 2004). Vzhledem k tomu, že enzymy krevní plazmy se vyznačují extrémně širokým spektrem působnosti, výklad kolísání těchto enzymů je obtížný. Existuje jen málo informací o hodnotách AST, ALT a LDH u bažantů, se kterými bychom mohli porovnat naše výsledky. V naší studii se neprojevily žádné významné změny hladin ALB, LDH a koncentrace laktátu v průběhu snášky. Chybí také publikované hodnoty týkající se dynamiky laktátu v krevní plazmě slepic bažanta obecného. Publikovaná data se omezují pouze na výzkum akutního stresu (Suchý et al., 2007; Chloupek et al., 2009). Výrazný nárůst (p = 0,0189) v průběhu 102


snášky slepic bažanta obecného byl zjištěn u koncentrace AST. Dle Schmidt et al. (2010), která se zabývala biochemickými parametry u krůt, mohou některé fyziologické změny v metabolismu samic ptáků nastat právě v důsledku snášení vajec. AST hodnoty jsou závislé na věku v různé míře u různých druhů. Závěr Tato studie popisuje vývoj vybraných biochemických parametrů u slepic bažanta obecného ustájených v obohacených klecových systémech v průběhu snáškového období. Jak potvrzují již publikované práce týkající se drůbeže obecně (např. Suchý et al., 2001; Shini et al., 2003; Pavlik et al., 2009; Schmidt et al., 2010) znalost vývoje a dynamických změn biochemických parametrů je důležitá pro výklad biochemických a fyziologických procesů v těle jak drůbeže, tak bažantů obecných. Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Campbell, T.W. (2004): Hematology of birds. In: Thrall MA (Eds.) Veterinary Hematology and Clinical Chemistry, pp. 225-258. Lippincott Williams and Wilkins, Philadelphia. Chloupek, P., Voslářová, E., Suchý, P. Jr. , Bedáňová, I., Pištěková, V., Vitula, F., Chloupek, J., Večerek, V. (2009): Influence of Pre-Sampling Handling Duration on Selected Biochemical Indices in the Common Pheasant (Phasianus colchicus). Acta Veterinaria Brno 78: 23-28. Coleman, J.S., Fraser, J.D., Scanlon, P.F. (1988): Hematocrit and protein concentration of black vulture and turkey vulture blood. Condor 90: 937-938. Coles, B.H. (1977): Avian medicine and surgery, 2nd edn. Blackwell, Oxford. Coles, E.H., Campbell, T.W. (1986): Veterinary clinical pathology, 4th edn. Saunders, Philadelphia, pp. 279–291. Fudge, A.M. (2000): Laboratory Medicine: Avian and Exotic Pets. 1. Ed., W.B. Saunders Company, Philadelphia. González-Redondo, P., García-Domínguez, P. (2012): Typification and characterisation of the pheasant (Phasianus colchicus) game farms in Spain. Spanish Journal of Agricultural Research 10: 1005-1015. Harr, K.E. (2002): Clinical chemistry of companion avian species: A Review. Veterinary Clinical Pathology 31: 140-151. Harr, K. (2006): Diagnostic value of biochemistry. In: Harrison, G.J. and T.L. Lightfoot (Eds.) Clinical Avian Medicine, vol. II., pp. 451-1008. Spix Publishing, Florida. Hauptmanová, K., Malý, M., Literák, I. (2006): Changes of haematological parameters in common pheasant throughout the year. Veterinary Medicine 51: 29-34. Hrabčáková, P., Bedáňová, I., Voslářová, E., Pištěková, V., Večerek, V. (2012): Evaluation of tonic immobility in common pheasant hens kept in different housing systems during laying period. Archiv Tierzucht 55: 626-632. Islam, M.S., Lucky, N.S., Islam, M.R., Ahad, A., Das, B.R., Rahman, M.M., Siddiui, M.S.I. (2004): Haematological parameters of fayoumi, assil and local chickens reared in Sylhet region in Bangladesh. International Journal of Poultry Science 3: 144-147. Kaneko, J.J., Harvey, J.W., Bruss, M.L. (1997): Clinical biochemistry of domestic animals, 5th edn. Academic, California.

103


Kececi, T., Col, R. (2011): Haematological and biochemical values of the blood of pheasants (Phasianus colchicus) of different ages. Turkish Journal of Veterinary and Animal Science 35: 149-156. Khazraiinia, P., Saei, S., Mohri, M., Haddadzadeh, H.R., Darvisihha, H.R., Khaki, Z. (2006): Serum biochemistry of ostrich (Striothio camelus) in Iran. Comparative Clinical Pathology 15:87–89. Lloyd, S., Gibson, J.S. (2006): Haematology and biochemistry in healthy young pheasants and redlegged partridges and effects of spironucleosis on these parameters. Avian Pathology 35: 335-340. Lumeij, J.T. (2008): Avian Clinical Biochemistry. In: Clinical Biochemistry of Domestic Animals. Kaneko, J.J., J.W. Harvey and M.L. Bruss (Eds.). 6th Edn., pp: 839-872. Academic Press, San Diego. Meluzzi, A., Promiceri, G., Giordani, R., Fabrik, G. (1992): Determination of blood constituents reference values in broilers. Poultry Science 71: 337-345. Nazifi, S., Mosleh, N., Reza Ranjbar, V., Khordadmehr, M. (2012): Reference values of serum biochemical parameters in adult male and female ring-necked pheasants (Phasianus colchicus). Comparative Clinical Pathology 21: 981-984. Palomeque, J., Pinto, D., Viscor, G. (1991): Hematologic and blood chemistry values of the Masai ostrich (Struthio camelus). Journal of Wildlife Diseases 27: 34-40. Pavlík, A., Lichovníková, M., Jelínek, P. (2009): Blood Plasma Mineral Profile and Qualitative Indicators of the Eggshell in Laying Hens in Different Housing Systems. Acta Veterinaria Brno 78: 419-429. Perelman, B. (1999): Health Management and Veterinary Procedures. In: Deeming DC (Eds.) The Ostrich, Biology, Production Health, pp. 321-346. CABI Publishing, Wallingford. Shini, S. (2003): Physiological Responses of Laying Hens to the Alternative Housing Systems. International Journal of Poultry Science 2: 357-360. Schmidt, E.M.S., Paulillo, A.C., Dittrich, R.L., Santin, E., da Silva, P.C.L., Beltrame, O., de Oliveira, E.G. (2007): The effect of age on hematological and serum biochemical values on juvenile ring-necked pheasants (Phasianus colchicus). International Journal of Poultry Science 6: 459-461. Schmidt, E.M.S., Paulillo, A.C., Lapera, I.M., Martins, G.R.V., Junior, L.N., Testi, J.P. (2010): Serum Biochemical Parameters of Female Bronze Turkeys (Meleagris gallopavo) During Egg-Laying Season. International Journal of Poultry Science 9: 177-179. Standarová, E., Vorlová, L., Gallas, L. (2012): The distribution of biogenic amines and polyamines in pheasant meat. Maso International 2: 63-67. Straková, E., Suchý, P., Klecker, D. (1993): Changes in haematological and biochemical characteristics of blood of broilers during fattening. Živočišná Výroba 38: 725-734. Straková, E., Večerek, V., Suchý, P., Křesala, P. (2001): Red and white blood-cell analysis in hens during the laying period. Czech Journal of Animal Science 46: 388-392. Suchý, P., Ingr, I., Straková, E. (1995): The relation between cholesterol levels in eggs and plasm of hens. Živočišná Výroba 40: 11-14. Suchý, P., Straková, E., Večerek, V., Sterc, P. (2001): Biochemical studies of blood in hens during laying period. Czech Journal of Animal Science 46: 383-387. Suchý, P., Bedaňová, I., Večerek, V., Voslářová, E., Pištěková, V., Chloupek, P., Vitula, F. (2007): Effects of transport stress and floor space reduction on selected biochemical indices in common pheasant (Phasianus colchicus). Archiv für Geflugelkunde 71: 56-61. Suchý, P., Straková, Kroupa, L., Steinhauser, L., Herzig, I. (2010): Values of selected biochemical and mineral metabolism indicators in feathered game. Acta Veterinaria Brno 79: S9-S12. 104


Vegad, J.L., Katiyar, A.K. (1995): The acute inflammatory response in the chicken. Veterinary Bulletin 65: 399-409. Villegas, A., Sanchez, J.M., Costillo, E., Corbacho, C. (2002): Blood chemistry and haematocrit of the black vulture (Aegypius monachus) Comparative Biochemistry and Physiology Part A. 132: 489-497. Zapletal, D., Suchý, P., Straková, E., Vitula, F., Kuchtík, J. (2010): Behaviour patterns of the cage-housed breeding flock of pheasants (Phasianus colchicus). Acta Universitatis Agriculturae - Facultas Agronomica 59: 215–220. Zar, J.H. (1999): Biostatistical Analysis. 4. ed., Englewood Cliffs, Prentice Hall, New Jersey.

105


SELECTED HAEMATOLOGICAL INDICES IN COMMON PHEASANT HENS HOUSED IN ENRICHED CAGES DURING LAYING PERIOD VYBRANÉ HEMATOLOGICKÉ UKAZATELE U SLEPIC BAŽANTA OBECNÉHO USTÁJENÝCH V OBOHACENÝCH KLECÍCH BĚHEM SNÁŠKOVÉHO OBDOBÍ Petra Hrabčáková1*, Eva Voslářová1, Iveta Bedáňová1, Vladimíra Pištěková1, Jan Chloupek2 1


1


Summary Changes in selected haematological indices during the laying period were monitored in pheasant hens kept in enriched cage system. The results determined provide new information about the dynamics of selected haematological indicators in clinically healthy common pheasant layers during the course of the laying period. Key words: captive-rearing, egg laying, haematology, pheasant, enrichment Souhrn Změny vybraných hematologických ukazatelů během snáškového období byly sledovány u slepic bažanta obecného ustájených v obohaceném klecovém systemu. Zjištěné výsledky poskytují nové informace o dynamických změnách vybraných hematologických ukazatelů u klinicky zdravých nosnic bažanta obecného v průběhu snáškového období. Klíčová slova: chov v zajetí, snáška, hematologie, bažant, obohacení Úvod Bažant obecný (Phasianus colchicus) je v mnoha zemích chován na farmách pro účely lovu (Ghigi, 1958; Delacour, 1959; Fol, 1961; Torres et al., 1995; Canning, 2005; GonzálesRedondo, 2012). Bažanti jsou často ustájeni ve venkovním prostředí, ve voliérách, v harémech nebo v koloniích (Gonzáles-Redondo, 2012), ve velkých hejnech (Hauptmanová et al., 2006), v konvenčních klecových systémech (Zapletal et al., 2010), a také mohou být ustájeni v systémech obohacených klecí (Hrabčáková et al., 2012). S ohledem na welfare zvířat a na kvalitu produkce je důležité sledování zdravotního stavu bažantů chovaných v zajetí. Navzdory velkému počtu publikací, které se zabývají limity hematologických ukazatelů u drůbeže, je nedostatek znalostí o těchto parametrech u pernaté zvěře, včetně bažanta obecného. Zejména neexistují žádné informace o dynamických změnách a hematologickém profilu krve bažantů během snášky. Znalost hematologické problematiky u ptáků je opodstatněným diagnostickým nástrojem veterinární medicíny a tyto hodnoty mohou být využívány jako fyziologické indikátory. Hematologické ukazatele jsou běžně využívány jako ukazatele zdravotního stavu ptáků ustájených v klecových systémech odhalujících stres vyvolaný různými faktory jako jsou prostředí, nutriční a patologické aspekty (Hauptmanová et al., 2006; Bounaus, 2000). Pouze *



několik studií bylo dosud publikováno se zaměřením na hematologické ukazatele u bažantů (Schmidt et al., 2007b; Loyd and Gibson, 2006; Hauptmanová et al., 2006). Cílem této studie bylo stanovení hodnot vybraných hematologických ukazatelů u slepic bažanta obecného ustájených v obohacených klecích během snáškového období. Materiál a metodika Pokusné sledování bylo provedeno u přibližně 1 rok starých slepicích bažanta obecného (Phasianus colchicus) s průměrnou tělesnou hmotností 0,85 kg. Chovná skupina sestávala z jednoho samce a pěti slepic. Každá klec byla vybavena drátěným patrem, pěti automatickými napáječkami a žlábkovým krmítkem. Klece byly obohaceny o dvě bidýlka a úkryt vytvořený pásy tkaniny zavěšenými v rohu klece. Rozměry klece byly následující: délka 200 cm, hloubka 85 cm, zadní výška 58 cm a 70 cm přední výška. Podlaha byla skloněná směrem k přední stěně, což umožňovalo sběr vajec. Bažanti byli krmeni granulovanou krmnou směsí BZN (ADW Agro, as, Krahulov, Česká republika). V průběhu pokusu bylo využito pouze přirozeného světla (denní světlo) bez umělého osvětlení. Krev (3 ml) pro hematologické vyšetření byla odebrána z vena basilica. Odběr každého vzorku včetně odchytu a manipulace s bažantem netrval déle než 1 min (Chloupek et al., 2009). Heparinizovaná krev byla ihned odstředěna (837 x g) při 4 °C po dobu 10 min. a vzorky plazmy byly uchovány při – 80 °C do provedení analýz. Vzorky krve pro vyšetření bílého krevního obrazu byly odebrány do zkumavek s EDTA a bezprostředně analyzovány. Celkový počet erytrocytů a leukocytů byl zjišťován pomocí baničkové metody ředění a počítání v krvinek v Bürkerově komůrce. Hladina hemoglobinu byla určena fotometricky (SPECOL-11). Diferenciální počet leukocytů (v 200 buňkách) byl zjišťován klasickou histologickou metodou za použití mikroskopu s imerzní čočkou po barvení nátěrů podle Pappenheima. Výsledky byly analyzovány statistickým softwarem UNISTAT 5.1 (Unistad Ltd., GB). Data byla testována na normalitu a homogenitu rozptylů a poté zpracována metodou ANOVA. Dále byl proveden Tukey-HSD test pro zjištění významnosti rozdílů mezi průměry jednotlivých dvojic srovnávaných skupin (p < 0,05) (Zar, 1999). Výsledky a diskuze Hematologické vyšetření patří mezi metody, které mohou přispět k odhalení některých změn ve zdravotním stavu, které nemusí být patrné při fyzikálním vyšetření, ale které mají vliv na kondici ptáků (např. Kronfeld and Medway, 1969; Bradley and Threlfall, 1974; Gavett and Wakeley, 1986). Naše studie byla soustředěna do 3 měsíců v průběhu snášky, což může být považováno za hlavní faktor ovlivňující hodnoty hematologických ukazatelů nosnic během tohoto období. Hematologický profil nosnic bažanta obecného v průběhu snášky je uveden v tabulce č. 1. Hodnoty hematokritu v průběhu snáškového období klesaly. Statisticky významný pokles hodnot hematokritu u nosnic byl stanoven v 6. týdnu (p = 0,0001) a ve 12. týdnu (p = 0,000), ve srovnání s hodnotami hematokritu na začátku snášky. Naše výsledky ukazují snížení počtu červených krvinek a obsahu hemoglobinu v závislosti na blížícím se vrcholu snáškového období. Nejnižší průměrné hodnoty celkového počtu erytrocytů (2,66 ± 0,09 T/l) a obsah hemoglobinu (108,0 ± 2,9 g/l), byly stanoveny v 6. týdnu snášky, což je zhruba doba, kdy období snášky nosnic bažanta obecného dosahnuje svého maxima, přestože literární zdroje se v tomto údaji liší (například Gibes et al., 1974; Krystianiak et al., 2007; Woodard and Snyder, 1978). Snížení celkového počtu erytrocytů (p < 0,05) a hemoglobinu (p < 0,001), v 6. týdnu bylo následováno výrazným zvýšením obou 107


ukazatelů (p < 0,001) ve 12. týdnu. Stejně jako Straková et al. (2001) u nosnic, předpokládáme, že období snášky představuje u bažantů značný metabolický stres, který se projevuje snížením počtu červených krvinek. V naší studii slepice bažanta obecného vykazovaly nárůst (p < 0,05) počtu leukocytů a heterofilů během snášky. Průměrné počty bílých krvinek zjištěné v této studii byly v rámci normálních hodnot společného rozmezí (15 až 30 x 103 buněk/mm3) uvedených pro většinu druhů ptáků (Konuk, 1981; Yilmaz, 2000; Kecceci et al., 2011). Heterofily jsou nejhojnější z leukocytů v periferní krvi většiny druhů ptáků, včetně papoušků, vrubozobých, pštrosů, holubů a bažantů (Dein, 1986; Maxwell and Robertson, 1998; Latimer and Bienzle, 2000). Výrazný nárůst byl stanoven mezi 1. a 12. týdnem snášky u lymfocytů (p < 0,05), bazofilů (p < 0,001) a poměrem heterofilů/lymfocytů (HLR) (p < 0,05). Stejně jako Kececi and Col (2011) jsme zaznamenali lymfocyty jako hlavní typ bílých krvinek v krvi bažantů. Tuto převahu lymfocytů potvrzují také Schmidt et al. (2007b) u bažantů. HLR je dobrým indikátorem stresu u kuřat (Gross and Siegel, 1983). Rozdíl mezi dospělými samicemi, samci a mladými bažanty může poukazovat na fyziologický stres pravděpodobně způsobený snáškovým cyklem dospělé samičky (Latimer and Bienzle, 2000; Schmidt et al., 2007a). Dle výsledků Schmidt et al. (2007a) dospělé samice bažanta obecného měly vyšší absolutní hodnoty bazofilů než dospělí samci a mláďata. Vzhledem k tomu, že HLR bylo vyšší u dospělých samic, se zdá, že zvýšený počet bazofilů ukazuje na stejný stav fyziologického stresu (Latimer and Bienzle, 2000). Nárůst HLR u slepic v konvenčních klecích ve studii Shini et al. (2003) ukázal, že tyto slepice byly vystaveny optimální míře stresu, což dokazuje H/L poměr: 0,58. Výrazný pokles byl stanoven mezi 1. a 6. týdnem snášky u eosinofilů a monocytů (p < 0,001). Tabulka 1. Hematologický profil nosnic bažanta obecného v průběhu snášky Hematologické ukazatele Hematokrit (l/l) Hemoglobin (g/l) Erytrocyty (T/l) Leukocyty (G/l) Heterofily (G/l) Lymfocyty (G/l) Eosinofily (g/l) Bazofily (G/l) Monocyty (G/l) HLR

Týden odběru vzorků (Týden snáškového období) 1. týden 6. týden 12. týden a b 0,38 ± 0,01 0,33 ± 0,01 0,33 ± 0,01 b b c 118,3 ± 2,7 108,0 ± 2,9 137,3 ± 2,8 a 3,51 ± 0.13 a 2,66 ± 0,09 b 3,73 ± 0,18 a b a,b 17,0 ± 1,27 21,8 ± 1,65 23,6 ± 1,46 a 0,79 ± 0,20 b 1,56 ± 0,22 a,b 1,71 ± 0,28 a b a 15,9 ± 1,21 19,8 ± 1,50 21,5 ± 1,32 a b a 0,08 ± 0,01 0,14 ± 0,02 0,12 ± 0,01 a,b 0,08 ± 0,01 b 0,11 ± 0,01 a,b 0,16 ± 0,03 a b a,b 0,1 ± 0,01 0,17 ± 0,02 0,12 ± 0,01 a 0,05 ± 0,01 b 0,08 ± 0,01 a 0,08 ± 0,01 a

a,b

Průměry v řádku s rozdílnými indexy se významně liší (p < 0,05). HLR = poměr heterofilů a lymfocytů Závěr Naše studie popisuje změny vybraných hematologických ukazatelů u slepic bažanta obecného ustájených v obohacených klecových systémech během snáškového období. Stejně jako u drůbeže (např. Straková et al., 2001a; Shini et al., 2003; Pavlík et al., 2009) dochází v organizmu bažantů během snáškového období k významným změnám, jejichž znalost je důležitá pro správný výklad prováděných analýz. 108


Tato práce vznikla s podporou prostředků výzkumného záměru MSM6215712402 „Veterinární aspekty bezpečnosti a kvality potravin“. Literatura Bounaus, D.I., Wyatt, R.D., Gibbs, P.S., Gilburn, J.V., Quist, C.F. (2000): Normal haematologic and serum biochemical reference for juvenile wild turkeys. Journal of Wildlife Disseases 36: 393-396. Bradley, L.W., Threlfall, W. (1974): Blood cell indices of five species of auk (Alcidae) from Newfoundland. Journal of Zoology 174: 377-385. Canning, P. (2005): The UK Game Bird Industry – A short study. Ed. Adas. Lincoln, England. pp. 24. Available in http://archive.defra.gov.uk/foodfarm/food/industry/ sectors/eggspoultry/documents/gamebirdindustry-study. pdf [July 23th, 2011]. Chloupek, P., Voslářová, E., Suchý, P. Jr. , Bedáňová, I., Pištěková, V., Vitula, F., Chloupek, J., Večerek, V. (2009): Influence of Pre-Sampling Handling Duration on Selected Biochemical Indices in the Common Pheasant (Phasianus colchicus). Acta Veterinaria Brno 78: 23-28. Delacour, J. (1959): Pheasant breeding and care. All-Pets Books Inc., Fond du Lac, WI, USA. pp 108. Dein, F.J. (1996): Hematology. In: Harrison, G.J. and L.R. Harrison (Eds.): Clinical Avian Medicine and Surgery-including aviculture, pp. 174-200.WB Saunders, Philadelphia. Fol, R. (1961): Le faisan et son élevage. La Maison Rustique, Paris. pp. 84. [In French] Gavett, A.P., Wakeley, J.S. (1986): Blood constituents and their relationship to diet in urban and rural House Sparrows. Condor 88: 279-284. Gibes, C., Wasilewski, M., £ukasiewicz, M. (1974): [Performance estimation of pheasant flock bred at the state farm Malczewo]. Zeszyty Naukowe Akademii Rolnicznej Warszawa 10: 181-191. [In Polish] Ghigi, A. (1958): Fagiani, pernici e altri galliformi da caccia e da voliera. Ed. Edizioni Agricole, Bologna, Italy. pp. 391. [In Italian] González-Redondo, P., García-Domínguez, P. (2012): Typification and characterisation of the pheasant (Phasianus colchicus) game farms in Spain. Spanish Journal of Agricultural Research 10: 1005-1015. Gross, W.B., Siegel, H.S. (1983): Evaluation of the heterophil: lymphocyte ratio as a measure of stress in chickens. Avian Diseases 27: 972-979. Hauptmanová, K., Malý, M., Literák, I. (2006): Changes of haematological parameters in common pheasant throughout the year. Veterinary Medicine 51: 29-34. Hrabčáková, P., Bedáňová, I., Voslářová, E., Pištěková, V., Večerek, V. (2012): Evaluation of tonic immobility in common pheasant hens kept in different housing systems during laying period. Archiv Tierzucht 55: 626-632. Kececi, T., Col, R. (2011): Haematological and biochemical values of the blood of pheasants (Phasianus colchicus) of different ages. Turkish Journal of Veterinary and Animal Sciences 35: 149-156. Konuk, T. (1981): Pratik Fizyoloji, A.U. Veterinary Fakulty Yayınları, Ankara. Kronfeld, D.S., Medway, W. (1969): Blood chemistry. In: Medway W, Prier JE, Wilkinson JS (Eds.) Textbook of Veterinary Clinical Pathology, pp.522. Williams & Wilkins, Baltimore. Krystianiak, S., Kontecka, H., Nowaczewski, S., Rosinski, A. (2007): Laying Characteristics of One- and Two-year Old Pheasants (Phasianus colchicus, L.). Folia biolgica Krakow 55: 65-72.

109


Latimer, K.S., Bienzle, D. (2000): Determination and interpretation of the avian leukogram. In: Feldman BF, Zinkl JG, Jain NC (Eds.) Schalm´s Veterinary Hematology, pp. 417-432 . Lippincott Williams and Wilikins, Philadelphia. Lloyd, S., Gibson, J.S. (2006): Haematology and biochemistry in healthy young pheasants and redlegged partridges and effects of spironucleosis on these parameters, Avian Pathology 35: 335-340. Maxwell, M.H., Robertson, G.W. (1998): The avian heterophil leucocyte: a review. Worlds Poultry Science Journal 54: 155–178. Pavlík, A., Lichovníková, M., Jelínek, P. (2009): Blood Plasma Mineral Profile and Qualitative Indicators of the Eggshell in Laying Hens in Different Housing Systems. Acta Vetrinaria Brno 78: 419-429. Shini, S. (2003): Physiological Responses of Laying Hens to the Alternative Housing Systems. International Journal of Poultry Science 2: 357-360. Schmidt, E.M.S., Paulillo, A.C., Santin, E., Locatelli-Dittrich, R., Oliveira, E.G. (2007a) Hematological and serum chemistry values for the ring-necked pheasant (Phasianus colchicus): variation with sex and age. International Journal of Poultry Science 6: 137-139. Schmidt, E.M.S., Paulillo, A.C., Dittrich, R.L., Santin, E., da Silva, P.C.L., Beltrame, O., de Oliveira, E.G. (2007b): The effect of age on hematological and serum biochemical values on juvenile ring-necked pheasants (Phasianus colchicus). International Journal of Poultry Science 6: 459-461. Straková, E., Večerek, V., Suchý, P., Křesala, P. (2001): Red and white blood-cell analysis in hens during the laying period. Czech Journal of Animal Science 46: 388-392. Torres, A., Requena, R., Garcés, C., Ciria, J., (1995): La explotación del faisán. In: Zootecnia. Bases de producción animal (Buxadé C, coord), Vol. V: Avicultura clásica y complementaria. Mundi-Prensa, Madrid. pp: 387-404. [In Spanish]. Woodard, A.E., Snyder, R.L. (1978): Cycling for egg production in the pheasant. Poultry Science 57: 349-352. Yılmaz, B. (2000): “Fizyoloji”. Feryal Matbaacılık, Ankara, pp. 116-135. Zapletal, D., Suchý, P., Straková, E., Vitula, F., Kuchtík, J. (2010): Behaviour patterns of the cage-housed breeding flock of pheasants (Phasianus colchicus). Acta Universitatis Agriculturae - Facultas Agronomica 59: 215–220. Zar, J.H. (1999): Biostatistical Analysis. 4. ed., Englewood Cliffs, Prentice Hall, New Jersey.

110


PHEASANT HUNTING FROM THE PERSPECTIVE OF ANIMAL WELFARE AND MEAT QUALITY LOV BAŽANTŮ Z POHLEDU WELFARE A KVALITY ZVĚŘINY Zdeňka Hutařová*, Vladimír Večerek Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno Summary Among the main species of feathered game that are currently in the Czech Republic hunted belongs common pheasant. Hunting of feathered game species is carried out through communal hunting. The optimal performance of this hunting can be assessed from two different perspectives: from the perspective of ensuring the welfare of hunted animals and in terms of ensuring quality raw materials. To determination of optimal hunting conditions that would meet the demands of both the above mentioned areas, ensuring the welfare of hunted animals and high quality raw materials, should be paid great attention in the future research. Key words: common pheasant, hunting distance; welfare, venison Souhrn Bažant obecný náleží mezi hlavní druhy pernaté zvěře, které lze v současné době v České republice obhospodařovat lovem. Lov pernaté zvěře je prováděn formou společných lovů a jeho optimální provedení může být posuzováno ze dvou různých hledisek: z pohledu zajištění welfare lovené zvěře a z pohledu zajištění kvalitní suroviny. Stanovení optimálních podmínek lovu, které by splňovaly nároky obou výše zmíněných oblastí, zajištění welfare lovené zvěře i kvalitní suroviny, by měla být věnována pozornost na poli výzkumů a sledování. Klíčová slova: bažant obecný; myslivecká vzdálenost; welfare; zvěřina Úvod V současné době náleží bažant obecný mezi hlavní druh pernaté zvěře, kterou lze v České republice podle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., v pozdějším platném znění a dle vyhlášky ministerstva zemědělství č. 480/2002 Sb., obhospodařovat (Jelínek, 2005). Maso volně žijící zvěře (zvěřina) patří mezi vysoce hodnotné potraviny (Hoffman and Wiklund, 2006) a vzhledem ke svému specifickému složení (nízký obsah tuku, vysoký obsah bílkovin, příznivý poměr esenciálních a nenasycených mastných kyselin) náleží mezi suroviny, které jsou spotřebiteli stále častěji vyhledávány (Standarová et al., 2012). Způsob získávání zvěřiny se značně liší od způsobu získávání masa hospodářských zvířat. Volně žijící zvěř je lovena na společných či individuálních lovech. Lov bažantů obecných je prováděn formou společných lovů (honů), při kterých jsou bažanti po vzletu loveni hromadnou brokovou střelou. Z mysliveckého hlediska se jedná o standartní a zcela běžný způsob lovu, jehož hlavním cílem je získat kvalitní surovinu (minimalizovat ztráty vzniklé rozstřelením lovených kusů). Z pohledu zajištění welfare se však nabízí několik otázek pro zamyšlení.

*



Požadavek na zamezení nepřiměřené bolesti a utrpení zvířat vychází za zákona 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska zamezení týrání zvířat je požadováno, aby k usmrcení lovené zvěře došlo co nejrychleji. V souvislosti s tímto požadavkem je potřeba při lovu bažantů zvážit několik faktorů. Jde zejména o typ použitých brokových nábojů s hromadnou střelou (zejména velikost, materiál a počet broků v náboji) a vzdálenost, na kterou je bažantí zvěř lovena. Vlastní sdělení Za optimální vzdálenost pro lov pernaté zvěře se obecně považuje vzdálenost 35-40 m (tzv. myslivecká vzdálenost). Při této vzdálenosti by měla mít hromadná střela užívaná k lovu stále dostatečnou energii k usmrcení lovené zvěře a dostatečný by měl být i počet broků, který lovenou zvěř zasáhne (jako dostačující počet pro usmrcení se obecně uvádí 3-5 broků). Při zvyšování vzdálenosti, na kterou je pernatá zvěř lovena, se pravděpodobnost zásahu snižuje díky vyššímu rozptylu broků, a dále díky tomu, že broky nemají dostatečnou energii pro usmrcení lovené zvěře (nedostatečný ranivý účinek). Výsledkem je pak pouze postřelení pernaté zvěře, která po několika dnech či týdnech strádání hyne či se stává kořistí dravců (Anonym, 2011). Z pohledu zajištění welfare lovené zvěře by mohl být považován za ideální lov na kratší vzdálenosti, při kterém je vyšší pravděpodobnost zásahu lovené pernaté zvěře dostatečným počtem broků tak, aby byla navozena její rychlá smrt. Z hlediska zajištění co nejvyšší kvality získávané zvěřiny je však lov na příliš krátké vzdálenosti nežádoucí zejména vzhledem k značnému poškození svaloviny lovené zvěře střelou s následným negativním dopadem na vzhled a údržnost zvěřiny. O vlivu vzdálenosti, užívané pro lov bažantí zvěře, na hygienickou kvalitu zvěřiny vypovídají předběžné výsledky studie provedené na VFU Brno. Ve studii byla sledována hygienická kvalita masa bažantů obecných, ulovených hromadnou střelou s olověnými broky ze vzdálenosti 15 a 30 metrů. Těla ulovených bažantů byla následně skladována po dobu 21 dní při 7 °C. V týdenních intervalech byly z těl bažantů odebírány vzorky svaloviny (prsní a stehenní) a na základě rozmezí koncentrací biogenních aminů, uvedených v práci Hernándeze-Jovera et al. (1996) byla posuzována hygienická kvalita. Z výsledků získaných v této studii je patrné, že prsní svalovina bažantů ulovených z větší vzdálenosti (30 m) odpovídalo po 21 dnech skladování masu vysoké hygienické kvality 80 % vzorků a masu přijatelné hygienické kvality zbylých 20% vzorků. Prsní svalovina bažantů střelených z kratší vzdálenosti (15 m) odpovídala masu vysoké hygienické kvality v 60 %, masu přijatelné hygienické kvality 20 % a masu nízké hygienické kvality ve 20 % vzorků. Více patrné rozdíly byly pozorovány u stehenní svaloviny, kde k 21. dni skladování u bažantů střelených na větší vzdálenost odpovídalo 60 % vzorků masu přijatelné hygienické kvality a 40 % masu zkaženému. U bažantů střelených na kratší vzdálenost odpovídalo 21. den skladování 100 % vzorků stehenní svaloviny masu zkaženému. Lov pernaté zvěře na kratší vzdálenosti by byl proto z pohledu zajištění welfare bažantů při jejich lovu vhodnější, protože zajistí rychlou smrt loveného kusu, avšak z hlediska zajištění kvality suroviny je takový lov nežádoucí. Pro lov bažantů je tak nutné hledat řešení spojující přijatelné podmínky pro zajištění welfare při lovu a současně odpovídající podmínky pro zachování hygienické kvality zvěřiny. Závěr Vhodný způsob lovu bažanta obecného může být posuzován ze dvou různých úhlů pohledu – z hlediska welfare a z hlediska zajištění kvalitní suroviny. Důležitost obou aspektů při posuzování optimálních podmínek lovu bažanta obecného nabývá v současné době na významu z důvodu probíhajících změn v oblasti lovu pernaté zvěře. V České republice se pro lov bažantů stále používají broky olověné. Vzhledem k postupnému omezování používání 112


olověných broků lze předpokládat, že i pro tento lov budou muset být používány broky z alternativních materiálů. Odlišné vlastnosti nových materiálů, používaných pro výrobu broků (zejména hustota a tvrdost) jsou spojené s odlišnými zásadami lovu zvěře (zejména je nutné počítat s odlišným ranivým účinkem střely a jinou vzdáleností, za které by měla být zvěř lovena). Stanovení optimálních podmínek lovu, které by splňovaly nároky obou výše zmíněných oblastí, zajištění welfare lovené zvěře i kvalitní suroviny, tak vyžaduje provádění dalších výzkumů a sledování. Literatura Anonym (2011): Zbraně, střelivo, optika a lovecké potřeby – Články, testy, zkušenosti. Jak to tedy je s ocelovými brokovými náboji [online]. c2008, [cit. 2012-08-10]. Dostupné z: < http://www.arms-cz.cz/novinky/clanky-testy-zkusenosti/143/>. Hernández-Jover, T., Izquierdo-Pulido, M., Veciana-Nogues, M.T., Vidal-Carou, M.C. (1996): Biogenic amine sources in cooked cured shoulder pork. Journal of Agricultural and Food Chemistry 44: 3097-3101. Hoffman, L.C., Wiklund, E. (2006): Game and venison – Meat for modern consumer. Meat Science 74: 197-208. Jelínek, R. (2005): Jak dál s naší pernatou zvěří. Myslivost 83: 34. Standarová, E., Vorlová, L., Gallas, L. (2012): Distribuce biogenních aminů a polyaminů v bažantím mase 1: 51-54.

113


COMPARISON OF TURKISH AND EUROPEAN UNION FARM ANIMAL WELFARE LEGISLATIONS Serdar Izmirli*, Askin Yasar Department of History of Veterinary Medicine and Deontology, Veterinary Faculty, Selcuk University, Konya, Turkey Summary Farm animal welfare issue is an important topic as well as laboratory animal and feral animals’ welfare. Countries across the world have given it more importance than during the previous decades. Farm animal welfare is one of the consequential issues within the Europe Union (EU) countries and also in Turkey which is a candidate country for the EU membership. The comparison of related laws between EU and Turkey will be beneficial to us to project the future. Key words: animal welfare, European Union, farm animals, law, Turkey Introduction In the last several decades, an animal welfare and protection issue has been gaining importance in the society (Smith 1998; Bennett et al. 2002; Grandin 2005). Sufficient feeding, enough water, being healthy and acceptable living and environment conditions (Rowan 1996; Edwards 2004; Keeling 2005) may likely to contribute to the good welfare of the animals. Several legal regulations have come into force in developed and developing countries across the world. In this context, we aimed to compare the fundamental legal regulations of farm animal welfare between EU and Turkey. Material and Methods Primary research materials consisted of the fundamental legal regulations of the EU and the Official Gazette of Turkish Republic that are related to farm animals’ welfare. It was also utilized secondary documents which are related animal welfare laws. All these documents investigated with the retrospective approach. Results and Discussion The European Union Laws The first important legal arrangement about the protection of farm animals was 78/923/EEC. The legal basis of this decision was the “Treaty Establishing the European Economic Community”. Almost 20 years later, it was mentioned animals as sentience beings at “The Treaty of Amsterdam” which was signed on 2 October 1997, and came into force on 1 May 1999. Then, the Council Directive 98/58/EC entered into force, in 1998. This Directive purposed to lay down minimum standards for the farm animals’ protection. Headlines of minimum standards are such as; Inspection, Freedom of Movement, Record Keeping, Feed, Water and Other Substances. For instance, animals kept in husbandry systems in which their welfare depends on frequent human attention shall be inspected at least once a day. The animals’ movement freedom should have regard to its species ethologic. Moreover, animals must have access to feed at intervals appropriate to their physiological needs and must have access to a suitable water supply. According to this directive, 91/629/EEC and 91/630/EEC would have been continued to apply, which were respectively related to calves and pigs *



protection. The Commission Decision of 17 December 1999 repealed by the Commission Decision (2006/778/EC). Then, because of the protection of calves, Council Directive 2008/119/EEC came into force instead of the Council Directives 91/629 and 97/2 and Commission Decision 97/182. Council Directive 2008/120/EC which is related to pig entered into force instead of the previous Directives such as; 91/630, 2001/88 and 2001/93. The Turkish Republic Laws Turkish Republic became an official candidate to join the Europe Union (EU) in 1999, which required it to integrate its legislation into that operating within the EU, before eventually becoming a Member State of EU. At this process animal issues such as animal welfare legislation has became an important topic. Turkey would like comply with its regulations with EU and entering several new legislations at this time. The initial related law 5199 came into force in Turkey, in 2004. Although Animal Protection Act 5199 is dominantly concerning to companion animals and experimental animals, it has some expression related to farm animals. For instance, slaughter process must be applied with hygienic, with no startle and threaten and with minimum pain. Then, one more regulation entered into force in 2010. There is an animal welfare section in this Act. Livestock rangers should take accuse in shelters, care, feeding and health in terms of animal welfare. Then, the special directive related to farm animals welfare was come into force in 2011. This legal arrangement tries to bring welfare occasion to farm animals and laying hens and also prevent needless pain, distress and injury. It is forbidden the restriction of movement freedom of the farm animals. If it is impossible, it must be supply enough place for physiological and ethological needs of animals. Animal handler must be take training courses about animal welfare. Equipments which touch to animals mustn’t be damages to animals. Caws must be feed at least two times in a day and should be access to the fresh water every time. Animals must be tied with regarding their comfort. Furthermore, enterprises are audited with some parameters such as; employers, shelters, movement freedom, water and feed. At the end of the auditions, proposals and some other sanctions can be applied. Conclusion EU has several important legal arrangements concerning farm animal welfare issues. As a candidate country of Turkey, try to continue for launching new laws which are complying with EU. Besides, auditing of the legal arrangements is so important as well as introduction a new law. References Bennett RM, Anderson J, Blaney RJP. Moral intensity and willingness to pay concerning farm animal welfare issues and implications for agricultural policy. J Agric Econ, 15 (2): 187202, 2002. Council Directive 98/58/EC of 20 July 1998 concerning the protection of animals kept for farming purposes. Council Directive 91/629/EEC of 19 November 1991 laying down minimum standards for the protection of calves (OJ L340, 11. 12. 1991, p. 28). Directive as last amended by Directive 97/2/EC (OJ L 25, 28. 1. 1997, p. 24). Council Directive 91/630/EEC of 19 November 1991 laying down minimum standards for the protection of pigs (OJ L 340, 11. 12. 1991, p. 33). 2000/50/EC: Commission Decision of 17 December 1999 concerning minimum requirements for the inspection of holdings on which animals are kept for farming purposes. 115


Commission Decision (2006/778/EC) 14 November 2006 amending Decision 2000/50/EC concerning minimum requirements for the collection of information during the inspections of production sites on which certain animals are kept for farming purposes (Text with EEA relevance) (Official Journal L 314, 15.11.2006 p. 0039-0047). Council Directive 2008/119/EEC of 18 December 2008 laying down minimum standards for the protection of calves (this codified version repeals Council Directives 91/629 and 97/2 and Commission Decision 97/182). Council Directive 2008/120/EC laying down minimum standards for the protection of pigs. Edwards JD. The role of the veterinarian in animal welfare - A global perspective. Proceedings of the Global Conference on Animal Welfare: An OIE Initiative, Paris, pp. 2736, 2004. Grandin T. Maintenance of good animal welfare standards in beef slaughter plants by use of auditing programs. J Am Vet Med A, 226 (3): 370-373, 2005. Keeling L. Developing a monitoring system to assess welfare quality in cattle, pigs and chickens. Welfare Quality Conference Proceedings, Brussels, Belgium, pp. 46-50, 2005. Official Gazette of the Republic of Turkey (2004). The Animal Protection Act. Act Number 5199. (Came into force, 1 July 2004). Official Gazette of the Republic of Turkey (2010). Veterinary Services, Plant Health, Food and Feed Act. Act Number 5996. (Accepted Date, 11 June 2010). Official Gazette of the Republic of Turkey (2010). Regulation Regarding to Farm Animal Welfare. Regulation Number 28151. (Came into force, 23 December 2011). Rowan A. The concept of animal welfare and animal suffering. Proceedings of the 2nd World Congress on Alternatives and Animal Use in the Life Sciences, Utrecht, Nedherlands pp.157167, 1996. 78/923/EEC: Council Decision of 19 June 1978 concerning the conclusion of the European Convention for the protection of animals kept for farming purposes Official Journal L 323 , 17/11/1978. Smith CHB. Veterinarians and animal welfare–a New Zealand perspective. Applied Animal Behaviour Science, 59: 207-18, 1998. Treaty Establishing the European Economic Community, Part Two - Foundations of the Community, Title II - Agriculture, Article 43. Treaty Establishing the European Economic Community, Part Three - Policy of the Community, Title I - Common Rules, Chapter 3: Approximation of Laws, Article 100. Treaty of Amsterdam Amending the Treaty on European Union, the Treaties Establishing the European Communities and Certain Related Acts.

116


ENVIRONMENTAL ENRICHMENT POSSIBILITIES IN FERRETS MOŽNOSTI OBOHACENÍ PROSTŘEDÍ U FRETEK Lukáš Jebavý*, Patrik Pastrňák, Ivona Svobodová, Ivana Gardiánová Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra obecné zootechniky a etologie, Česká republika Czech University of Life Sciences Prague, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Department of Animal Breeding and Ethology, Czech Republic Summary The ferrets are intelligent, perceptive and lively animals, it is therefore necessary to enrich their environment, as well as to inform the public of the way of breeding, due to the fact that the ferrets are bred more and more as domestic animals. That is why the following part of the work deals with the breeding itself, which is divided into the breeding in laboratory and domestic conditions. The work describes trends of breeding from the past century up to the present and refers to the most common mistakes in order to correct them. It concerns with the whole scale of issues, from food enrichment to toys and accessories for ferrets. The final part of the work focuses on castration, which substantially interferes in the life of animals and it is often practised in case of breeding ferrets as well. Regarding the discovered findings, it is apparent that the living conditions for breeding ferrets are incomparably better at present, and that the attention paid to this subject matter is increasingly bigger. On the other hand, there are still problems related to the breeding, which are caused either by badly acquired methods or by unprofessional literature dedicated to ferrets. Key words: ferret, biology, breeding, environment, welfare, enrichment Souhrn Fretky jsou inteligentní, vnímavá a živá zvířata, z tohoto důvodu je třeba obohacovat jejich životní prostředí a také dostatečně o chovu vzdělávat veřejnost, která je rok od roku stále více chová jako společníky v domácnostech. Problematika je rozdělena na chov v laboratorních a domácích podmínkách. Popisujeme trendy v chovu v minulém století až po současnost, poukazujeme na nejčastější chyby a omyly, kterým je třeba se vyvarovat, a uvádíme je na pravou míru. Zaobíráme se celou škálou od obohacení potravního až po hračky a doplňky určené fretkám. Také se věnujeme kastraci, která významně zasahuje do života zvířat a je dnes často praktikována v chovu fretek. Ze získaných poznatků je zřejmé, že podmínky, v jakých se dnes fretky chovají, jsou nesrovnatelně lepší a této problematice je věnována stále větší pozornost. Nadále se však objevují nedostatky, které vznikají buďto špatně zažitými postupy, nebo neodbornou literaturou, která je fretkám věnována. Klíčová slova: fretka, biologie, chov, prostředí, welfare, obohacení Úvod Fretka domácí (Mustela putorius furo) je domestikovaná forma tchoře tmavého, lidmi chovaná více než 2000 let. Jedná se o zvíře dosti hravé a aktivní, hbité a rychlé, se specifickým tvarem těla. Tyto vlastnosti byly člověkem hojně využívány po celou dobu jejich soužití, avšak důvody jejího chovu se postupem času měnily. V počátku šlo především *



o použití v lovectví k chytání hlodavců na polích a v sýpkách, poté se používáním v kožešinovém průmyslu, z fretek stala kožešinová zvířata. V dnešní době je jejich hlavní využití v laboratorních chovech, jako experimentální zvíře pro výzkum lidských onemocnění, a také je stále častěji chována i jako domácí zvíře. Jelikož se jedná se o inteligentní a zvědavé šelmy, není snadné splnit jejich etologické potřeby, protože potřebují dostatečný prostor a prostředky na své vyžití. Zvířata žijící ve volné přírodě mají možnost pohybu a chovat se tak, jak je pro ně přirozené. Fretky jsou sice plně domestikovaná zvířata, která volně v přírodě nežijí, mají však velice shodné nároky jako jejich divoce žijící příbuzní tchoři. Pokud se těmto zvířatům neumožní chovat se přirozeně, jednat na základě zakořeněných pudů a uspokojovat své běžné potřeby, pokud budou vystavována nepřirozeným faktorům a neznámým vjemům, začne u těchto živočichů vznikat stereotypní chování. Cílem této práce bylo představit využití obohacení prostředí u fretek a popsat konkrétní možnosti tohoto obohacení. V neposlední řadě šlo i o navržení několika vlastních možností obohacení prostředí. Jednou z možností, jak negativní vlivy chování, které se mohou vyskytnout, zvrátit nebo částečně eliminovat, je používání obohaceného prostředí. Tato stále častěji využívaná strategie usiluje o maximalizaci psychické a fyzické pohody (Poessel a kol., 2011), zvyšuje rozsah nebo počet druhově specifického chování. Zajistit zvířatům co nejpřirozenější podmínky v zajetí je trend, který se začal rozvíjet v 60. a 70. letech minulého století, i když jeho počátky sahají ještě dříve, a v současné době je na něj kladen stále větší důraz, ať už v zoologických zahradách, chovatelských stanicích nebo laboratorních či domácích chovech. V prostředí umělém, kde není možnost, aby zvíře rozvíjelo fyzickou aktivitu, se brzy začne objevovat stereotypní chování, u některých jedinců i sklony k sebepoškozování. Obohacení může snížit expresi stereotypních chování (Poessel a kol., 2011) a mohou zvýšit paměťovou funkci a schopnost učit se. Kromě kritérií na zvýšení celkové pohody zvířat musí ještě objekty obohaceného prostředí splňovat celou škálu dalších vlastností. Guerrero (2007) uvádí, že při tvorbě enrichmentu musíme vyhodnotit, jestli se živočich o danou věc nemůže zranit, zachytit se nebo v něm uvíznout, jestli na něj nemůže předmět spadnout a ublížit zvířeti. Nesmí být toxický a jedovatý, nemělo by dojít k jeho vdechnutí, či uvíznutí v trávicím traktu. A v neposlední řadě je důležitá technologická zvládnutelnost a finanční dostupnost. Enrichment a jeho dělení Enrichment se dá rozdělit do několika typů, počet těchto kategorií se ale různí a mnohé se prolínají. Může se jednat o enrichment fyzický, sociální, ať už kontaktní či nekontaktní, senzorický, který se dělí podle toho, na jaký ze smyslů působíme (sluchový, čichový), enrichment potravní nebo kompozici. Každý z těchto typů je v chovu různě obtížně uskutečnitelný. Při praktikování obohacování prostředí je třeba mít na paměti, že z pravidelného opakování se časem stane návyk, rutina a pro zvíře začne ztrácet na atraktivitě. Je proto vhodné nedávat krmivo vždy na to samé místo, měnit objekty v prostředí atd. Materiál a metodika Materiály a informace, použité pro posouzení a navržení vhodných metod obohacení prostředí u fretek, byly získány od soukromých chovatelů (chov v maximálním počtu tří jedinců) a z vlastního pozorování obohaceného prostředí u chovatelů a v menších zařízeních typu minizoo. Zjištěné informace byly poté srovnány s údaji o přirozeném chování fretek a doporučeními pro enrichment uváděnými v literárních zdrojích. Mezi sledované formy enrichmentu patřilo: - sociální obohacení (podpora vnitrodruhových a mezidruhových interakcí) - senzorické obohacení (rozšíření zdrojů smyslových vjemů) 118


- potravní obohacení (přístup k potravě, nádoby a používané krmení) - obohacení chovného prostoru a možnosti zvýšení jeho komplexity (používané typy chovných nádob, podestýlky, míst pro odpočinek, hnízdní materiál, možnosti pro šplh a úkryt) - obohacení prostředí předměty (hračky, materiály a další předměty podporující přirozené chování) Výsledky a diskuze K nejčastějším prvkům enrichmentu u fretek v zájmovém chovu patřily především předměty stimulující predační chování a rovněž vybavení sloužící pro úkryt jedinců. Tyto prvky jsou nejen nejvíce používány chovateli, ale také preferovány samotnými fretkami. Poměrně častou a oblíbenou formou obohacení v zájmovém chovu fretek byly sociální interakce. Ve společném chovu více jedinců pohromadě jsou vnitrodruhové interakce pozorovány každodenně. U jedinců chovaných společně s jinými druhy domestikovaných zvířat byly pozorovány rovněž interakce mezidruhové, a to zejména se psy a kočkami. Jsou používány především klece nejčastěji s jedním, ale i více patry se schůdky. U některých chovatelů slouží jako přechodné ubikace kartonové krabice. Podestýlka v chovu v klecích v interiéru většinou není, jako pokrytí podlahové plochy se často uplatňuje textil. Součástí vybavení chovných nádob jsou misky na potravu a vodu, místa pro spánek, odpočinek a úkryt. Jako úkrytová místa jsou využívány uzavřené bedničky z různých materiálů – plastu, dřeva, kartonu a textilu. Mezi fretkami jsou oblíbené prostorné úkryty tvaru stanů z plastu, stejně jako plastové přenosky pro kočky. Někteří chovatelé nepoužívají klece vůbec a fretky jsou trvale umístěny ve vyhrazeném prostoru v místnosti. U všech chovatelů bylo zaznamenáno používání závěsných lůžek z textilu, které fretky často využívají při odpočinku. Jako nejoblíbenější prvky enrichmentu u fretek se jeví dle zkušeností chovatelů tunely na prolézání různých délek, šířek i materiálů – nejčastěji z plastu, textilu a kartonu. Jako hračky slouží fretkám celá škála nejrůznějších předmětů. Ze zkušeností chovatelů vyplývá, že fretky preferují míčky, případně měkké gumové nebo textilní předměty, do kterých mohou dobře kousat. Často jsou proto používány hračky pro kočky (např. plyšové hračky na provázku), případně pro menší psy (gumové míčky a činky). U fretek se ukázal jako velmi oblíbený materiál pro hru měkký plast (např. plastové sáčky). Jako další možnost enrichmentu v zájmovém chovu je fretkám často nabízena voda k plavání a jako forma senzorického obohacení rovněž venčení v přírodě. Ve venkovních podmínkách jsou fretky chovány nejčastěji v prostorných pletivových voliérách s betonovou podlahou, plnou zadní stěnou a částečně nebo kompletně zastřešenou vrchní částí. Ve venkovních voliérách jsou fretky chovány obvykle ve skupinách po třech až pěti jedincích. Podestýlka není používána, případně se uplatňuje jemný písek. Prvky obohacení jsou ve venkovních voliérách výhradně z přírodních materiálů. Pro šplh jsou často instalovány větve a dřevěné latě, sloužící jako můstky propojující jednotlivé části ubikace. Jako úkryty slouží dřevěné zateplené bedničky vystlané např. dřevěnými štěpky či slámou. Bedničky jsou umístěny nejčastěji na podlaze voliéry, ale rovněž ukotvené ve výšce, s přístupem z větví nebo latí. Krmivo je předkládáno v miskách nejčastěji na podlaze, méně na vyvýšených místech. Jako úkryty slouží duté kmeny, umístěné na podlaze nebo ukotvené na stěně voliéry s jedním nebo více otvory, které jsou fretkami hojně využívány. Z výsledků vyplynulo, že obohacení prostředí je u fretek v zájmovém chovu uplatňováno poměrně často. Liší se ovšem zastoupení jednotlivých druhů enrichmentu. Ve většině případů se obohacení zaměřuje spíše na fyzické prostředí chované klece, případně jejího okolí a podporu hry, zatímco enrichment potravní je u těchto zvířat často opomíjen, jak je uváděno rovněž v literatuře (Vinke a Schoemaker, 2012). Ukázalo se, že většina chovatelů vlastní skupinu dvou nebo tří fretek, což je uváděno při 119


vhodném zastoupení pohlaví, jako nejlepší varianta, která odpovídá sociální organizaci feralizovaných fretek v přírodě. Chov více fretek je většinou vnímán pozitivně jako vhodná forma sociálního enrichmentu s mnohými behavioráními benefity. Je ovšem nutné všímat si chování zúčastněných zvířat, z důvodu možného vzniku napětí ve skupině a z něho plynoucí psychické nepohody (Vinke a Schoemaker, 2012), díky velké samčí i samičí teritorialitě u feralizovaných fretek a silné vnitrodruhové agresivitě u lasicovitých (Vinke a Schoemaker, 2012). Fretkám v zájmovém chovu bývá často umožněn kontakt s jiným domácím zvířetem, zejména psem a kočkou. Fretky tyto druhy nevnímají vzhledem k jejich velikosti jako kořist, ovšem samy jimi mohou být ohroženy, a proto jakýkoli kontakt s jiným druhem by měl probíhat vždy pod dozorem chovatele. Obohacení fyzického prostředí, kam patří velikost klece nebo výběhu, jeho vybavení a hračky bylo pozorováno u všech chovatelů ve velké intenzitě, což odpovídá vysoké potřebě explorace (Poole, 1972). Mnoho chovatelů používá vícepatrové klece, které vhodně zvětšují využitelnou plochu a poskytují tak vhodný enrichment ve formě zvýšeného pohybu. Chovné nádoby z papíru nejsou vhodné z důvodu snadné destrukce a horší prodyšnosti, přesto byly u chovatelů rovněž zaznamenány. V literatuře je zdůrazňována potřeba poskytnutí dostatečného množství vhodných míst ke spánku (Vinke a Schoemaker, 2012), vycházející z velkého podílu času, který připadá na odpočinek v lidské péči. Tato potřeba je velmi dobře naplňována poskytnutím různých boudiček, závěsných lůžek a dalších předmětů. Fretky mají na výběr z různých materiálů a velikostí a je dodržováno pravidlo samostatného úkrytu pro každého jedince, vycházející z jisté solitérnosti pozorované u feralizovaných jedinců v přírodě. Někdy mají fretky potřebu naopak spát společně, což odpovídá poměrně častému sdílení nor u feralizovaných fretek, vhodným řešením může být větší stan. Zjištěná preference závěsných lůžek u většiny fretek souvisí zřejmě s oblibou vyvýšených míst. Za formu obohacení je možné považovat rovněž každodenní výběh mimo klec, který tlumí abnormální projevy chování (Young, 2003). Výhodou chovu mimo chovnou nádobu je větší možnost pohybu a explorace okolí a tím rovněž senzorického enrichmentu, tato místnost musí být ovšem zabezpečena proti úniku nebo zranění zvířete. Nedostatkem v oblasti obohacení u fretek se jeví absence potravního enrichmentu, zvláště když potravní chování patří mezi vysoce motivované chování (Vinke a Schoemaker, 2012). Chovatelé obvykle používají misky a předkládají kompletní granulované krmivo pro fretky, které sice obsahuje všechny potřebné živiny, ale zároveň může podporovat rozvoj stereotypního chování, zvláště je-li ad libitně dostupné (Young, 2003). Řešením může být předkládání potravy v neočekávanou dobu, na neobvyklá místa a bez použití misek, její rozptýlení po chovné nádobě či výběhu a rovněž střídání potravy o různé textuře a chuti k navození přirozenějších projevů chování (Vinke a Schoemaker, 2012). Poskytnutí živé potravy k podpoře predačního chování je velmi efektivním způsobem obohacení, které je ovšem proveditelné spíše v podmínkách venkovního chovu. V podmínkách zájmového chovu v interiéru je rovněž malá podpora motivace k hrabání, ústící často v nechtěnou destrukci různých předmětů, která může být stimulována poskytnutím vhodného substrátu v nádobě. Z důvodu silné motivace ke stavbě hnízd je třeba rovněž více dbát na dostatečné množství hnízdního materiálu, který lze vhodně nahradit např. textiliemi. V neposlední řadě je nutná častější výměna používaných předmětů k obohacení prostředí, doporučuje se dokonce jejich každodenní obměna. Někteří chovatelé zabraňují této nechtěné habituaci a z ní plynoucích stereotypií změnou vybavení a přestavbou klece při každém čištění. Venkovní chov fretek má množství výhod, ale rovněž nevýhod v porovnání s chovem v exteriéru. Při chovu v prostorných voliérách se zvyšuje využitelná plocha, což je velkým benefitem s pozitivními důsledky pro welfare. Zvířata jsou chována ve voliérách z pletiva, 120


které samo o sobě může být vhodným zdrojem obohacení, je proto důležité používat takový typ pletiva, který umožňuje šplhání. Výhodou venkovního chovu je možnost použití prvků obohacení z přírodních materiálů, které jsou nejlevnější a bezpečné (Young, 2003). Velmi vhodné je použití písku k pokrytí podlahy voliéry, který vhodně naplňuje motivaci k hrabání současně s obrušováním drápů. Použití dřevěných boudiček je vhodné. Ideální je jejich situování na stěny voliéry s přístupem z větví či kmenů spíše než na zemi. Ve venkovních podmínkách je nutné jejich důkladné zateplení a použití vhodného hnízdního materiálu. Z důvodu podráždění respiračního traktu není vhodné použití slámy (Vinke a Schoemaker, 2012), ani dřevěných štěpků. Tyto materiály by bylo vhodnější nahradit např. jemným senem či textiliemi. Z pozorování chování fretek ve venkovních ubikacích vyplynula velká oblíbenost dutých dřevěných kmenů, poskytujících přirozené obohacení formou náhrady nory. Závěr Fretky a jejich chov jsou na vzestupu. Kromě vědeckého výzkumu zažívá také obrovský rozmach chov v domácnostech po celém světě. Za dobu jejich soužití s člověkem se ukázalo, že jsou to zvířata vhodná pro život vedle člověka, je ale potřeba jim k tomu připravit dostatečné podmínky. Obchody pro zájmové chovy i specializované firmy nabízejí nepřebernou škálu doplňků, předmětů a hraček, z vhodných a bezpečných materiálů. I přes to však stále dochází k některým nedostatkům a pochybením ze strany chovatelů, ať už je to vlivem neodborné literatury či mylnými představami, že co je dobré pro jiného domácího mazlíčka, snese i fretka. Zvláště výrazné je to u krmení, které má většinou daleko od ideálního stavu. Fretky jsou masožravé šelmy a tomu by měla odpovídat i jejich strava. I přes některé zjištěné nedostatky lze usoudit, že v obohacování prostředí u fretek se výrazně pokročilo, ať už v oblasti péče, výživy nebo chovu, a dle současného zájmu o tato zvířata se dá předpokládat další zlepšení. Literatura Belser, J. A., Katz, J. M., Tumpey, T. M. 2011. The ferret as a model organism to study influenza A virus infection. COMPANY OF BIOLOGISTS LTD, ENGLAND. p. 575 - 579. ISSN: 1754-8403 Biggins, D. E., Vargas, A., Godbey, J. L., Anderson, S. H. 1999. Influence of prerelease experience on reintroduced black-footed ferrets (Mustela nigripes). ELSEVIER SCI LTD, ENGLAND. p. 121 - 129. ISSN: 0006-3207 Blandford, P. R. S. 1987. Biology of the Polecat Mustela putorius: a literature review. BLACKWELL SCIENCE LTD, OXFORD. p. 155 - 198. ISSN: 0305-1838 Bracke, M. B. M., Hopster, H. 2006. Assessing the Importance of Natural Behavior for Animal Welfare. Journal of Agricultural and Environmental Ethics. SPRINGER, DORDRECHT. p. 77 - 89. ISSN: 1187-7863 Fox, J. G. 1998. Biology and Diseases of the Ferret, 2.vyd., WILEY-BLACKWELL, NEW JERSEY. ISBN: 0683300342 Guerrero, D. L. E: Environment, Enrichment, Education, & Endangered Species [online]. Diana L. Guerrero. 15. prosince 2007 [cit. 2013.3.12.]. Dostupné z Lindeberg, H. 2008. Reproduction of the female ferret (Mustela putorius furo). BLACKWELL PUBLISHING, OXFORD. p. 150 - 156. ISSN: 0936-6768 Mashoodh, R., Franks, B., Curley, J. P., Champagne, F. A. 2012. Paternal social enrichment effects on maternal behavior and offspring growth. NATL ACAD SCIENCES WASHINGTON. p. 17232 - 17238. ISSN: 0027-8424 121


Poessel, S. A., Biggins, D. E., Santymire, R. M., Livieri, T. M., Crooks, K. R., and Angeloni, L. 2011. Environmental enrichment affects adrenocortical stress responses in the endangered black-footed ferret. ACADEMIC PRESS INC ELSEVIER SCIENCE, SAN DIEGO. p. 526 533. ISSN: 0016-6480 Scharmann, W., Wolff, D. 1987. A cage for the ferret. ROYAL SOC MEDICINE SERVICES LTD, LONDON. p. 43 - 47. ISSN: 0023-6772 Vargas, A., Anderson, S. H. 1998. Black-footed ferret (Mustela nigripes) behavioral development: Aboveground activity and juvenile play. JAPAN ETHOL SOC, JAPAN. p. 29 41. ISSN: 0289-0771 Vinke, C. M., Schoemaker, N. J. 2012. The welfare of ferrets (Mustela putorius furo T) A review on the housing and management of pet ferrets. ELSEVIER SCIENCE BV, AMSTERDAM. p. 155 - 168. ISSN: 0168-1591 Webster, J. 2005. Kulhání k ráji. Práh. Praha. s. 291. ISBN: 978-80-7252-264-4 Wilson, M. S.,O‘Donoghue, P. N. 1982. A MOBILE RACK OF CAGES FOR FERRETS (MUSTELA-PUTORIUS-FURO). ROYAL SOC MEDICINE PRESS LTD, ENGLAND. p. 278 - 280. ISSN: 0023-6772 Young, R.J. 1997. The importance of food presentation for animal welfare and conservation. C A B INTERNATIONAL, C/O PUBLISHING DIVISION, ENGLAND. p. 1095 - 1104. ISSN: 0029-6651

122


ANIMAL IN THE NEW CIVIL CODE ZVÍŘE V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Milan Kaucký* SOS – zvířata v nouzi, Asociace pro certifikaci kvality péče o opuštěná, týraná a hendikepovaná zvířata, ČR SOS - animals in need, Association for certification of quality of care for abandoned, abused and handicapped animals, Czech Republic Summary The new Civil Code adopted in the Czech Republic is feared to worsen the position of animals in the legal system. Minister Pospíšil and his team led by prof. Eliáš did not answer the comments and enforced their views in the fields in which they had no practical experience. Key words: animal, legislation, Civil Code Souhrn Nový občanský zákoník situaci zvířat proti současnému stavu spíše zhorší. Ministr Pospíšil a jeho tým vedený prof. Eliášem nevyslyšeli připomínky a prosadili své názory i v oborech, ve kterých nemají žádné praktické zkušenosti. Klíčová slova: zvíře, legislativa, občanský zákoník Úvod Nový občanský zákoník byl přijat se závažnými chybami ve všech svých oborech, nejen v otázce zvířat. Připomínky ostatních ministerstev ani odborné veřejnosti nebyly téměř vůbec brány v úvahu. Přestože na začlenění připomínek byla ponechána dostatečně dlouhá doba, nakonec zvítězila arogance tvůrčího týmu, v čele s ministrem Pospíšilem. Výsledek v praktickém životě bude působit mnoho obtíží. Krátce po přijetí se začali připravovat zásadní novely, které se ale bohužel netýkají zvířat. Zvířata v ČR jsou pro politiky, až na několik poslankyň, nezajímavým tématem. Problémem je nejen nejednoznačná definice pojmu »zvíře«, ale i další paragrafy, týkající se výslovně zvířat. V dalším textu budou uvedeny pouze nejzávažnější ustanovení. Pojem »zvíře« V zákoně č. 89/2012 Sb. je pojem »zvíře« definován následovně: § 489 Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí. § 494 Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve které to neodporuje jeho povaze. Pro porozumění postavení zvířat v právním řádu je nutné si uvědomit, že současný právní systém v celé „západní civilizaci“ vychází z právního systému antického Říma. Tedy je to fakticky mnohokráte novelizovaný právní systém z otrokářského řádu. Z toho důvodu jsou v něm pouze dvě kategorie právních subjektů: 1. Právní subjekt nabývající práv a povinností. Tedy plnoprávný občan. *



2. Právní subjekt nabývající maximálně práv. Vše ostatní včetně dětí a nesvéprávných občanů. Do tohoto subjektu samozřejmě patří vše, co se obecně v právu označuje za „věc“. Ale pojem „věc“ v právu nemá totožný obsah, kterým se chápou věci v běžné mluvě. Právní pojem věc zahrnuje například:  Neživé fyzicky existující předměty v běžné mluvě označované za věci  Nehmotné duševní vlastnictví, např. autorská a patentová práva  Cenné papíry  Inženýrské sítě  Pozemky a nemovitosti  Provozovny a závody (podniky)  Ovladatelné přírodní síly  Zvířata Z toho důvodu je i právní pojem „zvíře“ uveden v Hlavě IV – Věci a jejich rozdělení, z něhož jsou vypsány i uvedené příklady. Ustanovení nové právní kategorie pro živá zvířata by znamenalo radikální zásah do celého právního systému a nutnost změny většiny všech zákonů ze dne na den. To je samozřejmě neuskutečnitelné. Bohužel v občanském zákoně, na rozdíl od jiných snadno určitelných pojmů, není nikde definováno, co se právním pojmem „zvíře“ rozumí biologicky, ač jasné vymezení pojmu byl jeden z běžných požadavků připomínek. Definice pojmu, v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, není v občanském zákoníku platná. Výklad tedy bude bohužel záviset na konkrétním případu. Na příkladu uváděném na semináři pí. Parkanové v PS jedním ze zpracovatelů občanského zákoníku JUDr. Téglem, Ph.D z Institutu práva a ekonomie s.r.o v Praze se v občanském zákoníku bude běžně vydávat za zvíře i hmyz. Nestanovení jasné hranice, co je a co již není právně zvíře, samozřejmě způsobí řadu problémů ve výkladu a užití některých ustanovení zákona, jak bude uvedeno dále. Problém nastane i tím, že použití ustanovení o věcech v případě zvířat je pouze velmi obecně nastíněno. Bude tedy záležet na víceméně svévolném výkladu u každého případu a rozhodnutí mohou být značně odlišná nejen u totožných případů, ale i v různých lokalitách republiky. Snahou ochranářů i MZe bylo tento paragraf definovat přibližně následovně: § 494 (1): Živé zvíře je živý tvor, právně věc zvláštního druhu. Živé zvíře není subjektem práv a povinností. Ustanovení o věcech se na zvíře použijí ve všech případech, ve kterých pro zvíře neplatí odchylná právní úprava nebo to neodporuje jeho povaze živého tvora. (2) Základní pojmy a) zvíře (živočich) – specifikace šíře pojmu b) volně žijící zvíře – specifikace pojmu c) domestikované zvíře – specifikace pojmu d) zvíře v zájmovém chovu – specifikace pojmu e) hospodářské zvíře – specifikace pojmu Toto, nebo obdobné znění by jasně vymezilo pojmy i použití právních ustanovení. Nepřijetí návrhu bylo odůvodněno tím, že je vhodnější v zákonech pojmy nedefinovat, protože to poskytuje větší prostor k uplatnění. Tedy přesněji řečeno, zajišťuje to práci právníkům, protože pak lze zákony vykládat dle okamžité potřeby. Skutečnost, že zákony by měly být srozumitelné a jednoznačně vyložitelné pro běžného občana, který by se podle nich měl řídit, tvůrce nového občanského zákoníku nezajímala.

