UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v denním tisku jako příspěvek transformace médií

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Tomáš Ouředník

Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v denním tisku jako příspěvek transformace médií Diplomová práce

Praha 2010

Autor práce: Tomáš Ouředník Vedoucí práce: doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.

1

Bibliografický záznam OUŘEDNÍK, T. Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v denním tisku jako příspěvek transformace médií. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2010, 139 s. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Barbara KÖPPLOVÁ, CSc.

Anotace Diplomová práce „Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v denním tisku jako příspěvek transformace médií“ se zabývá mediálním obrazem žurnalistické organizace jak jí zaznamenala vybraná celorepubliková tištěná média během let 1990 až 2008. Práce je rozdělena podle období, která jsou vymezena třemi předsedy Syndikátu novinářů ČR Rudolfem Zemanem, Irenou Válovou a Miroslavem Jelínkem. Práce řeší nejen mediální obraz syndikátu na stránkách vybraných periodik, ale zajímá se i o postavení Syndikátu novinářů ČR ve společnosti, respektive mezi politiky a žurnalisty. Autor čerpal informace z archivních materiálů syndikátu (Národní archiv v Praze a sekretariát Syndikátu novinářů ČR), z odborné literatury, z údajů zpravodaje syndikátu Mediažurnál a z nalezených článků, které zmiňovaly Syndikát novinářů ČR. Výsledkem práce je mediální obraz Syndikátu novinářů ČR s ohledem na vybrané události. Za přispění kvalitativní analýzy bylo zjištěno vyznění článků vůči syndikátu a za pomoci kvantitativní analýzy byl vytvořen souhrnný záznam o četnosti článků. Práce rozkrývá závislost Syndikátu novinářů ČR na politicích, kteří se po společenských změnách v listopadu 1989 snažili ovlivňoval práci žurnalistů a existenci syndikátu. Autor tyto snahy ukazuje na konkrétních událostech, které se objevovaly na stránkách vybraných periodik.

Klíčová slova syndikát, novinář, žurnalista, syndik, předseda, místopředseda, politika, sdružení, odbory.

2

Annotation The Master thesis “The Media Image of the Syndicate of Journalists of Czech Republic in Dailypapers as a Contribution to Transformation of Media Environment” deals with the media image of journalistic organization created by selected nationwide printed media in years from 1990 to 2008. This paper is divided according to time periods, which were defined by three chairmen of Syndicate of Journalists – Rudolf Zeman, Irena Válová, and Miroslav Jelínek. Thesis is dealing not only with media image of the syndicate on front pages of chosen periodicals but also with position of the syndicate in society, respectively among politicians and journalist. Author have gathered information from syndicate's archival materials (National Archive in Prague and secretariat of Syndicate of Journalists in the Czech republic), from academic literature, from data of syndicate's newsletter Mediažurnál, and from found articles, which mentioned the Syndicate of Journalists in the Czech republic. The result of this paper is a media image of Syndicate of Journalists in the Czech republic with regard to chosen events. With contribution of qualitative analysis the tone of articles toward the syndicate was found out, and with help of quantitative analysis was constructed a comprehensive record of frequency of the articles. Paper reveals reliance of Syndicate of Journalists on politicians, who were after societal changes in November in 1989 trying to influence work of journalists and existence of the syndicate. Author displays those attempts on specific events, that have been appearing on pages of selected periodicals.

Keywords syndicate, journalist, syndicate boss, chairman, vice-chairman, associations, trade union.

3

policy,

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.

V Praze dne 21. května 2010

Tomáš Ouředník

4

Tímto bych rád poděkoval docentce Barbaře Köpplové za odborné vedení mé diplomové práce a zejména za cenné rady a připomínky, které mi poskytla.

5

Obsah: Úvod .............................................................................................................................. 8 Vymezení zkoumaného souboru ...................................................................................... 8 Metody zkoumání ............................................................................................................. 8 Cíle práce.......................................................................................................................... 8 1.

Novinářská sdružení na českém území............................................................. 9

1.1. 1.2.

1945−1948 .......................................................................................................... 11 2. polovina 20. století ......................................................................................... 13

2.

Syndikát novinářů ČR od polistopadových změn do současnosti............... 15

2.1. Statut a vnitřní struktura ..................................................................................... 15 2.1.1. Usilování o změnu právního statutu ............................................................... 17 2.2. Předsedové Syndikátu novinářů ČR ................................................................... 19 2.2.1. Rudolf Zeman (1989–1990, 1990–1994, 1994–1998) ................................... 19 2.2.2. Irena Válová (1998–2001).............................................................................. 21 2.2.3. Miroslav Jelínek (2001–2004, 2004–2007, 2007–2009)................................ 22 2.2.4. Adam Černý (2009–?) .................................................................................... 23 3.

Vybrané události v denním tisku a role Syndikátu novinářů ČR............... 25

3.1. 3.1.1. 3.1.2. 3.1.3. 3.1.4. 3.2. 3.2.1. 3.2.2. 3.2.3. 3.2.4. 3.3. 3.3.1. 3.3.2. 3.3.3. 3.3.4. 3.3.5. 3.3.6. 3.4.

Vybrané události 1990–1998 (syndik Rudolf Zeman) ....................................... 25 Návrh tiskového zákona ................................................................................. 27 Fotbalová Sparta Praha nepustila novináře MF DNES na stadion................ 32 Postup české policie vůči fotoreportérovi ČTK ............................................. 35 Ohlasy na ples novinářů na Žofíně ................................................................. 38 Vybrané události 1998–2001 (syndik Irena Válová)......................................... 43 Spor mezi premiérem Milošem Zemanem a novinářem Ivanem Brezinou... 44 Miloš Zeman versus Respekt.......................................................................... 47 Kauza Olovo ................................................................................................... 51 Krize v České televizi (ČT) ............................................................................ 54 Vybrané události 2001–2008 (syndik Miroslav Jelínek).................................... 62 Obavy z koncentrace vlastnictví regionálních deníků (Vltava-Labe-Press) . 63 Aféra Morava.................................................................................................. 65 Prodej vydavatelství Economia ...................................................................... 68 Kauza Kuřim................................................................................................... 72 Případ Aleš Cibulka........................................................................................ 75 Jiří Paroubek a Mirek Topolánek versus Syndikát novinářů ČR .................. 79 Pražské sídlo Syndikátu novinářů ČR – žaloba na stát o 300 milionů .............. 85

4.

Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v tisku.......................................... 100

4.1. 4.2. 4.3.

Rozbor textů na základě vyznění článků .......................................................... 105 Rozbor textů na základě vybraných událostí.................................................... 107 Rozbor textů na základě umístění článků v rámci tiskoviny ............................ 109

5.

Syndikát a žurnalisté...................................................................................... 112

5.1. 5.2. 5.3. 5.4.

Oceňovaní žurnalisté v Syndikátu novinářů ČR .............................................. 112 Nálepka sdružení studentů a důchodců ............................................................ 119 Vývoj počtu členů Syndikátu novinářů ČR...................................................... 124 Profesní a odborové organizace v české mediální branži................................. 128 6

5.5. 5.6.

Snahy o zavedení tiskového (mediálního) ombudsmana ................................. 130 Časopis Mediální studia ................................................................................... 135

Závěr .......................................................................................................................... 138 Seznam literatury ....................................................................................................... 140 Seznam příloh ............................................................................................................. 147

7

Úvod Vymezení zkoumaného souboru Diplomová práce se zabývá mediálním obrazem Syndikátu novinářů České republiky (SN ČR) na stránkách vybraných celostátních deníků a časopisů, které vyšly na území České republiky mezi lety 1990 až 2008. Zaměřuji se také na vztah novinářů k samotnému profesnímu sdružení. Diplomová práce se opírá o informace ze 417 článků, které se za zmiňované období věnovaly syndikátu, ale také o odbornou literaturu. Při vytváření mediálního obrazu vycházím i z údajů, které pocházejí přímo z archivních dokumentů Syndikátu novinářů ČR, které jsem získal jednak z Národního archivu v Praze-Chodovci, tak také přímo ze sekretariátu syndikátu v Praze. Stanoviska představitelů syndikátu jsem také čerpal z oficiálního zpravodaje Syndikátu novinářů ČR Mediažurnálu, jehož archivní čísla jsem prohlížel v pražském Klementinu. Vycházím i z informací zpravodajských webů, které se věnovaly samotné organizaci i představitelům SN ČR. Strukturu diplomové práce a názvy některých kapitol jsem oproti původní tezi mírně pozměnil, protože až během samotného psaní jsem získal komplexnější pohled na celou problematiku.

Metody zkoumání Při diplomové práci jsem využil jak kvantitativní, tak i kvalitativní analýzu. Zajímal mě nejen počet článků za jednotlivá období, ale i témata, která se v textech v souvislosti se Syndikátem novinářů ČR objevovala. Kvalitativní analýzu jsem využil při interpretaci textů, respektive při zjišťování jakým způsobem články vyznívají vůči syndikátu a jeho představitelům. Zaměřil jsem se i na umístění jednotlivých textů ve vybraných periodicích, to znamená na jaké straně se konkrétní článek týkající se novinářského sdružení nacházel.

Cíle práce Cílem diplomové práce je na základě článků v celostátním tisku získat mediální obraz Syndikátu novinářů České republiky.

8

1. Novinářská sdružení na českém území V české společnosti začala před více jak 20 lety kvůli světovým geopolitickým změnám transformace médií, která ovlivnila nejen samotné žurnalisty, ale i novinářská sdružení. Historické události dopadaly jak na společnost, tak i na novinářské povolání a žurnalistické spolky. Pokud chci vytvořit mediální obraz Syndikátu novinářů ČR, neměl bych zapomínat na komplikovanou historii, ale především na transformační období, které prožívá česká společnost a s ní i novinářský stav od roku 1989. Na území, které označujeme v současnosti Českou republikou, začaly vznikat první novinářské spolky v druhé polovině 19. století. Češi prožívali začínající národní obrození. V Dějinách českého novinářství a českých novinářských spolků, které vznikly z výstavy K dějinám českého tisku na území České republiky se lze dočíst, že v roce 1877 byl založen Spolek českých žurnalistů.1 Jak připomíná Robert Vávra vznikl hlavně za účelem sociální podpory novinářů a jejich rodin, k čemuž přispěl zejména Penzijní fond, který vznikl v roce 1883.2 Podle informací z dějin novinářských spolků následoval vznik dalších organizací se zemskou působností. Zastřešovací organizací nad novinářskými uskupeními se však měl stát Syndikát českých novinářů, který vznikl v roce 1909. Jeho činnost se ale nestačila naplno rozběhnout a v roce 1911 zanikl.3 Podle autorů výstavy o novinářství byl před první světovou válkou posledním důležitým seskupením Syndikát pražských deníkářů. Jak se lze dočíst v materiálech Státního ústředního archivu v Praze Chodovci, které zaznamenala zmíněná výstava K dějinám českého tisku na území České republiky, v první polovině 20. století si organizovaní čeští novináři uvědomovali problematičnost vývoje žurnalistické profese v období rychlých sociálních a politických změn. Začali hledat způsob obrany proti rozmělňování prestiže novinářského stavu profesionálně nespolehlivými jednotlivci. Dále než k prohlášením a k drobným zásahům se ale podle

1

KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, Praha: Státní ústřední archiv, 2002, s. 13.

2

VÁVRA R. Bakalářská práce Založení obnoveného Syndikátu novinářů v počátcích 90. let 20. století. Praha: Univerzita Karlova, 2008, s. 7.

3


9

autorů dějin žurnalistických spolků nedostali.4 Žurnalistika byla ovlivňována politickými tlaky, které se projevovaly v cenzurních zásazích Rakouska-Uherska. Oskar Butter v Duchu novin tlumočil část programu české strany pokrokové, která se týkala novinářských sdružení. V roce 1912 Tomáš Garrigue Masaryk navrhoval zřídit žurnalistickou komoru, která by byla právoplatně přijata mezi správní instituce státní, jako například komora advokátní. „Žurnalismu byla by zde zachována sice veškerá jeho svoboda, ale organizačním řádem komory řady žurnalistů by byly přesně omezeny, podléhaly by určité stavovské disciplině a stavovskému, vlastnímu soudu, zabraňovaly by zlořádům v povolání žurnalistickém a zejména by pevnily i materiální postavení stavu žurnalistického,“ říkal Masaryk.5 T. G. M prohlašoval, že novinářské povolání vykonává leckdo, kdo je jenom napůl vzdělaný. Podle něj šlo také o diletanty, bohémy a o neškodné anarchisty. Masaryk tvrdil, že takoví lidé žurnalismu působí určité závady. Podle Buttera se odvolával na existenci novinářských organizací, které by mohly udělat určitou nápravu, i když v zápětí prohlašoval, že novinářské spolky v jednotlivých státech nemají úplně „volnou ruku“. Důležitou roli měla podle Masaryka hrát mezinárodní organizace, která stojí nad poměry jednotlivých států.6 První světová válka mezi lety 1914 až 1918 a vznik Československa 21. října 1918 měly vliv jak na změny ve společnosti, tak také na aktivity novinářské obce. Jak zmiňuje Robert Vávra mezi žurnalisty sílilo kvůli neprosazení novinářských požadavků zklamání. To vyústilo v květnu 1926 k založení Syndikátu československých novinářů. Organizace například vyplácela členům podporu v nezaměstnanosti. Syndikát měl také zásluhu na založení první odborné žurnalistické školy.7 Základní žurnalistické vzdělání bylo možné získat na českém území deset let po vzniku první republiky. Autoři českých novinářských dějin potvrzují, že na Svobodné škole politických nauk se v roce 1928 otevřely první pravidelné kurzy pro novináře.8 Odborníci se shodují, že důležitý význam pro novinářský stav mělo

4


5

BUTTER, O. Masarykovy názory na žurnalismus. Duch novin č.2/r.III, 1931, s. 66.

6

tamtéž, s. 71.

7

VÁVRA R. Bakalářská práce Založení obnoveného Syndikátu novinářů v počátcích 90. let 20. století. Praha: Univerzita Karlova, 2008, s. 7. 8


10

i založení prvního specializovaného periodika Oskarem Butterem a Věnceslavem Švihovským. Měsíčník Duch novin začal vycházet také v roce 1928.9 Období první republiky střídá doba útlaku celé společnosti i představitelů novinářského oboru. Žurnalistická sdružení zažívají kvůli aktivitám nacistického Německa, jehož režim ovlivnil český a celosvětový prostor na řadu let, nelehké časy a období

nejistoty.

Vláda pomnichovského

Československa usilovala podle

dochovaných pramenů10 o vytvoření jednotné novinářské organizace, pod kterou by přešly všechny doposud existující novinářské spolky. Autoři dějin novinářských spolků k tomu dodávají, že v červnu 1939 byl ustaven Národní svaz novinářů. Organizace ale nenaplnila očekávání ohrožené části novinářů, sdružovala totiž většinu žurnalistů, kteří byli naopak loajální k nacistickému režimu. Podle údajů z Dějin českého novinářství a českých novinářských spolků zahynulo v době okupace v nacistických věznicích a koncentračních táborech 112 českých a moravských novinářů.11 Další žurnalisté byli mučeni. Řada žurnalistů s fašistickým režimem otevřeně kolaborovala. Na práci novinářů, kteří pracovali v médiích Němci uplatňovali cenzuru.

1.1. 1945−1948 Jak se lze dozvědět z tehdejších záznamů12 útrapy 2. světové války a s tím související pocit národního ohrožení začaly posilovat v Československu pojetí novináře, který začíná sloužit hlavně zájmům země. Vydávání tištěných periodik již se nemělo řídit ziskem, mělo sloužit zájmům celé společnosti. V květnu 1945 získalo na starosti tiskové záležitosti ministerstvo informací, do jehož tiskového odboru spadal i odbor informací, odbor publikační, odbor rozhlasu a odbor filmu. V této souvislosti se lze dočíst, že šlo o významný posun k centralizaci kontroly a regulace veřejné komunikace. Konec války a začátek poválečného období měl vliv i na existenci novinářského sdružení. V dějinách novinářských spolků se hovoří o jasném nařízení. Činnost všech

9

VOLEK, J., JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Mediální studia: Východiska a výzvy I./2006, s.10.

10

KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, Praha: Státní ústřední archiv, 2002, s. 14. 11

tamtéž, s. 15.

12

tamtéž, s. 16.

11

dosavadních protektorátních organizací, tedy i Národního svazu novinářů, musela skončit. Ustaven byl Svaz českých novinářů.13 Jak se lze dočíst z archivních materiálů Státního ústředního archivu v Praze Chodovci, první sjezd československých novinářů s úsilím o ustanovení socialistické žurnalistiky, který potlačoval svobodný projev, se uskutečnil na konci října 1948 v pražském Obecním domě. Později bylo členství v československé novinářské organizaci uzákoněno. „…Jako novinář z povolání může být činný pouze ten, kdo byl přijat za člena Svazu československých novinářů…“14 Odborníci se shodují, že Svaz novinářů se proto stal velmi důležitým orgánem, protože rozhodoval o tom, kdo bude moci vykonávat žurnalistické povolání. Z rezoluce I. sjezdu Svazu československých novinářů z roku 1948 vyplývá, že ze svazu byli vyloučeni přední představitelé „reakční žurnalistiky“. Jak upřesňuje Stanislav Maleček to byli všichni novináři, kteří se odlišovali od cílů a strategie KSČ.15 V průběhu komunistické čistky bylo podle dějin českého novinářství vyloučeno ze svazu dohromady kolem 130 novinářů a další byli disciplinárně potrestáni.16 Jak dodává Maleček ze všech sdělovacích prostředků bylo po Vítězném únoru vyhnáno několik set novinářů.17 Podle historiků byl v letech 1945−48 v tehdejším Československu ustanoven v hlavních rysech základní model totalitárního způsobu řízení a regulace médií. Šlo o centralizovaný systém regulace sdělovacích prostředků, které sice zůstávaly ve veřejné sféře, ale podstatně se omezila jejich nezávislost a otevřenost. Jak je patrné z předešlých informací nálada ve společnosti po 2. světové válce a následný komunistický převrat v únoru 1948 ovlivnily práci novinářů, respektive žurnalistického sdružení, které o nezávislost a svobodu přišlo.18

13


tamtéž, s. 78.

15

MALEČEK, S. Byli jsme při tom. Praha : Klub novinářů Pražského jara 1968, 1993, s. 43.

16

KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, Praha: Státní ústřední archiv, 2002, 16. 17


18

KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, Praha: Státní ústřední archiv, 2002, 16.

12

1.2. 2. polovina 20. století Celá druhá polovina 20. století byla, s výjimkou pražského jara v roce 1968, v rukách komunistické strany. Podle dějin českého novinářství se v roce 1968 žurnalistická organizace postavila za společenské změny.19 Ze stanov žurnalistického sdružení potvrzené ministerstvem vnitra 28. 12. 1968 vyplývá, že Ústředí novinářů ČSSR tvoří dva národní svazy: Svaz českých novinářů a Svaz slovenských novinářů. Ústředí se stalo federálním orgánem obou svazů. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se podařilo novinářským normalizačním funkcionářům ovládnout profesní sdružení a vyloučit podobně jako po únoru 1948 nepohodlné členy. Údaje z Dějin českého novinářství a českých novinářských spolků mluví za vše. Na začátku 70. let bylo při výměně novinářských legitimací z novinářského svazu vyloučeno přes 800 žurnalistů, dalších 165 novinářů po srpnu 1968 odešlo do emigrace.20 Jak uvádí Stanislav Maleček za myšlenky z pražského jara byly do konce roku vyhozeny nebo donuceny k odchodu z tisku, rozhlasu a televize celé dva tisíce novinářů z celkového počtu 3 500 žurnalistů působících v českých zemích.21 Později dochází k přejmenování celorepublikové profesní organizace z názvu Ústředí novinářů ČSSR, na Československý svaz novinářů. Rozhodnutí padlo na začátku ledna 1973.22 Nástup normalizace zamezuje na dalších dvacet let snahy o demokratizaci společnosti, což ovlivňuje jak novinářské sdružení, tak i jednotlivé žurnalisty. Ti se buď spokojili s nastoleným režimem a podřídili se vládě jedné strany, nebo začali dělat úplně jinou práci. Ti odvážnější se uchýlili do emigrace nebo se snažili vyvíjet tlak na rozklad KSČ zevnitř společnosti. Diktátorské režimy usilují o ovládnutí médií, aby mohly kontrolovat zveřejňované informace. Jak uvádějí Jan Jirák a Barbara Köpplová všechny nedemokratické režimy totiž vnímají média jako jeden z podstatných prostředků, s jejichž pomocí mohou naplňovat vlastní cíle, a současně jako jeden z klíčových rizikových faktorů, který může režim ohrozit. Podle Jiráka a Köpplové z takovýchto

19


tamtéž, s. 78.

21


22


13

předpokladů vycházel i komunistický režim v Československu v letech 1948−1989, který stavěl na přesvědčení o mimořádné účinnosti médií a jejich obsahů.23 Lze říci, že čtyřicet let hrála v zemi i v žurnalistickém uskupení prim komunistická strana. Autoři dějin novinářství přesně píší: „Svaz československých novinářů představoval ve druhé polovině 20. století především profesní spolek plnící stranická usnesení.“24 Zhroucení komunismu ve střední a východní Evropě, respektive v tehdejším Československu, umožnilo v roce 1989 pád Berlínské zdi. Změnou prochází nejen společnost, ale i organizace novinářů. Činnost federálního Československého svazu novinářů (ČSSN), který zastřešoval národní organizace Svaz českých novinářů a Svaz slovenských novinářů, je ukončena mimořádným sjezdem. Stejné shromáždění ČSSN zásadně přehodnocuje dosavadní činnost novinářské organizace. Z dobových materiálů syndikátu, které zmiňují autoři novinářských dějin lze zjistit, že shromáždění vyjádřilo svou úctu a omluvu všem, kteří byli neprávem zbavení možnosti vykonávat novinářské povolání a vyloučení z novinářské organizace v době normalizace. Autoři dějin českých novinářských spolků připomínají, že Syndikát novinářů ČR navazuje na odkaz Spolku českých žurnalistů: „Nástupnickou organizací Českého svazu novinářů se stal Syndikát novinářů České republiky, který jako dobrovolné, nezávislé a nepolitické profesní sdružení navázal na odkaz původní novinářské organizace Spolku českých žurnalistů.“25

23

JIRÁK, J. KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha : Portál, 2007, s. 156.

24


tamtéž, s. 19.

14

2. Syndikát

novinářů

ČR

od

polistopadových

změn

do současnosti 2.1. Statut a vnitřní struktura Ustavující valná hromada Syndikátu novinářů ČR (SN ČR) se konala 16. 12. 1989 ve Sjezdovém paláci PKOJF26 v Praze, což potvrzují archivní materiály syndikátu v Národním archivu.27 První stanovy profesní organizace schválilo ministerstvo vnitra 2. ledna 1990.28 Rudé právo 2. listopadu 1990 přineslo informaci, že Syndikát novinářů ČR je od 21. října 1990 na základě doporučení rady Mezinárodní federace novinářů řádným členem této organizace.29 V archivní korespondenci syndikátu se přitom píše, že Syndikát novinářů ČR je řádným členem Mezinárodní federace novinářů (IFJ) až od 1. července 1991. V oficiální korespondenci syndikátu se uvádí, že 3. září 1991 se konala v Praze tisková konference s generálním tajemníkem IFJ Aidanem Whitem.30 Pod Mezinárodní federaci novinářů (International Federation of Journalists, IFJ) patří Evropská federace novinářů (European Federation of Journalists, EFJ). Podle údajů samotné Mezinárodní federace novinářů patří světové uskupení mezi největší žurnalistické organizace na světě. Federace, která sídlí v Bruselu, byla založena v roce 1926. Dnes má zastoupení ve více než 100 zemích světa.31 Součástí stanov Syndikátu novinářů ČR je i proto Deklarace chování novináře Mezinárodní federace novinářů. Jak se lze dočíst v této deklaraci, jde o normu profesionálního chování novinářů, kteří se věnují sbírání, předávání, rozšiřování a komentování zpráv a informací a popisování událostí.32 Stanovy SN ČR i mezinárodní deklaraci lze nalézt v příloze 26

Sjezdový palác Parku kultury a oddechu Julia Fučíka – Od roku 1990 označován jako Průmyslový palác, nachází se v areálu Výstaviště Praha-Holešovice.

27

NA, Fond SYN, kart. 1, Žádost o schválení a registrace stanov SN ČR podaná MN ČSR 1989, 28. 12.

28 KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, Praha: Státní ústřední archiv, 2002, s. 88. 29

KUL (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů členem federace, Rudé právo, 2. 11. 1990, s. 5.

30

NA, Fond SYN, kart. 17, Korespondence odeslaná 1990, 1991–1993, Korespondence odeslaná 1990−1991, 1991, 29. srpen. 31

INTERNATIONAL FEDERATION OF JOURNALISTS, IFJ (MEZINÁRODNÍ FEDERACE NOVINÁŘŮ). About IFJ, Stránky www.ifj.org, [online], [cit. 27. března 2010], Dostupné na www: <www.ifj.org/en/pages/about-ifj>. 32

DEKLARACE CHOVÁNÍ NOVINÁŘE MEZINÁRODNÍ FEDERACE NOVINÁŘŮ. Základní dokumenty Syndikátu novinářů ČR, (06-06-1986), [cit. 29. března 2010], s. 1.

15

diplomové práce (Příloha č. 2: Stanovy Syndikátu novinářů ČR, Příloha č. 3: Deklarace chování novináře Mezinárodní federace novinářů). Ze stanov Syndikátu novinářů ČR lze také vyčíst, že organizace je politicky neutrální, nezávislá na ideologických, náboženských, politických a ekonomických státních i soukromých strukturách. Aktivně se angažuje za svobodu shromažďovat, analyzovat a šířit informace prostřednictvím tištěných a elektronických médií, svobodu vyjadřovat názor včetně svobody kritizovat, oponovat vládám a politickým a ekonomickým strukturám, veřejným nebo soukromým.33 O struktuře syndikátu se lze dočíst ve stanovách v části 12.: „Členové vedou Syndikát novinářů ČR (SN ČR) prostřednictvím orgánů, kterými jsou: valná hromada, řídící výbor a kontrolní skupina. Nejvyšším orgánem SN ČR je valná hromada, která se schází jednou za tři roky. Tvoří ji delegáti, kteří jsou zvoleni řádnými členy SN ČR na 3 roky.“34 V období mezi valnými hromadami je nejvyšším orgánem Syndikátu novinářů ČR řídící výbor, který se schází nejméně jednou za tři měsíce.35 Stanovy dále říkají, že v období mezi jednáním řídícího výboru má na starosti činnost SN ČR takzvané grémium. Grémium tvoří předseda syndikátu, místopředsedové syndikátu a předsedové stálých komisí. V současnosti existuje podle údajů syndikátu funkce předsedy Komise pro etiku36, předsedy Kontrolní skupiny a předsedy Členské komise. Grémium vykonává rozhodnutí řídícího výboru a rozhoduje o věcech neodkladných. Grémium se ze své činnosti odpovídá řídícímu výboru. Schází se podle potřeby, zpravidla jednou za měsíc. Řídí se jednacím řádem, který schvaluje řídící výbor.37

33

STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. Část 2. Charakter, III., (27-06-2007), [cit. 29. března 2010], s. 1.

34

STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. Část 12. Valná hromada, I., (27-06-2007), [cit. 29. března 2010], s. 4. SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Řídící výbor, Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikat-novinaru.cz/1/3/23/syndikat/ridici-vybor>. 35

36

Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR je nezávislá profesní instituci, jejímž posláním je naplňovat Ústavu Mezinárodní federace novinářů a závěry deklarací světových kongresů Mezinárodní federace novinářů, které patří k normám profesionálního chování novinářů. Komise pro etiku dohlíží v ČR od roku 1999 na případy skryté reklamy, konflikty zájmů u novinářů, zveřejňování osobních dat obětí trestných činů či jejich pachatelů. Komise vydává obecná doporučení, konkrétní stanoviska i odsudky k jednotlivým případům porušení novinářské etiky jako nedílné součásti novinářské profesionality, při respektování svobody slova, projevu a tisku a práva občana na informace. Komise je činná na území celé České republiky. Závěry, které zveřejňuje, se týkají novinářů všech veřejnoprávních i soukromých médií, členů i nečlenů Syndikátu novinářů ČR. Základním dokumentem je etický kodex novináře platný od roku 1998.

16

Stanovy v části 17 připomínají, že členem kontrolní skupiny nemůže být člen řídícího výboru. Kontrolní skupina je volena na tříleté volební období. Dohlíží na hospodaření SN ČR, vyjadřuje se k jeho činnosti z hlediska hospodárnosti a dodržování stanov. Svá zjištění sděluje valné hromadě, řídícímu výboru a jednou za rok informuje o činnosti členy Syndikátu novinářů České republiky.38 Sídlo Syndikátu novinářů ČR se nachází v Praze 1 na Senovážném náměstí 23. Regionální sdružení syndikátu působí v několika oblastech České republiky pod těmito označenými: Syndikát jihočeských novinářů; Syndikát západočeských novinářů (v současné době nefunguje – přihlášky vyřizuje pražská kancelář); Středočeský region; Severní Čechy – Ústí nad Labem; Severní Čechy – Liberecko a Jablonecko; Severní Čechy – Most, Louny a Chomutov; Kruh východočeských novinářů; Severní Morava a Slezsko; Vysočina; Jižní Morava; Zlín.39 Jak připomíná Mediažurnál, který je zpravodajem Syndikátu novinářů ČR (SN ČR), členové syndikátu mohou díky členství české organizace v Mezinárodní federaci novinářů získat i celosvětově platný žurnalistický průkaz. Podle informací z inzerátu může pomoci v situaci, kdy se novináři dostanou do konfliktu se zahraničními úřady. SN ČR je jedinou organizací, která mezinárodní novinářský doklad v České republice vydává.40 Mediažurnál upozorňuje, že mezinárodní kartu akceptuje také řada institucí. Jedná se o volné vstupy do galerií, muzeí, botanických zahrad a na vyhlídkové věže.41

2.1.1. Usilování o změnu právního statutu Prakticky od ustavení syndikátu řeší jeho představitelé právní statut organizace. Ve hře byl jak profesní statut, tak existovala i varianta, že by syndikát mohl být jen odborovou žurnalistickou organizací. Jak uvádí Robert Vávra členové syndikátu se v roce 199742 v anketě vyjádřili, že by měla být organizace čistě profesním sdružením. 37

STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. Část 16. Působnost řídícího výboru, X., (27-06-2007), [cit. 29. března 2010], s. 6.

38

STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. Část 17. Kontrolní skupina, II., (27-06-2007), [cit. 29. března 2010], s. 6.

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Členství, Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikat-novinaru.cz/1/3/70/syndikat/clenstvi>. 39

40

INZERCE, Mezinárodní novinářský průkaz, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 2010, s. 14.

41

INZERCE, Mezinárodní novinářský průkaz, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, květen 1994, číslo 5, ročník I. (V.), s. 8.

17

Odmítli tak možnost, že by se syndikát stal odborovou organizací. Představitelé žurnalistického sdružení stanovisko členské základny respektovali. Statut syndikátu řešil i denní tisk. Na začátku roku 2004 Jan Potůček v Reflexu psal o záměru Syndikátu novinářů České republiky. Organizace usilovala o změnu právního statutu z čistě profesní na profesně-odborovou organizaci. Potůček uváděl názor předsedy syndikátu: „Je to první krok pro to, aby se ze syndikátu stal rovnocenný partner vydavatelů a mohl tak účinně zasahovat v případě, kdy majitelé médií nutí novináře k něčemu, co se příčí jejich přesvědčení.“ Potůček tehdy konstatoval, že myšlenka je to hezká, realizace bude komplikovanější. Závisí totiž na změně zákona, který umožňuje existenci buď čistě odborového, nebo občanského sdružení. Nic mezi tím. Potůček prohlašoval, že zřejmě zůstane jen u slov.43 Profesní dobrovolný statut kritizoval bývalý místopředseda Syndikátu novinářů ČR Petr Žantovský44. Podle něj totiž může odborová organizace více mluvit do tvorby mediálních zákonů. Jeho názor zveřejnil na konci roku 2007 v Lidových novinách Ondřej Aust. Podle Žantovského nemá ani proto syndikát žádnou lobbistickou strukturu, která by mohla ovlivňovat příslušné zákonné normy o médiích.45 Podle aktuálních stanov Syndikátu novinářů ČR je syndikát dobrovolným profesním sdružením žurnalistů.46 Z hlediska právní formy je občanským sdružením, respektive nevládní neziskovou organizací. Činnost občanských sdružení je upravena zákonem o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. S ohledem na změnu statutu syndikátu se tak potvrdila slova Jana Potůčka.

42

VÁVRA R. Bakalářská práce Založení obnoveného Syndikátu novinářů v počátcích 90. let 20. století. Praha: Univerzita Karlova, 2008, s. 41.

43

POTŮČEK, J. Pátá kolona. Reflex 29. 1. 2004, s. 16.

44

Petr Žantovský (* 1962) je dlouholetý novinář a mediální analytik. Místopředseda syndikátu v letech 1998–1999. Od roku 2005 je vedoucí katedry sociální a masové komunikace na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Veřejně přednáší na mediální a politicko-ekonomická témata. Věnuje se také publikační činnosti. Je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu 6, kde připravuje pořad Hovory o politice. V roce 1988 absolvoval Fakultu žurnalistiky UK Praha. Mezi lety 1989–90 zastával pozici vedoucího kulturního oddělení deníku Práce, 1990–92 byl vedoucí kulturního oddělení týdeníku Reportér. Od roku 1993 až 1994 byl majitelem vydavatelství Ultravox, 1994–96 šéfredaktor vydavatelství Melantrich, 1996–2003 ředitel vydavatelství Votobia, od roku 2004 je garantem oboru ekonomická žurnalistika na Vysoké škole ekonomické v Praze, Fakulta národohospodářská. 44 ŽANTOVSKÝ, P. Hovory o médiích. Praha: Votobia, 2006, zadní přebal., ČESKÝ ROZHLAS 6, Petr Žantovský, Stránky www.rozhlas.cz/cro6, [online], [cit. 23. března 2010], Dostupné na www: < http://www.rozhlas.cz/cro6/osoby/_zprava/427894>. 45

AUST, O. Syndikát novinářů není zbytečný, Lidové noviny 12. 10. 2007, rubrika Byznys/Média, s. 16.

46

STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. Část 2. Charakter, I., (27-06-2007), [cit. 29. března 2010], s. 1.

18

2.2. Předsedové Syndikátu novinářů ČR V čele Syndikátu novinářů ČR (SN ČR) stojí předseda (syndik) a tři místopředsedové. Za celé sledované období od roku 1990 až do roku 2008 stály v čele novinářského sdružení celkem tři osobnosti. Jde o Rudolfa Zemana, Irenu Válovou a Miroslava Jelínka.

2.2.1. Rudolf Zeman (1989–1990, 1990–1994, 1994–1998) Prvním předsedou Syndikátu novinářů ČR se stal novinář a publicista Rudolf Zeman (*1939). Zeman vystudoval knihovnictví na FF UK. V letech 1961–1968 byl redaktorem v Československém rozhlase. Po roce 1968 pracoval mimo média, byl politicky perzekuován. Byl signatářem Charty 77. V roce 1987 spoluzakládal samizdatové Lidové noviny47. Kvůli jejich vydávání byl v revoluční době ve věznici.48 Od roku 1988 redaktor a od roku 1990 ředitel Lidových novin, v roce 1989 spoluzakladatel Klubu nezávislých novinářů. Od 1. 7. 1990 do roku 1991 zastával pozici šéfredaktora Lidových novin, po roce 1992 byl v redakci editorem. Od ledna 1999 předsedal správní radě nadace Český literární fond. Jak uvedl časopis Strategie49 Rudolf Zeman v novinářské organizaci nejprve působil v letech 1989–1990 jako prozatímní syndik a dalších osm let jako syndik.50 Jak vyplývá z archivních materiálů Zeman byl syndikem zvolen na 1. zasedání prozatímní správní rady syndikátu 28. prosince 1989. V letech 1990–1998 byl nepřetržitě předsedou Syndikátu novinářů ČR. Podle archivních materiálů syndikátu, které jsou soustředěny v Národním archivu v Praze, správní rada syndikátu zvolila 26. 4. 1990

47

Lidové noviny navázaly na samizdat stejného jména vydávaný skupinou disidentů měsíčně od roku 1987. Přihlásily se k tradici předválečného liberálního listu proslaveného kvalitní žurnalistikou (1893). Lidové noviny vyšly poprvé legálně v prosinci 1989. Od ledna 1990 vycházel list dvakrát týdně, deníkem se stal od 2. dubna 1990. Prvním šéfredaktorem Jiří Ruml (1988–1990) .47ŠMÍD, M. Vliv vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, Stránky www.louc.cz, [online], [cit. 04. března 2010], Dostupné na www:

48

Jak připomněl Michal Prokop v pořadu České televize Krásný ztráty, Rudolfa Zemana společně s Jiřím Rumlem bouřlivě přijal milionový dav na pražské letenské pláni 25. listopadu 1989. Ve stejný den oba totiž propustili z ruzyňské věznice, kde seděli kvůli vydávání samizdatových Lidových novin. PROKOP, M. Krásný ztráty, ČT 2, Stránky www.ceskatelevize.cz, [online], (28-02-2008), [cit. 04. března 2010], Dostupné na www: <www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208562250500004-krasny-ztraty/>. 49

Strategie – Týdeník o reklamě, médiích a marketingové komunikaci vychází od ledna 1993. Časopis je charakterizován jako komplexní titul, který poskytuje orientaci a vzdělání v oboru a je pro lidi z branže nepostradatelný. 49VYDAVATELSTVÍ MLADÁ FRONTA, Strategie, Stránky www.mf.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: . 50

MAC (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů vedou noví lidé, Strategie 2. 7. 2001, s. 10.

19

syndikem Rudolfa Zemana a rozhodla pro období do 2. řádné valné hromady zvolit i šest jeho zástupců.51

Tabulka: Zástupci předsedy Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–1998

(1990–1992)

(1992–1995)

(1995–1998)

Vladimír Bystrov52

Vlado Kašpar53

Miroslav Jelínek

František Hešík54

Richard Paleček55

Vlado Kašpar

Alexandr Kramer

Vlado Kašpar

56

Hana Kuchařová57

Lubomír Selinger58 Jana Šmídová59 Dušan Závada60 Zdroj: Syndikát novinářů ČR, Národní archiv v Praze

51

NA, Fond SYN, kart. 1, Valná hromada 1990, 20. 4.

52

Vladimír Bystrov (*1935) – Filmový publicista, kritik, překladatel z ruštiny. Do roku 1969 tiskový tajemník FSB a poté politicky perzekuován. Působil v Květech 1968–69, Ahoj na sobotu 1969–71, od roku 1990–1992 redaktor Reflexu, šéfredaktor týdeníku Pro 1991–92 a deníku Noviny 1992. Místopředseda výboru Klubu filmových novinářů, v prosinci 1989 člen iniciativní skupiny pro založení Syndikátu novinářů ČR. 53

Vlado Kašpar (*1923–2006) – Po 2. světové válce vojenský novinář (Bojovník, Obrana lidu, Čs. voják, Obránce vlasti). Politicky perzekuován v 50. letech a v období tzv. normalizace. V roce 1964 založil týdeník Signál, který vedl do roku 1969. Předseda Ústředí novinářů ČSSR a předseda Svazu českých novinářů 1968–69. V prosinci 1989 zákládající člen Klubu novinářů Pražského jara 86 a člen iniciativní skupiny pro založení Syndikátu novinářů ČR. Od roku 1990 znovu šéfredaktor Signálu, člen výboru KNPJ 68 (Klub novinářů pražského jara) a předseda rehabilitační komise a zástupce syndika. 54

František Hešík (*1936) – Do roku 1968 redaktor Jihočeské pravdy, poté politicky perzekuován, od roku 1990 znovu redaktor Jihočeské pravdy a předseda Syndikátu jihočeských novinářů. 55

Richard Paleček (*1936) – Vedoucí redaktor Horáckých novin.

56

Alexandr Kramer (*1946) – V letech 1990–92 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin se zaměřením na USA, v letech 1993–97 byl vedoucím redaktorem redakce ČTK, vedoucím redaktorem zahraniční rubriky časopisu Mladý svět, zástupcem šéfredaktora a reportérem časopisu Týden, redaktorem zpravodajství Radia Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se stal redaktorem deníku Právo. 57

Hana Kuchařová (*1939) – Do roku 1971 redaktorka Ostravského večerníku a poté politicky perzekuována. V prosinci 1989 zakládající členka Klubu nezávislých novinářů v Ostravě. Od roku 1990 vedoucí redaktorka Hlasu Havířova. 58

Lubomír Selinger (*1929) – Do roku 1969 redaktorem Rovnosti a poté politicky perzekuován, od roku 1990 šéfredaktorem Rovnosti v Brně, předseda Syndikátu novinářů jižní Moravy a předseda rady Unie novinářů Moravy a Slezska. 59

Jana Šmídová (*1949) – Redaktorka Svobodného slova, 1990–1995 Lidové noviny. Od roku 1995 v Rádiu Svobodná Evropa (Český rozhlas 6). 60

Dušan Závada (*1949) – Volný novinář a publicista, autor řady cestopisných knih, předseda volných novinářů a publicistů SN ČR.

20

Prvním zástupcem syndika a vedoucím výkonného sekretariátu se stal Vladimír Bystrov, zástupcem syndika František Hešík, Vlado Kašpar, Lubomír Selinger, Jana Šmídová a Dušan Závada. Po 2. řádné valné hromadě, která se uskutečnila podle archivních materiálu syndikátu 14. 2. a 16. 5. 1992, se konalo 20. května 1992 první ustavující zasedání správní rady Syndikátu novinářů ČR, kde byl syndikem zvolen opět Rudolf Zeman. Správní rada zvolila na období let 1992 až 1995 i tři zástupce syndika, kterými se stali Vlado Kašpar, Richard Paleček a Alexandr Kramer.61 Podle údajů z valné hromady syndikátu z roku 1998 byl ve funkci syndika na období 1995 až 1998 znovu potvrzen Rudolf Zeman. Jeho zástupci se stali Miroslav Jelínek, Vlado Kašpar a Hana Kuchařová.62

2.2.2. Irena Válová (1998–2001) Po Rudolfu Zemanovi nastoupila do čela žurnalistického uskupení Irena Válová (*1959). Do listopadu 1989 byla zaměstnána mimo mediální sféru. V roce 1990 nastoupila jako reportérka týdeníku Ahoj na sobotu a v roce 1992 se stala vedoucí zpravodajství deníku Prostor, odkud v roce 1993 odešla. V roce 1994 absolvovala stáž v USA, kde studovala především etiku médií. Jak uváděly Lidové noviny Válová tam pracovala i jako soudní zpravodaj v deníku Kansas City Star.63 Z USA se vrátila na jaře 1994. V letech 1996 až 1998 byla zaměstnána v deníku Večerník Praha, působila na místě zástupce šéfredaktora. Předsedkyní Syndikátu novinářů ČR se stala v roce 1998. Irena Válová, která stála v čele syndikátu tři roky, svoji funkci podle Českého rozhlasu již neobhajovala, protože se chtěla věnovat práci v Evropské federaci novinářů.64 Od května 2000 byla členkou šestičlenného řídícího výboru Evropské federace novinářů (EFN), zvolila ji valná hromada EFN. Předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Irena Válová se tak na tříleté funkční období stala jedním z devíti členů výboru, který rozhoduje o strategii, politice a činnosti EFN. Členkou řídícího výboru Evropské federace novinářů byla Válová do roku 2003.

61

NA, Fond SYN, kart. 2, Valná hromada 14. 2. 1992 a pokračování 16. 5. 1992, Valná hromada 1992, únor.

62

NA, Fond SYN, kart. 6, Valná hromada SN ČR 18. 6. 1998, Valná hromada 1998.

63

JAM (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů si po osmi letech zvolil nové vedení, Lidové noviny 29. 6. 1998, s. 19.

64

STROUHALOVÁ, P., HEŘMÁNEK, A. Dopolední blok, ČRo 1 – Radiožurnál 27. 6. 2001, 10:00 h.

21

Irena Válová se stala v roce 2001 zmocněnkyní tříletého projektu EU Media Observatory ČR65, aby následně byla jmenovaná prezidentkou správní rady Media Observatory ČR. Od roku 2006 je Válová mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze. Tabulka: Místopředsedové Syndikátu novinářů ČR (1998–2001)

Petr Žantovský

ukončil členství v syndikátu v roce 2000

Martin Fořt

předseda Syndikátu novinářů Kruh východočeských novinářů66

Miroslava Nezvalová67

ukončila členství v syndikátu v roce 2006

Zdroj: Syndikát novinářů ČR

Lidové noviny v červnu 1998 informovaly, že místopředsedy Ireny Válové v Syndikátu novinářů ČR, které zvolila správní rada, jsou ředitel vydavatelství Votobia Petr Žantovský, volný novinář Martin Fořt a regionální zpravodajka Českého rozhlasu Miroslava Nezvalová.68

2.2.3. Miroslav Jelínek (2001–2004, 2004–2007, 2007–2009) Třetím v pořadí, který vedl české novináře téměř tři funkční období je Miroslav Jelínek (*1928– 2009). Začínal v deníku Práce v roce 1949. Od roku 1951 pracoval v Mladé frontě, šéfredaktorem byl v letech 1960 až 1969. Ve funkci šéfredaktora Mladé fronty se aktivně podílel na takzvaném obrodném procesu, jehož konec přinesla okupace

Československa

armádami

zemí

Varšavské

smlouvy.

Po

okupaci

65

Projekt Media Observatory vznikl z podnětu Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu a je podporovaný a financovaný Evropskou komisí. Vykonavatelem je Spolek pro Media Observatory. Projekt vychází ze zásady, že vlády, parlamenty a nevládní organizace nesou odpovědnost za vytvoření právního rámce, který garantuje svobodu projevu a umožňuje novinářům vykonávat profesi svobodně, avšak profesionálně, přičemž součástí profesionality je přesnost a spravedlnost. Cílem Media Observatory je mimo jiné monitorovat dodržování svobody názorů a případné ohrožení svobody tisku. Media Obsarvatory Česká republika (MOB) je nevládní organizací, která plní tříletý projekt Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva financovaný Evropskou komisí, která na něj vyhradila rozpočet 60 tisíc eur. Do České republiky se dostal z rozhodnutí Mezinárodní/Evropské federace novinářů v roce 2001. Media Observatory ČR měl za úkol monitorovat profesionální standardy tisku a porušení svobody projevu v České republice a vypracování zprávy o těchto skutečnostech. SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Členství, Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikat-novinaru.cz/1/3/70/syndikat/clenstvi>.

66

67

Miroslava Nezvalová – Bývalá vedoucí zpravodajství Českého rozhlasu České Budějovice. V současné době regionální reportérka MF DNES a autorka rozhlasového týdeníku Dámská jízda na Českém rozhlase České Budějovice. 67 ČESKÝ ROZHLAS ČESKÉ BUDĚJOVICE, Dámská jízda, Stránky www.rozhlas.cz/cb, [online], [cit. 24. března 2010], Dostupné na www: < http://www.rozhlas.cz/cb/porady/_zprava/16910>. 68

JAM (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů si po osmi letech zvolil nové vedení, Lidové noviny 29. 6. 1998, s. 19.

