EDITORIAL OBSAH |6.číslo
NEWS, SOUTĚŽ PŘEDSTAVUJEME KDYŽ VÁS NIKDO NEUVIDÍ... INZERCE & SEZNAMKA KAUZY LYŽÁK SLOŽKA TARANTULE ROZHOVOR POSLEDNÍ POMOC PRO... MATKA ZOUFALE PLÁČE (vol. 2) CESTY PRACHATICKÉHO GURMÁNA BĚLMÁKU, KAMARÁDE... JAK SBALIT ŽENU TAK ŠEL ČAS NABÍDKA PŘEDPLATNÉHO
03 04 06 07 08 09 10 12 13 14 15 16 17 18 19
Hello i love you gymnázium Polovina dubna je tady a s ním se na pultech všech novinových stánků objevilo již šesté vydání oslavovaného a zároveň haněného časopisu AUT. Jistě se ptáte kdo je tím hrdinou, který se vzepřel našemu plátku a zároveň ho podrobil ostré kritice. Řeč není o nikom jiném než o prof. Vínošové, která se svým věrným psem Soukupem stvořila několik peprných dopisů. V některých chvílích jsme si připadali jako Larry Flint a jeho pornografický časopis Hustler, přičemž nás napadali otázky typu: Opravdu je náš psaný projev tak vulgární a sprostý? Opravdu jsou naše hanbaté fotky srovnatelné s těmi z Penthausu nebo Lea? Paní Vínošová šla ale dokonce ještě dál a prohlásila NÁS nesmrtelné za mrtvé (viz. zadní strana). Celou kauzu, kterou vám samozřejmě v tomto čísle přibližujeme, si můžete přečíst na stránkách samotné mistrné umělkyně www.kunesova.cz. Paní profesorce chceme ale také poděkovat, jelikož její odbojná činnost nám byla velkou motivací pro vytvoření tohoto čísla. (Bůh ví jestli bychom ještě některé další vydání byli schopni vůbec vytvořit.) Jak už je dobrým zvykem, v nynějším čísle nechybí bujaré hospodské vyprávění v podání Herrdecka ani Qimbiho návod na sbalení ženy, tentokrát gymnaziánky . Čtenáře jistě také potěší několik nových článků, které snad tentokrát u nikoho pohoršení nevzbudí. Díky všem za podporu a čtěte AUT!!! PS: Vzkaz pro Priest: Máme Vás! -Jidáš Svízel-
REDAKCE Herrdeck, Qimby, Jidáš Svízel, Moukl 304, Heaven, moss, Georges Duroy, AUTista, Antonín Alterego, Tvoje máma(RIP), Naše máma úvalín - dizajn moss- foto, korekce
ADRESA Bikers Bar, Rudolfova 928, stůl č. 3, Prachatice 383 01, Czech Republic, Europe, EARTH, 11 Shoulder Orion, The Milky Way Galaxy,Supergalaxy (pro zahraniční odběratele) AUT|02
AUT|19
NEWS
TAK ŠEL ČAS
-S KARLEM CHÁNEM-
NOVINKY Malý Karel přišel na tento svět v 60. letech minulého století. Byl to vlastně takový malý dáreček k Pražskému jaru. Načapali jsme profesora Bejkneše při poškozování školního majetku. Pane profesore, máte to zapotřebí? Potom to za vás odnáší nevinní studenti.
Vaše pravidelná dávka emocí je opět zde. Moniko, není na čase konečně se rozhodnout?Dva kohouti na jednom smetišti, to nedělá dobrotu...
Našemu plátku se opět podařilo odhalit další hnutí. Jde o satanistickou sektu v čele s Lenkou Grékovou. Tu jsme zachytili na místním hřbitově při krádeži kříže, který chtěla použít k satanistickému obřadu.
Pro velký úspěch našeho časopisu se rozhodlo vedení školy, že nás obdaruje. Forma dárku byla opravdu originální. Sašo, děkujeme!
Svá bezstarostná dětská léta strávil Kájík v sedle koníčka, které v pozdějším věku vyměnil za sedlo motokáry.
V první třídě si uvědomil, že jeho touha po vědění je opravdu obrovská. Denně absolvoval několik desítek kilometrů, aby se dostal do školy (a všichni jistě víte jaká bývá v Dolním Kožlí a okolí krutá zima).
Jako každý z jeho generace, nevyhnul se v době normalizace organizaci s názvem Pionýr. Karel se ovšem chtěl stát skAUTem, proto si na společnou fotografii nevzal červený pionýrský šátek. Schválně, poznáte vašeho profesora?
Jeho bezstarostná jízda začala po maturitě. Za své první vydělané peníze z brigády si pořídil svou první motorku – opět Pionýra
Karel miluje box. Před rokem se mu splnil jeho životní sen – na Karlovarském festivalu (coby baťůžkář) se setkal se svým největším vzorem Rocky Balboou. Byl to opravdový knockAUT!
AUT|18
AUT|03
JAK SBALIT ŽENU
PŘEDSTAVUJEME
JAK Č.skříňky: 246 Jméno: Barbora Staňková Věk: sladkých 17 Třída: sexta Pohlaví: kočkopes Oblíbená barva spodního prádla: lososová Víra, filosofie: zbožná ateistka Sexuální orientace: hetero Oblíbený zákusek: větrník, slunečník a měsíčník Oblíbená poloha : stoj na hlavě Kupuješ si aut? Ne Oblíbené návykové látky (př.:alkohol, tabák, čokoláda, LSD): Morfův parfém O své povaze (př. Temperamentní cholerik se sklony k agresivitě): tupá dívka s drsným hochem Příslušnost k sektě, organizaci, klubu, teamu: to je tajný Zájmy: navrhování karyatid, heliolatrie, biostratigrafie, ... Hudba , literatura : Babouci, Karel Gott, Hanka Zagorová Oblíbené osobnosti /vzory : Chodec, pan Louže, pan Heřmánek, pan Vlásek Sex symbol školy : Kusan Rozčiluje mě: viviparie Kůň nebo motorka? Pionýr Čermák nebo Křížek? Kmán Uvědomuješ si, že po vydání časopisu budeč slavný/á? : Ano-Ne Jsi zadaná? Ano-Ne Imponují ti redaktoři časopisů? Ano- Ne Slova závěrem (vzkaz redakci/ řekni co chceš) : Takže Adinu Mandlovou bude hrát Veronika Žilková?!
BALIT ŽENU
Jak sbalit gymnaziánku Na téma „rozdíly mezi muži a ženami“ už bylo napsáno mnohé, a proto ani tento díl nebude výjimkou. Muži jednají jinak než ženy, jinak komunikují a mají jiný přístup ke stejným věcem. Nechci tu vypsat ony rozdíly, to ne, jenom bych chtěl poukázat na jednu zajímavost. Jsem přesvědčen, že většina žen při navazování vztahu má výraznou odezvu na typy chlapů, kteří jsou „mužní“. Totiž,čím více bylo v mém konání sebejistoty, arogance a dominance, tím emocionálněji se ke mně žena chovala – prostě „slabí“ muži jsou pro ženy neatraktivní. Ženy mohou ječet, být naštvané a dožadovat se různých věcí, ale tím si jen chtějí muže „otestovat“. Jestli jsi slabý, poddajný a bojácný, musíš to překonat. Skončit s tím. Začni si brát co chceš a začni se chovat samostatně. Qimby nikdy nežádá ženu o povolení, aby mohl něco udělat, a nikdy nechce, aby žena určovala, co bude následovat (neznamená to ale, že ji čapne a odvleče do své jeskyně :-)). Domnívám se, že silní a zajímaví muži, jsou stejně jedineční pro ženy, jako jsou superpřitažlivé ženy pro muže. Jinými slovy, proč se většina chlapů uspokojí s průměrně nebo hůře vypadající ženou? Minule jsem psal o humoru a zábavnosti, kvůli uvolněnosti žen - ale to není všechno. Žena musí být také na druhou stranu frustrovaná, třeba právě vaší arogancí – tím, že nepřistoupíte na její hru, se nakonec přelomí jakási testovací bariéra a ona projeví svou náklonnost k vám. Ale chtěl bych, abyste mě správně pochopili – nechci, aby se z vás stala nějaká namyšlená, drzá ho*ada. „Mužský“ muž poví ženě „Ne“ klidně, rozvážně a pokojně. Ten druhý to poví rozčileně a hněvivě. Dalo by se to říct i tak, že ne každé „ne“ je vždy ne.
