Ochrana spotřebitele při nákupu potravin

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů

OBOR: Podnikání a právo

Ochrana spotřebitele při nákupu potravin (bakalářská práce)

Autor:

Lucie Studená

Vedoucí práce: doc. JUDr. Jiřina Hásová, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne 18. 5. 2013

………………… podpis studenta

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala vedoucí práce doc. JUDr. Jiřině Hásové, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce a za cenné rady a připomínky, které mi při její tvorbě poskytla.

Obsah Seznam zkratek ....................................................................................................................................... i Úvod ....................................................................................................................................................... 1 1.

Vymezení základních pojmů ........................................................................................................... 3 1.1

Spotřebitel .............................................................................................................................. 3

1.2

Dodavatel ............................................................................................................................... 4

1.3

Prodávající .............................................................................................................................. 4

1.4

Provozovatel potravinářského podniku .................................................................................. 5

2.

Hlavní zásady ochrany spotřebitele v EU a ČR ................................................................................ 7

3.

Všeobecné požadavky na označení potravin .................................................................................. 8

4.

5.

6.

3.1

Původ...................................................................................................................................... 9

3.2

Název potraviny .................................................................................................................... 10

3.3

Údaj o množství výrobku ...................................................................................................... 11

3.4

Trvanlivost výrobku .............................................................................................................. 12

3.4.1

Datum použitelnosti (DP).............................................................................................. 12

3.4.2

Datum minimální trvanlivosti (DMT) ............................................................................ 13

3.5

Způsob skladování a použití .................................................................................................. 14

3.6

Složení potraviny .................................................................................................................. 14

3.7

Potraviny určené pro zvláštní výživu .................................................................................... 16

3.8

Šarže ..................................................................................................................................... 16

3.9

Údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí ............................................................... 17

3.10

Ionizace ................................................................................................................................ 17

3.11

Výživová hodnota ................................................................................................................. 18

3.12

Třída jakosti .......................................................................................................................... 19

Obaly ............................................................................................................................................ 20 4.1

Hygienické požadavky .......................................................................................................... 21

4.2

Požadavky na recyklaci ......................................................................................................... 21

Reklamace .................................................................................................................................... 23 5.1

Státní zemědělská a potravinářská inspekce ........................................................................ 26

5.2

Podnět ke kontrole ............................................................................................................... 28

5.3

Správní delikty a sankce........................................................................................................ 28

Porovnání ceny a kvality u konkrétních výrobků .......................................................................... 31 6.1

Časopis dTest ........................................................................................................................ 31

6.2

Test olivových olejů .............................................................................................................. 32

Závěr .................................................................................................................................................... 37 Seznam použité literatury a dalších zdrojů ........................................................................................... 39 Seznam obrázků a tabulek.................................................................................................................... 41 Přílohy .................................................................................................................................................. 42

Seznam zkratek ZOS

Zákon o ochraně spotřebitele

OZ

Občanský zákoník

NOZ

Nový občanský zákoník

ZPotrTV

Zákon o potravinách a tabákových výrobcích

ObchZ

Obchodní zákoník

BEUC

The European consumer organisation

DP

Datum použitelnosti

DMT

Datum minimální trvanlivosti

SZPI

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

ES

Evropské společenství

OSS

Občanské sdružení spotřebitelů

i

Úvod Jednou ze základních životních potřeb člověka je příjem potravy. Neméně důležitým faktem však je, že by se naše potrava měla skládat z kvalitních potravin. V dřívějších dobách si lidé veškeré potraviny obstarávali sami, chovali vlastní dobytek a pěstovali brambory, obilí či zeleninu. Měli tak jistotu, že jsou jejich potraviny čerstvé. V případě, že měli nějakých surovin dost a nějakých naopak málo, došli na trh, kde zboží se sousedy vyměnili. Člověk však stále věděl, odkud jeho potrava pochází. V dnešní době převažuje velkovýroba nad tradičními výrobními postupy a některé potraviny jsou převáženy k cílovému spotřebiteli přes polovinu zeměkoule. Aby zboží vydrželo po dlouhou dobu čerstvé, přidávají se do něj nejrůznější konzervanty a další látky, a lidé by si proto nejdříve měli pečlivě přečíst, co všechno se v dané potravině nachází. Ačkoli jsou prodávající nuceni dodržovat určitá pravidla a zákonem dané postupy, jak s potravinami zacházet, často bohužel spoléhají na neznalost zákona ze strany zákazníků. Na druhé straně zákazníci, tedy kupující, se často spokojí s tím, co a v jaké formě prodávající nabízí a nekladou na prodávajícího dostatečné nároky. Často ani neví, jaká práva v této oblasti mají. Cílem mé bakalářské práce je tedy analyzovat povinnosti výrobců a prodávajících, a zároveň práva spotřebitelů při nákupu potravin, informovat spotřebitele, na co si při výběru potravin dát pozor a poradit, na jaké instituce se v případě problému obrátit. V posledních letech je ochrana spotřebitele při nákupu potravin hodně diskutovaným tématem. Nejenom v České republice, ale také v Evropské Unii vznikají stále nové zákony, vyhlášky, směrnice a nařízení, které nutí výrobce potravin zlepšovat kvalitu jejich produktů a dodržovat přísné hygienické postupy. Otázkou však je, zda výrobce a prodávající skutečně zákony dodržují a zda jsou tyto zákony dostatečné. Právními předpisy, ze kterých budu čerpat, jsou občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), občanský zákoník, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014 (zákon č. 89/2012 Sb.), obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a zákon o potravinách a tabákových výrobcích (zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále budu vycházet z vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. V první z nich se zaměřím na obecné pojmy, vysvětlím, jak spotřebitele, dodavatele a prodávajícího definuje zákon. 1

V druhé kapitole připomenu hlavní zásady ochrany spotřebitele, které vycházejí z legislativy Evropské Unie. Zákon o potravinách a tabákových výrobcích stanovuje požadavky na označení potravin. Ve třetí kapitole se budu těmto požadavkům věnovat, uvedu náležitosti, které nesmí na obalech potravin chybět a také vysvětlím rozdíl mezi pojmy „datum minimální trvanlivosti“ a „datum použitelnosti“. Na konkrétních příkladech upozorním na chyby výrobců při označování potravin. V následující kapitole budu informovat spotřebitele o požadavcích na obaly potravin, a to jak z hlediska hygienického, tak z hlediska možnosti recyklace. Uvedu také příklady, při kterých často dochází ze stran výrobců ke klamání spotřebitele. V oblasti potravinářského průmyslu není reklamace tak častá jako v jiných oborech, to však nic nemění na tom, že spotřebitel má právo obrátit se na zákon. V další kapitole proto upozorním na možnost reklamace a uvedu, které státní orgány mají dozor nad dodržování povinností stanovených zákonem o potravinách a tabákových výrobcích. Hlavním kontrolním orgánem v dané problematice je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, a proto se ji budu věnovat podrobněji. Dále uvedu několik příkladů správních deliktů a výše pokut, které jsou za jednotlivé správní delikty uloženy. V poslední kapitole provedu komparaci ceny a kvality u konkrétních produktů. Jako zdroj informací použiji časopis dTest publikovaný Občanským sdružením spotřebitelů. Tato nezisková organizace provádí testy výrobků uváděných na trh a snaží se tak zvýšit informovanost spotřebitelů o kvalitě těchto produktů. Pro svoji práci jsem si vybrala test olivových olejů, jelikož výsledky tohoto testu jasně dokazují, že ne vždy se cena musí rovnat kvalitě.

2

Vymezení základních pojmů

1.

Pro účely této práce je nutné správně porozumět základním pojmům, kterými jsou spotřebitel, dodavatel a prodávající.

1.1 Spotřebitel Spotřebitelem se každý z nás stává denně. Laicky řečeno je spotřebitelem každý člověk, který si kupuje jakékoliv zboží. Z hlediska zákona je však spotřebitel jasně definovaný pojem. Občanský zákoník v platném znění popisuje spotřebitele jako „fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“1 Tato definice spotřebitele je považována za generální, není však jediná. V právní úpravě jsou obsaženy další definice spotřebitele (např. zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), které však musí být charakterizovány jako ostatní2. Obecně bychom mohli definovat spotřebitele pomocí těchto znaků: 

spotřebitel je osobou jednající, nakupující zboží a využívající služby k vlastním potřebám



spotřebitel je konečný konsument



účel jeho jednání má neprofesní charakter3.

Podle občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), který nabývá účinnosti 1. 1. 2014 je spotřebitelem „každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná4“. Zákon o ochraně spotřebitele definuje spotřebitele jako „fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání5“.

1

§ 52 odst. 3 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen občanský zákoník nebo OZ. ONDŘEJ, Jan. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, str. 13. 3 KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, str. 13. 4 § 419 zákon č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen nový občanský zákoník nebo NOZ. 5 § 2 odst. 1 písm. a) zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů dále jen zákon o ochraně spotřebitele nebo ZOS. 2

3

Pojem spotřebitel je definován pouze pro účely konkrétních úprav. Ačkoli na úrovni evropského práva bylo vydáno velké množství směrnic týkajících se ochrany spotřebitele, jeho jednotnou definice nikde nenajdeme. Mimo výše uvedené definice pojem spotřebitele obsažen také v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění a v zákoně č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru6.

1.2 Dodavatel V rámci občanského zákoníku jsou jako spotřebitelské subjekty označovány spotřebitel a dodavatel. Druhou stranou spotřebitelského vztahu je tedy dodavatel. Podle občanského zákoníku je dodavatelem „ osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti7.“ Stejně jako u spotřebitele, je i definice dodavatele v občanském zákoníku generální úpravou8.

1.3 Prodávající Podle zákona o ochraně spotřebitele jsou subjekty spotřebitelského vztahu spotřebitel a prodávající. Prodávajícím je podle zákona o ochraně spotřebitele „podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby9.“ V našem případě prodává podnikatel výrobky – potraviny. Zákon o ochraně spotřebitele odkazuje v § 2 odst. 1 písm. b) na obchodní zákoník, kde je definován pojem podnikatel jako: 

„osoba zapsaná v obchodním rejstříku,



osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,



osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,



osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu“10.