22

Československa byl politicky perzekuován, v roce 1969 usnesením ÚV KSČ šéfredaktorské funkce zbaven. Za normalizace se živil jako izolatér a výškový montér (1971–1989) v Universa Průhonice. Do médií se Jelínek vrátil až v roce 1990. Od roku 1990 byl šéfredaktorem časopisu MY 90, předseda Klubu novinářů Pražského jara 1968. Po krátkém působení v tehdejším Právu lidu (1991–1992), přešel v roce 1992 do Hospodářských novin, ve kterých pracoval až do své smrti jako vedoucí oddělení styku se čtenáři. Dlouholetý redaktor Hospodářských novin Miroslav Jelínkem zemřel po těžké nemoci, nedožil se 82. narozenin. Tabulka: Místopředsedové Syndikátu novinářů ČR

(2007–2010)

(2004–2007)

(2001–2004)

Radko Kubičko69

Radko Kubičko

Radko Kubičko

Jan Punčochář

Jan Punčochář

Rudolf Zeman

Ivana Šuláková

Karolína Hloušková

Michal Novák70

Zdroj: Syndikát novinářů ČR

2.2.4. Adam Černý (2009–?) Po úmrtí syndika Miroslava Jelínka, který zemřel 6. října 2009, byl vybrán do čela Syndikátu novinářů ČR Adam Černý71. Vedení syndikátu převzal člen zahraniční redakce Hospodářských novin. Informaci o zvolení přinesl server Lidových novin,72 který citoval zprávu ČTK. Podle něj byl Černý předsedou zvolen

69

Radko Kubičko (*1967) – Od roku 1994 komentátor v Rádiu Svobodná Evropa (poznámka autora: v současné době se stanice jmenuje Český rozhlas 6), kde se věnuje převážně událostem na domácí české politické scéně. Předtím působil ve Svobodné Evropě nejen v Praze, ale také v Mnichově. V roce 1990 spolupracoval se čtrnáctideníkem Studentské listy a týdeníkem Reflex, podílel se také na studentském vysílání Gaudeamus v Československém rozhlase.69 MAC (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů vedou noví lidé, Strategie 2. 7. 2001, s. 10., STROUHALOVÁ, P., HEŘMÁNEK, A. Dopolední blok, ČRo 1 – Radiožurnál 27. 6. 2001, 10:00 h. 70

Michal Novák (*1954) – Žije v Brně. Od poloviny 70. let minulého století působí jako volný novinář a fotograf na volné noze. V roce 1989 byl jedním ze zakladatelů Klubu volných novinářů a publicistů, spoluzakládal syndikát. Od poloviny 90. let je členem správní rady Syndikátu novinářů (SN), od roku 2000 předsedou CZ-FREEG (pracovní skupina pro volné novináře v SN) a členem grémia SN ČR.

70

MAC (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů vedou noví lidé, Strategie 2. 7. 2001, s. 10.

71

Adam Černý (*1950) – Současný redaktor zahraniční redakce Hospodářských novin, dříve vedoucí redaktor zahraničně-politického oddělení Svobodného slova, od 28. prosince 1989 do 26. 4. 1990 zástupce syndika pro zahraniční vztahy prozatímní správní rady Syndikátu novinářů ČR. AUST, O. Novým předsedou Syndikátu novinářů je Adam Černý, Stránky www.lidovky.cz, [online], (21-10-2009), [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: .

72

23

na mimořádném zasedání řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR 21. října 2009. Jak vyplývá z členského zpravodaje Klubu novinářů Pražského jara 1968 (KNPJ)73 Miroslav Jelínek si přál až jednou nebude s to pracovat v čele Syndikátu novinářů ČR, aby funkci syndika vykonával jeho kolega z Hospodářských novin Adam Černý. Lidové noviny na zpravodajském webu informovaly, že nejvyšší orgán syndikátu zvolil Černého jednomyslně, on sám se při hlasování zdržel. Žádného protikandidáta neměl. „Bude ve funkci do řádné valné hromady,“ řekla Lidovým novinám za syndikát Barbora Osvaldová.74 Podle informací ze sekretariátu Syndikátu novinářů ČR, kam jsem mnohokrát kvůli diplomové práci zašel, se řádná valná hromada, ze které vzejde nově jmenované vedení novinářské organizace uskuteční 11. června 2010.

73

AUTOR NEUVEDEN, Jak dál v našem klubu, Klub novinářů Pražského jara´68, členský zpravodaj Klubu novinářů Pražského jara 1968, číslo 1/2010, ročník XXI., s. 2. AUST, O. Novým předsedou Syndikátu novinářů je Adam Černý, Stránky www.lidovky.cz, [online], (21-10-2009), [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: .

74

24

3. Vybrané události v denním tisku a role Syndikátu novinářů ČR Každý z předsedů Syndikátu novinářů ČR se za funkčního období vyjadřoval k událostem, které ovlivňovaly práci novinářů nebo se dotýkaly syndikátu. Jejich stanoviska a mediální výstupy tvořily mediální obraz Syndikátu novinářů ČR na stránkách periodického tisku.

3.1. Vybrané události 1990–1998 (syndik Rudolf Zeman) Toto období provázely společenské a politické změny, které odstartovaly listopadové události roku 1989. Politické strany se začaly profilovat. Jak uvádí Jiří Suk výsledkem prudké názorové diferenciace na přelomu let 1990 a 1991 byl definitivní rozpad Občanského fóra (OF)75 v únoru 1991. Z OF vznikla Občanská demokratická strana Václava Klause a Občanské hnutí. Suk připomíná, že Občanská demokratická aliance, Liberálnědemokratická strana, Křesťanskodemokratická strana a Klub angažovaných nestraníků se osamostatnily již dříve.76 Po červnových volbách roku 1992 se stal předsedou české vlády Václav Klaus77. Na začátku roku 1993 došlo k rozpadu Československa. Klaus byl ve funkci premiéra až do roku 1998. Porevoluční události přinesly změny i v mediální oblasti. Skončila cenzuru. Jak uvádí Milan Šmíd bezprostředně po listopadu 1989 došlo k několika pokusům založit nové deníky, přesto však ještě několik měsíců roku 1990 zůstala základní struktura denního tisku v České republice nezměněná, s výjimkou dvou nových titulů.78 Šlo o obnovené Lidové noviny a Hospodářské noviny79. 75

Občanské fórum vzniklo 19. listopadu 1989. V parlamentních volbách v červnu 1990 drtivě zvítězilo v českých zemích (kolem padesáti procent hlasů) a na Slovensku se přesvědčivě prosadila Veřejnost proti násilí (kolem třiceti procent). 76

SUK, J. Politické hry s „nedokončenou revolucí“: Účtování s komunismem v čase Občanského fóra a po jeho rozpadu (1989–1992), Soudobé Dějiny, 02–03, 2009, s. 301.

77

Václav Klaus (*1941) – Místopředseda federální vlády a ministr financí (1989–1992), předseda vlády (1992–1998), předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1998–2002), předseda ODS (1991–2002), prezident České republiky (2003–2008).

ŠMÍD, M. Vliv vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, Stránky www.louc.cz, [online], [cit. 04. března 2010], Dostupné na www: < http://www.louc.cz/pril01/vlmed2004.doc>, s. 6. 78

79

Hospodářské noviny – Od května 1990 je začala vydávat akciová společnost Economia. Zakladatelem a akcionářem se staly státní organizace a instituce (například tisková agentura ČTK, Úřad vlády) včetně státních bank (například Československá obchodní banka – ČSOB). Hospodářské noviny nesly název zaniklého týdeníku pro ekonomické záležitosti, jehož vydavatelem byl až do května 1990 vydavatelský dům KSČ Rudé právo. Hospodářské noviny patří mezi první soukromé deníky vzniklé po roce 1989.

25

Kolektiv autorů novinářských dějin uvádí, že koncem roku 1989 a v prvních měsících roku 1990 došlo k rozbití dosavadního vydavatelského systému novin a časopisů, které vycházely od období normalizace. Řada listů se transformovala, řada zanikla a na jejich místo nastoupil proud nových tiskovin, soupeřících o přízeň abonentů.80 Z Mladé fronty byla vytvořena Mladá fronta DNES81. Vznikly týdeníky Ekonom (1990), Respekt82 (1990), Reflex (1990). V roce 1991 začaly vycházet Haló noviny. V roce 1992 se na trhu objevil nový deník Blesk. Následovaný v roce 1993 týdeníkem Strategie. Od roku 1994 je v distribuci časopis Týden. Z hlediska organizovanosti novinářů začíná fungovat Syndikát novinářů ČR. Za vedení Rudolfa Zemana se v letech 1990–1998 začíná angažovat při vytváření nového tiskového zákona, který by měl začít stanovovat práva a povinnosti svobodných žurnalistů v nově se tvořené demokratické společnosti. Právě proto se této důležité problematice v podobě tiskového zákona věnuji (část: Návrh tiskového zákona). Zrod tiskového zákona byl složitý kvůli přístupu politické reprezentace, která se učila žít v novém mediálním prostředí. Ochranu svobody slova, která patřila k zásadním aktivitám syndikátu v začátcích jeho obnovy, ukazuji na případech fotbalové Sparty, která zakázala novináři kvůli obsahu článku vstup na stadion (část: Fotbalová Sparta Praha nepustila novináře MF DNES na stadion) a na napadení fotoreportéra ČTK policií (část: Postup české policie vůči fotoreportéru ČTK). Tyto dvě události jsem si vybral, abych ukázal transformující Ze všech českých deníků dávají největší prostor informacím z české i světové ekonomiky. 79 ŠMÍD, M. Vliv vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, Stránky www.louc.cz, [online], [cit. 04. března 2010], Dostupné na www: < http://www.louc.cz/pril01/vlmed2004.doc>, VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA, Hospodářské noviny, Stránky www.economia.ihned.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://economia.ihned.cz/13/obsah-sekce/hospodarske-noviny/>. 80


Mladá fronta DNES – První číslo vyšlo 1. září 1990 s grafickou úpravou podobnou deníku Mladá fronta, který 31. srpnu 1990 přestal vycházet. Měli jej na svědomí redaktoři deníku Mladá fronta, kteří se chtěli vyhnout nejistotě ve věci svého budoucího vydavatele, využili dubnový zákon o akciových společnostech, založili akciovou společnost MaF a.s., která získala vydavatelská práva na deník s názvem Mladá fronta DNES. Mladá fronta DNES je největší seriózní celostátní deník v České republice.81 ŠMÍD, M. Vliv vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, Stránky www.louc.cz, [online], [cit. 04. března 2010], Dostupné na www: < http://www.louc.cz/pril01/vlmed2004.doc>, VYDAVATELSTVÍ MAFRA, Mladá fronta DNES, Stránky www.mafra.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www:< http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_produkty-a-sluzby_mlada-frontadnes.htm>. 82

Respekt – Od září 2007 má podobu klasického barevného magazínu s 68 stranami. Po dlouhých sedmnácti letech, vznikl tedy v roce 1990, vydavatelé opustili původní novinový formát. 82 VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA, O Respektu, Stránky www.ihned.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://respekt.ihned.cz/o-respektu/>.

26

se společnost, která si nemohla zvyknout na práci svobodných novinářů. Vybral jsem i téma, které se týká pořádání novinářských plesů. Za vedení syndikátu Rudolfem Zemanem se novináři snažili obnovit jejich prvorepublikovou tradici. Případ ukazuje na problematičnost pořádání plesů jak za Rudolfa Zemana, tak také za Ireny Válové (část: Ohlasy na ples novinářů na Žofíně).

3.1.1. Návrh tiskového zákona Tiskovým zákonem se zabýval syndikát především za vedení Rudolfa Zemana, i když v platnost vstoupil až za Ireny Válové. Šlo o složité jednání Syndikátu novinářů ČR, Unie Vydavatelů, představitelů vlády a zákonodárců. Libor Ševčík na názorové stránce Lidových novin připomíná první diskuse o novém tiskovém zákonu, které se objevily v souvislosti s koncem komunistického režimu. O tom, že by měl být přijat nový tiskový zákon, se začalo hovořit krátce po listopadu 1989.83 V Praktické encyklopedii se uvádí, že tiskový zákon č. 81/1966 Sb. o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, který pocházel z roku 1966 byl novelizován v březnu 1990.84 Ze záznamů z parlamentní knihovny vyplývá, že v souladu s programovým prohlášením vlády ČSFR byla provedena novelizace zákona č. 81/1966 Sb., avšak pouze ve dvojím směru: „Odstranily se nejdůležitější překážky, které tento zákon vytvářel ve vztahu k požadavku svobodného tisku a odstranily se cenzurní a sankční pravomoci bývalého Federálního úřadu pro tisk a informace.“85 Federální úřad byl podle záznamů novelou zrušen. Na kompletně nový tiskový zákon se dostalo až po rozpadu Československa, což potvrzuje korespondenční archiv syndikátu. Ministerstvo kultury v září 1993 podle materiálů Syndikátu novinářů ČR, které jsou v Národním archivu v Praze, zaslalo dopis, ve kterém informuje, že v souvislosti s přípravou nového zákona o periodickém tisku (tiskový zákon) se ministerstvo obrací se žádostí o jmenování zástupce za syndikát do pracovní skupiny. Jak se uvádí v dopise skupina se bude vyjadřovat ke stávajícímu zákonu č. 81/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 86/1990 Sb.86

83

ŠEVČÍK, L. Ani dokonalý, ani optimální, Lidové noviny 23. 10. 1995, rubrika Názory, s. 2.

84

OSVALDOVÁ, B. , HALADA, J. A KOLEKTIV. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha : Libri, 2002, s. 211–212. 85

SPOLEČNÁ ČESKO-SLOVENSKÁ DIGITÁLNÍ PARLAMENTNÍ KNIHOVNA, FS ČSFR 1992– 1992, Tisk 63, ČÁST OSMÁ, Společná, přechodná a zrušovací ustanovení, Důvodová zpráva § 49, Stránky www.psp.cz, [online], [cit. 13. května 2010], Dostupné na www: .

27

Syndikát se snažil situace s tiskovým zákonem řešit dříve, ale v té době nebyla politická vůle, což dokládá tvrzení člena správní rady Syndikátu novinářů ČR Miroslava Jelínka. V Mediažurnálu v červnu 1994 Jelínek zveřejnil stanovisko syndikátu a popsal cestu k novému tiskovému zákonu: „Po neúspěchu návrhu mediálního zákona, který bývalý federální parlament ani neprojednal, se teprve 27. listopadu 1993 konala na ministerstvu kultury první porada ve věci přípravy zásad tiskového zákona České republiky.“ Jak uvádí Jelínek od února 1994 se téměř pravidelně jednou za měsíc scházela komise vytvořená ze zástupců ministerstva kultury, parlamentního výboru pro sdělovací prostředky, ministerstva pro hospodářskou soutěž, Syndikátu novinářů ČR, Úřadu rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Unie vydavatelů denního tisku, Rady ČTK a Svazu českých nakladatelů, vydavatelů a knihkupců. Jelínek připomněl i rozpory, které zatím nebyly odstraněny a dávají možnost alternativním návrhům: „1, právo novináře na informace – zatímco v zastoupení syndikátu jsem trval na tom, aby toto právo bylo zakotveno v zákoně, dokonce s povinností informace poskytovat především z veřejného sektoru, tedy státních úřadů a orgánů místní samosprávy, někteří další se domnívají, že toto právo je zakotveno v Listině práv pro všechny občany a novináři tedy nemají mít jakási privilegia proti jiným občanům; 2, možnost vstupu zahraničního kapitálu do masmédií – většina byla pro to, aby tento vstup nebyl omezován, někteří byli pro stanovení hranice; 3, otázka redakčního tajemství – současný zákon určuje povinnost šéfredaktora uchovat v tajnosti zdroj informací, v návrhu zásad, který komise projednávala, je však místo této povinnosti zapsána jen možnost utajit zdroj informací a to ještě s podmínkou, že nejde o věc trestního práva.“ Jak dodal Miroslav Jelínek jednání pokračovala v druhé polovině května 1994, kdy byl komisi předložen konečný návrh zásad zákona, který bude po diskusi a příslušných úpravách dán do připomínkového řízení. Návrh zásad měl být podle Jelínka koncem června projednán parlamentem.87 Názor předsedy komise pro sdělovací prostředky Parlamentu ČR Jana Kasala uveřejnil Mediažurnál v březnu 1994: „Umím si představit situaci, že by ani u nás tiskový zákona nebyl. Ale u nás nebyla dlouho normální situace. V řadě států se vztahy vyvíjely přirozeně a dospěly k něčemu, co bych nazval jakési zvykové právo. U nás je 86

NA, Fond SYN, kart. 16, SN ČR, Korespondence došlá 1990–1992, Korespondence došlá 1992

87

JELÍNEK, M. Připravuje se opět tiskový zákon, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen 1994, číslo 6, ročník I. (V.), s. 11 a 12.

28

však zatím nejistota, jak se slovem nakládat, tak se asi bez zákona nějakou dobu neobejdeme. Dnes je zde svoboda slova, ale je tu i nejistota, jak s určitými věcmi nakládat.“ Kasal si myslel, že iniciativa by měla přijít od lidí, kteří se slovem profesně zabývají, a uvítal by celospolečenskou diskusi na toto téma.88 Představu předsedy komise pro sdělovací prostředky Jana Kasala, že by v právním systému země neexistoval tiskový zákon lze ve srovnání s vyspělým mediálním světem považovat za úsměvnou až zarážející, na což představitelé syndikátu nemohli přistoupit. V Lidových novinách na konci roku 1995 Libor Ševčík říká, že je stále v platnosti norma z roku 1966 hemžící se socialismy. Ševčík myslí, že nejvíce novináře zajímá svobodný přístup k informacím, který by měla novela tiskového zákona určitě upravovat.89 V Rudém právu v říjnu 1995 Pavel Dostál napsal, že získat informace to nejsou privilegia, to je věc veřejného zájmu a novinář jedná právě ve veřejném zájmu jako zprostředkovatel informací. „Novinář není privilegovaná osoba, hraje pouze v kontextu společnosti zvláštní roli, tak jako svou zvláštní roli hraje například zedník, lékař anebo farář. Je to prostě služba veřejnosti. A pokud chce tuto roli hrát dobře, odpovědně a objektivně, pak nutně potřebuje informace získat,“ myslel si Dostál.90 Ševčík v Lidových novinách upozorňuje, že i po verzi schválené vládou, která by měla zamířit do parlamentu, nadále zůstává pouze v obecné rovině zaručen přístup k informacím pouze ústavou. Neochota úředníků poskytovat informace o své činnosti je podle Ševčíka známá.

„Místo

toho,

aby se informační

toky zahušťovaly

a zkvalitňovaly, přijímají instituce existující z daní občanů nejrůznější vnitřní podzákonné směrnice znemožňující dobrat se rychle kvalifikovaných informací,“ tvrdil Ševčík.91 V korespondenci Syndikátu novinářů ČR v Národním archivu je dokument, který poslal syndik Rudolf Zeman na Ministerstvo kultury ČR 15. 8. 1997. V dopise informuje, že v pracovní skupině Ministerstva kultury ČR pro zpracování věcného záměru nového tiskového zákona bude Syndikát novinářů ČR zastupovat Miroslav Jelínek.92 To jen potvrzuje mnohaletý proces a složité diskuse syndikátu a zúčastněných 88

KASAL, J. Názory předsedy komise pro sdělovací prostředky Parlamentu, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 1994, číslo 3, ročník I. (V.), s. 16. 89

ŠEVČÍK, L. Ani dokonalý, ani optimální, Lidové noviny 23. 10. 1995, rubrika Názory, s. 2.

90

DOSTÁL, P. Chceme, aby státní orgány měly povinnost novináře informovat, Rudé právo 27. 10. 1995, titulní strana, s. 1. 91 92

ŠEVČÍK, L. Ani dokonalý, ani optimální, Lidové noviny 23. 10. 1995, rubrika Názory, s. 2. NA, Fond SYN, kart. 17, Korespondence odeslaná 1991–1993.

29

stran, když již v roce 1994 Miroslav Jelínek byl v pracovní skupině, která se zabývala tiskovým zákonem, aniž by tehdy ale zákon vznikl. Na začátku ledna 1998 Jan Müller v rozhovoru se syndikem Rudolfem Zemanem hovoří o přípravě nové mediální legislativy. Podle Rudolfa Zemana by měly být současně přijaty dvě zákonné úpravy. První se zabývá podmínkami práce vydavatelů a žurnalistů, to je tzv. tiskový zákon. Druhá se týká práva na informace. „Měli bychom tak mít moderní tiskový zákon spolu se zákonem o přístupu k informacím, který je běžný ve všech evropských zemích. Tiskový zákon například přesně vymezí právo novináře na ochranu zdroje informací. Jasně se řekne, za jakých podmínek žurnalista může zdroj chránit a kdy nikoliv,“ říkal Rudolf Zeman.93 Gabriel Sedlák v Lidových novinách v květnu 1998 polemizuje s návrhem nového zákona. „Opravami a dodatečnými sděleními budou noviny zahlceny v případě přijetí tiskového zákona v podobě, v jaké jeho věcný záměr schválila vláda.“ Sedlák uvádí, že přestože návrh vyvolal všeobecné zděšení v novinářské obci, syndik Rudolf Zeman reagoval, že záměr zákona byl v pracovní skupině ministerstva kultury, jehož práce se účastnil i Syndikát novinářů ČR, vypracován dobře. Víc ho komentovat nechtěl, protože prý v textu předlohy ještě mohlo dojít ke změnám v legislativní radě vlády.94 Bezmoc syndikátu během mnohaletého vyjednání prosadit do tiskového zákona vlastní připomínky, potvrzuje názor Miroslava Jelínka. V květnu 1999 člen správní rady Syndikátu novinářů ČR Jelínek v Hospodářských novinách píše: „Snaha konečně nahradit zákon č. 81/1966 Sb. později dvakrát novelizovaný, modernější legislativní normou, se snad blíží ke konci. Pokud bude schválen návrh tak, jak je připraven, bude to první tiskový zákon platný na území České republiky (včetně období, kdy patřilo do Rakouska-Uherska), v němž bude chybět pojem redaktor nebo novinář.“ Podle Jelínka se předkladatelé těmto pojmům cílevědomě vyhnuli zřejmě v obavě, aby na ně nepadl ani stín podezření, že chtějí omezit práva vydavatele. Jelínek upozorňuje, že v navrhovaném § 18 věnovaném ochraně zdrojů obešli předkladatelé pojem redaktor nebo novinář košatou formulací: „Fyzická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací uveřejněných v periodickém tisku...“ Jelínek kritizuje i další pasáž. Zatímco podle něj dosud platný tiskový zákon definoval

93

MÜLLER, J. Sdělovací prostředky jsou neustále vystaveny tlaku korupce, Lidové noviny 19. 1. 1998, s. 1.

94

SEDLÁK, G. Kabinet vyděsil novináře svou představou o tiskovém zákoně, Lidové noviny 7. 5. 1998, s. 2.

30

postavení redaktora – nový návrh považuje novináře včetně šéfredaktorů za pouhé zaměstnance vydavatele, a jejich právní postavení vůči němu je tedy dáno jen zákoníkem práce. „Konečně se v něm neřeší vůbec problematika limitů vlastnictví jednotlivých hromadných sdělovacích prostředků, resp. křížení těchto vlastnických vztahů, ačkoli jejich specifický charakter právní úpravu vyžaduje,“ stěžuje si Jelínek.95 Tiskový zákon byl nakonec schválen až na začátku roku 2000 za nové předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Ireny Válové. Jak uvádí Osvaldová a Halada až do března 2000 platil tiskový zákon č. 81/1966 Sb. o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích.96 I když je nutné dodat, že určité úpravy byly provedeny (zákon č. 84/1968 Sb., zákon č. 86/1990 Sb., zákon č. 160/1999 Sb.). Nová předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Irena Válová v červenci roku 2000 v Mediažurnálu kritizuje existenci nového tiskového zákona č.46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). „Tak jako s novým tiskovým zákonem přestali existovat novináři, editoři, šéfredaktoři. Novináři se zákonem změnili v zaměstnance, kteří se řídí jedinou normou: Zákoníkem práce. Dle tohoto jsou – povinni pracovat svědomitě a řádně, podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydavatelů v souladu s právními předpisy a dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci,“ napsala Válová. Taková situace podle Válové nastala v České republice vůbec poprvé v její historii. Podle ní na to Syndikát novinářů ČR upozorňoval celý rok, ale nenašel se žádný nezávislý sdělovací prostředek s odvahou korektně a férově toto říci občanům závislým na informacích. „Bohužel, v České republice na začátku léta roku 2000 boj za nezávislost novinářů teprve začíná,“ napsala Válová.97 Jak je z dlouhavého a mnohaletého legislativního procesu zřejmé, syndikátu se nepodařilo prosadit takový tiskový zákon, který by byl pro syndikát přijatelný. Převaha politiků a vliv vydavatelů na tvorbu zákona je zřejmý. Tiskový zákon č. 46/2000 Sb. platí až do současné doby.

95

JELÍNEK, M. O novinářích – bez novinářů, Hospodářské noviny 26. 5. 1999, s. 10.

96

OSVALDOVÁ, B. , HALADA, J. A KOLEKTIV. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri, 2002, s. 211–212. 97

VÁLOVÁ, I. Novináři v České republice: Totální ztráta nezávislosti!, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2000, s. 1.

31

3.1.2. Fotbalová Sparta Praha nepustila novináře MF DNES na stadion Vedení Sparty Praha nevpustilo na stadion, kde se na konci února 1996 konal fotbalový zápas 1. ligy, redaktora Mladé fronty DNES Jaromíra Nováka. Podle představitelů letenského klubu v čele s Petrem Machem byl důvodem článek, který obsahoval nepravdivé informace o Spartě. Redaktor MF DNES psal o chystaném prodeji klubu. To se nelíbilo nejen Spartě, ale i hlavnímu sponzorovi GM. V tehdejších Zemských novinách Pavel Dosadil napsal, že jádrem sporu byly informace o hledání kupce pro Spartu, které měl sdělit regionální ředitel společnosti GM, hlavního sponzora Sparty, Andrej Barčák. Zatímco redakce MF DNES a Jaromír Novák za věrohodností informací stáli, Barčák je označil za snůšku nesmyslů, výmyslů, polopravd, vykonstruovaných prohlášení a zavádějících zpráv.98 Ze strany letenského klubu nešlo o jednorázový zákaz vstupu pro Jaromíra Nováka, ale o doživotní zákaz přístupu na stadion. Syndikát novinářů ČR, respektive Výbor Klubu sportovních novinářů99 do případu vstoupil téměř okamžitě, když vydal tiskové prohlášení, které zaslal ČTK. Jak uvádí MF DNES syndikát si na počínání fotbalové Sparty stěžoval u Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS). Zástupci sportovních novinářů požadovali po výkonném výboru Českomoravského fotbalového svazu, aby k celé záležitosti zaujal stanovisko a jednoznačně definoval podmínky pro práci novinářů na fotbalových stadionech.100 Oficiální stanovisko syndikátu otiskl Mediažurnál v březnu: „AC Sparta – fotbal je soukromá akciová společnost a z tohoto hlediska se patrně její vedení domnívá, že také stadion a klubovny této společnosti jsou prostory soukromé, do nichž může být občan vpuštěn jen se souhlasem vlastníka. To je nakonec v pořádku a nelze to mít majiteli za zlé.“ Dále se v prohlášení píše, že nicméně v případě novináře, redaktora MF DNES, který do těchto prostor vstupuje s úmyslem získávat informace, platí v této souvislosti podle názoru Syndikátu novinářů ČR § 12 současného platného tiskového zákona. Syndikát z něj cituje: „Šéfredaktor a ostatní redaktoři požívají při výkonu své činnosti ochrany podle platných předpisů proti všem formám nátlaku směřujícího

98

DOSADIL, P. Spartě již zřejmě nejde ani o zdání serióznosti, Zemské noviny 27. 2. 1996, rubrika Do toho, s. 15.

99

Klub sportovních novinářů: podle informací ze sekretariátu Syndikátu novinářů ČR již není součástí žurnalistické organizace.

100

ČTK, Krok proti novináři považuje syndikát za porušení zákona, Mladá fronta DNES 27. 2. 1996, s. 24.

32

k maření jejich činnosti.“101 Podle názoru syndikátu je zákaz vstupu pro redaktora MF DNES zcela nepochybným nátlakem, směřující k maření jeho novinářské činnosti a tedy porušení zákona. V Mediažurnálu bylo zmíněno, že také členové parlamentní komise pro sdělovací prostředky se vyslovili podobně a doporučili v takových případech pranýřování v médiích.102 Fotbalový svaz podle Zemských novin v první reakci reagoval zdrženlivě. Tehdejší sekretář ligové komise Ivo Lubas vysvětlil, že není složité na to Spartu upozornit, ale že celý případ je natolik složitý, že by se mu musela věnovat řada odborníků. Zemským novinám Lubas řekl, že se problém totiž týká nejen vlastnických vztahů, ale i práva na informace, Listiny základních práv a svobod a v neposlední řadě i soutěžního řádu I. ligy.103 Jak se uvádí v březnovém Mediažurnálu o stanovisku syndikátu referovala většina deníků a elektronických médií.104 Na tehdejší případ s odkazem na Syndikát novinářů ČR upozorňovaly Zemské noviny105, Svobodné slovo106, Mladá fronta DNES a Česká tisková kancelář, která stanovisko představitelů novinářské organizace zprostředkovala ostatním médiím. V Zemských novinách zaznělo, že syndikát považoval postup Sparty jednoznačně za neslučitelný s principy demokratické společnosti.107

101

STANOVISKO SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, Zákaz vstupu redaktora MFD na stadion Sparty, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 1996, číslo 3, ročník III. (VII.), s. 5.

102


103

HRT, AG (ZKRATKY AUTORŮ), Svaz zvažuje reakci na zákaz Sparty, Zemské noviny 27. 2. 1996, s. 19.

104


105

Zemské noviny (dříve Zemědělské noviny) – Porevoluční převzetí tiskovin nedopadla vždy dobře. Redakce Zemských novin a deníku Slovo jejich majitel sloučil, aby později oba deníky zanikly koncem září 2001. Spolupráci obou deníků dokládají i shodné články o Syndikátu novinářů ČR. 105SKLÁŘ, M. Příběh likvidace Zemědělských novin, Literární noviny 31. 7. 2006, s. 3., ŠÍP, E. Mít tak jen české noviny, Stránky www.blisty.cz, [online], (21-06-2002), [cit. 17. března 2010], Dostupné na www: < http://www.blisty.cz/art/10863.html> 106

Slovo (dříve Svobodné slovo) – Ústřední deník Československé strany socialistické. Svobodné slovo je deník, který navazuje na České slovo. Pod názvem Svobodné slovo vycházely noviny od roku 1945 do roku 1996. Od roku 1997 změnily název na Slovo. Redakce Slova a Zemských novin se sloučily, což dokládají i shodné články v obou novinách. Oba deníky skončily koncem září 2001. 106 FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UK, Digitální knihovna, Stránky www.fsv.cuni.cz, [online], [cit. 20. března 2010], Dostupné na www:< http://katalog.fsv.cuni.cz/DigitalniKnihovna/>., ŠÍP, E. Mít tak jen české noviny, Stránky www.blisty.cz, [online], (21-06-2002), [cit. 17. března 2010], Dostupné na www: < http://www.blisty.cz/art/10863.html> 107

HRT, AG (ZKRATKY AUTORŮ), Svaz zvažuje reakci na zákaz Sparty, Zemské noviny 27. 2. 1996, s. 19.

33

Podle MF DNES, která citovala ze zprávy ČTK, Syndikát novinářů ČR, respektive Klub sportovních novinářů konstatoval, že Sparta nemá právo bránit novináři v práci. Představitelé žurnalistické organizace navrhovali, že pokud klub má s prací novináře a informacemi problém, aby se obrátil na soud. „Osobní či pracovní spory s ním by měl klub řešit právní cestou, a nikoli formou striktního zákazu,“ prohlásili zástupci syndikátu.108 Předseda fotbalového svazu František Chvalovský a generální sekretář svazu Jan Obst s reakcí pražské Sparty nesouhlasili. „Bohužel, stále se ještě setkáváme s tím, že kdekdo, v tomto případě vedení Sparty, si dovolí překročit hranice etických a společenských norem,“ řekl Mladé frontě DNES doslova předseda ČMFS František Chvalovský.109 Kromě Chvalovského a Obsta se postoj pražské Sparty vůči novináři Novákovi nelíbil ani představitelům většiny klubů 1. fotbalové ligy, kteří prohlašovali, že to škodí celému fotbalu. Ligová komise ČMFS nakonec rozhodla, že Sparta nesmí omezovat přístup žádnému novináři na svůj stadion na Letné. Reagovala tím podle tehdejší Mladé fronty DNES především na stížnost šéfredaktora MF DNES Petra Šabaty. S rozhodujícím verdiktem komise ČMFS, ale v MF DNES nepadlo ani slovo o aktivitách Syndikátu novinářů ČR. Sparta Praha se nakonec podřídila tlaku ligové komise a oznámila, že nebude bránit redaktorovi MF DNES Jaromíru Novákovi ve vstupu na stadion při soutěžních zápasech. Vedení Sparty tedy zrušilo původní verdikt, kterým Novákovi zakazovalo do konce života přístup na Letnou. Jak uvedla MF DNES představitelé klubu se pravděpodobně zalekli případné sankce, která by jim mohla hrozit od disciplinární komise.110 Informace z článku Jaromíra Nováka, které hovořily o uvažovaném prodeji Sparty vlastněné Petrem Machem se za zhruba tři měsíce potvrdily. Majitelem Sparty se staly Východoslovenské železárny Košice (VSŽ). Podle tehdejšího deníku Právo111 108

ČTK, Krok proti novináři považuje syndikát za porušení zákona, Mladá fronta DNES 27. 2. 1996, s. 24.

109

SPO (ZKRATKA AUTORA), Sparta si pod sebou kope jámu, řekl Chvalovský, Mladá fronta DNES 27. 2. 1996, s. 24.

110

SPO, RG (ZKRATKY AUTORŮ), Podle Ligové komise Sparta nesmí bránit novináři ve vstupu na stadion, Mladá fronta DNES, 6. 3. 1996, s. 24.

111

Právo – Původní Rudé právo začalo vycházet v roce 1920. Po roce 1989 se list postupně měnil a v září 1995 vydavatelství Borgis uskutečnilo závěrečný transformační krok a přejmenovalo deník na Právo. Český deník se zaměřením na zpravodajství z domova a zahraničí, z oblasti ekonomiky, zdravotnictví, školství či sportu. 111 FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UK, Digitální knihovna, Stránky www.fsv.cuni.cz,

34

dohodu o prodeji AC Sparta Praha fotbal, a. s., do Košic potvrdil dosavadní prezident Petr Mach. Ten doposud vlastnil 93 % akcií klubu.112 Lze tedy konstatovat, že i díky Syndikátu novinářů ČR mohl Jaromír Novák znovu na stadion Sparty. I když je nutné připomenout, že v MF DNES nepadlo ani slovo o aktivitách Syndikátu novinářů ČR. Podle údajů syndikátu byl Jaromír Novák členem organizace do roku 2000, zákaz vstupu na stadion se odehrál v únoru 1996.

3.1.3. Postup české policie vůči fotoreportérovi ČTK Při demonstraci, která byla svolána 3. května 1997 k 1. výročí zákroku policie v rockovém klubu PROPAST, byl napaden fotoreportér ČTK Tomáš Železný. K incidentu došlo v Praze na Letné před budovou Ministerstva vnitra ČR. V archivních materiálech Syndikátu novinářů ČR113 je oficiální prohlášení fotoreportéra ČTK Tomáše Železného člena syndikátu z 6. května 1997. „Těsně před mým odchodem z akce jsem zahlédl letící láhev, jež rozbila skleněnou výplň dveří ministerstva vnitra. S policisty, kteří vyběhli z budovy a stíhali domnělého pachatele, jsem se proplétal davem a v ruce jsem držel služební průkaz ČTK. Po několika minutách jsem byl odstrčen policistou a poté, co jsem se ohradil, mě uvedený policista udeřil obuškem do hlavy. Pak mě asi čtyři policisté strhli z vozovky k chodníku a povalili mě. Celou dobu jsem se snažil prokázat novinářským průkazem, což nebylo dost dobře možné, protože mě policisté drželi za ruce a bili obušky do hrudníku a břicha,“ napsal Železný. Podle jeho vyjádření ho ještě policisté zadrželi a odvedli do budovy ministerstva, kde musel ležet na zemi s rukama za zády. Syndik Rudolf Zeman reagoval okamžitě a 6. května 1997, tedy ve stejný den, kdy dostal od Železného stanovisko, zaslal podle archivní korespondence prohlášení Syndikátu novinářů ČR ministerstvu vnitra, policejnímu prezidentovi a zpravodajské agentuře ČTK. „Syndikát novinářů ČR s velkým znepokojením konstatuje, že se stále častěji množí případy, kdy orgány státní správy nerespektují platné novinářské průkazy a svévolně tak omezují svobodu naší profese a přístup k informacím. V případě fotoreportéra České tiskové kanceláře Tomáše Železného došlo k arogantnímu postupu [online], [cit. 20. března 2010], Dostupné na www:< http://katalog.fsv.cuni.cz/DigitalniKnihovna/>., VYDAVATELSTVÍ BORGIS, Deník Právo, Stránky www.pravo.novinky.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www:< http://pravo.novinky.cz/predplatne-menu.php?pr=denik#4>. 112

FELT, K. Košice daly za fotbalovou Spartu skoro miliardu, Právo 18. 5. 1996, titulní strana, s. 1.

113

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Causy IV.“ 1–20, 18. Zásah Policie v Rock klub Propas – napadení fotoreportéra ČTK J. Železného (1997), [cit. 29. března 2010].

35

české policie, který nelze ničím ospravedlnit. Vyzýváme všechny kolegy novináře, aby nejen v tomto případě prokázali výraznou profesní solidaritu. Zároveň žádáme o rychlé prošetření tohoto případu a odvolání těch odpovědných úředníků, kteří celý případ zavinili,“ napsal v prohlášení Zeman.114 Deník Slovo 7. května 1997 zprostředkoval vyjádření syndika Zemana a doplnil, že podrobný rozbor policejního zásahu žádá také generální ředitel ČTK Tomáš Stibral a Český helsinský výbor (ČHV). Jak pro deník řekla mluvčí policie ČR Ivana Moosová policie zasáhla při nepovolené demonstraci až ve chvíli, kdy jeden z demonstrantů rozbil vstupní dveře ministerstva vnitra lahví od piva. Moosová uvedla, že účastníci byli opakovaně vyzváni k rozchodu, uposlechlo však minimum osob. Při zákroku, který podle ní proběhl v souladu s platnými zákony, byli zraněni dva účastníci a také osm policistů. Deník Slovo zveřejnil stanovisko demonstrantů, kteří naopak tvrdili, že policisté k rozchodu vůbec nevyzvali a postupovali neúměrně tvrdě.115 Lidové noviny 7. května 1997 konstatovaly, že z prohlášení Rudolfa Zemana ze syndikátu vyplývá, že novinářská organizace požaduje rychlé prošetření postupu české policie, která při zásahu proti demonstraci před budovou ministerstva vnitra fyzicky napadla a posléze zadržela fotoreportéra ČTK. Deník také uvedl, že syndikát požaduje odvolání úředníků odpovědných za tento případ.116 V archivu syndikátu je k dispozici reakce policejního prezidenta Oldřicha Tomáška ze 7. května 1997: „Demonstrace byla zakázána Obvodním úřadem pro Prahu 1, neboť svolavatel nesplnil podmínky pro pořádání shromáždění a následného pochodu k Ministerstvu vnitra ČR. Účastníky demonstrace byli i někteří novináři či studenti žurnalistiky. V tu chvíli jim vlastnictví novinářského průkazu zcela jistě nezajišťovalo imunitu vůči případnému policejnímu zákroku v případě narušení veřejného pořádku. Policie zakročila až v okamžiku, kdy začal být ničen majetek a narušován veřejný pořádek lidmi požívajícími alkoholické nápoje.“ Tomášek kritizoval neoznačení novinářů reflexními vestami: „Syndikát novinářů ČR jednal v roce 1993 s Policejním prezídiem ČR a dohodl s ním, jak budou označeni novináři účastnící se policejních akcí z titulu své profese. Naprosto v rozporu s tím fotoreportér ČTK Tomáš Železný nebyl řádně označen jako novinář plnící své poslání, 114


115

EVA (ZKRATKA AUTORA), Zbití demonstranti podávají trestní oznámení na policisty, Slovo 7. 5. 1997, s. 3.

116

ČTK, Syndikát novinářů žádá prošetření, Lidové noviny, 7. 5. 1997, s. 3.

36

navíc nerespektoval pokyny policistů a dokonce bránil policistům v plnění jejích úkolů.“ Podle Tomáška proto došlo ke střetu. Policejní prezident připomněl, že při zákroku byl poraněn policista, který je v pracovní neschopnosti.117 9. května 1997 se případu věnoval Blesk118, který tlumočil stanovisko syndikátu: „Znepokojení z nerespektování novinářských průkazů orgány státní správy a omezování svobody tisku a přístupu k informacím vyjadřuje Syndikát novinářů ČR ve svém prohlášení adresovaném policejnímu prezidentovi a ministerstvu vnitra.“ Blesk také napsal, že postup české policie vůči fotoreportérovi ČTK Tomáši Železnému na demonstraci před ministerstvem vnitra označuje syndik Rudolf Zeman za arogantní a neospravedlnitelný. Jak uvedl Blesk fotoreportér ČTK se při demonstraci dostal do konfliktu s policistou a byl bit tonfou přesto, že se prokazoval novinářským průkazem. Blesk přinesl i stanovisko policejního prezidenta. Tomášek se podle deníku velmi pečlivě seznámil s videozáznamy pořízenými jak policií, tak studentem Filipem Černým. „Jsem nucen konstatovat, že Policie ČR neporušila zákon,“ napsal Tomášek ve svém prohlášení. Jak uvedl Tomášek videozáznamy dostatečně prokazují, že vůči demonstrujícím nebylo použito žádného brutálního policejního násilí. Je z nich podle něj i patrné, že fotoreportér ČTK nebyl označen jako novinář a navíc aktivně bránil policistům při plnění služebních úkolů.119 Výtka k neoznačení reportéra ČTK Tomáše Železného reflexní vestou, kterou vznesl policejní prezident Oldřich Tomášek, je opodstatněná. Dohoda o zásadách účasti novinářů při některých bezpečnostních akcích byla podle dokumentu syndikátu, který je v Národním archivu v Praze120, skutečně mezi Syndikátem novinářů ČR (SN ČR) a Policejním prezidiem ČR (PP ČR) sepsána 21. června 1993. Uvádím podstatné části dohody: „Čl. 1 Česká policie se zavazuje, že při zásahu policejních jednotek zajišťujících veřejný pořádek, bezpečnost občanů a ochranu majetku, zejména při masových akcích, živelných pohromách a jiných katastrofách, 117


118

Blesk – Deník byl založen v roce 1992. Od roku 2002 je nejprodávanějším a nejčtenějším celostátním deníkem v České republice. Společnost Ringier, která ho vydává, deník charakterizuje jako barevný deník nové doby nevyhýbající se žádným tématům a přinášející přehledné aktuální zpravodajství, zajímavosti a senzace z domova i ze světa doplněné rozsáhlým obrazovým materiálem. 118 VYDAVATELSTVÍ RINGIER, Deník Blesk, Stránky www.ringier.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.ringier.cz/clanek/30/blesk >. 119

SOBOTKOVÁ, A., Svoboda tisku je ohrožena, Blesk 9. 5. 1997, s. 3.

120

NA, Fond SYN, kart. 14, desky 068, SN ČR – Policie ČR, Dohoda o výkonu novinářského povolání při policejních akcích, Agenda právního oddělení syndikátu 90. léta, 1993, 21. 6.

37

umožní v co nejširší míře novinářům výkon jejich povolání; Čl. 2 1, Novinářům viditelně označeným nápisem Tisk nebo Press nebude policie bránit v jejich činnosti (nápis Tisk nebo Press na prsou a na zádech, výška písmen nejméně 15 cm, v barevně výrazném kontrastu s oblečením); 2, Pokyny, kterými policie může usměrnit pohyb novinářů, nelze považovat za maření výkonu činnosti novinářů; 3, Při plnění podmínek uvedených v odst. 1 a 2 je nepřípustné použít proti novinářům donucovací prostředky, odebírat jakékoliv věci či materiál sloužící k výkonu jejich povolání; Čl. 3 1, Novinář si ve své činnosti při policejních akcích i běžném výkonu služby policisty počíná tak, aby svým jednáním neohrozil bezpečnost zúčastněných osob nebo nezmařil plnění služebních povinností policie; 2, Pokud novinář maří služební zákrok policie, nebude se na něho při zákroku hledět jako na novináře vykonávajícího své povolání, byť by byl označen podle článku 2 této dohody; Čl. 4 Syndikát novinářů ČR se zavazuje, že s textem dohody seznámí všechny své členy, a rozešle jej do všech redakcí deníků, týdeníků a příslušných redakcí veřejnoprávních i privátních rozhlasů a televizí.“121 Lze konstatovat, že Syndikát novinářů ČR se dostal do rozporuplné situace. Na napadení reportéra ČTK reagoval rychlým prohlášením, ale zastával se novináře, který nebyl označen podle dohody mezi syndikátem a Policejním prezidiem ČR (PP ČR). Policisté reportéra Tomáše Železného napadli, ale on se neřídil dohodou, nebyl označen reflexní vestou. Policie měla jasný argument, jak omluvit případný útok. Podle údajů Syndikátu novinářů ČR Tomáš Železný122 ukončil členství v organizaci v roce 2002.

3.1.4. Ohlasy na ples novinářů na Žofíně Prvorepublikovou tradici v pořádání žurnalistických plesů obnovil Syndikát novinářů ČR za syndika Rudolfa Zemana v polovině roku 1996. Z archivních materiálů syndikátu123, které se věnují novinářským plesům vyplývá, že Syndikát novinářů ČR, zastoupený syndikem Rudolfem Zemanem a Marienbad Festival, s. r. o. (MF) zastoupená jednatelem JUDr. Zdeňkem Tayerlem sepsaly smlouvu o vzájemné

121

NA, Fond SYN, kart. 14, desky 068, SN ČR – Policie ČR, Dohoda o výkonu novinářského povolání při policejních akcích, Agenda právního oddělení syndikátu 90. léta, 1993, 21. 6. 122

Tomáš Železný se živí v současné době (květen 2010) focením pro magazín Pátek Lidových novin a Lidové noviny.

123

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Causy IV.“ 1–20, 5. Ples novinářů (smlouva, rozpočet, vyúčtování, korespondence), [cit. 29. března 2010].

38

spolupráci při pořádání plesu novinářů. Lze konstatovat, že na smlouvě, kde jsou podpisy obou mužů, chybí datum sepsání. V VIII. bodu smlouvy se píše, že se uzavírá na dobu 3 let. Obě strany mohou smlouvu vypovědět vždy pouze do jednoho měsíce po uskutečnění předcházejícího plesu.124 V bodě číslo VI. obě smluvní strany řeší cenu vstupenek. Lze se dočíst, že zájemcům o vstupenky z řad členů syndikátu a ostatním novinářům budou poskytnuty cenově zvýhodněné lístky. Jejich cena může činit nejvýše 50 % z ceny vstupenek a místenek. S pozdějšího návrhu Marienbad Festival (MF) na první ples novinářů vyplývá, že vstupné bez místa by mělo činit 400 Kč, občerstvení a nápoje se platí zvlášť, zvýhodněné ceny pro členy Syndikátu novinářů ČR, místa u stolu od 250 Kč.125 V části VII. stojí, že smluvní strany se dohodly, že veškeré příjmy související s pořádáním plesu budou poukázány na účet MF. Marienbad Festival se současně zavazuje, že veškeré případné ztráty související s pořádáním plesu novinářů ponese samostatně a ze svého. Podle informací z Hospodářských novin z 31. května 1996 syndikát lákal na první novinářský ples nejen na představitele vydavatelských domů a šéfredaktory, ale i na atraktivní program se dvěma velkými tanečními orchestry, americkou sopranistkou Jean Glennon a zpěvačkou Ilonou Csákovou. Hned při prvním ročníku akci navštívila i světoznámá filmová hvězda Roger Moore.126 Jak ale vyplývá z archivních materiálů syndikátu nešlo v roce 1996 o úplně první ples. První ples novinářů syndikát uspořádal v roce 1991 v době tehdejšího Československa, což potvrzuje vstupenka, na které stojí, že novinářský ples se uskuteční 1. března 1991 ve 20 hodin v Praze na Žofíně. Na stejnou akci zvalo organizační oddělení Syndikátu novinářů ČR podle archivní pozvánky redakce médií a zájmové kluby syndikátu. Podle programu se ples konal na Žofíně na více místech, ve velkém i malém sálu, v restauraci a vinárně.127 Květnový Mediažurnál se věnoval akci v roce 1996. Podle inzerce se 1. Ples novinářů konal 8. června v historických prostorách Žofína. Na akci je očekáváno více 124


125


126

AUTOR NEUVEDEN, Ples novinářů bude již příští sobotu, Hospodářské noviny 31. 5. 1996, s. 4.

