OBSAH 1 Úvod Historie turistiky, rekreace a cestovního ruchu Rekreologie, volný čas, rekreace Rekreace a rekreologie

OBSAH 1 Úvod .............................................................................................................................. 1 2 Historie turistiky, rekreace a cestovního ruchu ............................................................. 2 3 Rekreologie, volný čas, rekreace ................................................................................... 5 3.1 Rekreace a rekreologie .......................................................................................... 5 3.1.1 Typizace rekreace .......................................................................................... 5 3.1.2 Společenský význam rekreace ....................................................................... 6 3.2 Volný čas ............................................................................................................... 7 3.2.1 Limity volného času ...................................................................................... 7 4 Rekreace ve volné krajině, rekreační utilizace prostředí ............................................... 9 4.1 Rekreační utilizace prostředí – základní pojmy .................................................... 9 4.1.1 Rekreační únosnost území ............................................................................. 9 4.2 Limity rekreace, turismu a cestovního ruchu v krajině ....................................... 12 4.3 Parametrizace příměstské rekreace ...................................................................... 15 4.3.1 Funkční prostorové limity ........................................................................... 15 4.3.2 Limity dostupnosti a únosnosti .................................................................... 17 5 Vliv krajinných prvků na lidský organismus ............................................................... 19 5.1 Krajinný ráz ......................................................................................................... 19 5.2 Pozitivní vlivy ..................................................................................................... 20 5.2.1 Baktericidní a bakteriostatické účinky zeleně ............................................. 20 5.2.2 Ionizace vzduchu ......................................................................................... 22 5.2.3 Ozón ............................................................................................................ 23 5.2.4 Zelená barva ................................................................................................ 24 5.3 Negativní vlivy .................................................................................................... 25 5.3.1.1 Pylové alergie .......................................................................................... 25 5.3.1.2 Alergie na hmyzí bodnutí ........................................................................ 26 5.3.1.3 Sinice a alergie na ně ............................................................................... 27 6 Vliv rekreace na prostředí............................................................................................ 29 6.1 Pozitivní aspekty ve vztahu rekreace - prostředí ................................................. 29 6.2 Negativní aspekty ve vztahu rekreace - prostředí ................................................ 30 6.2.1 Vlivy jednotlivých typů rekreačních aktivit na ţivotní prostředí ................ 30 6.2.1.1 Chůze, pěší turistika, běh, orientační běh ................................................ 30 6.2.1.2 Sjezdové lyţování .................................................................................... 32 6.2.1.3 Lyţařská turistika,běh na lyţích .............................................................. 35 6.2.1.4 Horolezectví, skálolezení, kaňoning ........................................................ 36 6.2.1.5 Cyklistika, horská kola ............................................................................ 37 6.2.1.6 Kanoistika, vodní turistika ....................................................................... 38 6.2.1.7 Plachtění a windsurfing ........................................................................... 39 6.2.1.8 Motorové čluny, vodní lyţování .............................................................. 41 6.2.1.9 Šnorchlování a přístrojové potápění ........................................................ 42 6.2.1.10 Golf ...................................................................................................... 44 6.2.1.11 Jezdectví .............................................................................................. 47 6.2.1.12 Střelectví .............................................................................................. 49 6.2.1.13 Motosport ............................................................................................ 50 6.2.1.14 Letecký sport, parašutismus, rogalo .................................................... 52 6.3 Šetrné formy turistiky .......................................................................................... 53 7 Technické, biologické a biotechnické úpravy krajiny pro rekreační a terapeutické vyuţití .................................................................................................................................. 57 7.1 Turistické stezky a vyuţívání cestní sítě v krajině pro turistiku ......................... 57 7.1.1 Pěší trasy a jejich značení ............................................................................ 58

7.1.2 Naučné stezky .............................................................................................. 58 7.1.2.1 Návrh tabulí ............................................................................................. 58 7.1.3 Hipostezky ................................................................................................... 59 7.1.3.1 Metodika pro jezdecké stezky ................................................................. 59 7.1.3.2 Jezdecké stezky – povrch z hlediska koní ............................................... 61 7.1.3.3 Povrch z hlediska přírody ........................................................................ 63 7.1.4 Cyklotrasy a cyklostezky ............................................................................. 64 7.1.4.1 Základní pojmy ........................................................................................ 64 7.1.4.2 Značení cyklotras ..................................................................................... 64 7.1.4.3 Vinařské stezky ....................................................................................... 67 7.1.4.4 Singltreky ................................................................................................ 67 7.1.5 Lyţařské tratě .............................................................................................. 68 7.1.6 Ceny značení tras ......................................................................................... 68 7.1.7 Informační systém Lesů České republiky, s.p. ............................................ 68 7.2 Dětská hřiště ........................................................................................................ 70 7.3 Golfová hřiště ...................................................................................................... 71 7.3.1 Legislativní rámec stavby a provozu golfových hřišť ................................. 71 7.3.2 Golfová hřiště z hlediska vlivu na krajinný ráz ........................................... 72 7.3.2.1 Golfová hřiště na orné půdě..................................................................... 72 7.3.2.2 Golfová hřiště jako biocentrum ............................................................... 72 7.3.2.3 Golfové hřiště jako rekultivace ............................................................... 72 7.3.3 Golfová hřiště v České republice................................................................. 73 7.3.3.1 Součásti golfových ploch ........................................................................ 73 7.4 Vodní rekreace a vodní turistika.......................................................................... 76 7.5 Zimní sporty ........................................................................................................ 76 7.6 Zpřístupňování krajiny pro handicapované ......................................................... 78 7.6.1 Zpřístupnění lesů ......................................................................................... 78 7.6.1.1 Cesty a pěšiny .......................................................................................... 79 7.6.2 Pláţe ke koupání .......................................................................................... 81 7.6.3 Rybaření ...................................................................................................... 82 7.6.4 Přístaviště lodí ............................................................................................. 82 8 Rekreační účinky lesních porostů a jejich společenská utilizace ................................ 84 8.1 Rekreační funkce lesa dle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ...................... 84 8.2 Hodnocení sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické funkce lesa metodou Vyskot a kol. (2003) ........................................................................................................ 88 8.2.1 Sociálně-rekreační funkce ........................................................................... 88 8.2.2 Zdravotně-hygienická funkce lesa ............................................................... 90 8.3 Úpravy porostního prostředí ................................................................................ 93 8.3.1 Zvyšování rekreační funkce a účinnosti lesních porostů ............................. 93 8.3.2 Optimalizace rekreační funkce lesů ............................................................. 94 8.3.2.1 Lesnická rekreační opatření v závislosti na rekreační významnosti území . 94 8.3.2.2 Způsoby zvyšování rekreačního efektu lesů ............................................ 95 8.3.2.3 Výchovné, těţební a obnovní postupy v lesích se zvýšeným rekreačním významem ................................................................................................................ 98 8.4 Zákaz některých činností v lesích ...................................................................... 101 9 Terapie na rekreologickém principu .......................................................................... 102 9.1.1 Balneologie ................................................................................................ 102 9.1.1.1 Speleoterapie ......................................................................................... 103 9.1.2 Hipoterapie ................................................................................................ 103 9.1.3 Canisterapie ............................................................................................... 104

9.1.4 Arteterapie ................................................................................................. 105 10 Cestovní ruch jako forma rekreace, společenský význam ..................................... 106 10.1 Definice a specifické rysy cestovního ruchu ..................................................... 106 10.2 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu ............................................................. 107 10.3 Členění nabídky cestovního ruchu v ČR ........................................................... 108 10.4 Rajonizace cestovního ruchu ............................................................................. 109 10.5 Kapacitní ukazatele cestovního ruchu v ČR ...................................................... 111 10.6 Výkonové ukazatele cestovního ruchu v ČR ..................................................... 111 10.7 SWOT analýzy cestovního ruchu v ČR............................................................. 112 10.7.1 Obecná SWOT analýza cestovního ruchu v ČR ........................................ 113 10.7.2 SWOT analýza turistické nabídky a financování cestovního ruchu .......... 114 10.8 Řízení rekreačních aktivit, legislativa ............................................................... 116 10.8.1 Organizace podporující cestovní ruch a turistiku ...................................... 116 10.8.1.1 Ministerstvo pro místní rozvoj .......................................................... 116 10.8.1.2 Česká centrála cestovního ruchu ....................................................... 117 10.8.1.3 Asociace cestovních kanceláří ČR .................................................... 118 10.8.1.4 Asociace českých cestovních kanceláří a agentur ............................. 119 10.8.1.5 Svaz venkovské turistiky ................................................................... 119 10.8.1.6 Asociace turistických informačních center České republiky ............ 120 10.8.1.7 Lesy České republiky a Program 2000 .............................................. 120 10.8.1.8 Klub českých turistů .......................................................................... 121 10.8.2 Legislativa ................................................................................................. 122 11 Projekty a jejich financování ................................................................................. 124 11.1 Klasifikace NUTS ............................................................................................. 124 11.2 Moţnosti projektů v cestovním ruchu v letech 2007-2013 ............................... 124 11.2.1 Infrastruktura ............................................................................................. 124 11.2.2 Sluţby a marketing .................................................................................... 125 11.3 Strukturální fondy EU ....................................................................................... 125 11.3.1 Integrovaný operační program (financovaný z ERDF) ............................. 125 11.3.2 Regionální operační programy .................................................................. 126 11.3.3 Sektorové operační programy.................................................................... 127 11.3.3.1 Operační program ţivotní prostředí ................................................... 127 11.4 Programy Evropské komise ............................................................................... 127 11.4.1 Program rozvoje venkova .......................................................................... 127 12 Pouţitá a doporučená literatura ............................................................................. 129 13 Důleţité odkazy ..................................................................................................... 133 14 Seznam tabulek ...................................................................................................... 134

1 Úvod Rekreace, turistika a cestovní ruch jsou v současné době rychle se rozvíjející a podporovaná odvětví, kterým je nutné věnovat pozornost. Skriptum s názvem Krajinná rekreologie I. vzniklo s cílem seznámit studenty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity se širokou problematikou tohoto oboru. Skriptum je určeno posluchačům krajinného inţenýrství Lesnické a dřevařské fakulty pro předmět stejnojmenného názvu. Jako učební text mohou toto skriptum vyuţít studenti volitelného předmětu Krajinná rekreologie i studenti ostatních fakult Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Hlavní myšlenkou při sestavování skript bylo obeznámení studentů s technikou a biotechnikou úprav krajinného prostoru pro jeho účelné a především „šetrné“ vyuţití lidmi pro rekreační a terapeutické vyuţití. Jsou podrobně rozebrány pozitivní i negativní vlivy rekreace na ţivotní prostředí a také pozitivní a negativní vlivy působení krajinných prvků na člověka. Velká pozornost je věnována preventivním a nápravným opatřením. Kaţdý krajinný inţenýr by měl nejen vědět, jak zvýšit rekreační atraktivitu území na základě limitů vyuţití území a na základě dalších aspektů, ale především, jak předcházet vzniku škodám rekreací na ţivotním prostředí. Nedílnou sloţkou plánování rekreačních aktivit a rekreačních zařízení v krajině je jejich financování. V současné době je moţné čerpat finanční dotace především ze strukturálních fondů Evropské unie pro období 2007-2013. Této problematice je věnována pozornost na závěr skripta. Pro úspěšné zvládnutí předmětu Krajinná rekreologie je nutné pouţít skriptum jako základní studijní materiál doplňovaný poznámkami v průběhu přednášek a cvičení.

-1-

2 Historie turistiky, rekreace a cestovního ruchu Budeme-li za předstupeň rekreace povaţovat odpočinek, bude historie (neúmyslné, nezáměrné, nevědomé) rekreace dlouhá jako lidstvo samo (a moţná ještě delší). Rekreace v krajině byla vţdy spojena a vyvíjela se s aktuálním nazíráním na přírodu. Uţ v antice lze vysledovat vnímání estetické hodnoty krajiny. Středověký pohled na přírodu byl ovlivňován zejména pohledem a rozvojem křesťanství. Zprvu vedl od určité nevšímavosti k přírodě a světu jako něčemu hříšnému, zápornému, odvádějícímu člověka od Boha (STIBRAL, 2005). Nástup vrcholného středověku je zásadní a prudkou změnou krajiny. Znamená vznik intenzivně a totálně vyuţívané, silně mozaikovité pastevně agrární krajiny parkového rázu, totálně provázané novými ekonomickými vztahy, která rychle expanduje za hranice dřívějšího osídlení. Postupně se zlepšuje cestní síť. Diferencuje se hierarchie cest od pěšin přes jednoduché vozové cesty po silnice, zefektivňuje se doprava (SÁDLO, 2005 in CHYTILOVÁ, 2006). Ve středověku patřilo cestování ke společenskému bontonu nejvyšších vrstev evropské šlechty, zejména mladých šlechticů, později i synů bohatých měšťanů a kupců, kteří se vydávali na cesty za účelem přípravy na budoucí povolání v diplomatické sluţbě, nebo ve sluţbě na královském dvoře. V této době vznikaly tištění průvodci a popisy cest pro obchodníky. Další vývoj přístupu ke krajině jako prostředku čerpání fyzických i duševních sil přinesla renesance. Švýcarský lékař a přírodovědec Conrad Gessner (1516-1565) v polovině 16. století objevil radost z výstupů na hory pro ně samé. Prvním slohem, který cíleně pracuje se zasaţením architektury do krajiny nebo do městského organismu a tím i vytváří její rekreační potenciál je baroko. Barokní architekt citlivě plánuje a promýšlí umístění stavby, která nyní krajinu vědomě dotváří. Do přírody jsou umisťovány nejen nové velké stavby, jako zámky, poutní kostely a kláštery, ale celá krajina je protkána sítí poutních cest, alejí, drobných kapliček a boţích muk. Tato síť, mozaika lesů, polí, vesniček, cest, zámků a kopců tvoří skutečně půvabný a malebný organismus, který je dodnes v naší krajině silně přítomen (STIBRAL, 2005 in CHYTILOVÁ, 2006). Barokní poutě byly milovány nejen pro svůj duchovní, ale i sociální a kulturní ráz. Venkovský člověk připoutaný k půdě měl tak jedinou moţnost poznat jiné kraje, jiné lidi (KVĚT, 2003).

-2-

Na přelomu 17. a 18. se v Anglii začalo rozvíjet cestování a objevování Alp. Významnou měrou k tomu přispěl Antony Askley Cooper, Earl of Shaftesbury (16701713) který navštívil Alpy v roce 1686. V 18. století cestovali Evropou angličtí milordové. Toto období je označováno za období Grand Tours. V Anglii se začal rozvíjet jakýsi „kult přírody“, jak je patrné nejen z řady větších prací, ale i z dopisů, které jsou zasílány z cest (CHYTILOVÁ, 2006). Romantismus objevil chůzi a putování jako kulturní akt a z procházky do přírody učinil umělecky atraktivní a zároveň i hluboce filosoficky reflexivní záleţitost. Bytostným poutníkem byl také největší český romantický básník a vášnivý chodec Karel Hynek Mácha. Nemůţeme pominout ani dalšího velkého německého básníka a vědce Johanna Wolfganga Goetha a dva velké americké myslitele a poutníky 19. století – filosofa Henryho Davida Thoreaua a ochránce divoké přírody a zakladatele amerických národních přírodních parků Johna Muira. Thoreau dospěl ke specifické filosofii chůze – chůzi spojoval se sebereflexí cestou taoistického mudrce, která má člověka vyvést z vězení jeho vlastních myšlenkových konceptů k širšímu vztahování se k celku bytí. To, aby se navštěvovala krajina (a to v zásadě i ta vlastní, „za humny“) za účelem zhlédnutí přírodních krás, je však opravdu novum. Tento trend zahájily vrstvy vyšší společnosti, intelektuálové, vědci a umělci v 18. století, ale teprve romantismus ho rozšířil do nejširších vrstev měšťanstva, které, inspirováno četbou, doslova vtrhlo do přírody, především do hor (STIBRAL, 2005 in CHYTILOVÁ,2006). Řada ohnisek turismu vzniká nejen v pohraničních horách, ale např. i v Českém středohoří, oblíbeném cíli výletů lázeňských hostů z Teplic. Horské výpravy a zejména měšťanské módní výlety do přírody v okolí měst se provozovaly ve větších nebo menších společnostech, měly často charakter společenské zábavy s hudbou a tancem na tzv. výletištích. Byly spojovány s návštěvami pozoruhodných nebo pamětihodných míst, s dobrým jídlem a pitím (LIBROVÁ, 1987). Koncem 19. století, s rozvojem průmyslové revoluce vzrůstá potřeba odpočinku a relaxace, zejména mezi městským obyvatelstvem. Začaly vznikat první spolky a mládeţnická hnutí, a to jak v Evropě, tak i v Americe. Hnutí WANDERVÖGEL (Stěhovaví ptáci) vzniklo na konci 19. století v Německu, a záhy získalo mezi německou mládeţí ohromnou popularitu. V Americe měl první výrazný úspěch mezi mládeţí malíř a spisovatel Ernest Thompson Seton, který vyvolal r. 1902 se svým woodcrafterským hnutím ohromný boom. Setonovu myšlenku přepracoval Angličan sir Robert Baden-Powell a dal vzniknout skautingu, který se rozšířil po celém světe (CHYTILOVÁ, 2006). V roce 1841 -3-

se uskutečnil první hromadně organizovaný turistický výlet 570-ti účastníků zvláštním vlakem z Leicestru do Loughborough při příleţitosti otevření ţelezniční tratě z Derby do Rugby v Anglii. Tento výlet byl organizován Thomasem Cookem (1808 – 1892). T. Cook je povaţován za zakladatele první cestovní kanceláře na světě. Zorganizoval také první zahraniční zájezd v roce 1855 na Světovou výstavu v Paříţi. Další významnou osobností v cestovním ruchu byl němec Karl Baedeker (1801 – 1859), který vydal kniţní průvodce (1827) s důleţitými informacemi. Samozřejmě, ţe cestovní příručky byly vydány i dříve, ale zaměřovaly se pouze na kulturní oblast (chrámy, pamětihodnosti, apod.). Pokud šlo o praktické informace (hotely, taxy za koňské droţky, vzdálenosti a přiměřené částky spropitného), byl šlechtic odkázán na průvodce. Střední třída, která začíná také cestovat, na průvodce neměla, proto vyuţívala Baedekerovy cestovní příručky. Ve 20. století se krajina stále intenzivněji stává prostorem pro čerpání fyzických a duševních sil. V průběhu 20. století se postupně prodluţoval fond volného času a docházelo k vyrovnávání sociálních podmínek lidí a tím se rozšiřoval okruh potenciálních účastníků cestovního ruchu. K městským turistům se přidávají i obyvatelé venkova. Okolí jejich bydliště jiţ často nemůţe uspokojit potřebu pohybu v kvalitní krajině. Turistů a lidí vyhledávající krajinu přibývá a prostoru, kde mohou svůj zájem realizovat, stále ubývá. V krajině se stále více záměrně podporují a realizují opatření k rozvoji jejího rekreačního potenciálu.

-4-

3 Rekreologie, volný čas, rekreace 3.1 Rekreace a rekreologie Rekreace je činnost člověka v krajinném prostředí, kterou realizuje ve svém volném čase, a která slouţí k regeneraci fyzických a duševních sil a k uspokojování jeho osobních zájmů Slovo rekreace pochází z latinského „creare“, coţ znamená tvořit. Předpona „re“ značí vratný charakter a z toho plyne, ţe „rekreace“ je nové tvoření nebo lépe: znovustvoření. Rekreace je předmětem zkoumání vědí disciplíny rekreologie. Krajinná rekreologie studuje rekreační účinky krajinného prostoru. Řeší rekreační potenciál krajiny a rekreační poţadavky společnosti na jeho vyuţívání. Hodnotí limity rekreačního vyuţívání krajiny a zabývá se trvale udrţitelným rozvojem rekreačního potenciálu. Krajinná rekreologie je vědní disciplína na pomezí mnoha věda a oborů: sociologie, medicíny, geografie, psychologie, geografie, ekonomiky, politiky, historie, krajinné ekologie, filozofie, kultury, práva, urbanismu, religionistiky a dalšími. Z tohoto výčtu je zřejmé, ţe rekreologie můţe být zkoumána z mnoha různých pohledů, podle toho jaká věda je na ní zainteresovaná.

3.1.1 Typizace rekreace 1. podle časových kategorií a) krátkodobá rekreace (max. 3 dny, dopravní čas max. 25% rekreačního času) -

kaţdodenní (popracovní 2 – 3 hod.)

-

polodenní (víkendová)

-

jednodenní (víkendová)

-

vícedenní (1 – 3 dny)

b) dlouhodobá rekreace (více jak 3 dny, dovolenkového charakteru, není vázána dopravní vzdáleností a časovou dostupností) 2. podle prostorových kategorií -

příměstská (kaţdodenní aţ jednodenní)

-

ve volné krajině (krátkodobá i dlouhodobá) -5-

-

středisková (rekreační oblasti a zařízení)

-

pobytová individuální (chatová, chalupářská, apod.)

3. podle druhu činnosti -

procházky a klidový odpočinek

-

pohybová rekreace

-

rekreační sportování

-

myslivost a rybaření

-

sběr přírodnin

3.1.2 Společenský význam rekreace Rekreace má pro jedince a tím potaţmo i pro společnost nezastupitelnou úlohu. Lze ji doloţit četnými sociologickými, psychologickými i ekonomickými studiemi. Sociologický a psychologický význam rekreace -

Primární – regenerace duševních a fyzických sil jedince jako člena společnosti

-

Sekundární – prostřednictvím cestovního ruchu či realizace rekreačních aktivit rozvoj sluţeb – ekonomické ukazatele (zaměstnanost, etc.) regionální rozvoj vliv na krajinu, její obyvatelnost a ţivotní prostředí obecně

Environmentální význam rekreace -

modifikace krajinné struktury, kvality a ekologické stability krajiny a jejich sloţek

-

rozvoj infrastruktury – dopady na krajinu (kladný i záporný) – viz kap. 6 Vliv rekreace na prostředí

Ekonomický význam rekreace -

primární - zvýšená pracovní efektivita

-

sekundární – rozvoj regionů v důsledku rozvoje ekonomických aktivit

-

rozvoj ekonomických činností – vývoj a realizace sluţeb a výrobků přímo či nepřímo vázaných na cestovní ruch

-6-

3.2 Volný čas Za klasika sociologie volného času je povaţován Joffre Dumazedier (1915 – 2002). Volný čas je doba, kdy člověk koná činnost podle své vůle takovou intenzitou, aby si odpočinul, bez záměru produktivity pro prospěch společnosti. Je to tedy část mimopracovní doby,

osvobozená od času přesčasové práce a dojíţdění na místo

pracoviště. Z tohoto úhlu pohledu sem patří i čas na realizaci osobních biologických potřeb (strava, hygiena, spánek) a rodinné povinnosti (vaření, úklid, nákup, péče o děti). Základními funkcemi volného času jsou 1. odpočinek, zotavení, reprodukce pracovní síly 2. rozptýlení, zábava, kompenzace, únik z monotónnosti práce 3. rozvoj osobnosti, fyzický, kulturní, sociální Volnému času přisuzuje Dumazedier tyto vlastnosti: 1. Volný čas je svobodnou volbou, osvobozuje jej od povinností určitého druhu. 2. Stejně jako kaţdá jiná činnost podléhá determinujícím faktorům ve společnosti. 3. Podléhá závazkům a pravidlům plynoucím ze skupin a zařízení (stanovy SK – sportovní klub) 4. Volný čas znamená osvobození od závazků společenských zařízení (instituce rodinné, občanské, duchovní) 5. Stanou-li se volnočasové aktivity profesionální povinností, měří se podstata aktivity, ačkoli se nemění technický obsah činnosti (amatér se stane profesionálem) 6. Volný čas je nezainteresovaný, nemá ţádný přesvědčovací, politický cíl 7. Pokud je volný čas zaměřen na nějaký zištný cíl, utilitární nebo angaţovaný, jedná se o volný čas jen částečný

3.2.1 Limity volného času Stejně jako všechny činnosti člověka je také činnost v rámci trávení volného času determinovaná a limituje tak částečně svobodu, která je stěţejní při definici volného času. Z obecných faktorů jsou to: -

geografické prostředí

-

stupeň rozvoje společnosti

Dále pak charakteristiky jedince: -7-

-

sociální status – pohlaví, věk, zdravotní stav, rodinný stav, vliv rodinného prostředí, tradice kultury

-

socioekonomický status – místo bydliště, vzdělání, profese, kvalifikace, ekonomicko-materiální zajištění, podíl na moci

-

osobnostní charakteristika – hodnotová orientace jedince, psychika, temperament, struktura zájmů

-8-

4 Rekreace ve volné krajině, rekreační utilizace prostředí 4.1 Rekreační utilizace prostředí – základní pojmy Rekreační dostupnost území – vzdálenost místa rekreace vzhledem k jejímu času omezení Rekreační atraktivita území – souhrn rekreačně vysoce vhodných přírodních, historických, kulturních a sociálních podmínek území Rekreační kapacita území – únosnost krajiny podle jejího rekreačního zatíţení Rekreační potenciál území – souhrn ekologických, vegetačních, kulturních a sociálních faktorů určujících maximální schopnosti působení území na rekreační aktivity člověka Rekreační efekt území – míra vytíţení potenciálních rekreačních schopností území Rekreační únosnost území – schopnost území unést reprezentativní soubor na ní provozovaných rekreačních aktivit.

4.1.1 Rekreační únosnost území Cílem stanovení rekreační únosnosti území je odhadnutí mezní hodnoty počtu osob provozujících formy rekreace, jeţ jsou typické pro danou lokalitu. Sloţkami únosné kapacity jsou:  fyzicky únosná kapacita  ekologicky únosná kapacita  ekonomicky únosná kapacita  socio-kulturně únosná kapacita  psychologicky únosná kapacita (percepční kapacita) Dle Páskové představují sloţky únosné kapacity prostředí:

Fyzicky únosná kapacita určuje maximální mnoţství osob, které můţe daný objekt či prostranství pojmout, aniţ by došlo k jeho fyzické destrukci jedná se o nejvyšší moţnou zátěţ (např. počet osob), kterou můţe systém daného objektu či prostranství snést nárazově, avšak opakování či pravidelnost takovéto zátěţe mu můţe způsobit nenávratné škody tyto hodnoty lze poměrně snadno zjistit pro uzavřené objekty typu jeskynních prostor či areálu zámeckých zahrad atd., sloţitější jsou případy volných

-9-

prostranství, např. krasových oblastí, středisek zimního sportu či okolí vodních ploch Ekologicky únosná kapacita udává maximální úroveň dlouhodobě chápané turistické zátěţe, se kterou se ekosystém vyrovná bez trvalých následků je přímo úměrná autoregulační schopnosti (pruţnosti) daného ekosystému zjištěná hodnota této sloţky kapacity by měla být směrodatnou především při zřizování parkovacích ploch na přístupových komunikacích v místech nástupu do řešených oblastí, například u vstupů do národních parků a jiných chráněných oblastí či do historického jádra města

Ekonomicky únosná kapacita hodnota, která vychází z tzv. Paretova optima a pomocí optimalizační rovnice určuje dlouhodobě udrţitelný kompromis mezi ekonomickou výtěţností a kvalitou ţivotního prostředí v destinaci stanovuje míru maximálního ekonomického přínosu cestovního ruchu pro destinaci při současné minimalizaci čerpání kapitálu cestovního ruchu (kvalita socio-kulturního i přírodního prostředí)

Socio-kulturně únosná kapacita představuje hranici rozvoje cestovního ruchu, při jejímţ překročení aktivity cestovního ruchu způsobují v místní komunitě negativní nevratné změny zpravidla dochází k narušení lokálního ţivotního stylu, postupné ztrátě identity a změně v hodnotové hierarchii potenciální problém intenzivně navštěvovaných lokalit spočívá v jejich pozvolné krystalizaci v tzv. „pozitivní ghetto“ lépe situovaných návštěvníků a části místních obyvatel, která se díky těmto návštěvníkům movitou stává je ţádoucí zjistit (zpravidla pomocí dotazníkového šetření) maximální počet návštěvníků daných prostranství (parky, sady, ulice i nábřeţí, naučné stezky atd.), při kterém ještě aktivity CR nesniţují kvalitu ţivota a moţnost výkonu ţivotních potřeb místním obyvatelům

Psychologicky únosná kapacita (percepční kapacita) zahrnuje subjektivní ukazatele indikující maximální stupeň rozvoje cestovního ruchu (intenzity návštěvnosti), který je ještě kompatibilní s určitým typem turistického záţitku, vyhledávaným v daném objektu či prostranství

- 10 -

hodnoty těchto ukazatelů do značné míry závisí na vymezení ţádoucích forem cestovního ruchu, ale také na dosavadních zkušenostech a anticipaci (očekávání) návštěvníků

- 11 -

4.2 Limity rekreace, turismu a cestovního ruchu v krajině Limity rekreačního vyuţívání krajiny lze posuzovat z mnoha úhlů pohledu. Primárně jsou dány měřítkem dotčeného segmentu krajiny. Dalším aspektem je posouzení zda se jedná o limity přímo tvořící rekreační potenciál krajiny (limity vnitřní) nebo se jedná o omezení vyplývající z jiných prvků v krajině, které ovlivňují její rekreační vyuţitelnost (limity vnější). Příkladem vnitřních limitů jsou jiţ vybudované rekreační areály, zejména privátní a zpoplatněné. Často bývají i oplocené a omezují volný pohyb rekreantů. Můţe se jednat o části pláţí, skalních měst, ale i architektonické prvky jako jsou památkové zóny. Vnější limity jsou celkově rozšířenější. Jsou dány jednak přírodními poměry, jednak ostatními společenskými poţadavky. Patří sem např. I. pásma hygienické ochrany vod, velké liniové stavby (dálnice, ţelezniční koridory), zemědělská půda apod. Limity rekreačního vyuţívání krajiny nejsou dány pouze omezeními přístupnosti či technického rozvoje rekreační infrastruktury. Jedná se i o estetické narušování krajinného rázu či rekreačního potenciálu. Aktuálním problémem jsou v současné době stoţáry mobilních operátorů či větrné elektrárny. Důleţitá omezení pro rekreační vyuţitelnost krajiny a turismus vyplývají z jejich impaktů na krajinu a citlivosti a zranitelnosti krajiny vůči nim. Nemusí se jednat pouze o přírodní hodnoty, ale i kulturní a sociální charakteristiky jako je tradiční ráz venkova. Členění limitů rekreace, turismu a cestovního ruchu v krajině z různých úhlů pohledu 1. limity PRIMÁRNÍ x SEKUNDÁRNÍ -

PRIMÁRNÍ - limity ovlivňující rekreační vyuţitelnost a přístupnost krajiny i. limity VNĚJŠÍ x VNITŘNÍ 1. VNĚJŠÍ – cokoli, co nesouvisí s rekreologií a přitom ovlivňuje rekreační vyuţitelnost a přístupnost území (např. vojenské újezdy, ochrana přírody, dálnice, …) 2. VNITŘNÍ – památková zóna, historická zástavba

-

SEKUNDÁRNÍ – většinou vnější limity, ovlivňují hodnotu rekreačního potenciálu krajiny -

např. objekty narušující krajinný ráz -

elektrárny, vysílače mobilních operátorů.

- 12 -

větrné

2. limity PŘÍRODNÍ x SOCIO-EKONOMICKÉ Členění vychází z původu (zdroje limitů). Přírodní limity jsou zaloţeny na existenci a přítomnosti jakéhokoliv přírodního fenoménu. Omezení pro rekreační vyuţívání můţe vycházet z existence jevu samotného (např. podmáčená stanoviště či lavinová pole) nebo z jeho významu pro společnost a následné péče. Typickým příkladem jsou zvláště chráněná území. Přírodní limity často vychází z extrémních charakteristik daného jevu. Socio-ekonomické limity (lze je rovněţ označit za antropické) vychází činností a poţadavků člověka a jím vytvořených účelových prvků v krajině. Patří sem jednak zástavba či produktovody, jednak poţadavky místních obyvatel na jiné neţ rekreační vyuţití dané lokality (typicky zemědělství, či těţba nerostů). a) Přírodní limity Absence estetických, rekreačních a turisticky atraktivních jevů -

z pohledu sociálně-rekreačních účinků

-

z pohledu nabídky a poptávky cestovního ruchu

-

antropické narušení

Anorganické -

Klimatické - teplota vzduchu ve vegetačním období, maximální teplota vzduchu, fyziologické klimatické optimum, počet letních dnů, počet sráţkových dnů, počet dnů se sněhem, délka slunečního svitu, atd.

-

Geopedologické a geomorfologické - nadmořská výška, přístupnost terénu, únosnost stanoviště a eroze, seizmologické jevy

-

Hydrologické - existence a stav vodních prvků a sítě

Organické (biologické) -

Vegetace - plošné rozšíření a charakter, biodiverzita a variabilita, alergenní zátěţ dřevin a bylin, vzácné druhy

-

Ţivočišstvo - biodiverzita, paraziti a parazitoidi, velcí predátoři, vzácné druhy

-

Mikroorganismy - zdraví ohroţující

- 13 -

b) Socio-ekonomické limity (úzká provázanost) Sociologické a zdravotně-hygienické -

Sociologická struktura obyvatelstva o věková o ekonomická o socio-psychologická

-

Zvyky a tradice, náboţenství

-

Poţadavky a nároky (vč. krajinného rázu) – např. soukromý majetek

-

Volný čas

Ekonomické -

Finanční – makro x mikroekonomické - Domorodé obyvatelstvo x „přespolní“

Hospodářské -

potřeba rozvoje – průmysl

-

infrastruktura

-

historie vyuţívání území

-

stavebně – architektonické

-

celní správa – výrazný dopad na turistiku

Politické a legislativní -

vnitropolitická situace

-

mezinárodní situace

-

legislativa

-

územní a krajinné plánování

Architektonické

- 14 -

4.3 Parametrizace příměstské rekreace 4.3.1 Funkční prostorové limity Tab. 1 Funkční demografické a územně typizační poţadavky příměstské rekreace Územní ukazatele 45 - 80 m2/obyv. od 300 - 200 m2/návšť. nad 1000 m2/návšť. min. 300 m

Plošná výměra zeleně v příměstském rekreačním prostoru Výměra ploch v zájmovém území rekreačního centra Zóna ticha Vzdálenost mezi klidovou zónou (funkč. zóna III. kategorie) a zónou aktivní rekreace (funkč. zóna I., II. kategorie) Ukazatele vybavenosti Travnaté plochy pro hry Travnaté odpočinkové plochy Hřiště a plochy pro míčové a jiné hry Pláţ Procházkové chodníky Stojatá voda pro vodní sporty Voda vyhrazená na koupání Poměr vodní plochy k ploše určené k odpočinku Cvičná lyţařská louka Sáňkařský svah Plocha na táboření

0,6 m2/návšť. rekr. centra cca 15 m2/hráče 2 10 - 20 m /odpočívajícího cca 1 m2/návšť. rekr. centra 6 - 8 m2/uţivatele 200 m/osobu 20 - 30 m2/návšť. centra 2,2 - 2,6 m2/návšť. centra 4 - 6 m2/koupajícího se 1:5 cca 40 m2/návšť. plochy cca 40 m2/návšť. plochy cca 20 - 30 m2/návšť. plochy

Tab. 2 Modifikační faktory limitních poţadavků příměstské rekreace

Faktor

Hustota osídlení

Charakteristika sídla

a)počet obyvatel nad 200/ha b)počet obyvatel do 200/ha

Změna základního plošného normativu příměstské rekreační zeleně v % + 10 0

a)bez průmyslu, resp. s průmyslem v menší míře znehodnocujícím ţivotní prostředí města (místní podniky, dílny apod.) Stupeň b)s průmyslem středně znehodnocujícím ţiv. prostředí znehodnocení města (např. menší chemické, hutní a strojní podniky) ţiv. prostředí c)s průmyslem značně znehodnocujícím ţivotní prostředí průmyslem města (těţký chemický hutní průmysl, tepelné elektrárny, cementáry apod.)

