Obsah. 2 Přehled vybraných právních předpisů Zákony Vyhlášky Nařízení vlády Další legislativa

��

��

��

��

��

��

��

5

Obsah 1 Evropská unie a Česká republika – základní pojmy . . . . . . . . . . . . 11 1.1 Co by měl každý z nás vědět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2 Historický vývoj EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.3 Evropská komise – European Commission . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.4 Další orgány EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Evropská Rada – European Council . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Rada EU – Council of the European Union . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Rada Evropy – Council of Europe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Evropský parlament – European Parliament . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 EMEA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 EFTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Trojka/Dvojka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 1.5 Struktura práva ES. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 1.6 Evropský soudní dvůr a Evropský účetní dvůr a jiné orgány EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 1.7 Čtyři svobody pohybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 1.8 Přehled základních směrnic pro oblast zdravotnických prostředků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1.9 Přehled některých internetových odkazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1.10 Kompetentní autorita – Competent Authority . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 2 Přehled vybraných právních předpisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 2.1 Zákony. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 2.2 Vyhlášky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 2.3 Nařízení vlády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.4 Další legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 3 Jak se správně a rychle orientovat v právních předpisech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4

Výběr informací z Legislativních pravidel České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

5

Vybrané pojmy a termíny se stručným komentářem

..........

81

6

Naše zdravotnictví a lékárenství v EU

6

Základní povinnosti subjektů v oblasti zdravotnictví v nové etapě – Česká republika, člen Evropské unie . . . . . . . . . . . 81

7

EU a normy – co by zdravotník a subjekt působící v oblasti zdravotnictví měl vědět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 7.1 Zavádění systému jakosti ve zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

8

Desatero pro výrobce zdravotnických prostředků . . . . . . . . . . . . . . 97

9

Povinnosti, zejména poskytovatelů zdravotní péče, s ohledem na vybrané části základní legislativy ve vztahu ke zdravotnickým prostředkům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 9.1 Custom Made Medical Devices – zakázkové zdravotnické prostředky, zubní laboratoře, protetická pracoviště aj. jako výrobci zakázkových zdravotnických prostředků . . . . . . . . . . . . . 112 9.2 „Miracle” products, „Borderline” products – „zázračné” a „hraniční” výrobky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 9.3 Naléhavé povinnosti se stanoveným termínem zabezpečení/splnění – ustanovení § 52 zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdější předpisů, a kontroly prováděné ze zákona Státním ústavem pro kontrolu léčiv u poskytovatelů zdravotní péče (nemocnice, ordinace apod.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 9.4 Některé otázky zákona o veřejných zakázkách ve vztahu ke zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 9.5 Problematika DPH v souvislosti se zdravotnickými prostředky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 9.6 Reklama – zákon o reklamě a zdravotnické prostředky . . . . . . 139

Co říci závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Použitá literatura a zdroje informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Seznam použitých zkratek

7

Seznam použitých zkratek AIZP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . aktivní implantabilní zdravotnický prostředek BSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . bovinní spongiformní encefalopatie CE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . označení shody CEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská komise pro normalizaci CENELEC . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská komise pro normalizaci v elektrotechnice CJD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Creutzfeldova-Jakobova choroba ČIA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Český institut pro akreditaci ČMI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Český metrologický institut ČOI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Česká obchodní inspekce ČNI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Český normalizační institut DEHP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . di-2-etylhexylftalát DG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . generální ředitelství (Directorate General) DPH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . daň z přidané hodnoty ECU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . evropská měnová jednotka EEA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský hospodářský prostor EFTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské sdružení volného obchodu EHS/EEC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské hospodářské společenství EK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská komise EMEA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská agentura pro hodnocení léčiv EN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . evropská norma ENV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . evropské předběžné normy EP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský parlament ES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská společenství ESUO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství uhlí a oceli ETSI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropský institut pro telekomunikační normy EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evropská unie EUROATOM . . . . . . . . . . . . . . . Evropské společenství pro atomovou energii GMDN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . globální nomenklatura zdravotnických prostředků HD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . harmonizační dokumenty HS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . harmonizovaný systém popisu číselného označování zboží IVD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . diagnostický zdravotnický prostředek in vitro

8


ISO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezinárodní organizace pro normalizaci MDEG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Expertní skupina pro zdravotnické prostředky Evropské komise MF . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ministerstvo financí ČR MPO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR MZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ministerstvo zdravotnictví ČR NZIS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Národní zdravotnický informační systém OJEC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ústřední věstník Evropských společenství ON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . oborové normy OSN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace spojených národů prEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . připravované evropské normy v pokročilém stadiu projednávání před vyhlášením PSP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR SÚJB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Státní úřad pro jadernou bezpečnost SÚKL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Státní ústav pro kontrolu léčiv TSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . přenosné spongiformní encefalopatie UMDNS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . univerzální nomenklaturní systém zdravotnických prostředků ÚNMZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ÚZIS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ústav zdravotnických informací a statistiky ZP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zdravotnický prostředek