6

KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, str. 13, 15. 7 § 52 odst. 2 OZ 8 ONDŘEJ, Jan. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, c2013, str. 18. 9 § 2 odst. 1 písm. b) ZOS 10 § 2 odst. 2 písm. a), b), c), d) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů dále jen obchodní zákoník nebo ObchZ.

4

Pro účely zákona o ochraně spotřebitele se prodávajícím rozumí i fyzická osoba prodávající spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské či chovatelské činnosti anebo lesní plodiny11. V novém občanském zákoníku už není druhý subjekt označován jako dodavatel. Objevuje se zde také pojem podnikatel, jež je definován jako osoba, která „samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“12. V § 420 odst. 2 nový občanský zákoník dodává, že pro účely ochrany spotřebitele se za podnikatele považuje také „každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele“13 . Podle zákona o ochraně spotřebitele (§ 3 písm. a) má prodávající povinnost prodávat zboží ve správné hmotnosti, množství nebo míře. Spotřebitel musí mít možnost překontrolovat si správnost těchto údajů14. Prodávající má dále povinnost prodávat výrobky v předepsané nebo schválené jakosti. Pokud se nejedná o závazně stanovenou jakost, musí být výrobek v jakosti obvyklé15. Prodávající je také povinen prodávat výrobky za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a zároveň ceny správně účtovat. Zákon o ochraně spotřebitele odkazuje v § 3 písm. c) na zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je konečné účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb prováděno v hotovosti, zaokrouhluje se celková suma vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu. Podrobněji je problematika uvedena v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů16.

1.4 Provozovatel potravinářského podniku Definice provozovatele potravinářského podniku je stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady, které určuje obecné zásady a požadavky potravinového práva.

11

§ 2 odst. 2 ZOS § 420 odst. 1 NOZ 13 § 420 odst. 2 NOZ 14 § 3 písm. a) ZOS 15 § 3 písm. b) ZOS 16 § 3 písm. c) ZOS 12

5

Provozovatelem potravinářského podniku je tedy „fyzická nebo právnická osoba odpovědná za

plnění

požadavků

potravinového práva

v potravinářském

podniku“17,

přičemž

potravinářským podnikem se rozumí „veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin“18. Potravinové právo je souhrn všech právních a správních předpisů aplikovaných ve Společenství nebo na vnitrostátní úrovni pro potraviny obecně, a zejména pro bezpečnost potravin19. Hlavním právním předpisem v oblasti potravin v České republice je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o potravinách). Povinnosti provozovatele potravinářského podniku jsou uvedeny v zákoně o potravinách (§ 3, § 3a, § 3b, § 3c, § 3d) a budou průběžně citovány v dalších kapitolách této práce.

17

Čl. 3 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. Čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 19 Čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 18

6

2. Hlavní zásady ochrany spotřebitele v EU a ČR V roce 2005 uveřejnilo Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele spadající pod Evropskou komisi deset hlavních zásad ochrany spotřebitele: 1. Nakupujte, co chcete a kde chcete 2. Pokud je zboží vadné, vraťte ho 3. Vysoká úroveň bezpečnosti potravin a spotřebního zboží 4. Informujte se o tom, co jíte 5. Smlouvy musejí být čestné vůči zákazníkům 6. Spotřebitele mohou někdy měnit svá rozhodnutí 7. Možnost jednoduššího porovnání cen 8. Spotřebitelé by neměli být klamáni 9. Ochrana spotřebitele během dovolené 10. Účinné urovnávání přeshraničních sporů20 Pro ochranu spotřebitele při nákupu potravin jsou stěžejními zásadami body 3, 4 a 7. Podle názoru EU jsou evropské potraviny jedny z nejbezpečnějších21. Ani Evropská unie však neumí zajistit stoprocentní bezpečnost a nulové riziko pro své zákazníky. EU svými zákony kontroluje celý potravinový řetězec, od pěstování plodin přes krmiva chovných zvířat k zpracování potravin a konečnému prodeji. Dále také reguluje bezpečnost potravin z ostatních zemí světa22. Evropská komise spotřebitelům dále radí, aby se informovali o tom, co jí. Vše potřebné by se spotřebitel mě dozvědět z obalu. (Více v kapitole Všeobecné požadavky na označení potravin.) Díky zásadě číslo 8 by měl být spotřebitel schopen lépe porovnat ceny. Jak porovnat například cenu jogurtů od různých výrobců, pokud je hmotnost jednoho jogurtu 150g a hmotnost druhého 200g a hmotnost třetího 500g? Zákony EU požadují, aby v obchodech byla u zboží uvedena jednotková cena, tzn. cena za jeden kilogram nebo litr. Spotřebitel tak nemusí dlouze počítat, který jogurt ho vyjde levněji. 20

EVROPSKÁ KOMISE. 10 hlavních zásad ochrany spotřebitele. Evropská komise[on-line]. Brusel: © Evropská společenství, 2005 [cit.2013-01-09] Dostupné z: http://ec.europa.eu/consumers/cons_info/10principles/cz.pdf 21 22

tamtéž tamtéž

7

3.

Všeobecné požadavky na označení potravin

V zákoně o ochraně spotřebitele (§10 odst. a)) je uvedeno, že „prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití“. Konkrétněji se požadavky na označení potravin věnuje zákon o potravinách, který stanoví, že „provozovatel potravinářského podniku, který uvádí do oběhu potraviny balené ve výrobě, je povinen způsobem stanoveným vyhláškou potravinu řádně označit na obalu určeném pro spotřebitele nebo pro provozovny stravovacích služeb23“. Podle Vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, musí být údaje uvedené na obalu potravin snadno čitelné a srozumitelné pro spotřebitele. Současně nesmí být zakryté či přerušené jinými údaji a musí být umístěny na viditelném místě. Pokud EU nestanoví jinak, nesmí být údaje, s výjimkou označení šarže, uvedeny v kódované formě24. Bohužel si však výrobci potravin vykládají čitelnost po svém a spotřebitel by často musel použít lupu, aby si informace na obalech mohl přečíst. Miniaturní písmo používané na obalech není problémem jenom v ČR ale také v dalších zemích EU. Pokud porovnáme nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, které se použije ode dne 13. prosince 2014 (s výjimkou čl. 9, který se použije ode dne 13. prosince 2016), se zákonem, který je již nyní platný v USA, stává se jasným vítězem USA. Písmo na obalech potravin musí být podle amerických zákonů velké minimálně 1,6 milimetru, v EU tomu bude 1,2 milimetru. Důležitý je také typ písma. Vhodným typem je například písmo Helvetica, jelikož je velmi dobře čitelné. Naopak typ písma Times se může v menších velikostech jevit jako hůře čitelné a písmo Arial je zase nevhodné používat v menších velikostech z důvodu podobnosti číslic 6, 8 a 9. Europoslanci se však omezili pouze na obecná doporučení, že tištěné údaje mají být vizuálně přístupné pro běžnou populaci. 23

§ 6 odst. 1 zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o potravinách nebo ZPotrTV 24 § 3 odst. 3 vyhlášky 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, dále jen vyhláška o způsobu označování potravin a tabákových výrobků

8

Velikost a typ písma však není vše. Důležitou roli hraje také barva písma a její kontrast s pozadím. Pro spotřebitele je nejlépe čitelné černé písmo na bílém podkladě. Opakem je kombinace barev červené se zelenou či žluté s bílou. Nevhodné je používání stínovaného písma nebo kurzívy. Výrobce by se měl také vyhnout tisku textu na lesklé a metalizované povrchy, které mohou čtenáře oslepovat25. Dalším rozdílem mezi evropskými a americkými zákony je povinnost uvádět výživové složení potravin. Američtí výrobci musí tyto informace uvádět již od poloviny devadesátých let dvacátého století, evropští výrobci budou mít tuto povinnost až od 13. Prosince 2016 (čl. 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům). Kromě údajů o kaloriích, cukrech, tucích, bílkovinách, sacharidech, nasycených mastných kyselinách a solích musí američtí výrobci uvádět také údaj o množství cholesterolu v daném výrobku. Tento údaj však na obalech evropských výrobců povinný nebude, ačkoli to pro mnoho spotřebitelů může znamenat životně důležitou informaci26. Nutno dodat, že ačkoli bude uvedení údaje o výživovém složení povinné až od roku 2016, řada výrobců ho už v dnešní době uvádí dobrovolně. Údaje na obalech potravin nesmí spotřebitele uvádět v omyl. Znamená to, že potravině nesmí být přisuzovány vlastnosti či účinky, kterými nedisponuje. Klamavou praktikou je také uvádění zvláštních vlastností, přestože tytéž vlastnosti vykazují všechny srovnatelné potraviny. Příkladem může být tvrzení, že rajčatový kečup určité značky obsahuje lykopen. Lykopen je karotenoid obsažený ve všech kečupech, proto nemůže být jeho existence v kečupu zdůrazňována jako výjimečná vlastnost. Výrobce taktéž nesmí uvádět údaj, jehož pravdivost nelze dokázat nebo by mohl ve spotřebitele vzbudit dojem, že podobné potraviny mají škodlivé účinky a vyvolat tak obavy z jejich použití27.

3.1 Původ Podle průzkumu Evropské spotřebitelské organizace BEUC je pro 70 % spotřebitelů důležitým faktorem při nákupu potravin jejich původ. Průzkum byl prováděn ve čtyřech evropských zemích (Polsko, Švédsko, Francie, Rakousko).

