ÚVODNÍK MÁŠ ZÁJEM??? (Lucie Schmiedová, 2.B)

ÚVODNÍK

Chobotnnice z Čertovky, Ota Hofman, Albatros 1997 dop. cena 174,nová cena 120,-

Po měsíční pause opět vychází další číslo školních novin, tentokrát únorové, které je zároveň prvním číslem roku 2009, v němž by- České dějiny v datech, Jiří Pernes, Albatros 1998 chom Vám všem, sice opožděně, ale přece dop. cena 170,chtěli popřát hodně štěstí a zdraví. nová cena 90,Malování zvířat, Josef Brukner, Albatros 2003 dop. cena 160,nová cena 80,-

V tomto čísle Vás čeká rozhovor s jedním ze studentů GVN, Martinem Žídkem, který společně se třemi dalšími lidmi gymnázia podnikl 31. prosince 2008 výlet na Javořici na kolech. Samozřejmě, že pro vás máme také krátké články o letošních lyžařských výcvicích v Aldrově a k nim spoustu fotek. Jedna z redaktorek našich novin napsala recenzi k filmu Sex ve městě, a aby recenzí nebylo málo, vybrali jsme další čtyři zajímavé, ale tentokrát na divadlo, které zahrály třídy 1.C, 2.B a 3.C pod vedením pana Cempírka (11.prosinec 2008, KD Střelnice Jindřichův Hradec). Pro studenty, kteří si už pomalu vybírají vysokou školu, máme opět krátké představení jedné z vysokých škol naší republiky. Jsou připraveny i dvě reportáže týkající se otevření nové badatelny v našem městě. V té druhé se dočtete o pořadu, jež jsme 4. února 2009 navštívili – Finskem se psím spřežením. Nechybí ani pár článků od našich malých pisatelů – primánů. Příjemné čtení.

Moje kamarádka je koza nebeská, Patricia Schröderová, Albatros 2003 dop. cena 140,nová cena 100,Čarodějnice se nelíbaj (1. díl), Hortense Ullrichová, Albatros 2000 dop. cena 130,nová cena 100,Láska je na palici (2. díl), Hortense Ullrichová, Albatros 2002 dop.cena 140,nová cena 100,Na každym prstu jeden (3. díl), Hortense Ullrichová, Albatros 2003 dop. cena 140,nová cena 100,Všechny tři díly dohromady 250,Sbírka příkladů z matematiky pro 5.-9. ročník ZŠ a víceletá gymnázia, Radim Slouka a kol., FIN 1994 dop. cena 60,nová cena 40,-

(Lucie Schmiedová, 2.B)

Sbírka příkladů z matematiky pro 5.-9. ročník ZŠ a víceletá gymnázia 2, Milan Žůrek, FIN 1994 dop. cena 75,nová cena 40,-

MÁŠ ZÁJEM??? Ve školních novinách i nadále pokračuje rubrika s názvem blešák, znamená to, že se tam budou objevovat věci, které chceš prodat nebo které sháníš. Zda něco potřebuješ darovat, prodat nebo sehnat napiš na e-mail: [email protected], nezapomeň připsat kontakt nebo alespoň jméno a třídu!! Můžeš nabídnout cokoliv!!  

Gymplák únor 09

Geometrie pro 5.-9. ročník ZŠ a víceletá gymnázia, Jan Slouka, FIN 1993 dop. cena 60,nová cena 40,Všechny jsou skoro netknuté ve výborném stavu. Kontakt: 728 735 693 [email protected]

1

Obrazovkou blíže Finsku

Přehled zbývajících „gympláckých“ plesů pro rok 2009 v KD Jitka Jindřichův Hradec:

Dne 4. února 2009 proběhl pořad: Finskem se psím spřežením, doplněný krátkou besedou spolu s hlavním aktérem. Seznámili jsme se se životem v těchto oblastech. Zjistili jsme, že se zde nekrade a lidé jsou zdvořilejší než u nás. Film byl zaměřen na cestu čtyř mužů na sever, kteří byli doprovázeni dvaadvaceti psy, o něž museli celou dobu řádně pečovat. Na noc jim vyhrabávali díry do sněhu, aby neprochladli. Lidé naopak přečkávali noc ve srubech, kde bylo jejich povinností udržovat čistotu a pořádek – to vše bez jakýchkoliv poplatků. Na cestách potkali mnoho zajímavých lidí, mezi nimiž byla i děvčata z léčebny pro problémové dívky. Muže potkala i řada trapasů, veselých chvil, ale bohužel i nešťastných příhod, mezi které patřilo i zranění jednoho z tažných psů. Z ohlasu našich spolužáků jsme usoudili, že pořad měl větší úspěch, než dříve zhlédnutá Stoprocentní Kuba.

27. 2. Maturitní ples GVN 4.C 13. 3. Maturitní ples GVN 4.B Máme na co vzpomínat…. Již od rána jsem byl nervózní, v noci jsem téměř nespal. Cítil jsem, že se blíží můj velký den. Možná to fakt pro lidi byl jen ples, ovšem jen do chvíle, než se tam dostavili. Potom se to změnilo na největší pařbu, jakou jsem viděl, co se týká plesů. Skoro do čtvrté hodiny ranní byl parket plný lidí, kteří se bavili a pařili a plné podium odvážlivců, kteří se nebáli ukázat své taneční kreace. Nástup, kterým začal můj ples, si nepamatuji. Nepil jsem, ale byl jsem doslova v šoku. Srdce mi bušilo jak o závod a jediné, co vím, byla moje písnička a lehká příjemná bolest od mincí co na mě dopadaly. Kolem desáté hodiny bylo KC Jitka plné lidí, dokonce prý něco přes tisíc. A pak přišlo půlnoční překvapení, kdy se i naše paní profesorka Machová tak rozdováděla, že šla pařit s námi. Jako půlnoční překvapení jsme měli připravené taneční kreace na písničku YMCA, a pak Stand up for the champions, kdy se zapojili všichni lidi v sále, všichni skákali, tleskali a zpívali, co jim hlasivky stačily, to byly nejkrásnější chvíle, a pak už jen tancování, které skončilo zavřením Jitky. Co jsem slyšel, každý mi děkoval za tak krásný ples a pro všechny to byla rozhodně nezapomenutelná akce…

(Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)

Město má novou badatelnu a studovnu Dne 5. února 2009 byly nově zpřístupněny prostory Muzea Jindřichohradecka v budově bývalého kláštera minoritů ve Štítného ulici, a to badatelna a studovna. V rámci dějepisného semináře a hodiny dějepisu jsme mohli zhlédnout nově zrestaurované tisky z fondu muzejní knihovny. Prostory jsou pro veřejnost otevřeny vždy v pondělí a ve středu odpoledne od 12.30 – 15.30hodin.

(Antonín Freimann, 8.A)

(Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)

(foto : Petr Komárek) (foto : Zdeněk Píša, Deník) Gymplák únor 09

2

Rozhovor s ...

6. Jen pánská jízda? Ano, cestou k vrcholu potkal sice Mitas část své rodiny a několik slečen, které náš tým, a hlavně Lukáše očividně okouzlil, ale klobásku nahoře už jsme baštili zase jen sami čtyři. 7. Máš nějaký pikantní zážitek z této cesty? Asi vím, kam míříš, ale o tom mluvit už nebudu. Jinak pikantních zážitků bylo samozřejmě mnoho, například sjezd z namrzlé Javořice byl velká legrace. Já sám jsem rád, že nikdo neviděl můj karambol na kluzkém ledu, to by se mi byl býval Honza smál až do Žirovnice.. 8. Chceš snad říct ještě něco, co by mohlo naše čtenáře zajímat? Snad jen, že pokud by měl kdokoliv chuť se při podobných akcích k nám příště připojit (muži, ale i ženy), tak ať neváhá, určitě si na ty úžasné zážitky vzpomene, až bude další pondělí zasedat za školní lavici. (Lucie Schmiedová, Karolína Havlíčková , 2.B)

...Martinem Žídkem

Čtyři nadšení sportovci (gympláci) se rozhodli podniknout poslední den roku 2008, tedy 31.prosince, výlet na kolech na Javořici. Kdo a jak tuto akci zorganizoval nám řekl Martin Žídek. 1. Kdo dostal nápad uskutečnit výlet na Javořici? Tak výlet na Javořici vyšel z hlav pánů - Lukáše Mitase a Petra Pokovby, upřímně nevím, kdo z nich vymyslel tu šílenost jet v -15°C, patnáct kilometrů na kole jako první, ale asi to byla společná kooperace... 2. Po kolikáté se takový výlet konal? Letos to byla premiéra, ale vzhledem k tomu, že to byl úžasný sportovní, dobrodružný, a pro Honzu Tučka s panem Pokovbou i sexuální zážitek, tak už plánujeme další akce podobného charakteru (případně i pro více lidí..) 3. Sexuální zážitek? To víš, divoká příroda, chlapci v přilnavých cyklistických oblečcích, ale já zůstanu taktní, ono se to přece ani do školních novin nehodí, prostě chlapsky řečeno (jestli tedy mohu takhle do novin) - byla prdel.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze je největší vzdělávací institucí svého druhu ve střední a východní Evropě. Navazuje na více než 200 letou tradici výuky technické chemie v Čechách. Absolutorium VŠCHT Praha je dobrou vstupenkou k perspektivnímu, prestižnímu a nadprůměrně finančně ohodnocenému uplatnění v technické, výzkumné i manažerské sféře v České republice i v zahraničí. Od akademického roku 2004/2005 přešla VŠCHT Praha na nový model plně strukturovaného studia. Absolventi středních škol mohou studovat nejprve bakalářské studijní programy, po jejich ukončení obdrží titul bakalář (Bc.). Následně pak mohou pokračovat ve studiu ve dvouletých navazujících magisterských programech, po jejich ukončení získají titul inženýr (Ing.). V akademickém roce 2006/2007 zahájila VŠCHT Praha studium v novém bakalářském studijním programu CHEMIE, který jako první v České republice získal právo užívat označení “Eurobakalář” v oboru chemie. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze umožňuje bakalářské studium i v Mostě-Velebudicích a v Táboře v rámci Výukového a studijního centra. Bakalářské studium je nabízeno v prezenční i kombinované formě (denní studium i studium při zaměstnání).

(foto : lm) 4. Tato akce se tedy týkala jen V.I.P. lidí? Vůbec ne, právě naopak. Doufáme, že se k nám při příštích ročnících připojí více lidí z gymnázia (připadně i odjinud), dokonce jsme fantazírovali, že by z toho mohla časem vzniknout jakási silvestrovská tradice. 5. Jací další zdatní sportovci se zúčastnili? Kromě mne tedy ještě Lukáš Mitas, Honza Tuček a Petr Pokovba.

