MANUÁL V TISKU PŘÍKLADY
NÁVRH STRATEGIE ROZVOJE A MANUÁL TVORBY VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ Dokumenty slouží jako podklad pro koncepční přístup k rozvoji veřejných prostranství v hlavním městě Praze. Reagují na dlouhodobě neřešené problémy města při tvorbě veřejných prostranství. Jsou určeny zejména veřejné správě, městským organizacím, ale také architektům, projektantům, soukromým investorům i veřejnosti. Na rozdíl od většiny vyspělých metropolí Praha doposud žádný podobný dokument oficiálně neměla.
NÁVRH STRATEGIE analyzuje současné problémy, formuluje východiska a cíle kvalitního rozvoje veřejných prostranství a nastiňuje možné nástroje k jeho dosažení. Cílovou skupinou je zejména správa města – samospráva a státní správa.
MANUÁL je rozdělen do čtyř základních částí, které definují kvalitu veřejných prostranství a nástroje jejího dosažení ve struktuře od obecného po detail. [Úvod – Typologie – Uspořádání – Prvky]
Reklama • soukromé vlastnictví a správa (reguluje samospráva)
Chodník • MČ (správce MČ nebo TSK) • MHMP (správce TSK)
Kontejnery a odpadkové koše mimo zastávky VHD • TSK nebo • MČ nebo • MHMP • Parky: MZO MHMP (správce Lesy Praha)
Stromy a vegetace • Stromy u silnice: TSK • Parky: MZO MHMP (správce Lesy Praha) • MČ
Označník zastávek • Tram (MHD): DP Praha a.s. • Bus (MHD): DP Praha a.s. (u zastávek aspoň jedné linky DPP nebo • TSK (u ostatních zastávek)nebo MČ (dočasně před předáním TSK do správy)
Trakční vedení • DP Praha a.s.
Veřejné osvětlení • MHMP (správce ELTODO CITELUM s.r.o.)
Sloupy a stožáry • stožáry trakčního vedení: DP Praha a.s. • sloupy veřejného osvětlení: ELTODO CITELUM s.r.o. • kombinované: DP Praha a.s. + ELTODO CITELUM
Sloupky a skříně dopravní a technické infrastruktury • Silnoproud: PRE distribuce • veřejné osvětlení: ELTODO CITELUM s.r.o. • Řadiče SSZ: TSK • ZDS, NDS, EOV: DP Praha a.s. - JDCT • HUP: Pražská plynárenská • Řadiče telefonní sítě:Telefonica 02
Přístřešek • JCDecaux nebo • DP Praha a.s. nebo • MČ
Zábradlí u zastávek • DP Praha a.s. Lavičky mimo přístřešky • DP Praha a.s.
restaurační předzahrádky • soukromý nájemce • pronajímá MČ • pronajímá TSK
teplovod Městský mobiliář • Pražská teplárenská • MČ nebo • soukromé subjekty
Tramvajové těleso Zastávkový • DP Praha a.s. ostrůvek nebo mys, nástupiště tram • nástupiště tramvajových zastávek: DP Praha a.s. nebo kanalizace a vodovod • správce komunikace (TSK, • PVS (síť) • PVK (služba - distribuce) MČ, ŘSD)
Vozovka • dálnice: ŘSD • vybraná síť místních komunikací: MHMP (správce TSK) • ostatní komunikace: MČ (správce TSK nebo MČ)
Kabely • NN silnoproud: PRE distribuce • signální a datové: různí správci Plynovod • Pražská plynárenská
SCHÉMA VLASTNICTVÍ A SPRÁVCŮ JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ A PRVKŮ VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ Schéma ilustruje množství aktérů, kteří se podílí na tvorbě a údržbě pražských veřejných prostranství, jejichž zájmy je třeba koordinovat, má‑li vzniknout kvalitní celek. Manuál pomáhá ujasnit roli jednotlivých aktérů – důležitý je nejenom vzhled a funkčnost jednotlivých prvků, ale i jejich vliv na celkovou kvalitu veřejných prostranství.
