obsah Úvodník ředitelky...2 Úvodník děkana...3 Události ve VFN...6 Předání akreditace laboratoři ÚDMP výročí první operace bypassu

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Stapro s. r. o., Agentura PaP, Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitelky. ...........................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 Události ve VFN...............................................................................................................6 Slavnostní otevření budovy děkanátu.............................................................................7 Předání akreditace laboratoři ÚDMP.............................................................................9 40. výročí první operace bypassu....................................................................................10 Vaskulární transplantační centrum..............................................................................11 Elektronické aukce ve VFN...........................................................................................12 2. Pražské mezioborové onkologické kolokvium...........................................................13 Psychické prožívání nádorového onemocnění................................................................14 Obezitologie a bariatrie 2010.........................................................................................17 Celoživotní vzdělávání ve VFN.....................................................................................18 Realizované projekty spolufinancované EU..................................................................20 Muzikoterapie v EU, ČR a VFN.....................................................................................20 Světový den ergoterapie ................................................................................................21 20. světový kongres mezinárodní společnosti pro ultrazvuk . v gynekologii a porodnictví (ISUOG)............................................................................22 Návštěva profesora Romera...........................................................................................23 4x křest knih...................................................................................................................23 Dvakrát Křeslo pro Fausta. ..........................................................................................25 Dar Josefiny Napravilové...............................................................................................26 Týden vědy a techniky 2010...........................................................................................26 Životní jubilea.................................................................................................................27 Dopisy pacientů................................................................................................................27 Mladí lékaři v pohybu....................................................................................................29 Salza – vodácký ráj. ......................................................................................................30 Omluva. ...........................................................................................................................32

Vážení čtenáři

N

a přelomu listopadu a prosince letošního roku si připomínáme 220. výročí založení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, u jejíhož zrodu stál jeden z nejvýznamnějších představitelů evropského osvícenství, císař Josef II. Byl to právě on, kdo v roce 1781 určil jednotné zásady pro vybudování centrálních zdravotních ústavů v rakouské monarchii. Konkrétní jednání o vybudování zdravotního ústavu v Praze byla zahájena v roce 1785. Významnou roli v nich sehráli nejvyšší zdravotní úředník v Čechách, protomedik Tadeáš Bayer, pozdější první ředitel všeobecné nemocnice a stavitel Franz Anton Leonard Herget, profesor a ředitel pražské polytechny. Po svízelných jednáních a  hledání prostor pro vybudování nemocnice zasáhl sám císař Josef II. V  říjnu roku 1786 navštívil Prahu a  poukázal na málo využitou budovu novoměstského ústavu šlechtičen u svatých Andělů na tehdejším Dobytčím trhu. O tři roky později, v roce 1790 byla na tomto místě otevřena všeobecná nemocnice. Byly tak položeny základy jedné z nejvýznamnějších zdravotnických institucí nejen v České republice, ale v mnoha oborech i v celé Evropě. Historické propojení nemocnice s 1. lékařskou i dalšími fakultami Univerzity Karlovy, vždy zajišťovalo nemocným a trpícím, že se jim dostane léčby na nejvyšší úrovni. Vzájemná provázanost vědecké a klinické instituce umožnily rozvoj celé řady osobností, které zde působily od studijních let až k dosažení často i světové odborné kariéry. Vzpomenu jen některé z nich, profesory Josefa Riedela, Arnolda Picka, Jan Janského, Julia Vincence Krombholze, Jaroslava Hlavu, Karla Maydla, Hermana Schloffera, Karla Pawlika, Vladimíra Vondráčka, Otakara Kukulu, Arnolda Jiráska, Josefa Charváta, Bohumila Eiselta, Rudolfa Jedličku, Ladislava Syllabu nebo Josefa Thomayera. Výčet jmen našich významných lékařů nemůže být úplný. 

Stejně tak nemohu zmínit všechny ty „věrné pomocnice lékařů“, jejichž profese se s  léty osamostatnila a stala vysoce kvalifikovanou. Sluší se připomenout alespoň jména našich prvních diplomovaných sester, jejichž život či jeho část byla s  naší nemocnicí spojená. Sylva Macharová, Ruth Tobolářová, Jarmila Roušarová, Marta Šindlerová, Anna Rypáčková i  nestorka moderního ošetřovatelství docentka Marta Staňková, všechno to byly sestry, které si svou aktivitou u lůžka i za katedrami zasloužily vstup do historie českého ošetřovatelství. Vedle medicínských zásluh projevovaly mnohé osobnosti vysoké kvality morální. Bylo tomu tak už v 19. století, kdy u nás probíhal zápas o  českou univerzitu. Celkem 14 profesorů a  docentů přednášelo alespoň určité období česky až do rozdělení lékařské fakulty v roce 1883. Byli to Jan Evangelista Purkyně, Eduard Grégr, Bohumil Eiselt, Emerich Maixner, Vilém Weis a další. Nebyla v tom jenom odvaha vystoupit proti oficiální tendenci, ale i nutnost formulovat odborné výrazy v češtině a vytvářet vědecké české názvosloví. Do dějin medicíny se zapsaly desítky takovýchto osobností spojených s naší nemocnicí. Byla zde provedena řada operačních a  léčebných výkonů, jež dosáhly mezinárodního uznání, stejně jako objevy, provedené leckdy v  obtížných laboratorních podmínkách. Odkazy těchto osobností se podílely na vzniku či rozvoji lékařských i  nelékařských oborů. Právě významné osobnosti tvoří pevný základ naší nemocnice, na němž může soudobá generace lékařů, sester a ostatních zdravotníků stát. Všeobecná fakultní nemocnice v  Praze nyní poskytuje dospělým i  dětským pacientům nejen z Prahy, středních Čech, ale v některých odbornostech i pacientům z celé České republiky základní a specializovanou léčebnou a diagnostickou péči ve všech základních oborech medicíny. Je výukovou základnou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a současně jedním z nejvýznamnějších vědeckých pracovišť v oblasti medicíny v České republice.

Tvoří ji 44 zdravotnických pracovišť - klinik, ústavů a  samostatných oddělení. Téměř dva a půl milionu pacientů je ošetřeno ambulantně a přes 50 tisíc jich je každý rok hospitalizováno. Dnešní „všeobecná“ chce svou budoucnost postavit na tom nejlepším z  minulosti i  současnosti a využít toho především ve prospěch zdraví občanů této země. Mezi základní rozvojové programy VFN současnosti patří např. diagnostika a léčba onkologických onemocnění, péče o matku a dítě, diagnostika a léčba kardiovaskulárních chorob, komplexní stomatologická a maxilofaciální péče, diagnostika a léčba chorob krve a  krvetvorných orgánů, výzkum a léčba dědičných metabolických poruch nebo diagnostika a  léčba demyelinizačních onemocnění. Pacientům jsou k  dispozici desítky specializovaných center, mnohá z  nich jsou jedinými u nás. U  příležitosti 220. výročí založení Všeobecné fakultní nemocnice si připomínáme dějiny instituce, která svou tradicí přesahuje hranice lékařství a svou polohou v centru Prahy tvoří jedinečný architektonicko-urbanistický fenomén. Každý si však musí uvědomit, že v  nynější podobě není možný ani její další rozvoj ani poskytování zdravotní péče odpovídající 21. století. Mohlo by být symbolické, že v těchto

dnech skončilo období analýz, výpočtů a přípravných prací návrhu modernizace, na jehož zpracování se podílel poradní sbor, samotné kliniky i vedení nemocnice. Právě u  příležitosti 220. výročí založení Všeobecné fakultní nemocnice bude představen návrh, jak by v  budoucnosti mohla vypadat. Součástí modernizace je návrh rekonstrukce stávajícího hlavního areálu VFN. Modernizace vychází z požadavku zvýšení efektivity zdravotnických i  nezdravotnických provozů se současným snížením kapacit; přesunu satelitních pracovišť; centralizací ambulancí, diagnostiky, intenzivní i  operační péče; zvýšení komfortu a bezpečí pacientů i zaměstnanců a umožnění dalšího odborného rozvoje nemocnice. Celý návrh respektuje památkovou ochranu dotčené lokality i její atmosféru. Studentům 1. lékařské fakulty přibude výukové pracovišt ě s moderními provozy v blízkosti již nyní zrekonstruovaných teoretických ústavů a  poslucháren. Pro Prahu 2 to bude znamenat oživení zejména Benátské ulice a  snížení dopravní zátěže Karlova náměstí a nejbližšího okolí. Celý areál „všeobecné“ by měl dostat podobu pěší zóny, což nepochybně ocení pacienti i návšt ěvníci. Nové stavby, nová technika a  moderní prostředí - to je jen vnější obraz změn nemocnice. Ve skutečnosti jsou nutné další zásadní změny, kterými musí VFN projít. Uvědomujeme si složitou situaci státu i zdravotnictví. Pro VFN je však řešení byť vzdálené budoucnosti již nyní existenční otázkou. Jsme připraveni splnit parametry, které budou jistě podmínkou realizace navrhovaného řešení. VFN musí být finančně zdravá, připravena zefektivnit poskytování zdravotní péče, výuky i výzkumu. Musí nalézt vnitřní zdroje k tomu, aby dokázala do velké investice vložit nejen svou energii, zbytný majetek, ale i podíl finančních prostředků. Musíme se naučit dívat na svoji nemocnici úplně jinýma očima. Toto je první novodobý a komplexní záměr, jehož prezentací počátkem roku 2011 zahajujeme diskusi o dalším směřování Všeobecné fakultní nemocnice v  Praze. 

Bude-li realizován náš záměr, čeká nás několik těžkých let překonávání překážek s takovým projektem spojených. Bude-li realizován, změní se VFN na mnoho let dopředu. Stejně jako Josef II. před deseti generacemi, máme i my ctižádost vytvořit základy nové budoucnosti. Je to velká odpovědnost, ale ta myšlenka nám dává sílu. Závěrem chci poděkovat všem zaměstnancům, současným i  bývalým, významným osobnostem VFN, za jejich práci pro pacienty, pro občany Prahy a  jejího okolí, pro zemi, společnost i české zdravotnictví a přeji Vám všem klidné Vánoce, zdraví a št ěstí do nového roku. „Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.“ Arthur Charles Clarke Upravený proslov ředitelky VFN, Mgr. Dany Juráskové, Ph.D., MBA, přednesený 1. 12. 2010 v Karolinu

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, další rok se pomalu, ale jistě blíží ke svému konci a pár slunečných listopadových dní patří minulosti. Letošní konec roku je pro nás významný připomenutím si 220. výročí založení Všeobecné nemocnice.

J

osefínské reformy školství a  zdravotnictví významně ovlivnily rozvoj naší země a  od vydání tzv. direktivních pravidel 24. 4. 1781 pro budování všeobecných nemocnic, porodnic s  nalezinci, ústavů pro choromyslné a  chorobinců neuplynulo ani deset let a od 1. 12. 1790 začala všeobecná nemocnice přijímat pacienty. O  rok dříve byla otevřena porodnice s  nalezincem u Apolináře a chorobinec. Od počátku je Všeobecná nemocnice spojena s  výukou studentů. Dvorský dekret z 24. 11. 1790 potvrdil umístění „praktické školy“ do všeobecné nemocnice a výuka na klinice lékařské (interní a chirurgické) byla zahájena v zimním semestru roku 1791/1792. 

