Milí čtenáři, v tomto vánočním čísle reagujeme na kritický článek Báry v čísle předchozím - názory a reakce na špatné chování spolužáků, a to nejen u šatních skříněk jsou dost různé. Dále sportovní rubrika, stránka pro náročnější čtenáře, filmová recenze, zamyšlení nad situací na náměstí ... a pak … už snad přijdou Vánoce ! Vaše redakce
OBSAH:
Autoři :
REAKCE VÁNOČNÍ TRHY SPORT MADAGASKAR 2 QUANTUM OF SOLACE BÁSEŇ VTIPY
Patrik Míca, Iva, Matěj Srba, Ondřej Šimeček, Ondřej Bartoš, Metoděj Klang, Martin Šindelář
Grafická úprava : Romana Kaplanová
Reakce na Bářin článek, a to formou ankety Jak žáky přesvědčit, aby neničili šatní skříňky ? 1. Co bys tomu, kdo dělá spolužákům naschvály, poradil či doporučil ? /Podpis u odpovědí je dobrovolný./
1. Měl by sis uvědomit, že ani tobě by to nebylo příjemné. Zkus někdy zničit / pošpinit i svou skříňku, jaké to je ? Jsi šťastný, že máš své věci špinavé od jogurtu ? Jestli ano, tak dobře, pokračuj ve své činnosti … Jsi štěstím bez sebe, že je tvá skříňka tak poničená, že není těžké ji otevřít i bez klíče /tudíž se do ní může kdokoliv dostat a okrást tě / ? Evidentně ano, když to sám děláš … 2. Zkus si najít jinou zábavu! Baví tě hrát fotbal ? Bav se jím … Skříňky nejsou až tak úžasné, ale letící míč, hezky vstřelený gól, to opravdu stojí za to … Katka 1. Postavit dozor u skříněk, zpřísnit tresty za poškození skříněk. 2. Nevím. Podle mě chování člověka hodně ovlivňuje kolektiv, ve kterém se pohybuje . Možná změnu kolektivu. Jinak opravdu nevím. /Nebo možná bych mu udělala to samé./ MV. 1. Těm lidem, co je neničí, slíbit nějakou odměnu za dopadení toho, kdo skříňky ničí. 2. Aby si našel nějaký jiný střed zájmu- dívku, sport atd. Viktor 1. Dát víc kamer. 2. Aby šel k psycholožce. 1. Pokud někoho nachytají, donutila bych ho to uklidit a udělat to stejné na jeho skříňce, aby věděl, jaké to je. Zjišťovat otisky prstů a poté usvědčovat. Dát dozoru u jídelny nějakou bednu, kam by se jogurty a ostatní věci dávali. Dozor by kontroloval, jestli si to nechali, anebo odevzdali, mnohdy totiž kuchařky říkají, aby si člověk vzal jogurt nebo něco, i když nechce, a bojí se odmítnout. 2. Pokud máš problém nebo závidíš těm, kterým tyto naschvály děláš, měl by sis uvědomit, že to nic nevyřeší, a pokud máš odvahu a chuť to nějak řešit, nemá cenu to plýtvat na takové ničení a raději to vložit do něčeho pro tebe užitečnějšího. Pokud závidíš ostatním, také nemá cenu jim ničit skříňky, ale raději se snažit být lepší a to úsilí vynaložit na to. Pokud se prostě jen tak nudíš, tak si buď líný a není ti pomoci, max.tě někam dokopat, ale pokud bys měl chuť, tak se to dá přece vyřešit, ne ? Vždyť kolem je spousta sportů a jiných kroužků. Pokud to děláš, aby ses vysmál škole, tak to takhle taky moc nefunguje. Vždyť i tu existuje demokracie/pokud to nevíš/ a dát najevo svůj názor. A pokud ho vyjádříš slušně /nevulgárně – pokud jsi nerozuměl / a kultivovaně /tzn. ne jako neandrtálec – což jsi byl doteď/, tak tě někdo zajisté vyslechne. Pokud máš vztek, tak obecně na život a na všechno, je tu kolem spousta psychologů, ale taky se můžeš vybít sportem /třeba házej míčem co nejsilněji o zeď, to je fakt jedno / nebo se třeba vypiš a napiš knihu o svém vzteku. Nebo taky můžeš zůstat navždy neandrtálcem.
1. Určitá motivace je, že když přestanou skříňky ničit, vrátí se jim lavičky. Z prostoru mezi skříňkami by se mohlo stát alespoň částečně místo, kde by žáci v klidu mohli trávit volné hodiny. Mohlo by to být příjemné. 2. Asi bych upřednostnil fyzické tresty. Normálně bych mu vrazil ! LoBron 23 James 1. Domluvy už tu byly, navrhuji spíš nějaký trest /uhradit škodu/. 2. Asi bych mu řekla: „Nedělej jiným to, co bys nechtěl , aby dělali oni tobě.“ Jinak je to hlavně na učitelích a vedení školy. 1. Říct jim, že pokud to bude pokračovat, je možné, že by se skříňky zrušily. Anebo bychom třeba platili za skříňky, aby si jich vážili. Nebo motivovat, aby toho sami chtěli nechat. 2. Odměnu za čisté skříňky nebo tresty za ničení. Nebo oplatit – jim by se taky nelíbil jogurt v oblečení na tělocvik. Romča 1. Zhoršit známku z chování. 2. Najít si nějaký koníček.
M.Š.