MANUÁL TVORBY VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ
URBANISMUS
71
A NÁVRH STRATEGIE ROZVOJE VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY TEXT PAVLA MELKOVÁ
Vznik Manuálu a Návrhu Strategie jako možný začátek systémového a koncepčního přístupu k rozvoji veřejných prostranství v Praze Veřejná prostranství jsou tváří města, se kterou se setkáváme jako s první a také nejčastěji. V současné době, kdy je reálný rozvoj měst z velké části utvářen nikoliv na základě koncepčního územního plánování a urbanisticko architektonického návrhu, ale jako důsledek primárně ekonomických procesů či dopravně technických záměrů, jejichž výsledkem jsou sebestředné objekty sledující autonomní zájmy, se ale veřejná prostranství, stejně jako celkový exteriér města, často stávají pouze jakýmsi zbytkově vzniklým prostorem bez koncepce. V situaci reálně omezených možností ovlivnit z hlediska urbanistického a architektonického plánování celkový prostorový rozvoj města, jsou přitom veřejná prostranství jedním z mála míst, kde je příležitost zásadním způsobem reálně formovat kvalitu prostředí. Z hlediska měřítka urbanistického plánování by veřejná prostranství měla tvořit základní strukturu města, které by mělo být podřízeno jak vedení dopravní a technické infrastruktury, tak jednotlivé objekty. I když v současné době se většina zásahů bude reálně odehrávat spíše formou úpravy prostranství stávajících, je zapotřebí mít na paměti, že podstata kvality veřejného prostranství se tvoří v prvotní fázi návrhu základní prostorové urbanistické struktury, jejíž chyby již nelze ve většině případů v detailu samotného veřejného prostranství napravit. Přes to je ale zapotřebí hledat maximum nástrojů i v měřítku formování detailu veřejných prostranství, které mohou zásadním způsobem ovlivnit kvalitu nejen prostranství samotných, ale skrze význam jejich role v celku i komplexní kvalitu města. Silnou stránkou veřejných prostranství Prahy je především výchozí stav tvořený kvalitní základní strukturou centrálního města. Praha má kvalitně založenou urbánní strukturu s čitelnou uliční sítí a dostatkem náměstí
a parků. Ke zkvalitnění podoby a využívání velké části veřejných prostranství by někdy stačily minimální prostředky: kultivace, doplnění chybějícím pobytovým vybavením či drobnými kompozičními zásahy, často stačí pouhý „úklid“. Platí to však převážně pouze pro centrum a širší centrum města. Situace modernistických částí města je z hlediska kvality struktury veřejných prostranství samozřejmě komplikovanější, neboť již samotný jejich ideový urbanistický základ neobsahuje podstatný předpoklad kvality veřejných prostranství, kterým je jejich jasné strukturální hmotové vymezení. Ve vyspělých metropolích je kvalita veřejných prostranství v současné době jedním z ústředních architektonicko‑ ‑urbanistických, politických a společenských témat. V některých případech zůstává spíše u deklarací, některé metropole ale prošly za uplynulých deset let v tomto směru zcela zásadní proměnou. Praha má v tomto smyslu dlouhodobý dluh. V proklamační rovině je sice téma kvalita veřejného prostoru skloňováno na všech úrovních, v reálné rovině podoby města ale až na výjimky žádná zásadní a celoplošná změna nenastala. Hlavní deficit přitom rozhodně není na straně odborné architektonické scény. Na mnoha odborných úrovních, v akademické sféře i v rámci práce některých architektonických kanceláří, vzniklo na toto téma množství kvalitních