Obsah 1 Úvod Problém, cíl, úkoly práce Teoretická východiska práce Hypotézy Vlastní výzkum Výsledky výzkumu

Obsah 1 Úvod ...................................................................................................3 2 Problém, cíl, úkoly práce ................................................................4 2.1 Problém ........................................................................................................ 4 2.2 Cíl práce ....................................................................................................... 4 2.3 Úkoly práce.................................................................................................. 4

3 Teoretická východiska práce ...........................................................5 3.1Počátky chovu zvířat v českých zemích ....................................................... 5 3.2Vznik prvních zoologických zahrad v Evropě.............................................. 6 3.3 Poslání zoologických zahrad ....................................................................... 7 3.3.1Ochrana zvířat v zoo .................................................................................................. 7 3.3.2Enrichment (obohacování životního prostředí).......................................................... 8

3.4. Výukové programy pro školy ..................................................................... 8 3.5 Rozdíl mezi zoologickou zahradou, safari a zooparkem............................. 9 3.6 Možné důvody odporu proti zoologickým zahradám.................................. 9 3.7 Důležité organizace, unie a asociace ......................................................... 10 3.8 EAZA Ape campaign (kampaň EAZA na ochranu velkých lidoopů)....... 12 3.9 Historie zoologických zahrad v Čechách .................................................. 13 3.9.1 Zoo Děčín ................................................................................................................ 13 3.9.2 Zoo Dvůr Králové ................................................................................................... 13 3.9.3 Zoo Chleby.............................................................................................................. 15 3.9.4 Podkrušnohorský zoopark Chomutov ..................................................................... 16 3.9.5 Zoo Liberec ............................................................................................................. 16 3.9.6 Zoo Ohrada.............................................................................................................. 18 3.9.7 Zoologická a botanická zahrada Plzeň .................................................................... 18 3.9.8 Zoo Praha ................................................................................................................ 20 3.9.9Zoo Ústí nad Labem ................................................................................................. 22

3.10 Rozdělení primátů.................................................................................... 24 3.10.1 Vyšší primáti ( Anthropoidea)............................................................................... 24

3.11 Vyšší primáti chovaní v zoologických zahradách Čech.......................... 25 3.11.1 Infrařád: Širokonosí primáti (Platyrrhina)............................................................. 25 3.11.2 Infrařád: Úzkonosí primáti (Catarrhina)................................................................ 26 3.11.3 Seznam a charakteristika vyšších primátů chovaných v zoologických zahradách v Čechách ............................................................................................................................ 27 3.11.4 Podmínky vhodné pro chov vyšších primátů ........................................................ 40

4 Hypotézy ..........................................................................................45 5 Vlastní výzkum................................................................................46 5.1 Použité metody výzkumu........................................................................... 46 5.2 ...........................................................................................Aplikace použitých metod .......................................................................................................................... 46

6 Výsledky výzkumu..........................................................................49

6.1 Výsledky kritického studia internetových zdrojů...................................... 49 Zoo Děčín ......................................................................................................................... 49 Zoo Dvůr Králové ............................................................................................................ 49 Zoo Chleby....................................................................................................................... 50 Podkrušnohorský zoopark Chomutov .............................................................................. 50 Zoo Liberec ...................................................................................................................... 51 Zoo Ohrada....................................................................................................................... 52 Zoologická a botanická zahrada Plzeň ............................................................................. 52 Zoo Praha ......................................................................................................................... 53 Zoo Ústí nad Labem ......................................................................................................... 54

6.2Výsledky pozorování .................................................................................. 55 ZOO DĚČÍN .................................................................................................................... 55 ZOO DVŮR KRÁLOVÉ ................................................................................................. 57 ZOO CHLEBY................................................................................................................. 59 PODKRUŠNOHORSKÝ ZOOPARK CHOMUTOV ..................................................... 61 ZOO LIBEREC ................................................................................................................ 63 ZOO OHRADA................................................................................................................ 65 ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ.................................. 67 ZOO PRAHA ................................................................................................................... 69 ZOO ÚSTÍ NAD LABEM ............................................................................................... 72

6.3 Výsledky skórování ................................................................................... 75

7 DISKUSE.........................................................................................76 8 Závěry ..............................................................................................79 Seznam použitých informačních zdrojů..........................................81 Seznam tabulek ..................................................................................86 Seznam příloh.....................................................................................86 Přílohy............................................... Chyba! Záložka není definována. Obrazová příloha ............................. Chyba! Záložka není definována.

1 Úvod Zoologické zahrady mají dnes řadu důležitých funkcí. Mezi ty hlavní patří záchrana živočichů, kteří jsou většinou vlivem člověka na pokraji vyhynutí a dále vedení plemenných knih a šíření celosvětové osvěty. V neposlední řadě mají vzdělávací a výchovnou funkci a to nenucenou a zábavnou formou. Proto také každým rokem projde branami zoologických zahrad tisíce návštěvníků.

Velkým významem zoologických zahrad je, že jsou vhodným prostředím pro trávení volného času dětí, mládeže i dospělých, cílem odpočinku, zábavy a prostředkem pro výuku žáků základních i středních škol.

V Čechách je devět zoologických zahrad, každá z nich chová vyšší primáty a každá je tolik rozdílná od zoo ostatních.

2 Problém, cíl, úkoly práce

2.1 Problém Zoologické zahrady se specializují na chov různých druhů živočichů. Stejné tomu tak je i s chovem vyšších primátů. Některé zoo chovají široké spektrum druhů vyšších primátů, jiné chovají jen malou část z nich. Tato zvířata hrají v zoo různou roli, buď je na ně zoo specializovaná a hrají v zahradě prim, nebo jsou jen doplňujícími druhy do počtu celkově chovaných živočichů. Je tedy problém, aby si škola, která si může podle osnov vyhradit jen několik hodin pro exkurzi, vybrala tu správnou zoo k výuce primátů. Které zoo jsou pro školy vhodné k výuce vyšších primátů ?

2.2 Cíl práce Cílem diplomové práce je na základě pozorování v zoologických zahradách zanalyzovat chov vyšších primátů v Čechách a vyhodnotit, které zoo jsou pro návštěvu základních a středních škol nejvhodnější z hlediska vhodných podmínek pro pozorování, počtu chovaných druhů, zapojení zoo do kampaně EAZA na záchranu lidoopů, nabídky výukových programů a pracovních listů, komentovaného krmení vyšších primátů, atrakcí pro děti a celkového dojmu ze zoo.

2.3 Úkoly práce 1. shromáždění literatury 2. analýza internetových zdrojů 3. stanovení základních problémů 4. pozorování v českých zoologických zahradách

3 Teoretická východiska práce 3.1Počátky chovu zvířat v českých zemích Záliba v chovu exotických zvířat či tvorů zajímavých vzhledem a jejich chov pro potěšení provází člověka už od pradávna. Panovníci po celém světě se rádi chlubili svými zvěřinci a často se po jejich boku procházela mohutná zvířata. A samozřejmě i čeští vladaři dávali rádi na odiv své ,,miláčky‘‘. Vzniku zoologických zahrad předcházel v Česku vznik prvních zvěřinců. První z nich nejspíše zakládaly římské legie v 1. století n.l., což dokládají písemné dokumenty uložené v archívu Arpádovců z roku 1261. Další zvěřince vznikaly na dvorech středověkých panovníků. Mezi nejoblíbenější zvířata, která zde byla chována, patřili vlci, medvědi, lvi a jeleni. Oblíbená byla také erbovní zvířata držená v městských a hradních příkopech jako živoucí znak. Ve 13. století královna Kunhuta ( vdova po Přemyslu Otakaru II. ) zakoupila do Prahy dva lvy, aby představovali živé symboly státnické moci. Spolehlivým důkazem

o těchto lvech je zpráva

a obsah dopisu, který byl zaslán benátským dóže

Contarenem králi Václavu II. V dopise Contareno upomíná krále, aby zaplatil dva lvi, které si objednala králova matka Kunhuta. Za vlády Karla IV. Byli na Pražském hradě chováni lvi i jiné šelmy a také velcí hadi. Již za tohoto panovníka se od roku 1395 objevuje mezi služebnictvem funkce levmistr ( custos leonum ). Zvířata s oblibou chovali i další naši panovníci. Václav IV. založil roku 1409 v nové královské zahradě l. lvinec, nacházel se nedaleko Prašné brány. Jako velký milovník zvířat dále ve své Královské oboře ( dnes známá jako Stromovka, založená již panovníkem Přemyslem Otakarem II. ) choval stáda jelenů, kance a také zubry. Toto dnes poměrně vzácné zvíře se kolem roku 1400 volně pohybovalo ve stádech v lesích kolem celé Prahy. Ferdinand I. na Pražském hradě v roce 1558 založil I. skutečný zvěřinec a zakoupil tři vinice přiléhající ke královské oboře. Jeho syn si poté nechal pro nově vznikající obory od vévody z Parmy zaslat šest mladých turů a několik párů divokých koní. Císaře Maxmiliána II. při vstupu do Prahy doprovázeli velbloudi. Tento císař založil v roce

1560 Lví dvůr ( někdy nazýván medvědí ) mezi Prašným mostem a

letohrádkem královny Anny. Kromě lvů zde choval i tygry, levharty, vlky a exotické druhy plazů a ptáků. Tento dvůr stál na svém místě až do konce 18. století, poté byl přeměněn v zájezdní hostinec. Za císaře Maxmiliána II. byl také založen slavný hřebčín v Kladrubech, dále sedm menažérií v Rakousku. Zvěřince však dosáhli největšího rozmachu za panování císaře Rudolfa II. Habsburského, velkého milovníka zvířat a obzvláště ušlechtilých koní. Císař choval samce lva berberského Muhameda, kterého mu daroval sám turecký sultán. Dále

se v jeho zvířetnici nacházela pestrá škála kopytníků, šelem, plazů, a dokonce se za dob Rudolfovy vlády chovaly v Praze i lidoopi. Velkou raritou byl možná i dront mauricijský (blboun nejapný ), který je dnes již vyhuben. O tom, že byl na Hradě chován tento nelétavý pták se soudí na základě kosterních zbytků ( konkrétně dochovaného zobáku ), ale zda šlo o skutečného živého ptáka či jen součást sbírek kuriozit dodnes není známo. Kosterní ostatky tohoto vyhynulého ptáka byly odkryty kolem roku 1594 při úpravách jeleního příkopu. První jeleni, kteří byli chováni v tomto příkopu, jenž byl podle nich nazván, se v kronikách objevují až roku 1606. Rudolf II. také zakoupil i Horní jelení příkop a rozšířil tak prostor pro svá zvířata. Podle kronik se v roce 1599 podařilo odchovat první mláďata lvů. Roku 1612 po císařově smrti ( říkalo se , že zemřel pouhé tři dny po smrti jeho oblíbeného berberského lva) sláva zvěřince začala upadat. Zvířata začala být rozprodávána do ciziny, některá vymřela či byla vyhubena. Jeleny například vyhubilo švédské vojsko roku 1648, ale jejich chov byl později znovu obnoven ( ovšem poslední jeleny v Jelením příkopu vyhubili roku 1740 opět vojáci, tentokrát francouzští). V roce 1676 byli z pražského zvěřince prodáni dva mladí tygři pro vídeňskou menažérii. Zvěřinec už představoval jen Jelení příkop. Roku 1690 byl ve zvěřinci zaznamenán jen jediný medvěd. Za zmínku ještě stojí medvědi, kteří byli darováni T.G. Masarykovi sibiřskými legionáři. Kolik ale medvědů bylo a jak dlouho byli v Horním jelením příkopu není zřejmé. (Klika, Klimeš, 2005)

3.2Vznik prvních zoologických zahrad v Evropě Po celém světě vznikaly dále různé zvěřince, zvířetnice a menažérie. Na zvířata se lidé chodili dívat také do mnohých cirkusů, kde se soustřeďovala spousta exotických a divokých zvířat. V druhé polovině 18. století začali vznikat první zoologické zahrady v Evropě. Jako první vznikla ve vídeňském parku a byla založená císařem Františkem I. Její původní část, kterou tvoří malý pavilónek, odkud býval pohled na všechny výběhy postavené vějířovitě kolem, se zachovala dodnes. Jako další v pořadí vznikla zoologická zahrada v Paříži koncem 18. století a třetí v pořadí byla založena roku 1828 londýnská zoologická zahrada v Regent´s Parku. První zoologická zahrada na našem území vznikla roku 1919. Založil ji Německý přírodovědný spolek v Liberci tam, kde se od počátku století chovali různé druhy ptáků. Jako druhá v pořadí byla v roce 1926 založená zoologická zahrada v Plzni a třetí na řadu se dostala v Praze Tróji roku 1931. Ostatní zoologické zahrady na našem území byly založeny až ve druhé polovině 20. století a většina z nich v padesátých letech. (Klika, Klimeš, 2005)

3.3 Poslání zoologických zahrad Zvířata v tehdejších zoologických zahradách byla umísťována v malých prostorách, které byly většinou zamřížované a neposkytovaly zvířatům dostatek volného pohybu a zvířata byla chována často po jednotlivcích. K rozmnožování docházelo jen velmi zřídka. Tato zařízení měla původně za cíl hlavně návštěvníky pobavit a největší prestiží bylo chovat co nejvíce exotických zvířat. V současnosti mají zoologické zahrady vedle výstavní činnosti a vlastní propagace také jiné zaměření. Posláním dnešních zoologických zahrad je ochrana ohrožených zvířat, vědecké poznání a tvorba chovné základny pro případ vyhynutí některého z živočichů ve volné přírodě. Mnoho zoologických zahrad

je zapojeno do projektů , které vrací tato

ohrožená zvířata zpět do volné přírody. O zvířata je dnes mnohem lépe pečováno, procházejí se po velkých výbězích či pavilónech, které odpovídají jejich přirozenému životnímu prostředí. Naštěstí se už ve většině zoologických zahrad vyměňují staré a nevzhledné zábrany v podobě železných mříží za nové a z přírodních materiálů vyrobené bariéry. Zvířata se tak cítí daleko lépe, mají větší prostor k pohybu a nacházejí se v podobné sociální skupině, jako by tomu bylo ve volné přírodě. Mají tedy stále lepší podmínky, proto se jim také daří daleko lépe rozmnožovat, než tomu bylo v dřívějších dobách. Mezi zahradami funguje mezinárodní spolupráce a mnohá zvířata patří do evropských i světových záchranných programů.

3.3.1Ochrana zvířat v zoo

Ochrana ex-situ zahrnuje výchovnou a vzdělávací činnost zoo. Informuje širokou veřejnost formou přednášek, informačních tabulích či jinou cestou o ochraně a úbytku přirozeného prostředí živočichů, o problémech životního prostředí. Vytváří chovné skupiny živočichů.

Ochrana in-situ zahrnuje ochranu druhu přímo v místě výskytu a to např. zapojením v projektu reintrodukce ohrožených druhů do volné přírody či přírodní rezervace nebo se snaží poskytnout materiální a metodickou pomoc v oblastech ohrožení.

3.3.2Enrichment (obohacování životního prostředí)

Zoologické zahrady zpočátku sloužily hlavně pro účel pobavení návštěvníků. Zvířata byla chována většinou v těsných klecích, které jen těžko připomínali podmínky, které by měla ve volné přírodě. Na enrichment, neboli obohacování životního prostředí zvířat, která jsou chována v zajetí, kladou důraz české zoologické zahrady teprve od počátku 80. let 20. století. Hlavními cíly enrichmentu je využití volného času, kterého mají zvířata chovaná v zoo nadbytek, protože nemusejí (ani nemohou) svůj čas trávit sháněním potravy, hledáním partnera, skrýváním se před predátory, hájením svého teritoria a konáním jiných činností, které jsou pro ně ve volné přírodě přirozené. V zoo nemají podněty, které by naplňovaly život zvířat, což může vést ke stresu a k frustraci. Tyto negativní vlivy se mohou projevovat atypickým chováním a jednáním (stereotypním chováním, které zahrnuje stereotypní zlozvyky a pohyby, jako přecházení z jedné strany výběhu ke druhé a zpět nebo neustálé kývání hlavou, dále například destrukcí své ubikace a neschopností postarat se o svá mláďata a úplná ztráta zájmu o jejich péči). Enrichment rozdělujeme na sociální (zoologická zahrada se snaží chovat určitou skupinu chovaných zvířat v podobném složení, jaké by měla tato zvířata ve volné přírodě), potravní (zoo klade důraz na speciální a různorodé podávání potravy zvířatům pomocí všelijakých technik a pomůcek), podávání předmětů k manipulaci (předměty z různých materiálů, které slouží ke hře, k rozvíjení dovedností a mají zvířata hlavně zaměstnat a zabavit), vybavení ubikací (vhodné vybavení vnitřních i venkovních prostorů, jejich dostatečné rozměry a příjemné prostředí), trénink zvířat (navázání blízkého kontaktu s ošetřovateli, cvičení zvířat zábavnou formou včetně přijímání léků, lékařských prohlídek, slyšením na jméno či přecházení do výběhů).

3.4. Výukové programy pro školy Zoologické zahrady nabízejí školám zajímavé biologické přednášky a výukové programy. Tyto programy mají výchovně-vzdělávací charakter a mají široké spektrum témat a zaměření. Zábavnou formou v podobě her, soutěží, přednášek a komentovaných prohlídek v zoo s lektorem rozvíjí vztah jedince k životnímu prostředí a k samotným zvířatům, napomáhají k uvědomění si zákonitostí a jevů v přírodě, zvyšují povědomí o ochraně živočichů, záchranných organizací a záchranných programech.

3.5 Rozdíl mezi zoologickou zahradou, safari a zooparkem Zoologické zahrady jsou zařízení, která jsou různé velikosti a většinou se specializují na chov určité skupiny zvířat. Tato specializace může být částečná, kdy zoo chová velké množství druhů a v rámci toho se specializuje na určitou skupinu zvířat. Příkladem takové zoo je například pražská zoologická zahrada. Jsou ale i vysoce specializované zoo, které se soustředí na chov jen vyhraněné skupiny zvířat. Tyto specializované zahrady nechovají zvířata, která nespadají pod tuto skupinu, nebo je chovají jen v malé míře. Například zoo ve Dvoře Králové se specializuje na chov afrických zvířat. (Kořínek, 1999) Zooparky jsou pojmenování pro zoologické zahrady, které jsou rozlehlejší a prostornější. Zvířata jsou v zoo parcích a safari chováni ve velkých výbězích, které více připomínají jejich přirozené prostředí. I zooparky a safari mohou být specializované. V zooparku Chomutov jsou například jen chovanci z eurasijské oblasti. Safari jsou většinou součástí zoologických zahrad nebo zooparků. Jsou odděleny od ostatních výběhů a návštěvníci se tam smějí podívat jen ve speciálním vláčku či autobusem, kde je projížďka komentovaná. Pěšky se do těchto míst nesmí. V některých safari se autobus či vláček pohybuje jen po asfaltovaných cestách, jinde volně v terénu, kde mohou návštěvníci z přímé blízkosti pozorovat zvířata, která nejsou příliš plachá.

3.6 Možné důvody odporu proti zoologickým zahradám Spory, zda by měly zoologické zahrady existovat či ne, se vedou již řadu let. Některá záporná tvrzení snad dříve mohla být oprávněná ( v dobách, kdy byla tato zařízení pro chov zvířat myšlena hlavně jako zábava pro lidi a když tato zvířata byla chována ve stísněných prostorech a ve špatných podmínkách). Dnes jsou ale úkoly a cíle zoologických zahrad nejen pobavit a odpoutat člověka od každodenního stresu, ale hlavně jsou spojeny s řadou ochranářských aktivit, včetně návratu ohrožených zvířat zpět do volné přírody, vytvoření chovných skupin ohrožených živočichů přímo v zoo, financování řady záchranných projektů a šíření celosvětové osvěty. V dnešní době jsou hlavní důvody odporu proti zoologickým zahradám někdy ve špatné informovanosti těchto odpůrců. Panuje například obecný a nesprávný názor, že zoologické zahrady jsou soukromým majetkem a jsou bohaté. Vlastnictví a řízení zoologických zahrad se ovšem ve světě dost značně liší. Některé zoo jsou řízeny nestátními a

neziskovými organizacemi, jiné jsou řízeny národními či státními orgány a některé jsou v soukromém vlastnictví. Dále chybí informovanost lidí o mezinárodních, národních i místních sítí zoologických organizacích a propojení mezi nimi a řadou ochranářských orgánů. Dalším problémem je malé povědomí lidí o odborných zásadách, které musí zoo dodržovat a o záchranných programech, kterých se zoo pravidelně účastní a výsledcích záchranných kampaní.

3.7 Důležité organizace, unie a asociace IUCN (International Union for Conservation of Nature) je Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Řeší nejnaléhavější problémy týkající se životního prostředí a udržitelného rozvoje a podporuje vědecký výzkum. Cílem IUCN je ovlivňování, podporování a pomáhání společnostem po celém světě k zachování biodiverzity a trvale udržitelného rozvoje. IUCN vydává tzv. Červenou knihu ohrožených zvířat. Ta jsou zde zařazena podle stupně ohrožení do kategorií kriticky ohrožených druhů, ohrožených druhů, vzácných druhů ( málo početné druhy vyskytující se pouze v malé oblasti), druhů vyžadujících pozornost (pro nedostatek informací je není možno zařadit do jiných kategorií), druhů, u nichž je důvodné podezření z ohrožení (chybí však věrohodné informace o jejich stavech v přírodě). (IUCN, 2011) WAZA (World Association of Zoos and Aquariums) je světová asociace zoologických zahrad a akvárií, která zastřešuje asi jeden tisíc zoologických zahrad na všech kontinentech a pod toto celosvětové členství WAZA spadá asi 300 zoo a akvárií z více než 50 zemí světa. (WAZA,2011a) WAZA spolupracuje s několika tisíci pracovníky (biology, veterináři, vzdělávacími pracovníky, právníky, techniky a jinými odborníky) a má dnes několik výkonných orgánů. Globální síť zoo na jednotlivých kontinentech řídí 10 mezinárodních a 22 regionálních asociací. Koordinaci mezi těmito asociacemi zajišťuje CIRCC ( Commitee for Inter-regional Conservation Cooperation), což je pracovní skupina při WAZA, která zajišťuje koordinaci globálních chovných ochranářských programů, spolupráci s CITES, ISIS, vydávání plemenných knih, mezinárodních zoologických ročenek, Mezi ně patří například CAZA (kanadská asociace zoologických parků a akvárií), JAZA (japonská asociace zoologických zahrad a akvárií), PAAZAB (africká asociace zoologických zahrad a akvárií), EAZA (evropská asociace zoologických zahrad a akvárií), EARAZA (Euroasijské asociace zoologických zahrad a akvárií), UCSZ (unie českých a slovenských zoologických zahrad) a

mnoho dalších. V pořadí 66. výroční konference WAZA se bude konat 2.-6.10. v Praze. (WAZA, 2011b) EAZA ( Europen Association of Zoos and Aquariums) je evropská asociace zoologických zahrad a akvárií. EAZA má 322 členů, z toho jich je 277 stálých, 6 dočasných a 38 přidružených členů z 36 zemí. Cílem EAZA je spolupráce v rámci evropského společenství zoo a akvárií, posílení své profesionální kvality se zvířaty, vzdělávání veřejnosti, přispívání k vědeckému výzkumu a k zachování světové biodiverzity. V září 2001 byly přijaty Radou EAZA zásady osvětové práce, jejichž dodržování umožní jejím členům udržovat profesionalitu a postupné propojování, které vede ke společnému přání zlepšit svoji osvětovou úlohu a účinnost. (EAZA, 2010a) EAZA vyhlašuje každým rokem kampaně, které mají za cíl zvýšení ochrany jednotlivých druhů živočichů. Mezi její kampaně patří například EAZA kampaň Maso z pralesa (Bushmeat) z roku 2000. Cílem projektu byla veřejná osvěta, získávání finančních prostředků a výzva směrovaná Evropské unii prostřednictvím jejího parlamentu a komise, aby provedla rozsáhlejší opatření k ochraně lidoopů a dalších velkých savců, kteří jsou na pokraji vyhynutí v důsledku obchodu s jejich masem. Dalším tématem kampaní bylo zachování bohaté biodiverzity deštných tropických pralesů Jižní Ameriky a Madagaskaru, ochrana tygrů a nosorožců, ochrana obojživelníků a ochrana evropských šelem. V roce 2010 EAZA vyhlásila kampaň Lidoopi. (EAZA, 2010b) Mezi členy EAZA patří našich 12 ze 16 zoo a jsou to : Zoo Brno, Zoo Děčín, Podkrušnohorský zoo park Chomutov, Zoo Ohrada, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Olomouc, Zoo Praha, Zoo a botanická zahrada Plzeň, Zoo Ústí nad Labem a Zoo a zámek Zlín-Lešná. (EAZA, 2010c) UCSZ (Union of the Czech and Slovak Zoologican Gardens) je unie českých a slovenských zoo. Mezi její členy patří našich 15 zoologických zahrad ( Chybí zatím jen nejmenší zoo v ČR Zoo Chleby) a 4 zoologické zahrady na Slovensku. Členské zoo organizují spoustu ochranářských a chovatelských aktivit, dále spolupracují v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). Cíle činnosti UCSZ jsou napomáhání celkovému rozvoji zoo, uplatnění jejich poslání, podpora vzájemné spolupráce, zpřístupňování zahraničních zkušeností, předávání kontaktů, společné působení na širokou veřejnost a podnikatelské subjekty. (UCSZ, 2011) IZE (International Zoo Educators Association) je sdružení, které vzdělává pracovníky světových zoo.

