ZČeská zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí Katedra biotechnických úprav krajiny (KBÚK), Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 - Suchdol
ZBZ06E Historie krajinných úprav
ZS 2016-2017
přednáška č. 11 – osnova (14.12.2016) -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FŽP.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
19. století
1. Krajina 19. století industrializace (hutnictví) parní stroj („století páry“) velkoobjemová těžba (těžební revíry s rozptýlenými doly) železnice (zářezy, náspy, tunely, viadukty), parníky
Lesy
kritika města boření hradeb (růst aglomerace) suburbanizace (kovozemědělci), hromadná doprava, urbanizační koridory nový typ urbanizované krajiny (Ostravsko, Pražsko, Brněnsko, Liberecko…) zahradnictví, kulminace a zánik lidové arch. ubývání lesů, nárůst populace, zvyšování poptávky (zejm. palivové dřevo – v r. 1847 90% dřeva v Čechách) → obecný nedostatek dříví v osídlených oblastech uhlířství (výroba dřevěného uhlí) → od 19. stol. nahrazováno kamenným uhlím → éra uhlířství končí ve 30. letech 20. století dehtářství (výrova dehtu suchou destilací dřeva), končí v polovině 19. století draslařství (výroba potaše z popela spáleného dřeva, pro sklářství) → na 1 kg potaše 2 tuny dřeva smolařství (těžba smoly →poškozování porostů, 1 borovice 1-2 kg pryskyřice ročně), dalšími produkty terpentýn a kalafuna → energetická krize → vznik lesního hospodářství princip stejnověkého lesa věkových tříd s monokulturami ze sadby, které se kácí jednorázově tzv. holou sečí v 1. polovině 19. století se masivně provádí těžba na velkých holých sečích s následnou obnovou (bučiny a doubravy nahrazují smrčiny a bory, leckdy z dovezeného osiva) → přerušeno přirozené zmlazování zakládání smrkových monokultur i v nižších polohách (stanovištně nevhodných) vznik semenářských závodů vyhubení velkých šelem (1856 poslední medvěd, 1874 poslední vlk, 1836 poslední divoká kočka, 1882 poslední bobr)
Zemědělství zvýšené nároky na produkci potravin
11/1
intenzifikace výroby (nové nářadí) získávání nových pozemků hnojení (průmyslová i organická) odborné zemědělské školství (od 50. let 19. století) nové nářadí a stroje - ruchadlo bratranců Veverkových - stroje na zvířecí / lidský pohon (mlátičky, řezačky, šrotovníky) - parní stroj (od poloviny 19. století) zemědělské stroje →unifikace a typizace krajiny vznik agrárně-průmyslové soustavy šíření nových plodin (kukuřice, brambory, chmel, cukrová řepa → rušení rybníků, jetel, vojtěška, čekanka) → snížen význam luk zemědělské výrobní oblasti (kukuřičná, řepařská, bramborářská) střídavá zemědělská soustava (čtyřpolní, čtyřhonná) pícniny (jetel) + jař (ječmen) + okopaniny (řepa, brambory) + ozim (pšenice) zvýšení výnosů o polovinu meliorace (povrchové svodnice - úzké, ručně hloubené stružky, systémy sestavené z hatí, široké kanály a příkopy, štěrkové drény) objem meliorací největší v Rakousku
2. Městská zeleň
Cesta k veřejnému parku: 1. Soukromé zahrady a parky veškerá zeleň do poloviny 18. stol., poslední velké soukromé zahrady Klamovka po 1787, Cibulka od 1817, Kinského zahrada od 1827, Gröbovka od 1871
2. Uliční zeleň Nové aleje (1788)
3. Promenády promenády na hradbách, podél hradeb Wimmerovy aleje (baron Jakub Wimmer, 1800-1813)
4. Zpřístupňování soukromých zahrad, parků a obor do konce století většina císařských a šlechtických zahrad (o svátcích, vstupenky) 1804 - Stará královská obora (nejvyšší purkrabí Jan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína 1749-1824)
5. Nově založené soukromé zahrady a parky určené pro veřejnost Růžodol (Rosenthal, Růžové údolí) - Jan Ferdinand Schönfeld Kanálka (kol. 1790) - Josef Emanuel Canal de Malabaila
6. Veřejné sady ze soukromých prostředků
Sady Na novoměstských hradbách (1827-1830)
7. Veřejné sady z veřejných prostředků Chotkovy sady (Volksgarten), 1833 (purkrabí Karel Chotek z Chotkova a Vojnína 1783-1868)
2. polovina 19. století - vznik řady nových veřejných parků zakládány sady na předměstích František Thomayer 1856-1938) ředitel pražských sadů 1884-1894, nejvýznamnější zahradní architekt 19. století
