obsah Úvodník ředitele...2 Úvodník děkana...3 XIV. Pražské chirurgické dny výročí založení substitučního metadonového centra

obsah Úvodník ředitele...............................................................................................................2 Úvodník děkana. ...............................................................................................................3 XIV. Pražské chirurgické dny..........................................................................................4 Výročí oboru nukleární medicíny. ...................................................................................5 Den otevřených dveří v Chráněné dílně a integračním centru VFN Praha..................5 Výsledky přijímacího řízení na 1. LF UK.........................................................................6 Studium stomatologie / zubního lékařství na 1. LF UK..................................................7 10. výročí založení substitučního metadonového centra. ...............................................9 Beseda u kulatého stolu na téma EUTANÁZIE............................................................10 Měření CO ve vydechovaném vzduchu...........................................................................11 Historie nukleární medicíny ve VFN..............................................................................13 Zobrazovací metody nukleární medicíny. ......................................................................14 Zobrazovací diagnostika budoucnosti - hybridní a molekulární zobrazení.................15 Současné možnosti a výzvy nukleární medicíny ve VFN...............................................17 „Strahovské posezení“ poprvé.........................................................................................18 Životní jubilea.................................................................................................................19 Prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA...........................................................................20 Významné životní jubileum MUDr. Jaroslavy Pondělíčkové-Mašlové.......................22 Děkovné dopisy................................................................................................................23 Stapro nabízí pomoc při využití fondů EU ve zdravotnictví..........................................25 OpenLIMS je certifikován pro Windows Vista™..........................................................26 Zpráva z výměnného programu HOPE Exchange program 2007 – Irsko......................27 Projekt „Kvalita ve VFN“..............................................................................................30 Z Elbrusu na Aconcaguu................................................................................................31 Čína je Čína.....................................................................................................................33

Informační bulletin všeobecné fakultní ne­moc­ni­ce a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Titulní foto: Ing. Jan Hotmar l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Ko­re­spon­den­ci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařo­vá, ře­di­tel­ství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků



Vážení čtenáři,

J

e léto v nemocnici, byť horké, obdobím klidu? Tyto řádky píši v červencovém vedru, které zatím naštěstí nedosahuje úrovně, kterou jsme zažili v červnu. Studenti a žáci odjíždějí na prázdniny, Praha se vylidňuje a typické denní dopravní špičky se přesouvají jen do víkendů, kdy se střídají jednotlivé turnusy dovolených. Zatím vlastně líčím idylický začátek prázdnin. Jak ale takové prázdniny vypadají ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze? Obdobně jako v jiných velkých i malých nemocnicích. I o prázdninách je nezbytné zajišťovat nepřetržitý provoz nemocnice, klesají sice počty plánovaných výkonů, ale poskytování akutní péče není nikterak omezeno. Dosti často však dochází k  nárůstu objemu neodkladné péče v některých dobách, protože dochází k vzájemnému vykrývání uzávěrů odborných pracovišť mezi pražskými nemocnicemi. Rozsah a kvalita neodkladné péče se ve Všeobecné fakultní nemocnici ani o prázdninách nemění. Tato péče je stále dostupná po 24 hodin. K plnému prázdninovému dojmu ve Všeobecné fakultní nemocnici přispívá i částečná absence studentů, kterých v  běžném školním roce denně projde klinikami a  ústavy Všeobecné fakultní nemocnice hodně přes tisíc. Proč částečná? Vždyť mají prázdniny. Mají, ale k nim neodmyslitelně patří prázdninové praxe a u některých studentů i zkoušky. Díky mnohočetným mezinárodním vztahům 1. lékařské fakulty, studentských spolků a i jednotlivých studentů jsou účastníky prázdninové praxe i  studenti zahraničních fakult z  evropských i mimoevropských zemí. Takže naši nemocní ani o  prázdninách nepřicházejí o  společnost studentek a  studentů. Ti jsou ale v  menším počtu v  mírně jiné roli a  velice často mluví i různými jazyky. „Prázdninový provoz nemocnice“, kdy již tradičně klesá potřeba lůžek či přístrojů z důvodů omezené plánované péče, využívají především 

zaměstnanci údržby nemocnice, stavební a servisní firmy k provedení nezbytných oprav a rekonstrukcí či povinných revizí. Není toho málo, co musí pracovníci údržby nemocnice, servisních a  dalších firem stihnout. Uzávěry, zejména vysoce specializovaných pracovišť, jsou prováděny jen na nejnutnější dobu a často jsou potřebné údržbové práce prováděny ve směnách a i ve volných dnech. I  přestože panuje v  těchto dnech v  našich zeměpisných šířkách hrozné horko, na které jsou zvyklí ve středomoří či tropech, není možné přerušit provoz nemocnice. Potřebnou péči je nezbytné nepřetržitě poskytovat i  ve vysokých teplotách nad 30°C. Samozřejmě že nesnesitelným horkem jsou postiženi jak pacienti, tak i  zaměstnanci nemocnice. V  nemocnici jsou klimatizovaná zejména oddělení JIP. Dílčí výhodou naší nemocnice jsou historické budovy, ve kterých teploty reagují pomaleji na vnější změny, díky vysokým stropům a samo-

tížné ventilaci. Ve VFN je věnována zvýšená pozornost dodržování pitného režimu u pacientů i u zaměstnanců. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze zaznamenala v posledních tropických dnech minimálně o třetinu vyšší příjem pacientů, kteří kolabovali při vysokých teplotách především kvůli dehydrataci, tj. pro nedodržování pitného režimu. Zvýšenou zátěž v  těchto dnech pociťují také chronicky nemocní pacienti, kardiaci, pacienti s poruchami oběhového systému. Neostatečný příjem tekutin, zejména u starších lidí, vede k někdy velmi těžko zvládaným stavům dehydratace. Přeceňování sil u kardiaků k vyššímu výskytu koronárních příhod, podcenění únavy za volantem k  těžkým dopravním nehodám. V  neposlední řadě i  podcenění ostražitosti při nákupech zejména rychlého občerstvení přivádí velké množství nemocných do ambulancí chirurgické kliniky či na interní příjem. Čekárny těchto akutních ambulancí se stávají malým Babylonem díky turistům. Často však nelze pro opojení alkoholem určit, zda se akutní noční pacient snaží dorozumět v češtině či v jiném mateřském jazyce. V  tom všem musí zachovat lékaři a zejména sestry svou plnou profesionalitu. Přeji Vám hezké, klidné léto a  hlavně pevné zdraví. MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Vážené kolegyně, Vážení kolegové

projektů s možností ve větším klidu a bez každodenní výuky si setřídit své poznámky a výsledky k publikacím či si připravit přednášky, semináře nebo e-learningové kurzy pro nový školní rok. V letošním horkém létě probleskují různé zprávy o pražském zdravotnictví, univerzitních nemocnicích a další informace týkající se zdravotnictví a vysokého školství, kde v návrhu státního rozpočtu pro rok 2008 je pro vysoké školy počítáno se snížením o jednu miliardu korun, což je povede k množství finančních prostředků, jaké byly v roce 2003. Zde se rozcházejí slova – prohlášení o rozvoji vzdělanosti a realitou. Držme si palce, ať tento propad nenastane a  aby diskutované změny ve zdravotnictví vedly k  jeho rozvoji, zlepšily péči pro pacienty, rozvíjely lékařský výzkum a v neposlední řadě zlepšovaly výuku na lékařských fakultách. Mám pro Vás též radostnou zprávu. V pondělí 16. července 2007 byla zahájena komplexní rekonstrukce objektu Kateřinská 32 a Na Bojišti 3, kde za necelé dva roky vznikne moderní výuková část Stomatologické kliniky, budou rekonstruovány prostory Ústavu lékařské biochemie spolu s  výzkumnými klinickými laboratořemi a  v  neposlední řadě rekonstruovaný děkanát včetně možnosti odpočinku a  občerstvení ve dvoře budovy v Kateřinské ulici. Chci Vám všem popřát krásné letní měsíce na slunci či ve stínu, u vody nebo v lese s načerpáním sil u nás či v zahraničí pro nový akademický rok. Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK

L

etní měsíce přinášejí trochu zklidnění a čas na dovolenou, setkání s přáteli. Areál Karlova náměstí, Albertova či Karlova opustili studenti, avšak bohužel některým, zejména v nižších ročnících, se zde zalíbilo natolik, že zjistili, že nejlepší možností jak trávit letní měsíce, je skládání zkoušek. Na řadě ústavů či klinik však i přes prázdniny pokračuje nejen péče o pacienty, ale také výzkumná práce, pokračování běžících 

novinky a události

XIV. Pražské chirurgické dny I. chirurgická klinika VFN a 1. LF pod záštitou České chirurgické společnosti ČLS JEP a České asociace sester a  ve spolupráci s Českou společností úrazové chirurgie zorganizovala další ročník konference s  mezinárodní účastí XIV. Pražské chirurgické dny 2007, tzv. Jiráskovy dny ve dnech 7. a 8. června 2007 v Kongresovém centru, Top Hotel v Praze.

Zahájení XIV. Pražských chirurgických dnů se ujali představitelé I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK zprava: primář MUDr. Zdeněk Krška, CSc., přednosta doc.  MUDr.  Jan Šváb., CSc. a vrchní sestra Dagmar Škochová.

Odborný program XIV. Pražských chirurgických dnů 2007 probíhal paralelně ve dvou kongresových sálech a samostatné sekci zdravotních sester. Součástí odborného programu byla také samostatná posterová sekce. Více na www. prazskechirurgickedny.cz. Sesterská sekce XIV. pražských chirurgických dnů Veronika Zachová, Eva Zachová, I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK Ve slunečných červnových dnech se již tradičně konal dvoudenní chirurgický kongres XIV. pražské chirurgické dny, věnovaný zároveň úctě našemu význačnému chirurgovi, profesoru Arnoldu Jiráskovi, který (*3. 7. 1887 Praha, † 28. 7. 1960 tamtéž) studoval medicínu na české lékařské fakultě v Praze. Po bohaté praxi 

válečného chirurga se roku 1919 stal asistentem Otakara Kukuly na I. chirurgické klinice Univerzity Karlovy. Roku 1923 se habilitoval a  o  tři roky později byl jmenován profesorem a přednostou kliniky. Pro jednání byl vybrán Top Hotel Praha, jehož prostředí bylo velmi příjemné i noblesní zároveň. Pražské chirurgické dny byly uspořádány pro lékařskou i  sesterskou odbornou veřejnost. Rády bychom zavzpomínaly na setkání sester, jejichž témata se první den týkala například specifik ošetřovatelské péče při ošetřování pacientů s akutní pankreatitidou, a to zejména v těžkém stavu hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče. V dalších příspěvcích se sestry zabývaly rozdílnostmi ošetřovatelské péče u  pacientů operovaných laparoskopickou technikou nebo laparotomickým přístupem. Jedna z prezentací přiblížila léčbu morbidně obézních pacientů novou bariatrickou metodou - tubulizací žaludku. Tato přednáška se stala malou pozvánkou k připravované konferenci s názvem Komplexní léčba obezity a ošetřovatelská péče, která se bude konat v září letošního roku. Sesterská sekce se konala pod záštitou hlavní sestry VFN Anny Chrzové. Organizaci na svá bedra převzala vrchní sestra I. chirurgické kliniky Dagmar Škochová, která akci v  dobrém duchu zahájila přednáškou o vhodné komunikaci s pacientem a o získání a udržení jeho důvěry. Pozvání přijali dále MUDr. Korábek, který velmi příjemným a veselým způsobem hovořil o stravovacích zvyklostech a  záludnostech dnešní doby. Přednáškou nezklamal ani MUDr. Polanecký, který se věnoval problematice nozokomiálních nákaz a hygieně rukou. Pomyslné zrcadlo sestrám nastavil právník a lékař v jedné osobě dr. Vondráček. Je jisté, že každá jeho přednáška na téma právní odpovědnosti sester je zcela na místě a zúčastněné sestry byly za jeho příspěvek rovněž vděčné. Druhý den byl věnován problematice diagnosticko-terapeutických postupů v  traumatologii. Zvláštní ohled byl směřován k ošetřovatelské péči o seniory a všem úskalím, která vyšší věk přináší.

Kolektiv sester I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK.

Kongresových setkání sester přibývá a  zvyšuje se jejich úroveň. Pražské chirurgické dny se vyznačovaly velmi příjemnou atmosférou i  značnou odborností. Přítomní posluchači se přesvědčili, že rétorické dovednosti si sestry zdokonalily natolik, že program byl poutavý, prezentace nejen odborně, ale i  „mediálně“ zvládnuté. Sestry se již nebojí vystoupit a o své práci hovořit. Vyzýváme proto další kolegyně, aby se zúčastnily, protože za dobrou práci sester se nemusíme stydět. Na shledanou za rok.

Výročí oboru nukleární medicíny

T

isková konference u  příležitosti výročí oboru nukleární medicíny ve VFN a 1. LF UK v Praze se uskutečnila dne 20. června 2007 od 13:00 hod v budově Ústavu nukleární medicíny, U  nemocnice 5, 128  53 Praha 2. V  průběhu tiskové konference bylo možné vyslechnout si přednášku o  počátcích oboru nukleární medicíny v českých zemích, seznámit se se vznikem prvního oddělení nukleární medicíny v tehdejší fakultní nemocnici I a také s historií Ústavu nukleární medicíny. V neposlední řadě bylo přítomným sděleno, jaké jsou současné diagnostické a  léčebné možnosti

Primář Ústavu nukleární medicíny MUDr. Kubinyi na tiskové konference představuje současné diagnostické a léčebné možnosti oboru.

oboru, který je jedním z  nejmladších oborů klinické medicíny. Bližší informace o  oboru nukleární medicíny o jeho vzniku a historii, o zobrazovacích metodách naleznete na straně 13. (red)

Den otevřených dveří v Chráněné dílně a integračním centru VFN Praha

V

e čtvrtek 21. června 2007 od 14:00 do 18:00 hod se uskutečnil v Chráněné dílně a Integračním centru v Kateřinské zahradě v Praze další Den otevřených dveří. Akce byla již tradičně připravena realizačním 

týmem projektu „Zahrada“, v  jehož rámci Chráněná dílna a  Integrační centrum vznikly a jsou ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze provozovány. Den otevřených dveří představil několika desítkám zájemců z řad odborné i laické veřejnosti dosažené úspěchy projektu a zároveň upozornil na stále přetrvávající negativní a  nedůvěřivý vztah majoritní společnosti k  lidem duševně nemocným. Pro návštěvníky byla připravena nejen prezentace projektu, workshop, ale také prohlídka budovy Chráněných dílen a Integračního centra. Kromě toho měli možnost si vybírat z různých bodů v programu Dne otevřených dveří, některé body programu potěšily ducha a  jiné žaludek: např. návštěvou koncertu vážné hudby v  kostele sv. Kateřiny a  nebo pohoštěním v  podobě „kateřinské zahradní polévky“, kterou pro návštěvníky připravili členové realizačního týmu. Nepřízeň počasí bohužel neumožnila uskutečnit část sportovního programu: volejbalový zápas a pétanque. Projekt mnozí podpořili pomocí sponzorského příspěvku, odměnou za to jim byl malý dárek vyrobený klienty v Chráněné dílně. Výrobky klientů Chráněné dílny

Členové realizačního týmu projektu odpovídali na četné dotazy návštěvníků, které byly směřovány zejména na denní program klientů, obsah pracovní a sociální terapie a možnost kulturního a sportovního vyžití. Záměrem projektu „Zahrada“, který probíhá ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) v Praze od ledna 2006 do prosince 2007, je vytvoření prostoru pro relaxaci a  pracovní i  sportovní aktivity klientů Psychiatrické kliniky VFN a  1. LF UK v Praze v Kateřinské zahradě (v  areálu VFN), kde se mohou setkávat sami mezi sebou, s rodinnými příslušníky a dalšími návštěvníky zahrady. Projekt si klade za cíl zlepšení kvality života duševně nemocných klientů pomocí pracovní a  sociální rehabilitace, která se v Kateřinské zahradě v Chráněné dílně a integračním centru odehrává pod vedením zkušených terapeutů a sociálních pracovníků. Chráněná dílna je pro část klientů možností pracovní rehabilitace v  rámci režimové léčby a  v  ambulantní péči rovněž určitým typem dlouhodobějšího zaměstnání. Integrační centrum umožňuje zájemcům aktivní trávení volného času a  současně trénink sociálních dovedností potřebných v běžném životě. Tento projekt byl podpořen z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu České republiky a rozpočtu hl. m. Prahy.

