Obsah
Inhalt
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Der Böhmische Wald zur Zeit der historischen Legenden und des dunklen Mittelalters . . . . . . . . . . . 7 Der Böhmische Wald zur Zeit der flächenhaften Kolonisierung und des industriellen Aufschwungs . . 12 Der Böhmische Wald zur Zeit der Vernichtung der Kulturlandschaft und der Existenz des Eisernen Vorhangs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Meine Erinnerungen an den Eisernen Vorhang . . . . 36 Katalog der verschwundenen Ortschaften . . . . . . . . 46 Bitte des Autors . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Český les v čase historických legend a temného středověku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Český les v době plošné kolonizace a průmyslového rozvoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Český les v období zmaru kulturní krajiny a spuštění železné opony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Moje vzpomínky na železnou oponu . . . . . . . . . . . . 36 Katalog zaniklých lokalit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Prosba autora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Seznam lokalit s vlastním heslem (české názvy)
Verzeichnis der Ortschaften mit eigenem Stichwort (deutsche Bezeichnungen)
Bedřichov (Friedrichshof) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Althütten (Stará Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Anger (Úpor) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Bernstein (Bernštejn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Dianahof (Diana) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Eisendorfhütte (Eisendorfská Huť) . . . . . . . . . . . . . 83 Fichtenbach (Bystřice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Franzbrunnhütten (Františkova Studánka) . . . . . . . . 90 Franzelhütte (Frančina Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Friedrichshof (Bedřichov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Fuchsberg (Liščí Hora) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Glaserau (Skláře) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 Grafenried (Lučina) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Großgorschin (Velký Horšín) . . . . . . . . . . . . . . . . . 281 Haselbach (Lísková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Haselberg (Lískovec) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Haselberg (Lískovec) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Heuhof (Sruby) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 Hirschsteinhäusel (Herštejnské Chalupy) . . . . . . . . 93 Johanneshütte (Jánská Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Jungrindl (Mladé Korytany) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Kapellen (Kaplička) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Kleingorschin (Malý Horšín) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Kleinprennet (Malý Prenet) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Kohlstätten (Šnory) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 Kreuzhütte (Křížová Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Mauthaus (Mýtnice) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Neubäu (Novosedly) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Nimvorgut (Nuzarov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Oberhütten (Horní Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Paadorf (Hraničná) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Pfaffenberg (Kněžská) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Plassendorf (Kubička) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
Bernštejn (Bernstein) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Bystřice (Fichtenbach) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Diana (Dianahof) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Dolní Huť (Unterhütten) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Eisendorfská Huť (Eisendorfhütte) . . . . . . . . . . . . . 83 Frančina Huť (Franzelhütte) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Františkova Studánka (Franzbrunnhütten) . . . . . . . . 90 Herštejnské Chalupy (Hirschsteinhäusel) . . . . . . . . 94 Horka (Putzbühl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Horní Huť (Oberhütten) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Hraničná (Paadorf) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Jánská Huť (Johanneshütte) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Kaplička (Kapellen) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Kněžská (Pfaffenberg) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Korytany (Rindl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Křížová Huť (Kreuzhütte) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Kubička (Plassendorf) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Lísková (Haselbach) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Lískovec (Haselberg) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Lískovec (Haselberg) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Liščí Hora (Fuchsberg) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Lučina (Grafenried) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Malý Horšín (Kleingorschin) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Malý Prenet (Kleinprennet) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Mladé Korytany (Jungrindl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Mlynářka (Schnaggenmühl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Mostek (Schwanenbrückl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Myslív (Schneiderhof) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Mýtnice (Mauthaus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Novosedly (Neubäu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Nuzarov (Nimvorgut) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194
5
Pila (Seeg) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pleš (Plöss) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rabov (Rappauf) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ruštejn (Ruhstein) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Růžov (Rosendorf) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skláře (Glaserau) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slatiny (Traxelmoos) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sruby (Heuhof) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stará Huť (Althütten) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šnory (Kohlstätten) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Štráská Huť (Straßhütte) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Švarcava (Schwarzach) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Švarcava (Schwarzau) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úpor (Anger) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Václav (Wenzelsdorf) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Valdorf (Walddorf) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Valtířov (Waltersgrün) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velký Horšín (Grossgorschin) . . . . . . . . . . . . . . . . .
