ČERVENEC SRPEN 2010 Vážení, nastávají dva letní měsíce, které by měly pro řadu z nás přinést zklidnění, pohodu a načerpání nových Úvodník sil. Standardy kvality sociálních V červenci slavíme také dva služeb významné státní svátky a to Den Informace z rehabilitace slovanských věrozvěstů Cyrila a 3.6.2010 Metoděje a Den upálení Mistra Jana Foto+reportáž: Setkání Husa. 23.6.2010 Foto+reportáž: Turnaj Děti se na tento měsíc velmi těší Představujeme: Svaz z důvodu velkých letních prázdnin, diabetiků které se drží v tomto měsíci skoro po celém světě. Mistr Jan Hus Srpen je osmý měsíc roku. Jeho Zajímavosti o hlodavcích české jméno pochází pravděpodobně od Příspěvky od klientů slova srp, což býval hlavní nástroj užívaný v zemědělství při sklizni obilí v Akce na léto období žní. V srpnu se můžeme těšit ze Červencoví a srpnoví slunečných, teplých dní, které lze trávit oslavenci procházkami či jen tak posezením si ve Zápis z Rady klientů stínu či na slunci a pozorováním přírody. Povídka K srpnu se váže i mnoho pranostik spojených s úrodou. Například: „Co srpen nedopeče, to už září nedosmaží.“ Oba dva měsíce jsou pro řadu pracovníků G – centra dobou dovolených. Proto jim chci popřát krásné prožití této doby a klientům, aby prožili léto v plné síle a v dobré pohodě. Obsah letního vydání:
PhDr. Jaroslava Kotalíková ___ ________________________________________________________________________________________________ _____________________________________________________________________________________________
Zpravodaj G-centra je měsíčník pro potřeby obyvatel G-centra Tábor. Vychází první týden v měsíci. Je neprodejný. Připravuje jej redakční rada ve složení: J. Kotalíková, M. Blažková, A. Kubíková, B. Šimáková, M. Richtr. Své příspěvky odevzdávejte do 20. dne v měsíci M. Blažkové (kancelář č. 116, e-mail:
[email protected]).
Standardy kvality sociálních služeb v G-centru Tábor Další z povinností poskytovatele sociálních služeb je vytvářet podmínky proto, aby osoby, kterým je poskytována sociální služba, mohly uplatňovat vlastní vůli při řešení své nepříznivé sociální situace. Každý klient domova pro seniory má právo vyjádřit svá přání, potřeby, postoje, rozhodnutí. Může odmítnout nabízenou službu nebo odstoupit od smlouvy. Klient se sám za sebe a o své vůli rozhoduje, které služby si sjedná a které ne. Může vyjádřit svou nespokojenost. Pracovníci respektují důstojnost a lidská práva každého klienta, stejně tak každý klient musí respektovat důstojnost a lidská práva každého pracovníka. Každý obyvatel našeho domova pro seniory: •
• •
• • • • •
má možnost kdykoli odmítnout nebo přerušit nabízenou službu, pokud o ni znovu požádá, a je možné službu poskytnout, bude poskytnuta ve stejné kvalitě má možnost připomínkovat Domácí řád a standardy kvality sociálních služeb domova pro seniory má možnost požádat o přestěhování na jiný pokoj nebo přidělení jednolůžkového pokoje (poskytovatel se snaží vyhovět dle provozních možností) má možnost spolurozhodovat o formě, průběhu, podmínkách a rozsahu poskytované služby má právo vyjádřit své potřeby, připomínky má možnost požadovat změny v dojednaných cílech obsažených v individuálním plánu má možnost vybrat si, změnit nebo zrušit fakultativní služby, které domov nabízí má možnost rozhodovat si o svém hospodaření s penězi, v případě zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům rozhoduje v oblasti hospodaření opatrovník dle ustanovení soudu • má možnost určit si svůj denní program • má možnost výběru večeří dle jídelníčku • má možnost volby svého lékaře, kadeřnice, pedikérky • má možnost kontaktu s rodinou a přáteli • má možnost volby trvalého pobytu • má možnost zamykat svůj pokoj
Všechny standardy jsou Vám k dispozici k nahlédnutí na recepci. Mgr. Alena Kubíková Zdroj: Zákon o sociálních službách, Standardy kvality sociálních služeb -2-
Informace z rehabilitace Úvodem snad trochu terminologie… Rehabilitace = znovu uschopnění (re-opakování, habitis-schopný) Definice dle Světové zdravotnické organizace zní: „Rehabilitace je nedílná součást léčebné péče, začíná současně s léčením a představuje souhru opatření směřujících k tomu, aby nemocnému člověku bylo vráceno co nejvíce tělesných, duševních, odborných a sociálních funkcí, které mu umožňují znovu se zapojit do pracovního procesu a do společenského života.“ Rehabilitace - léčebná - pracovní a pedagogická - sociální Léčebná rehabilitace *LTV (léčebná tělesná výchova) - individuální - skupinová Dle stupně zatížení - pasivní cvičení - s dopomocí - proti odporu *FT (fyzikální terapie) - vodoléčba - elektroléčba - mechanická energie (masáže, mobilizace, trakce…) *ergoterapie *balneoterapie a klimatoterapie LTV -
prevence svalového ochabnutí prevence kloubního ztuhnutí podpora krevního a lymfatického oběhu prevence zánětu žil zlepšení plicní ventilace
Možnosti, které zde společně využíváme: • Ve 2. patře je tělocvična, kde probíhá skupinové cvičení každé úterý a čtvrtek v 10:30 hod. Podle Vašeho zájmu se můžeme domluvit na rozšíření nabídky. K dispozici jsou tyto pomůcky: tyče, overbaly, činky, žebřiny. • Ve 3. patře je masážní vana, dvě vířivky na horní končetiny a polohovací lehátko, které využíváme na masáže a individuální cvičení. • Ve 4. patře je umístěn ultrazvuk a elektroléčba. Vedle muzikoterapie jsou rotopedy, kde probíhají každou středu ve 13:00 hod. skupinové „zájezdy“ (Senioři na cestách). Samozřejmě je možné domluvit se i individuálně. Rotopedy jsou dva + jeden, který zapůjčila paní Kokešová. -3-
K dispozici je také Viofor (slabší magnetoterapie), malá či velká biolampa, rašelina (suché teplo) na krční, hrudní nebo bederní páteř a minirotopedy. • Velmi časté je individuální cvičení na pokojích, nácviky sedu a chůze o berlích či chodítku. Také masáže často probíhají na pokojích a to u klientů se sníženou pohyblivostí.
