Obsah Unitářských listů LEDEN 2011

Obsah Unitářských listů

LEDEN 2011 TEXTY K tématu unitářské misie Euthanasie světa Akhaů

RUBRIKY 5 5

Z článků Tomáše Ryšky

Otázka unitářské misie

8

Petr Samojský

Střední cesta

13

Norbert Fabián Čapek

Co můžeme udělat, co můžeme nabídnout

16

Miloš Hlávka

Dedikace kostela v Jrikyndeng v Indii

10

Slovo na cestu Slovo k zamyšlení Slovo k zamyšlení Meditace Dětská stránka Letem unitářským světem Nad dopisy čtenářů Události, komentáře Unitářský receptář Humor solí života

3 4 21 26 28 31 32 33 34 35

Eric. M. Cherry

Co nás drží pohromadě po 21 letech svobody?

22

Iva Fišerová

UNITÁŘSKÉ LISTY vydává měsíčně Pražská obec unitářů pro členy, příznivce a přátele v Pražské obci unitářů, Obci širšího společenství, Místní skupině unitářů v Liberci, Místní skupině unitářů v Teplicích. Názory v příspěvcích našich členů nemusí vyjadřovat názor redakce. Uzávěrka příspěvků vždy do 7. dne každého měsíce. Příspěvky do Unitářských listů posílejte e-mailem na adresu [email protected] nebo do kanceláře POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce: OŠS: Petr Samojský; POU: Eva Pivcová, Romana Radová, Kateřina Samojská; MS Liberec: Jasoň Havlín. Odpovědný redaktor: Petr Samojský. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh a sazba: Jiří Kloboučník. Jazyková korektura: Kristýna Ledererová-Kolajová. Registrace: MK ČR E 13407.

www.unitaria.cz

SLOVO NA CESTU

„P

oznal jsem skvělé věci, porozuměl jsem světu, dostalo se mi moudrosti, jsem šťastný a mám radost ze života.“ Když člověk toto cítí, byl by sobec, kdyby se nechtěl podělit o cestu, která ho k tomu pocitu dovedla. Když je pak dosažení toho pocitu podloženo určitou ideologií, a když pak ta ideologie obsahuje nutkavost předávat ji systematicky a organizovaně dál, je to činnost, které se říká misijní. Záleží velmi na té ideologii, k čemu člověka ponouká. Protože samo o sobě poznat skvělé věci, porozumět světu, získat moudrost, být šťastný a mít radost ze života je univerzálně potřebné pro každého. Dělit se o to je také potřebné. Vnucovat to však druhým, to už potřebné není. Misijní činnost, toť kontroverzní téma. – Petr Samojský

Unitářské listy • Leden 2011

3

SLOVO K ZAMYŠLENÍ

www.unitaria.cz

Hovoříme o snahách předávat poznatky, zkušenosti, moudrost. Zamysleme se nad slovy, která pronesl francouzský filozof Albert Camus.

Nekráčej

přede mnou, protože já tě nebudu následovat. Nekráčej za mnou, já tě nepovedu. Jdi vedle mne a buď mi přítelem.

Co očekáváme od přátelství? Od života? Od sebe samé, od sebe samého?

4


www.unitaria.cz

K TÉMATU

UNITÁŘSKÉ MISIE Uvádíme čtyři články, které se věnují misijní otázce z různých úhlů. Svědectví Tomáše Ryšky nás uvede na konkrétní dějiště jedné současné misie, následuje článek Petra Samojského nabízející historickou perspektivu unitářského postoje k misiím. Pak dáme slovo N. F. Čapkovi, který v knize Cestou k obrodě vyslovil jakési programové prohlášení zamýšleného unitářského společenství. Současou perspektivu nabídne Miloš Hlávka a téma uzavře meditace N. F. Čapka, která je vlastně reflexí na naše téma.

EUTHANASIE SVĚTA AKHAŮ Euthanasie je, jak známo, asistovaná sebevražda. Hovoří se o ní zpravidla v souvislosti s jednotlivcem. Ale na případu kultury Akhaů, minoritního kmene v severním Thajsku, se dá hovořit i o sebevraždě společenské, za milosrdné asistence křesťanských misijních nadšenců. Na kulturu Akhaů a jejich současnou kritickou situaci upozorňuje Tomáš Ryška ve svém filmu Zajatci bílého boha (film je možno vypůjčit si v knihovně POU). Ryška se také v jednom ze svých článků zamýšlí nad misijní činností křesťanských skupin a nad spravedlností celého pojetí západního misijního uvažování. Případ Akhaů můžeme vzít jako příklad složitosti misijní činnosti, od které se unitáři distancují. Citujeme teď z dvou článků Tomáše Ryšky: V 90. letech proběhlo v Jihokorejském Soulu jedno z největších evangelických setkání, takzvaná Mezinárodní konference na evangelizaci světa (GCOWE). Téměř 4000 křesťanských vůdců rokovalo nad tím, jak přinést víru všem lidem na této planetě. V té souvislosti vznikl také projekt AD 2000, jehož cílem bylo přivést do roku 2000 všechny lidi na této planetě ke křesťanství. Hlavní myšlenka této komplexní a vysoce promyšlené operace byla velmi jednoduchá – konvertuj místní, dej jim know-how a peníze a oni se již sami postarají o výstavbu dalších kostelů a vytvoření nových, místních Unitářské listy • Leden 2011

5

www.unitaria.cz

křesťanských skupin. Protože se tyto velkorysé plány nepodařilo naplnit, navázal další projekt, který v tom má pokračovat, tzv. Joshua Project. Zatímco ve vesnicích sousedních etnik se misionářům zavádět křesťanství dařilo, u kmene Akha příliš ne. Jak později ukázala zkušenost, pokud jsou malé děti odebrány rodičům a vychovány v prostředí křesťanských domovů, snadno novou víru přijmou. Jak říkají pracovníci křesťanských organizací: „Vychovávej dítě způsobem, kterým by mělo jít. Když dospěje, od naučené cesty se již neodkloní.“ S tím se pojí i to, co pro křesťanské organizace znamená vzdělání. Pod pojmem vzdělání si mnozí představí klasické formální curriculum. V těchto organizacích je více oceňováno vzdělání náboženské, na něž je kladen velký důraz. Každé ráno se tam děti věnují rozjímání a čtení bible, následují sezení skupinová. Po škole hodinu pracují a večer opět následují „bible studies“. Šikovné děti jsou také posílány na tzv. Christian Camps, kde po celé dny, pod dohledem vyškolených pracovníků, intenzivně hledají svého Pána. Vrcholem pak pro děti můžou být Bible Colleges, kde se mají naučit předávat víru dál. Na tyto školy přijímají děti bez ukončeného formálního vzdělání. (www.cuni.cz/IFORUM-8800.html) Nyní si představte, že Akhaové při snaze o šíření vlastního pohledu na svět disponují podobnými čísly, která udává kniha World Christian Trends: Po Zemi se dnes pohybuje na 458 000 zahraničních misionářů pracujících na plný úvazek, přičemž v roce 1900 jich bylo pouze 62 000 a v roce 1970 působilo po světě na 240 000 zahraničních misionářů. Vedle nich lze napočítat dalších 5360 zahraničních misionářů pocházejících ze zemí tzv. třetího světa, 1 135 000 domácích misionářů a 400 000 krátkodobých zahraničních misionářů. Každoročně je vytištěno a publikováno 12 800 knih a článků věnujících se misionářským aktivitám a distribuováno je na 120,7 milionů kopií Nového zákona. 4550 zahraničních misionářských agentur evangelizuje každoročně na 4 miliony „nových duší“. Náklady na misijní činnost tvoří přibližně 345 000 amerických dolarů za každého nově evangelizovaného člověka (Barrett & Johnson 2001). Připusťme, že s podobnou mocí budou disponovat Akhaové a se stejnou pílí (www.joshuaproject.net) se pokusí konvertovat všechny křesťany světa na Akhazang... Uvedu jeden příklad, k čemu dochází v akhaských komunitách po náboženské konverzi na křesťanství. Opomeňme rozvrat původních mocen6