127

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Ples novinářů léta 1991–2001“, Ples novinářů 1. 3. 1991, [cit. 6. května 2010].

39

než 2 000 domácích a zahraničních hostů. V programu vystoupí: sólisté, dva velké taneční orchestry, téměř 100 umělců domácích i zahraničních. Nebude chybět velkolepá dekorace květin a palem.128 O samotném plesu se psalo v Mediažurnálu takto: „Nechyběl ani agent 007 alias Roger Moore. Ke slyšení byl hezký soprán Jeany Glennonové, plesový orchestr Bohemia s A. Dvořákem i Glenem Millerem a také big band Aleše Brisceina. Zdá se, že tradice pražského plesání novinářů byla založena dobře.“129 Druhý ples v pořadí byl stejně okázalý jako ten první, což dokládají následující řádky. V MF DNES se čtenáři dočetli, že organizátoři lákají na hollywoodskou hvězdu Julii Ormondovou. K poslechu i tanci zahrají dva velké orchestry, slavnostní večer zahájí sólistka Národního divadla Jiřina Marková.130 Hospodářské noviny připomněly, že v půlnoci vystoupí americká rocková skupina The King Bee. Žofín bude k této mimořádné příležitosti slavnostně vyzdoben.131 Podle deníku Slovo v roce 1997 cena vstupenky dosahovala 400 Kč.132 Na stránkách Mediažurnálu z června 1997 popsal ples Karel Halberštát: „Méně okázale než před rokem, zato opět v důstojném prostředí pražského Žofína. Chyběli zahraniční hosté zvučných jmen a tím i četné televizní štáby a také květinová výzdoba měla daleko k ohlášené velkoleposti. Letošní ples novinářů měl tedy spíše komornější ladění.133 Jak uvedl deník Slovo nebyly první dva ročníky novinářských bálů příliš šťastné. Podle něj trpěly všemi dětskými neduhy, počínaje skřípající organizací a nedostatkem nápadů konče.134 Negativní zkušenosti se společností Marienbad Festival měli i samotní zástupci syndikátu, protože na třetím plesu spolupracovali nejen s jinou firmou, ale ještě vydali negativní tiskovou zprávu, která je v archivu syndikátu. „Syndikát novinářů ČR upozorňuje, že se distancuje od jakýchkoliv aktivit agentury Marienbad festival, která zajišťovala produkci 1. a 2. Plesu novinářů, Syndikát 128

INZERCE, 1. ples novinářů, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, květen 1996, číslo 5, ročník III. (VII.), s. 25. 129

R (ZKRATKA AUTORA), Žofínské plesání novinářů, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen 1996, číslo 6, ročník III. (VII.), s. 26.

130

JAK (ZKRATKA AUTORA), Na Žofíně budou tančit novináři, Mladá fronta DNES 15. 5. 1997, s. 2.

131

AUTOR NEUVEDEN, Opět hvězdy na Plesu novinářů, Hospodářské noviny 15. 5. 1997, s. 4.

132

AUTOR NEUVEDEN, Ve zkratce, Slovo 16. 5. 1997, s. 2.

133

HALBERŠTÁT, K. Ples novinářů podruhé, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen 1997, číslo 6, ročník IV. (VIII.), s. 11. 134

IBŘ (ZKRATKA AUTORA), Třetí ples novinářů, Slovo 22. 5. 1998, s. 11.

40

novinářů ČR s ní ukončil po špatných zkušenostech dohodu a s jakýmikoliv akcemi této agentury nemá nic společného,“ stálo doslova v návrhu tiskové zprávy.135 Podle výpisu obchodního rejstříku, který má syndikát k dispozici, nemá ani agentura Marienbad oprávnění k podobné činnosti. Syndikát novinářů se také v této souvislosti důrazně ohradil proti zneužívání svého jména. Ze smlouvy na 3. Ples novinářů mezi syndikátem zastoupeným Rudolfem Zemanem a Ivanem Bednářem z Pražské umělecké společnosti vyplývá: „I. a) Účastníci smlouvy se sdružují za účelem společného pořádání plesu novinářů. Cílem sdružení je dosažení co nejvyšší kvality za předpokladu hospodářského zisku; I.q) Zisku z uspořádání plesu bude použito na vydávání časopisu Syndikátu novinářů ČR Mediažurnál.“ Pražská umělecká společnost navrhovala syndikátu při pořádání třetího ročníku několik změn. Podle návrhu se měl název 3. Ples novinářů v roce 1998 změnit na Media and Print Party. Zdůvodnění pořádající společnosti bylo takové, že první dva ročníky pod oficiálním názvem Ples novinářů nebyly zdařilé. Díky této změně se podle organizátorů otevře i prostor pro spolupráci s Unií vydavatelů, která by se měla na přípravách také podílet jako mediální partner. Z návrhu tiskové zprávy, která se týká 3. Plesu novinářů, se lze dozvědět, že se akce vyznačovala i některými dalšími novinkami. Šlo například o kalkulaci cen vstupenek. „Jednotná cena vstupenky je 3 000 Kč, členové Syndikátu novinářů ČR mají 50 % slevu. V ceně vstupenky je zahrnuta veškerá konzumace v průběhu bálu, tzn. teplý i studený bufet, alkoholické i nealkoholické nápoje, víno, pivo,“ bylo obsaženo v návrhu136 Novinářský ples se pomalu, ale jistě stává tradicí.137 Takto pozitivně psal redaktor časopisu Reflex138 v polovině roku 1997 o počínající tradici žurnalistických

135


136


137

AUTOR NEUVEDEN, Novinářský ples, Reflex 29. 5. 1997, s. 14.

138

Reflex – V roce 1990 jej založila skupina českých novinářů. Od roku 1993 jej vydává Ringier ČR. Reflex přibližuje čtenářům aktuální témata, zajímavé osobnosti a zprostředkovává nový úhel pohledu na svět a životní styl. 138 ŠMÍD, M. Vliv vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, Stránky www.louc.cz, [online], [cit. 04. března 2010], Dostupné 138 VYDAVATELSTVÍ RINGIER, Reflex, na www: < http://www.louc.cz/pril01/vlmed2004.doc> Stránky www.ringier.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: .

41

plesů. To ale autor netušil, že třetí chystaný ples bude zároveň z mnoha důvodů poslední podobnou akcí. Obnovit stavovskou prestiž novinářů u politiků je dlouholetá činnost, o čemž svědčí i následná kritická slova autora článku. V tehdejším deníku Slovo byl srovnáván třetí ples novinářů s prvorepublikovou akcí. Podle redaktora ani zdaleka nedosahoval takové prestiže jako u tehdejších politiků. Ples se v roce 1931 konal pod čestnou záštitou ministerského předsedy Františka Udržala a primátora hl. města Prahy Karla Baxy. V čestném předsednictvu bylo pak sedm ministrů, včetně ministra zahraničních věcí Eduarda Beneše. Obsah článku v deníku Slovo naznačuje, že o tom se plesu novodobého syndikátu mohlo jen zdát.139 Podle finančních záznamů, které jsou v archivu syndikátu, třetí novinářský ples skončil se ztrátou 81 550 Kč140. Čtvrtý ples novinářů měla uspořádat znovu Pražská umělecká společnost. Akce se měla konat na Žofíně 28. 5. 1999. Jak vyplývá z dopisu ředitele umělecké společnosti Ivana Bednáře nové předsedkyni syndikátu Ireně Válové, navrhl jí 1. dubna 1999 ples zrušit. „Pražská umělecká společnost pečlivě zvážila současnou mezinárodní i vnitropolitickou situaci a dospěla k názoru, že vzhledem k vysokým morálním závazkům novinářské profese by nebylo dobré, kdyby se podobná akce konala v době zuřícího válečného konfliktu v Jugoslávii, v době, kdy jsou v Kosovu vražděni učitelé před zraky svých žáků, znásilňovány ženy, zabíjeny malé děti a vypalovány celé vesnice. Domníváme se, že by bylo výsměchem novinářské etice, abychom se veselili a radovali, zatímco kousek od nás umírají nevinní lidé a naše republika se připravuje na masový exodus vyhnanců,“ napsal v dopise Ivan Bednář.141 Jak vyplývá z archivních materiálů 6. dubna 1999 zaslala Irena Válová členům plesového výboru rozhodnutí, ve kterém jim oznamuje, že po zhodnocení závažné mezinárodní situace se rozhodla ve spolupráci s Pražskou uměleckou společností, že čtvrtý ples novinářů se neuskuteční. „Doufám, že moje rozhodnutí pochopíte a podpoříte při eventuální obhajobě před správní radou Syndikátu novinářů ČR, pokud by se nalezl někdo, kdo by se je snažil zpochybnit. Pro vaši informaci uvádím, že toto rozhodnutí je také následkem faktu, že vzhledem k válce v bývalé Jugoslávii se většina

139

IBŘ (ZKRATKA AUTORA), Třetí ples novinářů, Slovo 22. 5. 1998, s. 11.

140


141

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Ples novinářů léta 1991–2001“, Ples novinářů Pražská umělecká společnost, [cit. 6. května 2010].

42

sponzorů od konání plesu distancovala,“ napsala syndička Irena Válová. 142 Podle dopisu z archivu syndikátu ředitel Pražské umělecké společnosti Ivan Bednář oznámil 18. června 1999 syndičce Ireně Válové, že Pražská umělecká společnost se stala od letošního roku výhradním partnerem Hradní stráže pro pořádání kulturních a společenských akcí Hradní stráže na Pražském hradě. „Vzhledem k tomu, že jde o celoroční náročný program, jsem s politováním nucen vypovědět Syndikátu novinářů ČR příkazní smlouvu o zajištění plesů novinářů v roce 2000 a 2001,“ napsal v dopise Bednář.143 Lze říci, že vedení Syndikátu novinářů ČR pod vedením Rudolfa Zemana mělo více hlídat finance a pořádat méně okázalé akce. Mediální obraz plesů v denním tisku prestiži syndikátu nepřidal. Syndikát pod vedením Ireny Válová již nenavázal na třetí ples ani v roce 2000. Od té doby se ples novinářů, který by pořádal Syndikát novinářů ČR, již nekonal.

3.2. Vybrané události 1998–2001 (syndik Irena Válová) V červnu 1998 se sešla v Praze 4. valná hromada Syndikátu novinářů ČR (SN ČR), která poprvé v historii neschválila ani zprávu o činnosti, ani zprávu kontrolní skupiny. Důvodem byly pochybnosti ve finančních záležitostech SN ČR. Syndikát novinářů si po osmi letech, kdy jej vedl Rudolf Zeman, vybral do vedení 29. června 1998 Irenu Válovou. Na novinovém trhu se v říjnu 1999 objevily Nedělní noviny144, které na něm ale zůstaly jen rok. V roce 2000 začal vycházet časopis Marketing & Media145. Na trhu se ocitl bulvární deník Super146, aby po téměř dvou letech skončil.

142

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Ples novinářů léta 1991–2001“, Ples novinářů Pražská umělecká společnost, [cit. 6. května 2010].

143

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Ples novinářů léta 1991–2001“, [cit. 6. května 2010]. 144

Nedělní noviny – Poprvé vyšly 17. října 1999 a jejich poslední číslo bylo vydáno bez devíti dnů přesně o rok později, tedy 8. října 2000.144 KUČERA, P. Nejasná zpráva o konci Nedělních Novin, Strategie 18. 12. 2000, s. 64.

145

Marketing & Media – Podle informací z Ministerstva kultury ČR v únoru 2000 jej zaregistrovalo vydavatelství Economia. Podle vydavatele přináší každé pondělí nejen aktuální informace o dění v oboru, ale i podrobné a analytické články ze světa marketingu, reklamy a médií. 145Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 8424, 18. 3. 2010, VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA, Marketing a Média, Stránky www.economia.ihned.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www:.

43

K nejviditelnějším událostem, které se dotýkaly Syndikátu novinářů ČR v období let 1998–2001, patřily spory premiéra Miloše Zemana s novináři a tlak na média (Respekt, MF DNES, Česká televize). Právě proto jsem zvolil následující témata: spor předsedy vlády Zemana a novináře Ivana Breziny; Zeman versus Respekt; Kauza Olovo; Krize v České televizi. Šlo o období, kdy předseda vlády Miloš Zeman147 uzavřel s šéfem ODS Václavem Klausem148 takzvanou opoziční smlouvu.149 Na vybraných událostech lze ukázat snahy politiků ovlivňovat práci novinářů. Syndikát novinářů se na tyto politické výpady snažil reagovat.

3.2.1. Spor mezi premiérem Milošem Zemanem a novinářem Ivanem Brezinou Předseda vlády Miloš Zeman 29. června 1999 o Ivanu Brezinovi prohlásil, že za peníze energetické společnosti ČEZ psal články podporující dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Novinář ho vzápětí zažaloval. Požadoval od něj omluvu a odškodné 300 tisíc korun. Řešení sporu trvalo řadu let. Syndikát se snažil Ivana Brezinu podporovat. Syndikát novinářů ČR v Mediažurnálu zveřejnil plné znění omluvy, kterou Brezina od Zemana požadoval: „Omlouvám se novináři Ivanu Brezinovi za nepravdivé výroky o tom, že psal na objednávku Českých energetických závodů, se kterými měl důvěrnou smlouvu za to, že jsem ho nařkl z korupce.“150 Jak uvedl Josef Kopecký v MF DNES městský soud došel k závěru, že politik Brezinu výrokem poškodil. Vrchní a Nejvyšší soud byly naopak na straně Miloše 146

Super – Deník, který společnost SUPER E-MEDIA zaregistrovala 8. 1. 2001, aby 9. 9. 2002 jeho vydávání ukončila. Plány s bulvárním titulem byly obrovské. Máme sto milionů na reklamu, vyhlašoval v dubnu 2001 před startem bulvárního deníku Super jeden z jeho šéfů Michal Voráček. 146 Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 11043, 18. 3. 2010, LEŠ, XTC (ZKRATKY AUTORŮ), Příběh deníku Super: velké plány a malé příjmy, Mladá fronta DNES 18. 7. 2002, rubrika Ekonomika s. 1. 147

Miloš Zeman (*1944) – Předseda vlády (1998–2002), předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1996–1998) a předseda ČSSD (1993–2001).

148

Václav Klaus (*1941) – Místopředseda federální vlády a ministr financí (1989–1992), předseda vlády (1992–1998), předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1998–2002), předseda ODS (1991–2002), prezident České republiky (2003–2008).

149

Opoziční smlouva: Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi ČSSD a ODS. Termín prezentovaný Václavem Klausem a Milošem Zemanem pro označení spolupráce jejich stran po předčasných volbách v roce 1998. Smlouva umožnila stabilní fungování menšinové vlády Miloše Zemana po jeho celé funkční období 1998–2002.

150

AUTOR NEUVEDEN, Brezina kontra Zeman – zrušeno, Ústavní soud obhájil novináře, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2005, s. 2–3.

44

Zemana. Premiér se hájil, že informaci získal od generálního ředitele ČEZ. MF DNES připomněla, že bývalý šéf firmy ČEZ Milan Černý v květnu 2000 u soudu první instance vypověděl: „O tom, že novinář měl s naší firmou uzavřenou smlouvu, jsem premiéra informoval mylně.“ Deník dodal, že případ zamotal jiný člen vedení ČEZ Theodor Dvořák, který před stejným soudem řekl, že společnost novináře platila „za pravdivou informovanost o jaderné energetice“.

151

Vyjádření dvou představitelů

ČEZ je rozporuplné, což nabízí řadu pochybností, jak to tedy ve skutečnosti bylo. Robert McChesney si myslí, že na čím dál tím komercializovanějším žurnalistickém „trhu“, kde dávají společnosti nepokrytě najevo, že jejich hlavním cílem je maximalizace zisku, novináře napadne, že by si také mohli přijít na své. Tak dochází k tomu, že se z nich stávají prodavači produktů.152 MF DNES uvádí, že faktem je, že ČEZ ve svých inzerátech využil Brezinův článek podporující Temelín. Novinář však popřel, že by za to od elektrárenské společnosti dostal honorář.153 V archivu syndikátu, ve složce „Causy 71“ I. Brezina vs. M. Zeman: Obvinění ze psaní ve prospěch ČEZ (2000), lze nalézt stanovisko Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR k tomuto případu, které vydala předsedkyně komise Barbora Osvaldová v Praze 22. července 1999, což je 23 dnů od slovního napadení Zemanem. „Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR na základě zjištěných skutečností (mimo jiné vyjádření Elektrárenské společnosti ČEZ, že Ivan Brezina nemá a nikdy neměl smlouvu s ČEZ, ani nikdy nepracoval na její objednávku), konstatuje, že obvinění Ivana Breziny z korupce bylo nepodložené. Ivan Brezina se proti obecně platné etice žurnalistické práce neprovinil,“ stojí v prohlášení.154 Brezina prohlásil, že s žádostí o prověření tohoto svého kroku se na Etickou komisi syndikátu obrátil sám 1. července 1999. Postoj syndikátu lze v případu popsat jako neaktivní, když se komise případem nezabývala z vlastní iniciativy, ale až, když jí o to novinář požádal. Lidové noviny (LN) napsaly, že obvinění redaktora LN Ivana Breziny z korupce, které vznesl premiér Miloš Zeman, není podle Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR pravdivé. Noviny přinesly názor Ivana Breziny. Rozhodnutí komise je podle Breziny jen dalším z důkazů, že Zemanova slova byla „paranoidním blábolem“. Předsedkyně 151

KOPECKÝ, J. Zeman definitivně vyhrál soud s Brezinou, Hospodářské noviny 30. 7. 2003, s. 3.

152

MCCHESNEY, R. W. The political economy of media / Problém médií: jak uvažovat o dnešních médiích – přeložila HOLUBOVÁ, B. Všeň: Grimmus, 2009, s. 33. 153


154

ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Causy 71.“, I. Brezina vs. M. Zeman: Obvinění ze psaní ve prospěch ČEZ (2000), [cit. 29. března 2010].

45

Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR Barbora Osvaldová deníku řekla, že komise měla k rozhodnutí všechny Brezinovy články, Brezinovo vyjádření a oficiální stanovisko ČEZ, že společnost novináři nedala ani korunu.155 „Stálo mě to asi 40 tisíc korun na soudních poplatcích, ovšem většinu pokryla sbírka, kterou v můj prospěch uspořádal syndikát novinářů. Profesně mě to stálo vyřazení z redakce Lidových novin. A dodnes tu věc proti mně používají mí oponenti,“ zrekapituloval v článku Josefa Kopeckého Ivan Brezina důsledky soudního sporu s předsedou vlády Milošem Zemanem, který jej nařkl z korupce.156 Karel Hvížďala se odvolává na zkušenosti amerického politologa Michaela Krause, který se domnívá, že čeští politici zastrašují novináře. Žurnalisté mají podle něj s ohledem na velikost země nelehkou situaci, pracovní trh je velmi omezený. „Když se novinář dostane do rozporu se svým zaměstnavatelem z profesionálních důvodů, těžko najde uplatnění u konkurence,“ myslí si Kraus.157 Čtenář Jiří Buňka se v MF DNES pozastavuje nad tím, že novináři organizují sbírku na podporu Ivana Breziny. „Až dosud jsem předpokládal, že obec novinářská se skládá převážně z inteligentních lidí, kteří umějí reálně zhodnotit svět, který je obklopuje. O to více mě překvapilo, že citovaný rozsudek považujete za skandální a syndikát novinářů zakládá nějaký účet, kam mohou lidé zasílat příspěvky na krytí výloh Brezinova prohraného soudního procesu,“ napsal Buňka. Podle čtenáře si měl Brezina uvědomit, že v okamžiku podání trestního oznámení uplatněného v Banánové republice na banánového politika, nemá žádnou šanci.158 Bartošek upozorňuje, že politici mohou žurnalistů zneužívat k blufování. V podobě takzvaných pokusných balónků je používají k zjišťování nálad, postojů a pozic partnerů, inzerentů a voličů.159 Verdikt Nejvyššího soudu byl poslední možností, jak se běžnou právní cestou mohl Ivan Brezina domoci práva. Brezina se s prohrou proti které se již nemohl odvolat, ale nehodlal smířit. Obrátil se na Ústavní soud. Mediažurnál z prosince 2005 přinesl rozhodnutí Ústavního soudu, který rozhodl 11. listopadu 2005 takto: „Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001 a rozsudkem Nejvyššího sodu ČR ze dne 21. 5. 2003 byla porušena základní práva stěžovatele na zachování jeho osobní cti 155

ČTK, Syndikát novinářů vyloučil korupci redaktora LN, Lidové noviny 23. 7. 1999, s. 2.

156


157

HVÍŽĎALA, K. Moc a nemoc médií. Praha: Máj Dokořán, 2003, s. 146.

158

BUŇKA, J. Jak přežít? Státi se poslušnými banány!, Mladá fronta DNES 18. 12. 2001, s. 8.

159

BARTOŠEK, J. Zpravodajství a publicistika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, s. 26.

46

a dobré pověsti garantované článkem 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se tato rozhodnutí ruší.“ Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.160 Etická komise Syndikátu novinářů ČR se Ivana Breziny zastala, i když jak sám Brezina uvedl, o posouzení případu požádal komisi on sám. Lze říci, že představitelé komise se o případ nezajímali z vlastní iniciativy. Syndikát na jeho podporu založil konto pod názvem Premiér, na které přispěla veřejnost a novináři. Brezina z peněz pokryl soudní výlohy, což lze chápat jako vstříčný krok syndikátu. Vybralo se 37 tisíc korun. Syndikát nezabránil propuštění Breziny z Lidových novin, ale přispěl svou měrou k ochraně svobody projevu a verdiktu Ústavního soudu ČR.

3.2.2. Miloš Zeman versus Respekt Premiér Miloš Zeman měl spory nejen s novinářem Ivanem Brezinou, ale i s týdeníkem Respekt. Šéfredaktor Petr Holub napsal v komentáři 22. října 2001: „Také v Česku se veřejný zájem postavil proti korupci a před třemi lety vynesl na premiérské křeslo Miloše Zemana. Jeho vláda boj s korupcí ale prohrála, jak svědčí údaje Transparency International i korupční chování ministrů nejmladším Březinou počínaje a nejstarším Grégrem konče. Ostatně se příliš nesnažila ani průhledně zadávat veřejné zakázky, ani omezit zbytečnou byrokracii. Lidé tedy nebudou stranám protikorupční sliby napříště věřit.“161 Hospodářské noviny 25. října 2001 informovaly o tom, že Syndikát novinářů ČR se postavil za týdeník Respekt. Syndikát považoval za nepřijatelné, pokud jakýkoli politik naznačí, že cílem soudní žaloby může být likvidace periodika. „Stejně tak je nepřijatelné, pokud politikové paušálně označují příslušníky novinářské profese vulgárními výrazy,“ uvedl syndikát v reakci na úmysl vlády požadovat od Respektu celkem 170 miliónů korun (deset miliónů za každého ze 17 ministrů) kvůli článku o údajném korupčním chování české vlády.162 Ministři se podle Hospodářských novin cítili poškozeni komentářem šéfredaktora týdeníku Respekt Petra Holuba. S odvoláním na zveřejněný průzkum společnosti Transparency International v něm Holub napsal, že vláda nedokázala

160

AUTOR NEUVEDEN, Brezina kontra Zeman – zrušeno, Ústavní soud obhájil novináře, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2005, s. 2–3.

161

HOLUB, P. Něco sprostého a vulgárního, Respekt 22. 10. 2001, s. 3.

162

KOP (ZKRATKA AUTORA), Syndikát se postavil za Respekt, Hospodářské noviny 25. 10. 2001, s. 3.

47

zabránit korupci. Holub také poukázal na chování členů kabinetu, kteří se, jak zdůraznil, většinou vyhýbají výběrovým řízením. Takové jednání nazval korupčním.163 Karel Hvížďala napsal o skandální výzvě někdejšího premiéra Miloše Zemana, který kolegům ve vládě radil, aby žalovali Respekt a tímto způsobem nezávislý týdeník zlikvidovali. Jak připomíná Hvížďala podobné projevy zaznamenal a komentoval i zahraniční tisk jako ohrožení svobody tisku.164 Hospodářské noviny připomínají, že předseda vlády Miloš Zeman novináře kritizuje dlouhodobě velmi ostrými výrazy. Zeman podle deníku naznačil, že by byl rád, kdyby se týdeník Respekt podařilo zrušit. Podle vydavatele a vlastníka Respektu, bývalého kancléře Karla Schwarzenberga, vláda svým postupem proti týdeníku vybočila z evropských norem chování ke svobodnému tisku. Postup kabinetu podle něj ukazuje, že vládnoucí třída nemá pochopení pro úlohu nezávislého tisku ve společnosti.165 Sporu Zemana a Respektu se věnoval 5. listopadu 2001 i týdeník Strategie. Časopis přinesl stanovisko syndikátu, který nechce zpochybňovat právo každého občana, včetně ministrů vlády, obrátit se na nezávislý soud, pokud bude mít dojem, že ho některý sdělovací prostředek poškodil na cti, nebo že se zachoval nekorektně.166 Respekt 19. listopadu 2001 přinesl názor politologa Bohumila Doležala, který popsal reakci místopředsedy vlády Pavla Rychetského. Vicepremiér se ohradil proti obvinění, že se vláda chová korupčně. Šéfredaktor Respektu Holub se hájí, že prý chtěl jen upozornit na to, jak ministři umožňují korupční prostředí. Rychetský říká, že Holub v Respektu nenapsal, že vláda vytváří korupční prostředí, ale napsal: „Korupční chování všech ministrů počínaje nejmladším a konče nejstarším. Korupční chování je, když někdo přijímá úplatky nebo vyzývá k přijímání úplatků.“ Doležal si myslí, že když Holub ministrům korupci nedokáže, měl by se jim omluvit.167 Václav Žák v Literárních novinách napsal v listopadu 2001, že šéfredaktor Holub obviňuje z korupčního chování jednoho každého ministra, ne vládu. Žák tvrdí, že z článku čiší, že autor nic analyzovat nechce, chce vládu sejmout. „Nemá ji rád. Jenže časopis, který takové články tiskne, je stěží kvalitní analytické médium. Premiér Zeman zase nepochybně ví, že žádný soud v České republice neodsoudí Respekt k zaplacení 163


164


165


166

MAC (ZKRATKA AUTORA), Syndikát kritizuje Zemanovy hrozby, Strategie 5. 11. 2001, s. 8.

167

AUTOR NEUVEDEN, Na vahách domácích komentářů, Respekt 19. 11. 2001, s. 3.

48

170 milionů korun. Takže ve skutečnosti jde o trapnou reakci na trapný článek,“ myslí si Žák.168 Stanovisko syndikátu tlumočil 19. listopadu 2001 v Respektu místopředseda Syndikátu novinářů ČR Radko Kubičko, který se nad chováním vlády Miloše Zemana pozastavil. Podle něj pokud mezinárodní organizace, včetně institucí Evropské unie, již léta upozorňují představitele České republiky, jak velkým problémem je místní korupční prostředí, měla by vláda za svého největšího nepřítele považovat právě korupci. „Jak se zdá, místo korupce je největším nepřítelem vlády týdeník Respekt, který léta upozorňuje na případy, ze kterých podezření z korupce přímo čiší,“ napsal Kubičko. Místopředseda syndikátu Kubičko si myslí, že vyhlásit sociálnědemokratickou válku tomuto serióznímu týdeníku a bombasticky ohlásit snahu o jeho zničení je bezesporu jednodušší než vyhrát válku s korupcí. Podle Kubička je to o to směšnější, že novináři z Respektu nedisponují žádnými mocenskými prostředky, na rozdíl od vlády a ekonomických mafií, ale jejich jedinou zbraní proti oběma je slovo. „Pokud se právě slova vláda bojí, je to velmi tristní výpověď o jejím stavu, zejména o stavu jejího sebevědomí,“ zamýšlí se představitel syndikátu. Jak uvádí Kubičko mezi novináři, stejně jako v jiných povoláních, jsou lidé poctiví a méně poctiví, lidé více či méně chybující. Je možné diskutovat o jejich práci, protože novináři nestojí nad společností, ale jsou její součástí. Tak jako mají právo kritizovat vládní politiky, sami nejsou nekritizovatelní. Je ovšem otázka, zdali do seriózní diskuse o stavu médií patří paušální označování příslušníků žurnalistické profese velmi vulgárními výrazy. Profesní organizace Syndikát novinářů České republiky má podle Kubička zájem na oboustranně korektních vztazích mezi politiky a novináři. „Pokud se kterýkoli politik domnívá, že novinář jedná v rozporu s novinářskou etikou, může dát podnět Etické komisi Syndikátu novinářů ČR,“ naznačil Kubičko.169 Jiří Hanák z Práva 24. října 2001 nejprve zveřejňuje formulaci týdeníku Respekt, kterou napsal šéfredaktor Petr Holub: „Vláda boj s korupcí prohrála, jak svědčí korupční chování ministrů, nejmladším Březinou počínaje a nejstarším Grégrem konče.“ Hanák říká, že to je silná káva a nemyslí si, že by něco takového bez předložení

168

ŽÁK, V. Média a politika v zemi Jaroslava Haška, Literární noviny 7. 11. 2001, s. 3

169

AUTOR NEUVEDEN, Na vahách domácích komentářů, Respekt 19. 11. 2001, s. 3.

49

neprůstřelných důkazů prošlo kdekoli v demokratické Evropě. „Zemanova vláda se rozhodla týdeník žalovat o 170 milionů korun. To je ovšem ještě silnější dryák, neboť je to pokus o likvidaci onoho časopisu. Vůbec se nezastávám Respektu. Není to, snobsky řečeno, můj šálek čaje. Jsem však proti arogantnímu pokusu vlády hospodářsky zlikvidovat nepohodlný časopis,“ napsal Hanák.170 Robert McChesney v souvislosti s politickou angažovaností novinářů v USA uvádí, že představa o politicky neutrální, nestranné, profesionální a dokonce „objektivní“ žurnalistice se objevila až ve dvacátém století. McChesney dodává, že během prvních dvou nebo tří generací existence Spojených států by byly takové představy pro tisk nesmyslné, ba nepředstavitelné. Účelem žurnalistiky bylo přesvědčovat, angažovanosti.

stejně

jako

informovat,

a

tisk

měl

sklon

k velké

politické

171

Jak uvádí Bartošek moderní praktickou politiku provádějí sice hlavně politici, ale veřejnosti je nejčastěji zprostředkují masmédia, proto politiku v očích veřejnosti mnohdy víc než politici ovlivňují masmédia, zejména televize a političtí komentátoři v denním tisku.172 Martin Čaban v týdeníku MF plus173 popsal závěr případu. „Právníci nejprve ministrům oznámili, že pokud by chtěli individuálně žalovat časopis o tak velké odškodné, musel by každý z nich složit poplatek 400 tisíc korun,“ popsal situaci Čaban. Podle něj navíc Zemanovo vyjádření o záměru týdeník zlikvidovat vzbudilo pozornost i v zahraničí, odkud se na jeho hlavu začala snášet ostrá kritika za porušování svobody slova. „Pokud premiér Zeman přesně uvedl, že vláda hodlá trýznit Respekt žalobami tak, aby zanikl, jde o nepřijatelné ohrožení svobody slova, v demokracii naprosto nepřípustné,“ napsal generální ředitel Světové asociace novin174 Timothy Balding. Jak

170

HANÁK, J. Smutný pohled, Právo 24. 10. 2001, s. 7

171


BARTOŠEK, J. Zpravodajství a publicistika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, s. 26.

173

MF plus – Týdeník z vydavatelství Mlada fronta byl zaregistrován v říjnu 2003. Mladá fronta Plus je týdeník pro vzdělané čtenáře. Mladá fronta Plus je týdeník pro čtenáře se středními a vyššími příjmy. Mladá fronta Plus je týdeník pro pracovně velice aktivní lidi.173 Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 14837, 18. 3. 2010, VYDAVATELSTVÍ MLADÁ FRONTA, Mladá fronta Plus, Stránky www.mf.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www:< http://www.mf.cz/produkty/mf-plus/>.

174

Světové asociace novin (World Association of Newspapers) sdružuje na 18 000 listů z celého světa, 78 národních asociací novin. Jejím členem je také 10 tiskových agentur a 10 regionálních i světových novinářských asociací. Zastoupení má ve 122 státech.

50

doplňuje Čaban v tu chvíli již se do individuálních žalob nikomu nechtělo. Nakonec byla podána jen jedna za celou vládu. Respekt zažaloval Zemana za ohrožení svobody slova. Oběma žalobami se však policie i státní zastupitelé odmítli zabývat.175 Syndikát novinářů ČR zareagoval v případě Respektu téměř okamžitě, obhajoval týdeník. Z vyjádření místopředsedy syndikátu Radko Kubička lze konstatovat, že syndikát připouští kritiku jednotlivých novinářů, kteří mohou pracovat nekvalitně, ale nesouhlasí s vulgárními útoky českého premiéra Miloše Zemana paušálně na všechny žurnalisty. Syndikát se jasně postavil proti jakékoliv snaze zlikvidovat týdeník kvůli svobodě slova.

3.2.3. Kauza Olovo Redaktoři MF DNES Jiří Kubík a Sabina Slonková zahájili kauzu Olovo 16. května 2000 článkem s názvem Operace Olovo měla znemožnit Buzkovou. V deníku napsali, že lidé z bezprostředního okolí premiéra Miloše Zemana vypracovali písemný dokument, jak znemožnit nejpopulárnější političku Petru Buzkovou. Redaktoři uvedli, že text s pracovním názvem operace Olovo (olovo má značku Pb, tedy stejná písmena jako iniciály Petry Buzkové) analyzuje slabé stránky místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, a dokonce uvádí několik konkrétních kroků, jak Zemanovu oponentku na veřejnosti zdiskreditovat.176 Petra Buzková podala 18. května 2000 trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin pomluvy. Představitelé ČSSD odmítli, že mají se spisem cokoli společného, stejně se vyjádřil i Miroslav Šlouf, který byl šéfem poradců premiéra Miloše Zemana. Zlom nastal 18. srpna 2000. Jak uvedla MF DNES navzdory jasné výpovědi Zemanova poradce Zdeňka Šarapatky do policejního protokolu, že autorem diskreditačního textu proti Petře Buzkové je další z poradců Vratislav Šíma, začal premiér rozvíjet teorii o vnějším nepříteli, který využil „bílé koně“ uvnitř sociální demokracie. „Představte si, že jste odpůrcem určité politické strany. Je možné předpokládat, že budete nějakou stranu demonstrovat jako nevěrohodnou tím, že se uvnitř ní lidé perou a vytahují na sebe různé špinavosti. Získáte dva bílé koně, případně jednoho, případně tři. Došli jsme k závěru, že zde existuje vnější pokus s využitím některých členů ČSSD diskreditovat stranu tři měsíce před volbami. Podle naší hypotézy tato konkrétní 175

ČABAN, M. Z první ruky – Slova pod tíhou paragrafů, MF plus 11. 2. 2005, s. 12.

176

KUBÍK, J., SLONKOVÁ, S. Operace Olovo měla znemožnit Buzkovou, Mladá fronta DNES 16. 5. 2000, s. 1.

51

instituce organizovala a financovala operaci Olovo,“ oznámil Miloš Zeman bez předložení jediného důkazu.177 Den nato Miloš Zeman své obvinění rozšířil. Předseda vlády Zeman uvedl, že z autorství diskreditační kampaně podezřívá redakci Mladé fronty DNES. Obvinění vůči novinářům Slonkové a Kubíkovi pronesl premiér Zeman v sobotu 26. srpna 2000. Ta celou záležitost předala právníkům.178 „Podobný útok na svobodu slova je ve vyspělém světě absolutně nemyslitelný. To, jaký způsob premiér zvolil, je naprosto absurdní. Zaráží mě, že vyšetřovatel takovou konstrukci přijme a seriózně se jí zabývá,“ uvedla pro deník předsedkyně Etické komise syndikátu Barbora Osvaldová. Stanovisko syndikátu se objevilo na stránkách tisku 29. srpna 2000.179 Podle amerického politologa Michaela Krause v Česku přední politici zastrašovali žurnalisty, a tak ohrožovali svobodu tisku. Jako příklady uvádí nařčení novinářů z korupčního jednání, které inicioval premiér Miloš Zeman. A také nehorázný způsob častování a peskování novinářů přízvisky jako póvl, které měli na svědomí jak Miloš Zeman, tak i Václav Klaus.180 Jak uvedla MF DNES s nelibostí a znepokojením přijali Zemanova slova i opoziční politici. „Považuji to za nehoráznost. Myslím, že to, jak sociální demokracie tento problém řeší, jen pramálo přispívá k politické kultuře,“ řekl předseda KDU-ČSL Jan Kasal. Senátora Jana Rumla (US) Zemanovo jednání nepřekvapilo. „Je to klasická odpověď člověka, který má svůj cíl, pro který je ochoten použít jakýchkoli prostředků. On si myslí, že ten jeho cíl, který má jako předseda vlády, ho opravňuje k tomu, aby vědomě lhal, vymýšlel si a říkal, že černé je bílé, a vinu svaloval na někoho jiného.“181 „Jasné stanovisko vydal Syndikát novinářů i Unie vydavatelů. Zřetelný postoj vyjádřila ve svých komentářích také většina médií,“ řekl šéfredaktor MF DNES Petr Šabata s tím, že cítí veřejnou podporu.182 „Způsob, jakým vrcholí případ Olovo,

177

ZDA (ZKRATKA AUTORA), V kauze Olovo jsme s vámi, říká většina čtenářů, Mladá fronta DNES 2. 9. 2000, s. 8.

178


179

REP (ZKRATKA AUTORA), Zemanův útok může ohrozit svobodu slova, Mladá fronta DNES 29. 8. 2000, s. 1.

180


181


52

je velice nebezpečný ve vztahu k demokracii, ve vztahu k lidským právům i svobodě slova. Ve srovnání s tímto případem jsou všechna obvinění, kterým média čelila v minulosti, úplně nicotná. To, co se stalo, je velmi vážná věc. Podobný případ, který by se stal v jiné civilizované zemi, prostě neznám.“ prohlásila předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Irena Válová 29. srpna 2000. 183 Jak uvedla MF DNES jediné opatření, které Zeman zvolil, je to, že se rozhodl propustit z Úřadu vlády jak Šímu, tak Šarapatku. Toho totiž Zeman na základě „neoficiální informace“ označil rovněž za potenciálního autora Olova. Další vývoj případu závisí na policii. Ta by měla podle deníku v dohledné době obdržet výsledky expertní analýzy počítačů zabavených ve sboru poradců. Ačkoliv je podle listu zřejmé, že desetistránkový text vznikl ve sboru premiérových poradců, ani Zeman, ani šéfporadce Miroslav Šlouf se za pamflet místopředsedkyni sněmovny Petře Buzkové neomluvili.184 Jan Kubita v Lidových novinách napsal 7. července 2001, že dohady o autorství scénáře nazvaného Olovo ukončilo státní zastupitelství, když za jeho tvůrce označilo poradce premiéra Zemana Vratislava Šímu. Poradce ale vyvázl bez trestu.185 Role syndikátu v případu Olovo vychází ze zaznamenaných reakcí předsedkyně Komise pro Etiku při Syndikátu novinářů ČR Barbory Osvaldové a syndičky Ireny Válové, které se 29. srpna 2000 k případu na stránkách MF Dnes vyjádřily. Obě dvě se snažily o podporu svobody slova. Vyjma prohlášení v MF Dnes jsem stanovisko syndikátu na stránkách tištěných periodik nezaznamenal. Šéfredaktor MF Dnes Petr Šabata 2. září 2000 prohlásil, že syndikát a Unie vydavatelů vydala k případu jasně podporující stanovisko. O dvousměrné podstatě závislosti médií píše DeFleur a Ballová, kteří uvádějí, že základním cílem mediálního systému v moderních kapitalistických společnostech je dosáhnout zisku. Podstatným cílem je také legitimita či vůle ostatních zajišťovat médiím právo užívat některých svobod, jako je svoboda tisku, a právo zastávat některé

182


183


184


185

KUBITA J., Autor Olova vylepšoval image Karla Březiny, Lidové noviny 7. 7. 2001, s. 1.

53

sociální role, kupříkladu roli hlídače či vyšetřovatele. Cílem je také ekonomický růst a stabilita. Jak doplňují DeFleur a Ballová politický systém ovládá zákonodárství, nástroje regulace a tarifní i obchodní politiku. To jsou sféry, které mají vliv na možnosti zisku, ekonomického růstu a stability mediální sféry. Politický systém může postavení mediálních společností posilovat tím, že zaručí ústavní a jiná zákonná práva, která jim zaručí existenci jako informačním systémům ve společnosti. To vychází z principu, že média jsou podle DeFleura a Ballové potřebná pro bezproblémové fungování demokratické společnosti. Mediálním společnostem však hrozí určité riziko. „Pokud média přístup k těmto zdrojům odmítnou, jejich stabilita i ekonomická prosperita budou vážně ohroženy,“ tvrdí DeFleur a Ballová. 186 Moderní masová média jsou součástí institucionální struktury. Podle DeFleura a Ballové to znamená, že i když jsou samotnými odvětvími s vlastními pravidly, pronikla hluboko do každé z pěti sociálních institucí naší společnosti. Kupříkladu důrazem na služby a výrobky v naší komerční a industriální společnosti jsou centrálními částmi ekonomických institucí. „Masová média mají vzrůstající roli ve volebním procesu, i proto se stala významnou částí politických institucí,“ myslí si DeFleur a Ballová.

3.2.4. Krize v České televizi (ČT) Přelom roku 2000 a 2001 je spojován s krizí ve veřejnoprávní České televizi, která nastala poté, co byl Radou České televize po odvolaném Dušanu Chmelíčkovi (odvolán byl 12. prosince 2000) zvolen novým generálním ředitelem 20. prosince 2000 Jiří Hodač. Politici ODS v čele s Václavem Klausem se postavili na stranu nového vedení představovaného Hodačem. Stávkující zaměstnance naopak podporovali politici z Unie svobody v čele s Ivanem Pilipem a Janem Rumlem. Stejně jako napadání novinářů Milošem Zemanem se i tato událost objevila v zahraničních médiích a vyjadřovala se k ní i Mezinárodní federace novinářů, do které patří Syndikát novinářů ČR. Petr Holub a Jindřich Šídlo připomněli v Respektu, že ostatní česká média sledují televizní revoltu pozorně od 17. prosince 2000, kdy byla v restauraci Vltava založena petiční akce ČT – věc veřejná. Podle nich si sdělovací prostředky zpočátku zachovávaly rezervovaný odstup. To se změnilo, když

186

DEFLEUR, M., BALLOVÁ, S. J. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996, s. 315.

54

o tři dny později Rada ČT vybrala v rekordně krátkém čase na post šéfa veřejnoprávní televize Jiřího Hodače. V ČT vypukla otevřená vzpoura a redaktoři obsadili budovu zpravodajství. Jejich postup sice odsoudil Syndikát novinářů ČR a Unie vydavatelů, ale ze seriózních médií se nepřidal nikdo. Naproti tomu protesty hned zpočátku podpořila Mladá fronta DNES a deník Právo. Lidové noviny demonstrovaly čtenářům svou rozpolcenost: na komentářové straně polemizovali o podstatě televizního sporu dva kmenoví členové redakce.187 Jak uvádí Zemské noviny 21. prosince 2000 v půl jedenácté dopoledne členové krizového výboru na Kavčích horách v Praze připravují prohlášení. Souběžně jedná kolegium České televize. Jednání se účastní také ten, kdo je předmětem sporů a odporu nově zvolený generální ředitel České televize Jiří Hodač. V poledne podle deníku mluvčí protestujících moderátorka Iveta Toušlová a moderátor Adam Komers ve zprávách vyzývají radu, aby volbu nového ředitele zrušila. Zemské noviny uvádějí, že Syndikát novinářů ČR 21. prosince 2000 zveřejňuje nesouhlas s protestem pracovníků televize. Podle něj Česká televize již není nestranná ani nezávislá a nevykonává službu veřejnosti.188 Tímto prohlášením se syndikát postavil na stranu nově zvoleného generálního ředitele Jiřího Hodače a odsoudil činnost stávkujících redaktorů. Podle informací Blesku, který se tématem zabýval 22. prosince 2002, krizový výbor zaměstnanců České televize požádal Radu České televize (ČT), aby jmenovaní Jiřího Hodače generálním ředitelem zrušila a poté odstoupila. Hodač i předseda Rady ČT Miroslav Mareš ale tyto požadavky odmítli. Blesk uvedl, že odborářům ČT vadí, že rada jednala sice podle zákona, ale proti zákonům logiky. O tom, že bude Jiří Hodač jmenován generálním ředitelem ČT, se vědělo podle jednoho z kandidátů na tuto funkci Jiřího Mejstříka již prý během výběrového řízení. Předseda Rady ČT Miroslav Mareš to však kategoricky popřel. Deník tlumočí názor šéfa ODS Václava Klause, který se vyslovil pro zahájení přípravy privatizace ČT. Blesk k tomu píše, že všechny televize by tak u nás byly v soukromých rukou (jako např. v USA), což podle deníku není v Evropě jev zrovna obvyklý.189 Lešek Mojmír hovořil v Haló novinách s tehdejším členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Petrem Žantovským. Podle Žantovského mimořádné 187

HOLUB P., ŠÍDLO J. Komedianti za svobodu, Respekt 8. 1. 2001, s. 11.

188

KÉT, ŠM (ZKRATKY AUTORŮ) Momenty dne, Zemské noviny 22. 12. 2000, s. 1.

189

VASA, FRA (ZKRATKY AUTORŮ) Klaus volá po privátní České televizi!, Blesk 22. 12. 2000, s. 2.

55

zasedání RRTV před koncem roku konstatovalo, že v České televizi byl porušen zákon, a to opakovaně. Jak uvedla RRTV za legální zpravodajství lze považovat to, které připravilo legitimní vedení, tedy tým Jiřího Hodače. „Legitimitu volby Hodače následně potvrdila i Poslanecká sněmovna, která navíc prohlásila, že v ČR nebyla a není porušena svoboda slova, jak tvrdili vzbouřenci,“ prohlásil člen rady. Žantovský vnímá spor o ČT jako spor principů: na jedné straně zákon a ti, kdo jej ctí, na druhé straně porušení zákona a svévole, plynoucí ať již z materiálních nebo politických nebo obojích pohnutek.190 MF DNES uvádí 28. prosince 2000 informaci, že tři lidé, na nichž stojí zpravodajství generálního ředitele Jiřího Hodače v minulosti buď pracovali pro politiky, nebo pro soukromé firmy. Jde o ředitelku zpravodajství Janu Bobošíkovou, hlavního reportéra zpravodajství Pavla Chalupu a o Antonína Zelenku. List doplňuje, že v etickém kodexu novináře, který vydal Syndikát novinářů České republiky, se ve 2. kapitole v požadavcích na vysokou profesionalitu v žurnalistice píše, že novinář je povinen „... vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů“.191 V lednovém Mediažurnálu bylo otisknuto stanovisko grémia Syndikátu novinářů ČR k situaci v České televizi, které na mimořádném jednání 3. ledna 2001 v pozdních nočních

hodinách

přijalo

toto

usnesení:

„1,

Syndikát

upozorňuje

na neexistenci standardních právních norem v České republice obsahujících pojem redakční nezávislost – to znamená oddělení redakce od statutárního zástupce média. Statut novináře, to znamená definici odpovědnosti novináře, jeho práv a jeho povinností, klausuli svědomí, to znamená normu chránící nestrannost novináře v případě zásadní změny postoje média. Syndikát považuje neexistenci těchto norem za jednu z hlavních příčin krize v České televizi a za časovanou bombu v ostatních médiích. Syndikát novinářů ČR opakovaně vyzývá členy Parlamentu ČR, aby tyto normy nezbytné pro profesionální činnost novinářů vytvořili v souladu s evropským právem; 2, Syndikát novinářů ČR spolu s Evropskou a Mezinárodní federací novinářů, jejichž je řádným členem, podporuje koncepci veřejnoprávnosti jako podmínky pro zachování práva občanů obdržet účelné a nestranné informace; 3, Syndikát novinářů 190

LEŠEK, M. Doufal jsem, že kádrování skončilo listopadem 1989…, Haló noviny 9. 2. 2001, s. 2.

