Ochrana koní před týráním

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ ___________________________

KATEDRA PRÁVA ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

Ochrana koní před týráním Diplomová práce

Barbora Krásná 2012

1

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Ochrana koní před týráním zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ……………………….. Barbora Krásná 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za její cenné rady, připomínky a pomoc při zpracovávání této práce. Děkuji také JUDr. Janě Prchalové, Mgr. Vojtěchu Vomáčkovi, paní Petře Rozskové a paní Blance Schrőpferové za postřehy, poskytnuté rady a materiály. Mé díky patří samozřejmě mému partnerovi Pavlovi a mojí rodině za podporu a trpělivost při psaní této práce. 3

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1

Teoretické informace o koních ........................................................................................... 9 1.1 Vývoj koně ....................................................................................................................... 9 1.2 Chov a vyuţití koně – vývoj a současnost ....................................................................... 9 1.3 Etologie a potřeby koní .................................................................................................. 11

2

Pojmy ............................................................................................................................... 13 2.1 Obecné pojmy ................................................................................................................ 13 2.2 Utrpení, utýrání, usmrcení .............................................................................................. 15 2.3 Týrání ............................................................................................................................. 15 2.3.1 Pojem týrání ............................................................................................................ 15 2.3.2 Týrání koní .............................................................................................................. 16

3

Právní úprava.................................................................................................................... 18 3.1 Vnitrostátní prameny ...................................................................................................... 18 3.1.1 Zákon na ochranu zvířat před týráním .................................................................... 19 3.1.2 Ostatní vnitrostátní právní předpisy ........................................................................ 19 3.2 Evropské prameny .......................................................................................................... 20 3.2.1 Evropská úprava týkající se zvířat obecně .............................................................. 21 3.2.2 Evropská úprava týkající se koní ............................................................................ 22 3.3 Mezinárodní prameny .................................................................................................... 23

4

Jednotlivé oblasti ochrany koní ........................................................................................ 24 4.1 Přeprava .......................................................................................................................... 24 4.1.1 Úprava v nařízení .................................................................................................... 24 4.1.2 Úprava v zákoně ...................................................................................................... 28 4.1.3 Úprava ve vyhláškách ............................................................................................. 29 4.1.4 Shrnutí ..................................................................................................................... 29 4.2 Veřejné vystoupení a soutěţe ......................................................................................... 29 4.2.1 Právní úprava týkající se veřejných vystoupení ...................................................... 30 4.2.2 Shrnutí ..................................................................................................................... 30 4.3 Ustájení........................................................................................................................... 31 4.3.1 Úprava v zákoně ...................................................................................................... 31 4.3.2 Úprava ve vyhláškách ............................................................................................. 32 4.4 Výcvik ............................................................................................................................ 35 4.4.1 Právní úprava........................................................................................................... 36 4.4.2 Shrnutí ..................................................................................................................... 37 4.5 Krmení a napájení .......................................................................................................... 37 4.5.1 Krmení ..................................................................................................................... 37 4

4.5.2 Napájení .................................................................................................................. 39 4.5.3 Shrnutí ..................................................................................................................... 40 4.6 Péče o zdraví .................................................................................................................. 40 4.6.1 Právní úprava........................................................................................................... 40 4.6.2 Shrnutí ..................................................................................................................... 41 4.7 Kůň jako pokusné zvíře .................................................................................................. 42 4.7.1 Základní pojmy a poţadavky .................................................................................. 42 4.7.2 Shrnutí ..................................................................................................................... 42 4.8 Usmrcování a kůň jako jateční zvíře .............................................................................. 42 4.8.1 Právní úprava usmrcování koní ............................................................................... 43 4.8.2 Kůň jako jateční zvíře ............................................................................................. 44 4.8.3 Shrnutí ..................................................................................................................... 44 5

Organizační zabezpečení ochrany koní ............................................................................ 46 5.1 Veřejnoprávní ochrana ................................................................................................... 46 5.1.1 Ministerstvo zemědělství......................................................................................... 47 5.1.2 Orgány veterinární správy ....................................................................................... 48 5.1.3 Obce s rozšířenou působností .................................................................................. 49 5.1.4 Obce ........................................................................................................................ 49 5.1.5 Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra .............................................................. 50 5.1.6 Akademie věd ČR a ústřední orgány státní správy ................................................. 50 5.2 Soukromoprávní ochrana ............................................................................................... 50 5.2.1 Mezinárodní jezdecká federace a Česká jezdecká federace ................................... 50 5.2.2 Ostatní organizace a asociace .................................................................................. 53 5.2.3 Občanská sdruţení................................................................................................... 54

6

Odpovědnostní vztahy ...................................................................................................... 55 6.1 Správněprávní odpovědnost ........................................................................................... 55 6.1.1 Přestupek týrání zvířat ............................................................................................. 55 6.1.2 Jiný správní delikt týrání zvířat ............................................................................... 56 6.1.3 Zvláštní opatření a náklady ..................................................................................... 56 6.2 Trestněprávní odpovědnost ............................................................................................ 56 6.2.1 Trestný čin týrání zvířat .......................................................................................... 57 6.2.2 Trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti ..................................................... 59 6.3 Občanskoprávní odpovědnost ........................................................................................ 60

7

Judikatura ......................................................................................................................... 62 7.1 Trestní příkaz 13 T 291/2006 ......................................................................................... 62 7.2 Trestní příkaz 2 T 5/2010-82 .......................................................................................... 63 7.3 Trestní příkaz 5 T 50/2010 ............................................................................................. 63 5

7.4 Trestní příkaz 2 T 162/2011-90 ..................................................................................... 64 8

Konkrétní případy ............................................................................................................ 66 8.1 Kůň Thomas ................................................................................................................... 66 8.2 Poníci Figaro a Spike ..................................................................................................... 66 8.3 Klisna Lukava ................................................................................................................ 66

9

Postup při podezření z týrání koní.................................................................................... 68

10

Srovnání se zahraniční úpravou ....................................................................................... 70

Závěr......................................................................................................................................... 72 Resumé ..................................................................................................................................... 74 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 77 Přílohy ...................................................................................................................................... 84 Příloha č. 1. - Minimální rozměry prostoru pro koně........................................................... 84 Příloha č. 2 - Fotopříloha...................................................................................................... 86

6

Úvod „Když Bůh stvořil koně, pronesl k němu: Tobě rovného jsem neudělal, všechny poklady Země teď leží mezi Tvýma očima…“ Korán V rodině jsme měli ke zvířatům vţdy blízko, proto mě problematika týrání zvířat nenechávala chladnou. Jezdectví a péči o koně se věnuji jiţ řadu let a za tu dobu jsem se setkala s mnoha případy drţení a výcviku koní, se kterými jsem nesouhlasila. V momentě, kdy se mi naskytla příleţitost výběru vlastního tématu diplomové práce, neváhala jsem. Prací na téma ochrana zvířat jako takových lze dohledat poměrně dost, proto jsem se rozhodla zaměřit pouze na tato fascinující zvířata. Podle filosofie profesora Toma Regana je základním zlem v dnešním světě přístup člověka ke zvířatům, který je povaţuje jen za své zdroje. Ţe jsou tu pouze proto, aby člověku poskytla potravu, zábavu, peníze.1 Tato filosofie je mi blízká. S názory, ţe koně jsou tu jen od toho, aby pro člověka pracovali nebo mu poskytovali potěšení, a na jejich ochranu se klade zbytečně velký důraz, nesouhlasím. Popírat pocity, bolest a strach zvířete je v rozporu s etikou a základní lidskou morálkou. V euroamerické kultuře je ochrana zvířat ve smyslu zakotvení do obecně závazných předpisů poměrně novým jevem. První zákon na ochranu zvířat proti týrání přijal britský parlament v roce 1822.2 S rozvojem společnosti a lidského myšlení v oblasti ochrany zvířat se situace zlepšovala i u nás. V roce 1992 byl přijat a stal se účinným zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který stanoví generální povinnost kaţdého zabránit týrání zvířat, zakázány jsou také všechny formy propagace týrání zvířat. V evropském měřítku se na ochranu zvířat klade velký důraz. Vstup České republiky do Evropské unie byl v tomto směru krokem více neţ pozitivním. Česká republika byla nucena podepsat řadu smluv na ochranu zvířat, zpřísnily se poţadavky na drţení a péči o zvířata. Úroveň ochrany a welfare koní se u nás o poznání zvýšila. Má diplomová práce je rozdělena do několika kapitol. Nejprve čtenáři představím koně jako takového, potom se budu podrobně věnovat právní úpravě. Rozeberu zejména zákon na ochranu zvířat proti týrání, včetně příslušných prováděcích předpisů. Největší rozsah práce bude věnován jednotlivým oblastem ochrany koní, které přehledně rozčlením do podkapitol, problematiku vyuţití koně k pokusným nebo jatečním účelům spíše jen nastíním. 1 2

PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 25. KOMÁREK, S. Ochlupení bližní: zvířata v kulturních kontextech. Praha: Academia, 2011. s. 221.

7

Veterinární zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny nebo plemenářský zákon zmíním jako související právní předpisy, nicméně podrobněji se jim věnovat nebudu, chtěla bych se zaměřit primárně na problematiku týrání. Ochraně koní před týráním se budu věnovat z hlediska teorie i praxe, rozeberu i některé kauzy

týrání koní. Představím orgány ochrany koní veřejnoprávního i

soukromoprávního charakteru a jejich kompetence. Čtenáři nabídnu návod jak postupovat, jestliţe zjistí případ týrání koní. Na začátku zpracovávání mé diplomové práce jsem si kladla otázku, jaký je cíl chovu a drţení koní. V praxi je kůň ve většině případů vyuţíván pro radost a jako společník, právní předpisy o něm však mluví pouze jako o zvířeti hospodářském. Vrchní ředitel Kabinetu ministra zemědělství mi v dopise sdělil, ţe koně dělíme na jedince chované v zájmovém chovu a na koně co by hospodářská zvířata. Právní úprava však s takovým dělením nepočítá. Kdybychom k němu přistoupili, postavení koní v zájmovém chovu by se paradoxně zhoršilo. Práci jsem tedy koncipovala na základě chápání koně jako zvířete hospodářského. Metodami pouţitými v práci jsou zejména komparace, analýza a monografické zpracování odborné literatury. Vycházela jsem především z platné právní úpravy a judikatury, ale i z odborných článků a internetových zdrojů. Mým cílem je shrnout základní problematiku ochrany koní tak, aby si čtenář mohl vytvořit představu o tom, jaké poţadavky jsou kladeny na ty, kdo mají s koňmi co dočinění. Ráda bych, aby obsah této práce pomohl s řešením otázky, kam a jak se obrátit s podezřením na týrání koně a udělal jasno v tom, co je a co není v tomto smyslu protiprávní.

8

1 Teoretické informace o koních 1.1 Vývoj koně Kůň domácí neboli Equus caballus patří do třídy savců, řádu lichokopytníků, čeledě koňovitých. Počátky jeho vývoje sahají hluboko do minulosti. Datují se do doby pozdního paleocénu a raného eocénu, tedy do časů zhruba před 55 miliony let. Tehdy obýval Zemi malý prehistorický kůň, prapředek našeho dnešního koně. Nazván byl jako Hyracotherium, vyskytoval se v baţinatých oblastech zejména Severní Ameriky, ale i Západní Evropy. Hyracotherium bylo velké zhruba jako liška, na předních nohách mělo čtyři prsty, na zadních pak tři. Přes několik vývojových stádií se toto zvíře vyvinulo do dnešního rodu Equus.3 Koně dělíme do čtyř plemenných skupin podle předka, od nějţ se původ skupiny odvozuje. Jsou jimi koně typu mongolského, orientálního, okcidentálního a nordického. S výjimkou koně Převalského, který dal základ vzniku skupině plemen mongolských, jiţ všichni původní koně vyhynuli. Podle stupně prošlechtění rozlišujeme plemena primitivní, kulturní a přechodná.4 Z těchto poznatků je patrno, ţe dnešní kůň je víceméně dílem člověka. Ten formoval exteriér a vlastnosti jednotlivých plemen v závislosti na vyuţití zvířete, klimatických podmínkách či vlivem módních trendů. Jinak vyšlechtil koně pro práci v lese, jinak sportovního. Malé a vytrvalé koníky mongolských pastevců nelze srovnávat s naším Starokladrubským koněm. Tento fakt je dle mého názoru třeba zohlednit i při řešení případů týrání koní. Kaţdé plemeno, resp. jedinec, má jiné potřeby. Určitý způsob chovu můţe jednomu plemeni vyhovovat, jinému bude způsobovat minimálně nepohodu. Podrobněji bych tuto tematiku chtěla rozebrat v následujících kapitolách.

1.2 Chov a využití koně – vývoj a současnost Kůň ovlivnil lidskou historii tak, jako snad ţádné jiné zvíře. Slouţil člověku při práci na polích, jako dopravní prostředek, bojová zbraň i zvíře ceremoniální. O souţití člověka s koněm by se toho dalo psát mnoho. To ale přesahuje rozsah a zaměření mé práce. V této kapitole bych chtěla čtenáři stručně předestřít vývoj chovu a vyuţití koně u nás a poté jiţ přejít k otázkám právním.

3

DRAPER, J. The Book of the Horse. Přeloţila Jarmila Přikrylová; Taťána Husáková. Praha: Agentura CESTY, 1995. s. 10-12. 4 DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 77-79.

9

Nejprve je třeba objasnit si význam pojmu chov koně. Zákon na ochranu přírody a krajiny uvádí, ţe „chov je jakékoliv držení živočicha v zajetí.“5 Definici chovu koně pak nalezneme např. ve skriptech docenta Misaře: „Chov koní je komplex chovatelských činností zajišťujících nároky koní na prostředí podle způsobu jejich používání, způsobu odchovu a praktické realizace plemenitby.“6 Tento autor však zdaleka není prvním, kdo sepsal literární dílo z oblasti chovu koní. Jedny z nejstarších dochovaných písemných zmínek o způsobu výběru, šlechtění a testaci koní pochází jiţ ze 14. století př.n.l. z Říše Chetitské.7 Vysokou úrovní hipologie je známé i starověké Řecko.8 Přestoţe je vývoj vyuţití koně v následujících tisíciletích poměrně zajímavý, pro účely mé práce bych chtěla zmínit pouze chov koní na našem území ve století 20. a 21. a to velmi stručně. Do roku 1918 převaţovala poptávka na chov mohutných teplokrevných a chladnokrevných koní pro armádu a zemědělskou výrobu.9 První světová válka sice počty koní značně zredukovala, nicméně v roce 1925 se počet těchto zvířat vyšplhal k číslu 455 757. Zvýšit stavy tolik potřebných pracovních zvířat se podařilo díky importu zahraničních hřebců. Kvalita koní však klesala, coţ vedlo k vydání Zákona č. 169/1924 Sb. o plemenitbě hospodářských zvířat ze dne 8. 7. 1924 a tím k zpřísnění poţadavků na chovné jedince, zavedení zkoušek výkonnosti klisen apod. Aţ do roku 1945 se rozmáhají hlavně plemena chladnokrevná. Druhá světová válka znamenala sice značný odvod koní pro válečné účely, nicméně hůř se na stavu koňské populace podepsal přechod ustupující německé armády přes naše území roku 1945 a odvlečení velkého počtu koní. Na druhou stranu se k nám coby válečná kořist dostali koně teplokrevní a to zejména hannoverští, meklenburští nebo trakénští.10 Období let 1945 – 1989 můţeme označit jako dobu významných změn ve vyuţití koně. Kvůli kolektivizaci zemědělství a nástupu modernějších technologií ztrácí kůň svou úlohu jak v armádě, tak i v zemědělství. Na přelomu 50. a 60. let dochází k rapidnímu úbytku těchto zvířat z počtu 333 050 kusů v roce 1955 na 35 188 v roce 197511. Kůň tedy potřeboval nové vyuţití. Tím se mu stalo jezdectví, resp. sport. Chov chladnokrevníka jde do pozadí, 5

§ 3 odst. 1 písm. v) Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. MISAŘ, D. Chov a šlechtění koní, Brno: Mendelova universita, 2008. s. 83. 7 DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 74. 8 Nejznámějším dílem z dob starověkého Řecka je O jezdectví od řeckého filosofa Xenofona 9 Rozlišujeme 3 krevní typy koní – plnokrevný, chladnokrevný a teplokrevný. Plnokrevník je kůň jemné konstituce, ţivého temperamentu, např. anglický nebo arabský. Chladnokrevník je označení pro plemena těţkých taţných koní, pocházejících původně ze západní Evropy. Teplokrevník vznikl smíšením krve plnokrevníka a chladnokrevníka v různém poměru. (PICKERAL, T., The Encyclopedia of Horses and Ponies. Přeloţil Jiří Cibulka. Praha: Slovart, s.r.o., 2004. s. 175.) 10 MISAŘ, D. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku, Praha: Nakladatelství Brázda, 2011. 11 Tamtéţ s. 158. 6

10

zájem je o všestranně vyuţitelného jezdeckého koně. Prostředí socialistického státu, shora řízený systém chovu koní a popření soukromého vlastnictví koní však rozvoj chovu brzdil.12 Politické změny roku 1989 významně ovlivnily zaměření chovu koní. Došlo k obnovení soukromého vlastnictví koní i decentralizaci řízení chovu koní a zároveň i k zániku většiny státních hřebčínů.13 Rozvíjí se sportovní jeţdění, nově se rozmáhá také rekreační vyuţití koně. Nový plemenářský zákon č. 240/1991 Sb.14 zavádí institut chovatelských sdruţení, šlechtitelských programů apod. Snaha chovatelů směřuje ke konkurenceschopnosti se zahraničními sportovními koňmi, coţ je však stále hudbou budoucnosti. Ke dni 31. 12. 2010 uvádí Ministerstvo zemědělství počet 73 932 kusů těchto zvířat na území ČR.15 Počet to jistě není konečný, neboť se v tomto čísle nepromítne mnoţství, byť nezákonně, přesto neregistrovaných koní. Nicméně daný údaj lze brát jako odpovídající.

1.3 Etologie a potřeby koní Etologie neboli téţ biologie chování zvířat je obor biologických věd, který zkoumá chování a projevy zvířat pomocí biologických metod. Vychází z několika disciplín, jak ze zoologie a fyziologie, tak z genetiky nebo ekologie.16 V oblasti etologie koní chybí ucelené studie. Vyuţívány jsou zejména empirické poznatky, mnohdy velice staré. Jednou ze zajímavých publikací dnešní doby je Velká etologie koní inţenýra Duruttyi, existuje však i celá řada dalších děl významných hipologů, v čele s profesorem Bílkem. Chování a potřeby koní nelze vymezit několika větami. Přesto se pokusím nastínit svůj pohled na základní charakteristiku koně. Kůň, coby zvíře společenské, ţije ve volné přírodě ve stádě. Také domestikovaní koně zdědili po svých prapředcích tendenci sdruţovat se do skupin. Stádový pud je v nich hluboce zakořeněn, stejně jako přirozený instinkt utéct od nebezpečí. Koně jsou plaší, jejich základním emocionálním prvkem je strach.17 Je úkolem člověka, aby v koni budoval jistotu a zvykal jej na svou přítomnost jiţ od útlého věku.

12

MISAŘ, D. Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku, Praha: Nakladatelství Brázda, 2011. Tamtéţ. s. 287. 14 Zákon č. 240/1991 Sb. byl nahrazen Zákonem č. 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů. 15 Situační a výhledová zpráva koně [online]. Praha: Odbor ţivočišných komodit Ministerstva zemědělství, vydáno 11. 1. 2011 [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: < http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/zivocisne-komodity/kone/situacni-a-vyhledove-zpravy/> 16 VESELOVSKÝ, Z. Etologie: Biologie chování zvířat, Praha: Academia, 2005. s. 19. 17 DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 231. 13

11

Přirozeným ţivotním prostředím koní byly, stejně jako je tomu např. u zeber, rozlehlé travnaté stepi, kde trávili většinu času pastvou. Trávící systém je tedy přizpůsoben na zpracovávání velkého mnoţství nepříliš výţivné potravy. Spánek koní je přerušovaný, rozdělený zhruba do 8 kratších intervalů o celkové době přibliţně 6 hodin převáţně v noci a nad ránem. Spát můţou koně jak vestoje, tak vleţe.18 Ačkoliv člověk změnil management domestikovaného koně pro své potřeby, mylné jsou představy o zvířeti, které celou noc stráví nepřetrţitým spánkem. Za dobu své existence na Zemi se kůň velmi změnil. Přesto zůstává tvorem se všemi svými instinkty a potřebami. Na to bychom neměli zapomínat, ať uţ ho vyuţíváme k jakýmkoliv účelům.

18

DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 227.

12

2 Pojmy V následující kapitole bych chtěla vymezit některé pojmy, se kterými se můţete setkat v mé práci. Nejprve se zaměřím na obecné pojmy, potom se budu podrobněji věnovat samotnému týrání.

2.1 Obecné pojmy Zákonodárce vymezuje pojem ţivočich v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jedná se o legislativní zkratku pro pojem volně ţijící ţivočich, kdy se jím rozumí jedinec ţivočišného druhu, jehoţ populace se v přírodě udrţuje samovolně, včetně jedince odchovaného v péči člověka a v souladu s právními předpisy vypuštěného do volné přírody. Naopak zdivočelá populace domestikovaného ţivočišného druhu pod tento pojem nespadá.19 Definici zvířete pak najdeme v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále také ZOZTP), jenţ v § 3 písm. a) uvádí následující: „zvířetem se rozumí každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo.“20 Ţivočich je tedy pojem širší, zahrnující na rozdíl od pojmu zvíře i bezobratlé. Z hlediska občanského práva je zvíře věcí. Jako předmět soukromoprávních vztahů jej lze vlastnit i drţet.21 Kůň je ve smyslu ustanovení § 3 písm. d) ZOZTP řazen společně s osly i kříţenci koní a oslů mezi hospodářská zvířata,22 jinak se na úrovni zákona zákonodárce koním příliš nevěnuje. Hospodářskými zvířaty jsou dle uvedeného ustanovení § 3 písm. d) ZOZPT zvířata vyuţívaná převáţně k chovu pro produkci ţivočišných produktů, vlny, kůţe nebo koţešin, popř. pro další hospodářské nebo podnikatelské účely. Veterinární zákon v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) mluví o zvířatech určených k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům. Dle obou předpisů se jedná mimo koní zejména o skot, prasata, ovce, kozy, drůbeţ, běţce, králíky, koţešinová zvířata, ryby a podobně. Zvíře v zájmovém chovu je zvíře, u kterého není hlavním účelem chovu hospodářský efekt. Můţe být chováno v domácnosti nebo v prostorách k tomu určeným. Jeho chov slouţí především k zájmové činnosti člověka nebo jako jeho společník23

19

§ 3 odst. 1 písm. d), Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. § 3 písm. a) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 21 STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře – v zajetí či v péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Universita Karlova, 2010. s. 11. 22 § 3 písm. d) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 23 § 3 písm. e) Tamtéţ. 20

13

Ochranu zvířat, resp. koní, můţeme chápat jako vytvoření podmínek, umoţňujících zvířeti proţívat ţivot v určité míře spokojenosti, pohody neboli welfare.24 V roce 1999 formuloval etolog John Webster welfare jako soubor pěti svobod zvířete. Jsou jimi: -

Svoboda od ţízně, hladu a podvýţivy

-

Svoboda od nepohodlí

-

Svoboda od bolesti, zranění a nemoci

-

Svoboda uskutečnit normální chování

-

Svoboda od strachu a úzkosti25 Úrovně ochrany zvířat rozlišuje profesor Večerek jako následující

-

poţadovaná zvířaty – tedy případ, kdy má zvíře takřka neomezenou moţnost volby. S ohledem na „nepřirozené faktory“, jakými je omezený prostor, na kterém lze zvířata chovat, vliv člověka apod., ji nemůţe přesně zjistit. K této nejvyšší úrovni se lze jen přiblíţit.