Výsledky přijímacího řízení na 1. LF UK

T

isková konference „Výsledky přijímacího řízení na 1. LF UK, perspektivy výuky a uplatnění absolventů“ se uskutečnila dne 25. června 2007 v Akademickém klubu 1. LF UK. Informace o podmínkách a výsledcích přijímacího řízení na Univerzitu Karlovu v Praze, 1. lékařskou fakultu v  akademickém roce 2007/2008 naleznete v následující tabulce: 

Přehled o průběhu přijímacího řízení pro akademický rok 2007/2008 Přijato I. kolo

Náhradní termín pozváno

2/1

Konalo PŘ I. kolo 11. a 12. 6. 2007

3

Body pro přijetí

821 124 98 68 300

Max.bodů

21/11

Plán

ML Uchazečů/ Přijato

9

Přijatí bez PŘ

"Přestup" uchazečů/ Přijato

2509

Uchazečů Dostud./ Přijato

Počet přihlášek Všeobecné lékařství Zubní lékařství Ošetřovatelství Adiktologie Ergoterapie FyzioterapiePraha FyzioterapieMar. Lázně Zdravotnická technika Intenzivní péče Zd. tech. a informatika

297

450

297

210

1820

332

98

30

1

50 30 45 30 30

297 200 225 100 100

265 119 125 50 88

645 86 67 52 209

25 31 28 25 28

33 11 5 4 35

2/2

25

100

88

31

7

0

49

25

100

50

36

22

2

139 44

30 25

200 200

127 75

100 27

34 20

10 8

3073

552

206

43

4195

12

26/14

7

7

327

740

Přehled uchazečů BEZ přijímacích zkoušek Ak. rok 2007/08 Studijní obor Počet uchazečů

Uchazečů LEK ZUB 359

97

Průměr pro přijetí LEK ZUB 1,16

1,02

Přijato LEK ZUB 297

30

Zapsáno 19. 6. 07 LEK ZUB 54

7

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK, prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc., proděkan pro pedagogiku 1. LF UK

Studium stomatologie / zubního lékařství na 1. LF UK 1. lékařská fakulta UK v Praze – jako jediná pražská lékařská fakulta – má kromě studia

lékařství také akreditováno studium zubního lékařství. Tento magisterský studijní program nahradil od školního roku 2004/2005 studium stomatologie. Zubní lékařství se v ČR studuje ještě na lékařských fakultách UK v Hradci Králové a v Plzni, dále na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studijní program zubní lékařství (5 roků studia) nahradil šestileté studi

um stomatologie, je harmonizovaný se studijními plány ostatních evropských fakult a  odpovídá směrnici 78/687/EHS. Absolventi studia získají titul MDDr (medicinae dentium doctor). O toto studium je na všech fakultách v ČR již řadu let nesmírný zájem, který ale z důvodů mimořádné náročnosti studia nemůže být žádnou z fakult zcela akceptován. Absolventi tohoto studijního programu splňují navrhované kompetence a dovednosti zubního lékaře pro země EU (tzv. the European Dentist), navržené v  listopadu 2004 Evropskou společností pro zubní vzdělávání. V prvních dvou ročnících studia se vyučují teoretické a  preklinické předměty s  maximálním akcentem na orofaciální systém. To představuje značné nároky na učitele teoretických předmětů, kteří musí specificky zaměřenou výuku realizovat – z důvodu zkrácené doby studia a navýšení hodin praktické stomatologické výuky - v menším počtu vyučovaných hodin. Stomatologická výuka v těchto ročnících probíhá ve fantomových učebnách, které pro studenty dokonale simulují podmínky ošetřování pacientů.

Profesorka Dušková hovoří na téma studium a budoucnost stomatologie.

Praktická výuka na klinikách začíná již ve třetím ročníku. Úkolem fakulty je připravit budoucí zubní lékaře tak, aby podle zákona 95/2004 Sb. byli již po promoci schopni samostatně vykonávat povolání zubního lékaře (odpadá povinná 36 měsíční poporomoční praxe). To klade zvýšené nároky především na praktickou výuku stomatologických předmětů, která představuje vysoce finančně nákladnou formu vysokoškolské přípravy. 

Náročnost výuky praktických stomatologických subdisciplin na 1. LF UK bude optimálně zvládnuta po rekonstrukci výukových prostor v budově Kateřinská 32 a vybudování výukových sálů; tím se vytvoří podmínky i pro zvýšení počtu přijímaných studentů. Zároveň ale bude potřeba zohlednit finanční nároky na přípravu budoucích zubních lékařů ve výši kapitačních plateb na vysokoškolského studenta. Současným klíčovým problémem - kromě dokonale přístrojově a materiálově vybavených výukových pracovišť (vzhledem k počtu hodin, které musí student strávit přípravou manuálního zvládnutí jednotlivých stomatologických postupů) je stabilizace dostatečného počtu učitelů stomatologických subdisciplin. S  tímto problémem se ale potýkají všechna fakultní stomatologická pracoviště. V současné době je sdělovacími prostředky často připomínán nedostatek zubních lékařů a nedostupnost stomatologického ošetření. Zajištění zubní péče se objektivně hodnotí poměrem počtu občanů na 1 zubního lékaře. Poměr obyvatelstvo/ zubní lékař činí v ČR 1550; v Německu činí tento ukazatel 1280, v Rakousku 2400, ve Velké Británii 2200, ve skandinávských zemích 1100-1200, ve Francii 1540 a ve Švýcarsku 1620. Přes značné rozdíly v počtu obyvatel na 1 zubního lékaře je v těchto zemích zubní péče zajištěna. Hrozící nedostupnost zubní péče v hlavním městě (<1100 obyvatel/ZL) i dalších místech ČR je dána nízkou výkonností současného systému, protože praktičtí zubní lékaři ošetřují jen tolik pacientů, aby si zajistili přiměřený zisk. Mediální tlak na extremní navyšování počtu studentů a tím zajištění dostupnosti zubní péče může vést k riziku snížení kvality absolventů (což by bylo v  rozporu s  Direktivou 2005/36/EC Evropského parlamentu o  požadavcích na výchovu ZL a Memoranda DentEd III „Profil a kompetence evropského zubního lékaře“, přijatého Direktorátem XII Evropské rady), a tím v budoucnosti zhoršení kvality primární péče. Prof. MUDr. Jana Dušková, DrSc., MBA, proděkanka pro stomatologii a zubní lékařství 1. LF UK

10. výročí založení substitučního metadonového centra

D

ne 28. června 2007 od 17:00hod se konala oslava 10. výročí založení substitučního metadonového centra - Oddělení léčby závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Apolinářská 4, Praha 2. Metadonová substituční léčba je jednou z metod léčby závislosti na opiátech (např. heroinu), která se v USA a západní Evropě rozvíjí od 60. let 20. století. Spočívá v náhradě původně užívané drogy syntetickým opiátem - metadonem. Ten je závislému dlouhodobě poskytován, spolu s dalšími službami zdravotního, sociálního a psychoterapeutického rázu. Metadonový program Apolinář byl prvním oficiálním zařízením tohoto typu u nás, svoji činnost zahájil v červenci 1997. První tři roky fungoval víceméně jako tzv. nízkoprahové zařízení - byl určen pro problematičtější část drogové klientely, převážně vyšších věkových kategorií, a pravidla pro udržení se v programu byla poměrně mírná. Od léta roku 2000, kdy otevřela své metadonové centrum Drop-In o.p.s., se Apolinář začal profilovat jako centrum tzv. vysokoprahové - s vyššími terapeutickými ambicemi a přísnějšími pravidly, zejména co se Metadonový program na Oddělení léčby závislostí VFN.

týče (ne)užívání dalších návykových látek mimo metadonu. V současné době již funguje v ČR celkem 11 substitučních center, v nichž se léčí 449 pacientů. Další dvě centra jsou ve věznicích. Za celou dobu činnosti programu v Apolináři s ním přišlo do kontaktu 270 pacientů, z nich 32 opakovaně - celkový počet kontaktů je tak 308. Aktuální stav a kapacita programu je 70 léčených. Po většinu roku existuje na přijetí do programu pořadník, představující pro zájemce několik týdnů čekání. Okolo třetiny pacientů tvoří stabilně ženy, což víceméně odpovídá podílu žen mezi problémovými uživateli opiátů. Lze tedy říci, že ženy vyhledávají metadonovou substituční léčbu ve stejné míře jako muži. Jeví ovšem lepší schopnost se v programu udržet – po roce od nástupu jich v Apolináři zůstává 67%, zatímco mužů jen 45%. Mezi těmi, kdo program opustili, tvoří většinu vyloučení pro opakované porušování pravidel – celkem 154 pacientů, tj. 65%. Úmrtí se vyskytlo pouze 7 (2,9%), z nich 6 v době nízkoprahového charakteru programu (do léta roku 2000) a z těch pouze 2 byla způsobena interakcí metadonu s  jinými tlumivými látkami (což v  celkovém úhrnu činí 0,7%). Otázkou, která je v souvislosti se substitučními programy často kladena, je jejich „úspěšnost“ co se týče schopnosti přivést pacienty k úplné abstinenci. Je třeba neustále zdůrazňovat, že toto nepatří mezi prioritní cíle substituční léčby a že pacienti, kteří užívají pouze substituční látku a  zdržují se užívání jiných drog jsou považováni za abstinující. Nicméně, v případě vysokoprahových programů se výše zmíněným očekáváním přeci jen nelze zcela ubránit. Za 10 let fungování metadonového programu v Apolináři se rozhodlo jej opustit pomalým snižováním dávky celkem 46 pacientů. Z nich většina bohužel nezůstala v  dalším kontaktu, i  tak ale máme zprávy o 13 úspěšně trvale abstinujících. Lze říci, že během uplynulých 10 let se metadonová substituce stala i  v  České republice uznávanou léčebnou metodou, jejíž výsledky 

postupně překonaly určitou počáteční nedůvěru části odborné veřejnosti, a jež má nyní své pevné místo v síti služeb pro drogově závislé. Vaše případné další dotazy rád zodpoví: MUDr.  Petr Popov, primář Oddělení léčby závislostí VFN, tel. 224 968 224-5, [email protected]

Beseda u kulatého stolu na téma EUTANÁZIE

Parlamentu České republiky a  místopředseda Výboru pro zdravotnictví MUDr. Boris Šťastný dne 9. července 2007 v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě. Beseda u kulatého stolu vzbudila obrovský zájem veřejnosti i médií. Její převážnou část mohla veřejnost sledovat prostřednictvím vysílání ČT24 v přímém přenosu. Většina účastníků se sice přimlouvala za právo rozhodnout sám o  konci života, lékaři ale až na výjimky odmítli možnost odchodu ze světa asistovat.

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan Univerzity Karlovy v Praze, 1. lékařské fakulty

B

eseda u kulatého stolu na téma EUTANÁZIE se konala dne 9. července 2007 v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě.

Patří ke svobodě každého jedince i právo rozhodnout o své smrti? České politiky i celou veřejnost čeká zřejmě bouřlivá debata o možnosti povolit asistované úmrtí na přání pacienta – eutanazii. Špatná péče o umírající v Česku otevírá dveře diskusi o zavedení eutanazie. Odborníci se ale zatím neshodnou, zda ji povolit. Eutanazie je problém velmi živý, co je lidstvo samo. Názory na ní se různým způsobem vyvíjejí. Jsou evropské státy, které eutanazii připouštějí, například Belgie, Nizozemí. Úprava trestního zákoníku u nás stanoví pro eutanazii až šestiletý trest. Je to též problém etický. První velkou debatu téměř dvaceti předních českých lékařů z  1. LF UK - mezi nimi doc. MUDr. Petr Hach, CSc.; Mgr. Dana Jurásková, MBA; prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.; prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.; MUDr. Mgr. Jan Payne, Ph.D.; prof. MUDr.  Jiří Raboch, DrSc.; prof. MUDr. Eva Topinková, DrSc.; prof. PhDr. Jan Vymětal a další odborníci - uspořádal děkan Univerzity Karlovy, 1. lékařské fakulty prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA a poslanec 10

První velká debata téměř dvaceti předních českých odborníků na téma eutanazie

„Eutanazie je otázka filozofická. Zda společnost připustí, že smrt je otázkou svobodného rozhodnutí člověka,“ mínil přednosta chirurgické kliniky 1. LF a FN Motol profesor Pavel Pafko. Obavy z možného zneužití institutu asistovaného úmrtí bagatelizoval s tím, že prakticky každá věc nebo myšlenka v dějinách lidstva byla někdy zneužita. „Kuchyňským nožem počínaje, atomovou energií konče,“ vypočítal. Přednosta I. interní kliniky 1. LF a VFN profesor Pavel Klener nepatří k zastáncům eutanazie. Jak sám říká byl vychován k úctě k lidskému životu a také studium medicíny ho připravovalo na to, jak lidský život zachraňovat a nikoliv jej ukončovat. Nesouhlasí ovšem ani s tzv. dystanázií, tj. s  léčením beznadějných stavů za každou cenu s využitím moderní lékařské techniky. Povinnost léčit podle profesora Klenera neznamená podílet se na prodlužování utrpení nemocného. Moderní medicína má naopak velmi účinné prostředky paliativní léčby, které umožní nemocnému prožít poslední týdny či dny života bez bolestí

a jiných průvodních symptomů nemoci. Skutečnost, že se těchto prostředků mnohdy nevyužívá, nemůže být ospravedlněním eutanazie. Nepopírá, že každý člověk má právo svobodně rozhodnout o svém osudu. Dlouholetá zkušenost s nemocnými v těžkém stavu ho však utvrdila v názoru, že za takové situace nelze rozhodování nemocného považovat skutečně za svobodné, neboť se jeho postoje k životu den ze dne mění. Využít pocitu momentální beznaděje k provedení eutanazie podle něj nelze akceptovat, stejně jako mu připadá absurdní, aby jejím vykonavatelem byl lékař. Zcela stranou ponechává rizika možného zneužití eutanazie, pokud by byla zákonem povolena. Mezi odpůrce zavedení eutanazie se zařadil například přednosta Ústavu pro histologii a embryologii 1. lékařské fakulty docent Petr Hach. „Vůči lékaři je nedůstojné přenášet na něj právní odpovědnost za úmrtí pacienta. Lékař tu není od toho, aby zabíjel, byť na přání. Nemáme katedry zabíjení, nemáme v  nemocnici oddělení s  názvem „Porážka“, nemáme metodický list, jak vraždit,“ prohlásil emotivně. Podle Hacha by si i lékaři měli uvědomit nezvratný fakt, že sto procent lidí dřív či později zemře. „Medicína s tím ale nepočítá,“ dodal. Na čem se ale experti shodli, je velmi špatný stav péče o umírající v Česku. Přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN profesorka Eva Topinková připomněla, že v Česku ročně zemře 116 tisíc osob, z toho 60 až 70 procent ve vysokém věku. „Velká část z nich umírá v léčebnách dlouhodobě nemocných a  podobných ústavech. Ale tato Téma eutanazie přilákalo velké množství novinářů.

zařízení nejsou dostatečně vybavena pro kvalitní paliativní péči,“ upozornila. Lékaři a  ošetřující personál podle odborníků často účinně netlumí bolest a další negativní projevy postupující nemoci. Pacienti trpí i depresemi a sociálním odloučením. Chybí zařízení hospicového typu i peníze na tuto paliativní medicínu. To přispívá ke strachu z pomalého nedůstojného umírání, ze ztráty soběstačnosti a vede lidi k úvahám o předčasné smrti. Poslanec ODS Boris Šťastný nyní pracuje na návrhu zákona o pomoci při dobrovolném odchodu nevyléčitelně nemocného ze života. Návrh počítá s  tím, že by bylo možné nevyléčitelně nemocnému, který při plném vědomí opakovaně svobodně vyjádří přání zemřít, za přesně stanovených podmínek umožnit odchod ze světa. „Pokud by tato diskuse přispěla ke zlepšení podmínek umírajících, tak by nebyla marná, i kdyby eutanazie nakonec povolena nebyla,“ usoudil Šťastný. Celospolečenská diskuse na toto téma by podle něj měla trvat zhruba rok, pak se rozhodne, zda návrh zákona podá. Podmínky eutanazie: 1. pacient je zletilý, příčetný, duševně zdravý, 2. není omezen ve způsobilosti k právním úkonům, 3. jde o terminální fázi nemoci, 4. pacient nesnesitelně trpí, 5. svou vůli projevil opakovaně písemně za účasti notáře, 6. odmítl paliativní léčbu, 7. u nezvratného kómatu uvedl tuto možnost v závěti, 8. lékař má právo pomoc při dobrovolné smrti odmítnout. Vedení 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze se k diskusi o eutanazii opět v budoucnu vrátí.

