OBSAH. TÉMA: Sníh a laviny PŘÍLOHA: Malá škola základních uzlů

13 2010

BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A NA HORÁCH

MAGAZÍN SPOLEČNOSTI

www.hudy.cz

TÉMA: Sníh a laviny PŘÍLOHA: Malá škola základních uzlů

OBSAH 04 08 09 12 16 20 22 24 27 28 32 36 39 40 42 44 46

Sněžnice – základní info, rady, tipy Hodiny v ledu Technika lyžování mimo sjezdovky Typicke lavinove situace Nadstandardní nouzové vybavení Jak jsem přežil lavinu Pokus s prasaty pod lavinou Batohy Deuter Alpine pod lupou Primus Zimní počasí První pomoc při podchlazení Skupina v krizi Sea to Summit Jak se vybavit na běžky Ženy a vybavení na běžky Salewa Královny osmitisícovek

04

09

27

08

12

40

PHOTO : P. ROYER

MILLET OFFICIAL PARTNER OF THE CHAMONIX GUIDES COMPANY

www.millet.fr

ert Team

Cedric Pugin - Millet exp

KULTURE BACK JACKET ORIGINÁLNÍ BUNDA S FREERIDEROVÝM DUCHEM A NEZKROTNOU TOUHOU STÁT SE NA STRMÝCH SVAZÍCH TOU NEJLEPŠÍ

EDITORIAL

Bezpečně a s radostí zasněženou přírodou Zimní vydání časopisu info@hudy, který vám už šest let přináší metodické i  inspirativní rady a informace, je logicky zaměřeno na zimní aktivity související se sněhem a ledem.

04

Sněžnice – základní info, rady, tipy Pohyb na sněžnicích zvládne opravdu každý, a pro ty, kdo zrovna nemilují lyže jsou sněžnice nejlepší prostředek pro pohyb zasněženou přírodou. V článku najdete všechny podstatné informace o vlastních sněžnicích i rady jak se na nich pohybovat.

Základy techniky lyžování mimo sjezdovky Skitouring zažívá stálý nárůst zájmu. Sjezdy na neupraveném svahu jsou trošku jiná káva než po urolbované sjezdovce. Dočtete se jak jezdit po různých druzích sněhu – v hlubokém, těžkém, prachovém i zledovatělém.

16

09

Nadstandardní nouzové vybavení Kdo se vydá do volného terénu, musí počítat s tím, že kromě euforických pocitů z jízdy hrozí nebezpečí laviny. Ta může i zabíjet a tak není od věci mít vybavení, které co nejvíce usnadní záchranu!

Batohy Deuter Alpine pod lupou Padnoucí a spolehlivý batoh, se kterým je radost zacházet, představuje základní kámen výbavy. Při aktivitách v horském terénu se bez batohu prostě neobejdete. Dozvíte se, proč vybrat zrovna řadu Alpine od Deutera.

32

24

První pomoc při podchlazení Podchlazení hrozí především v zimním období v případě komplikací. Nechtěné prodloužení túry a s ním související vyčerpání nebo nucený bivak ve sněhu, to jsou situace, kdy může nastat výrazná ztráta tělesného tepla. Víte jak se s tím vyrovnat?

Skupina v krizi Outdoorové aktivity jsou vždy spojeny s určitou mírou rizika a nikdy nelze vyloučit, že nastanou krizové situace. Obvykle platí úměra, že čím početnější skupina, tím složitější řešení. Návod na řešení krize ve skupině přináší tento text.

42

36

Ženy a běh na lyžích Poutavé povídání o historii, vývoji a trendech ženské výstroje i výzbroje pro běžecké lyžování připravil odborník na slovo vzatý, dlouholetý trénér i obchodník Gregory z Karlových Varů.

Královny osmitisícovek Letos vyvrcholil mediálně velice sledovaný „závod“ o to, která z žen si na hlavu jako první nasadí tzv. Korunu Himálaje, tedy vyleze na vrcholy všech čtrnácti osmitisícovek. Nevídaným finišem dosáhla cíle jako první Korejka Oh Eun-su…

Šéfredaktor: Michal Bulička ([email protected]) Redakční rada: Dušan Stuchlík, Martin Trdla, Zbyšek Česenek, Jirka Všetečka, Karel Šváb, Aleš Novák. Na čísle dále spolupracovali: Tobias Bach, Ronan Bégoc, Michal Brunner, Hermann Brugger, Zuzana Hofmannová, Zbyšek

Česenek, Jarda Dunovský, František Eliáš, Markus Falk, Jan Habrman, Zbyněk Homola, Martin Honzík, Edi Koblmüller, Albert Leichfried, Pavel Matoušek, Peter Paal, Jaroš „Gregory“ Řehořek, Silvie Schild, Wolfgang Wagner, Thomas Wiesinger, Angelika Zak Překlady: Zdeňka Myšková, Michal Bulička

Jazyková korektura: Jiří Havelka Odborný partner: Berg & Steigen, www.bergundsteigen.at Grafický návrh: CZECH PROMOTION group, s.r.o. Foto na titulní straně: Martin Trdla Sazba a zlom: Petr Antoníček

46 Tisk: Tisk Horák a.s. Internetová verze: www.hudy.cz Vydává: HUDYsport, Bynovec 138 registrováno MK ČR E 15451. Neprodejné.

www.hudy.cz

3

TRENDY

Vyzkoušejte sněžnice

text: Michal Bulička

Jít pomalu zimní krajinou po lesní cestě, sportovním tempem po prudkých svazích, se snowboardem na zádech k vrcholu hory nebo k nástupu do mixové nebo ledové cesty – to vše se dá dobře praktikovat se sněžnicemi na nohou. a integrovanými kovovými drapáky, které se vyznačuje dostatečnou stranovou tuhostí. Vázání se otáčí na pevné ose, což zajišťuje chodci dobrou stabilitu. Plastové sněžnice se více hodí pro pohyb po tvrdším sněhu (menší nosná plocha) a  díky tuhosti vázání pro prudší svahy. Nejlepší modely mají na okrajích rámu zuby, které výrazně ulehčují a také činí bezpečnější chůzi po zmrzlém a zledovatělém sněhu. Dalším významným atributem těchto sněžnic je podpěrka vázání pod patou pro usnadnění výstupu. Velké plus, znamenající komfort při sestupu, představuje u některých top modelů možnost prošlápnout patu pod úroveň roviny sněžnice.

„ Další vybavení Každý, kdo vlastní oblečení a  obuv do zimních podmínek a celoročně používá teleskopické hole, si pořídí sněžnice a může vyrazit.

Oblečení Volba oblečení je shodná s  ostatními zimními aktivitami s podobným typem zátěže, třeba pěší turistikou nebo skialpovou túrou. Foto: Salewa

Boty pro sněžnice Ne každý musí být dobrým nebo náruživým lyžařem. Také krajina v  naší zemi se mnohdy více hodí pro túry na sněžnicích než na lyžích. Vyrazit do zasněžené přírody s  dětmi je skvělé se sněžnicemi na nohou. Zkrátka existuje dost důvodů si je pořídit. Například na severoamerickém kontinentu předčil v  současnosti počet vyznavačů kondičního pohybu na sněžnicích i běžce na lyžích.

„ Proč sněžnice? Problematika pohybu na sněžnicích můžeme rozdělit na části týkající se volby optimálního vybavení, plánování túry, techniky chůze a všeho, co souvisí s  objektivním nebezpečím na horách (laviny, exponovaný terén, apod.). V českých podmínkách se, na rozdíl od Alp, do nebezpečného horského terénu dostanete zřídka, a  sněžnice se tak nejvíce uplatní především při chůzi po loukách a v lesích.

PROČ SNĚŽNICE? • Na sněžnicích objevíte samotu a romantiku zasněžené krajiny. • Snowboardistům slouží k výstupům ve volném terénu. • Horolezcům usnadní nástup do stěny. • Ideální prostředek pro turisty, kteří neumějí lyžovat. • Výborné na rodinné výlety do přírody. • Malá náročnost na vybavení.

4

www.hudy.cz

„ Typy sněžnic Základní rozlišení je podle rámu. Vybírat můžeme ze tří základních typů sněžnic. Největší tradici mají sněžnice s dřevěným rámem, tzv. originály. Další typickou skupiny tvoří tzv. klasické modely s hliníkovým rámem. Třetím typem jsou moderní modely z plastu.

Dřevěné originály Vycházejí z  původních indiánských sněžnic. Vyznačují se velkou plochou, a proto se nejlépe hodí do hlubokého, měkkého sněhu a rovinatého terénu. Naopak na příkré svahy se vůbec nehodí. Rám je dřevěný (jasan, ořech), síť je obvykle z kůže, stejně jako vázání.

Pro nenáročné výlety na sněžnicích s  komfortním vázáním stačí běžné kotníkové pohorky. Výhodou je, když se do nich vejdete v silnějších, teplých ponožkách. Lepší jsou ale kvalitní zateplené zimní boty, rozhodně je nenahradí obyčejné farmářky a podobná obuv. Je třeba si uvědomit, že hlavně u originálních, popř. klasických sněžnic je bota při každém kroku zabořena špičkou do sněhu. Pokud jde o  náročnější túry v  prudším terénu, je špičková kožená pohorka s  membránou nutností. Taková obuv by měla být vhodná i pro chůzi v mačkách. Občas se totiž můžeme dostat do terénu, kdy jsme při výstupu nuceni vyměnit sněžnice za

Hliníková klasika Vyrábí se ve více velikostech. Větší plocha výplně (výpletu) rámu je výhodná v hlubokém prašanu, ale zároveň je objemnější a  těžší, což zhoršuje manipulaci v  kopcovitém terénu i  nošení na batohu. Tyto sněžnice se hodí na terény s  mírným sklonem a  o něco tvrdší sníh než dřevěné originály. Na rám z  lehké hliníkové slitiny je přinýtován potah z pevné, ohebné a proti opotřebení odolné umělohmotné látky, do níž je upevněno jednoduché řemenové nebo lepší přezkové vázání.

Plastové sněžnice Pro náročný horský terén byly vyvinuty sněžnice z  pružného plastu, osazené deskovým vázáním s  popruhy (podobně jako u  snowboardu)

Foto: Salewa

SNĚŽNICE

TRENDY

TECHNIKA CHŮZE • Vždy se snažíme pokládat sněžnice na sníh celou plochou. • Krátké strmé úseky překonáváme po spádnici, delší raději v botách bez sněžnic. • Ve strmých traverzech využíváme prošlápnuté stopy od lyžařů, a to tak, že pokládáme jednu sněžnici před druhou do přímé linie. Pokud nejsou stopy k dispozici, postupujeme čelem ke svahu; pokládání sněžnic připomíná chůzi do schodů. • Při sestupu je někdy možné sjíždět po sněžnicích tak, že je postavíme do pozice za sebe, váha leží na přední noze. • Na měkkém sněhu je často pohodlnější „sjíždět“ po zadku. Bernské Alpy, Švýcarsko

mačky. Hodné doporučení jsou především boty značky La Sportiva Nepal Trek EVO GTX nebo jejich zateplená verze Nepal EVO GTX. Na žádný výlet si nezapomeňte přes boty nasadit návleky. Brání vnikání sněhu do boty shora.

Foto: Switzerland Tourism

značky Deuter). Větší batohy, nad 60 litrů (např. Deuter Aircontakt 65 +10, resp. 75+10, které jsou žádoucí pro vícedenní akce, jsou většinou vybaveny řadou popruhů, jimiž lze sněžnice upevnit.

„ Techniky chůze a terén

Hole do sněhu Klíčovou součástí výbavy jsou teleskopické hole. Změnou délky si je můžeme přesně přizpůsobit podle vlastností sněhu i  terénu při výstupu i  sestupu. Trojdílné skládací hole měří ve složeném stavu asi 60 cm a dají se snadno připevnit na batoh a nepřekážejí. Hole výrazně ztrácejí svou funkčnost, pokud nejsou osazeny většími, sněhovými talířky. Pokud zvolíte miniaturní miskovitý talířek běžný u  sjezdařských holí, bude se vaše hůl v téměř vždy měkkém „nesjezdovkovém“ sněhu bořit a  její opěrná funkce se téměř úplně vytratí. Takové hole vás po chvíli vyčerpají a přivedou k zuřivosti. U holí se vyplatí pořizovat kvalitní, jen ty dobře fungují v mrazu. Na první pohled si řeknete, že na holi není co zkazit. Právě naopak, teleskopická hůl je celkem z  mnoha drobných součástí, které se snadno mohou stát nefunkčními nebo se úplně zničit. Vůdčími značkami na trhu jsou Black Diamond a Leki. Jsou sice dražší, ale pokud si koupíte hůl za pár stovek, patrně zanedlouho vyrazíte do obchody koupit kvalitu – udělejte to tedy rovnou!

Batohy na túru Na celodenní výlet postačí batoh o objemu kolem 30 litrů. Určitě se vyplatí mít takový batoh, na který jde sněžnice snadno a  rychle upevnit, obvykle na čelo batohu. Ideální jsou batohy, které jsou určeny pro transport snowboardu, na takové snadno upevníme i sněžnice (např. Freerider Pro 30, Pro 28 L, Freerider 26, nebo 24 SL, všechny od

NA SNĚŽNICÍCH V SOULADU S PŘÍRODOU • V lese chodíme po lesních cestách a turistických značkách. • Nerušíme zvěř hlučným chováním. • Nevstupujeme do chráněných zón se zákazem vstupu.

SNĚŽNICE

Výstup Nejlepší by bylo chodit na sněžnicích jako při normální chůzi, ale kvůli šířce sněžnic se nelze vyhnout chůzi kolébavé. Volná pata a umístění těžiště zajišťují při zvednutí sněžnice, že její špička míří vzhůru a pata padá na sníh. To výrazně ulehčuje pohyb. Podobně důležitý je u  moderních plastových sněžnic antiboot, který se postará o to, že sníh nabraný při kroku ze sněžnice spadne a neztíží krok. Nepříliš prudké svahy, do sklonu 30 °, zdoláme obvykle přímo po spádnici a o stejný postup se snažíme i na prudších svazích. K tomu nám výrazně pomáhají patní opěrky, které mají moderní vázání. V měkkém sněhu si můžeme výstup ulehčit stranovým natáčením sněžnic do „stromečku“, podobně jako na běžkách. Na tvrdém sněhu se

snažíme zatížit co nejvíce zuby a drapáky sněžnic, čehož dosáhneme kývavým pohybem nohou, podobně jako při chůzi do schodů.

Traverz Traverzování, nebo-li křižování svahu, provádíme různě podle sklonu a  kvality sněhu. Na mírném svahu v měkkém sněhu se snažíme zabořit sněžnice tak, aby se do sněhu zabořily pokud možno vodorovně. V prašanu to jde na všech typech sněžnic. Na tvrdém sněhu se snažíme pokládat sněžnice rovnoběžně s povrchem sněhu a tím dosáhnout „zakousnutí“ všech protiskluzových prvků (zuby, drapáky) do povrchu. Jiné je to při chůzi po strmém svahu. V  měkkém sněhu lze uplatnit pokládání jedné sněžnice před druhou do přímé linie. Tuto techniku lze ovšem zvládnout jen s  kratšími, plastovými sněžnicemi, ne s dlouhými klasikami. Na tvrdém strmém svahu přichází na řadu pomalejší postup spočívající v  pokládání sněžnic čelem ke svahu při úkrocích stranou. V  tomto případě stojí za zvážení možnost sundání sněžnic a  postup na botách, popř. v mačkách.

Topmodel bundy pro náročné W3 WDS Composite Jacket Tato bunda odolává větru i srážkám, je velice prodyšná, prostě vás bez kompromisů ochrání v nepříznivém počasí. Využívá více druhů materiálů a každý z nich má svoje opodstatněné umístění, kde plní svoji funkci při zachování co nejnižší váhy a ničím neomezené volnosti pohybu. Špičkové materiály značky Gore®, spojující se v tomto produktu, nenechají nikoho na pochybách, že jde o topmodel pro náročné uživatele. Přední a zadní díl z materiálu Windstopper® Soft Shell Skyrun 200 je prodyšný, neprofoukne a zároveň dobře izoluje. Na bocích umožňují volnost pohybu elastické panely Windstopper® Soft Shell Taifun. Pronikání vlhkosti k tělu brání lehoučká

membrána GORE-TEX® Paclite® Shell 2,5L. Na exponovaných místech (ramena a předloktí) a na kapuci plní bezchybně svou funkci odolnější GORE-TEX® Performance 2L. Přes svoji složitost se hmotnost bundy drží na úrovni extratřídy, pod půlkilovou hranicí.

www.hudy.cz

5

TRENDY

HISTORIE SNĚŽNIC Vznik sněžnic hledejme v indiánské historii před dávnými tisíci lety. Ve sněhu bořící se lovci vytvořili první sněžnice. Z jasanového dřeva, ohnutého nad ohněm, vytvořili rám, jehož konce svázali lýkem. Pásy ztvrdlé kůry použili na vytvoření sítě, kterou upevnili do rámu. Díky síti vznikl vztlak dostatečný na to, aby se sněžnice při lovu nezabořila hluboko do sněhu. Do sítě zapletli kožené řemínky, které posloužily k upevnění boty. První sněžnice byly na světě…

Objektivní nebezpečí

Foto: Salewa

Sestup

ORIENTAČNÍ VÝPOČET ČISTÉHO ČASU POHYBU NA TÚŘE SE SNĚŽNICEMI Časy obvyklé při výpočtu trvání túry rychlost při výstupu a sestupu počítáme ve výškových metrech [Vm/hod.] Výstup T1 = 300–400 Vm/hod. Sestup T1 = 500–700 Vm/hod. Rychlost chůze T2 = 4 km/hod. Výpočet trvání túry T = T1 + (T2 : 2) nebo pokud T1 > T2

T = (T1 : 2) + T2 pokud T1 < T2

Definice časů T1 (převýšení) a T2 (vzdálenost): T1 = celkový součet nastoupaných a sestoupaných Vm za časový úsek T2 = celková vzdálenost v km za časový úsek Příklad: Z mapy jsme spočítali: celkové stoupání 600 Vm, celkové klesání 1200 Vm, vzdálenost 8 km. T1 výstup + sestup Výstup = 600 Vm : 400 Vm/h = 1,5 hod. Sestup = 1200 Vm : 600 Vm/h = 2 hod. T1 = výstup 1,5 hod. + sestup 2 hod. = 3,5 hod. T2 vzdálenost Vzdálenost celkem 8 km : 4 km/h = 2 hod T1 > T2 Tedy T = T1 (výstup + sestup) + T2 (vzdálenost) : 2 = 3,5 hod. + (2 hod. : 2) = 4,5 hod. čistý čas pohybu K času pohybu nezapomeňte připočítat přestávky: • po prvních 15 minutách přestávka 5 minut – optimální oblečení, otázky na tempo skupiny (rychlost) • každou hodinu 10 minut na pití • po 3 hodinách 30 minut na jídlo

6

www.hudy.cz

Při sestupu jdeme v  mírném záklonu s  pokrčenýma nohama, nohy zvedáme tak, aby sněžnice klouzaly po sněhu. Klesání mírným svahem po měkkém sněhu je velmi příjemné, horší je to na prudkém kopci. Tam je výhodnější sestupovat v zatáčkách. Protože sněžnice mají zuby a drapáky, je na tvrdém sněhu na místě opatrnost. Děláme krátké kroky a sněžnice pokládáme celou plochou tak, aby se zuby zasekly do sněhu. Když už to na sněžnicích nejde, musíme je sundat a jít v botách, popř. na ně nasadit stoupací železa. Prudké svahy s měkkým sněhem můžeme sjet na plastových sněžnicích, nohy máme v  podobném postavení, jako když se kloužeme po ledě. Druhou polohou je sednout si na „bobek“ a váhu přenést na paty. Možný je i sjezd po zadku, v tomto případě je lepší upevnit sněžnice na batoh.

Volba trasy Snažíme se postupovat pokud možno rovnoměrně, míru stoupání, resp. klesání se snažíme udržovat stále stejnou. V měkkém sněhu postupujeme v dlouhých obloucích, serpentinách. Šlapat stopu je fyzicky namáhavé, raději volte o něco mírnější sklon, který znamená prodloužení trasy, ale nebere tolik sil. Co nejvíce využíváme terénních tvarů, ideální jsou obvykle ploché hřebeny, na nich bývá díky působení větru méně sněhu. Vyhýbáme se muldám a žlabům, ve kterých se naopak navátý sníh ukládá a je ho tolik, že ztěžuje postup. Také se zde častěji vyskytují prudké svahy.

Při pohybu ve volném terénu, především nad hranicí lesa a v blízkosti hřebenů, musíme počítat s  nebezpečím uvolnění laviny. Na takové túry, u nás v Krkonoších nebo Jeseníkách, vycházíme vždy s  kompletním nouzovým vybavením, které tvoří lavinový vyhledávač, sněhová lopata a  sonda. S  tímto vybavením je pochopitelně nutné umět dobře zacházet. O  lavinové problematice jsme už v  info@hudy připravili řadu článků, stačí proklikat webový archív. Další nebezpečí jsou podobná jako při jízdě na lyžích nebo pěší turistice – tedy nebezpečí pádu, zejména při sestupu.

„ Plánování túry Vhodnou dobou pro výlet na sněžnicích bývá první polovina zimy. Jen co má sněhová pokrývka podklad, je možné vyrazit. Míříme-li, do Alp vyhýbáme se v  této době ledovcům, trhliny ještě nebývají dostatečně zasněžené. Pečlivě sledujeme lavinovou předpověď a s ohledem na situaci plánujeme naše túry. Nevýhodou je, že alpské chaty bývají většinou do konce února bez obsluhy, a  tak si musíte sbalit ještě vybavení pro nocování v tzv. winterraumu. Tedy jídlo, vše na vaření a lehký spacák. V druhém poločasu zimy bývá obvykle méně prašanu a kvalita sněhu se velmi liší podle světové strany.

Obtížnost túry Je daná několika faktory: • náročnost terénu (strmost svahů) • kvalita sněhu (tvrdost povrchu) • překonané převýšením

Pohyb ve skupině Když jdete ve skupině, je nutné zvolit tempo podle nejméně zdatného člena skupiny. Podobně jako na lyžích šetří síly střídání při prošlapávání stopy. Na rovině a mírném svahu svěříme tuto roli slabším, v prudších úsecích a na tvrdém sněhu by měli našlápnout stopu ti nejzdatnější.

Foto: Switzerland Tourism

SNĚŽNICE

TRENDY

• fyzická zdatnost skupiny • orientační náročnost trasy • využití stávající stopy nebo vlastní prošlapávání • volba typu sněžnic • délka túry (jednodenní, vícedenní) a s ní související váha batohu Největší roli hraje kvalita sněhu, když se hodně boří a k tomu máme na zádech těžký batoh, pak je postup pomalejší. Existují vzorce pro výpočet přibližného trvání túry. Dosazené rychlosti je však potřeba přizpůsobit reálným podmínkám. Více se dozvíte v infoboxu.

Mapy Inspiraci na túry najdete ve specializovaných průvodcích, často se vyráží po trasách lehčích a kratších lyžařských túr, které vedou po mírnějších svazích. Bohužel průvodců není moc, ale stále jich přibývá. V  Evropě holdují sněžnicím nejvíce ve Francii, a  proto také mají k  dispozici dost informací k možným túrám. Při plánování je nutné trasu pečlivě projít na mapě. V  terénu bez cest a  stezek se vyhnout žlabům, které lze mnohdy obtížně traverzovat, naopak vybírat trasu co nejplošším terénem. Samozřejmě plánujeme podle topografických map v měřítku 1:25 000 nebo 1:50 000.

Expozice svahu S blížícím se koncem zimy nabývá na významu sluneční svit, alespoň pokud jde o  strukturu sněhu a  jeho přeměnu. Ráno svítí na východní svahy, posléze na jižní a odpoledne na západní. Severní svahy nejsou pod přímými paprsky, a tak na nich při nízkých teplotách vydrží prachový sníh mnohem déle. Obvyklé noční vyjasnění je provázeno silným mrazem a tak sluncem natavený sníh promrzne na kost. Vzhledem k tomu, jak moc tvrdost sněhu ovlivňuje pohyb na sněžnicích, hraje právě světová strana zvoleného svahu velkou roli při volbě taktiky. Výlety romanticky zasněženou krajinou mají své neopakovatelné kouzlo, užijte si je naplno a v souladus přírodou.

RADY A DOPORUČENÍ • Velikost sněžnice volte s ohledem na vaši hmotnost. • Plastové sněžnice mají nejširší využití a můžeme je zařadit do kategorie „allround“. Jako jediné jsou určeny pro pohyb po prudkých svazích a na tvrdém sněhu. • Výstup prudkým svahem podnikejte jen na sněžnicích s patní opěrkou, zvlášť na firnu nebo zledovatělém sněhu. • Začátečníci by měli vyzkoušet první kroky na mírném svahu, ne prudším než 30 stupňů. • Po prachovém, hlubokém sněhu se nejlépe chodí v hliníkových sněžnicích. • Klasické hliníkové sněžnice se prodávají ve více velikostech. • Vyrábějí se také menší sněžnice pro děti a mládež.

SNĚŽNICE

Bernské Alpy, Švýcarsko

Foto: Switzerland Tourism

SALEWA MNT Trainer Mid/Lo, pánská i dámská varianta Odolný svrchní materiál z velurové kůže, nízká hmotnost, pryžová obsázka, rozšířený systém „lezeckého“ šněrování, pohodlný tvar a přilnavá podešev Vibram® Mulaz dělají z této boty perfektního společníka pro každý den v horách či kdekoliv jinde. Membrána z materiálu Gore-Tex® poskytuje dokonalou voděodolnost. Použití: Via Ferrata, turistika a horské túry ve středně náročném terénu, lehký trekking Použité technologie: Climbing Lacing – technické šněrování rozšířené směrem do špičky, které umožňuje individuální přizpůsobení po celé délce boty, což vám dodá přesnost chůze a větší pohodlí, protože lépe sedí na noze.

3F EVO – nepřekonatelná kombinace flexibility, anatomicky umístěné opory kotníku a neporazitelné přesnosti tvaru MNT Trainer Sole Systém – trojnásobná hustota mikroporézní pryžové střední podešve pro náročné výkony na skalách, kombinovaná s osvědčenou vnější podešví Vibram Mulaz pro ideální směs trvanlivosti a přilnavosti na skalách. Pryžová obsázka – zvyšuje jak ochranu před ostrými kameny, tak i přilnavost a oporu během lezecké fáze výstupu Svršek: semiš 1,6–1,8 mm s gumovou obsázkou po celém obvodu Podšívka: GORE-TEX® Performance Comfort Mezipodešev: EVO Podešev: Vibram® Mulaz Hmotnost Mid: 1 040 g/pár dámské; 1 220 g/pár pánské

www.hudy.cz

7

METODIKA

Hodiny v ledu

text: Michal Bulička foto: Michal Brunner, ilustrace: Angelika Zak

Když dolezeme k cíli cesty a chceme slanit přes ledopád, jako jisticí bod zvolíme tzv. Abalakovovy hodiny. Jejich zbudování vyžaduje nelámavý led, trošku zručnosti a  krátkou repšňůru, kterou zanecháme v ledu Případně můžeme protáhnout přímo hodinami lano, tedy pokud lezeme na polovičních lanech nebo dvojčatech o  průměru 7,5 až 8,5 mm. Základním nástrojem je šroub do ledu. Nejdelším šroubem vyvrtáme ve svislé ploše šikmo do ledové masy díru. Pak šroub vytočíme ven a snažíme se trefit druhým vrtem na konec první vyvrtané díry. Ideální pomůckou na hodiny je First Shot od firmy Black Diamond, který nám možní přesně vyvrtat hodiny podle délky šroubu. Vzájemný úhel mezi děrami je 60 º. Pokud míříme přesně, vzniknou hodiny o  průměru, který závisí na délce šroubu a  síle ledu. Vzdálenost mezi otvory by měla být alespoň 15 až 20 cm. Vyvrtanými dírami protáhneme lano nebo repšňůru a  svážeme její konce. Provléci šnůru skrz díry nám pomůže háček, kterým ji protáhneme ven z druhé díry. Šňůra by měla mít průměr 6 až 7 mm. Pokud se nám podaří udělat tyto hodiny na vhodném místě ledopádu, budou nám za ně vděční i další lezci. Kvalita hodin se bude během zimy jen zlepšovat, protože vyvrtaná díra zamrzne, ale přesto je vždycky dopředu vyzkoušíme. Abalakovovy hodiny se hodí i  jako fixní bod pro lezení s horním jištěním, jako jeden ze tří bodů na lezení s horním jištěním (top-rope), protože když svítí slunce, „nevytečou“ hodiny tak snadno jako šrouby.

First Shot

Pomůcka First Shot v praxi

1

8

2

www.hudy.cz

3

4

LEZENÍ V LEDU

FREERIDE

Ať žije lyžování! I na problematickém sněhu Na sjezdovkách i ve volném terénu se setkáváme se sněhovými podmínkami, které si vyžadují celého lyžaře. Kdo přitom respektuje některé důležité zásady, dojede i za obtížných podmínek do údolí v pořádku. text: Wolfgang Wagner, odborná korektura: Silvie Schild

foto: Salewa

Dříve než si objasníme takové záludné situace na sněhu, jako je zledovatělý sníh s  prolamující se krustou, mokrý a  těžký sníh, strmé úseky a  zledovatělá místa, budeme se věnovat problémům specifickým pro jízdu v hlubokém sněhu a z toho vyplývající „základní technice“. Na rozdíl od jízdy na upravených sjezdovkách se lyže do hlubokého sněhu boří a  tedy i  hůře točí. Cílem je buď nenechat lyže hluboko zabořit, nebo je alespoň na krátkou dobu dostat na povrch, aby se dalo zatočit s  menším odporem. Jsou tři způsoby, jak nenechat lyže zabořit: 1. Styčná plocha: Čím větší je styčná plocha lyží, tím méně se člověk boří. Vytvoření co největší styčné plochy dosáhneme tak, že obě lyže zatížíme rovnoměrně. Styčnou plochu ovlivňuje i délka a šířka lyží. 2. Vynoření: Při vysoké rychlosti jízdy lze dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch. Nejlépe si tento efekt ozřejmíme, když si uvědomíme, že při velké rychlosti se dá při vodním lyžování jezdit i na pouhých chodidlech. Pro mnohé začátečníky je právě přiměřené tempo jízdy v hlubokém sněhu problémem.

3. Vytažení lyží nad sníh: Pro zahájení oblouku vytáhnout lyže na krátkou dobu na povrch sněhové pokrývky nebo úplně ven ze sněhu a tento moment využít pro natočení lyží. Toto „vytažení lyží“ může být podle situace aktivní nebo spíše pasivní.