-

morální – znamená vytvořit takové podmínky, o nichţ se člověk domnívá, ţe jsou těmi nejlepšími.

-

právní – rozumíme jí podmínky stanovené právními předpisy, čili jakýsi kompromis mezi morální a ekonomickou ochranou. Má největší význam, chrání zvířata před nejčastějšími formami strádání, utrpení a týrání. V mé práci budu z této úrovně vycházet.

-

ekonomická – tuto úroveň určuje ekonomika. Jedná se o takový stav, kdy se minimalizují náklady, ale zvířata jsou ještě schopna reprodukce. Zde uţ se však mohou objevit formy nepohody a strádání.

-

pro zachování ţivota – takové podmínky, které jsou nezbytné pouze pro zachování ţivota zvířete. Můţe tu docházet a dochází k týrání26 Definici chovatele najdeme v § 3 písm. k) ZOZPT, rozumí se jím „každá právnická

nebo fyzická osoba, která drží nebo chová (dále jen "chová") zvíře nebo zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo zoologické zahrady, provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá jejich veřejná vystoupení“27. Zákonná definice je tedy rozdílná oproti zaţitým zvyklostem, kdy se za chovatele koně povaţuje majitel klisny v době porodu 24

VECEREK, V. a kol. Ochrana zvířat, Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2001. s. 10. STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře – v zajetí či v péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Universita Karlova, 2010. s. 33. 26 VECEREK, V. a kol. Ochrana zvířat, Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2001. s. 10-11. 27 § 3 písm. k) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 25

14

tohoto koně coby hříběte. V průkazu koně, stejně jako ve výpisu z plemenných knih, nalezneme takový údaj ještě stále. Chovatelem koně, ustájeného v nájemní stáji, je tedy provozovatel takové stáje v době pobytu koně. V průběhu přepravy koně na závody je chovatelem přepravce, po dobu soutěţe pak pořadatel.

2.2 Utrpení, utýrání, usmrcení Utrpení znamená stav, kterého se zvíře nemůţe samo zbavit, způsobující mu bolest, zranění, zdravotní poruchu nebo smrt.28 Samotné utrpení nemusí nutně znamenat smrt, nicméně ţádoucí rozhodně není. Zacházení se zvířetem, které mu způsobuje utrpení, označujeme za týrání podle § 4 odst. 1 písm. m) ZOZPT. Jednání člověka, které přivodí zvířeti smrt bolestivým nebo trýznivým způsobem, označujeme jako utýrání. Spadá sem i usmrcení zvířete zakázanými metodami nebo případ, kdy zvíře dané jednání sice přeţije, ale pro způsobené následky musí být utraceno. Nezáleţí na tom, kdy okamţik smrti týraného zvířete nastane, ale musí zde být příčinná souvislost mezi týráním a smrtí, resp. nutností zvíře utratit.29 Usmrcení je pojem poměrně široký, zahrnuje jakýkoliv zákrok či jednání, které způsobí smrt zvířete. Poráţka je pak pojem uţší, protoţe se jedná o usmrcení jatečního zvířete za účelem vyuţití jeho produktů. (o tom podrobněji v podkapitole 4.8.)30

2.3 Týrání 2.3.1 Pojem týrání Pojem týrání zvířete lze vykládat různě. Osobně jej chápu jako lidskou činnost způsobující zvířeti utrpení, bolest, neuspokojení základních ţivotních potřeb nebo jinou formu strádání. Rozpoznat, kdy uţ se opravdu jedná o týrání daného zvířete, nemusí být jednoduché. Máme tendenci vnímat danou situaci subjektivně, je však na orgánu ochrany zvířat, aby zaujal objektivní postoj. Hranice můţe být velmi tenká a mnohdy je zvíře týráno s nejlepšími úmysly. Co se týče zákonné úpravy, stěţejním ustanovením je § 2 ZOZPT. V prvním odstavci se obecně zakazuje týrání zvířete, odstavec druhý pak stanoví: „Zakazují se všechny formy propagace týrání zvířat.“31 Vyčerpávající definici pojmu týrání zde však nenalezneme.

28

§ 3 písm. m) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 3 písm. s) Tamtéţ. 30 Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 31 § 2 odst. 2 Tamtéţ. 29

15

Zákonodárce místo toho do zákona zapracoval obsáhlý demonstrativní výčet, uvedený v následujícím oddíle. 2.3.2 Týrání koní Týrání koní je pojem uţší, neţ je tomu v případě týrání zvířat co do předmětu, jímţ je z mnoţiny všech zvířat pouze kůň. Definici takového pojmu však v právních předpisech nenajdeme, musíme ji dovodit. Problematiky

týrání

koní

se

tedy

týkají

kupříkladu

následující

případy

z demonstrativního výčtu v § 4 ZOZPT. Týráním se rozumí: -

„Nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly.“32 Mohlo by se jednat jak o absolvování soutěţí, dostihu nebo vyjíţďky v terénu, tak o výcvik na jízdárně, kdy je kůň vystavován příliš vysoké zátěţi nebo ho jezdec lidově řečeno uhnal.

-

„Podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům.“33 Do této kategorie můţeme zahrnout různé zakázané praktiky, včetně té jezdecké veřejnosti známé jako „barování“, čili nedovolený způsob výcviku nebo tréninku koně. Spočívat můţe v udeření koně během skoku do končetin, coţ má vyvolat respekt z překáţky, nebo v obdobných v metodách.34

-

„Z jiných než zdravotních důvodů 1. omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis jinak, 2. podávat zvířeti potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují, 3. omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete“35 Zákaz týrat koně hlady nebo ţízní je jasný a myslím, ţe v něm málokdo vidí problém.

Problematičtější se mi jeví odstavec třetí. Kůň je zvíře původně stepní, kdy velkou část dne trávil pasením a s tím spojeným pohybem. Člověk však vyšlechtil celou řadu rozmanitých

32

§ 4 odst. 1 písm. a) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 4 odst. 1 písm. b) Tamtéţ. 34 Pojem barování je vysvětlen v článku 243 skokových pravidel ČJF, ve skokových disciplínách zahrnuje jakoukoliv umělou techniku, jak donutit koně skákat výš a/nebo pozorněji. (viz. Skoková pravidla. Pravidla ČJF o.s. 2011, [online]. Praha: Česká jezdecká federace, vydáno 1.4.2011 [cit. 24.2.2012]. Dostupné z: ) 35 § 4 odst.1 písm. c) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 33

16

plemen, jejichţ potřeba pohybu se značně liší.36 V České republice ţije řada koní, kteří nechodí do výběhu a tráví v boxu i 24 hodin denně, mnoho sportovních koní pak opouští stáj pouze na dobu výcviku. Zůstává pak otázkou, zda jsou případné stájové zlozvyky37 projevem jakéhosi psychického utrpení či nikoli. -

„Vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. … Chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení.“38 Zde má zákonodárce na zřeteli zejména prostředí, ve kterém jsou zvířata chována. Proto je jako týrání označován i případ, kdy jsou koně chováni v prostředí nebo způsobem, který je v rozporu se zvláštními právními předpisy. Kůň také nesmí být chován ve společnosti agresivního jedince nebo ve stádě, které jej nepřijalo, resp. na něj útočí.

-

Formou týrání je i překrmování nebo násilné krmení koní, vyjma případu, kdy jde o zachování ţivota nebo zdraví, případně i podávání veterinárních léčiv a přípravků, které nejsou volně k prodeji, bez souhlasu veterinárního lékaře. Totéţ platí pro podávání dopingových látek či látek poškozujících organismus za účelem změny vzhledu nebo výkonu zvířete.39 Základním vodítkem, které nám můţe pomoci zodpovědět otázku, zda je konkrétní

případ týráním zvířat, je utrpení zvířete. Nelze-li dané jednání podřadit pod některou ze zákonem vyjmenovaných forem týrání a přesto v jeho důsledku zvíře trpí, jedná se o týrání na základě § 4 odst. 1 písm. x) ZOZPT.

36

Soudní znalec a etolog koní ing. Duruttya na toto téma zpracoval několik výzkumů domestikovaných koní, které nám dávají představu spíše orientační. Noričtí koně z hřebčínů Muráň a Hrabušice by během 24hodinového cyklu překonali vzdálenost 7,75 km průměrnou rychlostí 3,1 km/hod. Zatímco anglickým plnokrevníkům z německého hřebčína Erlengrund byla naměřena překonaná vzdálenost 38,76 km průměrnou rychlostí 10,41 km/h, jedinci stejného plemeno ze slovenského hřebčína Šamorín se na denně překonané vzdálenosti 15,93 km pohybují průměrnou rychlostí 7,77 km/hod, za den tedy ujdou o 22,83 km méně. (DURUTTYA, M. Velká etologie koní, 2. vyd. Košice-Praha: HIPO-DUR Košice–Praha, 2005.s. 229 – 233.) 37 Sterotypním chováním, objevujícím se převáţně u koní dlouhodobě izolovaných v boxe či stání nebo u koní v psychické nepohodě, jsou zlozvyky jako např. klkání (polykání vzduchu), tkalcování (kolébání hlavou a krkem spolu s přenášením váhy z jedné přední nohy na druhou), automutilace (sebepoškozování) nebo manéţový pohyb (lokomoční stereotyp, kdy kůň můţe chodit po obvodu boxu nebo podél jeho stěny). Objevuje se také hrabání, pohazování hlavou či vrzání zuby o mříţe. (DURUTTYA, M. Velká etologie koní, 2. vyd. Košice-Praha: HIPODUR Košice–Praha, 2005.s. 141 – 158.) 38 § 4 odst.1 písm. j), v) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 39 § 4 odst.1 písm. c), e) Tamtéţ.

17

3 Právní úprava Při studiu relevantní právní úpravy, týkající se ochrany koní před týráním, lze vycházet převáţně z obecných předpisů, upravující ochranu zvířat jako takových. Specificky koní se pak týkají jednotlivá ustanovení zákonných i podzákonných předpisů a směrnice. V této kapitole bych chtěla shrnout mnoţinu těchto pramenů, v kapitole 4 se pak zaměřím na jednotlivé oblasti ochrany koní před týráním. Většina právních předpisů, zajišťující zvířatům ochranu proti týrání, spadá do odvětví práva veřejného, obvykle pak do správního práva. Chráněn je veřejný zájem. Stěţejní úpravu obsahuje zákon na ochranu zvířat proti týrání, související zákonné a podzákonné právní předpisy a bezprostředně zavazující nařízení Evropské unie. Z širšího hlediska lze zahrnout i zákony na ochranu přírody, kdy jsou zvířata chráněna jako součást přírody a přírodního bohatství. V oblasti procesního práva je hlavním předpisem správní řád, v případech spáchání přestupku pak přestupkový zákon. V rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí pouţijeme soudní řád správní. Ochrana před závaţnými formami týrání zvířat je pak zakotvena v trestním zákoně.40 Soukromoprávní předpisy, především pak občanský zákoník, se dotýkají ochrany zvířat z hlediska vlastnického práva, statutu opuštěných nebo ztracených zvířat a otázky náhrady škody jimi způsobené. Procesní úpravu v oblasti soukromého práva pak obsahuje občanský soudní řád.41

3.1 Vnitrostátní prameny Pramenem nejvyšší právní síly v České republice je ústavní pořádek. Ochrana zvířat před týráním na této úrovni zakotvena není, zvířat se týkají jen ustanovení o ochraně přírody a přírodních zdrojů. Zvířata jsou na ústavní úrovni chápána pouze jako přírodní zdroje či součást druhového bohatství přírody.42 Článek 7 Ústavy ČR uvádí: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“43 Listina základních práv a svobod pak v článku 35 poskytuje podrobnější ustanovení. Odst. 1 zakotvuje následující: „Každý má právo na příznivé životního prostředí.“44

40

PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 30. Tamtéţ. s. 30. 42 Tamtéţ. s. 29. 43 Článek 7 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá ze změn provedených ústavními zákony. 44 Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. 41

18

Odst. 2: „Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.“45 Odst. 3: „Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.“46 3.1.1 Zákon na ochranu zvířat před týráním Základní právní úprava ochrany koní před týráním je zakotvena v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. Při jeho tvorbě vycházel zákonodárce především z etických důvodů a myšlenky, zakotvené v preambuli zákona, ţe „zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka“47. Co se týče koní, je základním cílem zákona zajistit, aby s nimi bylo zacházeno šetrně, měli zajištěno welfare – např. dostatek potravy, vody, ţivotního prostoru atd. Do zákona byla transponována řada směrnic EU, byl také mnohokrát novelizován, naposledy zákonem č. 308/2011 Sb. K zákonu se vztahuje mnoţství prováděcích předpisů, obsahujících podrobnější úpravu. Pro účely ochrany koní jsou jimi například následující: -

Vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a vyuţití pokusných zvířat.

-

Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat.

-

Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování.

-

Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bliţších podmínek chovu a drezúry zvířat.

-

Vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyţadujících zvláštní péči.

-

Vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání.

-

Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě.

-

Vyhláška č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a chovu.

-

Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat.

3.1.2 Ostatní vnitrostátní právní předpisy 45

Článek 35 odst. 2 Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. 46 Článek 35 odst. 3 Tamtéţ. 47 Preambule Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů.

19

S ochranou koní před týráním souvisí celá řada dalších zákonných i podzákonných právních předpisů, ať jiţ soukromého nebo veřejného práva. Pro představu uvádím ty nejdůleţitější. -

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

-

Zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

-

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

-

Zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech.

-

Zákon č. 262/1997 Sb., o zemědělství.

-

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Prováděcími předpisy jsou např.: Vyhláška č. 286/1999 Sb. kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboţí, o veterinární asanaci a o atestačním studiu. Vyhláška č. 296/2003 Sb. o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností.

-

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon). Prováděcí předpisy: Vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem. Vyhláška č. 370/2006 Sb., o odborných kurzech k výkonu některých odborných činností v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat. Vyhláška č. 447/2006 Sb., o genetických zdrojích zvířat. Vyhláška č. 448/2006 Sb., o provedení některých ustanovení plemenářského zákona.

-

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon.

3.2 Evropské prameny Neţ přejdeme k rozboru samotné právní úpravy na poli Evropské unie, je třeba vyjasnit si některé pojmy a závaznost jednotlivých aktů.

20

Nařízení je závazný akt normativní povahy, pravidlo obecně závazné na úrovni EU i na úrovni jednotlivých členských států. Není-li výjimečně stanoveno jinak, je nařízení závazné ve všech členských státech. Zavazuje přímo jak členské státy, tak vnitrostátní subjekty práva – jednotlivce. Můţeme obrazně říci, ţe nařízení je v právu EU tím, čím je zákon v právu vnitrostátním, tvoří se jím unifikovaná unijní úprava48 Směrnice na rozdíl od nařízení není obecně závazná vůči jednotlivcům, zavazuje jen adresáty, tzn. členské státy. Směrnice předepisuju výsledek, kterého má být dosaţeno. Stanoví jen určitá pravidla a zásady, která má členský stát ve své právní úpravě promítnout. Za tímto účelem směrnice určí implementační lhůtu, resp. lhůtu pro přenesení obsahu směrnice do vnitrostátního práva. Směrnice se pouţívá k harmonizaci předpisů jednotlivých členských států, k vytvoření určitého standartu v celé Unii se zachováním specifik jednotlivých států.49 Rozhodnutí Komise je většinou individuální akt zavazující jen adresáty a to nejen členské státu, ale i jednotlivce nebo unijní orgány. V nemalé míře se objevují i rozhodnutí normativní povahy, která jsou pro naše účely relevantní.50 3.2.1 Evropská úprava týkající se zvířat obecně Ochrana zvířat nebyla v Evropské unii, resp. dříve v Evropském společenství, řešena po dlouhou dobu. Poprvé se tato otázka otevřela na mezivládní konferenci o politické unii v letech 1991 – 1992. Vznikla deklarace, připojená ke Smlouvě zakládající ES (dnes Smlouva o fungování EU). Vyplývá z ní povinnost států i orgánů EU brát zřetel na ochranu zvířat jak v oblasti společné zemědělské politiky, tak při tvorbě či implementaci legislativy EU.51 -

Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat byl připojen k Amsterodamské smlouvě (vstoupila v platnost 1. května 1999).

-

Usnesení Evropského parlamentu o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006 - 2010 [2006/2046(INI)] navazuje na Protokol o ochraně a dobrých ţivotních podmínkách zvířat, klade si za cíl upevnit, resp. zlepšit ochranu zvířat v období uvedených pěti let. V návaznosti na tento akční plán byla dne 19. 1. 2012 přijata Strategie Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat pro období 2012 – 2015.52

48

TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. vyd. Praha:LEGES, 2010. s. 79-80. Tamtéţ. s. 79-80. 50 Tamtéţ. s. 80-81. 51 PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 33. 52 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012-2015 [SEK(2012) 56 v konečném znění]. 49

21

-

Smlouva o fungování EU se dotýká zvířat v několika článcích, zejména pak v článku 13: „Při stanovování a provádění politik Unie v oblastech zemědělství, rybolovu, dopravy, vnitřního trhu, výzkumu a technologického rozvoje a vesmíru zohledňují Unie a členské státy plně požadavky na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí; přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím.“53 Na dalších místech smlouvy se mluví o zvířatech ve smyslu společné zemědělské politiky. Podle článku 4 odst. 2 písm. d), g) patří oblast zemědělství a oblast ţivotního prostředí do sdílené pravomoci Unie a členských států. Článek 36 pak stanoví výjimku ze zákazu mnoţstevního omezení vývozu, dovozu či tranzitu mezi členskými státy z důvodu ochranu zdraví a ţivota zvířat.

-

Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.

-

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.183/2005 ze dne 12. 1. 2005, kterým se stanoví poţadavky na hygienu krmiv.

3.2.2 Evropská úprava týkající se koní Na poli Evropské unie vznikla v průběhu let řada předpisů, týkající se konkrétně koní. Převáţnou část tvoří Rozhodnutí Komise, ale najdeme zde i nařízení či směrnice. -

Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí (90/426/EHS).

-

Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o zootechnických a genealogických podmínkách pro obchod s koňovitými uvnitř Společenství (90/427/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 10. dubna 1992 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dočasný dovoz evidovaných koní (92/260/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 11. června 1992, kterým se stanoví kritéria pro schvalování nebo uznávání organizací a spolků, které vedou nebo zakládají plemenné knihy evidovaných koňovitých (92/353/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 2. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro zpětný dovoz evidovaných koní určených pro dostihy, soutěţe a kulturní akce po jejich dočasném vývozu (93/195/EHS).

53

Článek 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

22

-

Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz jatečných koňovitých (93/196/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz evidovaných koňovitých a plemenných a uţitkových koňovitých (93/197/EHS).

-

Nařízení Komise (ES) č. 504/2008 ze dne 6. června 2008, kterým se provádějí směrnice Rady 90/426/EHS a 90/427/EHS, pokud jde o metody identifikace koňovitých.

3.3 Mezinárodní prameny Článek 10 Ústavy zakotvuje aplikační přednost mezinárodních smluv před zákonem: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“54 V oblasti ochrany zvířat bylo přijato mezinárodních smluv hned několik. Jedná se o mezinárodní úmluvy zejména z dílny Rady Evropy, k nimţ jsou vydávána doporučení. -

Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě (vyhlášena MZV pod č. 20/2000 Sb.m.s.)

-

Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (vyhlášena MZV pod č. 21/2000 Sb.m.s.)

-

Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat (vyhlášena MZV pod č. 114/2003 Sb.m.s.)

-

Evropská dohoda o ochraně obratlovců pouţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely, vyhlášená MZV pod sdělením č. 118/2006 Sb.m.s. a protokol o její změně (vyhlášena MZV pod č. 118/2006 Sb.m.s.)

54

Článek 10 Zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá ze změn provedených ústavními zákony.

23

4 Jednotlivé oblasti ochrany koní Koně jsou chráněni v mnoha aspektech, jednotnou právní úpravu ale nenajdeme. Musíme prostudovat několik zákonů a vyhlášek, povinnosti pro jednotlivce vyplývají také z nařízení EU. V následující kapitole bych se ráda zaměřila na dílčí části právní úpravy zabezpečující ochranu koní. Danou problematiku podrobně rozeberu a kaţdou podkapitolu zakončím stručným shrnutím. S ohledem na mnoţství materie bude tato kapitola poměrně rozsáhlá.

4.1 Přeprava Drtivá většina koní je během svého ţivota přepravena. Ať uţ k novému majiteli, do jiné stáje, na závody, veterinární kliniku nebo i na jatka. Tuto oblast tedy nemůţeme přehlédnout. Podmínky přepravy koní nalezneme v nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. (v podkapitole 4.1.jen „nařízení“), v ZOZTP a ve vyhlášce č. 4/2009 Sb. o ochraně zvířat při přepravě. Dílčí ustanovení obsahuje také vyhláška č. 296/2003 Sb. o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností (dále jen vyhláška č. 296/2003 Sb.). 4.1.1 Úprava v nařízení Základním právním předpisem upravujícím problematiku přepravy koní je nařízení, které má přednost před zákonem. Stanoví minimální poţadavky na přepravu zvířat, nebrání však přísnější vnitrostátní úpravě, která zajistí lepší podmínky pro zvířata přepravovaná na území tohoto členského státu.55 Nařízení upravuje přepravu ţivých obratlovců, tedy i koní, v rámci Evropské unie včetně zvláštních kontrol na hranicích EU. Nevztahuje se na přepravu k poskytnutí veterinární péče a na případy, kdy přeprava koní nesouvisí s hospodářskou činností. Mírnější úprava, jen obecné podmínky na přepravu zvířat v článku 3 a článek 37, je stanovena pro sezónní stěhování na pastvu a přepravu prováděnou zemědělci u vlastních zvířat, vlastními dopravními prostředky na vzdálenost do 50km.56 Úprava v nařízení pracuje s pojmy evidovaní koňovití a domácí koňovití jiní neţ evidovaní koňovití. Bod 21 Preambule nařízení uvádí následující text: „Evidovaní koňovití, 55

Článek 1 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 56 Článek 1 Tamtéţ.