Jméno: Bohumír "Horry" Horák Věk: 18 Třída: 3. ročník Pohlaví: muž Oblíbená barva spodního prádla: černá Víra, filosofie: věřící, katolík Sexuální orientace: hetero Oblíbený zákusek: větrník Oblíbená poloha : nejlépe se povalovat na gauči Kupuješ si aut? Ne (občas nahlídnu ke kámošovi) Oblíbené návykové látky (př.:alkohol, tabák, čokoláda, LSD): mentolové cigarety(občasně), pivečko a zelená O své povaze (př. Temperamentní cholerik se sklony k agresivitě): flegmatik, ale někdy i cholerik (záleží na situaci) Příslušnost k sektě, organizaci, klubu, teamu: ke skupině - The Trust Zájmy: hudba, kapela, posezení s přáteli Hudba , literatura : hudba - Metallica, In Flames, Children of Bodom, Zakk Wylde & BLS; literatura - vše o skupinách, takže teď zrovna o Metallice - Some Kind Of Monster Oblíbené osobnosti /vzory : vzory - Zakk Wylde, James Hetfield; osobnosti - Kate Beckinsale Sex symbol školy : zatím jsem si žádnýho nevšimnul, až ho potkám, dám vědět Rozčiluje mě: přetvářka, arogance, nespravedlnost a neochota Kůň nebo motorka? ani jedno, upřednostňuju chůzi Čermák nebo Křížek? ehm, nemůžu se rozhodnout :D Uvědomuješ si, že po vydání časopisu AUT budeš slavný/á? : Ne Čteš nápisy na tričkách spolužaček? Ne Líbí se ti některá z profesorek? Ne (teda to jsou mi otázky xD) Slova závěrem (vzkaz redakci/ řekni co chceš) : Ztratil jsem nad vyplňováním tohoto dotazníku zhruba 10 minut svého života. To se redakce nedoplatí, to bude fakt drahý xD.
AUT|04
Ve zbylém prostoru bych ještě chtěl rozebrat otázku příliš atraktivních žen. Myslím si, že je jednodušší sbalit takovouto ženu, jelikož o „sbalení“ těchto žen se muži pokoušejí neustále. Příliš bohaté, slavné nebo krásné ženy jsou neustále pod tlakem mužů, bojujících o jejich přízeň. A i když se o to snaží skoro každý, výsledek je pořád stejný – všichni se k nim chovají mile a ohleduplně. Zkrátka jako kdyby to byla královna. Ony tomu časem podlehnou a stanou se „rozmazlenými“. Není to jejich vina, udělaly to z nich okolnosti. Prostě měly to štěstí, že se narodily krásné a každý si chce šáhnout na jejich zadečky. :-) Jenže muži se v jejich okolí svým chováním stávají obyčejnými, a ženy si na jejich konání rychle zvyknou a začnou toho využívat. A proto není těžké vyniknout – vnést do jejich světa světlo. Stačí si na jejich úkor dělat srandu, imitovat je, dobírat si je, směle jim říct, že víte, že vás chtějí, ale HLAVNĚ – nepřistoupit na jejich „hru“. Nikdy jim nedávat přímou odpověď na soukromé otázky, mohlo by stačit odvětit „I ty jsi dostala tenhle seznam otázek, jako všechny ty nezajímavé holky?“. Vaše konání by mělo v ženě evokovat pocit, že vy jste jiný než ti zadečkočumilové. No a teď vaše dotazy: 1) Milý qimby, nejdřív jsem byl velmi skeptický k tomu, co jsi psal, ale nakonec jsem to vyzkoušel a zabralo to. Mám ovšem jednu otázku: Co když žena při konverzaci poví, že nemá ráda nějaký typ muže? Třeba, že má ráda blonďáky? Nebo že má radši vyšší kluky. Dík za odpověď (R.W. čtvrťák) > Mílí R.W., tohle je velmi dobrá otázka. Tak v prvé řadě si nesmíš připouštět, že co si o tobě žena myslí, je důležité. Třeba tě jen testuje. A v druhé řadě, mnoho lidí si myslí, že musejí odpovědět na otázku. Nemusejí. Nemusíš udělat nic, když nechceš. Můžeš ignorovat co právě řekla a dál pokračovat v konverzaci. Nebo z toho můžeš udělat její problém, říct: „Já vím, je fakt málo holek vysokých jako ty. To musí bejt dost těžký koupit na sebe něco normálního. Musí to být ale otrava nosit takovéhle nohavice“ AUT|17
BĚLMÁKU, KAMARÁDE,MŮŽEŠ MLUVIT? Že jsme gympl plný intelektuálních nadějí je asi všem, kdo někdy zahlédl výstavku s diplomy, jasný. A díky nedávné rošádě ji určitě zahlédl každý. Zvlášť my, starší generace, těžce neseme prohození této nástěnky s nástěnkou se změnama. Zvyk je železná košile, takže teď sice nevím, že zejtra je němčina, ale vím, kdo se umístil v TOP 10 v okrese v různorodých disciplínách. V posledním období, pravda, je nástěnka poněkud monotónní co se jmen týče, ale to jen dokazuje mou úvodní větu. O to více je potěšující zpráva, že i mezi námi rachitickými intelektuály se najdou tací, kteří dokáží zaplnit i tu sportovní nástěnku. Jo, to je ta lepící. Fotka vysmáté atletické krů po úspěšném loňském výkonu je sice už trochu okoukaná, ale vždy, když jdu kolem, smeknu před borcema, protože tohle já nikdy nedokážu. Já se tak akorát schovávám za svojí zbabělou přezdívkou a po nocích vymýšlím, jak se pomstít učitelům, nejlépe nějakým drsným článkem. Takže když se na sportovní lepivé nástěnce objevil velkej zlatej pohár za 1. místo, hned mě to zaujalo. Říkal jsem si, jak tam asi drží, jestli je fakt jen přilepenej nebo co to je za kouzla. Záhadu vyřešilo silonový vlákno, ale já měl možnost, když už jsem tam tak stál, si přečíst v čem že jsme to našim krajským sousedům zase vytřeli zrak. Čekal jsem třeba kuželky, vodní polo nebo střelbu z luku, ale jaké bylo moje překvapení, že naše snowboardové družstvo vydřelo první flek na závodech na Zadově! Bylo tedy jasný, že naše hvězda T. Ottl sebou tentokrát nešvihnul v poslední brance, ale evidentně dojel. Později jsem se dozvěděl, že „aby to nebylo bez nervů, tak si doma nechal frajerský brejle, takže musel jet ve vypůjčenejch, který ho samozřejmě tlačily a vůbec to s nima nešlo, takže je v půlce sjezdu zahodil, ale sníh mu pak nepříjemně padal do očí, tak se pro ně vrátil a závod s nima nakonec dojel v parádním čase“. Pohled na dílčí výsledky obou našich jezdců T. Ottla a O. Vozábala (11. a 6. flek) mi však popravdě příliš nekorespondoval s celkovým umístěním. Nicméně pohár je doma, medaile na krku a šampáňo ve sborovně, takže darovanýmu koni na pořadí nekoukej. Vše se ale změnilo při našem středečním těláku (prosím, nepátrejte po tom, která třída má tělák ve středu… nejsem tak blbej abych se takhle stupidně proflák) kdy naši snahu způsobit rekordní 3 zablokovaný páteře po sobě v řadě (tzv. spine-hattrick) přerušil telefon z ASŠK (Asi Sme Špatně Kalkulovali). Pan profesor Bělmák, jak jsme zjistili později z odtajněného přepisu telefonního rozhovoru, byl upozorněn, že pět kapříků pro rozhodčí (žyry jak říkáme my znalci) bude nakonec stačit jen na třetí flek, protože Gympl Strakonice se odvolal a jako argument přidal dvě kila jablek. To byla nabídka, kterou bohužel náš ústav nemohl trumfnout, i kdyby chtěl. Pan Bělmák se tedy jen vztekle kousl do rtu a mohl litovat, že loni fond určený na tyto výdaje na podporu sportu (SPGŠ) vytěžil do dna při snaze dostat náš stolnotenisní tým do republikového finále, i přes to, že náš černý kůň J.B. nesplňoval věkové propozice. Vzhledem k tomu, že je to hráč republikový úrovně, tak ho tam asi někdo poznal a sprostě žaloval, takže nakonec smolík a prachy fuč. Tudíž se na pohár teď práší ve Strakách, přepíšou se titulky u fotek (naši kluci stojící na bedně jsou rázem strakoničáci) a budeme dělat mrtvý brouky. Bohužel pan profesor Bělmák dostal pro nás úplně nepochopitelně zákaz činnosti na jeden měsíc jako trenér školních družstev, takže na poslední akci ho nahradil T. Soukup ze čtvrťáku. Řídil se pevně zkušenými radami svého otce, trenérské legendy, a tak dovedl žákovský basketbalový tým na krásné 4. místo z 5. Respekt a gratulace.
