POEZIE PRO STROMY
OBSAH 1 Bříza (Reitingerová, Roudnická, Vačkářová) 2 Lišovská stezka (Herda, Říha) 3 Lesní bohatství (Slipková) 4 Dobré stromy (Kovaříková M.) 5 Stromy v lese (Kovaříková G.) 6 Lípa (Grossová) 7 Šípková růžička (Zajíčková) 8 Lípa (Fialka) 9 Kácení stromů (Viktora) 10 Co to je? (Pekařová V.) 12 Bříza (Kleplová, Nováková, Novotná) 13 Lípa (Suchomelová) 14 První máj (Švecová) 16 Cesta stromů (Žlab) 17 Jabloň, Jablíčko (1. třídy) 18 Báseň o jablůňce (Frenková M.) 19 Dub (2. třídy) 21 Naše třešeň (Benešová) 22 Vrba (Vrchota) 23 Zpívající vrba (Císař) 24 O třešňové princezně (Turková Z.) 26 Příběh o třešni (Kunclová) 28 Velikonoční pohádky o vrbě a ježkovi 29 Vrba symbolizuje život
(J. Kuncl, T. Matulková, V. Frantál,
K. Křížová, V. Ludvík - 5. ročník)
Básně vytvořili žáci ZŠ a MŠ Lišov v rámci projektu Dendrologická alej.
BŘÍZA (Loren Reitingerová, Lenka Roudnická, Hana Vačkářová)
V lese roste bříza a z ní teče míza. Z její žlutobílé barvy, vylézají noční larvy.
Listy rostou mnoho let, na nich úl a dává med. Také zvířata tam jsou, co po stromech lezou.
Stromy rostou vedle sebe, a nad nimi modré nebe. 1
LIŠOVSKÁ STEZKA (Jan Herda, Jan Říha)
Stromy, balíky slámy u stezky jsou, děti tudy po cestě jdou. Slavné stromy tady jsou, ani kaplička tu nechybí. Každý kdo kolem jde, vždycky se pomodlí.
2
LESNÍ BOHATSTVÍ (Lenka Slipková)
Stromy jsou lesní bohatství, je to naše velké království.
Zvířata v nich bydlejí, lidé se o ně starají.
Lesy má člověk velmi rád, měl by být jejich kamarád.
3
DOBRÉ STROMY (Martina Kovaříková)
Každý dobrý strom, vydrží i velký hrom.
Ale ze stromů v lese, člověk dřevo nese.
Lidé se stromy nemají slitování, používají je na topení.
4
STROMY V LESE (Gabriela Kovaříková)
Stromy rostou v lese, kde se srna pase. Hodně tu jsou jehličnany, nejsou tady ale sami. Je tu taky trnka, vedle ní spí srnka. A je tady lípa, na které pták pípá. A támhle ten kaštan, okolo něj běhá hafan. To jsou prostě lesní stromy, škoda aby místo nich všech stály domy! 5
LIPOVÝ KVĚT (Marie Grossová)
Lipový květ, je sladký jako med.
My lidé jej v době květu sbíráme, lahodný čaj si z něj děláme.
Lipové listy jsou tvaru srdce, proto se dostaly do srdce, Do srdce našeho… národního.
6
ŠÍPKOVÁ RŮŽIČKA (Klára Zajíčková)
Šípková růžička, je hodně maličká. Roste támhle v lese, rozkvetlé růžičky na stonku nese.
Kdo ji však poškodí, tomu to oplatí, tak, že mu do ruky trn vnese, a ten s bolestí domů se nese.
7
LÍPA (Tomáš Jan Fialka)
Nejvíc se mi líbí lípa, drozd na ní krásně pípá.
Lípa roste do výšky, ale také do šířky.
Lípa je Čechů strom, bojí se ho i zlý hrom.
8
KÁCENÍ STROMŮ (Vojtěch Viktora)
Strejda jede s traktorem, s dědou pilu startujem. Děda seká borovici, já mu snědl jitrnici.
Strejda tahá trnku, já mu s pivem frnknu. Děda sekl jírovec, napadl ho kůrovec.
9
CO TO JE? (Vendula Pekařová)
Zelenou má barvu a na podzim opadá. Můžeš na něm najít larvu, kůrovec ho napadá.
Zamysli se, topíme s ním, neroste jen v lese. Že je silný, to já vím, jméno STROM, on hrdě nese.
10
11
BŘEZINKA (Dominika Kleplová, Nikola Nováková, Dana Novotná)
Bříza, břízka, březinka, roste na hrázi rybníka.
Máme ji všichni velmi rádi, protože roste mezi námi.
12
LÍPA (Jitka Suchomelová)
Lípa je mohutný strom. Lípa je náš národní strom.
Lípa má velký list, přezdívaný srdce list.
13
PRVNÍ MÁJ (Renata Švecová)
Když je první máj, pod rozkvetlou třešní, je krásný jarní ráj, slunce paprsky třeští.
Duby a buky, u cesty se tyčí, zelené listy ve větru, svými čepelemi sviští.
14
15
CESTA STROMŮ (Jakub Žlab)
Vine se malebná cesta, větví se spousta stromů.
Je dobré odejít z města a pak navrátit se domů.
16
JABLOŇ Jabloň ta má jablíčka, krásná jak tvá očička!
JABLÍČKO Jablíčko se má k světu, vylíhlo se na jablůňce z malinkého květu.
(básně 1. tříd)
17
BÁSEŇ O JABLŮŇCE (Martinka Frenková, 1.A)
Na zahradě máme jabloň, korunu má samý květ.
Při pohledu na tu krásu, zdá se život hezčí hned.
