OBSAH. Obecně o zajištění závazku

827 – 829

HLAVA I / OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY

697

DÍL VI

Zajištění závazku OB S A H 6.1 Obecně o zajištění závazku ............ 6.1.1 Zástavní právo ....................... 6.1.2 Vztah občanskoprávní a obchodněprávní úpravy ....... 6.1.3 Podstata zákonné úpravy zástavního práva .................... 6.1.4 Zástava .................................. 6.1.5 Zástavní pohledávka .............. 6.1.6 Zástavní právo k věcem obchodní povahy .................... 6.1.7 Vznik zástavního práva .......... 6.1.8 Zástavní právo k nemovitostem ......................................... 6.1.9 Zástavní právo k cizí nemovitosti ........................................ 6.1.10 Soudcovské zástavní právo k nemovitostem .................... 6.1.11 Zástavní právo k movitým věcem ................................... 6.1.12 Práva a povinnosti účastníků ...................................... 6.1.13 Zástavní právo k pohledávkám ...................................... 6.1.14 Uspokojení ze zástavy ......... 6.1.15 Neplatná ujednání ................ 6.1.16 Zánik zástavního práva ........ 6.1.17 Podzástavní právo ................ 6.1.18 Zvláštní úprava zástavního práva v obchodním zákoníku ......................................

697 699 699 700 700 701 702 702 704 705 705 706 707 709 709 712 713 715

715

6.2 Smluvní pokuta ................................ 6.2.1 Speciální obchodněprávní úprava .................................... 6.3 Občanskoprávní úprava ručení ....... 6.4 Obchodněprávní úprava ručení ....... 6.5 Bankovní záruka .............................. 6.5.1 Záruka další banky ................ 6.5.2 Výše bankovní záruky ............ 6.5.3 Uplatnění námitek banky vůči věřiteli ..................................... 6.5.4 Postoupení práv věřitele ........ 6.5.5 Splnění závazku z bankovní záruky a plnění jiné bance ..... 6.5.6 Zánik bankovní záruky ........... 6.5.7 Nároky dlužníka ..................... 6.5.8 Odkaz na ustanovení o ručení a na smlouvu mandátní .......... 6.6 Uznání závazku ............................... 6.6.1 Účinky uznání závazku .......... 6.7 Finanční zajištění ............................ 6.7.1 Vymezení pojmu finančního zajištění .................................. 6.7.2 Finanční zajištění zástavním právem k finančnímu nástroji ... 6.7.3 Finanční zajištění zástavním právem k pohledávce z vkladu .................................. 6.7.4 Zajišťovací převod finančního kolaterálu ............................... 6.7.5 Promlčení ...............................

722 723 725 726 733 734 735 735 736 736 737 737 738 738 739 740 741 742

743 744 745

6.1

Obecně o zajištění závazku Zajištění závazku lze pojmově vymezit jako právní institut, jehož prostřednictvím je zajištěno splnění povinnosti, vyplývající ze závazku (závazkového vztahu). Účelem zajištění závazku je tedy zabezpečit účastníkovi závazkového vztahu, který je ze závazku oprávněn, aby splnění jeho oprávnění (nároku) ze závazku bylo právně zajištěno zákonem aprobovaným způsobem (prostředkem či instrumentem). Jinými slovy, oprávněný účastník závazkového vztahu si zajišťuje splnění závazku (povinnosti), který se označuje jako hlavní závazek, pomocí dalšího, tzv. vedlejšího závazku. Zajišťovací závazek se

827

828 829

698

ČÁST III / OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY

830

tak přimyká k závazku zajišťovanému, takže tu vedle sebe jsou dva závazky (dva obchodní závazkové vztahy). Při zániku hlavního závazku zpravidla zaniká i vedlejší závazek, neboť vedlejší závazek sleduje osud hlavního závazku (kupř. zaplacením dluhu zaniká ručení). Neplatí to však opačně, poněvadž zánik závazku vedlejšího (např. ručení) nemá vliv na další existenci hlavního závazku. Zajištění závazků ve vztazích mezi podnikateli tedy přispívá ke zvýšení právní jistoty a stability v těchto obchodních vztazích.

830

Poměr občanskoprávní a obchodněprávní úpravy Základní zákonná úprava zajištění závazků je obsažena v občanském zákoníku. POZNÁMKA

Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zejména podstatné novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992, kdy zároveň vstoupil v účinnost nový obchodní zákoník.

