Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a ţurnalistiky
Obraz českého předsednictví Evropské unie v zahraničním tisku Image of the Czech EU Presidency in the foreign press
Diplomová práce
Bc. Martina Kvašová
Brno 2010
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto magisterskou práci vypracovala samostatně s pouţitìm pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně,
2
Poděkování Srdečné dìky patřì na tomto mìstě vedoucìmu práce PhDr. Mgr. Zdeňku Havlìčkovi za laskavou pomoc při vypracovávánì textu, trpělivost a jeho kritické připomìnky, které byly důleţité pro kvalitu celé práce. Poděkovánì si zaslouţì také mì spolupracovnìci z Ministerstva spravedlnosti ČR, Úřadu vlády ČR a Ministerstva zahraničnìch věcì ČR, a to předevšìm za poskytnutì cenných materiálů i vlastnìch zkušenostì, bez kterých by tato práce nevznikla. Největšì dìky patřì mé rodině za velkou podporu při studiu.
3
ANOTACE Ve své magisterské diplomové práci se zaměřuji na mediálnì obraz České republiky vytvořený zahraničnìm tiskem během Předsednictvì ČR v Radě EU. Česká republika se ujala řìzenì Evropské unie poprvé ve své historii a této události bylo věnováno mnoho pozornosti v mezinárodnìm mediálnìm prostoru. Tisk svými komentáři a debatami nad kontexty a moţnými dopady českého předsednictvì vytvářel sociálnì konstukci reality a mezinárodnì veřejné mìněnì. Tento pohled se v práci snaţìm analyzovat na výzkumném souboru článků zahraničnìch denìků a agentur. V práci vymezuji také pohled z druhé strany, a to charakterizovánìm komunikačnì strategie české vlády a jejìch nástrojů. Součástì práce je proto i zhodnocenì efektivity této komunikace a porovnánì zamýšlených komunikačnìch priorit a jejich praktických implikacì.
SUMMARY In my thesis I focus on the media image of the Czech Republic created by the foreign press during the Czech Presidency of the Council of the EU. The Czech Republic came to the Presidency for the first time in its history, and in the international media space there was a lot of attention devoted to this situation. The press created both a social construction of reality and influenced international public opinion by reporting on the comments, contexts and debates over the possible impacts of the Czech Presidency. I aim to analyze the view of the press in this paper by analyzing a sample of articles of foreign newspapers and news agencies. This paper also defines the government`s view, namely pointing to the communication strategy of the Czech government and its instruments. Part of this work is to evaluate both the effectiveness of the government`s own communication methods, and a comparison of the communication priorities implemented and their practical implications.
4
KLÍČOVÁ SLOVA Předsednictvì České republiky v Radě EU; Zahraničnì tisk; Mezinárodnì obraz ČR; Mezinárodnì veřejné mìněnì; Politické PR; Komunikačnì priority; Evropská unie; Česká republika; Komunikačnì nástroje
KEY WORDS Czech Presidency of the Council of the EU; Foreign press; International image of
the
Czech
Republic;
International
public
opinion;
Political
PR;
Communication priorities; European Union; Czech Republic; Communication instruments
5
OBSAH 1.
ÚVOD................................................................................................................... 8 1.1. 1.2. 1.3.
2.
Cíl a přínos práce ........................................................................................................... 10 Struktura práce .............................................................................................................. 11 Kontext práce.................................................................................................................. 12
METODOLOGIE PRÁCE................................................................................... 13 2.1. Výzkumné otázky a metodologie ................................................................................... 13 2.2. Výběrový soubor ............................................................................................................ 18 2.3. Směrodatná odchylka..................................................................................................... 20 2.4. Konceptualizace pojmů .................................................................................................. 21 2.4.1. Předsednictví EU ......................................................................................................... 21 2.4.2. Evropský ...................................................................................................................... 22 2.4.3. Obraz ............................................................................................................................ 22 2.4.4. Zahraniční média ........................................................................................................ 22 2.4.4.1. Mediální krajina Velké Británie ................................................................................. 25 2.4.4.2. Mediální krajina Francie............................................................................................. 26 2.4.5. Komunikační strategie a její priority ........................................................................ 27 2.4.6. Stereotypy .................................................................................................................... 27
3.
MEDIÁLNÍ REPREZENTACE ........................................................................... 29 3.1. Význam médií v mezinárodním veřejném prostoru - sociální konstrukce reality a veřejné mínění ........................................................................................................................... 29 3.2. Role médií v politické komunikaci ................................................................................ 33 3.3. Nástroje politického PR ................................................................................................. 37 3.4. Problémy spojené s informováním o evropských tématech ........................................ 38
4. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉ UDÁLOSTI - PŘEDSEDNICTVÍ ČR V RADĚ EU 42 5.
KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE ČESKÉHO 5.1. 5.2. 5.3. 5.4. 5.5. 5.5.1. 5.5.2. 5.5.3. 5.5.4. 5.5.5.
6.
PŘEDSEDNICTVÍ ..................... 44
Institucionální zakotvení ................................................................................................ 45 Komunikační strategie a česká informační politika .................................................... 47 Prioritní oblasti ............................................................................................................... 49 Cíl komunikace a cílová skupina................................................................................... 50 Metoda ............................................................................................................................. 52 Internetový portál předsednictví................................................................................ 52 Tisková spolupráce ...................................................................................................... 54 On-line Evropský chat – „Ptejte se českého předsednictví“ .................................... 57 Týdenní Newsletter ..................................................................................................... 57 Mobilní magazín - „Aktuality CZ PRES v mém mobilu“....................................... 58
ANALYTICKÁ ČÁST ......................................................................................... 59 6.1. 6.2. 6.3. 6.4.
Základní charakteristika výzkumného souboru .......................................................... 59 Interpretace dat .............................................................................................................. 60 Konstrukce vzorku ......................................................................................................... 60 Výzkumná jednotka ....................................................................................................... 61
6
6.5. Výzkumné otázky a hypotézy ........................................................................................ 61 6.5.1. Hlavní výzkumné otázky............................................................................................. 61 6.5.2. Hlavní hypotéza ........................................................................................................... 62 6.5.3. Vedlejší výzkumné otázky a hypotézy ....................................................................... 62 6.6. Interpretace dat .............................................................................................................. 65
7.
ZÁVĚR ............................................................................................................... 97
8.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ.............................. 102
9.
PŘÍLOHY ......................................................................................................... 106 9.1. 9.2. 9.3. 9.4.
10.
Seznam schémat............................................................................................................ 106 Seznam zkratek ............................................................................................................ 106 Seznam zkoumaných článků ....................................................................................... 107 Časový harmonogram komunikačních aktivit CZ PRES ......................................... 117
JMENNÝ A VĚCNÝ REJSTŘÍK ................................................................... 120
7
1.
ÚVOD
Česká republika se v roce 2009 stala poprvé ve své historii předsedajìcì zemì Evropské unie1, a to jako druhý z nově přìchozìch států.2 Tato událost byla ještě před samotným
začátkem
předsednictvì
napjatě
očekávána
jak
domácìmi,
tak
zahraničnìmi médii, která pod drobnohledem sledovala, jak země svou novou roli zvládne. Předsednictvì totiţ kromě přìleţitosti stát v čele Společenstvì dává také jedinečnou přìleţitost ke zviditelněnì problematiky evropské integrace v předsedajìcì zemi a v neposlednì řadě ke zvýšenì prestiţe země v Unii i mimo ni, moţnost i pro tu nejmenšì zemi stanout na půl rok ve světle evropských, a nejen evropských, ramp. Předsednictvì bylo pro Českou republiku výzvou mimořádného rozsahu a významu, a způsob, jakým se tohoto úkolu zhostila, jakou komunikaci ve vztahu k médiìm a tìm i k veřejnosti zvolila, ovlivnila jejì image na dlouhou dobu po skončenì předsednictvì. Jedná se ovšem o kontinuálnì vývoj, coţ je pro mnoho zemì, zejména menšìch států, nepřìliš známá situace, a s nìţ neměla ani Česká republika velké zkušenosti. Média se v tomto cyklu svým zpravodajstvìm do velké mìry podìlela na spoluvytvářenì obrazu předsednictvì ČR v očìch české i zahraničnì veřejnosti a měla nezanedbatelný vliv na celkové hodnocenì jeho úspěchu.3 Pro Českou republiku bylo moţno předsednictvì označit za nejdůleţitějšì událost za dobu jejìho členstvì v této mezinárodnì organizaci a předevšìm za velkou výzvu v kontextu jejìho postavenì i postoje k Sedmadvacìtce. Jestliţe pouţijeme paralelu strategie chovánì4 ČR popsané blìţe v publikaci Česká soda v Evropské 1
Pod pojmem předsednictvì EU se obecně rozumì předsedánì jedné členské země v Radě Evropské unie. Toto předsednictvì se střìdá po šesti měsìcìch, coţ znamená, ţe v kaţdém kalendářnìm roce se o něj dělì dvě země - jedna v prvnì části roku (tj. leden - červen) a druhá země v druhé části (tj. červenec - prosinec). Prvnì předsedajìcì zemì byla v roce 1958 Belgie. Předsednictvì České republiky bylo rozhodnuto ROZHODNUTÍM RADY EU ze dne 1. ledna 2007 o pořadì pro výkon předsednictvì Rady (2007/5/ES, Euratom). Vìce viz kapitola 1.5. 2 Slovinsko se předsednictvì v Radě EU ujalo jako prvnì z desìtky států, které do Evropské unie přistoupily v roce 2004. Evropské unii předsedalo v obdobì od 1.1. - 30.6.2008. 3 Podle materiálů Stálého zastoupenì ČR při EU byly v minulosti státy, které se s poţadavky médiì nedokázaly vyrovnat, kritizovány i za poškozovánì zájmů EU. (Tisková práce během českého předsednictvì 2007 in Kaniok 2008: 105). 4 Obecně lze dle této publikace rozlišit mezi třemi základnìmi strategiemi chovánì ČR v EU, přičemţ všechny přìmo závisejì na mìře politických ambicì ČR. V přìpadě velkých ambicì se nabìzejì čtyři strategie: strategie nepostradatelného specialisty, strategie rebela, strategie vůdce koalice a strategie hledánì mocného patrona. Vìce viz Česká soda v Evropské unii: scénáře strategického chovánì ČR v EU, in Dočkal, et al. (eds.) 2006: 59.
8
unii, je zcela zřejmé, ţe ČR nemá v EU vysoké ambice, a „navzdory relativně specifickým charakteristikám jednotlivých ambicì lze českou ctiţádost v EU označit spìše jako střednì či nìzkou (coţ platì i o výsledné pozici ČR).“5 Tìmto, dalo by se řìci, stigmatem nahlìţenì okolnìch zemì, byla Česká republika náhle v čele evropské organizace, a národnì zájmy či postoje musely jìt nejméně na půl oku stranou, hlavnì bylo prosazenì cìlů předsednictvì. „Předsedajìcì země podobně jako kouč druţstva volì nejvhodnějšì taktiku, způsob přìpravy a uzpůsobuje tak chod EU jedinému cìly. Tìm je v tomto přìpadě nikoli zìskánì vìtězné soutěţnì trofeje, ale prosazenì priorit předsednictvì.“6 Zároveň ale také prosazenì země jako značky, snaha představit ji v novém, pokud moţno co nejpřìznivějšìm světle. Změnit názor na zemi ovšem nenì ani jednoduché, ani to nejde rychle. V situaci, v jaké se Česká republika ocitla, se náhle rázem změnila na „manaţera značky národa“ a jejì hlavnìm úsilìm se stalo, aby správně identifikovala a izolovala stávajìcì pozitivnì vjemy o své zemi a kalkulacì vystupňovala cokoli, co je podporuje při vnějšì komunikaci země, zatìmco opačné faktory zatlačila do pozadì. Země se stala soutěţìcìm o zájem běţného občana po boku milionů fenoménů v médiìch a kaţdé jejì objevenì se ve veřejné doméně neustále a cìleně zesilovala několika jednoduchými, základnìmi srozumitelnými pravdami, jeţ si ve svých prioritách muselo jiţ před začátkem předsednictvì nastolit. Prvnì pololetì roku 2009 se pod vládou České republiky zapsalo do historie EU jako obdobì velmi náročných zkoušek. Oficiálně mělo české předsednictvì začìt aţ 1.ledna 2009, ale drobnohled médiì se na něj zaměřoval jiţ mnohem dřìve. K tomu bylo několik důvodů. Česká republika se vedenì Unie ujìmala ve chvìli, kdy čelila prvnì vlně dopadů finančnì krize. Ve světovém tisku se začaly objevovat prvnì články plny pochybnostì, zda to mladá členská země zvládne. Navìc země, která zatìm nemá zavedenou evropskou měnu euro, a problémy eurozóny jsou jì tak cizì. Vedenì se ujìmala země povaţovaná za euroskeptickou hlavně dìky názorům svého prezidenta, a také země, která váhá s ratifikacì Lisabonské smlouvy. Nešlo přehlédnout, a zahraničnì média také nepřehlìţela, vnitropolitickou situaci. V čele Evropy měl stát premiér, jehoţ strana ve své zemi právě s velkou převahou prohrála
5 6
Dočkal, et al. (eds.) 2006: 59. Dočkal, et al. (eds.) 2006: 193.
9
krajské volby. A tato země přebìrala předsednictvì po Francii v čele s prezidentem Nicolasem Sarkozym, které bylo ze všech stran hodnoceno velmi kladně. Interpretace všech situacì provázejìcìch průběh českého předsednictvì, se v jednotlivých zahraničnìch médiìch lišily z různých důvodů, zapřìčiněných předevšìm sociálně-historickými kontexty a postoji jednotlivých zemì a jejich médiì k České republice, Evropské unii, stejně jako postavenìm jednotlivých států v rámci nì, přestoţe celková pozice země v EU či jejì vnìmánì ostatnìmi partnery, jsou jen velmi těţko postiţitelné subjektivnì faktory. Jakkoli je nutno potřeba odlišit vliv předsednictvì
od
jeho
hodnocenì,
kdy
pozitivně
vnìmané
a
konsenzuálnì
předsednictvì můţe dìky důrazu na dobrý dojem sice vyvolat bezprostřednì pozitivnì mìněnì, z hlediska projednávané legislativy a jejìho posunu však nemusì zanechat ţádné stopy,7 je „hodnocenì“ stejně důleţité jako „vliv“.
1.1. Cíl a přínos práce Téma se týká politické zprostředkovávacì role médiì v průběhu předsednictvì. Cìlem práce je na výzkumných otázkách ukázat, jakým způsobem bylo zahraničnìmi médii vnìmáno české předsednictvì Evropské unie, jaká témata byla v největšì mìře zdůrazňována, a jak zpravodajstvì na tato témata nahlìţela a interpretovala. Jednìm z důvodů pro výběr tohoto tématu je také přesvědčenì, ţe reflexe soudobé globálnì novinářské práce je důleţitá pro porozuměnì fungovánì médiì. Propojenì teoretických mediálnìch studiì a praktické ţurnalistiky tak umoţňuje sledovat za pomoci teoretických konceptů aplikaci (napřìklad způsobu nastolovánì agendy) ţurnalistických pravidel v praxi. Domnìvám se navìc, ţe zkoumaná událost má i své sociologické a psychologické aspekty, které ji činì zajìmavou pro společenskovědnì
výzkum,
jelikoţ
v obecném
chápánì
převládá
názor,
ţe
předsednictvì má socializačnì efekt na občany daného státu, jelikoţ během jeho výkonu docházì ke zvýšenì důrazu na informovánì občanů o evropské integraci.8 V tomto kontextu práce přiblìţì, jaké bylo vnìmánì předsednictvì u evropské veřejnosti či výsledné hodnocenì předsednické země v globálnìm měřìtku. Důleţitost textu 7 8
Kaniok 2008: 108. Kaniok 2008: 104.
10
shledávám i v tom, ţe toto téma nebylo doposud analyzováno ani nijak blìţe zpracováno, a je důleţité ukázat na postoj médiì k pozici České republiky během jejìho předsednictvì, neboť právě média zásadnìm způsobem utvářela globálnì pohled na ni a byla hlavnìmi „opinion makers“ u veřejnosti, přenášela a sdělovala hlavnì informace, ale zároveň je specifickými způsoby formovala.
1.2.
Struktura práce
Diplomová práce je tematicky rozdělena do sedmi základnìch kapitol. Prvnì kapitola uvádì čtenáře do zkoumané problematiky, odůvodňuje výběr tématu, vymezuje cìl a kontext práce a popisuje jejì strukturu. Kapitola druhá je věnována metodologii práce, představuje hlavnì a vedlejšì výzkumné otázky, hypotézu, definuje výběrový soubor, zvolenou metodu i směrodatnou odchylku, jeţ můţe při analýze vzniknout. Dále se věnuje vyuţìvaným zdrojům a v neposlednì řadě definuje základnì pojmy, které tvořì konceptuálnì základ celého textu. V této podkapitole jsou obsaţeny krátké oddìly popisujìcì největšì zkoumané oblasti, mediálnì krajinu Francie a Velké Británie. Kapitola třetì uvádì teoretický přehled otvìrajìcì danou problematiku, věnuje se mediálnì reprezentaci. Ukáţe, jaký je význam médiì v mezinárodnìm veřejném prostoru, jak se podìlejì na sociálnì konstrukci reality a veřejné mìněnì. Charakterizuje také roli médiì v politické komunikaci a nástroje politického PR. Vyjmenováná také problémy, které můţou nastat v informovánì o tématech týkajìcìch se Evropské unie, a největšì překáţky politických orgánů či médiì. Čtvrtá
kapitola
detailněji
charakterizuje
zkoumanou
událost,
tedy
Předsednictvì ČR v Radě EU i obecně instituci předsednictvì. Kapitola pátá ukazuje, jaké komunikačnì nástroje si nastavily a pouţìvaly orgány českého předsednictvì, jaké organizačnì struktury si pro to vytvořily, jaké prioritnì oblasti si vytyčily ke komunikaci a jak tato komunikace byla realizována. Definuje také jejì cìl a cìlovou skupinu, ke které komunikace měla být směřována. Nejdůleţitějšì a zároveň z hlediska vědecké originality nejpřìnosnějšì dìl této diplomové práce představuje šestá kapitola, analytická část. V nì jsou zopakovány
11
výzkumné otázky, znovu stanoven zkoumaný vzorek, a následně je na základě jeho zkoumánì na jednotlivé otázky odpovìdáno. Závěr textu odpovìdá standardnìm poţadavkům kladeným na obdobné práce. Přehledně sumarizuje poznatky, jeţ byly zìskány během zkoumánì v jednotlivých kapitolách, a co je nejdůleţitějšì, zdůvodňuje odpovědi na poloţené výzkumné otázky a hypotézy, eventuálně jejich partikulárnìch teze.
1.3. Kontext práce V roce 2009 jsem pracovala jako tisková mluvčì Ministerstva spravedlnosti ČR pro předsednictvì České republiky v Radě Evropské unie. Součástì mé kaţdodennì práce tak bylo monitorovat, v jakém mnoţstvì, jakém kontextu a o jakých tématech9 nejen domácì, ale také zahraničnì média o českém předsednictvì informovala. Sloţkou mé práce byla také úzká spolupráce s tiskovými oddělenìmi ostatnìch ministerstev, Úřadu vlády, Stálého zastoupenì ČR při Evropské unii a vytvářenì na obecných strategiìch komunikace České republiky směrem k veřejnosti.
9
Vzhledem k charakteru mé profese byla předmětem mého zájmu předevšìm témata týkajìcì se oblasti justice a vnitra.
12
2.
METODOLOGIE PRÁCE
2.1. Výzkumné otázky a metodologie
V souvislosti s výše řečeným si můţeme začìt klást prvnì otázky: Jak bylo vnímáno a prezentováno české předsednictví v zahraničním tisku? Jak byla v této souvislosti zároveň vnímána a prezentována Česká republika? Posovala zahraniční média na základě průběhu a výsledků předsednictví EU i zemi jako takovou? O jakých událostech a osobách zahraniční tisk referoval nejvíce a jaká zde byla agenda petting?10 Jakým způsobem se s postupem českého předsednictví proměňoval jeho obraz v zahraničním tisku? Existují nějaké rozdíly v jeho vnímání, srovnáme-li články, postoje a komentáře jednotlivých médií?
Jak média nakládají se stereotypy?11
Jaká hlavní témata ke komunikaci si v samotném počátku vytyčilo české předsednictví a jak se tato témata objevovala v médiích? Změnila se prezentace médií a tak i celkový pohled médií na Českou republiku před a po předsednictví? Problematika vytyčená v těchto otázkách se prolìná celou pracì. Jelikoţ obecně existuje praktická potřeba výzkumu politické komunikace, záměrem výzkumu můţe být zájem o vědecké poznánì a teoretické vysvětlenì, stejně jako společenskokritický zájem. Všechny tyto tři zájmové okruhy ovlivňujì způsob formulace otázek ve výzkumu.
10
Hypotéza o „agenda setting“ vycházì z předpokladu, ţe důraz a význam, který je ze strany médiì přikládán určitému problému, ovlivňuje způsob, jakým tento problém vnìmá a přijìmá publikum. Média podle konceptu agendy disponujì mechanismy, které majì schopnost určovat, o čem publikum přemýšlì (spìše neţ jak o prezentovaných problémech přemýšlì) a které otázky vnìmá jako nejdůleţitějšì. Srov. McCombs, Shaw 1977. 11 Vymezenì stereotypů viz blìţe na str. 27.
13
V diplomové práci se nicméně zaměřìme na 2 hlavnì výzkumné otázky, jednu konkrétnějšì a jednu obecnějšì. Nejprve budeme sledovat to, jak tištěná média přistupovala k českému předsednictví v Radě Evropské unie. Půjde nám předevšìm, ale rozhodně ne výhradně, o francouzský a britský tisk. Na francouzský tisk se zaměřìm ze dvou důvodů; jednak je to přìmé střìdánì předsednictvì EU mezi Franciì a Českou republikou, a dále na prvnì pohled nejkritičtějšì a nejpochybovačnějšì tón, jaký udávala francouzská média. Francouzský a britský tisk volìme také z jazykových důvodů, protoţe hlavnìmi jazyky EU jsou v době předsednictvì kromě jazyka předsednické země angličtina a francouzština, a všechny dokumenty a materiály týkajìcì se předsednictvì musejì být přìstupné i v těchto mutacìch. Postoj těchto médiì budeme srovnávat s ostatnìmi výběrovými evropskými médii. Našìm cìlem bude v tomto přìpadě určit, zda tisk a státy přistupovaly k českému předsednictvì s předsudky, a jak se tyto předsudky měnily v průběhu doby. Pro doplněnì našeho výzkumu o „vnějšì“ pohled zahrneme do srovnánì ještě tisk dvou světových velmocì, USA a Čìny. Kromě tohoto mezinárodnìho srovnánì se pokusìme zjistit také vývoj obrazu českého předsednictvì, který jednotlivé denìky nabìzely, a to jak během celého jeho trvánì, tak také v době měsìc před jeho začátkem, kdy se tisk začal tématu českého předsednictvì věnovat a vytvářet predikce o jeho vývoji. Bude následovat srovnánì se situacì měsìc po ukončenì předsednictvì, kdy shrnoval klady a zápory a prováděl celkovou evaluaci předsednictvì. Opìraje se o tuto konkrétnějšì otázku se zároveň v práci pokusìme zodpovědět otázku obecnějšì: Jaký vliv mělo české předsednictví na obraz České republiky v mediálním prostoru věnovaném evropské politice? Tato otázka je pro přehlednost celého textu zkoumána na základě čtyř vedlejšìch výzkumných otázek. Cìlem takového zkoumánì je zejména přesněji definovat formu a způsoby informovánì zahraničnìch médiì se zaměřenìm na jejich nástroje a základnì tematické okruhy.
14
Vedlejšì výzkumná otázka č. 1:
Jaké základní tematické priority pro komunikaci si vláda
předsednické
země
vymezila
a
jaké
specializované struktury, jejichž hlavním úkolem bylo
informovat
veřejnost
o
předsednických
záležitostech, vytvořila? Vedlejšì výzkumná otázka č. 2:
S jakými stereotypy zahraniční média přistupovala k informování o předsednických událostech?
Vedlejšì výzkumná otázka č. 3:
Byl
přístup
zahraničních
médií
k českému
předsednictví odlišný před jeho začátkem a po jeho ukončení? Vedlejšì výzkumná otázka č. 4:
Lišil
a vyvíjel
se
přístup
k
předsednictví
u
jednotlivých deníků?
Na základě vymezeného tématu je moţno definovat hlavnì hypotézu této práce: Vláda České republiky vytvořila pro Předsednictví ČR v Radě EU komunikační strategii a specializované struktury, jejichž hlavním úkolem bylo informovat vymezené cílové skupiny o záležitostech předsednictví, přičemž materiál zveřejňovaný médii byl kompatibilní s tímto záměrem a média na jeho základě vytvářela příznivý obraz České republiky v zahraničí.
15
Schéma č. 1: Hlavnì a vedlejšì výzkumné otázky a hlavnì hypotéza diplomové práce
Zdroj: autorka
Analýza mediálnìch obsahů je jednìm z hlavnìch úkolů při výzkumu politické komunikace. Na tom, jaké si odbornìk stanovì úkoly, závisì i to, jakou metodu analýzy pouţije. Z hlediska metodologického lze práci v zásadě rozdělit do dvou hlavnìch částì. Prvnì,
deskriptivně-analytická
část
bude
zaloţená
na
vyhodnocenì
nasbìraných dat. Jako metodologický základ pouţijeme kvalitativní výzkum, a tento výzkum provedeme analýzou dokumentů. Kvalitativnì analýza vyuţìvá metodu indukce.12 Ta začìná pozorovánìm, ve kterém následně pátráme po pravidelnostech a vzorcìch, které existujì v objektivnì realitě. Objevené pravidelnosti se následně popisujì ve formě nových závěrů, které se pak popisujì dalšìm pozorovánìm. My tuto metodu vyuţijeme k obecnému popisu relacì a toho, jak působì na čtenáře. Budeme se tedy snaţit definovat, co se mu snaţì sdělit, a analýzu „komplexnìho komunikátu“ 12
Disman 2002: 76.
16
celé relace. Budeme přitom brát v úvahu co nejvìc znaků, které se dajì v článcìch najìt, a určovat jejich předpokládaný účel a význam. Při vyhodnocovánì a interpretaci pouţijeme také analýzu diskurzu a hermeneutickou obsahovou analýzu. Analýza diskurzu13 vycházì z konverzačnì analýzy, ale věnuje se silněji obsahům konverzace, přìslušným tématům a jejich organizacì. Zvláštnì důraz přitom leţì na konstrukci verzì sociálnìho děnì v různých zprávách a popisech. Analyzujì se interpretativnì postupy pouţité v těchto konstrukcìch. Spojuje analýzu konverzace s analýzou organizovánì a konstrukcì znalostì. Potter a Wetherell (1987)14 vyzdvihujì tři klìčové aspekty charakterizujìcì výzkum pomocì analýzy diskurzu: a) Řeč i text jsou sociálnì praktiky b) Hledáme procesy jednánì, konstrukce a variability c) Zajìmáme se o rétorickou a argumentativnì organizaci jazykových projevů V analýze diskurzu zjišťujeme, jak text a promluvy produkujì určitou pozici subjektu. V datech hledáme explicitnì a implicitnì projevy různých diskurzů. Analýza však nekončì pouze odhalenìm několika různých interpretacì. Usiluje zjistit, jak docházì k tomu, ţe určitá interpretace se povaţuje za legitimnějšì neţ ta druhá. Hermeneutická
obsahová
analýza
vycházì
z literárněvědnì
textové
interpretace, kdy se pomocì subtilnìch interpretačnìch postupů pod povrchem textu odhalujì jeho specifické argumentačnì struktury. Pro tuto metodu je charakteristická vysoká mìra otevřenosti a velmi důkladný rozbor jednotlivých mediálnìch obsahů. Tìmto postupem je moţné analyzovat pouze několik málo textů, zato z mnoha různých aspektů.15 Zahrnutìm potřeby celostnìho pohledu do procesu porozuměnì vzniká hermeneutický kruh. Jednotlivost, jìţ se porozumì z perspektivy celku, nenì pouhou jednotlivostì obecného. Jednotlivosti osvětlujì celek a naopak. V procesu porozuměnì se musì uchopit typy a struktury, které konstituujì celkové souvislosti.
13
Pojem „diskurz“ poukazuje na skutečnost, ţe v tomto typu výzkumu jde o společenské praktiky komunikace. Nezajìmá nás tedy pouze čistý text (jako v konverzačnì analýze), ale ani jeho producent (respondent). Spìše nám jde o „diskurzivnì pole“ komunikačnìch praktik jako společenských aktivit. Viz Hendl 2008: 267. 14 In Hendl 2008: 267. 15 Srov. McCombs, Shaw 1977.
17
2.2. Výběrový soubor V této části práce si musìme stanovit kritéria, podle nichţ lze rozhodnout, které součásti mediovaného obsahu jsou pro dané šetřenì relevantnì. Volba výběrového souboru byla provedena ve čtyřech rovinách. Nejprve bylo nutné rozhodnout, jaká média budeme rozebìrat. Náš výzkum bude zaměřen na největšì světová média, která byla také v internìm systému Ministerstva zahraničnìch věcì ČR předmětem monitorovánì českými zastupitelskými úřady. Primárnìm zdrojem bude databáze Ministerstva zahraničnìch věcì a informačnì databáze Factiva. Při výběru médiì jsme nesměli opomenout, jaké poţadavky klade zadánì na výběr médiì. Protoţe jsme vzhledem k prostředkům, které jsme měli k dispozici, nemohli provést analýzu všech médiì, museli jsme přistoupit k jejich selekci. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o analýzu zahraničnìho zpravodajstvì, které by bylo reprezentativnì pro veškerá média, bylo by moţná se napřìklad rozhodnout, ţe podrobìm šetřenì pouze nejdůleţitějšìch světových zpravodajských agentur, neboť většina médiì často ve svém zpravodajstvì čerpá předevšìm z nich. Zpravodajské agentury
jsou
nervovými
vlákny
–
lépe
řečeno
kanály
–
mezinárodnìho
komunikačnìho systému. Objem informacì přenášených prostřednictvìm těchto kanálů se sniţuje „u kaţdé brány či u kaţdého stavidla, kterým tento proud musì protéci. Objem toku je největšì u zdrojů: v kaţdé zemi se děje vìce událostì hodných zveřejněnì v novinách, neţ mohou masová média těchto zemì rozšìřit.“16 Ale i tak tyto agentury zveřejňujì vìce zpráv, neţ mohou mezinárodnì média převzìt a dále mezinárodně distribuovat. U kaţdé „brány“ proběhne třìděnì a výběr, redukce informacì. V našem přìpadě bylo hledisko výběru zřejmé, a rozhodli jsme se agenturnìch zpráv vyuţìt jen okrajově. Pro potřeby práce nám šlo předevšìm o reflexi právě výběru či redukce informacì u jednotlivých médiì. Vycházeli jsme z toho, ţe existuje určitý konsensus o vlivu, který vzniká na základě výběru hlavnìch zpráv, jeţ provádějì nejdůleţitějšì světové listy.17 A také ţe existujì určitá média, která udávajì mezinárodnì tón udávajìcìch, názorových autorit (opinion leaders). Soustředili jsme se tedy na média britská, francouzská, čìnská, americká, dále na německá, španělská a belgická.
16 17
Kunczik 1995: 240. Viz Davison 1973: 874 in Kunczik 1995
18
Zároveň je také velmi potřebná úvaha o vymezenì co nejmenšìho vzorku médiì, který však přesto umoţňuje dospět k přiměřenému výsledku. Jako reprezentativnì vzorek jsme určili minimálně 5 zpravodajských vzorků z kaţdého měsìce zkoumaného obdobì a minimálně 10 zpravodajských vzorků médiì kaţdé země za celé obdobì. Za druhé je nutné určit, jaké obsahy budeme v těchto médiìch analyzovat. Ty vycházejì z tématu práce, jde tedy o obsahy primárně týkajìcì se českého předsednictvì EU. Analýze podrobìme reprezentativnì vzorek zpravodajských přìspěvků, protoţe nemáme v této práci zájem na rozboru celkového zpravodajstvì. Půjde tedy předevšìm o novinové přìspěvky obsahujìcì politické informace nebo informace, které majì zvláštnì vztah k tématu. Tuto selekci provedeme zcela podle vlastnìho uváţenì, a tedy zcela subjektivně. Za třetì si musìme stanovit, za jaké časové obdobì budeme mediálnì obsahy sledovat. Výzkum bude prováděn v obdobì 8 měsìců. Půjde o šestiměsìčnì obdobì, ve kterém stála Česká republika ve vedenì Evropské unie, měsìc před začátkem a měsìc po ukončenì předsednictvì. Zkoumané obdobì tedy bude prosinec 2008 aţ červenec 2009. A konečně si musìme taky specifikovat mediované obsahové jednotky. Výzkum bude prováděn na sesbìraných dokumentech, novinových článcìch. Pro hledánì odpovědi na druhou obecnou otázku by bylo moţné zvolit samozřejmě také odlišné předměty výzkumu neţ je tisk. Základem práce bylo stanovenì si kritériì, podle nichţ lze rozhodnout, které součásti mediovaného obsahu jsou pro dané šetřenì relevantnì, a byla předevšìm zohledněna proveditelnost takových šetřenì. Novinové články v tištěné či elektronické podobě tak značně usnadnì práci se shromaţďovánìm a přìpravou materiálu pro analýzu. Na takto vymezeném výběrovém souboru budeme zjišťovat výzkumné otázky, které jsme si v úvodu práce poloţili.
19
2.3. Směrodatná odchylka V této části práce se zmìnìme o zkreslenì, které mohlo náš výzkum poznamenat. Bohuţel nemůţeme pracovat s tzv. směrodatnou chybou, neboť ta se vztahuje jen na „zkreslenì vyvolané rozdìly mezi vzorkem a populacì.“18 Nevztahuje se ale na jiné typy zkreslenì vyvolané jinými typy redukce a transformace informacì. Můţeme se tedy jen logicky dohadovat, jak mohlo v našem výzkumu vzniknout zkreslenì vzhledem k velikosti vzorku reportáţì, který jsme zkoumali. Vzhledem k cizojazyčnosti zkoumaných textů a jejich nutnému překladu je zde nutno uvést, ţe můţe docházet k menšìm odchylkám od jejich původnìho vyzněnì. Ve francouzštině, angličtině i ostatnìch jazycìch existuje mnoho nuancì toho, co povaţovat a nepovaţovat za přìznakové a slangové a podobné srovnánì vyţaduje mnohem většì cit pro jazyk, který podle našeho názoru zvládne jen člověk, který těmito jazyky mluvì na úrovni mateřského jazyka. Z formálnìch důvodů proto ani nebudeme vzájemně porovnávat vybrané zprávy z jazykového hlediska. Podstatnějšì problém by totiţ mohl vzniknout napřìklad při překladu reportáţì do češtiny a obhajobě volby a srovnánì jednotlivých výrazů. Samotným překladem podle nás mnoho výrazů jednoduše nevynikne a výzkum na bázi srovnávánì by nebyl průkazný. Podobné podrobné srovnánì jednotlivých reportáţì bychom tedy mohli provést pouze pro českou oblast a výzkum by tak nebyl kompletnì, protoţe jeho cìlem je právě celková ukázka různých sfér zahraničnìho tisku.
18
Disman 2002: 103.