24

jak jsou vymezeni v čl. 2 písm. c) směrnice 90/426/EHS (1), jsou často přepravováni pro neobchodní účely, a tato přeprava musí být prováděna v souladu s obecnými cíli tohoto nařízení. S ohledem na povahu tohoto přesunu se jeví vhodné odchýlit se od některých ustanovení v případech, kdy jsou evidovaní koňovití přepravováni k soutěži, dostihům, kulturním událostem nebo k chovu. Není však vhodné používat tuto odchylku na koňovité přepravované přímo nebo nepřímo přes trh nebo středisko svodu zvířat do jatek za účelem porážky, které je třeba považovat za „jatečné koňovité“ v souladu s čl. 2 písm. d) a čl. 8 odst. 1 druhou odrážkou směrnice 90/426/EHS.“57 Definici evidovaných koňovitých však v nařízení nenajdeme, musíme pro ni sáhnout do směrnice Rady o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí (90/426/EHS), resp. do Směrnice o zootechnických a genealogických podmínkách pro obchod s koňovitými uvnitř Společenství (90/427/EHS). Evidovanými koňovitými se rozumí „koňovití evidovaní podle směrnice 90/427/EHS 4] a identifikovaní pomocí identifikačního dokladu vydaného chovatelským orgánem nebo jiným příslušným orgánem země původu zvířete, která vede plemennou knihu nebo evidenci pro takové plemeno zvířat nebo některou mezinárodní asociací nebo organizací, která se zabývá závodními nebo dostihovými koňmi.“58 Koňovití jsou pak podle směrnice „volně žijící nebo domácí zvířata druhů kůň (včetně zeber) nebo osel nebo potomci křížení takových druhů“59 Směrnice definuje ještě plemenné a uţitkové koňovité a jatečné koňovité. Interpretace pojmu evidovaní koňovití ale není jednotná. Ministerstvo zemědělství ve své zprávě uvádí následující: „Definice evidovaných domácích koňovitých pro účely jejich přepravy není v právních předpisech jednotně interpretována (ani v Nařízení ES 1/2005). Původně se jednalo o „registraci koní“ používaných pro dostihy a parkury. V ČR mají být podle plemenářského zákona evidováni všichni domácí koňovití“.60 Nejednotnost a zmatečnost tohoto

pojmu, se kterým nařízení poměrně často pracuje, vnímám negativně. Povaţuji za zbytečné definici takto roztříštit, navíc ţádný centrální seznam registrovaných koní v EU neexistuje. Osobně interpretuji výraz jako pojem označující koně převáţené za jiným účelem neţ jsou jatka. Obecné podmínky přepravy zvířat jsou zakotveny v článku 3 nařízení, který stanoví:„Nikdo nesmí provádět ani nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit 57

Bod 21 Preambule Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 58 Článek 2 písm c) Tamtéţ. 59 Článek 2 písm b) směrnice Rady o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí (90/426/EHS). 60 Vyjádření k právní úpravě povinností při přepravě zvířat, včetně koní, z hlediska ochrany zvířat. [online]. Ministerstvo zemědělství, 2009 [cit. 29.11.2011]. Dostupný z: .

25

zranění nebo zbytečné utrpení“61 Dále je stanoveno, ţe smí být přepravována pouze zvířata způsobilá pro přepravu a to vyškoleným personálem ve vyhovujícím dopravním prostředku. Během cesty, zkrácené na nezbytně dlouhou dobu, musí být uspokojovány potřeby zvířat – koně musejí dostat vodu, krmivo a čas na odpočinek.62 Podrobnější informace nalezneme v Příloze č. 1 nařízení. Podle ní se za nezpůsobilé k přepravě povaţuje zvíře váţně nemocné či zraněné, není-li přepravováno pod veterinárním dohledem za účelem veterinárního ošetření či stanovení diagnózy a zároveň mu přepravou není způsobováno zbytečné utrpení. Valach smí být po kastraci převáţen, pouze pokud jsou rány jiţ úplně zhojeny. Nezpůsobilá je k přepravě i březí klisna, u níţ uplynulo více neţ 90% březosti nebo klisna, která v předcházejícím týdnu porodila. To neplatí, je-li účelem cesty zlepšení hygienických a ţivotních podmínek při porodu či pro novorozené hříbě. Tato výjimka však platí jen pro evidované koňovité, jsou-li během celé cesty doprovázeni průvodcem. V průběhu cesty se smí zvířatům podávat sedativa jen je-li to nezbytně nutné a pod veterinárním dohledem. Zraní-li se kůň, musí mu být poskytnuta první pomoc, případně být izolován od ostatních jedinců, jsou-li přepravování společně.63 Všechny dopravní prostředky musí být bezpečné, čisté a dezinfikované. Podlaha nesmí být kluzká a musí minimalizovat prosakování moči a výkalů. Zvířata musí být chráněna před nepříznivým počasím či vysokými teplotami, nesmí mít moţnost uniknout nebo vypadnout. Přepáţky ve vozidle musí být natolik pevné, aby unesly hmotnost koně.64 Mám za to, ţe přepravníky a přívěsy na koně nabízené běţně na trhu, technické podmínky splňují. Přepravce by měl dbát hlavně na dobrý stav dopravního prostředku a čistotu v něm. Jelikoţ v našich podmínkách jsou koně v drtivé většině případů přepravováni silničními vozidly, zaměřím se pouze na tuto dopravu. Co se týče ţelezniční, letecké a námořní dopravy, odkázala bych čtenáře na speciální úpravu v nařízení. Kapitola III Přílohy č. 1 upravuje postupy při přepravě, včetně zařízení nebo manipulace se zvířaty. Rampa pro koně nesmí být strmější neţ 20° k horizontální rovině. Je-li sklon mezi 10° a 20°, vyţaduje se systém, který umoţní koni bez rizika nastoupit či vystoupit (např. příčné latě). Výslovně se zakazuje koně bít nebo kopat, pouţívat tlak na zvlášť citlivé části těla za účelem způsobení zbytečné bolesti nebo zvíře zavěšovat pomocí mechanických prostředků. Je také zakázáno pouţívat poháněče či pomůcky se špičatými konci, zvedat nebo 61

Článek 3 Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 62 Tamtéţ. 63 Příloha č.1 Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 64 Tamtéţ.

26

tahat koně za hlavu, uši, končetiny nebo ocas, resp. s ním zacházet tak, aby mu byla způsobena zbytečná bolest nebo utrpení. Hřebce a vzájemně nesnášenlivé koně musíme umístit odděleně. Bod 2 zakotvuje podmínky během přepravy koní. Nakládá – li se vozidlo na plavidlo s horizontální překládkou, musí být koně převáţeni v jednotlivých stáních. To neplatí pro klisnu se svým hříbětem. Koně smí být přepravováni ve vícepodlaţním vozidle, pouze jsou-li umístěni v nejniţším podlaţí a nad nimi se jiţ nenachází ţádná další zvířata. Minimální výška stropu musí být u kaţdého oddělení minimálně o 75 cm vyšší, neţ je kohoutková výška nejvyššího jedince, který se v oddělení nachází.65 Z přílohy č. 1, kapitola V. dále vyplývají tyto podmínky: -

Délka trvání cesty má stanovenou horní hranici na 8 hodin – překročit tuto dobu lze jen tehdy, jsou – li splněny podmínky pro dlouhotrvající cestu (viz níţe). Maximální doba přepravy je pak 24 hodin. Po uplynutí této doby musí být koně vyloţeni, nakrmeni a napojeni a po dobu následujících 24 hodin jim poskytnut odpočinek. V zájmu zvířete, např. je-li místo určení blízko, lze dobu přepravy prodlouţit, nejdéle však o další 2 hodiny.

-

Napájení musí být zajištěno kaţdých 8 hodin, krmení dle potřeby.66 Dlouhotrvající cesta je definována jako „cesta trvající více než osm hodin počínaje

okamžikem pohybu prvního zvířete zásilky.“67 Nařízení pro ni stanoví v Příloze 1 kapitola VI. přísnější úpravu. Vozidlo musí mít dostatečně izolovanou střechu světlé barvy, jedinci musí být přepravováni jednotlivě (s výjimkou klisny s hříbětem) ve stání s podestýlkou. Dlouhotrvající cestu smí hříbě absolvovat samostatně bez matky, jen pokud je starší 4 měsíců. Ve vozidle musí být zajištěno dostatečné mnoţství vody a krmiva tak, aby byla pokryta potřeba koní během cesty. Teplota v prostoru silničního dopravního prostředku kde se přepravují koně, musí být udrţena v rozsahu 5 °C aţ 30 °C s tolerancí +/– 5°C podle venkovní teploty. To platí bez ohledu na to, zda je vozidlo v pohybu nebo stojí.68 Minimální velikost vymezeného prostoru pro koně v silničním dopravním prostředku je uvedena v tabulce č. 1. Případná odchylka záleţí na hmotnosti a vzrůstu koně, délce cesty i povětrnostních podmínkách. Je stanovena maximálně na 20 % u mladých koní a hříbat, u

65

Příloha 1, kapitola I., II. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 66 Příloha č. 1, kapitola V. Tamtéţ. 67 Článek 2 písm. m) Tamtéţ. 68 Příloha 1, kapitola VI. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.

27

dospělých koní a poníků na 10 %. Mladí koně musí mít během delších cest moţnost ulehnout.69 Tabulka č. 1 Dospělí koně

1,75 m2 (0,7 × 2,5 m)

Mladí koně (6 – 24 měsíců) (délka cesty do 48 hodin)

1,2 m2 (0,6 × 2 m)

Mladí koně (6 – 24 měsíců) (délka cesty nad 48 hodin) 2,4 m2 (1,2 × 2 m) Poníci (výška pod 144 cm)

1 m2 (0,6 × 1,8 m)

Hříbata (0 – 6 měsíců)

1,4 m2 (1 × 1,4 m)

Nařízení dále upravuje nároky na potřebná řidičská oprávnění a doklady, coţ sice přesahuje téma diplomové práce, ale v případě realizace přepravy na ně nesmíme zapomenout. 4.1.2 Úprava v zákoně Právní úprava v ZOZTP navazuje v § 8a aţ § 8l na výše uvedenou úpravu v nařízení. Adaptace nařízení proběhla novelou zákona - zákonem č. 312/2008 Sb.70 Obdobné poţadavky na přepravu jsou stanoveny i pro přepravu zvířat pro jiné neţ hospodářské účely, na kterou se nařízení nevztahuje nebo na dopravu do vzdálenosti 50 km. Dále jsou zde rozpracovány podrobnosti pro případy, kdy nařízení odkazuje na národní úpravu. Jak jiţ bylo uvedeno výše, v případě rozporu zákona s nařízením se pouţije nařízení. Mezi obecné podmínky na přepravu zvířat patří zákaz provádět nebo i jen nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim můţe přivodit zranění nebo zbytečné utrpení. Zákonodárce, obdobně jako je tomu v nařízení, klade důraz na bezpečnost, profesionalitu personálu či na welfare zvířat v průběhu cesty. Kůň musí být k přepravě způsobilý, v průběhu cesty se mu musí dostat adekvátního příjmu krmiva a vody, ve vhodných intervalech pak odpočinku.71 Související úpravu najdeme v zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) v § 6 a § 7 a v zákoně č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) v § 23. Veterinární zákon v § 7 uvádí poţadavky na hygienu a 69

Příloha 1, kapitola VI. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 70 PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 31. 71 Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů.

28

bezpečnost vozidel a vnitrostátní přepravy jako takové, kdy se v podstatě jedná o deklaraci zajištění zdraví a welfare zvířat podle nařízení a ZOZPT. Povinnost mít veterinární osvědčení podle veterinárního zákona u koní odpadá, neboť je dle § 6 odst. 3 písm. a) nahrazeno průkazem koně.72 Jak vyplývá z ustanovení § 23 odst. 4 plemenářského zákona, musí mít kaţdý kůň svůj průkaz koně a ten jej musí během přepravy doprovázet.73 4.1.3 Úprava ve vyhláškách Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě obsahuje podrobnosti v otázkách školení pro zaměstnance dopravce, odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel nebo velikost prostorů, určených pro přepravu zvířat, včetně koní. Minimální rozměry prostorů pro přepravu koní k jiným, neţ hospodářským účelům, do 50 km od hospodářství nebo v rámci hospodářství je shodná s úpravou v nařízení (viz. Tabulka č. 1).74 Vyhláška č. 296/2003 Sb. stanoví obdobné hygienické a bezpečnostní poţadavky na přepravu koní, jako zákon a nařízení. Obsahuje navíc ustanovení o veterinárním osvědčení a zdravotním potvrzení. 4.1.4 Shrnutí Právní úprava na ochranu koní během přepravy je poměrně obsáhlá a podrobná. Jak mi však potvrdil profesionální přepravce koní Pavel Čechovský, její dodrţování je v praxi nedokonalé. Veřejnost nemá jasno v poţadavcích na délku přestávek pro řidiče i zvířata. Nejednotný je výklad pojmu komerční přeprava, úprava v nařízení je pak poměrně nesystematická a chaotická. Myslím tedy, ţe by bylo na místě úpravu zjednodušit a sjednotit tak, aby bylo i soukromému majiteli jezdeckých koní jasné, co od něj zákonodárce pro přesun svých zvířat například na závody poţaduje.

4.2 Veřejné vystoupení a soutěže Koně, coby zvířata primárně jezdecká, vyuţívá člověk nejen v soukromí, ale i na veřejných vystoupeních. Ať uţ se jedná o skokové a drezurní soutěţe, dostihy nebo svod. Na ochranu takto vyuţívaných zvířat přijal zákonodárce řadu opatření.

72

§ 6 odst. 3 písm. a) Zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). 73 § 23 odst. 4 Zákona č. 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon). 74 Příloha č. 3 Vyhlášky č. 4/2009 Sb. o ochraně zvířat při přepravě.

29

4.2.1 Právní úprava týkající se veřejných vystoupení Základní právní úpravu najdeme v ZOZTP a ve vyhlášce č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu. Souvisejícím právním předpisem je pak veterinární zákon. ZOZTP zakotvuje ochranu zvířat při veřejném vystoupení v § 7a a v § 8. Zákonná definice veřejného vystoupení zní takto: „Veřejným vystoupením se rozumí jednorázové nebo opakované provádění činnosti se zvířetem nebo zvířaty chovatele, s výjimkou cílených pohybových aktivit a předvádění zvířat zoologickou zahradou nebo záchrannou stanicí, které je přístupné veřejnosti, a to i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, za účelem výchovy, vzdělávání, reklamy, soutěže nebo za účelem podnikání, nebo činnost, při které vznikne doklad o zvířeti, který je hodnocením jeho vzhledu, výkonu nebo určitých vloh; za veřejné vystoupení se považuje i svod zvířat.“75 Pod takový pojem spadají tedy veškeré výstavy či přehlídky, jezdecké závody a soutěţe. Svod je pak vymezen veterinárním zákonem jako „soustředění zvířat různých chovatelů na určeném místě a k určenému účelu, zejména trh se zvířaty, výstava nebo přehlídka zvířat, výkonnostní zkoušky a chovatelské soutěže.“76 Pořadatelem je fyzická nebo právnická osoba, která pořádá nebo provádí veřejné vystoupení. Veřejné vystoupení pak smí být realizováno pouze na základě schváleného řádu, který je závazný a to jak pro pořadatele, tak pro účastníky. Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení podléhá schválení Ministerstvem zemědělství a obsahuje zejména informace o pořadateli, účelu, platnosti a účinnosti řádu nebo o veterinárních opatřeních. Dále vymezuje např. věkové poţadavky na koně, způsob manipulace s nimi, pravidla veřejného vystoupení či důvody k jeho zastavení.77 Podrobnosti, týkající se Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení, upravuje vyhláška č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a při chovu. Najdeme v ní i poučovací povinnost pořadatele vůči osobám aktivně se zúčastňujících veřejného vystoupení, v příloze pak vzor ţádosti o schválení řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení. 4.2.2 Shrnutí Poţadavky zákonodárce na pořadatele veřejných vystoupení jsou přehledné. S ohledem na stres, který některým koním takové akce způsobují, je zvýšená ochrana zúčastněných zvířat na místě.

75

§ 8 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. § 3 odst. 1 písm. e) Zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). 77 § 7a Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 76

30

S výše uvedenou právní úpravou souvisí i interní předpisy a pravidla organizací, zajišťujících jednotlivé sportovní disciplíny (k tomu viz níţe kapitola 5.2. soukromoprávní ochrana koní). Tato pravidla jsou poměrně podrobná a vymahatelnost účinná. Je-li pořádaná akce pod patronem ČJF, FEI nebo např. Jockey clubu, mají organizátoři k dispozici různé prostředky k ochraně zúčastněných koní, ať uţ se jedná o pokuty, diskvalifikaci nebo zákaz startu po delší dobu. Problematičtější jsou podle mého názoru různé hobby akce, hony a Hubertovy jízdy či jen neformální setkání jezdců z regionu. Na takových akcích jsem byla několikrát jako účastník i divák a ochrana koní tu opravdu nebývá na prvním místě. Řád ochrany zvířat velká část pořadatelů těchto akcí vůbec nezpracovává, jezdecká úroveň nebývá valná a soutěţní duch jezdce často převládá nad welfare koně. Myslím si, ţe zejména na takové akce by se měly orgány veterinární správy zaměřit v rámci své kontrolní pravomoci a důsledně dbát na dodrţování zákonem deklarovaných poţadavků na ochranu koní.

4.3 Ustájení Koně můţeme ustájit klasicky v budově stáje nebo mu umoţnit ţít venku. Vţdy záleţí na moţnostech, finančních prostředcích, vyuţití a zdravotním stavu koně. S tím nutně souvisí i jistý kompromis. Pro konkrétního jedince je třeba najít optimální řešení. Způsobů chovu koní v budovách je několik. Můţeme mluvit o boxovém, vazném nebo volném způsobu ustájení. Venkovní ustájení pak spočívá v drţení koně ve venkovním prostoru bez zavírání do stáje.78 4.3.1 Úprava v zákoně Právní úpravu související s ochranou koní v rámci ustájení najdeme v ustanovení, definující různé formy týrání zvířat, ale zejména v části čtvrté ZOZPT, společně s ochranou zvířat chovaných v zájmových chovech a zvířat volně ţijících. Zákonodárce povaţuje za týrání chovat koně v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sami nebo vzájemně způsobovali utrpení.79 Na vazné ustájení se vztahuje ustanovení § 4 odst. 1 písm. n), kdy se zakazuje uvázat koně tak, aby si kůň způsobil poranění či bolest. Nepřímo se problematiky ustájení dotýká odstavec 1 písm. j) uvedeného § 4: „Za týrání se považuje vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“80, coţ by se mohlo vztahovat např. na drţení koní venku v extrémních povětrnostních podmínkách bez zajištění dostatečné ochrany.

78

DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 294. § 4 odst. 1 písm. k) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 80 § 4 odst. 1 písm. j) Tamtéţ. 79

31

Část čtvrtá ZOZPT řeší ochranu hospodářských zvířat jako takových v § 9 – § 12c. Vedle poţadavku na odbornou způsobilost personálu můţeme z textu zákona vydedukovat následující: -

Kůň se nesmí chovat v izolaci, pokud by mu to způsobovalo utrpení, resp. pokud to nevyţadují zvláštní předpisy, zejména zákon veterinární.

-

Chovají-li se koně ve skupině nebo ve stádě, musí být jeho sloţení takové, aby si zvířata vzájemnými útoky nezpůsobovala utrpení, mohla si řádně odpočinout a uspokojit své potřeby v příjmu vody a potravy.

-

V prostorách pro chov koní nesmí být trvale tma či naopak trvalé umělé osvětlení.

-

Podmínky, ve kterých koně ţijí, musí odpovídat jejich fyziologickým a etologickým potřebám.

-

Ustájení musí bát koncipováno tak, aby kůň mohl bez potíţí uléhat, odpočívat, vstávat, pečovat o své tělo a vidět na ostatní zvířata.81 Veterinární zákon obsahuje související úpravu v § 4: „Chovatel je povinen chovat

zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví“82, a v § 5, kdy je chovateli v odstavci prvním, písmenu b) stanovena povinnost zajistit čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí, stejně jako udrţovat v čistotě nářadí, nástroje či dopravní prostředky, přicházející do přímého styku se zvířaty.83 4.3.2 Úprava ve vyhláškách Podrobnější poţadavky na ustájení koní musíme hledat v podzákonných předpisech, konkrétně ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby a jiţ výše zmiňované vyhlášce č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. (dále jen „vyhláška o MS“) nebo v § 2 vyhlášky č. 296/2003 Sb. Vyhláška o MS, důleţitý prováděcí předpis k ZOZTP, specifikuje a doplňuje zákonnou úpravu. Pro účely mé diplomové práce jsou významná ustanovení § 1 - § 1c, upravující obecné poţadavky na chov hospodářských zvířat jako takových, a § 5 – minimální standarty pro ochranu koní. Rozměry prostorů, určených k ustájení koní v nových stájích nebo v zařízeních poprvé uvedených do provozu od 1. ledna 2012, vymezuje Příloha č. 3.

81

§ 9 – § 12c Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. § 4 odst. 1 písm. a) Zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 83 § 4, § 5 Tamtéţ. 82

32

Úvodní ustanovení vyhlášky o MS zaručují, ţe hospodářská zvířata budou chována s ohledem na svůj druh, věk i hmotnost v souladu nejen s minimálními standarty, vyplývajících ze zákona, ale i z mezinárodních smluv a evropského práva. Pro účely regulace ustájení koní v budovách jsou zde vymezeny pojmy jako je stáj, chodba či box. S odkazem na ZOZPT se stájí rozumí „podnik, ústav, budovy, komplexy budov nebo jiné prostory, v nichž je provozována činnost se zvířaty“84, boxem prostory stáje vymezené pro jednotlivé koně či skupiny koní. Podlahová plocha slouţící pro přemisťování a péči o zvířata je označena jako chodba. Stáje musí být řešeny tak, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu a teplota, prašnost, koncentrace plynů nebo osvětlení a hlučnost byly udrţeny v mezích, jenţ nejsou pro koně škodlivé. Vyhláška o MS dále ukládá povinnost zabránit vstupu nepovolaných osob či omezit vniknutí jiných zvířat do stájí, coţ je dle mého názoru poţadavek problematický, v mnohých případech těţko realizovatelný, natoţ pak vymahatelný. Zejména ve větších zařízeních, nabízejících komerční ustájení, je těţké uhlídat, kdo povolanou osobou je a kdo není. Pro účely oddělení poraněného jedince musí být k dispozici samostatný prostor, všem zvířatům pak musí být umoţněno podávat léky nebo je veterinárně ošetřit.85 Úprava minimální standardů pro ochranu koní v § 5 vyhlášky o MS je nepříliš systematická. Najdeme zde jednak poţadavky na ustájení koní venku i ve stáji, ale také kusé informace o nárocích na napájení, krmení, péči o kopyta či na pouţívané postroje. Základní poţadavky, kladené na budovu stáje, byly uvedeny výše v rámci úvodních ustanovení. Vyhláška o MS dále v § 5 specifikuje nároky na ustájení koní v budovách. Minimální šířka stájové chodby je obecně stanovena na 3 metry, při vyuţití zasouvacích dveří postačuje šířka 2,5 metru. Pro stáje nově budované či poprvé do provozu uvedené stáje platí od 1. ledna 2012 ještě následující poţadavky: -

Výška stropu musí 1,5 násobkem kohoutkové výšky koně, vyskytujícího se v tomto prostoru, nejméně pak 2,20 m. Měří se od podlahy ke konstrukci střechy, resp. k jejímu nejniţšímu stavebnímu prvku.

-

Dveřní otvory a prostory, kudy koně procházejí, musí být bezpečné, dveře ze stáje a do boxu pak o velikosti minimálně 1,20 x 2,20 metru.

-

Stájové chodby určené mimo jiné k sedlání koní musí být široké 3,5 metru.

84

§ 3 odst. písm. w) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 85

33

-

Sklon podlahy boxu či volného ustájení je stanoven minimálně na 1,5 stupňů, u stání to neplatí jen pro první třetinu, která má být vodorovná.

