OBSAH
Martina Navrátilová Nejlepší tenistka všech dob
4
6
Jaroslav Drobný Facka a vyhraný Wimbledon
76
Rafael Kubelík Muž biblického zjevu
12
Rudy Linka Jazzmanova osudová setkání
78
Milan Kundera Jeden velký nepřítomný
14
Gréta Koutná Obviněna z velezrady
80
Bohdan Pomahač Muž, který stěhuje obličeje
18
Ivan Passer Americká léta
84
Marta Töpferová Rozdělená do tří jazyků
20
Martin Jan Stránský Posel slavného rodu
86
Vladimír Pucholt Čistá duše
24
Olga Fikotová-Connollyová Byla to velká svatba…
88
Gustav Machatý Úspěch Extase už nikdy nezopakoval
28
Pavel Knihař Kapitán Cizinecké legie z Vysočiny
90
Milena Grenfell-Bainesová Lady s remoskou
30
Jan Klein Nabídka, která se neodmítá
92
Václav Nedomanský Jeho střely trhaly sítě
32
Pavel Tigrid Nepřítel režimu číslo 1
94
Eva Jiřičná Žena s Řádem britského impéria
34
Eliška Hašková Coolidge Po boku pěti amerických prezidentů
98
Antonín Kratochvíl Nejlepší tenistka všech dob
38
Ivan Lendl Nebyl žádný suchar
100
Jana Boková Jen proletět Prahou
40
Artur London Nikdy zcela nepochopil
102
Waldemar Matuška Tak vypadá charisma
42
Josef Koudelka Světem uctívaný
104
Dana Guthová-Seidlová Pirátka z Curychu
46
Ája Vrzáňová Zmařený únos mistryně světa
106
František Peřina Nacisty střílel jako jeleny
48
Josef Škvorecký Zvrhlý pásek a spisovatel
108
Dagmar Bláhová Česká herečka v Austrálii
50
Stanislav Schottl Odvážný kluk z Polešovic
110
Tomáš Špidlík Pohádkový kardinál
52
Josef Svoboda Křepčil s Eskymáky
112
Joy Adamsonová Proslavila ji lvice Elsa
54
Jan Antonín Baťa Zakladatel brazilských měst
114
Jana Marešová Přes hranici v kufru auta
58
Ruth Bondyová První novinářka v Izraeli
116
Jan Tříska Kancléř Rieger, král a učitel
60
Ivan Steiger Muž, který ilustroval Bibli
118
Charlotta Kotíková Pravnučka TGM
62
Leoš Válka Založil DOX
120
Karel Ančerl Muzikanti ho nenáviděli
64
František Čáp Režisér s vilou od Josipa Tita
122
Vlasta Ransdorfová Češka z Volyně
66
Jan Hammer Od české pohádky k té americké
124
Jiří Voskovec Sázavu našel v Kalifornii
68
Eduard Ingriš Autor slavné Niagary
126
Daria Klimentová Primabalerína, kterou učili smíchu
72
Miloš Forman Věčný pocit outsidera
128
eDItoRIAL
V
lastně je zvláštní, jak málo se česká historiografie a sociologie zabývá tématem československého exilu, toho nekonečného množství lidí, kteří ve dvacátém století opouštěli svou vlast nikoli proto, že chtěli, ale proto, že k tomu byli donuceni (třeba jen tím, že nemohli rozvíjet své nadání). Ani více než dvacet let po listopadu devětaosmdesátého roku nemáme k dispozici ucelené vyjádření toho, jaké důsledky toto pravidelné „upouštění žilou“ na československou, a posléze českou společnost mělo. Spíš tušíme, než víme, že v letech komunistické vlády odešlo nelegálně do zahraničí snad až půl milionu lidí. Bezprostředně po únoru osmačtyřicátého roku emigrovalo kolem pětadvaceti tisíc lidí a ve dvacetiletí po srpnu osmašedesátého? Kolik vlastně? Je to 146 tisíc, jak uvádějí úřední statistiky? Nebo 250, či dokonce 350
tisíc, jak znějí realističtější odhady? Jakkoli je to překvapivé, přesné číslo dosud neexistuje. K tomu přistupují českoslovenští občané, kteří opustili republiku již na konci třicátých let po Mnichovu a následné okupaci. I těch byly zřejmě desítky tisíc. A člověk si musí klást otázky: Jak by dnes vypadala Česká republika, kdyby nebyla po celé dvacáté století připravována o své elity? Nakolik by to ovlivnilo její prosperitu a duchovní atmosféru? Samozřejmě, jsou to po výtce řečnické otázky, naše úvahy odkazují do říše čiré fantazie. Není také určitě pravda, že emigranti náleželi bez výjimky k tomu, co nazýváme – při všech limitech toho slova – intelektuální, technickou nebo sportovní elitou země. Leckteří také nepřestali ovlivňovat dění ve své vlasti, naopak jejich vliv byl možná větší, než kdyby zůstali. Mnozí se zá-