Lokalizace veřejných sadů 19. století: 1. Stávající soukromé parky a zahrady
11/2
Královské, císařské, šlechtické - zpřístupňování, vykupování, darování Klášterní - rušení (sekularizační vlny), prodej Odborné (botanické, univerzitní) - postupně zpřístupněny 2. Hradební okruh před zrušením hradeb promenády, parky na hradbách (Sady Na novoměstských hradbách) po zboření hradeb okružní systém i izolované parky (sady Vrchlického, Čelakovského, Švermovy a park na Karlově)
3. Náměstí stávající náměstí (stromořadí – Václavské náměstí parkové úpravy – Karlovo náměstí) nová parková náměstí na předměstích (Žižkov, Karlín)
4. Městské hřbitovy zrušené hřbitovy uvnitř měst (Josef II.) nové a rozšířené hřbitovy vně měst (Olšany, Malostranský…) 5. Hospodářské plochy ve městě (vinice, sady, štěpnice, louky) v okolí města (usedlosti, statky, pole, louky, vinice) 6. Polohy vázané na terén (vrcholy, svahy, rokliny) 7. Nábřeží a ostrovy Rumiště, střelnice, skladiště, vojenská cvičiště … Zeleň léčeben a sanatorií Lázeňská města
3. Přírodně krajinářský park vznik a vrchol v Anglii 18. století („anglická zahradně krajinářská škola“) dlouhá paralelní existence formálních a přírodně krajinářských zahrad Východiska a inspirační zdroje: politická a společenská situace v Anglii na konci 17. století (mimořádně liberální politické klima, svobodný tisk, 1689 – konstituční monarchie) X absolutismus na kontinentě nepřetvořená příroda symbolem svobody a nezávislosti formální barokní zahrady odsuzovány jako symbol politického utlačování a zvůle Versailles Ludvíka XIV. prototypem absolutistické vlády
reakce a odpor vůči formálním zahradám „francouzského typu“ nový cit pro přírodu – „kult přírody“ nová přírodní estetika, krása v prostotě neporušené přírody
nové duchovní klima (filozofové, spisovatelé a publicisté, básníci, umělci) „Raději bych se díval na strom v celé jeho bujnosti s rozvinutými větvemi než ořezaný a upravený do geometrického tvaru.“ (Joseph Addison, Spectator, 1712) Francis Bacon (1561-1626), anglický vědec, filosof a státník, zakladatel empirismu zastřihávání keřů do geometrických obrazců je pošetilé „znásilňování přírody“ Antony Ashley Cooper hrabě Shaftesbury (1671-1713), anglický filozof a moralista představitel deismu - příroda jako Boží dílo krása tkví v harmonii, ztotožnění krásy a dobra - etická stránka krásy přírody estetizace přírody jako celku
11/3
Joseph Addison (1672-1719), anglický spisovatel a publicista příroda převyšuje umění, umění se má řídit podle přírody Alexander Pope (1688-1744), anglický spisovatel, klasicistní básník Jean-Jacques Rousseau (1712-1778), francouzský osvícenský myslitel a sociální teoretik jeden z vrcholů estetického oceňování přírody myšlenka dobrého a šťastného člověka v nenarušené přírodě návrat k přírodě, k volnosti a rovnosti („Matka příroda“) apoteóza přírodního stavu a přírodního člověka civilizace je zlem „Města jsou stoky, kam se propadá lidstvo“ Nikoli teologie, nikoli zjevení, ale příroda, „Matka Příroda“ Příroda hodnotou v morálně náboženském smyslu
klasické vzdělání - romantický obraz antické Itálie → neopalladianismus vliv architektury, zahrad a parků Číny a Orientu misionáři a cestovatelé, „Čínská móda“ (porcelán, exotické nápoje) ekonomické podmínky - finančně náročná údržba „francouzských zahrad“ zvyšování tlaku na produktivitu zahrad a krajiny, přírodní samoudržovatelné scenérie specifická pastevecká kultivace anglické krajiny od 16. století převládá chov ovcí, potlačena rostlinná výroba, vznik typické bukolické krajiny rozvolnění postlenôtreovské zahrady - stírání hranic zahrada expanduje do krajiny - krajina proniká do zahrady vliv barokně romantického malířství 17. století „Nové zahradní umění … odňalo zřizování zahrad stavitelům a pověřilo tímto úkolem malíře.“ (Johann Prokop Mayer, 1778) Claude Lorrain (1602-1682), Nicolas Poussin (1594-1665) Salvatore Rosa (1615-1673), Jacob Izaaksoon van Ruisdael (1628-1682)
Forma krajinářského parku