Komplex nemocnice doznal za více než dvě století výstavbu nových budov, rekonstrukcí a modernizací, tak aby co nejlépe sloužil svému poslání, tedy léčbě nemocných, vzdělávání studentů a rozvoji české lékařské vědy. Každá stavba či komplex budov má svoji historii, oceňujeme její stavební prvky, avšak často se nedoceňuje to nejdůležitější co každé stavbě či instituci dává její jedinečnost a život – lidé, kteří v ní pracují, studují či se léčí. Při tomto výročí si dovolím připomenout jen několik osobností české a světové medicíny, které svůj život spoji s Všeobecnou nemocnicí a lékařskou fakultu. V prvním pololetí 19. století byl nepochybně jedním z nejvýznamnějších a studenty nejmilovanějších učitelů Vincenc Julius Krombholz (17821843), který na fakultě působil až do své smrti na různých oborech. Všechna pracovišt ě, na nichž působil se snažil zvelebit, často z vlastních prostředků, např. na interní klinice založil odbornou knihovnu. Své hluboké sociální cítění a organizační schopnosti uplatnil jako rektor pražské univerzity při založení nadace pro bezplatné léčení

nemajetných studentů ve všeobecné nemocnici, která jako Krombholzova nadace existovala až do roku 1940, kdy byla zrušena okupanty. Nemohu nepřipomenout pedagogické, vědecké i organizační dílo našeho největšího přírodovědce a lékaře J. E. Purkyně (1787-1869), učitele několika generací našich lékařů v době jeho tzv. druhého pražského období (1850 do jeho smrti v roce 1869). Už ve Vratislavi, kde vybudoval první fyziologický ústav na světě, se zabýval myšlenkou jak zřídit obdobný ústav v  Praze. Umístění fyziologického ústavu, otevřeného v roce 1851 ve Spálené ulici považoval za provizorní, mimo jiné pro jeho vzdálenost od klinické základny fakulty – všeobecné nemocnice. Sepětí teoretické a klinické medicíny považoval J. E. Purkyně za zásadní. Kardiologie těžila z jeho práce o srdečních vláknech, neurologie z jeho studií o nervové tkáni a nervovém systému, oftalmologie z jeho zrakových výzkumů, stomatologie z jeho přínosu k poznání struktury zubů a ve výčtu bychom mohli pokračovat. Internista Bohumil Eiselt (1831- 1908) konal od roku 1861 české přednášky z vnitřního lékařství a  v  roce 1871 pak dosáhl toho, že jeho české přednášky byly uznány jako povinné a jeho pracovišt ě ve všeobecné nemocnici se stalo první českou klinikou, více než 10 let před rozdělením pražské fakulty na českou a německou. Z první generace učitelů české lékařské fakulty jmenujme tři v době svého nástupu na fakultu nejmladší, brzy však nejslavnější profesory– Hlavu, Thomayera a Maydla. Vazba prvního profesora patologie na české fakultě Jaroslava Hlavy (1855-1924), tehdy ješt ě ne třicetiletého, na všeobecnou nemocnici byla neobyčejně těsná. Již v srpnu 1884 dostal služební instrukce, v nichž byla určena jeho podřízenost jak profesorskému sboru, tak ředitelství nemocnice. Jako prosektor nemocnice byl řádným členem sboru profesorů a primářů nemocnice a zúčastňoval se měsíčních porad v nemocnici s hlasovacím právem. S legendárním internistou a vrstevníkem Josefem Thomayerem (1853-1927) ho pojilo úsilí dokázat co nejdříve vědecké i laické veřejnosti,

že česká lékařská fakulta je schopna vychovávat kvalitní lékaře i pěstovat na úrovni českou vědu. Oni dva iniciovali založení Sborníku lékařského – vědeckého orgánu fakulty, jehož první sešit vyšel již v  létě 1885 a  s  drobnými změnami v  názvu vychází dodnes, v  posledních letech pod názvem Prague Medical Report. Zakladatelem moderní české chirurgie byl Karel Maydl (1853-1903), žák slavného vídeňského chirurga, českého vlastence, Eduarda Alberta. Přišel na pražskou kliniku v roce 1891 a ačkoliv mu bylo pro pražskou kliniku osudem vyměřeno jen 12 let, za tuto dobu vychoval generaci moderně orientovaných chirurgů, z nichž se rekrutovali primáři v  té době zakládaných chirurgických oddělení nemocnic v Čechách i na Moravě. Mohl bych jmenovat dále Josefa Pelnáře, Arnolda Jiráska, Kamila Hennera a  mnoho dalších osobností, které spojily svůj život s všeobecnou nemocnicí a fakultou. Nemocnice a fakulta musí vycházet z minulosti a navazovat na tradice všeho pozitivního, co zde po generace vznikalo. V současné době představený projekt modernizace Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dává naději a optimismus pro budoucí rozvoj naší nemocnice. Před dvěma sty dvaceti lety byl zrekonstruován novoměstský ústav šlechtičen, jako základ dnešní naší nemocnice. V letech 1890-1900 byly vystavěny další pavilony včetně tzv. jubilejního. Přejme si, aby počátek 21. století patřil výstavbě třetí linie objektů naší nemocnice, a to nového moderního pavilonu. Přejme si pokračování vzácné, harmonické symbiózy fakulty a nemocnice, alespoň po dalších 220 let. Vážené kolegyně, Vážení kolegové, dovolte mi Vám všem poděkovat za Vaše úsilí a obětavost a vše další, co jste vykonali ve prospěch a pro dobré jméno naší fakulty, nemocnice, pacientů, studentů a kolegů. Přeji Vám a Vašim blízkým šťastné a  veselé vánoce, chvíle klidu na setkání s Vašimi přáteli, zdraví, optimismus, pohodu a čistá předsevzetí pro rok 2011. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK 

Události ve VFN Na následujících stránkách Vám přinášíme přehled událostí – tiskových konferencí a dalších společenských aktivit, které se ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze konaly za poslední týdny.

Slavnostní otevření budovy děkanátu Dne 20. října po největší rekonstrukci ve své historii byly slavnostně otevřeny zrekonstruované prostory děkanátu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Interiér děkanátu vyzdobil akademický sochař Olbram Zoubek. Slavnostního otevření se zúčastnil ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mgr. J. Dobeš a  rektor Univerzity Karlovy v  Praze profesor V. Hampl. Více na straně 7.

Odhalení pamětní desky Franze Hofmeistera Ke 160. výročí od narození slavného pražského rodáka Franze Hofmeistera byla na budově Ústavu vědeckých infor mací 1. lékařské fakulty UK odhalena pamětní deska od akademického sochaře Milana Knoblocha. Shromáždění se zúčastnilo vedení Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK. Profesor Franz Hofmeister působil koncem 19. století na německé části univerzity. Navrhl zde takzvanou lyotropní (dnes Hofmeisterovu) řadu iontů, srovnanou podle jejich schopnosti vysolovat bílkoviny.

Předání akreditace Zástupci Ústavu dědičných metabolických poruch VFN a  1. LF UK převzali v  říjnu 2010 osvědčení o  akreditaci Biochemické laboratoři ÚDMP. Osvědčení 

bylo laboratoři uděleno Českým institutem pro akreditaci, o.p.s. na základě splnění požadavků normy ČSN EN ISO 15189. Více na obálce a na straně 9.

Otevření chodby GPK Na konci října byla otevřena nově zrekonstruovaná chodba v  přízemí Gynekologicko – porodnické kliniky VFN a 1. LF UK. Otevření se zúčastnili vedoucí pracovníci kliniky a  ředitelství VFN, včetně paní ředitelky Mgr.  Dany Juráskové, Ph.D., MBA. Rekonstrukcí této chodby se výrazně zlepšil vstup na posluchárnu a ultrazvukové oddělení. Tyto prostory jsou nyní reprezentativní při pořádaní workshopů a seminářů i pro zahraniční hosty.

40. výročí první operace bypassu Na začátku listopadu jsme si připomněli 40 let od provedení první operace aortokoronárního bypassu. Tato operace byla provedena v  roce 1970 jako první v  tehdejším Československu na I. chirurgické klinice VFN a 1. LF UK. Více na straně 10.

MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je onemocnění krvetvorné tkáně. Porucha krvetvorby vede k projevům anemie, infekcím a krvácení nebo akutní leukémie. Terapie tohoto onemocnění je stále velmi obtížná. V těle pacientů se po krevních transfuzích usazuje železo a  to ničí kmenové krvetvorné buňky. S  nadsázkou lze tedy říci, že osoba s  MDS je „iron (wo)man“ nebo-li železný muž (žena).

Sparťanská krev V  rámci projektu "Sparťanská krev" zajistili dne 10. listopadu od 9.00 hodin zaměstnanci Fakultního transfuzního oddělení VFN odběr

krve hráčů a zaměstnanců klubu přímo v hráčské kabině A-týmu Sparty. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze se tohoto projektu zúčastnila již v loňském roce.

Slavnostní otevření budovy děkanátu prof.  MUDr.  Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. lékařské fakulty UK 20. říjen 2010 je pro akademickou obec 1. lékařské fakulty UK významný den. Po největší rekonstrukci ve své historii byly slavnostně otevřeny zrekonstruované prostory děkanátu fakulty a  sídla dvou ústavů a  Stomatologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a  Všeobecné fakultní nemocnice v  Praze. Byla tak dokončena největší rekonstrukce na 1. lékařské fakultě UK. Byly obnoveny krásné historické prvky tohoto objektu, nově zrekonstruovány výukové prostory, posluchárny, místnosti pro výzkumnou a  vědeckou práci a  prostory pro děkanát fakulty. Na rekonstrukci areálu blízko Karlova náměstí dal stát 550 milionů, fakulta 25 milionů, Všeobecná fakultní nemocnice v  Praze vybavila Stomatologickou kliniku. Interiér děkanátu vyzdobil akademický sochař Olbram Zoubek. Slavnostního otevření se zúčastnil ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mgr. J. Dobeš a  rektor Univerzity Karlovy v  Praze profesor V. Hampl. Téměř na den přesně před 127 léty – 15. října 1883 – začala sloužit budova v Kateřinské ulici svému účelu. Je významně spojena s  počátky výuky lékařství v českém jazyce u nás a bez neuvěřitelně rychlého vybudování její první části, by nemohla být výuka na české lékařské fakultě vůbec zahájena. Její výstavbu si vyžádalo aktivování české lékařské fakulty v rámci rozdělení pražské univerzity na českou a německou, které

Slavnostního otevření se zúčastnil ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. J. Dobeš a rektor Univerzity Karlovy v Praze profesor V. Hampl a děkan 1. LF UK profesor T. Zima. umožnil zákon v  únoru roku 1882. Lékařská fakulta zahájila svoji činnost v  akademickém roce 1883/84. Bylo nutno pro ni vybudovat teoretické ústavy i většinu klinik, protože téměř všechny kliniky a teoretické ústavy s budovami a veškerým vybavením zůstaly v inventáři německé univerzity. Pro české teoretické ústavy bylo rozhodnuto vybudovat nový objekt na pozemku na rohu ul. Kateřinské a Ke Karlovu. Během půl roku vyrostla dvoupatrová budova, první část dnešního areálu. Všech šest teoretických ústavů české fakulty: anatomický, patologicko-anatomický, experimentálně patologický, fyziologický, chemický a  farmakologický zde nalezlo své umístění. Výuka na české lékařské fakultě byla slavnostně zahájena 15. října 1883. Bylo však zřejmé, že budova v  Kateřinské je kapacitně zcela nevyhovující a  je nutné ji rozšířit. To bylo možné prodloužením postranních křídel asi o  dvě třetiny a  vybudováním příčného přízemního traktu, k čemuž došlo v roce 1886. Svoji nynější podobu získal areál v roce 1887 dostavbou zadního křídla až do ulice Na Bojišti. Bylo však nutno najít nové prostory pro některá pracoviště, nejen z kapacitních důvodů, ale také pro vytvoření vhodných podmínek, která infekční pracoviště vyžadují. Pro Ústav patologické anatomie našel pan profesor Jaroslav Hlava, tehdy v pozici rektora české univerzity v Praze, místo na Albertově, kam byl také v  pozdější době, v  roce 1921, přestěhován do nádherné 

neoklasicistní budovy, která do dnešní doby nese jeho jméno. Zlepšení podmínek pro zbylé ústavy v Kateřinské ulici bylo však jen dočasné a  situace se pak opakovala v  roce 1925, kdy byla na Albertově dokončena stavba dnešního Purkyňova ústavu. Budova je spojena se slavnými jmény. Působil zde například profesor Jan Horbaczewski, zakládající přednosta Ústavu lékařské biochemie, historicky prvního českého ústavu lékařské chemie a spoluzakladatel české biochemie. Působil tu již zmiňovaný profesor Jaroslav Hlava, přednosta Ústavu patologické anatomie či profesor Gustav Kabrhel, přednosta Hygienického ústavu, zakladatel moderní české hygieny u nás.

Od roku 1921 prošla budova v Kateřinské ulici mnoha dílčími stavebními úpravami. V  roce 1927 byl v  části objektu Kateřinská situován Ústav sociálního lékařství a  v  roce 1932 sem byl do přízemního dvorního křídla přestěhován se svojí knihovnou Ústav dějin lékařství. V meziválečném období došlo k mnoha dalším stavebním úpravám, většinou v  souvislosti se zřizováním nových pracovišť. V listopadu 1939 byly vysoké školy uzavřeny a teoretické ústavy české lékařské fakulty byly tehdy německými protektorátními orgány zrušeny s  výjimkou vědecko-výzkumných laboratoří Ústavu lékařské chemie a  některých dalších pracovišť. I  jejich činnost byla o  rok později ukončena 

nebo převedena pod státní instituce. V průběhu 2. světové války byl v budově umístěn německý lazaret. Po osvobození naší republiky, v květnu 1945 byl objekt vrácen Univerzitě Karlově a byl do ní přestěhován děkanát, Ústav lékařské chemie, Ústav dějin lékařství a Stomatologická klinika. Zbývající část objektu přístupná z ulice Na Bojišti byla užívána Fakultou inženýrského stavitelství Českého vysokého učení technického. Teoretické ústavy nyní již Fakulty všeobecného lékařství byly s výjimkou Ústavu lékařské chemie přemístěny na Albertov a  do budov v ulici U Nemocnice. V roce 1949 byla v přízemí objektu Kateřinská vybudována nová fakultní knihovna, která byla později přejmenována na Ústřední knihovnu fakulty všeobecného lékařství. V  šedesátých letech zde fakulta dala prostor nově vznikajícímu Ústavu pro toxikologii a  soudní chemii a Ústavu biofyziky. Po více než 120 letech započaly v  roce 2004 přípravy pro komplexní rekonstrukci celého objektu. Stavební akce byla zahájena v  letech 2005 a 2006, kdy byla vyhotovena projektová dokumentace a veškeré zajišťovací práce, které se týkaly přípravy před vlastní stavební realizací, která byla zahájena v roce 2007 a byla rozdělena na 3 etapy. První etapa zahrnovala rekonstrukce křídla do ulice Ke Karlovu a čelní trakt do ulice Kateřinská, druhá etapa část traktu do ulice Na Bojišti a poslední etapa spojovací část mezi ulicí Kateřinskou a Na Bojišti. Rekonstrukcí a modernizací se rozšířila stávající kapacita, významně se zlepšily prostory pro výuku, které odpovídají požadavkům počátku 21. století. Veškeré výukové prostory byly vybaveny novou audiovizuální technikou, aby vyhovovaly moderní koncepci výuky. Byla posílena výuka oboru zubní lékařství s rozšířením počtu zubařských křesel ve výukových sálech. Byly pořízeny laboratorní a zdravotnické technologie stomatologické soupravy, dentální simulační jednotky-fantomové soupravy včetně vybavení nábytkem. Moderní vybavení laboratoří poskytuje možnosti pro základní a aplikovaný výzkum v oblasti biochemie a molekulární biologie.

dodala zdravotnické a laboratorní technologie a společnost Vesna interiors s.r.o. realizovala interiéry. Subdodavatelem byla firma Merci s.r.o., technický dozor byl svěřen společnosti INDOS s.r.o. a  projektantům akciové společnosti Dplus. Vedení Všeobecné fakultní nemocnice mělo podíl na přístrojovém vybavení sloužící pacientům Stomatologické kliniky. Po rekonstrukci, tak jako před více než 127 lety, je zde Ústav lékařské biochemie, dále děkanát 1. lékařské fakulty, tradičně část Stomatologické kliniky, a  nově výzkumné laboratoře Ústavu klinické biochemie a  laboratorní diagnostiky. Studenti, učitelé, vědečtí pracovníci, pracovníci fakulty, a naši hosté se mohou spolu s námi těšit z krásného moderního prostředí při zachování historického genia loci.