Zdroj: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Gymplák únor 09

3

nezkoušíme místo hodin češtiny, nikdy se celá třída nesejdeme. Abych se vyjádřila konkrétně k pohádkám, chtěla bych zmínit dílo Terky Bláhové, ve kterém postavy dabovala jen jedna osoba, proto jsem se po chvíli neorientovala v obsahu, musela bych dávat hodně velký pozor, abych dokázala odlišit, kdo je kdo. Naopak kdybych četla tuto pohádku na papíře, ohodnotila bych ji výbornou. Je velký rozdíl mezi pohádkami, které jsou ve psané formě a které se hrají. Některé vypadají na papíře hrozně, ale v hrané podobě jsou téměř nejlepší. Vše závisí na organizaci, obsažení herců, počtu generálek, na snaze a určitě i talentu účinkujících. (Karolína Havlíčková, 2.B)

Dne 11. prosince loňského roku, tedy 2008, se v Kulturním domě Střelnice v Jindřichově Hradci odehrála divadla, pod vedením pana Cempírka. Akce se zúčastnily tři třídy – 1.C, 2.B a 3.C. Požádali jsme čtyři studenty, kteří byli ochotni napsat krátké recenze týkající se tohoto dne. Jak to vidím já Kdysi v prosinci jsme hráli pod vedením p. Cempírka divadlo na Střelnici. Bylo to divadlo, které jsme si měli sami vymyslet, i sami realizovat. Vše se natočilo a my jsme tedy měli možnost ohodnotit naše role nejen z pozice herce, ale i z pozice diváka. Naše divadlo, tedy divadlo 2. B, vypadalo na videu lépe, než jsme si někteří na konci představení mysleli. Sice jsme objevili pár chyb v držení našich těl, ale ten výraz radosti ve tvářích a hlasech byl, a to je asi to nejdůležitější. Copak lze hrát divadlo bez radosti? Bez humoru? Nemůžeme, a snad ani většina z nás nechce mít divadlo dokonalé. Našim cílem je dobrá improvizace s nádechem ironie, s kapkou vážnosti a s trochou nadsázky. A to se nám, doufám, povedlo… Vždyť nikdo není dokonalý, a jenom Chuck Noris dokáže rozplakat cibuli. :) Nebuďme cibule a shlížejme na naše chyby s úsměvem a pochopením. Děkuji vám. (Tereza Bláhová, 2.B)

Krátce o divadle Loutkové divadlo, které jsme hráli v prosinci roku 2008 v Kulturním domě Střelnice Jindřichův Hradec, se celkem vydařilo, i přestože jsme před samotným večerem prožívali někteří velký stres, jak to celé dopadne. Myslím si, že jsme to nakonec ale všichni zvládli. Nestěžuju si ani na moderátory (Honzu Vlčka a Vítka Šedu). Jediné, co bych v příštím roce změnila, tak místo zpívání s kytarou bych zařadila hudební scénku. (Vendula Karlíčková, 2.B) Škola hrou, takže všichni na scénu

Pohádky 2009

Na 11. prosinec budeme mnozí ještě dlouho vzpomínat. Co se dělo? Nemohli jste nic zaregistrovat ve zkorumpované televizi, ani v tuzemském bulváru, a ani v tom zahraničním. Žádná celebrita totiž nepodvedla druhou, i když tím si nejsem tak jistý, ani se nekonal teroristický útok na Pentagon, ale v malém, zapadlém městečku, známém také jako Jindřichův Hradec, měla svou světovou premiéru divadla, která si dlouho, ale opravdu dlouho připravovaly třídy 1.C, 2.B, a nakonec to nejlepší, 3.C. Samozřejmě pro ty, kteří navštěvují tento vznešený ústav již druhým, či třetím rokem, to nebyla žádná novinka, ale co ubozí prvňáčci? Jak říkal jeden můj nejmenovaný učitel ze základní školy, život není žádné péro, a tak se náš milovaný profesor Cempírek nepáral ani s nimi. Bylo jim jasně zadáno, aby napsali nejprve pohádku, a poté scénář. Druháci měli za úkol napsat scénář na loutkové divadlo, no a na nás (elitu národa) zbyly jednoaktovky. Mnozí se toho

Nevím, zda se nám pohádky povedly nebo ne, ale doufám, že jsme těch pár lidí v publiku neodradili. Myslím si, že když se alespoň jednou za rok postavíme na prkna jeviště, určitě to není na škodu. Už z důvodu, že se stmelí kolektiv, poodkryjí se i trochu charakterové vlastnosti každého z nás a je to především i zábavnější forma výuky. Můžeme tak lépe pochopit i děj literárního díla. I když se teď jednalo o pohádky, které jsme si vymysleli. Mezi známými jsem slyšela i názory, že divadla jsou „hlouposti“, ale já si to nemyslím, je to jistě dobrá zkušenost a člověka to rozhodně posune o kus dál. V pohádkách má určitě svou roli i improvizace, bez které by představení nebylo tak zábavné, na druhou stranu, kdybychom na zkoušky měli více času, každý by přidal svou poznámku a pohádky by se vylepšily. Problém je v tom, že pokud Gymplák únor 09