3.8 EAZA Ape campaign (kampaň EAZA na ochranu velkých lidoopů) Kampaň na ochranu lidoopů a gibonů započala své konání 1.10. 2010 a končí 30.9.2011. Kampaň chce zajistit významný a trvalý přínos pro přežití lidoopů a jejich stanovišť. Hlavními cíli kampaně jsou zvýšení ochrany stanovišť a omezení ztráty lokalit, ve kterých primáti žijí, snížení lovu a obchodu s lidoopi, snížení tlaku na vyšší primáty a jejich stanoviště usilovným působením na spotřebitele, získání jednoho milionu eur pro zřízení fondu, který bude průběžně financovat a podporovat aktivity pro záchranu lidoopů. Hlavní zájem kampaně se soustředí na řešení lovu a obchodu bonobů v Demokratické republice Kongo, ohrožení stanovišť gibonů v Číně, dohled nad gorilami a šimpanzi v Kamerunu a snaha zajistit přežití orangutanů na Borneu. Dalším cílem kampaně je šíření osvěty široké veřejnosti. Do kampaně Lidoopi v rámci EAZA jsou zapojeny členské zoologické zahrady z 36 zemí, patří mezi ně i české zoologické zahrady. Jsou to Zoologická zahrada Praha, Zoo Brno, Zoo Děčín, Podkrušnohorský zoo park Chomutov, Zoo Ohrada, Zoo Jihlava, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Olomouc, Zoo a botanická zahrada Plzeň, Zoo Ústí nad Labem a Zoo a zámek Zlín-Lešná. (Vidakovitz, 2011)

3.9 Historie zoologických zahrad v Čechách

3.9.1 Zoo Děčín Historie zoologické zahrady v Děčíně se datuje od jara roku 1949. Zahrada byla založena nad městem, na vrcholu Pastýřské stěny. Tehdy ovšem měla zahrada pouhé dva hektary a bylo zde asi padesát druhů zvířat ze středoevropské fauny. Zahrada se stále specializuje hlavně na evropskou faunu, ale již chvíli od otevření bran se v ní usídlili i zástupci exotických oblastí. Mezi tato vzácná zvířata patří medvědi malajští, medvědi grizzly, mravenečníci velcí, babirusy celebeské a jiní. Počet druhů i počet chovatelských úspěchů od doby vzniku zoo stále stoupá. Za posledních deset let zoo prošla rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, při které přibyl pavilon Ptačí dům, dále vznikla expozice Českosaského Švýcarska, nový výběh medvědů grizzly a také výstavba Rajského ostrova. Rajské ostrovy jsou součástí zoo, ale nacházejí se v centru samotného Děčína. V roce 2006 prošly rozsáhlou rekonstrukcí a celý tento pavilon je věnován různým tropickým ostrovům, přičemž každé patro reprezentuje jednu geografickou oblast. (Zoo Děčín, 2007c)

Historie chovu vyšších primátů v zoo Děčín Již dlouho chovaným primátem v zoo Děčín je kotul veverovitý. Dále zoo chovala malpu hnědou, makaka medvědího, makaka tmavého, mangabeje černého a kočkodana černolícého. V roce 2001 chtěla zoo svůj chov vyšších primátů rozšířit. Do zoo byli transportováni dva samci drápkatých opiček, jednalo se o druh kalimiko goeldi. Bohužel oba samci ještě před otevřením nového pavilonu drápkatých opiček zemřeli. První ze samců zemřel hned v karanténě, druhý v den, kdy měla být expozice otevřena. A tak se paradoxně v nové expozici usídlili kotulové veverovití, kteří mezi drápkaté opičky nepatří. V roce 2009 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce pavilonu opic a venkovního výběhu s lanovými prolézačky pro makaky chocholaté. Zoo má největší chovnou skupinu těchto makaků v České Republice. Dalšími chovanci vyšších primátů jsou kalimiko goeldův, kočkodan černolící, kosman zakrslý, kotul veverovitý, malpa hnědá, mangabej černý a mirikina bolivijská. (Zoo Děčín, 2007d)

3.9.2 Zoo Dvůr Králové Dalo by se říct, že na počátku budoucí královédvorské zoo bylo vlastivědné muzeum, jehož součástí byly klece s evropskými zvířaty. V jeho okolí byla založena zoologická

zahrada, která byla zpřístupněna lidem 6.6. 1946. Po svém založení měla pouhou desetinu své dnešní rozlohy a nacházela se na území parku v okolí letohrádku, který je kopií renesančního zámku poblíž Vídně. Josef Fabián byl prvním správcem zoo a zároveň opatrovníkem muzejních sbírek. Padesátá a šedesátá léta byla ve znamení výstavby mnoha pavilonů a významného zvýšení návštěvnosti. Rozloha zoo se zvětšila z původních 6,5 hektarů na 28 hektarů. Mezi nejvýznamnější stavby té doby patřil pavilon slonů, pavilon medvědů, terárium a pavilon šelem. Od roku 1965 byl v pozici ředitele ing. Josef Vágner, který si prosadil specializaci zoo na africkou faunu. V sedmdesátých a osmdesátých letech podnikl osm expedic do volné přírody v Africe. Z nitra černého kontinentu bylo postupně odchyceno asi dva tisíce kusů zvířat a deportováno do zoo ve Dvoře Králové. Mezi dovezenými zvířaty byli kopytníci, šelmy, opice i plazy. (Fokt, 2008) Významnou osobností královédvorské zoo byl také ing. Jiří Svoboda, který byl v pozici ředitele zoo od roku 1984 do roku 1986. Za jeho působení prošla zoo rozsáhlou modernizací, kdy zrušil v celé zoo zábradlí a zahájil výstavbu expozic a pavilonů imitující přirozené prostředí živočichů. Dalším zlomovým okamžikem pro zoo bylo otevření Safari návštěvníkům 8. května 1989. Dnes je zoologická zahrada pod vedením ženy, ředitelky RNDr. Dany Holečkové a dosáhla řady výjimečných světových úspěchů v chovu afrických zvířat jako nosorožců, žiraf, zeber, antilop a buvolů. Zoo patří od roku 1997 mezi členy WAZA, dále je členem UCSZ, IZE, EARAZA a aktivně se účastní Evropských záchovných programů (EEP). Významnou činností zoo je reintrodukce nosorožců do přírody. V květnu 2009 byli tři nosorožci dvourozí (neboli černí) reintrodukováni do přírodní rezervace v Tanzanii. A v prosinci 2009 se ze zoo Dvůr Králové navrátili do přírody v Keni nosorožci širokohubí. (Zoo Dvůr Králové, 2011d). Historie chovu vyšších primátů v zoo Dvůr Králové První pavilon opic v zoo Dvůr Králové vznikl v roce 1950. Prvními opicemi v novém pavilonu byli paviáni a makakové. Koncem 50.let minulého století byl také domovem prvních šimpanzů v královédvorské zoo. V minulosti zde byly také makakové, dželady, mangabejové a kočkodani. Od roku 1970 chová zoo šimpanze, kteří byli dovezeni z Afriky. Vůdčí hlavou šimpanzí tlupy je samec Dingo, kterého zoo získala z polské zoo Wroclaw v roce 1983. V roce 2009 byl postaven nový výběh pro orangutany bornejské a hulmany jávské. Pavilon pro tyto primáty vznikl v nové expozici Ptačí svět. Tento moderní pavilon se spoustou závěsných lan, bambusových tyčí a stromové borky se stal domovem orangutaního samce Elmara, samice Žanety a také tlupy hulmanů jávských. Také u výběhu goril nížinných došlo

v posledních letech k modernizaci. Zoo chová devět druhů vyšších primátů a může se pochlubit jejich několika zdařilými odchovy. (Zoo Dvůr Králové, 2011d).

3.9.3 Zoo Chleby Zoologická zahrada Chleby je nejmenší zoo v České Republice. Založena byla teprve v roce 1997 na rozloze pouhého 0,8 hektarů. Za vznikem této malé zahrady ve středočeském kraji stál klukovský sen ing. Reného Fraňka založit si vlastní zoo. Zpočátku choval na rodinné zahradě v Úvalech exotické ptáky, kteří přitahovali zájem kolemjdoucích lidí. Sbírka se mu neustále rozšiřovala a tak jednou musel začít hledat větší a vhodnější místo pro chov svých zvířat. V roce 1992 si ing. René Franěk vyhlídl starou faru v obci Chleby ( cca 10 km od Nymburka). Jako v historii každé zoo, nebyl ani zde začátek lehký. Fara to byla stará, po dlouhá léta neobydlená a zchátralá. Pozemek kolem fary byl zarostlý křovím a vysokou trávou. S pomocí přátel a vlastních finančních zdrojů byla na tomto místě v roce 1997 založená Zoo Chleby. Materiál na expozice byl nakoupen převážně na šrotištích, nebo byl zoo darován. Na samém počátku byli chováni hlavně bažanti, dravci a zoborožci nosorožčí. Do zoo se postupně začalo vydávat stále více návštěvníků. V roce 2004 se zoo stala členem EARAZA (Euroasijská regionální asociace zoologických zahrad). Do zoo začali přicházet sponzorské dary a začaly dobrovolnické brigády. V roce 2006, 2007 vznikla dětská kontaktní zoo, kde mají děti možnost odnést si zážitky z těsného kontaktu s ovcemi, kozami, lamy, buvolem a prasaty. V roce 2007 byl vystavěn pavilon opic. Zoo se v posledních letech začala přeměňovat v atraktivní místo pro rodinné výlety i pro školní výlety. Probíhá výstavba nových pavilonů i výběhů. V letošním roce byl postaven pavilon geparda štíhlého a nově je v zoo také výstava vyhynulých živočichů – v zoo jsou vystavěna vyhynulá sádrová zvířata v životní velikosti. Návštěvníci se tedy mohou seznámit s řadou zajímavých živočichů, které již člověk svým působením vyhubil. K vidění je zde například zebra kvaga nebo legendární dront mauricijský, neboli blboun nejapný. Zoo se stala také členem WPA ( světová bažantní asociace) a zaznamenala řadu chovatelských úspěchů, mezi něž patří například 1. odchov tetřívka kavkazského na světě a opakovaný odchov zoborožce nosorožčího. (Zoo Chleby, 2011a)

Historie chovu vyšších primátů v Zoo Chleby Vyšší primáti jsou v Zoo Chleby chováni od roku 2007, kdy byly přivezeny ze zoologické zahrady Olomouc. Je to pár asijských gibonů žlutolících, který předtím přivedl na svět pouze jediné mládě. Byl pro ně postaven v zahradě zcela nový pavilon, který byl otevřen 9.6. 2007 a je malou kopií chrámu v Kambodži Angkor Wat. Tento pavilon se stavěl několik let, ale za vlastní peníze, bez dotací a dluhů. Zoo zde chová pár gibonů žlutolících, samce Kubu a samici Gábinu, kterým se 27.4. 2009 narodilo v pořadí druhé mládě. (Zoo Chleby, 2011a)

3.9.4 Podkrušnohorský zoopark Chomutov Založení podkrušnohorského zooparku v městském parku předcházel chov akvarijních ryb a terarijních zvířat na tomtéž místě už od třicátých let dvacátého století. Podkrušnohorský zoopark byl otevřen teprve v roce 1975 v zalesněném areálu s velkou vodní plochou pro chov různých eurasijských ptáků. Zpočátku se zde chovali evropští kopytníci a některá další zvířata naší fauny. V osmdesátých letech zoo získala exotičtější druhy, například sajgy tatarské či plameňáky a devadesátá léta znamenala pro zoopark výstavbu nových expozic a další rozšíření druhové rozmanitosti. Vznikly nové výběhy, například pro makaky magoty, ryse ostrovida a medvědy hnědé. V roce 2000 bylo pro návštěvníky otevřeno safari. Zoopark je členem organizací UCSZ, WAZA, EAZA a EARAZA. (Zoopark Chomutov, 2009b)

Historie chovu vyšších primátů v zooparku Chomutov Zoo chová 15 makaků magot. V roce 2010 došlo k modernizaci výběhu pro makaky. Skupina těchto jediných žijících druhů primátů v Evropě musela být zavřená ve vnitřní ubikaci, aby mohly být ve venkovním výběhu nainstalovány nové lanové prolézačky a lanové mosty. Vzrostlé duby ve výběhu musely být nově ohrazeny elektrickými ohradníky. (Zoopark Chomutov, 2009b)

3.9.5 Zoo Liberec Zoologická zahrada Liberec byla první zoo na území tehdejší Československé Republiky. . V roce 1904 vystavěl ornitologický spolek v Lidových sadech velikou voliéru, která byla volně přístupná lidem a začala se postupně rozrůstat a v sadech přibyl i výběh pro

srny. V roce 1919 se z tohoto malého zookoutku stala zoologická zahrada, jejímž zakladatelem a zároveň prvním ředitelem byl Erich Sluva. (Fokt, 2008) Zoologická zahrada Liberec byla až do roku 1931 jedinou zoo v ČSR. V období první republiky byl v zoo vystavěn medvědinec, bazén pro lachtany a pavilon šelem. Erich Sluwa zůstal ve funkci ředitele liberecké zoo do roku 1945. Do roku 1954, než na pozici ředitele nastoupil již jako desátý v pořadí Jiří Badalec, zažívala zoo těžké časy. Za nového ředitele se začala zoologická zahrada opět zvedat na výsluní a zoo se začala soustředit na chov vzácných zvířat. Jejími branami procházelo stále více návštěvníků. Od šedesátých let navštívilo ročně zoo přes 300 000 návštěvníků. Začaly se stavět nové pavilóny, expozice, výběhy a některé z nich stojí v zoo dodnes – například starý sloninec z roku 1972. Zoo je členem WAZA, EAZA, UCSZ a IZE. (Zoo Liberec, 2009c)

Historie chovu vyšších primátů v zoo Liberec Šimpanzi – V roce 1964 zoo získala do svého chovu dva šimpanze. Byl to tříletý samec Šaman a rovněž tříletá samička Lappe. V roce 1972 byl zaznamenám první odchov mláděte šimpanze a to samice Terezky. O rok později, tedy v roce 1973 se narodilo v liberecké zoo další mládě- samička Zuzka. V pořadí pátém zoo získala ze Švýcarska samce Konga, který od svých 3- 9 let vystupoval v lední revue. Zajímavostí je, že do Švýcarska se dostal z odchytu ve volné přírodě a později se od lidí naučil spoustě neřestí, mezi něž patřilo kouření a pití piva. V roce 1992 se samici Tereze narodilo jediné mládě a samička krátce po jeho narození uhynula. O mládě se tedy museli postarat ošetřovatelky. Mládě dostalo jméno Teddy a bylo úspěšně uměle odchováno. Roku 1994 se narodilo další mládě, šimpanz Jimmy a v roce 1996 šimpanzí dvojčata Vanilka a Majoránka, o která se museli postarat opět ošetřovatelé, protože jejich matka Ingrid se nebyla schopna o ně postarat. V současné době je v zoo Liberec pět šimpanzů. Zoo Liberec se od roku 2007 podílí na realizaci jednoho z prvních primatologických projektů, které jsou podpořené Českou Republikou. Tento projekt je zaměřen na ekologii a parazity šimpanzů, kteří jsou reintrodukováni na ostrově Rubondo v Tanzánii. Orangutani- S chovem orangutanů sumaterských zoo začala v roce 1996, kdy byla do zoo transportována samice Wilhelma a v roce 1997 samec Oscar. První a jediný odchov mláděte se podařil v roce 1998, byl to sameček Ziki. Zoo dnes chová pouze jediného samce jménem Jola. (Zoo Liberec, 2009c)

3.9.6 Zoo Ohrada Zoologická zahrada vznikla u loveckého zámku Ohrada a veřejnosti otevřela své brány 1. května 1939. Vznikla ze soukromé iniciativy jeho majitelů (majitel hlubockého panství byl Dr. Adolf Schwarzenberg) jako součást loveckého muzea v zámku Ohrada. Na území zoo byly viděny hlavně zástupci naší lovné zvěře a několik ptačích voliér a terárií. Mezi chlouby patřil nandu pampový, lamy, několik druhů papoušků a kočkodan husarský. Rozvoj zahrady na řadu let zbrzdila 2. světová válka, při které nebyla možnost další výstavby zahrady. Koncem padesátých let zde žilo přibližně 80 druhů zvířat, ale o deset let poději (v 60. letech 20. století) se zoo dostala do existenčních problémů a dokonce se uvažovalo o jejím zrušení. Zlé časy byly ale nakonec překonány, v roce 1972 došlo k obratu a zoo se začala vyvíjet jako samostatná organizace. Později začala rozsáhlá výstavba a modernizace ubikací, výběhů a pavilonů. V roce 1982 byly otevřeny výběhy ptáků a výběhy kopytníků na břehu Munického rybníka, což výrazně zvýšilo rozlohu zoologické zahrady Ohrada. Počet chovaných druhů také stopnul, od roku 1972-1985 dosáhl až trojnásobku původního počtu. Devadesátá léta se nesla v duchu výstavby nových expozic a modernizace celé zoo. Klasické mříže byly postupně nahrazovány modernějšími skleněnými panely. Mezi nové výstavby patří např. expozice vyder a australské fauny. V posledních letech zoo zažívá rozvoj zadní oblasti zahrady , kde vzniká nový výběh medvědů, průchozí voliéry ptáků a vyrostlo zde i nové vzdělávací centrum. (Zoo Ohrada, 2011c)

Historie chovu vyšších primátů v zoo Ohrada Nedlouho po otevření se v zoologické zahradě objevili kočkodani husarští, kteří jsou chováni v zoo dodnes. V šedesátých letech zoo chovala sedm druhů primátů, dnes jsou to jen čtyři. Ostrůvek nedaleko pokladny obývají lemuři kata a z vyšších primátů jsou zde kočkodani husarští. V roce 2008 přibyli v zoo druhy drápkatých opiček a to kosmani zakrslí a tamaríni pinčí. Oba druhy se usídlili v novém tropickém pavilonu, kde žijí dodnes. (Zoo Ohrada, 2011c) 3.9.7 Zoologická a botanická zahrada Plzeň Za svůj vznik může zoologická zahrada města Plzně poděkovat spolku přátel přírody, akvaristům a teraristům IRIS. Tento spolek vydával od roku 1901 stejnojmenný časopis a ku příležitosti pětadvacátého výročí svého založení otevřel zoologickou zahradu v Plzni Doudlevcích. Na členské schůzi 2. září 1926 byl položen základ plzeňské zoologické zahrady.

Schválen byl návrh o pronajmutí skleníku na vojenské plovárně v blízkosti řeky Radbuzy a jeho využití pro chov akvarijních rybek. Spolek, v jehož čele byl v té době ředitel reálky v Praze Vinohradech profesor Bohuslav Vlk, se rozhodl okolí skleníku proměnit v zoologickou zahradu. V jejím čele stál až do roku 1953, kdy jí do své správy přebralo město Plzeň. Spolek poté ukončil svoji činnost. Po otevření zahrady (v prosinci 1926) mohli návštěvníci na ploše 2,5 hektaru spatřit skleník s akvárii, klece s liškami, šakalem a dravé ptáky. Provoz byl hrazen z členských příspěvků a vstup do zahrady byl zdarma. V roce 1927 přibyl opičinec a ohrada se srnami. V dalších letech se v zoo choval medvěd, mývalové, oslíci, myši, fretky a vydra. V roce 1936 už se mohla zahrada chlubit 70 zvířaty. Jako v ostatních zoologických zahradách u nás se i ta Plzeňská potýkala od samého začátku s finančními problémy. Roku 1930 ( tedy ještě před otevřením zoologické zahrady v Praze ) hrozil zoo zánik, ten však odvrátila půjčka od plzeňského okresu a úvěr, který poskytla Plzeňská banka. Zavedlo se tedy účetnictví a záhy i dobrovolné vstupné. Kolem roku 1934 však byla opět finanční situace velmi žalostná a zvířata přežívala jen díky jídlu, které přinášeli návštěvníci. Navíc téhož roku došlo k tragédii, při níž zahynula téměř všechna zvířata, která přečkávala zimu ve skleníku. Stalo se tak kvůli detonaci kamen, kdy unikající plyny otrávily na třicet exotických ptáků, ryby a několik opic. Otrava se vyhnula jen hadům a želvám a také se podařilo vzkřísit jednu opici. Ve válečných letech zahrada živořila, ale důležité je, že tuto dobu přečkala. V roce 1959 vznikl v Plzni Park kultury a oddechu a zahrada byla jeho součástí. Město začalo plánovat přesun zoologické zahrady z Doudlevec na Lochotín. Tuto skutečnost urychlila v pořadí již druhá tragédie historie zahrady. V září roku 1961 se objevila u pum amerických nemoc sněť slezinná, neboli antrax. Šlo o smrtelně nebezpečnou nemoc, v jejímž důsledku došlo k úmrtí všech šelem s výjimkou jediného medvěda. V říjnu roku 1963 byla tedy po přestěhování zahrada znovu otevřena na místě bývalé Kodetovy zahrady na Lochotíně. Začala tedy nová etapa, v zoo opět začala přibývat nová zvířata. Byl postaven nový výběh pro antilopy, pavilon šelem, záložní skleníky, voliéry papoušků a dravců, salaše, africký výběh či velbloudinec. V sedmdesátých letech byly položeny základy českého chovu sovice sněžní a ocelota velkého. V roce 1981 se zoologická zahrada osamostatnila a přestala být součástí Parku kultury a oddechu. A v tomto roce došlo ještě k jedné důležité události, a to ke sloučení zoo a tehdy vedlejší botanické zahrady. Tomuto spojení přispěl i ing. Josef Vágner. Mezi největší úspěchy osmdesátých a devadesátých let byl odchov prvních československých plameňáků v roce 1983, kondora krocanovitého, zebry, krajty tygrovité. Dále pak tři druhy živočichů, kteří jsou zařazeni do Evropského záchranného programu, a sice makaky lví , vlky hřivnaté a přímorožce šavlorohé. Po nástupu nového ředitele ing. Jiřího

Trávníčka v roce 1996 se začala zoologická zahrada přetvářet do podoby, jakou ji známe dnes. Namísto železných klecí, které byly leckdy velmi těsné a neútulné, přišly vodní i suché příkopy, skla a zábrany z přírodních materiálů. Zahrada se rozčlenila na zoogeografické oblasti. Mezi nové stavby a prostory patří například medvědí výběh v zadní části areálu, výběh pro šimpanze, klokany, tygry, lvy, levharty, žirafy, pavilon noční Afriky, pavilon nosorožců, hrošíků liberijských a tropický skleník. (Votruba, Vogeltanz, 2006)

Historie chovu vyšších primátů v plzeňské zoo Primáti se objevili v plzeňské zoo téměř v počátcích jejího vývoje. Bylo tomu hned v roce 1927, kdy se do zahrady Iris nastěhovali dva makakové jávští Šorl a Minda. Netrvalo dlouho a měli dva potomky. Jmenovali se Šoteček a Irísek. V doudleveckém areálu byl zastoupen řád primátů též makaky rézus a několika druhy kočkodanů – kočkodanem obecným, světlobřichým, bělonosým a husarským. Jak už bylo jednou zmíněno, bohužel došlo v roce 1934 k tragédii, při níž vinnou topiče zemřeli na otravu plynem všechny opice kromě jedné. Po přestěhování zoo v šedesátých letech z Doudlevec na Lochotín se v zahradě usídlili paviáni pláštíkoví a mandrilové rýholící. Od poloviny šedesátých let se v zahradě usídlili první lidoopi – šimpanzi a od té doby se jich tu už pár vystřídalo. Mezi nejpopulárnější patřil samec Tonda s partnerkami Pepinou, Korinou a Evou. Tonda se stal otcem samečka Alana. V osmdesátých letech v zahradě byl páreček šimpanzů Fredy a Gina. Od roku 1998 zoo chová vzácné guerézy angolské a od roku 1999 gibony běloruké. Dnes v plzeňské zoologické zahradě můžeme potkat několik zástupců vyšších prrimátů. Jsou to kočkodan Brazův, talapoin severní, gibon běloruký, guaréza angolská a v neposlední řadě šimpanz učenlivý. V budoucnosti je naplánovaný chov paviánů dželad, makaků magot a také chov goril. Zoo dnes chová skupinu šimpanzů. Tato tlupa se skládá ze šesti jedinců. Je zde samec Bask, samice Bamia, Gina, Mraryša, Zedoenja a Zizwa. (Votruba,Vogeltanz, 2006)

