NÁVOD K POUŽITÍ
OBSAH 1. Správné zacházení s technikou a příprava na fotografování ...............................................3 1.1 Vložení baterií a paměťové karty...........................................................................................3 1.2 Zapnutí přístroje .....................................................................................................................4 1.3 Hledáček nebo displej? ..........................................................................................................5 1.4 Orientace v nabídkách............................................................................................................5 1.5 Nastavení jazyka, data a času.................................................................................................6 1.6 Držení přístroje.......................................................................................................................7 2.
Kompozice.................................................................................................................................8 2.1 Horizontální či vertikální formát? ..........................................................................................8 2.2 Zlatý řez, středová kompozice ...............................................................................................8 2.3 Šikmé linie a diagonála ........................................................................................................10 2.4 Červené oči...........................................................................................................................10
3.
Fotografujeme – exponujeme snímky ..................................................................................11 3.1 Ostření ..................................................................................................................................11 3.2 Expoziční režimy .................................................................................................................12 3.2.1 Plná automatika............................................................................................................12 3.2.2 Scénické režimy ...........................................................................................................12 3.2.3 Použití zoomu...............................................................................................................13 3.2.4 Použití blesku ...............................................................................................................14 3.3 Použití samospouště .............................................................................................................16 3.4 Prohlížení fotografií .............................................................................................................17 3.5 Mazání fotografií..................................................................................................................18
4.
Pokročilé funkce .....................................................................................................................19 4.1 Bodové ostření .....................................................................................................................19 4.2 Makro ...................................................................................................................................19 4.3 Poloautomatický režim.........................................................................................................20 4.3.1 Priorita ISO ..................................................................................................................20 4.3.2 Priorita času..................................................................................................................21 4.3.3 Priorita clony................................................................................................................21 4.4 Sekvenční snímání ...............................................................................................................22 4.5 Kompenzace expozice..........................................................................................................22 4.6 Bracketing ............................................................................................................................23
2
1. SPRÁVNÉ ZACHÁZENÍ S TECHNIKOU A PŘÍPRAVA NA FOTOGRAFOVÁNÍ Pro uvedení fotoaparátu do provozu je v zásadě zapotřebí pár základních kroků: • • • • • •
vložit do fotoaparátu baterie a paměťovou kartu; zapnout fotoaparát; jde-li o první použití nového přístroje, je nutné nastavit správné datum a čas; dobře uchopit přístroj; fotografovat; na konci fotografování přístroj opět vypnout.
Baterie a paměťovou kartu není třeba znovu vyjímat.
1.1 Vložení baterií a paměťové karty Prvním krokem, který děláme obvykle před focením, je úplné dobití akumulátorů pomocí nabíječky. Mnohdy se vyplatí koupit ještě náhradní baterii, kterou nosíme s sebou nabitou. Záložní baterie slouží v případě, když baterie ve fotoaparátu se vybije v okamžiku fotografování. Vložení baterií je prakticky stejné u všech značek a typů fotoaparátů. Na jednom z rohů přístroje (zpravidla pravém spodním) se nachází krytka, kterou je nutno odsunout do strany a odklopit. Tím se zpřístupní prostor pro baterie a paměťovou kartu. Baterie i kartu stačí jednoduše vložit. Pozor na orientaci + a – (znaménko pólu) u tužkových na vnitřní
baterií, straně
označení krytky.
bývá
vyryto
Chcete-li
baterie
vyjmout, stačí je prostě vyklopit.
3
Paměťovou kartu je nutno do zdířky zasunout, až zacvakne na místě. Při vyjímání je třeba na ni zatlačit a až poté ji lze vytáhnout. Opět je třeba dát pozor na orientaci karty. Zpravidla se karta vkládá tak, aby „zlatá“ část (kontakty) byla směrem dovnitř. Existují různé typy paměťových karet, z nichž každý má jiné rozměry. Fotoaparáty jsou obvykle vybaveny pouze jedním typem. Po vložení či vynětí baterií a paměťové karty je třeba již pouze znovu zaklopit a zasunout krytku. Pozor: Výrobci fotoaparátů velmi důrazně nedoporučují kombinovat různé značky baterií, baterie v různém stadiu vybití, baterie s odchlípnutými okraji, apod. Vadné baterie mohou fotoaparát poškodit.