Předmluva

9

Předmluva Náš zdravotník v Evropské unii – a v České republice. Co zbývá, než uděláme při práci „doma“ a „za humny“ rovnítko? Máme před sebou knížku, ve které je obsaženo ve zkratce „vše pro zdravotníka, co je třeba vědět“ o Evropské unii a o zdravotnických prostředcích. Jde o pohled nikoliv nasměrovaný z vnějšku, ale zevnitř, z České republiky, s její současnou legislativou a obvyklou praxí. Kniha Ing. Jaromíra Peška a Ing. Jiřiny Pavlíkové je společnou prací hlavního manažera kvality z velké fakultní nemocnice a odbornice na problematiku zdravotnických prostředků a zavádění systémů jakosti ve zdravotnictví s minulou působností v centrálním úřadu a se znalostí relevantních oblastí českého i evropského práva. Nás zdravotníky a občany České republiky čeká to, čím kdysi určitě začali i autoři této publikace. Musíme se seznámit s tím, co Evropská unie vlastně je, jak funguje, jaké v ní panují zvyklosti a právní předpisy. Musíme si dát dohromady i platné předpisy České republiky, v nedávné minulosti mnohokrát novelizované a doplňované, a pak se zamyslet nad tím, co v naší každodenní práci nemůžeme již dnes opominout, co budeme muset respektovat, chceme-li usilovat o evropskou kompatibilitu – třeba při certifikaci a akreditaci, či při prostém zavádění systému jakosti. Kde najít potřebné předpisy? Jak se v nich orientovat, rozumět jim? Jaké jsou povinnosti výrobců a poskytovatelů, požadavky zákona o veřejných zakázkách, zákona o reklamě, o DPH? To vše se zde stručně a srozumitelně dočteme. Určitě se k příručce vrátíme vždy, když si budeme chtít oživit význam zkratky či definici některého základního pojmu. I tak se neobejdeme bez mnoha dalších informací, ale to už si podle oblasti našeho odborného zájmu či sféry, ve které pracujeme, budeme muset doplnit sami. Koneckonců, předpisy se mění tak rychle, že v oblasti, ve které bezprostředně pracujeme, budeme muset být ve střehu sami, v tom nám knihy nic než úvod a orientaci poskytnout nemohou. To základní ale najdeme zde, včetně některých důležitých podrobností či střípků a souvisejících informací, kupř. o zásadách vypořádání se s rizikem BSE, o tom, jak dnes po zrušení oborových norem zřizuje a obhospodařuje lékárničky první pomoci zaměstnavatel podle Zákoníku práce. Dále o klasifikaci zdravotnických prostředků, o jejich používání, jsou-li starší než příslušná legislativa, o posuzování shody. Autorům se podařilo připravit stručnou orientaci v několika důležitých a spolu souvisejících oblastech, jež jsou podstatné pro všechny, kteří se pohybují v oblasti zdravotnictví. Je to knížka, kterou oceníme mít při ruce. MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA

10


Úvod Pojem Evropská unie je fenoménem dneška. Je to politická realita, k níž je možné se hlásit, kterou lze odmítat, ale rozhodně její existenci nelze přehlížet. Někdy slouží jako zástěrka, za kterou se schovávají různá nepopulární politická rozhodnutí a skutky. Asi každý se mohl setkat s tvrzením: „Evropská unie to po nás chce...”, „....podle Bruselu...” apod. Proto se domníváme, že by mělo být zájmem každého občana, a tedy i zdravotníka, seznámit se alespoň rámcově s historií a činností Evropské unie, s její strukturou, cíli a dopadem na každého z nás. Publikace se proto pokouší nabídnout čtenáři základní informace o Evropské unii, jejím vývoji a struktuře, v kostce objasnit činnost a cíle jejích orgánů a poskytnout některé typy, které se pracovníkům ve zdravotnictví mohou hodit. Protože především jim, ale i ostatním subjektům působícím v oblasti zdravotnictví, je určena. Publikace se v neposlední řadě snaží poskytnout přehled vybraných právních předpisů a návod na orientaci v nich, tedy činnost, ve které pracovníci ve zdravotnictví mohou mít těžkosti. Přístup manažerů a pracovníků organizací zdravotnických zařízení k normám a k technickým normám vůbec bývá různý. Mnohde je jejich používání považováno za zbytečnost, která pracovníky omezuje a odvádí od jejich prvotního účelu nebo poslání. Lze s tím do jisté míry souhlasit, ale i namítnout, že tolik proklamovaná jakost znamená splnit požadavky a očekávání pacienta/zákazníka, nebo chcete-li klienta. A to je o jakosti nabízené služby, její bezpečnosti, efektivnosti, dostupnosti a akceptovatelnosti klientem. Domníváme se, že publikace nebo příručka, která by ve stručnosti podala ucelenou základní informaci jak o Evropské unii, tak i legislativě potřebné pro základní orientaci zdravotníků a výrobců zdravotnických prostředků, na českém trhu dosud chybí. Samozřejmě si neděláme nárok na komplexnost – např. publikace o Evropské unii s těmito ambicemi jsou většinou mnohasetstránkové. Řada témat tu je jenom letmo zmíněna, ale autorům postačí, bude-li jejich práce vodítkem a impulzem pro ty, kteří se chtějí v těchto oblastech zorientovat a popřípadě se jim dále věnovat.