www.unitaria.cz

ských a politických institucí, které měly v akhaské společnosti kulturní a sociální opodstatnění, a zaměřme se na rodinu. „Tradiční“ model akhaské rodiny představuje vícegenerační domácnost, kde se starají děti o své staré rodiče a v době, kdy „mladí“ zajišťují pro všechny obživu, starají se staroušci o své vnuky. Pod vlivem křesťanských organizací se mění model rodiny na tzv. nukleární, kde domácnost tvoří pouze rodiče a děti. Prarodiče tato změna zbavuje hmotných a sociálních jistot a rodiče péče o jejich potomky. To následně nabízí křesťanským organizacím nový důvod k odebrání horských dětí na převýchovu. Vždyť misionáři těm lidem pomáhají, může znít námitka. Zachraňují děti, když je rodiče prodají na prostituci ... A tak se vracíme k tomu, jak vzniká naše vědomí o životech a složitých problémech vzdálených lidí. Bývají to právě rozvojové organizace a média, které nám ono vědomí vytvářejí. A tak podobně jako média potřebují zajistit sledovanost, aby získala inzerenty, rozvojové organizace potřebují prezentovat problémy, jež řeší způsobem, který přesvědčí jejich sponzory. Mnozí antropologové tvrdí, že podstata rozvojového diskurzu, se vší svou snahou o pomoc potřebným, však není ničím víc než překroucením skutečných aktivit rozvojového aparátu. Experti působící v Thajsku s nimi souhlasí: „Ve filmu a tisku se velmi často objevuje malá Apsu, naivní akhaská dívenka prodána tátou, jež je závislý na heroinu. Je prodána překupníkovi, který ji prodá do nevěstince, odkud je pak zachráněna dynamickou nevládní organizací. Nakonec je tam obligatorní komentář, který říká, že se Asiaté nestarají o své dcery,“ uvádí antropolog David Feingold. Po pěti letech výzkumu, podpořeného OSN (prostřednictvím UNESCO), dodává: „V tomto scenáři moc pravdy není“ (www.america.gov). Podobně jako Feingold jsem se ani já nesetkal s případem, kdy by rodiče prodali své děti. Co je ovšem zarážející, já se nesetkal s podobným příkladem ani mezi dívkami, které měly být zachráněny před prostitucí, a právě proto žily v křesťanských domovech. Některé z těchto dívek jsou členky mojí sociální skupiny. Zatímco je tedy západním dárcům vysvětlována potřeba institucionální péče v souvislosti se světem prostituce, drog či nezájmem o vlastní děti, rodiče těchto dětí řeší naprosto jiný, reálný problém. Na základě kampaně z počátku 90. let o důležitosti vzdělání, které zajistí „lepší práci“ a „lepší budoucnost“, snaží se akhaští rodiče umožnit svým dětem kvalitní vzdělání. A jak jim slibují pracovníci křesťanských organizací, to nejlepší jim zajistí právě oni. Nejbližšími členy sociální sítě v rámci mého výzkumu Unitářské listy • Leden 2011

7

www.unitaria.cz

je několik mladých lidí, kteří v křesťanských domovech vyrostli. Někteří z nich spoluzaložili nový domov, ve kterém dnes pracují. Právě s těmito lidmi žiji v jedné domácnosti, a mám tak skvělou příležitost studovat každodenní životy absolventů výše zmíněných křesťanských domovů a jejich rozvojových projektů. Na základě svého výzkumu jsem pevně přesvědčen, že vzdělání nedokáže Akhaům zajistit ani „lepší práci“, ani „lepší budoucnost“. Problémy, kterým čelí horské minority, jsou daleko složitější, strukturální. Podobnou zkušenost diskutují antropologové již od 50. let. Diskuse v rámci sociální antropologie nestojí, zda vzdělání dokáže zajistit minoritám (Ogbu by řekl nedobrovolným minoritám) a chudým onu „lepší práci“ a „lepší životy“. Víme, že vzdělání tuto schopnost obvykle nemá a naopak sociální nerovnosti dále reprodukuje. Ať již je, či není rozvojová pomoc funkční, její přítomnost vytváří v životech a světě místních lidí změny. Uvedu jeden příklad. Thajská vláda se opravdu snaží (mimo jiné např. v souvislosti s UNCRC, jejímž je signatářem) zajistit vzdělání i dětem z hor. Již řadu let staví školy v odlehlých oblastech. Křesťanské organizace ve stejnou chvíli vysvětlují svým donorům, že pokud by nebylo jejich práce, děti z hor nemají šanci získat vzdělání. Za finanční pomoci dobrosrdečných křesťanů z Evropy a USA, kteří mají zájem zlepšit životy potřebných, odvádějí děti z vesnic do svých domovů. Tím se mění demografie vesnic, protože z nich jednoduše mizí děti. Státní školy tak nemají dostatek studentů a následně je třeba je zavřít. Až v ten moment se stává původní propagační komunikace křesťanských organizací pravdivou. (Tomáš Ryška: „Zajatci bílého boha. Film, kterému někteří neporozuměli.“ Res Claritatis, 11. 3. 2010)

OTÁZKA UNITÁŘSKÉ MISIE Petr Samojský Misijní stanice, misionářské publikace a vůbec misijní strategie pro přivádění lidí na pravou víru, to vše se zdá být protikladem unitářské víry. Stačí pročíst si unitářské principy a je jasné, že s takovým postojem těžko lze hlásat pravou, jedinou a jedinečnou víru. Nicméně misijní činnost vůbec není unitářům cizí! A když se podíváme do vlastní historie, nalezneme pro to konkrétní doklady. 8


www.unitaria.cz

Zamysleme se ale nejdřív nad samotným pojetím misijní činnosti. Proč by vlastně vůbec někdo měl být misijně aktivní? V prostředí, které bylo po staletí ovlivňováno křesťanskou kulturou, nacházíme prvotní motivy v novozákonních textech: „A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Mt 28:18-20, podobně Mk 16:15, L 24:47; J 15:16) Církve si tato slova vysvětlily jako platné a závazné nejen pro Ježíšovy žáky osobně, nýbrž pro všechny běžné členy církve (anebo podle té či oné církevní interpretace pouze pro duchovní a kazatele, anebo vybrané aktivisty). Unitáři, kteří jako organizovaný duchovní proud sestoupili z planoucích kacířských hranic reformace, byli od svého počátku logicky spíš v defenzivním postoji, aby uchránili své životy a svou víru. Nicméně protože z křesťanské kultury vzešli, misijní přístup jako takový jim cizí nebyl. Unitářské misionáře nacházíme tedy např. v rozsáhlé státem organizované misijní činnosti na území Severní Ameriky v polovině 19. století. Americká unitářská asociace (AUA) tehdy spolupracovala na záměru americké vlády zabrat s pomocí křesťanských církví rozsáhlá indiánská území a součástí předvoje byli právě misionáři. Je nutno ovšem doplnit, že již tehdy bylo unitářských misionářů sloužících mezi indiány velmi málo ve srovnání s jinými církvemi. Misionářská kultura byla nedílnou součástí i britské organizace. Britská a zahraniční unitářská asociace vznikla pod tímto názvem v roce 1825 na základě sloučení tří organizačních útvarů – publikačního, občanských práv a právě misijního. Manchesterská unitářská univerzita, jak ji známe dnes, byla založena v roce 1855 pod názvem Unitářská domácí misionářská správa (Unitarian Home Missionary Board). Byli to zejména britští a američtí unitáři, kteří se na všech kontinentech snažili, nejvíce v 19. století, šířit svou víru i navazovat kontakty s tamními unitářsky laděnými nebo podobnými organizacemi; ostatní ohniska byla příliš slabá, jejich úsilí nebylo výrazné anebo se zkrátka soustředila na svá vlastní území – jako tomu bylo ostatně i u unitářů českých, kteří se nijak nesnažili pronikat na území jiných národů. Počátek 20. století ale přinesl v přístupu unitářů k misijní činnosti radikální změny. Unitářská společenství ve světě se postupně demokratizovala a osvobozovala od ideologické výlučnosti křesťanství, a tím logicky Unitářské listy • Leden 2011

9

www.unitaria.cz

i ztrácela ideové opodstatnění pro šíření jediné správné víry jakožto jedinečné spásy pro každého. Ekonomická situace ve světě vlivem 1. světové války pak jen umocnila odklon od podpory zahraniční a domácí misijní politiky. Tento vývoj s sebou nesl někdy i paradoxně stinné stránky, jako např. opouštění již misijně ustavených organizací v různých částech světa, které byly v některých případech ponechány svému osudu – přičemž toto se dělo postupnou cestou, která měla vést k jejich ekonomické a ideové soběstačnosti. Jindy zase unitářské organizace odmítaly či váhaly investovat do misijně orientovaných projektů, když je osoby nebo skupiny v zahraničí žádaly o pomoc. Zajímavá je v tomto ohledu kauza nám důvěrně známého N. F. Čapka, který v létě 1921 přijel do Československa se záměrem zorganizovat nový duchovní proud. Čapka obvykle nechápeme jako klasického misionáře a jako čeští unitáři se cítíme zcela nezávislí. Jak to však bylo ve skutečnosti s nezávislostí našich počátků? Čapkovi se navzdory již zmíněnému skepticismu amerických unitářů vůči zahraničním misijním činnostem podařilo vyjednat jejich podporu, a to překvapivě snadno a rychle. Po několika pracovních jednáních v květnu 1921 správní sbor AUA schválil podporu pro jeho působení v Československu. Čapek v rozpětí několika týdnů prodává svůj dům, končí své zaměstnání a odjíždí do Československa. Byl tedy Čapek v roli misionáře amerických unitářů? Podíváme-li se do vlastních zdrojů, zmínky o tom jsou vzácné. Jaroslav Šíma v Tvůrčím náboženství zmiňuje spolupráci se zahraničními unitáři pouze na jednom místě, a to v anglickém výtahu. Kniha 25 let československého unitářství v úvaze o důvodech Čapka vrátit se a působit v Československu zmiňuje pouze jeho osobní touhu napomoci hledajícímu člověku. Od zahraničních vlivů se naopak distancuje: „Dr. Čapek a jeho spolupracovníci si toužebně přáli, aby budovali hnutí na duchovních základech a specifických tužbách českého lidu a nepřáli si v žádném případě přesazovat do české půdy cizí náboženskou orientaci, zřizovat snad nějakou ‚filiálku‘ zahraniční církve a propagovat náboženský směr cizí cítění českého člověka.“ (str. 5-6) O něco jiný je ale pohled z druhé strany. Ve zprávách a interních dokumentech AUA se o českých unitářích hovořilo často. Již v roce 1923 čteme ve Výroční zprávě Samuela A. Eliota, vedoucího Oddělení zahraničních 10


