TJSOÍ/
Západ
Obsah
Časopis pro Čechy a Slováky
Dva pomníčky (O.E. Wallish)
Západ, bi-monthly magazine for Czechs and Slovaks, puhlished by the Collegium Bohemicum in Canada Second class mail registration number 4890 ISSN 0226-3068 *** Vydává: Collegium Bohemicum jako dvou měsíční k Redakční rada: Jiří Fabšic, Eva L í manová, Stanislav Reiniš, Josef Škvorecký, M iloš Šuchma, Václav Táborský, Jan Uhde. Vladimír Valenta Redaktor; Miloš Šuchma Administrátor: Milada Reinišová Grafická úprava: Barbora M uncarová, Věra Držmtäková Sa /ba: Prague Typesetting, Inc. Toronto Tiskne: Webcom, Ltd, Toronto
1
Zajímavosti ze světa Dopis ze země, kde zítra je náš předvčerejšek (R.F, Lamberg)
2
Emigrace Úprava vztahu: Normalizace a abnormalizace (O. Ulč)
4
Humor Příšerný večerník Povolená návštěva aneb
8
To chce klid (J. Borský)
9
Interview Západ hovoří s Rafaelem Kubelikem
10
* * *
Adresa redakce: Západ. Box 902!. Terminal P.O. Ottawa, On. K 1 0 3T8, Canada Články nemusí vyjadřovat názory redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků. Redakční u závěrka vždy 15-tého února, dubna. Června, srpna, října a prosince. Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo, On. N2.I 4A4, Canada Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace.
Fejetotl Jak jsem si to Šupajdil s olympijskou štafetou {J. Šryck) I like Leon id (V. Hejl)
14 15
Próza Kaviár a jiné laskominy (E. L i manová) Zelenáč v novém světě {L. Šnepp)
17 20
Umění K.K. v New Yorku (Z. Hoffmeistrová)
23
Film Jak se dělá český film (J, Drašnar)
24
Světová premiéra české hry v Torontě (V. Táborský)
27
Rozhovory Dialog o Dialogu
29
Filozofie pro domácnost Všechna moc Sovětům aneb Už jste četli Komunistický manifest'.' (S.R.)
31
Dopisy
33
Fotografie na ohálce tohoto čísla je ze srpna 1968,
LI D é č T ě T E V E R š E P O E Z I E N E L š E ' tU ™ I— ' LU
13
Divadlo
Roční předplatné: Kanada: Can $12.00 USA: US $13.00 ostatní země: US $15.00 (letecky) Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2.50 Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekelu, V ostatních zemich bankovním příkazem, mezinárodní poštovní poukázkou anebo ekvivalentem v jiné měně. Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St.N., Waterloo, On., N2J 4115, Canada (TSA No. 5037-246).
Svědectví Milada Horáková (1901-1950)
M á n á z e v To jsou
vaše
polibky.
L I D é č T ě T E V E K š E P O E Z I E 2-
jiřina fuchsovd PÍSEŇ O ŘECE ilustrovala Jana demartini-svobodová cena t10.00 vč. pošt. hrnek král D R ÚZY grafika a obálkajiři karger bibliofilie 2f)x22 cm cena $ i 5-90 vč. pošt. ¡•RAM AR EDICE POEZIE P.O. BOX 6645.t LOS ANG El.ES CALIFORNIA USA 90066
^ E I ž 3 o á a S^ 3 A a 1 9 1 3 ?
a
111 3 51 3 M a I Z 3 O d 3 8
H
a A 3 I 2 x f 9 a
m p. IS!< m I i
Dva pomníčky Krátce po druhé světové válce objevil se na trávníku blízko Strakovy akademie jednoduchý pomníček s prostým nápisem, který oznamoval, žena tomto místě padl za vlast F. Boček 7.5. 1945 - Čest jeho památce. Tento památník tu stojí dodnes, kolem dokola obrostlý keři, které v létě kvetou planými růžemi. Po 21. srpnu 1968 - tuším někdy v říjnu, Či začátkem listopadu, se objevil v samé blízkosti prvního pomníčku druhý, také prostý, který oznamoval, že Ing. Marie Charousková, narozená 25.10. 1942, zemřela 26.8. 1968. Nic více a nic méně. Kolem dokola keře, a pár květin ve vázičce. Jednu neděli, vybaven fotoaparátem, šel jsem těmi místy, a stiskl jsem dvakrát spoušť své exakty. Datum úmrtí mladé ženy cosi naznačovalo. Začal jsem pátrat. Dověděl jsem se, že F. Bočka zastřelili esesmani, kteří v tanku projížděli Klárovem směrem k hradu. Marii Charouskovou, mladou, bezbrannou ženu zastřelili rudoarmejci, kteří projížděli na tanku stejnou cestou. Odporné komedie jsem byl svědkem na jaře v roce 1969. Komunistům, kteří všemi možnými prostředky přesvědčovali národ, že Rudá armáda přišla na pomoc Československu jako přítel, velmi vadil pomníček a zvláště datum úmrtí mladé inženýrky. Protože by bylo nápadné, kdyby pomníček zčista jasna zmizel, dali zasadit př'ed desku ozdobné rostliny se širokými listy, které upravili tak, aby listy zakrývaly obě data. A pak jednoho dne pomník zmizel. n ^ w lit h
1
Zajímavosti ze světa Dopis ze země, kde zítra je náš předvčerejšek Se souhlasem autora i příjemce uvádíme zajímavý dopis R.F. Lamberga příteli O. Vlčovi z nikaragujské La m berg je dopisovatel z Latinské Ameriky pro Neue Zürcher Zeitung. Hotel Intercontinental Managua República de Nicaragua Datum poštovního razítka Rok osvobození Motto; Místo chleba žvýkáme hesla: divný blahobyt.,'. (V&W) Milý Otíku, estimado compañero, Předem mé srdečné přání: svish you t ve re here! Ne ze škodolibosti, jak by sis myslél, ne. Nýbrž proto. Se bys se cítil mlád, M' starý troubero, a svěží jako když nám bylo dvacet let. A kdybys navíc měI srdce na pravém - promiň, na levém - místě, tak bys kromě toho mohl být pln nadšení. Jako onen místní dramatik, který tady jednou týdně sesmol i literární přílohu deníku "Barricada" (LN zde zatím nemají) a který napsal hezkou, pokrokovou hru. Ukázal mi manuskript: Titul ještě nemá, ale připomíná mi to trošku Vrchcolábovtí stěžejní dramatický dílo "Rudá vlajka ve věži" nebo tak nějak, z doby, kdy zmíněný Vrchcoláb ještě nebyl u Burgtyátru ve Vídni.
Ale vo tom Vrchcolábovi jsem Ti vůbec psát nechtěl, nýbrž o tom sandinistickém literátovi. A to jsem Ti ještě ani neřekl, co to ta "Barricada" je: je to prosím RP, každý ráno ne/větší a nejčtenějši. Slušná četba a potřebná, kde se bojuje za mír, za přátelství mezi národy, proti imperialismu a za jasnější zítřky nikaraguanského lidu, specielně dělnické třídy a drobných zemědělců. Je to takový divný pocit, bej t najednou o takovejch třicet let zpátky. To Ti nepomůžou ani palmy místo lip, ani re/že s černe/mafazolema místo vepřoknedlo-zelo: cejtíš se najednou doma. Doma: Zase Ti zní v uších to hřejivé "soudruhu!" fcompanerof"), které Ti připomíná družbu a č as tuš k y a hodinové desetiminutovky v sedm třicet a brigádní pomoc mistrům vysokých sklizní a posezeni - soudružské posezení - na kádr ovce, a potíráni třídního nepřítele, ten veselý pogromistický ruch od Bartolomějské až po příslušné oddělení ŘEM PO. který se tak lehce může stát celoživotní vášní, máš-ii, jak jsem srdce na rudým mísnaZnaěil, ¡ě.
Managuy. R.F.
Otíku drahý, Ty nemáš ani šajnu, kolik Šternberků* tady už sáhlo k peru, za těch několik měsíců, které uplynuly od svrženi diktátora Somozy za vydatné pomoci bratrské Kuby a méně sourozenec k é Panamy. Kostariky a Venezuely, včetně - last not least - State Departmentu. Je to vskutku obdivuhodné. když bereš v úvahu značně rozšířenou negramotnost zdejší h o lidu. Já vím, že tato není zahranou studiu a intelektuální aplikaci marxleninismu (tady se mu prozatím říká "sandinismo"), spíše naopak. Ale přeci jenom... Tak například jeden lokální Knapp** ve zmíněné již " Barricádě" napsal pedagogicky i agi¡ačně moc důležitý článek o zdejší jurisprudenci, kterou je třeba důkladně vyčisti! a skutečně dát do služeb lidu. Nebo jeden, co se podepisuje "Pallo" (to je něco jako "Franta"), píše o Škodlivosti amerických filmových šunek. Maji tady, mezi pahnama, indiány a mulaty, již své ROH, maji CSM. Svaz žen, Svaz přátelství (s Kubou, ta je bliž než SSSR), ha dokonce i Pionýry. Jenomže tito nemají šátek jednobarevný, nýbrž dvoubarevný, rudočernv, Todle je, apropos, jeden z mnoha suhstaněních elementů vlastní, "sandinistické" cesty k socialismu. Také zde nemají 5LP, nýbrž plán jednoroční, Tedy vidíš: plno národních zvláštností, jak o ně citlivě pečoval třeba náš nebohý táta JVS, ba dokonce i VIL. Jen Leo ni d to nerad, a teď má z toho to hlavyholení v- A fghánistánu, a my taky. V sandinistickém Hauptkvartyru jse m potkal šéfa pokrokového mládežnického a studentského hnuti. Nějaký * D r . Jiří Šternberk přednáíel marxlsnm ismus na Právnickí fakultč Karlovy univerzity v letech 1951-195.1. Známý svou politickou kvřlomluvou. která na jeho přednáíky přilákala posluchače nejrůznSjSích ročníků a fakuli. "Lidskou tvář" prý nenašel. * * frol". Dr. Viktor Knapp, masarykovec, bencíovec, slalinista, komunista s "lidskou tváři" a nakonec reálsocia lis ta: jeden /. koryíejů sovíiiŕ.ace ŕsl. právní teorie a praxe.
KRÍSTUN KODETI I. CYKLU MILENCI
Hernández nebo ľernández, už nevím, já mu každopádně říkáni "PeHcano". (Víš, coby starý, zkušený kádrovák, byť za reakci, si dělám poznámky do svého fízlbuchu s krycími jmény ve směsi češtiny, norštiny a maďarštiny a proplétám to hebrejskejma zkratkama, už jen z důvodů ideologíekejch.) Tak ledy onen PeHcano také dělá do sandinistického rozhlasu a do sandinistické TV. V Rádio S and i no vysílají jak o poznávací značku (a to každých pět mimu, vždy po skončení nějaké té řízné kubánské nebo vlastni revoluční písně) heslo: " Levantemos la producción! Aplastemos la contrarevolución!" Což doslova sice znamená "Zvedejme výrobu! Rozdrťme kontrarevolúcii", ale já v jakési alienation to radši vyjadřuji našimi; "Teď, když máme co jsme chtěli..." a "Aťse třesou váleční Štváči před mohutnosti tábora míru...!" Ale vraťme se k Pelicanovi. Vysvětli! mi, že na universitě je ještě plno reakce, kterou třeba vymýtit, a že jinak mládež po toni. co skončila s minulostí (po Konrádovsku: "A ť konečně zhyne ten starý, podlý svít!"), je odhodlaná budovat vlast i bránit ji. A je to svatá pravda, i když kluci jsou spíš vystrojeni Thompsonovkama a assault rifles než krumpáčem a lopatou. Vidíš, i to je zde národní svéráz: válečnické želízko jako prodlouženi čuradla. To ne m Uch dělá opravdického muže. Najdeš ovšem i plno prdelatejch ženskejch ve zbrani; člověku to připadá jako někde u vchodu do plzeňský Škodovky. Jo. maji tady dokonce i Urválka. A představ si, je to ženská, a k tomu docela pohledná. A člověče, výstavba: Jaké neuvěřitelné množství Čumpelíků***, co na plakátové zdí - Čerstvé vystavěné a rudočerně naiřené - malujou socialistické paňáky s nápisem "Naše vlast bude krásná a bohatá!" (samozřejmě to píšou španělsky a ne česky, to tady nikdo nezná). Jako nej větší "strojku sartdinisma" jsem prozatím našel mauzoleum na hlavním náměstí vedle katedrály, úplně nové, čpící importovanou barvou. Kdo tam leží? Žádný starý alkoholik jako Božiles, nýbrž poměrně mladý soudruh velitel castristických bojůvek, kterého - jelikož ani nebyl z dobré rodiny ~ Somoza bez cavyků nechal odpravil, když mu po dlouhých letech padl do rukou, * * * Malíř Čumpelík sc po únoru 1948 "yaslou211" o agitpropskč, socialisticky realistické plakátové malířství v Iradicich sovčiskýeh.
ššsya^-
KRISTIÁN KODET: 7. CYKLU MILENCI Přiznám se Ti, Otíku, že se tady na ty soudruhy koukám také ze zorného úhlu posmrtné rehabilitace. Například na jednoho Nejedlého v mladším vydání, jménem Cardenal, který je kněz. Jiný kněz je ministrem zahraničních věcí, ňákej D'Escoto. Ale jelikož ti dva Plojhaři to dělají z blbosti nebo i za cizí peníze (abych se přidržel termínů z pisně V&W), tak se asi dožijou vysokého věku. Horší je to už s mírnými opozičník.y kolem deníku "La Prensa", něco jako narsoc v roce 1948. Ovšem ti zas nikdy nebudou rehabilitováni. Leda tak ideologický redaktor "Barricada", který je ze stejné rodiny jako vydavatelé "La Prensa". Tomu by se oprátka dala uvázat už lehčeji... Nebo tak řediteli Státní banky, který mi připomíná Vencu Vlka. (Ještě si pamatuješ na Vlka? Ředitel Sběrných surovin n.p., co nám přednášel ML na fakuli? Urvaldini ho zažaloval z t rock ismu a Novák mu upíchl doživotí...) Ale počkejme, tady v Nikaragui se ještě nejedná o "kdo s koho", to přijde později.
A o sobě jsem Ti ještě vůbec nic nenapsal. Mám se moc fajn, což přeji i Tobě tam ve stínu Wall Streetu. Chtěl jsem dělat ňáký fotky města, ale nešlo to kvůli bdělosti a ostražitosti. No, i tak jsem toho vidě! dost. Zdejší taxikáři, kteří s procítěným opovržením mluví o zrádné burzo asi i a imprjálu, ale Bobouše zároveň na jízdném okrádají o nějaký ten dolárek. Tak jsem jim řek, že až se to zestátni, bude po ptácích, což oni odmítají tvrzením, že je to autíčko majetkem osobním a nikoli soukromým vlastnictvím a tudíž... Tedy, jak vidíš, středňák je a zůstane živlem kolísavým. Je to jedním slovem junda, a já napozitřijiž odletím, co jsem svého Času žeI nemohl. And this is a verv substantial difference, která ať žije Tvůj vetchý Bohouš
Emigrace. Úprava vztahu: Normalizace a abnormalizace Nebude m n o h o československých uprchlíků, zejména z posrpnové doby, kteří by dosud neslyšeli o Vyhlášce a o Úpravě. Kdo si dopisuje s Československem, patrně obdržel aspoň novinový výstřižek. Exilový tisk přinesl články a polemiky, zda se upravit či neupravit. Mohli jsme si přečíst i právní rozbory. Nicméně, dosavadní analytická snaha postrádá na rovnováze. Je příliš jednosměrná. Zabývá se jen dvěma úhly trojúhelníku. Však jde o triangulární záležitost: osoba - stará země - nová země. Občan - bývalý stát - nynější stát. Nynější loajalita. Otázka vztahu vůči nové zemi byla pominula. Ale je nepominutelná. Slyšel jsem analogii, již nepokládám za frivolní, natož za zcestnou. Je srozumitelný - totiž, manželství. Manžel se rozvede a vezme si jinou. Po letech si začne " u p r a v o v a t vztah" s bývalým partnerem, trýzní se otázkami, zda bývalý partner dodrží podmínky n o r m a lizace, a při všech těchto starostech se zapomene na pocity a reakce nového muže či Ženy, Jak bude reagovat nový adoptivní stát? M á m e co dělat s otázkou nejen etickou, politickou, ale též právní. Budu se jí zde zabývat. Napřed se však vraťme k Vyhlášce a k motivaci a dilematům těch, jichž se týká. Předpis Oficielně se j m e n u j e "Směrnice o úpravč právních vztahů Československé socialistické republiky k občan ů m , kteří se zdržují v cizině bez povolení československých ú ř a d ů " , schváleno usnesením vlády ze dne 16. března [977 Č. 58 a uveřejněno v Ústředním věstníku České socialistické republiky dne í. června 1977. Denní tisk referoval o novotě. Z článku nazvaného "Poctivá snaha Č S S R " jsem se dozvěděl, že " J d e o politicky správný přístup, vyplývající z logiky tam, kde pobyt čs. občana na západě dovedl emigranta k přesvědčení, že hledané jistoty může nalézt pouze d o m a , ve vlastním národě, od něhož se sám na čas odloučil." Je to " p r o j e v humanitárního zájmu o občany, žijící
bez kontaktu s vlastí" a "naplňuje rovněž realizaci myšlenek Závěrečného aktu helsinské konference." Jak humanismus, tak Helsinky. Normalizační směrnice obsahují čtvero řešení - od nejkýženějšího k nejpřísnějšímu : 1. varianta m a r n o t r a t n é h o syna - na ambasádě požádat o pas a odjet domů k permanentnímu pokání. 2. Gastarbeiter - trvalý pobyt v cizině pro osobu, jež se zaváže, že se bude chovat a vystupovat jako občan Československé socialistické rcpublikv (Čl.3/2/c). 3. Propustit ze státního svazku. 4. Odejmout Československé občanství. Sem spadají aktivní zrádci, zaměstnanci špionážních centrál, eventuelně též návštěvníci šibřinek, abonenti krajanských kalendářů čili kdokoliv, kdo "vyvíjí jakýmkoliv způsobem činnost státu nepřátelskou", znevažuje socialistické zřízení, snižuje vážnost Československých státníků, tupí Indru, Kapka, Biľaka (ČI.9), Osoba, jíž občanství bylo odňato, nemá o co žádat. Stát zasáhl sám a zadarmo. Kdo se neupraví a zajména, kdo bude vyňat (řešeni 4), jeho příbuzní a známí v Československu budou potrestáni - nesmí vyjet na Západ ke kom u k o l i v , kdykoliv, j a k k o l i v (ČI. 12/1). Jiná je otázka, zda v systému korupčním a všeobecně ochablém dojde k realizaci trestu.
zarputilému strýci v Kanadě nepusti v Praze na studia, C. V přemnohá případech může mít žadatel na mysli oba motivy. Však se nevylučují. Altruistickou alternativu " B " slyšíme ovšem nejčastěji. Vyhovuje i těm, jimž jde o šmelinářské výlety s kalkulačkami a digitálními hodinkami. Mnohého žadatele napadne, zda Úprava není příliš nedůstojný obchod. Zda druhá strana dodrží podmínky obchodu; dají mi vizum, jak bezpečný je návrat, jsem snad tam trestatelný? Právní jistoty: Byrokracie dovede být velice nepružná, ale socialistické zákony a úřadování dovedou být rekordně elastické. Není velké spolehnutí na úřední akt a předpis. Vyjímám z dopisu s hlavičkou EMBASSY O F T H E C Z E C H O S L O V A K SOCIA LIST R E P U B L I C , 3900 Linnean Avenue, N . W . Washington, D.C. 20008, ze dne 23. září 1977:
"Podle Úmluvy o naturalizaci z r. 1928 jste naturalizaci v USA a u t o m a ticky pozbyli čs. státní občanství. Jiná je situace u Vaši dcery, která byla naturalizována před dovršením věku 21 let a na kterou se proto ustanovení Úmluvy o naturalizaci upravující a u t o m a tickou ztrátu Čs. státního občanství nevztahuje." Podepsán Dr. Petr Kříž, vedoucí konzulárního oddělení. Naturalizovaná dcera se podivila, napsala na ambasádu a za rok a půl přišla odpověď, datovaná 19. února 1979: "Vzhledem k tomu, že Vy jste Motivy, právní jistoty, dilemata Kdo navštíví vyslanectví gubernie, byla naturalizovaná zřejmě před dosaaby vyplnil potupné a vlastně udavaČ- žením věku 2! let, ustanovení Úmluvy ské dotazníky a platil, může mít tyto se na Vás vztahuje." Podepsán Dr.Petr Kříž, vedoucí konzulárního oddělení. důvody: A. Buď jde o détente uprchlíka s reTolik k úvodní ilustraci o socialisticžimem, s cílem ziskat návštěvní vízum, kých právních jistotách. zajet k příbuzným, ke k a m a r á d ů m , d o Jestliže by tohle byla maličkost, důrodiště, na někdejší pracoviště, na ležitější je tak zvaná podřízenost nohřbitov. Někoho napadne i eventualita rem. Však to dá rozum: ústava je důledědických výhod, penzijních převodů; žitější - měla by být důležitější - než výmnozí pomyslí na relativné příznivý nos vesnického MNV. Jestliže se edikt důchodový pobyt za tvrdou měnu. protiví ústavě, je to jen cár papíru. ToB. Nebo jde o snahu kádrově p o m o - též platí v případě mezinárodních záci československým příbuzným, aby vazků. A teď slyšte: m á m e čtyři dokumohli cestovat a n i k d o j e neohrožoval menty o lidských právech - všeobecv zaměstnání. Kdo nechce mít na svě- nou deklaraci z r. 1948 (Universa! Dedomí talentovanou dívku, kterou kvůli claration of H u m a n Rights), dvč
smlouvy z r, ¡966(International Covenant on Economic, Sociál, and Cultural Rights; International Covenant on Civil and Political Rights), a závěrečný akt z Helsinek,!. 1975. Deklarace 1948 a Helsinky 1975 nejsou právně závazné. Jde toliko o "declaration of intent" - vyjádřeni záměru, dobré vůle. Jestliže poruším záměr a moje vůle není dobrá, neporušil jsem právni závazek. Ale smlouvy z r. 1966 - to je jiná. Šidit se nesmí. Jenže: Mezinárodní smlouvu o občanských a politických právech Československo ratifikovalo, zveřejnilo ve Sbírce z á k o n ů č. 120/1976 - tedy rok před směrnicemi o normalizaci. Článek 12, odstavec 2 Smlouvy oznamuje a zavazuje: "Everyone has the right to leave any country, íncluding his o w n " - každý člověk má právo odjet ze své země a zase se do ní vrátit. Žádné " b u t " , " i f " , " p r o v i d e d " , "jestliže", "za předpokladu 1 ', " k d y ž " . Nikoliv - bez podmínek, a kondicionálů, tady to je, černé na bílém - a podle toho se, signatáři a ratifikátoři řiďte. Musíte se řídit. To bylo v roce 1976. Jenže rok n a t o ČSSR vydala Směrnice a v nich stoji, že ccsty d o zahraničí k ncznormalizovaným běžencům se nepovolují (ČI. 12/1). Ovšem právně je Směrnice on par s výměrem vesnického ONV. Jde o dokument nejen právně napadnutelný, ale padlý, invalidní. Mohl jsem použít i jiného ustanovení - nejen ČI. 12/1, resp. 13/2 - k dosažení téhož důkazu. Nelze však vinit československý stát z proradnosti, jestliže znormalizovanému utečenci odmítne - po všech úkonech a vydáních vydat návštěvní vízum. Normalizace je sice podmínkou, ale nikoliv zárukou příznivého vyřízení. Nelze vinit úřad proto, že žadatel čekal příliš m n o h o . Jestliže znormalizovaný uprchlík obdrží vizum a odjede na návštěvu d o Československa, je v zemi právně postižitelný? Ovšemže. I cizinec je postižitelný - s výjimkou akreditovaných diplomatů, ale ani diplomaté nemají záruku, že je někdo nepraští cihlou do hlavy. Občanství není podmínka trestnosti. Lze dokonce soudit neobČany za činnost spáchanou v cizině. Tohle je však praxe toliko komunistických států. Na příklad Fred Eidlin, v Americe narozený Američan, byl v Praze odsouzen na několik roků odnětí svobody za to, ?.e v Mnichově navštívil stu-
FAVEl. TAUSSIG dijní knihovnu vysilače Svobodná Evropa. Trestnou činnost ohrožování zájmů a dobrého jména ČSSR lze spáchat kýmkoliv kdekoliv. I účastí na schůzce exulantských z a h r á d k á ř ů . Jestliže stát většinou nesahá k trestnímu postihu, naprosto neznamená zánik státního nároku tvrdějednat když a proti komu se zachce. Stojí za zapamatování, že amnestie, jedna za druhou, amnestují úprk a nikoliv po~ úprkovou existenci. Stát má po ruce jak paragrafy tak precedenty. V případě nepřízně postižený nemá právo na údiv. Abnormalizace M á m e před sebou zanedbaný úhel našeho trojúhelníku: jak se zachová nová země? Jak má třeba Kanada reagovat na počínání poionávratného Čechoslováka? Třeba nám k ilustraci pomůže opačný případ: Po Únoru 1948 zvolilo v Praze politický asyl několik pokrokových Američanů. Buduji pak socialismus - a řekněme, že Washington by byl vydal normalizační směrnici a tito političtí běženei by navázali styky s americkým velvyslanectvím, vyplňovali dotazníky, včetně udavačských rubrik, kdo že je kde organizován a s kým se stýká, platili peníze - a adoptivní Československý stál by se tohle dozvěděl. Neměl by právo pochybovat o věrnosti svých naturalizovaných přírůstků? Jistěže by měl. A stejně tak má každá západní země v posuzování
normalizačních kroků svých nových občanů. J a k ý je status a právní jistota občanství, nabytého naturalizací? Mezinárodní právo d o záležitosti kupodivu nezasahuje a záleží na jednotlivém státu, komu dá občanství, proč a jak - a k o m u , proč a jak h o vezme. Zájemcům doporučuji rozhodnutí předválečného m e z i n á r o d n í h o soudu ( P e r m a n e n t Court of International Justice, Advisory Opinion, Nationality Decrees in Tunis and Morocco, 1923). Rovněž mezinárodní smlouva o občanství je snadno srozumitelná: " J e věcí zákonů jednotlivých států rozhodnout, kdo jsou jejich o b č a n é . " ("It is for each State to determine under its own law who are its nationals" - Art. 1, Convention on Conflict of Nationality Laws of 1930.) Upravovatelé vztahu nemohou namítat, že tím či oním krokem asylového státu se porušuje mezinárodní právo. Důležitější je mít na mysli praprincíp naturalizačního procesu: to act in good faith čili nešvindlovat. Nenabýt občanství falešně (under false pretenses). Jestliže jsem přísahal o b h a j o vat americkou ústavu a teď se normalizuji s gubernií, nemohu se divit, že jsem se zasloužil o protiklad a případně o ošklivou potíž. N u t n o též se vypořádat s otázkou, zda pozdější normalizační krok anuluje bona fide naturalizaci dřívějšího data.