25

D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 3, str. 42, 43. tamtéž 27 Redakční kolektiv. Potravinářský kompas. Vyd. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů TEST, 2012, str. 7. 26

9

Informaci, že potravina pochází buď z EU, nebo mimo zemi EU v 90% nepovažují za dostačující. Také pro české spotřebitele je původ potravin důležitý. V anketě časopisu dTest, které se zúčastnilo téměř 2000 spotřebitelů, skončila informace o původu potraviny na třetím místě za chutí a čerstvostí28. Zákon o potravinách uvádí povinnost označit výrobek: „názvem obchodní firmy a sídlem výrobce, nebo prodávajícího, který je usazen v členské zemi Evropské unie, nebo balírny, jdeli o osobu právnickou, a s uvedením svého jména a příjmení a místa podnikání, jde-li o osobu fyzickou. U potravin se uvede země původu nebo vzniku potraviny v případech, kdy neuvedení tohoto údaje by uvádělo spotřebitele v omyl o původu nebo vzniku potraviny29“. Zákon bohužel už neupřesňuje, jaké údaje v tomto případě uvádí spotřebitele v omyl. To, že je na obalu produktu napsáno vyrobeno v EU nebo mimo EU, je tedy podle zákonodárců zřejmě dostačující, pro spotřebitele je to však spíše nejednoznačná informace. Alespoň malé zlepšení můžeme očekávat v prosinci roku 2014, kdy ve všech unijních státech začne platit povinnost (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům) uvádět konkrétní zemi, ze které pochází nejen hovězí, ale také vepřové, drůbeží, kozí a skopové maso a mléko. Zveřejněna by měla být také země původu mléka ve výrobcích, kde jeho podíl převyšuje 50%. Bližší údaje zatím Evropská komise nezveřejnila30.

3.2 Název potraviny Zákon o potravinách požaduje označení výrobku: „názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin stanoveným ve vyhlášce, pod nímž je potravina uváděna do oběhu. Potravina, kterou nelze označit druhem, skupinou nebo podskupinou vzhledem k použitým surovinám nebo použité technologii, se označí názvem odvozeným od základní použité suroviny nebo technologie31“. Ve Vyhlášce o způsobu označování potravin a tabákových výrobků je uvedena povinnost, že se „název potraviny se doplní údajem o fyzikálním stavu potraviny nebo o způsobu její úpravy, například v prášku, mletá, drcená, sušená, instantní, zmrazená, koncentrovaná,

28

D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 2, str. 46. § 6 odst. 1 a) ZPotrTV 30 . D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 2, str. 47. 31 § 6 odst. 1 b) ZPotrTV 29

10

uzená, sterilovaná, pasterovaná, pokud tento fyzikální stav nebo úpravna nevyplývají již z názvu nebo charakteru druhu, skupiny nebo podskupiny potraviny…32“. Každá potravina tedy musí být označena názvem a zároveň je nutné uvádět i bližší určení – charakter potraviny, podle jednotlivých skupin33. Např. Tchibo, pražená mletá káva nebo Delissa, oplatka s kakaovou náplní máčená v mléčné čokoládě.

3.3 Údaj o množství výrobku Na každé potravině musí být uvedena hmotnost či objem balení. U pevných potravin v nálevu musí být navíc spotřebitel kromě celkové hmotnosti informován také o hmotnosti pevné potraviny34. Příkladem mohou být Okurky v sladkokyselém nálevu. Vedle celkové hmotnosti musí dát výrobce na etiketu informaci o hmotnosti samotných okurek bez nálevu. Kromě toho mají prodejci povinnost zveřejňovat v obchodech u potravin jednotkovou cenu. Znamená to, že kromě ceny potraviny musí být u výrobků uvedena i cena v závislosti na jednotkách hmotnosti (např. kg, g), objemu (např. l, ml), popřípadě v kusech35. Spotřebiteli to velmi usnadní porovnávání cen u dvou produktů různé hmotnosti či objemu. Údaj o množství výrobku není nutné uvádět v případě, že potraviny: 

„podléhají významným ztrátám na objemu nebo hmotnosti a jsou prodávány podle počtu kusů nebo váženy v přítomnosti spotřebitele,



jsou baleny v množství menším než 5g nebo 5ml, nejde-li o koření nebo byliny,



jsou prodávány podle počtu kusů a tento počet je přes obal jasně viditelný a lehce spočitatelný, nebo je počet kusů uveden při označení potraviny36“.

Jsou-li splněny požadavky stanovené ve zvláštním právním předpise (zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších zákonů), může být na obalu potraviny mezinárodní symbol „e“, který se používá pro označení množství potraviny37. Je-li na potravině uveden tento

32

§ 3 odst. 5 vyhlášky o způsobu označování potravin a tabákových výrobků DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 49. 34 § 6 odst. 1 c) ZPotrTV 35 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 49. 36 § 5 odst. 4 písm. a), b), c) vyhlášky o způsobu označování potravin a tabákových výrobků 37 § 6 odst. 3 ZPotrTV 33

11

symbol, znamená to, že průměrný obsah potraviny v balení není menší, než je množství uvedené na obalu38.

3.4 Trvanlivost výrobku Dalším důležitým údajem na potravinových výrobcích je trvanlivost. Zákon o potravinách upravuje toto téma v § 6 odst. 1 písm. d), kde říká, že provozovatel potravinářského podniku je povinen potravinu řádně označit „datem použitelnosti u druhů potravin podléhajících rychle zkáze a u druhů potravin stanovených vyhláškou“ a v § 6 odst. 1 písm. e) pokračuje: „datem použitelnosti nebo datem minimální trvanlivosti u jiných než pod písmenem d) uvedených druhů potravin; výjimku tvoří potraviny, které podle vyhlášky nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti.“ Mezi potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem použitelnosti patří čerstvé ovoce a zelenina, nijak neupravené konzumní brambory, naklíčená semena, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 10 objemových procent (mimo emulzní likéry, kterým je například vaječný koňak), víno, pekařské a cukrářské výrobky, které se konzumují do 24 hodin po výrobě, jedlá sůl, přírodní sladidla (mimo cukru moučky), neplněné čokoládové cukrovinky obsahující pouze cukry a barviva a látky určené k aromatizaci, žvýkačky a kvasný ocet, limonády, ovocné šťávy a nektary a alkoholické nápoje balené v nádobách nad 5 litrů, které nejsou určeny pro běžné uživatele39. Pokud provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, rozbalí potravinu z důvodu prodeje jednotlivých částí, je poté povinen s ohledem na povahu potraviny vhodně zkrátit datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti a uvést tento údaj na obalu. Zároveň musí určit podmínky pro další uchování této potraviny tak, aby nemohlo dojít ke zhoršení jakosti a zdravotní nezávadnosti potraviny40.

3.4.1 Datum použitelnosti (DP) Prvním typem označování trvanlivosti je termín datum použitelnosti, který se uvádí slovy „Spotřebujte do…“ (anglicky „Use by Date“). Předepsaná forma je den, měsíc a rok ukončení

38

Symbol "e". Bezpečnost potravin [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76640.aspx. 39 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 51. 40 § 11 odst. 1 písm. e) ZPotrTV

12

doby trvanlivosti. Pokud je potravina označena slovy „Spotřebujte do…“, má výrobce povinnost na obal doplnit i údaje o podmínkách skladování41. Podle zákona o potravinách se doba použitelnosti používá pro potraviny, které podléhají rychle zkáze, tudíž musí být rychle spotřebovány42. Jedná se například o mléčné výrobky, ryby či chlazenou drůbež. Jelikož se potraviny s prošlou dobou použitelnosti považují za zdravotně závadné, nesmí být v žádném případě prodávány!

3.4.2 Datum minimální trvanlivosti (DMT) Potraviny, které se nekazí rychle, jsou obvykle označovány datem minimální trvanlivosti. Jedná se například o sušenky, konzervy, těstoviny nebo nápoje. Na obalech těchto výrobků je napsáno „Minimální trvanlivost do…“ (anglicky „Best before“) a následuje opět datum ve formátu den, měsíc, rok. Má-li výrobek DMT kratší než 3 měsíce, nemusí být na obale uveden rok. Pokud je DMT delší než tři měsíce, ale zároveň nepřesahuje 18 měsíců, nemusí být na obale uveden den a v případě delší DMT než je 18 měsíců, není nutné uvádět ani den ani měsíc. Jestliže v souladu s požadavky není uveden den, píše se na obal „Minimální trvanlivost do konce…“ 43. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti mohou být nabízeny jedině, pokud jsou zdravotně nezávadné a pokud jsou jako prošlé potraviny označeny. Zároveň musí být umístěny samostatně. V žádném případě nestačí nabízet tyto výrobky pouze pod označením „sleva“ či „akce“. Po skončení data již výrobce neručí za chuťové a výživové kvality produktu. Odpovědným za zdravotní nezávadnost výrobku se po prošlé době minimální trvanlivosti stává prodejce. Vyhláška o způsobu označování potravin a tabákových výrobků by měla zaručovat čitelnost, srozumitelnost a dobrou viditelnost všech údajů uvedených na obalech potravin. Často se však stává, že je DP nebo DMT přelepená cenovkou nebo jsou tyto údaje psány velmi malým písmem. Datum také často bývá uvedeno např. ve formě 010312 a spotřebitel neví, co který údaj vyjadřuje. O dobré čitelnosti by se také dalo diskutovat, např. v případě, kdy je DP či 41

DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 50. § 6 odst. 1 d) ZPotrTV 43 Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 12.9.2011 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?nid=11342&docid=1001188&chnum=1 42

13

DMT uváděno na svárech sáčku či na kovových sponách u „salámových“ balení tavených sýrů nebo paštik. Matoucí je také slovenský výraz „Spotrebujte do…“, který neznamená české „Spotřebujte do…“, ale dobu minimální trvanlivosti 44.

3.5 Způsob skladování a použití Potraviny musí být opatřeny údajem o způsobu skladování, pokud by u nich mohla být při nesprávném skladování poškozena zdravotní nezávadnost nebo zhoršena jakost. To samé platí i o uvedení údaje o způsobu použití. Zároveň se uvedou konkrétní podmínky pro uchovávání těch potravin, u kterých by po otevření obalu došlo k rychlému poškození jakosti nebo zdravotní nezávadnosti45. Podle zákona o potravinách (§ 11 odst. 1 písm. c)) je „provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu povinen, uchovávat potraviny a suroviny při teplotách stanovených vyhláškou nebo deklarovaných výrobcem“.