-

Velikost prostoru, na kterém je kůň drţen, musí splňovat poţadavky uvedené v Příloze č.1 této diplomové práce. Pro ilustraci uvedu, ţe průměrný kůň o kohoutkové výšce hůlkové 161 – 170cm musí mít k dispozici 9 m2, přičemţ nejkratší stěna nesmí být kratší neţ 2,5 metru.86 Vazná stání musí být od sebe oddělena stranovou zábranou, kůň smí být trvale uvázán

od věku 6 měsíců a to pouze za ohlávku či nákrční řemen. Ve vazném stání pak musí mít zvíře moţnost bezpečně ulehnout s hlavou poloţenou na zemi.87 Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která zrušila do té doby účinnou vyhlášku č. 191/2002 Sb., o technických poţadavcích na stavby pro zemědělství, obsahuje technické poţadavky obecně na stavby jako takové. V § 50 pak specifikuje poţadavky na stavby pro hospodářská zvířata. Vyjma výše uvedených poţadavků na bezpečnost a prostředí stájí, které nesmí být pro koně škodlivé, z ní však mnoho nevyčteme. Poţadavky na minimální rozměry prostorů pro koně, na rozdíl od předchozí úpravy, totiţ neobsahuje. Při studiu právní úpravy jsem došla k závěru, ţe zákonodárce minimální poţadavky na rozměry ustajovacích prostor ve starších stájích nestanovil. To je dle mého názoru velmi chybná situace. Na jednu stranu lze vycházet ze základních zásad ochrany zvířat a obecných poţadavků na welfare koní, nicméně lze mít za to, ţe úroveň ochrany koní tím klesla. Dřívější úprava ve vyhlášce č. 191/2002 Sb. vyţadovala, aby byl kůň nad 500kg (standardní váha dospělého teplokrevníka) ustájen na ploše min. 9 m2, přičemţ délka kratší strany nesměla klesnout pod 2,5 metru.88 To jsou nároky adekvátní, kůň se můţe v boxu otočit i bezpečně ulehnout. Jak by postupoval orgán ochrany koní, kdyby zjistil, ţe je takový kůň ustájen na prostoru třeba 2 x 3 metry? A kde je hranice, kterou jiţ nelze překročit? Odpovědi na tyto otázky jsem hledala jednak u Ministerstva zemědělství, jednak u Státní veterinární správy. Ministerstvo mi mou domněnku potvrdilo – pro boxy ve stájích uvedených do provozu před rokem 2012 nejsou stanoveny ţádné minimálně poţadované rozměry. Státní veterinární správa mě pak překvapila o něco více. Doktorka, která můj dotaz vyřizovala, mi sdělila, ţe SVS/KVS při svých kontrolách pouţívá přílohu zrušené vyhlášky, bez ohledu na

86

§ 5 Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 87 Tamtéţ 88 Příloha č. 5 Vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických poţadavcích na stavby pro zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.

34

to, ţe pozbyla platnosti. Aplikační praxe tak poukázala nejen na existující mezery v právní úpravě, ale také na nedostatky v reálném uplatňování práva odbornými institucemi. Celoroční ustájení venku se v posledních letech stává trendem stále větší skupiny majitelů koní. Podmínky a poţadavky na venkovní chov jsou upraveny jednak v § 1c v rámci obecných poţadavků na chov hospodářských zvířat, jednak v § 5 písm. d) vyhlášky o MS. V případě ustájení koně venku po dobu delší neţ 24 hodin je třeba zajistit napájecí zařízení, u celoročního odchovu pak musí být zabezpečen přístup do stájí nebo do přístřešku. Zimní měsíce smí koně strávit trvale venku, pouze pokud jsou na takový pobyt dostatečně navyknuti, nepůsobí jim utrpení a mají přístup k nezamrzlému zdroji vody. Zákaz svazovat hospodářská zvířata ve výběhu platí nejen pro koně ustájení celoročně venku, ale i pro jedince vypouštěné do výběhu pouze příleţitostně.89 Mnozí majitelé koní při rozhodování o managementu svého zvířete berou v potaz také jeho hodnotu. Vlastní-li drahé sportovní zvíře, nebudou ho většinou nechávat po celý den ve stádě apod. Tak či tak musíme nejen při volbě ustájení kalkulovat riziko a na případný úraz, jenţ se můţe stát v boxu, stejně tak jako ve výběhu, se připravit formou pojištění zvířete. 4.3.3. Shrnutí Právní úprava, týkající se ustájení koní, je poměrně obsáhlá, ovšem poněkud nesystémově roztříštěna do jednotlivých zákonných a podzákonných předpisů. Při zpracovávání této podkapitoly mě nejvíce zarazila výše uvedená absence minimálních rozměrů prostorů pro ustájení koní ve starších stájích. V různých odborných článcích se o takových rozměrech ustájení mluví, nicméně ţádný z autorů zrušení příslušné vyhlášky nereflektoval.90 Na mysl mi pak vyvstává otázka: Jak se mohou v poţadavcích na ustájení koní orientovat běţní majitelé stájí, kdyţ v nich ani odborníci nemají jasno?

4.4 Výcvik Koně jsou zvířata, která člověk vyuţívá v mnoha směrech. Aby na nich mohl jezdit, prezentovat je na výstavách či s nimi stahovat dříví z lesa, musí je k dané činnosti vycvičit, chcete-li vzdělat. S výcvikem koní související právní úpravu najdeme jak v ZOZPT, tak ve vyhlášce o MS.

89

Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 90 Např. článek MVDr. Švehlové (Mnoho podob týrání a zanedbávání koní. Equichannel [online]. Změněno 23. 2. 2012 [cit. 24. 2. 2012]. Dostupné z: <www.equichannel.cz/mnoho-podob-tyrani-a-zanedbavani-koni>.) nebo příspěvek ing. Krejčího (KREJČÍ, M. a kol. Chov koní a jeho management v současných podmínkách: sborník příspěvků semináře KSZ pro chovatele a majitele koní v ČR, konaném 3. 12. 2010. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2010. s. 32 – 37.)

35

4.4.1 Právní úprava Výchozím ustanovením ZOZPT v této problematice je § 4 odst. 1 písm. b). Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 2, jako týrání je zde označován výcvik koně, který je spjat s bolestí, zraněním, utrpením, případně jiným poškozováním zvířete. Se zněním tohoto ustanovení nelze v zásadě nesouhlasit. Trápit koně či uţívat ve výcviku násilí je jistě zavrţeníhodné. Striktním výkladem se však dostáváme na tenký led. Jízda na koni a jeho výcvik je činností náročnou a k jejímu zvládnutí je třeba dlouhá řada let. Jak tedy přistupovat k jezdci, který nemá perfektní sed a koordinaci těla a, byť neúmyslně, způsobuje koni bolest v zádech nepřizpůsobivým sedem nebo v hubě hrubou rukou? Udidlo je běţnou součástí postroje koně a huba částí koňského těla velmi citlivou. Lze tedy říci, ţe nepřesné a tvrdé působení udidla způsobuje koni bolest nebo minimálně nepohodlí. Lze vůbec koně trestat? A co pouţití biče, ať jiţ ze sedla nebo při práci s koněm ze země? Rozhodně nejsem zastáncem hrubého zacházení s koňmi, ale nemůţu se ubránit pocitu, ţe není jasně vymezeno, co uţ je povaţováno za bolest ve smyslu znění zákona a co se ještě pohybuje v jeho mezích. Co je však jisté, během výcviku nesmí jezdec nebo trenér „používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat.“91 Z tohoto textu zákona lze dovodit, ţe zranit koně ostruhou je nejen neetické, ale také protiprávní. Podrobnější úpravu obsahuje prováděcí předpis - vyhláška o MS. Ta v § 1c zakotvuje u koní, resp. oslů a jejich kříţenců, výjimku ze zákazu jezdit na hospodářských zvířatech, k tomuto účelu je cvičit nebo na ně vůbec nasedat. Takové ustanovení je nepostradatelné, neboť koně chováme primárně pro jezdecké účely. Postroje pro koně, stejně jako pouţívané pomůcky a vybavení, musí být v souladu s § 5 písm. n) vyhlášky o MS, tedy být přiměřené stavbě těla, věkovým schopnostem a výkonnosti koně, a zároveň mu nesmí způsobit poranění nebo poškození.92 Význam tohoto ustanovení je zřejmý, ale dle mého názoru nevymahatelný. Bylo by vůbec moţné stíhat někoho za odřeninu od deky nebo otlak od sedla, coţ není jevem ojedinělým? Zejména ve sportovních stájích je pro pohybování koní pouţíván chodící pás nebo tzv. kolotoč. Podmínky jejich pouţívání najdeme taktéţ ve vyhlášce o MS a to v § 5 písm. m). Zákonodárce mluví o mechanických zařízeních, nutících zvířata k pohybu a stanoví, ţe smí

91

§ 4 odst. 1 písm. h) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 5 písm. m) Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 92

36

být zapínána „na potřebnou dobu pod podmínkou, že jsou náležitě kontrolována a individuálně upravena“.93 Tato zařízení se nesmí pouţít u březích klisen v posledních 2 měsících před porodem (tedy 10. a 11. měsíc březosti).94 Výstroj jezdce nebo osoby manipulující s koněm upravuje vyhláška jen kuse a to v § 5 písm. n). Je zakázáno pouţívat pomůcky a vybavení vyuţívající elektrický impuls a elektrické poháněče. Dále vyhláška zmiňuje uţ jen ostruhy. Ty nesmí být opatřeny ostrými výběţky nebo hroty, případná kolečka se musí otáčet.95 4.4.2 Shrnutí Poţadavky zákonodárce na ochranu koní během výcviku bych při důsledném dodrţování a vymáhání povaţovala za dostatečné, někdy snad přehnané. Konkrétně v tomto případě je však vymahatelnost takřka nemoţná. Těţko si představit, jak zaručit věku, schopnostem a silám koně odpovídající výcvik, který se odehrává za zavřenými dveřmi stájí a jízdáren. Řešením není direktivní dohled nad jakoukoliv manipulací s koněm, spíše bych se snaţila trenéry a jezdce více vzdělávat tak, aby byli při práci s koněm dostatečně empatičtí.

4.5 Krmení a napájení Mezi základní ţivotní potřeby koní, stejně jako jiných zvířat či člověka, patří příjem vody a potravy. Právní úprava je poměrně roztříštěná a musíme ji dohledávat v různých částech našeho právního řádu. Základními předpisy jsou jednak ZOZPT, dále je to veterinární zákon, zákon o krmivech nebo jednotlivé vyhlášky. Nesmíme opomenout ani přímo závazná pravidla, vyplývající z nařízení EU. Stěţejním předpokladem je nezávadnost, tedy povinnost chovatele hospodářských zvířat poskytnout koním pouze zdravotně nezávadnou vodu a krmivo.96 Podrobněji bych se chtěla krmení a napájení koní věnovat samostatně v následujících podkapitolách, kdy čtenáři nastíním jednak poţadavky koní, jednak právní úpravu, zabývající se touto problematikou. 4.5.1 Krmení Krmiva můţeme definovat jako výţivné látky rostlinného, ţivočišného nebo minerálního původu, nezbytné pro výţivu zvířat.97 Zákon pak hovoří o krmivech jako o produktech rostlinného nebo ţivočišného původu a produktech jejich průmyslového 93

§ 5 písm. m) Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 94 § 5 písm. m) Tamtéţ. 95 § 5 písm. n) Tamtéţ. 96 § 5 odst. 1 písm. d) Zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 97 DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 256.

37

zpracování, včetně organických a anorganických látek, s přidáním i bez přidání doplňkových látek, které jsou určeny ke krmení zvířat. Mohou být čerstvé i konzervované, určené ke krmení zvířat samostatně i ve směsích.98 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.183/2005 ze dne 12.1.2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv (v podkapitole 4.5. také „nařízení“) se dotýká krmení všech koní, bez ohledu na to, jestli v budoucnu skončí na jatkách. Zakotvuje zejména povinnosti provozovatelů krmivářských podniků. Pro účely mé práce jsou nejzajímavější poţadavky na hygienu krmiv. Nařízení stanoví povinnosti jednak zemědělcům dodávajícím např. seno nebo oves, tak i samotným chovatelům koní.99 Příloha III. nařízení stanoví správné postupy krmení zvířat. Chov koní na pastvinách má být např. organizován tak, aby se dodrţovala přiměřená doba odpočinku travin a nedošlo k přílišné kontaminaci pastvy hnojem. Krmení pak musí být skladováno v suchu a čistotě, odděleně od chemických látek.100 Nařízení stanoví i další povinnosti, vţdy s důrazem na nutnost udrţovat krmení čisté a nezávadné během skladování i distribuce. Další, mnohdy obdobné poţadavky na krmiva dohledáme v zákoně č. 91/1996 Sb., o krmivech. Z ustanovení § 3 vyplývá, ţe ke krmení zvířat nesmí být pouţito krmivo závadné, obsahující cizí předměty, skladištní škůdce nebo neţádoucí látky, jestliţe překračují stanovené limity. Podrobnou úpravu obsahuje vyhláška č. 356/2008 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška stanoví seznam zakázaných látek, neţádoucích látek a jejich limity, seznam skladištních škůdců i krmných surovin. Odborný dozor nad krmivy pak vykonává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský na základě zákona č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů. Z podkapitoly 2.3. Týrání je patrno, ţe zákonodárce povaţuje za týrání jak omezování výţivy zvířete, podávání potravy s příměsi a předměty, jestliţe ho poškozují, tak i překrmování a násilné krmení z jiných neţ zdravotních důvodů.101 Chovateli je také zakázáno podávat krmivo nebo nápoj způsobem, který vyvolává zbytečné utrpení.102

98

§ 3 odst. 1 písm. p) Zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 99 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.183/2005 ze dne 12.1.2005, kterým se stanoví poţadavky na hygienu krmiv. 100 Příloha III. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.183/2005 ze dne 12.1.2005, kterým se stanoví poţadavky na hygienu krmiv. 101 § 4 odst. 1 písm. c), p) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů 102 § 12 odst. 3 Tamtéţ.

38

Mnoţství krmiva není v zákoně přesně stanoveno, z textu ZOZTP lze však vyčíst, ţe kůň musí dostávat potravu vhodnou pro jeho stáří, v dostatečném mnoţství a aby uspokojovala jeho potřeby. Interval přístupu ke krmivu musí chovatel volit tak, aby byl vhodný pro fyziologické potřeby daného koně. Přístup k zařízení pro krmení a napájení musí být koncipován tak, aby se minimalizovalo znečištění krmiva a vody i vzájemné zápolení koní o krmení, resp. vodu.103 Krmení koní ve skupině upravuje také vyhláška o MS v § 5 písm. g), kdy stanoví nároky na krmení zvířat, jeţ nejsou krmeni tzv. „do nasycení vlastní potřeby“. Vyjma pouţití automatického krmného systému je třeba zajistit přístup ke krmivu všem koním ve stejnou dobu. To pak musí obsahovat dostatečné mnoţství stravitelné vlákniny a být podáváno nejméně 2 krát denně.104 4.5.2 Napájení Denní spotřeba vody se u dospělého koně pohybuje v rozmezí 20-40 litrů, za horkého počasí můţe přesáhnout i 50 l.105 Krmení a napájení spolu úzce souvisí, některé povinnosti chovatele v oblasti napájení koní byly tedy jiţ nastíněny v předchozí podkapitole. Základní poţadavek na vhodnou jakost vody uvádí nařízení v Příloze III. To také stanoví povinnost chovatele uţívat zařízení pro napájení tak, aby byla minimalizována kontaminace vody. Je také potřeba podle moţností zařízení pravidelně čistit a udrţovat.106 Napájení koní je moţné zajistit formou nepřetrţitého přístupu ke zdroji vody (tzn. napájení podle vlastní potřeby zvířete), velmi oblíbené se stávají také automatické napájecí systémy. Mnohdy však není moţné takový způsob napájení realizovat, ať jiţ z finančních, technických nebo jiných důvodů. Proto vyhláška o MS v § 5 písm. f) stanoví minimální standard pokrytí potřeby vody tak, ţe koně musí dostat vodu nejméně třikrát denně. Prováděcí předpis k veterinárnímu zákonu – vyhláška č. 286/1999 Sb. kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, o veterinární asanaci a o atestačním studiu (dále jen Vyhláška č.286/1999 Sb.) stanoví v § 1 písm. c) povinnost chovatele poskytnout zvířeti dostatečné mnoţství vody. Ohledně minimálního mnoţství vody, které musí kůň denně vypít,

103

§ 12b Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 5 písm. g) Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 105 DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008. s. 240. 106 Příloha III. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.183/2005 ze dne 12.1.2005, kterým se stanoví poţadavky na hygienu krmiv. 104

39

ale právní předpisy mlčí. Je tedy potřeba vycházet z ustanovení ZOZPT. Ten povaţuje, nestanoví-li zvláštní předpis jinak, omezování napájení z jiných neţ zdravotních důvodů za týrání.107 Jsem tedy toho názoru, ţe koni je potřeba poskytnout vodu podle individuální potřeby tak, aby sám vypil, kolik potřebuje nebo aby měl k vodě volný přístup. Případné porušení těchto povinností by se řešilo případ od případu, kdy by přivolaný veterinář zhodnotil, zda se uţ jedná o týrání či nikoliv. 4.5.3 Shrnutí Právní úprava týkající se krmení a napájení koní je sice roztříštěná, nicméně poměrně obsáhlá. Poţadavky zákonodárce na kvalitu a kvantitu krmiva a vody jsou ale příliš obecné. Vyhublí nebo velmi dehydratovaní koně jsou jasným znamením pochybení chovatele, nedokáţu si však představit, ţe by pracovník veterinární správy například objíţděl jednotlivé stáje a kontroloval sloţení krmných dávek pro jednotlivé koně. Otázkou pak ale zůstává: Jak zajistit, aby koně dostávali vodu nejméně 3 krát denně a krmivo vhodné pro jejich stáří?

4.6 Péče o zdraví Kaţdý majitel nebo chovatel koně chce, aby jeho zvíře bylo zdravé, ať uţ by důvodem bylo pouze maximální pracovní vyuţití jedince. Určitá právní regulace je však namístě. Touto regulací se budu zabývat v následující podkapitole. 4.6.1 Právní úprava Zákonodárce zahrnul právní úpravu týkající se péče o zdraví koní jednak do ZOZPT, najdeme ji ale také ve veterinárním zákoně a příslušných prováděcích předpisech. Kdo si pořídí zvíře, musí o něj pečovat. Nesmí ho vyhnat nebo opustit s úmyslem se ho zbavit.108 Takové jednání je povaţováno za týrání.109 Péče o zdraví zvířat je jako taková zahrnuta do veterinární péče. 110 Jak jiţ bylo řečeno, za týrání se povaţuje podávat koni veterinární léčiva a přípravky, které nejsou volně k prodeji, bez souhlasu veterináře. S výjimkou podkovářských úkonů je to pak provádění krvavých zákroků jinou neţ odborně způsobilou osobou.111 Formulace ZOZTP není podle mého názoru ideální.112 Osobně to chápu tak, ţe smím svému koni upravovat

107

§ 4 odst. 1 písm. c) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 6 Tamtéţ. 109 § 4 odst. 1 písm. s.) Tamtéţ. 110 § 2 písm. a) Tamtéţ. 111 § 4 odst. 1 písm. i) Tamtéţ. 112 Znění § 4 odst. 1 písm. i) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ohledně provádění krvavých zákroků: „Za týrání se povaţuje…provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou; za tyto zákroky se nepovaţují paznehtářské a podkovářské úkony“ 108

40

kopyta a způsobit mu daným jednáním krvácení. A to aniţ bych k tomu měla patřičné vzdělání. Takovou situaci povaţuji za nepřípustnou. Zásahy způsobující bolest se smí na koni provádět osobou odborně způsobilou a v zásadě po celkovém nebo místním znecitlivění. To se netýká koní určených pro pokusné účely. Znecitlivění pak není vyţadováno, pokud se u srovnatelných zákroků na lidech neprovádí nebo jestliţe veterinář usoudí, ţe znecitlivění není moţné, proveditelné nebo by způsobilo větší bolest neţ zákrok sám. Není také třeba znecitlivovat koně při označování výţehem.113 Kaţdý kůň, na němţ se objeví příznaky onemocnění nebo zranění, musí být bez odkladu ošetřen v souladu s veterinárním zákonem.114 Související úpravu, týkající se konkrétně kopyt koní, najdeme ve vyhlášce o MS. V ustanovení § 4 písm. k) je stanovena povinnost pravidelně prohlíţet kopyta koní, v případě potřeby provést korektury tak, aby nedocházelo k přerůstání rohoviny nebo jinému poškození kopyt. V případě potřeby se kopyta okovají nebo opatří jinou ochranou.115 Přes veškerou péči a starostlivost se někdy přihodí fatální úraz, kůň můţe váţně onemocnět nebo jen příliš zestárne. Pro tyto případy zákon stanoví, ţe starý, slabý, vyčerpaný nebo nevyléčitelně nemocný kůň, pro něhoţ by další přeţívání bylo spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, smí být vydán pouze k účelu neodkladného a bezbolestného usmrcení.116 Na to by měli pamatovat zejména ti majitelé koní, kteří se za kaţdou cenu snaţí udrţet zvíře při ţivotě nebo ho jen nemají sílu utratit a dají ho někam tzv. na doţití. 4.6.2 Shrnutí Jednotný právní předpis, zaměřující se pouze na péči o koně, neexistuje. Stanovené poţadavky musíme dohledávat v jednotlivých zákonech a vyhláškách. S pouţitím zdravého rozumu a citu ke zvířeti si nemyslím, ţe by bylo těţké zákonodárci vyhovět. Základním vodítkem by pro majitele mohlo být zdraví jejich zvířete. Jestliţe po všech stránkách dobře prospívá, není důvod se obávat zanedbání péče. S právní úpravou v oblasti péče o zdraví koně nemám zásadní problém. Nelíbí se mi ovšem fakt, ţe je legální vypalovat koni výţeh bez znecitlivění. Zákrok je to pro koně stresující a mám za to, ţe i velmi bolestivý. Přimlouvala bych se k zakotvení povinnosti provádět jej při lokálním znecitlivění. 113

§ 7 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 12 odst. 4 Tamtéţ. 115 § 4 písm. k) Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. 116 § 4 odst. 1 písm. d) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 114

41

4.7 Kůň jako pokusné zvíře Koně lze vyuţít za mnoha účely, včetně pokusných. Jedná se však o problematiku relativně okrajovou, takţe se jí hlouběji věnovat nebudu. Zmíním pouze základní pojmy a nároky na zařízení určené k pokusům a jeho pracovníky. 4.7.1 Základní pojmy a požadavky Pokusným zvířetem je kaţdé zvíře, které je nebo má být pouţito k pokusům.117 Jako pokusy na zvířatech pak označujeme zákroky na ţivých jedincích nebo manipulaci s nimi z vědeckých účelů, testování, výuku nebo získání nových poznatků. Pokus pak lze provádět jen v akreditovaných zařízeních z důvodů a za podmínek stanovených ZOZPT. Na koních ani jiných zvířatech nelze testovat vývoj zbraní.118 Vedoucím pokusu můţe být pouze odborně způsobilá osoba, většinou veterinární lékař. ZOZPT mu ukládá řadu povinností, včetně zpracování projektu pokusu, ke kterému zpracovává stanovisko odborná komise daného zařízení. Projekt pokusu pak schvaluje příslušný státní orgán, tedy Akademie věd ČR nebo příslušný ústřední orgán státní správy. (viz. Oddíl 5.1.7.) Vedoucí pokusu dále zajišťuje hygienu v zařízení a dbá, aby bylo se zvířaty zacházeno co nejšetrněji. Vedle dalších povinností také kontroluje průběh pokusu.119 4.7.2 Shrnutí Problematika pokusů na zvířatech je jistě velmi oţehavá záleţitost, nicméně k těmto účelům jsou určena převáţně zvířata laboratorní. Nejsem ani zastáncem pokusů na zvířatech, ale ani jejich striktním odpůrcem. Myslím si, ţe při opravdové minimalizaci bolesti a poškozování organismu mohou být velmi dobrým nástrojem vědy. Musí však být prováděny primárně s ohledem na zdraví a pohodu pokusného zvířete.