„ Jak se jezdí hlubokým sněhem? Neexistuje jedna jediná technika jízdy hlubokým sněhem. Je potřeba ovládat celou škálu pohybů, abychom uměli správně reagovat na danou situaci: různý sníh, různou strmost terénu, atd. Lyže by měly tvořit pokud možno co největší rovnoměrně zatíženou plochu. Lehčeji toho dosáhneme úzkým vedením lyží (nohy u  sebe), protože obě nohy tvoří jeden blok a pracují synchronně. Vedeme-li lyže více zeširoka, dá se takový jednolitý blok nohou utvořit podstatně obtížněji. Dochází k nerovnoměrnému zatížení vnější a  vnitřní lyže („přešlapování“), a  tím k  hlubšímu zabořování té lyže, která je více zatížena. Vedle rozložení příčného zatížení lyží má při jízdě hlubokým sněhem takřka rozhodující úlohu zatížení v podélném směru. Přílišným tlakem ve

LYŽAŘSKÁ TECHNIKA MIMO SJEZDOVKY

foto: Arc`teryx

www.hudy.cz

9

FREERIDE

Jízda v hlubokém sněhu • trup držet vzpřímeně • nohy pokrčit tak, aby se daly přikrčit nebo natáhnout • obě lyže zatěžovat rovnoměrně, při úzkém vedení lyží je to jednodušší • paty zatěžovat jen o trochu více než bříška chodidel • jet takovou rychlostí, aby lyže mohly „vyplavat“ nad sníh • při přechodu z oblouku do oblouku vyvést lyže pokud možno co nejvíce na povrch či zcela ven ze sněhu pro snadnější točení • čím těžší sníh, tím silněji odlehčovat lyže odrážením a přidřepováním a točit tělem i nohama • čím se jede pomaleji, tím důležitější je zachovávat rytmickou jízdu

Jízda zledovatělým sněhem s prolamující se krustou Krusta drží: • zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem • žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení (nebezpečí proboření) • hranit co nejméně • horní lyži je možno pro zahájení oblouku vysunout do přívratu a následně velmi opatrně přisunout • jet pomalu, plynule a ne příliš krátkými oblouky • jet s citem jak po „syrových vejcích“ Krusta nedrží: • rovnoměrně zatěžovat lyže • více zatěžovat paty • nečekat, až se krusta prolomí, ale prolomit ji (vyžaduje odvahu) • vyvést lyže ze sněhu výrazným zatěžováním a odlehčováním lyží • odrážením a přidřepováním a propnutím nohou prorazit krustu • rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu • v extrémně těžkém terénu pomůže jen jízda šikmo svahem spolu s přeskakováním

Jízda strmým svahem • bříška chodidel a paty zatěžovat rovnoměrně • trup ve stabilní poloze • horní část těla naklonit nad vnější lyži, aby se zatížila • lehkým pohybem směrem vzhůru lyže rychle přehranit • zapíchnutí hůlky (pod lyžemi, směrem do údolí) pomáhá při zdvihu a stabilizuje celý pohyb • na příkrém svahu nahradit zdvih přidřepnutím • vysunutí horní lyže do přívratu může ulehčit přehranění a rychlé překonání spádnice • rychlé a aktivní točení lyží vychází z nohou s klidným trupem

foto: Tony Harrington, jezdec: Robin Kaleta (člen HUDY Teamu), místo: Thompson Pass, Aljaška

směru ke špice se lyže potápí, poloha s přílišným záklonem stojí mnoho sil (zejména při jízdě s batohem), a ztěžuje řízenou jízdu v  obloucích. Proto platí, že tělo je nutno držet neustále ve střední poloze (bříška prstů a  paty nohou jsou zatíženy přibližně stejně), zejména se skialpinistickými botami, které nemají tak vysoký a tvrdý komín jako boty pro sjezdové lyžování. Klíčovou roli hraje samozřejmě i  odlehčení lyží, vyvedením lyží na povrch si velmi usnadníme jejich točení. Nejelegantnější varianta je srovnatelná s  jízdou v  boulích nebo terénních vlnách. Při najetí na vlnu se kolena (pasivně) pokrčí a po přejetí vlny se znovu natáhnou. V  lehkém, kyprém prašanu se dá jet podobně. Sníh se v průběhu oblouku pod lyžemi stlačuje a  tvoří více či méně pevný podklad. Když se nyní

nohy poddají vzniklému tlaku a pokrčí se, vznikne „efekt boule“ a lyže samy od sebe „vyletí“ ze sněhu. V  tom okamžiku se dají lehce natočit a oblouk se dokončí následným natažením nohou. V kyprém, nepříliš hlubokém sněhu je nutno točit méně aktivně než v  těžkém hlubokém sněhu. Čím těžší je sníh, tím větší silou je nutno točit a  tím více se musejí odlehčovat lyže. Extrémní formou je „přeskakování“, při kterém se lyže rychle otočí ve vzduchu takřka o 180 stupňů. Zde se „odskok“ pojí s  „točením celého těla“. U  malých poloměrů oblouků (klasický příklad jízdy hlubokým sněhem) se dává přednost točení nohama, u  velkých oblouků se po zralé úvaze používá točení za pomoci těla (přizpůsobené poloměru oblouku).

Jízda těžkým sněhem • stehna a kolena náhle přitáhnout (přidřepnout) • natažením odskočit (např. ve stoji se obrátit) • krátký odpich, díky němuž dojde ke zdvihu, který spojíme s podtažením nohou, čímž se lyže dostanou i v těžkém a hlubokém sněhu na povrch. • podpořit točení lyží natočením trupu nebo dokonce otočením trupu ještě před manévrem

Jízda zledovatělými místy • trup ve stabilní poloze • udržovat střední polohu (vyvarovat se záklonu nebo předklonu) • krátké oblouky • krátké, razantní zahranění • výrazné zahranění obou lyží • obě hole před tělem (stabilita) • jet klidně a plynule a ve svalech udržovat napětí

10

www.hudy.cz

foto: Arc`teryx

LYŽAŘSKÁ TECHNIKA MIMO SJEZDOVKY

FREERIDE

„ Zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo sníh udusaný větrem Nejnepříjemnější situace ve volném terénu způsobuje zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo sníh udusaný větrem. Problémy nastávají, zejména když se sice dá jet rovně, aniž bychom se probořili, ale při vychýlení se okamžitě nebo občas proboříme. Nezávisle na sněhu také záleží na tom, jaký tlak vyvíjí lyžař na sněhový povrch. Pokud jedeme šusem po spádnici, leží lyže na poměrně velké ploše rovnoměrně zatíženy, a proto se váha dobře rozloží. Jakmile ale jedeme do oblouku, musíme hranit (čímž se tlak přenese na menší plochu, a tím se zvětší) a vzniknou další síly (aerodynamický přítlak, „odstředivá síla“), které zvyšují tlak na sněhovou vrstvu. foto: Jakub Frey, jezdec Robin Kaleta (člen HUDY Teamu), místo: Hintertux

„ Hluboký mokrý těžký sníh Čím hlubší a  těžší je sníh, tím větší je odpor při točení. Lyže je nutno vyvést na povrch, aby se daly točit. Vysokou rychlostí se dá sice dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch, ale to můžeme čekat jen od opravdu zkušených freeriderů. Normální lyžař se musí pokusit vyvést lyže aktivně na povrch, aby mohl zatočit. Kromě toho by se mělo točení podpořit natočením celého těla. Čím je sníh těžší, tím aktivněji je třeba odlehčovat a točit lyže. Jízda hlubokým těžkým sněhem vyžaduje sílu a dobrou kondici. Rytmický způsob jízdy šetří sílu. Pokud již nejsme schopni jet v obloucích, zbývá jen zdolat terén jízdou šikmo svahem spojenou s otočkami nebo přeskakováním při změně směru jízdy.

„ Zledovatělá místa Velmi neoblíbené a často i nebezpečné jsou ledové úseky. Lyže vůbec nezabírají a ani ocelové hrany se do ledu nezaříznou. Jestliže se na zledovatělém nebo ufoukaném sněhu s  prolamující se krustou doporučuje co nejvíce zmenšit tlak na sníh, zde platí opak. Abychom získali alespoň trochu oporu, musejí se lyže resp. jejich hrany zaříznout do ledu.

Je potřeba razantně hranit a hrany používat krátce a s velkou silou. Doporučuje se široké vedení lyží, protože tak získáme lepší rovnováhu. Jakmile začnou hrany lyží „podkluzovat“, je velmi těžké dostat je znovu pod kontrolu. Proto je taktické výrazně snížit tempo jízdy před zledovatělými místy. Nejdůležitějším předpokladem bezpečného pohybu na ledě jsou ostré hrany. Se špatně nabroušenými hranami klouže po ledu bezmocně i  špičkový lyžař. A  zrovna u  skialpinistických lyží se péče o hrany často podceňuje. Takže: pravidelně brousit nebo nechat si brousit hrany! Dnes jsou již k  dostání jednoduché a  praktické brusky na hrany, které se dají používat i v terénu.

„ Strmý terén Jízda strmým terénem je technickou i  psychickou výzvou. V  zásadě i  zde platí doporučení chovat se takticky. Strmý terén se neobjevuje nenadále, takže raději zvolníme tempo a  do příkrých pasáží vjíždíme pomalu. I  ve strmých pasážích je nutno nalézt

odpovídající tempo a ne zůstat po každém oblouku stát. Na rozdíl od dosud popsaných situací je ve strmém terénu nutno dbát na zatížení vnější lyže. Jestliže zároveň zatížíme vnitřní lyži, vzniká nebezpečí, že se nakloníme ke svahu a uklouzneme. Pro kontrolu rychlosti je rozhodující co nejrychleji přejet spádnici a  rychle lyže přehranit, aby hrany zabraly co nejdříve. Vertikální zdvih může podpořit přehranění. Točení vychází hlavně z  nohou. Rychlému přehranění a  překonání spádnice můžeme pomoci vysunutím horní lyže do přívratu, čímž jakoby předjímáme část oblouku. Ve strmém terénu se ale každá malá chyba okamžitě projeví. Proto je zejména třeba dbát na bezpečnou a stabilní střední pozici těla. Pokud je terén tak příkrý, že už není možné jet řízenými oblouky, pomůže jen „přeskakování“. Přitom se opíráme spodní holí (nebo oběma) a odskakujeme oběma nohama (nebo pokrčujeme obě nohy) a přetáčíme celé tělo kolem hole, o kterou se opíráme.

Kalhoty nejen do zimní přírody „ Adventure Pant Univerzální softshellové kalhoty od firmy Millet jsou vhodné pro většinu zimních outdoorových aktivit. Použitý pružný softshelový membránový materiál s  DWR úpravou v  kombinaci s  pohodlným střihem a  sněhovými límci na nohavicích zaručují dokonalé pohodlí a  ochranu proti nepřízni počasí.

„ Beta AR Pant Se zaměřením na aktivní pohyb, minimální hmotnost a  objem byly vytvořeny ultralehké kalhoty GORE-TEX® Pro Shell, které vynikají výbornou sbalitelností a  poskytují celoroční ochranu. Zpevněné panely na kolenou, v  sedu a na koncích nohavic, materiál Keprotec™ na vnitřní straně manžet chrání před poškozením mačkami nebo ostrou hranou lyží. Sportovní anatomický střih zaručuje volnost pohybu, sněhové límce brání pronikání sněhu k tělu.

Foto: Salewa

LYŽAŘSKÁ TECHNIKA MIMO SJEZDOVKY

www.hudy.cz

11

LAVINY

Typické lavinové situace

text a foto: Michal Bulička ilustrace: Zbyněk Homola, František Eliáš

Ve Švýcarsku vychází už léta oblíbený informační skládací leták „Achtung Lawinen“ (Pozor lavina!), který byl nedávno aktualizován. Sympatický je nejen kapesní formát, ale také tisk na kvalitním odolném papíře a možnost získat jej zdarma. Vydává jej sdružení několika švýcarských organizací, které jsou činné v oblasti lavinové prevence, a nazývá se „Kern-Ausbildungsteam“. ODHAD NEBEZPEČÍ V TERÉNU Protože lavinová předpověď vykazuje pravděpodobnost správnosti 80 %, je nutné stupeň nebezpečí během túry konfrontovat se skutečností. Varovné signály a  kritické množství nového sněhu jsou nejdůležitější nástroje k vyhodnocení nebezpečí v terénu.

Varovné signály Varovné signály se snažíme vědomě vyhledávat. Za signály nebezpečí považujeme: • spontánní laviny • praskání ve sněhu (zvuky „wumm“) • trhliny ve sněhu po pouhém našlápnutí Pokud se varovné signály vyskytují, je reálné nebezpečí přinejmenším značné (stupeň 3).

Ohodnocení stupně nebezpečí prostřednictvím varovných signálů Foto: Salewa

Z těch nejvýznamnějších je nutné jmenovat SLF Davos (Institut pro výzkum sněhu a  lavin) a  SAC (Švýcarský alpský klub). Redakční zpracování vedli dva špičkoví odborníci právě ze SLF – Stephan Harvey a Jürg Schweizer. Výstižně shrnuté informace týkající se všeho důležitého z  problematiky lavin slouží jako výborná pomůcka pro začátečníky i  pokročilé. V podobném duchu jsme vše podstatné shrnuli do speciálního vydání info@hudy „Bezpečný

skialpinismus“. Pokud jej nemáte v tištěné podobě, navštivte archív na www.hudy.cz.

„ Grafická redukční metoda Kromě popisu strategie chování v  lavinovém terénu se v posledním, v pořadí už šestém vydání objevila i  doporučení týkající se posuzování nebezpečnosti jednotlivých svahů. Významným faktorem je sklon svahu, jehož vliv jasně ukazuje tzv. GRM – Grafická redukční

• Nízké (1) a mírné (2) nebezpečí se neprojevuje signály, znatelnými během túry. Z  tohoto důvodu bývá mírné nebezpečí často záludné. • Mírné (2) a značné (3) nebezpečí se od sebe většinou dobře rozpozná (varovné signály, kritické množství nového sněhu). • Pozor, od stupně 3 (značné) jsou možné spontánní laviny.

metoda (obr. 1). Kdo se o  laviny zajímá, jistě ví, že guru nauky o lavinách Werner Munter během mnohaletého bádání vyvinul strategii 3x3, což

1

12

www.hudy.cz

JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH

LAVINY

Typické vzory lavinového sněhu

Nový sníh

Navátý sníh

Mokrý sníh

Starý sníh

Nový sníh se může uvolnit ve formě deskové laviny.

Čerstvý navátý sníh se může uvolnit ve formě deskové laviny.

Voda vede ke ztrátě vzájemné soudržnosti sněhové vrstvy.

Labilní vrstvy ve sněhové pokrývce se starším sněhem, který se odlamuje v deskách, nad sebou. Obtížně rozpoznatelné!

Typické příznaky • dosaženo kritické množství nového sněhu (viz infobox na str. 14) • varovné signály, především čerstvé deskové laviny

Typické příznaky • příznaky působení větru • sníh může být tvrdý i měkký • nerovnoměrné boření lyží při prošlapávání stopy • varovné signály, především čerstvé deskové laviny a vznik trhlin ve sněhové vrstvě

Typické příznaky • déšť • absence vyzařování • vysoká teplota / silné sluneční záření • hluboké boření lyží při prošlapávání stopy • spontánní laviny (deskové a laviny z čerstvého sněhu)

Typické příznaky • slabá sněhová pokrývka • varovné signály, především praskání ve sněhové vrstvě (vum)

Typické rozšíření • v závětří (terénní zlomy, muldy) • často ve vyšších polohách a v blízkosti hřebenů • na malém prostoru velké rozdíly v množství navátého sněhu

Typické rozšíření • rozdílná expozice svahu a nadmořská výška (závisí na ročním období i denní době) • často v blízkosti sluncem vyhřívaných skal • často na jaře, na svazích sněřujících na JV–J–JZ.

čekat € 1-3 dny

Typické rozšíření • většinou plošné rozšíření nebezpečných míst • ve větších výškách často kritické Poznámka • málo možností jak se mu vyhnout • Grafická redukční metoda (GRM) je vhodná

obejít € 1-2 dny

Poznámka • často možnost obejít polštáře navátého sněhu • nebezpečnost čerstvého navátého sněhu výrazně roste na svazích sklonu 30 º a prudších • Použití GRM je méně vhodné

Foto: Salewa

JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH

brzy ukončit túru € několik hodin

defenzivní chování € dny až týdny

Poznámka • Ráno brzy vyrazit a túru ukončit brzy odpoledne • počkat na ochlazení • pozor na velké spontánní laviny • Použití GRM je méně vhodné

je redukční metoda, zahrnující síť tří kategorií faktorů (podmínky, terén a  člověk) a  trojici úrovní posouzení situace z hlediska polohy místa (plánování (celý region), na túře (reálná situace v terénu) a jednotlivý svah). Podrobnosti najdete opět ve speciálu „Bezpečný skialp“. U grafické redukční metody vidíme závislost mezi stupněm lavinového nebezpečí a sklonem svahu. Mezi červeným (vysoké riziko) a  zeleným (nízké riziko) polem existuje oranžový pruh (problematická situace), který znamená zvýšené nebezpečí a při rozhodování vyžaduje zvýšenou pozornost a  uplatnění zkušeností. Při posuzování nebezpečí pomůže přehled výhodných a nevýhodných faktorů (viz obr. 3), např. často sjížděný svah nebo praskání ve sněhové vrstvě, které nám pomohou při stanovení rozhodnutí.

Typické rozšíření • oblasti nebo místa s malým množstvím sněhu • terénní přechody (např. mírný svah se mění v strmý), okraje muld • zasněžený svah z něhož vykukují skály • velmi často severní svahy Poznámka • je vhodný jednoduchý test sněhové vrstvy (např. kompresní zkouška, viz infobox) • obtížně rozpoznatelný • pomohou informace z lavinové prognózy • Grafická redukční metoda (GRM) je částečně použitelná

„ Čtyři vzory sněhových situací

2

Odborníci nově rozšířili katalog faktorů (viz obr. 3) o  čtyři vzory typických sněhových situací, které bývají příčinou lavin. Podle aktuální švýcarské metodiky by měly být při hledání rozhodnutí ano/ne tyto vzory sněhové situace zohledněny současně s GRM, ovšem s různou váhou na jednotlivých místech. Při rozhodování musí padnout jasné ano nebo ne na úrovni polohy místa (obr. 2): a) Při plánování večer před túrou většinou nevíme, jaký sníh je v  reálném terénu. Proto nás zajímá hlavně sklon svahů, který odečteme z  mapy podle rozestupů vrstevnic. V  tomto případě klademe důraz na GRM. b) Při posuzování na místě použít rovnocenně oba postupy: metodu GRM i  vzory sněhové situace.

www.hudy.cz

13

LAVINY

c) Pokud posuzujeme konkrétní, jednotlivý svah, nad GRM má mírně navrch použití vzorů sněhové situace. Na obr. 2 je vážnost, a proto i použitelnost metod v  typologicky podobných sněhových situacích znázorněna pomocí symbolické váhy.

„ Umění posoudit reálnou situaci v terénu

Sjezd po ledovci Glacier de Moming, Walliské Alpy, Švýcarsko

CO VŠECHNO HRAJE ROLI Pokud se pohybujeme v oblasti zvýšeného rizika (oranžová), zohledňujeme při posuzování nebezpečí následující faktory související s podmínkami, terénem a účastníky túry.

Stephan Harvey ze SLF Davos, který tento leták připravoval, říká: „Jde hlavně o to, aby se lyžaři naučili přiřadit sníh na svahu k odpovídajícímu vzoru a  využít při tom dostupných informací, uvedených v aktuální lavinové prognóze. Právě správné rozpoznání a  pojmenování problému vede k  opatrnosti správným směrem, např. „místa pokrytá čerstvě navátým sněhem by měla být posuzována s velkou opatrností“. Pokud stojí lyžař na úpatí kritického svahu, může mu správné přiřazení reálné situace k  jednomu ze vzorů pomoci k  rozpoznání nebezpečí. Třeba pokud je jeden z  hlavních zdrojů nebezpečí navátý sníh, je pak logické, že v  průběhu túry si lyžař opakovaně bude klást otázku, kde leží místa s navátým sněhem, dává si na ně pozor a šikovnou volbou trasy se je snaží obejít. Vzory sněhové situace by měly sloužit jako doplněk redukční metody 3x3 při posuzování nebezpečnosti jednotlivého svahu. Nejde o  změnu stávající metodiky, ale o  její rozšíření s ohledem na praktické situace“. „Ve Švýcarsku je téma ‚Vzory‘ už dva roky součástí nového postupu výuky na lavinových kursech. Rozpoznání vzorů v  terénu vyžaduje průběžné pozorování v  terénu, a  zejména na začátečníky klade vyšší nároky. Těm se proto

NOVÝ SNÍH Jako nový sníh označujeme sníh, který napadl během posledních tří dnů. Míra nárůstu lavinového nebezpečí závisí na množství sněhu a  podmínkách, za nichž padal. Jaká situace je z  hlediska lavinového nebezpečí výhodná nebo nevýhodná?

Nevýhodné podmínky • Silný vítr nebo vichřice • Chladněji než -5 ºC až -10 ºC, především na začátku sněžení • Sníh padá na nevýhodný podklad (krusta, dutinová jinovatka, led, slabá vrstva starého sněhu.

Výhodné podmínky • Slabý vítr, bezvětří • Teplo, především na začátku sněžení • Slabší vrstva starého sněhu s nepravidelným povrchem

Kritické množství nového sněhu Je-li dosaženo kritické množství sněhu, je lavinové nebezpečí na stupni č. 3, čili značné. • 10–20 cm za nevýhodných podmínek • 20–30 cm za průměrných podmínek • 30–50 cm za výhodných podmínek 3

14

www.hudy.cz

JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH

LAVINY

doporučuje zůstat zpočátku u  GRM a  na túře se pohybovat v ‚zelené‘ zóně s nízkým rizikem, a  postupně se učit rozhodování i  na základě dalších zpozorovaných skutečností,“ dodává Bruno Hasler, vedoucí vzdělávání v SAC.

„ Problematický starý sníh Podle odhadů SLF jsou příčinou lavinových neštěstí stejným dílem nový, navátý a  starý sníh, zatímco mokrý sníh je zodpovědný za 10 % neštěstí. Nový a  navátý sníh často „řádí“ společně. Ne všechny vzory jsou ovšem dobře rozpoznatelné. Zvlášť situace se starým sněhem, což jsou především severní svahy s  minimální, pomalou sněhovou přeměnou (překrystalizací, metamorfózou) sněhové vrstvy mohou být velmi zrádné a těžko rozpoznatelné i pro zkušené experty. Za jediný, výrazný varovný signál považujeme praskání ve sněhové vrstvě (vumm!!!), které je typické pro 3. stupeň nebezpečí, a  tak je potřeba vycházet z  informací z  lavinové prognózy a  lopatou provést jednoduchý test sněhové vrstvy (například kompresní test, viz infobox). V  duchu zásady velkého experta Wernera Muntera „myslet místo házet lopatou“ se zdá být provádění sondy zbytečné, ale v tomto případě může být pár minut na „manuální“ vyhodnocení situace poměrně rozhodující.

Kurs skialpinismu pořádaný HUDYsportem Smrekovica, Velká Fatra

„ Nové zamyšlení S rozšířením metody 3x3 i  Grafické redukční metody o  zaostření na typický vzor sněhové vrstvy nacházejí specialisté nové cesty v lavinové nauce a  vzdělávání. Stojí tím tak trochu proti trendu posledních let, který byl ve znamení zjednodušení a  standardizace při stanovování rozhodnutí. Nový, rozšířený koncept bezpochyby pomine určité nebezpečné situace a  vyvolá tak řadu otázek a  následně bouřlivou diskusi. To

je ale to nejlepší, co může novou pomůcku na poli redukce rizika potkat, více lyžařů se bude zabývat myšlenkami o  strategii svého pohybu v lavinovém terénu a pod lupou se patrně ocitne řada rozhodnutí, ať už z minulosti, ale hlavně ta budoucí… Poznámka: leták „Achtung Lawinen“ je ke stažení na www.slf.ch  Prävention  Kern Ausbildungteam

KOMPRESNÍ TEST LOPATOU

Dokonalé rukavice od legendární značky Alpha SV Rukavice Alpha SV využívají nejnovějšího systému vrstvení GORE-TEX® Pro Shell (určen zejména pro náročné outdoorové aktivity). Skvělou inovaci přináší na patent čekající technologie Tri-Dex™, která spočívá ve speciální kombinaci svrchní ochranné vrstvy a  podšívky: výsledkem je díky anatomickému střihu prstů jejich neuvěřitelně dobrá pohyblivost. Vyjímatelná vnitřní rukavice z  materiálu Polartec® Wind Pro® s nízkoprofilovými (plochými) mikrošvy je opatřena manžetami, které odpuzují sníh a  zůstávají otevřené pro snadné oblékání. Vyztužené panely z  elastické kůže na exponovaných místech zabraňují opotřebování materiálu. Samozřejmostí je dostatečná prodyšnost všech použitých materiálů.

Kompresní test lopatou se používá pro identifikaci potenciálně slabších vrstev ve sněhové pokrývce a  je nejefektivnější pro nalezení kritické vrstvy, která se nachází v blízkosti povrchu sněhu. Místo na test musí být bezpečné, musí reprezentovat lavinový terén a nesmí být porušené.

KOMPRESNÍ TEST

Postup Test provádějte na sloupci sněhu o rozměrech 30 x  30 cm. Výška sloupce může být plná hloubka POKLEP: sněhu nebo menší, pokud se snažíte izolovat určité svrchní vrstvy. Obvyklá je výška 100 až 120 cm, 1. zápěstím (1–10 úderů) 2. předloktím (11–20 úderů) protože do takové hloubky má dynamický pohyb 3. celou rukou (21–30 úderů) lyžaře vliv na vrstvu sněhu, a tedy i možnost ovlivnit uvolnění laviny. Kompletně oddělte sloupec odstraněním klínů z bočních stran. Zezadu oddělte sloupec od sněhové masy sněhovou pilou nebo tenkou repšňůrou s uzlíky, které slouží jako „zuby pilového listu“. Umístěte lopatu naplocho na sněhový sloupec a provádějte poklepy na list lopaty se stupňující se intenzitou. Zaznamenejte sílu, jíž je třeba k sesuvu, a rovněž hloubku, velikost a typ sněhových krystalů podél porušené desky. Foto: Dušan Stuchlík

Vyhodnocení testu

Stupeň stability CTV – velmi lehký, k porušení stability dojde během vysekávání sloupce CTE – porušení po 1 až 10 lehkých poklepech konečky prstů, pohyb vychází ze zápěstí CTM – porušení stability sloupce po 11 až 20 mírných poklepech, pohyb vychází z lokte CTH – porušení stability sloupce po 21 až 30 úderech dlaní či pěstí, pohyb vychází z celé paže Příklad výsledku: CTM(15) – střední stabilita, vrstva se oddělila při 15. klepnutí na lopatu Nezapomeňte, že jeden náznak nestability překoná všechny předpoklady stability! Zdroj: Miki Knížka, www.mountainproguiding.com, ilustrace: Matus Krucay

JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH

www.hudy.cz

15

LAVINY

Nadstandardní lavinová výbava

text: Michal Bulička

Na úvod trochu neúprosných čísel statistiky. Podle dlouhodobých statistik skončila přibližně polovina všech účastníků lavinových neštěstí zcela zasypaná pod sněhem a funkce jejich dýchacích cest byla většinou omezená a pohyb hrudního koše ztěžovalo sněhové sevření.

PROČ SI POŘÍDIT LAVINOVÝ BATOH? Existuje dlouhodobá statistika, dokumentující lavinové události, v nichž se ocitli lyžaři a snowboardisté s lavinovým batohem na zádech. Evidují ji renomovaní odborníci ze SLF Davos (Výzkumný institut sněhu a lavin). Podle údajů k srpnu 2010 je zatím evidováno 262 případů použití ABS v lavině, přičemž zahynulo 7 lidí a 255 lidí přežilo, z nich zůstalo 87,2 % nezraněno. Většinou šlo o zranění končetin, je zajímavé, že nedošlo k žádnému zranění hlavy a krční páteře. Vzato podle statistiky v podstatě není co řešit a batoh koupit. Problémem však může být cena, která se pohybuje kolem 20 000 Kč.

foto: ABS, www.absairbag.cz

Z této skupiny lidí přežila zhruba polovina. Vyváznout živý z laviny je sice velké štěstí, ovšem naděje na přežití je poměrně velká. Veškeré lavinové vybavení slouží k  tomu, abychom tuto naději, kterou nabízí jedině kamarádská pomoc, nepropásli! Kromě sněhové masy je naším protivníkem neúprosný čas.

Vyhledávač, lopata a sonda Základní nouzové vybavení už dnes asi není potřeba představovat. Každý skialpinista i  freerider ví, že jej tvoří tři věci: lavinový vyhledávací přístroj, sněhová lopata a lavinová sonda. Lopatu a sondu nosíme v batohu, vyhledávač upevněný na těle nebo v kapse zapnuté zipem. Vždy máme s  sebou všechny tři věci, žádná z  nich nesmí chybět.

Nadstandardní lavinová výbava Základní výbava slouží k  lokalizaci a  vyproštění ze sněhového zajetí a počítá se s tím, že lyžař bude celý zasypaný. Existují však další věci, kterým říkáme nadstandardní, a jejich použití výrazně zvyšuje šanci na záchranu. Jejich společným

jmenovatelem je nutnost jejich aktivace osobou, která se ocitla v ohrožení. Co tedy může přinést větší naději? Tak především lavinový batoh. Batoh musíme mít na zádech vždycky, jak na túře, tak i při sjezdech ve volném terénu. Lékárničku, lopatu a sondu budeme těžko nosit po kapsách… Pokud vyměníte běžný batoh za lavinový, vězte, že po aktivaci airbagu poplujete lavinou a je velmi pravděpodobné, že se udržíte na povrchu valící se sněhové masy a  nebudete staženi hluboko do sněhu. Být u povrchu znamená být u životadárného kyslíku, naopak dva metry pod sněhem vám klepe na rameno „zubatá“. Další záchranný prvek představuje Avalung, který funguje jako umělá vzduchová kapsa a prodlouží čas přežití zasypaného. Dokáže ze sněhu získávat kyslík, který můžete dýchat, jen když před stržením lavinou včas stisknete mezi zuby náustek a máte prostor na to abyste mohli pohybovat hrudníkem (nejste tak sevření sněhem) Třetí a nejjednodušší vymožeností je Avalanche Ball. Mechanický skládací lavinový balónek je šňůrou spojený s batohem. Fígl spočívá v tom, že po odjištění se červený balón rozvine a zůstane nad lavinou. Následuje rychlá lokalizace zasypaného a  následně vyproštění za použití pípáku, lopaty a sondy.