-Tvoje mámaZa vším, co píšu, si stojím. Ale nerad bych za to seděl.
AUT|16
PŘEDSTAVUJEME Jméno: Andrea Prokešová Pohlaví: Že by žena? Přezdívka: Andy Oblíbená barva spodního prádla: bílá Víra, filosofie: snad radši ani žádná Sexuální orientace: na chlapy Oblíbený zákusek: vosí hnízda...kdykoliv Oblíbená poloha : to je moje věc Kupuješ si AUT? Ne Oblíbené návykové látky : čokoláda, brambůrky O své povaze : lenoch línej Příslušnost k sektě, organizaci, klubu, teamu: tým hasičů Žernovice, ochotnický spolek Prachatice Váš hřebíček hodnot: Zájmy: spaní, lyžování, bruslení, válení se a nic nedělání, hlídání „špuntů“ Hudba, literatura : poslouchám skoro všechno a nečtu skoro nic Oblíbené osobnosti : asi nikdo, zatím mě nikdo „tak“ nezaujal Sex symbol školy : pro mě asi nikdo Rozčiluje mě: blbý otázky, když nejsou lidi schopný se domluvit, a když musím dělat něco co mě nebaví Uvědomuješ si, že po neodmaturování budeš slavný? Ano Jsi zadaný? Ano Jaký je rozdíl mezi černým a brutálním humorem? Těžko říct neumim vyprávět ani jeden Co by sis vzal na pustý ostrov? mobil,zubní kartáček, plavky a svého přítele Čeho si na sobě nejvíc ceníš?Nedělám ukvapený závěry a co můžu přeložím na druhý den Byla dřív lžička, nebo lopata? Třeba lžička Slova závěrem (řekni co chceš) : Snad radši ani nic...
Jméno:Josef Gruber Pohlaví: muž Oblíbená barva spodního prádla: / Sexuální orientace: hetero Oblíbená poloha :/ Oblíbené návykové látky : čokoláda O své povaze : klidný introvertní chlapec se sklony k agresivitě Příslušnost k sektě,organizaci,klubu,teamu:Tj Libín 1096 Prachatice Zájmy: škola, tenis školní tenis Hudba, literatura: rock/metal Oblíbené osobnosti : Petr Korbel Sex symbol školy : Tomáš Kubašta Rozčiluje mě: Tomáš Kubašta Kůň nebo motorka?: Kolo Čermák nebo křížek? Čermák Uvědomuješ si, že po vydání časopisu AUT budeš slavný/á? : Ano-Ne Čteš nápisy na tričkách spolužaček?: Ano-Ne Líbí se ti některá z profesorek?: Ano- Ne Slova závěrem (vzkaz redakci/ řekni co chceš) : Je neuvěřitelné jak jsou lidi prolhaní...
Věk: 16 Víra, filosofie: / Oblíbený zákusek: vše sladké Kupuješ si AUT? Ne
AUT|05
CESTY PRACHATICKÉHO GURMÁNA
KDYŽ VÁS NIKDO NEUVIDÍ...
Když vás nikdo neuvidí tak jste v pohodě
ZLATÁ STEZKA
Na školu tento měsíc dorazila tolik obávaná inkvizice. V jejím čele stojí samotný vůdce s příznačným jménem Dráb, který po celý týden spolupracoval se svou kolegyní Bartošovou. Od prvního dne se tento párek tvrdě zakousl do Sašovo „čistě fungujícího systému“. Redakce AUTu nezahálela a z celého týdne vám přináší exkluzivní reportáž. Ještě před příjezdem inspekce se na škole, respektive v učitelském sboru, začínají dít nevysvětlitelné věci. Pan prof. Bělmák neváhá a na týden dezertuje za hranice. Stejným příkladem se řídí i prof. Májková. Kyrie Fenatová využívá svého chatrného zdraví a hází marod - náhoda či pouze skvělé načasování? Karel Chán zůstává. Prohlašuje ovšem, že své strniště neoholí, dokud inkvizice neodejde a nedá škole pokoj. Jeho statečným gestem se řídí dokonce i některé profesorky. Dlouhé vousy a chlupy nepomáhají. Inkvizice bez bázně vstupuje na gymnázium a ihned se ujímá své práce.
