2
obsah slovo šéfredaktorky……………………………………………………………….………………2 rozhovor …………………………………………………………………………….……………3 z deníku praxe 1. A…………………………………………………………….………....…..4 Perličky z lavic………………………………………………………………………………...5 Velký münsterlandký ohař….......................................................................................6 Proč mám ráda valašský folklór?..............................................................................8 Sen, kterým žiju každý den…………………………………………………….………….10 Pasování prvních ročníků – školní rok 2008/2009…………………………….……..11 Léčivé bylinky z lesa……………………………………………………………………..12 Okénko poezie…………………………………………………………………………....13 Ftípky……………………………………………………………………………………..14 Jak se žáci baví v hodinách ☺ ………………………………………………………15 Legenda o papežce………………….…………………………………………………16 Kde končí naše slepota a sebestřednost?..........................................................17 Soutěž o nejhezčího lesáka……………………………………….…………………19 Baterkobraní…………………………………………………………………………20 Jak bude zítra?................................................................................................21
Obrázek: Lucie Mílová 2. A
2
Milí čtenáři, Tak tady máme další školní rok. Přináší nám spoustu nových zážitků, přátel, úkolů…a samozřejmě i další vydání našeho školního časopisu, ve kterém nastává mnoho nemalých změn! Oproti minulému roku se zcela změnilo složení redakce a také obsah samotného časopisu. Chceme se pokusit o to, aby byl Homeles co nejzajímavější, nejčtenější, abyste při pročítání přeskakovali co nejméně stránek a co nejvíce se těšili na příští číslo! Proto Vás také vyzýváme, abyste nám do časopisu přispívali i svými články či obrázky, protože čím více názorů se nám sejde, tím více čtenářů si najde „to své“ a budete mít časopis takový, jaký chcete, což je podle mě ta nejlepší cesta k úspěchu… V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem, kteří spolupracovali na tomto čísle, které bylo pro nás jako pro nováčky první náročnou zkouškou, a doufáme, že se Vám výsledek bude líbit! ☺
Šéfredaktorka: Zástupce šéfredaktorky: Grafické zpracování: Titulní stránka: Příspěvky v tomto čísle:
Lucie Indruchová Markéta Jurigová Marek Vavřička Zlata Matysová Jakub Mach Radek Fňukal Julie Pudichová Markéta Sedláčková Ondřej Pálka Blažena Mrlinová Lucie Mílová Martin Havlát Ing. Pavel Sovka a žáci vystupující pod pseudonymy
3
Tak tentokrát to odnesla paní profesorka Petra Pařízková. Měla to jako menší odplatu za test z matiky. No snad jsme ji trochu potrápili ... ☺ 1. Proč SLŠ? A proč ne? Už tenkrát jsem věděla, že tu potkám jen samé milé, vtipné, přátelské a inteligentní kolegy. A to je pravda! No a někdy se tu najde i chytrý student...(smích) 2. Proč učíte zrovna matiku a chemii? 9. Vaše motto? To byly mé oblíbené předměty již na gymplu.
Chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě.
3. Jaký máte vztah k myslivosti a lesnictví?
10. Oblíbené roční období?
Kladný. Mám ráda přírodu a to k tomu patří. Často chodím do lesa sadit stromky, vysekávat... Takže budu mít asi i svůj vlastní les (smích). Jo, vloni jsem zjistila, že jsem i dobrý střelec. Tak se asi stanu i myslivcem. :-D (smích)
Léto. Mám ráda teplo, moře a hlavně dovolenou.
4. Čím jste chtěla být??
12. Oblíbená hudba?
Doktorka, učitelka...
Nemám vyhraněný vkus, ráda si poslechnu Kabáty, Iné kafe, ale také se mi líbí Tomáš Klus.
11. Oblíbený sportovní tým? Sport moc nesleduji. Takže žádný.
5. Vaše nejoblíbenější třída?
13. Chodíte do kina na nové filmy?
No samozřejmě II. C :-). Ráda vzpomínám na poslední třídu paní profesorky Palacké a na minulou třídu pana profesora Kandlera a paní profesorky Bradové. 6. Co ráda pijete?
Ano, v poslední době docela často. Za poslední dobu jsem viděla filmy Muži v říji, Veni vidi vici, Operace Dunaj, Příběh nevěrné Kláry a jiné...
Červené víno.
14. Oblíbená kniha?
7. Oblíbené jídlo? Maso na jakýkoliv způsob, nejlépe kuřecí.
Poslední, kterou jsem četla a líbila se mi, byla od Haliny Pawlowské, Michala Wievegha a Ivy Hercíkové - Tři v háji.
8. Naopak neoblíbené jídlo?
Děkujeme za rozhovor!
Guláš.
