Obsah 1.Hádanky 2.Vtipy 3.Omalovánky 4.Básně 5.Evropa ve škole(Mír v Evropě) 6.Historie České Republiky 7.Mikulášský svátek,Advent,Vánoce
Hádanky Muž je sám na pustém ostrově. Na nejbližší pevninu to je 5 kilometrů a on neumí plavat, ani nemá k dispozici žádný přepravní prostředek. Bez cizí pomoci se přesto zachrání. Jak? Ve stáji jsou lidé a koně. Celkem je zde 22 hlav a 72 nohou. Kolik koňů a kolik lidí je ve stáji? Kdo má vpředu dvě oči, ale vzadu ještě spoustu dalších? Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté. Co to je? Tři muži se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Kdo chodí spát v botech? Nemá to huby, ale tři zuby, u jídla slouží, po něm netouží. Patří ti to, ale tvoji přátelé to používají víc než ty. Co je to? Kořeny má skryté v zemi, vypíná se nad jedlemi, stoupá pořád výš a výš, ale růst ji nevidíš. Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčně tichá, věčně pije na své zdraví v brnění, co nerezaví. Tato hádanka je spíš pro 2.stupeň -Tuto hádanku napsal ještě v minulém století Albert Einstein. Tvrdil, že 98 % lidí ji nedokáže vyřešit. Patříte mezi ta 2 % ??? Fakta : 1. Je 5 domů v 5 rozdílných barvách. 2. V každém domě žije osoba rozdílné národnosti. 3. Těchto 5 obyvatel pije svůj nápoj, kouří svoje cigarety a chová zvířata. 4. Nikdo nepije to co ostatní, nekouří co ostatní a nechová to co ostatní.
Rady : 1. Angličan žije v červeném domě. 2. Švéd chová psy. 3. Dán pije čaj. 4. Zelený dům je nalevo od bílého. 5. Obyvatel zeleného domu pije kávu. 6. Ten co kouří Pall Mall chová ptáky. 7. Obyvatel žlutého domu kouří Dunhill. 8. Ten co žije ve středním domě pije mléko. 9. Nor žije v prvním domě. 10. Ten co kouří Blend, žije vedle toho, co chová kočky. 11. Ten co chová koně, žije vedle toho, co kouří Dunhill. 12. Ten co kouří Blue Master pije pivo. 13. Němec kouří Prince. 14. Nor žije vedle modrého domu. 15. Ten co kouří Blend, má souseda, který pije vodu. Otázka: Kdo chová rybičky?
Vtipy Udýchaný žák běží domů a radostně říká:“Dneska jsem celou dobu běžel za autobusem,takže jsem ušetřil 10,-Kč.“No vidíš,“říká otec synovi, ,,kdybys běžel za taxíkem,mohli jsme ušetřit dvě stovky. Opilého řidiče auta zastaví opilý policista.Policista říká:,,Můžete mi říct,proč za tím volantem sedíte dva?“Řidič na to:,,A můžete mi říct,proč jste mě obklíčili? Policista se večer dívá k obloze na zářící Měsíc.Žena se ho ptá:Prosim tě,kam to pořád koukáš?Ále,z práce mě poslali na měsíc na služební cestu,tak chci vědět,jak to tam vypadá. Jdou dva po ulici a najednou je zastaví limuzína,ze které vystoupí Angličan a ptá se:Do you speak Englisch?Oba zakroutí hlavou.Sprechen sie Deutsch?Opět nikdo nereaguje.Angličan se takto zeptá ještě italsky,francouzsky,španělsky a rusky.Nakonec to vzdá,nasedne do auta a odjede.Ti dva pokračují v cestě a jeden říká:,,Ty Franto,neměli bysme se taky naučit nějakou řeč?,,Proč?Ten jich uměl šest a nebylo mu to nic platný! Policista zastaví auto a říká:,,Už po páté vám říkám,že vám z chladiče teče voda!“A já už vám po páté říkám,že jsem kropicí vůz!“ Policista přijde domů a vidí,že jeho žena pláče.“Proč brečíš?“Představ si,že našeho kluka dali do zvláštní školy.“Policajt na to udiveně:,,Přece kvůli tomu nebudeš brečet!Když na to kluk má,tak ať studuje!“ ,,Mami,dáš mi pět korun na lízátko?,,Ale Pepo,už nejsi malý kluk:“Dobře,tak mi dej dvacku na pivo!“ Co udělá blondýna, když jí řeknete, že je voda studená? Vezme si na sebe ještě jedny plavky! Blondýnka jedoucí v Meďouru bručí nad splasklou pneumatikou: "Neřádi, dali mi u té pumpy zkažený vzduch!" Jak zakroutíte blondýnce krkem? Nasypete jí trochu zrní do míchačky!