Předání akreditace laboratoři ÚDMP Ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, při svém proslovu. Celkové náklady rekonstrukce včetně jejího vybavení si vyžádaly více než 550 mil. Kč ze státního rozpočtu. bylo vyčerpáno 25 mil. Kč z  prostředků fakulty a  přispěla též Všeobecná fakultní nemocnice vybavením Stomatologické kliniky pro ošetřování jejích pacientů. Před dvěma lety na podzim, přesně po 125 letech od zahájení výuky v budově teoretických ústavů české lékařské fakulty, byla při ukončení první etapy rekonstrukce odhalena socha Hygiae od akademického sochaře Olbrama Zoubka a dnes je rekonstrukce objektu skončena, i když chybí „už jen“ oprava fasády a vnitřního dvora, která ale do každodenního života uvnitř budovy zasáhne minimálně. V loňském roce byla po ukončení 2. etapy rekonstrukce znovu slavnostně odhalena busta profesoru Janu Horbaczewskému. Rekonstrukci podpořilo vedení Univerzity Karlovy a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, realizace stavby byla svěřena společnosti Unistav a.s., společnost Puroklima a.s.

MUDr. Sylvie Šťastná, CSc., MBA, primářka Ústavu dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK

B

iochemická laboratoř Ústavu dědičných metabolických poruch VFN a  1. LF UK v  Praze splnila požadavky normy ČSN EN ISO 15189 a Českým institutem pro akreditaci (ČIA) jí bylo uděleno Osvědčení o akreditaci. Příprava laboratoře k  akreditaci byla součástí projektu Metabolické diagnostické centrum, který je financován finančním mechanismem Norska a Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a je realizován v letech 2008-2011. Akreditace zdravotnické laboratoře je proces, na jehož základě pověřený orgán (Český institut pro akreditaci, o.p.s., www.cai.cz) vydává osvědčení o způsobilosti provádět určité laboratorní činnosti. Osvědčení se uděluje na základě akreditačního auditu, tj. procesu posouzení shody zavedeného systému managementu kvality laboratoře se všemi kritérii mezinárodní normy ISO 15189. 

Akreditace je potvrzením nezávislosti, objektivity a  odborné způsobilosti při provádění činností. Vede ke zpřehlednění systému v laboratoři. Znamená zvýšení důvěry v dodržování potřebné úrovně jakosti poskytovaných služeb, trvalý rozvoj systému jakosti v akreditovaných subjektech podporovaný pravidelným dozorem nad dodržováním akreditačních kritérií, neustálé zvyšování jakosti služeb, růst dovedností personálu a lepší technické zabezpečení činnosti. Akreditace by měla mít i ekonomický efekt, a to jak z pohledu akreditovaných subjektů a jejich zákazníků, tak i z pohledu ochrany veřejného zájmu. Zákazníci oceňují přínosy akreditace a  rozlišují mezi dodávkami akreditovaných a neakreditovaných subjektů. Na druhou stranu příprava k akreditaci laboratoře je časově i finančně náročná a pro řadu pracovníků znamená nárůst administrativy i pracovní zátěže.

Příprava Biochemické laboratoře Ústavu dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK v Praze k akreditaci byl dlouhý a náročný proces. Základním předpokladem úspěchu byla bezvýhradná podpora tohoto procesu managementem laboratoře, schopní a zkušení klíčoví pracovníci - manažer kvality, metrolog a interní auditoři, a informovaní a motivovaní pracovníci laboratoře. Všichni pracovníci prošli školením o normě ČSN EN ISO 15189 a procesu akreditace. Manažer kvality, metrolog a interní auditoři absolvovali speciální školení s certifikátem od akreditovaného vzdělávacího pracoviště. Jako velký přínos hodnotím spolupráci s externím konzultantem-specialistou, odborníkem, který má mnohaleté zkušenosti s přípravou řady laboratoří k akreditaci.

40. výročí první operace bypassu Doc. MUDr. Jan Tošovský, CSc., II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK

D

Zástupci ÚDMP – přednosta doc.  Kožich a primářka MUDr. Šťastná přebírají ocenění z rukou Ing. Růžičky, ředitele ČIA. Norma ČSN EN ISO 15189:2007 Zdravotnické laboratoře – Zvláštní požadavky na kvalitu a  způsobilost je evropská norma schválená Evropským výborem pro normalizaci. Norma uvádí požadavky na způsobilost a  kvalitu pro zdravotnické laboratoře EU. Je využívána zdravotnickými laboratořemi při vývoji jejich systémů managementu kvality a akreditačními orgány při uznávání způsobilosti zdravotnických laboratoří. Norma zahrnuje 2 hlavní části: požadavky na systém řízení laboratoře a odborné požadavky. 10

ne 28. října 1970 byl na I. chirurgické klinice proveden první aortokoronární bypass v bývalém Československu. Jednalo se o žilní bypass (přemostění) na pravou věnčitou tepnu. Operace byla provedena 54letému pacientovi s  ischemickou chorobou srdeční. Výkon provedl prof.  MUDr.  Jaroslav Lichtenberg, DrSc., s  doc.  MUDr.  Bartošem, mimotělní oběh řídil MUDr.  Teršíp. Pacientovi se po operaci dařilo dobře, ambulantně byl kontrolován po mnoho následujících let. Chorobopis se nezachoval, jen operační kniha. Co tomu předcházelo? Ojediněle byly ve Všeobecné nemocnici - v první polovině minulého století - prováděny výkony pro onemocnění nebo poranění srdce již bývalým přednostou I. chirurgické kliniky prof. A. Jiráskem a také na II. chirurgické klinice. Systematicky se kardiochirurgie na I. chirurgické klinice začala provádět od roku 1955. Zprvu se prováděly výkony na bijícím srdci nebo v  krátké

hypotermické zástavě bez mimotělního oběhu. Byly to například operace pro mitrální stenózu, některé vrozené srdeční vady a nepřímé revaskularizační výkony.

S  prvním aortokoronárním bypassem vývoj kardiochirurgie ve fakultní nemocnici jistě neskončil. Rozšiřovalo se spektrum výkonů, zvyšovaly počty operovaných. V 90. letech byla kardiovaskulární chirurgie převedena na II. chirurgickou kliniku, která se transformovala na kliniku kardiovaskulární chirurgie. Zde se mimo vrozené vady u dětí a transplantace srdce provádí prakticky celé spektrum kardiovaskulární chirurgie. Přímo výjimečné postavení má pracoviště, ve spolupráci s dalšími klinikami nemocnice, v operacích pro chronickou plicní hypertenzi a zkušenosti s podpůrnými systémy srdce a plic (ECMO).

Vaskulární transplantační centrum

N Profesor Lichtenberg při přípravě na operaci. Se zavedením mimotělního oběhu v polovině 60. let se spektrum operačních výkonů podstatně rozšířilo. Mimo jiné se od roku 1969 prováděly resekce poinfarktových výdutí levé komory srdeční. Proč to byla právě I. chirurgická klinika, na to je těžké dnes odpovědět. Jistě v tom hrála roli zkušenost a formování prof. Lichtenberga v začátcích kariéry na klinice prof. A. Jiráska. Za svého pobytu jako náčelník Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové v letech 1951-58 se seznámil s  akademikem Bedrnou, prof. Procházkou a tamní kardiochirurgií a rovněž čerpal ze zkušenosti brněnského pracoviště prof. Navrátila. Dalším momentem byla nepochybně zkušenost pracoviště s prováděním anastomóz na koronárním řečišti. Tyto výkony byly prováděny v experimentu v mimotělním oběhu na psech, hlavně zásluhou doc. Bartoše.

a základě rozhodnutí MZ ČR bylo na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK v Praze zřízeno Vaskulární transplantační centrum. Program bude sloužit nemocným, kteří jsou indikováni k implantaci tepenného nebo žilního allotransplantátu (transplantátu z jiné osoby). Tento typ operace je vhodný např. u nemocných s  aterosklerózou končetinových tepen, kteří nemají vlastní vhodný štěp a choroba postoupila do stadia vzniku končetinových defektů. Implantace alogenního bypassu tuto situaci řeší a zabrání amputaci končetiny. Pro nás nejvýznamnější skupinou nemocných jsou ti, kteří trpí tzv. infekcí implantované umělé cévní náhrady. V takové situaci je nejčastěji jedinou možností infikovanou náhradu vyoperovat a zajistit prokrvení končetin nebo břišních orgánů infekcí odolnou cévou, kterou představuje právě vhodný transplantát. Další indikační skupinou je část nemocných v programu hemodialýzy, kteří mají již nedostatek jiných vstupů – pro ty představuje implantace arteriovenózního zkratu pomocí allograftu výkon zvyšující kvalitu života a možnost pokračování léčby pomocí umělé ledviny. 11

První výkon tohoto typu – femoro-popliteální distální bypass čerstvým tepenným allograftem jako alternativa vysoké amputace končetiny, byl na našem pracovišti proveden v září 2010 u 82-letého muže s ischemickými defekty končetiny a klidovou bolestí končetiny. (red)

Elektronické aukce ve VFN Mgr. Marie Chroustová, Legislativně-právní odbor VFN

V

šeobecná fakultní nemocnice v Praze realizuje elektronické aukce už od poloviny roku 2005. Využívá k  tomu ověřený software PROe.biz (virtuální on–line elektronické businessové prostředí - aukční síň), které umožňuje nákup v objektivizovaných tržních cenách, významné zkrácení času potřebného pro uskutečnění zakázky, transparentní vyjednávání nabídek dodavatelů a porovnávání dodavatelských podmínek. Při realizaci zakázky lze vložením pomocných vzorců nastavit kontrolu výběrového řízení podle potřeb zadavatele. Systém PROe.biz představuje i mimořádně silný protikorupční nástroj. Je vhodný především pro zdravotnická a školská zařízení, instituce financované státem z veřejných rozpočtů, firmy s účastí státu a krajů. K dnešnímu dni bylo formou elektronické aukce realizováno ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze celkem 468 zakázek s průměrnou roční slevou 12% oproti předpokládané ceně. Elektronické aukce jsou využívány zejména k  nákupu spotřebního zdravotnického materiálu, kancelářských potřeb, hygienických a  dezinfekčních prostředků, ale i  zdravotní obuvi a  oblečení pro personál i  pacienty. Osvědčily se i aukce na vybavení pokojů pro pacienty, lékaře i  ošetřující personál, včetně elektrospotřebičů (televizory, varné konvice, větráky, mikrovlnné trouby). 12

V posledních dvou letech byl formou elektronické aukce realizován i nákup vybraných potravin pro nemocniční kuchyň a nákup balených vod za účelem zajištění pitného režimu personálu v letním období. S úspěchem byl formou aukce nabídnut i pronájem plochy pro instalaci potravinových a nápojových automatů. Elektronické aukce jsou využívány i v návaznosti na realizovaná výběrová řízení na nákup léků a výběrová řízení s uzavřenou rámcovou smlouvou na dodávku zdravotnického nábytku s více než jednou firmou. Před každou dílčí objednávkou nábytku na základě rámcové smlouvy se s využitím elektronické aukce daří ještě získat slevu.