5
PJty El T M KS [G Mezinárodni smlouva z r. 1961 o osobách bez statní príslušnosti (1961 Convention on the Reduction of Statelessness) v Článku 8 dává státu právo odejmout občanství osobě, "jež poskytla služby jinému státu" ("that has rendered services to another state"). Jít na Československé vyslanectví, vypisovat papíry, poskytovat informace a peníze je činnost, jež z hlediska mnohých soudů znamená činnost podle litery a smyslu citované smlouvy. Smlouva se též zmiňuje o "velmi nevhodném j e d n á n í " ("conduct in a manner seriously prejudicial to the vital interest of the state" a o "důkazu zavrženi věrnosti" ("given definite evidence of his determination to repudiate his allegiance to the state"). To jsou mezinárodní předpisy. Každá země má navíc své vlastní předpisy. Na příklad ve Velké Britanii je ministr zahraničních věcí oprávněn odejmout občanství naturalizované osobč, jestliže sc dopustila nevěrného činu či dokonce slova ("has shown himself disloyal towards Her Majesty by act or speech"). S výjimkou USA a některých podružných enkláv, vétäina anglicky mluvícího světa je součástí Britského Společenství (Commonwealth). U nej-
vyššího soudu na Novém Zélandu jsem si osobně ověřil, že britská rozhodnutí jsou závazným precedentem i u protinožců. Tak zvaný Privy Council v Londýně je nejvyšší odvolací stolicí pro země celého Společenství. Přísné předpisy Albionu mohou mít svůj dopad pro našince v zemích od Kanady a Austrálie až po Fidži. Neměl jsem trpělivost pídit po předpisech všech natuializačních zemí. Jistěže míra benevolence se liší. Z tisku se třeba dozvídám, ze Švýcarsko nepříznivá posuzuje normalizační kroky a návštěvy země zrození. Víkendovým zájezdem lze ohrozit, respektive ztratit status politického uprchlíka: ztráta práva pobytu a kvalifikace pro občanství je pak nedaleko. Podmínky se údajně liší od kantónu ke kantónu. Nelze se však Švýcarům divit: Návrat, jakkoliv dočasný, do země, z níž osoba z politických důvodů uprchla, anuluje podmínky původního vstupu - totiž politický motiv. Z politického uprchlíka se v nejlepším případě stává Gastarbeiter, právně snadno zranitelný ekonomický přistěhovalec. Normalizátoři, kteří dosud nenabyli západní občanství, jsou ještě víc zranitelní. Deportace totiž není jen teoretická hrozba. Deportace je naprosto au-
tonomní akt majestátu ("an attribute of the sovereignty") a záleží výlučně na státu, jaké důvody k akci si zformuluje, ( " T h e grounds for expulsion of an alien may be determined by each state security, internal orexternal.") Navíc, jestliže stát rozhodne, že dnes je všechno v pořádku, m á naprosté právo zítra změnit názor, rozhodnout o nepořádku a osobu odhodit za hraniční čáru. A co se se zlým státem soudit? Nebude to ani laciné, ani příliš platné. Deportace totiž není trest, ale toliko úřední, administrativní výkon, totéž j a k o výměr vodného. ("Expulsion is not a ¡junishment but an executive act.' 1 ) Žádné d o nekonečna protahované handrkování před soudní stolicí, ale pouhý byrokratický zásah. Za zmínku též stojí informace, že diskvalifikovaný politický uprchlík může v zemi asylu ztratit svůj majetek. Že by mu totiž kapitalistický stát zkonfiskoval nabyté požitky dřív, než by našinec mohl převést tvrdou valutu k příjemnému penzijnímu přežití p o d socialistickým nebem. Stát - i kapitalistický stát - má právo konfiskovat majetek podivně motivovaného přistěhovalce. Prozatím jsme mluvili o mírových dobách. Stát třeba nezasáhne, ale má právo zasáhnout. Dojdc-li k válečné situaci, přespolní na statusu nezískají. Napřed tato informace: války se nemusí vyhlašovat, aby existovaly. Jsou stále populární, pouze jejích vyhlašování není populární. Někdy státy válku vyhlásí a do střelby se jim pak nechce (viz Sitzkrieg na Rýně, podzim 1930 - j a r o 1940). S příměřím válečný stav právně nekončí, i když je na frontě dlouhá léta klid (případ Koreje), Albánie nedávno uzavřela obchodní smlouvu s Řeckem, ačkoli jejich vzájemný válečný stav trvá už snad od doby Mussoliniho. Uveďme částečně teoretický přiklad: Středověký derviš na písku nasáklém petrolejem p o n o u k n e fanatiky, aby jménem Allalia přepadli americký zastupitelský úřad, zmocnili se diplomatů a ponechali je v osobní držbě. Aktem dojde k porušení mezinárodního zvykového práva a dvou velice závazných mezinárodních smluv (Vienna Conventions on the Protection of the Diplomatic Personnel). J a k může reagovat poškozená strana? Všelijak. Washington má na vybranou m n o h é alternativy - od mírumilovného nicnedělání až po atomový útok.
Smlouva z r. 1963 o zákazu nukleárních zbraní se vztahuje na zákaz pokusů a ne na jejich skutečné užití v konfliktu. Washington se nepochybně rozhodne pro méně extrémní akci a pokusí se o řešení cestou diplomatickou, tlakem u OSN, u Mezinárodního soudu, sankcemi, bojkotem, embargem, blokádou, atd. Je to válečný stav? Záleží na presidentovi - ne aby vyhlásil, že teď od t o h o t o okamžiku začínáme válčit, ale že přepadením vyslanectví došlo k válečnému aktu. My h o nevyhlaŠujeme, my toliko oznamujeme jeho existenci - jako když F. D. Roosevelt 7. prosince 1941 oznámil Kongresu, že existuje válečný stav mezi USA a J a p o n s k e m , stav zahájený a způsobený útokem na Pearl H a r b o r . Různé předpisy vejdou v právní moc - například Alien Enemy Act opravňující internaci dosud nenaturalizovaných civilistů z derviŠovy země. Řekněme, že země tábora míru si chtěly politicky polepšit a že to bylo zejména Československo, jež na povel Sovětského svazu zásobovalo derviše po souší, aby unikl ekonomické blokádě. Československo se stane spoluodpůrcem Ameriky, explicitně či implicitně, a nepříjemné důsledky zmíněného zákona postihnou i přistěhovavší se Čechoslováky. Věřím, že by úřady vyřizovaly případy individuelně: a jako se při prověrkách v ČSSR ptají na občanův postoj k 21. srpna 1968 a normalizaci, tady by se ptali na přistěhovalcův postoj k normalizaci a podle toho se pak zařídili. Kdo si přece upravil vztah tam, u nepřítele, nemůže mít upravený vztah tady. S pochopením t o h o t o jednoduchého soudu by mohli míl potíže toliko schizofrenici. Zásluhou spojeneckých smluv by se konflikt nepochybně košatil - i když jen na papíře a ne na bojišti. Vývoj by však stačil k postižení znormalizovaných našinců v Kanadě, Velké Britanii, Německé spolkové republice, atd. Enemy alien "nepřátelský cizák": zacházet se s ním může různě. Může to být koncentrák v arizonské poušti, a může t o být jen hlášení na policii, jednou týdně. N u t n o přičíst štandartní omezení dle mezinárodního práva, na příklad zákaz vlastnění poštovních holubů. Zájemcům doporučuji zejména Geneva Convention No.IV on the Protection of Civilian Persons in Time of War. Obsahuje ošklivé paragrafy o kolektivní odpovědností, odvetném
Základní údaj: Jestliže neexistuje opatření (reprisal), rukojmích, zadržení a dalšich nepříjemnostech (ČI. 79- extradíčni smlouva, stát může, ale nemá povinnost žádosti vyhovět, i kdyby 135). Jak je to s rukojmími (hostages): byly splněny všechny právní náležitosStaré předpisy (na př. Annex IV ti. V praxi se uplatňuje rovnice, že čím H agu e Convention 1907) praxi zaka- ¡bližší je politický vztah těch kterých zují, jenže - slovy Charlese G . Fen- dvou států, tím pravděpodobnější je wicka (International Law, str. 682) - vydáni požadované osoby. Našincům "jde o témčř naivní předpisy z hledis- zejména neznormalizovaným našinka praxe dvou světových válek". A vá- cům - vydání za železnou oponu příliš lek následných - mohli bychom dodat. nehrozí. Závěr V j e d n o m z důležitějších válečných procesů v Norimberku (United States Máme co dělat s triagonálním vztavs. Wilhelm List et al.) soud rozlišil hem, Myslícímu našinci nelze omluvit dvě kategorie: předpoklad a prominout tvrzení, že 1. hostages - civilní obyvatelstvo vzaté normalizační krok nemůže způsobit d o vazby za účelem záruky poslušného abnormalizační následky v adoptivní zemi. Nelze mít vše zadarmo. Je pravchování obyvatelstva pro futuro. 2. reprisal prisoners ("odvetní zajatci" děpodobné, že adoptivní země nebuv doslovném překladu) - osoby, které de na Úpravu reagovat. Pravděpobudou popraveny j a k o odveta za násilí dobnost ovšem neznamená záruku. Třeba dojde k reakci, jež nebude bezjiž spáchané. Základní pravidlo vyžaduje, že od- bolestná. A jestliže se postižený bude veta nemá být krvelačnější než čin, kte- divit, nebude mít nárok na příliš sourý k ní vedl. Nacistické praxe zastřelit citu. Účelem tohoto pojednání nebylo padesát Jugoslávců za jednoho příslušníka Wehrmachtu tedy neobstojí. postrašit, ale informovat. Kdo míní Tohle bychom měli za podmínek skákat do tůně, ať ex post facto neokupačních. Derviš dosud Ameriku protestuje, že tůně byla studená, beneokupoval. Je tedy možné trans- zedná, že neuměl plavat, že to tak neoceánský aplikovat zmíněná pravidla? myslel. Kloním se k souhlasné odpovědi. DerMěl myslet. Otto Ulč viš spáchal násili tam; zmocnil se diplomatů. Lze tedy vzít do vazby osoby Pracuje kapitalismus uspokojivě? z dervišovy země a jeho spojenců a Kapitalismus nepracuje uspokojivě. oznámil, že dojde k jejich likvidaci Neexistuje však žádný důkaz, že je v případě zkřivení vlasu na diploma- chyba v systému, nebo že existuje letických hlavách. pší možnost. Vraťme se z války k míru. Ještě se Ačkoli nic není pohodlné a snadné, chci zmínit k vydávání osob (extra- svobodné podnikání obsahuje výživný dition); Vydávají státy osoby k po- potenciál, který bude zapotřebí v nadtrestání v jiném státč? Ano. J d e o sta- cházejících těžkých letech. Přes všerou praxi (viz Hugo Grotius, De Jure chny nedostatky a potřebné reformy, ac Pacis, kniha 2, kap. 21, sedmnácté kapitalismus sám o sobě představuje století). Některé státy odmítají vyho- nejtvořivěji dynamickou sílu, kterou vět v případě vlastních občanů. Na- civilizace kdy objevila: sílu svobodnéturalizovaným občanům lze ovšem na- ho, ctižádostivého čiovčka. Článku turalizací zrušit (případ esesácké do- Závěr vynikajícího zorkyně z koncentráku, jež se dostala G.M. Ta bera, Time 21.4,1980 do Ameriky a stala se 7. ní Mrs. H. Obavy Jugoslávie Ryan). Jak je to s vydáváním politických Že se Jugoslávie n a d a r m o neobává soprovinilců? vydávat se nemají, až na větského útoku ukazuje také zpráva v některé výjimky ( na př, vrazi hlav stá- Neue Zürcher Zeitung, která sděluje, tů). Ovšem, není vždy jisté, kde končí že bělehradské ministerstvo zahraničí či začíná politický Čín. Může o b s a h o - muselo odmítnout útoky sovětského vat nikoliv nepatrné procento obyčej- tisku, který Jugoslávii obviňuje, že poného kriminálního aktu. Leckdo bude rušila politiku nezávislého bloku a tvrdit, že motiv posvěcuje: Palestinec p o d p o r u j e i m p e r i a l i s l i c k o - č í n s k o u rozstřílí ísraelskou mateřskou školku. protisovětskou propagandu. Moskva Hrdina v jedněch očích je sprostý vrah cituje vietnamské noviny, které píší o jednostranném jugoslávském posuzov druhých očích. váni světové situace.
7
Humor Před 50 lety začal v Praze vycházel humoristický časopis "Príšerný večerník". Přetiskujeme několik vyhraných ukázek. Zdá se, že dobrý humor nestarne. Uveřejněné žertíky (zvláště ty dědečkovy) patři do kategorie nostalgicko-stupidně-rozkošné.
Jfíšemú Večerník Jakcu
má
D n e pť
délkw?
Dněpr vzniká z jednotlivých pramenů. které přítoky neustále sílí. až se promění v mohutnou řeku, která se valí mezi dvěma břehy, břehem pravým a břehem levým, přibírá všechny další přítoky s obou strán, posléze pak, aby věc měla pointu vlévá sc d o moře (tušíme) Černého, Břehy Dněpru jsou lemovány bradatými mužíky, kteří louskají slunečnicová semínka, hrají na balalajky a tančí kozáčka, čaje popíjejí, pohovoří, i po mordě dají. Dostáváme se konečné k naléhavé otázce, jakou má Dněpr délku. Podle Ottová slovníku naučného lze říci, že 2(46 km 526 m 39 cm 7 mm, a t o měřených od pramene k ústí do moře, při mčření opačném rovněž tolik. Ani nejpřísnějšími metodami nebylo lze shledali sebenepatrnějšího rozdílu. * "Kdepak je pan manžel, milostivá, že jsem ho již tak d l o u h o neviděl?" 'LOn je v lázních na léčení." "A jak se mu lam vede?" "Ted" nevím - nedoslala jsem už dlouho od něho - moták!"
* Mami, říkala jsi včéra, že naše miminko má tvoje oči a tatínkův nos? Ano, miláčku. Mami, tak k němu rychle běž, vono má právě babiččiny zuby.
z>
dČ^eckcvýcli
U
i
t > a 1 > i £ č í t t ý c k
Dědeček, aby Ládíka trochu rozesmál, nabídl mu, aby ho oholil na hlavě. I.ádík ochotně svolil a uchopiv mýdlo s jelenem, mydlil jím dčdečka lak dlouho na hlavě, až se mu zpěnila, Potom jal sc mu sdíratí kapesním nožem ojediněle se vyskytujíc i vlasy s lebky. - V tom vříli! se do světnice pes Sultán s hlasitým štěkotem. Toho se I.ádík tak ulekl, že řízl dědečka 10 cm hluboko d o hlavy, takže mu krev stříkala až d o stropu. Kdy/, lo dědeček viděl v zrcadle, poznamenal žertovné: " D o b r ý h o nepálí a zlej se nedá," K tomu Ladík dodal: "Z cizího krev neteče!" A skutečně sotva to dořekl, přestala okamžitě dčdečkovi krev stříkat. neboť vykrvácel. Všichni se divili. jak je Ládík chytrý a tatínek řekl. žc ho nechá vystudovat medicínu.
* .led no u zase šel dědeček s Ladíkem na procházku. Na cestě potkali cyklistu a vůz, tažený kravou. - Jestlipak víš, zeptal se dědeček, kdo jde rychleji, cyklista nebo kráva? - Cyklista! odpověděl pohotově Ládík, - Co tě napadá, usmál se dědeček, kráva, protože cyklista nejde, ten jede! Ládík se smál tak, že musel jit na malou stranu.
* "Ten starej fořt zachází se ženou jako s puškou!" "Opatrně?" "Nc - ale nejdřív jí nabije a pak si z ní střílí!"
Dědeček gábloval. Jídlo měl zabaleno v papíře, Ládík se zvědavě zeptal: - Dědečku, co to papáš? - Hádej! odvětil laskavě dědeček. I.ádík se chvíli rozmýšlel a pak řekl: - Spek!
- Ha ne. slaninu! pravil dědeček. Smíchu pak nebylo konce.
S e v i í l ( u r
Jednou babička vyprané prádlo na Bělidle bílila. Slunečko hezky hřálo, a Ba r uška, sedíc u babiččiných nohou, žadonila o pohádku. "Dnes ti, beruško, řeknu raději nějakou hezkou h á d a n k u , ano?" řekla babička. Baruška zatleskala rukama a nastavila uši. Babička hledíc dobrotivě na malou liarušku. začala: "Tak jestlipak víš, Baruško, proč pejsek, když běží do mlýna, svěsí svůj ocásek?" Barunka hádala všelicos, ale neuhádla. "Protože se chuděrka bojí, že by se mu někam naprášilo." Barča se smála jako hrdlička a babička si honem pospíšila s druhou: "No, a když pak jde ten pejsek z mlýna, proč zase ten svůj ocásek do klubíčka zkroutí?" Zase Barunka neuhádla, ač už byla blízko pravdy. "Protož^ nechce, aby sis vypíchla modrá očička, až se půjdeš přesvědčit, zdali se mu někam opravdu nenaprášilo, ty malá všudybylko!" Baruška se smála, že až prádlo k bílení rozložené, poprskala. Babička však neměla ještě dosti, a pověděla Barunce ještě jednu do třetice všeho dobrého: "No. a děvečko, lo snad víš, proč se pejskové očichávají?" Baruška se zapýřila, poněvadž už, třebas mladá, cosi tušila, a proto řekla, že neví. A předobrá babička i tuto hádanku jí vysvětlila: " T o jed nou měli pejskové svoji valnou hromadu. Bylo to moc nóbl, i různé delegáty tam měli, tak j a k o v Ženevě. A jeden pejsek, takovej šihal, se tam neslušně zachoval. Ale udělal to moc chytře, takže to žádnej neslyšel. Bylo pohoršeni veliké, a protože vin-
nik musí být i potrestán, očichává od té doby jeden pejsek druhého, aby se ten šibal našel!" Barunka si spokojené oddychla, že to nebylo to, co si myslela, a zatím se prádlo hezky do běla vybílilo.
Děti se sesypaly kolem dědečka, který právě vstal a byl v růžové náladě. Posadil se d o lenošky, poslal si Jeníka pro 10 lepených egyptek a snil o mladých časech. Když se Jeník vrátil, dal dědeček každému z hochů cigaretu, sám si také zapálil, pak si nalil do půllitru rum, labužnicky mlaskl a vypil až do dna. Děti se s obdivem dívaly na dědečkův nos, který zářil j a k o zapadající slunce. Poposedl a začal: "Milé děti." Vtom ho Jeník přerušil, povídá: "Dědečku, já vám d á m hádanku, jó?" "Beze všeho." odpověděl děda, "ale nesmí býl dvojsmyslné, víš že to není pro starší lidi. Tak povídej." Jeník ještě naposledy mrštil pohledem po dědečkově purporovém nose a pravil:
Povolená návštěva aneb To chce klid Londýnský déšť tiše kropi vlasy matkám s československými pasy a platnou výjezdní doložkou, že můžou za Honzou, za Jožkou, uliční výbor s tím souhlasí, kapitalisticky jim prší na vlasy. Proclili je, pak našli se a brzy oschnuly kapky deště i slzy. Překotně si vyměňují zprávy: Starý Průcha zemřel, jinak jsou všichni zdrávi, Libor se rozvedl a Zdena Bláhů taky. tam co jste hráli fotbal teď stojí paneláky.
Konečně jsem tady; no máte to tu hezký a co ten váš kocour, rozumí on česky? Kufrům sejmou opasky a od k la pnou jim víka. otvírá to pohled do cylindru kouzelníka. Udiveni všem kolem klesají sanice: Z kufru noří se broušené sklenice, dva litry ryzlinku - to řekli,, že můžu. za ním dvacet deka cukrovího žuž.u] následují Sparty a nafukovací slon, "Tak mi, dědečku, řekněte, které turistická imitace, hmoždíř, Pítralon. políčko je na světě nej menší?" Otvírák na pivo s umnou rukojetí "To bych neuhádl, dám se poddal." vyskakuje z kufru j a k o ze zajetí. "Je to, dědečku, váš ksiclu." Musela jsem vám přivézt nějaké "Cóó." zařval dědeček. "Jak to?" dárky, "Váš obličej je nejmenší políčko, Č a b a j k u . jemné vývozní párky, protože na něm rostejediná vokurka." Dědeček se usmál, po hlad H svého ach, pracný se rozdrobily, škoda; vnuka něžně po hlavě prázdným půl- Četla jsem. že u vás neni jedlá soda litrem a pravil: "Totoť jest hádanka a jelikož u nás zrovna byla. velmi líbivá, ale nyněkonc já vám dám mám jí pro jistotu hned půl kila,
hádanku, parchanti, Do hospody přišel pán. zavolá Číšníka a povídá: "Přineste mi 2 vajíčka na měkko. 1 housku a sodovku. Číšník si 10 zapsal a řekl: Má poklona, pane hasič, a od kva pil. Teď mi řekněte, jak to poznal, že je 10 hasič?" Dávejte si pozor, ať to uhádnete. 2 vajíčka na měkko, I housku a sodovku; podle čeho čišník poznal, že je to hasič? Děti hádaly, hádaly, řvaly až na ně přišla domovnice, ale neuhádly. " D á m e se poddat, dědečku." zařvaly děti jednohlasně, jako dunící Stádo. Dědeček se vítězně usmál na svých 26 vnuků obojího pohlavi a laskavým hlasem pravil: "Dyk von měl 11a hlavě helmu." Pak se všichni smáli, jenom dědeček byl jaksi smutný. poněvadž si vzpomněl, že babička se už brzy vrátí.
Uherák už tam dlouho nebyl k máni, hochu, alespoň jsem usmažila řízky, ve m si trochu, jsou krásnč libové, měla jsem štěstí, stála jsem na nč frontu už od šesti; Na paní, co byla za mnou, jen krůček, zbyl už jenom strašně tlustý bůček. Měla jsem v obchodě protekci, tak vezu vánoční kolekci, kokosovou moučku, čtyři pomeranče, dva jsem přenechala naší tetě Anče. Banány, ty už bohužel nebyly. Safra, o/doby se všechny rozbily, Jánošík s valaškou na pásku z koženky, to je malý dárek od naší Boženky: Strejda Vašek přikládá vám po balíčku fiků, taky keramický soudek s funkcí popelníku. Babička moc p o z d r a v u j i a posílá velký na lnu ručně vyšívaný o b r a z české selky, perníkové srdce z pouti, talířky a šálky vyrobené ještě za první světové války. No to koukáš. Teď se připrav, neboť ještě jdu d o kufru pro barometr "Pozdrav z Ještědu". Stupnice mu světélkuje, když je kolem šero. patří k tomu taky tužka a plnicí pero.
Déšť, náš údiv a proud věcí zdá se nekonečný. Trenýrky - modré pro pány, růžové laky do zavařovacích sklenic gumičky. pro slečny, Mm, tohle byly vanilkové rohlíčky, těchhleiěcli vařeček, těch vezu celou trochu l o s náma nad La Manchem sadu, házelo. taky šátky s výjevem Karlštejnského li radu. Key Rum sc nerozbil. 10 by tak scházelo, A pro případ. ?,e by se jeden chtěl rozvzteklit vedoucimu v samouši jsem musela dát stovku p i v n í lá c k y se S vej ke m a s To e hee k I i d. aby mč ho schoval, a taky Becherovku. Povolená
návštěva
je
vybrána
ze
sou-
kromého Almánacfui Jiřího Hotskvho Líbí se vám ty plastické veverky? To černé na ocásku, to jsou Hašlerky, (zima 19H0), Sewcasilť-it-l.vmc. vždyť ono to pustí v teplé vodě. Tenhle proužek, ten je lam teď v módě. Nosi to u nás všichni. Neckář. Karel Gott, ty rukávy zkrátím, přijde ti 10 vhod.
9
Interview Západ hovoří
Filozof u
s Rafaelem
dirigentského
Kubelíkem
pultu Syn slavného houslisty Jana Kubelíka - Rafael - studoval na pražské konservatoři housle, piano, kompozici a dirigováni. Jako dvaadvacetiletý byl jmenován hudebním ředitelem a dirigentem České Ji/harmonie (1936-1948). Poi komunistickém puči odeíel z ČSR, v letech 1950-53 byt hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru, v letech 1955-58 byl hudebním ředitelem orchestru Královské opery Covent Garden v Londýně, od roku 1961 je ředitelem a dirigentem Symfonického orchestru bavorského rozhlasu v Mnichově, roku 1971 sestál vůbec prvním ředitelem v historii Metropolitní opery.
ale z této funkce později odstoupil. Rafael Kubelík dirigoval jako host všechny nejpřednéjšl americké a evropské symfonické orchestry, s nimiž natočil desítky gramofonových desek; zkomponoval také několik oper a řadu instrumentálních a komorních děl Mistr Kubelík je pravidelným hostujícím dirigentem Newyorské filharmonie; loni za-
Západ: Mistře, vzpomínáte si ještě kdy, kde a co jste naposled dirigoval v ČSR? Kubelík: Ano, Svatou Ludmilu v 48. roce na Hradě pražském, Svatou Ludmilu od Dvořáka, venku na nádvoří... a pak jsem 17. července odjel. Západ: Za jakých okolností byste případně chtě! znovu dirigovat v Československu? Kubelík: Dnes bych tam nedirigoval, jenom kdyby tam byla úplná svoboda a to, co slibují a vždycky slibovali, když mě chtěli zpátky. Na tom trvám. Moje stará doktrina je "dejte všem, co chcete dát mně", a to ještě není j istota, zda můžete dodržet, co slibujete. Západ: A kdyby tam byla svoboda, chtěl byste tam dirigovat? Kubelík: No samozřejmě, kdo by nechtěl.,. Západ: Považujete tu zem stále za svůj domov? Kubelík: Samozřejmě, domq,v se nemůže ztratit. Já jsem opustil svou vlast, abych neopustil svůj národ. Svůj národ jsem neopustil nikdy, protože vím, že náš národ není to, jak se musí tvářit,
10
Západ: Kde jste všude a přibližně jak dlouho působil po odchodu d o ciziny? Kubelík: To je nesnadné řict... Já měl vlastně všude velké Štěstí, j a k v Londýně tak v Americe. Začínal jsem v Londýně. V BBC mi finančně velmi pomohl Adrian Bold. Neměljsem nic než dva kufry, to bylo všechno, rodinu, syna, manželku... a Bold mi finančně pomohl koncertama, vlastně polovinu koncertů jsem měl v rozhlase, a pak jsem jel d o Chicaga a potom hned to šlo rychle dopředu. A když jsem opustil Chicago, jel jsem d o Švýcarska a teprve před deseti lety jsem se sta! Švýcarem. Já nechtěl být ani Angličan, ani Američan, prostě nic, aby m o j e j m é n o zůstalo české.
hajoval její koncertní sezónu. Letos v březnu řídil Chicagský symfonický orchestr, na jehož šesti koncertech uvedl Mozarta a Berlioze. V dubnu a květnu řídil v Tel Avivu koncerty Izraelské filharmonie. Kubelík se proslavil nejen interpretací romantiků, post-romantiků, zejména Mahlera, ale i děl českých skladatelů. Nejprominentnější americký hudební kritik, Harold Schonberg, např. soudí, že v tom je Rafael Kubelík nepřekonatelný. S Rafaelem Kubelíkem rozmlouval spolupracovník časopisu Západ J a r o m í r Zástěra.
