Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Rodokmen čtvrté a páté generace Přemyslovců . . . . . . . . 10 Stručný přemyslovský itinerář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Cesta k biskupství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Quedlinburk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Řezno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Pražský hrad: biskupův dům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Za knížecími dcerami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Poznaň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Pražský hrad: bazilika a klášter sv. Jiří . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Počátky hradské správy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Plzeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Prácheň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Netolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Doudleby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Bozeň: Šance a Hrádek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Kozárovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Čas politických změn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Míšeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Staré Zámky u Líšně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Správci a příbuzní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Malín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Libice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Čáslav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 První kláštery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Břevnovský klášter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Ostrovský klášter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Příhody z lovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Peruc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
Velíz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Po králově boku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Magdeburk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chlumec a Žatec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chlumec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žatec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyšehrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dřevíč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kouřim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přemyslovské hroby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hrob Boleslava II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hroby dalších členů dynastie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Časový sled událostí spjatých s Přemyslovci v letech 972–1012. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slovníček Přemyslovců a jejich příbuzných . . . . . . . . . . . Terminologický slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Použitá a doporučená literatura k jednotlivým kapitolám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Soupis citované literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
181 186 187 193 194 198 206 218 225 235 235 238 242 245 254 259 263
Předmluva Když vrahova ruka před sedmi sty lety sprovodila ze světa mladého krále Václava III., uzavřela se tím jedna dlouhá etapa středoevropských dějin. Po meči tehdy v Olomouci zanikl rod, jehož příslušníci vládli svému státu po více než čtyři století. Od mlhavých počátků v závěru 9. století po dobu velkých králů 13. věku psali potomci mytického oráče Přemysla dějiny Čech, Moravy, Slezska, ale i okolních zemí. Jsou to „naši“ panovníci, i když někdy přes propast věků jen obtížně nalézáme spojitost s takto dávnou minulostí. Dějinné události jsou ale úzce spjaty se zemí a krajinou, historie popisovaná v učebnicích a dějepisných knihách se odehrávala nejen v dávno minulém čase, ale v konkrétních místech, která sice změnila svoji tvář, v paměti země však sounáležitost s historií jistě zůstala, genius loci je přítomen stále. Vždyť tolikrát vládci Čech křižovali svoji zemi v čele svých věrných družin, vládli, soudili, bavili se, hodovali i lovili na desítkách míst… S první panovnickou dynastií českých dějin nás spojuje především prostor, kde žijeme, a místa, po nichž chodíme; možná právě toto spojení tvoří pevné kořeny naší národní i státní existence. Kniha, kterou držíte v rukách, vypráví příběh prvních generací Přemyslovců trochu jinak, než je obvyklé v historických knihách a učebnicích – líčí jej na základě poznání míst, kde se knížata české země rodila, kde žila své všední dny, slavila svátky i bojovala své bitvy, kde umírala a kde – poté co duši poručila Bohu – odevzdala zemi své ostatky. Tato místa lze navštívit i dnes; někde jsou dějinné stopy dávno překryty a smazány, někde lze „stopy Přemyslovců“ zřetelně vnímat i navzdory staletému nánosu. Některá z míst jsou téměř zapomenutá, jiná dnes požívají nejvyšší stupeň památkové ochrany jako národní kulturní památky. Pokusme se tedy vnímat české dějiny skrze prostor, nacházet kolem sebe otisky dávno zaniklých státnických a zaklada7
telských činů. Postupně si představíme desítky dodnes důležitých, ale i mnoha již dávno zaniklých objektů – hradišť-hradů, dvorců, klášterů i bojišť spjatých s knížaty „kamenného trůnu“, s prvními šesti generacemi Přemyslovců vládnoucími od historických počátků rodu na konci 9. století do poloviny 11. věku. Chronologickým mezníkem, který symbolicky uzavře naše putování, bude rok 1055, kdy na hradě Chrudimi naposledy vydechl kníže Břetislav, toho jména na pražském trůně první. Rod, který ještě na počátku 11. století stál na prahu zániku, rozmnožil se zásluhou Břetislava a Jitky nebývalou měrou a doba panování jejich synů se dotkla výrazně širšího, v mnoha ohledech již ale nepřehledného spektra míst. Od doby druhorozeného Břetislavova syna Vratislava se navíc český panovník stále více zapojuje do dějinných událostí v blízké i daleké cizině. A kniha o místech spjatých s Přemyslovci by se tak pomalu začala měnit v podrobný místopis střední Evropy – v pojetí, které jsme zvolili, by tak brzy