Pětiletá zkušenost naší nemocnice s konáním elektronických aukcí je kladně hodnocena i autory využívaného programového vybavení. Při každoročně opakovaných aukčních nákupech nelze samozřejmě pokaždé očekávat slevu. Dosáhne-li cena vyvážené hodnoty, je úspěchem aukce i udržení, případně jen mírné navýšení odpovídající stávajícímu kurzu koruny. I když hlavním kriteriem výběru vítěze aukce je nejnižší cena, předchází realizaci nákupu vždy ještě hodnocení vzorků nabízeného zboží na těch pracovištích nemocnice, která s ním budou pracovat. V případě, že kvalita nabízeného zboží neodpovídá požadavkům nemocnice, je zahájeno jednání o nákupu s dalším uchazečem v pořadí, jehož vzorky svou kvalitou vyhovují. Ukazuje se, že firmy, které se pořádaných elektronických aukcí zúčastňují, už pochopily, že nemá smysl nabízet v aukci jen nejlevnější výrobek bez ohledu na jeho kvalitu. Větší šanci na získání smlouvy má výrobek s  rozumnou cenou a s vyhovující kvalitou. Pětiletá zkušenost naší nemocnice (tj. oddělení veřejných zakázek) s  konáním elektronických aukcí je kladně hodnocena i autory využívaného programového vybavení. Jsme pravidelně zváni na konaná školení PROe-biz i za účelem předávání svých zkušeností, oddělení bylo i přizváno k přípravě manuálu nové programové verze.

Psychické prožívání nádorového onemocnění PhDr. Laura Janáčková, CSc., Oddělení somatopsychiky VFN Praha

N

ádorové onemocnění označuje skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a  schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a  rozšiřovat se i do jiných částí těla, tzv. metastáze. Nekontrolované dělení buněk může vést k benignímu (nezhoubnému) nebo k malignímu (zhoubnému) nádoru (tumoru). Benigní nádory nemají schopnost metastazovat, tzn. nerozšiřují se do jiných částí těla a nejsou životu nebezpečné. Maligní tumory tuto možnost mají a proto ohrožují lidský život. Rakovina může být léčena chirurgicky, chemoterapií, radiační terapií nebo jinými metodami. Výběr léčby závisí na lokalizaci a velikosti tumoru a na stadiu nemoci. Léčba rakoviny s sebou přináší celou řadu vedlejších příznaků a klade vysoké nároky na psychiku postiženého člověka i na jeho nejbližší okolí. Statistické údaje uvádí, že v současnosti u nás každoročně onemocní 65 000 lidí nádorovým onemocněním. Podle tohoto počtu pak vychází, že během svého života v ČR onemocní každý třetí člověk a každý čtvrtý na toto onemocnění zemře. O možnostech léčby a prevenci většinou uvažujeme až tato nemoc zasáhne naše blízké okolí, pokud jsme zdraví, téma rakoviny je v našich myšlenkách tabuizováno. Pro psychiku člověka je sdělení takto závažné diagnózy nadlimitní zátěží. Určitě k tomu přispívá fakt, že tato diagnóza většinou zasahuje člověka nepřipraveného, v plném proudu každodenního života. Člověk se nejprve brání a  popírajícím 14

způsobem zamlžuje realitu. Obranná reakce popření se projevuje ve verbální i  neverbální komunikaci. Zaznívají věty typu „To musí být omyl  ..., to jste se spletli, ty výsledky určitě nejsou moje, ...“. Mechanismus zvládání je pak charakterizován kognitivní a behaviorální reakcí na nádorové onemocnění. Tyto reakce zahrnují jednak osobní hodnocení stavu (tedy významu, který má nádorové onemocnění pro daného člověka), a jednak reakci následující po zhodnocení (tedy to, co si člověk myslí, a co dělá aby snížil tlak, který nádorové onemocnění vyvolává). Příklad prožívání u 18 leté dívky po sdělení diagnózy: „To není možné, to není pravda, určitě jste se spletli, mě nic není, nic mě nebolí, mám jenom chřipku. “ Po dvou dnech : „ pocit při zjišt ění faktu o  mé nemoci se ani nedá popsat, mám leukémii lehčího typu, takže nevím, jestli mám být smutná a brečet nebo mám být šťastná, že mám vlastně št ěstí v nešt ěstí. Dnes jsme začli s terapií, je mi zatím dobře a snažím se na to, co mám, vůbec nemyslet. Jsem připravená se s touto nemocí poprat a nenechat, aby ovládla mé tělo. Věřím, že vše zlé je pro něco dobré a  tohle určitě dobře dopadne. Hodně mi pomáhají rodiče a můj přítel, možná že také díky jim se cítím dobře a  hlavně kvůli nim mám neoblomnou vůli se uzdravit a přenést se přes vše zlé a špatné. “… Aktualizace strachů a nadlimitní životní zátěž vyžaduje od nejbližšího okolí i od nemocničního personálu maximální podporu. Ti, co nikdy neprožili rakovinu, se nemohou vcítit do myšlení ani prožívání pacienta, mohou však projevit zájem a porozumění. Opakované, klidné a jasné vysvětlování a podávání srozumitelných informací týkajících se onemocnění i léčby napomáhají snížit úzkosti a mobilizovat organismus k adaptaci a zvládání psychické zátěže tohoto období. Psychická podpora a pocit, že nejsou sami, snižuje napětí a zklidňuje zraněnou a strádající psychiku pacienta. Stres vyvolaný sdělením diagnózy a následnou fází šoku však nepolevuje. Člověk prožívá psychickou krizi provázenou trvalým napětím a  úzkostí.

Léčba vyžaduje přizpůsobení se dané situaci, kdy pacienti do značné míry prožívají svou závislost na lékaři a musí se naučit důvěřovat jeho rozhodnutím o použití léčebné metody. Pocit sebeurčení a  řízení vlastního osudu je v  základech otřesen a  ztracen. Vykonávání běžných aktivit je částečně nebo zcela znemožněno. Na základě změněných reakcí nemocného vůči svému okolí, a  naopak, postupně dochází k změnám v obvyklých sociálních vztazích. Ohrožení sociální identity a pocitu vlastní hodnoty v podhoubí vysoké míry stresu mohou mít za následek agresivní nebo pasivní typy reakcí. Odpor a vzpoura se také často projevují agresivním chováním jak ve verbální tak v neverbální komunikaci. Na opačném pólu stojí pocit úplného odevzdání se do rukou lékařů.

Příklad prožívání u 20 leté dívky: „Stále mě trápí myšlenka, co jsem udělala špatně, proč se to stalo zrovna mně, čím si to zasloužím. Kouřila jsem, to se určitě taky podepsalo. Dneska mi nasadil doktor nějaké další prášky a jeden z nich je na cucání a chutná jak čerstvě zalitá hlína. Už týden mi běží léčebná kůra, zhubla jsem 5 kg, což mi zatím nevadí, zle mi také zatím není, akorát se dost potím. Dnes jsem si také myla vlasy a při rozčesávání jich pár vypadlo, ale ne moc, jen trochu. Je pátek a mně začaly docela dost padat vlasy, chtěla bych si je ješt ě přes víkend uchovat. Je to zvláštní pocit, když se člověk nemůže pořádně učesat jen proto, aby mu něco na té hlavě zbylo. Mám strach z toho, jak budu vypadat plešatá. Byla tu jedna sestřička, vůbec mě nechápe, jí se to řekne, abych to už shodila, že toho mám plný polštář, ona má vlasy až po ramena a je zdravá a o její vlasy přece nejde. Mám na ni hrozný vztek. Vůbec neví, co to je tady ležet, když ti berou úplně všechno hezký. Je středa, tak už mi ostříhali vlasy - úplně do hola. Připadám si velice směšně a  studí mě hlava. Jsem zvědavá, co na to budou říkat naši.“

Pacienti se často potýkají i  s  existenčními otázkami typu: Budu se moci ješt ě vrátit do svého zaměstnání?, Co bude s mou rodinou, mými dětmi? atd. Starosti, strach, smutek, zlost a otázka Proč zrovna já? Jsou nejčastějšími reakcemi při zpracování nemoci v tomto období. Akceptace diagnózy nastává po období hledání viníka (kdo nebo co za to může) a obviňování sebe (čím jsem si to zapříčinil). Příklad u 30 leté ženy: „Mám pocit, že jsem to určitě zanedbala a můžu si za svou nemoc sama, ptám se co jsem udělala v životě špatně, že musím být nemocná, je to nějaký trest, pláču a vím, že je to celé nesmysl, ale hlavě nějak nedokážu poručit. “ Akceptace však v žádném případě neznamená smíření se s diagnózou. Pacient pouze ukončuje dehonestující obviňování a  pokouší se dávat událostem významy, které mu umožňují se situovat do role hříšníků nebo hrdinů. Hledání nové role vede k pozitivním změnám v procesu uzdravování. Lidé v tomto období často mění svůj žebříček hodnot nebo celkový pohled na život a přístup k němu. Vděčnost za život může u člověka vyvolávat také dramatický posun v jeho osobnostním vývoji, především ve spirituální oblasti. Lidé mohou hledat záchranu např. ve víře, intenzivně shání informace o  „nových“ 15

a  zázračných terapeutických metodách, přemýšlí o přírodních a alternativních postupech a hledají naději pro život. Příklad 30 leté ženy: „Pořád nějak hledám smysl své nemoci. Nějaký určitě je. V  životě musí panovat rovnováha, jinak by se svět zhroutil, každé pro má svoje proti, po každé akci následuje reakce, všechno zlé je pro něco dobré. Třeba je nemoc jako směrovka, ukazatel cesty k poznání sebe sama, odlišení přátel od známých, uvědomění si síly a pevnosti rodiny a zázemí, k upravení životních priorit a především jako začátek něčeho nového. Něčeho co k  životu neodmyslitelně patří. Je škoda, že teprve teď si uvědomuji, co je v životě skutečně důležité a na čem záleží. Že naše každodenní spory a nesnáze s dětmi a manžely, či penězi jsou ve skutečnosti malicherné a většinou zbytečné. To je na nemoci krásné a osvobozující, že nás učí více si užívat okamžiků, prožívat emotivněji, nelitovat peněz vydaných za zbytečnosti jen tak pro radost a vážit si každé chvíle, kdy je člověku dobře. Dřív jsem to považovala za samozřejmost, dokonce jsem některé věci ignorovala, teď se učím

16

radovat z dobře prospalé noci, sluníčka, které vysvitne a dodá energii, z dětského obrázku, olíznutí psa a tak. Teprve teď, když mám strach, že o tyto banální věci přijdu, pochopila jsem jejich cenu. Chci se radovat z banalit, chci si užívat každé chvíle svého života, chci přijmout svou nemoc, chci se uzdravit, chci být šťastná a dělat šťastné své blízké, chci se každé ráno probouzet, chci ŽÍT!“. V průběhu pokračování nemoci se u pacienta projevuje již narušená psychická stabilita. Krize se týkají bolestivých a  zatěžujících léčebných procedur, toxických vedlejších účinků a  uvědomování si skutečnosti, že negativní fyzické a  psychické působení nemoci nemá konce. Vědomí toho, že léčba nezabírá, vede k novým pokusům najít nové formy léčby, nebo k přijetí faktu, že další agresivní léčebné metody jsou již nepřijatelné. Často dochází k  částečnému zhroucení obranných mechanizmů, což se projevuje v periodách stále se opakujících krizí, které jsou manifestovány panikou a strachem. Příchod smrti se stává stále jasnějším a na umírajícího doléhá. Z deníku 19 leté pacientky: „…zemřela moje kamarádka, ležela vedle mne a také bojovala, poslední dva dny byly hrozné. Myslela jsem, že smrt přichází v  klidu. To je hrůza. Měla stejnou diagnózu jako já, já jsem chemoterapii snášela daleko hůř. Je mi hrozně smutno a už se mi tu nechce být“. O den později: „Chci domů, vysadit všechny léky, stejně to nemá cenu. Všechno mě bolí a mám úplně rozpíchaný ruce, celá se klepu a to není po léčbě, jsem tak slabá jako stařenka. Nechci umřít, ale nechci tu už být…. Po zjišt ění toho faktu, že mám rakovinu jsem přestala kouřit, ale dneska bych si klidně zapálila a přemýšlela bych o ceně života. Myslím, že člověk je jen malá figurka ve velkém vesmíru a ten si s ní dělá co chce. Svět je hnus. Začíná se to všechno pěkně kazit. Paní Novákovou, která leží vedle mě, dnes převezli na ARO. Má něco s plícemi. Jsem moc nešťastná a už nevím, co mám dělat. Je o pět dní později a já už mám taky něco s plícemi. Už nevěřím, že se vyléčím. “

Následky psychického vyčerpání se projevují v prožitku utrpení. Na konci této fáze se někteří lidé vnitřně loučí se životem, mají starosti o osud svých blízkých, obávají se samoty a bolesti, projevují strach ze ztráty důstojnosti. Prožitek 38 leté pacientky: „…umírám! Pro mne je to psychicky těžké, stejně jako pro ně (myšleno rodinu), ale na rozdíl od nich i  tělesně, ale všichni zavírají oči nad tím, jaká je situace. Místo toho, abych energii věnovala sobě, tak vysvětluji tomu okolí, že potřebuji, aby mi bylo oporou. Cítím se strašně sama a mám strach… Všichni se stáhnou do sebe a  já tam zůstanu sama trčet v  té bolesti a  hrůze a  nemám nikoho! Jen čekám a  cítím beznaděj, nevím na co čekám, chci jít těm ostatním z  cesty, abych už nepřekážela. “

Následky psychického vyčerpání se projevují v prožitku utrpení. Terminální stádium nemoci s sebou přináší celou řadu velmi nepříjemných tělesných i  psychických symptomů. Průběh umírání a  především to, jak ho člověk prožívá závisí na psychologické péči a  na chování jeho nejbližších. Rodina obvykle cítí velkou potřebu být informována o  změnách fyzického stavu pacienta a pokud možno se do celého procesu zapojit. Častým přáním umírajících je zemřít doma v  prostředí, které znají a  cítí se v  něm v bezpečí. Toto přání vychází z představ klidného a důstojného odchodu ze světa v kontaktu se svými nejbližšími. Umožňuje-li to zdravotní péče, je to jedna z posledních věcí, kterou může rodina pro nemocného udělat.

