Obsah ÚVOD...............................................................................................1
1. ÚPRAVA MATERIÁLU......................................................3 2. POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU......................................5 3. PRAKTICKÁ ČÁST..............................................................9 ZÁVĚR.............................................................................................23 POUŽITÁ LITERATURA...............................................................24
ÚVOD
Volba tématu bakalářské práce mi byla od počátku jasná. Inspiroval jsem se ve filmech s mafiánskou a gangsterskou tematikou a filmy z meziválečných
období
(například
trilogie
Kmotr,
Neúplatní
či
Veřejní nepřátelé).
Po zhlédnutí takřka všech těchto filmů jsem si udělal obrázek o tom, jak fungovala tehdejší společnost. Zaujaly mě dobové vynálezy, tehdejší způsob oblékání a honosný nábytek, který je vyroben ze dřeva. Jedním z významných prvků těchto filmů jsou dobová vozidla, kterými jsem se inspiroval v této práci. Zajímal jsem se o jejich vzhled, design i o jejich technické parametry. Inspirací mi byly i série keramických hrnků s lazurovanou malbou historických vozidel. Dále mě ovlivnila počítačová hra Mafia.
Obrázek č. 1 – Hrnky s historickými vozy
1
Tato práce se člení na teoretickou část a praktickou část. V teoretické části se zabývám použitými materiály a způsoby kresby, které jsou součástí praktické části. Snažil jsem se o vytvoření důvěryhodného obrazu starého vzhledu materiálu a přizpůsobit ho době, ze které automobily pocházely. Jednalo se o vytvoření nové techniky, která by mohla být inspirací pro další výtvarné objekty. Mým cílem bylo také vyzdvihnout vlastnosti sololitového materiálu, se kterým se v práci pracuje.
Výtvarné prostředky, se kterými v práci pracuji, jsou sololak, tuše, rýsovací jehla, rydla, brusný papír a bezbarvý lak.
2
1. ÚPRAVA MATERIÁLU Všechny inspirativní myšlenky jsem se snažil spojit a přenést na papír formátu A5. Vytvořil jsem mnoho kreseb automobilů. Vozidlo, jež jsem dělal jako prvotní koncept, se mi úplně nevydařilo jak z vizuální tak i z technologické stránky. Kompozice obrázku byla rozbitá, technologicky špatně navrhnutý pohled na auta a na probíhající dějovou scénu. Pár neúspěšných a nevyhovujících pokusů mě donutilo pokusit se vytvořit kresbu na větší formát A4
a zaměřit se spíše na
tvary a linie starých aut, nežli sledovat na obrázku dějství.
Detaily celé kresby se mi na papír nedařilo zachytit, proto jsem vyzkoušel přenést toto téma na jiný materiál. Zvolil jsem sololak – obdobu standardního sololitu, s rozdílem v jednostranné povrchové úpravě. Z jedné strany je zalakován bílou barvou, tím vzniká barevně na povrchu odlišný materiál. Sololak je materiál velice lesklý, kluzký. Vyzdvihl bych jeho pevnost, relativní tvrdost a cenovou dostupnost, která je v porovnání s např. plátnem více než desetkrát výhodnější. Rozměr sololaku se kterým pracuji je A4.
Dále jsem pracoval s tuší. Tuš je kapalná látka převážně tmavé barvy, která se využívá k tisku, perokresbě a dalším grafickým úpravám. Nejpoužívanějším odstínem tuše je černá barva, která se však lze míchat i s jinými odstíny například červená, modrá žlutá, hnědá.
Z počátku jsem používal černou tuš, později hnědou, červenou a bílou. Povrch sololaku jsem zabrousil a záměrně poškrabal, aby vznikla povrchová vrstva, na které bude tuš přilnavá. V zásadě se mi jednalo o zdrsnění materiálu. Při prvních pokusech o kresbu na sololak jsem zjistil, že rýhovaný povrch je pro ztvárnění mých záměrů vhodnější. Díky tomu vyniknou různě hluboké rýhy, což vytváří zajímavý reliéf.