124


Paragrafy s výslovnou úpravou pro zvířata Vstup na cizí pozemek za účelem vyhledání věci nebo odchytu zvířete § 1014 (1) Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. (2) Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu. Toto zdánlivě neškodné znění může ve svém důsledku mít nemalé následky. Důvodem je možnost, že na ohrazeném pozemku se bude volně pohybovat zvíře vlastníka. Například pes může, zcela v souladu se svou přirozeností pozemek svého majitele bránit jako své teritorium a může pak dojít i k vážné újmě na zdraví osoby, která by v souladu s navrženým zákonem překonala překážku a bez vědomí majitele vnikla na jeho pozemek. Jak by se z pohledu zákonů pak posuzovala odpovědnost za újmu na zdraví? Osoba, která vnikla na pozemek překonáním překážky, by tak činila v souladu s občanským zákoníkem. Majitel zvířete by učinil do této doby dostatečná opatření, aby jeho zvíře běžně nikomu nemohlo ublížit, tj. kontaktu s cizími osobami by bylo zabráněno plotem a zamčeným vstupem. Nastala by pak právně naprosto nepředvídatelná situace. A nemuselo by jít vůbec o psa, ale například o koně, kterého by neopatrný „návštěvník“ neznalý reakcí koní polekal. Obranný kop koně obvykle končí pro člověka velice vážnými následky. I pro většinu městských lidí může být velmi nebezpečné setkání se zdánlivě bezproblémovou drůbeží. Například nemalá část kohoutů reaguje na příchozí velmi agresivně a mohou způsobit i velmi vážná zranění. To by pak majitel, aby měl jistotu, že nebude kvůli svým, až dosud adekvátně zabezpečeným zvířatům, poháněn k zodpovědnosti, musel svým zvířatům omezovat preventivně pohyb? To by pak zase mohlo být v rozporu s § 4 zák. č. 246/1992 Sb. v aktuálním znění. Druhou stranou mince je pak možnost vniknuvší osoby se napadení zvířetem bránit. Bude se to považovat za nutnou obranu, když svým vstupem k útoku zvíře vlastně vyprovokoval? V případě, že bude zabití či zmrzačení útočícího zvířete uznáno jako nutná obrana, kdo vlastníkovi zvířete uhradí škodu? Nebude toto ustanovení i snadno využitelné k beztrestnému vyřizování vzájemných sporů občanů? Proto jsme požadovali ustanovení o možnosti vstupu (bez vědomí majitele) alespoň vypustit nebo lépe nahradit následujícím zněním: Vlastník věci není oprávněn vstoupit na pozemek bez předchozího souhlasu vlastníka pozemku, s výjimkou případu, kdy by zdržení mohlo vést k zániku věci nebo úhynu zvířete. Za stejných podmínek může vlastník zvířete nebo roje včel zvíře zvíře nebo roj včel vyhledat a odchytit. Záchrana zvířete v ohrožení při nemožnosti včas kontaktovat majitele dotčeného pozemku je možná dle § 2906 Krajní nouze. Proto je takto benevolentně definované povolení vstupu na cizí pozemek nejen tzv. „zaplevelováním zákona“ (jak často rádi argumentují sami tvůrci OZ), ale může způsobit nepředpokládané vážné následky s velmi nejasným právním důsledkem pro obě strany. Toto znění působí velkou právní nejistotu vlastníkovi pozemku a bude i snadno zneužitelné. Tvůrci nového OZ argumentovali své zamítnutí zněním § 4 OZ: Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností a že to každý může od ní v právním styku důvodně očekávat. 125


Je otázkou, lze-li vůbec považovat kontakt člověka se zvířetem za právní styk. Navíc bohužel převážná většina lidí nejdříve koná, a o následcích přemýšlí teprve, pokud se něco nemilého stane. A to i v situacích, kde lze předpokládat odborné znalosti a praktické zkušenosti. Pokud by tomu tak běžně nebylo, byly by pracovní úrazy velmi výjimečné. Bohužel právě na nich se prokazuje, že dotyčný předem nepromyslel možné následky svého jednání. V případech vniknutí lidí na cizí pozemek, kde se pohybují zvířata, nelze v současnosti u většiny lidí předpokládat ani okrajové znalosti chování zvířat a správného přístupu k nim. Volně žijící zvíře, volně žijící zvíře chované v zajetí a jeho únik § 1046 (1) Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě. (2) Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout. Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit. § 1047 (1) Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů. (2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li zvíře označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit. Z jednotlivých ustanovení občanského zákoníku se nedá dovodit, jaký je rozdíl mezi divokým zvířetem, zajatým zvířetem a zkroceným zvířetem. Obsah těchto pojmů vysvětluje pouze původní důvodová zpráva k § 468 (přijato v § 494 - Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu …). Toto je zcela nedostatečné. Pojmy, zvláště pokud není jejich obsah obecně známý a označení je matoucí, musí být definovány v zákoně. Pro osobu, která si nepřečte důvodovou zprávu, je právní úprava nepochopitelná. Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že se budou divoká zvířata (terminologicky správně zvířata volně žijící) dělit na zvířata zajatá a zvířata zkrocená, a podle toho se pak v případě, kdy uniknou chovateli, použije buď § 1046, nebo § 1047, jeví se jako zcela zásadní otázka, jak se v praxi pozná zvíře zajaté od zvířete zkroceného. Podle našeho názoru je rozlišení zajatého zvířete od zvířete zkroceného nemožné. Právní úprava je tedy neaplikovatelná. Z tohoto důvodu jsme žádali, aby uvedená úprava byla obsažena pouze v jednom ustanovení a aby platily stejné podmínky pro všechna volně žijící zvířata chovaná v zajetí. Sama důvodová zpráva vzbuzuje pochybnosti, když uvádí, že faktickou otázku, zda zvíře pozbylo návyk vracet se k pánovi, lze jen obtížně posoudit. Žádali jsme uvést ustanovení do souladu s již používanou terminologií v zákonech týkajících se zvířat platných již po delší dobu, jejichž terminologie je zažitá a většině občanů tudíž i srozumitelná. Cílem připomínky bylo především to, aby právní úprava byla srozumitelná pro její adresáty. Žádali jsme nahradit spojení „zvíře bez pána“ spojením „zvíře, které nikomu nepatří“. Nesouhlasili jsme s tvrzením v důvodové zprávě, že přídomek bez pána je ponechán u zvířat, kde odpovídá jazykové zvyklosti. V souvislosti se zvířaty nikdo v současné době takovou formulaci nepoužívá. Naopak souhlasíme s důvodovou zprávou v tom, že označení „bez pána“ působí archaicky. Žádali jsme nahradit slova „divoké zvíře“ slovy „volně žijící zvíře“ (nebo „volně žijící živočich“ – s přihlédnutím ke konkrétnímu ustanovení a účelu úpravy). Nelze hovořit o „zvířatech divokých“, ale je nutno užívat pojem „zvířata volně žijící“ nebo „volně žijící živočich“. Pojem divoké zvíře žádný český právní předpis nedefinuje, jedná se pouze 126


o hovorové označení. Žádný právní předpis, který se zabývá problematikou zvířat, spojení divoké zvíře nepoužívá. Volně žijícím zvířetem je podle § 3 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zvíře patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí. Pojem volně žijící živočich vymezuje např. § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. „Volně žijící živočich“ (dále jen "živočich") je jedinec živočišných druhů, který se vyskytuje v přírodě a není v přímě péči člověka. Za jedince v přímé péči člověka se považuje jedinec živočišných nebo ptačích druhů pocházející z odchovu v zajetí, který je nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem anebo jiným nezaměnitelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody.“ Viz též § 2 písm. a) zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, regulování obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) - volně žijícím živočichem je jedinec živočišného druhu, jestliže se populace tohoto druhu v přírodě udržují anebo udržovaly samovolně, včetně druhu v přírodě nezvěstného nebo v přírodě vyhynulého, a to i v případě chovu jedince v lidské péči nebo jiného ovlivňování jeho vývoje člověkem. Žádali jsme nahradit slova „dokud žije na svobodě“ slovy „dokud žije volně v přírodě ve svém přirozeném prostředí“. Tato formulace je přesnějším vyjádřením, a to v souladu s terminologií, která je již používána. Ke slovům: „vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout“ uvádíme, že nelze hovořit o zajetí divokého zvířete. Nelze hovořit o zajetí zvířete, ale o jeho odchytu, popřípadě lovu. Ten upravuje zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Zajaté divoké zvíře je dle současné české terminologie „volně žijícím zvířetem chovaným v zajetí“ nebo „volně žijícím živočichem chovaným v zajetí“. K tomu poznamenáváme, že zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, v § 14 odst. 7 také zakazuje odchyt jedinců druhů původních volně žijících na území České republiky pro chov ve farmovém chovu, zájmovém chovu nebo chovu, jehož cílem je domestikace, včetně drezúry; to neplatí pro odchyt a chov loveckých dravců provedený v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny a zákonem o obchodování s ohroženými druhy, jakož pro odlov generačních ryb pro potřeby umělého výtěru. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje chovat v zajetí zvláště chráněné živočichy. V § 50 odst. 2 tohoto zákona je stanoveno, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Z jakého důvodu a za jakým účelem má tedy zajetí a krocení zvířat probíhat? Úprava v občanském zákoníku by měla respektovat výše uvedené předpisy. V zákoně by mělo být výslovně uvedeno, že podmínky přivlastnění těchto zvířat stanoví zvláštní právní předpisy. Není jasné, co je míněno soustavným stíháním zvířete. Stíhají se zločinci, nikoliv zvířata. V souladu s užívanou terminologií se v českých právních předpisech nehovoří o „stíhání zvířete“, ale o „odchytu zvířat“. V dané souvislosti postačuje požadavek, aby vlastník zvíře hledal (není nutné, aby ho stíhal). Důvodová zpráva pouze uvádí, že stíháním zvířete se rozumí především stíhání faktické. Tato definice, jak již bylo uvedeno výše, je beze smyslu. K pojmu zkrocené zvíře. Krotitelé zvířat se v současné době vyskytují pouze v cirkusech. Zkrocené zvíře chápe občanský zákoník jako ochočené volně žijící zvíře. Takový pojem 127


žádný právní předpis neobsahuje. Ochočení je považováno za první stupeň domestikace, ta je ovšem zákonem na ochranu zvířat u volně žijících zvířat zakázána. Není nám jasné, jak si autoři zákona představují stíhání zvířete. Jak se pozná, že zvíře se pohybuje bez vlastníka déle než 6 týdnů? Taková skutečnost je dle našeho názoru neprokazatelná. Pravděpodobně nebude nikdo soustavně 6 týdnů pozorovat volně se pohybující zvíře, aby si jej pak po uplynutí stanovené lhůty přivlastnil. Paragraf 1047 by měl být vypuštěn úplně, protože je neaplikovatelný. Nelze rozlišit uprchlé zkrocené zvíře od neuprchlého volně žijícího zvířete a od zvířete zkroceného. Původní důvodová zpráva uvádí, že šestitýdenní lhůta se jeví jako logická vzhledem k přirozenému řádu. Není jasné, z čeho tato logika plyne a o jakém přirozeném řádu se to zde mluví. Z výše uvedeného vyplývá, že tvůrci nového zákona o problematice a chování volně žijících zvířat nemají ani ponětí. Bohužel ve své aroganci trvali na svém původním znění, přestože tato „právní“ úprava je v rozporu s jinými zákony a může způsobit plno problémů. Proto jsme žádali o vypuštění § 1047 a nahrazení § 1046 následujícím zněním: § 1046 Volně žijící zvíře nikomu nepatří, dokud žije volně v přírodě ve svém přirozeném prostředí. Volně žijící zvíře chované v zajetí přestane někomu patřit, jakmile je vypuštěno zpět do přírody, nebo unikne z prostor, které jsou určeny k jeho chovu, a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nehledá ve snaze je znovu odchytit. Takové zvíře však nepřestane někomu patřit, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit. Domácí zvíře, zvíře v zájmovém chovu § 1048 Domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu. Zde opět nastává otázka, jaký je dle tvůrců zákona rozdíl mezi „domácím zvířetem“ a „zvířetem v zájmovém chovu“. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, v § 3 písm. e) definuje pojem zvíře v zájmovém chovu. V tomtéž paragrafu je ještě definován v písm. c) pojem zvíře v lidské péči. Opět zde vyplývá, že terminologie užitá v občanském zákoníku odlišně od zažité terminologie v jiných zákonech je nesrozumitelná a bude působit spíše zmatky, než užitek. Občanský zákoník vůbec nereflektuje ve svém znění skutečnost, že zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, v § 4 v odst. 1 písm. s) považuje takovéto jednání za týrání zvířete, které je zákonem č. 246/1992 Sb. v § 2 odst. 1 výslovně zakázáno. Nález § 1051 Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji. Toto ustanovení je v rozporu s § 1047 odst. 1, podle kterého zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Vypuštěním § 1047, které jsme navrhli, by byl tento rozpor odstraněn. § 1052 (1) Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného. 128


(2) Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem. Žádali jsme na konci odstavce 2 v § 1052 doplnit tuto větu: „V případě nálezu zvířete je nálezce povinen oznámit nález obci vždy, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 dnů od nálezu zvířete“. Nikdo není schopen v případě nálezu zvířete jednoznačně v krátké době určit, že je zvíře opuštěno a nikdo jej nehledá. To by nejprve musel zjistit původního vlastníka a přímo u něj se přesvědčit, že o zvíře ztratil zájem. Přitom opět není reflektováno, že zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, v § 4 v odst. 1 písm. s) považuje takovéto jednání za týrání zvířete, které je zákonem č. 246/1992 Sb. v § 2 odst. 1 výslovně zakázáno. Tato připomínka byla naštěstí reflektována a včleněna do samostatného § 1058, který v původním návrhu neexistoval. § 1058 (1) Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno. (2) Osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný hospodář, dokud se jej neujme vlastník. Vyhlášení nálezu § 1053 (1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li ztracená věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost. (2) Zjistí-li obec sama vlastníka, zejména z nezaměnitelného označení věci, oznámí mu nález a vyzve ho, aby si věc převzal. Žádali jsme toto znění druhé věty § 1053 odstavce 1: „Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc nebo zvíře ztratil a má-li ztracená věc značnou hodnotu nebo se jedná o zvíře, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.“ Zvíře jako živý tvor potřebuje v tomto případě zvýšenou ochranu. Je nutné zvýšit šance vlastníka zvířete zjistit, kde se jeho zvíře nachází, a vzít si jej zpět. Není jasné, co je to obvyklý způsob vyhlášení nálezu. Právní úprava by měla stanovit alespoň minimální formální požadavky na to, jak má vyhlášení vypadat, popř. jaké formy jsou žádoucí. To samé platí pro formulaci „vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost“. Při současném stavu čipování a evidence zvířat je iluzorní spoléhat na dohledatelnost vlastníka podle čipu, když existuje více komerčních a na sobě navzájem nezávislých registrů. Navíc přihlášení do příslušného registru po očipování zvířete není vždy automatickou povinností veterinárního lékaře provádějícího čipování, ale je to dobrovolnou věcí majitelů. Bohužel mnoho majitelů se z neznalosti domnívá, že registraci zvířete proběhne jaksi automaticky. Neznalost sice neomlouvá, ale na hloupost lidí opět doplatí hlavně zvířata. Řešením by byla povinnost čipovat všechna chovaná zvířata i v zájmových chovech, u kterých je čipování proveditelné, od stanoveného věku a vést evidenci těchto zvířat (centrální, nebo dislokovanou na pověřených obcích s elektronickým celostátním propojením), podobně jako je značení a evidence povinná u hospodářských zvířat. Obce by pak nálezy hlásily neprodleně tomuto registru zvířat v zájmových chovech. Tím by se jednak 129


zvýšila šance majitelů nalézt své zaběhnuté zvíře, jednak by se snížily náklady obcí (státu) na péči o opuštěná zvířata, protože by původní vlastník byl snáze dohledatelný. Mohl by se pak na něm vymáhat finanční podíl o péči za opuštěné zvíře. Náklady na čipování by přitom hradili majitelé, takže v tomto směru by státu ani obcím žádné náklady navíc nevznikaly. Toto by zřejmě měl řešit jiný zákon nebo vyhláška a ne občanský zákoník, který by ale s takovou možností měl alespoň do budoucna počítat. Centrální registr by mohl obsahovat minimum nejnutnějších údajů a jeho zavedení a fungování by mohlo být hrazeno z poplatku ze psů. Poplatek ze psů je jediný z místních poplatků, který nepřináší poplatníkovi a majiteli psa v jedné osobě žádné výhody. Ostatní místní poplatky uvedené v zákoně, kromě poplatku ze psů, jsou platby za přímé poskytnutí nějaké výhody (např. za užívání veřejného prostranství nebo povolení vjezdu motorovým vozidlem do vybrané části obce), nebo souvisí přímo s podnikáním, a tedy výdělečnou činností. Poplatkem má v právním státě být platba za službu či poskytnutou výhodu. V opačném případě, pokud za platbu žádnou službu ani výhodu nedostáváme, lze poplatek právem považovat za pokutu! V případě poplatku ze psů si, alespoň teoreticky, předplácíme, že pokud se nám náš pes nedopatřením zaběhne, nebo se z jiného důvodu ztratí, tak kdekoli v republice je povinností obcí a měst se o nalezeného psa postarat jako o nalezený majetek dle platného občanského zákoníku. Tím má být zaručena ochrana vlastnického práva ke ztracenému zvířeti. Tato „služba“ by ale měla rovněž umožnit majiteli snadné nalezení ztraceného psa. Jaká je ale skutečnost? V ČR neexistuje celostátní registr zvířat ani celostátní registr nalezených zvířat. Poslanecký pokus o návrh zákona o evidenci psů podaný v roce 2003 poslanecká sněmovna zamítla hlavně pro odhadovanou vysokou finanční náročnost, pokud by registr provozoval stát, či státem placená firma. Zajímavé v tomto případě je, že registr pro stát i občany – majitele psů, by bylo možné provozovat mnohem levněji a pro stát bezplatně a za mnohonásobně nižších nákladů, než stát v těchto případech uvádí. Navíc podrobná evidence psů a jejich majitelů na každé obci již samostatně existuje, i když zahrnuje pouze část vlastníků. Bohužel ji celostátně žádným způsobem nic nepropojuje. Takže výsledkem je, že ztraceného psa musí jeho majitel intenzivně hledat vlastními silami a poptávat se na obcích, v útulcích, u veterinářů, jestli se náhodou někdo s jeho psem nesetkal. Tak tomu se opravdu dá říkat „perfektní služba“ za nemalé pořizovací náklady – každoroční poplatky ze psů. Navíc, pokud se majiteli psa podaří vlastními silami dohledat, je samozřejmostí, že musí uhradit veškeré náklady s úschovou nalezeného psa spojené. Tedy navíc ke všem již zaplaceným dlouhodobým poplatkům. Relativní jistotu, že se mu o nalezeného psa postarají, jak obcím ukládá zákon, má pouze ve větších městech. Bohužel praxí na většině menších obcí je, že v lepším případě psa alespoň vyvezou za katastr a vypustí ho, v horším případě je, že ho ihned po nálezu nechají utratit. Že je to trestný čin hned podle několika paragrafů trestního zákona s nemalou sazbou nikoho nezajímá. Proti starostovi nebo městské policii si přeci nikdo nedovolí svědčit. Taková je bohužel skutečnost, kterou ještě podporujeme finančně. Listina základních práv a svobod, která je nedílnou součástí ústavy, v článku 3 odst. 1 uvádí: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženského, politického či jiného smýšlení, národního či sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. A právě podle majetku, tedy v tomto případě vlastnictví psa, musí lidé platit poplatky ze psů. Navíc je ve většině měst ještě výše poplatku rozlišena podle druhu bydlení a počtu vlastněných psů. Takže města ve svých vyhláškách postupují v rozporu s listinou základních práv a svobod, tedy protiústavně, protože je nic neopravňuje dělat rozdíly mezi lidmi podle 130


způsobu bydlení nebo počtu vlastněných zvířat. Takže vybírání poplatků a jejich použití k jiným účelům, než pro něž byly vybrány (péče o zvířata) je protiústavní. Výmluvy měst, že poplatky jsou využívány na čištění měst od exkrementů zvířat je zavádějící a ryze účelové. Exkrementů zdaleka není tolik co jiných odpadků, za něž nejsou zvlášť občané nuceni odvádět další poplatky. Přitom jakékoli znečišťování veřejných prostranství je postižitelné pokutami. Jenže to by městská policie musela, kromě procházení se po městě a sledování nepodstatných věcí, také řádně plnit své pracovní povinnosti, tedy to, za co ji ze svých daní financujeme. Mimo to slušní majitelé psů, kteří poplatky odvádějí, z valné části po svých miláčcích exkrementy uklízejí. Příkladem odpadků vyskytujících se ve velkém množství a přitom nijak místními poplatky neupraveného jsou nedopalky cigaret, které se v nezanedbatelném množství vyskytují i tam, kde je kouření přísně zakázáno. Přitom právě nedopalky ve svých filtrech prokazatelně obsahují velké množství karcinogenních látek, které se po rozpadu nedopalků dostávají do prachu a tím i do ovzduší které všichni dýcháme. Na rozdíl od nedopalků pouze některé exkrementy obsahují biologické nebezpečné zárodky. Toto není v žádném případě útok na kuřáky. Je to pouze snaha na příkladu jiného masovějšího znečišťování ukázat absurdnost zdůvodňování výše poplatku ze psů. Ochrana vlastnického práva ke zvířeti § 1059 (1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude k němu nálezce vlastnické právo. (2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu. § 1059 chrání vlastnické právo původního vlastníka ztraceného a nalezeného zvířete. Nechrání zvíře samotné, jak se spousta lidí mylně domnívá. Z pohledu ochrany vlastnictví by se tedy mělo přistupovat jednotně i ve zdůvodňování. Bohužel tvůrci zákona tento princip vůbec nedodržovali a značné snížení ochranné lhůty vlastnictví obhajovali prospěchem jednotlivého zvířete, ale bez ohledu na reálnou situaci. Realitu v útulcích zase na druhou stranu nechtěli jako argument přijmout s odůvodněním, že občanský zákoník chrání vlastnická práva a neřeší péči o bezprizorní zvířata. Výsledkem je katastrofální zhoršení situace proti současnému stavu platnému do 31.12.2013. Tento paragraf je dále v přímém rozporu s Listinou základních práv a svobod, která v článku 11 odst. 1 uvádí: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Podle Listiny základních práv a svobod má vlastnictví jakéhokoli majetku bez rozdílu požívat stejnou ochranu. Tedy podle ústavy by vlastnictví psa mělo být stejně chráněno, jako vlastnictví kterékoli věci. V odst. 1 § 1059 je upravena situace, kdy nálezce chce nabýt vlastnického práva k nalezenému zvířeti, které je zjevně určeno k zájmovému chovu. V tomto případě nabude vlastnického práva po dvou měsících od vyhlášení nálezu. V odst. 2 § 1059 je upravena situace, kdy nálezce nechce nabýt vlastnického práva k nalezenému zvířeti. Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu. 131


Doba dvou měsíců v odst. 1, po které majitel ztrácí vlastnické právo ke ztracenému zvířeti, je příliš krátkou, a navíc v bezdůvodném nepoměru k době podle odst. 2. Vlastnické právo by mělo být chráněno po stejnou dobu jak v případě, že nálezce má zájem nalezené zvíře vlastnit, tak i v případě nálezcova nezájmu. Ztráta vlastnického práva nemá být závislá na vůli třetí osoby odlišné od vlastníka, aniž by s tím vlastník mohl cokoli dělat. V současném stavu by u dvou vlastníků, kteří ztratili zvíře a vynaložili zcela shodné úsilí zvíře nalézt, mohlo být vlastnické právo každého z nich chráněno odlišným způsobem. Takové pojetí ochrany vlastnického práva odporuje ústavnímu pořádku České republiky (ochrana vlastnictví a právo na rovný přístup k vlastníkům). Podmínky případného zániku vlastnického práva mají být dány objektivně danými kritérii a má platit zásada, že ve shodném případě se má postupovat ke všem vlastníkům shodně. Libovůle nálezce, do které je vlastník podle současného znění OZ odevzdán, neodpovídá tomuto rovnému přístupu a objektivním kritériím. Tato úprava dále znamená faktickou likvidaci celého systému ochrany toulavých a opuštěných zvířat, který v České republice dosud funguje. Paragraf 1059 určuje dobu ochrany vlastnického práva původního majitele ztraceného zvířete. Tím určuje i minimální dobu, po kterou je obec ze zákona povinna se o nalezené zvíře postarat, tj. hradit i veškeré náklady s tím spojené. Rozdílné lhůty v odstavcích (1) a (2) v žádném případě nezařídí rychlejší nalezení nových domovů pro bezprizorní zvířata, jak velice často uvádějí tvůrci zákona z MS ve své neznalosti poměrů v praxi. Bezprizorních zvířat je bohužel tolik, že společnost nemá kapacitu takové množství absorbovat a situace se díky toleranci státních úřadů k nelegálním množírnám naopak rapidně zhoršuje. Právě snaha obcí šetřit své náklady v mnoha případech povede k předávání zvířat fiktivním nálezcům zájemcům, bez zabezpečení odpovídajících podmínek pro zvířata, jen proto, že to pro obce bude ze zákona finančně výhodnější. Fakticky to pak povede k nenávratné likvidaci mnohých fungujících útulků, protože ty jsou životně závislé na příjmech od obcí. Nelze se spoléhat jen na dobročinné dary od veřejnosti. Snahu obcí a měst šetřit za každou cenu prokazuje i tato úprava se dvěma rozdílnými lhůtami. Původní návrh bylo snížení současně platných šesti měsíců na dva měsíce, v obou odstavcích. Pro masové protesty veřejnosti se zákonodárci uvolili ke změně, kterou ale provedli jen v druhém odstavci. Původně to vypadalo jako „nedopatření“, a to i vzhledem k tomu, že návrh podávala místopředsedkyně PD JUDr. Parkanová z TOP 09. Ale současná reakce poslanců TOP 09 a ODS na snahu oba odstavce sjednotit na čtyři měsíce dokládá, že tyto rozdílné lhůty byly navrženy záměrně. Skutečnost, že obcím jde pouze o peníze, bez ohledu na cokoli, dokladuje i novela zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, která mimo jiné ruší snížení poplatku ze psů pro důchodce. Pozměňovací návrh k zákonu o místních poplatcích podala paní poslankyně Černochová (ODS), která je zároveň starostkou Prahy 2. Tento návrh bohužel kromě Věcí veřejných měl masovou podporu všech ostatních stran. Pro spoustu důchodců to bude znamenat finanční katastrofu, kdy se jim poplatek za psa několikanásobně zvýší. Pro důchodce je pes kolikrát jediným blízkým živým tvorem. Je plno případů, kdy senioři živí lépe svého psa než sebe, protože jim už na normální jídlo nezbývá. Jak tuto situaci budou důchodci řešit, když reálná výše důchodů neustále klesá a mnoho jich je již teď na hranici holého přežití poslance evidentně moc nezajímá. V tomto kontextu bylo značně zarážející vysvětlení náměstka ministra spravedlnosti pro legislativu Mgr. Františka Korbela, který na veřejném slyšení v PS k petici „Zvíře není věc“ uvedl před petičním výborem parlamentu, že zkrácení lhůty na dva měsíce sice méně chrání původního vlastníka, na druhou stranu zvýhodňuje možnost nabytí vlastnictví pro někoho jiného. Pokud se na toto vyjádření podíváme z ryze systematického právního hlediska 132


soukromoprávního, nabízí se otázka, jak může snížení ochrany vlastnického práva k majetku občana demokratického státu kompenzovat možnost, že toto jeho právo může snadněji a bezplatně získat někdo jiný, než původní vlastník? Dovedeno logicky do absurdního důsledku, to už může ministerstvo spravedlnosti rovnou navrhnout legalizaci krádeže, jako zákonného převodu vlastnického práva. Nabytím majetku krádeží někomu jinému by pak v tomto smyslu také byla kompenzována jeho ztráta pro původního vlastníka. Ostatně tento přístup k soukromému vlastnictví je již nějaký čas zapracován i do evidence vlastnictví nemovitostí. Tam stačí na bezplatnou změnu vlastníka zápis „omylem“ jiného majitele. Pokud si toho původní vlastník tři roky nevšimne a z vlastní iniciativy nezjedná nápravu, o svou nemovitost přijde. Podle našeho názoru úprava problematiky toulavých a opuštěných zvířat tak, jak je upravena v občanském zákoníku, povede k výraznému zhoršení situace v oblasti ochrany zvířat. Povede k výraznému zvýšení zvířat, která se budou volně pohybovat po veřejných prostranstvích, a nikdo nebude mít zájem zabezpečovat péči o ně. Je nutné tuto oblast zásadně novelizovat. Toulavým zvířetem je podle § 3 písm. h) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zvíře v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele. Jedná se především o zvířata, která jejich chovatel nezabezpečil proti úniku, např. může jít o volně pobíhající psy nebo hospodářská zvířata. Jde tedy o situaci, kdy chovatel nehodlá zvíře opustit či se jej zbavit, ale o případ, kdy zvíře jen dočasně uteklo svému chovateli a toulá se. Nedochází tedy k zániku vlastnického práva chovatele ke zvířeti, chovatel pouze ztrácí faktickou možnost tato práva vykonávat. Domníváme se, že není možné spoléhat na to, že si všechna toulavá a opuštěná zvířata bude někdo chtít přivlastnit a zajistit péči o ně, a to vzhledem k nákladům, které jsou s takovou péčí spojeny. Pokud ze zákona nebude plynout povinnost zabezpečit péči o tato zvířata, hrozí dle našeho názoru výrazný nárůst volně se pohybujících opuštěných zvířat. Je nutné výslovně stanovit, kdo je povinen zabezpečit péči o toulavá a opuštěná zvířata po uplynutí ochranné lhůty. Stát nemůže svou odpovědnost házet na bedra dobrovolných ochranářských organizací. Nelze nutit útulek pro zvířata, aby sám na vlastní náklady zabezpečoval péči o zvířata. To by mohlo vést k zániku celé řady útulků pro zvířata. Ty jsou v současné době většinou financovány z prostředků obcí, pokud je útulek obcí zřízen. Existuje ale i množství útulku občanských sdružení či soukromých, které současnou povinnost obcí, postarat se o nalezené zvíře v katastru dané obce, zajišťují smluvně proti náhradě od obce. Končí tam i spousta zvířat odebraných pro týrání nebo nalezených mimo katastry obcí a dovezených nálezci přímo do útulku, za které od obcí nedostanou nic. Tyto útulky jsou už teď značně závislé na darech od soucitných lidí nebo sponzorských darech firem. Zbavit obce i povinnosti platit smluvní částku za zvířata nalezená v jejich katastru by pro tyto útulky znamenalo finanční kolaps. Útulky pro zvířata jsou z nám neznámého důvodu sice zařazeny mezi volné živnosti dle přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb. pod činností č. 5 Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby), ale rozhodně to v praxi žádná výdělečná činnost není. Bez sponzorských darů by nepřežily. A pokud někdo má útulek ve vlastní režii, tak jej dotuje z ostatních jím provozovaných výdělečných činností. Přijatá právní úprava povede k tomu, že obce, které nyní musí zabezpečovat péči o toulavá a opuštěná zvířata, přestanou tuto péči vykonávat. Obce v současné době hradí náklady spojené s péčí o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích. Podle návrhu občanského zákoníku by již obce tuto povinnost neměly. Stačilo by předat zvíře útulku pro zvířata a obci by již žádné 133


náklady nevznikaly. Útulky pro zvířata ale nejsou výdělečná zařízení. Není jasné, odkud by měly útulky brát peníze na svůj provoz. Není možné, aby útulky fungovaly pouze na základě sponzorských darů nebo nálezného. Nelze ani předpokládat, že by náklady na provoz útulku mohly pokrýt částky za péči o toulavá zvířata, o která se přihlásí jejich vlastník. O řadu zvířat v útulcích se jejich vlastník nepřihlásí. Nesouhlasili jsme s tím, aby se ustanovení § 1059 vztahovalo pouze na zvířata určená k zájmovému chovu. Požadovali jsme, aby se toto ustanovení vztahovalo také na zvířata hospodářská. V novém OZ neexistuje právní úprava vlastnictví v případě toulavých nebo opuštěných hospodářských zvířat a tudíž pro ně platí velmi dlouhá tříletá lhůta. Důvodová zpráva výslovně uvádí, že zvláštní úprava se nevztahuje na zvířata chovaná za účelem spojeným s majetkovými a výdělečnými zájmy. Z důvodové zprávy ovšem není jasný důvod tohoto přístupu. V důvodové zprávě je argumentováno vzrůstajícími náklady. Je nutné upozornit, že zabezpečení péče o toulavá nebo opuštěná hospodářská zvířata je rovněž velmi nákladná. Jestliže by někdo choval zvíře za účelem zisku, tak jistě bude mít zájem ho nalézt co nejrychleji. Pokud tak neučiní do 6 měsíců, lze předpokládat, že již o zvíře nemá zájem. Stanovení delší lhůty pro hospodářská zvířata nemá žádný přínos. Slovo „nikdo“ může být rovněž vyloženo odlišně od slova „vlastník“. Nemělo by být možné, aby vlastnické právo ke zvířeti získal kdokoliv jen na základě toho, že se o zvíře přihlásí. Není jasné, co se má chápat pod označením „volné nakládání“. Znamená to, že má útulek nabýt ke zvířeti vlastnické právo nebo nikoliv? Toto je nezbytné jednoznačně stanovit. Volné nakládání si také někdo může vysvětlit jako utracení! S toulavými a opuštěnými zvířaty souvisí i další okruhy otázek. V praxi např. uprchne-li chovný kocour a dostane se do útulku, je obvykle vykastrován. Vzniká otázka náhrady vzniklé škody (znehodnocení věci, ušlý zisk) a otázka náhrady nákladů. Nesouhlasili jsme rovněž se snížením doby úschovy ze současně platných šesti měsíců na pouhé dva měsíce, když naopak u věcí se tato doba prodlužuje na původní jeden rok. Dokud nebude vypracován a zprovozněn fungující systém identifikace zvířat čipováním a k němu přiřazená celostátní evidence (nezáleží jestli centrálně či elektronicky propojená lokální), nelze dobu zkrátit na dva nebo čtyři měsíce. Ztracená zvířata se často hledají mnohem delší dobu. Bohužel jsou i případy, kdy obec nález, místo odvozem do nejbližšího útulku, „řeší“ svou zákonnou povinnost vypuštěním zvířete kdekoli jinde. Toto bohužel nejsou ojedinělé případy. Co taková obec dělá s poplatky ze psů. Poplatek je přeci předplacení služby. V tomto případě postarání se o zaběhlého psa a to nejen pro místní. Místnímu člověku se zase může pes ztratit jinde a právem očekává, že v tom místě se dočasné péče o jeho psa ujme místní obecní úřad. Pokud obce „řeší“ svou zákonnou povinnost vypuštěním mimo svůj katastr, tak kromě porušování zákonů z poplatku dělají pokutu za vlastnění psa. Povinným čipováním by se zvýšila i kontrola nad existencí zvířat a z toho plynoucími prostředky, ve formě poplatků za psy, na péči o opuštěná nebo odebraná týraná zvířata. Samozřejmě by tyto poplatky a jejich vyúčtování mělo být veřejně přístupné na webu každé obce. Neustálé poukazování místní samosprávy i státní správy na zvyšování nákladů v péči o zvířata je pouze alibizmus a výmluvy, které nic neřeší. Pravým důvodem, proč je tolik opuštěných zvířat, je to, že stát nevykonává řádně svou správní povinnost. Jak je možné, že nikdo nezakročí proti množírnám psů, kde tito živoří často v bezútěšných podmínkách, ale zato produkují kvanta potomků, kteří pak často končí jako nevhodný dárek opuštěni. Jak to, že Státní veterinární správa v případě množíren tvrdí, že nemá žádnou pravomoc zasáhnout, protože se údajně jedná o zájmové chovy. Jak je možné, že příjmy z tohoto množení se nedaní a finančním úřadům je to lhostejné. Jak to, že často množitelé nevykazují jakýkoli příjem a na základě toho, k příjmům z množení zvířat, berou sociální podporu. Jak je možné, že dědici přijmou majetek, ale zvířata z pozůstalosti bez skrupulí opustí a nikoho z kompetentních 134


orgánů státní správy to nezajímá, přestože je opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit, minimálně jako přestupek, uvedeno v zákoně č. 246/1992 Sb. jako týrání. Proč se systematicky nedělají kastrační programy pro toulavé kočky. Sice by to v počátku přineslo jistou investici, ale celkově by to do budoucna uspořilo značné náklady. Toto jsou skutečné příčiny zvyšování nákladů na péči o opuštěná zvířata. Evidenci zvířat také nikdo řádně nevede a poplatky ze psů odvádějí jen poctiví a slušní lidé. Je také otázkou, kde tyto poplatky ve skutečnosti končí a zdali některé obce z nich na ochranu zvířat něco vůbec něco použijí. Útulky jsou přeplněné a spousta případů se musí řešit domácími depozity, které financují dobrovolníci z vlastních prostředků. Bohužel tendence potřeby umístění zvířat se zvyšuje, a pokud stát rázně nezasáhne a nezjedná pořádek, což je jeho prvořadou povinností, celý systém zkolabuje i bez toho, že by obce nebo stát ztratily povinnost se o opuštěná, toulavá či týraná zvířata postarat. Krajní nouze § 2906 Krajní nouze Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající. Žádali jsme doplnění § 2906 o odst. 2 tohoto znění: „Kdo odvrací přímo hrozící nebezpečí újmy na zdraví nebo životě zvířete, není povinen k náhradě škody na majetku tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jiným způsobem. Přitom cena škody na majetku vzhledem k ceně zvířete není rozhodující. Zachránce se musí snažit způsobit škodu co nejmenšího rozsahu. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající. “ Dosud platí, že při záchraně života zvířete (věci) se poměřuje odhadovaná cena zvířete se škodou, kterou by zachránce svým zásahem způsobil. Nedomníváme se, že pouhým konstatováním, že zvíře není věc, nebo že zvíře je živý tvor, toto pravidlo automaticky padá. Podle našeho mínění je skutečnost, že život a zdraví zvířete je nadřazené škodě způsobené záchranou zvířete na věci, bez ohledu na výši škody, je nutné výslovně zakotvit v zákoně. Život zvířete a jeho utrpení by neměl být hodnocen například cenou rozbitého okna u automobilu. Přitom ustanovení „nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jiným způsobem“ zajišťuje, že by se zvířata neměla osvobozovat bezhlavě, ať to stojí, co to stojí. Např. u psa zavřeného v autě v parnu, je podle situace a stavu psa, možné se pokusit nejprve vyhledat majitele, pokud pes nejeví již známky kolapsu, nebo se k němu zjevně neblíží. I pak lze rozbít pouze postranní okénko, které umožní psa z auta vyndat a nemusí se rozbíjet bezmyšlenkovitě mnohem dražší čelní okno, nebo vylamovat dveře. Obdobný postup by měl být i u jiných případů. Snahu o co nejmenší škodu zdůrazňuje i poslední navrhovaná věta odstavce. Náš názor podporuje i rozpor v názorech mezi JUDr. Melzerem náměstkem ministra spravedlnosti, a JUDr. Petrem Téglem, Ph.D. z Institutu práva a ekonomie s.r.o v Praze, který se rovněž podílel na tvorbě nového občanského zákoníku. K jejich zásadnímu rozporu došlo na semináři pořádaném místopředsedkyní PS JUDr. Parkanovou k novému OZ. Bohužel výrokům JUDr Tégla již náměstek ministra přítomen nebyl, zato svým odborným názorem způsobil mezi přítomnými velký rozruch, protože fakticky výroky náměstka popřel. Oba výroky se týkaly pojmu krajní nouze. 135


JUDr. Melzer zastával názor, že § 494 posouvá význam zvířete nad veškeré hodnoty majetku a není tedy při záchraně zvířete se na výšku záchranou způsobené škody ohlížet. Zcela opačného názoru byl ale později JUDr Tégl, který tvrdil, že posunout význam života a utrpení zvířete bez jakéhokoli omezení nad význam hodnoty neživého majetku je dle něj dokonce protiústavní. Svůj názor „podpořil“ příkladem, kdy pro záchranu motýla je nutné rozbití automobilu v hodnotě několika desítek tisíc korun. Pomineme-li, že tvůrci nového občanského zákona zřejmě jezdí v mnohem dražších automobilech, než je běžný průměr populace, nepoměr mezi způsobenou škodou a záchranou „zvířete“ by jednoznačně odstranila definice pojmu zvíře pro nový OZ, např. tak, jak je to stanoveno v zák. č. 246/1992, kde jsou za zvířata považováni pouze obratlovci a ne i hmyz. Důsledkem bude situace stejná jako dosud, přivolaná policie bude žádat vyčíslení hodnoty zvířete a rozbitého okénka a nikdo nic neudělá. V této souvislosti bych si dovolil i citovat poznámku přednášejícího z policejního prezidia na jiném semináři. Ten říkal, v souvislosti s § 40 zákona č. 273/2008 Sb. o policii, o pravomoci police vstoupit na pozemek bez vědomí majitele, že policisté se dělí na 2 kategorie. Na policisty, kteří někam zatím nevstoupili a mohou si to tedy dovolit, a policisty, kteří již vstoupili a podruhé to neudělají… Závěr Prosazením přijetí nového občanského zákoníku ministrem Pospíšilem bez respektování zásadních připomínek ostatních ministerstev a odborné veřejnosti se promeškala možnost vytvořit funkční zákon, který by respektoval potřeby reálného života. Ministr Pospíšil dokonce ve svém projevu na 25. schůzi poslanecké sněmovny parlamentu ČR si dovolil mimo jiné doslova tvrdit: „… že se u některých sporných věcí - některé jsem jmenoval a týkalo se to třeba i zvířat, které zde byly debatovány - našla jednoznačná většinová společenská shoda. A to já považuji za mimořádně významnou věc. …“. Ježe realita je právě opačná. Na semináři, který pořádala ve sněmovně paní místopředsedkyně JUDr. Vlasta Parkanová k otázce zvířat dne 8.9.2011 se to projevilo zcela zřetelně. Většinová shoda téměř ve všech otázkách se projevila mezi zúčastněnými zástupci mnoha organizací na ochranu zvířat, Komory veterinárních lékařů ČR i Státní veterinární správy. Ale v žádném případě to již nebylo možné prohlásit o přítomných zástupcích zpracovatelů návrhu občanského zákoníku z ministerstva spravedlnosti. Rovněž přijatý občanský zákoník je ve značném rozporu s většinovým názorem osob, které se zvířaty zabývají profesně či zájmově. Lze jen doufat, že nové složení poslanecké sněmovny po volbách začne řešit i rozpory v otázce zvířat. Literatura Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění. Sněmovní tisk 737 z r. 2013.

136


NATIONAL INSTITUTE OF PUBLIC HEALTH - CONTACT POINT AND REFERENCE LABORATORY FOR ALTERNATIVE METHODS ACCORDING TO DIRECTIVE 2010/63/EU STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV - KONTAKTNÍ MÍSTO A REFERENČNÍ LABORATOŘ PRO ALTERNATIVNÍ METODY DLE SMĚRNICE 2010/63/EU Kristina Kejlová1, Dagmar Jírová1, Alena Vlková1*, Jana Říhová2, Jiří Kruml2 1 1

Státní zdravotní ústav, Praha, ČR, 2 Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, ČR

National Institute of Public Health, Prague, Czech Republic, 2 Ministry of Agriculture of the Czech Republic, Prague, Czech Republic

Summary The Czech Republic as a member state of the EU has implemented the Directive 2010/63/EU on the protection of animals used for scientific purposes into the Act No. 359/2012, amending Act No. 246/1992, on the protection of animals against cruelty. The new directive and amended act include the protection of animals used for scientific purposes and for toxicological testing. The aim of the new directive is the reduction of animals in tests, refinement limiting their suffering and replacement of animal testing by alternative in vitro methods utilizing cells and tissues of human origin. According to the Directive 2010/63/EU, the member states are obliged to ensure support of alternative methods and dissemination of information. They should nominate a single point of contact to provide advice on the regulatory relevance and suitability of alternative approaches respecting the 3Rs, which becomes a member of PARERE network. The member states should also nominate to the European Commission suitable specialized and qualified laboratories to carry out validation studies. The Ministry of Agriculture has nominated as the contact point and specialized laboratory the National Institute of Public Health (NIPH) in Prague, namely the National Reference Laboratory for Experimental Immunotoxicology at the Centre of Toxicology and Health Safety, headed by Dagmar Jírová, M.D., Ph.D. Following a selection procedure, the nominated specialized laboratory at NIPH has been appointed into the network of 13 national reference laboratories (NETVAL) as the only representative from Central and Eastern Europe. The appointment is based on internationally recognized scientific, personal and laboratory qualification of the facility in the field of development and implementation of alternative methods in toxicological practice, participation in a number of national and international scientific projects and personal reputation of team members, who were appointed as members of EURL-ECVAM Scientific Advisory Committee, or members of working groups and committees of the OECD and European Chemical Agency. The presented poster summarizes the range of activities of the contact point and reference laboratory. The prestige of the NIPH laboratory is highlighted by hosting the 9. World Congress on Alternatives to Animal Experiments in Prague, 2014 (http://www.wc9prague.org). This congress represents an occassion with worldwide impact on rational use of animals for scientific purposes and effective implementation of validated alternative methods into testing strategies. Key words: Directive 2010/63/EU, alternative methods to animal testing, 3Rs, contact point, nominated reference laboratory *



The work was supported by the Internal Grant Agency of the Ministry of Health CR (project No. NT 14060-3/2013). Souhrn Česká republika jako členský stát EU implementovala Směrnici 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely do zákona č.359/2012, kterým se mění zákon č.246/1992, na ochranu zvířat proti týrání. Nová směrnice a úprava zákona ČR na ochranu zvířat řeší tímto i ochranu laboratorních zvířat používaných pro vědecké účely a pro účely toxikologických zkoušek. Cílem nové směrnice (i zákona ČR) je omezit počet zvířat zařazených do pokusů (Reduction), omezit jejich strádání v pokusech (Refinement) a konečně tam, kde jsou dostupné zkoušky využívající buňky a tkáně lidského původu, nahradit pokusy na zvířatech alternativními metodami in vitro (Replacement). Členské státy jsou povinny dle Směrnice 2010/63/EU zajistit na vnitrostátní úrovni podporu alternativních přístupů a šíření informací o nich. Jsou také povinny určit jediné kontaktní místo, které bude poskytovat poradenství ohledně právní závaznosti a vhodnosti alternativních přístupů respektujících 3R, které je součástí sítě PARERE. Zároveň navrhují Evropské komisi vhodné specializované a kvalifikované laboratoře, které by alternativní metody zaváděly a validovaly. Ministerstvo zemědělství nominovalo Evropské komisi jako kontaktní místo pro poradenství i jako specializovanou laboratoř Státní zdravotní ústav (SZÚ) v Praze, a to jeho Národní referenční laboratoř pro experimentální imunotoxikologii na Centru toxikologie a zdravotní bezpečnosti SZÚ, které vede MUDr. Dagmar Jírová, Ph.D. Kontaktní místo i nominovaná specializovaná laboratoř SZÚ byla přijata po výběrovém řízení do sítě 13 národních referenčních laboratoří (NETVAL) jako jediná ze zemí střední a východní Evropy. Důvodem je mezinárodně uznávaná vědecká, personální i laboratorní kvalifikace pracoviště v oblasti vývoje a aplikace alternativních metod v toxikologické praxi, řešení řady výzkumných lokálních i evropských projektů zahrnujících alternativní metody i mezinárodně uznávané renomé pracovníků centra, kteří byli vybráni i za členy Vědeckého výboru Evropského centra pro validaci alternativních metod Evropské komise (EURL-ECVAM, JRC) a za členy odborných skupin a výborů OECD a ECHA (Evropská agentura pro chemické látky). Poster představuje spektrum činností kontaktního místa i referenční laboratoře SZÚ. Prestiž pracoviště SZÚ v oblasti alternativních metod dokumentuje pořádání 9. Světového kongresu o alternativách k pokusům na zvířatech v Praze v roce 2014 (http://www.wc9prague.org). Jde o událost světového významu pro racionální využívání zvířat pro vědecké účely a efektivní zařazení validovaných alternativních metod do testovacích strategií. Klíčová slova: Směrnice 2010/63/EU, alternativní metody k pokusům na zvířatech, 3R, kontaktní místo, nominovaná referenční laboratoř Práce byla realizována s přispěním účelové podpory IGA MZ ČR (projekt č. NT 140603/2013).