Západ: Mistře, Vy přece hodně cestujete, buď s orchestrem nebo sám j a k o hostující dirigent. V Čem jsou, podle vašeho názoru, konkrétní rozdíly mezi symfonickými orchestry v Americe a v Evropě? Kubelík: To je jistě velmi důležitá otázka, ale těžko na ni odpovědět... Orchestry ve světě se vlastně pomalu vyrovnávají, vyrovnávají se svým zvukem, takže dnes jsou všechny orchestry dobrá tělesa a těch se používá pro gramofonové nahrávky. Na desky se přirozeně natáčí jistý zvuk, který se pak trochu "vyleští", a i když to nakonec "chutná" poněkud stejně, na gramofonu je dobré a taky trochu nakažlivé právě to, že se orchestry zvuZápad: A kde se Vám nejlíp pracova- kem vyrovnávají a že ty charakterizace nejsou tak jasné. lo? Kubelík: J á jsem byl vlastně všude cel- Západ: Váš mnichovský orchestr zní kem šťasten.., v Londýně v Covent výborně, snad dokonce lip než NewGarden... a v Chicagu také. Byly tam yorská filharmonie, ale Vy máte husice boje, ale nelituji jich, člověk musí debníky rozesazené jinak, než jak je prodělat všelicos, ale bylo to velmi za- běžné v Americe... proč? jímavé a dnes se ukazuje, že to bylo Kubelík: Já jsem na tomhle rozesazesprávné. Dneska jc tam reakce báječ- ní orchestru pracoval vlastně celý žiná. A naposled v Mnichově, kde jsem vot. Diriguji 44 let a stále hledám to s mým orchestrem už 18 let, což doka- nejlepší posazení... a po těchto zkušezuje, že se mi tam daří dobře. nostech jsem se vrátil zase k tomu sta-
rému, klasickému rozmístění nástrojů v orchestru, jak jsme to měli v Praze a jak to bylo za klasických dob, za Beethovena, za Dvořáka a Brahmse: na levé straně housle, hned za nimi kontrabasy j a k o diskant s basem, aby tam nebyly jen vnitřní hlasy, aby nepřekážely, a na pravé straně potom druhé housle a violy, takže taky zvuk pro Žestě je jaksi krytý po celé scéně zvukově houslemi a smyčcovými nástroji, a ne, jak to mají Američané, že mají nalevo první a druhé housle a napravo kontrabasy a cella; ale teďto poslední dobou střídám, protože komponisté jako Bartók, Stravinský nebo Sostakovič, ti sí orchestr představovali jinak než např. Beethoven, takže chtěli mit oboje housle nalevo, jak na to byli zvyklí z Ameriky, kde to začalo před nějakými padesáti lety, takže se snažím být precizní a h raju, jak jste pozoroval, při Bartókovi v americkém posazení a při Brucknerovi v klasickém, německém posazení orchestru. Západ: Také Rostropovič ve Washingtoně "přesadil" hudebníky v Národním symfonickém orchestru, má je rozesazené podobnč j a k o Vy, ale má jinde dechové nástroje... Kubelík: To záleží také často na sále, v každém sále je třeba najít nejoptimálnější zvukové podmínky, ale myslím, že flexibilita je správná. Západ: Kdo ještě z českých dirigentů prosazuje českou hudbu? Kubelík: To vám nemohu říci... ale teď je venku Zdeněk Máca! a předtím byl v T o r o n t u Kare! Ančerl. J á neznám Mácalův program, ale on jistě hraje českou hudbu, protože ta je dnes součástí světového repertoáru, zejména hudba těch čtyř velkých skladatelů. Západ: V čem dnes spočívá hudební avantgarda a co o ní soudíte jako dirigent? Kubelík: Slovo "avantgarda" já vlastně nemám rád, protože to je viněta pro něco, co vlastně neexistuje. Existuje jen dobrá hudba, a ť j e avantgardní nebo tak zvaně avantgardní. Co je dnes en vogue - protože se hudba příliš vyvinula do individuálních smčrů a každý si myslí, že může psát, co chce - vlastně znamená, že se z avantgardy stala anarchie. A anarchistická kompozice pro mne nemá velkou cenu, protože to je improvizace bez kořenů, bez tradice. Nemůže se přece užívat ovoce bez stromu, to by bylo "artificiaľ', jak říkají Američané, umělé, a co je umělé, to taky nemá velkou cenu. Spontánní inspi-
race a filozofické srovnání s vlastním subjektem je, podle mého názoru, jediná možná cesta pro skladatele současnosti. Nčco přinést, co by posluchač a lidské srdce potřebovalo a taky sneslo! Co se dnes považuje za pokrok, je ovšem problém kritiky, která se obává, aby se neblamovala a neuznala něco, co je tak zvaně nové, a co by potom chtěla odvolat. Proto kritici raději píší dobře o tom, čemu vůbec nerozumějí, místo, aby psali dobře o tom, co by se mohlo pochopit a správně analyzovat. Západ: T o je velmi výstižné, ale co například "konkrétní hudba" nebo elektronická hudba, jež začala před mnoha lety v Německu, je to avantgard ní...? Kubelík: Nu ovšem, protože to přineslo nové zvuky; v tom smyslu je to avantgardní. Ale protože to je odvislé od mechaniky, já tomu nevěřím. Pro mne to není, mně to nestačí. Je to velmi jednoznačná, úzká cesta, protože elektronika nemůže nikdy vytvořit osobitý zvuk, jaký si člověk vymyslí ve své fantazii anebo jaký potřebuje v koncepci. Hudba je přímá linka mezi mozkem a srdcem, technikou a zvukem. Ale elektronika je vlastně mrtvá materie, dobrá možná pro zvukové kulisy, jež jsou někdy zajímavé, nebo pro mechanické účely, ale ne pro pravdivý výraz subjektivního poměru Člověka k hudbě, k filozofii, k náboženství a k přírodě. Západ: Nakolik se sám věnujete sk!adatelské činnosti? Kubelík: To záleží na tom, jaké hudební myšlenky mě napadnou. N ě k d y j e to vyslovené vokální záležitost, někdy zase komorní. Nedávno jsem napsal Sekvence; to byla symfonická skladba, a předtím Symfonii v jedné větě. Je to vlastně nedokončená symfonie, kterou jsem psal v roce 1968 těsně před srpnem, a pak jsem už nemohl, víte, když přišel Srpen, tak ta skladba najednou přestala mít formu, jakou jsem si představoval. Prostě to nešlo, a tak jsem to d o kom po n oval jako jed no větou skladbu a jenom jsem připsal kódu a tím to uzavřel. Západ: Mistře, poskytuje-li hudba člověku radost a krásu, co jiného mu ještě může poskytnout? Jaká je vlastně vaše filozofie hudby? Kubelík: Bez hudby si nedovedu lidstvo vůbec představit. Hudba má znamenat pro člověka vzestupnou cestu, na které najde zlepšení vlastní osobnosti. Hudba je katalyzátor, ne luxus.
Hudba je nutnost, je to hlavni vnitřní vzpruha, a znamená, že člověk najde přes všechny boje právě prostřednictvím hudby lepší zítřek, že najde lepši poměr vyrovnat se se svými potížemi i se světovými potížemi lidstva. Je to také naděje, že člověk se neztratí v bídě, ve které jsme všichni... vždyť je to vlastně válka! A tak, co člověku 2bývá: modlit se a žít pro hudbu. Každý umčlec, každý hudebník má děkovat Pánubohu, že se narodil jako hudebník, protože je to vlastně nejjednoduŠŠÍ cesta k tomu vnitřnímu míru, který člověk potřebuje. Hudba je tudíž nesmírně důležitá substance introvertní krásy, síly a nutností. Nestačí jen poslouchal hudbu, človčk musí milovat hudbu, což ovšem také nestačí, musí sí odvodit konsekvence a z nich se sám zlepšit. Západ: Takže pro človčka je hudba prvotní inspirací... Kubelík: Jistěže ano. Je. Dítě se narodí a začne brečel nebo křičet nebo zpívat... už první hláska je hudba, to znamená zvuk, a bez zvuku si nedovedu představit pokrok. Bez světla to taky nejde, ve tmě se pouze tápe. Západ: Filozoficky tedy ten zvuk je pralátka podobné jako světlo... Kubelík: Ano. Západ: Kdo z velkých skladatelů směřoval tvorbou k Boliu, a jak se to projevilo v jeho hudbě? Kubelík: Každý, každý komponista směřoval k Bohu, ať už o tom vědě! nebo nevěděl, věřil v Pánaboha nebo nevěřil, na t o m nezáleží, ale to, že tvo-
í 1
řil, to už je cesta k Bohu, protože bez toho to nejde. Co je talent? O tom by se mohlo hodiny diskutovat... A co to vlastně je hudba? Schopnost říci si "hrál jsem dobře nebo hrál jsem špatně", co to je, proč to existuje, dirigovat sto lidí s taktovčičkou a bez velkého povídáni sdělit, co bych chtě! prostřednictvím hudby určitého skladatele vyjádřit, a odkud jsou ty zvuky? Když se na to takhle člověk dívá, je to od Pánaboha: prostě, tady jsou obrovské sí!y, ohromný rezervoár, který my vůbec neznáme a nemáme o něm ani potuchy, protože náš mozek je na to malý. My to vůbec nemůžeme analyzovat. Jednou to možná bude lepší, protože lidstvo půjde ve vědeckém vývoji dál a dospěje k tomu - aby tyto otázky třeba lépe pochopilo - že je důležité, jestli si jednotlivec najde cestičku a bude věřit, že tvorba už je cesta k Bohu.
Kubelik: Ano... ale ta všeobecná síla, to je náš zdroj! Západ: A co například Janáček? Ten byl ateistou programově, alespoň jak tvrdil ještě na smrtelné posteli... Myslíte, že í v jeho díle je záblesk toho božího...? Kubetík: Nu, on tím, že řekl s Dostojevským "v každém člověku jiskra boží..." to přece žádný ateista říct nemůže. Když to dá jako motto a komponuje operu "v člověku jiskra boží", tak věřil v Pánaboha. A jestli něco jiného říkal, to ještě neznamená, že to tak je, vždyť každý člověk má právo někdy sebe sama zapřít. "Quotations are dangerous" - citovat je nebezpečné ale určitě by nenapsal operu na ono motto ... Beethoven věřil. A podívejte, Mozart: nevěřil na smrt, věřil na život. Není smrt, neexistuje. Smrt je jen takový malý přechod, který mnoho neznamená.
Západ: Je tedy tvorba skladatele jaký- Západ: Když nacvičujete se svým orsi náboženský projev... chestrem třeba Brueknera nebo DvoKubetík: Filozofický projev, to nemu- řáka, a vy určitým způsobem intersí být v pravém slova smyslu "kostel", pretujete jejich hudební dílo, jak se ale filozofie všesvětová ä la Spinoza. v té chvíli u Vás projevuje smysl žiExistuje anekdota o Brahmsovi a vota? Dvořákovi; když Dvořák slyšel urči- Kubetík: Na to je těžká odpověď... tou Brahmsovu skladbu, byl tak doja- Mám pocit, že to je vlastně otázka tý, že mu tekly slzy a řekl: "A ten člo- komplexu talentu, který má člověk ve věk nevěří v Pánabohaf?" Slyšel pros- svém podvědomí. Talent je taky něco, tě od někoho nebo mu to Brahms sám co člověk dostane, jak se říká "zhůry"; řekl, že jaksi na koste! sám moc nevě- nejsem to já, ale jakýsi odkaz, který se ří... To se nesmí ztotožňovat. Ale musí podporovat a vyvíjet prací. KažBrahms jistě věřil v Pánaboha, ne tře- dý interpret musí hledat a poznat vnitba stejného jako Dvořák nebo jiní. řní život komponisty; poznat ovšem Západ: Je to ten Bůh, který je nad cír- nemůže vždycky stoprocentně, ale hlekvemi? dat jej musí. Dirigent nebo interpret
Rafael Kubetík (vpravo) s Jaromírem
12
Zástěrou
v Chicagu
musí pomoct svého talentu nalézt skladatele, profil skladatele ... a v tom vězí interpretační práce. To není lehké, protože člověk se často při hledání cesty mýlí. Západ: Mistře, když vás vidím dirigovat 90-ti minutovou Mahlerovu symfonii nebo 9. symfonii od Brueknera, které jsou dynamicky, rytmicky a ve frázování tak složitě, a vy všechno dirigujete zpaměti, jak to můžete dělat? Kubetík: To já nevím. Je v tom samozřejmě kus talentu. Člověk musí mít paměť a musí pracovat. Vždyť jsem na těch symfoniích pracoval 40 let, i když jsem je dirigoval zpaměti hned, ale některé skladby se musí "uležet". Například některé skladby Bartóka jsem leta dirigoval z. partitury, až když jsem věděl, že je mi to úplně běžné, že to mám v krvi, dirigoval jsem to taky nazpaměť. J á jsem v životě už slyšel znamenité koncerty dirigované zpaměti a obráceně. Otázka dirigovat zpaměti je velmi ožehavá. Sám nevím, co bych mladému dirigentovi doporučil... Klasickou a romantickou hudbu jsem dirigoval vůbec zpaměti, a moderní částečně. To, co jsem dirigoval Často a chtěl se naučit, to jsem se naučil, ale co jsem se nechtěl naučit, tojsem se nenaučil. Toscannini sám řekl: "Kdybych byl viděl, tak jsem se neučil zpaměti", on byl poloslepý. Nemyslim, že je to tak důležité dirigovat zpaměti, ale pomáhá-li to k lepší interpretaci a k většímu rozletu fantazie, tak bych to samozřejmě doporučoval. Kdyby se však dirigent cítil okleštěný, nesvobodný nebo měl strach, anebo jen chtěl ukázat, že diriguje zpaměti, tak bych to nedoporučoval a řekl bych mu: "Neriskuj! Nauč se to tak, abys dirigoval svobodně a krásně z partitury, a bude to taky dobré!" Západ: Mistře, ještě bych se vás chtěl zeptat na několik velkých osobností české hudební kultury, jak jste je znal a poznal. Co mi můžete říct o svém přátelství s Bohuslavem Martinů? Kubelik: Martinů jsem poznal osobně teprve po válce, protože za války byl v zahraničí a já byl doma. Ale už před válkou jsme hráli s FirkuSným v Londýně jeho 2. klavírní koncert. To bylo v roce 1938, kdy jsem Martinů ještě neznal. Pak jsem jej poznal a uváděl jsem jeho skiadby... na příklad Dvojkoncert pro smyčce, klavír a tympány měl vždy velký úspěch. Mé první osobní styky s Martinů bvly v New Yorku
a Chicagu. J e h o vztah k hudbě byl tady musím říct to slovo - boží, protože to byla taková upřímná linka čistého srdce a j a s n é h o oka. Teplo zářilo z každého jeho pohybu, z každého slova... Málo mluvil a cokoli řekl, to mělo vždycky vnitrní hodnotu. Já na něho nemohu zapomenout nejen pro jeho partitury, ale i pro jeho osobnost a celý vztah k životu. Dal mi velmi mnoho. Západ: J á sám si na Martinů osobně nejvíc cením věci, která možná z hudebního a o d b o r n é h o hlediska není lak významná, "Otvírání studánek". V tom a v ostatních jeho kantátách pociťuji, že j e h o češství bylo opravdu velice Živé, i když vlastně prožil většinu života v cizině... Kubelík: Také Polní mše přece, to je také tak něco silného a krásného a česká hudba v tom přímo víří. To je rytmicky o h r o m n ě bohatá paleta a harmonicky přímo výraz českého ovzduší a toho, čemu říkáme "český svět". Západ: J a k ý byl Váš vztah k Vítězslavu Novákovi a J.B. Foerstrovi? Kubelík: Byli vlastně nepřímo moji učitelé, a kdyžjsem byl na konzervatoři, Foerster byl často lektorem a Novák taky. S Foerstrem jsem měl přímý styk, protože m ů j otec byl jeho velký přítel; hrál také jeho Houslový koncert a napsal kadencí tohoto koncertu. Sám jsem později v Pra2e hrál Foerslrovy skladby. Vzpomínám na poslední stisk ruky s ním a s jeho ženou, než jsem odjel z Československa, při natáčení jeho Velikonoční symfonie s Českou filharmonií. Bylo to velmi dojemné, protože já už viděl, že odejdu a nikomu jsem nic nechtěl řict, ale oni oba to nějak vycítili... S Novákem jsem se stýkal velmi často. Chodil na mé koncerty, hrál jsem tém&ř všechny j e h o skladby, a přišel dokonce, když dávali v Národnim divadle mou Veroniku, a já byl pyšný, že sc mu to líbilo, a také některé jiné skladby, které slyšel ... vždycky mě jaksi chválil "Kubelíčku sem a Kubelíčku t a m " , ale nechápal, že já mám rád laké J a n á č k a . Západ: A jaké byly Vaše vztahy s Josefem Sukem, O t a k a r e m Ostrčilem a Jeremiášem? Kubelík: Suk zemřel bohužel příliš brzy. Já byl na konzervatoři, bylo mí 19 let, když zemřel. My jsme ho samozřejmě zbožňovali jako skladatele, ale nemohu se na ného m n o h o p a m a t o vat, na to jsem byl moc mladý. Ostrčila jsem osobně přiliš neznal, ale
velmi jsem si vážil jeho Křížové cesty, také jsem ji často dával zá války i po válce a zase jí chci někdy dávat, protože ji považuji za cenný přínos, A s Jeremiášem jsem neměl velký styk. Západ: Borkovec a Jirák, který žil dlouhá léta v Americe... Kubelík: Jirák by m ů j učitel harmonie a částečně také kompozice. M ů j profesor kompozice byl Otakar Šín, ale K.B. Jirák učil hudební formy, jeho kniha byla oficiální učebnice na konzervatoři, a znal jsem jej také z pražského rozhlasu a potom také v Chicagu, kde jsem dával jeho skladby, Znal jsem ho za války. V Praze byl náš p o m ě r velmi přátelský... Borkovce jsem znal jen málo. Někdy jsme se potkávali na ulici... Západ; A co Leoš Janáček? Proč j e h o hudba " c h y t l a " zejména v Americe tak pozdě, když. v Evropě se hraje už dávno? Kubelík: T o jsou někdy záhady. Na jeho hudbu si musí člověk zvyknout a musí mít jakýsi odstup. Ale proč tak pozdě všechno přichází v hudebním vývoji...? Západ: A ještě poslední otázku, Mistře; považ_ujete se za švýcarského nebo evropského dirigenta? Kubelík: Jsem České dítě z Českc chalupy... nabyla to sice chalupa, byl to takový malý zámeček Býchory, kde jsem se narodil, ale já jsem se vždycky považoval za syna svého otce, který sc narodil v Michli, zahradníka syn, a já jsem taky takový zahradniček malý... Západ; Jste tedy... Kubelík: Český dirigent!
Proti ideologické diverzi Geografická poloha Bratislavy na západní hranici socialistického světa nesmírně zvyšuje nároky na účinnost a ofenzívnost ideologické práce městské stranické organizace v boji proti buržoázni ideologii, jejíž vlivy pronikají do Bratislavy různými cestami, zejména však prostřednictvím vídeňské televize a rozhlasu. Městská konference KSS uložila věnovat těmto otázkám zvýšenou pozornost. Proto se v listopadu 1978 uskutečnil v Bratislavě celomčstský seminář k aktuálním otázkám ideologického boje proti antikomunismu, ... O problematiku byl velký zájem. Semináře se zúčastnilo více než 400 účastníků. Takovou formou se daří vyzbrojoval lektory nejdůležitějšími informacemi a poznatky z této oblasti a přispíval k zíntenzivněni našeho boje proti nepřátelské ideologií.
Svědectví Milada Horáková (1901-1950) Dne 27. června 1980 jsme si připomněli 30. výročí j e d n o h o z nejhorších zločinů komunistické j u s t i c e - p o p r a v y J U D r . Milady Horákové. Narodila se 25. prosince 1901 a v r. Í924 promovala na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích nastoupila na sociální odbor Magistrátu hl. m. Prahy. Ve 30. letech patřila mezi naše nejobětavějši bojovníky za sociální pokrok, V roce 1940 byla zatčena Gestapem a odvezena d o koncentračního tábora, kde zůstala až do konce války. Po válce byla za národně-socialistickou stranu zvolena do parlamentu, kde patřila mezi hlavni zastánce československé demokracie proti útokům ze strany komunistů. Kromě toho byla zvolena předsedkyní Československé rady žen, místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů a místopředsedkyní Československého sdružení pro Spojené národy. /já svoje hrdinství v době války obdržela řadu československých a francouzských vyznamenáni. V červnu 1949 hyla zatčena komunistickou Státní bezpečnosti a v červnu 1950 postavena společně s několika jinými národními socialisty a bývalými komunisty (Záviš Kalandra) před soud. Jedním z obvinění, které proti nim hylo Vzneseno, bylo i tvrzení, že chtěla "ve spoluprácí s americkými imperialisty svrhnout atomovou b o m b u na Prahu a tak znemožnit budovatelské úsilí našeho lidu." Před tribunálem se nezlomila a rnj. řekla: "Věřím ve svobodu a spravedlnost pro všechny. Činí mě to zrádcem? Jsem proti tzv. lidové demokracii v Československé republice, protože jsem přesvědčena, že o demokracii nejde. Pracovala jsem proti tomu. Kdyby sc stal zázrak a byla bych osvobozena, pracovala bych proti tomu znova." Tato slova bychom si měli všichni pamatovat j a k o její odkaz. R á n o 27. června 195(1 hyla Milada Horáková popravena. J.K.
Jaromír Spousta, Bratislava Život strany 1/79, str.60
13
Fejeton Jak jsem si to šupajdil s olympijskou štafetou Tak už zase brojíme, už zase protestujeme, už zase jednou b o j k o t u j e m e olympijské hry. J a k o v roce 1936 neblahé paméti. Tenkráte jsem byl mladičký, protifašistický sportovní redaktor " H a l ó - n o v i n " v Praze. J e d n o h o krásnýho odpoledne - lilo j a k o z konve - si mne zavolal šéf. " J a k je ti z n á m o " povídá, "zítra rán o poběží olympijská štafeta napřič rep u b l i k o u . Ponese ten o l y m p i j s k ý oheň, fakuli, z Řecka d o Berlína. Je to kus nacistické propagandy." "Politické závažnosti" povídám. "Správně, správně. Zúčastníš se Štafety." " M a t i č k o s k á k a v á " povídám, "Píšeme proti olympijským hrám úvodníky, oslavujeme protinacistické demonstrace, organizujeme podpisové akce, k o l p o n u j e m e letáčky..." " Z a p a m a t u j si, Josefe..." napomenul otcovsky. "Jestli mladý reportér je proti něčemu, musí být..."' "...stejně informovaný jako kdyby byl pro něco" dodal jsem jeho vlastními slovy, " A to j a k o pojedu vlakem ěi o b j e d n á m e taxík?" " K d e bysme vzali na taxík?" informoval se Šéf. " O s t a t n ě musíš zůstat po celý čas v nejužším styku se š t a f e t o u . " " P r o pána krále" lekám se. Snad nechce, abych odnesl v tretrech, tričku a trenýrkách ten olympijský oheň vlastnoručně do Berlína. Těch facek co bych dostal za ty letáčky! "Domluvil jsem se se sekretářem československé atletické amatérské Unie" povídá šéf. "Vezme tě s sebou v autobusu co poveze skautíky, co poběží se štafetou. Podáš nám zprávu, co se přihodí s fakulí...Máme totiž zprávy, že se něco přihodí. Malá olympijská n e h o d a . " " P ř i h o d í , " povídám. " N i c se neboj, přihodí." Když jsem se ještě za přítmí dostavil k autobusu na Staroměstským náměstí, pobíhalo kolem něj nějakých pětadvacet jinochů, aby se zahřáli. Byli oděni do řeckých tóg a na hlavě měli železný klobouky. Většina třímala v pravici kopí a štít. Ti nejsvědomitější si ještě přinesli lasa a bumerangy. Totiž slečna Leni Riefenstahlová, přítel-
14
Josef Šryck
Krakonošem, kyně vůdce Adolfa je měla j a k o natá- ztracený rakouským Tak mi nezbývalo než běžet za ním v čet pro její olympijský snímek " K r a f t jedné ruce notes, v druhé klobouk. durch Freude - Síla skrze rozkoš!" " A h o j , dobrý r á n o " povídám a (Nosil jsem h u č k u , abych vypadal důstojněji, coby reportér na slovo vzatý.) představil jsem se. N a j e d n o u z níěeho nic, se objevil " D o b r ý , " pozdravil vedoucí skautíků. Měl ve vlasech čtyři husí péra j a k o vedle mne velmi rozsochatě vyhlížející náčelník "Sedící buvol". Četl jsem váš mládenec, článek: "Vlastenci, odmítněte účast na " S t ů j , " zvolal, " S t ů j , vole" berlínské olympiádě" dodal. "Ale nic " N e m á m pokdy stát, vole," odsekl ve zlým. Co jsme si, to jsme si. Skauti jsem. " M u s í m za olympijskou Štafejsou gentlemani, sportovci. Vykouří- tou. (Náskok šíleně upalujícího skautíme dýmku míru, zažehnutou žhavým ka se zvýšil o dalších padesát metrů.) olympijským ohněm na cestě z Řecka " P o v í d á m , stůj," trval na svým jipřes tábor do Berlína. "Uvedl mne na noch běžící podél mne. "Čech a děláš mé místo vzádu v autobusu a odkvapil štafáž Hitlerově fakuli. Nestydíš se?" s úsečným " A h o j ! " " S t y d í m , " povídám, abych už měl p o k o j a ztratil jsem dalších padesát V devět hodin ráno dostali jsme se metrů. " Č t i todle," povídá jinoch. Strkal na rakouské hranice, o d k u d se v deset třicet přiblížil olympijský běžec s ho- mi d o ruky m ů j vlastní letáček: "Vlasřící pochodní. Byl to kmet kolem se- tenci, odmítněte účast na berlínské dumdesátky s bílým vousem - Backen- olympiádě!" " D o b r ý muži," povídám, "bratře, bartem - á la J e h o Veličenstvo císař František Josef v podelších Červených s o u d r u h u , vlastenče, já neběžím s hittrenýrkách, pokladník rakouského lerovou fakulí, já běžím proti fakuli." olympijského výboru, jak jsem se poz- Začal mne chytat za šos. Shýbl se pro ději dověděl. D v a rakousko-uherští kus šutru. turnéři jej nenápadně postrkovali ze " D o b r á , " povídám, "Vyhráls. Ale zadu jak si to hasil podél hranic. Když že jseš kus pitomka pitomýho co svět nás uzřel, měl stále ještě dosti mužné ještě neviděl...a to neodvolám." Sedli síly, aby zamával pochodní vysoko jsme si na milník a já mu vysvětlil oě nad hlavou, postrčil si upadající brejle kráčí. a zvolal třikráte: "Sieg Heil, Sieg Heil, " A tys to sám napsal?" divil se. Sieg Heil. Den olympischen Spielen in Č e n t r f o r w a r d S.K. Tábora patrně ješBerlin: dreimal Sieg Heil." tě nikdy neviděl autora letáčku. " N o n a z d a r , " odpověděli římští K R KS HA CTIRAD S M O L Í K Siouxové. Zatímco se to odehrávalo, dva ríšsko-němečtí kameramani objížděli kolem hranic a fotografovali naše p o h r a niční opevnění. Rozběhl jsem se na poštu a zavolal šéfa. "Sláva, nazdar výletu" řekl. "Ale teď už leť, ať nám nezmeškáš štafetu. Dostali jsme zprávu, že členové místního S.K., F.P.T. a D . T . J . v T . chystají štafetě zvláštní podmořský překvapení. ( M ů j šéf pracoval kdysi na dešifrovacím oddělení našeho konzulátu v Budapešti.) Když jsem vyšel z pošty, olympijská štafeta už byla v trapu. Jeden z. těch skautíků vyrazil v šíleným tempu a mazal si to po silnici, aby nahnal čas O*
"Sám?" Co vám mám vykládat? Dohnali jsme štafetu. Pozdě. V autobuse seděl náčelník "Sedící buvol" a z šosu mu kapala voda j a k o Zítkovi, když zpívá árii vodníka v Rusalce. Totiž, když spojení členové místního S.K., F.P.T. a D . T J . v T. se na něj vyřítili, mávajíce nad hlavou letáckama: "Vlastenci, o d mítněte účast na berlínské olympiád ě " skočil strachy i s olympijskou fakulí a se vši fotogenickou slávou d o r y b n í k a . Skončil jsem r e p o r t á ž : " D u c h tištěnýho slova vznášel se nad v o d a m a " (A můžete si to přečíst ve svazku " H a l ó - n o v i n " v pražské městské knihovně.) A tak jsme nemohli vykouřit d ý m k u míru se "Sedícím buvolem" a ten olympijský oheň, co spatřil vůdce Adolf plát hrdě na stadiónu v Berlíně nebyl zažehnut paprsky řeckého slunce na korintském istmu, ale rozŠkrtnutou sirkou "Matice školské" na břehu jihočeského rybníka. " D e n olympischen Spielen, Sieg Heil, Sieg Heil, Sieg Heil." Na Slovensku ročne okolo 3600 anonymných sťažností Pravda 21). júla 1979. str.4. Prečo sa nepodpísali? ...Pozrime sa na celý tento problém bliiäie, aj r hľadísk jeho niekoľkoročného vývoja, podporme naše úvahy konkrétnymi ú daj m y, aby sme mohli prisl' k vecným záverom. Za minulý rok napríklad napísali občania na Slovensku orgánom 3654 anonymných lislov: vyše 2000 ministerstvám, ostatným ústredným orgánom a organizáciám, ktoré riadia, a 1640 národným výborom a ich organizáciám Z hľadiska číselného porovnania posledných piatich rokov jc to najviac, keď roku 1974 bolo na Slovensku o 600 anonymov menej a roku 1977 o 300 menej. Základná je väak otázka, k o ľ k o 7. týchto anonymov je čo do svojho obsahu úplne alebo čiastočne opodstatnených. [ k e ď / roka na rok táto odpodštatnenosť klesá, jednako eäle vlani bolo 35,7 pere. podaných anonymov úplne alebo čiastočne opodstatnených. V absolútnom číselnom vyjadrení jc to lakmer 1300 anonymných sťaínosti. Otázka teda znie: bolo by únosné za takéhoto stavu opodstatnenosti jednoducho nebrať anonymy na vedomie? Odpoveď je celkom jednoznačná: aj keď lu ide o akúsi núdzovú,? hľadiska vývoja naíej spoločnosti neželateľnú ľormu kritiky, bolo by spoločensky nezodpovedné ncpreíetrovať aj anonymné sťažností... ...Záver o celej tejto problematike je leda jednoznačný: prehlbujúca sa socialistická výchova by mala viesť k lomu, aby sc počet nepodpísaných oznámení občanov stále znižoval, no skutočnosť íe viac ako trelina anonymných oznámen! ukáže sa byť po prešetrení pravdivá, zatiaľ odsúva možnosť uplatňovať zásadu, že anonymy patria do koäa, Jaroslav M e i k o