3.9.8 Zoo Praha O vznik zoologické zahrady v Praze se usilovalo již od začátku 80. let 19. století, ale byly značné potíže s financováním celého projektu a také s místem, kde by zoo měla stát. Mezi návrhy na místo výstavby byla například zahrada Kinských, Stromovka či ostrov Štvanice. První výzva byla v roce 1881 od hraběte Sweerts-Sporka, který usiloval o založení zoologické zahrady u příležitosti chystané svatby habsburského prince Rudolfa a belgické princezny Štěpánky. Bohužel žádná zahrada se nepostavila a bohužel k tomu nedošlo ani o

deset let později, kdy vznikl výbor k ustavení zoologické zahrady v Královské oboře. Dokonce ani argumenty mladých přírodovědců a cestovatelů jakými byli například dr. Emil Holub nebo Vojta Náprstek nevyburcovali obec, stát ani město k nějakým činům. V roce 1899 po vydání pamětního spisu Družstva pro zřízení zoologické a aklimatizační zahrady byla vybrána jako nejvhodnější místo zahrada Kinských. Žádná zahrada zde ale nevznikla. Počátkem 20. století o založení zahrady začal usilovat profesor Jiří Janda, který byl vyzván tehdejším primátorem Prahy dr.Grošem, aby začal s přípravami zoo na štvanici. Tyto přípravy ovšem později přerušila první světová válka, ale když v roce 1922 velkostatkář Alois Svoboda daroval pro založení zoo své pozemky v Troji, byl profesor Jiří Janda pověřen, aby začal s přípravnými plány ke zřízení zoologické zahrady. Dne 28. září 1931 se profesoru Jandovi splnil velký sen. Zoologická zahrada byla konečně otevřena. Zpočátku bylo pro návštěvníky zpřístupněno osm hektarů půdy a některé stavby ještě nebyly dokončené. Mezi první expozice v zoo patřil vlčinec u hlavního vchodu, velká voliéra ptáků, pavilon kočkovitých šelem, expozice pro vodní a bažinné ptáky, výběhy pro kopytníky a pavilon pro slony, hrochy, hrošíky liberijské a nosorožce. Válečná léta silně omezily vývoj zoologické zahrady, sice nedošlo k dramatickému úbytku zvířat, ale nemohly přibývat žádné nové stavby. Zoologická zahrada tuto dobu přečkala jen díky neuvěřitelnému nasazení svých zaměstnanců, kteří se snažili získat peníze pořádáním cirkusových představení a potravu pro zvířata většinou sami pěstovali. Po druhé světové válce začala zoo navazovat stále širší styky se zoo zahraničními a díky dobrým kontaktům s moskevskou zoo se stala na dlouhou dobu spojníkem mezi východem a západem. Zoo se začala opět rozrůstat o nová a zajímavá zvířata. S příchodem ředitele Prof. RNDr. Zdeňka Veselovského DrSc., významného českého zoologa a etologa v roce 1959 začala nabývat na své kvalitě. Další významnou osobností zoo byl bývalý ředitel PhDr. Petr Fejk, díky kterému se z pražské zoo stalo špičkové vědecké pracoviště na světové úrovni a od roku 2010 je ve funkci ředitele Mgr. Miroslav Bobek. (Anděrová, 2008) Historie chovu vyšších primátů v pražské zoo Vedení zoologické zahrady se snažilo získat pro svůj chov již od roku 1938 šimpanze. To se však dlouho nedařilo. Prvním lidoopem v zahradě byla šimpanzí samička Moke, ta ale přišla až 17.5. 1950. Zpočátku žila v domácnosti u manželů Martincových, poté se přestěhovala do nově vybudovaného pavilonu opic. Poté následoval příchod samice Zuzany a dva roky po Moke dorazil páreček šimpanzů Hurvínek a Mánička. Hurvínek žil v zoo 9 let, Mánička jen dva. Posledním členem šimpanzí tlupy byla samička Helenka, která se v roce 1954 připojila k Hurvínkovi. Několik let poté přišli do zoo i další lidoopi. Den před štědrým

večerem roku 1961 dorazila do pražské zoo samička orangutana Soňa a v červenci následujícího roku V roce 1971 se tomuto párečku orangutanů narodilo mládě. Byl to sameček, který dostal jméno Kama. Jeho narození patřilo k největším úspěchům v zoo a zároveň byl prvním mládětem orangutana narozeným v československých zoologických zahradách. Bohužel Kamova matka Soňa nedlouho po porodu onemocněla a ztratila o mládě zájem. Sameček byl tedy odchován uměle. První týdny musel trávit v inkubátoru, poté se o Kamu starala ošetřovatelka. Ještě než byl plně dospělý, měl k dispozici vlastní hřiště a v doprovodu ošetřovatelky se mohl volně pohybovat po zoo. V dospělosti žil ve starém pavilonu opic se samičkou Upitou. Když se tento pavilon boural, pár orangutanů na chvíli zakotvil v Hodonínské zoo, kde se jim narodila dvě mláďata. Byl to sameček Filip a o rok mladší samička Pagi. Celá rodina se později vrátila do nového pavilonu Indonéské džungle. První gorilou byl sameček Titan . Když z Afriky dorazil v září roku 1963 do pražské zoologické zahrady, byl mu tehdy jeden rok. V květnu 1964 se k Titanovi připojila dvouletá samička Nigra, která dorazila opět z Afriky. Dnes zoo chová několik druhů vyšších primátů. ( Anděrová, 2008) V roce 2005 v zoo odstartoval projekt ,, trochu jiná reality show‘‘ Odhalení. Jejími hrdiny se stalo pět pražských goril nížinných. Šlo o gorilího samce Richarda a samice Kijivu s mládětem Mojou, Shindu a Kambu. Posluchači a pozorovatelé byly svědky hádek, lásky, hraní i lenošení těchto goril. Během projektu odhalení si je lidé zamilovali a začali se o ně více zajímat. (Bobek, Smrček, Baalbaki, 2007). Dnes v pavilonu goril mohou nívštěvníci vidět samečka Tatu a samici Bikiru.

3.9.9Zoo Ústí nad Labem

Na území dnešní ústecké zoologické zahrady nejprve vznikla v roce 1908 soukromá ptačí rezervace Lumpepark. Jméno dostala podle svého zakladatele Heinricha Lumpeho, kterému bylo v roce založení této rezervace 49 let. Pan Lumpe byl náruživým ornitologem, který byl uznávaný i za hranicemi. Jeho ptačí rezervace byla založena na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály a její rozloha čítala 6 hektarů. Při výstavbě Lumpe použil velké množství mohutných balvanů z Durynska, z nichž byly vytvořeny úkryty pro zvířata, prohlubně s vodou a také pohádková jeskyně s trpasličím hrádkem. Během dalších let přibyla obora se srny, byla zde také rozsáhlá výstavba okrasných keříků, listnatých a jehličnatých stromů a vybudován systém kaskád a vodopádů. Spodní část rezervace dokonce zdobilo

jezírko s vodotryskem. Pan Heinrich Lumpe se v roce 1914 rozhodl otevřít park i pro veřejnost. Chtěl, aby byl hojně navštěvován hlavně mládeží. Po první světové válce Lumpe pokračoval ve zvelebování svého parku v duchu tehdejší zahradní architektury a módy té doby. Opět se soustředil na hlavně na děti a mládež a tak v parku nechal rozmístit nejrůznější pohádkové výjevy. Mezi ty nejoblíbenější patřily Perníková chaloupka, Krakonoš, Červená Karkulka a jiné. V roce 1936 Heinrich Lumpe zemřel a o chod parku se staral hlavní zahradník a ostatní personál. Po skončení druhé světové války se park stal státním majetkem a proměnil se v zookoutek. Později se začaly stavět nové ubikace a výběhy a zookoutek se postupně přetvářel v dnešní zoologickou zahradu. Největšího rozmachu zoo dosáhla v 70. letech 20. století, kdy se rozrostla na dnešních 26 hektarů. Začala rozsáhlá výstavba nových pavilonů, kde byl kladen důraz na nahrazování klasických mříží modernějším sklem. Mezi nejvýznamnější stavby posledních let patří horní výběh pro kopytníky, ubikace a výběh pro medvědy malajské, pavilon velkých kočkovitých šelem, pavilon orangutanů a v roce 2004 byl postaven moderní pavilon slonů. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a) Historie chovu vyšších primátů v Zoo Ústí nad Labem Orangutani do zoo Ústí nad Labem byli přivezeni na požádání Filmexportu pro natáčení filmu, jejich dovoz byl československou vládou povolen. Mělo jít ale o pár orangutanů sumaterských a dovezeni měli být ze zoologické zahrady v Kambodži. Poté se ale zjistilo, že orangutani jsou ve zuboženém stavu a žádná zoo na udaném místě neexistovala. Tudíž tito orangutani byli zřejmě získány dovážející firmou nelegálně. Navíc se zjistilo, že se nejedná o orangutany sumaterské, nýbrž orangutany bornejské. Po konzultacích s různými evropskými odborníky nakonec orangutani zůstali v zoo Ústí nad Labem. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a) V roce 2000-2001 došlo k modernizaci dřívějšího pavilonu, který byl využíván opicemi a také šelmy. Na místě tohoto bývalého pavilonu vznikl nový Bornejský pavilon pro orangutany i s malou návštěvní halou pro návštěvníky. Dnes pavilon obývá samec Ňuňák, samice Ňuninka a mládě Budi ( narozen 20.1.2007) Pár měl ještě jedno mládě, samečka Ámose, který ale odcestoval do zoo v Nizozemsku. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a) Zoo chová i jiné zajímavé druhy primátů. Například ohroženého gibona bělolícího, mandrila, guerézu pláštíkovou, hulmana jávského a stříbrného. V ústecké zoo se dále nachází kočkodan Brazzův, kočkodan Dianin a kočkodan diadémový, kosman zakrslý, lvíček zlatý, makak kápový, tamarín bělohubý, pinčí a žlutoruký. (Zoo Ústí nad Labem, 2006a)

3.10 Rozdělení primátů ,,V zásadě platí, že primáti se dělí na dvě morfologicky odlišné skupiny: poloopice, které mají řadu rysů podobných ostatním savcům (například rhinarium a čichovou část lebky a mozku, částečně uzavřenou orbitu nebo utváření vnitřního, středního i vnějšího kostěného ucha a také některé charakteristiky skeletu postkraniálního), a vyšší primáty, kteří se v podstatných rysech, s výjimkou kvadrupedně adaptované stavby těla, neliší od člověka.‘‘ ( VANČATA, 2003a, str. 77) 3.10.1 Vyšší primáti ( Anthropoidea)

Vyšší primáti a zvlášť lidoopi jsou nesporně ze všech živočichů svým vzhledem, stavbou těla, svým chováním a jednáním nám lidem nejbližší. Z důvodů hrozby lovu, obchodu, šíření nemocí a ničení jejich biotopů čelí svému kritickému ohrožení nejen téměř všichni lidoopi – gorily, šimpanzi učenlivý, bonobové, orangutani a giboni, ale i ostatní vyšší primáti. Zachování jejich přirozeného prostředí a jejich ochrana je důležitá pro jejich přežití. Vyšší primáti jsou nepostradatelnou součástí ekosystémů a jejich přítomnost v nich je velmi důležitá. A to zvláště v ekosystémech subtropických a tropických oblastí. Jejich vymizení by v těchto oblastech znamenalo snížení druhové biodiversity a ohrožení zdravé funkce daného ekosystému, jelikož primáti jsou významnými rozšiřovači semen a také opylovači rostlin. (Vančata, 2003a) Vyšší primáty rozdělujeme do nadčeledí ploskonosé opice, úzkonosé opice a lidoopi, kam patří také lidé. Nadčeleď ploskonosých opic je rozdělená do dvou čeledí ( kosmanovití a malpovití), tyto opice žijí v Jižní Americe a pronikli i do Střední Ameriky. Nadčeleď úzkonosé opice má jedinou čeleď kočkodanovití, která je rozdělena do dvou podčeledí a to hulmany a kočkodany, kteří se vyskytují v teplých oblastech Afriky a Asie. Vyšší primáti tedy zaujímají oblasti střední a jižní Ameriky, oblasti Afriky, Asie. Jeden druh obývá dokonce území Evropy. Jedná se o makaka magota, který byl reitrodukován na Gibraltar.

3.11 Vyšší primáti chovaní v zoologických zahradách Čech 3.11.1 Infrařád: Širokonosí primáti (Platyrrhina)

Čeleď : KOSMANOVITÍ ( Callithricidae ) Skupina asi 30 druhů malých opic, které obývají oblasti Jižní a Střední Ameriky. Jsou nazývaní také drápkaté opičky díky nehtům, které se jim přeměnily v drápky,mají je na všech prstech kromě palců. Francouzi těmto opičkám říkali marmouset ( trpaslík ). Jsou typickými malými pralesními stromovými opicemi a na zem slézají jen zcela výjimečně. Jejich hmotnost většinou nepřesahuje jeden kilogram. Typickým znakem pro všechny rody je velmi krátká obličejová část lebky s velmi dlouhou mozkovnou. Tato čeleď obsahuje čtyři velmi dobře odlišené rody – kalimiko (Callimico), kosman (Callithrix), tamarín (Saguinus) a lvíček (Leontopithecus). (Dobroruka, 1983) Čeleď: MALPOVITÍ (Cebidae) Tato skupina širokonosích opic žije v tropických oblastech Jižní a Střední Ameriky a má několik podčeledí (mirikiny ( Aotinae), titiové ( Callicebinae) a malpy a kotulové (Cebinae). Tyto skupiny se od sebe velmi liší svým způsobem života, ekologií, etologií, velikostí a tvarem těla i sociální strukturou. Některé druhy jsou běžnými živočichy chovanými v zoo, jiní se vyskytují zcela vzácně. Jsou to střední až velké opice, některé mají chápavý ocas. Jsou dobrými skokany a výbornými lezci. Jejich potrava je pestrá, živí se jak rostlinou, tak živočišnou složkou. (Kořínek, 1999)

Čeleď: CHÁPANOVITÍ (Atelidae) Tato čeleď obsahuje tři podčeledi. Jsou to chápani (Atelinae) a sakiové (Pitheciinae) a vřešťani (Alouattinae). Chápanovití jsou obyvatelé všech typů lesních ekosystémů jižní a střední Ameriky. Mezi hlavní společné znaky patří robustní obličejová část lebky. Sakiové jsou převážně kvadrupední opice, jsou výbornými skokany a jejich ocas má stabilizační funkci. Narozdíl od nich vřešťani a chápani šplhají a mají chápavý ocas. Všichni chápanovití jsou specializovanými, širokospektrálními býložravci. V jejich potravě je zastoupeno velké množství plodů a část je vždy tvořena hůře stravitelnou rostlinnou potravou (semena, listy). V malé míře může strava obsahovat i živočišnou složku. Žijí v relativně velkých sociálních skupinách, kde je větší počet samců i samic. Březost těchto opic se pohybuje v rozmezí od 150-230 dnů. Samice rodí obvykle jen jedno mládě, o které se sama stará. (Vančata, 2003a)

3.11.2 Infrařád: Úzkonosí primáti (Catarrhina) Nadčeleď: úzkonosé opice (Cercopithecoidea) Čeleď: KOČKODANOVITÍ (Cercopithecidae) Čeleď kočkodanovitých tvoří dvě morfologicky i ekologicky odlišné podčeledi. Jsou to kočkodanovité opice (Cercopithecinae) a hulmanovité opice (Colobinae). Mezi hulmanovité opice jsou řazeny guerézy, hulmani, languři, kahau a mezi opice kočkodanovité patří makakové, paviánci, paviáni, mangabejové a kočkodani. Jsou to středně velké opice vyskytující se v teplých oblastech Afriky a Asie. U mnoha druhů je výrazný sexuální dimorfismus, samci některých druhů mají jiné zbarvení srsti než samice a jsou více jak dvakrát větší. Vyskytují se ve větších tlupách, v nichž panuje přísná hierarchie a žijí pozemním i stromovým způsobem života. Jsou denními živočichy živí se rostlinou stravou či jsou všežraví. Březost samic trvá okolo 150-200 dnů. Samice pak rodí jedno mládě, o které se velmi dlouho stará a nosí ho na břiše neustále s sebou. Kočkodanovití obývají zpravidla všechny druhy ekosystémů (s výjimkou pouští a chladných částí mírného pásu a pásu arktického). Mnohé druhy jsou ale velmi otužilý, vyskytují se i ve vysokohorských oblastech. Některé druhy jsou velmi často chováni v zajetí. (Vančata, 2003b) Nadčeleď: lidoopi (Hominoidea) Čeleď: GIBONOVITÍ (Hylobatidae) Zástupci této čeledi se vyznačují řadou specializovaných znaků, mezi něž patří výrazné prodloužení horních končetin, relativně dlouhé dolní končetiny a charakteristické jsou též dlouhé a štíhlé prsty na nohou i rukou se silnými palci. Giboni žijí v oblasti tropických pralesů jihovýchodní Asie včetně ostrovů Velkých Sund, Malajského poloostrova, jižní Číny a severovýchodní Indie. Vzhledem k uzpůsobení horních končetin se pohybují brachiací, tedy pohybem v závěsu. Jsou to skvělí akrobaté, bez sebemenších komplikací skáčí z větve na větev, kde se zavěšují dlouhými prsty. Zadní nohy při skocích vůbec nepoužívají. Pohyb na zemi už není tak jistý, pohybují se vzpřímeně na zadních nohou. Na rozdíl od lidoopů mají sedací mozoly. U gibonů není téměř žádný velikostní sexuální dimorfismus. Žijí v rodinných skupinách s několika samci, samicemi a několika mláďaty. V potravě je zastoupena rostlinná i živočišná složka. Jedí hlavně ovoce, výhonky stromů a některé menší živočichy. Samci si označují svá teritoria hlasitým ,,zpěvem‘‘.Na rozdíl od lidoopů nejsou giboni schopni rozeznat svoji osobnost, nepoznají se v zrcadle, nejsou schopni vyspěle manipulovat s předměty ani vyrábět nástroje. (Dobroruka, 1983) Čeleď: HOMINIDÉ (Hominidae)

Mezi hominidy patří středně velcí a velcí savci s výrazným velikostním i tvarovým sexuálním dimorfismem. Jedná se o africké lidoopi (šimpanze a gorily) a asijské orangutany. Potrava těchto lidoopů je složená z rostlinné i živočišné složky. Hominidé jsou schopni adaptace k životu v nejrůznějších klimatických podmínkách i v různých typech ekosystémů. Jejich mozek je relativně velký a nejdůležitějším smyslovým orgánem je jednoznačně zrak, který je schopen ve spolupráci s dobře vyvinutým mozkem analyzovat i symboly i ikony. Dolní končetiny jsou relativně krátké, trup v poměru k dolním končetinám dlouhý a horní končetiny mírně či výrazně delší než končetiny dolní. Nohy i ruce jsou robustní a dlouhé. Lidoopi se pohybují bipedně i kvadrupedně. K pohybu používají také zavěšování, šplhání, ručkování a jiné. (Vančata, 2003b)

3.11.3 Seznam a charakteristika vyšších primátů chovaných v zoologických zahradách v Čechách Gibon bělolící (Hylobates leukogenys) žije v pralesích jižní Číny a Vietnamu. Samec je celý černý s bílými líci a samice mají barvu zlatavou či béžovou. Temeno samic může být zbarveno tmavě. Mláďata jsou po narození stejně jako u gibona zlatolícího světle růžová. (Vančata, 2003b) Gibon lar (Hylobates lar) je nejčastěji chovaným gibonem v zajetí. Vyskytuje se v oblasti jihozápadní Číny, v Barmě a v severní části Sumatry. Tato zvířata většinu svého života stráví v korunách stromů tropických pralesů. Gibon lar se pohybuje jako ostatní druhy gibonů v závěsu. Skáče z větve na větev, kde se zachycuje pouze prsty horních končetin, přičemž dolní končetiny ke skoku vůbec nepoužívá. U gibona lara se vyskytuje několik barevných variant, dokonce se na jednom stanovišti může vyskytnout několik různě zbarvených jedinců. (Kořínek, 2000) Gibon žlutolící (Hylobates gabriellae) je lidoop vyznačující se nápadným barevným dimorfismem. Samec má černé zbarvení srsti s oranžovou až zlatavou barvou na lících. Samice mají zbarvení zlaté a mláďata jsou po narození světle růžová. (Vančata, 2003b) Gorila nížinná ( Gorilla gorilla gorilla ) je nejrozšířenější poddruh gorily obecné (Gorilla gorilla). Kvůli pytláctví a také úbytku přirozeného prostředí ve kterém žije, se její počet radikálně zmenšuje. Gorila nížinná žije na území Gabunu, Rovníkové Guinei, Konga, Kamerunu, Středoafrické Republiky, Nigérie a Angoly a je ze všech druhů goril nejmenší. Celé tělo gorily nížinné je velmi robustní. Zbarvení těchto lidoopů je černohnědé. Gorila má výrazné nadočnicové partie a dlouhé čelisti. Mozek goril je velmi podobný mozku lidskému a

to včetně jeho struktury a rozmístění nervových drah. Trup je sice mohutný, ale zato poměrně krátký s dlouhými předními končetinami a krátkými končetinami dolními, které jsou ale robustní. Ruka i chodidlo jsou nejpodobnější ze všech lidoopů člověku. Dospělé samce od samic gorily nížinné rozpoznáme velmi snadno. Jednak mají stříbřitě zbarvený hřbet, zadek a stehna, výrazně zvětšený sagitální hřeben a také jsou větší než samice. (Vančata, 2003b) Potrava goril nížinných je z největší části tvořena plody, dále byliny, semeny, výhonky, bezobratlými živočichy, především termiti, housenkami a larvami hmyzu. Gorila dává všeobecně přednost stravě bohaté na cukry a proteiny. Na rozdíl od šimpanzů gorily jedí i plody nedozrálé a před požitím je dostatečně nepředzpracovávají. Při cestě za potravou urazí za jeden den cca tři kilometry. Zajímavostí je, že gorily vždy snědí jen část ovoce ze stromu. A to i ve velmi plodných obdobích, kdy je potravy dostatek, jedí i jiné méně hodnotné části rostlin. Týká se to i těch nejoblíbenějších stromů. Gorily obývají široký výběr ekosystémů od primárních a sekundárních deštných pralesů po bažinaté a horské pralesy dosahující výšek až 3000 metrů. Běžně se pohybuje ve stromech, kde si potravu shánějí i těžší samci. Pohybují se ale v blízkosti tlustých kmenů, kde jsou silné větve a často si na stromě staví také hnízda na spaní. Tato hnízda si ale každý den budují nová. Ve starých hnízdech nespí. Pohybují se kvadrupedně i bipedně, rádi se zavěšují za větve a šplhají. Gorily žijí ve skupinkách, jejíž čelem je stříbrohřbetý dominantní samec, ale jsou známé i dvousamcové či vícesamcové sociální skupiny v oblastech, kde je dostatek potravních zdrojů. Chování těchto živočichů je víceméně mírumilovné. Ve skupině převažují socializační prvky nad agonistickými i agresivními prvky chování. Dominantní samci jsou navíc ve většině případů tolerantní k ostatním dominantním samcům. Ale není vyloučené agresivní chování mezi těmito dvěma samci při přílišném přiblížení vzdáleností. Mláďata si často a velmi ráda hrají. Prozkoumávají okolí, šplhají po větvích, kontaktují se mezi sebou, a hrají si mezi sebou i mláďata jiných skupin, pokud se tyto skupiny dostanou po nějakou dobu do těsného kontaktu. (Dobroruka, 1983) Gueréza angolská (Colobus angolensis) je opice obývající svrchní patra horských pralesů v Angole, Zairu, Keni, Tanzanii, Rwandě a Burundi. Barvu srsti má černou s bílým pláštěm na ramennou. Její tvář je lemovaná bílými chloupky a ocas je na koncích bíle zbarven. Od guerézy pláštíkové ji rozpoznáme podle černého čela. (Dobroruka, 1983) Gueréza pláštíková (Colobus guereza) byla dříve usmrcována kvůli své krásné srsti a přežila snad jen díky tomu, že žije ve vysokohorských pralesech až do výšky 4000 m.n.m., kde se jí podařilo ukrýt před otrávenými šípy. Kožešinu má uhlově černou, která je na lopatkách a bočních partií těla sněhobílá a tvoří tak jakýsi plášť. Tváře guerézy pláštíkové