teoretických prací, které jsou nicméně ve většině případů v důsledku neexistence poptávky ze strany výkonné složky města odsouzeny zůstat v akademické rovině, aniž by na ně jakýmkoliv způsobem bylo navázáno v úrovni reálné tvorby města. Současně v rámci autorských realizací vznikla řada kvalitních úprav veřejných prostranství, která však jsou spíše solitérními výjimkami, než výsledkem systémového přístupu plánování rozvoje města. Podstatný deficit je dlouhodobě zejména na straně správy města, je nicméně neoddělitelnou součástí či důsledkem přístupu dalších aktérů jako například investorů či veřejnosti. Základní příčinou je skutečnost, že v celkové atmosféře správy a užívání města
stále převládá technokratické a instrumentální vnímání, které hodnotu obytné a estetické kvality prostoru města či pobytové vstřícnosti veřejných prostranství neuznává, či odkazuje do podřadné role. Jedním ze základních problémů je podceňování důležitosti koncepční přípravy investičních akcí na veřejných prostranstvích a role odborníků v ní, v tomto případě zejména architektů, ale i dalších odborníků, kulturní sféry, sociologů, historiků apod. Tato situace je samozřejmě důsledkem širšího obecného přístupu společnosti, která není navyklá kritickému přemýšlení, jehož součástí je i vyhodnocování významu připravovaných akcí, širších souvislosti a možných dopadů výsledku na celek a na tomto základě včasné formulování cílů a možné cesty k nim. Namísto toho přeskočením této fáze vstupuje přímo rovnou nohou do konání samotného se všemi důsledky takového přístupu. V politice města neexistuje definice důležitosti veřejného prostoru a veřejných prostranství pro kvalitu města a života v něm. Neexistuje tedy ani definice samotné kvality veřejného prostoru a veřejných prostranství. Tím pádem ani není sdílená společností. Praha dodnes neměla žádnou celkovou vizi ani koncepci rozvoje kvality svého veřejného prostoru a veřejných prostranství, která by definovala priority a kroky k jejich postupnému dosažení, vizi, která by byla všeobecně přijímaná a měla zároveň politickou oporu a s ní i podporu finanční. Města, ve kterých v poslední době došlo ke skokovému zlepšení kvality veřejných prostranství, jako například Kodaň, Londýn, New York, Lyon, Barcelona, Curych apod., toto všechno mají. A kvalita veřejného prostoru v nich patří ke společenským a politickým prioritám, čemuž odpovídá i jejich investiční politika. Důsledky neexistence strategie a koncepce se potom v Praze projevují v celé řadě deficitů, z nichž lze namátkou vyjmenovat například následující: V politice a správě města neexistuje žádný systém koncepční přípravy investic do veřejných prostranství. Podkladem rozhodnutí o úpravách veřejných prostranství jsou většinou partikulární zájmy jednotlivých subjektů a nikoliv nadřazený zájem celkové
72
kvality místa. Zejména v důsledku absence odborníka architekta při projektové přípravě většiny investičních záměrů na veřejných prostranstvích, dochází v různých fázích procesu od projektové přípravy po realizaci k řadě chybných či absentujících rozhodnutí z hlediska dopadu na celek místa a jeho obytnou kvalitu. Neexistuje koordinace záměrů na veřejných prostranstvích jednotlivých městských investorů a správců. Nesystémovou změnou správcovských organizací z příspěvkových na akciové společnosti město ztrácí důležitý vliv zejména na rozvoj, správu a provoz pro město strategických částí veřejných prostranství. Rozpočet hl. m. Prahy neobsahuje