Od posledního vydání této rubriky se na hospodských kolbištích událo opět mnoho zajímavých věcí. Především se objevilo nezvykle mnoho policejních kontrol po prachatických tavernách. Šťáry státní policie naplánované na páteční večery však nálevny alkoholických nápojů nijak výjimečně nepřekvapily. Jeden příklad hovořící za vše – Před nejzápadněji položeným podnikem v PT se najednou zjevila nápadně blikající světélka. Ostražití informátoři nezaháleli a ihned začali šířit lokálem paniku. Zde se ovšem zcela vyplatila důkladná a nikterak zanedbaná protikrizová opatření. Speciálně vyškolená osoba na takovéto mimořádné události si vše vzala do své režie a hbitě oblečené mladistvé korigovala směrem skladovací místnost, kam vystrašená omladina bleskově naběhla. Tady neosmnáctiletí přečkali důslednou razii státních zaměstnanců, a to i přes naléhavý štěkot komisaře Rexe, který policisty upozorňoval na podezřele mnoho rozpitých sklenic v místnosti. To jim přišlo také podezřelé. Policisty, vycvičené hrou na četníky a na zloděje, mátlo i Rexovo hlasité štěkání u dveří s nápisem sklad, ale prozřetelně začali kontrolovat jen nadosmnáctileté hosty, avšak některé dokonce i třikrát, sklenic a skladu si nevšímajíc. Ale abychom neprozradili identitu tohoto podniku přesuneme se raději jinam. Zlatá Stezka
Den první: Inkvizice se pouští do celé věci pěkně zostra. Hned v pondělí se nečekaně vloudí do zaprášeného účtování našeho ústavu. Inspektoři nalézají v ekonomickém rozpočtu školy velké otazníky. Sašovo následný (záchranný) pokus s klapnutím černého kufříku nepomáhá. Striktní odmítnutí potvrdí neúplatnost této bájné dvojce. Kde ty prachy sou! Bartošová se poté odebírá na první hodinu ZSV prof. Klimeše. Ten udivuje inspektorku svou výřečností a diplomatickou vyzrálostí. Není divu, jelikož na tabuli se červeně leskne téma právě probíhající hodiny -Marx, Engels, Beatles. Bartošová s nostalgií vzpomíná na staré dobré časy a ihned po ukončení hodiny píše panu prof. Plivešovi velké Plus. Den druhý: Návštěva inkvizice v kabinetu prof. Soumara. Bartošová i Dráb poznávají v učiteli dějepisu a němčiny svalnatého sympaťáka. Vše je vyřízeno dvěma podpisy od samotné celebrity na předem připravené fotky obnaženého mládence. Tento den ovšem vůbec nevychází jinému němčináři- Myšákovi, kterému se nedaří studenty zapojit do předem připraveného plánu. Pokus o improvizaci nevychází. Den třetí: Prof. Chán vstupuje do třídy dějepisu a předvádí primánkám své nové čerstvé tetování s nápisem: „mě nedostanete“. Bohužel dostali. Jeho plán se hroutí jakmile nemůže použít ve své hodině svou oblíbenou anketu. Samou nervozitou zkolabuje. Následný odvoz profesorova těla do sklepení školy. Inkvizice ve stejný den navštěvuje školní knihovnu. Nekompromisně vyřazuje tyto tituly: Kuchařku s názvem Kunešová: 10 způsobů kohoutů na víně, dále klasiku -učitel zsv aneb nesnášim sametovou, Chán- tetování dnes a zítra. Saša Kmotr I, Saša Kmotr II a v neposlední řadě bestseler Chemické Blondýnky v akci. Den čtvrtý: Dráb má v plánu navštívit sklepení školy. I přes naléhavé upozornění studentů, kteří Drába upozorňují na hrůzostrašné historky z podsvětí, inkvizitor neváhá a neohroženě kráčí do sklepení. Vydržel hodinu. Ottl ho dostal. Bartošová se chce ihned pomstít a vzpomíná na nevyřešenou záhadu ztráty třídnice. Stopa jí zavede ke školnímu časopisu, který se tímto tématem zabýval ve svém prvním čísle. Schůzka je domluvená na příští den. Den pátý: Inkvizice dále zkoumá kulturní činnost školy. Po přečtení článku Cesty prachatického gurmána inspekce zavítá do místní základny všech Autistů Bikers Baru, kde následně dojde k vzájemnému setkání. Lebeďák vše jistí a inkvizice nakonec nestačí Herrdecovu tempu (dvě chcaní za půl hodiny) a podepisuje papír, jenž škole povoluje trvání na dalších deset let. ·
Prof. Plivešovi se zvýšil plat o nějaký ten peníz. Prof. Soumar vyšel z hodnocení nejlépe. Inkvizice mu udělila plný počet bodů. Prof. Myšáková bohužel bude muset změnit své učitelské metody. Uvedené tituly i ukradené třídnice si můžete vypůjčit v kanceláři redakce Autu.
Restaurace situovaná na Velkém náměstí je přes den (myšlena doba obědů) poměrně slušně navštěvovaná, večer už je to horší. Souvisí to především s tím, že Zlatá Stezka funguje hlavně jako vývařovna poměrně laciného jídla. Jídelní lístek nabízí osvědčené chody. Chuťovou harmonii guláše, který jsem si zde dopřál s několika pivy, pokazil jen nedostatek houskových knedlíků. Pokud do těchto končin zavítáte z nějakého jiného, vámi dosud navštěvovaného lokálu (třeba od Bručouna), tak budete muset přivyknout nezvyklému množství slunečních paprsků. Netradiční věcí je i odvětrávání místností, na které také nemusíte být navyklí. Ventilace je zde skutečně založena na špičkových technologiích, a proto když přijdete domů v podroušeném stavu, nebude z vás cítit tolik obvyklý alkohol a nikotinový kouř. Mastný olej ze zdejší kuchyně totiž veškeré nežádoucí vlivy přehluší, a tak přijdete domu krásně ovoněni mastnými parami skoro jako smažený řízek. Jídlo je zde ale podávané ve vysoké jakosti, k tomu částečně přispívá chladné sklepení pod budovou č.p. 46. Suroviny ve sklepení vydrží neuvěřitelně dlouho čerstvé. O tom vás přesvědčí fakt, že oběšenec nalezený v jednom výklenku sklepa nejevil vůbec žádné velké známky hniloby či zápachu, a to i přes neuvěřitelný jeden rok zavěšení. Jídlo se však musí také patřičně zalít. K tomu vám poslouží trojice piv- gambrinus, plzeň a platan. Dříve vrchní nabízel i černého kozla, ten byl ovšem v těchto krušných časech nahrazen jinou, lépe se prodávající, černou tekutinou- kofolou. Zapít vydatnou stravu můžete ještě málo se vyskytující kolínskou limonádou- tu nabízí v PT snad jen Stezka a Družba. Kromě středních cen vás sem může nalákat i honba po vzdělání. Latináři si tady opráší svou latinu a matematici počty. Především od královského stolu budou moci latináři zvídavě zkoumat záhadný nápis v cizím jazyce. Jako každá správná hospoda má i Zlatá Stezka své štamgasty. Pana Lorence,Dědka a další pány o pondělních večerech, kdy je zavřeno v Růži, doplňuje automechanik s maďarskou krví. Právě pro ně může být příjemným zpestřením, na místo okoukaných číšníků, maturantka čtvrtého ročníku našeho báječného gymnázia, která zde pravidelně vykonává směny. Doufám, ale že nejen maturantka, ale i následující příhoda (doplňující text jen za účelem zvýšení jeho předepsané délky) vás přiměje navštívit podnik dobrého jména. Vše se stalo v den, kdy něžná polovina manželského páru právě slavila své padesáté narozeniny. Do bytu s překvapujícím přívlastkem 3+1 sezvala nejširší příbuzenstvo. Přípravy v panelákovém bytě probíhaly podle plánu. Ve finiši zbývalo už jen vynést smetí a obléci se do svátečního. Ženám oblékání přirozené déle trvá, proto za posla s odpadkovým košem byl vyslán pan Pavel- nastrojený v typickém bílém tílku, modrých vytahaných teplákách se záplatovanými koleny a domácích pantoflích. Pro manželku to musel být zajisté šok, když po 15 minutách převlékání klíče stále nezarachotily v zámku. A jaký to musel být teprve šok pro slavnostní hosty, kteří se na pana Pavla tolik těšili a kteří museli omluvit tak jeho náhlou indispozici. Manželka, paní Marie, se zachovala klidně. Celý večer vypravovala cosi o služební cestě svého chotě, ačkoliv ten pracoval již patnáctým rokem jako kotelník. Drobná aférka se rozmotala až po odjezdu příbuzných. Kolem třetí hodiny a.m. přehodila Marie přes froté župan Vatův kabát a vyšla s baterkou v ruce ven. Po mobilizaci starých známých, kteří byli nejprve podrobeni křížovému výslechu, se neúprosné nitky osudu začaly pomalu rozplétat. Stopa vedla na Stezku, kde však bylo již z pochopitelných důvodů zavřeno. Zde prý pan Pavel zapíjel celý večer manželčiny narozeniny. Po nekontrolovatelné konzumaci piv a destilátů, měl ovšem Pavel kráčet již domů. Jak později ale střízlivějící choť vypověděl, bál se, co by mu sdělili příbuzní na to, že je vítá ve všedním oděvu (jak bylo výše uvedeno, hříšník pan Pavel opustil byt v slušivých textiliích). Proto ještě napochodoval na Poštu, kde usměrňoval svou hladinu tím správným směrem. Znovu však osud tomu chtěl, aby Pavel místo dveří na ulici pokračoval jinými dveřmi - do horních pater Pošty, kde i nakonec vytuhnul na kanapi a kde byl objeven svým známým. Na další podrobnosti o zajímavých trampotách a osudech pana Pavla se můžete sami doptat na jeho adrese či se více dovědět v jeho knize Slavíme 50. -Herrdeck-