Evropská unie a Česká republika – základní pojmy

11

1 Evropská unie a Česká republika – základní pojmy 1.1 Co by měl každý z nás vědět Česká republika se stala členem EU dnem 1. 5. 2004 po předchozím přípravném období (screening, negociace, transpozice, implementace, Acquis communautaire, přidružené země, kandidátské země). V souvislosti s přípravou na členství i vlastním členstvím v EU je třeba si uvědomit a připomenout některá základní fakta. Smlouva o Evropské unii byla přijata na zasedání Evropské rady v nizozemském Maastrichtu v prosinci 1991. Podle místa je tento dokument známý rovněž jako tzv. Maastrichtská smlouva. Evropská unie bývá přirovnávána ke společnému domu, ve kterém evropské národy žijí pod jednou střechou v míru, spolupráci a prosperitě. Struktura poměrně složité stavby takového společného domu se často připodobňuje k antickému chrámu, a tak pomyslná konstrukce rozdělení agendy ve Společenství na supranacionální a mezivládní ilustruje tzv. Maastrichtský chrám (obr. na straně 14). Evropská unie potřebuje pevné základy – společné hodnoty a cíle. Na nich vyrůstají tři pilíře, představující jednotlivé politiky Unie. Jejich svorníkem – střechou, pod kterou se odehrává život ve společném evropském domě, jsou instituce EU. Jednotlivé pilíře chrámu pak představují: I. pilíř – ekonomický (Evropská společenství – Rada, Parlament, Komise a Soudní dvůr) zahrnuje: – nadnárodní nebo komunitární rozhodovací procesy, – celní unii, – společnou zemědělskou politiku, – vnitřní trh, – společnou měnovou politiku.

12


Cílem jsou: – harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských činností, – trvalý a neinflační růst respektující životní prostředí, – vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti, – vysoká úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, zvyšování životní úrovně a kvality života. Prostředky: - právní akty ES: • nařízení, • směrnice, • rozhodnutí. II. pilíř – společná zahraniční a bezpečnostní politika Zahrnuje: – zahraniční politiku, – bezpečnostní politiku, – lidská práva, – demokracii, – právní stát, – mír. Cílem je: – prosazování identity na mezinárodní scéně, a to prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky (společné akce, zaujímání společného postoje), – dlouhodobé vymezení společné obranné politiky, – zabezpečování společných hodnot, základních zájmů a nezávislosti Unie, – zachování míru a posilování bezpečnosti v souladu se zásadami Charty OSN, – upevňování demokracie a právního státu, respektování lidských práv a svobod. Prostředky: – společný postoj, – společné akce.


13

III. pilíř – oblast policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Zahrnuje: – boj proti drogové závislosti, proti podvodům v mezinárodním měřítku, – spolupráci soudů v občanskoprávních i trestněprávních věcech a v celní oblasti, – policejní a soudní spolupráci za účelem prevence a boje proti terorizmu, – obchodování s drogami, obchodování se zbraněmi a další závažné formy mezinárodního zločinu, – ochranu vnitřní bezpečnosti. Cílem jsou oblasti: – boje proti rasismu a terorismu, – bezpečnosti a práva, – drog, – boje proti mezinárodní kriminalitě, – spolupráce v občanských a trestních záležitostech. Pro úplnost dodáváme, že přijetím dalších příslušných dohod může dojít k přesunům některých politik uváděných ve vztahu k jednotlivým pilířům „Maastrichtského chrámu”. Je proto vhodné sledovat dění v EU a ES v co nejširším záběru, i když zdánlivě je od problematiky zdravotnictví vzdálené. V souvislosti s uvedeným je možno říci, že EU neovlivňuje zdaleka všechny oblasti našeho života, jak se někdy zdá. Její instituce mají totiž jen ty pravomoci, které jim byly ve smlouvách přiděleny. Tyto pravomoci jsou rozdělovány na: Výlučné – kdy EU má právo přijímat a určovat pravidla a jednotlivé členské státy mohou v takových případech zasahovat jen s povolením Unie (společná obchodní politika vůči třetím zemím, společný celní sazebník vůči třetím zemím, měnová politika pro 12 zemí eurozóny, ve velké míře vnitřní trh).

14


Sdílené – kdy členské státy mohou vydávat legislativu za předpokladu, že už tak neučinila Unie (občanství, hospodářská a měnová unie, zemědělství a rybolov, vízová, přistěhovalecká a azylová politika, doprava, hospodářská soutěž, daně, sociální politika, životní prostředí, ochrana spotřebitele, regionální politika, hospodářská a sociální soudržnost, čtyři svobody aj.). Doplňující – kdy aktivity EU se omezují jen na podporu členských států (vnitřní organizace států, národní identita, organizace ozbrojených sil aj.).