www.unitaria.cz

vztahů, toto: „V Československu se rozvíjí mimořádné hnutí. Je tam velký odliv od staré ortodoxie. Mnoho tisíc lidí, včetně kněží, opouští katolickou církev a shromažďuje se v nezávislých náboženských organizacích více či méně liberální povahy. Rev. Norbert F. Čapek jedná jako zdatný reprezentant Americké unitářské asociace v Praze, zorganizoval velkou kongregaci a získal si pozoruhodný vliv.“ Zakladatel Unitářské pomocné služby Robert C. Dexter v jedné ze svých zpráv v roce 1938 říká: „Moje návštěva Československa mi umožnila prohloubit kontakt s Československou církví a samozřejmě s naší Unitářskou misií v Praze. Finanční situace té misie je o hodně lepší než před rokem a my doufáme, že její další problémy jsou v procesu řešení.“ Čapkova práce byla podporována finančně v prvních letech 3 000 USD ročně. Srovnáme-li mezinárodní investice AUA, ale i Mezinárodní asociace pro podporu liberálního křesťanství a náboženské svobody (dnes IARF), finance proudící ze zahraničí k československým unitářům předčí všechny jiné. Další významnou finanční podporu představovala investice britských a amerických unitářů při zakoupení a přestavbě našich budov v Karlově a Anenské ulici. Měla formu půjčky, kterou jsme ovšem vlivem okupace, 2. světové války a éry komunismu nikdy nesplatili. I s úroky se dnes jedná o částku astronomickou, kterou bychom ani dnes splatit nemohli, a to, že američtí a britští unitáři po nás tento dluh našich předků splatit nechtějí, je dalším darem, který jsme od nich dostali. Finanční podpora ze zahraničí ovšem nebyla to jediné, co jsme za roky své existence obdrželi. Morální podpory nám bylo zapotřebí neméně, a to i v době vlastně nedávné, během devadesátých let 20. století, kdy české unitářství bylo ohroženo invazí ideologicko-podnikatelského záměru Vladimíra Strejčka a Otmara Doležala. Zde se k podpoře morální ovšem přidala i podpora politická unitářských amerických a britských státníků. Podtrženo a shrnuto české unitářství po dobu své existence vděčí za mnohé zahraniční morální a finanční podpoře, bez které by bylo v různých dobách existenčně ohroženo a snad ani nepřežilo. Naproti tomu české unitářství se vždy cítilo a jednalo jako zcela nezávislé a samostatné. Studujeme-li ideové pozadí N. F. Čapka v dobách počátků unitářství ale i později, je zřejmé, že paralela mezi českým unitářstvím a unitářstvím americkým je jen v základních rysech. To především proto, že američtí unitáři byli a jsou založeni na modelu kongregačUnitářské listy • Leden 2011

11

www.unitaria.cz

ním, kde jednotlivé obce jsou právně, ekonomicky i ideově samostatné, takže už tehdy byla mezi nimi značná různorodost – a proto tedy by bylo i obtížné porovnávat české unitářství s naším. To jediné, co Čapek evidentně převzal a aplikoval v našich podmínkách, byl právě demokratický, kongregační systém organizace (ten však nemohl být užit v plné míře vlivem absence odluky církví od státu). Oproti unitářství americkému i britskému ovšem české unitářství tvořilo ideově jednotný a svébytný duchovní proud. Můžeme tedy konstatovat, že američtí unitáři, kteří české unitářství finančně podporovali během našich počátků, prokazatelně nešířili svou ideologii do Československa, a že NSČU tedy nebyla jejich misií v tradičním slova smyslu. Jednalo se vlastně o velmi ušlechtilý akt podpory, srovnatelný s moudrými rodiči, kteří finančně podporují své dítě a přitom mu ponechávají samostatnost. A touto myšlenkou se dostáváme k úvodní otázce, jak aktuální je pro nás, české unitáře, pojem misijní činnosti. Křesťanské důvody pro misijní činnost, tedy snaha o vykoupení z hříchu prostřednictvím spásy v přijetí Krista, jsou nám cizí; v unitářství je duchovně každý odpovědný sám za sebe. Spásu netřeba hledat v Kristu nebo jiné osobě, není mimo nás, spása je dosažení harmonie; člověk není „hříšný“, jen musí nacházet cesty jak korigovat svou bytostnou živočišnou přirozenost, jak kultivovat svůj život, sama sebe a své vztahy. Dnes hovoříme o propagaci, možnostech růstu, vydáváme knihy, letáky a jiné publikace, nabízíme různé vzdělávací a kulturní programy atd. I to je svým způsobem misijní činnost. Chceme oslovit člověka a ukázat mu, jak může svůj život žít lépe, radostněji, duchovněji, jak může nacházet moudrost, prohlubovat svůj vztah s Bohem, jak může být více nápomocný svým bližním a celému světu. To vše chceme a mohli bychom jmenovat řadu dalších úkolů a oblastí činnosti. Na druhou stranu nechceme házet perly sviním, jak pravil Ježíš. Nechceme nikomu nic nutit ani nikoho manipulativně obracet k tomu, co necítí. Chceme pouze z darů, které máme, nabízet těm, kdo o to opravdu stojí a kdo ve svém životě dospěli k tomu, že unitářská víra jim může být co platná. Kdo potřebuje neomylné vůdce, hierarchii autorit, neměnné rituály a černobílou morálku, toho bychom nemohli a nechtěli oslovovat, protože pokud není otevřen vývoji, hledání a učení se, pak mu dost dobře nemáme co nabídnout. Kdo hledá prostor pro tvůrčí duchovní hledání 12


www.unitaria.cz

a nacházení, pro pokračující a vyvíjející se duchovní cestu, ten je mezi námi samozřejmě srdečně vítán. Naše misijní působení, pokud bychom to slovní spojení vůbec volili, pak spočívá ve snaze dát o sobě vědět těm, kteří by takříkajíc byli s námi na stejné vlně.

STŘEDNÍ CESTA Norbert Fabián Čapek, v roce 1921 Oficielně stojí všecky české protestantské církve spolu s Čsl. církví a s katolíky na témže dogmatickém základě, který obsahuje pád Adama s dědičným hříchem a jeho následky; krvavou oběť druhé božské osoby přinesenou prvé božské osobě; vzkříšení těla v den soudu; ďábla, peklo a věčné trápení v něm; knihy Starého a Nového zákona jako neomylné a pravé boží zjevení; zázraky atd. Na těchto dogmatech je založené náboženské vyučování dětí a ony jsou předmětem kostelních písní a jiných církevních projevů. Nová doba si tolik vynutila, že trpěny jsou v oněch církvích také svobodomyslné projevy jednotlivců, jmenovitě laiků. Protože se u nás až posud neustavila žádná náboženská společnost na základě pokrokovém a nedogmatickém, panuje klamná domněnka, že není možné organisovati a pěstovati náboženství bez dogmat a v souladu s vědeckým poznáním. Mnohý se stydí přiznati, že jeho nejhlubší city jsou náboženské, aby se nemyslelo, že je pověrečným. Je to kus katolické výchovy, když se myslí, že mezi orthodoxním nebem s andělíčky a hrobovou prázdnotou atheismu není střední cesty pro člověka pokrokového, a přece náboženského. Takové smýšlení, s jakým se u nás potkáváme téměř na každém kroku, je v Anglii a v Americe, zemích typicky pokrokových a náboženských, úplně neznámé. Tam už dávno našli sobě cestu střední mezi pověrou a negací, mezi církevnickou neomylností a náboženskou nepřátelskou namyšleností. Také tam, jako nyní u nás, našli se dobří muži, kteří svými svobodomyslnými hlavami chtěli rozbít orthodoxní hradby, ale brzo seznali marnost svého úsilí a věnovali svoje schopnosti kladné práci mimo oněch hradeb. Dogmatické soustavy orthodoxních církví, najmě katolicismu a kalvinismu, jsou tak logicky vybudované a tak důsledně sloučené se starým světem aristokraticko-feudálním, že není možno vytrhnouti jeden kámen, aby se nebořila celá budova. S naukou o pádu prvních rodičů, například, stojí a padá u nich všecko. Unitářské listy • Leden 2011