samostatnou kapitolu investičních výdajů na veřejná prostranství a zvyšování kvality veřejných prostranství je tak v rozpočtu a tedy i politice hl. města v podstatě redukováno na technické a infrastrukturní investice. Neexistuje systém zapojení soukromých subjektů do tvorby a správy veřejných prostranství, ve světě zcela běžný. Významově i finančně je zcela podceňován úklid a údržba. Neexistuje strategie politiky majetkoprávního nakládání s veřejnými prostranstvími a často tak dochází k nevratným převodům pozemků s potenciálem důležité role v širší struktuře veřejných prostranství do soukromého vlastnictví. Atd. Zásadním momentem je politicky řízená nekontinuita. V Praze řada úspěšně začatých projektů není dokončena pouze na základě politikaření, kdy nová politická reprezentace po volbách často jenom z principu likviduje kvalitní práci svých předchůdců, namísto toho aby v ní pokračovala. Přitom právě projekty kultivace a tvorby prostoru města potřebují delší čas než jedno volební období. Politice schází jakási „noblesa“, velkorysost a především zodpovědnost, z nichž plyne nadhled a vědomí hodnot, které jsou nadčasové a stojí nad politikařením. Kvalita prostoru města je jen jedna, je objektivní a měla by přesahovat přílivy a odlivy jednotlivých politiků. Velká rezerva zlepšení stavu je také v kultivovanosti celé společnosti. Dlouhodobě udržovaná kultivovaná společnost okolo sebe se samozřejmostí vytváří kultivovanější prostředí města – v maličkostech,
v každodennosti. Stav veřejného prostoru města je odrazem stavu společnosti. Je součástí kultury, nikoliv jenom utility, jak se nás snaží někteří přesvědčovat. Stejně tak odkaz na nedostatek financí je výmluvou, ve skutečnosti je kvalita především otázkou způsobu uvažování, hodnotových priorit, správných rozhodnutí. Deficit kvality v rovině detailu veřejných prostranství vzniká nejčastěji v rámci běžných úprav ulic a náměstí, které jsou investičně většinou v gesci Technické správy komunikací a dalších správcovských a investorských městských organizací. Většina neuspokojivých výsledků těchto investičních akcí je důsledkem skutečnosti, že je primárně sledován pouze utilitární technický a často fragmentární cíl a není hodnocena obytná kvalita místa ani kvalita prostoru jako celku. Záměrům nepředchází architektonický koncepční projekt, ale jsou řešeny partikulárně, bez souvislostí nejen s celkovou kvalitou, ale i například dalšími souběžnými technickými stavbami. Vznikají tak kromě nedostatku pobytových a estetických kvalit prostoru i investiční ztráty; pokud by tyto akce byly připravovány koncepčně, mohla by často za stejné náklady vzniknout celkově kvalitnější veřejná prostranství. Tato celková situace otevírá otázku, zda pro její změnu není nezbytný také aktivnější vstup architektonické profese do veřejného života, i když je samozřejmě předmětem diskuse, zda a do jaké míry takový přesah patří do „povinností“ profese, spíše se lze domnívat, že se jedná o rovinu nadstandardní. V každém případě je to ale otázka zodpovědnosti profese vůči stavu společnosti a prostředí okolo nás. Prakticky nahlíženo v reáliích současnosti se bohužel zdá, že pokud nechceme, aby naše základní práce architektonického navrhování a kritického přemýšlení o něm, byla odsouzena pouze do teoretické roviny, nezbývá než snažit se aktivně podílet – ať už v rovině politické, společenské či ekonomické – na jejím dovybavení nástroji nezbytnými pro dovedení této práce do realizace.