EVROPSKÁ UNIE

Druhý pilíř: Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Třetí pilíř: Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech policejní spolupráce

udržování míru lidská práva demokracie pomoc třetím zemím posilování bezpečnosti a ochrana integrity • odzbrojení • hospodářské aspekty obrany • opora v ZEU a spolupráce s NATO

• boj proti rasismu a xenofobii • boj proti obchodu s drogami a zbraněmi • boj proti organizovanému zločinu • boj proti terorismu • trestné činy páchané na dětech a obchodování s lidmi

První pilíř: Evropské společenství

• • • • • • • • • • • • • • • • •

jednotný vnitřní trh zemědělská politika životní prostředí regionální a strukrální politika hospodářská soutěž hospodářská a měnová unie celní unie doprava a transevropské sítě občanství EU vzdělávání a kultura ochrana spotřebitele zdravotnictví výzkum sociální politika azylová politika vnější hranice přistěhovalecká politika Euratom ESUO

• • • • •


15

1.2 Historický vývoj EU 1950 – Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a SRN. 1951 – Pařížská smlouva: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a SRN založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). 1957 – Římské smlouvy: stejných šest zemí vytvořilo jednak EHS (Smlouva o založení EHS), jako společenství postavené na principu solidarity, soutěživosti, protikartelových krocích a na harmonizaci práva členských států, a jednak EUROATOM (Evropské společenství pro atomovou energii), týkající se problematiky jaderné energetiky, materiálů a výzkumu a vytvářející společný trh (s nukleárními materiály). 1967 – začal se používat název Evropská společenství pro ESUO, EHS a EUROATOM. 1969 – dokončení celní unie a nastavení společných vnějších tarifů – zrušení cel mezi zeměmi ES. 1973 – první rozšíření ES o Irsko, Dánsko a Velkou Británii. 1974 – 1975 - ztroskotání podpisu obchodních dohod ES – RVHP odmítla přistoupit na podmínky ES. 1979 – první přímé volby do EP, zavedení Evropského měnového systému – vytvoření společné měnové jednotky ECU. 1981 – Řecko vstupuje do ES. 1985 – Schengenské dohody byly nejprve uzavřeny mezi zeměmi Beneluxu, Francií a SRN. (V roce 1990 podepsány prováděcí dohody a postupně se přidávaly další státy. Schengenskou dohodu podepsaly dosud Francie, SRN/Německo, Belgie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Rakousko, Dánsko, Finsko, Portugalsko, Švédsko a Španělsko. Mimo členské státy EU se dohoda zavádí v Norsku a na Islandu.)

16


1986 – podepsán Jednotný evropský akt. Jako novela zakládajících římských smluv doplňuje smlouvu EHS, zavádí principy jednotného vnitřního trhu zboží, kapitálu, osob a služeb. Došlo k přijetí společné měny a vytvoření podmínek pro užší spolupráci v oblasti zahraniční politiky. Španělsko a Portugalsko se připojily ke Společenství. 1988 – navázalo EHS diplomatické vztahy s ČSSR. 1989 – vstoupila v platnost čtyřletá Obchodní dohoda o průmyslových výrobcích. Byl založen program Phare jako pomoc při hospodářské obnově Polska a Maďarska. Došlo k založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj s cílem financování programů vzdělání, výchovy a rozvoje technologií. 1990 – sjednocení Německa po pádu berlínské zdi. Byla uzavřena Dohoda o obchodu, obchodní a hospodářské spolupráci. Došlo ke zjednodušení hraničních kontrol a bylo naplánováno jejich úplné odstranění. Byl rozšířen program Phare na další země střední a východní Evropy. 1991 – v Bruselu podepsána Asociační dohoda mezi ES a ČSFR. 1992 – podpis Maastrichtské smlouvy, tzv. Smlouvy o Evropské unii (účinná od 1. 11. 1993). Novelizuje předchozí smlouvy o Evropských společenstvích a zavádí systém tzv. třech pilířů (viz „Maastrichtský chrám”). Smlouva Evropskou unii charakterizuje jako společenství demokratických států, spojených zásadami svobody, právního státu a úcty k lidským právům. Členské státy se rozhodly vzájemně spolupracovat a postupně se integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúčastněné země.


17

1993 – od 1. ledna začíná fungovat jednotný vnitřní trh. Byla přijata „Kodaňská kritéria”: stanovení podmínek pro vstup do EU pro všechny nové země žádající o členství v EU. Přistoupení k EU tak bude podmíněno splněním požadovaných ekonomických a politických podmínek: - mít stabilní demokratický systém institucí, založený na úctě k lidským právům, - mít plně rozvinuté tržní hospodářství, které bude odolávat konkurenci v EU, - mít plně začleněnou legislativu EU, tzv. Acquis communautaire do vlastní národní legislativy. Došlo k podepsání Samostatné Evropské dohody s Českou republikou. 1995 – Madridská schůzka Evropské rady, schválení „Bílé knihy”, která definovala potřebné kroky pro ekonomickou integraci zemí střední a východní Evropy. K EU se připojilo Rakousko, Finsko a Švédsko. 1996 – Česká republika podala žádost o členství v EU. 1997 – podpis Amsterodamské smlouvy, která reviduje Maastrichtskou smlouvu, mění způsoby rozhodování o svobodě, bezpečnosti a právu, zdůrazňuje sociální politiku a politiku zaměstnanosti. Návrh „Agendy 2000” – dokumentu, který nastiňuje výhled rozpočtu EU do roku 2006 a podává první zprávy o kandidátských zemích. Zahájení rozhovorů o vstupu do EU, Evropská komise vydala Posudek k žádosti ČR o členství v EU. 1998 – oficiálně zahájen proces přistoupení ČR k EU. Následně jsou každoročně vypracovávány pravidelné zprávy EK o pokroku ČR na cestě k přistoupení k EU. 1999 – zavedení společné evropské měny Euro.