Kuba a Radek II. C
4
Z deníku praxe 1. A V pondělí ráno v sedm hodin se naše třída sešla před hlavním vchodem školy. Zamířili jsme k autobusu, který nás dovezl na školní polesí ve Valšovicích. Hned na úvod jsme byli seznámeni s panem Malenovským, ten nám popovídal něco na úvod, a pak už hurá do lesa. V lese nám na několika zastávkách povídal pan Gratcl o polesí jako takovém a doprovázela ho kromě naší třídy i jeho brakýřka a také pan Šuba, náš třídní učitel. Kolem desáté hodiny jsme zakotvili na Maleníku, nejvyšším bodu polesí, kde jsme posvačili a nabrali síly na další cestu. Pokračovali jsme dál kolem Helfštýnské cesty a postupovali jsme ke Květoňce, kde jsme také chvilku spočinuli. Z Květoňky jsme se už vydali na cestu do Hranic. Někteří pokračovali na oběd a pak na svůj pokoj na domově mládeže, jiní zase na nádraží, kde nastoupili na vlak a pokračovali do svých domovů. V úterý ráno jsme se zase sešli před vchodem školy a byli odvezeni na polesí ve Valšovicích. Pan Gratcl a pan Suk si nás „rozebrali“ a rozdali úkoly. Naše skupina byla rozdělena na
další dvě. Naše půlka poloviny šla skládat dřevo do sklepa budovy školního polesí, kde jsme ho pro velký úspěch přeskládávali hned dvakrát ☺. Zbytek třídy buď sekal dřevo, nebo sbíral švestky, třídil dřevo na pořezání a „nepořezání“ či bourali oplocenku. Dnešní praxe skončila a všichni jsme se rozešli na domov mládeže nebo domů, kde jsme se s radostí v srdci osprchovali (když ne všichni, tak alespoň ta část z nás, co byla ve sklepě a měla prach až… no všude). Středa - Dnes jsme byli odvezeni na část polesí Rybáře. Naše skupina vyžínala plevel a trávy okolo stromků. Vyfasovali jsme srpy a nůžky a šlo se na věc. Rozhodně jsem nezáviděla těm, kteří skončili u ostružiní a maliní. Asi o půl desáté jsme skončili a posvačili. Po svačině jsme šli řezat stromy kolem příkopu. Pořezat je nebyl problém, ovšem odtahat je, to už bylo o něco namáhavější. Nicméně stále s úsměvem na tváři jsme to zvládli. Potom následovalo vytrhávání plevele od malých jedliček ve školce, což dělala druhá skupina celý den… Práce je hotova, odbyla třináctá hodina a další den praxe je zase za námi. Čtvrtek - Po cestě zvané „úzká“ jsme byli dovezeni až k oplocence, kde začala
5
naše práce. V oplocence byly zasázeny buky, které zarostly ostružiním, maliním, malými lipkami a samozřejmě také plevelem. Naším úkolem bylo, aby v oplocence po našem zásahu zbyly už jen buky. Druhá skupina šla zase bourat oplocenky. Dali jsme se do práce, ovšem tak úplně jsme ji nedodělali, protože nám praxi překazil déšť, ale stihli jsme alespoň ¾ práce. No co se dá dělat? Pan Šuba zavolal autobus, na který jsme čekali na Maleníku, a pak jsme byli odvezeni do Hranic. A takhle nám skončil další den praxe. Pátek - Dnes nás autobus nikam nevezl, protože naše praxe probíhala tentokrát v arboretu školy. Byli jsme rozděleni na několik skupinek, které pracovaly po celém arboretu. Naší prací bylo, že jsme vytrhávali plevel u doubků a pak také u nějakých okrasných keříků. Ze začátku jsme je nemohli najít, ale po chvilce trhání a kopání se nám začalo dařit.☺ Zbytek třídy sbíral žaludy, natíral informační tabule a nevím co všecko ještě. Na to, abychom pracovali a neflákali se, dohlíželi pan Šuba a pan Suk, doprovázený svým věrným jezevčíkem Andym… Kolem poledne byl oznámen konec praxe a my všichni se rozešli. Markéta Sedláčková 1. A
Perličky z lavic U: Co je to Trichinelóza? Ž: To je nemoc, kterou přenáší moucha Tse-Tse… U: Ještě to tak.. Třída: Smích
Ž: No, ten na R..R..R, jo Roosevelt… U: Jakou koncovku mají aldehydy? Ž: Nevím.. U: Je to 50% mého jména.. Ž: SKOT… U: Ze jména, né z příjmení..
U: Kdo si kupuje hroznový cukr? Ž: Diabetici..
U: Čím se aplikuje na pole hnůj? Ž: Jaký hnůj?
U: Jakým způsobem se pohlavně rozmnožují prvoci? Ž: No užijou si… U: No, to máte pravdu..
U: Jaké politické strany byly v ČSR? Ž: Československá strana…… ODS..
U: Jaké hormony vylučují mužské pohlavní žlázy? Ž: Adrenalin.. U: To si jako sportovci před závodem pomačkají koule??
U: Jak dopadla báseň Polednice? Ž: No ta matka tomu děcku, no… utrhla mu hlavu.. U: Co dělal Vilém ve druhém zpěvu Máje? Ž: Spáchal sebevraždu.
U: Co je v ledvinách? Ž: Kalíšky… U: Né kalíšky, ale pánvičky… Někdo z davu: TEFAL..
U: Tak jaké druhy kukly mohou být u hmyzu? Ž: Hmm, třeba kukla včelařská! Mám vám ji popsat?
U: Kdo se zabýval elektromagnetickou indukcí?
6
Velký münsterlandký ohař Ohaři patří mezi nejvšestrannější skupinu loveckých psů. Ohaře dělíme podle původu na anglické a kontinentální. Podle druhu srsti na krátkosrsté, dlouhosrsté a hrubosrsté.
v Clubu Langhaar. V plemenné knize „Svazu chovatelů německých dlouhosrstých ohařů“ byla zpočátku černá a černobílá barva povolena. V roce 1909 vyloučil z chovu černobíle zbarvené jedince i tento svaz. V roce 1919 byl založen „Svaz pro čistokrevný chov dlouhosrstých černobílých münsterlandských ohařů“. Po podchycení tohoto chovu především v oblastech Západního Münsterlandska a Dolního Saska, který se stal základem samostatné plemenitby, byl v roce 1922 založen řízený chov a plemenná kniha, v jejímž počátku bylo zapsáno 83 jedinců plemene velkého münsterlandského ohaře. Současně byl založen „Svaz chovatelů velkého münsterlandského ohaře“, který má 8 samostatných zemských skupin, je členem Německého kynologického svazu (VDH) a Svazu chovatelů loveckých psů (JGHV).
