obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 XIV. světový kongres psychiatrie...5

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



obsah

Úvodník ředitele...............................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 „Darujte krev s Českou Miss a Vicemiss“........................................................................4 Konference k projektu......................................................................................................4 XIV. světový kongres psychiatrie. ...................................................................................5 Historie Ústavu patologie 1. LF UK a VFN.....................................................................6 Současný stav a postavení patologie v medicíně.............................................................10 Začátky působení MUDr. J. Hlavy na české lékařské fakultě v Praze.......................15 Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN v Praze. .............................17 Nasazení StaproGURMED A v Nemocnici ve Frýdku-Místku, p.o...............................21 Pavel Klener - Jde to i slušně........................................................................................23 Říjnové akce chirurgů. ...................................................................................................23 Životní jubilea.................................................................................................................24 Profesor Dvořáček pětašedesátníkem............................................................................24 Profesor Zvolský se dožívá 75 let. ...............................................................................26 Zemřel doc. MUDr. Ladislav Krušina, CSc..................................................................27 Zemřel PhDr. František Choc........................................................................................28 Zemřel prof. MUDr. Milan Adam, DrSc.......................................................................29 Dopisy pacientů................................................................................................................29 Levandulová. ..................................................................................................................31

Vážené čtenářky, Vážení čtenáři, mám pocit, že neuplynulo mnoho času od vydání minulého čísla Nemocnice, ale již je zde podzim. Podzim astronomický i meteorologický. Doufám, že všichni, kteří trávili v letních měsících dovolenou, si odpočinuli a mají i hezké vzpomínky na prázdninové zážitky. V nemocnici se v letních měsících rozezněla bourací kladiva a jiné nástroje svědčící o stavebním ruchu, který by měl přinést další zlepšení prostřední pro naše pacienty. Děkuji za pochopení i trpělivost pacientům i pracovníkům dotčených pracovišť. Výsledek bude dobrou odměnou. Každá dobrá nemocnice je sehraným orchestrem odborníků. Některé z nich zná pacient z přímého kontaktu a s jinými se seznamuje jen prostřednictvím výstupů jejich práce. Důležitým oborem



v nemocnici je patologie. Obor, který vzbuzuje někdy svým tajemnem a zejména i vazbou na konečnost lidského bytí obavy. Uvědomme si však, že slouží převážně živým a zejména stanovením přesné diagnózy má rozhodující podíl nejen na stanovení například rozsahu operací, ale i dalších léčebných postupů. Jde o obor využívající poznání mnoha dalších vědeckých oborů a přinášející pro medicínu zásadní objevy. K lepšímu poznání práce našich patologů, kteří patří ke špičce v oboru a i jako malou formu poděkování věnujeme toto číslo Nemocnice problematice patologie ve VFN a na 1. LF UK. Přeji Vám všem pevné zdraví. MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Hlavův ústav – centrum patologie na pražském Albertově.

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, dnes Vám píši tento úvodník poprvé ve svém dalším funkčním období děkana naší fakulty. Chci Vám všem poděkovat za Vaši podporu v minulých letech a ujistit Vás, že i nadále budu hájit zájmy fakulty a fakultní nemocnice nejen ku prospěchu našich učitelů, zaměstnanců, studentů či pacientů, ale i širší společnosti, neboť k tomu mne zavazují tradice a pokora před našimi předchůdci a učiteli a závazek pokračovat a rozvíjet vše pozitivní a dobré pro rozkvět „ars medici“. Letní měsíce se mohu zdát měsíci klidu a dovolených, ale není tomu tak. Zejména studenti prvních dvou ročníků stále více a více nacházejí „oblibu“ skládat zkoušky z  anatomie, histologie, fyziologie a biochemie v létě, respektive se stále odhlašovat a znovu přihlašovat na pozdější termíny. Tento trend v  letošním létě nejen dle mého názoru, překročil únosnou míru a budeme ho muset eliminovat. O tom jak, budou studenti informováni v průběhu podzimních měsíců. V  letních měsících jsme dokončili některé rekonstrukce našich objektů, aby nový akademický rok mohl začít již v nových prostorách. Je dokončena první a největší etapa rekonstrukce budovy Kateřinská 32, která obnovila krásné historické prvky tohoto objektu, vestibulu a schodiště, kde v průčelí schodiště bude instalována socha Hygiae od Olbrama Zoubka. Do nových zrekonstruovaných místností a výukových sálů se navrátí Stomatologická klinika, část Ústavu lékařské biochemie a  pracovišť děkanátu, kde během letních měsíců proběhla akce „kulový blesk“ s  přesunem některých oddělení a pracovišť do nových či náhradních prostor. Slavnostní odhalení sochy a  otevření rekonstruovaných prostor se uskuteční 15. října 2008 odpoledne.

Třetím novým prostorem je klubovna - čajovna pro studenty a nejen pro ně na dvoře Purkyňova ústavu s možností občerstvení, posezení uvnitř či venku na lavičkách na upraveném dvoře.

Novotou po rekonstrukci se zachováním historických prvků září také velká posluchárna Anatomického ústavu, kde jsou například propojeny audio-video technikou obě posluchárny pro možné společné přednášky či konference. Vážené kolegyně, Vážení kolegové, takovéto příjemné akce mne naplňují optimismem, kterého je v posledních dnech pod vlivem sledování současných událostí v naší společnosti potřeba. Otázky spojené s univerzitními nemocnicemi, s reformou vědy či terciárního vzdělávání, jsou velmi problematické a kontroverzní a budou vyžadovat z naší strany mnoho energie a vysvětlování, aby se české zdravotnictví, vysoké školy a česká věda ubíraly správným a ve vyspělém světě standardním směrem. K tomu bude třeba velkého úsilí nás všech. Věřím, že jsme právě onu potřebnou pozitivní energii načerpali během letních a slunečných dní. Přeji nám všem, akademickým pracovníkům a  studentům úspěšný nový akademický rok 2008/2009. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.,MBA, děkan 1. LF UK Prostory nové posluchárny v Anatomickém ústavu 1. LF UK.

Novotou po rekonstrukci se zachováním historických prvků září také velká posluchárna Anatomického ústavu, kde jsou například propojeny audio-video technikou obě posluchárny pro možné společné přednášky či konference. 

novinky a události

„Darujte krev s Českou Miss a Vicemiss“

Katia Čeremisinová, muzikálová herečka Ivana Skálová, nebo Miss Golf 2005 Dominika Sedláčková. Miss ČR 2008 sl. Zuzana Jandová

Miroslava Jirůtková, vedoucí Úseku odborných činností Úřadu ČČK Český červený kříž ve spolupráci s Fakultním transfuzním oddělením Všeobecné fakultní nemocnice Praha zorganizoval dne 28. srpna 2008 pokračování úspěšné akce, která se poprvé konala v únoru letošního roku pod názvem „Darujte krev s Českou Miss a Vicemiss“. Součástí akce byla i malá tisková konference. Skupina atraktivních dárkyň ve společnosti prezidenta ČČK M. Jukla.

Obdivu fotografů a reportérů tentokráte neunikly především Miss ČR 2008 sl. Zuzana Jandová a Česká Vicemiss 2007 sl. Eva Čerešňáková, o jejichž dlouholetém kamarádství se dá po této akci říci, že bylo doslova „zpečetěno krví“. Zajímavá je skutečnost, že sl. Jandová se ještě jako horká favoritka na titul Miss ČR 2008 zúčastnila již únorové akce, ale vzhledem ke stomatologickému zákroku krev darovat nemohla. A tak slíbila, že jakmile bude další možnost podobnou akci zopakovat, ráda přijde. To také udělala a navíc se rozhodla stát se další pravidelnou bezplatnou dárkyní krve. Akce se zúčastnily další kolegyně a kamarádky, z nichž mnohé darovaly krev již během únorové akce, a to např. finalistka České Miss 2007 Andrea Šopovová, finalistka České Miss 2006 

Krásné a statečné slečny přišel podpořit i prezident ČČK Marek Jukl, který jim poděkoval za jejich zájem a snahu podpořit projekt bezplatného dárcovství krve. V rámci tiskové konference informovala sl. Eva Čerešňáková o dalším záměru rozšířit své aktivity i  na podporu dalšího projektu ČČK, a  to o výuku předlékařské první pomoci.

Konference k projektu

O

d 1. září 2006 byl ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze realizován projekt „Kvalita ve VFN“ (celým názvem: „Zvyšování konkurenceschopnosti VFN Praha prostřednictvím zavádění systémů jakosti a zvyšováním adaptability zaměstnanců na strukturální změny“), který byl podpořen

z Evropského sociálního fondu a  státního rozpočtu České republiky, byl ukončen ke dni 31. srpna 2008. Na závěrečné konferenci vystoupila kromě vedení VFN, členů realizačního týmu také zástupkyně MPSV Ing. Světlana Navarová. Na fotografii vlevo ředitel VFN MUDr. Jan Bříza a manažer projektu Ing. Jan Pátek.

Kongres měl výraznou mediální publicitu. Na snímku hovoří profesor Raboch.

Při příležitosti ukončení realizace projektu se dne 28. srpna 2008 konala závěrečná konference, na které byly představeny jednotlivé fáze realizace projektu, byly popsány cíle projektu, jeho výsledky a  výstupy a  prezentováno hodnocení projektu jak účastníky, tak vedením VFN. Celkovou informaci přineseme v dalším (Vánočním) čísle časopisu Nemocnice. (red)

XIV. Světový kongres psychiatrie XIV. světový psychiatrický kongres se konal v Kongresovém centru Praha ve dnech 20. - 25. září 2008. Kongres se pořádá jednou za tři roky a  české hlavní město se stalo jeho hostitelem jako první z postkomunistických zemí. Přes 6000 psychiatrů přijelo z  různých koutů světa a  na kongresu zaznělo více než 3000 sdělení.

Kromě témat jako je deprese, psychické poruchy či schizofrenie, byly na kongresu prezentovány poznatky z nových výzkumů, závěry z průzkumů o možných léčebných přístupech k jednotlivým pacientům, výsledky týkající se biologických faktorů ovlivňujících vznik deprese jako bioenergetický stav buněk mozku....atd. Smyslem není pouze zdůraznit lidský aspekt péče o duševně choré, ale také zapojit pacienty do procesu jejich léčby tak, aby se stali aktivními hráči. V souvislosti s kongresem měli Pražané možnost zúčastnit se doprovodných akcí. Velký zájem vzbudil „schizofrenní“ kamion, ve kterém si zájemci mohli vyzkoušet, jak se asi cítí schizofrenik. A na Staroměstské radnici se konají až do konce září výstavy děl pacientů psychiatrických léčeben a každý den odpoledne je doplní divadelní představení, hudební vystoupení nebo odborná prezentace. Tisková konference proběhla v knihovně Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK.

Záštitu nad touto akcí tradičně přebírají přední představitelé zemí, kde se kongres koná. V České republice je to prezident Václav Klaus a primátor hlavního města Prahy Pavel Bém. V  čele místního organizačního výboru stál prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. 

patologie ve vfn

U  příležitosti ukončení kongresu se uskutečnila tisková konference dne 25. září 2008 na Psychiatrické klinice VFN a  1. LF UK, na které prof. MUDr. Raboch, MUDr. Anders a MUDr. Vevera (z Psychiatrické kliniky) informovali o proběhlém kongresu, o projednávaných tématech, o dopadech na psychiatrii v ČR. Na tiskové konferenci vystoupila také MUDr. Pánová, ředitelka Odboru zdravotních služeb na MZ ČR, která hovořila na téma Rozvoj psychiatrické péče v ČR. (red)

Historie Ústavu patologie 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc., přednosta Ústavu Patologie VFN a 1. LF UK Ústav patologie 1. LF UK a VFN je dědicem odkazu a  pokračovatelem činnosti významných historických institucí, které představují základní součásti dějin oboru patologická anatomie nejen v Praze, ale i v celé České republice. Považujeme proto za užitečné v této souvislosti Dobová rytina znázorňující pitvu.



při prezentaci oboru zmínit některé historické skutečnosti, které předcházely vzniku dnešního pracoviště patologie, v současné době umístěného v prostorách Hlavova ústavu. Patologická anatomie byla zařazena do seznamu přednášek na pražské lékařské fakultě v  roce 1841, avšak již od roku 1837 Vincenc Alexandr Bochdalek zastával úřad samostatného prosektora Všeobecné nemocnice v Praze. Ten provedl první pitvu 17. 10. 1837, která měla již všechny znaky specializovaného lékařského výkonu, neboť do té doby byly pitvy prováděny pouze mediky pod vedením chirurgů. Bochdalek zároveň započal se zhotovováním muzeálních preparátů, takže se stal zakladatelem ústavního muzea, které bylo v prostorách budovy bývalého II. patologicko-anatomického ústavu. Na uvolněné místo po Bochdalekovi byl z Vídně povolán Jan Dlauhý, který do té doby pracoval jako asistent světově proslulého patologa českého původu Karla Rokitanského, přednosty tehdejšího Ústavu patologické anatomie ve Vídni. Pod vedením Dlauhého se pitvalo ve Všeobecné nemocnici až 1000 zemřelých ročně. Profesor Dlauhý se vrátil v  roce 1848 do Vídně a  jeho nástupcem se stal Josef Engel, další z bývalých asistentů Rokitanského. Po něm převzal katedru patologické anatomie v roce 1855 český patolog Václav Treitz (1819 – 1872). Václav Treitz v roce 1856 vydal monografii o  retroperitoneální hernii a  v  roce 1859 publikoval práci o uremické kolitidě. V obou případech se jedná o prioritní popisy, což je uznáváno na celém světě. Není přitom bez zajímavosti, že originální suché preparáty retroperitoneálních hernií osobně zhotovených Treitzem jsme do dnešní doby zachovali v prostorách současného Ústavu patologie. Prof. Václav Treitz byl nejen patriot, ale zároveň velice oblíbený a vysoce ceněný přednašeč, který vzhledem k tomu, že se hlásil k českému národu, opakovaně musel čelit útokům pro své národní postoje. Své české postoje Václav Treitz prokázal například i tím, že se jako jediný profesor fakulty zúčastnil pohřbu Jana Evangelisty Purkyně. V německém prostředí tehdejší fakulty se Václav

Treitz cítil stále více izolovaný, což jistě přispělo ke zhoršení jeho depresí. V srpnu 1872 ukončil svůj život sebevraždou kyanidem draselným.