Obezitologie a bariatrie 2010 Mgr.  Dagmar Škochová, I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK

V

 říjnu se v Českých Budějovicích konala konference Obezitologie a  bariatrie 2010, součástí byla již podruhé samostatná sekce zdravotnických pracovníků nelékařských profesí. Konferenci přijeli obohatit svými příspěvky i lékaři a sestry ze Slovenska. Akce byla pořádána pod záštitou primátora města České Budějovice doc. RNDr. M. Tettera, CSc., který také přítomné pozdravil a přivítal. Pracovní den sester zahájil předseda České obezitologické společnosti ČLS JEP prof.  MUDr.  Martin Fried, CSc. Krátce promluvil o  rozvoji obezitologie a  bariatrie v  České republice. Program byl sestaven z příspěvků nejen sester, ale i dalších zdravotnických odborníků, jako jsou nutriční terapeuti, fyzioterapeuti aj. Kolegyně z Prahy se zaměřily na péči o obézního pacienta, který v obezitologické ambulanci vyplní dotazníky (anamnéza, vývoje tělesné hmotnosti, jídelní zvyklosti, záznam příjmu potravy atd). Po dalších vyšetřeních, která jsou vyhodnocena lékařem, je navržen nejvhodnější léčebný postup. Důležitá je komplexní péče o pacienta a úzká spolupráce sestry, lékaře, nutričního terapeuta i psychologa. Kolegyně z  Plzně připravily retrospektivní zhodnocení profitu pacientů po gastrické bandáži. Podle uvedených výsledků, vyhod-

Závěrem je nutné říci, že ne každý člověk prochází všemi popsanými strastmi, že současná medicína dokáže mnohé pacienty dovést k  úzdravě. Přesto je však nutné si uvědomit závažnost onemocnění se všemi popsanými důsledky zasahujícími psychiku člověka, abychom mohli být oporou pro blízké trpící rakovinou, uměli vyhledat pomoc psychologa a  hlavně mysleli včas na prevenci. 17

nocení efektu bariatrické léčby vedlo k dalšímu zlepšení celkové péče o obézní pacienty. V  dalším sdělení nás kolegyně seznámily s relativně nově používaným restrikčním bariatrickým výkonem, kterým je plikace žaludku – LGCP (Laparoscopic Greater Curvature Plication), který svými účinky ale i částečně zasahuje do metabolismu organismu. Vzhledem k tomu, že se při operaci neprovádí resekce žádné části žaludku, mohou pacienti cca 4 hodiny po výkonu začít přijímat tekutiny a první pooperační den mohou začít přijímat i jogurty, kaše apod. Gastrický bypass, další bariatrický výkon, přiblížily perioperační sestry z  chirurgické kliniky. Chirurgický zákrok je pouze nástrojem k hubnutí, ale výsledný efekt záleží výhradně na motivaci, spolupráci a  ukázněnosti pacienta. Následně se přednášející zabývala možností redukce hmotnosti u  diabetiků a  významem edukace. Z přednášky metody dietního poradenství při redukci hmotnosti vyplynulo, že každé zjednodušení zásad, které má pacient dodržovat, může vést ke zlepšení jeho spolupráce a dodržování všech doporučení. Jednou z možností je „talířkový systém“, pomocná metoda využívaná při redukci hmotnosti. Kdo pochopí princip a získá trochu praxe, hubne snadněji a „zábavněji“. V  příspěvku o  zásadách redukční diety u obézního diabetika upozornila přednášející na nutnost vyhledání odborné pomoci, neexperimentování s  „módními dietami“ a  snahu vyvarovat se „jo-jo efektu“. Důraz je kladen na opakovanou edukaci pacienta tak, aby si byl schopen stanovit reálné cíle, na změnu stravovacích návyků, jíst pravidelně 5 – 6krát denně, ale menší porce, jídlo vychutnávat, rozlišovat pocit hladu od chuti, nedojídat za každou cenu a dbát na vhodnou technologii úpravy potravin. Praktické zkušenosti chirurgických sester s různými zvedáky, které jsou velkou pomocí při manipulaci s  extrémně obézním pacientem na JIP byly impulsem k bohaté diskusi ohledně náročnosti ošetřovatelské péče u obézních pacientů nejen na umělé plicní ventilaci. S výsledky 18

zajímavého výzkumu ohledně zdravotních problémů dětí s  nadváhou nás seznámila kolegyně z Nitry. Ukázalo se, že na nepříznivých hodnotách BMI u žáků 6.-10. tříd základních škol se jistě podepsala nepravidelnost stravování, nedostatek ovoce a  zeleniny, ale i  málo pohybu. Negativně působila též zkušenost s alkoholem a kouřením. Z dalších sdělení jednoznačně vyplynulo, že možné komplikace obezity, jako jsou metabolická onemocnění, žlučníkové kameny, nádorová onemocnění, poruchy spánku, psychické poruchy a samozřejmě závažná postižení pohybového aparátu, vedou k vyšší nemocnosti a předčasnému úmrtí pacientů. Závěrem je třeba připomenout, že obezita se stala celospolečenským a zdravotnickým problémem celé řady zemí. Vzhledem k jejím negativním dopadům a k ní přidružených onemocnění, vyhlásila WHO obezitu za nejzávažnější onemocnění tohoto desetiletí. Péče o pacienty v chirurgických oborech je neodmyslitelně spjata s porušením celistvosti kůže, dočasnou imobilizací pacienta, farmakoterapií, fyzioterapií, řadou diagnostických a terapeutických postupů, během nichž se sestra podílí na ošetřovatelské péči a jejíž plán a realizace péče jsou zásadní pro úspěšné zhojení a rekonvalescenci obézních pacientů. Postavení české obezitologie a její chirurgické (bariatrické) větve je v evropském i celosvětovém srovnání zcela mimořádné a na tomto pozitivním hodnocení mají jistě svůj velký podíl i sestry.

Celoživotní vzdělávání ve VFN PhDr. Jarmila Škubová

J

de o naprosto unikátní vzdělávací konferenci, která v rámci dvou projektů spolufinancovaných Evropským sociálním fondem spojila nelékařské zdravotnické pracovníky a  nezdravotnické pracovníky, zaměstnance Všeobecné fakultní nemocnice (VFN).

proškoleno minimálně 500 zaměstnanců z různých skupin nezdravotnického personálu VFN (pomocný a obslužný personál, technicko-hospodářští pracovníci a specialisté, management, interní lektoři a auditoři). Pro jednotlivé skupiny zaměstnanců jsou vytvářeny a  realizovány specifické vzdělávací programy, pro vybrané zaměstnance je zajištěna i jazyková výuka. Ředitelka VFN Mgr. Jurásková zahájila konferenci „Vzdělávání – záruka kvality“. Úsek ošetřovatelské péče a odbor vzdělávání VFN jsou garanty projektu pod názvem Další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu ve VFN v Praze. Ten byl vybrán k financování ve 2. výzvě Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA), s rozpočtem přes 2,5 mil. korun, byl zahájen v letošním roce 1. června, ukončen bude 31. 8. 2012. Předpokládá se, že v plánovaném období bude projektem podpořeno 570 zdravotníků nelékařů, přičemž naprostá většina lektorů je zajišťována z řad odborných pracovníků VFN. Pro nezdravotnické pracovníky nemocnice je určen vzdělávací projekt s názvem Vzdělávací akademie, který byl zahájen v  lednu 2009 a potrvá celkem 30 měsíců. Projekt navazuje na výsledky dosažené projektem Kvalita ve VFN, který byl realizován v letech 2006–2008 v rámci programu JPD3. V říjnu se ve VFN uskutečnila konference s názvem Vzdělávání – záruka kvality ve VFN, kterou zahájila ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA. Kvalitu péče vidí jako hlavní motiv pro realizaci těchto projektů. Ocenila fakt, že konference je určena jak pro zdravotnický, tak nezdravotnický personál nemocnice, což napomáhá jejich vzájemnému poznání a sblížení. Ocenila dovednosti těch, kdo oba projekty připravili, i to, že se jim podařilo „dosáhnout“ na evropské peníze.

Výstupem projektu bude 5 nových programů dalšího profesního vzdělávání a 40 nových kursů. Plánuje se i získání akreditace MŠMT pro dva programy dalšího profesního vzdělávání (program pro obslužný a pomocný personál a program pro TH pracovníky a specialisty ve zdravotnictví). Na konferenci bylo prezentováno průběžné hodnocení jednotlivých kurzů a jakým způsobem kurzy napomáhají zkvalitnit praxi na pracovištích. Konkrétní kurzy představili jednotliví lektoři. Například kurzy rozvoje osobnosti, kurzy pro řidiče sanitních vozů a závozníky VFN, kurzy pro zaměstnance kuchyně, pro zaměstnance údržby areálu atd. Projekt Další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu představila jeho „duchovní matka“, lektorka a odborná garantka vzdělávání Anna Chrzová, která byla až do konce srpna hlavní sestrou VFN. Řekla, že díky projektu je už dnes jasně vidět, že vzdělané sestry zlepšují péči o pacienty. Po jejím úvodním slovu představili jednotliví lektoři konkrétní kurzy pro zdravotníky nelékaře. „Maraton“ prezentací jednotlivých lektorů uzavřel náměstek ředitelky VFN pro výzkum, vědu a vzdělávání MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, který poděkoval všem, kdo stáli u zrodu celého projektu. Uvedl, že jde o firemní kulturu, pěstování sounáležitosti jednotlivých skupin pracovníků s nemocnicí. Už dnes je jasné, že nemocnice si své lidi bude vychovávat sama. Je to efektivnější, než vysílat zaměstnance jinam.

O  projektu Vzdělávací akademie promluvila odborná garantka projektu Mgr.  Eva Hotmarová. Skupina nezdravotnických zaměstnanců je dlouhodobě mimo proces systematického vzdělávání. Cílem projektu je tento stav napravit. V  klíčových aktivitách projektu bude 19

Realizované projekty spolufinancované EU Dotační programy 2007 – 2013

Společnost STAPRO realizuje projekty v rámci:

Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Vzdělávání pracovníků společnosti STAPRO Období realizace: září 2010 – srpen 2012 Požadovaná dotace v Kč: 3.751.880,Projekt je zaměřen na inovaci komplexního systému profesního vzdělávání pracovníků společnosti. Cílem projektu je zajistit osobnostní růst jednotlivých zaměstnanců společnosti, zvýšit jazykové kompetence, zvýšit znalosti v oblasti využívání IT techniky při běžné pracovní činnosti a některé všeobecné znalosti a tím zvýšit konkurenceschopnost společnosti nejen na trhu práce v ČR, ale i v rámci celé EU.

Operačního programu Podnikání a inovace OpenLIMS (Inovace produktu) Období realizace: říjen 2007 – září 2010 Požadovaná dotace v Kč: 4.192.000,Projekt byl již ukončen a nyní probíhá vyúčtování dotace. Projekt byl zaměřen na inovaci produktu OpenLIMS. Cílem projektu bylo uvedení nové generace laboratorního informačního systému OpenLIMS na domácí trh. Nyní podporuje OpenLIMS všechny odbornosti komplementu. Jedná se o biochemii, hematologii, imunologii, sérologii, parazitologii, mykologii, virologii, cytologii, genetiku, bakteriologii, transfuzní oddělení, sklady krevních derivátů a laboratorní sklady. OpenLIMS je moderní flexibilní systém, který využívá nejnovější dostupné technologie.