roveň po roce 1989 vrátili (nejednou konfrontováni s apriorní nedůvěrou a odstupem). Přesto stojí za zamyšlení, s jakými ztrátami se česká společnost musela ve dvacátém století vyrovnat. Respektive musí dodnes vyrovnávat (občas stačí prostý pohled na stav české politiky). Pro hodnoty, z nichž naše země v roce 1918 vznikla, pro její pověst udělali lidé uvedení v této publikaci strašně moc bez ohledu na fakt, že její čistě fyzické hranice překročili, aby se jejich život odvíjel kdesi v zahraničí. Leckdy možná právě proto, že je překročili. Dan Hrubý, Lidové noviny Lucie Wittlichová, obecně prospěšná společnost Dny české státnosti
LIDOVÉ NOVINY – Češi, kteří dobyli svět Speciál Lidových novin vydaný ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Dny české státnosti, prodejné samostatně Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek Vedoucí projektu: Dan Hrubý Art director: Vladimír Dundr Autoři: Veronika Bednářová, Václav Cibula, Miloš Doležal, Petra Dominková, Lucie Pantazopoulou Drahoňovská, Martina Fialková, Pavel Helan, Eva Hníková, Marie Homolová, Jiří Horníček, František Houdek, Václav Kofroň, Adam Kolář, Petr Koura, Pavlína Kourová, Pavel Kovář, Mikuláš Kroupa, Miroslav Krupička, Jana Machalická, Judita Matyášová, Josef Moucha, Petr Musil, Jiří Peňás, Markéta Pilátová, Alena Plavcová, Michal Šmíd, Milena Štráfeldová, Marta Švagrová, Jitka Zamrzlová, Petr Zídek Jazyková redaktorka: Iva Pospíšilová Výroba: Petr Hloušek Fotoprodukce: Bára Buchtová Scan: Robert Petr, Petr Homolka Manažer redakce: Martin Michek Inzerce: Petra Feřtrová, Gabriela Rousová, Marie Bočková Marketing: Alan Stonawski Vydavatel: MAFRA a. s., Anděl Media Centrum, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ 45313351, e-mail:
[email protected] Tisk: Svoboda Press s. r. o. 3
teniS
Martina navrátilová
nejlepší tenistka všech dob Její statistiky berou dech a znějí neuvěřitelně. na cestě k tenisové dokonalosti jí bezesporu pomohlo rozhodnutí vydat se do zámoří za svobodným životem. v roce 1975 zamířila do USa, o šest let později se stala americkou občankou.
Foto ČTK
václ av cibUl a
6
Foto ČTK
Martina Navrátilová překonala zhoubnou nemoc a dnes se často vrací do Řevnic, malé obce u Berounky, kde vyrůstala.
7
literatura
Jeho fotografie takřka neexistují, a tak nabyl tento snímek takřka definičního významu. 14
Milan Kundera
Jeden velký nepřítomný Milan Kundera je největším paradoxem české literatury, její největší lidskou záhadou a rébusem. Je ve světě nejznámějším českým spisovatelem, ale v Česku je nejméně známým spisovatelem světovým. alespoň pokud jde o dostupnost jeho děl. Jiří Peňás
Z
atímco většina kulturních národů může číst Kunderovy knihy tak, jak je píše a jak je ve světových nakladatelstvích vydává, v Česku stále nebyly vydány některé jeho klíčové romány – jak ty psané česky (Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění ), tak ty, které již napsal francouzsky a nebyly do češtiny dosud přeloženy. a tak se dá říct, že nebýt před čtyřmi lety jednoho náhodného nálezu v jakési pozapomenuté krabici se starými policejními dokumenty, zůstal by Milan Kundera zvláštním úkazem na českém nebi. Hvězdou na naši oblohu moc nepatří – a ani o to pravděpodobně nestojí. nebýt jednoho papíru, nikdy bychom ani neslyšeli jeho hlas, kterým večer 13. října 2008 zavolal do ČTK, vše popřel a prohlásil dokument, podle nějž měl v roce 1950 udat v Praze na kolejích „agenta“ Miroslava dvořáčka, za lež a „atentát na spisovatele“. On, který si důsledně hlídal každý svůj veřejný projev, o každé fotografii chtěl rozhodovat jen sám, každé slovo a větu do poslední chvíle piloval, zněl náhle tak zmateně, zraněně a bezradně. Bylo to jako pád hvězdy z výšin. Člověka jímala lítost a pocit, že takhle to dopadnout nemělo.