- 15 -

0

+5 + 10

Tab. 3 Modifikační faktory limitních poţadavků příměstské rekreace Faktor

Změna základního plošného normativu příměstské rekreační zeleně v %

Charakteristika sídla

a)300 000 obyvatel a více b)od 100 000 - 300 000 obyv. Velikost sídelního c)od 30 000 - 100 000 obyv. útvaru d)od 10 000 - 30 000 obyv. e)do 10 000 obyv.

+ 15 + 10 +5 0 -5

Nedostatek městské zeleně

Nedostatek městské zeleně v porovnání s normovanou rozlohou sídelní aglomerace

Kvalita přírodního prostředí v příměstské oblasti

a)lesnatost okolí do 15 % b)lesnatost okolí do 25 % bez atraktivních přírodních prvků c)lesnatost okolí do 25 % s atraktivními přírodními prvky, nebo lesnatost do 35 % bez atraktivních přírodních prvků d)lesnatost okolí nad 45 %

Tab. 4

dvojnásobek % deficitu (max. 60 % celkového součtu všech odchylek, vyplývajících z uvedených 5 faktorů + 10 +5 0

-5

Limitní plošné parametry (příměstské) rekreace

Typ přírodního prostředí

Max. počet osob na ha

m2 na osobu

2-3

3 350 - 5 000

10 5

1 000 2 000

100 10 - 25 50 50 200 250 1 000 330

100 1 000 200 20 50 40 10 30

Zemědělská krajina Hospodářský les ? na okraji do hloubky 50 m ? do hloubky přes 50 m Rekreační les ? na okraji do hloubky 50 m ? do hloubky přes 50 m Městský parkový les Rekreační louka Neupravená louka na okraji lesa do 50 m Hřiště, sportovní plochy Pobřeţní plochy, pláţe Pobřeţní plochy neupravené

- 16 -

4.3.2 Limity dostupnosti a únosnosti Tab. 5 Nároky obyvatel sídelních aglomerací na krátkodobou (příměstskou) rekreaci Velikost sídla (tis. obyvatel)

% z celkového počtu obyvatel

5 10 15 20 30 50 100 150 300 500 >500

5 - 15 15 - 20 15 - 25 20 - 30 20 - 35 25 - 40 30 - 40 30 - 45 35 – 45 35 – 45 40 - 45

Tab. 6 Dopravní vzdálenosti pro krátkodobou (příměstskou) rekreaci Dopravní vzdálenost v km

Velikost sídla (tis. obyvatel)

polodenní

jednodenní

vícedenní

<2 2-5 5 - 10 10 - 20 20 - 50 50 - 100 100 - 500 > 500

2 3 4 5 6 8 11 15

4 6 8 10 12 16 22 30

8 11 15 20 25 35 45 60

- 17 -

Tab. 7 Pasantní rekreační zátěţ příměstské krajiny Sídelní útvar s počtem obyvatel

Pásmo dostupnosti

do 20 tis.

20 - 50 tis.

nad 50 tis.

I

do 3 km 10 obyv. .ha-1



II

3 - 15 km 5 obyv. .ha-1

6 - 10 km 10 obyv. .ha-1

10 - 12 km 15 obyv. .ha-1

III

15 - 30 km 25 obyv. .ha-1

10 - 15 km 5 obyv. .ha-1

12 - 15 km 10 obyv. .ha-1

IV

nad 30 km 0,5 obyv. .ha-1

15 - 30 km 25 obyv. .ha-1

15 - 30 km 5 obyv. .ha-1

V

-



- 18 -

5 Vliv krajinných prvků na lidský organismus Vliv krajinných prvků na lidský organismus jsou vlastní, pouze jinak definované, mechanismy sociálně-rekreačních a zdravotně-hygienických účinků na člověka a společnost. Kromě vlivů pozitivních však nelze pominout ani negativní účinky na civilizačním tlakem oslabeného člověka.

5.1 Krajinný ráz Podle §12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny se krajinným rázem rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Kromě hodnoty pro sebe sama, vystihuje definice krajinného rázu podstatu rekreačního potenciálu krajiny jejího rekreačního působení na člověka. Krajinný ráz zahrnuje (Löw, Míchal, 2003) Estetickou funkci krajiny, danou estetickým působením přírodních, kulturních a historických charakteristik a harmonického měřítka a vztahů na pozorovatele Přírodní hodnotu krajinného rázu, danou kvalitativními parametry zastoupených ekosystémů (vysoká míra přirozenosti aktuální vegetace, nízký stupeň přirozeného i antropogenního narušování krajiny) ve vztahu k jejich trvalé udrţitelnosti, reprezentativností aktuálních znaků ve vztahu ke stanovištním podmínkám, prostorovými parametry, harmonickým charakterem interakcí mezi ekosystémy (vč. harmonické mozaiky antropickým působením přetvořených ekosystémů), výraznými přírodními dominantami krajiny Kulturní charakteristiku krajinného rázu kterou tvoří zejména charakter osídlení, zástavby a jednotlivých staveb, charakter uspořádání pozemků - kultur, aktuální vegetace (kvantifikovaná zjednodušeně např. stupni ekologické stability) a charakter úprav vodního reţimu. Součástí kulturní charakteristiky jsou také hodnoty krajinného rázu odráţející se ve významných uměleckých dílech, včetně zpětného průmětu těchto děl do psychiky uţivatelů krajiny. Historická charakteristiku krajinného rázu je specifickou součástí kulturní charakteristiky a spočívá v časové posloupnosti a souvislostech kulturních a přírodních charakteristik oblasti či místa, jeţ se projevují přítomností historických a památkových hodnot. Historická charakteristika je klíčová pro pochopení logiky vztahů mezi přírodními vlastnostmi krajiny, jejím vyuţíváním vzhledem k jejich trvalé - 19 -

(dlouhodobé) udrţitelnosti. Je dána mj. přítomností kulturních nemovitých památek, městských a vesnických památkových rezervací a zón a krajinných památkových zón včetně ochranných pásem, historickým významem místa nebo významem místa pro kulturní historii národa (pobyt významné osoby apod.).

5.2 Pozitivní vlivy Je prokázáno, ţe rostliny působí jako ochlazující činitel; část tepelné energie spotřebovávají na fyziologické procesy, mnoho jí absorbují svými listy. Velmi příznivě se uplatňuje stín stromů a keřů. Uprostřed zeleně se hodnota sumárního slunečního záření sniţuje aţ několikanásobně ve srovnání s tímto zářením na volné ploše. I stromy s poměrně řídkou korunou zachycují 60 – 80 % slunečního záření. Dřeviny mají vliv na zvyšování vlhkosti ovzduší. Zdrojem vlhkosti vzduchu v krajině jsou kromě vodních ploch i lesní komplexy. Místní význam mají však i skupiny vysoké zeleně, jednotlivé stromy a také trávník. Účinnost zeleně na sniţování prašnosti ovzduší je mimořádně významná. Hlavní sloţkou je schopnost částí rostlin – zejména listové čepele – zachycovat velké mnoţství prachu a různých nečistot. Tato schopnost byla prokázaná jak u skupin stromů a keřů, tak i u trávníků. Kromě znečišťování ovzduší a vod způsobuje také nadměrný hluk podstatné zhoršení ţivotního prostředí. Vzrostlá zeleň je jedním z mála prostředků, jichţ je moţné pouţít jako ochrany proti hluku na otevřených prostorách. Mimořádně významně se přitom uplatňuje skutečnost, ţe v prostředí zeleně se i velký hluk mnohem lépe snáší neţ například v přetechnizovaném prostředí. Dalšími pozitivními vlivy zeleně na lidský organismus se budeme níţe v textu zabývat podrobněji. Jde o baktericidní a bakteriostatické účinky zeleně, o ionizaci ovzduší a účinky ozónu a v neposlední řadě o účinky zelené barvy na lidský organismus.

5.2.1 Baktericidní a bakteriostatické účinky zeleně Fytoncidy Fytoncidy jsou látky podporující antibakteriální, antimykotické a antivirové procesy, pomáhají posilovat imunitní a oběhový systém a zmírňují zánětlivé stavy. Fytoncidy podporují vytváření interferonu v buňkách ohroţených viry, které pronikají do - 20 -

buněk a ničí je prostřednictvím změny jejich genetického kódu. Interferon je tedy faktorem napomáhajícím obraně buněk proti útoku virů. Jsou to látky, které buď usmrcují mikroorganismy, nebo omezují jejich růst. Jsou obsaţeny v rajčatech, cibuli, česneku, křenu, citrónech, v kopřivě, černém rybízu a v mnoha dalších rostlinách, v jejich nadzemních i podzemních částech. Mají význam v ochraně před infekcemi, zvláště v období chřipkových nákaz, také mají hojivý účinek na rány.

Silice Silice jsou těkavé a vonné látky rozmanitého typu. Některé ovlivňují trávení, jiné zmírňují nadýmání, mají protizánětlivé účinky. Vytvářejí charakteristické vůně ovoce, tvoří vonnou součást listů bazalky, petrţele, kopru,... ale i česneku a cibule. Nejvíce jsou obsaţeny v miříkovitých, hluchavkovitých, brukvovitých rostlinách, v citrusových plodech. Silice se vytvářejí v protoplazmě buněk a hromadí se ve zvláštních buňkách, kanálcích nebo i chlupech.

Terpeny Terpeny obecně usnadňují vykašlávání, způsobují lepší prokrvení pokoţky a dezinfikují průdušky. Na bázi terpenů se vyrábějí ţlučopudné a ţlučotvorné léky. Kafr rozehřívá a upravuje prokrvení kůţe. V lékařské praxi se pouţívá jako prostředek k povzbuzení centrálního nervového systému nebo k potírání při revmatických a neuralgických bolestech. Pomáhá rovněţ při nízkém tlaku. V lékařské literatuře se zdůrazňují také jeho antibakteriální a antimykotické vlastnosti. A-pinen uvolňuje dýchací cesty a podporuje vykašlávání. Borneol slouţí k získávání kafru, estery borneolu mají uklidňující účinek. Bisabolen a kadinen mají protizánětlivé působení. Humulen (A-kariofilen) vykazuje antikancerogenní účinek (podporuje ochranu organismu proti rakovině) a zmírňuje stres. Limonen má rovněţ antikancerogenní působení. Borneol, A-pinen a kafr se pouţívají při léčbě chorob.

Glykosidy Glykosidy jsou přírodní organické látky. Glykosidy bývají fyziologicky vysoce účinné, často jedovaté. Patří k nim látky působící na srdce, např. náprstníkové (digitalisové) glykosidy. Některé z nich jsou jedovaté např. kyanovodíkové glykosidy v semenech hořkých mandlí (amygdalin), jiné podporují pocení, (v květech černého bezu). Cenné jsou flavónové glykosidy nebo bioflavonoidy; patří k nim pař. rutin ovlivňující - 21 -

pruţnost stěn krevních kapilár (vitamín P). Některé působí močopudně nebo podporují účinek vitamínu C. Bývají i ve ţlutých rostlinných barvivech. Glykosidy se vyskytují dále v bezinkách, černém rybízu, brusinkách, citrusech, ale i v dalších rostlinách.

5.2.2 Ionizace vzduchu Mezi faktory, které výrazně ovlivňují ovzduší, patří ionty. Ionty jsou atomy nebo molekuly, které získaly nebo ztratily elektron. Vzduch je vţdy alespoň částečně ionizován účinkem kosmického záření a radioaktivity zemské kůry. Běţně vzniká v jednom cm3 vzduchu kaţdou sekundu asi 10 kladných iontů a elektronů. Elektron vzniklý ionizací se můţe spojit s neutrální molekulou a vytvořit tak záporný iont. Současně s ionizací vzduchu probíhá i opačný děj zvaný rekombinace. Nesouhlasně nabité částice se navzájem přitahují a vytvářejí opět neutrální molekuly. Ionizace vzduchu může být dosaženo následujícími způsoby: -

Elektrickým atmosférickým výbojem - bleskem, který po své dráze působí extrémní ionizaci vzduchu, jeţ vede k reakcím mezi komponenty vzduchu.

-

Lokálně významným zdrojem iontů je tříštění vody v prostorech gejzírů a zvláště vodopádů

-

Stejný efekt lze pozorovat i po dešti. Je prokázáno, ţe nejvíce iontů se vyskytuje v blízkosti moří, vodopádů, hor, borovicových lesů a ve vzduchu po bouřce.

Otevřený prostor je pravidelně významně dotován ionizovanými částicemi vzduchu. V městských bytech je koncentrace záporných iontů velmi nízká. K zachování přirozené ionizace vzduchu je nezbytné nenarušit elektrické pole, nacházející se mezi povrchem Země a ionosférou. Tradiční stavební materiály jako je kámen, cihly nebo dřevo narušují zmíněné elektrické pole díky své slabé vodivosti jen mírně. Odlišná je situace při pouţívání kovů, oceli či betonu. Tyto materiály vytvářejí stínění elektrického pole Země, tzv. Faradayovu klec, čímţ elektrické pole silně narušují. Takto sníţené koncentrace záporných iontů nadále klesají nadměrným pouţíváním klimatizací, jeţ zapříčiňují, ţe vzduch je "mrtvý", neboli bez iontů. V tabulce 8 jsou uvedeny koncentrace záporných iontů nacházejících se v různých lokalitách.

- 22 -

Tab. 8: Koncentrace záporných iontů Název prostoru

Koncentrace záporných iontů

vzduch v městském bytě

50 - 100 iontů/cm3

vzduch na ulici ve městě

100 - 500 iontů/cm3

vzduch v lese nebo u moře 1 000 - 5 000 iontů/cm3 vzduch u vodopádů

10 000 - 50 000 iontů/cm3

vzduch po bouřce

10 000 - 50 000 iontů/cm3

Negativní vliv kladných iontů V čistém vzduchu v přírodě jsou kladné a záporné ionty obsaţeny přibliţně v rovnováze – poměrem 750 kladných k 650 záporným iontům v 1 cm3 (tzv. koeficient unipolárnosti = 750/650 = 1,15), coţ je velmi důleţité pro lidský organismus. Nadměrné pouţívání syntetických materiálů (záclony, čalounění, koberce, umělohmotné tapety, podlahové krytiny z PVC), klimatizací se syntetickými filtry, působení kladně nabité televizní obrazovky nebo monitoru počítače, pouţívaní laserových tiskáren a kopírek, ale také smog a kouření způsobují nadbytek kladných iontů a následné zvýšení koeficientu unipolárnosti aţ na hodnotu 6, coţ můţe být zdraví škodlivé. Při vysoké koncentraci kladných iontů dochází k jejich vnikání do plic. Vdechováním se ionty dostanou do krve a do organizmu, kde mohou vyvolávat nepříznivé reakce, jako např. zvýšené uvolňování serotoninu a histaminu. Zvýšená hladina serotoninu v krvi můţe sníţit kapacitu plic a schopnost těla absorbovat kyslík. Serotonin rovněţ způsobuje stahování hladkého svalstva, coţ můţe vyvolat migrénu, alergické reakce, vznětlivost, horkost, bolesti v krku, průduškový kašel, nevolnost či břišní křeče. Zvýšení hladiny histaminu se můţe projevit bolestmi srdce, alergiemi, sennou rýmou, nevolností a nespavostí. (http://www.avair.cz/ionizace-vzduchu.php)

5.2.3 Ozón Ozón je nestálý plyn, který se samovolně rozpadá zpět na kyslík bez zbytkových škodlivých látek. Neţ dojde k rozpadu působí jako silný oxidant na bakterie, viry, plísně a pachy, s nimiţ se setká. Jeho oxidační vlastnosti jsou asi 3500krát silnější neţ u klasické formy kyslíku. Dokonce jiţ v malých a neškodných úrovních dokáţe ozón likvidovat neţádoucí látky. Například CO, jako jeden z nejjedovatějších plynů, se váţe na krev - 23 -

600krát rychleji neţ kyslík. Ozón předáním jedné molekuly kyslíku mění CO na CO2, který dále zpracovávají rostliny při fotosyntéze. Širokou veřejností je ozón vnímán rozporuplně. V prvním případě je ozón v ochranné stratosférické vrstvě ţádoucí a ubývá jej hlavně díky nepříznivým účinkům freonů, způsobujícím tzv. ozónovou díru. Ve druhém případě je zvyšování jeho koncentrace v přízemní vrstvě troposféry neţádoucí, neboť přispívá k tvorbě losangeleského smogu. V neposlední řadě je ozón vyuţíván jako plyn s výjimečně silnými oxidačními a desinfekčními vlastnostmi. Pro své specifické vlastnosti se ozón vyuţívá k úpravě vody, neutralizaci pachů, bakterií, různých forem virů a plísní. Je schopen ničit i takové viry jako je HIV. Ozón je druhý nejsilnější sterilizant, který má lidstvo k dispozici. Ničí 99,9 % všech známých bakterií, proto je ideální jako chemicky čistý desinfekční prostředek. troposférický (přízemní) ozón Svislým prouděním se ozón můţe dostat ze stratosféry do přízemních vrstev. Tyto přirozené výskyty ozónu nejsou pro biosféru škodlivé. V přízemní vrstvě troposféry se ozón tvoří hlavně fotolýzou oxidu dusičitého NO2. Zvýšené koncentrace trvající několik hodin, jsou provázeny řadou dalších reakcí, při kterých vzniká pestrá směs oxidantů se značně nepříznivými účinky na ţivotní prostředí a vzniká fotochemický smog. Atmosférický

ozón,

vytvořený

přirozenou

cestou,

hraje

v ţivotním

prostředí

nezastupitelnou roli kontroly ovzduší. Oblasti s vysokým znečištěním, jako jsou např. města, postrádají přirozeně vytvořený ozón, neboť je zde nadměrně spotřebováván oxidačními substancemi, které chrlí do vzduchu auta, továrny a lidé. (http://www.avair.cz/rizikove-slozky-vzduchu.php)

5.2.4 Zelená barva Za turisticky nejatraktivnější krajinu je Čechy povaţována krajina, v níţ les a bezlesí jsou v poměru cca 2:1. Přítomnost zelených odstínů posiluje smysly a oţivuje oči. Má tišící účinky, uklidňuje nervovou soustavu. Pomáhá při únavě. Zelená barva má vliv na zdravotní stav:

- 24 -

o regenerace, vyrovnanost, srdce, plíce, brzlík, vředy, vyčerpanost, bolest hlavy, vysoký krevní tlak o přináší uklidnění, uvolnění, zmírnění emocí, dobromyslnost a veselost o podporuje intuici, diplomacii a dává přirozenou autoritu o zaţehnává pocit samoty o můţe také pomoci probudit uměleckou tvořivost a inspiraci Pro děti je zelená jednou z nejléčivějších barev. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Les)

5.3 Negativní vlivy Vliv krajinných prvků na lidský organismus ale nemusí být vţdy jen pozitivní. V textu dále jsou popsány nejmarkantnější negativní vlivy prostředí na člověka a jsou uvedena nápravná opatření a doporučení. Alergie dokáţí pobyt v přírodě či kontakt se zvířaty značně znepříjemnit. Alergie je přehnaná, neúměrná obranná odpověď těla na běţný zevní podnět (například pyl kvetoucí trávy, kočičí srst, vosí bodnutí, atd.). Lidí trpících nějakou formou alergie přibývá. V současnosti se počet odhaduje na 30 - 40% v populaci. Někdy se dokonce tvrdí, ţe uţ je alergický kaţdý druhý člověk na Zemi. (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=403)

5.3.1.1 Pylové alergie Významnou skupinu vdechovaných alergenů představují alergeny pylové z květů různých rostlin. Přítomnost pylových alergenů v ovzduší je sezónní v závislosti na době pylení jednotlivých rostlin. V předjaří začínají a postupně kvetou především líska, vrba, olše, javor, jírovec, bříza, habr, jasan, ořešák, topol, dub, buk a jilm. V květnu rozkvétají traviny. Doba jejich pylení je pro kaţdý druh stejná, avšak proměnlivá podle počasí. V niţších a středních polohách končí v první polovině července. Nebezpečný je kontakt s prvními pyly. Ačkoliv je k němu více příleţitostí na venkově neţ ve městě, pylovou alergií trpí více městská neţ venkovská populace. Je prokázáno, ţe výfukové plyny zhoršují kvalitu pylových zrn, ta se stávají agresivnější, snáz dráţdí sliznice, a tím vyvolávají alergické potíţe. Ţivot ve městech přináší obvykle více stresu neţ ten venkovský, a psychika hraje nezanedbatelnou roli při vzniku alergie. - 25 -

Některým pylovým alergikům přináší potíţe jiţ konec února a začátek března, kdy rozkvétají jívy a první jarní dřeviny. Část pylových alergiků se tedy s projevy alergie musí vypořádat časně z jara, poté nastává zklidnění v dubnu a květnu. Mnozí alergici trpí v červnu a červenci, kdy kvetou trávy a byliny. Poměrnou novinkou jsou alergie na velmi agresivní pyl ambrózie (plevel přivezený do Evropy z Ameriky, k nám pronikl přes Maďarsko), které propukají na konci srpna. Velká část na jaře kvetoucích dřevin, jako je habr, líska, olše, vrba či bříza, stejně tak jako trávy a obilniny, roste a kvete v otevřené krajině. Pro pylové alergiky je proto vhodnějším místem k rekreaci les. Zvláště se vyplatí procházky lesem podél potoka díky vyšší vlhkosti vzduchu a přirozené ochraně proti spadu ve vzduchu se vznášejících pylů. O tom, co právě kvete, informuje alergiky pylové zpravodajství. To je kromě jiného dostupné také na internetových stránkách České společnosti alergologie a klinické imunologie, na adrese www. csaki.cz.

5.3.1.2 Alergie na hmyzí bodnutí Stále častější jsou těţké reakce celkové. Systémové reakce se popisují u 3 % populace a mortalita je udávána mezi 0,09 - 0,45 úmrtí na 1 milion obyvatel za rok. Nejčastější původci alergických reakcí -

rod včel APIS MELLIFERA,

-

rod vos VESPULA VULGARIS,

-

rod sršňů VESPA CRABRO,

-

čmelák BOMBUS.

Rozdíl je mezi agresivitou jednotlivých zástupců hmyzu: -

včely nejsou přirozeně agresivní, bodnou jen tehdy, cítí-li se ohroţeny, jejich ţihadlo má ostny, a proto je nelze po propíchnutí kůţe vytáhnout.

-

vosy a sršni jsou naopak velmi agresivní, především v pozdním létě a na podzim, napadají člověka spontánně, jejich ţihadlo je hladké, vosa je snadno vytáhne a bodá opakovaně.

Prevence Prevence je v tomto případě velmi důleţitá. Základním prostředkem při ochraně proti hmyzímu bodnutí v domácnosti jsou sítě do oken. Z reţimových opatření při pobytu - 26 -

v přírodě je nutné nechodit naboso, nepouţívat pestré oblečení a „lákadla na hmyz“ při vycházce do přírody (parfémy, tělová mléka, deodoranty). Také je nutné věnovat maximální pozornost stravování v přírodě nebo venku (bistra) hlavně při konzumování sladkostí, ovoce, limonád a chovat se klidně, vyvarovat se prudkých pohybů. Je potřeba dávat si pozor na riziková místa v přírodě (např. staré pařezy).

5.3.1.3 Sinice a alergie na ně Sinice obsahují látky, které způsobují alergie. U koupajícího se člověka, podle toho, jak je citlivý a jak dlouho ve vodě pobývá, se mohou objevit vyráţky, zarudlé oči, rýma. Alergické reakce mohou vyvolat i některé řasy. Sinice také mohou produkovat různé toxiny (jedovaté látky). Podle toho, kolik a jakých toxinů se do těla dostane, se liší i projevy: od lehké akutní otravy projevující se střevními a ţaludečními potíţemi, přes bolesti hlavy, aţ po váţnější jaterní problémy. Není sice známo, ţe by na otravu sinicemi při vodní rekreaci někdo zemřel, ale vyskytly se případy úhynu zvířat, která pila vodu obsahující sinice, a dokonce případy úmrtí lidí po pravidelném pití vody vyrobené ze zdroje s masovým rozvojem sinic. Lidé při koupání často nechtěně vypijí trochu vody (aţ 1 – 2 dl) a s ní i přítomné sinice (a také toxiny, které jsou v nich obsaţeny). Riziko se zvyšuje u dětí, které vody vypijí zpravidla více a jejich tělesná hmotnost je menší. Pokud sinice netvoří vodní květ, není pravděpodobné, ţe po jednom vykoupání vznikne váţné onemocnění. U alergiků se však mohou vyskytnout přecitlivělé reakce, především různé koţní problémy, záněty a alergické reakce očí a spojivek. Riziko se zvyšuje s délkou pobytu ve vodě, opakovaným koupáním po více dnů (týdnů) a samozřejmě i mnoţstvím sinic ve vodě. Pokud se však ve vodě objeví vodní květ a dojde k jeho náhodnému polknutí, můţe následovat i váţné poškození zdraví. Zda jsou ve vodě sinice nebo řasy, lze poměrně dobře rozeznat následujícím způsobem: -

láhev se zúţeným hrdlem (lze pouţít třeba průhledné lahve od balených vod) naplníme zcela vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle.

- 27 -

-

v případě, ţe se u hladiny vytvoří zelený krouţek tvořený zelenými organismy ve tvaru "sekaného jehličí nebo zelené krupice" (a voda přitom zůstane čirá), jedná se z největší pravděpodobností o sinice.

-

jestliţe zůstane voda zakalena rovnoměrně nebo se začne tvořit větší zákal u dna, půjde pravděpodobně o řasy.

-

ještě jednodušším testem je vstupovat do vody opatrně (aby se nezvířily usazeniny ze dna) a pozorovat, zda se okolo kolen ve vodě nevznášejí drobné zelené částečky. Kdyţ ano, jedná se pravděpodobně o sinice.

Několik rad a doporučení 1. Největší nahromadění sinic (i toxinů) vzniká právě při vodním květu. Koupání ve vodě obsahující vodní květ nelze rozhodně doporučit. 2. Pokud vás bude zajímat, zda se ve vaší rekreační nádrţi sleduje kvalita vody, obraťte se na příslušnou okresní (městskou) hygienickou stanici (sledují se i další ukazatele - nejenom fytoplankton). Telefon a adresu najdete v kaţdém telefonním seznamu. 3. O zvýšeném výskytu sinic na řízených koupalištích ve volné přírodě by veřejnost měla být informována (např. výstraţnými tabulemi). 4. Pokud se chcete koupat ve volné přírodě, kdekoliv mimo oficiální koupaliště, zkuste před vstupem do vody některou z výše popsaných metod na rozlišení řas a sinic. Kdyţ voda obsahuje sinice, řiďte se zásadou č. 1. 5. Kdyţ uţ se rozhodnete pro koupání ve vodě obsahující sinice, nebo kde je dokonce vytvořen vodní květ, doporučujeme (je-li to moţné) se po vykoupání osprchovat čistou vodou a odstranit tak z pokoţky řasy a sinice, které na ní po pobytu ve vodě ulpěly. V tomto případě by kontakt těla s vodou při plavání neměl být delší neţ cca 10 minut, coţ je orientační doba; liší se u kaţdého člověka například s věkem a nepřímo ji lze stanovit jako "rozmočenou kůţi prstů", která více přijímá látky ze svého okolí. Tohoto jevu se vyuţívá například v různých přísadách do koupelí, v případě sinic by však šlo o látky, které lidskému tělu rozhodně neprospějí. 6. Vodní květ se po hladině nádrţe pohybuje podle toho, jak zrovna vane vítr. Často tak tvoří u břehu vysokou vrstvu, se kterou mohou do styku přijít hrající si děti. Proto je dobré před tímto rizikem děti varovat a hlídat, jak vypadá břeh nádrţe, na kterém si hrají. (http://www.sinice.cz/index.php?pg=aktivity--popularizacnicinnost--sinice-koupani-v-prirode) - 28 -

6 Vliv rekreace na prostředí Rekreační vyuţívání krajiny sebou zcela logicky přináší i zpětné ovlivnění krajiny rekreací a činnostmi s ní spojenými. Ty se mohou projevovat jak na jednotlivých prvcích krajinné struktury, tak i sociologii místních obyvatel. Tyto vlivy můţeme rovněţ členit na pozitivní a negativní. Musíme však dodat, ţe toto hledisko odráţí aktuální společenský a vědní pohled na krajinu. Pozitivní aspekty vlivu rekreace na prostředí nejsou tak intenzivní a na první pohled patrné jako vlivy negativní. Přesto je rovněţ nelze pominout.

6.1 Pozitivní aspekty ve vztahu rekreace - prostředí Rozvoj rekreace a cestovního ruchu je jedním ze základních mechanismů, které napomáhají rozvoji chudších regionů. Na podporu rekreačního a turistického vyuţívání se buduje nová infrastruktura a zkvalitňuje se životní prostředí v zájmové lokalitě. Kromě technických prvků mají realizovaná opatření charakter např. vodních nebo vegetačních prvků. Ty sebou kromě rekreačního efektu přináší i zvýšení ekologické stability krajiny a krajinného rázu. Je důleţité, ţe tato opatření nezvyšují atraktivitu pouze pro rekreanty odjinud, ale i pro místní obyvatele. Finanční prostředky, které především díky cestovnímu ruchu přichází do turistických destinací, sebou většinou přináší i určité zvýšení životní úrovně místních obyvatel. Rovněţ nezanedbatelná je i případná změna struktury zaměstnání. Tradiční řemesla a povolání mohou ale ustupovat ve prospěch sluţeb v cestovním ruchu a turismu. To se následně projevuje změnou poţadavků na vyuţívání krajiny i intravilánu. Jedná se zejména o zemědělství, které je pro moderního člověka souhrnně řečeno méně přitaţlivé. Dlouhodobým a na první pohled ne patrným, ale o to významnějším pozitivním vlivem rekreace na prostředí je osvěta. V rámci budování turistické a rekreační infrastruktury vznikají četné naučné stezky a informační centra. Smyslem prezentovaných informací je vzbudit v návštěvníkovi zájem o určitý přírodní či kulturní aspekt. Důsledkem pak můţe být jak větší informovanost, tak

i citlivější vnímání a přístup rekreantů

k hodnotám obecně. Konečným výsledkem pak můţe být i osvícenější vyuţívání krajiny.

- 29 -

6.2 Negativní aspekty ve vztahu rekreace - prostředí Stále intenzivnější potřebu rekreace sebou nepřináší pouze zvyšující se pracovní zatíţení lidí, stále rychlejší způsob ţivota nebo nekvalitní (zejména městské) ţivotní prostředí. Jedním z dopadů na krajinu není pouze další exploatace přírodních zdrojů, ale i zvyšující se poţadavky konzumní společnosti na způsoby a strukturu rekreace a cestovního ruchu. Proto je potřeba znát, respektovat a umět minimalizovat negativní vlivy rekreačních aktivit na ţivotní prostředí a v jeho rámci i na krajinu.

6.2.1 Vlivy jednotlivých typů rekreačních aktivit na životní prostředí (zpracováno dle www.env.cz)

6.2.1.1 Chůze, pěší turistika, běh, orientační běh Stres vznikající z výstavby tratí, cest, stezek Pokud je cesta projektována bez ohledu na ekologické důsledky, je mnoho cenného materiálu spotřebováno na konstrukci cesty i na povrchovou úpravu. Pokud je cesta vedena přes mokřiny, dochází k negativnímu ovlivnění stávajícího odtokového reţimu. Pokud je materiál na výstavbu cest transportován z jiných lokalit (kupříkladu vápenec do oblasti s kyselou půdou) je vegetace rostoucí v blízkosti cesty vystavena stresu. Na druhé straně můţe cesta ekologický stres sníţit tím, ţe odvede lidi do neproblémové oblasti. Stres, který vzniká z toho, ţe lidé opouští značené trasy Dochází k rušením chráněné plaché zvěře a k vodní erozi na prudkých svazích. V chráněných nebo citlivých oblastech (například rašeliništích) jsou návštěvníci zvlášť upozorňováni, aby neopouštěli cesty. Pokud se pohybují mimo cesty způsobují sešlap vegetace, jenţ je limitován. Kdyţ je počet rekreantů příliš velký, způsobí nevratnou destrukci vegetace.

Možnosti řešení a) Projektování tratí, chování turistů Stanoviště (habitat) ohroţených druhů zvířat by měla být ušetřena všech druhů rušení. Do těchto míst by měl být zcela zakázán vstup. Přes stanoviště chráněných rostlin by - 30 -

neměly být vedeny ţádné tratě. Ve výjimečných případech je z ekologického hlediska přípustné zřídit dřevěné lávky. V přírodních rezervacích a v dalších cenných a ekologicky citlivých lokalitách by měl být stanoven a dodrţován zákaz opouštění tratí. Pokud není předchozí zákaz soustavně dodrţován, pak je třeba uvaţovat o zrušení tratí nebo o změně trasy. Orientační běh a další sportovní soutěţe se mohou uskutečnit ve volné přírodě pouze po dohodě s místně příslušnými orgány ochrany přírody. Přírodní území by měla být uzavřená pro automobilovou dopravu v co největší míře. Cesty vedoucí do míst, kde jsou situovány běţecké nebo turistické tratě, by měly být uzavřeny pro soukromou dopravu a dopravu turistů by zajistila veřejná doprava. Na okrajích rekreačních území by měl být limitovaný počet parkovacích míst přístupných pěšky. Pěší cesty a běţecké stezky by měly mít jen tu nejnutnější povrchovou úpravu, v ţádném případě by neměly být pokryty asfaltem. Návštěvníci jsou nenápadně vedeni po trati, která spojuje nejzajímavější místa v krajině. Aby byl směr cesty jasný, je cesta vedena podél význačných terénních tvarů jako jsou např. stromořadí, vodní toky. Rušení lovné zvěře neznamená jen ekologický stres, ale znamená to i konflikt se zájmy lovců. Dohodou mezi mysliveckým sdruţením a sportovním či turistickým klubem, by měla být stanovena pravidla, jeţ by těmto konfliktům předcházela. Součástí dohody by mělo být i akceptování zásad chování sportovce nebo turisty ke zvěři. Návštěvníci běţeckých a turistických tras by měli dostat více informací o ekologickém chování.

b) Horské boudy Kapacita existujících zařízení by neměla být nekoncepčně rozšiřována a neměla by se sniţovat kvalita ubytování (tj zachovat tekoucí teplou a studenou vodu na pokojích stejně jako dosavadní kvalitu stravování). Objekt by měl mít samostatný uzavřený systém hospodaření s vodou s pouţitím zařízení k čištění vody, jeţ má vysokou efektivitu. Pouţito by mělo být ekologických energetických zdrojů (sluneční, větrné, vodní, vyuţití odpadové energie). Racionálně - 31 -

by mělo být nakládáno s odpady (maximálně omezit jejich mnoţství, pokud je to moţné vyuţít moţnosti recyklace). Pokud moţno omezit uţití benzinových nebo naftových generátorů a plynového osvětlení (předejde se tak hluku, zápachu, emisím a nebezpečí kontaminace pitné vody). V případě, ţe nelze tyto zdroje energie zrušit, zajistit jejich maximální úspornost.