3.6 Složení potraviny Další povinnou informací na etiketách potravin je jejich složení. Výrobce je povinen opatřit obal potraviny údajem o použitých surovinách, přídatných látkách, látkách určených k aromatizaci a potravních doplňcích46. Ne vždy však píší výrobci o složení potravin pravdu. V roce 2011 prověřili inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále také SZPI) zhruba 8000 potravinářských výrobků a zjistili, že přibližně na 15 % výrobcích byly uvedeny lživé údaje. Inspektoři narazili například na vaječné těstoviny, které neobsahovaly vejce nebo na kávu, v níž náhražka (káva se nejčastěji nastavuje škrobem, čekankou, fíky nebo obilným sladem) činila 82 % obsahu a podíl kávy byl pouhých 18 %. Nejčastějším problémem bylo ředění výrobku vodou 47. Je-li ve výrobku obsaženo více než 5 % vody, musí být voda uvedena jako jedna ze složek, jinak se jedná o klamání spotřebitele48. Podle vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, musí být na balených potravinách uvedeno za slovem „složení“, z jakých složek byla potravina 44

Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 12.9.2011 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?nid=11342&docid=1001188&chnum= 45 § 6 odst. 1 f), g) ZPotrTV 46 § 6 odst. 1 i) ZPotrTV 47 Nepravdivé údaje o složení potravin. DTest [online]. 2012 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2325/nepravdive-informace-o-slozeni-potravin 48 § 8 odst. 11 vyhlášky o způsobu označování potravin a tabákových výrobků

14

vyrobena. Tento požadavek se netýká jednosložkových potravin (např. konzumní mléko bez přísad), čerstvého (neupraveného) ovoce, zeleniny a brambor, sycených vod (bez příchutí), kvasného octa, sýrů, másla, mléka a smetany (pokud k nim mimo mléčných výrobků nebyly přidány jiné složky), enzymů, mikrobiální kultury a jedlé soli. U vícesložkových potravin se údaje o obsažených složkách řadí sestupně podle obsahu jednotlivých složek v potravině v době výroby. „Složkou“ je každá látka, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je i ve změněné formě obsažena v konečném výrobku. Patří sem i aditiva, která se označují názvem nebo číselným kódem začínajícím písmenem E (např. E 100, E 170) a názvem kategorie, do které přídatná látka patří49. Mezi kategorie tzv. éček patří: 

antioxidanty

 modifikované škroby

 sekvestranty



balicí plyny

 nosiče

 sladidla



barviva

 odpěňovače

 stabilizátory



emulgátory

 pěnotvorné látky

 tavící soli



konzervanty

 plnidla

 zahušťovadla



kypřící látky

 propelanty

 želírovací látky



látky zlepšující mouku

 protispékavé látky

 zpevňující látky



látky zvýrazňující chuť

 regulátory kyselosti

 zvlhčující látky50.



leštící látky

 rozpouštědla

Éčka pomáhají k větší vzhledové atraktivitě potravin a výrobcům šetří peníze. Například žloutek v majonéze slouží jako emulgátor (spojuje v hladkou emulzi vzájemně nemísitelné složky – olej a vodu), emulgátor syntetický je však levnější a pro výrobce je tak jeho použití výhodnější. Evropská komise však zakazuje, aby se éčka používala k zakrytí následků způsobených použitím vadných výrobků či nehygienických podmínek ve výrobě51. Od června 2013 bude pro všechny země EU platit nový seznam povolených přídatných látek (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelů). Bude obsahovat přesně 340 éček. Pokud bude ve výrobku obsažena 49

Složení potravin. Bezpečnost potravin [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76511.aspx 50 Kategorie éček. Certified E-Friendly Food [online]. 2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.ceff.info/kategorie-ecek.html 51 Schválených éček je 340. D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2013, č. 4, str. 43.

15

jiná než povolená přídatná látka, bude její prodej zakázán. Evropská komise vydala tento seznam již v listopadu 2011 a dala tak potravinářům dva a půl roku na to, aby se mu přizpůsobili52.

3.7 Potraviny určené pro zvláštní výživu Potraviny určené pro zvláštní výživu jsou taxativně vyjmenované ve vyhlášce č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění pozdějších předpisů (§ 2) a jsou rozděleny do několika kategorií. Jedná se o: 

potraviny určené pro kojeneckou výživu a výživu malých dětí,



potraviny pro obilnou a ostatní výživu jinou než obilnou určenou pro výživu kojenců a malých dětí,



potraviny určené pro nízkoenergetickou výživu určenou ke snižování tělesné hmotnosti,



potraviny pro zvláštní lékařské účely,



potraviny bez fenylalaninu,



potraviny bezlepkové,



potraviny určené pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetiky),



potraviny s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové,



potraviny s nízkým obsahem bílkovin,



potraviny pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu.

Jedná se o takové výrobky, které se odlišují od ostatních buď svým zvláštním složením, nebo zvláštním výrobním postupem. Tyto potraviny mohou být vydány do oběhu pouze za předpokladu, že jsou balené a zároveň musí být označeny účelem použití53.

3.8 Šarže Zákon o potravinách stanoví, že jestliže se nejedná o potravinu označenou datem minimální trvanlivosti nebo datem použitelnosti (pokud toto datum obsahuje den a měsíc), musí být na obalu potraviny uvedena šarže54.

52

tamtéž Potraviny určené pro zvláštní výživu, doplňky stravy a přístup SZPI k jejich kontrole. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1004570&docType=ART&nid=11431&chnum=2 54 § 6 odst. 1 j) ZPotrTV 53

16

A co to vlastně šarže je? Šarží se označuje množství druhově totožných jednotek vyrobených za stejných podmínek, tzn. ve stejnou dobu ze stejné suroviny. Kupujeme-li balenou potravinu, nalezneme šarži na jejím obale, u nebalených potravin si přečteme šarži v písemné dokumentaci doprovázející výrobek. Šarže je uvedena písmenem L a následným číselným kódem, mnohem častěji však potravinu identifikujeme pomocí DMT či DP. Tyto údaje nám zpětně pomohou dohledat závadné potraviny nebo suroviny. Dostane-li Státní zemědělská a potravinářská inspekce podnět ke kontrole určité potraviny, vztahuje své šetření vždy jen ke konkrétním šaržím55.

3.9 Údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí Stanoví-li tak zvláštní předpisy, musí být na potravině uveden údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí56.

3.10 Ionizace Jestliže byla potravina nebo surovina ošetřena ionizujícím zářením, musí na to být spotřebitel upozorněn slovy „ionizováno“, „ošetřeno ionizací“ nebo „ošetřeno ionizujícím zářením“. V případě ošetření pouze některé ze složek potraviny se tento údaj uvede u názvu této konkrétní složky potraviny57. Ionizace je používaná technologie, která ničí škodlivé bakterie a škůdce. Používá se ke zničení patogenních organismů, k omezení kažení potravin, zpomalení nebo zastavení rozkladných procesů. Při procesu ionizace procházejí potraviny uzavřenou komorou, kde jsou vystaveny ionizujícímu záření. Zdroje záření i jejich úroveň jsou pečlivě kontrolovány a regulovány. Ačkoli může upozornění „ionizováno“ ve spotřebiteli vzbudit nedůvěru a varovné oznámení, nemusí mít strach. Ionizující záření neponechává v potravinách radioaktivitu ani nemění chuť, barvu či vůni potravin58.

55

Spotřebitelské dotazy. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1020279&docType=ART&nid=11714. 56 § 6 odst. 1 k) ZPotrTV 57 § 6 odst. 1 l) ZPotrTV 58 DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, str. 58, 59, 62.

17

3.11 Výživová hodnota Je-li na obalu potraviny uvedeno výživové tvrzení, musí být podle zákona o potravinách (§ 6 odst. 1 písm. m)) uvedena také výživová neboli nutriční hodnota. Tento údaj musí být dále uveden v případech stanovených prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropských společenství59. Údaje popisující výživové hodnoty musí být čitelně uvedeny na obale na jednom místě v tabulce s přiřazenými číselnými hodnotami. Hodnoty musí být uvedeny pro 100ml nebo 100g potraviny. Dále může výrobce uvést hodnotu, která se vztahuje na určené množství podávané dávky, popřípadě na jednu porci, je-li uveden počet porcí v balení. Uváděné množství je nutné vztahovat na potravinu ve stavu, v jakém je uváděna do oběhu. Údaje o vitaminech a minerálních látkách se na balení uvádí, pouze převyšuje-li jejich množství 15 % celkové denní doporučené dávky. Výživové hodnoty uvedené na obale slouží jako průměrné hodnoty, protože na množství živin v potravině mají vliv změny ročního období, spotřebitelské zvyklosti a další faktory 60. Tabulka 1: Příklad informací o nutriční hodnotě

Informace o nutriční hodnotě ve 100 g potraviny Energie Bílkoviny Sacharidy z toho cukr Tuky z toho nenasycené mastné kyseliny Vláknina Sodík Vitamín C Vitamín B12 hořčík jód

1265 kJ 260 kcal 11,75 g 52,25 g 15,5 g 4,75 g 1g

ve 40 g potraviny (1 porce) 506 kJ 104 kcal 4,7 g 20,9 g 6,2 g 1,9 g 0,4 g

24,75 g 0,5 g 50 mg 0,5 μg 200 mg 162,5 μg

9,9 g 0,2 g 20 mg 0,2 μg 80 mg 65 μg

Zdroj: Státní zemědělská a potravinářská inspekce

59

§ 6 odst. 1 m) ZPotrTV Výživová nutriční hodnota - kdy a jak má být označena na obalu?. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001155&docType=ART&nid=11342&chnum=3 60

18

3.12 Třída jakosti Stanoví-li tak předpis, je provozovatel podle zákona o potravinách (§ 6 odst. n)) povinen uvádět třídu jakosti potraviny. Jakostí potraviny se rozumí soubor charakteristických vlastností jednotlivého druhu, skupiny či podskupiny potraviny. Tyto skupiny a podskupiny jsou určeny zákonem o potravinách. Některé potraviny musí být zařazeny do tříd jakosti, které označují kvalitu potraviny a splňují příslušné podmínky. Jedná se například o čerstvou zeleninu a ovoce, kde rozlišujeme třídy evropských a českých norem nebo o vejce, která jsou označena třídou A61. Vejce s označením jakostní třídy B se používají pouze pro průmyslové zpracování. Kód, jenž je uveden na vejcích dále určuje: 

typ chovu slepic (0 – nosnice chované v souladu s ekologickým zemědělstvím; 1 – nosnice ve volném výběhu; 2 – nosnice v halách, na podestýlce; 3 – nosnice v klecích),



původ vajec (CZ – Česká Republika, DE – Německo, PL – Polsko, LT – Litva, NL – Nizozemí)



registrační číslo chovu – poslední čtyři číslice registračního čísla chovu



hmotnost vejce (S – do 53 gramů, M – 53 až 63 gramů, L – 63 až 73 gramů, XL – nad 73 gramů)62.