Originální preparát retroperitoneální hernie osobně zhotovené Treitzem.

K velké zásluze Václava Treitze patří dobudování a otevření nového Ústavu patologické anatomie v roce 1858, který zůstal až do roku 2000 zachován jako II. patologickoanatomický ústav. Tehdy se jednalo o jeden z nejmodernějších ústavů v Evropě. Za jeho působení habilitoval na ústavu Dušan Vilém Lambl, objevitel Lamblia intestinalis. V tehdejším mocnářství dlouho nebylo pro tohoto společensky aktivního českého vlastence profesorské místo. V roce 1882 však Lambl nevyužil nabídky, aby převzal Ústav patologické anatomie české lékařské fakulty a tak vlastně uvolnil cestu mladému a nadanému Josefu Hlavovi. Ještě před rozdělením pražské univerzity na českou a německou část se Treitzovým nástupcem stal Edwin Klebs, který byl do Prahy povolán na doporučení Rokitanského. Profesor Klebs byl národnostně velice tolerantní člověk, který vychoval dva vynikající představitele české vědy

– otorinolaryngologa Otakara Frankenbergera a Jaroslava Hlavu – zakladatele české patologie a  pozdějšího prvního přednostu patologické anatomie na české lékařské fakultě. Tolerantnímu Klebsovi tehdy v Praze vadilo ostré nacionální napětí, a  proto ústav opustil. Jeho odchodem byla v  podstatě ukončena společná cesta Čechů a Němců na pražském patologickoanatomickém ústavu (pozdějším II. patologickoanatomickém ústavu), který po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část byl pod vedením německého přednosty Hanse Chiariho začleněn do německé části Karlovy – Ferdinandovy Univerzity v Praze. Hans Chiari, Richard Krebs, Anton Ghon a Hertwick Hamperl vedli postupně tento ústav až do roku 1945. V roce 1945 po osvobození Československa se ústav stal součástí Univerzity Karlovy a v budově byl zřízen II. patologicko-anatomický ústav FVL UK (U nemocnice 2). Prvním poválečným přednostou byl prof. Václav Jedlička (18931971). V době Jedličkovy éry na ústavu vyrostlo několik vynikajících patologů, z nichž je třeba zmínit především doc. Zdeňka Záhoře, DrSc.; doc. Františka Žáka, DrSc.; doc. Karla Kubáta, DrSc. a prof. Rudolfa Vaněčka, DrSc. Všichni jmenovaní významnou měrou ovlivnili odbornou úroveň tehdejší československé patologie. Po okupaci Československa v  roce 1968 se většina pracovníků tohoto ústavu dostala pro své nekompromisní odmítavé postoje k sovětské okupaci do osobních potíží a někteří emigrovali. Prof. Rudolf Vaněček, DrSc., jako vedoucí ústavu v té době, byl odvolán ze své funkce a vedení ústavu převzal od roku 1975 prof. Jaroslav Dobiáš, DrSc. (1921-1997), který zde působil až do konce roku 1988. Od roku 1989 byl vedením ústavu pověřen tehdy doc. Ctibor Povýšil, DrSc., který vedl ústav do roku 2000, kdy došlo ke spojení s Hlavovým I. patologicko-anatomickým ústavem. Je zřejmé, že pražský Ústav patologie Všeobecné nemocnice, později II. patologicko-anatomický ústav FVL UK, sehrál významnou roli v historii nejen české, ale i německé patologie 

a  vyrostla zde řada osobností nepochybně mezinárodního významu, které ovlivňovaly a dodnes ovlivňují vývoj našeho oboru. Kronika tohoto ústavu, která je stále pečlivě střežena, v  záhlaví s  podpisem samotného Rokitanského a Treitze, v  mnohém vypovídá, co se ve zdech tohoto ústavu odehrálo, které osobnosti lékařské vědy ústav navštívily a kdo zde pracoval. Vznik současného Ústavu patologie I. LF UK a VFN (a bývalého I. patologicko-anatomického ústavu FVL UK) je spojen se zakladatelem tohoto ústavu prof. Jaroslavem Hlavou (18551924). Hlava od roku 1874 studoval na pražské lékařské fakultě, kde se tehdy přednášelo pouze v  německém jazyce. Už během studií se stal demonstrátorem a později, ještě před promocí, asistentem německého přednosty tehdejšího patologicko-anatomického ústavu prof. Edwina Klebse. Po odchodu Klebsově se profesorem a vedoucím tohoto ústavu stal prof. Chiari, který podle svědectví tehdejší doby nemohl Čecha Jaroslava Hlavu ve svém ústavu strpět. Hlava rozmrzen odešel, ale měl možnost vycestovat do zahraničí, což bylo k jeho prospěchu. Po návratu do Prahy v roce 1883 získal postupně akademické tituly docenta a profesora patologické anatomie. Zastával řadu akademických i politických funkcí, včetně člena Panské sněmovny, Vrchního zdravotního rady a po vzniku ČSR stál v čele Státní zdravotní rady. 27 let byl předsedou Spolku českých lékařů a  redaktorem Časopisu lékařů českých. Založil s  prof. Thomayerem Sborník lékařský. Hlavovi bohové nezáviděli, ale přáli, což mělo význam pro obor. Již v  roce 1914 začal budovat nový český Ústav patologie. Tento záměr mu předtím posvětil tehdejší císař František Josef I. během své návštěvy pražské univerzity. Válka však budování přerušila, a proto výstavba ústavu mohla být ukončena až po jejím skončení. Se svým asistentem Dr. Obrzutem vydal profesor Hlava Speciální patologickou anatomii, první českou učebnici v tomto oboru. Svým založením a  přesvědčením byl Čech a  vlas

tenec, ale zároveň velice tíhnul a  podporoval mezi lékaři myšlenku slovanské vzájemnosti. Usiloval o to, aby každý slovanský národ mohl své vědecké poznatky shromažďovat ve svém vlastním jazyce. Při studiu historických pramenů zasvěcenému nemůže uniknout podstatně menší zatížení pracovníků tehdejšího Ústavu patologie ve srovnání s dneškem. Celkem se odpitvalo 120 – 150 zemřelých ročně, přičemž bioptická vyšetření se tehdy ještě neprováděla.

Budova Hlavova ústavu.

Impozantní budova Hlavova ústavu je dílem architekta Aloise Špalka, který působil jako technický rada Zemského ústavu. Exteriér ústavu byl vybudován ve stylu tzv. powagnerovské moderny (Otto Wagner byl vídeňský architekt, který založil směr odklánějící se od stylu secesního). Hlavův ústav představuje zároveň jakýsi počátek tzv. konstruktivizmu ve stavebnictví. Byl otevřen 18. 4. 1921, což bylo velkou veřejnou událostí, neboť otevření se zúčastnil ministr školství i  ministr zdravotnictví, představitelé

univerzity a  řada členů profesorského sboru. Tehdejší děkan fakulty prof.  Honl navrhl, aby se ústav navždy nazýval Hlavovým ústavem, což se naplnilo a do dnešní doby je tento název v průčelí ústavu zachován. Profesor Hlava si však nových pěkných podmínek, které ústav poskytoval, dlouho neužil, zemřel 31.10.1924 ve věku necelých 70 let. Na přání zesnulého provedli jeho pitvu poslední aktivní žáci prof. Šikl, prof. Jedlička, Dr. Zimová a Dr. Ortinský. Pitevní protokol z roku 1924 má č. 1479 a je uzavřen patologicko-anatomickou diagnózou zcela se shodující se závěry klinickými. Prof. Hlava trpěl chronickou bronchitidou a  rozedmou plic, což bylo příčinou vleklého pravostranného srdečního selhání. Prof. Hlava vychoval řadu významných lékařských osobností, jejichž výčet by zabral příliš mnoho místa. Je třeba zmínit však jeho nástupce prof. Rudolfa Kimlu, pozdějšího prvního přednostu II. patologicko-anatomického ústavu prof. Václava Jedličku a zakladatele hradecké patologie prof. Antonína Fingerlanda. Prof. Rudolf Kimla (1866-1950) vedl ústav až do roku 1937. Byl opakovaně děkanem lékařské fakulty a rektorem Univerzity Karlovy. Od roku 1937 vedení ústavu převzal prof. Heřman Šikl (1888-1955), který byl za německé okupace ponechán pouze ve funkci prosektora ústavu ve značně omezených prostorových podmínkách, protože větší část ústavu byla zabrána německými pracovišti. Po II. světové válce se znovu ujal vedení ústavu a výraznou měrou se zasloužil o rozvoj moderní patologie u nás. Zavedl epikritické uspořádání pitevních diagnóz a  napsal vynikající učebnici patologie. Jeho průkopnická práce o  plicním karcinomu u  jáchymovských horníků byla navržena na Nobelovu cenu, kterou však nezískal. Jeho nástupcem se stal prof. Blahoslav Bednář, DrSc. (1916 – 1998), který převzal vedení v roce 1955, zasloužil se o systematický rozvoj ústavu po stránce organizační i odborné a připravil základní učebnici patologie. Proslul svojí prioritní prací o  pigmentovaném storiformním neurofibromu, který je dodnes ve světovém

písemnictví veden pod jeho jménem jako Bednářův tumor. Po jeho odchodu do důchodu ústav převzal prof. Adam Jirásek, DrSc., který byl po roce 1989 vystřídán prof. Pavlem Miřejovským, DrSc. (1933- 1999).

Součastný přednosta Ústavu profesor Povýšil.

V  dubnu roku 2000 byly I. a  II. patologickoanatomický ústav spojeny pod vedením prof. MUDr. C. Povýšila, DrSc. a vznikl současný Ústav patologie 1. LF UK a  VFN. Po administrativním aktu následovaly konkrétní kroky, které připravily půdu pro definitivní přemístění veškerého provozu do Hlavova ústavu. Po celých 5 let, tj. do jara roku 2005 probíhala rekonstrukce a modernizace větší části budovy a  veškerá pracoviště II. patologicko-anatomického ústavu byla včetně personálu přemístěna do budovy Hlavova ústavu. V  současné době provoz ve většině laboratoří splňuje veškeré požadavky na moderní laboratoře diagnostické a výzkumné patologie. Ústav se ale neobejde bez systematického zavádění dalších moderních metod. 

Současný stav a postavení patologie v medicíně

P

atologie byla, je a nepochybně i nadále bude jedním ze základních medicínských oborů s nezastupitelným postavením v  praktické diagnostické medicíně i v lékařské vědě. Patologové v současné době vykonávají tři hlavní činnosti, které se navzájem prolínají i  doplňují v  souladu s  koncepcí oboru. Je to vyšetření cytologické, bioptické a  pitvy zemřelých. Většina oborů současné medicíny využívá diagnostických cytologických a bioptických závěrů, které nezřídka představují první a mnohdy jedinou jednoznačnou diagnózu, na jejímž podkladě jsou indikována další vyšetření a určována strategie léčby.