jsou lemovány bílými vousy a čelo je též bílé. Některé poddruhy ocas celý bílý, jiné černý s bílou štětkou na jeho konci. (Dobroruka, 1983) Hulman jávský - sundský (Presbytis comata) obývá podhorské a horské pralesy do nadmořské výšky 2000m.n.m. na ostrově Jáva. Barva srsti je špinavě šedá, spodní část těla a konce končetin mají bílou barvu a hlava je zbarvena i s chocholkou černě. Tento druh hulmana je menšího vzrůstu a pohybuje se ve středním a horním stromovém patře. (Dobroruka, 1983) Hulman stříbrný (Trachypithecus cristatus) obývá pralesní formace do výšky 500 m.n.m. celého území Indočíny. Má černé zbarvení, ale konečky chlupů jsou šedé, takže to vypadá, že je zvíře stříbrné. Na hlavě má chocholku a jeho ocas je nažloutlý. Samice je od samce rozpoznatelná podle světle zabarvené srsti v okolí sedacích hrbolů. Mláďata hulmanů stříbřitých se rodí oranžová. (Dobroruka, 1983) Chápan středoamerický (Ateles geoffroyi) má variabilní zbarvení. Barva jeho srsti může být od zlatožluté, béžové, hnědé až po stříbřitou. Spodní strana těla je mnohem světlejší než hřbet a končetiny bývají černé. Jak už sám název napovídá žije tento chápan na území Střední Ameriky. (Dobroruka, 1983) Kalimiko Goeldův (Callimico goeldii) patří mezi největší kosmanovité opice. Byl objeven až v roce 1904 a do zajetí se poprvé dostal až v roce 1915. Obývá deštné pralesy Brazílie, Peru, Ekvádoru a Kolumbie. V jeho složení potravy nesmí chybět ovoce a hmyz. Žije často v monogamních párech, ale i v malých skupinách, kde se rozmnožují jen dominantní samice se samcem. Oproti jiným druhům kosmanů , kteří mají pole žláz jen na prsou, mají kalimikové žlázy i na hrdle. Těmito pachovými žlázami si kosmanovití značí svá teritoria. (Dobroruka, 1983) Kočkodan Brazzův (Cercopithecus neglectus) má světle olivovou barvu srsti, rezavě žlutou čelenku a bílou dlouhou bradku. Obývá oblasti bažinatých a příbřežích pralesů od Kamerunu po Ugandu, kde žije ve spodních patrech pralesa. (Dobroruka, 1983) Kočkodan černolící (Cercopithecus ascanius) obývá široké spektrum ekosystémů od deštných pralesů až po horské pralesy centrální Afriky do výšky 2000 m.n.m. Na několika místech svého areálu se sdružuje i s jinými druhy kočkodanů i jinými druhy opic. Jeho český název nevystihuje jeho opravdové zabarvení. Kočkodan černolící má totiž modrý obličej se světlou skvrnou v okolí nosu a bílými líci. (Vančata, 2003b) Kočkodan diadémový (Cercopithecus mitis) je kočkodan vázaný svým životem na prales. Má šedozelené zbarvení, černé končetiny, černý hřbet a černý povrch hlavy, který

ostře kontrastuje s bílou čelenkou. Ale vyskytuje se i rasa, která obývá pralesy Ugandy, mající na hřbetě zlatočervený pás.(Dobroruka, 1983)) Kočkodan Dianin (Cercopithecus diana) je nejpestřejší kočkodan. Žije v pralesích od Sierra Leone po Ghanu. Jsou známé dva poddruhy. Tyto poddruhy se od sebe liší délkou bradky a zabarvením vnitřní části stehen. Toto zabarvení je pro ně důležité, zastrašují tím své nepřátele. První poddruh má krátké vousy s tmavě mahagonovou barvou vnitřních oblastí stehen. Druhý se vyznačuje vousem dlouhým bílým a barva vnitřní části stehen je žlutooranžová. Barva ostatních částí těla je tmavošedá s červenohnědou dolní částí hřbetu a černým obličejem. Bílou barvu má vous, hrdlo, prsa a vnitřní strana rukou. Bílý pás se také táhne od řiti přes vnější stranu stehen. (Dobroruka, 1983) Kočkodan husarský (Erythrocebus patas) je největší a nejspecializovanější kočkodan. Velikostně je srovnatelný s makaky. Jeho domovem se stala otevřená savana a polopouštní krajina. Důležitou adaptací pro život v tomto horkém a otevřeném ekosystému jsou dlouhé štíhlé končetiny. Přední končetiny jsou jen o něco méně kratší než končetiny zadní a jsou velice vhodné pro velmi rychlý běh. Kočkodan husarský je schopen na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 60 km v hodině. Druhou důležitou adaptací je zvětšení počtu potních žláz, což je pro tento druh výborná termoregulační výhoda. (Vančata, 2003b) Kočkodan Talapoin (Miopithecus talapoin) je nejmenší úzkonosí primát. Jeho hmotnost je asi 1,5 kilogramu. Patří mezi trpasličí kočkodany. Zbarvení je olivově žlutohnědé, břicho je bělavé a ocas je šedavý. Jeho tvář je lososově růžová a od nosu ke spánkům se táhnou tři černé pruhy. Na nose má typickou černou skvrnu a jeho uši mají též černou barvu. Žije v Angole a Zairu, kde obývá nížinné deštné pralesy. Potrava je složená z plodů, rostlin, drobných obratlovců a vajec. Rádi aktivně loví hmyz, který se pohybuje, různé kobylky, motýli nebo pavouky. Jeho hlava a oči jsou velké k poměru velikosti celého těla. Po většinu života žijí obě pohlaví odděleně, seskupují se do skupin samci se samcemi a samice se samicemi a kontaktují se pak navzájem jen v době páření. Talapoini jsou velmi dobří plavci a při napadení predátora obklíčí a útočí na něho jako jeden celek ( používají tzv. mobbing behaviour). (Dobroruka, 1983) Kočkodan zelený (Chlorocebus aethiops) má asi 22 poddruhů. Obývá široké spektrum ekosystémů. Žije v suchých oblastech Sahelu až po vysokohorské oblasti do výšek 4500 m.n.m. Většinu svého života stráví v korunách stromů, na zemi pobývá jen málo. Potrava je velmi pestrá. Živí se rostlinou i živočišnou složkou. Zajímavostí je, že umí chytat kraby. Kočkodani zelení vytvářejí skupiny od 10-30 jedinců. (Vančata, 2003b)

Kosman bělovousý (Callithrix jacchus) je druh, který má nápadné znamení ve formě bílých štětech na uších, které mu za ušima tvoří jakési vějíře. Na jeho černém čele je výrazná bílá skvrna, která odlišuje kosmana bělovousého od jemu velice podobného kosmana bělouchého. (Dobroruka, 1983) Kosman zakrslý (Cebuella pygmaea) je nejmenší z kosmanů. Délka jeho těla je zhruba 13 cm a ocas měří 20 cm, je tedy téměř dvakrát delší než tělo. Barvu srsti má tato opice zelenavě žlutohnědou, na břichu bílou či žlutou. Kosman zakrslý je výborný skokan, rád navrtává otvory do kůry stromů a živí se pak jeho mízou a pryskyřicí. Členové tlupy se mezi sebou dorozumívají vysokými cvrlikavými tóny. (Ottova obrazová encyklopedie, 2005) Kotul veverovitý (Saimiri sciureus) žije v Amazonii, kde obývá nižší patra deštných pralesů a je typickým všežravým primátem. Do jeho jídelníčku patří hmyz, jiní bezobratlí živočichové a také malí obratlovci. Kotulové žijí ve skupinách s mnoho samci, samici a mláďaty a tyto skupiny často čítají až 50 jedinců. (Ottova obrazová encyklopedie, 2005) Lvíček zlatohlavý (Leontopithecus chrysomelas) byl objeven v roce 1820. Jeho srst je černá, hedvábná. Přední nohy, konec ocasu a hříva na hlavě mají zlatou barvu. (Dobroruka, 1983) Lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia) žije v primárních a sekundárních lesích v blízkosti moří na malém území jihovýchodní Brazílie. Lvíčci jsou o něco větší než tamaríni a kosmani. Jejich srst je jednotně zlatočervená a je hedvábná. (Vančata, 2003b) Makak chocholatý (Macaca nigra) žije na ostrově Celebesu (Sulawesi) v Indonésii. Obývá oblasti primárních i sekundárních deštných pralesů a do jeho jídelníčku patří plody, široké spektrum rostlin a také hmyz včetně motýlů. Oproti jiným druhům makaků má mírnou povahu, jeho pohyby jsou klidnější a ve svém chování bývá něžný. V minulosti byl tento makak hojně využíván k laboratorním pokusům. (Dobroruka, 1983) Makak kápový (Macaca radiata) patří mezi nejmenší makaky s dlouhým ocasem. Jeho srst je zbarvena šedohnědě a na hlavě má širokou pěšinku. Obývá celou střední a jižní Indii. Jeho potrava je složená z velkého množství a druhů plodů, semen, listů, květů a také drobných živočichů. Zajímavostí je, že chytá létající kobylky. Žijí v mohosamco-samicových skupinkách do 40 jedinců. Brání svá teritoria, po kterých se přemisťuje vždy celá tlupa. Vůdčí samec má vždy absolutní přednost u potravy. Podřízení samci se sdružují do koalic, snižují tak pravděpodobnost útoku silnějšího, výše postaveného samce. (Dobroruka, 1983) Makak lví (Macaca silenus) je makak černé barvy s dlouhou srstí na lících a na hlavě, která tvoří jakousi hřívu. Jeho ocas je dlouhý a na konci zakončený štětičkou ve tvaru bambule. Mláďata se rodí hnědá a mají světle růžovou barvu kůže. Tito makakové obývají

primární i sekundární deštné pralesy jižní Indie do výšky 1500 m.n.m. Jako jediný z makaků používá teritoriální vokalizaci. Žije ve skupinách čítajících až 30 jedinců, které jsou organizované v jedno či dvousamcových sociálních skupinách. Mezi složky potravy patří rostlinná strava (všelijaké plody, semena, výhonky stromů a houby) a strava živočišná ( bezobratlí živočichové i obratlovci). Makak lví se velmi obratně pohybuje ve stromech, příležitostně i skáče a je velmi dobrým plavcem. (Vančata, 2003b) Makak magot (Macaca sylvanus) je jediný makak žijící v Evropě. Jeho osídlení na tomto místě však není původní, dovezl ho sem člověk. V současné době magot obývá severní Afriku, Maroko, Alžírsko a Gibraltar. Magot žije hlavně ve skalnatém terénu Atlasu Maroka a Alžírska. Ocas magotů je zakrnělý, jejich srst je žlutohnědá a na spodu těla šedavá či bělavá. Spektrum jejich potravy je velice široké a složení potravy závisí na sezóně, rádi jedí šišky, semínka, jehličí, houby, bezobratlé živočichy (hlavně hmyz) a také obojživelníky. Magoti žijí ve skupinách s mnoha samci, samicemi i mláďaty. Samice se páří se samicemi patřící k jejich tlupě. Každý samec si vybere jedno mládě, na jehož výchově se podílí, toto mládě však nemusí být jeho vlastní. ( Dobroruka, 1983) Makak vepří (Macaca nemestrina) je nazván podle svého ocasu, který je velmi krátká a málo osrstěný. Makak vepří žije v hustých pralesích a tvoří zhruba desetičlenné tlupy. Pohybuje se v nižších stromových patrech či na zemi. Již po dlouhou dobu jsou tito makakové na Sumatře cvičeni, aby sloužili člověku. Hbitě vylézají na palmy a shazují kokosy, poté jsou za to náležitě odměněni. (Dobroruka, 1983) Malpa hnědá (Cebus apella) žije v jižní Americe na sever od Argentiny po celém území kromě severní části. Vyskytuje se mnohosamco-samicových skupinách s dominantními samci. Je dobrým skokanem a pohybuje se kvadrupedně. V potravě převažují plody a semena. Obratlovci a hmyz jsou zastoupeny v potravě jen sporadicky. U malp je rozvinuto nástrojové chování. Například rozbíjejí skořápky ořechů pomocí kamenů. (Ottova obrazová encyklopedie, 2005) Mandril (Mandrillus sphinx) je největší pavián. Samce poznáme na první pohled od ostatních opic podle nápadné červenomodré kresby v obličeji. Kromě tohoto nápadného obličeje jeho hlavu zdobí ještě žlutá bradka. Dalšími nápadnými znaky jsou plavá ramena, červený penis a fialový šourek. Dominantní samci mají nejintenzivnější zbarvení. To je způsobeno vysokou hladinou testosteronu a dokládá jeho plodnost. Žije v oblasti Kamerunu a Gabunu, kde obývá pralesní ekosystémy. Devadesát procent jeho potravy tvoří plody a semena. ( Ottova obrazová encyklopedie, 2005)

Mangabej černý (Lophocebus aterrimus) žije v primárních a sekundárních deštných pralesech v oblastech Zair, Angola a Zambie. Mangabejové jsou velmi dobří skokani, ale jinak se pohybují kvadrupedně. Vyskytují se v mnohosamco-samicových tlupách, které se často štěpí na podskupiny. Mangabejové žijí na stejném území společně s dalšími opicemi, se kterými se dobře snáší (například s guerézou angolskou). Dokáží se bránit před útoky dravců. (Vančata, 2003b) Mirikina noční (Aotus trivirgatus) je jediná opice, která je přizpůsobená nočnímu životu. Jedná se o jediného nočního jihoamerického vyššího primáta. Obývá území od Paraguaye, Argentiny až po Panamu. Je velmi malá. Váží kolem jednoho kilogramu. Žije v pralesních deštných i sušších oblastech. Má šedohnědě zbarvený hřbet se žlutým břichem a hlava je bíle vroubená s tmavou obličejovou maskou se třemi podélnými pruhy. Mirikiny jsou spíše plodožravé, živí se také semeny, květy, listy, hmyzem a ptačími vejci. (Kořínek, 1999) Orangutan (Pongo) - Orangutani jsou plaší, samotářští, pralesní lidoopi, kteří tráví svůj život převážně na stromech. Za své pojmenování vděčí nizozemskému lékaři Jacobovi de Bondtovi, který je v roce 1630 pojmenoval Ourang Outan, což v řeči domorodců znamená ,,lesní muž‘‘. Dajáci na Kalimantanu je nazývají mias či monyet merah besar ( doslovně to znamená velká červená opice ). Jejich populace se bohužel vlivem kácení deštných pralesů a ilegálního lovu neustále zmenšuje a tak už dnes obývají jen oblasti ostrovů Sumatry a Bornea. V minulosti sice ještě žili na území Jávy, jižní Číny a možná i dalších území Asie, ale z těchto oblastí vymizeli. (Dobroruka, 1983) Orangutani mají výrazný tvarový i velikostní sexuální dimorfismus. Samci jsou dvakrát větší než samice a třikrát tak těžší ( samec váží kolem 125 kg, samice cca 40 kg ). Vysoké váhy však samci dosáhnou až v adolescenci, či ranné dospělosti ( kolem 18 roku ). Samci mají na lebce mohutný týlní hřeben, který hlavě dodává vysoký tvar, na lících pak mají široké valy, které jsou tvořeny podkožním tukem a vazivem. Pod krkem samců visí obrovský hrdelní vak, který slouží při hlasových projevech a na hrudi mají zvláštní pachové žlázy. Samice mají jen malé hrdelní vaky a nemají lícní valy ani pachové žlázy na hrudi. Lebka orangutanů je typická slabě vyvinutými nadočnicovými oblouky, mozkovna je vysoká a oblá. Horní končetiny jsou ze všech lidoopů nejdelší s dlouhými a hákovitě zahnutými prsty. Dolní končetiny jsou poměrně krátké, velmi pohyblivé s výtečnými manipulačními a uchopovacími schopnostmi. Orangutani jsou mistry pohybu v závěsu – brachiaci. Tento pohyb jim umožňuje velmi pohyblivý ramenní kloub a svalstvo trupu, které je dobře přizpůsobené ke šplhání a zavěšování. Barva jejich srsti, která je poměrně řídká, má mnoho odstínů červené až po hnědou. (Vančata, 2003b)

Ačkoliv orangutani tráví většinu svého života na stromech, běžně také slézají dolů na zem, kde se pohybují kvadrupedně. Na rozdíl od afrických primátů se opírají při pohybu na zemi o pěsti. Na zem slézají samci mnohem častěji než samice. Obě pohlaví umějí brodit potoky a řeky a pomáhají si přitom zapícháváním větví do dna. Orangutani žijí od ostatních lidoopů samotářsky.Může to být dáno tím, že jejich hlavní složkou potravy je zralé ovoce. V tropických deštných pralesech rostou plodné stromy daleko od sebe. Některé z nich plodí pravidelně, jiné mají ovoce jednou za dva či tři roky. Kdyby orangutani žili ve velkých tlupách, rychle by stromy očesali a měli by tak hlad. Je pro ně proto výhodné, aby si každý vyhledával jídlo sám. Na svém jídelníčku mají dále různé listy, výhonky a také potravu živočišného původu. Orangutani jsou živočichové velmi náchylný k lidským nemocem. Nebezpečná pro ně může být např. rýma a chřipka a stejně jako lidé jsou při pojídání nevyvážené a příliš kalorické stravy náchylní k obezitě. ( Drőscher, Brandl, 2007) Orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) je obyvatel ostrova Borneo, kde obývá tropické deštné pralesy, bažinaté i podhorské pralesy do výšky 1500 m.n.m. Jeho srst je oranžová až hnědá, chlupy jsou delší. Obličej je spíše okrouhlý, postranní části adipózního koláče (tukový kruhovitý val okolo obličeje, tvořený podkožním vazivem a podkožním tukem) směřují dopředu a uprostřed čela je nápadný zářez, který adipózní koláč rozděluje na dvě části. Orangutan bornejský má široké spektrum rostlinné potravy. Oproti orangutanovi sumaterskému pojídá až 400 druhů rostlin (orangutan sumaterský pojídá 200 druhů rostlin). (Vančata, 2003b) Orangutan sumaterský (Pongo abeli) je štíhlejší než orangutan bornejský. Žije výhradně na Sumatře, kde obývá primární tropické deštné pralesy, bažinné, podhorské a horské pralesy až do výšek 4000 m.n.m. Jeho srst je delší, světle červená. Obličej je taktéž delší, než obličej orangutana bornejského. Adipózní koláč (tukový kruhovitý val okolo obličeje, tvořený podkožním vazivem a podkožním tukem) pokryt u orangutana sumaterského jemnými býlími chloupky, čelní zářez a krční vaky jsou méně nápadné. Oproti orangutanovi bornejskému mají daleko pestřejší živočišnou složku potravy. Jedí hmyz, bezobratlí živočichy i drobné obratlovce, např. ptáky a outloně. Socializace je u nich mnohem intenzivnější a častější je také používání nástrojů, např. klacíků na vybírání medu. (Vančata, 2003b) Pavián pláštíkový (Papio hamadryas hamadryas) je posvátná opice starého Egypta, která byla v minulosti hojně zobrazována na nástěnných malbách a vytesaných sochách. Staří Egypťané tyto paviány uctívali. Po jejich smrti je mumifikovali a na jejich mumifikovaném těle bylo dokonce napsáno jejich jméno. Dnes obývají polopouštní, stepní a savanové oblasti Jemenu, Saudské Arábie, Somálska, Erythrei a Etiopie. Jejich srst je šedohnědá, dospělý

samci mají srst perleťově šedou. Obličej paviánů pláštíkových je červený. Mezi pohlavími jsou značné velikostní rozdíly. Samci jsou vyzdobeni hnědavou až rezavou hřívou na hlavě, která jim jako plášť zahaluje celou přední polovinu těla. Je to všežravá opice, která pojídá plody, semena i živočišnou potravu. (Dobroruka, 1983) Šimpanz učenlivý ( Pan troglodytes ) jsou primáti obývající oblasti Gambie, jižní Mali, Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie, Sierra Leone, Kamerun, Senegal, Gabun, Kongo, Zair, Západní Uganda, jižní Sůdán,Guinea, Rwanda, Burundi, západní Tanzanie. Dosahují délky 63-90 cm, samec šimpanze váží 45-55kg a samice od 40 do 45 kg.Šimpanzi se dožívají průměrného věku 40-50 let. Zkrácená páteř a poměrně krátká a široká pánev snižují u šimpanzů těžiště, a to jim umožňuje vzpřímenější tělesnou pozici. Mají širokou hruď a lopatky na zádech jako uzpůsobení k mimořádně velkému rozsahu pohybu v lopatkovém kloubu. Mají též velkou, vysoko vyklenutou mozkovnu a dopředu směřující očnice, zploštělý obličej, dobře vyvinuté čelisti, chápavé ruce a nohy a dolů namířené a těsně u sebe situované nosní otvory. Mozkové hemisféry zpracovávající smyslové informace a koordinující reakce organismu jsou vysoce vyvinuté. Ruce mají delší než nohy, palce na nohou i rukou jsou v opozici. Chůze po kloubech prstů. Většinu těla pokrývá řídká černá srst. Jejich holá kůže na obličeji tmavne věkem. (Vančata, 2003b) Na několika místech jejich výskytu je šimpanz ohrožený druh. Nejvíce jsou ohrožováni ztrátami svých hlavních biomů, lovem, pytláctvím, odchyty pro zoologické zahrady a prodejem do soukromí. Dříve lidé velký počet šimpanzů používali k laboratorním pokusům, od kterých se však pod tlakem veřejného mínění pomalu upouští. Potrava šimpanzů je velice pestrá, skládá se převážně z rostlin, listí, pryskyřice, kůry stromů, plodů, pupenů, mladých výhonků, natě a semen všeho druhu. Málo zralé plody jsou však pojídány jen zřídkakdy, většinou jen při nedostatku jiné potravy.Také z bylinné stravy jsou vybírány jen ty nejvhodnější části rostlin. Šimpanzi se také živí tvrdými ořechy, které rozbíjejí kameny. Stébly vyšťourávají ze země termity a mravence, kterými samice krmí své mládě. Skupiny šimpanzů loví malé antilopy, ptáky, mláďata paviánů a kočkodany, při nichž spolupracují v zabíjení a konzumaci kořisti. (Uhlenbroeková, 2009) Samice ukazuje svou připravenost k páření průměrně každých 6 týdnů. Její připravenost se projevuje výrazným zduřením pohlavních orgánů samice. Na vrcholu říje se páří se všemi dospělými samci. Po březosti, která trvá osm měsíců se narodí jedno mládě (dvojčata jsou vzácná ). Mládě šimpanze váží přibližně 1,9 kg. Samice kojí mládě 2 - 4 roky. Mládě se drží srsti na matčině břiše, v 5 - 6 měsících sedí vzpřímeně, ve věku jednoho roku se mládě učí běhat. Mláďata zůstávají do dovršení osmého roku u matky. Samice šimpanze rodí

jednou za 5 – 6 let. Šimpanzi jsou aktivní zvířata žijící v tlupách přibližně 25 – 70 jedinců. Tyto společnosti mají dominantního samce a jsou hierarchicky uspořádané, přesto mají šimpanzi skoro úplnou svobodu vstupovat do společností i z nich vystupovat. Skupiny se dělí na menší volné skupinky. Složení podskupin se skoro hodinu od hodiny mění podle činností jako je péče o srst, konzumace potravy, cestování a obhajování teritoria (tento úkol obstarávají dospělí samci, kteří mohou napadat a zabít toulavé šimpanzy z jiných společenství). Každý dospělý šimpanz buduje pro sebe každou noc v lese nové stromové hnízdo pro spaní. Jen vzácně staré hnízdo obnovuje nebo znovu používá. Ohýbá a proplétá mnoho větví , aby vybudoval pevnou listnatou plošinu obvykle 3 – 10 m vysoko, mimo dosah predátorů žijících na zemi. Mláďata spí v hnízdech své matky až do věku asi 5-6 let. (Drőscher, Brandl, 2007) Šimpanzi používají při komunikaci mezi sebou více než 30 různých hlasových projevů. Patří mezi ně vibrující houkání, vřískot, nebo křik, který je slyšet až do vzdálenosti několika kilometrů. Je to nejběžnější hlasový projev dospělých zvířat a používá se v mnoha situacích. Má zřejmě identifikovat volající zvíře ve společnosti a vyžadovat informace od ostatních členů společnosti. Například každý jedinec je typický svým houkáním a na houkání ostatních odpovídá různě podle toho, o koho se jedná a s jakými úmysly přichází. Také často bubnují na deskovité kořeny velkých stromů, a to buď dlaněmi, nebo chodidly. Dospělí samci u toho vydávají hluboký houkavý řev. Těchto signálů používají při cestování lesem, aby ostatním dali najevo, kudy se ubírají a kam směřují. Bubnování používají i za účelem, aby mohli určit polohu jiných šimpanzů, bubnují na jeden strom opakovaně a v přestávkách naslouchají, odkud jim zazní odpověď. (de Waal, 2006) Šimpanzům slouží celé tělo i obličej jako výrazový prostředek, kterým dávají najevo své úmysly. Protože žijí v tlupách zahrnujících několik dospělých samců, probíhá mezi nimi neustálé měření sil a soupeření o postavení a přístup k samicím. Vysoce postavení samci používají nápadné až přehnané projevy k dokazování vlastní síly a zastrašení slabších soupeřů. Mezi usmiřovací projevy patří přikrčený postoj s nataženou paží a dlaní otočenou vzhůru v gestu, které nám může připomínat žádost o potravu. Tento postoj velmi účinně zabrání útoku a uklidní dominantního partnera. Mezi další usmiřovací projevy patří přibližování k dominantnímu samci, přehnané uklánění a občasné podřepnutí, případně co největší přikrčení a nastavení hřbetu tak, jako když samice vyzívá samce k páření. Během konfliktu se samci šimpanze zježí srst a navíc se vztyčí vzpřímeně na zadní nohy. K tomu běhá sem a tam a třese větvemi, které má kolem sebe. Nakonec se prudce rozběhne a velmi nápadně se prodírá porostem. Někdy také buší pěstmi do země, hází větve a všelijaké klacky a