-J.S.-
AUT|06
AUT|15
SEZNAMKA & INZERCE
MATKA ZOUFALE PLÁČE- DCERKA NA BÁLE SKÁČE část druhá Hluchá místa mezi naším maturákem a plesem oktávy jsem vyplnil několikerými návštěvami po hasičských bálech v okolí. Ale nepodařilo se mi nashromáždit dostatek zážitků, abych se o nich mohl dále dostatečně rozepsat. Rozkradená tombola a sekyrka v zádech velitele hasičů dneska už nikoho nezajímá. 20.2. 2009 (čtvrťák) Báječnou tradicí před samotným maturákem je večeře ve společnosti celé milované třídy a některých pozvaných učitelů v čele s třídním. Naše večeře byla naplánována již na středeční večer kvůli děvčatům, která chtěla být na svůj ples vyfintěna nad svou obvyklou míru. (Promiňte mi to, avšak nemohu si odpustit poznámku, že na nehty vám stejně nikdo nekouká, více vytěžovány jsou výstřihy.) Večeře uspořádaná v luxusním podniku Albatros se skutečně povedla. Díky penězům ze společného účtu třídy, kterým byla celá akce finančně pokryta, jsme mohli u jídla zahlédnout i spolužáky absentující již měsíce či spolužáky, o kterých jsme ani do teďka neměli ponětí. Nedočkaví návštěvníci večeři odstartovali již před plánovanou šestou hodinou několika předaperitivy - pivy, po nichž už následovalo plánované menu: aperitiv - Sekt Soure Brut/Demi; studený předkrm - jemný krabí koktejl; polévka - želví s nudlemi hlavní chod - hovězí svíce, vepřová panenka, kuřecí maso + speciální marináda či alternativa pro vegetariány - sója na způsob halibata s čínskými houbami a bambusovými výhonky; příloha - bramborové placky s jemnou kořeněnou chutí; desert banán potažený čokoládou v koňakovém krému; káva - turek s rumem; digestiv - Marty Brandy 15- ti leté/ Henessy V.S. A aby žaludek měl co dělat, došlo i na podigestivy - piva. Cikánská cimbálová kapela pod vedením Jána Ščuky dotvářela po celý večer velice příjemnou atmosféru. Bohužel většina lidí poté, co se dobře najedla za společné peníze a vyslechla libé tóny primášových houslí, nechtěla již dále pokračovat v obžérství za své a tak se raději rozutekla do svých kutlochů. Ovšem tvrdé jádro čtvrtého ročníku tento demotivující úprk přečkalo bez následku, tedy až na některé. Ivoš, stravovaný celý svůj život po policejních kantýnách, a tudíž nezvyklý na pikantní jídla, se přejedl do nepoznání. Po uklizení a umytí WC přinesl pingl účet a vyžadoval proplacení, po kterém nám decentně naznačil okamžité opuštění prostor, v nichž jsme se nacházeli a až doposud vesele hodovali. Náladu nám ale nezkazil. Ihned po vypuštění z restauračního zařízení na ulici započala zpěvohra českých lidových šlágrů a byla by pokračovala vesele dál, kdyby příslušníci státní policie vyskytnuvší se náhodou zrovna za našimi zády nepožadovali okamžité ukončení desetihlasých skladeb pod výhružkami o rušení nočního klidu. Celou situaci jsem naštěstí uvedl do pořádku několika gesty a i slovy! V Tsunami baru (čti cúnami báru), kde byla slavnostní večeře zakončena, už se toho tolik zajímavého nedělo. Zapíchnuté šipky v zádech vedoucího baru už dneska nikoho nezajímají. Nu a po střízlivějícím čtvrtku nadešel konečně pátek. Zodpovědná část čtvrtého ročníku (4 lidi) se dotrousila před veteš již před osmou hodinou, aby mohla vyložit bohatou tombolu a opět dojet pro další. Pak se naštěstí přidala i další ochotná část třídy, jež se přes sněhovou vánici do veteše prodrala. Zbytek děvčat argumentující slovy, že už venku dneska jednou byl a že je tam zima se nijak výrazněji nezapojoval, a raději pozoroval přípravy druhých. Ale jen, co se tato partaj ohřála, pomohla nejlépe, jak jen mohla - odešla. Nyní již nikdo zbytečně nepřekážel a nepostával ignorantsky ve dveřích. Kolem 12. hodiny jsme odešli také my, abychom se na půl třetí mohli opět vrátit, již však najezení, umytí, navonění, nastrojení a plni chuti připravit vše pro vás do té podoby, ve které se sál zhruba ještě kolem 9. hodiny nacházel. Při těchto přípravách ovšem nezbyl čas na tradiční Družbu, což předznamenávalo celkově zkažený dojem z plesu. K segregaci účastníků slavnostní události napomohl hrůzostrašný nástup ku-klux-klanu v nově černém provedení a se svíčkami v ruce imitující pochodně. Zrušení hliníkových mincí považuji za nešťastné. Rána od mince s vyšší nominální hodnotou, když správně dopadne, neuvěřitelně bolí. Ale zase z dobře mířeného zásahu může vyplynout patřičné odškodné. Úžasný proslov dvou mladých krásných lidí měl spád a myšlenku, totéž se dá říci o proslovu dvou starších a neméně krásných zaměstnanců naší školy. Po prověření správné funkce epiglotu šampaňským, nadešel čas na prověření našich charakterů. Někdo byl rád, že stihnul naplnit svou šampusku po okraj. Jiní naopak pod pohrůžkami od svých rodičů a poručníků byli nuceni plnit ještě k šampuskám přistavené půllitry a poté i vyzuté střevíčky. Rozkazy a rady typu ,,Sbírej, jinak nedostaneš zejtra najíst. Na ty deseťáky a padesáťáky se vyser. Hele, tamhle se povalujou eura, běž tam pro ně honem. Pošlu ti sem ještě posily, aby ti to pomohly všechno sebrat. A až se půjdete fotit vemu koště a všechno to nenápadně nametu k našemu stolu...“, jsou jen dokladem boje maturantů a jejich rodin o každou minci v těchto krušných časech. Na povolený maximální limit 650 lidí sál vykazoval slušnou přeplněnost. Ale na 1500 hostů maturitního plesu čtvrtého ročníku v roce 2007 to bylo stejně ostudné. Při mimořádně vtipném vyhlašování hlavní tomboly si mnozí z vás přilepšili. Kdo by pohrdnul balíky slámy, sena, chlévskou mrvou či drceným kamením. Půlnočního překvapení jsem se neúčastnil a vlivem šestiřadu stojícího přede mnou ani mnoho z něho neviděl. Jen z horní poloviny Ivošova těla jsem mohl usuzovat, oč se asi jedná. Nerušená zábava pokračovala až do půl čtvrté, kdy jsme byli nuceni rozpustit celou událost a vše uvést do podoby, ve které jsme areál přebírali. Uklízení ve třech lidech není sranda, ale zvládli jsme to, i díky ochotě provozního Veteše, který se rozhodl vypustit z klece do té doby tolik zatajované zaměstnance Hotelu Park. Tato svoloč však byla milá a ráda při uklízení za několik litrů tvrdého alkoholu asistovala. Bordel na sále skrýval přemíru pokladů: šerpa s nápisem „Maturant 2009“, 1 kalhotky dámské 100% bavlna s nápisem „Sunday“ (čti sundej) či brýle s iniciály Tomáše Soumara. Když se vše zdařilo uklidit, nic nebránilo v pokračování rozjetého večera. Pod řádným profesorským dohledem někteří jedinci vysedávali po prachatických krčmách až do půl desáté a vhodně reprezentovali jedno z nejprestižnějších gymnázií města Prachatice.