61

Jakost. Bezpečnost potravin [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76619.aspx 62 Jak se orientovat ve značení vajec?. Coopclub [online]. 2012 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.coopclub.cz/jak-se-orientovat-ve-znaceni-vajec/2732

19

4. Obaly Nezbytnou součástí potravin je obal, jakožto ochrana výrobku před vnějším poškozením. Z hlediska hygienické bezpečnosti s obaly potravin většinou problém nebývá. Spotřebitel si však může připadat oklamán, jelikož nezřídka se stává, že obal potraviny bývá dokonce dvakrát větší než obsah uvnitř. Typickým příkladem jsou brambůrky a jejich nafouknutý obal. Důvod výrobců a dodavatelů je více než jasný. Větší balení je nápadnější a také je na něm více prostoru pro nalákání spotřebitele, který si myslí, že si z obchodu odnáší více výrobku, než tomu ve skutečnosti je. Stává se, že výrobci používají jednu velikost obalu pro produkty s různým objemem. Druhou stránkou věci je také ekologický aspekt. Kvůli praktikám výrobců a dodavatelů vzniká nadměrné množství obalového materiálu a kamiony tak vozí poloprázdné krabice. Ne všechny obaly je možné recyklovat a tím pádem končí na skládkách63. Společnost dTest považuje nadměrné obaly za klamavou praktiku, které se výrobci nesmějí dopouštět, a proto spustila databázi, která na klamání spotřebitele poukazuje. Odběratelé měsíčníku tak mohou posílat své podněty na téma nadměrné obaly. V oblasti potravin si spotřebitelé stěžují např. na výše uvedené brambůrky, piškoty, sušenky (viz obrázek 1) nebo bramborový knedlík v prášku64. Obrázek 1: Nadměrný obal u výrobku Bruschette Maretti

Zdroj: www.dTest.cz

63

Výrobky v nadměrných obalech nyní na webu dTestu. DTest [online]. 2011 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-1975/vyrobky-v-nadmernych-obalech-nyni-na-webu-dtestu. 64 Kupujete vzduch? Nadměrné obaly výrobků. DTest [online]. 2013 Dostupné z: http://www.dtest.cz/nadmerne-obaly?page=4&do=page.

20

[cit.

2013-03-19].

4.1 Hygienické požadavky Prodejce je povinen nabízet potraviny v obalech tak, aby spotřebitel neměl potíže se zachováním jejich hygienické závadnosti. V případě potravin, které jsou prodávány bez obalu (např. ovoce, zelenina, pečivo) má spotřebitel právo na zabalení potraviny. V samoobslužných prodejnách mu musí být podle zákona o ochraně spotřebitele (§ 17) dána možnost, aby si zboží zabalil sám, tzn. prodejce je povinen poskytnout spotřebiteli vhodný obalový materiál 65. Zákon o potravinách (§ 5) uvádí, že „provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny nebo látky uvedené v § 2 písm. i) až l) do oběhu, je povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které: 

chrání potravinu před znehodnocením a znemožňující záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalu,



odpovídající požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami (zde odkazuje zákon o potravinách na zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů),



senzoricky ani jiným způsobem neovlivní potravinu.“

Potravinami a látkami, u nichž je povinné používat výše uvedené obaly a obalové materiály, jsou: 

potraviny (doplňky stravy), které slouží k doplňování běžné stravy a jsou koncentrovaným zdrojem vitamínů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem,



přídatné látky nepoužívané samostatně ani jako potravina, ani jako charakteristická potravní přísada, přidávající se do potravin při výrobě, balení, přepravě či skladování,



látky přidávané do potraviny za účelem dosažení určité vůně nebo chuti, kterou by potravina bez těchto látek neměla nebo měla v menší intenzitě,



pomocné látky, které se používají při výrobě potravin z technologických důvodů66.

4.2 Požadavky na recyklaci Zákon o obalech stanoví, že uvádí-li osoba na trh nebo do oběhu balený výrobek, musí na obalu uvést z jakého materiálu obal vyroben. Musí přitom dbát na to, aby značení bylo 65

PELIKÁN, Tomáš a Kateřina BOHŮNKOVÁ. Prodávající a spotřebitel: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2005, str. 25. 66 § 2 i),j),k),l) ZPotrTV

21

v souladu s právem Evropských společenství67. Značky používaných materiálů jsou uvedeny v příloze č. 1. Výrobce je povinen zajistit určitý podíl obalů svých výrobků k dalšímu využití či recyklaci. Jednou z možností je registrace u akreditované společnosti EKO-KOM, uhradit finanční příspěvek a zabezpečit tak využití obalového odpadu68. Pokud spotřebitel uvidí na obale potraviny značku „Zelený bod“ zobrazenou na obrázku 2, má jistotu, že výrobce této potraviny plní legislativní požadavky. Obrázek 2: Zelený bod

Zdroj: www.ekokom.cz

67

Podle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů § 6. Zelený bod. Bezpečnost potravin [online]. 2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92212.aspx 68

22

5. Reklamace Co má spotřebitel dělat v případě, že zakoupí prošlý jogurt či shnilé ovoce? Tak jako u jakéhokoliv jiného zboží má právo reklamaci. Povinností prodávajícího je řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit69 § 619 odst. 1 občanského zákoníku stanoví že: „Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka).“ Tato záruka se však podle § 619 odst. 2 občanského zákoníku nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním. Nabízí-li prodávající věci za nižší cenu, nevztahuje se záruka na vady, pro které byla nižší cena sjednána70. Prodávající může prodávat věci, které mají vady, jež nebrání užívání věci k určitému účelu. Tyto věci mohou být prodávány pouze za nižší cenu, než je obvyklá cena u bezvadného výrobku a zároveň musí být kupující obeznámen s vadou výrobku71. Nabízí-li prodávající potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, nemůže být tento výrobek reklamován z důvodu prošlé DMT. Podle § 616 odst. 1 občanského zákoníku „odpovídá prodávající kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad“. V následujícím odstavci (§ 616 odst. 2 OZ) stanovuje občanský zákoník shodu s kupní smlouvou tak, že prodávaná věc musí mít jakost a užitné vlastnosti požadované smlouvou, popisované prodávajícím, výrobcem nebo jeho nástupcem, nebo očekávané prováděnou reklamou, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé. Dále musí kupní smlouva odpovídat požadavkům právních předpisů a účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U potravin musí být označeno datum minimální trvanlivost, jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti72.

V případě rozporu s kupní smlouvou má kupující právo bez zbytečného

odkladu na bezplatné uvedení věci do stavu odpovídajícího kupní smlouvě. V případě potravin se jedná na základě požadavku kupujícího o výměnu věci, jelikož oprava závadné potraviny zpravidla není možná. Není-li takový postup možný, má kupující právo požadovat 69 70

§ 13 ZOS

§ 619 odst. 2 OZ § 618 OZ 72 § 616 odst. 2 OZ 71

23

přiměřenou slevu z ceny věci nebo odstoupení od smlouvy73. Podrobněji se vadám výrobku věnuje § 622 občanského zákoníku. Vady dělí na odstranitelné a neodstranitelné. V případě zkažených potravin se jedná o vady neodstranitelné, které brání tomu, aby byla potravina řádně užívána jako potravina bez vady a kupující má tudíž právo na výměnu věci (potraviny) nebo má právo od smlouvy odstoupit74. Záruční doba je taxativně vymezena v § 620 občanského zákoníku. Je-li na prodávané věci nebo na jejím obalu uvedena v souladu se zvláštními právními předpisy lhůta k použití věci (tzv. expirační lhůta), končí záruční doba nejpozději uplynutím této lhůty75. Na potravinách je tato lhůta vyznačena v souladu se zákonem č. 110/1997 o potravinách a tabákových výrobcích. Expirační lhůtou může být záruční doba prodloužena, ne však zkrácena 76. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tudíž práva z odpovědnosti za vady jejich marným uplynutím zanikají i tehdy, byla-li by reklamace věcně opodstatněná77. U věcí, které se rychle kazí, musí být práva z odpovědnosti za vady uplatněna nejdéle v den následující po koupi, jinak práva zaniknou78. Záruční doba začíná běžet od převzetí věci kupujícím79. Pokud si prošlého zboží všimne spotřebitel ještě před zakoupením, měl by na to upozornit pracovníky prodejny, popřípadě inspekci. Nevšimne-li si však prošlého výrobku v obchodě a zakoupí ho, má právo na výměnu zboží bez zbytečného odkladu nebo na vrácení peněz. Podmínkou reklamace je předložení dokladu o zakoupení80. Podle § 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen vydat na žádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku s uvedením data prodeje výrobku. Na tomto dokladu je uvedeno o jaký výrobek se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán. Dále je nutné uvést identifikační údaje o prodávajícím, obsahující jeho jméno a příjmení nebo název či obchodní firmu, případně název prodávajícího81. Chce-li tedy spotřebitel potravinu reklamovat, musí přinést účtenku nebo paragon. V případě, že zboží zaplatil platební kartou, je možné vyžadovat reklamaci

73

§ 616 odst. 3 OZ § 622 odst. 2 OZ 75 Záruka a odpovědnost za vady. Česká obchodní inspekce [online]. 2012 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/informace-pro-prodejce/zaruka-a-odpovednost-za-vady/ 76 tamtéž 77 KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, str. 39. 78 § 626 odst. 2 OZ 79 § 621 odst. 2 OZ 80 Reklamace. Bezpečnost potravin [online]. 2007 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92338.aspx. 81 § 16 odst. 1 ZOS 74