20

Muzikoterapie v EU, ČR a VFN Mgr. Markéta Gerlichová, Klinika rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK

M

uzikoterapie prožívá v dnešní době svou renesanci, ale víme, že určitá forma se vyvíjela od pradávna. Muzikoterapie je cílené terapeutické využití hudby (zvuků, rytmu, ticha) ke konkrétním terapeutickým cílům. Kromě jasně zdůvodnitelných prvků, které pomáhají člověku v léčbě (jako např. rytmus pro lepší kvalitu pohybu, řeči a paměti, či zapojení postižených částí těla díky vhodnému hudebnímu nástroji a v neposlední řadě zpěvu, který vede ke zvýšení vitální kapacity plic a aktivního zapojení největšího dýchacího svalu - bránice, pomáhá v edukaci řeči apod.), tak je zde důležitý faktor uměleckého působení na člověka. Umění často mluví až k jádru lidství, aniž rozumíme a chápeme jak. To, že např. nás nějaký druh hudby vede k radosti, jiný k pláči, další ke vzteku nebo klidu není samoúčelné. Řada problémů nejde vyřešit jen na úrovni rozumu, potřebujeme zapojit prožívání a zpracování emocí, podvědomí a psychosomatické vnímání sebe samých. V současné době existují v ČR 4 muzikoterapeutické asociace, 3 z nich spolupracují a připravují postupnou integraci v jednu. V roce 2009 se podařilo jedné z asociací (ČAMAD – česká asociace a dramaterapie) splnit podmínky pro vstup do EMTC (Evropské konfederace muzikoterapeutů) a zvolit svého zástupce, www.emtc-eu.com. V současné době tedy zastupuje v EU Mgr. Markéta Gerlichová, která pracuje ve VFN jako fyzioterapeut, speciální pedagog a muzikoterapeut, (pro 1. LF UK je odborným asistentem). Pracuje na Klinice rehabilitačního lékařství (KRL), kde je nejpočetnější cílová skupina – pacienti po poškození mozku. Mgr. Markéta Gerlichová se tedy zúčastnila valné hromady EMTC v květnu v Cádizu ve Španělsku a mezinárodního muzikoterapeutického kongresu

na mezinárodních kongresech a  sympoziích dostane do“ lepšího světla“. Vždyť jen ohlas našich pacientů ve VFN na efektivitu tohoto terapeutického přístupu je nezanedbatelný.

Světový den ergoterapie

tamtéž. Evropská muzikoterapeutická konfederace projevila velké potěšení nad splněním požadovaných standardů v ČR pro přijetí do EMTC. V září 2010 byla M.G. pozvána, aby přednášela o konkrétním způsobu muzikoterapeutické práce s lidmi po poškození mozku, jež praktikuje v rámci denního stacionáře KRL VFN a 1. LF UK na důležitém mezinárodním sympoziu, které pořádala organizace NATO, neboť tato organizace připravuje i preventivní programy. Název sympozia byl: “Nové terapeutické přístupy čelící negativním efektům terorismu” a  podnázev “Muzikoterapií proti terorismu”. (NATO advanced research workshop - New Therapy Approaches in Countering the Negative Effects of Terrorism "Music Therapy Against the Negative Effects of Terrorism“). Tohoto sympozia se zúčastnili přední odborníci z oblasti muzikoterapeutického výzkumu, praxe i teorie (např. Z USA Prof. Dr. Dr. Gene Behrens, z  Velké Británie Dr.  Julia Sutton, ze Švýcarska MT Heidi Fausch a další). Program byl rozdělen na teorii z oblasti muzikoterapie, nejnovější výzkumy, klinickou praxi a uměleckou terapii obecně.

K

 oslavě Světového dne ergoterapie se připojila i Klinika rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK dne 27. října 2010. Ve vestibulu hlavní vrátnice VFN byl umístěn stánek, kde bylo možné se více dozvědět kreativní formou o oboru ergoterapie. Studentky 3. ročníku tohoto oboru zde představovaly kompenzační pomůcky pro soběstačnost a další předměty, které je možné užít v rámci ergoterapie. Obor Ergoterapie se zabývá zjišťováním funkčních schopností člověka po onemocnění nebo úrazu a  snaží se o  jeho návrat do původní kvality života. Cílem je dosažení optimální soběstačnosti, návratu do rodinného prostředí, do školy, do práce a  umožnění aktivně trávit volný čas. Ergoterapeut je zdravotnický pracovník, který nachází uplatnění nejen ve zdravotnictví, ale i v sociálních zařízeních a školských institucích. Ergoterapeuti pomáhají indikovat vhodné kompenzační pomůcky, učí člověka s různým stupněm disability, jak se znovu obléknout, najíst nebo zvládat další aktivity všedního života. Ergoterapeutky z Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK

Z tohoto sympozia pravděpodobně vzejde (kromě sborníku) založení magisterského studia na univerzitě v Ankaře a též zrod muzikoterapeutické jednotky ve vojenské rehabilitační nemocnici v Ankaře. Aktivní účastnící sympozia byli požádáni, zda by se podíleli na rozvoji tohoto oboru v hlavním městě Turecka. Je dobré, že obor muzikoterapie, který v ČR byl zatím odbornou veřejností spíše podceňován, se snad díky účasti našich muzikoterapeutů 21

20. světový kongres mezinárodní společnosti pro ultrazvuk v gynekologii a porodnictví (ISUOG) 10. - 14. října, Praha, Kongresové centrum Doc. MUDr. Pavel Calda, CSc., Gynekologicko-porodnická klinika VFN a 1. LF UK

I

SUOG je organizace jednotlivců, se statutem nadace a sídlem v Londýně. Měl jsem tu čest být posledních 5 let v hlavním výboru této světové prestižní organizace a prezidentem letošní konference (spolu s prof. Karlem Maršálem z univerzity v Lundu, Švédsko).

ISUOG podporuje výzkum a  výměnu informací v  oblasti ultrazvuku a  příbuzných zobrazovacích modalitách v rámci gynekologie a porodnictví. V současnosti sdružuje více jak 3 300 expertů a je vedoucí společností v  této oblasti na světě. Vydává svůj časopis, tzv. white journal, který je nejprestižnějším periodikem v oblasti zobrazování v gynekologii. Výroční 20. kongres ISUOG proběhl 10.-14. října v Praze. Zúčastnilo se ho více jak 2000 delegátů ze 107 zemí. Na konfernci bylo 100 pozvaných řečníků a nechyběly mezi nimi největší kapacity v oboru. Během zahajovacího ceremoniálu byly prezentovány nejvýše hodnocené originální práce a předneseno několik zásadních přednášek. Měl jsem možnost kongres zahájit a vést sekci, kde jsme uvítali prof. Jana E. Jiráska (přednesl průřezové sdělení o své celoživotní práci v oblasti fetální embryologie) a prof. Karla Maršála (s přednáškou Doppler a hvězdy nad Prahou). V  podvečer vystoupilo před plným hledištěm divadlo Image Theatre (černé divadlo) se speciálním představením připraveným pro tutu konferenci. Letošní jubilejní ročník přinesl řadu inovací v programu: omezil se počet předkongre22

sových zvlášť hrazených kurzů a místo nich se součástí kongresu stalo 15 speciálních edukačních workshopů v pozdních odpoledních hodinách. Velmi úspěšně proběhly živé demonstrace, před všemi hlavními dopoledními i odpoledními přednáškovými bloky, kde experti předváděli praktické možnosti ultrazvukových vyšetření. Nově jsou účastníkům konference přístupné záznamy všech přednášek na www.isuog.org. Takže pokud někdo nějakou přednášku běžící paralelně v jiné sekci nestihl, může si ji vyslechnout dodatečně v klidu domova. I když se jednalo o kongres s vysokým registračním poplatkem, předčila účast českých lékařů veškerá očekávání. Byla oceněna práce lékařů z 1. LF UK a VFN: Dr.  Fischerová a Dr.  Zikán dostali cenu za nejlepší původní práci. Také další češka, Jana Brodszki, která t.č. žije ve Švédsku, obdržela ocenění za nejlepší prezentaci. Společnost ISUOG se nově profiluje šířeji a přijala nový název Společnost pro zobrazování v  ženském lékařství, což odráží fakt, že vedle ultrazvuku se v této oblasti uplatňuje i magnetická rezonance. Jsem rád, že právě jubilejní ročník se tak skvěle vydařil, že jsme se jako hostitelé ukázali v dobrém světle a v neposlední řadě, že jsme dobře reprezentovali českou medicínu. Dík patří také pracovníkům Kongresového centra, spolupořádající agentuře Guarant Inernational a cateringové firmě Zátiší. Příští ročník konference se bude konat v Los Angeles, USA. Doc. MUDr. Pavel Calda s prezidentkou ISUOG prof. Ann Tabor.

Návštěva profesora Romera

D

ne 15. října 2010 navštívil na pozvání prof. MUDr. Z. Hájka, DrSc. Gynekologicko-porodnickou kliniku 1. LF UK a VFN prof. Roberto Romero, M.D. z USA. Prof. Romero je šéfem Perinatologického výzkumného institutu Wayne University v Detroitu, USA. Jeho hlavím výzkumným tématem je prenatální diagnostika a zejména studium mechanizmu začátku předčasného porodu. V této oblasti je ve světě uznávanou osobností. Jeho publikace jsou v řadě oblastí používány jako návody pro praxi. Dá se říci, že v perinatologii je prof. Romero naprostou světovou špičkou a udává ve světě směr praktického managementu a výzkumu. V rámci své návštěvy Prahy zavítal do Karolina s prohlídkou celého areálu a měl možnost se setkat s jeho magnificencí prof. RNDr.V. Hamplem, DrSc., rektorem University Karlovy. Na 1. LF UK byl přijat proděkanem, spectabilis prof. MUDr. A. Žákem, DrSc. a zajímal se podrobně o výuku našich studentů medicíny.

4x křest knih Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského V Akademickém klubu 1. LF UK byla v úterý 19. října 2010 pokřtěna kniha paní profesorky Milady Říhové a  kolektivu Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského. "Regimina sanitatis" byla nejpopulárnějším žánrem středověké lékařské literatury. Tyto soubory naučení či doporučení jak zdravě žít jsou velice zajímavým zdrojem poznání obecných středověkých zvyklostí každodenního života: větrání místností, osvěžování vzduchu kadidly, skladba stravy, elementární lékařská péče – pouštění žilou, zvracení, projímadla, pročišťování těla – sexualita, domácí cvičení, kosmetické úpravy vlasů i pleti, způsob spaní a opakovaně doporučovaný odpočinek. Autoři se na základě nově nalezených a dosud nepublikovaných pramenů zabývají naučeními o životosprávě z pera prominentních soudobých

Na klinice přednesl přednášku na téma „Podíl infekce a zánětu v začátku předčasného porodu“. Přednášky se účastnilo více jak 80 lékařů z jiných pražských ústavů a  také lékaři pracující mimo Prahu. Prof. MUDr. A. Martan, DrSc., přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky informoval profesora Romera o aktivitách kliniky a byla navázána těsná spolupráce obou pracovišť. Návštěva prof. Romera byla velkým přínosem v postgraduální přípravě našich lékařů, porodníků a také v získání informací z amerického zdravotnictví a výzkumu.

23

lékařů (Johannes de Gottingen, Havel ze Strahova, Reimboltus Eberhardi de Castro) určenými nejvýše postaveným osobám jako byli císař Ludvík Bavor, král Jan Lucemburský, královna Anna Falcká a císař a král Karel IV.

Praktická andrologie dospělých

hu i tento „ženský prvek“, který mnohdy hraje významnou roli. Na toto téma vhodně navazuje kapitola o úloze androloga v diagnostice a léčbě infertility páru. Přestože je předkládaná monografie určena především urologům a andrologům, stejně tak může posloužit sexuologům a  psychologům, internistům, diabetologům, neurologům a praktickým lékařům.

Publikace nazvaná Praktická andrologie dospělých autorského kolektivu MUDr.  Libora Zámečníka, Ph.D., FEBU byla pokřtěna v pondělí 25. října 2010 v Akademickém klubu 1. LF UK. Knihu vydalo nakladatelství zdravotnické literatury Mladé fronty, a. s., divize Medical Services. Monografii představil její recenzent pro. MUDr.  Tomáš Hanuš, DrSc., přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN. Vzhledem k tomu, že zvláště v posledních patnácti letech došlo k převratným objevům měnícím pohled na diagnostiku a léčbu andrologických onemocnění, kolektiv našich předních odborníků přináší moderní monografii, jež si klade za cíl stát se praktickou pomůckou zejména pro lékaře, kteří se ve své praxi andrologií zabývají, ale i zdrojem základních informací pro ty, kteří se chtějí o tomto mladém medicínském oboru teprve něco dozvědět. První kapitoly jsou věnovány anatomii a  fyziologii mužského genitálu, hormonálnímu prostředí muže, syndromu aging male a  hormonální terapii. Následuje stěžejní kapitola zabývající se příčinami, diagnostikou a léčbou erektilní dysfunkce. Za pozornost bezpochyby stojí též kapitoly na téma sexuálních dysfunkcí po traumatech míchy a pánve a po operacích v malé pánvi. Zvláštní kapitoly jsou věnovány předčasné ejakulaci, varikokéle, morbus Peyronie a  priapismu. V  kapitole Traumatologie v andrologii nalezne čtenář mimo jiné i několik velmi zajímavých kazuistik. Do celistvého souboru „mužských problémů“ zdánlivě nezapadá kapitola o  ženské sexuální dysfunkci, jde-li však při terapii o  prospěch a spokojenost celého páru, je třeba brát v úva24

Kolébka české medicíny ve vzpomínkách a fotografiích V úterý 2. listopadu 2010 byla slavnostně představena kniha s názvem Kolébka české medicíny ve vzpomínkách a fotografiích. Křtu se zúčastnili autoři knihy prof.  Ctirad John, prof. Štěpán Svačina a Mgr. Karel Meister, děkan 1. lékařské fakulty UK prof. Tomáš Zima, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Mgr. Dana Jurásková, herečka Jiřina Jirásková a další příznivci akademické obce. Kouzelná publikace dvou významných postav 1. LF UK, vysokoškolských učitelů, kteří vzpomínají na nemocnici, budovy areálu fakulty a  také na osobnosti, které zde působily. Názory a vzpomínky prof. MUDr. Ctirada Johna, DrSc., rozvíjí a  komentuje prof.  MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., a vše do krásného celku doplňují černobílé fotografie Mgr. Karla Meistera. Předmluvu napsal děkan 1. LF UK prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, knihu recenzovala doc.  PhDr.  Ludmila Hlaváčková, CSc., z ústavu dějin lékařství. Knihu si s potěšením přečtou nejen absolventi 1. LF UK a dřívější Fakulty všeobecného lékařství v Praze, ale i další lékaři, kteří s fakultou byli

v kontaktu, a v neposlední řadě i znalci staré Prahy. Význam má ale i  pro mnohé pacienty a jejich příbuzné. Česká medicínská historie se totiž psala právě v těchto budovách a na těchto místech.

dvakrát Křeslo pro Fausta Profesor MUDr. Pavel Hamet

V

 úterý 12. října 2010 se v Akademickém klubu 1. LF UK uskutečnila další beseda z cyklu Křeslo pro Fausta. Hostem byl pan profesor Pavel Hamet, M.D., Ph.D., CSPQ, FRCP(C) světový odborník v  oblasti studia genetiky hypertenze, ředitel výzkumu Centre Hospitalier de l'Université de Montreal a  profesor vnitřního lékařství na univerzitě v Montrealu (CHUM), zakládající člen Canadian Insitute of Academic Medicine.