někdy dokonce popadne i kameny. Výrazové prostředky šimpanzů jsou srozumitelné a obecně platné. Lidské neverbální vyjadřování má podobné kořeny jako u šimpanzů. Šimpanzi používají mnoho různých výrazů, které jsou jasně vidět v krajině jeho holého obličeje. Tito primáti mají pohyblivé pysky, které jim napomáhají k vyjadřování nejrůznějších pocitů. Tak třeba například špulení je výrazem hněvu, strachu nebo nejistoty a velmi časté je u mláďat. Šimpanzí úsměv s viditelnými zuby vyznačuje strach. Je to výraz obranné hrozby, šimpanz si jím pomáhá v konfliktní situaci, při níž nechce zaútočit, může se jednat o výraz, který předcházel tomu našemu lidskému úsměvu. Mezi další výrazy patří pootevřené pyskytakzvaný uvolněný výraz, který se nejvíce objevuje při hře a někdy ho doprovází potřásání hlavou, zvláště když se k mláděti blíží dospělý, aby si s ním hrál. Pro šimpanze je hmat velmi důležitý. Hladí se, líbají a dotýkají otevřenou dlaní, což jsou projevy uklidňování. Mláďata v prvních pěti letech svého života vyhledávají těsný kontakt se svoji matkou. Samice je velmi pečlivě čistí a také často pročesává a starší sourozenci ji napodobují. Při setkání se také šimpanzi někdy líbají a starší mláďata často hladí a objímají malé příslušníky skupiny. Také dospělí jedinci dávají objímáním najevo solidaritu, zvláště během vzrušených potyček. (Uhlenbroeková, 2009) Vzájemná péče o srst ( grooming ) představuje nedílnou součást sociálního chování a je obdobou lidského přátelského popovídání. Čištění srsti je u těchto tvorů důležité, protože posiluje a udržuje svazky mezi jedinci. Odehrává se v páru či ve skupině a prozradí mnoho o vzájemných vztazích těchto zvířat. Jedinci stojící na nižší příčce společenského žebříčku čistí jedince výše postavené, čímž je uklidňují. Ve středu tohoto dění bývá dominantní samec, výjimečné postavení ve společnosti zaujímají také malá mláďata. Je to také prostředek k získání přízně, neboli prostředek pro vytváření ,, politických‘‘ svazků mezi samci – alfa samec může čistit srst jinému samci, aby si zajistil jeho podporu při ohrožení jeho dominantní pozice. Někteří šimpanzi se při vzájemném čištění srsti v podpaží drží za ruce (např. šimpanzi v pohoří Mahale Mountains v Tanzanii) , jiní zaháknou paži za větev nebo ji volně vztyčenou drží ve vzduchu (např. v sousedním Gombe). (Vančata, 2003b) Chování šimpanzů zahrnuje také projevy, které bývají považovány za jeden z ukazatelů inteligence. Takovým ukazatelem je i promyšlené používání nástrojů. Jsou to velmi učenlivý tvorové, používají jednoduché nástroje a také je umějí vyrábět, např. utrhnou větvičku , odstraní z ní postranní výhonky a takto upravený prut pak používají k vytahování termitů z jejich hnízd. Šimpanz použije ruce k tomu, aby proutek pevně držel a vsouval se do termitiště. Termiti provokovaní proutkem se do něj zakusují svými klešťovitými čelistmi. Po vytažení proutku na něm termiti zůstávají pevně přichyceni. Zvíře si položí proutek na

předloktí druhé paže, aby ho stabilizoval a pak všechny přichycené termity rychle spolyká. Tento postup se mladí jedinci učí napodobováním dospělých. Zatím bylo doloženo, že šimpanzi používají nejméně devět druhů nástrojů. Dovedou používat např. kámen jako kladívko na rozbíjení ořechů, dlouhý klacek jako prodlouženou paži na přitáhnutí banánu z vody, klacek používají i v mělké vodě, protože se velmi neradi namáčejí. Typy nástrojů používaných různými skupinami šimpanzů se liší podle toho, kde skupina žije. Lze tedy tvrdit, že šimpanzi vytvářejí jednoduché kultury a v jejich rámci jsou zkušenosti s používáním nástrojů předávány dalším generacím. Stejně jako lidé dávají tito živočichové přednost levé či pravé ruce při používání nástrojů. (Uhlenbroeková, 2009) Několikaleté pozorování těchto fascinujících tvorů potvrdilo, že jsou schopni naučit se jednoduchou znakovou řeč, dokáží počítat a zvládají jednoduché matematické úkoly jako je sčítání a odčítání. Také rozpoznají vlastní odraz v zrcadle, což bylo prokázáno několika testy. Například, když se postavilo před šimpanze zrcadlo, vůbec se ho nelekl, ani na něho neútočil a snažil se na sebe dělat různé grimasy. V jiném testu byla šimpanzi na temeno hlavy namalována červená skvrna, tento primát se snažil sám vlastní paží tuto skvrnu setřít a poté si očichával prsty. Poznal ze svého odrazu, že skvrna na hlavu nepatří. Šimpanzi tedy vykazují určitou míru sebeuvědomění. Výzkumy také prokázaly, že disponují základní schopností porozumět, co si někdo jiný myslí, umějí pochopit alespoň částečně důsledky své činnosti a předvídat, jak ovlivní jiné šimpanze, případně vžít se do jejich situace a dokonce jako jedni z mála živočichů jsou schopni podvádět a často jeden na druhého zkoušejí různé triky za účelem získání potravy nebo aby se mohli pářit. Šimpanzi trpí mnoha stejnými nemocemi jako lidé. Četné nemoci jsou přenosné z šimpanzů na člověka a naopak. Liší se však průběhem nemoci. Např. obyčejná chřipka může být pro šimpanze velmi nebezpečná. Před deštěm pořádají samci jakýsi ,, tanec deště ´´. Samci šimpanzů se někdy dopouštějí infanticidy a bylo pozorováno, že v ojedinělých případech zabité mládě konzumují. Příčiny infanticidy ze strany samce zřejmě spočívají v tom, že samice, která přijde o mládě, může poměrně rychle zabřeznout, důvody kanibalismu zas tak zřejmé nejsou. Teritoriální potyčky bývají významnou součástí sociálního života šimpanzů. Samci zůstávají v rodné skupině a účastní se střetů se sousedy. Skupiny šimpanzů obývají jasně ohraničená teritoria a pokud na jejich hranicích dojde k šarvátce, bývá velmi často prudká. Na hranicích teritoria hlídkuje vždy několik samců, ti vytvářejí při ostrých střetnutích koalici a snaží se sousedy zahnat. Někdy je boj tak zuřivý, že dochází až ke smrti některého ze samců. (de Waal, 2006) Šimpanz učenlivý je rozšířen v rovníkové Africe ve třech poddruzích. Šimpanz čego (Pan troglodytes troglodytes) je rozšířený v Kamerunu, ve Středoafrické republice,

v Rovníkové Guineji, v Gabonu a v Západním a Východním Kongu. Jde o nejmohutnější z poddruhů šimpanze. Samci dorůstají hmotnosti kolem 60 kg, samice přibližně 47 kg, výška se u obou pohybuje ve zpřímené poloze kolem 120 cm. Holé části těla bývají již od mládí tmavé. Šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) se vyskytuje v Středoafrické republice, v Súdánu, ve Východním Kongu, v Ugandě, Rwandě, Burundi, Tanzanii a v Zambii. Podobně jako u zbývajících poddruhů se váha obvykle pohybuje kolem 43, potažmo 33 kg u samců a samic. Holé části těla jsou na rozdíl od šimpanze čego světle zbarvené. Je nejlépe prozkoumaným poddruhem šimpanze. Šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus) žije v Guinei, v Mali, v Sieře Leone, v Liberii, na Pobřeží slonoviny, v Ghaně a v Nigerii. Šimpanz nigerijský, Pan troglodytes vellerosus, žije v Nigerii a v Kamerunu-takzvaný bilijský šimpanz, o němž se spekulovalo jako o novém poddruhu, či dokonce druhu šimpanze, ale tento šimpanz je podle genetických analýz poddruhem šimpanze východního. (Vančata, 2003b) Tamarín bělohubý (Saguinus labiatus) obývá jižní a východní část západní Amazonie a vyznačuje se bíle vroubenými pysky. (Dobroruka, 1983) Tamarín bělovousý (Saguinus mystax) je nazván podle svého bílého vousu kolem tlamy. Žije na území jižní Ameriky. (Dobroruka, 1983) Tamarín pinčí ( Saguinus oedipus) je opice dosahující délky asi 25 cm. Hlavu, hřbet a ocas má zbarvené různými odstíny hnědé barvy. Asi nejnápadnější znamení je jeho chochol dlouhých chlupů na hlavě bílé barvy. Tamarín obývá primární a sekundární lesy poblíž Karibského moře. Jako potrava mu slouží hmyz, mláďata ptáků a hlodavců, různá semena a ovoce. Je to zvíře žijící ve skupině s několika samci, samicemi a mláďaty. Samice značkují svá teritoria pachovými žlázami a močí. Tamaríni patří mezi ohrožené druhy. (Kořínek, 1999) Tamarín sedlový (Saguinus fuscicollis) obývá pralesy celé západní Amazonie. Je známo několik jeho poddruhů, které se od sebe často barevně odlišují. Spektrum barev je opravdu široké, od téměř černých forem až k formám bílým. (Dobroruka, 1983) Tamarín vousatý (Saguinus imperator) žije v západní Amazonii. Dominantním znakem tohoto tamarína je bílý dlouhý knír, který vybíhá z horního pysku. Tamarín žlutoruký (Saguinus bicolor) je malá černá opička s mramorovanými zády a žlutě či oranžově zbarvenými konci končetin. Tamaríni tak vypadají, jakoby nosili na končetinách ponožky. Je to oblíbená opice pro chov v zoologických zahradách. (Dobroruka, 1983)

3.11.4 Podmínky vhodné pro chov vyšších primátů

Čeleď : kosmanovití ( Callithricidae ) Všechny druhy Čeledi kosmanovití jsou velmi choulostivý a vyžadují kvalitní péči. Tyto opice potřebují ke svému životu slunce a dostatek pohybu, proto je důležité, aby měli přiměřeně velkou ubikaci s venkovním výběhem. Nejvhodnější je ubikace s teplotou cca 24° C s 70-80% vlhkostí. Prostor ubikace musí být vhodně rozčleněn. Nesmí zde chybět zavěšená lana, spousta větví, malé plošiny a budky, které slouží na spaní a jako úkryty. Krmení musí být pestré. Zvířata se krmí třikrát denně a potrava se ukládá do misek umístěných volně ve větvích. Všichni zástupci jsou všežravci. Základem stravy je ovoce ( banány, pomeranče, kiwi, hroznové víno, grepy, mandarinky, rybíz, angrešt, jahody, jablka, hrušky, broskve, meruňky apod. ). Další důležitou složkou potravy je zelenina ( mrkev, okurky, saláty, papriky a rajčata) a další doplňky stravy jako mléčné výrobky, ovesné vločky, veky, piškoty a med. (Kořínek, 1999) Kosman bělovousý se chová v páru nebo v rodinných skupinách ( samec, samice a nedospělá mláďata ), které ale nesmějí být veliké, aby v nich nedocházelo k potyčkám. Samostatně držená zvířata velmi trpí. Na spaní by měli mít budky s dostatečně velkým vlezovým otvorem ( aby matky s mláďaty na zádech při vylekání nepřišli k úrazu). Základem stravy je ovoce ( banány, pomeranče, kiwi, hroznové víno, grepy, mandarinky, rybíz, angrešt, jahody, jablka, hrušky, broskve, meruňky apod. ). Další důležitou složkou potravy je zelenina ( mrkev, okurky, saláty, papriky a rajčata) a také živočišná složka ( sarančata, cvrčci, larvy potemníků, švábi, myšátka, drůbeží maso). Dále se mohou krmit sýry, smetanovými krémy, piškoty, vejci a medem. (Kořínek, 1999) Kosman zakrslý – Podobné nároky na chov jako u kosmana bělovousého. Zvířata musí být dostatečně chráněna před chladem, průvanem a prašným prostředím. Kvůli jejich malému vzrůstu jsou velmi náchylní k různým chemickým a desinfekčním prostředkům, které se používají k čištění ubikace. Potrava se skládá ze stejných složek jako u kosmana bělovousého. (Kořínek, 1999) Tamarín pinčí – Tamaríni jsou náročná zvířata. Pro jejich chov je zapotřebí velká ubikace a pestrá strava s vysokým podílem živočišné složky (dostatek hmyzu, mláďata hlodavců, drůbeží maso, vnitřnosti). Potrava je jim dávána několikrát za den. Ráno by měli dostat nakrájenou zeleninu a ovoce, odpoledne hmyz a strava by měla být doplněna tvarohem, piškoty a dalšími přídavky. Jídlo je jim podávané různými způsoby a to tak, aby je zabavilo

na delší dobu. Např. skříňka se zásuvkami a každý den uloží ošetřovatel potravu do jiné zásuvky. Tamaríni si tak musejí jídlo nejdříve najít. (Kořínek, 1999) Lvíček zlatý – Chov lvíčka zlatého je podobný jako chov tamarínů a kosmanů. Potřebují teplotu 25°C, v ubikaci hodně větví, budek a krmítka. Aby měla tato zvířata kvalitní srst,měli by v ubikaci být rostliny, které udržují stálou vlhkost vzduchu. Součástí ubikace by měl být i venkovní výběh. Strava opět pestrá, její součástí je ovoce, zelenina, hmyz, mláďata hlodavců a další přídavky potravy. (Kořínek, 1999)

Čeleď: malpovití ( Cebidae ) Chov malpovitých se nijak výrazně neliší od chovu kosmanovitých. Některé druhy jsou běžně chované v zoologických zahradách, jiné druhy se v zajetí chovají jen vzácně. Mají velké potravní nároky a všechny druhy nejsou schopny přizpůsobit se našim klimatickým podmínkám. Potřebují dostatek životního prostoru a teplotu ubikace 20-25° C se 70-80% vlhkostí vzduchu. Chovají se v párech či rodinných skupinkách. Potrava se skládá z rostlinné i živočišné složky a krmení je jim podávané třikrát denně. (Kořínek, 1999) Mirikina obecná- noční ( Aotus trivirgatus ) – Mirikiny se chovají v páru či ve skupince s mláďaty. Teplota vhodná pro chov se pohybuje od 20 do 23° C s 60-70% vlhkostí vzduchu. Potrava je složená z ovoce, listů, květů, semen, bezobratlých živočichů, drobných obratlovců a ptačích vajec. Na podlaze ubikace je vhodná nadrcená kůra či hobliny.(Kořínek, 1999) Kotul veverovitý ( Saimiri sciureus ) – Kotuly je třeba chránit před prašným prostředím a průvanem. Jejich ubikace by měla mít stabilní teplotu. Kotulové jsou chováni ve skupině s jedním samcem, několika samicemi a mláďaty. V ubikaci by neměli chybět vyvýšené plošiny, lana a hodně větví. Potrava složená z ovoce, zeleniny, slunečnic, ořechů, ochucené vařené rýže, ovesných vloček, větví listnatých stromů, drůbeže, hmyzu, mláďat hlodavců a vnitřností. (Kořínek, 1999) Malpa hnědá ( Cebus apella ) – Malpy patří mezi velmi inteligentní zvířata. Hrozí u nich nebezpečí úniku, proto je zapotřebí ubikaci dobře zabezpečit. Všechna uzavírací zařízení včetně pletiv a skel musí být dobře upevněna. Teplota obydlí má být 20-24°C a neměli by chybět závěsná lana, plošiny a spousta větví pro dostatek pohybu a aby se malpy nenudily. (Kořínek, 1999)

Čeleď: chápanovití (Atelidae) Chápani, Sakiové a vřešťani. Chápani jsou oblíbenými chovanci zoologických zahrad. Často mívají výběh na ostrůvcích obklopených vodou. Je třeba ale dbát na to, aby se v okolí vody nevyskytoval žádný strom, protože chápani jsou velmi dobrými skokany a mohli by tento strom použít k útěku. Na zem však neskáčí. (Dobroruka, 1983)

Čeleď : kočkodanovití Zástupci této čeledi se velmi často chovají v zoologických zahradách. Potřebují teplotu 18-24°C, některé druhy jsou ale otužilý a mohou být v zimě vypouštěna do venkovního výběhu, který musí být dobře zabezpečen proti útěku. Jako bariéry slouží pletivo, sklo, elektrický ohradník a venkovní výběh může být hrazen vodním příkopem. Chovají se ve skupinách s jedním samcem, samicemi a mláďaty. Ve výběhu nesmějí chybět lana, plošiny, větve, kmeny stromů a odsedávky na stěnách. Krmení je podáváno dvakrát až třikrát denně a je podáváno v nadbytečných dávkách, protože opice vždy část potravy rozhází po ubikaci a znehodnotí. (Kořínek, 1999) Kočkodan obecný (Chlorocebus aethiops) – Kočkodani jsou velmi pohyblivé a rychlé opice, které se chovají v přirozených skupinkách. Ke svému chovu potřebují teplotu 18-22°C, pestrou stravu ( luštěniny, ovoce, zelenina, ovesné vločky, rýže, kukuřice) a prostorný výběh s množstvím lan, silných větví a dřevěných prken k sezení. Jako podestýlka jim dobře slouží hobliny, sláma či dřevitá vata. Výběh může být ohrazen vodou, nebo nižším oplocením s elektrickým ohradníkem. V blízkosti těchto ohrazení nesmí být žádný vyšší strom, na který by mohli kočkodani přeskočit a utéct. (Kořínek, 1999)

Čeleď : gibonovití (Hylobatidae) Giboni jsou chováni v mnoha zoologických zahradách. Návštěvníky lákají svými akrobaciemi ve větvích. Ke svému životu potřebují dostatečně velký prostor a vysoké stromy s mnoha větvemi. Gibon lar – Giboni se chovají v pavilonech s venkovními výběhy, kde mají velké množství zavěšených lan a větví. Venkovní výběhy jsou často obehnané vodním příkopem, protože giboni neumí plavat a vody se bojí. Je ale zapotřebí, aby v blízkosti vodního příkopu nebyl žádný strom, protože giboni jsou výborní skokani a mohli by utéct. Giboni vyžadují teplotu 18-21° C a nesnášejí přímé letní slunce. Ve vnitřní ubikaci jim k odpočinku slouží malé plošiny na stěnách. Strava gibonů je podobná jako u ostatních opic. Podává se jim ovoce ( banány, citrusy, jablka, hroznové víno), dále zelenina ( hlavně mrkev, rajčata, okurky apod. )

a nedílnou součástí potravy jsou živočišné bílkoviny ve formě vařených vejcí, vařeného drůbežího masa s rýží či těstovinami. (Kořínek, 1999)

Čeleď : hominidé ( Hominidae ) Čeleď lidoopovití je velmi náročná na chov. Zoologické zahrady by těmto primátům měli poskytovat vhodné životní podmínky, velké výběhy a vyváženou stravu, která by měla být složená z ovoce, zeleniny, u Jelikož to jsou zvířata velmi inteligentní a v přírodě tráví život sháněním potravy, groomingem, rozmnožováním, výchovou mláďat a někdy i lovem, hrozí riziko, že se začnou v uzavřeném prostoru nudit. Proto je důležité tato zvířata v zoo zabavit (

např. ukrýváním jídla do různých nádob, u šimpanzů do uměle vytvořených

termitišť, uvazováním provazů na lezení apod.). Dříve se lidoopi dostávali do zoo z odchytů ve volné přírodě. Zvlášť mláďata goril a orangutanů. Odchyt většinou vypadal tak, že lovci zastřelili matku a poté ji odebrali mládě. Většina těchto zvířat se dostala do zajetí v zuboženém stavu a přežili jen krátkou dobu. Dnes už se téměř žádné transporty z přírody neprovádějí a lidoopi se zdárně rozmnožují v zoologických zahradách. (kořínek, 2000) Orangutani jsou náročná zvířata pro chov v zajetí. Ke svému životu v zoo potřebují velké venkovní výběhy s velkými stromy, po kterých mohou šplhat. Pavilon musí mít teplotu 23-26° C s 80-90% vzdušnou vlhkostí a také by v něm měli mít možnost lezení po silných kmenech, zavěšených lanech apod. Ke stavění hnízd by měl mít orangutan dostatek dřevité vlny. Výběh může být ohrazen vodním příkopem s elektrickým ohradníkem. Starat se o ně mohou jen zkušení ošetřovatelé, kteří jsou s nimi v těsném kontaktu. Jsou velmi pozorní, inteligentní a vynalézaví, o tom svědčí řada případů plánovaného útěku. (Kořínek, 2000) Šimpanzi jsou nejčastějšími chovanými lidoopi v zoologických zahradách, kde jsou v párech či rodinných skupinkách. Stejně jako ostatní lidoopi jsou náchylní k infekčním chorobám. Jsou také velmi vynalézaví a k jejich chovu je zapotřebí kvalitně zabezpečená ubikace, jinak hrozí jejich útěk. Potřebují prostorný venkovní výběh. Jako bariéra může sloužit vodní příkop, šimpanzi totiž neplavou a bojí se vody. Jako další bariéry slouží sklo a elektrický ohradník. Protože jsou to zvířata velmi inteligentní a ve volné přírodě tráví většinu svého času groomingem, sháněním potravy, vyráběním nástrojů i organizovaným lovem je zapotřebí tato zvířata nějak zabavit. V posledních letech se zoologické zahrady snaží instalovat do jejich výběhů a pavilonů co nejvíce prolézaček z lan a také houpačky. Krmení jim občas ošetřovatelé ukrývají do uměle vytvořených termitišť a návštěvníci tak mohou vidět, jak tito inteligentní primáti umějí používat nástroje. (Kořínek, 2000)

Gorily jsou v zoo velmi oblíbená zvířata. Chovají se vzácněji než ostatní lidoopi a pro jejich chov je zapotřebí přirozená skupina goril, které mají prostorný pavilon s venkovním výběhem. V pavilonu i ve výběhu nesmí chybět silné kmeny stromů, zavěšená lana a jiné věci k lezení (například lanové žebříky). Pavilon je chráněn stěny a sklem a venkovní výběhy mohou být ohrazené vodním příkopem a elektrickými ohradníky. Potrava je složená z ovoce, zeleniny a větví. Gorily nesmějí žádné sladkosti, dokonce i banány jsou jim podávány jen velmi zřídka. Jako doplněk stravy jedí vitaminové koule, které jim pravidelně připravují ošetřovatelé. Základem tohoto doplňku je instantní obilná a mléčná kaše z rýže a kukuřice. Gorily tráví v pavilonu stejně jako v přírodě hodně času odpočinkem a spánkem. Pro tuto činnost si stavějí měkká hnízda, proto v pavilonu nesmí chybět dřevitá vlna či větve. O tyto materiály svádí gorily věčný boj a vzájemně si dřevitou vlnu kradou. V České Republice se narodily již dvě mláďata goril nížinných. Jako první se narodila samice Moja a později samec Tatu ( obě mláďat v Praze- Troji). (Kořínek, 2000)

4 Hypotézy

H1 - Předpokládám, že všechny zoologické zahrady v Čechách nabízejí školám výukové programy, ale ne všechny mají v nabídce program zaměřený na primáty.

H2 - Domnívám se, že pracovní listy zaměřené na vyšší primáty nejsou v zoologických zahradách běžně v nabídce.

H3 - Předpokládám, že ve všech zoo v Čechách je komentované krmení aspoň některého druhu vyšších primátů.

H4 - Předpokládám, že většina zoo v Čechách podporuje kampaň EAZA na ochranu lidoopů.

H5 - Domnívám se, že Zoo Praha je pro výuku primátů na základních a středních školách ze všech zoo v Čechách nejvhodnější.

5 Vlastní výzkum Vlastní výzkum je kvantitativně i kvalitativně orientovaný.

5.1 Použité metody výzkumu

a) metoda pozorování – vlastní přímé nestrukturované pozorování zoologických zahrad v Čechách. Za jeho variantu zvoleny terénní zápisy. Pozorování zaměřeno na druhy vyšších primátů chovaných v zoo, sledování jejich životního prostředí, pozorování komentovaného krmení zvířat, enrichmentu, dále pozorování zajímavých expozic v zoo, celkového vzhledu, propagace a atraktivnosti zoo a na vhodnost prostoru kolem ubikací primátů, potřebného k pozorování

b) metoda kritického studia internetových portálů – zaměřeno na nabídku výukových programů pro základní a střední školy a zapojení zoologických zahrad do kampaně EAZA na záchranu lidoopů a gibonů

c) metoda skórování – obodování a vyhodnocení zoologických zahrad v Čechách

5.2

Aplikace použitých metod

Metoda kritického studia internetových zdrojů Tuto metodu jsem použila, abych se dozvěděla o nabídce výukových programů, které jednotlivé zoo školám nabízejí. Zkoumala jsem, zda je v nabídce těchto programů některý zaměřený na primatologii. A také jsem zjišťovala, zda je zoo angažovaná do kampaně EAZA na záchranu lidoopů a gibonů.