*

18


Amsterodamská smlouva nabývá účinnosti. 2000 – smlouva z Nice (Mezivládní konference o institucionální reformě EU), hlavními body jsou: - velikost a složení Komise, - vážení hlasů v Radě EU, - rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, - další otázky týkající se fungování evropských institucí. Smlouva z Nice nabyla účinnosti 1. 2. 2003. Byla přijata Charta základních práv občanů v EU. 2001 – „Prohlášení z Laekenu”: představitelé 15 členských států se rozhodli, že svolají „Evropský konvent”, který vytvoří prostor pro setkání všech hlavních účastníků diskuze o budoucnosti Evropy. Konvent byl pověřen vypracováním dokumentu, z něhož by mohla vycházet jednání mezivládní konference svolané za účelem provedení změn v existujících evropských smlouvách. 2002 – 1. ledna uvedení společné měny Euro do oběhu ve 12 členských zemích (ve třech členských zemích Euro nepřijato). Evropský konvent zahájil svou činnost. Došlo k ukončení rozhovorů o vstupu do EU, v prosinci uzavřena přístupová jednání s deseti kandidátskými zeměmi. 2003 – k 10. červenci ukončení prací Evropského konventu. Konvent dospěl ke konsenzu o návrhu Evropské ústavy (Evropské ústavní smlouvy) a 13. června předložil tento návrh, který obsahuje především zásadní změny ve způsobu rozhodování rozšířené Evropské unie. Evropská ústava byla vypracována a přijata transparentním a demokratickým postupem Evropským konventem, složeným ze 105 členů (mezi nimi bylo 72 poslanců zvolených ve všeobecných přímých volbách).


19

Ústava musí být dále ratifikována ve všech členských státech EU, a to buď v referendu, nebo národními parlamenty (ve kterých též zasedají poslanci zvolení v přímých volbách). Evropská ústava nahrazuje hlavní existující smlouvy jediným textem. Je rozdělena do čtyř částí. První část definuje EU, její hodnoty a cíle, působnost, rozhodovací procesy a instituce. Druhá část obsahuje „Chartu základních práv”. Třetí část se týká politiky a působení EU. Čtvrtá část obsahuje závěrečná ustanovení, postupy pro přijímání a změnu ústavy. 2003 – podpis Přístupové Smlouvy mezi EU a 10 přistupujícími státy v Athénách. 2004 – 1. května přistoupení 10 zemí střední a východní Evropy k EU.

20


1.3 Evropská komise – European Commission „Evropská vláda”, Komise Evropských společenství Evropská komise je politicky nezávislou institucí, která představuje a obhajuje zájmy EU jako celku. Komise je odpovědná Evropskému parlamentu, který má pravomoc ji odvolat přijetím návrhu na odvolání. Komise se účastní všech zasedání Parlamentu, kde musí vysvětlit a obhájit své politiky. Také odpovídá na písemné a ústní dotazy předkládané poslanci Evropského parlamentu. Komise je jednou z pěti hlavních institucí EU. Hájí zájmy EU jako celku. Jedná se o permanentní orgán. Plní tyto hlavní funkce: • navrhuje Parlamentu a Radě legislativu, • dohlíží nad plněním smluv EU s cílem zajistit, aby legislativa EU byla v členských státech aplikována správně a aby všichni účastníci jednotného trhu mohli využívat vyplývajících výhod, • je výkonným orgánem EU, který zavádí a řídí politiky EU a rozpočet, • reprezentuje EU na mezinárodní úrovni, např. při vyjednávání smluv mezi EU a dalšími zeměmi. Komise předkládá návrhy. Všechna rozhodnutí týkající se důležitých právních úprav/zákonů jsou přijímána ministry členských států na zasedáních Rady EU spolu s Evropským parlamentem. Komise plní úkoly kolektivně a nezávisle na národních vládách. Funkční období členů Komise je 5 let. Počet členů Komise je 25 (1 zástupce za každý stát). Komisi vede předseda Komise. Sídlem Komise je Brusel (Belgie), ale má také kanceláře v Lucemburku, reprezentace ve všech členských státech EU a delegace v mnoha hlavních městech po celém světě. Komise je rozdělena na generální ředitelství, řídicí jednotlivé politiky / rezorty / oblasti. Příslušné komisaře schvaluje pro funkční období Evropský parlament.

Organizační struktura EK Generální ředitelství (Directorate General – DG) a služby (Services).


21

Každé DG má vlastní strukturu (cca 4–6 ředitelství, ta zase cca 3–4 odbory), za konkrétní oblast odpovídá konkrétní politik a řídí ho generální ředitel, který je podřízen jednomu z komisařů. Oblast zdravotnických prostředků v současné době spadá do ENTERPRISE AND INDUSTRY DIRECTORATE GENERAL (Consumer goods, Biotechnology, competitiveness in pharmaceutical, cosmetics), Medical Devices Sector. Oblast zdravotnictví v současné době spadá do DG Health and Consumer Protection, sector Public Health. Úkoly EK: • legislativní iniciativa, • dozírání nad aplikací práva, • exekutiva, • správa rozpočtu, • vnější vztahy.