197 205 218 220 226 230 234 236 240 244 246 249 257 259 264 268 274 281
Plöss (Pleš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Putzbühl (Horka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Rappauf (Rabov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Rindl (Korytany) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Rosendorf (Růžov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Ruhstein (Ruštejn) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Seeg (Pila) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Schnaggenmühl (Mlynářka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Schneiderhof (Myslív) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Schwanenbrückl (Mostek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Schwarzach (Švarcava) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Schwarzau (Švarcava) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 Straßhütte (Štráská Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Traxelmoos (Slatiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 Unterhütten (Dolní Huť) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Walddorf (Valdorf ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268 Waltersgrün (Valtířov) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Wenzelsdorf (Václav) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286
Literatur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286
6
Prolog
Prolog
Český les je půvabným pásem krajiny, který tvoří dnes již opět přístupnou přírodní hranici mezi Čechami a sousedním Německem. V příhraničním regionu, který je od roku 2005 vyhlášen Chráněnou krajinnou oblastí Český les, najdeme prosluněné louky i temná údolí, skalnaté hřebeny i pastviny protkané horskými potůčky. Krajina je zde tichá, příjemně opuštěná, vzbuzuje romantická zasnění, někdy však i smutek a tíseň. Stejně radostné, prosluněné, jindy naopak pochmurné a plné zoufalství byly i lidské osudy, které se zde odehrávaly, a paměť míst, která nenávratně zanikla. Jen mech a křoviny pokrývají zbytky desítek obcí, vísek, samot a průmyslových provozů, v nichž žili skláři, dřevaři, uhlíři a všichni ti, které kdysi Český les živil. Některá místa opustili lidé sami po vytěžení dřeva a změně výrobních procesů. Většina po staletí budovaných lidských sídlišť však zanikla v důsledku tragického válečného konfliktu, který dnes nazýváme druhou světovou válkou. Právě těmto obcím a vískám Českého lesa, poznamenaným smutným osudem a naprostým zmarem, je věnována tato kniha.
Der Böhmische Wald, d. h. der böhmische Teil des Gebirgszugs, der auf bayerischer Seite als Oberpfälzer Wald bezeichnet wird, ist ein reizvoller Landschaftsstreifen, der ein Stück der nun wieder zugänglichen natürlichen Grenze zwischen Böhmen und dem benachbarten Deutschland bildet. In dieser Grenzregion, die 2005 zum Landschaftsschutzgebiet Böhmischer Wald ausgerufen wurde, finden wir sonnenüberflutete Wiesen und dunkle Täler, felsige Bergkämme und von Bergbächen durchzogenes Weideland. Die Landschaft ist hier still, angenehm menschenleer, sie weckt romantische Verträumtheit, manchmal aber auch Trauer und Beklommenheit. Ebenso freudvoll und voller Sonnenschein, dann aber düster und voller Verzweiflung waren auch die menschlichen Schicksale, die sich hier abspielten, und die Erinnerungen an die Orte, die unwiederbringlich verschwunden sind. Moos und Strauchwerk bedecken heute die Überreste von Dutzenden von Dörfern, Weilern, Einöden und Industriebetrieben, in denen einst Glasmacher, Holzfäller, Köhler und all die lebten, denen der Böhmische Wald früher einen Lebensunterhalt bot. Einige Orte wurden von den Menschen aus freien Stücken verlassen, wenn die Holzvorräte aufgebraucht waren oder die Produktionsverfahren sich geändert hatten. Die Mehrzahl der über die Jahrhunderte hin errichteten menschlichen Siedlungen verschwand jedoch infolge des tragischen kriegerischen Konflikts, den wir heute als Zweiten Weltkrieg bezeichnen. Eben diesen Dörfern und Weilern des Böhmischen Waldes, die von traurigem Schicksal und völliger Vernichtung gezeichnet wurden, ist dieses Buch gewidmet.
Český les v čase historických legend a temného středověku Pohraniční hvozdy a s nimi Český les jsou většinou charakterizovány jako pusté, neosídlené a neprůchodné území, s jehož kolonizací bylo započato až ve vrcholném středověku. Tato vžitá představa však není zcela pravdivá. Již v pravěku procházely územím Českého lesa staré obchodní stezky, na které upomínají nálezy
Der Böhmische Wald zur Zeit der historischen Legenden und des dunklen Mittelalters Die Grenzwälder Böhmens, und mit ihnen der Böhmische Wald, werden überwiegend als öde, unbesiedelte und unpassierbare Gebiete charakterisiert, mit deren Kolonisierung erst im hohen Mittelalter begonnen wurde. Diese übliche Vorstellung entspricht jedoch nicht ganz der Wahrheit. Bereits in prähistorischer Zeit durchzogen alte Handelswege das Gebiet des Böhmischen Waldes, woran die Funde von Depotschätzen und andere archäologische Funde in der Umgebung von Paadorf (Hraničná), Plöss (Pleš) und Walddorf (Valdorf) erinnern. Zu den neu entdeckten prähistorischen Lokalitäten gehört auch der Schwarze Berg (Černý vrch) oberhalb von Heiligenkreuz (Újezd Svatého Kříže).