T.P.(oktáva) bolí mě záda, potřebuju rehabilitaci! Taky máte rádi marhel.cz jako já?
R.S.(čtvrťák)
T.M.(třeťák, vážně) prodám motorku, cena dohodou. Zn.: skvělá partnerka pro večerní chvilky ve dvou.
M.K.(prvák)
J.Emanuel K.(oktáva) hledám vílu Amálku a nebo Barborku? Mám v tom zmatek
L.R. (druhák)
už je ze mě myslivec, teď to bude jasná jednička ze ZSV. Není liž pravda p. Pliveši?
nevíte, jak se jmenuje ten frajer menšího vzrůstu ze třeťáku jak má krátký vlasy? Září jak hvězdička.
naučím něžnou dívku nový plavecký styl. Zn: plavky nechte doma
R.T.(prvák)
M.CH.(kvinta)
E.G.(septima)
tvdej metalista hledá slušně vypadající dívku se zálibou v disco hudbě. Existuje vůbec?
K. Chán Chcete být jako váš profesor? Neváhejte! Otevírám nový tetovací salon. Zn: Sleva pro studenty gymnázia.
potřebuju nebojácnýho kluka, který se nebojí masařek. Zn.: masařky nekoušou, neboj
Z.F.(třeťák) Ahoj jsem pěkná blondýnka a mám ráda prachy. Hledám proto kluka co nemá dluhy. Ozvi se brzo!
hele brácho, neznamená, že když si přivedeš dámskou společnost, že si neusteleš postel. Zlepši to.
Oldřich (septima) Hledám Boženu
-Herrdeck AUT|14
AUT|07
KAUZY
POSLEDNÍ POMOC PRO MATURANTY
AUT vs. VÍNOŠOVÁ (na motivy osudu Larryho Flinta) Stala se nám taková nemilá věc. Po uvedení minulého čísla jsme ve sporu s paní profesorkou Vínošovou. Její reakce na naši zprávu v rubrice News byla opravdu bouřlivá. Nejen, že nás začala bombardovat dopisy, ale v jednu chvíli to dokonce vypadalo na občanskoprávní spor. Nemůžeme tvrdit, že jsme si necmrndli do gatí. Pro jistotu jsme ihned navštívili právníka, který nás ujistil, že argumenty paní profesorky nejsou oprávněné. Všichni přeci víme, že AUT je časopis recesistický. Copak by někdo věřil, že je Kusan metrosexuál? Nebo že děvčata z clubu C4F jsou tak...? A nebo že Marek Dlouhán Novoťák měří 209 cm? Stejně tak je přeci nemyslitelné, aby student zdejšího gymnázia Herrdeck obrážel hospody a psal o nich? Vždyť on je jedním z nás, 10% populace... Na druhou stranu ale musíme ocenit, že i paní profesorka má smysl pro humor. Její žert na apríla (viz. poslední strana časopisu) byl opravdu vyvedený. Paní profesorko, jste pro nás velkou inspirací. Na závěr bychom chtěli podotknout, že omluvu jsme nabídli. Nazpět nám ale přišla tato odpověď: „O omluvu ve Vašem plátku nestojím, ba co více si ji výslovně nepřeji! Naše diskuse se bude odehrávat na zcela jiné úrovni a v jiném informačním prostoru. Tento prostor určím já sama a také míra zveřejnění našeho dialogu bude v mé režii.“ Pro objektivitu nabízíme adresu, kde jsou všechny tři dopisy od paní profesorky uvedené: www.kunesova.cz/dopisy.htm -moss-
Kauza měsíce: Ředitel versus studenti Jak bylo avizováno v předchozích číslech, pinpongový stůl se těšil u gympláckého žactva velké oblibě. Den co den se houfy natěšených studentů scházeli u této stolní hry s pálkou v ruce, den co den se halou ozývaly bujaré výkřiky spokojených studentů. Těmto dnům je již však konec. Ředitel ze závisti stůl přesunul do svého hnízdečka, kde je nyní na denním pořadu čtyřhra v obsazení ZikmundPřívozníková, Wudyová-Binderová. Studenti gymnázia se ovšem v čele s odbojářem Markem Sýkorou rozhodli protestovat a sepsat petici. ,,Rozhodl jsem tvrdě zakročit a oslovit hráče, kteří se mnou sdílejí stejný názor. Pokud nepomůže k zlepšení situace ani tento krok, vyzývám prostřednictvím tohoto časopisu ředitele k souboji na život a na smrt. Chci se s ním utkat v pingpongovém souboji na dva vítězné sety. Výherce bere stůl,“ prozradil AUTu odvážný vůdce studentské pingpongové smečky Sýkora . Již nyní se v kuolárech školy rozmohly zprávy, že Saša nedbá na své pracovní povinnosti a pilně se připravuje v zákoutí ředitelny na blížící se zápas. Na pomoc si prý dokonce přizval bývalého studenta gymnázia Milana Zaumüllera, jenž mu má svými bohatými zkušenostmi dopomoci k vítězství. -Jidáš SvízelMoukl304
Předmět: ČESKÝ JAZYK Předsedající p. Vínošová Otázka: Co si určitě nevzít na sebe? Odpověď: Vyhněte se vysokým šněrovacím botám, krátkým koženým bundám (pro znalce tzv. bombry) a váš sestřih musí být delší než 1 centimetr. A hlavně – představte se celým jménem. Čím si naopak polepšit? Obohaťte svůj šatník světle modrou košilí a jasně červeným šátkem.
Předmět: MATEMATIKA Předsedající p. Bělmák Otázka: Jak vypočítat obsah krychle? Odpověď: Podmínkou je, abyste těsně před maturitní zkouškou zaběhli jen tak cvičně 10 kilometrů a neopomněli to panu profesorovi sdělit.
Předmět: DĚJEPIS Předsedající p. Kmán Otázka: Proč se 19. století říkalo století páry? Odpověď: Začněte vyprávět o vynálezu automobilu, a pak sveďte svůj výklad k motorkám. Pana profesora tím určitě uspokojíte.
Předmět: ANGLICKÝ JAZYK Předsedající p. Bejkneš Otázka: Vaše nejoblíbenější anglická skupina? Odpověď: Beatles. Rozviňte teorii o tom, že se tato legendární kapela opět sejde a jejich první koncert po tolika letech se uskuteční na střeše našeho gymnázia. Jedna věcná pro dívky: Velký výstřih + krátká sukně = zaručený úspěch
Předmět: NĚMECKÝ JAZYK Předsedající p. Mickey-Mousová Otázka: Was ist das? Hlavně neodpovídejte psí ocas. A ještě jedna rada: vůbec se nezmiňujte o tom, že jste v přátelském vztahu s O.B. ze třeťáku. Raději vyzdvihněte svou náklonnost k žáku B.H. Z druháku.