Stomie Nová publikace v  edici Sestra nakladatelství Grada Publishing, a. s. s názvem Stomie byla slavnostně pokřtěna v  Akademickém klubu 1. LF UK dne 8. listopadu 2010. Autorkou knihy je Veronika Zachová a kolektiv. Jediná ucelená publikace na našem trhu pro sestry, které pečují o pacienty se stomií. Obsahuje přehledné informace o historii, stomických pomůckách, operacích končících stomií, o problémech, které stomiky provázejí.

Profesor Pavel Hamet dlouhodobě spolupracuje s Fyziologickým ústavem AV ČR a 1. lékařskou fakultou UK, je čestným členem České hypertenzní společnosti a  držitelem Zlaté medaile J. E. Purkyně. Rovněž se v  České republice účastní organizací vědeckých konferencí, pravidelně přednáší na seminářích 1. LF UK a spolupracuje na vzájemné výměně mladých vědeckých pracovníků mezi Montrealskou a Karlovou Univerzitou.

Obsahuje odpovědi na otázky sester, které pečují nejen o potřeby stomiků, ale také zodpovídají dotazy pacientů a jejich příbuzných a poskytují jim psychickou podporu ve složitých situacích. Publikaci doplňují kazuistiky a slovo stomika, který problematiku vnímá z jiného pohledu.

doc. PhDr. Libuše Skokanová, CSc.

V

e středu 3. listopadu usedla do Křesla pro Fausta paní docentka Libuše Skokanová, emeritní zástupkyně přednosty Ústavu tělesné výchovy 1. LF UK. Paní docentka Skokanová je jednou z  předních propagátorů tělesné výchovy a sportu a významnou měrou se zasloužila nejen o budování prestiže Katedry tělesné výchovy 1. LF UK a prosazování tělesné 25

výchovy a  sportu jako významných faktorů přispívajících ke zdraví člověka, ale také o zvyšování vědecko-teoretické úrovně oboru. Byla též dlouholetou předsedkyní Tělovýchovné jednoty Slavia LF, později přejmenované na Medicína Praha.

Týden vědy a techniky 2010

V

e dnech 1. – 7. listopadu 2010 proběhl Týden vědy a  techniky, tentokrát na téma Rozmanitost světa a života v něm. 1. lékařská fakulta letos přispěla třemi přednáškami: „Kavárna ve Faustově domě“ se konala ve Faustově domě hned dvakrát. První se uskutečnila 1. listopadu 2010, na které prof.  MUDr.  Karel Pavelka, DrSc. z  Revmatologického ústavu 1. LF UK rozvinul téma „Biologická léčba zánětlivých revmatických onemocnění“.

Dar Josefiny Napravilové

P

eněžitý dar od paní Josefiny Napravilové převzal děkan 1. lékařské fakulty UK prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA. Díky nesmírné velkorysosti paní Josefiny Napravilové, která v minulosti pomáhala válkou postiženým dětem nalézt zpět své domovy a rodiče, a která se rozhodla své dědictví věnovat 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, aby tak mohla být její myšlenka šířena dál, mohla fakulta v letošním roce ocenit první studenty.

Z tohoto fondu byli za své vynikající studijní výsledky oceněni první studenti. Z tohoto fondu byli za své vynikající studijní výsledky oceněni první studenti. Mimořádnou finanční odměnu ve výši 20 000 Kč obdržel Jaromír Přidal a stipendium ve výši 30 000 Kč dostali MUDr. Michaela Richterová, MUDr. Marie Heringová, MUDr. Pavel Rutar a MUDr. Michal Vočka. 26

Ve dnech 1. – 7. listopadu 2010 proběhl Týden vědy a techniky, tentokrát na téma Rozmanitost světa a života v něm Na druhé přednášce dne 4. listopadu 2010 vystoupila prof. Ing. Kyra Michalová, DrSc., která působí na I. interní klinice - klinice hematologie 1. LF UK a VFN, na téma „Od klasických chromosomů k FISH a chipové analýze“. Třetí přednáška se konala 3. listopadu 2010 v budově Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1, na které vystoupil prof. MUDr. Jan Daneš, CSc., přednosta Radiodiagnostické kliniky 1. LF UK a VFN na téma „Zobrazovací metody - okno do lidského těla“.

Životní jubilea

dopisy pacientů

Životní jubilea – listopad 2010

Mgr. Dana Jurásková, ředitelka VFN

doc. RNDr. Vladimír Holáň, DrSc. – je docentem Laboratoře biologie a patologie oka Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN. V roce 1974 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1978 obhájil kandidátskou dizertační práci a roku 1989 mu byla udělena hodnost doktora věd. Docentem byl jmenován v roce 2001.

Vážená paní ředitelko, dovolte, abych touto cestou poděkoval as. MUDr. Janouškovi a celému oddělení G1 Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a  1. LF UK za péči o  mou maminku MUDr.  Blanku Sedlářovou, která byla hospitalizována a operována na této klinice. Jako lékař mohu snad hodnotit perfektní provedení operace as. Janouškem a následnou pooperační péči, jako syn pacientky nesmírně laskavý s vstřícný přístup všech lékařů a  sester jak na JIP, tak následně na oddělení. Ještě jednou děkuji a přeji celému kolektivu udržení neutuchajícího entusiasmu v této ne vždy lehké době.

doc. MUDr. Milan Kaláb, CSc. – je docentem na IV. interní klinice – klinice gastroenterologie a hepatologie 1. LF UK a VFN. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1970. V roce 1985 obhájil kandidátskou dizertační práci. O devět let později byl jmenován docentem pro obor vnitřního lékařství. prof.  MUDr.  Rastislav Druga, DrSc. – je profesorem na Anatomickém ústavu 1. LF UK. V roce 1963 úspěšně dokončil studia na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1976. Roku 1982 byl jmenován docentem pro obor normální anatomie. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1992 a o pět let později byl jmenován profesorem anatomie. Životní jubilea – prosinec 2010 doc. RNDr. Ján Bednár, Ph.D. – je docentem na Ústavu buněčné biologie a patologie 1. LF UK. Roku 1985 obdržel titul RNDr. za výborné studijní výsledky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Postgraduální studium na Univerzitě v Lausanne ukončil v roce 1995 veřejnou obhajobou. Roku 2008 byl jmenován docentem pro obor lékařská biofyzika. doc. MUDr. Miroslav Zeman, CSc. – je docentem IV. interní kliniky – kliniky gastroenterologie a hepatologie 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1975. Na základě dizertační práce mu byla roku 1995 udělena hodnost kandidáta věd v oboru vnitřního lékařství. V roce 2007 byl jmenován docentem pro obor vnitřní nemoci.

MUDr. Martin Sedlář, Ph.D., I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK Mgr. Dana Jurásková, ředitelka VFN Vážená paní ředitelko, chtěl bych touto cestou vyjádřit velké poděkování za sebe a moji ženu Hanu Zoulovou pracovišti Kliniky rehabilitačního lékařství, lékařská ambulance Albertov, vedené paní primářkou MUDr. Yvonou Angerovou. Tak vynikající, vysoce odborný přístup a laskavou péči, se kterou tu přistupují k  rehabilitaci mé ženy, jak paní primářka, tak i  vedoucí fyzioterapeutka paní Vendula Matolínová, je v našem zdravotnictví naprosto neobvyklý. Mohu to spolehlivě konstatovat, protože moje žena má od roku 1983 diagnózu RS a  navíc v současné době trpí pokročilou artrózou. V péči tohoto pracoviště je již 8 let a po návštěvách zde se jí vždy velmi zlepší její zdravotní stav. Ještě jednou mnohokrát děkuji za vynikající práci vašich zdravotníků. S pozdravem Ing. Jaroslav Zoula Vážený pane inženýre, S potěšením jsem přijala Váš dopis, ve kterém chválíte zdravotní péči v naší nemocnici, která 27

byla poskytnuta Vaší ženě paní Haně Zoulové na Klinice rehabilitačního lékařství, na pracovišti lékařské ambulance Albertov. Jsem nesmírně ráda, že i při ošetření Vaší ženy se projevilo to, co chceme aby bylo celému našemu zdravotnímu personálu vlastní – hluboce lidský přístup k pacientům a zdravotní péče na vysoké profesionální úrovni. Stejně jako Vy, i já si nesmírně vážím spolupracovníků, kteří zasvětili svůj život obětavé práci pro nemocné. Chci Vás zároveň ujistit, že celý náš tým pracovníků odborné, lékařské a ošetřovatelské péče je nadále připraven prezentovat to nejlepší, co jeho členové ve svých oborech dosáhli, v čem jsou velmi dobří a  co možná laikům zůstává ukryto pod rouškou někdy až zbytečně velké skromnosti zdravotnického personálu. Vaše poděkování našemu lékařskému kolektivu budu s  radostí tlumočit a  Vám osobně přeji hodně zdraví. S úctou Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka VFN v Praze Vážená paní Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka VFN Vážená paní ředitelko, krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, vyšetřuje zvláště závažné zločiny, tj. vraždy a ublížení na zdraví s následkem smrti. V posledním měsíci zdejší součást vyšetřuje dva takové případy, a to vraždu a ublížení na zdraví s následkem smrti. V  obou případech byl přibrán jako znalecké pracoviště Ústav soudního lékařství Praha 2, Studničkova ul. Jednalo se o velmi sporné případy z hlediska vyšetřování a objasnění smrti obou poškozených, kdy bylo v průběhu samotné realizace pachatelů nutné úzce spolupracovat se soudními znalci z  uvedeného pracoviště. Významnou měrou k objasnění a usvědčení pachatelů obou skutků přispěl vysoce profesionální přístup a nadstandardní úroveň spolupráce a hlavně opakované osobní konzultace se soud28

ními znalci a to hlavně s prof. MUDr. Strejcem, MUDr. Ivanou Grossovou a MUDr. Matějem Bílkem, kteří soudní pitvy prováděli. Vážená paní ředitelko, dovolte mi poděkovat Vám touto cestou za odborníky, které řídíte. Pracovníci Ústavu soudního lékařství dlouhodobě prokazují své schopnosti na profesionální úrovni a svým přístupem a vzájemnou spoluprací napomáhají řešit nejzávažnější trestné činy. S pozdravem Plk. Mgr. Milan Jindrák, velitel služby kriminální policie a vyšetřování, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Interní oddělení Strahov, prim. MUDr. Vladimír Polakovič, MBA Good Morning, just a note to thank you for looking after Pam while in Prague at the weekend. Pam had a lovely time and spoke very highly of the staff at your unit. I hope to send more patients in the near future. Thank you once again for your hospitality and assistance in making Pamela's trip possible. Regards Gill Nolan, Renal Administration Co-Ordinator, Nephrology, Aintree Hospital, Liverpool Vážená paní ředitelko, touto cestou Vám chci poděkovat za sestřičky paní primářky Pelíškové z II. patra Geriatrické kliniky. Paní doktorka vede sestřičky, aby k nám pacientům byly laskavé a  hodné. Jsou nejen hodné, ale i trpělivé a obětavé. Děkuji S. J. I  já bych chtěl moc poděkovat všem sestrám z II. patra Geriatrické kliniky a také MUDr. Pavlíně Malochové za jejich příkladný a  vstřícný přístup ke všem pacientům. Za jejich obětavou práci, i když jejich pracovní prostředí a vlastně i sama práce nejsou vůbec příjemné a ani záviděníhodné. Je to snad poslání. Samozřejmě, že

toto poděkování patří i ostatním lékařům a sestrám včetně sociálních pracovnic a technického personálu v  tomto areálu. Všichni pracují na hranici svých možností velmi obětavě, někdy i za cenu svého pohodlí a volného času. A na konec to hlavní. Velké poděkování primářce MUDr.  Dagmar Pelíškové, asistentce MUDr.  Pavle Mádlové, vrchní sestře Evě Červinkové a všem ostatním vedoucím lékařům a pracovníkům za to, co pro naše pacienty všechno dělají. Bez jejich odborných, pracovních a organizačních schopností by toto zařízení myslím nefungovalo. S pozdravem a díky Jan Votava Ředitelství VFN v Praze Vážení, chtěl bych touto cestou vyjádřit pochvalu celému internímu oddělení Strahov. Chtěl bych hluboce poděkovat všem sestrám na odd. A, odd. G i sestrám na dialýze za jejich fyzickou i psychickou velmi, velmi náročnou a zodpovědnou práci. Ze všech těchto lidí ale nejvíc chválím dvě sestry z  Ambulance hojení ran a to Štěpánku Baťchovou a Květu Bečanovou. Zvláště druhá jmenovaná je opravdovou kapacitou ve svém oboru. Obě sestry se vynikajícím způsobem starají o moje poranění a jsou naprosté jedničky. Také bych chtěl poděkovat všem lékařům za jejich vyčerpávající a odpovědnou práci. Toto vše se děje za vynikajícího vedení prim. MUDr. Vladimíra Polakoviče, MBA. Prosím, přetlumočte mé poděkování všem na Strahově. Díky Miloš Carvan