I přes – anebo právě pro – dlouhodobě neutěšenou situaci v rozvoji města, nelze nicméně nevidět, že se v Praze poslední dobou nashromáždilo velké množství energie a vůle ke změně, a to jak na straně odborné, tak na straně uživatelů tj. obyvatel města. Na konci předminulého roku se zároveň zásluhou nové politické reprezentace města, která začala v otázce rozvoje města konečně alespoň částečně naslouchat odborníkům, otevřel – v podstatě poprvé od listopadu 89 – prostor pro vytvoření systémových nástrojů kvalitního rozvoje s přímou vazbou na správu města. Propojení odborné práce s výkonnou složkou správy města zvyšuje šanci, že odborné výstupy budou opravdu využity pro reálný rozvoj města. Tato příležitost umožnila mimo jiné transformaci bývalého Útvaru rozvoje města na Institut plánování a rozvoje, která přinesla především aktivaci tvůrčí roviny, tj. začaly zde vznikat koncepční dokumenty a projekty pro potřeby hlavního města, které mu zásadně scházely, včetně vytváření praktických strategických nástrojů k jejich implementaci do reálného života města. Za tímto účelem nově vznikla i Kancelář veřejného prostoru, kterou Praha do té doby nikdy neměla, stejně jako neměla žádné podobné pracoviště ani žádnou ucelenou systémovou koncepci přístupu k veřejnému prostoru města. Pracuje se také na novém Metropolitním plánu založeném na tezi, že veřejná prostranství tvoří základní strukturu města. Byly dokončeny nové Pražské stavební předpisy, které rovněž výrazně sledují význam kvality veřejných prostranství, stejně jako aktualizace Strategického plánu. Založením Kanceláře veřejného prostoru jsme se s řadou kolegů pokusili využít otevřené šance pro zlepšení kvality prostředí města, vstoupit jako architekti (spolu s dalšími odborníky) na pole veřejné sféry a naplnit tuto šanci v co nejkratším možném čase vytvořením zejména nejvíce chybějících dokumentů, projektů a koncepcí a současně alespoň založením počátků systémového přístupu k rozvoji veřejných prostranství v Praze. Na jaře roku 2014 byly v rámci Kanceláře veřejného prostoru dokončeny dva zásadní
URBANISMUS
73
TYPOLOGIE [Sídliště] Site specific návrh veřejného prostranství vycházející z charakteru místa i potřeb obyvatel může pomoci dotvořit identitu sídliště, a tím napomoci identifikaci jeho obyvatels prostředím, ve kterém žijí. [Chrudim, Požárníků]
TYPOLOGIE [Prostory kolem infrastruktury] Viadukt v městském prostředí nevytváří takovou bariéru jako vedení železnice na valu. Je propustnější pro pohyb a oblouky viaduktu se dají využít i jako alternativní parter, čímž oživují přilehlá prostranství. [Švýcarsko, Curych]
TYPOLOGIE [Ulice] Rozšíření chodníku v místě křížení dvou ulic lze využít k pobytovému ztvárnění. Umístěním stromu a laviček vzniká příjemný neformální plácek. [Praha 1, Vojtěšská – Pštrossova]
USPOŘÁDÁNÍ [Pěší prostor] Živý chodník alespoň 5 m až 10 m a více je vhodný pro rušnější části města s vysokou intenzitou pěšího pohybu, zejména pro významné ulice. Odehrávají se zde četné pobytové aktivity, šířka musí vycházet z urbanistických souvislostí a významu místa. [Praha 8, Křižíkova]
USPOŘÁDÁNÍ [Křižovatky a křížení] Pro zkrácení pěších vazeb a délky přecházení i pomalejší průjezd vozidel je vhodné rozšiřování chodníkových ploch na nárožích při zachování čisté geometrie obrub. [Praha 6, Eliášova]
USPOŘÁDÁNÍ [Parkování] Parkovací plochy je vhodné doplnit parkově upravenou vegetací s dostatečným množstvím stromů s adekvátním prostorem pro kořenovou složku. Rovnoměrné rozmístění stromů pomáhá snižovat přehřívání zpevněných ploch. [Německo, Berlín]
74