U každého zajišťovacího institutu je třeba mít na paměti, že při aplikaci v obchodních závazkových vztazích je nutno nejprve použít ustanovení v obchodním zákoníku (pokud ovšem obchodní zákoník takovou úpravu pro ten či onen způsob zajištění závazku obsahuje), protože obchodní zákoník je v poměru k občanskému zákoníku ve vztahu speciality. Způsob zajištění závazků v občanském a obchodním zákoníku – čtyři typové skupiny: 1. Úprava daného způsobu zajištění je obsažena pouze v občanském zákoníku, avšak aplikuje se nejen v občanskoprávních, nýbrž i v obchodněprávních vztazích. Takovými instituty jsou: – zástavní právo (§ 152 až 174 obč. zák.), – zadržovací právo (§ 175 až 180 obč. zák.), – dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 551 obč. zák. – pro oblast obchodu a podnikání jde ovšem o institut málo praktický), – dále zajištění závazku převodem práva (§ 553 obč. zák.), – zajištění postoupením pohledávky (§ 554 obč. zák.), a – konečně jistota (§ 555 až 557 obč. zák.). 2. Druhou skupinu představují ty způsoby zajištění závazků, jejichž základní úprava je zakotvena v občanském zákoníku a pro oblast obchodních závazkových vztahů je doplněna, resp. modifikována v obchodním zákoníku; sem patří smluvní pokuta, upravená v základu v ustanoveních § 544 a 545 obč. zák., doplněná v ustanoveních § 300 až 302 obchod. zák. 3. Do třetí skupiny řadíme ty způsoby zajištění závazku, jejichž úprava je sice obsažena v občanském zákoníku, avšak pro oblast obchodních závazkových vztahů je aplikace této obecné občanskoprávní úpravy vyloučena, poněvadž výlučně platí zvláštní, komplexní úprava těchto zajišťovacích institutů zakotvená v obchodním zákoníku. Takovými instituty jsou ručení, jehož obecná úprava v ustanoveních § 546 až 550 obč. zák. je pro obchodní závazkové vztahy nahrazena specifickou úpravou v § 303 až 312 obchod. zák., a dále uznání závazku, zvlášť upravené v ustanovení § 323 obchod. zák. namísto obecné úpravy uznání dluhu v ustanovení § 558 obč. zák. 4. Konečně do čtvrté skupiny lze zařadit takové způsoby zajištění závazků, které nejsou předmětem úpravy v občanském zákoníku, ale jsou upraveny pouze v obchodním zákoníku jako specifický zajišťovací institut pro

831 – 833


699

obchodní závazkové vztahy. Tím je bankovní záruka, jejiž úprava je obsažena v ustanoveních § 313 až 322 obchod. zák.; sem můžeme přiřadit též některé specifické úpravy, obsažené v obecně závazných právních předpisech (především zákonech) obchodněprávní povahy, jako je zástavní právo k cenným papírům (§ 39 zák. o cen. papírech).

6.1.1

Zástavní právo

831

Zástavní právo náleží k nejdůležitějším a nejvyužívanějším zajišťovacím institutům, a to velmi často i v obchodních závazkových vztazích. Jeho význam v oblasti obchodu a podnikání je mimořádný a je rozšířen zejména v bankovní praxi při zajištění poskytovaných úvěrů. Zástavní právo spočívá v tom, že není-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna, má zástavní věřitel právo domáhat se uspokojení své zajištěné pohledávky ze zastavené věci (zástavy). Zástavním právem se zajišťuje jak pohledávka, tak i její příslušenství. POZNÁMKA

Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Účastníci závazkového vztahu ze zástavního práva: 1. obligační (závazkový) dlužník, jímž je osoba, jejíž dluh je zajištěn zástavním právem, 2. dále zástavní dlužník nebo zástavce, jímž je osoba, která je vlastníkem (majitelem) zástavy, a 3. zástavní věřitel, kterým je osoba, jejíž pohledávka je zástavním právem zajištěna. Závazkový a zástavní dlužník mohou splývat v jedné osobě, zástavním dlužníkem či zástavcem však může být i osoba odlišná od závazkového (obligačního) dlužníka. Tato třetí osoba se stává účastníkem závazku ze zástavního práva zpravidla tehdy, pokud zajistí dluh závazkového dlužníka svou věcí. Zástavním dlužníkem (zástavcem) se může stát třetí osoba i v těch případech, kdy na ni přejde zástava (např. zejména smlouvou nebo děděním apod.). Zástavní právo se řadí mezi věcná práva, která mají absolutní povahu (jako zejména vlastnictví), a jsou proto účinná vůči všem. Zástavní právo je věcným právem k věcem cizím. Závazkový vztah ze zástavního práva je vztahem akcesorickým, který přináleží ke vztahu hlavnímu, kterým je zajišťovaný závazkový vztah mezi obligačním dlužníkem a věřitelem.

832

6.1.2

Vztah občanskoprávní a obchodněprávní úpravy V současné době je v podstatě celá zákonná úprava zástavního práva obsahem občanskoprávní úpravy v občanském zákoníku (§ 152 až 174). Obchodněprávní úprava zástavního práva je obsažena v obchodním zákoníku jen několika zvláštními ustanoveními v poměru k obecné občanskoprávní úpravě.

833

700


834 – 835

Speciální obchodněprávní úprava je dána zvláště těmito stanoveními obchod. zák.: 1. ustanovení § 117a o zastavení obchodního podílu, a 2. ustanovení o zákonném zástavním právu v ustanoveních § 535 (u smlouvy o skladování), § 608 (u smlouvy zasilatelské), § 628 (u smlouvy o přepravě věci) a § 707 (u smlouvy o bankovním uložení věci). Za zvláštní obchodněprávní úpravu je třeba pokládat též úpravu zástavního práva k cenným papírům podle příslušných ustanovení zákona o cenných papírech. POZNÁMKA

Oproti dřívější zákonné úpravě však není již speciální obchodněprávní úpravou zákonná úprava v ustanoveních § 297 až 299, která obsahovala v oddílu prvním dílu VI hlavy I části třetí obchodního zákoníku Některá ustanovení o zástavním právu. Tato ustanovení byla zrušena při novelizaci provedené zákonem č. 367/2000 Sb. (Blíže o předchozí právní úpravě ve zrušené pasáži obchodního zákoníku srov. další výklad níže.)