Mladí lékaři v pohybu

N

a III. interní klinice VFN a 1. LF UK má pohybová aktivita v  léčbě obézních tradici – na pověstné roudnické pobyty pod vedením profesora J. Šonky, DrSc.

v 70. a 80. letech navázal MUDr. M. Matoulek vybudováním Rekondičního centra TJ Medicína v Salmovské ulici, kam chodí cvičit nejen pacienti, ale i řada zaměstnanců VFN. Ze sportovních výkonů lékařů kliniky vynikají mnohaleté výsledky přednosty pracoviště profesora Š. Svačiny ve vytrvalostním běhu. Tradiční účastník Velké Kunratické v roce 2009 běžel svůj 21. závod. Nejstaršího silničního běhu v Evropě Běchovice – Praha se zúčastnil již po devatenácté! Letos dosáhli dobrých výsledků mladé lékařky a lékaři kliniky ve 2 pražských vytrvalostních závodech. Nejprve v  květnu tým ve složení M. Bauštein, MUDr.  H. Turková, J. Krupička a  MUDr.  Z. Stránská doběhl ve Volkswagen maratonu Praha ve štafetě družstev (4 členové dohromady uběhnou maratónskou trať) na 107. místě ze 307 hodnocených. Byl nejlepší ze 3 týmů VFN (ještě se zúčastnily týmy KARIM a  1. chirurgická kliniká). MUDr.  J. Krupička zaběhl ve velmi dobrém čase maratonskou trať celou! Dne 11. září se pak tým „III. interna VFN“ ve složení MUDr.  J. Krupička, M. Bauštein a MUDr. V. Tuka umístil v METRO běhu pro muže na 10 km na 26. místě ze 43 hodnocených. A  26. září absolvovali profesor Svačina, MUDr. Stránská a MUDr. Krupička 114. ročník závodu Běchovice – Praha, a to za mimořádně nepříznivého počasí. 29

Salza – vodácký ráj Jan Rašín 

D

říve bylo po celém světě známo, že co Čech, to muzikant. Dnes spíše platí, co Čech to vodák. Nebo alespoň jezdící na vodu. Proto po mnoha výpravách na české řeky bylo těžké na jaře naplánovat něco nového, atraktivního a zároveň s jistotou dostatečného vodního stavu k „jetelnosti“ vybraného toku. Po předchozí osobní zkušenosti jsem navrhl „co takhle, dát si Salzu?“. Přihlouplé dotazy typu „od kdy tancuješ?“, nebo, „nestačila by polka?“ mě nemohly rozhodit. Neznalé jsem poučil, že se jedná o řeku v Rakousku a to řeku nádhernou, která dozajista uchvátí každého. Při zjišt ění, že zájem je, nebylo nic jednoduššího, než zájezd objednat, provést trochu organizační práce, příslušný obolus poplatit a vše ostatní nechat osudu a cestovce. Jeden červnový pátek se celá skupina sešla na Zličíně, kde již čekaly přistavené mikrobusy. Po naložení bagáže jsme vyrazili směr Österreich. Prvním světlým bodem výpravy byla rozhodně večeře ve Včelné, kousek za Českými Budějovicemi, kterou vodáci jistě znají, protože se nachází kilometr od Boršova, kde se končí splouvání Vltavy. Všichni měli po večeři v  bříšku jako v pokojíčku a mohlo se pokračovat v cestě do srdce Rakouska. Lehce před půlnocí naše výprava dorazila do kempu v Palfau, aby tu za svitu automobilových reflektorů a čelovek postavila stany. Všichni pak rychle zalezli do spacáků. Ráno bylo nádherné, kempující probudilo zvonění kravských zvonců a po nezbytné snídani jsme konečně odjeli za vodou. Již cesta k přehradě Presceny údolím řeky Salzy nabízela úchvatné pohledy na panoramata Hochschwabských Alp i na řeku samotnou. Po příjezdu na místo vyplutí se mnohým vyplatilo ujít pár desítek metrů a  podívat se na nádhernou přehradní nádrž, ve které se v její tmavě zelené vodě odrážely okolní kopce. Po nafouknutí dvoumístných raftíků Orinoco, nasoukání se do neoprénů, neoprénových bot 30

Jan Rašín - autor. a  vyfasování blembáků na hlavu, vodáckých bund, plovacích vest a pádel, proběhla krátká instruktáž. Tady mě dostal dotaz průvodců, zda každý jel alespoň Berounku? Vzhledem k tomu, že Salza je v obtížnosti řekou od WW I do WW III+ (pro nevodáky - od mírně bublavé, po slušně houpající vodu), byl tento dotaz na stejné úrovni, jako se zeptat před výstupem na Mont Blanc, zda jste byli již lanovkou na Petříně. Po mírném zchlazení přehřátých těl, mezitím pečených v  neoprénech, v  průzračné vodě s příjemnou teplotou 8 – 10 st. C, jsme konečně vypluli na hladinu „řeky učitelky“ (jedno ze synonym Salzy), sluníčko pálilo, na kopcích v okolí se nacházely zbytky sněhu a voda nás bystře unášela v té okolní nádheře. Naši průvodci a  ochránci z  CK Smart Travel nás ale dlouho nenechali lenošit a jak byla příležitost, nutili posádky nacvičovat přistávání, zastavení ve vracáku, traverz napříč řekou a další blbinky, které se rozhodně na dalších kilometrech

suchém doku – v kempové hospůdce. Vydrželi jsme v této osvěžovně do konce přeháňky, která přinesla na druhý den zvýšení Salzy asi o čtvrt metru. Díky tomuto kulturnímu zázemí, kde ceny na místní podmínky byly velice přijatelné, služby i nabízené pochutiny neměly také žádnou vadu, jsme zde vydrželi při probírání závažných filozofických otázek až po dobu, kdy všechny začala znavená těla tahat do stanů.

plavby hodily. Postupně se začaly objevovat mírné peřejky, které začaly procvičovat souhru posádek. Odtud přízvisko „řeka učitelka“, protože na Salze začínáte na poměrně klidné vodě a obtížnost se postupně zvyšuje, takže máte čas se rozpádlovat a sehrát v lodi. Po krátké přestávce na svačinu se pokračovalo do druhé části prvního dne, jejímž vyvrcholením je rozhodně průjezd cvičnými peřejkami a  přírodním jízkem ve Wildalpenu. Toto vodáky oblíbené místo (je tu i vodácký kemp) je na koukání stejně atraktivní, jako například jez U Jelení lávky v Českém Krumlově, protože rozhodně nemusíte dlouho čekat až se někdo cvakne, což člověka vždy potěší, pokud se nejedná o jeho maličkost. Našt ěstí při cvaknutí je tu pokaždé dost dobrých duší, které hodí „házečku“ nebo jinak pomohou se záchranou.

Ráno po snídani jsme opět rychle naskočili do mikrobusů a  vydali se zpět na místo včerejší konečné - na soutok s Lassingem. Tady nastala velice nepříjemná povinnost, nasoukat se do mokrých neoprénů, které včerejší deštík rozhodně nevysušil. Salza mezitím doznala značné změny. Z průzračné řeky, která je jinak v celé délce splouvaného úseku v jakosti pitné vody, je pojednou tok v  barvě bílé kávy, ale o  to zase rychleji teče. Vyrážíme do spodní části, která je již trochu divočejší než včerejší úsek a nedovoluje nám se v takovém rozsahu věnovat krásám okolí. To ale určitě alespoň za letmé pokochání stojí. Soutěska Salzaschlucht je opravdu nádherná. V tomto úseku se střídá jedna peřejka za druhou a náš doprovod z CK nad námi bdí jak kvočna nad kuřaty. Proto stále zastavujeme a čekáme, až se celá skupina sjede. Zdatnější a divočejší jedince přestávky deptají, ale v rámci zachování bezpečnosti je to nezbytnost.

Po uklidnění nadšení z překonání Wildalpenu pokračovala plavba mírnými peřejkami až k Fachwerku na soutoku s Lassingem. Tady jsme vysoukali svá těla z neoprénů, naložili Orinoca a  vyrazilii zpátky do našeho kempu v  Palfau. Malý vodácký kemp tu zapadá přirozeně do okolní přírody, kempovné je na úrovni našich kempů, ale rozdíl je patrný. Nikdo tu v  noci neřve, v okolí se nepotulují podivná individua, takže vodácké vybavení za pár tisíc může zůstat klidně viset venku a  sušit se. Všude je čisto a každý si svůj nepořádek uklidí. Po příjezdu do kempu se během chvilky zatáhlo a tam nahoře někdo otočil vědro. Takže v krátké době se celá naše výprava sešla v  jediném 31

Po nějaké době, kdy cesta utíká a  člověk se opravdu nenudí, přijíždíme k visutému mostu, který vede k jedné z mnoha krás okolní přírody, k soutěsce s vodopády Wasserlochklamm. Pod tímto mostem se nachází velká atrakce řeky Salzy, můstek nad řeku, nebo spíše větší skokanské prkno. Jeho výška nad hladinou se pohybuje mezi 5 – 6 metry, to podle stavu vody v  řece. Při skocích z prkna se člověk docela vyřádí, zvlášt ě když musí po skoku pořádně zamakat, aby si jej Salza neodnesla kus s sebou. A  opět vyrážíme na vodu, do závěrečného splouvaného úseku. Za chvíli vjíždíme do místa zvaného Palfauschlucht, krásné slepencové soutěsky, kde se tok řeky zužuje na 5 – 10 metrů, někde možná i  míň. V  tomto úseku se opravdu nedoporučuje se cvaknout, protože možností k přistání a znovunalodění je podstatně méně než v horním úseku, kde po bublavém úseku následuje většinou pohodová část s klidnou vodou. Bohužel jsme v tomto úseku potkali české parníkáře (vícemístné rafty), jejichž ovládání posádkami bylo více jak žalostné. A to i když je museli

Omluva Vážení čtenáři našeho časopisu, v minulém čísle Nemocnice došlo k něčemu, co by se stávat nemělo. Při dobrém úmyslu, vzpomenout památky význačného psychiatra Prof. MUDr. Vladimíra Vondráčka, DrSc. (viz foto), se nám podařilo na čtvrté straně obálky zaměnit jeho portrét za bustu Jana Evangelisty Purkyně. Profesor Vondráček (1895 – 1978) je pokládán za jednoho ze zakladatelů české lékařské psychologie, psychofarmakologie, dietetiky a psychiatrické sexuologie. Zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Je autorem asi 225 studií a knih. Přijměte prosím naší velkou omluvu. Za redakci časopisu Nemocnice Václav Kříž 32

řídit guidové s licencí. Jejich zájem o bezpečnost ostatních vodáků byl takřka zanedbatelný. Takže, když pomineme setkání s těmito „taky“ vodáky, byla soutěska nádhernou tečkou za celou plavbou. Za ní nás čeká již jen pár metrů a přistáváme, dáváme si čas na závěrečnou fotečku a pak už vynášíme Orinoca pár desítek metrů po cestě do kempu. Musíme zároveň překonat i několik desítek výškových metrů, sbalit stany a věci, naložit bagáž, naposledy se rozhlédnout po okolí a vyrazit směr Praha. Cesta zpět proběhla celkem v  klidu, kromě zájmu rakouské Polizei o jeden z našich mikrobusů. V Čechách nás čeká opět tradiční zastávka ve Včelné na večeři a pak už rovnou do Prahy a před 23. hodinou výstup na Zličíně. Kdo jezdí na vodu a ješt ě nejel Salzu, ten ať o tom zapřemýšlí, Salza je opravdu vodácký ráj. Méně zkušení se zde hodně naučí, dobří vodáci se procvičí, ale rozhodně se nikdo nebude nudit. Pokud pojedete, vyberte si určitě slušnou cestovku, která za vás všechno zajistí (včetně pojišt ění) a hlavně, doprovodí vás na vodě zkušenými instruktory, protože je lepší se vracet plný zážitků a dojmů, než vody.