•
Všechny procedury jsou prováděny dle předpisů vašich lékařů nebo specialistů. K dispozici jsme Vám (jak jistě víte) tři pracovnice s různými pracovními úvazky. Těšíme se na všechny, které již známe a také na ty z Vás, kteří naše služby ještě nevyužili! Kateřina Dytrychová, Petra Edererová, Petra Jandáková
Setkání 80- ti a víceletých občanů města Tábor Tradiční setkání občanů města Tábor starších 80-ti let se uskutečnilo 3. června 2010 v hotelu Palcát. Akci pořádá G-centrum Tábor a Město Tábor. Seniorům z Tábora a příměstských částí bylo rozesláno 1478 pozvánek. Účast přislíbilo 430 seniorů, z nichž do Palcátu se jich skutečně dostavilo 396. 70 seniorů využilo možnost dopravy, kterou zajišťovalo Sdružení pro osobní asistenci a nezávislý život (SOANZ). Celá akce je náročná nejen organizačně, ale i finančně, náklady na celou akci byly 82.267,- Kč. Seniory přivítala starostka Města Tábor Ing. Hana Randová a místostarostka Mgr. Zuzana Pečmanová, ředitelka G-centra Tábor PhDr. Jaroslava Kotalíková a Mgr. Eva Červená, farářka církve Československé husitské. Svou vlastní básnickou tvorbou uvítala své vrstevníky i paní Hana Hnilicová. Pro seniory bylo připraveno pohoštění. K tanci i poslechu hrála skupina Klasik. Součástí programu bylo i vystoupení dětí ze Základní školy Mikuláše z Husi pod vedením vychovatelky Jany Hodouškové. Poděkování zaslouží i studenti a studentky Střední zdravotnické školy v Táboře, kteří účastníky této velké akce uváděli do sálu, doprovázeli, ale také pro mnohé byli i tanečními partnery. Mgr. Alena Kubíková vedoucí Střediska sociálních služeb -4-
Fotoreportáž: Setkání 80-ti a víceletých v hotelu Palcát
-5-
VI. turnaj v kuželkách a petanque, 23.6.2010 Letos si s námi zahrávalo počasí – sedmnáct domovů, které byly přihlášeny na náš každoroční turnaj v kuželkách a petanque zůstávalo až do poslední chvíle v nejistotě zda do Tábora přijet nebo ne. Ale nakonec pečlivě vybrané datum nezklamalo a my jsme se v hojném počtu mohli setkat a především utkat. Na turnaj dorazilo přes osmdesát aktivních účastníků z domovů pro seniory, jmenovitě z Bechyně, Budislavi-Tučap, Budíškovic, Českého Krumlova, Dobré Vody, Horní Plané, Chvalkova, Chýnova, Kaplice, Mačkova, Máje, Pohody-Netolice, Prachatic, Soběslavi, Stach-Kůsova, StrakonicRybniční a z Veselí nad Lužnicí. Plus naši klienti z G-centra, doprovody, dobrovolníci, pomocníci, ředitelé atp. Prostě mít větší zahradu se vyplatí. V ruských kuželkách se nakonec umístili: 1. místo: Marie Mařanová z DpS Soběslav 2. místo: Karel Kolařík z DpS Strakonice-Rybniční 3. místo: Oldřich Hájek z DpS Dobrá Voda Ve hře petanque bylo pořadí následující: 1. místo: František Krásl z DpS Bechyně 2. místo: Marcela Martínková z DpS Kaplice 3. místo: Karel Blatský z DpS Strakonice-Rybniční I ředitelé některých domovů vyzkoušeli svou zručnost a um v ruských kuželkách. Nakonec vyhrál pan Mgr. Jan Vavříček z DpS Veselí nad Lužnicí.
-6-
Územní organizace svazu diabetiků v Táboře Postupně jsme pomocí naší rubriky „Představujeme“ nakoukli pod pokličku několika domovů pro seniory v Jihočeském kraji. Bohužel ne všechny domovy mají internetové adresy, z kterých bychom mohli čerpat informace o průběhu poskytování sociálních služeb. Proto jsme se rozhodli představit Vám jiný soudek. Tentokrát se zaměříme na sociální služby poskytované na Táborsku, jež jsou určeny (nejen) seniorům. Územní organizace svazu diabetiků (dále jen ÚO SD) v Táboře patří mezi neziskové organizace. Do územní organizace patří Tábor, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí, Mladá Vožice, Chotoviny, Sudoměřice u Tábora, Ratibořské Hory, Jistebnice, Opařeny, Malšice, Soběslav, Veselí nad Lužnicí, Chýnov. Úkolem organizace je seznamovat nejširší veřejnost s nejnovějšími poznatky v léčení diabetů a šířením osvěty mezi diabetiky, předcházení zdravotních komplikací způsobených touto nemocí. Na území okresu je registrováno 8.500 diabetiků. Činnost organizace je řízena výborem ÚO SD a členskou schůzí. Odpovědnost k sobě i ke druhým Odpovědnost k sobě zahrnuje edukaci diabetiků k plné odpovědnosti za jejich chorobu. Jen správné pochopení vlastní choroby vede ke kompenzaci diabetu, k jeho správné léčbě a k vlastní aktivitě. Jen pochopením vlastního handicapu je možné dosáhnout plné společenské integrace. Odpovědnost ke druhým v sobě zahrnuje aktivní přístup k prosazování snah Svazu diabetiků ČR jako humanitární organizace. Nikdo z nás neví, kdy a v jaké míře jej nemoc zasáhne, proto pouze cestou vzájemné pomoci můžeme prosadit své snahy a být navzájem respektovanými partnery. Edukačně preventivní pobyty Pobytové edukační akce jsou základní formou působení na diabetiky v procesu zlepšování kvality jejich života. Absolvování těchto akcí má podstatný vliv na kompenzaci diabetu a na spotřebu zdrojů ze zdravotního pojištění. Zdravotně výchovná činnost ZVČ představuje základní formu působení na diabetika tak, aby došlo ke změně jeho návyků. Zahrnuje nejrůznější akce od přednášek v rámci schůzek ÚO SD až po specializovaná setkání a nejrůznější formy pohybové činnosti (diašlápoty apod.). Edukace diabetiků jak v -7-