22


1.4 Další orgány EU Evropská rada – European Council Zahrnuje hlavy států a vlád (tj. prezidenti nebo ministerští předsedové, popřípadě obojí) všech členských států EU, ministry zahraničních věcí a předsedu Evropské komise. Nyní má 51 členů. Evropská rada se v zásadě schází čtyřikrát do roka, aby se shodla na celkové politice EU a projednala dosažený pokrok. V EU je to orgán s rozhodovací pravomocí na nejvyšší politické úrovni. Zasedání Evropské rady se často nazývají „vrcholné konference” či „summity”. Evropská rada je vrcholným politickým orgánem EU. Je nutno ji rozlišovat od Rady Evropy, jak bude uvedeno dále. Zajišťuje konzultace mezi vrcholnými představiteli členských států, má v pravomoci obecná rozhodnutí o vývoji společenství, přijímá základní politickou a ekonomickou orientaci. Rozhodnutí je přijímáno jako konsenzus.

Rada Evropské unie – Council of the European Union (Rada EU nebo zkráceně Rada, též dřívější název Rada ministrů) Rada Evropské unie je vystavěna na třech základních principech: • Výchozím principem je „národní” hledisko, které zaručuje rovné zastoupení všech členských států bez ohledu na jejich velikost, ekonomickou sílu nebo délku členství. • Druhým základním stavebním principem Rady je princip odbornosti, resp. rezortní příslušnosti. • Třetím základním parametrem je politický mandát Rady: Podle Smlouvy o EU v odpovídajícím oddílu Smlouvy o ES se říká: „Rada se skládá z 1 zástupce členského státu na ministerské úrovni, zmocněného zavazovat vládu tohoto členského státu”. Rada je hlavním rozhodovacím orgánem EU. Podobně jako Evropský parlament i Rada byla založena zakládacími smlouvami z poloviny minulého


23

(20.) století. Zastupuje členské státy EU a jejích zasedání se účastní 1 ministr za každou vládu členského státu EU. Účast konkrétních ministrů na konkrétním zasedání závisí na záležitostech, které jsou projednávány. Pokud má Rada například projednávat záležitosti životního prostředí, zasedání se bude účastnit ministr pro životní prostředí z každého členského státu EU a Rada bude označována za „Radu pro životní prostředí”. V současnosti existuje 9 různých sestav Rady – oblast zdravotnictví spadá do působnosti „Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele”, někdy (problematika zdravotnických prostředků) i do působnosti „Rady pro konkurenceschopnost“ (vnitřní trh, průmysl a výzkum). Každý ministr v Radě je zmocněn rozhodovat za svoji vládu (tj. podpis ministra je podpisem celé vlády). Navíc je každý ministr v Radě odpovědný svému národnímu parlamentu a občanům, které zastupuje. Tím je zajišťována demokratická legitimita rozhodnutí Rady. Rada je tedy kolektivní legislativní nepermanentní orgán, který zastupuje zájmy členských států. Vztahy EU se zbytkem světa má na starosti „Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy”. Má navíc širší odpovědnost za všeobecné politické záležitosti, a proto se zasedání účastní takový ministr nebo státní tajemník, kterého si každá vláda sama zvolí. Rada se schází pravidelně, aby přijímala usnesení k dílčím problémům a schvalovala evropskou legislativu, má proto legislativní pravomoc (sekundární právo), vše co nepatří Komisi. Dále má v pravomoci i politickou spolupráci a vnější vztahy. Rada má 6 klíčových úloh: • schvalovat evropské právo, v mnoha oblastech schvaluje legislativu společně s Evropským parlamentem, • koordinovat všeobecné hospodářské politiky členských států, • uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a jedním či více státy nebo mezinárodními organizacemi,

24

• • •


společně s Evropským parlamentem schvalovat rozpočet EU, rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU na základě směrů stanovených Evropskou radou, koordinovat spolupráci mezi národními soudy a policejními silami v trestních věcech.

Většina těchto povinností se týká tzv. oblasti „Společenství” – oblasti činnosti, ve které se členské státy rozhodly sdružit svoji suverenitu a delegovat rozhodovací pravomoci na instituce EU. Tato oblast je „prvním pilířem” EU. Poslední dvě odpovědnosti se týkají hlavně oblastí, v nichž členské státy své pravomoci nedelegovaly, ale spolupracují spolu. Tato forma spolupráce se nazývá „mezivládní spoluprací” a pokrývá druhý a třetí pilíř EU. Činnost Rady je organizována tak, že v Bruselu má každý členský stát EU stálý tým („zastoupení”), který jej zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Vedoucí každého zastoupení je fakticky velvyslancem své země v EU. Tito velvyslanci, tzv. „stálí zástupci”, se scházejí jednou týdně v rámci Výboru stálých zástupců – Coreper. Úkolem jmenovaného výboru je připravit práci Rady s výjimkou zemědělských záležitostí, které řeší Zvláštní výbor pro zemědělství. Coreperu pomáhá řada pracovních skupin sestavených z úředníků z národních administrativ. Předsednictví Rady (presidency) se pravidelně mění po pololetích v rámci jednotlivých členských států rotačním systémem (kruhem). Každý členský stát EU střídavě odpovídá za program Rady a předsedá všem zasedáním po dobu 6 měsíců, prosazuje legislativní a politická rozhodnutí a dojednává kompromisy mezi členskými státy. Rotace pro období let 2004–2006 je následující: 2004