4

Praha je všech Čechů ráj

chopili velmi aktivně, ale většina skončila jistě jako já, tedy psaním scénáře noc před ‘uzávěrkou’. Ach jo, kdybych jen nebyl takový lenoch :). Ale jak už tomu bývá, svět je nespravedlivý, a tak všichni, co odevzdali, byli odměněni jedničkou. A pak se nám začaly konečně v hlavě rodit otázky a plány. Čí divadlo budeme hrát? Kdo ho bude uvádět? Jak to vlastně bude vypadat? Nevím, jak to bylo v jiných třídách, ale věřte, že u nás, i když se o tom přemýšlelo, tak to většinu nezajímalo a proč? Protože jsme všichni dobře věděli, že náš talent něco vymyslí až pár hodin před vystoupením, a také tomu tak bylo. Vše se vlastně vymyslelo až dva dny před dnem D, na první a poslední oficiální zkoušce. Já měl nejvíce starostí s vytvořením záchodové kabinky, jiní třeba nacvičovali tanec, či zpěv. Užili jsme si při tom spoustu legrace a rozhodně máme na co vzpomínat. Konečně přišel den vystoupení a my jsme se nemohli dočkat. Mrzí mě, že Vám tady bohužel nemohu povyprávět o tom, jak probíhalo divadlo prvního a druhého ročníku, protože jsem ho neviděl. Ano, světe, přiznávám se. „Měl by ses stydět, Lukáši!“ „Ano, stydím…“ :) Omlouvám se tedy mladší generaci, a teď už k divadlu našemu. Poslední chvíle před vstupem na scénu jsme si všichni ještě opakovali scénáře, a pak hurá do boje. Byl to výborný večer, plný vtipu a lehkosti (lehkosti doslova, kdo viděl mé divadlo, ví, o čem mluvím). Všichni jsme si to moc užili, protože není nic lepšího, než stát na podiu a vládnout. Když stojíte na tom vyvýšeném místě v sálu, máte pocit, že celý svět je váš, a tak to jistě necítím jen já. Možná si řeknete, že to bylo jen kýčovité vystoupení, které nestojí ani za těchto několik řádek, ale pro nás to je zkušenost a skvělý doplněk výuky. Již teď se nemohu dočkat na příští rok, kdy mě a mou třídu čeká závěrečné revue. Bude to naše derniéra a musím říct, že mi tohle ‘řádění’ na divadelním podiu bude opravdu chybět. (Lukáš Le, 3.C)

Čípak Praha vlastně je? Projíždím po mnohahodinové jízdě předvánoční večerní Prahou, když mne napadne, proč chvátat, proč se nezastavit a neprojít tímto nádherným pohádkovým městem? Auto nechám kupodivu velice blízko od centra bez placení, ale panu Bémovi to nepovím, aby to se svými úřeníky nezpoplatnil, a již jsem v mece všech Čechů na Václaváku. Zkusmo zacházím do nejrůznějších obchodů a ptám se obchodníků na ceny rozmanitého luxusního zboží. Většina mi řekne, že dostanu slevu, když budu platit hotově. Nechápu proč, ale je to tak. Nekupuji nic a se zájmem sleduji muže, který s úlevou, že něco koupil, vysází „na dřevo“ zhruba výši mého měsíčního platu za roztomilou titěrnost pro svou ženu. S úlevou odcházím, když v praxi zjišťuji, že Sametová revoluce se opravdu zdařila a opravdu už máme, hurá, spoluobčany, kteří mají peníze. Dvanáctihodinová jízda autem téměř v tahu způsobila, že bych snesl něco do žaludku. Vzpomínám na mladá léta, když jsme vypadli z Alfy, z Astry a z nejrůznějších podniků v této oblasti, kam jsme jako nemajetní studenti v krutém komunismu chodili tančit a pít, tak tehdy nebylo nic jednoduššího, než si dát buřta, nebo klobásu u stánku. Bylo to hnědé, někdy lehounce připálené, ale dalo se to jíst. Za peníze tak zanedbatelné, že si ani nepamatuju, kolik to stálo. Vím, že dnes se říká, že tenhle obchod ovládá ruská mafie, ale je mi to jedno, hlavně když dostanu kvalitní klobásu a na korunu koukat nebudu, určitě nebude stát víc než rohlík na Ruzyni, který jsem v říjnu obdržel v tranzitu za 130 korun. Opět jásám, klobása stojí jenom 60 korun. Ještě že máme koruny, v eurech bych na to asi neměl, i když teď vraceje se z Itálie, zbývá v mé peněžence více, protože Česká vláda rozumně podporuje naše, tedy cizí banky poplatky, které si vezmou za opětnou transakci na koruny. Není to krásné?

Pan profesor píše Objevuje se zde nová rubrika „Profesor píše“, tentokrát zde najdete články od profesora Jaroslava Cempírka.

Docela hezké Rusky mluvící česky se silným Gymplák únor 09

5

přízvukem z dnes již opět milované ruštiny se ptám, odkud berou klobásy.

Vladimír Putin vyznamenán v Drážďanech

Odpoví mi, že neví, ale když nabírá nejhnusnější hořčici, kterou podle své chuti znám, tak volám, českou hořčici, kremžskou, bavorskou, nebo normální českou nemáte?

Mé milované Drážďany vyznamenaly Vladimíra Putina za zásluhy o kulturní výměnu mezi Němci a Rusy.

Než tohle dopovím, ona řekne, že jinou hořčici nemají.

Říkám mé milované Drážďany, protože je to město, na něž mám opravdu nádherné vzpomínky ze začátku osmdesátých let, kdy jsem tam podobně jako Vladimír Putin pracoval.

Klobása je veliká, je rusky gigantická, vypadá jako oblouk, který se klene od Pyrenejí k Uralu. Má barvu, která z šedě mléčné přechází až místy do černé, malinko podezírám Rusku, jestli není od Černobylu, myslím ta klobása.

Nebyl jsem tam jako agent KGB, STB, anebo něco podobného, ale má mise byla daleko zákeřnější. Pokoušel jsem se dotáhnout české národní obrození do konce, nic méně a nic než počeštit naše odvěké protivníky Němce.

Zkusím ještě nadhodit křen. Ale to už se Ruska podívá tak, že tak útočně se na mne nikdy nedíval žádný voják ruských okupačních vojsk. Jak je to mísení kultur krásné a jak jsou ty východní zvyky obohacující. Ještě před usnutím budu s vděčností vzpomínat na pana Kocába, že ty Rusáky od nás poslal pryč.