oblasti zdravotně výchovné činnosti, tak ve specializovaném edukačně motivačním programu není pouze podporou úspěšné léčby, ale její nezbytnou podmínkou. Časopis Diaživot Tento časopis je jediný specializovaný časopis v ČR, který na svých stránkách spojuje problematiku pacientů a lékařů (v tomto případě je spojuje choroba diabetes mellitus a její komplikace). V roce 2005 došlo k výraznému zkvalitnění obsahu časopisu. V současné době vychází v nákladu 30.000 výtisků, je distribuován do prodejní sítě distributorů tisku PNS a Mediaprint-Kapa, celkem na 7.500 prodejních míst v celé ČR a do všech ordinací, které se problematikou léčby diabetu zabývají. Využívá jej Česká diabetologická společnost a Svaz diabetologických sester. Zdravotní osvěta diabetiků Zdravotní osvěta diabetiků slouží k jejich základní orientaci v oblasti diabetu a je celosvětově základním směrem vedoucím ke zlepšování kvality života diabetiků a k prevenci komplikací diabetu. Léčba diabetu je dynamicky se rozvíjející obor a počet diabetiků, kteří se potřebují seznámit s informacemi o své chorobě, stále stoupá. Webové stránky pro diabetiky V roce 2001 se podařilo prezentovat vlastní webové stránky s názvem „diaživot.cz“, v roce 2002 přibyla doména „diabetes.cz“. Informace na internetových stránkách dnes patří ke standardu jakékoliv organizace v oblasti edukace. Na poli prevence diabetických komplikací se soustřeďují základní informace pro skupinu diabetiků, ve které se v pozdější době rozhoduje o nástupu druhotných komplikací. Webové stránky jsou celosvětově uznávaným instrumentem vedoucím ke zlepšování kvality života diabetiků a k prevenci komplikací diabetu. Plavání a cvičení Jedním ze zásadních faktorů, které ovlivňují kompenzaci diabetu, je fyzická aktivita. Pro starší populaci je nutné hledat formy, které v sobě obsahují fyzickou aktivitu a které zároveň významnou měrou ovlivňují již změněný pohybový aparát. Tento projekt se děje formou aktivní rehabilitace v bazénu nebo v tělocvičně pod dohledem rehabilitačních sester. IDF Česká republika je prostřednictvím Svazu diabetiků a České diabetologické společnosti členem Mezinárodní federace diabetu (IDF). -8-
Samotný Svaz diabetiků ČR byl přijat do IDF v roce 1994 a od té doby se účastní i mnoha mezinárodních aktivit pořádaných touto organizací, zejména v oblasti pracovních skupin Saint-Vincentské deklarace, k níž se ČR přihlásila v roce 1989. SD ČR je počtem svých členů řazen na 22. místo na světě mezi 172 organizacemi diabetiků a diabetologů ze 126 zemí. Prodejní činnost V rámci výstav a zdravotně osvětových akcí Svaz diabetiků distribuuje a také prodává edukační literaturu vydávanou v rámci vlastní ediční činnosti. Tyto produkty lze také nakoupit formou zásilkové služby Svazu. Závěr Všechny aktivity SD ČR jsou zaměřeny na zlepšování kvality života s diabetem. Co si ale představit pod pojmem kvality života lidí s diabetem? Jde o poměrně jednoduchý a přitom komplexní pohled na diabetes z pozice léčeného člověka. Jednoduchý je v tom, že jde o jednoduché zásady, a komplexní v tom, že se jedná o celý sled úkonů, které diabetikovi zlepší kvalitu života. Tomu se musí diabetik naučit - a to je obsahem edukace diabetika. Ať už jde o selfmonitoring, nácvik aplikace inzulínu, osvojení zdravějších stravovacích zvyklostí, redukci hmotnosti či další, vždy jde o činnost, jejímž cílem je oddálení druhotných komplikací diabetu. Obsahem pobytových akcí je tyto návyky zafixovat, ukázat lidem v kolektivu stejně postižených, že to jde, že si mohou pomoci sami. A tak bychom mohli postupovat činnost po činnosti. Vždy by měl být výsledkem dobře poučený diabetik, který je schopen vzít na sebe zodpovědnost za svůj zdravotní stav, člověk, který nejde ke svému lékaři s požadavkem, aby ho vyléčil, ale aby mu pomohl, poradil, a on sám se pak může naučit bojovat se svou nemocí. Tento boj trvá celý život, a proto u diabetu, stejně tak jako u jiných chorob platí, že správně léčený člověk je také člověk léčený nejlevněji, protože díky svému přínosu k léčbě je schopen významně předcházet komplikacím a přidruženým chorobám. Diabetes dnes totiž usmrcuje málokdy, otvírá však dveře mnoha komplikacím, mnoha dalším chorobám, které jsou tím největším nebezpečím pro člověka s diabetem. Tento postoj má i výrazný ekonomický dopad. Nejvíce totiž spotřebuje člověk, který se správně neléčí, u kterého je nutné léčit komplikace, který je odkázán na invalidní důchod, na pomoc sociálních dávek. Nejhorší je, když si člověk neumí sám pomoci. -9-
Vzdělávání diabetika a nácvik praktických dovedností je nezbytnou podmínkou léčby a konečným důsledkem je především ekonomický efekt na spotřebu zdrojů z kapsy nás všech. SD ČR tak stojí po boku lékařů a tím přispívá k výraznému efektu v léčbě diabetiků v ČR. Má se samozřejmě co vylepšovat, mnohé co zkvalitnit. Hodně se již povedlo, SD ČR se má za 20 let své činnosti čím chlubit. V současné době jde především o kvalitu péče o lidi s diabetem v ČR. Správně léčený, tím je míněno i edukovaný diabetik, je schopen zastávat téměř každé povolání, i když jde o zdravotně handicapovaného člověka. Tím je schopen zaplatit svou léčbu. Podle internetových zdrojů a výroční zprávy Svazu diabetiků Markéta Blažková
Jan Hus Mistr Jan Hus (asi 1369/1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel; mistr a rektor (1409-1410) pražské univerzity. Je s největší pravděpodobností také autorem reformy pravopisu, která odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev, a přejal některé myšlenky Jana Viklefa. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a vyloučila jej z církve (1411). Na kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř a vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jan Vilímek: Mistr Jan Hus Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory (například ten, že kněz ve hříchu neplatně udílí svátosti) jsou dodnes katolickou církví vnímány jako teologicky vadné. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. K jeho odkazu se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z - 10 -
reformace. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským) už uctívá pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).