Cytologické vyšetření Cytologické vyšetření je založeno na mikroskopickém hodnocení nátěrů jednotlivých buněk. Ústav patologie provádí cytologická gynekologická a  negynekologická vyšetření. V  gynekologické oblasti má toto vyšetření především úlohu screeningu, který je možno snadno opakovat a  používat i  při vyšetření velkých populačních celků. Soubor gynekologických cytologií slouží po řadu let jak k  výuce postgraduální, tak je využíván při konání každoročních kurzů s více než 150 účastníky činnými v  této diagnostice. Provádíme rovněž vyšetření hormonálně cytologická, která zejména u dětských a adolescentních pacientek představují ekonomicky efektivní postup diagnostiky a kontroly léčby poruch menstruačního cyklu. Z  negynekologických cytologií zajišťujeme vyšetření tekutin z tělesných dutin, sputa, tenkojehlových aspirací štítné žlázy a  nověji ve spolupráci se specializovaným oddělením gastroenterologie IV. interní kliniky VFN rovněž hodnocení pankreatických aspirátů získaných endosonografickým postupem. 10

Bioptické vyšetření Bioptickým vyšetřením se rozumí mikroskopické vyšetření vzorků tkání a orgánů, ze kterých byly zhotoveny histologické řezy silné kolem 5 mí. Tímto postupem musí být vyšetřeny všechny tkáně odebrané z nemocného k diagnostickým účelům nebo jako součást léčebného zákroku při operaci. Bioptická vyšetření rozhodují, zda provedený chirurgický zákrok byl dostatečně rozsáhlý a zajistil odstranění celého patologického ložiska. Zároveň určí biologický charakter léze, eventuálně její etiologii nebo etiopatogenezu, takže je možno přesně stanovit další léčebný postup, včetně indikace definitivního chirurgického ošetření. Bioptické vyšetření, pokud se provede opakovaně, je možno využít i  k  monitorování dalšího vývoje chorobných změn, eventuálně k  vyhodnocení dosažených terapeutických Socha profesora Hlavy na zadním traktu Ústavu patologie.

účinků. Týká se to nejen nádorových onemocnění, u nichž bioptické vyšetření tvoří podstatnou a rozhodující metodu k ověření účinnosti použité chemoterapie. Z opakovaně odebraných bioptických vzorků tkání lze odhadnout rovněž vývoj zánětlivých či metabolických onemocnění, jako je tomu především u chorob jater, ledvin, plic či u reakcí po transplantaci orgánů.

Bioptická diagnostika nádorů Bioptická diagnostika nádorových onemocnění zahrnuje nejširší pole působnosti patologa v  současném diagnostickém procesu. První podezření na nádorové onemocnění vzniká již při vyšetření cytologickém, které indikuje mnohdy další postup, především v  oblasti gynekologické. Následuje odběr drobného vzorku punkční nebo jinou technikou určenou k vlastnímu bioptickému vyšetření. Při zjištění nádorového onemocnění je možné určit jeho biologickou povahu, histologický typ a stanovit stupeň malignity nádorového procesu, eventuálně i citlivost na příslušné léky, jak je tomu v případě stále více se rozvíjející prediktivní patologie. Závěry patologa dovolují ošetřujícímu lékaři rozhodnout, zda je nutné nádor operovat ihned nebo zda bude nejprve nasazena příslušná protinádorová léčba, a zároveň vybrat i pravděpodobně nejúčinnější lék. V  případě zvolení operačního postupu je u  řady případů původní diagnóza ověřována v průběhu vlastní operace při tzv. peroperačním bioptickém vyšetření. Přibližně během 15 – 20 min je vzorek odebraný při operaci vyšetřen technikou zmrazených řezů a původní diagnóza může být znovu potvrzena. Teprve potom se pokračuje v operačním výkonu. Zároveň lze vyšetřit i okraje resekovaného orgánu, zda jsou prosty nádoru a  nádor je vyjmut v celém rozsahu. Dále v rámci peroperačního vyšetření je možné se orientovat i o postižení lymfatických uzlin, čímž je stanovován staging nádorového procesu.

kvality řezů, získaných zmrazovací technikou a  proto tato vyšetření mohou provádět pouze nejzkušenější lékaři. V ústavu se navíc praktikuje systém tzv. druhého čtení dalším patologem, aby riziko omylu bylo sníženo na minimum. Vyjmutý nádor nebo část orgánu, či celý orgán s  nádorem jsou pak postoupeny patologovi k  definitivnímu bioptickému vyšetření. V tomto případě již materiál je minimálně 24 hodin fixován v roztoku formolu a nejen že je diagnóza znovu ověřena, ale je možné určit za použití vysoce specializovaných metod bližší charakter nádorového onemocnění a  stadium nemoci. Nádorových onemocnění je v  současné době rozpoznáváno několik tisíc. K  jejich přesné klasifikaci využíváme několika set monoklonálních protilátek. Podrobné imunohistochemické a  molekulárně patologické vyšetření dovoluje nádor přesně charakterizovat, takže na základě výsledku tohoto vyšetření je v mnohých případech stanoven další léčebný postup. Při postterapeutickém bioptickém vyšetření nádorového ložiska se stanovuje, zda léčba byla dostatečně účinná a  většina nádorových buněk tedy byla zničena. Patolog určuje podíl nekrotické, tj. odumřelé nádorové tkáně a tkáně přežívající neboli vitální přímo v histologických řezech. Znamená to samozřejmě vyšetřit nádor ve více excizích, aby bylo možno posoudit všechny oblasti nádorového ložiska. Jedna z laboratoří na Ústavu patologie.

U  peroperačních bioptických vyšetření však existuje objektivně značné riziko nepřesné nebo chybné diagnózy, vyplývající z  nižší 11

Přínos imunohistochemie a molekulárních metod Zavedení imunohistochemických metod do diagnostické patologie zhruba před 15 lety mělo zásadní význam a  podstatnou měrou přispělo k  zefektivnění bioptické diagnostiky. Navíc možnosti této metody jsou soustavně rozšiřovány a  zdokonalovány. Monoklonální protilátky proti specifickým proteinům nádorových buněk umožňují přesné určení histogeneze nádorů a to i v případě, že patolog má k dispozici pouze vzorek odebraný ze sekundárního tj. metastatického ložiska. Pomocí této techniky lze v  řadě případů dnes rozhodnout o  tom, odkud metastáza vznikla a kde leží primární nádorové ložisko, byť třeba mikroskopických rozměrů. Běžně je využívána např. protilátka proti PSA, která spolehlivě identifikuje karcinom prostaty, protilátky proti markerům maligního melanomu, nebo proti některým primárním nádorům jater, plic, prsu, endokrinních orgánů a  měkkých tkání. Tento diagnostický postup zároveň v řadě případů usnadňuje rozhodování, zda se jedná o zhoubný či nezhoubný nádor na základě vyhodnocení proliferační aktivity populace nádorových buněk. Touto metodou je rovněž možné určit řadu dat důležitých pro predikci citlivosti nádorového onemocnění na chemoterapii. V  mnohých případech je imunohistochemické vyšetření doplněno o metody molekulárně patologické diagnostiky. Ve stručnosti lze tedy shrnout, že vyšetření nádorových tkání, které se provádí na Ústavu patologie, vyžaduje komplexní přístup za použití nejmodernějších diagnostických metod, což samozřejmě není možné bez rozvinutého laboratorního zázemí s kvalifikovaným personálem. V diagnostice nádorů přitom důležitou a velice významnou roli stále hraje zkušenost, tj. empirie patologa. Na základě jeho prvotního úsudku je v mnohých případech diagnóza nádorového onemocnění teprve ověřována za použití široké škály diagnostických metod. Je však stále řada 12

onemocnění, kde rozhodují především zkušenost a znalosti vyšetřujícího lékaře - patologa, kterého zatím žádný automat nedokázal a pravděpodobně ještě dlouho nedokáže nahradit. Patolog se proto, podobně jako chirurg, musí stále udržovat „ve formě“ trvalou aktivitou v diagnostické patologii.

Osteopatologická laboratoř Osteopatologická laboratoř Ústavu patologie má zcela výjimečné postavení v  rámci ČR, neboť poskytuje konzultace pracovištím celé republiky a  navíc provádí vyšetření vzorků kostí technikou neodvápněných řezů. Při tomto postupu lze v histologických řezech zhotovených speciálním mikrotomem spolehlivě kvalitativně i  kvantitativně (morfometricky) vyhodnotit stupeň patologické demineralizace a zároveň zhodnotit hustotu kostní tkáně i přítomnost depozit kovů jako je hliník. Toto vyšetření zároveň umožňuje v  kostech značených tetracyklinem stanovit množství nově vytvořené kostní tkáně za jednotku času. Metoda představuje jedinečný postup využívaný v  diagnostice kostní choroby u  dialyzovaných pacientů a  metabolických osteopatií především v případě osteomalacie. Této skutečnosti bylo využito i při výzkumu kosterních pozůstatků slavných osobností našich dějin včetně např. krále Ladislava Pohrobka, u kterého jsme poprvé rozpoznali tzv. onkogenní osteomalacii. Toto zjištění přispělo zásadním způsobem k definitivnímu očištění krále Jiříka z Poděbrad, několik staletí neprávem podezřívaného z královraždy. V  této laboratoři vedené přednostou ústavu jsou zároveň prováděna konzultační vyšetření nádorů kostí a  měkkých tkání pro pracoviště patologie a  ortopedie celé České republiky. Prof. Povýšil byl přizván vedoucím editorem prof. Schajowitzem k účasti na vypracování 2. vydání Histologické klasifikace nádorů kostí WHO a v rámci International Skeletal Society se podílel na organizaci postgraduálních mezinárodních kurzů v diagnostice nádorů kostí.

Nefropatologická diagnostika Kromě diagnostiky chorob mužského a ženského genitálu Ústav patologie zajišťuje diagnostiku nenádorových onemocnění ledvin z punkčních biopsií pro potřeby Nefrologické kliniky 1. LF UK a VFN. Tato oblast vyžaduje komplexní metodický přístup, neboť kromě klasického histolopatologického vyšetření je nutné využívat řady speciálních postupů včetně histochemie, imunofluorescenční techniky a elektronové mikroskopie.

Vyšetření lymfatických uzlin Při vyšetření tzv. sentinelové (hlídkující) uzliny se zjišťuje, zda v uzlině, do níž se z dané oblasti dostává lymfa nejdříve, je přítomna metastáza nádoru či nikoliv. V negativním případě je pacient ušetřen další operace, při které jsou všechny regionální uzliny chirurgicky vyjímány, protože se předpokládá, že se v  nich mohou nacházet další dceřiná metastatická ložiska. Rozsáhlá disekce spádových lymfatických uzlin s sebou však nese značné riziko závažných komplikací v  dané oblasti. Vyšetření sentinelových uzlin, které provádí prim. MUDr. Ivana Vítková, má proto zásadní prognostický význam. Primářka ústavu MUDr. Ivana Vítková, MBA.

U některých karcinomů prsu a ženského vnitřního genitálu se však bloková resekce lymfatických uzlin provádí automaticky. V těchto případech se pak jedná o to, aby většina uzlin byla správně makroskopicky identifikována a  histologicky vyšetřena k potvrzení či vyloučení přítomnosti metastáz. V některých situacích vyšetříme i více než 50 lymfatických uzlin od jednoho pacienta. Tento počet sám o sobě je dostatečným dokladem obrovského nárůstu počtu vyšetřovaných vzorků na ústavu patologie.

Diagnostika maligních lymfomů a nádorových onemocnění krvetvorby Další obrovskou skupinu bioptických vyšetření představují tkáňové vzorky od nemocných s  chorobami lymfatických uzlin a  kostní dřeně, vyšetřovaných a  léčených na I. interní klinice. V  současné době je známo zhruba 30 typů maligních lymfomů včetně leukemií, které je třeba spolehlivě klasifikovat a určit staging, neboť každý typ je léčen odlišným způsobem.

Pitvy Pitvy zůstávají velmi významným zdrojem poučení pro všechny zainteresované lékaře včetně patologů. Poskytují nejen přesné poznatky o základním onemocnění pacienta, o jeho komplikacích a o příčinách smrti, ale jsou zároveň jakousi permanentně probíhající studií o  zdravotním stavu populace. Pitevní závěry je tedy možno využívat i v rámci epidemiologických studií. Výsledky pitvy, které se neshodují s předchozími klinickými závěry, jsou standardně probírány na klinicko-patologických seminářích s jednotlivými klinickými pracovišti. V  současné době odpitváme ročně kolem 600 až 800 pacientů ošetřených v  naší nemocnici, což představuje kolem 60% zemřelých pacientů na pracovištích VFN. Tato čísla jsou ve srovnání s celorepublikovým průměrem neobvykle vysoká. Je potěšitelné, že se zásadními diagnostickými diskrepancemi jsme se již několik let nesetkali. 13

Složitost pitev v posledních 10-15 letech však výrazně vzrostla, neboť moderní terapie mnohdy podstatnou měrou změní klasické obrazy i zcela běžných onemocnění.