Tihle Němci se do toho dali s nadšením. Mne vbrzku trápilo, že jsou ještě nesvobodnější než my, protože pro ně v Železné oponě téměř neexistovala skulinka. Drážďany byly plné jizev z války, o níž drážďanští Němci moc dobře věděli, kdo ji způsobil. Stále se vyrovnávali s myšlenkou nesmyslnosti náletů, ale jaký smysl měla jejich genocida Židů a devastace mnoha poražených a obsazených národů.

S odvahou se zakousnu do daru neznámého původu, moc to nekoušu a posílám do hlady stáhnutého žaludku. Druhé sousto je už opatrnější, mé chatrné zuby se dokonce zastaví o nějakou tvrdolinu. Třetí sousto už rovnou vyplivnu do blízkého odpadkového koše a symbol evropského domu hážu i s malým krajíčkem chleba tamtéž. Kupodivu mám najednou pocit přesycení. Jak intenzívní zážitek ze setkání s ruskou kulturou, anebo novou českou…?

Myslím, že Němci vsadili právě na to, že Putin na ně nemůže mít špatné vzpomínky, že v něm něco přátelského zůstat muselo. Na druhé straně je i Putinovo jednání dosti pochopitelné. Může si myslet, že z Ukrajiny se dělá tak trochu trojský kůň ostatního světa proti Rusům. U nás se proti nim připravuje radar. Když začnu dělat ze žáčka grázla, určitě se jím stane, zejména když má sílu. Rusko řeklo Ukrajině i celému světu. Stavíte se okázale proti nám, ale náš plyn potřebujete.

Chvíli se Na Můstku dávám do řeči s černochem mluví dokonalou češtinou. Je příjemný a říká mi s hrdostí, že je Pražák. To se mi líbí. Myslím na něj a v duchu mu odvětím, a to kdyby sis tu mohl dát typickou pražskou klobásu, to by ses tu cítil dvojnásob doma.

Když jsem pracoval v Německu, Semperova opera pro mne byla tajemstvím, rekonstruovala se. Jistě byla něčím podobným pro Putina. Nyní, kdy jsou Drážďany opraveným, hrdým, nádherným evropským městem, musel být i pro agenta KGB, anebo jakou vlastně má dnes funkci? Akt předání právě v sále této opery velmi emotivním zážitkem.

Výhodně jsem koupil k Vánocům několik typických českých matrjošek a spěchal k autu, celou cestu domů jsem si pak zpíval, Praha je všech Čechů ráj. (Jaroslav Cempírek)

Poznámka nakonec. Všimli jste si, že když Andrea Merkelová přijímá hosty, vždy tam jsou tři vlajky. Gymplák únor 09

6

Upřímně říkám, že bych nejraději zůstal na koncertě skupiny 4ever až do konce, protože jejich mladý, živý, krásně šlapající styl mi dal okamžitě zapomenout na mé roky a vrátil mne zpět do věčných jarních dnů. Pohledy teenagerů mi dávají najevo, že je mezi nimi nezvaný host. Jak zvláštní mládež.

Ona vědomě hosta postaví před jeho vlajku a sama se ocitne jakoby náhodou pře vlajkou Evropské unie, protože německá vlajka je jaksi daleko. Dává tím najevo svou sílu, my jsme Unie a já jsem Unie. Je mi to velmi sympatické. Co dělají čeští politici? Je na nich vidět, že se neztotožnili s Unií, protože to ztotožnění nemůže proběhnout jen v hlavě a z donucení, ale z rozumu i ze srdce, to nám oproti paní Merkelové chybí. Je mi tisíckrát milejší evropská svoboda než takto projevovaná česká identita. (Jaroslav Cempírek)

Na pozvání zakladatele 4ever Aneb zabouchni to víko geronte Vcházíme kolem dvacáté druhé hodiny do Lucky Pery Clubu, podle beatového dunění je jasné, že to zde zkušeně rozjíždí skupina 4ever. Opravdu upřímně musím poděkovat Lukynovi za pozvání i zážitek. Vstup jsme těm arogantním dívkám zaplatit nedokázali, i když ty tři písničky za to opravdu stály.

K pořadatelskému stolku se přiřítí dvě přidrzlé gymnazistky a bez slušného pozdravu a přivítání se nám snaží vnutit poměrně levné vstupenky. Protože jsme již minulý den při návratu z maturitního plesu ztratili pět set korun, což ohrozilo naše důstojné přežití do dne brannosti, navíc nemáme chuť vychovávat dívky od vchodu ještě mimo pracovní dobu, jdeme rovnou do sálu.

Zabouchli jsme za sebou víko své rakve značky Octavia a jeli na sídliště do jedné z heren, kde se nikdy nezavírá, tam vypili dvě deci trochu trpkého červeného a přemýšleli o tom, jestli to opravdu s těmi americkými nápoji tak bylo, anebo že by už nám nesloužil můj silně gerontický zrak?

Na pódiu to opravdu temperamentně rozjíždějí čtyři sympaťáci, z nichž dva trochu blíže znám. Na roztomilých stránkách kapely se následně dozvím, že zakladatelem je opravdu Lukáš Le, mladý temperamentní kytarista, na jehož pozvání přicházím, i když jasně cítím zejména na leckterých nových studentech gymnázia, že jsem považován za vetřelce.