6.1.3 834

Podstata zákonné úpravy zástavního práva Současná zákonná úprava je komplexně (až na výjimky) obsažena v občanském zákoníku a tato občanskoprávní úprava se uplatní i pro obchodní závazkové vztahy. Podstata a účel zástavního práva jsou v principu charakterizovány v ustanovení § 152 obč. zák., podle něhož zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Oproti předcházející zákonné úpravě je tedy precizována uhrazovací funkce zástavního práva v tom smyslu, že věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení nejen z věci zastavené (ze zástavy), nýbrž z výtěžku zpeněžení zástavy.

6.1.4 835

Zástava Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Předmětem zástavy je tudíž především věc ve hmotném (materiálním) smyslu, ať již je to věc movitá nebo nemovitá, přičemž zástavou může být i spoluvlastnický podíl, především na věci nemovité. 1. Předmětem zástavy může být i podnik, který je podle nynější právní úpravy věcí hromadnou, popř. jiná věc hromadná. 2. Věcí je ovšem i soubor věcí (např. knihovna jako ucelený soubor věcí), který může být taktéž předmětem zástavy. 3. Předmětem zástavy může být pohledávka nebo jiná majetková hodnota (pokud to připouští povaha této majetkové hodnoty). 4. Dále může být předmětem zástavy i byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví (zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů).

836


701

5. Předmětem zástavního práva může být obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Podmínky zastavení obchodního podílu a obsah tohoto závazku stanoví ust. § 117a obchod. zák. Jedná se o typický způsob zástavního práva, určený speciálně pro oblast obchodu a podnikání. Zástavní smlouva musí mít písemnou formu a zástavní právo k obchodnímu podílu pak vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Není-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna, je zástavní věřitel oprávněn svým jménem obchodní podíl i bez souhlasu valné hromady prodat na náklady dlužníka v obchodní veřejné soutěži, popř. – umožňuje-li to právní předpis – i ve veřejné dražbě. POZNÁMKA

Citované ustanovení obchodního zákoníku o zastavení obchodního podílu je účinné od 1. 1. 2001, tj. od účinnosti novely provedené zákonem č. 370/2000 Sb. Před tímto datem zastavení obchodního podílu tehdejší zákonná úprava neumožňovala.

6. Předmětem zástavního práva, jak již zmíněno, může být též cenný papír (§ 39 a násl. zák. o cen. papírech, § 14 a násl. zák. o dluhopisech). 7. Konečně předmětem zástavního práva mohou být i předměty průmyslového vlastnictví (tj. zejména vynálezy, patenty, zlepšovací návrhy, průmyslové, chráněné vzory, ochranné známky apod. – srov. kupř. § 21 zák. o ochran. známkách). 8. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Vespolné zástavní právo spočívá v tom, že pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách. Taková možnost přirozeně posiluje postavení zástavního věřitele.

6.1.5

Zástavní pohledávka Zástavní pohledávkou je pohledávka, která je zástavním právem zajištěna. Je to pohledávka, kvůli níž se zástavní právo využívá. Zástavním právem se zajišťuje jak sama pohledávka (její výše), tak i její příslušenství (především úroky). 1. Zajištěna je obvykle peněžitá pohledávka. 2. Zástavním právem však může být zajištěna i nepeněžitá pohledávka a pro takové zajištění stanoví § 155 odst. 2 obč. zák. horní mez zajištění do výše obvyklé – peněžité – ceny pohledávky v době vzniku zástavního práva (kupř. nárok půjčitele na vrácení věci vypůjčitelem na základě smlouvy o vypůjčce podle § 659 an. obč. zák.). 3. Pro obchodní závazkové vztahy je velice praktickým ustanovení § 155 odst. 3 obč. zák., že zástavním právem může být zajištěna pohledávka zatím neexistující, která má v budoucnu teprve vzniknout (např. nárok na zaplacení kupní ceny u postupně uskutečňovaných dodávek zboží na základě dlouhodobější kupní smlouvy). Může se jednat také o pohledávky, jejichž vznik je závislý na splnění podmínky. 4. Podobně zástavním právem mohou být zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době (např. nároky z odpovědnosti za vady u postupně realizovaných dodávek zboží v průběhu plnění kupní smlouvy, uzavřené na dobu jednoho

836

702


837 – 839

roku), a to do určité výše, která je mezi účastníky sjednána a představuje tak konkrétní horní limit. 5. Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy (§ 155 odst. 5 obč. zák.), nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného. POZNÁMKA

Od účinnosti novely, provedené zákonem č. 317/2001 Sb., tj. od 1. 1. 2002, je – oproti předcházející úpravě – dána účastníkům možnost odchylné dohody v tom smyslu, že zástavní právo se na nároky vzniklé z odstoupení nevztahuje, popř. se nevztahuje jen zčásti apod.