Personální situace Výchova patologa, schopného samostatně pracovat v pitevně, trvá minimálně 2 roky a v bioptické diagnostice nejméně 5 let. I potom je nutné počítat po několik let s  potřebným „zráním“, během kterého se nikdo neobejde bez potřeby konzultovat složitější případy se zkušenějšími kolegy nebo se specialisty v  příslušné oblasti patologie. Obor patologie je dnes již tak široký, že nikdo nemůže kompletně zvládnout celou jeho problematiku. Nezbytná je proto určitá subspecializace pro jednotlivé oblasti medicíny. Dlouhodobý všeobecný nezájem o obor patologie je smutnou zkušeností a souvisí především s jeho malým společenským i  finančním oceněním, ale také s  absencí přímého kontaktu patologa s živým pacientem. Všechny tyto negativní jevy a v nemalé míře i velký rozsah oboru způsobují, že se stále potýkáme s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Situace je o to komplikovanější, že výchova těchto pracovníků představuje dlouhodobý proces a ne každý má předpoklady vyrůst v patologa potřebných kvalit.

Výzkumné aktivity Pracovníci ústavu v současné době samostatně řeší nebo se podílejí na řešení několika výzkumných grantových úkolů a spolupracují Posluchárna na Hlavově ústavu.

na dvou výzkumných záměrech. Nelze opomenout především výzkumné aktivity v oblasti chorob pohybového aparátu, nádorů prsu, mužského a ženského vnitřního genitálu a zažívacího traktu, které mnohdy přinesly významné nebo dokonce prioritní poznatky.

Pregraduální výuka studentů

Při spojování obou ústavů došlo k redukci počtu fakultních zaměstnanců na polovinu. Během jednoho školního roku přitom zajišťujeme v prostorách ústavu výuku více než 600 studentů medicíny a bakalářského směru. Vedle výuky našich studentů samozřejmě u nás probíhá i příprava zahraničních studentů s výukou v anglickém jazyce. Kromě přednášek si studenti z ústavu odnášejí i  základní poznatky o  principech bioptického histopatologického vyšetření tkání a  zároveň absolvují i demonstrační pitvy v rámci pitevních cvičení. Rozsah probírané látky je samozřejmě značný, neboť musíme studentům poskytnou základní poznatky o patomorfologii chorobných stavů ze všech lékařských oborů. Přednášky se stále těší značnému zájmu posluchačů, jak o tom svědčí prakticky celoroční kompletní obsazení posluchárny nebo dokonce její přeplnění i přes kapacitu kolem 220 míst. V  této souvislosti jistě stojí za zmínku velký podíl pracovníků ústavu v čele s přednostou ve funkci editora na vydání nové celostátní učebnice Speciální patologie, která jak svou formou tak samozřejmě i  obsahově splňuje všechny požadavky na moderní výukovou pomůcku.

Katedra patologické anatomie a subkatedra cytologie IPVZ Katedru patologické anatomie a  subkatedru cytologie IPVZ od roku l991 až do dnešních dnů vede prof. Ctibor Povýšil. Na práci katedry se podílí několik učitelů ústavu, ke kterým byli přizváni přednostové většiny fakultních ústavů patologie v ČR, aby personální obsazení bylo z  hlediska odborné úrovně reprezentativní pro obor patologie.

14

Na ústavu jsou pořádány pravidelné doškolovací kurzy i předatestační školení a probíhají zde atestační zkoušky. Velká většina patologů ČR do 50 let věku prošla předatestační přípravou organizovanou současným přednostou Ústavu patologie. Autor materiálu prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc. - redakčně zkráceno

Začátky působení MUDr. J. Hlavy na české lékařské fakultě v Praze Doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc.

N

reformách Josefa II. němčina středověkou latinu. Ve století následujícím, zejména po roce 1848, sílí snahy uvést na univerzitní půdu v mnohonárodnostním rakouském státě národní jazyky. Tak Poláci prosadili v Krakově polštinu, Maďaři v Pešti maďarštinu a konečně se češtiny dočkalo i pražské vysoké učení. Na české lékařské fakultě byla výuka slavnostně zahájena 15. října 1883, tedy právě před 125 lety. Profesorský sbor se poprvé sešel již v červnu za předsednictví nově zvoleného děkana profesora Viléma Weisse, přednosty chirurgické kliniky. V Archivu Univerzity Karlovy jsou uloženy zápisy z těchto jednání. V prvním protokolu o jednání sboru profesorů ze dne 23. června 1883 čteme pod bodem VII. - Habilitace:

a české lékařské fakultě pražské univerzity byla zahájena výuka ve školním roce 1883/84. Výsledkem dlouholetého boje za zavedení českých přednášek bylo rozhodnutí rozdělit prastaré Karlovo učení, nesoucí oficielní název „Universita Karlo-Ferdinandova“ na dvě samostatné školy a to s českou a německou vyučovací řečí. Obě se zcela samostatnou správou a obě přejímající v právním i historickém smyslu všechny znaky středověké univerzity, založené v roce 1348. Příslušný zákon o tomto rozdělení byl projednán a  přijat parlamentem a  panskou sněmovnou ve Vídni, pak oficiálně schválen panovníkem v únoru 1882.

„Podány byly již sboru tři práce, a to Dr. Hlavy, Dr. Thomayera a Baštýře. Prof. Weiss navrhuje, aby ministerstvu učiněn byl dotaz, zda-li sbor profesorský smí přijmout žádosti k  habilitaci a vyřídit akta habilitace“.

Pro lepší porozumění situace v  druhé polovině devatenáctého století připomeňme, že na univerzitách v tehdejší monarchii nahradila při

Ze zápisu se ještě dovídáme, že jako referenti pro habilitační práci Dr. Hlavy byli zvoleni prof. Spina a  prof. Steffal. Další zprávu o Dr. Hlavovi pak nacházíme v protokolu VIII. z 19. října 1883:

Lékařský dekret Jaroslava Hlavy.

Ve století následujícím, zejména po roce 1848, sílí snahy uvést na univerzitní půdu v mnohonárodnostním rakouském státě národní jazyky. Tak Poláci prosadili v Krakově polštinu, Maďaři v Pešti maďarštinu a konečně se češtiny dočkalo i pražské vysoké učení.

Referát o habilitační práci pana suppl. Dr. Hlavy. Přečten referát p.  prof.  Spiny a  prof.  Steffala, kteří práci za dobrou uznávají, aby Dr.  Hlava ku habilitaci připuštěn byl. Návrh jednohlasně přijat, o dalších modalitách má být rozhodnuto, když bude přítomen referent prof. Spina. Následující zasedání sboru profesorů se konalo 30. října 1883 a v protokolu IX. čteme pod bodem 6. „Colloquium suppl. Dr Hlavy k  dosažení docentury pathologické anatomie. 15

Referent prof.  Spina klade více otázek, které kandidát k  úplné spokojenosti zodpovídá tak, že koreferent i ostatní členové sboru kandidáta nezkouší.“ Protokoly sboru profesorů ze školního roku 1883/84 nejsou bohužel v  archivu zachovány všechny – a  tak další zápis týkající se Doc. Dr. Hlavy obsahuje až protokol XXII. ze 14. března 1884. „Návrh prof.  Eiselta a  Spiny, aby docentu Dr. Hlavovi ponecháno byla suplentura pathologické anatomie a aby vysokému c.k. ministerstvu ponavržen byl za mimořádného profesora pathologické anatomie.“ Zvolená komise sestávající z pp. Prof. Eiselta, Spiny, Steffala „podati má návrh až přítomen bude též prof. Tomsa.“ Návrh byl podán hned 24. dubna. Protokol XXIII. uvádí jako bod 10: „Návrh na jmenování doc. Dr. Hlavy mimořádným profesorem pathologické anatomie“ Po přednesení referátu se přihlásil o slovo děkan prof. Weiss a jeho příspěvek zachytil zapisovatel takto: „Prof.  Weiss popírá mnohé výroky v  referátě, jmenovitě že jsou přednášky Hlavy lepší než na fakultě německé a upozorňuje na nedokonalost sekcí chirurgických a diví se, že Hlava v inaugurační přednášce o geniálním Treitzovi krátce se zmiňuje a přívržence makroskopické anatomie zpátečníky nazývá – navrhuje, zda by se nemělo v  úvahu vzíti, by sl.  Ministerstvo opět s  Lamblem vyjednávalo, o  kterém se sbor v  referátě chvalně vyslovil, ano i deputaci k ministerstvu odeslal“. Pro referát hlasují: prof. Eiselt, Spina, Horbaczewski, Tomsa, Steffal Pro návrh prof. Weisse: prof. Tomsa, Steffal Profesor Janovský prohlašuje, že „se hlasování vůbec zdržuje.“ Prof.  Weiss tedy nezaujal kladné stanovisko k  profesuře Dr.  Hlavy – i  když se jednalo o  profesuru mimořádnou. Projev jeho nevůle však mohl směřovat spíše k osobě prof. Eisel16

Jedna z posledních fotografií profesora Hlavy.

ta, hlavního zastánce Hlavy, než ke kandidátu profesury samotnému. Nepřátelství Weisse k Eiseltovi bylo dlouhodobou, lépe řečeno trvalou záležitostí. Weiss byl neobyčejně zručný chirurg, obdivovaný operatér, ale jako děkan byl autokrat, nepřipouštějící cizí názory. Prof. Schöbl, přednosta oční kliniky píše: „Nechtěl jsem se podrobit jeho despotické vůli a pánovitosti.“ Weiss byl pro něho „decanus perpetuus et omnipotens“. Dnes se může zdát neuvěřitelné, že když si mladí asistenti chirurgické kliniky při návratu z Paříže, kde se podrobně seznámili s Pasteurovými objevy, začali vyvářet nástroje, Weiss to striktně zakázal! Chirurgické instrumentarium se dále čistilo leštidlem na kov a  pak ukládalo do plyšových pouzder. Weissem zmíněný Vilém Dušan Lambl, od roku 1856 docent patologické anatomie v Praze, přijal pozvání ze zahraničí a stal se r. 1860 profesorem v Charkově. Častěji než v historii medicíny se Lamblovo jméno objevuje v dějinách literatury v souvislosti s okruhem obdivovatelů Boženy Němcové, k jejímž ctitelům patřil. Poslední ve Weissově vystoupení uvedené jméno patří českému patologickému anatomovi Václavovi Treitzovi, v roce 1872 předčasně zesnulému. Termín Treitzova retroperitoneální hernie je uváděn ve světové literatuře dodnes. Tolik se tedy dovídáme z protokolů sboru profesorů o Dr. J. Hlavovi v roce zahájení výuky na české lékařské fakultě před 125 lety.

ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a vfnv Praze prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc., přednosta Ústavu soudního lékařství a toxikologie VFN a 1. LF UK

Z historie ústavu

P

očátek ústavu pro soudní lékařství v Praze se datuje rokem 1785, kdy byla zřízena stolice soudního a  policejního lékařství v Praze. Působil zde Jan Knobloch (nar. 1750). Mezi dalšími vynikl Edvard v. Hofman (1837 – 1897), který napsal moderně rozvrženou učebnici soudního lékařství (Lehrbuch der gerichtlichen Medizin), která měla světový ohlas a  byla přeložena do dalších světových jazyků. Za tehdejších poměrů začal Hofman v  r. 1864 přednášet soudní lékařství též česky. Publikoval v Časopisu lékařů českých. Poté co zákonem z 28.2.1882 byla tehdejší Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na českou a německou, zahájil Josef Reinsberg (1844 – 1930) výuku na českém ústavu soudního lékařství, umístěném do nově postavené budovy teoretických ústavů v Kateřinské ul. Působil předtím m.j. na univerzitách ve Strassbourgu a Heidelbergu. Napsal obsáhlou „Nauku o  soudním lékařství“. Byl po několik funkčních období děkanem lékařské fakulty a v r. 1899 byl zvolen rektorem univerzity. Přednášky soudního lékařství pro právníky byly zahájeny r. 1889; přednášel doc. Bělohradský, prof. Reinsberg a poté prof. Slavík. Na ústavu německém v té době působil Josef Maschka (1820 – 1899), též autor učebnice soudního lékařství, do r. 1891 následován Arnoldem Paltaufem (do r. 1893), poté do r. 1929 byl přednostou Paul Dittrich a po něm do r. 1939 Anton Maria Marx. Za německé okupace byl dosazen Günter Weyrich, který v r. 1941 převzal český ústav soudního lékařství. Ten byl pověřen m.j. pitvou po atentátu zemřelého říšského protektora R. Heydricha v nemocnici na Bulovce.