Naším tajným přáním samozřejmě je, aby mezi těmi šlapajícími písněmi byla romanticky baladická, anebo nerudovsky baladicky romantická pomalá píseň, při níž bychom mohli rozvíjet ty nejkrásnější životní představy, a aby tahle píseň přežívala desetiletí a sahala přes staletí, letěla kolem světa jako každý správný evergreen. (Jaroslav Cempírek)

Lucky Pery Club není nic jiného než přebudovaný sál hospody U Kůrků, kam jsme chodívali pařit již koncem šedesátých let. Kde se vyráželo na slavnou Hradeckou desítku, ale dnešní mládež už není, co jsme bývali my. My dávali jako teenageři přednost zlatavému moku, ale dnešní mládež ne. Fabík z první C chodí hrdě se svou Coca Colou, a jistě na pivo ani nepomyslí, dokonce i roztomilé dívky, dvě jsem potkal již u vchodu, pivo ani náhodou, ty zase dávaly přednost americkému Spritu. Amerikanizace snad přímo odporná. Gymplák únor 09

7

(2x foto : Kuba Packa Trojan)

Sex ve městě očima Ivety Vidové

Celou cestu jsme všichni byli netrpěliví, přestože všechno šlo podle časového plánu. Kolem třinácté hodiny jsme tedy dorazili k motorestu nedaleko Krkonoš, udělali půlhodinovou přestávku, kde jsme si vychutnali vydatný oběd. V půl druhé jsme nastoupili zpátky do autobusu a pokračovali v cestě. V tuto chvíli se všichni jen vrtěli, protože věděli, že už brzy autobus zastaví nedaleko horské chaty Eliška. A skutečně!

Hlavní hrdinka Carrie ( Sarah Jessica Parker ) konečně potkala muže svého života, pana Božského, se kterým se chystá na společnou budoucnost. A není lepšího začátku než koupě luxusního megabytu. I svatba přijde na pořad dne. Carrie začne hned organizovat svatbu s ,,pouhými“ 200 hosty v šatech, které dostala od slavné návrhářky, když fotila do časopisu jako poslední čtyřicetiletá svobodná žena. Jak povzbudivé, že? Samozřejmě se vším jí pomáhají její dlouholeté přítelkyně: Miranda, Samantha a Charlotta. A právě svatbou se začne vše komplikovat a zamotávat. Carrie, jako každá žena, si představuje ten svůj velký den nějak výjimečně. Napadlo by některou z vás vdávat se v knihovně? Proč ne. V New Yorku je možné všechno. Představte si idylku svatební cesty v Mexiku, podotýkám v nejlepším hotelu široko daleko. Problém ale je, kdo vlastně pojede. Pokud jste si oblíbily tento seriál, pak natolik očekávaný celovečerní film vás určitě nezklame. Sama se musím přiznat, že jsem se trochu bála, co v tom filmu bude tak zajímavého, když trvá více jak dvě hodiny. Ani nevím, jak to tak rychle uteklo. Pořád se něco děje, nemáte čas se nudit a hlavně pořád koukáte s očima navrch hlavy. Pokud si necháváte záležet na nových trendech a značkové módě, budete jen tiše závidět. Značky jako Versace, Gucci a Channel si naše hrdinky dovolit opravdu mohou. Zvláště pak, pokud je něco naštve. No není to hezké, jako taková malá náplast na nervy,třeba botičky za 750 dolarů? A botiček má Carrie opravdu hodně. A jak to vše nakonec dopadne? Bude se konat slavný americký happy end? To už si zjistěte sami. (Iveta Vidová, 3.C)

Kolem druhé hodiny jsme již sestupovali z kopce k naší chatě, plně naloženi zavazadly. Bylo to velice náročné, ale nakonec to všichni zvládli. Každá skupinka žáků už měla zamluvený pokoj, a tak jsme se v nich začali postupně zabydlovat. V půl třetí jsme již stáli na lyžích před chatou a rozdělovali se do tří družstev: 1. Nejvyspělejší lyžaři - vedoucím se stala profesorka Květa Pilná 2. Méně vyspělí lyžaři – pod vedením paní profesorky Ivany Pečtové 3. Nejméně vyspělí lyžaři (v tomto 8-členném družstvu byli dokonce 4 lidičky, kteří nikdy na lyžích nestáli!!!) – pod vedením pana profesora Tampíra se začali dělat první krůčky… V šest hodin jsme se všichni sešli na večeři a po ní nás učitelé seznámili s pravidly, která budeme muset během pobytu dodržovat. Zjistili jsme, že v deset hodin bude večerka (což ale nebyla pro některé z nás překážka, aby si až do půlnoci povídali a hihňali se) a že ráno v osm hodin bude snídaně. A potom to celé začalo!!!!!!!

BYLI JSME NA HORÁCH Krkonoše – Aldrov – chata Eliška 9. -16.1.2009 V pátek 9.1.2009 se skoro celá třída 2.A s několika studenty z 3.A shromáždila před budovou gymnázia, vybavena taškami se spoustou potřebných věcí pro týdenní pobyt v Krkonoších ve Vítkovicích. Naložili jsme naše tašky, lyže a vypravili se na dobrodružný výlet. Gymplák únor 09

(foto : Václav Tampír)

8

SOBOTA Profesoři Tampír a Pilná se nám během jedné hodiny postarali o permanentky na lanovku a v devět hodin jsme začínali pokořovat sjezdovku. Odpoledně jsme měli odpočinek až do půl druhé a ve dvě hodiny jsme už zase byli piráty sjezdovky. Večer se aktivity ujala část 3.A hrou, ve které jsme hledali vraha.

ČTVRTEK Čtvrtek měl být pro nás posledním dnem s lyžováním. Odpoledne tedy pro nás učitelé uspořádali závod, který se opravdu velice vyvedl. Večer nám aktivitu připravilo třetí družstvo a následovala poslední, rozlučková diskotéka. PÁTEK V pátek ráno jsme si sbalili a v deset hodin jsme opustili naše pokoje. Potom jsme se vydali na poslední procházku krkonošskou krajinou. V půl druhé jsme opustili chatu a ve dvě hodiny jsme se už vraceli zpět domů do Jindřichova Hradce. V půl sedmé si nás rozebrali rodiče a naše výprava tak skončila.