20
2.4. Konceptualizace pojmů 2.4.1. Předsednictví EU
Prvnì pojem, který je nutno vymezit, je české předsednictvì Evropské unie, tedy jeden z pojmů, který se bude objevovat v celé této práci velmi často a jehoţ obsah je pro výzkum samotný naprosto zásadnì. Pro účely této diplomové práce bude české předsednictví EU, přìp. pouze předsednictví či CZ PRES chápáno jako předsednictvì České republiky v Radě Evropské unie.19 Aby bylo naprosto jasné, co tento výraz znamená a jaký je hlavnì praktický profil předsednické země, nabìzìme obecnou charakteristiku, jelikoţ se domnìváme, ţe je důleţitá i pro dalšì povahu práce. Jedná se tedy o šestiměsìčnì předsednictvì, během kterého země pořádá formálnì a neformálnì setkánì na ministerských a jiných oficiálnìch úrovnìch, vytvářì agendu pro všechna zasedánì Rady EU; plnì úlohu předsedy všech takových setkánì a zasedánì vedených na všech úrovnìch v hierarchii Rady;20 je hostitelem summitů EU v předsednické zemi a zároveň zde zajišťuje neformálnì setkánì pro jednotlivé ministry; vystupuje jako mluvčì Rady uvnitř i navenek Evropské unie, reprezentuje EU v mezinárodnìch organizacìch a během setkánì se zeměmi, které nejsou jejìmi členy; je hlavnìm kontaktnìm bodem pro Komisi EU; vede společnou zahraničnì a bezpečnostnì politiku v úzké spolupráci s Nejvyššìm zastoupenìm;21 garantuje, ţe jsou splněny všechny legislativnì povinnosti; organizuje a vede všechna setkánì ministerských a premiérských úrovnìch ve Výboru stálých zástupců,22 kde předsednická země pomáhá dosahovat všeobecné shody; na splněnì všech těchto povinnostì předsednická země úzce spolupracuje s Komisì.23
Komise v ideálnìm přìpadě během všech úkolů pro
předsednickou zemi představuje spojence a asistenta.24 „Předsedajìcì země je vnějšì reprezentant EU, a je také vnitřnìm zástupcem jiných institucì EU, vede Radu, a je
19
Úkoly a charakteristika Rady EU jsou vymezeny ve Smlouvě o ES. Je zodpovědná předevšìm za proces přijìmánì sekundárnì legislativy a ve výjimečných přìpadech také dalšì formy rozhodnutì. 20 Podle údajů Stálého zastoupenì České republiky při Evropské unii šlo v této hierarchii o 254 pracovnìch skupin. 21 Z oficiálnìho názvu The High Representative. 22 Z oficiálnìho názvu the Permanent Representatives Commitee (COREPER), coţ je instituce, která předjednává zákony a obrušuje „třecì“ plochy. 23 Srov. Cahlìk, et al. 2008: 58. 24 Srov. Dočkal, et al. (eds.) 2006: 188.
21
předevšìm prostřednìkem vyjednávajìcìm shodu a také lìdrem, který vytvářì prioritnì agendu EU.“25
2.4.2. Evropský
Dále je nutno pevně vymezit pojem evropský, který budu v práci pouţìvat předevšìm ve spojenì s médii. Pojem evropský zde bude pevně spojen s EU, jako nadnárodnìm politickým celkem sdruţujìcìm evropské státy, jednou z „rovin vládnutì“, jehoţ je od 1. května 2004 Česká republika plnohodnotnou součástì. Zároveň bude brána na zřetel neoddělitelná multikulturalismus spojený s Evropskou uniì. Z tohoto důvodu nebude EU povaţovaná za koherentnì entitu. Naopak, ve všech přìpadech, v nichţ to bude moţné, bude upozorněno na vnitřnì divergence.26
2.4.3. Obraz
Pojem obraz je velmi široký, a z toho vycházì také jeho chápánì v této práci. Obecně se dá řìci, ţe k němu budu v práci přistupovat jako k souhrnu nejdůleţitějšìch a nejzjevnějšìch pohledů, které obraz dohromady vytvářejì.
2.4.4. Zahraniční média
Následně je zapotřebì upřesnit pojetì cìlových zahraničnìch médiì, která jsou v diplomové práci analyzována a zároveň zčásti následně také vzájemně komparována. Aby byla splněna podmìnka vzájemné srovnatelnosti jednotlivých států z hlediska přìstupu jejich reprezentativnìch médiì, byly země vybìrány na základě dvou základnìch kritériì. Prvnìm z nich bylo nejsilnějšìho postavenì zemì v rámci Evropské unie, důleţitá byla ale zároveň i mìra přesahu EU u reprezentativnìch médiì z těchto států. Ve spojenì těchto dvou aspektů pak byla 25
„The presiding country is thus an external representative of the EU, embodies in fact the famous Mr.Who and is hte internal representative vis-á-vis other institutions of the EU, manages the Council, and is most of all the mediator brokering consensus and the leader who set sup the EU agenda´s priorities.“ (Cahlìk, et al. 2008: 59). 26 Vìce např. Dočkal et al. (eds.) 2006.
22
média vybìrána na základě největšì pravděpodobného dosahu coby „opinion makera“. Druhým hlavnìm kritériem byla geografická poloha zemì. Do práce byly zahrnuty státy leţìcì v Evropské unii coby nejbliţšì a četnostì výskytu zpráv v jejich médiìch i největšì reprezentanti. Pro pohled zvenku EU byli vybráni dva zástupci největšìch světových velmocì. Tato volba byla provedena proto, ţe se domnìváme, ţe takto má práce moţnost, přestoţe jistě ne zcela úplnou, podat reprezentativnì pohled zahraničnìho tisku v době globalizace, projevujìcì se „zintenzivněnìm celosvětových sociálnìch vztahů, které spojujì vzdálené lokality takovým způsobem, ţe mìstnì události jsou formovány událostmi dějìcìmi se mnoho mil daleko a naopak.“27 Musìme také brát v úvahu to, ţe se zahraničnì média lišì nejen k postoji k České republice, ale také v přìstupu k Evropské unii, jiţ ČR zastupovala. Dajì-li se tyto přìstupy nějak zobecnit a rozdělit, můţeme kupřìkladu pouţìt charakteristiku nabìzenou zpravodajem evropských záleţitostì Paulem Taylorem z agentury Reuters. Ten se tyto přìstupy pokusil rozdělit na konferenci „Evropa jako téma komunikace“, kterou uspořádal Odbor informovánì o evropských záleţitostech Úřadu vlády ČR 10. května 2006 a která byla věnována z velké části právě přìstupům médiì k Evropské unii, do pěti kategoriì. Podle Taylora existujì nacionalistická média zobrazujìcì EU jako nekonečnou bitvu mezi vlastnì heroickou zemì a „cizincem Honzou“, který se snaţì prosadit svou vůli. Takový přìstup popisuje v zemi, jejìţ média jsou jednìm z hlavnìch objektů zkoumánì této práce, Velké Británie, ale i v mnoha dalšìch jiných zemìch EU. Dalšì skupinou jsou podle něj ti, kteřì vidì EU jako „ďáblovo impérium“. Zobrazujì EU jako zkorumpovanou, byrokratickou a nedemokratickou. Lidé v nich typicky hledajì skandály či přìklady zneuţìvánì regulacì jako je tomu aţ u mytické rovné daně na banány. Takové přìklady můţeme vidět ve Velké Británii, Holandsku, Německu a Rakousku. Pak existujì „pravověrná média“. Lidé v nich pevně věřì, ţe čìm vìce bude evropské integrace, tìm lépe. Povaţujì ty, kdo zpochybňujì stále bliţšì Unii či práci Evropské komise či „metody společné práce“ jako jediný způsob zvládánì všech otázek, za kacìře. Tyto názory jsou k viděnì napřìklad v belgickém tisku.
27
Giddens 2003: 62.
23
Čtvrtá skupina, a moţná největšì, se vůbec o EU nezajìmá a většinou ji ignoruje. Taylor do této kategorie řadì televize, protoţe je velmi těţké udělat „sexy“ program ohledně EU28. „Muţi v černých oblecìch jak si potřásajì rukama na tiskových konferencìch, prostě nejsou dosti zajìmavì. Zprávy se přenášejì z Bruselu, ale jejich dopady se promìtajì v členských státech. Jak se to dá, byť technicky, svést dohromady? Je těţkých úkolem snoubit obrázek pasoucìch se krav na francouzských polìch či polskou továrnu znečišťujìcì ţivotnì prostředì s rozhodujìcìm procesem v Bruselu.“29 Nakonec existuje to, co Taylor nazývá „business press“ přìstupem, který nepovaţuje EU ani za Sovětský svaz, ani za Jeruzalém, nýbrţ za velmi důleţitou instituci. Lidé z byznysu si uvědomujì, ţe Brusel má mnohem většì vliv na firmy a na způsob jejich řìzenì, neţ majì národnì vlády. Tato média pìšì o EU z většì části praktickým, faktickým a obchodně orientovaným způsobem.
A sem Taylor řadì
Reuters. Od masových médiì citovaných v této práci se vzhledem k tomu, ţe jsou pokládána za takzvaná serióznì, očekává, ţe přinášejì vyváţené objektivnì zpravodajstvì odpovìdajìcì demokratickým hodnotám, tedy takové, které se nemusì shodovat s ekonomickými či politickými cìli novinářů ani vlastnìků médiì. Jelikoţ budou textu dominovat britská a francouzská média, v podkapitolách nìţe nabìzìm jejich bliţšì charakteristiky. V této souvislosti je nutno upřesnit, ţe vzhledem k charakteru práce se budeme věnovat pouze charakteristice médiì z hlediska tištěných periodik, audiovizuálnì média tedy v textu vypouštìme úplně nebo zmiňujeme okrajově.
28
Z vlastnì zkušenosti musìm v tomto ohledu plně souhlasit. Jako mluvčì po předsednictvì bylo velmi těţké, někdy téměř nemoţné vymyslet a ukázat téma pro televize natolik zajìmavé, aby se dostala do jakéhokoli vysìlánì. Musela být pro to vyvinta pětkrát většì energie neţ u psaného tisku, zároveň platilo, ţe úspěch odvysìlánì evropského tématu v televizi vynahradilo v očìch politiků pět novinových článků. 29 Evropa jako téma komunikace: Závěry z konference 2006: 45.
24
2.4.4.1.
Mediálnì krajina Velké Británie
Mediálnì oblast Velké Británie je velká, komplexnì a vyspělá, často označovaná za druhou nejglobálnějšì po tisku USA. Tento stav mimo jiné vyplývá z uţìvánì angličtiny jako primárnìho jazyka produkce a obsahu. Přestoţe ţádný z hlavnìho světových mediálnìch konglomerátů nenì umìstěný ve Velké Británii, velký počet mediálnìch organizacì, zejména Reuters a BBC, si vydobyly právo na význačné mezinárodnì postavenì. Londýn je hlavnìm centrem komunikace a mnoho zpravodajských a obrazových agentur, přispìvajìcìch do médiì po celém světě, je umìstěno právě zde. Patřì k nim světová centrála právě agentury Reuters nebo sìdla počtu mezinárodnìch agentur, včetně AFX, APTN a Getty Images. Mediálnì sektor je ve Velké Británii relativně otevřený, s aktivnì účastì mnoha zemì v téměř všech aspektech – novinách, televizi, časopisech, rádiu, filmu, knihách, reklamě a public relations. Britské mediálnì organizace zároveň majì účast v mnoha částech světa. Aktivity Velké Británie také viditelně ovlivňujì úkony světových konglomerátů, jako např. News Corp., Bertelsmann a Time Warner. Hlavnì zájmová politika a snaha médiì vyvìjená od osmdesátých let byla ochránit a rozvìjet pozici Velké Británie jako viditelného světového hráče v mediálnì produkci. To znamenalo přijmout vzrůstajìcì komercializaci a konglomeraci, liberalizaci a deregulaci, oligopoly a monopoly, a také to, ţe největšì média nejsou čistě národnìmi, ale globálnì a jsou vedena zájmy trhu.30 Z čistě národnìho hlediska je hlavnìm rysem britských médiì to, ţe dominantnì národnì tisk, majìcì rozhodujìcì vliv, je koncentrován v Londýně. Mezi hlavnì tituly patřì The Guardian, The Times, Daily Mirror, Daily Express, News of the World. Přetrvávajìcì trend poslednìch čtyřiceti let je nicméně fakt, ţe prodej dennìho tisku se nepřetrţitě sniţuje.31 Oproti tomu sektor časopisů se neustále rozrůstá. Britský tisk můţeme obecně rozdělit do třì sektorů: sektoru „kvality“, „střednìho trhu“ a „bulváru“.32 Po vìce neţ dvacet let všechny noviny v poslednìch dvou kategoriìch měnily svou velikost. Stalo se tak u těch „méně kvalitnìch“ titulů, které přešly z velkých formátů buď na tzv. „kompaktnì“ (např. The Independent, The Times), nebo berlìnskou (The Guardian) velikost. Tyto změny vyvolaly mnoho debat 30
Terzis 2007: 53. Terzis 2007: 44. 32 In Terzis 2007: 44, „quality“, „middle market“ and „red-top tabloid“. 31
25
o tom, jestli národnì tisk v honbě za popularitou opouštì „serióznì“ ţurnalistiku. Rozšìřeným a hlasitým znepokojenìm o kvalitě médiì hlasitě doprovázelo také snahy vlád labouristů, které se od konce devadesátých let postupně pokoušely redukovat rozdìl mezi kulturou a obchodem, coţ vedlo k přijetì myšlenky „kreativnìch průmyslů.“33 Britská média se řadì mezi důleţitou světovou entitu, která je stejně všechno podléhá vývoji techniky. Mladšì publikum se obracì od „velkých“ médiì a začìná preferovat sluţby digitálnìch médiì. Tìm pádem se napřìklad budoucnost média veřejné sluţby, jakým je třeba BBC, stává diskutabilnì a je obklopena velkými pochybnostmi. Ruku v ruce s touto pochybnostì je i tady velmi často skloňována otázka kvality a role ţurnalistiky.
2.4.4.2.
Mediálnì krajina Francie
Mediálnì oblast ve Francii se vyznačuje neprecedentnì koncentracì a průnikem zahraničnìch společnostì na trh. Můţeme zde najìt také jednu z nejvyššìch čtenostì časopisům světě. Oproti tomu stejně jako britské noviny i ty francouzské zaţìvajì opakujìcì se propady souvisejìcì částečně také s rozmachem titulů poskytovaných na trhu zdarma. Mezi nejčtenějšì denìky podle Světové novinové asociace34 patřì Ouest France, středolevicový Le Monde, L´Equipe, Le Parisien, konzervativnì Le Figaro. V souvislosti s rozsáhlou intelektuálnì a osvìcenskou tradicì nalezneme ve Francii široký záběr periodik zaměřených na různé ideje a reflexi světa. Periodiky určené široké veřejnosti jsou Le Monde Diplomatique, Etudes a Passages. Pokud jde o třetì větev tisku, ve srovnánì s britskými tituly se dá francouzský bulvár (la presse indiscréte) nazvat relativně mìrným. Francie je domovskou zemì jedné ze třech největšìch zpravodajských a také několika z nejlepšìch fotoagentur. The Agence France Presse (AFP), národnì zpravodajská agentura, je jedna z největšìch zpravodajských agentur na světě (spolu s Associated Press a Reuters). Jejìmi zákaznìky je kolem 2000 masových médiì. 33 34
„creative industry“ in Terzis 2007: 44. World associaion of Newspapers, údaje z roku 2005.
26
2.4.5. Komunikační strategie a její priority
Krátce je vhodné se v této kapitole věnovat také dalšìmu z předmětů výzkumu této práce, kterému se blìţe věnuji v teoretické části. Jsou jimi komunikační strategie a její priority. Strategie je v této práci chápána jako plán činnosti, který za pomocì určitých stanovených nástrojů směřuje ke splněnì předem vymezených cìlů. V nejobecnějšì rovině je tento pojem definován jako propracovaný metodický plán aktivit.35 Oproti této vìceméně jasné definici strategie jsme si vědomi, ţe pojem komunikace je mnohem širšì a zahrnuje mnohem širšì sféru neţ je záběr této práce. Obecně lze řìci, ţe do takového procesu komunikace je zapojen zdroj, sdělenì a přìjemce, jako sociálnì aktivita, kterou iniciuje podavatel.36 V souvislosti s tématem je moţné strategii komunikace pojmout jako cìlené snaţenì za účelem kvalitativnìho zlepšenì sdělovánì. V tomto přìpadě je takové snaţenì vztaţeno na komunikaci v rámci evropských záleţitostì. Tato komunikace v má mnoho forem, jak dále rozebìrám v kapitole 5, a ne všechny tyto formy se týkajì pouze mediálnì komunikace; všechny popsané formy nicméně majì za úkol se vzájemně podporovat a ve výsledku působit na veřejné mìněnì ve vzájemné synergii. Priority budou v práci vnìmány a prezentovány jako oblasti, které jsou dominantnì, jasně předem nastolené, a v rámci komunikace majìcì jednoznačné prvenstvì.
2.4.6. Stereotypy
Poslednìm, ale neopomenutelným termìnem, kterým je nutno se v úvodu této práce alespoň ve stručnosti zabývat, je pojem mediální stereotypy. Tento koncept se sice nevyskytuje přìmo v názvu diplomové práce, ale objevuje se ve stanovených výzkumných otázkách, či v jejich jednotlivých podotázkách, a jako jakýsi základnì předpoklad se podvědomě prolìná i celým zkoumánìm. Pouţìvám zde výraz
35 36
Viz např. http://wordnet.princeton.edu. Srov. McQuail 1999: 72.
27
stereotyp jako kognitivnì sloţku předsudku.37 Stereotypy tedy budou chápány jako prostředky porozuměnì sociálnìmu světu, implicitnì teorie sdìlené skupinou, jeţ při vnìmánì světa znamenajì “percepčnì filtr” (co nechceme, nevidìme). Stereotyp je obecně povaţován za termìn velmi komplexnì a obecný a pokusy o jeho vymezenì či definici se objevujì hned v několika mediálnìch teoriìch. V této souvislosti je stereotypy nutné začlenit do konceptu, ze kterého budu vycházet. Tìm je teorie Maxwell E. McCombse a Donalda L. Shawa o Agendě – Setting.38 Jejich koncept agendy setting zahrnuje kromě stereotypizace také koncept udělenì statu a image – making.39 Tyto koncepty budou pro tuto práci důleţité z toho důvodu, ţe napřìklad koncept udělenì statu (status conferral) popisuje schopnost médiì ovlivnit významnost předmětu v očìch veřejnosti. Koncept image – making v sobě zahrnuje manipulaci s nápadnostì jak objektu, tak atributů. Koncept stereotypizace se soustřeďuje na významnost atributů. Všechny tyto aspekty jsou předměty zkoumánì v této práci.
37
Přičemţ předsudek je chápán jako zvláštnì druh postoje, který můţe být negativnì i pozitivnì; cìtěnì, přìjemné nebo nepřìjemné, vůči osobě nebo věci, apriornì nebo nezaloţené na aktuálnì zkušenosti; emočně silně akcentovaný postoj, které jsou velmi odolné vůči změnám. 38 McCombs a Shaw vydali v roce 1972 studii zabývajìcì se agenda – setting, a zvláště přenosem informacì. Svůj výzkum provedli v prezidentských volbách roku 1968 a demonstrovali v něm důleţitost médiì jako vysìlače politických informacì. 39 Viz např. McCombs, M., Shaw, D.: The Agenda-Setting Function of the Press. in: The Emergence of American Political Issues. Columbia Univ. Press.1977. str. 72 -82.
28
3.
MEDIÁLNÍ REPREZENTACE
3.1. Význam médií v mezinárodním veřejném prostoru - sociální konstrukce reality a veřejné mínění Média se v běhu doby stala důleţitými „agenty“ vytvářejìcìmi skrze veřejný diskurz postoje lidì. Mediálnì diskurzy toho dosáhly, protoţe legitimizujì či nelegitimizujì určité hierarchie pozic a drţitele těchto pozic.40 Objektivizujì sociálnì řád tìm, ţe předkládajì sociálnì normy a hodnoty, o něţ se společnost opìrá, reprodukujì stereotypnì chovánì. Realita je tak „spìše „přivedena k ţivotu“, produkována v procesu komunikace – prostřednictvìm „konstrukce, pochopenì a upotřebenì symbolických forem“41. Zároveň věřìme, ţe komunikace i jejì technologické nástroje posilujì sociálnì integraci našì komunity, ţe komunikace je jednìm z nástrojů řešenì konfliktů, ale také sociálnìch problémů a prohlubovánì sociálnì integrace.42 Volek (2002)43 k tomu řìká, ţe „obecný sociálnì imperativ zni: čìm vyššì je intenzita komunikace, tìm lépe.“ Obrátìme-li tento sociálnì imperativ směrem ke komunikaci mediálnì, tato stále nezadrţitelně vyššì intenzita mediálnì komunikace v prostoru, v němţ ţijeme, nás uzavìrá do uzavřené bubliny, z nìţ se jen těţko vymaňujeme a také nelehce selektujeme, do jaké mìry jde o naše vlastnì vnìmánì světa a do jaké mìry je toto vnìmánì světa podstrčené. Média totiţ jednoduše definujì svět tak, abychom „ztratili moţnosti si jejich referáty o světě „mimolidských“ rozměrů ověřit jinak, neţ zase jen tak, ţe se s důvěrou obrátìme na média.“44 Hovořìme – li o rozvinutém procesu medializace, máme potom na mysli právě tento začarovaný kruh: mediálně nezprostředkované poznánì sice existuje, ale ve světě „vykolìkovaném“ dosahem médiì jej nelze zúročit, a naopak mediálně zprostředkované poznánì nelze tìm prvnìm prověřit. Ne všechny informace a poznatky, ale všechny opravdu důleţité, vlivné a zhodnotitelné informace a poznatky se nikdy netýkajì lokálnìho, komunitnìho či kontextového, ale naopak globálnìho, institucionálnìho a univerzálnìho. 40
Srov. Louw 2005: 25. Carey in Štětka 2007: 68. 42 Srov. Štětka et al. (eds.) 2002: 16. 43 In Štětka et al. (eds.) 2002. 44 McCombs, Shaw 1977: 71. 41
29
Podobný názor na mediálnì skutečnost rozvinuli i Berger a Luckmann45 ve své teorii sociálnì konstrukce reality, kde jsou média jednou z institucì, která se podìlì na uchopenì kaţdodennì reality. Naše věděnì o světě je dle nich jen omezeným výsekem toho, „co je nám v dosahu, co je nám viditelné“. Castells46 nacházì v nové „kultuře sìtì“, virtuálnì kultuře, pohybujìcìho se optickou
rychlostì,
„ducha
nového
informačně-technologického
paradigmatu,
determinujìcìho současné sociálnì procesy. Je jìm „reálná virtualita“, kterou Cassels povaţuje za „systém, ve kterém je realita sama (tj. lidská materiálnì a symbolická existence) zcela pohlcena ve virtuálnìm prostředì image, ve světě iluzì, které nejsou jen pouhými výjevy na obrazovce, skrze něţ je komunikována zkušenost, ale samy se stávajì zkušenostì.47 Imperativ přizpůsobit se logice virtuálnìch komunikačnìch toků rozhodně nenì omezen jen na politiky, ale vztahuje se v zásadě na všechny, kteřì se chtějì v takto determinovaném prostou sociálně uplatnit. Walter Lipmann viděl veřejné mìněnì (public opinion)48 jako „výsledek záměrného nesmělého uměnì přesvědčovánì.“49 Pro Lipmanna názor, ţe veřejné mìněnì vycházì spontánně z demokracie, je chybné. Vzniká výsledkem toho, ţe lìdři pěstujì symboly a stereotypy, vytvořené k tomu, aby organizovaly a vedly „řadu a zástup („rank and file“).“50 V tomto vymezenì definice veřejného mìněnì tedy nejde jen o mìněnì jako takové, ale i o prostor, v němţ je realizováno. V tomto smyslu je veřejné mìněnì formováno v tom, co německý sociolog Jurgen Habermas nazval veřejnou sférou („the public sphere“). Tìmto výrazem byla mìněna oblast našeho společenského ţivota, kde se občané chovajì jako veřejné osoby (public body), která nemajì ţádná omezenì – majì garanci svobody shromaţďovánì a sdruţovánì a svoboda vyjádřit a zveřejnit svůj názor.
45
Berger, Luckmann 1999: 49. In Štětka 2007. 47 Castells in Štětka 2007: 126. 48 Lipmann in Louw 2005: 22. 49 The outcome of the deliberate self-conscious art of persuasion (Lipmann in Louw 2005: 22). 50 Lipmann in Louw 2005: 22. 46
30
Mezinárodnì veřejné mìněnì zìskává v mezinárodnìch událostech, jakými jsou napřìklad v této práci rozebìrané předsednictvì v Radě EU, na významu. Podle Davisona51 je třeba splnit tři předpoklady k tomu, aby vzniklo světové veřejné mìněnì, které by v politickém ţivotě bylo významné: Lidé v různých zemìch musì věnovat svou pozornost dané otázce, Musì být vytvořeny dostatečné prostředky k interakci tak, aby se mohly zformovat společné a navzájem posilujìcì postoje, Musì existovat nějaký mechanismus, jehoţ prostřednictvìm by se mohly sdìlené postoje převést do společné akce. Nutno je ale řìct, ţe samotný pojem mezinárodnì veřejné mìněnì je v sociálněvědnì literatuře poměrně diskutabilnì. Někteřì autoři s nìm souhlasì, jinì zcela pochybujì o tom, zda světové veřejné mìněnì vůbec existuje.52 Předpoklad, ţe existuje politicky vlivné mezinárodnì veřejné mìněnì, je diskutabilnì hlavně z toho důvodu, ţe neexistuje ţádná politická autorita, ke které by se toto globálnì mìněnì, pokud by existovalo, mohlo obracet. „Přesto však je činěna řada pokusů o vytvořenì mezinárodnìho veřejného mìněnì (prostřednictvìm masových médiì, jmenovánìm výborů apod.), které by vykonávalo nátlak na národnì vlády v zájmu dosaţenì úzce stanovených cìlů. Ze širšìho hlediska však aţ dosud byla záleţitost světového veřejného mìněnì spìše předmětem spekulacì neţ skutečného empirického šetřenì.“53 Faktem ale zůstává, ţe mezinárodnì vztahy a také politická úspěšnost nemohou být úspěšně vedeny bez důrazu kladenému právě na veřejné mìněnì. Vlády i ostatnì hráči na politickém poli proto notně pouţìvajì média k ovlivňovánì veřejného mìněnì týkajìcìho se zahraničnì politiky ve svůj prospěch. V mezinárodnì politice, stejně jako v té domácì, se stal image značky, v tomto přìpadě politického subjektu, strany či dokonce jen konkrétnìho politika, hlavnì esencì v rivalském souboji a tak i kalkulace politiků a jejich poradců. Pro vlády na celém světě se domácì i globálnì veřejné mìněnì stalo klìčovým faktorem ve formulaci a výkonu zahraničnì politiky. Mezinárodnì vztahy se totiţ stávajì často i tématem domácì politiky, neboť úspěch na domácìm poli můţe velmi 51
Davison 1973: 874 in Kunczik 1995 Srov. Kunczik 1995. 53 Kunczik 1995: 239. 52
31
úspěšně ovlivnit také popularitu u voličů na domácì scéně, a tìm i zvýšit naděje na znovuzvolenì. Při realizaci kroků týkajìcìch se mezinárodnìch vztahů má vláda jedinečnou přìleţitost předvést se na světovém jevišti před světovým publikem skýtajìcìm biliony lidì. Právě proto se ne zřìdkakdy stává tématem stran v předvolebnìm politickém souboji. „Ve dvacátém stoletì se vlády a vedoucì elity v byznysu, armádě a mediálnìch sférách naučily manipulovat se symboly a image „nepřìtele“ pro domácì politické účely.“54 Komunikace v mezinárodnìm politickém prostředì má v tomto ohledu nesporné důsledky.
54
Throughout the twentieth century, governments and ruling elites in the business, military and media spheres have manipulated symbols and image sof „the enemy“ for domestic political purposes. McNair 2003: 170.
32
3.2. Role médií v politické komunikaci Schéma č. 2: Elementy politické komunikace55
Political organisations Reportage Editorials Commentary Analysis
Parties Public organisations Pressure groups Terrorist organisations Governments
Appeals Programmes Advertising Public relations
Media Opinion polls Letters Blogs Citizen journalism
Reportage Editorials Commentary Analysis
Citizens
Tento graf McNaira ukazuje roli médiì v politickém procesu. Média jsou v něm prostředkem mezi komunikacì obyvatelstva a politických organizacì. Jejich interakce je vzájemná, nejde tedy o jednostranný proces. Média ze své přirozené úlohy a role zasahujì do politiky různými způsoby. Jsou často neskrývanými bojovnìky za svůj přìstup k politickým záleţitostem, chápajìcì svou roli předevšìm jako vyslovovánì názorů. Média, a zvláště tisk, jsou hlavnìm přispěvatelem ve vytvářenì morálnìho a politického klimatu. Přestoţe jsou média jakýmsi hlasem veřejnosti, nemusejì vţdy nutně korespondovat s opravdovým názorem
čtenáře.
Politické
názory
jsou
často
vyjadřovány
v editorialech,
komentářìch, sloupcìch, kratšìch formátech jakými jsou napřìklad denìky či kreslené 55
Brian McNair 2004: 6.
33
seriály, které ve většině přìpadů majì satirickou funkci. Nimmo a Combs (in Mc Nair 2004) mluvì o novinářìch jako součástì tzv. „učenců“56 definovaných jako „volné společenstvì ţurnalistů, analytiků, vládnìch expertů a ostatnìch specialistů, kteřì vyjadřujì své zvláštnì vědomosti ve veřejných fórech.“ Novináři – učenci jsou pak někým, kdo je přijìmán čtenářem novin jako autorita ve vztahu k politickým událostem.57 Dále k tomu autoři řìkajì, ţe takové osoby se pak stávajì „zdrojem formovánì názorů a artikulacì názorů, agendy setting a vývoje agendy“. Novináři – učenci jsou moudrými pozorovatelé a komentátoři politické scény, vytvářejìcì smysl jejì komplikovanosti pro zbytek z nás. Takovì novináři jsou součástì politického prostoru, pohybujì se v něm s lehkostì, ale zároveň v dostatečné vzdálenosti od politického boje. Političtì novináři také většinou reflektujì stranický postoj novin, v nichţ pracujì. Masová média plnì úlohu sluţby veřejnosti. K této úloze náleţì, ţe média informujì o průběhu a obsahu politické události,58 nabìzejì stranám a politikům tribunu a spolupůsobì při vytvářenì veřejného mìněnì.59 Jsou si totiţ vědomi, ţe soukromý politický názor člověka jako individua se velmi lehce stane názorem veřejným (v tomto smyslu tedy veřejným mìněnìm) lidì jako celku, který můţe být dále reflektován při cestě k volebnìm urnám. McNair (2003) k funkci médiì v demokratickém procesu vymezuje pět funkcì: média musì informovat občany o tom, co se děje okolo nich, musì vzdělávat a vysvětlovat význam „faktů“, musì poskytovat platformu pro veřejný politický diskurs ulehčujìcì formovánì veřejného mìněnì, a přivádět toto mìněnì zpět k veřejnosti, odkud přišlo,
56
„Pundits“, coţ je termìn odvozený ze Sanskrtu a který se datuje z 19. stoletì a v modernì hindštině se pouţìvá k pojmenovánì „učence nebo učitele, který nenì jenom autoritou, ale také slavné politické osobnosti.“ (Nimmo, Combs in McNair 2003: 19). 57 McNair 2003: 19. 58 Nutno zde dodat, ţe informovanost o politické události můţe paradoxně vyvolávat u veřejnosti nezájem o veřejné děnì. Lazarsfeld a Merton 1948: 457 (in McNair 2003) uţìvajì pojem „narkotizujìcì dysfunkce“, aby popsali, jak můţe být znalost současných politických událostì zaměňována s moţnostì „něco s tìm udělat“. Pìšì: „Zainteresovaný a informovaný občan si můţe blahopřát ke svému utěšenému stavu zájmu a informovanosti a přitom si nevšimnout, ţe se vzdal rozhodovánì a moţnosti akce.“ 59 Viz Reifová, Končelìk, Schulz, Winfried, Scherer 2004: 27.
34
poskytovat publicitu vládnìm a politickým institucìm – role „hlìdacìho psa“ ţurnalistiky,60 a nakonec média v demokratických společnostech slouţì jako kanál pro obhajobu politických stanovisek. Strany chtějì dostat názory o své politice a programu k širokému publiku, a proto k nim média musejì být otevřená. A dále, některá média, předevšìm v tištěném sektoru, podporujì jednu nebo druhou stranu v citlivém čase, jakým jsou třeba volby. V tomto smyslu je funkce mediálnì obhajoby nahlìţena také jako funkce přesvědčovánì. Dá se řìci, ţe politická komunikace při rozvìjenì svého působenì nevytvářì ţádné nové idey a myšlenky, ale je nástrojem v rozhodovánì o tom, který světonázor se v danou chvìli stane hegemonnìm. Děje se tak proto, ţe hráči na politickém poli vyzdvihávajì určité myšlenky a potlačujì jiné. Ty jsou poté dále konkretizovány, kdyţ jsou zahrnuty do vládnì politiky či dokonce posléze i kodifikovány. Podle Erika Louwa (2005) média poskytujì kontrolu nad takovými politickými procesy v zájmu udrţenì demokracie, protoţe: Dávajì veřejnosti informace potřebné k porozuměnì politických procesů. Poskytujì kanál pro masy k ovlivňovánì politických „decision makers“ - neboť média stanivšì se integrovanou součástì politických procesů servisem a kanálem pro ulehčovánì veřejné účasti na vytvářenì politiky. Louw (2005) pouţìvá pro tento jev pojem media-ization, jako ekvivalent pro vylepšovánì reprezentativnìch demokratických systémů. Pomáhajì určovat politickou agendu. V tomto aspektu jde o velký apel na novináře, protoţe stavì ţurnalistiku do centra svobodného demokratického procesu. „Masová média majì vzhledem ke své veřejné informativnì úloze poskytovat občanům informace umoţňujìcì racionálnì účast na politickém procesu. Proto musì 60
Tato funkce je ilustovaná přìkladem médiì v USA během aféry Watergate a také novějšì událostì, a to zpravodajstvìm britského Guardians o jednom z největšìch skandálů Velké Británie „cash-forquestions“, praktikách, kdy lobbyista Ian Greer v 90. letech uplácel dva konzervativnì poslance, aby v parlamentu propìrali záleţitosti egyptského podnikatele Al-Fayeda – dostávali dva tisìce liber za otázku.
35
mediované zpravodajstvì předevšìm plnit taková kvalitativnì kritéria, jaké od kaţdého sdělenì očekává racionálnì přìjemce informacì.“61
To, ţe média plnì poţadavky
veřejné role, nenì ale rozhodně ţádnou samozřejmostì. Siebert, Peterson a Schramm (1956) zavedli pro takovou situaci pojem social responsibility of the press (společenská odpovědnost tisku, tedy médiì).