18
SOVA V dutině starého dubu, žije moudrá sova. Ve dne spí a v noci houká, svoje moudrá slova.
19
DUB Můj malý dětský zub, je pevnější než dub. Za domem nám rostou duby, srnky chodí na žaludy. (básně 2. tříd)
20
NAŠE TŘEŠEŇ (Markéta Benešová, 3.B)
U nás doma na zahradě, roste krásná třešnička, ta nám každým rokem plodí, třešně jako srdíčka.
Na jaře, když třešeň kvete, včelky na ní pracují, pak se sestrou jen čekáme až nám třešně dozrají.
21
VRBA (Adam Vrchota)
Stojí vrba u potoka, do vody se dívá. Pod zelenou kamizolkou, píšťalku si skrývá.
Až já na ni budu hráti, rybky budou tancovati.
Rak se bude ptát, já bych taky rád. Ale nevím jak-jak-jak, inu, raku, tak-tak-tak. 22
ZPÍVAJÍCÍ VRBA (Libor Císař)
Vrba z proutku vyrostlá, krásná je a vzrostlá. Děti si s ní hrávají a písničku zpívají. Písničku jen o vrbě, protože tak krásná je.
23
O TŘEŠŇOVÉ PRINCEZNĚ (Zuzana Turková, 3.B)
Bylo jednou jedno království, ve kterém žili král s královnou a jejich krásnou dcerou Třešinkou. Třešněnka vyrostla v dívku na vdávání. Rodiče proto vystrojili velký ples. Na ples, ale přišel zlý kouzelník. Pokud si ho Třešinka nevezme za muže, tak ji začaruje. Třešněnka ho odmítla a kouzelník ji začaroval. Princezna zmizela. Celé království ji hledalo, ale nenašlo. Jen v zahradě vyrostla malá třešeň. Každý rok vykvetla a uzráli na ní rudé třešničky. Jednou okolo ní jel princ a třešeň ho okouzlila natolik, že u ní prožil celý rok. Po roce se třešeň proměnila v princeznu. Princ se do Třešinky zamiloval a vzal si ji za ženu.
24
25
PŘÍBĚH O TŘEŠNI (Romana Kunclová, 3.A)
Byla jednou jedna včelička, která se jmenovala Rozárka. Ale Rozárka byla velmi mlsná, proto byla tlusťoučká jako koule od kulečníku. V době, kdy se probudil úl, pomalu začaly kvést třešně. Tak se Rozárka rozhodla se svou kamarádkou Růžou, že poletí opylovat květy třešně. A tak letěly. Letěly daleko, předaleko, až doletěly k největší třešni v sadě. Jak vám říkám, byly velice tlusťoučké, proto nedoletěly ani k první větvi. Za chvíli k nim přiletěla včela Bělka a řekla jim: „Ahoj, vy nemůžete vzlítnout?“ „ Ne! “ odpověděly. „ Tak poleťte se mnou. Támhle je malá třešeň. Je na ní tolik květů, kolik je hvězd na nebi.“ „Doopravdy?“ zeptaly se. „ Ano!“ „Dobře, tak letíme!“
26
27
VELIKONOČNÍ POHÁDKY O VRBĚ A JEŽKOVI Byla jednou jedna vrba. Byla velmi stará a mrzutá, protože z ní každý rok o Velikonocích řezali kluci proutí na výrobu pomlázek. Nikdy nepustila žádné zvířátko do své dutiny, a tak ji nikdo neměl rád. Jednoho větrného dne k ní přihopkal králík Honzík. Chtěl se schovat v dutině vrby, ale vrba mu zatarasila vchod svým hustým proutím. Králíka Honzíka odfoukl vítr a vrba neprojevila ani trochu lítosti.
Za týden přišli kluci a skoro celou vrbu ořezali. O týden později přišel ježek. Zeptal se vrby, zda se může ubytovat v její dutině. Vrba sice nechtěla, ale chybělo jí proutí, aby zatarasila vchod. Ježek Vítek poděkoval vrbě, dutinu si vystlal a nastěhoval zásoby. Vrbě řekl: „Vrbo, nebuď nabručená, já ti budu dělat společnost a ještě ode mě dostaneš dárek!“ Za půl roku se vrba ptala ježka na dárek. Ježek řekl: „Dárek dostaneš, až přijde pravý čas.“ Vrba z toho nebyla moudrá, a tak dál čekala. 28
Další rok o Velikonocích šli zase kluci k vrbě pro proutí. Jakmile uřízli první proutek, ozvalo se dunění a funění. Zvuky dělal ježek ukrytý ve vrbě, ale to kluci nevěděli. Polekali se, že je tam vodník a utekli pryč. Nikdy se k vrbě už neodvážili. Tak vrba dostala od ježka ten nejlepší dárek.
29
VRBA SYMBOLIZUJE ŽIVOT Mezi nejznámější dřeviny patří vrba a bříza, jejich snítky provázejí celé svátky jara. Jaru spoluvládne i antická bohyně Démétér, bohyně růstu a klasů. V době rašení vrbových prutů slavili jaro také Keltové. Aby se udržela plodnost polí, zapichovali do země vrbové větve. Pozor jen na dávnou pověru – ženy, které se po nocích příliš točily nebo přímo tančily kolem vrb, se považovaly za čarodějnice. Možná proto se správné čarodějnické koště váže z vrbového proutí. Literární práce o vrbě: Tereza Matulková, Vladimír Frantál, Klára Křížová, Jan Kuncl, Václav Ludvík (5. ročník)
30
Vydala ZŠ a MŠ Lišov v roce 2011 Vydání první, počet stran 30 Návrh obálky: Renata Švecová Grafická úprava: Petra Pelikánová