138


METHODOLOGY FOR RELEASING YOUNG BIRDS OF PREY AND OWLS BACK TO THE WILD METODIKA VYPOUŠTĚNÍ MLÁĎAT DRAVCŮ A SOV DO VOLNÉ PŘÍRODY Petr Kolomazník* Záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Praze Cholupicích, ČR Wild animal rescue centre in Prague-Cholupice, Czech Republic Summary Succesful release of young birds of prey and owls as in other juveniles of predators is dependent on various factors. Among the most important factors belong species-specific socialization (recognition of own species is important for breeding), good condition and succesfull capability hunt. Without true ability of searching, finding, distinguishing and killing free-moving prey the young animals should not be returned back in the wild. The process is longterm and difficult. Just because of time-consuming work some people in rescue centres speed whole process. In this case, their work could be unavailing, because the chance of survival of released young birds is considerably reduced. Key words: volant juveniles, non-volant juveniles, imprinting, step-parents, releasing box, flight cage, hunt training, prey Souhrn Úspěšné vypouštění mláďat dravců a sov, ostatně jako všech mláďat lovců, je závislé na mnoha faktorech. Mezi hlavní faktory patří zejména druhově specifická socializace, která je důležitá pro rozmnožování v přírodě, kondice jedince a především schopnost lovu. Bez opravdové schopnosti vyhledání, nalezení a rozpoznání, následované ulovením volně se pohybující kořisti by se odchovaní jedinci neměli vracet nazpět do volné přírody. Tento proces je dlouhodobý a obtížný. Právě kvůli této náročnosti však někteří pracovníci postup vypouštění urychlují a tím často pozbývá jejich práce smyslu, neboť snižují šance na přežití navrácených dravců. Klíčová slova: vzletná mláďata, nevzletná mláďata, imprinting, náhradní rodiče, vypouštěcí bedna, rozletová voliéra, učení lovu, kořist Úvod Základním cílem práce záchranných stanic je návrat vyléčených handicapovaných živočichů zpět do přírody. Vypuštění jedinci musí být v takovém fyzickém a psychickém stavu, který jim zajistí co nejvyšší šance pro samostatné přežití ve volné přírodě. Tento předpoklad platí pro všechny živočišné druhy bez výjimky. Nicméně jsou určité skupiny druhů, které vyžadují před vlastním vypuštěním speciální přípravu. To se týká především mláďat lovců, tedy dravců, sov a šelem. Tato mláďata jsou po opuštění hnízd velmi nesamostatná a zcela odkázaná na péči rodičů, kteří jim po určitou dobu musí opatřovat potravu, než se sama naučí lovit. Záchranné stanice pro volně žijící handicapované živočichy přijmou každý rok přibližně 10 000 jedinců. Nejpočetnějšími druhy v rámci České republiky jsou netopýři, poštolka obecná, ježci, rorýs obecný a káně lesní (ČSOP Výroční zprávy 2010,2011,2012). Metodika vypouštění mláďat dravců a sov se zabývá poštolkou obecnou, kterých záchranné stanice přijmou v počtu 1 000 jedinců za rok. Z dlouhodobých statistik ČSOP vyplývá, že *



mláďat je příbližně do 40 %, tedy kolem 400 jedinců celkem v ČR. Metoda se dá ale použít pro všechny druhy dravců a sov (ČSOP Výroční zprávy 2010,2011,2012). Materiál a metodika Občanské sdružení Penthea se věnuje záchraně handicapovaných živočichů od roku 2004, nicméně záchrannou stanici oficiálně provozuje až na základě povolení MŽP, které jsme získali v říjnu 2009. Od počátku roku 2010 do konce roku 2012 jsme přijali 1 590 živočichů, z toho dravců 114 ks a sov 22 ks. Poštolek jsme přijali 99 ks. Pro jejich opětovný návrat do přírody používáme vypouštěcí bednu o minimálním rozměru 0,5 m2 na 5 ptáků, s přední stěnou z pletiva, shora chráněnou proti dešti; a rozletovou voliérou s rozměry pro malé a střední dravce o ploše 30 m2, a pro velké 40 m2 (odpovídá vyhl. č. 114/2010 Sb.). Výsledky a diskuze Dravci připravovaní k návratu do volné přírody mohou být dospělí, kteří se dostali do záchranné stanice po úrazu nebo odchovaná mláďata. V prvním případě je proces zjednodušen především tím, že dospělí jedinci již úspěšně lovili a dokážou se v přírodě uživit sami. Je však nezbytné, aby vyléčené zranění neomezovalo dravce ani v pohybu, ani v lovu. I zdánlivě vyléčení jedinci mohou mít nenápadná zranění, která predátora při lovu mohou výrazně omezit (např. sluchové schopnosti, zrakové schopnosti, pohybové problémy apod.) Nejčastější příčinou poranění dospělých poštolek jsou nárazy do překážek, mezi něž patří prosklené stěny, okna, dráty a také nárazy do automobilů. V lepším případě bývají jen otřesené a druhý den se mohou vypustit. Pokud se jedná o vážnější poranění, otřes mozku, fraktura křídla nebo nohy, léčení je dlouhodobější a proto současně dochází i k atrofii svalstva. Vyléčené dospělé jedince umisťujeme do rozletové voliéry. Zde se procvičí v letu a současně máme možnost si ověřit, zda létají opravdu dokonale. Po otřesu mozku mohou špatně koordinovat pohyb, u fraktury křídla zase může být jeho funkčnost omezená. Pouze jedinci v dokonalém fyzickém stavu se mohou pustit bez dalších průtahů. U tohoročních mláďat přibližně od přelomu července a srpna, tedy v čase, kdy je již předpoklad, že umí lovit a jsou samostatná, postupujeme shodně jako u dospělých. Výjimkou je ostříž lesní, který vyvádí mláďata až v srpnu, proto jsou samostatná až v průběhu září. Do záchranných stanic se dostávají i mláďata ve velmi raném věku. Důvodem bývá záchrana hnízd při rekonstrukci budov, kdy je nutné odebrání vajec či mláďat. Totéž je nutné provést i v případech, kdy hnízdící poštolky na balkónech agresivně napadají všechny obyvatele v nejbližším okolí hnízda. Při jejich návratu zpět do volné přírody se potýkáme se dvěma základními problémy. Jsou to imprinting neboli vtištění, v tomto případě si chybně vtisknou člověka jako podobu partnera pro rozmnožování, a potom schopnost samostatně si obstarávat potravu, tedy schopnost lovit. Tyto základní předpoklady jsou zcela zásadní pro úspěšný návrat do přírody a dle zkušeností ne vždy obecně známé a pracovníky stanic proto důsledně nedodržované. U mláďat dravců a sov dochází ke vtištění na rodiče jako vzoru sexuálního partnera ve třetím týdnu života. Je tedy nanejvýš důležité, aby tento kritický týden mládě strávilo v péči vlastního druhu (Cade 1984, Jones 1987). Do věku dvou týdnů můžeme tedy o mládě pečovat sami, nesmíme ale zapomenout je zahřívat, protože termoregulace je vyvinutá až po desátém dni života. Poté je musíme umístit pod náhradní rodiče téhož druhu, aby mohlo dojít k řádnému sexuálnímu vtištění. Proto by měly být v záchranných stanicích hnízdící páry nejběžnějších dravců a sov, abychom byli schopni zajistit velmi malým mláďatům přirozené vtištění na vlastní druh. Pokud taková možnost není, mláďata se umístí do přibližně stejnověké skupiny a krmí se loutkou napodobující rodiče. Základem je zabránit mláďatům, aby si člověka spojila v tomto 140


kritickém období vtiskování s předkládáním potravy, což v přírodě dělají jen a jen rodiče. Po třetím týdnu již není rozhodující pro proces vtištění, kdo je krmí. Navíc mláďata můžeme začít krmit předkládáním jemně nasekané potravy na krmící podložku, kterou si potom berou sama. Velmi se tím i motivují, když si navzájem kradou potravu ze zobáků. Stále by však člověka měla vidět co nejméně. Pokud bychom vypustili do přírody mládě sexuálně vtištěné na člověka, s nejvyšší pravděpodobností nevytvoří pár s vlastním druhem, pouze zabere teritorium, které bude obývat jako osamocený jedinec. V případech, kdy není vtištění na člověka zcela jednoznačné, může zřejmě docházet i ke hnízdění s vlastním druhem. Domnívám se, že právě tito jedinci potom mohou napadat člověka při hnízdění, což jsou případy útočících poštolek na budovách. Malá, ještě nevzletná mláďata se umisťují do vypouštěcí bedny. Jsou to obvykle mláďata, která vychováváme od raného věku. Větší již vzletná umisťujeme do rozletovací voliéry. K nejznámějším metodám patří tzv. metoda vypouštěcí bedny. Je to klasický sokolnický způsob tzv. volného letu, který se používá pro nabytí dokonalých letových schopností ještě nevzletných a nesamostatných mláďat. Je to metoda stará tisíce let a praktikovaná již dávnými sokolníky. Je založená na poznání, že mláďata dravců a sov nejsou schopná určitý čas po vylétnutí z hnízda samostatně přežívat, protože neumí lovit. Jsou odkázaná na péči rodičů a drží se proto v blízkosti hnízda. Takto vypuštěná mláďata se mohou zcela volně pohybovat bez nebezpečí, že odletí a uhynou hlady. Perioda nesamostatnosti, tedy neschopnosti lovit, trvá od 1 měsíce u malých druhů až do půl roku u např. orlů. Bedna o minimální velikosti 0,5 m2 je umístěná na vyvýšeném místě, v našem případě na střeše, přední stěna je kvůli výhledu pletivová, aby mláďata viděla ven a mohla si vtisknout okolí pro ně náhradního hnízda. Do bedny se dá skupina nevzletných mláďat stejného věku, podle velikosti bedny, do deseti jedinců. Zde se mláďata krmí v pravidelnou dobu, aby si také vtiskla určitý čas krmení. Což je velmi důležité, až se po vypuštění budou vracet pro krmení. Pokud se včas nevrátí, předloženou potravu jim obvykle seberou straky a sojky, které velmi brzy zjistí, že je tam potrava a nikdo ji nebrání. V přírodě krádeži zabrání rodiče. Ve vypouštěcí bedně by měla být mláďata nejméně jeden týden kvůli dokonalému vtištění okolí. Jakmile začnou trénovat křídla, bednu, nejlépe v noci, opatrně otevřeme, aby se mláďata nepoplašila a neodlétla ve stresu pryč. Podmínka je, že ještě stále nesmí být letu schopná. Mláďata se po uvolnění bedny zvolna rozptylují do okolí. Nejprve lezou, později popolétávají a ještě později odlétávají a vtiskují si nejbližší okolí. Pokud by mládě bylo plně letu schopné, při prvním leknutí odletí ve zmatku pryč, ocitá se na zcela pro ně neznámem místě, neumí se vrátit a hyne hlady. Stále krmíme v pravidelný čas a potravou, kterou by měly lovit, tedy drobné hlodavce. Mláďata si létají pro potravu, kradou si ji a tím se i učí navzájem reagovat, jak žít v přírodě. Přijdou první pokusy o lov, nejdříve hmyz, později hlodavce. Proces osamostatňování trvá přibližně dva měsíce a po celou tuto dobu je nutné mláďata krmit v naučený čas. Je zbytečné, aby tam potrava ležela celý den, jen tím krmíme straky a sojky v okolí. Krmit přestáváme, až když potrava nemizí, a mláďata se již nevrací. Pro vypouštění již vzletných ale stále nesamostatných mláďat musíme zvolit jiný způsob, který můžeme nazvat metoda rozletové voliéry. Týká se mláďat přijatých v červenci a začátkem srpna. Většinou jsou již fyzicky dorostlá, ale ještě neumí lovit, neví co, kde a jak. Pokud bychom je vypustili bez přípravy, nemají žádnou šanci. Odletí pryč, protože místo vypuštění nemají vtištěné a tím spojené s potravou a brzy uhynou hlady. Taková mláďata musíme umístit do rozletové voliéry. Tento způsob volíme i v případech, kdy jsou dravčí či soví mláďata držená dlouhou dobu z různých důvodů v lidské péči bez možnosti létání. Svaly mají proto atrofované a jejich procvičování ve voliéře musí být navíc mnohem delší. 141


V rozletové voliéře musí být předem připravená nádoba, kam později umístíme živé myši, aby se jí mláďata nebála. Nám se osvědčily plastové nádoby na míchání malty nebo menší bazény s hladkými stěnami. Do voliéry umístíme skupinu letu schopných mláďat. Zde jim předkládáme usmrcené myši, které musíme zpočátku natrhnout, aby bylo vidět maso. Mláďata skutečně netuší, že v té „věci na zemi“ je maso. To se musí naučit. Potom co mrtvé myši normálně přijímají, začneme do připravené nádoby dávat živé myši. Mláďata se postupně učí je lovit a je zajímavé je přitom pozorovat. Některá mláďata jsou odvážnější a akčnější, jiná si raději počkají na úlovek jiných a potom jim ho ukradnou. Tento proces přípravy a učení trvá přibližně dva až tři týdny. Když už mláďata myši bez váhání pravidelně loví, je čas na vypuštění. Otevřeme horní dvířka voliéry a mláďata necháme bez stresu vylétat. Mláďata vypuštěná tímto způsobem se nedrží v místě vypuštění, obvykle okamžitě odletí pryč. Jako potravu jsme předkládali myši bílé a přírodně zbarvené. Poštolky lovily obě barevné formy, nezaznamenali jsme žádné upřednostňování. Nicméně je důležité, aby myši nebyly pouze bílé, protože s takovými se v přírodě nesetkají a u mláďat by mohlo dojít k chybnému vtištění kořisti. Závěr Všechna mláďata kroužkujeme, abychom získali zpětná hlášení a i potvrzení schopnosti přežití. Ze zimy 2012-2013 máme zajímavá pozorování poštolek, která nám skutečně potvrdila, že tyto způsoby vypuštění dávají šanci na přežití. Také nám ukázala chytrost a paměť těchto ptáků. Poslední vypuštěné poštolky mizí z okolí stanice v průběhu srpna. Potom je vidíme již jen ojediněle a nemusí to být vůbec ty naše. Když napadl v půlce ledna sníh a začala v podstatě zima, najednou se objevily přímo na voliérách stanice tři poštolky, dva starší vybarvení samci, nejméně ročník 2011, a jedna mladá, ročník 2012 a všechny měly kroužek. A zcela nepokrytě čekaly na krmení, na kuřata, která braly, jen jsme se trochu vzdálili. To by „normální“ poštolky neudělaly. Jakmile zima pominula, dvě poštolky zase zmizely a třetí se drží stále u stanice a dokonce zahnízdila v blízkém remízku. Velmi nás to potěšilo. Na druhou stranu jsme si uvědomili, že nejen chybně socializované, ale i těmito způsoby vypuštěné poštolky možná způsobují problémy lidem během hnízdění, kdy napadají každého, kdo se objeví v okně nebo na balkóně v blízkosti jejich hnízda. Už jsme několik takových případů řešili. A také tento příklad dokládá, jak silná vazba na člověka vzniká u mláďat, která vychováváme, i když se snažíme, aby vazba byla co nejmenší. Literatura Cade, T.J. (1984): Odchov velkých sokolů v zajetí. Cornel University. Jones, C.C. (1987): Zvrat imprintingu. Výroční zprávy ČSOP 2010, 2011, 2012

142


USING ANIMALS FOR RESEARCH PURPOSES AS AN ETHICAL PROBLEM Katarína Komenská Institute of Philosophy and Ethics, Faculty of Arts, University of Prešov, Slovak Republic Summary Using animals for research purposes* is a very controversial problem of animal ethics. It covers several areas what even more emphasizes the complexity of the topic. In general, two main, opposing arguments are necessarily to be considered in the ethical reflection of using animals for research and testing. These are a) considering the potential benefits for humans in contrast to b) the suffering which is caused to animal by different testing and research methods. Still, to ethically reflect on using animals in research, it is important to evaluate its different aspects, for example legislative regulation on using animals in research, the diversity of scientific and research activities (as types, purposes, methods), the ethical and philosophical delimitation of the relationship towards animals, animal welfare and quality of their life, etc. All of these influence what we understand under the “research activities” and using animals in them, and what sort of moral standpoint we will have towards them. The presented paper focuses on one of these aspects, namely the scientific justification of using animals in research and testing. I will introduce some of the opinions of scientific community and their ethical evaluation of using animals in their professional praxis. Key words: basic research, applied research, humanity, animal welfare Introduction Evaluate and ethically reflect on the benefits of scientific research is very difficult. The analysis must consider possible positive effects on the health and quality of living standards of humans, animals or plants in contrast to the negative impact on the lives of animals, which are objects of research. For the full consideration, it is important to recognize the scientific value of the results drawn from the scientific and research activities, too. Possible research purposes are defined in individual countries by law,† but, from the scientific point of view, it is important to know their nature and diverse ways of their fulfilment.



[email protected]

* In the Anglophonic literature, the notion of (bio)medical research is often used (Conn - Parker, 2008, p. XV; Sharp, 2004; Corey, 2004, pp. 22-25) which substitutes the term research and testing on animals. This expression is, on one hand, too broad in defining their activities and goals as it includes research and development in the field of stem cells, genetically modified organisms, and/or research on humans. On the other hand, animals in laboratories (and outside of them) are also used for educational purposes, what the term biomedical research does not address. It should not be forgotten, that animal testing and research is not always performed for medical purposes (e.g. toxicological testing of new products on the market) (Křepelka, 2012, pp. 124-125). Therefore, I would not use any specific term but rather refer to a more general expression; the use of animals for scientific research purposes. † The relationship between the law and ethics is a complicated topic reflected by many authors. Often, they try to answer the question of priority of these two different regulatory systems. Nevertheless, I agree with Gabriela Platková Olejárová who claimed that it is not about the priority of the law or the priority of the ethics. To understand their common relationship is more about understanding their different functions and interrelation (Platková Olejárová, 2009, p. 29-39). Similarly, Judit Sandor explains the different function of the law and the ethics. She writes: „Law typically operates with binding norms,“ while ethics, „however, usually promotes ethical sensitivity and often remains on the level of principles that may be balanced against one another in cases that are treated as hard cases“ (Sandor, 2007, p. 140-142). 143


The scientific justification of the use of animals for scientific and research purposes Using animals in research can be done in basic or applied research. The purpose of the basic research is to acquire some new knowledge in the natural or medical sciences, for example the study of birds` singing living in the nature or the study of the basic biological processes in animals. This type of research uses several research methods with a various degree of invasiveness (from a non-invasive observation their natural environment to a direct, operational intervention to the animal`s organism). The methods of basic research includes: observation, behavioural studies, study of physiology to examine the physiological and molecular functions of organism (through the chirurgical, dietary, or medicament intervention to the organism of the animal), neurobiological research (primarily using higher primates due to their neurobiological development and high cognitive skills which are similar to humans), development studies (investigating the basic processes of human embryonic development while using embryos of other animals as frogs, rodents, and/or genetically modified embryos of higher primates), or in the field of genetic research and cloning. Currently, the basic research in the genetics and cloning has a great potential what is demonstrated by the rapid increase of the number of research projects on the subject (Nuffield Council on Bioethics, 2005, pp. 87 – 104). Main goal of using animals in applied research is to contribute and positively influence the quality of life and health of humans, animals, and plants. Outcomes of this type of research are supposed to have practical implications, either in the sphere of agriculture (for the food purposes), veterinary medicine, or in the sphere of clinical praxis, etc. It is very difficult to distinguish between the basic and applied research as, in modern science, the knowledge and activities of individual research areas often overlap and are interdependent (even in individual research projects). In other words, basic research is a human`s effort to understand what is unknown and what could possibly help to improve human and animal health and life. It cannot be understood anymore as a knowledge for the knowledge`s sake as it is necessary background for the development in the area of applied research and testing. Basic research provides science with new information which serves for the development of new drugs or treatment methods, what itself is a goal of applied research (Conn – Parker, 2008, s. xvi, 51, 163). Applied research uses animals in three main fields; for medical and clinical purposes,* for pharmaceutical purposes,† and for purposes of toxicological testing‡ (Nuffield Council on * In these cases, animals are used as models of diseases, such as rheumatoid arthritis, which is, for humans, one of the most common autoimmune diseases, or as models of diabetes, deafness, different types of cancer, and/or psychiatric disorders, the occurrence of which is in animals enhanced by the genetic modification. † Testing drugs in the pharmaceutical industry has several, linear stages from which none can be omitted. In the first and the second stage, the experts try to detect such components, which have potentiality to create an effective form of a new drug. In the third and fourth stage, the characteristics of the proposed product are clarified. In the fifth stage, the experts try to confirm the safety and efficiency of the new pharmaceutical product. The last three stages of the clinical trials (from the sixth through to the eight) aim on the final safety checks while using humans` objects. Use of animals in the development of a new medicine is common for the first five stages. Most of them (60-80 percent of the total number of animals used in individual projects) are used to examine the characteristics of the proposed product (stages three and four) (Nuffield Council on Bioethics, 2005, p. 135). ‡ In the past, the best-known and most criticized test for toxicity was the test LD50 (lethal dose 50 percent). Its aim was to determine the level of a substance which could kill 50 percents of animals in a selected group. Peter Singer criticized this approach for three reasons: 1) until you reach the point, when half of the animals die, they are sick and their suffering and stress is disproportional to the outcome of this test. 2) "Even in apparently harmless substances, LD50 test is still considered to be an appropriate procedure for determining the concentration that kills half of the animals, because these animals must be given massive amounts of the substance" (Singer, 2001, p. 66-67). 3) The response of different species to the same substance may be the same, 144


Bioethics, 2005, s. 105 – 168). Omitting testing and research on animals in any medical or pharmaceutical research project is nowadays impossible. Even if there are various models, which can be used for testing new prototypes of drugs, before placing it on the market, its effectiveness must be tested on living animals and in final stage on human beings. Therefore, the use of animals in research cannot be fully substituted by other methods. On the other hand, this does not morally justify causing a meaningless and intentional pain, stress and/or suffering to any living objects of research. Scientists` trust in usefulness of using animals for scientific and research purposes is considerable. This is indicated by outcomes of regular questionnaire surveys in American scientific community, taking place regularly between years 1948 and 1998. The support of using animals in research had been rather stabile, up to about 97 percents (Conn – Parker, 2008, p. 165). This number affirms that scientists recognize the important place of testing and research on animals in the development of new drugs or methods of treatments (Corey, 2004, p. 22; Conn - Parker, 2008, p. 163; Solomon, 2004, p. 62). At the same time, the scientific community respects new trends in research. These tend to the use of more humane methods in research and to an increased interest in the welfare of experimental animals. According to recent studies, more humane and less painful methods of research and testing do not only reduce the number of animals used in individual research projects, but they improve the quality of life of animals and the quality and validity of the acquired data (Stokstad, 2004, pp. 34). Implications of new research and statistics methods and more precise design and preparation of the scientific processes are some of the basic recommendations of the scientific community for the use of animals in research or testing. These a) support reducing the number of animals used in research, b) show the willingness of scientists to shift their approach to an ethical use of animals in their praxis (Festing et al., 1998, p. 296). For example, Erik Stokstad describes in his paper a case of two research projects lead by Dr. Christian Schnell (form 1989 and 1991). Both were supposed to test a candidate drug for lowering the blood pressure. In 1989, Schnell tested the drug by a complicated, stressful and painful method but, with the development of new technologies, the stress and pain of experimental animals (marmosets) had significantly been reduced in 1991. Similarly, these new methods, because of less pain caused to tested animals, guaranteed more accurate data and reductions of the total number of animals used (Stokstad, 2004, pp. 34 – 35). For comparison, during the first research project, Schnell placed a catheter to one of the animal`s arteries (while animal was under anaesthesia). The next day, when animal fully conscious, the candidate drug was orally applied to the animal and, with the help of the catheter, changes in blood pressure were monitored for up to five hours. This procedure not only pointlessly increase the animal`s hearth rate (excessive stress due to a prior procedure, changing the environment during the experiment, etc.), but also the re-use of the animal was limited (one animal could have been used maximally six times due to the number of eligible arteries in its body). In 1991, Dr. Schnell started using a new, more sophisticated technology: he implanted a sensor to an animal`s abdomen which helped him to measure and observe the but this assumption is too risky (Singer, 2001, p. 67). Examining the toxicity of chemical compounds and products on animals is a very controversial issue because the level of suffering and pain to the animals is often disproportionate to the final outcome of the test. To prevent and reduce the number of toxicological tests, many countries have started creating databases summarizing the results of similar tests conducted in an international dimension. Some of the examples are the program of the European Union REACH (Registration, Evaluation, Authorisation and Restrictions of Chemicals), or in the United States EPA (Environmental Protection Agency) (Knight, 2012, p. 215; Solomon, 2004, p. 62). 145


changes in animal`s blood pressure constantly. This sensor transfered the data to a data collector placed in the animal`s cage, what enabled it to move around and to stay in its relaxing environment. The outcomes of these observations were therefore less affected by irrelevant factors (as stress caused by repeated implication of the catheter) (Stokstad, 2004, pp. 34 – 35). This is just one example of the scientifically based argumentation for a more humane and responsible approach to the use of animals in research. This tendency of science and research should logically lead to a reduction of the total number of animals used for research and scientific purposes. Statistics had been confirming this hypothesis from the seventies up to the late nineties of 20th century, when continuous reductions of using animals in research stopped. According to Andrew Knight, this phenomenon (and recently even a slight increase of this number)* has been caused by two main facts. Firstly, the animals are used in new and rapidly developing areas of science and research, mostly in the area of genetic modification (GMO`s).† Secondly, Knight claims, that large-scale programmes, for example in European Union, support testing chemicals and chemical products on animals (with the aim to protect the consumers, their immediate and the natural environment) (Knight, 2012, p. 15). Their goal is to recognize and identify the toxic characteristics of chemicals which are produced or imported into the European Union, what unprecedently increase the use of animals in research. Conclusion What is then the scientific argument for using animals in research and testing? Has the initial intent to positively influence the health and life of humans, animals and plants not been lost? This question is more than relevant these days, mostly if we realized that in 2001, only 26,3 percents of licensed scientific projects in Great Britain were formulated for medical and clinical purposes. 17,4 percents of these registered projects were research projects in toxicological testing, while the cultivation of genetically modified animals was the main aim of 29,7 percents of all licensed research projects in Great Britain (Ryder, 2006, pp. 98 – 99). If we consider the trends of research (as described by A. Knight), it is complicated to discuss a direct scientific benefits of using animals for purposes of the future improvements on the quality of life of humans, animals, or plants. It is important, that science and research will not start engaging itself again with the knowledge for the knowledge`s sake (as it was common in the past) or purely with the testing toxicity of commercial products (what seems to be a future of using animals in science). Development of humane methods of scientific research and practise and an increased interest in animal welfare are positive aspects of new trends in science, but they are not sufficient. It is essential that researches and scientists begin to focus more on the usefulness, utility, and practicality of their activities.

* It is difficult to state the exact number of animals used for scientific and research purposes. For example, Nuffield Council on Bioethics claimed that the possible number of used animal in research in 2005 vary from 50 to 100 million (Nuffield Council on Bioethics, 2005, pp. 6-7). These ambiguous results can be justified by several factors which are specifically named by Andrew Knight, e.g. poor cooperation of some countries providing data, different legal system in individual countries, using GMO`s or animals as a source for tissues, etc. (Knight, 2012, pp. 9 – 11). † In the UK, the number of genetically modified animals used in research has significantly increased recently (e.g. in 2001, the number was 631,000 animals while in 2002 around 710,000 genetically modified animals) (Ryder, 2006, p. 98). This increased enquire and the pressure for raising genetically modified animals has resulted in promoting the research in fields of genetic modification. 146


This paper is supported by the Slovak Research and Development Agency, contract No. APVV-0432-10. References CONN, P. M. - PARKER, J. V. (2008): The Animal Research War. London: The Palgrave Macmillan. COREY, L. (2004): Animal Testing Is Essential for Medical Research. In: Mur, C. (ed.): Animal experimentation. Farmington Hills: Greenhaven Press, pp. 22-25. FESTING, M. F.V. a kol. (1998): Reducing the Use of Laboratory Animals in Biomedical Research: Problems and Possible Solutions. In: ALTA, Vol. 26, No. 4, p. 283-302. KNIGHT, A. (2012): The Cost and Benefits of Animal Experiments. London: The Palgrave Macmillan. KŘEPELKA, F. (2012): Význam práva Evropské unie a Rady Evropy pro biomedicínský výskum. In: Humeník, I. - Szanisló, I-M. V. (eds.): Biomedicínsky výskum: právne, eticky, filozoficky. Bratislava: Eurokódex, pp. 123-136. NUFFIELD COUNCIL ON BIOETHICS (2005): The Ethics of Research Involving Animals. London: Nuffield Council on Bioethics. PLATKOVÁ OLEJÁROVÁ, G. (2009): Aplikácia etiky sociálnych dôsledkov v ekonomike. Prešov: FF PU. RYDER, R. D. (2006): Speciesim in Laboratory. In: Singer, P. (ed.): In Defense of Animals. The Second Wave. Oxford: Blackwell Publishing, pp. 87-103. SANDOR, J. (2007): New Dimensions of Bioethics in The Universal Declaration on Bioethics and Human Rights: Response to Roberto Andorno. In: Gastmans, Ch. - Dierickx, K. - Nys, H. - Schotsmans, P. (eds.): New Pathways for European Bioethics. Antwerpen – Oxford: Intersentia, pp. 139 – 160. SHARP, R. R. (2004): Ethical Issues in the use of Animals in Biomedical Research. Published online: http://ori.hhs.gov/education/products/ncstate/biomedical.htm [15. 07. 2013]. SINGER, P. (2001): Osvobození zvířat. Praha: Práh. SOLOMON, G. (2004): Chemical Testing on Animals Saves Lives. In: Mur, C. (ed.): Animal experimentation. Farmington Hills: Greenhaven Press, pp. 62-64. STOKSTAD, E. (2004): Animal Testing is Becoming more Humane. In: Mur, C. (ed.): Animal experimentation. Farmington Hills: Greenhaven Press, pp. 34-39.

147


INFORMATION TO BULLETIN ”ANIMAL PROTECTION PROGRAMME - SITUATION IN 2012“ INFORMACE K BULLETINU „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT - SITUACE V ROCE 2012“ Milan Malena1, Jiří Dousek1, Zbyněk Semerád1, Aurika Smolová1, Simona Ninčáková1, Oldřich Valcl1, Jiří Novák2, Kateřina Konečná2, Vladimír Večerek3, Eva Voslářová3 1

1

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, ČR, 2 Ministerstvo zemědělství oddělení ochrany zvířat, ČR, 3 Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR

Central Veterinary Administration of the State Veterinary Administration, Czech Republic, 2 Ministry of Agriculture - Animal Welfare Unit, Czech Republic, 3 Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary On 15 April 2012 twenty years have elapsed since the Czech National Council approved the Act No 246/1992 Coll., on the protection of animals against cruelty (the Animal Welfare Act). The last amendment to this Act and harmonisation with the European Union (EU) legislation was implemented so that it takes effect on 1 January 2013. The Bulletin gives the evaluation of activities and provides information for the period from the second half of 1993 to 2012, while the maps could only be generated starting with 1994. The presented results are based mostly on supervisory activities carried out by inspectors of the State Veterinary Administration and coordinating activities of the Ministry of Agriculture (MoA), the Animal Commodities Department, the Animal Welfare Unit, and of other state authorities. The information also refers to activities performed by the advisory body of the Ministry of Agriculture – the Central Commission for Animal Welfare (CCAW). The data were obtained from the Integrated Agricultural Register of the MoA, the Czech Statistical Office, the EU TRACES information system and the welfare module of the SVA information system. It has already become a tradition to offer an overview of valid legislation and methodology governing the supervisory activities which largely builds on the risk analysis of the “Multiannual Plan of Inspections“. The evaluation of activities involving farm animals as well as the evaluation of the use of animals in experiments is presented in summaries required by the EU. For individual years a summary of data obtained from the Ministry of Justice is compiled which shows that from 1993 to the end of 2012 a total of 710 persons were prosecuted and 402 persons were convicted for cruelty to animals. The veterinary administration authorities in their supervision of the protection of animals and their welfare conducted a total of 226 862 inspections in the monitored period. In 2012 the inspectors of the RegionalVeterinary Administrations (RVAs) carried out altogether 9 150 inspections, with the number of inspections of farm animals reduced to 5 383 based on the analysis of targeted reduction of the number of inspections of farm animals, while simultaneously their efficiency was increased to 6%, measured by the percentage of violation of the AWA. The municipalities with extended powers (MEP) received 136 motions, in 229 cases on-the-spot fines and monetary performance were imposed. It is also positive that in 2012 deficiencies were detected in a total of 766 inspections and as against 2011 (with 316 336 animals concerned) involved fewer animals, i.e. 131 424 animals. The number of all the 



motions filed in line with the AWA to the MEP to initiate an administrative procedure in 2012 slightly decreased again, namely from 430 in 2011 to 385 in 2012. In companion animal establishments altogether 3 350 inspections were carried out, deficiencies were detected during 410 inspections and involved 4 624 animals, 2017 financial penalties were imposed and 237 motions were filed to the MEP. The supervision of activities involving wild animals was subject to a total 94 inspections with deficiencies identified in 10 inspections (dressage and other activities), 11 motions were investigated by the MEP. During regular inspections of 21 licensed zoological gardens no deficiencies were detected. In the category of laboratory animals during the total of 123 inspections the deficiencies were detected on one occasion only. In 2012 altogether 390 466 live animals were used for experiments (in 2010 – 366 007 animals; in 2011 – 375 091 animals), of which 78 032 laboratory mice, 31 683 laboratory rats, 7 484 rabbits, 2 949 guinea pigs, etc.; approximately 168 368 birds were banded. Experimental activities and vocational training focusing on animal welfare were performed mostly with funding provided from grants. The 19th “Animal Protection and Welfare” conference attended by foreign experts was traditionally held in Brno. Qualification courses for veterinary surgeons – SVA employees on the performance of supervision of animal protection (Section 26 of AWA) and courses concentrating on the management of experiments on animals (Section 17 para 1 of AWA) took place. With respect to the implementation of Council Directive 2007/43/EU more persons were trained who are responsible for the care of chickens kept for meat production, courses were also held for transporters in line with the requirements laid down in Council Regulation (EC) No 1/2005 on the protection of animals during transport and related operations. Vocational training of persons for the acquisition of qualification for the capture of stray animals and care of them was held and also a course took place in which the trainees acquired the competence of persons responsible for the care of handicapped animals. An accredited training course was also held for MEP employees. The nongovernmental organisation called the Foundation for the Protection of Animals evaluated the grants from the previous period and announced new grants on animal welfare for 2013. This foundation also organised the event called “Fill the bowls” in support of animal shelters for animals in need, which was a success story in the past. Other interest groups of activists held events promoting the protection of animals and their welfare. Generally speaking, though, the funding of such events and sponsorships significantly dropped. The presented data were obtained from the Integrated Agricultural Register of the MoA, the Czech Statistical Office, EU TRACES information system and the welfare module of the SVA information system. The presented results suggest that the professional as well as social attention paid to animal protection and animal welfare of farm animals, companion animals, wild animals and also experimental animals brings about a number of problems which tend to pertain and have to be consistently addressed. So far the results of animal protection and welfare have been analysed and evaluated by individual fields or by groups and types of activities involving animals based on the methodology for processing the results which had been recommended to the CR already prior to its accession to the EU. In line with this methodology information was requested and provided to the Czech competent authorities, Council of Europe and EU bodies and also to the general public. The reason behind the application of the same methodology was the effort to produce conclusive results. For the sake of protection of animals and their welfare, including systematic collection of data and their evaluation, the methodological guidelines were drawn up and regularly updated and the SVA information system was used. This is why even after 20 years of evaluation it may be declared that despite more requirements laid down by the referred to legislations, including directly applicable EU 149


legislation, the situation has improved. Similarly, it can also be stated that in the last year the detected deficiencies still concerned in total more than 131 thousand animals. It can also be documented that throughout the monitored period the detected deficiencies involved around 500 000 animals. In this light also the public opinion has to be perceived, mainly because despite the tangible achievements which are not sufficiently disseminated, from time to time isolated extreme cases of gross neglect in the care of animals occur, which are naturally heavily covered by media and have a negative effect on the situation. Currently, the task which now influences not only the animal welfare but also the economic aspects of animal husbandry is the necessity to take an active part in creation and implementation of conditions laid down by the new EU legislation. New findings will also result from following the Cross Compliance requirements in the field of animal welfare pursuant to Article 124 para 5 letter b) of Council Regulation (EC) No 73/2009 establishing common rules for direct support schemes for farmers under the common agricultural policy and establishing certain support schemes for farmers, which constitutes the basic condition for the provision of direct payments and supports. Measures to be taken based on the analysis of results:  In the field of animal protection and animal welfare, attention shall be paid to technical and organisational tasks ensuing from the discussions held within THE EU bodies. More comments will be raised and analytical findings presented to the competent authorities in relation to drafting the laws at the EU level and during discussions on enforcement of existing legislation. The SVA shall in its activities follow the “Community Action Plan on the Protection and Welfare of Animals”.  When amending the legislation and inspecting the implementation of the existing legislation, account will be taken of the requirements laid down in the EU legislation, particularly in Council Regulation (EC) No 1099/2009 on the protection of animals at the time of killing, Directive 2010/63/EU of the European Parliament and of the Council on the protection of animals used for scientific purposes and Council Directive 2008/120/EC laying down minimum standards for the protection of pigs. Specific activities will focus on the issuance of laws (decrees) in line with the authorisations as defined in the AWA and on the amendment to guidelines for activities performed by RVA inspectors.  In 2012 inspections of animal welfare were conducted in breeding establishments of farm animals based on the risk analysis. The results of inspections, or risks identified in other areas will help modify or identify other important risks in farm animal welfare and will be taken into account in the conduct of inspections. The number of planned inspections is intended to be reduced so that there is more space for unplanned inspections performed in justified cases. Stress shall be put on the quality of conducted inspections and the conduct of follow-up inspections in the event deficiencies are detected.  In other animal welfare areas frequency of inspections in individual types of entities is set out. Based on various parameters, with account taken of results of previous inspections and knowledge of local specifics, the individual RVAs draft a plan of selected entities to be inspected by particular workplaces in 2013.  For 2013 activities are planned comprising the inspection of requirements of Cross Compliance in the field of animal welfare pursuant to Article 124 para 5 letter b) of Council Regulation (EC) No 73/2009 establishing common rules for direct support scheme for farmers under the common agricultural policy and establishing certain support schemes for farmers, and which constitutes the basic condition for the provision of direct payments and support. These are requirements to be checked ensuing from Council Directive No 2008/119/EC laying down minimum standards for the protection of calves, 150




 





Council Directive No 2008/120/EC laying down minimum standards for the protection of pigs, and Council Directive No 98/58/EC concerning the protection of animals kept for farming purposes. All the requirements to be checked laid down by the above referred to directives are incorporated in the AWA and Decree No 208/2004 Coll., on minimum standards for the protection of farm animals. In 2013 inspections will be continued to be carried out in projects submitted under the Rural Development Programme. They concern approved applications for support, namely under „Measure I.1.1 Modernisation of agricultural holdings“ (e.g. construction and reconstruction of stalls) and also „Measure I.3.2 Setting up of young farmers“. The MoA, SVA and competent authorities shall prepare conditions for successful cooperation and discussions with experts during the scheduled DG SANCO missions. The SVA shall ensure the verification of compliance with the conditions of supervision of protection of animals and animal welfare by selected RVAs; inspections will be conducted pursuant to the methodological guideline “AP Programme” and in accordance with the “Guideline for the conduct of audit of the SVA official control system“ comprising the best practice for the verification of effectiveness of official controls and follow-up measures. SVA shall analyse and evaluate the “AP Programme“ at the meetings of RVA Chief inspectors for animal welfare. The information on the evaluation of activities in the field of farm animals breeding, inspections of transport and use of experimental animals will be forwarded to the EU bodies, in 2013 the SVA shall arrange for ongoing updates and possibly also improvements in the established “Client-Welfare” information system module. Information and public awareness activities will be provided to both the citizens and breeders. Information on the protection of animals will be made available on the Internet by MoA AWU and SVA.

Key words: Animal Welfare Animal Protection Programme, Czech Welfare Act, veterinary Note: The Information Bulletin No 4/2013 Animal Protection Programme – Situation in 2012 is also downloadable from http://eagri.cz/ or http://www.svscr.cz/ (>Animal Welfare<). Souhrn Dne 15. 4. 2012 uplynulo dvacet let od dne, kdy Česká národní rada schválila zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (zákon OZT). Poslední realizovaná novelizace zákona a harmonizace s předpisy Evropské unie (EU) byla provedena tak, aby její účinnost nastala od 1. 1. 2013. Bulletin uvádí hodnocení činnosti a informace za období od druhého pololetí 1993 do roku 2012 s tím, že mapy mohly být zpracovávány až od roku 1994. Předkládané výsledky vychází převážně z dozorové činnosti inspektorů veterinární správy a koordinující činnosti Ministerstva zemědělství (MZe), odboru živočišných komodit, oddělení ochrany zvířat, a dalších státních orgánů. Informace se týká i poradního orgánu ministra zemědělství – Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ). Informace byly získávány z Integrovaného zemědělského registru MZe, údajů Českého statistického úřadu, údajů informačního systému EU TRACES a welfarového modulu odborného informačního systému SVS. Tradičně je poskytnut přehled o platných předpisech a o metodice zajištění dozorové činnosti, která již převážně vychází podle analýzy rizika z „Víceletého plánu kontrol“. K hodnocení činností s hospodářskými zvířaty, tak i hodnocení využití zvířat v pokusech jsou prezentovány přehledy požadované EU. Pro jednotlivé roky je uveden přehled podle údajů 151


Ministerstva spravedlnosti, ze kterého vyplývá, že bylo pro týrání zvířat celkem od roku 1993 do konce roku 2012 stíháno 710 a odsouzeno 402 osob. Orgány veterinární správy při dozoru nad ochranou zvířat a péčí o jejich pohodu za celé uvedené období provedly celkem 226 862 kontrol. V roce 2012 inspektoři krajských veterinárních správ (KVS) provedli celkem 9150 kontrol, přičemž bylo dosaženo na základě analýzy cíleného snížení počtu kontrol u hospodářských zvířat na 5 383, při tom však jejich účinnost podle podílu porušení zákona stoupla na 6 %. Úřadům obcí s rozšířenou působností (ORP) bylo předáno 136 podnětů, blokové pokuty a peněžité plnění proběhlo ve 229 případech. Dále je pozitivní, že v roce 2012 byly zjištěny závady celkem při 766 dozorových akcích a týkaly se oproti r. 2011 (se závadami u 316 336 zvířat) méně zvířat tj. 131 424. Počet všech podaných podnětů podle zákona OZT k zahájení správního řízení ORP v roce 2012 opět mírně poklesl, ze 430 v r. 2011 na 385. V zájmových chovech bylo provedeno 3 350 kontrol, závady byly zjištěny při 410 akcích a týkaly se 4 624 zvířat, při tom bylo uloženo 217 finančních sankcí a bylo podáno 237 podnětů ORP. Při dozoru nad činností s volně žijícími zvířaty, z celkového počtu 294 kontrol byly závady zjištěny při 10 akcích (drezúra a ostatní činnosti), řešeno bylo 11 podnětů ORP. Při pravidelných kontrolách 21 licencovaných zoologických zahrad nebyly závady zjištěny. V kategorii laboratorních zvířat z celkového počtu 123 akcí byly zjištěny závady 1krát. V ČR bylo v roce 2012 k pokusům celkem použito 390 466 živých zvířat (v r. 2010 – 366 007 zvířat; v r. 2011 – 375 091). Z tohoto počtu bylo 78 032 laboratorních myší, 31 683 laboratorních potkanů, 7 484 králíků, 2 949 morčat, atd.; kroužkováno bylo cca 168 368 ptáků. Výzkumné činnosti a odborné vzdělávání v problematice welfare zvířat byly prováděny převážně na základě využití grantů. Již tradičně proběhla za účasti zahraničních odborníků 19. konference „Ochrana zvířat a welfare” v Brně. Proběhly kvalifikační kurzy pro veterinární lékaře – zaměstnance SVS k výkonu dozoru nad ochranou zvířat (§ 26 zákona OZT) a kurzy k řízení pokusů na zvířatech (§ 17 odst. 1 zákona OZT). K realizaci směrnice Rady 2007/43/EU byly proškoleny další osoby odpovědné za péči o kuřata chovaná na maso, proběhly další kurzy pro dopravce podle podmínek nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností. Probíhala odborná příprava osob k získání kvalifikace pro zabezpečení odchytu toulavých zvířat a péče o ně a byl realizován kurz pro získání způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata. Probíhal akreditovaný kurz pro pracovníky ORP. Nevládní organizace Nadace na ochranu zvířat hodnotila granty za předcházející období a k problematice welfare zvířat vypsala další granty na rok 2013. Tato nadace také organizovala již dříve úspěšnou akci „Naplňte misky” na podporu útulků pro zvířata v nouzi. Jiné zájmové aktivistické organizace pořádaly akce propagující ochranu zvířat a péči o jejich pohodu. Obecně však je nutné konstatovat, že financování těchto akcí a sponzorská činnost se významně snížila. Výsledky ukazují, že odborný i společenský zájem věnovaný ochraně zvířat a péče o pohodu hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech, volně žijících zvířat i v ochraně pokusných zvířat přináší řadu problémů, které přes částečné úspěchy nadále přetrvávají, a je třeba se jim věnovat. Dosud byly výsledky ochrany zvířat a péče o jejich pohodu analyzovány a vyhodnocovány na jednotlivých úsecích, případně podle skupin a druhů činnosti se zvířaty podle metodiky zpracování výsledků, která byla ČR doporučena ještě před vstupem do EU. Podle této metodiky byly také vyžadovány a poskytovány informace našim příslušným orgánům, orgánům Rady Evropy, EU a ve stanovené formě i veřejnosti. Snahou bylo po celé období z důvodů průkaznosti výsledků zachovat tuto metodiku jejich zpracování. Pro zabezpečení ochrany zvířat a jejich pohody včetně systematického získávání údajů a jejich hodnocení byly připraveny a postupně aktualizovány metodické pokyny a využíván informační systém SVS. I proto je možné po dvacetiletém hodnocení uvést, že situace se pozitivně, přes 152


další nároky nově stanovené právními předpisy, včetně přímo použitelných předpisů EU, změnila. Stejně tak je však nutné uvést, že zjištěné závady za poslední rok sledování se stále ještě týkaly celkem více než 131 tisíc zvířat. Lze také doložit, že v průběhu celého sledovaného období (v jeho přelomu) představovaly počty zvířat se zjištěnými závadami hodnotu kolem 500 000. Z tohoto pohledu je třeba také vnímat vliv veřejného mínění, zejména proto, že přes prokazatelné úspěchy, které nejsou příliš publikovány, čas od času dochází k výskytu ojedinělých extrémních případů hrubého zanedbání péče o zvířata, samozřejmě silně mediálně prezentovaných, které celou situaci negativně ovlivňují. Za aktuální úkol ovlivňující v současnosti nejen pohodu zvířat, ale i ekonomiku chovu, je třeba považovat nutnost podílet se aktivně na vytváření a realizaci podmínek nových předpisů EU. Nové poznatky také přinese sledování požadavků Cross Compliance (křížové shody) v oblasti dobrých životních podmínek zvířat v souladu s čl. 124 odst. 5 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky, a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, a je základní podmínkou pro poskytování přímých plateb a podpor. Z rozboru výsledků vyplývají tato opatření:  Pozornost na úseku ochrany zvířat a péče o jejich pohodu je potřebné soustředit na odborné a organizační zajištění úkolů vyplývajících z jednání v orgánech EU. K tvorbě předpisů na úrovni EU a v rámci diskusí o vymáhání stávajících předpisů budou příslušným orgánům předkládány další připomínky a analytické poznatky. SVS bude při své činnosti vycházet z „Akčního plánu ES v oblasti pohody a ochrany zvířat“.  Při novelizaci legislativy a kontroly provádění stávajících předpisů budou uplatňovány požadavky v návaznosti na legislativu EU, především na nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, a směrnici Rady č. 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat. Konkrétní činnost se zaměří na vydání právních předpisů (vyhlášek) v souladu se zmocněními zákona OZT a vydání a novelizaci pokynů pro činnost inspektorů KVS.  V roce 2012 probíhaly kontroly pohody hospodářských zvířat v chovu na základě analýzy rizika. Na základě výsledků kontrol, případně podle rizik stanovených v ostatních oblastech budou upravena, případně stanovena další rizika, která jsou významná pro péči o pohodu hospodářských zvířat v chovu a budou zohledněna při provádění kontrol. Trendem bude snížení počtu plánovaných kontrol, aby se zvětšil prostor pro neplánované kontroly v odůvodněných případech. Je potřebné klást důraz na kvalitu prováděných kontrol a provádění následných kontrol v případě zjištění nedostatků.  V dalších oblastech péče o pohodu zvířat jsou stanoveny frekvence kontrol u jednotlivých druhů subjektů. Na základě různých parametrů, s přihlédnutím k výsledkům kontrol předešlých a ke znalostem místních specifik sestavují plán vybraných subjektů pro konkrétní pracoviště pro rok 2013 jednotlivé KVS.  Pro rok 2013 je plánována činnost zahrnující kontrolu požadavků Cross Compliance (křížové shody) v oblasti dobrých životních podmínek zvířat v souladu s čl. 124 odst. 5 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 73/2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, a je základní podmínkou pro poskytování přímých plateb a podpor. Jedná se o kontrolní požadavky vycházející ze směrnice Rady č. 2008/119/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat, směrnice Rady č. 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat a směrnice Rady č. 98/58/ES, o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Veškeré kontrolované požadavky výše uvedených 153




 





směrnic jsou implementovány do zákona OZT a do vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. V roce 2013 budou dále probíhat kontroly u projektů předložených v rámci Programu rozvoje venkova. Jedná se o schválené žádosti o dotace, a to konkrétně opatření „I.1.1 Modernizace zemědělských podniků“ (např. výstavba a rekonstrukce stájí) a dále opatření „I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců“. MZe, SVS a příslušné orgány připraví podmínky pro úspěšnou spolupráci a jednání s experty plánovaných misí DG SANCO. SVS zabezpečí ověřování plnění podmínek dozoru nad ochranou zvířat a jejich pohody na vybraných KVS; kontroly budou realizovány podle metodického návodu "Program OZ" a podle „Směrnice k provádění auditu systému úředních kontrol SVS“ zahrnujícího účinné postupy pro ověřování účinnosti úředních kontrol a následných opatření. SVS bude analyzovat a vyhodnotí „Program OZ“ na poradách hlavních inspektorů KVS pro péči o pohodu zvířat, orgánům EU budou zaslány informace o vyhodnocení činnosti na úseku chovu hospodářských zvířat, kontrolách přepravy a využití pokusných zvířat, SVS v roce 2013 zajistí průběžnou aktualizaci a možné vylepšení v zavedeném modulu informačního systému „Klient – Welfare“. Bude využíváno dostupných informací a osvětová činnost bude poskytována pro potřeby občanů i chovatelů. Informace o ochraně zvířat budou zveřejňovány na internetu: MZe – OOZ a SVS.

Klíčová slova: welfare zvířat, program ochrany zvířat, zákon na ochranu zvířat proti týrání, veterinární dozor Poznámka: Bulletin SVS č. 4/2013 „PROGRAM OCHRANY ZVÍŘAT – situace v roce 2012“ bude účastníkům konference předán v tištěné podobě, případně je možné jej najít na webových stránkách: MZe – OOZ, ÚKOZ: http://eagri.cz/ (>Ochrana zvířat<) SVS: http://www.svscr.cz/ (>Pohoda zvířat - welfare<)

154


Tabulka 1.

155


Tabulka 2.

156


Tabulka 3.

157


Graf 1.

158


Graf 2.

159


Graf 3.

160


CONCENTRATIONS OF NEOPTERIN, BIOPTERIN AND CORTISOL ASSOCIATED WITH SURGICAL CASTRATION WITH LIDOCAINE EFEKT LOKÁLNÍ ANESTEZIE LIDOKAINEM PŘI KASTRACI SELAT NA KONCENTRACI NEOPTERINU, BIOPTERINU A KORTIZOLU Petr Maršálek1*, Martin Svoboda2, Zdeňka Svobodová1, Lenka Zelníčková1 1

Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, FVHE VFU Brno, ČR, 2 Ústav chorob prasat, FVL VFU Brno, ČR

1

Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic, 2 Swine Clinic, Faculty of Veterinary Medicine, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic

Summary The aim of the study was to investigate the effect of surgical castration with local anesthesia using lidocaine on neopterin, biopterin and cortisol plasma concentrations in piglets, using 3 groups of 12 allocated to: castrated without lidocaine, castrated with lidocaine and uncastrated (control) groups. The study showed that castration without lidocaine significantly increased neopterin concentration in comparison with groups castrated with lidocaine and uncastrated. Castration with lidocaine had no effect on biopterin and cortisol concentration in comparison with group castrated without lidocaine. Key words: pterins, immune system, pigs Souhrn Cílem této práce bylo posoudit vliv využití lokálního anestetika lidokainu při kastraci selat na koncentrace markerů aktivace imunitního systému neopterinu a biopterinu a na koncentraci kortizolu. Celkem bylo v pokusu použito 36 selat (věk 7 dnů), které byly rozděleny do 3 skupin po 12 kusech. Výsledky ukazují na významný vliv aplikace lidokainu na koncentraci neopterinu. V případě biopterinu a kortizolu nebyl zjištěn významný rozdíl v koncentracích u selat kastrovaných s aplikací a bez aplikace lidokainu. Klíčová slova: pteriny, imunitní systém, prasata Úvod Neopterin patří do skupiny nekonjugovaných pterinů, derivátu guanosin trifosfátu. Neopterin je syntetizován zejména aktivovanými monocyty/makrofágy po předchozí stimulaci IFN-, který je uvoňován NK buňkami a T-lymfocyty (Hoffmann et al. 2003). Neopterin (D-erythro6-trihydroxypropyl-pterin) není v organismu metabolizován a jeho biologický poločas je závislý na exkreci ledvinami a je velice užitečným biomarkerem intenzity imunitní odpovědi zprostředkované buňkami Th 1-typu. Biopterin je vzniká neenzymatickou oxidací tetrahydrobiopterinu, která probíhá zejména v T-buňkách a B-buňkách Využití neopterinu a biopterinu bylo dosud studováno především v humánní medicíně zejména v souvislosti s diagnostikou a léčbou různých onemocnění. Méně prací se využití pterinů věnuje ve veterinární medicíně, kde se rovněž objevují práce, sledující koncentrace pterinů jako markerů imunitního systému. Kastrace může u selat ovlivnit imunitní systém (Lessard et al. 2002), stejně tak jako hypotalamo-hypofyzární osu (Prunier et al. 2006). Lidokain je lokální *



anestetikum běžně využívané ve veterinární medicíně. Jedná se o membránový stabilizátor, který způsobuje vratné zastavení přenosu impulsů neuronových vláken blokováním propustnosti pro ionty sodíku. Cílem této práce bylo posoudit vliv aplikace lokálního anestetika lidokainu při kastraci selat na koncentzrace marker imunitního system neopterinu a biopterinu a na koncentraci kortisolu. Materiál a metodika Celkem 36 selat (věk 7 dnů) bylo rozděleno do 3 skupin po 12 kusech. 1. skupina byla kontrolní, která nebyla kastrována, pouze byla podrobena manipulaci spojené s kastrací. 2. skupina byla kastrována s využitím lokální anestezie lidokainem, 3. skupina byla kastrována bez anestezie. U všech třech skupin byl proveden odběr krve pře kastrací, 1 hod po kastraci a 24 hod po kastraci. Krev byla odebrána do zkumavek do heparinových zkumavek a dále centrifugována při 800 × g po dobu 10 min za teploty 4°C a dale uskladněna při teplotě -18°C. Analýza neopterinu a biopterinu byla provedena pomoci vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) s fluorimetrickou detekcí (Carru et al. 2004). Všechny vzorky a roztoky byly chráněny před světlem. Do 300 µL krevní plasmy bylo přidáno 300 µL 5% kyseliny trichloroctové, vzorky byly následně promíchány y ponechány 10 min stát ve tmě. Následně byly centrifugovány při 800 × g po dobu 10 min při teplotě 20°C. Získaný supernatant byl filtrován přes nylonový filtr (0.45–µm, Millipore, Billerica, MA). Chromatografická eluce byla provedena izokraticky na koloně Zorbax Eclipse XBD-C18 (150 × 4.6 mm, 5–µm, Agilent Technologies, Santa Clara, CA) při konstantním průtoku 1 mL/min se složením mobilní fáze voda/acetonitril 96/4 (v/v) při 35°C. Fluorescenční detekce probíhala při vlnových délkách 353 a 438 nm (excitační a emisní). HPLC analýza byla provedena na systému Alliance 2695 (Waters, Milford, MA) spojeném s fluorescenčním detektorem FD 2475 (Waters, Milford, MA). Neopterin, biopterin a kyselina trichloroctová byly zakoupeny od Sigma-Aldrich (St. Louis, MO). Všechna rozpouštědla byla v HPLC čistotě (Chromservis, s.r.o., CZ). Detekční limity pro neopterin a biopterin jsou 0.23 ng/mL a 0.41 ng/mL. Koeficient variance je 3.8%. Kortisol byl stanoven metodou vysokoúčinné kapalinové chromatigrafie spojené s tandemovou hmotnostní spektrometrií na principu trojitého kvadrupolu (LC/MS/MS) s předchozí přípravou vzorku pomoci extrakce na pevné fázi (Blahova et al. 2007) (kolonky SPEC C18 AR, 3 mL, 30 mg, Varian, Inc., Palo Alto, CA). Vzorek krevní plasmy (500 L) byl nanesen na kondiciované SPE kolonky (500 L metanol a 500 L voda). Kolonky byly následně propláchnuty směsí acetonitrile/voda (10/90, v/v) a vzorek byl následně eluován 1 ml acetonitrilu. Analýza byla provedena na kapalinovém chromatografu Thermo Scientific Accela 1250 spojeném s hmotnostním spektrometrem Thermo Scientific TSQ Quantum Access MAX (Thermo, San Jose, USA) vybaveném ionizací elektrosprejem. Chromatografická eluce byla provedena na koloně Thermo Scientific Hypersil C18 (2.1 mm × 50 mm, 1.9 μm) při konstantním průtoku 300 μL min−1. Mobilní fáze se skládala z vody obsahující 0,5% kyseliny mravenčí (A) a acetonitrilu obsahujícího 0,5 % kyseliny mravenčí (B). Byla použita izokratické eluce se složením mobilní fáze 60A/40B (v/v) při 25°C. Objem injektovaného vzorku byl 10 μL. Ionizace elektrosprejem pracovala za následujících podmínek. teplota 300.0 oC; “sheath gas” tlak 35.0 psi; “Auxiliary gas” tlak 10 a.u.; napětí 3300 V. Jako kvantifikační iontový přechod kortizolu byl použit 362,9 m/z → 121,1 m/z a jako kvalifikační iontový přechod byl použit 362,9 m/z → 309,2 m/z. Detekční limit pro kortizol je 0.28 ng/mL. Koeficient variance je 4.2%. Kortizol byl zakoupen od Sigma-Aldrich (St. Louis, MO). Všechna rozpouštědla byla v HPLC čistotě (Chromservis, s.r.o., CZ). 162


Statistická analýza byla provedena s využitím programu Statistica 8.0 for Windows (StatSoft, Inc., Tulsa, OK). Všechny soubory dat byly testovány na normalitu s využitím testu Kolmogorov–Smirnov. K samotnému hodnocení byla využita analýza rozptylu (ANOVA) pro opakovaná měření. Jestliže byly nalezeny signifikantní rozdíly (P < 0.05), Tukey HSD test by využit pro hledání rozdílů mezi jednotlivými sety dat. Výsledky a diskuze Koncentrace neopterinu jsou zobrazeny na grafu 1. ANOVA odhalila statisticky významný vliv (P < 0.01) způsobu kastrace, času odběru a interakce obou faktorů. Pomocí Tukey HSD testu jsme zjistili statisticky významný rozdíl (P < 0.01) mezi koncentracemi neopterinu selat kastrovaných bez anestezie 1 hodinu po kastraci a všemi ostatními skupinami. Tyto výsledky potvrzují výsledky naší předcházející práce, ve které jsme rovněž zjistili významný vliv kastrace na koncentraci neopterin v plasmě selat. Naše současné výsledky ukazují koncentrace neopterin je ovlivněna nejenom samotnou kastrací, ale významnou roli hraje i použití anestetika lidokainu. Graf 1. Koncentrace neopterinu v krevní plasmě selat

Koncentrace biopterinu jsou zobrazeny na grafu 2. ANOVA odhalila statisticky významný vliv (P < 0.01) času odběru. Pomocí Tukey HSD testu jsme zjistili statisticky významný rozdíl (P < 0.01) mezi koncentracemi biopterinu selat kastrovaných bez anestezie z odběru 1 hodinu po kastraci a koncentracemi biopterinu získaných od kastrovaných bez anestezie z odběrů před kastrací a 24 hodin po kastraci. Dále jsme pomocí Tukey HSD testu zjistili statisticky významný rozdíl (P < 0.01) mezi koncentracemi biopterinu selat kastrovaných za použití lidokainu z odběru 1 hodinu po kastraci a koncentracemi biopterinu získaných od selat kastrovaných za použití lidokainu z odběrů před kastrací a 24 hodin po kastraci. V naší 163


předcházející studii (Marsalek et al. 2011) věnující se koncentraci pterinů v souvislosti kastrací selat, jsme nezjistili žádné signifikantní změny koncentrace biopterin. Výsledky hodnocení koncentrace biopterinu v této práci jsou nejednoznačné. Graf 2. Koncentrace biopterinu v krevní plasmě selat

Koncentrace kortizolu jsou zobrazeny na grafu 3. ANOVA odhalila statisticky významný vliv (P < 0.01) způsobu kastrace, času odběru a interakce obou faktorů. Pomocí Tukey HSD testu jsme zjistili statisticky významný rozdíl (P < 0.01) mezi koncentracemi kortizolu selat kastrovaných bez anestezie z odběru 1 hodinu po kastraci a koncentracemi kortizolu získaných od všech tří skupin selat z odběrů před kastrací a 24 hodin po kastraci. Dále jsme pomocí Tukey HSD testu zjistili statisticky významný rozdíl (P < 0.01) mezi koncentracemi kortizolu selat kastrovaných za použití lidokainu z odběru 1 hodinu po kastraci a koncentracemi kortizolu získaných od všech tří skupin selat z odběrů před kastrací a 24 hodin po kastraci. Naše výsledky potvrdily, že produkce kortizolu je stimulována chirurgickou kastrací, což je ve shodě s naší předcházející prací (Marsalek et al. 2011) i se zjištěním autorů dalších autorů (Carroll et al. 2006; Prunier et al. 2006). Glukokortikoidy mohou navíc hrát významnou roli v syntéze pterinů, mohou působit opresivně na buněčnou imunitu a následně vézt ke snížení produkce pterinů (Atmaca et al. 2002; Kuloglu et al. 2007).