Měření CO ve vydechovaném vzduchu MUDr. Eva Králíková, CSc., III. interní klinika VFN a 1. LF UK, Centrum léčby závislosti na tabáku Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze v prostorách hlavní vrátnice se dne 12. července 2007 od 13:00 hod. uskutečnilo měření CO ve vyde11

chovaném vzduchu. Všichni zájemci měli možnost nechat si změřit oxid uhelnatý ve svém vydechovaném vzduchu. K dispozici byl jak přístroj Smokerlyzer na měření CO ve vydechovaném vzduchu, tak personál Centra léčby závislosti na tabáku III. interní kliniky VFN a 1. LF UK. Kuřáci tak získali nejen komentář ke svým výsledkům, ale zároveň se také mohli informovat na možnosti léčby své závislosti nejen ve VFN, ale celkem v 17 takových specializovaných centrech v ČR. Hodnota CO ve vydechovaném vzduchu také ukáže, jaké je množství červených krvinek, které jsou oxidem uhelnatým zablokované pro přenos kyslíku - kuřák se tak v podstatě dusí.

Pro zájemce byl k dispozici přístroj Smokerlyzer.

Zájem byl velký, po celé odpoledne se několik stovek především kuřáků snažilo dozvědět své hodnoty. Oxid uhelnatý byl změřen u 150 z nich, naměřená čísla je většinou překvapila. Řadě z nich mohou výsledky pomoci k tomu, aby se odhodlali svou závislost konečně léčit. Závislost na tabáku je totiž nemocí jako jiné a účinná léčba ve specializovaných centrech může úspěšnost její léčby významně zvýšit. Ve VFN vzniklo v roce 2005 při III. interní klinice VFN a 1. LF UK Centrum léčby závislosti na tabáku jako první pracoviště tohoto druhu u nás. Poskytuje komplexní léčbu kuřákům a  zároveň působí jako referenční centrum pro tuto léčbu v ČR. Podobných center je u nás nyní 17 (viz seznam). Závislost na tabáku je nemoc – diagnóza F 17. Cigarety zkracují život polovině svých konzumentů o 15 let. Kouření je příčinou téměř pětiny úmrtí v ČR – 18 000 ročně. 12

V ČR je kolem 2,3 milionu kuřáků. Většina z nich, asi 70 %, tedy kolem 1 750 000 by raději nekouřili, kdyby si ovšem mohli vybrat. Problém je v silné návykovosti nikotinu, která se podobá heroinu. Kolem 40 % kuřáků každoročně zkusí přestat, ale protože naprostá většina přestává bez jakékoli pomoci, je úspěšnost jen kolem 2-3 %. To je číslo, které by se mohlo výrazně změnit: intenzivní podpora a  farmakoterapie ve specializovaném centru mohou úspěšnost zdesetinásobit. Intenzivní léčba závislosti na tabáku je přitom jednou z nejlevnějších a  nejúčinnějších intervencí v medicíně. Například v UK je tato léčba hrazena HNS (National Health System). NHS hradí takovou léčbu, při níž rok zachráněného života stojí maximálně 30  000 GBP, přičemž průměrně stojí rok zachráněného života léčbou, kterou NHS hradí, 15  000 GBP. Pokud jde o kouření, tato cena je kolem 1000 GBP (podle použitých léků). HNS systém pacientům hradí nikotin, bupropion a nyní je doporučen i vareniklin. Také některé naše zdravotní pojišťovny na tuto léčbu začínají přispívat. Jedním z jasných ukazatelů intenzity kouření je množství CO (oxidu uhelnatého) ve vydechovaném vzduchu. Můžeme tak zhodnotit expozici tabákovému kouři během posledních 12  hodin (pak CO naše tělo opustí). Měří se v  ppm (parts per milion, částicích na milion). Protože jeho zdrojem není jen tabákový kouř, ale obecně spalování, hodnoty do 6 ppm se považují za nekuřácké, 7-9 za „šedou zónu“ (po jedné cigaretě nebo po delším pobytu v zakouřeném prostředí), hodnoty 10 ppm a více ukazují kouření v posledních 12 hodinách. Z výsledku vztaženého k počtu cigaret vykouřených v posledních 12 hodinách lze také odhadnout intenzitu kouření. Zajímá nás především množství nikotinu vstřebaného z jedné cigarety: realita je totiž 1 - mg nikotinu z jedné cigarety a rozhodně neodpovídá údaji na krabičce. Měření je jednoduché: po zadržení dechu v  nádechu na 15 vteřin se vše vyfoukne do náustku přístroje.

RNDr. Olga Nováková, CSc.

V

letošním roce je tomu 40 let, kdy bylo ve fakultní nemocnici I Krajského ústavu národního zdraví Středočeského kraje otevřeno první oddělení nukleární medicíny v nemocničním areálu na Karlově náměstí. Na stejný rok připadá výročí 50 let transformace Fysikálního ústavu LF UK na Ústav lékařské fysiky, později přejmenovaný na Biofyzikální ústav a Ústav biofyziky a nukleární medicíny FVL UK. Ten byl v roce 1991 rozdělen na Ústav biofyziky 1. LF UK a Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN. Obě výročí jsou příležitostí k zamyšlení nad vývojem oboru nukleární medicíny ve VFN. Počátky lékařského využití umělých radionuklidů v Československu se datují do období po 2. světové válce. Kolem roku 1950 se radionuklidová diagnostika rozvíjí ve Výzkumném ústavu endokrinologickém (Doc. MUDr. Karel Šilink, DrSc.) a  v  Ústavu klinické a  experimentální chirurgie v Praze (Doc. MUDr. Bohuslav Vavrejn, CSc.), mimo Prahu ve fakultních nemocnicích v Olomouci (Doc. MUDr. Miloš Wiedermann, CSc.) a v Brně (Doc. MUDr. PhMr. Josef Dohnálek). V roce 1955 je uspořádána první československá radiobiologická konference. V té době se radionuklidy využívají již v 6 výzkumných ústavech a na 11 univerzitních pracovištích v Praze, Plzni, Olomouci, Brně, Bratislavě a Košicích. Základní síť oddělení nukleární medicíny je vybudována v letech 1960 - 1970. V roce 1965 je založena odborná Společnost nukleární medicíny a radiační hygieny. V současné době pracuje v České republice 45 oddělení nukleární medicíny, z nichž 4 disponují technikou pozitronové emisní tomografie PET a kombinovanými přístroji pro PET/CT. Na fakultě všeobecného lékařství UK v Praze se radionuklidová diagnostika rozvíjí od roku 1960 v Biofyzikálním ústavu FVL UK pod vedením

prof. MUDr. Zdeňka Dienstbiera, DrSc. V roce 1967 zde vzniká oddělení nukleární medicíny FN I, které společně řídí prof.  Dienstbier a MUDr. Karel Bakos, CSc. V  roce 1986 je otevřeno další oddělení nukleární medicíny ve FN II, jehož primářem se stává MUDr. Jan Urbánek, CSc. Významným předpokladem pro úspěšnou diagnostiku metodami nukleární medicíny je kvalitní přístrojová technika. Zobrazovací přístroj pro první scintigrafická vyšetření (pohybový scintigraf) byl v  Ústavu lékařské fyziky vyroben svépomocí již v roce 1959 podle návrhu pracovníka ústavu Ing. Jiřího Boučka a sloužil tehdy i jako vzor pro další pracoviště nukleární medicíny. Další generace přístrojů (scintilační kamery, měřiče vzorků pro laboratorní vyšetření, pomocné detekční přístroje) již byly získávány komerčně od tuzemských a  zahraničních výrobců.

Přístroj pro celotělovou detekci vyrobený před lety svépomocí.

Od roku 1967 až do osmdesátých let patřila oddělení nukleární medicíny ve FN I a II k nejlépe vybaveným pracovištím v  republice a  obstála by i v porovnání s mnoha pracovišti v západní Evropě. V  současné době je ústav vybaven čtyřmi scintilačními kamerami, z toho jednou planární, dvěma pro jednofotonovou emisní výpočetní tomografii (SPECT) a jednou hybridní kamerou pro SPECT/CT doplněnou jednoduchou verzí přístroje pro rentgenovou výpočetní tomografii (CT), s  jehož pomocí lze zpřesnit vyšetření SPECT. 13

nukleární medicína ve vfn

Historie nukleární medicíny ve VFN

Prof. Dienstbier byl přednostou ústavu plných 34 let od roku 1957 do roku 1990. Jeho aktivita na mezinárodním poli a vysoký odborný standard pracoviště vyústily v  uspořádání Evropského kongresu nukleární medicíny (1979) a  série 6 mezinárodních symposií (1969, 1971, 1973, 1975, 1983, 1986) v Karlových Varech, která se těšila velkému zájmu evropské odborné veřejnosti. Přednostou Ústavu nukleární medicíny se v roce 1991 stal doc. MUDr. Karel Bakos, CSc., který ústav řídil až do své smrti v roce 1997. Funkci primáře ONM FN I (později VFN) zastával od r. 1992 doc. MUDr. Karel Kupka, CSc. Společně s doc. Bakosem zavedli nové vyšetřovací metody v nukleární kardiologii a neurologii a zasloužili se o zvýšení kvality pregraduální výuky. V roce 1996 došlo v rámci redukce počtu pracovníků na 1. LF UK k  více než 80% snížení počtu akademických pracovníků ústavu. Tato skutečnost společně s úmrtím doc.Bakose a v té době již nevyhovujícím technickým vybavením výrazně utlumila činnost ústavu. Ke stabilizaci pracoviště pak postupně přispěli s  podporou kolektivu pracovníků zastupující přednostové prim. MUDr.  Jan Urbánek, CSc. (1998-2002) a prof. MUDr. Martin Šámal, DrSc., a primáři doc. MUDr. Karel Kupka, CSc. (1992-2004) a MUDr. Hana Křížová (2005-2006). V  letech 2000-2005 byly s  podporou vedení VFN a  1. LF UK nahrazeny zastaralé a  nevyhovující přístroje novými scintilačními kamerami. Díky tomu se podařilo obnovit kvalitu a spektrum vyšetření, navázat spolupráci s několika pracovišti v zahraničí a zapojit se do práce mezinárodních odborných společností. Pracovníci ústavu se podstatnou měrou podíleli na organizaci mezinárodních symposií nukleární medicíny v Praze (1998) a v Českých Budějovicích (2002). V  roce 2005 byla funkce přednosty ÚNM obsazena výběrovým řízením (prof. MUDr. M. Šámal, DrSc.). Od ledna 2007 byl funkcí primáře pověřen MUDr.  Jozef Kubinyi, Ph.D., který 14

brzy po svém nástupu přispěl k zapojení ústavu do systému postgraduálního a  celoživotního vzdělávání v  rámci činnosti IPVZ a Evropské školy nukleární medicíny a společně s kolektivem spolupracovníků vyvíjí úsilí k prohloubení spolupráce s klinickými pracovišti VFN.

Zobrazovací metody nukleární medicíny Doc. MUDr. Karel Kupka, CSc.

N

ukleární medicína se zabývá diagnostikou a  léčbou pomocí otevřených radioaktivních zářičů, které jsou ve formě radiofarmak aplikovány do vnitřního prostředí organizmu. Využití těchto látek je založeno na indikátorovém (stopovacím, angl. "tracer") principu, který na počátku 20. století objevil chemik maďarského původu György Hevesy (ďerď heveši). Hevesyho objev oceněný v roce 1943 Nobelovou cenou za chemii umožnil neinvazivní sledování osudu látek v organizmu pomocí jejich značení radionuklidy a  detekce záření gama. Zobrazovací metodou nukleární medicíny je scintigrafie. Název je odvozen od scintilačního detektoru, ve kterém absorpce fotonů záření gama vyvolává světelné záblesky, scintilace, které jsou dále elektronicky zpracovány a vyhodnoceny. Scintilační kamera pořizuje snímky v oboru záření gama podobně jako fotografická kamera pořizuje snímky v  oboru viditelného záření. Výsledné scintigrafické snímky zobrazují mapy rozložení radiofarmak v organizmu. Scintigrafie může být statická (obdoba fotografie) nebo dynamická (obdoba videa nebo filmu). Statická scintigrafie zobrazuje rozložení radiofarmaka ve tkáni, dynamická scintigrafie zachycuje jeho změny v čase. Snímky se pořizují buď ihned po aplikaci radiofarmaka (dynamická scintigrafie) nebo s  různě dlouhým časovým odstupem (statická scintigrafie).

Tomografické zobrazení se ve scintigrafii označuje jako emisní tomografie (záření je emitováno ze zdroje uvnitř organizmu). Emisní tomografie se dělí na jednofotonovou (SPECT z  anglického názvu Single-Photon Computed Emission Tomography) a  pozitronovou (PET - positron emission tomography). SPECT je tomografickou variantou běžné planární scintigrafie podobně jako je výpočetní tomografie CT tomografickou metodou v radiodiagnostice. PET je speciální svébytnou metodou, která ve vyspělých zemích patří k  základním metodám onkologické diagnostiky. Velkou předností scintigrafie (včetně obou metod emisní tomografie) je možnost provedení celotělového vyšetření. Při stejné radiační zátěži pacienta je tak možné odhalit patologická ložiska i v předem neznámé lokalizaci. Množství radionuklidů, aplikovaných do organizmu pro diagnostické účely jsou velmi malá (doslova stopová) - výsledné koncentrace ve tkáni jsou nano- až pikomolární (tj 10-9 - 10-12 M). To je nezbytné nejen pro minimalizaci možných škodlivých účinků ionizujícího záření, ale také proto, aby vyšetření nijak neovlivnilo vyšetřovanou funkci. Radioaktivní indikátory a  radiofarmaka se velmi liší od kontrastních látek používaných v radiodiagnostice, které svým objemem, koncentrací a chemickým složením mohou funkci vyšetřovaných orgánů v  průběhu vyšetření ovlivnit. Radiační zátěž pacientů při scintigrafickém vyšetření je v průměru stejná jako při rentgenovém vyšetření. Česká věda má v nukleární medicíně jednu významnou světovou prioritu. Nejčastěji používaným radiofarmakem v PET je v současné době fluorodeoxyglukóza (FDG) označená pozitronovým zářičem fluorem-18. Je to látka podobná glukóze, která se hromadí v  místech zvýšeného metabolizmu glukózy, mimo jiné ve tkáni zhoubných nádorů. Doyen americké nukleární medicíny prof. Henry N. Wagner, Jr., označil

FDG za "molekulu století", protože zásadně změnila onkologickou diagnostiku a budoucnost zobrazovacích metod. Málokdo ví, že poprvé v historii FDG syntetizoval český chemik prof. RNDr. Josef Pacák, DrSc., na Přírodovědecké fakultě UK v  roce 1968 (Chemical Communications 1969; D2:77), který se v sedmdesátých letech 20. století podílel i na vývoji FDG značené 18F pro pozitronovou emisní tomografii.