Velký münsterlandský ohař patří mezi kontinentální dlouhosrstá plemena ohařů. Zemí původu je Německo. Ve stručnosti si připomeneme vývoj loveckých psů. Nejstaršími loveckými psy jsou bezesporu honiči. Později, asi v prvé polovině 7. století, se začali používat menší psi – španělé a křepeláci – k lovu se sokolem. Dalších sedm století trvalo, než byl na pernatou objeven lov se sítí a k tomu byl zapotřebí pes, který zvěř vyhledal, vystavil a pak se i s ní nechal přikrýt sítí - a to byl tzv. pes ptačí. A právě předky dnešních dlouhosrstých ohařů je nutno hledat u tohoto psa ptačího. Byl to dlouhosrstý, převážně bílo-strakatý pes, později (asi v 17. století) také nazývaný koroptvář, vodní pes nebo bažantí. Tito psi byli kříženi s francouzskými dlouhosrstými ohaři. Výsledkem byli psi mající vlohy pro lov v poli, v lese a ve vodě s obzvláštními sklony pro hledání ve slatinách a bažinách. Nelze popřít, že u německých ohařů docházelo na počátku 19. století k přikřížení krve anglických ohařů, jež mělo za cíl zlepšení práce v poli a upevnění vlohy k vystavování. Přesto však již dlouho před tímto přimícháním krve existovali ve Vestfálsku a Dolním Sasku černí i černobílí krátkosrstí i dlouhosrstí psi, kteří byli ceněni pro své vynikající vlastnosti. U příležitosti výstavy psů v Hannoveru v roce 1879 byl sestaven a zveřejněn standard plemene německého dlouhosrstého ohaře. Dle tohoto standardu plemene byla vyloučena barva černá a černobílá, tak se to praktikovalo
7
Chov v Čechách V Čechách byl Spolek dlouhosrstých ohařů založen v roce 1935. Iniciátorkou byla Pavla Kinská z Kostelce nad Orlicí. Její chovatelská stanice Stradina představovala ve své době to nejlepší v chovu velkých münsterlandských ohařů ve střední Evropě. V první polovině 50. let bylo zapsáno ještě deset vrhů velkých münsterlandů, poslední byl zapsán v roce 1957 v chovatelské stanici „z Vyššího Brodu“. Dalších dvacet let představovalo mezeru v chovu velkých münsterlandských ohařů v Čechách. V roce 1976 importoval ing. Jiří Zíka z NSR fenku Ferru vom Hochholz. Tato skutečně kvalitní fena, jak po stránce exteriérové, tak pracovní, dala základ chovu velkých münsterlandských ohařů u nás. Fenka byla kryta rakouským psem Artus von Lıssen a německými Argus aus dem Braunschweiger Land a Ulf vom Nibelungenhorst. Z chovatelské stanice „z Polesí Sloup“ vzešlo mnoho kvalitních jedinců. Dále byla importována fena Ira ut Seelterlound do chovatelské stanice „Z Korunních hradeb“ pana Otakara Blažka. Do chovatelské stanice „Nyxe“ JUDr. Karla Nývlta byla přivezena fenka Golka v Catenhorn. V chovatelské stanici „Bohemia Brüx“ pana
Karla Kleina působila fenka Eike vom Pinnhügel. V roce 1982 byl dovezen pes Donn v. d. Karbeck, o dva roky později pes Chico vom Kranichbruch a v roce 1985 pes Ursus vom Schweizerschlag. Příliv nové krve pokračoval v roce 1992 dovezením psa Andi vom Kaiserstein a v roce 1995 psem Gonzo vom Freihof.
potoka“ byla kryta fenka Gary ze Selmického revíru a z tohoto spojení jsou chovní psi Omar a Ogar od Nezdického potoka. Druhé krytí bylo v chovatelské stanici „Svatoborský revír“, kde Dexterem byla kryta fenka Chyra Svatoborský revír a z tohoto spojení jsou chovný pes Kid a fenky Kiki a Katy Svatoborský revír.
V roce 1998 nám darovala paní Luise Schwarz z Rakouska dvě štěňata ze svého chovu „vom Hubertus Bründl“, a to fenku Yasminu a pejska Yvese. Oba působí v současné době v našem chovu. V chovatelské stanici pana Jaroslava Mareše je využívána fenka Hanka Ciperro ze SRN.
V chovatelské stanici „od Nezdického potoka“ bylo uskutečněno zahraniční krytí i v roce 2000, tentokráte psem Eric Ciperro. Z tohoto spojení jsou chovné feny Paty, Pegi a Poly. A v následujícím roce 2001 byla Gary ze Selmického revíru kryta psem Greg Ciperro.
Ale chov velkých münsterlandů byl zlepšován i mnoha zahraničními krytími. V chovatelské stanici „z Dianina revíru“ byla kryta fenka Jola z Polesí Sloup psem Lars vom Hochholz a Erko v. d. Langen Weide, fenka Chyta z Dianina revíru pak psem Erlo aus dem Scherfelderland a psem Vitus vom Schveizerschlag. V chovatelské stanici „Svatoborský revír“ byla kryta fenka Flavia z Dianina revíru německým psem Vitus vom Schveizerschlag. V roce 1999 se uskutečnila dvě zahraniční krytí psem Dexter Ciperro. V chovatelské stanici „od Nezdického
8
V chovatelské stanici „od Staré vsi“ bylo uskutečněno zahraniční krytí fenky Brity od Staré vsi psem Arno Ciperro a z tohoto spojení jsou chovné Dora, Denny a Dona od Staré vsi. V roce 2003 byla kryta fenka Denny od Staré vsi psem Nobby vom Anzenthal a v roce 2004 psem Falcon Ciperro. Toto je však jen zlomek uskutečněných krytí z celkového počtu. Zájemcům můžu pro přehlednost zapůjčit tabulku krytí, vrhů a odchovaných štěňat od roku 1984 do roku 2004. Jakub Mach
2. C
Proč mám ráda valašský folklór? Známe se už strašně moc dlouho a máme spolu tolik zážitků, že když jsme spolu, cítíme se vždy báječně.