4.8 Usmrcování a kůň jako jateční zvíře Průměrná délka ţivota koně činí 10 let, coţ odpovídá přibliţně věku 40-letého člověka.120 Takto nízké číslo dostáváme zejména z důvodu opotřebování koní prací a sportem, častým výskytem úrazů i nemocí nebo událostí vis maior. Má-li kůň dobrou péči, ohleduplnou práci a vyhýbají se mu úrazy, doţívá se věku o poznání vyššího. Příjemným údajem je pak stáří hřebců ve Španělské jezdecké škole ve Vídni. Průměrný věk osmi nejlepších lipicánů ve zdejším institutu, předvádějících klasickou drezuru na nejvyšším stupni obtíţnosti, přesahuje

117

§ 3 písm. j) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. DAMORSKÝ, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. s. 387. 119 § 18a Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 120 DURUTTYA, M. Velká etologie koní, 2. vyd. Košice-Praha: HIPO-DUR Košice–Praha, 2005. s. 436. 118

42

21 let.121 Nejstarším známým koněm v historii, zapsaným i v Guinessově knize rekordů, se stal Old Billy – valach anglického teplokrevníka pracující v těţkém tahu. Zemřel v roce 1822 ve věku 62 let, pracoval ještě rok před svou smrtí.122 4.8.1 Právní úprava usmrcování koní Základními právními předpisy, které potřebujeme ke studiu problematiky usmrcování koní, jsou ZOZTP, veterinární zákon a vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování. ZOZTP vymezuje pojmy usmrcení, poráţka a utracení v § 3. Usmrcení je pojmem nejobecnějším, rozumíme jím jakýkoliv zákrok či jednání, které způsobí smrt zvířete (§ 3 písm. o)). Poráţka a utracení jsou zvláštními způsoby usmrcení. Utracení má být prováděno bezbolestně stanovenými veterinárními prostředky, veterinárním lékařem či osobou způsobilou, případně pod jejich dohledem (§ 3 písm. r)). Poráţka se týká usmrcování jatečních zvířat za účelem vyuţití jejich produktů (§ 3 písm. p)). Jak vyplývá z textu § 5 odst. 1 ZOZPT, ţádné zvíře nemůţe být bezdůvodně usmrceno. Důvodů k usmrcení je však vyjmenována celá řada. U koní je to jednak vyuţití produktů hospodářského zvířete (§ 5 odst. 2 písm.a)), zejména však „slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením.“123 Dalšími důvody jsou dále bezprostřední ohroţení člověka, ochrana před nákazami či ukončení pokusu na pokusném zvířeti.124 Obecné poţadavky na usmrcování koní se neliší od regulace usmrcování zvířat jako takových. Najdeme je v části druhé ZOZPT, společně s výše uvedou ochranou zvířat při veřejném vystoupení. Základní premisa spočívá v minimalizaci bolesti či utrpení zvířete, ať jiţ před nebo v průběhu usmrcování. Nástroje musí být koncipovány a udrţovány tak, aby bylo usmrcení zvířete rychlé a účinné.125 Mezi zakázané metody usmrcování koní ve smyslu § 5 odst. 8. patří: -

Utopení, udušení.

-

Ubití, ubodání, jiné metody způsobující nepřiměřenou bolest.

-

Pouţití elektrického proudu, nenastane-li okamţitá ztráta vědomí.

121

Tradition: Spanish riding school [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 22. 2. 2012]. Dostupné z: . 122 DURUTTYA, M. Velká etologie koní, 2. vyd. Košice-Praha: HIPO-DUR Košice – Praha, 2005. s. 435. 123 § 5 odst. 1 písm. b) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. 124 § 5 odst. 2 Tamtéţ. 125 § 5a Tamtéţ.

43

-

Omezení pohybu koně tak, ţe zemře v důsledku nedostatku potravy, tekutin či jiných metabolických poruch.126 Usmrtí-li někdo zvíře zakázanou metodou, mluvíme o utýrání. (viz. Kapitola 2 -

Pojmy). Tímto se dotyčný dopustil trestného činu týrání zvířat podle § 302 odst. 2 písm. b). zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Před samotným usmrcením musí být kůň fixován. ZOZPT v § 5e zakazuje svazovat koni končetiny nebo jej zavěšovat. Nemocný, vyčerpaný či zraněný kůň by měl být utracen pokud moţno na místě, za podmínek stanovených veterinárním zákonem.127 4.8.2 Kůň jako jateční zvíře Kůň, coby hospodářské zvíře, můţe být vyţíván i k produkci masa. Koně je moţné za účelem usmrcen pouze v zařízení k tomu určenému – na jatkách, domácí poráţka je zakázána. Maso smí být uvedeno na trh aţ po jeho vyšetření a posouzení nezávadnosti. Prvním krokem při poraţení koně je, stejně jako u ostatních způsobů usmrcení, fixace. Poté následuje omráčení koně a jeho vykrvení. Toto lze provádět pouze postupem a za poměrně přísných podmínek, stanovených ve výše uvedených právních předpisech.128 Vţdy je třeba mít na zřeteli poţadavek minimalizace bolesti a dbát, aby zvířeti nebylo způsobováno utrpení. V České republice není kůň chápán jako zvíře primárně jateční. Z výhledové zprávy Ministerstva zemědělství vyplývá následující údaj: V roce 2009 bylo poraţeno 3 587 952 ks zvířat, z toho koní bylo 332 ks.129 Z důvodu takto nízkého počtu jatečních koní se této oblasti podrobněji věnovat nebudu, čtenáře bych odkázala na právní úpravu uvedenou v kapitole 3. 4.8.3 Shrnutí Právní úprava usmrcování koní je podle mého názoru dostatečná. Se zněním zákona na ochranu zvířat proti týrání nemám problém. Jako téma k diskuzi se ale nabízí usmrcování handicapovaných koní, kteří se např. vyléčili ze zranění, mohou ţít bezbolestný ţivot, ale nedají se jiţ jezdecky vyuţívat. Zde se setkává hledisko morální s hlediskem ekonomickým. Máme ţivit a financovat zvíře po několik let, aniţ by nám slouţilo k účelům, pro které bylo pořízeno? Jedná-li se o klisnu nebo licentovaného hřebce, je tu moţnost vyuţití v chovu. Kdo ale zaplatí „důchod“ nevyuţitelnému valachovi? Odeslat jej na jatka? Ale co kdyţ se mi

126

§ 5 odst. 8 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. § 5 b - § 5e Tamtéţ. 128 § 5a - § 5h Tamtéţ. 129 Situační a výhledová zpráva koně [online]. Praha: Odbor ţivočišných komodit Ministerstva zemědělství, vydáno 11. 1. 2011 [cit. 30. 1. 2012]. s. 18. Dostupné z: . 127

44

takový odchod oblíbeného zvířete příčí? Je spousta otázek, které v takové situaci vyvstávají na mysl. Mám ale za to, ţe dle zákonného textu je utracení uvedeného jedince protiprávní. Vlastnictví koně sebou přináší spoustu zodpovědnosti. Ať jiţ v průběhu ţivota koně nebo na jeho sklonku. Fatální zranění nebo neléčitelné onemocnění je zpravidla jasným důvodem k utracení, problém vidím zejména u zvířat starých či dlouhodobě nemocných. Ve jménu jakéhosi citu je u mnoha koní prodluţováno trápení či jsou taková zvířata umisťována do různých zařízení určených k doţití koní. Myslím si, ţe by si kaţdý majitel měl uvědomit, ţe vlastnictví koně přináší i stinné stránky a na případný odchod svého svěřence se připravil morálně, ale i finančně.

45

5 Organizační zabezpečení ochrany koní Na ochraně koní před různými formami týrání a nepohodlí se podílí řada subjektů. Patří mezi ně orgány státní moci, ale také různé organizace a spolky. V následující kapitole bych se chtěla věnovat otázkám organizačního zajištění ochrany koní v České republice a to jak z pohledu veřejné správy, tak i z hlediska soukromoprávního.

5.1 Veřejnoprávní ochrana Veřejnou správou rozumíme obstarávání, řízení, organizování a kontrolu veřejných záleţitostí ve veřejném zájmu. Dělíme ji na státní správu a samosprávu.130 Listina základních práv a svobod zakotvuje meze uplatnění státní moci v článku 2 odst. 2 následovně: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“131 Orgány ochrany zvířat, které zajišťují výkon státní správy na úseku ochrany zvířat proti týrání, jsou stanoveny ZOZTP v části šesté, v § 19 – § 26. Taxativní výčet působnosti najdeme v § 20 – 25 zákona a v dalších ustanoveních, jsou ale stanovena i ve vztahu k přímo pouţitelným předpisům EU, k nařízením, v § 19 odst. 3 zákona. Pokud se v nařízení hovoří o ústředním orgánu členského státu, jedná se v České republice o Ministerstvo zemědělství. Tam, kde nařízení mluví o jiném příslušném orgánu ochrany zvířat, musíme určit orgán na základě působnosti k výkonu daného oprávnění podle vnitrostátního předpisu.132 Orgány ve věcech ochrany zvířat proti týrání jsou dle ZOZTP tyto: -

Ministerstvo zemědělství

-

Orgány veterinární správy

-

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

-

Obce

-

Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany

-

Akademie věd ČR a ústřední orgány státní správy Veterinární zákon, coby předpis související, upravuje působnost orgánů státní správy

ve věcech veterinární péče v § 43 obdobně jako ZOZPT: -

Ministerstvo zemědělství

-

Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra

130

HORZINKOVÁ, E.; FIALA, Z. Správní právo hmotné – obecná část. Praha: Leges, 2010. s. 10, 40. Článek 2 odst. 2 Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. 132 PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 125. 131

46

-

Obce

-

Orgány veterinární správy Ochrana zvířat proti týrání a veterinární péče jsou úseky státní správy, které spolu úzce

souvisí a velmi se prolínají, uţ z důvodu, ţe je mají na starost takřka shodné orgány. Následující vymezení působnosti jednotlivých orgánů jsem pojala s důrazem úsek ochrany zvířat proti týrání. 5.1.1 Ministerstvo zemědělství Ve věcech ochrany koní, resp. zvířat, je ústředním orgánem státní správy Ministerstvo zemědělství (dále také jen „ministerstvo“). Podle článku 79 odst. 1 Ústavy: „Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.“133 Zákonem, jenţ zřídil Ministerstvo zemědělství, je pak zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů. Jeho působnost jako ústředního orgánu pak stanovil v § 15. Zde se mimo jiné uvádí, ţe Ministerstvo zemědělství řídí Státní veterinární správu i Českou plemenářskou inspekci, roli ústředního orgánu pak zastává např. ve věcech státní správy veterinární péče či ochrany zvířat proti týrání.134 Ministerstvo má řadu oprávnění a úkolů ve věcech ochrany zvířat, a to podle § 20 odst. 1 ZOZPT. V rámci problematiky ochrany koní Ministerstvo zemědělství kupříkladu: -

řídí výkon státní správy na ve věcech ochrany zvířat,

-

organizuje, řídí a kontroluje plnění hlavních úkolů na úseku ochrany zvířat proti týrání, které stanoví,

-

projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů ochrany hospodářských zvířat,

-

vydává rozhodnutí o schválení či neschválení řádů ochrany zvířat při chovu nebo řádů ochrany zvířat při veřejném vystoupení,

-

vydává zkušební řády pro odbornou způsobilost přepravců koní, taktéţ provádí zkoušky pro získání této odborné způsobilosti. Do 1. 10. 2008 byla ústředním orgánem ochrany zvířat Ústřední komise pro ochranu

zvířat. Její kompetence přešly na Ministerstvo zemědělství, bylo vytvořeno oddělení ochrany zvířat. Ústřední komise zůstala jako odborný poradní orgán bez dozorové nebo výkonné funkce.135 Její postavení upravuje § 21 ZOZPT. Hlavním cílem Ústřední komise je pomoc

133

Článek 79 odst. 1 Zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá ze změn provedených ústavními zákony. 134 § 15 Zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů. 135 Stejskal, V.; Leskovjan, M. Člověk a zvíře – v zajetí či v péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Universita Karlova, 2010. s. 77.

47

Ministerstvu zemědělství při plnění zákonem uloţených úkolů, z čehoţ vyplývá i způsob ustanovování předsedy a členů do funkcí. Ministr zemědělství je jmenuje po dohodě s ministrem ţivotního prostředí z řad odborníků, navrţených příslušnými státními orgány, Společností pro vědu o laboratorních zvířatech a chovem nebo ochranou zvířat se zabývajícími právnickými osobami. Orgány Ústřední komise jsou předseda a rada. Radu tvoří vedle předsedy ještě 4 místopředsedové, stojící v čele jednotlivých výborů: -

výbor pro ochranu hospodářských zvířat,

-

výbor pro ochranu zvířat v zájmových chovech,

-

výbor pro ochranu volně ţijících zvířat,

-

výbor pro ochranu pokusných zvířat,

V rámci ochrany koní je podstatný zejména první výbor, v otázce ochrany koní pouţívaných k pokusům pak i výbor pro ochranu pokusných zvířat. 5.1.2 Orgány veterinární správy Působnost orgánů veterinární správy stanoví ZOZPT zejména v § 22. Působnost je rozdělena mezi Krajskou, resp. na území hlavního města Prahy Městskou, a Státní veterinární správu. Krajská veterinární správa (KVS) má z hlediska ochrany koňovitých tato oprávnění, zakotvená v § 22 ZOZPT: -

Vykonává dozor nad dodrţováním povinností, uloţených chovatelům, ostatním fyzickým osobám a právnickým osobám.

-

Plní úkoly vyplývající z nařízení Evropské unie.

-

Vypracovává odborná vyjádření a vydává, pozastavuje a odnímá osvědčení o schválení silničního dopravního prostředku pro přepravu koní.

-

V rámci dozoru nad přepravou koní vydává povolení dopravce a povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty.

-

Na základě kontrolního zjištění ukládá nápravná opatření.136

Oprávnění KVS jsou zakotvena i v dalších ustanovení ZOZP. KVS podle nich zejména: -

Dává podnět obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednání správních deliktů, v deliktním řízení pak vydává odborná vyjádření.137

-

Povoluje jiný způsob utrácení koní.138

136

§ 22 odst. 1 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 24a odst. 5 Tamtéţ. 138 § 5h odst. 4 Tamtéţ. 137

48

-

Přijímá oznámení o zahájení či ukončení podnikání, které spočívá v provozu jezdecké firmy nebo povoznictví.139 Státní veterinární správa je krajským veterinárním správám nadřízena. Její oprávnění

se vztahují zejména na tyto činnosti: -

Zpracovává a provádí program ochrany zvířat.

-

Můţe vykonávat dozor nad plněním povinností stanovených ZOZPT, příslušnými obecně závaznými předpisy i přímo pouţitelnými předpisy EU v případech, které si vyhradí.

-

Na úseku dozoru nad ochranou zvířat spolupracuje s orgány ochrany zvířat Rady Evropy, Evropské unie i třetích zemí. Na vyţádání jim poskytuje příslušné informace.

-

Organizuje odbornou přípravu a celoţivotní vzdělávání úředních veterinárních lékařů podle §26 ZOZPT.140

-

Plní úkoly, které pro ni z nařízení EU vyplývají. Například můţe zakázat přepravu koní určitým dopravcem nebo dopravím prostředkem.141

-

Ve smyslu § 8k ZOZTP vede centrální evidenci dopravců zvířat.

5.1.3 Obce s rozšířenou působností Obecní úřady obce s rozšířenou působností jednak projednávají přestupky a jiné správní delikty podle ZOZTP na úseku ochrany zvířat, jednak provádějí zvláštní opatření podle § 28a ZOZTP na podnět KVS. V rámci ochrany zvířat plní i další úkoly stanovené zákonem, jestliţe není příslušný jiný orgán ochrany zvířat.142 Na území hlavního města náleţí tato působnost úřadu městské části hlavního města Prahy.143 Na tomto místě bych ráda zdůraznila význam obcí s rozšířenou působností coby orgánu ochrany zvířat. Místní úroveň státní správy je lidem mnohem blíţe, neţ ta ústřední. Je velmi důleţité, aby v ni měl běţný občan důvěru a úţeji s ní spolupracoval. 5.1.4 Obce Obec má oprávnění zřizovat, provozovat a rušit útulky pro koně podle § 24 odst. 1 ZOZTP, to se ale v praxi neděje. Obec dále můţe vydávat v samostatné působnosti obecně závazné vyhlášky, kterými např. omezí jízdu na koni v určitých místech. V prvním stupni pak

139

§ 13 a odst. 1 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 22 odst. 2 Tamtéţ. 141 Článek 26 odst. 6. Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. 142 PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 130 143 § 24a odst. 2 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 140

49

projednává správní delikty podle § 27 odst. 1. písm. j.) a podle §27a odst. 1 písm. g), coţ jsou případy porušení povinnosti vyplývající z takové obecně závazné vyhlášky obce.144 5.1.5 Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, resp. jejich příslušné orgány, provádějí dozor nad dodrţováním ZOZTP a jeho prováděcích předpisů a plní úkoly stanovené zákonem v § 22 odst. 1 písm. a) pro Krajské veterinární správy v případě, ţe se jedná o chov a vyuţití koní pro účely těchto ministerstev.145 Jde zejména o koně jízdních oddílů Policie, ale můţe se jednat i o koně vyuţívané k vojenským účelům. 5.1.6 Akademie věd ČR a ústřední orgány státní správy V oblasti ochrany koní jako pokusných zvířat má kompetence také Akademie věd ČR, resp. ústřední orgány státní správy (dále jen „příslušné státní orgány“), do jejichţ okruhu působnosti spadá předmět činnosti fyzických a právnických osob provádějících pokusy na zvířatech, přesněji na koních. Působnost těchto orgánů je vymezena zejména v § 23 odst. 1 ZOZTP zejména tím, ţe rozhodují o schválení či neschválení projektu pokusu a vedou evidenci o počtu a druhu zvířat pouţitých pro pokusné účely.

5.2 Soukromoprávní ochrana Ochranu koní si dávají za cíl i subjekty soukromého práva. Nedisponují sice státem svěřenými pravomocemi, nicméně jistý vliv mají. Patří mezi ně různá sdruţení, jezdecké spolky či federace. V následujících pododdílech bych ráda uvedla ty subjekty, které povaţuji za nejvlivnější. 5.2.1 Mezinárodní jezdecká federace a Česká jezdecká federace Mezinárodní jezdecká federace (oficiální zkratka FEI), čili The Fédération Equestre Internationale, hraje ústřední roli při zaštiťování jezdeckého sportu ve světě. Byla zaloţena v roce 1921 ve Švýcarském městě Laussane, zpočátku pro disciplíny parkur, drezura a všestrannost. Z původních osmi zakládajících členů146 se rozrostla aţ na současných 133 států, reprezentovaných vţdy jednou národní jezdeckou federací. V roce 2000 se ustálil počet

144

§ 28 odst. 6 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 131. 146 Zakládajícími členy byli Francie, USA, Švédsko, Japonsko, Belgie, Dánsko, Norsko a Itálie. (History – timeline, Féderation equestre internationale, [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: .) 145

50

spravovaných disciplín na číslu devět – drezura, para-drezura, parkur, všestrannost, voltiţ, vytrvalost, vozatajství, para-vozatajství a nově reining.147 Mezinárodní jezdecká federace si ve své proklamaci klade za cíl podporovat jezdecký sport po celém světě, šířit vzdělání a osvětu. Za své základní hodnoty povaţuje spravedlnost a rovnost, respekt ke zvířeti a ţivotnímu prostředí a citlivý vztah s koněm. Na první místo veškeré sportovní činnosti staví vţdy zdraví a pohodu koně. Tuto myšlenku pak zakotvila v „Kodexu chování148“, který stanoví: „Ve všech obdobích přípravy a tréninku sportovních koní musí mít pohoda a zdraví koně přednost před všemi ostatními požadavky. To zahrnuje dobrý management, tréninkové metody, podkovářství, výstroj, přepravu.“149. Česká jezdecká federace (oficiální zkratka ČJF), člen mezinárodní jezdecké federace, je pak jakýmsi spojovacím článkem mezi českými jezdci a FEI. Přísnost jezdeckých pravidel, veterinárních standardů, resp. ochrana koní můţe být větší, neţli je tomu na úrovni mezinárodní, nicméně v drtivé většině je národní úprava pouze jejím překladem. Jak i z názvu obou organizací vyplývá, zaměřuje se jejich činnost a potaţmo i úloha při ochraně před týráním pouze na sportovní koně a jezdectví ve formě závodů ve vymezených disciplínách jezdeckého sportu. Představitelé těchto federací nebudou objíţdět stáje a kontrolovat výţivný stav zvířat či zjišťovat, zda parametry domácích stájí odpovídají normám. Nejviditelnější role jezdeckých federací spočívá v ochraně koní před týráním ve formě dopingu. V listopadu 2009 byla přijata Pravidla pro kontrolu medikace a antidopingu u koní150, která jsou pro ČJF účinná od 5. dubna 2010. Přílohou k nim je pak Seznam zakázaných látek, který rozlišuje zakázané látky na: -

zakázanou dopingovou látku (Banned Substance) – např.morfium. Jde o takovou látku, která ve světě sportu nemá místo a nesmí se vůbec pouţívat.

-

nepovolenou medikační látku (Controlled Medication Substance) – např. bromhexin. Ve veterinární medicíně běţně uţívaná látka, která však nesmí být přítomna v těle koně v průběhu soutěţe. Pravidla zakotvují tzv. institut odpovědné osoby, čímţ rozumíme jezdce, voltiţéra

nebo vedoucího spřeţení, bez ohledu na vlastnictví koně. K odpovědnosti uvádí Průvodce 147

Féderation equestre internationale, [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: . 148 Doslovný překlad originálního znění „The Code of conduct“ zakotvuje ČJF jako „Kodex chování“ v platných veterinárních pravidlech. 149 Veterinární pravidla [online]. Praha: Česká jezdecká federace, vydáno 1.4.2011 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: 150 Jedná se opět o překlad dokumentu vydaného FEI pod názvem Equine Anti-doping and Controlled Medication Regulations.

51

pravidly medikace pro jezdce následující: „Odpovědná osoba je striktně a plně odpovědná, pokud je v odebraném vzorku prokázána přítomnost zakázané látky. Tento fakt je posuzován jako porušení Pravidel EADCM, ať už odpovědná osoba použila zakázanou látku záměrně či z nedbalosti, vědomě či nevědomě. Je tak nepodstatné, zda měla použitá zakázaná látka účinek zvyšující výkon.“151 Odpovědná osoba má právo podat vysvětlení a obhájit svou nevinu, vyloučení ze soutěţe však nastupuje vţdy. K testaci na přítomnost zakázané látky jsou běţně vybíráni koně umístění na předních místech, ostatní pak víceméně náhodně. Za přítomnosti svědka a dodrţení procedurálních pravidel dojde k odebrání vzoru krve a moči, následně rozdělného na dvě části. Jestliţe se test prvního části vzorku (část A) ukáţe jako negativní, FEI laboratoř do 3 měsíců znehodnotí celý vzorek. Pokud se však část A ukáţe jako pozitivní, dojde k automatickému pozastavení činnosti odpovědné osoby a započne šetření. Odpovědná osoba můţe vyuţít moţnosti předběţného slyšení před jedním členem Právní komise FEI, jenţ můţe zákaz činnosti zrušit. Další vývoj kauzy předpokládá rozbor druhé části vzorku (část B), na ţádost odpovědné osoby k němu můţe dojít i v jiné laboratoři FEI. Jestliţe bude část B negativní, případ se odloţí a ukončí. Ve valné většině případů se však část B ukáţe jako pozitivní a případ projedná Právní komise FEI. Odpovědná osoba můţe doručit dokumenty na svou obhajobu a poţádat o závěrečné slyšení. Zajímavá mi zde přijde moţnost slyšení nejen osobně, ale také telefonicky.152 Faktem je, ţe Laussane můţe být pro některé jezdce velmi daleko a tato moţnost jim umoţní alespoň nějak do závěrečného slyšení zasáhnout, nicméně po procesní stránce z toho mám pocity spíše smíšené. Pokud se odpovědná osoba nevyviní, budou uloţeny sankce. Vţdy dojde k diskvalifikaci ze soutěţe a k zákazu činnosti. U nepovolených látek se udělí zákaz činnosti do 2 let, u zakázaných dopingových látek v délce nejméně 2 roky. Pro případ prvního přestupku proti pravidlům, spočívajícím v přítomnosti nepovolené látky, umoţňuje FEI účast v tzv. administrativním řízení. Odpovědná osoba zaplatí pokutu ve výši 1500 CHF a náklady řízení ve výši 1000 CHF a zároveň se zřekne moţnosti závěrečného šetření před Právní komisí FEI. Dvojice bude zároveň vyloučena ze soutěţe.153 Proti rozhodnutí Právní komise FEI se lze do 30 dní odvolat k Arbitráţnímu soudu pro sport v Laussane. Jedná se o nezávislou organizaci, jakýsi „nejvyšší soud pro sport“, který 151

Průvodce Pravidly pro kontrolu medikace a antidopingu u koní pro jezdce [online]. Praha: Česká jezdecká federace, vydáno 1.4.2011 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: . 152 Tamtéţ. 153 Tamtéţ.