V dalšìm textu budeme pro tento
pojem pouţìvat výraz veřejná role masových médiì. Kritéria kvality, která měřìme ve výzkumu kvality, se odvozujì z této společenské odpovědnosti médiì, tedy jejich veřejné role. Většina autorů se shoduje v tom, ţe veřejná role médiì spočìvá předevšìm ve třech dìlčìch funkcìch: Média majì informativnì funkci – majì občanům umoţnit, aby se racionálnìm způsobem a na základně obšìrných informacì podìleli na politickém procesu Média by dále měla umoţnit jednotlivcům i skupinám šìřit fakta a názory. Je to současně přìleţitost, jak umoţnit těm, kteřì vládnou, seznámit se s názory rozšìřenými mezi lidem (to je tzv. artikulačnì funkce médiì, popř. funkce veřejného fóra) Média majì střeţit nebo kritizovat ty, kteřì vykonávajì moc nebo ohroţujì demokracii (funkce kritiky, popř. kontrolnì funkce) Prvnì z uvedených funkcì – tedy informativnì funkce – bývá pokládána za nejdůleţitějšì. Z nì se pokusìme v následujìcìm textu odvodit kritéria informačnì kvality.62 Podle McNaira (2003) jsou z mnoha rozlišných důvodů politické reportáţe v médiìch zkreslené – subjektivnì vìce neţ objektivnì, fanatický vìce neţ nestranný. Lippman (1922) napsal, ţe „kaţdé noviny, které se dostanou ke čtenáři je výsledek celé série selekcì tvořené při diskuzìch o tom, co má výt vytištěno, v jaké podobě, kolik prostoru má co zabìrat, jaký důraz má co mìt. Tvrdì, ţe v tomto procesu neexistujì ţádné objektivnì standardy ani ţádné konvence.
61 62
McCombs, Shaw 1977: 52. Viz. McCombs, Shaw 1977.
36
3.3. Nástroje politického PR Politické PR rozvìjì své komunikačnì procesy k dosaţenì několika efektů. Předevšìm se snaţì posunout vnìmánì publika ohledně vybraného tématu co nejblìţe vlastnìmu vnìmánì ţurnalistů či veřejnosti. Snaţì se také zmást masy tak, aby nevnìmaly viditelné problémy. Snaţì se odvést jejich pozornost od problémů, o kterých politici nechtějì, aby voliči přemýšleli. Tento způsob agendy setting je základnì součástì PR – účel nenì řìkat lidem, co si majì myslet, ale snaţit se ovlivňovat to, o čem přemýšlejì.63 Hlavnì předpoklad politického PR je znalost ţurnalistické praxe, neboť většina PR je ohledně komunikace – dostat ţurnalisty do polohy, aby referovaly přìběhy tak, jak je političtì tvůrci vymysleli, s tak málo změnami, jak je to jen moţné. Pokud je v tomto politické PR úspěšné, pomáhá nastolovat agendu určujìcì, o čem majì lidé mluvit. Agenda setting směřovaná přes média znamená vědět, co novináři povaţujì za hodné zpravovánì, rozumět institučnìmu a časovým zábranám, kterým jsou novináři vystavováni. Efektivnì politické PR zahrnuje: Psanì
tiskových
zpráv
korespondujìcì
s potřebou
různých
zpravodajských organizacì, vytvářenì kvalitnìch fotografiì a videì korespondujìcìmi s mediálnìmi poţadavky, vytvářenì dobrých přìleţitostì k fotografovánì, organizovánì, vytvářenì centů, poskytovánì dobrého a spolehlivého zázemì a sluţeb pro ţurnalisty tak aby se tento stal důvěryhodným zdrojem informacì, být spolehlivým kontaktem pro ţurnalisty a ulehčovat jejich práci tak, jak je to jen moţné, tzn. být k dispozici 24 hodin denně k přinášenì „dobře znějìcìch“ citacì. To vyţaduje rozvìjenì symbiotických vztahů s novináři, řìzené úniky informacì.64 Úniky můţou být dokonce institucionalizované, jako je tomu v britském lobbistickém systému.
63 64
Cohen 1963 in McNair 2003. Srov. Negrine 1996: 29-30.
37
Politické PR musì umět odhadnout, jaké zprávy zafungujì nejlépe u různých voličských profilů, a také předvìdat, které zprávy můţou způsobit negativnì reakce. Důleţitá je pro politické PR krizová komunikace v situacìch, kdy se politické konánì přìliš nevydařì. Pokud se nějaká taková situace stane, pohotovostně ji PR pracovnìci musejì pohřbìt co nejrychleji je to moţné.
3.4. Problémy spojené s informováním o evropských tématech Podle šetřenì Eurobarometru65 ze zářì 2006 si většina občanů EU (61,7%) myslì, ţe národnì média se problematice EU věnujì přìliš málo.66 Kontroverze nad obsahem médiì jsou spojeny s trivializacì a propadem kvality; média se ve snaze o co nejširšì publikum a maximalizaci zisku komplexnějšìm evropským tématům pomalu přestávajì věnovat. V této souvislosti stanovuje Schlesinger tři kritéria nutná pro rozvoj Evropské veřejné sféry – existence ´evropské´ zpravodajské agendy, jeţ by byla součástì kaţdodennì konzumace širokými publiky napřìč národnìmi státy a která by také znamenala, ţe občané ţijìcì v EU se začnou cìtit jako součást tohoto společenstvì.67 Podle Schlesingera68 vznik Evropské sféry publik69 vyţaduje rozšìřenì evropské zpravodajské agendy70, kterou evropské publikum kaţdodenně konzumuje, a pomáhá obyvatelstvu rozumět chápat proces integrace a pocit sounáleţitosti, částečně ale v rozměru nepřekračujìcì hranice národnìho státu. Tisk se tu chová jako poslìček, který vybìrá a zpravuje o důleţitých politických událostech, a také jako komentátor, politický aktér, který navrhuje jednotlivé názory ve veřejné sféře.
65
Šetřenì Flash barometer 189a „EU communications and the Citizen“ zaměřeného na průzkum u obecné veřejnosti. Jiné šetřenì z téhoţ rou zaměřené na „European decision makers“ ukazuje na podobný pocit z druhé strany, tzn. ţe ti, kteřì se podìlejì na procesu rozhodovánì v EU, jsou zklamanì z toho, ţe občané EU nemajì dostatečné informace o EU. 72 procent z nich si myslì, ţe národnì média poskytujì přìliš málo informacì týkajìcìch se EU. Méně neţ čtvrtina z nich si myslì, ţe lidé v jejich zemi jsou informovánì dostatečně. Téměř nikdo z decision makerů (2%) necìtì, ţe jejich občané jsou přezásobováni takovými informacemi. 66 Jen 26,9% z nich si myslelo, ţe se média tématům Evropské unie věnujì dostatečně. 67 Schlesinger in Downey-Koenig 2006: 165, 167. 68 In Statham 2006: 2. 69 „European sphere of publics“. 70 „European news agenda“.
38
Statham nabìzì obecný model faktorů, které potenciálně ovlivňujì úroveň a formu zpravodajstvì. V rámci tohoto modelu rozlišuje šest faktorů. 1. poţadavek čtenářů, 2. agenda-building (kampaně, zdroje strategiì), 3. organizačnì strukturu novin (na redakčnì linii), 4. proces zìskávánì informacì (investigativnì ţurnalistika, zdroj vztahů), 5. výběr zpráv, 6. mediálnì agenda-setting (druhotná agenda setting71, obhajoba). Kombinace těchto faktorů vytvářì integrovaný obecný model, který nám dovoluje posuzovat různé aspekty procesu, které se ovlivňujì také vzájemně. Prvnì faktor zohledňuje vztah veřejnosti k mediálnìm organizacìm. Čtenáři a média na sebe vzájemně působì a politické informace se v tomto procesu formujì do konečné podoby veřejného mìněnì. Média jsou ale vystavěná konkurenčnìmu boji a snaţì se v něm oddat svému čtenářstvu, které se s novinami identifikuje a kupuje je pravidelně. Na tomto konkurenčnìm trhu úroveň a typ poţadavku takové čtenářské obce také ovlivňuje zpravodajstvì. A pokud zájem čtenářů o evropská témata nenì nijak veliký, nenì ani v zájmu novin se jim přìliš věnovat. Změny v porozuměnì veřejnosti a vůbec i v zájmu o to porozumět je velmi pomalý proces a stojì daleko za institucionálnìm vývojem Evropské unie.72 Důvěra v politické aktéry je dlouhodobě klesajìcì a s tìmto trendem přirozeně klesá i zájem o tato témata. Agenda building kolektivnìch hráčů73 je druhým nejdůleţitějšìm faktorem zaloţeným na vtahu kolektivnìch hráčů a mediálnìch organizacì. Noviny jsou závislé na tom, jak rozsáhlé informace jsou jim sděleny z politického diskurzu vytvářeného aktéry z politických institucì, společenských a ekonomických zájmových skupin. Pro politické hráče je publicita zásadnì, protoţe se tìm jejich poselstvì dostane k širšìmu publiku. Agenda building je ovlivněna kampaněmi a strategiemi politiků a politických aktérů, a zároveň se dá konstatovat, ţe mocnějšì institucionálnì hlasy jsou v médiìch prezentovány vìce neţ méně mocnì hráči, jakými jsou občanštì sociálnì aktéři a sociálnì hnutì, kteřì musejì vyvinout daleko většì snahu k tomu, aby prosadily svou agendu do veřejného povědomì a dostaly se do mediálnìho diskursu.74 V médiìch se objevuje jen to, co je novinářům viditelné, novináři můţou selektovat, vybìrat a zpravovat pouze o tom, co je jim poskytnuto.
71
„Secondary agenda setting“. Viz Statham 2006. 73 „Collective actor´s agenda builiding“. 74 Tumber a Schlesinger in Statham 2006. 72
39
Meyer (1999)75 v souvislosti s Evropskou uniì konstatuje, ţe EU má velkou mezeru v koordinaci komunikačnì strategie, a to přispìvá k deficitu informovanosti občanů. Protipolitická nálada je ale také způsobena neschopnostì politické struktury vyjìt vstřìc a korespondovat se společenskými nároky a přánìmi. Občané se necìtì být součástì tohoto, přestoţe demokratického, celku, a spìše se snaţì o vytěsněnì politiky ze svých ţivotů. Obtìţe spojené s informovánìm o evropských tématech souvisì s tìm, ţe jde o témata velmi abstraktnì, nekonkrétnì, a tìm vzdálené běţnému občanovi, jelikoţ ten si nedokáţe představit, jaký vliv na jeho ţivot jednotlivé evropské kroky a události majì. „Politika EU těţko zapadá do střednìho, viditelného, personalizovaného vyprávěnì zaloţeného na vytvářenì konfliktů, pokrývajìcìho národnì politiku, a proto nacházì svůj prostor zde mnohem obtìţněji.“76 O téměř to samém mluvì i McQuail, kdyţ řìká, ţe „výsledkem prosazovánì mediálnì logiky do politických témat je personalizace (důraz na osoby, nikoliv na témata), dramatizace a konfliktnost (bojovný styl prezentovaný politiky jako série střetů, zvratů a nečekaných odhalenì) a nakonec i depolitizace politiky, tj. vytěsňovánì meritornìch politických diskuzì a jejich postupné nahrazovánì povrchnìm, zábavným spektáklem dramatických her.“77 Pro novináře je těţké v Evropě najìt témata, která by z jejich pohledu měla opravdové zpravodajské hodnoty kvůli „rozdìlnosti jako komplexu, technických záleţitostì, několikaúrovňovému prostoru, vnìmanému jako obtìţně komunikovatelný, nebo také kvůli nedostatku charismatického mluvčìho či jasných úloh politiků.“78 Statham nacházì silné podobnosti ve vnìmánì novinářů napřìč národy. To znamená, ţe evropeizace dopadá na jednotlivé kultury národnìch tisků podobnými způsoby. Ukazuje se, ţe je zde „univerzálnì“ zkušenost novinářů týkajìcì se evropeizace. Mezi novináři jsou zpravodajové EU jakýmisi pionýry, kteřì tvořì moţné
75
In Statham 2006. Statham 2006: 35, srov. Trampota 2006: Informovánì o Evropě je natolik specifické, ţe to má za důsledek jen obtìţně naplňovánì poţadavků tzv. zpravodajských hodnot. 77 McQuail 2000: 186. 78 Statham 2006: 24. 76
40
fórum pro vytvářenì vìce úhlů pohledu na evropeizaci v hranicìch nastolených omezenou strukturálnì pozicì v novinách.
41
4.
CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉ UDÁLOSTI -
PŘEDSEDNICTVÍ ČR V RADĚ EU Česká republika během svého předsednictvì řìdila Evropskou radu, formálnì a neformálnì zasedánì Rady EU v různých formacìch a dalšì jednánì na niţšì úrovni. Jménem EU vystupovala na řadě vrcholných mezinárodnìch jednánì. Vedle pracovnìch jednánì byla také organizátorem doprovodných kulturnìch, prezentačnìch a společenských akcì pro delegáty, novináře a veřejnost. Předsednictvì má ale i silný socializačnì efekt. Jak uvádì napřìklad Sarah Seeger (2007: 8)79, předsednictvì přibliţuje evropskou politiku občanům. Má ale také vnitropolitický efekt. Přestoţe by bylo přìliš naivnì tvrdit, ţe podporu evropské informace v občanech vyvolává výlučně Předsednictvì, protoţe jejich názory formuje zejména domácì politika, jsou také důleţité debaty, které v tu danou dobu EU řešì (napřìklad otázku rozšiřovánì Unie či debatu o tzv. evropské ústavě). Předsednictvì je však důleţitý a pro voliče často nejhmotnějšì nástroj konkretizace a přiblìţenì EU a lze je tak chápat jako jedinečný nástroj, jeţ můţe vláda pouţìt ke zvýšenì popularity evropské integrace80 mezi voliči či jejìmu přiblìţenì občanům.81 Česká republika se předsednictvì v Radě EU ujala 1. ledna 2009. Po Slovinsku byla teprve druhým „novým" členským státem, přistoupivšìm 1.května 2004, který měl moţnost řìdit Radu Evropské unie. V souvislosti s masivnìm rozšiřovánìm EU v polovině 90. let 20. stoletì a na počátku 21. stoletì nové členské státy vykonávaly předsednickou úlohu poměrně často. Kromě jiného se tak stalo jakýmsi lakmusovým papìrkem ukazujìcìm, do jaké mìry se předsednický „nováček“ sţil s agendou a politickou kulturou EU. Předsednictvì České republiky bylo ale ovlivněno i národně-historickými aspekty.
79
In Kaniok 2008. Srov. Kaniok (2008) provedl empirický průzkum, který se zabýval vlivem předsednictvì na informovanost občanů o EU a na jejich podporu klìčovým segmentům evropské integrace. Vyplývá z něho, ţe podpora evropské integraci je na předsednictvì nezávislá a nepředstavuje ani relevantnì nástroj pro socializaci občanů členských států. Podobně marginálnì roli sehrává předsednictvì také při informovanosti občanů předsednické země o EU. Tento výzkum má překvapujìcì výsledky, neboť evropská integrace dostává málokdy takový prostor jako v době předsednictvì a velmi intenzivnì jsou také doprovodné informačnì a komunikačnì kampaně. 81 Hageland a Johansson 2001 in Kaniok 2008. 80
42
Odehrálo se v roce výročì 20 let od pádu ţelezné opony a pátého výročì historicky největšìho rozšìřenì Evropské unie, jehoţ součástì byla i Česká republika. Šestiměsìčnì
české
předsednictvì
tvořilo
součást
18 měsìčnìho
předsednického „tria" Francie, České republiky a Švédska - Praha 1. ledna 2009 převzala předsednictvì od Pařìţe a 30. června 2009 ho předala do Stockholmu. Země tria od roku 2007 předkládajì vedle svého šestiměsìčnìho programu také 18měsìčnì společný program, který je výsledkem vzájemných konzultacì a vyjednávánì. Program tria Francie, Česká republika a Švédsko byl formálně přijat Radou pro všeobecné záleţitosti a vnějšì vztahy82 na zasedánì v Lucemburku v červnu 2008.83 Kaţdý členský stát od roku 1983 také představuje svůj šestiměsìčnì program v Radě EU. Český premiér Mirek Topolánek a vicepremiér Alexandr Vondra představili priority a pracovnì program českého předsednictvì 6. ledna 2009 v Praze. Klìčovými prioritami byli tři "E": ekonomika, energetika a Evropa ve světě. Mottem českého předsednictvì bylo "Evropa bez bariér".84 Přìpravu
českého
předsednictvì
od
roku
2007 koordinoval
Útvar
mìstopředsedy vlády pro evropské záleţitosti při Úřadu vlády, který vedl vicepremiér Alexandr Vondra. Spojovacìm článkem mezi českou administrativou a unijnìmi orgány bylo během předsednictvì Stálé zastoupenì v Bruselu (SZB). Stálé zastoupenì České republiky při Evropské unii vydalo prvnì dokument k přìpravě předsednictvì jiţ v březnu 200585, je tak zřejmé, jak dopředu bylo předsednictvì připravováno. Tento materiál uvádì, ţe přìprava na předsednictvì zahájena nejpozději 2 roky před jeho zahájenìm, přičemţ některé členské státy uvedly jako optimálnì 3 roky. Vzhledem k faktu, ţe se v přìpadě České republiky jednalo o předsednictvì prvnì, zahájilo SZB přìpravy jiţ počátkem roku 2006, tj. cca. 3 roky před výkonem předsednictvì. Intenzivnějšì přìprava, zahrnujìcì kontakty s institucemi EU, předcházejìcìm a nadcházejìcìm předsednictvìm a kontinuálnì sledovánì jednotlivých oblastì, nastává zhruba 1 rok před zahájenìm předsednictvì.86
82
GAERC. Po drobných úpravách byl zveřejněn na stránkách francouzského předsednictvì na počátku července 2008. 84 Viz např. www.euroskop.cz 85 Přìprava a výkon předsednictvì ČR v Radě Evropské unie a specifika jednotlivých oblastì činnosti EU – podrobný materiál Stálého zastoupenì ČR při EU v Bruselu, ze dne 20.3.2005. 86 Přìpravu na předsednictvì zmiňuji tak detailně, protoţe úzce souvisela a koordinovala s přìpravou komunikačnì strategie, jìţ se budu věnovat nìţe. 83
43
5.
KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE ČESKÉHO
PŘEDSEDNICTVÍ Prezentace a komunikace se dajì označit za z vnitropolitického hlediska jednu z nejdůleţitějšìch sloţek přìprav a výkonu předsednictvì.87 Oba procesy se přitom odehrávajì jak směrem k ostatnìm členským zemìm a nečlenským státům EU, tak směrem k občanům předsednické země. Česká republika jako předsednická země v Radě EU zastupovala a mluvila za celou Evropskou unii, nikoli pouze sama za sebe, proto důsledná přìprava na tento úkol byla jednìm z klìčových aktivit, zaloţených na předpokladu, ţe je předsednictvì jednou z hlavnìch vnitropolitických událostì daného roku. Dominantnìmi aktéry komunikace a prezentace byli představitelé národnì politiky. Kaniok (2008) rozděluje komunikaci a prezentaci z hlediska jejich působenì do čtyř rovin. „Jejich diference nespočìvá jen v odlišném geografickém zaměřenì, ale také ve stylu a jazyku komunikace a prezentace v zapojenì jednotlivých aktérů.“88 Komunikace a prezentace majì zpravidla charakter informačnìch kampanì či kulturnìch akcì. Druhou rovinou je prezentace předsednictvì na půdě evropských institucì, kde předsednická země musì brát v úvahu komplexnì znalost evropské integrace a zájem o věcné informace. Na straně předsednické země hrajì hlavnì roli vrcholnì představitelé státu, popřìpadě pracovnìci SZ při EU. Třetì rovinou je prezentace předsednictvì v ostatnìch členských státech EU. Předpokladem tohoto je skutečnost, ţe komunikace předsednictvì neprobìhá pouze v multilaterálnì úrovni EU, ale rovněţ na bilaterálnì úrovni v jednotlivých státech. Při zajištěnì této úrovně komunikace hrajì klìčovou úlohu diplomatická zastoupenì či instituce propagujìcì daný stát, nástrojem jsou většinou doprovodné kulturnì akce. Poslednì rovinu prezentace předsednictvì představuje jeho globálnì prezentace mimo územì EU. Hlavnìmi aktéry jsou podobně jako v multilaterálnì komunikaci v rámci EU diplomatická zastoupenì a kulturnì instituce zřìzené předsednickým státem.
87
Význam prezentace a komunikace předsednictvì je ve srovnánì s ostatnìmi sloţkami celkem novou záleţitostì. Zvýšený důraz na kvalitnì informovánì o předsednictvì přišlo teprve s masivnìm rozvojem digitálnìch médiì koncem 20. Stoletì. Viz Kaniok 2008: 101. 88 Viz Kaniok 2008: 100.
44
Mediálnì výstupy a pozice jsou během předsednictvì zaměřeny na mezinárodnì veřejnost a média v členských zemìch EU a ve světě a také na domácì české publikum. Materiály vytvořené a realizované vládnìmi sloţkami ČR pro potřeby komunikace během jejìho předsednictvì směřovaly k hlavnì snaze zajištěnì role ČR jako neutrálnìho, zprostředkujìcìho subjektu, a k důrazu na proaktivnì komunikaci nejen ve vztahu k médiìm, ale i k dalšìm cìlovým skupinám.
5.1. Institucionální zakotvení
Během přìprav na české předsednictvì v Radě EU směrem k médiìm byla při Úřadu vlády zřìzena Sekce pro předsednictvì ČR v Radě EU.89 Sekce spadala pod Útvar mìstopředsedy vlády pro evropské záleţitosti Alexandra Vondry. Tento útvar byl také centrálnìm koordinátorem informačnìch toků. Právě odboru komunikace tohoto útvaru byli těmi, kdo připravil a zrealizoval koncepci a strategii medializace a propagace českého předsednictvì. Zajišťovali rovněţ práci s médii a vyhodnocovali zpětné vazby v médiìch a ve veřejném mìněnì. Odbor měl také na starosti logo předsednictvì, náplň a průběţnou aktualizaci webové stránky, která byla jednìm z nejdůleţitějšìch
komunikačnìch
nástrojů
předsednictvì.
Pracovnìci
odboru
aktualizovali náplň stránek o předsednictvì na webu Úřadu vlády ČR a spolupracovali s dalšìmi českými i zahraničnìmi partnery na medializaci a propagace předsednictvì v zahraničì s Ministerstvem zahraničnìch věcì ČR.90 Přestoţe byla pro komunikaci během předsednictvì zvolena decentralizovaná forma, tzn. kaţdý resort komunikoval s médii a veřejnostì vìceméně samostatně, byl dán velký důraz na koordinaci komunikace a prezentace předsednictvì ČR mezi jednotlivými subjekty podìlejìcìmi se na přìpravách a následném průběhu předsednictvì ČR, zejména mezi Útvarem mìstopředsedy vlády pro evropské záleţitosti Úřadu vlády ČR (dále jen MVEZ), Ministerstvem zahraničnìch věcì ČR (dále jen MZV), Stálým zastoupenìm ČR při EU v Bruselu, jednotlivými resorty vlády ČR (dále jen resorty).91 89
K 31.12.2009 byla tato sekce zrušena. Viz www.vlada.cz. 91 Viz Koncepce komunikace a prezentace předsednictvì České republiky v Radě EU. 90
45
Pro účely předsednictvì a předevšìm komunikaci s médii zřìzena funkce tiskového mluvčìho předsedy vlády pro předsednictvì ČR v Radě EU. Stejně tak byla tato nová funkce zřìzena na kaţdém z ministerstev, jejì podoba se ale na kaţdém z nich lišila, neboť u některých z úřadů zastával funkci běţný tiskový mluvčì zodpovìdajìcì i za vnitrostátnì komunikaci. Pro přìpravu jednotlivých tiskových výstupů byl zvolen decentralizovaný model. Všechna ministerstva před začátkem předsednictvìm obdrţela detailnì informace, jaké materiály pro publikovánì na webu majì vytvářet, a jak tyto materiály musejì vypadat (přesný formát, typy obsahu apod.). Jednotlivé výstupy a komunikace za jednotlivá ministerstva probìhala individuálně. Důleţité bylo také před předsednictvì nastavenì bilaterálnì komunikace mezi kontaktnìmi osobami určenými ministerstvem a šéfredaktorkou oficiálnìho portálu, stěţejnìho komunikačnìho prostředku českého předsednictvì, a vyjasněnì si individuálnì spolupráci mezi těmito sloţkami, definovat moţná úskalì a nastavit komunikačnì
kanály.
Centrálnì
koordinace
všech
resortů
byla
zajišťována
prostřednictvìm zavedeného Kulatého stolu komunikace (KSK). Ten byl zřìzen v červenci 2007 v rámci lepšì koordinace komunikačnìch aktivit, a měl za cìl zapojit do procesu
přìprav
komunikačnìch
a
prezentačnìch
aktivit
souvisejìcìch
s
předsednictvìm ČR tiskové mluvčì jednotlivých resortů, kancelář tiskového mluvčìho SZB a dalšì pracovnìky pověřené resorty za komunikaci předsednictvì. Kulatý stůl komunikace byl svoláván a řìzen útvarem MVEZ na ad hoc bázi. Zasedánì KSK bylo před zahájenìm předsednictvì celkem 9, prvnì se konalo 12.7.2007, poslednì 26.11.2008.
46
5.2. Komunikační strategie a česká informační politika České předsednictvì zaloţilo strategii své komunikace na jednotném komunikačnìm stylu. Vyuţìvalo k tomu širokou škálu komunikačnìch prostředků: kulturnì a doprovodné akce, PR aktivity, dárkové předměty, a dalšì. Všechny tyto nástroje byly podle vládnìho dokumentu týkajìcìho se komunikačnìch aktivit určeny k pouţìvánì ve vzájemné symbióze. „Ţádoucìho účinku komunikace, kterým je jasné (tj. srozumitelné a vnitřně nerozporuplné) poselstvì CZ PRES, dosáhneme pouze tehdy, budou-li se tyto prostředky navzájem podporovat, bude-li v nich jasně rozeznatelná jednotìcì myšlenková (obsahová) i vizuálnì linie. Dodrţenìm kritériì jednotného komunikačnìho stylu92 vznikne synergie, která bude multiplikovat komunikačnì efekt. Naopak při nedodrţenì základnìch kritériì hrozì roztřìštěnost komunikace, absence sdělenì a neefektivnì vyuţìvánì nákladů. Z toho vyplývá i potřeba mluvit jednìm hlasem o CZ PRES93 na úrovni ministerstev/ vlády, a to jak dovnitř ČR, tak navenek (akutnost tohoto poţadavku je přìmo úměrná stupni decentralizace komunikace94).“95 Tuto metodu podporujì i s některé teorie zabývajìcì se politickým public relation a politické komunikaci. Kupřìkladu podle Briana McNaira musejì politické segmenty, podobně jako soukromé organizace, v zájmu úspěšné public relations, rozvinout kanály internì komunikace tak, aby si byli jejì členové (zejména ti zastávajìcì veřejné funkce) vědomi „poselstvì,“96 které má být doručeno v daném čase, a zajistit to, aby různé elementy public relations spolupracovali efektivně.97 Stálé zastoupenì ČR při Evropské unii si kvůli vývoji komunikačnì strategie během předsednictvì dělalo průzkum mezi ostatnìmi členskými státy. Na základě zkušenostì 92
Pod jednotným komunikačnìm stylem bylo rozuměno to, ţe jednotlivé komunikačnì prostředky CZ PRES se vzájemně podporujì a respektujì jednotný a) vizuálnì styl (logo a vizuálnì styl předsednictvì), b) politické poselstvì (komunikujì priority – sektorové či hlavnì), c) hlavnì poselstvì CZ PRES (komunikujì heslo Evropa bez bariér), d) zohledňujì veřejnou poptávku v ČR i v EU (výzkumy veřejného mìněnì v ČR i Bruselu, volby v ČR / zemìch EU, negativnì zkušenosti), e) zohledňujì významná výročì 2009 (60. let NATO, Maharal, 20let od pádu ţelezné opony, 5 let od rozšìřenì), f) logo a Evropa bez bariér by se měly objevit v kaţdém komunikačnìm prostředku bez výjimky. 93 Oficiálnì zkratka pro Předsednictvì ČR v Radě EU. 94 O decentralizaci komunikaci viz blìţe podkapitola 4.3 Institucionálnì zakotvenì. 95 Viz Informace pro mìstopředsedu vlády pro evropské záleţitosti z 21. ledna 2008, Věc: jednotný komunikačnì styl CZ PRES (akce, předměty, PR prostředky). 96 „Message“. 97 Mc Nair 2003: 145.
47
s jejich předsednictvìmi dospělo k závěru, ţe vládnì komunikačnì strategie České republiky během jejìho předsednictvì v EU musì být připravena doma, a to včetně závazku jejìho financovánì. Komunikačnì strategie následně byla rozdělena do dvou částì: 1. prezentace předsednictvì v České republice 2. prezentace předsednictvì v institucìch a členských státech.98 Komunikace a prezentace byla dále zaloţena na několika základnìch principech, kterými byly: otevřenost a dostupnost – maximálnì informačnì otevřenost a vstřìcnost, snadná dostupnost informacì (i v dalšìch jazykových verzìch), jejich přehlednost a koncentrace na jednom mìstě, snadná dostupnost osob, aktivní přístup – proaktivnì komunikace, konzistentnost – jednotnost a sladěnì pozic zejména ve vztahu k médiìm, spolehlivost - poskytovaných informacì, včasnost – flexibilita a rychlost poskytovánì informacì, relevantnost a efektivita – zabráněnì duplicitě a nadbytečným informacìm, dialog – obousměrnost komunikace, vůle a ochota naslouchat partnerům, vyuţitì zpětné vazby.
98
Z povahy páce nás bude zajìmat předevšìm tento druhý bod strategie komunikace.
48
5.3. Prioritní oblasti
Kaţdá předsedajìcì země na začátku svého funkčnìho obdobì předloţì Radě EU a Evropskému parlamentu program hlavnìch cìlů, takzvaných priorit, které hodlá v průběhu svého předsednictvì dosáhnout. Tyto cìle zpravidla vycházejì z aktuálnì situace a problémů, kterým EU v daném obdobì čelì nebo které jsou z hlediska země pro ni prioritnì. Podle Stálého zastoupenì ČR v Bruselu je přesto moţné předem naplánovat jen určitou část budoucì agendy, zhruba 50-60 %. Zbytek předsednické práce je tak v podstatě lépe či hůře zvládnuté „krizové řìzenì“. Hlavnì
programový
okruh
vymezených
priorit
zahrnoval
oblasti
konkurenceschopnosti, čtyř svobod vnitřnìho trhu EU a liberálnì obchodnì politiky. K dalšìm důleţitým tématům patřily: „Energetika udrţitelná a bezpečná“, „Revize rozpočtu a reforma společné zemědělské politiky“, „Transatlantické vztahy“, „západnì Balkán a východnì Evropa“, „Instituce a jejich reforma“, „volba předsedy Komise a vysokého představitele SZBP“ a „Dalšì rozvoj prostoru svobody, bezpečì a práva“. Muselo být ovšem počìtáno také s tìm, ţe předsednická země kromě těchto předem vymezených témat bude v přìpadě významných nenadálých událostì ve světě formulovat zahraničněpolitická stanoviska, a obratem na ně reagovat. Jednalo se o oblasti zahraničnì politiky EU a společné bezpečnostnì politiky. Jejich formulovánì a komunikovánì za předsednickou zemi je v kompetenci MZV. Z tohoto se přirozeně odvìjejì i hlavnì cìle komunikace předsednictvì. Hlavnìm záměrem bylo informovánì domácì a zahraničnì veřejnosti a médiì o prioritách předsednictvì ČR a o postojìch České republiky k důleţitým tématům projednávaným v rámci Evropské unie.99 Zároveň bylo nutné zajistit rychlé a efektivnì šìřenì ucelených, konzistentnìch a relevantnìch informacì o aktuálnìm děnì ve všech oblastech unijnì činnosti a o výsledcìch jednánì grémiì Rady. Komunikace a prezentace předsednictvì ČR měla být také provázána s objektivnìm a vyváţeným informovánìm o obecných evropských tématech, jako je
99
Základ byl stanoven dokumentem „Východiska k prioritám předsednictvì ČR v Radě EU v prvnìm pololetì 2009“, který byl schválen Výborem pro EU na vládnì úrovni dne 28. února 2007 a jehoţ cìlem bylo zahájit diskusi o tématech, která by se mohla stát prioritami předsednictvì ČR.
49
např. systém fungovánì EU, jejì transparentnost a demokratičnost, budoucnost a bezpečnost Evropy.100
5.4. Cíl komunikace a cílová skupina Cìle komunikace101 je moţné rozdělit na informovánì o přìpravách a obsahu předsednictvì ČR probìhajìcì před převzetìm předsednické role, a dále na informovánì o průběhu předsednictvì ČR v prvnì polovině roku 2009. Dalšìm cìlem komunikace pak bylo spojit jméno ČR s hlavnìmi tezemi jejìho předsednictvì (zvýšenì konkurenceschopnosti EU, dobudovánì jednotného trhu) tak, aby výsledek předsednictvì ČR přispěl ke zvýšenì mezinárodnì prestiţe a posilovánì dobrého jména ČR v EU i ve světě a zároveň vzbudil zájem o evropská témata u české veřejnosti. Naopak „neefektivnì komunikace v rámci předsednictvì ČR můţe mìt za následek negativnì dopad na prestiţ ČR.“102 Prvnìm úkolem, cìlem informovánì o přìpravách předsednictvì, bylo představit české veřejnosti předsednictvì jako „jedinečnou přìleţitost pro zviditelněnì ČR v rámci EU a světa a jako akci celonárodnìho významu, a zároveň výjimečnou přìleţitost pro přiblìţenì Evropské unie občanům ČR.“103 Proto bylo podle koncepce komunikace nutné průběţně informovat jednotlivé cìlové skupiny jiţ o přìpravách předsednictvì ČR, včetně institucionálnìho, personálnìho a finančnìho zabezpečenì, a také realisticky poukázat na očekávané přìnosy i oprávněné náklady, které přìprava a průběh předsednictvì ČR v prvnìm pololetì 2009 s sebou přinesly. Informovánì o průběhu předsednictvì ČR bude probìhat v úzké koordinaci přìslušných resortů a ostatnìch subjektů a bude poskytovat včasné, spolehlivé a relevantnì informace, slouţìcì jako zdroj pro jednotlivé cìlové skupiny zejména média, ale téţ zaměstnance státnì správy, včetně diplomatické sluţby ČR. Klìčovým úkolem komunikace během předsednictvì ČR pak bylo zejména informovat o programu, průběhu a závěrech jednotlivých zasedánì nejvyššìch 100
Tato komunikace probìhala v souladu s dokumentem „Koncepce informovánì o evropských záleţitostech a návrh komunikačnìch priorit vlády“ pro rok 2007 a roky následujìcì, ve kterých byla tématu předsednictvì ČR věnována náleţitá pozornost. 101 Informace pro mìstopředsedu vlády pro evropské záleţitosti 21. ledna 2008. 102 Viz Koncepce komunikace a prezentace předsednictvì. 103 Tamtéţ.
50
politických představitelů a ministrů, pracovnìch skupin, konferencì a dalšìch akcìch souvisejìcìch s předsednictvìm ČR v souladu se stanovenými principy komunikace. Společným
cìlem
doprovodných
kulturnìch
a
společenských
akcì,
upomìnkových předmětů a PR aktivit směřujìcì k veřejnosti bylo vyprofilovat ČR jako modernì, inovativnì, originálnì, ambicióznì a demokratickou zemi, která usiluje o Evropu bez bariér (navenek i dovnitř EU). Prezentovat ČR jako zemi, která: -
historicky patřì mezi kulturně a ekonomicky rozvinuté části Evropy, ctì principy demokracie, právnìho státu, trţnìho hospodářstvì a ochrany lidských práv;
-
je vyspělá, konkurenceschopná a bezpečná;
-
má velký znalostnì, lidský a invenčnì potenciál, který je daný vzdělávacìm systémem a dlouhou průmyslovou tradicì, ale i smyslem pro humor, nadhled a schopnost sebeironie;
-
je modernì, dynamická, inovačnì a nebojì se změn;
-
je věrohodným a spolehlivým partnerem v mezinárodnìch vztazìch, neváhá se angaţovat při obhajobě lidských práv či mezinárodnì bezpečnosti;
-
nabìzì ostatnìm zemìm svou zkušenost s budovánìm svobodné společnosti a s ekonomickou transformacì při přechodu od komunistické totality k demokracii;
-
je hrdá na své kulturnì, přìrodnì a historické dědictvì, včetně řady památek zapsaných do seznamu přìrodnìho a kulturnìho dědictvì UNESCO;
-
chránì své ţivotnì prostředì a aktivně přispìvá k řešenì globálnìch problémů v oblasti ochrany ţivotnìho prostředì;
-
je zemì v srdci Evropy.