1.2 Zapnutí přístroje Hlavní vypínač digitálního fotoaparátu má obvykle podobu menšího tlačítka umístěného na horní straně přístroje vedle spouště (spoušť je, podobně jako u klasických fotoaparátů, největší tlačítko zpravidla vpravo na horní straně přístroje). Bývá označen anglickým slovem Power („napájení“). Po jeho
stisknutí
objektiv a rozsvítit
by
se
displej
měl
vysunout
na zadní
straně
fotoaparátu. Jestliže se nic neděje, přesvědčte se, zda jsou správně zasunuty baterie, případně nejsou-li vybité. Chcete-li přístroj vypnout, stačí pouze znovu stisknout toto tlačítko.
Pozor: Necháte-li fotoaparát delší dobu zapnutý, aniž byste s ním cokoli dělali, sám se vypne v zájmu úspory baterií. Některé modely ještě před úplným vypnutím přejdou do tzv. pohotovostního režimu, kdy pro opětovné uvedení do provozu stačí stisknout třeba spoušť.
4
1.3 Hledáček nebo displej? Dnes jsou
prakticky
všechny
digitální
fotoaparáty
vybaveny
jak klasickým
průzorem,
tak obrazovkou na zadní straně, na níž se zobrazují nabídky i fotografovaný obraz. Jste-li zvyklí na klasický fotoaparát, možnost focení hledáčkem jistě uvítáte, avšak i displej má své výhody. Displej je větší, takže se na jeho obraz lépe dívá. Narozdíl od hledáčku na displeji vidíte přesně to, co bude na fotografii, včetně případného rozostření nebo prstů před objektivem; díváte se jakoby „skrze objektiv“. Kromě toho se na displeji zobrazují další informace, např. aktuální fotografický režim (viz dále). Na druhou stranu obrazovka spotřebovává relativně nemalé množství energie, takže je-li Vám výdrž baterií nade vše, můžete ji vypnout. Zpravidla je na zadní straně fotoaparátu tlačítko označené Disp., kterým lze displej vypnout a zapnout.
1.4 Orientace v nabídkách Obsluha digitálního fotoaparátu se až na nejzákladnější funkce děje prostřednictvím nabídek, které se zobrazují na displeji. Jelikož fotoaparáty s dotykovými displeji, na nichž by se dalo vybírat pouhým ukázáním, jsou zatím hudbou budoucnosti, je třeba se v nabídkách pohybovat jakýmsi „přeskakováním“ z jedné položky na druhou a „potvrzením (zmáčknutím)“ té volby, kterou chceme. Je tedy třeba se naučit ovládat sedm tlačítek: • tlačítko Menu pro otevření nabídky, • směrová tlačítka (vlevo, vpravo, nahoru, dolů), • potvrzovací tlačítko (značí „tuto volbu chci“ a bývá označeno OK; u některých výrobců tuto funkci plní také tlačítko Menu), • návratové tlačítko pro zrušení volby, zavření nabídky nebo návrat do předchozí nabídky (označeno Back [angl. „zpět“]). Tato tlačítka mohou mimo nabídky plnit i další funkce. Rozvržení nabídek a tlačítek může navíc být u každého výrobce i modelové řady značně odlišné, neboť závisí mj. na funkční výbavě fotoaparátu a na stylu, který se výrobce snaží razit. Fotoaparáty z jedné modelové řady se zpravidla ovládají (až na drobné detaily) stejně. Pro podrobnější informace o tom, jak se ovládá Váš fotoaparát, si pozorně přečtěte návod k použití. 5
1.5 Nastavení jazyka, data a času Svou první zkušenost s nabídkami učiníte hned při prvním zapnutí fotoaparátu, kdy Vás přístroj požádá o nastavení data a času a jazyka, zobrazovat
ve
kterém nabídky.
a čas se
používají
k datování
fotografií,
se
mají Datum pouze
což
je
funkce, kterou nemusíte používat. Naopak nastavení jazyka je velmi užitečné, neboť dnes již každý slušnější
digitální
fotoaparát
ovládá i češtinu.
Datum a čas nastavíte tak, že nejprve vyberete první část data, tlačítky „nahoru“ a „dolů“ ji zvýšíte nebo snížíte na požadovaný letopočet a tlačítkem „vlevo“ nebo „vpravo“ se přesunete na další položku (zpravidla bývá první rok, poté měsíc, den, hodiny, minuty a vteřiny).
Nakonec
stisknete
potvrzovací tlačítko.