I like Leonid
Vilém Hejl
Soudruzi soudci! Jsem si jist, že p r ů Soudruh Baudyš se v zájmu dalŠiho běh líčení vás již stačil přesvědčit, jak rozvoje mírového soužití států z růzmá znít váš výrok o vině obžalované- ným společenským zřízením rozhodl ho. Ta byla prokázána mimo veškerou zatím nezasahovat a jenom sledoval pochybnost a j a k o žalobce bych se mo- vývoj událostí. Zjistil totiž, že i jeho už hl zcela vzdát svého závěrečného slo- fotografují někteří západní turisté, ačva. Protože však je nutné, abyste i při koliv je vzhledem k povaze své služby výroku o trestu neochvějně rozhodo- vlastně utajovaným objektem. Vzápětí vali z třídních pozic, shrnu ještě jednou se ale ukázalo, že soudruh Baudyš muzákladní skutečnosti, týkající se pro- sí operativně zakročit. N a zádech muj e d n á v a n é h o trestného činu i jeho pa- žovy košile uviděl ručně malovaný náchatele, pis Aj lajk Leonid, Třebaže soudruh K spáchání svého činu si obžalovaný Baudyš neumí anglicky, projevil vysozáludně zvolil 31. květen letošního ro- ký stupeň revoluční bdělosti a politickú, sobotu s příznivým počasím, kdy ké uvědomělosti, když usoudil, že objsou na ulicích hlavního města naší so- sah se vztahuje k osobě generálního lacialistické republiky tisíce západních jemníka Komunistické strany Sovětturistů. Kritického dne opustil asi v je- ského svazu a snižuje jeho vážnost, denáct hodin dopoledne svůj byt v LiNa výzvu soudruha nadstrážmistra dické třídě na Smíchově a tramvají o d - Baudyše, aby h o následoval, odpovějel k Národnímu divadlu; obával se to- děl muž neobyčejně hrubým výrokem, tiž, aby nebyl předčasně odhalen a Když se mu pak nadstrážmistr Baudyš zneškodněn. Další průběh činu se bě- legitimoval služebním průkazem, vyhem šetření podařilo p o d r o b n ě zre- trhl mu zatýkaný muž p r ů k a z z ruky a konstruovat. hodil jej do Vltavy. Svědky praporčíka Obžalovaný zamířil od N á r o d n í h o Krále a r o t n é h o Vránu, kteří též konali divadla po nábřeží na Křížovnické ná- v prostoru Karlova mostu službu, přiměstí a odtud na Karlův most. Věděl, volal křik Kontra neprojde! Zatímco že zde potká nejvíce zahraničních náv- za velení praporčíka Krále soudruzi štěvniků, obdivujících výdobytky na- Vrána a Baudyš přemáhali výtržníkův šeho socialistického budovatelského úsilí, a zde se rozhodl spáchat svůj čin, svoji ideologickou diverzi. Dnes dopoledne jste slyšeli svědeckou výpověď nadstrážmistra BaudyŠe. Soudruh Baudyš, konající v civilním obleku služební obchůzku, zpozoroval nedaleko Malostranské mostecké věže početný oživený zástup. Zjistil potom, že jej tvoří většinou turisté z kapitalistických zemí, kteří fotografovali muže v pestře pomalované košili s použitím Hradčan j a k o pozadí. Zmíněný muž se sice tvářil nevšímavě, ve skutečnosti však se po mostě loudal, aby jej stačil vyfotografovat co největší počet zahraničních turistů. Protože muž měl na košili vpředu nápis v ruském jazyce, domníval se soudruh Baudyš, že jde o hosta sovětského původu a chtěl m u poskytnout ochranu před západní senz.acechtivou dotčravostí. Muž ale jeho nabídku odmítl slovy J o b tvoju mať, jejichž obsah nebyl s o u d r u h u Baudyšovi ilmed srozumitelný, jen podle intonace vytušil, že jeho p o m o c není vítána. Ruský nápis na mužově košili, který zněl J a ljublju Leonida, soudruh Baudyš v zaujetí službou ihned nepřečetl, i když jinak sovětské písmo azbu- H M ^ H f l i ka ovládá. WjV?LTxussip i
15
o d p o r , shromáždilo se kolem asi padesát chodců, většinou cizinců z kapitalistických zemí, a ti celou scénu fotografovali i filmovali. S o u d r u h ů m příslušníkům se posléze podařilo muže dopravit d o Malostranské mostecké věže a vyčkat tam příjezdu služebního vozidla, které jej pak odvezlo na celu předběžného zadržení. Musím znovu zdůraznit, že výtržník, sedící zde před vámi a čekající na váš tvrdý, ale spravedlivý výrok o trestu nepřestal přes opakované výzvy k zachování pořádku provokovat, a vykřikoval například Ať žije soudruh Brežněv, Se Sovětským svazem a nikdy jinak, a další provokační hesla pobuřujícího protisocialistického charakteru. Během vyšetřování se obviněný hájil, že nápisy A j laj k Leonid a J a Ijublju Leonida si na košili namaloval proto že miluje Sovětský svaz a zejména si váží soudruha Leonida Iljiče Brežněva. J a k ale bylo zjištěno, obviněný se nikdy nestal členem Svazu československo - sovětského přátelství. Když mu to bylo vyšetřovatelem předestřeno, odpověděl, že si členství v této masové organizaci chtěl nejprve zasloužit. Na otázku vyšetřovatele m a j o r a Flanderky, zda si tyto takzvané zásluhy hodlal opatřit provokačními nápisy na své košili, řekl, že on se za sympatie k Sovětskému svazu a j e h o čelnému představiteli nestydí; jak vyplývá z obžalovaným podepsaného protokolu ze dne 24. června, zeptal se dokonce s o u d r u h a Flanderky, jestli se on sám někdy odvážil projevit svoji lásku k Sovětskému svazu p o d o b n ě j a k o on zcela s p o n t á n n ě a veřejně. Jakmile si pak odpykal kázeňský trest tří d n ů v temnici s tvrdým ložem a půstem, měl obviněný ještě tolik drzosti, že obtěžoval o b v o d n í h o prokurátora vyIhanou stížností na údajrlé špatné zacházení. Jelikož v průběhu vyšetřování nastalo důvodné podezření z další trestné činnosti, byla v bytě obžalovaného provedena dne 2. června domovní prohlídka. Při ní bylo zabaveno větší množství různého doličného materiálu se kterým jste se mohli seznámit. Na společenskou nebezpečnost pachatele ukazuje zejména zabavených osm velkých alb s různými výstřižky z našeho denního tisku. Obžalovaný sice tvrdí, že má zálibu v literatuře, ale z výběru autorů j a k o jsou Vasil Bilak, Ivan Skála a J a n K limem, lze tušit, že pouze po-
16
hotový zásah orgánů Státní bezpečnosti překazil zákeřné plány, jež mohly mít nedozírné důsledky. Soudruzi soudci, nesmíte se domnívat, že před vámi sedí obyčejný výtržník, s jakým lze mít snad slitování. Přip o m í n á m vám proto svědeckou výpověď podplukovníka Minaříka z hlavní správy rozvědky federálního ministerstva vnitra. Obětavým úsilím našich rozvědčíků se podařilo zjistit, že fotografie obžalovaného v košili s nápisy Aj laj k Leonid a J a l j u b l j u Leonida vyšly v celé řadě buržoasních plátků, například v A r b a j t r c a j t u n k , Tajm a Stern. Buržoázni mocipáni, kteří obžalovaného jako svoji loutku rozehráli ke špinavé hře proti našemu zřízení, nad ním nyní prolévají krokodýlí slzy a pokřikují o lidských právech. Vzpomeňte, jak jíž soudruh Gottwald řekl na jejích adresu, že jim u nás stromy d o nebe neporostou! A je na vás soudci ( abyste gottwaldowsky odpověděli na provokace obžalovaného, který se svou podvratnou činností neskoncoval ani ve vězeňské cele. Díky bdělosti našich orgánů se podařilo zachytit provokační dopisy obžalovaného ústřednímu výboru naší strany, soudruhu Brežněvovi a vrchnímu velitelství Sovětské a r m á d y . O charakteru obžalovaného zajisté říká dost jeho dopis Sovětské armádě, kterou žádal o ozbrojenou p o m o c proti buržoasnimu teroru! J e třeba, abyste uvážili rozsah škod, které obžalovaný svou trestnou Činností napáchal. Především narušil jinak příznivý dojem, jaký si zahraniční turisté odnášeli z návštěvy naší socialistické vlasti, a probudil v nich bezdůvodné pochyby o normalizaci poměrů, dosažené za vedení s o u d r u h a Husáka. Když potom na Karlově mostě pózoval ve své provokačné popsané kosili agentům třídního nepřítele, obstaral municí hrubému dělostřelectvu nepřátelské propagandy. A vaší povinnosti, soudruzi soudci, je zločiny nejen trestat, ale i jim zabraňovat. Myslete tudíž pří rozvažování nad trestem i na to, jaké nebezpečí v rukou nepřítele znamená sbírka výstřižků s projevy a články s o u d r u h ů Bilaka, Klimenta a Skály. T u t o zbraň musíte vyrazit z j e h o nečistých r u k o u ! Na vývody o b h a j o b y se nepotřebujete ohlížet. Čím hájí pan advokát obžalovaného? Třídním původem. My, marxisté-leninci, ovšem víme, Že kdo vyjde na ulici s takovými hesly jako
obžalovaný, staví se proti své třídě, nepatří k dělníkům, ale mezi slouhy buržoazie, Stejně nejapné jsou výmluvy obžalovaného, mluvícího o jakýchsi dobrých úmyslech, o tom, že chtěl dát příklad všem přátelům Sovětského svazu, aby p o d o b n ě j a k o on vyšli v popsaných košilích na ulice, pak prý by pravicoví rozvratníci i jejich spFeženci v zahraničních podvratných centrech viděli nerozbornou jednotu našeho lidu. Poučeni zkušenostmi z krizového vývoje nezapomínáme, jak končí projevy jednoty a přátelství sc Sovětským svazem, nejsou-lí bděle a moudře řízeny naší stranou a ponechány živelnosti! Pan advokát, podléhající buržoazním přežitkům, si zřejmě myslí, že zde není proto, aby pomáhal upevňovat socialistickou zákonnost, ale že má svého klienta zachraňovat před zaslouženým trestem. Uchýlil se tudíž posléze ke zbabělému manévru a tvrdil, že obžalovaný má v důsledku mdlé inteligence a nevalného školního vzdělání sníženou rozeznávací schopnost a nebyl si tedy prý vědom dosahu svého Čínu. Čím můžete svoje tvrzení doložit, pane advokáte ? Slyšel jste 2de přece výpověd 1 soudního znalce d o k t o r a Mysltka, prokazující, že inteligence obžalovaného přesahuje průměrnou úroveň členů strany, zatímco se stejným Školním vzděláním si věrní synové a dcery dělnické třídy dokázali osvojit vědecké učení marxismu-leninismu a dosáhnout nejvyšších míst ve straně a vládě. Mlčíte, co? Jen se přihlouple usmíváte, vy i váš klient! Však vás přejde smích, soud se o to již postará. Soudruzi soudci! Obžaloba vás žádá abyste vynesli trest v plné výši sazby, předvídané naším socialistickým trestním zákonem, Ať je váš rozsudek sirénou, přehlušující hanebná, štvavá a protisocialistické hesla, kterými se obžalovaný pokusil narušit klid našeho mírového úsilí!
PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE
SI SI SI SI SI SI SI SI SI SI
ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD
Próza
Kaviár a jiné laskominy Žena pójiäťováka Vacka dělala večeři. Ráno nakoupila na trhu ružová íillé morského jazyka, bílé hlavičky žampionů, zelené brocoili a melírovaný t v a r o h o v o m a k o v ý koláč z židovské pekárny. Před sebou měla časopis G u r m e n t a občas d o něho nahlédla. Vacek se vykoupal a voněl Aqua Vclvou, vzal si košili od Ježíška a bleděmodrou kravatu, kterou zdědil po mrtvém sousedovi. V ruce už měl d r u hý drink, " N o vidíš," řekl ženě, "z a u t o b ušáka na pojišťováka a kdoví co budu od teďka za r o k . " "Vždyť jsem to pořád říkala, ne?" řekla žena. Plnila fillé dušenými žampiony a balila je do ruliček. "Slušnej, chytrej člověk se tu dostane kam chce. Možná, že jednou budeš přeci jen dělat tu svou abstraktní m a t e m a t i k u . " " W e l l , " zasnil se stydlivě Vacek a posunul si brýle ke kořenu nosu, "já dám na tvou intuici. Zatím ti tovždycky vyšlo. Ale tohle, víš," zasnil se blaženě, "je už hodně blízko. O n o se to možná n ě k o m u nezdá, ale to je čísel a papirů a organisování. Víš, Babko, že mě to baví? Nikdy jsem si nemyslel, že mé bude práce bavit. Samozřejmé, pokud to nebude m a t e m a t i k a . " Vzal d o prstů jeden slizký žampion a ochutnal, " J e d e š ! " řekla žena s láskou. "Panebože, to je lahoda. Kam se na tebe hrabe Liprl." "Lipri ze mne nikdy n e b u d e , " řekla Babka skromné, "ale malinký bistro bych si jednou mohla otevřít. Jen je-
den pultík a pár barových stoliček někde v d o w n t o w n u . Umíš si, Brouku, představit tu nádheru? Pultík s červeným a r b o r i t e m , " snila, "a k tomu dřevěný barový židle s lýkovým vyplejtáním. Víš ty, Brouku, že červená barva p o d p o r u j e chuť k jídlu?" " K d y ž mi bylo deset," vzpomínal Vacek, "vzal mě dědeček k narozeninám na zmrzlinu k Liprtovi. Řekl tenkrát mojí mamince: Kluk už je dost velký na to aby ocenil luxus." Maminka ho zkoušela přemluvit, aby mě vzal k Bergrovi nebo k Myšákům, ale dědeček jen mávl rukou. Maminka považovala jídlo za nezbytnost a delikatesy za hřích," Vacek zavrtal vývrtku d o špuntumaďarského bílého. " Z a chvilku tady b u d o u , " řekla Babka. " C o myslíš, Brouku, bude se jim líbit náš stůl?" "Stůl je nádhernej, Babko, to už jsem ti chtěl říct předtím, hlavně se mi libí tjŕ malé kytičky u každého talíře." "Červený," zasmála se Babka, "alespoň jim bude chutnat. Co myslíš, Brouku, mají rádi rybu?" " T o není ryba. Babko, t o j e umelecký dílo, jak to tak p o z o r u j u . " "Ještě k tomu dám brocoili a zaleju sauce Hollandaise." "Sauce Hollandaise," mlaskl Vacek, " h o t o v e j Liprt všude samý zrcadlo Když šel vrchní, vidělas ho v nich stokrát. Stříbrné mísy, co nes, toky. Pane, to bylo stříbra. Příbory ze stříbra, šálky na polévku, cukřenka, slánka, samé stříbro. A do toho svítilo
Eva Limanová
slunce obrovskýma tabulema a všechno se třpytilo a lesklo jako veliký křišťálový lustr. Dědeček si objednal eskargoty a flaštičku Lacrimae Christi a pro mne pistáciovou zmrzlinu." "Eskargoty! Ty já miluju, B r o u k u , " vykřikla radostně Babka, " a pistáciová zmrzlina, hotový sen." " T e n k r á t jsem pochopitelně nevěděl, že bude zelená. To bylo překvápko. V životě jsem o zelené zmrzlině ani neslyšel, natož abych ji ochutnal. Přinesli nám to všechno na stříbře a každý toho našeho vrchniho viděl stokrát v zrcadlech a nás taky. U o k n a seděl enormně tlustý pán a polykal jeden chod za d r u h ý m . "Běh o u n e k , " řekl dědeček a pozvedl sklenku směrem k němu. "Ty máš ale kluku štěstí! Zrovna na tvý desátý narozeniny potkáš B ě h o u n k a . " " K d o to je," zeptal jsem se když tlustý pán pozvedl svoji sklenku směrem k dědečkovi, "Slavný cestovatel, novinář, spisovatel a lidožrout," pochlubil se dědeček. " L i d o ž r o u t čili kanibal je ten, kdo okusil maso svého druhu. Běhounek s Nobilem snědli při výpravě na Jižní pól Švéda Malmgrena. Jen se podívej, jak si dává do n o s u , " To už se objevil pan vrchní stokrát v zrcadle a na stříbrných mísách nesl třista malinkatých pečených ptáčků, obložených trpasličími rajčátky a bílými stonky černého kořene, "Kvíčaly," vydechl dědeček uznale, "kluku, dneska je tvůj šťastný den. Na svý desátý narozeniny máš možnost vi-
17
dět kanibala, jak baStí kvíčaly. Teď to neocenis, teď jsi na to ještě moc malej, ale jednou na to budeš vzpomínat." "Měl pravdu, B r o u k u , " smála se šťastně Babka, "myslíš, že náš kluk bude taky takhle vzpomínat na dětství? Víš co myslím, bez dědečka, bez příbuzných a tak, 1 ' " T o víš, že bude vzpomínat, možná, že ne na kvíčaly, ale vzpomínat b u d e . " " U ž jsou t a d y , " vyděsila se Babka. Opláchla si ruce u sinku, utřela je o zástěru a zástěru pečlivě pověsila na plastikovou skobku. Shrnula si vlasy z čela a celá zrůžověla rozpaky. " T a k tohle je m ů j nový bos," představoval Brouk " a jeho žena J o a n . " " F i n e salesman you have here, Mrs, Vacek," řekl bos a uznale poplácal Brouka p o rameni. " M á t e rozkošný d o m e č e k , " rozhlédla se J o a n . " D ě k u j i , " řekla Babka potěšené. " T o víte, děláme co můžem. N a k o nec musíte brát v úvahu, že jsme sem přišli s holýma r u k a m a . " " T o muselo být těžké," řekl bos. " M y si něco takového ani neumíme představit, eh J o a n ? " " K d e p a k , neumíme, ale proč jste vlastně přišli s holýma r u k a m a ? " optala se. " T o víte, po Dubčekovi," řekl Brouk. " T o byl ten váš president, že ano? Babka vstala a odešla d o kuchyně. Věděla, že teď bude dlouhé vysvětlování. Pořád ještě před každou návštěvou d o u f a l a , že na to nepřijde řeč, ale zároveň se nemohla zbavil pocitu, že se musí omluvit za malý domeček a nenákladný nábytek. Přemýšlela o čem asi mezi sebou mluví Kanaďani, jestli také o knihách, j a k o se mluvilo d o m a , nebo o divadle a o muzice. Rovnala j e d n o h u b k y d o šachového vzoru na alpakovou niisu, mezi ně kladla pugétky kadeřavé petrželky a d o nich černé olivy. Z livingroomu slyšela B r o u k a jak vysvětluje svou špatnou angličtinou s těžkým přízvukem rozdíl mezi Če chy a Slováky. Když pot o m p ř i n á š e l a n a z d o b e n o u misu s předkrmem a damaSkové ubrousky p o babičce před hosty, všimla si, že bos nenápadně zívnul. "Mow lovely!" vykřikla J o a n . "Pr osím, vezměte si," řekla Babka. " N a zdraví," řekl Brouk a pozvedl sklenku s vínem. " J a k jste to řekl?" optal se bos.
18
" N a zdraví," opakoval Brouk, " t o je česky To your health." " N a zdar-vi," řekl bos. "Naz-da—ra-vi," smála se J o a n , a potom, "co jsou to ty malé kuličky?" " T o je kaviar," řekla Babka. " I t looks like fish eggs," řekl bos. Brouk se podíval na Babku. Babka už měla na jazyku, že to opravdu jsou fish eggs, ale včas se zarazila. Sla d o kuchyně a vypila plnou sklenku sherry. Bosova žena kárala svého muže: " C o p a k n ě k d o jí fish eggs, silly?" a za vteřinku zmateně, "well, ale chutná to r y b i n o u . " Babka si znovu nalila. Do nohou se jí pomalu plížil známý pocit příjemné těžkostí. Slyšela jak Brouk nonšalantně nadhodil: "Rádi rybařite?" " J á nemůžu chytání ryb ani cejtit," řekla J o a n , "já mám k tomu o d p o r . " "Víte jak to j e , " postěžoval si b o s , " s ženskou se r y b a ř i ť n e d á . Ženskou to nudí. Ale sám, to rybařím rád. D o k o n ce moc rád. Sedím si uprostřed lejku v buši, komáři na mne nemůžou, voda se čeří a pode mnou hejna chytrejch ryb oťukávaj třpytku. Pane, někdo by si myslel, že ryba je blbá, ale opak je pravdou. Ryba je chytřejší než člověk." "You said it!" řekla významně Joan. " J e d n o u jsem chytil lososa na malou zlatou třpytku. Vážil dvaadvacet poundů." J o a n vzdychla, vstala a šla za Babkou d o kuchyně. " U ž je zase v rybách, to je nemožný, pamatuje si všechny ryby, které kdy chytil. Někdy si říkám, že kdybych byla ryba, byla bych na tom lip." "Alespoň by si všimnul co mám na sobě nebo kolik vážím," přejela si rukama po štíhlých bocích a měňavá látka zapraskala statickou elektřinou. " N á d h e r n é šaty," pochválila Babka, " m ů ž u si s á h n o u t ? " " G o a h e a d , " nabídla J o a n . Látka byla chladná a kluzká a přiléhala na J o a n i n o tělo jako kůže. Chvilku měla Babka pocit, že se dotýká nahých boků. " O p r a v d u moc krásné," řekla a odtáhla ruku. Zdálo se, že se lesklá látka zachvěla. " H o d n ě to chytá statiku," řekla J o a n , "občas musím jít d o koupelny namočit si ruce a přejet si s nimi po Šatech. Kde tady máte k o u p e l n u ? "
Když J o a n odešla. Babka vypla rýži. Z livingroomu slyšela bosa: "Nejlepší chytání je losos. Říká se, že ryba je chladná, ale panečku takový losos je vášnivý a z a c l o u m á š v á m a j a k nejlepší milenka. Viděl jsem chlapy s erekcí pří chytání lososa. To je sexuální zážitek. To hladké, krásné tělo a ta síla, když skáče proti proudu přes kameny a pak odpočívá vyčerpaná v tišině a znovu skáče a mrská se, sem a tam, štíhlá, lesklá, hup nahoru pres jez j a k o kdyby měla křídla a znovu dolů proudem a křečovitě se drží na místě, celá se chvěje n á m a h o u , třpytí se v slunci, a znovu stoupá proti proudu kousek po kousku. ínč za inčem a pak někde nahoře u pramene orgasmus a smrt. T o m u , pane, říkám sexuální zážitek." "Ryby a sex," řekla J o a n , která se vrátila z koupelny. " T o je všechno o čem umí mluvit. M L U V I T ! " zdůraznila, "ale skutek utek. Koiik myslíte, že v životě těch ryb chytil. A s tím sexem, ani nemluvím. Vsadím se, že s váma je to stejný." " V našem v ě k u , " řekla Babka, " u ž to snad není tak důležité, "cítila jak se červená, nikdy předtím o tom s nikým nemluvila, " C o myslíte, v našem věku?" vykřikla uraženě J o a n , " T e ď jste to právě slyšela. Losos si nedá p o k o j dokud neumře, Losos ví moc dobře, že se vyplatí se trošku se snažit, zdolat nějakou tu překážku, n a m á h a t se trochu. Pro lososa je točil života. Představte si tu krásu. Táhnete proti proudu, okolo vás jeden losos vedle druhého, místama taková záplava, že se dá po nich přejít na druhou stranu řeky suchou n o h o u , cítíte jejich napnuté svaly a krásnou m o k r o u kůži, jejich sílu, vidíte, jak se jim otvirají tváře n á m a h o u a v nich rudé, prokrvené skřely, plné kyslíku a třou se o vás jeden přes druhého, třou se břichem a zádama a boky," a J o a n slastně přivřela oči a olízla si rty, " S b i t ! " řekla když znovu očí otevřela, " m á t e tu něco k pití?" "Šťávu," řekla Babka horlivě, "neb o k o k u . " Cílila jak s e j í třesou ruce, když brala skleníčku z kredence. "Něco ostřejšího, prosím," řekla J o a n sklesle. " C h á p u , " zasmála se Babka rozpačitě. Vytáhla zpoza krabic se speciál K láhev J o h n n y Walkera, dopůli upitou. " T o si tu schovávám pro strýčka P ř í h o d u , " řekla a podívala se přes ra-
meno d o lívingroomu, jestli ji Brouk nevidí. "Walker, a person's best friend," řekla J o a n a nalila si sklenku téměř až po o k r a j . " M n ě t a k y , " řekla Babka a když se napila, " t a k ono se po nich dá přejít na d r u h o u stranu řeky?" " T o je jen taková figúre of speech," řekla J o a n , "ale za starých ěasů d o k u d tu bílej človek všechno nevymordoval a nespolůtoval, když táhli lososi proti proudu, indiánští psi přes ně běhali na druhou stranu řeky jak po mostč. "Losos, pohyblivý m o s t , " mlaskla Babka, " m n e by zajímalo," pokračovala a znovu si ucucla ze skleničky, "zajímalo by mě, jestli se ty ryby taky milujou. Nebo jestli je to jen taková pudová záležitost, rozmnožit se a tak. Takhle jak to líčíte to spíš vypadá, promiňte, že to tak řeknu, jako veliká orgie, tělo na tělo, opakovaná rozkoš, extáse, žádný pocit viny. S o d o m a a G o m o r a lososího světa." "Věříte v reincarnation?" optala se Joan. " T o ne, to je na mne moc složité." "Neměla jste nikdy pocit, že něco intimně znáte a nevíte proč a odkud? T a kové to dejávue?" "Ale ano , mockrát, ale já o tom tak nepřemýšlím. Já to beru tak jak t o j d e . Já to nerozebírám." " P t á m se vás, protože vám chci něco v naprosté důvěrnosti vyprávět. Souvisí to s vaší otázkou jestli se lososi miluji." " H l o u p á otázka, žejo," vzdychla Babka, " k d o to může vědět?" "Poslouchejte, tohle jsem ještě nikomu neřekla, ostatně každý by se mi vysmál, anyway, ale s várna mám pocit jako že tomu budete rozumět. "Víc whiskey?" optala se Babka a dolila J o a n i sobě. "Představte si, že jdu j e d n o u na jaře na procházku Bruče Penninsulou vzduch voní sněhem, ale už je krásné teplo, f o u k á prudký jižní vítr a jezero a obloha mají stejnou ostře modrou barvu, balvany sálají vlhkej hic, ale ve stínu jeještě mráz. Takový počasí já mám nejradši, vítr mě přivádí k šílenství, představuji! si, že vy evropani máte asi takový pocit, když procházíte Louvrem nebo Benátkama, pocit, že k tomu patříte, že jste součástí té vaši kultury, kterou tu postrádáte. Jak už jsem řekla teplý vítr je j a k o stovky něžných dlani, nedá vám mluvit, nemůžete se mu bránit, musíte se mu o d d a t .
Hotové šílenství. Ten den mč to z ničeho nic táhlo proti proudu rozvodněného potoka, skáču z jednoho kamene na druhý, pode mnou prudká voda, rozpuštěný sníh ledově jiskří a sem tam ojedinělý losos, který se zatoulal, spleti si potok s řekou. Voda mě vede z prosluněné pláně d o tmavého buše, potok se zužuje a v tůňee, kde je voda hlubší se třese na místě opuštěný losos, co chvíli se vymrští a padne břichem na suchý kámen. T a m leží a zmítá se až se naštěstí znovu dostane d o proudu a zpět d o tůňky. Nechci ani myslet na to, kolikrát už to zkoušel, je očividně vyčerpán na břiše krvavé šrámy. Táhne mě to pořád dál, potok už téměř nevidíš, jen malou stružku v trávě, les se otevřel a znovu prosluněný palouk a tady se voda nadobro ztrácí. Jsem si jistá, že už jsem tu někdy byla, znám intimně měkký pocit mechu, d o kterého se vsákla voda, syrovouVůni blatouchů, palěivost slunce. Půl metru od sebe tu leží dvě lososí těla, ještě se třpytí a ještě z nich sálá síla, ale oko už kalné, mrtvé. Zápiavajiker okolo většího těla a smetanové mlíčí vytéká z otvoru na břiše štíhlejšíh o lososa." " T o je strašné," vzdychla Babka, " t o vypadá jako že ty ryby se opravdu milujou, že se oddělily od těch ostatních, aby mohly být samy." " P ř e s n ě , " řekla J o a n , "ale to není všechno. Vidím tu sama sebe, najednou mám to dejávue, jasný pocit, že se opakuje můj osud, to jsem já, ten losos ležící v jikráeh a vedle mne má jediná životní láska. Ještě cítím na zádech tlapky indiánských psů, stříbrné tření rybích těl a vůni studené vody. Pamatuji .si, jak jsme leželi v slunci neschopni se p o h n o u t , jak jsme pomalu osychali a dýchání bylo těžší a těžší, ale ještě před smrtí výbuch rozkoše, něco nepředstavitelného, odměna za všechno strádání. Vidíte, darling. i my, ryby bychom mohly mít svého Shakespeara. Budu se muset před večeří ještč namočit." " U ž je to všechno studené," omlouvala se Babka, "musíte mi to odpustit, ale udělala jsem k večeři r y b u . " " N e v a d í , " řekla J o a n , "já si vezmu jen zeleninu a rýži."