3
Tento efekt jsem zvýraznil použitím bezbarvého laku, který jsem aplikoval na dokončenou kresbu.
Kresba na sololak mi tedy přijde zajímavá jak nerovnoměrnou strukturou poškrábání, tak starobylým vzhledem. Tuto techniku jsem tedy nadále prohluboval. Pro kvalitní zpracování jsem potřeboval nalézt nástroj, který bude ostrý, přesný a bude se s ním dobře pracovat. Ze začátku jsem použil rydla na linoryt, později rýsovací jehlu pro její ostrost a tvorbu potřebných detailů. Rýsovací jehla je svojí tvrdostí, ostrostí a přesností a s použitím pravítek dokonalou a snad i nedílnou součástí některých postupových operací. Jejím ostře nabroušeným hrotem lze vytvořit přesné a rovné rýhy, které slouží jako vodítko pro další zaměření předmětu nebo zvýraznění potřebného obrysu.
4
2. POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU Při perokresbě jsem postupoval následujícím způsobem. Nejprve jsem nařezal bílý sololak formátu A4 a tloušťky 3 mm na požadovaný rozměr. Dále jsem zvolil správný typ brusného papíru tak, aby nebyl příliš hrubý ani příliš jemný a zdrsnil jsem jím všechny plochy. Využil jsem dva typy brusného papíru zrnitosti 80 a 240 zrn na cm2.
Obrázek č. 2 – Brusný papír
Měkkou tužkou jsem načrtl přibližnou skicu, která se může v průběhu následné kresby tuší dosti změnit. Ve většině případů jsem si zachoval původní skicu a tu jsem kopíroval perem. Vybarvil jsem největší plochy, se kterými jsem nechtěl dále pracovat (například blatníky, kapota, tělo vozidla). Tím jsem určil hranice pro další doplňující tvary automobilu nebo pozadí.
5
Obrázek č. 3 – Redispero s nástavci
Kombinoval jsem techniku jemného škrabání a kresby. Pro urychlení lze použit malé štětečky, kterými lze barvu nanášet rychleji nežli perem. Podstatné je mezi těmito operacemi počkat na zaschnutí nanesené tuše, která by se v případě blízké práce ve vyškrabaném místě mohla začít propíjet. Tím bychom ztratili jednoznačně danou hranici jednotlivých prvků v obrázku. Náprava by byla složitější a časově
náročnější,
proto
je
lepší
pracovat
na
segmentech a škrabání posunout do zaschlých oblastí.
Obrázek č. 4 – Štětce velikosti 4 a 10
6
více
vzdálených
Jemného škrabání, šrafování a přesných hran jsem docílil zmíněnou rýsovací jehlou nebo v případě větších ploch linorytovým rydlem.
Obrázek č. 5 – Linorytové rydlo
Rýsovací jehlu jsem použil zejména díky její značné ostrosti a dobré manipulaci. Díky ní jsem dosáhl jak jemnějšího šrafování, tak rychlejší práce v důsledku předchozího škrabání rydlem, z něhož podstatně více bolí prsty z nesprávného držení.
Obrázek č. 6 – Rýsovací jehla
7
Ke kresbě bylo použito čtyř druhů tuší – červená, černá, hnědá a bílá. Jejich
vzájemným
smícháváním
vznikly
další
barvy,
například
zelenožlutá, šedá a fialová. S mícháním tuše jsem experimentoval, proto jsou všechny použité odstíny originální.
Obrázek č. 7 - Tuše
V samotném závěru je nutné destičky nalakovat bezbarvým lakem (jako nejvhodnější se mi osvědčil obyčejný lak na vlasy). Ten vytvoří zajímavou vrstvu, která chrání výtvor před nechtěným poškrábáním a razantně
zvýrazňuje
kontrast
použitých
kreslených
odstínů.
Na
následujícím obrázku demonstruji prvotní zkoušky kresby tuší na papír. Papír je dobrým podkladem pro perokresbu, ale mým nárokům na experimentování nevyhovoval. Naproti sololak je pro mne tím pravým materiálem, který mi k této činnosti opravdu vyhověl.