překročila únosnou mez. Také my se ve výběru samozřejmě podíváme i na místa ležící za hranicemi naší vlasti – ani nejranější dějiny přemyslovské monarchie nebyly odtrženy od okolního světa; přesto těžiště zůstane v českých a moravských lokalitách. I tak bylo ovšem zapotřebí rozdělit předkládanou práci do tří časově navazujících dílů. První svazek nazvaný Zrození státu obsáhl léta 872–972, vyšel v roce 2006 a byl věnován době vlády prvních tří přemyslovských generací, Bořivojem počínaje a Boleslavem I. konče. Třetí, připravovaný svazek Správa země pak obsáhne dobu vlády Oldřicha (1012–1034) a Břetislava I. (1035–1055). Kniha pojednává o velmi různorodých historických objektech s odlišným odrazem v minulosti i přítomnosti. Z tohoto hlediska je každému z nich věnována různá pozornost, také přístup k jednotlivým místům není zcela jednotný. Na některá zavítáme i několikrát, tak jak se postupně zapsala do dějin Přemyslova rodu – především jde o Pražský hrad, ale kupříkladu i o nejdůležitější zahraniční lokalitu, jakou pro rané přemyslovské dějiny bylo bezpochyby bavorské Řezno. Obě uvedené lokality jsou zároveň příkladem „výběrového“ přístupu, kdy je popis přizpůsoben vztahu místa ke konkrétní etapě přemyslovských dějin. O Pražském 8
hradě i o Řezně (ale také o malopolském Krakově, moravské Olomouci a dalších místech) byly napsány již tisíce stran všemožných průvodců, popisujících téměř každý dům – my zde ale budeme hledat jen ta místa, která časově souvisí s popisovanou dobou. Nutno ovšem říci, že většina dávných stop vzala v průběhu věků zasvé a pozdější stavební aktivity i terénní úpravy zcela pozměnily „původní“ raně středověký vzhled těchto lokalit. Jiné objekty – především ty dochované v podobě „archeologických nemovitých památek“ – navštívíme většinou pouze jedenkrát. Nejsou obvykle tak dobře prozkoumané a známé, abychom dokázali stanovit, s kterou přemyslovskou generací je který konkrétní terénní relikt spjat. Existují samozřejmě výjimky, kde početné a intenzivní archeologické výzkumy dovolují sledovat vývoj lokality poměrně detailně – na takové lokality se pak můžeme podívat nejen pohledem 10. století, ale i století následujícího. Vedle shrnutí dosavadních poznatků o konkrétní lokalitě je v textu kladen důraz především na zasazení informací získaných archeologickým výzkumem a historickým bádáním do dnešní podoby místa; část každé kapitoly je proto koncipována i jako stručný průvodce po místech, kterými před tisíci lety kráčela česká historie. Každou ze zmiňovaných lokalit je totiž možné navštívit a pozorovat zde stopy dávné minulosti, případně se alespoň pokusit vnímat dějiny v místech, která se za tu dlouhou dobu změnila příliš radikálně. Závěrečný popis přístupu na lokalitu a případný návrh směru prohlídky se pochopitelně týká pouze archeologických památek, nikoli center velkých měst. Ke každé popisované lokalitě je v závěru knihy uvedena alespoň základní odborná literatura, většinou přinášející podrobnější informace o daném objektu. Důraz je tu kladen spíše na novější a i širší veřejnosti dostupné tituly.
9
Rodokmen čtvrté a páté generace Přemyslovců I když se spolu s posunem výkladu do mladších období naše údaje o vládnoucích příslušnících první české dynastie zpřesňují, přesto stále v mnoha směrech tápeme. Známe sice posloupnost dědiců trůnu, větší množství psaných pramenů pomáhá vyjasnit i mnohé rozpory a upřesnit alespoň některá životopisná data, řadu údajů však stejně postrádáme. Ze starších období přetrvává především absence dat narození, nadále se jen zřídka dozvídáme o manželkách vládců. A stejně mlhavou zůstává otázka vedlejších linií rodu, která se právě ve sledovaném období vynořuje především v podobě Slavníkovců, pověřených správou významných území na východě Čech. Po smrti Boleslava I. v roce 972 (ani toto datum není zcela jisté, je však poměrně pravděpodobné) nastoupil vládu jeho syn Boleslav II. řečený Pobožný, do otcových plánů se zapojili také další jeho potomci – výjimečně tak známe i osudy nevládnoucích Přemyslovců: mnicha Kristiána, kněžny Dobravy (Doubravky) a abatyše Mlady-Marie. Nevíme, jak a zda vůbec byl uspořádán nástupnický řád přemyslovského domu, každopádně po Boleslavovi II. převzal v roce 999 moc v zemi jeho nejstarší syn Boleslav III. Ryšavý. Podle relativně pozdních údajů Kosmovy kroniky měl Boleslav III. dva syny, Jaromíra a Oldřicha, kteří v dalších desetiletích postupně usedli na český trůn. Problémy, které by tento údaj mohl vnést do časové posloupnosti i podrobnějších úvah, naštěstí eliminuje písemný pramen časově bližší a v mnoha ohledech hodnověrnější než dílo sepisované kanovníkem Kosmou po dalších více než sto letech. Podle kroniky merseburského biskupa Thietmara (Dětmara), který byl popisovaným událostem mnohem blíž (zemřel v roce 1018), byli všichni tři jmenovaní Přemyslovci synové Boleslava II., a tedy bratři, byť možná pocházející z různých matek. Bratrská láska mezi nimi ovšem stejně nepanovala… Kastrace, oslepení, po10
kusy o vraždu… Násilnostem při bojích o trůn se vyhnul pouze čtvrtý Boleslavův syn jménem Václav, který zemřel v útlém věku ještě před svým otcem. Přímá dědičná linie vlády nad Prahou a českou zemí byla na počátku 11. století na krátký čas přerušena a krize dosáhla vrcholu – po vypuzení Boleslava III. usedl na trůn polský příbuzný Přemyslovců Vladivoj. Stupeň jeho příbuzenství s českým vládnoucím rodem leží ve sféře dohadů, uvažuje se ovšem i o velmi blízkých vazbách. Po Vladivojově brzké smrti a násilném odstranění Boleslava III. na čas Čechy ovládl polský kníže Boleslav Chrabrý, syn Měška I. a Přemyslovny Dobravy; nebyl sice Přemyslovec, i v jeho žilách však kolovala krev vládců české země – knížetem Čechů se ovšem, ať už z jakéhokoli důvodu, nestal. Po vypuzení Poláků byl na pražský knížecí stolec dosazen Jaromír, který vládl až do roku 1012, kdy jej sesadil jeho bratr Oldřich. A když už jsme zmínili problematiku životních partnerek českých vladařů, známe jednu z manželek Boleslava II., kněžnu Emmu; není ovšem jisté, zda byla matkou některého z uvede-
Rodina Boleslava I., rodokmen čtvrté a páté generace historických Přemyslovců
11
