České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební Katedra urbanismu a územního plánování, Thákurova 7, 166 29 Praha 6
127UR2B – Urbanismus 2 – ZS 2016-2017 přednáška č. 12 – osnova (05.01.2017) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FSv.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Venkovská krajina
předmětem venkovského urbanismu je i krajina venkova ---------------------------------------------------------
Venkovská krajina a zemědělství pro dějiny kulturní krajiny je stav a vývoj zemědělství nejvýznamnější do konce 18. století je zemědělství rozhodující krajinotvornou činností Zemědělství ovlivňuje… …funkční uspořádání krajiny struktura orné půdy, vinic a sadů, luk a pastvin různé intenzity lesů různé skladby, ladem ležících půd, trvalých travních porostů, rybníků a rybničních soustav (…) Zemědělské krajiny – 21% území (pohledově otevřený charakter krajiny) silně pozměněný typ krajiny, původní vegetace z 90% nahrazena kulturními biotopy (pole, louky, pastviny, sady, vinice, chmelnice, vesnická sídla…), háje, skupiny dřevin, solitéry, liniová zeleň (větrolamy, meze, aleje, kamenice, břehové porosty…), ojediněle drobné „nezemědělské“ plochy (vodní plochy, lomy, hliníky…) scelení polí, meliorace půd, rušení rozptýlené zeleně, často nevhodné stavby (zemědělské závody, inženýrské sítě…) Lesozemědělské krajiny – 52% území (převážně polootevřený charakter) přechodový krajinný typ, střídání lesních a nelesních ploch převážně hospodářské lesy (monokultury jehličnanů), rozptýlená vegetace v krajině
…prostorové uspořádání krajiny způsob a čitelnost vymezení prostorů (lesní lemy, meze, terasy…) formy prostorů, rozměry, otevřenost a uzavřenost, měřítko vazby prostorů – vizuální propojení (bariéry, propojení průhledy)… …krajinnou scénu body a bodové struktury, linie a liniové struktury, plochy a plošné struktury texturní a barevní struktury… …krajinný ráz (charakter krajiny) Proměna a problémy zemědělské krajiny ve 20. století změna měřítka (velkoplošné struktury, odstranění mezí) → eroze (vodní, větrná) tvar a velikost pozemků závislé na mechanizaci (scelování pozemků) meliorace, zazemňování rybníků, odvodňování a zúrodňování rašelinišť, zorňování mokřadů ústup pastevních ploch – rozšiřování ploch orné půdy, nové dominanty v krajině (sila…) Cílem – komplexní požadavky na krajinu (produkce, příroda, rekreace, bydlení, ochrana životního prostředí, zdravotní péče, kvalita vod a jakost pitné vody …) orientace zemědělství na polyfunkčnost vč. údržby krajiny (→ výdělek) široké spektrum zemědělských stylů, důraz na ekologické zemědělství (biologické, integrované), narůstající politický a veřejný respekt „zdravého venkova“ ---------Bonitace půdy ekonomické ocenění zemědělské půdy – základní půdní vlastnosti a agroekologické faktory základní mapovací a oceňovací jednotka – BPEJ (bonitovaná půdně-ekologická jednotka)
12/1
popisuje základní agronomicky významné charakteristiky klimatu, půdy a konfigurace terénu – 5ti místný kód (kombinace základních a relativně stabilních vlastností půdy) např. 7.32.14 1 – klimatický region (0–9; např. 7: mírně teplý, vlhký, s vyššími srážkami až přebytkem váhy v jarním a podzimním období) 2 a 3 – hlavní půdní jednotka / HPJ (01–78, např. 32 - kambizemě modální eubazické až mezobazické na hrubých zvětralinách, propustných, minerálně chudých substrátech, žulách, syenitech, granodioritech, méně ortorulách, středně těžké, lehčí s vyšším obsahem grusu, vláhově příznivější ve vlhčím klimatu 4 – svažitost + expozice ke světovým stranám (0–9, např. 1 – mírný svah 3–7°, všesměrná exp.) 5 – skeletovitost + hloubka půdního profilu (0–9, např. 4 – střední + hluboká až stř.hluboká) nejvyšší cenu vykazuje jediná BPEJ s kódem 3.03.00: teplý, mírně vlhký klimatický region s průměrnou roční teplotou 8 až 9°C, černozemě, úplná rovina se všesměrnou expozicí, půda bezskeletovitá, hluboká