6.2.1.2 Sjezdové lyžování Negativní vlivy sjezdového lyţování na ţivotní prostředí vyplývají z výstavby a provozu lyţařských středisek, které vyvolávají ekologický stres. Výstavba lanovek a vleků -

poráţení stromů, vytváření průseků v lese

-

terénní úpravy (kdyţ se staví lyţařské vleky) Výstavba nových sjezdových tratí, rozšiřování stávajících

-

Těţba stromů v horských lesích se současnou ztrátou funkce lesa, která spočívá v předcházení erozi, zadrţování vody, poskytování stanovišť pro faunu i floru, prevenci vzniku lavin.

-

Odstranění samostatných stromů (kdyţ jsou odstraněny kořeny, půda ztrácí oporu a je vystavena erozi) a vymýcení porostů kleče (ochranná funkce stejně jako funkce habitatu mizí)

-

Zemní práce: půda je odkryta a je změněna její struktura, odstraněním nebo zničením vegetačního krytu je vystavena erozi

-

Zničení cenných biotopů jako jsou mokřiny, horské potoky, louky a porušení habitatu vzácných druhů fauny a flory.

-

Rušení zvěře a její vyhánění z pastvišť situovaných v blízkosti lyţařských tratí (která pak způsobuje následnou škodu na lesních porostech) Provoz lyžařských tratí

-

Hluk z velkých strojů a sněhových děl - 32 -

-

Nechráněný a poškozený humusový horizont půdy

-

Zkrácení vegetační doby (zpevňováním povrchu sněhové pokrývky pouţitím umělého sněhu)

-

Změny rostlinných společenstev a ztráta biodiverzity v důsledku změny pH v půdě (například v důsledku pouţití umělého sněhu) Lyžování

-

Poškození vegetace pokud půda není pokryta dostatečnou vrstvou sněhu (hranami lyţí)

-

Lyţaři nebo snowboardisté, kteří jezdí mimo upravené tratě mohou rušit citlivé druhy zvířat

-

Stres vegetace mimo lyţařské tratě způsobený lyţaři, kteří jezdí terénem

Zvláštní pozornost si zaslouţí v současnosti stále se rozšiřující pouţití umělého sněhu. Na ţivotní prostředí má mnohem větší vliv neţ sníh přírodní. Umělý sníh se liší od přírodního v tom, ţe vzhledem k rozdílné krystalické struktuře taje umělý sníh mnohem pomaleji neţ přírodní. V průměru vydrţí na sjezdových tratích asi o 25 dnů déle neţ sníh přírodní. voda z tajícího umělého sněhu obsahuje mnohem více minerálů neţ dešťová voda a má také rozdílnou hodnotu pH. Působí proto jako hnojivo, coţ je ţádoucí v oblastech, kde jsou sjezdovky vyuţívány jako pastviny. Na druhé straně je příčinou stresu rostlinných společenstev vyţadujících půdu chudou na ţiviny. Spotřeba vody se pohybuje mezi 80 aţ 200 litry na l m3 umělého sněhu v průběhu zimní sezóny. Protoţe voda není spotřebována, ale je opět vrácena do koloběhu vody v době kdyţ sníh taje, nastává ekologický stres tehdy, kdyţ odběr vody k výrobě sněhu z vodních nádrţí a toků způsobí kritický pokles zásoby vody, nebo kdyţ dojde k rychlému tání vody z umělého i přírodního sněhu, coţ můţe být příčinou eroze a záplav. Mnoţství a jakost vody je nejdůleţitější aspekt výroby umělého sněhu. Úbytek vody můţe způsobit vyschnutí nebo zamrznutí horských potoků a jezer. Mnoţství vody ve vodních zdrojích, odkud je voda čerpána, musí zůstat neměnné, protoţe slouţí také jako habitat vodních ţivočichů. Vodní zdroje, z kterých je odebírána voda k výrobě umělého sněhu, musí být kontrolovány vzhledem k jakosti vody zejména s ohledem na odpadní - 33 -

vody a na schopnost absorbce znečišťujících látek. Někdy jsou účelově budovány nádrţe, které mají zadrţet vodu nutnou pro výrobu sněhu. Nově budované nádrţe nesmí přerušit kontinuitu proudu, jeţ je důleţitá pro organismy vázané na vodní prostředí. Nesmí být proto stavěna jako přehrada, jeţ přeruší proud, ale mimo řečiště. Hluk při výrobě sněhu můţe v některých případech působit rušivě – zejména v nočních hodinách. Hluková emise vysokotlakých sněhových děl se pohybují mezi 91 aţ 99 decibely a jsou srovnatelná s vrtacím kladivem. Nízkotlaká (mobilní) sněhová děla vykazují 58 aţ 80 decibelů. Sněhová děla musí proto být umístěna nejméně 800 aţ 1000 metrů od obytné zóny, aby nebyl překračován hlukový limit. Hlukové emise mohou být u všech typů sněhových děl sníţeny nejméně o 10 decibelů pokud jsou správně instalována.

Možnosti řešení Stavba sjezdových tratí Místo výstavby nových lyţařských středisek usilovat o rozšíření a zlepšení stávajících, coţ je mnohem ekologičtější Upravit kapacitu lanovek a vleků podle kapacity sjezdových tratí (ne obráceně) Neplánovat rozsáhlé terénní úpravy sjezdových tratí. Provádět pouze malé úpravy a to jen ve výjimečných případech. Neprovádět terénní úpravy nad hranicí lesa Cenné biotopy by neměly být součástí sjezdových tratí ani leţet blízko nich. Sjezdové tratě, které přes ně vedou by měly být přemístěny nebo zrušeny Provoz a úprava sjezdových tratí Pouţívání a úprava sjezdových tratí můţe být povolena pouze tehdy, kdyţ na nich leţí dostatečná vrstva sněhu, aby se tak předešlo poškozením půdy a vegetace. Opatření k obnově vegetace a návratu lyţařských svahů do jejich původního stavu cestou terénních úprav musí být plánováno a realizováno s velkou pozorností. Musí být zaloţeno na nejnovějších vědeckých poznatcích a musí podporovat diverzitu vegetace a vytvoření dostatečného výběru habitatu pro malé ţivočichy. Obnovit poškozené svahy pouţitím nejnovější technologie zatravňování lyţařských svahů. Cílem by mělo být vrátit lokalitu do původního přírodního stavu - 34 -

Pouţívat pohonné hmoty nepoškozující ţivotní prostředí (bionafta), pouţívat vosky bez škodlivých přísad, omezit pouţití soli a věnovat pozornost nakládání s pevnými i tekutými odpady.

6.2.1.3 Lyžařská turistika,běh na lyžích Potenciální konflikty jsou omezeny na ty lokality, které slouţí jako stanoviště vzácných druhů rostlin a ţivočichů. Nebezpečí stresu vzniká tehdy, je-li lyţařská trať vedena v blízkosti biotopů ptáků nebo zvěře. Za normálních podmínek je jelení zvěř rovnoměrně rozmístěna v lesních komplexech. V případě ţe je jejich původní stávaniště v blízkosti lyţařské tratě, nebo přes něj lyţařská stopa přímo vede, dochází k vytlačování zvěře do méně rušených porostů, kde je pak vyšší koncentrace zvěře a následně dochází ke škodám na lesním ekosystému tím, ţe zvěř poškozuje mladé lesní kultury (okusem pupenů a prýtů, ohryzem kůry). Rovněţ mechanismy pro údrţbu běţeckých tratí mohou způsobit ekologický stres.

Možnosti řešení Lyžařská turistika Průjezd lokalitami, která jsou biotopy chráněných druhů fauny a flory musí být upraven tak, aby nedocházelo k narušování jejich etologie. Musí být dodrţována přísná opatření, která umoţní aby turistika nezhoršovala moţnosti k přezimování zvěře i v nejkrutějších zimách. Lyţařské trasy nesmí vytvořit koridor, který by od sebe oddělil sousední populace ptáků a savců. Lyţařské turistické trasy, jeţ si získaly popularitu, by měly zůstat zachovány. Lyţařské turistické trasy, které splňují ekologické poţadavky, by měly být začleněny do turistických map. Běh na lyžích Základním poţadavkem je, aby běţecké stopy byly projektovány tak, aby byly chráněny přírodní rezervace. V chráněných územích musí projektanti volit trasy tratí pro běh na lyţích tak, aby nedošlo k ekologickému stresu. Je třeba zajistit návaznost běţeckých tratí a veřejné dopravní sítě. Běţecké tratě by měly být propojeny se zastávkami vlaků a autobusů, odkud by byla zajištěna rychlá a pohodlná doprava uţivatelů běţeckých tratí, - 35 -

aniţ by byli nuceni pouţívat individuální automobilovou dopravu. Infrastruktura pro běţecké areály (restaurační zařízení, sociální zařízení, šatny, parkoviště) by měla být integrována se stávajícími zařízeními měst a vesnic v dosahu areálu.

6.2.1.4 Horolezectví, skálolezení, kaňoning

Otázka vlivu horolezectví na ţivotní prostředí závisí na nadmořské výšce, v které se realizuje. Ve vysoké nadmořské výšce je vliv horolezců na přírodní prostředí zanedbatelný vzhledem k tomu, ţe zde nejsou aţ na malé výjimky podmínky pro existenci fauny a flory. Naproti tomu skalní a horské masivy v niţších nadmořských výškách poskytují útočiště celé řadě rostlinných a ţivočišných druhů, z nichţ některé tvoří vzhledem ke specifičnosti ţivotních podmínek izolované komunity s omezených výskytem a jsou často na seznamu ohroţených druhů. Vzhledem k tomu, ţe pro kaňoning se vyuţívají člověkem relativně nedotčené skalní útvary, je jeho vliv na přírodu obdobný jako při horolezectví.

Negativně působí horolezectví na cenné druhy rostlin a malé ţivočichy, tím ţe způsobuje Sešlap: Sešlap můţe dlouhodobě nevratně poškodit celý ekosystém lokality, odkud začíná nebo kde končí lezecká cesta. Sešlap můţe otevřít i cestu k erozi půdy. Depozici látek: Anorganické a organické látky (včetně exkrementů, popelu z ohnišť a dalších látek) se ukládají v půdě a způsobují její eutrofizaci. Přemisťování součástí ekosystému: Úmyslné přesouvání organických a anorganických součástí ekosystému, aby se uvolnila lezecká cesta Změny ţivotních podmínek cenných druhů větších ţivočichů:

Je třeba přijmout následující opatření: a) plně vyuţívat takové lezecké terény, kde nemůţe dojít k ekologickému poškození, b) ty terény, kde mohou být způsobeny ekologické škody, uzavřít a aktivity horolezců nasměrovat na vyuţití umělých stěn

- 36 -

Otázkou je stanovit, které skály jsou z ekologického hlediska pro horolezectví vhodné. Mělo by být stanoveno, které skály by měly být celoročně pro horolezce uzavřeny, které skály mohou být vyuţívány alespoň v některých partiích nebo v některých ročních obdobích a které skály mohou být vyuţívány bez omezení. Při tom je třeba realizovat taková opatření, aby bylo ţivotní prostředí co nejvíce chráněno: Zajistit, aby horolezectví nezpůsobilo porušení přírodní rovnováhy lokality Horolezci by měli mít slovo při rozhodování o tom, jak je moţné vyuţívat skalní útvary pro sportovní činnost v souladu se zájmy ochrany přírody V lokalitách vhodných pro horolezectví je třeba udělat maximum pro jejich vyuţití Usměrnit horolezecké aktivity lze i prostřednictvím přístupových cest. Informovat a vychovávat Podpora atraktivních alternativ, které nejsou ekologicky problematické. Péče o skalní útvary, jeţ jsou pro horolezectví vyuţívány. Kaňoning je novou sportovní disciplinou. Specifikou je transport plavidel, při kterém jsou větší moţnosti poškození jednotlivých částí ekosystémů neţ při prostém lezení. Rokliny a soutěsky, jeţ pro kaňoning přicházejí v úvahu, musí být pečlivě prostudovány a posouzeny, zdali jsou pro tuto aktivitu vhodné. Jestliţe jsou pouţitelné, je třeba regulovat reţim pohybu návštěvníků manaţerským plánem pro příslušnou oblast.

6.2.1.5 Cyklistika, horská kola Všechny typy jízdních kol mohou způsobit ekologický stres, kdyţ Opouštějí cesty a stezky, čímţ poškozují vegetační kryt a odkrytý povrch půdy můţe být náchylnější k erozi. Přejíţdějí ať uţ po cestách nebo terénem lokalitami, jeţ slouţí jako habitat citlivým druhům zvířat. Jestliţe dochází k velké koncentraci cyklistů (závody, atraktivní turistické trasy) můţe být poškozena půda (sešlapem) a nejsou odstraněny odpadky. - 37 -

Možnosti řešení Většina problémů s cyklisty a s horskými koly především patří do sociální oblasti. Podle pravidel provozu na společných cestách jsou za střety odpovědní cyklisté, kteří musí pomalejším uţivatelům cesty dát přednost. Ekologické problémy jsou relativně malé a lze jim čelit těmito opatřeními : Chránit habitat vzácných druhů zvířat. Cesty uţívané pěšími a cyklisty vedoucí napříč lokalitami, jeţ slouţí jako habitat citlivých ţivočišných druhů by měly být přemístěny nebo zrušeny. V některých případech by mohly být uzavřeny pouze v průběhu určitých ročních období. Zřízením atraktivních cyklostezek. Vytvoření sítě cyklistických tras, které vedou cyklisty mimo citlivé lokality můţe přispět k ţádoucímu usměrnění turistických aktivit. Udrţet cyklisty na schválených cyklostezkách. V horských oblastech by mělo být zakázán transport kol lanovkami, aby se tak zabránilo pokušení sjíţdět off-road do údolí. Výchova cyklistů a výzva ke spolupráci. Cyklisté by měli být informováni obecně o ekologické problematice, zejména pak o problémech, které působí off-road cyklistika.

6.2.1.6 Kanoistika, vodní turistika

Kanoistika můţe způsobit stres ţivotnímu prostředí těmito faktory: Poškozením vegetace podél řeky sešlapem Poškozením vodních rostlin způsobeným pádlováním v mělké vodě Nebezpečím pro rybí potěr, obojţivelníky a další vodní ţivočichy obývající proudící i klidnou vodu, pokud dochází v důsledku pádlování ke zvíření sedimentů Rušením zvířat obývajícím řeku a její okolí. Zanecháváním odpadu anorganické i organické povahy v místech zastavení

- 38 -

Budováním infrastruktury související s kanoistikou (loděnice, tábořiště, kempy, parkoviště, přístupové cesty k vodě).

Možnosti řešení Aby se předešlo rušivým zásahům do přírody způsobeným kanoistikou, je třeba přijmout tato opatření: Zakázat kanoistiku na tocích příliš mělkých nebo příliš úzkých. Přírodní řeky pouţívané pro kanoistiku by měly být široké nejméně 3 m a hluboké nejméně 20 – 40 cm. Neplatí to samozřejmě pro toky regulované, pouze pro toky, jeţ vyţadují ochranu prostředí. Na úzkém proudícím toku je třeba udělat taková opatření, aby nedošlo k poškození břehu nárazem lodi (při předjíţdění, při otáčení lodí) Nepřímým způsobem lze ovlivnit realizaci kanoistiky na problematických tocích (omezením parkovacích míst a komunikací, tábořišť, ubytovacích zařízení) Uzavřením toků pro kanoistiku buď v určeném časovém období nebo na určité části řeky. Důvodem je ochrana citlivých nebo vzácných druhů rostlin nebo ţivočichů. Limitovat počet lodí (například prostřednictvím půjčoven lodí, přepravců, manaţerů cestovního ruchu) na řekách, které mají omezenou schopnost vyrovnat se s negativními vlivy vodní turistiky Vytvářet u kanoistů citlivý vztah k přírodě a ţivotnímu prostředí.

6.2.1.7 Plachtění a windsurfing Z hlediska ochrany ţivotního prostředí se plachtění a windsurfing liší svými prostorovými poţadavky. Windsurfing můţe startovat i z mělké vody a ke svému provozu potřebuje pouze jednoduché sportovní zařízení umístěné někde na trávníku blízko vodní hladiny: místo pro uloţení plováků a plachet, stojany a nezbytné sociální zařízení. Jachty vyţadují startovací a přistávací prostor s dostatečnou hloubkou vody a podle velikosti lodi i kotviště a loděnici, která bývá spojena i s restauračním a ubytovacím zařízením. - 39 -

Potenciální konflikty Výstavba přístavu znamená odkopání a naváţení velkého mnoţství zeminy, konstrukci přistávacích mol a kotvišť, jejich betonování a výstavba příslušné infrastruktury včetně příjezdových komunikací a parkovišť. Ukotvení lodí můţe způsobit -

Poškození přírodní morfologie dna vahou těţkých betonových kotev

-

Neustálý pohyb článků řetězu upevňujícího kotvu můţe poškodit vegetaci vyrůstající blízko místa upevnění kotvy

-

Umístění a provoz lodí můţe působit rušivě na ptáky obývající vodní hladinu

Surfaři mohou způsobit větší stres zvířecím a rostlinným společenstvům neţ jachtaři, protoţe mohou vjíţdět i do mělké vody, zatímco jachty jsou schopny se pohybovat pouze v hlubší vodě. Mělká voda je pro vodní ptáky zvláště důleţitá, protoţe slouţí jako jejich habitat, kde dochází k páření, péči o potomstvo i k odpočinku. Stejně důleţitá je však pro ně celá vodní plocha, kterou obývají. Jachting a surfing mohou způsobit : -

Stres, rušení a vyhánění vodního ptactva, které vyţaduje ochranu a je citlivé na rušivé vlivy.

-

Znečištění vody, do které se můţe dostat uniklý olej nebo odpad, nebo jsou-li k čištění lodí pouţívány čistící prostředky obsahující nebezpečné látky

-

Poškození vegetace a zvíření sedimentů. Sportovní aktivity mohou poškodit cennou pobřeţní vegetaci jako je rákosí nebo plovoucí rostliny, které také mohou odtáhnout do míst s horší kvalitou vody

Možnosti řešení Aby se předešlo negativnímu působení jachtingu a windsurfingu na ţivotní prostředí je třeba akceptovat tato opatření: Označit místa zákazu vstupu. V místě, kde se provozují vodní sporty a kde ţije početná ptačí populace je třeba viditelně označit (nejlépe bójkami) místa, kam nelze s loděmi vjíţdět. - 40 -

Optimálně situovat přístavy sportovních lodí. Tato zařízení by se měla budovat pouze v místech, která uţ jsou průmyslově vyuţívána, tj. v průmyslových zónách, nákladních přístavech nebo v prostorech zrušených loděnic. Výhodná je výstavba sportovních přístavů i v blízkosti rekreačních center, která umoţní společné vyuţívání infrastruktury, sluţeb a dopravních moţností. Zabránit znečišťování vody toxickými látkami. Ekologické chování jachtařů. Dostatek informací a ekologická výchova mohou přimět jachtaře k tomu, aby svůj sport neprovozovali v ekologicky cenných mělkých vodách a v oblastech s výskytem vodních rostlin.

6.2.1.8 Motorové čluny, vodní lyžování Potenciální konflikty Toxické látky z lodních motorů se mohou dostat do vody a způsobit její znečištění. Emise z lodních motorů, jeţ se nad vodní hladinou někdy drţí velmi dlouho. Hluk. 75 % pouţívaných lodních motorů má výkon menší neţ 10 HP (koňských sil). Jejich hluková hladina se pohybuje mezi 62 a 70 dB ve vzdálenosti 25 m. Motory nad 10 HP způsobují hluk od 70 do 77 dB. Velikost hluku závisí přímo úměrně na rychlosti jízdy, takţe omezení rychlosti znamená i výrazné sníţení hladiny zvuku. Vlny. Vysoká rychlost jízdy znamená i vysoké vlny, jeţ mohou poškodit pobřeţní porost. Víření sedimentů souvisí s vysokou rychlostí jízdy a především s výškou vody. Je-li hloubka větší neţ 3 m, je tento vliv zanedbatelný Poškození vodního dna ponorem lodi. Stres zvěře. Tento vliv sportovní aktivity je obdobný jako u kanoistiky, jachtingu, surfingu. Je však podstatně větší vzhledem k vyšší cestovní rychlosti a tím i k větší moţnosti neočekávaných změn směru jízdy, coţ vše je spojeno s hlukovými emisemi. Sociální důsledky vysoké hladiny zvuku (zejména při vodním lyţování nebo při jízdě na vodních skůtrech) se projevují sníţením rekreační hodnoty území. - 41 -

Možnosti řešení Omezit hluk a emise z lodních motorů -

Sníţit hluk lze výběrem odpovídajícího lodního šroubu, instalací tlumiče vibrací, výběrem vhodného tlumiče motoru a dalšími opatřeními

-

Emise lze omezit volbou vhodné pohonné hmoty, instalací katalyzátoru, elektronickým seřízením chodu motoru a jeho pravidelnou kontrolou a především vyuţíváním čtyřdobých motorů s katalyzátorem místo dvoudobých.

-

Je třeba také zamezit úniku všech typů olejů a pro mytí a běţnou údrţbu lodě pouţívat takových prostředků, jeţ nepoškozují ţivotní prostředí. Změnit chování uživatelů motorových člunů

-

Před výjezdem na vodu se seznámit s opatřeními k ochraně přírody na příslušné řece nebo jezeře a s pravidly ekologického chování

-

Před spuštěním motorového člunu do vody se přesvědčit, ţe jeho trup neobsahuje látky, jeţ by mohly znečistit vodu (zbytky mastnoty, olejů, čistících prostředků, mechanické nečistoty)

-

V blízkosti břehu omezit rychlost na 15 km/hod. aby se předešlo vzniku vln a poškození vegetace

-

Optimálně hospodařit s odpadem a zabránit jeho úniku do vody (pouţitý olej, odpadní vody, pevný odpad musí být sbírány do nádob k tomu určených ).

6.2.1.9 Šnorchlování a přístrojové potápění

Vzhledem k rozsahu vodní rekreace je třeba brát v úvahu i vliv tohoto sportu na ţivotní prostředí.

Potenciální konflikty Doprava účastníků této pohybové aktivity a parkování vozidel způsobuje stres ţivotnímu prostředí (hluk, emise, vyuţívání přírodních zdrojů). Poškození břehu, který je přírodní nebo blízký přírodnímu stavu: - 42 -

-

Zničením rostlin, jeţ rostou na pokraji vodní plochy, plavou na vodě nebo rostou pod vodou buď sešlapem nebo jejich trháním (kdyţ vegetace brání vstupu do vody)

-

Rušením vodních ptáků vstupem do lokality, kde se rozmnoţují, hnízdí a vychovávají mláďata

-

Rušením ryb a obojţivelníků, jeţ se rozmnoţují v mělké vodě

-

Hlukem kompresorů pouţívaných k plnění kyslíkových přístrojů

-

Zanecháním odpadků na břehu Poškozením vodního prostředí

-

Škodami na rostlinných a ţivočišných společenstvích ţijících v mělké vodě (vířením sedimentů, sešlapem dna) zejména v místech vstupu a výstupu z vody

-

Zhoršením podmínek pro fotosyntézu vodních rostlin zvířením sedimentů způsobeným plaváním s ploutvemi blízko dna

-

Vydechovaný vzduch vypouštěný do vody z kyslíkových přístrojů můţe na malých vodních plochách způsobit změny v chemickém sloţení vody

-

Podvodní lov můţe způsobit neţádoucí změny v potravních řetězcích vodní fauny

-

Rušením ryb v době klidu (v noci a v zimě).

Možnosti řešení Výběr vhodných míst pro potápění. Z ekologického hlediska jsou pro provozování této aktivity zcela nevhodná: -

malá jezera se zcela nedotčenou pobřeţní vegetací, která postrádají také vhodná místa pro vstup do vody a výstup z ní, a se vzácnými druhy rostlin a ţivočichů, jeţ vyţadují zvláštní ochranu

-

chráněné vody, kde by potápění způsobilo konflikt s cílem ochranných opatření. Na těchto vodních plochách musí být potápění celoročně zakázáno. Zákaz potápění na určitých místech nebo v určitou roční dobu je třeba uplatnit tam, kde

-

by mohlo dojít k narušení rozmnoţování ryb (trdliště)

-

kde by byli rušeni odpočívající vodní ptáci a kde dochází k páření vodních ptáků - 43 -

-

kde by plavání mohlo ohrozit existenci kolonie rostlin na mořském nebo jezerním dně. S výjimkou těchto míst je potápění moţné Management návštěvníků. Na vybraných místech je třeba vytvořit pro potápění dostatečné moţnosti

-

Ohraničením prostorů určených pro potápění a označením míst vstupu a výstupu do vody (dobře viditelným i z vody)

-

instalací sociálních zařízení a kontejnerů na odpad

-

označením míst pro parkoviště a táboření a zřízením příjezdových cest (případně jejich absencí regulovat počet návštěvníků) Výchova a pravidla chování. Kaţdý z účastníků by měl mít dostatečné ekologické znalosti, aby svým sportem nepůsobil škodu ţivotnímu prostředí.

6.2.1.10

Golf

Golf je jeden ze sportů, jeţ můţe výrazně ovlivnit ţivotní prostředí. Je to dáno velkými prostorovými nároky, rozsáhlými terénními úpravami a zejména nároky na vodu.

Potencionální konflikty Výstavba infrastruktury způsobí, ţe -

je velký prostor zastavěn nebo vydláţděn či pokryt asfaltem

-

dochází k rozdělení původně propojené krajiny (komunikacemi, golfovým hřištěm).

-

dochází ke změně vizuálního vzhledu krajiny Doprava (golfistů i návštěvníků zařízení)

-

hluk a výfukové emise Změna morfologie terénu a změna vegetačního krytu

-

srovnáním terénu (na odpalištích, drahách, greenech) a vytvořením umělých překáţek

-

vysušením a drenáţováním mokřin - 44 -

-

přeskupením zdrojů vody (umělá jezírka) – změna hydrologických poměrů

-

nahrazení původní vegetace trávníkem

-

odstraněním dřevin v prostoru hřiště Hnojení greenů a odpališť můţe způsobit průsak hnojiv do půdy a znehodnocení podzemní vody Změna ekosystému je provázena ztrátou biodiverzity rostlinného krytu. Je to způsobeno:

-

zvýšeným mnoţstvím ţivin (z hnojení)

-

změnou vlhkosti (způsobenou pravidelným zaléváním a na druhé straně drenáţováním)

-

zvýšenou frekvencí pohybu na hřišti

-

pouţitím dalších chemických látek (pesticidů)

-

změnou propustnosti půdy (způsobenou pohybem těţkých mechanizmů)

-

přehnaným zaléváním (i na místech, jeţ mají omezenou absorpční kapacitu). Rušení zvěře. Golfisté při hře

-

ruší zvěř, jeţ vyţaduje větší bezpečnou vzdálenost

-

hřiště vybavená umělým osvětlením způsobuje u zvěře poruchy pravidelného denního cyklu.

Možnosti řešení Aby tento sport probíhal v souladu s ţivotním prostředím je třeba dodrţovat tyto zásady: Výběr místa pro golfové hřiště je klíčovou záleţitostí. Zásadou je zlepšit ekologickou a estetickou hodnotu krajiny. Proto v úvahu přicházejí pouze lokality, které jsou vyuţívané zemědělsky, jeţ jsou monotónní a nemají valnou ekologickou hodnotu. Golfová hřiště nelze stavět v ekologicky cenných regionech, ani v regionech, jeţ slouţí jako příměstské rekreační oblasti. Velikost golfového hřiště. Obecně platí, ţe čím větší je hřiště, tím je větší pravděpodobnost vzniku konfliktů. K těm dochází pokud se sportovní aktivita dostane - 45 -

do ekologicky citlivých míst. Ty musí být mimo prostor vyuţívaný ke hře s dostatečnou nárazníkovou zónou. Na druhou stranu je pravda, ţe čím je hřiště větší, tím je větší pravděpodobnost zvýšení ekologické hodnoty lokality. Z intenzivně zemědělsky vyuţívané půdy se vytvoří nové ekosystémy nově vytvořených rybníčků a křovinatých porostů. Projektování golfového hřiště. -

Nepřehrazovat potoky, jeţ jsou přírodního charakteru

-

Vrátit potoky, jeţ jsou vedeny pod zemí (drenáţe, trubky) do jejich přírodního stavu

-

Břehy nádrţí nechat v přírodním stavu bez údrţby. Vodní nádrţe a jejich nejbliţší okolí slouţí jako biokoridor.

-

Přesunovat co nejméně zeminy a hmot. Nevytvářet speciální pravoúhlá odpaliště

-

Ponechat v původním stavu prostor mezi fairweji tvořený keři, skupinami stromů a prouţky trávníků. Ty sekat jen dvakrát ročně.

-

Na hřiště nedávat zábrany zachycující míčky (plůtky, sítě)

-

Pouţívat pouze domácí původní dřeviny při výsadbě. Výstavba budov a infrastruktury

-

Pro klubovny a provozní budovy pouţít uţ existujících staveb.

-

Napojit objekt na existující inţenýrské sítě

-

Silnice by neměly vést napříč lokalitou, jeţ tvoří habitat. Stejně tak je třeba dbát na to, aby i vodní toky nebyly přerušeny (vedeny pod zemí).

-

Nepokrývat povrch vjezdu a výjezdu (dlaţba, asfalt) do objektu. Pouţít pouze propustné materiály.

-

Umístit parkoviště mimo ubytovací a rekreační areál. Tato místa by měla být tichá.

-

Golfová hřiště by měla být dostupná veřejnou dopravou. Provoz areálu. Po dohodě s orgány ochrany přírody by měl být formulován plán údrţby celého golfového hřiště. V souladu s ekologickými principy by mělo být stanoveno jaký druh péče vyţaduje kaţdá jednotlivá lokalita golfového hřiště. Ekologické zásady údrţby vyţadují: - 46 -

-

Vysazovat různorodé typy domácích rostlinných druhů; velké mnoţství rostlinných druhů různé velikosti a tvaru vytváří efekt mozaiky na malém prostoru, vedle estetického vjemu se vytvoří také habitat pro různé ţivočišné druhy.

-

Hnojiva pouţívat pouze v nezbytném mnoţství. Pokud se ponechá posekaná tráva na místě jako hnojivo, hladina ţivin zůstává v rovnováze.

-

Pesticidy by nemusely být uţívány vůbec. Jejich pouţití by mělo být jen výjimečné a pouze v omezeném časovém období (například proti škůdcům, plísním atd.).

-

Kropení by mělo být limitováno na absolutní minimum. Tam, kde je to moţné vyuţívat jiný zdroj vody neţ pitné

6.2.1.11

Jezdectví

Potenciální konflikty Výběr místa pro jezdecký areál. Ekologicky cenné habitaty mohou utrpět újmu nebo mohou být zcela zničeny pokud jsou zde postaveny budovy a půda intenzívně vyuţívána. Totéţ platí pokud jsou jezdecké dráhy v bezprostřední blízkosti přírodních rezervací nebo dalších citlivých a ekologicky cenných oblastí. Nadměrně intenzivní využívání výběhů. Dochází k destrukci bylinného a posléze i půdního pokryvu. Využívání cest a tratí v ekologicky cenných nebo citlivých lokalitách. Náhodné nebo záměrné opouštění značených tratí, způsobujíci erozi svahů, břehů, pobřeţí a škody na vegetaci sešlapem.

Možnosti řešení Jezdectví by mělo být jedním ze sportovních odvětví, jeţ probíhá v souladu s ţivotním prostředím a jeţ mu působí minimální stres. Jízdárny a stáje. Budovy musí být v krajině situovány v souladu s ţivotním prostředím. Pouţití starších dnes jiţ neuţívaných budov by mělo mít přednost před výstavbou nových zařízení. - 47 -

V provozu zařízení by měla být vyuţita nejmodernější technologie, aby nedocházelo k tepelným ztrátám, byla maximální moţná úspora elektrické energie, bylo vyuţíváno sluneční energie, byla omezena spotřeba pitné vody (například hromaděním dešťové vody ve vhodných rezervoárech), bylo vyuţíváno ekologicky vhodných čistících prostředků a byla vyřešena otázka hospodaření s odpady (maximální vyuţití recyklovaného materiálu) Projektování objektu umoţní maximální vyuţití vegetace na střechy a stěny budov. Terénní projekt pro sportovní jezdecká zařízení by měl obsahovat aleje stromů a keřů, ţivé ploty, otevřené trávníky a svahy porostlé keři. Ţivé ploty by se měly vysazovat z domácích druhů ostnatých keřů (trnky, hlohy, šípky), uprostřed by měla růst řada vyšších stromů. Takovéto ţivé ploty vytváří moţnosti k tomu, aby slouţily i jako stanoviště pro velké mnoţství ţivočišných druhů. Okolí areálu -

místo dekorativních trávníků, jeţ vyţadují pracnou a pravidelnou údrţbu zaloţit velký trávník s kvetoucími rostlinami. Pečovat o něj bez pouţití herbicidů, coţ umoţní vytvoření stanoviště (habitatu) pro hmyz a další ţivočišné druhy

-

místo striktního ohraničení pozemku (například cestami), které oddělují okolní lesy, pole nebo vodní plochy ponechat volnější přírodní ohraničení areálu Péče o koně

-

Pastviny je třeba hnojit minimálně, protoţe tráva by neměla obsahovat vysoký obsah bílkovin. Pro pastvu koní platí následující pravidlo: čím méně koní se pase na ploše výběhu, tím lépe je to pro ţivotní prostředí.

-

Pastvina by měla mít velikost nejméně 1 hektar na kaţdého koně aby nedocházelo ke stresu ekosystému (který vyplývá ze sešlapu a úplného spásání trávy).

-

Minimální pouţívání hnojiva umoţňuje, ţe na pastvinách roste široká paleta různorodých rostlinných druhů, coţ je z ekologického hlediska velmi důleţité.

- 48 -

6.2.1.12

Střelectví

Potenciální konflikty Hluk Střelba z otevřených střeleckých stanovišť způsobuje hluk o síle nejméně 50 dB ve vzdálenosti 80 – 300 m v závislosti na protihlukových opatřeních. Při brokové střelbě je hlukové znečištění větší, protoţe je obtíţné dosáhnout významnějšího sníţení hluku ať uţ stěnami nebo výstavbou střechy. Střelba je více iritující neţ jiný zvuk stejné intenzity (například z pouliční dopravy). Proto je třeba přijmout taková opatření, aby k rušení okolního prostředí docházelo co nejméně (stanovení intenzity střelby v časové jednotce, provoz střelnice co do počtu hodin denně i stanovení hodin provozu v průběhu dne). Kontaminace půdy škodlivými látkami Střelba z brokových zbraní, při které se pouţívaly olověné střely, mohlo způsobit kontaminaci půdy a spodní vody těţkými kovy. Jestliţe se na střelnici vypálilo ročně 100.000 střel, pak na zem dopadalo více neţ 2 tuny těţkých kovů (hmotnost 1 střely kolísá v rozmezí 22 – 24 g). Jestliţe se střelnice pouţívala několik let, pak můţe prostor střelnice obsahovat několik desítek tun olova. Problémem se tak stává kontaminace půdy střelnic olovem, arsenem a antimonem a jejich absorpce rostlinami, které zde rostou. Mnoţství olova v rostlinách můţe překročit limity a můţe představovat potenciální hrozbu pro zemědělské produkty a spodní vodu.