NEDĚLE V tento den jsme lyžovali a lyžovali a lyžovali… Večerní aktivitu pro nás připravilo 1. družstvo. Matěj a Dan pořádali první, zatím ne úplně veřejnou, “diskotéku“. PONDĚLÍ Tento den byl odpočinkovým, a proto jsme se vypravili do 7 kilometrů vzdálené vesničky, abychom navštívili místní sklárny a muzeum. Ve sklárnách jsme si prohlédli, jak se vyrábí skleněné korálky a vánoční ozdoby. Večer pro nás pan profesor Chocholouš připravil promítáni filmu Fantom opery. ÚTERÝ Opět jsme se vrátili k lyžování. Večer jsme měli pestrý program, nejprve pro nás 2. družstvo připravilo dějepisný kvíz, a poté následovala nyní už zcela veřejná diskotéka.

Pobyt v Krkonoších se nám velice líbil a skutečně jsme se jej užili. Chtěli bychom poděkovat vedení školy a profesorům, kteří se o nás na horách starali, paní profesorce Pilné a Pečtové a pánům profesorům Tampírovi a Chocholoušovi. (Tereza Chovítová, 2.A)

STŘEDA V úterý nás lyžování neomrzelo, a tak jsme lyžovali i ve středu. Tentokrát jsme si ho užili do sytosti. Většina z nás se totiž zúčastnila i večerního lyžovaní. Zbývající část zůstala v chatě a sledovala film Cesta do študákovy duše, který pro ně opět připravil pan profesor Chocholouš. (3x foto : Václav Tampír) Gymplák únor 09

9

Lyžařský výcvikový kurz 5.A

Lyžák 1.C

Krkonoše – Aldrov – chata Eliška 16.-23.1. 2009

Krkonoše – Aldrov – chata Eliška 2.-9.1.2009

Naše třída se zúčastnila již podruhé zimního lyžařskéhu kurzu na chatě Eliška na Aldrově ve Vítkovicích. Chata Eliška se nachází uprostřed sjezdovky, nemusí se proto nikam chodit, nazujete se do lyžáků a hned jste na sjezdovce!

První zjištění, že nás pobyt na Aldrově ochudí o dva dny zimních prázdnin, nebylo zrovna nejmilejší. Ale nakonec se ukázalo, že náš termín byl skvělý, protože zjevně žádnou jinou školu nenapadlo vyjet si na hory hned druhý den v novém roce. Sjezdovka byla celý týden prakticky poloprázdná, takže začátečníci nemuseli mít hrůzu z houfů lyžařů a ti pokročilí a pokročilejší se na prostoru vyřádili.

Byli jsme rozděleni do tří družstev - dvou lyžařských a jednoho snoawboardového. Počasí nám přálo, až na poslední dva dny, kdy padal sníh s deštěm. Naštěstí nedošlo k žádným vážnějším úrazům. Jeden den byl „oddechový“. Dopoledne jsme ještě lyžovali a odpoledne jsme vyrazili na horskou tůru do Jestřábí pod vedením prof. L. Zadinové a V. Tampíra. Za odměnu jsme si mohli dát něco dobrého v místní restauraci. Na horách se nám moc líbilo, rádi bychom se tam ještě někdy vypravili. Chtěli bychom poděkovat i vedení kurzu za trpělivost a za to, že jsme si mohli zdokonalit naše lyžařské a snowboardové dovednosti. (Jindřich Pečta, 5.A)

Rozkaz zněl jasně: V 9:00 u lyžárny! Ehm, vlastně to platilo asi pro první den, postupem času se začaly nároky slevovat (super komfort team v 9:30). Po dopoledním lyžování jsme se, všichni hladoví, těšili na oběd. (Někdo za ten týden možná i to kilo shodil):) Po obědě jsme si dali “dvacet” (kolikrát doslova) a hurá do 16:00 na svah. Kopec se naučili zdolávat všichni, ne za cenu občasné pomoci pana doktora Altschula. Jestli byl den pro někoho doteď nezajímavý, další zbytek dne jsme si užili snad všichni. Chatou Eliškou zněly odpoledne co odpoledne a večer co večer kytary. Ještě aby ne, dohlíželi na nás samí hudebníci. Když nebylo slyšet kytaru, tak smích. V nejlepším případě obojí dohromady.:) Ten týden byl pro nás nezapomenutelným zážitkem, ale to vám asi nemusím vyprávět. Obrovský dík patří profesorům: Jarčevský, Vokáč, Pokovba, Kukačka a Pilná za to, že se k nám chovali jako kamarádi a že s námi drželi partu. Hodně nám to pomohlo, děkujeme!:) (Vendula Nováková, 1.C)