Zemědělská výstavba v krajině (poloha vůči sídlu a vůči krajině) produkce škodlivin (zápach, prach, mikroorganismy…) a doprava (zemědělská technika) → odstup zemědělských staveb od sídla (zřízení zelené bariéry) ochranné pásmo – výpočet z počtu a druhu chovaných zvířat nebo charakteru provozu (sklady) + technologie, převýšení, zeleň, směr větru – OP by nemělo zasahovat obytnou část vesnice
→ vhodné svedení zemědělské (nečisté) dopravy mimo obytnou zónu (→ polní cesty) zemědělské stavby v těžišti dopravních vzdáleností na zemědělskou půdu v polovině 20. století se za optimum považovala vzdálenost 3 km, dnes až dvojnásobek
funkční zemědělské stavby a velká střediska nejsou v každé vesnici malozemědělci by měli mít půdu co nejblíže ---------------------------------------Venkovská krajina a lesní hospodářství
Lesní krajiny – 20% území (pohledově uzavřené prostory) méně pozměněné (až přírodní), lesy zabírají minimálně 70% plochy + menší nelesní enklávy (sídla, zemědělské plochy, vodní plochy, komunikace)
Celkové zvyšování lesnatosti v ČR
koncem 18. století jen 23 % → nyní 34 % → předpoklad (r. 2020) 35-36 %
Podíl lesů a jejich druhové a prostorové uspořádání je spolu s utvářením reliéfu jedním z nejdůležitějších estetických atributů krajiny formujících její charakteristický ráz. lesy – relativně nejpřírodnější skladebná část krajiny → zvyšují rozmanitost krajiny a její přirozenou krásu
estetickou normu ovlivňuje vědomí nutnosti zachování přírody a jejích přirozených hodnot → este ckým se stává to, co je pro přírodu a její procesy přirozené a to, co k její přirozenosti patří; přirozeně působící přírodní partie jsou všeobecně přijímány jako estetické hodnoty → souvisí s prožíváním pocitu sepjetí s přírodou a závislosti na přírodě
lidé jsou obvykle emocionálně spjati s určitým typem lesa (dětství) druhově a prostorově rozmanitý les je lidmi přijímán vstřícněji než monotónní porost promyšlené uplatnění lesa je prostředkem harmonizace krajiny Proměna a problémy lesů od 19. století již v 1. pol. 19. století se masivně provádí těžba na velkých holých sečích s následnou obnovou (monokultury smrku a borovice → leckdy z dovezeného osiva) → přerušeno přirozené zmlazování zakládání smrkových monokultur i v nižších polohách (stanovištně nevhodných) jehličnaté monokultury trpí přírodními kalamitami (sníh, vítr, hmyz) a následky průmyslového znečištění (kůrovcové kalamity, větrné polomy) 70. a 80. léta 20. stol. kulminace škod imisemi nahodilá (kalamitní) těžba tvoří kolem 1/3 ročních těžeb
od 70. let 20. stol. snaha o mechanizaci lesního hospodářství (traktory, automobily, motorové pily, procesory…), preference holosečí (silné prosvětlování porostů), devastace lesních ploch, narušení lesních melioračních systémů, degradace půd
12/2
Cílem podpora ekologické stability a biodiverzity lesů (péče o druhovou skladbu, zlepšování druhové skladby, zvyšování variability porostní struktury, zvyšování odolnosti porostů, péče o genové zdroje lesních dřevin, upřednostňování přirozené obnovy…) lesy mají přírodní hodnotu – ochrana! (významné krajinné prvky, ochranné pásmo) -------------------------------------------------
Venkovská krajina a voda V ČR zabírají vodní objekty 2% povrchu Rybniční krajiny – 2% území (uzavřený až polootevřený charakter) vysoké zastoupení vodních ploch, „velký rybník“, rybniční soustava relativní mělkost, mírné břehy, mozaika lesních a zemědělských ploch, sídel, mokřadů, rákosin, břehových porostů, alejí
vodní prvky vytváří cévní soustavu krajiny obecně jsou v krajině vnímány pozitivně (estetická atraktivita) jejich velikost, tvar, uspořádání, břehové linie a porosty spoluvytváří charakter krajiny projevují se v obraze krajiny – mají senzuální hodnotu → podílí se na utváření celkového působení krajiny na člověka mají přírodní hodnotu – ochrana! (významné krajinné prvky, ochranné pásmo)