Možnosti řešení Aby se předešlo škodlivému vlivu kontaminace olovem je třeba -

Chránit přírodu a vodní zdroje. Pozemky v blízkosti střelnice nesmí být vyuţívány k zemědělské výrobě nebo jako pastviště pro zvířata.

-

Půdu starších střelnic je třeba pravidelně testovat na obsah olova

-

Půda střelnice by měla mít velkou absorpční kapacitu. Tu lze zvýšit navezením ornice. Půda, kde obsah arsenu a antimonu přesáhne povolené normy, by měla být ošetřena tak, aby hodnota pH byla v rozmezí 4,5 aţ 5,5. To usnadní pohyb těţkých kovů do spodních vrstev půdy. - 49 -

-

Sportovní střelnice nesmí být v lokalitě, která slouţí jako stanoviště divokých zvířat (ptáků, savců), aby nedošlo k otravě zvířat poţitím kontaminované potravy.

-

Jestliţe je kontaminace půdy střelnice pro brokovou střelbu olovem vysoká, je třeba vykopat půdu do hloubky 20 cm a odvézt ji jako toxický odpad.

-

Je-li střelnice v terénu, jeţ má sklon větší neţ 20, je třeba udělat všechna opatření směřující k tomu, aby půda kontaminovaná těţkými kovy nemohla stékat do okolní zemědělské půdy nebo do vodních zdrojů. Nejlepším zajištěním je vegetační kryt skloněného terénu.

-

Pro brokové střelnice je povinný sběr nábojnic a asfaltových terčů po kaţdé střelbě, u sportovních střelnic kulových je sběr nábojnic rovněţ povinný. Pro bezproblémový průběh střelby i pro sběr nábojnic a terčů je na obou střelnicích nutné i pravidelné sekání trávy. Aby se předešlo hluku

-

Je moţné zastřešit střelnici nebo její část

-

Umístit střelnici v dostatečné vzdálenosti od míst citlivých na hluk (obytných zón, rekreačních oblastí, zdravotnických zařízení, stanovišť divokých zvířat). Mezi střelnicí a těmito místy nechat dostatečný volný prostor.

-

Vystavět protihlukové stěny kolem střelnice

-

Omezit hodiny provozu střelnice

-

Pouţívat střelivo, jehoţ pouţití způsobuje menší hluk (pokud je to moţné)

6.2.1.13

Motosport

Hlavní problémy mezi motorismem a ochranou přírody a ţivotního prostředí můţeme shrnout do dvou kategorií: -

znečištění životního prostředí exhalacemi a zvukovými emisemi

-

poškození ekosystémů způsobené jízdou mimo cesty (off-road) v ekologicky citlivých oblastech.

- 50 -

Pouţití volné přírody pro motorismus (lesy, nepouţívaná zemědělská půda, opuštěné lomy, málo uţívané pastviny) způsobuje ekologický stres, který je způsoben poškozením vegetace, destrukcí půdy a útěkem zvěře a jejím přemístěním mimo lokalitu.Tento stres není způsoben jenom závody (například Šestidenní), ale stejně tak jej mohou způsobit trénující závodníci nebo rekreační aktivity majitelů motorových vozidel.

Možnosti řešení Řešení, jeţ má zmenšit negativní vliv motorismu na ţivotní prostředí, lze shrnout do tří kategorií : -

optimální způsob provozu motorového vozidla,

-

nalezení ekologicky přijatelného místa pro motoristický sport a

-

odpovídající chování motoristů

Technická opatření provozu aut a motocyklů se týkají -

omezení spotřeby paliva

-

omezení mnoţství exhalací (pouţitím katalyzátorů, pouţitím bezolovnatého benzínu)

-

omezením hluku pouţitím vozidla, které má tišší provoz

Ekologicky vhodné místo pro motoristický sport musí splňovat dva poţadavky. Především nesmí být v regionu, jeţ má jakoukoliv ekologickou hodnotu a jeţ by motoristický sport mohl ohrozit. Druhou podmínkou je, ţe lokalita musí mít takový terén, který vyhovuje podmínkám samotných motoristů. Musí svou obtíţností, konfigurací terénu a dalšími poţadavky splňovat podmínky pro soutěţní jízdu nebo motokrosové závody aut nebo motocyklů. Mezi lokality, které splňují obě podmínky patří: -

Lomy na písek, štěrk, kamenolomy ať uţ v provozu nebo mimo provoz. V případě, ţe je to potřebné, mohou být vytvořeny umělé překáţky, zábrany nebo provedeny další terénní úpravy

-

Přístupné haldy stavebního materiálu, skládky netoxického odpadu stejně jako nepouţívané průmyslové zóny poskytují často dobré podmínky pro motosport nebo moţnosti k jejich vytvoření. - 51 -

-

Vojenské základny mohou poskytnout dostatek moţností pro motosport v době kdy nejsou

vyuţívány

k testování

vojenské

techniky.

Optimální

moţnosti

jsou

v současnosti nevyuţívaných bývalých vojenských územích. -

Sportovní haly a stadiony dnes poskytují mnohem více moţností k závodům neţ tomu bylo dříve.

-

Tréninkové plochy vytvořené na místech ukončené důlní činnosti.

Naopak by pro motorismus neměly být nikdy vyuţívány regiony, jeţ jsou v přírodním stavu jako jsou lesy, ladem leţící louky, baţiny a lokality se suchomilnou vegetací.

6.2.1.14

Letecký sport, parašutismus, rogalo

Potencionální konflikty Problémy vyplývající z výstavby zařízení pro tyto sporty a z jejich provozu Provoz, který není v souladu s přírodními podmínkami můţe poškodit vegetaci (například příliš časté sekání trávy nebo sekání v nevhodných intervalech). Diváci při velkých sportovních událostech (Letecký den nebo show) mohou poškodit vegetaci a vrchní vrstvu půdy sešlapem nebo provozem a parkováním vozidel. Výstavba zařízení a jeho provoz můţe poškodit estetický vzhled krajiny Stres lidí (hlukem) a zvířat (rušením), který je způsoben létáním Hlukové emise mohou způsobit změny v chování zvířat (například ztráta schopnosti hledání potravy, neadekvátní reakce na hrozící nebezpečí). Pohyby letadel nebo padáků ve vzduchu mohou rušit zvěř a rovněţ změnit jejich etologii (narušit páření, hnízdění i péči o potomstvo). Startování a přistávání letadel můţe poškodit vegetaci sešlapem a stlačením. Hluk a emise způsobené letadly negativně ovlivňuje zdravotní stav lidí. Rušení a přesun zvěře Letadla mohou mít rušivý vliv na některé druhy ţivočichů pokud není mezi nimi a letadlem dodrţena odpovídající vzdálenost. To se stává například při startu a přistávání, kdy letadla letí příliš nízko nad ţivočichy, kteří ţijí v blízkosti letiště. Letadla mohou - 52 -

částečně nebo úplně narušit ţivotní potřeby zvířat, ať uţ jde o reprodukci nebo o jejich schopnost zajistit potravu. Uţ relativně malý počet letových hodin můţe mít negativní vliv (například krátkodobé opuštění hnízda, které stačí k tomu, aby vejce vychladla).

Možnosti řešení Kdyţ je nevyhnutelný přímý přelet nad lokalitou, která slouţí jako habitat ţivočichů, musí být zachována minimální bezpečná výška letu, která je podle předpisu pro létání 100 metrů nad úrovní země. Tato minimální bezpečná výška se musí zvýšit minimálně 3krát, pokud pilot zpozoruje hejno ptáků – zejména kdyţ jsou shromáţděni na otevřené vodní hladině, která nemá vegetační kryt (například rákosí). Odlety letadel a jejich přiblíţení na přistání musí být vedeny po přesně stanovených letových drahách, na které si zvířata, která zde ţijí, zvyknou. Jakákoliv změna letové dráhy znamená pro ně stres. Bez ohroţení bezpečnosti letového provozu můţe být zlepšena ekologická hodnota letiště tím, ţe se co nejvíc vrátí do původního přírodního stavu. Toho lze dosáhnout při dodrţení všech technických poţadavků bezpečnosti (například zabránění střetu ptáků s letadly). Prvním předpokladem je dostatečný a adekvátní vegetační kryt, který zajistí, ţe prostor letiště se můţe stát stanovištěm cenných rostlinných nebo ţivočišných společenstev. Letiště a zejména ty jeho části, které nejsou přímo vyuţívány k leteckému provozu, má totiţ jednu „ekologickou výhodu“. Není vyuţíváno zemědělsky a také pohyb lidí je zde omezen nebo zakázán. To vytváří ideální moţnosti k tomu, aby se stalo stanovištěm pro malé ţivočichy, kterým nevadí letecké aktivity. Na sportovním letišti je třeba zajistit ochranu přírodních zdrojů racionálním zacházením s odpady a pohonnými hmotami (pouţitý motorový olej, zbytky součástek, barev, čistících prostředků, odpadní voda).

6.3 Šetrné formy turistiky „Měkká“ forma turistiky je turistika, která je šetrná k ţivotnímu prostředí. „Ekologická“ forma turistiky, která se chová ekologicky vůči ţivotnímu prostředí. Jde o formy turistiky, které neovlivňují, resp. nemají negativní dopady do ţivotního prostředí a snaţí se negativní vlivy na ţivotní prostředí v maximální míře eliminovat, resp. se snaţí, aby tyto dopady byly co nejmenší. Tato udrţitelná forma turistiky se zaměřuje na kvalitu záţitku. Zohledňuje sociální rovnost, respektuje potřeby místní komunity. Zaměstnává místní obyvatele a zapojuje je do - 53 -

plánování a rozhodování. Zůstává v mezích moţností vyuţití místních zdrojů (minimalizuje negativní vlivy, spotřebu energie, efektivně řídí odpadové hospodářství, recykluje). Zachovává celou šířku rekreačních, vzdělávacích a kulturních moţností v rámci a napříč generacemi. Je zaloţena na aktivitách, které reflektují charakter místa a regionu. Umoţňuje turistovi seznámit se s navštíveným regionem a podporuje jeho zájem o komunitu a ţivotní prostředí. Nelimituje ostatní odvětví při uplatňování principů udrţitelnosti. Je integrována do místního, regionálního či národního rozvojového plánu. Minimalizuje nepříznivé dopady na místní společenství, kulturní dědictví, krajinu, zvyky a ţivočišné druhy a zároveň podporuje sociální a ekonomickou prosperitu. Zanechá hmotné a sociální prostředí neoslabené, v ideálním případě i zkrášlené, jako zdroj pro budoucí poţitek. Ze základních forem šetrné turistiky lze vyjmenovat následující: Pěší turistika Cykloturistika Agroekoturistika (Ekoagroturistika) Vodácká turistika Lyţařská turistika Ostatní moţné formy šetrné turistiky hipoturistika kulturní, kulturně-archeologická, kulturně-architektonická turistika historická, historicko-vojenská turistika folklórní nebo národopisná turistika ţelezniční turistika turistika za technickými památkami regionální nebo oblastní (krajová) turistika potápěčská turistika

- 54 -

Základní turistická pravidla  Devatero „šetrného“turisty 1. Hledejte, hledejte, hledejte. Pokud hledáte renomovaného průvodce, zjistěte si také, co říkají ostatní. 2. Odváţejte si jen fotografie a na místě zanechte jen otisky svých bot. 3. Utrácejte své peníze u místních. 4. Chraňte přírodní zdroje. 5. Choďte pěšky všude, kde je to moţné. 6. Zůstávejte na cestách. 7. Poučte se o místní kultuře. 8. Snaţte se vyuţívat dopravu, která produkuje niţší emise skleníkových plynů. Nejlepším řešením jsou autobusy nebo vlaky. 9. Jezte místní potraviny.

 Desatero cykloturistů 1. Respektuji, ţe základním pravidlem chování všech uţivatelů na značených i neznačených cestách je vzájemná ohleduplnost, bez rozdílu způsobu přepravy – pěší, cyklisté, kolečkové brusle, jízda na koni a další. 2. Budu se řídit pravidlem pravé ruky vzhledem ke všem ostatním nemotorizovaným turistům a cyklistům. Jsem si vědom toho, ţe lidé posuzuji cyklisty obecně i podle mého chování. 3. Zpomalím, pokud se přiblíţím k jiným uţivatelům. Dám o sobě včas vědět pozdravem nebo zvonkem a budu předjíţdět velmi opatrně zvláště chodce jdoucí ve směru mé jízdy. Vţdy předjíţděnému dám čas zareagovat na můj signál. 4. Rychlost budu mít neustále pod kontrolou. Do zatáček, zvláště na účelových a místních komunikacích, budu vjíţdět s vědomím, ţe by se tam mohla vyskytovat překáţka jakéhokoliv druhu. Zvláště v lesních úsecích si uvědomuji moţnost výskytu těţební techniky, případně dočasně zhoršeného povrchu komunikace. 5. Pokud cyklotrasa překračuje komunikaci I. nebo II. třídy, budu si počínat zvláště opatrně. - 55 -

6. Při svém pohybu zůstanu na určených stezkách a nebudu vjíţdět mino vymezenou trasu a ničit tak vegetaci, nebo zvyšovat potenciál moţné eroze. Jsem si vědom toho, ţe v lese se nesmím pohybovat mimo cesty. 7. Nebudu blokovat cestu opravami defektů. Budu dbát o perfektní technický stav bicyklu a budu mít ve výzbroji minimálně náhradní duši, montáţní páky, soupravu lepení a hustilku. 8. Nebudu rušit zvěř nebo dobytek. 9. Nebudu odhazovat odpadky. Co přivezu na místo odpočinku, to také odvezu. Budu dbát na čistotu ţivotního prostředí. 10. Jsem si vědom, ţe po značených cyklotrasách se pohybuji na vlastní nebezpečí. Budu dbát na svou osobní bezpečnost pouţíváním brýlí, přilby, rukavic. Vţdy volím trasu, která odpovídá mým schopnostem, zdraví a kondici. Budu mít vţdy bidon s vhodným nápojem.

 Desatero lyžařů 1.Pohybuj se po lyţařských tratích, běţeckých stopách, nebo značených turistických cestách 2. Neopouštěj upravené tratě v lese a nejezdi v lese v hlubokém sněhu. Mohl bys rušit ţivočichy nebo svými lyţemi poškodit mladé výhonky stromů 3. Lyţuj pouze v terénu, jeţ je úplně pokryt sněhem 4. Nelyţuj v terénu mimo lyţařské tratě, pokud tam není lyţování jednoznačně povoleno 5. Sleduj ukazatele směru a respektuj chráněná území 6. Kdyţ lyţuješ, nech svého psa doma ! 7. Nedělej hluk! 8. Nelyţuj v šeru a potmě ! 9. Odnes domů všechny své odpadky ! 10. Kdyţ je to moţné, pouţij veřejnou dopravu při cestě do lyţařského střediska !

- 56 -

7 Technické, biologické a biotechnické úpravy krajiny pro rekreační a terapeutické využití Následující kapitola se zabývá praktickým řešením a značením jednotlivých druhů turistických tras (pěší trasy, naučné stezky, cyklotrasy a cyklostezky, hipostezky) v terénu a také jejich finanční náročností. Velký rozmach ve výstavbě zaznamenávají golfová hřiště, jejichţ biotechnika je rozepsána. Krajina a její části by neměly být pro rekreační vyuţití a odpočinek přístupné pouze zdravým lidem, ale i lidem s některým z tělesných handicapů. Podrobně jsou popsány technické a biotechnické úpravy, které jim napomohou krajiny zpřístupnit.

7.1 Turistické stezky a využívání cestní sítě v krajině pro turistiku Značení turistických tras a jejich pravidelná údrţba patří k jedné z nejdůleţitějších aktivit členů Klubu českých turistů (dále jen KČT). Ti se jiţ od roku 1889 věnují značení pěších tras a od roku 1997 také značení pro lyţaře a cyklisty. Vytvořená síť pěších značených tras je přitom svoji hustotou, kvalitou a také tím, ţe pokrývá beze zbytku celé území republiky, hodnocena jako nejlepší v Evropě. První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy "označovací druţstvo" spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. Brzy po roce 1989 bylo provedeno i vyznačení sítě turistických tras v dlouhá léta nepřístupném pásmu při rakouské a německé hranici a její celkový rozsah na území České republiky tak překročil 37 000 km. Finanční náklady značení jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Na konci roku 2005 bylo v České republice vyznačeno celkem 40 157 km pěších tras. Je v tom zahrnuto i 2243 km lyţařských tras (414 km vyznačených lyţařskou značkou a zbytek přelepkou lyţaře na směrovkách pěších tras). Bylo na nich vyvěšeno 58 260 směrovek a tabulek, instalováno 3 213 směrovníků a 1 662 vývěsních laminovaných map ve stojanech nebo rámech.

- 57 -

7.1.1 Pěší trasy a jejich značení Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo ţlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka tedy tvoří čtverec o rozměrech 10 x 10 cm. V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se pouţívá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy pouţito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami odbočka k vrcholu nebo vyhlídce, ke zřícenině hradu, ke studánce a k jinému zajímavému objektu. Ve městech, vesnicích, na křiţovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Na tabulce je uveden název místa, popř. jeho nadmořskou výšku, směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase.

7.1.2 Naučné stezky Naučné stezky jsou zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo kulturně pozoruhodnými prostory, na nichţ jsou vybrány některé významné jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny. Výklad na stanovených místech se podává zpravidla na informačních panelech nebo v průvodcovském textu, případně kombinací obou způsobů. Pokud se vyskytnou jen ojedinělé významné jevy a objekty, které neumoţňují účelné vytvoření naučné stezky, zřizují se u nich bodové informační panely.

7.1.2.1 Návrh tabulí Při návrzích naučných tabulí je nutné mít na zřeteli základní pravidla: Text na tabulích by měl být stručný, maximálně by měla jedna tabule obsahovat 200 slov, na tabuli by mělo být uvedeno, kde najdou návštěvníci další informace

- 58 -

Vţdy je nutné zváţit, zda pouţít spíše ilustrace nebo text, není dobré dublovat ilustrací věci, které mohou lidé přímo vidět Při pouţití map je dobré mít na zřetelu to, ţe někteří lidé se orientují hůře v topografických mapách neţ v panoramatických, mapu je třeba orientovat tak, aby byly zobrazovaná místa v terénu téměř ve stejném směru jako je vidí na mapě Text musí být vţdy dobře čitelný, písmena by měla mít velikost nejméně 8 mm a text rozdělen do bloků o max. 50 slovech Je vhodné vyuţít nadpisy, abychom zvýraznily hlavní myšlenku a upoutali pozornost Informace na tabulích nesmí být povrchní a banální, popř. značně kontroverzní Důleţité je upozornit na organizaci, která na investuje do zřízení naučných tabulí Na tabulích by se měly objevit zákazové piktogramy Pouţití tabulí není vhodné: -

Tam, kde by narušovaly atmosféru místa

-

V místech, kde jsou často ničeny vandaly, popř. povětrnostními podmínkami

7.1.3 Hipostezky (zpracováno dle KČT)

7.1.3.1 Metodika pro jezdecké stezky Značené jezdecké trasy se navrhují tak, aby nevznikal jejich souběh se značenou trasou jiného přesunu (pěší, lyţařskou nebo cyklistickou). V nutných případech, kdy není jiná moţnost, lze vést tyto trasy v souběhu se značenými trasami jiného přesunu jen tehdy, je-li vyuţitelná šířka cesty v celém takovém úseku minimálně 2 m. Pokud se nejedná o zpevněnou cestu, je zároveň nutné na obou koncích takového souběhu umístit upozornění pro jezdce, po jaké straně cesty musí své koně vést tak, aby kopyta koní nepoškodila cestu v celé její šíři. Značky a šipky jezdeckých tras se umísťují ve výšce cca 180 cm na zemí. V případě souběhu se značenou trasou jiného přesunu se umísťují ve výši 10 cm nad kaţdou pěší nebo lyţařskou značkou a 20 cm pod kaţdou cykloznačkou. Značky a šipky jsou v terénu umísťovány na vhodné objekty způsobem shodným s pravidly umísťování značek a šipek pěších tras. Rovněţ hustota značení jezdeckých a pěších tras je shodná. - 59 -

Rozměry značky Jezdeckou značku tvoří bílý čtverec 10 x 10 cm, uvnitř kterého je souměrně umístěn barevný kruh o průměru 6 cm. Šířka mezery mezi bílou a barevnou částí je 0,5 cm. Lze pouţít i šipek, jejichţ provedení je shodné se šipkami u místního značení pěších tras. Pro zlepšení viditelnosti na větší vzdálenost je moţné pouţít i značku větších rozměrů, tzv. volavku. Směrovky a tabulky Směrovky a tabulky pro jezdecké trasy jsou textově i barevně shodné se směrovkami pěších tras s tím, ţe v jejich záhlaví je uveden text „Jezdecká stezka KČT“ a v hrotu směrovek je zobrazen kruh, barevně odpovídající dané jezdecké trase. Tyto směrovky a tabulky se umísťují podle pravidel shodných s pravidly umísťování směrovek a tabulek pěších tras. Na společných textačních informačních místech s trasami jiných přesunů jsou směrovky jezdeckých tras umísťovány nad směrovkami pěších a lyţařských tras a pod směrovkami cyklotras. Barva a číslo trasy Určení barvy konkrétní jezdecké stezky odpovídá systému barevného odlišení u pěších značených tras. Hlavní tranzity (S-J větve, Z-V tranzit, tranzit hraniční a pod.) jsou značeny červeně, další vedlejší větve modře, regionální a místní jezdecké trasy zeleně nebo ţlutě. Je nutné dbát na to, aby se pokud moţno nekříţily jezdecké stezky téţe barvy, či aby se hlavní větve tranzitu při svém rozdvojení či dalším dělení nerozdělily na barevně stejně značené trasy. Kaţdé nové značené jezdecké trase je přiděleno její celostátně platné třímístné evidenční číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101 – 299, modré trasy č. 301 – 499, zelené trasy č. 501 – 699 a ţluté trasy č. 701 – 899. Barvu i evid. číslo nově plánovaným trasám centrálně přiděluje pověřený pracovník Sekce značení jezdeckých stezek Rady značení KČT. Jízdárenské okruhy Jízdárenské okruhy (pro komerční jezdeckou turistiku) budou značeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci o vnějším rozměru 10 x 10 cm. Tyto okruhy nemají evidenční číslo, nevybavují se směrovkami ani tabulkami a značkaři KČT je značí a provádějí jejich údrţbu pouze na základě dohody s majitelem stáje.

- 60 -

Městské jezdecké okruhy Městské jezdecké okruhy jsou jezdecké trasy vedoucí městem. Pokud zapadají do koncepce tvorby sítě jezdeckých stezek v ČR, mohou být po odsouhlasení Sekcí značení jezdeckých stezek Rady značení KČT brány jako regionální či místní jezdecké trasy. Podle tohoto principu jsou pak vyznačeny stejným způsobem jako ostatní jezdecké trasy (zpravidla zelenou nebo ţlutou barvou) a vybaveny potřebnými směrovkami a tabulkami. Pokud nezapadají do značení sítě jezdeckých stezek, bude se k nim přistupovat jako k místním okruhům, a značení i přístup k nim bude stejný jako u jízdárenských okruhů.

7.1.3.2 Jezdecké stezky – povrch z hlediska koní U koní je povrch důleţitý a můţe výraznou měrou ovlivnit jejich zdraví a pohodlí. Tvrdý povrch šetří šlachy - šlachový aparát je nejméně namáhaný, ale dlouhotrvající vliv můţe poškodit klouby. Měkký nebo dokonce hluboký povrch sice šetří klouby, ale namáhá šlachy, můţe dojít k okulhání koně a jeho následnému vyřazení z provozu. Tvrdý povrch - asfalt, zpevněné cesty, dlaţební kostky, zámková dlaţba, beton, skála, suchá pole a louky asfalt: -

výhody: šetří šlachy koní, lze po něm na krátké vzdálenosti klusat, v městské zástavbě nejvhodnější a nejpohodlnější povrch, často jediný moţný

-

nevýhody: okovaným koním klouţe, vlhký či namrzlý klouţe všem koním, kůň s nákladem se můţe pohybovat jen krokem, nutná zvýšená opatrnost, či sesednutí a vedení koně

dlaţební kostky, zámková dlaţba, beton: -

Jsou obdobného charakteru, ale namoklé více klouţou.

-

nevýhody: ţádný jezdec, který má před sebou dlouho cestu, nebude chtít po takovém úseky jít jinak neţ v kroku.

skála: z tvrdých povrchů nejhorší moţná varianta, zejména jedná-li se o tvrdší horniny. Nutí jezdce sesednout a koně vést, aby mu ulehčil. -

výhody: v závislosti na hornině: pískovec je měkčí a pro koně pohodlný,

-

nevýhody - tvrdší horniny: vystupuje-li skála nad povrch můţe neokovaným koním, nezvyklým tvrdému povrchu, způsobit otlaky, neopatrní koně mohou na - 61 -

takovém povrchu zakopávat, klouzat nebo se i zranit, skalnatý podklad značně zpomaluje rychlost, kterou se jezdci pohybují

Stezka bude neoblíbená.

Je-li přílišné sucho, lze za velmi tvrdý povrch povaţovat i neudrţované louky, ujeţděné polní cesty. Pruţný povrch – lesní cesty, pěšinky, louky, polní cesty, trávníky, hlinitopísčité cesty, cesty s půdním podkladem. Pruţný povrch je pro jízdu na koni krajinou ideálním. Jde většinou o pěšinky, lesní cesty, cesty vedoucí loukami, travou, listím či jehličím zasypané chodníky. Takový povrch je dobře provlhčený, tlumí nárazy kopyt, nepodléhá erozi. výhody: šetří koni klouby i šlachy, moţnost pohybu v rychlejším tempu - klus i cval (vítané zpestření) příjemné i pro jezdce, často bývalé úvozové cesty ideální pro zařazení do Stezky nevýhody: za deště mohou rozmoknout a změnit se v hluboké cesty, u lesních cest jsou určitým nebezpečím vystouplé kořeny, po kterých koně mohou uklouznout, za deštivého počasí jsou kořeny velmi kluzké a proto nebezpečné Měkký povrch - za měkký povrch lze povaţovat zavlaţovanou nebo namoklou louku, lesní cestu s měkkým podkladem. Měkký povrch je rovněţ pohodlný a vhodný pro jezdeckou turistiku. Jeho jedinou nevýhodou je při déle trvajících sráţkách nebezpečí podmáčení. Měkký povrch, jindy tak pohodlný, se změní v hluboký a často pro Stezku naprosto nepouţitelný a nevhodný. U větších a porostem nechráněných svahů za deště svah klouţe. Hluboký povrch - podmáčené louky, bahnité výmoly či těţkou technikou porušené lesní cesty, zoraná a mokrá pole, jílovitý povrch, místa kde se snadno drţí voda. Hluboký povrch je takový, kdy se nohy koně boří a kůň se propadá výše jak po spěnkový kloub (první kloub nad kopytem). výhody: nepouţívaný ani pěšími ani cykloturisty, obvykle nevhodné i pro automobily nevýhody: větší námaha pro koně, kteří se do něj boří, moţné nebezpečí zranění z ukrytých kamenů, větví, skla, starých plechovek, ţeleza a jiného smetí z "divokých tábořišť„ Jde-li o část úseku Stezky, jiţ lze v bezprostředním okolí obejít či která vzniká jen za určitých klimatických podmínek, lze ji "dočasně uzavřít" a uţivatele upozornit a informovat o důvodu. Pokud lze najít náhradní cestu, měl by být tento úsek úplně vynechán a Stezka vedena jinudy. Vznikají-li na rozměklé půdě louţe, které lze vcelku dobře odhadnout pohledem a voda v nich je čirá, kůň jimi projde. - 62 -

Sypký povrch - štěrky, písek, kamínky. Písek, je-li vlhký, se můţe bořit a není-li hluboký, nemusí pro koně znamenat ţádnou vyšší námahu při jeho přecházení. V lese se často nachází cesty zpevněné sypaným štěrkem různé velikosti. Není snadné určit, zda je horší štěrk menší či větší. Obecně mohou koně po drobném štěrku chodit, a často i klusat, bez problémů. Není-li štěrk ostrý, není ani z hlediska moţného zranění nebezpečný. výhody: šetří půdní podklad, neudrţí se v něm voda, zaručuje jistou stálost kvality podkladu nevýhody (u velkých štěrků): svou nestabilitou je nepohodlný a velmi náročný v překonání pro koně i pro jezdce, nebezpečí vzniku otlaků u koní, vzniku různých zranění od rozseknutí či natrţení kůţe aţ po hlubší rány, zaseknutí kamene mezi podkovu a kopyto, nebezpečí olámání kopytní stěny a vyřazení koně z provozu Nedlouhý úsek s velkým štěrkem (řádově několik metrů), lze vţdy překonat krokem, jezdci často sesedají. Pokud se takový úsek na Stezce nachází či má nacházet, bylo by dobré se informovat, zda jde jen o zpevnění úseku lesní cesty pro těţší techniku, či zda jde o některou z fází ve zpevňování cesty. V takovém případě by bylo moţné tento úsek do Stezky zařadit, nelze-li jinak, neboť bude znamenat zdrţení a zvýšenou opatrnost. Bude-li však takových úseků na Stezce více, začnou se jí uţivatelé vyhýbat a Stezku bude lze dříve či později povaţovat za "mrtvou" - nikdo ji nebude pouţívat. Z hlediska povozů je takový povrch také nevhodný.

7.1.3.3 Povrch z hlediska přírody -

Z hlediska přírody a udrţování krajiny je nejvhodnější takový povrch, který má pevný podklad, ale jehoţ horní vrstvy jsou pruţné, dobře vsakují vodu a kořeny rostlin jej udrţují dostatečně vlhký a pevný, a který je např. chráněn i stromy seshora.

-

Takový povrch nepodléhá snadno erozi, kterou můţe způsobit časté uţívání ať uţ pěšími, cyklo či jezdeckými turisty.

-

Z hlediska ochrany přírody je třeba myslet na povětrnostní vlivy a zvláštnosti jednotlivých ročních období.

-

V létě můţe být např. půda nebo hliněný povrch ideální, ale na jaře a na podzim, kdy hodně prší či je sucho, je absolutně nevhodný, protoţe je buď podmáčený, a kopyta koní jej lehce naruší, nebo je suchý a drolí se - časté uţívání můţe opět vést k narušení horní vrstvy a k jeho erozi - 63 -

7.1.4 Cyklotrasy a cyklostezky

7.1.4.1 Základní pojmy Cyklostezka je značená komunikace určená výhradně pro cyklistický provoz Cyklotrasa je dopravní cesta vedená po silnicích, místních i účelových pozemních komunikacích, která je z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu vhodná pro provoz cyklistů a je označena podle Zákona o provozu na pozemních komunikacích, jeho Prováděcí vyhlášky a příslušných Technických předpisů (TP) dopravními značkami pro cyklisty. Cykloturistická trasa je dopravní cesta vedená po silnicích, místních i účelových pozemních komunikacích, která je z hlediska ochrany přírody a sjízdnosti vhodná pro provoz cyklistů a je označena cykloturistickými značkami.

7.1.4.2 Značení cyklotras (zpracováno dle KČT) Co se týče významu je moţné cyklistické značené trasy (dále jen CZT) rozdělit do tří skupin -

Dálkové-nadregionální CZT – které jsou vyznačeny mezi vzdálenými cíly. Jejich značení je jednocifernými (CZT I. třídy) a dvojcifernými čísly (CZT II. třídy). Tyto trasy by měly mít zajištěno ubytování, servis, mapy, občerstvení. Tyto CZT mají funkci především rekreačně- turistickou.

-

Regionální CZT - je důleţité, aby tyto trasy měly návaznost na síť místních CZT. Tyto trasy mají funkci jak dopravní tak i rekreační.. Jsou povaţovány za CZT III. třídy (značení trojcifernými čísly) a CZT IV. třídy (jsou značeny čtyřcifernými čísly).

-

Místní CZT – jsou povaţovány za CZT IV. třídy (jsou značeny čtyřcifernými čísly). Mají funkci dopravní i rekreační. KČT spolupracuje s ostatními zřizovateli cyklotras a koordinuje vznik ucelené sítě

značených cyklotras v ČR. Přiděluje nově vzniklým cyklotrasám celostátně platná evidenční čísla a vede evidenci všech vyznačených cyklotras v ČR.

- 64 -

Uspořádání a společné umístění o Nedoporučuje se společně umisťovat značky různých skupin. o Směrové tabule se umísťují společně tak, ţe nejvýše je směr „přímo“, pod ní pro směr „vlevo“ a nejníţe pro směr „vpravo“. o V případě společného umístění značek pro cyklisty s jinými značkami se značky pro cyklisty umisťují pod jinými značkami. Přitom je nutno respektovat zásadu uţití značek stejných světelných vlastností (tj. nereflexní a reflexní). Textová náplň dopravního značení pro cyklisty Pro potřeby tvorby textů směrových tabulí pro cyklisty rozdělujeme všechna turistická informační místa, na nichţ je umístěna jakákoliv informační DZ pro cyklisty, do čtyř skupin. -

pomocná - na nich je umístěna pouze směrová tabulka

-

doplňková - jsou vyznačena návěstími před křiţovatkou nebo směrovými tabulemi

-

významná - jsou vyznačena také směrovými tabulemi

-

cílová - jsou to taková významná místa cyklotrasy, ve kterých cyklotrasa končí nebo začíná a dále taková, ve kterých se textace cyklotrasy přerušuje (to se pouţívá u cyklotras delších neţ 50 km).

Tvorba textové náplně musí splňovat následující pravidla: o na kaţdé směrové tabuli musí být uvedeno cílové místo cyklotrasy. o při pouţití směrové tabule se dvěma řádky textů je cílové místo uvedeno v horním textovém řádku. V dolním textovém řádku je vţdy uvedeno nejbliţší významné místo CZT o kaţdé místo, které je jednou v textu pouţito, se musí vyskytovat na všech dalších směrových tabulích aţ do dosaţení tohoto místa o pomocná a doplňková místa CZT se na směrových tabulích neuvádějí o textová náplň směrových tabulí v doplňkových místech je shodná s textovou náplní na posledním předcházejícím významném místě CZT s tím, ţe kilometrové údaje jsou samozřejmě upraveny dle skutečnosti. Je také přípustné kilometrové údaje na těchto směrových tabulích neuvádět vůbec.