Zásadně platí – a to je zvlášť praktické i pro obchodní vztahy – že zástavní právo dopadá i na ty nové či modifikované závazky, které vzniknou po odstoupení od smlouvy v důsledku tohoto odstoupení (např. zejména u závazků na vrácení peněžitých částek, získaných na základě smlouvy o úvěru po odstoupení od smlouvy bankou z důvodu nesplácení úvěru).

6.1.6 837

Zástavní právo k věcem obchodní povahy Již shora bylo zmíněno – zvláště při výkladu, co může být předmětem zástavy – že obecná úprava zástavního práva v občanském zákoníku (podle současné zákonné úpravy) se vztahuje i na obchodní závazkové vztahy, pokud zvláštní obchodněprávní úprava nestanoví jinak (v tomto smyslu je obchodněprávní úprava úpravou zvláštní a podpůrnou čili specifickou a subsidiární). Ustanovení občanského zákoníku (§ 154) se použijí: 1. pro zástavní právo k obchodnímu podílu, 2. pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo opírající se o cenné papíry (hypoteční zástavní list), 3. nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného. Zvláštní zákony v poměru k občanskému zákoníku: 1. ve vztahu k obchodnímu podílu je to obchodní zákoník, 2. ve vztahu k cenným papírům je to zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, 3. ve vztahu k předmětům průmyslového vlastnictví je to řada zákonů, zejména zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, dále zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, dále zákon č. 44/2003 Sb., o ochranných známkách, a další zákony.

6.1.7 838

Vznik zástavního práva Občanský zákoník uvádí v podstatě čtyři druhy právních skutečností, na jejichž základě vzniká zástavní právo (srov. § 156 odst. 1 obč. zák.):

839

1. Smlouva Smlouva je patrně nejčastějším a nejvyužívanějším způsobem vzniku zástavního práva. Smlouva musí být písemná, jde o obligatorní (povinnou, právně

840 – 842


703

závaznou) formu, takže nedodržení písemné formy má za následek absolutní neplatnost zástavní smlouvy jako právního úkonu (§ 40 odst. 1 obč. zák.). Musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje (§ 156 odst. 2 obč. zák.). Jde o další obligatorní obsahové náležitosti zástavní smlouvy, bez nichž smlouva nevznikne, popř. je absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Zástavní smlouva je právním důvodem (titulem) vzniku zástavního práva, ke vzniku zástavního práva je však nutné, aby nastala další právní skutečnost, kterou nazýváme modus. Ten se liší, jde-li o věc movitou nebo věc nemovitou. POZNÁMKA

Smlouva je jako způsob zajištění závazků výslovně zmíněna též v § 552 obč. zák. pod označením Zástavní smlouva, s odkazem na část občanského zákoníku o věcných právech.

2. Vypořádání dědictví Určitým „smíšeným“ způsobem vzniku zástavního práva je rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Stejně jako v případě smlouvy je prvním předpokladem dvoustranný (i vícestranný) právní úkon – dohoda dědiců, která tudíž představuje titul. Dohoda nicméně dále vyžaduje rozhodnutí soudu, které reprezentuje určitý modus. Teprve schválením soudem se stává dohoda účinnou (srov. § 482 obč. zák.). Oba výše uvedené způsoby vzniku zástavního práva – smlouvu a dohodu dědiců – lze označit jako dobrovolné zástavní právo, na rozdíl od tzv. nuceného zástavního práva, jimiž jsou následující dva způsoby vzniku zástavního práva.

840

3. Rozhodnutí soudu nebo správního úřadu Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 obč. zák.). Předmětné rozhodnutí je tedy rozhodnutím konstitutivním neboli právotvorným. Takovým rozhodnutím se práva a povinnosti účastníků nedeklarují, nýbrž přímo zakládají.

841

POZNÁMKA

Konstitutivním rozhodnutím správního úřadu je např. rozhodnutí podle § 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zvláště novely – zákona č. 367/2000 Sb.

4. Vznik zástavního práva ze zákona Zástavní právo je založeno přímo příslušným ustanovením zákona (zákonné zástavní právo.) Také obchodní zákoník v některých stanovených případech zakládá zástavní právo. Např. u smlouvy o přepravě věci je upraveno zástavní právo dopravce, které má k zajištění svých nároků vyplývajících ze smlouvy, a to formou zástavního práva k zásilce, dokud s ní může nakládat. Vázne-li na zásilce několik zástavních práv, má zástavní právo dopravce přednost před zástavními právy dříve vzniklými a zástavní právo dopravce má přednost před zástavním právem zasilatele.

842

704


843

6.1.8 843

Zástavní právo k nemovitostem Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo k nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Tato skutečnost je projevem tzv. intabulačního principu. Ke vzniku zástavního práva k nemovitostem musí totiž být splněny současně, kumulativně dvě skutečnosti: 1. účastníci musejí uzavřít zástavní smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti, a 2. poté musí katastrální úřad vydat pravomocné rozhodnutí o povolení vkladu zástavy (tj. zastavené nemovitosti) do katastru nemovitostí (smlouva tedy představuje „titulus“, kdežto rozhodnutí úřadu je „modus“). POZNÁMKA

Řízení o povolení vkladu upravuje zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Řízení se zahajuje na návrh zástavního věřitele nebo zástavce u katastrálního úřadu, v jehož obvodu leží zastavená nemovitost.