(foto : Matěj Šebek) Gymplák únor 09

11

Lyžařský kurz 1.B Krkonoše – Aldrov – chata Eliška 23.1. – 30.1. V pátek vypukla vřava… Čtyři chlapi a banda gympláků se vydali na lyžařský kurz. Po únavné asi čtyřhodinové cestě s pár přestávkami jsme zůstali stát na svahu a hleděli na překrásné hory všude okolo nás (mírně nám to kazil pohled na tu hromadu věcí, které jsme měli v následujících minutách snášet dolů). Nesměle jsme se tedy vydali k chatě, kterou jsme měli jak jinak než uprostřed svahu. Začalo rozdělování do pokojů, ubytovávání a seznamování s okolím. Konečně první den, kdy nás všechny postavili na svah. Mnozí z nás lyžují pravidelně a pořád. Někteří z nás na tom stáli poprvé v životě, ale první den to byla zkouška pro všechny. Pokročilým stačila chvíle na aklimatizaci a jezdili jako draci, méně pokročilí se začali rozpomínat, co že je to vlastně v té sedmičce učili, a ti, kteří na tom nikdy nestáli, jen se strachem hleděli dolů. Externisti rychle zapadli a pomalu se vyvíjel slibný týden :). Občas jsme po večerech rozvíjeli náš básnický um, připravovali program pro ostatní, hráli různé ať už deskové či jiné hry, anebo si jen tak lebedili či odpočívali u zpívání s kytarou. Také jsme se snažili překonávat své možnosti a zkoušeli nové věci. Mnozí z nás si vyzkoušeli blady (velmi malé lyžičky, ale větší než bigfooty), zdokonalovali jsme se na snowboardech, anebo jsme se na nich teprve učili.

Taky jsme vyzkoušeli snowtubing a navštívili jsme blízký park. Svou přítomností jsme obšťastňovali nedaleký obchůdek a kiosek, kde mají mimochodem výborné palačinky. Jeden z velkých zážitků pro nás všechny asi bylo večerní lyžování. Jasná noc, nebe plné hvězd, noční atmosféra, osvětlení, lyžaři a snowboardisti. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že to byla nádhera. Někdy nás skolila horečka, a tak jsme museli jeden či dva dny ležet v posteli a polykat prášky. Našeho carvingového instruktora donutila nemoc odjet zpátky domů, ale my ostatní jsme vytrvali! Jeden nešťastný pád na snowboardu jsme také zažili, ač to vypadalo zle, tak nám snowboardistu rychle vrátili zpět. Ani jsme se nenadáli a je tu poslední lyžování. Kam zmizel ten úžasný týden? Je tu zase pátek a banda gympláků se třemi chlapy sedí v autobuse a míří zpátky domů.

(2x foto : Jan Tuček)

Teď by se možná slušelo poděkovat zejména panu Cempírkovi, panu Zedníkovi, panu Pokovbovi a panu Jirsovi za jejich nezapomenutelné hlášky, kterým se budeme ještě dlouho smát, za jejich humor, který nebral konce, za … No prostě za báječný lyžák, na který nikdo z nás asi nikdy nezapomene. Děkujeme. (Veronika Gryčová, 1.B)

Gymplák únor 09

14

Primáni píší

Hra je zasazena do futuristického prostředí, čemuž odpovídá nejenom vzhled úrovní, ale také nepřátel a koneckonců i zbraní. Těch je ve hře k dispozici zhruba 10 a všechny nabízejí dva odlišné módy střelby. Chybět nemůže ani obligátní oblek chránící hlavního hrdinu v omezené míře před zásahy nepřátelských zbraní.

Nejznámější on-line hry Divoké kmeny Vybuduj velikou vesnici. Přidej se ke kmeni. Zničte nepřátele. Vyhledejte spojence. To je několika větami hra divoké kmeny, je to nejhranější on-line v České republice, vítá vás jedenáct světů. Gladiatus Na první úrovni dostaneš slabého muže, kterého musíš vylepšovat, aby z něj byl silný gladiátor, můžeš nakupovat zbraně, vylepšovat gladiátorovi schopnosti. Gladiatus se odehrává v Itálii a můžete se vydat do Afriky nebo Germánie. OGame Je vesmírná hra, kde každý hráč dostane svoji planetku, na té staví moderní budovy nakupuje letouny nebo obranné stroje.

Grafická úprava :

Hattrick Něco pro sportovní fanoušky Hattrick je fotbalová manažerská hra, kde dostanete vlastní fotbalový tým, ve kterém se staráte o vše: O soupisku - Zdraví hráčů – o fanoušky - o stadion o finance klubu. Ačkoliv Hattrick není zrovna nejhranější hra, přesto stojí za zkušenost. (Štěpán Peterka, 1.A)

Time Shift Rychlá 3D akce, v níž jeden udatný hlavní hrdina bojuje proti neznámému nepříteli. Ten evidentně disponuje spoustou finančních prostředků, z nichž platí dosti početnou vlastní armádu. Gymplák únor 09

Podstatnou roli ve hře hraje schopnost hlavního hrdiny manipulovat v omezené míře s tokem času. Je možné čas na chvíli úplně zastavit, zpomalit jeho běh, nebo dokonce celou akci vrátit o několik sekund zpět. Tento prvek hraje velkou roli v designu úrovní, kde tvůrci připravili řadu jednoduchých hádanek s několika možnostmi řešení. Manipulace s časem je ovšem důležitá i při samotném boji, kdy se hodí ve chvílích obklíčení mnoha nepřáteli, které by jinak nebylo možné zvládnout. Schopnost manipulovat s časem však není všemocná a samospasná. Například kulky, které hlavního hrdinu zasáhnou, jsou oproti vrácení času imunní a navíc není možné s časem manipulovat neomezeně. Ve hře je totiž přítomen indikátor ukazující hráči zbývající energii, která se průběžně dobíjí, ale není nekonečná. (Ondřej Švehla, 1.A)

16

Komárek Josef

Zpracování přední strany: Havlíčková Karolína Redaktoři :

Havlíčková Karolína Schmiedová Lucie Vidová Iveta

Fotograf :

Tuček Jan

Redaktoři primáni :

Peterka Štěpán Švehla Ondřej

Redaktoři externisti :

Bláhová Tereza Cempírek Jaroslav Freimann Antonín Gryčová Veronika Chovítová Tereza Karlíčková Vendula Le Lukáš Nováková Vendula