24

předložením výpisu z účtu82. Práva z odpovědnosti za vady uplatňuje spotřebitel u prodávajícího, u kterého věc byla koupena83. Nevztahuje-li se na situaci ustanovení druhé věty § 625 občanského zákoníku (uvedení podnikatele určeného k opravě), je za vady kupujícímu odpovědný výlučně prodávající. Povinností prodávajícího je přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží. Zároveň musí prodávající vydat spotřebiteli písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje84. Zakoupí-li spotřebitel výrobek určitého obchodního řetězce, který má na území České republiky více provozoven, má kupující právo uplatnit nároky z odpovědnosti za vady ve kterékoli provozovně příslušného řetězce a nemusí se nutně obracet na provozovnu, ve které zboží fakticky zakoupil85. V provozovně přitom musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník, který je pověřený vyřizováním reklamací86. Tento pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Reklamace musí být vyřízena (včetně odstranění vady) nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, nedohodne-li se prodávající se spotřebitelem na delší lhůtě87. V případě podezření, že spotřebiteli vznikly z důvodu zakoupení a následného pozření závadné potraviny zdravotní potíže, měl by se dotyčný obrátit na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Zakoupil-li spotřebitel zdravotně závadnou potravinu, byl porušen zákon o potravinách a tabákových výrobcích, kde se výslovně zakazuje uvádět do oběhu jiné než zdravotně nezávadné potraviny (§ 10 odst. 1 písm. a)). Dodavateli tak uvedením zdravotně závadných potravin do oběhu vzniká správněprávní a trestněprávní odpovědnost 88. Na dodržování povinností provozovatelů potravinářských podniků dohlíží tyto státní orgány: 

orgány ochrany veřejného zdraví,



orgány veterinární správy,



Státní zemědělská a potravinářská inspekce

82

Co si ohlídat při nákupu potravin a jak je reklamovat?. Svět potravin [online]. 2010 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.svet-potravin.cz/clanek.aspx?id=1890. 83 § 625 OZ 84 § 19 odst. 1 ZOS 85 Rady a informace, práva spotřebitelů. Česká obchodní inspekce [online]. 2012 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/. 86 § 19 odst. 2 ZOS 87 § 19 odst. 3 ZOS 88 HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky: otázky a odpovědi: vzory smluv, podání a korespondence. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, str. 106, 107.

25



Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský89.

5.1 Státní zemědělská a potravinářská inspekce Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (dále jen SZPI nebo inspekce) zřizuje zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska právní formy je tento správní orgán organizační složkou státu a je podřízený Ministerstvu zemědělství ČR90. Ústřední inspektorát sídlí v Brně. Jemu podřízené inspektoráty mají územní působnost v těchto krajích s tímto sídlem: 

Středočeský kraj a Praha se sídlem v Praze,



Jihočeský kraj a Vysočina se sídlem v Táboře,



Plzeňský a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni,



Ústecký a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem,



Královéhradecký a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové,



Jihomoravský a Zlínský kraj se sídlem v Brně,



Olomoucký a Moravskoslezský kraj se sídlem v Olomouci91.

V rozsahu stanovených kompetencí dohlíží SZPI na potraviny, suroviny k jejich výrobě, zemědělské výrobky a tabákové výrobky. Kontrola se vztahuje na výrobu, skladování, přepravu i prodej (včetně dovozu). Tato cílená kontrola slouží k ochraně ekonomických zájmů občanů a státu92. SZPI kontroluje zejména: 

zemědělské výrobky, potraviny, suroviny nebo tabákové výrobky z hlediska požadavků stanovených zvláštními právními předpisy,



dodržování výrobních postupů a uvádění zemědělských výrobků, potravin, surovin nebo tabákových výrobků do oběhu,



dodržování požadavků na osobní a provozní hygienu v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy

89

§ 14 odst. 1 písm. a), b), c), d) ZPotrTV HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, str.87. 91 Podle zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů § 1 odst. 2, dále jen zákon o SZPI. 92 Kontrolní činnost SZPI. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2013 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid=11314. 90

26



plnění podmínek jakosti při prodeji ovoce a zeleniny podle zvláštního právního předpisu93.

SZPI dále kontroluje, zda ze strany výrobců a prodejců nedochází ke klamání spotřebitele nebo zda kontrolované osoby splňují povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy. Inspekce je oprávněna například k: 

ukládání pokut podle zákona o SZPI a zvláštních zákonů,



provádění nebo zajištění provedení rozborů zemědělských výrobků, potravin, surovin nebo tabákových výrobků,



vydávání posudků či osvědčení na základě provedených rozborů,



vydávání osvědčení pro zápis označení původu a zeměpisných označení do rejstříku,



vedení evidence podnikatelů, kteří uvádějí do oběhu nebo vyvážejí čerstvé ovoce nebo čerstvou zeleninu,



provádění monitorování94,

Při výkonu své práce jsou inspektoři povinni prokazovat se svými průkazy bez vyzvání 95. Nesplňují-li zemědělské výrobky, potraviny, suroviny nebo tabákové výrobky požadavky stanovené zvláštními předpisy (např. zákon o potravinách a tabákových výrobcích, zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, zákon o ochraně spotřebitele a další) nebo mezinárodními smlouvami (např. Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy), může inspektor zakázat výrobu nebo uvádění těchto výrobků do oběhu. Dále může inspektor zakázat užívání prostor pro výrobu a uvádění výše uvedených výrobků do oběhu, z důvodu nesplnění podmínek umožňujících uchování zdravotní nezávadnosti potravin. K dalším pravomocem inspektora patří například nařízení nebo provedení zničení zemědělských výrobků, potravin, surovin nebo tabákových výrobků, prokáže-li se zdravotní závadnost těchto výrobků a to na náklad kontrolované osoby nebo uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků96.

93

HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, str.87, 88. HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004, str.88, 89. 95 § 4 odst. 2 podle zákona o SZPI 96 § 5 odst. 1 a), b), c) podle zákona o SZPI 94

27

Inspektor je povinen oznámit opatření kontrolované osobě a neprodleně o něm učinit písemný záznam. Kontrolovaná osoba může do tří pracovních dnů ode dne seznámení podat proti opatření námitky, o kterých rozhodne ředitel inspektorátu do tří pracovních dnů ode dne doručení námitek97.

5.2 Podnět ke kontrole Neodpovídá-li jakost a zdravotní nezávadnost právním předpisům, má spotřebitel právo obrátit se na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. SZPI pak může na základě spotřebitelského podnětu provést kontrolu potravin (s výjimkou masa a masných výrobků), zemědělských výrobků či tabákových výrobků a následně navrhnout potřebná opatření. Pokud tedy objeví spotřebitel v obchodě například shnilé ovoce, může podat podnět příslušnému inspektorátu SPZI podle místa provozovny, jíž se podnět týká. Stížnost lze zaslat či předat v písemné podobě nebo pomocí internetového formuláře na webových stránkách SZPI (http://www.szpi.gov.cz/writeInspection.aspx?nid=11337). Při podání podnětu ke kontrole je důležité vycházet z platných právních předpisů. Výsledný text je nutné vlastnoručně podepsat. Vhodné je pořízení dvou kopií – jedna pro adresáta a druhá pro spotřebitele. Jako kontrolní orgán nemůže SZPI vycházet pouze ze spotřebitelských podnětů. Musí provést vlastní šetření a posléze na jeho základě vydá potřebná opatření. Úkolem SZPI však není urovnávání sporu mezi prodávajícím a spotřebitelem. Uznání reklamace se může spotřebitel dožadovat u soudu98.

5.3 Správní delikty a sankce V prvním stupni jsou správní delikty projednávány jedním ze čtyř orgánů dozoru; krajskou hygienickou stanicí, inspektorátem SZPI, krajskou veterinární správou nebo Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským 99. Správní delikty a sankce, které hrozí provozovatelům potravinářských podniků, definuje § 17 zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Výše pokuty je závislá na druhu správního deliktu, její maximálně výše je 50 000 000 Kč. Nejvyšší možnou pokutu může obdržet 97

§5 odst. 2, 3, 4 podle zákona o SZPI Redakční kolektiv. Mimořádná příloha: 105 vzorů pro řešení spotřebitelských problémů. Vyd. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů TEST, 2012, str. 182. 99 § 17i odst. 5 písm. a), b), c), d) ZPotrTV 98

28

provozovatel potravinářského podniku, který jedná v rozporu se zákonem o potravinách, konkrétně s § 10. Jedná se o takového podnikatele, který uvádí do oběhu: 

potraviny jiné než zdravotně nezávadné,



potraviny klamavě označené či nabízené ke spotřebě klamavým způsobem, přičemž problematice klamavého označení zboží se podrobněji věnuje obchodní zákoník a zákon o ochraně spotřebitele,



potraviny s prošlým datem použitelnosti,



potraviny, u kterých není uveden původ,



potraviny, u kterých je překročena nejvyšší přípustná mez kontaminace radionuklidy stanovená přímo použitelným předpisem Evropských společenstvím, upravujícím nejvyšší přípustné meze radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádně situace (více v Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87),



potraviny, které byly ozářeny v rozporu s požadavky stanovenými v zákoně o potravinách a prováděcím právním předpisem 100.

Dále uloží příslušný orgán dozoru pokutu až 50 000 000 Kč provozovateli potravinářského podniku, který nevyřadí z oběhu potraviny uvedené v § 10 (výše uvedený) a potraviny balené do obalů a obalových materiálů neodpovídající požadavkům stanovených zákonem o potravinách a požadavkům na předměty a materiály, které přicházejí do přímého styku s potravinami (více v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů). Padesátimilionovou pokutou je sankciováno také nevyřazení z oběhu těch potravin, které jsou nedostatečně či nesprávně označené, neodpovídají jakostním požadavkům uvedených vyhláškou nebo deklarovaných výrobcem a potravin páchnoucích, jestliže pach není charakteristickou vlastností výrobku101. Druhou nejvyšší sankcí je pokuta do maximální výše 3 000 000 Kč. Tuto pokutu může obdržet mimo jiné provozovatel potravinářského podniku, který uvádí do oběhu potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, aniž by ji takto označil102. Dalším příkladem správního deliktu je nedodržení smyslových, fyzikálních, chemických či mikrobiologických požadavků na jakost potravin. Za tento správní delikt může být uložena 100

§ 10 odst. 1 ZPotrTV § 11 odst. 2 písm. a), § 17a odst. 1 písm. f), odst. 2 písm. d) ZPotrTV 102 § 10 odst. 2, § 17a odst. 1 písm. g) ZPotrTV 101

29

pokuta do výše 1 000 000 Kč. Stejná výše pokuty se použije při nedodržení technologických či hygienických požadavků, způsobu přepravy, skladování a manipulace s potravinami103. Pokutu do maximální výše 500 000 Kč ukládá příslušný orgán například za uvádění volně rostoucích jedlých hub do oběhu v rozporu s § 3 odst. 8 zákona o potravinách104. V této části zákona o potravinách je stanoveno, že za účelem prodeje volně rostoucích jedlých hub spotřebiteli nebo k dalšímu zpracování pro potravinářské účely musí provozovatel potravinářského podniku prokázat odbornou způsobilost. Osvědčení prokazující znalost hub je vydávána na základě úspěšného složení zkoušky ze znalosti hub. Vydávají ho příslušné krajské hygienické stanice (podrobněji upraveno v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Žadatel je povinen za vydání osvědčení zaplatit správní poplatek. S věkovou hranicí držitele osvědčení klesá délka platnosti osvědčení105.