1. Ať berou ohledy na ty, kteří to potom musí platit. Kdyby někdy někdo to udělal jim, taky by jim to nebylo jedno. 2. Ať si vztek vybije na něčem jiném než na šatních skříňkách. Tereza 1. Nevím. To je jen na žácích, jestli jsou idioti a ničí skříňky. Ať se vzpamatují oni. Jako … jestli se budou chovat jako dobytek, tak si s nimi nemám co říct. 2. Ať se vzpamatuje, že se chová hrozně. Je to hodně nízká úroveň chování. K.S. 1. Nevím. Když dostanou nějaký trest, tak to budou pak dělat ještě víc. Myslím, že tresty nemají smysl v podobě poznámek. Když žáci nemají slušné vychování a dělají to ze srandy nebo naschvál, tak je to těžké, prostě jsou blbi. 2. Ať se nad sebou zamyslí. A hlavně ať se zamyslí nad tím PROČ ? to vlastně dělají ? A k čemu to je … 1. Tvrdší tresty – úklid školy … 2. Udělat to sám sobě. 1. Na ně skoro nic neplatí, chtělo by to bič /na ně/. 2. Už to stačí. 1. Pokud se přijde na to, kdo to udělal, měl by dostat poznámku či zaplatit poškození. 2. Měl by si najít jinou zábavu, koníček.
Vánoční trhy = problém? Mnozí z vás se již určitě těší na další vánoční trhy na náměstí Svobody. Stavba prodejních budek je v provozu, stromeček je nachystán … … A co trasa tramvaje, která vede přes střed náměstí Svobody? Budky jsou rozestavené skoro na celém náměstí, ale lidi budou všude … … Děti budou tropit skopičiny, nezůstanou stát na jednom místě. Je tu riziko, že nějaké dítě skočí pod tramvaj. Pro rodiče to bude určitě víc práce, hlídat dítě, aby se neztratilo v davu lidí a přitom neskočilo pod tramvaj. Řidič to určitě nebude mít také lehké, protože dávat pozor v tomhle frmolu lidí … Skoro až nezvládnutelné. Nejspíš bude trasa oddělena zábradlím či ohradou … … Ale to nezáleží na nás, my si chceme jen v klidu užít Vánoce …
PatrickSon_Er
Rubrika pro náročnější čtenáře … Vše na světě pomíjí I tvůj čas jednou přijde Křivka života se odchýlí Však světlo znovu vyjde Nezapomeň v naději Na budoucí žití Že litovat později Je podstatou žití Kam se poděl onen ztracený čas ? Že rok by měl skončit zas Pomalu se vánoční svátky blíží K prázdninám studenti radostně vzhlíží Již proběhla učitelská rada Což přineslo hodnocení všem A nebyla to jen marná snaha Získat si známky na průměr Přijímačky se neodvratně blíží Talentovou testy pohovory Z učení se mi oči klíží Není čas na zbytečné rozhovory Už nevnímám ani tak velký vjem Že ve třídě se tvoří sněm O vánočním jarmarku diskutují Informace z letáku vypisují Také vedou dohady koho zvolí do rady Iva
Zpívání pod adventním věncem Dne 1.12.2008 se žáci naší školy opět sešli pod adventním věncem v prvním patře školy. Někteří zpívali ze zpěvníků, jiní se museli spolehnout sami na sebe a na své znalosti vánočních koled. Pan učitel Stibor zase fotografoval, aby bylo co dát na stránky školy. Zpívání pod adventním věncem je tradicí doufám pro celý rok. Během zpívání měl pan ředitel PaedDr. Alexandr Polák. Mluvil o tom, že advent je doba, kterou bychom měli prožít v klidu a míru. Advent, to je část roku, přesněji řečeno část posledního 12. měsíce v roce. Jsou to poslední čtyři neděle před Štědrým dnem. Já osobně si velmi přeji, aby se na naší škole nic mimořádného nestalo. Všechny dobré skutky jsou na místě. Matěj Srba VII.C
Lidé & Svět … proč jsou lidé zlí? … proč jsou války? … proč je rasismus? … proč se lidé odsuzují? ... Tohle jsou otázky, na které není snad ani odpověď. Je na každém z nás, jak se budeme chovat k lidem. Je na nás, jestli budeme zlí, nebo jestli budeme vyvolávat spory, nebo jestli budeme odsuzovat lidi s jinou pletí,nebo národností… … protože každý z nás je strůjcem svého štěstí.
Škola Škola je taková zajímavá instituce, kdy se člověk něco doví, ale zároveň musí něco obětovat… ... Znalosti! Formou testů,zkoušení ... je to dřina, ale stojí to za to. Lepší je být chytrý, a něco vědět,než být hloupý a nevědět co je co… ... I když se schopnostmi učit se, se člověk rodí,někdo má to štěstí,že je odjakživa bystrý a chytrý,a někdo má jen přísné rodiče,kteří to dítě nutí se učit… ... Ale my jim za to jednou poděkujeme… Patrik
Drogy & Lidé Proč? Proč drogy? Je to úleva? Odreagování? Ano, ale jen na určitou dobu… Ale pak se to vyvíjí v ničení organismu… Lidé si myslí, že drogami se něco vyřeší… nikoliv! Při těžké situaci pomůžou zapomenout,ale je to návyková látka,a že by byl člověk v těžké situaci každý den? To si nemyslím… Tak proč drogy ? To už je otázka závislosti… ... Finančně je to hodně náročné, někteří lidé jsou tak závislí na droze,že jsou schopni prodat i vlastní dům,majetek ... v těch nejhorších případech,většinou u žen,prodávání sebe… formou prostitucí… Ztrácejí své přátelé … Je to hodně vysoká daň … Má to cenu platit takovou daň? Platit za to,že vaše tělo se ničí? Platit za rozvrácené vztahy? Za špatnou pověst ? Za zkažený život ? Za ztrátu přátel ? Rodiny ? ... Je to kupování smrti! Patrik
Sport Turnaj europint Brno 2008 Pohár Europoint Brno 2008 je název sportovní soutěže žáků základních škol nacházejících se v prstenci kolem vznikajícího brněnského jižního centra. Do celkem šesti turnajů se přihlásilo šest školních družstev.