Jedním dechem je potřeba zdůraznit, že i s lavinovým batohem na zádech nebo s  Avalungem musíme mít na túře vždy s sebou už zmiňovanou základní „svatou trojici“: pípák, lopatu a sondu.

„ Lavinový batoh Zájem o  tento typ batohu se výrazně zvýšil, a tak se mu budeme věnovat podrobněji. Na trh ho dodávají dva výrobci. Jednak tradiční značka ABS-Airbag vynálezce tohoto principu Petera Aschauera, vyvíjející tento batoh od roku 1980, a  jednak před čtyřmi lety založená švýcarská značka Snowpulse. Oba batohy fungují na stejném principu. Zatažením za rukojeť spouštěče, umístěného na popruhu batohu, se díky vypuštění stlačeného plynu (ABS) nebo vzduchu (Snowpulse) nafoukne během několika vteřin airbag(y). Objem těla, které strhla lavina, se tím zvětší přibližně 1,5krát. O  funkčnost airbagového systému se postará fyzikální zákon o  inverzní segregaci (obrácené odlučnosti) částic, spočívající na následujícím principu: pokud se pohybuje více částic najednou, plavou ty největší na povrchu. Při uvolnění laviny se člověk s  nafouknutými airbagy stává v  proudu sněhu onou velkou částicí, což mu zajistí nutný vztlak k tomu, aby zůstal na povrchu laviny (obr. 6 a  7). Batoh je samozřejmě pevně

foto: Snowpulse

foto: ABS 1

16

www.hudy.cz

2

AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL

LAVINY

foto: Pavel Weisz

3

foto: ABS

Variabilita

spojen s tělem lyžaře, což zajišťují mj. pevnostní švy i  kovové přezky místo plastových na všech popruzích. Dříve než se lavinové batohy objevily na trhu, byly testovány na figurínách v odstřelených lavinách. Po letech praktického používání už dnes existuje dlouhodobá statistika, která dokumentuje lavinové události (SLF Davos), v nichž se ocitli lyžaři a  snowboardisté s  lavinovým batohem na zádech. Výsledek je takový že zatím z 262 evidovaných případů použití ABS v lavině zahynulo 7 lidí (další údaje v infoboxu).

foto: ABS

ABS Airbag nebo Snowpulse? Před několika lety začal do té doby jediné značce ABS konkurovat Snowpulse (obr. 2 a12). Pro vývoj trhu byl vznik konkurence opravdovou vzpruhou. ABS se probudilo ze spánku na vavřínech a vývoj pokročil. Objevily se systémy Vario (možnost výměny různých litráží na jediný zádový systém), další revoluční novinku představuje aktivace Wireless (viz níže) a nahoru šel i zákaznický servis. Čím se vlastně oba principiálně podobné batohy odlišují? Je toho více. Autor článku je přítelem dovozců obou značek a  tento text pouze shrnuje fakta a  nemá za cíl zvýhodnit ani jeden z  batohů. Vyhodnocení si bude muset každý zájemce sám a  snad mu k tomu popsané informace pomohou.

renomovaných firem specializujících se na batohy (Millet, Arva, RockSnake, atd.). Značce ABS jde především o systém ABS a na specialistech pak je vyvinout kvalitní „nástavbu“. Pokud jezdíte v rámci střediska freeride, připnete si malý batůžek, když vyrážíte na týdenní Haute Route, zvolíte 50 litrů, a přitom vám stačí jediný Base Unit. Vario systém si ABS nechal patentovat, a tak si u Snowpulse musíte vybrat jeden objem, pokud chcete jiný, musíte si pořídit další batoh. Absence Vario systému nevadí tomu, kdo provozuje ve většině jednu aktivitu a nemá potřebu střídat litráže batohu, vystačí si např. se zmenšením objemu batohu pomocí kompresních popruhů (váhový rozdíl základní jednotky s  15l a  50l komorou je zanedbatelný, díky většině hmotnosti koncentrované do airbagového systému).

ABS i  Snowpulse se vyrábí v  podobných velikostech: 10, 15, 30 a 50 l. S narůstajícím počtem freeriderů se především ABS orientovalo na větší počet malých modelů od 5 do 15 litrů. Průlomovým se stal systém velmi praktický systém ABS Vario (obr. 1). Ten spočívá ve variabilitě velikosti batohu. Tvoří jej základní jednotka, tzv. „Base Unit“, kterou tvoří zádový systém s  popruhy, jednotlivé části jsou spojené pevnostními švy, oba airbagy a plynová láhev s  aktivačním táhlem. Zádový nosný systém Base Unit se vyrábí ve dvou velikostech, „S“ a „L“ (obr. 4–5). Base Unit je na celém batohu to nejdražší. Na tento modul lze jednoduše připnout pomocí zipu batoh různého objemu (5, 10, 15, 30, 50 l). Tyto nástavby v  současné době vyrábí více

Plnění airbagů

4

6

AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL

5

ilustrace: ABS

Princip nafouknutí airbagů je u  obou systémů stejný. V  obou batozích je umístěna zašroubovaná tlaková láhev (ABS – obr. 10), ze které se o  naplnění airbagů během 2 až 3 sekund po aktivaci postará uvolněné plynné médium. Rozdíl je v  plynném médiu, kterým se vaky plní. Vaky ABS se po aktivaci plní z lahve dusíkem, což je inertní plyn, ve 170 litrech obou vaků je ho přítomno 60 litrů (cca 65 gramů z připevněné láhve) a  zbylých 110 litrů tvoří vzduch, který se

7

www.hudy.cz

17

LAVINY

Doplnění a výměna bombiček U obou batohů se doporučuje před zimní sezónou vyměnit láhev za novou nebo ji znovu naplnit. Pokud někdo airbag aktivovat nechce, je dobré vaky (vak) rozbalit a  vizuálně zkontrolovat. Výměnu zásobníků ABS provádí autorizovaní prodejci zdarma nebo za manipulační poplatek (ekvivalent 10 €). U Snowpulse se zásobníky doplňují ve smluvním servisu nebo u  prodejců zdarma nebo za poplatek kolem 100 Kč (v ČR) nebo za 10 euro v  zahraničí. Zásobníky Snowpulse lze plnit i  u  některých prodejců přímo v  lyžařských střediscích. Konkrétní kontakty najdete na www.absairbag.cz a www.snowpulse.cz. foto: Luboš Sušila, www.snowpulse.cz

foto: ABS

Hmotnost do airbagů dostane podtlakem po aktivaci plynové láhve. ABS 8 nemá láhev osazenou měřícím zařízením, tlak v  láhvi zůstává, díky inertnosti dusíku, stále stejný. Snowpulse se plní suchým, stlačeným vzduchem. V ý h o d a tohoto systému spočívá v  tom, že láhev, opatřenou manometrem, lze poměrně snadno naplnit za pomoci redukce a  zdroje stlačeného vzduchu (kompresor). V  případě volitelné varianty v  podobě zásobníku s větším objemem (360 místo 250 ml) plněného na menší tlak postačí i  potápěčská láhev. To umožňuje náročnějším uživatelům opakované a  snadné plnění s  minimálními náklady (naplnění jednoho zásobníku řádově 10 Kč za stlačený vzduch).

foto: Snowpulse

Tvar a umístění airbagů ABS má celkový objem obou airbagů 170 l, Snowpulse 150 l. ABS má 2 nezávislé vaky po stranách, podobně jako motýlí křídla (obr. 3). Snowpulse má jediný vak tvaru podkovy, který obepíná, a tím chrání krční páteř a hlavu (obr. 2). Také na základě statistiky zranění dává ABS před ochranou hlavy přednost volnosti pohybu krku a hlavy pro další pohyb s aktivovaným batohem, např. práci s  vyhledávačem při tzv kamarádské pomoci nebo při poskytování první pomoci v laviništi, nebo další jízdu s aktivovaným batohem. Naproti tomu Snowpulse uvádí dokonalou ochranu a  fixaci krku a  hlavy jako podstatnou výhodu.  Nafouknutý airbag Snowpulse ovšem zmenšuje zorný úhel a  pohyblivost hlavy, ale v  zásadě lze, i  když omezení existuje, lyžovat i  provádět záchranu v laviništi. Umístění airbagu má 9 vliv na těžiště osoby zmítané 18

www.hudy.cz

v  lavině. U  ABS umístění dvou airbagů zajišťuje, že přirozené těžiště těla zůstává uchováno a celé tělo je méně náchylné k  rotaci. Oběť laviny tak může plout na povrchu masy sněhu, jak napovídá schéma funkce ABS (obr. 6). Čím se tělo nachází blíže povrchu laviny, tím méně je vystavováno dynamickým silám, které v lavině působí. Jeden airbag Snowpulsu, umístěný v  horní části těla (systém „Head on top“), také výrazně zvyšuje šanci, že tělo oběti unášené lavinou (obr.  7) zůstane po zastavení sněhové masy s hlavou na povrchu sněhu a zasypaný bude moci dýchat, což výrazně zvyšuje jeho šanci na přežití (podle SLF Davos zemře 80 % obětí lavin na zadušení, 20 % úmrtí je způsobeno zraněními). Těžiště s  aktivovaným Snowpulse je o  něco výše a  jistá náchylnost k uvedení těla do rotace zde existuje, což ostatně vyjadřuje i schéma, které Snowpulse prezentuje. Otázka pohybu těla v lavině, ať už s jedním, či druhým batohem je velmi složitá, je obtížné zjistit, v jaké situaci je jaká poloha airbagu výhodnější nebo co lavina s tělem, bez ohledu na airbag, udělá. Záleží na více faktorech, třeba mohutnosti a rychlosti proudu tekoucí sněhové masy, zda lavina lyžaře strhla na začátku své dráhy nebo níže, zda má stržený na sobě lyže a hole, atd.

Aktivační jednotka Oba systémy musí před stržením lavinou aktivovat sám lyžař, obvykle na to má několik vteřin. U obou systémů zatáhne lyžař za plastové táhlo (u ABS možné nasadit na libovolnou ruku). Následně dojde k  uvolnění uzávěru tlakové bomby a  uvolněné rozpínavé médium naplní airbag (ABS obr. 5, Snowpulse obr. 9). Novinkou se pyšní ABS. Vyvinulo systém Wireless, díky němuž je možné aktivovat ABS batoh i  osobě na dálku, bez jejího vědomí (obr. 8). Může se totiž stát, že z různých důvodů není ohrožená osoba schopna provést aktivaci (pád, zranění ruky, nervozita, šok, nevědomost o blížící se lavině, apod.).

Lavinový batoh samozřejmě váží o něco víc než běžný. Asi to tak bude vždy, ale rozdíl se snižuje. Oba typy lavinových batohů váží téměř stejně. ABS přišel s  odlehčením lahve změnou jejího materiálu na kevlar, tato alternativa k  ocelové lahvi místo 515 g  váží 280 g. Další úsporu znamená materiál airbagů, z  tkané textilie (stejné, jako má Snowpulse) váží o  200 gramů méně. Proti běžnému batohu velikosti 50 l  váží současné, odlehčené Vario 50 průměrně o 1 až 1,2 kg více. Váhy odpovídajících litráží batohů Snowpulse jsou prakticky totožné (+/-50 g). Pokud budeme konkrétní, oblíbený běžný batoh Deuter Guide 45+ váží 1920 gramů, ABS foto: ABS Vario 50 má 3,5 kg (s ocelovou láhví) a Snowpulse 11 LifeBag 45 váží 3200 gramů.

Lyže na batohu U ABS jsou složené vaky přímo na zádech, tedy blízko těžiště. Lyže nebo snowboard lze nosit na čele batohu, což znamená posunutí těžiště od těla, batoh se hůř nese, ale lyže překážejí méně než na bocích (obr. 11). U Snowpulse je vak uložen na ramenních popruzích, blízko k  těžišti těla, což zajišťuje optimální rozložení váhy při pohybu, batoh „padá“ na ramena, ne z  nich. Umístění airbagu umožňuje u  všech modelů upnutí lyží jako u většiny standardních batohů, tedy na čelo (diagonálně) i boky batohu. Snowboard se na batoh Snowpulse připíná vertikálně na čelo batohu.

Velikost zádového systému 10

foto: ABS

Obě značky dodávají batohy ve dvou velikostech zádového systému. Správná volba je pro

AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL

pohodlné nošení velmi důležitá a  určitě se vyplatí obě velikosti vyzkoušet, zvlášť pokud máte výšku na rozhraní velikostí. U ABS je velikost „S“ pro postavu do 175 cm, u  Snowpulse platí doporučení „M“ pro postavu do 185 cm a „L“ nad 180 cm.

Přeprava letadlem Pokud plánujte letecký výlet za prašanem (Aljaška, Asie), je potřeba myslet na to, že přeprava tlakové láhve znamená problém, stejný pro obě značky batohů. Pravidla se řídí přepravními podmínkami IATA. Je nutné ji hlásit dopravci alespoň 2 týdny předem. Podrobné informace se dozvíte na webu obou značek. Milovníkům heliskiingu vyšli vstříc někteří touroperátoři a  nabízejí zapůjčení aktivačních jednotek pro ABS (láhev + madlo), resp. naplněnou láhev ke Snowpulse na místě, a tím odpadá starost s jejich přepravou.

„ AVALUNG Avalung nepatří do rodiny „plouvoucích záchranářů“. Jde o  jednoduchou a  lehkou pomůcku, kterou si prostřednictvím popruhů oblečeme na svrchní oděv. Avalung od Black Diamond bývá i  součástí některých batohů téže značky pro freeride a  skialpinismus. Avalung funguje jako umělá vzduchová kapsa, která umožňuje dýchání i při zasypání lavinou, pod vrstvou sněhu. Pracuje

na principu získávání kyslíku ze sněhové vrstvy a  pomocí vzduchových trubic přivádí vzduch do náustku k  zasypanému. Nasazení náustku je vhodné trénovat a  provádět je reflexivně. Je nutné napolohovat AvaLung tak, aby náustek směřoval k vašim ústům. Poloha zasypaného musí samozřejmě umožňovat pohyb hrudního koše, čím více sněhu, tím horší. Roli hraje rovněž obsah vzduchu ve sněhu, lavina z prachového sněhu je pro funkci Avalangu výhodnější než ze sněhu vlhkého. Jak Avalung funguje? Separuje vydechovaný vzduch od vzduchu, který zasypaná osoba vdechuje. Při výdechu je vzduch kontaminovaný oxidem uhličitým odváděn do jiného prostoru sněhové pokrývky. Tuto funkci zajišťuje válcový výměník v  mechanismu trubic, který se tak postará o minimalizaci rizika otravy oxidem uhličitým. Pokud se člověk ocitne pod lavinou, vydrží dýchat obvykle okolo dvaceti minut. S použitím Avalungu se tato doba prodlužuje minimálně na hodinu (bez rizika otravy oxidem uhličitým), jak ukázaly praktické testy.

„ AVALANCHE BALL Dá se říct, že jde o  vylepšenou verzi kdysi populární lavinové šňůry. Používání šňůry definitivně a  nezvratně odnesl čas. Avalanche Ball je pomůcka, která nezabraňuje zasypání, zato

foto: Snowpulse

LAVINY

12

Batoh Snowpulse je uzpůsoben pro uchycení cepínu, má také speciální kapsu na lopatu a sondu

však razantně zkracuje dobu nalezení a vyproštění postiženého. Na batoh připevněná kapsa je naplněna míčem o průměru 60 cm, který je složen do tvaru lampiónu. Po uvolnění „odjišťovací šňůry“ se kapsa otevře a ve zlomku sekundy se díky pružinovému mechanismu balón rozvine. S tělem lyžaře je balón spojen 6 m dlouhou šňůrou, která je uchycená za opasek. Míč zůstane na povrchu laviny, a tak je možná rychlá lokalizace a  následné vyproštění. Protože aktivaci ovládá každý sám, je nutné provádět nácvik, přestože jde o jednoduchou činnost.

AvaLung – prodlužuje dýchání pod lavinou AvaLung je důležitým pomocníkem pro nouzové situace (laviny), ať už integrovaný v batohu nebo popruhy připnutý přes oblečení. Nemůže sice chránit uživatele před komplexními a traumatickými účinky laviny, při správném použití však dodávkou vzduchu oddálí smrt udušením a výrazně prodlouží čas pro vyhledání a vyproštění zasypané osoby  obr. a–c. Pokud dojde k  zavalení lavinou, musí zasypaný držet náústek mezi zuby tak, aby vdechoval a vydechoval pouze přes AvaLung a nedocházelo ke kontaminaci vdechovaného vzduchu kysličníkem uhličitým. Nasazení náústku je vhodné trénovat a provádět je reflexivně.

foto: Michal Bulička

BUĎTE KOMPLET! Řada lidí si myslí, že po lokalizaci vyhledávačem zasypaného snadno vyhrabe rukama nebo lyžemi. Je to nesmysl, už proto, že rychlost rozhoduje o záchraně života. Platí následující rovnice: pípák + lopata + sonda = nejrychlejší záchrana. Praktický pokus přesvědčivě ukázal, jak moc přispívá k úspoře času nejen lopata, ale i sonda. Nezapomeňte, že k nouzovému vybavení patří také průběžně doplňovaná lékárnička a bivakovací vak pro dvě osoby.

≥58 min

15 min

20 min

a

Průměrná délka času potřebného k vyproštění zasypaného při použití záchranných prostředků

b

Průměrná délka času přežití v lavině bez AvaLungu

Z obrázku  d je zřejmý princip funkce AvaLungu. Separuje vydechovaný vzduch od vzduchu, který zasypaná osoba vdechuje. Při výdechu je vzduch kontaminovaný oxidem uhličitým odváděn do jiného prostoru sněhové pokrývky.

AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL

c

Průměrná délka času přežití v lavině s AvaLungem

Pokus: hloubka zasypání 1 m, 60 pokusů o vyproštění provedl Dominique Stumpert 15 min = pípák + lopata + sonda 26 min = pípák + lopata 50 min = pípák + sonda + ruce 59 min = pípák + ruce + sněžnice

0

d

20

40

60

80

osa x: doba vyproštění osa y: použité záchranné prostředky

www.hudy.cz

19

LAVINY

Můj lavinový příběh

text a foto: Edi Koblmüller

Pouze ve svém nitru, nikoli otevřeně, jsem se doposud zabýval sebekritickou otázkou, proč jsem se vlastně ocitl v lavině, a také otázkou, jakou roli by mohla hrát „psychologie optimálního vybavení“. „ Prolog Na konci února 2005 jsem o  vlásek unikl smrti v  lavině. Osobní zážitek z  extrémní situace při výstupu na Corno Grande v  masivu Gran Sasso jsem pak hodnotil také kvůli často zamlčované skutečnosti, že všechna moderní vázání pro skitouring nemají v  módu „výstup“ bezpečnostní funkci. To, že dnes mohou lidé odcestovat do jiné sluneční soustavy, je sice teoreticky možné, ale prakticky neproveditelné. Stejně tak by bylo více než úžasné zkonstruovat vázání, které se bude pyšnit přívlastkem bezpečnostní také při výstupu. Dalším tématem k  zamyšlení byla v  té době probíhající, podle mě absurdní, diskuse, zda „lepším systémem“ pro záchranu z  laviny je batoh ABS nebo lavinový vyhledávač.

„ Vázání zapnuté na stoupání Všichni to vědí, sotva někdo o  tom ale hovoří: při výstupu může vést vázání zapnuté v  režimu chůze, tedy s volnou patou, k situacím ohrožujícím život. Tehdy na Gran Sasso jsem to bohužel v praxi sám zažil, naštěstí přežil, a tak o tom teď mohu diskutovat. Ve všech příručkách lavinové prevence stojí důležitá rada: pokud jste ohroženi lavinou, snažte se co nejrychleji „osvobodit“ od lyží a holí, protože jinak vás budou jako kotvy stahovat pod povrch sněhové masy. Principiálně jistě správná, ale pouze teoretická rada. Aktivní „osvobození“ je však u moderních bezpečnostních vázání sotva možné – podle modelu vázání obtížné nebo zcela vyloučené.

„ O vlásek… Výstup na Corno Grande v Abruzii, ještě pár kroků navíc… to jsem přece musel vědět. Sněhová deska se neslyšně odlomila a celý svah začal klouzat dolů. S vázáním zapnutým na výstup jsem byl bez šance klást nějaký odpor. Tahám za odpalovací madlo lavinového batohu ABS, vnímám oranžovou barvu nafukujících se airbagů a cítím silný tah v nohou. Shora se řítí další masa sněhu – budu zasypán. Ticho, jsem v  sevření utemovaného sněhu bez možnosti pohybu, nestačil jsem si před obličejem vytvořit dýchací dutinu, úpěnlivé vydechnutí. Žádný strach, chtěl jsem vystrčit ruku, snad tady budou hned. Potom už nic. Byli tady skutečně hned – šest mých kamarádů. Za 3 minuty mě

Corno Grande za krásného počasí, vlevo je místo, kde se uvolnila desková lavina.

20

stihli lokalizovat lavinovým vyhledávačem, ale čas běží 10, možná 12 minut a lopatami mě vyhrabali… Probouzím se z hlubokého bezvědomí.

„ Rekonstrukce a fakta Sněhová deska slušné velikosti – půl metru vysoký odtrh, délka 150 m, dojezd laviny do velké muldy, hloubka mého zasypání ¾ metru. Moji souputníci pozorovali uvolnění laviny ze vzdálenosti 50 až 100 m  a viděli oranžový airbag ještě krátce před zastavením laviny. O  pár vteřin později jsem byl definitivně zasypán následující, druhou lavinou. Poloha mého těla byla relativně vzpřímená a měl jsem silně zkroucené nohy, jako „přibité“ k lyžím, pohřbeným hluboko pod sněhem. Vázání, Dynafit Tourlite Tech, se podle své specifikace nemělo vypnout, protože je funkční pouze s aretovanými (zajištěnými proti rozepnutí) „pastičkami“. Vázání taky skutečně zůstalo zapnuté. Osobní povzdech: měl jsem fakt velkou kliku. Bez profesionálního umění mých zachránců bych už nebyl mezi živými. Stejně tak bych nenapsal tento článek bez batohu ABS a lavinového vyhledávače. Proč došlo k lavinové události je jiná věc.

„ Závěry Při otázce „… a  jaké si z  toho vezmete ponaučení?“ vyvstává dvojice témat, která stojí za zamyšlení. • Zaprvé jde o systém ABS a vyhledávač. Jen kombinované použití obou pomůcek mi zachránilo život. Mít k  dispozici jen jediný z  nich, byly by moje vyhlídky mnohem horší. Batoh ABS s největší pravděpodobností zabránil hlubšímu zasypání a  vyhledávač umožnil moji lokalizaci. Diskuse o tom, který systém je lepší, je naprosto zbytečná. Kdo má rád život, potřebuje oboje! • Zadruhé je třeba zmínit onu „kouli na noze“, tedy situaci, když vázání v  lavině nevypne. U  všech vázání na trhu je to stejné. Bylo by jednoduše čirou náhodou, kdyby se v  módu „výstup“ po stržení lavinou vázání vypnulo. V opačném případě lyže vtahují strženého pod povrch laviny. U Dynafitu Tourlite není beztak šance zbavit se lyží. Toto není polemika o kvalitě vázání, taková je prostě realita. Ovšem totéž platí pro ostatní vázání, třeba takové Fritschi bych ve stejné lavinové situaci testovat nechtěl. Aktivní otevření vázaní lyžařem

Autor a jeden z členů skupiny v traverzu pod Selle del Brecciaio, krátce před neštěstím.

www.hudy.cz

těsně před příjezdem laviny během rozhodujících několika vteřin je i pro ty nejšikovnější lyžaře téměř nemožné, lhostejno s  jakým vázáním. Na těchto scénářích je neradostné to, že téma „zbavit se lyží“, než nás strhne lavina, je pro „bezpečnostní“ vázání v  módu „výstup“ prakticky bezpředmětné. Samotný ústav TÜV (německé Technické kontrolní sdružení) se omezuje na bezpečnostní funkci vázání při sjezdu, nikoli však při výstupu. Měli bychom proto o tomto nebezpečí vědět. A také je to je samozřejmě výzva pro výrobce touringového vázání!

„ S odstupem času … stále jestě se zabývám otázkou, „proč jsem vlastně na ten zatracený svah vstupoval?“ Objektivní posouzení vede k sebekritice. Výmluvy nemají smysl. • Měli jsme smůlu. Poslední únorový týden roku 2005 byl obdobím špatného počasí. Během pěti dní nebylo možné uskutečnit žádnou pořádnou túru a  také na krátkých minitúrách jsme museli dávat velký pozor. Corno Grande v pohoří Gran Sasso mělo být závěrečnou túrou. Počasí bylo jako obvykle nic moc – zhoršená viditelnost, mlhavo, občas slabé sněžení. Lavinová situace byla bezpochyby ošemetná. Na strmých svazích nad Campo Imperatore jsme chtěli „chytře“ využít terénních tvarů a najít bezpečnou stopu vzhůru. Ovšem nad Garibaldiho chatou ve výšce 2 400 až 2 500 m už horu nešlo obelstít – žádné žebro, žádný hřebínek, jen strmý svah vedoucí k vrcholovému hřebenu. • Šestici kamarádů navrhuji, aby počkali na mírném svahu, krytém skalní stěnou… budou mě pozorně sledovat. Mám jít, nebo ne? Vůbec z toho nemám dobrý pocit. Až ke skalnímu bloku jsem šel bez problémů. Bod návratu? Ano, vrátit se, to by bylo

Autor po vyproštění z laviny s nafouknutými airbagy batohu ABS. Členové skupiny reagovali rychle a kompetentně a v krátkém čase ho vyhrabali ze sněhu.

Místo neštěstí, pod Selle del Brecciaio, krátce po úspěšné záchraně.

ZAMYŠLENÍ O ABS A VÁZÁNÍ

LAVINY

bývalo správné řešení… Stoupám šikmo vzhůru, do nezřetelné mlhy. Skalní hřeben poskytující bezpečí je sotva 30 m daleko. Dva, tři opatrné a netrpělivé kroky… a „podařilo“ se mi udělat začátečnickou chybu, po třiceti letech praxe horského vůdce. Žádné chladnokrevné analytické uvažování, žádná strategie „Stop or Go“, žádná defenzivní taktika. Mé kroky asi vedl ďábel… prostě blackout. • Ze strany skupiny nešlo rozhodně o nějaký tlak, abychom na vrchol vylezli. Spíš já osobně jsem si přál dosáhnout vrcholu po týdnu nevlídného počasí. Jediné správné rozhodnutí byl ale návrat. • Deska lavinového sněhu účinkovala podobně

jako koberec, na kterém stojíte a  ten se náhle začne pohybovat a vy s ním… „lyže mě stahují pod povrch laviny, zatracené vázání nevypíná, batoh ABS mě drží na povrchu laviny“. • V lavině dojíždím do hluboké muldy, kde se lavina, a  tedy i  já, zastavuje. Podle subjektivního pocitu mám volnou hlavu. Před další, sekundární lavinou, která následovala několik vteřin po té první, není úniku. Na psychologicky zajímavou otázku, zda batoh ABS způsobuje větší ochotu riskovat nebo vyvolává klamný pocit většího bezpečí, nelze jednoduše odpovědět. Nelze ani vyloučit roli podvědomí… „mám přece batoh ABS, takže“… Myslím, že tato možnost by neměla zpochybňovat používání lavinového batohu. Roli bezpečnostních pásů v autě také nezpochybňujeme, i když pásy mohou svádět k rychlejší a riskantnější jízdě.

„ Shrnutí • Příčinou lavinového neštěstí bylo v první řadě přílišné riskování, konkrétně „ne zrovna optimální“ posouzení nebezpečí. Rozhodnutí o předčasném návratu by znamenalo vyhnutí se lavině. • Všechna skialpinistická vázání, nejen Dynafit TLT, neplní ve výstupovém módu bezpečnostní funkci,

a jsou proto při lavinové nehodě nebezpečná. Lyže na nohou stahují lyžaře pod povrch laviny, což představuje rizikový faktor. • Bez lavinového vyhledávače a batohu ABS bych pravděpodobně tuto lavinu nepřežil. ABS batoh zabránil zasypání v  proudící sněhové mase, následná lavina už byla nad jeho možnosti. Vyhledávač umožnil moje rychlé nalezení a díky ověření nálezu sondou a následnému vyhrabání lopatou jsem byl zachráněn. • Za svůj život vděčím také svým přátelům, kteří provedli rychlou a precizní záchrannou akci, také proto, že práce s  vyhledávačem jim nedělá problémy, právě naopak. Samozřejmě jsem měl také velké štěstí. Štěstí je samozřejmě vrtkavé a ne vždy má s sebou vůdce klienty, kteří jsou tak šikovní.

„ Epilog Před několika měsíci jsem někde četl zajímavou větu: „Lidé dělají chyby – to je jediná jistota, na které můžeme stavět“. Příjemná obhajoba všech, kteří dělají chyby. Každý, kdo nikdy chybu neudělal, může vzít kámen a hodit ho do skleníku. Já raději stejnou chybu znovu neudělám.

Funkční termoprádlo X-Bionic Různé technologie úpravy tkaniny jsou voleny tak aby co nejlépe udržovaly tělo v optimálním komfortu a co nejefektivněji chránily jeho jednotlivé části. Dva níže uvedené systémy jsou základem funkčnosti. 3D-BionicSphere® Systém na těle zanechává tenkou vrstvu potu, která zajišťuje termoregulaci organizmu. X-BIONIC® Partial Compression – kompresní prádlo zvyšuje výkon díky zpevnění svalstva, zlepšení krevního oběhu a distribuce kyslíku do svalů. Tento fakt potvrdily moderní vědecké studie. Pro vaši lepší orientaci přinášíme vysvětlení k jednotlivým částem termoprádla.

3D-BionicSphere® Systém Na těle zanechává tenkou vrstvu potu, která zajišťuje termoregulaci organizmu. Kapičky potu jsou absorbovány tkaninou přebytečný pot je díky termodynamice par.

InsulationPads™ Napomáhají udržovat svaly stehen v teple. Podchlazené svalstvo je náchylné k poranění a na podněty reaguje podstatně pomaleji. V případě sjezdového lyžování se náchylnost ke zranění zvyšuje až o 60 %.

AirConditioning Channel® Ventilační systém složený z kanálků, které zajišťují cirkulaci vzduchu kolem celého těla. Vlhkost a horký vzduch jsou odváděny pryč od těla.

Innerlap AirConditioningZone™ Oblast vnitřních stehen nejlépe udržuje teplo. Všichni to dobře víme: kdykoliv máme promrzlé ruce, zahřejeme si je mezi stehny. Innerlap AirConditioningZone™ je jemně tkaná oblast s nulovou izolační funkcí, která zajišťuje ochlazování těla během sportovního výkonu.