"Myslím, žejo, Babko, bos je opravdu hodný člověk i když ho politika nudí," " C o J o a n , jak se tí líbí .loan." "Well, mám-li být upřímný, nic mě moc na ni nějak to... víš, co myslím. Zdá se mi taková rezervovaná, chladná. Říká se u nás v company, že má indiánskou krev." " N e j e n o m indiánskou," řekla Babka, "já si myslím, že je báječná, nechceš slyšet, o čem jsme si vyprávěly v kuchyní?" " J a k o bych tady byl, dětičky, vaření, šaty, peníze. Proč prosím tč nejedla tu rybu? T o mě naštvalo. Ty se tu maluješ od rána s rybou, vymýšlíš delikatesy j a k o někde u Liprta a ona to nejí. To ti asi muselo být hodně líto, co?" "Víš, že ani ne. Brouku, každý není jako Běhounek," řekla Babka. " C o to blábolíš, ty už asi musíš být hodně u n a v e n á , " smál se Brouk, "copak jste to tu vlastně popíjely, co?" Nebŕr si Brouku p y ž a m o , c h t ě l a říct Babka, když byli v ložnici, ale nebyla schopná to vyslovit nahlas. c i u č l a bych s icbini spát celá nahá, chlíla bych cílil tvou kůii na mč, tri! se o tvé boky, záda a stehna, břicho a chodidla, tvé dlanč..,
" D o b r o u noc, B a b k o , " řekl Brouk a políbil ji na čelo. Otočil se k ní zády a za chvilku ještě zamumlal: "Víš, že mi tenkrát nikdo ve škole nevěřil, že jsem měl k narozeninám zelenou zmrzlinu? A toho Běhounka teprve ne. Když tí to nikdo nevěří, tak to je j a k o kdyby se ti to vlastně ani nestalo. Někdy si fikám, jestli jsem si to vlastně všechno jen nevymyslel." " N e b o j se, Brouku, já ti to věřím," zašeptala, ale Brouk už zhluboka oddychoval. Škvírou mezí záclonami začal prosvítat den.
PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE K ránu když hosté odešli a Brouk P Ř E D P L A Ť T E pomáhal Babce sklízet ze stolu, Babka P Ř E D P L A Ť T E řekla: PŘEDPLAŤTE
SI SI SI SI SI
ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD!
" C o myslíš, Brouku, líbilo se jim u nás?"
19
Zelenáč v novém světě Palec na mne zvědavě č u č e l / d ě r a v é ponožky. Neodolal jsem a nakreslil propisovací tužkou na nehet miniaturní obličej. Jen jsem zaváhal, má-li se smát anebo truchlit, ale n a p a d l o mě, že chudý emigrant si nemůže dovolit být zahořklým pesimistou, proto jsem načrtl smějící se tvář. Trochu se podobala panu Ábelovi, pracovníku z úřadu, kde nám dávali podporu, než se úchyt ime. Pan Abel mč moc nemiloval a trochu mě to uráželo, neboť o mně celkem nic nevěděl. Kdyby mě znal, tak bych ho chápal, AŽ dnes pří pohledu na ten rozšklebený obliěej na mém nehtu jsem sí uvědomil, že pan Abel mě nemá v oblibě z mnoha d ů v o d ů ; především neví, kam mé zařadit. Vidí ve mně zbytečné potíže, které mu ztrpčují práci a na to není zvyklý. Z a čal jsem věřit, že d o mého příchodu měl báječný, celkem ničím nerušený život, jedině snad občasné potíže s trávením od přílišného sedění. Ale i přes veškerý odpor k mé osobě se neustále usmíval j a k o rozený gentleman. Když jsem mu při poslední návštěvě řekl, že už nemám na jídlo, jeho úsměv se rozšířil a odvětil s j i s t o t o u : " T a d y u nás ještě nikdo hlady nezemřel!" Možná Že si přál, abych sc stal onou černou výjimkou, protože hmotně mě nijak nepodpořil. Bohužel můj žaludek je barbar, neboť duchovní útěcha pana Ábela ho neukojila. Tušil jsem. že t o byla vlastně ode mne drzost vydávat se v cizí zemi za to, co jsem opravdu byl ve staré domovině, tedy za spisovatele. Pan Abel mně zřejmě moc nevěřil, proto jsem mu podal d ů k a z a vyklopil z aktovky na stůl svých devět vydaných knížek. Moje literární úspěchy na nčho neučinily žádný příznivý dojem, jen nevrle zabručel: " O K ! " Zprvu jsem ho příkře odsoudil j a k o nekultúrni h ovad o, ale později, když jsem marné pro put ovál spoustu podniků a nikde mč nepřijali ani za nádeníka. jsem ho pochopil, Mčl starosti s mým umístěním na pracovním trhu. O kulturního pracovníka nikdo nestojí. co taky s ním. jen všude překáží, šťourá; každý h o podezírá, že dělá příliš chytrého. A když mě pan Abel, ani já sám schc. nemohl nikde udat j a k o umývače nádobí, poradil mi; " P r o s í m vás, neříkejte nikde, že jste psal knížky!" Ve jménu své spásy jsem tedy zapřel hříšnou minulost, přestal nosit kravatu, sehnal si podivnou čepici s
20
velkým štítkem, abych vyhlížel j ó dělnicky. Nitro se mi naplnilo novým optimismem. Uvědomil jsem si, že Kanada a vůbec celý Nový svět je zemí optimismu a mají k němu dobré důvody. Třeba m ů j nový domov - je zemí bohatou, je zde všechno od medvědů přes zlaté doly, olej, hluboké lesy až po všemožný průmysl. Mají tu kromě federální vlády i dalších deset provinčních vlád a už to s a m o o sobě je jistá z n á m k a bohatství. Stal jsem se tedy optimistou, ozdobil líce úsměvem o d k o u k a n ý m od hezkých prodavaček. Teď jsem seděl v nej lacinějším pokoji, j a k ý bylo možno sehnat, za deset dolarů týdně a zahýbal palcem klubajícím se z ponožky. Obraz p a n a Ábela se na mě přívětivě šklebil a já hluboce uvažoval, jak vhodně investovat poslední dolar - koupit si nové ponožky anebo ho proměnit v jídlo a poštovní známky. Přečetl jsem si znovu inzerát, jehož pomocí hledali superintendanta pro nové rodinné domy, prý čestného, což jsem dosud byl, abstinenta, to jsem musel být díky finančnímu stavu, ochotného pracovat i vice hodin, zatím mně stejně nic jiného nezbývalo. A j a k o by mé náhle osvítila dobrá intuice - rychle jsem napsal odpověď na tento inzerát. Už jsem v Lom měl báječnou praxi, za poslední měsíc jsem napsal podobných žádostí víc než stovku. Poštovné reprezentovalo pro bratra v nouzí sedm menších kuřátek uzmutých mým útrobám. Zapomněl jsem na díru v ponožce a vyšel ven s dopisem v ruce a dolarem v kapse. Znalý pokušení a svých slabůstek, raději jsem nejdřív koupil známku a teprve pak jsem zbytek peněz proměnil v chléb vezdejší a kus salámu.i Plivl jsem pro štísko na dopis a hodil jej do schránky. Pak jsem seděl v parku, krmil sebea kolem poskakující ptactvo, své hladovějící nitro cpal pohledy na hezká děvčata rozdirajicí mou představivost. Předjarní slunce smčle odhalovalo jejích lepé tvary a vzrušující křivky. Bože, kolik je na světě nevyužité krásy, tak neplodně vyzařující d o prostoru! Téměř jsem zalitoval, že už je pradávno pryč d o b a k a m e n n á , kdy muž měl právo unést ženu d o svého doupěte. Jedině představa, jak bych asi hekal pod šedesát ikilovým břemenem, ba i možnost uhnat si kýlu, trochu schladila neukojenou touhu. Spokojil jsem se tedy ti-
Luděk Šnepp
chým obdivem pochodující krásy a konejšil se nadějí, vyplývající z bohatých zkušeností - kdekoliv jsem byl ve světě, vždy mě potka! nějaký úspěch. Když jsem neulovil ženu já, chytla některá mne. Doufal jsem, že Kanada nebude ke mně macešská... Ale i krásy se jeji vyznavač nasytí, zavřel jsem tedy před ní stavidla, nastavil tvář kanadskému slunci, rozvalil se pohodlně na kanadské lavičce z kanadského dřeva v koutku této o h r o m n é země plné možností, a poddal se posilující dřímotě... Podobizna pana Ábela už zmizela z mého nehtu, jeji obrysy propluly kanalizací, i díra v ponožce byla zašita, když mi pošta doručila další půltucet dopisů-odpovědí na mé žádosti 0 místo. Otvírat obálky bylo pro mne nej větším vzrušením dne, připadal jsem si j a k o v dětství, kdy jsem rozlepoval pouťové obálky se Štěstím. Naděje vždy nakynula j a k o babiččino těsto na buchty, ale doposud pokaždé splaskla. Nikdo mě nechtěl přijmout do svých služeb, žádná rachota a tedy ani žádné dolary. Omlouval jsem možné zaměstnavatele, že mě neznají a považoval jsem to za jejich škodu. Co však mč vážně štvalo, že v každém dopise jsem četl - we are sorry... Toto slůvko jsem slyšel všude, kam jsem se obrátil a pravděpodobně zrn po celém t o m t o kontinentě. Pán vrazi d o pána a je velmi sorry, uličník roztřískne o k n o a je sorry, mizerný řidič nabourá druhé auto a pochopitelně je taky moc sorry, koupím maso v balíčku, rozbalím a uvnitř je zkažené, nesu ho vrátit a manager j e sorry. Počkám, že 1 vrah, který by mě místo rovnou do srdce střelil jen d o ruky, by řekl své sorry, především nad tím, žc mě neposlal rovnou do věčných lovišť. Pojmenoval jsem tento projev společenské a notně otřelé slušností Sorrysmem, který je v podstatě chorobou. Každý sorrysta sc dlouhým užíváním této sorry drogy stává pokrytcem, neboť svým sorrym často zakrývá jen sobeckost. surovost, lajdáckost a vůbec spoustu dalších nedostatků. 1 dnes nad h r o m á d k o u čerstvých dopisů má naděje neúnavně nakynula, jen ji strčit d o pece dění. Otevřu první dopis a jasné - we are sorry... Vc tfcch dalších jsem nalezl stejnou frázi, ale naděje ještě nespiaskla. Stal jsem se už vskutku nezmarným optimistou. A ejhle • v pátém dopise zcela
jiná formulace, byť záporná - We regret... Tohle bylo dobré znamení! Chvějící rukou otevřu dalSi dopis a Čtu zlatá, tak dlouho očekávaná slova: Dostavte se v 2 p.m..,. M ů j nevyužitý mozeček se rozjel naplno. Nejdřív jsem uvažoval nad psychologií bosse, který chce přijmout správce domů. J a k na něho kladně zapůsobit? Mám se uamaskovat ryze dělnicky anebo úřednicky? Mám zase zapřít jako Petr Krista svou hanebnou minulost písálka č i j i skromně přiznat? Vyřešil jsem to zlatou střední cestou. Uvázal jsem si ledabyle kravatu, oblékl trochu pomuchlaný šat, nevyčistil si boty. ale zato jsem navlékl poslední čistou kojili. Nevzal jsem si klobouk ani dělnickou Čepici ale neutrální barel, pak jsem kráčel na místo určení až na druhém konci města. A tilobusem jsem nejel, ne že bych tolik šetřil, ale prostě jsem už na něj neměl. Byl to dlouhý, usilovný pochod. Kolem se mihaia auta v nepřetržité šňůře a Ohazovala mé nohavice Špínou z kaluží, neboť j a k o s uděláním se nemožně ochladilo a poprchávalo. Dral jsem se proti větru a poprvé sí uvědomil velikost této země. Jen jsem měl obavy, aby chůzi vydržely podrážky a nedošel jsem lam bos. Boly vydržely, vydržel jsem i já a došel na místo včas, byť notně provlhlý. Konečně jsem vstoupil do kanceláře, vlastně to byl í Model Suite, ukázková jednotka vybavená nový, přepychovým zařízením. Kancelář prozrazoval jedině psací siůl se Strojem. K mému údivu i zklamání uvnitř sedělo šest párů, zřejmé zájemci o stejné místo. Na okamžik mč přepadl starý pesimizmus pravící, že má pouť v tato místa byla zbytečná. Pozdravil jsem slušně a jelikož nebylo už volné místo k sezení, zůstal jsem stát v koutku jako cudný panic. Pátral jsem po nějakém bossovi, až z druhé místnosti za závěsem vystrčil hlavu černovlasý muž a vyvolal jméno. Mladý pár se zvedl a šel za tou hlavou, l im se uvolnilo místo, zabral jsem je a teprve nyní jsem pocítil únavu z usilovného pochodu. Bohužel j,sem nesměl usnout, těžko by přijali do služeb adepta, který si klidně chrápe uprostřed dne. Cekal jsem netrpělivé j a k o u zubaře, až přijde na mě řada. a kupodivu se přihodilo, co se stává pacientům, že je přestane bolel zub, mč najednou opustila nervozita, hvl jsem úplné klidný, apatický, bylo mi docela luk, přij-
mou-li mě. P o k o j se vyprázdnil a náhle se ukázala mezi závěsy ona černovlasá palice a vypustila ze rtů moje jméno. Zmizel jsem za oponou a na jevišti jsem konečně viděl celého majitele té hlavy, sympatického, dobře Živeného padesátníka, oblečeného s nedbalou elegancí, trochu mi připomínal pana Hlaváčka, bývalého velkouzenáře. V obličeji měl hřejivou Žoviálnosl a bystré oči. Ještě víc mě upoutala druhá osoba, dáma po třicítce. "Sedněte si!" muž ukázal na židli u stolu. Držel v ruce můj d o p i s a letmo, přejel pohledem po řádcích. "Vy ledy máte zájem o místo superintendanta!" Přikývl jsem. "Vite, co to znamená? Máme tu stodesei domů a v nich stodeset velkých bytových jednotek." "Práci!" prones] j sem hlasitě j a k o na nějaké odborové schůzi ve s t a r é n r d o movč. " M o ř e práce!" opravil mě muž, "Myslíte, že byste na to stačil?" "Proto jsem vám psal!" ukázal jsem na můj dopis v jeho ruce. "Umíte vůbec opravovat různé závady?" ukázal na vypínač. "Pochopitelně. Jinak bych se neodvážil žádat o toto místo!" řekl jsem poněkud dotčené. C o by taky malý český člověk neuměl? A když něco neumí, proč by se to rychle nenaučil anebo v nejhorším nedovedl předstírat, že to umí. Čížkové se přece nikdy ve světč neztratili. Uměli jsme žit za německé okupace, naučili se Žit pod komunisty, což bylo jistě větší umění než spravit pitomý vypínač nebo vodovodní kohoutek... Muž spustil, j a k o by měl v sobě magnetofonovou pásku: "První váš
úkol by byl, aby se tu všichni naši nájemníci cílili Šťastni. Oni platí činži, jsou našimi zákazníky, proto musí být spokojeni. Zatím je obsazeno palnáet domů, ostatní se dodělávají a vy byste je postupně připravil pro nové nájemníky. Nejdéle do třech měsíců musí být celý objekt obsazen. Pak se budete starat o řádnou platbu nájmů, opravovat závady, udržovat v čistotě celé prostranství a tak podobně. Prostě jste tu odpovědný za pořádek." Kýval jsem, až mč holelo za krkem. Připadal jsem si, jak náš první soudruh tajemník před panem Brežněvem - samé kývání a souhlas. Zatímco muž hovořil, či přehrával dobře naučené povídání, prohlížel jsem si pokradmu dámu přisedící. Usoudil jsem. žc musí být svým postavením výš než Žoviálni pán, on jen tlumočí její požadavky. Občas po mně sklouzla pohledem a zřejmě ji uspokojil můj kýválkovský výkon, vždy se vrátila ke svému bloku plnému čišel. Když jsem se poprvé střetl přímo s jejíma očima, pocítil jsem podivnou úzkost, Bvl v nich ledový chlad. Nalezl jsem ¡10 vlastně v celém obličeji, v přísně semknutých rtech a vůbec v cclém jejím zjevu. Napadlo mě, že m u si mít ledové ruce, nohy, i nitro. Ale byla velice hezká, měla štíhlou postavu a jistě držela přísnou dietu a navíc soustavně provozovala nějaký sport, Její prsteny a náhrdelník hv pro hratra znamenaly nejméně rok bezstarostného života. Ale scházelo ji to nej podstatnější, co činí z ženy ženu-tepio. příchylnost, koketnost. svůdnost s něhou. Když. se ke mně vetřela drzá představa, že bych mohl
r
s touto dámou ležet v posteli, úplně mé zamrazilo, snad lomu napomohl i můj promoklý šat. Kategoricky jsem odmítl možnost, že by tato Žena spadla ze svých výšin do mé náruče. Asi bych si připadal, že objímám sněhuláka. Jenže právě ona nepřístupnost, odměřenost a chlad mč vždy přitahovaly, a proto když jsem se střetl podruhé s jejíma zvláštníma očima, vložil jsem d o svého pohledu i úsměvu veškerý mužský um, tedy obdiv, touhu, žádost i prosbu. Podívala se na mě j a k o na ubohého, drzého červíka, jehož může kdykoli zašlápnout podpatkem. Připadal jsem si celý postříkán zmrazovacím prostředkem. Muž skončil své formální plácání úvodním krédem: " P a m a t u j t e si tedy, že náš nájemník se zde musí cítit šťastný!" Pak se podíval na svou sousedku, jako by očekával, že mu zatleská. Zvedla oči, zadívala se nčkam přes mč a řekla suše: "Plat je dvěstěosmdesát dolarů!" Nevěděl jsem hned za j a k é údobí a tu projevila bystrost, vyčetla mi zobliČeje m ů j dotaz a dodala: "Měsíčně!" Možná že se má líc stáhla zklamáním anebo se v ženě zachvělo svědomí nárazem vysloveného žoldu o její vlastní příjmy, neboť pokračovala teplejším tónem: "Pochopitelně, že k tomu mále zdarma k užívání celý domek se vším, telefonem, elektrikou, otopem, což reprezentuje dalších dvěstčdvacet dolarů, plat je prakticky téměř pět set!" T o už zaznělo mému sluchu lahodněji, i když bych si nikdy nenajal k vartýr s třemi ložnicemi za dvě stovky, stačil mi klidně pokojík za čtyřicet dolarů. "Tady vyplňte dotazník!" muž mi podal pero a pohlédl na hodinky. Předvedl jsem jim, jak rychle umím číst a psát a vrátil jsem dotazník mužovi. " T o už jste hotov?" a nedůvěřivě přelétl očima po papíru a předal ho ženě. Netušili, žejsem během posledního měsíce vypsal tři kuličkové tužky na podobných formulářích. M ů j velkouzenář pohlédl s očekáváním na ledovec vytesaný d o ženské podoby. Věděl jsem, žc teď se jedná o můj další osud, řek no u-li: My vám napíšeme, tak budu pokračovat v honbě za nějakou prací. D á m a nepatrně přikývla a muž mi řekl: "Přijďte asi za dvě hodinky!" Ukázal na h r o m a d u žádostí a vyplněných formulářů. "Zájemců máme spoustu. Ale vv jste z Evropy, že?"
22
"Z Československa!" řekl jsem, ač si to mohl všechno přečíst v mé žádosti. Nyní pokýval moudře hlavou a pronesl: "Já vím, Dubček, sovětská okupace..." Překvapil mě svou znalostí. Vyšel jsem tedy na dvě hodiny d o nepříjemného povětří. Pustil jsem se do prohlídky staveniště, jako bych je chtěl v budoucnosti koupit. Domy byly zvenku už hotové, dodělávali je uvnitř, zato pod holým nebem ještě nebyly téměř nikde chodníky, Všude jen rozblácený a rozježděný terén jako doma kolem slavných paneláků. Ale pracovalo se všude, se zájmem jsem se zastavil u chlapíků pokládajících chodníky z betonových desek. Nemohl jsem se s nimi dohovořit, byli to Portugalci a neuměli anglicky. Slušně jsem se dohovořil se čtyřmi muži, kteří pokrývali blátivý terén krásnými koberci z trávníku. T.ři z nich byli Holanďané a jeden Francouz, Jelikož jsem ve svém vlhkém oděvu pocítil chlad, začal jsem raději prolézat domy. Uvnitř byly všechny stejně vyřešené, tří ložnice a koupelna nahoře, v přízemí kuchyň s obývákem a jídelním koutem a druhou umývárnou, jak tady říkají slušně normálnímu záchodu; v suterénu se nalézal ohromný rekreační pokoj a prádelna. V jednom domě jsem nejdřiv narazil na elektrikáře, původem Němce, pak na truhláře, jehož rodiče kdysi uprchli před bolševiky z Litvy, Přiváben zpěvem, vlezl jsem do dalšího domu a t a m j s e m objevil tři krásné chlapce, jako by je jejich rodiče stvořili podle Michelangelova Davida. Byli to Italové, malíři, a popíjeli právě kanadské pivo. Úplné mi připomněli naše řemeslníky na stavbách u nás doma. Když jsem jim prozradil na jaké důležité rozhodnutí čekám, nabídli mi láhev piva a připili na štěstí. Co však bylo zajímavé, jak nás naši bratři z východu proslavili po celém světě a u všech společenských tříd. Téměř všichni ti řemeslnici, s nimiž jsem se dohovořil, věděli o našich snahách v šedesátém osmém roce, Dubčckovi, srpnovém přepadu a okupaci naší vlasti věčnými spojenci Rusy. Důkaz, že i ve zlém se vždy skrývá aspoň procento dobrého... Po dvou zajímavých hodinách jsem si šel pro ortel. Cestou mě napadlo, žc na zdejších stavbách mluví dělníci mnoha různými jazyky j a k o při stavbě Babylonské věže, podstatný rozdil je však v tom, že lady sc stav by brzo dohotoví, zřejmě v oněch biblických ča-
sech ještě neměli mocný pohon skrytý v dolarech... " T o je dost, že už jdete!" přivítal mě žoviálni pán, když jsem vstoupil do kanceláře. "Řekli jste za dvě hodiny. Jsem přesný!" a ukázal jsem na své hodinky. Muž moji obhajobu ignoroval a pronesl slavnostně, jako by mě vyznamenával před velkým shromážděním: "Vybrali jsme vás!" Zatřepal tlustým svazkem žádostí. " D ě k u j u za důvěru!" a nutil jsem se do vděku. "Kdy můžete nastoupit?" "Podle vašeho přáni!" a doufal jsem, že to bude brzo. "Kdybyste začal už včera, bylo by to pozdě!" usmál se muž. "Nastoupím tedy hned zitra!" řekl jsem. Muž vytáhl ze zásuvky tři klíče a podal mi je: "Ty jsou od vašeho domku. Můžete se tam ještě dneska nastěhovat." Držel jsem v ruce klíče od svého bytu a přestože byly studené, byl to hřejivý pocit svírat je v dlani. Náhle sc ozvala ledovcová dáma: "Než obsadíte všechny domy. tak mezi vaše povinnosti patří projít večer staveniště, zamknout všechny domy, uvnitř pozhasínat a dohlédnout na materiál venku." Ochotně jsem přikývl. " A tento Model Suite musí být každý den perfektně čistý. J e to vzor, jak by měl každý byt vypadat. Sem přijdou všichni noví zákazníci, proto ho pronajmete naposled, pak hned zařídím odvoz tohoto zařízení!" Opět jsem kývl. Paní uklidila své papíry a otočila se k mužovi: "Já už musím odjet!" Zavřela svůj kufřík a podala mi ho j a k o svému cvičenému komorníkovi, Pokynula muži na pozdrav a vyíla rázným, vojáckým krokem. já, věrný služebník, kráčel s kufříkem v jejím stínu. Paní zastavila před zánovním buickcm. Otevřel jsem jí dvířka a když vplula dovnitř a usadila se za volantem, postavil jsem kufřík vedle ní. Konečně se projevila j a k o normální člověk, řekla: " H o d n ě štěstí ve vašem novém místě!" Překvapila mě, že sc umí usmát. Vypadala v lom velkém bouráku ztracená, maličká, a když nastartovala a motor se rozburácel, zdála se mi ještě menši. Mávl jsem jí na pozdrav a jako bych jí dal povel ke startu, vyrazila s autem 11 a st o padesát i mílovou cestu d o svého velkoměsta.
s touto dámou ležet v posteli, úplně mě zamrazilo, snad tomu napomohl i m ů j promoklý šat. Kategoricky jsem odmítl možnost, že by tato žena spadla ze svých výšin d o mé náruče. Asi bych si připadal, že objímám sněhuláka. Jenže právě ona nepřístupnost, odměřenost a chlad mě vždy přitahovaly, a proto když jsem se střetl podruhé s jejíma zvláštníma očima, vložil jsem d o svého pohledu í úsměvu veškerý mužský um, tedy obdiv, touhu, Žádost i prosbu. Podívala se na mě j a k o na ubohého, drzého Červíka, jehož může kdykoli zašlápnout podpatkem. Připadal jsem si celý postříkán zmrazovacím prostředkem. Muž skončil své formální plácáni úvodním krédem: " P a m a t u j t e si tedy, že náš nájemník se zde musí cítit Šťastný!" Pak se podíval na svou sousedku, j a k o by očekával, že mu zatleská. Zvedla oči, zadívala se někam přes mě a řekla suše: "Plat je dvěstěosmdesái dolarů!" Nevěděl jsem hned za jaké údobí a tu projevila bystrost, vyčetla mi z obličeje můj dotaz a dodala: "Měsíčně!" Možná že se má líc stáhla zklamáním anebo se v ženč zachvělo svědomí nárazem vysloveného žoldu o její vlastní příjmy, neboť pokračovala teplejším tónem: "Pochopitelně, že k tomu máte zdarma k užívání celý domek se vším, telefonem, elektrikou, otopem, což reprezentuje dalších dvěstčdvacet dolarů. plat je prakticky téměř pět sel!" To už zaznělo mému sluchu lahodněji, i když bych si nikdy nenajal kvartýr s třemi ložnicemi za dvě stovky, stačil mi klidně pokojík za čtyřicet dolarů. "Tady vyplňte dotazník!" mu Ž mi podal pero a pohlédl na hodinky. Předvedl jsem jim, jak rychle umím číst a psát a vrátil jsem dotazník mužovi. "To už jste hotov?" a nedůvěřivě přelétl očima po papíru a předal I10 ženě. Netušili, že jsem během posledního měsíce vypsal tři kuličkové tužky na podobných formulářích. M ů j velkouzenář pohlédl s očekáváním na ledovec vytesaný do ženské podoby. Věděl jsem, že tedT se jedná o m u j další osud, řeknou-íi: My vám napíšeme, tak budu pokračovat v honbě za nějakou prací. Dáma nepatrně přikývla a muž mi řekl: "Přijďte asi za dvě hodinky!" Ukázal na hromadu žádostí a vyplněných formulářů. "Zájemců máme spoustu. Ale vy jste z Evropy, že?"