Když mi bylo kolem deseti let, navrhla mi moje kamarádka, ať společně s ní navštěvuji jeden taneční kroužek. Řekla jsem si, proč ne, určitě to bude dobrá zábava a najdu mnoho nových přátel. Tak se i stalo! Do valašského souboru už chodím šestým rokem a nemůžu si soubor vynachválit.
Nejlepší jsou naše soustředění! Trvají vždy tři dny a pokaždé si to dokážeme jinak užít. Ráno vstaneme, posnídáme, od 9 hodin tančíme a cvičíme celý den až do večera do 22. hod. Těšíme se na kuřecí řízky a na krémák od paní Müllerové. Večer si pak společně s vedoucími sedneme a díváme se na staré fotky a na stará videa z vystoupení nebo si společně povídáme a pak si prostě jen tak zpíváme pro sebe a většinou si k tomu přidáme i nějaký taneček. Když jsme unaveni, jdeme na pokoj, přijdou za námi holky z ostatních pokojů a společně sledujeme filmy. Ale ne abyste si mysleli, že si jen tak pořád relaxujeme! Máme každý týden zkoušky, kde musíme tvrdě trénovat! Za poslední rok jsme nacvičili dva nové tance. To se řekne jenom dva tance, ale nevěřili byste, kolik je za tím práce. Sladit se s muzikou, naučit se správně kroky, správně procítit a pochopit tanec, dát tomu šmrnc, vše musí vycházet a musí to diváka zaujmout.
Vždy když řeknu, že chodím do valachu, většina z vás se začne smát anebo si neodpustí nějakou tu poznámku. Každý se začne smát, když si nás představí v kroji, na jevišti, při zpěvu nebo při tanci. A přitom je to úplně normální, chodí sem úplně normální lidé jako každý druhý, takže není důvod k posměškům. Bydlím v Bystřici pod Hostýnem a tato oblast je předělem mezi Hanou a Valašskem, ale jelikož v Bystřici je patrný vliv nedaleké valašské obce Rusava, Bystřičané se považují za Valachy. Nebudu vás tady zatěžovat zdlouhavou historií souboru, jen vám řeknu, že valašský soubor Malá Rusava byl založen již roku 1958 a díky své nepřetržité činnosti patří mezi nejstarší dětské soubory u nás.
Vše jsme nacvičovali hlavně kvůli prestižnímu folklórnímu festivalu v Německu ve Wewelsburgu, na který jsme byli v červnu pozvaní. Se souborem jsme již vyjeli několikrát za hranice. Byli jsme v Polsku, Chorvatsku, dvakrát v Německu a teď o prázdninách jsme byli opět v Polsku. Dostali jsme dokonce nabídku i do Číny, jenže tu jsme museli odmítnout kvůli finančním problémům. Na příští rok máme naplánovanou Argentinu, Nizozemí a Belgii, tak jen doufám, že to vyjde. To se budeme muset ještě hodně snažit a absolvovat nespočet
Soubor máme rozdělen do tří skupin, ve kterých je zhruba 80 dětí ve věku od 6 let do 18 let. Já patřím už do mládežnické skupiny, kde je nás asi dvacet a sešel se zde naprosto skvělý kolektiv. Jak jsem napsala na začátku, že to jsou normální lidé, tak to není tak docela pravda. Protože každý z nás je něčím pověstný. Někdo nosí pořád hnědou barvu, některý moc smrká a ten má pořád žvýkačku, ta chodí pořád pozdě, tamty si pokaždé nosí čokolády a ty dvě se pořád hádají a ta třetí je srovná hned do latě. 9
zkoušek, abychom se pořádně vytančili a do Argentiny nedojeli s ostudou, protože pokud někdo viděl tango Argentinců, je jasné, že laťka je dána hodně vysoko. Jsou to naprosto skvělí jak tanečníci, tak lidé. Měli jsme možnost se s nimi setkat na Bystřickém folklórním festivalu.
bez zábran, snažíme se divákovi předvést tanec co nejlépe, pokoušíme se řídit radami, které slýcháváme na zkouškách. Nejdůležitější je, aby tanec měl správný náboj a aby divák pochopil, o čem tanec pojednává. Ne pokaždé se nám to povede, ale nejdůležitější je, že nás to všechny bez rozdílu baví a tančíme s radostí! Julča 2. C
My se ale pokaždé snažíme ze sebe vydat to nejlepší, vždy jak vyjdeme na pódium a odtančíme první taneční úsek, odpadne z nás tréma a už prostě tančíme
10
Kdo si uvědomí tuto pravdu, ucítí zároveň tíhu zodpovědnosti. Ucítí, že má život ve svých dlaních, jako já. Když se do nich podívám, vidím život. Svůj život. A jsem šťastná. Nemám důvod něčeho opravdu litovat. (Snad jen když jsem zklamala svou nejmilovanější bytost - moji nejdražší maminku. Snad jednou odpustí mi vše, čím jsem jí ublížila a snad ví, že je pro mě nade vše. Její neskonalá láska ze mě udělala milujícího člověka a její překrásný úsměv plný pochopení mi dává sílu, i když jsem plná strachu z neznáma. Jen díky ní, bytosti tak nádherné, jsem schopna vnímat krásu kolem sebe a radovat se z ní.) Vždy jsem se snažila jednat svým srdcem, to je to jediné, čeho se mohu skálopevně držet. Rozum se může plést, vždyť ho utvářeli lidé a jejich názory nemusí být správné. Ale srdce? Vždyť to se nedá zviklat. To je stálé jako vzduch, co dýcháme, jako Slunce, jež hladí kůži, jako hlína vonící poznáním starých věků. Srdce je jeden z nejkrásnějších darů. Dává nám schopnost milovat. Ne jen využívat. Díky srdci jsme schopni cítit bolest druhých. Díky srdci dokážeme vzlétnout k nebi, ale i padnout na zem. Díky srdci jsme schopni vnímat svět jinak, než jako hrubý, materialistický a necitlivý. Díky srdci chceme pomáhat, chceme milovat a toužíme být milováni. Díky srdci můžeme poznávat radost i z těch nejobyčejnějších věcí a můžeme být šťastni, i když svět kolem nás je bolestný a smutný.