Evaporation Surface Expander™ Evaporation Surface Expander™ absorbuje vlhkost, která se následně odpařuje pryč. Použitá vlákna jsou fragmentována pro dosažení co největšího povrchu k odpařování. Dynamiku celému procesu dodává přirozená vlastnost teplého vzduchu, který proudí od těla.

ExpansionKnee™ Ohnuté koleno při sportu, jako je například lyžování, je náchylné k prochladnutí. Izolační vrstva ExpansionKnee™ udržuje kolena v teple za jakýchkoliv podmínek.

ISO-Shoulder™ Ramena jsou často velmi náchylná k prochladnutí – například kvůli promoknutí svrchní vrstvy oblečení. ISO-Shoulder™ vytvářejí izolační vrstvu, která nedá chladu ani vlhku šanci. Materiál zde tvoří kanálky, které udržují teplý vzduch na správném místě.

ISO-CalfPad™ Lýtkové svaly mohou velice rychle prochladnout, čímž se zvyšuje nebezpečí poranění. ISO-CalfPad™ udržuje tělesné teplo a zabraňuje vychladnutí lýtek během sportovní aktivity pomocí kanálků, které akumulují teplý vzduch.

ZAMYŠLENÍ O ABS A VÁZÁNÍ

www.hudy.cz

21

LAVINY

Pokus na prasatech ve Ventu přerušen aktivisty

text: Peter Paal, Markus Falk a Hermann Brugger

V lednu tohoto roku zaměstnával média po několik týdnů pokus na zvířatech, týkající se „udušení v lavině“. Veřejnost i lezecká scéna byly otřeseny. Obyčejní lidé, politici, lidé pracující v oblasti turismu, lezci i renomovaní odborníci se účastnili diskuse o smyslu tohoto pokusu. Napsalo se toho na celém světě opravdu mnoho. Autoři této studie shrnuli podstatu věci ze svého hlediska. Zajímavá analýza, a to nejen z hlediska lavinové medicíny. „ Historie

foto: Thomas Wiesinger, SLF Davos, www.slf.ch

„Je možné, aby člověk zasypaný lavinou přežil hodiny ve sněhovém sevření, bez přívodu vzduchu, bez újmy?“ Několik zpráv o  lavinových neštěstích z  minulých let působivě dokazuje, že to klidně možné je. Z  lékařského hlediska jsou tyto případy senzací, protože přežít bez dostatečného zásobení kyslíkem více než 30 až 40 minut je nemožné. Podle dosavadních lékařských vědomostí by tedy takoví přeživší lidé vůbec neměli existovat. Zcela samozřejmě se vnucuje otázka, jaké faktory umožnily tak dlouhé přežití? Jak se podařilo přelstít obávaný nedostatek kyslíku (hypoxii) a jeho smrtelné důsledky? Je to způsobeno tím, že sněhem v lavině může prostupovat kyslík, hromaděním oxidu dusíku v krvi (hyperkapnií), rychlým ochlazením (hypothermií) nebo faktory, které nám ještě nejsou známy? 22

www.hudy.cz

V lékařství neexistuje srovnatelná situace, kdy dochází zároveň k  dušení a  ochlazení a  není jasné, za jakých okolností nastává to či ono rychleji: je to dušení (s předpokládanou špatnou prognózou) nebo podchlazení (s dobrými vyhlídkami na úspěšné oživení). O rychlém ochlazení zasypaných se dodnes v  zemích Evropy i Severní Ameriky vedou spory a opětovné zahřívání organismu se provádí jen v  málo zemích světa. I v Alpách prý došlo k případům, kdy byl vyproštěný ještě na laviništi prohlášen za mrtvého, ačkoliv se nedal vyloučit úspěch při opětovném zahřátí. Zde jde o  zásadní otázku, protože má sílu rozbušky, která může přinést zásadní změnu v  pravidlech, jak zacházet se zasypanými.

Vnést světlo do této černé skříňky se pokusila již v  roce 2001/2002 studie, ve které dobrovolníci dýchali do umělé dutiny a měřil se kyslík a oxid uhličitý v  dutině, v  dýchaném vzduchu a  v krvi. Podchlazení jako třetí faktor tohoto tehdy popisovaného „syndromu tří H“ („Triple H Syndroms“ – hypoxie, hyperkapnie, hypothermie) zůstalo ale neprozkoumáno. Pro simulaci tohoto jevu jsme odkázáni na zvířata, protože Helsinská deklarace výslovně zakazuje pokusy s  podchlazením na lidech a neexistuje jiná možnost, jak tuto situaci zkoumat. Výzkum naplánovaly společně Lékařská univerzita v  Innsbrucku a  Ústav urgentní medicíny na Evropské univerzitě v  Bolzanu v  Jižních Tyrolích. V  roce 2009 byl tento výzkum právně schválen ministerstvem pro vědu a  výzkum. Všechny předepsané zákonné a etické podmínky pro pokusy se zvířaty se dodržovaly do nejmenších detailů. Bylo stanoveno, že zvířata cestou k místu pokusu dostanou uklidňující prostředky a po celou dobu testu budou v  narkóze, aby nepociťovala bolest a stres. Jako pokusná zvířata byla vybrána prasata, protože jejich oběhový a  dýchací systém i  jejich tepelná regulace jsou nejvíce podobny lidskému a protože u malých zvířat, jako jsou např. hlodavci, by se vzhledem k malému množství krve nedalo odebrat více krevních vzorků. Na podzim 2009 jsme ve Ventu v  zadním údolí Ötztalu našli ve výšce 1900 m  ideální místo, kde atmosférický tlak kyslíku odpovídá přibližně tomu, jaký je typický u lavin uvolněných lyžaři. U místní horské služby a hasičů jsme našli maximální podporu, dali nám k  dispozici prostory pro chov zvířat a jejich přípravu k pokusu. V bezprostřední blízkosti se nalézalo boční údolí, ve kterém se dal z lavinových splazů získat reálný lavinový sníh. Základem úspěchu pokusu bylo detailní plánování, účast mezinárodně uznávaných expertů v oboru lavinové medicíny a vysoce motivovaní pracovníci.

„ Pokus se zvířaty Začátkem roku 2010 mohl výzkum začít. V průběhu tří dnů provedl tým 10 lidí (6 lékařů, 2 sněhoví experti, 2 studenti) úspěšně celkem 9 pokusů se zvířaty. Pak se ale vzedmula mediální vlna podobná tsunami, v lékařské vědě naprosto unikátní, která vedla k náhlému přerušení tohoto perfektně organizovaného výzkumu naplánovaného do poslední minuty. Třetí den výzkumu se na místě pokusu neočekávaně objevil reportér rozhlasu, položil tři otázky týkající se pokusu na zvířatech a  již

NENÍ VÝZKUM JAKO VÝZKUM…

LAVINY

čtvrtého dne to hlásil rozhlas od časného rána každou čtvrthodinu. Za pár hodin nato už místo pokusu obléhalo aspoň tucet novinářů s kamerami a bránilo týmu v další práci. Místním i mezinárodním tiskem proběhla vlna senzačních zpráv, více než 200 redakcí na celé zeměkouli přineslo zprávu – někdy doslovně – o tom, že „zvířata jsou ve sněhu mučena k  smrti“. Tyto titulky někde zatlačily do pozadí i  zprávu o  katastrofálním zemětřesení na Haiti, ke kterému došlo ve stejné době a při kterém zahynulo 200 000 lidí. Starosta Söldenu řekl, že mediální rozruch je větší než při přírodní katastrofě. Média přinesla zprávu o tom, že se od pokusů distancovala Tyrolská horská služba, toto prohlášení však bylo učiněno již předešlého dne a bez znalosti vědeckého pozadí. Jen některá seriózní média jako New York Times, The Guardian, Spiegel online a  Süddeutsche Zeitung přinesla zmínku o  tom, že zvířata byla pod narkózou a  pokus byl úředně schválen. Světoznámý vědecký žurnál Nature – očividně vylekaný mediální smrští – kontaktoval skupinu výzkumníků, provádějících pokus, informoval se o  pozadí pokusu, dal pokus spontánně na své webové stránky a vyzval vědce k diskuzi. Situace na místě byla ovšem hodinu od hodiny nebezpečnější. Už čtvrtý den dorazil na místo předvoj asi 15 odpůrců pokusů na zvířatech z Vídně a  Grazu s  transparenty. Na víkend byla ohlášena velká demonstrace odpůrců z  celého Rakouska, Německa, Švýcarska a  Itálie. Údolí bylo dočasně uzavřeno policií, která vykázala první radikální odpůrce pokusů na zvířatech. Vědci poskytovali rozhovory pod policejní ochranou a policie hlídala hotel, ve kterém bydleli. Rolníkovi, který vzal jedno z  použitých pokusných zvířat do svého chlívku, bylo vyhrožováno násilím, ba vraždou, a  když se zmínil o tom, že „zvíře skončí příští podzim u řezníka“, udali ho jako trýznitele zvířat. V Innsbrucku se demonstranti pokusili proniknout do kanceláře rektora, v  Grazu se jeden demonstrant veřejně zahrabal do sněhu. Krátce nato vyděsila celý Ötztal hrozba bombového útoku na Raiffeisenbank v Söldenu. Současně začala elektronická ofenzíva. Vedoucím výzkumu a  zúčastněným institucím došlo během tří dnů na 35000 protestních mailů, většinou automaticky vygenerovaných ze stránek odpůrců pokusů na zvířatech, někomu bylo i vyhrožováno násilím a smrtí.

„ Přerušení pokusu Aby se zabránilo další eskalaci konfliktu, rozhodli se vedoucí výzkumu po dohodě s policií a zástupci místních orgánů pokus přerušit. Část„zachráněných“ pokusných zvířat byla prodána organizaci ochránců zvířat, kteří zvířata dopravili na „statek slitování“, kde patrně zemřou přirozenou smrtí. Přitom jen v Rakousku se denně porazí na jatkách asi 15000 prasat – bez narkózy. Z Vídně dorazila jedna operní pěvkyně, aby prasata pojmenovala po známých operních pěvcích. Groteskní konec lékařského vědeckého výzkumu!

„ Následné úvahy Způsobil tento (na rozdíl od pokusu) úspěšný, avšak nelegitimní útok odpůrců pokusů na zvířatech na svobodu vědeckého bádání více škody,

NENÍ VÝZKUM JAKO VÝZKUM…

Lavina v Žiarské dolině v březnu 2009

než zachránil životů zvířat? V Evropě a v Severní Americe zahyne v  lavinách ročně 140 až 150 lidí. Většinu obětí tvoří mladí zdraví lidé. Totéž záchranáři. Jen v  Itálii a  ve Švýcarsku zahynulo letos 9 záchranářů v  dalších lavinách, když se pokoušeli zachránit oběti lavin. I  mimo Evropu si laviny vybírají četné oběti, jako např. před několika týdny asi 170 mrtvých v  Afghánistánu a 70 v Kašmíru. Pokusem na zvířatech jsme mohli získat další trumf v boji proti smrti v lavině, mohl např. dokázat, že některá skupina zasypaných má relativně dobré šance na přežití. Doporučení nevzdávat za určitých okolností pokusy o oživení, ale zahájit zahřívání, by se mohlo prosadit nejen v Evropě, ale i v ostatních částech světa. Veřejnost je zjevně nedostatečně informována o  smyslu a  účelu pokusů na zvířatech. Anketa v zemích EU ukázala, že 50 % dotázaných si myslí, že pokusná zvířata jsou chráněna nedostatečně a 90 % by souhlasilo s lepší ochranou. 85 % dotázaných osob udalo, že mají informace od organizací na ochranu zvířat, a jen 32 % přiznalo, že mají informace od státu a z vysokých škol. Ukazuje se, že velmi mnoho lidí v Evropě nezná podmínky, za kterých se provádějí pokusy na zvířatech, a neví, že pokrok v lékařské vědě je úzce spjat s pokusy na zvířatech. Možnosti utvářet veřejné mínění, manipulovat s  ním a  zneužívat ho pro vlastní účely jsou tedy obrovské. Pokud by býval pokus probíhal tak, jak informovala některé média, byl

foto: Pavel Matoušek

by určitě důvod proti němu zakročit. Náš pokus ale neměl nic společného s trýzněním zvířat, ani nebyl „bestiální“ a „brutální“. Zkušenosti z  našeho výzkumu ukazují, že je nejvyšší čas začít o  tématu pokusů na zvířatech diskutovat v  širší veřejnosti. Především je třeba vyzvat média, aby toto citlivé téma nezneužívala a nepodněcovala v lidech strach a zraňující pocity senzačními zprávami za účelem zvýšení nákladu či sledovanosti. I některé organizace na ochranu zvířat by udělaly lépe, kdyby se nesnažily přilepšit své pokladně penězi darovanými na podkladě nepravdivých tvrzení a zraněných citů. Je potřeba, aby vědecké instituce aby toto sporné téma nezamlčovaly, ale naopak zdůrazňovaly, že pokusy na zvířatech prováděné za všech zákonných a  etických podmínek jsou nutné pro lepší léčbu a záchranu života lidí v budoucnu. Peter Paal, specialista na akutní medicínu na univerzitní klinice v  Innsbrucku a  lékař letecké záchranné služby, hlavní specialista v  oblasti urgentní medicíny. Markus Falk, matematik se specializací na biostatistiku a  lékařskou informatiku, jednatel Inova Q GmbH, speciálně se zabývá analýzou doby přežití při zasypání v lavině. Hermann Brugger, vysokoškolský učitel a vedoucí Ústavu urgentního lékařství Evropské akademie v  Bozenu, světoznámý minimálně od doby zveřejnění jeho křivky přežití.

Polygiene ODSTRAŇOVÁNÍ ZÁPACHU Polygiene je nejnovější technologie odstraňování zápachu, jejíž základ tvoří přírodní soli stříbra, které jsou velice účinné v  boji bakteriemi. Polygiene brání usazování bakterií, způsobujících zápach, na oblečení, obuvi a dalším vybavení, a zamezuje jejich bujení. POLYGIENE Wash In pro praní textilií nalijeme do zásobníku aviváže (místo aviváže!) v  pračce. Rychleschnoucí POLYGIENE Spray jednoduše nastříkáte na rukavice, přilby, obuv, apod.

Základní fakta o POLYGIENE • Udržuje vás v pohodlí a čistotě. • Ověřená a  efektivní ochrana proti zápachu. • Neohrožuje vaši pokožku. • Šetrný k životnímu prostředí. • Použití přírodních solí stříbra získaných recyklací. • Méně pracích cyklů a  nižší teplota prací lázně. • Delší doba použitelnosti ošetřených oděvů, obuvi, apod. • Efektivní na všech materiálech.

www.hudy.cz

23

JAK SE VYBAVIT

Batohy Deuter do alpského terénu

text a foto: Michal Bulička

Pro batohy používané v náročném horském terénu jsou důležité komfort při nošení, schopnost batohu stabilně sedět na těle, bezchybná funkce a  nízká hmotnost – a  navíc musí tyto dílčí vlastnosti tvořit společně perfektní celek. Neboť právě v  těžkém, exponovaném terénu může znamenat příliš těžký a manipulaci komplikující batoh zbytečné riziko. Všechny uvedené požadavky splňují batohy Deuter z  řady ALPINE BACK SYSTEM, určené pro alpinismus, jinak řečeno túry v  náročném terénu včetně ledovců, alpské lezení, skialpinismus a freeride. V nabídce HUDYsportu jde o batohy Guide, Rise, Cruise a Freerider. Oba polštářovité pruhy na zádech batohu se uhnízdí na vašich zádech přesně podle jejich anatomického tvaru. Společně se štíhlým vakem batohu jsou to faktory, díky nimž je těžiště batohu co nejblíže k těžišti těla. A to je příznivá konstelace! Batoh se vám na zádech nekývá a je spíše součástí těla, prostě máte ho pod kontrolou. Součástí zad batohu je vyjímatelná pěnová podložka, která nejen že stabilizuje nosný systém, ale také chrání záda, když dáte do batohu hranatý předmět. Prostor mezi polštářovitými pruhy, které jsou potaženy vysoce prodyšnou tkaninou 3DAirMesh, vytvoří vzduchový kanál a komínový efekt se postará o aktivní odvětrávání zad. VÝSLEDEK: zaručena je stabilita batohu na zádech a zároveň citelné odvětrání zad.

Výstup na Triglav přes Plemence, Julské Alpy, Slovinsko

1–7dní GUIDE LITE/GUIDE 24 – 45 l 5 – 15 kg

1–5dní 26 – 32 l 5 – 10 kg

Vysokohorské, ledovcové túry, lezecké túry, lyžařské túry Guide 30+ SL, Guide Lite 32, Guide 35+, Guide 40+ SL, Guide 45+

CRUISE/RISE Túry na sněžnicích, lyžařské túry, vícedenní lyžařské přechody Rise 32+ Cruise 30

1den FREERIDER/FREERIDER PRO 24 – 30 l 5 – 10 kg

Freeride, lyžařské túry, snowboarding Freerider 26 Freerider Pro 30

1 SOFTSTRIPE (DVA POLŠTÁŘOVITÉ PRUHY): Zajišťují maximální cirkulaci vzduchu a zároveň stabilitu batohu. Prostor mezi pruhy vytváří vzduchový kanál a komínový efekt se stará o aktivní odvětrávání zad. 2 VYJÍMATELNÁ PODLOŽKA: Je z pěnového materiálu, stabilizuje nosný systém. 3 POLOHOVACÍ DOTAHOVACÍ POPRUHY: Na ramenou a bederním pásu jemně regulují polohu s ohledem na terén. Volnější batoh => více cirkulace vzduchu; batoh na těsno => více kontroly zátěže a kompaktnosti batohu s tělem. 4 ANATOMICKY TVAROVANÉ RAMENNÍ POPRUHY: Ve tvaru „S“ s odolným potahem z materiálu 3D-AirMesh. 5 BEDERNÍ PÁS: Slouží k přenosu zátěže a pevnému, jistému usazení batohu na těle. U větších batohů bývá jeho masivnější polstrování.

24

www.hudy.cz

„ ALPINE BACK SYSTEM

RISE, FREERIDER PRO, CRUISE, GUIDE LITE: RÁM DELRIN® VE TVARU „U“, KTERÝ SE POSTARÁ O NÍZKOU HMOTNOST A DOBRÝ PŘENOS ZATÍŽENÍ

NASTAVITELNÉ POLOHOVACÍ POPRUHY

8

RAMENNÍ POPRUHY S PRODYŠNÝM POTAHEM 3D AIRMESH

3

GUIDE: ZKŘÍŽENÉ HLINÍKOVÉ VÝZTUHY V ZÁDECH, MOŽNO VYJMOUT

7

4

DVA POLŠTÁŘOVITÉ PRUHY ZAJISTÍ ODVĚTRÁVÁNÍ ZAD

1

ZE ZAD VYJÍMATELNÁ PĚNOVÁ PODLOŽKA

KOMPAKTNÍ, ANATOMICKY TVAROVANÝ BEDERNÍ PÁS

2

5

6

GUIDE, RISE, FREERIDER PRO:

6 FREERIDER PRO / GUIDE / RISE: Pohyblivé „ploutve“ Vari Flex u bederního pásu slouží k přesnému kopírování vašeho pohybu a umožňují vám velkou volnost pohybu. Výsledkem je také úspora energie při pohybu. Když potřebujete zredukovat hmotnost na minimum, lze bederák z batohu vyjmout. 7 GUIDE: Odnímatelné hliníkové nosníky přenáší zatížení do bederního pásu. 8 RISE, FREERIDER PRO, CRUISE, GUIDE LITE: Flexibilní předepjatý U-rám Delrin® je velmi lehký, přesto nabízí skvělý přenos zatížení.

OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ

JAK SE VYBAVIT

„ Funkční detaily batohů řady DEUTER ALPINE MOŽNÉ SNÍŽENÍ HMOTNOSTI ÚZKÝ TVAR zaručuje blízkost zátěže k těžišti těla a volnost pohybu

POLOHOVACÍ POPRUHY kterými se přitahuje batoh k zádům a boční popruhy na bederním pásu regulují rozložení hmotnosti a stabilitu batohu.

KOMPRESNÍ POPRUHY dovolují regulovat objem batohu a tím přiblížit zátěž k těžišti těla.

UCHYCENÍ CEPÍNŮ jednoduché a účelné, pevně udrží cepín při jakékoliv aktivitě.

SOS INSTRUKCE uvádí čísla tísňového volání a mezinárodní pokyny pro komunikaci v nouzové situaci.

RAMENNÍ POPRUHY VE TVARU „S“ znamenají uvolnění šíjového svalstva, eliminaci tření na krku a ramenou. Nastavitelný hrudní popruh zajistí větší stabilitu batohu při pohybu.

DRŽÁK PRO PŘILBU všechny batohy pro alpinismus mají připravené úchyty na držák, lze jej dokoupit jako příslušenství.

UCHYCENÍ LYŽÍ U všech modelů mohou být lyže uchyceny na bocích. Váhu lyže nese zesílený dolní popruh, horní kompresní se snadno ovládá díky sponě. Některé modely umožňují i centrální připnutí lyží na čele batohu.

KOMPATIBILNÍ PRO PITNÝ REZERVOÁR (CAMELBACK) Poutko pro zavěšení rezervoáru, otvor pro hadičku a na ramenním popruhu držák hadičky se postarají o pohodlnou manipulaci.

VYJÍMATELNÁ PODLOŽKA je z pěnového materiálu (karimatka), podporuje zádový systém, chrání záda před otlaky a lze ji použít jako sedátko.

VÝŠKOVĚ NASTAVITELNÉ VÍKO Objem batohu může být zvýšen přibližně o 10 litrů (Guide, Rise).

SAMOSTATNÁ SPODNÍ KOMORA Příznivci rozdělení obsahu batohu na dvě části to jistě uvítají, komu to nevyhovuje, může díky zipu jednoduše vevnitř komoru odepnout. (Guide 40+ a 45+)

BOČNÍ PŘÍSTUP Na jedné straně batohu je možný vstup bokem pomocí légou chráněného zipu. Není nutné otevírat batoh shora. (Guide 35+,Guide 45+,Guide 40+SL)

KAPSA NA LOPATU A SONDU Zaručuje rychlý přístup k nouzovému vybavení v případě záchrany v laviništi. (Rise, Freerider, Freerider Pro)

ODNÍMATELNÝ BEDERNÍ PÁS Pokud hraje při lezecké túře roli každý gram, můžeme vyjmout bederní pás. (Guide, Rise, Freerider Pro)

UPEVŇOVACÍ SYSTÉM NA SNOWBOARD A SNĚŽNICE Velmi odolné chlopně na čelní straně batohu se postarají o dostatečné uchycení prkna i sněžnic. (Freerider, Freerider Pro, Rise)

PŘÍDAVNÝ OTVOR NA ZÁDECH Pohodlný přístup k celému obsahu batohu díky přídavnému obvodovému zipu. (Cruise, Freerider pro 30)

OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ

U mnoha modelů je odnímatelný bederní pás. Pro další snížení hmotnosti lze vyjmout z nosného systému hliníkové nosníky. (Guide, Freerider Pro, Rise)

„ Proč si koupit batoh DEUTER z řady ALPINE • Alpine Back System zaručuje těsné a pevné spojení batohu s  tělem, tolik potřebné pro pohyb v obtížném terénu. Batohy Deuter ALPINE jsou velmi lehké, přesto poskytují velký komfort, trvanlivost a funkčnost. • Všechny Batohy Deuter ALPINE jsou vybaveny pro uchycení lyží, na vnitřní straně víka nejdete informace SOS pro krizové situace, obsahují vyjímatelnou pěnovou podložku, mají připravené úchyty pro použití držáku na přilbu a jsou kompatibilní s vodními rezervoáry. Modely Rise a  Freerider, Freeride Pro poskytují díky speciální kapse bleskurychlý dosah na lopatu a sondu. • Řada GUIDE a  její X-rám, navržený pro vysoké zatížení, a  promyšlená funkčnost jednotlivých detailů batohu tvoří celek, který patří k  vynikajícím batohům, použitelným pro široké spektrum aktivit (lezení, VHT, skitouring). Batohy Deuter Guide patří k  nejoblíbenějším, a  tedy i  nejprodávanějším v  Evropě. V mnoha testech pravidelně dosahují na výborná hodnocení v  porovnání s  konkurencí. Kontinuální optimalizace výrobků s  pomocí profesionálů. Deuter úzce spolupracuje se syndikáty horských vůdců UIAGM v  Německu, Francii a USA. Vynikající poměr cena výkon.

ALPINE BACK SYSTEM + zátěž blízko těžišti + specifické funkční detaily + úzký tvar

www.hudy.cz

25

JAK SE VYBAVIT

„ Co si správně sbalit na túru – skitouring, freeride, snowboarding, sněžnice

www.hudymountainguide.cz

ZÁKLADNÍ VYBAVENÍ OBLEČENÍ: Spodní prádlo † boxery † triko s dlouhým rukávem (roláček) † spodky † teplé podkolenky † náhradní ponožky

NOUZOVÉ VYBAVENÍ † lavinový vyhledávač † sněhová lopata † lavinová sonda † bivakovací vak pro 2 osoby † lékárnička

Zateplovací vrstva † flísová mikina † péřová vesta (doplněk) † teplá tenká bunda – Primaloft® nebo peří (doplněk) Svrchní vrstva † softshellové zimní kalhoty (Windstopper®) † softshellová zimní bunda (Windstopper®) † čepice, čelenka † tenké rukavice † robustní nepromokavé rukavice † nepromokavé kalhoty a bunda (GORE-TEX® Paclite®) † Batoh (podle typu túry)

PODLE CHARAKTERU TERÉNU: † stoupací železa (mačky) † lehký turistický cepín DŮLEŽITÉ DOPLŇKY † sluneční brýle † lyžařské brýle s prosvětlujícím filtrem † ochranný krém proti slunci † pomáda na rty (obojí faktor min. 15) † spojovací pásek na lyže † taštička na doklady (vodotěsná) † doklady (pas, pojištění, členství UIAA) † peníze v hotovosti † termoska (popř. zateplený camelback) † energetické občerstvení na túry † malý digitální fotoaparát (doplněk)

LYŽAŘSKÁ TÚRA † skialpové/freeridové lyže s vázáním † skialpové boty † stoupací pásy † stoupací hřebeny na lyže (tzv. haršajsny) † teleskopické hole SNOWBOARDOVÁ TÚRA † snowboard † boty na snowboard † teleskopické hole † sněžnice nebo kratičké lyže s pásy † popruh k upevnění prkna k batohu TÚRA NA SNĚŽNICÍCH † sněžnice † kvalitní nepromokavé pohorky † návleky na boty † teleskopické hole

VYBAVENÍ PRO NOCLEH NA HORSKÉ CHATĚ † † † † † †

čelovka s nabitými bateriemi průkaz UIAA toaletní potřeby tlusté vlněné ponožky tričko vložku do spacáku (jen Vých. Alpy) nebo lehoučký spacák (Deuter Dreamlite)

TECHNICKÉ VYBAVENÍ PRO POHYB PO LEDOVCI † † † † † † † † †

vhodný sedací úvazek 1x karabina HMS 2x karabina se zámkem 2 ks tvarově stejných karabin bez zámku 1x sešitá plochá smyčka 120 cm 4x pomocné šňůry Ø 6 mm, délky 2x 1,5 m, 3 m a 5 m  1x šroub do ledu případně 1x Tibloc (nejlehčí blokant) impregnované lano typu 1 nebo 1/2 , délka 50–60 m

PRO SKUPINU † vybavená lékárnička † mapa † mobil (nabitý a s kreditem, s důležitými čísly)

26

† † † †

buzola (se sklonoměrem) hodinky výškoměr GPS s nahranými trasami

www.hudy.cz

† † † † †

náhradní pásy lepidlo na pásy mininářadí na opravy náhradní sluneční brýle náhradní rukavice

Při túře neledovcovým terénem vypustíme výzbroj pro pohyb po ledovci. Vybavení pro jednodenní túru se od vícedenního přechodu liší pouze objemem občerstvení.

OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ

EQUIPMENT STORY

Primus – legendární švédské vařiče

text: Zbyšek Česenek foto: Primus

Psal se rok 1892, když ve švédském Stockholmu F. W. Lindqvist spolu s  J. V. Svensonem zahájili v  malé kovárně v  centru města výrobu vařičů na petrolej. Otevřeli tak Svensonovu továrnu petrolejových vařičů a svůj první výrobek nazvali Primus.

VAŘIČ OMNIFUEL Tento vysoce spolehlivý a  výkonný vařič využívá špičkové materiály, které přispívají k výjimečné funkčnosti. Dokáže fungovat v extrémních podmínkách, vysokých nadmořských výškách, za extrémně nízkých i  vysokých teplot. Omnifuel spaluje plyn, motorový I  technický benzin, naftu I petrolej. Dá se snadno nastavit na různé hodnoty výkonu.

HRNCE ETA 1.7 A 2.1L Hrnce Primus Eta Pots jsou vyrobeny z tvrdého anodizovaného hliníku s vícevrstvou titanovou úpravou na vnitřní straně, která zamezuje připalování a poškození povrchu. Hrnce se dodávají s pokličkami, držákem a výměníkem tepla na spodní části, který zaručuje zhruba o třetinu vyšší účinnost vaření. Nejoblíbenější objemy hrnců jsou 1.7 a 2.1 litru a mohou být použity na většině hořáků na trhu.