Zástavní právo k nemovitosti sice vzniká dnem, kdy rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu nabylo právní moci, avšak zpětně k časovému okamžiku, kdy byl návrh na vklad katastrálnímu úřadu doručen. Tento okamžik je rozhodný pro určování pořadí zástavních práv, je-li nemovitost zatížena několika zástavními právy. Katastrální úřad v rámci tohoto řízení nezkoumá platnost uzavřené zástavní smlouvy, nýbrž přezkoumává jen to, zda jsou účastníci oprávněni nakládat s předmětnou nemovitostí jako se zástavou, zda byl úkon (smlouva) učiněn v předepsané písemné formě, zda jsou projevy vůle účastníků v zástavní smlouvě určité a srozumitelné a zda nebyla něčím omezena smluvní volnost. POZNÁMKA

Novela provedená zákonem č. 367/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001 upravila nově v občanském zákoníku vznik zástavního práva k těm nemovitostem, které se podle § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí v katastru nemovitostí nezapisují. Jde o stavby, které nejsou budovami, např. podzemní garáže, ale i rozestavěné stavby, které nejsou v takovém stupni rozestavěnosti, aby mohly být zapsány do katastru, a dále tzv. drobné stavby. V těchto případech zástavní právo vzniká okamžikem účinnosti zástavní smlouvy. Další novela, provedená zákonem č. 317/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, rozšířila okruh předmětů, k nimž vzniká zástavní právo vkladem do katastru nemovitostí (srov. zde § 157 odst. 1 obč. zák.). Nynější platná úprava se týká nejen „klasických“ nemovitostí, ale i bytů a nebytových prostor ve vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů, které se tudíž zapisují taktéž do katastru nemovitostí jako zástavy vkladem.

844

Nemovitosti, které nejsou předmětem evidence katastru Jinou kategorií nemovitostí, která má odlišný právní režim, jsou nemovitosti, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Zástavní právo k těmto nemovitostem (např. rozestavěné stavby) podle § 158 odst. 1 obč. zák.

845 – 846


705

vzniká – stejně jako zástavní právo k věci hromadné, k souboru věcí a k movitým věcem, k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (srov. § 157 odst. 2 a 3 obč. zák.) – zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. To neplatí v případech, kdy bylo zástavní právo k těmto věcem zřízeno rozhodnutím soudu nebo správního úřadu. V těchto případech zástavní právo nevzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou, nýbrž se do tohoto Rejstříku zástav pouze zaznamenává (§ 160 odst. 2 obč. zák.). K této zvláštní kategorii věcných zástav se vztahuje též specifický požadavek, zakotvený v ustanovení § 156 odst. 3 obč. zák., podle něhož, jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3 obč. zák.), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.

6.1.9

Zástavní právo k cizí nemovitosti

845

Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů mohou být dány do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem (totéž platí, jde-li nikoli o věc, nýbrž o cizí pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět průmyslového práva). Tato poslední zákonná úprava zvýšila právní jistotu vlastníků, popř. dalších oprávněných osob a posílila tak jejich právní postavení, aby již nadále nemohlo dojít k zastavení nemovitosti bez souhlasu jejího vlastníka. POZNÁMKA

V této souvislosti je namístě připomenout, že v době účinnosti dřívější zákonné úpravy v § 151 odst. 1 obč. zák. o zástavě cizí věci bez souhlasu vlastníka, tu reálné nebezpečí, že zástavní právo k nemovitosti může vzniknout i bez tohoto souhlasu, skutečně existovalo a i judikatura musela právně řešit důsledky toho, že došlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí bez souhlasu vlastníka (srov. dále judikaturu k zástavnímu právu).

6.1.10

Soudcovské zástavní právo k nemovitostem Jen pro úplnost a z hlediska komplexnosti výkladu je účelné se zmínit o institutu soudcovského zástavního práva, které ve skutečnosti (byť název k tomu svádí) není zástavním právem jakožto prostředkem zajištění závazku, ale je zvláštním způsobem výkonu rozhodnutí neboli exekuce. Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech je v současné době předmětem samostatné zákonné úpravy v § 338b a násl. o. s. ř. (před tím v ustanovení § 338a o. s. ř.). Soudcovské zástavní právo má tedy zajišťovací povahu a některé shodné rysy s „klasickým“ zástavním právem (např. se zaznamenává do katastru nemovitostí) a významně tudíž přispívá ke zlepšení postavení věřitelů vůči dlužníkům tak, aby právní postavení obou stran bylo pokud možno vyrovnané.

846

706


847 – 848

6.1.11 847

Zástavní právo k movitým věcem Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak. Je tudíž třeba, aby došlo k tzv. tradici (z lat. traditio), tj. k fyzickému odevzdání věci, což je dáno povahou předmětu zástavy – movitá věc je svou povahou mobilní. POZNÁMKA

Vznik zástavního práva k movitým věcem je nyní předmětem úpravy v ustanovení § 157 odst. 2 a 3 obč. zák.. Předchozí úprava byla obsažena na základě novely, provedené zákonem č. 367/2000 Sb., v ustanovení § 158 obč. zák.