velké vodní nádrže v ČR jsou výhradně umělými útvary – z přírodovědného hlediska neznamenají velký přínos (stačí 20 ha) - velké vlny – abraze břehů (silné vlnění neumožňuje existenci vodní a litorální vegetace) X rekreační význam – vodní sporty likvidace větších částí krajiny, výrazná změna krajinného rázu, nové měřítko
menší nádrže – nedochází k likvidaci větší části krajiny – doplnění krajiny o další prvek přínos z přírodovědného hlediska významným prvkem kaskády (soustavy) – 3 a více nádrží nad sebou – nová krajinná kvalita vyššího řádu od konce 18. století počet rybníků klesá (potřeba zemědělské půdy, zintenzivnění obilnářství, pastevectví, pěstování cukrové řepy…): koncem 16. století – 25.000 rybníků celkové výměře kolem 180 000 ha (více než trojnásobek současného stavu)
Problémy 20. století intenzifikace (hnojení přírodními i umělými hnojivy), vápnění, splachy živin z polí, snižování vodního sloupce, přikrmování ryb (zásobníky) – zvyšování rybí osádky eutrofizace rybníků → narušení rovnováhy rybničního ekosystému → potřeba sladit zájmy vlastníků rybníků a ochrany přírody
Pozemkové úpravy
forma krajinného plánování k zabezpečení racionálního využívání a ochrany krajiny Cíle pozemkových úprav: 1) Vytvoření územních (prostorových) předpokladů pro zpřístupnění, racionální využívání a ochranu ZPF – úpravou (směnou) vlastnických vztahů k pozemkům (roztříštěnost vlastnických vztahů – problém v efektivním obhospodařování zemědělské půdy) 2) Ochrana a obnova krajiny a přírodních zdrojů Forma pozemkových úprav: 1) Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) – řešení vlastnických práv k pozemkům (scelují je nebo dělí), návrh protierozních opatření, cestní sítě, opatření k ochraně přírody, zvýšení ekologické stability…v rámci celého katastru 2) Jednoduchá pozemková úprava (JPÚ) KPÚ řeší tzv. společná zařízení: 1) pozemní komunikace a objekty pro zpřístupnění pozemků a) polní cesty b) objekty na cestách (mostky, propustky, příkopy, výhybny, brody…) 2) protierozní opatření na pozemcích
12/3
3)
4)
5)
a) organizační b) biotechnická vodohospodářská a protipovodňová opatření v povodí a) organizační b) biotechnická k odvedení vody do recipientu c) biotechnická k retenci a retardaci vody d) hlavní meliorační zařízení ekostabilizační a) organizační b) lesnická a sadařská výsadba dřevin c) biotechnická asanace svážných území
Některé podrobněji: Polní cesty polní cesty = přístup k pozemkům, lepší dopravní obslužnost a prostupnost krajiny polních cest je nedostatek (→ špatná přístupnost jednotlivých kategorií ZPF, dlouhé pojezdy po poli, špatná přístupnost lesních ostrovů, špatná přístupnost vodních ploch pro údržbu, průjezdy nečisté zemědělské techniky vesnicemi, pojezdy zemědělské techniky po silnicích vyšších tříd…) zásady návrhu cestní sítě: umožnit přístup na pozemky (základní vazba zemědělské středisko – ZPF) umožnit propojení zemědělských podniků/farem mezi sebou a místem odbytu umožnit přístup k vodohospodářským stavbám umožnit přístup k lokalitám těžby nerostů a surovin, skládkám atd. vyloučit/omezit potřebu průjezdů zastavěnou částí obce (obchvat = záhumenní tah) vyloučit/omezit potřebu využívání silnic zvýšit prostupnost krajiny/zemědělského území (turistické trati, cyklotras…) zajistit návaznost na stávající cestní síť (silnice III. třídy, místní komunikace – kolmo) kategorie: hlavní (1 pruhové s výhybnami, šířka 4–5 m, v odůvodněných případech 2 pruhové; šířka 6–7; zpevněné, odvodněné, celoročně sjízdné) vedlejší (1 pruhové; 3,5–4,5 m, nezpevněné, příp. zpevněné, výhybny doporučené) doplňkové (1 pruhové, 3–3,5 m, nezpevněné) liniová zeleň podél polních cest (spolu s doprovody vodotečí 70–75% rozptýlené zeleně) polní cesty plní také protierozní funkci (rovnoběžně s vrstevnicemi) Protierozní opatření (asi polovina plochy orné půdy ohrožena vodní erozí; 7,5% větrnou erozí; 2–3 cm vrstva půdy se vytváří 200–1000 let)