Jméno vařiče se později stalo skutečným pojmem, a společnost Primus se od svého založení až do současnosti v podstatě výlučně zabývala vařením, světlem, teplem a souvisejícím sortimentem. Mezi významné uživatele se zařadil například polárník Roald Amundsen, který vařič Primus používal při historicky prvním dobytí Jižního pólu v roce 1911. Na Primusu vařili také Sir Edmund Hillary a Tenzing Norgay během úspěšné expedice na Mount Everest v květnu 1953. Každým dnem připravují miliony lidí po celém světě svá jídla i nápoje na vařičích, případně svítí lampami značky Primus. A ať už jde o vaření v drsných podmínkách polární expedice či jen přípravu pikniku

OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ

doma na zahradě, funkčností, použitými materiály a uživatelským komfortem se vařiče i ostatní výrobky Primus řadí mezi naprostou špičku ve svém oboru. V současnosti Primus exportuje zhruba do sedmdesáti zemí celého světa. Každým rokem společnost velkou část příjmů investuje zpět do výzkumu a  vývoje. Pokračuje v  objevitelském duchu konce 19. století, kdy byl vyroben první vařič Primus, a využívá bohaté zkušenosti získané za celou dobu existence firmy. Významné téma, protknuté celou historií společnosti, je otázka efektivity spalování a účinnosti vaření. Například v roce 2001 Primus zahájil výrobu vařiče Omnifuel, spalující v podstatě všechna

paliva, který se osvědčil na řadě expedic. V roce 2007 byla představena nová generace vařičů a dalších produktů řady Eta, která výrazně přispívá ke zvýšení účinnosti vaření a  proti standardním vařičům dokáže vařit až o 50 % úsporněji.

www.hudy.cz

27

PŘÍRODA

Zimní počasí

text: Albert Leichfried

Po zhlédnutí předpovědi počasí se některým z milovníků zimních sportů rozzáří oči. Z přechodu studené fronty se radují ti, kdo chtějí na svých prkýnkách sjíždět svahy hluboko zasněžené prašanem. Jinak je tomu u lezců v ledu. Ti se těší na málo sněhu v kombinaci s nízkými teplotami. To nastává ve výběžcích vysokého tlaku, které přináší studený kontinentální (a tedy suchý) vzduch. Tento článek vysvětluje, co by se ideálně mělo dít v kuchyni, kde se chystá naše počasí, aby oči zářily všem milovníkům zimních sportů.

foto: The North Face – Damiano Levati, místo: Valle dell’Orco, Itálie

„ Tryskové proudění a polární fronta Chceme-li zjistit, čím se řídí počasí u nás, musíme se vydat opravdu hodně vysoko. Jako řídící centrum našeho počasí bychom mohli označit tzv. tryskové proudění (jet stream), ležící ve výšce přes 9000 metrů nad mořem v  pásmu mezi 40. a  60. stupněm severní šířky. Tryskové proudění si můžeme představit jako silné proudění vzduchu dosahující rychlosti až 500 km/h. Má tvar zploštělé trubice, přičemž rychlost větru rychle klesá se vzdáleností od centra proudění. Tryskové proudění, které svým způsobem „určuje“ počasí u nás, je tedy silný pás západního větru ve velké výšce, který velmi zjednodušeně řečeno vzniká rozdílem teplot mezi tropickou a polární oblastí, tedy v oblasti, kde leží tzv. polární fronta.

„ Řídící centrála Jak tato výšková smršť řídí naše počasí? Narazí-li tryskové proudění, které probíhá kolem severní polokoule, na pohoří stojící napříč ke směru proudění, jako např. Rocky Mountains, je tímto pohořím deformováno. Tryskové proudění, přesunující se vždy proti směru hodinových ručiček (od západu na východ) okolo severní polokoule, se rozvlní. A to je rozhodující pro jeho řídící funkci při vytváření počasí. Pozorujeme-li schématické 28

www.hudy.cz

znázornění tryskového proudění (obr. 1, 2, 3), můžeme okamžitě zakreslit jednotlivé oblasti vysokého a  nízkého tlaku vzduchu (modře / červeně na obr. 2). Je to obdobné, jako když určujeme tvar terénu za pomoci vrstevnic, proudnice směřující na jih (ve tvaru písmene V) značí oblast nízkého tlaku vzduchu, proudnice směřující na sever (ve tvaru písmene A) oblast vysokého tlaku vzduchu. A právě poloha tlakových útvarů v atmosféře je určující pro konkrétní ráz počasí.

„ Předpověď Základem pro předpověď počasí bývá sledování polohy a  pohybu tryskového proudění. Už bylo řečeno, že tak získáme přehled o vývoji tlakových útvarů, a tím i o změnách počasí. Obr. 4 ukazuje rozložení teplot na severní polokouli a obr. 5 tryskové proudění. Podrobným studiem tryskového proudění můžeme vytvářet předpovědi počasí jedině v místech, kde je přístup k internetu, kde jsou k  dispozici výsledky výpočtu numerických modelů. Když nemáme možnost připojit se na internet, což se často stává, nezbývá ani meteorologovi nic jiného než zavolat na meteorologickou službu nebo poslouchat rozhlas. Předpovídat počasí na základě určitých jevů či pozorování přírody nás nespasí, podobá se ruletě. Na to se moderní alpinista spolehnout nemůže.

„ GFS Americký meteorologický model GFS (Global Forecast System) může na www.wetterzentrale. de vidět každý zdarma. Klikneme-li na „300 hPa proudnice a  vítr“, uvidíme tryskové proudění a  jeho vývoj v  šestihodonových intervalech, to vše až pro následujících 16 dní. Proudnice určují základní parametry počasí pro tu kterou oblast. Obr. 6 ukazuje velkoplošné jihozápadní proudění v  alpské oblasti. Nad Velkou Británií se nalézá tlaková níže a  nad Azorami tlaková výše. První hypotéza o  budoucím vývoji počasí by mohla znít takto: na jihu je nutno počítat se silnými srážkami a v západní a severní části alpského oblouku bude foukat jižní vítr přinášející fénový efekt. Předpověď zpřesníme na základě teplotních map, tlaku v  různých výškách, srážek a oblačnosti.

„ Studená fronta Plánování zimní túry může zásadně ovlivnit přechod studené fronty. Vznik studené fronty je přímo spjat s  tryskovým prouděním, resp. s  tlakovými útvary, které jsou tryskovým prouděním formovány. Na polární frontě, ostrém rozhraní mezi masou studeného polárního vzduchu a masou teplého tropického vzduchu, se začínají posunovat přechodové oblasti mezi

ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY

PŘÍRODA

studeným a  teplým vzduchem. Vzniká systém studených a  teplých front. Z  obrázků 7 a  8 je patrné, že u studené fronty se masa studeného vzduchu podsunuje pod teplý vzduch před frontou, a ten je pak vytlačován vzhůru. Přitom vzniká oblačnost typická pro studené fronty. Frontu doprovázejí často i nebezpečné jevy jako vydatné srážky a  v létě bouřkové mraky typu kumulonimbus, v  zimě zase vrstevnatý nimbostratus. Silné srážky se objevují nejčastěji přímo na čáře fronty. Pokud se v  předpovědi počasí objeví informace o  přechodu studené fronty, začnou se mnohému freeriderovi potit ruce. Za přechodem studené fronty proniká obvykle do daných míst studený arktický (oblevy prostý :-)) vzduch a několik dnů můžeme počítat s čerstvou sněhovou pokrývkou a  těšit se na jízdu v prašanu.

„ Zákeřná situace Ale pozor! Při přechodu studené fronty je potřeba počítat se silným větrem a  mnohdy i  výrazným sněžením, což se může nepříznivě projevit na lavinové situaci. Následný studený vzduch většinou nezlepší zvýšené lavinové nebezpečí, protože se vrstva nového sněhu dostatečně nespojí s  podkladem. Navíc po přechodu studené fronty na exponovaných místech vesměs nepřibude avizovaný nový sníh. Silný vítr spojený s přechodem studené fronty se většinou postará o to, že bílá nádhera zmizí a přemístí se do závětří. Studené fronty jsou na satelitních snímcích velmi dobře rozpoznatelné. Aktuální satelitní snímky nalezneme na www.zamg.ac.at. Na obr. 9 leží oblast nízkého tlaku vzduchu severozápadně od Velké Británie a  frontální systém, který k  ní přísluší, je dobře zřetelný jako vír oblačnosti. Západně od Velké Británie je velmi dobře vidět kupovitou oblačnost. To svědčí o  studeném arktickém vzduchu, který do oblasti proniká za studenou frontou. Frontální plocha studené fronty leží ve výrazném pásu mračen přímo před touto kupovitou oblačností, ovšem nejvýraznější projevy počasí můžeme čekat přímo v  místech, kde frontální plocha protíná zemský povrch, tedy na čáře fronty.

foto: The North Face – Jimmy Chin, místo: Himálaj, Nepál

„ Jižní fén versus studená fronta Uznávaným, i když ne vždy oblíbeným, bojovníkem proti studené frontě je jižní fén. Pokud v  horách vznikne velký gradient tlaku vzduchu, rozfouká se silný vítr. Proudí-li přes horskou překážku, vzniká tzv. fén. Často bývá neoblíbeným spojencem

meteorologů při předpovědi okamžiku přechodu studené fronty. Neohroženě se totiž staví do cesty studené frontě a ta často vítězí až při západu slunce, kdy fén oslabuje. Kdo tedy postrádá ohlášenou studenou frontu, měl by počkat s kritikou předpovědi do západu slunce. Studené fronty mohou být nejen bouřlivé, ale i záludné.

„ Co dělat, když už jsme vyrazili? Pokud nemáme k dispozici přesnou předpověď, mohl by nás náhlý nástup studené fronty donutit k  návratu. Pokud leží studené fronty kolmo ke směru tryskového proudění, pak postupují velkou rychlostí a přinášejí rychlé změny počasí. Skutečně spolehlivým indikátorem pronikání studeného vzduchu ze severu je oblačnost na severních i  jižních svazích hřebenů orientovaných kolmo na směr proudění, tedy od západu na východ. Na severní stranu pohoří již pronikl studený vzduch a  tvorba kupovité oblačnosti je ještě podpořena nuceným výstupem přes horskou překážku. Na jižní straně pohoří ještě leží teplý vzduch. Protože studený vzduch je těžší než teplý, teče pomalu přes hřeben a padá do údolí na jižní straně. Tím vznikají pod úrovní hřebenu u svahu skutečně bizarní mračna. Studená fronta stojí takříkajíc přede dveřmi.

ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY

1 Tryskové proudění v oblasti polární fronty má tvar vlny

2 Tlakové níže a výše v oblasti polární fronty

3 Schéma vzniku tlakových výší a níží v oblasti tryskového proudění

zdroj: Meteorology for Scientists and Engineers, Roland B. Stull

zdroj: Meteorology for Scientists and Engineers, Roland B. Stull

zdroj: ECMWF Analysekarte Geopot 300

4

Polární fronta odděluje tropický a polární vzduch zdroj: ECMWF Analysekarte Aquipot 850

5 Tryskové proudění v oblasti polární fronty zdroj: Jetstream mit Rossby-Wellen, Lufthansa Broschüre

6 Meteorologický model GFS: poloha tryskového proudění v oblasti polární fronty zdroj: www.wetterzentrale.de/topkarten

www.hudy.cz

29

PŘÍRODA

9 Satelitní snímek v infračerveném oboru spektra – tlaková níže a frontální systém zdroj: www.zamg.ac.at/sat_bilder

výrazně studeného vzduchu. Přinese-li k  nám v  zimě proudění vzduch z  Ruska, pociťujeme mrazivý chlad a lezci v ledu se těší na nádherně zamrzlé vodopády.

foto: The North Face – Jimmy Chin, místo: Himálaj, Nepál

„ Matoucí předzvěsti Před studenou frontou se často objevují (ovšem především v  létě) linie bouřek a  silných nárazů větru, které mohou alpinisty zmást. Nápadně se totiž podobají studené frontě. Mezi studenou frontou a  linií bouřek (označované jako čára instability) se nachází klidová zóna, což by mohlo sportovce svést k domněnce, že se jedná o předčasný přechod studené fronty a následný skutečný přechod fronty by je pak mohl překvapit. Jednoznačným důkazem o  přechodu studené fronty je vývoj tlaku vzduchu. Před frontou prudce poklesne, za frontou rychle stoupá. Dalším znamením přechodu studené fronty bývá významný pokles teploty. Ale jak již bylo řečeno, studené fronty mohou být záludné a mohou se

7

Schéma vzniku teplých a studených front

maskovat. Jestliže studená fronta rozruší teplotní inverzi, tedy přízemní vrstvu studeného vzduchu, ukazuje teploměr často vyšší hodnoty po frontě než před ní. Pak mluvíme o  tzv. maskované studené frontě.

„ Tlaková výše přinášející studený vzduch Hluboce zasněžené svahy, o  kterých sní freerideři, jsou pro lezce v ledu znamením, že budou mít omezené možnosti. Naopak jejich srdce plesá v  případě, že se čeká příliv studeného vzduchu původem z  kontinentu. Studený vzduch vzniká v  důsledku enormně velkých zemských ploch pokrytých sněhem v  sousedních východních zemích, především v Rusku. Obrovské zasněžené plochy se v  důsledku negativní energetické bilance (více tepla uniká než je dodáváno slunečním zářením) na svém povrchu neustále ochlazují, což je nejen onou negativní bilancí slunečního záření, ale i speciálními vlastnostmi sněhu. Sníh neustále vydává energii, jednak velkou ztrátou tepla vyzařováním, jednak silným odrazem slunečního záření. Protože studený vzduch je těžší než teplý, tvoří se při zemi vrstva

„ Maloplošné jevy – mrazové kotliny (inverze) Podobně jako se při teplotní inverzi tvoří při zemi vrstva výrazně chladného vzduchu, vznikají v  údolních polohách tzv. mrazové kotliny. Tyto inverze malého měřítka (nárůst teploty v  závislosti na výšce směrem k  hornímu okraji údolí, obr. 10) přinášejí do níže položených oblastí chlad potřebný k  zamrznutí vodopádů. U inverzí tohoto typu je ale potřeba být opatrný, zvláště když se vytoužený vodopád rozkládá i  nad hranicí inverze, tedy dosahuje to míst, kde teplota s  výškou opět roste. Na nástupu nebo při parkování koukneme na teploměr a uklidníme se zápornými hodnotami. To se ale může po několika lanových délkách dramaticky změnit. Nad inverzí může dosahovat teplota výrazně kladných hodnot, a  to výstup velmi negativně ovlivní. Tento jev je ještě výraznější, pokud nad inverzí fouká fén. Důsledkem mohou být teplotní rozdíly 10 i více stupňů na několika stech výškových metrech. Chceme-li si lezení v ledu užít v klidu, je potřeba neustále sledovat teplotu a její změny s výškou.

„ Pamatuj na to, že najdeš firn Na jaře se sportovci těší na teplejší počasí a dobré lyžování na firnu. Doba a místo, kdy se můžeme radovat ze sjezdu na firnu, souvisí s  parametry slunečního záření. Krátkovlnné sluneční záření

zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman

8

Studená fronta: schéma polohy teplého a studeného vzduchu a rozložení oblačnosti

zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman

30

www.hudy.cz

10

Schéma inverze v údolí (mrazová kotlina)

zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman

ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY

PŘÍRODA

dodává energii nutnou k tání ledových krystalů. Nejsilnější je, pokud sluneční paprsky dopadají na povrch sněhu pod pravým úhlem (srov. obr. 11). Za pomoci vzorce pro výpočet výšky Slunce (max. výška ve stupních = 90 – zeměpisná šířka + / - deklinace) se dá pro 21. prosince pro 47 ° severní šířky vypočítat maximální výška Slunce 19,5 °, 21. března je pak tato hodnota 43 °. Takže 21. prosince odevzdává Slunce v našich zeměpisných šířkách největší energii na svahu se sklonem 70,5 °, naproti tomu 21. března se nejvíce energie dostává svahu se sklonem 47°. To je tedy důvodem, proč se na strmých svazích objevuje firn dříve než na plochých.

vždy bezpečný. Nad některými sesuvy lavin na svazích se zledovatělým příkrovem a  s   několikametrovým základem z  tekoucího sněhu žasli i mnozí odborníci.

„ Platón a meteorologie Už Platón rozebíral pojem „vědění“. „Vědění je pravdivý, odůvodněný úsudek.“ Bez odpovídajícího úsudku tedy není vědění. Studium

počasí a  všech jeho jevů jistě přispívá k  lepším vědomostem při plánování výstupů. Snaha shromažďovat poznatky a  informace, abychom se mohli jasněji rozhodnout, je v mnoha případech velmi důležitá. Všechny informace a  následně reálnou situaci v  přírodě je ale třeba pozorovat a  zkoumat i  zdravým selským rozumem. A  ještě něco je třeba zmínit: nesmíme zapomenout na rozzářené oči při lezení!

„ Běh Slunce po obloze Zůstaňme u 21. března, kdy je noc stejně dlouhá jako den. Slunce při jarní rovnodennosti vychází přesně na východě a  zapadá přesně na západě. Chytrý lyžař si tak celý den může užívat sluníčka a  měknutí sněhu. Stačí, když začne ráno na strmém východním svahu a  skončí večer na plochém západním svahu. Dalším nezanedbatelným efektem slunečního záření je na jaře, když napadne nový sníh, enormní sesedání sněhové pokrývky zejména na svazích obrácených na západ. Sníh se většinou během několika hodin zcela změní a získá značnou stabilitu. Na jedné straně dopadající sluneční záření, na druhé straně vyzařování sněhové pokrývky. To způsobuje mrznutí firnu. Každé těleso totiž ztrácí energii vyzařováním. Velikost ztráty energie je dána teplotou a  vlastnostmi materiálu tělesa. Vztahy, popisující tyto procesy, jsou velmi složité. Postačí jistě, když si budeme pamatovat, že nejrychleji mrzne hrubozrnný mokrý sníh s teplotou okolo nuly.

„ Nový sníh kontra firn Tvorbě firmu přirozeně brání nový suchý sníh, ale k nočnímu zmrznutí sněhu a následné tvorbě firnu při nadnulových denních teplotách nemusí dojít ani v případě velké noční oblačnosti a vysoké vlhkosti vzduchu. Existuje totiž tzv. přirozený skleníkový efekt, který zmenšuje vyzařování, a  tedy ochlazování zemského povrchu během noci tak, že teploty nemusí klesnout pod bod mrazu. Přirozený skleníkový efekt brání kompletní ztrátě tepla vyzařováním do atmosféry, jeho značnou část vrací zpět k  zemskému povrchu, a  tedy i  do sněhové pokrývky. Tento efekt je výraznější, když je vzduch vlhký, resp. je-li zataženo. Sněhová pokrývka tak dostává značnou část energie zpět, pokles teploty je pomalejší a  sníh nemůže pořádně zmrznout. Pokud je v  noci zataženo nebo skoro zataženo, je těžké odhadnout, zda-li se utvoří firn. Na kvalitu firnu mají kromě vlhkosti (oblačnosti) samozřejmě vliv i  jiné faktory, jako je teplota vzduchu nebo složení sněhové pokrývky. Vysoké teploty, zejména při vysoko ležící nulové izotermě, znemožňují zmrznutí sněhu v  nižších polohách. Pokud má složení sněhové pokrývky charakter pohyblivého (tekoucího) sněhu, jako tomu bylo v  sezóně 2008/2009, může být velmi záludný i  sníh se zledovatělou kůrou na povrchu, který bývá jinak

ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY

11

Úhly, pod kterým dopadají sluneční paprsky na zemský povrch v různých zeměpisných šířkách

zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman, Ilustrace: Lisa Manneh

Lehké a teplé bundy s izolací Primaloft Výborným pomocníkem v zimní přírodě je lehká zateplená bunda. Hodí se pro chvíle prostojů, kdy by vám mohla být zima kvůli snížené intenzitě pohybu. V naší nabídce je několik takových bund, většinou s osvědčenou izolací Primaloft®.

„ Skisky Jacket Kdo to se skialpinismem myslí vážně, ať už dál nehledá – lehká bunda renomované italské značky Montura s izolací PrimaLoft® se pyšní výjimečnou sbalitelností a v zimním čase si své místo najde v každém batohu. Design napovídá, že je určena pro sportovní vyžití. Integrovaná kapuce s elastickým lemem, díky němuž dobře přilne k hlavě, ji ochrání i před vlezlým větrem. „ Belay Device Bunda, která má potenciál stát se hitem letošní zimy. Je sice o 20 % těžší než Atom a Skisky, ale cena je neodolatelná. Prostě skvělý poměr cena / výkon. Osvědčený lehoulinký Pertex® tvoří svrchní slupku, izolaci zajišťuje PrimaLoft®.

„ Atom SV Hoody Zateplená bunda, která je díky vlastnostem izolace Coreloft™ výrazně teplejší a poskytuje vyšší ochranu než fleecová bunda. Je dostatečně prodyšná, aby mohla být použita v chladném počasí jako druhá, zateplovací vrstva, ale natolik odolná, aby zastala funkci svrchní ochranné vrstvy, třeba při jištění nebo pobytu v základním táboře. Extra silná vrstva materiálu Coreloft™ je dobře sbalitelná. „ PrimaLoft®– nejlepší syntetická izolace Vysoce výkonná izolace (několik typů) na bázi polyesteru využívá jedinečnou směs ultratenkých vláken, jejichž struktura vyniká vysokou stlačitelností a výbornými izolačními vlastnostmi. Vlastnosti izolace PrimaLoft® • větruodolná a prodyšná • vodoodpudivá • měkká a dobře stlačitelná, téměř jako peří • výborná izolační schopnost, blížící se kvalitě peří • zateplovací funkce i ve vlhkém stavu • nízká hmotnost

www.hudy.cz

31

PRVNÍ POMOC

Podchlazení neboli hypotermie

text a foto: Martin Honzík

Podchlazení je obecně definováno jako pokles centrální tělesné teploty pod 35 °C. Doposud nejnižší zdokumentovaná tělesná teplota spojená s kvalitním přežitím po dlouhodobé resuscitaci je 13,7 °C. V terénu je neustále nutné mít na paměti, že podchlazení velice často doprovází většinu neodkladných stavů v horách a značně je komplikuje a komplexně zhoršuje stav pacienta.

Chladová vasokonstrikce

Závažnější formy podchlazení mohou samy o  sobě znamenat pro pacienta bezprostřední ohrožení na životě nebo i  zapříčinit jeho smrt. Stejně tak i naše nešetrná manipulace s pacientem nebo nesprávně zvolený postup při první pomoci mohou podchlazenému značně ublížit. Proto je důležité podchlazení včas rozpoznat, odhadnout jeho závažnost a té plně přizpůsobit péči o pacienta.

„ Tvorba tepla a termoregulace

PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ

Za běžných okolností lidské tělo udržuje normální tělesnou teplotu pomocí termoregulačních mechanismů ve velice úzkém rozmezí (37 ± 1 °C). Tato teplota je důležitá pro správné fungování organismu a každá odchylka mimo toto rozmezí znamená problém. Pokud je člověk v klidu, pak je většina tělesného tepla za normálních okolností tvořena chemickou cestou v  orgánech v  oblasti tělesného jádra. Za tělesné jádro považujeme životně důležité orgány uložené v  hlavě, v  hrudníku a  v dutině břišní.

Svalstvo, podkoží a  kůži můžeme z  tohoto úhlu pohledu považovat za jakýsi „obal“, kam je teplo transportováno prostřednictvím krevního oběhu – konkrétně prostřednictvím krve. Distribuce tepla je řízena centrem termoregulace uloženým v mezimozku. Zde jsou vyhodnocovány informace o teplotě tělesného povrchu z kožních receptorů a též i informace o teplotě tělesného jádra z vnitřních receptorů. Na základě těchto údajů je řízena tvorba tepla a jeho následný výdej, přičemž prioritní je zajištění tepla pro oblast tělesného jádra. Jak bylo uvedeno výše, tak za normálních okolností je většina tepla tvořena ve vnitřních orgánech chemickou cestou. Další možností, jak produkovat teplo, je svalová práce. Ta může být zcela cílená, když se snažíme nějakou fyzickou aktivitou v  podobě cvičení zahřát, anebo svalstvo může být zapojeno zcela mimovolně. Tento princip je uplatňován v  rámci obranných mechanismů v  podobě zapojení svalového třesu, kdy jako vedlejší produkt vůlí neovladatelného stahování svalů je právě produkce tepla. Nevýhodou tohoto mechanismu je jeho velká energetická náročnost. Lidské tělo má prostředky nejenom na ovlivnění tvorby tepla, ale i  na ovlivnění jeho distribuce a  následného výdeje. To se děje prostřednictvím zvýšeného anebo sníženého prokrvení dané oblasti, kdy roztažením nebo naopak zúžením cév reguluje organismus průtok krve, a tím i dodávku a  výdej tepla. Dalším způsobem, jak zvýšit výdej tepla, je sekrece potu, který ochlazuje povrch těla. Jelikož tento článek pojednává o rizicích spojených s působením chladu na lidský organismus a  s tím související první pomocí, je nutné si

podrobněji ozřejmit způsoby, kterými dochází ke ztrátám tělesného tepla, abychom je byli schopni v terénu minimalizovat ihned od počátku.

„ Ztráty tělesného tepla Vedením – z fyzikálního hlediska se jedná o situaci, kdy teplejší těleso předává své teplo přímým kontaktem chladnějšímu tělesu (např. pacient ležící na mokré silnici). Rychlost tepelných ztrát je umocňována vlhkostí, neboť tepelná vodivost vody je mnohonásobně vyšší než vodivost vzduchu. Z  hlediska omezení těchto tepelných ztrát se snažíme pacienta co nejdříve podložit (např. karimatkou), osušit jej, popř. i převléci do suchého oblečení nebo zabalit do vrstvy izolantu (náhradní oblečení, spací pytle, …) Vyzařováním – každý teplý objekt vyzařuje teplo v  podobě záření. Toto záření můžeme v omezené míře odrážet zpět zabalením pacienta do ALU-folie. Ta by měla být povinnou součástí vybavení vaší lékárničky. Odpařováním – pot odpařovaný z kůže anebo voda v podobě vydechované vodní páry znamená další ztráty tělesného tepla. Prouděním – vzduch v bezprostřední blízkosti těla je ohříván vedením a vyzařováním. Tato ohřátá vrstvička vzduchu je působením větru neustále nahrazována chladným vzduchem a tepelné ztráty jsou tímto způsobem v závislosti na rychlosti větru umocňovány. Intenzitu těchto tepelných ztrát můžeme obrazně vyjádřit pomocí tzv. „Wind Chill Indexu“, neboli zchlazovacího efektu větru. Jedná se o vyjádření pocitové teploty na povrchu těla v závislosti na skutečné teplotě naměřené na teploměru a na rychlosti větru  tab. 1.

STÁDIUM I. Příznaky:

Plně při vědomí, rozrušený, zmatený, svalový třes, zrychlený puls, rychlé a prohloubené dýchání, občas bývá bolestivost (hlavně ruce a nohy)

Snížená úroveň vědomí (apatický, spavý), ještě reaguje na oslovení, svalový třes již ustal, puls a dýchání se postupně zpomaluje, bolest ustupuje

První pomoc:

První pomoc:

• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) • vlhké oblečení nahraď suchým • opatrné pohyby – aktivní pohyb dovolený • podej horké slazené nápoje a energeticky hodnotné jídlo, nikdy ne alkohol!!!

• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) • nenech podchlazeného chodit či jinak se aktivně pohybovat a ani to po něm nevyžaduj!!! • pasivní pohyby (překládání a další manipulace) prováděj ve více zachráncích, pomalu, šetrně a v co nejmenším rozsahu • pokud pacient může polykat, pak mu podej horké sladké nápoje (bez alkoholu!!!) • v chráněném prostoru opatrně odstraň mokré oblečení • vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla) • končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj

32–28 °C

Příznaky:

35–32 °C 32

STÁDIUM II.

www.hudy.cz

JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ

PRVNÍ POMOC

Tab. 1: Wind Chill Index – zchlazovací efekt větru RYCHLOST VĚTRU

DALŠÍ RIZIKOVÉ FAKTORY, KTERÉ ZHORŠUJÍ PODCHLAZENÍ:

BEZVĚTŘÍ

10 km/hod.

„ Průběh podchlazení

RIZIKA PLYNOUCÍ Z PODCHLAZENÍ: • omezení prokrvení periferie (okrajových částí těla) – zvýšené riziko vzniku omrzlin • poruchy srdečního rytmu vedoucí až k zástavě oběhu • poruchy srážlivosti krve • útlum dýchání až zástava dechu • poruchy vědomí až bezvědomí • riziko neprůchodnost dýchacích cest a následného dušení • hypoglykémie • zcela zásadní zhoršení prognózy u pacientů se závažným úrazem

10 °C

5 °C

0 °C

-5 °C

-10 °C

8.6

2.7

-3.3

-9.3

-15.3

-20 °C

-25 °C

-30 °C

-35 °C

-40 °C

-45 °C

-50 °C

-21.1

-27.2

-33.2

-39.2

-45.1

-51.1

-57.1

-63.0

15 km/hod.

7.9

1.7

-4.4

-10.6

-16.7

-22.9

-29.1

-35.2

-41.4

-47.6

-53.7

-59.9

-66.1

20 km/hod.

7.4

1.1

-5.2

-11.6

-17.9

-24.2

-30.5

-36.8

-43.1

-49.4

-55.7

-62.0

-68.3

25 km/hod.

6.9

0.5

-5.9

-12.3

-18.8

-25.2

-31.6

-38.0

-44.5

-50.9

-57.3

-63.7

-70.2

30 km/hod.

6.6

0.1

-6.5

-13.0

-19.5

-26.0

-32.6

-39.1

-45.6

-52.1

-58.7

-65.2

-71.7

35 km/hod.

6.3

-0.4

-7.0

-13.6

-20.2

-26.8

-33.4

-40.0

-46.6

-53.2

-59.8

-66.4

-73.1

40 km/hod.

6.0

-0.7

-7.4

-14.1

-20.8

-27.4

-34.1

-40.8

-47.5

-54.2

-60.9

-67.6

-74.2

45 km/hod.

5.7

-1.0

-7.8

-14.5

-21.3

-28.0

-34.8

-41.5

-48.3

-55.1

-61.8

-68.6

-75.3

50 km/hod.

5.5

-1.3

-8.1

-15.0

-21.8

-28.6

-35.4

-42.2

-49.0

-55.8

-62.7

-69.5

-76.3

55 km/hod.

5.3

-1.6

-8.5

-15.3

-22.2

-29.1

-36.0

-42.8

-49.7

-56.6

-63.4

-70.3

-77.2

60 km/hod.

5.1

-1.8

-8.8

-15.7

-22.6

-29.5

-36.5

-43.4

-50.3

-57.2

-64.2

-71.1

-78.0

produkci tepla stimulací metabolismu doprovázenou zrychlením srdeční frekvence a  zvýšením svalového napětí. To je následně vystřídáno chladovým svalovým třesem, kdy mimovolní stahování svalů (nelze je vůlí nikterak ovlivnit) má za úkol vyprodukovat teplo. Nevýhodou tohoto mechanismu je jeho velká energetická náročnost (literatura udává nárůst až o 300 % oproti normálu). V situacích, kdy jsou předchozí fyzickou aktivitou energetické rezervy již značně vyčerpány, to může znamenat kratší trvání svalového třesu anebo i jeho úplnou absenci. Dalším, následně probíhajícím obranným mechanismem, který má za úkol snížit ztráty tělesného tepla, je omezení prokrvení v  okrajových částech těla. To je způsobeno stažením periferních cév, které v hlubších stádiích podchlazení vyústí až v centralizaci oběhu, kdy bude prokrvení soustředěno pouze na oblast tělesného jádra. V případě, že výše uvedená opatření nejsou dostačující k zahřátí a pokles tělesné teploty pokračuje, přechází organismus z  úvodní fáze excitace do postupného útlumu. Od tohoto okamžiku začíná podchlazení způsobovat postupný útlum všech základních životních funkcí. V intervalu 34 až 33  °C

STÁDIUM III.

STÁDIUM IV.