Sen, kterým žiju každý den Slunce se probouzí a já s ním. Jeho zlatostříbrné paprsky se dotýkají mé tváře a tenký zvonivý hlásek mi šeptá do všech buněk těla, abych ještě chvíli nechala oči zakryty víčky, ať celá duše, celá mysl i tělo mohou vnímat alespoň o vteřinu déle tu nekonečnou krásu barevného, zpěvem ptáků a křídly včel ohlušujícího rána. Každý zvuk je tak krásný, tak kouzelný… Jen neotvírej oči! Jen sni dál! Ale já i Slunce víme, že čas běží neúprosně vpřed. Každou sekundou vzdaluje se realita, jež před chvílí ještě byla tak živá. Každým okamžikem mění se skutečnost. Musím vstát, je to však trest? Pro mě je to zázrak. Mohu pohnout rukou, mohu udělat krok. Děkuji z celého srdce, že vidím. Projdu pokojem a prsty se lehce dotýkám kolen. Bílé stěny. Točící se židle. Zažloutlých listů mé nejmilovanější knihy. Jak krásný zvuk vydávají ta černě vytisklá písmena jen při letmém doteku. Jako bych slyšela křídla holubic a zároveň havranů. Ten neustálý boj světla s tmou, života se smrtí, bílé s černou. A přesto mě ta skutečnost naplňuje hlubokým klidem. Já jako každý mám právo si vybrat, kam chci patřit, jakým směrem chci jít, čemu dám přednost. Na mně je ta volba. Poslední rozhodnutí je mé a nikdo mi ho nevezme. I když nedokážu změnit, kdy vyjde Slunce, kde začne sněžit nebo kudy se budou ubírat kroky států a zemí, to nejdůležitější je na mně - můj život a má cesta. Mohu se smát, když budu chtít, ale mohu také plakat, ale i snít, žít realitou, být klidná i vzbouřená, to je jen má volba. Mohu se vydat cestou proroků, ale i největších zločinců. Mohu milovat i nenávidět. Ale stále je to jen na mně.
Můj sen je milovat, můj sen je žít a nestydět se za svůj život. Můj sen je pomáhat druhým, aby byli schopni žít, jak opravdu chtějí, a nebáli se toho. Můj sen je, aby byli všichni šťastní…Vždyť každý člověk si své štěstí může najít. Blažena Mrlinová, maturitní slohová práce, jaro 2009
11
AULA. Zde počkati jsme musili, neb předcházející družina ještě skončiti neráčila. Když ale opustili již zmiňovanou místnost slavnostní, začala řež.
Pasování prvních ročníků – školní rok 2008/2009 Po dlouhém odpočívání, kdy jako medvěd v zimním spánku jsme ulehli, rozhodla družina naše do kroniky zapsat, co dělo se v měsících uplynulých.
Rodiče a jiní příslušníci rodinní začali přetlačovati se a vtěsnávati se do místnosti, aby, jak se říká, „lapili flek“. Když hemžení ustalo a nastal klid, za slavnostního troubení vstoupili jsme MY, dle abecedy seřazeni, a slavnostně usedli na přední stolice pro nás již připravené. Poté představování nastalo hlavounů školních, třídních a dokonce i města Hranice. Když každý se představil a pronesl proslov, mistr ředitel a učitel třídní náš začali povzbuzující i poučující slova k nám pronášeti, přičemž občas užívali titulů latinských, takže jim nikdo nerozuměl.
Tentokrát vyprávěti budeme o události všem neslýchané, kronikáři zatím nesepsané, ale lesáky každoročně konané. Jinak řečeno, řeč bude o pasování prvních ročníků. Tohoto dne, pátku šestého, měsíce února, léta Páně 2009, naše družina z jazyků se ulila, aby správné poklekání nacvičila a jak přijít oblečena věděla. Mistr Bartoš nenechal na nikom chlupu přebytečného, či snad, nedej Bože, kštice neučesané. (Po této události nemilé se samozřejmě dočkati nemůžeme, až nás ve druhém ročníku učiti bude.)
Když skončen byl tento slavnostní proslov, začali naše jména provolávati a my na špalek klekati museli, kde pasováni jsme byli loveckým tesákem do stavu lesnického fámula.