13

www.unitaria.cz

Začíná se nyní také u nás vážně pomýšleti na organisování zmíněného středního směru. Mnozí byli by ochotni pomáhati při vytvoření takové nedogmatické, obrodné, náboženské organisace, kdyby se neobávali, že z toho vyroste nové církevnictví a sektářství s novými obručemi na mozek v podobě nových dogmat. Obava ta je oprávněná. Žádná organisace nemůže býti o mnoho lepší než lidé, kteří jsou v ní. Avšak my přesto věříme v nový zítřek a že může býti, co ještě nebylo. Kdo jen trochu pochopil světové dění, ví dobře, že každý den je něčeho počátkem a že nejbožštějším úkolem člověka je tvořiti nové hodnoty. Vytvořme dnes to nejlepší, co dovedeme, a současně blahopřejme budoucím, kteří to naše nejlepší rozboří a zavrhnou v té chvíli, kdy jim ono bude překážeti při tvoření něčeho ještě lepšího. Bez organisace však žádné hnutí není možné. Nerozšíří se, neuplatní, vzplane jak raketa a rychle pohasne. O českobratrství bychom dnes nic nevěděli, kdyby bylo zůstalo jen tužbou několika jedinců neorganisovaných. Co je živé, musí přijati životné formy. Kniha je dobrá k přečtení a do knihovny, ale živá idea se v ní nevyžije, nevyhraní, nevyrůstá jako z kořene a nenese květů a plodů, to může jen živá organisace. Vytvořme nejlepší organisaci, jaké jsme schopni dnes, a její zdokonalení, přetvoření, po případě zavrhnutí a nové vytvoření ponechme těm, kteří přijdou po nás. Živé idee nestrpí mrtvé, nehybné organisace. Žádná forma není dost dobrá, aby se jí trvale přizpůsoboval a podřizoval duch. Taková organisace budiž otevřeným domovem pro všechny, kteří z orthodoxie vyrostli, ale zůstávají materialistickému atheismu v hlubinách své duše cizími. Tu by uplatnili svých vloh a podíleli se na obrodné práci bez kompromisů s tradicemi, které se přežily. Taková organisace dobře by sloužila nejen národu, ale i církvím orthodoxním; a každý, kdo je upřímně orthodoxním, musel by ji vítati, neboť neapelovala by na ty, kteří věří, ale na ty, kteří nevěří, aby nekompromisovali, nebyli dvojakými a přiznali barvu. V rozdílu od jiných náboženských organisací byla by co nejvíce inklusivní. Pamatovalo by se na celého člověka, a nepěstovaly by se do výstřednosti jen některé jeho vlohy, aby jiné zakrněly. Vše, co dobré a pravdivé; co probouzí rozum, cit a vůli k harmonické činnosti; co napomáhá zdraví, síle a ladnosti; co osvěcuje mysl, zahřívá duši a podněcuje ducha, že tvoří a osvobozuje se – vítejme! Náboženství nebuď nám nedělním přívěskem, nejméně už brzdou svo14


www.unitaria.cz

bodného bádání, ale budiž posvěcením všeho, co člověk podniká; dávejž smysl a směr všem jeho obrodným snahám; budiž novým životem pod zorným úhlem věčnosti; uvádějž v soulad veškeru kulturní činnost s uvědomělým vývojem k vyššímu lidství. Taková organisace podněcovala by k modernizování veřejné správy, výroby, obchodu a všeho, co se dosud koná v duchu feudálně klerikálním. Pomáhala by k zpravdovění společnosti, kde dosud řádí dvojakost, ramenářství a přetvářka. Přispěla by dále k svornosti duchem snášenlivosti, úcty k cizímu přesvědčení a úctou člověka k člověku proto, že je člověk, čímž by se připravovala cesta k bratrství. Bratrství bylo by více než tykání a bratříčkování a více než dávání almužny, bylo by přátelskou pomocí k svépomoci. Taková organisace byla by samozřejmě vlasteneckou v nejšlechetnějším a nejpokrokovějším slova smyslu, ale byla by současně okénkem do širokého světa. Navazovala by styky s příbuznými organisacemi ve všech kulturních zemích, neboť právě v organisacích tohoto druhu najdeme tam vynikající učence a umělce, státníky a reformátory, vynálezce a techniky, vychovatele a sociální pracovníky a zástupce všech odvětví lidské činnosti vůbec. Na jejich činnosti změříme sebe, jejich nadšením oduševníme se k práci na vlastní hroudě, a dovedeme-li dáti v některém směru iniciativu k novému a lepšímu pojetí života, obohatíme tím jejich kulturní fond. Sektářství a nemravnost mívají nejhlubší kořínky v nesamostatnosti a v závislosti na vyšší instanci, která rozhoduje o „chlebíčku“. Kdyby každá místní náboženská obec byla úplně samostatná, ideově a také v jiných svých náboženských projevech nezávislá a měla svobodu dle libosti a potřeby spojovati se s kteroukoli příbuznou organisací v témže místě k jakékoli činnosti; kdyby byla především také finančně sama svoji, aneb dostává-li podporu, aby tato nebyla podmíněna jistou věroukou a jistým kultem: mnohé těžké otázky rázem by se rozřešily, cesta k sblížení všech nábožensky pokrokových lidí by se upravila a staré tradice netarasily by cestu k novému poznání. Snad by i potom nebylo méně sekt, ale ty, které by byly, vyjadřovaly by jen různé odstíny současného náboženského poznání a vývoje a nebránily by organickému spojení k společné práci, protože nynější snahy: udržeti jistou denominaci, ustoupily by vyššímu úkolu: sloužiti jen pravdě a lidskosti. Proto se doporučuje, aby nové organisace byly lokálně samosprávné a v duchu pravé demokracie aby vychovávaly. – z knihy Cestou k obrodě, 55-61 Unitářské listy • Leden 2011

15

www.unitaria.cz

CO MŮŽEME UDĚLAT, CO MŮŽEME NABÍDNOUT RNDr. Miloš Hlávka Není pochyb, že misijními sklony, tedy snahou získávat nové stoupence a stoupenkyně, „trpí“ většina náboženství. A tak se nedivme, že podobné tendence můžeme zaznamenat i v unitářství. Máme-li totiž pocit, že v naší duchovní tradici (jakož i v případných duchovních experimentech) je něco hodnotného, bylo by sobecké o tyto hodnoty se nepodělit. Jenže chceme-li získávat nové lidi, je nejprve zapotřebí, aby věděli, že nějaké unitářství vůbec existuje. Zatím takových asi mnoho není – a v případě náboženské společnosti, jejíž členská základna se počítá řádově ve stovkách, není divu. Přitom záleží i na způsobu, jakým se budeme prezentovat – lze si totiž snadno představit, jak asi zareagují ti, kdo budou mít pocit, že jsou ze všech sil loveni, aby už probůh co nejdřív podepsali přihlášku (včera bylo pozdě) a začali solit pokud možno tučné členské příspěvky. A samozřejmě nejde jen o to vypadat, že takové úmysly nemáme, jde o to opravdu takové úmysly nemít. Vědět, že příliv nových zájemců a zájemkyň sice potěší – ale ne příliv za každou cenu. Určitě ne za cenu nátlaku, vydírání či manipulace. Ten, kdo se zajímá o naši existenci, měl by samozřejmě mít možnost dovědět se o nás vše potřebné. Tedy mít možnost sehnat nejen unitářské principy, ale i Ústavu NSČU a další vnitřní předpisy společnosti. Možná by bylo dobré, kdyby na internetových stránkách byla Ústava a všechny směrnice pěkně pohromadě (většinou už jsou), přehledně roztříděné a snadno přístupné každému. Směrnice, které „něco řeknou“ jen tomu, kdo už o fungování NSČU něco ví, mohou být uloženy třeba v nějakém podadresáři (s vysvětlením, proč tomu tak je), ale v zásadě by neměly být utajovány. Pokud je někde napsáno, že ten či onen dokument může – ale nemusí? – být poskytnut na požádání, nepůsobí to nejlépe. A samozřejmě sem patří i schopnost přiznat, že v mnohém máme k dokonalosti daleko. Kdo byl někdy na Sněmu NSČU, ví nejlépe, jak hodně ještě musíme sami na sobě pracovat. A pak teprve můžeme napjatě očekávat, zda někdo shledá zajímavým vstoupit s námi do kontaktu. Ani potom by však neměl být tlačen ke vstupu. Samozřejmě by o té možnosti měl vědět – ale právě jako o možnosti, a ne jako o nutnosti. Třeba zůstane jen u těch kontaktů a občasných návštěv, třeba ani to ne, třeba z toho ale vzejde něco víc. Možná pro nás pří16