Blondýnka přijde do prodejny hudebních nástrojů a rozhlíží se. Po chvíli přijde k prodavačce a říká: "Prosila bych tu červenou trubku a tu bílou harmoniku." Prodavačka se na ní podívá a odpoví: "Dobře, ten hasící přístroj ti dám, ale nemysli si, že kvůli tobě odmontuji i radiátor." Je blondýnka v supermarketu u pokladny a ptá se prodavačky: "A igelitka by nebyla?" "Prosím vás, a co kouzelné slůvko?" odvětí prodavačka. Blondýnka se hluboce zamyslí a povídá: "Čáry máry, igelitka!"
Omalovánky
Básně Nábytek
Život,který mám rád
Mámě jsem rozbil nábytek, To jsem to velký dobytek. Zalezl jsem do pokoje, se sestrou jsem se dal do boje. Vyhrál jsem tu naši válku a Sedím v chládku
Život,který mám rád, má řadu velkých klád. Překážky jsou za každým rohem,mě to bolí mnohem. Životem jdu sám a sám, celý život probrouzdám. Kdo má život rád, Musí se s tím vyrovnat. Svět je veliký,mnohokrát Nenajde se kamarád.
Jizvy
Lidé jako já
Evropa-malá část našeho světa. Čím vůbec přispěla? Někde jizvy zanechala, v jiných místech a problémech ještě nebyla. Schválně se jim vyhýbá? Každý na ni spoléhá a chce nahlédnout aspoň do jejího nitra. Jizvy-to je velký pojem, každý si vybaví něco jiného, v jiných smyslech. Ale hlavní je,že tu je.
Ten svět,který si představuji by neměl být jako tenhle. V tom mém světě by mělo být trochu víc porozumění,přátelství, lásky,štěstí a lidé, kteří si ten svět představují taky takto,jako já. Ale představa má také začátek a konec
Čas
Ty
Až jednou pochopíš,co život ti dal, že čas byl tvůj nepřítel a někdy i král, že prstýnek z touhy ti navlékne déšť, že láska je nádherná a vzpomínky též, buď jako dítě a přej si to zas a tvař se, že nevíš, že vinen je čas.
Už přišlo to,čeho jsem se nejvíc bál. Přišel smutek,stesk a já nevím co dál. Jediné co vím,že byla to chyba,že nechal jsem tě a ty si teď volná ryba.
Říše víl Sluneční paprsky tvář mou hladí teplý vánek smysly svádí. To mé roztoužené tělo, ochutnat kousek z tvého by chtělo. Ach ta má ruka chtivá, cestičku si hledá, s tělem splývá alespoň na okamžik, na pár chvil, přivádí mne do říše víl. Svaly smyslně se svírají, ten okamžik přichází něžně, potají. A pak je po všem, zas je tu realita, co na pár chvilek byla utěšena, byla skryta.... Podzimní krása Ráno když vstaneš,vykoukneš z okna. Tam vidíš krásné listí,moc barevné to víš. Jdeš pryč ze svého pokoje,kouknout se ven, skáčeš v lístkách radostně,ani nevíš proč. Pak křikneš nahlas do světa že podzim je nejhezčí,co ty jsi kdy spatřil. Myšlenka Chci být tvou nocí, chci být tvým dnem, ve dne tvou myšlenkou, v noci tvým snem. Znám Znám benzínovou studánku, kde plynový je les, tam stačí škrtnout zápalkou a letí do nebes.