Po vyučování na obědy a do svých cel se vydali, kde každý snažil se každou vadu na kráse zneškodniti. Po této, u některých zdlouhavé a u některých dokonce neúspěšné činnosti, ráčil každý oháknouti se svým oblekem slavnostním a vyraziti k hlavnímu sídlu. Tam našel si každý příslušníka rodiny své a hlavním sídlem provedl je až k místnosti zvané
Po tomto domů vydali jsme se s velkými pasovacími listy a ještě pěknými zážitky. Šnek ve spolupráci s Orlíkem, Mordochajem a FOFRem
12
Vážení čtenáři, s příchodem nového školního roku přicházím do našeho školního časopisu s novou rubrikou – Léčivé bylinky z lesa, která vystřídá rubriku Ze života hmyzu. Myslím, že se tato rubrika bude hodit především studentům druhého ročníku naší školy, protože se bude zabývat, jak už z názvu vyplývá, především lesními bylinami, které se probírají právě ve druhém ročníku. A obecné vědomosti o rostlinách zde navíc budou obohaceny o cenné informace o léčebných účincích těchto rostlin.
Stanoviště: Mařince se zvláště dobře daří v polostínu a ve stínu. Důležité jsou také kypré vlhké, humózní půdy.
V tomto čísle Vám, milí čtenáři, představím první rostlinu nové rubriky.
Sklizeň: Nať se sklízí krátce před rozkvětem v květnu až červnu. Při sušení je aroma zvlášť silné.
Léčivé bylinky z lesa Mařinka vonná (svízel vonný) – Asperula odorata (Galium odoratum)
Léčivé účinky: Čaj ze sušených listů pomáhá při nervozitě a nespavosti. Současně také čistí krev. Voňavé sáčky v šatníku nebo prádelníku odpuzují moly, zašité do polštáře bývaly v minulých časech dobrým uspávadlem.
(lidové názvy: mařenka, božec, voňavý svízel, valdmajstr, májovník) Čeleď: Mořenovité (Rubiaceae)
Májová bowle: Rozveselující nápoj vytvoříte takto: Usušte hrstku čerstvých listů mařinky v teple během tří hodin. Otrhejte listy z lodyhy a dejte je do velké mísy. Přidejte šťávu z jednoho citronu a půl lahve bílého rýnského vína tak, aby lístky byly potopeny. Umístěte na teplém místě po dobu 3 – 4 hodin. Přidejte 4 – 6 lžiček cukru a půldruhé lahve vína. Vychlaďte. Před podáváním přidejte láhev jiskřivého bílého vína nebo sektu. Pro silnější nápoj se přidává trochu brandy, na hladinu se mohou pohodit lesní jahody.
Původ: Mařinka vonná je domácí téměř ve všech evropských lesních regionech a vyskytuje se navíc od Íránu po Sibiř. Již více než 100 let je základem tradiční „májové bowle“ . Znaky: Je to vytrvalá, 10 až 30cm vysoká bylina, zarůstající často rozsáhlé plochy souvislými porosty. Ze slabých větvených oddenků vyrůstají četné přímé čtyřhranné lodyhy s bohatými nepravými přesleny lysých kopinatých listů s drsným okrajem a krátkou osinkou na špičce. V květnu se objevují bílé, voňavé květy. Typické aroma mařinky pochází od kumarinu, obsaženého v pletivech, který se uvolňuje při vadnutí nebo sušení rostlinky. Vedle toho obsahuje v nati ještě mnoho vitamínu, hořčiny a třísloviny.
Upozornění: Pro vysoký obsah kumarinu je třeba mařinku opatrně dávkovat, jinak může vyvolat nevolnosti a bolesti hlavy!
13
Okénko poezie Zoufalá
Slunce zapadá
Je snad srdce mé souzeno k pláči
Slunce zapadá,
věčnému?
měsíc vychází
Bolest v něm se rovná zranění sečnému.
a mě napadá,
Zklamán jsem zas a znovu,
kde se nacházíš.
tak často jak luna skrývá se v novu.
Jsi doma?
Jsem cvičným cílem pro každou ženu?
Nebo v lese?
Naděje mění se v krvavou pěnu.
Bez Tebe je nuda,
Já beznadějný romantik jsem,
když jsem s Tebou, směji se.
zamiluji se rychleji než blesk by sjel.
Je to nečekaná změna,
Má touha snad nikdy neuhasne,
vím, že Tě mám moc ráda.
že další mne dostane, je tedy jasné.
Když něco řeknu, je to jen ozvěna,
A já se ptám,
která mi odpovídá,
bude tomu někdy konec? Snad ne tehdy, kdy nad mou rakví
nechci Tě mít jen za kamaráda.
zazvoní zvonec.
Hlava mi napovídá,
Další problém je tady,
že jsi sluníčko i bez blankytného nebe
neboť mé srdce má jizvy
a v mém srdci navždy uzamčen.
jak dlouhé hady.
MMM 3. C
Možná že jednou se v kámen promění, a tehdy nastane poslední jiskry naděje zmizení. Přema 1. A
14
Ftípky jitel. "Tento týden si už potřetí zapomněl klíče."
Krize dolehla i na zvířátka Současná ekonomická krize se dotkla i zvířátek v lese, která kvůli ní svolala schůzi. Prý už do lesa nechodí tolik lidí, co tam nechávali zbytky jídla, ale i mobily, MP3, oděvy a vše, co se dalo zpeněžit. Radila se, co s tím, a nakonec se shodla, že budou muset holt začít chodit do práce. Za nějakou dobu prý se sejdou a řeknou si svoje zkušenosti. Zvířátka se potkala za měsíc a první se ujala slova liška: „No, já jsem si našla místo hlídače v drůbežárně. Za čtrnáct dní si majitel přepočítal slepice a zjistil, že mu jich čtrnáct chybí. Tak jsem dostala padáka.“ Vlk povídá: „To já jsem nastoupil k hlídání stáda ovcí. Za čtrnáct dní si je majitel přepočítal a zjistil, že mu jich dvanáct chybí. Tak jsem dostal padáka!“ Medvěd povídá: „To já jsem si sehnal místo hlídače v cihelně. A dělám tam dosud!“ Ostatní zvířátka se ptají, jak je to možné. Medvěd jim odpověděl: „Cihly nežeru a Ukrajince nikdo nepočítá!“
Zlatá rybka Zlatá rybka chce odjet na dovolenou a hledá někoho na záskok v plnění přání. Požádá krokodýla, který s tím souhlasí. Po týdnu se rybka vrátí, přijde za krokodýlem a ptá se ho: "Tak co, krokodýle, nebylo to těžké?" "Ne, nebylo." "Byl tu někdo?" "Ano, včera jeden mladík." " A co chtěl?" "Přál si ho mít až na zem." " Jak jsi to udělal?" "Ale, ukous jsem mu obě nohy."