www.unitaria.cz

znivé vyplnění kolonky „náboženství“ při sčítání lidu, časem snad i ta členská přihláška. A zapojení se do práce. Ale to záleží na kvalitě našeho společenství – či našich společenství v jednotlivých obcích. Protože – přiznejme si to – my toho jinak moc nabídnout nemůžeme. Monopolem na posmrtnou spásu nevládneme – a vlastně ani nechceme. Automat, do kterého se vrazí pět Otčenášů a tři Zdrávasy, načež z něj vypadne jedno nekonečně blažené nebe (případně se do něj nasype pětadvacet Himmelherrgottů a vypadne vzorové peklo, kde se zaručeně ohřejeme, i když venku bude pětadvacet pod nulou), je nutno hledat opravdu někde jinde. Přesně definovanou, neomylnou a samotným Bohem pečlivě nadiktovanou víru taktéž nedodáváme, a to ani ve stopovém množství. Posloužit můžeme leda poskytnutím nářadí (ale ani na to nemáme monopol), pomocí něhož lze zhotovit či aspoň trochu opracovat víru svou vlastní – a to někdy bývá pěkná fuška, do které se ne každému musí chtít. Navíc výsledek závisí nejen na kvalitě nářadí, ale především na schopnostech toho, kdo s ním pracuje. Můžeme sice dodat zaškolení, ale záruky jsou i potom silně omezené. Takže nakonec je tou jedinou výhodou, která může z členství (či – řekněme – častého hostování na shromážděních) vyplývat, právě sdílení společenství (spolu s možností využívat služeb našich duchovních). Pokud to společenství ovšem za to sdílení stojí. Jistě, můžeme poskytnout nářadí, pomocí kterého lze spolupracovat na nápravě, ale pokud i přesto budeme beznadějně rozklíženi, možný zájemce si zcela oprávněně položí otázku, proč jsme se toho vercajku už dávno nechopili my sami a zda nebude jednodušší jít napravovat jinam něco jiného. Třeba měnit v duchovní společenství partu svých známých. Protože koneckonců i ten Ježíš svého času řekl „Kde jsou dva nebo tři...“, a nikoli „Kde je státem zaregistrovaná náboženská společnost...“


17

www.unitaria.cz

DEDIKACE KOSTELA V JRIKYNDENG V INDII Rev. Eric M. Cherry, direktor mezinárodních vztahů UUA (Ilustrace k článku jsou na poslední straně tohoto čísla UL.)

Bylo skutečným potěšením navštívit naše spoluvěřící v severovýchodní Indii. Návštěva pro mne byla naplněna poznáváním, byla inspirující a posloužila k obnovení závazku již existujícího vztahu mezi Unitářskou universalistickou asociací v USA (UUA) a Unitářskou unií v severovýchodní Indii (UUSVI). Jedním z vrcholů návštěvy byla příležitost být nápomocen v dedikaci (slavnostnímu odevzdání do služby, pozn. red.) nového unitářského kostela v Jrikyndeng. Jrikyndeng je jedním z pouhých tří sborů UUSVI, které jsou mimo Meghalaya, v oblasti Assamu jménem Karbi Anglong. I když je pravdou, že některé z unitářských sborů v Khasi a Jantia vrchovině v Meghalaya jsou docela odlehlé, ty v Karbi jsou mimořádně odlehlé. Po řadu let byly návštěvy v těchto sborech obtížné s ohledem na násilné separatistické rebelie v této oblasti, i když v posledním roce a půl rebelií ubylo a téměř docela ustaly. Jsem poctěn, že jsem jako první americký unitář univerzalista navštívil sbory v Karbi díky úsilí vedoucím UUSVI. Ale nebylo to snadné. Zde je výčet toho, co napomohlo dedikaci nového unitářského kostela v Jrikyndeng. • V nedìli v 7 hodin ráno odjezd spolu s Rev. Derrickem Parriatem, prezidentem UUSVI a Rev. Joan Montagnes (pøidruženou duchovní z unitáøského sboru v Bellevue, WA, USA.) Joan je v Meghalaya na sabatiklu, kde nabídla vzdìlávání tamìjší unitáøské skupinì a poèíná si tam úžasnì. • V 9 hodin pøíjezd do Jowai, vyzvednutí Rev. Helpme Mohrem, generálního sekretáøe UUSVI, a Rev. Nangroi Suting, duchovního pro sociální služby UUSVI. • Pøíjezd do Mukhap na návštìvu tamìjších unitáøù, prohlídka sboru a školy, a také nového sboru, který je ve výstavbì. Také bylo nutno se roz18


www.unitaria.cz

hodnout, zda cesty dovolí v cestì do Jrikyndeng pokraèovat, ponìvadž pršelo a možná to cestu znemožní. (viz obrázek è. 1) • K dopravì jsme si pronajali Sumo, což je typ auta. Trasa A je nesjízdná, ale stojí za pokus složitìjší trasa B. Sumo pøijíždí s dvìma øidièi, kterým budeme po zbytek tohoto dlouhého dne neskuteènì vdìèní. Náhodou jsou oba unitáøi. • V 10 hodin vyjíždíme na cestu do Jrikyndeng. Místy je cesta zpevnìná a po nìkolik prvních kilometrù je jen jeden jízdní pruh. Po jednom obzvláš pomalém úseku se dozvídáme, že to byla ta „snazší“ èást cesty. • Pøijíždíme k døevìnému mostu pøes hlubokou propast. V tomto pøípadì jsou mostem døevìné latì položené pøes propast, tedy v nejlepším pøípadì hazardní konstrukce. My, pasažéøi, pøejdeme propast a Sumo pøes ni rychle pøejede. Zdolali jsme první velkou pøekážku. (viz obrázek è. 2) • Asi tak hodinku po odjezdu z Mukhap se dostáváme na úpatí kopce, který nejspíše Sumo nezdolá. Úpatí je velkým rybníkem bahna a po celé cestì jsou pukliny. Øidièi i naši hostitelé tìžce pracují, aby pøipravili cestu pro výstup Sumo. Po 45 minutách jsme si docela jisti, že to nebude možné. Voláme lidem do Jrikyndeng, abychom zjistili, jestli mohou pomoci, a oni souhlasí, že pøijedou s náklaïákem, který nás snad na kopec vytáhne. Asi po hodinì zázrakem Sumo zdolá kopec. Pøekážku èíslo 2 jsme zdolali. (viz obrázek è. 3) • Po další asi tak hodinu jsou další kopce jako tento pøedchozí, vypadá to, jako by nás chtìli odvrátit, ale naši øidièi vždy nìjak najdou zpùsob jak v cestì pokraèovat. • Asi tak v jednu odpoledne pøijíždíme do Rongkimi, do zcela unitáøské vesnice v oblasti Karbi. Tato komunita plánuje pøestavìt kostel a školu v nìkolika pøíštích mìsících. Spolu s nimi oslavujeme. (viz obrázek è. 4) • Asi ve 2 hodiny pøijíždíme do Jrikyndeng. Setkáváme se tam s vedoucími komunity a obìdváme s velice štìdrým mužem, který daroval pùdu a vìnoval prostøedky na náklady spojené se stavbou nového unitáøského sboru. Po obìdì je dedikaèní obøad pro kostel, který je neuvìøitelnì inspirující. Každé místo je zaplnìno a my uvažujeme, zda by nemìl smysl vìtší prostor. Obec nám øíká, že udìlají jeden pro druhého místo. Amen. (viz obrázek è. 5) • Po dedikaci shledáváme, že budeme mít potíže dostat se zpìt na zpevnìnou cestu pøed západem slunce. A to znamená potíž, pokud uvízUnitářské listy • Leden 2011

19

www.unitaria.cz

neme. Ale okolo páté hodiny odjíždíme s nadìjí a soumrak se rychle snáší. Rozhodneme se, že se vrátíme trasou A, i když je tu velké nebezpeèí, že nebudeme schopni pøebrodit øeku, která se rozvodnila kvùli nedávnému dešti. • Jak jedeme vstøíc øece, setkáváme se s øadou pøekážek, které nás upøímnì øeèeno pøimìjí uvažovat, že asi budeme muset pøespat v Sumo. Ale všechny pøekážky nakonec pøekonáme. Všichni jsme nesmírnì vdìèni našim øidièùm. • Asi kolem 10 hodin veèer pøijíždíme k øece. Všichni cestující pøejdou po dlouhé lávce a Sumo zatím jede k níže položenému brodu. Nad námi je betonový most, který je ve výstavbì už øadu let. Jednoho dne bude dokonèen a umožní èastìjší návštìvy v oblasti. • Když se dostaneme na druhou stranu, potìší nás zpráva, že Sumo se taky dostal pøes vodu bez problémù. Když jsme teï pøekonali všechny pøekážky, které jsme si umìli pøedstavit, jsme si jisti, že budeme zaruèenì doma bìhem nìkolika hodin. • Naneštìstí vyvstává závìreèná nepøekonatelná pøekážka. Buldozery pracující na stavbì mostu zanechaly uprostøed cesty asi tøímetrové hromady písku. Nejdøív se øidièi pokoušejí jimi prohrabat, ale brzy je zøejmé, že to je marné. • Øešení pøináší telefonát spoleènosti Sumo, aby pøijela s dalším autem a vyzvedla nás na druhé stranì hromad písku. Asi po hodinì auto pøijíždí, všichni se do nìj naskládáme, okolo pùlnoci pøijedeme do Mukhlap a nakonec odjíždíme vstøíc noci do našeho koneèného cíle. Jistě, toto je spíše legrační příběh o určitém druhu poutnictví než o dedikaci nového unitářského sboru. Ve skutečnosti proběhla dedikace hladce, krásně a prožili jsme jí jako jasné prohlášení naděje a věrnosti. Pouze to všechno kolem bylo legrační a komplikované. A není tomu tak vždy – ať už v severovýchodní Indii anebo ve Spojených státech?