- první pololetí Irsko - druhé pololetí Nizozemsko


2005

- první pololetí Lucembursko - druhé pololetí Velká Británie

2006

- první pololetí Rakousko - druhé pololetí Finsko

25

Předsednictví Rady má k dispozici generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladké fungování práce Rady na všech úrovních. Generálním tajemníkem Rady byl v r. 1999 jmenován Javier Solana. Generálnímu tajemníkovi asistuje náměstek, který odpovídá za řízení generálního sekretariátu. Pracovní skupiny Rady tvoří vybraní vládní úředníci.

Rada Evropy – Council of Europe Není institucí EU, je to mezivládní organizace, jejímž cílem je mj. chránit lidská práva, podporovat kulturní různorodost Evropy a bojovat proti sociálním problémům. Byla vytvořena v roce 1949 a jedním z jejich počátečních úspěchů bylo přijetí Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Aby občané mohli uplatňovat svá práva podle této úmluvy, ustavila Rada Evropy Evropský soud pro lidská práva. Rada Evropy má sídlo ve Štrasburku (Francie).

Evropský parlament – European Parliament Parlament má za úkol provádět kontrolu, účastnit se na rozpočtovém řízení, přijímat mezinárodní závazky Společenství, sledovat porušování základních hodnot a volit čelné představitele EU. Veškerou činnost Parlamentu a jeho orgánů řídí kancelář, složená z předsedy a místopředsedů. Dále zahrnuje i kvestory s poradním hlasem, kteří jsou pověřeni administrativními a finančními záležitostmi týkajícími se přímo poslanců.

26


Politické skupiny představují v EP různé politické tendence. Každá skupina (Strana evropských socialistů, Evropská lidová strana, Evropská liberální, demokratická a reformní strana, Unie za svobodu, Evropská sjednocená levice, Skupina zelených, Evropská radikální aliance, Nezávislá Evropa národů, Nezařazení) je reprezentována svým předsedou v Konferenci předsedů. Konference předsedů se skládá z předsedy Parlamentu a předsedů politických skupin. Je zodpovědná za organizování práce Parlamentu a vypracování programu zasedání. Při přípravě plenárních zasedání EP jsou poslanci rozděleni do stálých výborů. Vedle těchto výborů může Parlament vytvářet podvýbory, dočasné výbory, které se zabývají specifickými problémy, nebo vyšetřovací výbory. Parlament hraje klíčovou roli v institucionálním systému EU – má právo vydávat právní předpisy, pravomoc peněženky (podpisem prezidenta/předsedy EP vstupuje v platnost rozpočet EU), pravomoc demokratického dohledu. Evropský parlament pracuje ve Francii, Belgii a Lucembursku. Měsíční plenární zasedání, kterých se účastní všichni poslanci Evropského parlamentu, se konají ve Štrasburku (Francie), kde je „sídlo” Parlamentu. Schůze parlamentních výborů a jakákoliv další plenární zasedání se konají v Bruselu (Belgie). Lucembursko je „domovem” administrativních úřadů. Evropský parlament má 732 členů, a to až do 31. 10. 2009, kdy by měla vstoupit v platnost evropská ústava, která nahradí všechny dosud platné smlouvy ES/EU. Obdobně jsou platná rozdělení zastoupení v dalších institucích EU na základě schválené Smlouvy z Nice a budou platit až do 31. 10. 2009.

G Upozornění na závěr této kapitoly! Pozor, která „rada” je která! Je snadné zaměnit jednotlivé evropské orgány, zejména, když se nazývají podobně.

G Další upozornění! Oblast léčiv je v rámci EU „zastřešena” Evropskou agenturou pro hod-


27

nocení léčiv – EMEA, a to zejména na rozdíl od oblasti zdravotnických prostředků, pro které obdobná agentura zatím neexistuje a oblast spadá do působnosti EK DG ENTERPRISE AND INDUSTRY. EMEA sídlí v Londýně (Velká Británie) a byla založena v roce 1993. Agentura pomáhá chránit a podporovat zdraví občanů v Evropě hodnocením léčiv jak pro humánní, tak pro veterinární užití. Soustřeďuje vědecké odborné znalosti ze všech zemí EU. Některé typy léčiv odvozených pomocí biotechnologických postupů lze prodávat v EU pouze po pečlivém prozkoumání ze strany EMEA. Většina tradičních léčiv je schvalována každou jednotlivou zemí a EMEA pomáhá provozovat systém vzájemného uznávání těchto národních povolení.

G

Jinou zkratkou, se kterou se můžeme často v EU setkat, je EFTA – European Free Trade Asocciation - Evropské sdružení volného obchodu. Bylo definované tzv. Stockholmskou dohodou z ledna 1960.