V roce 1921 přesídlil ústav soudního lékařství z Kateřinské ulice do nově vybudovaného Hlavova ústavu v  tehdejší Preslově, nynější Studničkově ulici, kde sídlí jako Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty univerzity Karlovy dodnes. Přednostou zde byl prof.  Vladimír Slavík (1866 – 1933), autor několika monografií; napsal m.j. Soudní lékařství pro mediky a  právníky a  množství vědeckých prací, vypracoval mnoho posudků. Byl opakovaně děkanem a poté rektorem Karlovy univerzity. V  r. 1932 daroval 500  000 korun na výstavbu chrámu Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech a byl zato papežem jmenován komturem řádu sv. Řehoře Velkého s  hvězdou. Věnoval i  značné obnosy na podporu chudých a na gymnaziální stipendia. Prof. František Hájek (1886 – 1962) byl v čele ústavu od r. 1933 do r. 1957 s přerušením v době okupace. Napsal dosud nejrozsáhlejší učebnici soudního lékařství, množství vědeckých prací. Byl též děkanem lékařské fakulty. Jeho nástupcem se stal prof. Jaromír Tesař, DrSc. Zastával funkci proděkana fakulty. Je autorem učebnic soudního lékařství, rovněž soudního lékařství pro právníky, četných vědeckých prací. Jeho přičiněním se vyhranila zdravotnická koncepce oboru. Jeho nástupcem byl Jiří Sobotka, který se zaměřil zejména na forenzní serologii. Na tomto pražském ústavu jsou m.j. soustředěny historicky cenné archivní materiály, které slouží i po létech také k přešetřování sporných případů úmrtí. Toto pracoviště bylo v r. 1999 Etický snímek z pitevny

17

sloučeno s Ústavem pro toxikologii a soudní chemii. Vznikl tak Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze; na půdě ústavu sídlí i Národní referenční laboratoř.

Základní údaje o ústavu Ústav jako celek je největší, vysoce výkonný a  má nejvyšší kvalifikační strukturu v Praze (profesor, 2 docenti, 2 primáři). Postavení a  náplň oboru: počátky soudního lékařství lze sledovat v Evropě, včetně naší země, do 14. století. Soudní lékařství je samostatný lékařský obor, který používá široké spektrum vlastních metod i metod dalších lékařských oborů a  přírodních věd k  objasnění příčin a  mechanizmů vzniku poruchy zdraví, popřípadě smrti podmíněné zevními příčinami (jako jsou poranění, otravy a ostatní následky zevních příčin) anebo náhlé smrti z příčin vnitřních. Soudní lékařství svou činností zajišťuje služby, které poskytují státní zdravotní správě nezbytné podklady pro praktické uplatňování zdravotnické prevence (pro hodnocení úrovně diagnostické a léčebné péče, úrazovosti a zdravotního stavu neléčené populace) na základě poznatků z  pitev a  rozborů příčin smrti, pro monitorování rozsahu zneužívání omamných a psychotropních látek toxikologickými analýzami u živých i zemřelých osob, pro zavádění cílené terapie v klinické praxi diagnostikou otrav u živých osob, pro hodnocení postupů při poskytování zdravotní péče podrobnými analýzami úmrtí, ke kterým došlo v souvislosti s diagnostickými a léčebnými výkony, garantuje posuzování případů podezření na nesprávný diagnostický či léčebný postup, zejména při úmrtí. Na pitevním úseku jde tedy o pitvy zemřelých násilnou smrtí (v  terénu i  hospitalizovaných ve zdravotnických zařízeních) a  náhlou smrtí, zemřelých s podezřením na diagnostické a léčebné nezdary, které mohou být předmětem stížnosti a  následného trestního a  občanskoprávního řízení, zemřelých v souvislosti s těhotenstvím, potratem a porodem, dárců orgánů pro transplantaci odebíraných jak v klinických zařízeních, tak 18

i na pitevně a pitvy zemřelých, mající význam též pro soudně lékařský výzkum s výstupem pro zdravotnictví. Na ústavu se provádí zpravidla více než 1 000 pitev ročně, u cca poloviny případů též toxikologická a  histochemická vyšetření. Dalšími výkony jsou vyšetření krve na alkohol jak u zemřelých, tak žijících osob a vyšetřování stop biologického původu, zjišťování identity atd. Význam pracoviště vzrůstá i tím, že je třeba stále více věcnými důkazy napomáhat orgánům činným v trestním řízení při odhalování a  objasňování násilné trestné činnosti (jak zjištěními při pitvách zdravotních, tak nařízených dle § 115 tr. řádu policií). Také v tomto směru má pracoviště vysokou prestiž a soustřeďují se zde obtížné a složité případy, jak pitvy, tak i žádosti o posudky ústavu, resp. fakulty a VFN. V  posledních létech se zde soustřeďují též případy smrtelných intoxikací psychotropními a návykovými látkami. Dále napomáhá rozhodování orgánů činných v trestním i občanskoprávním řízení, a to objasňováním příčin, okolností a mechanismů smrti a poškození zdraví, a z hlediska celospolečenského se tak podílí na prevenci negativních protispolečenských jevů - trestných činů proti životu a  zdraví, rodině a  mládeži, svobodě a  lidské důstojnosti, dopravní nehodovosti, pracovních úrazů, alkoholové a jiné drogové závislosti. Při podezření na násilnou smrt otravou, která nemívá vždy charakteristický pitevní nález, je zase nutno provést chemicko-toxikologické vyšetření. I další formy násilí je třeba dokazovat speciálními postupy (např. průkaz zasažení el. proudem pomocí metalizace, průkazem termických změn). Nesnadná je kupř. diagnóza udušení z  utopení, zmrznutí, aspirace tekutiny atd.). Rozhodující je přitom průkaz tzv. vitální reakce poranění svědčící pro vznik zranění zaživa (k  poškození těla může někdy dojít i  po smrti např. přejetím již mrtvého, manipulací s  mrtvolou se dostane žaludeční obsah do dýchacích cest, což je nutno odlišit od usmrcení - udušení vdechnutím, např. v opilosti či pod vlivem psychotropních a  omamných látek. Z  forenzního

hlediska je důležité určení stáří poranění, např. imunohistochemickým průkazem časných fází reparativní reakce. Tyto důkazy je nutno stále více zdokonalovat. Výuka soudního lékařství tak přináší posluchačům nové poznatky z  forenzní aplikace nových medicínských poznatků např. prostřednictvím studia časných fází reparativní reakce (kupř. detekcí adhezívních molekul), účinků psychotropních a  omamných látek na extracelulární matrix, poznatky z forenzní toxikologie též v  návaznosti na thanatologii (zjišťováním trvání abúzu psychotropních a omamných látek průkazem ve vlasech), forenzní imunochemie (průkazem určitých kvalit v biologických stopách a reziduích), biomechaniky (mechanismy vzniku různých poranění, korelace s možnými verzemi úrazového děje) i  některé aktuální poznatky z  medicinskoprávní oblasti. Soudní lékařství je též součástí magisterského studia práv na PFUK v Praze a  bakalářského studia na PAČR, kde výuku zajišťuje Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LFUK. Vědecká práce v soudním lékařství je zaměřena a doložena příslušnými publikacemi v domácím i zahraničním písemnictví.

s podezřením na diagnostické a léčebné nezdary, které mohou být předmětem stížnosti a následného trestního a  občanskoprávního řízení, zemřelých v  souvislosti s  těhotenstvím, potratem a porodem, dárců orgánů pro transplantaci odebíraných jak v klinických zařízeních tak i na pitevně a pitvy zemřelých mající význam též pro soudně lékařský výzkum s výstupem pro zdravotnictví. Na základě pitev zemřelých v terénu i zdravotnických zařízeních se posuzuje úroveň poskytované předlékařské a lékařské péče. Vedle pitevního úseku vyvíjí činnost úsek: histologický, histochemický, forenzně toxikologický, forenzně imunochemický. Význam pracoviště vzrůstá i  tím, že je třeba stále více věcnými důkazy napomáhat orgánům činným v trestním řízení při odhalování a  objasňování násilné trestné činnosti (jak zjištěními při pitvách zdravotních tak nařízených dle § 115 tr. řádu). Také v  tomto směru má pracoviště vysokou prestiž a  soustřeďují se zde obtížné a  složité případy, jak pitvy, tak i žádosti o posudky ústavu resp. fakulty. V posledních létech se zde soustřeďují též případy smrtelných intoxikací psychotropními a návykovými látkami. Současný přednosta ústavu profesor Strejc.

Perspektiva oboru spočívá v udržení a rozvíjení uvedené náplně a v problémově orientované integraci se stávajícími biomedicínskými obory i na orientaci v potřebách právní vědy při odhalování a objasňování násilné trestné činnosti. Ústav sídlí v budově Hlavova ústavu a v areálu DAKU. Bylo zde vybudováno moderní technické zázemí pro forenzní toxikologii. Ústav disponuje malou moderní posluchárnou. Je zde moderní technické zázemí pro uchovávání zemřelých (48 míst) a demonstrace pro identifikační účely. Pitevní trakt je opatřen účinným odvětráváním a klimatizací. Ústav zajišťuje veškerou výuku soudního lékařství pro posluchače všeobecného směru a zubního lékařství ve 4. ročníku. Na pitevním úseku jde o pitvy zemřelých násilnou smrtí (v terénu i hospitalizovaných ve zdravotnických zařízeních) a náhlou smrtí, zemřelých

Přednosta ústavu prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc. zajišťuje také výuku soudního lékařství na PFUK, na Policejní akademii, kde je členem vědecké rady, přednáší též na Justiční akademii, příležitostně i posluchačům na katedře historicko – právní Katolické teologické fakulty, studujícím střední policejní školy. Na ústavu probíhá souběžně výuka studentů PřFUK. 19

8. česko - slovenská konference

INMED 2008

Informační systémy - nástroj efektivního zdravotnictví Pardubice, 6. - 7. 11. 2008 Témata konference: Financování zdravotní péče/Řízená péče Financování zdravotní péče, Řízená péče dle VZP, Možnosti užití DRG pro financování zdravotní péče, Řízená péče, vztah pacient – lékař v tržním prostředí. eHealth Systém elektronické preskripce – přínosy pro všechny, MySOLP FONS – internetový objednávkový systém, Datové služby ve zdravotnictví kraje Vysočina, eHealth.

Akreditace a národní ukazatele

10 let akreditací v ČR – přehled a novinky, Správné kódování – předpoklad pro validní hodnocení kvality zdravotních služeb, Kontrola kvality zdravotnické dokumentace při přípravě na akreditaci, Praktické zkušenosti s novým metodickým nástrojem pro řízení kvality zdravotní péče v krajích. Krajské zdravotnictví Připravované legislativní změny ve vazbě na reformu zdravotnictví, Využití zkušeností z konsolidace krajských nemocnic při definici strategie, Stav financování krajského zdravotnictví v Libereckém kraji. Panelová diskuse Na téma Mediální obraz a realita českého zdravotnictví

Partneři konference: Microsoft, Netprosys, Progress Software, Sun Microsystems Czech, T-Soft



Mediální partneři: Organizátoři konference: Medical Tribune Město Pardubice Sestra a lekár v praxi Stapro s. r. o. Zdravotnícke Noviny Univerzita Pardubice

Aktuální podrobný program a on-line registraci naleznete na webových stránkách

www.inmed.eu 20

Nasazení StaproGURMED A v Nemocnici ve Frýdku-Místku, p.o. Výchozí stav

N

IS AKORD nahradil v  nemocnici ve Frýdku-Místku původní informační systém Leader společnosti OstraSoft, která ukončila svoji činnost. Základními požadavky při výběru nového IS byly zavedení komplexního informačního systému umožňující pokrytí všech nemocničních oddělení včetně komplementů, ambulancí a specializovaných resp. obslužných pracovišť, zachování plné provozuschopnosti stávajícího IS při přechodu na nový systém a  vybudování univerzálního komunikačního systému. Po úvodní etapě implementace NIS AKORD (nyní StaproAKORD), došlo v  dalších letech k  jejímu rozšíření o  další moduly, mimo jiné o moduly pro stravování pacientů a zaměstnanců a  o  modul pro skladovou evidenci stravovacího provozu. Před jejich nasazením fungovalo v  nemocnici pouze počítačové zpracování pro skladové hospodářství. Ostatní činnosti pokrývající agendu stravovacího provozu byly prováděny manuálně (objednávání stravy, normování, apod.). Výdej zaměstnanecké stravy byl prováděn na základě stravenek.