22
"Z Československa!" řekl jsem. ač si to mohl všechno přečíst v mé žádosti. Nyní pokýval moudře hlavou a pronesl: "Já vím, Dubček, sovětská okupace..." Překvapil mě svou znalostí. Vyšel jsem tedy na dvě hodiny d o nepříjemného povětří. Pustil jsem se do prohlídky staveniště, j a k o bych je chtěl v budoucností koupit. Domy byly zvenku už hotové, dodělávali je uvnitř, zato pod holým nebem ještě nebyly téměř nikde chodníky. Všudejen rozbíácený a rozježděný terén j a k o doma kolem slavných paneláků. Ale pracovalo se všude, se zájmem jsem se zastavil u chlapíků pokládajících chodníky z betonových desek. Nemohl jsem se s nimi dohovořit, byli t o Portugalci a neuměli anglicky. Slušně jsem se dohovořil se čtyřmi muži, kteří pokrývali blátivý terén krásnými koberci t trávníku. Tři z nich byli Holanďané a jeden Francouz. Jelikož jsem ve svém vlhkém oděvu pocítil chlad, začal j sem raději prolézat d omy. Uvnitř byly všechny stejně vyřešené, tři ložnice a koupelna nahoře, v přízemí kuchyň s obývákem a jídelním koutem a druhou umývárnou, jak lady říkají slušně normálnímu záchodu; v suterénu se nalézal ohromný rekreační pokoj a prádelna. V j e d n o m domě jsem nejdřív narazil na elektrikáře, původem Němce, pak na truhláře, jehož rodiče kdysi uprchli před bolševiky z Litvy. Přiváben zpěvem, vlezl jsem do dalšího domu a tam jsem objevil tři krásné chlapce, jako by je jejich rodiče stvořili podle Miehelangelova Davida. Byli to Italové, malíři, a popíjeli právě kanadské pivo. Úplně mi připomněli naše řemeslníky na stavbách u nás doma. Když jsem jim prozradil na jaké důležité rozhodnutí čekám, nabídli mi iáhev piva a připili na štěstí. Co však bylo zajímavé, jak nás naši bratří z východu proslavili po celém světě a u všech společenských tříd. Téměř všichni li řemeslníci, s nimiž jsem se dohovořil, věděli o našich snahách v šedesátém osmém roce, Dubčekovi, srpnovém přepadu a okupaci naší vlasti věčnými spojenci Kusy. Důkaz, žc i vc zlém se vždy skrývá aspoň procento dobrého... Po dvou zajímavých hodinách jsem si šel pro ortel. Cestou mě napadlo, že na zdejších stavbách mluví dělnici mnoha různými jazyky j a k s při stavbě Babylonské věže, podstatný ro/díl je však v tom, že tady se stavby brzo dohotoví, zřejmě v oněch hihlíckých ča-
sech ještě neměli mocný pohon skrytý v dolarech... " T o je dost. Že už jdete!" přivita! mě žoviálni pán, když jsem vstoupil do kanceláře. "Řekli jste za dvě hodiny. Jsem přesný!" a ukázal jsem na své hodinky. Muž moji obhajobu ignoroval a pronesl slavnostně, jako by mě vyznamenával před velkým shromážděním: "Vybrali jsme vás!" Zatřepal tlustým svazkem Žádostí. " D ě k u j u za důvěru!" a nutil jsem se do vděku. "Kdy můžete nastoupit?" "Podle vašeho přání!" a doufal jsem, že to bude brzo. "Kdybyste začal už včera, bylo by to pozdě!" usmál se muž. "Nastoupím tedy hned zítra!" řekl jsem. Muž vytáhl ze zásuvky tři klíče a podal mí je: "Ty jsou od vašeho domku. Můžete se tam ještě dneska nastěhovat." Držel jsem v ruce kliče od svého bytu a přestože byly studené, byl to hřejivý pocit svírat je v dlani. Náhle se ozvala ledovcová dáma: "Než obsadíte všechny domy, tak mezi vaše povinnosti patři projít večer staveniště, zamknout všechny domy, uvnitř pozhasínat a dohlédnout na materiál venku." Ochotně jsem přikývl. " A tento Model Suite musí být každý den perfektně čistý. J e 10 vzor, jak by měl každý byt vypadat. Sem přijdou všichni noví zákazníci, proto ho pronajmete naposled, pak hned zařídím odvoz tohoto zařízení!" Opět jsem kývl. Paní uklidila své papíry a otočila se k mužovi: "Já už musím odjet!" Zavřela svůj kufřík a podala mi ho jako svému cvičenému komorníkovi. Pokynula muži na pozdrav a vyšla rázným, vojáekvm krokem. já, věrný služebník, kráčel s kufříkem v jejím stínu. Paní zastavila před zánovním buíckcm. Otevřel jsem jí dvířka a kdy? vplula dovnitř a usadila se za volantem, postavil jsem kufřík vedle ní. Konečně se projevila j a k o normální člověk, řekla: " H o d n ě Stčstí vc vašem novém místě!" Překvapila mě, že se umí usmát. Vypadala v tom velkém bouráku ztracená, maličká, a když nastartovaly a motor se rozburácel, zdála se mí ještě menši. Mávl jsem jí na pozdrav a j a k o bych jí dal povel ke startu, vyrazila s autem na stopadesáti mílovou cestu do svého velkoměsta.
Umění K . K . V Praze. n a K a m p ě v p a r k u , když san? bylo bratra kolem tří lei, tedy Kristián by! iníčiy. rak mi namaloval ¿ o p a m á t n í k u děsnou š k r a b s ^ K i Sem. í a m . n a h o r a , dol ä s bylo to. Kresba t a ž k o u . Nejdřív j s s m m a samozřejmě oaíackovala íz p a z k # štarííftok protože mi zkaaíl p a m a t m k . Folom jsem se h o zeptala. c o t o má hejt. l e i a ŽÍVOÍ Kíiný m o a c h y . zněla odpove-X U2 rehdy j s e m si SvŽdíarala, ?e Krisrián Kodet r u d ? oíalíř. Slavný, když m u iv n á p a d y vydrží. Byla b y ic- o s t u d a , kdyby -isb\! um ě k e m . Narodil se. místa se s í f í b t s o a lžičkou. se ítéteem v puse. Dědeček sochař 3 í ä t a jakbysmet. Celá r o d i n a dobře střelena. Krŕrfíásovs n k j i n é h o nerbylo. n=I se soustředil s a malováni. Ve škole m u 10 celkem d o b ř e prošlo. Jeho záchodové malůvky byly ¿rány z sedepskh. Poikaf potkan potkana, byl Kristiánův obrázek, který n a mne opět silně zapůsobil, D o p r o v á z e n h u d b o « Šlítra a Suchého. byl snad p r v e k a pokusem s český happpcmng. Deska se rozbila a obrázek se zřejmě ztratil mezi tepou geniálnkh dětských malůvek. JeŠřl hrm á m schovanej, i T e n obrázek.) Ze školy d o h r o v o í n ě odešel d o Š k o Iv Žŕzoís. Trm páders í f e fVažsk velí divadel. Navrhoval, maloval, vyrostl. m u t f M L H a . t i í jsem si n e d o v o i h a s e í ním přál. T a k y p r o t o . í e o něm všichni říkali. rakovej m l a d e j « tak n a d a nej chlapec. - Z t o h o t o divadeíoího o b áobí m á m Kristiánem v l a s t s o r a ě n ě n a m a l o v a s o u , na ceduli, mojí básničs g Krásně se vyjímá. M á na černým. Kdy? bruselská A k a d e m i e udělila K r i s t i á n o v i a b s o l u t o r i u m , všichni p m e si o ě ě e s h S . T e d y K.K. v Bruselu studoval a d ě b l všechno, j a k se p a t r i a >lssí e s sedmnáctiletého malíře. S h o dou okolností, nebosnadchrěněnáh-oi y . jsem byla v Belgii, když vyhrál soutěž a vystavoval v galerii " D i s q a e Rouge". Kriliei Kristiána Kodeta vychvalovali a nazývali neimbdĚírn českým lyrikem. Lidi m a tiskli ruce a kupovali obrazy. Z bruselského obd^fei mám kresbu a h t e m . dvě h b v y a sebe = milenci v neznalosti, d o nekonečna za-
v
N e w
Y o r k u
k o u k a n í . M a m taky dvojici, olei. něžně se k sobé tuhei. v p o z a d í mrak Náznak n e s o u b d u ? Nevím. N a j e d n o u jsem měla slavného bratrance, ale p o ř á d byl o t r i roky nríadsí. Když se K. K. vrátí! d o Prahy a začal o překot vystavoval, hezkě novinářky mne v noci budily lelelonesí a žádaly, abych j i m zařídila iníervk^v, Mela isem chuť začít K r i s i b n a zase fackoval. Už jsem s? ale netroufla J e h o obrazy byly čím dál t í m fepíí. V?tahy lídí k přírodě a n a o p a k převedené na plátno Jehkoy, nčžnou rakos. h a t ^ a mt poezie K a ř d á rahaic-vseí t e c na vstnisáli. k a ř d á kritika, překypovaly s u p e l a iiv> . A jen tak, mezi uámi.. ^.íeehuy o hrazy se rozprodaly. A l a k s e na mladá kolena stal K.K n z n á v a n j m českým malířem Kristián K-xíct dorůstal, ženil se» malovaL ^ . s i a v o v a í v Ženevě, v Praze. = t Vídni. \ Paříži. Ilusiroval knihy p o ezie s zase vystgvoval v P?a;e a í d . a t d D o k o n c e i Oig Business oeeni! Knsría n o v o nadárú a udelil a s p r i p i c e n a ía íres-ku p r o b=ído\u IBM v Ženevě K.K f i s s t a j realizoval a p o Praze se začalo Fikat íjak už r é býváš, že je v ba-
líku. Přesto byl nensiále o tři toky mladř.i Jedmi z j e h o p o s k d n i e h výsiav doma mém v S v é paměti. V Soběslav^kem m a s s a v Rožmberském d o m ě Ficho s úciyhodna h a r o k n i arcbúekíurs byl? správn-oa kaíisou p r o R n ítiáno^ y obrazy V a r á c e s a d a n é tém a . nejenom láska, p o r o z a m e n í . sny. ale také rozpory, konfrontace. Zátiší v přírodě, židle s drapérii, andělé, nebo snad vysněné tvary ' Barevné tóny. Kritika o m s ě i í a K r h í l a n a Ko-deta za j e d n o h o z n e j ^ e d n é j s í e h predsiavitelů žeskíslo-venskeho v y i v a m e h o aměni. Světská sláva» polní tráva. Dnes ; h o d í K.K, p o M a n h a i t a t m a diva se na svět i rozšířen j m i s a m i č k a m i . A leb o o b r a z y ? W e i . neztratily n k 2e své přhažlivost= Ba n a o p a k . Když ss představil Newyoréanuni í ú n o r u W m , každý o b r á z e k j a k o b y vypadl z o k a velkému snílkovi, milenci tvarů, kamarádovi f&ñtaaáe. Šerosvit. T a j e m né obrazy. A je zase. t o je relativní, v baliku. Přatelé. d o b r e m a tak. Knsthnc-ví h-Mz leios. tak j a k o mně. 52 tet. Znzana l í o ^ u i e i s t r o í á
Umění K.K. v New Yorku V Praze, na Kampě v parku, když nám bylo bratru kolem tří let, tedy Kristián byl tříletý, tak mi namaloval do památníku děsnou škrabanie!. Sem, tam, nahoru, dolů a bylo to. Kresba tužkou. Nejdřív jsem mu samozřejmě nafackovala {z pozice staršího), protože mi zkazil památník. Potom jsem se ho zeptala, co to m á bejt. Let a život jedný mouchy, zněla odpověď. Už tehdy jsem si uvědomila, že Kristián Kodet bude malíř. Slavný, když mu ty nápady vydrží. Byla by to ostuda, kdyby nebyl umělcem. Narodil se, místo se stříbrnou lžičkou, se štětcem v puse. Dědeček sochař a táta jakbysmet. Celá rodina dobře střelená. Kristiánovi nic jiného nezbylo, než se soustředit na malování. Ve škole mu to celkem dobře prošlo. Jeho záchodové malůvky byly jedny z nejlepších. Potkal potkan potkana, byl Kristiánův obrázek, který na mne opět silně zapůsobil. Doprovázen hudbou Slitra a Suchého, byl snad prvním pokusem • český happpening. Deska se rozbila a obrázek se zřejmě ztratil mezi kupou geniálních dětských malůvek. Ješte ho mám schovanej. (Ten obrázek.) Ze školy dobrovolně odešel d o Školy Života. Tím pádem do Pražských divadel. Navrhoval, maloval, vyrostl, zmužněl. Ha. Už jsem sí nedovolila se s ním prát. Taky proto, že o něm všichni říkali, takovej mladej a tak nadanej chlapec... Z t o h o t o divadelního období mám Kristiánem vlastnoručně namalovanou, na ceduli, moji básničku. Krásně se vyjímá, bílá na černým. Když bruselská Akademie udělila Kristiánovi a b s o l u t o r i u m , všichni ¡sme si oddechli. Tedy K.K. v Bruselu studoval a dělal všechno, jak se patří a äluší na sedmnáctiletého malíře. Shodou okolností, nebo snad chtěné náhody, jsem byla v Belgii, když vyhrál soutěž a vystavoval v galerii "Disque Rouge". Kritici Kristiána Kodeta vychvalovali a nazývali nejmladším českým lyrikem. Lidi mu tiskli ruce a kupovali obrazy. Z bruselského období mám kresbu uhlem, dvě hlavy u sebe, milenci v neznalosti, do nekonečna za-
koukaní. M á m taky dvojici, olej, něžně se k sobě tulící, v pozadí mrak. Náznak nesouladu? Nevím. Najednou jsem měla slavného bratrance, ale p o ř á d byl o tři roky mladší. Když se K.K. vrátil d o Prahy a začal o překot vystavovat, hezké novinářky mne v noci budily telefonem a žádaly, abych jim zařídila interview. Měla jsem chuť začít Kristiána zase fackovat. Už jsem si ale netroufla. J e h o obrazy byly Čím dál tím lepší. Vztahy lidí k přírodě a naopak převedené na plátno lehkou, něžnou rukou, barvami poezie. Každá zahajovací řeě na vernisáži, každá kritika, překypovaly superlativy. A jen tak, mezi námi, všechny obrazy se rozprodaly. A tak se na mladá kolena stal K.K. uznávaným českým malířem. Kristián Kodet dorůstal, ženil se, maloval, vystavoval v Ženevě, v Praze, vr Vídni, v Paříži. Ilustroval knihy poezie a zase vystavoval v Praze atd. atd. Dokonce i Big Business ocenil Kristiánovo nadání a udělil mu první cenu za fresku pro budovu IBM v Ženevě. K.K. fresku realizoval a po Praze se ¡".ačalo říkat (jak už to bývá), že je v ba-
líku. Přesto byl neustále o tři roky mladší. Jednu z jeho posledních výstav doma mám v živé paměti. V Soběslavském muzeu v Rožmberském domě. ľicho a úctyhodná barokní architektura byly správnou kulisou pro Kristiánovy obrazy. Variace na dané téma, nejenom láska, porozumění, sny, ale také rozpory, konfrontace. Zátiší v přírodě, židle s drapérií, andělé, nebo snad vysněné tvary? Barevné tóny. Kritika označila Kristiana Kodeta za jednoho z nej přednějších představitelů československého 'výtvarného umění. Světská sláva, polní tráva. Dnes chodí K.K, po M a n h a t t a n u a dívá se na svět s rozšířenými zorničkami. A jeho obrazy? Well, neztratily nic ze své přitažlivosti. Ba naopak. Když se představil Newyorčanům v únoru 1980, každý obrázek jakoby vypadl z oka velkému snílkovi, milenci tvarů, kamarádovi fantazie, Šerosvit. T a j e m né obrazy. A je zase, t o je relativní, v balíku. Přátelé, dobře mu tak. Kristiánovi bude letos, tak j a k o mně, 32 let.
Zuzana Hoffmeistrová
Film Jak se dělá český film Jak soudruzi sami říkají, rozjeli normalizaci českého filmu na počátku sedmdesátých let po dvou liniích. Tlakem v ideové sféře, který začal zákazem určitých témat, pokračoval k požadavkům na estetiku, až skončil u toho, co se d nes prezent uje jako duchovní obsah české kinematografie, a odstraňováním politicky zkompromitovaných z konce šedesátých let pres likvidaci všech, kdo se hlásili k estetice nové české vlny až k nastoleni ublížených a zneuznaných kreatúr, v jejichž zájmu je, aby se situace nikdy nezměnila. Dosazením aktivních nebo pouze spolupracujících S t b á k ů na vedoucí místa se z institucí českéh o filmu staly definitivně pobočky ministerstva vnitra. Byla to akce, j a k o je lomu u komunistů témčř vždycky, perfektně načasovaná. Morální kocovina po 68. roce, nepřehlednost situace ( k d o j e s kým), celkové změny v estetickém cítění d o m a i na západě spolu se špatným o d h a d e m situace, to samotné už stačilo k porážce. Když se objevily známé kolaborantské mechanizmy (udržet tu a tu instituci, zachránit kulturu apod.) uzavřeli si lidé sami nad sebou poklop a s ním možnost vymanit se ze sféry anonymní angažovanosti. Fa m u Umělecké Školy jsou vždycky problematické instituce, ale to co noví pedagogové udělali z F A M U za několik let (než jsem nastoupil v roce 1970 d o i. ročníku, stačili během pěti měsíců od přijímacích zkoušek vyhodit podstatnou část pedagogického sboru katedry režie. Zbytek zlikvidovali během dalších dvou let), se jen těžko dá popsat. Stručně řečeno: přijatí studenti jsou systematicky, složitou strukturou zákazů a příkazů vedeni k tzv. angažovanosti, což je způsob jak se umělecky a morálně zlikvidovat ve prospěch státu dřív než stačíme cokoliv udělat. Noví pedagogové začínali pomalu a mírně. Jen málokterý z nich se neovládl natolik j a k o Jiří Sequenc, který už na prvním semináři spustil nenávistnou tirádu na český film šedesátých let. Antonín Kachlík nás např,
24
ujišťoval, že všichni jsme proti a on že tady je proto, aby držel místo pro Milana Kunderu. Pomalost a postupné zvyšování nátlaku, j a k o je zdůrazňování studia j a k o formy duchovní podřízeností, tvorby jako služby spolu s jemnými výhrůžkami pomalu ničila morální orientaci. Pozoroval jsem sám na sobě, že začínám ztrácet schopnost rozlišit, co je ústupek pedagogovi, co je klička a co je autocenzura nebo kompromis ze zbabělosti. Selekce použitelných typů probíhala změnami v přijímacím řízení a vytvořením nových masových organizací. Studenti byli svoláni d o jedné velké učebny, kde pedagog, který se proslavil výrokem, že t o m u t o filmu by rozuměl každý od nějakého Křováka až po soudruha Husáka, nám barvitě a nervózně líčil, proč musíme založit SSM (abychom zachránili školu před zavřením atd.). V přemlouvání mu pomáhali dva hoši, z nichž jeden si to velmi d o b ř e spočítal a druhý to podnikl jako poslední pokus o záchranu před hrozícím vyhazovem. Svaz byl založen a na poprvé d o něho vstoupilo jen několik lidí, prohlašujících, že se obětujou, když my ostatní jsem takoví sobci, a jak že si myslíme byl udělaný rok 68. Za Čas začal kamarádský nátlak na ty, kteří nepodepsali. Přátelskému nátlaku se lidi rádi podrobí. Počet členů stoupl, ale ještě to nebylo nic s čím by se člověk moc chlubil. Potom nátlak pominul a začalo se vybírat. (Kandidáti se museli pří vstupu d o sekty podrobit různému ponižování.) Účel je jasný. Sjednotit pokořené a ponížené proti těm, kteří ještě nejsou. Nesmírně brzo úroveň filmů na Famu klesla směrem k senilítě. Začaly ústupky, kritika války ve Vietnamu a ze Čtyřech absolventů na režii tři kandidovali d o strany. Vzájemná likvidace v už otevřeném boji za přežití završila vítězství strany a policie. Bylo to vítězství totální a naprosto dokonalé, nezdálo se mi však příliš obtížné ho dosáhnout. Znovu jako už potolikáté, komunisté vytvořili patřičné podmínky, v nichž staleté otrocké mechanizmy v povaze českých lidi udělaly své. Pár výstražných případů a objevil se
takový strach a autocenzúra, že se o tom s o u d r u h ů m nahoře ani nesnilo. Filmy Bez rozdílu žánru se dá filmová produkce sedmdesátých let označit známým ruským příslovím: byla zima budět leto, spasiba partii za eto. Filmy ukazují jakousi pohádkovou zemi, v níž žiji neuvěřitelní lidé životním stylem známým z časopisů: Ohníček, Mladý svět, Ahoj na sobotu a snad ještě Země socialismu. Cenzúra omezuje výběr životniho prostředí od kalužJ, popelnic, d o m ů , bytů až. k lidským typům. Protagonisté pracují zásadně v budovách postavených zahraničními firmami. Vlastní nevkusné vilky a oblečeni chodí v slušivé dresy z Domu módy, které jsou českou variantou západní módy. Tato hrůza socialistického počešťováni západní komerce je tak výmluvná, že když se jeden z nej nadanějších českých režisérů vůbec, Vachck, pokusil natočit dokument o bytech, v kterých lidé žijí, byl film po prvních metrech zakázán, jemu bylo nabídnuto místo asistenta střihu a posléze byl z Krátkého filmu vyhozen. Je nesmírně těžké naplnit požadovanou představu o realitě aniž bychom se neprohřešili proti nějakému zákazu. Jak třeba ukázat fašistickou podstatu buržoázni policie a zároveň holubičí povahu policie naši, když musíme zároveň zdůraznit nutnost její existence. Příslušník taky nemůže říct kdeco. Proto je na Barrandově úřad, který pečlivě zkoumá, co fízlove ve filmu klábosí, č e s k ý m i filmy prochází nadčasová postava příslušníka, vždy mírně uváleného s nesmlouvavým výrazem. V posledních letech pod vlivem gangsterek a čím dál tím vic nekrofilního vkusu mladé generace, fascinované příslušnosti k silné skupině a typem ostrého hocha, přitvrzuji i české detektivky. Český fízl se tu a tam popere nebo zavtipkuje. Specielní ukázkou je seriál 30 případů majora Z e m a n a režiséra Sequence. který se poučil, jak zc západních gangsterek, tak z amerikanizace sovětských dobrodružných filmů, a je, p o d o b n ě j a k o ony, nezastíranou apoteózou božské instituce policie.
Nesmirně důležitá figura v českých f d m e c h j e mladistvý delikvent. Na něm má policista á celá naše společnost možnost uplatnit své vychovatelské a spasitelské schopnosti. Pochází obyčejné z rozvrácené rodiny a přestože bývá inteligentní, není schopen pochopit význam kolektivu, v čemž mu během dvou hodin všichni rádi pomůžou. Ať už je story jakákoliv, zásadně končí jeho zlomením, tzn. obrácením na víru. Triumf pak slavi lidský příslušník, nebo jiný pohádkový dobromil, člen strany nebo jiného aparátu. Tito lidé se objevují jak zjeveni, když je situace nejhorší. Nevylezou sice jako blaničtí rytíři, ale pozvou si vás do kanceláře, otcovsky vás "vyplísní" co že jsi nepřišel dřív, takhle se t o přece dělat nedá, sám nic nezmůžeš, a zasáhnou. Naprosté dokonalosti dosáhli tyto figury v seriálech Jaroslava Dietla, při jejichž sledování začíná být divák, netrpělivý zhruba ve třetim dile, kdy je situace už kritická a nikde ani památky po tajemníkovi strany. Z několika filmů mi utkvěl film Hroch, který je dílem stařičkého režiséra Steklého, zažívajícího právě svou poslední tvůrčí mízu. V nevtíravé a subtilní alegorii film nemilosrdně odhaluje pravou tvář roku 68. Reformní komunisté jsou stylizováni d o postav romantických zločinců a tupců zároveň. Cizí státní příslušníci vypíchnutí několika detaily jako je hedvábný šátek, nedbalé chování a vyžehlené sako, korumpují příslušníky inteligence americkými cigaretami, zapalovači a rek l a m n í m i lihovinami. Geniálním představitelem socialistické inteligence na scestí je herec Svatopluk Matyáš. Vždycky je opálený, má dokonalý župan a inteligentní pohled. Z filmu Běž ať ti neuteče režiséra Strnada mi utkvěla v paměti jedinečná scéna, pojednávající o tom, j a k herec Zounar přijde na návštěvu k herci Hradilákovi a zasti hne doma pouze jeho manželku, paní Drahokoupilovou, která Z o u n a r a , z nudy vlastní manželkám českých manažérů začne svádět. Vila je někde nad Prahou, na terase sedí oni dva. Vše v barvách. Ona se ho koketně ptá, co bude pít. On na to, mužně, že vodku. Vodka, zašveholí ona. To je hit, V Paříži jsem nic jiného neslyšela než vodka, vodka. Hned ná to na něj nastoupí stylem šlapky od Rozvařilů. Když h o ovšem pozve na čerstvý vzduch a slunce, to už Zounar nevydrží, hrdě se vztyčí a řekne:
Obrázek
ze života
příslušníka
HOTO OTA NIL .P
SNB
já jsem samotář a slunce znám jen ze stavby, soudružko Drahokoupilová (pardon Kabátová) a odejde aniž se mu podařilo zakopnout. Musím přiznat, že jsem nepochopil, o čem film je. Vím jen, že nějaké děvče, patrně dcera herce, kterého hrál pan Růžek, se zamiluje do Hradiláka, což j e mi naprosto nepochopitelné. Brzobohatý zabije v autě Drahokoupilovou a Hradilák rozmlouvá s příslušníkem, který na něj z ničeho nic vybafne, jestli si j e vědom, že ho to děvče miluje. Hradilák se tváří, že nic nechápe, což je jediná herecká akce, která mu nedělá žádné potíže. Příslušník pobaveně sledující jeho dívčí rozpaky mu pohladí ruku a řekne: běž ať ti neuteče. Hradilák vyběhne ven a tam na něj Čeká ona, dcera jeho sekretářky, co je zároveň dcerou onoho herce, který je jeho přítelem a s nímž h o podezřívali, když j e h o žena byla mrtvá. Alespoň tak mi to připadalo. Druhý m ů j zamilovaný kus je dílo režiséra Brynycha, Noc oranžových ohňů, které chápu j a k o svérázný příspěvek tohoto pána živícího se v západní Německu, k nesmírně legrační situaci v Čechách. Film pojednává o jednom komunistovi, který najede opilý na člena R O H a to ještě při ohňostroji k oslavě nějakého vítězství. Diplom nediplom, je uvržen d o vězení, kde je to tak strašné, asi j a k o v mateřské školce. Pravda, nočníčky chybí, ale za to tam je báječné vedeni, které stejně báječně ztvárnili herci Švorc a Mixa. Tito dva po večerech
pláčou nad hromadami děkovných dopisů od napravených recidivistů a vzájemně si slibují, že budou útěchou jejich stáří. Svatopluk Matyáš vede zatím politický kroužek, což je jak se zdá důvodem k tomu, aby ho pustili na půlku domů spolu s jedním, kterého zachránil před morálním bahnem. Když Matyáš odchází, všichni pláčou. Komandýr cimry, ostřílený kriminálník pláče a žádá si pastelky. Poslanec Č N R za Prahu 1 A. Kachlík natočil film na motivy Páralova románu Radost až do rána. Páral se vydatně podílí na magoření obyvatelstva, ale to co se povedlo panu Kachlíkoví je ještě pozoruhodnější. D o k o nalý obraz konzumního socialismu tak, jak si ho soudruzi představují, působí podobně j a k o zkažené maso. D á m y plácají atributy a válejí se na bělostných kožešinách, když předtím odhodily nádražáckou uniformu. Převýchova jedné husy metodou skupinového nátlaku je zde p r e z e n t o v á n a j a k o těžká cesta za osvícením.
Tvorba Duchovní svět českého filmu sedmdesátých let není možné oddělit od absurdních cest, kterými se ubírá jeho realizace. Máte-li nějaké dostatečně příšerné téma je nutné najít vhodného muže. (Zajděte třeba za soudruhem Pixou nebo Topičem a požádejte je o spolupráci na scénáři, což je vžitá f o r m a , jak nabídnout úplatek ve výši alespoň poloviny vašeho honoráře.