materiály: Koncepce pražských břehů a Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy spolu s Návrhem Strategie rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy. Na rozdíl od většiny vyspělých metropolí, Praha doposud žádné podobné dokumenty jako Manuál či Strategie rozvoje veřejných prostranství oficiálně neměla. Neexistuje žádná zkušenost s vytvářením ani užíváním Manuálu. Bylo proto nejprve nutné od počátku nově definovat nejen jeho obsah, ale i základní vlastnosti jako postavení v současném systému plánování města, jeho cíl, využití, způsoby implementace, či charakter, tematický rozsah, formu, strukturu a nástroje implementace a užívání. Současný Manuál je proto první fází, vytvořením dokumentu, který by měl být následně aktualizován a doplňován zejména na základě zpětné vazby jeho používání. Charakter a určení dokumentů Manuál tvorby veřejných prostranství a Návrh Strategie rozvoje veřejných prostranství Dokumenty Manuál tvorby veřejných prostranství a návrh Strategie rozvoje veřejných prostranství vytváří základní podklad pro strategii, přípravu, realizaci, údržbu, správu a užívání veřejných prostranství hl. m. Prahy z hlediska jejich celkové celoměstské kvality. Oba dokumenty jsou dílčími stupni připravovaného dlouhodobého dokumentu města Koncepce rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy. Návrh Strategie a Manuál se zabývají obecnými principy, pravidly a procesy rozvoje veřejných prostranství. Jejich součástí tedy záměrně není místopisné vztažení. Konkrétní plány vztažené ke konkrétním lokalitám či jednotlivým prostranstvím by měly postupně vznikat jako součást Koncepce rozvoje veřejných prostranství. Návrh Strategie se zabývá zejména obecnou analýzou současných problémů a definováním obecných cílů kvalitního rozvoje veřejných prostranství. Nastiňuje možné směry řešení a volby nástrojů. Obsahuje řadu témat, která by měla být v budoucnu rozpracována do samostatných materiálů. Je první fází Strategie rozvoje veřejných prostranství,
která by měla kromě cílů definovat především nástroje jejich dosažení. Její součástí musí být zejména akční plán, zahrnující konkrétní nástroje, časové a investiční plány a určení jednotlivých subjektů pro plnění daných úkolů. Cílovou skupinou uživatelů dokumentu Návrhu Strategie kvality veřejných prostranství jsou zejména aktéři procesu v rovině politiky města, investic, ekonomie a užívání. Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy slouží jako základní podklad pro koncepční přístup k rozvoji veřejných prostranství v hlavním městě Praze. Je jedním z nástrojů pro naplnění cílů strategie města v plánování, vytváření, spravování, provozování a užívání kvalitních veřejných prostranství. Využití manuálu se odehrává v několika základních rovinách a to zejména jako podklad strategie a plánování, jako podklad projektové přípravy a realizace veřejných prostranství a jako nástroj při posuzování přípravy a realizace veřejných prostranství. Dokument definuje kvalitu veřejných prostranství a možné nástroje pro její dosažení. Určuje způsoby dosažení kvality na základě principů a pravidel, doplněných vzorovými řešeními a příklady dobré a špatné praxe. Manuál má být především iniciačním, nikoliv pouze regulačním, dokumentem. V obecné rovině je určen všem aktérům, kteří jsou součástí procesů tvorby veřejných prostranství v rovině strategie, ekonomie, investic, plánování, navrhování, schvalování, provádění, spravování, údržby, provozu a užívání. Jeho primární cílovou skupinou jsou zejména aktéři podílející se na projektové a technické přípravě a realizaci veřejných prostranství a to v případě realizace nových veřejných prostranství a úprav stávajících, ale i dopadů správy, údržby a provozu na kvalitu veřejných prostranství. Zároveň je zapotřebí zdůraznit, že Manuál nemá a nemůže nahradit výše uvedené deficity celkového plánování a rozvoje veřejných prostranství, které jsou otázkou hlubšího systémového nastavení. Stejně tak nemůže nahradit základní předpoklad kvalitního výsledku, kterým je koncepční příprava každého jednotlivého projektu, jejíž součástí musí být také autorské architektonické řešení.