Život Jana Husa Studoval na pražské univerzitě, kde roku 1393 získal hodnost bakaláře a roku 1396 mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Již jako univerzitní profesor (od roku 1400) byl vysvěcen na kněze (roku 1400) a začal kázat v kostele sv. Michala a od 14. března 1402 v Betlémské kapli. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, kde se stavěl za větší podíl Čechů na řízení univerzity. Dekret kutnohorský a Pisánský koncil Národnostní neshody na Karlově univerzitě se stupňovaly. Když se kardinálové podřízení oběma papežům (západní církev se nachází v době dvojpapežství) shodli, že rozkol odstraní volbou nového papeže na koncilu v Pise, vyzval král Václav IV. univerzitu, aby se k účasti na tomto koncilu vyjádřila. Tento koncil měl kromě zmíněného, jak bylo neformálně přislíbeno, potvrdit králi Václavu IV. jeho nároky na titul římského krále, jehož byl zbaven kurfiřty roku 1400, kteréžto rozhodnutí potvrdil papež Bonifác IX. Arcibiskup Zbyněk, stejně jako římský král Ruprecht Falcký zůstávali v poslušnosti a podřízenosti Řehoře XII. V této situaci se král obrátil na univerzitu a aby dosáhl jejího souhlasu, změnil poměr hlasů na univerzitě pomocí tzv. Dekretu kutnohorského z 18. ledna 1409 tak, že nyní český národ měl hlasy tři a ostatní národy hlas jediný. Cizí studenti, podporující Řehoře XII. se pak přesunuli do Lipska, kde založili novou univerzitu. České země přešly po pisánské volbě se souhlasem arcibiskupa v podřízenost Alexandru V. Arcibiskup Zbyněk se snažil v této situaci potlačit pronikání „viklefských bludů“, avšak marně, neboť čeští mistři a opravné hnutí se opírali o královu podporu. V této situaci se arcibiskup obrátil na Alexandra V., který zakázal Viklefovy spisy a kázání na soukromých místech (což bylo namířeno i proti Husovu kázání v Betlémské kapli). Arcibiskupovi nepomohlo, že výslovně zakázal kázání v Betlémské kapli, že dal zabavit a spálit Viklefovy spisy, že nad Husovými stoupenci vyhlásil klatbu a pohnul Husa, aby se zodpovídal papeži Alexandru V. Husův proces u papežské kurie a odvolání ke Kristu Spor se přiostřoval, když Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi Ladislavu Neapolskému. V této bule papež vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a nazval papeže antikristem. Následovaly lidové bouře, které znepokojily i krále. Děkan teologické fakulty Štěpán z Pálče pak odsoudil 45 Viklefových článků a byl vydán zákaz je šířit. - 11 -
Na Jana Husa však nyní Jan XXIII. vyhlásil klatbu, stejně jako na všechny, kdo se s ním stýkali; zároveň nařídil, že má být Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple. V tomto okamžiku se od papeže Hus odvolal ke Kristu jako „nejvyššímu soudci“. Byl vyhlášen zákaz účasti na svátostech na místech, kde Hus pobýval. Na podzim došlo k uskutečnění zákazu bohoslužeb. Hus proto opustil Prahu, aby se uchýlil na venkov. Občas se přesto do Prahy vracel, většinu doby prožil od dubna 1413 v okolí Kozího Hrádku pod ochranou pána Jana z Ústí. Zde též sepsal své hlavní dílo De ecclesia. Pražská teologická fakulta odsoudila Husa jako bludaře roku 1413, vytýkala mu body v nauce o svátostech, svatých a odpustcích, vzpírání se autoritě církve, proti níž staví osobní výklad Písma svatého a vzpírání se poddanosti vůči papeži, biskupům a kněžím. 20. dubna 1414 se Hus inkognito vrátil do Prahy, sepsal odsud několik listů, 30. dubna zaslal Jan XXIII. litomyšlskému biskupu Janovi výtku ohledně rozšíření Viklefova a Husova učení v Čechách s žádostí o napomenutí pražského arcibiskupa Konráda z Vechty. V téže době arcibiskupovi Konrádovi zaslal seznam Husových bludů v traktátu De ecclesia kancléř pařížské univerzity Jean Gerson. Až do odjezdu na svolaný Kostnický koncil žil Jan Hus pod ochranou Jindřicha Lefla z Lažan na hradu Krakovci.
Husův proces na Kostnickém koncilu Příjezd do Kostnice a počátek procesu Koncil, který svolal 30. října 1413 Jan XXIII. po naléhání římského krále Zikmunda do Kostnice u Bodamského jezera na 1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve, reformovat církev „v hlavě i v údech“ (in capite et membris) a odstranit současné kacířství. Již z tohoto určení vysvítalo, že proces s Janem Husem zahájený u kurie Alexandra V., bude tvořit pouze jednu z nejvýznamnějších položek koncilu.