25
Můžete to pořídit levněji, ale můžete také dopadnout mnohem h ů ř a udčlat všechnu práci za nějakého takového pána pouze za základní plat. To je velmi rozšířená metoda.) Když jste si zaplatili možnost jak se sám před sebou znemožnil, začne po dlouhých přípravách samotné natáčení. Místo kameramana, který byl vybrán, přidělí nčkoho. kdo to zaručeně neumí. Ze scénáře budou po celou dobu systematicky vyškrtávána nejlep.ší místa až do okamžiku, kdy vaše individualita zmizí pod nádechem nic neříkající pitomostí. Když jakousi náhodou se podaří natočit alespoň slušný film, jako např. paní Chytilové, uražení kolegové napíšou udavačský dopis a film bude znovu zakázán. Dala by se napsal celá kniha o tom, jak lze člověka, který nechce nic jiného, než dobře dělal svoji práci, proměnit v duchovního a fyzického invalidu, aniž ho uvězníme nebo fyzicky mučíme. Tyto metody nápadně připomínají Pavlovovy experimenty na psech. Výsledek vypadá podle toho, takže pak není vůbec těžké souhlasit se soudruhy, že to jsou vyhozené peníze. Začátkem sedmdesátých let se tzv. držely pozice s nadějí, že to pomine. Kdo si tenkrát nemyslel. Málokdo věřil, že je to na věky. STB a KSČ šikovně využily snahu lidí zůstat u své profese. Zpočátku je potřebovali na práci, kterou nikdo nechtěl dčlat. Když. začal být zájem, začali diktovat podmínky. Vtipné upravení právního statutu umělců. (§ 20^ Zrušení svobodného povolání). Dnešni řadový pracovník u filmu je něco jako onuce. Ačkoliv se chce vyhnout lopatě, bude klidně kopat kanály jako asistent. Existuje totiž termín hrát forbes, což znamená ráno vlézt do budovy televize, proklanět se všemi kancelářemi a odpoledne vypadnout ven. Bez práce. Když někdo, kdo v životě nenapsal nic jiného než protokol rozhodne, že i dokumenty se budou točit v poměru I : 3, bude souhlasit protože předem zná způsob, kterým I10 zlikvidují. .Jednoduše ho označí za nedostatečného profesionála. Když mu produkce nezastíraným zešvindlováním dokladů vyplatí o třetinu menší honorář, nebude se soudit, protože i kdyby vyhrál, nikdy už nedostane práci. Bude držet jako beran, aby neztratil poslední zbytky dnes už zdánlivých výhod před onou masou úplně bez privilegií, která ztráví život tím, že každý den pra-
videlně vstává tlačí se ve frontách a v tramvajích a nudí se v prácí. Dnešní filmové instituce v Československu připomínají svojí organizaci a svými výplody projevy chorobného mozku, SiB, které ovládá film a celou kulturu, posunulo, smysl kulturních organizací úplně jinam, což. je z jejich hlediska chytré a logické. Nejenom, že nejde o produkci uměni nebo zábavy. Nejedná se ani o žádnou alespoň ekonomicky rentabilní činnost. Existují tri důvody, proč vůbec ještě výrobny filmů fungují. Propaganda, využívání peněz určených na kulturu k financování špionážních výletu po celém světě pod hlavičkou filmových instituci, a rozšiřování osobního majetku těchto pánů. Je pochopitelné, že v takových podmínkách působí jakákoli snaha o tvorbu směšně a absurdně. Vzhledem k cenám techniky a materiálu nemůže *v Československu vzniknout podobná forma řešení jako byl např. underground film v USA. To si lidé pracující ve filmu dobře uvědomují, Odejdeš a je konec. Proto se budou za každou cenu snažit vyhovčt všemu a každému. Svému svědomí, manželce, nadřízeným atd. Toto vyhovování má za následek těžký defekt na myšlení. Všichni jsou přesvědčeni, že jsou disidenti a že se pouze obětují pro lepší zítřky. (Jeden milionář, který konzultuje své scénáře S Vasilem Biľakem na žertovnou otázku, kdy bude národním umělcem naprosto vážně odpověděl, že on nc. On pro ně přeci nedělá.) Když jsem se zeptal svého bývalého spolužáka, jestli by taky tak bojoval za českou kulturu kdyby měl místo 6 nebo 10 tisíc 6,60 na hodinu, myslel si, že ho chci urazil. Ale nebylo to tak. Musím říct, že mi ho bylo spíše líto. To zoufalství, s kterým čeká na okamžik, v němž bude moci svůj život zhodnotil zprávou o něm. Až jednou o tom všem natočí film. Samozřejmě, že má pravdu. Kdo jiný by o tom měl vypovídat, když všichni ostatní, kteří odmítli, budou zlikvidování. Přes všechny výhrady bych mu to zadostiučinění přál. Nejsem si ale jistý, jestli toho bude ještě vůbec schopen. Jestli se náhodou do tč doby ohjeví generace nezatížená jeho mindráky, přirozeně schopná, nezbyde mu nic jiného než ji zlikvidovat, aby se dál mohl tvářit, že toho schopen je. Albert Einstein jednou řekl, volně ci-
26
továno, že inteligence, která v rozhodujícím okamžiku nedokáže říct ne moci nařizující jejímu myšlení, ztrácí právo na to, nazývat se inteligencí. Z vlastní zkušenosti posledních deseti let života v Československu se domnívám, že je nutné říct ne i za cenu, že přestane existovat kultura ve všech svých společenských funkcích. Jiří Drašnar Jiří Drašnar je mladý filmař, který spolu se svou manželkou a scenáristkou, "emigrovat" v roce 1980. V Československu ztratil jakoukoliv možnost uplatnění krátce poté, co napsat kritický dopis G. Husákovi.
Bajka o Straně. Viktor Levin, slavný sovětský jazykovědec. žijící nyní v Tel Avivu, byl před svým odchodem z SSSR vyloučen ze strany, protože ve třicátých a čtyřicátých letech vyslovoval veřejně nesouhlas s názory jiného jazykovědce, akademika Marra. Je známo, že po několik desítek lei byl N.J.Marr považován za ncjlepšílio, snad jediného marxistického jazykovědce v SSSR, a jeho kritikové byli považováni za nepřítele dialektického materialismu. Pak v roce 1949 náhle Stalin "odhalil" Marra, a Marrovi protivnici se pro z.měriu stali pravými marxisty. Nicméně, po roce 1970 byl lingvista Levin vyloučen ze strany, protože ve čtyřicátých letech mluvil proti Marrovi. "Proč ale", ptal se Levin překvapené. "Měl jsem pravdu, nebo ne? Strana přece později přijala mé názory!" A stranický výbor mu odpověděl: "Myslíš si, že jsi chytřejší než Strana, a že jsi mčl pravdu v době, kdy se strana mýlila? Chceš se chlubit, že ses nepodílel na jejích chybách a že Strana přejala ivé názory po tom. kdy jsi proti ní bojoval? Ano, soudruhu, bojoval jsi proti Straně. Pro tebe není ve Straně místo!" J.F.tkind: Zapiski nezagovorščika.
PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE
SI SI SI SI SI
ZAPAD! ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD!
Můžete to pořkiit levněji, ale můžete také dopadnout mnohem hůř a udělat všechnu práci za nějakého takového pána pouze za základní plat. To je velmi rozšířená metoda.) Když jste si zaplatili možnost jak se sám před sebou znemožnil, zaěne po dlouhých přípravách samotné natáčení. Místo kameramana, který byl vybrán, přidělí někoho, kdo to zaručeně neumí. Ze scénáře budou po celou dobu systematicky vyškrtá vána nejlepší místa až d o okamžiku, kdy vaše individualita zmizí pod nádechem nic neříkající pitomosti. Když jakousi náhodou se podaří natočit alespoň slušný film, j a k o např. paní Chytilové, uražení kolegové napíšou udavačský dopis a film bude znovu zakázán. Dala by se napsat celá kniha o tom, jak lze člověka, který nechce nic jiného, než dobře dělat svoji práci, proměnit v duchovního a fyzického invalidu, aniž ho uvězníme nebo fyzicky mučíme. Tyto metody nápadně připomínají Pavlovovy experimenty na psech. Výsledek vypadá podle toho, takže pak není vůbec těžké souhlasit se soudruhy, že to jsou vyhozené peníze. Začátkem sedmdesátých let se tzv. držely pozice s nadějí, že to pomine. Kdo si tenkrát nemysle). Málokdo věřil, že je to na věky. STB a KSČ šikovně využily snahu lidi zůstat u své profese. Zpočátku je potřebovali na práci, kterou nikdo nechtěl dělat. Když začal být zájem, začali diktovat podmínky. Vtipné upravení právního statutu umělců. ($ 20$ Zrušení svobodného povolání). Dnešní řadový pracovník u f i l m u j e něco j a k o onuce. Ačkoliv se chce vyhnout lopatě, bude klidně kopat kanály j a k o asistent. Existuje totiž termín hrát forbes, což znamená ráno vlézt do budovy televize, proklanět se všemi kancelářemi a odpoledne vypadnout ven. Bez. práce. Když někdo, kdo v životě nenapsal nic jiného než protokol rozhodne, že i d o k u m e n t y se budou točit v poměru 1 : 3, bude souhlasit protože předem zná způsob, kterým ho zlikvidují. Jednoduše ho označí za nedostatečného profesionála. Když. mu produkce nezastíraným zešvindlováním dokladů vyplatí o třetinu menší honorář, nebude se soudit, protože i kdyby vyhrál, nikdy už nedostane práci. Bude držet j a k o beran, aby neztratil poslední zbytky dnes už zdánlivých výhod před onou masou úplně bez privilegií, která ztráví život tím, že každý den pra-
videlně vstává tlačí se ve frontách a v tramvajích a nudí se v práci. Dnešní filmové instituce v Československu připomínají svojí organizaci a svými výplody projevy chorobného mozku. SrB, které ovládá film a celou kulturu, posunulo smysl kulturních organizací úplně jinam, což je z jejich hlediska chytré a logické. Nejenom, že nejde o produkci umění nebo zábavy. Nejedná se ani o žádnou alespoň ekonomicky rentabilní činnost. Existují tří důvody, proč vůbec jeítČ výrobny filmů funguji. Propaganda, využívání peněz určených na kulturu k financování špionážních výletů po celém světě pod hlavičkou filmových institucí, a rozšiřování osobního majetku těchto pánů. Je pochopitelné, že v takových podmínkách působi jakákoli snaha o tvorbu směšně a absurdně. Vzhledem k cenám techniky a materiálu nemůže V Československu vzniknout podobná forma řešeni j a k o byl např. underground film v USA. To si lidé pracující ve filmu dobře uvědomují. Odejdeš a je konec. Proto se budou za každou cenu snažit vyhovět všemu a každému. Svému svědomí, manželce, nadřízeným atd. T o t o vyhovování má za následek těžký defekt na myšlení. Všichni jsou přesvědčeni, že jsou disidenti a že se pouze obětují pro lepši zítřky. (Jeden milionář, který konzultuje své scénáře s Vasilem Biľakem na žertovnou otázku, kdy bude národním umělcem naprosto vážně odpověděl, že on ne. On pro ně přeci nedělá.) Kdyžjsem se zeptal svého bývalého spolužáka, jestli by taky tak bojoval za Českou kulturu kdyby měl místo 6 nebo 10 tisíc 6,60 na hodinu, myslel si, že ho chci urazit. Ale nebylo to tak. Musím říct, že mi ho bylo spíše líto. To zoufalství, s kterým čeká na okamžik, v němž bude moci svůj život zhodnotit zprávou o něm. Až jed nou o tom všem natočí film. Samozřejmě, že má pravdu, Kdo jiný by o tom měl vypovídat, když všichni ostatní, kteří odmítli, budou zlikvidováni. Přes všechny výhrady bych mu to zadostiučinění přál. Nejsem si ale jistý, jestli toho bude ještě vůbec schopen. Jestli se náhodou do té doby objeví generace nezatížená jeho mindráky, přirozeně schopná, nczbyde mu nic jiného než ji zlikvidovat, aby se dál mohl tvářit, že toho schopen je. Albert Einstein jednou řekl, volně ci-
26
továno, že inteligence, která v rozhodujícím okamžiku nedokáže říct ne moci nařizující jejímu myšlení, ztrácí právo na to, nazývat se inteligencí. Z vlastní zkušenosti posledních deseti let života v Československu se domnívám, že je nutné říct ne i za cenu, že přestane existovat kultura ve všech svých společenských funkcích. Jiří Drašnar Jiří Drašnar je mladý filmař, který spolu se svou manželkou a scenáristkou, "emigroval" 9 roce 1980. V Československu ztratil jakoukoliv možnost uplatněni králce poté, co napsal kritický dopis G. Husákovi.
Bajka o Straně. Viktor Leviti, slavný sovětský jazykovědec. žijící nyní v Tel Avivu. byl před svým odchodem z S S S R vyloučen ze strany, protože ve třicátých a čtyřicátých letech vyslovoval veřejně nesouhlas s názory jiného jazykovědce, akademika Marra. Je známo, že po několik desítek let byl N J . M a r r považován za nejlepšího, snad jediného marxistického jazykovědce v SSSR, a jeho kritikové byli považováni za nepřítele dialektického materialismu. Pak v roce 1949 náhle Stalin "odhalil" Marra, a Marroví protivníci se pro změnu stali pravými marxisty. Nicméně, po roce 1970 byl lingvista Levin vyloučen ze strany, protože ve čtyřicátých letech mluvil proti Marrovi. " P r o č ale", ptal se Levin překvapeně, "Měl jsem pravdu, nebo ne? Strana přece později přijala mé názory!" A stranický výbor mu odpověděl: "Myslíš si, že jsi chytřejší než Strana, a že jsi měl pravdu v době, kdy se strana mýlila? Chceš se chlubit, že ses nepodílel na jejích chybách a že Strana přejala tvé názory po tom, kdy jsi proti ní bojoval? Ano, soudruhu, bojoval jsi proti Straně. Pro tebe není ve Straně místo!" J T l k i n d : Zapiski nezagovoršěika.
PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE
SI SI SI SI SI
ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD! ZÁPAD!
Divadlo Světová premiéra české kry v Torontě jfl. kvítsa -jt- ŠI IIL-J y T o n ú c e s n rezkého ...Húb do domu! v převeden: : k n Ď tíevého vadli Z mrv:":a důvodů ľ^e n TJ"u K^la unitám L, Je 10 prv-j hrij»
by na vÍTaicdě v'pr:i-kó? do -.'ěiíni. DSdeitk JiiáaS s-: pr-.-evi jsku udtváč: kléry isřhrK-.-^ cdií^rj^c: zůp i ± r svít, aíknli^ by rad tířřvisi «. iv p e d . Po mrhala p ř i k á í i á e h a závi ^NÁJNNŠHO ŔÍIKÍBO VTÍSCH BIELE V ;> pjítkďch si jEho nt^eaienk; se:' - j=•Jiní hi a c -ľsiiu. A } ; to prérii divadelní hra, reemájni č.ovřk se '.íeth kterou Skeafícký r.ipsal. • ce Lě hře - múS; aiktyrtinao:. Kiemeni Jj k í" k ištlá. dobrá s£,"ira, .P. i •• A-cto- J k l á š s | íliyííá ke szíítrůnimu h l u . A e i<ľíi sŕ st re !i ij: d u inrt;>ra lerŕu. Pňedev- lak ůinnduChí ¡en aero odtei s a K íim se ííirsasciet^ imirtiijc c r a i : ne- ni. O lom ¡iak ¿>:?T.'ÍIK MS hfe !•:-orfrté si.Tíik a rtäZJ-nnýtíl toÄtrtcii. rn;. ZíTTiŕruj: f t t a k é HEL prc-spíľhiíí. kttn NásLannas: ¿ v a k ů g. č c e i á r l - a saaď zr-=js:ihíí scuÍEŕoie pr*ot&éraj . c : ; i s : h - je velicí ntílála. Nsjstarérr kraji, anehn k :ini 5r-m d i e - t j p t íEs-i auiuři by : ^ í č a s é rolová• in i m ľrapninrähaji- H l a ^ i j í - v š a k hra ni, savitio*.áni. it?:p:kĚc^áni í sritiicV : h l la c- H a í t - ^ i , Qp^OVa, za ŕn třena p r-:-: i ^ p r EV ovst clům 1.1táihr]*\ Tsd!y je niíinŕ ptudst maJč.vľ-víl- Hrabalm-- SE~ciř^jrnž t>: pali ízzí pre žlenlhe ZE jerni, ¿df t; "aro a Šk>.x:rE:k^rri. Pr;> j e t o ptiřni^oe je IE-loŽE^esl" ťčo>?Ma 1 rč=rajc+i č ů - dy sadcĚRuůnĚnim, f i ŮC-VJ hr.a je ipria. a »la".ně p r c f ě s i c n ^ ucdů uskutečnil. Čí iHáda se rmb:-dl|i POVÁLI: RA-.^IŔRY ČESKOÄKWENSFCA I ÍÉ-nř rapiana. J e 10 Sjcvcireciiy na vrchoifcrc. t ^ í i iKkŠi po srpnu ÍWS. Kda ma rr .si :»;«žädai paísa prezrdin!£. o ľrilos!. P-ak ?apiaĽ v ý v j p n e m 5 - j vxdéĽinĽ rasie an nekulik t é i c dnIETÚ. KLíimtí j^ íádost Š^nsena ď "v/^ab upravexr, doäľéne čí. pas a de nEha- riEkdU - vsnttprií: viz um S limle dafcx—entím. vfclí írerému IsľSeyv d e v ě t vlastní preč .f*: . ä ľ l i kríy it:ik l . pak ieds oéľal shyčfea ľ Amerik;do slaré v3ai~i. Tyto d r o u i v E13 í rrapBKffiti jssnt -e hf; ¿ébcmiě Eaclrjicesy. Prľ^éir saíinä nečesaným o : p í : m z Prahy. Peo Khmtnl JHdás v T.ěrj ivrdt žs pani MacšářtoviiL |nyi.: Víclc? '«•1ícHan-/j: je:•: c t i z l r a c e ó ä dtert, fc:«ro_ ibodlš • KanadS n s - s i i v : , ZE^ecJeuha j : jľs> - é . že pri n Jäčas js skafei sqred r u h. V" kapiialÉre^ěr: svil 6 5: mu nelíhí snací růhcc nic. pak n á b y ^ k L Mucžáhů. RŕEtocne 5; Itdy u5'•¿¿r z j p n m í n i r č í r m ^ s b -iriLh l a f í n j Säm poviti "/|.TDbeinĚír zcw souprav} rwbysloo a si rak- navrhne cicliu: Í4Ě delcXJ. TnlikíOtiŽY f bizxi íľoji preattřriíaijlc säpadnilm piV re-du. d&lišicl: j í d n i n š secsudv picráeti pastav proiitaji 3 c
in>í 5*: o V i d í pr-^yšined; ^n^rv: línii, c «.• th scx^álnkh ivanrtŤJCh .• min_ cei 3 píitcírjncsti, í a č j e r r j e s t j Ej i c h s l a ^ í i o r " a b e a r e s l í i ŕ s e havťjriE pulř*ický~i! vtipy a n a r ä i s a m l . klerŕ S r n a ' Z a t r u -Vyi-crml feť Äitŕŕijvd ů Tomsš JJaŕc11.
lu í f ' 5ĽhaprKj5Ľ_ perrektrvE m ě 5<-é pos:svy a a^rii -.-i je 1 ycíE1:. D t t i st rou 10 hla v r č pr-xa. JE jieäc: pcsla^iřky s i a j i 1 ě di'.äti. V š i c t n j í ir.e Ktíilj p c d a h r é piihody s pr-> spičíbLľi 2£ stF.rěTO kraj;, Írein>: íve playi>:-v;. snubv a V.-sc. i d e j s čeí k a c vlaského pasu lidí. kteji ;3píi "jľl jimr tc jam j k ¿sa l £ velkjtn bati ratem"' u pak SE Í r.j 131 dp "ové vlasu. ab|- si vybrali d si s i o>z d p> r , •: i i ; ; a rrjěítTjanaíi 1. \ diik.:-:" z. jame i s d j n i j s j i t b z iiJravxrtístav i-yíaijuj: iěrtai v str^dídri: í ť u í 'D js-:« Piľ^ajtff nsbri S o l n i c e Ncrri př m-cJio ' c m a n t í p ě t í kiEři by daLáiůEi: r u p i a t dobro*., h r j • iv^ie^ä ;:ra palřl nrreíL n«jiscn:EnamEleckér-anny Zt-oiccaala r a ni rrjicha atiEari- p ř t i rc;c . míli nar-s^ prvwíndÄI rc-nsán
se dovíme o zbrusu nalezeném otci, už jsme svědky zaoceánského telefonního rozhovoru, p o němž se otevřou dveře a dědeček je v Kanadě. M á t o pohyb, jak si vždy liboval jeden klasik Českého divadla, kdykoli sledoval hru nabitou dějem. Škvorecký nenechá diváka podřimovat nebo přemýšlet, co tím tvůrce myslel. V každé situaci je jasné, o co jde, takže divák může scénu plně vychutnat. A sotva se jí zasměje, už následuje další akce. Škvoreckého tempo má takový spád, že herci měli chvílemi co dělat, aby jeho tempu stačili. Vtip. Komických okamžiků je ve hře opravdu hodně. A nejrůznějších. Smějeme se jízlivě, lidsky, s výčitkou, se zlostí, s porozuměním, někdy rozpačitě, někdy sebekriticky. Škvoreckého vtip je v dialogu a v dobře připravených situacích. Přemýšlíme-ii o tom, proč se mu hra povedla, dialogje patrně prvotní příčinou úspěchu. Pamatujeme si přirozené, živé a autenticky znějící dialogy ze Zbabělců nebo Tankového praporu. A když má dramatik "citlivé ucho", znamená to, že má úspěch skoro zajištěn. Bez tohoto nadání by hra nevyzněla tak přesvědčivě.
Inscenace
Proto je potěšitelné, že Škvoreckému se to povedlo napoprvé. Kromě výše zmíňeného úspěchu ve výběru a rozvinutí charakterů musíme vyjmenovat další přednosti hry. Reaguje bystře na současné problémy, je nabitá dějem a od začátku do konce jiskří živými dialogy. Zastavme se u jednoho prvku po druhém. Škvoreckého největší přednost je jeho aktuálnost. Počínaje svými prvními díly si získal přízeň čtenářů hlavně svým vztahem k současnosti. Josef Škvorecký jako dramatik Když si probereme historii literatury, vzpomeneme si hlavně na Gogola, který také citlivě registrová! problémy své doby, ať už v románech, anebo v divadelních hrách. Akce. Mnohokrát jsme viděli dobré hry, kde se děj rozvíjel příliš pomalu, anebo kde jsme si museli lámat hlavu autorovým záměrem, převlečeném d o mnoha symbolů a náznaků. Ve Škvoreckého hře se nám to nestane. Sotva
28
Bůh do domu patří mezi nejúspěšnější představení, které Nové divadlo uvedlo za své desetileté činnosti. Režie Milo Kubíka a veřejností méně známého D u k o Kasana měla nesnadný úkol. Za dva měsíce zkoušek se oběma režisérům podařilo zvládnout místy rozdělenou scénu, komplikované akce, projekci diapozitivů, rekvizity, časování i tempo. Tyto obtížné složky by mohly narušit kvalitu představení, ate premiéra přišla v pravý okamžik. Ani příliš brzy, kdy by soubor nebyl ještě kompletně sehrán, ant příliš pozdě, kdy by účinkující ztratili radost ze hry. Až na několik zanedbatelných a omluvitelných nepřesností všechno klapalo. Ta nej důležitější část režisérské prácekoordinace herců - dopadla výtečně. Především však musíme ocenit citlivou dramaturgii obou režisérů, jejich pohotovost, s jakou občas měnili a upravovali text hry, aby se herci mohli cítit ve svých rolích naprosto přirozeně. Jejich logické úpravy hře velice pomohly, Představení d o k á z a l o , že všichni, kdo na hře spolupracovali autor, výtvarník Ota Bia, režiséři i herci - se museli v průběhu zkoušek ná-
ramně bavit. A to je snad největší odměnou pro všechny zúčastněné. Z herců musíme především ocenit desetiletou Andreu Tóthovou a o rok staršího Honzíka Maláta, kteří zvládli své role s profesionální suverenitou, aniž ztratili svůj dětský půvab. Z ženských rolí se zmíníme aspoň o Marii Klečkové (Vičky MacHane), Zdeně Novotné (v roli bývalé sexuální pracovnice Milenky Cabicarové - O'Mackey) a Ali Kubíkové, (jejíž jméno Augusta Pochopená - Nutná ironizuje marxistickou definici svobody). Tomáš Mašek jako gynekolog H r d ý Hardy a Josef Čermák jakožto Božetěch Nutný - Nutney měli řadu vynikajících scén. Manželé Čulíkovi byli ve svých rolích jako vždy plni obdivuhodné energie a humoru. Zastavme se však u j e d n o h o č l e n a s o u b o r u . Bohouš Máca v roli neočekávaného dědečka Klementa Jidáše by! páteří celého představení. Zdá se, že mu postava návštěvníka z ČSSR byla napsána přímo na tělo. Patrně mu pomohla znalost podobných funkcionářů v okresním měřítku, Bohouš Máca si zaslouží za svůj výkon mimořádné uznání. Nemohu však vynechat jednu negativní poznámku. Nenechte si od něj dělat nábytek! Nové divadlo sehrálo tuto inscenaci také pro čs. televizní vysílání v Kitchcneru. Po torontské premiéře následovalo neméně úspěšné představení v Hamiltonu. Doufejme, že Bůh do domu se dostaví i d o jiných domů a měst na našem kontinentě i v Evropě a v Austrálii. Bylo by škoda, kdyby takové kvalitní představení zmizelo ze světa. Text hry bude jistě dostupný, takže není důvodu, proč by se Češi a Slováci nemohli těm postavičkám zasmát v Austrálii, Německu nebo jinde, A v roce 2018 (dopadne-li vše dobře) také v Praze či v Bratislavě. Václav Táborský Na obrázku Marie a Bohouš Máca
Klečková TOTOJ
BUSTA
Nové divadlo se touto hrou zúčastnilo multikulturálního divadelního festivalu 1980 v Hamiltonu, On. a získalo 11 nominací na první cenu, mezi jiným zanejlepší režii, nejlepší scénu, nejlepší kostýmy a nejlepší herecký výkon — (Tomáš Mašek v roli Hardyho). Rovněž hra sama získala nejvyšší ocenění.