191

LDS, SH, INA (ZKRATKY AUTORŮ) Noví lidé – vazby na firmy i politiky, Mladá fronta DNES 28. 12. 2000, s. 3.

56

žádá urychlené vytvoření takového legislativního prostředí, aby mohly být všechny mediální rady voleny jako orgány nezávislé na politických stranách. 4, Syndikát opakovaně konstatuje, že plní svůj závazek a povinnost hájit své členy v jejich tíživé sociální nebo ekonomické situaci a bránit je proti politickému nátlaku nebo ekonomickým zájmům. Za své členy se hodlá razantně postavit a poskytnou jim pomoc, pokud by se proti nim postupovalo v rozporu s platnými zákony ČR; 5, Syndikát opakovaně nabízí Parlamentu ČR profesionální spoluúčast na přípravě příslušných zákonů.“192 Stanovisko předsedy televizních odborů Antonína Dekoje uveřejnily 5. ledna 2001 Haló noviny.193 Podle Dekoje by se další demonstrace na podporu stávkujících zaměstnanců ČT měla konat 11. ledna v Praze na Letné. Jeho zprávu potvrdil Adam Komers, který je jedním ze vzbouřených redaktorů. Podle listu velvyslanec Evropské komise (EK) v Praze Ramiro Cibrian poukázal na to, že Evropská komise dostává řadu podnětů, návrhů a dotazů ze strany nejrůznějších subjektů, týkajících se situace v ČT. Na základě těchto podnětů začíná EK věnovat této otázce zvýšenou pozornost. V Haló novinách se čtenáři dočetli, že výzvu Občanská podpora legálního vedení ČT, kterou zorganizovalo pražské Divadlo Ta Fantastica, podepsalo již deset tisíc lidí. Naopak vzbouřence v České televizi podpořilo 147 tisíc lidí, když připojili své jméno pod petici iniciativy ČT – věc veřejná.194 Petr Holub a Jindřich Šídlo k událostem v České televizi v Respektu 8. ledna 2001 napsali: „Stotisícová vlna rozhořčení smetla nenáviděného Hodače. Pád nešťastného ředitele ČT ale nebyl tím, co dostalo vnitřní události v České republice poprvé od jejího vzniku na první strany evropských a amerických médií. Ohlas způsobila arogance a drzost, s jakou obě nejsilnější politické strany zasáhly proti svobodě veřejnoprávní televize. To je v demokratickém světě nevídaná věc.“ 195 Předsedkyně syndikátu Irena Válová v lednovém Mediažurnálu reagovala na kritiku, že se za stávkující redaktory v České televizi postavily takřka všechny evropské novinářské organizace s výjimkou Syndikátu novinářů ČR. Válová napsala, 192

BEZ AUTORA, „Prohlášení grémia Syndikátu novinářů k ČT“, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, leden 2001, s. 3. 193

Haló noviny – Podle údajů Ministerstva kultury ČR nakladatelství FUTURA zaregistrovalo tento název na konci března roku 1991. Deník je stranickým listem Komunistické strany Čech a Moravy. 193 Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 5828, 18. 3. 2010

194

JŠD, ZR (ZKRATKY AUTORŮ) Příští demonstrace bude na Letné, Haló noviny 5. 1. 2001, s. 1.

195


57

že Syndikát novinářů ČR je jedním ze šesti členů řídícího výboru Evropské federace, která je součástí Mezinárodní federace, jejíž je syndikát taktéž řádným členem a v jejímž čele stojí generální tajemník Aidan White. „Co činila Evropská federace a Mezinárodní federace a její jednotlivé členské novinářské organizace ve věci České televize, činil tedy Syndikát novinářů ČR,“ uvedla Válová, která napsala, že díky novinářům dobrovolně sdruženým v syndikátu a po mnoha dnech jednání přijel mezinárodní vyjednavač Aidan White. Podle Válové s formou podpory musí samozřejmě souhlasit dotčená strana, tedy ti, jichž se podpora dotýká. „A pokud vím, zástupci stávkujících novinářů z ČT, nečlen syndikátu ve vysílání BBC uvedl, že Syndikát novinářů ČR sehrál zásadní roli během tzv. krize v ČT,“ napsala Válová.196 Pokud srovnáme prohlášení syndikátu z 21. prosince 2000 pro Zemské noviny, v kterém nesouhlasil s protestem pracovníků České televize, jde v Mediažurnálu o opačné stanovisko.

Změnu Válová odůvodňuje členstvím

v Mezinárodní federaci novinářů. Redaktoři Respektu Jindřich Šídlo a Petr Holub si myslí, že tlak domácí i zahraniční veřejnosti donutil i zdejší politiky k zamyšlení, jak chránit nezávislost veřejnoprávních médií před ambicemi a mocichtivostí některých svých kolegů. Šídlo a Holub napsali: „Není hned nutné hodnotit situaci jako všeobecné spiknutí politiků. Jde o běžný mocenský mechanismus, který zavedla opoziční smlouva a který se použil již v řadě případů. U televize je to jenom víc vidět a víc to vadí.“ Holub a Šídlo připomněli, že v březnu 2000 politické strany (nejen ODS a ČSSD, ale i čtyřkoalice) jmenovaly do televizní rady své lidi, předsedou se stal zástupce ODS Miroslav Mareš. „Tlak rady během několika měsíců fakticky zlikvidoval všechny politické diskusní pořady a vcelku pochopitelnou nervozitu v ČT hodili radní na krk generálnímu řediteli. Tím získali důvod k jeho odvolání a volbě nového, poslušného člověka Jiřího Hodače. Ten ještě stihl vyměnit celé televizní vedení, poklidné převzetí moci ale narušily protesty,“ napsali redaktoři. Podle Holuba a Šídla není jasné, zda akce probíhala z iniciativy či pouze za podpory šéfů opoziční smlouvy, jisté ale je, že Klaus a Zeman výměnu ředitelů veřejně schválili. Podle Šídla a Holuba ale po vyhlášení televizní stávky změnila ČSSD strategii. Když Klaus začal doporučovat privatizaci veřejnoprávní televize, ohradil se proti němu místopředseda ČSSD Vladimír Špidla. Stal se tak spojencem vzbouřenců a získal 196

VÁLOVÁ, I. Krize v České televizi otřásla Českou republikou, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, leden 2001, s. 1.

58

podporu mezi těmi svými spolustraníky, kterým vadí dlouhodobá spolupráce s Klausem. ČSSD pak začala se čtyřkoalicí domlouvat schůdnou cestu z krize. „Ještě nikdy ve své historii neprožil český parlament tak dramatický týden: během tří dnů se konaly mimořádné schůze obou komor. Zdánlivě se od sebe příliš nelišily: zákonodárci ODS se předháněli v tom, kdo lépe zdůrazní nezákonnost televizní stávky, zatímco čtyřkoalice demonstrovala svou příchylnost ke vzbouřencům, coby předvoji zdejšího boje za svobodu slova,“ tvrdí Holub a Šídlo. Redaktoři Respektu uvádějí, že senát nakonec vyzval Hodače, aby odstoupil. Stejně se pak zachovali i poslanci obou nejsilnějších stran, kteří generálního ředitele ČT také k rezignaci vyzvali. Konkrétní pomoc měl podle Holuba a Šídla přinést zákon o České televizi, který sepsal ministr kultury Pavel Dostál. Zákon je ale podle Holuba a Šídla špatný, vznikl jakýmsi samospádem a pro strany opoziční smlouvy je přijatelný. „Ať již televize zůstane veřejnoprávní nebo se privatizuje, v každém případě se nad ní posílí státní kontrola,“ napsali redaktoři.197 Krize vyvrcholila odchodem Jiřího Hodače (odstoupil ze zdravotních důvodů 11. ledna), odvoláním Rady ČT Poslaneckou sněmovnou (jednání z 12. na 13. ledna) a zvolením Jiřího Balvína generálním ředitelem České televize 9. února 2001. Americký politolog Michael Kraus tvrdí, že se politici z obou stran politického spektra prostřednictvím stranických zástupců v mediálních radách snaží co nejvíce ovládnout veřejnoprávní rozhlas a televizi. Podle něj jsou schopni nemilosrdně tlačit na editory, či se dokonce snaží ovlivnit kariéru jednotlivých redaktorů. 198 Podle tehdejšího člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Petra Žantovského je jisté, že stav našich médií obecně není zdravý. Je zde patrno příliš mnoho vlivů politických i hospodářských. Syndikát novinářů nemá žádnou reálnou vlivovou sílu. Jeho předsedkyně Válová mne opakovaně ujistila, že v pozadí krize v ČT nespatřuje ohrožení svobody slova, nýbrž ekonomické zájmy osobní či skupinové.199 Předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Irena Válová se ke krizi v ČT vyjádřila v červencovém Mediažurnálu v roce 2001. Válová považuje situaci, která nastala v České televizi za vážný důsledek dlouhodobě trvajícího stavu v České republice: „Nulová podpora nezávislosti veřejného vysílání ze strany politiků, nevytvoření

197


198


199

LEŠEK, M. Doufal jsem, že kádrování skončilo listopadem 1989…, Haló noviny 9. 2. 2001, s. 2.

59

vhodného způsobu financování tohoto vysílání, nerespektování práva novináře uznávat své vlastní profesní principy.“ „Upozorňuji, že Česká republika je signatářem Rezoluce č. 1. Evropské ministerské konference a Rady Evropy z Prahy 1994. Česká republika se zavázala svým podpisem mimo jiné jasně definovat v souladu s odpovídajícími ustanoveními místních zákonů a praxí a při respektování svých mezinárodních závazků, roli, poslání a odpovědnosti organizací veřejného vysílání a zajistit jejich redakční nezávislost vůči politický a ekonomickým zásahům,“ napsala Válová. Podle ní nesou vinu za stav českého tisku i veřejnoprávního vysílání bývalé i současná vláda a bývalí i současní členové Parlamentu.200 Lidové noviny zveřejnily v červenci 2003 zprávu ČTK, která informovala o skutečnosti, že Poslanecká sněmovna schválila Kodex České televize. Členové Rady ČT považují dokument za etický kodex a vnitřní profesní manuál televizních pracovníků. Přirovnávají ho k zákoníku práce. Kodex zahrnuje obecné požadavky typu nestrannosti, nezávislosti či rozmanitosti názorů. Deník připomíná, že politici a mediální odborníci dosud neuzavřeli debatu o tom, zda je správné, aby kodex jako vnitřní normu veřejnoprávní televize schvalovala Poslanecká sněmovna. Lidové noviny připomínají, že v cizině podobné dokumenty schvalují sama média, jichž se týkají. Syndikát novinářů považuje situaci, kdy Kodex České televize schvaluje dolní komora parlamentu, za zásah do svobody médií.201 Události kolem České televize ukázaly, že na veřejnoprávní televizi působí politici. Syndikát se snažil, i přes viditelné lavírování na jakou stranu se přidat, kritizovat neexistenci a nedokonalost zákonů o médiích. Hlavní vliv na tvorbu zákonů ale zůstal na politicích. Podle Burnse, jehož zmiňuje McQuail, má mediální profesionalismus obecně několik základních prvků – odmítání „amatérismu“ a vnějších zásahů, přijímání hodnocení jen od kolegů profesionálů a směřování k jisté izolaci od tlaků veřejnosti i managementu.202 V souvislosti s krizí v České televizi lze hovořit o mezinárodní ostudě, ale jak Winfried Schulz uvádí takové události nejsou ničím výjimečným. K podobné krizi 200

VÁLOVÁ, I. Výzva předsedkyně Syndikátu novinářů ČR – nezávislost novinářů, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2001, s. 3. 201

ČTK Poslanci schválili pravidla pro zaměstnance televize, Lidové noviny 3. 7. 2003, s. 4.

202

MCQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 225.

60

podle něj může dojít i v jiných médiích. „O krizi v ČT přemýšlely stovky lidí z mnoha různých úhlů pohledů, jedno hledisko však z celé rozpravy vypadlo: názor, že v ČT se vlastně nic ohromujícího nestalo, že se o žádnou tragickou a bezprecedentní krizi, či dokonce o mezinárodní ostudu nejedná,“ píše Schulz. Podle něj je tento výklad konfliktů v rámci jedné mediální organizace zachycen v mediálních studií jakožto teorie latentního konfliktu pracovních kultur, kterou zformuloval Lars Engwall. Schulz uvádí, že Engwall dospěl na základě pozorování běžného redakčního provozu ke zjištění, že v rámci každé mediální organizaci koexistuje několik tzv. pracovních kultur, které mají zcela odlišné cíle, a jsou proto neustále ve skrytém, latentním konfliktu. Schulz hovoří o tom, že existují čtyři základní pracovní kultury: zpravodajská (zpravodajští redaktoři), politická (hlavní komentátoři, šéfredaktoři), ekonomická (manažeři, ředitelé, finanční ředitelé, manažeři pro styk s veřejností) a technická (produkční, provozní personál). Jak Schulz dodává mezi těmito čtyřmi pracovními kulturami jsou neustále napjaté vztahy. Z tohoto pohledu vypadá tzv. krize v ČT mnohem méně dramaticky, alespoň pokud jde o příčiny jejího vzniku. Nestalo se totiž nic více, než, že skrytý konflikt, který provází život každé mediální organizace, přerostl v konflikt otevřený.203 Ke krizím dochází z nejrůznějších důvodů i v mediálně vyspělejších zemích. Dokladem krize je situace v britské BBC. Dominic Wring popisuje praktiky, jakými se administrativa britského premiéra Tonyho Blaira bránila novinářské kritice, která se týkala vpádu vojáků do Iráku. Redaktor BBC Andrew Gillian kabinet nařkl, že upravil informace tajných služeb, aby se mohla britská armáda účastnit invaze do Iráku. V souvislosti s uveřejněným názorem došlo k sebevraždě odborníka z ministerstva obrany Davida Kellyho. Později i k odvolání vedení BBC.204 O profesionalizaci v televizním zpravodajství britské BBC píše Denis McQuail, který zmiňuje, že ústředním bodem Burnsovy studie o BBC je diskuse o profesionalismu ve vysílání a o alternativních přístupech k pracovnímu zadání. Burns nalezl hlavní postoje k profesnímu zadání. „Prvním je hluboká oddanost tradičním cílům veřejnoprávního vysílání jako nástroje kulturního a společenského zlepšení a obrana ‚standardů‘. Druhým je ‚profesionalismus‘. Někdy dosahoval až rozměru

203

SCHULZ, W. et al., Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 73.

204

WRING, D. Politics and the Media: The Hutton Inquiry, the Public Relations State, and Crisis at the BBC, Parliamentary Affairs, Oxford University Press, 2005, s. 380–393.

61

‚televize pro televizi‘, vždy však byla přítomna hluboká oddanost zadanému úkolu a umění dělat ‚dobrou televizi‘,“ uvádí Denis McQuail. 205

3.3. Vybrané události 2001–2008 (syndik Miroslav Jelínek) Období let 2001 až 2008 ovlivnila jak končící opoziční smlouva Václava Klause a Miloše Zemana, která skončila v roce 2002, tak především politika předsedů vlád za ČSSD Jiřího Paroubka206 a za ODS Mirka Topolánka207. Oba čeští premiéři navázali na chování předsedy vlády z let 1998–2002 Miloše Zemana, který útočil na média a novináře. Politické útoky pokračovaly stejně jako za vedení syndikátu Irenou Válovou. V oblasti tištěných médií začalo vycházet řada nových periodik. V roce 2003 to byl týdeník MF plus z vydavatelství Mladá fronta, začal vycházet i Deník IMPULS208, který na trhu ale dlouho nezůstal. A2 kulturní týdeník vznikl v roce 2005. Na trhu se v roce 2007 objevil bezplatný ekonomický deník z vydavatelství Mladá fronta E15. V roce 2008 se objevila v distribuci i česká mutace Czech business weekly, která ale po roce skončila. Syndikát se za předsednictví Miroslava Jelínka věnoval například kritice koncentrace vlastnictví (vydavatelství Vltava-Labe-Press), na kterou jeho zástupci v souvislosti s tvorbou tiskového zákona upozorňovali již v letech minulých. Syndikát komentoval kupříkladu politickou aféru Morava, věnoval se prodeji vydavatelství Economia, vyjadřoval se k výstupům médií v Kauze Kuřim. Žurnalisté a Syndikát novinářů ČR čelili ale především útokům premiéra Jiřího Paroubka a předsedy vlády Mirka Topolánka. Syndikát vydal stanovisko k případu Aleše Cibulky, který měl také politický podtext.

205

MCQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 225.

206

Jiří Paroubek – předseda vlády (2005–2006), předseda ČSSD (2006 –?).

207

Mirek Topolánek – předseda vlády (2006–2009), předseda ODS (2002–2010).

208

Deník IMPULS – Podle informací ze zpravodajství ze září 2003 vydržel tento deník na trhu jen čtyři měsíce. Následně kvůli sporům s Rádiem Impuls začaly vycházet stejné noviny s kosmeticky upraveným názvem Deník Inpuls. Podle údajů Ministerstva kultury ČR ze sekce o periodickém vydávání bylo jméno Deník Impuls registrováno v období 11. 4. 2003–2.11. 2004. Deník Inpuls pak od 19. 9. 1997 do 15. 10. 2003.208 HAS (ZKRATKA AUTORA), Deník Impuls má zákaz. Vychází Inpuls, Stránky www.idnes.cz, [online], (29-09-2003), [cit. 17. března 2010], Dostupné na www: < http://zpravy.idnes.cz/denik-impulsma-zakaz-vychazi-inpuls-dsi-/domaci.asp?c=a030929_123421_domaci_has3>., Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 14410, 18. 3. 2010

62

Na událostech, které se dotýkají politiky, včetně kritiky neúplného tiskového zákona, který by zamezil koncentraci vlastnictví v mediální sféře, lze ilustrovat tlak vrcholných politiků na média.

3.3.1. Obavy

z

koncentrace

vlastnictví

regionálních

deníků

(Vltava-Labe-Press) Předseda Syndikátu novinářů ČR Miroslav Jelínek v Hospodářských novinách v lednu 2001 píše, že sdělovací prostředky se v poslední době věnovaly, se zpožděním nejméně sedmi let, problému vlastnictví českých médií (zvláště tisku). Jak uvedl Jelínek pro mnohé občany bylo patrně překvapivé zjištění, že kromě Práva jsou všechny české deníky

majetkem

zahraničních

akcionářů.

Syndik

Jelínek

prohlásil,

že centralizace regionálního tisku na Moravě má za následek propouštění novinářů. „Jediná instituce, která na tento jev upozorňovala a požadovala, aby nový tiskový zákon řešil rovněž otázku vlastnictví mediálních prostředků, byl Syndikát novinářů České republiky,“ napsal předseda syndikátu Jelínek.209 V Literárních novinách210 v únoru 2002 se Miroslav Jelínek a místopředsedové syndikátu Radko Kubičko a Rudolf Zeman domnívali, že postupná koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků může vést k omezení plurality informací. Jak představitelé syndikátu napsali tuto situaci hodlají podrobně sledovat, a proto žádají kolegy v novinách o spolupráci.211 Předseda syndikátu Miroslav Jelínek tlumočí v Mediažurnálu v dubnu 2002 názor organizace, který se týká koncentrace vlastnictví. Jak uvádí Jelínek syndikát novinářů pozorně sleduje situaci na trhu regionálního tisku a je znepokojen dramatickou koncentrací regionálních deníků v celé republice. „V současné době je možné konstatovat, že podstatná část místního tisku je v rukou pouze jednoho vlastníka a to společnosti Vltava-Labe-Press,“ konstatuje syndik. Ve stanovisku předsedy Miroslava Jelínka stojí, že syndikát má informace, že tato koncentrace vede ke zhoršování pracovních podmínek kolegů novinářů. „Jako 209

JELÍNEK, M. Komerce vyhrála, kultura pláče, Hospodářské noviny 24. 1. 2002, s. 12.

210

Literární noviny – Periodikum z historií od roku 1927 začalo znovu vycházet v roce 1992. Předtím vycházely jako součást Lidových novin. Noviny jsou významný kulturně politický týdeník se zavazující tradicí mluvčího národa v klíčových historických okamžicích. 210 LITERÁRNÍ NOVINY, Předplatné, Stránky www.literarninoviny.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.literarninoviny.cz/predplatne>. 211

JELÍNEK, M., KUBIČKO, R., ZEMAN, R. Stanovisko Syndikátu novinářů České republiky, Literární noviny 6.2.2002, 5.

63

profesní organizace hodláme razantněji sledovat tuto situaci, neboť nechceme nečinně přihlížet k degradaci naší profese,“ píše Jelínek. Syndikát se obrací na všechny členy i další novináře, aby organizaci informovali o pracovních problémech, které se vyskytnou v jejich vztahu se zaměstnavateli.212 V dubnovém Mediažurnálu se novináři dozvěděli, že jihomoravské regionální sdružení Syndikátu novinářů ČR uspořádalo seminář o regionálním tisku: Existují ještě regionální média? Jak se v Mediažurnálu uvádí, série takových seminářů by měla pokračovat, neboť v poslední době došlo k dramatické koncentraci regionálního tisku do rukou jediného vlastníka, kterým je společnost Vltava-Labe-Press. Podle Mediažurnálu se účastníci semináře v Brně shodli, že vydavatelství se prosazuje velmi agresivně a její expanze není zdaleka u konce. Syndikát sleduje jaké pracovní podmínky a platy mají novináři v regionálním tisku a jak podmínky a platy odpovídají těm, jaké mají kolegové u stejného vlastníka v jeho domovské zemi. Jak se lze dočíst v Mediažurnálu cílem žurnalistického sdružení by mělo být sledování, zda nedochází k postupné monopolizaci, která by mohla vést k omezení ústavního práva občanů na svobodné šíření a přijímání informací. Podle syndikátu je právě regionální tisk důležitou institucí při vytváření demokratického prostředí.213 Časopis Strategie v květnu 2002 informoval o redukci okresních titulu vydavatelského domu Vltava-Labe-Press (VLP). Ten od května sloučil okresní týdeníky Šumperský a zábřežský region s místním Moravským severem a Opavský a hlučínský region s Naším Opavskem. V článku Strategie se píše, že VLP tak chce zabránit tomu, aby si v jednom okresu konkurovaly dva její listy. „Slučováním titulů přišlo o práci několik lidí. Na zhoršení pracovních vztahů se zaměstnavatelem ve VLP kvůli koncentraci regionálního tisku pod jednoho vlastníka upozornil počátkem roku 2002 Syndikát novinářů ČR,“ píše Strategie. Jak uvádí týdeník vydavatelský dům však podezření odmítl. Strategie připomíná, že VLP patří mezi nejsilnější vydavatelství tisku v Česku.214 Jak uvádí Marek Sklář v Literárních novinách v srpnu 2006 společnost Vltava-Labe-Press (VLP), kterou vlastní Passauer Neue Presse (PNP) podřídila vše tomu, aby ovládla celý český trh s regionálním tiskem a vytvořila na něm monopol. 212

JELÍNEK, M. Stanovisko Syndikátu novinářů ČR, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1. 213

RK, (ZKRATKA AUTORA). Existují ještě regionální media?, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1.

214

REG (ZKRATKA AUTORA) Redukce okresních titulů VLP na Moravě, Strategie 13. 5. 2002, s. 9.

64

Sklář připomíná, že na propouštění redaktorů a zhoršující se pracovní podmínky ve společnosti Vltava-Labe-Press několikrát upozorňoval i Syndikát novinářů ČR. Podle Skláře mělo deset redaktorů, kteří byli v roce 2002 až 2003 členy odborové organizace společnosti Vltava-Labe-Press, průměrnou mzda jen 18 500 korun, což je o více než tři tisíce korun pod průměrem, který udává studie PWC z roku 2000.215 Podle místopředsedy syndikátu Jana Punčocháře statistiky organizace ukazují významný posun od stálých pracovních poměrů k volným. To uvedl v Mediažurnálu v listopadu 2007. Jaromír Volek v rozhovoru s Punčochářem potvrzuje, že tento trend je v domácích médiích velmi silný. V této souvislosti uvádí skupinu Vltava-Labe-Press, která k tomuto systému, který připomíná „Švarcsystém“ přechází. Takový model je podle Volka výhodný pro vlastníka média, který se nemusí zabývat neflexibilním procesem výpovědní lhůty, ale prostě jen neosloví daného novináře s novým úkolem.216 Jak je patrné z postojů syndikátu, jeho zástupci v minulosti kritizovali nedostatky v tiskovém zákonu, který neřeší vlastnické vztahy. Právě Miroslav Jelínek zastupoval, jak jsem uvedl v kapitole Návrh tiskového zákona, syndikát v pracovní skupině Ministerstva kultury ČR, která zpracovávala věcný záměr tiskového zákona. Jelínek v květnu 1999 kritizoval, že tiskový zákon neřeší vůbec problematiku limitů vlastnictví jednotlivých hromadných sdělovacích prostředků, resp. křížení těchto vlastnických vztahů. Ačkoliv syndikát tuto skutečnost kritizoval, nedokázal zamezit, aby tiskový zákona č.46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů vstoupil v platnost. Robert McChesney připomíná praktiky mediálních koncernů, které mohou obcházet nařízení na zákaz vytváření monopolů. A i různé firmy (obzvláště když jim omezení zakazují se sloučit) se spojují k tomu, aby rozšířily svůj redakční rozpočet na několik médií.217

3.3.2. Aféra Morava Případ poslance ODS Jana Moravy odstartoval zveřejněním údajů na stránkách MF DNES 5. září 2008, z kterých vyplývalo, že se Morava pokoušel o vydírání politických rivalů. 215

SKLÁŘ M. Příběh likvidace Zemědělských novin II., Literární noviny 7. 8. 2006, s. 3.

216

PUNČOCHÁŘ, J. Sociolog médií Jaromír Volek: „Z novinářů se stávají digitální stachanovci“, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2007, s. 12. 217

MCCHESNEY, R. W. The political economy of media / Problém médií: jak uvažovat o dnešních médiích – přeložila HOLUBOVÁ, B. Všeň: Grimmus, 2009, s. 28.

65

Místopředseda Syndikátu novinářů ČR Jan Punčochář aféru popsal v zářijovém vydání Mediažurnálu. Jak uvedl Punčochář devětadvacetiletý poslanec Jan Morava, který byl dva roky ve sněmovně vlezl do pasti reportérovi televize Nova Janku Kroupovi za spolupráce poslance ODS Vlastimila Tlustého. Podle Punčocháře se bývalý předseda poslaneckého klubu a bývalý ministr financí nesmířil s odchodem z politického výsluní, natož s nátlakem, který na něj vyvíjeli koaličně uvědomělejší spolustraníci. Ochotně proto kývl na Kroupovu nabídku, že pomůže odhalit zákulisí české politiky. Punčochář v popisování pokračuje, když uvádí, že se Tlustý nechal v bazénku nafotit se sympatickou blondýnkou. Fotky vodních radovánek pak začali nabízet fiktivní detektivové. „Morava nejprve s detektivy o snímky smlouvá a dává najevo, že je chce koupit. Později sám iniciativně nabízí novou práci: nechá nafotit snímky dcery poslankyně

Strany

zelených

Olgy

Zubové,

aby

jí

mohl

zastrašovat

a přinutit k vyšší koaliční kázni,“ napsal Punčochář.218

Podle informací ze zářijového Mediažurnálu uspořádal Syndikát novinářů ČR 16. září 2008 diskusi k reportáži o poslanci Moravovi. Zúčastnili se jí Janek Kroupa, Josef Klíma, Stanislav Brunclík, Jana Lorencová, Michal Dusil, Tomáš Němeček, Miloš Čermák, Karel Hvížďala a Ondřej Aust. Za syndikát předseda Miroslav Jelínek a místopředseda Radko Kubičko. V zářijovém Mediažurnálu se píše, že se diskutující shodli, že je ve veřejném zájmu dozvědět se více o metodách, kterými se za politické situace označované „sto na sto“ přesvědčují váhající poslanci. Účastníci diskuze připomínají, že o korupci či nátlaku za použití skutečných i inscenovaných kompromitujících materiálů mluví sami politici, žádné přesvědčivé důkazy ale nikdy nepředložili.219 Členové Komise pro etiku na svém zasedání 17. září 2008 podle prosincového Mediažurnálu dlouze diskutovali o mediálním pokrytí tohoto případu. Domnívají se, že šlo o silný veřejný zájem, nicméně je sporné, když se média zapojují do řízené provokace. „Novináři tak opouštějí pozici nezaujatého pozorovatele, která jim přísluší.

218

PUNČOCHÁŘ, J. Horký předvolební podzim: provozář Sehnal a vyděrač Morava, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2008, s. 1, 2.

219

PUNČOCHÁŘ, J. Syndikát novinářů uspořádal diskusi k reportáži o poslanci Moravovi, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2008, s. 2.

66

Pro detailní posouzení celé věci by bylo ovšem dobré vidět celý nesestříhaný materiál TV Nova, “ stojí ve stanovisku komise.220 Petr Fischer na stránkách kulturního týdeníku A2221 napsal, že hlavní hvězdou aféry, které se pro formu začalo říkat „aféra Morava“ se stal novinář Janek Kroupa. Nejvíce se diskutovalo o etičnosti jeho postupu, jak uvádí Fischer dokonce i Syndikát novinářů ČR kvůli němu uspořádal speciální panel.222 V MF DNES Tomáš Syrovátka tlumočí názor premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka, který novináře kritizoval, že použili při pronikání do podsvětí politiky skryté kamery. Syrovátka dodává, že Syndikát novinářů ČR se shodl na tom, že reportáž sledovala veřejný zájem a informace nebylo možné potvrdit jinak než skrytou kamerou.223 Morava se poslaneckého mandátu vzdal 16. září 2008. Lze konstatovat, že Syndikát novinářů ČR tím, že uspořádal diskusi o kontroverzní reportáži, přispěl svou aktivitou k ochraně svobody slova. A přispěl k názoru, že chování novinářů bylo ve veřejném zájmu. Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR sice potvrdila, že jde o veřejný zájem, ale na druhou stranu v prohlášení napsala, že zapojení médií do řízené provokace je sporné. Lze říci, že takové vyjádření komise není jednoznačně vyložitelné. Závislost politiky a médií nachází Robert McChesney, který nahlíží na politický systém takto: „Pokud neexistuje silná politická kultura, bude existovat jen malá poptávka pro vynikající žurnalistice. A je-li politický systém zkorumpovaný a mimo veřejný vliv, jak již se v depolitizované společnosti stává, novináři mají méně podnětů k tomu, aby prováděli nebezpečná odhalení, protože vědí, že z nich nevzejde nic hmatatelného v podobě politické reformy.“224

220

KOMISE PRO ETIKETU SN ČR, Komise pro etiku ke kauze Tlustý – Morava,, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2008, s. 9.

221

A2 kulturní týdeník – Lidově nazývaná Ádvojka vznikla v říjnu 2005. A2 do prosince roku 2008 vycházela jako týdeník. V současné době jde o čtrnáctideník. Jak vyplývá z údajů vydavatele občanského sdružení A2, periodikum reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází ve středu a má 40 stran novinového formátu. 221 A2 KULTURNÍ TÝDENÍK, O nás, Stránky www.advojka.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.advojka.cz/informace/o-nas>. 222

FISCHER, P. Simulující kaskadér, A2 kulturní týdeník, 1. 10. 2008, s. 19.

223

SYROVÁTKA, T. Aféra Morava je selhání politiky, říká Klaus, Mladá fronta DNES 11. 9. 2008, s. 2.

224


67

3.3.3. Prodej vydavatelství Economia Obavy z koncentrace vlastnictví v případě vydavatelství Vltava-Labe-Press nahradila starost Syndikátu novinářů ČR z nejasné vlastnické struktury zájemce o vydavatelství Economia, kterým bylo vydavatelství Mladá fronta. Místopředseda syndikátu Jan Punčochář v Mediažurnálu v září 2008 napsal: „Syndikát novinářů ČR sleduje se znepokojením prodej akcií a.s. Economia, která je vydavatelem prestižního deníku Hospodářské noviny, týdeníku Ekonom225 a řady odborných časopisů.“ Punčochář uvedl, že jejím dosavadním majoritním akcionářem je německá společnost Handelsblatt, která se rozhodla odejít z českého mediálního trhu a akcie prodat. Punčochář připomíná, že jedním z uchazečů o akcie je a. s. Mladá fronta (nezaměňovat s deníkem MF DNES), jejíž vlastnictví a hospodaření je neprůhledné a zavdává podněty ke spekulacím, že se jedná o praní špinavých peněz. „Jako akcionář Mladé fronty v současnosti figuruje společnost European Financial Services, jejímž prezidentem je Alick Lawrence, majitelem advokátní kancelář na miniaturním karibském ostrově Dominica, kde má firma oficiální sídlo,“ naznačuje Punčochář. V Mediažurnálu se dále píše, že Mladá fronta, a. s., nenechává ověřovat náklady časopisů, které vydává a opakovaně porušuje zákon, když nepředkládá obchodnímu soudu výroční hospodářské zprávy. Podle Punčocháře výsledky jejího podnikání tak nejsou veřejně známy a je proto nejasné z jakých prostředků financuje své prodělečné projekty, jako je například bezplatný deník E15226, jehož ztráta se podle odborníků již pohybuje kolem sta milionů korun. Místopředseda Syndikátu novinářů ČR Jan Punčochář v Mediažurnálu uvádí, že Mladá fronta publikovala v minulých dnech zprávu, že o nákup těchto akcií nemá 225

Ekonom – Týdeník podle údajů Ministerstva kultury ČR zaregistrovala společnost Economia na konci roku 1990. Podle informací vydavatele je určen manažerům, podnikatelům, politikům, představitelům státní správy a místních samospráv, univerzit a elitním vzdělávacím institucím (MBA), lidem s vyšším vzděláním a nadprůměrnými příjmy.225 Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 5549, 18. 3. 2010, VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA, Týdeník Ekonom, Stránky www.economia.ihned.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://economia.ihned.cz/133/obsah-sekce/ctenari/>. 226

E15 – Bezplatný ekonomický deník z vydavatelství Mladá fronta začal vycházet v roce 2007. Jak uvádí jeho vydavatel je v současné době nejčtenějším deníkem v prostorách kancelářských center. Společným rysem všech čtenářů je aktivní zájem o ekonomické dění. Naleznete jej na více než 500 místech vybavených distribučními stojany a to Praze, Brně a Ostravě – centrech soustřeďujících český byznys. 226 VYDAVATELSTVÍ MLADÁ FRONTA, O společnosti, Stránky www.mf.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.mf.cz/o-spolecnosti/>., VYDAVATELSTVÍ MLADÁ FRONTA, Deník E15, Stránky www.mf.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.mf.cz/produkty/mlada-fronta-e15/>.

68

a neměla zájem, tato zpráva však podle Punčocháře není pravdivá. „Má jen zastřít skutečnost a odvést pozornost médií od této finanční operace,“ tvrdil Punčochář. Zájemcem o koupi akcií a. s. Economia je podle něj tedy někdo, kdo se nemůže ke své investici přihlásit a zprostředkovatelem je firma se zcela neprůhledným vlastnictvím. Punčochář tlumočí stanovisko syndikátu: „Syndikát novinářů ČR sleduje tento vývoj s obavami a vyzývá představitele a. s. Handeslblatt, kteří dosud zaručovali kvalitu a serióznost produkce a. s. Economia, aby přerušili jednání se zástupci Mladé fronty a. s. I pro dosavadní vlastníky by mělo být nepřijatelné, aby prodali seriozní vydavatelství s demokratickou tradicí pochybnému zájemci a ohrozili tak svobodu slova v České republice.“227 Na stránkách časopisu Strategie, patří do vydavatelství Mlada fronta, se čtenář 25. srpna 2008 dozvěděl v reakci na prohlášení Syndikátu novinářů ČR, že Mladá fronta není mezi zájemci o koupi akcií vydavatelství Economia, a že nevystupuje ani v roli zprostředkovatele této obchodní transakce. Jak se v článku uvádí totéž platí pro její mateřskou společnost i pro její dceřiné či sesterské firmy. Časopis Strategie přinesl reakci místopředsedy představenstva vydavatelství Mladá fronta Michaela Dědečka: „Syndikát novinářů skutečně přestřelil. Namísto toho, aby se syndikát zabýval tím, co mu náleží, snaží se zcela neoprávněně zasahovat do obchodních transakcí soukromých subjektů. V případě prodeje vydavatelství Economia se dokonce svým hysterickým účelovým prohlášením snaží ovlivnit rozhodovací procesy zahraničního investora. Takové jednání je nejen nepřípustné, ale současně zavdává podnět pro právní posouzení skutečnosti, zda se Syndikát novinářů ČR vědomě nedopustil poškozování dobrého jména právnické osoby a zda tím nedošlo k účelovému zneužití syndikátu svěřeného mandátu.“ V časopisu Strategie se čtenář dozvídá, že Mladá fronta (MF) je rychle rostoucí firmou, která vydává 45 periodik a každý rok kolem 200 knižních titulů. Za rok 2007 dosáhla obratu 800 mil. Kč a letos očekává obrat přes 1 mld. Kč. Podle Strategie je MF na českém trhu jedničkou v několika vydavatelských segmentech. Patří k nim mimo jiné dětské a odborné zdravotnické tituly. V redakčním článku Strategie se také píše, že MF vydává úspěšný ekonomický deník E15. Vydávané náklady svých periodik pak podle Strategie nechává pravidelně ověřovat podle metodiky ÚVDT renomovanou 227

PUNČOCHÁŘ, J. Economia mění majitele, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2008, s. 5.

69

poradenskou firmou Deloitte Audit. Ve Strategii se čtenář dočetl, že vydavatelství MF je aktivní také na Slovensku a v Rumunsku. V Rumunsku je vedoucí firmou v oblasti odborných medicínských titulů.228 Časopis Týden229 25. srpna 2008 napsal, že řady těch, kteří se ze všech sil snaží zabránit prodeji vydavatelství Economia (Hospodářské noviny, Ekonom, ihned.cz) zakukleným majitelům vydavatelského domu Mladá fronta, a. s. (E15, Mladá fronta Plus, Sluníčko, Mateřídouška) se rozrůstají. Týden se odvolává na údaje týdeníku Czech Business Weekly230, který informoval, že u německých majitelů, kteří mají 77,5 procenta akcií loboval ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Na šéfy stuttgartského nakladatelského impéria Verlagsgruppe Georg von Holtzbrinck (Die Zeit, Der Tagesspiegel a mnoho dalších) se pokusil přes své vlivnější německé kolegy zapůsobit i Syndikát novinářů ČR. Autoři článku v Týdnu napsali, že jinak dosti letargická organizace vydala ostré prohlášení, podle něhož je „vlastnictví a hospodaření MF neprůhledné a zavdává podněty ke spekulacím, že se jedná o praní špinavých peněz“. Redaktoři Týdne se ptají: „Je snad jedním z důvodů tohoto hlasitého probuzení skutečnost, že hned tři členové grémia syndikátu – včetně předsedy – pracují pro Economii?“231 MF DNES se odvolává na informace časopisu Czech Business Weekly, který napsal, že proti Mladé frontě v Německu intervenoval i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

MF

DNES

přináší

stanovisko

ministra

Schwarzenberga,

který informaci popřel. Deník dodává, že druhým vážným zájemcem o Economii je ministrův známý, miliardář Zdeněk Bakala. Ten se podle MF DNES ke svému případnému zájmu o koupi doposud nevyjádřil.232

228

RED (REDAKČNÍ ČLÁNEK), Syndikát přestřelil, Strategie 25. 8. 2008, s. 9.

229

Týden – Časopis z vydavatelství Mediacop je zpravodajsko-společenský týdeník vycházející od roku 1994. Přináší zprávy, analýzy, reportáže, rozhovory a komentáře z domova i ze světa. 229 ŠMÍD, M. Vliv vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu, Stránky www.louc.cz, [online], [cit. 04. března 2010], Dostupné na www: < http://www.louc.cz/pril01/vlmed2004.doc>, INFORMAČNÍ PORTÁL PERIODIK.CZ, Předplatné časopisů a novin, Stránky www.periodik.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: <www.periodik.cz/predplatne/casopis.php?akce=titul&titul=9072>. 230

Czech business weekly (CZ) – Česká mutace byla vydávána od roku 2008 do roku 2009. Vydavatelem ekonomického týdeníku byla společnost Stanford.230 VYDAVATELSTVÍ STANFORD, Czech business weekly (CZ), Stránky www.afi.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.afi.cz/clenove/seznam/stanford-a-s.html>. 231

PEK, DST (ZKRATKA AUTORŮ), Média a reklama, Týden, 25. 8. 2008, s. 77.

232

JAF (ZKRATKA AUTORA), Bitva kolem prodeje Economie se vyhrocuje, Mladá fronta DNES 21. 8. 2008, s. 8.

70

Czech Business Weekly 25. srpna 2008 k prodeji vydavatelství Economia sdělil, že prodej českého vydavatelství Economia vlastněného německým vydavatelstvím Verlagsgruppe Handelsblatt spěje do konečné fáze a různí hráči na scéně nyní začínají poměrně nevybíravě projevovat své názory. Jako zatím poslední se podle Czech Business Weekly k dané záležitosti vyjádřil Syndikát novinářů České republiky. Týdeník uvádí, že syndikát 20. srpna ostře zkritizoval jakýkoliv zájem o koupi ze strany vydavatelství Mladá fronta (organizace, která není nijak spojená s deníkem Mladá fronta DNES). Ekonomický týdeník píše, že Syndikát novinářů České republiky zaujal kontroverzní postoj k zájmu Mladé fronty. „Vlastnické vztahy v Mladé frontě nejsou transparentní a právem vzbuzují spekulace,“ uvádí týdeník z prohlášení syndikátu. Podle Czech Business Weekly zároveň syndikát současné vlastníky Economie naléhavě vyzývá, aby zrušili jednání s tímto českým vydavatelstvím vydávajícím např. bezplatný ekonomický deník E15. Jak uvádí Czech Business Weekly syndikát ve svém prohlášení poukazuje na to, že spekulace týkající se vlastnických vztahů mohou sahat až k podezření z nelegální činnosti. Czech Business Weekly zdůrazňuje, že syndikát ale žádný důkaz o takové nelegální činnosti neposkytl. Ekonomický týdeník doplňuje názor Michaela Dědečka, místopředsedy dozorčí rady Mladé fronty, že syndikát zašel příliš daleko a že společnost bude možná zvažovat, zda svým prohlášením nepoškodil dobré jméno Mladé fronty. „Místo toho, aby vykonával své poslání, se syndikát pokouší neoprávněně zasahovat do obchodních transakcí soukromých subjektů,“ řekl Dědeček Czech Business Weekly. Ekonomický týdeník Czech Business Weekly představuje vydavatelství Mladá fronta, které má ve své produkci 45 periodik a ročně vydá 200 knih. V roce 2007 dosáhla obratu 800milionů korun. Podle podnikového rejstříku ji vlastní americká investiční společnost European Financial Services (EFS). Czech Business Weekly tvrdí, že takovou společnost lze přes internet založit za několik minut a že na oficiální adrese EFS v americkém Oregonu sídlí dalších 12 společností. Czech Business Weekly dodává, že oregonské úřady před aktivitami těchto společností varovaly. Všechny je spojuje jméno W. Ricka Fletchera, podílníka EFS. V minulosti dostal Fletcher zákaz používat jména společností vyhrazená pro americké banky.233 Časopis Týden 1. září 2008 informoval, že vydavatelství Economia, které vydává například Hospodářské noviny, má od minulého týdne nového majitele. Podle 233

MB (ZKRATKA AUTORA), Syndikát se děsí prodeje vydavatelství Economia, Czech business weekly (CZ) 25. 8. 2008, s. 7.

71

časopisu je jím finančník, uhlobaron, a nyní i mediální magnát Zdeněk Bakala. Podnikatel koupil většinový podíl – přesně 88,36 procenta – v Economii přes firmu Respekt Media, a.,s., kde je od února jediným majitelem. Jak uvedl Týden název napovídá, že do ní chce Bakala časem začlenit i týdeník Respekt,

který

vydává

společně

s

Karlem

Schwarzenbergem.

V souvislosti

s oznámenou transakcí Týden napsal, že Mladá fronta se ohradila, že ji v žádném případě nevlastní ruské tajné služby ani mafie, nýbrž „skupina britských, amerických a českých fyzických osob“. Časopis Týden připomněl, že místopředseda představenstva Michael Dědeček se zapřísáhl, že Mladá fronta o nákup Economie neusilovala. Jak ale vzápětí Týden dodává později vyšlo najevo, že svou nabídku jen zamaskovala tím, že ji podala prostřednictvím banky UniCredit.234 Postoj syndikátu v případu prodeje vydavatelství Economia je diskutabilní, i když se nakonec ukázalo, že Mladá fronta o vydavatelství usilovala, i přestože její zástupce veřejně tvrdil, že je to nesmysl. Chování syndikátu poukázalo na nejasné vlastnictví Mladé fronty a nekorektní chování představitele vydavatelství, když se prokázalo, že lhal. Není ale jednoznačné, zda syndikát jednal jako nezávislé dobrovolné profesní sdružení novinářů, když předseda syndikátu Jelínek pracoval ve vydavatelství Economia. Ve stanovách syndikátu se píše, že Syndikát novinářů ČR je politicky neutrální, nezávislý na ideologických, náboženských, politických a ekonomických státních i soukromých strukturách (Příloha č. 2: Stanovy Syndikátu novinářů ČR).

3.3.4. Kauza Kuřim Zprávy o týrání malého Ondřeje z Kuřimi zaplnily na začátku května 2007 všechna média. Jak se ukázalo, sdělovací prostředky situaci nezvládly. Podle Miloše Čermáka, který o týraném Ondřeji psal v Hospodářských novinách v květnu, měla kauza všechny náležitosti velkého mediálního příběhu. „Skandální odhalení vedlo k policejnímu vyšetřování a k zatýkání. Dochází k nečekaným zvratům a vše se točí kolem velké záhady. A k dispozici jsou autentické fotografie a videozáběry,“ napsal Čermák. Podle něj česká média věnují případu soustředěnou a neutuchající pozornost. Ta seriózní ji ospravedlňují veřejným zájmem a celospolečenským rozměrem. Bulvární sledují soukromí aktérů, jejich osobní tragédie i další bizarní okolnosti. Jak

234

PEK (ZKRATKA AUTORA), Hospodářské noviny koupil finančník Bakala, Týden 1. 9. 2008, s. 13.

72

uvedl Čermák v této kauze se většina médií zdrženlivě nechovala, a to včetně veřejnoprávní televize či nejčtenějšího seriózního deníku MF Dnes. Čermák komentuje, že překvapivě rychle přitom zareagoval Syndikát novinářů ČR, který zveřejňování identity a fotografií dětí odsoudil a prohlásil, že „nemá nic společného s veřejným zájmem“. Čermák ale pochyboval, zda stanovisko profesní organizace v redakcích někoho zajímá.235 Na stránkách Lidových novin se 16. června 2007 čtenáři dočetli, že České televizi, Nově i Primě hrozí vysoké tresty za to, jak referovaly o případu týraného chlapce. Případ týraného Ondřeje se za uplynulý měsíc stal podle deníku jedním z nejmedializovanějších kriminálních případů v Česku. Lidové noviny uvedly, že profesní sdružení novinářů míní, že média ve zpravodajství překročila etické normy. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání prošetří podle Lidových novin, zda nebyl porušen zákon. Na týrání chlapce z Kuřimi, jehož přitom jeho matka sledovala videotechnikou, přišel při zapojování podobného zařízení náhodně její soused začátkem května. Záběry nahého a spoutaného chlapce vysílaly ve zpravodajství všechny celoplošné televize. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se rozhodla prozkoumat, zda neporušily zákon, který přikazuje „bezdůvodně nezobrazovat osoby vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost“. Podle rady se toho mezi 10. a 22. květnem 2007 mohly dopustit Česká televize a Nova devětkrát, Prima desetkrát. Za každé pochybení přitom hrozí pokuta od pěti tisíc do 2,5 milionu korun.236 Lidové noviny přináší názory zástupců televizí. ČT podle šéfredaktora zpravodajství Michala Petrova „v žádném ohledu nepochybila“. Před zveřejněním snímků či přepisů výpovědí se vždy nejdříve radila s právníkem. Šéf zpravodajství Novy Petr Mrzena míní, že zveřejnění kauzy bylo ve veřejném zájmu. „Od samého začátku důsledně dbáme na ochranu osobní identity týraného chlapce znemožněním jeho identifikace technickými prostředky,“ uvedl Mrzena. „Velmi silným veřejným zájmem“ vysvětlil zobrazování Ondřeje, které nemá za bezdůvodné, i mluvčí Primy Ladislav Pavlík. Podle něj byl navíc obličej chlapce ve všech případech reportáží na Primě rozrastrován. Do médií unikl i protokol z výslechu týraného chlapce – jako první ho na internetu zveřejnila Regionální televizní 235

ČERMÁK, M. Ondřej C., novinářská kázeň a trocha hyenismu, Hospodářské noviny 31. 5. 2007, rubrika Názory, s. 8. 236

ČTK, JIH, AUS (ZKRATKA AUTORŮ), Ondřej se učí normálně žít, Lidové noviny 16. 6. 2007, s. 2.