Primárnì cìlovou skupinou, na niţ byla komunikace a prezentace předsednictvì ČR zaměřená, byla média a odborná veřejnost („opinion makers“), a to v roli zprostředkovatelů informacì a poskytovatelů zpětné vazby. Sekundárnì cìlovou skupinou byla široká veřejnost. Informačnì aktivity mimo územì ČR zajišťovaly zastupitelské úřady ČR v zahraničì, zejména pak Stálé zastoupenì v Bruselu, a webová stránka předsednictvì ČR. Zahraničnìmi cìlovými skupinami byly účastnìci jednánì konaných během českého předsednictvì, úřednìci evropských institucì v Bruselu a Lucemburku a dále obyvatelé ostatnìch členských
51
zemì včetně Belgie, která zaujìmá specifické postavenì dìky své roli země hostujìcì většinu pracovnìch jednánì během předsednictvì. Nedìlnou součástì komunikace a prezentace předsednictvì ČR bylo vytvářenì pozitivnì image České republiky, coţ bylo podpořeno řadou doprovodných kulturnìch a společenských akcì v zahraničì.104
5.5. Metoda Komunikace během předsednictvì České republiky měla být směřována k tomu, aby byla ukázána jako země se smyslem pro humor, se silnou tradicì, národnì identitou a historiì, respektujìcì národnì identitu ostatnìch členských států EU. Komunikačnì styl českého předsednictvì měl být modernì, hravý, inovativnì, originálnì. Předpokladem zajištěnì jednotného komunikačnìho stylu bylo přìprava plánu komunikace, který zahrnoval: a) harmonogram akcì105 b) „key messages“ c) manuál komunikace d) pravidla vnitřnì organizace (vytvořený úřadem MVEZ) e) rozpočet
5.5.1. Internetový portál předsednictví
Klìčovým prostředkem pro prezentaci českého předsednictvì a komunikaci se stanovenými cìlovými skupinami, tedy předevšìm s domácìmi a zahraničnìmi médii, odbornou veřejnostì, pracovnìky státnì správy všech členských států EU i třetìch zemì a v neposlednì řadě širokou veřejnostì, byl internetový portál předsednictví.106
105
Viz Přìloha 1. Vznik webových stránek předsednictvì je poměrně novou záleţitostì, sahá do konce 20. Stoletì a souvisì s rozvojem digitálnìch médiì. Ve stejné době se zvýšil také význam předsednického loga, které představuje nejviditelnějšì prvek vizuálnì prezentace předsednictvì. 106
52
Webová prezentace je nejpodstatnějšìm a nejvìce viditelným způsobem, jìmţ se předsednictvì prezentuje, a zároveň mìstem pro komunikaci s odlišnými cìlovými skupinami.107 S ohledem na předchozì předsednictvì bylo konstatováno, ţe oficiálnì internetový portál108 musì obsahovat všechny relevantnì komunikované materiály směrem k veřejnosti, a to jak dokumenty centrálně vydávané, tak i materiály jednotlivých ministerstev ČR k tématu českého předsednictvì. Web tak obsahoval v interaktivnì formě základnì informace o předsednictvì, předsedajìcì zemi, EU, informace pro pracovnìky médiì,
důleţité dokumenty,
kalendář
s aktivitami
předsednictvì, kontaktnì informace či galerii fotografiì. Všechny materiály byly dostupné v anglické a francouzské mutaci v přìslušené rubrice webové stránky. Internetová stránka fungovala dva měsìce před začátkem předsednictvì. Ještě před zahájenìm předsednictvì ČR byly hlavnìmi zdroji informacì portály Euroskop.cz, webová stránka Úřadu vlády ČR, webová stránka SZB, webová stránka MZV a jeho dalšìch ZÚ a přìpadně webové stránky jednotlivých resortů. Po zahájenì předsednictvì ČR připadla klìčová role hlavnìho informačnìho nástroje oficiálnì webové stránce předsednictvì ČR www.eu2009.cz, kde byly centrálně umisťovány všechny relevantnì informace týkajìcì se aktuálnìch témat a působenì ČR v průběhu svého předsednictvì. Před samotným počátkem předsednictvì ČR probìhalo poskytovánì informacì týkajìcìch se předsednictvì souběţně na uvedených internetových portálech, přičemţ byla zajištěna celková konzistence a koordinace v rámci informovánì široké i odborné veřejnosti, zástupců médiì109 a dalšìch subjektů. Cìle a obsah jednotlivých internetových portálů se vzájemně doplňovaly podle toho, pro kterou z cìlových skupin byly určeny a jaký byl jejich primárnì účel.
107
Prvnì pro širokou populaci webovou stránku zprovoznilo v roce 1999 Finsko. Dnes je jiţ předsednický portál samozřejmostì. 108 Webové prezentace jednotlivých předsednictvì se lišì ve své obsahové i grafické podobě, struktura předsednických portálů je ovšem v řadě poloţek podobná. 109 K usnadněnì kontaktů tisku s jednotlivými klìčovými aktéry vypracovalo předsednictvì např. IE PRES „vade mecum“ obsahujìcì kontaktnì informace ministrů a jednotlivých Stálých zastoupenì.
53
5.5.2. Tisková spolupráce
Práce s médii je základnìm kamenem přìprav a výkonu předsednictvì. Přes velký a vzrůstajìcì význam interaktivnìch médiì a prezentace, dìky kterým je předsednictvì takřka nezávislé na masových sdělovacìch prostředcìch, význam tištěných a audiovizuálnìch médiì pro předsednictvì nijak neklesá.110 V této souvislosti se aktivita předsednické země odehrává na několika úrovnìch, z nichţ jsou nejdůleţitějšì rovina EU a národnì úroveň. Práce s médii ovlivňuje vše od výběru mìst pro jednánì, rozpočet předsednictvì, vnìmánì předsednictvì u evropské veřejnosti či výsledné hodnocenì předsednické země. Důleţitým
faktorem
bylo
zajištěnì
tiskové
spolupráce
v České
republice
z personálnìho hlediska. Největšì nápor dotazů ze stran médiì se dal očekávat před a během neformálnìch Rad a jiných zasedánì na vysoké úrovni (celkově se jednalo o cca 14 akcì). Před kaţdým takovým jednánìm se uskutečnila koordinačnì schůzka tiskových mluvčì resortů a Stálého zastoupenì v Bruselu formou videokonference. SZB mělo za úkol zjistit pozici Evropské komise a dalšìch institucì. V průběhu předsednictvì měly být pozice tiskových mluvčì resortů neutrálnì, jelikoţ jejich výroky byly prezentovány jménem EU, nikoli ČR. Během neformálnìch Rad měl hlavnì odpovědnost za věcnou agendu tiskový mluvčì jednotlivého resortu. Jinak tomu bylo u tzv. formálnìch Rad (jichţ bylo celkem 9 v, a to Bruselu), na nichţ byli sice ministr a jeho tiskový mluvčì přìtomni, výraznějšì roli však měl tiskový mluvčì SZB. Na evropské úrovni se předsednická země zaměřuje předevšìm na pořádánì tiskových konferencì a distribuci materiálů pro ţurnalisty. Před kaţdým zasedánìm Rady EU se pravidelně konaly brìfinky velvyslanců pro novináře v budově Rady EU. Na konci kaţdého zasedánì Rady se pak konaly společné tiskové konference s EK. Tiskové konference byly organizovány také při přìleţitosti jednánì s nečlenskými zeměmi. Na ně jednotlivá tisková oddělenì resortů, mnohdy ve vzájemné spolupráci, připravovaly podklady.
110
Předsednická země se zpravidla snaţì naklonit si pracovnìky médiì kromě oficiálnìch prostředků i méně formálnìmi způsoby. Napřìklad finské předsednictvì v roce 2006 na neformálnìm summitu poskytlo k dispozici novinářům saunu, masáţe, prostory pro relaxaci s pohovkami (in Kaniok 2008: 102). České předsednictvì zpravidla okolo neformálnìch Rad organizovalo pro novináře neformálnì večìrky.
54
Klìčových akcì pořádaných v předsednické zemi se obvykle účastnila celá bruselská novinářská komunita, která je s 1300 akreditacemi pokládána za největšì na světě. (Kaniok 2008) Je také reprezentativnì skupinou hlavnìch světových médiì a špičkových novinářů. Přestoţe se ale tato informace zdá jako velmi přìznivá, v přìpadě nastolenì ţádoucì agendy musì tisková oddělenì předsednické země počìtat se zhruba dvojnásobným počtem.111
Typy dokumentů, které ministerstva v rámci tiskových aktivit produkovala, byly: Tiskové zprávy Prohlášenì Projevy Rozhovory s ministry/ministryněmi Memoranda, Závěry jednánì a dalšì dokumenty Klìčovým komunikačnìm prostředkem tiskových mluvčìch jednotlivých resortů s novináři byly tiskové zprávy a avìza. Avìza zpravidla byla rozesìlána týden před jednotlivou tiskovou konferencì, Radou či expertnìm jednánìm, a následně ještě znovu dva dny před jeho konánìm. Tiskové konference se odehrávaly téměř výlučně v závislosti na těchto akcìch a důleţitost konánì či nekonánì tiskové konference bylo posuzováno individuálně v závislosti na tématu, které se projednávalo. Na tiskové konferenci se pak prezentovaly závěry či usnesenì z jednánì, a ihned poté byla vydávána ve stejném duchu tisková zpráva. Tisková zpráva se musela po skončenì jednánì okamţitě objevit také na webech jednotlivých resortů i webu předsednictvì. S ohledem na typ zasedánì redakce konkrétně poţadovala následujìcì: a. Akce na vládní a ministerské úrovni Tiskové zprávy – tiskových zpráv bylo připraveno tiskovým mluvčìm resortu v souvislosti s kaţdým zasedánìm několik (zpravidla tři):
111
Tisková práce během českého předsednictvì 2007: 5 in Kaniok 2008.
55
a) Týden před konánìm byla připravena a zaslána k publikovánì na webu informace o akci, předpokládaných bodech jednánì, projednávané agendě a očekávaném vývoji; b) Těsně před událostì mluvčì resortu předpřipravil a předal redakci nejméně 2 dny před samotnou akcì návrh TZ v češtině společně s vyplněným elektronickým zadávacìm formulářem pro překlady. Tato TZ byla publikována aţ v závěru jednánì; zaslánì 1. verze dokumentu v předstihu slouţila k přìpravě na překlady a na rychlé publikovánì ve třech jazycìch (češtině, angličtině a francouzštině). Finálnì verzi tiskové zprávy s doplněnìm závěrů a neočekávaných informacì TM resortu zaslal redakci webu ihned po skončenì jednánì (tj. do jedné hodiny); c) V přìpadě vìcedennìho zasedánì, prezentace několika agend vìce resorty a při neočekávaných událostech, které tak vyţadujì, bylo resorty připraveno a zveřejněno vìce TZ nad rámec 2-3 povinných. b. Akce na expertní úrovni Většina událostì na této úrovni nebyla centrálnìm koordinátorem mediálně pokryta, pokud ano, byla to výhradnì odpovědnostì organizátora, tj. přìslušného ministerstva. Z tohoto důvodu ministerstva veškeré informace o události (jak organizačnì tak věcné) uveřejnily primárně na svých resortnìch webových stránkách. V takovém přìpadě byl na oficiálnìm webu PRES pouze odkaz na web ministerstva.112 Také pro tuto úroveň platì výše uvedené, tedy ţe všechny texty určené k uveřejněnì na oficiálnìm webu PRES musely být přeloţeny do EN a FR.
112
Pokud se ministerstvo rozhodlo o uveřejněnì informacì na oficiálnìmu webu předsednictvì, uvědomilo o tom redakci webové stránky opět nejméně 2 týdny před událostì (tzn. např. pro lednové události jiţ v prosinci) a domluvilo se s nì na dalšìm postupu, termìnu a mìstě zveřejněnì.
56
5.5.3. On-line Evropský chat – „Ptejte se českého předsednictví“113
V souvislosti s mottem českého předsednictvì „Evropa bez bariér“ byl prezentován tzv. Evropský chat jako důleţitý nástroj komunikace s veřejnostì, který bořì informačnì bariéry mezi politiky a občany. On-line rozhovory měly občanům umoţnit zìskat zajìmavé informace, na které dosud nenašli odpověď. Význam rozhovorů byl tìm většì, ţe na otázky občanů odpovìdali sami politici. Zahraničnìm i domácìm novinářům navìc poskytovali přìleţitost zařadit do svých článků přìmé citace politických představitelů, které se jim nepodařilo zìskat na tiskových konferencìch apod. Chat reagoval na aktuálnì evropská témata a události. On-line rozhovory byly poskytovány po zasedánìch ministerských rad, Evropské rady a v přìpadě dalšìch důleţitých setkánì nebo událostì (setkánì CZ PRES s EK apod.). Hosté i čtenáři rozhovorů měli výt v ideálnìm přìpadě jak z ČR, tak ze zahraničì, tìm pádem chat běţel zároveň v české i anglické jazykové verzi. Do francouzštiny byl rozhovor přeloţen v následujìcìch 24 hodinách a byl dostupný na francouzské verzi portálu předsednictvì. Kaţdý aktuálnì rozhovor byl vţdy významně inzerován na homepage předsednického webu a o jeho konánì byla média informována formou newsletteru, sms či tiskového avìza.
5.5.4. Týdenní Newsletter
Zavedený
nástroj
předchozìch
předsednictvì,
pravidelný
informačnì
týdennì
Newsletter - „Co se bude dìt v následujìcìch dnech?“ byl zveřejňován na oficiálnìm portálu předsednictvì, kde se čtenáři mohli zaregistrovat pro rozesìlánì newsletterů českého předsednictvì. Newsletter obsahoval informace orientované na program v následujìcìm týdnu, tedy očekávané události, akce, jednánì apod. Newsletter byl 113
Podobnou formou, vedlejšì pro téma této práce, byla také Anketa - „Jaký je váš názor na…“, kdy pro potřebu zpětné vazby a pro vyjádřenì názorů široké veřejnosti byly v rámci českého předsednictvì na webových stránkách umìstěny pravidelné týdennì ankety. Na anketu byl odkaz přìmo z hlavnì stránky portálu. Anketnì otázky měly trojì charakter: a) dotazovaly se na názory v aktuálnìch politických otázkách; b) na stanovisko k dlouhodobě sledovanému tématu (EU a imigrace; EU a vztahy se třetìmi zeměmi apod.); c) ke zpětné vazbě na organizaci CZ PRES (jednotný vizuálnì styl, PR předměty, tiskoviny, oficiálnì portál, kulturnì doprovodné akce, sluţby tiskového střediska atd.).
57
k dispozici ve všech jazykových mutacìch předsednictvì, přičemţ nejčtenějšì byla verze anglická. Celkový počet zařazených zpráv reagoval na aktuálnì potřeby, počet zpráv na jedno čìslo bylo 5-10; Celkový počet odběratelů byl cca 2000.114
5.5.5. Mobilní magazín - „Aktuality CZ PRES v mém mobilu“
Pro zaregistrované zájemce ze strany veřejnosti byly připraveny tzv. mobilnì magazìny s aktuálnìmi informacemi CZ PRES. Barevný magazìn v jednotném vizuálnìm stylu předsednictvì, sestávajìcì z cca 4-6 krátkých informačnìch textů doplněných o fotografie, byl rozesìlán přìmo do mobilnìch telefonů odběratelům v preferované jazykové verzi (CS, EN, FR). Periodicita magazìnu byla flexibilnì, rozesìlána byla s ohledem na stav a vývoj událostì, v průměru cca 1-2krát do týdne bez pevně stanovené doby. Pro zástupce médiì byla připravena oddělená sms informačnì sluţba, jejìţ přìprava a odesìlánì informacì bylo plně v gesci tiskového oddělenì SZ Brusel.
114
Skladba zpráv zařazených do newsletteru byla v gesci redakce portálu předsednictvì.
58
6.
ANALYTICKÁ ČÁST
V této části se pokusìme o vyhodnocenì zìskaných dat, jejich analýzu a interpretaci. Budeme postupovat následovně: 1. znovu uvedeme zněnì výzkumných otázek a hypotéz, přičemţ u vedlejšìch výzkumných otázek uvádìme ještě podotázky, které nám pomohou blìţe na stanovené výzkumné otázky odpovědět 2. následně na tyto výzkumné otázky odpovìme a provedeme verifikaci, přìpadně vyvrácenì hypotéz, 3. Provedeme interpretaci a závěr.
6.1. Základní charakteristika výzkumného souboru
Sběr dat jsme provedli pomocì databáze Factiva a archivu Ministerstva zahraničnìch věcì ČR. Výzkumný vzorek je tvořen články, které jsme zìskali zadánìm hesel Czech EU Presidency, Presidency, European Union, Czech Republic, EU, European Commission, Mirek Topolanek, Vaclav Klaus, Prague, European Parliament. Z celkového souboru jsme vybrali 156 článků. Mnoţstvì zvolených článků se lišilo v kaţdém měsìci, a to hlavně proto, ţe byla rozdìlná intenzita informovánì jednotlivých médiì, coţ záviselo předevšìm na aktuálnìch událostech a tématech. Tam, kde to bylo moţné, jsme poskytli i internetový odkaz na článek. Pro úplnost uvádìme četnost zkoumaných článků v jednotlivých měsìcìh: Prosinec – 19 Leden - 41 Únor - 27 Březen - 26 Duben – 13 Květen - 13 Červen - 10 Červenec – 7
59
6.2. Interpretace dat
Kvalitativnì materiál ve formě textových materiálů budeme transformovat a interpretovat s cìlem zachytit smysluplně komplexitu zkoumaných jevů. Kvalitativnì data nemajì strukturovanou podobu dat v kvantitativnìm výzkumu, coţ komplikuje jejich vyhodnocenì. Naproti tomu se vyznačujì svojì kontextuálnostì a vzpìrajì se provedenì redukce.115 Interpretace bude doplňována plnými citacemi, výňatky nebo částmi článků, přičemţ plné zněnì originálnìho textu i titulků článků uvedeme v poznámkách pod čarou. Vše budeme dělat se záměrem smysluplným a uţitečným způsobem zodpovědět na výzkumné otázky a verifikovat hypotézy. Pouţijeme k tomu analytické indukce, jeţ je povaţována za obecnou strategii kvalitativnìho výzkumu.
6.3.
Konstrukce vzorku a)
Období - Časově bylo jako výzkumný vzorek vybráno obdobì
nejintenzivnějšìho mediálnìho pokrytì tématu českého předsednictvì EU od jeho zahájenì v lednu 2009 do jeho ukončenì v červnu 2009. Zároveň do výzkumu zahrneme i obdobì měsìc před začátkem, tedy prosinec 2008, a měsìc po ukončenì, červenec 2009. Budeme uplatňovat metodu náhodného výběru, neboť v kvalitativnì analýze by bylo velmi komplikované, ne-li téměř nemoţné zanalyzovat všechny články. Volili jsme proto články, které předsednictvì nejvìce zdůrazňujì, majì hodnotìcì charakter a reprezentativnì zastoupenì vytyčených témat. Pro potřeby výzkumu tedy obdobì dělìme populaci článků na tři části: od začátku do ukončenì Předsednictvì (1.1. - 30.6. 2009), před nìm (1.12. - 31.12. 2008) a po něm (1.7 – 31.7.2009). Takový postup nám umoţnì sledovat přìpadnou změnu a způsobech pokrytì tématu během, před a po průběhu Předsednictvì.
115
Srov. Hendl 2008: 223.
60
b)
Tituly – jako reprezentativnì vzorek jsme zvolili celostátnì denìky
v kaţdé zemi, povaţované za serióznì. Francie: Le Figaro, La Croix, Le Monde, Libération; 49 článků Španělsko: ABC, El Paìs, El Mundo; 15 článků Velká Británie: Financial Times, The Times, Daily Telegraph, The Guardian, Sunday Telegraph, The Independent; 13 článků USA: Financial Times, The Washington Times, The Wall Street Journal, Washington Post; 13 článků Belgie: La Libre Belgique, De Standaard, Le Soir; 29 článků Německo: Süddeutsche Zeitung, FAZ, Die Welt, Spiegel; 10 článků Čína: Xinhua, Global Times, China Daily, Xinhua News, People's Daily, Chinanews; 16 článků
6.4.
Výzkumná jednotka
Výzkumnou jednotkou bude článek. Práce se nezabývá obrazovým materiálem; pozornost bude soustředěna čistě na text, a to jak zpravodajský, tak publicistický. Titulky chápeme jako součást textu.
6.5. Výzkumné otázky a hypotézy 6.5.1. Hlavní výzkumné otázky
HV1: Jak tištěná média přistupovala k českému předsednictvì v Radě Evropské unie? HV2: Jaký vliv mělo české předsednictvì na obraz České republiky v mediálnìm prostoru věnovaném evropské politice? 61
6.5.2. Hlavní hypotéza
HH1: Vláda České republiky vytvořila pro Předsednictvì ČR v Radě EU komunikačnì strategii a specializované struktury, jejichţ hlavnìm úkolem bylo informovat vymezené cìlové skupiny o záleţitostech Předsednictvì, přičemţ materiál zveřejňovaný médii byl kompatibilnì s tìmto záměrem a média na jeho základě vytvářela přìznivý obraz České republiky v zahraničì.
6.5.3. Vedlejší výzkumné otázky a hypotézy
VV1: Jaké základní tematické priority pro komunikaci si vláda předsednické země vymezila a jaké specializované struktury, jejichţ hlavním úkolem bylo informovat veřejnost o předsednických záleţitostech, vytvořila? VV 1.1 Jak se tato vytyčená témata objevovala v médiìch? VV 1.2 Jaká dalšì aktuální témata se během Předsednictvì objevila? VH1: Předpokládáme, ţe mediální debata o Předsednictví se v tisku realizovala spíše prostřednictvím jiných neţ předem definovaných témat.
Tato hypotéza nám pomůţe určit, jakým tématům se média věnovala. V souvislosti s tìm stanovujeme tyto indikátory: -
Stanovené vládní komunikační priority Předsednictví (konkurenceschopnost, čtyři svobody vnitřnìho trhu EU, liberálnì obchodnì politika, „Energetika udrţitelná a bezpečná“, „Revize rozpočtu a reforma společné zemědělské politiky“, „Transatlantické vztahy“, „západnì Balkán a východnì Evropa“, „Instituce a jejich reforma“, „volba předsedy Komise a vysokého představitele SZBP“ a „Dalšì rozvoj prostoru svobody, bezpečì a práva“)
-
Jiné než vymezené komunikační priority
-
Témata týkající se výhradně CZ PRES – summity, ekonomické, právní, administrativní záležitosti
-
Témata týkající se vnitrostátních problémů a nesouvisející přímo s CZ PRES
-
Četnost výskytu jednotlivých témat
62
VV2:
S jakými stereotypy zahraniční média přistupovala k informování o
předsednických událostech? VV 2.1 Kdo byl v článcìch zmìněn? VV 2.2 Jaké instituce či politické strany byly v článcìch zmiňovány? VH3: Předpokládáme, ţe debata o Předsednictví byla výrazně stereotypizována, personifikována a politizována.
Předpokládáme, ţe média budou své postoje vyjadřovat prostřednictvìm vztahů k elitnìm osobám, konkrétně politikům na národnì i nadnárodnì úrovni, a to s určitou stereotypnì legitimizacì. Vztahem či vztaţenìm zde rozumìme odkaz, zmìnku, citaci. 1. Stereotypizovaná: Předpokládáme, ţe média vytvářela během referovánì o předsednických událostech stereotypy, které v článcìch často opakovala a k jednotlivým aktérům a institucìm s nimi přistupovala. 2. Personifikovaná: Předpokládáme, ţe aktéry budou předevšìm osoby, resp. politikové vìce neţ instituce. 3. Politizovaná: Předpokládáme, ţe tematickou agendu budou vytvářet politikové a politické instituce, kteřì budou převaţovat nad experty, odbornìky a jinými aktéry. Stanovìme proměnnou aktér, která bude kvalifikovat osobnosti zmìněné v článku. Jako autora článku stanovujeme pouze novináře. Indikátory proměnné aktér budou: Kdo byl v článku zmìněn: - národní politik - evropský politik - expert - novinář - média - veřejnost
Kdo byl v článku citován: - národní politik - evropský politik - expert - novinář - média 63
- veřejnost Jaké instituce byly v článku zmìněny: - vláda - parlament (Poslanecká sněmovna, Senát) - politické strany - evropské instituce – EK, EP, Evropská rada - ústavní soud, justice (moc soudní) - vědecké instituce - agentury pro výzkum veřejného mínění - neziskové organizace - média - mezinárodní organizace
VV3:
Byl přístup zahraničních médií k českému předsednictví odlišný před
jeho začátkem a po jeho ukončení? VV 3.1 Jaký byl artikulovaný postoj k Evropské unii? VV 3.3 Změnila se prezentace médiì a tak i celkový pohled médií na Českou republiku před a po Předsednictvì? VH3: Přístup médií k českému předsednictví byl odlišný před jeho začátkem a po jeho ukončení, přičemţ na konci se tento přístup zlepšil.
Tato otázka nám pomůţe vymezit rozdìl mezi debatou médiì před a po Předsednictvì. Předmětem zkoumánì bude obdobì 1.12. 2008 - 30.1.2009 a 1.6. – 31.7.2009. Indikátory přìstupu k EU budou: - význam článků pro budoucnost EU - příležitost pro další evropskou integraci - eurozóna (Lisabonská smlouva, měna) - význam pro vztah EU k třetím zemím
Indikátory ukazujìcì na pohled médiì na Českou republiku budou: - význam článků pro mezinárodní situaci - význam článků pro národní stát - význam pro vztah ČR k třetím zemím - význam pro ekonomickou situaci země 64
VV4: Lišil a vyvìjel se přìstup k Předsednictvì u jednotlivých denìků? VV 4.1 Jak v této souvislosti byla vnímána a prezentována Česká republika? VH4: Přístup deníků se lišil jak stát od státu, tak i v rámci jednotlivých států. Českou republiku spojovaly převáţně s vnitřní politikou.
Předpokládáme, ţe kaţdý denìk měl k českému předsednictvì odlišný přìstup a tento přìstup se postupem času podle vystupovánì hlavnìch aktérů vyvìjel. Stanovujeme zde hlavnì indikátory: - název titulu - země původu média - význam článků pro domácí politiku – důleţitost pro dalšì chod vlády - pro-předsednické vyznění článků - proti-předsednické vyznění článků
6.6. Interpretace dat VV1: Jaké základní tematické priority pro komunikaci si vláda předsednické země vymezila a jaké specializované struktury, jejichţ hlavním úkolem bylo informovat veřejnost o předsednických záleţitostech, vytvořila? VV 1.1 Jak se tato vytyčená témata objevovala v médiích? VV 1.2 Jaká další aktuální témata se během Předsednictví objevila?
Hlavnì priority předsednictvì jsme podrobně popsali v kapitole 5.3. Programový okruh vymezených priorit zahrnoval oblasti konkurenceschopnosti, čtyř svobod vnitřnìho trhu EU a liberálnì obchodnì politiky. K dalšìm důleţitým tématům patřily: „Energetika udrţitelná a bezpečná“, „Revize rozpočtu a reforma společné zemědělské politiky“, „Transatlantické vztahy“, „západnì Balkán a východnì Evropa“, „Instituce a jejich reforma“, „volba předsedy Komise a vysokého představitele SZBP“ a „Dalšì rozvoj prostoru svobody, bezpečì a práva“. Hlavnì priority „třech E“116 byla v tisku zdůrazňována od počátku, většinou s čistě informativnìm aţ pochvalným charakterem, kam např. pozitivně laděná zpráva
116
Ekonomika, Energie, Evropa a svět.
65
La libre Belgique: Tři předsednická „E“117 ze 7.1.2009.
Le Figaro popisuje
Předsednictvì jako obdobì, kdy v čase krizì bude muset premiér naplnit své tři "E" priority, naučit prezidenta mlčet a také se vypořádat s Lisabonskou smlouvou. Vytyčeným prioritám se ale věnoval tisk předevšìm ještě před zahájenìm Předsednictvì, v době, kdy ČR své priority představovala. Nejvìce je zmiňoval francouzský tisk, který tak činil předevšìm v kontextu svého končìcìho Předsednictvì. Zdůrazňoval nelehký kontext nadcházejìcìho obdobì. Mezi prioritami vyzdvihoval zejména summit Východnìho partnerstvì či návštěvu nového amerického prezidenta v Praze. Velkou a důleţitou výzvou podle něj měla být nejen vnitropolitická situace v ČR, ale také končìcì mandát EP.118 Česká republika prvnìho ledna převezme Evropskou unii v plné ekonomické a institucionálnì krizi. Pro členskou zemi, která je součástì EU méně neţ 5 let, která navìc nepatřì do eurozóny a má problémy se vyjádřit k Lisabonské smlouvě, je to opravdu velká výzva.119 (Le Figaro : EU: Praha připravena ujmout se výzvy předsednictví,120 31.12.2008)
Podle francouzského Le soir napřìklad představil Topolánek priority své země „éčka“ a „géčka“ - bez charismatu, bez inspirace, bez ambicì, bez entusiasmu ale také bezchybně. Denìk poznamenává, ţe europoslanci přesto brali na Topolánka ohled a nechali jej lehce projìt.121 O posìlenì energetické bezpečnosti EU jako jedné z priorit CZ PRES se zmìnil i čìnský tisk (Xinhuanet: Český premiér navštíví Střední Asii ve věci plynu a Východního partnerství,122 12.2.2009). Nejvìce se prioritám českého předsednictvì věnoval britský tisk, který se povětšinou zdrţoval také výraznějšìho hodnocenì. Byl za všech okolnostì velmi věcný. Nejvìce referuje o Východnìm partnerstvì a vztahu ČR – EU – Rusko.
117
La triple „E“ de la Présidence. http://www.lefigaro.fr/international/2008/12/31/01003-20081231ARTFIG00035-ue-prague-prete-arelever-le-defi-de-la-presidence-.php. 119 „C'est d'une Union en pleine crise économique et institutionnelle que la République tchèque hérite ce 1er janvier. Pour un pays membre de l'UE depuis moins de cinq ans, qui n'appartient pas à la zone euro et qui a bien du mal à se prononcer sur le traité de Lisbonne, le défi n'est pas mince. 120 UE : Prague prête à relever le défi de la présidence. 121 Le Soir: Les eurodéputés ménagent Topolanek (Europoslanci brali ohled na Topolánka), 15.1.2009 122 Czech PM to visit Central Asia over gas, Eastern Partnership. 118
66
Česká republika, která bude předsedat Evropské unii jako prvnì země bývalého Varšavského paktu, si zvolila jako jednu ze svých priorit zlepšit vztahy s bývalými sovětskými zeměmi, a to bez ohledu na obavy Ruska z průniku moc blìzko k jeho hranicìm.123 (Daily Telegraph : České předsednictví otestuje Rusy,124 31.12.2009)
Článek se zabývá Východnìm partnerstvìm a hojně cituje ministra Schwarzenberga o vztazìch ČR i EU k Rusku. Přes napjaté vztahy EU s Ruskem by ČR mohla uspět, zakončeno citátem Alexandra Vondry, ţe naše sìla je v mediaci. The Washington Times české priority chválì.125 Přestoţe zmiňuje pochybnosti o schopnosti malého státu vést EU, povaţuje priority CZ PRES za relevantnì a nadějné pro posilovánì transatlantických vazeb, neboť Česká republika je jeden z nejbliţšìch "přátel" USA v Evropě. Priority českého předsednictvì hned na počátku ledna zastìnily jiné dramatické okolnosti, a to předevšìm plynová krize ve sporu Ruska a Ukrajiny a konflikt v Gaze. Aktivity EU, a potaţmo tak českého předsednictvì, v konfliktu v Gaze a ohledně situace zastavenì přìvodu plynu z Ruska do Evropy, byly hodnoceny vesměs přìznivě jako prvnì diplomatický úspěch CZ PRES, zejména dìky akcentovánì nelehkých okolnostì a několika problematických událostì najednou. The Times zaznamenaly rozdìlná prohlášenì CZ PRES ohledně situace v Gaze, ale vinu rozdělujì napůl mezi CZ a FR prezidenta Sarkozyho, který prý věřì, ţe je jeho osobnì povinnostì dohlìţet na zprostředkovánì mìru započatém za FR PRES. Neúspěšná snaha o jednotný postoj podle listu nemohla přijìt v nevhodnějšì dobu, protoţe to byla šance převzìt globálnì vedenì v době prezidentského vakua v USA (The Times: Split and confusion mark Europe´s response to Gaza crisis126, 5.1.2009). Přìpadné neúspěchy v řešenì sporu mezi Ruskem a Ukrajinou média nepovaţovala pouze za problém českého předsednictvì.127 Daily Telegraph napřìklad
123
The Czech Republic, which will become the first former Warsaw Pact country to hold the presidency, has made a priority of a scheme to establish closer ties with former Soviet states, irrespective of Russian concerns of encroachment close to its borders. 124 Czech presidency to test Russians, http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/russia/4030530/Relations-with-Moscow-could-bestrained-by-Czech-assumption-of-EU-presidency.html. 125 http://www.washingtontimes.com/news/2009/jan/26/new-eu-presidency-sparks-concern-amidglobal-crise/. 126 Split and confusion mark Europe´s response to Gaza crisis, http://www.timesonline.co.uk/tol/news/world/middle_east/article5444697.ece. 127 Např. ABC: La debilidad de la EU (Slabost EU), 12.1.2009.