Foto ČTK
Muž mnoha talentů narodil se 1. dubna 1929 v Purkyněho ulici v Brně. na apríla! Tedy rozený žertéř, šprýmař, mystifikátor. dva největší čeští spisovatelé druhé poloviny 20. století jsou z Brna: Kunderův protiklad Bohumil Hrabal tu žil ovšem jen první dva roky svého života. Jeho otec, ludvík Kundera, byl vý-
znamný brněnský klavírista a hudební pedagog, profesor na Janáčkově akademii. Vyrůstal v prostředí elitní kulturní rodiny, kterou příliš nepoznamenaly ani politické turbulence oné doby. V roce 1948 maturoval na gymnáziu v Brně, po dvou semestrech na FF uK přešel na FaMu, kde v roce 1952 vystudoval scenáristiku. Průběžně však také studoval hudební skladbu a jako mladík uvažoval, že by se stal výtvarníkem: Kromě jiných talentů Kundera též výborně kreslí. na pražské FaMu pak zůstal, přednášel tam světovou literaturu – zprvu jako asistent, po obhájení doktorské práce o Vladislavu Vančurovi jako odborný asistent, od roku 1964 jako docent. do KsČ vstoupil v roce 1948, v roce 1950 byl vyloučen, v roce 1956 opět přijat, vyloučen byl pak definitivně roku 1970, kdy se v Československu ocitl na seznamu zakázaných spisovatelů, to už ho živily honoráře z překladů. V roce 1975 mu bylo, prý díky přímluvě Françoise Mitteranda, nabídnuto místo hostujícího profesora na univerzitě v remeši, pak v Paříži. V roce 1979 mu bylo odebráno československé občanství. V té době už patřil k nejslavnějším světovým spisovatelům. Jeho největší úspěch měl ale přijít v roce 1984, kdy vyšel jeden z největších bestsellerů umělecké literatury vůbec, román Nesnesitelná lehkost bytí.
Cesta k románu a polemika s Havlem Mladý Kundera debutoval „budovatelskými“ básněmi ve sbírce Člověk, zahrada širá (1953), jež se v kontextu typické „tvorby“ té doby odlišovala
zjevnou inteligencí a invencí. Jako plod sázky prý vznikla poema Poslední máj (1955), v níž zpracoval veleoficiální látku, fučíkovskou legendu. Jeho rozloučení s lyrikou – později se polemika s „lyrickým prožíváním světa“ stane Kunderovým velkým tématem – představuje sbírka milostně deziluzivní poezie Monology (1957, přepracované 1964). V roce 1960 uveřejnil velmi dobře – i díky výrazně marxistické metodě – hodnocenou studii o Vladislavu Vančurovi Umění románu. Projevila se v ní Kunderova schopnost přesné, racionální analýzy a přehledně, až efektně vystavěných tezí. díla tohoto období, stejně jako divadelní hru Majitelé klíčů (1962), Kundera později odmítal počítat do svého „skutečného“ díla. Jediné, na čem mi záleží z toho, co jsem kdy napsal, jsou mé romány, říkal opakovaně. Prvním „vážným“ dílem byl proto první ze tří svazků povídkového souboru Směšných lásek (1963, druhý 1965, třetí 1968). Zde našel svůj tón: ironický, až cynický odstup od světa i od sebe samého, důsledně antilyrický postoj, chirurgicky přesnou fabulační strategii. Prvního vrcholu své prozaické „metody“ dosáhl v románu Žert (1967), který je sice románovým debutem, ale zároveň dílem již zcela zralým. Kundera se zde po svém – tedy ironicky – vypořádal s proviněním části své generace a projevil trpkou skepsi nad tím, zda je možné promarněné životy zhodnotit a napravit. Často je citován výrok louise aragona, že jde o „jeden z největších románů století“. V prosinci 1968, v čase nastupující normalizace, Kundera uveřejnil v listech stať Český úděl, v níž vysoce ocenil statečnost národa a zároveň střízlivost, s níž – údajně – nese svůj „úděl“. Václav Havel na jeho článek reagoval ostrou polemikou v časopise Tvář, kde Kunderův postoj odmítl jako iluzionismus a provinciální mesiášství. na to Kundera kontroval článkem Radikalismus a exhibicionismus. spor byl labutí písní pražského jara i celých šedesátých let.
Definitivní konec lyrického věku druhý román, Život je jinde, dopsal Kundera v roce 1970, francouzsky ho vydal roku 1973 a česky v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých ‘68 Publishers v Torontu v roce 1976. stejně jako většina následujících románů po roce 1989 znovu česky nevyšel. 15
Přečtěte si příběhy těch, kteří opustili svou vlast, ale pro její pověst a hodnoty udělali mnoho.
Pokud neseženete speciál Lidových novin Češi, kteří dobyli svět ve své trafice a ve vybraných knihkupectvích (Neoluxor, Kosmas, Fišer), můžete si jej objednat do své schránky. Stačí poslat SMS ve tvaru LN CSB jmeno prijmeni ulice cislo město psc (vzor: LN CSB jan novak jindrisska 16 praha 1 11000) na číslo 902 11 a my vám jej doručíme do pěti pracovních dnů na uvedenou adresu. Cena odeslané SMS podle běžného tarifu vašeho operátora. Konečná cena za speciál, včetně poštovného a balného, je hrazena příchozí zpoplatněnou SMS ve výši 60 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka 776 999 199 (po-pá, 9.00-16.00), www.platmobilem.cz.
LIDOVÉ NOVINY – NOVINY OSOBNOSTÍ