G Dalším pojem, který může být nejasný: Co je „Trojka” - „Trojka” nebo dnes „Dvojka”? „Trojka” se skládá/skládala z členského státu, který aktuálně předsedá/předsedal Radě, z členského státu, který Radě předsedal v uplynulém šestiměsíčním období a z členského státu, který bude tuto funkci zastávat v příštích šesti měsících. Ve spolupráci s Evropskou komisí „trojka” zastupuje/zastupovala EU navenek v rámci „Společné zahraniční a bezpečnostní politiky”. Ve své podobě byla změněna Amsterodamskou smlouvou a nahrazena systémem, v němž jsou předsednické zemi nápomocni jednak generální sekretář Rady ve své funkci Vysokého zástupce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, a jednak Evropská komise. „Trojka” se Amsterodamskou smlouvou zmenšila na „dvojku”, když po bok předsedy reprezentujícího zájmy Unie postavila pouze příští předsedající stát.

28


Obdoba tohoto institutu je používána v rámci příprav a konání jednotlivých zasedání CA (Kompetentních autorit) členských států EU pro zdravotnické prostředky (Medical Devices). Přestože je problematika zdravotnictví zabezpečována a řešena v rámci jednotlivých členských zemí samostatně, je oblast zdraví – Public Health upravena článkem 152 Smlouvy o Evropském společenství (dřívější článek 129), který byl do smlouvy vložen Maastrichtskou smlouvou. Tento článek říká, že Společenství se ve svých aktivitách zaměří především na prevenci nemocí, vč. drogové závislosti. Prioritou je podpora výzkumu příčin nemocí a způsobů šíření, stejně jako veřejná osvěta a vzdělání. Amsterodamská smlouva tyto cíle posílila požadavkem, aby výklad i realizace všech politik a aktivit Společenství zaručily vysokou úroveň ochrany zdraví občanů a rozšířila množství akcí schvalovaných na základě procedury spolurozhodování (týká se např. opatření, která zavádějí vyšší standardy kvality a bezpečnosti pro lidské orgány a látky lidského původu).


29

1.5 Struktura práva ES Právní základ evropské integrace tvoří tzv. primární a sekundární právo. Prameny primárního práva tvoří především: • Pařížská smlouva o založení ESUO (1952) a Římské smlouvy o založení EHS a EUROATOM (1958) • Smlouva o fúzi (1965), smlouva o změně rozpočtových a finančních předpisů (1970 a 1975) • Akt přímé volby (1976) – přímé volby poslanců • Jednotný evropský akt (1986) • Smlouva o Evropské unii (1992) – Maastrichtská smlouva • Amsterodamská smlouva (1999) • Smlouvy o přístupu nových členů Sekundární právo je tvořeno právními akty přijímanými společnými institucemi ES. Jsou to: • nařízení, • směrnice, • rozhodnutí, • stanoviska a doporučení. Orgány zmocněnými k přijímání těchto aktů jsou Rada nebo Rada společně s EP a v některých případech i EK. Jejich vykonateli jsou zpravidla členské státy pod dohledem EK, které asistuje řada specializovaných výborů tvořených zástupci aparátu EU a členských států. Nařízení – Regulations Nařízení se vztahují na všechny členy integrace a stávají se součástí právního řádu jednotlivých členských států ihned po svém schválením ES. Jsou právními akty, které jsou obecně a přímo závazné. Nařízení se nepřevádějí do vnitrostátního práva.

30


Mají platnost zákona a dotýkají se všech subjektů/firem i občanů. Pokud jsou v rozporu se zákony některého členského státu, mají přednost (platí nad vnitřní legislativou). Směrnice – Directives Jsou právními akty, které zavazují zúčastněné státy provést ve svém právním řádu k jednotnému datu určité změny tak, aby si právo jednotlivých států neodporovalo a poskytovalo srovnatelnou úroveň ochrany. Směrnice jsou nástrojem harmonizace národních právních řádů, neboť poté, co jsou na úrovni ES schváleny, mají jednotlivé členské státy povinnost je převést vnitrostátní právní normou do svého právního řádu. Směrnice tedy stanovují cíle, ale je na členských státech, jak je aplikují na vnitrostátní úrovni, jsou ovšem závazné, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo. Směrnice jsou chápány dle dvojího přístupu. Směrnice starého přístupu existovaly do r. 1985 a přesně stanovovaly pravidla pro pohyb regulovaného zboží. Směrnice starého přístupu se netýkají zdravotnických prostředků. Směrnice nového přístupu mají tyto základní principy: • stanovují pouze základní bezpečnostní požadavky, • zvyšují odpovědnost výrobce a dodavatele, je nutné prohlášení o shodě, • stanovují jednotnou pravomoc kontrolních orgánů, • definují vzájemné uznávání výsledků zkoušek a kontrol, • používání harmonizovaných evropských norem (tj. norem, jež jsou ve shodě se základními požadavky obsaženými ve směrnicích nového přístupu) je dobrovolné. Všechny směrnice regulující oblast zdravotnických prostředků jsou směrnicemi nového přístupu. Rozhodnutí – Decisions Rozhodnutí přijímaná orgány ES/EU se vztahují pouze na ty členské státy, subjekty nebo jednotlivce, kterým jsou adresována. Od nařízení se liší tím, že nemají obecnou platnost.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Obsah. 2 Přehled vybraných právních předpisů Zákony Vyhlášky Nařízení vlády Další legislativa

Recommend Documents