103

§ 17a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) ZPotrTV § 17a odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) ZPotrTV 105 § 3 odst. 8,9,10,11 ZPotrTV 104

30

6. Porovnání ceny a kvality u konkrétních výrobků Dvěma nejdůležitějšími faktory při nákupu potravin jsou pro většinu spotřebitelů kvalita potraviny a její cena. A ačkoli spotřebitel očekává, že cena výrobku je závislá na jeho kvalitě, ne vždy tomu tak je. Dokazují to nejrůznější testy potravin, prováděné ve specializovaných laboratořích. Jednou z organizací, která informuje spotřebitele o kvalitě potravin, je Občanské sdružení spotřebitelů Test.

6.1 Časopis dTest Nezisková organizace Občanské sdružení spotřebitelů TEST (dále jen OSS TEST) byla založena roku 1992. Od této doby vydává pravidelně jednou za měsíc časopis dTest. V každém čísle najdete 5 testů nejrůznějších výrobků, přičemž minimálně jeden z nich testuje výrobek z oblasti potravin. Ostatní testy se věnují například kuchyňským spotřebičům, elektronice, sportovním potřebám a dalším. Kromě testů informuje časopis o právech spotřebitele a upozorňuje na klamavé praktiky prodejců. Některá komerční periodika přijímají od prodejců výrobky k testování. Pracovníci časopisu dTest však nakupují stejně jako spotřebitelé v maloobchodních sítích, což zaručuje objektivitu zkoumání. Testy uznává i Evropská komise, OSS TEST je jedinou českou organizací, splňující přísná kritéria pro zapojení do mezinárodních testů. Časopis se snaží zpracovávat výsledky testů přehledně a srozumitelně tak, aby jim mohl porozumět každý průměrný spotřebitel. Zkoumání jsou prováděna v laboratořích a zkušebnách v ČR i v zahraničí106. Náklady na vydávání měsíčníku jsou hrazeny z veřejných zdrojů a z prodeje časopisu. Díky tomu se tak v časopise nenalézají žádné reklamy a spotřebitel si tak může být jistý, že žádný výrobce není zvýhodňován. Výrobky na testování jsou vybírány spotřebiteli a na základě průzkumu trhu107. Časopis dTest stojí 79 Kč. Pro spotřebitele je výhodnější, předplatit si časopis na celý rok, jelikož tím získá přístup na webové stránky. Zde si může prohlédnout všechny předchozí testy výrobků a jejich výsledky. Na internetových stránkách dTestu může spotřebitel zjistit spoustu dalších užitečných informací a v případě problému se může obrátit na poradnu.

106 107

O dTestu. DTest [online]. 2012 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu. tamtéž

31

Získá-li příslušný výrobek v testu OSS hodnocení dobře, velmi dobře nebo stane-li se vítězem testu, může nést značku kvality dTest (viz obrázek 3). Tato značka je poté zveřejněna buď přímo na výrobku, nebo na internetových stránkách výrobců či v propagačních materiálech. Na českém a slovenském trhu bylo tímto symbolem označeno již označeno přibližně 500 výrobků108. Obrázek 3: Značka kvality časopisu dTest

Zdroj: www.dTest.cz

6.2 Test olivových olejů Ačkoli se v České republice olivový olej v minulosti téměř nepoužíval, v posledních letech je tomu naopak. Zejména o extra panenský roste neustále zájem. Extra panenský olivový olej je podle definice prováděcího nařízení Evropské Komise č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej „výběrová jakost olivového oleje získaného přímo z oliv pouze mechanickými postupy109“. Dalšími kategoriemi olivových olejů pak jsou panenský olivový olej, olivový olej obsahující směs rafinovaného olivového oleje a panenského olivového oleje a olivový olej z pokrutin. Na etiketě každého olivového oleje musí být nesmazatelným písmem uvedena příslušná kategorie. Povinným údajem je samozřejmě také označení původu oleje. Do roku 2009 mohli výrobci uvést jako zemi původu stát, z něhož byla převažující složka oleje. Nyní je však nutné označit na etiketě, zda jde o směs z EU, mimo EU, anebo směs EU/mimo EU110. Je-li zemí původu konkrétní stát, znamená to, že olivy byly v tomto státě sklizeny i vylisovány. Nachází-li se lisovna v jiné zemi, než byly olivy sklizeny, je výrobce povinný uvést na etiketě obě země. Maximální obsah balení uváděného na trh je 5 l a musí být opatřeno uzávěrem, který nelze znovu použít111.

108

Značka kvality dTest. DTest [online]. 2012 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu. čl. 3 písm. a) prováděcího nařízení Evropské Komise č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej 110 čl. 4 prováděcího nařízení Evropské Komise č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej 111 D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 7, 13. 109

32

Časopis dTest vybral ke svému zkoumání 17 olivových olejů, které jsou běžně dostupné na českém trhu. Podmínkou bylo, aby olivový oleje spadal do kategorie extra panenský. Tedy nejcennější olej, získávaný za studena mechanickým oddělením šťávy z nejkvalitnějších oliv. Polovina olivového oleje na světě pochází od největšího producenta – Španělska. Nejdražším a zároveň nejžádanějším olejem je však olej italský. Ze zkoumaných výrobků pocházelo pět lahví oleje ze Španělska, jedna z Řecka, u čtyř byla jako země původu uvedena EU a u jedné EU/mimo EU. Zbylých sedm výrobců olivového oleje neuvedlo na svém výrobku zemi původu, ačkoli jim uvedení tohoto údaje přikazuje zákon. Označení původu musí být viditelně uvedeno, přičemž název výrobce není dostačujícím údajem a nemůže proto zemi původu nahradit112. Šest ze zkoumaných olejů podléhalo dojmu, že jsou z Itálie. Spotřebitel se však nesmí nechat zmást. Objeví-li se na etiketě v různých souvislostech slovo Itálie či zelenobíločervená vlaječka, neznamená to, že tento olej musí pocházet pouze z Itálie. Na zadní etiketě si totiž spotřebitel může přečíst „baleno v Itálii“ či „plněno v Itálii“. Nevšimne-li si však spotřebitel této poznámky, která je samozřejmě psaná drobným písmem, může si domů odnést levnější olej například z Řecka nebo Španělska113. Dalším zkoumaným jevem bylo, zda se u vybraných vzorků skutečně jedná o extra panenský olivový olej. Odborníci ověřovali, zda použitou surovinou byly pouze olivy lisované za studena bez příměsi rafinovaných olejů. V laboratořích se zkoumal poměr mastných kyselin a dalších přirozených složek typických pouze pro olej z plodů olivovníku. Odborníci měřili výši peroxidového čísla, které slouží k určení stáří oleje a prozrazuje, zda olej nebyl při lisování zahřátý nad povolených 27°C. Vyšší teplota způsobuje žluknutí oleje. Platí tedy pravidlo čím nižší peroxidové číslo, tím čerstvější olivový olej. Vítězem v této kategorii se proto stal olej s nejnižším peroxidovým číslem. Všechny zkoumané vzorky se vešly do unijního limitu. S peroxidovým číslem souvisí i senzorické posouzení vzorků. U žádného z olejů odborníci neobjevili senzorické vady jako je žluklost, zatuchlost nebo kyselost. Ve zkoumaných olejích byly zastoupeny všechny kategorie chutí, a to oleje jemné chuti, střední i výrazné. Chuť, barvu a vůni olivového oleje ovlivňuje mnoho faktorů jako například země původu, lokalita, nadmořská výška, klima, doba sklizně, odrůda či způsob zpracování 114.

112

čl. 4 prováděcího nařízení Evropské Komise č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 7. 114 D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 7,10,12. 113

33

Stanovení volné acidity (míry kyselosti) udává množství nežádoucích volných mastných kyselin v tuku. Hranicí pro extra panenský olivový olej je číslo 0,8. Všechny vzorky pod tento limit vešly, olej s nejvyšší hodnotou (0,79) skončil těsně pod hranicí115. Pesticidy v olejích byly dalším kritériem pro sestavení žebříčku kvality olivových olejů. Analýza v tomto případě nedopadla příliš dobře. Zejména nálezy reziduí pesticidů ve dvou bio olejích byly velkým zklamáním. Jeden z olejů s přívlastkem bio (jeden z olejů, u kterého nebyla uvedena země původu) byl současně deklarován jako olej vhodný pro děti. Biopotraviny se smí vyrábět pouze bez použití chemických postřiků, testy OSS TEST ovšem dokazují, že ne vždy tomu tak je116. Poslední zkoumané látky v olejích byly polycyklické aromatické uhlovodíky, které mají karcinogenní účinky. U jednoho z olejů množství těchto uhlovodíků vysoce převyšovalo povolený limit. Přítomnost těchto látek mohl způsobit například nevhodný způsob zpracování oliv či průmyslem znečištěné životní prostředí117. K určení celkového pořadí olivových olejů bylo nahlíženo z hlediska 6 faktorů: 

peroxidové číslo (15 %)



volné mastné kyseliny (15 %)



pesticidy (15 %)



polycyklické aromatické uhlovodíky (15 %)



senzorické hodnocení (25 %)



deklarace (15 %)118

Mimo dvou zkoumaných olejů (o obsahu 250 ml a 750 ml) byl obsah stejný, a to 500 ml. Cena olejů se pohybovala v rozmezí 10 – 76 Kč/100 ml. Za zmínku určitě stojí, že dva nejkvalitnější oleje jsou zároveň těmi nejlevnějšími. Olej, který se s ohledem na kvalitu umístil na třetím místě, skončil z hlediska ceny na čtvrtém místě. Nejkvalitnějším extra panenským olivovým olejem ze 17 zkoumaných je Albert Quality / Extra Virgin olivový olej. Odborníci vzali v úvahu šest výše uvedených kritérií a z možných 100% ohodnotili tento olej 68 %. Tento olej lze pořídit za nejnižší cenu, a to 10 Kč za 100 ml. Stejné hodnocení (68 %) dostal výrobek Kaiser Franz Josef, Exclusive Extra Virgin Spanish 115

D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 10. tamtéž 117 D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 12. 118 D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 8. 116

34

Olive Oil (14 Kč/100 ml). Pomyslnou bronzovou medaili získal s 65 % Tesco Extra Virgin Olive Oil (16 Kč/100 ml). Všechny tři nejkvalitnější oleje pocházejí ze Španělska a jsou zobrazeny na obrázku 4. Obrázek 4: Vítězové v testu kvality extra panenských olivových olejů.