Nejhorší druh sadismu Víš, jaký je nejhorší druh sadismu? Vystrašit pštrosa na betonu! Hafan nakupuje Obrovský pes s peněženkou v tlamě vejde do řeznictví: "Tak mladý pane, dáte si masíčko?" žertuje řezník. "Haf!" štěkne pes. "Hmm," odtuší prodavač. "A budou to játra, slanina, roštěná." "Haf!" "Půl kila, kilo." "Haf!" Ohromený řezník maso zabalí, vezme si peníze z peněženky, podá nákup psovi a jako v mrákotách tohoto zákazníka sleduje. Pes vejde do blízkého činžáku a začne škrábat na dveře. Ty se otevřou a v nich stojí rozzlobený pán. Řezník: "Vy máte tak chytré zvíře." "Chytré?!" diví se ma-
Medvěd a zajíček Stojí velká fronta zvířátek a všechna čekají, až se otevře krámek. Jeden malý zajíček hopsá dopředu, medvěd ho chytne za uši, hodí ho na konec řady a křikne: "Nepředbíhej!" Zajíček znova běží dopředu, ale medvěd ho zase chytne za uši, hodí ho na konec řady a povídá: "Nepředbíhej!" Zajíček si smutně sedne na bobeček a povzdechne si: "Ach jo, já snad dneska neotevřu."
15
Jak se žáci baví v hodinách ☺
Rampa Mc Quak Skyline-Candy 2. A
16
Legenda o papežce Co se lze domnívat
Koncem měsíce září navštívil Českou republiku nejvyšší představitel katolické církve, papež Benedikt XVI. V jednáních bývá nejčastěji oslovován Svatý Otče, Vaše Svatosti apod. To proto, že podle křesťanské věrouky je zástupcem Boha na Zemi. Naše historie již zná více než 200 těchto božích zástupců. O tom, že ne všichni si zaslouží shora uvedená oslovení a že jejich život a skutky měly daleko k našim představám o svatosti, svědčí mnoho historických pravd, někdy třeba i polopravd. Čemu věřit?
Její otec i matka byli pravděpodobně vzdělaní angličtí misionáři z kraje Wimborne, kteří podle příkladu biskupa Bonifatiuse z Lioby odešli šířit křesťanství mezi Germány - Sasy, a to konkrétně do německé Fuldy, která byla v 9. století symbolem německého katolicizmu. Zde se v Mohuči měla Johanna narodit a prožít své dětství, kdy ji otec zajistil vzdělání pro dívku v té době nebývalé – naučila se psát, číst, počítat a rovněž základům lidového léčitelství. Jaká ji však tady čekala budoucnost? Johanna pomýšlela na vstup do kláštěra, ale poslání pouhé jeptišky ji neuspokojovalo. Druhá možnost, že by se vdala, byla ženou v domácnosti a vychovávala děti, nepřicházela pro ni v úvahu už vůbec. Prý také v této době osiřela. Johanna ve svých dvanácti letech byla velice inteligentní, a protože jako žena nemohla dál studovat na klášterních školách, ani v opatství nebo při katedrále, opustila Fuldu a vydala se do Athén. V Athénách již žila ne jako žena Johanna, ale byla tam známa jako mnich Johannes a vyučovala na církevních školách. (Pokračování příště)
Podívejme se ovšem na jinou zajímavost. Ve 13. století začala Evropou obcházet podivná legenda o ženě – papežce. Církev papežku akceptovala až do začátku 17. století, kdy ji po rázných reformacích prohlásila za smyšlenou osobu z legendy, nezakládající se na pravdě. Ale legenda o ženě převlečené za muže kolovala mezi lidem dál. Podle pověsti seděla papežka Johanna alias Johannes Anglicus - na svatém stolci v polovině 9. století. Němečtí romanopisci ji nazývají Johanna von Ingelheim. Prý se narodila roku 818 v Mohuči – ale podle jiných v Anglii a do Německa se dostala až s rodiči v rámci christianizace. V legendách z pozdější doby je jmenována také jako Jutta, Frau Jutte, Gilberta, Agnes nebo Glancia. Avšak seriozní historikové pokládají papežku Johannu pouze za fiktivní postavu.
Ing. P. Sovka
Její pontifikát kladou některé encyklopedie mezi léta 855 až 857, tedy mezi vládu papežů Lva IV. a Benedikta III. Jiné verze pontifikátů jsou ale střízlivější: v roce 855 končí vláda papeže Lva IV. a ve stejném roce je nastolen Anastazius III. Ten však několik týdnů nato umírá, a tak po něm nastupuje Bendikt III. Další prameny se dokonce o Anastaziovi III. ani nezmiňují a na pontifikát Lva IV. navazují téměř okamžitě papežstvím Benedikta III.