Jan Hus souzen na sněmu Kostnickém r. 1415 (detail obrazu Václava Brožíka)
Spolu se svým (zcela nekanonickým) odvoláním ke Kristu, případně ke svolanému koncilu, nebyl dokončen proces, který papežská kurie s Husem vedla, avšak Kostnický koncil měl tento proces převzít. Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude - 12 -
umožněno svobodně rozprávět o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s ním byl v Kostnici veden právní proces, navazující na nedokončený proces předešlý. Glejt, který na cestu Husovi vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním – zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice; církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic. Papež v Kostnici zrušil nad Husem klatbu, zřejmě i pro právní souvislosti, které jeho pobyt přinášel pro ostatní koncilní účastníky. V době Husova pobytu v Kostnici Jakoubek ze Stříbra v Praze začíná podávat přijímání pod obojí způsob, kterýžto zvyk Hus schvaluje, avšak sám pod obojí Hus nepodával. V Kostnici se 27. listopadu roznesla zpráva, že chce Jan Hus uprchnout, proto byl následujícího dne pod záminkou rozhovoru s kardinály přiveden do paláce, kde dlel i Jan XXIII., kde zůstal (se svým souhlasem). Husův protivník Michal de Causis podal proti Husovi první články, v němž jej obvinil z osmi bludů v církvi. 4. prosince byla jmenována vyšetřovací komise, o dva dny později byl Jan Hus uvězněn v kobce dominikánského kláštera na ostrově na Bodamském jezeře, kde byl držen až do března 1415. V Praze bylo Husovo zatčení přijato jako porušení královského glejtu, moravští přední pánové proto u Zikmunda intervenovali. Komise několikrát žádala Husa, aby se podrobil rozsudku 12 či 13 mistrů, avšak on se chtěl zodpovídat jedině sněmu; při vyšetřování se nepřiznal k žádnému z Viklefových názorů. Byl proto tázán, proč sepsal komentář k bule Jana XXIII., která Viklefovy názory odsoudila, Hus pak označil za autora komentáře Jana z Jesenice, což pobouřilo Jana z Chlumu, který Husa obvinil, že odstupuje od pravdy a že se bojí smrti. Jan Hus poté onemocněl, jednání bylo přerušeno, avšak u Husa vypovídali pod přísahou pražští i jiní vyučující. Král Zikmund po svém příjezdu do Kostnice žádal kardinály o Husovo propuštění, avšak ti pohrozili, že se sněm rozejde. Král kvůli zachování důležité věci odstranění rozkolu v církvi nakonec na nátlak 4. ledna 1415 ustoupil, dostalo se mu však slibu, že Janu Husovi bude zajištěno veřejné slyšení. Zároveň mu byla změněna vazba, od té doby si na ni on ani průvodci nestěžovali, žádali však veřejné slyšení. Ve vězení Hus složil několik spisů, O pokání, O milování Boha, O třech nepřátelích člověka, O smrtelném hříchu, O přikázání Páně a modlitbě, O manželství a O svátosti oltářní. Dostával zde i dopisy z Čech a byly mu umožněny návštěvy. 21. ledna dorazil na koncil Jean Gerson se svým soupisem 20 Husových bludných článků; ty Jan Hus označil za lživé.
- 13 -
Útěk Jana XXIII. V březnu 1415 se začala otázka vyvíjet velmi dramaticky. 2. března Jan XXIII. pod nátlakem prohlásil, že je ochoten odstoupit, učiní-li to i Řehoř XII. a Benedikt XIII. Z noci z 20. na 21. března však prchal v přestrojení za pacholka z Kostnice do Laufenburgu, kde 30. března odvolal svůj slib odstoupení. Hrozilo, že se koncil rozejde. V nastalém zmatku se všichni přestali o Husovu kauzu zajímat, přesto dal kostnický biskup Otto Jana Husa převézt na svůj hrad v Gottliebenu. 6. dubna překonal koncil vážnou krizi vyhlášením svrchovanosti koncilu nad papežem dekretem Haec Sancta. Jan XXIII. byl opětně 13. a 14. května předvolán před koncil a vyzván k odstoupení. Odpověď nepřicházela, proto byl zatčen, byla proti němu shromážděna obvinění a ve značně nechutném procesu 29. května koncil prohlásil, že bude-li papež sesazen, nikdo bez jeho svolení nesmí přistoupit k volbě nového papeže, a nato Jana XXIII. sesadil. Závěr procesu s Husem Nyní mohl proces s Husem pokračovat. Jan Hus si připravil řeč ke koncilu, tzv. Řeč o míru (Sermo de pace). Koncil namísto rozpravy s ním rozhodoval, zda Husovy nauky souhlasí s naukou římskokatolické církve, či nikoli. Husova pozice byla ztížena tím, že kvůli nedostavení se na soud v předchozím procesu u papežské kurie byl označen za tvrdošíjného, jeho obvinění se týkala víry, a proto neměl ani právo odvolání, ani právo být hájen advokátem. Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Akta koncilu se bohužel nezachovala, a tak jsou dějepisci odkázáni na osobní vzpomínky účastníků, především Petra z Mladoňovic. Přesvědčeni o Husově nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty De ecclesia, Contra Stanislaum, Contra Palecz a Contra occultum adversarium, to později Hus
Poslední vyzvání Mistru Husovi ku podepsání odvolací formule v den před upálením 5. července 1415 (obraz Kamila Vladislava Mutticha)
- 14 -
komentuje jako závažnou chybu, neboť tyto spisy chtěl před koncilem zatajit. Jan Hus během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu ztráceli přítomní při slyšení trpělivost. Podle Mladoňovicových zpráv předsedající koncilu, kardinál Petr z Ailly s Husem jednal poměrně mírně. Přítomní se shodovali na tom, že Husovy předkládané články vyznívaly lépe vytrženy z kontextu než v souvislostech. Hus však po Petrovi z Ailly žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků zříci. On však žádal, že chce být poučen o opaku, a pak že odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech. Členové sněmu se nevzdávali naděje, že Jan Hus odvolá a 18. června předložili mu zúžený seznam článků, které měl odvolat. To však odmítl. 20. června byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení, Husovo učení bylo zavrženo. Jan Hus se odmítl podrobit autoritě koncilu, odmítl odvolat ani pomocí zjednodušené a poměrně volné formulace „Tyto články jsem nikdy nedržel ani nekázal a kdybych to byl učinil, zle bych to byl učinil, neboť je prohlašují za mylné a přísahám, že je nechci držet ani kázat.“ Ještě téhož dne přátelům, kteří se jej ještě snažili přesvědčit, odpověděl, že by byl ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil vinný, ale že žádá důkaz z Písem. Sněm tak dle svého mínění vyčerpal možnosti, jak odvrátit Husa od trestů předepsaných právem a podle církevních zákonů s ním jednal jako se zatvrzelým kacířem. V knížce Dr. J. V. Šimáka „Hus a doba před ním“, nakladatelství F. Topič, Praha 1921 se píše mimo jiné toto:„Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého vězení v dominikánském klášteře u jezera, takže se tam brzo těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho vyšetřování, posílala k němu svědky, aby před ním vypovídali a přísahali, z čehož rozčilování chorobu Husovu ještě zvýšilo, takže kolísal již mezi životem a smrtí. Připuštěni však byli toliko svědkové proti Husovi, nikoli obhájci, ač o to snažně Hus prosil. Teprve osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl vězeň přenesen do slušnější cely klášterní, a že mu byla poskytnuta pomoc lékařská. Jeho průvodci podplatili stráže a dosáhli toho, že Hus mohl ze žaláře posílati listiny a též přijímati.