Fotbal Turnaj Europoint 2008 odstartoval v úterý 7. října 2008 fotbalovým zápasem. V úvodním zápase turnaje mezi fotbalovými týmy základních škol hostila Křenová celek Křídlovické. Hned v druhé minutě skóroval domácí Taveira, ale hosté postupně získali převahu a dokázali ji využít. Největší podíl měl na tom deváťák Patrik Sojka, který třikrát skóroval. Měl ještě další šance, ale dobrá obrana Křenové mu v tom zabránila. Domácí stačili dotahovat náskok, snažili se, ale v závěru jim chyběla trocha štěstí a koncentrace.Vítěz postupuje do finále fotbalového turnaje. Branky – ZŠ Křenová: Taveira (2. minuta), Klimar (15.) ZŠ Křídlovická: Sojka (10., 15. a 23.), Pazdera (14.) Sestavy ZŠ Křenová: Kandi Taveira, Patrik Bednorz, Jakub Klimar, Miroslav Dirda, Patrik Lakatoš, Roman Odehnal, Rosťa Čísl, Mirek Bačkovi ZŠ Brno, Křídlovická: Jan Horváth, Radek Pazdera, Patrik Sojka, Jakub Zerzáň, Ondřej Němeček, Jan Jurečka, Jakub Šmarda, Tomáš Klouda Naši reprezentanti tedy postoupili do finále, které se uskutečnilo 20. října 2008 na hřišti ZŠ Tuháčkova. Domácí fotbalisté určitě fanoušky potěšili a to zejména střelec Ryšavý, který nasázel do branek soupeřů 10 gólů. I přes veškerou snahu našich fotbalistů se jim nepodařilo ani jednou vyhrát, ale i tak si z turnaje odvážejí krásné bronzové medaile. ZŠ Horní - ZŠ Křídlovická 8:3 (4:2) branky ZŠ Horní: Jelínek (2), Löw (3), Němec, Kroka (2) ZŠ Křídlovická: Němeček, Sojka. ZŠ Tuháčova - Křídlovická 14:3 (7:1) branky ZŠ Tuháčkova Ryšavý: (9), Vašek (2), Hrováth, Hanuš ZŠ Křídlovická: Němeček, Sojka, Musil
Basketbal Ve středu 15.října se uskutečnilo v tělocvičně ZŠ Bakalovo nábřeží finále basketbalového turnaje o pohár Jižního centra 2008. Tohoto velkolepého finále se samozřejmě v plném zastoupení zúčastnila také naše škola, holky i kluci. Celá výprava se sešla v 8:30 před naší
školou a společně se vydala za bojových pokřiků vstříc velikému úspěchu. Po příchodu na „Bakalku“ jsme se stačili už jenom převléct do dresů a ukázat na hřišti, co v nás je! Hala byla perfektně připravena, stejně tak my i diváci a rozhodčí. Všechno tedy mohlo začít! V prvním a zároveň i posledním utkání dívčího basketbalového finále byly připraveny týmy „Bakalky“ a Křídlovické. Na úvod řekl pár slov zástupce Magistrátu města Brna a potom pro motivaci dívkám ukázal vše, co mohou vítězky, ale i poražené získat. Bohužel na místě nebylo dost rozhodčích, a tak se tohoto nejednoduchého úkolu zhostil pan učitel Kottek. Náš chlapecký tým vytvořil velmi silný fanclub, který místy dokonce svým řevem přehlušoval i domácí publikum. Zápas mohl začít. Hrálo se dvakrát 15 minut. Naše děvčata vlétla do zápasu, jak nejlépe mohla, a po chvíli si už vytvořila slibný náskok. Ten si už do konce zápasu nenechaly naše hráčky vzít a zaslouženě vyhrály 19:9. Celý zápas bodově táhla jediná profesionální basketbalistka našeho týmukapitánka Pavla Dusíková, kterou skvěle doplňovaly všechny naše ostatní hráčky. Děvčata, děkujeme!!! Po dívčím zápase už bylo vše připraveno k prvnímu chlapeckému klání. Náš tým se začal zodpovědně rozcvičovat a připravovat na zápas. Bojovým pokřikem jsme zastrašili soupeře a vrhli se do hry. Prvním soupeřem byl výběr z Bakalova nábřeží. Opakoval se stejný scénář jako v dívčím utkání. Náš tým porazil „Bakalku“ 47:25. Mohli jsme se právem radovat. Bodově se o to zasloužili především Ondra Šimeček, ale také Lukáš Štursa, Tom Coufal a všichni ostatní dobře hrající hráči. Moc času na oddech jsme ale neměli, protože jsme po 15 minutách měli nastoupit proti ZŠ Horní. Šli jsme se tedy po zápase posílit, abychom byli připraveni znovu hrát. O přestávce jsme přrdvedli malé exhibiční představení ve smečích do koše, což nás na další zápas docela dobře nažhavilo. Věděli jsme, že těžšího soupeře máme už za sebou, ale rozhodně jsme „Horní“ nepodceňovali. Nastoupili jsme ve stejné sestavě jako v prvním zápase. Záčátek nám sice nevyšel, ale po zbytek zápasu už jsme soupeře s přehledem přehrávali. K výkonům NBA to mělo sice daleko, ale podívaná to byla pěkná. Musím říct, že hráči „Horní“ hráli dosti agresivně, a mnozí z nás si ze zápasu odnesli bolestivé šrámy a modřiny. To ale nic nezměnilo na tom, že jsme vyhráli 48:14. To znamenalo, že jsme se stali vítězi celého turnaje! Po zápase se uskutečnilo slavnostní předávání medailí, cen a na závěr převzal kapitán týmu Ondra Šimeček krásný pohár. Nakonec jsme se všichni vyfotili, a dokonce byla přítomna i televize! No prostě, jako na vrcholné sportovní akci!