20

– z angličtiny přeložila Iva Fišerová


www.unitaria.cz

SLOVO K ZAMYŠLENÍ

VĚČNÝ, JENŽ NÁS PŘESAHUJEŠ

Věčný, jenž nás přesahuješ, Tichý, jenž nás učíš mluvit, Nehybný, jenž jsi učinil náš pohyb, Milující, jenž odpouštíš všechnu naši vinu, Ne-jsoucí, jenž nás v jsoucno obracíš, V mnoha projevech a tvářích nalézáme Tebe v různých stupních rozpoznání Svíčka uprostřed noci rozehřívá plamínek v srdci – a já se před Tebou skláním.


– autor neznámý

21

www.unitaria.cz

CO NÁS DRŽÍ POHROMADĚ

PO 21 LETECH SVOBODY Rev. Mgr. Iva Fišerová Jednadvacet let je doba jedné generace... Nabízí se otázka: Kam jsme došli za jedenadvacet let svobody my, unitáři? Jaké je naše prostředí? Chováme nějaký ideál? Společný cíl? Předpokládá se, že právě společná vize dává přece smysl náboženskému společenství. Čemu a komu slouží naše společenství? Pokaždé, když před vámi stojím a dívám se do vašich tváří, vidím za vámi také portréty našich předchůdců. Prvý z nich skonal pro svou neochvějnou statečnost potupnou smrtí, rozdávaje své nejhlubší lidství spoluvězňům v Dachau do poslední chvilky svého bohatého života. Druhý z nich stavěl s láskou pevné základy pro naše společenství, které opakovaně vedl v dobách nejtěžších. Nebudu dnes tedy mluvit jen k vám, avšak budu se za nás také zpovídat jim. Ani jim, ani vám nebudu lhát. Snesete pravdu, když ji máme ve znaku? Tak jako v naší zemi, máme i my unitáři svobodu. Tak jako v naší zemi, i my jsme se pokoušeli v uplynulých letech svobodu užívat. Kam nás to přivedlo? V naší zemi i u nás se stala ekonomika rozhodujícím činitelem. Všechno se jí poměřuje, stala se alfou a omegou při veškerém rozhodování o dalším životě. Majetek, který vytvořily v naší zemi generace před námi, využili komunisté mírou vrchovatou a my ho v době svobody promrhali beze zbytku. S majetkem, který obětavě vytvořily unitářské generace před námi a který sloužil rozkvětu ducha, my v současnosti kupčíme, poněvadž převážně hledíme jen na příjmy, které pak slouží našemu pohodlí, a nehledíme na to, jaké plody z našich příjmů vzejdou. Ohrožujeme tak budoucnost naší unitářské společnosti, poněvadž beze studu využíváme majetek, který naši předchůdci s velkou láskou a největší obětí vytvořili, a sami povětšinou nic nevytváříme, jen konzumujeme. V období totality dříve vzkvétající společenství českých unitářů, prodchnuté přátelstvím a láskou, pracovitostí a šlechetností, činorodostí a obětí, málem zahynulo. Ptám se: Co jsme z něj udělali za jedenadvacet let svobody? Naslouchám a všude slyším já, já, já. Kam se podělo ty a já? Vy a já? My společně? Vzácný odkaz našich předků pohřbíváme v rozdrobenos22


www.unitaria.cz

ti, soupeření, své síly vyčerpáváme v nesmyslných zápasech. Kam ještě musíme klesnout, abychom pochopili, kdo byli naši předchůdci? Abychom pochopili jejich odkaz? Abychom pochopili dědictví, které máme opatrovat, spravovat, rozvíjet..., a ne promrhat! Náš znak, symbol jednoty, dávání hřejivosti, podpory druhému, symbol útočiště, úrodné půdy, vzkvétajícího života, vzájemnosti, je stále s námi. V dobách nejtěžších byl oporou všem, komu ležel osud našeho společenství na srdci. Stal se štítem pro odvahu ducha, stal se záštitou pro ty, kteří poctivě usilovali o rozkvět našeho společenství. A nebyli to jen Čapek a Hašpl, měli mnoho oddaných spolupracovníků, kteří s nimi šli za společným cílem. Za Pravdou. Máme dost vůle jít dnes společně za Pravdou? Jsme ochotni svůj život proměnit tak, aby byl pravdivý? Neschovávat se, nevymlouvat se na druhé? Nehádat se? Sebereme svoji vůli k odstranění lži a přetvářky ze života vlastního i našeho společného? To je svoboda! Nevymlouvat se, nebýt zbabělí. Čeho se bojíme? Žijeme čas duchovní krize. Můžete namítat, že je to krize celospolečenská, ba globální. Kdo z ní má však nacházet východisko? Není to nikdo abstraktní. Jedině ty a já, my všichni. Nejlépe dohromady. Řekové měli označení pro toho, kdo se nezapojoval do veřejného života: idiot. A proto vám říkám: Trpkost, kterou můžete pociťovat ze stavu světa, ať již velkého, nebo toho malého, je plodem vaší vlastní planosti. Jedinými skutečnými nástroji k obnovování cesty Pravdy jsou láska, vcítění a porozumění. Věčné nástroje, přinášející život. Bez nich život skomírá a chřadne. Pouze když se rozhodneme překročit vlastní sobectví, které nás ochromuje, můžeme postupně bourat všechny překážky, které jsme mezi sebou vztyčili. Síla lásky je Pravdou, je tou jasnou, lehce srozumitelnou a dynamickou silou. Její sdílení povstává ze vzájemného hlubokého propojení lidí. Láska je klíčem k našim vztahům, k naplněné lidskosti. Láska je druhem osvícení. Láska je nenahraditelná. Lásku poznáte jedině podle skutků. Přestaňme se třást, vymlouvat a dohadovat. Chopme se nástrojů ke zvelebování naší společnosti. Poněvadž smysluplnost naší komunity nevisí někde ve vzduchoprázdnu, hotová, připravená. Smysluplnost naší komunity vzniká příspěvkem každého z nás, naším otiskem v jejím životě. A jedině takto oživlá společnost je smysluplná. Každý z nás je obdarován něčím, čím může přispět k prospívání celku. Pokud jste si vědomi, že toto společenství změnilo váš život, pozvedlo vás k vizím nových obzorů, přineslo do vašeho života naději a také radost někam pa24


www.unitaria.cz

třit, pak také toto společenství potřebuje vás. Každý z nás má nějakou vlohu, kterou, když ji přidáte k ostatním, může toto společenství ožít a být pravdivější. Je zapotřebí tvých laskavých myšlenek, tvých pracovitých rukou, tvého ušlechtilého srdce. Potřebujeme zorat úhor, zasít novou setbu, pečovat o klas a jako dobří hospodáři věřit, že nová úroda přinese plody pro příští generace. Věřit, že jediným skutečným zdrojem dalšího života je soulad myšlenky, slova a činu. Pravda lásky.