První pomoc:

24–?? °C

První pomoc:

JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ

* poznámka: uvedené teploty jsou teploty tělesného jádra, tzv. centrální teplota.

Bezvědomí, nereaguje ani na bolestivý podnět, nedýchá, nehmatný puls, rozšířené zorničky nereagující na světlo

Bezvědomí, reaguje nanejvýš na silný bolestivý podnět, nepravidelné mělké dýchání, slabě hmatný puls, rozšířené zorničky reagující na světlo

• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu) • vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla), • končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj • v chráněném prostoru odstraň mokré oblečení – nesvlékat, rozstříhat • pacienta šetrně ulož do zotavovací polohy na boku • pasivní pohyby (překládání a další manipulace) prováděj ve více zachráncích, pomalu, šetrně a v co nejmenším rozsahu

se začíná snižovat úroveň vědomí – pacient se stává apatickým, nezúčastněným až spavým, na dotazy odpovídá s prodlevou. Při přibližně 32 °C ustává svalový třes. Následkem omezeného prokrvení a prochladnutí svalstva spolu s vyčerpáním energetických rezerv se zhoršuje motorika a koordinace pohybů, může docházet i k pádům. Mimika v obličeji je setřelá, artikulace obtížná, řeč se stává nesrozumitelnou. Zde je na místě varovat před velkým diagnostickým omylem, se kterým se často setkáváme i  u profesionálů, a  to, že podchlazená osoba je v  tomto stádiu mylně prohlášena „jenom“ za opilou a ponechána svému (neblahému) osudu! Pozor na ukvapené závěry, neboť při dalším vyšetření můžeme s  následným poklesem teploty pozorovat útlum oběhu i  dýchání. Dochází k  postupnému snižování tepové frekvence. Dýchání se též zpomaluje a  stává se následně mělčím a povrchnějším. Při teplotě asi 30 °C upadá podchlazený do bezvědomí – nekomunikuje, není probuditelný,

Příznaky:

Příznaky:

28–24 °C

-15 °C

POCITOVÁ TEPLOTA PŘI DANÉ RYCHLOSTI VĚTRU

• alkohol • léky • vyčerpání • vysoká nadmořská výška • vítr • vlhkost • nízký věk (malé děti) • vysoký věk (staří lidé) • trauma

36 °C * – chlad začínáme vnímat jako subjektivně nepříjemný pocit a  začínáme provádět cílená opatření k minimalizaci tepelných ztrát (oblečení se, schoulení, ukrytí se do závětří, …), popřípadě se snažíme zvýšit produkci tepla (navýšení pohybové aktivity, příjem teplých nápojů a jídla, …). Pokud se nám nepodařilo zahřát a  tepelné ztráty převažují nad produkcí tepla, začíná tělo při zhruba 35 °C zapojovat obranné mechanismy proti podchlazení. V  úvodní fázi se snaží zvýšit

TEPLOTA (°C)

STÁDIUM V.

• okamžitě začít oživovat – bez přestání prováděj nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání v poměru 30 stlačení hrudníku na 2 vdechy, frekvence stlačování hrudníku je 100 kompresí za minutu, • v resuscitaci je nutné vytrvat až do okamžiku, než pacienta převezme záchranná služba, která jej za pokračujícího oživování dopraví do nemocničního zařízení, kde je možné uplatnit daleko efektivnější způsoby ohřevu než v terénu, • zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu), • vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla), • pasivní pohyby (překládání a veškeré další manipulace s pacientem), prováděj pomalu, šetrně a v co nejmenším nutném rozsahu

Příznaky: Bezvědomí, nereaguje ani na bolestivý podnět, nedýchá, nehmatný puls, rozšířené zorničky nereagující na světlo, při resuscitaci nelze stlačit hrudník pro jeho zmrznutí

První pomoc: mrtev – ukončení oživovacích pokusů

www.hudy.cz

33

PRVNÍ POMOC

vysoké riziko vzniku smrtící poruchy srdečního rytmu, tzv. fibrilace komor. Tu můžeme vyvolat například pouhou nešetrnou manipulací při vyprošťování nebo nevhodným způsobem zahřívání (např. ohřevem končetin). 24 °C – podchlazení průběžně způsobuje útlum metabolismu v celém organismu. V tomto okamžiku klesají nároky tkání na kyslík na 25 % oproti normálu. Tento fakt je příčinou úspěšných resuscitací podchlazených pacientů zahájených i  po delší časové prodlevě od zástavy oběhu. Postupně dochází k vymizení spontánní dechové aktivity. 20 °C – zástava oběhu

„ Stádia podchlazení dle SSMM (Swiss Society for Mountain Medicine)

reaguje maximálně na silný bolestivý podnět, puls může být zpomalený a  nepravidelný. V tomto okamžiku lidské tělo vyčerpalo veškeré své možnosti pro spontánní znovuohřátí a  je nutné, aby byl ohřev zrealizován zachránci. Zde je nutné zdůraznit riziko neprůchodnosti dýchacích cest, způsobené zapadnutím kořene jazyka při ochabnutí svalstva v rámci bezvědomí při poloze vleže na zádech. Dalším důvodem, který může v  tomto stádiu způsobit dušení, je vymizení obranných reflexů dýchacích cest.

Proto je mimo jiné důležité i správné napolohování pacienta na bok s důrazem na průchodnost dýchacích cest. 28 °C – pacient je v  hlubokém bezvědomí, nereaguje na žádné podněty, puls je zpomalený, nepravidelný, dýchání zpomalené, povrchní. Je plně vyjádřená centralizace oběhu – prokrvení na periferii je maximálně omezeno díky stažení cév. Organismus si nyní teplou krev „šetří“ pro tělesné jádro a zachovává prokrvení pouze mezi životně důležitými orgány. Do popředí vystupuje

Jak bylo naznačeno výše, podchlazení se vyvíjí a má různé úrovně a od nich se odvíjí i způsob adekvátní léčby. Tímto se dostáváme před problém stanovení závažnosti podchlazení. Je nasnadě využít měření teploty. Nicméně teplota, která nás zajímá a  která určuje stupeň podchlazení, je teplota centrální, což je teplota měřená v tělesném jádře. Běžný digitální teploměr k tomuto měření nelze využít, neboť nejnižší měřená teplota je většinou 34 °C a místa, kde se dá měření provést (např. v podpaží), dávají díky chladové vasokonstrikci falešně nízké hodnoty. V  terénu se ke stanovení teploty u  podchlazených pacientů používají speciální teploměry pro měření teploty na ušním bubínku. Ty však nepatří ke standardnímu vybavení běžné outdoorové lékárničky, a  tak nám nezbývá nic jiného, než se orientovat podle příznaků, které na pacientovi vyšetříme. Jeden takový systém  tab. 2 představila v  devadesátých letech SSMM a  díky své jednoduchosti a  účelnosti se stal základem pro rozhodovací algoritmy, používané i organizacemi IKAR (mezinárodní komise pro alpskou záchranu sdružující horské služby z celého světa)

„ Hiblerův zábal Jedná se o  termozábal umožňující i  v terénu zahájit centrální ohřívání tělesného jádra. Základem je „termobalíček“ vytvořený z poskládaného prostěradla nebo náhradního oblečení, které se prolije horkou vodou (na túře lze využít

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

34

www.hudy.cz

JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ

PRVNÍ POMOC

Tab. 2: Stádia podchlazení dle SSMM STÁDIUM PODCHLAZENÍ

PŘÍZNAKY

TEPLOTA JÁDRA (°C)

I.

pacient při vědomí, svalový třes

35–32

II.

snížená úroveň vědomí, bez svalového třesu

32–28

III.

pacient v bezvědomí

28–24

IV.

zástava dechu a oběhu

24–13,7?

V.

smrt v důsledku nevratných změn

< 13,7? (< 9?)

např. horký čaj z  termosky – pozor, neopařit sebe nebo pacienta!!!). Tento termobalíček (balíčky) se umístí na spodní prádlo v  oblasti tělesného jádra (viz foto) do partií, kde teplo snadno přestupuje k velkým cévám nebo přímo k srdci. Vlhkost není v tomto případě na škodu, neboť urychluje vedení tepla. Následně je nutné pacienta těsně zavinout do ALU-folie, a  to tak, že končetiny zůstanou vně ALU-folie (zahříváme pouze tělesné jádro). Poté je pacient celý zabalen a zaizolován. Lze použít např. deky z winterraumu, spacáky anebo náhradní oblečení. Důležité je, aby vrstva izolace byla ze všech stran, tzn. i  pod pacientem. Z  důvodu šetrné manipulace s  podchlazeným je výhodné si celý zábal, včetně ALU-folie, předem nachystat a  pacienta na něj následně přemístit. Nezapomeňte před chladem chránit i  hlavu (čepice, šátek, kapuce, …). Jako vrchní vrstva chránící celý zábal spolu s  pacientem před nepřízní počasí se používá bivakovací vak, stanový dílec nebo jiná nepromokavá plachta.

„ „After Drop“ Podaří-li se nám přerušit působení chladu na pacienta, pořád ještě nemáme vyhráno. Podchlazení dobíhá s určitou setrvačností i po zahájení ohřívání. To je dáno vedením tepla z  teplejších tkání vnitřních orgánů do chladnější periferie, která se ještě nestačila prohřát. Z tohoto důvodu je nutné ještě po určitou dobu počítat se zhoršováním stavu pacienta a předvídat tento negativní vývoj s ohledem na zajištění a napolohování pro transport. V odborné literatuře je tento jev, kdy dochází k dalšímu poklesu teploty tělesného jádra po skončení expozice chladu, označován termínem „After-Drop“ a pro záchranáře, obrazně řečeno, představuje časovanou bombu, která exploduje až s určitou prodlevou.

„ Syndrom smrti při záchraně V praxi jsou popisovány případy, kdy při záchraně podchlazené osoby dochází náhle k  mnohdy velice dramatickému zhoršení stavu, kdy například ještě před chvílí komunikující pacient se náhle kácí k zemi se zástavou oběhu. Vysvětlením je eskalace After-Dropu, v  rámci kterého dochází nevhodným postupem zachránců k dalšímu umocnění tepelných ztrát. Díky tomuto mechanismu nastává další pokles teploty tělesného jádra s  prohloubením podchlazení, a to mnohdy až pod kritickou hranici IV. stádia s následnou zástavou oběhu.

„ Resuscitace podchlazeného pacienta Je-li příčinou zástavy oběhu podchlazení, pak je při resuscitaci nutné vycházet z faktu, že se jedná o  vratnou příčinu, kterou lze vyřešit! V  tomto duchu hovoří i  doporučení Evropské rady pro resuscitaci. Oním řešením nejsou žádné léky (ty se stejně doporučuje podávat až při teplotě tělesného jádra nad 30 °C), ale ohřátí pacienta. Vzhledem k  tomu, že v  terénu jsou naše možnosti ohřevu pacienta značně omezené, nezbývá než v  započaté resuscitaci vydržet až do zdravotnického zařízení. Zde je možné uplatnit daleko efektivnější způsoby ohřevu včetně nejúčinnější možnosti, a tou je mimotělní oběh, kterým disponují kardiochirurgická pracoviště. Z  výše uvedeného pro nás vyplývá, že je velkou chybou ukončení resuscitace v terénu, neboť je-li příčinou zástavy oběhu podchlazení, pak řešení spočívá v  dlouhodobé kontinuální resuscitaci za současného ohřívání. Teprve po ohřátí na normální tělesnou teplotu lze při pokračujícím neúspěchu oživování ukončit. Základní pravidlo pro resuscitaci podchlazených, které shrnuje výše uvedené, vyřkl již před lety dr. Gregory:

„Nobody hypothermic from the field is dead until they are warm and dead!“, přeloženo do češtiny „Podchlazený je definitivně mrtvý, až když se ho ani po zahřátí nepodaří oživit.“ Dalším specifikem resuscitace je daleko větší šance na úspěch oživovacích pokusů zahájených i  po delší časové prodlevě od zástavy oběhu. Příčinou je útlum metabolismu způsobený podchlazením, a s tím i klesající nároky tkání na dodávku kyslíku. Velkým negativem, které je spjato s podchlazením jakožto příčinou zástavy oběhu je fakt, že při komorové fibrilaci (maligní porucha srdečního rytmu znamenající v  podstatě zástavu oběhu) je defibrilace (snaha o  zvrácení výše uvedené poruchy srdečního rytmu elektrickým výbojem zpět k normálu) neúčinná.

„ Chyby při záchraně podchlazených: 1 Aktivní pohyb pacienta – od II. stádia nenechat podchlazeného chodit či jinak se aktivně pohybovat a ani ho k tomu nevybízet, 1 nešetrná manipulace s  pacientem – snažit se s  podchlazeným manipulovat jako s  pacientem, který má poraněnou páteř, 1 zbytečné pohyby s  končetinami – při vyprošťování nebo nakládání veškeré nezbytné pohyby s  končetinami dělat co nejpomaleji a  v co nejmenším rozsahu, mokré oblečení nesvlékat, ale rozstříhat, 1 podání alkoholu podchlazenému – alkohol způsobuje roztažení cév a ruší tím chladovou vasokonstrikci, 1 nevhodný způsob ohřevu – horká sprcha nebo koupel celého těla, 1 tření či jiné zahřívání končetin. Společným jmenovatelem všech výše uvedených chyb je riziko zrušení ochranné chladové vasokonstrikce (stažení cév) a následný další pokles teploty tělesného jádra a prohloubení podchlazení!!! 1 Resuscitace předčasně ukončená v  terénu před znovuohřátím, 1 v rámci péče nejsou primárně eliminovány ztráty tělesného tepla (pacient leží na mokré zemi s rozhaleným oblečením, apod.), 1 špatná ochrana pacienta před dalším ochlazováním, 1 nechráněná hlava – díky bohatému cévnímu zásobení hlavy ztrácí pacient nechráněnou hlavou velké množství tepla.

„ Závěr 11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ

Z těchto informací pro zachránce jednoznačně vyplývá, že v  terénu jsou naše možnosti stran záchrany podchlazeného pacienta značně limitovány. Proto je nesmírně důležité s  podchlazením aktivně bojovat hned od samého začátku a  nenechat podchlazení rozvinout do hlubších stádií. Zcela zásadní je omezení ztrát tělesného tepla v co nejvyšší možné míře. Další, neméně důležitou zásadou, je šetrná manipulace s podchlazeným s vyloučením aktivních pohybů a volba správného ohřevu aplikací tepla na oblast tělesného jádra.

www.hudy.cz

35

MANAGEMENT RIZIKA

Skupina v krizové situaci

text: Tobias Bach

V dnešní době borháků, kategorizace horských výstupů a zpráv o stavu lavinového nebezpečí zůstává velkým rizikem v alpinismu něco, co se zdá být prosté, ale je zároveň velmi složité. Naše vlastní chování! Prosté, protože naše chování můžeme zdánlivě daleko více ovlivnit než divokou přírodu velehor. Složité, protože z psychologie víme, že je snadnější přesunout horu než změnit naše oblíbené zvyky. Krize při rizikových sportech

foto: Arc`teryx

Většinou se ale nerozhodujeme, nevyhledáváme zážitky, nelezeme, nejezdíme na lyžích a nechodíme na horské túry sami. Studie univerzity v Kolíně Skupina v krizové situaci zkoumala skupiny, které zažily – a  přežily – situace maximálního ohrožení a které byly ochotny o tom hovořit. Na základě výsledků byl vyvinut výukový a výcvikový modul Hot Spotting pro skupiny zabývající se rizikovými sporty. Zajímavé bylo zejména: Jak ovlivňuje sociální situace ve skupině chování při rozhodování zejména v krizových situacích? a Jak poznáme dobrý tým a co se od něho můžeme naučit?

Následující skupiny vyprávěly o svých dramatických zážitcích: Lyžařská túra. Dvě skupiny skialpinistů podnikly za krásného počasí túru s horkými vůdci. Oba vůdci se náhodou znali, skupiny byly ve vzájemném kontaktu a  vystupovaly společně. V  horní části výstupu popošli oba horší vůdci společně s jedním účastníkem kousek dopředu, aby prozkoumali sněhovou situaci. Přitom došlo z  neobjasněných příčin k sesuvu rozsáhlé deskové laviny. Účastníci, kteří zůstali na svahu, byli zasypáni a přes efektivní záchranná opatření byli bohužel čtyři z nich nalezeni mrtví. Policejní zásah. Policejní jednotka německé pohraniční stráže zajišťovala ochranu budovy vyslanectví v  krizové oblast v  Africe. Její čtyři muži v  civilním oděvu pronikli do silničního zátarasu u vojenského tábora. Byli zajati místními vojáky a  po několikahodinovém mučení a  bití, včetně inscenované popravy, byli propuštěni. Sestup do jeskyně. Skupina osmi studentek a studentů podnikla sestup s vůdcem do jeskyně. Na zpáteční cestě se jeden sifon zaplnil vodou a  nebylo možné jím projít. Přes 36 hodin se ke skupině nedostal žádný signál zvenčí. Skupina 36

www.hudy.cz

se udržovala fyzicky a  psychicky fit nápaditými cvičeními (pohybovými cvičeními, vyprávěním podle předem stanovených pravidel, atd.), ke kterým je motivovala jejich vedoucí. Konečně se objevili dva záchranáři, a  vzápětí nato začaly ze stěn tryskat spousty vody. Skupina i potápěči se po jednom krčili ve výklencích stěny jeskyně, kde přečkali další noc. Teprve po 73 hodinách mohli všichni v poměrně dobrém fyzickém stavu opustit jeskyni prostřílenou záchrannou štolou.

Zážitky aktérů V řízeném rozhovoru líčil každý účastník obsáhle to, co prožil. Líčení bylo zpřesněno doplňujícími otázkami tazatelů, zejména co se týče krizových situací (hot spots). Při druhém setkání se doplnily zprávy připravené tazateli a dojasnily se nepřesnosti.

Hot Spotting Termínem hot spotting nazýváme soubor strategií, jak se aktivně vyhnout krizovým situacím a  jak je zvládat, sestavený z  interpretace rozhovorů a  z poznatků z  literatury. Termín „hot spot“ (horké místo) jsme si vypůjčili od Wernera Muntera, který tak nazývá extrémně nebezpečné zóny ve sněhové pokrývce. „Hot spotting“ ve vysokohorských sportech nám má pomoci rozpoznat nebezpečná místa, vyhnout se jim a zvýšit účinnost managementu rizik. Tento stavebnicový soubor je možno průběžně aktualizovat a  přizpůsobovat konkrétním situacím. Dá se používat jak při výcviku, tak v  krizi samotné. S jeho pomocí lze vyučovat a nacvičovat strategie formou her s  přidělenými rolemi, skupinových rozhovorů o možných scénářích, či formou inscenovaných krizových situací. Fantazii vedoucích a školitelů se meze nekladou. Nejprve se ale věnujme našemu pohledu na krizi.

V rizikových sportech je krize normální stav. Proto již dnes nemluvíme o  zbytkovém riziku, ale raději o základním riziku. Je to hra, která nám dává zážitky (= zisk) a  vystavuje nás nebezpečí (= možné ztrátě). Krize nastává tehdy, když hrozí nebo již nastane situace, že dosud potenciální nebezpečí se změní v riziko. Při vysokohorských sportech se vůči krizi neustále nacházíme v jednom ze tří myslitelných vztahů: Na pokraji krize: To je normální stav. V  divoké přírodě se neustále pohybujeme v  riskantním nejistém prostředí, tedy teoreticky na pokraji krize. V krizi: Tedy uvnitř krizové situace. Stalo se něco, co změnilo normální stav na situaci, kterou pociťujeme jako výjimečnou situaci, která nás ohrožuje. Na cestě z krize: To je situace, kdy se v krizi nabízí šance na její ukončení. Ve standardním případě to může být okamžik, kdy zachytíme signál na mobilu nebo počasí umožní let záchranného vrtulníku. Nebo i moment, kdy se nám vlastními silami podaří dostat se z  nebezpečné situace, třeba když jsme zabloudili a najdeme nějaké jednoznačné poznávací znamení, že jdeme dobře.

„ Strategie v krizích Z hlediska teorie jednání se na pokraji krize uplatňuje management rizik, v krizi a na cestě z krize krizový management. Pro každou z těchto situací existuje soubor navrhovaných strategií.

Přehrávát si scénáře (na pokraji krize) Co se vlastně může stát? Ví skutečně každý ze skupiny, že horskou záchrannou službu lze volat i  přes tísňovou linku a  bez PINu, pokud nevoláme z  vlastního mobilu? Jsem schopen správně určit naši polohu, když vůdce zmizí v lavině? Rozhovory o (hororových) scénářích jsou ve skupinách s vůdcem i v těch bez něho často tabuizovány. Lze přitom pozorovat polarizace, známé z  teorie rozhodování. Buď ve skupině panuje ryzí optimismus, nebo tlumený strach, a  přitom jsme přece na dovolené! Teprve přijmeme-li zážitek a  nebezpečí jako dva sourozence, kteří nás vždy doprovázejí společně, můžeme v  útulnosti horské chaty mluvit o krizových scénářích, aniž bychom ztratili dobrou náladu. Ve skupině jeskyňářů bylo po úvodním rozhovoru každému jasné, že: a) v  případě zablokování odchodu (což pak nastalo) se po 4 hodinách automaticky rozběhne řetěz záchranných akcí a  b) skupina za všech okolností zůstane pohromadě.

HOT SPOTTING – STRATEGIE CHOVÁNÍ SKUPINY V KRIZI

MANAGEMENT RIZIKA

Obojí na bázlivější účastníky působilo uklidňujícím dojmem. U pravidla b) nastaly ovšem skutečnosti, kdy bylo potřeba zvažovat situaci s  ohledem na původní domluvu (viz strategie posuzovat situaci s ohledem na původní dohody).

Respektovat „vnější“ skupinu (na pokraji krize) „Vnitřní“ skupina je má vlastní skupina, „vnější“ skupinou rozumíme všechny lidi v  okolí, které můžeme přímo nebo nepřímo vnímat. Příklad: Existující stopa po výstupu lyžařů je velmi významným faktorem působícím na mou skupinu. Sledovat existující stopu nemusí být nesprávné. Pokud se pohybuji samostatně v terénu, měl bych ale umět posoudit, zda to je a bude i nyní správné. „Vnější“ skupina na mě má tím větší vliv, čím větší kompetentnost jí přisuzuji. To může být užitečné, pokud se například ptám správce chaty nebo horského vůdce. Ale u stopy (zrovna tak jako v létě na ledovci) nevím ani, kdo ji udělal, zda se dodržovaly rozestupy, jestli se během dne nezměnila situace s  ohledem na trhliny, atd. Existující stopa se nesmí stát nezměnitelnou oběžnou dráhou, ale jen orientačním bodem. Nejednat jako neřízená střela, ale každý krok jednání pružně přizpůsobit okolnostem, to není žádná nová strategie, které by se nedalo naučit.

Shodnout se v názoru, že se jedná o krizi (v krizi) Pokud člověka strhne lavina, je všem okamžitě jasné, že je nutno jednat rychle. Ne vždy je ale

přechod od managementu rizik ke krizovému managementu tak jednoznačný. Přenesme se do situace jeskyňářů ze 3. skupiny, do okamžiku, kdy dorazili k  sifonu plnému vody, který znemožnil cestu zpět. Vedoucí řekla: „Teď máme problém.“ Někteří členové skupiny si mysleli, že je to záměrně zinscenováno, aby si prožili adrenalin. Jedna slepá žena ale zaslechla v  hlase vedoucí vážné obavy. Pokud nemá celá skupina jasno v tom, že je nutno jednat pod tlakem krize, je cílené jednání týmu nemožné. Pomůže pouze stručné a  jasné objasnění situace. Ztratit se na túře je pro někoho výzva, pro jiného hrozba. Obdobná situace nastává, když se někdo ocitne neplánovaně po setmění. Správné načasování přechodu od managementu rizik ke krizovému managementu je možné pouze, pokud se skupina shodne v názoru, že se změnila situace a jedná se o krizi.

Posuzovat situaci s ohledem na původní dohody (v krizi) Zůstaňme v jeskyni u sifonu. Ve skupině se hlásí dva, kteří mají potápěčský výcvik. Nabízejí se, že zkusí, jak daleko je nutno se potopit, aby se proniklo sifonem. Pevné lano, kterým se mohou jistit (např. pokud vznikne nějaký proud), má skupina k  dispozici. Problém: Existuje dohoda, že skupina za všech okolností zůstane pohromadě. A hotovo! Někteří propadají panice a  oznamují, že se v  žádném případě nebudou potápět. To ale nemuselo být cílem, dobrovolní potápěči by možná mohli urychlit záchranné práce. Zpětně,

když jsme samozřejmě chytřejší, již víme, že v  tomto okamžiku by bývalo stačilo potopit se na pár metrů. Ovšem později, kdy se situace v  důsledku lijáku v  této hydrologicky aktivní jeskyni dramaticky přiostřila, což bylo nesprávně zmapováno a  tudíž nepředvídatelné, bylo nutno s  enormním nasazením prorazit záchrannou štolu, protože proud v  sifonu byl již příliš silný. Mohlo být tedy smysluplné opatrně porušit dogma o tom, že je nutno zůstat pohromadě, a  získat prostřednictvím „průzkumného týmu“ důležité informace. Většina skupiny by přece zůstala pohromadě. Potápění nepatří k  dovednostem, které musí návštěvník jeskyně ve skupině s vůdcem ovládat. Kdo ale chce být schopen jednat, ten se pokusí zjistit, jaké realistické – i  když třeba neortodoxní – možnosti má. Co nám může pomoci? Umí to někdo ve skupině? Podle toho, jak dobře se skupina zná, mohou vyjít najevo překvapivé schopnosti lidí ve skupině.

Zachraňovat reverzibilně – s možností se vrátit (na cestě z krize) Hledání východisek z  krize prostřednictvím schopností členů skupiny se musí dít obezřetně a s možností návratu. Místo toho se často stává, že se jedno nebezpečí vymění za jiné, v  historii alpinismu to dokladují nesčetné příklady. Turisté, kteří špatně naplánovali túru, akceptují zvýšené riziko pádu (rychlá chůze ve stresu před setměním), jen aby nemuseli bivakovat, což je v  létě sice nepříjemné, ale za mírného počasí celkem bezpečné. Rozhodně lepší než vzývat nová nebezpečí.

[na pokraji krize]

[v krizi]

[na cestě z krize]

NORMÁLNÍ STAV V RIZIKOVÝCH SPORTECH: Fáze plánování (velký akční rádius) • správně naplánovat túru • sestavit skupiny • vhodný materiál

UVNITŘ KRIZE • shodnout se v názoru, že se jedná o krizi • vyrozumět pomoc?

VÝCHODISKA Z KRIZE • zkoumat východiska • překonat nejistoty • zachraňovat s možností návratu – ne pouze vyměnit jedno nebezpečí za jiné!

Fáze provedení (střední akční rádius) • nejednat bez rozmyslu • přehrát si scénáře • rychlost znamená bezpečí Individuální rozhodnutí (malý akční rádius) • identifikovat nebezpečná místa • respektovat vlastní skupinu • udržovat komunikaci

• posoudit situaci s ohledem na původní dohody • zkontrolovat soubor možných řešení • brainstorming • udržovat se fit psychickými i fyzickými cvičeními (při čekání) • animátor rovná se krizový manager? • posuzovat situaci s ohledem na sociální kulturu skupiny

foto: The North Face – Jimmy Chin, místo: Himálaj, Nepál

HOT SPOTTING – STRATEGIE CHOVÁNÍ SKUPINY V KRIZI

www.hudy.cz

37

MANAGEMENT RIZIKA

se stresem vyrovná lépe a má možná i větší zkušenosti. Umění spočívá v tom, jak předat velení, aniž by o tom skupina zbytečně diskutovala.

Závěr

Animátor rovná se krizový manager? (v krizi)

Od polovičního lodního uzlu až po rozhovor o tabuizovaných tématech – na výcviku musíme rozšiřovat nejen paletu technických a  motorických schopností, ale i  repertoár způsobů sociálního chování! Jako lezec nacvičuje nové lezecké techniky, trénuje své motorické schopnosti, aby zvládl stále složitější pohyby, měl by stejně tak rozšiřovat i  repertoár vzájemného chování ve skupině za rizika a v krizi. Hot spotting je stavebnicový systém, který je možno libovolně doplňovat a přizpůsobovat. S jeho pomocí se dá naučit a natrénovat management rizika a krizový management, odpovídající konkrétní situaci. Doporučení ohledně sociálního chování ovšem musí mít jasnou strukturu, aby byla akceptována. Vysoký podíl „subjektivního nebezpečí“ na příčinách úrazů bychom měli chápat jako výzvu včlenit do alpinistického výcviku jasně strukturované základní psychologické vědomosti.

I zde je otazník. Družný člověk, který dá dohromady skupinu lidí pro nějakou volnočasovou aktivitu, se jaksi automaticky stává jejím neformálním vůdcem. Zajišťuje ubytování, plánuje trasu, atd. Všichni se na něho obracejí s  dotazy před akcí a automaticky i na ní. On tu roli přijímá, protože je to konec konců i lichotivé. Pokud ale nastane krizová situace, může dojít k  tomu, že na své úkoly nestačí a že ve skupině bude někdo, kdo se

Dr. Tobias Bach, vědec v oboru sportovních věd, nezávislý spolupracovník DAV při výzkumu bezpečnosti a horký vůdce-čekatel, přednáší krizový management na Vysoké škole sportovní v Kolíně. Literatura: Bach, T. (2006) Skupina v  krizové situaci. Teoretická a  empirická studie o  chování skupiny v  extrémních situacích. Disertační práce na Vysoké škole sportovní v Kolíně.

foto: Dušan Stuchlík

Zkoumat východiska (na cestě z krize) Každá krize je jiná. Někdy musíme jednat rychle (někdo je těžce zraněn), ale často máme dost času, abychom společně pozorně a  kreativně hledali východisko. K tomu patří otevřenost, výše uvedené strategie a ochotna chopit se příležitosti. Jednou jsme zakufrovali v  Labyrintu na Bernině. Příznačný název! Času jsme měli dost a když jsme se pozorně rozhlédli, našli jsme celkem pohodlnou možnost výstupu k místu, vhodnému na snídani, které bylo nad hrdlem – východisko, které ale bylo možno najít jen v  klidu. Přitom nám bylo jasné, že přesně nevíme, jestli to bude tak lehké, jak to vypadalo. Proto jsme počítali s tím, že se můžeme kdykoli vrátit a začít znovu. To je pak radosti, když člověk vidí, že to funguje.

tabu a v rozhovoru před túrou jasně řeknou, že ve vážném případě nebudou mít žádné zábrany vyrozumět záchranáře. To by ostatně měli učinit i „opravdoví“ jak amatérští instruktoři, tak profesionální horští vůdci.