Sálové veslování Dne 16. října 2008 pokračoval na naší škole turnaj Europoint závodem v sálovém veslování. Účastnily se čtyři týmy ze základních škol, a to ze školy Bakalovo nábřeží, Horní, Křenová a samozřejmě nechyběl ani tým z Křídlovické. Na místě se vytvořil i smíšený tým. Pět týmů po čtyřech soutěžících bylo tedy připraveno k závodu. Trať byla dlouhá 500 m. Náš tým ve složení Tomáš Coufal, Martin Kovář z 9.D a Lucie Růžičková a Bára Marčíková z 8.C. si nenechal vítězství utéct a suveréně vyhrál. Na druhém místě skončil tým z Horní a třetí Bakalka. Na čtvrtém místě bodoval smíšený tým a pátá skončila Křenová. Další zlatý pohár byl tedy doma!!
Florbal Na konci října se naše škola zúčastnila florbalového turnaje na ZŠ Horní, který byl součástí projektu Europoint. Starší dívky ve složení: Barbora Marčíková, Markéta Kubitová, Nina Krausová, Jana Chvátalová, Tereza Matulová, Kristýna Kopřivová, Romana Zálešáková, Lenka Nováková a Veronika Matějíčková se pustily do boje s ostřílenými florbalovými týmy ze ZŠ Horní a ZŠ Tuháčkova. Dívky byly překvapené z velkých prostorů tělocvičny, v které se hrály zápasy. Los nám na první utkání určil ZŠ Tuháčkova. Po prvních minutách utkání bylo jasné, že si holky sáhnou až na samé dno svých sil, jelikož uběhat celé utkání byla značná dřina, ale zvládly to. Sice v prvním souboji neobstály a prohrály 2:1, tím spíše se těšily na utkání druhé , které sehrály s domácím týmem podporovaným místním publikem. To, ale holky neodradilo a předvedly neskutečně bojovný výkon, po kterém vyhrály nad vítězkami celého turnaje 2:0. Celkově obsadily 3. místo. Nejlepší brankářkou turnaje byla vyhlášena naše Bára Marčíková!!! To je pro tentokrát z rubriky sport vše. Těším se na další úspěchy a turnaje naší školy! Ondra Šimeček IX.D
ÚVAHA Svit Vánoc. Co ta slova říkají? Co nám naznačují? Ta slova nás hřejí u srdce. Říkají nám, že se blíží svátky, které někteří milují a někteří je doslova nesnášejí. Jsou tu i tací, kterým je to jedno, například flegmatici, ale o těch se bavit nebudeme. Spíše se zaměříme na průměrného člověka, pro lepší obraznost Čecha (popřípadě Moravana). Takový obyčejný obyvatel České republiky je šťastný, že se blíží Vánoce. Snaží se trávit co nejvíce času se svými přáteli. Raduje se, má skoro pořád dobrou náladu, jednou za čas zajde do restaurace (kina, hospody, atd.). To jsou světlé stránky prosincové pohody, kterou náš český člověk prožívá. Pak jsou tu ty horší. Náš přítel jde ráno do práce. Má dobrou náladu a říká si něco jako: „Dneska odvedu dobrou práci.“ Blíží se poledne a on se rozhodne, že na oběd zajde se svými přáteli. Sejdou se v jeho oblíbené restauraci a vesele diskutují. Potom, v záchvatu vánoční pohody, někdo prohlásí: „Tak, co? Už máte nakoupeny dárky?“ a růžový svět našeho občana se rozpadne. Uvědomí si, že vlastně doteď stihl koupit jen jeden dárek. Chvíli přemýšlí a přijde na to, že aby vše stihl koupit do Vánoc, musí každý den koupit alespoň jeden dárek. V naprosté agonii vystřelí z restaurace a zamíří do knihkupectví, protože koupit někomu knihu je v podstatě nejjednodušší. Bohužel si neuvědomí jaký žánr knih, má kdo rád. Na obvolávání přátel nezbývá čas a tak se vrací do práce. V duchu si říká, že odpoledne musí jít koupit alespoň jeden dárek, ne-li víc, avšak než ta chvíle nastane, je náš občan opět uzavřen v kolébávající kráse klidu Vánoc. Takže, co tedy je ten Svit Vánoc? Je to podlý přinašeč klidu a pohody, který člověka odvádí od důležitých věcí v jeho životě, nebo je to naopak dobrý přinašeč klidu a pohody, který člověku po roce stresu konečně přinese chvilku úlevy? Rozhodněte se, jak chcete, ale je v podstatě jisté, že budete hlasovat pro dobrého přinašeče, protože Svit Vánoc vás oslní a všechny brýle zabarví do růžova. Katka
Děkujeme milí čtenáři, že si přečtete náš článek, který uvádí další senzace z našich kin. V dnešním dílu časopisu uvedeme dva filmy Madagaskar 2 a Quantum of Solace. Pěkné počtení.