164


Graf 3. Koncentrace kortizolu v krevní plasmě selat

Literatura Atmaca, M., Kuloglu, M., Tezcan, E., Onal, S., Ustundag, B. (2002): Neopterin levels and dexamethasone suppression test in posttraumatic stress disorder. European Archives of Psychiatry and Clinical Neuroscience 252:161-165. Blahova, J., Dobsikova, R., Svobodova, Z., Kalab, P. (2007): Simultaneous determination of plasma cortisol by high performance liquid chromatography and radioimmunoassay methods in fish. Acta Veterinaria Brno 76:59-64. Carroll, J. A., Berg, E. L., Strauch, T. A., Roberts, M. P., Kattesh, H. G. (2006): Hormonal profiles, behavioral responses, and short-term growth performance after castration of pigs at three, six, nine, or twelve days of age. Journal of Animal Science 84:1271-1278. Carru, C., Zinellu, A., Sotgia, S., Serra, R., Usai, M. F., Pintus, G. F., Pes, G. M., Deiana, L. (2004): A new HPLC method for serum neopterin measurement and relationships with plasma thiols levels in healthy subjects. Biomed Chromatogr 18:360-366. Hoffmann, G., Wirleitner, B., Fuchs, D. (2003): Potential role of immune system activationassociated production of neopterin derivatives in humans. Inflammation Research 52:313-321. Kuloglu, M., Atmaca, M., Onal, S., Gecici, O., Bulut, V., Tezcan, E. (2007): Neopterin levels and dexamethasone suppression test in obsessive-compulsive disorder. Psychiatry Research 151:265-270. Lessard, M., Taylor, A. A., Braithwaite, L., Weary, D. M. (2002): Humoral and cellular immune responses of piglets after castration at different ages. Canadian Journal of Animal Science 82:519-526. Marsalek, P., Svoboda, M., Smutna, M., Blahova, J., Vecerek, V. (2011): Neopterin and biopterin as biomarkers of immune system activation associated with castration in piglets. Journal of Animal Science 89:1758-1762. 165


Prunier, A., Bonneau, M., von Borell, E. H., Cinotti, S., Gunn, M., Fredriksen, B., Giersing, M., Morton, D. B., Tuyttens, F. A. M., Velarde, A. (2006): A review of the welfare consequences of surgical castration in piglets and the evaluation of non-surgical methods. Animal Welfare 15:277-289.

166


EFFECTS OF THE MYCOTOXIN DEOXYNIVALENOL ON RAINBOW TROUT ÚČINKY MYKOTOXINU DEOXYNIVALENOLU NA PSTRUHA DUHOVÉHO Iveta Matejová*, Helena Modrá, Eliška Šišperová, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The aim of this study was to assess effects of the mykotoxin deoxynivalenol on rainbow trout (Oncorhynchus mykiss). Fish were divided into two groups, control end experimental. Control groups were fed commercial feed, experimental groups were fed commercial feed with addition of DON in dose of 3 mg/kg feed. The experiment lasted 32 days, during the experiment two samples (day 23 and 32) were performed. Fish fed feed with mycotoxin showed a significant decrease in MCH value in both samples (P<0.05), the sampling carried out on day 32 showed a significant increase in RBC value (P<0.01). We confirmed sensitivity of rainbow trout (Oncorhynchus mykiss) to deoxynivalenol. Key words: DON, Oncorhynchus mykiss, erythrocytes Souhrn: Cílem této studie bylo zhodnotit účinky mykotoxinu deoxynivalenolu na organismus pstruha duhového. Ryby byly rozděleny na dvě skupiny, kontrolní a experimentální. Skupiny kontrolní byly krmeny komerčním krmivem, skupiny experimentální byly krmeny komerčním krmivem s přídavkem DON v dávce 3 mg/kg krmiva. Vlastní pokus probíhal 32 dní, v průběhu pokusu byly provedeny 2 odběry (23. a 32. den). Ryby, kterým bylo podáváno krmivo s přídavkem deoxynivalenolu, vykazovaly u obou odběrů signifikantní snížení hodnoty MCH (P<0,05), u odběru provedeném 32. den jsme zaznamenali i významné zvýšení RBC (P<0,01). V naší studii jsme potvrdili citlivost pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) k deoxynivalenolu. Klíčová slova: DON, Oncorhynchus mykiss, erytrocyty Úvod Mykotoxiny jsou toxické sekundární metabolity různých druhů mikroskopických plísní. Nejčastějšími původci jsou plísně rodů Aspergillus, Fusarium, Penicillium a Claviceps. Jednu z nevýznamnějších skupin tvoří fuzáriové mykotoxiny, kam patří trichoteceny, zearalenon a fumonisiny. Produkce těchto toxinů silně závisí na vnějších podmínkách, chladné a vlhké počasí zvyšuje jejich produkci. Nejčastějším způsobem expozice je perorální příjem krmiva s obsahem mykotoxinů. Odhaduje se, že přibližně 25 % světové úrody je kontaminováno mykotoxiny (Hooft et al., 2011). Vzhledem k nárůstu používání obilovin a jejich vedlejších produktů do krmných směsí pro ryby dochází v poslední době ke zvýšenému výskytu mykotoxinů i v těchto krmivech. Nejrozšířenější a nejvíce negativně ovlivňující zdravotní stav ryb jsou zástupci trichotecenů deoxynivalenol (DON) a T-2 toxin. Deoxynivalenol (DON), který je také znám jako vomitoxin, je toxický metabolit produkovaný rodem Fusarium, patří mezi běžné kontaminanty krmiv pro zvířata, ve větší míře se vyskytuje v pšenici, ječmeni a kukuřici. *



I přes to, že pstruh duhový (O. mykiss) patří mezi karnivorní druhy, obsahuje také komerční krmivo pro tento druh část rostlinných komponentů. Je proto důležité znát, jaký vliv má příjem mykotoxinů na zdravotní stav ryb (Manning and Abbas, 2012). Pstruh duhový je velmi citlivý k příjmu deoxynivalenolu. Chronický příjem krmiva s obsahem mykotoxinu deoxynivalenolu způsobuje u pstruhů snížení příjmu krmiva, sníženou konverzi krmiv, nižší hmotnostní přírůstky a narušení (oslabení) imunitního systému. Na jaterní tkáni se vyskytují morfologické změny, např. subkapsulární hemoragie, edém a tuková infiltrace (Hooft et al., 2011). Účinky závisí na věku, druhu, zdravotním a výživném stavu. Cílem předkládané studie bylo zhodnotit účinek deoxynivalenolu na krevní obraz pstruha duhového. Materiál a metodika Vliv deoxynivalenolu byl sledován u pstruhů duhových (O. mykiss) ve věku jednoho roku. Ryby byly získány v pstruhařství Ujčov (Rybářství Velké Meziříčí a.s.) a přemístěny po 10 kusech do 8 průtokových 200 l nádrží o teplotě vody 14 - 15 °C. Vlastní pokus byl zahájen po 14 denní aklimatizaci. V průběhu této adaptace byly ryby krmeny 2x denně komerčně vyráběným krmivem (EFICO Alpha 717). Během vlastního pokusu byly ryby rozděleny na skupiny kontrolní a experimentální (4 nádrže po 10 kusech skupiny kontrolní a 4 nádrže po 10 kusech skupiny experimentální). Skupiny kontrolní byly krmeny komerčním krmivem, skupiny experimentální byly krmeny komerčním krmivem s přídavkem DON v dávce 3 mg/kg krmiva. Pokus proběhl v průtokovém systému akvárií s výměnou vody 2x denně. V průběhu sledování byla 23. den od zahájení pokusu od 20 kusů kontrolních a 20 kusů experimentálních ryb odebrána z v. caudalis krev ke stanovení hematologických ukazatelů (celkový počet erytrocytů, základní hodnoty erytrocytu a celkový počet leukocytů). Hematologické vyšetření bylo provedeno podle metodiky Svobodová et al. (2012). Ryby byly po odběru krve omráčeny tupým úderem do hlavy a usmrceny přetětím prodloužené míchy. Poté byly stanoveny biometrické ukazatele ryb (celková délka ryb, délka těla ryb, hmotnost ryb a hmotnost jater). Druhý odběr byl proveden 32 dní od počátku pokusu, bylo vyšetřeno 20 kusů kontrolních a 20 kusů experimentálních ryb, postup zpracování byl shodný s předešlým odběrem. Statistické zpracování bylo provedeno pomocí programu Unistat 5.6. V první fázi byla pomocí Shapiro-Wilk testu hodnocena normalita dat. Data, která vykazovala normální rozdělení, byla dále testována za použití jednofaktorové analýzy rozptylu (ANOVA) a následně testu mnohonásobného porovnání Tukey-HSD. Hematologické ukazatele vykazovaly lognormální rozdělení, proto byla před použitím analýzy rozptylu provedena logaritmická transformace. Protože vybrané biometrické ukazatele (celková délka ryb a hmotnost jater ryb při 1. odběru) nesplňovaly podmínku normality, byl pro statistické vyhodnocení rozdílů mezi jednotlivými skupinami využit neparametrický test – vícevýběrový mediánový test. Statistická významnost byla hodnocena na hladině významnosti p<0,05 a p<0,01. Výsledky a diskuze Srovnání hematologických parametrů u kontrolní a experimentální skupiny ve dvou termínech odběru je znázorněno v tabulce č. 1 a 2.

168


Tabulka 1. Hodnoty hematologických ukazatelů 23 dní po zahájení pokusu (průměr ± směrodatná odchylka) Skupina Kontrola

RBC Leuko 1,41 12,13 ±0,36 ±4,97 14,23 Experiment 1,58 ±0,41 ±3,58 (DON) * statisticky významné, p<0,05

PCV 0,30 ±0,06 0,29 ±0,05

Hb 76,94 ±12,78 69,49 ±12,92

MCHC 250,31 ±27,58 235,67 ±22,97

MCH * 57,86 ±16,26 46,93 ±14,12

MCV 228,14 ±66,62 198,26 ±53,05

Z našich výsledků vyplývá, že při prvním odběru došlo u experimentální skupiny k signifikantnímu snížení hodnoty MHC (střední obsah hemoglobinu v erytrocytech) oproti skupině kontrolní. I přes to, že změny ostatních parametrů červené krevní řady nebyly statisticky významné, dochází k mírnému nárůstu RBC a k mírnému snížení hemoglobinu u experimentální skupiny jako v případě druhého odběru. Na základě těchto výsledků lze soudit, že se jedná o počáteční stav chronické posthemoragické anémie. Tabulka 2. Hodnoty hematologických ukazatelů 32 dní po zahájení pokusu (průměr ± směrodatná odchylka) Skupina Kontrola

RBC** Leuko PCV 1,46 11,71 0,28 ±0,45 ±3,58 ±0,05 11,97 0,31 Experiment 1,79 ±0,23 ±5,20 ±0,05 (DON) * statisticky významné, p<0,05 ** statisticky vysoce významné, p<0,01

Hb 76,17 ±13,35 73,90 ±7,99

MCHC 202,53 ±62,74 176,36 ±38,98

MCH* 54,77 ±18,56 41,73 ±6,34

MCV 274,42 ±44,23 245,19 ±54,81

Při druhém odběru došlo k signifikantnímu snížení hodnoty MCH a současně ke zvýšení množství erytrocytů. Tyto výsledky poukazují pravděpodobně na chronickou posthemoragickou anémii, v jejímž důsledku dochází ke zvýšenému počtu nezralých erytrocytů, které obsahují nižší koncentraci hemoglobinu. Anémie byla v našem případě způsobena ztrátami krve do vnitřních orgánů a kůže. Během pitvy byly nalezeny četné hemoragie ve vnitřních orgánech, zejména v jaterní tkáni, střevní sliznici a dále v kůži pstruhů. Tyto výsledky jsou v souladu s nálezy Hooft et al. (2011), kteří prokázali histologickým vyšetřením subkapsulární hemoragie v jaterní tkáni. Srovnání biometrických parametrů u kontrolní a experimentální skupiny ve dvou termínech odběru je znázorněno v tabulce č. 3 a 4.

169


Tabulka 3. Hodnoty biometrických ukazatelů 23 dní po zahájení pokusu (průměr ± směrodatná odchylka) Skupina

Kontrola Experiment (DON)

Celková délka (cm)

Délka těla (cm)

Hmotnost ryby (g)

26,10 ±1,37 25,89 ±0,85

23,44 ±1,25 23,67 ±0,85

199,33 ±33,22 185,48 ±29,95

Fultonův kondiční faktor (FK)

1,54 ±0,17 1,39 ±0,17

Hmotnost jater (g)

2,98 ±0,69 2,92 ±0,66

%z hmotnosti ryby 1,49 ±0,26 1,58 ±0,33

Tabulka 4. Hodnoty biometrických ukazatelů 32 dní po zahájení pokusu (průměr ± směrodatná odchylka) Skupina

Kontrola Experiment (DON)

Celková délka (cm)

Délka těla (cm)

Hmotnost ryby (g)

26,13 ±1,05 26,30 ±1,16

23,87 ±0,99 24,04 ±1,11

215,09 ±36,84 218,88 ±35,89

Fultonův kondiční faktor (FK) 1,57 ±0,17 1,56 ±0,15

Hmotnost jater (g) 3,28 ±0,88 3,13 ±0,77

% z hmotnosti ryby 1,50 ±0,27 1,42 ±0,25

Biometrické parametry u kontrolní a experimentální skupiny ryb byly v obou termínech odběru srovnatelné. Závěr Výsledky sledování potvrdily výraznou citlivost pstruha duhového (O. mykiss) k příjmu DON. Po 32 denním podávání DON v dávce 3 mg/kg krmiva byly při pitvě zjištěny četné hemoragie v jaterní tkáni, střevní sliznici a na kůži a současně byly zjištěny změny hodnot červeného krevního obrazu (signifikantní snížení MCH a signifikantní zvýšení RBC). Na základě těchto změn lze usuzovat na chronickou posthemoragickou anémii. Tato studie vznikla za podpory IGA 34/2013/FVHE. Literatura Hooft JM, Elmor AEHI, Encarnacao P, Bureau DP (2011). Rainbow trout (Oncorhynchus mykiss) is extremely sensitive to the fed-borne Fusarium mycotoxin deoxynivalenol (DON). Aquaculture, 311:224-232. Manning BB, Abbas HK (2012). The effect of Fusarium mycotoxins deoxynivalenol, fumonisin, and moniliformin from contaminated modly grains on aquaculture fish. Toxin Reviews, 31(1-2):11-15. Svobodová Z, Pravda D, Modrá H (2012). Metody hematologického vyšetřování ryb. Edice Metodik, č. 122, VÚRH, Vodňany, 38 s. 170


FARROWING PENS VERSUS FARROWING CRATES – SOW ACTIVITY (POSTURAL CHANGES), SOW RESPONSIVENESS TOWARDS PIGLET VOCALIZATION AND THE EFFECT ON PIGLET MORTALITY VOLNÉ VERSUS KLECOVÉ USTÁJENÍ LAKTUJÍCÍCH PRASNIC - AKTIVITA PRASNICE (ZMĚNY POLOH), REAKTIVITA PRASNICE NA VOKALIZACI SELAT A VLIV NA MORTALITU SELAT Michala Melišová*, Gudrun Illmann, Helena Chaloupková, Barbora Bozděchová Oddělení Etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby Praha - Uhříněves, Česká republika Department of Ethology, Institute of Animal Science, Prague - Uhříněves, Czech Republic Summary Farrowing pens improve welfare of sows but might increase sow activity and could negatively influence piglet production in terms of higher piglet crushing by the mother sow. The objective of this study was to assess the effect of pens and crates on sow postural changes, sow response towards piglet screams and on piglet mortality and piglet body weight gain. It was predicted that provision of increased space (pens) will increase frequency of sow postural changes but also sow response towards piglets screams thus there will be no difference in fatal piglet crushing and overall mortality in both housing systems. Sows were randomly moved to farrowing pen (n = 20) and farrowing crate (n = 18) placed in the same room. Sow behavior (postural changes and responsiveness) was recorded and analyzed 72 h from the birth of the first piglet (BFP). Sow postural changes included rolling from ventral to lateral position and vise versa, standing-to-sitting, standing-to-lying and sitting-to-lying. Sow responsiveness towards piglet screams during piglet non-fatal crushing was analyzed (Real Crush Calls). Sow responsiveness was also assessed towards playbacks (PB) with piglet screams on Day 3 post partum (48 – 72 h after BFP; PB Crush Calls). Piglet BW gain was estimated 24 h after BFP and at weaning, piglet crushing (as a cause of death) and overall piglet mortality at 72 h after BFP. Data were analyzed using PROC MIXED and PROC GENMOD. Sows in pens showed more postural changes than in crates. Sow response towards PB Crush Calls was higher in pens but did not differ towards Real Crush Calls between pens and crates. There was no significant effect detected on the probability of piglet crushing and overall piglet mortality 72 h after BFP and piglet mortality at weaning between pens and crates. Piglet body weight gain at 24 h after BFP and piglet body weight at weaning was significantly higher in pens. In conclusion, as predicted sows in pens showed more postural changes, however response towards Real Crush Calls did not differ in both housing systems. Despite this there was no increase in piglet crushing or piglet mortality in pens which might be influenced by better piglet condition observed in pens, which in turn could influence their ability to avoid crushing by the sow. Key words: domestic pig, housing, maternal behavior, mortality, postural changes, responsiveness Souhrn Z hlediska welfare je pro laktující prasnice vhodnější volné ustájení oproti ustájení klecovému, nicméně volně ustájené prasnice mohou vykazovat vyšší aktivitu (změny poloh), čímž může dojít ke snížení produkce z důvodu vyšší pravděpodobnosti zalehávání selat matkou. Cílem této studie bylo zjistit vliv ustájení (volné versus klecové) na změny poloh *



prasnice, reaktivitu prasnice na vokalizaci selat, na mortalitu selat a hmotnostní přírůstky selat a hmotnost selat při odstavu. Bylo predikováno, že větší prostor (volné ustájení) sice zvýší frekvenci změn poloh prasnice, zároveň s tím ale dojde ke zvýšení reaktivity prasnice na vokalizaci selat v případě zalehnutí selete matkou, a tak ve výsledku rozdíl mezi pravděpodobností zalehávání selat matkou mezi oběma typy ustájení bude nesignifikantní. Prasnice byly rozděleny náhodně do volných porodních kotců (n = 20) a do porodních klecí (n = 18), které byly umístěny v jedné místnosti. Chování prasnice bylo analyzováno 72 h od porodu prvního selete (PPS). Změny polohy prasnice zahrnovaly převalení se z ventrální do laterální pozice a naopak, sednutí si ze stoje, ulehnutí ze stoje, a ulehnutí ze sedu. Byly zaznamenány všechny situace, u kterých došlo k zalehnutí selete matkou a reakce prasnice na vokalizaci zaleháváného selete od PPS do 72 h po PPS (tzv. Reálná situace). Mimoto byla testována reaktivita prasnice pomocí playbackového experimentu (Playback test) v době mezi 48 – 72 h po PPS. Hmotností přírůstky selat byly stanoveny ve 24 h po PPS a průměrná hmotnost selat byla stanovena při odstavu, dále mortalita selat způsobená zalehnutím selete matkou a celková mortalita (všechny ostatní příčiny úhynu) byly stanoveny v 72 h po PPS. Dále byla stanovena celková mortalita selat v době odstavu. Data byla analyzována PROC MIXED a PROC GENMOD. Volně ustájené prasnice vykázaly větší pohybovou aktivitu oproti prasnicím v klecích. Stejně tak prasnice ve volném ustájení reagovali na Playback test více, nicméně reaktivita prasnic na vokalizaci selete v Reálných situacích se nelišila v obou ustájeních. Nebyl nalezen signifikantí rozdíl mezi pravděpodobností zalehávání selat matkou a celkovou mortalitou selat 72 h po PPS a mortalitou sela při odstavu v obou ustájeních. Hmotnostní přírůstky selat 72 h po PPS a průměrná hmotnost selat při odstavu byly vyšší ve volném ustájení. Závěrem lze říci, že prasnice ve volném ustájení byly v souladu s naší predikcí více aktivní, nicméně v Reálných situacích reagovaly na vokalizaci zalehnutého selete stejně a přesto u nich nedošlo ke zvýšení pravděpodobnosti zalehnutí selat matkou a celkové mortality selat, což je zřejmě způsobeno lepší kondicí selat ve volném ustájení, a díky tomu jejich lepší schopnosti vyhnout se zalehnutí matkou oproti ustájení klecovému. Klíčová slova: prase domácí, ustájení, mateřské chování, mortalita, změny poloh, reaktivita

172


LEGAL REGIME OF KILLING PEST ANIMALS HUBENÍ NEŽÁDOUCÍCH ZVÍŘAT Z HLEDISKA PRÁVA Hana Müllerová* Ústav státu a práva Akademie věd ČR Institute of State and Law, Academy of Sciences of the Czech Republic Summary The contribution gives an overview of Czech legal provisions on killing pest animals that endanger public health and other human interests. It focuses especially on the regulation of the Czech Act on protection of animals against cruelty. Key words: pest animals, categorization of animals, killing animals Souhrn Příspěvek shrnuje českou právní úpravu hubení zvířat, která jsou z hlediska člověka nežádoucí nebo škodlivá zejména z důvodů ochrany veřejného zdraví a dalších veřejných zájmů, zvláště ve vztahu k úpravě zákona na ochranu zvířat proti týrání. Klíčová slova: nežádoucí zvířata, škodlivé organismy, kategorizace zvířat, usmrcování zvířat Úvod Zatímco o problematiku právní ochrany a welfare zvířat je v poslední době mezi právníky rostoucí zájem, právní otázky související s potíráním nežádoucích nebo škodlivých zvířat, tedy jakýsi rub welfare, příliš často v odborných právních kruzích komentovány nejsou. Výjimky tvoří např. pojednání o invazních druzích zvířat† nebo o problematice DDD.‡ Na druhé uvedené téma bych ráda navázala v tomto příspěvku, a to zejména z hlediska souvislostí se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, zvláště právního rámce pro usmrcování nežádoucích zvířat. Pojem nežádoucího zvířete Nežádoucí zvíře není právní pojem; není zakotven ani definován v právní úpravě. Pro účely tohoto příspěvku je to pomocný termín, který jsem zvolila jako nejlépe vystihující různé skupiny zvířat poškozující nebo ohrožující lidské zájmy, neboť ne všechna tato zvířata lze podle mého názoru označit za škodlivá nebo nebezpečná. Kritérium škodlivosti se vždy vztahuje k určitým vymezeným zájmům, např. se používá v oblasti rostlinolékařské péče

*

[email protected] Např. DOLEŽALOVÁ, H. Překážky regulace invazních nepůvodních druhů zvířat. In Zvíře (živočich) jako předmět právních vztahů. Dny práva 2011. Sborník z mezinárodní konference [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN: 978-80-210-5920-7. s. 2345. Dostupné na: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2011/files/sbornik/zvire.pdf. ‡ DUDOVÁ, J. Obtížný živočich versus ochrana člověka (vybrané otázky). In Zvíře (živočich) jako předmět právních vztahů. Dny práva 2011. Sborník z mezinárodní konference [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN: 978-80-210-5920-7. s. 46-53. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2011/files/sbornik/zvire.pdf. †

173


(škodlivé organismy ve smyslu škůdci rostlin).* Zde používaný pojem nežádoucí zvíře zahrnuje pouze zvířata ve smyslu definice zákona č. 246/1992 Sb., nikoli nižší organismy. Je třeba zdůraznit, že kritérium škodlivosti či nežádoucnosti zvířat se řídí výhradně lidskou optikou a člověkem sledovanými zájmy. Jako nežádoucí zvířata lze vymezit zejména ty druhy, které: a) ohrožují veřejné zdraví – představují hygienické riziko, neboť jsou v úzkém kontaktu s lidmi i s chovy domácích zvířat a mohou být z epizootologického hlediska nebezpečným rezervoárem a vektorem některých nebezpečných nákaz; například městští holubi mohou být přenašeči zejména Newcastleské nemoci, chlamydiózy a salmonelózy; † podobně mohou být přenašeči infekcí i městští hlodavci, divoce žijící kočky apod.; b) způsobují hospodářské škody např. na budovách a na polích v okolí velkých měst, kde hledají potravu; b) znečišťují životní prostředí člověka (např. holubi výkaly, peřím a zbytky hnízd). Z těchto důvodů je třeba činit preventivní i represivní opatření k omezování zejm. přemnožených populací těchto druhů. Kategorizace Zařazení nežádoucích zvířat do některé z kategorií zvířat podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání je v některých případech sporná. Například ferální holub je zvíře ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (je obratlovec). Z hlediska kategorizace zvířat je zařazení dnešních zdivočelých holubů poněkud problematické. Podle mého názoru nyní náleží do kategorie volně žijících zvířat, protože jejich populace se udržují v přírodě (resp. v urbanizovaném prostředí) samovolně, přestože v minulosti se jednalo převážně o zvířata v lidské péči. Je evidentní, že zdivočelý městský holub není zvířetem hospodářským ani zvířetem v zájmovém chovu a domnívám se, že se nemůže stát ani zvířetem toulavým nebo opuštěným‡ (to ovšem neplatí pro holuba v chovu). Obecně lze říci, že i zdivočelí holubi požívají základní ochrany proti týrání jako zvířata ve smyslu tohoto zákona. *

Pojmem „škodlivý organismus“ nejen v rostlinolékařské oblasti se detailně zabýval příspěvek J. Dudové, viz DUDOVÁ, J. op. cit. † VLACHOVÁ, J. Městští holubi. In Sborník příspěvků ze 17. mezinárodní konference "Ochrana zvířat a welfare" 2010. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2010, s. 276. ISBN: 978-80-7305-114-3. ‡ Opačně P. Rödl (a též další autoři) uvádí, že ferální holuby je z hlediska zákona na ochranu zvířat proti týrání třeba kvalifikovat jako zvířata opuštěná. Viz RÖDL, P., STEJSKAL, V. a AULICKÝ, R. Certifikovaná metodika pro minimalizaci zdravotních rizik, působených především městskými holuby a ostatními létajícími obratlovci. Státní zdravotní ústav, příspěvková organizace a Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2011, s. 3. ISBN 978-80-7427059-8, dostupné online z: http://www.vurv.cz/sites/File/Publications/ISBN978-80-7427059-8.pdf. Zde i v řadě dalších sporných otázek, na které se vyskytují různé názory, je dobře patrné, jak nejasně je celá tato problematika právem uchopena. Podle výkladu preferovaného v mém příspěvku se definice opuštěného zvířete podle § 3 písm. i) zákona na ochranu zvířat proti týrání vztahuje na jednotlivce, nikoli na celé druhy, a týká se jednotlivých konkrétním původním chovatelem opuštěných zvířat, což u holubů podle mého mínění nepřipadá v úvahu; navíc by šlo v případě kvalifikace všech městských holubů jako opuštěných zvířat o zakázaný stav a o týrání zvířat, za něž by musel být někdo odpovědný (srov. § 6 a § 4 odst. 1 písm. s) zákona, což je absurdní. 174


Poněkud jiná je situace v režimu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: z jeho definice volně žijícího živočicha jsou totiž výslovně vyňati jedinci zdivočelé populace domestikovaného druhu (viz § 3 odst. 1 písm. d), což znamená, že zdivočelí holubi nejsou volně žijícími živočichy ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny, a tedy ani nepožívají ochrany jinak zabezpečované tímto zákonem volně žijícím živočichům, tj. nevztahuje se na ně ani tzv. obecná ochrana druhů volně žijících živočichů podle § 5 ani ustanovení o ochraně ptáků (§ 5a), což bylo potvrzeno sdělením Ministerstva životního prostředí, podle něhož se na populace domestikovaných druhů včetně ferálních populací holuba skalního ochrana podle článku 1 směrnice o ochraně ptáků nevztahuje.* Právě uvedená pravidla ovšem neplatí pro druhy holubů skutečně volně žijící, jako je holub hřivnáč nebo holub doupňák – ti jsou předmětem druhové ochrany. O kočkách žijících divoce v koloniích lze podle mého názoru opakovat to, co bylo uvedeno o ferálních holubech, s výjimkou těch jedinců, kteří původně měli vlastníka, a kteří jsou tedy zvířaty toulavými nebo opuštěnými. Potkan může z hlediska kategorizace zvířat podle zákona č. 246/1992 Sb. patřit do různých kategorií: mezi zvířata hospodářská (byl-li by chován např. pro účely obchodů se zájmovými zvířaty), mezi zvířata zájmová (je-li chován jako domácí mazlíček), mezi zvířata pokusná (jeli chován k pokusům) anebo mezi zvířata volně žijící. Z hlediska mého příspěvku je podstatné poslední uvedené zařazení, kdy potkan může být nežádoucím zvířetem, zejména v městském prostředí, a spolu s krysou a myší domácí se řadí mezi škodlivé hlodavce. Preventivní metody Prevence přemnožení populací spočívá zejména ve ztížení životních podmínek těchto zvířat, která jsou často vázána na lidská sídliště, zamezení jim snadného přístupu k potravě, do objektů apod. Například v případě ferálních holubů jde o zábranné systémy v podobě hrotových, síťových nebo lankových systémů ad., chemické ovlivňování reprodukce, v případě zdivočelých populací koček programy jejich kastrace, v případě potkanů pak podpora správného nakládání s odpady, kontroly budov a ničení jejich vchodů do nor apod. Tyto prostředky jsou převážně mimoprávní. Z hlediska právního lze v oblasti prevence kromě úpravy DDD† zmínit např. otázku zákazů krmení holubů v obcích (resp. městech) obecně závaznými vyhláškami obcí. K tomu je třeba posoudit, zda zákonná zmocnění k vydávání obecně závazných vyhlášek obcí vůbec pokrývají tuto problematiku. Domnívám se, že žádné ze stávající zmocnění k vydávání obecních vyhlášek (zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, a zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání) není pro uvedený účel přímo použitelné; tato otázka nicméně zůstává sporná. ‡ Některé obce se snaží eliminovat krmení holubů nepřímo, a to zákazem znečišťování veřejného

Sdělení č. 20/2006/s Věstníku MŽP, které se zde odkazuje na materiál Evropské komise „Report from the Commission on the Application of Directive 79/409/EEC on the Conservation of Wild Birds“ (COM 2002, 146 final). † K tomu srov. DUDOVÁ, J. op. cit. ‡ Srov. např. ustanovení čl. 4 bod 4 písm. a) platné obecně závazné vyhlášky města Karlovy Vary č. 4/2001 o zajišťování a ochraně veřejného pořádku, které zakazuje na veřejném prostranství krmit holuby a kočky. Ale např. obdobné ustanovení o zákazu krmení zvířat v obecně závazné vyhlášce obce Těrlicko č. 3/2003 bylo Ústavním soudem zrušeno, viz jeho nález č. Pl.ÚS 44/06 ze dne 3. 4. 2007; Ústavní soud se bohužel v odůvodnění konkrétně tímto ustanovením nezabýval. *

175


prostranství obce krmením pro zvířata – tyto obce tedy nezakazují krmení jako takové, ale znečištění tím způsobené. * Represivní metody K účinné regulaci přemnožených populací nežádoucích zvířat jsou preventivní metody často nedostačující. Přistupuje se tedy k metodám represivním, spočívajícím v likvidaci (usmrcování) jedinců přemnožených populací. Právě zejména u represivních metod vyvstává otázka jejich právního režimu, zvláště právního podkladu takové činnosti a souladu s příslušnými ustanoveními zákona na ochranu zvířat proti týrání. Zákaz usmrcování zvířat bez zákonného důvodu podle § 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání se vztahuje na všechna zvířata v rozsahu tohoto pojmu (obratlovce), tj. i na usmrcování nežádoucích zvířat, a to i je-li prováděno podle jiných zákonů (například veterinárního zákona nebo zákona o ochraně veřejného zdraví). Z tohoto pohledu je výčet důvodů pro usmrcení zvířat v § 5 odst. 2 úplným výčtem nejen z hlediska režimu samého zákona č. 246/192 Sb., ale z hlediska celého právního řádu. Z okruhu důvodů usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2, který je pro zákonnost této činnosti rozhodující, je třeba v případě nežádoucích zvířat uvažovat nad následujícími důvody: 1. nařízené mimořádné veterinární nebo hygienické opatření při ochraně před nákazami (písm. e); 2. regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat, čímž nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů (písm. g); 3. deratizace a opatření v boji proti škodlivým organismům (písm. h); 4. depopulace (písm. j). Ad 1. Nařízené mimořádné veterinární nebo hygienické opatření při ochraně před nákazami se vztahuje k úpravě opatření v případě výskytu nebezpečné nákazy podle hlavy druhé, oddílu 3 zákona o veterinární péči; v oblasti úpravy ochrany veřejného zdraví je orgánům ochrany veřejného zdraví uloženo spolupracovat s orgány veterinární správy, zejména při provádění opatření proti infekcím přenosným ze zvířat na člověka (§ 63 zákona o ochraně veřejného zdraví). Opatření na základě veterinárního zákona se vztahují převážně na chovaná zvířata, avšak o zvířatech volně žijících se tento zákon v souvislosti s nákazami také zmiňuje.† Domnívám se tedy, že užití tohoto důvodu je možné, i když asi spíše teoreticky, též u holubů a městských hlodavců. Ad 2. Podle § 5 odst. 2 písm. g) se regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích *

Jde o vyhlášky vydávané k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství na základě § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Srov. např. vyhlášku hl. m. Prahy č. 8/ 2008 o udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích (vyhláška o čistotě), která zakazuje způsobovat znečištění ulic nebo jiných veřejných prostranství, včetně krmení pro zvířata (§ 2 písm. d). Viz http://www.praha.eu/jnp/cz/home/magistrat/uredni_deska_a_oznameni/vyhledavani_v_prav nich_predpisech/rok_2008-vyhlaska_cislo_8_ze_dne_30_05_2008.html (cit. 26. června 2013). † Srov. např. § 52 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona. 176


vlivů. Regulace populace je, jak se domnívám, nejdůležitější použitelný důvod z okruhu § 5 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání pro potírání městských holubů. Související ustanovení vážící se konkrétně k holubům nalezneme rovněž v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti: jeho § 41 odst. 1 výslovně uvádí zdivočelé holuby ve městech jako příklad „jiných živočichů“ (holubi totiž nejsou „zvěří“ ve smyslu zákona o myslivosti), u nichž je možné povolit lov na nehonebních pozemcích, vznikne-li potřeba jednorázově omezit nebo trvale regulovat jejich stavy. Zde se tedy výslovně předpokládá možnost zajistit snižování stavů zdivočelých městských holubů jejich lovem v režimu této výjimky podle mysliveckého zákona, s tím, že orgán státní správy myslivosti „stanoví podmínky pro provedení lovu, zejména určí denní dobu, zásady vzájemné koordinace postupu osob nebo omezení vstupu na hřbitovy nebo do chatových a zahrádkářských osad“ (§ 41 odst. 1). Ad 3. Deratizace je hlavním důvodem k usmrcování použitelným k hubení městských hlodavců.* Není zcela jednotný názor na to, zda předmětem deratizace mohou být holubi, protože deratizace se v tradičním pojetí i podle svého slovního označení vztahuje na hlodavce, nikoli na ptáky. Ovšem vyskytuje se i názor opačný, podložitelný i samým textem zákona o ochraně veřejného zdraví, který do ní zahrnuje bez bližšího vymezení i „další živočichy“. † Dále je možno uvažovat, zda holubi jsou ve smyslu tohoto ustanovení „škodlivými organismy“. V oblasti právního režimu rostlinolékařské péče (k němuž směřuje odkaz v tomto ustanovení § 5 odst. 2) se holubi mezi škodlivé organismy neřadí. ‡ Vzhledem k nenormativnímu charakteru odkazu§ je však možné uvažovat i režimy jiných právních úprav, a pokud by v nich holuby bylo možno kvalifikovat jako škodlivé organismy, pak by bylo možno toto ustanovení využít. Ad 4. Depopulace je poměrně novým termínem jak unijního, tak českého práva. Její definici a právní režim poprvé zakotvilo nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování v čl. 2 písm. n), jako „proces usmrcování zvířat v zájmu veřejného zdraví, zdraví zvířat, řádného zacházení se zvířaty nebo životního prostředí“ pod dohledem příslušného orgánu. Znamená to, že tato právní úprava je přímo použitelná v ČR. Spočívá ve vytváření akčních plánů se začleněním plánovaných metod omračování a usmrcování zvířat a vykazování zpráv s popisem úkonů depopulace spolu s jejich odůvodněním a dalšími předepsanými údaji. Zavedení tohoto prostředku vůbec poprvé systémovým způsobem do práva bylo motivováno snahou řešit komplexně a pro veřejnost přijatelněji a transparentněji případy nezbytného (obvykle jednorázového) usmrcování větších počtů (resp. celých populací) zvířat v souvislosti s rozsáhlými akutními nákazami.** Přesto však pojem depopulace zůstává, jak se domnívám, poněkud nejasný a v odůvodnění nařízení nedostatečně Blíže viz DUDOVÁ, J. op. cit. Viz § 55 zákona o ochraně veřejného zdraví. Shodně řadí hubení městských holubů do deratizace v RÖDL, P., STEJSKAL, V. a AULICKÝ, R. op. cit., s. 2. ‡ Definici škodlivých organismů pro oblast rostlinolékařské péče obsahuje Nařízení EP a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh v čl. 3: jde o všechny druhy, kmeny či biotypy rostlin, živočichů nebo patogenů škodlivé rostlinám nebo rostlinným produktům; tuto vlastnost však holubi nesplňují, stejně jako městští hlodavci. § Podle Legislativních pravidel vlády je zde použitý typ odkazu, který cituje jiný předpis v poznámce pod čarou, tzv. nenormativní – tj. není právně závazný, ale pouze informativní. ** Viz dokument „Commission staff working document accompanying the proposal for a Council regulation on the protection of animals at the time of killing - Impact assessment report {COM(2008) 553} {SEC(2008) 2425}”, dostupné z (cit. 26. června 2013), a odůvodnění nařízení v jeho bodech 13 a 48. *

†

177


komentovaný (vysvětlen není ani v důvodové zprávě k novele zákona č. 246/1992 Sb.).* Z předmětu úpravy uvedeného nařízení č. 1099/2009 i jeho definice zvířete a depopulace nicméně vyplývá, že není vyloučeno, aby depopulace byla prováděna i na jiných než chovaných zvířatech. Avšak v případě holubů či potkanů je likvidace celých jejich populací patrně stěží představitelná. I v případech, kdy jde o nežádoucí zvířata a existuje zákonný důvod pro jejich usmrcení, je nutno dodržet všechna relevantní ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání, např. týkající se zakázaných metod usmrcování ad. Tedy ani při legálním usmrcování nelze postupovat svévolně, ale ke zvířatům šetrně. Závěr Právní řád musí řešit situace konkurujících veřejných zájmů, například zájmu na ochraně zvířat před týráním a ochraně života zvířat, proti zájmu na ochraně veřejného zdraví, majetku a životního prostředí. V tomto případě právo připouští usmrcování zvířat, která jsou z hlediska lidských zájmů škodlivá nebo z jiných důvodů nežádoucí, resp. usmrcování jedinců přemnožených populací, avšak reguluje tuto činnost jak co do požadavku zákonného důvodu pro usmrcování, tak co do způsobu, zejm. stanovením zakázaných metod usmrcování a zákazu týrání. Tento příspěvek vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace Ústavu státu a práva AV ČR v.v.i., RVO 68378122. Literatura: DUDOVÁ, J. Obtížný živočich versus ochrana člověka (vybrané otázky). In Zvíře (živočich) jako předmět právních vztahů. Dny práva 2011. Sborník z mezinárodní konference [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN: 978-80-210-5920-7. s. 46-53. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2011/files/sbornik/zvire.pdf. RÖDL, P., STEJSKAL, V. a AULICKÝ, R. Certifikovaná metodika pro minimalizaci zdravotních rizik, působených především městskými holuby a ostatními létajícími obratlovci. Státní zdravotní ústav, příspěvková organizace a Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2011. ISBN 978-80-7427-059-8, dostupné z: http://www.vurv.cz/sites/File/Publications/ISBN97880-7427-059-8.pdf. VLACHOVÁ, J. Městští holubi. In Sborník příspěvků ze 17. mezinárodní konference "Ochrana zvířat a welfare" 2010. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2010, ISBN: 978-80-7305-114-3.

*

Zejména není zcela jasné, jestli je možno depopulaci provádět také z jiných důvodů než z důvodů bezprostředně souvisejících s ochranou před nákazami; v evropské definici uvedené důvody ochrany veřejného zdraví a ochrany životního prostředí by mohly nasvědčovat tomu, že to možné je, avšak veškeré dostupné komentáře jej zatím spojují pouze s ochranou před nákazami. 178


SUCCESSFUL BREEDING OF POLAR BEARS IN ZOO BRNO ÚSPĚŠNÝ ODCHOV LEDNÍCH MEDVĚDŮ V ZOO BRNO Jaroslav Nádeníček* ZOO Brno, Czech Republic Summary The article describes conditions in which polar bears are successfully bred in ZOO Brno. Key words: polar bear, breeding, ZOO Souhrn Článek popisuje podmínky, ve kterých se úspěšně rozmnožili lední medvědi v ZOO Brno. Klíčová slova: lední medvěd, chov, ZOO Úvod Tohoto impozantního a z pohledu ochrany zvířat vzácného medvěda chová Zoologická zahrada v Brně již řadu let. Začátky chovu se datují již v roce 2004 a nedalo by se říct, že byly zrovna jednoduché. Stanovením priority chovat a odchovávat lední medvědy bylo jasné, že tato zvířata čeká v příspěvkové organizaci města Brna jistá budoucnost. Historie ZOO uvádí, že zvířata byla spojena za účelem reprodukce již v roce 2004, ale bezúspěšně. V roce 2005 již došlo k porodu mláďat, bohužel ta byla nalezena ošetřovateli mrtvá. Dle jistých informací o chovu ledních medvědů a také dle vypozorovaných situací v chovu není zcela jasné, zda se mláďata narodila již mrtvá či byla matkou zabita. Jedná se o komplexní problematiku v chovu těchto zvířat. Můžeme se pouze domnívat, jaké faktory se podílely na narození mrtvých mláďat, případě na usmrcení jejich matkou. Úspěšný odchov se podařil až v roce 2008, kdy medvědice Cora porodila dva zdravé samečky. Další úspěšný odchov se zdařil v roce 2012, kdy samice porodila dvě mláďata, samečka a samičku. Statut a chov ledních medvědů Medvědi lední (Phipps 1774) se dle seznamu IUCN považují za druh zranitelný. Z důvodu globálního oteplování a znečišťování mořských oceánů je tento statut zcela pohyblivý. V zajetí se tito medvědi chovají spíše méně, důvodů bývá několik, a to že se daný druh v zajetí nerozmnožuje tak snadno, jak by se mohlo zdát. Vytvoření vhodných podmínek a zajištění specifické výživy nebývá zcela jednoduché. Pro držení daného druhu v zajetí je třeba splnit mnoho podmínek, které stanoví koordinátor chovu. Každá instituce, která chce chovat tento druh, musí prokázat schopnost zajištění veškerých potřeb pro dané jedince. Chov ledních medvědů v ZOO Brno Medvědi chovaní v ZOO Brno obývají expozici, která je situována do svahu. Vrchní část expozice je kombinována betonovým podkladem a kamenem. V expozici jsou zakomponovány i prvky určené pro snadnější pohyb v prudším terénu. Nutností dané expozice je bazén, který se nachází v dolní části expozice a jehož velikost musí odpovídat velikosti zvířat. Obecně platí zásada, že zvíře musí mít možnost se ve vodě celé ponořit. Takže velikost a hloubka musí odpovídat jisté potřebě zvířete. Jako doplněk naše ZOO používá v době největšího horka ledovač, což je zařízení, které vyrábí „led”, díky němuž mají zvířata možnost efektivnějšího ochlazení organismu. *



Na výběh dále navazuje zázemí, kde se nachází tzv. doupě, kde má samice možnost porodit svá mláďata. Toto zázemí se nachází ve spodní části výběhu, což dokonale umožňuje zajistit medvědici dosti potřebný klid v době začátku odchovu mláďat. Zázemí je také využíváno pro oddělování zvířat z výběhu (pro potřeby údržby, případně veterinární prohlídky veterinárním lékařem). To je odděleno zařízením zvaným „šubr“ sloužícím pro uzavření zvířete v zázemí nebo naopak ve výběhu. Lední medvědi jsou v době, kdy neprobíhá odchov, drženi společně v expozici. Zvířata jsou oddělena jen v době odchovu mláďat, kdy by hrozilo napadení mláďat samcem, i když dle našich pozorování se obáváme spíše o samce, poněvadž samice je v této době velice agresivní. Přesný termín oddělení se odvíjí podle chování zvířat a agrese samice. Samec je pak oddělen do jiné ubikace s vlastním výběhem a po dobu porodu a odchovu mláďat je držen v této „provizorní” expozici. Samice je březí 245-262 dnů. Jelikož páření u našich medvědů probíhá v březnu, porod je směřován na listopad či prosinec. V době před porodem mění samice svoje nálady a stává se více agresivní. Vyhledává spíše klidnější místa v ubikaci, případně se zdržuje v zázemí. Při narození mláďat v roce 2008 jí bylo poskytnuto co největší soukromí pro odchov. Kontrolu a doplňování vody vždy uskutečňoval chovatel, na kterého byla zvyklá, a nebyla tak vystavována zbytečnému stresu. V podstatě se tak dělo minimálně. Pomineme-li kvalitu chovného páru, tak velkou měrou zdárný odchov ovlivňuje i umístění expozice a možnost v době porodu samici poskytnout maximální klid. Abychom získali více informací o chovné biologii, nainstalovali jsme samici do porodního boxu kamery, které zaznamenávaly obraz i zvuk mláďat při odchovu. Díky zvukovým signálům jsme hned po porodu byli schopni určit, že samice má dvě mláďata. Jelikož jsou medvíďata po porodu velice malá, nejde při vizuálním sledování vždy přesně určit, kolik mláďat v porodním boxu samice má. Hlavním určovacím faktorem tedy pro nás byl i zvuk, který mláďata vydávají a který se dá přirovnat zvuku traktoru, což je určitou zajímavostí tohoto druhu. Samice mláďata vyvedla z porodního boxu po třech měsících. Již koncem měsíce února byla váha ledních medvíďat odhadována na 8 kg, čímž se dá říct, že mláďata přibírají a rostou velice rychle. Určení pohlaví a čipování spojené s vakcinací mláďat se provádí v době, kdy mláďata jsou samostatnější a samice se od nich začíná trochu vzdalovat. Závěr V současné době zpracováváme výsledky, které chceme konzultovat s koordinátorkou chovu paní Karin Linke, a zefektivnit tak odchov ledních medvědů v zajetí. Věříme, že tento úspěch na sebe nedá dlouho čekat, a po osamostatnění mláďat tedy za cca 2 roky se nám tyto vzácné medvědy podaří opět rozmnožit.

180


EFFECT OF SEASONS ON CONCENTRATIONS AND EMISSIONS OF CARBON DIOXIDE IN PIG FATTENING VPLYV ROČNÝCH OBDOBÍ NA KONCENTRÁCIE A EMISIE CO2 VO VÝKRME OŠÍPANÝCH Zuzana Palkovičová*, Jan Brouček, Anton Hanus Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, Slovenská republika Animal Production Research Centre, Nitra, Slovak Republic Summary The aim of this study was to determine concentrations and emissions of carbon dioxide from pig housing with the fully slated floor during all seasons. We tested the hypothesis that carbon dioxide concentrations and emissions will show differences relative to season. During the investigation we found that within all four batches it was produced 266 138 kg CO2. The highest average CO2 concentration was detected in autumn-winter batch (3282 mg.m-3) and the lowest in summer-autumn batch 2 (1566 mg.m-3). The highest average daily emission of CO2 was registered in autumn-winter batch (785 kg) and the lowest in summer-autumn batch 1 (545 kg). The CO2 concentrations were in negative correlation with emited ventilation rate in all batches (P < 0.01) without summer-autumn batch 2. The same was true only in case of CO2 emissions in spring batch (P<0.01). Concentrations and emissions of CO2 were in negative correlation with outdoor temperature too (P<0.01). This was confirmed in all batches. In case of temperature in animal area the negative correlation among temperature and concentration and emission of CO2 was detected in summer-autumn batch 1 (P<0.01). The positive correlation was registered in case of CO2 concentration in autumn-winter batch (P<0.01), and in case of CO2 emission in autumn-winter batch and summer-autumn batch 2 (P<0.01). There was also comfirmed positive correlation of CO2 emissions on their concentrations in all batches (P<0.01). Dependence of CO2 emissions on the season was demonstrated in all batches (P< 0.001, P< 0.01, P<0.05) without summer-autumn batch 1 and summer-autumn batch 2. Key words: carbon dioxide, concentration, emission, pigs, fattening batch Súhrn Cieľom tejto práce bolo stanoviť koncentrácie a emisie CO2 z výkrmu ošípaných ustajnených na celoroštovej podlahe v priebehu všetkých ročných období. Testovala sa hypotéza, že koncentrácie a emisie CO2 budú vykazovať rozdiely v závislosti od ročného obdobia. V rámci sledovania bolo zistené, že v priebehu všetkých štyroch turnusov sa vyprodukovalo 266 138 kg CO2. Najvyššie priemerné koncentrácie CO2 boli zistené v turnuse jeseň-zima (3282 mg.m-3) a najnižšie v turnuse leto-jeseň 2 (1566 mg.m-3). Najväčšie priemerné denné emisné množstvá CO2 boli zistené v turnuse jeseň-zima (785 kg) a najnižšie v turnuse leto-jeseň 1 (545 kg). Koncentrácie CO2 boli v negatívnej korelácii s množstvom emitovaného vzduchu vo všetkých turnusov (P < 0,01) okrem turnusu leto-jeseň 2. Uvedené platilo v prípade emisií CO2 iba v turnuse jar (P<0,01). Koncentrácie a zároveň emisie CO2 boli tiež v negatívnej korelácii s vonkajšou teplotou (P<0,01) , čo bolo potvrdené vo všetkých turnusoch. V prípade teploty v zóne zvierat bola preukázaná negatívna korelácia medzi teplotou a koncentráciou a emisiou CO2 v turnuse leto-jeseň 1 (P<0,01); a pozitívna korelácia v prípade koncentrácie CO2 v turnuse jeseň-zima (P<0,01) a v prípade emisie CO2 v turnuse jeseň-zima a turnuse leto*



jeseň 2 (P<0,01). Taktiež sa potvrdila pozitívna závislosť emisií CO2 od ich koncentrácii (P<0,01), a to vo všetkých turnusoch. Závislosť koncentrácií CO2 na ročnom období bola preukázaná vo všetkých turnusoch (P<0,001) okrem turnusov leto-jeseň 1 a jar; a leto-jeseň 1 a leto-jeseň 2. Závislosť emisií CO2 na ročnom období bola preukázaná vo všetkých turnusoch (P< 0,001, P< 0,01, P<0,05) okrem turnusov leto-jeseň 1 a leto-jeseň 2. Kľúčové slová: oxid uhličitý, koncentrácia, emisia, ošípané, výkrmový turnus Úvod Prvoradou úlohou poľnohospodárskej výroby je zabezpečiť kvalitnú potravinovú a krmovinovú základňu. Tento strategický cieľ však prináša i negatívne účinky na životné prostredie. Tie sa prejavujú emisiami toxického amoniaku i skleníkových plynov. Jedným zo skleníkových plynov je aj oxid uhličitý. Na tvorbe skleníkového efektu sa podieľa cca 30-timi percentami. Hlavným jeho zdrojom v ustajňovacom prostredí je respirácia zvierat, spaľovanie zemného plynu vo vykurovacích plynových agregátoch ako i rozklad organickej hmoty. Práve respirácia zvierat je podľa niektorých autorov považovaná za jeho hlavný zdroj (Nicks et al., 2003). Ďalší významný zdroj jeho produkcie predstavuje vykurovanie chovných hál plynovými agregátmi, kedy pri spaľovaní zemného plynu je produkovaný CO2. Olanrewaju et al. (2008) uvádza, že spálenie 3,8 l kvapalného propánového paliva vyprodukuje asi 3,1 m 3 CO2. Naopak emisie CO2, ktorých zdrojom je maštaľný hnoj sa nepovažujú za emisie prispievajúce ku globálnemu otepľovaniu. Nie sú ani súčasťou kalkulácií emisií skleníkových plynov, pretože uhlík prítomný v hnoji pochádza z autotrofnej fixácie (Pattey et al., 2005). Materiál a metodika Experiment sa uskutočnil vo výkrme ošípaných živej hmotnosti 30-110 kg chovaných na celoroštovej podlahe v priebehu všetkých ročných období. Zahrňoval štyri nasledujúce výkrmové turnusy: leto-jeseň 1 (352 ošípaných, 87 výkrmových dní) jeseň-zima (352 ošípaných, 121 výkrmových dní) jar (357 ošípaných, 99 výkrmových dní) leto-jeseň 2 (rok neskôr, 360 ošípaných, 105 výkrmových dní) Zvieratá bol ustajnené v 16 kotercoch jednej výkrmovej sekcie s počtom zvierat cca 22 v jednom koterci. Nútenú ventiláciu zabezpečovali 3 stropné ventilátory a vetracie klapky umiestnené pozdĺž bočných stien sekcie. Hnojovica bola uskladnená v hnojovicových kanáloch pod roštovou podlahou. Tie sa vypúšťali po skončení každého turnusu, resp. v priebehu neho, podľa aktuálnych možností a potreby. Vykurovanie v zimných mesiacoch zabezpečovali plynové agregáty. Zvieratá boli kŕmené kompletnou kŕmnou zmesou pre výkrm ošípaných, a to ad libitum. Na meranie koncentrácií škodlivých plynov bol použitý fotoakustický analyzátor plynov Innova. Množstvo emitovaného vzduchu stanovovali meracie ventilátory. Teplota v chovnom a vonkajšom prostredí bola meraná termočlánkovými teplomermi. Meranie koncentrácie škodlivých plynov a teploty sa uskutočnilo v ustajňovacom priestore (3 stropné ventilátory, zóna zvierat) ako i vo vonkajšom priestore. Meranie množstvo emitovaného vzduchu prebehlo v zóne troch stropných ventilátorov. Namerané hodnoty koncentrácií CO2 a množstva emitovaného vzduchu boli ďalej použité pre výpočet jeho emisií, pričom koncentrácia CO2 v emitovanom vzduchu bola stanovená ako rozdiel jeho koncentrácie v ustajňovacom a vonkajšom prostredí. Namerané údaje boli zaznamenávané softwarovým programom v intervale 12 minút (CO2), resp. trikrát za hodinu (teplota, množstvo emitovaného vzduchu). Pre štatistické vyhodnotenie experimentu boli všetky turnusy 182


rozdelené na tri rovnako časovo dlhé etapy. Údaje boli štatisticky vyhodnotené programom STATISTIX 9 (General AOV/AOCV a Spearmanov test). Výsledky V priebehu turnusu leto-jeseň 1 stúpali koncentrácie aj emisie CO2 od začiatku ku koncu výkrmu. Ten istý priebeh koncentrácií a emisií CO2 bol registrovaný aj v turnuse leto-jeseň 2, ktorý prebehol o rok neskôr. Opačný priebeh koncentrácií a emisií CO2 sme evidovali v turnuse jeseň-zima, kde koncentrácie a emisie CO2 klesali v smere začiatok až koniec výkrmu. Uvedené bolo preukázané aj v turnuse jar. Najvyššie priemerné koncentrácie CO2 boli zistené v turnuse jeseň-zima a najnižšie v turnuse leto-jeseň 2. Najvyššie priemerné denné emisie CO2 boli evidované v turnuse jeseň-zima a najnižšie v turnuse leto-jeseň 1. Najvyššie priemerné množstvo emitované vzduchu vyjadrené v m3 za hodinu bolo zaznamenané v turnuse leto-jeseň 2 a najnižšie v turnuse jeseň-zima, pričom rozdiely v množstve emitovaného vzduchu medzi turnusmi boli signifikantné medzi všetkými turnusmi (P<0,001; P<0,05) s výnimkou turnusov leto-jeseň 1 a jar; a turnusov jar a leto-jeseň 2. Najvyššia priemerná teplota v zóne zvierat bola registrovaná v turnuse leto-jeseň 1 a najnižšia v turnuse jeseň-zima, pričom rozdiely teplôt v zóne zvierat boli signifikantné vo všetkých turnusoch (P<0,001) okrem turnusov leto-jeseň 1 a leto-jeseň 2. Potvrdila sa závislosť emisií CO2 od ich koncentrácií, nakoľko bol zistený pozitívny korelačný vzťah medzi nimi vo všetkých turnusoch (P<0,01). Koncentrácie CO2 a množstvo emitovaného vzduchu boli v negatívnej korelácii vo všetkých turnusoch (P<0,01) okrem turnusu leto-jeseň 2. Uvedená závislosť platila aj pre emisie CO2, avšak iba v turnuse jar (P<0,01). Tiež koncentrácie a emisie CO2 boli v negatívnej korelácii s teplotou vonkajšieho prostredia (P<0,01). V prípade teploty v ustajňovacom prostredí bola zistená negatívna korelácia medzi teplotou a koncentráciou CO2 iba v turnuse leto-jeseň 1 (P<0,01). Uvedené platilo aj pre emisiu CO2 v turnuse leto-jeseň 1 (P<0,01). Pozitívna korelácia medzi teplotou ustajňovacieho prostredia a koncentráciou CO2 bola zistená iba v turnuse jeseň-zima (P<0,01). Zároveň bola zistená i pozitívna korelácia medzi touto teplotou a emisiou CO2 v turnusoch jeseň-zima a leto-jeseň 2 (P<0,01). Rozdiely v koncentráciách CO2 boli preukazné medzi všetkými turnusmi (P<0,001) okrem turnusov leto-jeseň 1 a leto-jeseň 2; a turnusov leto-jeseň 1 a jar. Taktiež rozdiely v emisiách CO2 boli preukazné medzi všetkými turnusmi (P<0,001; P<0,01; P<0,05) okrem turnusov leto-jeseň 1 a leto-jeseň 2. Diskusia Hlavným zdrojom CO2 v chovnom priestore je respirácia zvierat (Nicks et al., 2003). Malé množstvo CO2 je produkované aj z exkrementov zvierat. Van Ouwerkerk a Pederson (1994) uvádzajú, že toto množstvo predstavuje cca 4 %. Podľa štúdie Ni et al. (1998) sa exkrementy podieľajú 34 % na celkovej produkcii CO2 v chovnom priestore. Ďalším zdrojom produkcie tohto plynu sú plynové agregáty, ktoré však v našich letno-jesenných turnusoch boli vypnuté. Vzhľadom k tomu, že produkcia CO2 je v priamom vzťahu s metabolizmom zvierat, tak s rastom zvierat vzhľadom na ich celkovú hmotnosť sa zvyšuje i produkcia CO2 (Ondrašovič et al., 1996, Nicks et al., 2003). Uvedené bolo potvrdené i v štúdii Osadu et al., (1998) a taktiež v našej štúdii, kde koncentrácie CO2 v letno-jesenných turnusoch stúpali od začiatku výkrmu ku koncu výkrmu, teda s rastom zvierat. Zároveň bola v oboch letno-jesenných turnusoch potvrdená pozitívna korelácia medzi koncentráciami a emisiami CO2, a preto vzrastali aj emisie CO2 v smere začiatok až koniec výkrmu. Naopak pozitívna korelácia medzi emisiami CO2 a množstvom emitovaného vzduchu nebola v potvrdená. Práve v oboch letno183


jesenných turnusoch boli zaznamenané najnižšie priemerné denné emisie CO2, čo nebolo v zhode so štúdiami Redwine et al. (2002) a Liang et al. (2003). Tí uvádzajú, že emisie škodlivých plynov sú najvyššie v letných mesiacoch, čo dávajú do súvislosti s teplým letným počasím, a teda vysokým ventilačným výkonom a množstvom emitovaného vzduchu. V jesenno-zimnom turnuse a turnuse jar boli zistené najvyššie koncentrácie CO2 na začiatku výkrmu. Tento jav súvisel s vykurovaním chovného priestoru plynovými agregátmi v chladnom ročnom období pri nízkych hmotnostných kategóriách zvierat. Uvedené bolo potvrdené v štúdiách Olanrewaju et al., (2008), Knížatová et al., (2010). V ďalšom priebehu výkrmu došlo k poklesu koncentrácií a emisií CO2, i keď zvieratá rástli a zväčšovali svoju hmotnosť a ventilačný výkon sa zvýšil, čo poukazuje na hlavný vplyv vykurovania na produkciu CO2 v chladnom ročnom období. Nakoľko medzi koncentráciami a emisiami CO2 bola v týchto turnusoch zistená pozitívna korelácia, tak s poklesom koncentrácií CO2 klesali aj jeho emisie od začiatku ku koncu výkrmu. Pozitívna korelácia medzi emisiami CO2 a množstvom emitovaného vzduchu nebola potvrdená ani v týchto turnusoch. V turnuse jeseňzima a turnuse jar boli zaznamenané najvyššie priemerné denné emisie CO2. Uvedené nebolo v zhode so štúdiami Redwine et al. (2002) a Liang et al. (2003). Tí uvádzajú najvyššie emisie škodlivých plynov v letnom období v súvislosti so zvýšenou ventiláciou. Vplyv ročného obdobia na koncentrácie CO2 sa potvrdil medzi všetkými turnusmi okrem turnusov leto-jeseň 1 a jar; a turnusov leto-jeseň 1 a leto jeseň 2 (jednalo o to isté ročné obdobie, ale s ročným oneskorením). V prípade emisií CO2 sa vplyv ročného obdobia na ich množstvo prejavil vo všetkých turnusov s výnimkou turnusov leto-jeseň 1 a leto-jeseň 2 (tie isté ročné obdobia). Tento fakt nebol v zhode so zisteniami štúdie Knížatová et al., (2010), kde neboli zistené štatisticky signifikantné rozdiely v emisiách CO2 medzi jednotlivými turnusmi. Záver Vplyv ročných období na emisie CO2 z výkrmu ošípaných na roštovej podlahe sa potvrdil medzi všetkými turnusmi. Hlavným zdrojom produkcie CO2 v letnom období bola respirácia zvierat, pričom produkcia CO2 stúpala s rastom zvierat. V zimnom období bolo hlavným zdrojom CO2 vykurovanie plynovými agregátmi, pričom ani rast zvierat v ďalšom období nemal taký vplyv na produkciu CO2 ako vykurovanie. V rámci všetkých štyroch turnusov sa vyprodukovalo 266 138 kg CO2. Najvyššie priemerné denné emisie CO2 boli registrované v turnuse jeseň-zima a v turnuse jar. Tento príspevok bol napísaný za podpory Projektu APVV-0632-10 Vplyv vnútorných a vonkajších faktorov na emisie a koncentrácie škodlivých plynov v ustajnení ošípaných, kurčiat a dojníc. Literatúra Knížatová, M. et al., 2010. Seasonal differences in levels of carbon dioxide and ammonia in broiler housing. Slovak J. Anim. Sci., 43, 2010 (2): 105-112. Liang, Y. et al., 2003. Ammonia emissions from U.S. poultry houses: part II – layer houses. In Proc. 3rd International Conference on Air Pollution from Agricultural Operations, St Joseph, MI: ASAE: 147-158. Ni, J.Q., 1998. Emission of carbon dioxide and ammonia from mechanically ventilated pig house. Ph.D. Thesis. Department of Agricultural Engineering, Catholic University of Leuven. Leuven, Belgium: 227.