Udržovat komunikaci (na pokraji krize) Vždy musí existovat možnost přizpůsobit jednání skupiny změněným podmínkám prostřednictvím vzájemné komunikace. K  tomu potřebujeme minimálně jeden z  následujících způsobů komunikace: • domluvené signály, které jsou viditelné i  na velké vzdálenosti, např. signály lyžařskými holemi na lyžařské túře. • domluva „co nastane, když“ pro případ, že se komunikační cesty přeruší, třeba u lezení 3krát energicky zatáhnout za lano, apod. • možnost přímé komunikace bychom měli aktivně zachovávat, protože když skupina šesti skialpinistů při výstupu zachovává bezpečnostní rozestupy 50 m a nesejde se po přejezdu nebezpečného místa, jsou 1. a  6. od sebe vzdáleni 250 metrů.

Zavolat pomoc? (v krizi) Ne každá situace je tak jednoznačná, jak se to jeví posléze a  z vnějšku. Proto je u  tohoto modulu otazník. Pro ambiciózní lezce je trapné, že potřebují pomoc, pro nepojištěné je to drahé. Proto se v praxi nejprve pokoušíme zjistit, zda se ze zlé situace nedostaneme vlastními silami. Z našich dotazů na záchrannou horskou službu víme, že zejména domácí turisté se raději někam dovlečou na pokraji svých sil, než aby si přivolali pomoc. Neformální vůdci, kteří jsou takřka v  každé skupině bez horského vůdce, si mohou svou situaci ulehčit tím, že překonají 38

www.hudy.cz

LOWA Renegade II GTX Mid/Lo Německá obuvnická firma LOWA byla založena v roce 1923 Lorenzem Wagnerem a jeho rodinou. Vyráběla pracovní a zemědělskou obuv a od roku 1933 začala s výrobou specializované horolezecké obuvi. Boty LOWA se staly skutečnými mezníky ve vývoji horolezecké, lyžařské a turistické obuvi. Jmenujme první horolezecký duplex, první trekingovou botu na světě, první specializovanou dámskou trekingovou botu, aktivní ventilaci KLIMA SYSTEM, celoplošné lepení goretexové podšívky pomocí mikrokapiček, první plastovou lyžařskou botu v Evropě, AIR SYSTEM pro fixaci kotníku v lyžařské botě, kloubový jazyk pro skialpinistickou obuv… LOWA dynamicky zvyšuje svoji produkci a export, cílem pro rok 2010 je vyrobit a prodat více než 2 miliony párů turistické a horolezecké obuvi. V kategorii lehké trekingové obuvi ATC je LOWA naprostá světová jednička a její model RENEGADE GTX je nejprodávanější trekingovou botou na světě.

Model RENEGADE je vlajkovou lodí celé ATC kolekce LOWA. Je to osvědčený model z nejkvalitnějších usní, s goretexovou membránou a značkovou podešví. Díky tomu se stal celosvětově oblíbenou botou. Nízké provedení patří do vybavení Horské služby ČR. Použití: kotníková/nízká bota pro středně těžký trekking a aktivní pobyt v přírodě po celý rok. Svršek: hydrofobní nubuk, doplněný cordurovým límcem, háčky a očka z lehké nekorodující slitiny. Podšívka: GORE-TEX®. Podešev: VIBRAM VIALTA PRO se zvýšenou torzní tuhostí a nylonovým torzním stabilizátorem. Patentované technologie: Klima systém. Hmotnost MID: 990 g/pár dámské; 1 170 g/pár pánské

HOT SPOTTING – STRATEGIE CHOVÁNÍ SKUPINY V KRIZI

EQUIPMENT STORY text: Jan Habrman, foto: Sea to Summit

Sea to Summit – malé věci velkého významu Málokterá firma se může pochlubit tak širokou škálou cestovních doplňků, jako Sea to Summit. Počátky této australské značky spadají do 80. let minulého století, kdy mladý Roland Tyson začal šít ve své ložnici v Perthu první vaky na věci a vložky do spacáků.

Vedla ho k  tomu zejména touha po lehkém vybavení, které bylo v  době kožených bot a  výrobků z  těžké bavlny těžko dostupné. Na počátku 90. let spojil síly s kamarádem a horolezcem Timem Macartneyem, který se rozhodl uskutečnit cestu od Bengálského zálivu v  Indii až k  vrcholu Mount Everestu. Tim využil Rolandovy zkušenosti s  výrobou lehkých, ale odolných cestovních doplňků a po úspěšné

expedici nazvané Sea To Summit založili stejnojmennou firmu. Od té doby se soustředí na rozvíjení původní myšlenky praktických cestovních doplňků, které při minimální váze vydrží podobně náročné výpravy, jakou byla Timova, tedy od moře do velehor. Výběr se z  původních obalů a  vložek rozrostl o  nepromokavé vaky, kuchyňské vybavení, moskytiéry, ručníky a  mycí prostředky až po řadu Travelling Light,

která snižuje váhu výbavy až na naprosté minimum. Použity jsou nejmodernější materiály. Nezastupitelnou roli má silikonizovaná Cordura ULTRA-SIL, dále pak Hypalon, z něhož je rolovací zavírání, mikrovlákna, titan a  letecký hliník. Společnými vlastnostmi všech věcí však zůstává zejména vtip a promyšlený design, díky nimž se ze zanedbatelných drobností stávají užitečné věci velkého významu.

X BOWL

ULTRASIL DAY PACK

PREMIUM SILK LINER

Skládací miska X-Bowl zabere v batohu minimum místa, přesto se svým objemem 650ml poslouží jako plnohodnotná součást outdoorové kuchyně. Tajemství skladnosti spočívá ve skládacích stěnách ze silikonu, které se jednoduše vytáhnou ze základny z tvrdého Nylonu odolného proti poškrábání. Díky nezničitelnému dnu stačí misku obrátit a použít jako krájecí prkénko. Na stěně misky je objemová odměrka.

Tento na první pohled jednoduchý batůžek je možné složit do obalu velikosti klíčenky a tak nosit vždy u sebe. Materiál ze silikonizované cordury ULTRA-SIL se nejen lehce balí, ale také disponuje vysokou nosností, podle testů až 150 kg. Nejvíce namáhaná místa jsou zajištěna pevnostními švy.

Hedvábná vložka do spacáku Premium Silk Liner je vyrobena z prvotřídního 100% hedvábí v odolnější úpravě ripstop. Výrazně zvyšuje hygienu a komfort spacího pytle a přispívá tak k prodloužení jeho životnosti. Díky nízké váze a kompaktnosti je ideální pro přespání na horských chatách či v nocležnách během treků.

NÁPADITÉ DOPLŇKY, KTERÉ MUSÍTE MÍT

www.hudy.cz

39

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

Jak se správně vybavit na běžky!

foto: Jaroš „Gregory“ Řehořek

Představme si tuto situaci. Nabídka zboží je velmi široká a nikdo z vašeho okolí se nevyzná ve vybavení na běžky. To staré už má odslouženo a vy chcete za pár dní odjet na báječný běžkařský víkend. lyžaře. Pro bruslařský běžecký způsob, pak 0 až 15 cm nad výšku postavy. Pokud chce lyžař lyže univerzální, někdy značené „kombi“ či „universal“, doporučená délka převyšuje běžce o 5 až 25 cm, podle toho, který způsob běhu lyžař upřednostňuje. Na klasických i  univerzálních lyžích každému zákazníkovi změříme na měřicí stolici délku mazacích zón. Optimální délka mazací zóny je 60 až 75 cm pro tuhé vosky a 45 až 60 cm pro tekuté stoupací vosky.

„ Jak je to s šířkou lyží?

foto: Fischer

Jak to řešit? Nejlépe navštívit specializovaný obchod, kde zákazníkům vesměs výborně poradí sehraný tým odborníků, přičemž přidají vždy ještě nějakou vlastní, nepřenosnou zkušenost. Co je důležité a na co si dát pozor, jsem se zeptal Jaroše „Gregoryho“ Řehořka, majitele karlovarského HUDYsport Nordic Racing Centrum.

„ Potřeboval bych se kompletně vybavit na běžky, začněme třeba oblečením…

běžecké lyžování pak poněkud volnější. Zde je hlavním kritériem pohodlí a  tepelný komfort. Zkoušejte vždy celý pár a v botách se několikrát projděte! Některé modely mají ve stěně speciální pěnové hmoty, které se zahřáním dotvarují podle morfologie nohy.

„ Upřesni prosím ještě informace k vázání SNS Pilot®… Pilot® je označení pro vázání firmy Salomon, které má oproti starším modelům SNS rozdílnou konstrukci. Tento systém podešev – vázání je spojen přes dvě osy na podešvi a  nemá v  přední části gumový flexor. Vyrábí se v závodním provedení na bruslení, na klasiku a ve verzi Sport, určené rekreačním lyžařům. Letošní novinkou je vázání SNS® Propulse®RC a RC2. Jedná se o závodní vázání pro klasický způsob běhu, který má opět pryžový flexor, je extrémně lehké a je určeno na nové podešve R17.

Optimální je vrstvení oděvů. Spodní vrstva z  funkčního termoprádla, které pomáhá odvodu vlhkosti z povrchu těla a udržuje tak jeho tepelnou pohodu. Dále doporučujeme střední zateplovací vrstvu, kterou někdy u rychlejších lyžařů představuje elastická kombinéza nebo teplejší materiály, např. powerstretch, mikrofleece atp. Vrchní vrstva musí ochránit proti vnějším vlivům počasí. Nesmí profouknout, má částečně ochránit proti vlhkosti a měla by být dostatečně prodyšná. Doporučit se dá oblečení, které má přední část z  mikrovláken a zadní panel bund i kalhot z prodyšných materiálů s přídavkem elastických vláken. Takové oblečení pak dobře sedí, nebrání pohybu v žádném směru a  splňuje veškeré funkční nároky. U  předních výrobců je samozřejmostí dotažení těchto oděvů i v detailech, jako jsou reflexní prvky, použité zipy, skryté rychlosvorky pro stažení atd. Špičkové oblečení od předních výrobců má lepené spoje místo švů, přiléhavý tvar, nejmódnější barvy.

„ Slyšel jsem o výměnném vázání pro více lyží. O co se jedná?

„ Jak je to s vázáním a botami?

„ Jaké jsou zásadní rady při volbě lyží?

Nejprve doporučuji vybrat boty a k nim automaticky přísluší daná norma vázání. Existují pouze dva životaschopné systémy podešev boty – vázání. Jsou to norská Rottefella se systémem NNN® a francouzský Salomon se systémem SNS®, nyní převážně v provedení Pilot®. Boty musí hlavně bezvadně sedět. Sportovní a závodní bota se doporučuje těsnější kvůli lepší kontrole a přenosu síly odrazu, boty pro rekreační

Při výběru běžeckých lyží je nutné si rozmyslet, k čemu budete lyže používat. Potřebujete závodní, sportovní či rekreační lyže? Budete lyže používat převážně na upravených tratích, nebo ve volném terénu? Jste úplný začátečník, pokročilý jezdec, nebo závodník? Od všech těchto údajů se odvozuje doporučení pro konkrétního lyžaře. Velmi obecně lze říci, že lyže pro klasický způsob běhu doporučujeme v délce 20 až 30 cm nad výšku

40

www.hudy.cz

NIS od firmy Rottefella znamená Nordic Integrated System.Tento nový systém se skládá z desky NIS, která se speciální technologií lepí na lyže ve výrobním závodě, a  dvoudílného vázání NIS Exelerator (supernovinka) T4 nebo Exercise, které se bez šroubů nasunou a „zacvaknou“ na tuto desku. Na vázání NIS lze použít nové i všechny starší modely bot normy NNN.

Pro rekreační lyžování, kdy často lyžujete mimo pevnou stopu, je výhodné zvolit lyži se šířkou 47  mm nebo širší. Sportovní a  závodní lyže mají tento rozměr nejčastěji 45 mm a  méně. U  většiny typů běžek se objevuje stranové krojení lyže (telemarský tvar), které pomáhá udržet přímý a rychlejší krok (u bruslení na lyžích) i mimo stopu, dostatečnou stabilitu i  optimální rozložení tlaku v místech kontaktu se sněhem. Obecným trendem u běžeckých lyží je jejich zkracování, při zachování všech požadovaných funkcí, tedy vodivosti, skluzu a točivosti.

„ Má smysl pořídit si lyže se šupinami na skluznici? Šupinové lyže mají v  nabídce prakticky všichni přední výrobci. I  v ČR je za poslední dva roky patrný nárůst prodeje a  v současné době tvoří

Jaroš „Gregory“ Řehořek je absolventem lyžařského gymnázia v Jilemnici, a také chodící encyklopedie běžeckého lyžování a především majitel prodejny HUDYsport Nordic Racing Centrum v Karlových Varech, která se specializuje na běžecké lyžování. Rovněž působí jako člen servisního SWIX teamu CZ a trenér mládeže LK Slovan Karlovy Vary. Spoustu poznatků mu přináší dlouholetá trenérská praxe s mládeží. Aby toho nebylo málo, je Gregory externím redaktorem odborného časopisu Nordicmag.

OTÁZKY A ODPOVĚDI

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

šupinové lyže cca 20 až 25 % všech prodaných běžek. Skluznice těchto lyží má vyfrézované nebo vylisované tvary ve tvaru „šupin“, odtud lidový název. Šupiny se při odrazu zaříznou do sněhu a  zabrání proklouznutí. Nejlepší výkon takové lyže je za proměnlivých sněhových podmínek. Dá se říci, že moderní „šupiny“ fungují velmi dobře asi v 80 % sněhových situací. Problém nastává na tvrdém firnu či ledu a naopak i na příliš měkkém podkladu, kdy v  krátkém časovém intervalu napadne hodně prachového sněhu. V  takových sněhových situacích však rekreační lyžař do stopy příliš nevyráží. Nevýhodou těchto lyží je trochu zvýšená hlučnost či pomalejší skluz. „Šupiny“ by se nikdy neměly mazat tradičním voskem. K  jejich ošetřování slouží speciální spreje, které dodávají na trh výrobci lyžařských vosků. Šupiny v  modifikované podobě se v  poslední době objevují i  v závodním lyžování, přesněji při klasických závodech za velmi problematických mazacích podmínek. Jedná se o polymerové materiály vložené do středu skluznice, které se zdrsní skelným papírem a ošetří speciálním olejem.

„ Jakou délku a typ holí mi doporučíte? Běžecké hole mají různé doporučené délky podle

použití. Vezmeme-li jako vodítko opět výšku postavy lyžaře, pak hole pro klasický způsob doporučujeme asi o  30 až 35 cm pod výšku postavy, pro bruslařský způsob o  20 až 25 cm kratší lyžaře. Univerzální hole jsou někde mezi. Pro rekreační a  sportovní lyžaře doporučujeme hole ze slitin hliníku (nižší cena, vyšší hmotnost), pro závodní lyžování pak některý z karbonových kompozitů (superlehké, vynikající tuhost, jsou avšak dražší).

„ Zapeklitá otázka na závěr. Jak a co mazat? Tak to je opravdu zásadní otázka. Východiskem je vždy pohled na teploměr. Většina voskovacích systémů, SWIX, Holmenkolen nebo Rode, udávají na svých obalech teplotu vzduchu, pro kterou je daný vosk doporučen. Z  předních výrobců má např. firma Toko na svých obalech značené teploty sněhu. Od udaných teplot se odvíjí i barva obalu. Čím studenější barva, do tím chladnějších podmínek je vosk. Při dané teplotě máme většinou na výběr pro klasický způsob buď tuhý nebo tekutý vosk. Tuhý použijeme za podmínek, kdy je sníh měkký, čerstvý a  jemnozrnný. Tekutý vosk (klister) použijeme, je-li sníh starý, hrubozrnný či ledovatý.

Skluznice lyží pro bruslení i  přední a  zadní část skluznice klasických lyží se ošetřuje a  voskuje skluzovými vosky, tzv. glidery. Základní ošetření doporučujeme rekreačním lyžařům svěřit odbornému servisu, který provede tuto operaci rychle, kvalitně a za dobrou cenu. Pokud si budete chtít tuto úpravu lyží udělat sami doma, potřebujete lyžařskou žehličku, plastovou stěrku na vosk, nylonový kartáč a  alespoň jeden nejpoužívanější vosk, třeba Swix CH7 (CH8) nebo LF7 (LF8). Skluznice lyží se šupinami ošetřujte vždy pouze sprejem, který je na to určen. Pro rekreační lyžování jsou vhodné stoupací vosky v  tekuté konzistenci, které jsou určeny na jemnozrnný sníh. Vyrábějí se i klistry na hrubší sníh ve spreji, jejichž výhodou je urychlení a usnadnění aplikace. A nově začínají někteří výrobci dodávat jakési lepicí pásky na běžecké lyže, které po nalepení fungují protismykově a  jsou dobře použitelné v teplotách od +2 ºC do -10 ºC na jemnozrnný i starší sníh. Pásku lze následně snadno odstranit a lyži voskovat dál klasickým způsobem. Jménem čtenářů děkuji za cenné rady! Já se svými kolegy přejeme „Ať to frčí!“ celou zimní sezonu. Rozhovor vedl Michal Bulička

HUDYsport a běžky? Ano! Tón udávají v Karlových Varech Co umí HUDYsport Nordic Racing Centrum Karlovy Vary? Především je to jedno ze dvou Fischer Racing Center v ČR. Těch je v celé Evropě jen 70, takže to snad děláme dobře, když nás zařadili mezi důležité prodejny. Poskytujeme úplný servis a prodej co nejširší palety zboží Fischer: od dětských lyží přes běžky se šupinou až po top závodní modely, které jsou pro Fischer Racing centra speciálně vybírány. Nabídka zboží obsahuje i obuv, vázání, hole a funkční oblečení. Zároveň dostáváme nové modely na obchod s předstihem před běžnými obchody. Samozřejmostí je testovací centrum bot a lyží Fischer. Totéž poskytuje náš obchod i pro výrobky norské firmy Madshus. Prodej a špičkový servis – záruční i pozáruční. Naši nabídku doplňují výrobky Salomon i ucelená kolekce bot Alpina a holí Leki a SkiGo. Z oblečení prodáváme od renomovaných značek SWIX, Björn Dählie a Craft. HUDYsport Nordic Racing Centrum Karlovy Vary je oficiálním obchodním partnerem firmy SWIX pro sportovní kluby v celé ČR. Lyže montujeme, mažeme vosky až po závodní servis, upravujeme i  struktury běžeckých lyží na stroji Montana včetně závodních struktur. Náš servisní tým je vyškolený přímo v  mateřských závodech jednotlivých dodavatelů, tj.SWIX, Madshus, Fischer… Nedílnou součástí je poradenství našim zákazníkům, a to s úsměvem!!! PÁR SLOV O ZNAČKÁCH… SWIX • největší světový výrobce vosků, doplňků a běžeckých holí

OTÁZKY A ODPOVĚDI

• tvůrce bezkonkurenční hole Triac • dodavatel oblečení pro českou běžeckou reprezentaci „ Fischer • číslo 1 v  běžeckém lyžování • lyže Lukáše Bauera, Petera Northuga i  Daria Cologni „ Madshus • světová dvojka v běžeckých lyžích • na jejich vývoji se podílí nejlepší biatlonista Ole Einar Björndalen • lyže a boty, které používá nejlepší český dálkový běžec Standa Řezáč „ Craft • švédské oblečení pro všechny kategorie běžců na lyžích „ Björn Dählie • špičkové oblečení, na jehož tvorbě se podílí nejlepší běžec historie – jeho veličenstvo Björn Dählie osobně • perfektní design • vysoká funkčnost „ Leki • německý výrobce s unikátním systémem poutka „Shark“ • hole Vám upravíme individuálně

„ Salomon • věčný inovátor v běžeckém lyžování • tvůrce systému vázání SNS® a Pilot® „ Rottefella • znamená „past na krysy“, tento výrobce v současné době „chytí“ do své pasti až 75 % všech medailí na významných závodech – OH, MS, ME, SP v  běhu na lyžích, biatlonu a závodu sdruženém. • systém Rottefella používají Fischer, Madshus, Alpina… Prodejny HUDYsport, které mají vybavení pro běžecké lyžování (lyže, boty, vázání, hole, oblečení a doplňky): HUDYsport Nordic Racing Centrum KV, Na Vyhlídce 67, tel. 603 818 092, vše od A do Z, www.hudybezky.cz HUDYsport Karlovy Vary, Západní 11, tel. 353 222 360 HUDYsport Boží Dar, vedle Sněhuláku, tel. 723 143 627, nová sezónní prodejna od Vánoc do konce sezóny HUDYsport Praha1, Na Perštýně, tel. 224 946 893 HUDYsport Jablonec nad Nisou, Podhorská 22, tel. 483 316 203 HUDYsport Most, Budovatelů 2957/2, tel. 722 552 555

www.hudy.cz

41

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

Ženy a běh na lyžích

text: Jaroš „Gregory“ Řehořek

Nejstarší kresba lyžařky zobrazuje mladou Laponku na lovu a je datována přibližně do počátku 16. století. Pomocí lyží tak „přes hory a doly libovolně klouže a rychle běží…“ Tato dřevořezba pochází z knihy Historie severských národů, která vyšla r. 1567. Originál kresby je však zřejmě o něco starší.

Zmíněná Laponka je oděná v  dlouhé suknici a  teplé haleně, tak jak to odpovídalo tehdejším oděvním standardům v  zimním období. Na nohou měla připnuty „lyže“ zřejmě tzv. arktického typu. Byly dlouhé přibližně stejně, jaká je výška lyžařky, vpředu s vysokou, zahnutou špicí. Vývoj byl až do konce 19. století velmi pomalý. Ještě na první fotografii českých lyžařů z  roku 1893 můžeme vidět pětici lyžařek ve slušivých kožíšcích a  dlouhých, vlněných sukních, samozřejmě s  klobouky na hlavách. Pod suknicí se nosily dlouhé vlněné kamaše či systém několika spodniček, které měly zabránit prochladnutí. V tomto oblečení, které bylo poměrně neforemné a těžké, se sice celkem dobře postávalo, avšak rychlejší pohyb byl problematický.

„ Mezi válkami S postupným rozvojem lyžování se mezi světovými válkami měnilo i  vybavení tehdejších lyžařek. Došlo k  definitivnímu oddělení jednotlivých lyžařských disciplín – alpských disciplín, skoku a běhu na lyžích. Trendy v běžecké módě (i dámské) i používaném materiálu udávaly skandinávské země. Nosilo se vlněné spodní prádlo, tzv. „jégrovky“, dlouhé kalhoty nebo kalhoty pod kolena, doplněné vlněnými podkolenkami. Střihy již byly přiléhavější a  tolik neomezovaly v  pohybu. Trup byl chráněn flanelovou košilí,

foto: Löffler

vlněným svetrem a neprofoukavou bundou z plátna, impregnovaného olejem. Na hlavě již lyžařky nenosily kloboučky, ale přiléhavější, většinou opět vlněné čepice, stejné jako muži. Rukavice byly celokožené s  vnitřní vlněnou podšívkou. Lyže byly lepené z  více vrstev z  různých druhů dřeva, čelisťová vázání z kovu a celokožené boty byly vysoké nad kotník. Speciální kolekce určené ženám neexistovaly.

„ Po druhé světové válce Dochází k  zrychlení vývoje ve všech oblastech, běh na lyžích nevyjímaje. Objevují se nové syntetické materiály používané v konstrukci lyží, nylon a  Lycra® se začínají používat v  látkách, z nichž se šije oblečení. Je patrný vývoj směrem k  odlehčení. Typické oblečení závodníků se skládá z přiléhavých krátkých kalhot pod kolena, podkolenek ze syntetické příze, roláku, čepice rovněž z  příze s  přídavkem elastických vláken a  lehkých kožených rukavic bez podšívky. Pro trénink a rekreační lyžování byla tato ústroj doplněna neprofoukavou „šusťákovou“ bundou, pod kterou se bral svetr různé tloušťky, a  nohy byly kryty opět „šusťákovými“ kalhotami s podšívkou. Tento stav trval až do začátku 70. let. Na velkých světových soutěžích se sice jednotlivé národní výpravy občas prezentovaly rozdílnou barvou družstva mužů a  žen (např. muži modrá, ženy červená), avšak ženy jsou i  v této době oděny v  podstatě ve zmenšených velikostech unisexového oblečení. Více se hledí na prostou funkčnost než na design a líbivost oblečení.

„ Konečně vstříc ženskosti První změny se objevují v  oblasti výstroje v  80. letech. Přední světoví výrobci té doby (Odlo, Adidas, Nabholz, Sportfull, Briko, Nordheim, atd.) již začínají prezentovat kolekce pro ženy

foto: Björn Dählie

42

www.hudy.cz

odděleně od dalšího oblečení. Odlišná je nejenom barevná skladba, ale především střihy oděvů, které odpovídají tvarům ženského těla. Tato činnost výrobců je pochopitelně motivována snahou o zvýšení prodeje. Výraznou roli začíná hrát marketing a  reklama, která představuje světové hvězdy jako nositelky určité značky. Běh na lyžích prodělává v 80. a 90. letech celosvětový nárůst zájmu. Zlepšuje se strojová úprava běžeckých tratí. Tisíce lyžařů i lyžařek se každoročně účastní dálkových běhů. A i tito „hobby“ lyžaři chtějí být pochopitelně vybaveni podobně jako přední světoví závodníci. Oděvy jsou již přiléhavé a  elastické. Více se dbá na vrstvení jednotlivých částí oděvu. Na trh přichází první aktivní spodní prádlo ze syntetických materiálů (např. Odlo, Craft). Jako druhá vrstva slouží závodníkům slabší elastická kombinéza (jednodílná či dvojdílná), nebo u  rekreačních lyžařů zateplené elastické kalhoty s  trikem či rolákem. Vrchní vrstvu pak obvykle tvořily kalhoty a  bundy z  mikrovláken, které neprofoukly, odolaly sněžení a zadní panely těchto oděvů byly z dobře prodyšného materiálu, který zabezpečoval dobrou ventilaci.

„ Na přelomu milénia Dámské kolekce všech vrstev běžkařského oblečení již hýří barvami. To se týká i spodního prádla. Střih oděvů je již výrazně dámský, tzn. u  bund a  dalších vrchních částí oděvů kopíruje stavbu ženského těla. Používá se výhradně raglánový rukáv a  oděvy lépe sedí v  oblasti ramen a  paží. Trend začínají udávat firmy spojené s největšími světovými výrobci výzbroje a  výstroje pro běžecké lyžování – norský SWIX a BJÖRN DÄHLIE, rakouský LÖFFLER, švédský CRAFT, švýcarské ODLO nebo italské BRIKO nebo SPORTFULL. Tyto značky vybavují svými produkty jednotlivé národní týmy, které slouží k jejich zviditelnění.

HISTORIE, VÝVOJ A TRENDY

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

„ Současný stav V dámském vybavení pro běh na lyžích je charakterizován již zcela rozdílným přístupem jednotlivých výrobců k tvorbě dámských kolekcí. Asi před pěti lety přichází jako první ze světových výrobců norská firma Madshus s kolekcí lyží určených speciálně ženám. Mají design s květinovými vzory a upravenou odrazovou komoru. Aby byla kolekce doladěná, jsou ve stejných květinových vzorech vyrobeny i boty. Závodní bota dokonce v běžeckém lyžování do té doby ve zcela netradiční, růžové barvě. Tak jako mnoho oděvních a  designových novinek se tyto kolekce nejdříve prosadily v  USA a  Kanadě. Následně v  západní Evropě a u nás se zhruba dvouletým zpožděním.

„ Vše od jedné značky Na počin Madshusu urychleně zareagovali ostatní velcí výrobci. Současným trendem je dokonale sladěná kolekce bot, lyží, holí a vázání od jediného výrobce. Například firma Fischer má svoji speciální dámskou řadu oddělenou barvami, designem, strukturou i  názvem My Style. Salomon označuje kolekci pro ženy Vitane, Madshus Athena a Metis, atd.

„ Dámské boty Dnešní dámská obuv pro běh na lyžích využívá zcela jiná konstrukční „kopyta“, která jsou užší a mají odlišně konstruovánu oblast Achillovy šlachy a kotníků. Materiál vnitřní strany bot je měkčí a jemnější než u srovnatelných mužských modelů.

„ Jak je to s lyžemi? Dámské běžecké lyže jsou poněkud měkčí, mají delší a nižší odrazovou komoru, tak aby se z nich ženám příjemně odráželo. V rámci konstrukčních možností jsou i částečně odlehčeny. V oblasti lyžařských holí a vázání se dámské kolekce liší pouze designem.

foto: Björn Dählie

„ Barvy a materiály

„ Vrstvy oblečení

Moderní dámské oblečení pro běh na lyžích se vyznačuje širokou paletou barev. Každý model se vyrábí v několika barvách, přičemž i tyto oděvy se řídí celosvětovými trendy z jiných oděvních oblastí. Módní barvy této sezony jsou černobílé kombinace, tyrkysová, trávově zelená, jasně červená a  růžová, a to ve všemožných kombinacích. K výrobě oděvů jsou používány nejnovější materiály – mikropolyester, polyester fleece, spandex, elastan, polyamid, a  to v  různých gramážích a  kombinacích. Oděvy z těchto materiálů jsou lehké, dobře odolávají vnějšímu prostředí, jsou vysoce prodyšné, neomezují v pohybu a díky složitému střihu výborně „padnou“.

Jako vrchní vrstva se používají různé materiály typu softshell s  membránami, které jsou prodyšné a  nepropouštějí k  tělu vlhkost. V  oblasti funkčního spodního prádla se objevují desítky nových výrobců. Kromě syntetických materiálů je patrný i  návrat k  přírodním materiálům, především k  merinové vlně. Nová povrchová úprava těchto materiálů umožňuje použití i  u žen s citlivější pokožkou. V rámci vrstvení oděvů je kladen důraz i  na kvalitní ponožky z  dutých vláken, které pomáhají odvádět pot z  povrchu nohou a  tím zabezpečují uživateli tepelný komfort.

foto: Björn Dählie

HISTORIE, VÝVOJ A TRENDY

www.hudy.cz

43

EQUIPMENT STORY

Salewa – vysoká kvalita a šíře sortimentu

text: Michal Bulička foto: Salewa

Salewa je v outdoorovém světě tradiční značka s bohatou historií a výbornou pověstí. Patří mezi firmy, které ve svém oboru udávají tón a usilovným vývojem posouvají funkci a kvalitu svých výrobků stále výš. Na světě není moc firem, které by měly takovou šíři záběru jako Salewa. KDYŽ SE ŘEKNE SALEWA… • oblečení všech vrstev včetně doplňků • oblečení od extrémního po volnočasové • kolekce dámská, pánská i dětská • speciální řada ALPINDONNA pro ženy • boty pro horolezectví, trekking a turistiku • batohy všech velikostí pro mnoho aktivit • spací pytle s péřovou i syntetickou izolací • stany do náročných podmínek i pro rodiny • přilby pro více aktivit včetně dětských • sedací a kombinované úvazy • hardware pro lezení • jisticí sety pro ferraty

„ Začátky produkce pro horské sporty V roce 1955 podporuje Salewa expedici do And a tím se etabluje v horském sportu. Do výrobního programu je zařazena výbava do ledu, cepíny a mačky. V roce 1962 byla vyvinuta plně nastavitelná stoupací mačka z lehkých kovů. V roce 1978 proběhl rozhodující krok pro další rozvoj: paleta produktů byla rozšířena o  funkční oděvy. O  rok později zahrnuje Salewa všechny své produkty pod jedno společné logo s orlem.