Zobrazovací diagnostika budoucnosti - hybridní a molekulární zobrazení Prof. MUDr. Martin Šámal, DrSc.

D

iagnostické zobrazovací metody se tradičně dělí na "anatomické" (radiodiagnostické metody zobrazující především strukturu orgánů a  tkání) a  "funkční" (scintigrafické metody nukleární medicíny, které mapují intenzitu perfuze, metabolismu aj. funkcí). Hranice mezi zobrazením struktury a funkce se v poslední době stírají. Je to logický vývoj, protože při stanovení diagnózy je třeba posoudit jak morfologické tak funkční příznaky onemocnění. Integrace zobrazovacích metod začala nenápadně před lety vývojem digitálního zobrazení a  využitím výpočetní techniky, dynamických a funkčních vyšetření CT a MR a zdokonalováním scintigrafických vyšetření. Dnes tento proces vrcholí zaváděním hybridních zobrazovacích metod a rozvojem molekulárního zobrazení. Hybridní zobrazení je současné zobrazení struktury a  funkce. Anatomickému zobrazení chybí funkční rozměr, možnost rozpoznat biologickou povahu patologického ložiska (zvětšené uzliny, zastínění plic, apod.). Funkčnímu zobrazení chybí možnost přesné lokalizace (indikátor 15

označí patologickou tkáň určitého typu na "prázdném" pozadí). Teprve kombinace obou snímků umožňuje rozpoznat charakter ložiska a jeho přesnou lokalizaci.

1. části "cílové" (vazebné), která svým uspořádáním odpovídá cílové struktuře, ve které se indikátor hromadí nebo ke které se váže, a 2. části "signální", která označuje polohu molekuly indikátoru a umožňuje vazbu na cílovou strukturu lokalizovat vnější detekcí. V nukleární medicíně je signální částí molekuly indikátoru radionuklid. Indikátor však lze označit také rentgenovou kontrastní látkou (pro zobrazení CT), paramagnetickou kontrastní látkou (pro zobrazení MR), ultrazvukovým kontrastem (mikrobublinkou nebo liposomem), a  fluorescenční nebo bioluminiscenční látkou (pro optické zobrazení). Každá z  technik má své přednosti i omezení a navzájem se doplňují.

Moderní scintilační kamera Infinia pro zobrazení distribuce radiofarmak.

Porovnání snímků pořízených dvěma nebo více zobrazovacími metodami patří k  běžným úkonům. Tradičně se provádí vizuálně, prohlížením snímků vedle sebe. S rozvojem výpočetní techniky a  digitálních zobrazovacích metod bylo možné tento postup zdokonalit tzv. "softwarovou registrací" (fúzí) snímků, jejich překrytím v různých barevných kombinacích po úpravě měřítka a vzájemné polohy zobrazených objektů. Dalším zdokonalením je "hardwarová registrace", záznam snímků dvěma metodami na jednom "hybridním" zobrazovacím přístroji. Nejčastěji se dnes využívají kombinované přístroje pro emisní tomografii a rentgenovou výpočetní tomografií (PET/CT a SPECT/CT - zkratky anglických názvů positron emission tomography, computed tomography a single-photon emission computed tomography). Ve vývoji jsou hybridní přístroje kombinující PET s  tomografií magnetickou rezonancí (PET/MR) a jiné. Indikátorový princip nukleární medicíny je základem tzv. molekulárního zobrazení, které překračuje hranice oboru a v budoucnu se uplatní také v  radiodiagnostických zobrazovacích metodách. Molekula indikátoru se skládá ze dvou částí: 16

V principu umožňuje neinvazivní zobrazení, identifikaci a kvantifikaci biologických procesů na celulární a subcelulární úrovni v intaktních živých organizmech. Molekulární zobrazení je v  současné době nástrojem biomedicínského výzkumu, kde se uplatňuje při studiu modelů humánních onemocnění u  malých laboratorních zvířat. V  klinice se uplatňuje především při PET a SPECT a zobrazení pomocí některých optických metod. V  principu umožňuje neinvazivní zobrazení, identifikaci a kvantifikaci biologických procesů na celulární a subcelulární úrovni v intaktních živých organizmech. Cílem je odhalit abnormality na molekulární úrovni, které jsou podstatou onemocnění, rozpoznat místa a úroveň exprese specifických genů a proteinů a jejich změny v průběhu času anebo po terapeutické intervenci. Tím se liší od konvenčního radiodiagnostického zobrazení, které dokumentuje výsledné patologické změny na makroskopické úrovni. Je pravděpodobné, že metody molekulárního zobrazení ověřené v  experimentu budou již v  blízké budoucnosti postupně převáděny do klinické praxe nukleární medícíny a dalších zobrazovacích metod.

Současné možnosti a výzvy nukleární medicíny ve VFN Prim. MUDr. Jozef Kubinyi, Ph.D.

N

ukleární medicína je rychle se rozvíjejícím oborem - roste počet nových radiofarmak pro diagnostiku a  terapii, zlepšují se možnosti přístrojové techniky a v důsledku toho se rozšiřuje i spektrum klinických aplikací. Klinické pracoviště Ústavu nukleární medicíny 1. LF UK a VFN dnes provádí většinu zavedených diagnostických postupů současné nukleární medicíny. Diagnostické možnosti oboru jsou ovšem mnohem širší než před 10 - 15 lety. Některá naše vyšetření jsou i v dnešní době jinými postupy nenahraditelná, u  řady chorobných stavů nemá klinik k dispozici stejně hodnotnou a šetrnou diagnostickou alternativu. V  nukleární kardiologii dominuje posouzení perfuze myokardu umožňující zhodnotit prognostickou významnost postižení koronárního řečiště a účelnost a efekt případné revaskularizační intervence. Radionuklidová ventrikulografie poskytuje dobře reprodukovatelnou informaci o  mechanické práci levé komory srdeční, což kardiolog ocení zejména u pacientů se špatnou vyšetřitelností ultrazvukem. Velmi spolehlivé je i  hodnocení intrakardiálních zkratů pomocí rychlé dynamické studie po aplikace bolusu radiofarmaka. Radionuklidová flebografie je vhodná u pacientů alergických na kontrastní látky. Radionuklidová splenoportografie umožňuje málo invazivním způsobem posoudit portální cirkulaci. Pro vyšetření nervového systému jsou dnes k dispozici nová radiofarmaka, která umožňují ověřit funkci systému přenosu informací v CNS; dnes máme již pro rutinní použití k dispozici indikátory, které dovolí stanovit příčinu poruchy některých motorických funkcí. Standardním vyšetřením je posouzení perfuze mozku.

Pomáhá zejména v  ověření průtokové rezervy před revaskularizačními výkony, k poznání příčiny syndromu demence, k lokalizaci epileptického ložiska, k průkazu postižení mozku u úrazů hlavy a v diagnostice mozkové smrti. Metoda je užitečná i  pro monitorování efektu léčby některých psychiatrických onemocnění. Radionuklidová cisternografie jako jediná metoda dovoluje vizualizaci cirkulace mozkomíšního likvoru. Při vyšetření plic má stálé místo posouzení perfuze a ventilace plic zejména v diagnostice plicní embolie. Radionuklidové vyšetření ledvin je neprávem opomíjené vyšetření, které při velmi nízké radiační zátěži umožňuje posoudit funkci ledvin (globální i separovanou funkci levé a pravé ledviny), zobrazit anatomické anomálie, uložení, stav vylučování, poruchy močového měchýře a případný reflux. Špičkový scintigrafický přístroj Hawkeye firmy General Electric pro kombinované zobrazení anatomie a funkce.

17

Při vyšetření trávicího systému se využívá celá řada metod – scintigrafie slinných žláz, scintigrafie jícnu (hodnocení gastroezofageálního refluxu), evakuace žaludku, dynamická scintigrafie žlučových cest, průkaz žaludeční sliznice v Meckelově divertiklu, lokalizace místa krvácení do zažívacího traktu.

Nejčastěji žádaným a prováděným vyšetřením je scintigrafie skeletu umožňující detekci většiny kostních lézí... Nejčastěji žádaným a prováděným vyšetřením je scintigrafie skeletu umožňující detekci většiny kostních lézí; metoda je zcela nezastupitelná pro časný průkaz kostních metastáz u onkologických nemocných. V případě potřeby ji lze doplnit scintigrafickým vyšetřením kostní dřeně. Vyšetření endokrinního systému dnes zahrnuje scintigrafii štítné žlázy, příštítných tělísek, dřeně i  kůry nadledvin a  umožňuje zobrazit některé nádory roztroušené endokrinní tkáně. Zdokonaluje se scintigrafická diagnostika zánětlivých procesů (zejména zavedením značených protilátek proti granulocytům). Přestože v onkologické diagnostice dnes dominuje vyšetření PET, ve vybraných indikacích lze využít u nás dostupné kombinace SPECT/CT. To je jen stručný výčet nejčastěji používaných vyšetření. Terapie otevřenými zářiči se zatím u nás omezuje na použití radionuklidů, které lze aplikovat ambulantně. Více o pracovišti a metodách nukleární medicíny lze nalézt na http://unm. lf1.cuni.cz a http://www.vfn.cz. Moderní vybavení našeho pracoviště umožňuje ve spolupráci s klinickými partnery zavádět, vyvíjet a ověřovat i postupy zcela nové. Strategickou potřebou VFN je pozitronová emisní tomografie (PET/CT), která by ve spolupráci s Radiodiagnostickou klinikou 1.LF UK a VFN zahájila etapu integrace anatomických a funkčních zobrazovacích metod v naší nemocnici a zajistila dostupnost vyšetření pro pacienty VFN s minimální čekací dobou a maximálním užitkem. 18

„Strahovské posezení“ poprvé Bc. Andrea Kesziová, Interní oddělení Strahov VFN, Praha

V

médiích se z  času na čas objevují články na téma komunikace mezi pacientem a  zdravotníky. Novináři často poukazují hlavně na chybné chování lékařů a sester, někdy však dodávají, že k podobným nepříjemnostem dochází i díky tomu, že pohled nemocných se často od toho zdravotnického odlišuje. První ročník neformálního setkání nazvaného „Strahovské posezení“, které se konalo 11. května v prostorách Interního oddělení Strahov Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, je příkladem toho, jak se zdravotníci společně s pacienty a jejich rodinnými příslušníky snaží své mnohdy rozdílné světy přiblížit a podívat se na ně stejnýma očima. S  nápadem uspořádat takovéto setkání přišel primář MUDr. Vladimír Polakovič, MBA, který spolu se svým týmem připravil program. Organizací byla pověřena Mgr. Petra Balabánová. Účelem setkání bylo seznámení pacientů a jejich rodin a přátel s ošetřujícím personálem, chodem dialyzačního oddělení a  také předání nových informací a poznatků o problematice dialyzační léčby. Akce, která mezi pacienty zdejšího dialyzačního oddělení vzbudila velký zájem, se zúčastnilo přes 30 nemocných a jejich rodinných příslušníků. V úvodním slově prim. MUDr. Vladimír Polakovič, MBA, přivítal všechny přítomné a seznámil je se základními fakty o Interním oddělení Strahov VFN, o  všech možnostech a  programech, které jsme schopni nabídnout. Zvláště se věnoval současnosti dialyzačního střediska, které zde funguje již více než 35 let. Poté předal slovo dalším kolegům. As. MUDr.  Jan Bláha seznámil zúčastněné s historií dialýzy v České republice a se začátky dialyzační léčby na strahovském pracovišti.

Následně zástupce primáře, as. MUDr. František Švára, informoval o  současných možnostech léčby pacientů s  chronickým selháním ledvin (CHSL). Jednou z nich je i použití peritoneální dialýzy, která má na našem středisku dlouholetou tradici. Podrobněji s  jejími principy přítomné seznámila as. MUDr. Barbora Szonowská. Sestra specialistka na peritoneální dialýzu poté prakticky předvedla, jak taková peritoneální výměna vypadá. Pacienti se mohli také podívat tzv. do sesterské kuchyně díky staniční sestře hemodialyzačního oddělení a seznámili se s  tím, jaké jsou povinnosti sester a co vše musí zajistit nejen v době, kdy jsou připojeni k přístrojům.

Nechyběly praktické rady Jednou z typických ukázek toho, jak se vnímání nemocného liší od pohledu lékaře, jsou různá dietní doporučení. Lékaři někdy ve snaze pacientovi co nejvíce pomoci doporučují pokrmy, které jsou z nutričního i dalších medicínských hledisek pro jeho stav nejvhodnější, občas ale zapomínají, že je nemocní budou dlouhodobě dodržovat pouze, když budou také chutné. A protože se dialyzovaní pacienti setkávají s dietními omezeními v poměrně velké míře, nepřekvapí, že MUDr. Eva Sedláčková, která se na našem oddělení zabývá nutricí, nastínila ve svém vystoupení základní principy diety, které by dialyzovaní měli dodržovat. Praktickou ukázkou pak bylo připravené občerstvení, které navzdory tomu, že splňovalo požadavky odpovídající doporučovanému dietnímu režimu u  nemocných s  chronickým selháním ledvin, bylo velmi pestré a chutné. Velice zajímavou a přínosnou přednášku připravila i sociální pracovnice Společnosti dialyzovaných a transplantovaných, Mgr. Michaela Černá. Pomohla v lepší orientaci ve složité problematice sociální legislativy, ve které se nemocní často příliš nevyznají. Praktickými radami, i  když na jiné téma, přispěla i  klinická psycholožka, PhDr. Marcela Znojová. Chronické selhání ledvin totiž s  sebou přináší mnoho psychicky náročných situací. Pacienti a jejich blízcí se musí

smířit nejen se svou nemocí, ale i přizpůsobit se zatěžujícímu dialyzačnímu režimu, a  proto je pomoc psychologa mnohdy nezbytná.

Založení tradice Po informačním bloku měli hosté možnost prohlédnout si dialyzační oddělení. Při exkurzi zdejší personál ochotně odpovídal na všechny zvídavé otázky. Pacienti a  jejich blízcí se tak mohli dovědět podrobnosti ze „zákulisí“ Interního oddělení Strahov, pro zaměstnance zase byly jejich dotazy, připomínky a podněty ke změnám užitečnou zpětnou vazbou, která přispěje ke zkvalitnění nejen samotné péče, ale i vzájemné komunikace, tak aby se rodinná a přátelská atmosféra na oddělení ještě prohloubila. Nemocným a jejich rodinným příslušníkům bylo umožněno se blíže seznámit nejen mezi sebou, ale i s lékaři, sestrami a ostatním zdravotnickým personálem Interního oddělení Strahov. Strahovské posezení bylo přítomnými velmi kladně hodnoceno, proto bychom rádi, aby se z této akce stala do budoucna tradice každoročních Strahovských posezení.