Jsi jako ten pták, co se vznáší vysoko, nesen větrem, který, pod sebou zem a před sebou prázdnotu, na své cestě odevzdaně otevírá křídla. Nechť se i tvůj život probudí k volání tvé vlastní svobody. Jsi jako ten oceán, co se osvobozuje od sebe sama v očekávání země, blíže se jí v podobě vln. Naplňují se a padají na znělém prahu, odevzdaně. Nechť stejně tak zná tvé srdce trpělivost, která může z tvých představ omezení vyvolat to, co je věčné. Jsi jako to semeno, které přijímá země v jeho osamocení do své hloubi, dopřávajíc mu čas, aby shodilo své dřívější formy a stalo se s příchodem nové roční doby štědrostí, stromem. Nechť vše, co tě dosud zdržovalo na neúrodné půdě, padne do plodného vzedmutí tvého srdce, působíc pro obecné blaho. – Z promluvy v Pražské obci unitářů 21. 11. 2010


25

www.unitaria.cz

MEDITACE

NAŠE ZPOVĚĎ

Z moře věčnosti jsme se vynořili, slunečními paprsky božského života byli jsme vítáni a zlíbáni a větříčkové mnohých staletí ovívali nás a donášeli zkušenosti všeho tvorstva s pozdravy bratrskými. Obklopeni miliony velkých světů, nepohlíželi jsme vzhůru a do sebe, ale počali jsme se ztrácet a trápit při kousíčkách zemské hlíny a v plenkách lidských starostí a hádek. Málo jen a byli bychom jeden život darmo žili, jeden život utratili jako poutník, který vyšel, aby vystoupil k vrcholům hor a v nížinách zůstal sedět u krtčí hromádky. Byli jsme spoutáni okovy jako vězni, ale jen dokud jsme nepoznali, že okovy jsou naše vlastní zhmotnělé myšlenky a že co z myšlenky a žádosti povstalo, může lepší myšlenkou a vyšší žádostí být překonáno. Měli jsme myšlenky, ale vadly nám pod rukou, když jsme je neobraceli v čin. A pouštěli jsme se do všelijakých konání, ale bez zorného úhlu věčnosti. Nyní konáme revizi svého smýšlení a konání, děláme bilanci svých citů a žádostí, roztřiďujeme zrno od plevy, život od smrti, smutky od radostí, neklid od klidu, nahodilé od věčného, zlosti od vůle k službám lásky; a budeme přestavovat svůj vnitřní život, budeme stavět chrámy nového lidství a zapalovat ohně Svobodného bratrství na výšinách lidí připravených. Do chrámu své duše vstupujeme s vědomím svého poslání božích knížat výsosti. Noříme se do hlubin prožitých vzpomínek na vítězství nad silami a hmotou, nad starostmi, smutky a zklamáními. Přicházíme v pokoře až k stupním svatyně nejsvětější, kde duše se potkává s Duší Vesmírnou, s pramátí života a Nositelkou všeho dění. A tu ze zdrojů života čerpáme nové síly k novým předsevzetím, tu u ohně věčnosti rozněcujeme znovu ohníčky své lásky všelidské, tu pociťujeme, že svatý dech veškerenstva se nás dotýká a že jeho rytmus je naším rytmem. Uvědomujeme si, že jdeme jen k cíli nejbližšímu a za ním jsou další a vyšší cíle života nehynoucího. Uvědomujeme si, že všechny ztráty a boly, které byly, mizí v mlhách nového svítání a že všechna vítězství, jichž jsme kdy dobývali, rostou do nekonečna a nesou úroky v našich nových činech. Uvědomujeme si, že nás nic nemůže trvale zklamat, že není porážky, která by nebyla náběhem k novému rozmachu vítěze, že není smutku, z jehož půdy by nemohly vykvést pomněnky radostných vzpomínek, že není ztráty v tomto světě, kde nic cenného se neztrácí, ale vždy krásnější znovu se vrací. Vyjdeme dnes a nyní s vědomím nových lidí, nových vítězství a očekáváním na nové projevy Boha v nás. -nfč26


Milé děti, venku se chumelí a kopa, na kterou vršíme z chodníku odmetený sníh, už je pomalu vyšší než já. Čestně mohu prohlásit, že takové množství sněhu tu nepamatuji. Když jsem byla dítě, slýchávala jsem, že teď ty zimy za moc nestojí, že za mladých let našich babiček – tenkrát, že byly ty pravé zimy s pořádnými hromadami sněhu. Pokud si zapamatujete, jak se brodit závějemi z letoška, tak myslím, že budete moci těm babiččiným vzpomínkám směle konkurovat a rozhodně budete mít, co vyprávět svým vnoučatům. A to tu prosím máme globální oteplování, což je problém, o kterém jste už zajisté slyšely. I kdysi naše planeta zažila různá střídání období zimy a tepla. Část území, která byla pokryta ledovcem se vlivem oteplování prohřála natolik, že „obživla“. Jen k tomu tenkrát nenapomáhalo lidstvo tvorbou nežádoucích plynů, kterým se současné oteplování odůvodňuje. Já si tak trochu za sebe myslím, že tvrzení – to jsme způsobili my, lidé – je nabubřelost a naše planeta je v jednom ze svých cyklů. Pravda ovšem je, že my lidé jsme toho způsobili až moc a stále máme moc působit. Je jen na nás, jak. Celé generace před námi se tu snažily nám „něco“ zanechat. Indiáni se naopak snažili žít tak, aby po sobě nezanechávali pokud možno žádné stopy. To byli patrně ti praví ekologové. Zůstalo nám po předcích mnoho odkazů a pokladů (ale i mnoho odpadků). Nechám na vás, co stojí za to, abyste po sobě zanechali, jistě budete mít čas o tom přemýšlet, pokud budete chtít. Někdy stačí brát jen ohledy, to znamená – ohlédnout se, když odněkud odcházíme, jestli to tam zanecháváme v takovém stavu, v jakém si přejeme, aby to po našem odchodu bylo, prostě nebýt bez tohoto ohledu – tedy bezohledný. Ohlédla jsem se teď nedávno do naší minulosti, na pověsti o vzniku Krkonoš, které právě vzpomínají i na dobu ústupu ledovce. A do ruky mi přišla kniha L. Šebestové, Krakonoš, pán lesů a hor (Hraničářské knihkupectví a nakladatelství, 1937), kde jsem si četla: 28

Když byl stvořen svět, Pán povolal k Svému trůnu ochránce všech národů, aby mezi ně rozdělil zemi. Všichni už odletěli uspokojeni a nikdo si nepovšiml luzné postavy, stojící v zadumání stranou. Halila ji bílá říza, spjatá červeným pasem. To byla Čechie, přišla až když nebylo z čeho rozdávat. Dostala do správy zemi maličkou jako perličku utonulou v moři. Kolkolem však měla být obehnána hradbami, aby ji chránily proti cizímu, nepřátelskému příboji. A Pán poslal vůdce – mohutného pomocníka, aby na to dohlédl. Ten zapřáhl obry, kteří na krku nosili balvany vzhůru, a proto bylo jedno pohoří nazváno Krkonoše. V jiném zase šuměly husté pralesy, a tak dostala své jméno Šumava. Ten mohutný pomocník si za odměnu žádal, aby směl v té krásné zemi zůstat, a protože se nejvíce nadřel právě s Krkonošemi, dostal jméno Krakonoš a zůstal v neviditelném paláci, kde je možná dodnes.

Čert dostal od pána zla za úkol pokoušet dobré lidi v těchto horách a ovládnout to místo. Šel a pohádal se hned se samotným Krakonošem. Uzavřeli spolu sázku: „Kdo dříve, než se ozve kohout, vykoná větší, mo29

hutnější dílo, zůstane zde pánem.“ Zaječel prý čert a spřáhl se s obry. Krakonoš si vzal na pomoc skřítky a počali zápasit, kdo vyhloubí větší důl. Obři se dali do díla a vyhloubili Obří důl. V Mísečkách nadělali skřítci talířků a mističek a potom z Kotelné jámy roznášeli občerstvení, aby měli všichni sílu pilně pracovat. Jejich svítilničky se míhaly jako bludičky, a pak už se na východě objevila Zora, ozlatila čerstvě nanošené vršky a i sám Pán těchto hor zvolal v údivu: „Zlaté návrší!“ Obři mezitím začali být vyhládlí a rozmrzelí, na práci neviděli, a tak si šli do pekla pro světlo, aby na tu dřinu alespoň viděli. Bylo jasné, kdo sázku vyhrál. Tenkrát obři, kteří se vraceli z pekla se světly, slyšeli ďáblovy kletby, a tak odtamtud prchali. Prý si tam tajně vypůjčili sedmimílové boty, které je zanesly až daleko na sever, kde vládl mocný král. Tam se cítili v bezpečí, protože čerti se zimy bojí. Všude byl jen led a sníh. Obři zašli ke králi a radili mu, aby rozšířil své území dále na jih a nabídli se, že jeho služebníky povedou. Severák zadul, závěje se kupily výše a šíře a Mráz je svým dechem měnil v led. Ledovec rostl, jak mu obři ukazovali cestu, a proměnil v led i moře. Šlo to sice zvolna, ale přece kupředu. U Krkonoš se ledovec zastavil. Nemohl dále, ale obři se těšili, že teď poroste do výšky. Cestou natropil strašné spouště. Kam přišel, veškerý život zničil. Vyhubil všecky stromy a všecku zeleň. Vše ztuhlo a zahynulo jeho chladem. Živí tvorové před ním prchali a – zkrátka bylo zle. Krakonoš to poznal, a proto obrátil své zraky k jasnému Slunci a prosil ho o pomoc. I velebná Čechie orodovala za svou zemi. Slunce se uvolilo, že se ujme dobra proti zlu, a potom nastal krutý boj. Slunce vysílalo na ledovec své nejžhavější paprsky a ten pod jeho žhavými polibky počal tát. Ale Severák ochlazoval jejich žár a zápas trval dlouho. Co Slunce ve dne rozpustilo, to dechem Mrazu opět v noci ztuhlo. Nakonec však přece musel ledovec ustoupit a Slunce jej zatlačovalo dále a dále. Měnil se ve vodu, která napájela zemi, aby znovu vydala zeleň. Od té doby Severák přináší každou zimu plnou náruč sněhových vloček v ta místa, odkud se musel ledovec tenkrát vrátit domů. Tak takhle to prý tenkrát bylo s tím příchodem velké zimy a velkého oteplení. A jestli jste nevěděli, kdo je to ta Zora, která přivolala den, tak na to zkuste přijít sami. (No a kdyby to nešlo, tak se někoho zeptejte.)