73

agentura. Také to kritizoval Syndikát novinářů ČR: „Zveřejnění výpovědí dítěte, jeho fotografií a zveřejňování detailů a spekulací o průběhu případu nemá nic společného s veřejným zájmem.“ 237 Záběry plnily i stránky novin a zpravodajských webů. Jde o příklad komerčního ladění českých polistopadových médií. K podobnému trendu dochází v celém světě i v USA. Situaci popisuje Robert McChesney. Podle kterého je vzestup komerčních sdělovacích prostředků umožněný novými technologiemi, obzvláště programy s čtyřiadvacetihodinovým

zpravodajstvím

a

internetem,

zvýšil

poptávku

po nekonečných kauzách schopných upoutat pozornost, zatímco je kladen menší důraz na jejich významnost ve smyslu tradičních standardů.238 Lidové noviny psaly v 4. července 2008, že všechny celoplošné televize dostaly trest za to, že ve zpravodajství či publicistice odvysílaly záběry týraného chlapce z Kuřimi. Podle novin Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) dala komerční Primě pokutu 900 tisíc a Nově 600 tisíc a veřejnoprávní České televizi 200 tisíc korun. Jak uvedla RRTV tresty padly v závislosti na tom, kolikrát která televize zmíněnými záběry porušila zákonnou povinnost „bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost“. Podobné verdikty rady zpravidla podle Lidových novin televize napadají u soudu a Nova s Primou to chtějí udělat i teď. „Rozhodnutí rady považujeme za skandální. Podáme proti němu žalobu, protože je považujeme za rozhodnutí, které je v rozporu s Listinou základních práv a svobod,“ uvedla mluvčí Novy Veronika Šmítková. Prima má za důležité, aby byla zvláště ve zpravodajství „co nejvíce šetřena“ ústavně garantovaná svoboda projevu a právo veřejnosti na informace.239 „Zpravodajství o kauze Kuřim bylo ve veřejném zájmu. Obrázky týraného chlapce jsme rastrovali,“ sdělila mluvčí Primy Jana Kocová. O snižování lidské důstojnosti ze strany Primy tak podle ní nemůže být ani řeči. „Pokud by televize použily záběry informačním způsobem, těžko by se proti tomu dalo něco namítat,“ uznává předseda RRTV Václav Žák právo veřejnosti na informace. „Ony je ale používaly i jako

237

ČTK, JIH, AUS (ZKRATKA AUTORŮ), Ondřej se učí normálně žít, Lidové noviny 16. 6. 2007, s. 2.

238


AUS (ZKRATKA AUTORA), Televize zaplatí statisíce za záběry z Kuřimi, Lidové noviny 4. 7. 2008, s. 13.

74

ilustraci, jako komunikaci emocí. To byl důvod, proč rada zasáhla,“ odůvodnil verdikt Žák. Lidové noviny připomněly, že již dříve Syndikát novinářů ČR ke kauze řekl, že i média označující se za seriózní „překročila ve vztahu k nezletilým obětem nejen novinářskou etiku, ale i obecné meze slušnosti“.240 Případu se věnoval i týdeník Ekonom. Jak uvedl Prima, Nova a Česká televize dostaly od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání statisícové pokuty za to, že ve svých reportážích a pořadech odvysílaly záběry týraného chlapce z Kuřimi. Prima má zaplatit celkem 900 000 korun, Nova 600 000 a ČT 200 000 korun. Podle rady totiž porušily povinnost „bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost“. Ekonom uveřejňuje stanovisko Novy podle které je verdikt rady skandální a odvolá se zcela jistě k soudu. Ekonom doplnit, že způsob referování českých médií o týraném chlapci kritizuje i Syndikát novinářů ČR.241 DeFleur a Ballová uvádí zjištění Waltra Lippmanna, který tvrdí, že největší nároky na zaplnění prostoru v denním tisku si nevyhnutelně dělají události a zprávy, které skýtají naději, že zvýší náklad, který pak přiláká pozornost inzerentů, a tím se zaslouží o nárůst zisku.242 Stephan Ruß-Mohl zmiňuje názor curyšského psychiatra Mario Gműra, který popsal, že média mohou vyvolávat svým přehnaným a zkresleným zpravodajstvím deprese a sociálně-existenční strachy. Gműr mluví o „syndromu mediálních obětí“.243 Syndikát novinářů ČR se snažil hájit etické normy žurnalistiky. Jednoznačně a jasně kritizoval média za zveřejňování záběrů a také za zveřejnění výpovědí dítěte, jeho fotografií a zveřejňování detailů. Odsoudil tvrzení médií, že zveřejňování informací je ve veřejném zájmu. Nelze ale jednoznačně říct, zda stanovisko profesní organizace ovlivnilo jednání redakcí, které s kritikou nesouhlasily.

3.3.5. Případ Aleš Cibulka Moderátor Aleš Cibulka byl odvolán z pořadu Českého rozhlasu 2 Praha Jak to vidí, který se živě vysílal 28. dubna 2006. Důvodem ukončení spolupráce na pořadu

240

AUS (ZKRATKA AUTORA), Televize zaplatí statisíce za záběry z Kuřimi, Lidové noviny 4. 7. 2008, s. 13.

241

ČTK, PLH (ZKRATKA AUTORŮ), Pokuty za kauzu Kuřim, Ekonom 10. 7. 2008, s. 64.

242


243

RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H. Žurnalistika. Praha: Grada Publishing, 2005, s. 246.

75

ze strany Českého rozhlasu bylo „neokřiknutí“ zpěvačky a bývalé moderátorky Svobodné Evropy Yvonne Přenosilové, která přirovnala ve vysílání premiéra Jiřího Paroubka k italskému diktátorovi Mussolinimu. Miloš Čermák v souvislosti s případem Aleše Cibulky v Hospodářských novinách 25. května 2006 napsal, že jedinou dobře fungující strukturou v rámci syndikátu je jeho Etická komise. Jak Čermák uvedl tvoří ji skupina renomovaných novinářů, kteří se zabývají podněty, které k práci novinářů může podat kdokoliv. „Komise svými stanovisky velmi systematicky rýsuje mantinely pro práci novinářů v Česku. Potíž je v tom, že o tom jen málokdo ví,“ napsal Čermák. Podle něj například poslední stanovisko k nedávnému případu odvolaného moderátora Aleše Cibulky na internetových stránkách syndikátu vůbec není. Jak píše Čermák citovaly jej sice tři deníky (Lidové noviny, Blesk, Hospodářské noviny), ale jen okrajově. 244 Lidové noviny otiskly agenturní zprávu ČTK 19. května, v které zaznělo, že Etická komise Syndikátu novinářů ČR míní, že moderátor Českého rozhlasu Aleš Cibulka v pořadu s Yvonne Přenosilovou neporušil pravidla novinářské etiky. „Moderátor nemůže být zodpovědný za způsob vyjadřování svého hosta,“ uvádí se v prohlášení komise. Zpráva připomíná, že Cibulka skončil s moderováním pořadu na stanici Praha kvůli tomu, že Přenosilová v živém vysílání mimo jiné kritizovala premiéra Jiřího Paroubka. Přenosilová podle Lidových novin řekla, že Paroubek „si tak trošku hraje na Mussoliniho“ a v pořadu také označila Stranu zelených za „impotentní partaj“. 245 V Mediažurnálu bylo v červenci 2006 otištěno celé stanovisko Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR, která případ Aleše Cibulky projednala 17. května 2006. Komise pro etiku konstatuje, že předvolební situace nemůže v žádném případě mít vliv na etická kritéria, kterými se řídí novináři i etická komise sama. Dále konstatuje, že šlo o pořad publicistický, kde host vyslovuje své názory. Moderátor nemůže být zodpovědný za způsob vyjadřování svého hosta. Podle názoru komise Aleš Cibulka pravidla novinářské etiky neporušil. Mediažurnál napsal, že naopak zužování prostoru pro svobodnou debatu by mohlo vést k porušování etických pravidel.246

244

ČERMÁK, M. Syndikát, který nikomu nechybí aneb o autoritě, Hospodářské noviny 25. 5. 2006, s. 9.

245

ČTK, Cibulka neporušil etická pravidla, Lidové noviny, 19. 5. 2006, s. 4.

246

KOMISE PRO ETIKETU SN ČR Případ moderátora Aleše Cibulky, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2006, s. 3.

76

Zpravodaj syndikátu Mediažurnál přinesl i stanovisko programového ředitele Českého rozhlasu Jaromíra Ostrého, který reagoval na názor Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR. Ostrý uvedl, že Český rozhlas v této věci postupoval v souladu s Kodexem Českého rozhlasu – tato norma vychází ze zákona č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. Z jejího obsahu je podle Ostrého zřejmé, že se nedotýká pouze etických, ale zejména profesních postupů a principů pracovníků Českého rozhlasu. Kodex ČRo stanovuje zásady naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání, závazně pro Český rozhlas a jeho pracovníky. Jaromír Ostrý se odvolal na předsedu Syndikátu novinářů ČR Miroslava Jelínka, který k případu dříve prohlásil: „…kodex ČRo je vlastně pracovně právní předpis, který schválila rozhlasová rada a projednala sněmovna“. Ostrý konstatoval, že je tedy možné, že Aleš Cibulka neporušil pravidla novinářské etiky, porušil však pravidla nastavená statutem ČRo a Kodexem ČRo. Podle Ostrého Český rozhlas v žádném případě nedeklaroval, že moderátor pořadu je odpovědný za výroky svého hosta. Ostrý se odvolával na pasáže z Kodexu ČRo, který stanovuje v článku 7. 1.: „Český rozhlas vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoji společnosti je vlastní názorové střetání. Český rozhlas dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádřeni. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných argumentů nezastoupených v diskusi.“ Programový ředitel Českého rozhlasu Jaromír Ostrý se také odvolal na kodexový článek 22. 3.: „Pokud se v živém vysílání určitá osoba projevuje tak, že Český rozhlas nemůže dostát povinnostem uloženým zákonem nebo Kodexem ČRo, je průvodce (moderátor) živého vysílání oprávněn takovou osobu přerušit, respektive ji odebrat slovo. Jestliže chování nebo projev takové osoby vážně překročí únosnou míru, je povinností průvodce se od chování či výroků takové osoby jménem Českého rozhlasu distancovat.“247 O případu Aleše Cibulky psala Kateřina Mahdalová z Respektu v listopadu 2006. Mahdalová uvedla, že podle Reportérů bez hranic má Česko pátý nejsvobodnější 247

KOMISE PRO ETIKETU SN ČR Případ moderátora Aleše Cibulky, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2006, s. 3.

77

tisk na světě. Mahdalová čerpá ze zprávy, ve které je zmiňováno, že od mikrofonu byl odstaven moderátor Českého rozhlasu Aleš Cibulka poté, co jeden host jeho diskusního pořadu prohlásil, že mu premiér Paroubek připomíná Mussoliniho.248 Robert McChesney si myslí, že politicky angažovaný novinářský systém má demokratické společnosti hodně co nabídnout, pokud existuje množství dobře subvencovaných médií, která zajišťují širokou škálu názorů.249 Miloš Čermák v Hospodářských novinách, které přinesly článek 25. května 2006, v souvislosti s Cibulkou ještě uvedl, že samotný fakt, že veřejnoprávní médium odvolalo těsně před volbami moderátora za výroky hosta, má v sobě cosi podstatného a principiálního, co by bylo dobré pojmenovat a dát do souvislostí. Podle Čermáka to ovšem zaniká v povyku o svobodě slova a v šermování všemi možnými kodexy. Zkrátka podle Čermáka chybí autoritativní hlas. „Není vůbec vyloučeno, že se moderátor Cibulka nezachoval profesionálně. A že kdybychom měli fungující a respektovanou profesní organizaci, tak by k tomuto závěru došla. A pokud ne, tak by se za moderátora naopak celou svou vahou postavila. Ale protože se nestalo ani jedno, je kauza jen dalším důvodem k otrávenosti z poměrů,“ myslí si Čermák. Podle Čermáka premiér Jiří Paroubek ukázal ostatním politikům, že jeho styl jednání s médii je efektivní a že se mu vyplácí. Nejspíš ho přijmou za vlastní. A pak by bylo na čase začít přemýšlet o tom, jak v Česku vybudovat cosi jako novinářský stav. „Bezradné tápaní kolem Cibulky ukázalo, že to bude dlouhá cesta,“ napsal Čermák.250 Lze konstatovat, že událost se stala 28. dubna, o čtyři dny později bylo Cibulkovi oznámeno, že pořad již moderovat nebude. Stanovisko Českého rozhlasu (ČRo) k odvolání zveřejnila média 11. května. Etická komise při Syndikátu novinářů projednala případ Aleše Cibulky 17. května 2006. Stanovisko komise syndikátu přišlo opožděně. Programový ředitel ČRo Jaromír Ostrý se v Mediažurnálu odvolával i na výrok syndika Miroslava Jelínka. Jde tak o nesoulad vyjádření komise a předsedy Syndikátu novinářů ČR, k čemuž by nemělo docházet. Komise by v rámci

svého

stanoviska měla brát v potaz i statut i Kodex ČRo.

248

MAHDALOVÁ, K. Předběhli jsme Ameriku, merci, Respekt, 27. 11. 2006, s. 5.

249



78

3.3.6. Jiří

Paroubek

a

Mirek

Topolánek

versus

Syndikát

novinářů ČR Výpady vůči novinářům měl nejen Miloš Zeman, ale i Jiří Paroubek a Mirek Topolánek. 8. června 2006 napsala MF DNES, když vycházela z agenturní zprávy ČTK, že Syndikát novinářů České republiky se důrazně ohradil proti výrokům premiéra Jiřího Paroubka, které pronesl ve svém povolebním projevu. „Jsme připraveni vypracovat a předložit k diskusi v novinářské obci pravidla chování médií ve volebním období,“ citovala agentura syndikát. Paroubek napadl novináře MF DNES a televize Nova. MF DNES připomněla, že premiér Jiří Paroubek v emocionálním projevu uvedl, že boj ČSSD před volbami byl bojem i proti některým lidem v médiích, kteří „pracovali v žoldu ODS“.251 8. června 2006 o Paroubkových výrocích referovaly také Hospodářské noviny, které rovněž vycházely z agenturního zpravodajství ČTK. Syndikát novinářů se důrazně ohradil proti útokům premiéra Jiřího Paroubka na novináře. Premiér v projevu prohlásil, že boj ČSSD před volbami byl také bojem proti některým lidem v médiích, kteří „pracovali v žoldu ODS“. Zástupci syndikátu uvedli podle článku Hospodářských novin, že by žádný politik neměl svádět svůj neúspěch na práci novinářů.252 Zprávu ČTK zveřejnil i časopis Strategie 12. června 2006. Ten navíc přinesl informaci, že grémium Syndikátu novinářů ČR na jednání odmítlo útoky premiéra Jiřího Paroubka na konkrétní novináře. „Syndikát se ohrazuje proti tomu, aby politik jakékoli strany sváděl svůj neúspěch na práci novinářů,“ uvedli zástupci novinářů. Na stránkách časopisu Strategie se psalo o myšlence dobrovolného kodexu chování ve volebním období, na kterém by se dohodli politici a česká média. Podle časopisu to ve své reakci na Paroubkovy výroky zmínil i generální tajemník Mezinárodní federace novinářů (IFJ) Aidan White. Dobrovolně vyjednané soubory pravidel, kterými se ve volebním období řídí vztah mezi médii a politiky, podle něj existují ve většině zemí EU.253 O výsledku z jednání grémia Syndikátu novinářů ČR, které jednalo o Paroubkových výrocích 7. června 2006, se psalo na stránkách Mediažurnálu v červencovém čísle. Grémium odmítlo útoky premiéra Jiřího Paroubka na konkrétní

251

ČTK Novináři protestují proti výrokům premiéra, Mladá fronta DNES 8. 6. 2006, s. 2.

252

ČTK Syndikát odmítá Paroubkovy útoky, Hospodářské noviny 8. 6. 2006, s. 7.

253

ČTK Syndikát novinářů se ohradil a nabízí kodex, Strategie 12. 6. 2006, s. 42.

79

novináře. Současné připomnělo, že syndikát v řadě prohlášení z poslední doby nejednou publikoval své obavy ze snahy politiků o omezování svobody vyjadřování. „Proto jsme přivítali stanovisko generálního tajemníka Mezinárodní federace novinářů Aidina Whita k Paroubkovu vystoupení,“ stojí v usnesení grémia na stránkách Mediažurnálu. Podle něj se syndikát ohrazuje proti tomu, aby politik jakékoli strany sváděl svůj neúspěch na práci novinářů. Syndikát je také připraven vypracovat a předložit k diskuzi v novinářské obci pravidla chování médií ve volebním období.254 Miloš

Čermák

v Hospodářských

novinách

polemizoval,

že

paradoxně

paroubkovské válčení s médii, může nabídnout dobrý důvod pro existenci profesní organizace. Osobní útoky proti novinářům, snahu ovlivňovat veřejnoprávní média a snění o zpřísnění tiskového zákona zatím podle Čermáka vnímá většina novinářů spíše jako neškodný folklór. Ale ten se lehce může stát noční můrou.255 V časopise Týden Ivan Motýl psal 18. září 2006 o vztahu předsedy vlády Jiřího Paroubka a syndikátu. Podle Motýla se Syndikát novinářů České republiky v průběhu vlády Jiřího Paroubka několikrát odhodlal k protestům proti snahám omezovat svobodná média. Jak uvedl Motýl syndikát se třeba pozastavil nad návrhy nového tiskového zákona, který by podle Paroubka „vyvedl zemi z balkánského pojetí novinářské práce“. Motýl připomíná, že po prohraných parlamentních volbách zase Paroubek adresně obvinil několik předních žurnalistů, že pracují „v žoldu ODS“. Jeho komunistický slovník jako kdyby se podle Motýla vynořil z oslav Dne tisku, rozhlasu a televize před rokem 1989, na kterých strana pravidelně v budově Lidového domu napadala štvavé západní vysílačky „v žoldu USA“. Jak Motýl připomíná letos 5. září 2006 si Lidový dům zvolil za svoje sídlo i Jiří Paroubek a hned překvapivě zakopal válečnou sekeru. Motýl uvádí, že z pozice pouhého stínového premiéra totiž svobodným médiím může stěží uškodit. Straníky proto vyzval k neobvykle vstřícné spolupráci s médii. Každý podle Paroubka musí novinářům ve dne v noci zvedat telefony a ještě být laskavý!256 Stanoviska syndikátu, která reagovala na útoky premiéra Jiřího Paroubka na novináře, byla jasná. Díky členství syndikátu v Mezinárodní federaci novinářů (IFJ) 254

GRÉMIUM SN ČR Syndikát se ohrazuje proti útokům premiéra Paroubka vůči novinářům, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2006, s. 1. 255


256

MOTÝL, I. Proměny Dne tisku a Paroubkovo obrácení, Týden 18. 9. 2006, s. 22.

80

se k slovním výpadům a obhajobě českých žurnalistů vyjádřil i generální tajemník IFJ Aidan White.

Téměř shodná situace se opakovala v případě premiéra za ODS Mirka Topolánka. Lidové noviny 25. září 2007 referovaly, že předseda vlády Mirek Topolánek na pravidelném pondělním brífinku, které mají sloužit ke zlepšení komunikace s médii, nevybíravě zaútočil na novináře. „Vy jste se museli úplně zbláznit, že mu toto (šéfovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi) všechno žerete a že na to naskakujete,“ řekl novinářům Topolánek. Ti podle něj straní ČSSD a jsou zkorumpovaní. Jak uvedly Lidové noviny Topolánek zauvažoval i o regulaci svobody slova. Podle něj novinářská práce k normě upravující její pravidla prý přímo vybízí.257 Deník citoval další Topolánkovy výroky: „Džordžíno (přezdívka předsedy ČSSD Jiřího Paroubka) ukáže prstem, že za to může Dalík (Topolánkův poradce), a já vím, jaký útok od novinářů přijde,“ stěžoval si Topolánek. Lidové noviny zprostředkovaly čtenářům názor i Jiřího Paroubka, který se proti tomu ohradil. „Pan premiér asi vůbec neví, co se kolem něj děje. Že jde o jeho definitivní destrukci v rámci ODS,“ řekl šéf ČSSD Paroubek. Předseda vlády Topolánek obvinil novináře rovněž z vydírání, msty a korupce. „Z mediálního prostředí u nás se stává žumpa,“ prohlásil doslova premiér. Lidové noviny také zdůrazňují, že si premiér svou zlobu vylil také na profesní organizaci novinářů. „Pokud neplní syndikát novinářů svoji povinnost, činím tak sám,“ prohlásil Topolánek. Podivil se i nad tím, že novináři zatím nemají jediného odsouzeného za korupci, což je podle něj unikát. Jako důkaz, že se ho novináři pokoušejí vydírat a že jsou zkorumpovaní uvedl e-mail redaktora časopisu Týden Tomáše Menschika. „Píše, že pokud neodpovím na dotazy, nemám se divit, co pak napíšou,“ rozčiloval se předseda vlády. Týden ovšem zveřejnil e-maily svého redaktora. Z nich jasně vyplývá, že zmíněná věta není z korespondence s Topolánkem, ale Zuzanou Palzer, která zastupuje premiérovu milenku Lucii Talmanovou. Lidové noviny píší, že redaktor poté, co se dozvěděl, že jeho dotazy jsou „irelevantní“ ve zmiňovaném mailu dále uvádí, že „...nemůže nechat rozhodnutí o tom, co je zajímavé pro čtenáře, na paní poslankyni Talmanové“.

257

BEK, TRK (ZKRATKY AUTORŮ) „Vy jste se museli zbláznit“, Lidové noviny 25. 9. 2007, s. 2.

81

Autoři článku v Lidových novinách také poznamenávají, že Topolánek si stěžoval, že média šikanují a špehují jeho děti. Novináře osočil i za to, že média uveřejňují adresy jeho bydliště, fotografie jeho dětí a automobilu. „Po zveřejnění adresy domu, ve kterém jsem si s manželkou koupil byt, v něm byla nahlášena bomba. Poté, co vyšel článek o domě, kde bydlím s Lucií Talmanovou, v něm byl pokus o vloupání,“ prohlásil Topolánek. Články o automobilu, který si koupila premiérova přítelkyně Lucie Talmanová, jsou podle premiéra psané na objednávku ČSSD. „To, že si dva lidé s měsíčním příjmem přes 200 tisíc korun čistého koupí ojeté auto standardním a kontrolovatelným způsobem přes bazar, aby byly všechny smlouvy k dispozici, protože již jsme taky paranoidní, bylo tak viditelně zneužito a tak brutálním způsobem, že to ani nemohlo být jinak než na objednávku,“ usuzuje v Lidových novinách Topolánek. Na otázky týkající se tohoto tématu ale dál odmítl odpovídat. „Máte-li pochybnosti, podejte trestní oznámení,“ řekl pouze. Uvedly Lidové noviny na závěr rozsáhlého článku.258 Deník Právo se 4. října 2007 zabývá vztahem mezi premiérem Topolánkem a syndikátem. Podle deníku Syndikát novinářů ČR odmítá úvahy premiéra Mirka Topolánka o zákonu, který by zpřesnil regulaci médií. V otevřeném dopise sdělil předseda syndikátu Miroslav Jelínek premiérovi, že sdružení by to považovalo za snahu „přistřihnout novinářům křídla“. „Stejně jako proti podobným názorům proneseným před časem Jiřím Paroubkem musíme i Váš názor zásadně odmítnout. Jakékoli přistřihování křídel novinářům je zároveň přistřihováním křídel občanské veřejnosti a svobodě médií,“ napsal předseda syndikátu Miroslav Jelínek. Zároveň v deníku Právo uvedl, že syndikát nechce věc vyhrocovat. Jelínek nabídl proto Topolánkovi, aby se spolu s dalšími politiky a novináři zúčastnil konference, na které by bez emocí a s rozmyslem prodebatovali problémy vzájemných vztahů. Jak uvádí Právo Topolánek nedávno řekl, že nad vládou médií se v krátkodobém pohledu nedá vyhrát. Podle Jelínka má premiér zřejmě málo informací o syndikátu, který je „pouhým občanským sdružením, neboť jinou formu profesní instituce médií náš právní řád nezná – a jako takový nemá samozřejmě žádné pravomoci k rozhodování sporů mezi novináři a politiky“. Jelínek konstatoval, že na dodržování etického kodexu člena Syndikátu novinářů ČR dohlíží příslušná komise a vše sděluje ČTK.259 258

BEK, TRK (ZKRATKY AUTORŮ) „Vy jste se museli zbláznit“, Lidové noviny 25. 9. 2007, s. 2.

259

TRJ (ZKRATKA AUTORA) Syndikát novinářů Topolánkovi: přistřižení křídel omezí svobodu, Právo 4. 10. 2007, s. 4.

82

„Ačkoli činnost této komise je bohatá a její výsledky jsou veřejně přístupné, politické strany a dosavadní vlády se na ni dosud ani jednou neobrátily s konkrétními podněty a ani její činnost, jak se zdá, nevzaly v potaz,“ konstatoval pro Právo Jelínek.260 Místopředseda Syndikátu novinářů ČR Jan Punčochář polemizoval v Respektu 8. října 2007 s názorem Erika Taberyho, podle kterého by bylo přirozené, aby se stal syndikát arbitrem debaty o stavu českých médií. Punčochář namítá, že to syndikát průběžně dělá, uspořádal například konferenci o chování médií před volbami do Poslanecké sněmovny. Punčochář si myslí, že pouze Erik Tabery o tom neví. Punčochář píše, že Erik Tabery se správně zastává Mirka Topolánka. Podle něj má premiér v hodnocení českých médií v lecčems pravdu. „Ano, čeští novináři skutečně mají sklon k jisté kampaňovitosti a někdy i předpojatosti, i když za tím vidím spíše nedostatek profesionality a času než zlý úmysl,“ dodal místopředseda syndikátu Jan Punčochář.261 Haló noviny se výpadům Topolánka věnovaly 25. září 2007. Noviny citovaly slova premiéra: „Postavte se mně, já se vás nebojím,“ křičel brunátný premiér Mirek Topolánek (ODS) na novináře. Haló noviny píší, že tak agresivní a buranské chování vůči zástupcům tisku pamatuje tato země snad jen z časů Vladimíra Mečiara, který jako bývalý boxer na novináře dokonce natáhl sevřenou pěst. Topolánek podle Haló novin tvrdí, že žurnalisté o jeho briefinzích referují bulvárně, přesto se je prý zatím nerozhodl zrušit. „S mediokracií se v krátkodobém pohledu nedá vyhrát. Syndikát novinářů ČR naprosto neplní svou roli, musím se toho tedy chopit já. Z mediálního prostředí se stává opravdu žumpa. Novináři se mi mstí, to je jasné. Začnu volat po zpřesnění zákona na ochranu osobnosti,“ nadával a vyhrožoval Topolánek. Nakonec podle Haló novin Topolánek prohlásil, že by bylo dobré, aby na jeho briefingy nechodili novináři z bulvárních médií, jakými jsou Blesk či MF DNES a nasupeně odkráčel. 262 DeFleur a Ballová píší o názoru Waltra Lippmanna, který dochází k závěru, že lidé nejednají na základě toho, co se doopravdy děje nebo stalo, ale na základě toho,

260

TRJ (ZKRATKA AUTORA) Syndikát novinářů Topolánkovi: přistřižení křídel omezí svobodu, Právo 4. 10. 2007, s. 4.

261

PUNČOCHÁŘ, J. Co potřebují novináři, Respekt 8. 10. 2007, s. 15.

262

STE (ZKRATKA AUTORA) Topolánek vyhlásil novinářům válku, Haló noviny 25. 9. 2007, s. 1.

83

co si myslí, že se děje, podle obrazů, které jim poskytuje tisk – na základě významů a výkladů, které mají často málo společného s tím, co se skutečně událo.263 Topolánkovo extempore vedlo k mnoha debatám, co to vlastně mělo znamenat. Jak uvádějí Haló noviny podle některých Topolánkovi zkrátka selhávají nervy, neboť byl zvyklý v roli opozičního lídra na jistou loajalitu většiny médií, která mají vesměs pravicovou orientaci. Teď však podle Haló novin došlo při podpásovkách, vůči levicovým politikům zcela běžných, i na něj. V kuloárech však kolují i jiná vysvětlení. Jakýsi mediální expert prý Topolánkovi poradil, aby zcela cíleně novinářům vyhlásil válku. „Topolánek totiž trpí zásadním problémem: není to opravdová osobnost a skutečný vůdce. Dvě velké osobnosti české politiky 90. let – Václav Klaus a Miloš Zeman – přitom bývali vůči novinářům tvrdí a často s nimi chodili do konfliktu,“ píše se v Haló novinách. Jak deník uvádí mediálním expertům se tedy nejspíše zdá, že právě agrese vůči tisku by mohla Topolánkovi přičarovat něco z charismatu Klause či Zemana. „K tomu je třeba ovšem dodat jediné. Trpaslík zůstává trpaslíkem, i když se postaví na kopec,“ myslí si autor článku v Haló novinách. 264 Kateřina Čopjaková v Respektu 15. října 2007 napsala o chování Mirka Topolánka k syndikátu. Podle ní když Mirek Topolánek na konci září neudržel nervy na uzdě, syndikát zareagoval až po devíti dnech dopisem premiérovi, jestli by to s novináři nechtěl probrat na veřejném setkání. Nikdo podle Čopjakové neodpověděl.265 Týdeník Respekt 22. října 2007 uveřejnil opravu, ve které se objevilo, že v minulém čísle týdeník chybně informoval v článku Spolek neviditelných o tom, že Syndikát novinářů ČR reagoval na slova premiéra Topolánka až po devíti dnech. Jak uvádí Respekt syndikát však reagoval na svém webu dříve, a to v den premiérova prohlášení. „Syndikátu se omlouváme,“ píše Respekt.266 Zpravodaj syndikátu novinářů ČR Mediažurnál v listopadu 2007 uveřejňuje dopis předsedy Syndikátu novinářů ČR Miroslava Jelínka, který adresoval premiéru Topolánkovi. „Vyjadřujete – stejně jako Vaši předchůdci ve vládních funkcích – snahu nějakým zákonem, nebo snad změnou současného tiskového zákona – ‚přistihnout novinářům křídla‘. Stejně jako proti podobným názorům proneseným před časem Jiřím Paroubkem, musíme i Váš názor zásadně odmítnou. Jakékoli přistihování křídel 263


264

STE (ZKRATKA AUTORA) Topolánek vyhlásil novinářům válku, Haló noviny 25. 9. 2007, s. 1.

265

ČOPJAKOVÁ, K. Spolek neviditelných. Respekt 15. 10. 2007, s. 23.

266

RED (REDAKCE) Oprava, Respekt 22. 10. 2007, s. 14.

84

novinářům je zároveň přistřihováním křídel občanské veřejnosti a svobodě médií,“ napsal v dopise Jelínek. Podle něj si syndikát nicméně nepřeje tyto otázky vyhrocovat. Mediažurnál píše, že syndikát uspořádá konferenci, na které by se novináři a politici sešli u jednoho stolu a bez emocí by si promluvili o vzájemných vztazích. Předseda syndikátu v dopise uvedl, že žurnalistická organizace je připravena zajistit takové setkání technicky, pozvat k němu respektované novináře, šéfredaktory, zástupce vydavatelů a zástupce dalších politických stran. „Těšíme se, že se k tomuto námětu vyslovíte, a v případě souhlasu s Vaší účastí sdělíte, jaký termín by vám vyhovoval,“ ukončil dopis předseda Syndikátu novinářů ČR Miroslav Jelínek. Jak se lze dočíst v Mediažurnálu konference se uskuteční, ale bez předsedy vlády Mirka Topolánka, který na opakované výzvy k setkání nereagoval.267 Lze konstatovat, že předseda syndikátu Miroslav Jelínek se jasně ohradil proti omezování práce novinářů ze strany Topolánka. Jelínek udělal vstřícné gesto, když premiérovi Topolánkovi navrhl diskusi, kde by si popovídali politici a novináři o vzájemných vztazích. Topolánek o schůzku neprojevil zájem. Z postojů Paroubka i Topolánka lze vyvodit závěr, že když se vrcholným politikům nelíbí články novinářů, většinou jde o premiéry, snaží se útoky vůči žurnalistům paušalizovat a volají vždy po úpravě zákonů, které by omezily svobodu slova u novinářů. Syndikát se proti takovým tendencím ohradil. Případy na druhé straně odhalily malou vymahatelnost stanovisek syndikátu, protože verdikty Etické komise Syndikátu novinářů ČR mají pouze doporučující charakter. „Jak funguje česká společnost, jak je dokonalý stranický a politický systém, tak funguje žurnalistika – těžko očekávat nějakou nápadnou odlišnost tím či oním směrem,“ prohlašuje Petr Žantovský.268

3.4. Pražské sídlo Syndikátu novinářů ČR – žaloba na stát o 300 milionů Závazek státu, který je po Svazu československých novinářů (SČSN), zaměstnával všechny předsedy Syndikátu novinářů ČR. S ohledem na časový přesah se tématu věnuji samostatně. Vyjednávání s úřady a představiteli vlád České republiky269

267

JELÍNEK, M. Dopis premiérovi, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2007, s. 4.

268

ŽANTOVSKÝ, P. Média na pranýři. Praha: Votobia, 2004, s. 56.

85

patří

kvůli

případnému

získání

majetku

nebo

finanční

náhrady

ke klíčovému problému všech tří předsedů Syndikátu novinářů ČR Rudolfa Zemana, Ireny Válové i Miroslava Jelínka. V Národním archivu v Praze lze nalézt dokument270, který popisuje historii státního závazku. „Po předání domů na Vinohradské tř. k demolici byly pro dislokaci Svazu novinářů určeny objekty č. 68/9 a 67/11 v Pařížské ulici (schváleno vládou ČSSR 4. 9. 1968). V rámci usnesení Rady NVP č. 30 ze 7. 2. 1967 byla schválena dohoda mezi primátorem a Svazem novinářů, podle které je NVP zavázán postavit pro Svaz novinářů novou budovu. Domy v Pařížské nemohly být dle důvodové zprávy trvalou náhradou a měly být po nezbytné adaptaci předány k trvalému a bezplatnému užívání Svazu novinářů.“ V textu se lze dále dočíst, že ve věci přidělení nové budovy byla vedena na příslušných orgánech mnohá jednání, která v průběhu minulých 20 let skončila vždy bez uspokojivého závěru. Jak uvádí autor textu nový objekt měl dle záměru české novinářské obce sloužit jako Dům tisku, jehož základem mělo být vybudování materiálně technického zázemí pro poskytování informací a služeb pro práci našich a zahraničních novinářů. „V té souvislosti se jedná o vybudování konferenčního sálu s kapacitou 250 osob, série menších konferenčních místností s kapacitou 50 až 60 osob, kluboven, jazykových učeben, čítárny, dokumentačního archivu. V návrhu byla uvažována i menší studia s využitím moderní techniky, výstavní síň, promítací sál a reprezentační prodejna tisku a publikací. Součástí Domu tisku by byl i Klub novinářů s restaurací a kavárnou. V okruhu služeb bylo rovněž uvažováno se zřízením ubytovacích prostor alespoň v rozsahu 5 dvoulůžkových pokojů a vlastního zdravotního střediska,“ takto jsou popisovány představy o využití budov v Pařížské ulici. V dokumentu se konstatuje, že předpokladem uskutečnění těchto záměrů bylo zajištění finančních prostředků jejich sdružením od všech zainteresovaných orgánů a organizací, což se nepodařilo realizovat. „Vzhledem k trvalým, ale bezvýsledným 269

Od roku 1990 byla v České republice vláda Petra Pitharta (1990–1992), vláda Václava Klause (1992–1998), vláda Josefa Tošovského (1998), vláda Miloše Zemana (1998–2002), vláda Vladimíra Špidly (2002–2004), vláda Stanislava Grosse (2004C2005), vláda Jiřího Paroubka (2005–2006), vláda Mirka Topolánka (2006–2009).

270

Dokument není datován, ale pravděpodobně vznikl kolem roku 1990, kdy problematiku začal řešit syndikát, což potvrzuje i skutečnost, že se nachází v kartonu, který shromažďuje materiály z let 1990 až 1993. Syndikát novinářů ČR. NA, Fond SYN, kart. 17, SN ČR, Korespondence odeslaná 1990, 1991–93, Odeslaná korespondence 1990 i zasedání Správní rady syndikátu.

86

jednáním byly na obou objektech prováděny pouze nezbytné úpravy k zachování jejich provozuschopnosti. V současné době se nacházejí v havarijním stavu a vyžadují generální rekonstrukci,“ tímto způsobem je popsán stav budov.271 Jak vyplývá z archivu korespondence syndik Rudolf Zeman se snažil dlouhodobě závazek státu řešit. Zeman napsal 3. srpna 1990 předsedovi vlády České republiky Petru Pithartovi, že od něj ještě nedostal odpověď na dopis z 15. května 1990. Zeman

v dopisu

připomíná,

že

za

české

a

moravské

novináře

předložil

československému státu, zastoupenému vládou České republiky podnět na majetkové vyrovnání za budovy v Praze 1, Vinohradská 3 a 5, které byly od roku 1945 sídlem československé novinářské organizaci, a v roce 1967 byly zbourány se současným závazkem československého státu dát Svazu československých novinářů náhradu výstavbou nové budovy. „K naplnění tohoto závazku dosud ani po uplynutí třiadvaceti let nedošlo a sídlo novinářské organizace je stále umístěno v budovách v Praze 1, Pařížská 9 a 11, které jí byly odevzdány bezplatně do trvalého užívání na přechodnou dobu do realizace výstavby podle uvedeného závazku. V politickém vývoji se 17. prosince 1989 zrodil Syndikát novinářů České republiky, který se 6. ledna 1990 stal majetkoprávním nástupcem

dosavadního

Svazu

československých

novinářů

respektive

Československého svazu novinářů a Českého svazu novinářů,“ napsal v dopise Rudolf Zeman. Jak uvádí předseda syndikátu 1. řádná valná hromada Syndikátu novinářů České republiky 20. dubna 1990 proto rozhodla vyzvat vládu České republiky k vypořádání uvedené dosud neuzavřené záležitosti. Zeman premiérovi Pithartovi napsal, že syndikát navrhuje, aby stát koupil pro novinářskou organizaci budovy v Praze 1, čp. 68, Pařížská 9 a čp. 67, Pařížská 11 a pak je převedl do vlastnictví Syndikátu novinářů České republiky. Stejný dopis poslal předseda syndikátu Rudolf Zeman i předsedovi Federálního shromáždění ČSFR Alexandrovi Dubčekovi a předsedkyni České národní rady Dagmar Burešové.272 Korespondence mezi představitelem syndikátu a vlády pokračovala. Podle archivu Rudolf Zeman zaslal 25. 6. 1991 další dopis premiérovi Pithartovi. Zeman se odvolával na rozhodnutí 1. řádné valné hromady Syndikátu novinářů ČR, která se

271

NA, Fond SYN, kart. 17, SN ČR, Korespondence odeslaná 1990, 1991–93, Odeslaná korespondence 1990 i zasedání Správní rady syndikátu. 272

NA, Fond SYN, kart. 17, SN ČR, Korespondence odeslaná 1990, 1991–93, Korespondence odeslaná 1990–1991.

87

uskutečnila 20. dubna 1990. Valná hromada podle Zemana uložila představitelům syndikátu, aby jménem českých a moravských novinářů požádali československý stát o naplnění závazků za budovy na Vinohradské ulici. Zeman v dopise Pithartovi připomněl, že vyřešení nároků syndikát požadoval již v průběhu minulého roku, ale bylo znemožněno neujasněností majetkových kompetencí v hlavním městě Praze a očekáváním zákona o mimosoudních rehabilitacích. „V současné době je na dům v Pařížské čp. 67 uplatňován nárok na vydání věci oprávněnou osobou podle zákona č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích,“ konstatuje v dopise Zeman.273 O výsledku restituce se zmiňuje v Hospodářských novinách Aleš Vojíř, který napsal, že Syndikát novinářů ČR o jednu z budov v Pařížské ulici přišel v roce 1991, kdy ji v rámci restitucí získal původní majitel.274 Jak uvádí v dopise Pithartovi předseda syndikátu Rudolf Zeman vzhledem k této skutečnosti a vzhledem k tomu, že československý stát zřejmě ani ve výhledu neuvažuje o výstavbě nové budovy pro syndikát, žádáme vás a vládu České republiky o bezplatné předání domu v Pařížské čp. 68 do vlastnictví syndikátu náhradou za domy na Vinohradské ulici. „V této souvislosti musíme však zároveň konstatovat, že hodnota majetku domů na Vinohradské čp. 501 a 528 činila 5, 682 843 Kčs, zatímco hodnota majetku v Pařížské čp. 68 činí pouze 1,210 397 Kč,“ uvedl v dopise Rudolf Zeman.275 Podle archivních materiálů 2. 1. 1992 požádal první zástupce syndika Vladimír Bystrov právníka syndikátu Dr. Jiřího Zatočila, aby urychleně vypracoval a podal arbitrážní žalobu na porušení plnění dohody z roku 1967 o poskytnutí dočasné náhrady novinářské organizaci za zbourané domy v Praze 2, Vinohradská 3 a 5, bezúplatným pronájmem ve statutu trvalého užívání domů v Praze 1, Pařížská 9 a 11. „Zdůrazněte objektivní důvod porušení uplatnění restitučního nároku na dům v Pařížské 11 a jeho vrácení původnímu majiteli,“ připomínal v dopise Bystrov právníkovi.276 Předseda syndikátu Rudolf Zeman se 5. 3. 1993 podle korespondence syndikátu z Národního archivu obrátil na Úřad vlády ČR s žádostí o vyřešení majetkových a vlastnických poměrů. Znovu nastínil celou historii problému a navíc doplnil novou 273


274

VOJÍŘ, A. Novináři přišli o Pařížskou, Hospodářské noviny 28. 2. 2002, s. 4.

275


276


88

informaci. „Náhrada za předané nemovitosti na Vinohradské ulici měla být podle smlouvy dána Svazu čs. novinářů výstavbou nové budovy v proluce u Jiráskova mostu na rohu Jiráskova nám. a nábřeží Bedřicha Engelse277,“ upřesnil Zeman.278 Zeman v dopise adresovaném Úřadu vlády ČR zmínil skutečnost, že dům čp. 67 v Pařížské ulici se v rámci zákona o mimosoudních rehabilitacích vydal oprávněné osobě a že již více než dvouleté intenzivní úsilí a jednání na všech možných úrovních o vypořádání celé záležitosti se dosud nesetkalo s žádným výsledkem. Zeman opět navrhl, aby dům v Pařížské čp. 68 byl bezplatně převeden do vlastnictví syndikátu.279 Jak vyplývá z korespondence syndikátu zákonem č. 172/91 Sb. přešlo právo hospodaření k domu Pařížská 9 na Ministerstvo financí ČR.280 I právě proto píše 10. 5. 1993 Rudolf Zeman jménem syndikátu ministrovi financí Ivanovi Kočárníkovi, kterému vyložil celou historii závazku. Zeman zmínil, že náhradní dům v proluce u Jiráskova mostu do dnešní doby postaven nebyl a vzhledem k probíhajícím jednání příslušných orgánů o zástavbě této lokality s jinými partnery lze vyvodit závěr, že čs. stát nemá v úmyslu dostát svým závazkům. Podle informací z webových stránek syndikátu nová budova svazu byla projektována na Rašínově nábřeží, tam, kde nyní stojí takzvaný Tančící dům. Podle vyjádření syndikátu ale byla nabídka nevýhodná, protože zástupci státu rozhodli, že uhradí náklady na výstavbu nad terénem, ale novinářský svaz musí zafinancovat čtyři podzemní podlaží pro garáže. „Svaz tuto podmínku nemohl přijmout, protože tato stavba na samé hranici s Vltavou by si vyžádala téměř dvojnásobné náklady proti vrchní stavbě,“ stojí ve stanovisku syndikátu.281 Situaci, která se týká náhradního řešení a která se nakonec prostřednictvím stavby na nábřeží nerealizovala se věnují i Hospodářské noviny. Podle nich jedním z důvodů byl i fakt, že původně vyhlédnutý pozemek byl po sametové revoluci také vydán v restitucích. Nyní na něm stojí takzvaný Tančící dům.282 Podle Syndikátu

277

Od roku 1990 Rašínovo nábřeží.

278

NA, Fond SYN, kart. 18, SN ČR, Korespondence 1992–97, Korespondence pošta odeslaná 1992–1997.

279


280

NA, Fond SYN, kart. 18, SN ČR, Korespondence 1992–97, Korespondence pošta odeslaná 1992–1997. SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Členové, Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikat-novinaru.cz/1/10/77/faq/clenove>.

281

282


89

novinářů ČR byl následně vytvořen projekt budovy v Nekázance, který byl ale nakonec realizován pro společnost Omnipol.283 „Pro doplnění je nutno uvést, že rozhodnutím Státní arbitráže pro hl. m. Prahu čj. 9311/90/9 ze 13. 3. 1991 byla zamítnuta žádost syndikátu, kterou požadoval na čs. státu zast. ONV v Praze 1 reálné plnění smlouvy ze dne 15. 2. 1967, tedy výstavbu objektu v proluce u Jiráskova mostu. V odůvodnění tohoto arbitrážního rozhodnutí se však uvádí, že odpůrce tj. Syndikát novinářů ČR, je legitimován k podání žádosti,“ objasňuje Zeman ministrovi financí situaci. „Hlavním důvodem zamítnutí návrhu byla skutečnost, že ve smlouvě není konkrétně stanoven čas plnění, tj. termín výstavby náhradní budovy. Tímto rozhodnutím byl tedy v podstatě nárok na výstavbu náhradní budovy uznán,“ zmínil syndik. Zeman ministrovi Kočárníkovi opět nabídl jako vyrovnání závazku mezi státem a novinářskou organizací převod vlastnictví k domu v Pařížské ulici čp. 68.284 Rudolf Zeman zasílá na ministerstvo financí 23. května 1994 dopis, ve kterém uznává závazek syndikátu zaplatit České republice, Ministerstvu financí ČR, částku 5 490 268 Kč, která představuje nájemné, které vybral Syndikát novinářů ČR od nájemců bytových prostor v budově Pařížská 9 v období od 24. května 1991 do 31. 3. 1994. Jak uvedl Zeman povinnost syndikátu převést výše uvedenou částku nájemného vznikla v souladu se zákonem č. 172/91 Sb., na základě kterého přešlo právo hospodaření k domu Pařížská 9 na Ministerstvo financí ČR.285 Syndikát sice pronajímal prostory v Pařížské ulici, ale jak je patrné z dopisu syndika Rudolfa Zemana z 4. 10. 1995, který adresoval ministerstvu financí, firmy za prostory neplatily. Podle dopisu společnost a.s. Pressconsult v likvidaci dlužila částku 388 800 Kč a dlužné nájemné u společnosti TU Travel dosahovalo 319 686 Kč.286 Lze konstatovat, že syndikát za Rudolfa Zemana se aktivně angažoval v případě vypořádání závazku státu vůči novinářské organizaci, což lze říci s ohledem

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Členové, Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikat-novinaru.cz/1/10/77/faq/clenove>.