životní jubilea Červenec 2007 doc. MUDr.  Jarmila Procházková, CSc. – z Výzkumného ústavu stomatologického 1. LF a VFN. Studium na lékařské fakultě obor stomatologie absolvovala v roce 1981. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1988. Docentkou pro obor stomatologie byla jmenována v  roce 2006. doc. MUDr. Jaromír Křemen, CSc. – z Ústavu biochemie a  experimentální onkologie 1. LF. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v roce 1965. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1975. Docentem pro obor biochemie byl jmenován v roce 1990. doc. MUDr. Otakar Krejsa, CSc. – z Výzkumného ústavu stomatologického 1. LF a VFN. Studium na lékařské fakultě UK obor stomato19

logie dokončil v roce 1964. V roce 1983 obhájil kandidátskou dizertační práci. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor stomatologie. Srpen 2007 prof. MUDr.  Jaromír Hradec, CSc. - z III. interní kliniky 1. LF a VFN. Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v  roce 1971. Kandidátskou dizertační práci obhájil v  roce 1977. Docentem pro obor interna byl jmenován v roce 1987. V roce 2004 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní nemoci. prof. MUDr. Pavel Chalupa, CSc. – z III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF a FN Na Bulovce. V roce 1976 promoval na lékařské fakultě UJEP v Brně. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1990. Docentem pro obor vnitřní lékařství byl jmenován v  roce 1993. V roce 2005 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní lékařství. prof. Ing. Kyra Michalová, DrSc. – z Ústavu klinické biochemie a  laboratorní diagnostiky 1. LF a VFN. Na Vysoké škole zemědělské promovala v  roce 1964. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1974. V roce 1993 obhájila doktorskou dizertační práci v  oboru genetika a  molekulární biologie. Docentkou pro obor genetika byla jmenována v  roce 1995. V  roce 2001 byla jmenována profesorkou pro obor genetika a molekulární biologie. prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc. – přednosta Ústavu soudního lékařství a  toxikologie 1. LF a VFN. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze ukončil v roce 1963 promocí. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1982. V roce 1986 byl jmenován docentem pro obor soudní lékařství. V roce 1990 mu byla udělena vědecká hodnost doktora lékařských věd. V roce 1991 byl jmenován profesorem pro obor soudní lékařství. doc. MUDr. Bohuslav Matouš, CSc. – přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF. Fakultu všeobecného lékařství UK absolvoval v roce 1969. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1977. Docentem pro obor biochemie byl jmenován v roce 1985. 20

prof. MUDr. Pavel Petrovický, DrSc. – z Anatomického ústavu 1. LF. Studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze absolvoval v  roce 1961. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1967. Doktorskou dizetrační práci obhájil v roce 1986. V roce 1990 byl jmenován docentem pro obor normální anatomie. Profesorem pro obor normální anatomie byl jmenován v roce 1991.

Prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA prof. MUDr. Josef Marek, DrSc., III. interní klinika VFN a 1. LF UK Do Křesla pro Fausta byl v  červnu pozván jeden z nejuznávanějších a nejvyhledávanějších předních českých specialistů na diabetologii prof. MUDr.  Jan Škrha, DrSc., MBA, jehož životním krédem je: "Dobré vůle a dobré nálady není nikdy dost." Prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA. Foto Karel Meister.

Dne 30. září v roce 1954 se sešlo nad postýlkou právě narozeného Jeníka Škrhy několik sudiček. Já vím o šesti, ale ti, kteří Jana dobře znají, by mohli počet jistě ještě navýšit. Prvá sudička řekla: „Dávám ti do vínku skromnost, ochotu a svědomitost“. Druhá se přidala: „Budeš vyhledávaným, obětavým, ohleduplným a  pečlivým lékařem stejně jako tvůj otec“. Třetí dodala: „Věnuji ti mimořádný organizační talent“. Čtvrtá pokračovala: „Po mamince, virtuosní klavíristce, zdědíš nejen lásku k hudbě, ale vůbec k umění“. Pátá přidala: „A já ti dávám také pedagogický talent a lásku vyučovat“. A ta poslední trumfovala: „Dostaneš nad to všechno zcela mimořádné nadání, píli a schopnosti pro vědeckou práci“. Přísliby sudiček nenechaly na sebe dlouho čekat. Ani té poslední. Jan Škrha, mladý student na gymnáziu Na Zatlance, se účastní čtyř ročníků chemické olympiády a  pracuje v  chemickém kroužku Stanice mladých přírodovědců. Láska k  chemii jej provází celý život. Ve 2. ročníku studia na Fakultě všeobecného lékařství se stává pomocnou vědeckou sílou na I. chemickém ústavu a  ve 3. ročníku začíná výzkumně pracovat na III. interní klinice. Účastní se čtyř ročníků studentské vědecké konference, dostává se do mezinárodních kol a  přednáší v Berlíně a Debrecenu. Triumfuje v r. 1978, kdy jeho práce o  isoamylázách získává prvé místo v mezinárodním kole. Již v době svého studia na fakultě publikoval 6 odborných sdělení, z toho 3 v zahraničních časopisech ! Samozřejmě, po promoci v  r. 1979, kdy se dostává na III. interní kliniku 1. LF UK a VFN, jeho výzkumná práce dále rychle graduje, stejně tak, jako graduje jeho odborný postup: vědecký aspirant – kandidatura - odborný asistent – docent – vedoucí metabolické jednotky na III. interně - vedoucí Laboratoře pro endokrinologii a metabolismus – doktorát věd - profesor vnitřního lékařství – 1. zástupce přednosty III. interní kliniky. Publikuje jednu odbornou práci za druhou, dnes jich má 240, z toho 118 jako prvý autor. Tedy v průměru stihne 9 odborných prací roč-

ně, to je každých 6 týdnů rok za rokem včetně prázdnin nová publikace! 45 z nich bylo otištěno v zahraničních časopisech a nejen otištěno – byl o  ně živý zájem, o  čemž svědčí počet citací podle SCI 640! A navíc autor dvou monografií a  do osmi dalších přispěl kapitolou. Sbírá za ně postupně ceny České gastroenterologické, diabetologické, biochemické a  internistické společnosti a předsednictva České lékařské společnosti. Kromě toho i Národní cenu profesora Josefa Charváta a cenu firmy Servier. A také se stává spoluautorem patentu, řešitelem 9 grantů, z nich u 7 jako hlavní řešitel. A nebyly to laciné grantové projekty. Nejenže byly všechny úspěšně obhájeny, ale jeden z nich odměněn cenou ministra zdravotnictví. Stává se také zástupcem řešitele a nakonec i hlavním řešitelem výzkumných záměrů ministerstva školství a tělovýchovy s tematikou prevence, diagnostiky a léčby cévních onemocnění. Hlavní výzkumnou tematikou prof. Škrhy je diabetická mikroangiopatie, její diagnostika a léčba, oxidační stres a insulinová rezistence. Zabývá se však celou problematikou diabetu a jeho léčbou. Kromě toho má prof. Škrha ještě jeden výzkumný primát. Nejen český, ale celoevropský: Největší soubor diagnostikovaných, léčených a sledovaných nemocných s insulinomy. Odvažuji se tvrdit, že u nás v republice neexistuje jediný nemocný s insulinomem, který by neprošel jeho rukama. Splnilo se měrou vrchovatou i  proroctví třetí sudičky. Organizační talent přitahuje funkce. Jednu za druhou, celou záplavu. Stále odpovědnější a s větší zátěží. A Jan Škrha je schopen je všechny plnit s pečlivostí a svědomitostí, jakou mu přisoudila prvá sudička. Nikdy jsem nepochopil, nechápu a asi nepochopím ani v budoucnu, jak to Jan Škrha všechno stačí. Myslím, že i v tom tkví jeho nesdělitelná genialita. Omezím se na výčet alespoň některých: funkce v  české diabetologické společnosti: postupně sekretář – předseda – místopředseda. Funkce v Evropské diabetologické společnosti (EASD): revizor společnosti – sekretář podvýboru pro 21

postgraduální výchovu - pokladník společnosti – člen evropského konsorcia genetiky diabetu mellitu I. typu – předseda výboru pro výzkum Evropského kooperativního týmu pro výzkum a edukaci v diabetu mellitu - sekretář Mezinárodní federace dunajských symposií v  diabetu - generální sekretář, předseda či člen programových výborů osmi evropských diabetologických kongresů. Funkce v České lékařské společnosti: dlouholetý člen předsednictva ČLS a  zástupce ČLS v Unii evropských lékařů – specialistů (UEMS) v Bruselu. Funkce v grantových agenturách: člen oborové komise Grantové agentury České republiky (GAČR) i  Interní grantové agentury ministerstva zdravotnictví (IGA MZ ČR). Funkce na ministerstvu zdravotnictví: koordinátor Národního diabetologického programu a v posledních dvou letech tajemník akreditačních komisí. Akademické funkce: člen kolegia děkana 1. lékařské fakulty a nakonec i prorektor University Karlovy v Praze pro zahraniční styky. Aby organizační funkce mohl lépe plnit, studuje specializované manažerské postgraduální vzdělání a stává se nositelem titulu MBA – Master of Business Administration. Prof. Škrha se s láskou věnuje i pedagogice. Již 27 let na III. interní klinice, 17 let v Institutu pro doškolování lékařů a 12 let jezdí neúnavně jednou až dvakrát ročně přednášet diabetologii na seminářích a kursech pořádaných Evropskou diabetologickou společností v jednotlivých evropských zemích. Školitel dvou aspirantů titulu kandidáta věd a  tří doktorandů s  titulem PhD. Poslouchal jsem některé přednášky prof. Škrhy na sjezdech. Přednáší s  nadšením, poutavě, srozumitelně, přehledně, s vysokou odborností. Vždy jsem se od něj hodně naučil. A jak se uplatnila druhá sudička? Přál bych vám, abyste někdy doprovázeli prof. Škrhu na jeho vizitách. Rozvážný, perfektní znalosti a hluboká osobní zkušenost. Dovede správně poradit a přesně rozhodnout. Nejen v diabetologii, ale v celé interní medicíně. Nebo bych vám přál, abyste jej viděli na jeho diabetologické ambulanci. Obětavý, pečlivý, svědomitý. S  nemocnými si 22

rozumí a ti jej obdivují a milují. Mnozí z nás jej pamatují jako perfektního vedoucího metabolické jednotky na III. interní klinice. Ani druhá sudička se tedy nezmýlila. A ještě zbývá proroctví čtvrté sudičky! Samozřejmě, že mladý Jeník dostal doma perfektní hudební základy. Hrál na housle a na klavír. A i když se této své zálibě nemůže již tolik věnovat, přenesl ji alespoň na své dva syny, kteří věrni rodinné tradici (i manželka prof. Škrhy je lékařka) studují medicínu a hrají na housle. Láska k umění samozřejmě potlačena být nemohla. Nejen hudba, ale i sochařství, malířství a architektura. Prof. Škrha hodně cestuje a ve volných chvílích jej zaměstnává také historie a mineralogie – již od r. 1971 je členem Společnosti Národního muzea v Praze. Ale nepatří krása minerálů také vlastně do umění, i když umění přírody? Prof. Škrhu můžeme bez rozpaků zařadit nejen mezi naše největší diabetology, ale i mezi naše největší současné kliniky. Zná ho a  vysoce jej oceňuje nejen evropská, ale celosvětová diabetologie. Je důstojným pokračovatelem Charvátovy internistické školy a  pýchou nejen III. interní kliniky, ale i celé prvé lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice a dnes se svou funkcí jeho magnificence prorektora vlastně i  celé Univerzity Karlovy.

Významné životní jubileum MUDr. Jaroslavy PondělíčkovéMašlové Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., přednosta Sexuologického ústavu VFN a 1. F UK

V

srpnu 2007 se dožívá významného životního jubilea známá česká sexuoložka MUDr.  Jaroslava Pondělíčková - Mašlová. Kolegyně Pondělíčková-Mašlová

celou nepřebernou řadu sexuálně výchovných a  popularizačních titulů. Jen z  poslední doby mohu uvést na příklad: Pohlavní život (Slováry, 2005), O sexualitě a partnerských vztazích (spolu s  prof.  Janem Rabochem, Galén 2005), nebo Sexuální zrání mladého muže (s Ivo Pondělíčkem, CZ Books, 2007). Jaroslava Pondělíčková-Mašlová se v  poslední době stále ještě věnuje svým pacientům. Nedocenitelné jsou její celoživotní zkušenosti v léčení a sexuálním poradenství u dětí s poruchami somatosexuálního vývoje. Ráda a ochotně předává své bohaté klinické zkušenosti mladým lékařům, ale také kolegům v Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty UK v Praze. Přejeme si všichni, aby mezi námi byla ještě dlouho, a aby kolem sebe šířila nejen neocenitelné informace, ale také svůj bytostný životní optimismus a dobrou náladu. nastoupila do Sexuologického ústavu tehdejší Fakulty všeobecného lékařství v Praze 2 již v roce 1961. Patří k zakladatelské generaci české sexuologické školy, kterou vybudoval profesor Josef Hynie (1900 - 1989). V klinické a výzkumné činnosti se jubilantka věnuje celé široké oblasti lékařské sexuologie - sexuálním poruchám, parafiliím, sexuální delikvenci, ale také poruchám tělesně pohlavního vývoje a poruchám plodnosti mužů. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných sdělení. Přednášela na četných odborných konferencích doma i v zahraničí. Pro celé generace lékařů i vzdělanějších laiků byly nesmírně cenné publikace o lidské sexualitě, které vydala společně s Ivo Pondělíčkem v šedesátých a sedmdesátých letech, inspirované zejména díly kolektivu Alfreda Kinseyho a známé dvojice sexuologů Wiliam Masters & Virginia Johnsonová. Zasloužila se tak o  zprostředkování moderních vědeckých informací o lidské sexualitě, které v té době byly v Československu v překladech nedostupné. MUDr. Pondělíčková-Mašlová je naší přední propagátorkou otevřené sexuální výchovy. Sama a  ve spolupráci s  jinými autory vydala

děkovné dopisy Ředitel VFN, MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA Vážený pane řediteli, abych napsala tento dopis, neváhala jsem ani chviličku. Dne 17. června ve večerních hodinách jsem přijela se svou 11ti letou dcerou Annou na ORL oddělení na Karlovo náměstí pro její přetrvávající bolesti v krku. Po vyšetření, které provedl MUDr. Kolín, jsme se obě dozvěděly, že se jedná o onemocnění, při kterém je nutné odstranění mandle. Andulka nikdy v nemocnici nebyla, a když se tuto zprávu dozvěděla, začala plakat. Já, asi jako až moc úzkostlivá máma, jsem začala slzet taky. Pan doktor na naše slzy ihned zareagoval a vysvětlil nám důležitost tohoto zákroku a dále nám vysvětlil, že se jedná o  naprosto běžnou a banální operaci, která Andulce ihned uleví od bolesti. Po celou dobu, co s  námi pan doktor komunikoval, Andulku hladila a utěšovala službu konající sestřička Magda Zápotocká. Práce těchto dvou profesionálů – doktora a sestry, měly za následek, že se Andulka naprosto uklidnila 23

a  přestala plakat. Tím pádem, když byla ona v pohodě, já už jsem se mohla soustředit pouze na vyplňování papírů, nutných při příjmu.

Za absolutně profesionální a laskavý přístup operatérky prof. MUDr. Marie Peškové, DrSc., která vynaložila maximální snahu při operaci.

Potom už to byla opravdu „rychlá akce“. Obě nás velice mile překvapil pokoj, ve kterém Andulka strávila několik dní. Spousta plyšových hraček a  barevně natřené postýlky, židličky a  stolky. I  tady bych se zmínila o  sestřičkách, které se k Andulce chovaly jako k malé holčičce. Byly moc milé, hodné a  ochotné cokoliv vysvětlit, poradit. Dokázaly pohladit nejen rukou, ale i pohledem a slovem. Po všech předoperačních vyšetřeních si pro Andulku opět přišla sestřička Magda. Dcerka s  ní sama a  bez pláče odešla na operační sál. Cca po třech hodinách bylo po všem a pan doktor Kolín mi přišel sdělit, že je po operaci a všechno dopadlo samozřejmě dobře. V naprostém klidu jsem odjela domů. Milá a vstřícná péče lékařů a sester pokračovala i po celou dobu hospitalizace.

Ačkoliv nám byla od začátku stanovení diagnózy z předchozí nemocnice situace známa a věděli jsme, že stav naší maminky a babičky je velice vážný, věděli jsme také, že bude ve VFN vynaloženo veškeré úsilí na její léčbu a  neztráceli jsme naději na její uzdravení. Bylo nám jasné, že právě ve vaší nemocnici je pacient v nejlepších rukách vysoce kvalifikovaných zdravotníků a že právě zde bude použito vše, co moderní odborná medicína dovoluje.