184


Nicks, B. et al., 2003. Emissions of ammonia, nitrous oxide, methane, carbon dioxide and water vapor in the raising of weaned pigs on straw-based and sawdust-based deep litters. Anim. Res. 52 (2003) 299-308. Olanrewaju, H. A. et al., 2008. Growth performance and physiological variables for broiler chickens subjected to short-term elevated carbon dioxide concentrations. International Journal of Poultry Science (2008) 7 (8): 738-742. Ondrašovič, M. et al., 1996. Veterinárna starostlivosť o životné prostredie. Univerzita veterinárneho lekárstva v Košiciach, Katedra ochrany životného prostredia. 109. Osada, T. et al., 1998. Continuous measurement of nitrous oxide and methane emission in pig units by infrared photoacoustic detection. ASAE 0001-2351/98/4104-1109, vol.41 (4): 11091114. Pattey, E. et al., 2005. Quantifying the reduction of greenhouse gas emissions as a result of composting dairy and beef cattle manure. Nutrient Cycling in Agroecosystems (2005) 72: 173-187. Redwine, J. S. et al., 2002. Concentration and Emissions of Ammonia and Particulate Matter in Tunnel Ventilated Broiler Houses Under Summer Conditions in Texas. Transactions of the ASAE. Vol. 45(4):1101-1109. van Ouwerkerk, E.N.J., Pederson, S., 1994. Application of the carbon dioxide mass balance method to evaluate ventilation rate in livestock buildings. XII CIGR World Congress on Agricultural Engineering, Milan. Proceedings, Volume 1: 516-529.

185


THE CORRELATION BETWEEN SALMONELLA SEROLOGY AND ISOLATION OF SALMONELLA IN ROMANIAN PIGS AT SLAUGHTER Corina Pascu*, Luminita Costinar, Viorel Herman Faculty of Veterinary Medicine Timisoara, Romania Summary Salmonella spp is still among the most important food-associated infectious agent of intestinal diseases in humans. Salmonella transmission in swine herds is a significant health issue concerning public health. The major source of Salmonella contamination in pork is the fattening pigs latently infected herds (1, 3). The aim of this study was to compare results of seroprevalence and Salmonella isolation from intestinal contents of pigs. Serology was carried out from blood samples and diaphragm muscle and fecal samples from pigs. Fecal samples were submitted to an isolation protocol as previously described. Blood and meat juice samples were submitted to an ELISA test. Our results show a low correlation between serology and bacteriology in accordance with other authors (4). Key words: pig, Salmonella, serology, bacteriology Introduction Salmonella transmission in swine herds is a significant health and hygiene issue concerning public health and food safety. Pigs can become infected on farm, during transport, or at slaughter. Serology results indicate a previous Salmonella exposure of the herd, while caecal content samples demonstrate the presence of bacteria in the intestine. If the monitoring Salmonella pre-harvest is wanted, herd serology or bacteriological examination of fecal samples is appropriate (6). Salmonella detection from fecal samples from asymptomatic carriers is difficult when using culture examination due the intermittent shedding and low counts of bacteria. Salmonella IgG antibodies have been demonstrated in blood serum and meat juice using commercial kits, because antibodies persist long after the infection (7). The objective of this study was to compare the results of serology and bacteriology from pigs slaughtered in one abattoir in Romania. Material and Methods Serological examination. The investigations were carried out in a slaughterhouse in the west part of Romania. Blood samples from 30 pigs were taken into universal bottles when the pigs were bled out. A sample of diaphragm muscle was taken from each pig. At the laboratory the samples were frozen, then thawed. Meat juice was taken into uniquely identified tubes and stored at -20°C until batch tested. Serum and meat juice' pooled samples (two samples in one) were tested by the HerdChek* Swine Salmonella Antibody Test Kit (IDEXX Switzerland AG). Salmonella isolation and identification. The fecal samples (from 15 pigs) were examined by culture ISO 6579/A1, Amendment 1- Annex D. After pre-enrichment in peptone water for 24 hours at 37ºC, 100 µl of the culture were put in 10 ml Rappaport-Vassiliadis broth (OXOID) and cultured for 24 and 48 hours at 42ºC. After that, the culture was plated using a loop, on XLD (xylose-lysine-deosycholate) agar (OXOID), SS (Salmonella-Shigela) agar, TSI (Triple *



Sugar Iron) and MIU (Motility, Indole, Ureae) agar and incubated 24 hours at 37ºC. Biochemical characterization of isolated strains was made by API 20E system (bioMerieux, France). Results and Discussion Of the total number of 15 pooled serum samples tested, 7 (46.6%) were positive and by meat juice samples 4 (26.6%) were positive at a cut-off level of OD ≥ 100 (table 1). Presence of positive samples reveals at individual level a previous contact with Salmonella and at farm level indicates a Salmonella infection. The presence of this infection made almost 50% positive pigs in studied farm. Comparison between the ELISA results for serum and meat juice showed similar results. Of the total of 15 fecal samples, only two (13.3%) were positive, one comes from a serologic positive pig (O.D. 0.544) and the other comes from serologic negative pig. After corroborate the results it can be observed a low individual correlation between serological and bacteriological results. These results are in accordance with other authors (1, 4). The presence of a high antibodies level does not mean an infection every time, but indicate a prior exposure. Table 1.

Sample 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Result serology bacteriology sera meat juice Neg Neg Neg Pos Neg Neg Pos Pos Neg Pos Pos Neg Neg Neg Pos Pos Neg Neg Pos Pos Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Neg Pos Pos Neg Neg Neg Neg Pos Neg Pos Neg Neg Neg

Conclusion Although the individual serum or meat juice ELISA test has a poor correlation with bacteriology on an individual pig basis (2) it can be used to flag up herds which are more likely to be in need of improved Salmonella control. This can be confirmed by bacteriological sampling at farm level and a control plan imposed.

187


Any serological test used for detection enteric bacterial pathogens has problems of sensitivity and specificity. Comparison between the ELISA results for serum and meat juice could show a statistically significant correlation (2). This study has shown that pooling serum or meat juice would be a viable surveillance option. Bacteriological examination has more diagnostic values in recent infections, but in old infection serology is more useful. Salmonella isolation from meat is the reference method for public health, but for epidemiosurveillance serology has the advantage of indicate the presence or absence of infection in swine herds. References 1. Bertrand, S., Rimhanen- Finne, R., Weill, F.X., Rabsch, W., Thornton, L., Perevoscikovs, J., Van Pelt, W., Heck, M. (2008): Salmonella infections: the current situation in Europe. Eurosurveillance, 13, 24, 235-240. 2. Davies, R.H., Heath, P.J., Coxon, S.M., Sayers, A.R. (2003): Evalation of the use of pooled serum, pooled muscle tissue fluid (meat juice) and pooled faeces for monitoring pig herds for Salmonella. J of Appl Microbiol 95, 1016-1025. 3. Pascu, Corina, Costinar, Luminita, Herman, V. (2010): Serological screening of Salmonella in pig herds using serum and muscle tissue fluid (meat juice). Proceedings of the 2nd ESPHM, Hannover Germany. 4. Sisak, F., Havlickova, Hana, Matiasovic, J., Karpiskova, Renata, (2011): Serological and bacteriological Evaluation of Salmonella status in swine herds. Czech J. Food Sci., 29, S102-S108. 5. Somyanontanagul, N. (2009): Comparison between detecting Salmonella spp. By bacteriological method and Real-Time PCR assay in samples from pig herds. Inaugural dissertation, Hannover Germany. 6. Sorensen, L.L., Alban, L., Nielsen, B., Dahl, J. (2004): The correlation between Salmonella serology and isolation of Salmonella in Danish pigs at slaughter. Vet Microbiol 101, 131-141 7. Smith, R.P., Clough, H.E., Cook, A.J.C (2010): Analysis of meat juice ELISA results and questionnaire data ti investigate farm-level risk factors for Salmonella infection in UK pigs. Zoonosis and Public Health, 57 (Suppl. 1) 39-48.

188


WELFARE AND ORGANIC FARMING FROM THE PERSPECTIVE OF LAWS WELFARE A EKOLOGICKÝ CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Z POHLEDU PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ Vladimíra Pištěková*, Eva Voslářová, Iveta Bedáňová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary One of the basic principles of organic farming is establishing conditions to ensure animal welfare resembling their life under natural conditions. From the perspective of laws organic farming is regulated by Act No 242/2000 Coll., on organic agriculture and amending Act No 368/1992 Coll., on administrative fees, as amended and its implementing Decree No 16/2006 Coll., which implements certain provisions of the law on organic farming. The main EU legislation governing the organic agriculture is presented by Council Regulation (EC) No 834/2007 on organic production and labelling of organic products and repealing Regulation (ECC) No 209/91 and Commission Regulation (EC) No 889/2008 laying down detailed rules for the implementation of Council Regulation (EC) No 834/2007 on organic production and labelling of organic products with regard to organic production, labelling and control. Key words: legislation, livestock welfare, organic farming Souhrn Jedním ze základních principů ekologických chovů je vytvoření podmínek pro zajištění pohody zvířat, která se přibližuje životu zvířat v přirozených podmínkách. Právní vymezení ekologického způsobu chovu hospodářských zvířat představuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpis vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Z evropských právních předpisů zde stěžejní roli hraje Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 a Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu. Klíčová slova: legislativa, welfare hospodářských zvířat, ekologický chov Úvod Živočišná produkce v ekologickém zemědělství je založena na přirozeném systému chovu hospodářských zvířat, který vylučuje chov těchto zvířat intenzivním způsobem. Jedním ze základních principů ekologických chovů je vytvoření podmínek pro zajištění pohody zvířat zde produkovaných. Zvířata na ekologických farmách jsou krmena krmivy, která pocházejí většinou z vlastní produkce. Jsou zde zakázány genové manipulace, používání hormonů, přenosy embryí, hustota zvířat je tu vždy nižší než v ekologických chovech, zvířata musí mít zajištěn přístup na volná prostranství a je jim umožněno žít svůj život tak, jak je jim od *



přírody dáno. Na rozdíl od konvenčních chovů je tedy zabezpečení welfare zvířat v ekologických chovech na vysoké úrovni, která se přibližuje jejich životu v přirozených podmínkách. V České republice je ekologické zemědělství rozšířeno zejména v podhorských a horských oblastech, které jsou charakteristické trvalými travními porosty. Jeho počátky můžeme spojit s rokem 1990, kdy se objevily jako následek změn ve společnosti první ekologicky hospodařící farmy. Jejich počet v průběhu času narůstal a ukazoval na velký zájem o tento způsob hospodaření. Právní vymezení ekologického způsobu chovu hospodářských zvířat a tím i jejich pohody v ČR představuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpis vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Z evropských právních předpisů zde stěžejní roli hraje Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 a Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu. Od 1.7.2010 vstoupila v platnost nová pravidla EU pro označování produktů ekologického zemědělství, která zahrnují i požadavek zobrazovat nové logo EU pro produkci bioproduktů. Zásady ekologické produkce Ekologická produkce využívá podle Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 vhodné plánování a řízení biologických postupů založených na ekologických systémech využívajících vlastní přírodní zdroje způsoby, které využívají živé organismy a mechanické způsoby produkce, provozují pěstování plodin a živočišnou produkci vázané na půdu nebo akvakulturu, která jsou v souladu se zásadou udržitelného využívání rybolovných zdrojů, vylučují používání GMO a produktů získaných z GMO či získaných za použití GMO s výjimkou veterinárních léčivých přípravků a jsou založeny na posouzení rizik, a případně na použití bezpečnostních a preventivních opatření. Další zásadou ekologické produkce je omezení využívání vnějších vstupů. Pokud je jejich využití nutné nebo pokud neexistují vhodné řídící postupy podle předcházejícího odstavce, omezí se na vstupy z ekologické produkce, přírodní látky nebo látky z nich odvozené nebo minerální hnojiva s nízkou rozpustností. Použití syntetických chemických látek je přísně omezené na výjimečné případy, v nichž neexistují vhodné postupy řízení a vnější vstupy uvedené v předchozím odstavci nejsou na trhu dostupné nebo použití vnějších vstupů uvedených v předchozím odstavci přispívá k nepřijatelným dopadům na životní prostředí anebo v případě potřeby a v rámci tohoto nařízení úprava pravidel ekologické produkce s ohledem na hygienickou situaci, regionální rozdíly v podnebných a místních podmínkách, stupeň rozvoje a zvláštní chovatelské postupy. Kromě těchto obecných zásad se ekologické zemědělství řídí také zvláštními zásadami jako je např. péče o zdraví zvířat založená na podpoře přirozené imunologické obrany zvířete, jakož i výběr vhodných plemen a chovatelských postupů, provozování živočišné produkce, která je vázaná na půdu a přizpůsobení se danému místu, dodržování vysoké úrovně dobrých životních podmínek zvířat s ohledem na jejich potřeby, krmení hospodářských zvířat ekologickým krmivem složených ze zemědělských složek získaných z ekologického zemědělství a z přírodních nezemědělských látek a uplatňování chovatelských postupů, které zlepšují imunitní systém a posilují přirozenou obranyschopnost vůči nákazám, zejména zajištění pravidelného pobytu a přístupu na otevřená prostranství a případně na pastviny.

190


Pravidla živočišné produkce Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 definuje pravidla týkající se původu zvířat, chovatelských postupů a podmínek ustájení, plemenitby, krmiva, prevence nákaz a veterinární péče a čištění a dezinfekce. Ekologicky chovaná zvířata se rodí a jsou odchovávána v ekologických zemědělských podnicích a pro účely plemenitby lze za zvláštních podmínek dovážet zvířata, která nepocházejí z ekologického chovu. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 stanoví druhy zvířat, která je možné chovat v ekologické produkci. Jedná se o skot včetně druhů buvol domácí a bizon, koňovití, prasata, ovce, kozy, drůbež a včely. Při volbě plemen nebo linií je třeba brát v úvahu schopnost zvířat se přizpůsobit místním podmínkám, jejich vitalitu a odolnost vůči nákazám. Kromě toho se musí plemena nebo linie vybírat tak, aby se předešlo určitým nákazám nebo zdravotním problémům, které se obzvláště vyskytují u některých plemen a linií používaných v intenzivním chovu, např. stresový syndrom prasat, enzootická meningoencefalomyelitida a náhlá smrt. Přednost je dána domorodým plemenům a liniím. Zvířata, která se v zemědělském podniku nacházela na počátku období přechodu k ekologickému zemědělství, a jejich produkty mohou být považovány za ekologické po dodržení lhůty uvedené v Nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Další pravidlo vyplývající z Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 se týká chovatelských postupů a podmínek ustájení. Nezbytností u osob chovajících zvířata jsou základní znalosti a schopnosti s ohledem na zdravotní potřeby a životní podmínky zvířat. Veškeré chovatelské postupy, včetně intenzity chovu a podmínek ustájení by měly zaručovat splnění vývojových, fyziologických a etologických potřeb zvířat. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 upřesňuje pravidla týkající se podmínek ustájení. Tepelná izolace, topení a větrání budov zajišťují, aby se proudění vzduchu, prašnost, teplota, relativní vlhkost a koncentrace plynů udržovaly v rozmezí, které není pro zvířata škodlivé. Budova v hojné míře umožňuje přirozené větrání a přístup denního světla. Ustájovací prostory nejsou povinné v oblastech s příhodnými podnebnými podmínkami, které zvířatům umožňují žít venku. Intenzita chovu v budovách musí zajišťovat pohodlí zvířat, jejich dobré životní podmínky a druhově specifické potřeby, a to především v závislosti na druhu, plemeni a věku zvířat, které závisejí především na velikosti skupiny a na pohlaví zvířat. Intenzita chovu zajišťuje zvířatům dobré životní podmínky, a to tak, že jim poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby mohla pobývat přirozeně vstoje, aby si mohla jednoduše lehnout, otáčet se, provádět očistu, pobývat ve všech přirozených polohách a provádět všechny přirozené pohyby jako například protáhnout se a zatřepat křídly. Minimální rozloha uzavřených prostor a otevřených prostranství stanoví příloha III. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 stanoví zvláštní podmínky ustájení a chovatelské postupy pro savce, podle kterých jsou podlahy ustájovacích prostor hladké, nikoli však kluzké a nejméně polovina minimální plochy podlahy v uzavřených prostorách je pevná a nemůže se sestávat z roštové podlážky nebo mřížové konstrukce. Ustájovací prostory jsou vybaveny pohodlným, čistým a suchým prostorem na spaní/odpočinek o dostatečné rozloze, který je tvořen pevnou konstrukcí bez roštů. Prostor k odpočinku je vybaven dostatečně velkým suchým místem ke spaní, které je pokryto podestýlkou, která se sestává ze slámy nebo jiného vhodného přírodního materiálu. Může být vylepšena a obohacena o jakékoli minerální produkty vyjmenované v příloze I. Toto Nařízení zakazuje ustájení telat starších 1 týdne v jednotlivých boxech a u prasat upravuje chov prasnic, které se chovají ve skupinách, kromě období konce březosti a období kojení. Právní úprava se také týká selat, která se v ekologických chovech neustájují na etážových plošinách nebo klecích a oblast volného pohybu umožňuje prasatům kálet a rýt a pro tyto účely mohou být použity různé substráty. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 dále upravuje zvláštní podmínky ustájení a chovatelské postupy pro drůbež, kde se zakazuje držet drůbež v klecích. Vodní ptactvo musí mít přístup 191


k tekoucí vodě, rybníku, jezeru nebo tůni vždy, kdy to povětrnostní a hygienické podmínky dovolují. Budovy pro veškerou drůbež musí splňovat podmínky vyjmenované v tomto Nařízení jako jsou stanovené počty drůbeže podle druhů v jedné drůbežárně, celková užitná plocha drůbežáren pro drůbež na maso, snadný přístup drůbeže na otevřené prostranství, vzhled podlahové plochy, počet a rozměry hřadů, rozměry vstupních a výstupních otvorů budov. Další ustanovení se týká denního světla, které může být doplněno o umělé s cílem zajistit maximálně 16 hodin světla denně, přičemž je zajištěna souvislá doba nočního klidu bez umělého světla o délce nejméně 8 hodin. Na rozdíl od intenzivních chovů je v ekologickém zemědělství stanoven vyšší minimální věk při porážce drůbeže v případě, že se nevyužívá linií drůbeže s pomalým růstem, např. u kuřat 81 dní, u kachen pekingských 49 dní, 94 dní u perliček a 100 dní u krůt. Hospodářská zvířata by měla mít stálý přístup na otevřená prostranství, nejlépe pastviny, kdykoliv to povětrnostní podmínky a stav půdy dovolí, nejsou-li právními předpisy uložena omezení a povinnosti týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat. U dospělého skotu chovaného na maso Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 povoluje, aby závěrečná fáze výkrmu probíhala ve vnitřních prostorách, pokud doba strávená uvnitř nepřesahuje pětinu jejich života a každopádně není delší než 3 měsíce. Počet zvířat na pastvinách je omezen, aby se minimalizovala nadměrná pastva, udusání půdy, eroze nebo znečištění způsobené zvířaty nebo roznášením jejich hnoje. Ekologicky chovaná zvířata jsou chována odděleně od ostatních zvířat. Je povoleno spásání běžných pozemků ekologicky chovanými zvířaty a spásání ekologicky udržovaných pozemků mimo ekologický chov za určitých omezujících podmínek. V ekologických chovech je zakázáno vazné ustájení nebo izolování hospodářských zvířat, pokud se nejedná o jednotlivé zvíře a o omezenou dobu a pokud to není na místě se zřetelem na bezpečnost, životní podmínky zvířat nebo veterinární důvody. Vazné ustájení mohou povolit příslušné orgány v malých zemědělských podnicích, pokud není možno zvířata chovat ve skupinách, které by vyhovovaly jejich etologickým potřebám, a to za podmínky, že má během období pastvy přístup na pastviny a alespoň dvakrát v týdnu přístup na otevřená prostranství, pokud pastva není možná. Doba trvání přepravy hospodářských zvířat v ekologických chovech by měla být co nejkratší a jakékoli utrpení, včetně mrzačení, musí být udržováno na co nejnižší úrovni, a to během celého života zvířete, včetně samotné porážky. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 dále rozvádí, jakým způsobem by se mělo zacházet se zvířaty. V ekologickém zemědělství se pravidelně neprovádějí operace, jako je připevňování gumových kroužků na ocasy ovcí, krácení ocasů, ořezávání zubů a zobáku nebo odnímání rohů. Některé z těchto zákroků mohou však být jednotlivě povoleny příslušným orgánem z důvodů bezpečnosti nebo pokud mají za cíl zlepšit zdraví, životní podmínky či hygienu zvířat. Utrpení zvířat se omezuje na minimum pomocí vhodné anestézie a/nebo analgetik, přičemž operace provádí kvalifikovaný personál, a to pouze v nejvhodnějším věku zvířat. Na rozdíl od konvenčních chovů, kde je zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání povolena kastrace zvířat bez anestézie do určitého stáří zvířat, v ekologických chovech je sice kastrace také povolena, ale pouze s pomocí anestézie nebo analgetik. Na rozdíl od konvenčních chovů se nakládka a vykládka zvířat provádí bez jakékoli elektrické stimulace k nucení zvířat. Před přepravou a během přepravy zvířat z ekologických chovů je zakázáno použití alopatických trankvilizérů. V plemenitbě hospodářských zvířat se používají přirozené metody s možností využití umělého oplodnění. Rozmnožování nesmí být navozeno za použití hormonů nebo podobných látek, nejsou-li tyto hormony nebo látky součástí veterinárního léčebného ošetření v případě konkrétního zvířete. Jsou dále nepřípustné jiné druhy umělého rozmnožování jako jsou 192


klonování a přenos embryí. K plemenitbě se vybírají vhodná plemena, což přispívá k předcházení jakéhokoli utrpení a k vyloučení potřeby zvířata mrzačit. Krmivo pro hospodářská zvířata se získává v prvé řadě ze zemědělského podniku, kde jsou zvířata držena nebo z jiných ekologických zemědělských podniků ve stejném regionu. Zvířata jsou krmena ekologickým krmivem, které splňuje požadavky na výživu zvířete v různých stádiích jeho vývoje, část přídělu může obsahovat krmivo ze zemědělských podniků, které přecházejí na ekologické zemědělství. Jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného původu, krmné suroviny živočišného a minerálního původu, doplňkové látky v krmivech, určité produkty používané ve výživě zvířat a činidla se používají pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci. Hospodářská zvířata (kromě včel) mají stálý přístup na pastvu nebo k objemnému krmivu. Prevence nákaz je založena na výběru plemene a linie, chovatelských postupech, vysoce kvalitním krmivu a tělesném pohybu, odpovídající intenzitě chovu a přiměřeném a vhodném ustájení, udržovaném v hygienických podmínkách. Vzniklá nákaza se řeší okamžitou léčbou, aby se zabránilo utrpení zvířat; je-li to možné, mohou se za přísných podmínek použít syntetická chemická alopatická veterinární léčiva včetně antibiotik, pokud je použití fytoterapeutických, homeopatických a jiných přípravků nevhodné. Je povoleno použití imunologických veterinárních léčiv a povoluje se ošetření týkající se ochrany zdraví lidí a zvířat na základě právních předpisů EU. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 dále upravuje situaci, kdy zvíře nebo skupina zvířat je podrobena v průběhu dvanácti měsíců více než třem léčbám s podáváním chemických syntetizovaných alopatických veterinárních léčiv nebo antibiotik nebo více jak jedné léčbě v případě zvířat, jejichž produktivní životní cyklus je kratší než jeden rok, pak tato zvířata nebo jejich produkty nemohou být prodávány jako ekologické produkty. Na rozdíl od konvenčních chovů je v ekologických chovech zákonná ochranná lhůta mezi posledním podáním alopatického léčiva zvířeti za normálních podmínek užívání dvojnásobně dlouhá a v případě, že tato zákonná ochranná lhůta není stanovena, činí 48 hodin. Poslední pravidlo se týká čištění a dezinfekce, které stanoví, že k čištění a dezinfekci se použijí produkty pro účely čištění a dezinfekce budov a zařízení pro živočišnou výrobu pouze v případě, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci. Závěr Welfare hospodářských zvířat je aktuální problematikou a díky informacím o problémech pohody zvířat v intenzivních chovech, které se ke konečným spotřebitelům dostávají prostřednictvím médií a organizací usilujících o zlepšení podmínek chovu hospodářských zvířat, dochází k probouzení a nárůstu zájmu o prostředí, ve kterém jsou hospodářská zvířata chována. Právě tento zájem je nadějí pro rozvoj ekologicky hospodařících farem a pro zachování vysokých standardů welfare v tomto způsobu hospodaření. Literatura Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2000, č. 73, s. 34993512. Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91. Ústřední věstník Evropské unie, 2007, L 189, s. 1-23. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde 193


o ekologickou produkci, označování a kontrolu. Ústřední věstník Evropské unie, 2008, L 250, s. 1-84. Nařízení Komise (EU) č. 271/2010 kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci. Ústřední věstník Evropské unie, 2010, L 84, s. 19-22. Vyhláška č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Sbírka zákonů, 2006, č. 8, s. 186-187.

194


THE OCCURRENCE OF THE PHARMACEUTICALS IN THE AQUATIC ENVIRONMENT AND THEIR EFFECT ON FISH VÝSKYT LÉČIV VE VODNÍM PROSTŘEDÍ A JEJICH VLIV NA RYBY Lucie Plhalová*, Dana Živná, Marta Bartošková, Zdeňka Svobodová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká republika Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The aim of this study was to investigate the effects of subchronic exposure of juvenile developmental stages in zebrafish (Danio rerio) to environmental concentations of selected pharmaceuticals (ciprofloxacin, ibuprofen and acetylsalicylic acid). Based on the results of this test we found that none of the tested environmental concentrations has effect on fish growth and on development of histopathological changes in the organs (liver, kidneys, gills). The results of the parameters of oxidative stress showed that the effect of environmental concentration of ciprofloxacin affected the activity of glutathione-S-transferase and glutathione peroxidase, environmental concentration of acetylsalicylic acid affected the activity of glutathione peroxidase and ibuprofen had the effect on decrease of lipid peroxidation compared to the control group. Key words: zebrafish, ciprofloxacin, ibuprofen, acetylsalicylic acid, oxidative stress Souhrn Cílem této studie bylo zhodnocení účinků subchronického působení environmentálních koncentrací vybraných léčiv (ciprofloxacinu, ibuprofenu a kyseliny acetylsalicylové) na juvenilní vývojová stadia dania pruhovaného (Danio rerio). Na základě výsledků tohoto testu jsme zjistili, že žádná z testovaných environmentálních koncentrací nemá vliv na růst ryb, ani na vznik histopatologických změn v jejich orgánech (játra, ledviny, žábra). Z výsledků parametrů oxidativního stresu vyplývá, že působení environmentální koncentrace ciprofloxacinu mělo vliv na aktivitu glutathion-S-tranferázy a glutathion peroxidázy, zatímco environmentální koncentrace kyseliny acetylsalicylové ovlivnila aktivitu glutathion peroxidázy a působení ibuprofenu vedlo ke snížení lipidní peroxidace oproti kontrole. Klíčová slova: danio, ciprofloxacin, ibuprofen, kyselina acetylsalicylová, oxidativní stres Úvod Léčiva používaná v humánní a veterinární medicíně k preventivním, terapeutickým a diagnostickým účelům, patří v posledních letech k významným kontaminantům životního prostředí. Primárním zdrojem léčiv a jejich metabolitů jsou pacienti, resp. nemocnice a subjekty veterinární péče. Léčiva jsou z organismu vylučována buďto v původní formě nebo ve formě jejich metabolitů. Prostřednictvím splaškových odpadních vod jsou transportována do čistíren odpadních vod (Kotyza a kol., 2009), kde mohou být inaktivována – přesto do životního prostředí (především do vodního prostředí) vstupuje řada farmak. Kyselina acetylsalicylová a ibuprofen patří mezi nesteroidní protizánětlivé látky (NSAIDs), které jsou běžně používány k léčbě horečky, bolesti a zánětu u lidí. Zatímco ciprofloxacin *



představuje širokospektrální fluorochinolonové antibiotikum používané k léčbě celé řady bakteriálních infekcí jak u lidí, tak u zvířat. Antibiotika a NSAIDs patří mezi jedny z nejpoužívanějších léčiv současnosti, ať už v humánní či veterinární medicíně. Po průchodu čističkou odpadních vod je celá řada léčiv, ať už v nezměněné formě, nebo ve formě svých metabolitů, nacházena ve vodách v nízkých koncentracích. Existuje jen málo informací o účinku těchto koncentrací na vodní organismy. Ale předpokládá se, že při chronickém působení může dojít k ovlivnění růstu, vývoje a orgánových funkcí s následným dopadem na populace ryb a dalších vodních organismů. Negativní dopad těchto cizorodých látek na ryby je zjišťován v experimentálních podmínkách, kdy jsou prováděny testy toxicity na rybách s hodnocením účinků zejména za využití biomarkerů oxidativního stresu. Oxidativní stres je proces, který vzniká v důsledku nerovnováhy mezi tvorbou a eliminací volných radikálů. Jako výsledek této nerovnováhy dochází k tvorbě nadbytečného množství volných radikálů, které představují reaktivní formy kyslíku (ROS) a reaktivní formy dusíku (RNS). Tyto radikály jsou nezbytné pro některé procesy v organismu, ale jsou také odpovědné za celou řadu degenerativních procesů (Davies, 1995; Toro and Rodrigo, 2009). Stanovení biomarkerů volných radikálů představuje možnost, jak sledovat a hodnotit míru oxidativního stresu. Biomarkery oxidativního stresu zahrnují především produkty peroxidace lipidů, antioxidační a biotransformační enzymy (Di Giulio and Hinton, 2008). Cílem této studie bylo zhodnocení účinků subchronického působení environmentálních koncentrací vybraných léčiv (ciprofloxacinu, ibuprofenu a kyseliny acetylsalicylové) na juvenilní vývojová stadia dania pruhovaného (Danio rerio) na jejich růst, výskyt histopatologických změn v orgánech a hodnocení biomarkerů oxidativního stresu. Materiál a metodika Pro posouzení subchronických účinků vybraných léčiv (ciprofloxacinu, ibuprofenu a kyseliny acetylsalicylové) byl proveden test dle metodiky OECD 215 (Fish, Juvenile Growth Test). V testu byly použity ryby druhu danio pruhované (Danio rerio) ve věku 30 dnů – tento druh ryb je metodikou doporučován pro testy toxicity na rybách. Ryby byly vystaveny působení environmentálních koncentrací léčiv (ciprofloxacin – 0,7 µg/l; ibuprofen – 0,1 µg/l; kyselina acetylsalicylová – 4 µg/l) po dobu 28 dní. Test probíhal v průtočných nádržích s obměnou roztoků po 12 hodinách. Do nádrží s kontrolou a testovanými léčivy bylo umístěno 50 kusů ryb, test byl proveden duplicitně. V průběhu testů byla zaznamenávána teplota, pH a koncentrace rozpuštěného kyslíku v testovacích nádobách a mortalita ryb. Ryby byly krmeny 2x denně sušenými Artemia salina ve výši 8% své tělesné hmotnosti, krmná dávka byla stanovena dle počáteční hmotnosti ryb a byla přepočítána po 14 dnech. Na konci testu byly ryby usmrceny, změřeny a zváženy, část ryb byla odebrána na histopatologické vyšetření. Další část ryb byla zmražena (při teplotě -85 °C) pro následné stanovení parametrů oxidativního stresu. Stanovení jednotlivých parametrů oxidativního stresu bylo provedeno v celotělním homogenátu s fosfátovým pufrem. Katalytická koncentrace glutathion-S-transferázy (GST) byla měřena spektrofotometricky na základě detekce tvorby konjugátu mezi redukovaným glutathionem a substrátem 1-chlor-2,4-dinitrobenzenem (Habig et al., 1974) při 340 nm. Metody měření aktivity glutathion peroxidázy (GPx) a glutathion reduktázy (GR) jsou založeny na katalýze přeměny oxidovaného glutathionu (GSSG) na glutathion redukovaný (GSH) za spotřeby NADPH, úbytek NADPH se měří spektrofotometricky při 340 nm (Carlsberg a Mannervik, 1975; Flohe and Gunzler, 1984). Měření aktivity katalázy (CAT) je založeno na schopnosti tohoto enzymu rozkládat peroxid vodíku na vodu a kyslík. Při tomto rozkladu dochází k poklesu absorbance, která je stanovována spektrofotometricky ve 196


speciálních mikrokyvetách při 240 nm (Aebi, 1984). Pro stanovení malondialdehydu (MDA) – lipidní peroxidace se využívá TBARS test (thiobarbituricacid reactive substances – látky reaktivní s kyselinou thiobarbiturovou – TBA). Metoda je založená na stanovení barevných adduktů, vznikající reakcí produktů lipidní peroxidace s kyselinou thiobarbiturovou, které jsou měřeny spektrofotometricky (Uchiyama and Mihara, 1978; Livingstone et al., 1990; Surai et al., 1996). Výsledky a diskuse Žádná z environmentálních koncentrací námi vybraných léčiv (ciprofloxacin, kyselina acetylsalicylová a ibuprofen) neměla vliv na růst ryb (ve srovnání s kontrolou). Ani histologické vyšetření neprokázalo vznik histopatologických změn v orgánech ryb (játra, ledviny, žábra). Podobně Stepanova et al. (2013), kteří zkoumali účinek jiného léčiva ze skupiny NSAIDs – diklofenaku – na raná vývojová stádia kapra obecného (Cyprinus carpio) také nezjistili ovlivnění růstu ryb ani histopatologické změny v orgánech. Naproti tomu Pamplona et al. (2011) při testování léčiva dipyrone na rybách druhu Rhamdia quelen, objevili histopatologické změny v ledvinách již při použití environmentální koncentrace tohoto léčiva. Výsledky hodnocení biomarkerů oxidativního stresu prokázaly statisticky vyšší hodnotu GST (p<0,05) v environmentální koncentraci ciprofloxacinu ve srovnání s kontrolou, v ostatních skupinách změny prokázány nebyly. Aktivita GPx byla statisticky nižší ve srovnání s kontrolní skupinou (p<0,05) ve skupině s ciprofloxacinem a statisticky vyšší (p<0,05) v koncentraci kyseliny acetylsalicylové. Ve skupině s ibuprofenem došlo ke zvýšení aktivity, ale tato změna nebyla statisticky významná. U GR došlo u všech skupin ke zvýšení aktivity tohoto enzymu oproti kontrole, u CAT došlo naopak u všech skupin léčiv ke snížení aktivity enzymu, avšak žádné změny nebyly statisticky významné. Hodnoty TBARS byly ve všech skupinách nižší ve srovnání s kontrolou, pouze u ibuprofenu byla tato hodnota statisticky vysoce významně nižší (p<0,01). Naopak u léčiva dipyrone Pamplona et al. (2011) zjistili, že při použití environmentální koncentrace dochází k poklesu aktivity GST, zvýšení aktivity CAT a lipidní peroxidace v játrech ryb druhu Rhamdia quelen. Tyto nalezené změny však nebyly statisticky významné. Při testování environmentální koncentrace diklofenacu na raných vývojových stádiích kapra obecného (Cyprinus carpio) Stepanova et al. (2013) zjistili pokles aktivity GR a lipidní peroxidace, který však nebyl statisticky významný. Závěr Na základě výsledků tohoto testu jsme zjistili, že žádná z testovaných environmentálních koncentrací zvolených léčiv (ciprofloxacin, ibuprofen a kyselina acetylsalicylová) nemá vliv na růst ryb a ani na vznik histopatologických změn v jejich orgánech (játra, ledviny, žábra). Z výsledků parametrů oxidativního stresu vyplývá, že působení environmentální koncentrace ciprofloxacinu ovlivnilo aktivitu GST a GPx, environmentální koncentrace kyseliny acetylsalicylové ovlivnilo aktivitu GPx a působení ibuprofenu mělo vliv na snížení hodnot TBARS oproti kontrole. Změny v jednotlivých parametrech oxidativního stresu prokázaly, že tato léčiva mohou mít negativní vliv na průběh biochemických procesů v organismu ryb. Práce byla financována v rámci projektů IGA 10/2012/FVHE a IGA VFU 22/2013/FVHE. Literatura Aebi, H. (1984) Catalase in vitro. Method Enzymol. 105: 121–126. Carlberg, I., Mannervik, B. (1975) Purification and characterization of the flavoenzyme glutathione reductase from rat liver. J Biol Chem. 250: 5475–5480. 197


Davies, K.J.A. Oxidative stress, the paradox of aerobic life. In: Rice-Evans, C., Halliwell, B., Land, G.G., editors. Free radical and Oxidative stress: Environment, Drugs and Food Additives. London: Portland Press., 1995, p. 1–31. Di Giulio, R.T., Hinton, D.E., editors (2008). The Toxicology of Fishes. Boca Raton: CRC Press, Taylor and Francis Group. Flohe, L., Gunzler, W.A. (1984) Assays of glutathione peroxidase. Method Enzymol. 105: 114–121. Habig, W.H., Pabst, M.J., Jakoby, W.B. (1974) Glutathione S-transferases. First enzymatic step in mercapturic acid formation. J Biol Chem. 249: 7130–7139. Kotyza, J., Soudek, P., Kafka, Z., Vaněk, T. (2009) Léčiva – „nový“ environmentální polutant. Chemické listy. 103: 540–547. Livingstone, D.R., et al. (1990) Oxyradial production as a pollution-mediated mechanics of toxicity in the common mussel, Mytilus edulis, and other mollusks. Funct Ecol. 4: 415-424. Pamplona, J.H., Oba, E.T., da Silva, T.A., Ramos, L.P., Ramsdorf, W.A., Cestari. M.M., Oliveira Ribeiro, C.A., Zampronio, A.R., Silva de Assis, H.C. (2011). Subchronic effects of dipyrone on the fish species Rhamdia quelen. Ecotoxicol Environ Saf. 74: 342–9. Stepanova, S., Praskova, E., Chromcova, L., Plhalova, L., Prokes, M., Blahova, J., Svobodova, Z. (2013). The effects of diclofenac on early life stages of common carp (Cyprinus carpio). Environ Toxicol Pharmacol. 35: 454–60. Surai, P.F., Noble, R.C., Speake, B.K. (1996) Tissue-specific differences in antioxidant distribution and susceptibility to lipid peroxidation during development of the chick embryo. Biochimica et Biophysica Acta. 1301(11): 1–10. Toro, J., Rodrigo, R. Oxidative stress: Basic Overview. In: Rodrigo R, editor. Oxidative Stress and Antioxidants: Their Role in Human Disease. New York: Nova Science Publishers, 2009, p. 1–24. Uchiyama, M., Mihara, M. (1978) Determination of malonaldehyde precursor in tissues by thiobarbituric acid test. Anal. Biochem. 86(5): 271–278.

198


SALES OF LIVE FISH FROM THE VIEWPOINT OF ANIMAL PROTECTION PRODEJ ŽIVÝCH RYB Z POHLEDU OCHRANY ZVÍŘAT Hana Pochopová, Eva Voslářová*, Iveta Bedáňová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The study monitored the behaviour of Czech consumers as for buying, handling, transportation, storage and killing fish. The results of the survey show that Czechs do not prefer buying live fish except buying a live carp for the traditional Christmas dinner. Men expressed a greater interest in buying live fish. Most consumers let the fish kill at the point of sale by the seller (65%). Slaughtering in the point of sale is preferred by women (69%), university educated (71%) and persons aged 15 - 25 years (71%). A low awareness of consumers was also found concerning proper handling fish during transport and storage live fish before killing. A significant proportion of consumers (27 %) kills fish in a manner that is inconsistent with the legislative requirements. Therefore, in order to ensure fish welfare it is desirable to increase consumer awareness of the proper procedures when handling live fish or reduce the possibility of buying live fish. Key words: fish, purchase, transportation, possession, killing, welfare Souhrn Práce se zabývá hodnocením chování českých spotřebitelů při nákupu, manipulaci, transportu, přechovávání a usmrcování ryb na základě dotazníkového šetření. Výsledky dotazníkového šetření ukazují, že Češi nákup živých ryb nikterak zvlášť nevyhledávají a prodej živých ryb se nejvíce soustřeďuje do období vánočních svátků. Větší zájem o nákup živých ryb vyjádřili muži. Většina spotřebitelů si nechává rybu usmrtit na místě prodeje prodejcem (65 %). Porážce v místě prodeje dávají přednost ženy (69 %), vysokoškolsky vzdělaní lidé (71 %) a osoby ve věkovém rozmezí 15 - 25 let (71 %). Dále byla zjištěna nízká informovanost spotřebitelů, jak se k rybám chovat během transportu a jak správně uchovávat živé ryby před usmrcením. Značná část spotřebitelů (27 %) usmrcuje ryby způsobem, který je v rozporu s legislativními požadavky. Z hlediska zajištění welfare ryb je tak žádoucí zvýšit informovanost spotřebitelů o správných postupech při zacházení s živými rybami, případně omezit možnost nákupu živých ryb. Klíčová slova: ryby, nákup, přeprava, přechovávání, usmrcování, welfare Úvod Prodej živých ryb se řádově týká tisíců tun ryb, proto je při zacházení s nimi nutno klást důraz také na stanovení a kontrolu podmínek zajišťujících jejich ochranu a welfare. Dosud poněkud opomíjená je problematika nakládání s živými rybami ze strany jednotlivých spotřebitelů. Cílem práce bylo provést dotazníkové šetření týkající se nákupu a manipulace s živými rybami, přepravy ryb a následně jejich usmrcování a na základě odpovědí respondentů *



vyhodnotit postoj spotřebitelů v ČR k nákupu živých ryb a dodržování zákonem stanovených podmínek jejich ochrany v závislosti na pohlaví, vzdělání a věku respondentů. Materiál a metodika Postoj zákazníků k prodeji živých ryb z pohledu ochrany zvířat byl zjišťován formou dotazníkového šetření. Data byla sbírána v časovém intervalu od května do listopadu 2012. Dotazník byl šířen elektronickou cestou, respondenti měli možnost odpovídat na otázky prostřednictvím aplikace na internetovém portálu Vyplnto.cz. Získaná data z dotazníkového šetření byla následně zpracována pomocí programu Microsoft Office Excel 2007. Pro výsledky z dotazníku byla vytvořena tabulka rozdělená na tři segmenty, tzv. fakta tvrdá (pohlaví, věk, vzdělání), na jejímž základě byla data vyhodnocována. Poté byly výsledky roztříděny do segmentů dle varianty odpovědí a byly porovnány relativní četnosti (v %) odpovědí v jednotlivých kategoriích a v závislosti na pohlaví, věku a vzdělání respondentů. Výsledky a diskuze Do dotazníkového online průzkumu se zapojilo celkem 337 respondentů (241 žen a 96 mužů). Forma šíření dotazníku se odrazila v nerovnoměrném zastoupení respondentů z hlediska věku, vzdělání a pohlaví. Co se týká vzdělání respondentů, do dotazníkového šetření se zapojilo více osob se středoškolským vzděláním a dále s vysokoškolským vzděláním. O něco méně bylo respondentů s odborným vzděláním bez maturity a se základním vzděláním. Tato skutečnost odpovídá zjištěním Českého statistického úřadu, že více uživatelů internetu je mezi obyvateli s vyšším vzděláním (ČSÚ, 2013). Obdobně fakt, že nejpočetnější skupina respondentů byla ve věku 15 - 25 roků, odpovídá věkové struktuře uživatelů internetu (ČSÚ, 2013). Převaha žen mezi respondenty pravděpodobně výsledky nezkresluje, neboť nákup potravin je i v současnosti zejména doménou žen, kdy podle průzkumu Českého statistického úřadu nákupy obstarávají v 63 % ženy (ČSÚ, 2012). Spotřeba sladkovodních ryb je v ČR obecně nízká (Ženíšková a Gall, 2007), což potvrzují i naše zjištění. 26 % respondentů kupuje ryby pouze na Vánoce z důvodu vánočních tradic. 39 % respondentů uvedlo, že si živé ryby nekupují vůbec. Z toho 10 % dotazovaných dává přednost nákupu filetů. Tendenci vůbec nekupovat ryby uvedlo 47 % mladých lidí ve věkovém rozmezí 15 - 25 let a 57 % respondentů se základním vzděláním, což však může být ovlivněno tím, že většina respondentů našeho průzkumu byla ve věkovém rozmezí 15 - 25 let, tj. včetně respondentů ve věku 15+, kteří ještě nedokončili vyšší vzdělání. Respondenti, kteří v dotazníku uvedli, že kupují živé ryby, byli dále dotazováni na následnou manipulaci s živými rybami. 80 % respondentů uvedlo, že transport ryb provádí v tašce. Pouze 13 % respondentů ryby převáží v nádobě s vodou. Transport ryb by neměl být příliš dlouhý, zvlášť pokud nejsou rybám zajištěny během transportu vhodné podmínky. Z průzkumu vyplývá, že 53 % respondentům trvá transport do 15-ti minut, 37 % trvá transport do 30-ti minut, v 7 % je délka transportu do 60 minut a 3 % více než 60 minut. Transport není to jediné, co ryby stresuje. Rovněž i nevhodný způsob přechovávání ve vaně u spotřebitelů rybám neprospívá. Dle dotazníkového šetření 20 % respondentů přechovává ryby ve vaně s neustálým přítokem vody, kdy voda je tedy neustále okysličována. Pouze 19 % respondentů odpovědělo, že voda je odstátá už před vložením ryby, což znamená, že z vody vyprchal chlor. 14 % dotázaných napouští vodu součastně s vložením ryby. 18 % respondentů přechovává ryby v nádobě bez přítoku vody, takže voda není okysličená. 2 % dotázaných vkládá rybu do vlažné vody, ryby tak zažívají teplotní šok, protože voda ve vaně je mnohem teplejší než voda v kádích, v důsledku šoku může ryba leknout. 5 % respondentů přechovává rybu ve studené vodě s občasným připouštěním čerstvé vody. Z hlediska welfare ryb je 200


nejvhodnější nechat ryby usmrtit u prodejce, toto doporučuje i Státní veterinární správa (Duben, 2007). Ryby tak nejsou zbytečně vystaveny stresujícímu transportu a nevhodnému přechovávání v domácnosti. Dále byla sledována délka přechovávání živých ryb doma. Z celkového počtu 71 respondentů, kteří odpověděli, že si kupují živé ryby a poté je transportují domů, odpovědělo 30 %, že rybu ihned po příchodu domů usmrtí. To doporučuje i Státní veterinární správa s cílem předejít tomu, aby ryby ve vaně strádaly (Duben, 2007). V domácích podmínkách prakticky nelze zajistit odpovídající podmínky pro přechovávání živých ryb. 46 % respondentů uvedlo, že rybu usmrcuje první/jeden den po transportu, 18 % respondentů odpovědělo, že rybu usmrcují 2. - 4. den po transportu. 6 % dotázaných uvedlo, že rybu poráží až za 5 a více dní po transportu. Přechovávání ryb v nevhodných podmínkách po tak dlouhou dobu je spojeno se značným strádáním. Tinarwo (2006) a Ingr (2010) se zabývali otázkou usmrcováním ryb. Autoři se shodují, že nejšetrnější způsob usmrcení ryb je pomocí elektrického proudu. Tento způsob usmrcení se však používá jen ve velkých zpracovatelnách. V malých zpracovatelnách či při prodeji ryb na ulici se používá omráčení tupým předmětem na temeno a poté vykrvení. Tento způsob usmrcení je v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Spotřebitelé se však stanoveným postupem často neřídí a ryby si doma usmrcují i jiným způsobem, jak vyplývá z vyplněných dotazníků. Podle dotazníkového šetření pouze 56 % respondentů usmrcuje ryby schváleným způsobem, tzn. po omráčení silným úderem tupým předmětem na temeno hlavy a přetětím žaberních oblouků nebo přetětím míchy a cév řezem bezprostředně za hlavou. 18 % respondentů usmrcuje ryby tak, že rybu omráčí a poté ji hned rozporcují. 8 % respondentů usmrcuje ryby uříznutím hlavy ryby bez předchozího omráčení. Oba tyto způsoby usmrcení jsou nevhodné a jsou v rozporu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Podle dotazníků takto usmrcují ryby většinou respondenti ve věku 55 - 65 let. To může být dáno i faktem, že právní úprava ochrany zvířat a prosazování požadavků na zajištění welfare zvířat včetně ryb je záležitost teprve posledních let a je častěji reflektována mladší generací. 6 % respondentů na otázku, jakým způsobem probíhá usmrcování ryb, odpovědělo, že neví, neboť u toho nejsou přítomni. 12 % respondentů na tuto otázku neodpovědělo. 65 % lidí si při nákupu živých ryb nechává rybu usmrtit přímo u prodejce, což je z pohledu welfare ryb pozitivní. Nedochází tak ke stresování ryb transportem, přechováváním v nevhodných podmínkách či nekvalifikovaným způsobem usmrcení. Projevila se zde i závislost na věku, tendenci nechat si usmrcovat ryby přímo u prodejce měli spíše mladší respondenti. Se zvyšujícím se věkem spotřebitelů tato tendence klesá. To může být výsledkem zvyků v jednotlivých rodinách i faktem, že usmrcení ryby prodejcem je zpoplatněno navíc. Jako důvod, proč si nechávají ryby usmrtit přímo u prodejce, respondenti uváděli převážně to, že rybu nechtějí nebo neumí sami usmrtit. Nebo je nechtějí zbytečně trápit, tuto příčinu uváděly především ženy. Závěr Zatímco prodejci většinou dodržují stanovená pravidla při prodeji a usmrcování živých ryb, jak vyplývá z výsledků veterinárního dozoru, samotní spotřebitelé však tato pravidla často nedodržují nebo ani neznají. Z hlediska zajištění welfare ryb je tak žádoucí zvýšit informovanost spotřebitelů, případně omezit možnost nákupu živých ryb. Literatura Český statistický úřad. Domácnosti pod lupou: kdo má hlavní slovo? [online] [cit. 2013/03/04] Český statistický úřad, Praha, 2012, Dostupné z: 201


Český statistický úřad. Jednotlivci využívající vybrané informační a komunikační technologie 2012. [online] [cit. 2013/03/04] Český statistický úřad, Praha, 2013, Dostupné z: < http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/9701-12-r_2012-0301> Duben, J. Aby byl kapr u stánku „čerstvý“. [online] [cit. 2007/12/21] SVS ČR 2007, tisková zpráva, Dostupné z: Ingr, I. Jakost a zpracování ryb. 2. vydání, Brno, MZLU 2010, s. 102. Tinarwo, A. The ethical slaughter of farmed fish. Wageningen Academic Publishers. 2006. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. Ženíšková, H., Gall, V. Situační a výhledová zpráva - RYBY. 1. vydání, MZe, 2007, s. 41.

202


DEVELOPMENT OF METHODS AND TESTING IN VITRO ON CELL BASE MODELS IN CENTER OF CELL THERAPY AND SIAGNOSTICS AND PUBLIC HEALTH INSTITUTE IN OSTRAVA VÝVOJ METOD A TESTOVÁNÍ IN VITRO NA BUNĚČNÝCH MODELECH V CENTRU BUNĚČNÉ TERAPIE A DIAGNOSTIKY A ZDRAVOTNÍM ÚSTAVU V OSTRAVĚ Ludmila Porubová1*, Hana Bielniková2, Hana Bílková - Fránková3, Jakub Schůrek1 1

Centrum buněčné terapie a diagnostiky a.s., Ostrava, ČR, 2 Fakultní nemocnice Ostrava, Oddělení patologie, Ostrava, ČR, 3 Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, Ostrava, ČR

1

Center of Cell Therapy and Diagnostics, Ostrava, Czech Republic, 2 University Hospital Ostrava, Department of Pathology, Ostrava, Czech Republic, 3 Public Health Institute in Ostrava, Czech Republic

Summary Three commercial models of in vitro reconstructed epidermis were tested. Despite differences in the test procedures, the structure of the models, the results on all models were the same. To production of in house model, the best is the use of donor cell lines from donors aged 0 - 10 years and nanomaterial carriers from polycaprolactone. Key words: in vitro testing, cell base models, in vitro reconstructed epidermis, nanomaterials Souhrn Byly testovány tři komerčně dostupné modely in vitro rekonstruované epidermis. Přes rozdíly v postupech testování, struktuře byly výsledky testování na všech modelech stejné. Při tvorbě vlastních modelů byly vyhodnoceny jako nejvhodnější použití dárcovských buněčných linií od dárců ve věku 0 až 10 let a nanomateriálových nosičů vytvořených z polycaprolactonu. Klíčová slova: testování in vitro, buněčné modely, in vitro rekonstruovaná epidermis, nanomateriály Úvod S rozvojem výzkumu, technologického vývoje a moderní medicíny dochází ke vzniku stále nových chemických látek, sloučenin, přípravků, které nepůsobí pouze na člověka, ale celé životní prostředí. Abychom poznali účinek těchto látek, využíváme již několik desítek let nejrůznější toxikologické studie na živých organizmech, ať už to jsou bakterie, kvasinky, bezobratlí obratlovci či rostliny. tyto studie nám dávají komplexní přehled o účinku dané látky, ovšem stále častěji se ozývá názor, že žádný test, a´t už na myších nebo člověku evolučně nejbližších příbuzných primátech, nemůže poskytnout přesnou informace o tom, jak bude daná látka působit na organizmus člověka. Druhou stránkou je utrpení zvířat, kterému sjou při testování mnohdy vystavena. Proto je v posledních letech kladen velký důraz na vývoj in vitro metod testování, kdy živé organizmy nahrazují buněčné kultury, bioreaktory napodobující funkci orgánů či in vitro rekonstruované modely epitelů. Významným mezníkem je tento rok 2013, kdy dochází v rámci EU k zákazu testování veškerých nově vyvinutých kosmetických přípravků. Cílem naší je práce je vývoj vlastních modelů in vitro rekonstruované epidermis a metodiky testování za použití nanovlákenných nosičů. *



Materiál a metodika Byly hodnoceny tři modely in vitro rekonstruované epidermis - EpiDerm (MatTek), RHE a Episkin (Skinethic) pro testování kožního poleptání a podráždění in vitro. Testované látky byly vybrány dle směrnic OECD TG 431(1) a TG 439 (2). Výsledky byly hodnoceny měřením viability exponované tkáně pomocí MTT testu a byly vytvořeny histologické řezy tkání. Pro tvorbu vlastních modelů byly využity buněčné linie dárců a nanomateriálové nosiče. Výsledky a diskuze Pozorovali jsme řadu rozdíly jednotlivých modelů, v odlišném balení či použití kultivačních insertů, postupech testování SOP, odlišnou strukturu modelu či změny struktury po testování, ale výsledky testování kožního poleptání a podráždění byly stejné u všech modelů. tyto výsledky byly velmi důležité při tvorbě vlastních modelů. Při tvorbě vlastních modelů byla testována řada různých buněčných dárcovských linií a několik desítek nanomateriálových nosičů. Z dárcovských linií byly vyhodnoceny jako nejvhodnější s nejlepším růstovým potenciálem buňky dárců ve věku do 10 let z málo namáhaných částí těla, např. oušek. Z použitých nanomateriálových nosičů se jako nejslibnější jeví nosič vytvořený z vláken PCL (poly-caprolactone). Závěr Ačkoliv všechny testované modely in vitro rekonstruované epidermis jsou validovány pro použití dle směrnic OECD, každý model je poněkud odlišný a vyžaduje vytvoření vlastních SOP. Tyto výsledky hrají velmi důležitou roli při vytváření protokolů pro in vitro testování na vlastních modelech. Pro tvorbu vlastních modelů byly vyhodnoceny jako nejvhodnější použití buněčných linií dárců ve věku do 10 let v kombinaci s nanomateriálovými nosiči z PCL. Tato práce byla podporována z prostředků výzkumného záměru podpořeného Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, program TIP, projekt č. FR-TI2/616 „Buněčné testovací sady CellKit“. Literatura OECD (2004) Guideline for the testing of chemicals N. 431 In vitro skin corrosion: Human skin model test. OECD (2010) Guideline for testing of chemicals N. 439 In vitro skin irritation: reconstructed human skin epidermis test method.