Kamenné sekerky nalezené u Železné a u Bělé nad Radbuzou připomínají, že Český les má i svojí pravěkou historii – Die bei Eisendorf und bei Weißensulz gefundenen Steinbeile erinnern daran, dass der Böhmische Wald auch seine Urgeschichte hat
7
bronzových depotů a další archeologické objevy učiněné v okolí Hraničné (Paadorf), Pleše (Plöss) a Valdorfu (Walddorf). K nově objeveným pravěkým lokalitám patří i Černý vrch nad Újezdem Svatého Kříže (Heiligenkreuz). První historicky doložený válečný střet Čechů a Germánů v prostoru česko-bavorského pomezí je kladen do roku 1040, kdy na území Českého lesa český kníže Břetislav I. zvítězil nad vojsky budoucího císaře Jindřicha III. Tato bájná bitva je od dob historika Františka Palackého umisťována do prostoru Všerubského průsmyku. Starší badatelé ji předpokládají v místech, kde byl vystavěn pivoňský klášter. Na základě podrobného rozboru historických pramenů upozorňuje historik Eduard Maur i na možnost, že se bitva mohla odehrát v blízkosti vsi Pasečnice. Jejím prostorem procházela stará obchodní stezka a stával zde i raně středověký kostelík sv. Vavřince. Že Český les nebyl v době slavné bitvy zcela pustý, naznačuje archeologická lokalita v blízkosti zaniklé vsi Velkého Horšína (Grosgorschin). Slovanské osídlení je zde prokázáno v průběhu 10.–11. století a souvisí bezpochyby s blízkou obchodní stezkou. Jelikož Český les nebyl prozatím systematicky zkoumán, můžeme očekávat i další překvapivé objevy. Další významná zmínka týkající se nejstarších dějin Českého lesa pochází z Kosmovy kroniky, v níž kronikář sděluje, že v roce 1121 vystavěli Němci v českém pohraničí nový hrad. Záhy však byla tato pevnost doby-
Der erste historisch belegte kriegerische Zusammenstoß von Tschechen und Germanen im böhmisch-bayerischen Grenzraum fällt in das Jahr 1040, als der böhmische Fürst Břetislav I. die Truppen des späteren Kaisers Heinrich III. im Bereich des Böhmischen Waldes besiegte. Diese sagenumwobene Schlacht wird seit der Zeit des Historikers František Palacký in den Bereich des Neumarker Passes (Všerubský průsmyk) lokalisiert. Ältere Forscher hatten sie in der Gegend angenommen, wo später das Kloster Stockau (Pivoň) errichtet wurde. Der Historiker Eduard Maur macht aufgrund einer eingehenden Analyse der historischen Quellen auf die Möglichkeit aufmerksam, dass sich die Schlacht auch in der Nähe des Dorfes Paschnitz (Pasečnice) hat abspielen können. Durch dieses Areal verlief ein alter Handelssteig und hier stand auch ein dem hl. Laurentius geweihtes frühmittelalterliches Kirchlein. Dass der Böhmische Wald zur Zeit dieser berühmten Schlacht nicht völlig menschenleer war, zeigen auch die archäologischen Funde in der Nähe des verschwundenen Dorfs Großgorschin (Velký Horšín). Hier wurde eine slawische Besiedelung während des 10. und 11. Jahrhunderts nachgewiesen, die zweifellos mit dem nahen Handelssteig in Zusammenhang steht. Da der Böhmische Wald bisher noch nicht systematisch erforscht wurde, können wir durchaus noch weitere überraschende Funde erwarten. Eine weitere, die älteste Geschichte des Böhmischen Waldes betreffende Nachricht stammt aus der CosmasChronik, in der der Chronist mitteilt, die Deutschen hätten 1121 im böhmischen Grenzgebiet eine neue Burg errichtet. Bald darauf sei diese Festung jedoch vom böhmischen Fürsten Vladislav erobert und besetzt worden. Auch wenn diese Burg, deren Name nicht genannt wird, heute allgemein mit der Burg Pfraumberg (Přimda) gleichgesetzt wird, haben ältere Forscher doch die Vermutung ausgesprochen, diese von Deutschen errichtete Burg habe auch auf einem der Berge in der Umgebung von Plöss (Pleš) stehen können. Dieses liegt nämlich weit näher bei Weißensulz (Bělá nad Radbuzou), hinter dem im Grenzwald nach Aussage der Chronik die Burg gestanden haben soll. Auf das Jahr 1115 bezieht sich die Nennung des ältesten der heute untergegangenen Dörfer des Böhmischen Waldes – des Dorfs Waltersgrün (Valtířov) – in dem später angefertigten Falsum der Gründungsurkunde des Klosters Kladrau (Kladruby). In engem Zusammenhang mit dem Böhmischen Wald steht auch die einzigartige und in ihren Anfängen immer noch rätselhafte Institution freier Bauern – der Choden –, die in der Zeit der letzten Přemysliden und der diesen folgenden Luxemburger die Bewachung der böhmischen Seite der Grenze sicherzustellen hatten. Der Tradition nach, aber auch laut schriftlicher Quellen sorgten die Choden für eine ordentliche
Nejstarší podrobná mapa česko-bavorské hranice z roku 1514. Výřez, na němž je zachycen prostor Všerubského průsmyku s cestou a můstkem. Na české straně jsou nakresleny hrady Rýzmberk a Nový Herštejn – Die älteste ausführliche Karte der böhmisch-bayerischen Grenze aus dem Jahr 1514. Ausschnitt mit dem Bereich des Neumarker Passes mit Weg und Brücke. Auf der böhmischen Seite sind die Burgen Riesenburg und Herrnstein eingezeichnet.