Mikulášský svátek Svatý Mikuláš Historie Jedná se o jednoho z nejpopulárnějších svatých v řeckých a latinských církvích. Je zajímavé, že o Svatém Mikuláši se zase tak moc neví, jak bychom předpokládali. Je však jasné, že se jedná o historicky skutečnou postavu. Někdy kolem r.300 působil jako biskup na jihozápadě malé Asie v Myře, tehdejší Lykii, dnešní Turecko. Během doby Galeria Valeria Maxima za jehož vlády bylo veliké pronásledování křesťanů byl Mikuláš v zajetí v žaláři a mučen. Datum jeho přesného úmrtí není známo, ale ví se, že zemřel 6. prosince někdy kolem roku 343-352 jako oběť pronásledování křesťanů. Legendy a zázraky Po jeho smrti se rozšířilo mnoho legend o jeho velkorysé štědrosti. Tyto legendy jednou povídají o tom, jak Sv.Mikuláš vrátil zpět životy tří chlapců, které zlý hostinský zabil a naložil v soli do sudu. Důležité však je prvek navrácení života. Někteří pisatelé, kteří dnes převyprávějí tuto legendu uvádějí pouze to, že je ochránil před smrtí. Vynechávají tak prvek vzkříšení, který se jim může zdát až příliš "zázračný", a nebo se jen chtějí vyhnout zdánlivé morbiditě celého příběhu. Neuvědomují si však, o co celý příběh ochuzují a na co navazují další tradice. Takový příběh je totiž obrázkem toho, že Sv.Mikuláš porazil ďábla zosobněného hostinským, a vzkříšením dětí přemohl smrt. V Itálii děti dodnes dostávají dárky tzv. "Befany", tento název pochází pravděpodobně z řeckého slova "Epiphany" neboli Epiphaino, což mluví o vtělení Krista. Jedná se tak o příběh Kristova vítězství nad ďáblem. Jiná legenda praví, že uchránil životy tří mladých dívek před prodáním do otroctví a životem v bídě, neboť po tři noci vhazoval váčky se zlaťáky do okna domu jejich otce, aby se tak dostali z dluhů a nalezli svobodu. Podle jiných je také nechával na schodech domu, a nebo je vhazoval komínem. Údajně také učinil mnoho zázraků, mezi které patří záchrana celého města před hladomorem, když zázračně rozmnožil mouku. Mikuláš dnes A asi právě legendy o jeho štědrém charakteru vedli k dnešní tradici, kdy Sv.Mikuláš rozdává dětem spousty dárků, pamlsků a sladkostí. Mohla však k tomu vést také tradice známá z Německa a východní Francie. Zde dříve na určitých církevních školách dali na jeden den vládu nad svými žáky jednomu z nich, a on pak celý den jen rozdával samé sladkosti a bonbóny svým spolužákům.
Andělé a čert
Historie Sv.Mikuláš nechodí sám a většinou má s sebou společnost. V Čechách chodí s Mikulášem čert. Někde se mu říká Pan Bogeyman, jinde Ruprecht. Jméno se mění se zemí a danou kulturou, nicméně je jisté, že se dle legendy nejedná údajně o žádného čerta. Jde prý o muže, který musí být celý černý a s umazanou tváří jen proto, aby vzbuzoval hrůzu a strach, neboť představuje špatný charakter a trest. Trestá děti holí nebo vrbovými proutky, ale tedy jen ty, které zlobili. Možná, že také údajně jde o onoho legendárního hostinského, nicméně to je dnes již poněkud nejisté. U nás v Čechách se tuto legendu a její význam však podařilo vystihnout poněkud dobře, a tak se stává z černého a umouněného hostinského čert. Nejde jen o obraz zla, ale již o skutečnou personu ztělesňující zlo, o samotného Satana. A o tom ten původní význam Mikuláše vlastně byl. Vítězství Krista nad ďáblem. Nicméně význam legendy se poněkud zapomněl, a protože díky tomu přestal být Mikuláš pro lidi postavou představujícího Krista, měl Sv.Mikuláš s sebou jen čerta. A když už má Mikuláš s sebou čerta, tak mu nezbývá ani nic jiného, než aby vyvážil zlo dobrem, a musí s sebou vzít také anděla. Původ Čert a Andělé od sebe nemají moc daleko, a přesto jsou si vzdálení jako nebe a peklo, jako svatost a hřích. Bible totiž uvádí, že andělé byli stvořeni ke chvále a uctívání Boha, avšak Lucifer (hebr. Světlonoš) ve své rebelii vůči Bohu byl svržen z nebe a spolu s ním i třetina andělů. Izaiáš 14:12Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! Zjevení 12:4Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem… Dnešní démoni, ďáblové, ďasi, satanášové, čerti chcete-li a samotný Satan a Ďábel