204


CORTISOL AND GLUCOSE CONCENTRATION IN STRAY DOGS UNDER HOUSING IN NEW ENVIRONMENT Katarina Radisavljević1*, Marijana Vučinić1, Renata Relić2 1

Animal Behaviour, Welfare and Protection, Department for Animal Hygiene, Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia, 2 Department for Animal Hygiene, Faculty of Agriculture, University of Belgrade, Serbia

Summary One of the topic issues in animal welfare activities is the stray dog welfare especially in developing countries such as Serbia. This category of animals are continuously exposed to unpleasant stimuli how during their life in public areas, as well as, during procedures from their catching or time consuming housing in shelters. Through the whole of their life stray dogs are exposed to a great number of stressors. Transport and new uncontrollable or unpredictable physical and social environment are stressful for dogs and can compromise dog welfare. Particular unpleasant situations for stray dogs present catching in public areas and caging during transport, vehicle vibrations, traffic noise, meeting with unknown environment, people, equipments, other unknown animals, unloading, restricted housing condition etc. These unpleasant activities people performed in order to transfer stray dogs from public areas to shelters or to veterinary practices where they`ll be neutered. For stray dogs new environment in shelters or in hospitals of veterinary practices presents potentially stressful novel experience due to new and unfamiliar stimuli in unknown surroundings, unfamiliar sights, sounds, and smells and unfamiliar people and other dogs, too. The aim of the present study was to examine influence of transport and housing in new environment on cortisol and glucose concentration in 20 stray dogs. Cortisol and glucose concentrations obtained immediately after transport were significantly higher (p<0.001) comparing with cortisol and glucose concentration obtained 24 hour after dogs` housing in new environment. Key words: cortisol, glucose, new environment, transport, stress, stray dogs, welfare Introduction Transport can be stressful for dogs (Bergeron et al., 2002). For caged dogs in transport the typical cage environment presents unpredictable external events due to a lack or loss of control over the environment (Hennessy et al., 1998), limited opportunities for social interaction with humans (Hubrecht et al., 1992; Coppola et al., 2006), and other dogs (Rooney et al., 2007), and high levels of noise (Sales et al., 1997). All of these stimuli can be highly stressful eliciting stress responses including behavioural, metabolic and endocrine changes in dogs. Stress response may be consequence of fear or anxiety (Casey, 2002) or of many others unpleasant experiences such as pain, physical or mental discomfort, insecurity etc. Fear is defined as an emotional response to a potentially harmful stimulus, whereas anxiety is the emotional response to a stimulus that predicts a potentially harmful or unpredictable environment (Casey, 2002). Hence, anxiety is the anticipation of danger, whether real or imaginary. During short-term stress, glucocorticoids improve fitness by energy mobilization (Möstl et al., 2002). Therefore, one of the reliable indicators of the stress reaction is cortisol. Cortisol is a biomarker commonly used for stress evaluation in dogs (Beerda et al., 1997; Coppola et al., 2006; Horvath, 2007; Haverbeke, 2008). It is a sensitive and universally accepted indicator of stress, easily and inexpensively measurabled by commercial kits. *



Glucose can also be used as a biomarker to assess the hypothalamic-pituitary-adrenal axis response to stress. Therefore, this metabolite is also affected by other factors, e.g. feeding and starvation but, it is not as reliable as cortisol (Matteri et al., 2000; Mormede et al., 2008). Nevertheless, its use together with cortisol determination, may lend additional support to the assessment of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis response to stress. Marerial and Methods The experiment was performed on 20 female dogs. They were 2 to 4 years old and their body mass varied from 20 to 25 kg. All bitches were involved in the birth control program of stray dogs in Belgrade, Serbia. Stray dogs were caught and transported by the public service of the city of Belgrade from different public places to the Clinic of the Department for surgery, orthopedic and ophthalmology of Faculty of veterinary medicine, University of Belgrade. There, dogs were individually housed in typical (1x1x1 m) cages. In new environment food was restricted due to preoperative treatment and, water was available ad libitum. Blood samples for assessment of cortisol and glucose concentrations were collected two times from each bitch from vena cephalica antebrachii. Firstly, blood was sampled immediately after transport and secondly 24 hours after dog caging in new environment. Concentration of cortisol was determined with chemiluminescence immunoassay (CLIA). Concentration of glucose was determined with spectrophotometric method. Data were analyzed with Graph Pad Prism software. Statistical analysis was performed using t-test. Results Results that were obtained in the study indicate that immediately after transport, cortisol concentration in stray dogs varied from 52.70 to 184 nmol/l (110.92±40.53 nmol/l). Twenty four hour after transport of stray dogs who were housed in the new environment, cortisol concentration varied from 46.60 to 156.30 nmol/l (89.07±32.88 nmol/l). Based on the results of t- test presented in the table 1, average cortisol concentration of stray dogs immediately after transport (110.92±40.53 nmol/l) was significantly higher (p<0.001) comparing with cortisol concentration of stray dogs 24 hours after housing in new environment (89.07±32.88 nmol/l). Table 1. Descriptive statistics for cortisol concentration immediately after transport and 24hours after housing in new environment Time of blood sampling Immediately after transport 24 hours after housing in new environment

Cortisol concentration CV

x±SD

SE

110.92±40.53*

9.06

36.54

52.70-184

89.07±32.88*

7.35

36.91

46.60-156.30

IV

* Indicates significant differences between the values of cortisol concentration in the columns observed immediately after transport and 24 hours after housing in new environment (p<0.001) Glucose concentration of stray dogs varied from 4.50 to 6.76 mmol/l immediately after transport (5.28±0.60 mmol/l). Twenty four hours after housing of stray dogs in new 206


environment, glucose concentration varied from 3.55 to 6.68 mmol/l (4.31±0.82 mmol/l). Glucose concentration immediately after transport (5.28±0.60 mmol/l) was significantly higher (p<0.001) comparing with glucose concentration 24 hours after housing in new environment (4.31±0.82 mmol/l) (Table 2). Table 2. Descriptive statistics for glucose concentration immediately after transport and 24hours after housing in new environment Time of blood sampling Immediately after transport 24 hours after housing in new environment

x±SD

Glucose concentration SE CV

IV

5.28±0.60*

0.13

11.39

4.50-6.76

4.31±0.82*

0.18

18.98

3.55-6.68

* Indicates significant differences between values of glucose concentration in the columns observed immediately after transport and 24 hours after housing in new environment (p<0.001) Discussion Psychogenic stressors have long been recognized as potent stimuli for hypothalamic-pituitaryadrenal (HPA) activation (Mason, 1975). One of the most effective stressor is exposure to novel surroundings. It can be assumed that stray dogs in this study were exposed with stressful stimuli such as transportation and new environmental. In the present study, results of cortisol concentration obtained immediately after transport of stray dogs was significantly higher (p<0.01) than cortisol concentration 24 hours after dogs`housing in new environment. This result indicated that procedures such as catching, loading, caging during transport, transport itself, vehicle vibrations, traffic noise and unloading were more stressful compared with housing of stray dogs in the new environment. Additionally, some animals may suffer from motion sickness and vomiting. According to Casey (2002), stress responses during transport can be consequence of fear or anxiety. Cortisol concentration results obtained in the study differed from results for the same parameter obtained by Fox (1994) and Siracusa (2007). They observed higher cortisol concentrations after housing of known owners` dogs in new environments. In study of Frank et al. (2006), cortisol concentration increased during and after transport indicating that transport present stressful situation for dogs. Beerda et al. (1997) found that the mean level of saliva cortisol increased from 3.6 ±0.4 nmol/l before transport to 37.4±8.2 nmol/l immediately after transport. These results indicate that procedures before transport and during transport present the stress of high intensity. During transport and housing in new environment dogs lose control and reduce predictability. Therefore, stray dogs can be frustrated due to inability to achieve physiological behaviour during those procedures. Additionally it is one of the unpleasant emotional experiences. Considering housing of dogs in an unfamiliar environment, numerous studies shown that it can be also very stressful (Hennessy et al., 1997; Hiby et al., 2006; Rooney et al., 2007a). Hennessy et al. (1997) founded three times higher cortisol concentration in dogs of known owners after three days in the new environment compared with the cortisol concentration determined in the same dogs in the houses of their owners. Hiby et al. (2006) estimated 207


a significant increase in cortisol concentration in Labrador retriever dogs, who have never been introduced to the cage environment, comparing to dogs who have previous experiences with this method of keeping. Our results indicate higher necessity for dogs` welfare before, during and after transport. During the stress response, blood glucose concentrations increase. Cortisol and catecholamines facilitate glucose production as a result of hepatic glycogenolysis and gluconeogenesis (Feldman et al., 2004). In addition, peripheral use of glucose is decreased. This fact could be related to results from the present study where average glucose concentration of stray dogs after transport was significantly higher comparing with glucose concentration 24 hours after housing in the new environment. Moreover, lower concentrations of glucose of stray dogs who were housed in new environment can be explained as a consequence of food restriction in preoperative preparing procedures. Conclusion Despite our understanding of the factors that lead to poor welfare of stray dogs during transport and housing in new environment, the problem still is a significant one. People who handle stray dogs during catching, transport and who take care of dogs during housing in veterinary hospitals often explain inadequate welfare management of dogs due to a lack of available resources. Furthermore, individual differences like the effects of an unknown breed or earlier life experiences may be additionaly attributed to variability in stress responses. It is necessary to improve all procedures that could be potential sources of stressors during stray dogs` handling. References Bergeron R., Scott S.L., Émond J.P., Mercier F., Cook N.J., Schaefer A.L., 2002, Physiology and behavior of dogs during air transport, Canadian Journal of Veterinary Research, 66, 211–6. Beerda B., Schilder M.B., van Hooff J.A.R.A.M., 1997, Manifestation of chronic and acute stress in dogs, Applied Animal Behaviour Science, 52, 307-319. Casey R., 2002, Fear and stress in companion animals, In: Horwitz D, Mills D, Heath S, eds. BSAVA Manual of Canine and Feline Behavioral Medicine. Gloucester, UK: Br Small Animal Veterinary Association, 144–153. Coppola C.L., Grandin T., Enns R.M., 2006, Human interaction and cortisol: can human contact reduce stress for shelter dogs? Physiology and Behavior, 87, 537–41. Hennessy M.B., Davis H.N., Williams M.T., Mellott C., Douglas C.W., 1997, Plasma cortisol levels of dogs at a county animal shelter, Physiology and Behavior, 62, 485–490. Hennessy M.B., Williams M.T., Miller D.D., Douglas C.W., Voith V.L., 1998, Influence of male and female petters on plasma cortisol and behaviour: can human interaction reduce the stress of dogs in a public animal shelter? Applied Animal Behaviour Science, 61, 63–77. Feldman E.C., Nelson R.W., 2004, Canine hyperadrenocorticism. In: Canine and Feline Endocrinology and Reproduction, 3rd ed. Philadelphia: Saunders, 252–357. Frank D., Gauthier A., Bergeron R., 2006, Placebo-controlled double-blind clomipramine trial for the treatment of anxiety or fear in beagles during ground transport, Canadian Veterinary Journal, 47(11), 1102-8. Fox S.M., Mellor D.J., Firth E.C., Hodge H., Lawoko C.R., 1994, Changes in plasma cortisol concentrations before, during and after analgesia, anaesthesia and anaesthesia plus ovariohysterectomy in bitches, Research in Veterinary Science, 57(1), 110-8. Haverbeke A., Diederich C., Depiereux E., et al 2008, Cortisol and behavioral responses of 208


working dogs to environmental challenges, Physiology and Behavior, 93, 59-67. Hennessy M.B., Davis H.N., Williams M.T., Mellott C., Douglas C.W., 1997, Plasma cortisol levels of dogs at a county animal shelter, Physiology and Behavior, 62, 485–490. Hiby E.F., Rooney N.J., Bradshaw J.W., 2006, Behavioural and physiological responses of dogs entering re-homing kennels, Physiology and Behavior, 89(3), 385-91. Horvat Z., Igyarto B.Z., Magyar A., 2007, Three different coping styles in police dogs exposed to a short-term challenge, Hormones and Behavior, 52, 621-630. Hubrecht R.C., Serpell J.A., Poole T.B., 1992, Correlates of pen size and housing conditions on the behaviour of kennelled dogs, Applied Animal Behaviour Science, 34, 365–83. Mason J.W., 1975, A historical view of the stress field, Part I. J. Hum. Stress, 1, 6–12. Matteri R.L., Carroll J.A., and Dyer C.J., 2000, Neuroendocrine response to stress, In Moberg GP and Mench JA (eds) The Biology Of Animal Stress pp 43-76. CABI Publishing, Wallingford, UK. Mormede P., Andanson S., Auperin B., 2008, Exploration of the hypothalamicpituitary-adrenal functions as tool to evaluate animal welfare, Physiology and Behavior, 92, 317-339. Möstl E., Palme R., 2002, Hormones as indicators of stress, Domestic animal endocrinology, (1-2): 67-74. Rooney N.J., Gaines S.A., Bradshaw J.W.S., 2007a, Behavioural and glucocorticoid responses og dogs (Canis familiaris) to kenneling: Investigating mitigation of stress by prior habituation, Physiology and Behavior, 92, 847-854. Sales G., Hubrecht R.C., Peyvandi A., Milligan S., Shield B., 1997, Noise in dog kennelling: is barking a welfare problem for dogs? Applied Animal Behaviour Science, 52, 321–9. Siracusa C., Manteca X., Cero J.J., Cuenca R., Lavin S., Garcia F., Pastor J., 2007, Perioperative stress in dogs: neuroendocrine and immune response (perioperative stress in sheltered dogs), Journal of Veterinary Behavior, 3, 94-95. Väisänen M.N., Valros A.E., Hakaoja E., 2005, Pre-operative stress in dogs-a preliminary investigation of behaviour and heart rate variability in healthy hospitalized dogs, Veterinary Anaesthesia and Analgesia, 32, 158-167.

209


ALUMINIUM PHOSPHIDE POISONING IN BULLS OTRAVA BÝKŮ FOSFIDEM HLINITÝM Vladimír Rachač1, Zuzana Široká2*, Zdeňka Svobodová2, Rudolf Dvořák2, František Kouba1 1

Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj, 2 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

1

Regional Veterinary Administration of the State Veterinary Administration for South Bohemian Region, 2 University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno

Summary Twelve fattening bulls died or were euthanized on a cattle farm in South Bohemia in September 2011. Affected animals were located in only 3 pens from eighteen. All animals in the stable were fed by the same common feed. Around the time of the death of bulls, the stable was not secured against the access of strangers. According to the clinical a pathological signs, poisoning by pesticides, urea, heavy metals and salt was considered. This was not confirmed by the chemico-toxicological examination. Moreover, the signs did not disappear after the symptomatic treatment typical for the above mentioned toxic substances. During the toxicological examination, only high levels of aluminium in rumen were found. Later the owner reported that insecticide bait Delicia Gastoxin which contains aluminium phosphide was used on the farm a few years before the poisoning. Based on the clinical signs and on the proof of high aluminium concentration in rumen, it can be presumed that insecticide bait containing aluminium phosphide was the probable source of the poisoning of bulls. Key words: insecticides, intoxication, cattle Souhrn Dvanáct výkrmových býků uhynulo resp. bylo utraceno během dvou dnů v září roku 2011 v hospodářství zemědělského podniku z Jihočeského kraje. Postižena byla zvířata jen ve 3 kotcích z osmnácti. Všechna zvířata ve stáji byla krmena stejným běžným krmivem. V období kolem úhynu byla stáj nezabezpečená proti vniknutí nepovolaných osob. Podle klinických příznaků a patologického vyšetření byla zvažována otrava pesticidy, močovinou, těžkými kovy, solí. Žádná z těchto látek se při chemicko-toxikologickém vyšetření nepotvrdila, příznaky také neustoupily po symptomatické léčbě typické pro výše uvedené toxické noxy. V průběhu vyšetřování byl zjištěn pouze vysoký obsah hliníku v bachoru. Majitel později uvedl, že byl před několika lety na farmě použit přípravek Delicia Gastoxin, který obsahuje fosfid hlinitý. Na základě pozorovaných příznaků a potvrzení vysokého obsahu hliníku v bachoru lze usuzovat, že zdrojem otravy byl insekticidní přípravek s obsahem fosfidu hliníku. Klíčová slova: insekticidy, intoxikace, skot Úvod Dvanáct výkrmových býků uhynulo resp. bylo utraceno (8 uhynulo, 4 byli utraceni) v září roku 2011 v hospodářství zemědělského podniku z Jihočeského kraje. Podle výsledků vyšetření byla jako příčina stanovena pravděpodobná alimentární otrava. Podle klinických příznaků a patologického nálezu byla zvažována otrava pesticidy, močovinou, těžkými kovy, solí. Žádná z těchto látek se při chemicko-toxikologickém vyšetření nepotvrdila. V průběhu *



vyšetřování byl zjištěn pouze vysoký obsah hliníku v bachoru. Další šetření tedy vedlo k hledání potenciálního zdroje látky obsahující hliník, která by se mohla nacházet v hospodářství nebo být použita k záměrné otravě. Případ Anamnéza K případu došlo 12. 9. 2011 v jednom zemědělském podniku s chovem skotu v okrese České Budějovice. Ze 186 ks ustájených výkrmových býků ve stáří 4-28,5 měsíců, ustájených v adaptované stáji s 18ti kotci, bylo postiženo 14 býků o průměrné hmotnosti 400-500 kg, ve stáří 15,5-24 měsíců. Postižena byla zvířata jen ve 3 kotcích na konci stáje u hnojné koncovky, nejvíce ve druhém levém kotci, z něhož uhynulo celkem 8 býků. 2 býci byli utracení pro infaustní prognózu týž den a další 2 býci následující den. Přežívající 2 býci byli průběžně léčeni. Ostatní zvířata byla bez známek onemocnění. Krmná dávka na ks/den sestávala z 15 kg senáže, 2 kg sena, 6 kg mláta, 2,5 kg krmné směsi pro hovězí žír HŽ a 0,02 kg krmné soli, napájecí voda byla z vlastní studny. V době před úhynem a během něho byla stáj nezabezpečená proti vniknutí nepovolaných osob – vstupní a výstupní vrata byla trvale otevřená z důvodů provětrávání haly v letním období. Rovněž areál hospodářství nebyl zabezpečen proti vstupu nepovolaných osob, byl oplocen pouze zčásti. Klinické příznaky a léčba Klinické příznaky zjištěné veterinárním lékařem: • nejvýraznější byly příznaky akutního respiračního selhání - dyspnoe, dále tachypnoe, tachykardie, • mióza, zornice nereagující na osvit, • afebrilie, • sliznice bledé, • výtok slin z tlamy, výtok zpěněné tekutiny z nozder, někdy s příměsí krve, • trus tmavý až černý, pastovitý, zbarvený jakoby od natrávené krve, • ataxie a dezorientace, nutkavé chování, couvání, tlačení hlavou do zdi, vrávoravá, nekoordinovaná chůze, následně ulehnutí, • u většiny postižených kusů nastoupily tonicko-klonické křeče a následně úhyn. Veterinární lékař aplikoval injekčně kofein, podal infuze s kalciovými preparáty, glukózu, intravenózní kortikoidy při edému plic, dále atropin při mióze (nešlo vyloučit otravu organofosfáty), octové nálevy (podezření na otravu močovinou), u některých pak i enrofloxacin k pokrytí případného akutního zánětu plic. Zvířata nereagovala na symptomatickou léčbu příznaků, a pokud došlo k neurologické fázi, vždy uhynula nebo byla utracena. Patologicko-anatomické vyšetření Byla provedena pitva dvou kusů uhynulých býků, kadáver č. 1 byl vyšetřen v asanačním podniku, kadáver č. 2 byl pitván přímo soukromým veterinárním lékařem. Býk č. 1 byl v dobrém výživném stavu, v předžaludcích byl vláknitý obsah temně zelené barvy, obsah v tenkých střevech byl vodnatý, v tlustých střevech jíchovitý, zelenošedé barvy, plíce hyperemické s mírným edémem, apikální laloky zvětšené a tuhé – bronchopneumonie lobaris. Ostatní orgány bez p.a. změn. Býk č. 2 měl změny pouze v plicích, kde byl výrazný edém, překrvení a petechiální krváceniny v kaudálních lalocích. 211


Laboratorní vyšetření Vzorky orgánů (játra, ledvina, plíce) a bachorový obsah odebrané z pitvaných zvířat a vzorky objemného krmiva ze žlabu (senáž s příměsí mláta) a sypká krmná směs pro hovězí žír HŽ (zbytky z krmného vozíku) byly zaslány do SVÚ Jihlava na toxikologické vyšetření, krmivo i na mykologické vyšetření. Vyšetření na fungicidní látky, které se v hospodářství používají na moření osiva, bylo provedeno v bachorovém obsahu na SVÚ Praha. SVÚ Jihlava: Nebyla prokázána otrava organofosfáty, pyretroidy ani karbofuranem. Dusičnany a dusitany také nebyly v bachorovém obsahu prokázány. Nebyla prokázána ani otrava kuchyňskou solí, ani intoxikace olovem, rtutí, arsenem nebo kadmiem. Nízké pH bachorového obsahu (5,7) mohlo poukazovat na bachorovou acidózu, avšak tento nález byl zřejmě ovlivněn předchozím podáváním octových nálevů ještě před úhynem býků. Nápadný byl pouze významně zvýšený obsah hliníku v obsahu bachoru (1092 mg/kg sušiny). Při mykologickém vyšetření vzorek krmné směsi pro hovězí žír HŽ vykázal silnou kontaminaci sporami plísní, u vzorku objemného krmiva byla kontaminace sporami plísní v menší intenzitě. SVÚ Praha: Vyšetření obsahu bachoru bylo negativní na přítomnost účinných látek fungicidních přípravků použitých k moření osiva (účinné látky tebukonazol, fluopyram, prothiokonazol, fludioxonil, metalaxyl-M a cyprokonazol), které byly nalezeny ve skladu osiv na hospodářství. Biochemické a hematologické vyšetření krve, které si ve vzorcích krve nechal stanovit soukromý veterinární lékař, nezjistilo žádné abnormality. Další postup Vzhledem k akutnímu respiračnímu selhání byla diskutována možnost otravy fosforovodíkem (fosfanem). Substance, které jej uvolňují, jsou fosfidy - existují přípravky obsahující fosfid vápníku, hořčíku, zinku a také fosfid hlinitý. Ten je obsažen v registrovaných přípravcích Delicia Gastoxin a Phostoxin. Následným šetřením u chovatele bylo zjištěno, že přípravek Delicia Gastoxin byl opakovaně použit v letech 2007 a 2009 na hospodářství ve skladu obilí. Tento přípravek obsahuje kromě fosfidu hlinitého (560 g/kg) i další složku amoniumkarbamát. Jde o přípravek zařazený mezi insekticidy, avšak má současně i účinek akaricidní a rodenticidní a je určen k hubení skladištních škůdců. Při styku s vodou nebo kyselinou reaguje prudce a uvolňuje extrémně hořlavý a vysoce toxický fosfan a netoxický hydroxid hlinitý, dále amoniak a oxid uhličitý. Kromě toho vznikají další produkty rozpadu oxid fosforečný a kyselina fosforečná. Fosfid hlinitý Po požití se z fosfidů v kyselém prostředí (u fosfidu hliníku a hořčíku i v neutrálním prostředí) uvolňuje vysoce toxický plynný fosforovodík (fosfan, PH3) (Gfeller a Messonier, 2004, Peterson a Talcott, 2006). Fosfan zapáchá po zkažených rybách, vejcích, česneku nebo acetylenu. Zápach však nemusí být cítit, protože práh vnímání pro člověka se pohybuje na hladině 2 ppm (Gfeller a Messonier, 2004). Uvolněný fosfan se rychle vstřebává a prokazování fosfidů v obsahu trávicího traktu nebo v orgánech je často obtížné. Z tohoto důvodu je třeba vzorky uchovávat ve vzduchotěsných nádobách a zmrazené. Po resorpci z bachoru a dalších úseků trávicího traktu se fosfan dostává do krevního oběhu, a dále poškozuje především respirační a nervový systém Mechanismus působení fosfanu spočívá v reakci s kovy v organismu, inhibice mnoha metaloenzymů včetně blokace cytochromoxidáz a oxidativních fosforylačních reakcí a energii produkujících procesů v mitochondriích. Rovněž dochází k uvolňování volných kyslíkových 212


radikálů, což ve svých důsledcích vede k poškozování buněk a k buněčné smrti (Peterson a Talcott, 2006). LD50 fosfidu zinku pro přežvýkavce se uvádí kolem 60 mg/kg hmotnosti, obecně pro zvířata mezi 20-40 mg/kg (Gfeller a Messonier, 2004). Obdobné hodnoty lze předpokládat u fosfidu hliníku, u nějž je známa jen LD50 pro potkany – orálně 14 mg/kg, inhalačně 1 ppm (Gangoli, 1999). Klinické příznaky se rozvíjí většinou během 3-5 hodin po přijetí fosfidu (Gfeller a Messonier, 2004). Při přijetí letální dávky většinou zvířata uhynou během 48-72 hodin od požití. Mezi příznaky náleží anorexie, deprese, distenze žaludku, bolest břicha, zvracení (i s příměsí krve), zrychlené a prohloubené dýchání, dyspnoe, sípavé šelesty, tympanie. Později se objevují nervové příznaky jako ataxie, slabost, ulehnutí, rigidita extenzorů, třesy, křeče, hypertermie a hyperestesie (Gfeller a Messonier, 2004). Při patologickém vyšetření se nachází překrvení a edém plic, překrvení jater a ledvin, histologické vyšetření může prokázat renální tubulární degeneraci a tukovou degeneraci jater. Závěr Příčinou úhynu býků byla s velkou pravděpodobností akutní alimentární intoxikace po požití fosfidu hlinitého, způsobená fosfanem uvolněným v trávicím traktu. V daném případě pro otravu fosfidem hliníku svědčilo: 1. vysoký obsah hliníku v obsahu bachoru (1,1 g/kg sušiny) a dodatečný průkaz vyšší hladiny fosforečnanů v koncentraci 10,5 g PO43- /kg sušiny téhož obsahu bachoru, 2. rychlý průběh onemocnění a klinické příznaky, jimž dominovalo akutní respirační selhání s edémem plic a nervové příznaky s následným úhynem, 3. selhání symptomatické léčby proti organofosfátům a alkalóze bachoru, 4. negativní výsledky laboratorních vyšetření na otravu jinými látkami. Dnes je fosfid hlinitý, vzhledem k jeho vysoké toxicitě, velmi omezeně dostupný, a používají jej hlavně specializované DDD firmy. S ohledem na běžný způsob aplikace přípravku (fumigace) při použití jako rodenticidu je v tomto případě pravděpodobnější úmyslné podání než nedbalostní zavinění nebo technologická chyba chovatele. Dále již bylo vyšetřování plně v kompetenci Policie ČR, které byl případ nahlášen. KVS pro Jihočeský kraj předala Policii ČR oznámení o podezření z trestné činnosti a vyžádanou odbornou zprávu k úhynu býků, kterou postoupila i chovateli pro potřeby likvidace pojistné události, ale nezná výsledek šetření ani možného viníka. Literatura Gangolli, S (Ed.). The dictionary of substances and their effects, volume 1, 1999, The Royal society of chemistry, 889 s. Gfeller RW, Messonier SP. Small animal toxicology and poisonings, 2004, Mosby, 498 s. Peterson ME, Talcott PA. Small animal toxicology, 2006, Saunders Elsevier, 1190 s.

213


IN VITRO TESTS ON FISH MOŽNOSTI IN VITRO TESTOVÁNÍ U RYB Marie Ševčíková*, Helena Modrá Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary In vitro tests allow the study of effects of xenobiotics using the minimum number of animals. The advantage of in vitro tests is to assess the specific mechanism of action of a test substance to the selected cells. This work presents a summary of using in vitro methods for fish. Key words: fish, in vitro, cell cultures, toxicty tests Souhrn In vitro testy umožňují studium působení xenobiotik za použití minimálního počtu pokusných zvířat. Výhodou těchto testů je možnost posoudit konkrétní mechanismus působení dané testované látky na vybrané buňky. Tato práce představuje souhrn možností využití in vitro metod u ryb. Klíčová slova: ryby, in vitro, buněčné kultury, testy toxicity Úvod Rybí buněčné kultury se v in vitro testech používají již velmi dlouhou dobu. První data o izolaci rybích buněk byly publikovány již v roce 1962 (Wolf and Quimby, 1962). Testy na buněčných kulturách jsou dosud využívány zejména pro objasnění mechanismu účinku testované látky. V poslední době se však začínají tkáňové kultury využívat i pro rutinní provádění testů toxicity. Jejich výhodou je reprodukovatelnost, časová nenáročnost, cenová dostupnost a především omezení počtu potřebných pokusných zvířat (Schrimer, 2006). Testy na buněčných kulturách jsou prováděny jednak za využití primárních buněčných kultur a jednak za využití stabilních buněčných kultur. Systémy in vitro nemohou plně simulovat kompletní fyziologické pochody živého organismu, což je jejich hlavním nedostatkem. Přesto se testy toxicity na buněčných kulturách jeví jako vhodný screening před provedením testů na živých organismech a také jako jejich doplněk pro přesné pochopení účinku testovaných látek (Weisbrod et al., 2009). Testy na primárních buněčných kulturách Primární buněčné kultury se získávají z jednotlivých tkání ryb, jsou nestandardní, což může významnou měrou ovlivnit výsledek testu toxicity, především nižší reprodukovatelnost. Při získávání buněčných řad se sterilně odebírá tkáň buď z embryí nebo z usmrcených organismů. Buňky se pak nasazují do speciálních nádob pro pěstování buněčných kultur, přidává se živné medium obohacené o antibiotika, případně antimykotika (Bols et al. 2006). Výhodou použití primárních buněčných kultur je, že můžeme ryby, pocházející ze stejných podmínek prostředí, testovat in vivo i in vitro zároveň. Můžeme tak lépe posoudit poškození organizmu vlivem chronického působení škodlivých látek a zjistit konkrétní mechanizmus jejich účinku *



(Hontela, 1998; Miller et al. 2009). Pro in vitro systémy je možné použít primární buněčné kultury získané z jater, ledvin, nadledvin, žaber, gonád či očí ryb (Segner, 1998; Miller and Hontela, 2011; Taju et al., 2012). Stabilní buněčné kultury Za poslední čtyři desetiletí bylo z rybích tkání izolováno téměř 200 typů stabilních buněčných linií (Fryer and Lannan, 1994). Stabilní buněčné linie se získávájí z primárních buněčných kultur, které mají schopnost dělení. Pro vytvoření stabilní buněčné linie je tedy v ideálním případě potřeba pouze jeden živý jedinec. Řada stabilních buněčných kultur je komerčně bežně dostupná (Tabulka 1), což umožňuje porovnání výsledků mezi různými pracovišti. Řada autorů provedla porovnání výsledků testů in vivo s výsledky testů in vitro s cílem posoudit možnost náhrady testů na živých organismech. Výsledky testů in vivo a in vitro spolu korespondovaly, v řadě případů byly shodné a v některých případech byla citlivost testů in vitro nižší (Magwood and George, 1996; Hontela, 1998; Knauer et al., 2007; Taju et al., 2012). Tabulka 1. Příklady běžně používaných stabilních buněčných kultur u ryb Název buněčné linie BB SJD.1 CCO CHH-1 CLC 1G8 ZFL EPC RTgill-W1 ASK RTG-2 PLHC-1 SHK-1

Druh ryby (typ buněk) Ictalurus nebulosus (fibroblasty, sval) Danio rerio ( fibroblasty ocasní ploutve) Ictalurus punctatus (fibroblasty gonád) Oncorhynchus keta (fibroblasty, srdce) Cyprinus carpio (leukocyty) Ictalurus punctatus (lymfoblasty) Danio rerio (hepatocyty) Cyprinus carpio (Epithelioma papullosum) Oncorhynchus mykiss (buňky žaber) Salmo salar (buňky žaber) Oncorhynchus mykiss (fibroblasty gonád) Poecilopsis lucida (hepatocyty) Salmo salar (buňky kraniální ledviny)

Vyhodnocení in vitro testů Vyhodnocení testů toxicity na buněčných kulturách lze provádět přímými a nepřímými metodami. Přímé metody spočívají v posouzení celkového počtu uhynulých buněk a rozsahu cytopatických efektů. Jedná se poměrně časově náročné metody, zatížené subjektivní chybou. Nepřímé metody jsou založeny na fyziologických reakcích buněk hodnocených na základě barevných reakcí. Mezi nejpoužívanější patří NR-test, který využívá schopnosti nepoškozených buněčných lysozomů přijímat neutrální červeň (Borenfreund and Puerner, 1985) a dále MTT-test, založený na redukci MTT tetrazolové soli účinkem mitochondriální sukcinátdehydrogenázy. Výhodou těchto metod je jejich časová nenáročnost, možnost standardizace a miniaturizace. Závěr Metody in vitro testování umožňují hlubší studium působení cizorodých látek na ryby. Jejich hlavním přínosem je především možnost podrobně prozkoumat mechanizmy účinku látek kontaminující vodní prostředí. Z hlediska welfare ryb je hlavní výhodou možnost snížený 215


počtu zvířat použitých v pokusech. Z těchto dvou důvodů je zřejmé, že se in vitro systémy budou v budoucnu stále více uplatňovat. Literatura Bols, N.C., Dayeh, V.R., Lee, L.E.J., Schirmer, K. (2005): Use of fish cell lines in the toxicology and ecotoxicology of fish. In: Mohn, T.W., Mommsen, T.P. (Eds.), Biochemistry and Molecular Biology and Fisheries. 6: 43-84. Borenfreund, E., Puerner, J.A. (1985): Toxicity determined in vitro by morphological alterations and neutral red absorption. Toxicology Letter. 24: 119-124. Fryer, J.L., Lannan, C.N., (1994): Three decades of fish cell culture: a current listing of cell lines derived from fishes. Journal of Tissue Culture Methods. 16: 87-94. Hontela, A. (1998): Interrenal dysfunction in fish from contaminated sites: in vivo and in vitro assessment. Environmental Toxicology and Chemistry. 17: 44-48. Knauer, K., Lampert, C., Gonzalez Valero, J., (2007): Comparison of In vitro and in vivo acute fish toxicity in relation to toxicant made of action. Chemosphere. 68: 1435-1441. Magwood, S., George, S. (1996): In vitro alternative to whole animal testing. Comparative cytotoxicity studies of divalent metals in established cell lines derived from tropical and temperature water fish species in a neutral red assay. Marine Environmental Research. 42. 3740. Miller, L., Rasmussen, J., Palace, V., Hontela. A. (2009): The physiological stress response and oxidative stress biomarkers in rainbow trout and brook trout from selenium-impacted streams in coal minig region. Journal of Applied Toxicology. 29: 681-688. Miller, L., Hontela. A. (2011): Species-specific sensitivity to selenium-induced imparment of cortisol secretion in adrenocortical cells of rainbow trout (Oncorhynchus mykiss) and brook trout (Salvelinus fontinalis). Toxicology and Applied Pharmacology. 253: 137-144. Segner, H. (1998): Isolation and primary culture of teleost hepatocytes. Comparative Biochemistry and Physiology Part A. 120: 71-81. Schirmer, K. (2006): Proposal to improve vertebrate cell cultures to establish them as substitutes for the regulatory testing of chemicals and effluents using fish. Toxicology. 224: 163-183. Taju, G., Abdul Majeed, S., Nambi K. S. N., Sarath Babu V., Vimal, S., Kamatchiammal, A. S., Sahul Hameed, A. S. (2012): Comparison of in vitro and in vivo acute toxicity assays in Etroplus suratensis (Bloch, 1790) and its three cell lines in relation to tannery effluent. Chemosphere. 87: 56-61. Weisbrod, A. V., Sahi, J., Segner, H., James, M. O., Nichols, J., Schultz, I., Ernhardt, S., Cowan-Ellsberry, C., Bonnell, M., Hoeger, B. (2009): The state of in vitro science for use in bioaccumulation assessment for fish. Environmental Toxicology and Chemistry. 28: 86-96. Wolf, K., Quimby, M.C., (1962): Established eurythermic line of fish cells in vitro. Science. 135: 1065-1066.

216


INADEQUATE SYSTEM OF WILD ANIMAL RESCUE IN THE CZECH REPUBLIC NEVYHOVUJÍCÍ SYSTÉM ZÁCHRANY VOLNĚ ŽIJÍCÍCH DRUHŮ ZVÍŘAT V ČR Dagmar Šimková* Asociace pro certifikaci kvality péče o opuštěná, týraná a hendikepovaná zvířata, ČR Association for certification of quality of care for abandoned, abused and handicapped animals, Czech Republic Summary The current system of rescue of wild animals in the Czech Republic is insufficient from both professional and practical points of view. Key words: care, wildlife rescue, expertise, incompetence Souhrn Nynější systém záchrany volně žijících zvířat na území ČR je nevyhovující z hlediska odborného i praktického. Klíčová slova: péče, volně žijící zvířata, záchrana, odbornost, neprofesionalita Úvod Současný systém péče o handicapované volně žijící živočichy tak, jak je státem a zainteresovanými polostátními organizacemi nastaven a praktikován, bohužel těmto tvorům více škodí, než prospívá. Základním problémem systému fungování záchranných stanic je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který zavádí pojem záchranná stanice. Bohužel, v § 3 odst. 1 písm. f) definuje, že záchranná stanice je zařízení, které na konkrétně vymezeném území zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě, s cílem navrátit je do přírody, ... § 5 odst. 9 téhož zákona (Obecná ochrana rostlin a živočichů) dále specifikuje: Záchrannou stanici lze provozovat pouze na základě rozhodnutí MŽP o povolení k provozování záchranné stanice, v rámci něhož se stanoví místo, kde se záchranná stanice nachází, vymezení její územní působnosti a rozsah péče, kterou může záchranná stanice poskytovat s ohledem na její vybavení a odborné zázemí. Vyhl. MŽP č. 316/2009 Sb. řeší v § 5 vypuštění handicapovaných živočichů do volné přírody, s ohledem na jejich fyzický stav a přednostně v místě původního nálezu. Pokud místo nálezu není známé nebo je nevhodné, vypouští se ve vhodném místě odpovídajícím potřebám daného druhu a schopném zajistit možnost se uživit a přežít. Zákon č. 246/1992 Sb. v § 14b (Ochrana handicapovaných zvířat) rovněž řeší tuto péči, a to zejména z pohledu kvalifikace odpovědné osoby za péči o handicapovaná zvířata. Vyhláška č. 114/2010 Sb. dosti přesně určuje minimální podmínky pro chov handicapovaných zvířat, včetně vybavení a minimálních rozměrů prostor pro handicapovaná zvířata. Vyhláška č. 22/2013 Sb. se podrobně zabývá požadavky na kvalifikaci osob v oblasti ochrany zvířat proti týrání a v § 9 požadavky na odbornou způsobilost osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata. Zásadní problém vzniká již v zákoně č. 114/1992 Sb. vymezením pojmů: péče komplexním způsobem o všechny druhy v jedné záchranné stanici. Další problémy vznikají *



neprofesionálním výkladem právních předpisů. Bohužel zákony i vyhlášky jsou formulovány jen obecně v základních rysech. Důsledkem toho je nepromyšlený výklad bez vzájemné souvislosti zákonů navzájem a prováděcích vyhlášek, kdy kompetentní jedinci do důsledku nedomyšleným postupem již fakticky nerespektují obecně formulovaná ustanovení prováděcích vyhlášek! Současný stav a jeho nešvary Dnešní praxe vypadá následovně. Každý kraj má sice své sběrné místo záchrany volně žijících zvířat, ale do těchto prostor je svážena veškerá zvířecí populace i z několika okresů v ČR. Proto díky druhové rozmanitosti a množství zachraňovaných zvířat nemůže být o odborné péči vůbec řeč. Příkladem jsou ptačí mláďata. Pokud mládě v kleci začne samo přijímat potravu, vyjme se z tohoto umělého prostředí, odveze se do přírody a tam se ponechá svému osudu. Toto je zcela neprofesionální, navíc v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 vyhl. č. 316/2009 Sb., který jednoznačně určuje: Hendikepovaní živočichové musí být před zapojením do volně žijících populací náležitě připraveni; musí být uvedeni do takového fyzického a psychického stavu, aby jim zdravotní stav ani žádné zjistitelné překážky nebránili zapojit se plnohodnotně do života v přirozeném prostředí. V praxi musí být každé mládě postupně adaptováno ve volné přírodě minimálně 14 dní pod lidským dozorem, což se bohužel většinou vůbec neděje. Proto by měl být systém péče o volně žijící hendikepované živočichy rozdělen druhově, nikoli územně. Uvedu příklad z praxe na mláďatech pěvců – drozdovitých. Velké procento zachraňovaných živočichů tvoří ptáčata vypadlá z hnízd. Aby se ptáče plnohodnotně vrátilo zpět do přírody, musí se citlivě přejít z tepla interiéru do venkovního prostředí. Venku se ptáče umístí do síťového flexaria (v žádném případě nepoužíváme kovové, drátěné klece, hrozí poškození peří!) umístěného na pozemku zarostlém stromy a keři, tvořícími přirozené úkryty. V době, kdy by v přírodě mládě samo opustilo hnízdo, uvolní se celá přední stěna flexaria. V této fázi nastává to nejdůležitější. Ptáče je ve volné přírodě, ale zároveň závislé na lidské péči, která nahrazuje přirozenou péči rodičů. Každé 2 hodiny je třeba obejít pozemek a pinzetou podat do zobáčků potravu. Tato péče trvá zhruba 14 dnů. Při zarostlém pozemku a krmení člověkem nedošlo nikdy k závislosti ptáčat na člověka. Poznávací cesty mláďat jsou stále delší, až doslova splynou s přírodou. Po tomto přechodném období, kdy se ptáčata o sebe naučí samostatně postarat pod péčí člověka, se ptáčata stanou zcela samostatnými, jakoby vyrostla v péči ptačích rodičů. Nynější praxe je ale zcela odlišná. Ptáčata jsou držena v klecích a v momentě, kdy začnou sama v kleci přijímat potravu, jsou odvezena do přírody na místo původního nálezu a tam ponechána… Protože neznají nic jiného, než umělé prostředí, jsou ve velkém stresu a záhy se stanou snadnou kořistí predátora. Proto je nutné péči o volně žijící živočichy rozdělit na jednotlivá pracoviště vyhovující různým druhům. Všechna mláďata savců a ptáků by se měla pod lidským dozorem pomalu seznamovat s přírodou, což obecně vyžaduje i § 3 a odst. 2 § 5 vyhl. č. 316/2009 Sb. Vracet zpět do přírody na jednom pozemku mláďata dravců, pěvců i savců nelze! Dále v současných záchranných subjektech naleznete zookoutky. Přímo v areálech záchranných stanic se pořádají pro dětské kolektivy a veřejnost různé akce ke Dni Země, Dni zvířat atd. To je sice v souladu s § 4 vyhl. č. 316/2009 Sb., který pro tyto účely umožňuje využít trvale hendikepované živočichy. Problémem ale je, že se to vše děje za plného provozu záchrany poraněných zvířat a mláďat volně žijících druhů zvířat bez prostorového oddělení tak, aby to nemělo vliv na živočichy, u nichž se předpokládá jejich následné vypuštění do volné přírody. Tito živočichové pro svou 218


plachost vyžadují odstup od člověka, jak požaduje § 3 písm. a) vyhl. č. 316/2009 Sb., kde je výslovně uvedeno: Záchranná stanice při péči o dočasně handicapované živočichy zajistí, aby nedocházelo k jejich nadměrnému kontaktu s člověkem, s přirozenými predátory nebo s jedinci domestikovaných druhů, který by mohl omezit schopnost handicapovaných živočichů reagovat na přirozené nepřátele. Toto zcela neprofesionální jednání a nerespektování uvedeného paragrafu prováděcí vyhlášky spíše připomíná citovou manipulaci veřejnosti i zodpovědných orgánů za účelem získání nejen nemalých finančních prostředků, ale všech v této republice dostupných finančních zdrojů určených na záchranu volně žijících zvířat. Tomuto přístupu k ,,záchraně“ volně žijících živočichů odpovídá i fakt, že jsou po celé republice neorganizovaně roztroušeny skupiny odborníků specializovaných na určitý druh volně žijících zvířat, ale nemohou plně provozovat svou praxi, protože všechny uvolněné peníze na záchranu volně žijících zvířat v ČR plynou do nynějšího neodborně nastaveného systému. Záchrana volně žijících zvířat v České republice ustrnula a ve srovnání s okolními státy je na úrovni tak druhé poloviny minulého století. Navrhovaný stav Záchranné stanice pro volně žijící zvířata by měly splňovat kriteria vědeckých institucí a klinik. Pracovníci s praxí a odborným vzděláním by úzce spolupracovali se specializovaným externím veterinárním lékařem, který by případně mohl být i nedílnou součástí záchranné stanice. Celý systém záchrany volně žijících zvířat by pak měl být druhově rozdělen tak, aby se mohly jednotlivé druhově vyhraněné skupiny zvířat odborně vracet zpět do přírody. U každého specializovaného záchytného pracoviště by měl být prostor volné přírody územně i druhem porostu odpovídající konkrétní skupině zachraňovaných cílových zvířat. Do těchto zařízení by zásadně neměla mít přístup veřejnost. Naopak, pravidelnými návštěvníky by zde měly být pouze státní kontrolní orgány, ale s odpovídajícími znalostmi podloženými vzděláním a praxí. Ne pouze pracovní smlouvou, jak to v současnosti často bývá. Samozřejmostí by byla nepřetržitá služba týmu odborníků s kontaktem na pohotovost držícího veterinárního lékaře. Pokud se vydávají miliony na nynější zastaralý zkostnatělý systém péče o volně žijící živočichy, proč by se tyto peníze nemohly použít na smysluplnou profesionální záchranu?! Příklady z praxe Díky dlouholeté praxi v záchraně ježků vidím, jak jeden od druhého bezmyšlenkovitě opisuje neodborné rady a ještě je prezentuje na internetu pro laickou veřejnost. Zde si každý může udělat obrázek, jak i ti, kteří mají odborně pečovat o volně žijící živočichy, informují veřejnost: Internetové stránky Lesy hl. m. Prahy-Záchranná stanice Praha: 1. malého ježečka ubytujeme ve větší krabici 2. vystříkáme sprejem pro psy a kočky 3. ježek je hmyzožravec, proto nejjednodušší a nejvhodnější jsou konzervy a granule pro kočky 4. v případě, že by pro vás byl ježčí pobyt ve vašem obydlí příliš dlouhý….. K tomu mám následující připomínky podložené praxí: 1. Malí ježečci vyrůstají pospolu a místnost, ve které se volně pohybují, by měla mít tak 20 metrů čtverečních. Jeden ježek se může snadno ochočit, takže se samotný nedoporučuje. 219


2. Použijeme-li patřičné množství spotu Advocate, zbavíme ježečka naráz všech věkových kategorií vnějších i vnitřních parazitů a to i častého ježčího svrabu. 3. Ježek JE hmyzožravec a právě proto mám doma chovy myší, švábů a cvrčků. Jídelníček doplňuji syrovými kuřecími srdíčky, třídenními kuřátky a fretčími granulemi. Důvod? Protože malý ježek a dokonce podměrečný, prochází růstovým vývojem a krmíme-li ho neplnohodnotně, musí nutně dojít k vývojovým defektům, kosti, svaly atd., ale zato obezita jim většinou nechybí.! Takovýto jedinec vypuštěný do přírody nemá příliš šancí na přežití ve volné přírodě… 4. Myslím, že žádné volně žijící zvíře nepatří do rukou laické veřejnosti. Právě proto by měla fungovat odborně fundovaná záchranná pracoviště, aby lidé doma neochočovali a nevhodně nevykrmovali dle návodů v současné době fungujících záchranných stanic třeba ježečky…. Závěr V zájmu všech volně žijících zvířat potřebujících lidskou pomoc doufám, že se podaří rozplést síť současné záchrany volně žijících zvířat a úzkou koordinací zodpovědných orgánů s odborníky vytvořit specializovaná pracoviště na vysoké odborné úrovni, která beze zbytku splní alespoň dikci současně platných prováděcích vyhlášek. Literatura Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Vyhláška č. 316/2009 Sb., o držení živočichů dočasně nebo trvale neschopných přežít ve volné přírodě a o péči o tyto živočichy v záchranných stanicích (vyhláška o hendikepovaných živočiších) v platném znění. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění. Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně hendikepovaných zvířat při chovu ve znění vyhlášky č. 22/2013. Vyhláška č. 22/2013 Sb. o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání.

220


AGGRESSIVE DOG BEHAVIOR AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ PSŮ Lenka Vlachová*, Lenka Hradecká, Ludvík Pinc, Lukáš Jebavý Katedra obecné zootechniky a etologie, Česká zemědělská univerzita v Praze, ČR Department of Husbandry and Ethology of Animals, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences Prague, Czech Republic Summary Problem aggressive behaviour of dogs occurs quite often and it mostly impairs the mutual relationships between the dog and a man. Aggression towards human has many forms and causes. They often develop during longer time period and the particular types of this behaviour blend together. Key words: aggressive behaviour, dog, human Souhrn Problémové agresivní chování psů se vyskytuje poměrně často a nejvíce narušuje vzájemné vztahy člověka a psa. Agresivita vůči člověku má mnoho různých podob a vyvolávajících příčin. Často se vyvíjí během delšího časového období a jednotlivé typy tohoto chování se navzájem prolínají. Klíčová slova: agresivní chování, pes, člověk Úvod Psi jsou ve svém chování mimořádně flexibilní a adaptabilní živočišný druh. Na vývoj chování nepřetržitě působí fylogenetické a ontogenetické vlivy, které je formují po celou délku jejich života, od narození až po smrt. Učením získává živočich prediktivní informace o prostředí, využívání a kontrolování významných událostí. Přestože domestikace pomohla překlenout propast, stále zůstává prostor pro vzájemné nedorozumění mezi člověkem a psem (Lindsay, 2001). Vlastní sdělení Problémové agresivní chování psů se vyskytuje poměrně často a nejvíce narušuje vzájemné vztahy člověka a psa. Agresivita vůči člověku nebo jiným psům tvoří až dvě třetiny poruch chování psů. Má mnoho různých podob a vyvolávajících příčin. Často se vyvíjí během delšího časového období a jednotlivé typy agresivity se prolínají. Obecně rozlišujeme agresivitu mezidruhovou a vnitrodruhovou (Voith, 1980). Agrese je jedním z projevů agonistického chování, kterým se pes snaží prosadit na úkor někoho jiného. Může být projevem normálního, ale též i problematického chování. Problém nastane ve chvíli, kdy selže komunikace a dojde k nepochopení (Beaver, 1999). Hlavní funkcí agresivního chování je rozdělení omezených zdrojů mezi členy skupiny. Mezi vlky dochází ke zvýšení četnosti agresivního chování pokud klesne množství potravy (Mech et al., 2003). Podobně se chovají psi ve smečce při příjmu krmiva (Miklósi, 2008). Podle Konorski (1967) může stejný aktivační podnět vyvolat strach nebo agresivitu a následně přejít v obranné nebo útočné akce. Například bolestivé stimulace mohou vyvolat únikovou reakci, ale též mohou přejít v ofenzivní útok (Ulrich et al., 1962). Krushinskii (1960) tvrdí, že obranné chování psů představuje dva charakteristické způsoby: *



aktivní a pasivní formu obranné reakce. Aktivní a pasivní obranné chování je výsledkem kombinací různých reakcí mající pro psa biologický význam. Agresivní reakce je složitý proces vznikající v určitých oblastech mozku – hypothalamu, amygdale a frontálním kortexu za účasti neurotransmiterů (Ballarini, 1990). Bylo prokázáno, že odstraněním septálních oblastí ventromediální části hypothalamu došlo ke zvýšení agresivity a iritability (Hart, 1977). Stimulace amygdaly, mezimozku, šedé kůry mozkové, tekta nebo retikulární oblasti může vyústit v agresivní chování (Voith, 1979). Při léčbě agresivního chování, především agresivity plynoucí ze strachu, byla využita bilaterální destrukce amygdaly (Voith, 1979). Nejjednodušším způsobem lze agresivitu rozdělit podle charakteru reakce psa na dvě formy neafektivní (predátorskou) a afektivní. Neafektivní chování - predace má centrum v hypothalamu a jako neurotransmiter slouží acetylcholin. Je vyvoláno pohybující se kořistí, pes projevuje jen minimální změnu chování a okamžitě tvrdě a razantně útočí (Dodman et al., 1994). Atak trvá dokud se kořist hýbe. Tento typ chování se nedá sloučit s obecnou definicí agresivity. Nelze hovořit o agresi vůči zdroji energie – potravě (Miklósi et al., 2006). Terčem útoku bývají pohyblivé cíle - drobní hlodavci, ptáci, kočky, drůbež, zvěř, ale i například cyklisti, běžci, lyžaři. Výjimečnou obětí mohou být také novorozenci, na jejichž přítomnost a životní projevy nebyl pes připraven, nebo malé děti běžící s křikem kolem psa. Případy této formy agresivity bývají nejčastěji uváděny v médiích, neboť jejich následky jsou hrozivé, přestože se stávají pouze ojediněle. Preventivní opatření spočívají ve správné a důsledné výchově psa a stálé kontrole jeho chování majitelem (Dousek et al., 2001). Afektivní agresivita je založena na autonomní aktivaci. Vzniká ve frontálním kortexu a amygdale za spoluúčasti serotoninergních, katecholaminergních nebo cholinergních GABA neurotransmiterů a je spojena s viditelnou změnou chování psa, tzv. varovnými signály (Dodman et al., 1994). Má nejrůznější formy: dominantní agresivita vůči osobám (nejčastější příčina pokousání majitele a jeho rodiny), dominantní agresivita vůči jiným psům, agresivita ze strachu, z bolesti, protektivní (obrana teritoria, potravy, majitele), maternální, hravá, ale i naučená - vůči osobám nebo jiným psům, případně zvířatům (Dousek et al., 2001). Někteří autoři rozlišovali pouze tři typy agresivního chování: predační, spontánní a iritabilní (Eichelman et al., 1973). Podle Beaver (1999) agresivita patří k běžným projevům agonistického chování každého psa. Slouží k odvrácení nebezpečí nebo nátlaku, které mohou vzejít od příslušníku vlastního nebo cizího druhu a k získávání určitých výhod, z nichž jednou z nejdůležitějších je vlastní tělesná nedotknutelnost. Agresivně chovající se pes je schopen komunikovat – přijímá signály svého protivníka a reaguje na ně například zmírněním ofenzivně agresivního chování, jakmile protivník vykáže jasně aktivní nebo pasivní podřízenost nebo konflikt ukončí. Naopak agresivní reakce protivníka může agresi psa zvýšit (Beaver, 1993). Beaver (1983) rozdělila agresivní útoky psů na jiné psy nebo lidi do pěti základních skupin (dominantní, teritoriální, protektivní, přesměrované agrese, strachová agrese) a dále podskupin. Jedním ze způsobů, jak rozlišit druhy agresivního chování, je rozpoznat varovné signály psího těla. Psi mohou reagovat na podněty agresivitou defensivní nebo ofensivní (Hart et al., 2006), tzn., že chování během agresivity lze rozdělit na základě vlivu na oponenta. Chování, které sníží vzdálenost mezi soutěžícími je označováno jako ofenzivní a chování, které má opačný efekt se označuje jako defenzivní (Feddersen-Petersen, 1991). Signály, které naznačují ústup a mají za cíl ukončit ofensivní agresi jsou považovány za submisivní projevy (Packard, 2003). Agresivní chování je velmi častým problémem psů společníků. Může být též rozděleno obecně do dvou typů: směrované ke známé osobě nebo zvířeti a vůči neznámé osobě či zvířeti (Patronek et al., 1999). Je důležité poznamenat, že k určení diagnózy agresivního chování je využito mnoho různých termínů. Pro klasifikaci agresivity, bez ohledu na terminologii, je podstatný motivační základ tohoto chování (Landsberg, 1991; Beaver, 1993; Patronek et al., 1996). 222


Závěr Stále je však nejdůležitější eliminovat u psů nežádoucí agresivní chování pomocí preventivních opatření, která spočívají ve správné a důsledné výchově psa a trvalé kontrole jeho chování. Pokud dojde k projevům agresivity musíme pochopit příčinu, což je zásadní pro navrhování vhodné terapie. Přesné určení původu problémového chování má přímý vliv na konečný úspěch či neúspěch léčby. Literatura Ballarini, G. 1990. Animal psychodietetics. Journal Small Anim Pract. 31. 523. Beaver, B.V. 1983. Clinical classification of canine aggression. Appl Anim Ethol. 10. 35-43. Beaver, B.V. 1993. Profiles of dogs presented for aggression. Journal of the American Animal Hospital Association. 29. 564-569. Beaver, B.V. 1999. Canine behavior: a guide for Veterinarians. WB Saunders. Philadelphia. ISNB: 978-0-7216-5965-9. Dodman, N.H., Shuster, L. 1994. Pharmacologic approaches to managing behavior problems in small animals. Vet Med. 89. 960. Dousek, J., Semerád, Z., Vitásek, J., Žertová, H. 2001. Veterinární problematika případů poranění člověka psem v České republice. Veterinářství. 51. 112-115. Eichelman, B.S., Thoa, N.B. 1973. The aggressive monoamines. Biol Psychiatry. 2. 143. Feddersen-Petersen, D. 1991. The ontogeny of social play and agonistic behaviour in selected canid species. Bonner zoologische Beitrage. 42. 97-114. Hart, B.L. 1977. Brain disorders and abnormal behavior. Canine Pract. 4 (4). 10. Hart, B.L., Hart, L.A., Bain, M.J. 2006. Canine and Feline behavior Therapy. Blackwell Publishing. Ames, Iowa. ISBN: 978-06830-39-122. Konorski, J. 1967. Integrative Activity of the Brain: An Interdisciplinary Approach. University of Chicago Press. Chicago. 0L281870252M. Krushinskii, L.V. 1960. Animal Behavior: Its Normal and Abnormal Development. New York. Consultants Bureau. Lindsay, S.R. 2001. Handbook of Applied Dog Behavior and Training. Volume Two. Etiology and Assessment of Behavior Problems. Blackwell Publishing. ISBN 0-8138-0754-9. Mech, L.D., Boitani, L. 2003. Wdt social ecology. In: Mech, L.D., Boitani, L. eds. Wolves: behavior, ecology and conservation. University of Chicago Press. Chicago. p. 1-34. Miklósi, Á., Soproni, K. 2006. A comparative analysis of the animals´ understanting of the human pointing gesture. Animal Cognition. 9. 81-94. Packard, J.M. 2003. Wolf behaviour: reproductive, social and intelligent. In: Mech, D. and Boitani, L. eds. Wolves: behavior, ecology and conservation. p. 36-65. Patronek, G.J., Glickman, L.T., Beck, A.M. 1996. Special report: Risk factors for relinquishment of dogs to an animal shelter. JAVMA. 209. 572-581. Patronek, G.J., Dodman, N.H. 1999. Attitudes, procedures and delivery of behavior services by veterinarians in small animal practice. Journal of the American Veterinary Medical Association. 215. 1606-1611.