Tímto Vám, vážený pane řediteli, děkuji za to, že profesionální a lidský přístup Vašeho personálu zvyšuje úroveň našeho zdravotnictví, které prochází mnoha změnami a  kritikou. Vím, že v našem zdravotnictví je mnoho profesionálů ve svém oboru, kteří dobře a na úrovni konají svoji práci, ale věřte, i způsob, jakým to dělají, má vliv na psychiku a tím i rychlé uzdravení pacientů. Přeji Vám i vašemu zdravotnickému personálu hodně úspěchů v práci i v soukromí a abychom i nadále měli štěstí na takové lidi, jaké jsem já poznala na ORL na Karlově náměstí. Můj dík i  obdiv patří i primáři oddělení MUDr. Radimovi Kaňovi! S pozdravem, Renata Chaloupková Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, k rukám vedení nemocnice Vážení, chtěla bych touto cestou vyjádřit poděkování nejprve doc. MUDr. Janu Švábovi CSc., který byl prvním lékařem, se kterým jsme navázali kontakt ve vaší nemocnici. Za jeho odborné a lidské jednání a za to, že nás okamžitě přijal a přesvědčil, že bude on a celý jeho tým dělat vše, co je v lidských silách. 24

Touto cestou také posíláme velké poděkování paní sekretářce Volencové, která nám vyšla vždy vstříc v naší poněkud komplikované situaci a trpělivě koordinovala veškeré termíny. Náš ohromný obdiv a nesmírné poděkování chceme vyjádřit paní primářce MUDr. Evě Sedláčkové, MBA, a  celému jejímu kolektivu onkologické kliniky. Na začátku celé léčby se nabízela pro nás podstatně jednodušší možnost, provádět léčení v místě našeho bydliště. I tuto variantu jsme si ověřili a porovnali a raději jsme vážili každých 14 dní 800 km obtížné cesty do vaší nemocnice, protože na žádné klinice v Německu nás nepřesvědčili o lepší péči a lepším přístupu. V  tak těžké životní situaci, jako je rakovinné onemocnění, dokázala paní primářka od samého začátku přesvědčit svými schopnostmi a  my věděli, že se naší mamince a babičce nedostane nikde lepší péče. V průběhu celé léčby jsme měli možnost ocenit vysokou profesionální úroveň paní primářky, jedinečný, přátelský, laskavý a klidný přístup jak k pacientovi, tak k rodině. Pro nás bylo nejdůležitější poznání, že je nabídnuta šance. Šance na léčení a  nebo aspoň na prodloužení života tak dlouho, jak jen to bude možné. Mohli jsme, v akutních situacích, v průběhu téměř 3 let srovnávat i s jinými zahraničními nemocnicemi a nikde nebyla tato péče a přístup zdaleka tak přesvědčivý a odborný, jako ve vaší nemocnici. Paní primářka Sedláčková si zaslouží opravdu srovnání s „andělem v bílém plášti“.

Chceme vyjádřit velké poděkování a  chválu i lékařům MUDr. Pazderové, MUDr. Kašparové a MUDr. Matějů, za jejich profesionální schopnosti, uplatnění jejich vědomostí a podporu po celou dobu léčby. Vytvářejí pokračující linii paní primářky a kolektiv, na který se pacient může ve všem spolehnout. Velké poděkování patří i sestřičce Hance Šulcové, která je daleko víc než sestřička. Je nepostradatelná v jednání mezi pacientem a lékařem. I díky ní se nechaly ty neskutečně těžké chvíle zvládnout. Jednou se naše maminka vyjádřila v tom smyslu, že kdyby paní primářka řekla, že ještě nenadešel den na umírání, že by vstala a šla… Bohužel, 24. listopadu právě tento den nastal a dokonce při službě paní primářky. My víme, že i  v  tento den a  tuto noc bylo vynaloženo veškeré úsilí a přesto, že po této noci nepřišlo žádné ráno, chceme ještě jednou naposled říci DĚKUJEME! Za celou rodinu Marie Lange a Stanislava Klinzing Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, ředitel MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA Vážený pane řediteli, s koncem divadelní sezóny jsem si uvědomil, že současně také uzavíráme již osmý rok spolupráce s MUDr.  Jiřím Martincem, ortopedem vaší Fakultní polikliniky. Baletní soubor Laterny magiky má významnou pozici na špičce české baletní scény a jeho členové získali řadu prestižních ocenění. Profese tanečníka je fyzicky velmi náročná, mnohdy až krutá – to tehdy, když tanečníka zradí zdraví. Snažíme se proto našim členům zajistit pravidelnou lékařskou a rehabilitační péči, která by jim pomohla co nejrychleji v akutních případech a  současně napomáhala snížit negativní zdravotní důsledky jejich povolání na co nejmenší možnou míru. Právě v  tom nám pan doktor Martinec, sestra Vanda Smolíková a Ortopedické oddělení polikliniky po celou dobu velmi obětavě pomáhá.

Rád bych Vás proto o jeho vynikající spolupráci informoval a  současně bych mu rád, Vaším prostřednictvím, vyjádřil poděkování a úctu za vše, co pro naše divadlo za uplynulých osm let vykonal. Srdečně zdravím Petr Tošovský, ředitel Laterny magiky Ředitelství VFN, ředitel MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA Vážený pane řediteli, protože jsem byla hospitalizovaná na klinice TRN u MUDr. Krejbicha, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za ochotu, vstřícnost a vlídný přístup personálu (včetně kuchyňky a dobrého jídla) a hlavně MUDr. Krejbicha, prof. Marela a prof. Homolky. Díky přístupu lékařů a sester na mě prostředí kliniky nepůsobilo nemocniční atmosférou a proto můj pobyt nebyl skličující. S pozdravem, Marie Trejbalová

Stapro nabízí pomoc při využití fondů EU ve zdravotnictví Ing. Pavel Fadrhonc, projektový manažer, STAPRO s. r. o.

F

ondy EU jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodářské a  sociální soudržnosti Evropské unie. Tato politika má za cíl snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje regionů a členských států EU a míry zaostávání nejvíce znevýhodněných regionů. Česká republika měla možnost využívat fondy EU již v rámci předstupních programů (PHARE, ISPA, SAPARD). Po vstupu ČR do Evropské unie 1. 5. 2004 se následně otevřely mnohem širší možnosti využívání těchto fondů. Pro první programovací období 2004 - 2006 bylo pro Českou republiku určeno cca 80 miliard Kč, které bylo možno čerpat v rámci 5 operačních programů (4 25

sektorové a 1 společný regionální operační program), 2 jednotných programových dokumentů určených pro Prahu a v rámci některých Iniciativ Společenství. V  rámci současného programovacího období 2007 - 2013 je možno čerpat až cca 730 miliard Kč v rámci 24 operačních programů. Maximální výše podpory je 85 % uznatelných nákladů v případě projektů veřejného charakteru a 40 - 60 % u komerčních projektů. Na rozdíl od minulého období, kdy oblast zdravotnictví nepatřila mezi podporované oblasti, v současném období existují možnosti financování i pro tuto oblast. Zdravotnictví sice nemá svůj vlastní operační program, nicméně některá témata lze nalézt v rámci jednotlivých operačních programů. Jedním z nich a zřejmě z pohledu zdravotnictví tím nejdůležitějším je Integrovaný operační program (IOP). V rámci tohoto programu v rámci oblasti podpory 2.2 - Služby v oblasti veřejného zdraví lze financovat aktivity typu modernizace přístrojového vybavení, systémových opatření zdravotních rizik obyvatelstva nebo řízení kvality a nákladovosti systému veřejného zdraví. Další možné aktivity jsou v  rámci  oblasti podpory 2.4 - Služby v  oblasti bezpečnosti, prevence a řešení rizik. Další možností pro zdravotnictví jsou regionální operační programy (ROP). Těch je celkem 7, každý region soudržnosti má svůj ROP. Oblasti podpory v  těchto programech se drobně liší, zaměřeny jsou na veřejné služby regionálního významu. Podporovanými aktivitami jsou především rekonstrukce, modernizace a vybavení zdravotnických zařízení, modernizace přístrojového vybavení, informačních systémů apod. Ostatní operační programy nabízejí pouze okrajově možnosti využití pro zdravotnictví. V OP Životní prostředí je možnou oblastí podpory 3.2 - Realizace úspor energie a  využití odpadního tepla u nepodnikatelské sféry nebo OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost - oblast podpory 3.3 - Podpora dalšího vzdělávání v  sektoru veřejných služeb. 26

Ještě do roku 2009 lze využít i Finančního mechanismu EHP/Norsko v  rámci Prioritní oblasti 4 - Zdravotnictví a péče o dítě. V  současné době probíhají v Bruselu jednání o  jednotlivých operačních programech. V  případě jejich schválení se předpokládá vyhlášení prvních výzev ve IV. čtvrtletí roku 2007. Podrobnější informace o  připravovaných programech můžete získat na e-mailové adrese [email protected]. Stapro Vám rovněž nabízí pomoc při přípravě projektů vhodných pro financování z  fondů EU.

OpenLIMS je certifikován pro Windows Vista™

S

polečnost Stapro získala certifikát „Certified for Windows Vista“ pro produkt OpenLIMS, který již v minulém roce prošel ISV platformovými testy na SQL server 2005.

Udělením certifikátu „Certified for Windows Vista“ firma Microsoft potvrzuje následující skutečnosti: l jedná se o  test produktu na funkcionalitu a spolehlivost l produkt je kompatibilní s 32-bit i 64-bit Windows Vista l je zaručena snadná a bezproblémová instalace balíčku .msi l aplikace umožňuje podepsání digitálním podpisem VeriSign, který zaručuje autentizaci jakýmkoli klientem Windows Vista OpenLIMS je jednou z několika aplikací, která procesem SW certifikace v České republice prochází. Dle předběžných informací je OpenLIMS jediný, který certifikát skutečně získal.

Zpráva z výměnného programu HOPE Exchange program 2007 – Irsko Ing. Jiří Pařík, vedoucí Oddělení organizace a řízení

V

průběhu měsíce května a  června 2007 jsem se zúčastnil výměnného programu zdravotnických zařízení Evropské unie – HOPE Exchange Programme. Podrobnější informace jsou k  dispozici na internetových stránkách www.hope.be a  národním koordinátorem pro Českou republiku je MUDr. Eduard Cmunt z I. interní kliniky VFN. Jedná se o pětitýdenní výměnný program určený pro nezdravotníky a manažery z nemocnic a dalších poskytovatelů zdravotní péče v zemích EU zakončený konferencí (Evaluation meeting) pořádanou každý rok v jiném městě. V roce 2007 byla tato konference organizována v Madridu ve Španělsku, v loňském roce v Itálii a na příští rok se hovoří o Estonsku. Každý ročník tohoto programu je zaměřen na určité téma, na které jsou zaměřeny i  prezentace a  směřovány návštěvy do zdravotnických zařízení a na toto téma prezentují všechny skupiny účastníků podle navštívených států i  své poznatky z  pobytu. Letošní ročník programu byl zaměřen na téma: Social determinants and health inequalities (volně přeloženo „Faktory a  nerovnosti ve společnosti ovlivňující zdraví a sociální status občanů“). Program je organizován tak, že zájemci navštěvují různá zdravotnická zařízení a další instituce ze sektoru zdravotnictví, kde mají možnost se seznámit se systémem jejich fungování a navzájem si vyměňovat informace o způsobech řešení problémů v mateřských organizacích. V podstatě největším přínosem je možnost seznámit se s jinými přístupy a variantami řešení podobných

problémů používaných v  zahraničí, výměna znalostí a  zkušeností a  navázání kontaktů pro další spolupráci. V letošním roce byly do programu zapojeny tyto státy: Austria – Bulgaria – Cyprus – Czech Republic – Denmark – Estonia – Finland – France – Germany – Greece – Hungary – Ireland – Italy – Latvia – Lithuania – Luxembourg – Malta – Portugal – Slovakia – Spain –Sweden – Switzerland – The Netherlands – United Kingdom. Já osobně jsem na prvním místě preferoval Irsko. Důvodem pro tuto volbu bylo, že se jedná o rychle se rozvíjející ekonomiku, která má jiný systém financování zdravotnictví, protože nás také čeká dříve nebo později změna systému financování, neboť při současné tendenci nárůstu cen špičkové péče je současný systém dlouhodobě neufinancovatelný. Protože se ještě nikomu z České republiky nepodařilo se v rámci tohoto programu do Irska dostat, byl jsem překvapen, že jsem byl irským národním koordinátorem vybrán. V Irsku jsme spolu s dalšími účastníky programu původem z Nizozemí, Španělska, Finska, Francie a Malty navštívili nemocnice a  další zařízení v městě Tullamore a okolí, univerzitním městě Gulway a Dublinu. Naší hostitelé nás ubytovali většinou v malých penzionech typu B&B (Bed and Breakfast) a v navštívených zařízeních jsme obědvali většinou v  závodních jídelnách, což Gulway university hospital (GUH) patří mezi největší nemocnice Irska.

27

nám dalo i možnost srovnání (všechny závodky na světě jsou stejné J ). Kromě toho pro nás někdy, zejména před přesunem do další lokality připravili i společenskou večeři. Na druhou stranu Českou republiku navštívily v  letošním roce pouze tři účastnice původem z Francie, Španělska a Estonska a podle jejich slov (potkali jsme se na konferenci v Madridu) byly z Česka velmi příjemně překvapeny, až nadšeny. Několik poznámek o  systému irského zdravotnictví: Irské zdravotnictví je tvořeno kombinací veřejného a soukromého sektoru, v zemi jsou státní nemocnice doplňované soukromými zařízeními, které se většinou nezabývají kompletním spektrem činnosti – vybírají si výhodnější a lukrativnější činnosti a komplikované a problematické výkony jsou prováděny pouze ve státních zařízeních. V zemi není povinné zdravotní pojištění, přibližně 40 % obyvatel si platí komerční zdravotní pojištění, které jim umožňuje ošetření i v soukromých zdravotnických zařízeních, přibližně 30 % obyvatel má nárok na bezplatnou zdravotní péči – tzv. medical card. Ostatní občané si musí hradit péči hotově nebo využívat systému veřejného zdravotnictví, kdy za návštěvu praktického lékaře (general practitioner - GP) se platí 40 E, za návštěvu emergency v nemocnici 60 E a za noc v nemocnici 60 E. Celková částka hrazená formou spoluúčasti na léčebných nákladech je limitována 600 E za 12 měsíců (ne kalendářní rok). Celý systém veřejného zdravotnictví je organizován, řízen a financován Health Service Executive (HSE), který je výkonnou organizací ministerstva (Department of Health and Children). HSE zajišťuje kromě akutní péče také komunitní služby (decentralizované sociální služby, péči o  staré občany, postižené, sociálně slabé atp.) a sociální zabezpečení. HSE přerozděluje peníze jednotlivým nemocnicím na základě ročního plánu v podobě měsíčních splátek, přičemž překročení rozpočtu je důvodem pro zkrácení rozpočtu v dalším roce. 28

Základním problémem systému jsou privátní primární péče a nedostatečná lůžková kapacita státních nemocnic. To vede k zvýšenému „využívání“ pohotovostních služeb v nemocnicích a následně se také projevuje na dlouhých čekacích dobách na ošetření na urgentním příjmu nemocnice (podle informací až 16 hodin), na uvolnění lůžka ve veřejné nemocnici (až 6 dní na přistýlce na chodbě) nebo na život neohrožující výkony (v  současnosti kolem 12 měsíců). Na druhou stranu v okamžiku, kdy se pacient dostane do systému, dostane pravděpodobně péči na opravdu vysoké úrovni. V mnoha nemocnicích jsou zřetelné vysoké investice do infrastruktury, nové pavilony, moderní vybavení, nejnovější zobrazovací technologie atp. V  současnosti probíhá restrukturalizace celého systému řízení zdravotnictví, ruší se velké psychiatrické nemocnice a nahrazují se komunitními službami, koordinuje se rozsah péče v jednotlivých regionech (county) tak, aby každá oblast byla soběstačná ve všech základních specializacích a  současně bylo zamezeno duplicitám. Výjimkou je pouze specializovaná péče neurochirurgie a transplantace, které jsou prováděny jen v jediné nemocnici v celém Irsku, a to v Dublinu. Řízení nemocnic je determinováno jednak faktem, že irská ekonomika stejně jako zdravotnictví prodělává stále dramatické změny, které začaly s nástupem ekonomického růstu cca před 6 lety a  jednak parametry systému, kdy lékaři nemají smlouvu s nemocnicí, ale přímo s HSE a  rozpočty jsou přidělovány pouze na základě minulého období bez návaznosti na výkonnost. Pouze v  posledním období bylo zavedeno, že 10% z rozpočtu je závislých na Case-Mix indexu – ovšem i  zde se vzhledem k  finančním omezením objevují výrazné tendence pro zavedení některého z DRG systémů. Dalším významným faktorem, který ovlivňuje řízení nemocnic jsou extrémně silné odbory a stropy na počty zaměstnanců stanovené HSE, což vede k  najímání part-time zaměstnanců či outsourcingu.