283

284


285


286


90

na nalezenou korespondenci s úřady, kterou zahrnují dokumenty syndikátu v Národním archivu v Praze. Pokus o dvě arbitráže, které lze doložit záznamy z archivu (arbitráž doručena 13. 3. 1991; žádost právníkovi syndikátu o sepsání arbitráže z 2. 1. 1992), ale syndikátu, když jej vedl Rudolf Zeman, nevyšly. Zeman se snažil se zástupci státu domluvit a nabízel jim kompromisní řešení, ale byl vždy neúspěšný.

Za vedení syndikátu Irenou Válovou se Vladimír Dušánek a Martina Klapalová 15. října 1998 v Mladé frontě DNES zmínili, že budova v Pařížské 9 je v havarijním stavu. Autoři uvedli, že budov, které jsou v havarijním stavu a roky marně čekají na nezbytnou rekonstrukci, mohou být jen v prvním pražském obvodu stovky. „Pokud stojí na exponovaném a turisticky vyhledávaném místě, jako například secesní dům v Pařížské ulici číslo 9, kde sídlí Syndikát novinářů ČR, je udivující, že takový objekt chátrá osm let ve vší tichosti,“ napsali Dušánek a Klapalová. Podle nich z domu opadává omítka, zatéká do něj střechou, žlaby a balkony, římsa u nárožního arkýře ve třetím patře odpadla, takže z ní zbyla jen trčící železa. MF DNES připomíná, že dům je v majetku státu, respektive Ministerstva financí ČR, a Syndikát novinářů ČR ho již léta bezplatně užívá. Dušánek a Klapalová v článku upozorňují, že již předchozí posudek z roku 1990 stav fasády označil za havarijní, od té doby však žádná změna k lepšímu nenastala. MF DNES přinesla v článku z 15. října 1998 i stanovisko bývalého předsedy syndikátu Rudolfa Zemana: „Trvalý uživatel těžko bude do nemovitosti investovat peníze, navíc když je nemá a když dosud není vyřešena adekvátní náhrada za budovu, o kterou jsme přišli.“ Deník nabídl také názor syndičky Ireny Válové, která byla opačného názoru: „Cítím k tomu domu morální závazek, chci řádně vykonávat povinnosti správce a udělat ze sídla novinářů to, čím bývalo kdysi – press centrum s živoucím novinářským klubem a tiskovkami.“287 Martina Klapalová se syndikátu a domu v Pařížské na stránkách Mladé fronty DNES věnuje i 16. října 1998, když uvádí, že Restaurace Klub novinářů a snack bar v Pařížské ulici číslo 9 jsou zavřené. Vedení Syndikátu novinářů ČR, který secesní památku trvale užívá, totiž restauraci nechalo odpojit přívod elektřiny a chce zarazit i přívod plynu. Tvrdí totiž, že společnost prostory užívá neoprávněně.288

287

DUŠÁNEK, V., KLAPALOVÁ, M. Sídlo Syndikátu novinářů je dlouho v havarijním stavu, Mladá fronta DNES 15. 10. 1998, s. 1.

91

Jak upřesňuje MF DNES zasloužila se o to syndička Irena Válová, která odmontování elektroměrů vyjednala s energetickými závody. Autorka článku konstatuje, že společnost PB Holding provozuje obě restaurační zařízení v Pařížské ulici třetím rokem. „Nemají tady co dělat. Neplatí a obě uzavřené smlouvy podepsané bývalým syndikem Rudolfem Zemanem jsou neplatné. Neměl právo je uzavírat, syndikát objekt trvale bezplatně užívá s tím, že ho nesmíme dále pronajímat. O tom, jestli tu budou, nebo ne, rozhoduje majitel a já za uživatele objektu,“ řekla Válová MF DNES. Klapalová také píše, že majitel, kterým je ministerstvo financí, již v červenci letošního roku společnost, která provozuje restauraci vyzval, aby prostory opustila. „Nemáme nic proti tomu, aby uživatelem byl Syndikát novinářů ČR a aby to tak zůstalo i nadále,“ prohlásil vedoucí tiskového oddělení ministerstva financí Daniel Častvaj. Klapalová připomíná, že dům je ve špatném stavu, statik ho dokonce označil za havarijní. Podle Válové se to změní. „Ten dům je perla. Na rekonstrukci peníze seženu a v první fázi opravíme fasádu, střechu a žlaby,“ řekla syndička.289 Syndička Irena Válová v Blesku 8. září 1998 napsala, že majitelem celého objektu v Pařížské 9 je Ministerstvo financí ČR a trvalým uživatelem a vykonavatelem vlastnických práv v celém objektu je Syndikát novinářů ČR (SN ČR). Válová si stěžovala, že firma PB Holding nemá v objektu Pařížská 9 pronajaté žádné prostory, a to ani od SN ČR, ani od Ministerstva financí ČR, tím pádem užívá prostory Pařížská 9 dle dopisu Ministerstva financí ČR bezdůvodně a má je do 30. 9. 1998 předat zástupci uživatele, tedy Válové. Předsedkyně syndikátu napsala, že PB Holding má uhradit Ministerstvu financí ČR částku 7 219 167 Kč, a to právě za bezdůvodné užívání státního majetku.290 Lidové noviny přinesly 6. února 1999 zprávu, že dvoumetrovou sochu Merkura, která stála na domě, kde sídlí Syndikát novinářů ČR, srazil silný vítr. Postava Merkura zdemolovala zaparkované auto. Škodu uhradí podle deníku pojišťovna.291 Stejnému tématu se 11. února 1999 věnuje i MF DNES. Lze se dozvědět, že z roky neopravovaného secesního domu v Pařížské ulici spadla z pátého patra kvůli silnému 288

KLAPALOVÁ, M. Restaurace v sídle syndikátu má odpojený elektrický proud, Mladá fronta DNES 16. 10. 1998, s. 2.

289

KLAPALOVÁ, M. Restaurace v sídle syndikátu má odpojený elektrický proud, Mladá fronta DNES 16. 10. 1998, s. 2. 290

VÁLOVÁ, I. Dopisy Blesku, Blesk 8. 9. 1998, s. 10.

291

AUTOR NEUVEDEN Vítr sfoukl Merkura, Lidové noviny 6. 2. 1999, s. 1.

92

větru měděná socha Merkura. Autorka uvádí, že ačkoliv vedení syndikátu se snaží nejhorší závady odstranit, na celkovou opravu si zatím netroufá. Poukazuje přitom na fakt, že by dům mohlo opravit pro někoho jiného. Památkově chráněný dům je ve vlastnictví ministerstva financí, respektive státu. „Obáváme se investovat do opravy velkou sumu peněz, když nemáme jistotu, že v domě zůstaneme i v budoucnu. Stát nám dosud dluží dům, který se před lety zavázal poskytnout novinářům za dva objekty na pozemku, kde postavil budovu Federálního shromáždění. Dům v Pařížské nám poskytl k trvalému užívání, ovšem na přechodnou dobu, než dostaneme jiný do vlastnictví. Tato přechodná doba však trvá již třicet let,“ uvedla syndička Irena Válová v MF DNES. 292 Podle Válové zkáza domu pokračuje tak rychle, že by nemusel přežít příští zimu. Jak uvedla pro MF DNES ve střeše jsou půlmetrové díry, zdi jsou promáčené, do půl roku mohou začít padat balkony. To již není havarijní stav, to již podle Válové ohrožuje životy lidí. Syndikát navrhuje, aby ministerstvo financí nemovitost převedlo na novinářskou organizaci a vyřešilo, tak svůj letitý závazek. Jak dodává deník ministerstvo však dosud oficiálně nepřipustilo, že takový postup akceptuje, a za stav domu je podle něho zodpovědný Syndikát novinářů ČR.293 K budově v Pařížské ulici se 21. prosince 1999 vyjadřoval v Reflexu Radovan Holub, který informoval, že budova patří státu, syndikátu zde bylo odňato právo trvalého užívání, v budově nesmí podnikat, ale musí ji zvelebovat. Holub připomínal, že na odkoupení budovy v Pařížské syndikát padesát miliónů nemá, jeho aktiva v bance jsou desetkrát nižší.294 Irena Válová původní názor, že dům zvelebí postupně změnila na stejná stanoviska jako měl syndik Rudolf Zeman, když říkal, proč by syndikát do budovy měl investoval, když není jisté, komu nakonec připadne. Lze ale říci, že konfrontace Válové s bývalým předsedou Zemanem vyzněla proti syndikátu a proti Zemanovi. Lze konstatovat s vědomím získaných informací, že Válová nesehrála v otázce řešení problému zásadnější úlohu.

Závazkem státu se začal zabývat i syndik Miroslav Jelínek, což potvrdil v Mediažurnálu ve vydání pro červen a červenec roku 2001. Jelínek v článku sdělil, že 292

KLA (ZKRATKA AUTORA) Oprava domu je v nedohlednu, Mladá fronta DNES 11. 2. 1999, s. 2.

293

KLA (ZKRATKA AUTORA) Oprava domu je v nedohlednu, Mladá fronta DNES 11. 2. 1999, s. 2.

294

HOLUB, R. Syndikát novinářů – Co to je?, Reflex 21. 12. 1999, rubrika Média, s. 15.

93

vyřešení problému vyplývající ze závazku státu patří k nejdůležitějším úkolům.295 Případu se věnoval Mediažurnál i v dubnu 2002 v souvislosti s převodem budovy z ministerstva financí na ministerstvo kultury. V článku byla připomenuta podstata problému společně s historií závazku státu.296 Na stránkách celostátních novin se objevila budova syndikátu v Pařížské ulici znovu na konci února 2002. Aleš Vojíř v Hospodářských novinách 28. února 2002 informoval čtenáře, že do dlouholetého sporu mezi státem a profesním sdružením žurnalistů zasáhla vláda. Jak uvedl Vojíř rozhodla, že zchátralou budovu v centru Prahy, ve které sídlí Syndikát novinářů ČR, převede na Ministerstvo kultury ČR. To by mělo zdevastovaný dům zrekonstruovat, aby se do něj mohl přestěhovat Státní památkový ústav. Vojíř dodal, že žurnalisté by ale o střechu nad hlavou přijít neměli. „Ministr kultury Pavel Dostál syndikátu přislíbil, že může v budově zůstat,“ uvedl pro Hospodářské noviny mluvčí vlády Libor Rouček. Takové řešení se ale zástupcům novinářů nelíbilo. Podle Vojíře věřili, že dům do vlastnictví získá jejich organizace.297 Rozhodnutí vydala vláda Miloše Zemana.298 Jak píše Vojíř syndikát se chce prostřednictvím žaloby obrátit na soud. Současný vlastník objektu – Ministerstvo financí ČR – ale tvrdí, že sdružení novinářů o svěřenou budovu nepečovalo. „Navíc v rozporu s podmínkami trvalého užívání syndikát neoprávněně část objektu pronajímal třetím osobám,“ uvedl pro deník mluvčí resortu financí Jaroslav Třoska. Podle něj z toho plyne, že byly splněny všechny podmínky pro odebrání domu bez náhrady. Syndikát novinářů ale podle Aleše Vojíře z Hospodářských novin oponuje. Představitelé syndikátu připomínají, že stát se v minulosti smluvně zavázal, že jim postaví úplně novou budovu v centru Prahy, což nesplnil. Podle názoru syndikátu by tedy bylo správné, kdyby na organizaci převedl budovu v Pařížské.299 Hospodářské noviny v článku Aleše Vojíře popisují mnohaletý spor. Problémy se sídlem novinářské profesní organizace se táhnou již od konce čtyřicátých let 295

JELÍNEK, M. Valná hromada zdůraznila požadavek profesionality, syndikátu novinářů ČR, červen–červenec 2001, s. 1.

Mediažurnál, Zpravodaj

296

MJ (ZKRATKA AUTORA) Pařížská pro Ministerstvo kultury, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1.

297


298

Vláda Miloše Zemana byla u moci od 22. července 1998 do 15. července 2002 za přispění opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS, kterou vedl Václav Klaus. Smlouva umožnila stabilní fungování menšinové vlády Miloše Zemana po celé funkční období. 299


94

minulého století. Žurnalisté po druhé světové válce vlastnili dva zkonfiskované domy poblíž Václavského náměstí. Jejich poloha se ale zalíbila komunistickým funkcionářům, kteří se na stejném místě rozhodli v šedesátých letech postavit budovu bývalého Federálního shromáždění. Vojíř připomíná i následnou dohodu z let minulých. Deník Právo přetiskl na začátku března 2002 zprávu ČTK. Podle ní má být budova v Pařížské ulici, v které sídlí Syndikát novinářů ČR, využita pro pracoviště pražského památkového ústavu. Profesní organizace žurnalistů má však v tomto objektu i nadále zůstat. S rekonstrukcí objektu by se v Pařížské ulici podle Práva mohlo začít v roce 2003.300 Tématu se věnuje i časopis Strategie, který v redakčním článku nazvaném Syndikát ztratí sídlo? informuje čtenáře, že budova v Pařížské třídě v Praze, kde sídlí Syndikát novinářů ČR, má být využita jako pracoviště pražského památkového ústavu, který ministerstvo převzalo od hlavního města. Jak uvádí Strategie zástupci novinářů věřili, že dům do vlastnictví získá jejich organizace. Chtějí se proto se žalobou obrátit na soud. Ministerstvo financí jako bývalý vlastník tvrdí, že syndikát o svěřenou budovu nepečoval a v rozporu s podmínkami trvalého užívání neoprávněně její část pronajímal třetím osobám.301 Předseda

Syndikátu

novinářů

ČR

Miroslav

Jelínek

5.

března 2002

v Hospodářských novinách napsal článek s titulkem: Vláda chce vyvlastnit novináře. Jelínek připomíná, že vláda ČSSD schválila převod dosavadního sídla Syndikátu novinářů České republiky v Pařížské ulici na příspěvkovou organizaci Ministerstva kultury ČR, Státní památkový ústav v Praze. Tímto postupem porušila závazek státu plynoucí

ze

smlouvy

mezi

Svazem

československých

novinářů

(SČSN)

a československým státem z 15. února 1967. Podle Jelínka vláda de facto vyvlastnila majetek novinářského profesního sdružení, který československý stát garantoval. Smlouva z roku 1967 obsahovala ujednání mezi SČSN, který byl vlastníkem domů č. p. 501 a č. p. 528 na Vinohradské třídě včetně pozemků, a státem. Ten potřeboval na jejich místě postavit budovu Federálního shromáždění. Jak uvádí Jelínek SČSN podle smlouvy převedl bezplatně obě budovy do majetku československého státu, který se zavázal: „Náhrada předaných nemovitostí bude dána Svazu čs. novinářů výstavbou nové budovy v proluce u Jiráskova mostu

300

ČTK Památkáři v domě spolu s novináři, Právo 1. 3. 2002, s. 15.

301

RED (REDAKCE) Syndikát ztratí sídlo? Strategie 4. 3. 2002, s. 9.

95

na rohu Jiráskova náměstí a nábřeží Bedřicha Engelse. Na přechodnou dobu budou Svazu čs. novinářů odevzdány bezplatně do trvalého užívání adaptované domy čp. 67 a 68 v Praze 1, Pařížská 9 a 11.“ Stát měl tedy podle Jelínka pro novináře postavit náhradou novou budovu. To se však nestalo, stát v tomto bodě svůj závazek nesplnil a nyní česká vláda ruší svým usnesením i druhý závazek plynoucí ze smlouvy. Miroslav Jelínek tvrdil, že úředníci Ministerstva financí ČR nesou přímou odpovědnost za tohoto kostlivce ukrývaného léta ve skříni úřadu. „Byli to právě oni, kteří doslova ochromili činnost nástupce Svazu čs. novinářů, kterým se po listopadu 1989 stal Syndikát novinářů ČR,“ oponuje Jelínek. Podle kterého požadovali, aby syndikát investoval do objektu, který mu nepatří, neuvěřitelné částky a při tom přikázali, aby z prostor, které pronajal servisním firmám, odváděl nájemné ministerstvu. „Syndikát stále a marně navrhoval, aby dům v Pařížské 9 byl jako kompenzace plnění smlouvy z 15. února 1967 bezplatně převeden do majetku syndikátu, který je připraven dům opravit a oživit pro potřeby novinářské obce,“ stěžuje si Jelínek. Předseda syndikátu konstatuje, že všechny snahy o racionální řešení zřejmě selhaly, Syndikát novinářů ČR bude proto muset volit soudní cestu, aby obhájil své zájmy. „Jen škoda, že averze vůči novinářům ve vládě vedou až k takovým koncům,“ polemizuje Jelínek.302 V Mediažurnálu z dubna 2002 se píše, že na základě odhadu nezávislými odborníky stojí postavení domu, k němuž se stát zavázal, v současných cenách kolem 300 miliónů korun. Syndikát proto požaduje finanční náhradu v této výši. „Rekonstrukci budovy v Pařížské ulici 9 pro potřeby památkářů vyčíslili odborníci na 200 milionů Kč, při čemž není splněna povinnost vůči Syndikátu novinářů ČR, zatímco převodem domu do vlastnictví syndikátu by se tato povinnost splnila a nestálo to státní pokladnu ani korunu. Povinnost opravy by byla na syndikátu, který se tomu nevyhýbá, konstatuje Mediažurnál.“303 Na konci září 2004 se tématu věnoval časopis Ekonom zásluhou Milana Šmída, Jak uvádí Šmíd podle katastru nemovitostí je dnes majitelem budovy v Pařížské 9 realitní firma s italskými vlastníky Columbia, s. r. o. K nemovitosti na atraktivním místě Prahy se Italové dostali směnou, kterou provedli s Národním památkovým ústavem.

302

JELÍNEK, M. Vláda chce vyvlastnit novináře, Hospodářské noviny 5.3.2002, s. 10.

303

MJ (ZKRATKA AUTORA) Pařížská pro Ministerstvo kultury, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1.

96

Šmíd k změně majitelů uvádí: „Památkáři se tak zbavili problémů s novináři a dostali od Italů jinou budovu v Praze, kterou nemusejí opravovat.“ Časopis Ekonom na konci září 2004 přináší i reakci ministerstva financí, které na dotaz syndikátu, jak si stát představuje splnění svých závazků vůči syndikátu, odpovědělo, že práva a povinnosti převzali památkáři a že výpůjčka podle zákona o převodech majetku státu na jiné osoby se prodloužila do 31. prosince 2006. Milan Šmíd dodává, že kde bude sídlit Syndikát novinářů ČR, až zákonná výpůjčka vyprší, zatím nikdo není schopen odpovědět.304 Syndikát novinářů ČR pravděpodobně chtěl této situaci předejít, a tak se v Mediažurnálu v září 2005 objevila informace, že od 1. srpna 2005 sídlí kancelář Syndikátu novinářů ČR na nové adrese. „Místo Pařížské 9, kterou Státní památková péče vyměnila za jiný dům a převedla na italskou firmu, sídlíme nyní v budově označené K centrum na Senovážném náměstí 23,“ napsal v článku předseda syndikátu Miroslav Jelínek. Podle něj ve hře zůstává stále nesplněný závazek státu, tj. postavit nový dům za bezplatně převedené budovy na Vinohradské třídě včetně parcely. Tento závazek plnil podle Jelínka stát předáním dvou budov v Pařížské ulici do bezplatného užívání do doby, než postaví pro syndikát adekvátně velkou budovu v centru města. „To se nestalo, naopak jednu budovu v Pařížské (č. p. 11) jsme předali restituentu a z druhé budovy (Pařížská 9) jsme dostali výpověď. Na řadě je tedy žaloba na stát, který je povinen smlouvu splnit. Buď postavit budovu, nebo zaplatit přes 300 mil. korun, tolik by taková budova podle znaleckého posudku dnes stála,“ napsal v Mediažurnálu předseda Syndikátu novinářů ČR Miroslav Jelínek.305 Lidové noviny 19. srpna 2005 informovaly, že Syndikát novinářů ČR hodlá na konci září žalovat stát o 300 milionů korun. Podle deníku syndikát tuto sumu potřebnou k postavení budovy v pražském centru požaduje po vládě proto, že nesplnila podmínky smlouvy z roku 1966. Lidové noviny připomínají celý příběh, z kterého vybírám zásadní informace. Deník uvedl, že v roce 1967 předchůdce syndikátu převedl své vinohradské ústředí na stát, aby zde mohla být postavena budova Federálního

304

ŠMÍD, M. Nad Pařížskou stále zamlženo, Ekonom 23. 9. 2004, s.15.

305

JELÍNEK, M. Syndikát má nové sídlo, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2005, s. 1– 2.

97

shromáždění. Výměnou za to stát slíbil postavit nový dům, smlouva ale neříkala dokdy.306 Bezplatný deník E15 se na konci roku 2007 zmiňuje o budově v Pařížské ulici v souvislosti s luxusními domy. Denisa Novotná v článku informuje, že světové značky mají výhradně zájem o „pražskou Champs Elysées“. Jak uvádí Novotná italský developer ICKM Real Estate pro nové butiky kompletně rekonstruuje budovu v Pařížské 9, v jejíchž zanedbaných prostorách dřív sídlil Syndikát novinářů v ČR.307 Petr Kotek se v deníku Právo věnuje 29. prosince 2008 také luxusním značkám v Pařížské ulici, když píše, že jde o nejdražší ulici v Česku. Bydlet na této adrese je podle něj prestižní, stejně jako tady podnikat. Kotek připomíná, že v jednom z posledních popisných čísel, na rohu s Jáchymovou ulicí, které velice dlouho jako jediné vzdorovalo přívalu luxusních, především módních značek, sídlil před lety Syndikát novinářů ČR a restaurace Klub novinářů. Kotek píše, že z restaurace zbyly jen zašpiněné výlohy, pár rozlámaných stolů, zatuchlé prostory. Podle Kotka působení syndikátu se omezovalo prakticky jen na vybírání členských příspěvků a rozdávání průkazek zájemcům. Dlouho zde bylo jen lešení, aby chodcům nepadala omítka na hlavu, a nádherná budova zela téměř prázdnotou. „I zde se však daly nakonec věci do pohybu. V budově nedávno otevřela na prodejní ploše 350 m2 obchod s oděvy, obuví, hodinkami a šperky italská prestižní značka Gucci,“ dodává Kotek v deníku Právo. 308 Aktuální stanovisko Syndikátu novinářů ČR k finanční kompenzaci je na internetových stránkách syndikátu: „Členové polistopadových vlád různých složení při řadě jednání slibovali vyřešení problému. Jednání se ale táhla až do doby, kdy zákon úplně zrušil institut bezplatného užívání. Stát pak Pařížskou prodal a syndikát se musel nadobro vystěhovat. Stát tak definitivně přestal plnit smlouvu z konce šedesátých let minulého století. Reakce syndikátu jsou jasné, stát odmítl náhradní řešení a teď jej čeká žaloba za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem. Pokud soud nároky syndikátu uzná, půjde o několik stovek miliónů korun,“ stojí ve stanovisku syndikátu.309

306

AUS (ZKRATKA AUTORA) Syndikát chce po státu 300 milionů, Lidové noviny, 19. 8. 2005, s. 13.

307

NOVOTNÁ, D. Praha přitahuje luxusní módní domy, E15 17. 12. 2007, s. 6.

308

KOTEK, P., Nejdražší ulice v Česku: Pařížská, Právo 29. 12. 2008, s. 13.

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Členové, Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikat-novinaru.cz/1/10/77/faq/clenove>.

309

98

Předseda syndikátu Miroslav Jelínek stejně jako Rudolf Zeman dal závazek státu k soudu. Počínání syndika Jelínka lze hodnotit jako aktivní, ale ukázalo se, že rozhodnutí byla v rukou Ministerstva financí ČR, vlády a Ministerstva kultury ČR. Postoje úřadů ukázaly, že závazky vůči žurnalistické organizaci lze řešit po svém. Představitelé syndikátu se snažili dohodnout se na splnění závazku. Jak je ale z předchozích údajů jasné nikdo z těch, kteří o tom mohli rozhodnout na to neslyšel. I když nelze také opomenout skutečnost, že ve smlouvě chybí datum plnění závazku státu vůči novinářům. Neochota politických elit napříč všemi vládami, které neměly snahu závazek dořešit, může nabízet v souvislosti s lukrativní lokalitou i řadu spekulací. Lze za tím hledat strach z většího vlivu syndikátu, pokud by získal peníze, nebo budovu? Měli snad politici obavy z příliš silné a bohaté žurnalistické organizace? Mstili se snad politici jako například Miloš Zeman kvůli dehonestujícím textům? Jak jinak si vysvětlit, že se dosud závazek státu vůči žurnalistům nedořešil ani po změně režimu. Nebo jen syndikát podceňuje situaci a měl si najmout kvalitnějšího právníka? Měl situaci syndikát řešit snad i za pomoci Mezinárodní federace novinářů, nebo dát stížnost k Evropskému soudu? Otázek je mnoho. Z případu vyplývá, že úředníci a politici mají vůči syndikátu moc a mohou ovlivňovat jeho fungování.

99

4. Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v tisku I počet článků na stránkách periodik, které se týkají syndikátu má vliv na jeho mediální obraz. Za sledované období od roku 1990 do roku 2008 se objevilo ve vybraných celostátních novinách a časopisech celkem 417 článků (viz Příloha č. 1: Seznam zkoumaných článků z roku 1990–2008), ve kterých se vyskytlo slovní spojení syndikát novinářů, respektive Syndikát novinářů ČR. Pracuji s články, které se objevily ve 28 tištěných periodicích (viz Tabulka: Počet článků ve vybraných periodicích v letech 1990–2008). Za rozdílným počtem článků (viz Graf: Vývoj počtu článků ve všech periodicích v letech 1990–2008) během sledovaného období, především v prvním polovině 90. let ve srovnání s druhou polovinou 90. let, stojí řada faktorů. K základním patří pravděpodobně skutečnost, že na začátku 90. let docházelo k transformaci na domácím trhu s tištěnými médii. Téma, které se dotýkalo syndikátu nebylo pravděpodobně i pro deníky a časopisy dostatečně důležité a za další představitelé syndikátu nebyli schopni prosadit v redakcích stanoviska organizace na stránky periodik. Graf: Vývoj počtu článků (v kusech) ve vybraných periodicích v letech 1990–2008 46

45 41 37 32

30

31 28

28

22 19 12

11

11

8 5

4

5

19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08

2

Zdroj: Vlastní šetření

Počet článků v tisku je také závislý na způsobu vyhledávání. Zpravodajství inklinuje k vyhledávání událostí, které jsou samy o sobě jasné a jednoznačné.

100

Ambivalentní, popřípadě vnitřně rozporné události mají daleko menší naději stát se předmětem zájmu médií.310

Vlasta

Super

Pátek Lidových novin

Nedělní noviny

Marketing a Media

Foto video

Krajské noviny

MF plus

Deník IMPULS

E15

Euro

A2 kulturní týdeník

Czech business weekly (CZ)

Profit

Ekonom

Blesk

Literární noviny

Zemské noviny

Týden

Slovo (Svobodné slovo)

Reflex

Respekt

Strategie

Haló noviny

Právo (Rudé Právo)

Hospodářské noviny

Lidové noviny

80 70 60 50 40 30 20 10 0

Mladá fronta DNES

Graf: Celkový počet článků (v kusech) podle periodik v letech 1990–2008


I když k Rudému právu, Zemským novinám, Svobodnému slovu a Mladé frontě respektive Mladé frontě DNES (1990) přibyla řada periodik v podobě deníků: Lidové noviny (1990), Hospodářské noviny (1990), Haló noviny (1991), Blesk (1992) a týdeníků: Ekonom (1990), Respekt (1990), Reflex (1990), Strategie (1993) a Týden (1994), přesto se v porevolučním období téměř tištěná média záležitostem kolem syndikátu nevěnovala. Zvýšený počet článků v roce 1990 ve srovnání s obdobím let 1991, 1993, 1994 a 1995 si lze vysvětlit překotnými společenskými změnami, které se dotýkaly i syndikátu a byly v novinách reflektovány. I když se na trhu tištěných médií objevilo v roce 1990 několik titulů, o událostech v souvislosti se syndikátem referovalo v roce 1990 výhradně Rudé právo (například zániky svazů novinářů, vznik nové organizace, stávky novinářů, členství v mezinárodních novinářských organizacích). Do roku 1994 se o Syndikátu novinářů ČR zmínilo 30 článků. Tématice dotýkající se syndikátu se věnovalo především Rudé právo (26 článků) a týdeník Respekt (4 články). Ostatní periodika se událostem kolem syndikátu nezabývala, což může být neochotou redakcí, nezajímavostí témat dotýkající se novinářské organizace, 310

REIFOVÁ, I. a KOL. Slovník mediální komunikace, Praha: Portál, 2004, s. 77.

101

nebo neschopností vedení syndikátu za předsedy Rudolfa Zemana prosadit aktivity organizace na stránky novin a časopisů. Od roku 1995 se začaly věnovat syndikátu i ostatní tištěná periodika, i proto v následujících letech počet článků postupně narůstá. Absolutního vrcholu za sledované období bylo dosaženo v roce 1998, kdy vyšlo celkem 46 textů, což je patrné na grafu (Vývoj počtu článků ve vybraných periodicích v letech 1990–2008). Na stránkách periodik se v roce 1998 například články věnovaly nově zvoleným představitelům syndikátu, do čela nastoupila syndička Irena Válová. Tištěná média řešila útoky premiéra Miloše Zeman vůči novinářům, ke kterým se syndikát vyjadřoval. Na stránkách periodik se objevovaly informace, které se týkaly havarijního stavu sídla syndikátu v Pařížské ulici 9 v Praze. Tisk zaznamenal i debaty o tiskovém zákonu a 3. Plesu novinářů. Druhým nejpočetnějším rokem, co do množství záznamů je rok 2000, kdy vyšlo 45 článků. Rok 2000 je tak počtem textů téměř srovnatelným s rokem 1998. Na trhu se objevil týdeník Marketing & Media (2000), i když ten za nárůstem článků svým jedním textem z roku 2000 nestojí. V roce 2000 se psalo například o dalších útocích předsedy vlády Miloše Zemana (aféra Olovo, nařčení Josefa Zieleniece z uplácení novinářů). Nechyběly

texty,

které

se

věnovaly

novinářskému

povolání,

vzdělávání

a odborům. Na stránkách tisku se také objevil syndikát v souvislosti s pořádáním soutěže Památky potřebují publicitu. Periodika zajímala žaloba předsedkyně syndikátu Ireny Válové na vydavatele časopisu Týden, novináři psali o tiskovém zákonu a o počátcích krize v České televizi. K jednomu z nejmarkantnějších propadů v počtu článků, které se zmiňují o syndikátu, došlo za sledované období v roce 2004, kdy byl počet stejný jako v roce 1990. Na začátku 90. let, ale nízký počet článků nebyl tak rozdílný a viditelný jako propad roku 2004 ve srovnání s lety 2002 a 2006. V roce 2004 byl v čele syndikátu Miroslav Jelínek a na stránkách periodik se řešila například tato témata: statut syndikátu; nominace členů do Rady ČT za syndikát; DPH u periodického tisku; kodex novináře v souvislosti s regionálním zpravodajstvím; útok na novináře Tomáše Němečka; nefunkčnost odborů v redakcích; budova v Pařížské ulici; postoj syndikátu k válce v Iráku. Jak je vidět (viz Graf: Vývoj počtu článků ve vybraných periodicích v letech 1990–2008) úplně nejméně článků zmiňující syndikát vyšlo v roce 1993 za vedení syndikátu Rudolfem Zemanem. V roce 1993 šlo o dva texty, které se věnovaly oba 102

problematice

mediálních

zákonů.

Nejvíce

se

za

celé

sledované

období

(viz Graf: Celkový počet článků podle periodik v letech 1990–2008) věnovaly Syndikátu novinářů ČR na svých stránkách Lidové noviny, následované Mladou frontou DNES, Rudým právem (Právem) a Hospodářskými novinami. Jak je patrné z tabulky (Počet článků ve vybraných periodicích v letech 1990–2008) a grafu (Celkový počet článků podle periodik v letech 1990–2008) nejvíce článků ve sledovaném období vydaly deníky. Je to způsobeno především tím, že mají ve srovnání s ostatními periodiky (týdeníky, měsíčníky) častější periodicitu. Nedůležitým faktor je také skutečnost, že čtyři deníky na prvních čtyřech místech vycházejí buď od roku 1990 (Lidové noviny, Hospodářské noviny), nebo se mohou pochlubit ještě delší historii, pokud bereme v potaz jejich předchůdce, což je Rudé právo (Právo) a Mladá fronta (Mladá fronta DNES). Graf: Vývoj počtu článků (v kusech) u čtyř periodik s nejvyšším počtem textů v letech 1990–2008 14 12 10 8 6 4 2 0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Rudé právo

11

3

7

1

4

2

Mladá fronta DNES Lidové noviny Hospodářské noviny

1

3

6

3

2

2

2

4

1

3

3

2

1

2

2

12

7

8

2

5

5

4

3

8

2

5

1

8

10

12

7

3

5

4

1

3

5

8

5

2

3

5

3

7

4

5

4

1

4

4

3

3


Za čtyřmi deníky se zařadila Strategie, která je specializovaným týdeníkem o reklamě, médiích a marketingové komunikaci, což s ohledem na její zaměření nelze konstatovat jako překvapení. Naopak týdeník Marketing & Media, který je na trhu od roku 2000 vydal za celou dobu existence pouze jeden článek a to ve stejném roce, kdy poprvé vyšel. S ohledem na jeho specializaci na marketing, reklamu a média jde o překvapivě nízký počet textů, které se dotýkají syndikátu.

103

Tabulka: Počet článků ( v kusech) ve vybraných periodicích v letech 1990–2008

periodikum Lidové noviny Mladá fronta DNES Právo (Rudé právo) Hospodářské noviny Strategie Haló noviny Reflex Respekt Týden Slovo (Svobodné slovo) Zemské noviny Blesk Literární noviny Ekonom

počet 73 65 60 48 27 26 19 17 14 13 9 8 7 6

periodikum Profit311 A2 kulturní týdeník Czech business weekly (CZ) Euro312 E15 MF plus Deník IMPULS Foto video313 Krajské noviny314 Marketing a Media Nedělní noviny Pátek Lidových novin Super Vlasta315

počet 4 3 3 3 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1


Jak je z grafu (Vývoj počtu článků u čtyř periodik s nejvyšším počtem textů v letech 1990–2008) vidět v úvodních letech, respektive do roku 1994 má dominantní postavení v denících tehdejší Rudé právo. Postupem let se situace s ohledem na vydávání článků související se syndikátem v jednotlivých denících vyrovnala. 311

Profit – Podnikatelský týdeník z vydavatelství Stanford pro majitele a jednatele firem, oslovuje čtenáře od roku 1990. 311 VYDAVATELSTVÍ STANFORD, Profit, Stránky www.afi.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: < http://www.afi.cz/clenove/seznam/stanford-a-s.html>. 312

Euro – Týdeník, který začal vycházet v roce 1998. Podle vydavatelství EURONEWS přináší informace ze světa byznysu. Přináší pohled na události a trendy v ekonomice, obchodu, politice a společnosti. Vychází každé pondělí. 312 VYDAVATELSTVÍ EURONEWS, Týdeník Euro, Stránky www.euro.cz, [online], [cit. 20. března 2010], Dostupné na www: < http://www.euro.cz/detail.jsp?id=21031>. 313

Foto video – Od roku 1996 vychází jako měsíčník. Časopis vydavatelství ATEMI je určen pro širokou veřejnost obdivující krásu a sílu fotografického okamžiku, pro lidi, které zajímá nejnovější vývoj v oblasti moderních technologií a jejich využívání v oblastech foto, video a imaging.313 VYDAVATELSTVÍ ATEMI, Fotovideo, Stránky www.atemi.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: < http://www.atemi.cz/fotovideo.php>. 314

Krajské noviny – Zpravodajský a publicistický měsíčník, který je v celostátní distribuci od května roku 2006. Krajské noviny jsou orientovány zejména na oblast regionální a komunální politiky a ekonomiky. Vydává jej Evropské vydavatelství. 314MEDIASERVIS, Krajské noviny, Stránky www.mediaservis.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: . 315

Vlasta – Týdeník Vlasta vychází od roku 1947. Vydává jej vydavatelství Sanoma. Vlasta je partnerkou pro aktivní ženu žijící ve spokojené rodině, které záleží na kvalitě jejího života.315 VYDAVATELSTVÍ SANOMA, O společnosti, Stránky www.sanoma.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: ., VYDAVATELSTVÍ SANOMA, Vlasta, Stránky www.sanoma.cz, [online], [cit. 18. března 2010], Dostupné na www: .

104

Dominantní postavení ztratilo Rudé právo (Právo), které přepustilo prvenství Lidovým novinám a Mladé frontě DNES.

4.1. Rozbor textů na základě vyznění článků Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR na stránkách celostátních deníků a časopisů mezi lety 1990 a 2008 spoluvytváří i vyznění článků. Vyznění textů je postaveno na hodnocení pasáží, které zmiňují Syndikát novinářů ČR a jeho představitele. Hodnocení zahrnuje všech 417 článků, které se objevily za sledované období na stránkách vybraných celostátních novin a časopisů. Všechny přečtené texty jsem rozdělil do jednotlivých skupin podle vytyčených charakteristik. Jde o pět kategorií, které mají svá vymezení. Tabulka: Parametry hodnocení článků

2 velmi pozitivní 1 spíše pozitivní 0 neutrální -1 spíše negativní -2 velmi negativní

– syndikát je otevřeně chválen – neobjevuje se vůbec žádná kritika – vůči syndikátu převládá pozitivní postoj – vyznění textů nelze určit – syndikát je zmíněn, nebyl vyřčen konkrétní postoj – vůči syndikátu převládá negativní postoj – syndikát je otevřeně kritizován – neobjevují se vůbec žádná pozitiva

V textech, kde je syndikát jenom zmíněn, aniž by byl vyřčen konkrétní postoj, případně nebylo zřejmé jaký postoj text vůči žurnalistickému sdružení zaujímá, takové články jsem zařadil do skupiny neutrální textů. Do kategorie velmi pozitivních článků jsem zařadil texty, které zcela jasně novinářské sdružení chválí. V pasážích, které se týkají syndikátu se v takovém případě neobjevuje vůbec žádná kritika na adresu sdružení. Mezi velmi negativní texty jsem zařadil články, které syndikát otevřeně kritizují, neobjevuje se vůbec žádný náznak pozitivity vůči syndikátu. Pokud zařazuji články mezi spíše pozitivní texty, musí v nich vůči syndikátu převládat pozitivní přístup, i když jsou vůči němu drobné výhrady. Když převládá v článcích negativní přístup vůči syndikátu a objevují se drobná pozitivní hodnocení, jde o spíše negativní vyznění.

105

Graf: Vyznění článků (v kusech) vůči Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2008

250

velmi negativní spíše negativní neutrální spíše pozitivní velmi pozitivní

214

200 150 91

100 50

90

20 2

0 velmi negativní

spíše negativní

neutrální

spíše pozitivní

velmi pozitivní


Graf: Vyznění článků (v %) vůči Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2008

velmi pozitivní 0,5%

velmi negativní spíše negativní neutrální spíše pozitivní velmi pozitivní

velmi negativní 4,8%

spíše negativní 21,8%

neutrální 21,6%

spíše pozitivní 51,3%


Po přečtení všech 417 článků, které zmiňují slovní spojení Syndikát novinářů, respektive Syndikát novinářů ČR na stránkách vybraných novin a časopisů v letech 1990 až 2008 lze konstatovat, že nejvíce článků je vůči syndikátu spíše pozitivní. Jak 106

vyplývá ze sloupkového grafu (Vyznění článků vůči Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2008) spíše pozitivních je 214 textů, dva články neobsahovaly vůbec žádnou kritiku vůči syndikátu. U 90 článků nebylo možné určit jejich vyznění vůči syndikátu. Z celkového počtu 417 článků jich je vůči syndikátu rovných 20 velmi negativních. Spíše negativních textů je 91. Jak vyplývá z výsečového grafu (Vyznění článků vůči Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2008) přes 50 % všech textů vyznívá vůči Syndikátu novinářů ČR spíše pozitivně. Stejný podíl patří článkům neutrálním, nebo spíše negativním. V obou případech jde o podíl více jak 20 procent. Velmi negativních článků lze zaznamenat téměř 5 %. Nejvíce negativní textů lze zaznamenat v letech 1999 (kritika představitelů syndikátu z revolučních let, Irena Válová a případ Jan Křeček, syndikát pod vedením Ireny Válové) a 2000 (trestní oznámení Ireny Válové na časopis Týden, role syndikátu, fungování syndikátu). Jak je patrné velmi negativní články spadají do období vedení syndikátu Irenou Valovou. Výsledky ukazují, jak lze syndikát vnímat na stránkách vybraných periodik, to ale nemusí nutně znamenat, že syndikát je i takto vnímán obecně. Mnohdy se totiž do novin nemusely texty vůbec dostat, což samo o sobě vypovídá o postoji redakcí a majitelů k samotnému Syndikátu novinářů ČR

4.2. Rozbor textů na základě vybraných událostí Zaměřil jsem se na to, k jakým událostem se předsedové Syndikátu novinářů ČR vyjadřovali a jaká témata se snažili autorskými texty na stránkách periodik prosadit. Vybíral jsem jen takové události, ke kterým se vyjadřovali jako předsedové syndikátu. Článků, ve kterých tisk názor syndika Rudolfa Zemana citoval nebo parafrázoval lze zaznamenat celkem 19. První Zemanův názor, který vedl syndikát v letech 1990 až 1998, jako představitele syndikátu se objevil až na konci roku 1992 (článek: Syndikát novinářů podpořil RP, policie trvá na výsleších autorů) v souvislosti s podporou redaktorů Rudého práva, kteří zveřejnili článek o lidských právech a představitelům moci se obsah nelíbil. Každý následující rok se pak novináři odkazovali na stanovisko Zemana minimálně jedenkrát za rok. Nejčastěji byl názor Zemana vidět na stránkách novin a časopisů v roce 1997, takových článků bylo deset, z toho nejčastějším tématem byl případ napadení fotoreportéra ČTK, takové články byly hned tři (článek: Zbití demonstranti podávají trestní oznámení na policisty; Syndikát novinářů žádá prošetření; Svoboda tisku je ohrožena?). Rudolfu Zemanovi nebyl zveřejněn žádný autorský text. 107

I když Irena Válová vedla syndikát jen v letech 1998 až 2001, byla v tisku viditelnější. Na její názory odkazovala média v 25 článcích. První její stanovisko se objevilo v červnu 1998, kdy byla jmenovaná syndičkou (článek: Syndikát novinářů si po osmi letech zvolil nové vedení). V prvním roce šéfování syndikátu média na Válovou odkazovala hned desetkrát, nejčastěji se články věnovaly tématu budovy v Pařížské ulici (článek: Velkolepá oslava budí pobouření; Dopisy Blesku; Sídlo Syndikátu novinářů je dlouho v havarijním stavu; Restaurace v sídle syndikátu má odpojený elektrický proud; Restaurace Klub novinářů nemá nyní nejen přívod elektřiny, ale ani plynu). Vlastní článek Válová jako syndička vydala jen jeden a to také v souvislosti s budovou v Pařížské ulici. Na názor syndika Miroslava Jelínka, který byl ve funkci od roku 2001 až do roku 2009, se periodika odkazovala ve 23 případech. Autorem vlastních článků byl Jelínek hned desetkrát, třináctkrát jej média citovala nebo parafrázovala. Nejvíce článků s odkazem na vyjádření Miroslava Jelínka lze zaznamenat v roce 2005 a 2007, šlo vždy o pět textů. V roce 2005 se nejvíce řešily právní úpravy práce novinářů (článek Poslanci namířili proti svobodě tisku; Ochrana zdroje: v čem je verdikt průlomový; Různé názory, jak na pomluvu). V roce 2007 se média v souvislosti se syndikátem věnovala vztahům Topolánka a syndikátu (článek: Syndikát novinářů Topolánkovi: přistřižení křídel omezí svobodu; článek: Telegraficky). Naopak v roce 2003 nebyl zveřejnil žádný článek, ve kterém by bylo odkazováno na syndika Jelínka. S ohledem na autorské články je patrné, že nejaktivnější byl s 10 vlastními texty Miroslav Jelínek. Je to způsobeno především tím, že během výkonu funkce předsedy syndikátu působil i v redakci Hospodářských novin. Díky tomu vydal 6 z 10 autorských článků právě v Hospodářských novinách. Naopak Rudolf Zeman nevydal ani jeden vlastní text, Válová měla na svědomí jeden autorský text. Největším problémem všech představitelů syndikátu byla skutečnost, aby zprávu ČTK, kterou syndikát agentuře zaslal, zveřejnila média. „Zajímavý je rovněž vztah redakcí i České televize k dokumentům Syndikátu novinářů. Většinou totiž skončí v servisu ČTK, aniž by je kdokoli otiskl a seznámil s nimi veřejnost,“ tvrdil o problematičnosti zveřejňování syndik Miroslav Jelínek.316 Lze konstatovat, že se sice mohl Zeman a Válová snažit zveřejnit autorské texty, ale jednoduše média jim to pravděpodobně ani neumožnila. 316

JELÍNEK, M. O trpkých plodech jedné pasivity, Hospodářské noviny 17. 1. 2001, s. 11.

108

4.3. Rozbor textů na základě umístění článků v rámci tiskoviny O umístění článků na stránkách periodik rozhodují většinou vedoucí vydání, editoři nebo šéfredaktoři. Každé tištěné médium je zaměřeno na jiného čtenáře, což ovlivňuje výběr témat a jejich umístění v rámci tiskoviny. To jakou důležitost jednotlivé redakce přisuzují událostem svědčí o jejich umístění v rámci periodika. Jak je patrné (viz Graf: Umístění článků na stránkách periodik v letech 1990–2008) nejčastěji se text, který zmiňoval syndikát objevoval v časopisech a novinách na druhé straně, bylo to v 66 případech. Dalšími nejobvyklejšími místy v tiskovinách byly třetí a čtvrtá strana. Graf: Umístění článků (v kusech) na stránkách periodik v letech 1990–2008 66

46 37

25

strana 2

strana 3

strana 4

strana 8

22

21

strana 6

strana 5

20

titulní strana


Článek, který zmiňoval Syndikát novinářů ČR se dostal mezi lety 1990–2008 na titulní stránku dvacetkrát. V roce 1992 se na titulní stránce novin objevila zpráva, která se dotýkala syndikátu třikrát. Šlo o texty, které se věnovaly jednou lustracím novinářů a dvakrát svobodě projevu žurnalistů z Rudého práva. Dvakrát ročně se na titulní stránce objevil článek v letech 1990 (přesunutí sídla ÚV KSČ; události kolem Svobodného slova), v roce 1994 (štáby České televize nebyly vpuštěny na stadion; zadržování informací je formou cenzury), v roce 1999 (ze sídla syndikátu spadla socha; podpis novináře pod výzvu Impuls), v roce 2000 (Zemanův

109

útok na novináře a svoboda slova; krize v České televizi) a v roce 2007 (premiér Topolánek útočí na novináře; názor k útokům Topolánka na novináře.) Na titulní stránce se událost, která se dotýkala syndikátu objevila v sedmi případech jedenkrát za rok, bylo to v letech 1995 až 1998, v roce 2001 až 2002 a v roce 2006. V roce 1995 se dostala na první stránku novin zpráva, která se týkala tiskového zákonu. Kritika vůči syndikátu za nedostatečné uctění památky Karla Havlíčka Borovského zaplnila první stránku v roce 1996. Útok Zemana vůči novinářům se dostal na titulní stranu v roce 1998. Titulní stranu v roce 2001 zaujaly události kolem krize v České televize. Úvaha o vztahu premiéra Zemana a syndikátu se objevila na titulní straně v roce 2002. Na titulních stránkách novin se článek, který by se věnoval syndikátu, neobjevil v šesti letech (1991, 1993, 2003, 2004, 2005, 2008). Graf: Počet článků (v kusech) na titulní stránce v letech 1990–2008 3

1

1

0 08

0 07

04

02

03

20

20

00

01

20

20

98

99

20

19

97

19

96

19

95

19

94

0

20

1

06

1

0

19

93

19

92

1

0

19

91

19

19

19

90

0

1

2

20

1

2

05

2

20

2

20

2


McChesney k výběrů důležitých témat na titulní stranu naráží i na žurnalistickou objektivitu. „Po čase se ukázalo, že teorie profesionální žurnalistiky obnáší jeden problém, ještě ke všemu nepřekonatelný. Tvrzení, že může přinášet neutrální a objektivní zprávy, bylo pochybné, ne-li zcela mylné. Dělat rozhodnutí je nevyhnutelnou součástí novinářského procesu a při rozhodování proč si nějaký příběh

110

zaslouží být na titulní straně, zatímco jiný je opomenut, se nutně prosazují určité hodnoty,“ myslí si McChesney 317

317


111

5. Syndikát a žurnalisté 5.1. Oceňovaní žurnalisté v Syndikátu novinářů ČR V Česku existují nejen všeobecné soutěže popularity, ale i specializované ceny, kterými se hodnotí práce žurnalistů. Mezi ně patří Cena Ferdinanda Peroutky, Cena Karla Havlíčka Borovského a Novinářská křepelka pro novináře do 33 let. Jak uvádí zpravodaj syndikátu Mediažurnál z února 1994 o novinářské ceně se hovořilo v syndikátu brzy po listopadu 1989.318 Na stránkách Mediažurnálu se v lednu 1994 připomíná, že Výbor sekce pro novinářství Českého literárního fondu odměňuje od roku 1991 práci novinářů. Děje se tak udílením Ceny křepelek.319 V dubnu 1995 byl v Mediažurnálu oznámen vznik Nadace Český literární fond. Jak se lze dočíst za rok 1995 bude udělena prestižní novinářská Cena Karla Havlíčka Borovského a tři Ceny Nadace ČLF – za tisk, rozhlas, televizi.320 Sdružení Litera uděluje například literární ocenění Magnesia Litera.321 Pokud se hovoří o samostatných cenách Nadace Český literární fond (Nadace ČLF), kterým se kvůli ucelenosti údajů věnuji, ty jsou udělovány od roku 2000. Nadace hodnotí žurnalisty Cenou Karla Havlíčka Borovského a Novinářskou křepelkou pro novináře do 33 let. Jak vyplývá z informací samotné organizace, Nadace ČLF podporuje vznik překladové literatury, divadla, filmu, publicistiky, vědy, rozhlasu, televize a zábavního umění. Působí jako jeden z mála alternativních nestátních zdrojů financování kultury. Formou grantů podporuje vydání či realizaci nekomerčních děl literatury, divadla, vědy a filmu a periodik. Nadace uděluje výroční ceny za mimořádná díla umělecké, vědecké a publicistické tvorby, za dlouhodobý přínos v podporovaných oborech tvorby.322 318

RED (ZKRATKA AUTORA), Novinářské ceny-soutěže-nadace. Jakou budeme mít novinářskou cenu? Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, únor 1994, číslo 2, ročník I. (V.), s. 12.