223


ALTERNATIVE METHOD FOR ASSESSMENT OF SKIN SENSITIZATION: NON-RADIOLABELLED LOCAL LYMPH NODE ASSAY LLNA:DA ALTERNATIVNÍ METODA PRO STANOVENÍ SENZIBILIZACE KŮŽE: NERADIOAKTIVNÍ ZKOUŠKA NA LOKÁLNÍCH LYMFATICKÝCH UZLINÁCH: LLNA:DA Alena Vlková*, Kristina Kejlová, Dagmar Jírová, Hana Bendová Centrum toxikologie a zdravotní bezpečnosti, Státní zdravotní ústav, Praha, Česká republika Centre of Toxicology and Health Safety, National Institute of Public Health, Prague, Czech Republic Summary Allergic contact dermatitis is one of the most prevalent forms of immunotoxicity found worldwide. It develops in two phases, induction and elicitation. Induction occurs when the sensitizing substance passes through epidermis, forms a hapten complex with dermal proteins which is processed by Langerhans cells and migrates to the draining lymph nodes. Antigen presentation to T-lymphocytes follows, leading to clonal expansion of these cells. The elicitation phase occurs when the individual is again topically exposed to the substance, which penetrates the skin and after procession by Langerhans cells is presented to the circulating T-lymphocytes. The antigen-specific T-lymphocytes are then activated, causing release of cytokines and other inflammatory mediators. Historically, the sensitizing potential of chemicals, medical devices and other consumer products has been evaluated by guinea pig test methods (OECD TG 406, Guinea Pig Maximization Test- GPMT and Bühler Test). However, due to ethical and scientific reasons, a substitute of this test, the Local Lymph Node Assay (LLNA), has been validated and adopted in 2002 (OECD TG 429). This method is based on the fact that sensitizers induce proliferation of lymphocytes in the lymph nodes draining the site of application. This proliferation is proportional to the dose and potency of the sensitizer. The newly validated LLNA:DA, in comparison to the traditional LLNA, is based on the use of measuring ATP content, known to correlate to the living cell number, by a bioluminiscence method and thus eliminates the potential for occupational exposure to radioactivity and waste disposal issues. In comparison with the guinea pig tests, the LLNA:DA test procedure uses a reduced number of animals (mice, only 4 animals per group) and a shorter test period (8 days vs. 4 weeks in GPMT). The stress and injury of the animals is considerably minimized (4 applications of 25 µl on both ears and sacrifice on day 8, vs. intradermal induction with Freund´s adjuvant, epidermal induction and challenge connected with repeated handling and stress in GPMT). A further reduction of animals can be achieved by using a reduced version, when only the highest soluble dose is administered and the positive control group is not used in each test. Certain limitations of the LLNA:DA test have been identified (e.g. false negative results with certain metals) and the test is not appropriate for testing substances acting as ATP inhibitors or containing ATP degrading enzymes. Following an extensive validation study including 46 test substances, the LLNA:DA has been scientifically validated and legally accepted (OECD Test Guideline 442A Skin Sensitization: Local Lymph Node Assay: DA, 2010 ). Key words: allergic contact dermatitis, Local Lymph Node Assay (LLNA), T-lymphocyte *



Souhrn Alergická kontaktní dermatitida je jedna z nejrošířenějších forem imunotoxické reakce vyskytující se na celém světě. Rozvíjí se ve 2 fázích, indukční a elicitační. Indukce nastane, pokud senzibilizující látka projde pokožkou a vytvoří komplex haptenu s dermálními proteiny, který je zpracován Langerhansovými buňkami a migruje do drenujících lymfatickýcu uzlin. Přítomnost antigenu způsobí expanzi T–lymfocytů. Elicitační fáze nastane, když jedinec je opakovaně exponován dané látce, která penetruje pokožkou a po zpracování Langerhansovými buňkami přijde do kontaktu s cirkulujícími T-lymfocyty. Tím jsou aktivovány antigen specifické T-lymfocyty, které způsobí uvolnění cytokininů a dalších mediátorů zánětu. Senzibilizující potenciál chemických látek, zdravotnických prostředků a jiných spotřebních výrobků byl v minulosti výhradně hodnocen testem na morčatech (OECD TG 406, Maximilizační test na morčatech - GPMT a Bühlerův test). Z etických a vědeckých důvodů byl nahrazen tento test zkouškou na lokálních lymfatických uzlinách (LLNA), který byl validován a přijat v roce 2002 (OECD TG 429). Tato metoda je založena na skutečnosti, že senzibilizující látky indukují proliferaci T- lymfocytů v lymfatických uzlinách drenujících místo aplikace. Tato proliferace je přímo úměrná dávce a potenciálu senzibilizující látky. Nově validovaná LLNA:DA je oproti tradiční LLNA založena na měření obsahu ATP, korelujícího s počtem živých buněk, metodou bioluminiscence, čímž se eliminuje riziko expozice radioizotopem v pracovním prostředí a nevzniká problém s radioaktivním odpadem. Ve srovnání s testy na morčatech se u LLNA:DA používá snížený počet zvířat (jen 4 myši ve skupině) a zkracuje se doba experimentu (8 dní oproti 4 týdnům u GPMT). Stres a utrpení zvířat je výrazně minimalizováno (4 aplikace na obě uši zvířat, utracení 8. den oproti intradermální indukci s Freundovým adjuvans, epidermální indukci a provokaci spojenou s opakovanou manipulací a stresem u GPMT). Další snížení počtu zvířat může být dosaženo použitím zkrácené verze zkoušky, při které se aplikuje pouze nejvyšší rozpustná dávka a skupina s pozitivní kontrolou se nepoužívá při každém testu. Zkouška LLNA: DA má určitá omezení (např. falešně negativní výsledky u některých kovů) a není vhodná pro zkoušení látek, které působí jako inhibitory ATP nebo obsahují enzymy snižující hladinu ATP. Po rozsáhlé validační studii, která zahrnovala 46 testovaných látek, zkouška LLNA:DA byla vědecky validována a přijata do právního řádu (OECD Test Guideline 442a Senzibilizace kůže: test lokálních lymfatických uzlin: DA, 2010). Klíčová slova: alergická kontaktní dermatitida, zkouška na lokálních lymfatických uzlinách LLNA:DA, T-lymfocyt

225


CROCODILES AS SLAUGHTER ANIMALS KROKODÝL JAKO JATEČNÉ ZVÍŘE Eva Voslářová* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary From 1 March 2013, the slaughter of crocodiles, processing of crocodile meat and its sale to consumers is allowed in the Czech Republic. The Ministry of Agriculture approved the legislation change following consultation with Brussels. The Decree No 34/2013 Coll on veterinary requirements for slaughtering crocodiles and further processing of meat and animal products originating from crocodiles regulates (in connection with the directly applicable legislation of the European Union) the method of preparing the crocodiles, their bodies, meat, organs and other parts for veterinary examination, the veterinary and hygienic requirements for establishments, plants and other facilities in which animal products originating from crocodiles are handled and the technical conditions for their design, organisation and furnishing, the examination of crocodiles and animal products originating from crocodiles, the assessment and labelling of said products on the basis of their veterinary examination as well as the veterinary conditions for releasing said products into circulation. This Decree was notified in accordance with European Parliament and Council Directive 98/34/EC of 22 June 1998 laying down a procedure for the provision of information in the field of technical standards and regulations and of rules on Information Society services, as amended by Directive 98/48/EC. Key words: crocodile, slaughter, welfare, legislation Souhrn Od 1. března 2013 je v ČR možné porážení krokodýlů, zpracování jejich masa a živočišných produktů a následný prodej krokodýlího masa. Vyhláška č. 34/2013 Sb. o veterinárních požadavcích na porážení krokodýlů a další zpracování masa a živočišných produktů pocházejících z krokodýlů upravuje (v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie) způsob přípravy krokodýlů, jejich těl, krokodýlího masa, orgánů a ostatních částí k veterinárnímu vyšetření, veterinární a hygienické požadavky na podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází s živočišnými produkty pocházejícími z krokodýlů, a technické podmínky jejich konstrukce, uspořádání a vybavení, vyšetřování krokodýlů a živočišných produktů pocházejících z krokodýlů, posuzování a označování těchto produktů na základě jejich veterinárního vyšetření, jakož i veterinární podmínky uvolňování těchto produktů do oběhu. Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98//48/ES. Klíčová slova: krokodýl, porážka, welfare, legislativa

*



Úvod V Evropě není žádná farma, která by krokodýly chovala cíleně na maso a kůži, krokodýli byli donedávna chováni i na území České republiky, stejně jako v jiných členských státech EU, výhradně v zájmových chovech a zoologických zahradách. Jediný chov krokodýlů hospodářským způsobem v ČR vyvolal a stále vyvolává rozporuplné reakce. Je však třeba připustit, že pokud existuje poptávka po krokodýlím mase a nebude uspokojena oficiální cestou, budou se hledat jiné, často méně legální cesty, jak produkt opatřit a zvýší se tlak na volně žijící populace. Zatímco před třiceti lety většina zpracovávaných krokodýlích kůží pocházela z volné přírody, nyní jich 96 % pochází z faremních chovů. Rozvoj faremního chovu s produkcí kůží koncem minulého století snížil poptávku po kůžích z divokých krokodýlů a tím podstatnou měrou změnil postavení řady krokodýlích druhů na Červeném seznamu ohrožených druhů (www.iucnredlist.org). Ještě v roce 1971 bylo za ohrožené považováno všech 23 druhů krokodýlů. Dnes je za „kriticky ohrožený“ nebo „ohrožený“ považováno sedm druhů. Tato změna, která u krokodýlů v posledních dekádách proběhla, je zcela jedinečná a mezi obratlovci nenajdeme další skupinu druhů, kde by podobné zlepšení nastalo (Moucha, 2011). Právní úprava porážení krokodýlů Dne 1. března 2013 nabyla účinnosti vyhláška č. 34/2013 Sb., o veterinárních požadavcích na porážení krokodýlů a další zpracování masa a živočišných produktů pocházejících z krokodýlů. Tato vyhláška upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie způsob přípravy krokodýlů, jejich těl, krokodýlího masa, orgánů a ostatních částí k veterinárnímu vyšetření; veterinární a hygienické požadavky na podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází s živočišnými produkty pocházejícími z krokodýlů, a technické podmínky jejich konstrukce, uspořádání a vybavení; vyšetřování krokodýlů a živočišných produktů pocházejících z krokodýlů, posuzování a označování těchto produktů na základě jejich veterinárního vyšetření, jakož i veterinární podmínky uvolňování těchto produktů do oběhu. Pro účely této vyhlášky se krokodýlem rozumí zvíře narozené a odchované v zajetí a náležející k potomstvu druhé a další generace chovného stáda čeledi krokodýlovitých nebo aligátorovitých, které splňují požadavky přímo použitelných předpisů Evropské unie o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů) a zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, ve znění pozdějších předpisů, jež je určeno k porážce a jatečnému zpracování a jehož krokodýlí maso je určeno k výživě lidí. Krokodýlím masem určeným k výživě lidí se rozumí příčně pruhovaná kosterní svalovina pocházející z krokodýla. Z hlediska ochrany krokodýlů při porážce tato vyhláška novelizovala § 6 vyhlášky č. 418/2012 Sb., o ochraně zvířat při usmrcování, a upřesnila způsob omračování krokodýlů. Při omračování krokodýlů se přístroj s upoutaným projektilem umístí doprostřed čela mezi očnice a temporální jamky tak, aby projektil pronikl do kůry mozkové; tento úkon musí být proveden tak, aby zvíře okamžitě upadlo do bezvědomí, ve kterém setrvá až do smrti. Požadavek na omráčení vyplývá z Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, které stanoví pravidla pro usmrcování zvířat chovaných nebo držených pro produkci potravin, vlny, kůže, kožešin nebo jiných produktů, tedy i pro usmrcování krokodýlů pro tyto účely. Nařízení požaduje, aby se zvířata usmrcovala pouze po omráčení metodami uvedenými v příloze I tohoto nařízení a v souladu se zvláštními požadavky spojenými 227


s použitím těchto metod. Zvířata musí být až do smrti udržována v bezvědomí a ve stavu znecitlivění. Na metody podle přílohy I, které nezpůsobují bezprostřední smrt („prosté omráčení“), by měly co nejrychleji navazovat postupy zajišťující smrt, jako jsou vykrvení, rozrušení centrální nervové tkáně, zabití elektrickým proudem nebo prodloužená anoxie. Závěr Rostoucí poptávka spotřebitelů po mase některých plazů (např. želv, krokodýlů, kajmanů, aligátorů, leguánů) v některých regionech vedla k založení umělých chovů ve více než 30 státech Severní, Střední a Jižní Ameriky, Afriky, Asie a Austrálie (Magnino et al., 2009). Není tedy překvapivé, že se podobné snahy objevily i v Evropě. Navzdory emocím, které hospodářské využití v našich podmínkách netradičních druhů zvířat vyvolává je třeba připustit, že faremní chovy přispívají k ochraně volně žijících druhů těchto plazů (omezují poptávku po nelegálních produktech), díky legislativně upraveným a kontrolovaným podmínkám chovu, manipulace, porážky i následného zpracování masa zajišťují welfare zvířat chovaných v zajetí pro tyto účely, zvyšují bezpečnost a kvalitu takto získaných potravin a snižují rizika pro jejich konzumenty. Literatura Magnino, S., Colin, P., Dei-Cas, E., Madsen, M., McLauchlin, J., Nockler, K., Maradona, M.P., Tsigarida, E., Vanopdenbosch, E., Van Peteghem, C. 2009: Biological risks associated with consumption of reptile products. International Journal of Food Microbiology 134: 163175. Moucha, P. 2011: Krokodýli jako jateční zvířata? http://www.czechcrocs.cz/ (vydáno dne 24.06.2011). Nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování. Vyhláška č. 418/2012 Sb., o ochraně zvířat při usmrcování, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 34/2013 Sb., o veterinárních požadavcích na porážení krokodýlů a další zpracování masa a živočišných produktů pocházejících z krokodýlů. Zákon č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, ve znění pozdějších předpisů.

228


TWENTY YEARS OF THE ANIMAL PROTECTION AND WELFARE CONFERENCE AT THE UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO DVACET LET KONFERENCE OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE NA VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÉ UNIVERZITĚ BRNO Eva Voslářová* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Advancement of knowledge in the field of physiological and behavioural needs of the animals directly contributes to raising the level of protection for animals in captivity if distributed effectively to those dealing with animals in practice. The aim of the study was to assess the Animal Protection and Welfare conference, particularly the papers presented during the twenty years of the conference organization (1994 – 2013) from the perspective of their value for increasing the level of animal protection and welfare in practice. A total of 1065 presentations have been made at the conference over the course of its twenty-year history in the form of papers and posters. Key words: conference, animal protection, welfare, farm animals, pet animals, wild animals, experimental animals Souhrn Rozvoj poznání v oblasti fyziologických a etologických potřeb zvířat přímo přispívá ke zvyšování úrovně ochrany zvířat v lidské péči. S tím však souvisí i nutnost účinného rozšíření aktuálních výsledků vědeckého výzkumu i jiných nových poznatků do praxe. Cílem příspěvku bylo zhodnotit konferenci Ochrana zvířat a welfare, resp. příspěvky na ní prezentované v období 20 let jejího pořádání (1994 – 2013) z hlediska jejich hodnoty pro další činnosti pro zvýšení úrovně ochrany zvířat a welfare v praxi. V průběhu dvacetileté historie konference bylo prezentováno celkem 1065 příspěvků formou referátů nebo posterů. Klíčová slova: konference, ochrana zvířat, welfare, hospodářská zvířata, zájmová zvířata, volně žijící zvířata, pokusná zvířata Úvod Požadavky na zajištění určité úrovně welfare zvířat a ochranu zvířat proti týrání jsou stanoveny právními předpisy národními i nadnárodními (na úrovni Evropské Unie a Rady Evropy). Tyto požadavky se postupně mění a upravují, aby s ohledem na druh zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídaly fyziologickým a etologickým potřebám zvířat tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky. Rozvoj poznání v této oblasti tak přímo přispívá ke zvyšování úrovně ochrany zvířat v lidské péči. S tím však souvisí i nutnost účinného rozšíření aktuálních výsledků vědeckého výzkumu i jiných nových poznatků do praxe. Za centrum výměny poznatků v oblasti ochrany zvířat proti týrání *



a zabezpečování odpovídajících podmínek chovu, přepravy a dalšího zacházení se zvířaty lze považovat konferenci s mezinárodní účastí Ochrana zvířat a welfare, která se již 20 let každoročně pořádá na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno a slouží k setkávání českých i zahraničních odborníků z řad pracovníků státních orgánů ochrany zvířat, veterinární a chovatelské praxe, univerzit a dalších vzdělávacích institucí, výzkumných ústavů, nevládních neziskových organizací a dalších zájemců o danou problematiku. Konference je zaměřena na aktuální otázky ochrany a welfare hospodářských zvířat, zvířat v zájmových chovech, volně žijících zvířat včetně zvířat v zoologických zahradách a pokusných zvířat. Každý rok je zde prezentováno široké spektrum témat zahrnujících různé aspekty ochrany zvířat a zajišťování jejich pohody. Prezentované poznatky z aktuálních vědeckých prací, informace z oblasti související legislativy, vyhodnocení dozorové činnosti, etologické a etické aspekty, způsob zařazení ochrany zvířat do univerzitního vzdělávání, úloha nevládních organizací a jiné pak mohou být využity v další činnosti v oblasti chovatelské, dozorové, vědecké, pedagogické nebo ochranářské. Cílem studie bylo analyzovat příspěvky týkající se ochrany zvířat prezentované na specializované konferenci Ochrana zvířat a welfare v období let 1994 – 2013. Materiál a metodika Údaje pro zpracování byly získány ze sborníků příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare vydaných Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno v letech 1994 až 2013. Byl zjištěn celkový počet příspěvků prezentovaných na jednotlivých ročnících konference ve formě referátu nebo posteru. V rámci hodnocení byly dále jednotlivé příspěvky podrobeny analýze z hlediska obsahu a autora/autorů příspěvku. Byly kvantitativně stanoveny příspěvky domácích a zahraničních autorů, dále byl zjištěn počet autorů prezentujících svoje příspěvky na konferenci Ochrana zvířat a welfare v jednotlivých letech a byla zjištěna pracoviště autorů publikujících na konferenci v jednotlivých letech. Z hlediska obsahu byly příspěvky zařazeny do následujících kategorií: příspěvky věnované ochraně zvířat obecně, příspěvky věnované ochraně hospodářských zvířat, příspěvky věnované ochraně zvířat v zájmových chovech, příspěvky věnované ochraně volně žijících zvířat a příspěvky věnované ochraně pokusných zvířat. Dále byly příspěvky tříděny podle jejich vědecké hodnoty na příspěvky informativní, odborné a vědecké. Kritériem pro zařazení do příslušné kategorie byl zejména metodický postup při získávání prezentovaných závěrů. Získané číselné údaje byly zpracovány programem MS Excel, byl stanoven trend vývoje v jednotlivých kategoriích. Výsledky a diskuse Struktura příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare dle původu autorů V průběhu dvacetileté historie konference Ochrana zvířat a welfare (1994 - 2013) bylo prezentováno celkem 1065 příspěvků ve formě referátů nebo posterů. Skutečně mezinárodní úroveň konference dokladuje každý rok účast odborníků nejen z řady států Evropy ale i mimo ni. Největší zastoupení pravidelně mají účastníci z České republiky a Slovenska, na konferenci se však opakovaně prezentovali i zástupci institucí z ostatních sousedních států (Rakousko, Německo, Polsko) i řady vzdálenějších zemí (Velká Británie, Irsko, Nizozemí, Dánsko, Švédsko, Belgie, Švýcarsko, Maďarsko, Chorvatsko, Slovinsko, Itálie, San Marino, Španělsko, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Kypr, Lotyšsko, Norsko, Srbsko, Izrael, Mexiko, Indie, Indonésie, Pákistán, Maroko, Jihoafrická republika, Kongo). Počty prezentovaných příspěvků, počty autorů a reprezentovaných institucí a států v jednotlivých letech jsou uvedeny v tabulce č. 1. 230


Největší počet příspěvků byl na konferenci prezentován v letech 1997 (82) a 2009 (79), největší počet zahraničních příspěvků byl na konferenci prezentován v letech 2009 (39) a 2010 (33). Z hlediska relativního zastoupení zahraničních příspěvků se v jednotlivých letech procentuální podíl zahraničních příspěvků pohyboval v rozmezí 14 - 51 % z celkového počtu prezentovaných příspěvků. Kromě zástupců pořádajících institucí aktivně prezentovali výsledky svého výzkumu v oblasti ochrany zvířat a welfare, odborná stanoviska k aktuálním problémům, informace z oblasti související legislativy, vyhodnocení dozorové činnosti, etologické a etické aspekty, způsob zařazení ochrany zvířat do univerzitního vzdělávání, úlohu nevládních organizací atd. také zástupci dalších institucí, zejména státních orgánů ochrany zvířat, veterinární a chovatelské praxe, univerzit a dalších vzdělávacích institucí, výzkumných ústavů, nevládních neziskových organizací a řada dalších. Cílem konference od počátku bylo rozvíjet co nejširší spolupráci mezi těmito institucemi, přistupovat k otázkám ochrany zvířat a welfare na základě dobrých znalostí odborných vědeckých trendů, uplatňovat je v praxi s adekvátní odbornou kontrolou dodržování stanovených podmínek (Novák, 1999). Vzhledem k počtu zastoupených institucí a účastníků konference z oblasti výzkumu i chovatelské, veterinární či dozorové praxe lze konstatovat, že tento cíl se daří naplňovat a konference slouží jako místo setkávání a výměny aktuálních odborných a vědeckých informací. Tabulka 1. Struktura příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare dle původu autorů

Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Počet příspěvků ČR zahr. celkem 35 8 43 21 5 26 37 8 45 64 18 82 43 21 64 57 16 73 39 19 58 22 23 45 47 23 70 39 23 62 32 15 47 23 4 27 24 4 28 34 18 52 46 10 56 40 39 79 33 33 66 21 21 42 29 15 44 44 12 56

Počet autorů ČR zahr. celkem 40 12 52 33 5 38 51 15 66 86 28 114 74 44 118 83 31 114 70 37 107 39 50 89 85 40 125 65 60 125 53 41 94 47 7 54 40 9 49 69 34 103 78 33 111 85 87 172 68 72 140 48 64 112 64 39 103 75 25 100

231

Počet institucí ČR zahr. celkem 20 5 25 15 4 19 19 6 25 34 16 50 26 11 37 31 11 42 23 9 32 17 10 27 27 7 34 18 14 32 17 15 32 17 5 22 15 3 18 19 15 34 27 9 36 19 24 43 20 23 43 10 25 35 16 13 29 16 8 24

Počet států 4 3 4 9 7 6 5 6 5 7 5 5 4 6 5 13 12 13 9 6


Vědecká hodnota příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare Z hlediska hodnocení kvality konference a jejího přínosu pro účastníky má největší význam hodnota prezentovaných příspěvků. Konference Ochrana zvířat a welfare se stala pravidelnou součástí dalšího vzdělávání veterinárních inspektorů působících v oblasti dozorové činnosti nad ochranou zvířat, kteří tvoří přibližně polovinu z celkového počtu přihlášených účastníků konference (celkový počet přihlášených účastníků se každoročně pohybuje okolo dvou set). I když konference Ochrana zvířat a welfare je od počátku prezentována jako odborná konference, postupně se zvyšoval důraz na zastoupení vědeckých příspěvků. V tabulce č. 2 je uvedeno rozdělení příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare podle jejich vědecké hodnoty v jednotlivých letech. Příspěvky byly roztříděny na příspěvky informativní, odborné a vědecké. Kritériem pro zařazení do příslušné kategorie byl zejména metodický postup při získávání prezentovaných závěrů. Tabulka 2. Rozdělení příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare podle jejich vědecké hodnoty v jednotlivých letech

Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Celkem

informativní 13 11 9 23 7 15 10 6 7 3 3 3 4 2 5 0 2 2 4 5 134

Příspěvky (počet) odborné vědecké 24 6 13 2 31 5 40 19 38 19 33 25 25 23 12 27 33 30 29 30 30 14 18 6 12 12 23 27 29 22 29 50 23 41 13 27 21 19 23 28 499 432

celkem 43 26 45 82 64 73 58 45 70 62 47 27 28 52 56 79 66 42 44 56 1065

V grafu č. 1 je znázorněn vývoj rozdělení příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare podle jejich vědecké hodnoty v jednotlivých letech z hlediska relativního počtu prezentovaných informativních, odborných a vědeckých příspěvků. Z tabulky a grafu vyplývá, že v prvních letech konference tvořily většinu příspěvků příspěvky odborné a informativní, podíl příspěvků pouze informativních však postupně výrazně klesal a v posledních letech tvoří méně než deset procent prezentovaných příspěvků. Naopak podíl příspěvků vědeckých v průběhu historie konference strmě rostl, pohyboval se v rozmezí od 232


8 až do 64 % z celkového počtu příspěvků. Podíl odborných příspěvků se v průběhu let výrazně neměnil, tvoří přibližně polovinu příspěvků. Nutnost prezentovat odborná stanoviska a informace státních orgánů vyplývá i ze vzdělávacího charakteru konference ve vztahu k pracovníkům orgánů veterinární správy. Vysoká hodnota prezentovaných příspěvků a široké spektrum diskutovaných témat je dána zejména aktivní účastí renomovaných odborníků a vědeckých institucí z České republiky i ze zahraničí. Zájem odborné veřejnosti o účast na konferenci byl výrazný již v prvních letech (Večerek, 1996; Žertová a Treu, 1997). Vzestupnou účast odborníků zabývajících se otázkami ochrany a pohody zvířat na této konferenci a s tím související zvýšený zájem nejen přednášejících, ale i ostatních účastníků kladně hodnotí Novák (1999). Při příležitosti desátého výročí konference zástupci SVS ČR v rámci souhrnného hodnocení aktuálních problémů ochrany zvířat a welfare v České republice a přínosu vědecké práce na daném úseku vyzvedli vlastní přínos této konference, které se pravidelně účastní přední čeští i zahraniční odborníci (Holejšovský a Dousek, 2003). Přínos konference jako zdroje aktuálních odborných a vědeckých informací pro účastníky, ale především pak zprostředkovaně pro zvyšování úrovně ochrany a welfare zvířat zdůrazňuje také Žertová (2003). Bartošek (2006) vidí význam konference nejen z pohledu rozšíření nových vědeckých poznatků do praxe, ale i jako místo pro definování aktuálních problémů, které by měly být řešeny úpravou legislativy. Pozitivně hodnotí vliv konference na rozvoj tohoto multidisciplinárního oboru, jímž ochrana zvířat a welfare je, a řešení souvisejících problémů také Kovařík (2008). Graf 1. Vývoj rozdělení příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare podle jejich vědecké hodnoty v jednotlivých letech 100 90 80 70 60

%

50 40 30 20 10

informativní

odborný

13 20

12 20

11 20

10 20

09 20

08 20

07 20

06 20

05 20

04 20

03 20

02 20

01 20

00 20

99 19

98 19

97 19

96 19

95 19

19

94

0

vědecký

Obsah příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare Okruhy otázek, které byly na konferenci diskutovány, vycházejí ze sociální vazby zvíře člověk - prostředí s přihlédnutím k etice dlouhodobého soužití člověka se zvířaty. Zabývají se 233


problémy v širších souvislostech, nejen u zvířat hospodářských, ale i volně žijících, zvířat v zoologických zahradách, safari parcích, cirkusech, zvířat v zájmových chovech a pokusných zvířat včetně jejich možného působení na životní prostředí. Příspěvky jsou zaměřeny na problematiku etického přístupu člověka ke zvířatům, např. při provádění pokusů na zvířatech, využití zvířat při hippoterapii, canisterapii a petterapii, uplatnění základních požadavků na welfare při regulování populací synantropních obratlovců a členovců (Novák, 1999). Legislativa upravující ochranu zvířat proti týrání, tj. v ČR zejména zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje kromě obecné ochrany zvířat dále ochranu hospodářských zvířat, ochranu zvířat v zájmových chovech, ochranu volně žijících zvířat a ochranu pokusných zvířat. Z tohoto hlediska byl posouzen obsah příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare v letech 1994 - 2008. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 3 a grafu č. 2. Z tabulky a grafu vyplývá, že ve všech letech největší podíl mezi prezentovanými příspěvky tvořily příspěvky věnované ochraně hospodářských zvířat. Jejich zastoupení se v jednotlivých letech pohybovalo od 27 % do 64 %. Postupně přibývalo příspěvků věnovaných ochraně zvířat v zájmových chovech (6 - 25 %), zastoupení příspěvků věnovaných ochraně volně žijících zvířat během let kolísalo (3 - 27 %). Nejmenší podíl většinou tvořily příspěvky věnované ochraně pokusných zvířat (2 - 15 %). Celkem 181 (v jednotlivých letech 9 - 31 %) příspěvků se týkalo ochrany zvířat obecně, bez rozlišení konkrétní kategorie zvířat. Graf 2. Rozdělení příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare podle jejich obsahu v jednotlivých letech 70 60 50 40 % 30 20 10

zájm. zv.

234

12

11

13 20

20

10

08

09

pokus. zv.

20

20

20

07

06

volně žij. zv.

20

20

20

05 20

04 20

03 20

02

01

hosp. zv.

20

99

98

97

96

95

00

20

20

19

19

19

19

19

19

94

0


Tabulka 3. Rozdělení příspěvků prezentovaných na konferenci Ochrana zvířat a welfare podle jejich obsahu v jednotlivých letech

Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Celkem

ochraně zvířat obecně 12 7 14 15 9 14 8 4 6 8 4 7 6 10 8 12 7 10 12 8 181

Počet příspěvků věnovaných ochraně ochraně ochraně hospodářských zvířat v zájm. volně žijících zvířat chovech zvířat 20 4 9 7 5 5 18 6 9 38 5 20 30 8 15 36 9 15 25 9 10 27 6 3 43 8 2 38 8 3 30 7 4 8 6 3 9 7 4 26 10 3 21 13 7 43 12 5 28 8 13 17 1 10 13 8 8 18 10 15 495 150 163

ochraně pokusných zvířat 3 3 1 3 4 1 3 3 8 4 1 2 2 4 8 7 10 4 3 6 80

Závěr V průběhu dvacetileté historie konference Ochrana zvířat a welfare (1994 - 2013) bylo prezentováno celkem 1065 příspěvků ve formě referátů nebo posterů. Skutečně mezinárodní úroveň konference dokladuje každý rok účast odborníků nejen z řady států Evropy ale i mimo ni. Vzhledem k počtu zastoupených institucí a účastníků konference z oblasti výzkumu i chovatelské, veterinární či dozorové praxe lze konstatovat, že cíl konference rozvíjet co nejširší spolupráci mezi institucemi zabývajícími se ochranou zvířat, přistupovat k otázkám ochrany zvířat a welfare na základě dobrých znalostí odborných vědeckých trendů, uplatňovat je v praxi s adekvátní odbornou kontrolou dodržování stanovených podmínek se daří naplňovat a konference slouží jako centrum výměny poznatků v oblasti ochrany zvířat proti týrání a zabezpečování odpovídajících podmínek chovu, přepravy a dalšího zacházení se zvířaty. I když konference Ochrana zvířat a welfare je od počátku prezentována jako odborná konference, postupně se zvyšoval důraz na zastoupení vědeckých příspěvků. Zatímco v prvních letech konference tvořily většinu příspěvků příspěvky odborné a informativní, podíl příspěvků informativních však postupně výrazně klesal a v posledních letech tvoří méně než deset procent prezentovaných příspěvků. Naopak podíl příspěvků vědeckých v průběhu historie konference strmě rostl, pohyboval se v rozmezí od 8 až do 64 % z celkového počtu 235


příspěvků. Podíl odborných příspěvků se v průběhu let výrazně neměnil, tvoří přibližně polovinu příspěvků. Nutnost prezentovat odborná stanoviska a informace státních orgánů vyplývá i ze vzdělávacího charakteru konference ve vztahu k pracovníkům orgánů veterinární správy. Z hlediska obsahového zaměření prezentovaných příspěvků ve všech letech největší podíl tvořily příspěvky věnované ochraně hospodářských zvířat. Jejich zastoupení se v jednotlivých letech pohybovalo od 27 % do 64 %. Postupně přibývalo příspěvků věnovaných ochraně zvířat v zájmových chovech (6 - 25 %), zastoupení příspěvků věnovaných ochraně volně žijících zvířat během let kolísalo (3 - 27 %). Nejmenší podíl většinou tvořily příspěvky věnované ochraně pokusných zvířat (2 - 15 %). Celkem 181 (v jednotlivých letech 9 - 31 %) příspěvků se týkalo ochrany zvířat obecně, bez rozlišení konkrétní kategorie zvířat. Z hlediska hodnoty i rozsahu prezentovaných poznatků z aktuálních vědeckých prací, informací z oblasti související legislativy, výsledků dozorové činnosti, etologických a etických aspektů, způsobu zařazení ochrany zvířat do univerzitního vzdělávání, úlohy nevládních organizací a jiných lze konstatovat, že konference je významným zdrojem informací, které pak mohou být využity v další činnosti v oblasti chovatelské, dozorové, vědecké, pedagogické nebo ochranářské pro zvýšení úrovně ochrany zvířat a welfare v praxi. Vzhledem k velké pozornosti, která je na konferenci pravidelně věnována všem aspektům ochrany hospodářských zvířat, lze pozitivně hodnotit i její přínos ke zvyšování bezpečnosti a kvality potravin, které úzce souvisejí s úrovní welfare a stresového zatížení hospodářských zvířat, ze kterých tyto potraviny vznikají. Literatura Bartošek, B. Ochrana zvířat a welfare 2006. Veterinářství, 2006, roč. 56, č. 11, s. 713. Holejšovský, J., Dousek, J. Aktuální problematika ochrany zvířat a welfare v České republice. In Ochrana zvířat a welfare. Brno: VFU Brno, 2003, část A, s. 61 - 63. Kovařík, K. Ochrana zvířat a welfare 2008. Veterinářství, 2008, roč. 58, č. 12, s. 802-803. Novák, P. Ochrana zvířat a welfare letos už pošesté. Veterinářství, 1999, roč. 49, č. 10, s. 455. Večerek, V. Ochrana zvířat a welfare. Veterinářství, 1996, roč. 46, č. 12, s. 543. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284 1290. Žertová, H. Již desátá konference o ochraně zvířat a welfare v Brně. Veterinářství, 2003, roč. 53, č. 12, s. 607. Žertová, H., Treu, M. Ochrana zvířat a welfare ´97. Veterinářství, 1997, roč. 47, č. 11, s. 483.

236


STEREOTYPED BEHAVIOUR IN CATTLE STEREOTYPNÍ CHOVÁNÍ U SKOTU Eva Voslářová*, Vendula Vomočilová Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Keeping cattle in intensive environments inevitable leads to a modification of their behaviour. In inadequate environments cattle display a range of abnormal behaviours which help them to cope. Most common behavioural problems in cattle include stereotyped behaviours, particularly oral stereotypies. Such behaviours often have a negative impact on health and production of animals involved. Key words: cattle, stereotypy, tongue playing, non-nutritive sucking Souhrn Chov skotu v podmínkách intenzivních produkčních systémů nevyhnutelně vede ke změnám v jejich chování. V případech, kdy zvířeti není umožněno projevit přirozené chování, se u něho často začne rozvíjet náhradní chování. Mezi nejčastější případy abnormálních projevů chování u skotu patří stereotypní chování, zejména orální stereotypie. Tyto projevy mají často negativní dopad na zdraví i produkci postižených zvířat. Klíčová slova: skot, stereotypie, hra s jazykem, nenutritivní sání Úvod Povinnost chovatele zajistit s ohledem na druh hospodářského zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídající fyziologickým a etologickým potřebám hospodářských zvířat tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky, je stanovena zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. V případech, kdy zvířeti není umožněno projevit přirozené chování, se u něho často začne rozvíjet náhradní chování, označované jako abnormální chování nebo poruchy chování (etopatie). Stereotypní chování V mnoha případech skot vykazuje stereotypně opakované sekvence aktivit. Ty mohou být součástí normálního chování, např. spásání nebo přežvykování. V nevhodných podmínkách se však mohou vyvinout specifické opakované pohybové sekvence, které v daném kontextu neplní žádný zjevný smysl (Phillips, 2002). Výskyt takového chování u 1-5 % zvířat ve stádě je již považován za ukazatel narušeného welfare, a tedy nevhodných podmínek chovu (Wiepkema, 1983). Na úrovni jedince je pak obdobně hodnoceno, pokud zvíře stereotypní chování projevuje více než 10 % bdělého stavu (Broom, 1983). Mezi projevy takového chování patří např. chůze do kruhu, přešlapování na místě, kývavé pohyby tělem a hlavou, kopání, velmi časté jsou u skotu především orální stereotypie, jako je okusování, olizování

*



ohrad, přehnané olizování se, hra s jazykem, žvýkání naprázdno, polykání vzduchu, vzájemné ocucávání telat. Hra s jazykem Mezi nejběžnější stereotypní chování u skotu patří stereotypní ústní projevy charakterizované různými pohybovými aktivitami jazyka. Za hru s jazykem je považováno i kývání jazykem ze strany na stranu vně tlamy a rolování jazyka uvnitř tlamy (Sato et al., 1994). Typické je omotávání jazyka kolem imaginárního trsu trávy, hlava je ve vzpřímené pozici a jazyk je rolován zpět do oblasti jícnu uvnitř otevřené tlamy (Redbo, 1990). Toto chování se projevuje i ve spojení s kousáním a olizováním částí ohrady nebo vybavení stáje, jako jsou kovové tyče nebo řetězy (Rushen et al., 2008). Rolování jazykem je mnohem častější u vazně ustájeného skotu než u skotu na pastvě či ve volném ustájení, kde se hra s jazykem téměř nevyskytuje. Spíše než samotné fyzické omezení je však příčinou tohoto chování omezení možnosti manipulovat krmením (Redbo, 1992). Jako další faktory jsou zmiňovány omezený příjem vlákniny (Redbo and Nordblad, 1997), zkušenost z období sání na umělé výživě (Sato et al., 1994), nedostatek stimulů z prostředí v individuálních kotcích (Seo et al., 1998). Poskytnutím předmětů, kterými zvířata mohou manipulovat v tlamě, jako je např. gumová pneumatika nebo řetěz, lze hru s jazykem omezit (Veissier et al., 1997). Také přidáním dlouhých stébel do krmiva se zřetelně snížil výskyt tohoto chování, i když energetické složení krmné dávky nebylo změněno (Redbo and Nordblad, 1997). Vzájemné sání telat Při odchovu telat pod matkou nebo jinou krávou se vyskytuje zřídka, avšak u časně odstavených telat odchovávaných individuálně nebo ve skupinách je časté sání jiných telat, sání sebe samých nebo ocucávání částí stájového zařízení. Vzájemné sání je nejčastěji směřováno na pupek, šourek, uši, krční obojek, ocas, mulec a jazyk. Může vést k poraněním a zánětům kůže, abscesům, přenosu infekcí, k tvorbě bezoárů v předžaludcích (Brouček a Kišac, 2002; Ude et al., 2011). Nejvýraznější je okamžitě po nakrmení telat mlékem a intenzita je u mladších zvířat vyšší než u starších. U telat v období mléčné výživy je to s největší pravděpodobností znak toho, že tele je sice nasycené, ale apetence příjmu mléka ještě není ukončena a tele ocucává náhradní objekt. Čím déle trvá pití, tím kratší je nenutritivní sání, avšak ani nejdelší periody sání mléka tuto nežádoucí aktivitu neodstraní, jen ji omezí (Brouček a Kišac, 2002). Vzájemné sání je ovlivněno způsobem krmení (Rushen et al., 2008), může být sníženo poskytováním většího množství mléka telatům (Jung and Lidfors, 2001), odstraněním nedusíkatých složek mléčného séra, naopak zintenzivňuje se zahušťováním mléčné směsi a zvyšováním koncentrace laktózy (Brouček a Kišac, 2002). Doporučuje se pití mléčného nápoje z gumových struků a ne z vědra. Pro zabránění vzájemného sání nesmějí mít telata ve skupinovém ustájení k sobě volný přístup, dokud neodezní aktivní potřeba sání – např. fixací krmnou zábranou po dobu minimálně 10 min. Uvázána mohou být maximálně 1 hodinu, nesmí jim být nasazován náhubek (vyhláška č. 208/2004 Sb.). Uspokojení potřeby sání může být zajištěné i zmenšením otvoru v umělém struku, aby telata k příjmu určeného množství mléčné náhražky potřebovala nejméně 10 minut. Další příčinou je porušování rytmu krmení telat, nedostatek vody, boj o sociální pořadí a další jevy způsobující podráždění nervové soustavy. Je potřeba dopřát telatům dostatek času k rozvinutí plnohodnotného přežvykovacího reflexu, který má postupně nahrazovat reflex sání (Brouček a Kišac, 2002).

238


Závěr Projevům chování zvířat by měla být věnována pozornost při prohlídkách. Výskyt abnormálního chování je často důsledkem nevhodného prostředí, ve kterém jsou zvířata chována, a ukazatelem jejich narušeného welfare. Literatura Broom, D. M. Stereotypies as animal welfare indicators. In Smidt, D. (ed.) Indicators relevant to farm animal welfare. Martinus Nijhoff 1983;81-87. Brouček, J., Kišac, P. Vysávání u skotu. Veterinářství 2002;52:499-503. Jung, J., Lidfors, L. Effects of amount of milk, milk flow and access to a rubber teat on crosssucking and non-nutritive sucking in dairy calves. Appl Anim Behav Sci 2001;72:201-213. Phillips, C. Cattle Behaviour and Welfare. Blackwell Science 2002;208-216. Redbo, I. Changes in duration and frequency of sterotypies and their adjoining behaviours in heifers, before, during and after the grazing period. Appl Anim Behav Sci 1990;26:57-67. Redbo, I. The influence of restraint on the occurrence of oral stereotypies in dairy cows. Appl Anim Behav Sci 1992; 35:115-123. Redbo, I., Nordblad, A. Stereotypies in heifers are affected by feeding regime. Appl Anim Behav Sci 1997;53:193-202. Rushen, J., de Passillé, A. M., von Keyserlingk, M. A. G., Weary, D. M. The welfare of cattle. Springer 2008;70-111. Sato, S., Nagamine, R., Kubo, T. Tongue-playing in tethered Japanese black cattle: Diurnal patterns, analysis of variance and behaviour sequences. Appl Anim Behav Sci 1994;39:39-47. Seo, T., Sato, S., Kosaka, K., Sakamoto, N., Tokumoto, K., Katoh, K. Development of tongue-playing in artificially reared calves: effects of offering a dummy-teat, feeding of short cut hay and housing system. Appl Anim Behav Sci 1998;56:1-12. Ude, G., Georg, H., Schwalm, A. Reducing milk induced cross-sucking of group housed calves by an environmentally enriched post feeding area. Livest Sci 2011;138: 293-298. Veissier, I., Chazal, P., Pradel, P., LeNeindre, P. Providing social contacts and objects for nibbling moderates reactivity and oral behaviors in veal calves. J Anim Sci 1997;75:356-365. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 2004;69:3240-3256. Wiepkema, P. R. On the significance of ethological criteria for the assessment of animal welfare. Curr Top Vet Med 1983;23:71-79. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 1992;50:1284-1290.

239


STRAY DOG BITES IN BELGRADE (2003-2011) Marijana Vučinić1*, Mijomir Pelemiš2, Zoran Todorović2, Milica Prostran2, Katarina Radisavljević1 1

Department for Animal Hygiene, Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia, 2 Faculty of Medicine, University of Belgrade, Serbia

Summary The authors estimate bite numbers caused by stray and owned dogs in Belgrade, the capital of Serbia from the beginning of 2003 to the end of 2011. All data, stray and owned dog bites in Belgrade in the analyzed period were obtained from the Institute for Infectious and Tropical Diseases of the Faculty of Medicine in Belgrade. The total number of dog bites in the period of nine consecutive years (2003-2011) was n=22695. Victims were bitten more frequently by stray dogs than by dogs of known owners. There were 66% bites from stray dogs (n=14982) and 34% from owned dogs (n=7713). The percentage of stray dog bites increased through the whole period from 2008 to 2011. Although the birth control programme for stray dogs is conducted in Belgrade there is a lack of the proper strategy for dog bite/attack control as well as a lack of implementation of responsible ownership legislation. Keywords: Belgrade, bite, dog, incidence, owned, stray Introduction In professional and scientific journals dog bites issues are covered by numerous topics such as incidences of dog bites to humans in different geographic regions and cultural settings (3, 14, 16, 17, 18, 21, 23-26, 33-35); dog bite risk factors (6, 7, 20, 23, 26, 27, 31); dog bite wound and injury management including protection against rabies and other zoonoses and dog bite consequences to victim physical and mental health including bite wound complications (1, 13, 22, 28); dog bite prevention approaches and strategies (2, 6, 8, 15, 20) including dog bite regulation (19, 34); legislation on responsible dog ownership and dangerous dog and its effectiveness (4, 7, 29, 30); children and adolescents education on dog bite prevention (10, 12) and many other topics. Dog bites occur in developed and in developing countries, in urban and in rural areas everywhere in the world. Furthermore, the problem of stray dogs is present worldwide so in some regions stray dogs bite humans more frequently than owned dogs (9, 11, 17, 18, 33, 35). Otherwise, many countries consider the problem of stray dog management as the major animal welfare issue (32). Stray dog bites can be a source of social conflicts in the community and the cause for the gravest forms of endangering the welfare of dogs by physical abusing, mutilation or poisoning by revolted citizens. Also, stray dog bites threaten human rights. It was estimated that in OIE member countries dog bites/attacks and rabies were the main problems associated with stray dogs (5). Similar situation is in Belgrade, the capital of Serbia. In the previous article published four years ago, it was reported that in Belgrade there were more bites to citizen from stray dogs than from owned dogs (35). Therefore, the aim of the paper is to present cases of stray dog bites in the period from 2003 to 2011 in Belgrade. Material and Methods All data on stray and owned dog bites in Belgrade in the studied period (2003-2011) were obtained from the Institute for Infectious and Tropical Diseases of the Faculty of Medicine in *



Belgrade. The results are expressed as absolute and relative values of total cases of dog bites in a particular year (for stray and owned dogs), or as mean ± standard deviation (SD) for the average yearly incidence of dog bites. Results and Discussion The total number of dog bites in the period of nine consecutive years (2003-2011) was n=22695 (Table 1). Victims were bitten more frequently by stray dogs than by dogs of known owners. Therefore, of the total number of dog bites (n=22695), 66% bites were from stray dogs (n=14982) and 34% were from owned dogs (n=7713). The percentage of stray dog bites increased through the period 2008-2011 comparing with the percentage of stray dog bites in 2007. In this year stray dogs were involved in 59% and dogs from known owners in 41% of the total of 2401 dog bites. It is very important to notice that the main stray dog population control strategy was euthanasia combined with “catch – neuter – release” programme. In 2011 stray dogs involved in 73% and owned dogs involved in 27% of all dog bites. The total number of stray dog bites in the period 2003-2006 was lower while euthanasia was the main method to control the stray dog population in Belgrade compared with the period 2008-2011 when “no kill” strategy has been started to use. In Belgrade, one of the strategies used to control stray dog populations includes the “animal birth control” (ABC) approach which is the part of the “catch – neuter – release” programme. Also, the local authority starts to build a large number of shelters for housing stray dogs and abandoned dogs. However, this strategy is incorrectly interpreted as “no kill” approach. Therefore, the number of stray dogs constantly rises (unpublished data). This is the main reason that explains the increased number of stray dog bites compared to bites from owned dogs in Belgrade. It is well known that the structure and composition of a free-roaming dog population may be very heterogeneous (5, 6). Therefore, the stray dog population in an urban environment can consisted of stray dogs, community dogs and owned dogs that roam freely without supervision of their owners but, in Belgrade, there are also dogs that live in public places and that are under the supervision of members of animal protection organisations. Firstly, our unpublished results disclosed there are many irresponsible dog owners in Belgrade. Usually they walk their dogs in public places without leashes and they allow their dogs to roam freely. When such dogs bite victims, they report them as stray dogs. Under the panic situation due to dog attacks, victims are often unable to recognise dog owners. Furthermore, the database of dog owners in Belgrade has not yet been completed so it is very difficult to find the correct owners of those dogs who bit citizens. Secondly, there is a large stray dog population in Belgrade. Thirdly, it is possible that many stray dogs are very aggressive because citizens feed them in public places and many owned dogs have been abandoned due to different behavioural disorders among them due to aggressive behaviour. Also, the management with garbage in Belgrade is improper so stray dogs are able to find food elsewhere in the city. Fourthly, there are very small number of animal right or animal welfare activists and responsible people in the local government who really understand that releasing stray dogs after neutering previously require strong test on a dog temperament and aggressive behaviour. Result of the test should be the correct decision what to do with the dog. In other words, we must know whether the dog is suitable for releasing at public areas, adoption, housing in a “no-kill” shelter or for euthanizing if the behaviour of the dog presents hazard for other animals or people. Furthermore, there are not enough private or public shelters for stray dogs that meet welfare standards in Belgrade. Also, citizens are not interested to adopt stray dogs. And finally, it seems the strategy for control of stray dog population “catch – neuter – release” is misunderstood and misinterpreted in Belgrade and it is identified with absolute “no kill” approach. 241


Table 1. Dog bites in Belgrade (2003-2011) Total dog bites

Year

Stray dog bites No

Owned dog bites

%

No

%

Euthanasia as control measure for the population of free-roaming dogs 2003-2006 2003

2442

1694

69

748

31

2004

1925

1345

70

580

30

2005

2565

1509

59

1056

41

2006

2257

1379

61

878

39

Total

9189

5927

65

3262

35

1482 ± 158

-

816 ± 201

-

Mean ± SD

2297 ± 279

Euthanasia + “Catch – Neuter – Release” 2007 2007

2401

1416

59

985

41

“Catch – Neuter – Release” with “No kill” approach 2008-2011 2008

2441

1500

61

941

39

2009

2491

1657

67

834

33

2010

2844

2046

72

798

28

2011

3329

2436

73

893

27

Total

11105

7639

69

3466

31

Mean ± SD

2776 ± 410

1910 ± 419

-

867 ± 63

-

Total (2003-2011)

22695

14982

66

7713

34

Therefore, there are numerous stray dogs in public places and their populations constantly increase. It is urgent for all individuals involved in dog control strategies to understand there are several separate problems that dog control strategies must deal with stray dog reproduction, dog bites and attacks, zoonoses, responsible ownership as well as control of vital resources for stray dogs in the city. In Belgrade, there is a lack of the proper strategy for dog bite/attack control. Our data point out the high percentage of stray dog bites. From the year 2007 to 2011 stray dog bites increased from 59% to 73%. Similar results were obtained by other authors from less developed regions (9, 11, 17, 18, 33). New results that are presented in this paper for the period from 2008 to 2011 clearly point out increasing of bite incidences such as those from stray dogs so those from owned dogs comparing with the number of dog bites in the period 2003-2006 and in the year 2007. Moreover, one of the many negative consequence of the high dog bite number is a frequent poisoning of stray dogs in Belgrade (36).

242


Conclusion The results of the studies confirm that dog bites are a common problem in Belgrade particularly for citizens who were bitten by stray dogs. The local government, nongovernmental organisations for animal protection, dog owners, veterinarians, and citizens have to put all efforts in finding adequate solutions to reduce the number of dog bites in Belgrade. It is also necessary to implement responsible dog ownership legislation and to educate dog owners on how to handle their dogs and citizens how to avoid dog bites. References 1. Abrahamian F.M. 2000. Dog bites: bacteriology, management, and prevention. Curr Infect Dis Rep, 2, 446-453. 2. Beaver B.V., Baker M.D., Gloster R.C., Grant W.A., Harris J.M., Hart B.L., Hattaway D.H., Houston T., Koschmann J.R., Lockwood R., Rieck D., Sacks J.J., Strauss W.S. & Strother J. 2001. A community approach to dog bite prevention. J J Am Vet Med Assoc, 218, 1732-1749. 3. Bregman B. & Slavinski S. 2012. Using emergency department data to conduct dog and animal bite surveillance in New York City, 2003-2006. Public Health Rep, 127, 195-201. 4. Cornelissen J.M.R. & Hopster H. 2010. Dog bites in The Netherlands: A a study of victims, injuries, circumstances and aggressors to support evaluation of breed specific legislation. Vet Vet J, 186, 292–298. 5. Dalla Villa P., Kahn S., Stuardo L., Iannetti L., Di Nardo A. & Serpell JA. 2010. Freeroaming dog control among OIE-member countries. Prev Vet Med, 97 , 58-63. 6. De Keuster T. & Butcher R. 2008. Preventing dog bites: risk factors in different cultural settings. Vet J, 177, 155-156. 7. De Keuster T., Lamoureux J. & Kahn A. 2006. Epidemiology of dog bites: A Belgian experience of canine behaviour and public health concerns. Vet.J, 172, 482-487. 8. De Keuster T.C. & Overall K.L. 2011. Preventing dog bite injuries: the need for a collaborative approach. Vet Rec, 169, 341-342. 9. Dey A.C., Shahidullah M., Hossain M.A., Mannan M.A. &, Mitra U. 2011. Human rabies among the paediatric population in Bangladesh. Mymensingh Med J, 20, 245-251. 10. Dixon C.A., Mahabee-Gittens E.M., Hart K.W. & Lindsell C.J. 2012. Dog bite prevention: an assessment of child knowledge. J Pediatr, 160, 337-341. 11. Ichhpujani R.L., Mala C., Veena M., Singh J., Bhardwaj M., Bhattacharya D., Pattanaik S.K., Balakrishnan N., Reddy A.K., Samnpath G., Gandhi N., Nagar S.S., Shiv L. 2008. Epidemiology of animal bites and rabies cases in India. A multicentric study. J Commun Dis, 40, 27-36. 12. Kato M., Yamamoto H., Inukai Y. & Kira S. 2003. Survey of the stray dog population and the health education program on the prevention of dog bites and dog-acquired infections: a comparative study in Nepal and Okayama refecture, Japan. Acta Med. Okayama, 57, 261266. 13. Linn S.J. 2009. Dealing with the dangerous of dog bites. American nurse today, 4, 52-54. 14. Lunneya M., Jones A., Stiles E. & Waltner-Toewsa D. 2011. Assessing human–dog conflicts in Todos Santos, Guatemala: Bite incidences and public perception. Prev Vet Med, 102, 315-320. 15. Mannion C.J., Kanatas A., Telfer M.R. 2011. Preventing dog bite wounds in people. Vet Rec, 168, 594. 16. Maragliano L., Ciccone G., Fantini C., Petrangeli C,; Saporit, G., Traglia M. Di & Natoli E. 2007. Biting dogs in Rome (Italy). Int J Pest Manag, 53, 329-334. 243


17. Mengistu F., Hussen K., Ali A., Getahun G. & Sifer D. 2011. Dog bite as a public health concern in Addis Ababa. Ethiop J Health Dev, 25, 58-60. 18. Mengistu F., Hussen K., Getahun G., Sifer D., Ali A. &Deresa A. 2011. Total case of dog bites to humans and seasonal patterns of the bites. Ethiop Vet J, 15. 103-108. 19. Miller R. & Howell G.V.J. 2008. Regulating consumption with bite: Building a contemporary framework for urban dog management. J Bus Res, 61, 525-531. 20. Mills D.S. & Levine E. 2006. The need for a co-ordinated scientific approach to the investigation of dog bite injuries. Vet J, 172, 398-399. 21. Morales C., Falcon N., Hernandez H. & Fernandez C.2012. Dog bite accidents in a children hospital at Lima, Peru. Retrospective study from 1995 – 2009. Rev Peru Med Exp Salud Publica, 28, 639-642. 22. Morgan M. & Palmer J. 2007. Dog bites. Br Med J, 334, 413-417. 23. Nahlik J., Baranyiova E., Tyrlik M. 2010. Dog bites to children in the Czech Republic: the risk situations. Acta vet Brno, 79, 627-636. 24. Ostanello F., Gherardi A., Caprioli A, La Placa L., Passini A., Prosperi S. 2005. Incidence of injuries caused by dogs and cats treated in emergency departments in a major Italian city. Emerg Med J, 22, 260–262. 25. O'Sullivan O’Sullivan E.N., Jones B.R., O'Sullivan O’Sullivan K., . & Hanlon A. J. 2008. Characteristics of 234 dog bite incidents in Ireland during 2004 and 2005. Vet Rec, 63, 37-42. 26. Overall K.L. & Love M. 2001. Dog bites to humans - – demography, epidemiology, injury, and risk. J J Am Vet Med Assoc, 218, 1923-1934. 27. Ozanne-Smith J., Ashby K. & Stathakis V.Z. 2001. Dog bite and injury prevention analysis, critical review, and research agenda. Inj Prev, 7, 321-326. 28. Presutti R.J. 2001. Prevention and treatment of dog bites. Am Fam Physician, 63, 15671572. 29. Rosado B., Garcia-Belenguer S., Leon M. & Palacio J. 2007. Spanish dangerous animals act: Effect on the epidemiology of dog bites. J J Vet Behav, 2, 166-174. 30. Rosado B., Garcia-Belenguer S., Leon M. & Palacio J. 2009. A comprehensive study of dog bites in Spain, 1995–2004. Vet Vet J, 179, 383–391. 31. Shuler C.M., DeBess E. E., Lapidus J.A., Hedberg K. 2008. Canine and human factors related to dog bite injuries. J J Am Vet Med Assoc, 232, 542-546. 32. Stafford K.J. & Mellor D. J. 2009. The implementation of animal welfare standards by Member Countries of the World Organisation for Animal Health (OIE): analysis of an OIE questionnaire. Rev Sci Tech, 28, 1143-1164. 33. Sudarshan M.K., Mahendra B.J., Madhusudana S.N., Ashwoath Narayana D.H., Rahman A., Rao N.S., X-Meslin F., Lobo D., Ravikumar K. & Gangaboraiah. 2006. An epidemiological study of animal bites in India: results of a WHO sponsored national multicentric rabies survey. J J Commun Dis, 38, 32-39. 34. Villalbi J.R., Cleries M., Bouis S., Peracho V., Duran J., . & Casas C. 2010. Decline in hospitalisations due to dog bite injuries in Catalonia, 1997-2008. An effect of government regulation? Inj Prev, 16, 408-410. 35. Vučinić M., Đorđević M., Radenković-Damnjanović B., Janković L. & Mirilović M. 2008. Bites to humans caused by stray and owned dogs in Belgrade. Acta Vet – Beograd, 58, 563-571. 36. Vučinić M., Pelemiš M., Todorovi Z., M. Prostran M., 2012. Free-roaming dogs welfare issues in Belgrade, Serbia. The 1st International Conference on Dog Population Management, York, UK, 4-8 September, 35.