Nabídka jazyků vypadá jednoduše jako seznam jednotlivých jazyků. Jejich
názvy
bývají
uvedeny
v jazyce samotném, takže vedle English, Français, Deutsch apod. by zde měla být také položka čeština nebo česky. Stačí ji vybrat pomocí směrových tlačítek a stvrdit potvrzovacím tlačítkem.
Je třeba si uvědomit důležitou věc: většina nastavení se zachová i po vypnutí a opětovném zapnutí přístroje. Proto tedy před focením, anebo lépe po něm, uvedeme přístroj do „základního stavu“, jinak se nám může stát, že nafotíme fotky s nízkým rozlišením, do špatného formátu, na špatný režim, atd. Pokud víme, že přístroj používal již někdo před námi, můžeme převést všechny režimy do původního stavu pomocí funkce tovární nastavení. 6
Pozor: Veškerá nastavení lze samozřejmě kdykoli změnit. Pro konkrétní informaci, jak se dostat k nastavení data a času či jazyka v nabídce Vašeho fotoaparátu, nelze než znovu odkázat na návod k použití Vašeho přístroje. Pozor: Před fotografováním je nutné všechny nabídky zavřít (výše zmíněným návratovým tlačítkem).
1.6 Držení přístroje Fotoaparát máte zapnutý a připravený k pořizování snímků. Máte-li zkušenosti s klasickým fotoaparátem, jistě pro Vás následující řádky nebudou ničím novým. Namiřte fotoaparát na fotografované objekty (dívejte se do hledáčku nebo na displej). Dejte pozor, abyste nezakryli objektiv prsty nebo řemínkem přístroje – kromě toho, že tak zakryjete fotografované objekty, může překážka před objektivem změnit zaostření snímku. Na displeji jsou jakékoli překážky vidět; v hledáčku nikoli – HLEDÁČEK JE POUZE PRŮHLEDEM. Fotoaparát je potřeba držet pevně, zároveň nesmíme prsty zakrývat objektiv, hledáček a blesk – viz. obrázek. Při zmáčknutí spouště je oporou druhá ruka, která zabrání pohybu fotoaparátu.
7
2. KOMPOZICE
2.1 Horizontální či vertikální formát? Obecně platí, že horizontální formáty zdůrazní vztahy mezi prvky vlevo a vpravo. Mějme na paměti, že monitory jsou na šířku. Vertikální formáty jsou vhodnější pro zdůraznění výšky objektů, vztahů mezi prvky v popředí a pozadí, na výšku je tištěna většina dokumentů.
2.2 Zlatý řez, středová kompozice Každý pohled je možné rozdělit pomyslnými vertikálními i horizontálními přímkami na třetiny. Jelikož
je
lidské
neschopné fotografii
oko
vnímat jako
celek,
fotografované
objekty
by se správně
měly
nacházet
na průsečících
těchto přímek, což jsou čtyři výrazné body, které naše
oko
vnímá.
V průsečících
přímek se
přibližně
nachází
tzv.
zlatý řez. Umístěním podstatné části obrazu do zlatého řezu, fotografii oživíte a dodáte jí tak dynamiku. Ne
všechny
scény
řezu
zlatého
použití
umožňují.
Například věže, nebo sloupy jsou z tohoto pohledu velmi problematické. případě
je
V takovém
vhodné
pravidlo
zlatého řezu omezit, typické použití
tohoto
postupu
je
v krajinářské fotografii.
8
Výrazné linie obrazu by měly probíhat právě po výše uvedených přímkách dělících pohled na třetiny, protože objekty umístěné do těchto míst jsou pro naše oko výraznější. Šířka i výška obrazu je tedy rozdělena na třetiny, po první nebo druhé horizontální linii by měla probíhat linie horizontu při fotografování krajin. Výjimkou jsou vodní plochy s odrazem, u těch se naopak snažíme umístit přechod vodní plochy a pevniny přesně na střed.
Umístíme-li fotografovaný předmět přímo do centra fotografie, do tzv. středové kompozice, bude kompozice statická, klidná, ale někdy může být i nudná. Kolem předmětu bývá zbytečně moc nic neříkajícího naopak by
místa, nebylo
anebo na škodu
některé straně volný prostor dodat.