ta a obsazena českým knížetem Vladislavem I. Ačkoliv je za tento nejmenovaný hrad obecně považována
8
Hraniční mapa okolí Waldmünchenu s hradem Starým Herštejnem a pásmy Českého lesa. Výřez z kopie mapy datované do roku 1629 (StA. Amberg, pls. 2934) – Grenzkarte der Umgebung von Waldmünchen mit der Burg Hirschstein und den Bergketten des Böhmischen Walds. Ausschnitt der Kopie einer Karte, die ins Jahr 1629 datiert wird (StA. Amberg, pls. 2934)
Přimda, starší badatelé vyslovují domněnku, že hrad, který Němci vybudovali, mohl stát i na některém z kopců v okolí Pleše. Ta je totiž položena nedaleko Bělé, která je v kronice také uvedena a za níž v pohraničním hvozdu hrad stával. V roce 1115 se v tzv. kladrubském zakládacím falsu objevuje zmínka o nejstarší z dnes zaniklých vsí Českého lesa – Valtířově (Waltersgrün). S Českým lesem je úzce spojena i ojedinělá a ve svých počátcích záhadná instituce svobodných sedláků – Chodů, kteří měli v období posledních Přemyslovců a po nich následujících Lucemburků zajišťovat ostrahu české strany hranice. Chodové dbali dle tradice i písemných pramenů na správné vyznačení průběhu hranice a poskytovali ozbrojený doprovod kupcům procházejícím hraničním hvozdem. Ozbrojeni se zúčastňovali válečných konfliktů na straně českých králů. Podíleli se též na vybírání cla a střežili vstupy na zakázané stezky před těmi, kteří chtěli pohraničním územím projet bez poplatků. Zemská hranice byla původně širokým pruhem zalesněného území, které dělilo slovanské a germánské obyvatelstvo. Postupnou oboustrannou kolonizací se tato „země nikoho“ zužovala a projevovaly se i první vzájemné kontakty, především však konflikty. Průběh hranice se stával zřetelnějším a bylo nutné ji stále přes-
Markierung des Grenzverlaufs und gewährten den durch den Grenzwald ziehenden Kaufleuten bewaffnetes Geleit. Sie beteiligten sich in Waffen auf Seiten der böhmischen Könige an den kriegerischen Konflikten. Sie hatten auch Anteil an der Einhebung des Zolls und hüteten den Zugang zu den verbotenen Steigen vor denen, die das Grenzgebiet ohne Zahlung von Abgaben durchqueren wollten.
Český les oddělující Čechy a Bavorsko na mapě z roku 1585 – Der Böhmische Wald als Trennriegel zwischen Böhmen und Bayern auf einer Karte aus dem Jahr 1585
9
Die Landesgrenze bestand ursprünglich aus einer breiten Zone bewaldeten Landes, das die slawische von der germanischen Bevölkerung trennte. Durch schrittweise Kolonisierung von beiden Seiten her wurde dieses „Niemandsland“ immer schmaler und es kam zu den ersten gegenseitigen Kontakten, vor allem freilich zu gegenseitigen Konflikten. Der genaue Verlauf der Grenze wurde damit immer wichtiger und so wurde es erforderlich, sie genauer zu markieren. Eben zu dieser Zeit entstehen allmählich der chodische Wächterdienst und die Chodendörfer. Unter Přemysl Otakar II. werden im Bereich des östlichen Rands des Böhmischen Walds zusätzlich Burgen des Adels und des Landesherrn errichtet und die befestigten königlichen Städte Taus (Domažlice) und Tachau (Tachov) gegründet. Das Mittelalter über wird der Böhmische Wald als menschenleeres und gefährliches Territorium charakterisiert. Auf den Steigen, die ihn durchzogen, lauerten den Reisenden Wegelagerer und Räuber auf. Diese fatale Charakterisierung hatte gewiss ihre Gründe. In der Zeit der Hussitenkriege benutzten die Truppen der Hussiten eben diese durch den Böhmischen Wald führenden Wege zu ihren „anmutigen“ (d. h. räuberischen) Fahrten in die benachbarte Obere Pfalz. Ihren Kriegszügen konnte 1421 auch die Burg Hirschstein (Starý Herštejn) und das unterhalb von ihr gelegene Kloster Stockau (Pivoň) nicht widerstehen. Gerade die Burg Hirschstein, die auf einem der höchsten Gipfel des Böhmischen Waldes liegt, diente mehrere Male einer räuberischen Besatzung als Zufluchtsort. Von der Burg aus war es möglich, den Verkehr auf einem der Seitenzweige des Regensburger Steigs zu kontrollieren und die Besatzung von Hirschstein nutzte „diese Kontrolle“ kräftig aus. Den Raubzügen ihrer Besatzung, die von Zdeněk Dobrohost von Ronsperg, dem letzten Eigentümer der Burg, geführt wurden, machten im Jahr 1510 königliche Truppen ein Ende, welche die Burg in Brand setzten und erober-
Výřez mapy z roku 1715, na němž je zachycen starší průběh hranice mezi Čechami a Horní Falcí. Hranici tvořil Nemanický potok, na cestě z Mýtnice přes hranici do vsi Pila stojí stará hraniční reduta. V popředí zakreslen hrad Starý Herštejn (BHM pls. 9225) – Ausschnitt einer Karte aus dem Jahr 1715, auf dem der ältere Verlauf der Grenze zwischen Böhmen und der Oberpfalz verzeichnet ist. Die Grenze wurde von der (böhmischen) Schwarzach gebildet. An dem Weg von Mauthaus über die Grenze ins Dorf Seeg steht eine alte Grenzredoute. Im Vordergrund die Burg Hirschstein (BHM pls. 9225)
něji vyznačovat. Právě v tomto období postupně vzniká chodská strážní služba i chodské vsi. Za Přemysla Otakara II. je oblast při vnitřním okraji Českého lesa doplněna o pevné body šlechtických i zeměpanských hradů a opevněných královských měst – Domažlice a Tachov.