52

projednává případy ze všech sportovních odvětví.154 V prosinci 2009 rozhodoval např. v kauze Tony André Hanse proti FEI. Norské druţstvo vyhrálo bronzovou medaili v parkurovém skákání na olympiádě v Pekingu. V těle koně Camira, na kterém soutěţil Tony André Hanse, byl nalezen kapsaicin, na seznamu zakázaných látek vedená zakázaná dopingová látka tlumící bolest. Arbitráţní soud pro sport přes Hansenovy argumenty o netransparentnosti řízení před Právní komisí FEI a přes tvrzení, ţe není prokázáno, jak se kapsaicin do těla Camira dostal, došel k jednoznačnému závěru. Rozhodnutí FEI bylo potvrzeno, norské druţstvo o medaile přišlo.155 5.2.2 Ostatní organizace a asociace V České republice funguje řada jezdeckých asociací či spolků, které zajišťují ochranu koní při různých svodech a v jiných disciplínách, neţ je tomu u FEI a ČJF. Jsou jimi například: -

Jockey club České republiky, který v rámci své činnosti zabezpečuje ochranu koní při přehlídkách dostihových koní, cvalových dostizích a veřejných trénincích dostihových koní.156

-

Česká klusácká asociace, dohlíţející nad korektností chování ke koním v rámci klusáckých dostihů.157

-

Asociace svazů chovatelů koní České republiky se zajímá zejména o ochranu koní při výstavách, výkonnostních zkouškách a podobných svodech.158

-

Czech Quarter Horse Association, Western Riding Club České republiky, Appaloosa Horse Club či Czech reining horse association se věnují westernovým soutěţím a ochraně koní na nich zúčastněných.159

154

Průvodce Pravidly pro kontrolu medikace a antidopingu u koní pro jezdce [online]. Praha: Česká jezdecká federace, vydáno 1.4.2011 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: . 155 CAS 2009/A/1768 Hansen v. Fédération Equestre Internationale (FEI) [online]. Lausanne: Court of arbitration for sport, vydáno 4.12.2009 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: < http://www.tas-cas.org/d2wfiles/document/3823/5048/0/Award20176820_internet_.pdf>. 156 Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při přehlídkách dvouletých, cvalových dostizích a veřejných trénincích dostihových koní organizované Jockey Clubem České republiky.[online]. Praha: Jockey Club České republiky, vydáno 4. 2. 2009 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: . 157 Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při dostizích a výstavách organizovaných Českou klusáckou asociací. Praha: Česká klusácká asociace, vydáno 20. 3. 2009 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: . 158 Řád Asociace svazů chovatelů koní České republiky, občanského sdružení pro ochranu zvířat při veřejném vystoupení nebo svodu koní – při bonitacích, výkonnostních zkouškách, výstavách, aukčních trzích, propagačních veřejných vystoupeních a soutěžích. Písek: Asociace svazů chovatelů koní, vydáno 4. 11. 2008 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: . 159 Průvodce westernovým sportem – díl I. Sportovní organizace. iFauna [online]. Změněno 12.3.2012 [cit. 12. 3. 2012]. Dostupné z: .

53

5.2.3 Občanská sdružení Ochranu koní před týráním si jako jeden ze svých cílů kladou i různé právnické osoby, zejména pak občanská sdruţení, zaloţená podle zákona č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů. Jednou z podob takového sdruţení je pak útulek pro koně. Nejedná se však o útulek zřizovaný obcí podle § 24 odst.1 ZOZPT. Definici útulku jako takového v právních předpisech nenajdeme. Útulkem můţeme rozumět zařízení, které poskytuje péči toulavým a opuštěným zvířatům, ať jiţ má v názvu slovo útulek nebo ne.160 Doktorka ze Státní veterinární správy, se kterou jsem na toto téma diskutovala, mi v emailové komunikaci sdělila, ţe ani poţadavky na útulky nejsou nikde přesně specifikovány. Metodický návod SVS ČR č. 2000/05/EPIZ Veterinární podmínky pro zřizování, provoz a kontrolu útulků a obdobných podnikatelských zařízení byl v srpnu 2011 zrušen. Byl právně nezávazný, slouţil pro interní potřebu SVS a KVS, nicméně mnohá sdruţení se jím řídila a uváděla ho na svých webových stránkách jako právně závazný dokument. Nyní tedy neexistuje ţádný relevantní dokument, ve kterém bychom dohledali poţadavky příslušných orgánů na taková zařízení. Sousloví útulek pro koně můţe některým zavánět podnikatelskou činností a ziskem. V praxi jsou útulky zřizovány jako neziskové organizace, které pečují o týrané koně a v případě potřeby je vykupují nebo získávají do vlastnictví darovací smlouvou. Jedná se většinou o iniciativu soukromých osob financovanou z vlastních zdrojů. Tyto organizace, resp. osoby, se podílejí jak na odebrání týraných koní, tak o jejich následnou péči a případné umístění do nového domova. Spolupracují s Policií ČR, orgány veterinární správy a řeší situaci týraného nebo zanedbaného koně s majitelem. Pro ilustraci mohu uvést občanská sdruţení Stanice pro koně v nouzi o.s., Naděje pro koně o.s. či Občanské sdruţení S.O.S. – ţivot pro koně – útulek pro staré a týrané koně. V těchto zařízeních pracují lidé, kteří ze svých prostředků a ve svém volném čase uvádějí týrané koně zpět do kvalitního ţivota. Úroveň ustájení a péče o zvířata se však můţe v jednotlivých zařízeních diametrálně lišit a ne všichni jednají s čistými úmysly. Někdy je pro potenciálního dárce těţké se rozhodnout, kam své peníze poslat tak, aby byly efektivně vyuţity pro týrané koně. Je proto dobré zařízení osobně navštívit, dění v něm průběţně sledovat nebo si alespoň zjistit reference. Takto investované prostředky pak mají smysl.

160

Vyjádření k problematice zřizování útulků a tzv. depozit [online]. Praha: Odbor ţivočišných komodit Ministerstva zemědělství, vydáno 2. 6. 2010 [cit. 5.3.2012]. s. 18. Dostupné z: .

54

6 Odpovědnostní vztahy Definicí právní odpovědnosti nalezneme v odborné literatuře celou řadu. Profesor Gerloch ve své knize uvádí např. tuto: „Právní odpovědností se rozumí uplatnění nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, vůči tomu, kdo porušil právní povinnost.“161 V právu ţivotního prostředí rozlišujeme odpovědnost správněprávní, trestněprávní, odpovědnost za škodu a odpovědnost za ekologickou újmu.162 V této kapitole bych se chtěla zabývat zejména dvěma nejvýznamnějšími druhy právní odpovědnosti, které mohou vznikat v kontextu s ochranou koní, a to odpovědností správněprávní a trestněprávní. Zmíním ale i odpovědnost za škodu, tedy občanskoprávní. Z důvodu, ţe koně nemají samostatný reţim ochrany, budu zde mluvit převáţně o zvířatech obecně.

6.1 Správněprávní odpovědnost Teorie práva řadí správněprávní odpovědnost do veřejnoprávní oblasti, kdy vzniká vztah mezi delikventem a státem, nikoli poškozeným. Mluvíme o odpovědnosti za správní delikty, jimiţ jsou přestupky a jiné správní delikty. Na rozdíl od přestupku se jiného správního deliktu můţe dopustit také právnická osoba.163 Oproti trestnému činu se správní delikty vyznačují menší mírou škodlivosti pro společnost. 6.1.1 Přestupek týrání zvířat Přestupkem je zaviněné společensky škodlivé jednání, jeţ je za přestupek zákonem označeno a zároveň se nejedná o trestný čin nebo jiný správní delikt.164 Takové jednání nedosahuje závaţnosti trestného činu, nicméně je neţádoucí a společnost jej trestá. Obecnou část přestupkového práva definuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů v části první, samotný přestupek týrání zvířat zde však nenajdeme. Zakotvuje jej ZOZPT v sedmé části, § 27 odst. 1 písm. b). Jedná se o běţný způsob týrání zvířete fyzickou osobou, za který můţe být podle § 27 odst. 10 písm. a) udělena pokuta do výše 500.000,- Kč.165 ZOZPT vymezuje na úseku ochrany zvířat mnoho skutkových podstat přestupku. Fyzická osoba se dopustí přestupku například tím, ţe bezdůvodně usmrtí koně, nedodrţuje minimální standarty pro chov koní, jak je stanoví vyhláška o MS, nebo je jako chovatel 161

GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: ALEŠ ČENĚK, 2007. s. 179. PEKÁREK, M. a kol. Právo životního prostředí. 1.díl. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 282283. 163 GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: ALEŠ ČENĚK, 2007, s. 182-186. 164 § 2 Zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 165 § 27 Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 162

55

přepravuje v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami. Totéţ platí pro pořadatele soutěţí či svodu, který nemá schválený řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení nebo podle něj nepostupuje. 6.1.2 Jiný správní delikt týrání zvířat Jiné správní delikty se týkají podnikajících fyzických osob a právnických osob. Stanovuje je ZOZTP obdobně jako přestupky a to v § 27a. Církve a náboţenské společnosti se mohou dopustit jiného správního deliktu tím, ţe provádí poráţku zvířete v rozporu s poţadavky ZOZPT, stanovenými za tímto účelem. (viz § 27a. odst. 10). Za jiný správní delikt lze uloţit pokutu aţ do výše 500 000 Kč a/nebo zákaz činnosti.166 6.1.3 Zvláštní opatření a náklady Správní delikty projednávají obce ve správním řízení. ZOZPT umoţňuje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností učinit ve smyslu § 28a zvláštní opatření na ochranu zvířat proti týrání. Na návrh Krajské veterinární správy můţe správním rozhodnutím, vůči němuţ nemá odvolání odkladný účinek, nařídit chovateli sníţení počtu koní nebo pozastavení činnosti, při níţ k týrání dochází. Dále je moţné nařídit a zajistit umístění týraného koně do náhradní péče. Takové opatření se příjme, je-li kůň týrán opakovaně nebo to vyţaduje jeho zdravotní stav.167 Náklady na léčení ponese osoba, která koni takový stav způsobila. Náklady spojené s umístěním koně do náhradní péče a s následnou péčí pak osoba, jíţ byl kůň odebrán.168 Ve většině případů se bude jednat o majitele, odebráním zvířete ale jeho vlastnické právo nezaniká, je pouze omezeno.

6.2 Trestněprávní odpovědnost Trestněprávní odpovědností můţeme rozumět „následnou sankční či jinou kvalifikovanou trestněprávní reakci státní moci na spáchaný trestný čin, v reakci zaměřené na jeho pachatele, a to i za použití donucení.“169 Nový trestní zákoník přinesl oproti staré úpravě řadu pozitivních změn. Jednou z nich je lepší formulace skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat a zpřísnění trestů za takový trestný čin. Přibyla také nová skutková podstata v oblasti ochrany zvířat – Trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti.

166

§ 27a Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. § 28a Tamtéţ 168 § 28a Tamtéţ 169 KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C.H.BECK, 2009. s. 140. 167

56

Skutková podstata trestného činu je jedním z formálních znaků trestného činu, vymezuje podmínky trestní odpovědnosti výčtem znaků trestného činu. Obligatorními znaky skutkové podstaty trestného činu jsou subjekt, subjektivní stránka, objekt a objektivní stránka. Podle závaţnosti ji členíme na základní, kvalifikovanou a privilegovanou. V základní skutkové podstatě jsou uvedeny znaky běţného typu trestného činu, přistupuje-li k ní další znak, typizující vyšší stupeň závaţnosti činu, mluvíme o skutkové podstatě kvalifikované. Privilegovaná skutková podstata, která charakterizuje trestné činy méně závaţné neţ je tomu u skutkové podstaty základní, se v ochraně zvířat proti týrání neuplatňuje.170 Subjektem je pachatel trestného činu. Jako pachatele označujeme fyzickou osobu, která je v době spáchání trestného činu příčetná, dovršila 15. rok věku a v případě mladistvého je i rozumově a mravně vyspělá. Zákon můţe okruh pachatelů omezit nebo jim můţe být kdokoliv.171 Subjektivní stránka charakterizuje vnitřní psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání, jejímţ obligatorním znakem je zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.172 Objekt trestného činu můţeme definovat jako společenské vztahy, hodnoty a zájmy chráněné trestním zákonem 173 Způsob spáchání trestného činu označujeme jako objektivní stránku. Vymezuje ji jednání, následek a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Fakultativním znakem pak můţe být hmotný předmět útoku, místo trestného činu nebo zvláštní způsob spáchání trestného činu.174 6.2.1 Trestný čin týrání zvířat Trestní zákoník zakotvuje skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat v § 302. Základní skutková podstata v odstavci 1 zní: „Kdo týrá zvíře a) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo b) surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“175 Aby se subjekt dopustil trestného činu týrání zvířat, musí být zvíře týráno některou zákonem definovanou formou. Takové jednání, uvedené v § 4 odst. 1 ZOZPT, musí naplňovat

170

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 143-148. Tamtéţ s. 181-182. 172 Tamtéţ s. 147, 207. 173 Tamtéţ s. 151. 174 Tamtéţ s. 160. 175 § 302 odst. 1 Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 171

57

jeden z fakultativních znaků objektivní stránky skutkové podstaty. Musí tedy ve smyslu písmene a) dosahovat extrémně vysoké míry brutality nebo musí být zvíře, tedy kůň, vystaveno extrémním bolestem, utrpení či šokujícím proţitkům na hranici snesitelnosti. Při naplnění znaku veřejnosti stanoví zákonodárce niţší míru intenzity – zvířetem proţívané bolesti, utrpení a šokující proţitky musí být nadměrné, míra brutality týrání pak vyšší, vymykající se z mezí týrání zvířat postiţitelného jako přestupek. 176 Odstavec 2 dotčeného paragrafu upravuje první ze dvou kvalifikovaných skutkových podstat s nárůstem horní hranice trestní sazby odnětí svobody takto: „Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, nebo b) způsobí-li týranému zvířeti takovým činem trvalé následky na zdraví nebo smrt.“177 V prvním případě je k naplnění skutkové podstaty zapotřebí speciální recidivy, vztahující se nikoli na přestupek týrání zvířat, ale na trestný čin podle § 302 nového trestního zákoníku, případně i dle starší úpravy v zákoně č. 140/1961 Sb., jestliţe by se znaky takového činu podstatně shodovaly s činem v účinném znění. V případě druhém pak pachatel způsobil zvířeti následky, které jsou podstatné, znamenají váţný zásah do jeho zdraví a nejsou pouze krátkodobého nebo dočasného charakteru.178 Druhou kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat definuje trestní zákoník v odstavci třetím:„Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na větším počtu zvířat.“179 Podmínka „většího počtu“ bude naplněna tehdy, týrá – li pachatel minimálně 7 zvířat.180 V případě týrání zvířat mluvíme o obecném subjektu. Co se týče subjektivní stránky, základní skutková podstata vyţaduje úmysl, bez ohledu na to, zda přímý nebo nepřímý. K naplnění některé z kvalifikovaných skutkových podstat postačí nedbalost nevědomá.181 Objektem trestného činu týrání zvířat je účel zákona na ochranu zvířat proti týrání, tedy zájem na ochraně zvířat před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením, je-li toto způsobeno člověkem, byť i z nedbalosti.182

176

NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010. s. 637-638. § 302 odst. 2. Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 178 NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010. s. 638. 179 § 302 odst. 3. Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 180 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011. 181 NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010. s. 638. 182 NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010. s. 636. 177

58

Týrat zvíře můţe subjekt jak komisivně (konáním) - dopouští se na koni násilí, tak i omisivně (nekonáním) – zavře koně do stáje, kde jej úmyslně drţí bez péče, vody nebo potravy. Trestní zákoník počítá s několika druhy trestu, ať jiţ udělenými jednotlivě nebo společně. Soud můţe uloţit trest odnětí svobody, domácí vězení, zákaz činnosti, propadnutí věci, peněţitý trest nebo i obecně prospěšné práce.183 Sazby trestu odnětí svobody byly uvedeny výše ve znění § 302 trestního zákoníku. 6.2.2 Trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti Trestný čin zanedbání péče o zvíře z nedbalosti přinesly do trestního zákoníku jako novou skutkovou podstatu především případy z praxe. Ponechala-li odpovědná osoba zvíře bez patřičné péče nebo se o něj náleţitě nestarala, mohla odpovídat maximálně za přestupek, ačkoliv zvířeti toto zanedbání způsobilo trvalé následky či smrt. Ustanovení § 303 trestního zákoníku obsahuje základní skutkovou podstatu v odstavci prvním: „Kdo z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“184 Kvalifikovaná skutková podstata je uvedena ve druhém odstavci: „Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nebo trvalé následky na zdraví většímu počtu zvířat.“185 Větší počet zvířat znamená i v tomto případě minimálně 7 jedinců.186 Subjektem musí být vlastník nebo osoba povinná se o zvíře starat. S odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále také OZ), můţeme dovodit, ţe osobou povinnou starat se o zvíře je i oprávněný drţitel (§130 OZ), neoprávněný drţitel do doby, neţ vydá zvíře vlastníkovi (§131 OZ) nebo nálezce ztraceného či opuštěného zvířete (§135 OZ). Do kategorie osob odpovědných za péči o zvíře spadá faktický drţitel, fyzická osoba, pro niţ povinnost péče o zvíře vyplývá ze smluvního nebo jiného vztahu nebo ten, kdo má zvíře zapůjčené nebo v nájmu.187 Základní skutková podstata vyţaduje zavinění ve formě hrubé nedbalosti. Trestní zákoník v § 16 odst. 2 stanoví, ţe čin je spáchán z hrubé nedbalosti, pokud přístup pachatele 183

§ 60, § 62, § 67, § 70, § 73, § 302 Zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. § 303 odst. 1 Tamtéţ 185 § 303 odst. 2 Tamtéţ 186 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011. 187 NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010. s. 640-641. 184

59

k poţadavku náleţité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti dotyčného k trestním zákonem chráněným zájmům.188 U kvalifikované skutkové podstaty je třeba hrubé nedbalosti ve vazbě na základní skutkovou podstatu, pro naplnění předpokladu zanedbání péče u většího počtu zvířat postačí nedbalost nevědomá. Objektem tohoto trestného čin je zájem na ochraně zvířat před nedbalostním jednáním. Fakultativním znakem objektivní stránky je způsobení trvalých následky nebo smrti zvířete.189 Se zavedením této nové skutkové podstaty trestného činu souhlasím. Myslím si, ţe znamená posun kupředu a zajistí lepší ochranu zvířat před pasivitou a nezájmem odpovědných osob. Efektivitu a reálné uplatnění nám ukáţe aţ praxe.

6.3 Občanskoprávní odpovědnost Občanský zákoník zakotvuje základní prevenční povinnost v ustanovení § 415 tak, ţe: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a na majetku, na přírodě a na životním prostředí.“190 V souvislosti s koňmi vzniká zejména odpovědnost za škodu podle § 420 OZ, kdy „každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti“191, např. porušením prevenční povinnosti v § 415 OZ. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, škoda, příčinná souvislost. Jedná se o subjektivní odpovědnost, vyţaduje se tedy i zavinění.192 Můţe se týkat jak majitelů koní, tak i chovatelů, případně osob, kterým byl kůň svěřen. Nejvyšší soud ČR řešil případ, kdy jezdkyně vyjela na vypůjčeném koni na veřejné prostranství, kůň se poplašil, jezdkyně ho nezvládla a spadla. Kůň následně nekontrolovatelně vběhl do vozovky, kde se srazil s projíţdějícím automobilem. Z rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, ţe základní povinností chovatele nebo toho, komu byl kůň svěřen, je zajistit zvíře tak, aby byla zabezpečena ochrana okolí, zejména ţivota, zdraví a majetku ostatních osob, ale také zvířete samotného. Nejvyšší soud měl za to, ţe splašení koně je jedna z moţných situací obecně známých u koní, kterou nelze a priori vyloučit, nejde o vis maior a ţalovaná odpovídá za škodu způsobenou koněm, kterého na své riziko vzala na vyjíţďku mimo areál.193 S názorem Nejvyššího soudu se ztotoţňuji. Kaţdý by si měl uvědomit, ţe sedlá půltunové zvíře, jehoţ základním instinktem je od nebezpečí utíkat. Není důvod, aby za jeho nezvládnutí nesl odpovědnost někdo jiný.

188

§ 16 odst. 2 Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010. s. 641. 190 § 415 Zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 191 § 420 odst. 1 Tamtéţ. 192 FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 581 – 593. 193 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2012, sp.zn. 25 Cdo 5030/2007. 189

60

Mnoho majitelů koní svěřuje svá zvířata do různých jezdeckých zařízení na výcvik nebo za účelem ustájení a následné péče. V takových případech se setkáváme se zvláštní odpovědností podle § 421 OZ: „Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by škodě došlo i jinak.“194 Mezi majiteli koní ustájených v nájemních stájích je zvykem, ţe hradí náklady, které vznikly v souvislosti s jejich koněm. Ať jiţ utekl z ohrady a pošlapal sousední pole, tak případný úraz, který si v nepřítomnosti majitele způsobil. Často se ve smlouvách o ustájení koně nebo jeho převzetí do tréninku objevuje klauzule typu „Provozovatel stáje není odpovědný za úrazy koně způsobené v areálu stáje“. V této souvislosti je však důleţité uvést rozsudek Nejvyššího soudu, který do situace vnesl světlo. Provozovateli stáje svěřený kůň se fatálně zranil ve výběhu a musel být utracen. Majitelka se domáhala náhrady škody, s odkazem na smlouvu o ustájení to však provozovatel odmítal. Nejvyšší soud se k tomu vyjádřil takto: „Odpovědnost za škodu podle ustanovení § 421 občanského zákoníku je odpovědností objektivní bez zřetele na zavinění. Odpovědným subjektem je tu ten, kdo věc převzal, zatímco oprávněným subjektem je ten, kdo věc předal (od koho byla věc převzata), a to i když není jejím vlastníkem. Ten, kdo věc, jenž má být předmětem jeho závazku, převzal, se nemůže své odpovědnosti za škodu vyplývající z ustanovení § 421 OZ zprostit ani prohlášením nebo dohodou mezi ním a oprávněným subjektem.“195 S judikátem Nejvyššího soudu souhlasím, myslím si, ţe je zcela v souladu s platnými zákony. Na druhou se však nemohu zbavit dojmu, ţe se jedná o stav přinejmenším diskutabilní. Hlavním problémem je fakt, ţe zákonodárce povaţuje z hlediska občanského práva zvíře za věc. V rámci odpovědnosti podle § 421 OZ ho chápe stejně jako třeba odloţený kufr nebo kabát. Kufr si však nezlomí nohu ve výběhu, kabát Vám nepřeskočí ohradu. Při důsledném dodrţování a vymáhání nastaveného pravidla by rapidně ubylo provozovatelů nájemních stájí, protoţe takové riziko by podstoupil nejspíš málokdo.