- 65 -

Návrh vedení CZT Po konzultaci se znalci místního prostředí a značkaři KČT jsou navrhované CZT, včetně jiţ existujících CZT v daném území, zakresleny do mapového podkladu ve vhodném měřítku – osvědčené je 1:25 000, výjimečně 1:50 000. Je bezpředmětné projektovat CZT odnikud nikam, vţdy musí být návaznost na další síť. Důleţité je také vzít v potaz případnou krajskou koncepci rozvoje cyklodopravy a stanovisko značkařských orgánů KČT. Rozhodně není vhodné značit jako CZT kaţdou silnici. Zásadně se doporučuje vedení CZT po méně významných silnicích III.tř. a po místních a vhodných účelových (lesních a polních) cestách. Ideální je samozřejmě cyklostezka určená pouze pro cyklodopravu. Pásové značení – cykloturistické značení Pásové značení se uţívá pro značení tras vedených převáţně mimo silnice. Jednoduchá pásová značka značící cyklotrasu se skládá ze tří stejně širokých pásů. Prostřední pás je tvořen vedoucí barvou (červená, modrá, zelená, bílá) a oba krajní pruhy jsou upozorňovací (barva ţlutá) Rozměr značky je 140 x 140 mm. Vzdálenost pásových značek ve směru jízdy by neměla být větší jak 500 m. Jednoduchá pásová šipka je tvořena jednoduchou pásovou značkou, jejíţ pásy jsou rozšířeny v ţádaném směru do šipky. Pokud dojde k souběhu pěší trasy a cyklotrasy, pak se cykloturistické značky umisťují nad pěšími s mezerou 200 mm, přičemţ svislé osy značek jsou totoţné. Pokud se jedná o samostatnou cykloturistickou značku, pak její spodní okraj má být nejméně 1,6 m nad terénem. Směrovky mají být minimálně 2,5 m nad terénem. Trasy pro horská kola (biky) KČT nezřizuje, neeviduje ani nezajišťuje jejich značení. Nedoporučuje se souběh trasy pro horská kola s cykloturistickou trasou. Nelze- li se souběhu vyhnout, pak se bikové značky umisťují nad cykloturistické značky s mezerou 200 mm. Pokud dojde k souběhu s pěší trasou, pak se biková značka umisťuje nad pěšími značkami s mezerou 200 mm.

Povrch cyklotras Kvalitní povrch – Cykloturista v podstatě nemusí věnovat pozornost kvalitě povrchu komunikace, po níţ jede. Nejčastěji se jedná o asfalt, kvalitní beton, nebo kvalitní hladké, tvrdé povrchy ze šotoliny, drtě nebo písku. Nerovnosti povrchu jsou výjimečné. Je vhodná pro všechny druhy bicyklů. - 66 -

Méně kvalitní povrch – Při jízdě cykloturista musí věnovat pozornost povrchu komunikace, po níţ jede. Občas se vyskytují nerovnosti. Obvykle se jedná o rozbitý asfalt, panely, rozbitý beton, makadam. Do této kategorie spadá i většina zpevněných lesních a polních cest. Je vhodná pro trekingová a horská kola. Přírodní povrch – Při jízdě musí cykloturista věnovat zásadní pozornost povrchu komunikace, po níţ jede. Mohou se vyskytovat velmi často nerovnosti a nepředvídatelné překáţky. Obvykle se jedná o nezpevněné lesní a polní cesty, na kterých se mohou vyskytovat výmoly, hrboly, kořeny, kameny, brody, lávky, padlé stromy, úzká místa, vysoký porost podél cesty. Je vhodná pro horská kola, výjimečně i kola trekingová. Je vhodné na začátku trasy upevnit tabulku s textem: o

„Cyklotrasa je vhodná pouze pro horská kola. Není vhodná pro děti.“

7.1.4.3 Vinařské stezky Moravské vinařské stezky je dlouhodobý projekt ochrany kulturního dědictví a rozvoje vinařské turistiky na jiţní Moravě. Kaţdá z 10 vinařských oblastí má svůj vlastní okruh vinařských stezek. Všechny okruhy jsou propojené páteřní Moravskou vinnou stezkou. Návštěvníkům se nabízí celkem 1 200 km dlouhé sítě cyklistických stezek. Na všech směrových a informačních tabulích je znázorněno logo Moravských vinařských stezek. Barva loga určuje, na které z 11 vinařských stezek se návštěvník nachází. V kaţdé obci na vinařských stezkách lze nalézt informační panel s mapou tras v dané vinařské oblasti. V mapách jsou trasy rozlišeny podle frekvence motorové dopravy a podle kvality povrchu.

(http://www.nadacepartnerstvi.cz/p-13226&exp=male0)

7.1.4.4 Singltreky Singltrek je určen především sportovním cykloturistům. Singltrek je cesta o šířce do 1,8 m má přírodní povrch, nesmí nikdy stoupat víc neţ polovinu sklonu spádnice a úsek trasy by nikdy neměl mít celkový sklon větší neţ 15 %. Koruna stezky je celá zařízlá do svahu a mírně se v příčném směru sklání, aby odváděla vodu. Ve směru jízdy často alespoň na krátký čas mění směr a sklon. To zabraňuje tomu, aby voda stékající po jejím povrchu nabírala rychlost způsobující erozi. Vinoucí se charakter cesty ale taky reguluje rychlost, - 67 -

kterou se po ní cyklisté mohou pohybovat. Výstavba singltreku je finančně nenáročná a pokud je singltrek správně postaven, vyţaduje minimální údrţbu. Singltrek představuje menší zásah do přírodních procesů, s „věkem zraje“ a srůstá s přírodou. (www-cemba.cz)

7.1.5 Lyžařské tratě Značení lyţařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, pouţívá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranţová. Vnitřní pás pak můţe být červený, modrý, zelený nebo bílý. Lyţařské směrovky mají podkladovou barvu také oranţovou.

7.1.6 Ceny značení tras Vyznačení trasy a instalace informačního systému není levná záleţitost. Nutné je počítat nejen se vstupními náklady, ale také s náklady na následnou údrţbu. Uvedené ceny jsou aktuální k roku 2007. o 1 km cyklotrasy lze vyznačit dopravními značkami průměrně za 3500,- Kč o ostatní druhy: vyznačení cca za 400 Kč jedna směrovka za 200 Kč + DPH K tomu další nutný materiál - lišty pro vyvěšení, příp. směrovníky, instalační materiál. Ceny se velmi liší případ od případu.

7.1.7 Informační systém Lesů České republiky, s.p. Na vycházkách a túrách se dá často narazit na různé značení LČR, které má většinou informační charakter nebo slouţí k orientaci na lesních cestách. o Uvítací tabule LČR na vstupech do lesa Tabule má za úkol uvítat návštěvníka lesa na území ve správě LČR, s. p. Upozorňuje ho také na základní pravidla chování v lese. K tomuto účelu slouţí sada piktogramů, které poukazují na to, co v lese není dovoleno. - 68 -

o Zákazové piktogramy Soubor zákazových piktogramů bývá zpravidla součástí Uvítací tabule nebo na informačních tabulích jednotlivých zastavení naučných stezek. Jednotlivé piktogramy informují návštěvníka lesa o činnosti, kterou je zakázáno v lese provádět. o Označení stezek LČR Základní značení stezky Druhové značení stezky -

Uţívá se k značení stezek či naučných stezek LČR. Informuje návštěvníka, zda je stezka přístupná pouze pěšky nebo je vhodná pro jízdu na kole či na koni. Pouţití značení vychází z místních podmínek, můţe navazovat na obecné turistické či cyklistické trasy, jejich značení však nenahrazuje. Pouţívá se společně se značením směrovým.

Směrové značení stezky -

Označuje směrovou orientaci stezky.

o Informační tabule a značení vysvětlující práce v lese Tabule a značení stručnou a srozumitelnou formou informují návštěvníky a uţivatele lesa o moţných ohroţeních, nenadálých situacích, změnách, úpravách, atd., které v dané lokalitě nastaly nebo mohou nastat v důsledku probíhajících prácí. Pouţívají se především ve značně frekventovaných, turisticky vyuţívaných oblastech. o Plastový zamezovací pás -

Upozorňuje kolemjdoucí na vzniklé nebezpečí. Pouţívá se při operativním, rychlém vymezení území nebo jeho části, kde došlo k událostem ohroţujícím zdraví a bezpečnost občanů (kalamita, erozivní sesuvy půdy, podemleté cesty apod.) nebo při těţebních pracích či nakládce dřeva.

o Informační tabule - Kalamita Informuje návštěvníky a uţivatele lesa o probíhající kalamitě (viz text na tabuli) o Speciální značení Tabule označující Významné stromy LČR Štítky na rozcestnících označující spolupráci s KČT - 69 -

7.2 Dětská hřiště Nejen na uspokojení potřeb dospělé populace jsou zaměřeny úpravy rekreačních atraktivit v krajinném území. Pokud to moţnosti dovolí je nutné myslet i na rekreační vybavenost území pro malé děti. Dětské hřiště je vymezené prostranství, kde se mohou děti volně pohybovat a vyuţívat všech statických nemovitých objektů (prolézačky, pískoviště…) k vyhovění svých momentálních nálad a nápadů realizovatelných v rámci moţností a určení hřiště. Dětská hřiště se vyrábějí z různých druhů materiálů, ať se jedná o různé dřeviny (smrk, akát), nebo kovy, plasty, vyuţívá se i recyklovaného odpadu. Základním prvkem všech typů parkových úprav jsou vţdy stromy, rostoucí soliterně nebo ve skupinách. Při malé rozloze hřiště je lepší zvolit alespoň jeden velký strom a dále pouţít doprovodnou zeleň. Na větších hřištích kombinujeme různé druhy stromů, nejen podle velikosti a typu olistění, ale i podle tvaru, poměru výšky a šířky a estetického působení po celý rok. Mnohostranným prvkem jsou keře, volně rostoucí či tvarované. Pouţívají se do ţivých plotů či stěn, pro zakrytí nevzhledných míst, vytvoření pozadí úpravy, oddělení jednotlivých prostranství, jako náhrada trávníku nebo jen pro vizuální obohacení prostoru. Keře, stejně jako stromy, jsou významné nejen svou ekologickou funkcí, ale jsou výrazným estetickým prvkem. Při vhodné druhové skladbě můţeme docílit celoročně působivé kompozice, a to s minimálními náklady na pěstební péči a údrţbu. Další skupinou rostlin, poměrně málo vyuţívanou, jsou popínavé dřeviny. Díky velké variabilitě druhů mohou slouţit k popnutí nevzhledných stěn, přizdobení plotů, vytvoření stínu při pouţití na pergolách a dalších konstrukcích, jako náhrada trávníku v hlubokém stínu velkých stromů nebo je moţné je nechat vrůstat do korun starých stromů. Pro úplnost je třeba zmínit ještě trvalky a okrasné trávy. Tyto skupiny rostlin lze bez výhrad pouţít jen tam, kde je zaručená perfektní údrţba a především omezený pohyb dětí nebo tam, kde jsou výsadby koncipovány tak, aby nedocházelo ke střetům (zvýšené záhony apod.). Pro dětská hřiště se snaţíme pouţívat rostliny, které jsou pro děti zajímavé například tvarem a barvou květů (vhodné jsou druhy kvetoucí v neobvyklou dobu, např. brzy zjara, jako je líska nebo dříny), různorodými tvary listů, vybarvením během roku nebo zbarvením a strukturou borky. Na hřištích, kde je zajištěna dostatečná péče a údrţba, můţeme do výsadeb zahrnout v menší míře i ovocné stromy. Zásadně je třeba se vyhýbat - 70 -

dřevinám výrazně trnitým, a zejména jedovatým. Ze smrtelně jedovatých dřevin to jsou břečťan, jalovec chvojka, akát, bez hroznatý, tis, tuje a vistárie. Obzvlášť nebezpečné jsou druhy se zajímavými plody, lákajícími k poţití. Do této skupiny se řadí lýkovec, brslen, štědřenec, kaliny tušalaj a obecná, cesmína, zimolez. (http://www.enviweb.cz/?env=puda_archiv_gcjcj&print=true)

7.3 Golfová hřiště 7.3.1 Legislativní rámec stavby a provozu golfových hřišť Základní východiska pro posouzení vlivu golfové hřiště na krajinu, a jeho povolení jsou definována, stejně jako u jiných staveb, v zákoně o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.). Z pohledu stavebního zákona jsou golfová hřiště stavbou, minimálně jejich nejintenzivněji udrţované plochy, greeny a odpaliště. Doprovodné prvky jako pískové překáţky, cesty, umělé vodní nádrţe jsou stavbami a podléhají stavebnímu zákonu, včetně všech náleţitostí, jako je územní rozhodnutí a následně stavební povolení (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Podléhají regulaci v územním plánu, kde bývají hřiště nejčastěji označována jako plocha sportoviště. Jako stavby, převáţně na orné půdě, musí být vyjmuty ze zemědělského půdního fondu, včetně souvisejících finančních náhrad. Vyjímání ze zemědělského půdního fondu se řídí zákonem o ochraně půdního fondu (zákon č. 334/1992 Sb.). Vodní nádrţe, jezera, rybníky, jsou důleţitou součástí golfových hřišť, jednak tvoří herní prvek, a především slouţí k akumulaci závlahové vody, která je nezbytná pro provoz rozsáhlých, zatravněných ploch. Jejich stavbu a provoz řeší vodní zákon.(č. 254/2001 Sb.) Speciálním legislativním nařízením, které ovlivňuje stavbu golfového hřiště, je zákon o posuzování vlivu na ţivotní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb.). Pokud se nejedná o podlimitní záměr, kdy například malý cvičný areál nebo green u penzionu nevyţadují ţádný stupeň posuzování v řízení EIA, je třeba hodnocení vlivu na ţivotní prostředí vypracovat. Nabízejí se dvě moţnosti. Buď tzv. „malá EIA“, v případě, ţe panuje všeobecný konsensus zúčastněných stran, nebo tzv. „velká EIA“ (podle zákona č. 100/2001 Sb.).

- 71 -

7.3.2 Golfová hřiště z hlediska vlivu na krajinný ráz

7.3.2.1 Golfová hřiště na orné půdě Z hlediska četnosti se budují golfová hřuště nejvíce na orné půdě. Díky zemědělské politice okolo roku 2000, kdy stát, vzhledem k omezování zemědělské produkce podporoval uvedení zemědělské půdy do klidu, nebyl v okamţiku největšího růstu počtu golfových hřišť problém realizovat stavbu na orné půdě. Samozřejmě s přihlédnutím k její bonitě a faktorům ochrany. Lze rozlišit dva základní způsoby zakládání golfových hřišť na orné půdě, a to se zásahem do půdního horizontu a bez zásahu. Golfové greeny a odpaliště jsou zakládány z důvodu intenzivní údrţby na umělém substrátu. Výrazný zásah do terénu na ostatních plochách však tyto dva způsoby odlišuje. Při větších modelacích dochází ke shrnutí ornice, zmodelování podloţí a rovnoměrné rozvrstvení ornice zpět na plochu. U stavby bez modelace dochází pouze k nejnutnějším úpravám terénu v okolí greenů a odpališť.

7.3.2.2 Golfová hřiště jako biocentrum Jedná se o specifické řešení, kdy stavbou golfového hřiště v oblastech s nízkou ekologickou stabilitou dojde k nápravě situace. Hřiště tvoří samo o sobě biotop. Vodní prvky, výsadba a další úpravy slouţí stejnou měrou sportovcům i přírodě. S tímto cílem se realizují golfová hřiště v chráněných oblastech a existujících prvcích ÚSES.

7.3.2.3 Golfové hřiště jako rekultivace Kvůli relativně velkému mnoţství ekologicky poškozených oblastí, brownfields a dalších míst se stopami industrializace krajiny, je realizace hřišť na podobných lokalitách poměrně častým jevem. Po zajištění stavby a její modelaci se nejčastěji vyuţívá k pokrytí ornicí půda ze skrývek jiných staveb např. dálničních těles, tunelů. Díky minimu omezení ze strany ochrany přírody a krajiny, umoţňují stavby hřišť na podobných místech volnou tvorbu golfových architektů. Mezi jednotlivými typy hřišť nejsou jasné hranice. Dochází k jejich kombinaci, vznikají prvky ÚSES na orné půdě apod. - 72 -

7.3.3 Golfová hřiště v České republice Golf v Česku prošel na začátku 3. tisíciletí výrazným rozvojem. Na tradici několika málo hřišť, která vznikala ve dvou etapách na začátku 20. století a v 70.-80. letech, tak po roce 1989 navázaly velké projekty v řádech stovek milionů, i malé areály, které vznikaly svépomocí. K roku 2007 bylo registrováno 74 normovaných golfových hřišť, a cca 35 tis. golfistů. Hlavními komunikačními subjekty při řešení problematiky golfu a golfových hřišť jsou Česká golfová federace, sdruţující golfové kluby a jejich členy-hráče a Český svaz greenkeeperů sdruţující manaţery a pracovníky, kteří se zabývají údrţbou a řízením provozu golfových hřišť.

7.3.3.1 Součásti golfových ploch Z provozně-sportovního hlediska lze travnaté plochy na golfových hřištích rozčlenit na: okrasné, cvičné, hrací, ostatní

Cvičné plochy Cvičné plochy slouţí k nácviku hry golfové a je moţno je rozdělit na: Driving range (cvičná louka) – slouţí zejména k nácviku švihu a úderu na delší vzdálenost. Obvyklá délka těchto ploch bývá okolo 200-300m. Putting area – jamkoviště na kterém se cvičí údery tzv. putterem ( golfová hůl slouţící k hře na jamkovištích k finálním úderům). Chipping area – jamkoviště s okolím ze kterého se cvičí tzv. krátká hra. Přesnost úderu na jamku resp. jamkoviště. V okolí jamkovitě bývá několik písečných překáţek tzv. bunkerů. Akademie (cvičné hřiště) - několik „miniaturních“ jamek, které se mají stejné náleţitosti jako běţné golfové hřiště slouţící především začínajícím hráčům.

Hrací plochy Odpaliště (tee, tee box, teeing ground) Z herního hlediska se jedná o lokalitu (plochu) ze které se začíná kaţdá jamka hrát. Jsou na ni umístěny odpališťové kameny (tee markers), které přesně vymezují plochu, kde lze umístit míček. Různé barvy odpališťových kamenů určují kategorie hráčů: ţeny, soutěţní ţeny, muţi, soutěţní muţi. - 73 -

Z konstrukčního hlediska se jedná o relativně rovnou plochu obvykle o 300–600 m2, která můţe být kruhová, oválná popřípadě obdélníková. Odpaliště mívá drenáţ, obvykle je součástí závlahového systému a můţe být pěstováno jak na hlinitých tak na písčitých substrátech. Výběr trav popřípadě travnatých směsí hraje jednu z klíčových rolí v zachování kvality travního drnu, jelikoţ se jedná spolu s okolím jamky o nejzatěţovanější travnaté plochy na golfovém hřišti. V našich podmínkách je obvyklá směs jílku vytrvalého (Lolium perrenne), lipnice luční (Poa pratensis) a kostřavy (Festuca sp.). Výška střihu je závislá na travním druhu, období popř. momentální kondici, obvykle je však v rozmezí mezi 8-20mm v našich podmínkách. Jak bylo zmíněno, jedná se o extrémně zatěţovanou plochu. K dosaţení rychlé regenerace je nutný intenzivní přístup. Snahou je dosáhnout rychlé regenerace trávníku. Tj.:vyváţené hnojení, vláha, pískování, aerifikace, vertikutace, ale i včasná změna pozic odpališťových kamenů a pravidelné vyplňování děr po odpalech travním osivem smíchaným se substrátem. Dráha (fairway) – Nízce 10 – 30 mm střiţená travnatá plocha, která hráče „vede“ k jamce. Ferveje jsou rozlehlé travnaté plochy, můţe být i 4ha. Z konstrukčního hlediska můţe jít o zvlněnou plochu, kde modelace bývá tvarována tak, aby se na dráze nedrţela voda. Pokud to není moţné je nutno tuto plochu opatřit drenáţí. Bývá téţ běţnou praxí modelovat pouze jamkoviště, dráhy jsou s původním terénem a v krajině je patrný pouze styl střihu. Stylem sečí lze výrazně ovlivnit jejich celkový vzhled. Oblíbenou metodou bývá seč do tzv. diamantů, dále se pouţívá běţné pruhování nebo půlení. Semiraf, (semi rough) – jedná se nejbliţší okolí drah o různé šířce s výškou střihu kolem 30-50 mm Raf – okolí semirafu popř. ostatní travnatá plocha (většinou nesečená) rozeznáváme dva základní typy rafů – pravidelně sečené a přirozené tzv. klasnaté. U pravidelně sečených rafů, které bývají často husté je nutná pravidelná závlaha. Výška střihu: 40-100 mm. Klasnaté rafy jsou většinou nezavlaţované nehnojené tedy extensivní plochy kde hlavním hlediskem je travní druh a schopnost pravidelné tvorby klasů, které vzhledem k velikosti plochy jsou rovněţ důleţitým architektonickým prvkem. Písečná překážka (bunker, sand trap)- prohlubeň vyplněná pískem.Jedná se o jeden ze základních architektonických prvků, který je pouţíván golfovými architekty Vodní překážka (water hazard) – jezírko, řeka, močál, mokřad Aprouč (approach)- vstup na jamkovitě od dráhy Okolí jamkovitě a odpališť (surrounds) - 74 -

Límec (collar)- Přechová plocha (výškou střihu) mezi okolím jamkoviště a jamkovištěm. Bývá široká mezi 0,6-2,5 m a je sloţena ze stejné směsi jako jamkoviště nebo jako okolí. Jamkovitě (green, grín, grýn, brown)- Jamkovitě neboli grýny, jak se jim stále ještě často říká jsou nejstěţejnější částí golfového hřiště. Na jamkovištích hráči dokončují jednotlivé jamky, u kterých si hráči zapisují skóre. A právě vlastnosti jakými jsou uniformita povrchu, rychlost, tvrdost rozhodují o tom, jak se míček zachová po úderu. Proto jsou na tuto plochu kladeny ty nejvyšší nároky a často bývá srovnávacím prvkem kvality. Cílem je dosáhnout „stejné“ rychlosti na všech jamkovištích na hřišti. Plochy jamkovišť se mohou značně lišit avšak v průměru se pohybují mezi 300–600 m2. V klimatických podmínkách mírného pásma jsou pro jamkoviště nejčastěji pouţívané monokultury odrůd psinečků výběţkatých. V ČR jsou oblíbené směsi psinečků tenkých a kostřav červených. Novinkou posledních let jsou směsi psinečků výběţkatých a kostřav červených popř. psinečků tenkých, psinečků výběţkatých a kostřav červených. Výška střihu také závisí na travním druhu, ročním období a aktuální kondici a je v rozmezí, u psinečků výběţkatých 2,5-4 mm u směsí 3,5-6 mm. Lipnice roční se i na jamkovištích bude snaţit najít si svůj prostor. Jamka (Hole) - Myslí se tím otvor v jamkovišti o průměru 108 mm, ve které je tyč na které je připevněn praporek. Tyč s praporkem hráčům ukazuje aktuální umístění jamky na daném jamkovišti (pin position) i z větší vzdálenosti. Kaţdá z jednotlivých hracích ploch je definována a tudíţ viditelně oddělena od druhé. Nejen, ţe touto vizuální odlišností působí esteticky, ale hlavně jde o to, ţe pravidla a etiketa golfové hry jsou jasně vymezeny vůči jednotlivým hracím plochám a mohou vést jejich rozdílnému uplatnění (např.leţí-li míček na jamkovišti, lze jej označit a očistit, pokud míček na jamkovišti neleţí, očištění není moţné popř. následuje penalizace).

- 75 -

7.4 Vodní rekreace a vodní turistika Plošné a liniové vodní prvky v krajině tvoří její velmi významnou rekreační součást. I na jedince, který je v daném momentě přímo (aktivně) nevyuţívá

ke koupání či

vodáctví, působí jejich samotná existence svými rekreačními příznivými účinky. Pro ovlivňování mikroklimatu či dotváření krajinného rázu nejsou potřeba ţádné nadstandardní technické či biotechnické úpravy. Aktivní rekreační utilizaci suchozemských vodních prvků lze dle převaţujícího charakteru rozdělit do čtyř základních skupin: vodní rekreace – pobývání u vody spojené s koupáním a opalováním vodní turistika – vodáctví – vyuţívání vodních toků pro plavbu na malých plavidlech (rafty, kanoe...) rybaření ostatní činnosti – pozorování přírody, umělecká inspirace... Opatření v krajině na podporu aktivní rekreační utilizace vodních prvků lze rozčlenit na úpravy terénu a vegetace – různé typy pláţí a rekreačních ploch k odpočinku, doprovodná dřevinná vegetace mobiliář – přístřešky, lavičky, odpadní koše, mola, hygienická zařízení atd. ubytovací kapacity a účelová zařízení – campy, tábořiště, přístaviště ostatní infrastruktura – přístupové cesty, parkoviště sportovní zařízení – umělé kanály na divokou vodu

7.5 Zimní sporty Zimní sporty je všeobecné označení pro disciplíny, které se konají v období zimy. Pro jejich provozování jsou potřebné sníh či led. Mezi zimní sporty se řadí: alpské lyţování, běh na lyţích, snowboarding, skoky na lyţích, saně, boby, skeleton, lední hokej, krasobruslení, short track, rychlobruslení, biatlon, curling a mnoho dalších. Kromě budov a staveb účelových sportovních zařízení (ledová koryta, skokanské můstky atd.) představuji významný prvek v krajině sjezdovky a lyţařské vleky a lanovky. Sjezdovka je svah, který bývá velmi často upravený tedy účelově odlesněný. Pro zimní sporty je nezbytná sněhová pokrývka a ta můţe být buď přirozeného původu nebo uměle - 76 -

nasněţená. V letní sezóně bývají sjezdovky příleţitostně vyuţívány ke sjezdům na horských kolech. Umělá sjezdovka je místo sněhu pokryta speciálními „kartáči“ umoţňujícími sjezd celoročně. Pro dopravu lyţařů na horní konce sjezdovek slouţí vleky a lanovky. Lyţařské běţecké tratě vyuţívají v naprosté většině případů stávající cestní síť. Většinou nevyţadují ţádnou speciální infrastrukturu a jejich vliv na krajinu je rovněţ zanedbatelný. Důleţitým prvkem však můţe být tyčové značení, které je na otevřené zasněţené pláni zásadním orientačním bodem.

- 77 -

7.6 Zpřístupňování krajiny pro handicapované 7.6.1 Zpřístupnění lesů Lidé s postiţením mají stejnou potřebu relaxace a odpočinku jako ostatní. Je však pro ně často nemoţné dostat se ven do přírody. Jít do lesa znamená překonávat překáţky jako jsou kořeny, kameny, ale překáţkou pro handicapované můţe být i úzká pěšina či křivolaká cesta. Omezenou pohyblivost mají lidé odkázaní na invalidní vozík, osoby s vrozenou růstovou vadou nebo osoby s omezenou funkcí dolních končetin. Mohou sem patřit i lidé se skrytým handicapem jako je astma nebo porucha kardiovaskulárního systému. Důvodem zhoršené pohyblivosti můţe být špatná stabilita, ochablé svaly nebo dýchací obtíţe. Tito lidé potřebují spolehlivý a bezpečný přístup, povrch by neměl být kluzký a příliš svaţitý v příčném ani podélném směru. Vzdálenosti mezi odpočívadly musí být krátké, lavičky dostupné a opatřené opěrnými madly. Podpůrnými prostředky pro chůzi mohou být hole, berle, „chodítka“ nebo pomoc další osoby. Rodiny s kočárky se střetávají s obdobnými problémy jako lidé na vozíku (Lundell, 2005). Zhoršené vidění můţe být do jisté míry zlepšeno pouţitím optických pomůcek. Dostatečně velká a zřetelná písmena jsou snáze čitelná. Nevidomí a osoby se zbytky zraku uţívají Braillovo písmo nebo zvukové informace. Protoţe ne kaţdý umí číst Braillovo písmo, je třeba informace podávat i jinými způsoby. Jednotlivá písmena a číslice mohou například vystupovat z povrchu, být plastická. Některé osoby se pohybují pomocí bílé hole nebo vodícího psa. Bez zraku je obtíţné se orientovat na rozsáhlých a otevřených prostranstvích, s orientací mohou pomoci vodící stopy nebo značky. Vodící značky by měly být od okolního prostředí dostatečně odlišeny pomocí různých povrchů, materiálů, se zřetelnými okraji nebo zábradlím. Barvy a odlišné materiály nám mohou pomoci odlišit značky od okolního prostředí. Pokud jsou například podlahy, zdi a rámy dveří natřeny výraznými barvami, jsou snáze rozlišitelné. Stezky navrhované pro invalidní vozíky by neměly být moc příkré a nesmí obsahovat schody. Cesta by neměla vést přímo k vrcholu, ale v pozvolných meandrech se zvolna šplhat vzhůru. V oblastech, kde jsou lesy bohaté na divokou zvěř je důleţité, aby cesta vedla tak, aby ji návštěvníci nerušili. Předpokladem pro fungující rekreační oblast je dobře navrţený detailní informační systém. Směrové tabule by měly být čitelné z výšky - 78 -

sedící i stojící postavy, proto by jejich střed neměl být výše, neţ 120 cm nad zemí. Informační tabule na cestách by měly být také čitelné z automobilu, protoţe pro postiţené osoby je obtíţné neustále vystupovat a nastupovat do vozidla. Tabule umístěné na stezkách nebo úzkých cestách musí mít v okolí dostatečný prostor, aby bylo moţno u nich zastavit a nebránit ostatním návštěvníkům v průchodu. Prostor před tabulí by měl být přiměřeně velký i pro osoby na vozíku, aby netvořily překáţku v cestě. Ve vzdálenosti dvou metrů v obou směrech od tabule je záhodno připevnit značení (např. výstupek nebo změna v obrubníku) pro zrakově postiţené osoby, ţe se blíţí k informačnímu panelu. Text na tabulích by měl být navrhován hlavně s ohledem na čitelnost. Pokud je to moţné, informační panely je vhodné umístit tak, aby umoţňovaly přístup k jejich bezprostřední blízkosti, pomáhá to zrakově postiţeným. Následující velikosti písma jsou doporučené pro osoby s lehce zhoršeným zrakem. o 15 mm na písmo, které je moţné přečíst zblízka, například nápis na dveřích kanceláře o 25-40 mm na důleţité nápisy, které jsou čitelné z větší vzdálenosti i několika metrů, ale ke kterým se lze přiblíţit; označení šatny, WC,... o 70-100 mm na označení na ulici nebo cestě, které se dají přečíst na vzdálenost 1 aţ 3m Někteří postiţení lidé mají problém se čtením a porozuměním normálnímu textu. V těchto případech je dobré uţívat tzv. piktogramů. Je to obrázkový jazyk s velkým mnoţstvím znaků, které jsou pro tyto osoby dobře srozumitelné (Lundell, 2005).

7.6.1.1 Cesty a pěšiny Pěšiny v přírodních oblastech nedaleko městských aglomerací by měly být projektovány s ohledem na všechny, jak pro občany hledající fyzické vyţití, tak pro staré lidi s holemi, či pro vozíčkáře. Místa, kde hrozí nebezpečí pádu uvolněných kamenů, oblasti v kterých je moţnost nebezpečí sesuvu půdy, musíme vynechat. V místech, kde je příkrý svah nebo sráz, by mělo být instalováno zábradlí. S ohledem na osoby se zhoršeným zrakem by neměly být v bezprostředním okolí stezky odpadkové koše, informační panely a další objekty, které těmto lidem znesnadňují pohyb. Příkré svahy velmi komplikují pohyb osob, které mají obtíţe s chůzí, nebo musí pouţívat podpěrná zařízení. Sklon takové delší cesty by se měl pohybovat v rozmezí 1:50 - 79 -

aţ maximálně 1:40. Sklony větší neţ 1:20 jsou nepřípustné. V oblastech projektovaných jako přístupné pro postiţené jsou svahy akceptovatelné pouze za zvláštních okolností a nesmí být příliš strmé a dlouhé. Je důleţité na to pamatovat, protoţe kdyţ například bude hned na začátku lesní cesty svah, znemoţní to lidem s postiţením přístup do těchto míst. A kdyţ je nemoţné se svahu přeci jenom vyhnout, je nutné, aby byl rovný a nebyl do zatáčky. Příčný sklon nesmí být větší neţ 1%. Tato hodnota je nutná pro odtok dešťové vody. Optimální šířka cesty se pohybuje v rozmezí 1,6 aţ 1,8 m. Šířka 1,6 m je dostatečná pro vyhnutí pěšího a osoby na ručně poháněném invalidním vozíku, nebo dvou těchto vozíků. Z hlediska zásahu do okolní přírody je lepší budovat cestu uţší avšak pro vyhýbání lidí odkázaných na invalidní vozík je lepší cesta širší. Elektricky poháněný invalidní vozík potřebuje na otočení cestu širokou 2 m (2,5 m otáčení velmi ulehčí). S ohledem na otáčení by měly být projektovány i křiţovatky cest. Materiál povrchů cest by měl vhodně zapadat do okolního prostředí. Cesta musí být celistvá, bez výstupků a nesmí klouzat. Vhodný je například velmi jemně drcený kámen. Velikost jednotlivých zrn je od 1 do 4 mm a pokládají se do vrstvy tlusté 5 cm. Na povrch cest můţe být také pouţit beton. Cesta by měla být také barevně odlišná od okolního prostředí, abychom usnadnili orientaci osobám se zhoršeným zrakem. Lidé se zhoršeným zrakem, kteří jdou na vycházku sami, potřebují něco, co je po cestě povede. Dobrým základem je odlišit barevně cestu vhodným odstínem od okolního prostředí. Můţeme také pouţít kládu, leţící podél cesty. Natřená výraznou barvou pomáhá jak lidem se špatným zrakem tak osobám slepým. V tomto případě kláda funguje jako zábrana pro slepeckou hůl. Musí být umístěna tak, aby nezabraňovala odtoku dešťové vody z cesty. Zábradlí, nebo také lano zavěšené v odpovídající výšce, pomáhá lidem se špatným zrakem zorientovat se. Umístěním různých objektů po stranách cesty také informujeme o něčem zajímavém, co se nachází poblíţ. Změnou povrchu stezky můţeme dát na vědomí totéţ. Nevýhodou různých druhů povrchu je, ţe na cestě dříve či později vzniknou neţádoucí hrany nebo rýhy (Lundell, 2005). Odpočinková místa, zejména lavičky, by měly být umístěny podél cest v pravidelných vzdálenostech od sebe. Zvláště na kratším okruhu je umisťujeme 50-100 m daleko od sebe. Měly by být ve stejné úrovni jako je cesta. Nesmí také bránit průchodu nebo jinak překáţet. Vedle lavičky by mělo být místo asi 1 m široké pro zaparkování invalidního vozíku. - 80 -

Schodiště, ať venkovní nebo vnitřní, by měla být projektována v co moţná nejmenší míře. Pokud se tomu však nemůţeme vyhnout, měla by být dodrţena následující ustanovení. Zábradlí musí začínat a končit nejméně 30 cm před začátkem nebo koncem schodiště. Mělo by být umístěno ve výšce 90 cm po obou stranách. Schodiště má být rovné. Pokud je schodiště dlouhé, je potřeba vybudovat odpočinkové plošiny alespoň 1,3 m dlouhé. Všechny schody na schodišti musí mít stejnou hloubku. Mohou mít rozměry například 15 cm na výšku a 30 cm na hloubku. Pro osoby se zhoršeným zrakem je nutné výrazně označit začátek a konec schodiště. Slepí lidé, kteří kontrasty barev nevidí, jsou odkázáni na značku umístěnou na podlaze nedaleko schodiště, jak pod ním tak nahoře. Vyhlídková místa, ke kterým se nedá dostat automobilem, bývají pro občany odkázané na invalidní vozík zapovězena. Pro občany se zhoršenou pohyblivostí jsou za určitých

podmínek

přístupná.