Mapa z období třicetileté války datovaná do roku 1639, na níž je zachycen útok na pohraniční opevnění u Všerub vedený z bavorské strany (BHM pls. 1910) – Karte aus der Zeit des Dreißigjährigen Kriegs (datiert auf das Jahr 1639), auf der ein von bayerischer Seite aus vorgetragener Angriff auf die Grenzbefestigung bei Neumark festgehalten ist (BHM pls. 1910)
10
Část mapy z roku 1702, která přibližuje pracně vybudované bavorské opevnění připravené na tzv. války o španělské dědictví. Na úseku mezi Domažlicemi a Všeruby jsou označeny 2 opevněné celnice. Mapa uložená v BHM pls. 1906 dosahuje délky 7 m – Teil einer Karte aus dem Jahr 1702, der die in Vorbereitung auf den sog. Spanischen Erbfolgekrieg aufwändig errichteten bayerischen Grenzbefestigungen darstellt. Im Abschnitt zwischen Taus und Neumark sind zwei befestigte Zollstationen verzeichnet. Die in BHM pls. 1906 aufbewahrte Karte erreicht eine Länge von 7 m
ten. Ähnliche Ereignisse spielten sich im Mittelalter durchaus auch im Landesinneren ab, die ausgedehnten Waldflächen des Grenzforstes boten allerdings den kriminellen Elementen eine besonders gute Zuflucht.
Ve středověku je Český les charakterizován jako pusté a nebezpečné území. Na stezkách, které jím procházely, čekali na pocestné lapkové a loupežníci. Tato neblahá charakteristika měla jistě své opodstatnění. V období husitských válek vyjížděly oddíly husitů na spanilé (loupeživé) jízdy do sousední Horní Falce právě po cestách procházejících Českým lesem. Jejich válečným výpravám neodolal v roce 1421 ani hrad Starý Herštejn a pod ním ukrytý pivoňský klášter. Právě
Hrad Starý Herštejn vévodí odpradávna hraničnímu hvozdu a dnes i krajině zaniklých vsí – Die Burg Hirschstein thront seit uralten Zeiten über dem Grenzwald und heute auch über dem Land der verschwundenen Dörfer
11
Der Böhmische Wald zur Zeit der flächenhaften Kolonisierung und des industriellen Aufschwungs
hrad Starý Herštejn, který leží na jednom z nejvyšších vrcholů Českého lesa, sloužil několikrát jako útočiště loupeživé posádce. Z hradu bylo možné kontrolovat provoz na jedné z bočních větví řezenské stezky a herštejnská posádka „této kontroly“ hojně využívala. Loupeživé výpravy posádky, vedené posledním majitelem hradu Zdeňkem Dobrohostem z Ronšperka, ukončilo v roce 1510 královské vojsko, které hrad vypálilo a dobylo. Podobné události se ve středověku běžně odehrávaly i ve vnitrozemí, rozlehlé zalesněné plochy pohraničního hvozdu však byly pro různé kriminální živly tím nejlepším úkrytem.