17
„Dali mi pušku, dali mi drogy, zabíjel jsem lidi. Byla válka.“ Tyhle věty můžete slyšet od 13tiletých chlapců, kteří bojují v nejbrutálnějších válkách světa. Války zanechávají smutné příběhy. Nevinné děti, jejichž ruce a nohy utrhly miny, byly postřeleny, zmrzačeny nožem, viděly umírat své nejbližší, držely v náručí matku, která před jejich bezelstnýma očima plnýma strachu a beznaděje naposledy vydechla, když přišla o čest a byla ponížena nejhorším způsobem, jakým jen žena může být. (V Koránu je řečeno, že tělo ženy patří jí samé, jejímu muži a Bohu – Alláhovi. Proto chodí ženy zahalené a jsou terčem posměchu, přitom by si lidé měli vzít příklad z jejich oddanosti.)
Kde končí naše slepota a sebestřednost? Každý z nás už zažil ten pocit zklamání, když pod vánočním stromečkem nenašel to, co očekával, ale některé děti a lidé na světě nedostali nikdy od nikoho žádný dárek. Většina z nás nechce chodit do školy, protože nás to nebaví a vidíme tisíc jiných možností, jak trávit volný čas. Ale vlastně máme štěstí, že můžeme studovat, dokázat se pak postarat o sebe i svou rodinu, jiní to štěstí nemají a slyší o škole jen z vyprávění. Neumějí ani číst ani psát, ale zato jsou většinou obdařeni citlivým vnímáním světa a mají úplně jiné žebříčky hodnot, pro některé nepochopitelné, až neskutečně jednoduché.
Polovina obyvatel Afriky má v přepočtu 20 korun na den, přitom žádný domov, žádnou práci, ani žádnou představu o tom, jak přežijí další den. Afrika dennodenně bojuje s přírodními katastrofami, chudobou, nemocemi - a nepotřebuje k tomu všemu umírání ještě válku. V Etiopii žije asi 100 000 dětí na ulici. Spousta malých holek na ulici má děti, které přivedly na svět samy, do nepředstavitelné bídy a špíny, a nemají zkušenosti ani tušení, jak s nimi přežít. Lidé chodí více než 10 km ve vedrech, aby se mohli napít. Vodu čerpají z díry v zemi – hnědou a smradlavou břečku, kolem které je plno komárů, přenašečů žloutenky typu C i spavé
Ani ne devět hodin letu od nás umře během hodiny průměrně 240 dětí. Každých 15 vteřin umírá v Africe dítě mladší pěti let. Afrika je nejchudším kontinentem na světě. Děti umírají následkem hladu, AIDS a zneužívání ze strany brutálních vojáků. Hladových je v Africe přes 200 miliónů. Tisíce jich denně umírají hladem. Libérie je jednou z nejchudších zemí světa. Nenajdeš tady skoro žádného člověka staršího 40ti let. Spousta rodin je tak zoufalých, že posílají na ulici i své děti, aby vydělávaly prostitucí. Děti již v útlém mládí ztrácejí rodiče, jejichž imunitní systém podlehl HIV. Na základní léky, které tlumí bolest umírajících, nejsou prostředky. 18
nemoci. 256 tisíc lidí v Africe ani nemá přístup k pitné vodě. Člověk, který nikdy neviděl opravdový smutek a přitom naději v očích malých dětí, jen spoře oděných, sedících na ulici a odkázaných na dobrotu kolemjdoucích, nemůže pochopit, že mu vlastně nic nechybí. Všichni se občas hádáme se svými nejbližšími a cítíme se ukřivdění a uražení. Oni nemají takové pocity. „No tak ti se mají,“ řekne si polovina z nás. Ale že nemají nikoho, kdo by jim dal pusu na dobrou noc, kdo by je pohladil nebo objal v jejich těžkém životě, to už je věc druhá…že?
ní záchranou. Pes se naježil a přikrčil se. Nevěděl, jestli má očekávat ránu za něco, co vlastně neudělal. Chlapec se zastavil a znejistěl. Ač se mu klepala ta malá drobná ruka, natáhl ji ke psovi. Byli k sobě už na dotek. Potom se zhroutil na zem… A pes ho něžně olízl, lehl si vedle něj a položil si hlavu na jeho vyzáblé bříško tak, aby viděl na vojáka, který vše zpovzdálí s kamennou tváří pozoroval… Veronika Mahrová, 4. A
Nikdy nezapomenu pohled na malého bosého chlapce, který procházel kolem ozbrojeného, i pro dospělého člověka hrůzně vypadajícího vojáka. Obešel si ho s velkým respektem a hlavně se strachem. Šel pak přímo naproti psu, který nevypadal zrovna mírumilovně. Dítě šlo k němu odhodlaně, jako by byl ten pes jeho posled19
Soutěž o nejhezčího lesáka Redakce školního časopisu vyhlašuje soutěž o nejhezčího lesáka - žáka lesnické školy.
- Hlasovat můžete pro jakéhokoliv žáka naší školy (pro kluky) - Hlasujte pro lesáka, který se vám líbí, kterého máte rádi nebo který se vám prostě zdá ten NEJ a měl by získat titul nejhezčího lesáka - Hlasujte jednoduše na webových stránkách www.nejlesak.borec.cz nebo vhoďte svůj hlas do schránky Homelesu. - V příštím čísle vám představíme lesáky s největším počtem hlasů – finalisty, pro které budete dále hlasovat. - Ve třetím (jarním) čísle našeho časopisu vám představíme vítěze, který získá kromě titulu také hodnotné ceny!!! (O jaké ceny se bude bojovat, to se dozvíte již v příštím čísle)
NEVÁHEJTE A HLASUJTE PRO SVÉ FAVORITY!!!
20
Staňte se EKO!
I vy můžete pomoci v ekologické recyklaci. Stačí jen, když se dostavíte s použitými nebo nefunkčními bateriemi do třídy 2. A.
21
22