Cesta

musí

být

tvořena

pozvolným

stoupáním

(např. serpentinami) a musí být dobře zajištěna zábradlím a různými madly. Na vyhlídkách by měly být umístěny lavičky, aby zde výletníci mohli posedět a odpočinout si. Měly by být umístěny s důrazem na výhled, aby zde byla moţnost posedět na sluníčku nebo ve stínu stejně jako schovat se před větrem.

7.6.2 Pláže ke koupání Pláţ by měla být blízko nějakého parkovacího místa, abychom zjednodušili přístup na tato prostranství. Cesta na pláţ má mít rovný povrch, musí být celistvá a bez výstupků. Písek na pláţích je překáţkou pro imobilní osoby. Proto by zde měla být vybudována zpevněná cesta. Nemá být uţší neţ 1,2 m. Můţe být betonová nebo ze dřeva. Dřevo je přírodní materiál, který se na stavby v přírodě velmi hodí, ovšem kdyţ navlhne, stává se kluzkým. Zpevněná cesta musí vést aţ do vody, do hloubky, kde se jiţ dá plavat. Proto je na tato místa vhodnější spíše betonový povrch. Pokud však přeci jenom pouţijeme dřevo, musíme na něm vytvořit protiskluzovou vrstvu a také ho zabezpečit proti uplavání. Osoba s poruchou chůze nepotřebuje pomoc asistenta při vstupu do vody, pokud je místo vstupu vybaveno zábradlím po obou stranách, vzdáleným od sebe 60 cm a nemá velký sklon. Podloţí jak před vstupem do vody, tak ve vodě musí poskytovat dostatečnou oporu. Zábradlí musí být dobře uchopitelné a umístěné ve výšce 90 cm nad okolním povrchem. Zároveň by mělo vést do dostatečné hloubky, kde uţ se dá plavat. Lidé na invalidním vozíku by měli mít moţnost zajet s ním aţ do takové hloubky, která umoţňuje - 81 -

plavání. Pokud je vstup do vody z mola, měl by zde být instalován jeřáb. Schodiště umisťujeme do takových míst, kde je hloubka max. 1 m. Jednotlivé schody opatříme protiskluzovou povrchovou úpravou.

7.6.3 Rybaření Je také důleţité, aby rybářsky atraktivní místa byla dostupná automobilem. S ohledem na nutnost přinést rybářské náčiní, coţ je pro handicapované sloţitá činnost, neměla by vzdálenost od mola k parkovišti být větší neţ 25 m. Povrch má být bez výstupků, celistvý. Mezi břehem a molem nesmí být ţádná neočekávaná hrana nebo překáţka. Plošina na rybaření by měla být co nejblíţe k vodní ploše. Pokud má pevné základy, měla by být postavena tak, aby v letních měsících hladina vody dosahovala do výše 30 – 40 cm pod spodní okraj mola. Molo musí být na okrajích vybaveno hrazením, které musí zabránit, aby vozíčkář, či slepý člověk nemohl na okraji uklouznout a spadnout do vody. Zároveň by zde alespoň na jedné straně mělo být zábradlí. Spodní řada zábradlí můţe bránit ve výhledu sedícím osobám. Abychom uspokojili jak stojící, tak sedící rybáře, je moţné spodní část zábradlí připevnit v různých výškách, např. ve výšce 0,8 a 1,1 m.

7.6.4 Přístaviště lodí V místě přístaviště musí být dostatečná hloubka vody pro kotvení lodí. Pomůcky jako jsou různá lana, tyče nebo i zábradlí musí být barevně kontrastní, aby je zaregistrovali i lidé se zhoršeným zrakem. Důleţitým aspektem je výškový rozdíl mezi nástupním molem a palubou lodi. Prioritou by mělo být, aby osoba na invalidním vozíku mohla bez problémů přejet z mola na loď a opačně. Pokud toto nelze splnit, je nejvhodnější výškový rozdíl pro vstup na loď asi 50 cm mezi molem a palubou. Přičemţ paluba by měla být výše. Tento výškový rozdíl umoţňuje celkem pohodlný vstup na loď i lidem se zhoršenou pohyblivostí. Pomocná zařízení, která usnadňují nástup a výstup do lodi musí mít ve všech případech zábradlí. Molo musí být dokonale stabilní, bez moţnosti pohybu. Pontony jsou nestabilní, mají však výhodu, ţe jsou stále v potřebné výšce nad hladinou. Ponton by

- 82 -

neměl mít menší rozměry neţ 2,4 m na šířku a 5 m na délku. Měl by také unést ne méně neţ 0,5 t na délkový metr. Je důleţité zajistit, aby ţádná část mola nebo pontonu jako by mohly být cedule, odpadkové koše, různé díly konstrukce zbytečně nezmenšovaly uţitný prostor. Všechny tyto náleţitosti, pokud jsou nutné, by měly být namontovány ve výšce okolo 80 cm. Beton a dřevo jsou dva nejpouţívanější a nejvhodnější materiály na mola. Dřevo musí být skládáno kolmo na směr chůze, abychom se nemohli smeknout. Mezery mezi dvěma sousedními plaňkami by měly být max. 5 mm. Nástupní mosty a schodiště mohou být opět tvořena různými materiály, především ale betonem nebo dřevem, opět umístěným kolmo na směr chůze a s mezerami mezi plaňkami maximálně 5 mm. Nástupní mosty musí být rovné a také by neměly mít sklon. Pokud je sklon nástupního mostu nevyhnutelný, neměl by překročit hranici 1:20. Sklon příkřejší neţ 1:12 je nepřijatelný (Lundell, 2005). Změny směru chůze musí být zřetelně označeny barevnými pruhy. Schodiště nemůţe být pouţito pro přímý vstup ze břehu na ponton z důvodu rozdílných hladin vody v různém období a tím změnou výšky schodu. Zábradlí je neodmyslitelnou pomocí pro většinu tělesně postiţených osob.

- 83 -

8 Rekreační účinky lesních porostů a jejich společenská utilizace 8.1 Rekreační funkce lesa dle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Kategorie lesů ve vztahu k rekreaci příměstské lesy – intenzivně rekreačně vyuţívané lesy v blízkosti městských sídel (zóna I., II.) -

parkové lesy, lesoparky ve speciální správě

rekreační lesy – příměstské lesy zóny II., lesy klidových oblastí, lesy vyhlášených rekreačních středisek, lesy pro chatovou zástavbu hospodářské lesy rekreačně vyuţívané – běţně obhospodařované porosty hospodářského lesa zohledňující rekreační aktivity Diferenciace rekreační utilizace lesů diferenciace legislativní (lesní zákon) - lesy zvláštního určení – na území národních parků a národních přírodních rezervací - lesy zvláštního určení – v I. zónách CHKO, v přírodních rezervacích a přírodních památkách - lesy zvláštního určení – lesy lázeňské - lesy zvláštního určení – lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí - lesy hospodářské diferenciace dle společenské rekreační zátěţe - lesy I. pásma rekreačních zón sídel - lesy II. pásma rekreačních zón sídel - lesy III. pásma rekreačních zón sídel - chatové rekreační oblasti - oblasti mimořádné atraktivity - zóny koncentrované zimní a letní střediskové rekreace - zóny přírodních, společenských a historických hodnot diferenciace hospodářsko-úpravnická - lesy parkové a příměstské (LZU, pásmo I.) - 84 -

- lesy se speciální hospodářskou úpravou (LZU, pásma II. a dílčí III.) - lesy hospodářské s rekreačním zohledněním - lesy v lázeňských zónách (LZU) - lesy hygienické ochrany (OLP, ZLP, aj.) diferenciace územně (lokálně) významová - lesy v územích mimořádné kvality ţivotního prostředí (ŢP) - lesy v diferencovaných rajonech cestovního ruchu a rekreace - lesy v diferencovaných pásmech intenzity rekreace - lesy v územích mimořádné přírodní a společenské atraktivity Rekreační funkce lesa, která se uplatňuje na převáţné části rozlohy lesů, spočívá ve volném vyuţívání lesa návštěvníky po stránce zdravotně estetické. Rekreační funkce lesa je pojem velmi široký, neboť vedle „ rekreačních lesů “ jako kategorie lesa zvláštního určení, kde se tato funkce uplatňuje jako prvořadá, je na většině našich lesů jako souběţná (druhořadá) s funkcí produkční. Naproti tomu souběh s ostatními společenskými i ekologickými funkcemi lesa je silně omezen. Jsou však lokality, které jsou sice obhospodařovány v kategorii lesa hospodářského, ale mají téţ výraznou rekreační funkci. Jedná se např. o okolí větších sídel, místa s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení (chatové osady na pozemcích určených k plnění funkcí lesa - PUPFL), okolí sportovních areálů. Hospodaření na těchto lokalitách je silně ovlivněno rekreační činností a je proto nutno zde do jisté míry způsob hospodaření usměrnit. Rekreační funkce lesa se uplatňuje vytvářením zdravotně a esteticky působivé lesní přírody, přizpůsobené potřebám a zájmům návštěvníků lesa. Z hlediska rekreační funkce lesa je cílem lesního hospodářství zdravý les, odolný proti ţivlům a škůdcům, esteticky utvářený, se starými mohutnými stromy, dlouhými lesními okraji, mozaikovitě sloţený, zpestřený nelesními plochami, s vyhlídkami do krajiny atd. Podle významu a uplatnění rekreační funkce vedle ostatních funkcí můţeme lesy rozdělit do pěti tříd: 1. Lesy rekreačně nevyužitelné Sem patří les či lesní části, v nichţ je rekreace vyloučena v jakékoliv formě a vstup veřejnosti je omezen či zcela zakázán: lesy v pásmu hygienické ochrany I. stupně podzemních a povrchových zdrojů vody (označeny tabulkami a oploceny) – jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí - 85 -

přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky, kde vstup je omezen nebo usměrněn po vyznačených cestách – zakresleny v mapě deklarovaných funkcí myslivecké obory, lokality jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí 2. Lesy s podmíněně využitelnou rekreační funkcí Patří sem lesní části, kde převládají ostatní celospolečenské funkce lesa a kde je vstup návštěvníkům časově i jinak regulován, nebo jsou zde moţné jen některé formy rekreace: lesy ochranné na sutích, příkré svahy a srázy – zakresleny v mapě deklarovaných funkcí lesy na vnitřním PHO II. stupně, kde je zákaz stanování, táboření, budování sportovišť; bývají označeny tabulemi a jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí uznané baţantnice, kde je vstup zakázán po určité období a usměrněn je i pohyb návštěvníků zpravidla jen po veřejných cestách – viz mapa deklarovaných funkcí lesy v ochranných pásmech zvláště chráněných území – daná území zakreslena v mapě deklarovaných funkcí lesy vyhlášených přírodních parků – zakresleno v mapě deklarovaných funkcí lesy v okolí význačných objektů turistického zájmu (rozhledny, památkové stromy, církevní stavby, pomníky apod.) archeologických a historických lokalit (mohyly, zříceniny hradů, tvrze, zámky galerie) – zakresleny v mapě deklarovaných funkcí 3. Lesy s převažující produkční funkcí V lesích s touto funkcí je hospodaření zaměřeno na trvalé zajištění maximální produkce jakostní dřevní hmoty, přičemţ můţe les zároveň plnit i funkci zdravotně rekreační. Vyuţívány jsou převáţně turisticky, pro sběr lesních plodin a hub, sportovně apod. Zpravidla se jedná o kategorii lesa hospodářského a z hlediska rekreační funkce zaujímají podstatnou výměru lesní oblasti.

- 86 -

4. Lesy s podporovanou rekreační funkcí Do této třídy se řadí lesní části, které jsou obhospodařovány v kategorii lesa hospodářského, ale mají současně výraznou rekreační funkci. Hospodaření na těchto lokalitách je silně ovlivněno rekreační činností a je proto nutno zde do jisté míry usměrnit jeho způsob. Některé z nich mají charakter lesa zvláštního určení, ale nesplňují všechny podmínky pro vyhlášení této kategorie. Většinou se jedná o části porostu podél rekreačního nebo zdravotnického zařízení, které jsou buď na lesní půdě nebo při jejím bezprostředním okraji, lesy v blízkosti lyţařských areálů apod. lesy v bezprostřední blízkosti objektů individuální a hromadné rekreace lesy v bezprostřední blízkosti veřejných tábořišť, koupališť a autokempů lesy v intravilánu měst a obcí lesy v bezprostřední blízkosti zahrádkářských kolonií lesy charakteru příměstských lesů lesy v blízkosti významných turistických a historických objektů 5. Lesy se zvýrazněnou zdravotně rekreační funkcí Do této třídy patří lesy navrţené nebo schválené kategorie lesů zvláštního určení podle zákona č. 289/1995 Sb. o lesích, § 8, odst. 2 b) – lesy lázeňské a odst. 2c) – lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí: lesy lázeňské – zabezpečují příznivé klimatické podmínky lázeňského místa. Zdravotně-lázeňsko-léčebná funkce lesa představuje vyuţívání lesa jako prostředí se zdravotně účinným působením na pacienty lázní a zařízení preventivní péče. Cílem lesního hospodaření z hlediska zdravotně léčebné funkce je les biologicky vyváţený, hygienicky vysoce účinný, produkující vysoký objem fytoncidů a ozónu, les esteticky působivý a klimaticky příznivý, tvořící oblast ticha s příleţitostí pro léčebný pohyb i pro oddych a meditaci. Harmonický obraz lesa vyvolává optimismus i radost ze ţivota. lesy příměstské – zahrnují jednak lesy parkové, popř. lesy v bezprostředním okolí vycházkových objektů, lesy intenzívně navštěvované a opatřené jednoduchým vybavením. Příměstský les (bez parkového lesa) je příkladem souběhu v prvé řadě rekreační funkce s produkční funkcí a proto jsou zásady hospodaření směrovány právě k němu.

- 87 -

rekreační lesy – lesy s intenzívní zástavbou rekreačních zařízení vyhlášené na podkladě schválené územně plánovací dokumentace a řízené statutem rekreační oblasti.

8.2 Hodnocení sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické funkce lesa metodou Vyskot a kol. (2003) 8.2.1 Sociálně-rekreační funkce Funkce sociálně-rekreační – schopnost lesních ekosystémů produkovat účinky působící humánně-sociální uspokojení fyzických a psychických potřeb člověka (optimalizaci fyziologických procesů organizmu). Sociálně-rekreační potenciál lesa je kvantifikovaná, maximálně moţná schopnost lesních ekosystémů

funkční

(hodnota produkované funkce) v optimálních

ekosystémových podmínkách produkovat humánně sociální účinky k uspokojení fyzických a psychických potřeb člověka (optimalizaci fyziologických procesů organizmu). Sociálně-rekreační účinky: -

fyziologická optimalizace mikroklimatu

-

modifikace struktury biotického prostředí

-

modifikace vlastností biotického prostředí

-

modifikace potravinových a jiných zdrojů (př.lovná zvěř)

-

produkce přírodnin

Determinační kriteria 1. Přímá kriteria a) Reálná druhová skladba

( ve vazbě na porostní skupiny či etáţe), vyjádřená

porostním typem b) Lesní typ v návaznosti na SLT a LVS a v nich vymezené: -

údaje sráţkových poměrů

-

údaje teplotních poměrů

-

půdní typ a charakteristické parametry typu

-

terénní typy a podmínky přístupnosti terénu

2. Nepřímá kriteria - 88 -

- (aditivní) klimatické, hydrologické, terestrické, geopedologické a biotické údaje databázových zdrojů mimo db LHP – interakční zpracování a) Teplota vzduchu ve vegetačním období – °C – účinky biologické, teplotou podmíněné aktivity prostředí, délka období vyuţití optimálních ekosystémových podmínek. Ovlivňuje pohodové pocity lidského organizmu, představuje rozsah optimálních pohodových teplot. b) Fyziologické klimatické optimum – počet dnů optimální fyziologické pohody lidského organizmu na základě souběhu podmínek atmosféry. Interakce optimálního tlaku vzduchu, relativní vlhkosti, teplotní pohody, směru, intenzity proudění vzduchu. Amplituda působení v ČR (-17 – 152+) dnů pro oblasti lesů. Působí ve střednědobém horizontu (roční období). c) Počet letních dnů – počet dnů s nejvyšší teplotou +25,0 °C a vyšší – období nejširšího vyuţití produkce biomasy, kvetení, reprodukce rostlin, produkce volatilních látek a fytoncidů. Kulminace potravní (konzumní) nabídky. Kladný vliv na pobytové podmínky prostředí. d) Počet srážkových dnů - počet dnů omezující optimální působení prostředí lesa počet dnů se sráţkami 0,1 mm +. Doba změny únosnosti a fyzikálních vlastností půdního povrchu. e) Počet dnů se sněhem – období se sněhovou pokrývkou, kdy terén je pokryt sněhovou vrstvou více neţ 1 cm. Délka období specifických porostních podmínek, ovlivňujících psychosomatickou pohodu organismu. Kladný vliv na pobytové podmínky prostředí. f) Délka slunečního svitu - počet hodin (- 1553 - 1953 +) doba vymezující konzumaci slunečního záření, pocit psychické pohody. Kladný vliv na pobytové podmínky prostředí. g) Nadmořská výška - energie reliéfu - charakteristiky fyzickogeografických podmínek a

náročnosti terénu (energie reliéfu od - 44 - 246 + m) pro podmínky ČR. Se

vzrůstající nadmořskou výškou se zvyšuje diverzita georeliéfu a variabilita (proměnlivost) ekosystémů. h) Přístupnost terénu - koeficient přístupnosti terénu - klasifikace souhrnu terénních předpokladů a podmínek (terénní typy, sklony, náročnost povrchu, terénní překáţky). Vazba na únosnost půdy pod kontaktní zátěţí.

- 89 -

ch) Hloubka půdy - výška půdního profilu v cm - fyziologická, genetická, absolutní. Předpoklad trofnosti, bylinné bohatosti a z ní vyplývající variability prostředí. Ukazatel únosnosti vzhledem k zátěţi (narušování půdních horizontů). j) „Fyziologická“

biodiverzita dřevin -

optimální skladba dřevin pro produkci

humánně-sociálních účinků. Klasifikace druhových struktur je zpracována podle průzkumů ČR, SRN, Francie, UK, Švýcarsko, Rakousko, Polsko (1972 – 1996). Interakce s produkční a ekostabilizační funkcí. k) Bylinné patro - druhová diverzita - počet zastoupených bylinných druhů - pestrost půdního pokryvu, barevnost, produkce květů, plodů, , variabilita potravní (konzumní) nabídky. l) Bylinné patro - pokryvnost - procento pokrytí půdního povrchu bylinným krytem. Zpevnění a ochrana půdy, optimalizace refugiálních podmínek. m) Aktuální společenský efekt funkcí lesů Tab. 9 FAZ – aktuální společenský efekt sociálně-rekreační funkce lesů Funkční skupina sociálně–rekreační - FAZ Lesy národních parků Lesy lázeňské Lesy příměstské I. pásma rekreačních zón sídel Lesy území koncentrované (střediskové) sezónní rekreace Lesy příměstské II. pásma rekreačních zón sídel Lesy chatových oblastí Lesy zón mimořádných přírodních a společenských exhibitů Lesy III. pásma rekreačních zón sídel Lesy navazující na zóny koncentrované sezónní rekreace Lesy polyfunkční běţné rekreační utilizace Lesy se sníţenou rekreační utilizací Lesy antropogenně degradované Lesy limitovaného vstupu (NPR, zahájené aj.) Lesy rekreačně nepřístupné (vojenské aj.)

3,0 3,0 2,6 2,6 2,3 1,9 1,6 1,3 1,3 1,0 0,6 0,3 0,1

8.2.2 Zdravotně-hygienická funkce lesa Funkce zdravotně-hygienická - schopnost lesních ekosystémů produkovat hygienické účinky modifikující kvalitu prostředí a tlumící jeho extrémy a účinky ovlivňující hygienu a zdravotní stav organismu člověka. Zdravotně-hygienický potenciál: je kvantifikovaná, maximálně moţná funkční schopnost lesních ekosystémů

(hodnota produkované funkce) v optimálních ekosystémových - 90 -

podmínkách produkovat synergické zdravotně-hygienické účinky působící na hygienu prostředí a hygienu a zdraví člověka Zdravotně-hygienické účinky: o hygiena klimatu -

tlumení klimatických extrémů

-

filtrace tuhých, plynných a radioaktivních látek

-

kyslíkový reţim ovzduší

-

ionizace vzduchu

-

biocidní profylaxe prostředí

o zdravotně-hygienický účinek na lidský organismus -

fotosyntetická aktivita vegetace

-

zdravotní prevence a profylaxe (produkce volatilních látek, fytoncidů)

-

fyziologické klimatické optimum

-

produkce přírodních léčiv

-

NEGATIVNÍ ASPEKT - produkce alergenních látek (pyl, detrity, těkavé látky)

Determinační kriteria 1. Přímá kriteria a) Reálná druhová skladba

(ve vazbě na porostní skupiny či etáţe), vyjádřená

porostním typemb) Lesní typ v návaznosti na SLT a LVS a v nich vymezené: -

údaje sráţkových poměrů

-

údaje teplotních poměrů

-

půdní typ a charakteristické parametry typu

-

terénní typy a podmínky přístupnosti terénu

2. Nepřímá kriteria - (aditivní) klimatické, hydrologické, terestrické, geopedologické a biotické údaje databázových zdrojů mimo LHP – interakční zpracování a) Maximální teplota vzduchu - průměrná roční maximální teplota. Výskyt pravděpodobných extrémních teplot, dekompenzace fyziologického klimatického optima, zvýšený výskyt bakteriálního a virologického zatíţení, zvýšená produkce alergenů, pokles fotosyntetické aktivity. Zvýšený impakt prostředí na organismus.

- 91 -

b) Počet ledových dnů - počet dnů s nejvyšší teplotou -0,1oC, dekompenzace fyziologického stavu organismu, pravděpodobnost výskytu extrémně nízkých teplot, sníţení vyuţitelnosti, omezení pobytových (refugiálních) podmínek. c) Počet tropických dnů - počet dnů s nejvyšší teplotou + 30oC a vyšší. Dekompenzace fyziologického stavu organismu,

mimořádná tělesná zátěţ, zdravotní poruchy,

omezení pohybové aktivity, omezení pobytových (refugiálních) podmínek. d) Doba slunečního svitu - průměrná délka slunečního svitu (hod). Stimulace fyziologického optima organismu, stav psychoemocionální pohody, fotosyntetická aktivita vegetace. e) Filtrační účinek dřevin - záchytná účinnost dřevin vůči emitovaným látkám v ovzduší. Účinek závislý na vlastnostech dřevin (listová plocha a její charakter, hustota korun, struktura v porostu, vlastnosti habitu a jakosti povrchu dřevin). Klasifikace je syntézou výzkumů podle dřevin za období 1972 – 1996. f) Imisní zatížení - průměrná roční koncentrace SO2 a prachu podle fyziologického působení. Amplituda v ČR (- 20 - 120 + mg.m-3), zátěţové fyziologické maximum + 150 mg - hygienický práh. Poměrové vyjádření celkové synergické imisní zátěţe. Hygienická i zdravotní degradace prostředí. g) Alergenní zátěž dřevin a bylin - produkce v hmotnostních jednotkách, stupně agresivity účinků. V rámci vědecké spolupráce řešitelů s Pylovou sluţbou ČR - Fak. nemocnice J.G. Mendela v Brně je zpracován přehled alergenity dřevin . Analyzovaný soubor zahrnuje spektrum dřevin tvořících kostru druhového zastoupení lesů ČR a 155 nedřevnatých rostlin. Hodnocení vychází nejen z alergenního účinku, ale i ze způsobu šíření pylu, k velikosti a hmotnosti pylu a k četnosti kvetení. h) Aktuální společenský efekt funkcí lesů Tab. 10 FAZ – aktuální společenský efekt zdravotně-hygienické funkce lesů Funkční skupina zdravotně–hygienická - FAZ Lesy lázeňské Lesy v ochranných pásmech léčivých zdrojů Lesy příměstské se zdravotně-rekreační funkcí (I. zóna) Lesy v pásmech HO škodlivých antropogenních zdrojů Lesy příměstské se zdravotně-rekreační funkcí (II. zóna) Lesy v oblastech častých klimatických extrémů Lesy v oblastech škodlivých přírodních zdrojů Lesy polyfunkční s běţnou zdravotně-hygienickou účinností Lesy vysoké zdravotní alergologické agresivity - 92 -

3,0 2,6 2,6 2,3 1,9 1,6 1,3 1,0 0,6

8.3 Úpravy porostního prostředí 8.3.1 Zvyšování rekreační funkce a účinnosti lesních porostů Existence lesního porostu přirozeně zabezpečuje moţnost rekreačního vyuţití. Zvyšování rekreační funkce mimo speciální biologické a technické rekreační vybavení spočívá v optimalizaci porostního prostředí, zajištění stability a dobrého zdravotního stavu lesa, jeho čistotě a přístupnosti a správné organizaci hospodaření. Rekreační účinnost porostů stimulujeme modifikaci jejich druhové, věkové a prostorové skladby zaváděním estetických prvků, zpřístupňováním, vyuţitím technických prvků (cestní síť apod.) a adekvátním, přírodě blízkým a minimálně ji poškozujícím hospodařením. Tab. 11 Typizace rekreačních zdrojů lesních porostů Skupina Typ prostorů prostorů a) Lesní porosty se souvislým zápojem – charakteristické zapojení 90 – 100 % I. prostory b) Lesní porosty s uvolněným zápojem – charakteristické zapojení 60 – zapojeného lesy 80 % 1. horizontálně zapojené 2. vertikálně zapojené

II. prostory rozvolněného lesa

a) Lesní porosty s rozvolněným zápojem – charakteristické zapojení 40 – 50 % 1. s rovnoběţným rozmístěním dřevin 2. se skupinovým rozmístěným dřevin b) Řediny – charakteristické 20 – 30 % pokryvem plochy keřovité – dřevinným krytem 1. s rovnoměrným rozmístěním dřevin a keřů 2. se skupinovým rozmístěním dřevin a keřů

III. prostory

a) Plochy tvořené loukami a ostatními bezlesými plochami – 10 % pokryvu plochy b) Specifické plochy – vodní nádrţe a toky

Volné

- 93 -

Tab. 12 Rekreační (psychoemocionální) účinky struktury příměstských lesů Stimulační účinek Uklidňující účinek Krajinné velmi aktivní, málo aktivní, neaktivní, faktory aktivní, potěšující vzrušující zasnění utišující otevřená a uzavřená, polootevřená, uzavřená, polootevřená, vertikální Charakter stromy na horizontální, skupiny stromů, nepravidelný krajiny 10 – 50 % pravoúhelný lesnatost větší neţ zápoj, stromy na plochy zápoj 30 – 50 % plochy 60 – 100 % plochy Věk zralé a přestárlé dospělé porosty střední věk mladé porosty porostů porosty Struktura jednovrstevná vícestupňová vícevrstevná dvojvrstevná porostů Siluety, vlnovité ostře řezané pilovité měkké či rovné obrysy (měkce) Hustota nepravidelné, velmi husté, světlé, otevřené husté, otevřené porostů otevřené silně uzavřené Barva listí zelená, světle červená, červeno- a ţluto(jehličí) stříbřitá, tmavozelená ţlutá zelená modrozelená Barva načervenalá, bílá červenohnědá hnědošedá šedá, černá kůry Voda rybníky, vodopády, bystřiny řeky a potoky jezera mokřiny

8.3.2 Optimalizace rekreační funkce lesů Lesy uţ svojí pouhou existenci plní sociálně-rekreační funkci v krajině. Optimalizace v souladu s poţadavky rekreace – uplatňování speciálních postupů. Ty se pouţívají diferencovaně v závislosti na charakteru rekreace.

8.3.2.1 Lesnická rekreační opatření v závislosti na rekreační významnosti území 1. Zájmové území je rekreačně málo významné. Rekreační účinnost běţně obhospodařovaných porostů hospodářského lesa je vyhovující, nejsou nutná ţádná specifická opatření. 2. Zájmové území je rekreačně významné. Účinky lesních porostů zásadně ovlivňují kvalitu rekreačních činností. Je nutné výrazně zohlednit rekreační funkci dílčími změnami: lesnických postupů, metod a technologií, odráţejících se ve zlepšené přístupnosti porostů a průhlednosti - 94 -

stability a zdravotního stavu lesních porostů druhové, věkové a prostorové atraktivity a estetiky zvyšování rekreační atraktivity lesa technickými zařízeními – turistické značené stezky, naučné stezky, vyhlídkové lokality atd. 3. Zájmové území je rekreačně vysoce významné. Lesy jsou součástí pásem příměstské rekreace I a II. Je nutné jejich zařazení do kategorie lesů zvláštního určení – konkrétní metody, postupy a technologie lesního hospodaření stanovují specifické rámcové směrnice hospodaření. Zvýšené rekreační vybavení spočívá ve zřizování technických rekreačních prvků -

odstavné plochy, lesní dětská hřiště, sportovní dráhy, naučné stezky, odpočívadla atd.

biologických intenzivních rekreačních prvků -

polany, palouky, skupiny i solitery (introdukovaných) dřevin, keřů atd.4.

Zájmové území je rekreačně mimořádně významné. Lesy jsou součástí pásma příměstské rekreace I. nebo jinak mimořádně rekreačně důleţité (parkové lesy, lesoparky aj.) Jsou obhospodařovány dle specifických rámcových směrnic hospodaření pro kategorii lesů zvláštního určení a pracovními postupy navrţenými ve spolupráci s krajinnými architekty.

8.3.2.2 Způsoby zvyšování rekreačního efektu lesů Rekreační efekt porostů se zvyšuje jejich průchodností, průhledností a přístupem světla, bohatostí korun, habitem stromů, ale i délkou a tvarem porostního pláště. a) Plocha lesů Celková rozloha lesů v ČR je v podstatě stabilizovaná. Lokálně dochází k novým zalesňováním, jedná se však o zlomek procenta rozlohy lesů. Pro lokální zvyšování rekreačního efektu lesů je však zásadní rozloha místních lesních komplexů. S jejich stoupající rozlohou vzrůstá i rekreační účinnost. Optimální plochu lesa ovlivňuje -

velikosti sídla

-

potenciálních funkčních schopností a aktuálních funkčních účinků lesních porostů (stanovené např. metodou Vyskot a kol, 2003)

-

dopravní vzdálenosti

-

rekreační vybavenosti - 95 -

Avšak i malé skupiny dřevin mají v krajině svůj (nejen) rekreační efekt. Kaţdý keř, strom, či skupina dřevin vytváří specifické mikroklima nejen vlastního prostředí, ale i nejbliţšího okolí. Současně svým habitem spoluutváří estetickou hodnotu krajiny. b) Druhové sloţení dřevin K estetickým hodnotám jednotlivých stromů patří především tvar kmene a koruny (habitus), jejich rozměry a barevnost. Jehličnany svým habitem i výrazně temnou zelenou barvou jsou návštěvníky výrazněji vnímány, přičemţ zejména v zimním období tvoří výrazné dominanty v krajině. Jejich hygienická funkce je velmi výrazná a působí celoročně. Jehličnany významně v létě sniţují teplotu vzduchu ( v době vysokých letních teplot kolem 30 oC aţ o 5 oC), v zimě zase svou ochranou proti ledovému větru zabraňují vzniku efektivních nízkých teplot (vytvářených právě proudem ledového větru). Důleţité je zachování pionýrských listnatých

dřevin zejména osiky, jeřábu,

břízy, jívy a dalších, které představují významné oţivení interiéru porostů, ale zejména porostních okrajů podél cest. Introdukované dřeviny (zerav, akát, ořešák a platan douglaska, jedle obrovská, dub červený aj.) se uplatňují zejména pro svůj krásný vzhled, mohutný růst a vysokou toleranci ke znečištěnému ovzduší (Pokorný, Fér, 1988). Při jejich vyuţívání ve volné krajině je však třeba poţadovat souhlas orgánu ochrany přírody. Z hlediska rekreačního potenciálu je při zakládání lesů vhodné preferovat smíšené porosty, a to diferencovaně dle stanovištních podmínek. Při tom je však třeba se vyvarovat druhého extrému, tj. vytváření co nejpestřejších směsí. Důleţitá je přítomnost keřů a keřového patra. Dotváří estetickou hodnotu porostů bohatostí a barevností květů a plodů), habitem i moţnosti bohatšího vertikálního členění vnitřku porostu. Nejčastěji se uplatňují následující rody: svída, brslen, kalina, lýkovec, zimolez, trnka, krušina, ptačí zob nebo jalovec. Dekorativní keře jako je čilimník, zlatice či pěnišník se nehodí do příměstských lesů a to ani na okrasné loučky a zákoutí s lavičkami. Vedle uţ zmíněných funkcí mají keře i velmi účinnou funkci krycí a dají se vyuţít podél komunikací či přístupových cest, k zakrytí parkovišť, plotů a hygienických zařízení.