“ Husovo odsouzení 6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh procesu a Husovy nauky, označené za kacířské. Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen, protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale vynesení rozsudku. Jan Hus byl obviněn z šíření Viklefových nauk, ze snahy bránit odsouzení jeho článků, učení jeho nauky. Husovy knihy bylo nařízeno spálit a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Podle církevního - 15 -
práva měl být degradován. Hus znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil, že s Husem již nemá nic do činění a předal jej světskému rameni s žádostí, aby bylo ušetřeno jeho života. Král Zikmund, zastupující svého bratra Václava, odevzdal Husa místnímu pánu, který jej vydal k provedení rozsudku radě města Kostnice. Popraviště mělo být za městskou branou na cestě k hradu Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou píseň Christi virgo dilectissima a přesvědčoval lid, že neučil bludům. Poté, co byl přivázán k hranici, přijel Zikmundův maršálek a nabídli Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si zachoval život. Hus odmítl a hranice byla zapálena. Hranice i s Husovými ostatky byla po upálení vhozena do řeky Rýna. Odezva v Čechách U Husových přívrženců v Čechách způsobila zpráva o upálení hněv a odpor vůči těm, kdo jej vydali na smrt, tj. ke koncilu. Převládlo mínění, že byl odsouzen především pro svou kazatelskou činnost, protože hájil pravdu a neodchýlil se od učení církve. Jeho odsouzení bylo chápáno i jako odsouzení Českého království a jeho pořádků. Doslov k Husově procesu tvořilo odsouzení Jeronýma Pražského, který se v dubnu 1415 dostavil do Kostnice, avšak Jan Hus jej měl k rychlému odchodu. Poté, co Jeroným kázal v Bavorsku proti koncilu, byl zatčen a dopraven do Kostnice, kde uznal odsouzení Viklefovo i Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici Husovo. Nebyl však 1415 (obraz Kamila Vladislava propuštěn, s podezřením, že Mutticha) soudce obelstil. Při novém vyšetřování se přiznal k Viklefovým i Husovým naukám a prohlásil za svůj největší hřích, že se Jana Husa, „dobrého a svatého muže“, zřekl. 30. května 1416 byl odsouzen a upálen i mistr Jeroným Pražský. Smrt dvou českých kazatelů způsobila eskalaci napětí uvnitř Českého království, která posléze vedla k husitské revoluci. Jan Hus bývá hodnocen jako předchůdcem protestantské reformace. Jana Husa jako první vyloučil z církve arcibiskup Zbyněk Zajíc, v roce 1411 pak i pisánský vzdoropapež Jan XXIII. kvůli jeho nepřímé - 16 -
podpoře papeže v Avignonu. Hus pokračoval v kázání i ve Viklefově obhajobě (spis Defensio articulorum Wycleff). Nakonec přesto došlo ke smíru mezi arcibiskupovou stranou a stranou Husovou, a to v červenci 1411, avšak 5. září téhož roku Zbyněk Zajíc utekl z Prahy a 28. září zemřel. Jeho nástupce Albík z Uničova pak již byl zcela ve vleku královského dvora. Husův park Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží (o rozloze přibližně 12 tisíc metrů čtverečních), začalo vznikat po roce 1871 po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy z nádraží k většině táborských obytných domů a k městské bráně byla vzdálenost přibližně 2 kilometry. Sochařská kompozice Mistr Jan Hus, od sochaře Františka Bílka (z roku 1928) Tábor, Husovo náměstí
Koncem 20. století dostal tento časem již okolo zcela zastavěný vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 došlo k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, ve městě známé „Tabačky“ (po roce 1950 do 1990 kasáren); zmizely neprůhledné ploty a zdi i různé „stavby a boudy“ a rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů, obchodů a byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997. Při vstupu do Husových sadů - parku ze směru z centra města od třídy 9.května (v letech 2005-2006 také zrekonstruované) můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“ od významného čs.sochaře Františka Bílka (1872-1941). Pomník byl vybudován z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“ a odhalen dne 6.července 1928 (u příležitosti 513.výročí Husova upálení v Kostnici). Podle internetových zdrojů Markéta Blažková
- 17 -
Zajímavosti ze světa hlodavců Co je to vlastně hlodavec Hlavním rozpoznávacím znakem hlodavců jsou hlodáky složené ze dvou párů řezáků – jednoho v dolní a druhého v horní čelisti. Tyto hlodáky nemají kořeny a dorůstají po celý život. Přední stranu hlodáků pokrývá tvrdá sklovina, zadní stranu tvoří mnohem měkčí zubovina. Díky obrušování měkčí zadní části si hlodavci udržují hlodáky ostré. Pokud obrušovány nejsou, přerůstají a stáčí se do spirály. Přerostlé hlodáky mohou úplně uzavřít čelist a pokud se zuby nezkrátí, zvíře nemůže jíst ani pít a umírá. Nejmenší počet zubů najdete v čelisti myši Ellermanovy (osm zubů), nejvíce jich vlastní rypoš stříbřitý (dvacet osm zubů). Nejmenší a největší hlodavec na světě Nejmenším žijícím hlodavcem na světe je myška drobná, blízce příbuzná s myší domácí. Je pět až sedm centimetrů dlouhá a váží pět až devět gramů. Naopak největším zástupcem hlodavců je kapybara. Měří až jeden metr a váží kolem padesáti kilogramů. Jsou všichni hlodavci býložraví? Kdepak. Existují jak býložravé, tak i masožravé (např. myš bobří) a hmyzožravé (krysa hrubosrstá) druhy. Dorozumívání hlodavců Hlodavci vydávají zvuky v rozmezí 40 - 90kHz, tedy nad lidské možnosti vnímání. Dorozumívají se ale nejen zvuky, ba i pomocí různých pachů. Rozmnožování hlodavců Hlodavci se nedožívají vysokého věku – většinou jsou to jen dva až tři roky. Jsou ale velmi brzy sexuálně aktivní a vrhají velké množství mláďat, což je chrání před vyhynutím. Například myši a potkani při jednom vrhu přivedou na svět deset až dvacet mláďat (myši a potkani jsou také nejpočetnější). Jak se chovat k hlodavcům Ačkoliv zvířata nerozumí naší řeči, je důležité mluvit na ně klidným, tichým hlasem, zvláště pokud je bereme do ruky. Hlodavci intenzivně vnímají naši vůni, vyděsit je může i silný parfém. Je také třeba vyvarovat se prudkých pohybů a gest.