Cíle Cílem implementace modulů zajišťujících logistiku stravovacího provozu bylo zautomatizování celého procesu přípravy stravy, který byl do té doby prováděn ručně. K zavedení informačního systému do oblasti stravování v nemocnici vedly další požadavky: l usnadnění práce l zkvalitnění služeb pacientům i  zaměstnancům l vazba na NIS (pacient - dieta), možnost objednávání stravy z oddělení l elektronická evidence dat

l

opakované využití kmenových dat – suroviny, receptury, diety, jídelníčky, skladové karty apod. l okamžitý a aktuální přehled objednávek l urychlení procesu - možnost pozdějšího objednání z  oddělení, rychlé zpracování požadavků, normování, vytvoření skladových dokladů l možnost výstupů ekonomických přehledů

Popis řešení Implementované řešení se skládá z  centrální databáze společné s aplikací NIS StaproAKORD a  modulů aplikace StaproGURMED A. Z  hlediska aplikačního programového vybavení pro zajištění logistiky stravovacího provozu byly v nemocnici integrovány moduly pro pacientské a  zaměstnanecké stravování a  modul skladové evidence stravovacího provozu. Celý projekt byl realizován standardním postupem od provedení analýzy, přes návrhy řešení až po vlastní implementaci s podporou ostrého provozu. Náročnou etapou nezbytnou pro spuštění funkcionality systému bylo odladění aplikace v  ostrém provozu a  po té naplnění provozních kmenových dat ze strany zákazníka (suroviny, receptury, diety, normy, skladové karty apod.) Celý systém byl úspěšně uveden do provozu a  nyní zajišťuje nepřetržitou podporu pro přípravu a distribuci stravy: a) pacientské l denně průměrně pro 300 stravovacích jednotek na 12 odděleních l distribuce prostřednictvím tabletů b) zaměstnanecké l denně průměrně 500 porcí l výdej jídel v jídelně v návaznosti na elektronické médium, případně distribuce na oddělení l objednávkový systém zaměstnanecké stravy využívá Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. od konkurenční firmy, protože v době zavádění stravovacího IS nebyl k dispozici v rámci NIS AKORD. 21

Celou agendu stravovacího provozu zajišťuje oddělení dietních sester v počtu 3 pracovnic.

l Operační

Přínosy

Zákazník

V současné době jsou zákazníkem kladně hodnoceny přínosy zavedení systému a to zejména: l Integrace s nemocničním informačním systémem l Moderní technologie spojená s  komfortním a intuitivním ovládáním l Vyšší efektivita práce a odbourání zbytečné pracnosti původního systému vedoucí ke snížení nákladů spojených s vedením stravovacího provozu l Omezení chybovosti při zadávání údajů l Přehledná ekonomika provozu – snadná kontrola a vyhodnocování, možnost statistik dle požadavků l On-line přístup k  informacím - data jsou uživatelům okamžitě k dispozici l Přehled o položkách skladu v reálném čase

Technologie: l Technologie l Operační

klient – server systém klienta: WIN 2000/XP

systém server: WIN 2003 l Databáze: MS SQL 2005 Nemocnice ve Frýdku-Místku, příspěvková organizace Ing. MUDr. Miroslav Přádka, Ph.D., ředitel nemocnice V  současné době má nemocnice 423 lůžek a 1017 zaměstnanců. Nemocnice zajišťuje komplexní zdravotní služby pro pacienty z oblasti v níž žije cca 150 000 obyvatel a v některých odbornostech i z celé ČR. Nemocnice poskytuje znalosti, dovednosti a  služby 18 lékařských odborností. Nemocnice ve Frýdku-Místku je pracovištěm, kde je prováděn pilotní provoz komplexního systému NIS StaproAKORD. Pilotní provoz představuje fázi, kdy verze již prošla kompletním testováním na straně dodavatele a je prováděno nasazení verze do ostrého provozu u zákazníka, před oficiálním uvolněním verze pro její plošné nasazení.

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze INTERNÍ ODDĚLENÍ STRAHOV

POZVÁNKA

na 19. pracovní den České nefrologické společnosti pořádaný jako Konference:

30. výročí zahájení programu CAPD na Interním oddělení Strahov Konference je pořádána pod záštitou: ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA hlavní sestry Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Anny Chrzové Konference se koná 23. října 2008 od 9:00 hod. v letním refektáři Královské kanonie premonstrátů na Strahově, Strahovské nádvoří č.1. 22

Pavel Klener JDE TO I SLUŠNĚ „Potkal jsem za život mnoho lidí, mezi nimi i mnoho lidí mocných, nejrůznějších hodnostářů, prezidentů, politiků a  nositelů Nobelových cen… Poznával jsem je jako lékař, učitel i jako politik. Už jako mladý lékař jsem pochopil, že důvěra pacienta je často sama o sobě polovinou úspěchu léčby. A  totéž platí ve vědě, ve škole i v politice. Různé osobnosti jsem potkával i před jejich vzestupem, i když vyzařovali moc, i když ji už neměli… a některé i jako pacienty. Poznal jsem, že se nijak neodlišují od obyčejných lidí. Jsme prostě všichni ze stejného těsta. Představa o  neomylnosti nebo dokonalosti a  důstojnosti mocných je jenom hra.“

„Potkal jsem za život mnoho lidí, mezi nimi i mnoho lidí mocných, nejrůznějších hodnostářů, prezidentů, politiků a nositelů Nobelových cen… Poznával jsem je jako lékař, učitel i jako politik. Tolik úvodní slova profesora Klenera v  právě vydané autobiografické publikaci Jde to i slušně, jejíž křest se odehrál 2. října 2008 ve známé kavárně Krásný Ztráty Michala Prokopa. Ten akci i sám moderoval. Mezi gratulanty nechybělo mnoho známých osobností z  řad politiků i lékařů. (red) Michal Prokop představuje přítomným autobiografickou publikaci profesora Klenera.

Autogramiáda – profesor Klener se vítá se svým nástupcem ve funkci přednosty I. interní kliniky VFN a 1. LF UK docentem Markem Trněným

Říjnové akce chirurgů Česká chirurgická společnost ČLS JEP, I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK a Česká asociace sester společně zorganizovaly významné chirurgické akce, které se uskutečnily ve dnech 8.-10. října 2008 v Clarion Congress Hotel Prague. Jednalo se o následující akce: l

XV. Pražské chirurgické dny (Jiráskovy dny)

l V. l

Český chirurgický sjezd

XXXVI. Společný sjezd českých a slovenských chirurgů.

Těsně před uzávěrkou jsme tyto akce navštívili a podrobnější informace uveřejníme v příštím čísle časopisu Nemocnice. (red) Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta I. chirurgické kliniky, při úvodním projevu.

23

práci. Docentem pro obor filozofie byl jmenován v roce 2002. Profesorem pro obor filozofie byl jmenován v roce 2007. doc.  MUDr.  Bohuslav Konopásek, CSc. – z Onkologické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1968 ukončil studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1987. Docentem pro obor onkologie byl jmenován v roce 1990.

Dagmar Škochová, koordinátorka programu sekce sester, přivítala čestné hosty (zprava) prof. Kršku, MUDr. Břízu a prof. Žáka.

životní jubilea Životní jubilea za měsíc září 2008 prof.  MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. – přednosta Urologické kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství absolvoval roce 1966. Kandidátskou dizertační práci obhájil v  roce 1987. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1988. Docentem pro obor urologie byl jmenován v roce 1989. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1992. Profesorem pro obor chirurgie byl jmenován v roce 1994. prof.  MUDr. Petr Zvolský, DrSc. – z Psychiatrické kliniky 1. LF a VFN. V  roce 1959 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1972. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1988. Docentem pro obor psychiatrie byl jmenován v  roce 1990. Profesorem pro obor psychiatrie byl jmenován v roce 1991. PaedDr. Jana Doležalová – přednostka Ústavu tělesné výchovy 1. LF. Fakultu tělesné výchovy a sportu absolvovala v roce 1972. V roce 1985 jí byl udělen po složení rigorozní zkoušky titul PaedDr. Životní jubilea říjen 2008 prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc. – z Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. LF. Filozofickou fakultu UK v Praze ukončil v roce 1972. V  roce 1987 obhájil kandidátskou dizertační 24

doc.  MUDr.  Zdeňka Límanová, CSc. – ze III. interní kliniky 1. LF a VFN. V  roce 1962 promovala na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. V roce 1981 obhájila kandidátskou dizertační práci. Docentkou pro obor vnitřní lékařství byla jmenována v roce 1994.

Profesor Dvořáček pětašedesátníkem

D

ne 20. září 2008 se dožívá 65 let prof. MUDr.  Jan Dvořáček, DrSc., přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2, vedoucí Katedry urologie IPVZ v Praze a předseda Akreditační komise pro urologii a dětskou urologii MZ. Do Všeobecné fakultní nemocnice (původně Fakultní nemocnice 2 s FP) nastoupil v r. 1973 po získání chirurgické erudice v Čáslavi a základní urologické erudice v ÚVN v Praze. Pracoval na urologickém oddělení II. chirurgické kliniky pod vedením prof. E. Hradce, doc. R. Petříka a prim. B. Matrase. Po vzniku Urologické kliniky byl jmenován do funkce ordináře pro dětskou urologii. Vzniklo zde přední dětské urologické pracoviště, které získalo řadu národních priorit. Po přechodu na místo odborného asistenta katedry urologie ILF v  r. 1984 mu bylo umožněno budovat svoji vědeckou a akademickou kariéru, kterou po návratu na 1. LF UK završil získáním titulu řádného profesora UK v r. 1994 a následně jmenováním přednostou Urologické kliniky VFN a 1.LF UK v r. 1995.

Profesor Dvořáček se věnoval použití mikrochirurgie v rekonstrukci močových cest u dětí a  výsledkem byla jeho publikace v  angličtině Megaureters in children, za kterou dostal v roce 1991 cenu prezidia Československé lékařské společnosti J.E.P. Dalším významným počinem byla organizace pracovní skupiny v rámci VFN složené z prenatálních sonografistů, porodníků, neonatologů, dětských urologů a  nefrologů a  izotopistů se zaměřením na fetální uropatie, vskutku revoluční téma dětské urologie. Jako první v České republice provedl apendikovezikostomii dle Mitrofanoffa a gastrocystoplastiku. Po nástupu do funkce přednosty urologické kliniky se věnuje převážně onkourologické problematice, což vyústilo v přípravě mimořádné publikace „Urologická onkologie“. Pro propagaci nejnovějších postupů si přizval významné urology z celého světa, jmenujme alespoň poslední významné setkání 2nd Annual European Perspectives in Urologic Oncology, které se konalo v červnu 2008 v Praze. Hodně aktivity a energie spolyká panu profesorovi snaha o  rekonstrukci budovy kliniky, o  obnovu a  modernizaci přístrojového parku s  vůlí udržet vysoké postavení kliniky jako moderního urologic-

kého pracoviště. Od počátku je velkým proponentem používání laparoskopie a laseru v urologii. Ve snaze zajistit tyto špičkové podmínky mu pomáhá i jím založený nadační fond Lucie ve prospěch dětí a dospělých postižených vadami močového ústrojí, který sídlí na Urologické klinice. Jako vedoucí Katedry urologie IPVZ modernizoval specializační náplně a prosadil vyšší požadavky na chirurgickou erudici mladých urologů. Vykonával funkci vědeckého sekretáře České urologické společnosti ČLS JEP. Dále v  letech 1999-2004 vykonával funkci předsedy Vědecké rady MZ ČR. Je stálým zástupcem ve výboru European Medical Research Councils of the European Science Foundation. Je členem Board of the European Urology Scholarship Programme. Byl prezidentem významných mezinárodních urologických kongresů a sympozií a založil tradici zimních urologických sympozií v ČR. Byl lektorem European School of Urology (ESU) a je členem redakční rady Časopisu lékařů českých. Je čestným členem Slovenské urologické společnosti a v tomto roce mu bylo uděleno i prestižní čestné členství Evropské urologické společnosti. Prof. Dvořáček je autorem či spoluautorem více než 300 odborných prací v domácích a zahraničních časopisech, autorem několika učebnic, monografií a kapitol v monografiích, výukových videoprogramů a dalších materiálů. Z mnoha prací je třeba ještě vyzvednout význam monografie Urologie I.-III. díl z r. 1998, za kterou mu byla udělena cena rektora UK, cena Josefa Hlávky a  cena ředitele IPVZ. Tato publikace se stala základní učebnicí moderní urologie pro lékaře před atestací z urologie a z dětské urologie. Děkujme panu profesorovi za jeho dosavadní práci pro obor urologie a dětská urologie, pro naši kliniku a pro Všeobecnou fakultní nemocnici a 1. lékařskou fakultu UK v Praze. Přejme mu do dalších let hodně zdraví a spokojenosti v jeho soukromém životě, radost z úspěšně se rozrůstající rodiny a  stále plnou sílu v  jeho bohaté a příkladné profesní dráze. Ad multos annos! Lékaři, sestry a ostatní pracovníci Urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze 25