Im Verlauf des ruhigen und für die Entwicklung der Dörfer und Städte im Vorland des Böhmischen Walds günstigen 16. Jahrhunderts kommt es zur Gründung der ersten Glashütten, die eine neue Etappe in der Geschichte des Grenzwaldes einläuten. Die Wälder weichen ausgedehnten Rodungen, genauso wie die alte Ordnung den Bedürfnissen der Eigentümer der Adelsherrschaften weichen muss, die anfangen alles intensiv zu nutzen, was der Böhmische Wald bietet. Die konservativen Choden protestieren vergeblich gegen die Rodung der Wälder und den wachsenden Holzverbrauch. Die ersten durch historische Quellen belegten Glashütten im südlichen Teil des Böhmischen Walds wurden von Angehörigen der Glasmacherfamilie der Schürer in der Nähe der späteren Dörfer Althütten (Stará Huť) und Schwanenbrückl (Mostek) gegründet. Eine sehr alte Glasmachertradition hatte auch Grafenried, das jedoch erst bei der Revision der böhmisch-bayerischen Grenze im Jahr 1766 endgültig an Böhmen fiel. Weitere alte Glashütten standen in Plöss (Pleš), Unterhütten (Dolní Huť) und in Eisendorfhütte (Eisendorfská Huť). Die ersten Glasmacher wurden in die hiesigen Wälder von dem Adelsgeschlecht der Schwanbergs (Švamberkové) gebracht, die die königliche Burg Pfraumberg (Přimda) mit ihren ausgedehnten Grenzforsten als Pfand besaßen. Günstige Bedingungen gab es auch für die Eigentümer der umliegenden Herrschaften, die zum überwiegenden Teil aus ausgedehnten Waldkomplexen bestanden. Das Holz aus den Wäldern verschwindet nicht nur in den Öfen der Glashütten, sondern auch in denen der Eisenhütten und Pottaschesiedereien (die Pottasche war zur Glasproduktion erforderlich). Holz wird auch von den Köhlern benötigt, die in ihren Meilern Holzkohle herstellen, von den Pechsiedern, den Herstellern von Wagenschmiere und weiteren Gewerben. Erst jetzt kommt es zu einer wirklich flächenhaften Kolonisierung des Grenzwaldes. Der Adel und die Stadt Taus (Domažlice) gründen neue Dörfer, in denen sie vor allem Kolonisten aus der benachbarten Oberpfalz und aus Bayern ansiedeln. Die neuen Siedler roden weitere umfangreiche Waldflächen und verwandeln sie in Äcker, Wiesen und Weideland. Diese große Kolonisierungswelle wird (wie bereits gesagt) überwiegend von einer deutsch sprechenden Bevölkerung getragen. Mit ihrem Kommen wird dieser Landstrich schnell germanisiert und mit Ausnahme des Chodenlands und der Stadt Taus (Domažlice) erhält die
Český les v době plošné kolonizace a průmyslového rozvoje V průběhu klidného a pro rozvoj osad i měst v podhůří Českého lesa příznivého 16. století dochází k zakládání nejstarších skláren, které předznamenávají novou etapu historie pohraničního hvozdu. Lesy ustupují mýtinám, stejně jako staré pořádky ustupu-
Sklářství bývalo nejrozšířenějším řemeslem Českého lesa – Die Glasmacherei war das am meisten verbreitete Handwerk des Böhmischen Walds
12
jí potřebám majitelů panství, kteří začínají intenzivně využívat vše, co Český les nabízí. Konzervativní Chodové marně protestují proti mýcení lesů a rostoucí spotřebě dřeva. První historickými prameny zachycené sklárny v jižní části Českého lesa založili příslušníci sklářského rodu Schürerů v blízkosti pozdější Staré Huti (Althütten) a Mostku (Schwanenbrückl). Velice starou sklářskou tradici měl též Grafenried, který však k Čechám připadl až při úpravě česko-bavorské hranice v roce 1766. Další staré sklárny stávaly též na Pleši (Plöss), Dolní Huti (Unterhütten) a Eisendorfské Huti (Eisendorfhütte). První skláře přivedli do zdejších lesů Švamberkové, kteří vlastnili zástavu královského hradu Přimdy s jeho rozsáhlými pohraničními hvozdy. Vhodné podmínky měli i majitelé okolních panství, jejichž převážnou část zaujímaly rozlehlé lesní komplexy. Dřevo z lesů nemizí jen v pecích skelných hutí, ale též železáren a palíren potaše potřebného k výrobě skla. Potřebují je také uhlíři, kteří v milířích pálí dřevěné uhlí, smolaři, kolomazníci a další řemeslníci. Teprve nyní dochází ke skutečně plošné kolonizaci pohraničního hvozdu. Šlechta i město Domažlice zakládají nové vsi, do nichž přivádějí především kolonisty ze sousední Horní Falce a Bavorska. Noví osadníci mýtí další hektary lesů a přeměňují je v pole, louky a pastviny. Do této velké kolonizační vlny se zapojuje (jak již bylo řečeno) především německy mluvící oby-
Sklárna z 18. století – Glashütte aus dem 18. Jahrhundert
deutsche Ethnie hier ein ausgeprägtes Übergewicht. Nach der Schlacht am Weißen Berg im Jahr 1620 ändert sich grundlegend auch die Eigentümerstruktur der Adelsgüter, meistens zu Gunsten des deutschen katholischen Adels. Eigentümer des Gebiets der Chodendörfer und der ausgedehnten Grenzwälder mit den neu gegründeten Dörfern, die das ganze Mittelalter über von der Stadt Taus (Domažlice), dem dortigen königlichen Burggrafen und den Choden verwaltet worden waren, wird schrittweise das Geschlecht der Lamingen von Albenreuth und nach ihnen die Grafen Stadion.