- 18 -
Umíte domácí zvířata správně přenášet? Aby vám hlodavec neublížil nebo abyste naopak nevyděsili vy jeho, je důležité naučit se ho správně přenášet. Krotká domácí zvířata jako jsou morčata a křečci, lze vzít jednoduše jednou rukou pod břicho a druhou přikrýt zadní část těla. Činčily přenášejte za uši a kořen ocasu současně – při tomto uchopení totiž upadají do zvláštní strnulosti. Dlouhonohé hlodavce berte vždy za kořen ocasu, ne za jeho konec. Některé druhy mohou jako obrannou reakci použít vysvlečení ocasu z kůže, začít se kroutit okolo své osy, nebo po ocasu vylezou a kousnou vás. Podle internetových zdrojů Markéta Blažková
Slova díků Když jsem byla v nemocnici, měla jsem skoro každý den návštěvy. Na mé sousedy jsem se vždy těšila. Jmenovitě se jednalo o paní Jiřinu Matyšovou, paní Milušku Růžičkovou a jejího syna Petra. Díky nim mi ani nepřišlo, že bych opustila budovu G-centra, věděla jsem totiž o všech novinkách, které se děly. Když nám došly slova, stačila jen přítomnost těchto dobrých duší, protože svou ochotou a pomocí mě i navzdory kolujícím řečem podporovali, abych se co nejdříve vrátila zpět domů – do G-centra. Bohužel si nedovedu vysvětlit, kde se vzaly NEPRAVDIVÉ řeči, že mě návštěvy sousedů obtěžují – rozležela se snad někomu tato myšlenka v hlavě, protože mě ani jednou nenavštívil? Myslel si snad někdo, že tyto návštěvy obtěžují moje další spolupacienty? Bylo tomu právě naopak, ostatní pacienti říkali, že jsme jako rodina a obdivovali vytrvalost a pravidelnost návštěv. Dnes už jsem zpátky doma a i přesto si mě tito starostliví lidé stále „opečovávají“. Tu přinesou kafíčko, tu připraví pití anebo si jen zajdou popovídat. Někdo si prostě neuvědomuje, že i obyčejné popovídání dává sílu na to žít; není důležitý obsah sdělení, ale čin, kterým lidem okolo dáváte najevo, že Vám na nich záleží. V žádném případě mě tyto NÁVŠTĚVY NEOBTĚŽUJÍ, právě naopak… Mnohokrát děkuji těm, kteří tohle všechno ví a chovají se podle toho. Jako Jiřina Matyšová, Miluška Růžičková a Petr Růžička. Díky, mám Vás ráda Věra Kořená - 19 -
Na revíru Následující verše, které dojímají, přinesla žena, která přežila hrůzy koncentračního tábora Osvětim. Psala je Bohunka Červenková, dcera zavražděného ředitele Obchodní akademie v Táboře, JUDr. Antonína Červenky. Krátce po napsání těchto veršů i Bohunka zemřela. Bylo to v Osvětimi 20. listopadu 1942. Já měla tolik ráda život, jak jenom mladý člověk může míti rád… Dnes už je vše jedno… Zde nelze žít, sem chodí lidé umírat… Tisíce už nás tady zemřely, tisíce zahledí se naposled ve špinavý strop… Zde v pachu, špíně o hladu našla i moje maminka svůj hrob… Dnes už to vím, co bude se mnou, a přece každý rád zanechá po sobě stopu, sled… Snad zítra už popel nás nevinných do močálu vysypou. Jmenuji se Bohunka a je mi - de-va-te-náct let. poskytl Jindřich Raschel
Rady do stáří Ptáš se jak žít, když stáří se blíží, krátí se dech a bolest máš v kříži? Zadrž svůj vzdech! Na otlak dlabej a svět mladých chápej! Nežehrej o soucit kolem sebe a nechtěj mít pro sebe jen modré z nebe! Přes močál, trní, hloží dál musíš jít, povinnost velí ti, dál skromně žít! Aktivní činnosti dej svoje síly, okolí ukazuj jen úsměv milý! Co můžeš dát, to blízkým daruj, lenosti, pohodlí střez se a varuj! Nač stačíš, to konej tiše, než vkročíš sám do „věčné říše“. Nečekej odměny – a nikdy ne zisk, stačí jen prostý dík a ruky stisk, aby pak řekli, že tady žil jak člověk, co člověkem byl. Časopis EMA, autor: Ota Kopsa, poskytla: pí Janatková - 20 -
Lilie Končí léto a zahrádkáři – milovníci květin se už netrpělivě poptávají známých: „Došla už vám nabídka na jaro?“ Myslí samozřejmě katalogy, které zasílají zahradnické podniky s nabídkou květin pro jarní výsadbu. Když ho obdrží, zahrádkář studuje, hodnotí, vybírá, přebírá a znovu vybírá a – objedná. Když potom na jaře zásilka přijde – drbe se za uchem: kam já to jenom dám? Vždyť mám všude plno! A to se opakuje rok co rok. Jednou se „chytí“ na tulipány, jindy na krokusy nebo na gladioly. Na podzim jsem objednal lilie – neodolal jsem. Na jaře jsem je předal rodině – už na to zahradničení nestačím. Pro sebe jsem si nechal jen jednu cibuli. V katalogu vypadala tahle lilie náramně parádně. Byla vysoká jen padesát centimetrů a v květináči. Zasadil jsem ji a za oknem mi zdatně vyrostla – poupata se už vybarvují. A teď to začalo. Mám jet s bratrem na dovolenou – chalupařit! „Tak už konečně rozkveť,“ naléhám na lilii. Večer poupata prohlížím: „No do rána by mohla…“ Ráno k ní chvátám a nic. Než se vrátím z dovolené, kytka odkvete! Je to k vzteku! Ani tu krásu neuvidím. Teď ke všemu jsem narazil na „odborný článek“, ve kterém jakýsi „vědec“ zjišťuje, že květiny mají „duši“ a že je třeba s nimi jednat ohleduplně a hovořit na ně něžně a mile. Pak se vám rostlinka patřičně odvděčí. Zkouším to! Jen aby nebylo pozdě! Ještě včera jsem ji tituloval: „Ty potvoro, tak už konečně…“ Odjíždím. Svěřuji lilii zodpovědné osobě, zkušené pěstitelce květin, s duší jemnou, citlivou. Snad její péče a něha pomohou zahladit to mé grobiánstvo a lilie rozkvete! Po třech týdnech se z dovolené vracím. Lilie mě vítá – odkvétá. Rozkvetla hned ráno po mém odjezdu. „Zářila a rozvoněla celý byt i s koupelnou,“ hlásí pěstitelka „a mám ji na fotce!