67
v komentáři listu chválì CZ PRES za mediaci hořké roztrţky mezi Ruskem a Ukrajinou a označuje ji jako pro ČR nadějnou komunikačnì přìleţitost. „Dìky české mediaci by se měli dnes začìt zmrzlì zákaznìci ruského plynu ve východnì Evropě začìt pozorovat obnovenì dodávek. … EU pod jejìm českým předsednictvìm se cìtila zavázána vkročit do řešenì části hořkého sporu mezi 128 Moskvou a Kyjevem.“ (Daily Telegraph: EU musí snížit svoji potřebu ruského 129, plynu, 12.1.2009)
Čìna hodnotì CZ PRES ve sporu neutrálně aţ pozitivně, poukazuje na objektivně nelehkou pozici EU vůči těmto dvěma hlavnìm stávajìcìm otázkám.130 Ne uţ tak lichotivě se k těmto problémům stavěl belgický tisk. „České předsednictvì se sice pokusilo něco udělat, ale poté co si z nì dělalo dobrý den Rusko i Ukrajina se zahanbený Topolánek raději stáhl.“ (Le Soir: Bravo! Pro Evropu ale ztracená příležitost,131 20.1.2009)
Nejkritičtějšì hlas se ozýval z francouzských médiì, která vznášela dalšì pochybnosti o CZ PRES, tentokrát o jeho kapacitě řešit konflikt.132 V hodnocenì se ale původně velmi rozcházela. Krátce po vypuknutì konfliktu dokonce chválila Prahu, jak „perfektně zvládla roli v prvním testu předsednictví, když vyzvala obě strany, aby pokračovaly v jednání a nepřestaly plnit obchodní závazky.“ (Le Figaro: Praha ponořena do krize s ruským plynem,133 2.1.2009) S podobnou akcentacì mluvì madridské ABC. Podle něj nemělo předsednictvì váhu řešit současné dvě krize, které jì "vybuchly" v ruce. Ukázaly se omezenì menšinové vlády, navìc prezidentem je Evropě nepřátelský Václav Klaus. Topolánek byl podle listu nucen uznat, ţe Sarkozyho iniciativy na blìzkém východě jsou "komplementárnì".134
128
Thanks to Czech mediation, the freezing customers for Russian gas in eastern Europe should today begin to see supplies restored. With members such as Bulgaria, Hungary and Slovakia acutely affected, the EU, under its Czech presidency, felt bound to step in to resolve part of a bitter dispute between Moscow and Kiev. 129 The EU must lessen its need for RUssian gas. 130 Xinhua: Mediation of the EU on hot issues made limited results, 20.1.2009. 131 Bravo! Mais pour L´Europe c´est raté. 132 Např. Le Figaro: Otage de la guerre du gaz russo-ukrinienne, l´Europe perd patience (Evropa jako rukojmì v rusko-ukrajinské válce o plyn ztrácì trpělivost), 15.1.2009. 133 Prague plongé dans la crise du gaz russe. 134 ABC: La UE enviará observadores a Ucrania después del corte total del suministro ruso (EU vyšle na Ukrajinu pozorovatele po úplném přerušenì ruských dodávek), 8.1.2009,
68
Všechny denìky skloňovaly také dalšì téma, které způsobilo hned na počátku rozruch, a to odhalenì sochy s názvem Entropa Davida Černého v Bruselu. Dìla, které mělo být původně výtvorem 27 umělců, ale ukázalo se, ţe bylo výtvorem samotného umělce. Nejčastějšìmi výrazy v tomto spojenì byly „kontroverze“ a „omluva“. Denìky se věnovaly předevšìm omluvným výrokům, kterými musel zejména ministr pro evropské záleţitosti Alexandr Vondra problém hasit. Většina tisku to popisovala incident, který podkopal důvěru v uţ tak oslabené schopnosti vlády předsedat EU, titulky, které zněly podobně jako: České umělecké dìlo rozděluje Evropu135 (De Standaard, 15.1.2009) České předsednictvì zesměšněno136 (Le Soir, 14.1.2009) České předsednictvì vystavuje stavebnici napřìč Sedmadvacìtkou 137 (Le Figaro, 13.1.2009) Celé je to moje práce, připouštì Čech, který dostal 350 tis. liber na zakázku pro 27 mladých umělců na zobrazenì různorodosti EU138 (The Times, 14.1.2009)
Nad humorem z Prahy podle Francouzů zaskřìpajì nejedny zuby. Ptajì se, jestli se bude se Bulharům lìbit symbol tureckých toalet a Polákům kněţì zvedajìcì vlajku boje za práva gayů? (Le Figaro: České předsednictví vystavuje stavebnici napříč Sedmadvacítkou,139 13.1.2009). Spolu se španělskými francouzská média dokonce spojila tuto provokativnì záleţitost s vystoupenìm premiéra Topolánka v Evropském parlamentu. ABC toto vystoupenì pojmenovalo jako „…nejkyselejší vystoupení na půdě EP za dlouhou dobu…" (ABC: Typicky české předsednictví,140), nebo 15.1.2009; Le Figaro: Čeští poslanci se pouští do Lisabonské smlouvy.141 Čechy média podezřìvala z nezájmu ruku v ruce jdoucìm s neschopnostì. The Times uvádějì, ţe Češi začali jednat aţ ve chvìli, kdy si začali stěţovat Bulhaři. Do té doby se nikdo nezajìmal, co Černý dělá (The Times: Celé je to moje přáce, připouští
http://www.abc.es/hemeroteca/historico-08-01-2009/abc/Internacional/la-ue-enviara-observadores-aucrania-despues-del-corte-total-del-suministro-ruso_912312885450.html. 135 Tsjechisch kunstwerk verdeelt eengemaakt Europa. 136 La présidence tchèque ridiculisée. 137 La présidence tchèque expose en kit les travers des Vingt-Sept. 138 It was all my own work, admits Czech given GBP 350.000 to commission 27 young artists to show EU´s diversity. 139 La présidence tchèque expose en kit les travers des Vingt-Sept. 140 Una presidencia tipicamente checa. 141 Les élus tchèques s’attaquent au traité européen.
69
Čech, který dostal 350 tis. liber na zakázku pro 27 mladých umělců na zobrazení různorodosti EU,142 14.1.2009). Velkým tématem provázejìcìm celé obdobì byla celosvětová finančnì krize. Denìky zdůrazňovaly rozpory mezi jednotlivými členskými státy EU v přìstupu ke krizi a také zpochybněnì role CZ PRES kvůli údajné neligitimnosti v očìch hlavnìch evropských zemì, např. China Daily: Hluboké rozpory mezi velmocemi EU, 24.2.2009;143 Le Figaro: Evropa musí jednat,144 21.2.2009. České potýkánì se s krizì média nehodnotila přìliš pozitivně, přestoţe napřìklad jmenuje jako nejpovedenějšì summit Předsednictvì summit G20, který se věnoval právě krizi. Výsledky summitu média hodnotila pozitivně, přestoţe politické rozdìly podle nich přetrvávaly (The Times: Úspěšný summit145, 3.4.2009). Objektivně popisuje CZ PRES a nabìzì střìzlivý pohled na spor CZ versus FR versus a také postoj CZ PRES k řešenì ekonomické krize londýnský Financial Times. Chválì Českou republiku za to, ţe trvá na dodrţovánì pravidel společného trhu. FT citujì vystoupenì vystoupenì A. Vondry v Bruselu. Česká republika se snaţila oţivit své Předsednictvì Evropské unie. Řìká, ţe určujìcì je prosazovat jednotu EU a ujistit se, ţe členské státy se řìdì pravidly společného trhu. „Česká republika nenì velmoc. Hlavnì přidaná hodnota našeho Předsednictvì je budovánì konsensu a dodrţovánì pravidla hry,“ řekl mìstopředseda vlády pro evropské záleţitosti Alexandr Vondra.146 (Financial Times: Češi spustili vlnu kritiky v boji za jednotu EU,147 19.2.2009)
V době pádu vlády v březnu byla dokonce dávána často tyto dvě události média do souvislostì. Např. Bruselský De Standaard ve zprávě o pádu vlády (Padla vláda předsedající země EU,148 25.3.2009).
Francouzský Le Monde v úvodnìku149
142
It was all my own work, admits Czech given GBP 350.000 to commission 27 young artists to show EU´s diversity. 143 Deep rifts seen among EU powerhouses http://www.chinadaily.com.cn/cndy/200902/24/content_7504725.htm. 144 L’Europe au pied du mur. 145 Summit of achievements, http://www.timesonline.co.uk/tol/comment/leading_article/article6025081.ece. 146 The Czech Republic tried to reinvigorate its presidency of the European Union on Wednesday, saying it was determined to uphold EU unity and ensure that member states obeyed the rules on the single market. “The Czech Republic is not a superpower. The main value-added of our presidency is consensusbuilding and adherence to the rules of the game,” said Alexandr Vondra, the Czech deputy premier for EU affairs. 147 Czechs turn on critics in battle for EU unity. 148 Regering EU-voorzitter Tsjechië valt.
70
zdůraznil, ţe po Litvě a Maďarsku je ČR třetì zemì z východu Evropy, kde od počátku hospodářské krize padla vláda. Na východě podle něj ekonomická krize přerostla v krizi sociálnì a politickou (Le Monde: Východ v nebezpečí,150 26.3.2009). Zajìmavé ale je, ţe ve stejném vydánì francouzského Le Monde vyšel v rámci série textů kritizujìcìch české předsednictvì také článek bagatelizujìcì finančnì krizi a zdůrazňujìcì jiné aspekty důvodů české vládnì krize. Text praţského korespondenta Le Monde poukazuje na to, ţe Topolánkova vláda nepadla kvůli krizi, ale kvůli vnitrostátnìm justičnìm a mediálnìm kauzám, a dìky tomu hrozì mimo jiné zmrazenì ratifikace Lisabonské smlouvy (Le Monde: Vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka může zmrazit ratifikaci Lisabonské smlouvy,151 26.3.2009). Téměř totoţně mluvì německá média. Spiegel velmi negativně popisuje důvod pádu vlády jako „finančnì a hospodářskou krizi, stejně jako v Maďarsku (Spiegel: Předseda Evropské rady ztroskotal při halsování o důvěře,152 24.3.2009). Pád vlády vyvolal v médiìch dalšì otázky o důvěře CZ PRES. Domácì politika v ČR podle mnohých komentářů převáţila nad zájmy státu. Češi si s chutì utahujì z nacionalismu a pompéznosti, jak vlastnì, tak cizì. Známá fontána v centru Prahy vyjadřujìcì dva bronzové muţe opatrně močìcì na mapu České republiky je toho důkazem.153 (Financial Times: Češi mají zvláštní pohrdání pro okázalou politikou,154 28.3.2009)
Pád Mirka Topolánka a jeho vlády navìc podle komentářů přišel v době, kdy mělo české předsednictvì šanci, jeţ mohla změnit charakter celého předsednictvì a tak i hodnocenì České republiky. Pád Mirka Topolánka mezi smolaře podle britského The Guardian přišel v době naděje na dvojì zlatý hřeb - prvnì předsednictvì postsovětského lìdra a pár dnů před Obamovou návštěvou Prahy. Mirek Topolánek navìc ohrozil vztahy EU – USA, kdyţ nazval před přìjezdem amerického prezidenta do Prahy Obamův záchranný plán jako „cestu do pekla,“ a navìc tak vyjádřil na stejném mìstě přesně opačný názor neţ jeho britský kolega Gordon Brown. 149
http://www.lemonde.fr/archives/article/2009/03/25/l-est-en-danger_1172340_0.html. L´est en Langer. 151 La censure contre l'exécutif de Mirek Topolanek risque de geler la ratification du traité de Lisbonne à Prague. 152 EU-Ratspräsident Topolanek stürzt über Vertrauensfrage, http://www.spiegel.de/politik/ausland/0,1518,615297,00.html. 153 Czechs delight in poking fun at nationalism and pompousness, both of themselves and of others. The famous fountain in the centre of Prague featuring two life-sized bronze men carefully urinating on a map of the Czech Republic is a testament to that. 154 Czechs reserve special scorn for flashy politics. 150
71
Topolánek, který se stal po vyjádřenì nedůvěry jeho vládě smolařským premiérem, nemluvil minulý týden jako šéf české vlády, ale jako předseda summitu EU 27 vlád. Varoval, ţe Obamova administrativa svými masivnìmi ozdravnými programy ve výši 1 trilionu dolarů riskovala destabilizovánì globálnìch finančnìch trhů. „Ministerstvo financì USA mluvì o trvalém procesu a my jsme tìm na našem summitu EU byli velmi alarmováni. Mluvì o rozsáhlé ozdravné kampani. Všechny tyto kroky jsou cesta do pekla.“155 (The Guardian: Obamova "cesta do pekel" způsobila neshody mezi USA a EU,156 26.3.2009)
El Paìs v článku „Cesta do pekla“157 pìše, ţe Česko je jiţ třetì zemì Východu, kde padla vláda kvůli ekonomické krizi, a český premiér tak nemá "pověřovacì listiny", aby zastupoval EU při dalšìch jednánìch. Otázka schopnosti a kompetencì k vedenì Evropské unie vyvstávala téměř v kaţdém zkoumaném médiu. Dokonce i čìnský People´ s Daily se ptal, jestli je česká vláda po vnitropolitické krizi schopna stát v čele EU (People´s Daily: Obavy EU: jak může česká vláda s problematickým parlamentem vést EU?158, 2.4.2009). Vnitrostátnì politická krize byla spojována i s jinými tématy, např. zpomalenì evropské integrace, plány USA na rozmìstěnì radaru v ČR (New York Times: Česká parlamentní volba vrhá stín na protiraketové prány USA,159 25.3.2009)
nebo
problémy s ratifikacì Lisabonské smlouvy, jak o tom hovořily čìnské agenturnì zprávy např. v článcìch Česká politická krize zpomalí rozšíření EU160 (Xinhua, 30.3.2009) České hlasování o nedůvěře vrhá stín na integraci EU a plán radaru USA161 (Xinhua, 25.3.2009). Tyto obavy sdìlejì i jiná media a spojujì je hlavně s ohroţenou ratifikacì Lisabonské
smlouvy,
a
obavami
ze
zneuţitì
vnitropolitické
situace
k
dalšìm obstrukcìm Václava Klause. Německá média přidávajì i ohroţenì vztahů s USA. Londýnská hovořì o velkém znepokojenì, kdy i prestiţnì list Financial Times,
155
Topolanek, who is a lame duck prime minister after a vote of no confidence in his government in Prague on Tuesday evening, was speaking not as the Czech government chief, but as the chair of last week's EU summit of 27 governments. He warned that the Obama administration's opting for massive stimulus programmes, amounting to almost $1tn, risked destabilising global financial markets. "The US treasury secretary talks about permanent action and we at our [EU summit] were quite alarmed by that. He talks about an extensive US stimulus campaign. All of these steps are the road to hell." 156 Obama´s "road to hell" to cause US-EU fiction, http://www.guardian.co.uk/business/2009/mar/25/obama-rescue-eu-criticism. 157 El Paìs: Camino al infierno, 29.3.2009, http://www.elpais.com/articulo/panorama/Camino/infierno/elpepusocdgm/20090329elpdmgpan_6/Tes. 158 欧盟的担心：“摆不平”议会的捷克政府如何领导欧盟？. 159 Czech Parliament Vote Clouds U.S. Antimissile Plan. 160 捷克政治危机拖慢欧盟扩大步伐. 161 Czech no confidence vote casts shadow on EU integration, U.S. radar plan.
72
vţdy pečlivě váţìcì svá slova, vyjadřuje váţnou obavu o osud Předsednictvì v nejméně vhodnou dobu, tj. před volbami do EP.162 „Základnì přìčina pádu vládnì koalice je chronická slabost praţské administrativy. Pád vlády také váţně ohroţuje české předsednictvì Evropské unii, které uţ předtìm 163 vypadalo jako smolařské.“ (Financial Times: Pražské předsednictví164, 26.3.2009)
Ratifikace Lisabonské smlouvy byla z nejskloňovanějšìch témat, které se vìceméně bez aktivnìho přičiněnì Předsednictvì zmiňovalo ve všech periodikách a během celého jeho průběhu. Nejprve média jejì neratifikaci vytýkala České republice při převzetì Předsednictvì: „…nebyla schopna provést ani takové politické gesto, aby ratifikovala Lisabonskou smlouvu předtìm, neţ převzala předsednickou roli EU.“ (La Libre Belgique: Skutečná Unie, nebo postupné tříštění?165)
Poté média řešila problémy se schvalovánìm smlouvy v Parlamentu a odklady hlasovánì v Poslanecké sněmovně PČR (Le Figaro: Čeští poslanci se pouští do Lisabonské smlouvy,166 18.2.2009), dále schválenì Lisabonské smlouvy Senátem (New York Times: Česká volba posunuje Smlouvu pro Evropu,
167
7.5.2009), později
obstrukce Václava Klause s jejìm podpisem, v němţ viděl tisk velmi reálnou hrozbu pro EU (Xinhua: Prezident Klaus naznačuje, že Česká republika by mohla být poslední, kdo podepíše Lisabonskou smlouvu,168 24.6.2009). Financial Times zmiňuje, ţe český prezident Klaus hrozì, ţe nepodepìše protokol o ústupcìch Irsku. Počká zřejmě do podzimnì výměny vlád v Británii a pak LS společně pohřbì. Pan Klaus řekl, ţe český parlament musì schválit garance národnì suverenity, kvůli kterým chce Irsko zorganizovat referendum o smlouvě, jinak ţe smlouvě nedá zelenou.169 (Fnancial Times: Český lídr zdržuje Lisabonskou smlouvu,170 19.6.2009) 162
http://www.ft.com/cms/s/0/32378402-1967-11de-9d34-0000779fd2ac.html. But its underlying cause is the chronic weakness of the Prague administration. The collapse of the government also severely damages the Czech presidency of the European Union, which was already looking accident-prone. 164 Prague´s presidency. 165 Union vraie ou balkanisation rampante? 166 Les élus tchèques s’attaquent au traité européen. 167 Czech Vote Advances a Treaty for Europe, http://www.nytimes.com/2009/05/07/world/europe/07ihtczech.html?_r=1&scp=1&sq=czech&st=cse. 168 President Klaus hints Czech Republic may be last to sign Lisbon Treaty, http://news.xinhuanet.com/english/2009-06/24/content_11590257.htm. 163
169
Mr Klaus said the Czech parliament must ratify the guarantees on national sovereignty that Ireland wants in order to hold a referendum on the treaty, or else he would not give them the green light. 170
Czech leader delays Lisbon treaty.
73
Lisabonské smlouvě se denìky věnujì ještě na konci předsednictvì, v červenci. Referujì, ţe pokud Irové řeknou ano Lisabonské smlouvě, podepìše i Klaus. (Financial Times: Blair jmenován pro klání o prezidenta EU,171 16.7.2009)
VV2:
S jakými stereotypy zahraniční média přistupovala k informování o
předsednických událostech? VV 2.1 Kdo byl v článcích zmíněn?
České předsednictvì bylo nejvìce personifikováno s postavou českého prezidenta Václava Klause a premiéra Mirka Topolánka. Je zajìmavé sledovat, jak média nezáměrně stavì tyto dva politiky do opozice, ukazujì je jako „zlého, protievropského, euroskeptického“ prezidenta a „proevropského, protievropské nálady v ČR hasìcìho, v čele Evropy stojìcìho a Lisabonskou smlouvu prosazujìcìho“ premiéra. „Topolánkova vláda nemá snadný úkol, musì zmìrňovat výroky Václava Klause protivnìka v souţitì."172 (Le Monde: Evropská vlajka, která dráždí Českou republiku,173 19.12.2008).
Francouzské Le Figaro napřìklad avizovalo situaci v ČR v předvečer počátku předsednictvì, kdy v článku konstatovalo, ţe v čase krizì bude muset premiér naplnit své tři "E" priority, naučit prezidenta mlčet a také se vypořádat s Lisabonskou smlouvou (Le Figaro: EU: Praha připravena ujmout se výzvy předsednictví,174 30.12.2008). Opět předevšìm francouzská média zdůrazňujì nechuť Francie k předánì ţezla Předsednictvì, neboť malé nezkušené zemi přìliš nedůvěřujì, a to opětovně hlavně kvůli „euroskeptickému“ prezidentovi.
171
Blair named in race to be EU president. Du premier ministre, Mirek Topolanek, doit se contorsionner pour adoucir les foudres lancées, du haut du Château de Prague, par celui qui est devenu leur adversaire de cohabitation : le colérique et europhobe président Vaclav Klaus. 173 Le drapeau européen qui fâche en République tchèque. 174 Prague prete a relever le défi de la présidence, http://www.lefigaro.fr/international/2008/12/31/01003-20081231ARTFIG00035-ue-prague-prete-arelever-le-defi-de-la-presidence-.php. 172
74
„Na předánì předsednictvì nemá v Pařìţi nikdo chuť. Bilaterálnì relace se nacházì v atmosféře podezřenì a nedůvěry. Důvod: euroskeptický prezident.“ (Le Figaro: Ledové předání předsednictví mezi Paříží a Prahou,175 23.12.2008)
Podobný zpochybňujìcì tón zvolila i bruselská média, kdy napřìklad La Libe Belgique v článku „EU se obává vlivu problémového Václava Klause“ poznamenává, ţe v přìpadě neschopnosti Čechů nebude Nicolas Sarkozy sedět nečinně v koutě. V opozici s vystupňovanou nedůvěrou zapřìčiněnou euroskepticismem Václava Klause byl téměř všemi zkoumanými médii zdůrazňován Sarkozyho úspěch (Financial Times: Sarkozyho úspěch,176 22.12.2009). Sarkozy je téměř ve všech médiìch všech zkoumaných zemì vykreslen jako někdo, kdo s trpkostì zpovzdálì sleduje, jak špatně Česká republika kormidluje EU, a je kdykoli připraven zasáhnout a Sedmadvacìtku v jejìm utrpenì zachránit. Německý Süddeutsche Zeitung si zase kladl otázku, co ještě dalšìho přijde během českého předsednictvì, kdyţ jiţ nynì "z hradu šlehajì blesky" a Václav Klaus má natolik odlišné postoje k EU od české vlády (Süddeutsche Zeitung: Z hradu již šlehají blesky,177 18.12.2009). Španělská média o Václavu Klausovi ještě před počátkem předsednictvì pìšou, ţe je o něm známo, ţe má alergii na vše evropské. „O Klausově únorové návštěvě EP se jiţ nynì hovořì jako o historické události, ale v 178 negativnìm slova smyslu.“ (ABC: EU se chystá přejít od francouzského lesku k 179 české lhostejnost, 31.12.2009)
Francouzská média českého prezidenta nešetřì, opakovaně ho nazývajì „cholerickým prezidentem Klausem, který nepřestává dělat rozruch“180 a eurofobnìm ultraliberálem (Le Monde: Pozor na vichřici Klaus!,181 20.2.2009), černou ovcì mezi evropskými státnìky (Le Figaro: Český prezident Václav Klaus provokuje v Bruselu,182 175
Glacial passage de témoin entre Paris et Prague, http://www.lefigaro.fr/international/2008/12/23/01003-20081223ARTFIG00007-glacial-passage-detemoin-entre-paris-et-prague-.php. 176 Sarkozy´s success, http://www.ft.com/cms/s/0/750ea85e-cf8a-11dd-abf9-000077b07658.html 177 Von der Burg zucken schon die Blitze, http://www.europressresearch.eu/html/mappe/dettaglio.php?id=5140&lang=ENG&s=von. 178 La visita de Klaus al Parlamento Europeo en febrero se perfila ya como un acontecimiento histórico, pero en el peor sentido. 179 La UE se dispone a pasar del fulgor francés a la frialdad de la Repůblica Checa, http://www.abc.es/20081231/internacional-europa/dispone-pasar-fulgor-frances-20081231.html 180 le colérique président de la République tchèque, Vaclav Klaus n'a pas fini de faire voler les meubles. 181 Gare à la tempête Klaus! 182 Le président tchèque Vaclav Klaus joue les provocateurs à Bruxelles.
75
20.2.2009, Le Figaro: Pád české vlády znepokojuje EU,183 25.3.2009), divokého pomlouvače, antifederalistu, který bude aţ do 30. června sabotovat úsilì české vlády v EU (Le Figaro: Václav Klaus, potížista Evropy,184 2.1.2009), euroskeptického popìrače klimatických změn (El País: Cesta do pekla,185 29.3.2009). Klaus je vykreslován jako někdo, kdo odmìtá vše, co pocházì z Evropy, po březnovém pádu vlády ještě vìce jako antievropský prezident, který je ohroţenìm pro Evropu a Lisabonskou smlouvu (Financial Times: Český pád ohrožuje smlouvu,186 26.3.2009). Komentář listu The Guardian povaţuje vystupovánì a názory Václava Klause za ohroţujìcì CZ PRES a zároveň nejlepšì argument pro zavedenì instituce trvalého prezidenta EU. Nazývá ho populistou, euroskeptickým liberalistou. “EU si nemůţe dovolit luxus amatérských hlasů, měla by být osvobozena od populistů, euroskeptiků a neoliberálů jako je pan Klaus.“187 (The Guardian: Václav Klaus - falešný Čech, 10.3.2009)
Le Monde jde ještě dál. Ve svém úvodnìku hodnotì Václava Klause tak, ţe EU má skupinu zlých muţů, a český prezident Václav Klaus patřì dìky svým hostilnìm postojům vůči Lisabonské smlouvě mezi nejzábavnějšì (Le Monde: Hodní a zlí,188 15.5.2009). Prezidenta kritizoval tisk nejen za jeho názory a věcné problémy ve vztahu k Unii, ale také za osobnostnì neduhy, napřìklad jeho rozmařilost. To se projevilo napřìklad při summitu EU-Rusko, kdy se na něj snesla nelìtostná kritika, ţe osobnì zájmy upřednostnil před zájmy politickými, a dokonce jimi tento summit poškodil. Summit za řìzenì CZ PRES podle londýnského Financial Times ohrozily výsosně lidské problémy s překonávánìm spánku, neboť účastnìci museli překonat 11 časových zón. Mìsto vybral Václav Klaus, údajně proto, ţe tam nikdy nebyl a chtěl se
183
La chute du gouvernement tchèque inquiète l’UE. Václav Klaus, trouble-tete de l´Europe. 185 Camino al infierno, http://www.elpais.com/articulo/panorama/Camino/infierno/elpepusocdgm/20090329elpdmgpan_6/Tes. 186 Czech collapse threatens treaty, http://www.ft.com/cms/s/0/a8c4ccc2-19a5-11de-9d340000779fd2ac.html. 187 The EU can ill afford the luxury of amateur voices, let alone of populist, Eurosceptic neoliberals like Mr. Klaus. 188 Les gentils et les méchants, http://www.lemonde.fr/archives/article/2009/05/14/les-gentils-et-lesmechants_1192946_0.html. 184
76
tam podìvat. (Financial Times: Jet lag hlavním bodem programu na summitu EURusko,189 22.5.2009). Do „zachraňovatelské“ pozice je často dosazován francouzský prezident Sarkozy spolu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Le Figaro v komentáři naznačuje, ţe aliance Sarkozyho a Merkelové je jediný způsob jak prosazovat zájmy EU, jinak Evropa neexistuje, protoţe to, co zbylo z předsednictvì, potopil pád Topolánkovy vlády (Le Figaro: Zkouška pro Sarkozyho a Merkelovou,190 2.4.2009). K obavám tisku přispělo i Klausovo vystoupenì v Evropském parlamentu, jemuţ média věnovala velkou pozornost, a o kterém americký Financial Times informoval jako o události, kdy „Evropští poslanci opustili sál poté, co se český prezident vysmál jejich nedostatku demokracie“ a podkopává tìm vládu záhy po začátku CZ PRES (Financial Times: Evropští poslanci opustili sál poté, co se český prezident vysmál jejich nedostatku demokracie,191 20.2.2009). Odmìtavou reakci toto vystoupenì vzbudilo i v jiných médiìch. Süddeutsche Zeitung (z 20.2.,v přìloze) reprodukoval označenì vystoupenì ze strany mluvčìho Sudetoněmeckého krajanského sdruţenì Bernda Posselta jako "provinčnì frašku" (Die Welt: Prezident Česka provokuje skandál,192 20.2.2009). Belgický Le Soir na adresu českého prezidenta pronesl, ţe za hranicemi své země Klausovi jiţ tolik nezáleţì na tom, aby byl všemi milován. A v Bruselu také nebyl proto, aby okouzlil, ale aby provokoval. Jeho vystoupenì v EP způsobilo slovy listu velmi „ojedinělý kravál“ (Le Soir: Václav Klaus, jako vlk v ovčinci,193 20.2.2009). Negativně vyznìvá i článek La Libre Belgique: Klaus provokuje Evropský parlament,194 20.2.2009. Premiér Jan Fischer je po nástupu do čela úřednické vlády charakterizován jako úřednìk bez politických ambicì, který chce dokončit PRES a pak se jako "Tolkienův hobbit vrátit do své klidné dìry" (Le Figaro: Český předseda vlády "bez politických ambicí",195 10.4.2009). Podobně hovořì i Le Figaro, který Fischera popisuje jako "zasmušilého technokrata bez politické přìslušnosti, bez charismatu a bez politických
189
Jet lag tops the agenda at Russia-EU summit in far east. Un test pour Sarkozy et Merkel, http://www.lefigaro.fr/debats/2009/04/02/0100520090402ARTFIG00003-un-test-pour-sarkozy-et-merkel-.php. 191 MEPs walk out as Czech president scorns their "democratic deficit. 192 Tschechiens Präsident provoziert Eklat. 193 Václav Klaus, un loup dans la Bergerie. 194 Klaus provoque le Parlement européen. 195 Un premier ministre tcheque "sans ambition politique." 190
77
ambicì" (Le Figaro: Odborník v čele české vlády,196 8.5.2009). Jana Fischera popisuje čìnský tisk jako politicky neutrálnìho (Xinhua: Česká prozatímní vláda má před sebou nelehký úkol,197 9.5.2009), někoho, kdo je na unijnì úrovni zcela neznámý, a navìc se nebude moci opřìt o ministry Topolánkovy vlády, kteřì jiţ měli s vedenìm předsednictvì zkušenost (Le Monde: Strach z prázdnoty,198 24.4.2009). V souvislosti s předánìm předsednictvì, ale překvapivě také i během jeho konánì, je akcelerován také střet mezi francouzským prezidentem Sarkozym a českým premiérem Topolánkem. Vztah Topolánka se Sarkozym byl nejcitlivějšì ze všech, neboť Sarkozy marginalizoval CZ PRES hned na jeho počátku v lednu 2009 se svou blìzkovýchodnì iniciativou. Topolánek mu jeho jednánì oplatil obviněnìm z hospodářského protekcionismu, čìmţ média často rukovala. Vytyčovánì jejich opozičnìho vztahu nepřidalo ani hodnocenì skupiny evropských korespondentů pod vedenìm francouzské La Tribune,199 kteřì hodnotili evropské státnìky. V čele se suverénně umìstil Sarkozy za to, jak iniciativně EU vedl, na konci ţebřìčku Mirek Topolánek, coţ byl podle Le Monde obraz všeobecné skepse nad CZ PRES a výsledek toho, ţe ČR se jako jediná země dosud nevyjádřila k Lisabonské smlouvě (Le Monde: Evropští novináři staví Sarkozyho do čela klasifikace evropských státníků,200 12.12.2008). Napjaté vztahy mezi oběma muţi média ještě vìce akcelerovala poté, co prezident Sarkozy v televizi oznámil, ţe automobilový průmysl nedostane ţádnou pomoc, pokud do Francie nevrátì své továrny umìstěné v jiných evropských zemìch, zejména v ČR. Český premiér obvinil francouzského prezidenta z protekcionismu a navìc se ohradil, ţe výroky prezidenta Sarkozyho rozhodně neusnadnì ratifikaci Lisabonské smlouvy v ČR (Le Monde: Soupeření v čele Evropy v boji proti krizi,201 11.2.2009). O otevřené bitvě mezi Topolánkem a Sarkozym hovořì i španělská média
196
Un expert à la tête du gouvernement tchèque. Czech interim gov´t faces uneasy milion, http://news.xinhuanet.com/english/200905/09/content_11339278.htm. 198 La peur du vide. 199 Ekonomický denìk. 200 Des journalistes européens placent Sarkozy en tête du classement des dirgeants de l'UE, http://www.lemonde.fr/europe/article/2008/12/11/des-journalistes-europeens-placent-sarkozy-en-tetedu-classement-des-dirigeants-de-l-ue_1129573_3214.html#ens_id=1057332. 201 Rivalité a la tete de l´Europe dans la lutte contre la crise, http://www.lemonde.fr/europe/article/2009/02/10/l-europe-expose-ses-divisions-dans-la-lutte-contre-lacrise_1153126_3214.html#ens_id=1141592. 197
78
V prvnì otevřené bitvě figurujì v hlavnìch roli český premiér Mirek Topolánek a prezident Nicolas Sarkozy, s obviněnìmi proti Francouzům o porušovánì vnitřnìch pravidel trhu. Včera, bez afektů, Topolánek řekl: "Musìme si uvědomit, ţe kaţdý členský stát má různé přìstupy k řešenì tohoto problému. Někteřì poţaduji vìce protekcionismus, jinì přìsné dodrţovánì pravidel. Já jsem mezi poslednìmi.202 (El País: Ekonomický nacionalismus znovu otvírá rozdělení staré a nové EU,203 12.2.2009)
Tisk často ve zmiňovaných otázkách citoval také ministra zahraničì Karla Schwarzenberga a mìstopředsedu vlády Alexandra Vondru. Nejvýznačnějšìho oceněnì se jim dostalo od španělského El Munda, které ocenilo snadnost komunikace s médii Vondry a evropanstvì ministra Schwarzenberga (El Mundo: České vylodění,204 11.1.2009). Oba hojně citovala i britská média, zejména při vyjadřovánì ke vztahům ČR i EU k Rusku. Podle citacì Alexandra Vondry je největšì sìla ČR v uţ výše zmiňované mediaci (Daily Telegraph: České předsednictví otestuje Rusy,205 31.12:2008).
VV 2.2 Jaké instituce či politické strany byly v článcích zmiňovány?
Média informovala velmi často o českém parlamentu, a to předevšìm v souvislosti s ratifikacì Lisabonské smlouvy. Zmiňovala předevšìm úlohu ODS a jiných stran, které v rozhodovacìm procesu měly největšì roli. Le Monde napřìklad informoval o několikátém odkladu rozhodovánì o ratifikaci smlouvy tak, ţe se dělo vůlì poslanců ODS a komunistů, kteřì zablokovali práci parlamentnìch výborů. Citoval poslankyni SZ Jacques, podle které byly obstrukce ODS skandálnì. Podle Jacques ztrácela ČR tìmto krokem kredit u zahraničnìch partnerů. Role Mirka Topolánka, co se týče Lisabonské smlouvy, byla podle Le Monde ambivalentnì. Topolánek, který byl podle listu pragmatičtějšì neţ eurofobnì prezident Klaus, lavìroval mezi euroskeptickou
202
La primera batalla abierta la están protagonizando el primer ministro checo, Mirek Topolanek, y el presidente Nicolas Sarkozy, con acusaciones contra el francés de vulnerar las reglas del mercado interior. Ayer, sin remilgos, Topolanek declaró: "Tenemos que darnos cuenta de que cada Estado miembro tiene diferentes enfoques para resolver este asunto. Unos piden más proteccionismo y otros un estricto cumplimiento de las reglas. Yo estoy entre los últimos." 203 El nacionalismo económico reabre la división entre la vieja y la nueva UE, http://www.elpais.com/articulo/internacional/nacionalismo/economico/reabre/division/vieja/nueva/UE/el pepuint/20090212elpepiint_4/Tes. 204 El desembarco checo, http://www.elmundo.es/elmundo/2009/01/11/cronicasdesdeeuropa/1231697810.html. 205 Czech presidency to test Russians.