Poklidná idyla na česko-bavorském hraničním přechodu Folmava–Schafberg je již dávno minulostí – Die geruhsame Idylle am tschechisch-bayerischen Grenzübergang Folmava–Schafberg gehört schon lange der Vergangenheit an
13
vatelstvo. Jeho příchodem se kraj rychle poněmčuje a vyjma Chodska a Domažlic zde německé etnikum nabývá výrazné převahy. Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 se zásadně mění i struktura majitelů šlechtických statků, většinou ve prospěch německé katolické šlechty. Území chodských vsí a rozlehlé pohraniční lesy s nově založenými vesnicemi, které po celý středověk spravovalo město Domažlice, královský purkrabí a Chodové, získává postupně rod Lamingenů z Albenreuthu a po něm hrabata Stadionové. V roce 1766 byl definitivně vyznačen průběh hranice mezi Čechami a územím dnešního Německa. Hranice byla osazena tzv. tereziánskými hraničními kameny s heraldickými znaky Čech, Bavorska a Horní Falce, které jsou na hranici zasazeny dodnes. Ve 20. letech 19. století přichází první výraznější pokles sklářské výroby, který je způsoben především vyčerpáním zásoby dřeva. Ve 2. polovině 19. století a především na jeho konci dochází k likvidaci většiny skláren v Českém lese, kterých na celém jeho území pracovalo postupně kolem šedesáti. Zaniká řemeslo, které po tři staletí ovládalo Český les a zaměstnávalo značnou část jeho obyvatel, řemeslo, které však též
Im Jahr 1766 wurde der Grenzverlauf zwischen Böhmen und dem Territorium des heutigen Deutschland definitiv festgelegt. An der Grenze wurden die sog. theresianischen Grenzsteine mit den heraldischen Zeichen Böhmens und Bayerns bzw. der Oberpfalz gesetzt, die teilweise bis heute an der Grenze vorhanden sind. In den 1820er Jahren erlebte die Region einen ersten ausgeprägten Niedergang der Glasproduktion, der im Wesentlichen auf die Erschöpfung der Holzvorräte zurückzuführen war. In der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts und besonders an seinem Ende kommt es zur Auflassung der meisten Glashütten im Böhmischen Wald, von denen es im gesamten Gebiet nacheinander etwa sechzig gegeben hat. Es verschwindet ein Handwerk, das drei Jahrhunderte lang den Böhmischen Wald beherrscht und einem wesentlichen Teil seiner Bewohner Arbeit und Brot geboten hatte, ein Handwerk, das jedoch auch den Jahrhunderte alten Waldbestand vernichtete und die klaren Bergbäche mit Glashüttenabfall füllte. Erst seit der Mitte des 19. Jahrhunderts entdecken die Menschen, beeinflusst von einer Woge der Romantik, einen neuen, bis dahin nicht verstandenen Reichtum des Böhmischen Walds. Es ist die Ruhe und die malerische Pracht der hiesigen Landschaft. Auf den Waldpfaden und -wegen wandern die ersten Ausflügler und Wandertouristen, es entstehen Restaurants, Pensionen und Wandererherbergen. 1894 wird auf dem höchsten Gipfel des Böhmischen Walds, der Schwarzkoppe (Čerchov), vom Klub tschechischer Wandertouristen (Klub českých turistů) der erste hölzerne Aussichtsturm errichtet. Sommerfrischen entstehen auch in den deutschsprachigen Teilen des Böhmischen Walds. Zu ihnen gehören vor allem Waier (Rybník), Franzlhütte (Frančina Huť), Eisendorf (Železná) und andere. Die Situation für eine Weiterentwicklung der Region erscheint sehr günstig, ebenso wie in den ersten Jahren des neu beginnenden 20. Jahrhunderts.