Obrázek č. 8 – Kresba tuší na papír
8
3. PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část se skládá z tvorby obrazů a následující text slouží jako názorná ilustrace k vytvořenému dílu.
9
CITROEN Traction Automobil byl vyráběn v letech 1934-1957. V rozmezí těchto let bylo vyrobeno okolo 760 000 kusů a z toho asi 4300 vozidel se stahovací střechou s označením roadster. V kombinaci se skládací střechou se vozidlo Citroen Traction stalo dokonalým exemplářem. Proto jsou tyto kabriolety mezi sběrateli historických vozidel velmi ceněny. Mezi největší inovace značky Citroen Traction bylo umístění hnacího agregátu vpředu napříč. Jedná se o řadový šestiválec o objemu 2,9 litrů o výkonu 55 kW respektive 75 koňských sil. Převodové ústrojí bylo umístěno před motorem a obsahovalo čtyři stupně rychlosti. Tento vůz v kombinaci s takřka 3litrovým motorem dosahoval maximální rychlosti přibližně 140 km/h. Spotřeba byla asi 15 litrů v kombinovaném provozu. Motor byl konstrukčně velice jednoduchý. Díky celkově nízké hmotnosti automobilu si mohl zákazník užít pocit z rychlejší jízdy (Gembela, 2005, str. 122).
10
MORRIS 80 Firma Morris začala roku 1920 vyrábět automobily, které by mohly v tehdejší době konkurovat začínajícím automobilkám. Konkurencí jí byly například automobilové závody BMW, Citroen, Škoda a další. Automobilka se snažila vyrábět vozidla tak, aby jejich cena oslovila i méně movité zákazníky. Roku 1930 vyrobil Morris čtyřmístný automobil, který se stal v průběhu následujících 5 let velice oblíbeným vozidlem. Tento vůz se vyráběl i ve verzi kabriolet. Prvním rokem bylo vyrobeno 15 000 exemplářů z celkového počtu 39 000 kusů. Automobil poháněl zprvu 2,5litrový šestiválec, kde byl vačkový hřídel uložen v hlavě motoru. Později se tento typ motoru inovoval na dvoulitrový šestiválec, který se
oproti
jeho
předchůdci
tolik
nepřehříval.
Převodové
ústrojí
obsahovalo čtyři stupně rychlosti. Na čtvrtý rychlostní stupeň vozidlo dosahovalo až 95 km/h.
11
PONTIAC XC V 50. letech se vývojáři v Pontiacu snažili obohatit i auta menší třídy tak, aby vypadala lákavěji. Tohoto zdokonalování docílili tak, že začali ve větší míře používat chromové doplňky, kulatější tvary karoserie, zapuštěné světlomety a kompletní chromové nárazníky. Začali se soustředit více na vybavení a pohodlí interiéru. Boční strany pneumatik byly nabarveny na zářivě bílou barvu, která byla obklopena chromovými středovými poklicemi. Přední kola měla menší podběhy, zadní kola byla částečně krytá karoserií. Verze XC byla vyráběna ve verzi sedan s pevnou střechou i ve verzi kabriolet se skládací plátěnou střechou. Vozidlo mělo krásné navazující linie, které nepostrádaly dynamiku. K zakoupení byl tehdy automobil s obsahem 4500 kubických centimetrů. Zákazníci si mohli vybrat mezi vozem se šesti nebo osmi válci. Výkon motoru byl přes 90 kW a dosahoval maximální rychlosti 140 km/h. Nevýhodou vysokého obsahu vozu byla jen spotřeba paliva, která se pohybovala přibližně 20 l na 100 km. Celkem bylo vyrobeno 379 700 kusů.
12
FORD Model U V letech 1908 se rozhodl Henry Ford vyrobit automobil, který by byl dostupný
širokým
vrstvám
obyvatel.