spadají totiž do jedné z kategorií andělů, tedy dnes už padlých andělů. Kategorie Andělé a význam jejich názvu je hebr. MALAK a řecky ANGELOS, znamenající "posel". V Bibli se setkáváme se dvěmi základními kategoriemi andělů a jsou nazvány jako SERAPHIIM nebo-li Serafové a CHERUBIIM nebo-li Cherubové. Popis andělů v Bibli se vymyká naší představě o tom, jak anděl skutečně vypadá. Obrazy starých mistrů a roztomilí Rafaelovi andílci mají s realitou pramálo společného. Anděl je duch a jeho tělo je duchovní, tedy imateriální. V Bibli nalézáme pouze několik popisů andělů a jak skutečně vypadali. V mnoha případech, kdy se anděl zjevuje lidem bere na sebe lidskou podobu. Dle Izajáše mohli možná Serafové vypadat jako lidské bytosti s křídly, jinde je uvedeno, že mají křídel šest. Jejich jméno SERAPHIIM přeloženo znamená "planoucí", nicméně jejich podrobnější popis nemáme. O Cherubech se píše více a to v Ezechielovi vizi Eze, kde máme popis již mnohem detailnější a cherubové zde mají křídla čtyři. O andělích se mluví, že mají různé hodnosti, úkoly a moc, a že dokonce používají zbraně. Co se týká existence andělů, tak je jich desetitisíce desetitisíců = nespočet. Celá jedna třetina z nich, pak následovala Satana a v knize Gen 6 na sebe brali dokonce i lidskou formu. Anděle, které vidíme dnes v doprovodu Mikuláše, by tedy spadali nejspíše do kategorie Serafů, avšak zajímalo by mne, jaké by to bylo, kdyby si nějaký Mikuláš vzal s sebou na příště třeba Cheruba. Popis Cheruba dle knihy Ezechiel. Eze Tu jsem uviděl, hle, na klenbě nad hlavou cherubů bylo cosi jako safírový kámen; ukázalo se nad nimi cosi, co se vzhledem podobalo trůnu. A zvuk křídel cherubů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří jako hlas Boha Všemocného, když mluví. U cherubů bylo totiž vidět pod křídly cosi podobného lidské ruce. Celé tělo, záda, ruce i křídla cherubů, stejně jako kola, byla dokola plná očí, u všech čtyř kol. Každá bytost měla
čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá lidská, třetí lví, čtvrtá orlí. A cherubové se vznášeli - to jsou ty bytosti, které jsem viděl u průplavu Kebaru. To jsou ty bytosti, které jsem viděl pod trůnem Boha Izraele u průplavu Kebaru. Poznal jsem, že to jsou cherubové. Každý měl čtyři tváře a čtyři křídla a pod křídly ruce podobné lidským.
Advent Milují ho děti i dospělí - čas předvánoční, tedy adventní. Advent začíná již čtyři víkendy před Vánocemi. Vnese do našich domů a bytů atmosféru nadcházejících svátečních dnů. Hospodyňky začínají vyzdobovat a dekorovat všechny části bytů, chodí s celými rodinami do lesa a vracejí se s taškami plnými pěkného voňavého chvojí a alespoň malou větvičkou jmelí pro štěstí. S adventem přichází milý zvyk. Každou neděli se má zapálit právě jedna ze čtyř svíček na adventním věnci. Snad abychom si připomněli, jak blizoučko už ten Štědrý den je. Adventní věnec, tak jak ho známe dnes, se o Vánocích nerozsvěcí ještě tak dlouho. Teprve roku 1860 ho prý prvně zavěsil teolog Johann Hinrich Wichern v domově pro zanedbanou mládež. Původně to byl zdobený zelený jedlový korunový svícen, v němž bylo mnohem více svíček než v dnešním adventním věnci. Tenkrát se do věnce nedávala a nerozsvěcela pouze jedna svíčka jednou týdně, ale každý den právě tak, jako dnes děti ve svém adventním kalendáři každý den otvírají jedna dvířka. V každém případě však začíná čas vánoční. Na stole pomalu rozkvétá Barborka a hospodyňky začínají péct různé vánoční pamlsky a cukrovinky. Do oken aranžujeme šňůry barevných světel a na sklo nalepujeme andělíčky, zvonečky a spoustu dalších sněhových obrázků. Naše čisté, uklizené domácnosti provoní vůně cukroví, skořice a vanilky linoucí se z aromalamp. Všechny tyto vánoční dekorace a vůně v nás probouzejí sváteční náladu plnou krásného očekávání. Věc má ale i svou nemilou stránku. Zapálené svíčky a šňůry elektrických světýlek představují zvýšené riziko požáru. Světélka však k Vánocům neodmyslitelně patří a když budeme dodržovat pár jednoduchých pravidel můžeme si Vánoce užít v klidu a v pohodě.