Profesor Zvolský se dožívá 75 let prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK

P

rof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc. je výraznou postavou české i světové psychiatrie. Narodil se 12.9.1933 v  rodině náměstka vrchního ředitele Živnostenské banky. Je celoživotním Pražákem. V  našem hlavním městě vychodil obecnou školu i  gymnázium a absolvoval Fakultu všeobecného lékařství KU (1959). Po kratším působení v  psychiatrické léčebně v Bohnicích přešel v r. 1961 na Psychiatrickou kliniku na Karlově, které zůstal věrný po více než 40 let. Politická situace do roku 1989 mu nepřála a  nebylo mu dovoleno být ve vedoucí funkci. Avšak díky jeho mimořádným výzkumnickým schopnostem a  pochopení profesorů Dobiáše a později Mečíře dosáhl nejvyšší vědecké hodnosti a mohl získat cenné zkušenosti z delších pracovních pobytů ve Velké Británii a Kanadě. V  r. 1990 převzal po prof. Mečířovi pražskou kliniku a  v  r. 1991 byl jmenován profesorem. Velmi se zasadil o  mezinárodní prestiž tohoto pracoviště i celé české psychiatrie. V roce 1998 sice přestal být přednostou kliniky, ale zatím si odpočinku příliš neužívá. V publikační aktivitě a  v  současné scientometrii patří nadále ke špičkám české psychiatrie. Přednáší studentům a zkouší je. Se svým nástupcem vydali dlouho očekávanou a potřebnou moderní učebnici psychiatrie pro studenty, která získala řadu významných ocenění. Od začátku svého působení v medicíně vzácně naplňoval trojjedinost svého poslání univerzitního lékaře. Vždy byl oblíbeným a úspěšným lékařem svých nemocných ať při práci v Čechách nebo v  zahraničí. Stejně tak kvalitně plnil své povinnosti učitele. Dlouho vedl zájmový psychiatrický kroužek navazující na tradice profesorů Vondráčka a Dobiáše. I při individuální výuce v zahraničí byl svými studenty vždy velmi kladně hodnocen. S kolektivem svých spolupracovníků 26

byl autorem prvních skript psychiatrie v České republice, která zohlednila nová klasifikační kritéria WHO z počátku devadesátých let. Jeho vědecké působení ale přece jen trochu převažuje. Publikoval velké množství vědeckých prací u nás i v renomovaných zahraničních časopisech. Je zakladatelem české psychiatrické genetiky, které věnoval několik svých monografií. Jako jeden z prvních u nás rozvíjel profylaktickou léčbu afektivních poruch. Prof. Zvolský vždy udržoval a rozvíjel cenné mezinárodní kontakty. Jako předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP organizoval četná mezinárodní sympózia, která k  nám přivedla špičkové pracovníky z celého světa. V roce 1994 byl prezidentem regionální konference Světové psychiatrické společnosti v Praze, jejíž čestným členem byl později jmenován. Je členem celé řady mezinárodních vědeckých organizací. Nejvíce si asi váží své účasti v  činnosti skupiny IGSLI (International Group for Studies of Lithium), kde spolu s  prof. Mogensem Schouem, prof. Pavlem Grofem, svým žákem prof. Martinem Aldou a s mnoha dalšími špičkovými odborníky koordinoval projekty týkající se

využití lithia v psychiatrii. Své bohaté zkušenosti na mezinárodním poli využil i  jako proděkan pro zahraniční styky 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Prof. Zvolský je nositelem tradice svých slavných předchůdců, především prof. Vondráčka. Je nadále předsedou Vondráčkova nadačního fondu, který v  posledních letech velmi přispěl ke zlepšení prostředí kliniky jak pro pacienty tak pro zaměstnance. Pravidelně je nadačním fondem udílena Vondráčkova cena. V  rámci pravidelných schůzí Svazu českých lékařů v pražském Lékařském domě založil prof. Zvolský tradici Vondráčkových večerů každé první listopadové pondělí.

Prof. Zvolský je nositelem tradice svých slavných předchůdců, především prof. Vondráčka. Je nadále předsedou Vondráčkova nadačního fondu, který v posledních letech velmi přispěl ke zlepšení prostředí kliniky jak pro pacienty tak pro zaměstnance. Za celoživotní zásluhy o rozvoj nejen psychiatrie, ale lékařských věd vůbec mu bylo kromě jiných ocenění v r. 1998 uděleno čestné členství Psychiatrické společnosti i České lékařské společnosti JEP. V roce 2005 mu prezident republiky jako jednomu z mála našich psychiatrů udělil státní vyznamenání Za zásluhy. Prof. Petr Zvolský má mezi svými přáteli pověst milého společníka, výborného a vtipného řečníka s vystupováním i vzezřením anglického gentlemana. Dlouhodobou oporou je mu jeho manželka Hana, která je též lékařem – psychiatrem. Radost mu dělají i jeho dva synové. Vážený pane profesore, milý Petře, za všechny spolupracovníky naší kliniky, za členy z Psychiatrické společnosti i za celou psychiatrickou obec Ti přejeme mnoho další životní spokojenosti. Ad multos anos.

Zemřel doc. MUDr. Ladislav Krušina, CSc.

S

e zármutkem přijalo osazenstvo I. chirurgické kliniky zprávu, že ve večerních hodinách 30. července zemřel ve věku 74 let doc. MUDr. Ladislav Krušina, CSc., letitý pracovník I. a II. chirurgické kliniky l. LF UK a VFN v Praze. MUDr. Krušina se narodil 22. ledna 1934 ve Vítějevsi v  okrese Svitavy. Po přestěhování s rodiči do Prahy navštěvoval Vančurovo gymnázium na Smíchově, které maturitní zkouškou ukončil v roce 1952. Dále pak studoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze a promoval na stejné fakultě v roce 1958. Po promoci nastoupil na umístěnku na chirurgické oddělení v Ústí n. Orlicí u prim. MUDr. Helmutha. Jeho snem bylo pokračovat ve velké chirurgii. Za tou se vypravil znovu do Prahy na I. chirurgickou kliniku. Protože nebylo volné místo, nastoupil po boku doc. Hodera jako anesteziolog. Přesto na lůžka I. chirurgické kliniky docházel, aby neztrácel s chirurgií kontakt. To mu umožnilo, aby v roce 1961 složil atestaci z chirurgie I. stupně a v roce 1968 specializační atestaci II. stupně. To již jako řádný sekundář a posléze asistent od roku 1962 na stejné klinice, kterou v té době vedl prof. Pavrovský. Získával postupně erudici aktivní přítomností ve všech tehdy pěstovaných odborných týmech speciální chirurgie na klinice, přednášel a vedl výuku studentů. Byl tak vzdělaným všeobecným chirurgem. Vychoval generace lékařů a chirurgů. Věnoval se především břišní chirurgii a tou se zabýval po celou dobu aktivní klinické práce. Na klinice se zúčastňoval experimentálních výkonů na zvířatech. V  roce 1971 přešel s  prof. Balašem po smrti prof. Lhotky na II. chirurgickou kliniku. Po roce 1975 byl ve funkci zástupce přednosty této kliniky. V roce 1988 obhájil kandidátskou dizertační práci a  od roku 1990 byl jmenován 27

docentem pro obor chirurgie. Jeho oborem byla gastroenterochirurgie, chirurgie žlučových cest a slinivky břišní. Po reorganizaci II. chirurgické kliniky se v roce 1994 vrátil zpět na I. chirurgickou kliniku a  zde pracoval do odchodu do důchodu. V důchodu udržoval styk s kolektivem, pravidelně docházel na kliniku, a  zúčastňoval se vánočních vizit, pokud mu to zdravotní stav dovoloval. Kromě výuky studentů věnoval svůj život účasti na výzkumných úkolech klinik, publikoval na 100 odborných prací a přednášel na odborných sjezdech. Byl členem ČCHS, ECCP, IFSC, ICS, UEMS. Byl skromným všeobecně i  odborně vzdělaným učitelem a rádcem, moudrým chirurgem vyhledávaným nemocnými i kolegy. Pracoval jsem po jeho boku od roku 1963, byl mi vždy dobrým učitelem i  přítelem, on mě vítal jako fiškuse při mém prvním vstupu na I. chirurgickou kliniku. Vzpomínka bude uchována v srdcích a duších spolupracovníků i v dějinách české chirurgické veřejnosti. Čest jeho památce. doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze s kolektivem spolupracovníků.

Zemřel PhDr. František Choc

U

niverzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta s  hlubokým zármutkem oznamuje, že dne 7. září 2008 zemřel ve věku 74 let PhDr. František Choc. František Choc se narodil 29.6.1934 v Plané nad Lužnicí. Jeho život byl ale už od útlého dětství spojen s Prahou. Tady v  roce 1953 maturoval a posléze při zaměstnání vystudoval Institut osvěty a novinářství – katedru knihovnictví. Získal titul promovaného knihovníka a v roce 1969 po úspěšném rigorózním řízení i titul PhDr. PhDr. František Choc téměř celý svůj profesní život spojil se zdravotnictvím. Od roku 1954 pracoval jako knihovník v Ústavu pro doškolování lékařů. O  deset let později přešel na 28

tehdejší Fakultu všeobecného lékařství (dále jen FVL) – dnešní 1. lékařskou fakultu UK v Praze. Nejdříve působil ve funkci vedoucího Ústřední knihovny FVL. Podařilo se mu vybudovat na tehdejší dobu knihovnu s  vysokou odbornou úrovní. PhDr. Choc založil tradici pořádání výstav zahraniční lékařské literatury, navázal spolupráci s ostatními lékařskými fakultami z celé republiky, sestavoval a publikoval bibliografické soupisy, z nichž nejvýznamnější byl soupis vědeckých publikací pracovníků fakulty. Je autorem skript „Bibliografie lékařské literatury“ určených studentům, lékařům i informačním pracovníkům ve zdravotnictví. Vyučoval na střední knihovnické škole, především ale přednášel na Katedře vědeckých informací a  knihovnictví Filozofické fakulty UK v Praze. PhDr. František Choc měl připravenu koncepci dalšího rozvoje knihovny. Bohužel se mu ji díky politickým změnám nepodařilo přenést do praxe. V  roce 1971 musel opustit místo vedoucího knihovny a  přejít jako informační pracovník na II. chirurgickou a  posléze na I. chirurgickou kliniku FVL. V  pracovních aktivitách a zavádění novinek však nepolevil. Působil jako odborný redaktor při vydávání celostátních učebnic z  chirurgie. Na Ústřední knihovnu nezapomínal - dále sháněl finanční prostředky na nákup zahraniční literatury, pomáhal při organizaci výstav lékařské literatury a všude tam, kde bylo potřeba. V roce 1990 se dr. Choc vrátil na místo vedoucího Ústřední knihovny FVL. Svoji 20 let starou koncepci přetvořil do moderního pojetí a  knihovnu přebudoval na Ústav vědeckých informací s  jednotlivými odděleními, ale s  na sebe navazujícími procesy a  poskytovanými službami. Byl autorem myšlenky udělit čestný doktorát Univerzity Karlovy v Praze Eugenu Garfieldovi, zakladateli ISI, který je čestným členem Vědecké rady 1. LF UK. Po odchodu do starobního důchodu dr. Choc působil ještě krátce v Ústavu vědeckých informací 2. lékařské fakulty UK, později se ujal funkce vedoucího knihovny Policejní akademie.

Přestože PhDr. Choce v posledních letech trápily zdravotní problémy, zůstával stálým optimistou se zájmem o dění na naší fakultě, ve zdravotnictví i knihovnictví. Byl vždy připraven svým kolegům poradit a nezištně se podělit o své bohaté profesní i osobní zkušenosti. Čest jeho památce.

Zemřel prof. MUDr. Milan Adam, DrSc.