Starý mezník českého království na Folmavě zničený po roce 1939 – Alter Grenzstein des Königreichs Böhmen in Vollmau, der nach 1939 zerstört wurde
Čerchov – Schwarzkoppe
14
Bavorský soused na „chodské hyjtě“ – Ein bayerischer Nachbar bei einem Treffen der „Choden“ Georg Laubmeier z Pily v kroji, který se nosil v německy mluvících oblastech Českého lesa ještě na počátku 20. století – Georg Laubmeier aus Seeg in Tracht, wie sie in den deutschsprachigen Gebieten des Böhmischen Walds noch zu Beginn des 20. Jahrhunderts getragen wurde
Chod v typickém kroji na konci 19. století – Chode in seiner typischen Tracht am Ende des 19. Jahrhunderts
Chodská krojovaná muzika, počátek 20. století – Chodische Dorfmusik in Tracht, Anfang 20. Jahrhundert
15
Obchodnice s klenečskou keramikou na trhu v Nemanicích – Händlerin mit Keramik aus Klentsch auf dem Markt in Wassersuppen
Na počátku turistického využití Českého lesa stála výstavba první dřevěné rozhledny na Čerchově v roce 1893 – Am Beginn der touristischen Erschließung des Böhmischen Walds stand die Errichtung des ersten hölzernen Aussichtsturms auf der Schwarzkoppe Příznivec turistiky v Českém lese hrabě Jiří Stadion, majitel panství Trhanov – Der Förderer der Wandertouristik im Böhmischen Wald Graf Georg Stadion, Eigentümer der Herrschaft Chodenschloss
První turisté U tří znaků – Erste Wandertouristen am Dreiwappenstein
Slavnostní položení základního kamene pro Kurzovu věž na Čerchově dne 23. května 1904 – Feierliche Grundsteinlegung für den Kurz-Turm auf der Schwarzkoppe am 23. Mai 1904
Zašlé turistické časy na Čerchově – Vergangene Wanderzeiten auf der Schwarzkoppe
16
Letní den na česko-bavorské hranici u Folmavy – Sommertag an der böhmisch-bayerischen Grenze bei Vollmau
Folmavská šenkýřka – Schankwirtin in Vollmau
Také v Českém lese se udržel zvyk stavět umrlčí prkna až do období před 2. světovou válkou. Tato fotografie je z okolí Folmavy – Auch im Böhmischen Wald hielt sich der Brauch der Aufstellung von Totenbrettern bis in die Zeit vor dem 2. Weltkrieg. Das Foto stammt aus der Umgebung von Vollmau.
Čerchovská rozhledna před výstavbou turistické chaty – Der Aussichtsturm auf der Schwarzkoppe vor der Errichtung des Wandererschutzhauses
Další z vděčných turistických cílů v Českém lese, Česká studánka – Ein weiteres dankbares Wanderziel im Böhmischen Wald, der Böhmische Brunnen
17
zničilo staleté lesní porosty a zaneslo průzračné bystřiny sklářským odpadem. Teprve od poloviny 19. století lidé, ovlivnění vlnou romantismu, objevují nové, dosud nepochopené bohatství Českého lesa. Je to klid a neokázalá malebnost zdejší krajiny. Lesními pěšinkami a cestami putují první výletníci a turisté, vznikají restaurace, penziony a turistické noclehárny. V roce 1894 je na nejvyšším vrcholu Českého lesa, na Čerchově, vystavěna Klubem českých turistů první dřevěná rozhledna. Turistická letoviska vznikají rovněž v německy mluvící části Českého lesa. K nim náleží především Rybník, Frančina Huť, Železná a další. Situace v rozvoji regionu se zdá být velice příznivá, stejně jako první roky nově nastupujícího 20. století. Český les neměl nikdy svého historika-spisovatele. Nejvýznamnějším regionálním badatelem v prostoru mezi Bělou a Čerchovem byl řídící učitel v Lískovci Johann Micko (*1861–†1945), který napsal a vydal 10 sešitů z dějin Mutěnína a okolních vsí – Der Böhmische Wald hatte nie seinen eigenen historischen Schriftsteller. Der bedeutendste Regionalforscher im Bereich zwischen Weißensulz und der Schwarzkoppe war der Oberlehrer in Haselberg, Johann Micko (*1861–†1945), der 10 Hefte aus der Geschichte Mutterdorfs und der umliegenden Dörfer verfasste und herausgab
Jindřich Šimon Baar. Ačkoliv byl nazýván spisovatelem Chodska a psal především o něm, zmiňoval se ve svých povídkách i o životě v sousedních německých vesnicích – Jindřich Šimon Baar. Auch wenn er als Schriftsteller des Chodenlandes bezeichnet wird und vorwiegend über dieses schrieb, kommt er in seinen Erzählungen doch auch auf das Leben in den benachbarten deutschen Dörfern zu sprechen
Pomník první manželky Johanna Micka Terezie Micko (†22. 11. 1897) nalezený u hřbitova v Lučině – Grabstein der Theresia Micko (†22. 11. 1897), der ersten Gattin des Regionalhistorikers Johann Micko, gefunden beim Friedhof von Grafenried
18
1
2
3
4
Obyvatelé usazení v Českém lese byli religiózní a za božím slovem docházeli často i několik kilometrů: 1) kostelík sv. Jana Křtitele na Pleši; 2) zříceniny plešského kostelíka dnes; 3) obraz tzv. krásné Panny Marie z Lučiny; 4) zbytky kostela v Lučině, ve kterém byl obraz uložen – Die Bewohner des Böhmischen Walds waren sehr religiös und um Gottes Wort zu hören, gingen sie zu Fuß häufig mehrere Kilometer: 1) Kirchlein des hl. Johannes des Täufers in Plöss; 2) Ruine des Plösser Kirchleins heute; 3) Bild der sog. schönen Jungfrau Maria aus Grafenried; 4) Reste der Kirche in Grafenried, in der sich das Bild befand
54