Manuál a Návrh Strategie jsou pouhý začátek Vznik Manuálu a Návrhu Strategie, stejně jako například vznik Koncepce pražských břehů a dalších materiálů Kanceláře veřejného prostoru, je v rámci komplexního cíle zlepšení kvality veřejných prostranství města jenom jedním z prvních kroků, i když snad krok zásadní a především iniciační. Konečným cílem je nicméně propsání se do reálné podoby města a kvality života v něm. K tomu je ale zapotřebí, aby na vytvoření Manuálu navázala množstvím dalších kroků řada dalších subjektů – v čele s politickou reprezentací města také státní správa, městské investorské a správcovské organizace, městské části, v příslušném rámci dále také soukromí investoři, veřejnost apod. Z hlediska zásadní role politické reprezentace v procesu kvalitního rozvoje města je zapotřebí zdůraznit, že se jedná o nadčasové odborné dokumenty, sledující objektivní kvalitu města. Jejich naplňování by proto mělo být nadřazené změnám v rozložení politických sil a nikoli se stát obětí politikaření či personifikace. Možná by se dalo říci, že jsme v Praze započali proces změny, nacházíme se ale v počátečním bodě, ve kterém sousední vyspělá velkoměsta byla před deseti, dvaceti, lety. Řada z nich nicméně dnes již má kultivovaný městský prostor s množstvím obytně a esteticky kvalitních veřejných prostranství, která nabízejí mnoho příležitostí k setrvání a zvyšují celkovou kvalitu života ve městě. Nelze ale zastírat, že je potřeba udělat ještě hodně práce. Na straně politiků, architektů a dalších odborníků, soukromých investorů či obyvatel města.
URBANISMUS
Materiál byl schválený Usnesením Rady hl. m. ze dne 24. 6. 2014 Za Manuál tvorby veřejných prostranství byla Ing. arch. Pavla Melková finalistkou ceny Architekt roku 2014. Kancelář veřejného prostoru je součástí IPR Praha. IPR Praha – Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, je klíčovým pracovištěm pro architektonické a urbanistické koncepce metropole. Utváří vize, strategie a nástroje v oblasti rozvoje a plánování města. Pro hlavní město zpracovává a koordinuje dokumenty v oblasti strategického a územního plánování a rozvoje, veřejného prostoru a dokumenty dopravní, technické, krajinné a ekonomické infrastruktury. www.iprpraha.cz/manual
PRVKY [Venkovní reklama] Kulturní instituce by měly mít možnost využít přiléhající veřejná prostranství pro svou kultivovanou prezentaci, která by neměla podléhat tvrdé regulaci reklamy, ale naopak být podporována městem. [Rakousko, Vídeň]
75
Autoři: Sekce detailu města / Kancelář veřejného prostoru Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy Vedoucí projektu: Ing. arch. Pavla Melková Vedoucí zpracovatelského týmu: MgA. Žofie Raimanová Zpracovatelský tým: Ing. arch. Tomáš Cach, Mgr. Daniela Doležalová, Ing. arch. Vladimír Fialka, Ing. arch. Kateřina Frejlachová, Ing. arch. Jan Harciník, Ing. arch. Jakub Hendrych, Ing. arch. Jan Kadlas, Veronika Kučerová, Ing. arch. Zuzana Kuldová, MgA. Marek Kundrata, Ing. arch. Radek Novotný, Ing. arch. Jan Šépka, Ing. arch. Martin Špičák, Ing. Štěpán Špoula Spolupráce: MgA. Pavel Karous, JUDr. PhDr. Jiří Plos, Ing. arch. Simona Švecová, Ing. arch. Vladimír Sitta, Mgr. Tereza Vohryzková, Ing. Petr Žák, Ph.D.
PRVKY [Stromy a vegetace] Stromům je nutné zajistit dostatečnou plochu pro vsak vody a prokořenitelný prostor. Minimální plocha pro vsak je 6 m2 a minimální prokořenitelný prostor odpovídá ploše 16 m2 a hloubce 0,8 m2. [Brno, Moravské nám.]
PRVKY [Mobiliář] Stojan na kola umísťovaný v ose stromořadí kolmo k hlavnímu směru chůze může sloužit i jako přirozená ochrana kmene stromu. [Švédsko, Stockholm]