Tobolka vs. lusk Vydatný pokrm, paprikový lusk, z nás otestoval snad každý. Názor na něj jsme si vytvořili každý sám. Ale jaký názor máme mít na člověka, jenž toto jídlo pojmenoval? Biologický ignorant. Je sice pravda, že plod papriky řadíme mezi plody pravé- suché- pukavé stejně jako lusk. Ale plodem papriky je přeci tobolka! (alespoň ještě v prváku nám to bylo na Bi tvrzeno). V tom už sami pociťujeme citelný a zcela zásadní rozdíl. A můžeme najít mnoho dalších rozepří mezi gastronomií a biologiií- viz. lubenice tj. ,, meloun“ či lýtko u drůbeže tj. ,, stehno“. Čemu tedy máme věřit, když už ani nevíme, co si strkáme do huby. -herrdeckAUT|08
Předmět: ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD Předsedající p. Pliveš – Otázka: ODS nebo ČSSD? Odpověď: Tady nemáte volbu. Jasně, že oranžová. Neuškodí také, vezmete-li si oranžovou kravatu či pro dívky oranžový šátek do vlasů. Pokud jste srdcem pravičák, můžete alespoň spodní prádlo mít v modré barvě. Zastáváme přeci heslo: „Můžeš podlézt, ale pak se vždycky narovnej!“ AUT|13
ROZHOVOR
LYŽÁK
ROZHOVOR S BRUNEM HORVÁTHEM
LYŽÁK
Bruno, slyšel jsem, že tě lidi považují za renesančního člověka. Co je na tom pravdy? Tak s tím nesouhlasím, rozhodně nejsem renesanční člověk, to já určitě nejsem. To byl třeba Leonardo da Vinci, až za takového borce se nepovažuji. A v renesanci chodili ženy na můj vkus dost zahalený a já se radši podívám. Kór teď, když začíná být teplo. V renesanci bych ani žít nechtěl. Dost lidí tě také považuje za inteligentního člověka, s tím souhlasíš? Jo s tím souhlasím. Myslíš, že jsi inteligentnější než někteří členové redakce? Těžko posoudit, to by musel rozhodnout někdo jiný, ale máte problém s jednou paní profesorkou, to já bych ho určitě řešil lépe. Jaký typ holek se ti libí po vnitřní stránce? Jaký charakter žen tě vždycky okouzlí? Holky musí mít smysl pro humor. Smysl pro každou hovadinu a musí se umět odvázat. To je pak ta pravá pro mě. A jak musí taková holka vypadat? No… musí být krásná, hned mě musí zaujmout. Je mi jedno jestli je to blondýna nebo bruneta, to spíš záleží na situaci. Víme, že jsi z druháku. Jaká holka ze třídy tě nejvíc přitahuje? Nějaká by byla, ale nechci říct žádný jméno, abych neurazil. Mám tam jednu, na kterou bych se díval pořád, je fakt nádherná. Co krátký sukně, podíváš se rád? Určitě, přemýšlel jsem, že založím hnutí: Společnost pro krátké sukně. Kdybych mohl prostřednictvím vašeho časopisu něco vzkázat, tak jen to aby holky nosili co nejčastěji krátké sukně, čím kratší, tím lepší. Jak už si říkal, slyšel si o našem sporu s profesorkou Vínošovou, co si o tom myslíš? Jo slyšel, vcelku zajímavý. Jsem ale na straně AUTu, jde o studentský časopis, myslím, že legrace by měla být, i v tomto případě i když jste možná trochu přestřelili, tak by se paní profesorka měla nad situací povznést. Hlavně nesmíte skončit, časopis je oblíbený a já teď budu ještě víc slavný, tak třeba oslním nějakou tu slečnu. Poslední otázka, úplně z jiného soudku. Pociťuješ ekonomickou krizi? Ne, zatím všechno v pořádku. Mám vše co potřebuji, teda nějakou tou slečnou bych nepohrdl, ale přece nebudu mít holku ze třídy, dyť to je blbý. Není liž pravda? Tak to nevím, jinak děkujeme za rozhovor a nezapomeň číst AUT. -J.S. & Herrdeck & Moukl304-
AUT|12
Pondělí: Den D, konečně jsme se dočkali, pro někoho den oslav, pro rodiče den smutku z odjezdu jejich milovaných dítek a pro někoho dokonce pondělí. Začalo to v 6:40, kdy se před gymnáziem začali trousit první nedočkavci. Těsně před sedmou hodinou byla všechna zavazadla na svém místě, matky rozdali poslední rozumy, eura a hubany. A ti, co nechtěli, byli donuceni pod pohrůžkou násilí k nastoupení . V 7:02 už řidič dupl na plyn a rozjeli jsme vstříc novému dobrodružství. Speciální službu si vyžádal B.H. z druhého ročníku , který chtěl být vyzvednut na busáku ve Volarech. Všichni jsme se na něj tak těšili, že jsme si na něj vzpomněli až za městem. Po příjezdu do Rakous jsme si to mašírovali rovnou na sjezdovku. Na parkovišti každý pobral svejch pět švestek a vyrazil do místní restaurace, kde se oblíknul a vybavil na svah. Poté následovala běžná rutina, jezdili jsme nahoru a dolu, někdo po dvou prkýnkách někdo jenom po jednom. Lyžařský i snowboardový výcvik do večera probíhal v poklidu. Kolem čtvrté odpolední, unaveni po celodenním ježdění, jsme se vydali do našeho sídla. Po cestě se hlavně od mužské části osazenstva dala slyšet debata nad cenami zdejšího zlatavého moku a všichni byli nadšeni ze zdejšího zákona možnosti koupi alkoholu od šestnáctéhotého roku života. Po příjezdu byly rozděleny komnaty. Následovaly první lítostivé/rozjařené telefonáty babičkám, tetičkám, maminkám. Tímto je oficiálně ukončen první den. Úterý: Hrůzostrašné zjištění! Gábina chrápe. Zvukové vlny šířící se nekompromisně přes rakouské aušusové zdi nás udrželi více než bdělými po celou noc. Richterova stupnice byla v těchto ohledech nekompromisní, z jistých důvodů ale zaznamenaná čísla neuvedeme. Alespoň ráno bylo čemu přičíst vinu našich prasečích očiček. První snídaně proběhla v poklidu a bez větších incidentů. Pouze po dotíravých dotazech paní Májkové na stav našich očí, jsme museli celou aféru s hlavní aktérkou Gábinou zbaběle prozradit Celý úterní lyžařský den byl v normálu až na první příznaky alkoholového nedostatku u některých účastníků zájezdu. Středa: Údajně kritický den. I přes jediné krásné počasí se sluníčkem, avšak s nepříznivými 280 Kelvinů, jsme museli skončit v 1 hodinu. Někdo toto rozhodnutí pojal jako znamení a šel ochutnat již zmiňovaný zlatavý mok. Výsledek byl úžasný. Zbytek mezitím chytal Cu+Sn na zdejší malebné terase. Po příjezdu již čekala nažhavená sauna a pára s neméně nažhavenými chlapci, kteří měli nejen chuť se pořádně vypotit. Zklamání bylo obrovské, neboť byl celý rituál striktně dělen na dámy a nedámy Vše bylo zakončeno hromadným skokem do sněhu. Večer při dobrodružné výpravě do dívčích ubikací jsme zjistili jeden pozoruhodný fakt. Některá děvčata spí téměř celou noc na břiše. Důlky a na některých matracích i krátery hovořily za vše. Ale na druhou stranu u některých chlapců tomu nebylo jinak. Tím je zakončen přelomový den Čtvrtek: Ráno jsme se všichni shodli, že dnešní den je ten krizový. Nikoli středa. Hned od rána se ve vzduchu vznášela zvláštní, magická a nebezpečná vůně. Na svahu jsme všichni lyžovali jako nikdy předtím. Jediné, co nás mohlo zastavit, byl déšť, který vzápětí spustil, a většina to zapíchla v hospodě. To nejočekávanější jsme však měli pořád před sebou, poslední noc. Večerka v 10 hodin byla opravdu nemyslitelná a proto si ji většina lidí lehce posunula. Začalo to nenápadně, když se jeden pokoj chtěl zbavit zásob. Každý šel pomoci a 2 štangle salámu byly pryč dříve než byste řekli: „ten byl můj!