„ Salewa dobývá mezinárodní trhy „ Lískové hole vstupenkou do outdooru Firmu SALEWA založil Josef Liebhart v roce 1935 v Mnichově. Ve válečných letech firma vyráběla různé kožené a  textilní produkty, první batohy

s  konstrukcí z  ocelových trubek a  lyžařské hole z  lísky. Díky velké poptávce po holích v  zimě 1952/53 se firmě poprvé podařilo prorazit na sportovním trhu.

Poté, co je v roce 1982 založena Salewa Österreich, buduje vedení společnosti mezinárodní strukturu a exportní spojení s celým světem. Následně přebírá Salewu italský importér Heiner Oberrauch a nasměruje ji k úspěchu. Sedm nejdůležitějších evropských trhů – Německo, Francie, Itálie,

SALEWA ALPINEXTREM TEAM Firma, která žije pro hory, musí pracovat s lidmi stejné filozofie. V souladu s touto myšlenkou bylo založení týmu SALEWA alpineXtrem Team v roce 2005. Jeho členové patří k výrazným osobnostem mezinárodního alpinismu, vedení týmu má na starosti Christoph Hainz. každý člen týmu reprezentuje značku a při každé akci testuje nejen sebe sama, nýbrž také produkty SALEWA. Často v tvrdých, nekompromisních podmínkách. Jejich zpětná vazba umožňuje zlepšování produktů. Také proto si mohou být zákazníci jisti, že si u firmy SALEWA kupují „vyladěné“ a funkční zboží. V současnosti čítá tým 19 sportovců, z toho 6 žen. Kromě zmíněného Ch. Hainze v něm ze známých osobností najdeme švýcarského alpinistu Rogera Schäliho, lyžařského prvosjezdce Everestu Dava Karničara nebo legendu freeridingu Glena Plakea.

44

www.hudy.cz

OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ

EQUIPMENT STORY

Rakousko, Švýcarsko, Polsko a  Španělsko – je obsluhováno vlastními společnostmi, ve zhruba třiceti dalších zemích působí obchodní zástupci značky.

„ Zlom na přelomu milénia Se začátkem nového tisíciletí dosáhla značka Salewa nové dimenze. To se ukazuje jednak ve skladbě vlastního kádru sportovců, působících pod hlavičkou mezinárodního uskupení SALEWA alpineXtrem Team, a  jednak ve vývoji a  průběžném zlepšování produktů.

„ Cílem je být nejlepší V zimě 2009/10 prezentuje horolezecká značka řadu oděvů alpineXtrem Pro, která nemá na světovém trhu obdoby. Po nesčetných hodinách vývoje a  testů, po stovkách přepracování, po tvrdých testech v Alpách, na Aljašce a v Himálaji, prezentuje kádr týmu výsledek – kolekci navrženou profesionály pro profesionály, pro náročné horské podmínky. Kolekci alpineXtrem Pro tvoří osm pánských, šest dámských a  tři unisexové modely.

„ Stop unisexu Svým rozsahem je výjimečná řada jen a jen dámských výrobků. Označení ALPINDONNA a symbol květinky nehledejte jen u  oblečení. Naprosto vyrovnaný počet modelů pro muže a  ženy je v  nabídce obuvi. V  menší míře, ale přece, jsou u  Salewy „only for woman“ také batohy, přilby, spacáky, karimatky, trekkingové hole a  sedací úvazky.

„ Dynafit se Silvrettou Salewa má ve svém portfoliu dvě z nejtradičnějších skialpinistických značek: slavné legendární vázání Silvretta a  také Dynafit – symbol „všeho lehkého“. Brand Silvretta dnes reprezentuje pět modelů vázání řady Pure. To Dynafit je jiný dravec. V oblasti masově se rozvíjejícího závodního skialpinismu je dnes jasnou jedničkou. Nejen díky šíři

OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ

nabídky pro skialpinisty, ale především snahou o ultralehkou výbavu. Trend, který započal před dvaceti lety vývojem legendárního vázání Tour Lite Tech, pokračuje i  v současnosti. Důkazem je rekordně lehké vázání Low Tech Race (117 g) nebo boty Dynafit´s DNA (950 g) a  modely lyží ze dřeva Paulownia, vzpomeňme třeba dnes již kultovní Se7en Summits (1270 g/170 cm). Kromě uvedených „lahůdek“ široká paleta „techových“ vázání, vesměs lehoučké, přestože dřevěné lyže i  několikero bot s  různými vlastnostmi. K  tomu

řada doplňků a slušná kolekce technické oblečení, vše samozřejmě v provedení ultralight.

„ Nové sídlo firmy Vedoucí postavení se ukazuje v  jedinečné produktové řadě, vedení demonstruje značka také svým celkovým image. Do podzimu 2011 vznikne v Bolzanu nová architektonicky zajímavá centrála firmy. Součástí bude i nová lezecká hala, s  2000 m2 lezecké plochy a  výškou 24 m  bude největší halou v Itálii.

VÝVOJ ZNAČKY SALEWA V POSLEDNÍCH LETECH 1999 SALEWA přebírá specialistu na touringová vázání SILVRETTA a investuje do nového startu. Prvním výsledkem je nový model Easy Go 555. Salewa zahajuje intenzivní spolupráci se švýcarskou leteckou záchrannou službou REGA. 2001 SALEWA včas rozpoznala trend směřující ke stále lehčím produktům. Již v roce 1994 bylo vývojáři vyhlášeno motto „half weight – double resistance“, česky poloviční hmotnost a dvojnásobná odolnost. Ukázkovými lehkými byly mj. přilba Helium (250 g), karabina Sub 33 (33 g) a bunda Ultra Jacket s pouhými 350 g. 2003 SALEWA zakládá ve Francii a Španělsku vlastní filiálky. 2005 SALEWA prezentuje novou sérii tunelových stanů ve tvaru písmene omega. Stany mají obdivuhodnou životnost a velký vnitřní prostor. Revoluční je ventilace bočních stěn. SALEWA nabízí jako první funkční oděvy z vlákna Ingeo®. Výjimečné vlákno z kukuřičného škrobu je vysoce funkční a plusové body přináší ekologické hledisko. 2006 Na veletrhu OutDoor ve Friedrichshafenu je prezentována první kolekce obuvi SALEWA s mimořádnou zárukou bezpuchýřového nošení 100 % Blisterfree. Kolekce obuvi zahrnuje celkem tři modelové řady: alpine eXperience pro náročné turisty a milovníky trekingu, 5continents pro cestovatele, kteří mají rádi vysokou kvalitu a obuv pro volný čas, La Mano pro lezce. Již v první sezóně se prodalo přes 50000 párů. 2007 kupina SALEWA zakládá strategicky v americkém Coloradu pobočku, aby mohla v budoucnosti lépe zásobovat severoamerický trh předními značkami Dynafit, Silvretta a SALEWA. Tím činí přední evropský multispecialista na horolezecké sporty důležitý krok pro budoucnost. Na nejvýznamnějším asijském outdoorovém trhu v Koreji bylo společně s tuzemským partnerem otevřeno 44 obchodů SALEWA-Shops. 2009 Na zimním veletrhu ISPO prezentuje SALEWA řadu špičkových produktů. Tucet horolezců, sportovců a designérů na materiály vyvinulo v průběhu dvou let oblečení kolekce alpineXtrem Pro. V červenci 2009 probíhá první kopnutí do země k vybudování nových prostor společnosti SALEWA v Bolzanu.

www.hudy.cz

45

HOROLEZECTVÍ

Královny osmitisícovek

text: Michal Bulička

27. dubna 2010 skončil „závod“ o  tzv. Korunu Himálaje v  kategorii prvenství mezi ženami. Ten den stanula na vrcholu své čtrnácté osmitisíciovky, Annapurny, jihokorejská horolezkyně Oh Eun-su. Ještě rok předtím to nevypadalo, že jako první ženě se podaří tento husarský kousek právě této ambiciózní horolezkyni. Spíše se očekávalo prvenství jedné z trojice Evropanek: Španělky Edurne Pasabán (12 vrcholů), Rakušanky Gerlinde Kaltenbrunner (12), případně Italky Nives Meroi (11). Jenže v  květnu 2009 přálo Korejce štěstí, vystoupila na Kančendžengu a  Dhaulágiri, čímž si na konto připsala 10. a  11. osmitisícovku. V  červenci a  srpnu téhož roku přidala Nanga Parbat a  Gašerbrum I, a  po rekordně úspěšném období – 8 osmitisícovek během 15 měsíců – jí ke kompletní čtrnáctce scházela jen Annapurna, a  rázem se stala hlavní favoritkou na prvenství.

„ Vzhůru za každou cenu

Edurne Pasabán foto: Ferrino

Z historie ženského horolezectví Horolezectví bylo ve svých počátcích v  19. století doménou mužů. Role ženy byla nasměrována k péči o rodinu. Místo kalhot oblékaly ženy sukně a  korzet, a  tak není divu, že v  roce 1871 vylezla na vrchol Matterhornu Angličanka Lucy Walker ve flanelové spodničce, přes kterou měla nepohodlnou vyztuženou sukni, a tu si musela za edním skalním zubem odložit a  pokračovat bez ní. Její výstup byl vlastně „ilegální“. Podle stanov britského Alpine Clubu byly ženy z horolezecké činnosti úplně vyloučeny a nejinak tomu bylo v  dalších kontinentálních horolezeckých klubech.

Mužské činy a dámské túry Pokud se v  19. století ženy přece jen v  horách objevily, šlo většinou o  manželky, snoubenky nebo sestry horolezců, kteří podnikali svoje túry a vzali ženy s sebou. Když se některé z žen podařilo zopakovat nějakou obzvlášť obtížnou túru, získal takový výstup cejch „dámské túry“, což se často projevilo snížením stupně její obtížnosti. Kronikáři popisovali roli žen jako doprovod a  zdůrazňovali vedoucí roli mužů, nutnou pro úspěšný výstup.

Pomluvy Po 1. světové válce se horolezectví stalo masovějším sportem, což možnostem žen velice

46

www.hudy.cz

prospělo. Přesto se stále v  tehdejších alpinistických žurnálech polemizovalo o  přibývajícím počtu žen v  horách. Jejich odmítání v  horách kolísalo mezi výčitkami jejich selhání v akci až po pomlouvání lezoucích žen „tituly“ jako „sportující mužatky“ apod. Lékaři obvykle zastávali názor, že u  žen by mohlo vést sportování k  poruchám charakteru ženského pohlaví, vedoucím k omezení hlavního smyslu jejich života, kterým je rodit děti. V době mezi válkami se stala hrozba zmužňování žen, doprovázená ztrátou specificky ženské atraktivity, podstatným argumentem pro potlačování ženské aktivity.

Ženy ve velkých stěnách Přestože historie ženského horolezectví sahá více než 150 let zpět, k  opravdovému rozvoji došlo až po 2. světové válce. V padesátých letech letech nastoupily Francouzky a Švýcarky do stěn v  Západních Alpách a  Dolomitech. V  roce 1968 založila trojice představitelek feminismu v horolezectví – Loulou Badier ze Ženevy, Italka Silvia Metzelin a  Rakušanka Felicitas von Reznicek – setkání horolezkyň „Rendezvous Hautes Montagnes“.

Jarní himálajská sezóna se proto díky pomyslnému souboji kvarteta žen ocitla pod mediálním mikroskopem. Pasabán chyběla také Annapurna a k tomu ještě Šiša Pangma. Kaltenbrunner měla karty rozdané ještě hůř, čekal ji vždy náročný Everest a nejobtížnější K2.

expedice v čistě ženském obsazení. Rutkiewicz si dala za cíl vystoupit na všechny osmitisícovky. Podařilo se jí to v osmi případech, při expedici na Kančendžengu v  roce 1992 bohužel zahynula. Na její počest zorganizovala v  roce 1994 její dlouholetá spolulezkyně Gertrude Reinisch první rakouskou dámskou expedici na 8 015 m vysokou Šiša Pangmu. Přes nepříznivé počasí se podařilo Edith Bolda vystoupit na vrchol.

Rok 1980 přinesl výkonnostní explozi S nástupem sportovního lezení v  sedmdesátých letech začínají v  horolezectví ztrácet na dominanci konzervativní hodnoty. Vývoj sportovního lezení pokračuje v osmdesátých letech závoděním v  této disciplíně. Právě zde mohly ženy dostatečně poukázat na svou výbornou výkonnost. Poslední mužskou doménou alpinismu bylo až do roku 1980 povolání horského vůdce. Ve Francii, Švýcarsku a  Itálii se podařilo prvním ženám úspěšně zakončit vzdělávací kurs na vůdce, vlastně vůdkyni. V Rakousku to měly ženy v bourání mýtů těžší, a tak se první dvě dočkaly titulu „Bergführerin“ až v roce 1987.

Od emancipace ke zrovnoprávnění

V novém tisíciletí

Protagonistkou emancipace v  alpinismu se v  sedmdesátých letech stala Polka Wanda Rutkiewicz. V roce 1978 vystoupila jako první Evropanka na Everest a  začala podnikat

Od roku 1990 probíhala „divoká léta“ ženského horolezectví. Myšlenku čistě ženského horolezectví většina žen nepřijala, ačkoli toto pojetí se bezpochyby stalo katalyzátorem horolezecké

ŽENSKÉ VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ

HOROLEZECTVÍ

a pomocníci na kopci „proběhli“ a připravili normální cesty a  všechny obtížnější pasáže zajistili fixními lany. Následně mohla Oh Eun-su vystupovat po připravené cestě vzhůru, prakticky bez batohu a u některých vyšších kopců s lahví umělého kyslíku. Podle jednoho zlomyslného pozorovatele dokonce i bez cepínu.

„ Na vrcholu nebo ne?

Oh Eun-su

Pokud se člověk zajímá o  pozadí honby za úspěchem ze strany Oh Eun-su, uvidí i  druhou stranu mince. Úspěchy Korejky byly možné pouze díky mimořádným technickým a  logistickým nákladům a  nasazení spousty lidí. Armáda nosičů, dokonalé zásobování, podpůrní Šerpové

emancipace žen. Žen v  horách stále přibývá a  dnes podnikají lezecké akce, jak se jim to hodí – na cvičných skálách nebo ledovcových túrách, často ve společnosti mužů, k  nimž cítí důvěru. Příkladem je Gerlinde Kaltenbrunner, která se svým manželem, německým horským vůdcem Ralfem Dujmovitsem, tvoří po léta jeden z  nejúspěšnějších expedičních týmů, který zdolává osmitisícovky náročnými cestami, alpským stylem a bez podpory výškových nosičů.

Úspěšné Češky První byla Eva Komárková, když v  roce 1978 dosáhla jako členka první americké ženské himálajské expedice společně s  Irenou Miller vrcholu Annapurny I. Na druhou osmitisícovku, Čo Oju, vystoupila v  roce 1984 společně s  Dinou Štěrbovou a Šerpou Angem Ritou. Tato akce se zapsala do historie, byl to totiž první ženský výstup na tuto horu, zároveň první československý výstup a na dalších 15 let československý ženský výškový rekord. Horský, ale také vodácký životopis Diny Štěrbové je velmi bohatý a za připomenutí stojí fakt, že dokázala v  pákistánském Karákóramu vybudovat a  udržet v  provozu malou českou nemocnici pod ledovcem Čhogo-Lungma, v sousedním údolí Baltora. Rodačka z Boskovic Soňa Boštíková odstartovala svou kariéru ve druhé polovině devadesátých let nejprve na Pumori a pak vylezením na

ŽENSKÉ VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ

Pomáhala i  technika. V  případě Nanga Parbatu a  Gašerbrumu I  připravovali pro Oh současně výstupové cesty dva týmy, každý na jedné hoře. Ona létala helikoptérou mezi oběma základními tábory, aby neztrácela čas ani síly přesuny pod horu. V  tomto stylu s  podporou neomezených prostředků vylezla 44letá horolezkyně na všechny osmitisícovky. Stín na tento výsledek ovšem vrhá silné zpochybnění výstupu na vrchol Kančendžengy v  květnu 2009. Oh prý měla připustit, že přeexponovaná, hrubozrnná vrcholová fotka nebyla pořízena na nejvyšším bodě hory. Šerpa z jejího týmu navíc potvrdil, že Miss Oh na vrcholu nebyla…

„ Krok zpět namísto pokroku Ať už to bylo jakkoli, na vrcholu nebo kousek níž, s  kyslíkem nebo bez. Oh Eun-su zaslouží za svůj mentální i  fyzický výkon uznání. Nešlo ovšem o  jeden z  posledních „pionýrských kroků

KDO VYSTOUPIL NA HLAVNÍ VRCHOLY VŠECH ČTRNÁCTI OSMITISÍCOVEK Reinhold Messner Jerzy Kukuczka Erhard Loretan Carlos Carsolio Krzyzstof Wielicki Juanito Oiarzabal Sergio Martini Park Young-Seok Alberto Iñurrategi Han Wang-Yong Ed Viesturs Silvio Mondinelli Ivan Vallejo Denis Urubko Ralf Dujmovits Veikka Gustafsson Andrew Lock Joao Garcia Piotr Pustelnik Oh Eun-Sun Edurne Pasabán

(ITA) 1986 (POL) 1987 (SUI) 1995 (MEX) 1996 (POL) 1996 (ESP) 1999 (ITA) 2000 (KOR) 2001 (ESP) 2002 (KOR) 2003 (USA) 2005 (ITA) 2007 (ECU) 2008 (KAZ) 2009 (D) 2009 (FIN) 2009 (AUS) 2009 (POR) 2010 (POL) 2010 (KOR) 2010 (ESP) 2010

bez umělého kyslíku s umělým kyslíkem

aljašský Mt. McKinley (první Češka na vrcholu, 1997). Následovaly výstupy na Makalu (1998) a o rok později Lhotse (8 516 m). Na obě z nich Soňa vylezla jako vůbec první žena na světě bez použití kyslíku. V následujících letech měla bohužel opakovaně smůlu na počasí. V posledních letech se v  Himálaji velice daří malé skupince pod vedením Olgy Novákové z  Brna. Sama vystoupila na Šiša Pangmu a  Čo Oju. Manaslu Olga vzdala kvůli pomoci svému kolegovi a  vyměnila vrchol za záchranu života. Právě díky úspěchu na Manaslu má na svém kontě tři „osmičky“ její kolegyně z party Zuzana Hofmannová, o  které její někdejší kolega z  reprezentace mluví jako o  vikingské ženě, která vydrží víc něž chlapi. Se Zuzanou se můžete setkat v ústecké prodejně Hudy. Boštíková, Nováková i  Hofmannová lezou moderním stylem, v malých týmech, bez kyslíku a podpory výškových nosičů, tedy podobně jako v současnosti velmi uznávaná Kaltenbrunner. Poslední Češkou v  tomto krátkém přehledu je Klára Poláčková. Po vylezení Čo Oju (2006) se jí o rok později jako první Češce povedlo vylézt na nejvyšší horu světa. Na rozdíl od předchozích jmenovaných lezla Klára na obě hory jako komerční klientka, tedy s pomocí Šerpy Tashiho Tenzinga a také s podporou umělého kyslíku. Především díky finanční náročnosti himálajských expedic nemohou naše lezkyně soupeřit v kvantitě výstupů, ale v kvalitě ano. Na úspěchy českých žen v asijských velehorách můžeme být rozhodně pyšní.

Wanda Rutkiewicz foto: www.findgrave.com

www.hudy.cz

47

HOROLEZECTVÍ

Gerlinde Kaltenbrunner foto: Deuter

ZAJÍMAVOSTI KOLEM OSMITISÍCOVEK • Zvláštní projekt podniká Španěl Juanito Oiarzabal. Chtěl by na každou osmitisícovku vylézt hned dvakrát. Zatím to 24krát dokázal, zbývají poslední čtyři hory. • Polák Jerzy Kukuczka byl ze všech „sběratelů“ nejrychlejší. Na 14 úspěchů potřeboval 8 let. Naopak nejdéle to trvalo jeho krajanovi Piotru Pustelnikovi – ten to zvládl za 20 let. • Nejmladším z těch, co stanuli na vrcholu Mount Everestu, se stal 22. 5. 2010 Američan Jordan Romero. Ten den mu bylo 13 let a 314 dní. • Nepálec Apa Sherpa vylezl 20. 5. 2010 na vrchol Everestu už podvacáté. • V květnu 2010 dosáhl vrcholu Everestu pětitisící člověk. • Německý kronikář himálajských výstupů Eberhard Jurgalski (www.8000ers.com) zaznamenal do června 2008 přesně 10 229 výstupů na osmitisícovky, při nichž zemřelo 711 osob.

horolezectví“, jak popsala její úspěch některá média. Právě naopak to nemá s  moderním horolezectvím co dělat. Logistické a  materiální prostředky připomínají právě akce dřívější éry, zejména himálajské prvovýstupy v  padesátých letech. Tehdy se toho o horách a pohybu ve vysokých výškách ještě moc nevědělo, Himálaj tehdy představoval „bílé místo“ na mapě světového horolezectví, ani nemluvě o  tehdejším výstroji a výzbroji.

„ Pasabán o tři týdny později Edurne Pasabán zdolala Šiša Pangmu 17. 5., tedy o  tři týdny později než Oh, a  stala se tak druhou ženou, která dosáhla na „Korunu Himálaje“. Povedlo se jí to po devíti letech od zdolání své první hory, Everestu. Znamená to pro ni splnění životního snu a čistou hlavu před další fází života, a tou je podle jejích slov mateřství. O týden později slavila na Everestu úspěch i Gerlinde Kalterbrunner a v létě ji na K2 těsně pod vrcholem zastavila snaha pomoci švédskému sympaťákovi Fredriku Ericssonovi, světové extratřídě extrémního lyžování, který se zřítil při výstupu. Možná je trochu škoda, že v  tomto souboji s časem zvítězily peníze a touha být první za každou cenu nad elegantním, obtížnějším a časově náročnějším alpským stylem Gerlinde a  klasickým alpinismem v podání Edurne.

„ Umělý kyslík Z prvních tří legendárních horolezců stanuvších na všech osmičkách použil občas umělý kyslík pouze Kukuczka v  roce 1980 při prvovýstupu na Everest Jižním pilířem. Oh přiznala podporu umělým kyslíkem dvakrát, při zlézání Everestu a K2. Pasabán potřebovala kyslík z láhve při sestupu z  Everestu a  Kančendžengy a  čistota jejího stylu tak není úplně „sněhobílá“. 48

www.hudy.cz

Skromná a  usměvavá Gerlinde vystoupila na Everest 24. 5. 2010 jako čtvrtá žena bez podpůrného kyslíku. Kdyby se jí výstup na K2 podařil, byla by první ženou světa, které se podařilo v  jednom roce vylézt na dva nejvyšší vrcholy čistým stylem. Její výkony si zaslouží respekt. Všechny „osmičky“ zlézá vždy v malém týmu, bez pomoci Šerpů při výstupu, a přitom dost často sama prošlapává stopu. Nevyhýbá se ani sólovým výkonům, na K2 dokázala přelézt na jeden zátah 3  000 výškových metrů. Vrchol K2 už měla dvakrát na dosah, a  tak jí přejme, aby se jí to podařilo co nejdříve. Právě G. Kaltenbrunner dokazuje, že ženy dokáží s muži i v extrémních podmínkách minimálně držet krok.

Zuzana Hofmannová, HUDYsport, Ústí nad Labem foto: Petr Matoušek

Kvalita za rozumnou cenu „ Galeos Přilba, která vás mile překvapí nejen svou nízkou cenou, ale i bezvadnou funkčností a  pevností. S  malými větracími otvory na bocích je ideální pro lezení v  horách a ledopádech, a je vhodná také pro další aktivity, jako je VHT, ferraty a  skialpinismus. Úchyty na čelovku se hodí hlavně při pohybu, protože čelovka potřebuje mít na přilbě stabilní pozici. Zadní jednoduchý dotah vymezí ideální pozici přilby na hlavě. Jednoduché zapínání pod bradou splňuje všechny bezpečnostní standardy.

„ Chackan Cepín určený pro VHT a skialpinismus. Ocelová hlava cepínu umožní pohyb i  v mixovém terénu. Rukojeť ze slitiny hliníku a nižší váha z něj dělají, především s kratší délkou rukojeti, spolehlivého společníka na skialpinistických i  ledovcových túrách. Cepín Chackan splňuje všechna kritéria univerzálnosti při aktivitách v  horách kromě lezení v  ledopádech a  náročném mixovém terénu.

ŽENSKÉ VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ

www.hudy.cz

Protisměrný uzel (uzel UIAA)

text: Michal Bulička ilustrace: Ronan Bégoc, Jarda Dunovský

Vůdcovský uzel (uzel UIAA)

Jedná se o  protisměrnou verzi vůdcovského uzlu. Tento uzel se používá především ke spojování plochých smyček (jediný možný uzel) a lan. Uzel je nutné umístit v systému tak, aby nebyl v kontaktu se skálou a nemohlo dojít k samovolnému rozvázání!

Lodní smyčka

Používá se ke spojení lan při slaňování (volné konce by měly být 30tinásobkem průměru), protože je malý a  nemá tendenci se zachytávat. Může se případně použít k navazování do družstva na ledovci. Po zatížení jde hůř rozvázat hlavně u starších „chlupatých“ a zvlhlých lan.

MALÁ ŠKOLA ZÁKLADNÍCH UZLŮ Formou přehledných nákresů a fotek vám představíme sadu základních uzlů, které se používají při aktivitách v horách. Základní pravidla vázání uzlů

Osmičkový uzel

Především k zajištění lezce na štandu, ale i řadě dalších činností. Výhody uzlu jsou jednoduché vázání, všestranné použití, možnost prodloužení nebo zkrácení volných konců lan, drží i při zatížení jednoho pramene lana, po zatížení ho lze snadno rozvázat. Naučte se ho především tak, aby lano stále zůstávalo v karabině (z bezpečnostních důvodů, nehrozí ztráta lana). Měli byste ho umět převázat z polovičního lodního, opět při zachování lana v karabině.

• Prameny lana v  uzlu musí být řádně srovnány, nesmí se křížit. • Po uvázání uzel řádně dotáhněte rukou (všechny prameny). • Volné konce lana vycházející z  uzlů musí být dlouhé alespoň jako desetinásobek průměru lana. • Pojistný uzel se váže těsně za hlavní uzel, vzdálené pojistky neplní účel. • Při navazování se soustřeďte, předejdete nehodám z nedokončených uzlů. • Vizuálně i  ručně kontrolujte své uzly i  uzly spolulezců, po návázání vždy (včetně přezek úvazku). • Uvědomte si, že každý uzel významně snižuje nosnost lana.

Používá se hlavně jako uzel k navázání na lano, ke kotvení, k vytvoření smyčky uprostřed lana, ke svázání dvou lan stejných průměrů. Výhodou je snadná kontrola správnosti provedení a snadné rozvázání. Pro navazování na lano ho musíme umět z volného konce lana, při navázání do vícečlenného lanového družstva (např. na ledovci) se váže jednoduše kdekoliv na laně.

Uzel „Garda“ Jednoduchý uzel sloužící k zablokování lana jen v jednom směru (v opačném lano prokluzuje). Nahrazuje tedy blokant. Potřebujeme k němu dvě tvarově stejné karabiny bez zámku, např. z expresky. Využijeme u kladkostrojů, třeba při sebevyprošťování z ledovcové trhliny.

Machardův prusík

Stejný účel jako klasický prusík, držící v jednom směru, i za mokra, dobře použitelný je i u sešité ploché smyčky, např. dyneema šířky 10 nebo 12 mm.

Praktické pokusy ukázaly, že pokud se lano přetrhne, tak jedině v uzlu (nepočítáme-li ostrou hranu). Lano přetržené v uzlu se vyznačuje spečením vláken a  natavením vláken opletu na jádro. Nedávno byla v Lanexu provedena praktická zkouška, jejímž cílem bylo ověřit po léta opakované údaje o procentuálním snížení pevnosti lana vlivem uzlů. Při pokusech přesahoval konec lana od uzlu 12 cm a nikdy nebyl vtažen do uzlu. Jaké byly výsledky? Nejméně snižuje pevnost lana devítkový uzel (v praxi se téměř nepoužívá). Po jeho uvázání má lano stále ještě 71 % pevnosti lana hladkého. Při osmičkovém uzlu klesá pevnost na 55 % a u dvojitého rybářského uzlu na 56 %. Dříve v literatuře uváděné hodnoty dnes tedy neplatí. Po léta bylo uváděno: devítkový uzel 61 %, osmičkový 62 % a dvojitý rybářský 58 %.

Jak uzly snižují pevnost lana

Pomocný uzel používaný pro sebejištění a při mnoha lanových záchranných technikách. Nutno zvládnout nejen s uzavřenou smyčkou, ale i s volným koncem. Prusíky nesmí být použity k zachycení pádu. Šňůry na prusíky volte měkké, poddajné, průměru 6 mm.

Spojovací uzel, používaný při slaňování, především při canyoningu. Při slaňování (lezení) má přednost uzel vůdcovský. Svazují se konce lan podobného, nejlépe shodného průměru. Po svázání vždy nutno zkontrolovat (symetrický tvar). Jen o něco nižší pevnost má jednoduchá rybářská spojka. Snadno rozebíratelný uzel i po zatížení za mokra, což je právě u canyoningu klíčovou výhodou.

Klasický dvojitý prusík

Dvojitá rybářská spojka

www.hudy.cz

Velmi důležitý jistící uzel, skvělý hlavně pro jištění, protože představuje optimální míru dynamického brždění při zachování dostatečné brzdné síly. Lze jej použít i pro spouštění (obě ruce na brzdném pramenu). Pro vytvoření uzlu používáme pouze karabiny typu HMS. Lano musí z karabiny odcházet na straně proti pojistce. Jinak hrozí otevření karabiny a rozvázání uzlu, nebo dokonce poškození lana.

text: Michal Bulička ilustrace: Ronan Bégoc, Jarda Dunovský

Poloviční lodní smyčka (uzel HMS)

MALÁ ŠKOLA ZÁKLADNÍCH UZLŮ

EVOLUTION IN ACTION

ALPHA SL

ARCTERYX.COM