- 96 -

c) Věková struktura porostů Věková struktura lesních porostů je v zásadě dána lesohospodářsko-úpravnickými systémy. nelze ji proto upravovat zcela libovolně. Obecně platí, ţe při zvyšování mýtního věku dřevin aţ k jejich biologickému věku a předrţení výstavků přes jedno obmýtí pomáhá mohutností jednotlivých stromů dotvářet estetický charakter porostů. Ponechávání starých stromů má rovněţ velký význam z hlediska ekologické stability. Jsou na ně vázány četné druhy chráněné entomofauny a avifauny. d) Hospodářský způsob Rozsáhlé homogenní interiéry lesních komplexů působí po čase na návštěvníka únavným, nudným či často i skličujícím dojmem. Proto je vhodné preferovat maloplošné pasečné a podrostní způsoby hospodaření. Ty zaručují střídání světlých ploch, výhledů a rozvolnění kompaktních porostů a přispívají k průhlednosti a průchodnosti porostů v jejich středním věku.

e) Tvar lesa V současné době převládající les vysoký je optimální z hlediska rekreačního vyuţívání optimální. Zajímavým prvkem jsou předrţené pařeziny, které vytváří zvláštní růstové tvary kmenů nebo jejich skupin.

f) Estetizace Údrţba cestní sítě, potěţební úprava pracoviště – úklid těţebního odpadu, úprava poškozeného terénu Úmyslné zásahy -

ponechávání soliterních dřevin a bioskupin

-

úprava porostních okrajů

-

úprava křiţovatek lesních komunikací

-

tvorba palouků

g) Technická vybavenost Nejdůleţitější technické vybavení lesa pro zvýšení jeho rekreačního efektu – síť komunikací Zařízení k odpočinku a piknikům - 97 -

-

lavice, stoly, (ohniště)

-

přístřešky

-

prvky pro dětské hry

-

sportovní prvky

-

naučné stezky

-

sporadicky – sociální a hygienická zařízení

8.3.2.3 Výchovné, těžební a obnovní postupy v lesích se zvýšeným rekreačním významem Zásady obnovy lesních porostů V oblastech pobytové rekreace by měl hlavní obnovní způsob být podrostní způsob hospodaření, který znamená zachování charakteru porostu a porostního mikroklimatu prakticky nepřetrţitě, coţ je u tohoto typu rekreace hlavní poţadavek. V místech obtíţně přístupných a na dalších lokalitách s výrazně obtíţnými technologickými podmínkami z hlediska provádění mýtné těţby a následného přibliţování vytěţených stromů, lze však doporučit i ostatní způsoby obnovy lesa, které nejvhodnější jsou s ohledem na dané specifické podmínky (Podrázský, Matějka, Vyskot a kol., 2005). Na mírných teplých svazích vhodné expozice lze zejména v borových porostech doporučit vyklučení pařezů a takto upravenou plochu pouţít na přechodnou dobu jako nabídku pro posezení pro návštěvníky s odkladem umělého zalesnění na dobu několika let. Pak by měla následovat celoplošná příprava půdy s výsadbou sazenic opět ve výrazně vyšším počtu neţ poţaduje vyhláška, protoţe lze v těchto kulturách počítat se značnými ztrátami způsobenými návštěvníky. Také z tohoto důvodu je ţádoucí tyto plochy po provedeném zalesnění chránit oplocenkami, aby se zabránilo zbytečným škodám pošlapáním sazenic. Při opakovaném zalesňování ekologicky extrémních stanovišť se vyuţívá jakéhokoliv náletu jako výplňové dřeviny. Pro nutné doplnění kultur cílovými dřevinami se většinou vyuţívají nízké počty poloodrostků. Nárosty vzniklé přirozenou obnovou je výhodné ponechat delší dobu (podle nároků jednotlivých dřevin) pod clonou mateřského porostu, čímţ se podporuje jejich

- 98 -

přirozená selekce. Teprve aţ po osamostatnění nárostů se provádí zásahy, upravující druhovou skladbu, popř. zásahy sanitární. Pro zvyšování diverzity veškeré bioty (ptáků, hmyzu, hub a mikroorganismů) se v obnovovaných porostech doporučuje ponechávat dostatečný počet doupných stromů a část odumřelého silného dřeva k rozpadu. Lze doporučit, aby ve vybraných porostech menší rozlohy bylo úmyslně ponecháno určité mnoţství mrtvého dřeva, „přírodní sloţky lesa“ (Podrázský, Matějka, Vyskot a kol., 2005). Zásady výchovy lesních porostů Nedílnou součástí péče o kultury a nálety je téţ jejich účinná ochrana proti škodám zvěří. poţadavky na výchovné postupy v předmýtních porostech – např. ve smrkových porostech – úrovňová probírka slabé intenzity pro vyklizování hmoty pouţívat technologie v minimální míře poškozující prostředí – lanovka, kůň Základní zásadou účinné výchovy lesních porostů je aplikace takových výchovných postupů, které odpovídají poţadavkům a nárokům jednotlivých dřevin. Cílem lesního hospodáře v tomto směru je vytvoření stabilního lesního porostu, který ve zvýšené míře plní rekreační funkce lesů. Výchovný zásah má vliv na stav půdy, zdravotní stav porostu a zvyšuje jeho mechanickou stabilitu. Pro zajištění co největší mechanické stability porostu je třeba dosáhnout štíhlostního koeficientu 80 a nižšího, prostřednictvím dlouhodobě volných korun. Za kritickou mez naléhavosti zásahu je považován štíhlostní koeficient 120 – 140 (podle dřeviny a stanoviště) (Podrázský, Matějka, Vyskot a kol., 2005). Cílem výchovy je i vytváření skladby lesa s dostatečnou působností přírodních procesů. Dobře a včas provedená výchova je rozhodující cestou k dosaţení tohoto cíle. Intenzita výchovných zásahů, tj. síla a frekvence zásahů, je v mladých porostech proto volena s ohledem na stabilitu, biodiverzitu a kvalitu porostu a na plnění rekreačních funkcí lesů. Obvykle je potřebné provádět prořezávky v jedné porostní skupině během decennia jedenkrát aţ třikrát. Intenzita výchovných zásahů ve starších porostech je rovněţ přizpůsobována růstovým podmínkám a stavu lesních porostů. - 99 -

-

Na stanovištních s nízkou stabilitou, vysokým ohroţením větrem a nadprůměrnou produkcí se volí niţší síla a častější interval výchovných zásahů.

-

Na ekotopech s vysokou stabilitou, nízkým ohroţením a průměrnou aţ podprůměrnou produkcí se aplikuje vyšší síla zásahů a delší interval mezi zásahy.

Zásahy v mladých porostech se realizují včas podle povahy jednotlivých dřevin (u smrku a modřínu intenzivní zásahy, u borovice, jedle a listnatých dřevin pouze nezbytné zásahy v nadúrovni, popř. v úrovni). Probírkové zásahy ve starších porostech se provádí převáţně jako pozitivní úrovňové s cílem podpořit vybrané cílové stromy. Síla probírkových zásahů se vţdy volí s ohledem na stabilitu porostu. Maximálně moţnou silou se prodluţuje interval mezi jednotlivými zásahy, přičemţ nesmí být ohroţena stabilita porostu. Je vhodné podporovat meliorační a zpevňující dřeviny a pro zvýšení biodiverzity i ostatní esteticky působící a neškodící přimíšené dřeviny, tj. dřeviny, které svým působením nenarušují porostní a stanovištní podmínky prostředí. Na vhodných slunných lokalitách s převahou borovice lze připustit porušování korunového zápoje s postupným sniţováním zakmenění aţ pod zákonnou mez a s předrţením takto rozvolněných porostů několik desítek let nad obvyklou obmýtní dobu, pokud to dovolí jejich zdravotní stav. Výrazné sníţení zakmenění - na vhodných lokalitách – i pod zákonnou mez je třeba uvaţovat rovněţ v oblastech s hustou chatovou zástavbou (pokud tomu tak ještě není) a v lesích bezprostředně navazujících na městskou zástavbu. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost porostním okrajům a porostním plášťům. Specifikou těchto lesů je i pouţívání keřů zejména v tvorbě těchto okrajů a při doplnění porostních plášťů. Lesy ochranné musí být chráněny před velkou zátěţí nepobytové rekreace. K omezení návštěvnosti těchto lokalit je třeba vytvořit husté neprostupné porostní pláště kombinované s jednoduchým dřevěným zábradlím, které nenásilnou formou odrazuje před vstupem do nitra porostu a ochrání tak citlivé lokality před poškozením (Podrázský, Matějka, Vyskot a kol., 2005).

- 100 -

8.4 Zákaz některých činností v lesích V lesích je zakázáno a) rušit klid a ticho, b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty, c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin, d) těţit stromy a keře nebo je poškozovat, e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet, f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les, g) jezdit a stát s motorovými vozidly, h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu, i) vstupovat do porostů, kde se provádí těţba, manipulace nebo doprava dříví, j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyţích nebo na saních, k) kouřit, rozdělávat nebo udrţovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa, l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty, m) narušovat vodní reţim a hrabat stelivo, n) pást dobytek, umoţňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty, o) znečišťovat les odpady a odpadky. o Rozdělávat nebo udrţovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. (nevztahuje se na činnosti prováděné při hospodaření v lese. o Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů. V oznámení, které musí být předloţeno nejméně 30 dnů před dnem konání této akce, pořadatel uvede místo a termín konání této akce, předpokládaný počet účastníků, způsob zajištění a souhlas vlastníka lesa. Orgán státní správy lesů můţe do 15 dnů ode dne doručení oznámení stanovit doplňující podmínky. o Zákaz jezdit a stát v lese s motorovými vozidly neplatí pro zaměstnance orgánu státní správy lesů v obvodu jejich působnosti při výkonu činnosti podle tohoto zákona a pro osoby, které vykonávají činnosti povolené zvláštními předpisy.

- 101 -

9 Terapie na rekreologickém principu V případě, ţe jsou rekreační účinky vyuţívány pro regeneraci organismu v rámci ozdravné péče, stávají se součástí léčebných terapií. Ty mohou mít různé formy. Terapie těţící z rekreologických účinků krajinného prostoru a působení organických i anorganických přírodnin bývají postaveny nejen na působení (bio)chemických látek, ale i psychologických vjemech a stále častěji i na vyuţívání různých energetických toků.

9.1.1 Balneologie Vyuţívání přírodních léčivých zdrojů, koupele, lázně, pití vod a lázeňské léčení hrály v lékařství odedávna značnou roli jako jeden z nejstarších způsobů terapie, uţívané od nepaměti aţ do současnosti. V blízkosti zdrojů, především okolo vývěrů minerálních a termálních vod ke koupelím a k pití vznikala postupně léčebná místa. Také loţiska rašeliny, slatiny a bahna poskytovala cenný materiál pro ohřívané kouplele a zábaly, oblíbené u revmatiků. Příznivé klima dalo vznik mnoha vyhledávaným léčebným místům. U zrodu lázeňských míst však nebyly vţdy nezbytně přírodní zdroje. Někdy silná osobnost reformátorského léčitele, zhusta laika, prosadila nové metody, vyuţívající třebas jen obyčejné studené vody v rozmanitých aplikačních formách k léčení a přispěla ke vzniku renomovaných léčebných míst. Lázně a lázeňství nejsou rozloţeny po celém světě rovnoměrně. Třebaţe se vyuţitelné zdroje odedávna vyskytovaly na mnoha místech, zůstalo lázeňství v našem slova smyslu vlastně převáţně evropskou záleţitostí. Jen menším dílem se vyvíjelo, také v Asii. Nejstarší trdaice lázeňství jsou v Evropě v Itálii, dále v našich zemích a v Německu, Francii, Španělsku, Polsku a Rusku. V anglo- saských zemích a v Americe nebylo ani v minulosti příliš rozšířeno a postoj k němu byl stále zdrţenlivý, takţe ani v současnosti není příliš vyuţíváno. Tradice našeho lázeňství jsou mladší, neţ je tomu v jiţní Evropě a v zemích středomořské oblasti s antickými vzory. Přesto si však naše lázeňství získalo v minulosti mimořádný věhlas i váţnost v evropském povědomí a konečně i své místo v dějinách lékařství a balneologie. Především západočeské lázně se staly pojmem jiţ v minulém

- 102 -

století. Nebylo tedy náhodou, ţe se právě v Praze dostala jak balneologie, tak i vodoléčba prvně jako obor přednášený na evropské univerzitě.

9.1.1.1 Speleoterapie Pojem „speleoterapie“ v dnešním pojetí má dvojí význam. V prvním případě se jedná o označení interdisciplinárního vědního oboru, který se vyvinul na hranici mezi přírodními a lékařskými vědami. Zabývá se strukturou a dynamikou jeskynního prostředí, reţimem jeho sloţek a zároveň studuje míru a způsob jejich vlivu i důsledky jejich působení na lidský organismus. V druhém případě se „speleoterapií“ rozumí soubor léčebných a doplňkových metod, stanovených na základě poznatků teoretické speleoterapie a vyuţívajících specifických vlastností přírodního prostředí krasových jeskyní i některých umělých podzemních prostor (důlních děl) k léčbě určitých onemocnění nebo k omezení či dokonce

odstranění

poruch

funkcí

některých

systémů

lidského

organismu.

Léčebná kúra v jeskyních je vhodná pro onemocnění průdušek, astma, chronické alergické katary horních cest dýchacích. Léčeny mohou být také choroby srdce, krevního oběhu, cévní choroby, poruchy výměny látkové a choroby zaţívacího traktu. Speleoterapie je vhodná i pro léčbu poškození páteře, kloubů a revmatická onemocnění. Jeskyně a uměle vytvořené štoly jsou prakticky bez alergenů. Koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu štoly je o něco vyšší neţ na povrchu, a to ulehčuje například astmatikům dýchání. Ve spojení s příznivým tlakem, teplotou a relativní vlhkostí vzduchu dochází k výraznému zlepšení obtíţí pacientů, trpících nejrůznějšími chorobami dýchacích cest, oběhového systému a pohybového aparátu. Léčba má celkový pozitivní vliv na stav pacienta.

9.1.2 Hipoterapie První nepřímé zmínky o léčebním vyuţití koně se objevují ve filozofických úvahách Marca Aurelia 171-179 n.l. Garantem hipoterapie v České republice je Česká hiporehabilitační společnost (ČHS,1991). Hipoterapie je nejrozšířenější sloţkou hiporehabilitace, proto se často tyto pojmy překrývají. Hipoterapie spadá do oblasti medicíny. Je to rehabilitační metoda na úrovni - 103 -

jiných rehabilitačních metod a specializací. Je doménou rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů, vyuţívá specifický pohyb koně, kdy se jedná o trojí pohyb hřbetu koně zepředu dozadu, z boku na bok a nahoru dolů. Pacient s postiţením dolních končetin se tedy na koni skutečně můţe projít - od pasu nahoru jde sám a nohy mu „půjčí” kůň, coţ má vedle fyzioterapeutického hlediska samozřejmě i příznivý vliv na psychiku. Tento základní mechanismus jízdy na koni pacientovi napomáhá k nácviku chůze, zlepšení koordinace pohybu, rovnováhy, posilování svalů s tendencí k oslabení. U koně je rozhodující šířka hřbetu.

Pohyb je velmi

komplikovaný proces. Hrají v něm roli mozek a mícha, svaly a ţlázy a také recepční orgány a přenosové cesty. Kdy lze hipoterapii doporučit: o Neurologie – dětská mozková obrna o Ortopedie – vadné drţení těla o Interní lékařství – kardiovaskulární onemocnění, astma, diabetes o Smyslové vady – postiţení zraku a sluchu. o Pedagogické a psychologické jeţdění – lehká mozková dysfunkce, mentální retardace, neurózy, psychózy, návyky. o Sociální oblast – děti z dětských domovů, výchovných ústavů… o Kondiční jízdy – pro všechny, kteří trpí bolestmi zad z nedostatku pohybu a sedavého zaměstnání. Při dobré spolupráci všech zúčastněných je hipoterapie metodou, která přináší nejen pozitivní zdravotní výsledky, ale i příjemné záţitky z blízkého kontaktu s ušlechtilým zvířetem.

9.1.3 Canisterapie Canisterapie je terapie, kde se vyuţívá pozitivního působení psa ke zlepšení původního stavu klienta. Je vhodnou součástí pro zlepšení mentálního, tělesného, smyslového postiţení, autismu, epilepsie, logopedie a psychických onemocnění. Cíle canisterapie: Rozvoj citových schopností - hlazení, mazlení se se psem, navázání kontaktu terapeuta s klientem - 104 -

Rozvoj rozumových vlastností - nácvik sebeovládání, při autismu se pes stává prostředníkem pro komunikaci s lidmi Rozvoj pohybových schopností - formou společných her se rozvíjí pohybová aktivita, hrubá i jemná motorika Na rozdíl od hippoterapie není dosud jednotnou a uznávanou léčebnou metodou. Metoda polohování se pouţívá u nehybných pacientů, aby se zbránilo vzniku proleţenin, uvolnily se blokace atd. Největších výsledků se dosáhlo u tělesně postiţených, kteří trpí třesem nebo svalovými křečemi, kromě toho se pouţívá i u pacientů s nemocemi způsobující svalový třes (Parkinsonova choroba). K uvolnění svalstva dochází vlivem tepla (pes má o 1°C vyšší teplotu těla) Canisterapeuti připravují různé hry, kde se děti např. v dětských domovech učí, jak se chovat a starat se o psi. V domovech důchodců návštěvy psů působí jako příjemné zpestření stereotypního dne. Odlišná terapie je v různých ústavech pro mentálně nebo tělesně postiţené. Zde pes je součást rehabilitace, kde napomáhá k procvičování některých částí těla

9.1.4 Arteterapie Léčivá síla umění je známá od nepaměti. Lidé ji přirozeně vyuţívají ke svému uvolnění, zklidnění a relaxaci, k úniku před všedními starostmi a k načerpání nové energie. Jako samostatný obor se arteterapie formuje a vymezuje zhruba sto let. Mezi prvními odborníky, kteří se o výtvarnou produkci zajímali, byli lékaři a ošetřovatelé duševně nemocných jedinců, díla pacientů však měla slouţit pouze k upřesnění diagnózy poruchy. K léčbě psychických poruch se výtvarných technik vyuţívá teprve od druhé světové války, většinou však v kombinaci s jinými psychoterapeutickými postupy. Dnes je arteterapie chápána jako jeden z psychoterapeutických postupů, který se opírá o výtvarné projevy klientů, které jsou hlavním léčebným prostředkem. Pomáhá v porozumění sobě i druhým, slouţí k rozvíjení komunikace, tvořivosti a nesnaţí se o esteticky uspokojivé výsledky, posuzované vnějšími měřítky. V širším vnímání můţeme arteterapii chápat jako léčbu uměním, a to nejen výtvarným, ale i hudbou, poezií, prózou, divadlem a tancem. Nejdůleţitější tedy je samotný průběh tvorby, a ne výsledek (Papáčková, 2008). - 105 -

10 Cestovní ruch jako forma rekreace, společenský význam 10.1 Definice a specifické rysy cestovního ruchu Cestovní ruch je mnohostranné odvětví, které zahrnuje zejména dopravu, turistická zařízení poskytující ubytování a stravování, další infrastrukturu cestovního ruchu. Definice Světové organizace cestovního ruchu (WTO): „Cestovní ruch je činnost lidí spočívající v cestování a pobytu mimo místo jejich obvyklého pobytu do doby kratší jednoho uceleného roku za účelem využití volného času, obchodu a za jinými účely.“ Specifické rysy cestovního ruchu Následující specifické rysy cestovního ruchu ovlivňují celý mechanismus trhu cestovního ruchu, jeho jednotlivé sloţky a vztahy mezi nimi. 1. vysoká míra závislosti na přírodních a kulturně historických atraktivitách, tyto atraktivity jsou místně vázány, nelze je přemístit, spotřebitel se přemísťuje za nimi 2. ekonomické vyuţití atraktivit cestovního ruchu se většinou děje formou poskytování sluţeb, sluţby cestovního ruchu mají pomíjivý charakter a nelze je skladovat 3. tvorba realizace a spotřeba sluţeb je v cestovním ruchu místně i časově spojena 4. uspokojení potřeb i samotná spokojenost účastníků cestovního ruchu 5. vysoká míra subjektivního vnímání a posuzování, místní a časové oddělení nabídky, poptávky a spotřeby produktu cestovního ruchu 6. vysoká míra sezónnosti 7. významný vliv mimoekonomických faktorů (např. přírodní katastrofy, válečné konflikty, terorismus, aj.) 8. trh cestovního ruchu má mezinárodní charakter

- 106 -

10.2 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu a) přírodní b) socioekonomické a) Přírodní zdroje a předpoklady - studium a hodnocení rekreační vyuţitelnosti přírodních zdrojů a podmínek = studium přírodního rekreačního potenciálu na základě struktury přírodních zdrojů 1. reliéf – pro lidi z rovinných oblastí jsou turisticky atraktivní velehory a naopak = primární stimul migrace v cestovním ruchu (horské oblasti pro lyţování, charakter pobřeţí pro přímořská letoviska, …) Charakteristiky reliéfu: - formy povrchu – základní typ rekreace a) výšková poloha b) vertikální členitost, horizontální členitost c) expozice – sklon svahu a jeho orientace 2. podnebí – základní předpoklady cestovního ruchu působení vertikální (projevuje se hlavně v mírném pásu) a horizontální (podnebné pásy) zonálnosti podnebí na Zemi (nejvyšší vyuţití na subtropický a mírný pás) působení klimatických hodnot – mikroklima -

zimní sporty se soustřeďují na severní svahy

3. vodstvo povrchové vodstvo – vodní nádrţe, řeky, jezera a moře – vnitrozemské pro vodní turistiku, moře pro dlouhodobou pobytovou rekreaci podpovrchové vodstvo – prameny – lázně 4. vegetace – dotváří celkový charakter oblasti les = rozvoj turistiky x rozvoj lyţařských sportů 5. ţivočišstvo – nejmenší význam, uplatňuje se především při speciálním druhu cestovního ruchu - lovu

- 107 -

b) Socioekonomické zdroje a předpoklady 1. kulturně historické předpoklady – umělecké a historické památky, lidová architektura, archeologické lokality, ... 2. společenské předpoklady – veletrhy, výstavy, kongresy, olympiády 3. realizační předpoklady – vlastní uskutečnění cestovního ruchu a rekreace, vztah poptávka – nabídka materiálně technické předpoklady – všechna zařízení, která umoţňují rozvoj cestovního ruchu a rekreace (ubytování, stravování, sportovně rekreační, zábavní, ostatní zařízení – horská sluţba, benzínky, dopravní zařízení – vleky, lanovky) dopravní předpoklady – dopravní síť a dopravní prostředky zajišťují spojení místa trvalého bydliště a místa rekreace medializace (propagace) – aby se lidé o rekreaci dozvěděli

10.3 Členění nabídky cestovního ruchu v ČR Česká republika je významnou evropskou turistickou destinací zaloţenou na atraktivitě svých historických památek, přírodních krás a zajímavostí, kultury jakoţ i na významném postavení městského cestovního ruchu. Nabídku cestovního ruchu ČR je moţné členit do následujících tématických oblastí: Kulturní cestovní ruch (historická města, kulturně-historické památky, včetně technických a církevních, zajímavosti – muzea, veletrhy a

výstavy, koncerty,

divadla aj.) Dovolená v přírodě (kempink, dovolená u vody, letní a zimní pobyty v horách, regionální a speciální turistické produkty) Sportovní a aktivní dovolená (všechny formy nejrozšířenějších sportů, turistika, cykloturistika, zimní sporty, vodní sporty, hipoturistika, lov, golf aj.) Lázeňský cestovní ruch (zdravotní pobyty v lázních, wellness, aj.) Kongresový a incentivní cestovní ruch (kongresový cestovní ruch, incentivní cestovní ruch, návštěvy měst spojené s obchodním cestovním ruchem) Incentivní turistika je specifický odvětvím cestovního ruchu. Jedná se o jedinečnou formu cestování, která hraje strategickou úlohu ve vztahu organizace s klienty a - 108 -

zaměstnanci.

Někdy se jí říká pobídková, tzn. taková turistika, která nabízí jejím

účastníkům jedinečný záţitek s cílem

motivovat pracovníky k vyššímu pracovnímu

výkonu. Incentivní forma cestování slouţí ale i k posílení sociálních vazeb mezi zaměstnanci nebo i klienty společnosti, polidšťuje pracovní vztahy a vychovává zaměstnance.

10.4 Rajonizace cestovního ruchu Všechny formy cestovního ruchu kladou určité nároky na území, jsou proto ovlivňovány a limitovány daným územním potenciálem. Aktivity cestovního ruchu mají svůj územní dopad a zatěţují území. Proto je v zájmu státu a regionálních a místních samospráv zabezpečit optimální podmínky pro soulad mezi vyuţitím území a jeho ochranou. Usměrňováním zařízení cestovního ruchu do vhodných lokalit a regulací jejich funkčního a prostorového uspořádání se zabývá územní plánování. Diferenciace a kategorizace území z hlediska potenciálu cestovního ruchu je předmětem odvětvových koncepcí či sektorových programů. Hlavním důvodem pro rajonizaci v 80. letech bylo centrální plánování aktivit cestovního ruchu a rekreace a jejich lokalizace do území. Rajonizace cestovního ruchu z roku 1981 obsahovala na území shodném s dnešní ČR 47 oblastí cestovního ruchu. Tab. 13 Rajóny cestovního ruchu z roku 1981 1. Krušnohoří 2. Západočeské lázně 3. České Švýcarsko 4. České středohoří 5. Luţické hory 6. Doksy a okolí – Máchův kraj 7. Frýdlantsko 8. Jizerské hory 9. Turnovsko – Český ráj 10. Krkonoše 11. Podkrkonoší 12. Broumovsko 13. Mělnicko 14. Staroboleslavsko 15. Dţbán 16. Jesenicko – Ţluticko

17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32.

Stříbrsko Český les Chodsko Přešticko – Nepomucko Blatensko Pošumaví Šumava Horní Vltava Kaplicko Jihočeské rybníky Střední Vltava Brdy Dolní Berounka Křivoklátsko Dolní Vltava Táborsko

33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47.

Posázaví Ţelezné hory Českomoravská vrchovina Povodí Orlice Orlické hory Jeseníky Drahánská vysočina Moravský kras Podhorácko Podyjí Pavlovské vrchy Chřiby Slovácko Valašsko Beskydy

Po zániku důvodů této rajonizace bylo zapotřebí nové členění pro potřeby

propagace a regionální koordinace turistické nabídky. Česká centrála cestovního ruchu (dále jen ČCCR) kodifikovala v roce 1999 14 turistických marketingových regionů, jejichţ hranice ve většině případů (kromě Českého ráje, Krkonoš a Šumavy) sledují administrativní hranice okresů, ne však krajů. Tab. 14 Turistické marketingové regiony Turistické marketingové regiony podle členění ČCCR 1. 2. 3. 4. 5.

Praha Okolí Prahy Jiţní Čechy Šumava Plzeňsko

6. Západočeské lázně 7. Severozápadní Čechy - 109 8. Český sever 9. Český ráj 10. Východní Čechy

11. 12. 13. 14.

Vysočina Jiţní Morava Střední Morava Severní Morava a Slezsko

Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území ČR Ústav územního rozvoje Brno zpracoval v roce 2001 pro MMR studii „Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území ČR“. Výsledkem je kategorizace všech měst a obcí podle jejich vnitřních přírodních a kulturních atraktivit, které mohou zaujmout turisty a návštěvníky. Skutečná návštěvnost lokalit či údaje o ubytovacích kapacitách nebyly předmětem hodnocení. Výsledky hodnotového a typologického hodnocení potenciálu cestovního ruchu obcí mohou být vyuţity ve veřejné správě, v marketingu cestovního ruchu a v územním plánování. V institucích veřejné správy v oboru cestovního ruchu na celostátní a regionální úrovni (Ministerstvo pro místní rozvoj, zejména jeho Odbor rozvoje a realizace cestovního ruchu, ve specializovaných aspektech pak Ministerstvo ţivotního prostředí, Ministerstvo kultury, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a jiné ústřední orgány, krajské úřady, regionální rady regionů soudrţnosti aj.) jde o koncepční řízení rozvoje cestovního ruchu. Ve veřejné správě na úrovni obcí se mohou poznatky o potenciálu cestovního ruchu uplatňovat zejména při přípravě dokumentů Program rozvoje územního obvodu obce; ve svazcích obcí (mikroregionech) analogicky pro přípravu jejich strategických rozvojových dokumentů. Výsledky úkolu mohou obcím a mikroregionům pomáhat zejména v tom, aby zřetelněji viděly podmínky a rozvojové moţnosti cestovního ruchu na svém území v širších prostorových i věcných souvislostech. V oblasti územního plánování mohou být výsledky diferenciace území z hlediska potenciálu cestovního ruchu vyuţívány jako jeden z podkladů při zpracovávání územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů pro obce a velké územní celky.

- 110 -

10.5 Kapacitní ukazatele cestovního ruchu v ČR Tak jako ve většině evropských zemí je i v ČR podnikání v pohostinství a ubytování záleţitostí malých a středních firem . Z téměř 30 tisíc pohostinských zařízení a téměř 12 tisíc ubytovacích zařízení v ČR v roce 2001 bylo celkem jen 80 podniků s více neţ 100 zaměstnanci a pracovalo v nich 12,9 % všech pracovníků. Z hlediska funkční struktury nabídky cestovního ruchu připadá - cca 45 % lůţkové kapacity na ubytovací zařízení ve střediscích městského a kulturně -poznávacího cestovního ruchu, - kolem 15 % na ubytovací zařízení ve střediscích letní rekreace u vody, - 19 - 20 % v horských střediscích, - na lázeňská střediska cca 8 - 9 % lůţkových kapacit -

a na ostatní střediska cestovního ruchu, většinou ve venkovském prostředí cca 10 % kapacit ubytovacích zařízení v ČR.

10.6 Výkonové ukazatele cestovního ruchu v ČR Roční čisté vyuţití lůţkové kapacity v hotelech a penzionech (statisticky sledovaných) se pohybuje v posledních letech kolem 45 %. Nadprůměrné je zejména v Praze (přes 53 %), v Karlovarském (kolem 60 %) a Zlínském kraji (kolem 50 %), nejniţší vyuţití lůţkových kapacit pak zejména v kraji Vysočina, Ústeckém a Olomouckém kraji (dlouhodobě pod 40 %). Toto nízké vyuţití lůţkových kapacit je jednou ze slabých rozvojových stánek a svědčí také o malé nabídce atraktivních turistických produktů a programů, na straně druhé jde také o krátkou sezónu pro mnohá zařízení (zejm. v oblastech bez zimního cestovního ruchu a rekreace). V mezinárodním srovnání patří ČR do první třicítky nejvíce navštěvovaných zemí světa. V roce 2003 se podle údajů nacházela na 26. místě. Nejčastějšími důvody návštěvy ČR zahraničními turisty v posledních 2 letech je - dovolená, odpočinek, sport, zábava a poznání (70 - 77 %), - 19 % sluţební cesta, - 20 % návštěva příbuzných a známých - 111 -

- a 24 % nákupy. V tomto třídění pořizovaném ČCCR chybí jako důleţitý faktor důvodů návštěvnosti (resp. je částečně skryt mezi sluţebními cestami) také kongresová turistika (patrná např. ve struktuře zahraniční návštěvnosti Brna a Prahy). Důleţitým ekonomickým ukazatelem významu, resp. atraktivity cestovního ruchu dané země jsou také výdaje zahraničních turistů. Ze srovnání ČCCR vyplývá, ţe - ekonomicky nejzajímavější turisté jsou z Japonska, Ruska, Izraele, resp. Dánska a Belgie, - na opačném konci pak zejména turisté ze Slovenska a Polska. Významný subjekt podporující rozvoj cestovního ruchu představují také cestovní kanceláře, a to především ty, které přiváţejí zahraniční hosty k nám (incomingové CK). Celkový nárůst nové výstavby ubytovacích zařízení směřoval zejména do Prahy a atraktivních středisek cestovního ruchu (lázně, města, hory), celoplošně pak do výstavby penzionů a rychlého rozvoje ubytování v soukromí. Z hlediska regionálního rozloţení, které do značné míry signalizuje "realizovanou" atraktivitu turistického potenciálu ČR, připadá kolem 50 % na hlavní město Prahu. Dalšími nejnavštěvovanějšími cíli jsou západočeské lázně, Krkonoše a Jizerské hory, příhraniční oblasti jiţních Čech, z velkých měst především veletrţní Brno. Poměrně nepříznivým faktorem je koncentrace na letní sezónu. Pro turisty z některých zemí je Praha jako turistický cíl naprosto dominantní (např. 91 % Britů směřuje do Prahy, 79 % Italů, 81 % Američanů, 67 % Francouzů). Naopak k zahraničním turistům, které lze označit v našich regionech za „cestovatele“, patří tradičně Němci (podíl Prahy jen 33 %) a Nizozemci (podíl Prahy jen 27 %).

10.7 SWOT analýzy cestovního ruchu v ČR SWOT analýza je metoda, pomoci které je moţno identifikovat silné (ang: Strengths) a slabé (ang: Weaknesses) stránky, příleţitosti (ang: Opportunities) a hrozby (ang: Threats), spojené s určitým projektem, typem podnikání, opatřením, politikou apod. Jedná se o metodu analýzy uţívanou především v marketingu, ale také např. při analýze a

- 112 -

tvorbě politik. Je součástí strategického (dlouhodobého) plánování. (doplnit provázanost a vyuţití v krajině a napsat odkud jsme tu swotku vzali)

10.7.1

Obecná SWOT analýza cestovního ruchu v ČR

Silné stránky výhodná geografická poloha (klimatické podmínky, uprostřed Evropy, ...) bohatství kulturních, historických a technických památek (Praha – turistický fenomén, lázeňství, folklór, sportovní areály, ...) příroda (NP, CHKO, m-ZCHÚ) hustá síť turistických stezek a struktura dostatečná ubytovací kapacita flexibilní pracovní síla Slabé stránky nízká kvalita základních a doplňkových sluţeb (stravování, ubytování, kluby, ...) nedostatečná údrţba a obnova historických objektů absence marketingových studií rozvoje potenciálních turistických objektů nedostatečná propagace (jak ze strany státu, tak i regionů) nedostatečná infrastruktura cestovního ruchu (dopravní spojení, sluţby, informace) nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou kvalitních pracovníků převaha poptávky cestovního ruchu do Prahy Příležitosti posílení postavení ČR na světovém trhu cestovního ruchu (zaměřit se na cílové skupiny) rozšíření spolupráce příhraničních regionů (Šumava, Jiţní Morava, Krušné hory, ...) – Vysočina nemá příhraniční hranice rozvoj lázeňství rozvoj

nových

moderních

produktů

cestovního

ruchu

ekoagroturistika, cykloturistika, kongresová a incentivní turistika, ...) příjem podpory ze strukturálních fondů EU Ohrožení podcenění legislativy a kontroly kvality sluţeb - 113 -

(agroturistika,

nedostatek kapitálu pro stabilizaci a rozvoj nekoordinace společného postupu státních orgánů, regionálních rozvojových agentur podcenění významu aktivit cestovního ruchu pro rozvoj malého a středního podnikání podcenění lidského faktoru a profesionální přípravy pracovníků Priority zvýraznění ČR na mezinárodním trhu (nové produkty, klientela, ...) rozvoj domácího cestovního ruchu a konkurenceschopnosti kvalita infrastruktury nabídka základních a doplňkových sluţeb tvorba regionálních produktů podnikatelské klima příprava lidských zdrojů ochrana spotřebitele Cíle přispět ke stabilizaci a tvorbě nových pracovních příleţitostí podpořit rozvoj malého a středního podnikání přispět ke zvyšování příjmů státního místního rozpočtu zkvalitnit a rozšířit nabídku zkvalitnit přípravu lidských zdrojů zlepšovat konkurenceschopnost dovolených v ČR vůči zahraničí

10.7.2 SWOT analýza turistické nabídky a financování cestovního ruchu Silné stránky výhodná geografická poloha z pohledu zahraničního turismu pestrost zastoupených typů krajiny vhodných pro rozvoj cykloturistiky, venkovské turistiky a agroturistiky hustá a dokonale značená síť turistických stezek a tras po celé republice kvantitativně dostatečná ubytovací kapacita - 114 -

rozvoj národních a nadnárodních hotelových řetězců, a s tím spojená racionalizace řídících procesů (Praha a některá další nejvýznamnější střediska cestovního ruchu) Praha jako turistický fenomén světového významu dlouholetá tradice a vysoká kvalita lázeňství dostatečné mnoţství lokalit vhodných k rekreaci či cestovnímu ruchu existence podpory cestovního ruchu v rámci ROP Slabé stránky nízká kvalita základních a doplňkových sluţeb cestovního ruchu nízký podíl produktů šetrných forem turistiky (agroturistika, cykloturistika, pěší turistika, lázeňská turistika) na trhu cestovního ruchu nízké vyuţití ubytovacích kapacit, výrazná sezónnost cestovního ruchu s převahou letní turistiky v mnoha turistických regionech nedostatečná vybavenost většiny středisek cestovního ruchu doprovodnou sportovně-rekreační infrastrukturou nedostatečná údrţba a obnova historických objektů a kulturně historického dědictví, zejména památek zapsaných do seznamu UNESCO malá nabídka konkurenceschopných turistických produktů ve většině regionů nedostatek multifunkčních center volného času v příměstských rekreačních oblastech Příležitosti zpřístupnění dalších zajímavých kulturně-historických objektů aktivace soukromých investic do vzniku nových atraktivit ČR prosazování nových technologií ve všech segmentech cestovního ruchu příchod dalších investorů zejména v oblasti hotelového průmyslu vyuţití stávajícího vnitřního potenciálu ČR spojeného s podporou malého a drobného podnikání ve vazbě na tvorbu nových pracovních míst rozvoj tradičního lázeňství a vyuţití dalších minerálních léčivých zdrojů tvorba nových produktů zaměřených do turistických oblastí mimo Prahu důsledné vyuţívání programů podpory cestovního ruchu dobré moţnosti rozvoje venkovské turistiky, potenciál pro rozvoj vinařské turistiky Cestovní ruch jako příleţitost zdroje příjmů regionů s výrazným multiplikačním efektem pro rozvoj ekonomiky - obchodu, řemesel, sluţeb, stavebnictví atd. - 115 -

Hrozby nedostatečné kvality a struktury infrastruktury cestovního ruchu, vč. doprovodné infrastruktury podcenění údrţby kulturních a technických památek vyuţitelných pro cestovní ruch, podcenění péče o přírodní bohatství a krajinný ráz jako podmínky atraktivity území pro ČR podcenění významu zajištění dopravní obsluţnosti v oblastech atraktivních pro ČR zhoršování ţivotního prostředí v sídlech, znečišťování, vodních ploch převáţení jiných forem vyuţití území neţ cestovního ruchu v lokalitách s vysokým potenciálem ČR špatná dostupnost kapitálu pro stabilizaci a další rozvoj podnikání v cestovním ruchu nedostatek připravených rozvojových projektů

10.8 Řízení rekreačních aktivit, legislativa 10.8.1

Organizace podporující cestovní ruch a turistiku

10.8.1.1

Ministerstvo pro místní rozvoj

Úlohou ministerstva je spoludefinovat cíle státní politiky v oblasti cestovního ruchu a přispívat k jejich úspěšné realizaci. Východiskem pro činnost ministerstva v oblasti cestovního ruchu je Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013. Usnesením č. 1239 ze dne 7. listopadu 2007 ji schválila vláda ČR. Představuje střednědobý strategický dokument, který vychází především z rozvojových moţností cestovního ruchu v České republice a účinnými nástroji podněcuje jeho další rozvoj. Základním atributem Koncepce je rozvoj odvětví cestovního ruchu, který vychází z mobilizace zejména privátních zdrojů zaměřených na cestovní ruch a dále také rozvoj systémového a koncepčního přístupu veřejné správy na všech úrovních jako zdroje konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu zejména v územích s vhodným potenciálem pro efektivní rozvoj tohoto odvětví.