Zdroj: www.dTest.cz

Olivové oleje, které skončily z kvalitativního hlediska do pátého místa, dostaly od odborníků ohodnocení „dobře“. Dalších pět olejů získalo známku „uspokojivě“. Tři oleje skončily se známkou „dostatečně“ a čtyři „nedostatečně“. Poslední čtyři olivové oleje nedosáhly v hodnocení ani 20 %, přičemž olej, který skončil na posledním místě (100 % Hojiblanca Borges Olive Extra Virgin Olive Oil), dostal od odborníků hodnocení 0 %. Toto hodnocení si „zasloužil“ hlavně kvůli naprosto nevyhovujícímu množství přítomných pesticidů. Na předposledním místě se s 3 % umístil olivový olej určený pro děti (Basso Organic Extra Virgin Olive Oil for Kids). Tak jako olej na posledním místě, obsahoval tento olej také nepřiměřené množství pesticidů. V názvu oleje je obsaženo slovo Organic, znamená to, že výrobek byl podle výrobce pěstován v souladu s ekologickým zemědělstvím. Přítomnost reziduí pesticidů je však absolutně v rozporu s tímto tvrzením. Z údajů na balení navíc nebylo 35

možné zjistit zemi původu. Velmi zarážející je fakt, že tento produkt byl nejdražším ze všech testovaných olejů, 100 ml stojí 76 Kč. Na třetím místě se umístil olivový olej prodávaný v řetězci Billa. Jeho název – naše bilo/extra panenský olivový olej klame spotřebitele, protože i v tomto případě byly ve výrobku objeveny zbytky pesticidů. Tento olej získal pouhých 14 % a je třetím nejdražším zkoumaným olejem (32 Kč/100 ml). Z etikety se bohužel nedozvíme, z jaké země olej pochází119. Test extra panenských olivových olejů ukázal, že nejdražší neznamená vždy nejkvalitnější. V porovnání s ostatními oleji vzešly z testu jako vítězové dva nejlevnější produkty. Naopak nejdražší olej propadl kvůli obsaženému množství zbytků pesticidů. Podrobné výsledky viz příloha č. 2.

119

D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012, č. 10, str. 8,9.

36

Závěr Jedním z cílů této bakalářské práce byla analýza povinností výrobců potravin a prodávajících. Tento cíl byl naplněn pouze z části, jelikož z důvodu určeného rozsahu práce nebylo možné věnovat se podrobně všem povinnostem výrobců. Základní povinnosti výrobců a prodávajících jsou stanoveny v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a zákoně o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Pro oblast potravin jsou povinnosti výrobců stanoveny zejména v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích (zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalším právním předpisem vztahující se k této problematice je vyhláška č. 113/2005 o způsobu označování potravin a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. Tyto právní předpisy stanovují povinné údaje, které musí výrobci uvádět na obalech potravin. Díky tomu se tak spotřebitelé mohou dozvědět, z které země potravina pochází, jaké je její složení a další informace, které jsou pro spotřebitele důležité při výběru potravin. I přes to, že výrobcům zákon nařizuje uvedení konkrétních údajů, nejsou bohužel výjimkou například chybějící údaje o původu potravin. V některých případech je na etiketách uvedeno „vyrobeno v EU/mimo EU“. Zákony tento způsob označení původu povolují, podle mého názoru je to však naprosto nevyhovující a nic neříkající informace, jelikož potravina může pocházet z jakékoli země na světě. V další kapitole jsem uvedla výčet hygienických a recyklačních požadavků na obaly potravin. Prodejci tyto požadavky většinou dodržují. Problém bývá spíše s nadměrnými obaly, kdy obal výrobku bývá i dvojnásobně větší než obsah potraviny uvnitř. Občanské sdružení spotřebitelů se snaží proti této klamavé praktice bojovat a díky samotným spotřebitelům, kteří posílají fotografie potravin se zbytečně velkými obaly, tak vzniká stále se rozrůstající databáze nadměrných obalů. Spotřebitelé se tak navzájem informují o obalech výrobků, po jejichž otevření nastává zklamání. Ve své bakalářské práci jsem na několika příkladech ukázala, že výrobci často obcházejí zákon a za vidinou většího zisku klamou spotřebitele. Většina spotřebitelů se však spokojí s tím, co prodávající nabízí. Spotřebitelé totiž často ani nevědí o svém právu, obrátit se v případě nespokojenosti na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci a podat podnět ke kontrole. Státní zemědělská a potravinářská inspekce musí všechny podněty řádně projednat a na jejich základě provede šetření v dané prodejně. Poté může prodejci uložit sankci. Spotřebitelé by se tedy neměli ozvat, koupí-li si plesnivou zeleninu nebo jakoukoli jinou potravinu. 37

V poslední kapitole jsem se zaměřila na komparaci ceny a kvality olivových olejů. Informace jsem čerpala z časopisu dTest, který provádí testy u různých spotřebitelských produktů. Výsledky testu byly velmi překvapující. Na jedné straně je pro spotřebitele potěšující, že extra panenský olivový olej, který byl ze zkoumaných olejů podle odborníků nejkvalitnější, byl zároveň olejem nejlevnějším. Na druhou stranu pro mne byla tato informace zarážející, jelikož jsem očekávala, že za kvalitní olej si musí spotřebitel spíše připlatit. Nejdražší z prověřovaných olejů naopak v testu propadl. Nebyl sice jediný, který v sobě obsahoval zbytky pesticidů, byl však označen jako bio olivový olej a rezidua pesticidů v něm tudíž neměla co dělat. Z tohoto a ze spousty dalších testů prováděných Občanským sdružením spotřebitelů vyplývá, že by cena neměla být jediným kritériem pro výběr potravin. Podle čeho se ale spotřebitel má rozhodovat? Kdo z nás má chuť a čas studovat v supermarketech etikety na potravinách a srovnávat, která z nich má méně éček a podobně? Podle mého názoru je pro spotřebitele určitě přínosné odebírat časopis dTest a mít tak i přístup k internetovým stránkám této neziskové organizace. Za dobu své dvacetileté existence stihla tato organizace otestovat již desítky potravin, přičemž všechny testy jsou k dispozici předplatitelům časopisu na webu. Problematice závadných potravin se také věnují některé televizní či internetové pořady, které upozorňují na nekvalitní produkty a zvyšují tak informovanost spotřebitelů. Doufám, že zpracování této problematiky bude přínosné pro budoucí čtenáře této práce. Spotřebitel by měl mít po přečtení této práce ucelený pojem o svých právech v oblasti nákupu potravin a také by měl získat užitečné informace týkající se reklamace. Při psaní této bakalářské práce uvědomila, že i já jsem spíše pasivním spotřebitelem, který neklade dostatečné nároky na výrobce a prodejce potravin. Budu se však snažit být o něco aktivnější, tak jako by měl být každý spotřebitel. Podle mého názoru jsou však v našich zákonech stále mezery. Dochází-li k takovým kauzám jako je zkažené maso v supermarketech či metanolová aféra, považuji zdejší právní předpisy spíše za nedostačující a myslím si, že stát by měl zavést taková opatření, aby se tyto případy a jim podobné neopakovaly.

38

Seznam použité literatury a dalších zdrojů Literatura: 

DUPAL Libor, MICHALOVÁ Irena, NOVÁK Karel. Rádce spotřebitele, rizika při nákupu zboží. Praha: CP Books, 2005. 254 s. ISBN 80-251-0507-5.



ONDŘEJ, Jan. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, c2013, xvi, 365 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-446-9.



KOTOUČOVÁ, Jiřina a Zbyněk ŠVARC. Ochrana spotřebitelů: (vybrané otázky právní úpravy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 100 s. ISBN 978-80-245-12624.



HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele: pro neprávníky: otázky a odpovědi, vzory smluv, podání a korespondence. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, 360 s. ISBN 80735-7172-2.



PELIKÁN, Tomáš. Prodávající a spotřebitel: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Vyd. 1. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2005, 90 s. Podnikatelé a spotřebitelé. ISBN 80-239-4293-X.



HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2004. 451 s. Právní rukověť. ISBN 80-7357-064-5.



D Test: časopis pro spotřebitele. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 1994- . ISSN 1210-731X.

Právní předpisy: 

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

39



Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.



Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů.



Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002.



Vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů.



Vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění pozdějších předpisů.



Prováděcí nařízení Evropské Komise č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej.

Internetové zdroje: http://www.szpi.gov.cz/ http://www.bezpecnostpotravin.cz/ http://ec.europa.eu/ http://www.ceff.info/ http://dtest.cz/ http://coopclub.cz/ http://svet-potravin.cz/ http://coi.cz/

40

Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1: Nadměrný obal u výrobku Bruschette Maretti ................................................................... 20 Obrázek 2: Zelený bod .......................................................................................................................... 22 Obrázek 3: Značka kvality časopisu dTest............................................................................................. 32 Obrázek 4: Vítězové v testu kvality extra panenských olivových olejů. ................................................ 35

Tabulka 1: Příklad informací o nutriční hodnotě .................................................................................. 18

41

Přílohy Příloha č. 1

42

Příloha č. 2

43

44