9
2.3 Šikmé linie a diagonála Obraz, při kterém je použito svislic a vodorovných linií, působí staticky, kdežto při použití šikmých linií se nám obraz zdá být dynamický. Šikmé linie lze najít všude – nejen v krajině. Mohou to být spojnice mezi výraznými objekty na snímku. Šikmé linie najdeme i v lidské postavě, v obličeji nebo na stavbách. Umístění objektu na úhlopříčku (diagonálu) vnáší do obrazu zdání prostoru a dynamiky. Je vhodné, pokud nějaká linie, nebo vůbec celá osa fotografie tvoří úhlopříčku, nejlépe s nějakým výrazným objektem ve zlatém řezu.
2.4 Červené oči Příčinou vzniku červených očí je použití tvrdého světla blesku, který v krátkém časovém úseku (řádově setiny sekundy) osvětlí sítnici oka, od které se světlo odrazí zpět směrem ke zdroji světla. Tento jev vzniká při natočení oka směrem k objektivu, při pohledu z boku efekt klesá. „Červené oči“ jsou tím výraznější, čím blíže je výbojka blesku objektivu. Řešením je použít blesk, který je dále od osy objektivu, nebo použít fotoaparát s vestavěným bleskem, který má funkci „redukce efektu červených očí“ (red-eye effect reduction) – funguje tak, že vyšle před vlastní expozicí jeden záblesk či sérii slabších záblesků, které způsobí stažení rohovky a tím sníží pravděpodobnost odrazu od očního pozadí.
10
3. FOTOGRAFUJEME – EXPONUJEME SNÍMKY Fotograf má prostředky, aby modeloval světlo, které dopadá na snímač a vytváří následně celou fotografii, ještě před vlastní expozicí. Expozice je událost, kdy vystavíme světlocitlivý snímač světlu.
3.1 Ostření Aby nebyly fotografované předměty či osoby (dále „cíle“) na snímku rozmazané, je třeba na ně zaostřit. Ostrost znamená, že se bod v reálné scéně zobrazí jako bod na výsledné fotografii. Při fotografování si musíme uvědomit, že fotoaparát „vnímá“ dvojrozměrně a není schopen „automaticky“ jako člověk určit, kde je nejdůležitější objekt a na ten zaostřit. Zpravidla tento objekt umístí do středu záběru. Digitální
fotoaparáty
dovedou
ostřit
samočinně: Stačí namířit objektiv na cíl a „namáčknout“ tlačítko spouště (největší tlačítko na horní straně přístroje) do poloviny. Odezvou Vám bude „zachrastění“ objektivu, případně (používáte-li jej) zostření cíle na displeji. Některé fotoaparáty zobrazují na displeji „mířidla“, která po zaostření změní barvu. Pokud použijeme běžný režim ostření, fotoaparát vyhodnocuje celou scénu a zaostřuje třeba i na objekty, které nejsou uprostřed scény. Pozor: Automatické ostření není vhodné, pokud se cíl rychle pohybuje nebo je velmi jasný. V takovém případě zkuste zaostřit nejprve na jiný předmět na stejné úrovni jako cíl; za stálého držení spouště (čímž zabráníte přeostření) namířit objektiv na cíl a pak spoušť domáčknout. Další možností je režim bodového ostření, o kterém si můžete přečíst více v rozšířené části pro pokročilé. Při bodovém ostření digitální fotoaparát zaostřuje na tu část snímku, která je právě uprostřed, je velice praktické v případech, kdy fotoaparát ostří na něco jiného, než chcete. Je běžnou chybou myslet si, že jsme pořídili snímek, když jsme ve skutečnosti pouze zaostřili. Pro skutečné pořízení fotografie je třeba stisknout spoušť o něco silněji až „nadoraz“. Tehdy objektiv „zachrastí“ o něco výrazněji, v šeru se objeví blesk (je-li zapnut) a obraz na displeji se na několik vteřin zastaví (to je pořízená fotografie). Jako znamení úspěšného pořízení fotografie se také může ozvat zvuk cvaknutí závěrky objektivu a převíjení filmu; ten však ve skutečnosti vychází z reproduktoru, žádné převíjení se v digitálním fotoaparátu samozřejmě nekoná. 11
3.2 Expoziční režimy 3.2.1
Plná automatika
Plně automatický režim přístroje je zpravidla označován zeleným obdélníčkem a nápisem AUTO. Jediné, co v tomto režimu můžeme obvykle ovlivnit, je použití samospouště, kompozice scény, obrazový formát a někdy blesk. Přístroj sám nastaví clonu, čas a ISO. 3.2.2
Scénické režimy
Scénické režimy jsou plně automatické režimy, které jsou přizpůsobeny určitému typu scény.