různě „odstíněný“ krajinářský park (postupná proměna formy) klasicistní – romantický – naturalistický – sentimentální – eklektický - anglo-čínský smíšený styl klasicismus - park jako idylické místo (literárně Němcové Babička) romantismus - park jako místo s tajemstvím (literárně Máchův Máj)
Zahrada jako ideální příroda záměrně dotvořená, zbásněná příroda, přirozenější než příroda příroda upravená šťastným přispěním umění Harmonie a jednota - sdružení prostředků do nového celku (Übergesamtkunstwerk) Všechno, co je ctnostné, je zároveň esteticky krásné, neboť krása tkví v harmonii. ´ (A. A. C. Shaftesbury)
Stírání hranic - skryté příkopy (ha-ha), průhledy a průseky do krajiny zapojení okolí do kompozice zahrady (terénní, architektonické dominanty) Spojení domu se zahradou - přivedení přírody až k domu Důsledná nepravidelnost a vyloučení symetrie odstranění veškerého formálního uspořádání zahrady, meandrující cestičky linie krásy ve tvaru S Zákon scenérie - vedutová kompozice sbírka krásných scenérií, trojrozměrné krajinářské obrazy, malířsky aranžované veduty propojené vinutými stezkami, střídání a kontrastování scenérií Pohledové osy - vytváření průhledů, panoramatické pohledy, rámování výhledů vizuální propojování, vyhlídkové okruhy
11/4
Zahrada jako ideální prostředí palladiovské architektury - vzkříšení kulturní krajiny Itálie mytologizující přetvoření antické krajiny představivostí 18. století Program zahrady - odkazy na dějiny, zednářství, osvícenství, filozofii (filozofický program), literaturu (literární program), odkazy na mytologii, antiku, politiku 18. st. – sledován určitý program 19. st. – eklektismus (libovolně kombinovány různé styly a nejrůznější scenérie)
Práce s terénem - důsledné modelování terénu, citlivě zapuštěné cestičky Akcentace vody - potoky, vodopády, umělá jezera s měkce zaoblenými, zvlněnými břehy Práce s vegetací - koruny stromů a keřů se již nezastřihují 18. století – domácí a zdomácnělé dřeviny 19. století – exotický rostlinný materiál (botanické, sběratelské zájmy)
solitéry a skupiny stromů (trojice, pětice – lichý počet) linie, triangly, klíny – vizuální efekt 18. století – obvykle jeden druh 19. století – často i směsi různých stromů
rámování, dominanty (barva, tvar, velikost) vytvoření pozadí, uzavření scenérie (jehličnany) 18. století - mírně modelované trávníky 19. století - opět záhony květin, vázy květinové geometrické partery, kobercové záhony pestrých květin, pestře kvetoucí keře (rhododendrony), opět topiary
Drobná architektura - stavbičky všech slohů od antiky přes románský, gotický, renesanční, barokní a empírový důvody estetické i praktické praktické stavby různých forem - stáje, úkryty pro zvěř, myslivny, loděnice, pavilóny pro rybáře Vždyť v každém parku nota bene - musí vše ideální být - a krásný poklop vkusně sklene – i, pardon, sýr, co počal hnít. - A tak vypadá, věřte tomu, - prasečí chlívek jak chrám bohů - a řádná stáj, jak udán tón - tváří se co by Pantheon. (J.W. von Goethe)
čajové pavilóny, letohrádky, přístřešky, lavičky, místa společenských her a života upomínky na osobnosti, ctnosti, symboly osvícenství a romantismu (náhrobky, mauzolea, urny, památníky, pomníky, oltáříky, nápisy na stavbách, stromech, lavičkách, verše - Voltaire, Rousseau, Vergilius, Horatius …) antické chrámky a pavilónky, antické ruiny (Venušin, Svornosti, Vítězství …) obelisky, monumenty mosty a mostky, středověké ruiny, hrady, hrádky, kaple, kláštery (zapojení původních i tvorba umělých zřícenin) ruina - symbol vlasti, symbol minulé slávy národa (nacionalismus) rozpadající se monument národní historie, symbol pomíjivosti, plynutí času tajemné místo, místo setkání s duchy, místo vyprávějící o starých časech
exotické prvky Číny, Japonska či Orientu minarety, turecké mešity, egyptské obelisky, pyramidy a sfingy anglo-čínská zahrada – pavilónky, pagody, můstky a lucerny chýše – preromantické a romantické zahrady Le hameau - sentimentální vesnička, vrchol idealizované bukolické představy další hříčky, stavbičky - jeskynní poustevny, holandské mlýny, rozhledny, labyrinty
Pouze osnova, která předpokládá účast na přednáškách – vysvětlení, doplnění a obrázky Pouze pro užití studentů FŽP ČZU v akademickém roce 2016/2017. Jiří Kupka, 2016 11/5