194 195

§ 421 Zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.2004, sp.zn. 25 Cdo 2109/2003.

61

7 Judikatura Případů týrání koní, které se dostanou k soudu, není mnoho. Kupříkladu minulý rok Městský soud v Brně ani Okresní soud pro Brno – venkov neodsoudil ţádného pachatele trestného činu týrání zvířat nebo zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, jehoţ předmětem by byl kůň.196 V následující kapitole bych čtenáři ráda představila několik judikátů okresních soudů, související s tematikou ochrany koní před týráním. S jednou výjimkou se jedná o trestné činy spáchané dle staré právní úpravy.197 Zmíním také jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR související s náhradou nákladů na péči o odebraného koně.

7.1 Trestní příkaz 13 T 291/2006 Dne 31. 5. 2006 vydal samosoudce Okresního soudu v Uherském Hradišti trestní příkaz 13 T 291/2006, jímţ byl obviněný shledán vinným za týrání zvířat podle § 203 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona, tedy podle starého právní úpravy. Trestného činu se dopustil v přesně nezjištěné době, nejméně však od 28. 12. 2005 do 6. 2. 2006 na 5 kusech krav a na 2 koních.198 Týrání koní bylo spatřeno v porušení ustanovení § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 písm. c), písm. k) ZOZTP. Obviněný nezajistil koním dostatek vody, k senu sice měli volný přístup, avšak horní vrstvy potravy byly promáčené a zaplísněné. S ohledem na nepříznivé povětrnostní podmínky zimních měsíců obviněný nezajistil dostatečnou vrstvu podestýlky, koně neměli moţnost ukrýt se v přístřešku. Dotyčný byl jiţ dříve stíhán za přestupek týrání zvířat, nicméně svůj přístup k chovu zvířat nezměnil. Za své jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 5 měsíců, podmíněně na 2 roky.199 S verdiktem okresního soudu v zásadě souhlasím, porušení ZOZTP bylo prokázáno. Jsem ráda, ţe soud povaţoval případ drţení koní v takto nevyhovujících podmínkách za týrání, ačkoliv nebyli nemocní nebo vyloţeně hubení. S čím se nemohu ztotoţnit je výše trestu. V případech týrání zvířete bych spíše neţ podmíněnému odsouzení přistupovala

196

Tuto informaci jsem získala prostřednicvtím e-mailové komunikace s veterinářkou KVS pro Jihomoravský kraj. 197 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon zakotvoval trestný čin týrání zvířete v § 203 takto: „(1) Kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postiţen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněţitým trestem. (2) Kdo utýrá zvíře, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněţitým trestem. (3) Odnětím svobody aţ na dvě léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném.“ 198 Trestní příkaz Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. 5. 2006, sp.zn. 13 T 291/2006. 199 Tamtéţ.

62

přinejmenším k pokutě, ne-li k zákazu činnosti nebo zabavení věci. Mám pocit, ţe takovéto sankce by se pachatele dotýkaly bezprostředněji. Připočteme-li ke dvěma týraným koním ještě pět krav, které neměly k senu ţádný přístup a byly vyhublé, je „pouhá podmínka“ z mého pohledu nízkým trestem.

7.2 Trestní příkaz 2 T 5/2010-82 Samosoudkyně Okresního soudu v Táboře projednávala případ týrání dvou krav a jednoho koně, čtyřletého hřebce. Obviněný J.P. nejméně čtyři měsíce drţel tato tři zvířata v otřesných podmínkách, takřka ve tmě, nedostatečně krmená jak z hlediska kvantity, tak kvality, napájená špinavou vodou. Stáj byla silně znečištěná, soustavně zavřená, neboť jediný vchod byl zatarasen hnojem, který zvenku dosahoval aţ ke spodnímu okraji okna. Díky vysoké vrstvě hnoje neměla zvířata takřka ţádný prostor nad hlavami. Jedna z krav porodila tele, které zemřelo v důsledku udušení se v plodovém obalu či utonutí ve vysoké vrstvě hnoje. Chovatel ponechal kadáver mezi ostatními zvířaty. V důsledku drastických podmínek chovu reálně hrozil úhyn všech uvedených zvířat.200 Soudkyně uznala obviněného vinným z trestného činu dle § 203 odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a uloţila mu trest odnětí svobody podmíněně odloţený na zkušební dobu 20 měsíců.201 S výjimkou utýraného telete zvířata přeţila, nicméně zůstala v majetku pachatele. Takovou situaci hodnotím velmi negativně. Myslím si, ţe by člověk, který dokáţe drţet zvířata v takto drastických podmínkách, neměl mít moţnost v chovu dále pokračovat. Trest mi navíc připadá příliš nízký, jistě by mělo represivnější efekt uloţení mj. pokuty.

7.3 Trestní příkaz 5 T 50/2010 Okresní soud v Liberci projednával jezdecké veřejnosti známý případ týrání koně Lironga (přezdívaného Drak). Obviněná Z.P. stanula před soudem pro podezření ze spáchání trestného činu týrání zvířete podle § 203 odst. 1 Zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona. Jako provozovatelka hospodářství nezajistila řádnou péči ani přístup k dostatečnému mnoţství krmiva dvacetiletému valachovi Lirongovi plemene anglický plnokrevník. Obviněná jej nechala ve stádu koní, které ho nepřijalo. Ostatní koně jej napadali a způsobovali mu četná poranění převáţně v podobě kousanců. Lirongo neměl moţnost ukrýt se před nepříznivými klimatickými podmínkami v přístřešku, ani se pro konflikty ve stádu nedostal k senu nebo jiné kvalitativně a kvantitativně dostatečné potravě. Obviněná jej nechávala v pastevním výběhu 200 201

Trestní příkaz Okresního soudu v Táboře ze dne 11.1.2010, sp.zn. 5 T 50/2010-82. Tamtéţ.

63

přes noc, za deštivého i mrazivého počasí. Kůň strádal tak, ţe došlo k úbytku jeho hmotnosti z 550 kg na 300 kg, těţké vyhublosti, k úplnému vyčerpání a zkolabování organismu. Přivolaná veterinární lékařka mu jiţ nedokázala pomoci, pro stav neslučitelný se ţivotem bylo zvíře utraceno.202 Obviněná Z.P. byla shledána vinnou a odešla od soudu s podmíněným trestem odnětí svobody v délce trvání 4 měsíce, zkušební lhůta byla stanovena na 18 měsíců.203 O svém stanovisku k takto nízkým trestům, ukládaných za týrání, resp. utýrání zvířete, jsem jiţ hovořila výše. Na tomto místě bych chtěla zmínit hlavně obtíţe, s jakými jsem se při vyhledávání relevantní judikatury setkala. Na Okresní soud v Liberci jsem zaslala ţádost o poskytnutí informace, tedy konkrétního rozsudku, v rámci uplatňování práva na svobodný přístup k informacím podle zákona č. 160/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Ostatní soudy na mé ţádosti odpověděly vesměs kladně, Okresní soud v Liberci mi však oznámil, ţe nepatřím do okruhu osob, jimţ se rozsudek doručuje podle § 130 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Velmi nevhodné je dle mého názoru i uvedení celého jména a data narození obviněné v záhlaví zamítnutí mé ţádosti. Postup soudu tedy shledávám za přinejmenším diskutabilní.

7.4 Trestní příkaz 2 T 162/2011-90 Příběh klisny, který se stal předmětem vyšetřování, začal v podstatě dne 7. 5. 2011. Toho dne občanské sdruţení Ochránci hospodářských zvířat dorazilo na louku, kde leţela hubená, zanedbaná klisna s proleţeninami na levém boku. Na louce, kde byla klisna odloţena, nebyl přístup k vodě, úkryt před nepříznivým počasím měl skýtat pouze jakýsi stan z koberců plný hnoje. Po peripetiích stran převozu klisny na Kliniku chorob koní v Brně bylo diagnostikováno patologické postiţení obou hrudních končetin, artritida a těţká laminitida. Léčba, která by odstranila utrpení klisny, nebyla podle zástupce přednosty kliniky MVDr. Zdeňka Ţerta, Csc. moţná, proto bylo přistoupeno k humánnímu utracení klisny.204 Okresní soud v Hodoníně, jenţ tento případ projednával, uznal obviněného J.Ţ., majitele klisny, vinným ze spáchání přečinu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti podle § 303 odst. 1 trestního zákoníku. Trest odnětí svobody byl vyměřen na 5 měsíců s podmíněným

202

Trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 31.3.2010 , sp.zn. 5 T 50/2010. Tamtéţ. 204 Beruška – smutný příběh, na jehoţ konci je smrt. OHZ – ochránci hospodářských zvířat. [online]. Změněno 26.2.2012 [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné z: . 203

64

odkladem na zkušební dobu 2 let. Trestní příkaz 2 T 162/20011-90 byl vydán dne 13. 9. 2011, právní moci nabyl dne 1.10.2011.205 V kontextu s tímto případem bych chtěla zdůraznit, ţe povaţuji za vhodné zakotvení nové skutkové podstaty trestného zanedbání péče o zvíře z nedbalosti v trestním zákoníku. Podle starší právní úpravy by nebylo moţné obviněného J.Ţ. stíhat pro trestný čin, pouze pro přestupek. Dále oceňuji rychlost, s jakou orgány činné v trestním řízení v tomto případě postupovaly. Trestní oznámení podalo občanské sdruţení dne 24. 5. 2011206, za necelé 4 měsíce uţ soud vydal rozhodnutí ve věci.

7.5 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 217/2008 Nejvyšší soud ČR se ve věci 28 Cdo 217/218 vyjádřil k problematice bezdůvodného obohacení v kontextu s převodem vlastnického práva k odebraným koním. Ţalovaná získala 4 koně na základě kupní smlouvy ze dne 25. 8. 2004, kteří byli dne 19. 12. 2003 odebráni prodávajícímu z důvodů týrání a svěřeni do náhradní péče. Ţalobce Městský úřad U. se domáhal zaplacení nákladů, které mu vznikly v souvislosti s financováním náhradní péče aţ do doby vydání koní ţalované dne 3. 12. 2004.207 Nejvyšší soud dospěl k názoru, ţe k bezdůvodnému obohacení ze strany ţalované nedošlo. Podle § 28a odst. 3 ZOZTP hradí náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí osoba, které bylo zvíře odebráno, bez ohledu na vlastnické právo.208 Tím, kdo se bezdůvodně obohatil, byl prodávající. Rozsudek Nejvyššího soudu je dle mého názoru v pořádku. Jiný výklad ustanovení § 28a ZOZTP by ani nebyl moţný. Je na obecních úřadech, aby náhradu vynaloţených nákladů poţadovaly po zákonem stanovených osobách.

205

Trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 11. 2011, sp.zn. 2 T 162/20011-90. Beruška – smutný příběh, na jehoţ konci je smrt. OHZ – ochránci hospodářských zvířat. [online]. Změněno 26.2.2012 [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné z: . 207 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.12.2008, sp.zn. 28 Cdo 217/2008. 208 § 28a Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 206

65

8 Konkrétní případy V České republice neexistuje ţádná centrální evidence přestupků, ani relevantní statistika počtu týraných koní. Správní řízení je neveřejné,209 proto není moţné poţádat orgán ochrany zvířat o informace k jednotlivým případům týrání. Takové informace se poskytují pouze stěţovateli, pokud o to poţádá. Nyní uvedu pouze několik mediálně známých kauz, v nichţ vystupují týraní koně a ke kterým lze podklady dohledat.

8.1 Kůň Thomas Paní Petra Rozsková, zakladatelka občanského sdruţení Koně v nouzi, popsala na stránkách fóra Equichannel.cz osud jednoho valacha jménem Thomas. V červenci roku 2008 byl do stájí občanského sdruţení přivezen naprosto vyhublý a apatický kůň, kopyta v dezolátním stavu, rány po bití a řetězu na nohách. Neměl výţeh, jméno ani známého majitele. Vyhlídky na jeho přeţití byly špatné, nicméně díky starostlivosti a penězům lidí z občanského sdruţení i sponzorů se kůň dal dohromady. Ten, kdo mu takto ublíţil, nebyl nikdy nalezen ani potrestán. Vlastnické právo bylo následně vyřešeno bezplatným převodem z obce na občanské sdruţení.210 Fotografie koně najdete ve fotopříloze. 8.2 Poníci Figaro a Spike Figaro a Spike, původně bezejmenní poníci, byli na základě rozhodnutí Krajské veterinární správy dne 26. 2. 2010 odebráni jisté chovatelce pro týrání. Neměli co ţrát, stáli na zahradě plné nejrůznějšího harampádí. Oba byli silně podvyţivení a zavšivení. Náhradní péči jim zajistilo jiţ zmiňované občanské sdruţení Koně v nouzi. Při odebírání koní asistovala Policie ČR podle ustanovení § 135 správního řádu, v praxi se tu uplatnilo zvláštní opatření podle § 28a odst. 1 písm. a) ZOZTP. Poníci zůstali v majetku chovatelky aţ do 25. 7. 2010, kdy po domluvě souhlasila s prodejem obou zvířat občanskému sdruţení. Stejně jako tomu bylo v případě koně Thomase, i tito poníci se zotavili, Figaro uţ dokonce našel nový domov.211 Fotografie jsou součástí fotopřílohy.

8.3 Klisna Lukava Ve čtvrtek 7. 4. 2011 byla do občanského sdruţení Ostrovský Macík přivezena dvacetičtyřletá klisna Lukava. Její odebrání nařídil Městský úřad na podnět KVS dle § 28a odst. 1 písm. a) ZOZTP. Majitelka, paní v důchodovém věku, se o klisnu z důvodů finančních 209

SKULOVÁ, S.; PRŮCHA, P. a kol. Správní právo procesní. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., 2005. s. 52. Odyssea mého koně: Příběh Kostíka Tomase. Equichannel [online]. Změněno 24.2.2012 [cit. 25. 2. 2012]. Dostupné z: < http://www.equichannel.cz/odyssea-meho-kone-pribeh-kostika-tomase>. 211 Spike. Koně v nouzi [online]. Změněno 25.2.2012 [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné z: . 210

66

i zdravotních jiţ nemohla dále starat, proto ji svěřila do péče jinému chovateli. Ten ji drţel v malé ohrádce bez přístřešku, dostatku vody nebo nezávadného sena. Klisna byla podvyţivená, zavšivená a silně olysalá. Přestoţe se její zdravotní stav v novém domově zlepšil, dne 11. 12. 2011 na následky srdeční slabosti zemřela.212

212

Macíkovi novinky. Ostrovský macík. [online]. Změněno 9.3.2012 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: .

67

9 Postup při podezření z týrání koní Ve výše uvedených kapitolách jsem se zabývala různými způsoby týrání koní a ochranou koní proti takovým metodám. Co ale dělat, jste-li svědkem jednání, které povaţujete za týrání? Můţete zavřít oči, promluvit si s majitelem koně nebo jednat. Rozhodnutí zůstává na Vás. Zvolíte-li poslední moţnost, uvedu několik rad, co učinit a stručný popis postupu dotčených orgánů. Zjistíte-li případ potenciálního týrání koní, zajistěte důkazy a informace o koni, jeho stavu a vůbec o situaci. Pak podejte oznámení na příslušnou veterinární správu, na obecní úřad a/nebo Policii ČR. Oznámení lze učinit písemně i ústně, anonymně nebo k němu připojit kontaktní údaje. Ačkoliv jsou orgány ochrany zvířat povinny zabývat se i anonymními oznámeními, je vţdy lepší kontakt uvést. Jednak to působí mnohem důvěryhodněji, jednak můţete být o vývoji případu informováni. O podání informací je však třeba poţádat.213 Správní delikt týrání zvířete řeší obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále jen obecní úřad) na základě § 24a ZOZPT. Dostane-li se oznámení na stůl KVS, pak tato podá podnět obecnímu úřadu k projednání správního deliktu a přiloţí k němu své stanovisko, jenţ je pro úřad závazné.214 Na názoru příslušného veterináře bude velmi záleţet, neboť je-li podáno oznámení přímo na obecní úřad, musí si tento vyţádat odborné stanovisko KVS.215 Policie ČR správní delikt postoupí příslušnému obecnímu úřadu, v naléhavých případech můţe policista vstoupit bez souhlasu uţivatele na pozemek nebo do jiného prostoru (např. stáje), má-li důvodné podezření, ţe se zde nachází týrané zvíře.216 Policie ČR také poskytuje součinnost správním orgánům při provádění jednotlivých úkonů.217 Na poţádání příslušného orgánu můţe tedy Policie pomoci např. při odebírání týraného koně nebo při kontrole v prostorách ustájení koní. Je-li podezření, ţe byl spáchán trestný čin, postoupí uvedené orgány případ státnímu zastupitelství. Orgány činné v trestním řízení jednají ex offo. Oznamující můţe dále figurovat jako svědek v případném trestním řízení. Obecní úřad můţe na návrh KVS rozhodnout o zvláštních opatřeních ve smyslu § 28a, tedy o odebrání zvířete, o sníţení počtu hospodářských zvířat nebo o pozastavení činnosti chovatele. Ve správním řízení pak rozhodne, zda byl spáchán správní delikt, zejména pak

213

PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009. s. 159-160. § 22 odst. 1 písm. m) Zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů. 215 § 24a odst. 5 Tamtéţ. 216 § 40 odst. 2 písm. c) Zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. 217 § 135 Zákona č. 500/ 2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 214

68

přestupek týrání zvířete a jaký trest bude pachateli uloţen. Většinou se jedná o napomenutí, případně pokutu. V případě trestného činu týrání zvířete rozhoduje o vině i trestu soud. Pro případ, ţe by příslušné orgány nekonaly, ačkoliv jim to zákon ukládá, je moţné vyuţít prostředky dle správního řádu jako je stíţnost (§ 175 správního řádu) nebo opatření proti nečinnosti (§ 80 správního řádu).

69

10 Srovnání se zahraniční úpravou Existují názory, ţe je ochraně zvířat před týráním věnována aţ přílišná pozornost. Mnozí majitelé se zase domnívají, ţe si se svým koněm z titulu vlastnického práva mohou dělat prakticky co chtějí. Takové myšlenky nesdílím. Ačkoliv medializované případy závaţných případů týrání koní bývají hromadně odsuzovány, obecně si myslím, ţe jsme příliš „imunní“ vůči nekorektnímu jednání ke koni, zejména pak při výcviku. Jak je na tom s ochranou koní například sousední Německo? Významným rozdílem je ústavní zakotvení, ochranu zvířat najdeme v článku 20a německé ústavy (v originále Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland). Německý trestní zákon (Strafgesetztbuch) neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířete tak, jako je tomu v českém. Trestným se toto týrání stane samotným porušením zákona na ochranu zvířat proti týrání. Německý zákon na ochranu zvířat proti týrání (Tierschutzgesetz) v úvodním paragrafu stanoví, ţe účelem zákona je chránit na základě odpovědnosti člověka zdraví zvířat coby našich bliţních. Nikdo nesmí bez rozumného důvodu způsobit zvířeti bolest, utrpení nebo újmu.218 Takové znění, stejně jako obsah zákona, se velmi podobá našemu zákonu na ochranu zvířat proti týrání. Standart ochrany koní v jednotlivých oblastech jsou v německé právní úpravě s ohledem na členství Německa v Evropské unii dosti podobné. Rozdílem je zejména výše ukládaných trestů. Příkladem budiţ případ bývalé drezurní jezdkyně Christine W. Dotyčná byla několikrát odsouzena za přestupek týrání zvířat, přesněji koní, v tomto zavrţeníhodném jednání ale pokračovala. To vyústilo v jednání personálu stáje. Na videu, tajně natočeném ošetřovatelkou, bylo zaznamenáno kruté zacházení s klisnou, která byla nejprve bolestivě bodána ostruhami do boků, poté jí „cvičitelka“ v průběhu 60 minut uštědřila mj. 374 ran bičem a 30 škubnutí udidlem.219 Christine W. nakonec stanula před soudem pro podezření z trestného činu týrání zvířat v 10ti případech. Odvolací řízení u soudu druhé instance ve městě Kiel skončilo rozsudkem, v němţ byla uznána vinnou ve všech případech. Trest pak byl

218

Originální znění ustanovení §1 Tierschutzgesetz: „Zweck dieses Gesetzes ist es, aus der Verantwortung des Menschen für das Tier als Mitgeschöpf dessen Leben und Wohlbefinden zu schützen. Niemand darf einem Tier ohne vernünftigen Grund Schmerzen, Leiden oder Schäden zufügen.“ 219 Kommentar zum Urteil gegen Christine Wels: Pferdesportzeitung [online]. Změněno 23. 2. 2012 [cit. 24. 2. 2012]. Dostupný z: .

70

na naše poměry velice přísný – pokuta 6300 euro, podmínečné odsouzení v délce trvání 21 měsíců a zákaz činnosti po dobu 3 roky. 220 Základní rozdíly, které vnímám mezi českou a německou právní úpravou jsem promítla do následující tabulky: Tabulka č.2 Česká právní úprava

Německá právní úprava

Ochrana zvířat na zákonné úrovni.

Ústavní zakotvení ochrany zvířat.

Skutková podstata trestného činu týrání

Trestné je samotné porušení Zákona na

zvířat v trestním zákoně.

ochranu zvířat proti týrání.

Tresty mírné.

Tresty poměrně přísné.

Německá jezdecká federace je, stejně jako ta česká, členem Mezinárodní jezdecké federace (FEI)221, poţadavky na welfare koní během závodů v daných disciplínách nejsou příliš odlišné od těch našich. Takřka propastný rozdíl je však ve vzdělání a jezdeckých schopnostech jezdců. Němci dlouhodobě patří k jezdecké špičce, mají významné úspěchy na nejvyšších soutěţích. Systém vzdělávání a kvality trenérů jsou také zcela jinde. Jezdecká vyspělost této země se pak odráţí i na zajištění ochrany koní před týráním. Myslím si, ţe čím více se přiblíţíme jezdecké úrovni v Německu, tím lépe pro naše koně.