Metoda pozorování Snažila jsem se zanalyzovat chov vyšších primátů v zoologických zahradách Čech z hlediska počtu druhů chovaných zvířat, životního prostředí, komentovaného krmení primátů a enrichmentu zvířat. Dále jsem se soustředila na podmínky pro pozorování vyšších primátů, jako je dostatečný prostor pro pozorování, příjemné nehlučné prostředí a přítomnost laviček. Svoji pozornost jsem věnovala i celkovému vzhledu a dojmu ze zoo, zajímavým expozicím, informačním tabulím a dalším informacím o záchranných programech a jiných aktivitách zoo.

Metoda skórování Na základě výsledků kritického studia internetových zdrojů a výsledků z vlastního pozorování jsem jednotlivé zoologické zahrady z oblasti Čech obodovala.

Skórování:

1. Počet druhů vyšších primátů chovaných v zoo 0-4 druhy ……………1 bod 5-7 druhů :…………...2 body 8 a více druhů………..3 body

2. Biogeografické oblasti chované druhy vyšších primátů pocházejí z jedné biogeografické oblasti……..1 bod chované druhy pocházejí aspoň ze dvou rozdílných biogeografických oblastí…..2 body

3. Podmínky pro pozorování vyšších primátů dostatek prostoru pro pozorování…………………………….1 bod dostatek prostoru, sezení u ubikací…………………………...2 body dostatek prostoru, sezení u ubikací a příjemné prostředí……..3 body

4. Nabídka výukových programů pro školy zoo nabízí výukové programy pro školy………………………………1 bod zoo nabízí výukové programy pro školy zaměřené na primáty………..2 body

5. Pracovní listy zoo poskytuje k výukovým programům či samostatně pracovní listy…………..1 bod zoo poskytuje k výukovým programům pracovní listy zaměřené na primáty…..2 body

6. Komentované krmení vyšších primátů V zoo je komentované krmení vyšších primátů……………1 bod

7. Enrichment sociální - zvířata jsou chovaná v přirozených skupinách……………………………….1 bod sociální + dostatečné vybavení venkovních i vnitřních prostorů ubikací………………2 body sociální+vybavení ubikací+potravní (ukrývání potravy do různých předmětů)………..3 body sociální+vybavení ubikací+potravní+podávání manipulačních předmětů (hraček)……4 body

8. Angažovanost v kampani EAZA na ochranu lidoopů zoo je členem EAZA…………………………………………………………………1 bod zoo je členem EAZA a podporuje kampaň zvyšováním povědomí o kampani ……..2 body zoo členem EAZA, podporuje kampaň a je sběrným místem pro staré mobily……...3 body zoo členem EAZA, je sběrným místem pro staré mobily, podporuje kampaň a pořádá akce na podporu kampaně…………………….……………………………………………….4 body zoo členem EAZA, je sběrným místem pro staré mobily, podporuje kampaň, pořádá akce na podporu kampaně a je i jinak angažovaná v kampani……………………………….5 bodů

9. Atrakce pro děti dětská hřiště, prolézačky a houpačky v zoo………………………………..1 bod dětská hřiště + kontaktní zoo……………………………………………….2 body dětská hřiště + kontaktní zoo + jiné atrakce (vláček, lanovka ad.)…………3 body

10. Celkový dojem ze zoo zoo se mi líbila…………….1 bod zoo se mi velmi líbila……...2 body

6 Výsledky výzkumu 6.1 Výsledky kritického studia internetových zdrojů Zoo Děčín Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoo Děčín nabízí mateřským a základním školám široké spektrum výukových programů. Programy také nabízí ústavům sociální péče. Pro základní školy jsou to programy Domácí zvířata v zoo, Zvířata a jejich mláďata, Lesní zvířátka, Na lovu s rysy a vlky, Stopy zvířat, Ptačí stezka, Rekordmani světa zvířat, Ekologie, Mezi vlky, Putování po Národním parku České Švýcarsko, Patenty a vynálezy přírody, Ohrožená zvířata a Světem obojživelníků. Výukový program speciálně zaměřený na vyšší primáty nemají, primáti jsou v programech zařazeni alespoň okrajově (například ve výukovém programu Ohrožená zvířata). K programům jsou pracovní listy, školy, které zvolí pouze samostatnou prohlídku v zoo, si mohou u pokladny zdarma vyzvednout pracovní listy na téma Zemí šelem, Zoorekordy, Ze života jedné želvy a Zvířata a jejich mláďata. (Zoo Děčín, 2007b)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů V zoologické zahradě se sice návštěvníci nesetkají s lidoopi, ale tato zoo se ke kampani lidoopi připojila. Aby seznámila veřejnosti cíle této kampaně, důvody hrozby vyhynutí těchto živočichů a představila jednotlivé lidoopi, připravila během tohoto roku několik akcí. První z nich byla akce Den mateřského jazyka (vyhlášení soutěže o nejkrásnější říkanku, kterou vymýšlely děti na téma kampaně EAZA lidoopi, dále výstava Přírodovědec v terénu (výstava ke kampani EAZA) a Barevný týden (tradiční výtvarná dílna pro ZŠ a ÚSP tentokrát na téma kampaně EAZA). Zoo je také zapojena do projektu ,, Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa¨, který získává finanční prostředky pro výbavu strážců biosférické rezervace Dja v Kamerunu. (Zoo Děčín, 2010)

Zoo Dvůr Králové Nabídka výukových programů a pracovních listů Nabídka výukových programů pro školy je v zoo ve Dvoře králové velice pestrá. Je zde rozdělení podle věkových skupin na děti od 3-8 let, 9-14 let a 15-18 let. Pro děti od 3-8 let jsou zde programy Kontaktní zvířata, Exotická zvířata a Domácí zvířata. (Zoo Dvůr Králové, 2011a)

Pro děti od 9-14 let jsou připraveny výukové programy Žirafa, Nosorožec, Slon, Tygr, Lidoopi, Šelmy, Ptáci a Plazy. (Zoo Dvůr Králové, 2011b) Pro žáky středních škol od 15-18 let jsou určeny programy Vývoj života na Zemi, Tropický deštný les, Savana, Poušť, Korálový útes, Tropické řeky a mokřady, Zoologické karty, Etologie a komfortní chování, Přírodniny, Ohrožené druhy, Evropská fauna a Stromy v zoo. (Zoo Dvůr Králové, 2011c) Zoo tedy nabízí širokou škálu výukových programů a nabízí i výukový program věnovaný lidoopům. Součástí všech programů jsou pracovní listy, které žáci plní přímo v zoo. Pokud škola zvolí prohlídku bez zoolektora, může si pracovní listy samostatně zakoupit na pokladně. (Zoo Dvůr Králové, 2011e)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Zoo Dvůr Králové vyřazena z EAZA. Nyní není zapojena do kampaně na ochranu lidoopů.

Zoo Chleby Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoologická zahrada nenabízí výukové programy, ale pro školy i jiné skupiny je možné objednat si biologickou přednášku, která je koncipována tak, aby doplňovala hodiny přírodopisu. Součástí přednášky jsou vědomostní soutěže, kontakt se zvířaty a focení s nimi. Pracovní listy pro školy ani veřejnost nejsou k dispozici. (Zoo Chleby, 2011b)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Zoo není zapojena do kampaně EAZA na ochranu lidoopů.

Podkrušnohorský zoopark Chomutov Nabídka výukových programů Zoo nabízí výukové programy pro mateřské školy, základní školy i střední školy. Pro základní školy jsou v nabídce programy Máme rádi zvířata, Hmyzí společenstvo aneb táhneme za jeden provaz, Poznáš kdo jsem?, Plíce světa, Příroda v ohrožení. Společně pro druhý stupeň ZŠ a SŠ programy Globálně o globálních problémech, Jak zatočit s odpady, Ekolabeling aneb víš co jíš ?, Cites, Zoo včera a dnes. (Zoopark Chomutov, 2009c)

Žádný z programů není přímo věnován vyšším primátům, ale toto téma je okrajově součástí několika z nich (například v programu Poznáš kdo jsem a Zvířata v ohrožení). Pracovní listy nejsou součástí programů, ale na pokladnách je možno zakoupit si Pracovní listy na téma Šelmy, Kopytníci, Ptáci, Plazy a Po stopách zvířat Eurasie. (Zoopark Chomutov, 2009b)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Do kampaně je zoo zapojena zvyšováním povědomí o kampani a získáváním finančních prostředků pro kampaň sběrem telefonů v rámci projektu ,, Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa¨. V zoo jsou informační tabule o kampani. (Zoopark Chomutov, 2009c)

Zoo Liberec Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoo Liberec nabízí školám široké spektrum výukových programů. Tyto programy jsou určeny mateřským, základním a středním školám. Jsou na téma Ptáčci u krmítka, Dobrodružství z poznání, Zooexpedice, Jací jsme, Všechno souvisí se vším, Šelmoviny, Koňská stezka. Součástí výukových programů jsou pracovní listy, které jsou k dispozici na internetových stránkách. Vyšší primáti jsou součástí programů Všechno souvisí se vším, Jací jsme, Zooexpedice a Dobrodružství z poznání. (Zoo Liberec, 2009d) Žádný z programů není speciálně věnovaný pouze primátům, ale k programu Jací jsme jsou pro školy k dispozici pracovní listy speciálně zaměřené na paviány a šimpanze. (Zoo Liberec, 2009c)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Do kampaně je zoo zapojena zvyšováním povědomí o kampani a získáváním finančních prostředků pro kampaň sběrem telefonů v rámci projektu ,, Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa¨. V zoo jsou informační tabule o kampani. (Zoo Liberec, 2009b)

Zoo Ohrada Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoo Ohrada nabízí širokou škálu výukových programů. Pro 1.stupeň ZŠ jsou to programy O Vydrýskovi, Domácí zvířata, Nedráždi hada bosou nohou, Jsme tu všichni?, Není zobák jako zobák, Půda nad zlato, Moudrá sova Hedvika, Kamarádi ze zoo. (Zoo Ohrada, 2011a) Pro 2.stupeň ZŠ a střední školy zoo nabízí programy Ohrožená vydra, Vlk se nažral, ale koza zůstala celá?, Nebojte se hadů, Na pytlácké stezce, Hledání ztraceného času aneb co může být jinak?, Ze života ptáků, Žijící půda, Pomocnice Palas Athény. Vyšší primáti jsou součástí programů jen okrajově. Pracovní listy nejsou k dispozici. (Zoo Ohrada, 2011b)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Do kampaně je zoo zapojena zvyšováním povědomí o kampani a získáváním finančních prostředků pro kampaň sběrem telefonů v rámci projektu ,, Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa¨. V zoo jsou informační tabule o kampani. (Zoo Ohrada, 2011d)

Zoologická a botanická zahrada Plzeň Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoologická zahrada Plzeň nabízí mateřským, základním, středním školám i veřejnosti spoustu výukových programů na různá témata. Pro 1.stupeň základní školy nabízí programy Naše příroda, Domácí zvířata, Filmové hvězdy, Cesta do Afriky, Cesta za drakem,Zvířátka z pohádek, Světová roční období. Zároveň pro 1. a 2. stupeň ZŠ i SŠ nabízí programy Vládci nebes, Česká řeka, Savci, Plazi, Šelmy, Za světem bezobratlých, Ryby, Obojživelníci, Ptáci, Madagaskar – vymírající přírodní unikát, Primáti, Environmentální klání na Lüftnerce. Pro 2. stupeň jsou v nabídce výukových programů Obratlovci, Etologie, Jehličnany, Ohrožení vyhubením, Smysl moderních zoo, Savany, Zoogeografické oblasti, Obojživelníci, Energie včera a dnes, Petrologie, Paleontologie, Zajímavosti ze světa cizokrajných rostlin, Rostlinná společenstva, Ekologický les. Pro střední školy nabízí kromě již zmíněných ještě program Ekologie pro SŠ. V nabídce výukových programů pro školy je tedy i program zaměřený na primáty. Součástí programů jsou pracovní listy. (Zoo Plzeň, 2011a)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Zoologická zahrada Plzeň se také zapojila do kampaně v rámci EAZA. Ku příležitosti výstavy Gabriel von Max jejíž součástí jsou primáti proběhla 28.3. komentované setkání v zoo na téma primáti. Zoo vyhlásila 5.5. soutěž Malujeme lidoopi. Soutěž je rozdělena do několika kategorií podle věku, je určená mateřským, základním i středním školám. Žáci všech typů škol mohou zasílat své soutěžní práce až do prosince 2011. Zoo získává finanční prostředky na podporu kampaně akcí ,, Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa¨. V areálu zoo jsou informační tabule, které informují návštěvníky o kampani a seznamují je s jejími hlavními myšlenkami a s cíly této kampaně. (Zoo Plzeň, 2011b)

Zoo Praha Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoologická zahrada Praha má výukové programy rozdělené na Zoologická pozorování, Zvířecí setkání, Procházky se zvířaty a Kontaktní povídání. V rámci zoologického pozorování zoo nabízí programy pro 2. stupeň ZŠ a SŠ vedené lektorem s ukázkou přírodnin na téma Šelmy, Kopytníci, plazi, Africká Savana, Etologie, Ochrana zvířat, Tělní pokryvy a připravovaný je program Od lemura po gorilu. V rámci setkání se zvířaty jsou to programy též určené pro 2. stupeň ZŠ a SŠ na téma Není šelma jako šelma, Dravci aneb na ptáky jsme krátký a malí velcí lovci. Procházky se zvířaty jsou dobrodružné výpravy pro 1. stupeň ZŠ na téma Za zvuky tamtamů, Srst, peří a šupiny, Na statku je živo a připravuje se také program Příběhy z kapsy. Kontaktní povídání je určeno také 1. stupni ZŠ. V nabídce jsou témata Jak se plazi plazili, Jsme jedné krve ty a já aneb jak se domluvit se zvířátky, Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá?, Nebojte se strašidel, Co nosí zvířátka na sobě a Podivuhodná cesta ježka Aladina. V nabídce je zatím jen připravovaný výukový program, který je speciálně věnovaný primátům. Pracovní listy zoo zasílá zdarma emailem. (Zoo Praha, 2008a)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Zoologická zahrada Praha je každým rokem do kampaní v rámci EAZA angažovaná a snaží se do svých projektů na podporu této kampaně zapojit i školy. Cílem jejích projektů a programů je získání finančních prostředků pro kampaň. Letošní rok zoo uspořádala několik akcí. Se společností Rema Systém uzavřela dohodu a vymyslela akci ,,Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa!‘‘. Každý vybraný telefon bude recyklován a společnost Rema

Systém za každý z nich vyplatí 10 Kč, které budou věnovány na výbavu strážců biosférické rezervace Dja v Kamerunu. K projektu se připojilo i dalších 13 zoo v republice. Dalšími akcemi byly Dny MayDay, na kterých žáci ze spřátelených škol prezentovali své projekty. V projektech seznamovali návštěvníky zoo s ohroženými druhy primátů, s problematikou jejich ohrožení a prodejem vlastnoručně vyráběných předmětů s lidoopí tematikou získali finance pro podporu kampaně. (Zoo Praha, 2008c) 28.5. byla zoo Praha spolupořadatelem Běhu pro gorily, která se konala v centru Prahy. Běh byl uspořádán pro podporu ochrany goril v Africe. Projekt Pomáháme gorilám, který navazuje na projekt Odhalení, se snaží získat masovou podporu veřejnosti a shromáždit prostředky pro aktivity chránící gorily ve střední Africe. Další akcí uspořádanou zoo Praha byl Dětský den s kampaní EAZA 2011, který se konal 1.6. Veškeré finance na podporu kampaně budou vynaloženy na ochranářské aktivity, které chrání velké lidoopi, na vybavení pro strážce pralesa. Zoo také distribuovala knihy s gorilí hrdinkou Mojou do škol v Kamerunu, aby u děti v těchto školách rozvíjela vztah k lidoopům i vztah k samotné přírodě. (Zoo Praha, 2008b)

Zoo Ústí nad Labem Nabídka výukových programů a pracovních listů Zoo nabízí pestrou škálu výukových programů. Pro 1. stupně základních škol jsou určeny programy Architekti zoo, Představ si, že.., Život na vesnici, Život kolem nás- voda, Život kolem nás-ptáci, Život kolem nás- les a zvířata hrou. Pro druhý stupeň ZŠ zoo nabízí programy Sloní hrátky a Stezkami zoo. Pro ZŠ a SŠ nabízí zoo výukové programy Chováme se jako zvířata, Nekupujme si jejich životy, Lidoopi, Šelmoviny, Zachraňme nosorožce, Zvířata nad propastí a Žijeme tu společně. Zoo nabízí výukový program na téma Lidoopi, který jako jediný v rámci kampaně EAZA není zpoplatněný. Primáti jsou součástí mnoha dalších výukových programů. Součástí programů jsou pracovní listy, jejichž ukázky jsou k dispozici na internetových stránkách zoo. (Zoo Ústí nad Labem, 2006c)

Zapojení zoo v kampani EAZA na ochranu velkých lidoopů Ústecká zoologická zahrada se aktivně zapojila do podpory kampaně EAZA. V rámci kampaně naplánovala spoustu aktivit pro veřejnost, prezentuje kampaň na svých webových stránkách a zaslala informace všem typům škol o možnosti zapojit se do připravovaných aktivit zoo na podporu kampaně. Hlavním cílem zoo je zvyšování povědomí o kampani a také zisk peněz z projektu ,,Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa¨. Pro návštěvníky zoo

jsou rozvěšeny na vzdělávacích panelech informace o kampani, na webových stránkách je pravidelně prezentován komiks VTEŘINKY Z ŇUŇÁKOVIC RODINKY, který zábavnou formou prezentuje celou kampaň lidoopi. Zoo uspořádala 23.4. Den Země v zoo, který byl kampani věnován, a kterého se zúčastnily školy a během prázdnin bude probíhat fotografická soutěž věnovaná orangutanům a gibonům. Vítězné práce budou vystaveny v zoo. Zoo vyhlásila pro žáky základních i středních škol spoustu soutěží na téma kampaně. Mezi ně patří výtvarná a tvůrčí dílna na téma ,,Hop a je tu 3D lidoop¨, projektové dny pro školy ústeckého kraje na téma kampaně, vystoupení dětí v taneční, pěvecké či literární podobě, soutěž o nejoriginálnější doplnění bubliny k fotografiím orangutanů, soutěž pro střední školy a odborná učiliště o nejlépe zpracovaný plakát na téma kampaně. (Zoo Ústí nad Labem, 2006b)

6.2Výsledky pozorování ZOO DĚČÍN Pokud návštěvník zamíří na prohlídku děčínské zoo pěšky, čeká ho ke vstupní bráně pořádný výstup. Zoologická zahrada Děčín se totiž nachází na vrcholu Pastýřské stěny nad městem. Toto zařízení je zaměřené převážně na českou faunu, ale na návštěvníka zde čekají i exotičtí chovanci. V pokladně je milý personál, který ochotně odpovídá na všechny dotazy a rozdává zdarma letáky o zoo. U vchodu jsou k dispozici pracovní listy na téma Zemí šelem, Zoorekordy, Ze života jedné želvy a Zvířata a jejich mláďata.

Datum pozorování: 24.5.2011 Rozloha: 6 hektarů Vstupné: Hlavní sezóna (květen-srpen): dospělý 90 Kč děti do 15 let, studenti a důchodci 50 Kč Vedlejší sezóna (listopad-duben, září): dospělý 70 Kč děti do 15 let, studenti a důchodci 40 Kč

Počet chovaných druhů vyšších primátů: 7 druhů

Druhy vyšších primátů: kalimiko goeldův (Callimico goeldii), kočkodan černolící (Cercopithecus ascanius), kotul veverovitý (Saimiri sciureus), kosman zakrslý (Cebuella pygmaeus), makak chocholatý (Macaca nigra nigra), malpa hnědá (Cebus apella), mangabej černý (Lophocebus albigena atterimus)

Makak chocholatý: Zoo Děčín chová nejpočetnější skupinu těchto makaků v ČR. Ve výběhu je osm členů tlupy, z toho samec Charlie, samečkové Satu a Hitam (oba synové Charliho) a samice Buffy, Princezna, Sura, Bayi a Kera.

Mangabej černý: Zoo Děčín chová nejstarší pár těchto primátů ze všech zoo na světě. Podmínky pro pozorování vyšších primátů: Ubikace v dobrém stavu. Vhodné podmínky pro pozorování, u všech ubikací nechybí informační tabule a popisné cedule. Dostatečný prostor pro pozorování, ale ubikace pro mangabeje a malpy se mi příliš nelíbí. Jsou zde klasické mříže, na zemi dlaždice a pár větví k posezení. Nicméně mají opice v ubikaci dostatek prostoru. Ubikace pro kalimika a kosmany jsou moderní, pěkné. Jako bariéry převážně slouží sklo.

Výběhy: Velký výběh pro makaky chocholaté, mají zde dostatek závěsných lan k lezení, kmeny stromů a trávu. Velký výběh s lanovými žebříky a lany mají i kotulové veverovití.

Komentované krmení vyšších primátů: 13:00 komentované krmení makaků chocholatých Krmení probíhá v květnu, červnu a v září jen o víkendech, v červnu a v srpnu denně.

Kampaň EAZA na záchranu lidoopů: Hned u vchodu do zoo je sběrné místo pro staré mobilní telefony, jejichž výtěžek bude věnován na záchranu goril v Africe. V zoo jsou také informační tabule o kampani a koná se zde výstava Přírodovědec v terénu, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet například mikroskopovat či si potěžkat transportní bednu na zvěř. Dále se zde seznámí s hlavními myšlenkami a cíly kampaně a mohou nahlédnout do toho, jak žije takový přírodovědec. Také je zde ukázka stravování, bydlení, seznam léků, které musí mít u sebe, náčiní do terénu atd.

Atrakce: V areálu zoo je dětské hřiště s lanovými prolézačkami a v zoo jsou rozmístěny kvízy pro děti.

Zajímavé expozice: V zoo je nový pavilon Ptačí dům, který je pěkný a moderní. Je tu k vidění například holub krvavý, kakadu brýlový či ara vojenský. Mezi zajímavá zvířata z české přírody patří dva jezevci lesní, které do zoo přinesl lesník jako malé. Mláďata totiž běhala kolem těla své matky, kterou srazilo auto. Dále je zde výběh vlků hřivnatých , lišky obecné, prasete divokého a ryse ostrovida. Z exotických zvířat zde najdeme například medvěda grizzly, nandu pampového, medvěda malajského, jaguarundiho, mravenečníky a kypybary.

Poznámky: V zoo je pouze jedna restaurace, ale vzhledem k malé rozloze to nevadí. Pro děti je zde mnoho kvízů a prolézaček a u pokladny je možnost nákupu suvenýrů. Zvířata z české fauny zde mají pěkné výběhy, exotičtější zástupci mají často nedostatečně velké výběhy (například medvěd malajský). Do zoo není možný vstup se psem. Parkoviště se nachází přímo před vchodem do zoo, je bezplatné. V areálu jsou dvoje toalety.

ZOO DVŮR KRÁLOVÉ Zoo Dvůr Králové je jednou z nejstarších zoologických zahrad v ČR. Asi nejvíce ji proslavil Josef Vágner svými odchyty afrických kopytníků ve volné přírodě. Zoologická zahrada chová velký počet druhů afrických živočichů a atmosféra Afriky n návštěvníky dýchne hned při vstupu do zoo.

Datum pozorování: 1.8.2010

Rozloha: 71 hektarů

Vstupné Zoo + Safari: Děti 3-15 let, důchodci, studenti 190 Kč Dospělý 290 Kč Skupina 10% sleva

Počet a chov vyšších primátů: 8

Zoo chová tři druhy velkých lidoopů, a to gorily nížinné, orangutany bornejské a šimpanze. Dále jsou v zoo chování hulmani jávští, guerézy angolské, kosmani zakrslí, kosmani bělovousí, lvíčci zlatí a lvíčci zlatohlaví.

Ubikace a výběhy: Orangutani bornejští a hulmani jávští se přesídlili z původního pavilonu opic do tropického pavilonu, který byl pro ně v roce 2008 nově zrekonstruován a nese název Ptačí svět. Návštěvníci zde mohou vidět pestrou škálu druhů tropických ptáků a součástí této tropické scenérie je krásná ubikace orangutanů bornejských a skupiny hulmanů jávských. Mají zde velké množství závěsných lan, hustou tropickou vegetaci, stromy i šumící vodopád. Prostorný výběh mají také gorily. V jejich výběhu je nainstalováno několik lanových prolézaček a je zde několik kmenů stromů. V blízkosti pavilonu Africké savany je pavilon pro lvíčky zlaté, lvíčky zlatohlavé a kosmany zakrslé.

Podmínky pro pozorování vyšších primátů: Zoologická zahrada poskytuje návštěvníkům vhodné podmínky pro pozorování. Kolem výběhů je dostatek prostoru a většina z nich je vybavená lavičkami k sezení, pozorování a k odpočinku. Nejlepší podmínky pro pozorování jsou asi v tropickém pavilónu, kde se nachází orangutani bornejští a hulmani jávští. Je zde příjemná atmosféra, příjemné sezení a klid, který doprovází zpěv tropických ptáků.