30

– Mína Hosenseidlová

www.unitaria.cz

LETEM UNITÁŘSKÝM SVĚTEM CHICAGŠTÍ ZLODĚJI NECTÍ BOHA Unitářský sbor Unity Temple v chicagském Oak Parku byl postaven podle plánu architekta Franka Lloyda Wrighta v roce 1909, a v roce 1971 byl prohlášen za národní historickou památku. Nedávno ale navštívili budovu zloději, aby ukradli původní velká bronzová písmena z čelní stěny, která tvořila nápis „K uctívání Boha a službě člověku“. Jejich cena, pokud je zloději prodají do sběru, je nevelká, jejich hodnota však značná, vzhledem k historickému významu. Nezbývá než doufat, že zloději pohne svědomí a navštíví sbor znovu, tentokrát při nedělním shromáždění s úmyslem omluvit se a vrátit to, co jim nepatří.

UNITÁŘSKÁ POMOCNÁ SLUŽBA MÁ NOVÉHO PREZIDENTA Novým prezidentem Unitářské pomocné služby byl zvolen Bill Schulz, který dříve sloužil jako hlavní představitel amerických unitářů univerzalistů. Unitářská pomocná služba je nezávislá organizace podporující lidská práva. Během druhé světové války a po ní pomáhala také vydatně v Československu. Za války organizovala útěky lidí a převody majetku do zahraničí uprchlým nebo jejich rodinám, po válce ve spolupráci s českými unitáři organizovala humanitární pomoc všem potřebným. Svou vizi pro organizaci popsal Schulz takto: „Tváří v tvář strachu a podezřívání, tragédiím a chamtivosti, naším úkolem jako Unitářské pomocné služby je být co možná nejaktivnějšími prostředníky spravedlnosti a ozdravění. Ať už konkrétní manuální prací při pomoci trpícím, v internetových příležitostech sdělovat pravdu autoritám moci, spoluprací s mladou generací, větší spoluprací s unitářským hnutím nebo prostě ochotou učit se z vlastních chyb, budeme ztělesňovat přesvědčení, že svět je příliš nebezpečný na to, abychom se mu nesnažili pomáhat ze všech sil.“ Přejeme Billovi Schulzovi hodně elánu a síly do tolik potřebné práce, a doufáme, že se mezi nás někdy ve své funkci přijede podívat.


31

www.unitaria.cz

NAD DOPISY ČTENÁŘŮ

JAK JSEM RESTAUROVAL NOS ELIŠKY KRÁSNOHORSKÉ Eliška Krásnohorská (1847-1926), vlastním jménem Alžběta Pechová, česká básnířka vlastenecké poezie, překladatelka (Byron, Mickiewicz), libretistka (Hubička, Tajemství, Čertova stěna), iniciátorka ženského školství, má pomník v nadživotní velikosti z bílého pískovce na Karlově náměstí v prostoru, kde se vychází ze stanice metra linky B. Vychází zde mnoho lidí včetně mně. Asi před dvěma lety jsem zjistil, že nějaký vandal na pomníku urazil Elišce nos. Očekával jsem, že se najde všímavý výtvarník a odborně to zrestauruje. Když se dlouho odborník nenašel, tak jsem se odvážil sám a část nosu jsem nahradil cementopískovým materiálem. Ale vlivem počasí se materiál změnil tak, že to vypadalo jako by Eliška měla rýmu a otekl jí nos. Pokusil jsem se to nahradit jiným materiálem, ale to nesplývalo s materiálem pomníku. Při těchto mých „sochařských“ pokusech se často kolemjdoucí zastavovali a s uznáním mě považovali za odborníka. Jednou nějaká starší paní se však domnívala, že chci pomník ještě více pokazit a chtěla zavolat policii. Ale já jsem se nenechal odradit a přišel jsem na to, že chybějící část nosu se nechá dobře vytvarovat ze šedé žvýkačky, kterou jsem potřel lakem a posypal odpovídajícím pískem, který splynul s barvou pomníku. Je to už rok, co má Eliška pěkný nos mojí zásluhou. Až půjdete kolem, tak si toho všimněte. – Zdeněk Vachtl

32


www.unitaria.cz

UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

ELEKTROSPOTŘEBIČE Z PERSPEKTIVY ÚCTY K ŽIVOTU Dnes tak běžná věc, zdánlivě zcela nepodstatná, ale přece dost důležitá, pokud nám záleží na stavu světa, ve kterém žijeme. Každý jsme se jistě už častokrát mohli setkat se štítkem oznamujícím energetickou třídu na elektrospotřebiči. Ne všichni si ale umějí pod uvedenými čísly představit něco konkrétnějšího. Má smysl se na energetické třídy zaměřovat, nebo není v úsporách tak veliký rozdíl? Každý štítek na spotřebiči má předepsané informace, které musí obsahovat. Na štítku byste měli najít především údaj o měrné spotřebě elektrické energie a o výrobci, modelu přístroje a dalších důležitých parametrech. Podle úspornosti provozu se pak přístroj řadí do jedné ze sedmi kategorií (A až G). Kategorie A zahrnuje nejlepší a nejúspornější výrobky, které jsou v průměru o polovinu lepší než výrobky kategorie C a D, které jsou uváděny jako standardní. Kategorie F je již o 25 % horší než standard. Od ledna 2011 se bude zavádět další úsporná třída A+++, a tyto kategorie se rozšíří na nejrůznější typy elektrospotřebičů. Kupujete-li si nový elektrospotřebič, vyšší úspornost může být vyvážena vyšší cenou, ale na druhé straně nižšími náklady na provoz. Ale hlavně nižší spotřebou napomůžete světu! – I když samozřejmě nejohleduplnější je spotřebič si vůbec nekoupit...

VANDALISMUS NA POSVÁTNÝCH MÍSTECH 9. prosinec byl Mezinárodním dnem boje proti korupci, za takový jej prohlásila Organizace spojených národů. Toto výročí by mělo především zvýšit povědomí o Úmluvě OSN proti korupci a její roli v prevenci a potírání tohoto jevu. Zdá se to být výborné, a proto jen s překvapením můžeme přijmout skutečnost, že Česká republika patří mezi hrstku zemí, které Úmluvu stále ještě neratifikovaly. Konkrétně Úmluvu podepsalo 140 a ratifikovalo 122 států světa. Počtem podepsaných smluv se v boji proti korupci Česká republika řadí suverénně na poslední místo v EU, daleko za předposlední Maltu. Korupce je přitom jedním z nejvážnějších problémů české společnosti! Podle šetření Transparency International se ČR umístila až na 21. místě z 27 států EU v míře vnímání korupce. Připojme se jako občané ke každé aktivitě, která na národní i lokální úrovni korupci potírá!


33

UNITÁŘSKÝ RECEPTÁŘ Na podzim mnozí říkali, že nás čeká tuhá a dlouhá zima. Zatím to tak vypadá, ani nejstarší pamětníci nepamatují zimu takové síly. Proto vám nabízíme akutální recept, vhodný do letošního zimního počasí. Je to zvláštní úprava kávy, která prý dodává energii, sílu, naději a optimismus.

KÁVA ZIMNÍ 1 žloutek, 3 lžičky cukru, 1 šálek silné cezené nebo filtrované kávy, 1 sklenka rumu. V poháru umícháme žloutek s cukrem, zalijeme horkou kávou a rumem a ihned pijeme.

Kávy je mnoho druhů: alžírská, francouzská, arabská, balkánská, výčet by byl velmi dlouhý. Mezi nimi je také jeden druh, veřejnosti nepříliš známý, a to unitářská káva. Dokážete určit ingredience a postup přípravy? 34


HUMOR SOLÍ ŽIVOTA

Unitář je laskavý k těm, kteří hlásají pravou víru.

„Před tebou u nás kdysi už byli unitáři, a tak vím, co je solidarita. Když mě přestaneš přesvědčovat o pravé víře, dám ti ochutnat.“


35

Obsah Unitářských listů LEDEN 2011

Recommend Documents