Vánoce Slovo, jež zaznívá po celém světě. Mnozí jsou jím jakoby okouzleni a prožívají chvíle napětí a očekávání, jiní možná prožívají únavu a frustraci ze současného způsobu slavení Vánoc. Co vlastně jsou Vánoce? 25. prosince se slaví narození Ježíše Krista. Evangelista Lukáš - autor biblické evangelijní knihy zaznamenává, že se tak stalo v době prvního sčítání lidu v římské říši, které nařídil císař Augustus. Na základě císařského výnosu se odebral i Josef z města Nazareta do Judského Betléma, aby se tu zaregistroval společně s Marií, která v té době čekala dítě. O dalším průběhu se Lukáš zmiňuje následovně: A stalo se, když tam byli, že se jí naplnily dny, kdy měla porodit. I porodila Syna svého prvorozeného, zavinula jej do plenek a položila do jeslí...
Evropa ve škole (Mír v Evropě) Mír,to není jen něžné slovo,to je pojem.A máme-li my,mladá generace,být vychováni k evropanství a demokratickému evropskému myšlení,musíme žít v míru,dokázat jej zachovávat a ctít.Ovšem bez válek bychom jej nepoznali.To nás nutí zamyslet se nad otázkou,jsou-li tedy války důležité.Stojí za to v nich bojovat,aby nakonec přinesly mír?
Svět,který mám rád Svět,ve kterém žiji,není zrovna dokonalý.Má své stinné stránky a není jich zrovna málo.Ale některé chyby by se daly tak lehce napravit.Stačilo by,kdyby se nad každou,ač nepatrnou věcí někdo,snad jen na malou chvilinku,pozastavil a zapřemýšlel nad ní.Ale to nejde.Každý z nás má jiné starosti a moc málo času na to,aby se nad každou věcí zastavil.Hodí ji za hlavu a věc nebo myšlenka se ztratí v hlubině,ve které je tma,a už se z ní nikdy ven nedostane.Je to smutné,ale je to tak.Mnoho dobrých věcí,myšlenek nebo nápadu spadne do té hlubiny a je s nimi konec.Mnoho lidí v našem světě myslí na sebe,pak na rodinu a nakonec na ty ostatní.Proč by musel myslet na jiné,když on se má dobře.Má pěkný dům,děti,ženu a zajištěnou kariéru.Proč by měl myslet na ty druhé,kteří trpí hladem,nemají domovy nebo dokonce ztratili přátele.On se má dobře a to je hlavní,Skoro každý druhý člověk myslí v první řadě na sebe a na svůj život.Přitom by to tak nemělo být.Každý by měl myslet i na druhé.Toto není však jediná jizva na mém světě.Je jich mnoho.Ale těchto jizev si všimne jen obyčejný člověk a snaží se je napravit.Jenže jak už to bývá ,spravedlnost je slepá a vymazat některou z jizev je většinou velmi těžké a někdy se to vůbec nepovede.Někdy,když si sednete k televizi a díváte se na zprávy a na ty hrozné věci,co se staly za uplynulých 24 hodin,chce se vám brečet.Někdy byste chtěli žít v úplně jiném světě.Ve světě,kde je každý člověk jen šťastný a nemá vůbec žádné starosti.Ve světě,který se nedělí na bohaté a chudé.