Zvířata z blízka: 14:00 Lidoopi květen, červen, září – víkendy a svátky červenec – srpen – denně Jedná se o program, který je zcela zdarma. Ošetřovatelé představí vlastnosti, zvyky, nálady jednotlivých lidoopů a poté zodpovídají na dotazy návštěvníků.

Enrichment: sociální, vybavení výběhů a ubikací je prostorné, nechybí ani prolézčky, závěsná lana, vegetace. Lidoopům podávány manipulační předměty.

Zapojení v kampani: Zoo nezapojena.

Zajímavé expozice: Nejzajímavější expozicí v zoo je bezesporu safari, které tuto zoo nejvíce proslavilo a které je návštěvníkům zpřístupněno od roku 1989. Ve velkých výbězích můžeme spatřit například antilopy losí, adaxe, zebry grévyho, antilopy koňské či pakoně běloocasé. Safari se projíždí v dvoupatrovém safaribusu a nově ho mohou návštěvníci projet i ve svém autě. Dalšími zajímavými expozicemi jsou pavilony Vodní svět, pavilon šelem, pavilon surikat, Africká savana. V pavilonu Africká savana jsou jejími nejzajímavějšími chovanci sloni afričtí. Mezi zajímavé výběhy patří Ostrov lemurů kata, průchozí voliéra ptáků a hlavně výběhy kopytníků. Zoo chová vzácné nosorožce černé a bílé, dále několik druhů zeber a žiraf.

Atrakce: Po celé zoo jsou rozmístěny různé prolézačky pro děti ze dřeva a z lan a také je tu pro ně několik zábavných kvízů umístěných u výběhů. Zoo nabízí možnost projet zoologickou zahradu za poplatek vláčkem. Děti mají možnost blízkého setkání se zvířaty v dětské zoo.

Poznámky: Jak už jsem se zmínila v úvodu, atmosféra Afrického kontinentu na návštěvníka dýchne hned při vstupu do zoo a působí na něho ještě při návratu domů. Zoo Dvůr Králové patří mezi ty lepší české zoologické zahrady. Sice se potýká s problémy v rámci vyčlenění z EAZA, ale má na svém kontu několik chovatelských úspěchů a její významnou činností je navrácení nosorožců do přírodních rezervací v Africe. V zoo je několik možností k občerstvení a je zde i dostatek toalet. Návštěvníci mohou využít bezplatného parkování. Do zoo povolen vstup se psy.

ZOO CHLEBY Zoo Chleby je nejmenší zoologickou zahradou v České Republice, která náležící do středočeského kraje. Je vhodným místem pro vzdělávání, rodinný výlet, odpočinek a trávení volného času.

Datum pozorování: 2.4.2011

Rozloha: pouhých 0,8 hektarů

Vstupné: Děti do velikosti pultu u pokladny vstup zdarma Studenti, důchodci

50 Kč

Dospělý

90 Kč

Počet a chov vyšších primátů : Počet: 1 druh Zoo chová pár gibonů žlutolících, kteří jsou u návštěvníků ale nejvíce oblíbení.

Pavilon opic: Moderní pavilon postavený podle chrámu v Kambodži Angkor Wat. Gibonům poskytuje úkryt a návštěvníkům příjemné prostředí pro pozorování. Pro jejich pohodlí je zde umístěna lavička.

Venkovní výběh: Umožňuje návštěvníkům sledovat primáty při jejich akrobatických kouscích. Giboni často prostrkují mřížemi své končetiny, proto jsou kolem klece umístěné varovné cedule, aby lidé nestrkali gibonům ruce. Tito primáti mají totiž ostré drápy i čelisti, což už na vlastní kůži vyzkoušelo pár neukázněných návštěvníků.

Komentované krmení: Komentované krmení gibonů zoo neposkytuje.

Kampaň EAZA Lidoopi: Zoo není členem EAZA, tudíž není zapojena ani do kampaně.

Atrakce: Přesto, že je zoo malá, nabízí svým návštěvníkům a to hlavně dětem spoustu zajímavých atrakcí. V areálu zoo je dětské hřiště, u pokladen možnost zakoupení suvenýrů. Nejatraktivnější na celém zařízení je kontaktní zoo. Nejen děti jistě potěší zážitek z blízkého setkání s prasátkem, kozami, bůvolem, koněm, lamou, morčaty, papouškem arou hyacintovým a hlavně gepardem štíhlým. Většina zvířat v zoo je totiž ochočená. A tak se návštěvníci pod dohledem ošetřovatele mohou vyfotografovat s papouškem na rameni, nakrmit dikobraze či vlézt do pavilonu geparda štíhlého. U pokladen je možnost zakoupit si sáček s krmnou směsí pro domácí zvířata.

Další zajímavé expozice: Mezi expozice, které stojí za shlédnutí patří mořské akvárium, voliéry dravců, voliéry bažantů, výběhy antilop nilgau, ocelotů velkých či muntžaků malých.

Poznámky: Zoo je velmi vhodná pro děti, kteří si z blízkého kontaktu se zvířaty odnesou spousty zážitků. V zoo je občerstvení i toalety. Před vchodem do zoo je možnost bezplatného parkování. Psi do zoo nesmějí.

PODKRUŠNOHORSKÝ ZOOPARK CHOMUTOV Cesta k zooparku Chomutov je velmi malebná. Cestou se nám odhalují krásné pohledy na Krušné hory. Zoopark se specializuje na chov zvířat z palearktické oblasti, která zahrnuje oblast Eurasie. Na jeho prohlídku je zapotřebí dostatek času, protože je největším zařízením svého druhu u nás.

Datum pozorování: 9.4. 20011 Rozloha: 112 hektarů

Vstupné: Děti, důchodci, studenti 45 Kč Dospělý

75 Kč

Chov primátů: Protože je zoopark zaměřen na Eurasijskou oblast, chová pouze jediný druh vyšších primátů. Jsou to makakové magoti, kteří žijí v oblasti Gibraltaru, kam byli v minulosti introdukováni z území Afriky. Makakové tu žijí v tlupě o patnácti jedincích. Mezi nimi je několik samic, samců i mláďat. V posledních letech jim tu byl vybudován prostorný výběh se spoustou závěsných lan, prolézaček a houpaček.

Komentované krmení: 12:30 u makaka magota Denně, není závislé na počasí.

Podmínky pro pozorování makaků magot: Kolem výběhu je dostatečný prostor pro pozorování, návštěvníci mají možnost opřít se o kamennou zídku nad výběhem či pozorovat makaky z lanové vyhlídky.

Kampaň EAZA: V zoo cedule, které seznamují návštěvníky s hlavními myšlenkami a cíly kampaně. Zoopark také sběrným místem pro staré mobilní telefony.

Zajímavé expozice: Součástí zooparku je od roku 2000 Eurosafari. Za poplatek (dospělý 40 Kč a děti 30 Kč) návštěvníky zaveze na své širé pláně safari souprava. Rozloha Eurosafari je 30 hektarů, ale není do ní započítaná rozloha vodní plochy. Návštěvníci si mohou odnést spoustu zážitků z pozorování zvířat zblízka a to bez bariér a mříží. Návštěvníci tu mohou spatřit například skotský náhorní skot, jelena evropského, zubry evropské, kianga, koně Převalského, muflony nebo pratury. Mezi zajímavé pavilony patří Noktuárium, což je pavilon nočních zvířat, kde se nachází kaloni egyptští, tarbíci velcí, ženetky tečkované čiježci ušatí. Druhým pavilonem je terárium s několika druhy plazů. Mezi nejatraktivnější expozice zoo patří velký výběh pro medvědy hnědé, jehož součástí je také velké jezírko. Dalším zajímavý pohled se návštěvníkům naskytne při pohledu do výběhu velkých kopytníků, rosomáků, mývalů severních, vlků eurasijských i do ptačích voliér. Zajímavou expozicí je rovněž expozice tuleňů kuželozubých.

Atrakce pro děti: Součástí zooparku je dětská zoo se spoustou prolézaček, houpaček, kde je možnost blízkého kontaktu s domácími zvířaty. Další atrakcí je Lanové centrum, které nabízí několik typů drah. Zooparkem projíždí vláček-lokálka Amálka, kterým se návštěvníci mohou za poplatek svézt.

Poznámky: Podkrušnohorský zoopark Chomutov je úžasným místem odpočinku a výbornou formou procházky. Za příhodnou cenu je možné shlédnout zajímavá zvířata Eurasijské fauny na neuvěřitelných 112 hektarech. Safari souprava nejezdí po vyznačených cestách, ale zajede přímo ke zvířatům, aspoň k těm, kteří nejsou příliš plachá. Návštěvníkům se naskytne

nádherný pohled na prohánějící se dva samce koně Převalského a asijského temperamentního osla kianga, jak prohání stádo muflonů. V areálu nechybí obchody se suvenýry, občerstvení ani toalety. V sousedství zooparku je ekocentrum a stanice pro handicapované živočichy. Parkoviště je přímo u zoo a parkovné je 50 Kč.Vstup se psy povolen.

ZOO LIBEREC Zoologická zahrada Liberec je nejstarší zoologickou zahradou na území České Republiky. Dalo by se říci, že je rozdělená na horní zastaralejší část a spodní modernější část. Zoo Liberec se rozkládá v členitém terénu. Stejně jako například pražská zoo má spodní a horní rovinatou část, mezi nimiž je svah se značným převýšením. Ve spodní části areálu se nachází jezírko, které je útočištěm mnoha druhů vodních ptáků a je veliké jako desetina celé zoo. Největším lákadlem pro návštěvníky jsou bílý tygři, které v České Republice chová jen Zoo Liberec a není tajemstvím, že je v Liberci i hokejový tým, který se pyšní stejným názvem.

Datum pozorování: 16.3.2011

Rozloha : 13,3 hektaru

Vstupné: Děti 3-15 let, studenti, důchodci Dospělý

65 Kč 115 Kč

Počet vyšších primátů chovaných v zoo: 7 druhů

Chov vyšších primátů : Zoo chová kočkodana zeleného, makaka lvího, tamarína pinčího, paviána pláštíkového, gibona bělolícího a dva lidoopi - orangutana sumaterského a šimpanze. Chov šimpanzů: Zoo chová jednu z nejpočetnějších skupin šimpanzů v ČR, šimpanzi mají k ubikaci venkovní výběh s houpačky a prolézačky. Zoo chová jen jednoho orangutana sumaterského, který je už starý a má špatné dolní končetiny.

V roce 2006 byl zrekonstruován pavilon opic, kde sídlí spolu se šimpanzi i makakové lví, giboni bělolící, tamaríni pinčí. Součástí objektu je vnitřní zázemí pro lachtany hřivnaté.

Podmínky pro pozorování vyšších primátů: Pro pozorování primátů mohou návštěvníci využít pavilon opic, kde je příjemné a prostorné prostředí pro pozorování. Chybí zde ale lavičky k sezení, aby se zde návštěvníci mohli chvíli zastavit. Výběh šimpanzů je za výběhem lachtanů, není k němu dobrý přístup.

Enrichment primátů: Výběh je vylepšen o prolézačky a houpačky, zoo se také věnuje malování šimpanzů. Šimpanzi pomocí temper, propisovacích tužek, roztíracích houbiček a voskových pastelek kreslí obrazy, které jsou vystavené v zoo. Orangutan má vylepšenou ubikaci o plastový míč, na stavění hnízda ke spaní, závěsná lana, kmeny stromů a zavěšenou pneumatiku.

Komentované krmení: Zoo nenabízí komentované krmení vyšších primátů.

Zapojení v kampani EAZA lidoopi: V zoo je sběrné místo na staré mobilní telefony. V zoo rozmístěny cedule, informující o kampani.

Ostatní expozice: Nejnovější a zároveň nejmodernějších z nich je tropický pavilon, ve kterém je chováno množství exotických ptáků. V pavilonu volně poletují malí tropičtí ptáci, například holubi nikobarští či pásovníci šedí. Ve spodním patře jsou terária, ve kterých žijí krokodýli čelnatí, , varani mangrovoví a nilští. Dalším pavilonem je pavilon slonů, který je nejstarším pavilonem v liberecké zoo a nutno dodat, že to je vidět. Sloni jsou uzavřeni v malém vnitřním prostoru, ve kterém není příjemně ani samotným návštěvníkům. Venkovní výběh je prostorný. Hned na pavilon slonů navazuje celkem útulný pavilon pro žirafy. Velmi hezký je pavilon šelem, jehož hlavními chovanci jsou bílý tygři-chlouba liberecké zoo. Prostor na pozorování je ale velmi malý, nevím, zda by se tam celá školní třída pohodlně vešla.

Atrakce pro děti: V zoo je dětské hřiště a kontaktní zoo.

Poznámky: Z prohlídky jsem měla smíšené pocity. Zoo je na jednu stranu zastaralá s modernějším spodním jádrem. V celém areálu jsou pěkně informační tabule, zřejmě nejsou dlouhého stáří. Mimo hlavní sezónu není v zoo v provozu většina občerstvení ani obchod se suvenýry. V provozu je jediný bufet, ve kterém není možno posedět. Najíst se tedy návštěvník musí venku na lavičkách, které jsou sice zastřešené, ale je zde zima. V prostorách zoologické zahrady bylo velmi obtížné sehnat nějakého ošetřovatele. V zoo je dostatek toalet. Parkoviště je zhruba 150 metrů od zoo a platí zde parkovací hodiny. Psy do zoo nesmějí.

ZOO OHRADA Jen za velkou vodní plochou od zámku Hluboká nad Vltavou se nachází jedna ze šestnácti zoologických zahrad v České Republice. Zoo Ohrada prošla v posledních letech rozsáhlou modernizací a z původního zvěřince patřícímu loveckému zámečku se stalo útočištěm mnoha evropských i cizokrajných živočichů. Zoo slouží i jako stanice pro handicapovaná zvířata.

Datum pozorování: 17.6. 20011

Rozloha: 6 hektarů

Vstupné: Dospělý

90 Kč

Děti 3-15 let

50 Kč

Studenti, důchodci 60 Kč

Počet druhů vyšších primátů: 3

Chov vyšších primátů: Zoo chová kosmana zakrslého, tamarína vousatého a kočkodana husarského.

V pavilonu tropů volně běhají kosmani zakrslý, je-li návštěvník pozorný, může spatřit tuto malou opici z těsné blízkosti. V pavilonu opic jsou také tamaríni vousatí, kteří mají výběh do vnější strany pavilonu. Expozice kočkodanů husarských je prostorná. Výběh tvoří travnatá pláň s kameny a uprostřed je mohutný kmen stromu, po kterém kočkodani šplhají a sedávají na jeho vrcholu.

Podmínky pro pozorování vyšších primátů: Prostředí tropického pavilonu je příjemné, ale pavilon není příliš velký. Jednotlivci mají vhodné podmínky pro pozorování. Školáci by ale museli být pro pozorování rozděleni na skupinky. V pavilonu není sezení. U expozice kočkodanů husarských je prostoru dostatek, ale i zde chybí sezení. Komentované krmení: 15:00 komentované krmení kočkodanů husarských Poznámka: v letních měsících a příležitostné

Zapojení v kampani EAZA lidoopi: V zoo je sběrné místo na staré mobilní telefony. V zoo rozmístěny cedule, informující o kampani.

Zajímavé expozice: V zoo je zajímavých expozic několik. Hned za pokladnou je moderní expozice psounů prériových a jedna z nejnovějších expozic pro nosály červené. Z české fauny je zde zastoupen medvěd hnědý, který má ubikaci hned vedle loveckého zámečku, dále rys ostrovid, vlk eurasijský, který je ale ve výběhu sám a má žalostně malý prostor. Velmi pěknou a dětmi oblíbenou atrakcí je expozice vyder říčních, ostrov lemurů kata a expozice surikat. Munický rybník, který ohraničuje část zoo je vhodným prostředím pro chov několika vodních ptáků. Návštěvníci se mohou projít i ptačí voliérou, kde mohou sledovat ptáky v těsné blízkosti. V zadní části zoo, která se stále rozšiřuje je expozice jezevčí skály, kde si návštěvníci mohou prohlédnout jezevce ve výběhu i spícího v brlohu. Do pavilonu se děti mohou proplížit jezevčím tunelem. Hned vedle je expozice Český les s druhy ptáků naší přírody.

Atrakce: Na začátku zoologické zahrady je malé dětské hřiště. Cestou do zadní části zoo na děti čeká spousta zajímavých kvízů a her. Mohou se například zvážit a váha jim prozradí, který chovanec zoo má stejnou hmotnost jako oni. Na úplném konci zoo je nové ekocentrum a velké dětské hřiště se spoustou prolézaček a s kontaktní zoo s domácími zvířaty.

Poznámky: Zoo Ohrada je velmi pěkná a moderní zoologická zahrada, která je ve fázi rozšiřování. V posledních letech zde došlo k rozsáhlé modernizaci. Jako negativum jsem shledala jen výběh pro vlky, který mi přišel nedostatečný. Parkoviště je u zoo a platí se poplatek 50 Kč, toalety jsou v přední i zadní části zoo. Psy do zoo nesmějí.

ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ Zoologická zahrada města Plzně tvoří společně s botanickou zahradou jeden velký komplex. Stejně jako se vyskytují v části zoo rostlinné vsuvky, tak i v botanické části komplexu nalezneme terária s některými druhy živočichů. Zoo tak nabízí návštěvníkům ucelený zážitek z vycházky do přírody.

Datum pozorování: 12.3.2011

Rozloha: 21 hektarů

Vstupné: Období 1.4.-31.10. Dospělý

120 Kč

Děti 3-15 let, studenti a důchodci 90 Kč Období 1.11.-31.3. Dospělý

90 Kč

Děti 3-15 let, studenti a důchodci 60 Kč

Počet vyšších primátů chovaných v zoo : 13

Chov vyšších primátů: V zoo jsou chovanci těchto druhů primátů: gibon lar, gueréza angolská, kosman bělovousý, kosman zakrslý, lvíček zlatohlavý, makak lví, malpa hnědá, mirikina, šimpanz učenlivý, tamarín pinčí, tamarín sedlový, tamarín vousatý, tamarín žlutoruký. Šimpanzi sídlí v pavilonu společném pro kosmany zakrslé, lvíčky zlatohlavé, malpy hnědé a kočkodany. V jejich vnitřní ubikaci jsou závěsná lana, kmen stromu a ke zdem mají šimpanzi připevněné plošiny, které mohou využívat ke spánku a odpočinku. Venkovní výběh šestičlenné tlupy šimpanzů je prostorný, s travním porostem, kmeny stromů a je ohrazen vodním příkopem s elektrickým ohradníkem. Expozice gibonů se skládá z vnitřní ubikace, do které mohou návštěvníci nahlédnout sklem a venkovním výběhem s velkým stromem s mohutnými větvemi. Návštěvníci tak mohou vidět obdivující akrobatické kousky těchto primátů.

Enrichment: Šimpanzi - enrichment sociální (vytvoření tlupy, které tvoří i šimpanzi ve volné přírodě), potravní (šimpanzům je podávána potrava zábavnou a hranou formou při které musí přemýšlet, jídlo je jim dáváno do uměle vytvořených termitišť-návštěvníci tak mohou sledovat jejich nástrojové chování), vylepšování ubikací (ve vnitřních prostorách jsou nainstalována závěsná lana, houpačky, lanový žebřík, krátké klády a odpočívací plošiny. Je jim podávána k dispozici dřevitá podestýlka k vytvoření hnízda na spaní a odpočinek.

Komentované krmení : 14:00 u šimpanzů V sezóně probíhá komentované krmení denně.

Zapojení v kampani EAZA lidoopi: V zoo je sběrné místo na staré mobilní telefony. V zoo rozmístěny cedule, informující o kampani.

Pavilony: Zoo je rozdělená do biogeografických oblastí, takže názvy pavilónů většinou nesou jejich názvy. V zoo je hned několik pavilonů. Jedním z nich je Austrálie, kde je vnitřní ubikace pro klokany a také jsou zde ptáci Austrálie, dalšími pavilóny jsou Noční svět Afriky, Pavilon Tropů, Sonorská poušť, Africký dům a Madagaskarský pavilón.

Jiné zajímavé expozice: Mezi atraktivní expozice plzeňské zoo patří výběhy palearktické oblasti, kde je ke shlédnutí tygr ussurijský, velký výběh vlků a medvědů hnědých s velkým členitým terénem, dále expozice klokanů rudokrkých a klokanů rudých, lemuří ostrovy, výběh tučňáků Humboldtových, voliéry dravých ptáků, nové výběhy pro nosorožce indické a žirafy Rotschildovi a statek Luftnerka. Nedlouho se také v zoo koná sokolnické vystoupení, které je hodně u návštěvníků oblíbené. Sokolníci zde zábavnou formou představují své svěřence a nechávají je proletět se nad plzeňskou zoo.

Atrakce pro děti: V zoo je několik dětských hřišť a v celém areálu je spousta prolézaček, houpaček, kvízů a soutěží. Děti si například mohou vyzkoušet jakou průměrnou rychlostí jsou schopny běžet a porovnat svůj výsledek s gepardem štíhlým. V areálu je také velký obchod se suvenýry, který se nachází u lemurů. V zoo jezdí vláček. V areálu zoo je dinopark a je možné zakoupit si společný vstup do zoo i dinoparku. Děti mají možnost svézt se na ponících.

Poznámky: Zoologická zahrada v Plzni je jednou z nejhezčích zoo v České Republice. Nabízí spoustu vyžití a zábavy pro malé i velké návštěvníky zoo. Z pohledu primatologie jsem zoo shledala jako velmi zajímavou a vhodnou pro výuku na základních i středních školách. Psy do zoo nesmějí.

ZOO PRAHA Zoologická zahrada v Praze je moderním výchovně-vzdělávacím zařízením, místem aktivního odpočinku a zábavy a také vhodným prostředím pro trávení volného času. V areálu tohoto zařízení je několik moderních budov včetně vzdělávacího centra, stylově řešené cesty, spousta dětských hřišť a jiných zajímavostí. Je to nejnavštěvovanější zoologická zahrada České Republiky.

Datum pozorování: 14.9. 2010

Rozloha : 60 hektarů

Poloha : Velmi členitý terén, který se nachází na trojských pozemcích nedaleko sídliště Bohnice a v těsném sousedství parku Stromovka.. Nalezneme zde rovinaté oblasti, travnaté svahy i skály s velkým převýšením a v horní části areálu náhorní roviny.

Vstupné : Studenti , Děti 3-15 let, důchodci 100 Kč Dospělí 150 Kč

Počet druhů vyšších primátů : 13

Chov vyšších primátů v zoo: Chovancem zoo je gibon lar, gorila nížinná, gueréza pláštíková, chápan středoamerický, kotul veverovitý, lvíček zlatohlavý, makak magot, makak vepří, mirikina bolívijská, orangutan sumaterský, talapoin severní, tamarín bělovousý a tamarín žlutoruký. Pavilon goril- gorily jsou snad nejznámějšími obyvateli pražské zoologické zahrady. Díky projektu Odhalení zná snad každé dítě v ČR gorilku Moju.

Komentované krmení : 11:00 Setkání u goril Na jaře jen o víkendech, od června až do konce srpna denně. Komentované krmení se koná jen za hezkého počasí.

Podmínky pro pozorování: Nejlepší podmínky pro pozorování vyšších primátů poskytuje pavilon opic, kde za prosklenou bariérou mohou návštěvníci sledovat skupinu známých pražských goril. V prostoru vnitřního pavilonu jsou místa k sezení a dostatek prostoru i pro celou školní třídu. U východu pavilonu goril je ubikace s venkovním výběhem pro tamaríny žlutoruké. Dobré podmínky pro pozorování také poskytuje pavilon Indonéská džungle, kde je možno vidět makaky vepří a v horních patrech orangutany sumaterské a gibony lar, kteří mají společný venkovní členitý výběh. Pohodlně lze sledovat i ostatní druhy primátů. Kousek od pavilonu Sečuán se v dřevěném domečku prohání tlupa kotulů veverovitých a naproti pavilonu šelem je expozice makaků magot, kterou obydlují v členitém terénu společně s paovcemi hřivnatými. Enrichment:

Gorily – potravní enrichment (potrava je gorilám umisťována do různých nádob, do kterých se nejdříve zvířata musejí dostat), sociální (zvířata jsou chována v přirozené sociální skupině, vylepšení ubikací (v ubikaci i venkovním výběhu jsou umístěné různá lana na zavěšování, lezení, dále kmeny stromů. Do výběhu i ubikace pravidelně umisťovány dřevěné či plastové předměty, se které mají gorily zabavit.

Zapojení zoo v kampani EAZA Lidoopi: Zoo Praha je iniciátorem akce ,,Přineste starý mobil, podpořte strážce lesa‘‘. Se společností Rema Systém uzavřela dohodu o tom, že z každého recyklovaného telefonu půjde částka 10 Kč na záchranu goril v Africe. Po zoo jsou rozestavěny informační cedule, které seznamují návštěvníky s hlavními cíly, záměry a myšlenkami kampaně.