319

AUTOR NEUVEDEN, Novinářské ceny-soutěže-nadace. Ceny Křepelek dalším deseti novinářům, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, leden 1994, číslo 1, ročník I. (V.), s. 14.

320

HÁJKOVÁ, H., NOVOTNÝ, M. Teorie a praxe žurnalistiky, Vznik Nadace Český literární fond, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 1995, číslo 4, ročník II. (VI.), s. 17.

321

Literární ocenění uděluje sdružení Litera každoročně od roku 2002, od roku 2007 zavedla ocenění pro nejlepší publicistickou knihu roku nazvanou Litera za publicistiku. NADACE ČESKÝ LITERÁRNÍ FOND, Novinářské ceny, Stránky www.nclf.cz, [online], [cit. 28. března 2010], Dostupné na www: < http://www.nclf.cz/stranky/ceny.htm>.

322

112

Tabulka: Laureáti Ceny Karla Havlíčka Borovského 2000–2008

rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

oceněný novinář Daniela Drtinová (1970) Jan Pokorný (1960) Alexander Kramer (1946) Jaroslav Spurný (?) Sabina Slonková (1973) Vít Kolář (1950) Jarmila Balážová (1972) Luděk Navara (1964) Pavel Reisenauer (?)

vstup do syndikátu ? – 1990 – – – ? ? –

odchod ze syndikátu 2001 – – – – 1998 1994 –

Zdroj: Nadace Český literární fond www.nclf.cz 323, Syndikát novinářů ČR Poznámka: Pokud je v kolonce otazník (?), údaje nemám k dispozici. Pokud je kolonka odchod ze syndikátu prázdná, novinář je stále členem novinářské organizace. Pokud je v kolonce pomlčka (–), novinář nebyl členem syndikátu. Stav platí k dubnu 2010.

Od roku 2000 získalo Cenu Karla Havlíčka Borovského 9 osobností. Podle informací Syndikátu novinářů ČR je členem organizace jeden žurnalista. Tři osobnosti byly v syndikátu, ale pak z něj odešly. 5 novinářů z devíti nikdy v syndikátu nebylo. Průměrný věk vítěze Ceny Karla Havlíčka Borovského je 41 let.324 Mezi 19 mladými žurnalisty, kteří získali Novinářskou křepelku jsou členem syndikátu 3 novináři. Deset žurnalistů v organizaci dříve bylo, aby nakonec odešli. Šest z 19 oceněných nikdy nebylo v syndikátu.

Ve zpravodaji syndikátu novinářů Mediažurnálu v březnu 1995 Jiří Ruml čtenáře informoval, že Nadace Lidových novin založila Cenu Ferdinanda Peroutky. Cena vznikla u příležitosti 100. výročí narození uznávaného novináře Ferdinanda Peroutky.325 V současné době cenu uděluje Nadace Ferdinanda Peroutky. Podle informací nadace se lze dozvědět, že organizátoři soutěže udělují žurnalistická ocenění podle těchto kritérií: „Vyznamenání cenou by měli vykazovat vlastnosti, které Ferdinanda Peroutku zdobily především, totiž naprostou bezúhonnost před zákonem i vlastním svědomím a vysokou mravní integritu, která vylučuje rozpor NADACE ČESKÝ LITERÁRNÍ FOND, Novinářské ceny, Stránky www.nclf.cz, [online], [cit. 28. března 2010], Dostupné na www: < http://www.nclf.cz/stranky/ceny.htm >.

323

324

Průměrný věk žurnalistů je vypočítán z věku 7 novinářů (z celkových 9 oceněných), u kterých bylo zjištěno datum narození. 325

RUML, J. Cena Ferdinanda Peroutky, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 1995, číslo 3, ročník II. (VI.), s. 19.

113

mezi slovy a činy. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou precizností výrazových prostředků a krásou jazyka. Musí vycházet z demokratické orientace, která je naprosto a vždycky nekompromisní vůči všem projevům totalitarismu a nesnášenlivosti kulturní, národnostní a politické.“326 Tabulka: Laureáti Ceny Novinářská křepelka (pro novináře do 33 let) 2000–2008

rok 2000 2000 2001 2001 2002 2002 2002 2002 2003 2003 2004 2004 2005 2006 2006 2007 2007 2008 2008

oceněný novinář Miroslav Balaštík (1971) Jana Blažková (?) Pavel Mandys (1972) Martin Jazairi (1969) Václav Moravec327 (1974) Erik Tabery∗ (1977) Michal Kubal∗ (1977) Petr Klíma∗ (1964) Adam Javůrek (?) Radka Marková (?) Jiří Hynek (1972) Petr Vavrouška (?) „ocenění neuděleno“ Janek Kroupa (1974) Jakub Unger (?) Filip Černý (?) Jiří Hošek (1976) Lenka Kabrhelová (?) Antonín Bruštík (?)

vstup do syndikátu – – ? 1997 ? ? – ? – ? 2004 –

odchod ze syndikátu – – 2001 2001 1998 – 2001 – 1997 –

? – ? ? ? ?

1999 – 1998 2000 2005 2008

Zdroj: Nadace Český literární fond www.nclf.cz 328, Syndikát novinářů ČR Poznámky: Pokud je v kolonce otazník (?), údaje nemám k dispozici. Pokud je kolonka odchod ze syndikátu prázdná, novinář je stále členem novinářské organizace. Pokud je v kolonce pomlčka (–), novinář nikdy nebyl členem syndikátu. Stav platí k dubnu 2010. ∗Mimořádná Novinářská křepelka.

326

NADACE FERDINANDA PEROUTKY, Cena www.ferdinandperoutka.cz, [online], [cit. 28. na www: < http://www.ferdinandperoutka.cz/?pname=cena>.

Ferdinanda března

Peroutky, Stránky 2010], Dostupné

327

Václav Moravec (* 1974) absolvoval obor masová komunikace na FSV UK. Od roku 1992 působí jako redaktor a moderátor. Prošel rádii Profil, Český rozhlas, Evropa 2, Frekvence 1, BBC, dnes spolupracuje s Rádiem Impuls. Spolupracoval také s televizí Galaxie. Od roku 2004 moderuje v České televizi diskusní pořad Otázky Václava Moravce. Působí také jako odborný asistent na FSV UK. 327 OSVALDOVÁ, B., KOPÁČ, R. Rozhovory o interview, Praha: Karolinum, 2009, s. 156. NADACE ČESKÝ LITERÁRNÍ FOND, Novinářské ceny, Stránky www.nclf.cz, [online], [cit. 28. března 2010], Dostupné na www: < http://www.nclf.cz/stranky/ceny.htm>.

328

114

Tabulka: Laureáti Ceny Ferdinanda Peroutky 1995–2009

rok 1995 1995 1995 1996 1996 1997 1997 1997 1997 1997 1998 1998 1998 1998 1998 1999 1999 1999 2000 2000 2000 2001 2001 2001 2001 2001 2001 2002 2002 2002 2003 2003 2003 2003 2003 2004 2004 2004 2005 2005 2005 2006 2006 2006 2007 2007

oceněný novinář Jiří Ješ (1926) Robert Tamchyna (1971) Teodor Marjanovič (?) Ivan Hoffman (1952) Vladimír Mlynář (1966) Jindřiška Klímová (1933) Petra Procházková (1964) Jaromír Štětina (1943) Petr Jančárek (?) Eva Klausnerová (?) Antonín Přidal (1935) Bohumil Pečinka (1967) Alena Červenková (?) Lucie Vopálenská (1972) Jura Kavan (?) Jaroslav Jírů (?) Jan Jůn (?) Zbyněk Petráček (?) Alexandr Mitrofanov (?) Petr Nováček (1946) Václav Burian (?) Milan Maryška (1943) Jiří Reichl (?) Jindřich Frýda (?) Jan Urban (?) Sabina Slonková (1973) Jiří Kubík (1972) Jiří Loewy (1930) Jana Lorencová (?) Luboš Palata (1976) Soňa Čechová (1930) Barbora Šámalová (1974) Michal Kubal (1977) František Šulc (1970) Jana Klusáková (1941) Jiří Hanák (1938) Josef Klíma (1951) Tomáš Němeček (1973) Adam Černý (1950) Jiří Franěk (1944) Václav Souček (?) Jiří Kovtun (1927) Jindřich Šídlo (1972) Renata Kalenská (1974) Karel Hvížďala (1941) Adam Drda (1971)

vstup do syndikátu 1991 1991 – ? ? 1990 – ? ? – – ? – – ? – – – ? – – – – – ? – ? ? 1990 ? – – – ? ? ? ? ? 1990 ? – ? – – 1990 – 115

odchod ze syndikátu

– 1999 1991 – 1993 2003 – – 1998 – – ? – – – 1993 – – – – – 2001 – ? 2003 2001 1991 – – – 1997 1993 1998 ? 1999 1997 – ? – – –

2007 2008 2008 2008 2009 2009 2009

Karel Tejkal (1937) Ivan Medek (1925) Erik Tabery (1977) Milan Slezák (1957) Petruška Šustrová (1947) Pavel Kosatík (1962) Jan Macháček (1965)

1990 – ? ? – ? –

– 1998 1998 – 1990 –

Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz,329 Syndikát novinářů ČR Poznámka: Pokud je v kolonce otazník (?), údaje nemám k dispozici. Pokud je kolonka odchod ze syndikátu prázdná, novinář je stále členem novinářské organizace. Pokud je v kolonce pomlčka (–), novinář nebyl členem syndikátu. Stav platí k dubnu 2010. Stav platí k dubnu 2010.

Mezi roky 1995 a 2009 Cenu Ferdinanda Peroutky získalo 53 osobností. Podle informací Syndikátu novinářů ČR je v samotné profesní organizaci 6 novinářů. 18 žurnalistů během posledních let v syndikátu bylo, ale později z něj vystoupilo. 25 novinářů s 53 oceněných nikdy v syndikátu nebylo. U čtyř novinářů nemám informace o členství v syndikátu k dispozici.330 Průměrný věk vítěze Ceny Ferdinanda Peroutky dosahuje téměř 48 let.331 Mezi vítěze novinářských cen, kteří získali za sledované období ze třech soutěží (Cena Ferdinanda Peroutky, Cena Karla Havlíčka Borovského a Cena Novinářská křepelka) dvě ocenění patří Erik Tabery, Michal Kubal a Sabina Slonková. Z těchto dvojnásobných vítězů prestižních novinářských cen není členem Syndikátu novinářů ČR žádný žurnalista. Jediný Erik Tabery v minulosti byl členem organizace, ze které ale odešel.332 Kateřina Čopjaková v Respektu připomněla, že Syndikát novinářů ČR je zbytečnou organizací pro Sabinu Slonkovou, Jindřicha Šídla a Jana Pokorného. Podle Čopjakové měl stejný názor i zesnulý Ivan Medek. 333 Všichni jmenovaní žurnalisté jsou držiteli novinářského ocenění. Lze konstatovat, že za sledované období z celkem 81 oceněných novinářů nikdy v syndikátu nebylo 36 lidí. 31 žurnalistů dříve v organizaci působilo, aby z ní později odešlo. Deset oceněných novinářů z celkového počtu 81 je aktuálně v Syndikátu 329

NADACE FERDINANDA PEROUTKY, Novinářské ceny, Stránky www.ferdinandperoutka.cz, [online], [cit. 28. března 2010], Dostupné na www: < http://www.ferdinandperoutka.cz/>.

330

Nelze ověřit kvůli 100 % identifikaci, existují pochybnosti o přesnosti údajů.

331

Průměrný věk žurnalistů je vypočítán z věku 34 novinářů (z celkových 53 oceněných), u kterých bylo zjištěno datum narození.

332

Přesný důvod odchodu Erika Taberyho nezjištěn, podle informací ze sekretariátu Syndikátu novinářů ČR většina žurnalistů přestane platit členské příspěvky, a tím pádem jsou ze syndikátu odejiti.

333


116

novinářů ČR. O čtyřech žurnalistech jsem nezjistil, zda byli v organizaci. Ze získaných dat lze říci, že dohromady organizací prošlo 41 oceněných novinářů, aby z ní v průběhu let odešlo rovných 31 vítězů novinářských cen. Syndikát novinářů ČR tedy neudržel mezi novináři zájem o členství. Výsledky svědčí o postoji oceňovaných žurnalistů k syndikátu.

O pozici žurnalistické organizace mezi politiky psala na stránkách týdeníku Respekt Kateřina Čopjaková, která komentovala vztah Topolánka a novinářů. Tehdejší premiér nebyl spokojen s prací žurnalistů, a tak prohlásil, že by mohl začít omezovat jejich práci. Syndikát ho kvůli těmto snahám pozval na veřejné setkání, aby si předseda vlády promluvil o práci novinářů, které kritizoval, ale Topolánek na pozvání vůbec neodpověděl.334 Čopjaková upozornila, že v zemích, kde mají svazy novinářů silné postavení, se to každopádně děje. Podle ní je to tím, že syndikát nemá moc velkou váhu mezi politiky. „Mají jej zřejmě také za slabé sdružení, stejně jako někteří novináři. Pokud by ale mezi členy syndikátu byli významní novináři, skoro jistě by po podobném kolapsu ihned následovala debata o stavu médií, úrovni jejich informací nebo výběru témat,“ tvrdí Čopjaková.335 Ondřej Aust na stránkách Lidových novinách zmiňoval názor bývalého místopředsedy syndikátu Petra Žantovského, který hovoří také o postavení syndikátu mezi politiky. „Dnes, když politikové vystupují verbálně proti novinářům, o syndikát si leda otřou botu. Což znamená, že si jej vezmou jako pohodlný příklad, aby dokázali, že novinářskou obec opravdu není třeba brát vážně. V tom smyslu slouží dnešní syndikát spíše proti zájmům novinářů samotných,“ míní Petr Žantovský. Erik Tabery z Respektu se podle Ondřeje Austa snížil k tezi, že „zdejší funkcionáře syndikátu novinářů nebere žádný profesionál vážně.“336 Vedoucí jednotlivých českých celostních deníků a časopisů se k syndikátu také nevyjadřovali pozitivně. Kateřina Čopjaková připomněla na stránkách Respektu, že z šéfů médií členem Syndikátu novinářů ČR téměř nikdo není.337 Podle ní Robert Čásenský třeba neví, proč by měl být členem „neviditelné organizace“. Jak vyplývá z aktuálních informací Syndikátu novinářů ČR z 8 šéfredaktorů celostátních deníků 334


335


336


337


117

a časopisů není členem nikdo. Zdeněk Porybný z něj vystoupil v roce 1992. Sedm zbývajících vedoucích nikdy v syndikátu nepůsobilo. Tabulka: Šéfredaktoři tištěných periodik a Syndikát novinářů ČR

médium Mladá fronta DNES Lidové noviny Právo Hospodářské noviny Strategie Haló noviny Týden Blesk

šéfredaktor Robert Čásenský Dalibor Balšínek Zdeněk Porybný Petr Šimůnek Jan Müller Pavel Šafránek František Nachtigall Vladimír Mjižík

vstup do syndikátu

odchod ze syndikátu

– – ? – – – – –

– – 1992 – – – – –

Zdroj: Syndikát novinářů ČR Poznámky: Pokud je v kolonce otazník (?), údaje nemám k dispozici. Pokud je kolonka odchod ze syndikátu prázdná, novinář je stále členem novinářské organizace. Pokud je v kolonce pomlčka (–), novinář nebyl členem syndikátu. Stav platí k dubnu 2010.

Postoj žurnalistů se nelíbí samotnému vedení syndikátu. Podle kterého se nechtějí angažovat, ale kritizování jim jde. Místopředseda Syndikátu novinářů ČR Jan Punčochář se na neaktivní novináře, kteří organizaci kritizují zlobí a říká, že kritizovat je jednoduché, ale proč nám nepomůžou situaci syndikátu změnit?

338

Karel Hvížďala

tvrdí, že sdružení, které sabotují nejviditelnější novináři a vedení redakcí, nemůže hrát významnější společenskou roli: „Syndikát nebude funkční, pokud se do jeho řad nezačlení význační novináři.“339 Ondřej Aust připomíná, že odpůrci syndikátu z řad novinářů mluví o jeho zbytečnosti vždy až poté, co na to poukáží politici. Aust také kritizuje redakce, že závěry Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR jen zřídka předkládali novináři svým čtenářům, i přesto že v syndikátu mají své zástupce.340 Hvížďala také dodává, že syndikát novinářů má jednu zvláštnost, má sice kolem 3 000 členů, ale nikdo, tedy ani veřejnost, je pořádně nezná.341 Karel Hvížďala si myslí, že změnu možná přinese až nejmladší generace novinářů, nezatížená na rozdíl od dnešních čtyřicátníků fatální nechutí k odborům, která si založí vlastní organizaci.“342 338


339


340


341


118

„Dohady a názorové neshody v rámci jednoho cechu nebo dokonce ve vlastním nakladatelském domě se zásadně nevynášejí ven,“ tvrdí Stephan Ruß-Mohl. Podle něj ale právě v žurnalistice může špatně pochopená kolegialita vést k profesnímu selhání nebo k těžkým nedostatkům v informování. Stephan Ruß-Mohl si myslí, že přinejmenším se mezi publikem utvrdí pocit, že novináři měří dvojím metrem a svoje vlastní kolegy odsuzují mnohem mírněji než všechny ostatní. „Novináři, kteří chtějí zůstat věrohodnými, by neměli o svých kolezích a o médiích obecně smýšlet méně kriticky než o jiných lidech. Současné však svým kolegům, šéfům a zaměstnavateli dluží minimální míru loajality,“ prohlašuje Ruß-Mohl. 343 V průběhu let si lidé utvořili v souvislosti s novináři slovní spojení, které podle Petra Žantovského jasně vypovídají o obecné nedůvěře k žurnalismu. Žantovský je tlumočí: „Čeština zná dvě kouzelná úsloví: ‚lže jako když tiskne‘344 a ‚je chytrý jak rádio‘.“345

5.2. Nálepka sdružení studentů a důchodců Syndikát novinářů ČR je kritizován kvůli početnému zastoupení studentů a důchodců. O nálepce sdružení se na stránkách Reflexu na konci roku 1999 zmínil Radovan Holub, který připomněl, že syndikát nesl přezdívku Klub důchodců, tiskových mluvčích a podnikatelů. V této souvislosti nezapomněl zmínit postavu Miroslava Holuba a jeho holubí letky, která na tiskových konferencích kradla chlebíčky do igelitových tašek.346 Pro neaktivní novináře, kteří zneužívají žurnalistické kartičky tím, že se chodí na akce pouze najíst se vžilo označení holubí letka. Jak dodává Karel Hvížďala syndikát by neměl zprostředkovávat volné vstupy svým členům, ale měl by především hájit svobodu slova.347 Členem syndikátu může být podle informací na webu syndikátu každý, kdo má z novinářského povolání většinu svých příjmů, nebo mu věnuje většinu svého času. Členem se může stát také student žurnalistiky nebo příbuzného oboru a bývalý novinář – senior. Členem syndikátu se může stát každý aktivní novinář, ať již pracuje na stálý 342


343

RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H. Žurnalistika. Praha: Grada Publishing, 2005, s. 251.

344

Pochází pravděpodobně z doby Karla Havlíčka Borovského (1821–1856).

345

ŽANTOVSKÝ, P. Média na pranýři. Praha: Votobia, 2004, s. 11.

346

HOLUB, R. Syndikát novinářů – Co to je?, Reflex 21. 12. 1999, rubrika Média, s. 15.

347


119

pracovní poměr, nebo volně spolupracuje s několika redakcemi. Člen je povinen dodržovat stanovy (Příloha č. 2: Stanovy Syndikátu novinářů ČR) a především řídit se Etickým kodexem novináře (Příloha č. 4: Etický kodex novináře).348 Stanovy syndikátu požadavky na členství novináře zpřesňují. Podle nich musí člen organizace profesi vykonávat buď minimálně jeden rok, či jí tři roky před odchodem do důchodu věnovat rozhodující část pracovního času a nebo z ní mít rozhodující část příjmů. Na základě doporučení krajského či územního sdružení, redakčního, vydavatelského, zájmového sdružení se mohou stát členy Syndikátu novinářů ČR i studenti, kteří se připravují k výkonu novinářského povolání.349 Díky členství v syndikátu získávají po zaplacení příspěvku aktivní novináři, studenti a vysloužilí žurnalisté novinářský průkaz. Jeho vlastnictví umožňuje nejen oficiální zařazení mezi organizované novináře, ale nabízí i volný vstup na akce. K „důchodové“ nálepce se vyjádřil místopředseda syndikátu Jan Punčochář. Podle něj se do syndikátu novinářů po revoluci vrátila řada takzvaných osmašedesátníků, tedy novinářů, kteří po srpnu 1968 v médiích skončili. „Z hlediska dalšího vývoje naší organizace je podstatné, že svou činnost v syndikátu vnímali jako svého druhu rehabilitaci. S čestnými výjimkami, mezi které řadím i Miroslava Jelínka, ovšem během dvou desetiletí nucené přestávky v kariéře ztratili a později již nikdy nezískali dostatečně těsný kontakt s novinářskou profesí,“ říká Punčochář. Podle něj v každém případě návrat a aktivní angažmá osmašedesátníků přispěly k tomu, že syndikát získal nálepku „stařecké“ organizace. Punčochář si myslí, že k tomu se přidala i jistá neobratnost při komunikaci s aktivní novinářskou veřejností. „Jednou z rolí profesní organizace je pochopitelně i péče o ty, kteří již se novinářskému povolání nemohou věnovat; zavedená společnost se pozná právě podle vztahu k seniorům. Navíc mezigenerační komunikace napomáhá profesionalizaci, tedy předávání zkušeností a profesních kánonů,“ tvrdí Punčochář. Tímto způsobem ovšem na veřejnosti podle Punčocháře téměř nikdo syndikát neobhajoval. „Věc, která je ve své podstatě pozitivní (služba pro seniory), tak získala negativní konotace,“ myslí si místopředseda 348

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR. Syndikát novinářů,Kdo a jak se může stát členem? Stránky www.syndikat-novinaru.cz, [online], [cit. 22. března 2010], Dostupné na www: <www.syndikatnovinaru.cz/1/3/syndikat>. 349

STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. Část 4. Podmínky a vznik členství, (27-06-2007), [cit. 29. března 2010], s. 2.

120

syndikátu.350 Kateřina Čopjaková prohlásila v Respektu v roce 2007, že v syndikátu jsou nejsilněji zastoupeni senioři a studenti žurnalistiky.351 Sociolog médií Jaromír Volek a Jan Jirák společně realizovali výzkum nazvaný Český novinář. Výsledky zveřejnil Mediažurnál v listopadu 2007. Z šetření vyplynulo, že průměrný věk novináře v celoplošných médiích se pohybuje okolo 43 let, regionální žurnalisté jsou v průměru o více než deset let mladší, přesněji autoři výzkumu uvádějí 31 let. Čeští novináři jsou podle Volka a Jiráka stále ještě v průměru o něco mladší než jejich zahraniční kolegové působící v tzv. vyspělých mediálních krajinách (Německo, Velká Británie, USA, Francie).352 V Národním archivu v Praze lze ve fondu, který se věnuje syndikátu, nalézt údaje o věkové struktuře členů Syndikátu novinářů ČR z let 1995 až 1997 (viz Graf: Struktura členské základny Syndikátu novinářů ČR podle věku v letech 1995–1997). Členové syndikátu jsou rozděleni do sedmi věkových skupin: do 25 let, 26–35 let, 36–45 let, 46–55 let, 56–65 let, 66–75 let a nad 76 let.353 Pokud vyjdeme ze standardního předpokladu, že studenti patří většinou do kategorie do 25 let, tak tato skupina v letech 1995–1997 vykazovala rostoucí zájem o syndikát, od téměř 5 % až k více jak 12 %. Z celkového procentního zastoupení členů syndikátu, ale nelze říct, že by studenti byli v převaze. Seniory si vytýčíme s ohledem na české zvyklosti. Půjde tedy o skupinu osob ve věkových kategoriích 66–75 let a nad 76 let. Jak je patrné z čísel obě skupiny seniorů zaznamenaly mezi lety 1995 až 1997 klesající zájem, z téměř 21 % na 16 % (66–75 let), respektive z 5 na necelé 4 % (nad 76 let). Pokud procentní zastoupení obou skupin sečteme, pohybovalo se z celkového počtu členů v letech 1995 až 1997 v rozmezí 26 až 20 %. Z ohledem na celkové zastoupení všech věkových kategorií v syndikátu, tak nelze říct, že by senioři byli s 26 až 20 % z celkového počtu členů syndikátu v převaze. 350

PUNČOCHÁŘ, J. Dvacet let syndikátu novinářů: od socialistického svazu k ambiciózní organizaci. Česká média a Evropská unie: 20 let smazávání hranic, Soubor vědeckých statí, Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2009, s. 172–173.

351


352


NA, Fond SYN, kart. 14, Agenda právního oddělení syndikátu 90. léta.

121

Graf: Struktura členské základny Syndikátu novinářů ČR podle věku (v %) v letech 1995–1997

25 21,9 20

18,3

18

17,8 15,5

14,4

15

21,6

21,1

20,7

16,4

15,4

17,3 16

13,9 12,5

12,3 %

9,1

10

5

5

4,8

4,2

3,9

0

1995

1996

1997

do 25 let

4,8

9,1

12,3

26-35 let

14,4

15,4

16,4

36-45 let

17,8

18

17,3

46-55 let

21,9

21,1

21,6

56-65 let

15,5

13,9

12,5

66-75 let

20,7

18,3

16

nad 76 let

5

4,2

3,9

Zdroj: Národní archiv, Syndikát novinářů ČR354

Celkové procentní zastoupení studentů a seniorů bylo podle stanovených kritérií v roce 1995 (30,5 %), v roce 1996 (31,6 %) a v roce 1997 (32,2 %). Lze tak konstatovat, že studenti a senioři nebyli během sledovaného období (1995–1997) ve srovnání s ostatními věkovými kategoriemi novinářů v převaze. Podrobněji se věkové struktuře členů věnoval v roce 2001 Mediažurnál, který uváděl

data

z delšího

časového

úseku,

přesněji

z

letech

1990

až

2001

(viz Graf: Struktura členské základny Syndikátu novinářů ČR podle věku v letech 1990–2001). Členové syndikátu jsou rozděleni do čtyř věkových skupin: do 30 let, 31–45 let, 46–60 let a nad 60 let. Jak je patrné u věkové kategorie do 30 let, tato skupina od roku 1990 prakticky každoročně zvyšovala svoje zastoupení. Tuto kategorii lze charakterizovat jako skupinu, do které spadají studenti. Z těchto dat vyplývá, že na konci roku 2001 bylo 18 procent členů syndikátu ve věku do 30 let.

354

NA, Fond SYN, kart. 6, Valná hromada SN ČR 18. 6. 1998, Valná hromada 1998.

122

Graf: Struktura členské základny Syndikátu novinářů ČR podle věku (v %) v letech 1990–2001

40 35 30 25 %

20

nad 60 let

15

46-60

10

31-45 let

5 do 30 let 0

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

do 30 let

0

1

2

3

5

7

11

16

18

17

19

18

31-45 let

20

22

22

22

22

22

23

24

24

22

23

22

46-60

41

40

38

35

34

33

32

31

31

32

30

31

nad 60 let

39

37

38

40

39

38

34

29

27

29

28

29

Zdroj: Syndikátu novinářů ČR355

Kategorie, kam lze zařadit novináře důchodového věku, nad 60 let naopak zaznamenala klesající trend. V roce 1990 bylo v syndikátu téměř 40 % členů starších 60 let, což potvrzuje názor Jana Punčocháře, který prohlásil, že po revoluci do organizace vstoupili takzvaní osmašedesátníci a syndikát tak získal nálepku „stařecké“ organizace. Podíl žurnalistů starších 60 let na konci roku 2001 činil téměř 30 %, za deseti procentním poklesem může být jednak odchod seniorů ze syndikátu nebo jejich úmrtí. Pro zřetelnější srovnání věkových skupin jsem vytvořil dvě kategorie, jednu do které jsem začlenil novináře do 30 let (zástupci studentů) a žurnalisty nad 60 let (zástupci seniorů). Druhou skupinu jsem vytvořil z novinářů 31–45 let a 46–60 let. Z takto vytvořených seskupení pak lze snadněji říci, zda syndikát novinářů byl v letech 1990–2001 organizací důchodců a studentů. Jak je patrné z těchto výsledků, ke kterým jsem na základě vlastních kritérií s přispěním dat syndikátu došel, v roce 1990 bylo v organizaci 39 % důchodců a studentů oproti 61 % novinářů v produktivním věku. 355

MOTLOVÁ, L. Vývoj a struktura členské základny Syndikátu novinářů 1990–2001, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen–červenec 2001, s. 18.

123

Graf: Srovnání věkových skupin členů –Syndikátu novinářů ČR (v %) v letech 1990–2001

60

61

62

60 57

56

55

55

50

40

55

55

44

45

45

45

45

1990 1991 1992 1993 1994

1995

1996

1997

1998

39

38

43

40

54

53 47

46

53 47

% 30

20

10

0

1999

2000

2001

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

do 30 / nad 60 let

39

38

40

43

44

45

45

45

45

46

47

2001 47

31-45 / 46-60 let

61

62

60

57

56

55

55

55

55

54

53

53

Zdroj: Data Syndikát novinářů ČR356, Vlastní interpretace

V roce 2001 bylo podle vlastních výpočtů důchodců a studentů 47 % a žurnalistů v produktivním věku 53 %. Od roku 1990 do roku 2001 došlo k 8 % nárůstu členů, které lze klasifikovat jako studenty a důchodce. Mírnou převahu na konci roku měli stále členové syndikátu v produktivním věku. Z těchto dat lze usuzovat, že se mezi lety 1990–2001 nejednalo o organizaci, kde měli převahu studenti a důchodci. Údaje, které by hovořily o aktuálním stavu věkového složení syndikátu, nemám k dispozici. Syndikát novinářů ČR již takové statistiky od té doby nevytvořil a z důvodu ochrany osobních údajů mi bylo znemožněno udělat vlastní šetření.

5.3. Vývoj počtu členů Syndikátu novinářů ČR Zájem žurnalistů o Syndikát novinářů ČR lze ukázat také na vývoji jejich počtu v organizaci. O počtech členů se zmiňoval od roku 1990 nepravidelně i denní tisk. Nabízím srovnání údajů z oficiálních statistik členské základy s informacemi, které se na stránkách periodik zmiňovaly o počtech novinářů v syndikátu. První veřejně deklarovaný počet novinářů v syndikátu jsem na stránkách tisku zaznamenal 2. listopadu v roce 1990, kdy Rudé právo uvedlo, že syndikát má více než 356


124

4 200 členů.357 Na konci roku 1990 bylo podle oficiálních čísel v syndikátu 3 985 členů. 18. dubna 1992 uvedl zástupce hlavního syndika Vladimír Bystrov v Rudém právu v souvislosti s lustrací žurnalistů, že Syndikát novinářů ČR tajné službě FBIS seznam svých členů k lustračním účelům nedal. „Evidence téměř pěti tisíc členů je na počítači a nikdy nikomu nebyla poskytnuta,“ prohlásil Bystrov.358 Podle statistik bylo na konci roku 1991 v evidenci 4 347 novinářů. V roce 1995 se 27. listopadu na stránkách Rudého práva objevila informace, že Syndikát novinářů ČR má přes 3 400 členů, z toho přes 2 200 aktivních novinářů a v regionech pracuje přes 1 000 novinářů.359 Oficiální údaj o počtu členské základny na konci sledovaného období, tedy na konci roku 1994 hovořil o 3 381 členech. Na začátku roku 1997 se v článku z 28. února nepochopitelně operuje s údajem o počtu členů z roku 1995. Čtenáři Lidových novin si tak mohli přečíst, že Syndikát novinářů ČR koncem roku 1995 čítá zhruba 3 300 členů.360 V roce 1995 bylo v evidenci 3 388 členů. V Lidových novinách se objevily údaje, že žurnalistů evidovaných v syndikátu je tři a půl tisíce.361 Takové informace se objevily na začátku roku 1997, šlo tedy o údaje z konce roku 1996, kdy žurnalistů v syndikát bylo 3 726. Na začátku roku 2000 se na stránkách Lidových novin řešilo kolik je v České republice novinářů. Tehdejší předsedkyně syndikátu Irena Válová jejich počet odhadovala zhruba na 8 tisíc. Válová vycházela z počtu členů syndikátu, u kterého uváděla že má zhruba 4 000 členů. Z nich je asi 500 novinářů v důchodu a přibližně stejně tolik zatím studuje. Na konci roku 1999 bylo v syndikátu 3 771 žurnalistů. Válová odhadovala celkový počet novinářů zhruba na dvojnásobek členů syndikátu, tedy na zmiňovaných 8 tisíc, ale dodala, že přesný přehled o počtu novinářů neexistuje.362 V České republice neexistuje přesná evidence, která by udávala počty novinářů. To Lidovým novinám potvrdila i Barbora Osvaldová a Michal Šobr, kteří řekli, že je 357 358

KUL (ZKRATKA AUTORA), Syndikát novinářů členem federace, Rudé právo, 2. 11. 1990, s. 5. AUTOR NEUVEDEN, Podivná akce FBIS, Rudé právo 18. 4. 1992, titulní strana, s. 1.

359

DOSTÁL, P. Chceme, aby státní orgány měly povinnost novináře informovat, Rudé právo 27. 10. 1995, titulní strana, s. 1. 360 361 362

ČTK, Syndikát protestuje, Lidové noviny 28. 2. 1997, s. 16. OSVALDOVÁ, B., ŠOBR, M. Současný systém vzdělávání novinářů v ČR, Lidové noviny 8. 2. 1997, s. 5.

NEUMANN, O. Český novinář má mnoho chyb, ale snaží se polepšit, Lidové noviny 15. 2. 2000, s. 5.

125

zatím nikdo nespočítal.363 Na tuto absenci poukazuje i Jan Jirák, který uvádí, že je velmi důležité jak je žurnalista charakterizován. Pokud si podle něj pod pojmem novinář vezmeme všechny lidi, kteří se podílejí na konkrétním obsahu vydání či zpravodajského vysílání, tak by počet novinářů odhadoval na 12 tisíc lidí.364 Podle údajů samotného Syndikátu novinářů ČR, které jsem získal ze sekretariátu syndikátu, počet členů v letech 1990 až 2009 spíše stagnoval až klesal. Na začátku roku 1990 bylo v syndikátu 3 985 žurnalistů. V roce 2009 čítá členská základna novinářské organizace 2 865 lidí. Za posledních 19 let ubylo v syndikátu 1 120 novinářů, což je úbytek o 28 procent. Vývoj zájmu o žurnalistické sdružení během 19 let lze vidět na grafu: Vývoj členské základny Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2009. Z grafu je patrné, že od roku 1999 dochází s výjimkou roku 2007 k neustálému poklesu počtu členů evidovaných v syndikátu. Nejvíce bylo v evidenci žurnalistů v letech 1991 a 1998, kdy jich v syndikátu bylo přes 4 300. O Syndikátu novinářů ČR se v publikaci Systémy médií v postmoderním světě od Daniela C. Hallina a Paola Manciniho zmiňují Jan Jirák a Tomáš Trampota. Podle nich postavení syndikátu novinářů není příliš silné, zejména ve srovnání s mediální krajinou Francie, Německa a skandinávských zemí, což podle Trampoty a Jiráka souvisí nejen s velmi omezenými možnostmi a pravomocemi organizace a jejich legislativním ukotvením v českém mediálním systému, ale především se zřejmou malou autoritou této organizace v samotné novinářské obci.365 Karel Hvížďala si myslí, že v Česku je v současnosti syndikát spíše nenápadným sdružením některých novinářů. Hvížďala k tomu říká: „Syndikát novinářů nemá příliš vysoký kredit a hlavně málo, asi osm procent, novinářů se hlásí nebo je členem syndikátu, profesní organizace tady prostě mají velmi nízký vliv.“366 S tímto tvrzením lze polemizovat, když v Česku neexistují přesné statistiky o počtech žurnalistů. Zjistit přesná čísla kolik žurnalistů v Česku pracuje je složité i proto, že řada novinářů působí v PR agenturách, dělají de facto novinářské povolání, ale přitom jako novináři nemohou vystupovat.

363

OSVALDOVÁ, B., ŠOBR, M. Současný systém vzdělávání novinářů v ČR, Lidové noviny 8. 2. 1997, s. 5.

364

NEUMANN, O. Český novinář má mnoho chyb, ale snaží se polepšit, Lidové noviny 15. 2. 2000, s. 5.

365

HALLIN, D., MANCINI, P. Systémy médií v postmoderním světě. Portál, 2008, s. 21.

126

2,865

2,931

2,941 2006

3,016

2,959

3

2005

3,252 2003

3,108

3,301

3,771

3,917

4,329

2002

3,388 1995

3,401

3,381 1994

3,5

3,726

4,088 3,595

4

3,985

4,5

4,159

5 4,347

Tisíce

Graf: Vývoj členské základny Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2009

2009

2008

2007

2004

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1993

1992

1991

1990

2,5

Zdroj: Syndikátu novinářů ČR367, Sekretariát Syndikátu novinářů ČR

Tisíce

Graf: Vývoj členské základny Syndikátu novinářů ČR v letech 1990–2009 4,5

4

3,5

3

19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09

2,5

Zdroj: Syndikátu novinářů ČR368, Sekretariát Syndikátu novinářů ČR 366


367

MOTLOVÁ, L. Vývoj a struktura členské základny Syndikátu novinářů 1990–2001, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen–červenec 2001, s. 18. 368


127

Jak uvádí Volek a Jirák organizovanost domácích novinářů v profesních komorách či odborech je ve srovnání se zeměmi původní evropské patnáctky či s USA velmi nízká a představuje jeden z rysů deprofesionalizace. „Zatímco v celoplošných médiích přesahuje členství v nějaké profesní organizaci mírně deset procent, na tzv. mediální periferii (tj. v lokálních a regionálních médiích) je tato organizovanost ještě výrazně nižší, zhruba o dvě třetiny. Důvodů tohoto stavu je více. Obecně platí, že v české společnosti přetrvává negativistický vztah k jakékoli formě organizovanosti,“ uvádí Jirák a Volek.369 Z následující části, která je věnovaná profesním a odborovým organizacím v mediální branži vyplynulo, že v Česku tomu tak zcela není. Podle mého zjištění bylo totiž mezi lety 2008 a 2009 v Odborovém svazu pracovníků hromadných sdělovacích prostředků téměř 68 % zaměstnanců České televize, Českého rozhlasu a ČTK. Pro srovnání tehdejší syndička Irena Válová odhadovala v roce 2000, že v syndikátu je zhruba 50 % žurnalistů. Jak je patrné z předešlých statistik, které se týkají členství v syndikátu, kdy za posledních 19 let ubylo v syndikátu 1 120 novinářů (úbytek 28 %), lze s názorem Válové, že zhruba polovina žurnalistů je v Syndikátu novinářů ČR polemizovat.

5.4. Profesní a odborové organizace v české mediální branži O statutu Syndikátu novinářů ČR jsem již psal, jak jsem zmínil jde o profesní sdružení. V českém mediálním prostředí působí i odborové organizace. Odbory jsou důležité hlavně v krizových situacích, kdy mohou členům pomoci v poskytnutí právní pomoci. Odbory by měly informovat své členy o svých právech a radit jim v právních záležitostech. Jak uvádějí v časopisu Týden Alexandr Kramer a Pavel Mandys špičkoví pracovníci nemívají o členství v odborech zájem. Podle nich obvykle nemají příliš důvodů ke konfliktu se zaměstnavateli, a pokud přece, bývá jejich pozice, včetně prostředků na zaplacení dobrého advokáta a možnosti najít si jiné místo, natolik silná, že se obejdou i bez cizí pomoci.370 Pravděpodobně největším odborovým sdružením v mediální oblasti je v Česku Odborový svaz pracovníků hromadných sdělovacích prostředků. Jak se lze dočíst 369

PUNČOCHÁŘ, J. Sociolog médií Jaromír Volek: „Z novinářů se stávají digitální stachanovci“, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2007, s. 12.

128

sdružuje základní odborové organizace působící v českých veřejnoprávních médiích, tedy odborovou organizaci Českého rozhlasu (ČRo), České televize (ČT) a České tiskové kanceláře (ČTK).371 Podle poslední výroční zprávy k 31. 12. 2009 působilo v České televizi 2 896 lidí.372 Jak uvádí výroční zpráva Českého rozhlasu z roku 2008 ve všech stanicích pracovalo 1 465 zaměstnanců.373 V ČTK podle výroční zprávy z roku 2008, která je poslední k dispozici dosahuje průměrný počet zaměstnanců 369.374 Dohromady v České televizi, Českém rozhlasu a v České tiskové kanceláři pracovalo zhruba 4 730 lidí, přičemž Odborový svaz pracovníků hromadných sdělovacích prostředků uvádí, že má kolem 3 200 členů. Lze tedy konstatovat, že z celkového počtu zaměstnanců těchto tří veřejnoprávních institucí jich v odborech působilo za sledované období, tedy mezi lety 2008 a 2009, téměř 68 %. Mezi pravděpodobně nejmenší profesní sdružení v mediální branži patří Asociace Českých kameramanů (AČK), která čítá podle dostupných údajů 138 kameramanů.375 Podle tvrzení AČK prosadila po dlouhých a usilovných jednáních kameramana jako nositele autorských práv, tedy autora díla audiovizuálně užitého. Na základě této skutečnosti jsou podle AČK v současnosti propláceny kameramanům odměny za každé užití audiovizuálních děl, které byly natočeny do roku 1991. AČK je stejně jako Syndikát novinářů ČR nezávislá profesní organizace, což si představitelé AČK uvědomují, když tvrdí, že možnosti právního prosazování zájmů kameramanů jsou vymezeny zákonem a jsou nesrovnatelně menší než mají například odborové nebo agenturní organizace.376 370

KRAMER, A., MANDYS, P. K čemu odbory?, Týden 20. 2. 1995, s. 18. ODBOROVÝ SVAZ PRACOVNÍKŮ HROMADNÝCH SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ. O nás, Stránky www.osmedia.cz, [online], [cit. 3. dubna 2010], Dostupné na www: .

371

372

VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI ČESKÉ TELEVIZE V ROCE 2009. Vývoj počtu zaměstnanců České televize, Rada České televize, (24-03-2010), s. 14.

373

VÝROČNÍ ZPRÁVA O HOSPODAŘENÍ ČESKÉHO ROZHLASU ZA ROK 2008. Zaměstnanost a mzdová situace v Českém rozhlase, Rada Českého rozhlasu, (31-12-2008), s. 34.

374

VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI A HOSPODAŘENÍ české TISKOVÉ KANCELÁŘE v roce 2008. Rada ČTK, (01-09-2009), s. 5.

ASOCIACE ČESKÝCH KAMERAMANŮ. Členové, Stránky www.ceskam.cz, [online], [cit. 3. dubna 2010], Dostupné na www: . 376 ASOCIACE ČESKÝCH KAMERAMANŮ. Co pro tebe dělá asociace, Stránky www.ceskam.cz, [online], [cit. 3. dubna 2010], Dostupné na www: . 375

129

5.5. Snahy o zavedení tiskového (mediálního) ombudsmana Pokud se hovoří o tiskovém, respektive mediálním ombudsmanovi, je nutné si připomenout historii tohoto pojmu obecně. Institut ombudsmana se poprvé na světě dostal do ústavy v roce 1809 ve Švédsku. Jak se lze dočíst na stránkách této instituce, král pověřil ombudsmana neboli veřejného ochránce práv, aby dbal na správné chování úředníků. K většímu rozšíření této instituce ve světě došlo v druhé polovině 20. století.377 Co se týká samotného tiskového, respektive mediálního ombudsmana, k jeho ustavení

došlo

později.

Jak

uvádí

Organizace

mediálních

ombudsmanů

(The Organization of News Ombudsmen, ONO) takzvaný news ombudsman přijímá a prošetřuje stížnosti čtenářů, posluchačů rozhlasových a diváků televizních stanic. Dbá na přesnost, spravedlnost, rovnováhu a dobrý zpravodajský vkus. Doporučuje příslušná nápravná opatření.378 The Organization of News Ombudsmen, která vznikla v roce 1980 a je neziskovou společností, sdružuje žurnalistické ombudsmany a zástupce čtenářů z celého světa. O historii tiskového ombudsmana píše i Karel Hvížďala379. Jak uvádí tento pojem se objevil v USA na začátku 20. století po diskuzích, které kritizovali vzrůstající zábavnou orientaci tisku a nedostatečnou veřejnou sebeanalýzu médií. Hvížďala v této souvislosti připomíná aktivity Ralpha Pulitzera, který v roce 1913 v listu New York Word a následně Ben Bagdikin, Lester Markel a Abe Raskin z The New York Times začali kritickou diskuzi žurnalismu. Jak dodává Hvížďala právě diskuse v těchto prestižních novinách vedla později k zavedení redakčních tiskových ombudsmanů ve Spojených státech. Hvížďala připomíná, že ombudsmani nepodléhají ani šéfredaktorovi, ani vydavatelům.380 Podle The Organization of News Ombudsmen sahá úplně první koncepce tiskových ombudsmanů do Japonska, kde v roce 1922 tokijské noviny The Asahi Shimbun zřídily oddělení pro stížnosti čtenářů.381 377

THE OFFICE OF THE PARLIAMENTARY OMBUDSMEN, SWEDEN. Stránky www.jo.se, [online], [cit. 27. března 2010], Dostupné na www:

<www.jo.se/Page.aspx?MenuId=20&MainmenuId=12&ObjectClass=DynamX_Documents&Language=en>. 378

THE ORGANIZATION OF NEWS OMBUDSMEN, ONO (ORGANIZACE MEDIÁLNÍCH OMBUDSMANŮ). About ONO, Stránky www.newsombudsmen.org, [online], [cit. 27. března 2010], Dostupné na www: < www.newsombudsmen.org/about>. 380

HVÍŽĎALA, K. Všechna naše média jsou závislá. Na státu, Lidové noviny 20. 8. 2004, příloha Horizont, s. 9.