Nízké
ceně
(800
dolarů)
odpovídala například pouze jedna dostupná barva (černá) vozu. První vůz byl sestaven v Detroitu. V následujících 20 letech Ford vyrobil něco málo přes 1 400 000 vozidel typu U. Motor, se kterým se automobil prodával, byl řadový čtyřválec o výkonu 18 kW a celkové hmotnosti 550 kg. Motor byl osazen dvoustupňovou planetovou převodovkou, se kterou vozidlo dosahovalo 70 km/h. Karoserie vozu byla velice jednoduchá. Nad koly byly mohutné blatníky, které doplňovaly kulaté světlomety. Přední sedadla připomínala sedáky novějších roadsterů. V přední části nebyly žádné dveře. V zadní části byl prostor pro 3 další pasažéry. Příplatková verze obsahovala skládací plátěnou střechu (Gembela, 2005, str. 307).
13
BENTLEY 1927 V meziválečném období se roku 1927 začal vyrábět v Anglii vůz značkou Bentley. Bentley se zprvu vyráběl s šesti a půl litrovým motorem, který měl 6 válců. Později se tento typ inovoval na čtyři a půl litrový, který dosahoval největšího výkonu 77 kW při 6000 otáčkách za minutu. Jeho maximální rychlost činila 180 km/h. Vůz byl využit pro závody Le Mans, kde byl motor opět inovován a osazen novým turbodmychadlem. S automobilem je spojen i slavný jezdec Henry Birkins. Bentley se stal mezi závodními vozy historickou legendou. Bentley 1927 se vyráběl do roku 1931. V přední části vozu bylo jemné žebrování chladiče, které bylo osazeno na obou stranách kulatými světlomety. Sportovní vůz měl velká drátěná paprsková kola, která byla obuta na závodních gumách. Vůz měl jen čelní sklo proti poryvu větru. Celkem bylo vyrobeno 10 000 kusů.
14
BUGATTI V10 Technika, kterou firma Bugatti začala používat v systému podvozku, byla na tehdejší dobu velice zdařilá. Používala nezávislé zavěšení přední nápravy, kyvná ramena, torzní tyče. Zadní náprava byla usazena napevno v kombinaci s odpruženou torzní tyčí. Bugatti byl osazen na předních blatnících krásnými chromovými kulatými světlomety, které ladily se spodním chromovým nárazníkem. Přední maska je taktéž osazena líbivým znakem značky Bugatti, který se prolíná s černým mřížkováním. Karoserie modelu V10 je velice vyvážená s dávkou dynamiky a elegance. Zadní i přední blatníky byly spojeny prahovou lištou. Mohutné přední blatníky zakryla čtrnáctipalcová litá kola, která autu náramně slušela. Tento model nabízel za příplatek již v tehdejší době automatickou převodovku (Gembela, 2005, str. 96.)
15
ALFA ROMEO 7C O název světoznámé značky Alfa Romeo se postaral závodník Nicola Romeo. Vzhled automobilu byl velice zdařilý. Karoserie Alfy Romeo byla nadčasová. V průběhu pěti let se karoserie lehce inovovala. Vůz měl před kapotou umístěny dva velké reflektory, které vyčnívaly zpoza blatníků. Přední a zadní část, která obsahovala mohutné blatníky, byla spojena
prahovými
nástavci,
kde
bylo
umístěno
rezervní
kolo
netradičně na straně spolujezdce. Vůz disponoval velkou kapotou, která byla zakončena kolmým čelním sklem. Auto bylo považováno za sportovní vůz, a tak mělo ve výbavě jen jedno sklo na bocích, ze kterých byl dostatečně velký výhled. Příplatková verze obsahovala i větší zavazadlový prostor. Za příplatek mohl zákazník získat i skládací střechu. Kapacita motoru byla 2900 cm 3 . Motor roztáčel osmiválec s výkonem 140 kW. Jeho rychlost přesahovala 180 km/h. Za čtyři roky bylo vyrobeno pouze 30 kusů v rozmezí mezi lety 1935-1939 (Alfa, 2010, str. 4, 5).
16
ASTON MARTIN DB5 Aston Martin se proslavil zejména díky účasti ve filmech s Jamesem Bondem, kde sloužil jako nejdokonalejší vozidlo anglickému tajnému agentovi. Automobil se vyráběl mezi lety 1963-1966. DB5 je svoji karoserií
velice
podobný
svému
předchůdci
DB4.