Odevzdání věci zástavnímu věřiteli může být nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě (§ 157 odst. 3 obč. zák. nebo obchod. zák.). Z toho vyplývá, že v konkrétním případě bude záležet na povaze třetí osoby (a tím i na povaze daného vztahu), zda související právní vztah bude občanskoprávní nebo obchodněprávní. 1. V případě občanskoprávního vztahu bude uzavírána smlouva o úschově podle § 747 a násl. obč. zák., 2. mezi podnikatelem – skladovatelem na straně jedné a ukladatelem na straně druhé bude uzavírána smlouva o skladování podle § 527 a násl. obchod. zákoníku. Pro úplnost je účelné doplnit, že podle původní zákonné úpravy, kterou přinesla zásadní novela občanského zákoníku 1. 1. 1992, ke vzniku smluvního zástavního práva mohlo dojít podle § 151b odst. 3 obč. zák. u movitých věcí též vyznačením vzniku zástavního práva v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je nezbytná k nakládání s věcí. POZNÁMKA

Tato úprava se neosvědčila, její výklad a aplikace byly spojeny se značnými problémy, a proto současná zákonná úprava již popsanou úpravu neobsahuje (s účinností od 1. 1. 2001 podle novely – zákona č. 367/2000 Sb.).

848

Zastavení cizí movité věci Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc (§ 161 odst. 1 obč. zák., původně ustanovení § 151d odst. 1 obč. zák.) bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. Jinými slovy, platí princip, že do zástavy může být dána jen věc, k níž má zástavní dlužník jako zástavce vlastnické právo. Pokud je dána do zástavy cizí movitá věc, může být zastavena jen se souhlasem vlastníka, popř. jiné oprávněné osoby.

849 – 850


707

POZNÁMKA

V této souvislosti je účelné poukázat na předchozí úpravu zástavního práva obsaženou v ustanovení § 151d odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000, která určovala, že dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo, neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo, jen je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

Tato úprava vyvolávala pochybnosti, zda se vztahuje také na nemovitosti, když o movitých věcech (na rozdíl od nynější úpravy v § 161 odst. 1 obč. zák., která dřívější úpravu nahradila) výslovně nehovořila. Literatura i judikatura se posléze přiklonily k právnímu názoru, že uvedená dřívější úprava se vztahovala též na věci nemovité, přičemž odevzdáním nemovitosti zástavnímu věřiteli se rozuměl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nyní platná zákonná úprava, jak je zjevné z hořejšího výkladu, je odlišná od dřívější, neboť se v uvedeném směru týká jen věcí movitých. Je ale třeba upozornit na nové ustanovení § 161 odst. 2 obč. zák., týkající se cizích nemovitých věcí, věcí hromadných a některých dalších vyjmenovaných věcí a práv, které mohou být zastaveny jen se souhlasem vlastníka, resp. osoby oprávněné.

6.1.12

Práva a povinnosti účastníků

849

Práva a povinnosti účastníků zástavněprávního vztahu jsou nyní obsažena v ustanoveních § 162 až 164 obč. zák.

Zástavní věřitel Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníku právo na jejich náhradu. Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce. To, že má zástavní věřitel zástavu u sebe (ve svém držení), tedy neznamená, že je oprávněn i k jejímu užívání; k tomu musí mít souhlas vlastníka. Zpravidla se takové užívání zástavy zástavním věřitelem sjednává v zástavní smlouvě (může však být samozřejmě i předmětem samostatné dohody mezi účastníky). Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou škodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu. I v těchto případech tudíž platí obecná občanskoprávní úprava náhrady škody (§ 420 an. obč. zák.). Pokud jde o výše zmíněný nárok zástavního věřitele na úhradu nákladů, které mu vznikly v důsledku vynaložené péče na opatrování a ochranu zástavy, musí být splněna podmínka, že jde o náklady účelně vynaložené. Pak vzniká zástavnímu věřiteli tento nárok vůči zástavnímu dlužníku samostatně.

850

708


851

POZNÁMKA

Je třeba zdůraznit, že do novely, provedené zákonem č. 317/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, vznikalo právo na úhradu těchto nákladů zástavnímu věřiteli proti zástavci (tj. vlastníku zástavy), nikoli vůči zástavnímu dlužníku (porov. ustanovení § 151c odst. 1 věta druhá obč. zák.).

Právo zástavního věřitele držet zástavu po dobu trvání zástavního práva je oprávněním, nikoli povinností, takže zástavní věřitel může zástavu vrátit zástavci, popř. ji odevzdat třetí osobě, kdykoli během doby trvání zástavněprávního vztahu, aniž by to mělo vliv na existenci zástavního práva (zástavní právo trvá dále.) Konečně je třeba upozornit, že v § 162 odst. 4 obč. zák. jsou stanoveny povinnosti třetí osoby, jíž byla zástava odevzdána. Tato osoba nesmí převzatou věc odevzdat další osobě nebo umožnit její použití jinému. Takové jednání by bylo v rozporu s účelem a smyslem zástavního práva. Tato třetí osoba má práva a povinnosti schovatele (§ 747 a násl. obč. zák. o smlouvě o úschově), popř. skladovatele (§ 527 a násl. obchod. zák. o smlouvě o skladování).