Opatření proti vodní erozi: Organizační návrh vhodného umístění pěstovaných plodin – změny kultur, ochranné zatravnění – trávy tvořící pevný drn – plošné nebo zatravněné vsakovací pásy, zatravněné spádnice a údolnice, zatravněné rozvodnice; ochranné zalesnění – plochy nebo pásy, vyloučení plodin s nízkým protierozním účinkem ze svahů – okopaniny, kukuřice… návrh pásového pěstování plodin – pásové střídání plodin, návrh vegetačních pásů mezi pozemky návrh optimálního tvaru a velikosti pozemku – delší strana po směru vrstevnic Agrotechnická a vegetační půdoochranné obdělávání protierozní orba – orba po vrstevnici protierozní setí kukuřice, protierozní ochrana brambor - výsev do ochranné plodiny nebo do strniště, mulčování – setí do mulče Biotechnická (technická opatření)
12/4
terénní urovnávky – úpravy výmolů a strží, sanace drah soustředěného odtoku příkopy – vsakovací, záchytné, odváděcí průlehy (vsakovací, svodné), terasy, meze ochranné hrázky, protierozní nádrže a poldry protierozní cesty Opatření proti větrné erozi podobné jako proti vodní (organizační a agrotechnická) z biotechnických (technických) dále umělé zábrany a větrolamy Ekologická stabilita Ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK) části krajiny, které jsou tvořeny nebo v nichž převažují ekosystémy s relativně vyšší ekologickou stabilitou (ES) Stupeň ekologické stability (SES) – vyjádření ekologické stability ekosystémů relativní šestistupňovou klasifikací (0-1-2-3-4-5) na základě jejich antropického (lidského) ovlivnění. Rozhodující je stav vegetace. 0 – denaturalizované plochy → 5 – přírodní (přirozené) plochy Koeficient ekologické stability (KES) – poměrové číslo stanovující poměr ploch tzv. stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků ve zkoumaném území ≤0,10 – území s max. narušením přírodních struktur → ≥3,00 – přírodní a přírodě blízká krajina
Kostra ekologické stability (KES) tvořena v současnosti existujícími ekologicky významnými segmenty krajiny (EVSK) vymezena na základě srovnání přírodního (potenciálního) a současného (aktuálního) stavu ekosystémů v krajině rozmístění KES je náhodné, ne vždy optimální (KES není vzájemně propojený systém) Územní systém ekologické stability (ÚSES) vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu skladebné části ÚSES tvoří účelně vybrané EVSK (pro ÚSES nemusí být vybrány všechny segmenty KES) + skladebné prvky navržené (nejsou součástí KES) úrovně ÚSES: lokální (místní) – regionální – nadregionální (součást mezinárodní ekologické sítě EECONET – provinciální, biosférická) skladebné prvky ÚSES: biocentrum umožňuje trvalou/dlouhodobou existenci cílových druhů a společenstev biokoridor propojení biocenter, pohyb, migrace organismů interakční prvek zprostředkování působení ekol. stabilnějších prvků na okolní labilní krajinu principy vymezování ÚSES 1) reprezentativnost (typické ukázky společenstev daného regionu) 2) limitní prostorové parametry (BC plocha, BK délka a šířka) 3) prostorové vztahy (propojení BC) 4) aktuální stav krajiny (přednost EVSK s vyšším stupněm ES) 5) společenské limity a záměry
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Použitá a rozšiřující literatura: KOL. AUTORŮ, Lidé, krajina a zemědělství. Praha: Profi Press, 2006. LÖW, Jiří – MÍCHAL, Igor, Krajinný ráz. Kostelec v. Č.l.: Lesnická práce, 2003. NEMĚC, Jan – POJER, František (eds.), Krajina v České republice. Praha: Consult, 2007. SKLENIČKA, Petr, Pronajatá krajina. Praha: Centrum pro krajinu, 2011. SKLENIČKA, Petr, Základy krajinného plánování. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. SÝKORA, Jaroslav, Územní plánování vesnic a krajiny. Urbanismus 2. Praha: ČVUT, 2006. VÁCHAL, Jan – NĚMEC, Jan – HLADÍK, Jiří (eds.), Pozemkové úpravy v České republice. Praha: Consult, 2011. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Jiří Kupka, 2016 12/5