Rozhovory Dialog o Dialogu Kdysi býval tenhle obchod - mezi frankfurtským hlavním nádražím a divadly - tiskárnou a ještě předtím se ta o štěstí pokoušela malá čistírna. Jenže to je minulost. Ačkoliv nikdo nemůže říci, co zde bude nebo by mohlo být třeba za rok, zatím je faktem, že ve frankfurtské ulici dobrých lidí, jak by se název O utleustrasse mohl eventuelně přeložit, existuje jedno z mála nebo snad dokonce prvé české knihkupectví v západní Evropě (kolik je jich v Americe?), kde svorně vedle sebe najdete knihy exilové, z Československa, ale také jejich překlady, studie o východní Evropě od západních i východních autorů, včetně knih jiných východoevropských exilových skupin. "Být takový obchod v Praze, tak za chvíli nemáte co prodávat," říkají návštěvníci z rodné země. I. března ¡980 tomu byly tři roky, co se ľ trochu těsném obchodě zvaném příznačně Dialog vytáhla roleta a snad právě toto malé jubileum lze "oslavit" i malým rozhovorem o Dialogu, lidech i problémech kolem něho. Za Dialog odpovídal pan Václav Hora, zakladatel tohoto knihkupectví. Zápatí: Prosím Vás, jak se dělá takové knihkupectví? Kolik musíte mít do začátku? Dialog: Nikdo z nás není vyučený knihkupec (kupodivu mezi nově příchozími najdete i tuto profesi) a tak je tčžko říci. kolik človčk jako jedinec neho lépe stejné smýšlející skupina má mít. Z toho, že člověk za tři roky vidi jen neustálé účty k placení, chybějící investice k nákupu knih, zkrátka provozní kapitál, soudím, že zřejmé hodně. Západ: ,fak je to s "našinci" na Západě? Čtou opravdu tak málo. jak se tvrdívá a nadává nebo jenom čtou a neplatí? Dialog: Tohle by určitě byl zajímavý námět pro nějakou sociologickou práci, Zatím člověk čte na téma exil jen práce psychiatrické nebo politologie ké\ Ani my nemůžeme odpovědět na sto procent a vydavatelé, taková paní 5 k vo řecká neho pan Paše k by byli lidé příslušnější. i my máme v Evropě konkurenci v podobě mnoha soukromých nadšenců i skutečných obchodníků, kteří prodávají knihy, U nás je oproti nim ten rozdíl, že jsme řádně zapsané německé knihkupectví s členstvím ve Svazu knihkupců a tím si zájemci mohou stejně dobře objednat jakoukoliv knihu v němčině, angličtině či francouzštině a dalších evropských jazycích. Západ: Co se nejvíce čte v emigraci? Dialog: Pokud jde o exilovou literaturu asi se mnoho nového nedovíte. Stále vede mezi nakupovanějšími knihami produkce z torontského 68 Publishers, dnes vedle Skvoreckéhoa Adíny Mandlové i Kundera, Klíma a stále Václav Černý. Curyšská Konfrontace to měla určitě těžší, ale "šlágrem" byli a bylí by. kdyby ještě byli Černí baroni, knihy Pavla Eisnera vedle Hrabala
U exilové literatury můžeme pozorovat jakousi renesanci starších titulů, např. opět je hledán Solženicyn, jehož sazba stála Konfrontaci obrovské částky a závěrečný 5. a 6. díl vlastně už česky nevyšel. Souostroví Gulagsc totiž znovu prodává - nejvíce nově příchozím a návštěvám z domova. Kolínský thdex mál pak určitě svůj nej úspěšnější titul ve Finových Knihách a osudech a Krylově Kníšce. Kryl patří rovněž mezi nejhledanější u nových emigrantů, jeho popularita doma spiše vzrostla. V poslední době se z. Indexu nejvíce prodávají Frolikova kniha Špión vypovídá a Mlynářova Mráz přichází z Kremlu, každému bych určité doporučil l.edcrerovy České rozhovory a bestsellerem se stane - jen až se rozkřikne, že jde o erotický exilový román - i Mocova kniha z australských buši Tánor na AUigator River. Knihy vydané v československu kupují většinou knihovny. Jednotliví zájemci mají vždy doma někoho, kdo rád knihu pošle a tak není divu, že nejvíce objednávek - v podobě jen té jediné za rok - přijde na knihu prodávanou v Československu jen pod pultem, jako je H raba i, z překladů Joyce apod. Hrabal. Páral a snad jediný talent znormalizované literatury» bohužel předčasné zemřelý Ota Pave! patří stále k nej hledanějším autorům. Kdybyste se zeptali, co nás nejvíce překvapuje. pak by to musel být velký zájem o poezii. Konečně úspěch malých svazečků / Mnichova v edici Poesie mimo d o m o v j e výmluvným důkazem. Sčeskými dětskými knížkami jsou potíže. Děti čtou raději v řeči země, kde se narodily nebo žijí od dčtství a tak budiž chvála rodičům, kteří alespoň kupuji dětem překlady našich autorů do němčiny, angličtiny apod. Právě v němčině je jich slušný výběr a k nejhleda-
nějším patři knihy Josefa Lady (pro zajímavost bubáci a hastrmani se německy překládají jako Popanz und Immergrün), Čapkovo Devatero pohádek, Pan Tau. Staré pověsti české a vlastně celá série pohádek ilustrovaná českými a slovenskými výtvarníky připravená Artií, Přibývají i tituly české dětské exilové literatury v překladu (promiňte tu dlouhou definici), velmi plodným autorem je např. Ludvík Aškenázy. Kupuji se i Broučci, jsou k dostáni německy i anglicky s celostránkovými barevnými ilustracemi Jiřího Trnky, jenže v překladu Maxe Bollingera a ten dal Karafiátovi, jak se říká, pořádně "zabrat". Kdybych měl v rychlosti jmenovat alespoň jeden nejvíce čtený titul v němčině, pak by to byl vedle téměř všech přeložených Čapkových knih Fernkurs in böhmisch od budějovického rodáka Götze Fehra. Tenhle dálkový kurs češtiny neholí jak podtitul doslova říká "ajnfírung in Sprachliche und kulináriše špecialitétn fon land und lojtn ajnšiíslich fišern" jsme už prodali v 360 exemplářích. Západ: Dělá se v knihkupectví i něco jiného než jenom prodej knih? Dialog: S tím "jenom" je to dobré. Přes ulici toho opravdu mnoho neprodáme, jsme sice ve středu města, ale naší ulicí se více projíždí než chodí. Z toho důvodu máme pro německé publikum ještě jinou specializaci filmovou literaturu. Nejvíce objednávek dostáváme od knihoven, především slovanských institutů a seminářů a poštou. Podstatu naši práce činí tedy zásilkový obchod a ani byste nevěřili, kde všude se najdou lidé mluvící česky. V jednom týdnu nám tak přišla objednávka z Číny a z. Japonska, v posledním případě se japonský zájemce naučil bezvadně česky. Těší
29
bidky SšibujeíTsc -i Qspicb i g saíefea časťřpslí "Diuío^-Dsacst". ccs? --«m fv ntnino^ch - UÍ/K? - rcr tóřftivtebís j aiufSvkihho f i ku. OhUiv byt *Ji>híí a při pra-, uJe ; i5ř v;--ísdígss? c í f c m e dčUti = pít? Ohm--nu liícraiíi ni. A ntkkí vj sdčtáriK. 6g i %ÍA%im Níánck. ¥ k-iMcíf? p ř í p s d é se =c Simc íLi ki/d^;:; tipjcd=TfAvkí! niibi? í ^ t e a Gummm-15. íurt M . i
r^fík-
^sííffickš lětbííííiiígie d s S S M í
I siésku s g frankísrnkém K^anůn veíetrmu 79 se zmtsvi! i profesor Ola Sik ze Šiýímsks, V/í snílku v rozhovoru s řsvfos? Tandem a pmí Tigndovípj íkk fm:^\Ěúčtt AS S v ě d e č t í by mcii míl. i v oprs-.iiu Cdkcsi; ě a s s « i ¡»ovhwiTi-ř u SCVFF:Í!«Č viíícnýf« 3 hle~ dijfj-;33 s - N n f&H odcbíi- Í5 •>>uskú ť!V KSC nei hiíi: fiikom« pňtčvi-ai i ŇUijíŠriih Husik -c pří/sai /£ ii>i rM "ts cmip-ansJ;nak s í á i š ě Píslagy f&ořgssf i ň l ^ u ^ t é t ^ i iiska dai^é pfotlí'>řr. Éi#?Cífj£ v^idat nct oami n-i j$ hn tíkbá) a s p ř . ÍAífkS h i s s í fiihi> dapfeaj papír či ví/¡tkli. /¡¡poli: N;i píany d o b=idiííicsss": tXsk^: PiáaíJ b> byin híídtó. p e n í z mála. í bcťíae ra/š=:hi fí;K is cbC; j£fi " k o A o o a l l s K ÍÍ::=Í1C V y d i ^ t p r a v M a í é fcsM í v dctssé ísííFKÍV zi nab> mohi ďk»t.H pocit mcfíěveímmíi Česka t x i f f i i á s a k ladat eKs v: gsají a a ffÍí0=0M;í i&Mavř a / i=čks>?ik lei ' : . tevny síáaek pod l é d c x c f s a Svědec^^^K t v = : = k - j Sktváéf ¿aiaMí \ia^ífn Standu féc p ř č v a Ť l ý státe fdligió?¡li tites.iiiřr;i V d o b é pťií&tea éeicn nákíháateíě. aiíc I aut o n ! a i i V Í JbalojS NÍ kOÍSajš dwlUÍSfti p á i i z á j e m v I S A ; - Kij^adž;pře^sšr p r i / a p - í.-íp. ísarJíi a d o U r á státe xiostpá. k t h / afc poTovTtáie eesv česky crj vá^asycíi káfh v í f e a e e k ý á a í? á é í K S y íííi. p a t Státe í r s k í kfófey je^sCtiš. pspčrbaek = Hk s r . i ^ j i í í i b u v h j i- iiLí liapř. ^i-.ích k&íh xyííí, ak- whfedcrrr i s i á iým sijkLidúíT; =l- K> pcschoprtefaé,. Né kd> s sstri -mi utS&é kosby / c faycíumí pmřřfeovíiíi m u pndči tófeif ĚĚfíLíert pražské {udjik y p e m i . khycfc však iic^mfe 1 . d v s •i oiš** ku Vc r r s n k í i i r l « sž k o k s ? k s f h íícivkc diec - dobC pyářímíífcb í m/nmk -eieífiiď ncptíš: as
kvalit«/ tevfeSíSlofkfeě rMiig' r=i. kiCFií • miK^te: pfipadc fÍFTSií Hc-í]eit-P;ui ard w x i f z š a p o Cn.uc dť- SSSR r ř , í ^ k i= Wtwič ¡m-ji b>Jy ó d a j t ó s k r a d e s y formy r=a ŠTítcar>>vasé obvody„ kio-rě do SSSR. b o NČiTíccř Oovkká brma / Ksfsiornie p r ^ í i i l : liiscrma řriradk kleni jK>u k m u i y dňk.Híá pří t á ^ c n n ý c h /bn-ní. j i m i i n m cksdaia -iiííéówÉy ííiiiF=c k t i m b ě f i a v š í j & k h iy-síěrsi pfí- ř k í k i íiielv pres b ^ f e f s k ě vtrh vsiaacctv: v 1 o s dsoě.
A ^ i j
I í
S
i
/a;-¿-¡i Nccšteit: > t>aife>gem fM&Řk 4sm r ^ k h í t h í č k í s f / fksií^i Mmtřl n;;- t a š i í&řfJísC -iCC íis-|i>vy|i, aíc my jsřae pfsdsvšítts í:sihksftccUk P r o :/á|c83ce přeoc přifeadirsc. mtmisso psái s s ¡sér,f>íUvú -rmk ^ d a í c í v l - í ^čh-í-sfcaoéi kííiKsi. M t sc d a . y a p . i i f jcdniKÍLiM" s s
^dinoa
a d r e s i - | d c ÍSGS i síliy přijírmratií. J a k o sakíadjíls-ié j e s - í^/saltteišini pvní e i i š , r-jrvnmu v - / F i s r n n é h i ^ s i í m ě b « ř a ^ i í t SV£&CTVi Nevim. n k
m
^
'
M
v Kráice po svém příchodu na Západ s ^ Dmo^n ígSůt Msíorik ¥iMm ^p ižUtnii&r Černé knihy sKmhy Chúny 77. spissvsíeíem Gimrieítm z Hsmb&fksL
Prečím. Lsubem
B
Filozofie pro domácnost Všechna moc Sovětům aneb Už jste četli Komunistický manifest? Část 3. Zjistil jsem. žc článek o j e d n o m ze základních omylů marxismu, který vyšel ve druhém čísle Z Á P A D U , se mi začal rozrůstat pod r u k a m a a že se z něj stává, s odpuštěním, seriál. A tak bych chtěl dnes hovořit o věcech, které si v socialismu udržely své j m é n o , ale skutečný, užitečný obsah kamsi zmizel. J s o u to pojmy j a k o demokracie, volby, národní "výbory 1 ' (výbor od slova vybirati si n ě k o h o d o funkce z. určitého počtu možností), parlament (7 latinského slova parlare, tj, mluviti. rozumí se mluvili to, co si myslím) atd. atd. O demokracii za socialismu, o demokratickém socialismu, o socialistické demokracii se v exilu hovoří více než d o m a . D o m a UŽ to m á l o k d o bere vážně. V exilu máme také ty, kteří říkají, že oni by ten socialismus dělali lépe, a že by tam bvia pluralita stran, a že by nebyly přehmaty, a že by to zkrátka bylo ono. T a k é někteří říkaji, že bv ten socialismus byla krásná věc, ale že lidé všechno zkazi. O ty mi nejvíce jde. Každý politický systém totiž má svou logiko, vnitřně podmíněnou vzájemnou závislost podmínek existence. V theokratickém státě tě zbičují za návštěvu nevěstince. To není způsobeno tím. že by biřic byl zlý, ale tím, že lakové je pravidlo. Kdyby se nebiěovalo za mrzký chtíč, tak zítra nebudeš mít pocit viny. nepřijdeš do mešity, a pozítří neposlechneš imáma. Kam by to došlo? Také socialismus má pod o b n o u logiku. V minulých Částech seriálu jsem tvrdil, žc proletariát není tou vyvolenou třídou, která spasí lidstvo, a že žádná taková spasitelská třída ani neexistuje. Optimista mi na to namítne; " T o vše by snad ani nevadilo, vždyť přesto můžeme uskutečnit to, co nám doporučoval už Komunistický manifest, a tak vybudovat skvělou bezkonfliktní šťastnou společnost. Jestli převedeme výrobní prostředky d o rukou lidu, a n e b o státu, ať už je to slát p roleta řs k ý nebo ne, budeme pány ve své zemi a budeme navěky žít bez třídních rozporů a bídy."
Odpovězme optimistovi nejprve citátem. Klasici o tom praví v Komunistickém manifestu: "Proletariát použije své politické moci k tomu, aby převzal postupně všechen kapitál od buržoasie, aby centralizoval všechny výrobní prostředky v rukou státu, tj. v rukou proletariátu, organizovaného j a k o vládnoucí třida, a aby zvýšil co nejrychleji @bjem výrobních sil." T o t o je základní citát, a dnešní komunistický stát dělá přesné to, ovšem s výjimkou toho zvýšení objemu výrobních sil. T o t o zvýšení nejde jen tak zlehka, jak jsme na své kůži poznali, a nemusí také přímo sloužit zvýšení spotřeby. Chceme-li však pochopit při činy všeho zla a nesmyslu, který dnes v socialistických zemích vládne, musíme zaěít od tohoto citátu, V něm je kořen všeho. Socialistická, či proletářská revoluce znamená v marxistickém smyslu, že Výrobní prostředky j s o u vyvlastněny a stávají se majetkem proletariátu, či lépe řečeno proletárskeho státu. Aby však každý proletář rozhodoval o všem, není možné. Nebo aspoň, j e to nepraktické. Dokonce ani všichni členové predvoje proletariátu. Strany, nemohou o všem rozhodovat. P r o t o musí proletářský stát vybudovat správní a p a r á t , který pod vedením Strany socialistické hospodářství řídí. To prakticky znamená, že správní aparát si přibírá m n o h o dalsich funkcí, které předtím v rukou státu nebyly. aspoň ne tak absolutně. Stát a Strana se stává výhradním zaměstnavatelem, m o n o p o l n í m výrobcem a distributorem všeho zboží, monopolistickým schvalovatelem a dodavatelem informace. Nejvyšším Policistou ¡1 Kádrovákcm, Ncjvyššírn Učitelem a Lékařem. Stát se stává vším, jediným soudcem, jediným bachařem a skoro jediným domácím pánem. T o je víc, než si mohl kdy dovolit ten největší monopolistický kapitalista. Stát se stává prostě kapitalistou, který ukradl slunce.
čím v dějinách. Tato byrokracie je, jako každá jiná byrokracie, vysoce konzervativní. Tak j a k o loňské zahnívající listí, spojené p o d h o u b í m vzájemných vztahů, tento systém pokrývá a potlačuje vše, co by mohlo vyrůst a přinášet užitek. Byrokracie vykládá zákony, a kde jsou zákony na překážku jejím cílům, překroutí je. Kde zákon nestačí, vytvoří jej. Marxistická ideologie tu slouží, a užívá se, tu neslouží. a mlěí se o ní. Byrokracie roste podle Parkinsonovýeh zákonů a stává se státem. T o vše je ale zcela zákonitým důsledkem toho, co nám Komunistický manifest poradil. Jedním z hej větších triků současné propagandy je to, že pres nesmírnou negativní zkušenost, kterou právě z těchto principiálních důvodů lidstvo se socialismem má, přes stamilióny mrtvých, přes stagnaci a hnilobu, se přece jen nacházejí lidé a skupiny, které tvrdí, že socialismus je v podstatě dobrý, a žc za lo vše m o h o u jen dogmatici, revizi on iste, stalinisté, maoisté. Husák, Brežněv, atd. atd. Tito všichni jmenováni jsou však jen produktem státu absolutní moci, ne jeho tvůrci. Naivní idealisté pak nabízejí namísto "státního kapitalismu" nějaké jiné, lepší systémy, kde by se člověk mohl cílil svobodnější, mohl by se lepe rozvíjet, kde by bylo více d e m o k r a cie než v demokracii, a více štěstí než v ráji. Málo se ovšem dovídáme o tom, jak by takový systém měl vypadat. J a k to vlastně tito socialisté s lidskou tváří, pluralitní socialisté, eurokomunisté a jiní myslí? J a k é zábrany by dali do cesty monolitnímu kolosu správy socialistického státu? Tento systém má totiž své určité vnitřní předpoklady existence a zákony, bez kterých nemůže už vůbec fungoval. J e tedy nejisté, z d a j e vůbec možné vybudovat systém, kde by stát mě! veškerou hospodářskou moc, kde by vlastnil výrobní prostředky a nedovoloval by nikomu jinému, aby je také vlastnil, a při tom aby dával lidem možnost svobodné T a t o role státu samozřejmě vyžadu- volby, s v o b o d n é h o rozhodování a seje vybudování monstrózního systému berealizace. hyrokracie, který se nedá srovnat s ni-
31
,lc možné. f.c si různi lidé pod poj m e m "socialismus" představují různé věci. od povinné lásky k bližnímu po iti/nč drlihy skupinového vlastnictví. Puk by OVÍcm mohl být socialistou ka/dv podnikatel, ktcrvsvým zaměstnancům na vánoce rozdá po jedné akcii. Monopolní ekonomická struktura socialismu znamená, že strana, která je jednou u moci. má té moci tolik, že se jí ji/ nikdy nemusí vzdát. Ani by to ncSlo. Dovedete si představit monopol. kde bv se každé čtyři roky manili všichni manažeři podle toho. jak by dopadly volby? Kde politický boj by hyí zároveň ekonomickým bojem o místa? Vždyť by 10 byl zmatek nad zmatek. T e n t o velký monopol moci musí být ří/cn tak, jak se řídí m o n o poly. a rozhodné ne demokraticky. Všechno, co se děje \ Československu a všude jinde v socialistických zemích, je tedy logické a nemůže to být ani jiné. Každá sebemenší demokratizace narušuje stabilitu socialistického státu a je tedy protisocialistická. Pluralitrpj systém stran, tak často navrhovaný různými reformisty, znamená. že by o moc ve státě soutěžily dvě či více stran. Síla setrvačného byrokratického systému, kde se každý zabývá jen lim. že "zakrývá svůj zadek''1*, kde nikdo nic neriskuje a drži se své Židle, by ovšem v případě socialismu byla vždy větší než moc každé jednotlivé strany. I v tom případě by ve státě vlád!!, zcela absolutně, byrokrati. I oto monopolní řízení samozrejme závisí na státním plánu. Konsistentnost plánu ovšem vyžaduje, aby jej vymýšlela, schvalovala a starala se o dodržování jen nevelká skupina byrokratu, Ostatní jej pouze plní. Iniciativa, demokracie a polemiky jsou ne prod u k t ů ní. T o ovšem znamená, že socialisticky stát chronicky nevyužívá toho n c ¡cennější h Oi co žene sociální a ekonomický vývoj dopředu, to jest nezávislého myšlení lidí. Z t o h o t o důvodu také dochází k vystupňování toho, co Marx považoval za zlo, existující pouze za kapitalismu, tojesl odcizení. O tom však budeme hovořit jindy. Schopnost předvídat potřeby lidí, schopnost měnit navyklý běh věcí. schopnost viděl d o p ř e d u , je ovšem obecnou lidskou vlastností a ne pri* I (lit) je překlad krýsnrho anglického idiomu, ktorý presní piipisuje, co zíimrflrranct: státu mí
32
vilegiem několika fousů na Státním mie. Císař pán kdysi také zestátni] úřadě plánovacím. Jedním z nezada- žckvnicc. a nikdo jej proto neoznačutelných práv člověka je právo svobod- je za bolševiku. R o / u m n ě myslící čloně uskutečňoval své nápady a ideje. věk také nebude popírat, že každý To je podstata demokracie. T o se ne- dělník i žena v domácnosti, učitel týká jen vědeckého bádání či umění, i maliř pokojů má právo na slušný žiale i ostatních oborů lidské činnosti, vot a spravedlivý podíl na tom. co spovýrobních i ncvýrobních. Bez podni- lčen os i vyrobí, ľo vše však neni sokavosti. bez uvolnění tvůrčích sil všech cialismus. Socialismus je nesmyslný lidi, kteří jsou ochotni tvůrčím způ- systém, kde stát má monopolní prásobem myslet, nevyřeší lidstvo své vo na výrobní prostředky, a brzdi tedy společenský vývoj tím, že musí vysoučasné problémy. Tak třeba tvářet konzervativní, sobecký, reakSovětský svaz musí dnes dovážet ční, neproduktivní, nezodpovědný, obilí, kterého by mohlo hýl účelale všemocný potlačovalclský apaněji využito jinde, v zemích, kde rát. P r o t o jsou základní problémy hlad je důsledkem těžko řešitelsocialismu neřešitelné. Tyto probléných problémů. Kdyby SSSR my nevznikly proto, žc lidé špatně podovolil svým kolchozníkům, aby chopili Marxe či Lenina, ale proto, že se postarali sani i o sebe. nemusel jej pochopili dobře. Pro socialisty neby ujídal z plytké mísy, kterou ní jiné cestv. dnes lidstvo má k dispozici. Ve světě by bylo méně hladu. S.R. T a t o nemožnost řešit své problémy, kdy většina lidí je vyloučena ze samostatného rozhodování, se ukazuje takc j a s n ě v současné energetické kri- B, Kučera o konferenci v Madridu zi. Zatímco Západ tuto krizi víceméČeskoslovenské velvyslanectví v ně překonává, v socialistických ze- Bruselu, které sleduje činnost podmích vznikají potižc, které možná komise N A T O pro S v o b o d n o u výměvelmi brzy ohrozí podstatu a existen- nu informaci a lidi. zaslalo čvrtlctci socialismu. níku " T h e Bulletin", který je vydáván Zanechme však iluzí o možnosti t o u t o pod komisí, článek dr, Bohuslaopravdové osobní svobody v socia- va Kučery, předsedy Čs. soc, strany a lismu a komunismu. Zatímco klasiko- předsedy Čs. výboru pro evropskou vé předpovídali odumíráni státu, lo- bezpečnost. Z uveřejněného článku, gika věci způsobila vznik všemocného který byl uveřejněn v č. 14 (řijen-proparazitního státního zřizeni. Osobní sincc 19 7 9) uvádíme: svoboda, vyjádřená snahou měnit běh ... Helsinská konference byla schůzvčcí, narušuje slabílitu t o h o t o zříze- kou Hláv suverénních států a z tohoní a je proto pro tento stát škodlivá. to d ů v o d u nemůžeme souhlasit s Rozpor mezi kon/ervatismem insti- m n o h d y značně d e f o r m o v a n o u jednotucí a snahou jednotlivců měnit sku- strannou interpretaci Závěrečného tečnost (a vytvářet své vlastní institu- aktu. které je čas od času vykládáno ce) není ovšem výsadou socialismu a jistými delegáty. Pevně odmítáme jakékoliv pokusy jistých kruhů na zábude patrně věčný. Dnešní kapitalismus není optimál- padě. kieří se snaží /.neužít Závěrečný ním systémem. Velké monopoly mají akt k tomu. aby se změnil v nástroj konzervativní charakter. I zde nové vměšování d o vnitřních záležitostí nápady a názory jsou často v menšině, socialistických zemí. Takové pokusy znamenají risk a narušení bezpečného mohou být p o u / e c h á p á n y j a k o úmyslklidu a p o ř á d k u . Člověk však zde má né deformování a poškozování podstaty historického Helsinského dopodstatně víc možností vstát a říci: "Seďte sj u svých televizorů, já jsem kumentu. Ze zkušenosti několika pojiný a chci. mám právo jednat jinak." sledních lei je jasné, že madridská jedTo v socialismu neni možné. Socia- nání budou vyžadovat zásadné rozdíllismus má příliš m n o h o omezení. ný přístup. "Člověče, vyrábět něco sám je zločin." "Člověče, odmítat sdružování s těmi. P Ř E D P L A Ť T E SI Z Á P A D ! kteří jsou jiní než ty. je zločin." Jinak P Ř E D P L A Ť T E SI Z Á P A D ! to ale v socialismu není možné. To, co zde říkám, neznamená, že by P Ř E D P L A Ť T E SI Z Á P A D ! stát vůbec neměl zasahoval do ekono- P Ř E D P L A Ť T E SI Z Á P A D !
Dopisy C ze c h ľa vili lun "Vinou" Vašeho rozhovoru, uverejneného v časopise Západ č. 2 ¡80, s A jou Steindlerovou- Vrzáno vou, rád bych navštívil restauraci Cz ech Pavillion v New Yorku, bohužel neznám adresu, můžete mně jí oznámit? p Šťastný, Scarborough, Kanada Pozn. redakce. Adresa je: Czech Pavillion, 313 Easi 581 h St., New York. Otevřeno každý den večer, reservace na tel. (212) 752-9199.
řítra znamená předevčírem Zvláště Ulčovy reportážní postřehy ze Swazilandu mi zpříjemnily chvíle tady na tom evropském kontinentě, kde nejen ines znamená už včera, ale kde má našinec někdy dojem, že zítra znamená už nředevčirem. Kéž by bylo takových -:hvil se Západem více! V.H. Kolín, Německo
Nesouhlas s Voskovcem Nesouhlasím s dopisem pana Voskovce Omezte ligona Botidyho v dubnovém Č. 1/80 v záležitosti rozhoPovažuji Západ za ne/kvalitnější ča- voru Miloše Formana s Janem Ktimensopis čs. exilu | nejen co se týče kvality tem v Čs. tisku. Domnívám se. že nelze papíru] a doufám, že dosavadní úroveň hovořit o zasahování do svobody projenejen udržíte, ale - pokud možno - ještě vu pana Formana ze Strany Vašeho čazlepšíte aspoň tím. že v budoucnu vypus- sopisu, Forman jako umělec, tedy člotíte, či aspoň omezíte "Poesii" Egona věk veřejně činný, je V očích široké veBondyho a podobných duchaplností. řejnosti, která posuzuje nejen jeho filPřeji Vám k tomu mnoho úspěchů do bu- mové dílo, ale i to, co veřejně napíše nedoucna a davy nových předplatitelů. bo poví f rozhovoru pro noviny. VeřejA. K.. London nost má také právo svobody projevu, tedy se k této činnosti kriticky vyjádřit, Komeini v roli Gutha-Jarkovského V případě J. Klimenta se dalo předpoV čísle 2 je vynikající Komeini v roli kládat, že rozhovoru propagandisticky (iutha-Jarkovského. ukázka z cizoja- zneužije a proto, jak správně řekl pan zyčného slovníku a rovněž básníř Hon- Škutina V č. 1/80 Západu "měl Forman dy, Klimenta vyrazit". Forman se dopustil O, U.. Binghamton. USA omylu, což se umělcům někdy stává, M v s lim, že vyt vo re ní s ta t usu nedotknuDadaistické plýtváni Západ je dobrý časopis. Mrzí mne telnost i jis tých osobností je tendenci odjen. •pjýtvá-H se papírem na dada ismus povídající spíše poměrům, ze kterých typu Járy Cimrman anebo i pro povídky jsme odešli. MacCourka. Ivan Dvorský, Německo E. S., Ottawa. Kanada
Kritika na dluh Zvláště se nám líbí příspěvky pana Vlče u osudy rodiny MacCourkových od pana Škvoreckého. Víme z vlastni zkušenosti, že Ti. co Vás tak kritizují co děláte na Západu špatně si tento časopis vypůjčují. Většinou jsou to krajani co si "upravili vztah" k ČSSR. A proto nepodporujeme neplatiče, každý krajan zde žijící má dost peněz, aby si Západ předplatil. Ať žije Západ! D. Š,. Calgary, Kanada Táborský neumí mariáš Děláte to moc dobře, dokonce i ten Táborskej se vyvíjí k snesitelný formě mnoha zapomenutelných děl (i když mariáš moc neumí), takže vám i nám držím palce. Evžen Hlín,
Švýcarsko
Radost z polemik Zejména mně způsobilo radost, že hod'áte zveřejňovat různé polemické dopisy Čtenářů, Zatím jsem měl dojem při čtení všech možných exilových časopisů, že se iedná o řeč hluchoněmých, které vůbec nezajímá, co kdo říká, a že do těch časopisů píše každý jen sám pro sebe. Zatím každý časopis je hlásnou troubou jen několika jedinců, velice žárlivých na tvůj Časopis a čtenářům je dovoleno jen těm několika dopisovatelům nezřízeně 'idiotii. Složení redakční rady Vašeho časopisu dává naději, že Zá pad bude dobrým časopisem, otevřeným každému. J. Polovnuk. Buffalo. USA
Obnovte si předplatné! Získávejte nové předplatitele! Nepůjčujte Západ!
33
Josef Škvorecký
TANKOVÝ PRAPOR #
PATE VYDANÍ
1
Is
satirického románu o vojenské službě v socialistické armádě, dobře známého čtenářům doma i v exilu. Toto vydání bude bohatě doprovozeno ilustracemi
J a n a Brychty.
Vychází \ trojím provedení: paperback za$6.95, váz. $11.25 a váz., číslované s podpisem autora za $12.95. Již dnes si můžete knihu objednat u 68 Publishers Corp., Box 695, Station A, Toronto, On. M5W 1G2, CANADA. K N I H A VYJDfe V ZÁŘÍ llSt)
Česká a slovenská exilová literatura nás spojuje přes všechny hranice a oceány
BOHEMICUM DISTRIBUTION mají na skladě knihy všech našich exilových nakladatelství Přes 300 titulů!
INZERCE Z Á P A D U Zadejte si inzerci do Západu. Uvítáme zejména inzeráty zajímající čtenáře na celém světě (hotely, motely, restaurace, celosvětové firmy, zásilková služba).
Nejúplnčjší kolekce na světě! Napište si ještě dnes o katalog (přiložte $[.(>«, který Vám bude odečten při první objednávce);
Při zprostředkování provizí.
inzerátu
poskytneme
Bohemicum Distribution Box 69 Ste. Dorothée-Laval, Que.
D r o b n é inzeráty v rubrice Služba Západu $ 3.0ti za řádek.
čtenářům
Canada H7X 2T4
Informace a ceník inzerce zašle administrace Západu na požádání.
Annul B o x 322, W a t e r l o o . O n t a r i o , C a n a d a N 2 J 4A4
Západ rozesíláme do více než třiceti zemí. Můžete pomoci nám i sobe!