“ Následovaly čokolády, gumové žížaly, sušenky a všemožné jiné pochutiny, prostě ráno fronty na záchody. Podle nezvykle zabarveného bilirubinu šlo i ráno identifikovat postižené akutním defekačním reflexem. Bylo veselo, o tom není pochyb, dobrou náladu zajišťovala super parta a mocný automat v přízemí, který nás zásobil mokem zvaný „cipfl“. Konec přísunu byl ukončen červenou kontrolkou značí prázdnotu-smůla. Někdy na přelomu čtvrtka a pátka nás přišla navštívit kontrola, která však nebyla ve stejné náladě jak osazenstvo v pokoji a zahnala všechny na své ubikace. Některé pokoje se ale nevzdaly, odpor byl tuhý, leč husitské polní ležení bylo rozprášeno jak u Lipan. Tímto pro většinu skončil 4. den. Pátek: Po pár hodinách spánku jsme se sešli na snídani, v obličejích přítomných osob byla vidět unavenost a u některých jedinců také nevraživost a nechuť jít na svah. Co se dalo dělat, museli jsme. Jako na potvoru byla hrozná mlha. A tím končí poslední hodiny trávené na svahu. Návrat domů proběhl také klidně, ale na tvářích zájezdníků bylo vidět, že by ještě zůstali. Co říct závěrem - bylo to fajn, bylo to krásný, ale krátký. A pro další ročníky jednu radu : Neremcejte a určitě jeďte ! PS: jedna věcná: používejte automat u jídelny, ten druhej nefunguje... a připravte si dost drobáků, papírovky nebere. Externí pracovníci na volné noze: Juri Tajov & Lucien Kingfisher
AUT|09
TARANTULE
TARANTULE
Složka Tarantule: Jedenáct tisíc stran, které stále budí respekt
Utajovaný policejní spis naznačoval propojení školníků, uklízeček a ředitele. Ani po deseti letech nebyl nikdo obviněn. Když detektivové na přelomu tisíciletí zakládali nový spis o propojení podsvětí a ředitele, těžko mohli zvolit výstižnější jméno. Jedenáct tisíc stran utajované složky Tarantule skutečně připomíná obřího nechutně chlupatého pavouka. S tak dlouhými chlupy, že dosáhnou na profesory, žáky, sekretářky i dvojče p. Fíhy schované v podzemí. Bezmála deset let staré policejní pátrání a odposlechy i dnes dohánějí jejich aktéry: Saša a sekretářky musí znovu, už poněkolikáté, vysvětlovat, zda se zapletli s ilegální burzou třídnic, kolik a komu museli dát, aby J.B. mohl nastoupit jako žák kvinty (tři roky po sobě, chudák, propadá) atd.. Příběh Tarantule je ale mnohem košatější. Je to story o spisu nabitém podezřeními z korupce a žalářování, za které ale nikdy nepadlo obvinění. A také o tom, jak cenné zboží dokážou být na gymnasiu části spisu, jež se záhadně ze spisu ztratí. Píše se rok 2000, díky opoziční smlouvě je vliv na gymnasiu rozdělený mezi Sašu a Mafianu. Detektivové mají už delší dobu podezření, že šéf podsvětí p. Nachlinger řídí kdeco: od udělování ředitelských důtek přes stavbu šaten až po uklízení sněhu hypermoderními nástroji. Žáci sbírají informace přímo od svých zdrojů mezi zločinci, nasazují se souhlasem soudu i odposlechy. Nachlinger se na nich se svými lidmi, vesměs lobbisty, baví o ovlivňování Saši. O tom, jak Pliveš údajně lobbuje, aby jeho dcery ovládly strategicky důležité hodiny angličtiny a anglické konverzace, Kmán ho zase měl napojit na dění uvnitř motorkářského klanu. Ale tím výčet jmen v Tarantuli nekončí. Údajně jich je kolem stovky a objevuje se v ní také bývalý předseda klubu veselých a hravých - Slizáček, Nachlingerův přítel a poradce. Stejně jako pouštní tarantuli, i stejnojmenný policejní spis dosud vidělo jen několik lidí. Trezor totiž opouští jen výjimečně. Ale když už se tak stane, nablízku je zaručený skandál. Odposlechy, na nichž se hovoří o Slizáčkovi, se poprvé dostaly na veřejnost těsně po jeho příchodu na gymnázium. Dodnes nikdo neví, jak. Jisté pouze je, že v červnu oznámila pí. Bartošová, šéfka ministerské inspekce (tehdy ještě pod inspektorem Trachtou), že podezřívá tři detektivy z porušení zákona. Inspekce si kvůli tomu vyžádala od protikorupční policie Tarantuli - a zanedlouho poté se odposlechy objevily v médiích. Ale znovu: nikdy se nepotvrdilo, že unikly právě odtud. "Takže ten příběh měl dvě roviny. Jednak tu vážnou, že Saša byl v kontaktu s lidmi kolem Nachlingera, a druhou neméně vážnou, že sekretářky prostě tyto informace používají proti svým protivníkům," tvrdí Bludimíra Vínošová z kabinetu výtvarné výchovy.
Záhada: 1600 stran je pryč Policejní důstojníci si navíc později stěžovali, že jejich šéfové neměli zájem na vyšetření zločinů. Nejotevřeněji o možném propojení vysokých žáků se smetánkou z podzemí promluvil detektiv pod kódem ČJ-VV-FJ-BV: "Nadřízené zajímaly jen informace týkající se Saši. Když nastoupil bývalý šéf služby Nezmar, jeho jedinou starostí bylo, aby se dostal i k informacím z našeho spisuTarantule." Kudy se odposlechy dostaly ven z policejních kanceláří, se snažilo již nové vedení inspekce zjistit před rokem. Přišlo ale jen na to, že 1600 stran ze spisu beze stopy zmizelo. "Někdo musel porušit zákon, že to vytáhl ven," říká Bartošová. A pokud někdo "nevytáhne" i další stránky, bude Tarantule navždy tajná - policie totiž podle zákona takový spis zveřejnit nemusí.
Co je policejní spis "Tarantule"? - Složku založili protikorupční detektivové, když na přelomu tisíciletí mapovali podezřelé obchody p. Nachlingeraa a jeho kontakty na kancelář a motorkáře. - Objevují se v něm nejen jména Saši a Mafiany, ale také bývalého šéfa vlivného klubu veselých a hravých Slizáčka, šéfa motorkářů Kmána a dokonce i nejvyšších žáků gymnázia. - Chybí v něm asi 1600 stran odposlechů, které kdosi vynesl novinářům. Poprvé se část z nich objevila v médiích po příchodu p. Slizáčka. Viníka úniku se policistům nikdy nepodařilo najít. - Vážná podezření nikdy policii nestačila k tomu, aby někoho obvinila. Odposlechy sice naznačují, že se kancelář a motorkáři zapletli s podsvětím, přímé důkazy ale vždy chyběly. AUT|10
AUT|11