Automatický (Auto) – fotoaparát samočinně nastavuje délku expozice a vyvážení barev. Pro běžné fotografování je většinou tato možnost dostatečná.
Portrét (Portrait) – režim uzpůsobený na pořizování snímků blízkého objektu, obvykle nastavuje čas minimálně 1/50 a nízké clonové číslo pro malou hloubku ostrosti. Poskytuje pěkné odstíny pleti a celkovou „měkkost“ snímků.
Krajina (Landscape)
–
režim
určený
pro
fotografie
krajinných
scenérií
a budov za dobrého osvětlení. V tomto režimu nelze použít blesk. Krajina je režim s větší hloubkou ostrosti, jsou tedy nastavena vyšší clonová čísla, nepoužívá se blesk a snímek je obvykle při zpracování silně doostřen.
Sport – režim, ve kterém se předpokládá pohyb ve scéně a proto jsou použity krátké časy – 1/250 nebo kratší. Toto musí být velmi často kompenzováno vysokou hodnotou ISO.
Noc (Night) – pro fotografování za nízkého osvětlení; fotoaparát používá delší dobu expozice, i několik vteřin.
Ruční ovládání (Manual) – korekce expozice a vyvážení bílé barvy jsou ponechány na libovůli fotografa.
Mnohé fotoaparáty nabízejí další režimy, které by (teoreticky) měly být lépe přizpůsobeny velmi konkrétním potřebám, např. fotografování na jasné písečné pláži nebo snímky ohňostrojů. Ovládání expozičních režimů je u různých typů fotoaparátů odlišné. Některé fotoaparáty, např. Kodak EasyShare nebo Olympus FE, mají kolečko se symboly, jehož otáčením příslušný režim vyberete. U jiných přístrojů jsou režimy dostupné pouze v nabídce. Některé modely mají samostatné tlačítko pro režim Makro.
12
3.2.3
Použití zoomu
Je-li fotografovaný cíl příliš daleko a na fotografii by byl velmi malý nebo málo detailní, lze jej přiblížit pomocí transfokátoru, u digitálních fotoaparátů zvaného po anglicku zoom (čti „zúm“). Různé modely mají různé přibližovací schopnosti (tedy různě silný zoom) a také různé ovládání. Zpravidla však má zoom podobu páčky, kterou lze otočit do dvou směrů (přiblížit - oddálit). Po uvolnění páčky se tato vrátí do středové polohy a zoom se zastaví. Pokud je účelem vyniknutí objektu z
prostředí,
širokoúhlý
použijte záběr.
spíše Když
pak v ZOO vyfotografujete např. hlavu slona na širokoúhlý záběr, nikdo
nepozná,
zda jste
fotografovali v ZOO či v Africe na safari. Širokoúhlý záběr, značí se W = Wide, pokrývá totiž značný zorný úhel a hodí se tedy i na focení krajiny, dále na interiéry ve stísněných podmínkách. Je vhodný na reportážní fotografie, jelikož zvýrazní popředí záběru a umenšuje pozadí.
Na běžné portréty se ale používá větší hodnota zoomu (protože při širokoúhlé kompozici hrozí deformace
obličeje).
Dále
se
velký zoom používá na těžko zachytitelné objekty jako např. zvěř. Když je potřeba něco ze záběru odstranit, pokud chcete, aby fotografovaný objekt zapadl mezi jeho okolí, použijte větší hodnotu zoomu, atd.
Pozor: Zabírá-li cíl na fotografii podezřele mnoho místa, přesvědčte se, že nemáte zoom omylem zapnutý – zkuste si cíl oddálit.