Většina „velkých“ nemocnic v Irsku má kolem 600 až 800 lůžek, v naprosté většině akutních, lůžka ošetřovatelská a psychiatrické služby jsou postupně přesouvány do community services, přičemž v této oblasti trpí stejně jako u nás velkým nedostatkem kapacit. Gulway university hospital (GUH) patří mezi největší nemocnice Irska, je největším poskytovatelem péče na západním pobřeží s  cca 850 lůžky (přibližně 120 geriatrických lůžek) a  3100 zaměstnanci v přepočtených stavech. Celkově se dá říci, že na objemy prováděných výkonů a  počty lůžek mají nemocnice v  Irsku výrazně více zaměstnanců než v ČR (podíl mzdových nákladů činí cca 60 %), v  průměru modernější vybavení a  budovy a  vzdělanější personál (před několika lety zavedli povinné vysokoškolské vzdělání pro ošetřovatelský personál). Co se týká systému řízení organizace, jsou v některých oblastech výrazně dále než my (akreditace, risk management) a  v  některých oblastech překvapivě na nepříliš vysoké úrovni. Jde především o  systémy řízení na všech úrovních, sledování nákladů a  efektivnosti. Nemocnice také většinou používají papírovou dokumentaci a oběh vnitřních dokladů bývá ve velké většině také v papíru i když je zde vidět velký posun i v této oblasti. V Irsku se v  posledních letech objevují výrazné snahy o  povinnou akreditaci všech veřejných nemocnic. V  současnosti byl HSE vytvořen orgán, jehož úkolem je bezplatně a na základě dobrovolnosti ověřovat kvalitu poskytované péče v nemocnicích. Při tvorbě standardů pro nemocnice se vydali nejjednodušší cestou – přejali systém používaný v Kanadě, Austrálii a částečně také ve Velké Británii, přičemž nevyužívají pouze jejich materiálů, ale na audity jezdí také odborníci z Austrálie atp. Celý systém je založen na velmi podrobných standardech pro všechny činnosti organizace zaměřených zejména na bezpečnost pacienta. Mnoho dokumentů vnitřní dokumentace (policies) je vydáváno centrálně přímo HSE, což má

kromě usnadnění práce managementu výhodu i  ve standardizaci postupů a  zjednodušení vyhodnocování. Výborným příkladem je risk management. Další postřehy Kouření je zakázáno ve všech veřejných budovách, tedy i v nemocnicích a restauračních zařízeních, zajímavá je i maximální výše pokuty 3000 E. Jedním z nejpalčivějších problémů irského zdravotnictví, které se hodně diskutují i v médiích je, kromě čekacích lhůt, hlavně MRSA. Nemocnice na tuto epidemii reagovaly umístěním nádobek s dezinfekčním gelem založeným na alkoholu na všech chodbách a místnostech, kam mají přístup pacienti či zaměstnanci.

Celkově hodnotím program jako zajímavý a přínosný, umožnil nám nahlédnout do jiných systémů a  získat inspiraci z  jiných použitých postupů a metod a dá se s klidem prohlásit, že všechny nemocnice na celém světě se potýkají se stejnými problémy a řeší je podobným způsobem, pouze se mění míra jejich významnosti a naléhavosti. Přestože je kalendář tohoto programu velmi nabitý (téměř každý den jsme 8 hodin sledovali prezentace nebo procházeli zdravotnická zařízení a diskutovali se zaměstnanci), nakonec se nějaký čas pro návštěvu města nebo nějaké památky našel a tato cesta nám dala nahlédnout i trochu do života v Irsku, které je podle mého názoru velmi zajímavou zemí s velmi příjemnými lidmi. 29

Projekt „KVALITA VE VFN“ Ing. Jan Pátek – manažer projektu Vzdělávací projekt se zaměřuje na zvýšení konkurenceschopnosti Všeobecné fakultní nemocnice v  Praze prostřednictvím zavádění systému jakosti a  zvyšování adaptability zaměstnanců na strukturální změny. Je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Datum zahájení a ukončení realizace projektu: 1. 9. 2006 – 31. 8. 2008 Výše veřejné podpory: 6 647 179 Kč Zvyšování kvality služeb, jejich trvalé zlepšování a s tím související systematické vzdělávání zaměstnanců představují v současné době hlavní procesy a  cíle každého moderního podnikatelského subjektu. Nejinak to platí i o Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Rozhodnutí vrcholového vedení VFN Praha o zavádění systému jakosti dle ISO 9001:2000 je součástí této filozofie. Jeden z dílčích kroků na této cestě ztělesňuje vzdělávací projekt „KVALITA VE VFN“, se kterým se můžete na půdě nemocnice setkat již od září 2006. Projekt zavádí ucelený systém interního vzdělávání všech nezdravotnických zaměstnanců, kteří dosud neměli možnost zapojit se do některého systematického vzdělávacího procesu, a přispívá k  řešení problematiky adaptability dělnických a nižších technických kategorií zaměstnanců na nové ekonomické podmínky. Jeho cílem je též podpora zavádění kvality a proškolení interních školitelů a auditorů kvality z řad pracovníků VFN. Projekt „KVALITA VE VFN“, jehož nositelem v nemocnici je Technický úsek, je rozdělen do tří etap. 30

První, již skončená etapa (říjen 2006 – únor 2007) nazvaná „Základní proškolení“ obsahovala 25 seminářů, kterých se zúčastnilo 221 pracovníků VFN. Účastníci postupně prošli programem prezentace, komunikace, motivace a týmové spolupráce. Ve všech kurzech současně probíhal i trénink v rozdělování úkolů, rozhodování a hodnocení lidí, trénink k odvaze kriticky pohlédnout na vlastní práci a nebát se otevřeně hovořit o problému a řešit jej. Formou dotazníků se získávaly názory na slabá místa, překážky a nedostatky v práci, připomínky k organizaci a řízení a náměty v oblasti kvality veškeré práce. Cílem bylo zkvalitnění orientace na zákazníka.

Smyslem kurzů bylo také vytvořit podmínky pro bližší osobní vzájemné poznání zaměstnanců VFN ... Smyslem kurzů bylo také vytvořit podmínky pro bližší osobní vzájemné poznání zaměstnanců VFN s cílem navázat osobní kontakt, který prokazatelně přispívá k postupnému zlepšování a prohlubování spolupráce, a tím i ke zkvalitňování a  zefektivnění služeb. Semináře se uskutečňovaly v příjemném prostředí nově vybavené učebny Chráněných dílen a integračního centra v Kateřinské zahradě v areálu VFN. Významným aspektem první etapy se stala i setkání účastníků kurzů se členy vrcholového managementu VFN – ředitelem, náměstky ředitele a dalšími vedoucími pracovníky. Druhá etapa (březen – prosinec 2007) nastartovala program přípravy interních školitelů a auditorů, který pro VFN na základě výběrového řízení zajišťuje VŠE Praha. V červnu I. část programu úspěšně ukončilo 25 vybraných pracovníků z různých úseků nemocnice, kteří zvládli testy včetně prezentace závěrečné práce a  získali osvědčení o absolvování kvalifikačního kurzu „Lektor vzdělávání dospělých“. Začátkem září bude zahájena II. část programu „Manažer kvality - auditor“, absolventi programu budou vyškoleni k přípravě a zavádění systému jakosti ve VFN.

Třetí, závěrečná etapa projektu (srpen 2007 – srpen 2008) bude pokračovat „Vzdělávací akademií“ vytvořením a realizací systému interního vzdělávání dle potřeb jednotlivých útvarů VFN. V dubnu 2007 proběhla evaluační akce, v níž se mohli absolventi první etapy vyjádřit k realizovanému programu. Lidé aktivně hodnotili, co skutečně při své práci využívají a co jim kurzy a setkání s ostatními pracovníky přinesly. Účastníci programu oceňují zejména příjemnou spolupráci a tvůrčí atmosféru, ve které kurzy probíhají. Realizační tým projektu věří, že si každý účastník v programu našel a najde to, co potřebuje ke své práci i ke svému osobnímu užitku. Zároveň organizátoři projektu děkují vedení VFN za příkladnou spolupráci při realizaci projektu a za snahu maximálně využít získané informace ke zlepšení práce a pracovních podmínek zaměstnanců nemocnice. Aktuální informace, reakce účastníků na absolvované programy a  ostatní podrobnosti najdete na intranetu VFN ve složce DOTACE A GRANTY.

Z Elbrusu na Aconcaguu MUDr. Petr Popov, primář Oddělení léčby závislostí VFN

N

ěkdy je z  vrcholu jedné hory vidět na druhý, který se zdá skoro na dosah. Zachce-li se vám podívat se, jaký je výhled z protějšího vrcholu, sejdete dolů, vzápětí vystoupíte na druhý kopec a můžete se kochat opačným pohledem. Někdy je to ale na protější horu trochu dál... Před dvěma lety jsem navštívil Kavkaz. Ve skupině, kterou vedl známý český polárník Mirek Jakeš, jsem potkal zajímavou dvojici z  Jižní Ameriky. Helena a Sergio, zkušení horolezci, žijící v Santiagu de Chile se - stejně jako já - rozhodli vystoupit na nejvyšší horu Kavkazu (a  podle některých geografů též nejvyšší horu

Dobrodružství začalo na židlích Thonet u přátel v Santiagu.

Evropy). Ve volných chvílích vyprávěli o krásných vrcholech v Andách a  řeč přišla i  na ten nejvyšší - Aconcaguu. Sergio, který několik let pracoval jako horský vůdce, vyprávěl tak poutavě, že se mu rychle podařilo vzbudit můj zájem. Úspěšně jsme vystoupili na Elbrus i jiné kopce a tři týdny rychle utekly. "Až budeš mít cestu přes Chile, tak se zastav." Cestu okolo jsem měl za dva roky - letos v únoru. Zůstali jsme mezitím v  mailovém spojení a vznikl plán společné cesty. Začátek byl u přátel v Santiagu. Helena je velmi schopná a podnikavá žena. Do Jižní Ameriky dováží výrobky české firmy Thonet a  tak, když budete někde mezi panamským průplavem a Ohňovou zemí sedět v kavárně na "thonetce", můžete se vsadit, že ji tam mají od Helenky. Je hrdou vlastenkou a vůdčí osobností Česko-chilské kulturní společnosti. V Chile žije už více než deset let, vystoupila na řadu vrcholů vyšších než 6000 m n. m., ale na Aconcaguu jí to zatím nevyšlo. Bohužel, nakonec ani tentokrát. Těsně před odjezdem měla zdravotní potíže a rozumně usoudila, že by cesta na tak vysoký kopec byla riskantní. Přesto, že horu musela oželet, obětavě pomáhala s  logistikou. Společně jsme zajeli do argentinského města Mendoza, kde (Subsecretaria de Turismo) je nutné získat povolení (permit) pro vstup do národního parku Aconcagua. Znamenalo to dva dny cestování navíc, ačkoliv Aconcagua leží prakticky na hranicích Chile a Argentiny. 31

Mendoza je vcelku hezké město, je to ale také centrum proslulé vinařské oblasti a cesta k horám je lemována rozsáhlými vinicemi. Výchozím místem na výpravě k Aconcagui je Puente del Inca. Zajímavý přírodní útvar - skalní most nad divokou horskou říčkou se slanými prameny ve výšce 2700 m n. m. je hojně navštěvován turisty. Pak už následuje vstup do národního parku a první kontrola strážci parku (permit) a zdravotníky (krevní tlak a saturace krve kyslíkem). Zdravotnické kontroly se opakují v dalších postupových (výškových) táborech ještě třikrát a pro řadu lidí znamenají konec nadějí na výstup na vrchol. Pokud lékař nedoporučí jít dál (většinou kvůli zvýšenému TK), může dotyčný pokračovat pouze na své vlastní riziko, bez šance pomoci v případě nouze. A proto také většina českých přátel v průběhu cesty odpadla, nechtěli zbytečně riskovat. Jednomu z nich ale "díky tomu" vděčím za to, že jsem si doplnil výbavu. Předpovědi nízkých teplot mě vedly k  prosbě, zda by mi nepůjčil svoji krásnou péřovou bundu. To se mi vyplatilo, nahoře byla opravdu zima (ráno v den výstupu na vrchol bylo -36 stupňů Celsia...). Aconcagua je známa svými rozmary počasí, proslulý je zejména silný vítr "Viento Blanco", dosahující extrémní rychlosti. Při tom současně dojde k prudkému ochlazení a tato kombinace je vražedná. Vítr byl nejhorší negativum, provázející celou moji cestu nahoru a dolů. Už při cestě z prvního tábora Confluezia ve výšce 3800 m n. m. do základního tábora musíte projít cca 40 km dlouhým vyprahlým údolím říčky Horcones, ve 40 km pochod vyprahlým údolím horské říčky.

32

kterém nepřetržitě fouká vítr. Cestou vás míjejí karavany mul, na kterých se dopravují zásoby do základního tábora Plaza de Mulas, ležícího ve výšce 4300 m n. m. Okolní zasněžené vrcholy připomínají evropské Alpy, ale jejich výška přesahuje 5000 m. Nad táborem se tyčí masiv hory, která je hlavním cílem většiny těch, kteří sem přišli spolu se mnou. Aconcagua je se svými 6965 m n. m. nejen nejvyšší horou pohoří And, ale také celé Ameriky a  současně též nejvyšší horou západní a  jižní polokoule. Poprvé na ni vystoupil v roce 1847 Mathias Zurbringen, člen výpravy, kterou vedl anglický alpinista Edward Fitz Roy. Jižní vrchol hory, který je nižší než hlavní vrchol, ale výstup je náročnější, byl zlezen německou výpravou o padesát let později a těžkou jižní stěnu zdolali Francouzi v roce 1954. Název hory není zcela jasný; výraz Ackon Cahuac má základ v jazyce Kecua a vykládá se jako "kamenná stráž", v jazyce Mapuche Aconca-Hue znamená "přicházející z  druhé strany" - jako stejnojmenná řeka, která zde pramení a teče na druhou stranu hor. Cesta ze základního tábora k vrcholu tzv. normální cestou vede přes postupové tábory - Plaza Canada (4900 m n. m.) a Nido de Condores (5400 m n. m.) Zde už je znatelná velká nadmořská výška, která zabrání řadě lidí dosáhnout vrcholu a některé, kteří nedbají varovných příznaků, stojí další pokračování v  cestě život. Poslední úsek cesty vede z výškového tábora Plaza Berlin ve výšce cca 6000 m n. m. přes nekonečný několikahodinový

travers, komplikovaný prudkým větrem. Závěrečný kuloár, svah má téměř 60stupňů a člověk při něm často použije všechny čtyři končetiny. A pak už vrchol - Cumbre Aconcagua a odměna v podobě pohledu ze střechy Jižní Ameriky. Elbrus, vrchol "naproti" odsud vidět není, přítomna je ale vzpomínka na něj a  na všechny přátele, kteří zůstali tentokrát dole. Zejména na Helenu a Sergia. Nashledanou přátelé!