79
ODS a evropskými partnery (Le Monde: Češi opět odkládají ratifikaci Lisabonské smlouvy,206 23.1.2009). Vnitrostranické
turbulence
byly
terčem
tisku
během
celého
trvánì
předsednictvì. Kritizoval zejména aktuálnì vnitropolitické turbulence při avìzované rekonstrukci vlády, zejména postoj KDU-ČSL a ČSSD, které podle něj ohroţovaly CZ PRES. Ironizujìcì je uţ velmi přìznakový titulek charakterizujìcì českou vládnì budovu, „Šílený dům v Praze“:
Premiér Mirek Topolánek a vůdce opozičnì strany sociálnìch demokratů Jiřì Paroubek nejsou osobně schopni zajistit stabilizačnì dohodu v šestiměsìčnìm předsednictvì. Nynì to ale vypadá tak, ţe i na vládě se podìlejìcì křesťanštì demokraté se zbláznili. Najednou vyţaduje jim předsedajìcì - pochybný, korupčnìm obviněnìm zatìţený Čunek, odvolanì toho nejkompetentnějšìho a nejúspěšnějšìho člena kabinetu křesťanských demokratů ministra financì Kalouska. A souběţně s tìm chce teď sám Topolánek propustit šéfa strany Čunka z kabinetu.207 (Süddeutsche Zeitung: Šílený dům v Praze208, 7.1.2009)
Lisabonskou smlouvu překvapivě některá média začala nahlìţet i optikou amerického radaru a česko-amerických vztahů. Podle La Libre Belgique poté, co Obama oddálil rozhodnutì o radaru a nevyloučil ani zrušenì projektu, ztratila ODS při hlasovánì o LS hlavnì nátlakový prostředek proti ČSSD. Zmìnil, ţe zůstává ještě zìskat Senát a podpis prezidenta. ODS dlouho uvaţovala o výměnném obchodu schválenì LS za schválenì radaru ČSSD (La Libre Belgique: Jedna překážka překonána,209 19.2.2009). Stejně byla popisována úloha Senátu ČR a schválenì Lisabonské smlouvy jìm. Podle Le Figaro zvolil odcházejìcì předseda vlády Mirek Topolánek taktiku, kterou pouţili přìznivci Ústavnì smlouvy v referendu ve Francii v roce 2005, a to sice ţe vykreslil negativnì dopady přìpadného odmìtnutì. Zatìmco ve Francii tato metoda 206
Les Tchèques reportent encore la ratification du traité, http://www.lemonde.fr/europe/article/2009/01/22/les-tcheques-reportent-encore-la-ratification-dutraite_1145117_3214.html#ens_id=1057332. 207 Ministerpräsident Topolanek und der sozialdemokratische Oppositionsführer Paroubek persönlich nicht in der Lage sind, die sechs Monate Präsidentschaft mit einem Stillhalteabkommen zu sichern. Jetzt aber scheint auch die regierungsbeteiligten Christdemokraten der Teufel zu reiten. Plötzlich verlangt ihr dubioser, mit Korruptionsvorwürfen belasteter Vorsitzender Cunek, die Abberufung des kompetentesten und erfolgreichsten Kabinettsmitglieds der Christdemokraten, des Finanzministers Kalousek. Und parallel dazu will Topolanek nun den Parteichef Cunek selber aus dem Kabinett entlassen. 208 Tollhaus in Prag. 209 Un obstacle franchi, un.
80
selhala, v ČR se včera osvědčila (Le Figaro: Český Senát vrátil do hry Lisabonskou smlouvu,210 7.5.2009). Informaci o výroku prezidenta Klause, ţe souhlas PSP ČR s ratifikacì LS byl "tragická chyba", přinesl i čìnský tisk (Xinhua: Český prezident opakuje svou opozici k LS,211 19.2.2009), a to bez výraznějšìho komentáře, ale s kontextem CZ PRES. Psáno bylo často i o Evropském parlamentu, hlavně v souvislosti s vystoupenìm Mirka Topolánka a poté i Václava Klause. Vìce viz výše. Vystoupenì Mirka Topolánka, ale trochu jinému, se věnoval tisk ve spojitosti s ODS. Chinanews pìše, ţe i přes fotografii nahého ex-premiéra212 vyhrála ODS volby do EP, protoţe tým ODS efektivně vyuţil v kampani internetových prostředků. (Chinanews: Internet pomohl ODS k vítězství ve volbách do EP,213 9.6.2009). Komentář popisuje výsledky ODS ve volbách do EP oznámené 8.6.2009 (31,4%
hlasů, 9 mìst v EP), poté se vracì ke kauze s fotografiì svlečeného ex-premiéra Topolánka v Itálii a naznačuje, ţe i přesto se dìky umnému vyuţitì internetu, SMS a dalšìch komunikačnìch prostředků podařilo volebnìmu týmu ODS v kampani přesvědčit voliče k tomu, aby ODS nakonec vyhrála. Hlubšì politická analýza v komentáři je téměř nulová; zjevně je jeho účelem spìše zvýrazněnì sìly internetu pro propagandistickou činnost nebo vliv společnosti na věci veřejné. To je v současné Čìně trend na velkém vzestupu, byť zatìm stále značně zneuţìván i ke státem řìzené manipulaci veřejného mìněnì. Dìky volbám do Evropského parlamentu se do hledáčku médiì dostaly vnitrostranické problémy ČR ve velké mìře, pro Českou republiku však velmi nepřìznivé. Le Figaro zmiňuje, ţe vajìčková válka vytlačila z kampaně evropská témata, kdyţ vajìčka začala létat spontánně na jednom z mìtinků ČSSD a kampaň se pak rychle rozšìřila po sìti Facebook. Mladì lidé podle listu vyčìtajì Jiřìmu Paroubkovi, ţe v minulosti silou rozmetal technopárty a svrhnul Topolánkovu vládu uprostřed
210
Le Sénat tchèque remet en route le traité de Lisbonne. Czech president reiterates opposition to Lisbon Treaty. 212 Italský premiér Silvio Berlusconi (72), který se kvůli vztahům k výrazně mladšìm ţenám dostal do potìţì, chce zabránit zveřejněnì fotografiì z večìrků na jeho luxusnì vile u Porta Rotonda na Sardinii. Mezi fotkami byl podle zprávy italského denìku La Stampa i tehdejšì český premiér Mirek Topolánek, a to nahý. 213 http://www.chinanews.com.cn/gj/gj-oz/news/2009/06-09-1727244.shtml 211
81
českého předsednictvì, čìmţ potopil i to, co z Předsednictvì ještě zbývalo. (Le Figaro: Zahřívací kolo před parlamentními volbami v ČR,214 4.6.2009)
VV3:
Byl přístup zahraničních médií k českému předsednictví odlišný před
jeho začátkem a po jeho ukončení? VV 3.1 Jaký byl artikulovaný postoj k Evropské unii? Prosincové komentáře věnujìcì se českému předsednictvì v Radě Evropské unie se nesly ve velmi negativnìm duchu. Převládala atmosféra nedůvěry, strachu ze slabosti,
nezkušenosti
a
neschopnosti
českého
předsednictvì,
v kontrastu
s brilantnìmi výsledky předcházejìcìho předsednictvì francouzského. S končìcìm francouzským předsednictvìm tisk srovnával a hodnotil obě obdobì, a předvìdal, co můţe Evropu za českého vedenì potkat. Španělské denìky napřìklad psaly, ţe: „EU je na konci jednoho ze svých nejbrilatnějšìch semestrů a začiná dalšì, o kterém se dá předpokládat, ţe bude plný turbulencì.215“ (ABC: EU se chystá přejít od francouzského lesku k české lhostejnosti,216 31.12.2009)
Francouzský tisk se zase obává toho, aby EU pod českým předsednictvìm nesklouzla do negativnì spirály, a zdůrazňuje, ţe Francie je připravena v přìpadě neaktivity či slabosti CZ PRES převzìt iniciativu (Le Figaro: Ledové předání předsednictví mezi Paříží a Prahou ,217 23.12.2009). Bruselská média pokládajì otázku, zda bude nová, malá členská země schopna vést EU v době hospodářské krize, a i ony poukazujì na to, ţe kontrast s obdobìm, kdy EU vedla Francie, navìc se Sarkozym v čele, můţe stěţì být většì (De Standaard: Tmavé mraky nad českým předsednictvím,218 17.12.2009).
214
Un tour de chauffe avant les législatives tchèques. La UE cierra uno de los semestres más brillantes para adentrarse en un periodo de previsibles turbulencias. 216 La UE se dispone a pasar del fulgor francés a la frialdad de la Repůblica Checa. 217 Glacial passage de témoin entre Paris et Prague. 218 Donkere wolken boven Tsjechisch voorzitterschap. 215
82
V hodnocenì předsednictvì, které denìky začaly přinášet v červnu, většinou obavy projevujìcì na začátku, potvrzovaly. Některé denìky aţ s jakýmsi zdůrazněným zadostiučiněnìm. Předsednictvì hodnotily jako dezorganizované, chaotické aţ katastrofálnì, zapřìčiňujìcì opětovný nezájem evropských občanů o EU. V londýnském tisku se dokonce objevily titulky jako „České trápení s udržováním při životě končí“219 (Financial times, 17.6.2009). Média jiţ v červnu netrpělivě vyhlìţela nadcházejìcì předsednictvì švédské. Le Monde pìše, ţe pragmatismus a zkušenosti švédského premiéra Reinfeldta budou zapotřebì, aby mohl být otočen list za dezorganizovaným CZ PRES oslabeným pádem Topolánkovy vlády (Le Monde: Švédsko se ujímá EU v momentu, kdy prochází změnami,220 26.6.2009). Sarkastický text o „katastrofickém“ CZ PRES otiskl i francouzský Le Figaro. Ve Stockholmu s úsměvem potvrzujì, ţe švédské předsednictvì bude určitě lepšì neţ to předešlé. České předsednictvì v Praze na Vltavě skončilo stejně chaoticky, jak začalo.221 (Le Figaro: EU: Švédsko se připravuje na předsednictví plné starostí,222 23.6.2009)
I v hodnocenì českého předsednictvì je znovu a se stále stereotypnìm spasitelským postavenìm zdůrazňována role francouzského prezidenta Sarkozyho jeho zásluhy za to, ţe po letech se Francii během jejìho předsednictvì podařilo dokázat, ţe politická Evropa je moţná. Podle francouzského premiéra Fillona, citovaného listem Libération, však bohuţel české předsednictvì opět sklouzlo ke zdlouhavému hledánì minimálnìch kompromisů, coţ je přìčinou rostoucìho nezájmu evropských občanů o EU. Slovy „Jejich úřednìci byli velmi dobřì. Jejich politici katastrofálnì“ hodnotì podobně české předsednictvì také bruselský komentátor Financial Times (Financial Times: „České trápení s udržováním při životě končí,223 17.6.2009).
219
Czech life support misery to end. La Suède prend les rênes d'une Union européenne en pleine transitiv, http://www.lemonde.fr/europe/article/2009/06/25/la-suede-prend-les-renes-d-une-union-europeenneen-pleine-transition_1211319_3214.html#ens_id=1211409. 221 Mais à Stockholm, on confie, sourire en coin, être «pratiquement sûr» de faire mieux que les prédécesseurs. Samedi, à Prague, la présidence tchèque s'est terminée de façon tout aussi chaotique qu'elle avait commencé. 222 UE: la Suède se prépare à une présidence tourmentée, http://www.ft.com/cms/s/0/ec98d840-5a9511de-8c14-00144feabdc0.html. 223 Czech life support misery to end. 220
83
Čìnská agentura Xinhua vybìrá na adresu českého předsednictvì vesměs negativnì komentáře a citace politické a odborné veřejnosti. Cituje např. Rebeccu Harms ze strany zelených, která popsala CZ PRES jako totálnì selhánì, kritizuje regulaci finančnìch trhů, oblast klimatických změn a neuskutečněný plán energetické hospodárnosti. Dále je citován Andreas Moelzer z Rakouska (bez stranické přìslušnosti), který si všìmá chaosu, který byl spojený s českou vládnì krizì. Poznamenává, ţe EU nedosáhla úspěchu v řešenì krize na Blìzkém východě, hlasovánì o LS bylo pouze oddáleno a ani spor o námořnì hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem nebyl vyřešen. Pozitivnì hodnocenì v článku zaznìvá pouze z úst premiéra Fischera a Jana Zahradila (Xinhua: Smíšená reakce Evropského parlamentu na předsednictví ČR v EU,224 15.7.2009). Téměř jako jediný nenì aţ tolik kritický německý tisk. Süddeutsche Zeitung pìše, ţe české předsednictvì sice započalo blamáţemi, s Janem Fischerem však končì dobře. A Angele Merkelové imponovalo, jak čelil tlakům Václava Klause. (Süddeutsche Zeitung: Dobří diplomaté, špatní politici,225 30.6.2009).
VV 3.2 Změnila se prezentace médií a tak i celkový pohled médií na Českou republiku před a po Předsednictví? Česká republika podle tisku jen stěţì přesvědčovala Evropany, ţe jejì velmi euroskeptický prezident Václav Klaus nebude podkopávat elán, který Evropě daly aktivity Nicolase Sarkozyho během francouzského předsednictvì. Tento leitmotiv euroskeptického prezidenta vylìčeného jako hlavnì problém předsednictvì, Evropy, a předevšìm přìznivého obrazu ČR se prolìná všemi denìky. La Libe Belgique napřìklad pìše, ţe přes všechna ujištěnì ze strany velvyslankyně při EU Mileny Vicenové, ţe po 6 měsìcìch českého předsednictvì uţ nikdo nebude nazývat Čechy euroskeptiky, zůstávajì pochybnosti, zdali české předsednictvì bude dostatečně silné a aktivnì, protoţe jen takové předsednictvì se můţe úspěšně vypořádat se závaţnými politickými a ekonomickými problémy jako byla rusko-gruzinská válka nebo
224 225
http://news.xinhuanet.com/english/2009-07/15/content_11713541.htm. Gute Diplomaten, schlechte Politiker.
84
ekonomická krize (La Libre Belgique: EU se obává vlivu problémového Václava Klause,226 23.12.2009) Ke klasické kritice prezidenta Klause, přidává denìk El Paìs nedůvěru v české předsednictvì, protoţe z Prahy nepřicházì nic zásadnìho a pozitivnìho. „1. ledna začìná české předsednictvì Evropské unie a nejpozitivnějšì informace, která z Prahy přicházì, je, ţe se nic nestane.“227 (El País: Hypearaktivní prezident nebo nic,228 21.12.2009)
Vláda podle denìku čeká pouze na přìměřì s opozicì v oblasti evropských otázek. V kritických momentech, které nynì EU suţujì, přebìrá vůdcovstvì vláda, která nenì součástì eurozóny, a která je zdrţenlivá vůči politické Evropě. Staré Evropě bude chybět hyperaktivnì prezident Sarkozy. Stereotypnì problémy spojené s eurem či Lisabonskou smlouvou opakovala i britská média. Česká republika dosud byla velmi daleko od snahy o hlubšì integraci v EU. Vedena slahou, proamerickou minoritnì vládou země ještě neratifikovala Lisabonskou reformnì smlouvu, nemá v plánu rychle přijmout euro a je opatrná na jakékoli přesouvánì sìly z národnì úrovně do Bruselu.229 (Daily Telgraph: České předsednictví otestuje Rusy,230 31.12.2008)
Česká republika byla vnìmána jako euroskeptická nejen dìky prezidentovi republiky, ale na základě šetřenì Eurobarometru také dìky obyvatelstvu (Le Monde: Dvojí dvář České republika dle Thomase Ferencziho,231 26.12.2009). Tisk také upozorňuje na to, ţe dle průzkumů provedených v ČR nevyvolává u občanů nadcházejìcì předsednictvì ani elán ani zájem. Diplomacie se přesto cìtì na úkol dobře připravena (La Croix: Češi povedou Evropskou unii pragmaticky,232 30.12.2009). Francouzské denìky překvapivě přinesly jeden z textů, který nestojì na stokrát opakovaných klišé. Podle Le Monde ČR nenì tak euroskeptická země, jak se řìká. CZ PRES nemá podle Le Monde přìliš ideálnì startovacì podmìnky. Bude muset řešit 226
EU craint le pouvoir de nuisance de Václav Klaus. La presidencia de europa pasará el 1 de enero a la República Checa y el mensaje más positivo que viene de Praga es que no ocurrirá nada. 228 Hiperpresidete o nada. 229 The Czech Republic has until now been far from the forefront of the drive for deeper integration in the EU. Led by a weak, staunchly pro-US minority government, the country has not yet ratified the EU's Lisbon reform treaty, is in no rush to adopt the euro currency and is cautious on any shift of power to Brussels from the national level. 230 Czech presidency to test Russians. 231 Le double visage de la République tcheque, par Thomas Ferenczi. 232 Les Tcheques conduiront l´Union européenne en pragmatiques. 227
85
institucionálnì krizi a irské NE, zatìmco ČR sama se k Lisabonské smlouvě nevyjádřila. ČR nenì v eurozóně, coţ jì ztěţuje pozici. Radar komplikuje vztahy s Ruskem. Problémy jsou rovněţ na vnitropolitické scéně, zejména ve sporech o kompetence v zahraničnì politice mezi předsedou vlády a prezidentem republiky, česká ústava v tomto smyslu podle Le Monde nemluvì jasně, a tak lze prý očekávat ještě zajìmavé spory. Dalšì nevýhodou CZ PRES je euroskeptická reputace ČR. Euroskeptičtì ovšem podle Le Monde nejsou občané ČR, ale předevšìm představitelé státu, zejména pak prezident Klaus, jehoţ hlas má stále ve společnosti velkou morálnì váhu. Premiér Topolánek euroskeptik a antifederalista je však také pragmatik nakloněný ratifikaci Lisabonu, za nìţ lobuje ve své straně. Citován je i premiér Topolánek, podle nějţ jsou Češi hrdým národem a CZ PRES zvládnou bez komplexů méněcennosti.
(Le
Monde:
Češi
budou
předsedat
EU
bez
"komplexu
méněcennosti,"233 17.12.2009). Text bruselského zpravodaje Libération hovořì o dvou předsednictvìch. Prvnì v čele s vládou Mirka Topolánka, které bylo politickou katastrofou. Druhé po nástupu vlády premiéra Fischera, jehoţ styl pochválil i Nicolas Sarkozy. Po technické stránce bylo CZ PRES podle listu docela produktivnì, ale po politické stránce to byla kalamita. Poprvé od roku 1958 byla uprostřed předsednictvì svrţena vláda - reflex národnì jednoty tu nehrál ţádnou roli. Nejvìce omylů napáchala dále podle komentáře Topolánkova vláda: výroky o finančnìm komunismu, tvrdohlavé odmìtánì svolat mimořádný summit k finančnì krizi, snaha podpořit Izrael v době konfliktu v Gaze, výroky tiskového mluvčìho premiéra Topolánka ke stejné kauze, prvotnì odmìtánì zasáhnout do konfliktu o plyn, unilaterálnì odchod z konference Durban II i přes unijnì pozici. (Libération: EU osvobozena od českého předsednictví,234 1.7.2009) Jako jedna z mála poskytla pozitivnì pohled po ukončenì Předsednictvì na Českou republiku čìnská agentura. Připouštì sice, ţe za CZ PRES převládaly krize, vytyčené úkoly ale podle něj byly splněny. Někteřì analytici podle nì tvrdili, ţe pád české vlády znamenal oslabenì politické moci CZ PRES, ovšem jinì tvrdì, ţe česká vláda tuto zkoušku obstála dobře. Česká republika během CZ PRES údajně rovněţ podpořila 233
Les Tchèques présideront l'UE "sans complexe d'infériorité", http://www.lemonde.fr/europe/article/2008/12/16/les-tcheques-presideront-l-ue-sans-complexe-dinferiorite_1131595_3214.html. 234 Les Vingt-Sept délivrés de la présidence tchèque.
86
diverzifikaci zdrojů energie (plynovod Nabucco a květnový summit o "jiţnìm koridoru"). Dalšì zásluhou byl program Východnìho partnerstvì (Xinhua: Zatímco za CZ PRES převládaly krize, hlavní cíle byly splněny,235 1.7.2009).
VV4: Lišil a vyvíjel se přístup k Předsednictví u jednotlivých deníků? VV 4.1 Jak v této souvislosti byla vnímána a prezentována Česká republika? Jednoznačně nejkritičtějšì postoj k českému předsednictvì i České republice projevovala francouzská média. Pouţìvala nejironičtějšì, nejpochybovačnějšì tón a kaţdé diplomatické klopýtnutì neopomněla zdůraznit ve stylu „my jsme to řìkali“. Titulkem „České předsednictví, skeptický šok“236 (Libération, 2.1.2009), kde autor článku na počátku ledna srovnává dva státy bývalého Československa. Jeden je podle něj dobrým ţákem EU - Slovensko - a ten druhý nočnì můrou - Česká republika. Libération tak avìzoval francouzský přìstup k českému předsednictvì a České republice, který se poté nezměnil dalšìch mnoho měsìců. Tento pohled ještě zhoršil pád vlády, který vnitrostranické záleţitosti přenesl na unijnì úroveň. Česká politická scéna byla rázem vnìmána ještě vìce jako amatérská, chaotická, neschopná. Pád české vlády nenì jen vnitřnì českou záleţitostì - týká se celé EU, které ČR předsedá. Podle tisku hrozilo, ţe i to málo z unijnìho lìdershipu, které CZ PRES mělo, teď zhasne úplně. Podle slov vysokého diplomata, byla tato zpráva v Bruselu přijatá s obavami. Nedostatečné řìzenì projevované dosud Topolánkem můţe teď vyprchat úplně. A to navìc v plném běhu světové ekonomické krize. 237 (Libération: Poslanecká sněmovna potopila českou vládu,238 25.3.2009)
捷克走过不平坦的欧盟轮值主席国之路, http://news.xinmin.cn/rollnews/2009/07/01/2172657.html Presidence tcheque, choc sceptique 237 La nouvelle a d´aillaeurs été accueillie avec inquiétude á Bruxelles, le peu de leadership manifesté jusqu´á présent par Topolánek risquant de s´évanouir totalement, selon les mots d´un diplomate de haut rang. Et ce, en pleine crise mondiale… 238 L’exécutif tchèque coulé par l’Assemblée, http://www.libe.ma/Une-motion-de-censure-fait-tomberle-gouvernement-L-executif-tcheque-coule-par-l-Assemblee_a1795.html 235
236
87
Libération zmiňuje, ţe během Předsednictvì se obvykle spory na domácì politické scéně uklidňujì s cìlem zìskat národnì jednotu pro podporu jeho výkonu - to ale nenì přìpad předsednictvì českého. Zatìmco ČR podle listu docela dobře odolávala hospodářské krizi, politická situace byla velmi nestabilnì, a to jiţ od voleb v roce 2006. Jiţ v minulosti došlo ke změně vlády během výkonu Předsednictvì, v roce 1995 ve Francii, v roce 1996 ve Francii a v roce 1993 v Dánsku. V přìpadě Itálie i Francie změna vláda narušila jeho výkon, jen Dánsko to zvládlo celkem bez problémů, ale jen dìky tomu, ţe se tehdy mohlo opřìt o silnou EK, coţ nenì nynì přìpad České republiky. Nejkritičtějšì vůči úloze českého předsednictvì bylo francouzské Le Figaro. Do euroskeptického českého předsednictvì, které podle listu nemělo u hlavnìch EU zemì ţádnou legitimitu, si nezapomìná kopnout při kaţdém politickém klopýtnutì. Při sporu o plyn pochybuje o kapacitě CZ PRES řešit konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, kritizuje Entropu Davida Černého a v článku pìše, ţe „nad humorem z Prahy asi zaskřìpajì nejedny zuby“ (Le Figaro: CZ PRES vystavuje stavebnici napříč EU 27,239 13.1.2009). Do toho neopomìnal neustále kritizovat českého prezidenta, který je podle listu povaţován za megalomana, autoritáře, provokatéra, který upřednostňuje "býti velkou rybou v malém rybnìku, neţ malou rybou ve velkém rybnìku" (Le Figaro: Václav Klaus, potížista Evropy,240 2.1.2009). Po pádu vlády přestal list respektovat české předsednictvì úplně. Kdyţ Sarkozy vstupoval do evropské kampaně, nebylo to podle hodnocenì listu lehké - Evropa totiţ s CZ PRES zmizela ze světa, a silná Evropa potřebuje silné vedenì (Le Figaro: Sarkozy vstupuje do evropské kampaně,241 5.5.2009), a jedinou šanci na záchranu Evropy viděl v alianci Sarkozyho a Merkelové, jediném způsobu, jak prosazovat zájmy EU v době nové české vlády, která se etabluje s ekonomickou krizì. "Za Franciì a Německem totiţ uţ ţádná Evropa neexistuje. To poslednì, co zbylo z instituce předsednictvì, potopila demise Topolánkovy vlády.“242 (Le Figaro: Zkouška pro Sarkozyho a Merkelovou)
239
La présidence tchèque expose en kit les travers des Vingt-Sept. Václav Klaus, trouble-tete de l´Europe. 241 Sarkozy entre de plain-pied dans la campagne européenne. 242 Derrière la France et l'Allemagne, l'Europe est inexistante, la démission du premier ministre tchèque Mirek Topolanek ayant sabordé ce qu'il restait de présidence du Conseil européen, http://www.lefigaro.fr/debats/2009/04/02/01005-20090402ARTFIG00003-un-test-pour-sarkozy-etmerkel-.php. 240
88
Dokonce ani k povětšinou pozitivně hodnoceným nástupem nového premiéra Fischera nepřistupoval Le Figaro s nadšenìm. Zmiňoval členstvì Jana Fischera v komunistické straně uprostřed breţněvovské epochy. Podobně jako Fischer, dalšì tři ministři vlády (Kohout, Füle, Janota) byli podle Le Figaro členy komunistické strany. Česká republika tak měla podle listu ve své vládě rekordnì počet bývalých komunistů, a to v době, kdy se země připravuje na 20. výročì pádu totality. 63 % obyvatel ČR tomu ale podle Le Figaro nedává ţádnou důleţitost. (Le Figaro: Odborník v čele české vlády,243 8.5.2009). Pozitivně hodnocenou událostì, kterou dalo Le Figaro České republice alespoň nějaké kladné body, bylo úsilì Mirka Topolánka v přijetì Lisabonské smlouvy. Podle Le Figaro zvolil odcházejìcì předseda vlády Mirek Topolánek taktiku, kterou pouţili přìznivci Ústavnì smlouvy v referendu ve Francii v roce 2005, a sice vykreslil negativnì dopady přìpadného domìtnutì. Zatìmco ve Francii tato metoda selhala, v ČR se včera osvědčila (Le Figaro: Český Senát vrátil do hry Lisabonskou smlouvu,244 7.5.2009). Oproti tomu Le Monde je většinou věcný, bez útočných komentářů či zjevně pochybovačných tendencì. Zmiňuje sice zpočátku, ţe Česká publika nenì v eurozóně, coţ jì ztěţuje pozici, a napřìklad otázka radaru komplikuje evropské vztahy s Ruskem, a poté na několikrát odloţenou ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ukazuje rovněţ na problémy na vnitropolitické scéně, zejména ve sporech o kompetence v zahraničnì politice mezi předsedou vlády a prezidentem republiky. Česká ústava v tomto smyslu podle Le Monde nemluvì jasně, a tak lze prý očekávat ještě zajìmavé spory. Jako dalšì nevýhodu vidì euroskeptickou reputaci ČR. Euroskeptičtì ovšem podle Le Monde nejsou občané ČR, ale předevšìm představitelé státu, zejména pak prezident Klaus, jehoţ hlas má stále ve společnosti velkou morálnì váhu.245 Přes vyjadřujìcì skepsi však z Le Monde nenì cìtit tolik negativistická nálada vůči předsednictvì. Dokonce se v něm objevily i komentáře bránìcì Čechy před jejich všeobecným vnìmánìm coby euroskeptik. Klade si otázku, zda jsou Češi a Irové černými ovcemi Evropy, zda jsou euroskeptičtějšì neţ Němci, kteřì během krize odmìtli jednat společně, neţ Francouzi a Holanďané, kteřì odmìtli Ústavnì smlouvu, 243
Un expert à la tête du gouvernement tchèque. Le Sénat tchèque remet en route le traité de Lisbonne. 245 http://www.lemonde.fr/europe/article/2008/12/16/les-tcheques-presideront-l-ue-sans-complexe-dinferiorite_1131595_3214.html. 244
89
neţ Britové, kteřì majì kdejaké výjimky, neţ Poláci, jejichţ prezident zatìm Lisabonskou
smlouvu
nepodepsal.
Euroskepticismus
je
podle
komentáře
všudypřìtomným evropským jevem, neboť v jakémkoliv evropském městě se v kavárnách nadává na EU. Někteřì politici jej rádi vyuţìvajì, aby na Evropu svalili zlo světa. Český a Irský euroskepticismus nenì podle denìku odlišný od ostatnìch zemì, jen je v roce 2009 z institucionálnìch důvodů vìce na očìch. ČR a Irsko majì ve svých dějinách mnoho společného: jsou to malé národy, které bojovaly za svou samostatnost a suverenitu, ke které nynì tìhnou. Češi bojovali proti habsburské nadvládě, proti nacismu, proti komunismu. Jen těţko zapomìnajì na Mnichov, kdy je velké evropské demokracie vehnaly do chřtánu nacistů. Češi se podle listu vţdy cìtili Evropany, EU je mìsto otevřené náruče nechala dlouho čekat a navìc jim nedala ani všechna práva jako zbylým členským zemìm. V roce 2009 budou Irové opět hlasovat o Lisabonské smlouvě a Češi ji budou ratifikovat v Parlamentu, aby ji pak podepsal prezident Klaus. Le Monde uzavìrá: "Brzy se dozvìme, zda strach těchto dvou národů z toho, ţe se stanou vazaly, je jen povrchovou záleţitostì, či zda je zakořeněný do té mìry, ţe zablokuje projekt, který si většina Evropanů přeje rozběhnout" (Le Monde: Češi plus Irové rovná se euroskepticismus?,246 14.1.2009). S pádem vlády se ale i věcný Le Monde pustil do ironických komentářů. „Po všudypřìtomném Sarkozyho předsednictvì je po pádu Topolánkovy vlády z EU běţìcì bezhlavá kachna“ (Le Monde: Strach z prázdnoty,247 24.4.2009) „Je to divadlo, bez kterého by se EU v současných podmínkách krize bývala mohla obejít“, uvádì svůj text o vnitropolitické situaci v ČR. Po Sarkozyho předsednictvì měl premiér Topolánek podle Le Monde jiţ tak dost problémů s tìm, aby svou autoritu Sedmadvacìtce vnutil, nynì, kdyţ celý kontinent bojuje s recesì a snaţì se mìt váhu vedle
USA,
Topolánkova
vláda
padá.
Le
Monde
cituje
nejmenovaného
skandinávského diplomata, podle kterého panovala v EU obava z nestability Topolánkovy vlády od samého počátku CZ PRES. Způsob vedenì CZ PRES byl podle Le Monde předmětem mnoha kritik. (Le Monde: Pád české vlády staví EU do nepříjemné situace,248 26.3.2009) 246
Tchèques + Irlandais = euroscepticisme ?, http://www.lemonde.fr/archives/article/2009/01/13/tcheques-irlandais-euroscepticisme-par-marion-vanrenterghem_1141190_0.html. 247 La peur du vide. 248 La chute du gouvernement tcheque embarasse l´UE, http://www.lemonde.fr/europe/article/2009/03/25/la-chute-du-gouvernement-tcheque-embarrasse-lunion-europeenne_1172266_3214.html#ens_id=1172181.
90
Velmi jìzlivá k českému předsednictvì byla i španělská média, a i ona tesknì po prezidentu Sarkozym, zejména list El Paìs. Podle hodnocenì denìku před začátkem předsednictvì česká vláda čekala pouze na přìměřì s opozicì v oblasti evropských otázek. V kritických momentech, které nynì EU suţujì, přebìrá vůdcovstvì vláda, která nenì součástì eurozóny, a která je zdrţenlivá vůči politické Evropě. Staré Evropě bude podle něj chybět hyperaktivnì prezident Sarkozy (El País: Hypearaktivní prezident, nebo nic,249 21.12.2008). V jeho článcìch se celou epochu line pohled, ţe předsedá český skepticismus, zatìmco mezinárodnì situace vyţaduje většì závazek. El Paìs připravuje EU na to, ţe bude trpět. K důleţitým problémům pololetì bylo podle něj třeba "vìc Evropy" a Lisabonské smlouvy. Srovnává také vstup Španělska a Portugalska do EU se vstupem ČR a Polska, kdy se Španělsko a Portugalsko staly narozdìl od Čechů, kteřì sledujì vìce americké neţ bruselské zájmy, novými motory europeismu (El País: Evropská Unie jaká nás čeká,250 6.1.2009). Vnitropolitické problémy poté nutì list přemìtat o tom, jak se ukazuje důleţitost silného prezidenta EU (El País: České předesednictví napadá ekonomické plány USA,251 26.3.2009). Kritika slabého Předsednictvì neustávala, ani kdyţ se blìţilo k závěru. EU potřebuje podle listu v době krize silné a dynamické předsednictvì. Jìzlivě shrnuje, ţe nestálé CZ PRES nedosáhne ani toho, aby lìdři jezdili na jìm svolané summity (El País: Krize mrazí rozšíření EU,252 5.5.2009). List ABC charakterizuje Českou republiku jako zemi, která jako následnìk Francie v čele EU nebude nudit, která má tým politiků s charakterem a zvláštnostmi, a kde provokace je specialitou. Předsednictvì podle něj začalo s nečekanou intenzitou, nemělo však váhu řešit současné dvě krize, které mu "vybuchly" v ruce. Ukázaly se omezenì menšinové vlády, navìc prezidentem je Evropě nepřátelský Václav Klaus.253 Poté ale kvituje často nepotřebnou skromnost, se kterou k CZ PRES 249
Hiperpresidete o nada, http://www.elpais.com/articulo/panorama/Hiperpresidente/nada/elpepusocdgm/20081221elpdmgpan_ 5/Tes. 250 La Unión Europea que nos espera, http://www.elpais.com/articulo/espana/Union/Europea/nos/espera/elpepiesp/20090106elpepinac_9/Te s. 251 La presidencia checa de la UE arremete contra los planes económicos de Estados Unidos, http://www.elpais.com/articulo/economia/presidencia/checa/UE/arremete/planes/economicos/Estados/ Unidos/elpepueco/20090325elpepueco_8/Tes. 252 La crisis congela la ampliación de la UE, http://www.elpais.com/articulo/internacional/crisis/congela/ampliacion/UE/elpepiint/20090505elpepiint_ 2/Tes. 253 ABC: La UE enviará observadores a Ucrania después del corte total del suministro ruso (EU vyšle na Ukrajinu pozorovatele po úplném přerušenì ruských dodávek), 8.1.2009.
91
i přes omezené prostředky a velikosti, přistupujì. Taková skromnost podle listu chyběla např. Rakousku či Finsku. Na počátku předsednictvì dokonce některé české kroky chválì. Za 11 dnì Češi svého předsednictvì podle denìku dali hned několik pozitivnìch lekcì – autor vyzdvihuje jasnou diplomatickou dikci českého ministra zahraničì v otázkách Blìzkého východu a české kroky v otázkách dodávek ruského plynu. Zatìmco EK označuje spor Ruska a Ukrajiny za čistě ekonomický konflikt, Češi Evropě připomněli, ţe obě společnosti, kterých se spor týká, patřì státu a začali 254 jednat politicky. „A to Toplánek a Schwarzenberg nejsou ţádnì euroskeptici.“ (ABC: Od Francie k Česku,255 11.1.2009)
Řìzenì CZ PRES dále hodnotì jako jedno z nejkomplikovanějšìch v historii, a to zrovna v době, kdy Evropa pociťuje finančnì krizi a řada politiků pokles popularity (ABC: Evropská noční můra256, 25.2.2009). Pochybnosti vyslovuje v prosincových čìslech také belgický tisk. Před začátkem českého předsednictvì EU podle La Libre Belgique Česká republika jen stěţì přesvědčuje Evropany, ţe jejì velmi euroskeptický prezident Václav Klaus nebude podkopávat elán, který Evropě daly aktivity Nicolase Sarkozyho během francouzského předsednictvì. Česká republika bude podle něj navìc zajišťovat své prvnì předsednictvì s velmi slabou vládou a premiér Topolánek bude muset 3. února čelit riskantnìmu hlasovánì ve svém parlamentu o Lisabonské smlouvě. A to vše za neustálých "posměšků" ze strany Václava Klause, který celou situaci jen zhoršuje (La Libre Belgique: EU se obává vlivu problémového Václava Klause,257 23.12.2009). Podrobně se zamyšluje nad budoucìm vývojem Evropy a moţným negativnìm vlivem ČR a Švédska, které EU předsedajì v roce 2009. Oběma zemìm se vytýká nezájem o Evropu. Česko je kritizováno mimo jiné za to, ţe „nebylo schopno provést ani takové politické gesto, aby ratifikovalo Lisabonskou smlouvu předtìm, neţ převzala předsednickou roli EU“ (La Libre Belgique: Skutečná Unie nebo postupné tříštění?,258 254
Mientras que la lìnea oficial de la Comisión Europea es que el enfrentamiento por el gas entre la rusa Gazprom y la ucraniana Naftogaz es «una disputa comercial bilateral», el primer ministro checo, Mirek Topolanek, nos ha recordado esta semana que ambas compañìas son de propiedad estatal «y lo que quiera que hagan, lo hacen con interferencia polìtica». Y Topolanek y Schwarzenberg no son dos euroescépticos. 255 De Francia a Chequia, http://www.abc.es/hemeroteca/historico-11-01-2009/abc/Opinion/de-franciaa-chequia_912371710008.html. 256 La pesadilla europea. 257 EU craint le pouvoir de nuisance de Václav Klaus. 258 Union vraie ou balkanisation rampante?.