13
3.2.4
Použití blesku
Při špatném osvětlení lze fotografované cíle osvětlit bleskem, který patří k nejzákladnější výbavě dnešních digitálních fotoaparátů. Obvykle je nabízeno několik režimů, které se přepínají tlačítkem na zadní či horní straně fotoaparátu označeným symbolem blesku: • automatický blesk – přístroj se sám rozhodne, zda použít blesk, podle osvětlení aktuální scény; v továrním nastavení bývá obvykle tento režim zapnut, • „předblesk“ proti červeným očím – vhodné při pořizování portrétů osob za sníženého osvětlení; zabraňuje jevu, při kterém se světlo blesku odráží od očního pozadí a fotografované osoby mají na podobenkách červené oči, • trvale zapnutý blesk – blesk je odpálen při každém stisku spouště bez ohledu na světelné podmínky, • trvale vypnutý blesk – k odpálení záblesku nedojde bez ohledu na světelné podmínky, • případně další, pokročilé režimy Každý režim má svůj symbol, který se zobrazuje v rohu displeje. Můžete tak kdykoli snadno zjistit, který režim blesku máte zrovna zapnut. Některé druhy blesku nelze použít ve spojení s některými expozičními režimy. Kombinace, které jsou nepřípustné, se dozvíte z návodu k použití Vašeho fotoaparátu. Je
důležité
si
uvědomit,
že
interní
blesky
(zabudované ve fotoaparátu) mají dosah průměrně 2 až 3 metry; konkrétní hodnoty jsou uvedeny v návodu k použití. Pokud fotografujete objekt trochu vzdálenější, blesk nemá cenu používat, jediným
výsledkem
jeho
použití
bude
několikanásobně větší spotřeba energie, např. v noci osoby před neosvětlenou budovou; na fotografii budou pouze lidé na černém pozadí, neboť blesk na budovu „nedosáhne“. Pokud bude naopak fotografovaný objekt příliš blízko, bude předmět při použití blesku (bez regulace intenzity záblesku) přesvícený. Chystáte-li se fotografovat např. krajinu za šera, blesk Vám nepomůže. Nejlepším řešením pak je uchytit fotoaparát na stativ nebo jej alespoň položit na něco stabilního (více viz. 3.5 Použití samospouště). V případě, že fotografujete s bleskem někoho (nebo něco) zblízka, použijte regulaci intenzity blesku. Touto funkcí je vybaveno relativně dost fotoaparátů, najdete ji v menu, označení bývá různé, např. +/–.
14
Blesk používejte fotografujete
velmi
opatrně
cokoliv přes sklo
pokud
(akvárium,
exponáty v muzeu, zvířata v zoo atp.). Blesk má tendenci
se
na skle
lesknout,
rozzářit
ho
a snímek může znehodnotit. Pokud přesto musíte fotografovat přes sklo s bleskem, sklo vyčistěte (jde-li to), a tak dlouho hledejte vhodný úhel, až je reflexe minimální. Ideální však je oddělit blesk od fotoaparátu a svítit ze zcela jiného úhlu.
Blesk je vhodné použít i za slunečného dne, a to tehdy, má-li osoba, kterou fotografujeme na portrétní fotografii, slunce za zády. V tomto případě se vytváří ostrý přechod mezi postavou
(ta je ve stínu) a jejím pozadím (to je značně světlé). K takovéto technice je nutné aktivovat doplňkový blesk. Jinak by fotoaparát nepoznal, že fotíte v protisvětle a blesk by se neaktivoval. Tento blesk je vhodné použít prakticky vždy, když je nějaký blízký objekt ve stínu a okolí je více osvětlené.
15
3.3 Použití samospouště Nechcete-li se nechat fotit od cizích lidí, můžete stejně jako u klasických fotoaparátů použít samospoušť. Kde přesně se samospoušť v nabídkách nachází, závisí na typu Vašeho fotoaparátu. Samospoušť
obvykle
mívá
samostatné
tlačítko, nemusíme chodit nějak hluboko do menu.
Česky
se
tato
položka nazývá
Samospoušť, anglicky Self-Timer. Zpravidla nelze nastavit přesnou délku samospouště; obvyklá délka je 10 vteřin. Digitální fotoaparáty dovedou nastavit i jedno až dvou vteřinové expozice, které „z ruky“ neudržíme, i když se o něco opřeme. Tyto expozice jsou vhodné pro noční fotografie. Fotoaparát buď někam postavte, nebo použijte kapesní stativ a exponujte samospouští.
Po nastavení samospouště namiřte fotoaparát na cíl, stiskněte tlačítko spouště do poloviny a bez pouštění je domáčkněte nadoraz. Poté se spěchejte postavit do záběru a čekejte na pořízení snímku. Mnoho
digitálních
fotoaparátů
má
na přední straně (v blízkosti objektivu) světelnou
kontrolku,
která
běh
samospouště signalizuje.