244


VISITORS CONSIDERATIONS ON MAIN ROLES OF MODERN ZOOS AND BELGRADE ZOO Marijana Vučinić, Katarina Radisavljević, Žolt Bečkei* Faculty of Veterinary Medicine, University of Belgrade, Serbia Summary The article deals with the considerations of people on main and the most important roles of modern zoos, as well as, Belgrade Zoo. The study was conducted from Mart to July 2008 at and in the front of Belgrade Zoo in Belgrade, Serbia. Two hundred and forty adult visitors (n=240) were included in the study. Visitors were asked to respond to five questions (demographic data of visitors, main roles of modern zoos, the most important role of Belgrade Zoo, reasons for their coming to the zoo, facts that they wants to know about zoo animals). In this article only result that relates to visitors’ answers to the second and the third questions are given. The majority of visitors thought that equally important roles of modern zoos are education, entertainment and recreation/relaxation (n=54; 23%). Education was mentioned 151 times (63%) as the most important role of modern zoos while animal welfare and conservation were mentioned 47 and 5 times, respectively. However, the majority of visitors (n=101; 42%) considered recreation/relaxation as the most important role of Belgrade Zoo. They ranked the education role of Belgrade Zoo in the third place. Animal welfare, conservation and research were not ranked as the most important roles of Belgrade Zoo. Studying visitors’ considerations, awareness, perceptions and attitudes toward zoo animals and roles of modern zoos can be very useful tools to reach goals of Belgrade Zoo, such as animal welfare, conservation, education, entertainment, recreation and research. Keywords: Belgrade Zoo, role, visitor Introduction There are four zoos in Serbia. Among them Belgrade Zoo is the largest. Remaining three zoos are situated in Subotica, Jagodina and Bor. Belgrade Zoo was ceremonially opened for public on July 12, 1936. The zoo covers an area of about 7.5 hectares. Since 1936 to nowadays the zoo did not change its main function. It presents the huge collection of exotic wild animals as well as domestic animals. There are over 2000 animals representing over 270 different species. The zoo is situated at the very centre of the city, in Kalemegdan Park. Belgrade Zoo is not accredited by any international zoo association because of its small size relative to the number of animals. The zoo is not included in biodiversity protection programmes. However, its attractive location, entertaining content and old vegetation make Belgrade Zoo to be one of favourite places for visitors from Serbia. Until 2009, Serbia did not have the law on animal welfare or the accompanying rulebooks for zoos. Many people in Serbia are not familiar with main welfare standards for animals including animals in zoo (Vučinić, 2012). There is a lack of data on main motivations of people to visit Belgrade Zoo and their awareness on main goals of modern zoos. It is well known there are several main goals of modern zoos such as animal welfare, education, conservation, research and entertainment (Fernandez et al., 2009). Recreation and zoo tourism are also included in goals of modern zoos (Shinwary et al., 2009). However, these goals may be in conflict. Inadequate behaviour of visitors may produce negative experiences in animals and initiate stress reaction (Davey, 2007a). Therefore, “interventions based on careful attention to exhibit design, species characteristics, and visitor *



education can increase positive animal–visitor interactions and facilitate the multiple goals of modern zoos” (Fernandez et al., 2009). Many scientists previously studied people motivation to visit zoos and visitors’ perceptions of modern zoos’ goals (Davey, 2007b; Mason, 2007). The aim of this study was estimate visitors’ considerations on main goals of modern zoos. Material and Methods The study was conducted from Mart to July 2008 at and in the front of Belgrade Zoo in Belgrade, Serbia. The survey period covered weekdays, weekends and public holidays, to ensure that a wide range of visitors from different backgrounds was included. Face to face questionnaire methodology was used in the study. Two hundred and forty adult visitors (n=240) were included in the study. Visitors were asked to answer to five questions. The first question asked visitors on their demographic data (age, gender, education level, job, monthly income, dwelling).. The second question was: What do you think is the main role of modern zoos? Answers were: animal welfare, conservation (biodiversity protection), education, entertainment, recreation (physical and mental relaxation), research, two or more of them, something else. The third question was: What do you think is the most important role of Belgrade Zoo? The forth question was: What is the main reason you came to the zoo today? The fifth question was: What are you interested to know about animals in the zoo? Answers were: taxonomy, geographical origin and habitats, behaviour and life history of animals. Before answering, visitors were introduced to meanings of answers. Results of the study are presented as absolute and relative values and given in tables. In this article only result that relates to visitors’ answers to the second and the third questions are given. Results and Discussion Visitors’ responses to the second question are shown in Table 1. It is clearly observed that visitors mainly responded to the question with dual or multiple answers. The majority of visitors thought that equally important roles of modern zoos are education, entertainment and recreation/relaxation (n=54; 23%). Only five visitors (2%) thought that both animal welfare and conservation are equally important roles of modern zoos. Education was mentioned 151 times (63%) as the most important role of modern zoos (Table 2). Animal welfare was mentioned 47 times (20%). Conservation was mentioned only 5 times but, in combination with animal welfare (Table 1). However, when we asked visitors for the most important role of Belgrade Zoo, they did not mention animal welfare, conservation or research. Moreover, the majority of visitors (n=101; 42%) mentioned recreation/relaxation as the most important role of Belgrade Zoo (Table 3). Of the total 240 participants, 151 mentioned education as the main role of modern zoos but 101 considered recreation/relaxation as the main role of Belgrade Zoo. They did not value animal welfare, conservation and research as main roles of Belgrade Zoo. It seems, visitors were aware that Belgrade Zoo is not the best place for animal welfare, conservation and research although there are some rare exotic and endangered wild species. Therefore, the second reason can be found in their information and education on animal welfare, conservation and research roles of zoos although we did not investigate those items. According to our results many interviewed visitors considered Belgrade Zoo as the suitable place for recreation/relaxation and entertainment. According to Morgan and Hodgkinson (1999) modern zoos usually emphasize education more than enjoyment. Educational role of Belgrade Zoo was ranked on the second place. However, in Belgrade Zoo there are no active educational programs for visitors. Visitors may only observe animals in their unnatural enclosures and read information about the taxonomy, geographical origin and habitats of 246


animals from tables on cages, fences or walls. Based on answers to the second question it is clear that interviewed people had not enough knowledge on roles of modern zoos. We assume visitors were not properly informed that modern zoos may be main centers for research and conservation. Table 1. The most important role of modern zoos Role Education and entertainment and recreation/relaxation Entertainment and recreation/relaxation Education and entertainment Education Recreation/relaxation Animal welfare and entertainment Education and recreation/relaxation Animal welfare and education Animal welfare and education and entertainment Entertainment Animal welfare and conservation Animal welfare Conservation Research Total

N 54 36 33 25 21 18 15 14 10 9 5 0 0 0 240

% 23 15 14 10 9 7 6 6 4 4 2 0 0 0 100

Table 2. How many times visitors mentioned a particular role of modern zoos Role Education Entertainment Recreation/relaxation Animal welfare Conservation Research

N 151 142 126 47 5 0

% 63 59 52 20 2 0

N 101 86 53 0 0 0 240

% 42 36 22 0 0 0 100

Table 3. The most important role of Belgrade Zoo Role Recreation/relaxation Education Entertainment Animal welfare Conservation Research Total

According to Ballantyne et al. (2007) education of visitors is an important part of conservation. Modern zoos often have very popular educational programs for visitors and community members in general. These programs include public lectures, evening or weekend course, summer programs for students, summer safaris, a mobile program for the physically 247


handicapped and institutionalized elderly and the wide variety of imaginative special events (Hutchins and Smith, 2003). Educational component of zoos are animals, their enclosures, areas, plants, signs, publications and libraries. Our results are similar to results obtained by Morgan and Hodgkinson (1999) and Puan and Zakaria (2007). These authors also estimated that people who go to zoos mainly for recreation and entertainment and they prefer to see attractive and active animals. Opposite results were obtained by Reade and Waran (1996). In their study, visitors highly valued the conservation role of zoos comparing to our results. Also, Mason (2007) estimated that visitors at Wellington Zoo in New Zealand perceived that education was the single most important role of the zoo. On the other hand, a large minority of visitors was not aware of important zoo roles in the areas of conservation and breeding animals. Therefore, Mason (2007) concluded that the lack of awareness by visitors of the zoo's conservation role has implications for both marketing and management at the zoo, as well as raising wider issues about the future of the traditional zoo. Similar results were obtained in our study in Belgrade Zoo. Conclusion The majority of visitors of Belgrade Zoo considered that education, entertainment, recreation/relaxation are the most important roles of modern zoos. On the other hand, the majority of visitors considered that recreation/relaxation is the most important role of Belgrade Zoo and they ranked this role in the first place. Only five visitors included conservation as the most important role of modern zoos but combining this role with animal welfare. As many other zoos in developing countries so Belgrade Zoo has long faced problems and challenges that affect its operation or even existence. Studying visitors’ considerations, awareness, perceptions and attitudes toward zoo animals and roles of modern zoos can be very useful tools to reach goals of Belgrade Zoo, such as animal welfare, conservation, education, entertainment, recreation and research. References Ballantyne R, Packer J, Hughes K, Dierking L, 2007. Conservation learning in wildlife tourism settings: lessons from research in zoos and aquariums. Environmental Education Research 13, 367–383. Davey G, 2007a. Visitors' effects on the welfare of animals in the zoo: a review. Journal of Applied Animal Welfare Science 10, 169-183. Davey G, 2007b. Public perceptions in urban China toward zoos and their animal welfare. Human Dimensions of Wildlife 12, 367-374. Fernandez EJ, Tamborski EJ, Pickens SR, Timberlake W, 2009. Animal–visitor interactions in the modern zoo: Conﬂicts and interventions. Applied Animal Behaviour Science 120, 1-8. Hutchins M, Smith B, 2003. Characteristics of a world-class zoo or aquarium in the 21st century. International Zoo Yearbook 38, 130-141. Mason P, 2007. Roles of the modern zoo: conflicting or complementary? Tourism Review International 11, 251-263. Morgan JM, Hodgkinson M, 1999. The motivation and social orientation of visitors attending a contemporary zoological park. Environment and. Behavior 31, 227-239. Puan CL, Zakaria M, 2007. Perception of visitors towards the role of zoos: a Malaysian perspective. International Zoo Yearbook 41, 226–232. Reade LS, Waran NK, 1996. The modem zoo: How do people perceive zoo animals? Applied Animal Behaviuor Science 47, 109-118. Shinwary SS, Rahman J, Uddin M, 2009. Zoo as ecotourism attraction – case of Dhaka zoo. ASA University Review 3, 213-226. 248


Vučinić Marijana, 2012. How the type of the questionnaire affects consumers attitudes toward farm animal welfare. Proceedings of the First International Symposium on Animal Science, Book I, November 8-10, 2012, pp. 367-373, Belgrade, Serbia.

249


THE ANIMAL TRANSPORT LEGISLATION IN TURKEY AT THE EUROPEAN UNION ADMISSION PROCESS Askin Yasar*, Serdar Izmirli Department of History of Veterinary Medicine and Deontology, Veterinary Faculty, Selcuk University, Konya, Turkey Summary Animal transportation is one of the stressful issues within the welfare subjects. Even though transport time is a short period within the life time, numerous unfavorable factors affect animals’ welfare during transportation. European Union (EU) has several legal regulations about the animal welfare and protection during the transportation. At the EU goal, Turkey tries to introduce new laws related to animal transport at the EU admission process. Key words: animal welfare, European Union, transportation, Turkey Introduction Societies valued judgments, attitudes and expectations towards animal welfare have rapidly changed over the years. Especially, feeding and transportation of animals and their welfare have aroused emotional communal and political issues (Smith 1998; Edwards, 2004; Quintili and Grifoni 2004; Mejdell 2006). In this context, animal welfare during transportation is one of the most distress factors within welfare subjects. Although transport time is seen as a short period within the life time, so many negative distress factors affects animals’ welfare during transportation (Gregory 1998; Odendal 1998; Hartung 2003; Stamper 2004). In this study, we aimed to investigate and compare fundamental animal transport regulations in both EU and Turkey. Material and Methods Primary research materials consisted of the fundamental legal regulations of the EU and the Official Gazette of Turkish Republic which are related to animal transportation. Secondary documents related to the welfare of animal transport were also investigated. Whole documents and related research materials have been evaluated with the retrospective approach. Results and Discussion For the aim of animal welfare during the transportation, Council Directive 91/628/EEC of 19 November 1991 entered into force in Europe. This directive has introduced new standards for animal transport such as; ill and injured animals wouldn’t have been transport. If animals fall ill or injured they shall receive first –aid treatment support. Then, the Council Directive 95/29/EC which was come into force in 30 June 1995 changed some main articles in the Council Directive 91/628/EEC. This Council Directive 95/29/EC regarded the maximum journey limits for certain kinds of animals, feeding and watering breaks during the journey, resting periods and loading density of some species of animals. Furthermore, Council Regulation (EC) No. 1255/97 entered into force in 25 June 1997. This legislation regulates the Community criteria applicable to staging points accommodating for at least 24 hours several domestic species in the Community in accordance with Chapter VII of the Annex to Directive 91/628/EEC. Resting places shall be used exclusively to receive, feed, water, rest, accommodate, care for and dispatch animals passing through. These previous directives are *



repealed and replaced by Council Regulation (EC). This Council Directive repealed 91/628/EEC on the protection of animals during transport. The regulation applied to the transport of the live vertebrate animals carried out within the EU. Animals should be fit for the transport and avoid for the injury or suffering, as well. Briefly, it’s regulated transport conditions to be fulfilled in order to ensure the animal welfare and avoided any undue suffering to them. It is also lay down detailed rules concerning transport documentation, requirements for transporters and certificates of approval of means of transport. 2004/544/EC was come into force in 21 June 2004, to protect the animals during transportation. Besides, EU has also launched European Convention for international transport of animals which is entered into force in 2006. This convention is includes journey more than 50 km and movements between the Member States of the European Community. Furthermore, this regulation is also applied to the all international transport of all vertebrate animals. On the other hand, the first related law entered into force in 2010, in Turkey. It was the fundamental regulation for the subsequent regulations which are concerning to animal transport. Then, the comprehensive regulation about live animal transport has been launched in 17 December 2011. The aim of the regulation was determine the rules of animals and their products transportation within the country. Transport declaration and health certificate given by veterinarian should be taken for the animal transport. The specific regulation which is aimed to protect the welfare of animals during transportation came into force in 24 December 2011. People should be hold certificate of origin and transport declaration or health certificate during the transportation period. Some noteworthy conditions determined in this regulation; - Animals can’t be transport with any undue injury and suffering - Animals’ health conditions must be suitable for the transportation - Transport means must be designed not to cause to any undue injury and suffering - People who control the transportation should be take education about this field - Animals’ welfare should be controlled during the transportation period. Conclusion Welfare of animals during transportation is one distress subject in the life of animals. It can be expressed that EU has a wide range of legal arrangements about the transportation to protect the animals. Turkey has been trying to comply with its related legal regulations with EU at the last decade, particularly. In this context, Turkeys’ last regulation about the “Welfare and the Protection of Animals during Transportation” is likely to supply the needs of EUs’ expectations. References Council Directive 91/628/EEC of 19 November 1991 on the protection of animals during transport and amending Directives 90/425/EEC and 91/496/EEC (OJL 340, 11/12/1991 pp. 0017 – 0027). Council Directive 95/29/EC amending Directive 91/628/EEC concerning the protection of animals during transport. Council Regulation (EC) No 1255/97 of 25 June 1997 concerning Community criteria for staging points and amending the route plan referred to in the Annex to Directive 91/628/EEC. Council Regulation (EC) No. 1/2005 on the protection of animals during transport and related operations and amending Directives 64/432/EEC and 93/119/EC and Regulation (EC) No. 1255/97. Council Decision of 21 June 2004 on the signing of the European Convention for the protection of animals during international transport (2004/544/EC). 251


Edwards JD: The role of the veterinarian in animal welfare - A global perspective. Proceedings of the Global Conference on Animal Welfare: An OIE Initiative, Paris, pp. 2736, 2004. European Convention for the Protection of Animals during International Transport (Revised) CETS No: 193. Gregory, N.G. Animal welfare and meat science. CABI Publishing, New York, USA, 1998. Hartung, J. Effects of transport on health of farm animals. Vet. Res. Comm., 27: 525-527, 2003. Mejdell CM: The role of councils on animal ethics in assessing acceptable welfare standards in agriculture. Livest Sci, 103 (3): 292-296, 2006. Official Gazette of the Republic of Turkey (2010). Veterinary Services, Plant Health, Food and Feed Act. Act Number 5996. (Accepted Date, 11 June 2010). Official Gazette of the Republic of Turkey (2011). The Regulation about the Live Animals Transport and their Products. Regulation Number 28145. (Came into force, 17 December 2011). Official Gazette of the Republic of Turkey (2011). The Regulation about the Welfare and the Protection of Animals during Transportation. Regulation Number 28152. (Came into force, 24 December 2011; some Articles will come into force in 31 December 2013). Odendal JSJ. Animal Welfare in Practice, Applied Animal Behaviour Science, 59: 93-99, 1998. Quintili R, Grifoni G: Consumer concerns for animal welfare: From psychosis to awareness. Proceedings of the global conference on animal welfare: An OIE initiative, Paris, pp. 93-100, 2004. Smith CHB: Veterinarians and animal welfare - A New Zealand perspective. Appl Anim Behav Sci, 59 (1): 207-218, 1998. Stamper E. Animal transportation — An industry perspective, Global Conference on Animal Welfare: an OIE Initiative Proceedings; p: 77-78, 23-25 February 2004, Paris, France.

252


COMPANION FOR LIFE - A PROJECT OF THE UNIVERSITY OF VETERINARY AND PHARMACEUTICAL SCIENCES BRNO SUPPORTING ABANDONED ANIMALS SPOLEČNÍK PRO ŽIVOT - PROJEKT VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÉ UNIVERZITY BRNO NA PODPORU OPUŠTĚNÝCH ZVÍŘAT Jiří Žák* Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Faculty of Veterinary Medicine, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary Students of University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno (UVPS Brno) help and support abandoned animals through the participation in the project Companion for Life. The project deal with the specific problems of individual shelters, but it is also focused on the protection of shelter animals and their welfare and current legislation concerning animal cruelty and abuse in Czech Republic. In the project there are involved students from the Faculty of Veterinary Medicine and the Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology. The Project also involved experts from the Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare UVPS Brno. Project tries to enhance and participate on improvement of small animal's welfare by studying conditions of shelter animals in Czech republic and tries to find causes of the issue and possible solutions for the future. Key words: shelter, abandoned animal, project, welfare Souhrn Studenti Veterinární a farmaceutické univerzity Brno pomáhají opuštěným zvířatům prostřednictvím projektu Společník pro život. Projekt se zabývá specifickými problémy jednotlivých útulků, ale také je zaměřen na ochranu opuštěných zvířat a jejich welfare a také se zabývá současnou legislativou týkající se ochrany zvířat proti týrání v ČR. Do projektu jsou zapojeni studenti Fakulty veterinárního lékařství a Fakulty veterinární hygieny a ekologie. Na projektu se podílí také odborníci z Ústavu veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare VFU Brno. Projekt se snaží podílet se na zajištění lepšího welfare malých zvířat studováním podmínek opuštěných zvířat v České republice a snaží se najít příčiny tohoto problému a také možná řešení do budoucna. Klíčová slova: útulek, opuštěná zvířata, projekt, welfare Úvod Projekt vznikl jako studentská iniciativa v průběhu června 2012. Samotný počátek projektu tvořil screening situace opuštěných zvířat a útulků v ČR, který zahrnoval osobní návštěvy studentů Fakulty veterinárního lékařství zhruba v 60 ze 110 útulků pro opuštěná zvířata po celé České republice. Tímto studenti získali poměrně ucelený přehled o tom, jaké problémy útulky pro opuštěná zvířata v ČR nejvíce tíží. Již při tomto screeningu navázali studenti spolupráci s Ústavem veřejného veterinárního lékařství a toxikologie (Dnes Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare) VFU Brno, který zajišťoval odbornou poradu a konzultaci v právních otázkách a v otázkách systémové ochrany zvířat. Důvodem potřeby *



právní porady byl fakt, že vedení jednotlivých útulků si shodně stěžovalo na zásadní právní a legislativní úpravy a jejich nedostatky, týkající se zájmových zvířat a také na stále špatně fungující či nedokonalý systém aktivní ochrany zvířat v České republice. Projekt se zabývá především českou i zahraniční legislativou přímo i nepřímo chránící zvířata. Jeho primárním cílem je i nadále se zabývat veterinární a s ní související legislativou, dalšímu studiu welfare zájmových zvířat, především zvířat v útulcích a řešení této problematiky a to i na vědecké úrovni. 17. 9. 2012 získali studenti podporu vedení univerzity i obou veterinárních fakult a ze studentského projektu se stal projekt univerzitní, s mnohem větším zázemím a podporou samotné univerzity. Byl to velice důležitý a podstatný akt, který dal práci na projektu nový rozměr a nové možnosti. Aktivity spojené s projektem Společník pro život Během listopadu 2012 studenti uspořádali benefiční akci, díky které pořídili elektronickou čtečku čipů a čipy pro útulek v Bzenci na Hodonínsku. Během listopadu projekt navázal spolupráci s Univerzitou veterinárního lékařství a farmacie v Košicích. Součástí spolupráce s Košicemi je např. možnost konzultace jednotlivých otázek týkajících se národní legislativy a problematiky opuštěných a jinak týraných zvířat také na Slovensku. Začátkem roku 2013 vznikla nová disciplína Tělesné výchovy na VFU Brno „Venčení psů v útulcích“. Na realizaci se podílelo množství lidí především z řad zaměstnanců VFU Brno, útulků i několika studentů, za přímé podpory rektora VFU, prof. MVDr. Vladimíra Večerka, CSc., MBA. V letním semestru roku 2013 probíhala tato disciplína v 10 útulcích po celé České republice. Studenti díky této disciplíně zkvalitní welfare desítek zvířat v útulcích, získají četné praktické zkušenosti a dovednosti s prací se zvířaty a útulkům práce ve výsledku ubyde. Snahou do budoucna bude mimo jiné přiblížit praktickou stránku problematiky opuštěných zvířat a útulků studentům nového studijního oboru Fakulty veterinární hygieny a ekologie - Ochrana zvířat a welfare a začlenit tak praktickou výuku ochrany opuštěných zvířat i do curicula nového oboru. V květnu 2013 hostila Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1. odbornou besedu pro veřejnost na téma ochrany zvířat. Mezi hosty nechyběli univerzitní odborníci z Fakulty veterinární hygieny a ekologie, na ochranu zvířat a welfare a na veterinární a s ní související legislativu. Jako hosté promluvili doc. ing. Eva Voslářová, Ph.D. a doc. MVDr. Petr Chloupek, Ph.D. z Ústavu veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, dále Petr Ondráček, předseda Ligy na ochranu zvířat a také MVDr. Jiří Kruml z Oddělení ochrany zvířat Ministerstva zemědělství. Cílem akce bylo seznámit veřejnost s problematikou ochrany zvířat. Odborníci na tuto problematiku vysvětlili, jaká je role a kompetence dozorových orgánů veterinární správy, městské policie či Policie ČR. Na řadu přišel i Zákon na ochranu zvířat proti týrání a jeho porušování, definice zvířete v novém Občanského zákoníku, ale také téma systémového řešení problematiky opuštěných zvířat, jako je například povinné celostátní čipování. Besedy se zúčastnili jako posluchači chovatelé zájmových zvířat, majitelé chovných stanic, obchodů se zájmovými zvířaty, ale také lidi aktivně se podílející na ochraně zvířat v podobě různých iniciativ a občanských sdružení.Beseda se od obecnějších témat, zabývajícími se činností a úkoly útulků, policie či Státní veterinární správy, dostala až ke konkrétním případům a diskusi o možnosti jejich řešení. Velký zájem a dotazy ze strany publika vzbudila také témata chovných stanic či utracení zvířete. Práce na projektu zahrnuje také vědeckou činnost, která bude momentálně spočívat v získávání podkladů a dat pro zpracování odborné (diplomové) práce autora projektu na 254


téma: „Sledování a hodnocení důležitých faktorů ovlivňujících populační dynamiku psů v útulcích pro opuštěná zvířata České republiky.“ Závěr Projekt Společník pro život zahrnuje a bude nadále zahrnovat aktivity, které šíří osvětu týkající se problematiky opuštěných zvířat mezi širokokou veřejností. Aktivity jsou a budou směřovány také směrem ke studentům Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Do budoucna bychom rádi rozšířili možnosti studentů aktivně se podílet na péči o zvířata v útulcích v rámci výuky, z čehož vyplývá další a užší spolupráce s konkrétními útulky a univerzitou a získáváním cenných zkušeností studentů s problematikou opuštěných a jinak týraných zvířat a jejich péčí o ně. Spolupráce s Ústavem veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare bude zahrnovat také odborné studie týkající se welfare zvířat v útulcích, nebo např. vlivu některých legislativních opatření na místní i celostátní úrovni jako je povinné označení a registrace zájmových zvířat, tj. psů. V rámci projektu budeme i nadále pokračovat s organizováním odborných besed, debat, či setkání se státními i soukromými, neziskovými organizacemi zabývajícími se ochranou zvířat a jejich welfare. To zahrnuje především spolupráci s orgány Státní veterinární správy ČR, Ministerstvem zemědělství, zahraničními akademiky a dalšími odborníky zabývajícími se danou problematikou, včetně respektovaných neziskových organizací na ochranu zvířat. Univerzita velice dobře spolupracuje např. s Ligou na ochranu zvířat ČR, či s útulkem Tibet v Marefách. Projekt si dává do budoucna také za cíl uspořádat celostátní konferenci útulků ČR a otevřít brněnský městský útulek pro opuštěná zvířata v Brně-Bystrci tak, aby jej mohli navštěvovat studenti VFU Brno a pomáhat s péčí o tamnější zvířata.

255


PROTECTION OF DOGS AGAINST CRUELTY OCHRANA PSŮ PROTI TÝRÁNÍ Jiří Žák, Eva Voslářová* Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, ČR Department of Veterinary Public Health and Animal Welfare, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic Summary The article summarises the present legal regulation of dog protection and welfare in the Czech Republic. Protection of dogs against cruelty is stipulated particularly by the Act No 246/1992 Coll. on the protection of animals against cruelty, as amended, and its implementing decrees (e.g. Decree No 21/2013 Coll., on laying down conditions for breeding dogs and cats). The law prohibits cruelty to dogs, performing interventions causing pain to dogs (excluding exceptions given in the law), promoting cruelty to dogs, abandonment of a dog with the intention of getting rid of it or banishing it, and killing a dog without any reason. Furthermore, conditions for breeding dogs are stipulated. Key words: dog, welfare, legislation Souhrn Příspěvek shrnuje aktuální požadavky právních předpisů na ochranu a welfare psů v ČR. Ochrana psů proti týrání je upravena zejména zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy (např. vyhláška č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček). Z hlediska ochrany psů zákon zakazuje týrání psů a vykonávání zásahů způsobujících psům bolest (mimo uvedené výjimky), propagaci týrání psů, opuštění psů s úmyslem se jich zbavit nebo vyhnat a bezdůvodné usmrcování psů. Dále stanoví podmínky chovu psů nejen v zájmových chovech. Klíčová slova: pes, welfare, legislativa Úvod Pes je v České republice jedním z nejčastěji chovaných zájmových zvířat. I vzhledem k výsadnímu postavení psa („nejlepšího přítele člověka“) ve srovnání s ostatními zvířaty jsou případy nevhodného zacházení se psy veřejností velmi negativně vnímány a ozývají se hlasy volající po přísnější právní úpravě ochrany psů. Základní požadavky na ochranu zájmových zvířat v Evropě byly stanoveny Radou Evropy již v roce 1987 v Evropské dohodě o ochraně zvířat v zájmovém chovu, kterou v roce 1998 ratifikovala také Česká republika a tyto požadavky zahrnula do národní legislativy, kterou v oblasti přímé ochrany zvířat představuje především zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska ochrany psů zákon zakazuje týrání psů a vykonávání zásahů způsobujících psům bolest (mimo uvedené výjimky), propagaci týrání psů, opuštění psů s úmyslem se jich zbavit nebo vyhnat a bezdůvodné usmrcování psů. Dále stanoví podmínky chovu psů nejen v zájmových chovech.

*



Ochrana psů proti týrání Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje týrání zvířat a definuje, co je za týrání považováno. Týrání psů lze rozdělit do několika kategorií. Z hlediska ustájení psů je za týrání považováno chovat psy v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sami nebo vzájemně způsobovali utrpení, z jiných než zdravotních důvodů omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro psa určitého plemene, pokud by omezování způsobilo jeho utrpení, a dále používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu psa prostředky, které psu způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví. Z hlediska výživy psů je za týrání považováno z jiných než zdravotních důvodů omezovat výživu psa včetně jeho napájení, podávat psu potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují, a také překrmovat nebo krmit psa násilným způsobem, nejde-li o zákrok nezbytný k záchraně jeho života nebo zachování jeho zdraví, či používat ke krmení psů živá zvířata (u psa není takový způsob výživy nutný a je tedy zakázaný). Při zacházení se psy je za týrání považováno zacházet s nimi, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jejich neúměrnému fyzickému vyčerpání; používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů psa; cvičit nebo zkoušet psa na jiném živém zvířeti, používat jiných psů jako lákadel nebo nástrah, štvát psy proti jiným zvířatům, aniž by to vyžadoval lov, výcvik nebo použití ovčáckého nebo pasteveckého psa; vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Za týrání je považováno podávat psu bez souhlasu veterinárního lékaře veterinární léčiva a přípravky s výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou; zasahovat do průběhu porodu způsobem, který neodpovídá obtížnosti porodu, zvyšuje bolest anebo poškozuje zdraví matky i mláděte, vydat slabého, nevyléčitelně nemocného, vyčerpaného nebo starého psa, pro kterého je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení; a také usmrtit psa způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení. Zákon považuje za týrání a zakazuje provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností psa, a to i v případě, že by uvedené zákroky byly provedeny za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod, nejde-li o zákonem stanovené výjimky (mezi povolené výjimky patří krácení ocasu u štěňat mladších 8 dnů, jestliže je zákrok prováděn osobou odborně způsobilou podle veterinárního zákona), zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů psů anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby. Z hlediska požadavků na výkon psa se za týrání považuje nutit psa k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly; podávat psu dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled; podrobit psa výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro psa spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat psa k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům. Toto ustanovení se nevztahuje na výchovu, výcvik a použití psa k plnění úkolů, stanovených ozbrojeným silám, bezpečnostním sborům nebo obecní policii zvláštními právními předpisy, jakož i na výchovu a výcvik psů prováděný chovatelskými sdruženími nebo organizacemi v rámci zájmové činnosti. Za týrání se považuje i jiné tímto zákonem zakázané jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení psa, s výjimkou zákroků nebo činností spojených s naléhavou potřebou záchrany života zvířat 257


nebo lidí v naléhavých situacích záchranných prací podle zvláštních právních předpisů, nebo prováděných podle schváleného projektu pokusů. Propagace týrání psů Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje všechny formy propagace týrání zvířete. Za propagaci týrání psů se považuje zejména vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění psa, na kterém byl proveden zákrok považovaný za týrání (např. kupírování uší) na veřejném vystoupení, a zveřejnění popisu, vyobrazení nebo audiovizuálního záznamu, které navádí k postupům, praktikám chovu nebo výcviku, odchytu nebo usmrcování, úpravám vzhledu psa a zásahům do jeho zdravotního stavu spojeným s týráním psa tak, jak je vymezeno tímto zákonem, pokud v doprovodné informaci není uvedeno, nebo to jinak nevyplývá, že se jedná o činnosti zakázané tímto zákonem. Ochrana psů proti opuštění Opustit psa s úmyslem se ho zbavit nebo ho vyhnat je dle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů považováno za týrání (§ 4 odst. 1 písm. s) a je zakázano i samostatným zákazem (§ 6): Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí, což na psa domácího nelze aplikovat. Každý chovatel psa je povinen učinit opatření proti jeho úniku. Každý, kdo se ujal toulavého, případně opuštěného psa, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, případně opuštěného zvířete do útulku. Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných psů provést informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavého nebo opuštěného psa, odchyt toulavých a opuštěných psů osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti, podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů podporováním jejich sterilizace. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů. Obec může nechat trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Označení těchto psů hradí obec. Přihlásí-li se chovatel psa nebo zjistí-li jej obec, je povinen obci jí vynaložené náklady na označení toulavého psa nahradit. Ochrana psů při usmrcování Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů zakazuje usmrtit psa bez důvodu. Důvodem k usmrcení psa je slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří psa, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením; bezprostřední ohrožení člověka psem; výkon práva myslivosti podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (Myslivecká stráž a myslivecký hospodář jsou oprávněni usmrcovat v honitbě toulavé psy, 258


kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Myslivecká stráž, která usmrtila psa, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit. K tomu je třeba doplnit, že dle výše uvedeného zákona je vlastníkům domácích zvířat zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího); ukončení pokusu na pokusném psu, není-li v projektu pokusů stanoveno jinak; regulování populace psů v lidské péči; regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů. Utracení smí provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře. Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování psů: utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů, použití takových látek a přípravků, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt, ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení, použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí, použití lepů a jiných podobných prostředků, které dlouhodobě omezují pohyb zvířete tak, že k usmrcení zvířete dochází v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin anebo v důsledku jiných metabolických poruch. Ochrana psů při chovu Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem psů, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, nebo podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem psů, musí chovat psy v souladu s podmínkami stanovenými vyhláškou č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Reprodukce chovných zvířat je přípustná u malých plemen do 50 cm kohoutkové výšky ode dne ukončeného čtrnáctého měsíce věku až do dne ukončeného osmého roku věku u fen, ode dne ukončeného čtrnáctého měsíce až neomezeně u psů, a u velkých plemen nad 50 cm kohoutkové výšky ode dne ukončeného sedmnáctého měsíce věku až do dne ukončeného osmého roku u fen, ode dne ukončeného sedmnáctého měsíce až neomezeně u psů. U fen, které ukončily osmý rok věku, je možné zabřeznutí pouze na základě potvrzení veterinárního lékaře o vyšetření zvířete na začátku říje s dobrozdáním, že zdravotní stav březost umožňuje bez nadměrných rizik. Umělou inseminaci může provést pouze osoba odborně způsobilá. Fena kojí pouze takový počet štěňat, který odpovídá její zdravotní kondici podle posouzení veterinárním lékařem, ostatním životaschopným štěňatům musí chovatel zajistit náhradní výživu. Maximální počet vrhů u chovné feny je 3 za období 24 měsíců. Minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů. Každý je povinen zabezpečit psu v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví psa, a učinit opatření proti jeho úniku. Je zakázáno chovat psa v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích na základě dědičnosti budou psům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené. Usnesení o chovu zvířat v zájmovém chovu ze dne 10. 3. 1995 vydaného na základě mnohostranných konzultací smluvních stran Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu upozorňuje na 259


problémy spojené s chovem psů, kde u několika plemen nebo typů psů nejsou dostatečně zohledněny anatomické, fyziologické a etologické charakteristiky, které mohou ohrozit zdraví a pohodu psů. Smluvní strany důrazně doporučují svazům chovatelů psů, aby přezkoumaly svou politiku chovu, zejména aby znovu zvážily chovatelské standardy a v případě potřeby upravily ty standardy, které mohou způsobit potenciální problémy související s pohodou psů, především ve světle doporučení uvedených v příloze tohoto usnesení; znovu zvážily standardy berouce v úvahu nejen estetická kritéria, ale i etologické charakteristiky (např. s ohledem na problémy agresivity) a schopnosti; zajistily, pomocí kvalitních informací a vzdělávání chovatelů a posuzovatelů, aby chovatelské standardy byly vykládány takovým způsobem, aby nedocházelo k vývoji extrémních nežádoucích „hypertypů“, které mohou vyvolat problémy související s pohodou psů; zvyšovaly povědomí veřejnosti o problémech spojených s některými tělesnými a etologickými charakteristikami psů. Pokud tato opatření nebudou dostatečná, zvážit možnost zákazu chovu a postupné ukončení vystavování a prodeje určitých typů nebo plemen psů, jestliže charakteristiky těchto psů odpovídají nežádoucím vadám jako např. těm, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení (např. přetrvávající fontanely, abnormální postoj končetin, abnormální pozice zubů, abnormální velikost a tvar očí nebo očních víček, výrazně vrásčitá kůže atd.). Závěr Právními předpisy jsou stanoveny podmínky chovu psů tak, aby byla zajištěna jejich ochrana před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Na základě zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají dozor nad dodržováním povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám na úseku ochrany zvířat krajské veterinární správy a na území hlavního města Prahy Městská veterinární správa. Na základě kontrolního zjištění podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů vyplývajících z porušení uložených povinností. Zákon stanoví postihy na úrovni pokuty, zákazu činnosti, propadnutí zvířete a zákazu chovu a dále stanoví zvláštní opatření. Nejzávažnější případy týrání a nevhodného zacházení se zvířaty jsou řešeny dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje trestné činy Týrání zvířat a Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. Ty jsou postihovány na úrovni odnětí svobody, zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. O výši trestu rozhoduje soud. Literatura Rada Evropy. Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Řada evropských smluv 1987;125. Usnesení z mnohostranných konzultací smluvních stran Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu, týkající se chovu zvířat v zájmovém chovu. Rada Evropy. 1995. Vyhláška č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Sbírka zákonů, 2013, č. 10, s. 98-99. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 1992, č. 50, s. 1284-1290. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů 2001, č. 168, s. 9747-9770. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sbírka zákonů, 2009, č. 11, s. 354-462.

260


EFFECT OF PROBIOTICS ON THE DEVELOPMENT OF BASAL LEVELS OF BIOPTERIN AND NEOPTERIN IN BROILERS VLIV PROBIOTIK NA VÝVOJ BAZÁLNÍCH HLADIN BIOPTERINU A NEOPTERINU U BROJLERŮ Gabriela Želinská1*, Iveta Bedáňová1, Jan Chloupek2, Petr Maršálek1, Eva Voslářová1 1


1


Summary The aim of this study was to determine the basal levels of neopterin and biopterin in broiler chickens supplemented with probiotics. In the experiment, a total of 60 Cobb 500 broilers were used. The first day of the experiment the broilers (n = 60) were randomly divided into two groups (30 broilers in each group) - the control and experimental. The experimental group was supplemented with probiotics Lactiferm ® containing 5 x 109 cfu of Enterococcus faecium M-74 at 1 g feedwater (day 1-3: 4 g of Lactiferm ie 20 x 109 cfu / l, from the 4th to the 42nd of: 1.5 g Lactiferm ie 7.5 x 109 CFU / l) during fattening. The control group was housed according to the methodology for growing the hybrid without probiotic supplementation. In the 21st, 31st and 42nd day of fattening period, a blood sample was taken from 20 chickens (10 from each group) for determination of neopterin and biopterin levels. Neopterin values did not differ significantly between the control group and group with probiotic supplementation, biopterin values were higher (p <0.05) in the group with probiotic supplementation than in control broilers. The highest values of neopterin were found in the 21st day of age and the lowest ones in 42nd day. Biopterin values did not differ significantly between sampling days. Key words: neopterin, biopterin, probiotics, broilers Souhrn Cílem této studie bylo stanovení bazálních hodnot neopterinu a biopterinu při současné suplementaci probiotiky. V pokusu bylo použito celkem 60 brojlerů Cobb 500. První den pokusu byli brojleři (n=60) náhodně rozděleni do dvou skupin (30 brojlerů v každé skupině) – kontrolní a pokusné. Pokusné skupině byla podávána v průběhu výkrmu probiotika Lactiferm® obsahující 5 x 109 KTJ Enterococcus faecium M-74 na 1 g v napájecí vodě (den 1-3: 4 g of Lactiferm i.e. 20 x 109 KTJ/l, od 4. do 42. dne: 1.5 g Lactiferm i.e. 7.5 x 109 CFU/l). Kontrolní skupina byla vykrmována podle technologickému postupu pro výkrm daného hybridu bez suplementace probiotiky. 21., 31. a 42. den výkrmu byla od 20 kuřat (10 z každé skupiny) odebrána krev ke stanovení neopterinu a biopterinu. Hodnoty neopterinu mezi kontrolní skupinou a skupinou suplementovanou probiotiky se významně nelišily, hodnoty biopterinu byly u skupiny suplementované probiotiky vyšší (p<0,05) než u kontrolní skupiny. Nejvyšší hodnoty neopterinu byly naměřeny 21. den výkrmu a nejnižší ve 42. den výkrmu. Hodnoty biopterinu se u jednotlivých odběrových dní významně nelišily. *



Klíčová slova: neopterin, biopterin, probiotika, brojleři Úvod Brojlerová kuřata mohou být během výkrmu vystavena řadě stres vyvolávajících faktorů, které by mohly mít dopad na zdravotní stav i kvalitu masa. Stresová reakce je spojena s aktivací centrálního nervového, endokrinního a imunitního systému. Výsledkem této aktivace je produkce aktivních látek, jako jsou katecholaminy, adrenokortikotropní hormon (ACTH) a glukokortikoidy (von Borrell, 2001). Tyto látky, mající vliv také na imunitní systém, jsou součástí adaptace na stres (Moynihan, 2003) a mohou být použity jako markery stresových situací (Möstl and Palme, 2002). Nedávné studie u prasat ukazují, že akutní stres může ovlivňovat i produkci neopterinu a biopterinu (Breineková et al., 2007). Podle Smutné et al. (2010), lze stanovení biopterinu a neopterinu využít jako markery stresového zatížení organismu. Bazální hodnoty neopterinu a biopterinnu u drůbeže zatím nebyly stanoveny. Neopterin a biopterin patří do skupiny nekonjugovaných pterinů odvozených z guanosin trifosfátu pomocí guanosin trifosfát cyklohydrolázy I (Brown, 1971). Jsou to vedlejší produkty redoxních reakcí tetrahydrobiopterinu (BH4). Biopterin je produkován neenzymatickou oxidací BH4. Syntéza probíhá zejména v T-buňkách, B-buňkách, endotelu, hladkých svalových buňkách a fibroblastech (Werner-Felmayer et al., 2002). Neopterin je ukazatel spojen s buněčnou imunitou. Je tvořen v monocytech / makrofázích především po stimulaci interferonem γ (Berdowska et al., 2001). Podávání probiotik jako podpory imunitního systému považuje mnoho autorů za prospěšné. Střevní mikroflóra, epitel a imunitní systém poskytují ochranu vůči střevním patogenům. Výzkum v průběhu minulého století ukázal, že bakterie mléčného kvašení a některé další mikroorganismy, mohou zvýšit odolnost vůči nákazám a že bakterie mléčného kvašení mohou být obohaceny ve střevním traktu podáváním specifických sacharidů. Studie se dnes zaměřují na zjišťování prospěšných bakteriálních kmenů a substrátů spolu s podmínkami, za kterých jsou účinné (Patterson and Burkholder, 2003). Materiál a metodika V pokusu bylo použito celkem 60 brojlerů Cobb 500. Brojleři byli chováni na hluboké podestýlce v definovaných podmínkách pro výkrm daného hybridu (teplota, vlhkost, světelný režim) po dobu 42 dní. Krmeni byli komerční krmnou směsí (BR1, BR2, BR3). První den pokusu byli brojleři (n=60) náhodně rozděleni do dvou skupin (30 brojlerů v každé skupině) – kontrolní a pokusné. Pokusné skupině byla podávána v průběhu výkrmu probiotika Lactiferm® (výrobce: CHR.HANSEN CZ) obsahující 5 x 109 KTJ Enterococcus faecium M74 na 1 g v napájecí vodě (den 1-3: 4 g of Lactiferm i.e. 20 x 109 KTJ/l, od 4. do 42. dne: 1,5 g Lactiferm i.e. 7,5 x 109 CFU/l). Kontrolní skupina byla vykrmována podle technologického postupu pro výkrm daného hybridu bez suplementace probiotiky. Každá z těchto skupin byla rozdělena do dvou kójí po 15 kusech. 21. den výkrmu byla od 5 brojlerů z každé kóje (celkem 20 brojlerů - 10 z každé skupiny) odebrána krev (3 ml) z vena basilica na heparin, poté byla odstředěním při 3000 ot./min. po dobu 15 minut získaná plazma. Vzorky plazmy byly zmraženy při -80 °C pro stanovení neopterinu a biopterinu. Stejným způsobem byla odebrána krev i dalším 10 brojlerům z každé skupiny také 31. a 42. den výkrmu. Celkem bylo získáno 60 vzorků (30 kontrola, 30 pokus). Neopterin a biopterin byl stanoven pomocí HPLC s fluorometrickou detekcí (Carru et al., 2004). Všechny vzorky a standardy byly při manipulaci chráněny před světlem. Výsledky byly analyzovány pomocí statistického programu UNISTAT 5.1 (Unistad Ltd., GB). Byla použita dvoufaktorová ANOVA a následně Student-Newman-Keuls test pro zjištění statistické významnosti rozdílů mezi průměry sledovaných skupin. 262


Výsledky a diskuze Zjištěné hladiny neopterinu a biopterinu u brojlerů suplementovaných probiotiky (Enterococcus faecium M-74; 7.5 x 109 CFU/l) v napájecí vodě a kontrolní skupiny brojlerů bez suplementace probiotiky během výkrmu jsou shrnuty v tabulce č. 1. Tabulka 1: Koncentrace neopterinu a biopterinu u brojlerů (n = 60) suplementovaných probiotiky (Enterococcus faecium M-74; 7.5 x 109 CFU/l) v napájecí vodě a kontrolní skupiny brojlerů bez suplementace probiotiky během výkrmu (odběrové dny: 21., 31., 42. den výkrmu). Parametr

Suplementace Probiotika Kontrola SEM Den odběru D21 D31 D42 SEM ANOVA Suplementace (S) Den odběru (D) SxD

Neopterin (nmol/l)

Biopterin (nmol/l)

21,04 a 18,77 a

110,4 a 100,1 b

2,09

4,41

26,89 a 19,68 b 13,15 c

102,2 a 105,9 a 107,6 a

1,88

5,65 Významnost (P)

N.S. <0,001 N.S.

0,0207 N.S. N.S.

a,b,c

rozdílná písmena znamenají statistickou významnost mezi průměry (p < 0,05) SEM – standard error of mean Mezi kontrolní skupinou a skupinou suplementovanou probiotiky nebylo prokázáno zvýšení hladiny neopterinu, ale u skupiny, které byly podávány probiotika došlo k významnému (p < 0,05) zvýšení hladiny biopterinu. Hladina neopterinu u brojlerů byla vysoce významně (p < 0,001) ovlivněna dnem odběru. Mezi všemi odběrovými dny byl zaznamenám vysoce významný pokles v hodnotách neopterinu, kdy nejvyšší hladina neopterinu byla naměřena 21. den odběru (26,89 nmol/l) a nejnižší 42. den odběru (13,15 nmol/l). V našem experimentu nebyl zjištěn vliv věku brojlerů (den odběru) na hladinu biopterinu v krvi kuřat. Taktéž nebyla prokázána žádná interakce mezi věkem brojlerů (dnem odběru) a suplementací probiotiky při působení na hladinu pterinů v krvi brojlerů během výkrmu. Na základě vyšší hladiny biopterinu, který souvisí s aktivací imunitního systému, u brojlerů suplementovaných probiotiky můžeme konstatovat, že probiotika mají vliv na podporu imunitního systému a tím i zvýšení odolnosti vůči stresu. Na základě našich výsledků můžeme konstatovat, že hladina neopterinu u kuřat s věkem klesá. 263


Závěr Stanovení neopterinu a biopterinu je hojně využíváno v humánní medicíně, zatímco ve veterinární medicíně se touto problematikou zabývá jen málo autorů. V literatuře zatím nebyly uvedeny žádné studie týkající se neopterinu a biopterinu u kuřat. V našem experimentu jsme zjistili bazální hodnoty biopterinu a neopterinu u kuřat nevystavených působení stresových faktorů. Z výsledků také vyplývá, že podávání probiotik během výkrmu zvýšilo hladinu biopterinu v krvi. Další výzkum v oblasti využití pterinů u drůbeže je žádoucí. Literatura Berdowska, A., Zwirska-Korczala, K. (2001) Neopterin measurement in clinical diagnosis. J. Clin. Pharm. Ther. 26: 319-329. Breinekova, K., Svoboda, M., Smutna, M., Vorlova, L. (2007) Markers of acute stress in pigs. Physiol. Res. 56: 323-329. Brown, G. M. (1971) The biosynthesis of pteridines. In: Advances in Enzymology and Related Areas of Molecular Biology, New York; John Wiley & Sons. 35: 35-77. Carru, C., Zinellu, A., Sotgia, S., Serra, R., Usai, M. F., Pintus, G. F., Pes, G. M., Deiana, L. (2004) A new HPLC method for serum neopterin measurement and relationships with plasma thiols levels in healthy subjects. Biomed. Chromatogr. 18: 360-366. Moyniham, J. A. (2003) Mechanisms of stress-induced modulation of immunity. Brain. Behav. Immun. 17: 11-16. Möstl, E, Palme, R. (2002) Hormones as indicators of stress. Domest. Anim. Endocrinol. 23: 67-74. Patterson, J. A., Burkholder, M. (2003) Application of prebiotics and probiotics in poultry production. Poult. Sci. 82: 627-631. Smutna, M., Svoboda, M., Breinekova, K. (2010) Pterins as sensors of response to the application of Fe3+-dextran in piglets. Sensors. 10: 890-900. von Borrel, E. H. (2001) The biology of stress and its application to livestock housing and transportation assessment. J. Anim. Sci. 79: 260-267. Werner-Felmayer, G., Golderer, G., Werner, E. R. (2002) Tetrahydrobiopterin biosynthesis, utilization and pharmacological effects. Curr. Drug. Metab. 3: 159-173.

264


EFFECT OF HEAT STRESS ON CORTICOSTERONE PLASMA LEVELS IN BROILERS SUPPLEMENTED WITH PROBIOTICS VLIV TEPELNÉHO STRESU NA HLADINU KORTIKOSTERONU V KREVNÍ PLAZMĚ U BROJLERŮ PŘI SUPLEMENTACI PROBIOTIKY Gabriela Želinská1*, Iveta Bedáňová1, Eva Voslářová1, Petra Hrabčáková1, Jan Chloupek2, Lucie Plhalová1 1


1


Summary Increased ambient temperature is a significant stress factor that negatively affects the welfare of poultry and negatively affects the quality of meat. The aim of this experiment was to determine changes in the corticosterone plasma levels in broilers fattened under increased ambient temperature with and without probiotic supplementation. In the experiment, 80 ROSS 380 broiler-type chickens were used. Broilers were divided into 4 groups (20 broilers in each group): control group, group supplemented with probiotics, group exposed to heat stress without probiotics supplementation and group exposed to heat stress with probiotics supplementation. Chickens in groups supplemented with probiotics were administered with probiotics Lactiferm ® containing 5 x 109 cfu of Enterococcus faecium M-74 at 1 g quantity of 4 g / l of drinking water from 35 day to 42 day. On the day 42 of age chickens (except control group and the group supplemented with probiotics without heat stress) were exposed to increased ambient temperature of 35 ± 1 ° C. On the day 43 blood was taken from all groups by puncturing v. basilica for corticosterone determination. In broilers exposed to heat stress a highly significant increase (p <0.01) of corticosterone levels compared with the control group which was fattened at normal temperature without probiotics and the group supplemented with probiotics was found. Probiotic supplementation in the group exposed to heat stress had no effect on corticosterone levels in comparison with the group exposed to heat stress without the supplementation. Also, there was no significant difference in the levels of corticosterone between the control group and the group without the heat stress which have been supplemented with probiotics. Key words: corticosterone, probiotics, broilers, heat stress Souhrn Zvýšená teplota prostředí představuje v chovu jatečné drůbeže výrazný stresový faktor, který negativně působí na pohodu drůbeže a negativně ovlivňuje kvalitu masa. Cílem pokusu bylo zjistit změny v hladinách kortikosteronu v krvi drůbeže vykrmované při zvýšené teplotě prostředí s a bez suplementace probiotiky. V pokusu bylo použito 80 brojlerů hybridu ROSS 380. Brojleři byli rozděleni do 4 skupin po 20 kusech: kontrolní skupina, skupina suplementovaná probiotiky, skupina vystavená tepelnému stresu bez suplementace probiotiky a skupina vystavená působení tepelného stresu s probiotickou suplementací. Skupinám s probiotickou suplementací byla od 35. dne do 42. dne podávaná probiotika Lactiferm® *



obsahující 5 x 109 KTJ Enterococcus faecium M-74 na 1 g v množství 4 g/l napájecí vody. 42. den byla skupinám vystaveným tepelnému stresu zvýšena teplota prostředí na 35 ± 1 °C. 43. den byla od všech skupin odebrána krev punkcí v. basilica pro stanovení kortikosteronu. U brojlerů vystavených tepelnému stresu byl zjištěn vysoce významný nárůst (p < 0,01) hladiny kortikosteronu ve srovnání s kontrolní skupinou, která byla vykrmována při normální teplotě bez probiotik, i se skupinou, suplementovanou probiotiky. Suplementace probiotiky u skupiny vystavené tepelnému stresu neměla vliv na hladinu kortikosteronu v porovnání se skupinou vystavenou tepelnému stresu bez této suplementace. Taktéž mezi kontrolní skupinou a skupinou bez tepelného stresu, které byly podávány probiotika, nebyl zjištěn významný rozdíl v hladinách kortikosteronu. Klíčová slova: kortikosteron, probiotika, brojleři, tepelný stres Úvod Zvýšená teplota prostředí představuje v chovu jatečné drůbeže výrazný stresový faktor, který negativně působí na pohodu drůbeže, zdravotní stav, biochemické a hematologické ukazatele a v konečném důsledku negativně ovlivňuje i kvalitu masa. Odpovědí organizmu na tyto stresové podněty je zahájení aktivace hypotalamo-hypofyzární osy a uvolnění kortikosteronu z nadledvin (Cockrem, 2007). V důsledku toho je měření kortikosteronu v plazmě nejvhodnější metodou hodnocení stresu u drůbeže (Mormede et al., 2007). Kataria et al. (2008) zkoumali vliv různých okolních teplot na brojlery. Bylo zjištěno, že u brojlerů vykrmovaných při nízkých teplotách (13 až 16 °C) zůstali hodnoty kortikosteronu nezměněny, a u brojlerů vykrmovaných při vysokých teplotách (42 až 45 °C) se výrazně zvýšila hladina kortikosteronu v séru ve srovnání s brojlery vykrmovanými při teplotách v rozmezí 24 – 27 °C. Chowdhury et al. (2012) zkoumali působení krátkodobého zvýšení okolní teploty na hladinu kortikosteronu v plazmě u 3, 5, 7, 14 a 21 denních kuřat. Dospěli k závěru, že zvýšení teploty na 40 °C po dobu 4 hodin neovlivnilo hladinu plazmatického kortikosteronu u žádné věkové skupiny v porovnání s kuřaty vystavenými působení teploty na úrovni 30 ± 1°C. Obohacení krmiva o rostlinné oleje, vitamín E a také o probiotika při výkrmu brojlerů považuje mnoho autorů za prospěšné i z hlediska zvýšení odolnosti proti tepelnému stresu, avšak pro jejich dávkování neexistuje dosud přesný návod. Probiotika jsou živé mikroorganizmy přidávané do krmiva, které příznivě ovlivňují hostitelské zvíře zlepšením jeho střevní rovnováhy. Probiotika byly konzumovány po staletí jako přirozené složky potravin. Existuje stále více důkazů o tom, že probiotika působí prostřednictvím stimulace imunitního systému hostitele (Ahmad, 2006). Sohail et al. (2012) ve své studii zjistili, že při působení chronického tepelného stresu vedlo podávání probiotik po celou dobu výkrmu ke snížení kortikosteronu v séru v porovnání se skupinou, které probiotika podávány nebyly. Materiál a metodika V pokusu bylo použito 80 brojlerů masného hybridu ROSS 380, kteří byli přivezeni z komerčího chovu ve věku 35 dnů. Brojleři byli ustájeni v podmínkách odpovídajících technologickému postupu pro výkrm daného hybridu, byli chováni na hluboké podestýlce v definovaných podmínkách (vlhkost, světelný režim) po dobu 8 dnů (7 dnů aklimatizace, 1 den pokus). Krmeni byli komerční krmnou směsí (BR3) a napájeni zdravotně nezávadnou vodou. Brojleři byli ihned po přivezení rozděleni do 4 skupin po 20 kusech umístěných ve 4 kójích: 1. skupina (kontrolní) byla až do ukončení pokusu vykrmována při teplotě 20 ± 1 °C doporučené v technologickém postupu pro daný typ brojlerových kuřat, 2. skupina byla až do ukončení pokusu vykrmována při teplotě 20 ± 1 °C při současné suplementaci probiotiky 266


Lactiferm® obsahující 5 x 109 KTJ Enterococcus faecium M-74 na 1 g v množství 4 g/l napájecí vody. 3. skupina byla od 35. do 41. dne věku vykrmována při teplotě prostředí 20 ± 1 °C, 42. den jí byla teplota prostředí zvýšena na 35 ± 1 °C. 4. skupina byla vykrmována při suplementaci probiotiky (Lactiferm® 4 g/l napájecí vody) při teplotě prostředí 20 ± 1 °C od 35. do 41. dne věku a poté jí byla rovněž 42. den zvýšena teplota prostředí na 35 ± 1 °C. 43. den byla od všech skupin odebrána krev punkcí v. basilica pro stanovení kortikosteronu. Ihned po odběru byla získána plazma odstředěním krve při 3000 ot./min. po dobu 15 minut. Vzorky plazmy byly zmraženy při -80 °C. Koncentrace kortikosteronu v plazmě byla stanovena pomocí komerčních ELISA kitů (Cayman Chemical Company, Ann Arbor, MI). Výsledky byly analyzovány pomocí statistického programu UNISTAT 5.1 (Unistad Ltd., GB). Byla použita dvoufaktorová ANOVA a následně Student-Newman-Keuls test pro zjištění statistické významnosti rozdílů mezi průměry sledovaných skupin. Výsledky a diskuze Jak vyplývá z výsledků uvedených v tabulce č. 1, u brojlerů vystavených tepelnému stresu byl zjištěn vysoce významný (p < 0,01) nárůst hladiny kortikosteronu ve srovnání s kontrolní skupinou, která byla vykrmována při normální teplotě bez probiotik i se skupinou suplementovanou probiotiky. Teplota prostředí doporučená technologickým postupem pro výkrm brojlerů hybridu ROSS 380 se s věkem brojlerových kuřat snižuje. Pro 35 až 42 denní kuřata, která byla v našem experimentu použita, je pro výkrm tohoto hybridu doporučena teplota 20 ± 1 °C a zvýšení teploty na 35  1 °C po dobu 24 h představuje tedy pro brojlery zvýšenou stresovou zátěž, jak potvrzují zvýšené hladiny kortikosteronu. Vliv vysoké okolní teploty na zvýšení hladinu kortikosteronu zjistili i Kataria et al. (2008). Uvádějí, že působení okolní teploty na úrovni 42 až 45 °C během výkrmu vedlo u brojlerů ke zvýšení kortikosteronu v séru v porovnání s brojlery ponechanými při teplotě 24 – 27 °C. Chowdhury et al. (2012) ve své práci uvádějí, že působení teploty 40 °C po dobu 4 hodin nemělo vliv na zvýšení hladiny kortikosteronu u 3, 5, 7, 14 a 21 denních kuřat v porovnání s jedinci stejného věku při působení okolní teploty 30 ± 1 °C. Tabulka 1: Vliv tepelného stresu na hladinu plazmatického kortikosteronu u brojlerů při suplementaci probiotiky (průměr  SEM) Skupina (n = 20)

Kortikosteron (ng/ml)

Kontrola

0,3838  0,036 a

Probiotika

0,3806  0,055 a

Teplo

0,8649  0,153 b

Probiotika + Teplo

0,8180  0,099 b

ANOVA

Významnost (P)

Probiotika

N.S.

Teplo

< 0,0001

Probiotika x Teplo a,b

N.S.

rozdílná písmena znamenají statistickou významnost mezi průměry (p < 0,01) 267


Suplementace probiotiky u skupiny vystavené tepelnému stresu neměla vliv na hladinu kortikosteronu v porovnání se skupinou vystavenou tepelnému stresu bez této suplementace. Taktéž mezi kontrolní skupinou a skupinou bez tepelného stresu, které byla podávána probiotika, nebyl zjištěn významný rozdíl v hladinách kortikosteronu. Jak uvádějí Sohail et al. (2012), při působení chronického tepelného stresu po celou dobu výkrmu měla probiotika význam ve smyslu snížení plazmatického kortikosteronu. Tato probiotika však byla podávána od 1. do 42. dne věku. V našem experimentu byla probiotika podávána pouze od 35. do 42. dne věku, a proto se pravděpodobně jejich účinek neprojevil v plné míře. Závěr Hypotéza předpokládající snížení negativního účinku tepelného stresu vyvolaného působením teploty 35 ± 1 °C po dobu 24 hodin na konci výkrmu brojlerových kuřat suplementací kuřat probiotiky se za podmínek popsaných v našem experimentu nepotvrdila. Pozitivní výsledky jiných autorů však tyto možnosti naznačují a další výzkum v oblasti využívání různých kmenů probiotických mikroorganizmů je žádoucí pro stanovení účinného dávkování a způsobu podávání. Tato práce je součástí projektu IGA VFU 28/2013/FVHE Sledování dopadu působení stresu na imunitní systém brojlerových kuřat na základě stanovení pterinů v krevní plazmě. Literatura Ahmad, I. (2006): Effect of Probiotics on Broilers Performance. Poult. Sci. 6: 593-597. von Borrel, E. H. (2001): The biology of stress and its application to livestock housing and transportation assessment. J. Anim. Sci. 79: 260-267. Cockrem, J. F. (2007): Stress, corticosterone response and avian personalities. J. Ornithol. 148: 169–178. Chowdhury, V. S., Tomonaga, S., Nishimura, S., Tabata, S., Furuse, M. (2012): Physiological and Behavioral Responses of Young Chicks to High Ambient Temperature. J. Poult. Sci. 49: 212-218. Kataria, N., Kataria, A. K., Gahlot, A. K. (2008): Ambient temperature-associated variations in serum hormones and interrelated analytes of broiler chickens in arid tract. Slov. Vet. Res. 45: 127–133. Mormède, P., Andanson, S., Aupérin, B., Beerda, B., Guémené, D., Malmkvist, J., Manteca, X., Manteuffel, G., Prunet, P., van Reenen, C. G., Richard, S., Veissier, I. (2007): Exploration of the hypothalamic-pituitary-adrenal function as a tool to evaluate animal welfare. Physiol. Behav. 92: 317–339. Sohail, M. U., Hume, M. E., Byrd, J. A., Nisbet, D. J., Ijaz, A., Sohail, A., Shabbir, M. Z., Rehman, H. (2012): Effect of supplementation of prebiotic mannan-oligosaccharides and probiotic mixture on growth performance of broilers subjected to chronic heat stress. Poult. Sci. 91: 2235–2240.

268


ISBN 978-80-7305-654-4 269

ANIMAL PROTECTION AND WELFARE 2013 OCHRANA ZVÍŘAT A WELFARE 2013

Recommend Documents