Ostatní pavilóny: Mezi nejstarší pavilony pražské zoo patří pavilon pro slony a hrochy, který už je ale v rekonstrukci. Nový pavilon bude stát v horní části zoo. Mezi moderní pavilony patří pavilon kočkovitých šelem, pavilon tučňáků Humboldtových, pavilón gaviálů, pavilon velkých želv, Sečuán, kde může návštěvník spatřit několik druhů exotických ptáků. Dále Africký dům a Afrika zblízka.

Zajímavé expozice: Zajímavých expozic zoo nabízí hned několik. Mezi nejatraktivnější z nich patří expozice ledních medvědů, Vodní svět, Výběhy afrických kopytníků, Severský les, výběhy horských kopytníků, výběhy kočkovitých šelem, průchozí ptačí voliéry, expozice vyder severoamerických a v neposlední řadě expozice lachtanů.

Atrakce pro děti: V zoo jezdí vláček, z dolního části zoo je možné přepravit se za poplatek lanovkou do horní části zoo. Další zajímavou atrakcí pro děti je kontaktní zoo, kde si děti mohou zakoupit za 5 Kč i krmení pro domácí zvířata. V zoo je několik dětských hřišť se spoustou houpaček, lanových drah či jiných vyžití pro děti.

Poznámky: Pražská zoologická zahrada je naší snad nejznámější zoo. Parkovat je možno na třech parkovištích u areálu zoo. Poplatek za auto je 100 Kč/den, autobus 300/den. Do zoo smí i psy.

ZOO ÚSTÍ NAD LABEM Zoologická zahrada se rozkládá na svazích Mariánské skály, což napovídá, že při procházce po ústecké zoo si návštěvník vyšlápne pěkný kopec. Tento výšlap ale stojí za to, protože na vrcholku se nacházejí nejmodernější pavilóny zoologické zahrady a v neposlední řadě se naskytne panoramatický výhled na město Ústí nad Labem.

Datum pozorování: 30.4. 2011

Rozloha: 26 hektarů

Vstupné: vstupné je po celý rok jednotné Dospělý

100 Kč

Děti 3-15 let, studenti, důchodci 50 Kč

Počet druhů vyšších primátů: 14 druhů

Chov vyšších primátů v zoo: Zoo chová nejvíce druhů vyšších primátů ze všech zoo v Čechách. Ubikace vyšších primátů, kteří pocházejí z jednoho kontinentu sídlí u sebe. Takže návštěvníci mohou navštívit expozici orangutanů bornejských, expozice vyšších primátů afrického kontinentu a pavilon s výběhy primátů pocházejících z Jižní a Střední Ameriky. V zoo je k pozorování gibon bělolící, gueréza pláštíková, hulman jávský, hulman stříbrný, kočkodan Brazzův, kočkodan diadémový, kočkodan Dianin, kosman zakrslý, lvíček zlatý, makak kápový, mandril, orangutan bornejský, tamarín bělohubý, tamarín pinčí a tamarín žlutoruký. V ústecké zoologické zahradě je rodina orangutanů, která žije v ubikaci pospolu, ačkoliv v přírodě samec nezůstává s mláďaty. Samec Ňuňák je ale velmi laskavým otcem, proto nebyl od rodiny separován. Se samečkem Budim si i rád hraje.

Podmínky pro pozorování: Expozice orangutanů nabízí výborné podmínky pro pozorování, možnost sezení v malé návštěvní hale, kde je výhled do vnitřní ubikace, je zde mnoho informačních tabulí a také možnost shlédnutí krátkého filmu o enrichmentu orangutanů v ústecké zoo.

Expozice afrických primátů se nachází nedaleko expozice orangutanů bornejských. Je zde několik druhů středních až velkých vyšších primátů, mezi nejzajímavějšími z nich je Mandril- pavián s nápadnou kresbou v obličeji. Expozice opic amerického kontinentu se nachází v kopci. Je zde pavilon, kde jsou možné vidět vnitřní ubikace opic, které jsou vybavené spoustou vegetace, provazových lan a borkou stromů. V pavilonu je posezení a dostatek prostoru. Uprostřed pavilonu je výstava výkresů žáků ústeckých škol na téma kampaně EAZA.

Komentované krmení: krmení a enrichment u orangutanů 10:15 Komentované krmení a enrichment probíhají denně.

Enrichment: Zoo se stará o enrichment orangutanů a to jak sociální, potravní, tak i o vybavení ubikací a podává orangutanům předměty k manipulování. Mezi nejoblíbenější zábavu ústeckých orangutanů patří oblékání se do oblečení a prostěradel, což je pro ně velká zábava. Orangutani mají také velmi rádi na hraní papírové krabice a roury od koberců. Potravu jim ošetřovatelé schovávají do různých zařízení, které jsou na to speciálně vyrobena. Zoo například od letošního roku používá tzv. krmnou bednu, do které se dávají jogurty, různé kaše a jiná strava. Orangutani se pak brčky i jinými nástroji snaží potravu z bedny získat. Mezi další oblíbené podávání potravy patří medem natřené oříšky, které ošetřovatelé nalepí mezi listy Zlatých stránek. Zoo se stará i o enrichment ostatních druhů vyšších primátů v zoo. Například lvíčkům je podáván bambus s navrtanými díry pro červy, nebo navrtané otvory do stromů pro piškoty a arabskou gumu.

Zapojení v kampani EAZA lidoopi: V zoo je sběrné místo na staré mobilní telefony. V zoo rozmístěny cedule, informující o kampani.

Zajímavé expozice: V zoo je mnoho zajímavých pavilonů a expozic se zvířaty. Nejnovějším a moderním zařízením je nový pavilon slonů, v němž jsou zatažitelné sloupy, které mohou jednotlivá zvířata od sebe oddělit. Venkovní výběh slonů je prostorný. V blízkosti slonů se nalézají žirafy Rothschildovi a nosorožci tuponosí. Dalším moderním pavilonem je pavilon šelem,

kde mají svá útočiště medvědi malajští, levharti mandžuský, tygr malajský a levharti obláčkový. Mezi jiná zajímavá zvířata patří pandy červené, tuleni obecní či tapíři jihoameričtí.

Atrakce pro děti: V zoo je pro děti mnoho atraktivních míst. Jedním z nich je dinosauří stezka s dřevěnými maketami těchto praještěrů. Dále dětská zoo, kde mohou děti přijít do kontaktu s domácími zvířaty a nakrmit je. Jsou zde také dětská hřiště, prolézačky a u výběhů jsou různé formy kvízů.

Poznámky: Ústecká zoologická zahrada je moderním zařízením, které se snaží poskytnout svým chovancům co nejlepší životní podmínky a dbá na obohacení jejich prostředí. Z hlediska primatologie je velmi vhodnou zoo pro výuku žáků základních i středních škol. V areálu nechybí občerstvení, toalety a parkovné před zoo je zdarma. Vstup se psy povolen.

6.3 Výsledky skórování Tab. 1: Skórování zoologických zahrad v Čechách 1 počet

ZOO

2 oblasti

druhů

3

4

podmínky

výukové

pozorování

programy

5 6 7 8 9 10 11 pracovní komentované enrichment kampaň atrakce celkový skóre listy

krmení

EAZA

dojem

Dečín

2

2

2

1

1

1

1

4

3

1

18

Dvůr Králové

3

2

3

2

2

1

3

0

3

1

20

Chleby

1

1

3

0

0

0

2

0

3

1

11

Chomutov

1

1

2

1

1

1

2

3

3

2

17

Liberec

2

2

2

1

2

0

4

3

3

1

20

Ohrada

1

2

2

1

0

1

2

3

3

2

17

Plzeň

3

2

3

2

2

1

4

4

3

2

26

Praha

3

2

3

1

1

1

4

5

3

2

25

Ústí nad Labem

3

2

3

2

2

1

4

4

3

2

26

7 Diskuse Hypotéza 1) Předpokládám, že všechny zoologické zahrady v Čechách nabízejí školám výukové programy, ale ne všechny mají v nabídce program zaměřený na primáty.

Výukové programy nabízí základním a středním školám osm z devíti zoologických zahrad v Čechách. Pouze Zoo Chleby nenabízí výukové programy. Školy si ale v této zoo mohou objednat biologickou přednášku, jejíž součástí jsou kvízy a soutěže pro žáky. Výukový program zaměřený na primáty nabízí jen Zoologické zahrady ve Dvoře Králové, v Plzni a v Ústí nad Labem. Zoologická zahrada Praha ale program zaměřený na primáty připravuje.

Mohu tedy konstatovat, že se mi hypotéza zčásti potvrdila.

Hypotéz 2) Domnívám se, že pracovní listy zaměřené na vyšší primáty nejsou v zoologických zahradách běžně v nabídce.

Pracovní listy poskytuje šest zoologických zahrad v Čechách. Z těchto zoo nabízí pracovní listy na téma primáti Zoologická zahrada Dvůr Králové, Zoologická zahrada Liberec, Zoologická zahrada Plzeň a Zoologická zahrada Ústí nad Labem. Jen čtyři z devíti zoologických zahrad v Čechách tedy nabízí pracovní listy zaměřené na primáty, Zoologická zahrada Chleby a zoologická zahrada Ohrada pracovní listy nenabízí.

Mohu tedy konstatovat, že se mi hypotéza potvrdila.

Hypotéza 3) Předpokládám, že ve všech zoo v Čechách je komentované krmení aspoň některého druhu vyšších primátů.

Z výsledků pozorování jsem dospěla k názorům, že ve dvou zoo v Čechách není komentované krmení vyšších primátů. Jedná se o zoologickou zahradu Chleby a Liberec. V zoologické zahradě Děčín mohou návštěvníci vidět komentované krmení makaků chocholatých, v Zoo ve Dvoře Králové krmení orangutanů, Zoopark Chomutov nabízí komentované krmení makaků magotů, Zoo Ohrada kočkodanů husarských, Zoo Plzeň

komentované krmení šimpanzů, Zoo Praha krmení goril a Zoo Ústí nad Labem nabízí komentované krmení orangutanů.

Mohu konstatovat, že se mi hypotéza nepotvrdila.

Hypotéza 4) Předpokládám, že většina zoo v Čechách podporuje kampaň EAZA na ochranu lidoopů.

Kampaň EAZA na ochranu velkých lidoopů a gibonů, která započala své konání 1.10.2010 a končí 30.9.2011 podporuje sedm z devíti zoo v Čechách. Zoo Chleby není členem EAZA, proto se kampaně neúčastní a Zoo Dvůr Králové byla z členství vyřazena. Podkrušnohorský Zoopark Chomutov, Zoologická zahrada Liberec, Zoologická zahrada Ohrada podporují kampaň EAZA zvyšováním povědomí o kampani, seznámením s jejími hlavními cíly a myšlenkami a jsou sběrným místem pro staré mobilní telefony, z jejichž recyklace jde vybraná částka na záchranu goril v Africe (z každého telefonu 10 Kč). Zoo Děčín, Zoo Plzeň a Zoo Ústí nad Labem se do kampaně připojily mimo zvyšováním povědomí o kampani a tím, že jsou sběrnými místy pro staré telefony ještě pořádáním akcí na podporu kampaně. Ačkoliv v Zoo Děčín nechovají lidoopi, zoo se rozhodla podpořit kampaň pořádáním několika akcí. První z nich byl Den mateřského jazyka, kde proběhlo vyhlášení soutěže o nejlepší říkanku na téma lidoopi. Další akcí je výstava Přírodovědec v terénu, kde si návštěvníci mohou prohlédnout jak vypadá stan a běžný den přírodovědce a poslední akcí je Barevný týden, což je tradiční výtvarná dílna pro děti základních škol na téma kampaně. Zoo Plzeň podpořila kampaň komentovaným setkáním v zoo na téma primáti a vyhlásila soutěž pro mateřské, základní a střední školy Malujeme Lidoopi. Pražská zoologická zahrada se v kampani EAZA z českých zoologických zahrad angažuje nejvíce. Je organizátorem projektu,, Přineste starý mobil, podpořte strážce pralesa!‘‘ Dále vyhlásila Dny MayDay, v nichž žáci ze spřátelených škol seznamovali návštěvníky se svými projekty a prodejem vlastních výrobků s tematikou lidoopů získávali finance pro kampaň. Další akcí byl květnový Běh pro gorily, jehož byla pražská zoo spolupořadatelem a další akcí uspořádanou na den dětí byl Dětský den s kampaní EAZA 2011. Většina zoologických zahrad v Čechách tedy kampaň podporuje.

Mohu konstatovat, že se mi hypotéza potvrdila.

Hypotéta 5) Domnívám se, že Zoo Praha je pro výuku primátů na základních a středních školách ze všech zoo v Čechách nejvhodnější.

Zoologické zahrady v Čechách se od sebe velmi liší. Některé chovají široké spektrum vyšších primátů. Mezi ně patří například Zoo Ústí nad Labem, Zoo Praha a Zoo Plzeň. Zoologická zahrada Chleby chová jen jediný druh- gibony žlutolícé, ale je nejmenší zoo v ČR a pomalu se rozrůstá. Podkrušnohorský zoopark Chomutov chová také jediný druh vyšších primátů, ale je to z důvodu zaměření zoo na Eurasijskou oblast, kde se vyskytuje jen makak magot. Z výsledků skórování vyšlo, že nejvhodnějšími zoologickými zahradami pro výuku vyšších primátů na základních a středních školách jsou Zoologická zahrada Plzeň a Zoologická zahrada Ústí nad Labem. Zoo Praha získala jen o jediný bod méně, ale je to kvůli tomu, že nemá v nabídce výukový program a pracovní listy zaměřené na primáty. Zoo Praha je také velmi vhodnou zoo pro výuku primátů na základních a středních školách.

Mohu konstatovat, že se mi hypotéza nepotvrdila.

8 Závěry Cílem mé práce bylo na základě pozorování v zoologických zahradách a na základě prostudování internetových zdrojů zanalyzovat chov vyšších primátů v Čechách a vyhodnotit, které zoo jsou pro návštěvu základních a středních škol nejvhodnější.

Na základě výsledků výzkumu jsem vyvodila tyto závěry:

Hypotéza 1 – částečně potvrzena Výukové programy nabízejí základním a středním školám všechny zoologické zahrady v Čechách kromě Zoo Chleby. Speciálně zaměřený program na primáty má ve své nabídce pouze Zoologická zahrada Dvůr Králové, Zoologická a botanická zahrada Plzeň a Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Hypotéza 2 – potvrzena Pracovní listy zaměřené na vyšší primáty poskytuje pouze Zoologická zahrada Dvůr Králové, Zoologická zahrada Liberec, Zoologická a botanická zahrada Plzeň a Zoologická zahrada Ústí nad Labem.

Hypotéza 3 – nepotvrzena Komentované krmení vyšších primátů není v Zoologické zahradě Chleby ani v Zoologické zahradě Liberec.

Hypotéza 4 – potvrzena Kampaň na ochranu velkých lidoopů a gibonů podporuje většina zoo v Čechách. Pouze Zoologická zahrada Dvůr Králové a zoologická zahrada Chleby nejsou členy EAZA a kampaně se neúčastní.

Hypotéza 5 – nepotvrzena

Zoologická zahrada není nejvhodnější zoo pro výuku vyšších primátů na základních a středních školách ze všech zoo v Čechách. Je sice pro výuku vhodná, ale ve výsledcích skórování před ní o jeden bod vyhrály zoologické zahrady Plzeň a Ústí nad Labem.

Na základě výsledků výzkumu jsem dospěla k těmto závěrům a doporučení:

Nejvhodnější zoologickou zahradou pro výuku vyšších primátů na základních a středních školách jsem shledala Zoologickou a botanickou zahradu Plzeň a Zoologickou zahradu Ústí nad Labem, které chovají široké spektrum druhů vyšších primátů, zapojují se do kampaně EAZA, poskytují vhodné podmínky pro pozorování primátů, je zde možnost vidět ukázku komentovaného krmení a školám nabízí výukový program a pracovní listy zaměřené na primáty. Zoologická zahrada Praha je také velmi vhodnou zoo pro výuku primatologie. Za Zoo Plzeň a Zoo Ústí nad Labem zaostala o jeden bod a to z důvodu, že zatím nenabízí výukový program a pracovní listy zaměřené na vyšší primáty. Ve skórování si vedly dobře i Zoo Dvůr Králové a Zoo Liberec. Za nimi pak skončily Zoo Děčín, Zoo Chomutov a Zoo Ohrada. Návštěva těchto atraktivních zoo jistě bude pro žáky také zpestřením. I zde se žáci dozvědí spoustu nových informací o životě primátů. Nejhůře dopadla Zoo Chleby, která chová pouze jediný druh vyšších primátů, ale je to malá zoo a zatím se rozrůstá.

Základním a středním školám bych tedy na základě svého výzkumu doporučila pro výuku vyšších primátů Zoo Plzeň, Zoo Praha, Zoo Ústí nad Labem, Zoo Dvůr Králové a Zoo Liberec, kde je chováno nejvíce druhů vyšších primátů, je zde nejvíce dbáno na enrichment a žáci se zde dozvědí nejvíce informací o životě vyšších primátů.

Seznam použitých informačních zdrojů

Monografie 1. ANDĚROVÁ, R. Historie zoo Praha. Praha: Zoologická zahrada hl. m. Prahy, 2008. 96 s.

2. BOBEK, M., SMRČEK, M., BAALBAKI, K. Odhalení: Trochu jiná reality show. Praha: Radioservis, 2007. 228s. ISBN 80-86212-52-1.

3. DE WAAL, F. Dobráci od přírody. 1.vyd. Praha: Academia, 2006. 325 s. ISBN 80-2001421-7.

4. DOBRORUKA, L, J. Poloopice a opice. 2. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1983. 206 s. ISBN 07-005-83.

5. DRŐSCHER, V. Lidoopi. Plzeň: Fraus, 2007. 48 s. ISBN 978-80-7238-566-9.

6. FOKT, M. Zoologické zahrady České republiky a okolních zemí. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 338 s. ISBN 978-80-200-1620-1

7. KLIKA, I., KLIMEŠ, R. Lidé a zvířata. Historie vzniku a významu zoologických zahrad. Zlín: Foto art, 2005. 223s. ISBN 80-239-5488-1.

8. KOŘÍNEK, M. Velká kniha pro chovatele savců. Olomouc: Rubico, 2000. 326s. ISBN 8085839-52-0.

9. KOŘÍNEK, M. Zoologická zahrada. Olomouc: Rubico, 1999. 326s. ISBN 80-85839-29-6.

10. UHLENBROEKOVÁ, Ch. Život zvířat. Euromedia group, k.s. – knižní klub, 2009. 512 s. ISBN 978-80-242-2499-2.

11. VANČATA, V. Primatologie. Díl 2. Catarrhina – opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2003. 260 s. ISBN 80-7290-127-3.

12. VANČATA, V. Primatologie. Díl 1. Evoluce, adaptace, ekologie a chování primátů – Prosimii a Platyrrhina. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2003. 234 s. ISBN 80-7290-093-5.

13. VOTRUBA, M., VOGELTANZ, J. Zoo Plzeň 80 let. Plzeň : Starý most, 2006. 132s. ISBN 80-239-6771-1.

14. Ottova obrazová encyklopedie Zvířata. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. 608 s. ISBN 80-7360-388-8

WWW stránka, elektronické monografie

15. EAZA. About EAZA. 2010. Dostupné z: . [Citováno 24.2.2011]. 16. EAZA. EAZA conservationCampaigns.2010. Dostupné z: .[Citováno 24.2.2011]. 17. EAZA. EAZA membership. 2010. Dostupné z: . [Citováno 14.3.2011]. 18. IUCN. About IUCN. Dostupné z: . [Datum poslední revize 11.2.2011]. 19. UCSZ. Poslání UCSZ. 2011. Dostupné z: . [Citováno 30.3.2011]. 20. VIDAKOVITZ, I. and col. About campaign EAZA ape. Dostupné z: . [Citováno 22.2.2011]. 21. WAZA. About WAZA. Dostupné z: . [Citováno 16.5.2011]. 22. WAZA. Members. Dostupné z:< http://www.waza.org/en/site/about-waza/members.>. [Citováno 16.5. 2011]. 23. ZOO DĚČÍN. Ape Campaign 2010/2011. 2010. Dostupné z: .[Citováno 1.5.2011].

24. ZOO DĚČÍN. Nabídka výukových programů. 2007. Dostupné z: . [Citováno 1.5.2011]. 25. ZOO DĚČÍN. O zoo. 2007. Dostupné z: .[Citováno 1.5.2011]. 26. ZOO DĚČÍN. Výroční zpráva 2001.2007. Dostupné z: .[Citováno 1.5.2011]. 27. ZOO DVŮR KRÁLOVÉ. Děti 3-8 let. Dostupné z: . [Citováno 1.6.2011]. 28. ZOO DVŮR KRÁLOVÉ. Děti 9-14. Dostupné z:.[Citováno 1.6.2011] 29. ZOO DVŮR KRÁLOVÉ. Děti 15-18 let. Dostupné z:.[Citováno 1.6.2011] 30. ZOO DVŮR KRÁLOVÉ. Historie a současnost. Dostupné z: . [Citováno 1.6.2011]. 31. ZOO DVŮR KRÁLOVÉ. Pracovní listy. Dostupné z:.[Citováno 1.6.2011]. 32. ZOO CHLEBY. Historie a současnost zoo Chleby. Dostupné z: . [Citováno 18.5.2011]. 33. ZOO CHLEBY. Vstup do zoo. Dostupné z: . [Citováno 18.5.2011]. 34. ZOO LIBEREC. Historie zoo Liberec.2009. Dostupné z: http://www.zooliberec.cz/cz/onas/historie-zoo-liberec. [Citováno 4.5.2011]. 35. ZOO LIBEREC. Podpořte strážce pralesa.2009. Dostupné z: . [Citováno 4.5.2011.]. 36. ZOO LIBEREC. Pracovní listy. Historie zoo Liberec. 2009. Dostupné z: http://www.zooliberec.cz/cz/pro-skoly/pracovni-listy. [Citováno 4.5.2011]. 37. ZOO LIBEREC. Výukové programy. Historie zoo Liberec. 2009. Dostupné z: http://www.zooliberec.cz/cz/pro-skoly/vyukove-programy/. [Citováno 4.5.2011].

38. ZOO OHRADA. 1.st. ZŠ. Dostupné z: . [Citováno 28.5. 2011]. 39. ZOO OHRADA. 2.st.ZŠ/SŠ. Dostupné z: . [Citováno 28.5. 2011]. 40. ZOO OHRADA. Informace o zoo. Dostupné z: . [Citováno 28.5. 2011]. 41. ZOO OHRADA. Kampaně. Dostupné z: . [Citováno 28.5. 2011]. 42. ZOO PLZEŇ. Školám a veřejnosti. Dostupné z: < http://www.zooplzen.cz/nejenskolam/nabidka.php>.[Citováno 20.4.2011]. 43. ZOO PLZEŇ. Aktuálně v zoo. Dostupné z: < http://www.zooplzen.cz/udalosti/co_se_deje.php>.[Citováno 20.4.2011]. 44. ZOO PRAHA. Nabídka školám. 2008. Dostupné z: < http://www.zoopraha.cz/cs/proskoly/nabidka-skolam/nabidka-skolam>.[Citováno 16.5.2011]. 45. ZOO PRAHA. Dětský den s kampaní EAZA 2011. 2008. Dostupné z: < http://www.zoopraha.cz/cs/pro-skoly/skoly-a-kampane-eaza/kampan-eaza-2011/detsky-den-skampani-eaza-2011>.[Citováno 16.5.2011]. 46. ZOO PRAHA. Dny MayDay na pomoclidoopům. 2008. Dostupné z: < http://www.zoopraha.cz/cs/pro-skoly/skoly-a-kampane-eaza/kampan-eaza-2011/dny-maydayna-pomoc-lidoopu_4002585>.[Citováno 16.5.2011]. 47. ZOO ÚSTÍ NAD LABEM. Historie zoo. 2006. Dostupné z: . [Citováno 16.5.2011]. 48. ZOO ÚSTÍ NAD LABEM. Kampaně EAZA. 2006. Dostupné z: < http://www.zoousti.cz/OP-EAZA-Ape.aspx?WebMenuSelect=49>.[Citováno 16.5.2011]. 49. ZOO ÚSTÍ NAD LABEM. Seznam výukových programů. 2006. Dostupné z: < http://www.zoousti.cz/aktivity.aspx?typ=1&WebMenuSelect=33>.[Citováno 16.5.2011]. 50. ZOOPARK CHOMUTOV. Kampaně. 2009. Dostupné z: < http://www.zoopark.cz/cs/onas/kampane>.[Citováno 3.5. 2011]. 51. ZOOPARK CHOMUTOV. O nás. 2009. Dostupné z: < http://www.zoopark.cz/cs/onas>.[Citováno 3.5.2011].

52. ZOOPARK CHOMUTOV. Pro školy. 2009. Dostupné z: .[Citováno 3.5.2011].

Seznam tabulek Tabulka 1: Skórování zoologických zahrad v Čechách

Seznam příloh Příloha 1: Obrazová příloha

Příloha 2: Kodex etiky a optimální péče o zvířata WAZA

Příloha 3: Souhrn zásad EAZA pro osvětovou práci (2001)

Příloha 4: Logo kampaně EAZA na ochranu lidoopů