Madagaskar 2
Novinka v našich kinech!!!!!!!!!!! Madagaskar 2 jen pro vás exkluzivně Jestli se vydáte do kina, doporučujeme vám jít na nové pokračování animovaného filmu Madagaskar 2. V druhém pokračování Madagaskaru dvě znovu spatříme lva Alexe, zebru Marty, Hrušci Glórii a žirafu Melmena. Místo domů se dostali do Afriky, takhle začíná nové dobrodružství ve filmu. V Africe se čtyři kamarádi rozdělí a půjdou za svými spoludruhy. Alex zjistí, že náčelník a vůdce kmene lvů je Alexův otec. Společně všichni budou čelit nebezpečí ze sucha a z Američanů, kteří podniknou cokoli pro jídlo.
Otázky ohledně filmu 2. Jaký na vás film udělal dojem? (Otázka byla daná malému dítěti a jeho matce) Odpověď malého dítěte: Film se mi moc líbí. Odpověď matky dítěte: Bylo to hezké a humorné, ale stačí mi to jen jednou. 3. Proč jste šel na tento animovaný film? (Otázka byla položena klukovi přibližně 12let) Je to novinka a jdou na to všichni. 4. A líbil se vám film? (Otázka byla položena stejnému chlapci) Dalo se to vydržet ale nemusím to. Těmito otázkami jsme zjistili, že se film líbil většinou malým dětem, dospělým a že by starší děti šly na „masové zabíječky“ než na humor, napětí a pohodu !!! Jsme si vědomi toho, že naše úvahy nemusí být správné, každý by si měl o filmu udělat vlastní názor !!!
Jestli vás zaujal tento článek, tak se na něj běžte podívat do kina.
Quantum of Solace
Milí čtenáři, připravili jsme si pro vás pár vět agentovi 007. Tento film se mi velice líbil. Spíš kvůli akčním scénám než kvůli příběhu, no, nejlepší bude, když si tento článek přečtete a pak zaběhnete do kina:). Quantum of Solace je pokračováním strhujících dobrodružství Jamese Bonda z filmu Casino Royale. Agent 007, kterého zradila Vesper, žena, kterou miloval, se snaží odolat touze brát si výsledky své poslední mise osobně. S touhou po odhalení pravdy Bond společně s M vyslýchá pana Whitea, který jim prozradí, že organizace, která Vesper vydírala, je mnohem komplikovanější a nebezpečnější, než si kdokoliv dokázal predstavit. A tak se Bond dostává do další mise, kde se musí se držet o krok napřed před CIA, teroristy a dokonce i před M.
Doufáme, že se vám náš příspěvek líbil. Zpracovali: Ondřej Bartoš Metoděj Klang
A ted´ … Že by trochu humoru ? Proč ne ... (Martin Šindelář) Tři kovbojové soutěží, kdo je přesnější ve střelbě. První zatočí koltem a odstřelí koně. „I´m Jimmy!“ Druhý vytasí pistole a odstřelí dvě mouchy. „I´m Henry!“ Třetí vytasí pistole zatočí s nimi a zastřelí oba kovboje. „I´m sorry!“ Syn se ptá otce: „Tati, jak poznám že jsem opilý?“ Otec se postaví k oknu a říká: „Vidíš tam ty čtyři pány? Kdybys jich viděl osm tak jsi opilý.“ A syn říká: „Tati, ale ti pánové jsou jen dva. „Tak a jsme ztraceni,“ říká jeden ze ztroskotanců, když se jejich kocábka potopila a oni zůstali na pustém ostrově. „Jen buď klidnej, najdou nás, dlužím na daních přes půl milionu.
„Tak si představ, Pepo. Pošlu ženu pro brambory do obchodu a přejelo ji auto!“ „Bože, to je hrozné, co budeš dělat?“ „Nevím, asi rýži…“ Ptá se Pepa paní učitelky: „Mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?“ Paní učitelka odpoví: „To v žádném případě!“ Pepík: Tak to je dobře, já jsem totiž neudělal domácí úkol.“ Venku sněží, a tak se paní učitelka ptá dětí: „Budeme se koulovat, děti?“ „Ano, ano!“ „Tak dobře, k tabuli půjde Pepíček!“ „Pane vrchní, v té polévce plave moucha!“ Číšník se skloní nad talířem a říká: „Pane, problém je již vyřešen, z druhé strany plave pavouk.“ „Jak se stupňuje přídavné jméno nemocný?“ Ptá se paní učitelka Pepíčka. Pepíček: „Nemocný, nemocnější nebožtík.“ „Jak to, že v kartách máte takové štěstí a na dostizích jste ještě nevyhrál?!“ „Jo pane zkuste si strčit koně do rukávu!“ Tři chlapi se baví v hospodě. První říká: „Moje žena četla knihu Dvě sestry a narodily se nám dvě holky.“ Druhý na to: „To moje žena četla knihu Tři mušketýři a narodili se nám tři kluci.“ Vtom třetí vyskočí od stolu a říká: „Já musím hned domů, moje žena právě čte Alibaba a čtyřicet loupežníků.“ Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole. „Pepíku, proč necvičíš s ostatními?“ „Právě jedu z kopce!“ „Pepo kde máš úkol?“ „Paní učitelko, snědl mi ho pes naší sousedky.“ „Pepo, učím už dvacet let a takovou hloupou výmluvu jsem ještě nezažila. Opravdu si myslíš, že ti to uvěřím?“ „Přísahám, paní učitelko. Musel jsem ho přinutit, ale snědl ho.“ Ve škole se o přestávce chlubí Jaroušek kamarádům: „Můj tatínek je historik.“ „To nic není,“ odporuje Pepa. „Moje maminka je ještě chytřejší, ona je hysterička. Pan učitel vysvětluje rozdíl mezi neštěstím a nehodou. „Může mi někdo z vás říct nějaký příklad?“ Pepíček se přihlásí: „Prosím, pane učiteli, když ztratím žákajdu, je to nehoda, a když ji tatínek najde, je to neštěstí.“ Baví se hlupák s chytrákem. Chytrák: „Hele, hlupáku, budeme si dávat hádanky, když neuhodnu já dám ti pětku, a když neuhodneš ty dáš mi kilo.“ Hlupák: „Dobře, začínám. Má to čtyři nohy, žádné rohy a chodí to. Co je to?“ Chytrák: „Nevím, tady máš pětku. A teď já. Je to černé, bílé, černé, bílé. Co je to?“ Hlupák: „Nevím, tady máš to kilo. Teď já: Řekni mi, co to bylo?“ Chytrák: „Nevím, tady máš pětku.