Od 15. století jsou známy červené české prapory s bílým lvem. Od 19. století se častěji užívaly tzv. zemské barvy odvozené z jednotlivých znaků zemí Rakouska-Uherska. České barvy byly bílá a červená a pod bíločervenými prapory například bojovali čeští studenti na pražských barikádách v roce 1848. Moravské barvy existovali ve více variantách. Moravští Němci hájili žlutočervené prapory odvozené z barev šachování orlice v moravském znaku polepšeném císařem Friedrichem III. v r. 1462. Čeští Moravané dávali přednost bíločervenomodrým trikolórám. O vznik Československa se zasloužila Národní rada československá. Ta v září 1918 doporučila za vlajku nového státu bíločervenou bikoloru. Československá bíločervená vlajka byla poprvé oficiálně vztyčena 18. října 1918 ve Washingtonu na domě, kde tehdy bydlel T.G. Masaryk. Vyhlášení samostatného československého státu proběhlo v Praze i na venkově 28.října 1918 ve znamení bíločervených vlajek i slovanských trikolor. Protože však bílou a červenou obsahovaly vlajky sousedních států Polska a Rakouska, bylo nutno vlajku Československa nově řešit. Na konci roku 1918 se proto ustavila speciální komise, která měla stanovit státní symboly. Jejími členy byl profesor Karlovy univerzity G. Friedrich, ředitel Archivu země České dr. J.B. Novák, ředitel Archivu Ministerstva vnitra dr. L. Klicman, heraldik a vexilolog J. Kursa, pražský městský archivář dr. V. Vojtíšek a někteří politici. Příležitostně se jednání účastnili i umělci jako dr. V. Štech nebo prof. F. Kysela. V červnu 1919 se komise dohodla, že vedle bílé a červené bude na vlajce modrá a 4. 7. 1919 jí předložil J. Kursa řadu návrhů, mezi nimiž byl i modrý klín u žerdi sahající do jedné třetiny vlajkového listu. Nelze vyloučit, že se přitom řídil doporučením námořního inženýra A. Valšíka nebo se inspiroval vlajkami Hidžázu a Kuby či erbem vladyků z Letné, kde se objevoval rovněž klín. S návrhem s klínem byly v září 1919 provedeny zkoušky na pražských parnících. Při projednávání v parlamentu však návrh s klínem narazil na odpor a někteří poslanci místo něho doporučili užít v horním rohu bíločervené vlajky vlaku amerických Slováků (pět vodorovných pruhů- červený, bílý, modrý, bílý a červený). Tento komplikovaný a esteticky nevhodný návrh však zamítla skupina umělců a navrhla prodloužit modrý klín do středu vlajky. V této podobě byla československá vlajka schválena 30.3.1920. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se vlajky s klínem neustále vyvěšovaly. Po protestech říšského protektora K.H. Franka se otázkou protektorátní vlajky musela začít zabývat meziministerská porada. Představa českého heraldika dr. K. Shwarzenberga, aby se protektorátní vlajkou stala slovanská trikolóra (pro odlišení od vlajky Slovenského státu navrhl poměr pruhů 2:1:2), nebyla přijata.K. Schwarzenberg proto navrhl vlajku v barvách podle první československé ústavy, tedy o třech stejně širokých vodorovných pruzích - bílém, červeném a modrém. Československé vlajky se nadále užívaly československými zahraničními vojenskými jednotkami a znovu zavlály po osvobození Československa. Pro jejich nedostatek se při povstání v Praze 5.května 1945 vyvěsily i bíločervené české prapory, které vznikly odpáráním modrého pruhu z protektorátních vlajek. Bíločervená česká vlajka byla přijata ústavním zákonem České národní rady 13. března 1990 za státní vlajku České republiky v rámci federace. Když se však blížilo uzavření dohody o zániku Československa, parlamentní heraldická komise nedoporučila užít bíločervenou vlajku ani vlajku s jiným modrým odstínem klínu nebo s jinou velikostí klínu na bíločervené vlajce za symbol samostatné České republiky. Dne 17.12.1992 jednomyslně schválili poslanci ČNR návrh zákona, který bíločervenou vlajkou s modrým klínem vyjádřil kontinuitu občanského demokratického státu.
Aktuality na naší škole 4.září- Prvňáčci jdou poprvé do školy , deváťáci je uvítali dárečky a květinami 12.září - České Budějovice - 8.,9. třída výstava řemesel a středních škol. 24.října- exkurse na JE Temelín 7.,8.,9. třída 2.11.- Kino Portyč -Projekt Země 3000 (Indonésie - tisíců jezer) 3.11.- Prezentace středních škol - Družba písek 7.11.- Co víme o divadle ? 6.,7.,8.,9.třída- Divadlo Fráni Šrámka (Písek) 20.11.- Bruslení na Zimním stadionu Písek 6.,7.,8.,9.třída 28.11.- 9.třída - ÚP Písek 30.11. - exkurse do japonsko české firmy AISIN
Redakce školního mixu Petr Málek a Tomáš Kojetín!!