U

niverzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta s  hlubokým zármutkem oznamuje, že dne 22. září 2008 zemřel ve věku 80 let prof. MUDr. Milan ADAM, DrSc., revmatolog a přední odborník v oboru biochemie pojivových tkání. Profesor Milan Adam se narodil v  roce 1928 v Pardubicích. V roce 1952 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Krátkou dobu pracoval jako sekundární lékař v nemocnici ve Vrchlabí a pak, v roce 1954, už jeho kroky směřovaly do tehdy Výzkumného ústavu chorob revmatických, později Revmatologického ústavu, kde pracoval až do odchodu do starobního důchodu v roce 2007. Byl prvním porevolučním ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a přednostou Revmatologické kliniky IPVZ. Založil Společnost pro výzkum a využití pojivových tkání, které řadu let předsedal. Kromě práce revmatologa, se věnoval ve své vědecké práci hlavně výzkumu pojiva, především kolagenu. V této oblasti publikoval více než 280 prací a je spoluautorem řady monografií. To mu přineslo mimo jiné čestná vyznamenání, např. Státní cenu v roce 1979, medaili J. E. Purkyně v roce 1984, čestný doktorát Univerzity v Remeši v roce 1991 a v roce 2003 byl oceněn prestižní cenou UNESCO za svůj celoživotní přínos lékařské vědě. Profesor Milan Adam je držitelem několika světových primátů, kdy jako první na světě popsal vazbu solí zlata na kolagen při artritidě, změnu syntézy chrupavkového kolagenu typu II na typ I a III při patologických změnách v chrupavce,

vliv kolagenních peptidů na příznaky osteoartrózy i  distribuci kolagenních peptidů do buněk tkání kloubního systému, jejichž přítomnost v  cytoplazmě prokázal imunohistochemickou detekcí. Posledním z důležitých objevů profesora Adama je vyvrácení teze o výskytu cyst v osteoartrotické kosti kloubního systému a potvrzení tvorby granulační tkáně v postižené kosti. Profesor Adam byl nejen skvělým revmatologem, vynikajícím vědcem, především však laskavým, soucitným a  trpělivým lékařem pomáhajícím všem trpícím lidem. Po odchodu do starobního důchodu byl stále ve spojení se svým oddělením pro výzkum pojiva a pokud mu zdravotní stav dovoloval, ústav navštěvoval. Byl vždy připraven svým mladším kolegům poradit a nezištně se podělit o své bohaté profesní i osobní zkušenosti. Čest jeho památce.

dopisy pacientů Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky VFN a 1. LF UK Vážená paní profesorko, dnes byla z  péče Vaší kliniky propuštěna do domácího ošetřování moje maminka Jarmila Šámalová. Její zdravotní stav se během pobytu u Vás neuvěřitelně zlepšil, vrací se posílena, s  optimismem, těší se na setkání s  vnoučaty a  pravnoučaty, se svými známými, na čtení knížek, které nestačila přečíst, prostě se vrací do života. Jsem za to Vám a Vašim spolupracovníkům velice vděčný a rád bych Vám za veškerou péči, které se mamince u Vás dostalo, upřímně poděkoval. Během celého pobytu jsme se na Vaší klinice vždy setkávali se vstřícností a  ohleduplností, zájmem o  pacientovy stesky a  pokud to bylo možné a únava dovolila, také s úsměvem. To dnes bohužel není běžné. Absence neosobního přístupu k pacientům i příbuzným je u Vás viditelná na první pohled, což je vzhledem k věku Vašich pacientů a  namáhavé práci všech, kteří o  ně pečují, o to cennější. Zkušenost s hospitalizací 29

mé maminky u Vás byla pro mě osobně velmi poučná a jsem rád, že jsem měl příležitost Vaší kliniku a  část Vašich spolupracovníků osobně poznat. I mně se podařilo odnést si o Vás trochu optimismu, naděje a síly pro překonávání věcí příštích. Moc si toho považuju. Děkuji Vám. Srdečně zdraví prof. Martin Šámal, přednosta Ústavu nukleární medicíny VFN a 1. LF UK Prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc., přednosta IV. interní kliniky VFN a 1. LF UK Vážený pane profesore, Začátkem června 2008 jsem byla se srdečními obtížemi převezena na koronární jednotku vaší kliniky. Po tom, co se o  našem zdravotnictví dozvídám z  médií, jsem byla velmi příjemně překvapená přístupem a péčí, která mi byla věnována. Jak jsem během svého krátkého pobytu mohla sledovat, nebyla jsem žádnou výjimkou. Stejný přístup byl i k ostatním pacientům. Obdivuji výkony jak zdejšího lékařského kolektivu MUDr. Karla Goričana, tak i péči zdravotních sester a ostatního personálu v podmínkách, které nejsou pro jejich práci nejlepší. Chtěla bych proto touto cestou co nejsrdečněji poděkovat všem, kteří o mě na koronární jednotce pečovali a popřát jim, aby se jim práce dařila a aby byla konečně dostatečně ohodnocena. Ještě jednou moc děkuji. Olga Hrachová Na vědomí: ministr zdravotnictví Doc. MUDr. Marek Trněný, CSc., přednosta I. interní kliniky VFN a 1. LF UK Vážený pane přednosto, ráda bych touto cestou vyjádřila pochvalu Vámi vzorně řízenému oddělení hematologickému a všem vašim pracovníkům na odd. B. poděkování za laskavý a cituplný vztah k pacientům. Jsem vděčná za poskytnutou odbornou péči, za ohleduplně a citlivě provedené odběry, jak kostní dřeně MUDr.  Haberou, tak lumbální punkce MUDr. Koleškovou. 30

Přestože jsem do nemocničního prostředí nastupovala nerada, byla jsem záhy mile překvapena vlídným přijetím usměvavou setřičkou. MUDr. Habera mně vysvětlil, proč k mému přijetí dochází a informoval mě o dalším postupu. Během celé léčby byl na vašem oddělení pořádek, klid a  harmonie. Strava byla podávaná s  milým úsměvem, v  dostatečném množství, esteticky upravená. O  ležícího pacienta je na vašem oddělení vzorně postaráno. Veškerý personál od lékařů, přes sestry až po sanitáře byl přívětivý, ohleduplný a vždy ochotný pomoci, často i rychle likvidovat nepříjemné nehody. Byla jsem u  vás spokojená a  v  pohodě, což dosvědčují slova mé vnučky, která po mém příchodu domů prohlásila: „Babičko, ty jsi v nemocnici omládla!“ Vážený pane přednosto, přeji Vám i  celému kolektivu hodně pracovních úspěchů, štěstí a všem především pevné zdraví. A také hodně spokojených pacientů. S pozdravem Jaroslava Macurová MUDr. Jan Bříza CSc., MBA, ředitel VFN Vážený pane řediteli, je mi 80 let a asi 20 let jsem pacientkou Psychiatrické kliniky. Léčím se u paní as. MUDr. Evy Janečkové. Z doby hospitalizace před 20 lety si mnoho nepamatuji, protože jsem na tom nebyla vůbec dobře. Personál byl laskavý, ale prostředí mi připadalo nepříjemné. Jediným světlým bodem byla pí. MUDr.  Janečková. Její hojivá slova mi vracela chuť do života. Po propuštění jsem zůstala v její péči. Docházela jsem do její ordinace při různých životních problémech často i  bez objednání. Odcházela jsem vždy s dalšími silami do života. Když došlo k mé opakované hospitalizaci před 2 – 3 lety, cítila jsem se ve zmodernizovaném prostředí Psychiatrické kliniky jako v  lázních. Laskavé sestry, smysluplný denní program, čisto – co víc jsem si mohla přát!

Chci proto tímto dopisem vyjádřit vděk za naprosto profesionální péči veškerému personálu kliniky. Obdiv, úctu a lásku vyjadřuji paní as. MUDr. Evě Janečkové, která se stále stará o to, že žiju a žiju ráda. Moc Vám všem děkuje Zdena Bukovská Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Interní oddělení Strahov, prim. MUDr. Vladimír Polakovič, MBA Vážený pane primáři, v  červnu letošního roku jsem byl ošetřován coby nový pacient int. odd. Strahov, ambulance hojení ran, kde jsem byl maximálně spokojen jak z medicínského, tak i z lidského důvodu. Vaším prostřednictvím bych rád konkrétně poděkoval sestrám paní Květě Bečanové a Štěpánce Baťchové. Osobně si jejich skvělého přístupu moc vážím, oceňuji ho a věřím, že i Vás osobně tato informace potěší. S pozdravem Roman Frydrych Stomatologická klinika VFN a 1. LF UK, přednosta prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc. Dobrý den, omlouvám se, že možná tento mail neposílám na správnou adresu, ale jinou jsem na stránkách VFN nenašla. Ráda bych touto cestou poděkovala panu doktorovi Klímovi, který mě dnes ošetřoval na stomatologické ambulanci. Díky jeho profesionálnímu přístupu jsem byla zbavena velice nepříjemné, 4 dny trvající bolesti. Možná by se zdálo, že šlo o běžný zákrok, který by měl být samozřejmostí. Ale bohužel tomu tak není. Kdyby ano, mohlo se mi ulevit již o den dříve, kdy jsem večer navštívila pohotovost v Palackého ulici. Budu proto doufat, že příště opět narazím na doktora Klímu a  jemu podobné lékaře. Srdečně zdravím. Kateřina Křížová

MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA Vážený pane řediteli! Chtěl bych Vám i  celému personálu VFN poděkovat za péči, které se mi dostalo jak na poliklinice na Karlově náměstí, tak zvláště na Geriatrické klinice v Londýnské ulici č. 15. S takovou péčí a vstřícností veškerého personálu jsem se ještě nesetkal. Rád bych, abyste mým jménem a jistě i jménem mnoha jiných pacientů poděkoval za péči, které se nám u vás dostalo. Ještě jednou děkuji všem, počínaje vedením nemocnice až po posledního pracovníka za příkladnou a  obětavou péči o  ty, kteří na Vás závisí. S veškerou úctou Dmitrij Krchler

Levandulová Červinková Elvíra, Geriatrická klinika VFN a 1. LF UK První den - nástup na značky – Roztyly autobus Účastníci i řidiči profesionálové. Jako jeden z mála amatérů hltám informace a hned je jasné, že: 1/ jídlo je ztráta času 2/ okamžitě po výstupu z  autobusu je třeba koupit pohledy a sehnat WC 3/ kávičky a  cigarety jsou promrhané chvíle určené na fotografování 4/ exkluzivní fotografie se pořizují za každou cenu s nasazením života na uzoučkých skalních výběžcích nad propastí 5/ večery trávíme kolektivně – lze si vybrat – buď oni k nám, nebo my k nim 6/ 90% nekuřáků Noc strávená v autobusu – hygienické přestávky s  bodrým moravským doporučením - děvčata vyčůrat a valíme to dál. Zastávka Miláno - zapletly jsme se mezi stávkující odboráře, ale i tak jsme stihly nafotit sanitku + nějaké pamětihodnosti. 31

Cílová zóna Port Grimaud – vyhovující ubytování, vidina odpočinku. Omyl – ráno 5:30 hod odjezd Pont Du Gard, Avignon…………. Pár peciválů zůstává. Snídám v pěkné kavárničce na pláži, procházím městečko, koupu se a odpočívám. Super den. Úterý - Grancanyon du Verdon – krása – z mé strany bez foto, dodají kamzičí kolegyně. Městečko Moustiers – právem vyhrálo soutěž nejhezčího. Úžasný porcelán. Všude kolem nejmodřejší levandulová políčka. Středa - přes den volníčko – podvečerní výlet vesnička Ramatuelle - poslední odpočinek G. Philipa (hrobka nic moc, Fanfán by si alespoň pár pěkných tulipánů zasloužil). Valíme dál do Saint Tropez. Jachty, jachty a  povinné foto před četnickou stanicí. Udělila jsem si osobní volníčko – užívám sluníčko – kamzíci na vápencových útesech v Chassis a La Cintat…….

32

Čtvrtek - Nice, Cannes, Monako – báječný zážitek také proto, že jsem na rozdíl od vedoucích zájezdu nalezla v Monaku výtah a nedrápala se po skalních schodech k autobusu. Páteček - ofiko volný den - bez nálepky lenocha. Zakoupeny levandulové suvenýry a  zrající sýry – bezchybná kombinace, i moravští piloti v uzavřeném autobusu ztráceli humor a dech a valili to fofrem, aby byli z hókny (práce) co nejdřív doma. Sobota - San Remo – v pravoslavném kostele úžasná výstava ikon, dále zastávka ve švýcarském Luganu prohlídka čokoládovny s  ochutnávkou (zbytek cesty dost špatně). Díky sýrům se předpokládaný příjezd do Prahy posunul na pátou hodinu ranní. Azurový, sluncem prozářený týden končí a ve vzpomínkách má to nejkladnější ohodnocení, jak říká nadporučík Troník – i ve správném světle slova smyslu. Povinné foto před četnickou stanicí v Saint Tropez.