16
3.4 Prohlížení fotografií Snímky, které jste pořídili, si můžete přímo na displeji digitálního fotoaparátu prohlédnout. Nejprve je ale třeba fotoaparát přepnout do režimu prohlížení. Na zadní straně nebo na kolečku funkcí se nachází tlačítko označené zpravidla šipkou v obdélníčku. Když je stisknete, zobrazí se první fotografie. Snímky lze „listovat“ pomocí směrových tlačítek vlevo a vpravo. Jelikož displej není moc velký, lze fotografie zvětšovat, zpravidla použitím páčky zoomu. (Pozn.: Toto nemá vliv na skutečnou velikost fotografie, pouze se zobrazí její detail.)
Pozor: Během prohlížení fotografií nelze fotit. Prohlížení snímků ukončíte zpravidla stiskem spouště nebo hlavního vypínače (tlačítka Power) či pootočením režimu focení na funkčním klečku.
17
3.5 Mazání fotografií Jestliže se Vám některý z pořízených snímků nelíbí, můžete jej vymazat z paměti fotoaparátu, aby tam zbytečně nezabíral místo. Je to, jako byste u klasického fotoaparátu vymazali fotografii z jednoho políčka filmu, abyste na ně mohli fotit znovu.
Mazat fotografie lze při jejich prohlížení. Stačí stisknout tlačítko Menu a směrovými tlačítky vybrat volbu Smazat (nebo Vymazat apod., anglicky Erase). Pokud máme dostatečně velkou kapacitu karty a nedostatek nabitých
akumulátorů,
necháme
mazání až na doma, příp. počkáme, až budeme mít fotografie stažené do počítače.
Pozor: Přístroj se Vás v tuto chvíli může zeptat, zda chcete vymazat právě zobrazený snímek, nebo všechny snímky (druhá volba se obvykle anglicky nazývá All Frames).
18
4. POKROČILÉ FUNKCE Jestliže jste již opanovali základní funkce digitálního fotoaparátu, ale máte pocit, že vzniklé snímky nejsou úplně „ono“, můžete se začít seznamovat s pokročilými funkcemi. Zde popíšeme paradoxně pouze ty jednodušší; paleta funkcí dnešních digitálních fotoaparátů je velmi široká a hlavně mezi jednotlivými modely velmi rozdílná.
4.1 Bodové ostření Režim bodového ostření (v menu fotoaparátů pod názvem Spot) vyhodnocuje velmi malou oblast a je velice praktické v případech, kdy fotoaparát ostří na něco jiného, než chcete. V praxi při fotografování zvěře mezi stromy (máte jistotu, že fotoaparát nebude ostřit na stromy), květ mezi listím, atd. Při použití tohoto ostření spoušť uvedeme nejdříve do první polohy tzv. namáčknutím, která proces ostření tzv. uzamkne, při domáčknutí se realizuje samotná expozice. U snímku vlevo je nastaveno bodové ostření. Fotoaparát při tomto nastavení zaostřil na knihu v pozadí, protože ostřil na prostředek scény.
4.2 Makro Díky tomuto režimu můžete běžným digitálním fotoaparátem pořídit detailní fotografii kapky rosy nebo motýla. Makro (Close-Up) je vhodný
pro
fotografování
malých
předmětů blízko objektivu. Ostří se na střed, čas je zpravidla kratší než 1/50, může být použit blesk.
19
4.3 Poloautomatický režim 4.3.1
Priorita ISO
Digitální fotoaparáty umožňují fotografovi měnit citlivost na světlo, což u klasických fotoaparátů byla vlastnost filmu. V nabídkách bývá tato funkce označována jako ISO. Citlivost je vyjádřena číslem; čím je číslo vyšší, tím vyšší je citlivost fotoaparátu na světlo a tím méně světla je potřeba k pořízení fotografie (ale také k oslnění).
Obvykle jsou nabízeny hodnoty citlivosti 100, 200, 400 a Auto (tj. přístroj určuje citlivost samočinně podle situace). V tomto režimu můžeme nastavit citlivost (ISO) a řadu dalších parametrů – blesk, formát snímku, doostřování snímků, vyvážení bílé, způsob měření expozice atd. Clonu a čas nastaví automatika. Tento režim je dobré používat v situacích, kdy máme málo času – např. momentky, reportáž. Na denním světle používejme nízkou citlivost, v budově a v interiéru při umělém světle s nastavte vysoké citlivosti.