“ „A dali jste ji aspoň na chodbu?“ ptám se. „Tam není zvyklá, tam by se jí nelíbilo.“ Hluboce jsem se zastyděl. Pro hříšnou pýchu, aby všichni viděli, co jsem vypěstoval, jsem zapomněl na něžnou duši Lilium candidum var. After Eight! Jiří Rozum - 21 -
Akce na léto 2010 Z důvodu čerpání dovolených budou pravidelné i doprovodné akce omezeny, sledujte prosím programové záměry vyvěšené na nástěnkách. Poslech hudby: S panem Emilem Růžičkou - úterky od 14:00 hod.: poslech dechové hudby a lidových písní - čtvrtky od 14:00 hod.: poslech vážné hudby Knihovna G-centra – otevírací doba: Čtvrtek: 9:30 – 10:30 hodin. V tomto čase Vám bude též přečten denní tisk slečnou Alenou Novákovou. Videoprojekce: Pátky (dle oznámení na nástěnkách) od 14:00 v místnosti muzikoterapie ve 4. patře s paní Janou Buřičovou. Trénink v kuželkách: Pátky (dle oznámení na nástěnkách) od 14:00 v atriu. Hobby dílna: Úterky (dle oznámení na nástěnkách) od 9:00 hod. Stolní hry: Každé pondělí od 10:00 v atriu. Skupinové předčítání: Každé pondělí od 14.00 v Selské jizbě. Každý druhý čtvrtek (sudé týdny) od 14.00 „Hovory nad Biblí“ v kapli v přízemí.
Doprovodné akce: 7.7. - 13:00 hod. - Pedikúra – koupelna ve 2. patře 8.7. - 13:00 hod. - Pedikúra – koupelna ve 2. patře 29.7. - 14:00 hod. - Oslava klientů narozených v červenci ve společenské místnosti v přízemí 10.8. - 13:00 hod. - Pedikúra – koupelna ve 2. patře 11.8. - 13:00 hod. - Pedikúra – koupelna ve 2. patře 26.8. - 14:00 hod. - Oslava klientů narozených v srpnu ve společenské místnosti v přízemí
- 22 -
V červenci a srpnu oslaví narozeniny: Anna Štroufová, Milada Zemanová Věra Čiháková, Miloslav Táfel Ludvík Entlicher, Anna Čančurová Anna Valentová, Věra Janovská Radmila Křivancová, Marie Šiková Marie Kostínková, Marie Daňková Jaroslav Dvořák, Václav Šimon Věra Kořená, Marie Švecová Ludmila Mrzenová, Ludmila Šimková Josef Krejčí, Věra Křivková
Nově mezi nás zavítali tito klienti: MUDr. Václav Baloun, Marie Šťastná Františka Karlová, Růžena Zvolánková Božena Kadlecová, Milada Hubáčková Jaroslav Pšenička, Růžena Svobodová
Rozloučili jsme se: Karolína Pavlovičová, Josef Šimák Ludmila Vejskrabová, Jaroslav Ryjant Marie Svobodová
V měsíci květnu nastoupili tito pracovníci: Pavla Berková – zdravotní úsek Stanislav Jůza – zdravotní úsek
Zápis č. 6/10 ze schůze Rady klientů, G-centra Tábor, domova pro seniory, která se konala 3.6.2010 Přítomni: p.Klaus, pí. Engelsmannová , pí. Svobodová, pí. Ženíšková, pí. Růžičková Omluveni: p. Raschel 1. Kontrola zápisu: 90% splněno, otevřené zůstávají některé technické připomínky. 2. Opět čárové kódy – pí. Engelsmannová. Řešením bude pozvat na příští schůzi vrchní sestru. 3. Slané minerálky - nejsou vhodné pro některé klienty. Je nutno projednat konkrétní klienty s nutriční terapeutkou. 4. Doporučeno - včas, tak 2 měsíce předem, udělat širší výběr kuželkářů případně hráčů petanque a více trénovat na akce. - 23 -
5. Pacovské hry – velmi dobře připraveny. Účast patnácti tří-členných družstev a vedoucího. Všichni včetně vedoucího soutěžili v 9 disciplínách (sportovní, zručnost, vědomosti). G-centrum reprezentovali: pí. Čiháková, p. Raschel, p. Klaus a vedoucí pí. Buřičová. G-centrum skončilo na 3. místě. 6. Doporučeno zajistit do recepce nebo atria skříňku na vystavování cen a pohárů. 7. Příští schůze Rady klientů se bude konat 1.7 2010 od 9 hod. Klaus Jaroslav předseda RADY Klientů
Krutý příběh Jeden chlapec cosi ukradl. Ta událost vyšla najevo a chlapec se bál, co na to řekne jeho otec, poctivý a všemi vážený muž. Toho večera by se atmosféra u stolu dala krájet. Po večeři otec se synem osaměli. Chlapec měl strach a čekal, co se bude dít. Otec celý večer nepromluvil. Náhle otec vstal a zamířil ke krbu. Pevně sevřel pohrabáč, který byl rozpálený od ohně a rudě žhnul. Beze slova se vrátil ke stolu. Chlapec ho s úděsem sledoval. Otec došel až k synovi. Položil levou ruku před něj na stůl a na ni rozpálený pohrabáč. Neřekl jediné slovo. Syn s hrůzou sledoval otcovu spálenou ruku. Už nikdy, až do konce života ten chlapec nic neukradl.
Ano, je to krutý příběh. Ale co tě napadá, když se podíváš na kříž? úryvek z knihy Živá voda pro duši od Bruna Ferrera Markéta Blažková - 24 -