Svit Vánoc Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost. (Karel Čapek) "Sue, pojď dolů!" Zakroutila jsem hlavou a rychle seběhla schody. "Co je, mami?" "Chceš dát ještě nějaké dárky pod stromeček?" zeptala se mě. Už měla na sobě noční košili. "Asi ne," odpověděla jsem zamyšleně. "Mám nachystat cukroví?" "No, dobře," přikývla máma. "Pak zamkni a dej klíč tam, kam vždycky." Usmála jsem se. Počkala jsem, než vyjde schody a zmizí v ložnici. V celém domě nebylo slyšet nikoho jiného než mě. Po špičkách jsem došla do kuchyně a na porcelánový talířek opatrně rozložila vzorky druhů našeho cukroví, do sklenice jsem nalila mléko. Všechno jsem odnesla do obýváku a položila na stolek. Už tam ležel krátký dopis od táty a trochu delší od mámy. Sedla jsem si, abych připsala pár poznámek. Když jsem vstala, ještě jsem zkontrolovala, jestli je vše na správném místě. Letmo jsem pohlédla na velké punčochy pověšené nad krbem. Nevědomky jsem se podívala i na hodiny. Vyděsila jsem se, když jsem zjistila kolik už je. Rychle jsem vyběhla z pokoje, zamkla dveře a klíč hodila do prázdné vázy. Potichu, ale co nejrychleji jsem vyběhla schody. Do svého pokoje jsem doslova vtrhla. V necelé vteřině jsem už ležela v posteli a snažila se usnout. Probudila jsem se s cinkáním rolniček. Pokusila jsem se uhladit své šaty, ve kterých jsem večer nejspíš usnula. I přes závěsy byl celý pokoj osvětlen jasným, bílím světlem studeného rána. Zívla jsem. Podívala jsem se na hodiny, abych zjistila, jak moc brzy jsem vstala. "3:22!?" málem jsem zděšením vykřikla. Rozhrnula jsem závěsy a vyhlédla na ulici. Byla nezvykle jasně osvětlena jakýmsi světlem. Vypadalo to, jako by zdroj té bílé záře byl na naší střeše. Zmocnila se mě nemožná předtucha. Co nejtišeji jsem sešla schody a přitiskla ucho ke dveřím. Světlo znenadání zhaslo. O pár vteřin později jsem zaslechla tiché kroky osoby přecházející po našem obýváku. Bylo to tak neuvěřitelně krásné, že to prostě musel být sen. Bez přemýšlení jsem strčila ruku do vázy a vytáhla klíč. Dříve než jsem si stihla uvědomit, co dělám, jsem zasunula klíč do zámku a otočila jím. Dveře se otevřely dokořán, ale neviděla jsem nic, protože mě oslnila bílá záře. "Kolik je ti let?" zeptal se mě hlas, nejspíš dívčí. "Proč?" zeptala jsem se automaticky. Po chvíli mlčení jsem dodala: "Patnáct." "Uff," neznámá dívka si nahlas oddechla a bílé světlo začalo pomalu slábnout. "Už jsem se začínala bát, v kolik budu muset odcházet domů." Až teď, když už v pokoji svítily jen žárovky na stromečku, jsem uviděla tu dívku, která na mě předtím mluvila. "Já jsem Kate," řekla mi ona a podala mi ruku. Byla krásná. Světle měděné vlasy měla černě podbarvené, zelené oči jí svítily štěstím a krásný úsměv byl na její tváři jako na obrázku. Na sobě měla slušivé červeno-bílé šaty. "Sue," představila jsem se a přijala její ruku. Cítila jsem se před ní trochu trapně. Vlnité vlasy jsem měla určitě rozcuchané a modré šaty celé pomačkané. "Počkej, prosím, ještě chvíli," řekla mi. Přešla k punčochám a nejprve si je prohlédla. "Hezké." Z kapes kabátku vytáhla několik miniaturních balíčků. Jen tak namátkou je naházela do punčoch. O pár vteřin později začaly zářit tak, že jsem od nich musela odtrhnout pohled. Když jsem se tam znovu podívala byly punčochy plné dárků nejrůznějších tvarů i velikostí.