851

Zástavní dlužník Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Zhoršením zástavy se rozumí v podstatě snížení její hodnoty, popř. taková situace, která ztěžuje zástavnímu věřiteli možnost domoci se uspokojení ze zástavy. Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Přiměřenost doplnění je nutno zřejmě chápat ve vztahu k ceně (hodnotě) zástavy, kterou zástava měla v době vzniku zástavněprávního vztahu. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ bude posuzována podle konkrétních okolností každého případu a nelze ji proto stanovit obecně. Uplyne-li tato lhůta marně, dochází ke splatnosti (části) pohledávky. Jestliže tudíž dlužník zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně nedoplní, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou (§ 163 odst. 2 poslední věta obč. zák.). Splatnost tedy nenastává u té části pohledávky, která je kryta sníženou hodnotou zástavy. Zákon v ustanovení § 164 obč. zák. pamatuje též výslovně na hmotněprávní sukcesi čili právní nástupnictví při převodu (přechodu) zástavy na každého jejího pozdějšího vlastníka (majitele). Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon (výjimečně) jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného nebo jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru. Zástavní právo se tedy připíná k předmětu zástavy, takže není vázáno na osobu zástavce, resp. původního zástavce. Ten, vůči němuž působí zástavní právo, má postavení zástavního dlužníka. To má zejména ten hmotněprávní důsledek, že každý pozdější nabyvatel zástavy má povinnost strpět, aby se zástavní věřitel uspokojil ze zástavy.

852 – 854


709

6.1.13

Zástavní právo k pohledávkám Zástavní smlouvou je možno zřídit zástavní právo i k pohledávce jakožto majetkovému právu. Jestliže dlužník v jednom závazkovém vztahu je současně věřitelem v jiném závazkovém vztahu, je oprávněn svou pohledávku zastavit ve prospěch věřitele v závazkovém vztahu, ve kterém je dlužníkem. Zástavní smlouvu v písemné formě uzavírá: 1. na straně jedné zástavní věřitel, který je věřitelem ze zajišťované pohledávky (např. prodávající ohledně kupní ceny z kupní smlouvy), 2. na straně druhé zástavce, jímž je věřitel ze zastavené pohledávky. Dlužník ze zastavené pohledávky se tak stává poddlužníkem. Nesplní-li zástavce řádně a včas svůj závazek (např. nezaplatí kupní cenu) vůči zástavnímu věřiteli, pak je zástavní věřitel oprávněn uspokojit svou pohledávku (zaplacení kupní ceny) ze zastavené pohledávky poddlužníka. Ve smlouvě musí být specifikována pohledávka, která je zástavním právem zajišťována, a pohledávka, která je předmětem zástavy (je zastavena). Ve smlouvě je proto nutné uvést poddlužníka, jímž je dlužník ze zastavené pohledávky, a dále zastavenou pohledávku (její výši). Zástavní právo k pohledávce je vůči poddlužníkovi účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva (např. předložením zástavní smlouvy).

852

853

6.1.14

Uspokojení ze zástavy Realizace zástavního práva, čili fáze uspokojení zástavního věřitele ze zástavy, byla od počátku novodobé úpravy zástavního práva, tj. od 1. 1. 1992, v praxi určitým interpretačním a aplikačním problémem, se kterým se potýkala i soudní praxe. Základní princip zástavního práva byl původně vyjádřen v § 151a odst. 1 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992 tak, že je „zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené“. V praxi však nebylo jasné, jak má být formulován žalobní petit, tedy návrh, jak má soud v řízení rozhodnout, aby soudní rozhodnutí bylo vykonatelné ve vztahu k zástavci, zvláště šlo-li o osobu odlišnou od dlužníka. Judikatura se nakonec přiklonila k právnímu názoru, že žalobní petit (návrh), kterým se zástavní věřitel jako žalobce domáhá proti žalovanému zástavci uložení povinnosti strpět prodej zástavy, činí soudní rozhodnutí materiálně nevykonatelným (srov. judikát uvedený níže.) To se týkalo zejména prodeje zastavených nemovitostí, i když se tento problém vztahoval obecně k otázce prodeje zástavy, tedy i movitých věcí. K požadavku zpřesnění a urychlení soudního řízení v zástavních věcech se postupně přibližoval i legislativní vývoj, který posléze vyústil v zákonné úpravě, která nahradila „uspokojení z věci zastavené“ formulací „uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy“ (srov. ustanovení § 165 odst. 1 obč. zák., v platném znění).