- 116 -

Cílem zpracování Koncepce je harmonizace koncepční činnosti v oblasti cestovního ruchu s programovacím obdobím Evropské unie a vytvoření strategického materiálu, který bude účinným nástrojem podpory udrţitelného rozvoje cestovního ruchu v ČR v příštím období a bude dostatečně reflektovat význam cestovního ruchu pro národní hospodářství České republiky. Hlavní strategické cíle Koncepce jsou vyjádřeny v následujících čtyřech prioritách: -

Priorita 1: Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu

-

Priorita 2: Rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a sluţeb cestovního ruchu

-

Priorita 3: Marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů

-

Priorita 4: Vytváření organizační struktury cestovního ruchu

Systém priorit Koncepce vychází z předpokladu, ţe odvětví cestovního ruchu je jedním z mnoha nástrojů regionální politiky. Koncepce je rovněţ východiskem pro zpracování Integrovaného operačního programu (IOP) a regionálních operačních programů (financovaných ze strukturálních fondů EU) v oblasti cestovního ruchu, jeţ tvoří významné nástroje její realizace. Současně bude slouţit k inovaci rozvojových programů cestovního ruchu v jednotlivých krajích ČR. V legislativní oblasti jsou hlavním cílem MMR legislativní úpravy a vytvoření legislativního rámce pro podporu rozvoje cestovního ruchu z hlediska kompetencí orgánů státní správy a samosprávy, zejména pak legislativní ošetření ochrany spotřebitele a některých podmínek podnikání v cestovním ruchu.

10.8.1.2

(www.mmr.cz)

Česká centrála cestovního ruchu

Příspěvková organizace Česká centrála cestovního ruchu (ČCCR) byla zřízena v roce 1993 za účelem propagace země jako atraktivní turistické destinace na zahraničním i domácím trhu. Významnými partnery agentury při této propagaci jsou domácí turistické regiony, města a obce i podnikatelské subjekty. Organizace spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Od 1. srpna 2003 její oficiální název zní Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism. CzechTourism podporuje příjezdový a domácí cestovní ruch obecně a dále se zaměřuje na propagaci konkrétních oblastí cestovního ruchu, kterými jsou lázeňství, - 117 -

kongresová a incentivní turistika a golfová turistika. Hlavní aktivity jsou směřovány do českých regionů a zvyšování jejich návštěvnosti je prioritou agentury CzechTourism. K propagaci České republiky v oblasti cestovního ruchu přispívá 26 zahraničních zastoupení CzechTourism po celém světě. CzechTourism pořádá fam tripy pro incomingové cestovní kanceláře, press tripy pro zahraniční novináře, prezentuje Českou republiku na zahraničních i domácích veletrzích. Prezentaci ČR napomáhá i ve formě reklamních kampaní v zahraničních TV, tisku apod., vydává a distribuuje obrovské mnoţství prospektů v 17 jazykových mutacích a jiných propagačních materiálů a spravuje webové stránky zaměřené na odbornou veřejnost - www.CzechTourism.cz a na turisty z celého světa - www.CzechTourism.com v 19 jazykových mutacích. CzechTourism zastřešuje několik rozsáhlých marketingových šetření. Jedním z významných je šetření na hraničních přechodech, jehoţ výsledky jsou důleţitým podkladem pro sestavení satelitního účtu cestovního ruchu pro ČR. Ten by měl být souhrnem statistických informací o cestovním ruchu, především jeho přínosu pro národní ekonomiku. Ostatní šetření dávají odpovědi např. na otázky typu, které české regiony jsou více navštěvované a z jakých důvodů a naopak, které jsou méně navštěvované apod. Závěry jsou pak odrazovým můstkem pro zástupce jednotlivých regionů a cestou, na co konkrétně se ve zkvalitňování sluţeb zaměřit. Jedním z důleţitých úkolů je podpora domácího cestovního ruchu ve formě pořádání seminářů, regionálních prezentací pro zástupce českých cestovních kanceláří, marketingové podpory podnikatelům v rámci různých projektů a reklamních kampaní a spoluprací s organizacemi cestovního ruchu v českých regionech. Navíc CzechTourism provozuje dvě vlastní informační centra. Zmíněnými aktivitami plní vládní agentura CzechTourism své dva významné cíle – zvyšování počtu turistů v českých regionech a zároveň i příjmů z cestovního ruchu. (www.czechtourism.cz)

10.8.1.3

Asociace cestovních kanceláří ČR

Asociace cestovních kanceláří České republiky (dále jen ACK ČR) je dobrovolným sdruţením subjektů domácího i zahraničního cestovního ruchu oprávněných k činnosti na území ČR. Je samostatnou právnickou osobou s působností po celém území ČR. - 118 -

ACK ČR je výběrovou organizací s důrazem na kvalitu a podnikatelskou etiku členských subjektů, přičemţ nečiní rozdíl mezi velkými a malými cestovními kancelářemi, ani mezi cestovními kancelářemi a cestovními agenturami, které mají zaručena rovná práva, jakkoliv povinnosti velkých subjektů jsou větší. Činnosti členských cestovních kanceláří a agentur pokrývají geograficky i profesně všechny oblasti cestovního ruchu. (www.ackcr.cz)

10.8.1.4

Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (dále jen AČCKA) je české profesní sdruţení subjektů cestovního ruchu, zaloţené v roce 1991, které má v současné době 240 členů z řad subjektů cestovního ruchu. Řádným členem se mohou stát cestovní kanceláře a agentury, zabývající se příjezdovým i výjezdovým cestovním ruchem. Přidruţenými členy AČCKA se mohou stát zahraniční cestovní kanceláře, hotely, centrály cestovního ruchu, školy a komerční firmy, které nabízejí sluţby cestovním kancelářím (např. pojišťovny). Účelem sdruţení AČCKA je zastupování a ochrana hospodářských zájmů svých členů, podpora jejich informovanosti, rozvíjení jejich činnosti a profesní prestiţe. AČCKA navazuje kontakty a trvale spolupracuje s obdobnými organizacemi cestovního ruchu v zahraničí, s národními centrálami cestovního ruchu, s pořadateli veletrhů a dalšími subjekty.

10.8.1.5

(www.accka.cz)

Svaz venkovské turistiky

Svaz venkovské turistiky je dobrovolné, nepolitické profesní sdruţení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu a dalších příznivců. Svaz byl zaloţen v roce 1997 a je členem Svazu obchodu a cestovního ruchu a mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Svou činností chce přispět k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oţivení venkova, obnově jeho tradic, údrţbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení. Svaz prosazuje a hájí zájmy svých členů, venkovských podnikatelů. Zajišťuje zavádění do praxe a kontrolu kvalitativních standardů ubytovacích kapacit na venkově. Pomáhá při rozvoji odborných schopností poskytovatelů sluţeb ve venkovském cestovním - 119 -

ruchu. Ve spolupráci s partnery, zejména krajskými úřady, agenturou CzechTourism a ECEAT CZ pomáhá při propagaci ubytovacích zařízení svých členů. (www.svazvt.cz)

10.8.1.6

Asociace turistických informačních center České republiky

A.T.I.C. ČR je cechovní organizací Informačních center (kanceláří), která zajišťují činnost v cestovním ruchu a tím pomáhají rozvoji cestovního ruchu v ČR. AT.I.C. ČR je samostatné, dobrovolné sdruţení při zachování nezávislosti vůči vládě, zastupitelským orgánům, politickým stranám, podnikatelským subjektům a organizacím. Cílem A.T.I.C. ČR je stát se centrem informační sítě v rámci cestovního ruchu ČR slouţících k oboustrannému toku informací a potřebám hostů, obyvatel měst, obcí a podnikatelských subjektů; zvyšování odborné úrovně a informovanosti svých členů, monitorování, sumarizování a přenášení zkušeností mezi členy. Prosazuje zájmy svých členů v mezinárodní oblasti. A.T.I.C. ČR spolupracuje s orgány státní a místní správy za účelem rozvoje cestovního ruchu a sluţeb obyvatelstvu v dané oblasti. Zastřešuje řešení Koncepce rozvoje cestovního ruchu v jednotlivých obcích, městech a regionech. Poskytuje metodickou pomoc řešitelům a realizátorům projektů Koncepce rozvoje cestovního ruchu v dané oblasti.

10.8.1.7

(www.aticcr.cz)

Lesy České republiky a Program 2000

V roce 1996 byla přijata Lesnická politika Lesů České republiky, s. p., která si za hlavní úkol kladla vytváření optimálního vztahu mezi plněním všech funkcí lesů, trţním ekonomickým prostředím a rozvíjením environmentálních funkcí lesů. Zároveň se ukázalo, ţe pro naplnění Programového prohlášení vlády bude potřeba vypracovat program aktivit pro zajištění cílů veřejného zájmu v lesích ve správě Lesů České republiky, s. p. Na přelomu nového tisíciletí proto vznikl Program 2000, který poloţil základ k zajištění veřejného zájmu v lesích nad míru stanovenou lesním zákonem. Program 2000 byl přijal v roce 1999. Vypracovali ho odborní pracovníci Lesů České republiky, s. p. ve spolupráci s experty ochrany přírody, výzkumu a odborného školství. Program 2000 byl přijat k uspokojení celospolečenských, strategických nebo

- 120 -

veřejně prospěšných zájmů. Je základním vodítkem a inspirací pro práci personálu Lesů České republiky, s. p. V rámci tohoto programu je z rozpočtu Lesů České republiky, s. p. financováno například: - budování a údrţba studánek, pramenů a pramenišť - obnova vodních nádrţí v lesích - obnova stezek, pěšin a chodníků pro pěší, cyklo- i hippoturistiku - ochrana kulturních památek v lesích - budování a údrţba informačních panelů, rozcestníků a naučných stezek -

ochrana biotopů chráněných rostlin, ţivočichů a péče o ně Realizaci Programu 2000 Lesy České republiky, s. p. zabezpečují z vlastních

finančních prostředků, tedy z vytvořeného zisku. V prvním roce bylo v Programu 2000 určeno k čerpání 10 milionů korun, další roky se jednalo o částku 30 milionů korun. Mezi lety 1999–2007 Lesy České republiky, s. p. investovaly do tohoto programu více neţ 200 milionů korun. Pro letošní rok (2008) bude z Programu 2000 čerpáno 60 milionů korun.

10.8.1.8

Klub českých turistů

Klub českých turistů byl zaloţen 11. června 1888 z iniciativy nadšenců v čele s dr. Vilémem Kurzem a Vratislavem Pasovským. Za předsedu si ustavující sjezd nové turistické organizace sice zvolil známého cestovatele a veřejného činitele Vojtěcha Náprstka. Četné pobočky klubu zakládaly chaty a stavěly rozhledny (např. Petřínská rozhledna v Praze, Kurzova rozhledna); od roku 1889 začaly tvořit také hustou síť turistických značek. Po vzniku Československa se k němu přičlenily i slovenské odbory, roku 1920 se změnil na Klub československých turistů (KČST). Aţ do roku 1938 následoval rychlý rozvoj, propojování a metodické sjednocení sítě značených tras. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyţaře a cyklisty, od roku 2005 téţ pro jezdce na koních. Kromě údrţby turistického značení, pořádání turistických akcí pro členy a i veřejnost (nejznámější je asi Pochod Praha-Prčice) také KČT vydává turistické mapy a časopis Turista. Členové KČT se na jednotlivých činnostech většinou podílí jako dobrovolníci - bez nároku na odměnu. Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Tato dotace podle webu KČT - 121 -

Plzeňského kraje pokrývá náklady asi ze 70 %. Přispívají téţ sponzoři (například Lesy České republiky nebo výrobce sušenek Opavia) i například kraje a obce. Klub českých turistů má několik smluv s Ministerstvem ţivotního prostředí ČR a se správami některých chráněných území o turistickém značení v chráněných územích. Tyto smlouvy souvisí se zákazem veřejnosti vstupovat v těchto územích mimo značené trasy. Dne 8. září 1993 byla uzavřena dohoda KČT s MŢP o spolupráci při zřizování, značkování, udrţování a změnách turistických značených tras v chráněných částech přírody. Z 28. února 2000 pochází smlouva se správou NP a CHKO Šumava, z 12. 5. 2000 se správou NP České Švýcarsko, 7. února 2001 se správou NP Krkonoše a 26. června 2004 s MŢP (smlouva z roku 2004 zahrnuje celé území státu, nejen chráněná území). Ke koordinaci těchto činností pověřilo Ministerstvo ţivotního prostředí organizaci Národní centrum šetrné turistiky. Nejvyšším orgánem KČT pro tuto činnost je Rada značení ÚV KČT, která metodicky a finančně řídí krajské (regionální) sekce začleněné do krajských organizací KČT. Regionální sekce se dále člení na „oblastní rady značení“ (ORZ). KČT je členem Evropské asociace turistických klubů. Asociace sídlí v Kasselu v Německu, prezidentem asociace v roce 2005 byl Čech Jan Havelka, který má sekretariát v Praze. 28. dubna aţ 2. května 2004 asociace v Bechyni uspořádala první Evropskou konferenci o značení turistických cest. V přijaté Bechyňské deklaraci účastníci mimo jiné konstatovali, ţe budou respektovat národní tradice turistického značení a ţe není účelné usilovat shora o nadnárodní standardizaci a unifikaci způsobu značení.

10.8.2

Legislativa

Legislativní ošetření rekreačního vyuţívání krajiny obecně souvisí s vyuţíváním krajinného prostoru. Je proto vázáno zejména ustanovení týkající se rozvoje rekreačních zařízení. V tomto ohledu je významným předpisem stavební zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, vodní zákon, zákon o myslivosti či zákon o posuzování vlivu na ţivotní prostředí (EIA). Dalším okruhem legislativních předpisů jsou právní normy ošetřující stav a provoz technických zařízení umoţňujících rekreační utilizaci. To se týká např. Zákona drahách, zahrnujícího ustanovení týkající se lanovek a vleků.

- 122 -

Třetí oblastí jsou zejména normy týkající se zdraví lidí a bezpečnostní předpisy. Sem patří např. zákoník práce, vymezující minimální míru volného času či zákon o ochraně veřejného zdraví. Hlavní zákony dotýkající se krajinné rekreologie a zejména rekreačního vyuţití krajiny tedy jsou: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu Zákon č. 266/1994 Sb. o drahách Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích Zákon č. 100/2001 o posuzování vlivů na ţivotní prostředí Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

- 123 -

11 Projekty a jejich financování 11.1 Klasifikace NUTS

Předmětem

klasifikace

CZ-NUTS

je

uspořádání

administrativních

a

neadministrativních územních jednotek v České republice do úrovně NUTS 3 podle jednotných pravidel platných v Evropské unii. Klasifikace CZ-NUTS je určena především pro statistické účely, dále pro potřeby analytické a pro potřeby poskytování údajů ve vztahu k EU, zejména pro úkoly spojené s čerpáním prostředků ze strukturálních fondů EU. Tab. 15 Klasifikace NUTS Klasifikace NUTS

Počet Pozice v Územní Úroveň znaků kódu

Počet

jednotka územních

Hodnoty kódu

jednotek *)

Oddíl

NUTS 0 2

1-2

stát

1

CZ

Pododdíl

NUTS 1 1

3

území

1+1

0, Z

Skupina

NUTS 2 1

4

oblast

8+1

1 – 8, Z

Podskupina NUTS 3 1

5

kraj

14 + 1

0 – 3, Z

11.2 Možnosti projektů v cestovním ruchu v letech 2007-2013 11.2.1

Infrastruktura

výstavba, rekonstrukce ubytovacích zařízení, zvýšení standardu ubytovacích a stravovacích zařízení na certifikovanou úroveň, zkvalitnění sportovně-rekreačního zázemí (dětská a sportovní hřiště, koupaliště, relaxační zařízení, společenské a konferenční místnosti), zkvalitnění technického zázemí – pouze jako doplňková činnost (půjčovny a úschovny sportovních potřeb, parkování, příjezdové komunikace a okolní úpravy, úpravy pro tělesně postiţené), zázemí pro zimní, letní sporty i pro celoroční turistiku, rekonstrukce kulturních a technických památek (rozhledny, muzea, technické památky). - 124 -

11.2.2

Služby a marketing

příprava a tvorba publikací, broţur, multimédií (DVD, CD), dále filmů, prospektů, map a plánů měst, vytvoření nových produktů a produktových balíčků s vyuţitím stávajících atraktivit, projekty zaměřené na poskytování informací o zajímavostech z hlediska cestovního ruchu, značení turistických tras a cílů, navigačních směrníků, tvorba webových stránek a portálů, propagačně-informační kampaně, cílené reklamy, podpory prodeje a PR celého regionu, zpracování marketingových studií cestovního ruchu, pořádání sympozií, seminářů o cestovním ruchu.

11.3 Strukturální fondy EU 11.3.1

Integrovaný operační program (financovaný z ERDF)

Integrovaný operační program (IOP) je zaměřený na řešení společných regionálních problémů v oblastech infrastruktury pro veřejnou správu, veřejné sluţby a územní rozvoj: rozvoj informačních technologií ve veřejné správě, zlepšování infrastruktury pro oblast sociálních sluţeb, veřejného zdraví, sluţeb zaměstnanosti a sluţeb v oblasti bezpečnosti, prevence a řešení rizik, podporu cestovního ruchu, kulturního dědictví, zlepšování prostředí na sídlištích a rozvoj systémů tvorby územních politik.

Prioritní osa 3: Národní podpora rozvoje cestovního ruchu Oblast intervence 3. 1. Národní podpora rozvoje cestovního ruchu Projekty zaměřené na: zavedení informačního a rezervačního systému cestovního ruchu a zavádění národních a mezinárodních standardů ve sluţbách cestovního ruchu, podporu marketingu na národní úrovni a tvorby zdrojových databází, prezentace a propagace kulturního a přírodního bohatství a sluţeb s vyuţitím cestovního ruchu na národní úrovni, podporu prezentace ČR jako destinace cestovního ruchu

- 125 -

Oblast intervence 3. 2. Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví - hodit jednotný formát Projekty zaměřené na identifikaci, obnovu, uchování, prezentaci a vyuţití kulturního dědictví ČR (př. kulturní památky zapsané v UNESCO, chátrající a nevyuţité objekty a jejich přestavba na např. multikulturní centra apod.), budování infrastruktury pro moderní kulturní sluţby s vyšší přidanou hodnotou

Regionální operační programy

11.3.2

Regionální operační program (např. NUTS II Jihovýchod) se zaměřuje na zlepšení dopravní dostupnosti a propojení regionu vč. modernizace prostředků veřejné dopravy, podporu

rozvoje

infrastruktury

i

sluţeb

cestovního

ruchu,

přípravu

menších

podnikatelských ploch a zlepšování podmínek k ţivotu v obcích a na venkově především prostřednictvím zkvalitnění vzdělávací, sociální a zdravotnické infrastruktury.

Prioritní osa 1: Dostupnost dopravy Oblast intervence 1. 4. Rozvoj infrastruktury pro nemotorovou dopravu Projekty zaměřené na: budování a zvyšování kvality cyklostezek, úpravy a dopravní značení vymezených komunikací s vyloučením automobilové dopravy, s vyloučením i např. chodců – chodci se mohou pohybovat pouze v části vymezené pruhem apod., přizpůsobení komunikací pro nemotorovou dopravu osobám s omezenou pohyblivostí nebo orientací (např. bezbariérový přístup, zvuková a jiná signalizace pro nevidomé aj.)

Prioritní osa 2: Rozvoj udržitelného cestovního ruchu Oblast intervence 2. 1. Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch Projekty zaměřené na: výstavbu a techn. zhodnocení infrastruktury (př. lázeňská centra, sportovně rekreační zařízení apod.), zpřístupnění památek regionálního významu pro potřeby cestovního ruchu, vč. nezbytné infrastruktury (značení, odpočívadla, soc. zařízení), výstavbu ubytovacích a stravovacích zařízení s přímou vazbou na cestovní ruch, výstavbu turistických tras pro cyklisty, pěší, lyţaře, naučné stezky vč. doplňkového zařízení; výstavbu hipostezek a doprovodné infrastruktury

- 126 -

Oblast intervence 2. 2. Rozvoj služeb v cestovním ruchu Projekty zaměřené na: tvorbu marketingových strategií a strategií perspektivních a konkurenceschopných forem cestovního ruchu regionálního významu, podporu a propagaci specifických regionálních turistických produktů, kulturní akce s dlouhodobým a významným regionálním dopadem (pouze pravidelně se konající akce mající inovační charakter), rozvoj informačních systémů cestovního ruchu a míst s veřejně dostupným internetem pro turisty a návštěvníky regionu, marketingové a informační kampaně zaměřené na propagaci regionu

11.3.3

Sektorové operační programy

11.3.3.1

Operační program životní prostředí

Prioritní osa 1: Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Prioritní osa 7: Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu

11.4 Programy Evropské komise 11.4.1

Program rozvoje venkova

Prioritní osa 3: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Oblast podpory 1. 3. Podpora cestovního ruchu Projekty zaměřené na: výstavbu zařízení sluţeb pěší turistiky, vodáctví a lyţování; budování a značení pěších tras, vinařských stezek, odpočinkových míst, hippostezek mimo území lesů, výstavbu sportovních zařízení, nákup a výsadbu doprovodné zeleně, stavební obnovu (rekonstrukce, modernizace, statické zabezpečení), případně novou výstavbu malokapacitních ubytovacích zařízení, včetně stravování a dalších budov a ploch v rámci turistické

infrastruktury,

budování

koupališť

a

plováren

vč. odpovídajícího zázemí (nejedná se o aquaparky a lázně);

- 127 -

pro

veřejné

vyuţití

Oblast podpory 2. 2. Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova Projekty zaměřené na: zpracování studií obnovy a vyuţití památek, programů regenerace památkově významných území, soupisů a map památek na venkově, plánů péče, geodetických prací, stavební obnovu (rekonstrukce, modernizace, statické zabezpečení) památkových budov a ploch, revitalizaci historických parků, historických zahrad a alejí, nákup budov, strojů, zařízení, vybavení, hardware a software, investice na realizaci výstavních expozic, muzeí s nabídkou místních kulturních a historických zajímavostí

- 128 -

12 Použitá a doporučená literatura Bína J. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Urbanismus a územní rozvoj, 2002. 5, 1, 1-11 Bína, J., Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky [online] citováno

14.

dubna

2008.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

Blaţková, M., Machačková, J. Územní rozhodování a ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací. Praha : Linde, 2007. 237 s. ISBN 978-807201-645-7. Boháč, S. a kol. Speleoterapie - principy a zkušenosti. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 2001. ISBN 80-244-0346-3. Coffman, D. D. (2006). Voices of experience: Interviews of adult community band members in Launceston, Tasmania, Australia. International Journal of Community Music, 4, Selected Papers and Abstracts from the Music and Lifelong Learning Symposium. Retrieved from http://www.intljcm.com/current.html. Čertík M. a kol. Cestovní ruch. Vývoj organizace a řízení. OFF 2000. ISBN 80-238-62758. Fialová, J., Vyskot, I. Recreational functional potential of forests presented on model areas of the Czech Republic. In Forest Recreation & Tourism Serving Urbanised Societies. Hämeenlinna, Finland: EFUF, 2008, s. 89. ISBN 978-951-40-2096-4. Flamik. J. Greenways ve světě a u nás. Brno : Nadace partnerství, 2000. Foret M., Turčinková J. Cestovní ruch. Brno : MZLU v Brně, 2005. 1. vydání. 108 s. ISBN 80-7157-838-X Hartel, J. (2006). Information activities and resources in an episode of gourmet cooking. Information Research, 12(1). [Available at http://InformationR.net/ir/12-1/paper282.html] Horner, S., Swarbrooke, J., Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času. Praha: Grada Publishing, 2003. 488s. ISBN 80-247-0202-9 Jakubíková,D., Jeţek,J., Pavlák,M., Cestovní ruch. Plzeň: ZČU Plzeň, 1995. 268s. ISBN 80-7082-185-X

- 129 -

Jančura, P. Význam druhotnej krajinnej štruktúry ku krajinnému obrazu a krajinnému rázu. In: Péče o krajinný ráz – cíle a metody. Ed. I. Vorel, P. Sklenička. Praha: ČVUT, 1999. s. 60-76. ISBN 80-01-01979-9 Kapeš, J. a kol. Golfová hřiště. Jinačovice, 2008. 8 s. (nepublikováno) Kavka, B., Šindelářová, J. Funkce zeleně v životním prostředí. Praha : SZN, 1978. Kerumová, L., Markvart, K. Metodika značení jezdeckých stezek. Praha : KČT, 2003. Kliková, A. a kol. Stavební právo, praktická příručka. Praha : Linde, 2007. 228 s. ISBN 978-80-7201-646-4. Kol. Doporučené zásady pro zřizování, značení a údržbu naučných stezek

a

pro

zřizování bodových informačních panelů. Praha : MMR ČR, KČT, MŢP ČR, 2001. 5 s. Kol. Jezdecké stezky povrch. Zdroj KČT. 2 s. Kol. Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na léta 2007-2013. Praha : MMR ČR, 2007. 66 s. Kol. Návrh koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na léta 2007-2013. Návrh analýzy současného stavu cestovního ruchu v ČR. Praha : MMR ČR, 2005. 37 s. Kol. Respiratory Rehabilitation," Int Rehabil Med 8, 90-92 kol. Učební texty pro značkaře díl N Značení cyklotras. Klub českých turistů Rada značení. 2007. 32 s. Kolařík, J. a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, 1. díl. Vlašim : ČSOP, 2003. 87 s. ISBN 80-86327-1. Kolařík, J. a kol. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, 2. díl. Vlašim : ČSOP, 2005. 710 s. ISBN 80-86327-44-2. Kozłovska-Szczęsna, T., Krawczyk, B., Błażejczyk, K.: The main bioclimatic conditions at Polish health resorts. Geographia Polonica. Vol.77, No.1. 2004. Institute of Geography and Spatial Organization. Polish Academy of Sciences. Warszawa. ISSN 0016-7282. pp 45 - 62 Kříţek, V.: Obrazy z dějin lázeňství Praha, 1987 Leadbeater, C., & Miller, P. (2004). The pro-am revolution: How enthusiasts are changing our economy and society, London, UK: Demos (the think tank for everyday democracy). Löw, J.,Míchal, I., 2003. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými Lesy, Lesnická práce, 2003. 552 str. ISBN 80-86386-27-9 Luft. C. A. (2007). Meeting online friends: Personal relationships in the 21st century. Masters Thesis, Department of Sociology, University of Calgary. - 130 -

Lundell, Y.: Access to the forests for disabled people. Skogsstyrelsen. Jönköping. 2005. 87 str. ISSN 1100-0295 Papáčková, D. Využití arteterapeutických technik v práci muzejního pedagoga. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2008. 117 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Lenka Mrázová. Pásková, M., Zelenka, J. Cestovní ruch. Výkladový slovník. Praha : MMR ČR, 2002. Pásková, M.: Koncept únosné kapacity území [online] citováno 20. května 2008. Dostupné na World Wide Web: Podrázský, V., Matějka, K., Vyskot, I., a kol.: Problematika péče o lesy v okolí hl. m. Prahy s ohledem na formy jejího využívání - závěrečná zpráva úkolu. Praha. FLE ČZU a LDF MZLU v Brně. 2005 Prchalová, J. Zákon o ochraně přírody a krajiny a NATURA 2000. Komentář a prováděcí předpisy. Praha : Linde, 2006. 351 s. ISBN 80-7201-583-4. Rekreologie [online] citováno 20. října 2007. Dostupné na World Wide Web: Ryan, Ch. Recreation tourism. A social science perspective. New Yourk : Routledge, 1991. 57 s. Schneider, J., Kupec, P. Kozumplíková, A., Domokošová, K., Vyskot, I. Usage of ecosystem forest functions evaluation for the assessment of investment project realization influence to forest ecosystems on the example of natural preserve Klánovický les - Cyrilov. In DANIŠ, D. -- BAHULA, P. Ekológia a environmentalistika 2007. Zvolen: TU Zvolen, 2007, s. 132--142. ISBN 978-80-89183-33-3. Sklenička, P. Základy krajinného plánování. Praha : Naděţda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9. Stebbins, R. A. (1999). Educating for Serious Leisure: Leisure Education in Theory and Practice. World Leisure and Recreation, 41, pp. 14-19. Stebbins, R. A. (1999). Serious Leisure, Leisure Education and Wayward Youth. Paper presented at the conference on Leisure Education and Youth at Risk. Monterrey, Mexico: Universidad Mexicana del Noreste, October, 1999. Stebbins, R. A. (2004). Pleasurable Aerobic Activity: A Type of Casual Leisure with Salubrious Implications. World Leisure Journal , 46 (2004, no. 4), pp. 55-58.

- 131 -

Stebbins, R. A. (2005). The Role of Leisure in Arts Administration, Occasional Paper Series, Paper No. 1. Eugene , OR : Center for Community Arts and Public Policy, University of Oregon Arts. Stebbins, R. A. (2006). Mentoring as a leisure activity: On the informal world of small scale altruism. World Leisure Journal, 48(4), 3-10. Urban, R. (2007). Second Life , Serious Leisure and LIS. ASIST Bulletin, August/September. Urban, R. et al., A Second Life for Your Museum: 3D Multi-User Virtual Environments and Museums. In J. Trant and D. Bearman (eds). Museums and the Web 2007: Proceedings. Toronto: Archives & Museum Informatics, published March 31, 2007 at http://www.archimuse.com/mw2007/papers/urban/urban.html Vyskot, I. a kol. Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: MŢP ČR, 2003. 210 s. ISBN 80-900242-1-1. Vyskot, I. in Kol. Stanovení výše ekologické újmy způsobené na lesních ekosystémech jako škodě na funkcích lesa vzniklé porušením předpisů o ochraně lesa jako složky životního prostředí. Praha: MŢP ČR, 2003. 49 s. Neuveden. ISSN 0862-9013. Vyskot, I., Fialová, J., Kupec, P., Melicharová, A. Cyklistika v lesích na příkladu ŠLP MZLU Křtiny. In Cyklistika v lesních majetcích. Praha: Česká lesnická společnost, 2008, s. 17--20. ISBN 978-80-02-02034-9. Wang, P. (2004). Flying Fun: An Exploratory Examination of Serious Leisure. Proceedings of the 2003 Northeastern Recreational Research Symposium. Zatloukal, P.: Architektura 19 století (Deset století architektury). Praha, 2001

- 132 -

13 Důležité odkazy http://csop.ecn.cz http://ec.europa.eu/agriculture/rur/leaderplus/index_cs.htm http://ucr.uhk.cz/ http://www.detskaspeleoterapie.cz/speleoterapie.htm http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKBFB4RDUQ http://www.eurion.cz/partnerstvi/ http://www.kct.cz/?oid=10191&PHPSESSID=70c1517643b3c304b06979ab69dbd8 92 http://www.kr-jihomoravsky.cz a další www stránky krajů http://www.leaderplus.cz/ http://www.lesycr.cz/cs/turiste-a-pratele-prirody/lesy-a-rekreace/informacnisystem-v-lese.ep http://www.mineralfit.cz/clanek/459--jeskyne-leci---speleoterapie.html http://www.nadacepartnerstvi.cz/ http://www.rrajm.cz/grantovy-kalendar.html http://www.soci.ucalgary.ca/seriousleisure http://www.spas.cz/historie.htm - historie lázeňství http://www.strukturalni-fondy.cz/ www.aticcr.cz www.cemba.cz www.czechtourism.cz www.eeagrants.cz www.efuf.org www.kct.cz www.mmr.cz www.mze.cz www.pylovasluzba.cz www.svazvt.cz www.szif.cz www.uur.cz - 133 -

Seznam tabulek Tab. 1 Funkční demografické a územně typizační poţadavky příměstské rekreace Tab. 2 Modifikační faktory limitních poţadavků příměstské rekreace Tab. 3 Modifikační faktory limitních poţadavků příměstské rekreace Tab. 4 Limitní plošné parametry (příměstské) rekreace Tab. 5 Nároky obyvatel sídelních aglomerací na krátkodobou (příměstskou) rekreaci Tab. 6 Dopravní vzdálenosti pro krátkodobou (příměstskou) rekreaci Tab. 7 Pasantní rekreační zátěţ příměstské krajiny Tab. 8 Koncentrace záporných iontů Tab. 9 FAZ – aktuální společenský efekt sociálně-rekreační funkce lesů Tab. 10 FAZ – aktuální společenský efekt zdravotně-hygienické funkce lesů Tab. 11 Typizace rekreačních zdrojů lesních porostů Tab. 12 Rekreační (psychoemocionální) účinky struktury příměstských lesů Tab. 13 Rajóny cestovního ruchu z roku 1981 Tab. 14 Turistické marketingové regiony Tab. 15 Klasifikace NUTS

- 134 -

OBSAH 1 Úvod Historie turistiky, rekreace a cestovního ruchu Rekreologie, volný čas, rekreace Rekreace a rekreologie

Recommend Documents