Nemohla jsem jinak než zírat. Mezitím Kate došla ke stolku s cukrovím. Přečetla si dopisy a strčila je do kapsy. Potom ochutnala některé druhy cukroví, které zapila mlékem. "Tak pojď," kývla na mě a vlezla do krbu. "To snad nemyslíš vážně!" ohradila jsem se. Představa, že polezu krbem, mi nebyla příliš sympatická. Kate se rozesmála. "Máš pravdu, dělám si srandu," řekla přes smích a z krbu zase vylezla. "Teď už vážně. Podej mi ruku." Nejistě jsem přikývla a roztřesenou rukou se jí chytla. "Co se bude dít?" Dívka byla evidentně hodně hravá, protože i teď se její ústa roztáhla do tajemného úsměvu. "Nic nebezpečného," odpověděla mi neurčitě a volnou rukou se dotkla velkého stříbrného přívěšku, který měla na krku. Mé oči opět zaplnila bílá záře. Když jsem je otevřela, stály jsme obě na střeše našeho domu. "Kde jsou sáně? A sobi?" zeptala jsem se roztržitě. "Takže už víš, co jsem? Popřípadě jakou funkci zastávám?" zeptala se a mě to teprve teď došlo. "Santa?" Přikývla. "Vezmi si tohle," řekla a z krku si sundala náhrdelník. Spolu s ním zmizely i ty červeno-bílé šaty a místo nich měla na sobě pouze noční košili. Stejně jako já vypadla jako, když právě vylezla z postele. Převzala jsem od ní přívěšek a pověsila si ho na krk. Během krátké chvilky byly mé vlasy učesané a na sobě jsem měla šaty podobné jako Kate. Byly celé červené, dlouhé jen po kolena. Pod nimi jsem měla bílé silonky a na nohou červené střevíčky. Na šatech jsem ještě měla rozepnutý červený kabátek s bílím kožíškem. "To je nádhera!" vydechla jsem při pohledu na své oblečení. Celá rozesmátá jsem se roztančila na sněhem poprášené střeše. "Tak jo," řekla Kate s kritickým pohledem. "Teď si musíme pospíšit." Přešla ke mně a naznačila mi ať se uklidním. Udělala jsem tak. "Takže ve zkratce. Na světě existuje mnoho přívěšků podobných tomu, co máš na krku. Můžeš se s ním setkat pouze o vánocích, protože jindy je prostě nikde. Objevuje se jen v noci z 24. na 25. prosince. Každý rok se několik patnáctiletých dívek probudí a zahlédne na nočním stolku nebo jinde tento náhrdelník spolu s vysvětlujícím dopisem. Ve kterém je napsáno právě to, co ti teď říkám. Správně by pak dopis měl kolovat mezi jejími nástupkyněmi a vše jim objasnit, ale naše takzvaná začínající dívka byla jaksi nepořádná, takže ten dopis po cestě ztratila. Teď bys mě pokud možno měla hodit domů a pak začít obcházet místa, kde stále ještě věří na santovu existenci a jsou zvyklí dostávat od něj dárky. Po čase snad potkáš nějakou další patnáctiletou dívku, jako jsem já potkala tebe. Měla by se intuitivně vzbudit. Otázky?" Kate mluvila rychle a já se snažila zapamatovat si vše, co řekla, abych to pak mohla předat dál. "A jak mám cestovat?" zeptala jsem se a pro jistotu jsem ještě jednou zkontrolovala okolí, jestli někde poblíž nestojí nějaké sáně se soby. Nestály. "Chytni se přívěšku a přej si to," poradila mi. "A co dárky? Jak mám poznat komu dát který?" "Prostě sáhni do kapes kabátu a nějaké vylov. Ty pak hoď do punčoch. Ony se sami přeformují do správných dárků i počtu," pak se usmála. "Mám takovou teorii, že na Severním pólu sedí pravý Santa u svého krbu a v ohni nás sleduje. A že i dárky, které lidi dostanou, vybírá on." Taky jsem se musela usmát. Znělo to přinejmenším bláznivě, ale co dneska bláznivého nebylo.