92
23.1.2009). Na konci hodnotì české předsednictvì jako něco, co ohromuje, děsì a irituje. Češi zdá se vůbec nechápou, proč jsou za špatný průběh PRES kritizováni, poznamenává na závěr kritické poznámky k CZ PRES denìk La Libre Belgique (La Libre Belgique: Češi nechápou, proč jsou Belgií kritizováni,259 5.5.2009). Zpochybňujìcì tón volì i De Standaard. Čechy popisuje jako volnomyšlenkáře, klade si otázku, jak bude tato nová, malá členská země schopna vést EU v době finančnì a hospodářské krize, a ukazuje na kontrast s předchozìmi 6 měsìci, kdy EU vedla velká země jako je Francie – navìc se Sarkozym u kormidla – by stěţì mohl být většì. (De Standaard: Tmavé mraky nad českým předsednictvím,260 17.12.2009) Nejkritičtějšì tón volì převáţně ve spojitosti s osobou prezidenta Václava Klause, od 1. ledna oficiálnìm (třebaţe jen formálnìm) předsedou EU. Článek De Standaardu Thatcherová s knírkem261 popisuje incident na Praţském hradě během návštěvy delegace Evropského parlamentu a rovněţ Klausovo setkánì s propagátorem kampaně za Irské “NE” Lisabonské smlouvě. Rozpor mezi jednánìm prezidenta Klause a české vlády v čele s premiérem Topolánkem svědčì podle autora článku o nejednotnosti, která je o to vìce markantnì, ţe české předsednictvì následuje po francouzském předsednictvì Nicolase Sarkozyho, kterého autor přirovnává k “hurikánu”. Jako nový předseda EU Česko samotné ekonomicky pokulhává a vnitřně je politicky rozděleno. Po pádu vlády podle denìku české předsednictvì zcela ztratilo kontrolu nad řìzenìm EU a nedokáţe zkoordinovat společné stanovisko. Ve většině členských států i v nejvyššìch patrech EK je znatelná roztrpčenost kvůli špatnému a poněkud zmatenému průběhu CZ PRES. (De Standaard: Evropa je stále silně rozdělená v otázce vztahů s Izraelem,262 28.4.2009) Americký Financial Times popisuje, ţe předsednictvì CZ PRES přicházì v době mezinárodnì krize, se slabou vládou, nestabilnìmi vztahy s Bruselem, bez ratifikace Lisabonu a bez Eura (Financial Times: Hrdý, ale pichlavý regionální hráč,263 18.12.2009). Pochybnosti vyslovuje i Washington Times, a to o schopnosti malého státu vést EU; priority CZ PRES vidì ale jako relevantnì, např. nadějné pro posilovánì 259
Les Tchèques ne comprennent pas les critiques belges. Donkere wolken boven Tsjechisch voorzitterschap. 261 Thatcher met een snorretje, 5.1.2009. 262 EU is nog altijd sterk verdeeld over relatie met Israël. 263 Proud but prickly regional player. 260
93
transatlantických vazeb, kdy CZ je jeden z nejbliţšìch "přátel" USA v Evropě (The Washington Times: Nové předsednictví EU vyvolává otázky v době krize264, 26.1.2009). Dále ale americké denìky informujì o českém předsednictvì věcně. Věnujì se detailně pádu vlády, jednánìm o vládě nové i ratifikačnìmu procesu okolo Lisabonské smlouvy, ale zdrţujì se hodnotìcìch komentářů. Vztah k českému předsednictvì je celkově velmi neutrálnì. Podobně by se dal charakterizovat přìstup Londýnského Financial Times. K českému předsednictvì přistupuje s neutrálnìmi očekávánìmi, vyjadřuje většinové obavy o chod předsednictvì, jeţ je podle listu beztak převáţně v rukou EK. Největšì obavy vyjadřuje z jednánì Václava Klause, který podle něj podkopává českou vládu, protoţe se tìm „dostává na výslunì a pečlivý EU konsensus je to poslednì, co chce předvést“ (Financial Times: Česká obrna bruselský stroj nenakazí,265 31.3.2009). Myslì si, ţe Klaus vyuţije pádu vlády k ještě většìm obstrukcìm kolem ratifikačnìho procesu Lisabonské smlouvy a váţnou obavu o osud Předsednictvì vyjadřuje kvůli pádu vlády v nejméně vhodnou dobu, tj. před volbami do Evropského parlamentu. Nečekaný pád vlády podle denìku posiluje argument Francie, ţe předsednictvì Unie 27 zemì - největšì světové ekonomiky - nenì vhodné pro menšì a špatně připravené země. Pád vlády je vnìmán prestiţnìm listem jednoznačně jako oslabujìcì aţ ostudný pro CZ PRES (Financial Times: Čeští poslanci zapudili vládu kvůli ekonomické krizi266, 25.3.2009). V hodnocenì Předsednictvì konstatoval, ţe češtì úřednìci byli dobřì, politici katastrofálnì. Některá Předsednictvì Evropské unie mizì rychle z paměti. Jistě můţeme řìct, ţe předsednictvì České republiky, končìcì 30. června, nebude zapomenuto dlouho.267 (Financial Times: České trápení s udržováním při životě končí,268 17.6.2009)
Čìnská agentura Xinhua byla vůči českému předsednictvì stabilně neutrálnì aţ pozitivnì. China Daily zato vydala jeden z nejkritičtějšìch čìnských komentářů k pozici EU během krize. Obě média se věnujì předevšìm připravovanému summitu EU-Čìna. Všìmajì si ale i české politické krize, kterou povaţujì za ohroţenì ratifikace 264
New EU Presidency Sparks Concern Amid Global Crisis, http://www.washingtontimes.com/news/2009/jan/26/new-eu-presidency-sparks-concern-amid-globalcrise/. 265 Czech paralysis will not infect Brussels machine. 266 Czech MPs oust government over economic crisis. 267
Some European Union presidencies fade quickly from the memory. It is safe to say the Czech Republic’s presidency, ending on June 30, will not be forgotten for quite some time. 268
Czech life support misery to end.
94
Lisabonské smlouvy, a tak i dalšìho rozšiřovánì Evropy (Xinhua: Česká politická krize zpomalí
rozšíření
EU,269
30.3.2009).
Při
evaluacìch
předsednictvì
Xinhua
konstatovala, ţe pád české vlády znamenal oslabenì politické moci CZ PRES, ovšem ţe česká vláda tuto zkoušku obstála. Xinhua chválì ex-premiéra Topolánka za kritiku Sarkozyho protekcionismu a posìlenì finančnì kontroly (vytvořenì nového systému celoevropské finančnì kontroly), Xinhua: Zatímco za CZ PRES převládaly krize, hlavní cíle byly splněny270, 1.7.2009. I německá média nejvìce znepokojujì postoj Václava Klause, který podle nich poškozuje obraz České republiky. Süddeutsche Zeitung komentuje nevyvěšenì evropské vlajky na Praţském hradě, to ale jako hlavnì problém nevidì. Závaţné je podle listu zaznamenánì a zveřejněnì rozhovorů Václava Klause se zástupci Evropského parlamentu bez jejich souhlasu. Je to podle nejvìce neţ nezdvořilost - je to porušenì základnìch lidských práv, kterých se Václav Klaus tak vehementně dovolává (Süddeutsche Zeitung: Z hradu již šlehají blesky,271 18.12.2009). Představenì priorit CZ PRES podle zastìnit spory uvnitř vládni koalice, které byly dle německého tisku naprosto kontraproduktivnì, v rozporu se zájmy ČR a ohroţujìcì CZ PRES jako takové. Krizi zaznamenali i dalšì německá média (Süddeutsche Zeitung: Šílený dům v Praze,272 7.1.2009). Denìk kritizuje CZ PRES, které ohroţuje budoucnost EU, vztahy s USA, Lisabonskou smlouvu. (Süddeutsche Zeitung: Nejtenší ze všech nití,273 26.3.2009). Posléze se přidala také tvrdá kritika naprosté obsahové nepřipravenosti summitu Východnìho partnerstvì v Praze 7.5. z diplomatických zdrojů (Süddeutsche Zeitung: EU pozvala Lukašenka,274 18.4.2009). Přes všechny kotrmelce nakonec hodnotì denìk české předsednictvì dobře. Nezvykle pozitivnì, věcný, realistický, na německé poměry nepřìliš častý, pohled na EU, CZ PRES a Lisabonskou smlouvu, "která reformuje nepraktické procesy EU o mnoho méně, neţ se tvrdì", přinášì německý FAZ. Vnitropolitické problémy podle něj měla i jiná předsednictvì, EU bude fungovat dál, jako by se nic
269
捷克政治危机拖慢欧盟扩大步伐. Key goals met as crises dominate Czech EU presidency. 271 Von der Burg zucken schon die Blitze. 272 Tollhaus in Prag. 273 Der dünnste aller Fäden. 274 EU lädt Lukaschenko ein, 270
95
nestalo (na vše dohlìţì Francie, Německo a UK). EU by podle listu přeţila i krach LS (FAZ: O polovinu horší,275 29.3.2009)
275
Halb so schlimm.
96
7.
ZÁVĚR
Na základě poznatků zìskaných analýzou zahraničnìho tisku a jejich následnou komparacì, kterou jsme uskutečnili jak na úrovni mezi jednotlivými zeměmi, tak také v rámci jednotlivých zemì, lze vytvářet závěry v souvislosti s kladenìm odpovědì na výzkumné otázky, které byly poloţeny v úvodu této práce. Nejprve se zaměřìme na vedlejšì výzkumné otázky a odpovìme na ně, následně pak bude moţné definovat postavenì výzkumných otázek hlavnìch. Prvnì otázce jsme se věnovali částečně uţ v teoretické části. Česká vláda si dlouho před začátkem předsednictvì stanovila tematické priority, odvozené povětšinou od plánovaných summitů. Vedle stanovených priorit počìtala ale i s tìm, ţe v průběhu předsednictvì se medializovaná témata budou odvìjet od vývoje aktuálnìch událostì. Skutečnost ale zastìnila všechny představy. Pár dnì po začátku předsednictvì zastavilo Rusko dodávky plynu do Evropy a započal také konflikt v Gaze.276 Dá se tedy řìci, ţe předsednictvì se i přes dramatické aktuálnì události úspěšně dařilo medializovat stanovené priority, a média za zvolená témata Českou republiku dokonce většinou chválila. Nejvìce se jim ale věnovala britská média, která také informovala o českém předsednictvì nejobjektivněji a nejvěcněji. Odborná témata ale v přìstupu médiì zastìnily aktuálnì problémy a tisk napjatě sledoval, jak se s nimi Evropa pod vedenìm ČR vypořádá. Tématům přidala i samotná Česká republika, kdyţ napřìklad v Bruselu odhalila umělecké dìlo Entropa, za které se následně omlouvala. Do toho všeho média velmi kriticky vnìmala neblahou vnitrostátnì politickou situaci a rozdìlné názory prezidenta, okořeněné jeho vystoupenìm v Evropském parlamentu, a české vlády, jeţ v polovině předsednictvì byla svrţena opozicì. Hypotézu, ţe mediálnì debata o Předsednictvì se v tisku realizovala spìše prostřednictvìm jiných neţ předem definovaných témat, tìmto potvrzujeme. Na druhou vedlejšì výzkumnou otázku, věnujìcì se tomu, s jakými stereotypy média přistupovala k českému předsednictvì, o kom informovala a jaké instituce či politické 276
Izraelská ofenziva proti radikálnìmu islamistickému hnutì Hamas.
97
strany zmiňovala. Můţeme zde odpovědět, ţe zahraničnì média přistupovala k informovánì o předsednických událostech se značnými stereotypy. Nejvìce stereotypně je popisován prezident Klaus, a to jako euroskeptik ohroţujìcì české předsednictvì i Evropskou unii. K opozici k němu byl stavěn premiér Mirek Topolánek, popisován jako někdo hájìcì národnì zájmy a hasìcì problémy způsobené prezidentem. V článcìch byli často citováni také český ministr zahraničnìch věcì Karel Schwarzenberg a mìstopředseda vlády pro evopské záleţitostiAlexandra Vondru. U obou šlo povětšinou pouze o věcné citace hájìcì národnì zájmy, a nedopouštěla se ţádných hodnocenì. Do pomysleného trojúhělnìku s Topolánkem a Klausem stavěly denìky často francouzského prezindeta Sarkozyho, kterého vykreslovaly jako někoho, kdo se nechce vzdát vedenì Evropské unie a jen nerad ho přenechává „neschopné malé zemi ve středu Evropy,“ a neustále se také do rozhodovacìho procesu Evropské rady vměšuje. Celou dobu také média stavěla kontrasty obou Předsednictvì proti sobě, přičemţ Česká republika z tohoto srovávánì zejména u francouzského tisku nevycházela zrovna přìznivě. Z institucì a politických stran média nejvìce zpravovala o ODS a v souvislosti s pádem vlády také ČSSD a Jiřìm Paroubkovi. V souvislosti s problémy ohledně ratifikace Lisabonské smlouvy se často věnovala Poslanecké sněmovně a Senátu PČR a také českému Ústavnìmu soudu, a jejich rozhodnutì stavěla z národnìho významu těchto institucì na evropský, neboť mohlo ovlivnit budoucnost celé EU a následnou evropskou integraci. Jednoznačně se zde potvrdila naše hypotéza o politizaci a personifikaci textů. Politikové obecně byli nejčastěji zastoupenými aktéry ve smyslu zmìnek, ale i explicitnìch citacì. Zároveň byli politici, ale také instituce zmiňovány prostřednictvìm výrazných stereotypů. Třetì vedlejšì výzkumná otázka slouţila k odhalenì, zda byl přìstup zahraničnìch médiì k českému předsednictvì odlišný před jeho začátkem a po jeho ukončenì. Tisk přistupoval k předsednictvì před jeho začátkem s velkými obavami a rezervami. Česká republika byla vnìmána jako nově přistoupená země, která jako jedna z poslednìch neratifikovala Lisabonskou smlouvu, nemá pevně stanovený termìn přijetì evopské měny, má vnitrostranické problémy a navìc odlišné názory na Evropskou unii v čele s euroskeptickýcm prezidentem. Média se obávala, jak tato kombinace v čele EU můţe dopadnout, a při kaţdém českém klopýtnutì tato 98
stereotypně zdůrazňovaná fakta připomìnala. Pohled tisku ještě zhoršil březnový pád české vlády, kdy média hovořila o faktickém konci českého předsednictvì, a od nové vlády Jana Fischera uţ ve skutečnosti nečekala nic. Závěrečné hodnocenì denìků a agentur, ve kterém uţ s nadějì vyhlìţely nadcházejìcì předsednictvì švédské, své původnì hypotézy o katastrofickém vedenì Předsednictvì zpravidla potvrzovaly. Pozitivně hodnotily české úřednìky a práci, kterou odvedly, velmi negativně pak české politiky. V tomto přìpadě se nám nepotvrdila hypotéza, ţe přìstup médiì k českému předsednictvì byl odlišný před jeho začátkem a po jeho ukončenì, přičemţ na konci se tento přìstup zlepšil. Přìstup médiì byl vìceméně podobný před i po Předsednictvì, přičemţ po jeho skončenì působil vìce negativně. Čtvrtá otázka ukázala, jak se lišil a vyvìjel se přìstup k Předsednictvì u jednotlivých denìků, a jak v této souvislosti byla vnìmána a prezentována Česká republika. Očekávali jsme, ţe nejkritičtějšì budou k českému předsednitvá francouzská média. Tento předpoklad se plně potvrdil. Velmi podobnou argumentaci jako francouzská média měla také média španělská. Obojì hodnotiy české předsednictvì velmi negativně od samotného počátku a kvitovali jeho skončenì, které téměř přirovnávali k záchraně Evropy. Velmi kritická byla k českému předsednictvì také média belgická, kterým bylo děnì v Bruselu nejbliţšì. Dle našeho názoru nejobjektivnějšì a nejvěcnějšì, nejvìce zmiňujìcì odborné otázky a řešìcì témata summitů, byla britská média. České předsednictvì za vyrovnávánì se s odbornými problémy několikrát i chválilo. Velmi věcná byla také americká a čìnská média. Věnovala se předevšìm vztahům EU-Rusko a summitu Východnìho partnerstvì, komentovala ale také vnitropolitické problémy provázejìcì Předsednictvì. V amerických médiìch byl cìtit mìrný kritický tón, dalo by se řìci, ţe čìnská média přistupovala k CZ PRES nejpozitivněji. Vcelku přìznivé hodnocenì provádla také média německá, a to na základě zdůrazňovaných dobrých diplomatických vztahů mezi Německem a Českou republikou. V tomto přìpadě se nám potvrdila čtvrtá hypotéza, tedy ţe přìstup denìků se lišil jak stát od státu, tak i v rámci jednotlivých států. Českou republiku navìc ve velké mìře spojovaly převáţně s vnitřnì politikou.
99
Prvnì hlavnì výzkumnou otázku, jak tištěná média přistupujì k českému předsednictvì v Radě Evropské unie, můţeme tedy odpovědět, ţe prvnì články z obdobì změny v čele Evropské unie představovaly Českou republiku jako euroskeptickou zemi, prezident Václav Kalus byl označován za „černou ovci Evropy“ a české vláda za nestabilnì a závisejìcì na křehké většině. Tento názor poupravily a v mnohém zlepšily aktivity českého předsednictvì na Blìzkém východě a v ruské plynové krizi, které byly hodnoceny jako prvnì diplomatické úspěchy, a dìky nimţ se CZ PRES v očìch médiì začalo ubìrat nadějně. Za vytyčené priority a jejich realizovánì bylo české předsednictvì chváleno, v průběhu předsednictvì se ale pádem vlády tento názor naprosto zbortil. Česká republika byla povaţována za „problematickou“ členskou zemi, která ještě nepřijala euro a neschválila Lisabonskou smlouvu, coţ byly podle novinářů překáţky mimo jiné pro úspěšné zvládnutì světové finančnì krize a institucionálnì krize Evropské unie. Druhá hlavnì výzkumná otázka, a to jaký vliv mělo české předsednictvì na obraz České republiky v mediálnìm prostoru věnovaném evropské politice, můţeme řìct, ţe celkově negativnì. Předsednictvì výrazně prospělo k lepšìmu světovému povědomì o České republice a na půl roku se opravdu dostala do světel světových reflektorů. Rozhodně se ale nenaplnilo předsevzetì, které si česká vláda vymezila ve vládnìm materiálu „Koncepce komunikace a prezentace předsednictvì České republiky v Radě EU“: „Cìle, úkoly a témata předsednictvì ČR by se v ţádném přìpadě neměly stát předmětem vnitropolitického zápasu, který by oslaboval výkon předsednictvì ČR. Naopak, pro úspěch předsednictvì ČR a jeho pozitivnì obraz u české i zahraničnì veřejnosti bude důleţité nacházenì citlivého politického konsenzu v rámci ČR.“… Realita byla nakonec úplně jiná a doslova opačná. V tomto smyslu můţeme konstatovat, ţe obraz u české i zahraničnì veřejnosti se pozitivně vytvořit nepodařilo.
Hlavnì hypotéza diplomová práce, ţe vláda České republiky vytvořila pro Předsednictvì ČR v Radě EU komunikačnì strategii a specializované struktury, jejichţ hlavnìm úkolem bylo informovat vymezené cìlové skupiny o záleţitostech Předsednictvì, přičemţ materiál zveřejňovaný médii byl kompatibilnì s tìmto záměrem a média na jeho základě vytvářela přìznivý obraz České republiky v zahraničì, se potvrdila jen částečně. Česká vláda sice stanovila priority ke komunikaci, vytvořila 100
k jejich medializaci specializované prostředky i struktury. Média o vytyčených prioritách informovala, ale zastìnily je aktuálnì problémy, které k přìznivému obrazu České republiky nepřispěly. Bilance byla vnìmána jako hubená, ne-li přìmo katastrofická. Praze se sice podařilo prosadit několik citlivých témat, jako snìţenì DPH či finančnì regulace, ale po pádu Topolánkovy vlády se podle tisku nová vláda musela zabývat spìše vnitřnìmi problémy neţli unijnìmi tématy.
101
8.
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ
Berger, Peter L. - Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Butsch, Richard (ed.). 2007. Media and public spheres. Basingstoke : Palgrave Macmillan.
Cahlìk, Tomáš, et al. 2008. European Union governance - challenges and opportunities. Praha: Matfyzpress. Carey, James W. 1989. Communication as culture : essays on media and society. New York: Routledge. Charles, Alec (ed.). 2009. Media in the enlarged Europe : politics, policy and industry. Bristol – Chicago: Intellect Books. Couldry, Nick - Livingstone, Sonia – Markham, Tim. 2007. Media consumption and public engagement : beyond the presumption of attention.
New York: Palgrave
Macmillan. Curran, James. 2002. Media and power. London: Routledge. Čmejrková, Světla – Hoffmannová, Jana (eds.). 2003. Jazyk, média, politika. Praha: Academia. Disman, Miroslav. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Dočkal, Vìt et al. (eds.). 2006. Česká politika v Evropské unii: evropský integrační proces a zájmy České republiky. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodnì politologický ústav.
102
Downey, J. W.-Koenig, T. 2006. : „Is There a European Public Spere? The Berlusconi-Schulz Case.“ European Journal of Communication 21 (2).
Evropa jako téma komunikace: Závěry z konference. 2006. Praha: Úřad vlády České republiky. Giddens, Anthony. 2003. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelstvì. Hendl, Jan. 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody, aplikace. Praha: Portál. Howley, Kevin. c2010. Understanding community media. Los Angeles: SAGE. Informace pro místopředsedu vlády pro evropské záležitosti z 21. ledna 2008. Kaniok, Petr. 2008. Předsednictví Rady EU: příběh půlstoletí. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodnì politologický ústav Masarykovy univerzity. Koncepce komunikace a prezentace předsednictví České republiky v Radě EU (materiál Vlády ČR). Kunczik, Michael. 1995. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. Louw, Eric. 2005. The Media and Political Process. London: Sage. Machill, M. - Beiler, M. – Fischer, C. 2006. „Europe-Topiccs in Europe´s Media. The Debate about the European Public Sphere: A Meta-Analysis of Media Content Analyses.“ European Journal of Communication 21(1): 55-88. McCombs, M.E. - D.L. Shaw. 1977. The agenda setting function of the press. St. Paul, MN: West publishing. McNair, Brian. 2003. An Introduction to Political Communication. Third Edition. London: Routledge. 103
McNair, Brian. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál.
Morley,
David
–
Curran,
James
(eds.).
2006. Media
&
cultural
theory.
London: Routledge. McQuail, Denis. 1999. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Negrine, Ralph. 1996. Politics and the mass media in Britain. London: Routledge. Potuţnìk, Jiřì František – Slavìk, Herbert. 2009. Mirek Topolánek - sto dní v čele Evropy: 100 dní s předsedou Evropské rady aneb Jak úspěšné tažení Čechů na mezinárodním poli zastavili Češi. Praha: WWA photo. Příprava a výkon předsednictví ČR v Radě Evropské unie a specifika jednotlivých oblastí činnosti EU (materiál Stálého zastoupenì ČR při EU v Bruselu, ze dne 20.3.2005). Rakušanová, Petra – Řeháková, Blanka. 2006. Participace, demokracie a občanství v evropském kontextu. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. Reifová, Irena – Končelìk, Jakub – Schulz, Winfried – Hagen, L. – Scherer, Helmut. 2004. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum. Schlesinger, P. – Fossum, J. E.(eds.) 2007. The European Union and the Public Sphere: A communicative space in the making? London: Routledge. Splichal, S. 2006. „In search of a strong European public sphere: some critical observations on conceptualizations of publicness and the (European) public sphere.“ Pp. 695-714 in Media, Culture and Society, Vol. 28(5). Štětka, Václav, et al. (eds.) 2002. Média a realita: sborník prací studentů Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS. Brno: Masarykova univerzita.
104
Štětka,
Václav.
2007.
Mediální
integrace
národa
v
době
globalizace.
Brno: Masarykova univerzita Brno, Mezinárodnì politologický ústav. Terzis, Georgios (ed.). 2007. European media governance: national and regional dimensions. Bristol: Intellect
Thompson,
John
B. 2004.
Média
a
modernita: sociální
teorie
médií.
Praha: Karolinum.
Triandafyllidou, Anna – Wodak, Ruth – Krzyżanowski, Michał (eds.). 2009. The European public sphere and the media: Europe in crisis. New York : Palgrave Macmillan. Východiska k prioritám předsednictví ČR v Radě EU v prvním pololetí 2009 (materiál schválený Výborem pro EU na vládnì úrovni dne 28. února 2007). Ward, David. 2004. The European Union democratic deficit and the public sphere : an evaluation of EU media policy. Amsterdam: IOS Press.
Internetové zdroje www.euroskop.cz www.vlada.cz http://www.eurpolcom.eu/exhibits/paper_13.pdf Statham, Paul. 2006. „Political Journalism and europeanization: Pressing Europe?“. Centre for European Political Communications, Working Paper (8.5.2010).
105
9.