20
4.3.2
Priorita času
Tento režim je na většině přístrojů označován symbolem S (shutter – závěrka) nebo Tv (time value – hodnota času), můžeme v něm měnit libovolné parametry,
expoziční citlivost (ISO) a čas.
Režim priority času použijeme při práci s pohybem ve scéně. Pokud potřebujeme pohyb tzv. „zmrazit“, nastavíme krátký čas (např. 1/500).
V jiných situacích chceme pohyb zdůraznit
a způsobit máznutí objektu ve směru pohybu, použijeme delší čas (např. od 1/15 do několika vteřin). Opačného efektu docílíme středním až delším časem expozice a pohybem fotoaparátu současně s objektem focení (např. autem) při stisku spouště. V tomto případě bude objekt focení zaostřen a okolí máznuté – v pohybu. Při focení v šeru použijeme delší časy, na sluníčku naopak krátké. 4.3.3
Priorita clony
Režim je značen jako A (aperture) nebo Av (aperture value) a umožňuje nám nastavit veškeré parametry na přístroji, včetně expoziční citlivosti (ISO) a clony. Automatika poté dopočítá podle světelných podmínek čas. Když potřebujeme objekt
zvýraznit
(detail,
portrét,
určitý atd.),
použijeme malá clonová čísla, která nám umožňují komponovat snímek s malou hloubkou ostrosti. U krajiny pak používáme velká clonová čísla, která nám umožňují vytvářet záběry s velkou hloubkou ostrosti. Obecně platí, že čím dál je zaostřovaný objekt (kratší ohnisková vzdálenost objektivu), tím větší hloubku ostrosti používáme. Jdeme-li k objektu blíž, hloubka klesá.
21
4.4 Sekvenční snímání Fotoaparát je schopen pořídit např. 3 plnohodnotné snímky za sekundu a takto snímat např. 5 sekund. Tuto funkci lze využít tehdy, pokud potřebujete zachytit jedinečný moment a nestihli byste zmáčknout spoušť. Je vhodný např. pro zachycení lidí, když mluví. Na displeji lze pak jednotlivé snímky prohlédnout, vybrat ten správný a ty zbytečné smazat.
4.5 Kompenzace expozice Při focení pláže, sněhu, večerní či noční krajiny dochází často k tomu, že automatika selže, výsledkem jsou příliš tmavé nebo přesvětlené snímky. Automatika fotoaparátu určuje délku expozice a hodnotu clony dle množství světla, které se od předmětů odráží. Pokud má nějaký či
předmět odrazivost
plocha vysokou (typicky
sníh),
fotoaparát jej stále považuje za běžný
předmět,
jelikož
nerozezná, že se jedná o sníh. Výsledkem
je,
že
sníh
je
na fotografii nepřirozeně tmavý. Díky
funkci
kompenzace
expozice je možné operativně ovlivňovat
aktuální
hodnotu
expozice právě v automatickém režimu. Fotoaparát nastaví expozici, ale Vy ji můžete pomocí kompenzace expozice ještě změnit. V praxi to znamená, že kompenzaci použijete tehdy, chcete-li 22
snímky tmavší či světlejší, než nastavil automat. U zvláště světlých scén (např. pláž u moře) kompenzujeme nahoru – kladně, u nápadně tmavých dolů – do záporných hodnot. Fotoaparáty obvykle nabízejí posouvání po 1/3 kompenzace expozice EV. Je nutné to konkrétně odzkoušet, ale u zasněžených krajin se doporučuje kompenzaci expozice nastavit na +0,7 až +1,3 EV (záleží na denní hodině, apod.). Běžné lze kompenzovat rovnou přes šipky, či jiná tlačítka. Pokud má digitální fotoaparát kompenzaci expozice přístupnou až z menu, je to nepraktické.
4.6 Bracketing V situacích, kdy automatika měří expozici nevyhovujícím způsobem a nemáme dostatek času na experimentování s kompenzací expozice, můžeme využít funkce „bracketingu“. Tento režim provede expozici třikrát – první snímek podle nastavených expozičních hodnot, druhý snímek je posunut o kladnou hodnotu kompenzace expozice EV (jakoby přeexponovaný) a třetí snímek je exponován se zápornou hodnotou kompenzace expozice
EV (jakoby podexponovaný).
Z výsledných třech snímků potom vybereme pro naše potřeby nejvhodnější.
23