Čína je Čína JUDr. Milada Džupinková

V

e stejné době, v  jaké si plnil pražský primátor svůj cestovatelský sen, plnila jsem si ve stejném koutu zeměkoule i já své přání, a to opět se po několika letech vrátit do Číny. Určitá znalost prostředí z minulých let mi za pomoci přátel v Pekingu umožnila s kamarádkou procestovat kus této země. Jako motto cesty jsem si vymyslela průřez historickými epochami Číny v rámci možností. Tyto možnosti byly dány nesmírnou rozlohou země a  množstvím míst, která je dnes možno navštívit. Navštívit Peking a nepodívat se do Zakázaného města je hřích. Zakázané město bylo 600 let až do roku 1912 sídlem čínských císařů. Palácový komplex obklopuje zeď vysoká deset metrů se strážními věžemi ve všech čtyřech rozích a  obřadní branou na každé ze čtyř světových stran. Uvnitř zdí je řada velkých obřadních síní a trůnních sálů, ohromných nádvoří s mramorovými terasami a  chrliči ve tvaru dračích hlav. Paláce a síně jsou vystavěny v tradičním stylu, dřevěná sloupoví umístěná na kamenných platformách nesou složitou, bohatě zdobenou trámovou konstrukci, krytou střešními taškami se zlatožlutou glazurou. Okraje střech jsou ozdobeny lidskými figurkami a bájnými zvířaty. Pokud se uhne od hlavního proudu turistů směřujících přes středové oficiální síně, zamíří se do tzv. vnitřního dvora, kam organizované skupiny turistů málokdy přijdou. Vejde se do soukromých rezidencí, kde jsou také vystaveny stovky

předmětů z pokladů palácového muzea. Všechny budovy nesou vznosný název jako např. Síň nejvyšší harmonie, Palác nebeské čistoty, apod. V nejzapadlejším dvorku se nalézá i studně, kam byla v roce 1900 vhozena konkubína císaře Perla na přímý rozkaz císařovny regentky Cch`-si za to, že protestovala proti opuštění trůnu a města před nepřítelem. Palácový komplex působí ve své nablýskané nádheře až nepřirozeně. Mnohem lépe jsem se cítila v  opuštěném chrámu Anyuan v  horách v Chengde severně od Pekingu, kde si císařové z poslední dynastie zřídili letní sídlo s loveckým revírem. Jednoduchý chrámový komplex se vstupní bránou, dvěma síněmi, oloupanými kresbami na stěnách, vypadanými stropními kazetami, nikde nikdo, pouze šumění větví desítek staletých borovic a cinkání zvonků umístěných na rozích střech. Nádherný ve své jednoduchosti je opevněný chrám Shuanglin u Pingyaa v provinci Shaanxi. Chrámový komplex založený ve 4.  století s množstvím dřevěných štukovaných soch v různém stupni zachovalosti, tvořící živé obrazy ze života bohů na nebesích či reálné scény ze života lidí. Sošky jsou sice pod ochranou UNESCO, ale zaprášené dřevěné sály z hromad uhelného mouru z  okolí takovému stupni unikátnosti nenasvědčují. Velkolepý je zase chrámový komplex v městě Qu-fu, v provincii Shandong, rodném městě Konfucia. Komplex je obrovský, s chrámovými síněmi

33

mnohem většími a bohatšími na výzdobu, než je vybaven Konfuciův chrám v Pekingu. Nalézají se zde desítky kamenných stél s vyčíslením darů chrámu, na nádvořích rostou stovky prastarých cypřišů a borovic. Komplexem se pohybují tisíce čínských turistů domácích i ze zámoří po jednotlivých skupinkách, které mají vždy v čele průvodce s praporkem a megafonem. Tento chrámový komplex má pro vyznavače konfuciánství stejný duchovní význam, jako pro katolíky Vatikán. Skupiny s řvoucími průvodci neopomenou navštívit i posvátný pohřební háj rodu Kongů. Jde o velký háj s tisícovkami různých druhů stromů, pokrytých trávou, kde právě kvetly lány fialových kvítků, kde stojí stovky náhrobních kamenů a kde více jak 2500 let se pohřbívají potomci Konfucia a jejich rodinní příslušníci. Ten je zde taktéž pohřben. Před hrobkou je oltář, kde se v bronzovém vykuřovadle zapalují vonné tyčinky a na malý mramorový stolek lze položit květy žlutých chryzantém. Další chrám s davy turistů je v rodišti kung-fu, Shaolinu, v provincii Henan. Od jiných chrámů se odlišuje tím, že se uvnitř i okolo pohybují stovky studentů z mnoha škol bojových umění z okolních hor. Působivé jsou nástěnné kresby s bojovými výjevy v jedné ze síní a důlky v kamenné podlaze od nácviků kopů. Mnohem působivější je ale Les pagod nad chrámem, které jsou více jak 1000 let stavěny k uctění konkrétních mnichů. Stačí pár kroků a octnete se ve snovém světě, kde se procházíte mezi pagodami poznamenanými časem, v  tichu, slyšíte zpěv ptáků, nad jejich špičkami jsou vidět okolní hory a kdy máte pocit, že se musí objevit i nějaký mnich v oranžovém hábitu bojující s loupežníkem. Cestování po Číně není nijak jednoduché, zdá se, že celá země také cestuje a navíc se do vlaků dostane jen ten, kdo má lístek. Ty lze sehnat pouze předem a jejich počet je omezen počtem sedadel. Nelze zapomenout první dojem z  pekingského nádraží, od kterého se ostatní lišila jen velikostí. Obrovské prostory, všude na lavičkách a po zemi stovky lidí se spoustou kufrů, 34

pytlů, tašek různě pospojovaných provazy, nikde ani jeden nápis v angličtině nebo latince, všude jen čínské znaky. Další specialitou je, že se nikdo bez lístku nedostane na peron. Vše je organizováno tak, že přibližně 5 minut před odjezdem vlaku se rozsvítí nápis, ze kterého je možné identifikovat číslo vlaku spolu s časem odjezdu. Poté se vytvoří fronta, těsně tělo na tělo, do toho zavazadla, a čeká se na vpuštění do koridoru, na jehož konci průvodčí zkontroluje lístek a  označí ho. Poté se vystojí další fronta před zavřenými dveřmi na peron a v nějakém okamžiku, asi když další průvodčí obdrží hlášení, že vlak je před nádražím, jsou lidé vypuštěni a nastává úprk k místu, kde přesně zastaví vlak. Někde jsou na peróně dokonce značky, kde jaké číslo vagonu zastaví. Vlaky jsou čisté, je k dispozici termoska s teplou vodou na čaj a průvodčí po celou dobu jízdy neustále chodí a nabízejí dolití vody, prodávají rychlé občerstvení, sklízejí odpadky ze stolků, nabízejí k prodeji různé drobné předměty jako baterky apod. A také průběžně procházejí vagón s lopatkou a smetáčkem a zametají pozůstatky po jídle. Číňané neustále jedí a  ani vlak není výjimkou, proč se vzdát svých zavedených zvyklostí. Na autobusy se jízdenky kupují na místě. Jednou nám pomohla manažerka hotelu v Qu-fu, která si vzpomněla, že její syn, když byl malý, miloval český film o zvířeti, které žije v podzemí. Po usilovném přemýšlení, co mohlo být před 20 lety promítáno v Číně mě napadl krteček. Po namalování typické hlavičky a očiček bylo jasno. Manažerka se nám odvděčila tím, že nás doprovodila na autobusové nádraží, koupila za nás lístek do dalšího místa naší cesty, dovedla nás k autobusu, posadila nás do něj, poučila řidiče, což chvílemi znělo jako vyhrožování a vřele nám mávala. Bez ní si nedovedu představit absolvování této trasy ve městě, kde zřejmě kromě ní nikdo anglicky nemluvil. Už ale neviděla, že po dvaceti minutách se autobus rozbil a absolvoval opravu v příměstské garáži.

Některé trasy jsme za malý obnos absolvovaly rikšou nebo motorovou rikšou, která z vás vytřese duši nebo naopak dokáže srovnat záda. Využily jsme také taxíky. Poznatek - jsou levné, velice rychle se lze zorientovat, kolik stojí nástupní taxa různá pro různá města a lze si sjednat na ulici taxík na celý den, např. pro návštěvu památek za městem. Základ je pevně si dohodnout cenu a vyplatit ji až při návratu. Ale jakmile máte zavazadlo a  je zřejmé, že jedete na nádraží nebo z nádraží do hotelu, jsou čínští taxikáři nemilosrdní a  pokud nezaplatíte jimi stanovenou cenu, čeká vás absolutní ignorace. Dlužno říci, že i jimi vyslovená cena je pro nás ve srovnání s ceny taxi v Praze směšná, a tak velice rychle přistoupíte na jejich podmínky. Dalším fenoménem Číny jsou parky. V Pekingu se většinou jedná o  parky, které náležely k Zakázanému městu nebo sloužily k různým obřadům, jež vykonával císař ze své funkce prostředníka mezi nebesy a  zemí. Jsou plné stromů, keřů, jezírek, altánků, umělých skal, mostů a  klikatých chodníčků. Společným je dokonalá péče o  zeleň, každý strom. Žádný strom, pokud to není nevyhnutelné se neporáží, ale podepře, i  staré vyschlé kmeny staletých stromů jsou součástí všech parků i chrámových zahrad, každý keř je pečlivě ostříhán, ořezán, trávníky jsou zastřiženy a cesty jsou udržovány v  absolutní čistotě, neustále někdo chodí a zametá. Posedlost čistotou cest je vedena až do absurdity, kdy ve městě Luoymeng, v městě zahaleném smogem, jsem na čtyřproudové magistrále spatřila ženu, která velkým mopem tuto magistrálu zametala. Dalším znakem pro parky je to, že jsou místem setkání starších lidí. Většina chrámů a paláců je situována v nádherných parcích, a aby tyto parky byly zpřístupněny i pro obyvatele měst, platí se symbolické vstupné s tím, že pro vstup do památek je určena vstupenka jiná. Proto jsou parky od rána do večera plné lidí, kteří hrají stolní hry, karty, tvoří hudební kroužky, zpívají, tancují, cvičí tai-či. Dalším specifikem je, že jsou zde, ale nejen zde, ale i po ulicích instalovány zjednodušené přístroje

na fitness. Staříci i stařenky, i sundané z kolečkových křesel, posilují na přístrojích ruce, nohy, hledí do krásně upravené zeleně a zároveň udržují společenský kontakt se svými vrstevníky. Zklamání mně způsobila Velká zeď, nebo přesněji řečeno ten úsek, který je zprovozněn pro návštěvníky. Jak to jinak říci – je to „Disneyland“. Pamatuji si, kdy bylo možné zeď navštívit a nepotkat živáčka, kdy byla opravena do nenásilné podoby, kdy bylo možné stát na strážní věži a cítit genia loci. Dnes jsou zde přistavěny všechny možné stavby, je postavena lanovka, dokonce je pod zdí i tobogan a pod strážní věží na nejvyšším vrcholu ve stylu nápisu v Los Angeles je obrovský nápis s emblémem OH 2008 - One world one dream. Stovky a tisíce turistů směřují po zdi, mezi nimi překáží prodejci suvenýrů, vstup na věže je pro jistotu uzavřen. Takže velkolepost stavby oceníte spíše zdálky a z míst, která neprošla takovouto násilnou přestavbou. Co nezklame: V Pekingu kromě Zakázaného města návštěva Chrámu nebes s  rozsáhlým parkem staletých cypřišů, Lamaistický 35

chrám se stovkami budhistických soch a sošek i v tantrických pózách. Podle tantrické věrouky symbolizuje mužství milosrdenství a zákonitost a ženství vědomost a moudrost. Když se spolu spojí, je dosažen stav nirvány. Tento akt je v mnohých chrámech na sochách překryt pásem žlutého hedvábí. Letní palác s velkým jezerem, dlouhými krytými koridory a mramorovou lodí, kterou si nechala císařovna Cch`-si, postavit za peníze určené na výzbroj armády, kam se na léto stěhoval císařský dvůr. V provincii Shaanxi město Xi-an, hlavní město říše po dobu 2000 let s  množstvím památek a nalezišť v okolí. Jenom při půlhodinové cestě místním autobusem za terakotovou armádou střežící cestu k hrobce prvního císaře sjednocené Číny z roku 210 před n. l. lze navštívit neolitickou vesnici Banpo a 2500 let staré lázně Huaqing. V opuštěné venkovské krajině nedaleko města je komplex císařských hrobek. Nejpůsobivější je Cesta duchů s  kamennými postavami strážců a koní k hrobkám císařovny Wu Ce-tchien ze 7. století z doby, kdy žil i legendární soudce Ti. Město je však i moderním městem s velkolepými stavbami, širokými bulváry, velkoryse řešenými nákupními centry a úžasnou kuchyní. Ve stejné provincii je známé i město Luoymeng se skalním areálem Longmen, kde bylo do skály od 5. stol. n. l. vytesáno více jak tisíc síní s  postavami Budhy od velikosti několika centimetrů až po 14 metrů. V dubnu, kdy v tomto městě kvetou pivoňky, se sem sjíždí celá Čína a  motiv pivoněk vás v  tomto městě provází všude. Dalším motivem, kterému je podřízeno další město je Kaifeng, sice starobylé město, ale během dob zanesené pod několika metry bahna ze Žluté řeky, jsou motivy z pětimetrového svitku z 11. stol. ukazující detailně život města, především motiv mostu přes řeku se všemi lidmi, tažnými zvířaty, okolními obchody a dílnami. Co mě nejvíce překvapilo: Městečko Pingyao v  provincii Shanxi. Zcela zachovalé městečko s tradiční infrastrukturou z 19. století, kdy bylo bankovním centrem země s přepychovými sídly 36

bankéřů (bank bylo ve městě přes 400), úzkými uličkami bez moderních vymožeností jako jsou auta, neony. Uličky jsou lemované většinou jednopatrovými domky s vyřezávaným mřížovím, malovanými výjevy na skle, lampiony v průčelí. Některé z  dvorů byly přeměněny na hotely a  v  jednom takovém bývalém sídle bohatého bankéře, s tradičním nábytkem, obrazy i porcelánem byl náš hotel. Celé městečko obklopují městské hradby. Plánovaná krátká procházka po hradbách se změnila na hodinový pochod, protože všechny strážní věže jsou zavřeny a otevřena zůstala jen Městská věž po 3 km chůze. Město zruinovala císařovna Cch`-si, která si od bankéřů vypůjčila na reparace spojeným mocnostem po povstání boxerů a dluh nevrátila. Z bývalé banky Číny se stal provinční zapadákov a  díky tomu přežil se všemi sídly i jejich vybavením a zařízením. Co dále: Čistota ulic v některých městech, velkolepá výstavba obytných domů, nákupních center. Čína nemá problém s prostorem, proto se za městy budují celá nová sídliště, univerzitní objekty s  celou infrastrukturou a  bourají se příšerné stavby a tovární objekty z dob nedávných, které zničily centra měst. I města okresního formátu mají budovy úřadů, které nemají ani ministerstva u nás. Vybudování sociálních zařízení i v tom nejzapadlejším chrámu a nejmenším parku. Údržba a opravy památek. Vstupné se skutečně využívá na úhradu nákladů s tím spojených. Peníze bylo možné mimo Peking vyměnit pouze v Bank of China. Problém byl, že nás mají vedeno pod Československem a ověření toho, že existuje Česká republika trvá poněkud dlouho. Anglicky umí málokdo, ale neznalost je nahrazována množstvím zúčastněných osob při řešení problému a snahou pomoci. V každém hotelu je na pokoji rychlovarná konvice a čaj. Kvalita čaje odpovídá kvalitě hotelu. Káva je „western“ zvyk a pokud si ji vyžádáte v restauraci, bude slabá a bude stát mnohdy více než celé jídlo. Co dodat. Čína je Čína. Při jejím bližším poznání Vás zájem o ni již neopustí.