PŘÍLOHY
9.1. Seznam schémat
Schéma č. 1: Hlavnì a vedlejšì výzkumné otázky a hlavnì hypotéza diplomové práce Schéma č. 2: Elementy politické komunikace
9.2. Seznam zkratek
AFP
Agence France Presse
APTN
Associated Press Television News
BBC
British Broadcasting Corporation
BV
Blìzký východ
ČR
Česká republika
ČS
Členské státy
ČSSD
Česká strana sociálně demokratická
CZ
Česká republika
CZ PRES
České předsednictvì
EN
angličtina
EP
Evropský parlament
EU
Evropská unie
EK
Evropská komise
FR
Francie
GS
Generálnì sekretariát
KDU-ČSL
Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová
KSČM
Komunistická strana Čech a Moravy
KSK
Kulatý stůl
LS
Lisabonská smlouva
MVEZ
Mìstropředseda vlády pro evropské záleţitosti 106
MZV
Ministerstvo zahraničnìch věcì
ODS
Občanská demokratická strana
PČR
Parlament České republiky
PSP ČR
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
PM
Prime Minister
PR
Public relations
PRES
Předsednictvì
SE
Švédsko
SZ
Stálé zastoupenì
SZ
Strana zelených
TK
Tisková konference
TM
Tiskový mluvčì
TZ
Tisková zpráva
USA
Spojené státy americké
VZ
výběrové řìzenì
9.3. Seznam zkoumaných článků
La Libre Belgique: L’Union européenne face à ses crises (Evropská Unie tvářì v tvář jejìm krizìm), 10.12.2008 Financial Times: With initiatives on hold, the desired dynamism is not much on display (S pozastavenými iniciativami nenì na téma vytouţené dynamiky co ukazovat), 11.12.2008 Sunday Telegraph: Czech leader in shock after EU assault (Český lìdr šokován útokem EU), 14.12.2008 Le Monde: Des journalistes européens placent Sarkozy en tête du classement des dirgeants de l'UE (Evropštì novináři stavì Sarkozyho do čela klasifikace evropských státnìků), 17.12.2008 De Standaard: Donkere wolken boven Tsjechisch voorzitterschap (Tmavé mraky nad českým předsednictvìm), 17.12.2008
107
Le Monde: Les Tchèques présideront l'UE "sans complexe d'infériorité" (Češi budou předsedat EU bez "komplexu méněcennosti"), 17.12.2008 Financial Times: Proud but prickly regional player (Hrdý, ale pichlavý regionálnì hráč), 18.12.2008 La Libre Belgique: Des discussions qui n’ont plus rien de secret (Jednánì, ze kterých nezůstalo nic utajeno), 18.12.2008 Süddeutsche Zeitung: Von der Burg zucken schon die Blitze (Z hradu jiţ šlehajì blesky), 18.12.2008 Le Monde: Le drapeau européen qui fâche en République tchèque (Evropská vlajka, která dráţdì Českou republiku), 19.12.2008 El Paìs: Hiperpresidete o nada (Hypearaktivnì prezident nebo nic), 21.12.2008 Financial Times: Sarkozy´s success (Sarkozyho úspěch), 22.12.2008 Le Figaro: Glacial passage de témoin entre Paris et Prague (Ledové předánì předsednictvì mezi Pařìţì a Prahou), 23.12.2008 La Libre Belgique: EU craint le pouvoir de nuisance de Václav Klaus (EU se obává vlivu problémového Václava Klause), 23.12.2008 The Washington Times: New EU Presidency Sparks Concern Amid Global Crisis (Nové předsednictvì EU vyvolává otázky v době krize), 26.1.2009 Le Croix: Les Tcheques conduiront l´Union européenne en pragmatiques (Češi povedou Evropskou unii pragmaticky), 30.12.2008 Le Figaro: Prague prete a relever le défi de la présidence (EU: Praha připravena ujmout se výzvy předsednictvì), 31.12.2008 ABC: La UE se dispone a pasar del fulgor francés a la frialdad de la Repůblica Checa (EU se chystá přejìt od francouzského lesku k české lhostejnosti), 31.12.2008 Daily
Telegraph:
Relations-with-Moscow-could-be-strained-by-Czech-
assumption-of-EU-presidency České předsednictvì otestuje Rusy (Czech presidency to test Russians), 31.12.2008 Washington Post: Czech Republic takes over EU presidency (Česká republika přebìrá předsednictvì Evropské unie), 1.1.2009 Libération: Presidence tcheque, choc sceptique (České předsednictvì, skeptický šok), 2.1.2009
108
Le Figaro: Václav Klaus, trouble-tete de l´Europe (Václav Klaus, potìţista Evropy), 2.1.2009 FAZ: Von Paris nach Prag (Z Pařìţe do Prahy), 2.1.2009 Le Figaro: Prague plongé dans la crise du gaz russe (Praha ponořena do krize s ruským plynem), 2.1.2009 La Libre Belgique: Couac tcheque (Český kiks), 5.1.2009 De Standaard: Thatcher met een snorretje (Thatcherová s knìrkem), 5.1.2009 The Times: Split and confusion mark Europe´s response to Gaza crisis (Evropské reakce na krizi v Gaze jsou rozdìlné a zmatečné), 5.1.2009 El Paìs: La Unión Europea que nos espera (Evropská Unie jaká nás čeká), 6.1.2009 Financial Times: Twin international crises set early test for Czech leadership (Dvojì mezinárodnì krize jsou ranným testem českého předsednictvì), 7.1.2009 Süddeutsche Zeitung: Tollhaus in Prag (Šìlený dům v Praze), 7.1.2009 ABC: Dos delegaciones europeas resaltan la ausencia de Washington en la región (Dvě evropské delegace vyčnìvajì nad absencì Washingtonu v regionu), 7.1.2009 La Libre Belgique: La triple „E“ de la Présidence (Tři předsednické „E“), 7.1.2009 ABC: La UE enviará observadores a Ucrania después del corte total del suministro ruso (EU vyšle na Ukrajinu pozorovatele po úplném přerušenì ruských dodávek), 8.1.2009 The Wall Street Journal: A Prague Spring for Political Honesty (Praţské jaro politické upřìmnosti), 9.1.2009 Le Monde: La présidence tchèque de l'Union s'active pour régler la crise du gaz (CZ PRES jedná aby vyřešilo plynovou krizi), 11.1.2009 El Mundo: El desembarco checo (České vyloděnì), 11.1.2009 ABC: De Francia a Chequia (Od Francie k Česku), 11.1.2009 Le Soir: Début de la présidence tchèque (Začátek českého předsednictvì), 12.1.2009 Le Figaro: L’Europe attend toujours son gaz, Moscou tergiverse (Evropa stále čeká na svůj plyn, Moskva se vykrucuje), 12.1.2009 ABC: La debilidad de la EU (Slabost EU), 12.1.2009 109
Daily Telegraph: The EU must lessen its need for RUssian gas (EU musì snìţit svoji potřebu ruského plynu), 12.1.2009 Le Figaro: La présidence tchèque expose en kit les travers des Vingt-Sept (CZ PRES vystavuje stavenbici napřìč EU 27), 13.1.2009 Le Soir: La présidence tchèque ridiculisée (České předsednictvì zesměšněno), 14.1.2009 Le Monde: Tchèques + Irlandais = euroscepticisme? (Češi plus Irové rovná se euroskepticismus?), 14.1.2009 Le Figaro: Otage de la guerre du gaz russo-ukrinienne, l´Europe perd patience (Evropa jako rukojmì v rusko-ukrajinské válce o plyn ztrácì trpělivost), 14.1.2009 The Times: It was all my own work, admits Czech given GBP 350.000 to commission 27 young artists to show EU´s diversity (Celé je to moje přáce, připouštì Čech, který dostal 350 tis. liber na zakázku pro 27 mladých umělců na zobrazenì různorodosti EU), 14.1.2009 The Guardian: EU freezes talks on trade links in Gaza protest (EU zmrazila rozhovory o obchodu na protest proti Gaze), 15.1.2009 Libération: L’Europe paralysée par ses divergences (Evropa paralyzovaná svými neshodami), 15.1.2009 De Standaard: Tsjechisch kunstwerk verdeelt eengemaakt Europa (České umělecké dìlo rozděluje Evropu), 15.1.2009 Le Soir: Les eurodéputés ménagent Topolanek (Europoslanci brali ohled na Topolánka), 15.1.2009 ABC: Una presidencia tipicamente checa (Typicky české předsednictvì), 15.1.2009 The Times: Vyplázněte jazyk (Tongue in Check), 16.1.2009 Le Soir: La République tchèque ne glisse pas dans la toilette turque (Česká republika nesklouzává do tureckého záchodku), 16.1.2009 Le Figaro: La Chine renoue avec toute l’Europe… sauf la France (Čìna obnovuje styky s celou Evropou kromě Francie), 16.1.2009 El Paìs: Europeos a su pesar (Evropany proti své vůli), 19.1.2009
110
Xinhua: Mediation of the EU on hot issues made limited results (Zprostředkovatelstvì EU k oţehavým otázkám přinášì omezené výsledky), 20.1.2009 Le Soir: Bravo! Mais pour L´Europe c´est raté (Bravo! Pro Evropu ale ztracená přìleţitost), 20.1.2009 La Libre Belgique: Union vraie ou balkanisation rampante? (Skutečná Unie nebo postupné třìštěnì?), 23.1.2009 Le Monde: Les Tchèques reportent encore la ratification du traité (Češi opět odkládajì ratifikaci Lisabonské smlouvy), 23.1.2009 Xinhua: Chinese, Czech PMs vow to boost ties, cooperation (Čìnský a český premiér přislìbili posìlit vztahy a spolupráci), 31.1.2009 Le Monde: Paris s'inquiète de la fragilité de la zone euro (Pařìţ znepokojuje zranitelnost eurozóny), 1.2.2009 Le Figaro: Le grand vide européen (Velká evropská prázdnota), 2.2.2009 Libération: La panne de la présidence tchèque (České předsednictvì má poruchu), 3.2.2009 El Paìs: Europa quiere paz o quiere que la dejen en paz? (Evropa chce mìr, nebo chce, ať ji nechajì v klidu?), 8.2.2009 Xinhua: Czech PM to visit Central Asia over gas, Eastern Partnership (Český premiér navštìvì Střednì Asii ve věci plynu a Východnìho partnerstvì), 11.2.2009 FAZ: Der neue Sinn des Sondergipfels (Nový smysl zvláštnìho summitu), 11.2.2009 La Libre Belgique: La présidence tchèque sort les griffes (České předsednictvì vysouvá drápky), 11.2.2009 Le Monde: Rivalité a la tete de l´Europe dans la lutte contre la crise (Soupeřenì v čele Evropy v boji proti krizi), 11.2.2009 La Libre Belgique: Parce que la crise les vaut bien (Protoţe si to krize vyţaduje), 12.2.2009 El Paìs: El nacionalismo económico reabre la división entre la vieja y la nueva UE (Ekonomický nacionalismus znovu otvìrá rozdělenì staré a nové EU), 12.2.2009
111
Le Monde: L'accusation de protectionnisme affaiblit Nicolas Sarkozy en Europe (Obviněnì z protekcionismu oslabuje Sarkozyho v Evropě), 13.2.2009 The New York Times: Impairing the European Union, Gibe by Gibe (Úšklebky poškozujìcì Evropskou unii), 14.2.2009 Le Figaro: Les élus tchèques s’attaquent au traité européen (Češtì poslanci se pouštì do Lisabonské smlouvy), 18.2.2009 Xinhua: Czech president reiterates opposition to Lisbon Treaty (Český prezident opakuje svou opozici k Lisabonské smlouvě), 19.2.2009 La Libre Belgique: Un obstacle franchi, un (Jedna překáţka překonána), 19.2.2009 Libération: Les députés tchèques ratifient le traité de Lisbonne (Češtì poslanci ratifikovali Lisabonskou smlouvu), 19.2.2009 Financial Times: Czechs turn on critics in battle for EU unity (Češi spustili vlnu kritiky v boji za jednotu EU), 19.2.2009 Financial Times: MEPs walk out as Czech president scorns their "democratic deficit" (Evropštì poslanci opustili sál poté, co se český prezident vysmál jejich nedostatku demokracie), 20.2.2009 Die Welt: Tschechiens Präsident provoziert Eklat (Prezident Česka provokuje skandál), 20.2.2009 Le Soir: Václav Klaus, un loup dans la Bergerie (Václav Klaus, jako vlk v ovčinci), 20.2.2009 La Libre Belgique: Klaus provoque le Parlement européen (Klaus provokuje Evropský parlament), 20.2.2009 Le Monde: Gare à la tempête Klaus! (Pozor na vichřici Klaus!), 20.2.2009 Le Figaro: Le président tchèque Vaclav Klaus joue les provocateurs à Bruxelles (Český prezident Václav Klaus provokuje v Bruselu), 20.2.2009 Le Figaro: L’Europe au pied du mur (Evropa musì jednat), 21.2.2009 China Daily: Deep rifts seen among EU powerhouses (Hluboké rozpory mezi velmocemi EU), 24.2.2009 ABC: La pesadilla europea (Evropská nočnì můra), 25.2.2009 Financial Times: EU champion takes fright at protectionism (Šampión EU se děsì protekcionismu), 26.2.2009
112
Le Figaro: L’Europe se défend de tout protectionnisme (Evropa se ohrazuje proti protekcionismu), 2.3.2009 The Guardian: Vaclav Klaus The dud Czech (Václav Klaus - falešný Čech), 10.3.2009 Spiegel: EU-Ratspräsident Topolanek stürzt über Vertrauensfrage (Předseda Evropské rady ztroskotal při halsovánì o důvěře), 24.3.2009 Washington Post: Czech government loses confidence vote (Česká vláda prohrála při hlasovánì o důvěře), 24.3.2009 Washington Times: Czech government loses no-confidence vote (Česká vláda prohrála při hlasovánì o důvěře), 24.3.2009 New York Times: Czech Parliament Vote Clouds U.S. Antimissile Plan (Rozhodnutì českého parlamentu ztěţuje americký protiraketový plán), 25.3.2009 Wall Street Journal: Czech Government Falls Amid Political Infighting (Pád české vlády uprostřed politického skrytého boje), 25.3.2009 Financial Times: Czech MPs oust government over economic crisis (Češtì poslanci zapudili vládu kvůli ekonomické krizi), 25.3.2009 Libération: L’exécutif tchèque coulé par l’Assemblée (Poslanecká sněmovna potopila českou vládu), 25.3.2009 De Standaard: Regering EU-voorzitter Tsjechië valt (Padla vláda předsedajìcì země EU), 25.3.2009 Le Figaro: La chute du gouvernement tchèque inquiète l’UE (Pád české vlády znepokojuje EU), 25.3.2009 Xinhua: Czech no confidence vote casts shadow on EU integration, U.S. radar plan (České hlasovánì o nedůvěře vrhá stìn na integraci EU a plán radaru USA), 25.3.2009 Financial Times: Prague´s presidency (Praţské předsednictvì), 26.3.2009 Financial Times: Czech collapse threatens treaty (Český pád ohroţuje smlouvu), 26.3.2009 Süddeutsche Zeitung: Der dünnste aller Fäden (Nejtenšì ze všech nitì), 26.3.2009 Le Monde: L´est en danger (Východ v nebezpečì), 26.3.2009
113
Le Monde: La censure contre l'exécutif de Mirek Topolanek risque de geler la ratification du traité de Lisbonne à Prague (Vyslovenì nedůvěry vládě Mirka Topolánka můţe zmrazit ratifikaci Lisabonské smlouvy), 26.3.2009 El Paìs: La presidencia checa de la UE arremete contra los planes económicos de Estados Unidos (České předesednictvì napadá ekonomické plány USA), 26.3.2009 The Guardian: Obama´s "road to hell" to cause US-EU fiction (Obamova "cesta do pekel" způsobila neshody mezi USA a EU), 26.3.2009 Financial Times: Concern mounts in EU as Czech PM quits (Nárůst znepokojenì v EU po demisi českého premiéra), 27.3.2009 Financial Times: Czechs reserve special scorn for flashy politics (Češi majì zvláštnì pohrdánì pro okázalou politikou), 28.3.2009 FAZ: Halb so schlimm (O polovinu horšì), 29.3.3009 El Paìs: Camino al infierno (Cesta do pekla), 29.3.2009 Xinhua:
捷克政治危机拖慢欧盟扩大步伐
(Česká
politická
krize
zpomalì
rozšìřenì EU), 30.3.2009 Financial Times: Czech paralysis will not infect Brussels machine (Česká obrna bruselský stroj nenakazì), 31.3.2009 Washington Post: Czech parties near deal on new cabinet, election (České politické strany blìzko domluvě ohledně nového kabinetu a voleb), 31.3.2009 People´s Daily: 欧盟的担心：“摆不平”议会的捷克政府如何领导欧盟？(Obavy EU: jak můţe česká vláda s problematickým parlamentem vést EU?), 2.4.2009 Le Figaro: Un test pour Sarkozy et Merkel (Zkouška pro Sarkozyho a Merkelovou), 2.4.2009 The Times: Summit of achievements (Úspěšný summit), 3.4.2009 Washington Post: Czech PM says on track for quick deal on government (Český premiér na cestě k rychlé dohodě o nové vládě), 3.4.2009 People´s Daily: 欧美峰会作出的承诺(Společné přìsliby ze summitu EU-USA), 6.4.2009 Le Monde: Les partis tchèques s'entendent sur un gouvernement d'experts et des élections anticipées (České politické strany se dohodly na úřednické vládě a předčasných volbách), 7.4.2009
114
The Independent: The EU must not shut the door on Turkish membership (EU nesmì zavìrat dveře členstvì Turecka), 7.4.2009 Le Figaro: Un premier ministre tcheque "sans ambition politique" (Český předseda vlády "bez politických ambicì"), 10.4.2009 Süddeutsche Zeitung: EU lädt Lukaschenko ein (EU pozvala Lukašenka), 18.4.2009 La Libre Belgique: La fuite des Roms vers le Canada (Útěk Romů do Kanady), 24.4.2009 Le Monde: La peur du vide (Strach z prázdnoty), 24.4.2009 La Libre Belgique: Les Tchèques en roue libre (Česká jìzda na volnoběţce), 27.4.2009 De Standaard: EU is nog altijd sterk verdeeld over relatie met Israël (Evropa je stále silně rozdělená v otázce vztahů s Izraelem), 28.4.2009 Financial Times: Why eastern diplomacy requires a careful tailor (Proč východnì diplomacie vyţaduje opatrného krejčìho), 4.5.2009 Le Figaro: Sarkozy entre de plain-pied dans la campagne européenne (Sarkozy vstupuje do evropské kampaně), 5.5.2009 La Libre Belgique: Les Tchèques ne comprennent pas les critiques belges (Češi nechápou, proč jsou Belgiì kritizováni), 5.5.2009 El Paìs: La crisis congela la ampliación de la UE (Krize mrazì rozšìřenì EU), 5.5.2009 The New York Times: Czech Vote Advances a Treaty for Europe (Českì volba posouvá Smlouvu pro Evropu), 7.5.2009 Le Figaro: Le Sénat tchèque remet en route le traité de Lisbonne (Český Senát vrátil do hry Lisabonskou smlouvu), 7.5.2009 Le FIgaro: Un expert à la tête du gouvernement tchèque (Odbornìk v čele české vlády), 8.5.2009 People´s Daily: 捷克让欧盟松了一口气 爱尔兰公投将成关键一投 (Dìky ČR se EU trochu ulevilo. Rozhodujìcì bude referendum v Irsku), 8.5.2009 Xinhua: Czech interim gov´t faces uneasy milion (Česká prozatimnì vláda má před sebou nelehký úkol), 9.5.2009 Le Monde: Les gentils et les méchants (Hodnì a zlì), 15.5.2009
115
China Daily: It's spring in Prague for Sino-EU relations (V Praze je jaro pro vztahy mezi EU a Čìnou), 22.5.2009 Financial Times: Jet lag tops the agenda at Russia-EU summit in far east (Jet lag hlavnìm bodem programu na summitu EU-Rusko), 22.5.2009 Le Figaro: Russes et Européens planchent sur la sécurité énergétique (Rusové a Evropané jednajì o energetické bezpečnosti), 23.5.2009 Le Figaro: Un tour de chauffe avant les législatives tchèques (Zahřìvacì kolo před parlamentnìmi volbami v ČR), 4.6.2009 Chinanews: Internet pomohl ODS k vìtězstvì ve volbách do EP, 9.6.2009 Libération: Sarkozy, le messie de l’Europe selon Fillon (Sarkozy je podle Fillona spasitelem Evropy), 10.6.2009 Financial Times: Czech PM backs Merkel on central banks (Český premiér podporuje Merkelovou ve věci cenrálnìch bank), 11.6.2009 Financial Times: Czech life support misery to end (České trápenì s udrţovánìm při ţivotě končì), 17.6.2009 Financial Times: Czech leader delays Lisbon treaty (Český lìdr zdrţuje Lisabonskou smlouvu), 19.6.2009 Le Figaro: UE: la Suède se prépare à une présidence tourmentée (EU: Švédsko se připravuje na předsednictvì plné starostì), 23.6.2009 Xinhua: President Klaus hints Czech Republic may be last to sign Lisbon Treaty (Prezident Klaus naznačuje, ţe Česká republika by mohla být poslednì, kdo podepìše Lisabonskou smlouvu), 24.6.2009 Le Monde: La Suède prend les rênes d'une Union européenne en pleine transition (Švédsko se ujìmá EU v momentu, kdy procházì změnami), 26.6.2009 Süddeutsche Zeitung: Gute Diplomaten, schlechte Politiker (Dobřì diplomaté, špatnì politici), 30.6.2009 Libération: Les Vingt-Sept délivrés de la présidence tchèque (EU osvobozena od českého předsednictvì), 1.7.2009 Le Figaro: La Suède veut une présidence « maîtrisée » de l’UE (Švédsko chce zvládnout své předsednictvì), 1.7.2009 Xinhua: Key goals met as crises dominate Czech EU presidency (Zatìmco za CZ PRES převládaly krize, hlavnì cìle byly splněny), 1.7.2009 116
Le Monde: La Suède succède à la République tchèque à la tête de l'Union européenne (Švédsko střìdá Českou republiku v čele EU), 2.7.2009 Le Monde: Allez la Suède! (Do toho Švédsko!), 3.7.2009 Xinhua: Mixed reaction from European Parliament to Czech EU presidency (Smìšená reakce Evropského parlamentu na předsednictvì ČR v EU), 15.7.2009 Financial Times: Blair named in race to be EU president (Blair jmenován pro klánì o prezidenta EU), 16.7.2009
9.4. Časový harmonogram komunikačních aktivit CZ PRES277 2007 Spolupracovat s ústředìm na vypracovánì vládnì komunikačnì strategie předsednictvì ČR v EU ve spolupráci s FR a SE vč. vytvořenì loga a třìjazyčných internetových stránek, návrhů prezentačnìch projektů, atd. Řìjen 2007 -
zahájenì auditu názvoslovì pro potřeby CZ PRES
-
vypracovánì mediálnìho plánu
-
jednánì o mediálnìm partnerstvì s ČT, ČRo
-
rámcový plán zahajovacìch a závěrečných kulturnìch akcì
-
předloţenì nabìdky doprovodných kulturnìch akcì resortům
-
vymezenì role sponzoringu
-
specifikace mnoţstvì a typů PR předmětů, darů a tiskovin, vyjasněnì jejich skladovánì a distribuce
Listopad 2007
277
-
vyhodnocenì soutěţe na logo CZ PRES ve 2 kolech
-
finalizace přìpravy VZ na tiskové zpracovánì materiálů CZ PRES
KSK 17.9.2007
117
-
vypsánì VZ na webovou stránku CZ PRES
-
zahájenì přìpravy VZ na dekoraci zasedacìch prostor
-
krizová komunikace
Prosinec 2007 -
ukončenì auditu názvoslovì pro potřeby CZ PŘES
-
finalizace přìpravy VZ na zajištěnì PR předmětů a darů
-
finálnì výběr loga CZ PŘES
-
vypsánì VZ na překladatelskou sluţbu CZ PRES
2008 Posìlit tiskový úsek SZ Brusel na dobu Předsednictvì Vytvořit internetové stránky předsednictvì, které budou řìzeny z ČR – definovat část gesce SZ Brusel Zajistit formu koordinace s tiskovými úseky všech resortů státnì správy, vytvořit mechanismy rychlé komunikace pro styk se zahraničnìmi i domácìmi médii Zajistit spolupráce s dalšìmi českými subjekty v Bruselu Úzce spolupracovat s předsednictvìm pracovnì skupiny pro informace (skupina má stálého předsedu z GS Rady), připravovat program jednánì skupiny během předsednictvì, iniciovat aktivnì spolupráci s ostatnìmi tiskovými úseky stálých zastoupenì ČS EU Spolupracovat s GS Rady a tiskovými oddělenìmi EK a EP při přìpravě vrcholných jednánì EU – přìprava tiskových konferencì předsednictvì jak v institucìch EU, tak na SZ Brusel
1. polovina 2009 Na základě vládnì komunikačnì strategie CZ během předsednictvì v EU vypracované ústředìm ve spolupráci s přìslušnými institucemi zodpovědnými
118
za informovánì veřejnosti ve FR a SE naplňovat cìle strategie a realizovat jednotlivé projekty Zvýšit prezentačnì aktivity SZ Brusel, a to v souladu s vládnì strategiì – výzdoba institucì, semináře, dárky, prezentačnì předměty atd. Aktualizovat
a
přispìvat
do
internetových
stránek
předsednictvì
vč.
doprovodných aktivit Intenzivně se podìlet na přìpravě veškerých mediálnìch výstupů spojených s předsednictvìm a to v úzké spolupráci s přìslušnými institucemi EU
119
10. JMENNÝ A VĚCNÝ REJSTŘÍK
A ABC, 60, 67, 68, 74, 81, 90 AFX, 25 Agenda building, 38 Agenda building kolektivnìch hráčů, 38 Agenda setting, 13, 28, 33, 36, 38 Agenda building, 38 Aktivity předsednictvì, 51 Alexandr Vondra, 42 Alexandr Vondra, 44 Americký prezident, 65, 70 Analytická indukce, 59 Analýza „komplexnìho komunikátu“, 16 Analýza diskurzu, 17 APTN, 25 Argumentačnì struktury, 17 Argumentativnì organizace, 17 Artikulačnì funkce médiì, 35 Associated Press, 26 Audiovizuálnì média, 52 Avìzo, 54
B BBC, 24, 25 Belgická média, 18 Belgický tisk, 23, 67 Belgie, 24, 50, 60 Berger, 101, 102 Berger, Peter L., 30 Bertelsmann, 25 Bezpečnostnì politika, 21 Bilaterálnì komunikace, 45 Blìzký východ, 67 Britská média, 24, 25, 78 Britská média, 18, 25 Britské tituly, 26 Britský tisk, 14, 25, 65 Brown, Gordon, 70 Brusel, 23, 24, 50, 53, 56, 67, 69, 76, 81 Bruselská média, 73 Bulhaři, 68 Bulvár, 25, 26 Business press, 24
C Carey, 29 Castells, Manuel, 30
Celostátnì denìky, 60 Centrálnì koordinace, 45 Centrum komunikace, 24 Cìle komunikace, 48 cìlové skupiny, 15, 44, 49, 50, 51 Combs, James E., 33
Č Časopisy, 25, 26 Černý, David, 67, 87 Česká republika, 8, 9, 11, 13, 14, 19, 22, 41, 42, 43, 50, 69, 70, 80, 83, 86, 94 Česká soda v Evropské unii, 9 Česká ústava, 88 České předsednictvì, 10, 13, 14, 15, 19, 20, 42, 44, 51, 59, 66, 73, 83 České republika, 10, 23 České zastupitelské úřady, 18 Čìna, 14, 24, 60, 67, 80, 93 Čìnská média, 18 Čìnský tisk, 65 členské státy, 41, 42, 43, 46, 51, 68 členské země, 9, 43, 44, 50 ČSSD, 78, 79, 80 Čtyři svobody vnitřnìho trhu EU, 64
D Dahlgren, 39 Daily Express, 25 Daily Mirror, 25 Daily Telegraph, 60, 65, 66, 67 Dánsko, 87 Dárkové předměty, 45 Davison, W. Phillips, 31 De Standaard, 60, 68, 69, 81, 92 Decentralizovaná forma, 44 Decision makers, 34 Demokracie, 34, 50 Demokratické hodnoty, 24 Demokratické systémy, 35 Demokratický proces, 35 Dennì tisk, 25 Deregulace, 25 Die Welt, 60 Digitálnì média, 25 Diplomatické zastoupenì, 43 Diskurz, 17 Domácì politika, 41 Downey, 37 Druhotná agenda setting, 38
120
E Editorial, 33 Ekonomická krize, 69, 71, 83, 87 Ekonomická transformace, 50 Ekonomické cìle, 24 El Mundo, 60, 78 El Paìs, 60, 71, 74, 83, 89 Elementy public relations, 46 Energetická bezpečnost EU, 65 Energetika udrţitelná a bezpečná, 64 Entropa, 67, 87 Etudes, 26 Euro, 9, 92 Eurobarometr, 37, 84 Eurofobnì, 74 Euroskeptický, 73, 74, 78, 83, 84, 88 Euroskop.cz, 52 Eurozóna, 9, 84, 88, 89 Evropa, 9, 39, 49, 50, 66, 69, 74, 81, 87, 91 Evropa bez bariér, 42, 49, 55 Evropa jako téma komunikace, 23 Evropská integrace, 8, 10, 23, 41, 43, 71 Evropská komise, 23, 53, 92 Evropská média, 14 Evropská měna, 9 Evropská organizace, 9 Evropská politika, 41 Evropská sféra publik, 37 Evropská témata, 37, 38, 39, 48, 49, 55 Evropská unie, 8, 9, 10, 11, 19, 21, 22, 23, 24, 37, 38, 39, 43, 46, 48, 49, 66, 71 Evropská veřejná sféra, 37 Evropská veřejnost, 10, 52 Evropská zpravodajská agenda, 37 Evropské instituce, 43 Evropské publikum, 37 Evropské rady, 55 Evropské státy, 22 Evropské záleţitosti, 27 Evropské země, 69 Evropský, 22 Evropský chat, 55 Evropský parlament, 47, 65, 68, 76, 80, 93
F Factiva, 58 FAZ, 60, 94 Fillon, François Charles Amand, 82 Financial Times, 60, 69, 71, 72, 74, 75, 76, 81, 82, 92, 93 Finančnì krize, 9, 68 Finsko, 90 Fische, Jan, 76 Fischer, 101 Fischer, Jan, 76, 83, 87
Formálnìch Rady, 53 Fossum, 102 Fotoagentury, 26 Francie, 10, 11, 14, 24, 26, 42, 60, 79, 81, 82, 86, 88 Francouzská média, 18, 24, 67, 73, 74, 86 Francouzské denìky, 84 Francouzské předsednictvì, 66, 83, 81, 91 Francouzský premiér, 82 Francouzský prezident, 76, 81 Francouzský tisk, 14, 81 Füle, Štefan, 87 Funkce kritiky, 35 Funkce veřejného fóra, 35
G Getty Images, 25 Glasgow, 46 Global Times, 60 Globalizace, 22 Globálnì mìněnì, 31 Globálnì novinářská práce, 10 Globálnì prezentace, 43 Globálnì problémy, 50
H Habermas, Jurgen, 30 Harms, Rebecca, 82 Hendl, Jan, 101 Hermeneutická obsahová analýza, 17 Hermeneutický kruh, 17 Holandsko, 23 Hospodářská krize, 69, 86
Ch China Daily, 60, 69 Chinanews, 60, 80 Chorvatsko, 82
I Image making, 28 Implicitnì teorie, 27 Informačně-technologické paradigma, 30 Informačnìch kampaně, 43 Integrace, 38 Intenzita komunikace, 29 Interaktivnì média, 52 Internetový portál předsednictvì, 51 Interpretace, 10 Interpretativnì postupy, 17 Investigativnì ţurnalistika, 38 Izrael, 85
121
J Jacques, Kateřina, 78 Janota, Eduard, 87 Jazykové projevy, 17 Jazyky EU, 14 Jednotný komunikačnì styl, 45, 51 Jednotný trh, 48 Jeruzalém, 24
K Kampaň, 38 Kanály internì komunikace, 46 Kaniok, Petr, 43, 53 KDU-ČSL, 78 Kevin, 37 Key messages, 51 Klau, Václav, 74 Klaus, Václav, 67, 71, 72, 73, 74, 76, 79, 83, 90, 92, 93, 94 Koenig, 37 Kognitivnì sloţka předsudku, 27 Kohout, Jan, 87 Komentář, 33 Komise EU, 21 Komunikace, 11, 27, 29, 36, 43, 44, 50, 51 Komunikačnì a prezentačnì aktivity, 45 Komunikačnì kanály, 45 Komunikačnì nástroje, 11 Komunikačnì procesy, 36 Komunikačnì prostředek, 54 Komunikačnì přìleţitost, 66 Komunikačnì strategie, 26, 46 Komunikačnì styl, 51 Komunikačnìch nástroje, 44 Komunisté, 78, 87 Komunistická strana, 87 Komunistická totalita, 50 Koncepce komunikace, 49 Koncept udělenì statu, 28 Konference, 49 Konflikt v Gaze, 66, 85 Konglomerace, 25 Konkurenceschopnost, 48, 64 Kontrolnì funkce, 35 Konverzačnì analýza, 17 Koordinace, 52 Koordinace komunikačnìch aktivit, 45 Koordinačnì schůzka, 53 Kajské volby, 10 Kreativnì průmysly, 25 Kulatý stůl komunikace, 45 kulturnì instituce, 43 Kvalita médiì, 25 Kvantitativnì výzkum, 59
L L´Equipe, 26 La Croix, 60 La Libe Belgique, 73, 83 La libre Belgique, 64 La Libre Belgique, 60, 72, 76, 79, 83, 91 La Tribune, 77 Labouristé, 25 Le Figaro, 26, 60, 67, 68, 69, 72, 73, 74, 75, 76, 79, 80, 81, 82, 87 Le Monde, 26, 60, 69, 73, 74, 75, 77, 78, 82, 84, 88 Le Monde Diplomatique, 26 Le Parisien, 26 Le soir, 65 Le Soir, 60, 68, 76 Legislativa, 10 Liberalizace, 25 Liberálnì obchodnì politiky, 64 Libération, 60, 82, 85, 86 Lipmann, Walter, 30 Lippman, Walter, 35 Lisabon, 92 Lisabonská smlouva, 9, 65, 71, 73, 75, 77, 78, 82, 84, 90, 92, 94 Lisabonské smlouva, 72 Litva, 69 Logo předsednictvì, 44 Londýn, 24 Londýnská média, 81 Londýnský tisk, 81 Louw, Eric, 34, 101 Lucemburk, 42, 50 Luckmann, 101, 102 Luckmann, Thomas, 30
M Maďarsko, 69, 70 Machill, 101 Manipulace, 28 Manuál komunikace, 51 Masová média, 24, 31, 33, 35 Masové sdělovacì prostředky, 52 McCombs, Maxwell E., 28 McNair, Brian, 33, 34, 35, 46, 101 McQuail, Denis, 39 Média USA, 18 Média veřejné sluţby, 25 Mediace, 66 Medializace, 29, 44 Mediálnì diskurz, 29 Mediálnì komunikace, 27, 29 Mediálnì krajina, 11 Mediálnì logika, 39 Mediálnì obsahy, 16, 19 Mediálnì organizace, 24, 25, 38
122
Mediálnì produkce, 25 Mediálnì reprezentace, 11 Mediálnì stereotypy, 27 Mediované obsahové jednotky, 19 Mediovaný obsah, 19 Meritornì politické diskuze, 39 Merkelová, Angela, 75, 83, 87 Metoda indukce, 16 Meyer, Martin F., 39 Mezinárodnì komunikačnì systém, 18 Mezinárodnì média, 18 Mezinárodnì organizace, 8, 21 Mezinárodnì politika, 31 Mezinárodnì veřejné mìněnì, 30, 31 Mezinárodnì veřejnost, 44 Mezinárodnì veřejný prostor, 11 Mezinárodnìch vztahy, 50 Ministerstvo, 12, 18, 45, 51 Ministerstvo spravedlnosti ČR, 12 Ministerstvo zahraničnìch věcì ČR, 18, 44 Ministr, 21, 53 Mobilnì magazìn, 56 Moelzer, Andreas, 82 Monopoly, 25 Multilaterálnì komunikace, 43
N Nabucco, 94 Nacionalistická média, 23 Národnì média, 37 Národnì politika, 39, 43 Národnì tisk, 25 Národnì vlády, 24 Národnì zájem, 9 Nastolovánì agendy, 10 Nástroj komunikace, 55 Nástroje politického PR, 11 Nečlenské státy EU, 43 Neformálnì Rady, 53 Německá média, 18, 71, 94 Německo, 23, 24, 60 News Corp, 25 News of the World, 25 Newsletter, 55 Newsletter, 56 Nimmo, Dan D., 33
Norris, 38 Novinový článek, 19
O Obama, Barack, 70 ODS, 78, 79 Obecný sociálnì imperativ, 29 Obraz, 22 Obrazová agentura, 24
Odbor informovánì o evropských záleţitostech Úřadu vlády ČR, 23 Odborná veřejnost, 51 Oficiálnì portál předsednictvì, 56 Ochrana ţivotnìho prostředì, 50 Oligopoly, 25 Opinion leaders, 18 Opinion maker, 22 Organizačnì struktura novin, 38 Ouest France, 26
P Pád vlády, 70, 75, 82, 86, 92 Parlament, 72 Paroubek, Jiřì, 80 Pařìţ, 42 Passages, 26 People´s Daily, 71 People's Daily, 60 Percepčnì filtr, 27 Personalizace, 39 Peterson, Theodore, 35 Plynová krize, 66 Poláci, 68 Politická agenda, 35 Politická komunikace, 13, 32, 34 Politická krize, 71 Politická témata, 39 Politické cìle, 24 Politické instituce, 38 Politické organizace, 33 Politické orgány, 11 Politické PR, 36, 37, 46 Politické procesy, 34, 35 Politický aktér, 39 Politický diskurz, 38 Politika EU, 39 Polsko, 90 Portugalsko, 90 Poslanecká sněmovna, 72 Posselt, Bernd, 76 Potter, Jonathan, 17 Pozitivnì mìněnì, 10 PR aktivity, 45, 49 Praha, 65, 67, 68, 83 Premiér, 9, 42, 65, 68 Prezentace, 50, 52 Prezentace, 43 Prezident, 9, 10, 65, 72, 74, 79 Primárnì jazyk, 24 Principy komunikace, 49 priority, 11, 26, 27, 42, 48, 64, 66 Programový okruh, 64 Prohlášenì, 53 Projevy, 53 Propagace, 44
123
Protekcionismus, 77 Předsednická země, 8, 9,11, 15, 21, 43, 48, 51, 52, 53 Předsednictvì, 8, 9, 10, 11, 15, 43, 46, 48, 51, 65, 67, 71, 76, 80, 81, 90 Předsednictvì České republiky, 41, 45, 48, 49, 50, 52 Předsednictvì ČR v Radě EU, 8, 11, 12, 15, 30, 61 Public relations, 25, 36
R Rada EU, 21, 41, 47, 53 Rada Evropské unie, 41 Rada pro všeobecné záleţitosti a vnějšì vztahy, 42 Radar, 71, 84 Rakousko, 23, 82, 90 Reálná virtualita, 30 Regulace finančnìch trhů, 82 Reifová, Irena, 33, 101 Reinfeldt, John Fredrik, 82 Resorty vlády ČR, 44 Reuters, 23, 24, 25, 26 Revize rozpočtu a reforma společné zemědělské politiky, 64 Role médiì v politické komunikaci, 11 Rozvoj prostoru svobody, bezpečì a práva, 64 Rusko, 65, 66, 78, 84, 87, 88 Rusko-gruzinská válka, 83
S Sarkozy, Nicolas, 10, 66, 67, 73, 74, 75, 76, 81, 82, 83, 85, 87, 89, 91 Sarkozy, NIcolas, 92 Sedmadvacìtka, 8 Seeger, Sarah, 41 Sekce pro předsednictvì ČR v Radě EU, 44 Senát, 79 Shaw, Donalda L., 28 Scherer, Helmut, 101 Schlesinger, 102 Schlesinger, Philip, 37, 39 Schramm, Wilbur, 35 Schwarzenberg, Karel, 66, 78 Siebert, Fredrick S., 35 Sloupek, 33 Slovinsko, 41, 82 Sluţba veřejnosti, 33 Sociálně-historické kontexty, 10 Sociálnì aktivita, 27 Sociálnì hnutì, 39 Sociálnì imperativ, 29 Sociálnì integrace, 29 Sociálnì konstrukce reality, 11 Sociálnì řád, 29 Sociálnì svět, 27
Sovětský svaz, 24 Spiegel, 60, 70 Splichal, 102 Spojené státy americké, 24 Společenská odpovědnost tisku, 35 Stálé zastoupenì České republiky při Evropské unii, 42 Stálé zastoupenì ČR, 12 Stálé zastoupenì ČR při EU, 42, 44, 46, 47, 50, 53 Statham, Paul, 37, 38, 39, 40 Stereotypizace, 28 Stereotypnì chovánì, 29 Stereotypy, 13, 15, 27 Stockholm, 42 Strategie komunikace, 12, 27 Strategie medializace a propagace, 44 Süddeutsche Zeitung, 60, 74, 76, 83, 94 Summit EU-Rusko, 75 Summit G20, 69 Summit Východnìho partnerstvì, 65 Summity EU, 21 Sunday Telegraph, 60 Světová média, 18, 53 Světová novinová asociace, 26 Světové konglomeráty, 25 Světové listy, 18 Světové mediálnì konglomeráty, 24 Světové publikum, 32 Světové veřejné mìněnì, 31 Světové zpravodajské agentury, 18 Světový tisk, 9 Symbolické formy, 29
Š Španělská média, 18 Španělsko, 24, 60, 90 Štětka, 29 Švédsko, 42 Švédský premiér, 82
T Taylor, Paul, 23, 24 Televize, 23 Témata, 10, 17 Teorie sociálnì konstrukce reality, 30 The Agence France Presse, 26 The Guardian, 25, 60, 70, 75 The Independent, 25, 60 The Times, 25, 60, 66, 68, 69 The Wall Street Journal, 60 The Washington Times, 60, 66, 92 Time Warner, 25 Tisková spolupráce, 53 Tisková zpráva, 36 Tisková zpráva, 54
124
Tiskové konference, 53 Tiskové oddělenì, 12, 53 Tiskové zprávy, 53 Tiskový mluvčì, 12, 45, 53 Tiskový mluvčì předsedy vlády pro předsednictvì ČR v Radě EU, 45 Tiskový mluvčì SZB, 45 Topolánek, Mirek,42, 65, 67, 68, 70, 73, 77, 78, 79, 85, 88, 91 Topolánkova vláda, 70, 76, 80 Transatlantické vztahy, 64 Tři E, 64 Tumber, Howard, 39 Turecké toalety, 68
Vláda, 69 Vláda ČR, 15 Vládnì krize, 82 Vnitropolitická krize, 71 Vnitropolitická situace, 9 Vnitropolitický efekt, 41 Vnitrostátnì komunikace, 45 Volek, Jaromìr, 29 Vondra, Alexandr, 78 Vondry, Alexandr, 69 Výbor stálých zástupců, 21 Východnì Evropa, 64 Východnì partnerstvì, 66, 85, 94
W
U Ukrajina, 66, 87 Ukrajins, 66 UNESCO, 50 Úřad vlády, 12, 44 Úřad vlády ČR, 44, 52 Úřednická vláda, 76 USA, 14, 24, 66, 70 Ústavnì smlouva, 79, 88 Útvar mìstopředsedy vlády pro evropské záleţitosti, 44 Útvar mìstopředsedy vlády pro evropské záleţitosti při Úřadu vlády, 42
V Velká Británie, 11, 23, 24, 60 Veřejná role, 35 Veřejná role masových médiì, 35 Veřejná sféra, 30, 38 Veřejné mìněnì, 10, 11, 30, 31, 33, 44 Veřejný diskurz, 29 Vicenová, Milena, 83 Vicepremiér, 42 Virtuálnì komunikačnì toky, 30 Virtuálnì kultura, 30 Vizuálnì styl předsednictvì, 56
Washington Post, 60 Webové stránky, 44, 55 Wetherell, Margaret, 17
X Xinhua, 60, 71, 76, 79, 82, 83, 93 Xinhua News, 60 Xinhuanet, 65
Z Zahradil, Jan, 83 Zahraničnì média, 8, 9, 10, 14, 15, 22, 51 Zahraničnì politika, 21, 31,48, 88 Zahraničnì tisk, 13, 22 Zahraničnì zpravodajstvì, 18 Západnì Balkán, 64 Zastupitelské úřady ČR, 50 Země tria, 42 Zpravodajské agentury, 18, 24, 26 Zpravodajské hodnoty, 39 Zpravodajské přìspěvky, 19 Zpravodajstvì, 19 Zprostředkovávacì role médiì, 10
125