220

Rozsudek zemského soudu v Kiel ze dne 4.12.2008 sp. zn. 590 Js 2949YAT (Landgericht Kiel). History – timeline, Féderation equestre internationale, [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 22. 2. 2012]. Dostupné z: . 221

71

Závěr Ve své diplomové práci jsem se snaţila uchopit zadané téma komplexně a srozumitelnou formou poukázat nejen na současný stav právní úpravy ochrany koní, ale i na případné nedostatky. V průběhu práce jsem vyjadřovala své názory, přesto jsem se snaţila přistupovat k dílčím problémům s nadhledem a být objektivní. Rozsah předpisů, dotýkajících se tématu práce, je značný. Myslím si, ţe po teoretické stránce je ochrana koní v České republice zajištěna dostatečně, regulován je snad kaţdý aspekt chovu a drţení koní. Zásadní problém vidím spíše v reálném stavu. Chov, výcvik nebo samotné vlastnictví koně je záleţitostí poměrně sloţitou a vyţaduje dostatek zkušeností a znalostí. Těmi však mnoho nových majitelů koní nedisponuje, získávají je aţ "za pochodu". Otázkou pak zůstává, kde mají takové zkušenosti získat. Literatury je mnoho, jednotlivá díla jsou však často ve vzájemném rozporu. Jak si mohou začátečníci ověřit jejich relevantnost? Kde získat praktické zkušenosti, kdyţ jezdecké kluby v čele s odborně vzdělanou osobou v podstatě neexistují? Platit si jednotlivé lekce v jezdecké škole je drahé, navíc se často omezují pouze na jeţdění, kvalitních učitelů je pak jako šafránu. V sousedním Německu fungují dotované jezdecké školy, příkladem budiţ zemské jezdecké zařízení u města Ansbach. Lze v něm absolvovat nepřeberné mnoţství odborných kurzů a školení. Kromě vyššího vzdělání učitelů a koní je rozdílem také cena, niţší neţ je tomu v průměru v České republice. Proč by nemohl fungovat podobný systém dotovaného vzdělávání také u nás? Začátek takového projektu si dokáţu představit například v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem, který disponuje dostatečnou kapacitou prostor i koní. Samozřejmě by to byl projekt náročný jak organizačně, tak finančně. Nemalé prostředky by bylo potřeba investovat do vzdělání koní, stáţí zahraničních trenérů, školení zaměstnanců hřebčína. Myslím si však, ţe by takový krok prospěl nejen popularitě kladrubských koní, ale i celé jezdecké veřejnosti. Poptávka po uceleném systému vzdělávání je vysoká nejen ze strany začínajících jezdců. Nedostatek vzdělání je jen jeden z řady problémů, které ochrana koní má. Vadí mi určitá nesystematičnost právní úpravy. Související předpisy do sebe mnohdy nezapadají, obdobné poţadavky na určitý aspekt ochrany koní stanoví i několik různých prováděcích předpisů. Povaţuji za nešťastný fakt, ţe zákonodárce dosud nezareagoval na změnu primárního vyuţívání koní, tedy ţe se chová spíše v zájmovém chovu neţ čistě k vyuţití hospodářských produktů. Na základě rozhovorů s různými majiteli stájí a koní jsem pak dospěla k názoru, ţe je pro ně právní úprava ochrany koní velmi nepřehledná a roztříštěná. 72

Rozsáhlá novelizace a změna právních předpisů není příliš uskutečnitelná, bylo by však přínosné, kdyby Ministerstvo zemědělství vydalo dokument ve smyslu "příručky pro majitele a chovatele koní". Taková příručka by shrnovala základní poţadavky na ochranu koní a právní předpisy, které je zakotvují. Umoţnila by široké veřejnosti základní orientaci na tomto úseku ochrany zvířat. Případy týrání koní hladem nebo chovem v nevyhovujících podmínkách řešeny bývají, problémem je zejména ochrana koně při výcviku, jeţdění nebo během veřejného vystoupení. Hrubé chování ke koni bývá vidět i na veřejných akcích, coţ někdy řeší pořadatel napomenutím či vyloučením ze soutěţe. Zatím však nevím o jediném případu, kdy by zasáhl orgán ochrany zvířat a stíhal viníka za správní delikt. Lidé mají často pocit, ţe jsou v takových situacích bezmocní. Problematický se mi jeví také fakt, ţe na kontrolu zvířat můţe dorazit inspektor KVS jen v případném doprovodu úředníka z obecního úřadu či Policie ČR. Není moţné přizvat na kontrolu odborníka na daný druh zvířete, tedy např. veterináře z kliniky chorob koní nebo jiného specialistu. Inspektor KVS sice musí mít veterinární vzdělání, nicméně hluboké znalosti o všech druzích zvířat nemá. Po nastudování materiálů souvisejících s ochranou koní mám také za to, ţe výše ukládaných trestů je nízká a pachatele se příliš nedotkne. Z dohledaných trestních příkazů vyplývá, ţe pachatelé odcházejí od soudu pouze s podmínečným odnětím svobody nepřesahujícím půl roku. Nejvýznamnější úskalí ochrany koní je podle mého názoru náš postoj k nim. Z hlediska občanského práva je kůň věcí, coţ je chápání velmi zastaralé. Ze stran úřadů jsme často svědky lhostejnosti, široká skupina "jezdecké veřejnosti" zas přistupuje ke koním jen jako ke zdroji zábavy nebo peněz. Takové postoje je třeba změnit. Je také potřeba obnovit důvěru v orgány ochrany zvířat, důsledně dbát na dodrţování právních předpisů a zajistit jejich vymahatelnost. K případům týrání přistupovat mnohem nekompromisněji. Cesta k zajištění ochrany koní nejen na papíře, ale i v praxi, je ještě dlouhá. Věřím však, ţe se vydáme správným směrem. Doufám, ţe tato práce pomohla čtenáři v základní orientaci v právní úpravě ochrany koní před týráním. Jestliţe alespoň jeden člověk změní svůj přístup k případům týrání koní nebo zvířat obecně, byl smysl práce naplněn.

73

Resumé In my thesis I tried to cover large area of its topic and comprehensibly explain not only the current state of horse-protection legislation, but also its potential flaws. Despite of expressing my own opinions, I tried to be objective and stay on top of things. There exists a wide range of laws affecting the topic of the thesis. I think, that in theoretical way is the protection of horses secured sufficiently and almost every aspect of breeding and keeping horses is regulated. However I find the fundamental problem in the real situation. Breeding, training and horse ownership itself is quite a complex issue, which requires a lot of experiences and knowledge. However many new horse owners don’t have them and they gain them “on the fly”. The question arises, where they should obtain them. There is a lot of literature, but the publications themselves are often in contradiction among each other. How are the beginners able to verify their relevance? Where can they get the practical experience, when the riding clubs, lead by professionally educated people hardly exist? It’s very expensive to pay the individual lessons at the riding schools, they limit their education to teach the riding technique and therefore there are only few good teachers. There exist subsidized riding schools in neighboring Germany, for example the provincial riding academy close to city of Ansbach, where you can take a huge amount of courses and lectures. Besides the higher level of education of its teachers and horses, the lessons cost less than is the average in Czech Republic. So why can’t be here some similar kind of education? I can imagine the start of such project for example in National Stud Kladruby nad Labem, that has enough of room and horse capacity. This project would of course be very demanding, both organisationally and financially. A lot of resources would have to be invested into the horse training, the foreign trainers internship and to the stable staff training. However I think that not only the popularity of Kladruber horses would benefit from such act, but also the whole riding public. Not only the begin riders demand this kind of comprehensive education system. Lack of education is just one of many problems that the protection of horses suffers from. I mind that the legislation does not have a clear concept. The related regulations often do not correspond to each other and similar requirements of a particular aspect of horse protection are being specified by several rules. I find very unpleasant the fact that the legislature did not yet react on the change of primary usage of horses from pure economical purpose to breeding horses as pets. Based on interviews with various horse and stable owners I came to the conclusion that they find the horse protection legislative confusing and 74

fragmented. An extensive amendment and revision of the legislation is not feasible, but it would be useful if the Ministry of Agriculture issued a document in the sense of "guide for owners and breeders of horses." This guide would summarize the essential requirements for the protection of horses and the related legislation. It would help the general public to orientate in this field of the animal protection. An extensive revision and amendment of the legislation is not feasible, it would be helpful if the Ministry of Agriculture issued a document in the sense of "guide for owners and breeders of horses." This guide would summarizes the essential protection requirements for horses and legislation which takes care about it. It would allow a basic orientation in this field of animal protection to the general public. The abuses of starvation or breeding horses in unsuited conditions are usually solved, the main problem is the protection of horses in training, riding or during public performances. The bad manners on the horse can be seen at public events, which sometimes solves the organizer of a warning or exclusion from the competition. But so far I personaly know no case in which the animal protection authority affected and prosecuted the offender for

an

administrative

offense. People

often

feel

helpless

in

such

situations.

For me it seems problematic the fact that for the animals inspections may arrive inspector from KVS only accompanied by an official of any local authority or police. It is not possible to invite an expert to check particular species of animal, for example vet from the clinic of diseases of horses or other specialist. Although KVS inspector has to has veterinary education, but not a deep knowledge of all kinds of animals. After studying the materials related to the protection of horses, I also consider that the amount of penalties imposed on an offender is low and doesn´t touch to much. From the studied criminal orders is clear that offenders leave from the court only with conditional imprisonment not exceeding six months. In my opinion the most important issue in the field of protection of horses is our attitude towards them. From the view of civil rights the horse is only a thing. Which is very outdated understanding. We can often see indifference from the side of public authorities. A large group of "riding public" takes horses only as a source of entertainment or money. Such attitudes must be changed. It is also necessary to restore confidence in the animal protection authorities,

to

ensure

consistent

compliance

with

regulations

and

ensure

their

enforceability. We have to be more ancompromising in the cases of abuse. The way to ensure the protection of horses not lies only on the paper but in practice. And this way is still long. However, I believe that we will go in the right direction. 75

I hope that this work has helped readers in the basic orientation in the legislation of protecting horses from abuse. If at least one person changes approach to cases of cruelty to horses or animals in general, then was filled a sense of this work.

76

Seznam použité literatury Monografie, učebnice, komentáře -

DAMORSKÝ, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007.

-

DRAPER, J. The Book of the Horse. Přeloţila Jarmila Přikrylová; Taťána Husáková. Praha: Agentura CESTY, 1995.

-

DURUTTYA, M. Velká etologie koní, 2. vyd. Košice-Praha: HIPO-DUR Košice–Praha, 2005.

-

DUŠEK J. a kol. Chov koní, 2. vyd. Praha: Nakladatelství Brázda, 2008.

-

FIALA, J.; KINDL, M. a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007.

-

GERLOCH, A. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: ALEŠ ČENĚK, 2007.

-

HORZINKOVÁ, E.; FIALA, Z. Správní právo hmotné – obecná část. Praha: Leges, 2010.

-

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, 2010.

-

KOMÁREK, S. Ochlupení bližní: zvířata v kulturních kontextech. Praha: Academia, 2011.

-

KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C.H.BECK, 2009.

-

KREJČÍ, M. a kol. Chov koní a jeho management v současných podmínkách: sborník příspěvků semináře KSZ pro chovatele a majitele koní v ČR, konaném 3. 12. 2010. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2010.

-

MISAŘ, D. Chov a šlechtění koní, Brno: Mendelova universita, 2008.

-

MISAŘ, D., Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku, Praha: Nakladatelství Brázda, 2011.

-

NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: EUROUNIO, 2010.

-

PEKÁREK, M. a kol. Právo životního prostředí. 1.díl. 2. přeprac.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009.

-

PICKERAL, T. The Encyclopedia of Horses and Ponies. Přeloţil Jiří Cibulka. Praha: Slovart, s.r.o., 2004.

-

PRCHALOVÁ, J. Právní ochrana zvířat. Praha: LINDE PRAHA, 2009.

-

STEJSKAL, V.; LESKOVJAN, M. Člověk a zvíře – v zajetí či v péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Universita Karlova, 2010.

-

SKULOVÁ, S.; PRŮCHA, P. a kol. Správní právo procesní. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., 2005. 77

-

TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. vyd. Praha:LEGES, 2010.

-

VESELOVSKÝ, Z. Etologie: Biologie chování zvířat, Praha: Academia, 2005.

Právní předpisy Zákony: -

Zákon č. 169/1924 Sb. o plemenitbě hospodářských zvířat.

-

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

-

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů.

-

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat.

-

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá ze změn provedených ústavními zákony.

-

Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb.

-

Zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 262/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 160/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 500/ 2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů.

-

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhlášky: -

Vyhláška č. 286/1999 Sb. kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboţí, o veterinární asanaci a o atestačním studiu. 78

-

Vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických poţadavcích na stavby pro zemědělství.

-

Vyhláška č. 296/2003 Sb. o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností.

-

Vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem.

-

Vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a vyuţití pokusných zvířat.

-

Vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat.

-

Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bliţších podmínek chovu a drezúry zvířat.

-

Vyhláška č. 382/2004 Sb. o ochraně hospodářských zvířat při poráţení, utrácení nebo jiném usmrcování (ve znění 424/2005).

-

Vyhláška č. 370/2006 Sb., o odborných kurzech k výkonu některých odborných činností v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat.

-

Vyhláška č. 447/2006 Sb., o genetických zdrojích zvířat.

-

Vyhláška č. 448/2006 Sb., o provedení některých ustanovení plemenářského zákona.

-

Vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyţadujících zvláštní péči.

-

Vyhláška č. 3/2009 Sb., o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání.

-

Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě.

-

Vyhláška č. 5/2009 Sb. o ochraně zvířat při veřejném vystoupení a chovu.

-

Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických poţadavcích na stavby.

-

Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat.

Německé právní předpisy: -

Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland

-

Strafgesetztbuch

-

Tierschutzgesetz

Evropské právní předpisy: -

Protokol o ochraně a dobrých ţivotních podmínkách zvířat.

-

Smlouva o fungování Evropské unie

-

Strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012 – 2015.

79

Nařízení EU: -

Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.

-

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.183/2005 ze dne 12.1.2005, kterým se stanoví poţadavky na hygienu krmiv.

-

Nařízení Komise (ES) č. 504/2008 ze dne 6. června 2008, kterým se provádějí směrnice Rady 90/426/EHS a 90/427/EHS, pokud jde o metody identifikace koňovitých. Směrnice EU:

-

Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí (90/426/EHS).

-

Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o zootechnických a genealogických podmínkách pro obchod s koňovitými uvnitř Společenství (90/427/EHS). Usnesení a sdělení EU:

-

Usnesení Evropského parlamentu o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých ţivotních podmínek a ochrany zvířat 2006 - 2010 [2006/2046(INI)].

-

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o strategii Evropské unie v oblasti ochrany a dobrých ţivotních podmínek zvířat pro období 2012-2015 [SEK(2012) 56 v konečném znění]. Rozhodnutí EU:

-

Rozhodnutí Komise ze dne 10. dubna 1992 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dočasný dovoz evidovaných koní (92/260/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 11. června 1992, kterým se stanoví kritéria pro schvalování nebo uznávání organizací a spolků, které vedou nebo zakládají plemenné knihy evidovaných koňovitých (92/353/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 2. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro zpětný dovoz evidovaných koní určených pro dostihy, soutěţe a kulturní akce po jejich dočasném vývozu (93/195/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz jatečných koňovitých (93/196/EHS).

-

Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz evidovaných koňovitých a plemenných a uţitkových koňovitých (93/197/EHS). 80

Mezinárodní dohody: -

Smlouva č. 20/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě.

-

Smlouva č. 21/2000 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely.

-

Smlouva č. 114/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat.

-

Smlouva č. 116/2003 Sb. m. s., Evropská dohoda o ochraně obratlovců pouţívaných pro pokusné a jiné vědecké účely.

Judikatura Česká: -

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.2004, sp. zn. 25 Cdo 2109/2003.

-

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.12.2008, sp.zn. 28 Cdo 217/2008.

-

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.2.2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011.

-

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.2.2012, sp.zn. 25 Cdo 5030/2007.

-

Trestní příkaz Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. 5. 2006 , sp.zn. 13 T 291/2006.

-

Trestní příkaz Okresního soudu v Táboře ze dne 11.1.2010, sp.zn. 2 T 5/2010-82.

-

Trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 31.3.2010 , sp.zn. 5 T 50/2010.

-

Trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 9. 2011, sp.zn. 2 T 162/20011-90.

Německá: -

Rozsudek zemského soudu v Kiel ze dne

4.12.2008

sp. zn. 590 Js 2949YAT

(Landgericht Kiel).

Elektronické a internetové zdroje -

Beruška – smutný příběh, na jehoţ konci je smrt. OHZ – ochránci hospodářských zvířat. [online]. Změněno 26.2.2012 [cit. 26. 2. 2012]. Dostupné z: .

-

CAS 2009/A/1768 Hansen v. Fédération Equestre Internationale (FEI) [online]. Lausanne: Court of arbitration for sport, vydáno 4.12.2009 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: <www.tas-cas.org/d2wfiles/document/3823/5048/0/Award20176820_internet.pdf.>.

81

-

Féderation equestre internationale [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 1.12.2011]. Dostupné z: .

-

History – timeline, Féderation equestre internationale, [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 22. 2. 2012]. Dostupné z: .

-

Kommentar zum Urteil gegen Christine Wels: Pferdesportzeitung [online]. Změněno 23. 2. 2012 [cit. 22.2.2012]. Dostupné z:.

-

Macíkovi novinky. Ostrovský macík. [online]. Změněno 9.3.2012 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: .

-

Mnoho podob týrání a zanedbávání koní. Equichannel [online]. Změněno 23.2.2012 [cit. 24. 2. 2012]. Dostupné z: < http://www.equichannel.cz/mnoho-podob-tyrani-a-zanedbavani-koni>.

-

Odyssea mého koně: Příběh Kostíka Tomase. Equichannel [online]. Změněno 24.2.2012 [cit. 25. 2. 2012]. Dostupné z: < http://www.equichannel.cz/odyssea-meho-kone-pribeh-kostika-tomase>.

-

Průvodce Pravidly pro kontrolu medikace a antidopingu u koní pro jezdce [online]. Praha: Česká jezdecká federace, vydáno 1. 4. 2011 [cit. 1. 12. 2011]. Dostupné z: .

-

Průvodce westernovým sportem – díl I. Sportovní organizace. iFauna [online]. Změněno 12.3.2012 [cit. 12. 3. 2012]. Dostupné z: .

-

Řád Asociace svazů chovatelů koní České republiky, občanského sdružení pro ochranu zvířat při veřejném vystoupení nebo svodu koní – při bonitacích, výkonnostních zkouškách, výstavách, aukčních trzích, propagačních veřejných vystoupeních a soutěžích. Písek: Asociace svazů chovatelů koní, vydáno 4. 11. 2008 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: .

-

Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při dostizích a výstavách organizovaných Českou klusáckou asociací. Praha: Česká klusácká asociace, vydáno 20. 3. 2009 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: .

-

Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při přehlídkách dvouletých, cvalových dostizích a veřejných trénincích dostihových koní organizované Jockey Clubem České republiky.[online]. Praha: Jockey Club České republiky, vydáno 4. 2. 2009 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z: . 82

-

Situační a výhledová zpráva koně [online]. Praha: Odbor ţivočišných komodit Ministerstva zemědělství, vydáno 11. 1. 2011 [cit. 30.1.2012]. s. 18. Dostupné z: .

-

Skoková pravidla. Pravidla ČJF o.s. 2011, [online]. Praha: Česká jezdecká federace, vydáno 1. 4. 2011 [cit. 24.2.2012]. Dostupné z: http://www.cjf.cz/pravidla.aspx.

-

Spike. Koně v nouzi [online]. Změněno 25.2.2012 [cit. 26. 2. 2012].

Dostupné z:

. -

Tradition. Spanish riding school [online]. Změněno 30. 01. 2012 [cit. 22.2.2012]. Dostupné z: < http://www.srs.at/en/tradition/the-school-stallions/>.

-

Vyjádření k právní úpravě povinností při přepravě zvířat, včetně koní, z hlediska ochrany zvířat. [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, vydáno 5. 2. 2009 [cit. 29.11.2011]. Dostupné z: .

-

Vyjádření k problematice zřizování útulků a tzv. depozit [online]. Praha: Odbor ţivočišných komodit Ministerstva zemědělství, vydáno 2. 6. 2010 [cit. 5.3.2012]. s. Dostupné z: .

83

Přílohy Příloha č. 1. - Minimální rozměry prostoru pro koně Zdroj: Příloha č. 3 Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat Platí pro nové a poprvé do provozu uvedené stáje od 1. 1. 2012 Tabulka č. 1 - Minimální rozměry stání pro koně KVH [m]

Délka [m]

Šířka [m]

Výška přepáţky [m]

Méně neţ 0,85

1,50

1,00

0,80

0,86 aţ 1,07

1,80

1,15

0,95

1,08 aţ 1,30

2,15

1,40

1,15

1,31 aţ 1,40

2,35

1,50

1,25

1,41 aţ 1,48

2,45

1,60

1,30

1,49 aţ 1,60

2,65

1,75

1,40

1,61 aţ 1,70

2,85

1,85

1,50

Více neţ 1,71

3,00

2,00

1,60

Tabulka č. 2 - Minimální rozměry stání pro koně – krmné místo při volném ustájení KVH [m]

Délka [m]

Šířka [m]

Méně neţ 0,85

1,40

0,50

0,86 aţ 1,07

1,75

0,50

1,08 aţ 1,30

2,10

0,55

1,31 aţ 1,40

2,30

0,60

1,41 aţ 1,48

2,40

0,65

1,49 aţ 1,60

2,60

0,70

1,61 aţ 1,70

2,75

0,75

Více neţ 1,71

2,90

0,80

Tabulka č. 3 - Minimální prostor v boxu pro koně – individuální ustájení KVH [m]

Plocha [m2]

Nejkratší strana [m]

Méně neţ 0,85

3,00

1,50

0,86 aţ 1,07

4,00

1,60

1,08 aţ 1,30

5,00

1,90

1,31 aţ 1,40

6,00

2,10 84

1,41 aţ 1,48

7,00

2,20

1,49 aţ 1,60

8,00

2,35

1,61 aţ 1,70

9,00

2,50

Více neţ 1,71

10,00

2,70

Při krátkodobém ustájení můţe být plocha zmenšena na 85 % z uvedených rozměrů Tabulka č. 4 - Minimální prostor v boxu pro hříbata a pro klisnu s hříbětem KVH v [m] Plocha [m2] Nejkratší strana [m] Méně neţ 0,85

3,50

1,50

0,86 aţ 1,07

4,50

1,60

1,08 aţ 1,30

6,50

1,90

1,31 aţ 1,40

7,50

2,10

1,41 aţ 1,48

8,50

2,20

1,49 aţ 1,60

10,00

2,35

1,61 aţ 1,70

11,00

2,50

Více neţ 1,71

13,00

2,70

Klisna s hříbětem mohou být v tomto prostoru drţeni společně do stáří hříběte 6 měsíců, poté musejí být ustájeni ve společném prostoru, odpovídajícímu ustájení ve skupině Tabulka č. 5 - Minimální prostor pro jednoho koně při chovu ve skupině Skupinový box – plocha [m2]

Hala k odpočinku – plocha [m2]

Dospělí koně nad 24

100 % plochy pro dospělého

80 % plochy pro dospělého koně

měsíců

koně dle tabulek č.3 a č.4

dle tabulek č.3 a č.4

Mladí koně 13 – 24

75 % plochy dle

60 % plochy dle předpokládané

měsíců

předpokládané velikosti

velikosti dospělého koně dle tab.

dospělého koně dle tab.č.3 a

č.3 a č.4

č.4 Mladí koně 6 – 12

50 % plochy dle

40% plochy dle předpokládané

měsíců

předpokládané velikosti

velikosti dospělého koně dle

dospělého koně dle tabulek

tabulek č.3 a č.4

č.3 a č.4

85

Příloha č. 2 - Fotopříloha Obrázek č.1 – Jezdectví jako forma rekreace

Zdroj: fotoarchiv autorky Obrázek č. 2. Sportovní využití koně

Zdroj: fotoarchiv Pavla Nadymáčka

86

Obrázek 3. Kůň Thomas v den příjmu (vlevo) a v zařízení Koně v nouzi o.s. (vpravo).

Zdroj: www.konevnouzi.cz/thomas.html Obrázek 4. Poníci Figaro a Spike v den odebrání (vlevo) a o 3 měsíce později (vpravo).

Zdroj: http://www.konevnouzi.cz/ponici.html Obrázek 5. Kvalitní celoroční ustájení venku můţe fungovat i v zimě.

Zdroj: fotoarchiv Ivety Jebáčkové – Laţanské

87

Obrázek 6. Stáje s padocky – kompromis s ohledem na welfare sportovních koní.

Zdroj: http://pferdepension-gbh.de Obrázek 7. Diskutabilní účastník veřejného vystoupení

Zdroj: fotoarchiv Kateřiny Ferenczeiové

88