Lze
je
však
s nepatrnými rozdíly rozeznat. Jsou to kupříkladu kotoučové brzdy namísto bubnových a šikmý tvar krytů světlometů. Další změna je v zástavbě silnějšího čtyřlitrového osmiválce o výkonu 230 kW. O tento vysoký výkon se staraly dva karburátory Weber. Řízení bylo dostatečně komfortní i při vyšších rychlostech. Dynamiku motoru podporovala pětistupňová manuální převodovka. Aston Martin má charakteristickou přední masku. Tvary karoserie připomínají linie žraloků (Gembela, 2005, str. 50).
17
MERCEDES BENZ
530A
Mercedes Benz byl veliký vůz, jehož kapota tvořila takřka polovinu celkové délky vozidla. Nad kapotou se vyjímá dominantní znak Mercedesu. Zadní část vozu končila souběžně s lemy zadních blatníků. Zde byla možnost ustavení dodatečného zavazadlového prostoru. Nevýhodou typu 530A bylo to, že měl navzdory své velikosti jen dvě sedadla. Automobil měl ostré tvary s postranním žebrováním, které sloužilo ke chlazení řadového osmiválce o obsahu 5500 cm 3 . Výkon motoru typu 530A byl poměrně vysoký – 134 kW. Dosahoval rychlosti 161 km/h, což je na dvoutunový automobil dobrá hodnota. Celkem bylo vyrobeno 440 kusů. Tento typ byl vyráběn v letech 1936-1939 (Mercedes, 2010, str. 5).
18
ŠKODA SUPERB Ve 30. a 40. letech značka Škoda začala používat pro označení luxusních vozů typ Superb. Tyto veliké a prostorné automobily si pořizovali ti nejmovitější lidé. Tento vůz poháněl šestiválec o obsahu 2500 cm 3 . Výkon motoru činil 55 koní. Motor měl rozvod OHV, což znamená, že je vačkový hřídel uložen v bloku motoru. Spotřeba paliva tohoto modelu byla 16 l/100 km. Podvozek byl tvořen kyvnými rameny a kola byla nezávisle zavěšena. Vůz Škoda Superb měl veliký prostor na všech pěti místech. Vozidlo mělo na délku bezmála 5,5 metru a vážilo okolo 2000 kg. Interiér byl doplněn dřevěnými dekoracemi. Škoda měla dominantní přední masku, která byla osazena znakem Superbu. Nad předními koly byly mohutné blatníky. Celkem se vyrobilo přes 20 000 kusů tohoto zdařilého modelu (Gembela, 2005, str. 258).
19
20
21
22
ZÁVĚR Po usilovném a cíleném hledání obdobné techniky, kterou užívám, jsem nenarazil na nic s výjimkou linorytu, dřevorytu a dřevořezu co by mi mohlo tuto techniku ve větším měřítku připomínat. Mohu se však již jen domnívat a doufat, že zde hovořím o vlastní smyšlené tvorbě. Chtěl bych zdůraznit, že princip této činnosti je čistě mým vymyšleným způsobem. Při praktické části jsem objevil novou techniku práce s materiálem. Historická vozidla ostře kontrastují s masovou výrobou současných automobilů svým originálním designem a historickou hodnotou.
23
POUŽITÁ LITERATURA Alfa Romeo. Legendární automobily. 2010, 4, s. 4-5. Dostupný také z:
. ISSN 978-83-252-1372-5.
Bentley Continental. [online]. [cit. 2011-02-31]. Dostupný z: .
Bugati Type 43. [online]. [cit. 2011-02-31]. Dostupný z: .
GEMBALA, Otakar. Encyklopedie klasických automobilů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. s6. ISBN 80-7360-312-8.
Mercedes Benz. Legendární automobily. 2010, 3, s. 5. Dostupný také z: . ISSN 978-83-252-1372-5.
Veterán, půjčovna historických vozidel. [online]. [cit. 2011-02-31]. Dostupný z: .
Zrenovované autoveterány. [online]. [cit. 2011-02-31]. Dostupný z: .
24