854

710


855 – 856

S účinností od 1. 1. 2001, v důsledku novely provedené zákonem č. 367/2000 Sb., je tudíž zástavní věřitel oprávněn navrhnout k uspokojení své pohledávky zpeněžení zástavy, a to dvojím způsobem (§ 165a odst. 1 obč. zák): 1. Prvním způsobem je prodej zástavy ve veřejné dražbě (tzv. nedobrovolné) podle § 36 a násl. zákona o veřejných dražbách. 2. Druhým způsobem je soudní prodej zástavy, přičemž při nařízení tohoto soudního prodeje a při prodeji zástavy se postupuje podle občanského soudního řádu (§ 165a odst. 1 věta druhá obč. zák. ve znění novely – zákona č. 317/2001 Sb.). Pokud jde o první způsob realizace zpeněžení zástavy, je třeba zdůraznit, že prodej zástavy ve veřejné dražbě se uskutečňuje na návrh zástavního věřitele podle výše cit. zákona o veřejných dražbách, který je zákonem zvláštním (k obecné občanskoprávní úpravě je v poměru speciality). Oproti tomu soudní prodej zástavy se realizuje ve zvlášť upraveném řízení o soudním prodeji zástavy, které do občanského soudního řádu zakotvila novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 367/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001. Předmětná procesní úprava je obsažena v ustanoveních § 200y až § 200za pod marginální rubrikou Řízení o soudním prodeji zástavy.

855

Řízení o soudním prodeji zástavy Toto řízení je v podstatě řízením nalézacím, neboť se v něm rozhoduje o přípustnosti soudního prodeje zástavy, má však i rysy řízení vykonávacího (exekučního), poněvadž zahrnuje zčásti i realizační fázi prodeje zástavy. Řízení o soudním prodeji zástavy se zahajuje na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy. Účastníky řízení jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník, popř. zástavce jako osoba odlišná od obligačního (závazkového) dlužníka. Soud nařídí prodej zástavy, prokáže-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Ve věci může být rozhodnuto bez nařízení jednání jen za podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. (lze-li rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) nebo tehdy, jsouli skutečnosti, které musí být prokázány podle § 200z odst. 1 o. s. ř., doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§ 200a odst. 3 o. s. ř.). Na toto exekuční řízení se vztahuje speciální ustanovení § 338a o. s. ř. Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí (nestanoví-li zákon výjimečně jinak), tzn. že se použijí ustanovení § 321 a násl. o. s. ř.

856

Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí Lze jej nařídit jen prodejem v rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo jiná osoba, které byla podle zástavní smlouvy odevzdána, jsou tyto osoby povinny umožnit soupis této věci a její ocenění a věc vydat soudu k dražbě. Ustanovení § 325b a 326b o. s. ř. o povinnosti umožnit přístup na relevantní místa a o odebrání rychle se kazících věcí platí pro uvedené osoby obdobně.

857


711

Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí Nepoužijí se ustanovení § 335 odst. 2 a 3 o. s. ř. (o přistoupení k řízení a o zpětvzetí návrhu), ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 336f o. s. ř. (o přihlášce zajištěné pohledávky), ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou. Je namístě poukázat na § 165a odst. 2 obč. zák., který určuje, že je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel navrhnout zpeněžení kterékoli z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky, může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav. Ve smyslu § 165a odst. 3 obč. zák. si zástavní věřitel může vybrat postup pro vymáhání své pohledávky podle konkrétních okolností daného případu. 1. Může zvolit některý ze způsobů uspokojení své pohledávky ze zástavy, tj. – buď prodej zástavy ve veřejné dražbě, anebo – soudní prodej zástavy. 2. Zástavní věřitel si může zvolit i takový postup, že bude vymáhat uspokojení své pohledávky vůči obligačnímu dlužníku v hlavním závazkovém vztahu. Tento „klasický“ postup spočívá v podání žaloby proti obligačnímu dlužníku a ve vymožení soudního rozhodnutí jako exekučního titulu v obvyklém nalézacím řízení vůči tomuto dlužníkovi. Pravidlem bývá, že zástavní věřitel podá žalobu proti oběma žalovaným: 1. závazkovému dlužníku, 2. zástavnímu dlužníku, popř. zástavci, jedná-li se o osobu odlišnou od obligačního dlužníka. Žalobní petit pak zní na zaplacení dlužné pohledávky proti oběma dlužníkům (žalovaným) s tím, že zaplacením ze strany jednoho ze žalovaných zaniká (v rozsahu zaplacení) povinnost druhého žalovaného. Proti zástavnímu dlužníku musí být ovšem žalobní petit na zaplacení žalované pohledávky vázán na výtěžek ze zpeněžení zástavy. Speciální je úprava v ustanovení § 166 odst. 1 obč. zák. (ve znění novel – zákonů č. 367/2000 Sb. a č. 317/2001 Sb.) Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Kterákoli dotčená osoba, zejména zástavní dlužník, resp. zástavce, která tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě je nepřípustný, musí podat žalobu, jíž toto právo u soudu uplatní, a to do jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však přede dnem zahájení veřejné dražby. Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí stanovené jednoměsíční lhůty, popř. po marném uplynutí lhůty do dne zahájení veřejné dražby. Je-li v této lhůtě podána žaloba, lze dražbu vykonat až poté, kdy bylo o podané žalobě pravomocně rozhodnuto. Zákon pamatuje i na právní důsledky bezdůvodně podané žaloby. Ten, kdo podal bezdůvodně žalobu proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu škody v průběhu řízení v žalobě před soudem prvního stupně; na návrh zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady škody (§ 166 odst. 4 obč. zák.)

857

OBSAH. Obecně o zajištění závazku

Recommend Documents