Otřepala jsem se. "Takže k tobě domů?" Kate přikývla, "Prostě na to jen usilovně mysli." Pořádně jsem se nadechla a pravou rukou chytla Kate za loket, levou rukou jsem pevně stiskla přívěšek. Myslela jsem na svou novou kamarádku a na její domov. Netrvalo to dlouho, vlastně to byla snad jen vteřinka, a obě jsme stály přímo u ní v pokoji. "Díky," řekla prostě než zalezla pod peřinu. Evidentně už byla hodně unavené. Abych ji moc nerušila, znovu jsem stiskla náhrdelník a myslela na to, že chci někoho obdarovat. Od chvíle, kdy jsem se ocitla v prvním obývacím pokoji lidí, kterým jsem měla za úkol dát dárky, jsem vůbec nevnímala, co se kolem mě děje. Místa plynula jedno po druhém. Ochutnávání cukroví, mléko, dopisy, dárky. Stále to stejné dokola. Tímto způsobem by nikdo nedokázal dávat pozor. Kdoví v kolika domech jsem už byla, v deseti možná dvaceti. A teď tu stojí a přede mnou další dívka. ¨tvrdí, že se jmenuje Aliwera. Pochybuji o pravosti jejího jména, ale budiž. Na sobě má černou noční košili a je o víc než o hlavu vyšší než já. Celkem děsivá holka, ale s tím náhrdelníkem nemám šanci dostat strach. Přesto jsem se nezmohla na nic víc než na: "Ahoj, já jsem Sue." V rychlosti jsem provedla všechny potřebné úkony. Hned, jak jsem byla hotová, jsem tu dívku chytila za paži a dostala nás na střechu. Pokusila jsem se jí vyložit vše, co mi předtím řekla Kate. Stejně jako ona jsem se už bez červených šatů nechala přenést domů. "Stačí si přát, jo?" zeptala se ještě jednou Aliwera. "Ano," přikývla jsem a pokusila se o úsměv. Bez náhrdelníku už jsem začínala propadat panice. Vysoká dívka se krátce zamyslela. "Co když se ten přívěšek pokusím využít?" "Cože!?" vykřikla jsem, "Ale to přece nemůžeš!" "Říká kdo?" "Ale… vždyť jsou Vánoce, noc klidu, míru a pohody." Aliwera se zamračila. "To už ti může být jedno." Chytila se přívěšku a zavřela oči. "Adiós, holčičko." Neschopna pohybu jsem zůstala stát a zírala jsem na místo, kde ještě před chvílí stála ta děsivá holka. Po pár vteřinách, které mi připadaly jako hodiny, jsem se podívala na svůj noční stolek. Ležely tam všechny dopisy, které jsem dnes nasbírala. Úplně navrchu hromádky ležel červený papír popsaný bílým písmem. Nepamatovala jsem si, že bych takový dopis vzala v některé z domácností. Roztřesenou rukou jsem ho zvedla a začala číst. Byla na něm adresa jednoho domu ve vedlejší ulici. Bez přemýšlení jsem vyběhla z domu a zamířila k v dopise zmiňovanému místu. V okně mnou hledaného domu svítil stromeček s modrými žárovkami. V pozadí jsem zahlédla bílou záři, která mě na začátku tak oslňovala a které jsem si teď skoro nevšímala. Rozběhla jsem se a pokusila se otevřít domovní dveře. K mému údivu bylo otevřeno. Intuitivně jsem věděla, kam mám jít. Do obývacího pokoje jsem doslova vpadla. Dívka v červených šatech vyjekla. Byla to roztomilá blondýnka a právě si pročítala dopisy. Přitom drobeček po drobečku okusovala cukroví. "Co to? Kdo jsi?" podivila se ta dívka. "Tohle je má teprve pátá domácnost a v dopise stálo, že jich mám dohromady obejít patnáct." "Ne, ne," začala jsem odmítavě mávat rukama. "Chápeš to špatně. Já tu vůbec nebydlím a svou směnu mám už za sebou. Já jen potřebuji, abys mi pomohla… Prosím?" Dívenka si mě kriticky prohlédla a až pak odpověděla. "No, dobře. Co potřebuješ?" "No," začala jsem, ale nevěděla, jak pokračovat. "Předala jsem náhrdelník další dívce, jenže jí nevěřím. Když odcházela, zmínila se, že by jej chtěla využít pro vlastní účely."
Blondýnka přikývla a chytila mě za ruku. V další vteřině jsme obě stály v jiné místnosti. Nebyl v ní ani jeden stromeček, ani jedna punčocha. Vypadalo to tam jako v obchodě se speciálním oblečením, nejspíš příšerně předraženým. U jednoho panelu s doplňky stála Aliwera a vybírala si. "Co to děláš!?" zakřičela jsem na ni. Vyděšeně se na mě otočila. Když jsem zahlédla její výraz, neváhala jsem ani vteřinu. Rozběhla jsem se k ní a svalila ji na zem. Jako dvě kočky jsme spolu začaly zápasit. Škrábaly jsme se, kousaly i kopaly. Musel na nás být opravdu příšerný pohled, protože vystrašená dívka, která mi pomohla se sem dostat, se schovala za regál se šaty. Boj jsem vnímala jen napůl a jakmile mě Aliwera škrábla svými ostrými nehty do tváře tak, že mi z ní začala téct krev, přestala jsem se ovládat. Kopla jsem do ní způsobem, za který bych se jindy styděla. Přes její evidentně mohutnější postavu jsem měla navrch. Vyhrávala jsem. Najednou se mezi nás vnořila něčí svítící ruka, uchopila přívěšek na Aliweřině krku a strhla jí ho. Moje protivnice vykřikla tak, že jsem údivem uskočila. Podívala jsem se, kdo náš boj přerušil. Byla to ta roztomilá dívenka. Přívěšek na roztrženém řetízku si strčila do kapsy a položila svou drobnou ručku na rameno dívce, která už zase měla oblečenou černou noční košili. Během malé chvilky obě zmizely. Namáhavě jsem se zvedla a snažila se upravit. Poškrábaná tvář mě pálila. Celé jsem měla pokryté modřinami. Netrvalo dlouho a roztomilá dívenka v červených šatech byla zpátky. Usmívala se. Beze slova mě chytila za ruku a přenesla nás do mého pokoje. "Jak se cítíš?" zeptala se starostlivě. "Dobře," odpověděla jsem jí a sklopila pohled. "Děkuji za pomoc." "Není zač," zasmála se. "Udělala jsem jen to, co bylo správné." Přikývla jsem a ztěžka dopadla na postel. "Co teď uděláš s náhrdelníkem?" Blondýnka pokrčila rameny. "Nejspíš ho předám dál a budu doufat, že všechny rodiny dostanou své dárky." Znovu jsem přikývla. "Teď už musím jít," prohlásila a pravou rukou uchopila přívěšek na svém krku. "Hezky se vyspi," zamávala mi a zmizela. Unaveně jsem zalezla pod peřinu. Netrvalo dlouho, než jsem upadla do hlubokého a bezesného spánku, ze kterého jsem se probudila až v pozdních hodinách…
Katka