130

Švédsko, kde se institut veřejného ochránce práv, který ještě nesouvisel s médii objevil úplně poprvé, drží také další prvenství. V roce 1916 tady vznikl celý speciální orgán The Swedish Press Council (Pressens Opinionsnämnd, PON). Jde o vůbec nejstarší novinářskou radu svého druhu na světě. Později byl založen samotný úřad tiskového ombudsmana (Allmänhetens Pressombudsman, PO), který funguje od roku 1969.382 Jak uvedl v Mediažurnálu o švédském mediálním systému Miroslav Jelínek v roce 1969, kdy se nebývalým způsobem rozmnožilo množství titulů a s tím i stížností na publicisty, vznikl Úřad tiskového ombudsmana pro širokou veřejnost. Jelínek sdělil, že jeho držitel je jmenován zvláštním výborem, který tvoří parlamentní ombudsman a předsedové Švédské asociace právníku a Tiskové rady. Jak uvedl Jelínek ustavením tiskového ombudsmana vznikla praxe, podle níž všechny stížnosti na chování médií nejsou již registrovány Tiskovou radou, ale úřadem ombudsmana, který je zmocněn se jimi zabývat a současně prošetřovat jednotlivé případy ze své vlastní iniciativy.383 Podle informací The Swedish Press Council tiskový ombudsman rozhoduje, zda bude stížnost předložena Tiskové radě. Ta pak určuje, zda je výtka na novinářskou práci oprávněná. Švédský mediální systém není postaven na právních předpisech. Jde o dobrovolný systém, který financují čtyři organizace: The Swedish Newspaper Publishers' Association (Asociace švédských vydavatelů novin), The Magazine Publishers' Association (Sdružení vydavatelů časopisů), The Swedish Union of Journalists (Svaz švédských novinářů) and The National Press Club (Národní tiskový klub). Tyto organizace jsou rovněž odpovědné za vypracování etického kodexu pro tisková média, rozhlasové stanice a švédské televize.384 V Mediažurnálu napsal Miroslav Jelínek, že ve Švédsku Tiskovou radu tvoří soudce, který je jejím předsedou, a po jednom zástupci do ní delegují Národní tiskový klub, Svaz novinářů a Asociace vydavatelů novin spolu s dvěma zástupci široké 381

THE ORGANIZATION OF NEWS OMBUDSMEN, ONO (ORGANIZACE MEDIÁLNÍCH OMBUDSMANŮ). About ONO, Stránky www.newsombudsmen.org, [online], [cit. 27. března 2010], Dostupné na www: < www.newsombudsmen.org/about>. SWEDISH PRESS COUNCIL. Stránky www.po.se, [online], [cit. 27. března 2010], Dostupné na www: < www.po.se/english.jsp?avd=english>.

382

383

JELÍNEK, M. Švédsko má tiskového ombudsmana, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2008, s. 5.

SWEDISH PRESS COUNCIL. Stránky www.po.se, [online], [cit. 27. března 2010], Dostupné na www: < www.po.se/english.jsp?avd=english>. 384

131

veřejnosti, kteří nesmějí mít žádné spojení s novinářskými nebo vydavatelskými institucemi.385 O mediálním ombudsmanovi se hovořilo během krize v České televizi (ČT) v roce 2001, kdy o něm psali na stránkách Respektu Petr Holub a Jindřich Šídlo. Ti se zmiňovali, že zahraniční veřejnoprávní média obvykle mají jakýsi umělecký dohled. Oba popisovali, že v Německu je to spolek znalců, kterému se říká tisková rada, ve Španělsku, Americe nebo ve Švédsku mediální ombudsman, který hodnotí jednotlivé pořady a tím doporučuje, zda je zrušit, nebo jim dát lepší vysílací čas a prostor. Holub a Šídlo tehdy prohlašovali, že dosavadní průběh televizní revolty naznačuje, že veřejnost bere veřejnoprávní televizi opravdu za „svou“ a chtěla by jí dát novou šanci. Česká televize by zase měla dát možnost veřejnosti, jak její produkci hodnotit a kontrolovat.386 O mediálním ombudsmanovi se na stránkách novin psalo v roce 2007, kdy to zvažoval samotný Syndikát novinářů ČR. O záměrech profesního sdružení informoval například Ondřej Aust z Lidových novin387. O zřízení pozice uvažovali především místopředsedové Syndikátu novinářů ČR Radko Kubičko a Jan Punčochář, kteří

jak

uvádí

Aust

chtěli

dosavadní

dobrovolnickou

činnost

syndikátů

zprofesionalizovat. V jejich plánu byla mimo jiné také právě ustanovení funkce mediálního ombudsmana. Podle

Austa

oba

navrhovali,

aby to

byl

člověk

obecně

uznávaný

a také zaměstnaný na plný úvazek. Měl by mít k dispozici sekretariát a staral by se, aby se závěry Komise pro etiku SN ČR, na kterou se mohou lidé obracet ve sporných případech chování médií, dostávaly více na veřejnost. „Je marketingově výhodnější, pokud by si veřejnost spojovala vyjádření k etice v médiích s jedním jménem,“ domníval se Punčochář.388 Kubičko a Punčochář odhadovali, že by činnost ombudsmana stála kolem 1,5 milionu korun ročně. Zástupci syndikátu hovořili, že peníze by novinářská organizace sehnala jak od Evropské unie, tak i od relevantních institucí a médií, jejichž spolupráci považovali oba představitelé syndikátu za nezbytnou. V této souvislosti 385

JELÍNEK, M. Švédsko má tiskového ombudsmana, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2008, s. 5.

386

HOLUB, P., ŠÍDLO, J. Komedianti za svobodu, Respekt, 8. 1. 2001, rubrika Téma, s. 11.

387


132

hovořili o Unii vydavatelů periodického tisku, Asociaci provozovatelů soukromého vysílání a vedení České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře. Aust v této souvislosti uvádí Kubičkovo tvrzení: „Spolupráce by měla stát na společném přesvědčení, že je lepší přijmout princip autoregulace a nečekat, až začne mediální sféru nadmíru regulovat stát.“389 Miloš Čermák v souvislosti s ombudsmanem uvádí názor Barbory Osvaldové, která vede Etickou komisi Syndikátu novinářů ČR. Osvaldová mu potvrdila, že v Česku nemá žádné médium zřízenu funkci ombudsmana, který se v renomovaných západních médiích stížnostem čtenářů věnuje a zveřejňuje je.390 Problematiku, kterou mají v zahraničí většinou na starosti mediální ombudsmani nebo tiskové rady řeší v českém prostředí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), Rada České televize, Rada Českého rozhlasu, Etická komise Syndikátu novinářů ČR a Tisková rada Unie vydavatelů. Jak uvádí Osvaldová a Halada Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (zákon č. 231/2001 Sb.) je orgánem regulačním, který vykonává státní správu v oblasti veškerého rozhlasového a televizního vysílání (dodržování zákona, udělování licencí). Rada České televize (zákon č. 483/1991 Sb.) a Rada Českého rozhlasu (zákon č. 484/1991 Sb.) jsou orgány kontrolní, jejichž prostřednictvím

se

uplatňuje

právo

veřejnosti

na

kontrolu

činnosti

těchto

veřejnoprávních institucí.391 Určitou práci vůči čtenářům odvádějí v denním tisku také speciální oddělení. Se čtenáři komunikovaly například Hospodářské noviny, které zaměstnávaly předsedu Syndikátu novinářů ČR Miroslava Jelínka jako vedoucího Oddělení styku se čtenáři. Jelínek se staral o rubriku dopisů a e-mailů, čtenářskou linku a o opravy a vysvětlování chyb v textech. I v ostatních periodikách existují různě sofistikované formy komunikace se čtenáři. Nehovoří se ale nikdy o takzvaném ombudsmanovi. Hlavní rozdíl je totiž v tom, že takoví zaměstnanci jsou závislí hlavně na penězích vydavatelů. Nejedná se tak o nezávislé tiskové rady ani mediální ombudsmany. 388

AUS (ZKRATKA AUTORA), Syndikát zváží, zda zavede mediálního ombudsman, Lidové noviny 22. 6. 2007, rubrika Byznys/Média, s. 16. 389


ČERMÁK, M. Ondřej C., novinářská kázeň a trocha hyenismu, Hospodářské noviny 31. 5. 2007, rubrika Názory, s. 8.

133

Tabulka: Rozpočet Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (v tisících Kč)

rozpočet RRTV

rok 2009

rok 2008

příjmy celkem

10 200

0

výdaje celkem

64 006

62 661

Zdroj: RRTV

Když hovořili oba místopředsedové syndikátu Kubičko a Punčochář o nákladech na specializovaný úřad, zmiňovali zhruba 1,5 milionu korun ročně. Pro srovnání rozpočet, respektive výdaje Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která dohlíží na rádiový a televizní trh dosahovaly v roce 2009 a 2008 desítky milionů korun.392 Podle knihy Žurnalistika (Jurnalismus – Das Hand – und Lehrbuch) od profesora komunikace na univerzitě ve švýcarském Luganu a novináře Stephana Ruß-Mohla je českým samoregulačním nástrojem Tisková rada jako samostatný orgán Unie vydavatelů. Tvrzení kritizuje předsedkyně Komise pro Etiku při Syndikátu novinářů ČR Barbora Osvaldová. Podle ní kdo si přečte poslání Unie vydavatelů, zjistí, že její činnost je zacílena jinam: především na rozvoj a vytváření podmínek pro svobodnou vydavatelskou činnost, na ověřování čtenosti či na podporu čtení ve všeobecném významu a zvláště u mládeže. Osvaldová si myslí, že samoregulačním orgánem v Česku je spíše Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR.393 Miloš Čermák v květnu 2005 uvedl, že jedinou dobře fungující strukturou v rámci syndikátu je jeho Etická komise. „Tvoří ji skupina renomovaných novinářů, kteří se zabývají podněty, jež k práci novinářů může podat kdokoliv,“ napsal Čermák. Podle něj komise svými stanovisky velmi systematicky rýsuje mantinely pro práci novinářů v Česku. Jak dodal Čermák potíž je v tom, že o tom jen málokdo ví. 394 K institutu mediálního ombudsmana se vyjádřil i Jaromír Volek. Podle něj jde principiálně o smysluplný prvek samoregulace médií, ale obává se, že zatím na něj není 391

OSVALDOVÁ, B. , HALADA, J. A KOLEKTIV. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri, 2002, s. 148. RADA PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ. Rozpočet, Stránky www.rrtv.cz, [online], [cit. 31. března 2010], Dostupné na www: < www.rrtv.cz/cz/static/rozpocet/>. 392

393

OSVALDOVÁ, B. Žurnalistou může být každý, Mladá fronta DNES 18. 3. 2006, s. 2.

394


134

mediální ani politická kultura zdravá. „Je ale třeba začít o této instituci hovořit, ovšem nejen na syndikátu,“ myslí si Volek.395 V českém žurnalistickém prostředí je pojem tiskový ombudsman skloňován již řadu let. Prozatím ale není tento institut, který by nesl zmiňované pojmenování v mediální praxi k dispozici. V Česku funguje od prosince roku 2000 v osobě Otakara Motejla396 jen veřejný ochrance práv neboli ombudsman. Lze tedy konstatovat, že v Česku neexistuje institut mediálního ombudsmana, ale instituce, které se snaží naplňovat činnost mediálního ombudsmana.

5.6. Časopis Mediální studia Snaha syndikátu o vydávání vlastního recenzovaného žurnalistického časopisu se objevila na stránkách novin poprvé na konci roku 2005. Čtenáři Lidových novin byli informováni, že by mělo jít o čtvrtletník určený akademické obci, odborné veřejnosti a pracovníkům v médiích. V Lidových novinách se 11. listopadu 2005 uvádělo, že jej od příštího roku plánuje vydávat Syndikát novinářů České republiky za přispění akciové společnosti Českomoravský novinář. Podle představ z roku 2005 chtěl syndikát časopis financovat jak příspěvkem z vlastních fondů a spolupracujících vysokých škol, tak pomocí grantů a peněz z inzerce.397 Podle Lidových novin periodikum vznikne rozšířením existující Revue pro 398

média

vydávané lidmi z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Pod stejným názvem jej bude řídit podle Lidových novin dosavadní šéfredaktorka Lenka Císařová. Časopis bude vycházet v nákladu tisíc výtisků a v rozsahu zhruba sta stran. Přispívat do něj budou nejen čeští teoretici žurnalistiky a masové komunikace, ale i jejich kolegové ze Slovenska a střední Evropy.399 Jak se lze dozvědět v evidenci periodického tisku Ministerstva kultury ČR 9. 1. 2006 byl zaregistrován nový časopis nazvaný Mediální studia.400 O devět měsíců 395


Otakar Motejl zemřel ve věku 77 let 8. května 2010

397

AUS (ZKRATKA AUTORA), Syndikát chystá časopis o médiích, Lidové noviny 11. 11. 2005, rubrika Byznys/Média, s. 16. 398

Časopis Revue pro média se věnoval popularizaci žurnalistiky, vycházel v letech 2001 až 2005.

399

AUS (ZKRATKA AUTORA), Syndikát chystá časopis o médiích, Lidové noviny 11. 11. 2005, rubrika Byznys/Média, s. 16.

400

Evidence periodického tisku, Ministerstvo kultury ČR, Evidenční číslo E 16451, 22. 3. 2010

135

později syndikát poprvé oficiálně na veletrzích Invex a Digitex představil první číslo odborného časopisu o médiích s názvem Mediální studia. Uvedly to Lidové noviny 13. října 2006. U původního názvu tedy Revue pro média nezůstalo. Do nového projektu v podobě Mediálních studií se nakonec zapojilo kromě Syndikátu novinářů ČR i osm vysokoškolských pracovišť, která se v Česku a na Slovensku věnují médiím. Syndikát

novinářů

ČR

v Mediažurnálu

v listopadu

2006

o

novém

specializovaném měsíčníku Mediální studia informoval s tím, že ambice vydavatelů jsou vysoké.401 Lidové noviny 13. října 2006 uvedly, že časopis bude vycházet čtvrtletně, z toho jedenkrát ročně v anglickém jazyce.402 Při uvedení na časopiseckých trh vydavatelé prezentovali, že obsahem Mediálních studií budou pravidelné teoretické a empirické statě, překlady cizojazyčných odborných textů, studentské práce, recenze odborných publikací a zprávy o aktuálním dění v oblasti mediálních studií a žurnalistiky. Jak uvedl časopis Strategie první číslo vyšlo v nákladu 750 kusů a bylo distribuováno na akademických půdách v ČR a na Slovensku.403 Představitelé Syndikátu novinářů ČR Radko Kubičko a Jan Punčochář v polovině roku 2007 potvrdili Lidovým novinám, že smyslem vydávat odborné periodikum je zvýšit prestiž novinářského povolání. Podle Kubička a Punčocháře je jedním z prvních kroků k většímu vlivu syndikátu podpora odborného recenzovaného čtvrtletníku Mediální studia.404 Upoutávka na první číslo roku 2007 se ocitla i na stránkách Mladé Fronty DNES, kde se čtenáři mimo jiné dozvěděli, že Mediální studia mají 122 stran a cena jednoho

čísla

dosahuje

90

korun.

Uvedena

byla

i

internetová

doména

www.medialnistudia.cz.405 V roce 2009 se o časopisu zmínil místopředseda syndikátu Jan Punčochář: „Časopis trochu skomírá.“ Podle něj přejde na půlroční periodicitu a pravděpodobně se také změní jeho forma z tištěné na elektronickou.406 Na konci března 2010 jsem zadal 401

JP (ZKRATKA AUTORA), Vyšlo první číslo časopisu Mediální studia, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2006, s. 1. a s. 7. 402

ČTK, Syndikát spustil Mediální studia, Lidové noviny 13. 10. 2006, rubrika Byznys/Média, s.16.

403

LUV (ZKRATKA AUTORA), Syndikát má Mediální studia, Strategie 16. 10. 2006, s. 13.

404


JCH (ZKRATKA AUTORA), Tipy, Mladá fronta DNES 15. 9. 2007, rubrika Kavárna, s. 8.

136

adresu www.medialnistudia.cz, na stránkách se objevily informace o časopisu Mediální studia III/2008, což svědčí o tom, že čtvrtletník o médiích skutečně skomírá. Lze konstatovat, že snaha o vydávání odborného recenzovaného žurnalistického časopisu je nad sílí současného syndikátu.

406

PUNČOCHÁŘ, J. Dvacet let syndikátu novinářů: od socialistického svazu k ambiciózní organizaci. Česká média a Evropská unie: 20 let smazávání hranic, Soubor vědeckých statí, Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2009, s. 175.

137

Závěr Cílem diplomové práce bylo na základě článků, které vyšly mezi lety 1990–2008 v celostátním tisku získat mediální obraz Syndikátu novinářů České republiky (SN ČR). Získaný mediální obraz syndikátu vypovídá o postavení organizace mezi politiky a novináři. Hlavním tématem se stal zápas Syndikátu novinářů ČR za náležité postavení ve společnosti, respektive především mezi politiky. Snaha politiků ovlivňovat práci žurnalistů a existenci syndikátu je zřejmá na popsaných událostech. Zásahem politiků bylo zdlouhavé a mnohaleté vyjednávání v podobě tiskového zákona, které nakonec nepřineslo takovou normu, jakou by si představitelé syndikátu jako zástupci žurnalistů představovali. Z postojů českých premiérů lze vyvodit také závěr, že když se jim nelíbí názory žurnalistů, vždy volají po úpravě zákonů, které by omezily svobodu slova. Syndikát se proti takovým tendencím ohrazoval. Měl snahu kritizovat neexistenci a nedokonalost zákonů o médiích. Snažil ochraňovat svobodu slova a hájit zájmy novinářů, což lze doložit na příbězích žurnalistů. Mnohdy se tak ale stávalo až na popud novináře. Ale jak se ukázalo hlavní vliv na tvorbu zákonů zůstává na politicích. Vybrané případy odhalily malou vymahatelnost stanovisek syndikátu, protože verdikty Etické komise Syndikátu novinářů ČR mají pouze doporučující charakter. Jako problematický se také ukázal fakt, že stanoviska syndikátu a názory Etické komise se problematicky dostávají do médií. Každý ze tří předsedů syndikátu – Rudolf Zeman, Irena Válová a Miroslav Jelínek – se snažil organizaci vést jiným způsobem, a tím pádem se podílet na mediálním obrazu žurnalistického uskupení. Příkladem je vyjednávání o majetkové kompenzaci státu vůči syndikátu, který syndikové nebyli schopni vyřešit. Syndikát za Rudolfa Zemana se v tomto případě aktivně angažoval. Naopak Irena Válová nesehrála zásadnější úlohu. Počínání Miroslava Jelínka lze hodnotit jako aktivní. Lze ale konstatovat, že se ukázalo, že stanovisko syndikátu nebylo dostatečně medializované a především, že rozhodnutí o závazku bylo v rukách Ministerstva financí ČR, vlády a Ministerstva kultury ČR. I když nelze také opomenout skutečnost, že ve smlouvě chybí datum plnění závazku státu vůči novinářům, které syndikát zdědil po předchůdci v podobě Svazu československých novinářů (SČSN). Jak vyplynulo z vlastního šetření přes 50 % ze 417 článků, které pochází z 28 vybraných tištěných periodik, vyznívá vůči Syndikátu novinářů ČR spíše pozitivně. Spíše negativních textů je přes 20 %, stejně jako článků neutrálních. Velmi negativních 138

článků lze zaznamenat téměř 5 %. Velmi negativní články spadají do období vedení syndikátu Irenou Válovou. Vyjma mediálního obrazu mě zajímal i postoj oceňovaných žurnalistů k syndikátu, stejně jako zájem novinářů o členství v syndikátu. Jak vyplynulo ze získaných údajů novináři, kteří dostali prestižní žurnalistické ceny mnohdy byli v syndikátu, aby z něj později vystoupili. Lze také konstatovat fakt, že zájem novinářů o členství v syndikátu všeobecně v poslední letech klesá. Při vytváření mediálního obrazu jsem se snažil, o co možná nejrealističtější ucelený materiál. Jsem si ale vědom, že jsem získal mediální obraz, který je z hlediska popsání problémů syndikátu jen zlomkem záležitostí, které syndikát a jeho představitelé museli během let 1990 až 2008 řešit. Medializované události, které se v téměř dvacetiletém období dotkly profesního žurnalistického sdružení mají určitý vliv na celkový mediální obraz. Historické souvislosti a postoje samotných novinářů v letech minulých i chování jednotlivých žurnalistů v polistopadovém období má vliv na celkový mediální obraz. Nelze opomenout skutečnost, že každý nahlíží na určité události s odlišným názorem. Každý vyrůstal v jiném prostředí a má za sebou jiné životní zkušenosti.

139

Seznam literatury Monografie OSVALDOVÁ, B., KOPÁČ, R. Rozhovory o interview, Praha: Karolinum, 2009. MCCHESNEY, R. W. The political economy of media / Problém médií: jak uvažovat o dnešních médiích – přeložila HOLUBOVÁ, B. Všeň: Grimmus, 2009. HALLIN, D., MANCINI, P. Systémy médií v postmoderním světě. Portál, 2008. JIRÁK, J. KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha : Portál, 2007. ŽANTOVSKÝ, P. Hovory o médiích. Praha: Votobia, 2006. RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H. Žurnalistika. Praha: Grada Publishing, 2005. SCHULZ, W. et al., Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, 2004. ŽANTOVSKÝ, P. Média na pranýři. Praha: Votobia, 2004. REIFOVÁ, I. a KOL. Slovník mediální komunikace, Praha: Portál, 2004. HVÍŽĎALA, K. Moc a nemoc médií. Praha: Máj Dokořán, 2003. KOLEKTIV AUTORŮ, Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků, Praha : Státní ústřední archiv, 2002. OSVALDOVÁ, B. , HALADA, J. A KOLEKTIV. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha : Libri, 2002 BARTOŠEK, J. Zpravodajství a publicistika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. MCQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999. DEFLEUR, M., BALLOVÁ, S.J. Teorie masové komunikace. Praha: Karolinum, 1996. MALEČEK, S. Byli jsme při tom. Praha : Klub novinářů Pražského jara 1968, 1993.

140

Noviny a časopisy (poznámka: vyjma sledovaných, které jsou všechny v příloze) FELT, K. Košice daly za fotbalovou Spartu skoro miliardu, Právo 18. 5. 1996. SPO (ZKRATKA AUTORA), Sparta si pod sebou kope jámu, řekl Chvalovský, Mladá fronta DNES 27. 2. 1996. SPO, RG (ZKRATKY AUTORŮ), Sparta zrušila svůj verdikt a pustí redaktora na stadion, Mladá fronta DNES 7. 3. 1996. SPO, RG (ZKRATKY AUTORŮ), Podle Ligové komise Sparta nesmí bránit novináři ve vstupu na stadion, Mladá fronta DNES, 6. 3. 1996. KUČERA, P. Nejasná zpráva o konci Nedělních Novin, Strategie 18. 12. 2000. HOLUB, P. Něco sprostého a vulgárního, Respekt 22. 10. 2001, s. 3. ŽÁK, V. Média a politika v zemi Jaroslava Haška, Literární noviny 7. 11. 2001, s. 3 LEŠ, XTC (ZKRATKY AUTORŮ), Příběh deníku Super: velké plány a malé příjmy, Mladá fronta DNES 18. 7. 2002. ČABAN, M. Z první ruky – Slova pod tíhou paragrafů, MF plus 11. 2. 2005, s. 12. WRING, D. Politics and the Media: The Hutton Inquiry, the Public Relations State, and Crisis at the BBC, Parliamentary Affairs, Oxford University Press, 2005.

Zpravodaj syndikátu Mediažurnál AUTOR NEUVEDEN, Jak dál v našem klubu, Klub novinářů Pražského jara´68, členský zpravodaj Klubu novinářů Pražského jara 1968, číslo 1/2010, ročník XXI., s. 2. INZERCE, Mezinárodní novinářský průkaz, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 2010, s. 14. INZERCE, Mezinárodní novinářský průkaz, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 2010, s. 14. PUNČOCHÁŘ, J. Horký předvolební podzim: provozář Sehnal a vyděrač Morava, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2008, s. 1, 2. JELÍNEK, M. Švédsko má tiskového ombudsmana, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2008, s. 5. PUNČOCHÁŘ, J. Syndikát novinářů uspořádal diskusi k reportáži o poslanci Moravovi, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2008, s. 2. 141

KOMISE PRO ETIKETU SN ČR, Komise pro etiku ke kauze Tlustý – Morava,, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2008, s. 9. PUNČOCHÁŘ, J. Economia mění majitele, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2008, s. 5. PUNČOCHÁŘ, J. Sociolog médií Jaromír Volek: „Z novinářů se stávají digitální stachanovci“, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2007, s. 12. JELÍNEK, M. Dopis premiérovi, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2007, s. 4. GRÉMIUM SN ČR Syndikát se ohrazuje proti útokům premiéra Paroubka vůči novinářům, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2006, s. 1. KOMISE PRO ETIKETU SN ČR Případ moderátora Aleše Cibulky, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2006, s. 3. JP (ZKRATKA AUTORA), Vyšlo první číslo časopisu Mediální studia, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, listopad 2006. AUTOR NEUVEDEN, Brezina kontra Zeman – zrušeno, Ústavní soud obhájil novináře, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, prosinec 2005, s. 2–3. JELÍNEK, M. Syndikát má nové sídlo, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, září 2005, s. 1– 2. JELÍNEK, M. Stanovisko Syndikátu novinářů ČR, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1. RK, (ZKRATKA AUTORA). Existují ještě regionální media?, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1. MJ (ZKRATKA AUTORA) Pařížská pro Ministerstvo kultury, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 2002, s. 1. JELÍNEK, M. Valná hromada zdůraznila požadavek profesionality, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen–červenec 2001, s. 1. BEZ AUTORA, „Prohlášení grémia Syndikátu novinářů k ČT“, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, leden 2001, s. 3. VÁLOVÁ, I. Krize v České televizi otřásla Českou republikou, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, leden 2001, s. 1. VÁLOVÁ, I. Výzva předsedkyně Syndikátu novinářů ČR – nezávislost novinářů, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2001, s. 3. MOTLOVÁ, L. Vývoj a struktura členské základny Syndikátu novinářů 1990–2001, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen–červenec 2001, s. 18. 142

VÁLOVÁ, I. Novináři v České republice: Totální ztráta nezávislosti!, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červenec 2000, s. 1. HALBERŠTÁT, K. Ples novinářů podruhé, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen 1997, číslo 6, ročník IV. (VIII.), s. 11. R (ZKRATKA AUTORA), Žofínské plesání novinářů, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen 1996, číslo 6, ročník III. (VII.), s. 26. STANOVISKO SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, Zákaz vstupu redaktora MFD na stadion Sparty, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 1996, číslo 3, ročník III. (VII.), s. 5. INZERCE, 1. ples novinářů, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, květen 1996, číslo 5, ročník III. (VII.), s. 25. HÁJKOVÁ, H., NOVOTNÝ, M. Teorie a praxe žurnalistiky, Vznik Nadace Český literární fond, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, duben 1995, číslo 4, ročník II. (VI.), s. 17. RUML, J. Cena Ferdinanda Peroutky, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 1995, číslo 3, ročník II. (VI.), s. 19. INZERCE, Mezinárodní novinářský průkaz, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, květen 1994, číslo 5, ročník I. (V.), s. 8. JELÍNEK, M. Připravuje se opět tiskový zákon, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, červen 1994, číslo 6, ročník I. (V.), s. 11 a 12. KASAL, J. Názory předsedy komise pro sdělovací prostředky Parlamentu, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, březen 1994, číslo 3, ročník I. (V.), s. 16. AUTOR NEUVEDEN, Novinářské ceny-soutěže-nadace. Ceny Křepelek dalším deseti novinářům, Mediažurnál, Zpravodaj syndikátu novinářů ČR, leden 1994, číslo 1, ročník I. (V.), s. 14. VOLEK, J., JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Mediální studia: Východiska a výzvy I./2006. BUTTER, O. Masarykovy názory na žurnalismus. Duch novin č.2/r.III, 1931.

143

Fondy NA, FOND SYN, KART. 1, 1989. NA, FOND SYN, KART. 1, 1990. NA, FOND SYN, KART. 2, 1992. NA, FOND SYN, KART. 4, 1995. NA, FOND SYN, KART. 6, 1998. NA, FOND SYN, KART. 14, 1993. NA, FOND SYN, KART. 16, 1990–1992. NA, FOND SYN, KART. 17, 1990, 1991–1993. NA, FOND SYN, KART. 18, 1992–1997. ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Ples novinářů léta 1991–2001“. ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Causy IV.“ 1–20, 18. Zásah Policie v Rock klub Propas – napadení fotoreportéra ČTK J. Železného (1997). ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Causy IV.“ 1–20, 5. Ples novinářů (smlouva, rozpočet, vyúčtování, korespondence). ARCHIV SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR, složka „Causy 71.“, I. Brezina vs. M. Zeman: Obvinění ze psaní ve prospěch ČEZ (2000). STANOVY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ ČR. 27. 6. 2007. DEKLARACE CHOVÁNÍ NOVINÁŘE MEZINÁRODNÍ FEDERACE NOVINÁŘŮ. Základní dokumenty Syndikátu novinářů ČR, 6. 6. 1986. ETICKÝ KODEX NOVINÁŘE, Syndikátu novinářů ČR, 25. 11. 1999. EVIDENCE PERIODICKÉHO TISKU, Ministerstvo kultury ČR. VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI ČESKÉ TELEVIZE V ROCE 2009. Vývoj počtu zaměstnanců České televize, Rada České televize, 24. 3. 2010. VÝROČNÍ ZPRÁVA O HOSPODAŘENÍ ČESKÉHO ROZHLASU ZA ROK 2008. Zaměstnanost a mzdová situace v Českém rozhlase, Rada Českého rozhlasu, 31. 12. 2008. VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI A HOSPODAŘENÍ ČESKÉ TISKOVÉ KANCELÁŘE V ROCE 2008. Rada ČTK, 1. 9. 2009.

144

VÁVRA R. Bakalářská práce Založení obnoveného Syndikátu novinářů v počátcích 90. let 20. století. Praha: Univerzita Karlova, 2008. TRAMPOTA, T. Česká média a Evropská unie: 20 let smazávání hranic, Soubor vědeckých statí, Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2009. SUK, J. Politické hry s „nedokončenou revolucí“: Účtování s komunismem v čase Občanského fóra a po jeho rozpadu (1989–1992), Soudobé Dějiny, 2009.

Internet POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR, www.psp.cz INTERNATIONAL FEDERATION OF JOURNALISTS, IFJ, www.ifj.org THE ORGANIZATION OF NEWS OMBUDSMEN, ONO, www.newsombudsmen.org THE OFFICE OF THE PARLIAMENTARY OMBUDSMEN, SWEDEN, www.jo.se SWEDISH PRESS COUNCIL, www.po.se NADACE FERDINANDA PEROUTKY, www.ferdinandperoutka.cz NADACE ČESKÝ LITERÁRNÍ FOND, www.nclf.cz RADA PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ, www.rrtv.cz ODBOROVÝ SVAZ PRACOVNÍKŮ HROMADNÝCH SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ, www.osmedia.cz A2 KULTURNÍ TÝDENÍK, www.advojka.cz SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR, www.syndikat-novinaru.cz VYDAVATELSTVÍ RINGIER, www.ringier.cz VYDAVATELSTVÍ STANFORD, www.afi.cz VYDAVATELSTVÍ MLADÁ FRONTA, www.mf.cz VYDAVATELSTVÍ EURONEWS, www.euro.cz VYDAVATELSTVÍ ATEMI, www.atemi.cz VYDAVATELSTVÍ MAFRA, www.mafra.cz VYDAVATELSTVÍ BORGIS, www.pravo.novinky.cz

145

VYDAVATELSTVÍ RINGIER, www.ringier.cz VYDAVATELSTVÍ SANOMA, www.sanoma.cz VYDAVATELSTVÍ ECONOMIA, www.economia.ihned.cz MEDIASERVIS, www.mediaservis.cz LITERÁRNÍ NOVINY, www.literarninoviny.cz INFORMAČNÍ PORTÁL PERIODIK.CZ, www.periodik.cz ASOCIACE ČESKÝCH KAMERAMANŮ, www.ceskam.cz SERVER HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN, www.ihned.cz SERVER LIDOVÝCH NOVIN, www.lidovky.cz SERVER ČESKÉ TELEVIZE, www.ct24.cz SERVER O MÉDIÍCH LOUČ, www.louc.cz SERVER IDNES.CZ, www.idnes.cz FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UK, www.fsv.cuni.cz BRITSKÉ LISTY, www.blisty.cz ČESKÝ ROZHLAS 6, www.rozhlas.cz/cro6 ČESKÝ ROZHLAS ČESKÉ BUDĚJOVICE, www.rozhlas.cz/cb ČESKÁ TELEVIZE, www.ceskatelevize.cz

Televizní a rozhlasové pořady PROKOP, M. Krásný ztráty, ČT 2, 28. 02. 2008. STROUHALOVÁ, P., HEŘMÁNEK, A. Dopolední blok, ČRo 1, 27. 6. 2001.

146

Seznam příloh Příloha č. 1: Seznam zkoumaných článků z roku 1990–2008 (tabulka) Příloha č. 2: Stanovy Syndikátu novinářů ČR (text) Příloha č. 3: Deklarace chování novináře Mezinárodní federace novinářů (text) Příloha č. 4: Etický kodex novináře (text)

147

Přílohy: Příloha č. 1: Seznam zkoumaných článků z roku 1990–2008 (tabulka)

Č. 1 2 3 4

MÉDIUM Právo (Rudé právo) Právo (Rudé právo) Právo (Rudé právo) Právo (Rudé právo)

5 Právo (Rudé právo) 6 Právo (Rudé právo) 7 Právo (Rudé právo)

AUTOR ČTK za ČTK zr nig tom autor neuveden


ČTK er kul

11 Právo (Rudé právo) 12 Respekt 13 Respekt

Cinger František Sršňová Milena Danel Pavel, Terrich Robert ČTK Resler Luboš za kk

14 15 16 17

Právo (Rudé právo) Právo (Rudé právo) Právo (Rudé právo) Právo (Rudé právo)

DATUM S. TITULEK 8. 1. 1990 5 Svazy novinářů končí 1. 2. 1990 4 Rehabilitace novinářům 28. 2. 1990 4 Syndikát ke sporu v ČST 3. 4. 1990 1 Společné stanovisko k přesídleni ÚV KSČ 20. 6. 1990 1 Jde o slovo svobodné... 21. 6. 1990 5 Hlavně dětem 28. 6. 1990 2 DÁLNOPISEM, POŠTOU, TELEFONEM . . 12. 7. 1990 2 Podpora stávce novinářů 18. 7. 1990 5 Budou knihy a časopisy? 2. 11. 1990 5 Syndikát novinářů členem federace 30.11.1990 4 Knihy versus úředníci 8. 4. 1991 9 Nejde jen o 22 % 3. 6. 1991 7 Noviny na prodej 1. 7. 1991 12. 7. 1991 24. 9. 1991 16. 4. 1992

5 3 3 2


autor neuveden autor neuveden za

18. 4. 1992 18. 4. 1992 23. 4. 1992

1 1 3

21 Respekt

Spurný Jaroslav

20. 7. 1992

9

22 Právo (Rudé právo)

autor neuveden

23. 9. 1992

3


2. 12. 1992

1


vlastní zpráva Rudého Práva Königová Marie

7. 12. 1992

3


ada

3. 7. 1993

3

26 Respekt

Spurný Jaroslav

13. 12. 1993

5

27 Právo (Rudé právo) 28 Právo (Rudé právo)

autor neuveden ČTK, kov

28. 3. 1994 2. 5. 1994

1 2

148

24 HODIN V ZAHRANIČÍ Lustrovat až podle zákona Proti útoku na čs. žurnalisty DÁLNOPISEM POŠTOU TELEFONEM ... Podivná akce FBIS Stanovisko redakce RP Syndikát novinářů k lustracím Svaz bojovníků za svobodu státu Novináři pro vrácení návrhu zákona vládě Policie ČR chce vyslýchat, případně stíhat dva autory RP Syndikát novinářů podpořil RP, policie trvá na výsleších autorů Syndikát novinářů chce být legální lobby Mají občané nárok na informace? Štáby ČT nepustili na fotbal Syndikát novinářů odmítá obvinění z daňového úniku

Č. MÉDIUM 29 Právo (Rudé právo) 30 Právo (Rudé právo)

31 Týden 32 Týden 33 Právo (Rudé právo)

34 Lidové noviny 35 Právo (Rudé právo)

36 Slovo (Svobodné slovo) 37 Mladá fronta DNES 38 Zemské noviny 39 Hospodářské noviny 40 Zemské noviny 41 Zemské noviny 42 Zemské noviny

43 Slovo (Svobodné slovo) 44 Mladá fronta DNES 45 Hospodářské noviny 46 Lidové noviny 47 Haló noviny 48 Lidové noviny

49 50 51 52

Haló noviny Lidové noviny Lidové noviny Právo (Rudé právo)

AUTOR za Perknerová Kateřina

DATUM S. TITULEK 11. 11. 1994 2 DÁLNOPISEM 30. 12. 1994 1 Potlačování a zdržování informací je často formou cenzury Kramer Alexandr, 20. 2. 1995 18 K čemu odbory? Mandys Pavel Hvížďala Karel 6. 3. 1995 9 Slovo šéfredaktora ada, nig 6. 4. 1995 3 Novináři by podle poslanců měli ze zákona chránit zdroje informací Ševčík Libor 23. 10. 1995 2 Ani dokonalý, ani optimální Dostál Pavel 27. 10. 1995 1 Chceme, aby státní orgány měly povinnost novináře informovat Burget Arnošt 11. 1. 1996 7 Je skutečně na pováženou, zda musí být okradený člověk trestán dvakrát ČTK 2. 2. 1996 2 Syndikát odmítá tiskový zákon Franěk Jiří 5. 2. 1996 11 Zákon jako »měkký náhubek« Jelínek Miroslav 7. 2. 1996 3 KE DNI autor neuveden 14. 2. 1996 17 V České republice jsou více než čtyři desítky fondů hrt, ag 27. 2. 1996 19 Svaz zvažuje reakci na zákaz Sparty Dosadil Pavel 27. 2. 1996 15 SPARTĚ UŽ ZŘEJMĚ NEJDE ANI O ZDÁNÍ SERIÓZNOSTI res 27. 2. 1996 14 Fotbalová Sparta podle Syndikátu novinářů porušila tiskový zákon ČTK 27. 2. 1996 24 Krok proti novináři považuje syndikát za porušení zákona autor neuveden 31. 5. 1996 4 Ples novinářů bude už příští sobotu Lacina Jan 25. 6. 1996 10 Novinářská fotografie podruhé autor neuveden 30. 7. 1996 1 Příklad a vzor Osvaldová 8. 2. 1997 5 Současný systém vzdělávání Barbora, Šobr novinářů v ČR Michal stv 12. 2. 1997 8 Páně Piwerkovic seance autor neuveden 14. 2. 1997 4 Stručně ČTK 28. 2. 1997 16 Syndikát protestuje autor neuveden 1. 3. 1997 2 Syndikát znepokojen napadáním novinářů 149

Č. MÉDIUM 53 Hospodářské noviny

AUTOR autor neuveden

54 Právo (Rudé právo) 55 Lidové noviny 56 Blesk

Uhl Petr ČTK Kubíček Michal

57 Slovo (Svobodné slovo) 58 Lidové noviny

eva ČTK

59 Blesk 60 Mladá fronta DNES

Sobotková Alena jak

61 Hospodářské noviny

autor neuveden

62 Slovo (Svobodné slovo) 63 Slovo (Svobodné slovo)

autor neuveden autor neuveden

27. 5. 1997

64 Reflex 65 Týden

autor neuveden Hvížďala Karel

29. 5. 1997 2. 6. 1997

66 Lidové noviny 67 Slovo (Svobodné slovo) 68 Slovo (Svobodné slovo) 69 Pátek Lidových novin

hub Paříková Marie

18. 6. 1997 19. 7. 1997

70 Blesk

72 Respekt 73 Mladá fronta DNES

Skočdopole Petr, Zadražilová Jitka Slezáková Alena, Hořejší Tomáš Němeček Tomáš Chuchma Josef

74 Právo (Rudé právo) 75 Hospodářské noviny

autor neuveden autor neuveden

76 Lidové noviny

Hrbáček Jan

77 Lidové noviny

Jirák Jan

78 Zemské noviny

ebr

71 Týden

ibř hom

DATUM S. TITULEK 21. 3. 1997 11 Penzijní fondy v České republice (2) 9. 4. 1997 4 Upřímná diskriminace 11. 4. 1997 16 Zásah do svobody tisku 2. 5. 1997 1 Natálka (5) trpí – kdo jí pomůže? 7. 5. 1997 3 Zbití demonstranti podávají trestní oznámení na policisty 7. 5. 1997 3 Syndikát novinářů žádá prošetření 9. 5. 1997 3 Svoboda tisku je ohrožena 15. 5. 1997 2 Na Žofíně budou tančit novináři 15. 5. 1997 4 Opět hvězdy na Plesu novinářů 16. 5. 1997 2 Ve zkratce

6. 8. 1997

3 Novináři protestují proti Mečiarově inzultaci reportérů Týdne 14 Novinářský ples 8 Prohlášení Syndikátu novinářů ČR 3 Tomášek odmítá rozhovor 7 Krajinu zvelebenou lidskou prací jsme zdědili 2 Památky potřebují publicitu

15. 8. 1997 39 Czech Press Photo 1997 na obzoru 15. 8. 1997 2 Nova zaskočila za Sládka 15. 9. 1997 22 Co je vám do toho, co je mi do toho? 6. 10. 1997 4 Všichni se dají koupit 9. 10. 1997 19 Které knihy se nejlépe prodávají 23.10.1997 2 Výběr 31. 10. 1997 34 Jak je na tom fotožurnalistika? 25. 11. 1997 4 Černá listina pomůže odstavit úplatné novináře 8. 12. 1997 2 Procházka českou mediální krajinou – 2. část 7. 1. 1998 3 O případ reportéra Zukala se zajímá premiér Tošovský

150

Č. MÉDIUM 79 Slovo (Svobodné slovo) 80 Lidové noviny 81 Slovo (Svobodné slovo) 82 Mladá fronta DNES

AUTOR zst

DATUM 7. 1. 1998

Drda Adam zst

8. 1. 1998 10. 1. 1998

ČTK

10. 1. 1998

83 Respekt

Holub Petr

12. 1. 1998

84 Lidové noviny

Müller Jan

19. 1. 1998

85 Mladá fronta DNES

dík

24. 2. 1998

86 Hospodářské noviny 87 Mladá fronta DNES 88 Mladá fronta DNES

mj zen zen

24. 2. 1998 26. 2. 1998 5. 3. 1998


zen

11. 3. 1998


Jelínek Miroslav

22. 4. 1998

91 Lidové noviny

Sedlák Gabriel

92 Slovo (Svobodné slovo) 93 Hospodářské noviny

ibř

22. 5. 1998

Jelínek Miroslav

28. 5. 1998

94 Lidové noviny

add

18. 6. 1998

95 Lidové noviny 96 Lidové noviny

autor neuveden jam

26. 6. 1998 29. 6. 1998


ČTK

17. 7. 1998


de, rob

13. 8. 1998

99 Právo (Rudé právo) 100 Lidové noviny

autor neuveden ČTK, mrk

20. 8. 1998 22. 8. 1998

101 Respekt

Švehla Marek

24. 8. 1998

7. 5. 1998

151

S. TITULEK 2 Obviněný novinář chce opustit syndikát 8 Policejní výstraha 4 Olomoučtí zastupitelé žádají prošetření Zukalova případu 2 Obviněný reportér opustil Syndikát novinářů 12 Jsem ochoten dohodnout se s kýmkoliv 1 Sdělovací prostředky jsou neustále vystaveny tlaku korupce 2 Policii v cause Zukal zajímalo, o čem jednal syndikát novinářů 4 Ocenění práce redaktora HN 3 Fejeton opráší až příští rok 3 Soutěž Evropský fejeton bude mít letos nucenou přestávku 4 Soutěž Evropský fejeton bude mít přestávku 8 Tiskový zákon – ochrana zdrojů a právo na informace 2 Kabinet vyděsil novináře svou představou o tiskovém zákoně 11 Třetí ples novinářů 7 Zákon omezí koncentraci sdělovacích prostředků 3 Kromě muklů cítí hořkost i lidé pronásledovaní při normalizaci 6 Stručně 19 Syndikát novinářů si po osmi letech zvolil nové vedení 4 Soutěž má pomoci ochránit památky 2 Syndikát novinářů nahrál Klausově snaze dostat média poslancům od těla 13 Krátce 2 Ministr Svoboda omezuje novináře 4 Hoďte na ně síť

Č. MÉDIUM AUTOR 102 Hospodářské noviny ČTK 103 Blesk

Skočdopole Petr

104 Blesk

Janoutová Věra

105 Blesk 106 Právo (Rudé právo)

Válová Irena mon

107 Reflex 108 Právo (Rudé právo) 109 Lidové noviny

Doležal Jiří X. Hekrdla Martin Kučík Vladislav

110 Mladá fronta DNES sms

111 Mladá fronta DNES Klapalová Martina, Dušánek Vladimír 112 Mladá fronta DNES Klapalová Martina

DATUM S. TITULEK 24. 8. 1998 4 Syndikát novinářů kritizuje Svobodu 31. 8. 1998 3 Velkolepá oslava budí pobouření 4. 9. 1998 11 Netradiční party má netradiční dozvuky 8. 9. 1998 10 Dopisy Blesku 16. 9. 1998 14 Na aféře zablokování Pařížské ulice vydělala radnice 38 tisíc 17. 9. 1998 6 AROGANCE PENĚZ 19. 9. 1998 6 Volby ve Zlámané Lhotě 21. 9. 1998 18 Nejde o cenzuru, ale o kritiku profesních chyb 15. 10. 1998 2 Rodiče se snaží pomoci dceři, postižené opakovanou mrtvicí 15. 10. 1998 1 Sídlo Syndikátu novinářů je dlouho v havarijním stavu 16. 10. 1998

113 Mladá fronta DNES pha

19. 10. 1998

114 Mladá fronta DNES jik, tch

19. 10. 1998

115 Lidové noviny

ČTK, kal

19. 10. 1998

116 Haló noviny

Kolář Petr D.

21. 10. 1998

117 Mladá fronta DNES kla

24. 10. 1998

118 Haló noviny 119 Právo (Rudé právo)

26.10.1998 30. 10. 1998

autor neuveden Jansová Dana

120 Právo (Rudé právo) Franěk Jiří 121 Haló noviny Mikulášek Alexej 122 Hospodářské noviny jem

30.10.1998 6. 11. 1998 10. 12. 1998

152

2 Restaurace v sídle syndikátu má odpojený elektrický proud 2 UDÁLOSTI TÝDNE: Na Hvížďalových plakátech někdo změnil volební heslo 2 Většina novinářů jsou hlupáci, amatéři a zkorumpovaní lidé, prohlašuje Zeman 1 Zeman napadl Lidové noviny a pochválil Právo 8 Jaké jsou nejlepší české fotografie? 2 Restaurace Klub novinářů nemá nyní nejen přívod elektřiny, ale ani plynu 2 Syndikát novinářů vylučoval 12 Líbí se vám fotografie na stěnách? 6 Lamentátoři 7 Jsme snad druhořadí lidé? 4 Začíná mezinárodní konference Xenofobie a média

Č. MÉDIUM 123 Lidové noviny

AUTOR Dubský Vladimír

124 Haló noviny

Rosol Josef

125 Respekt

Chuchma Josef

126 Reflex 127 Lidové noviny

Popková Táňa jam

128 Lidové noviny autor neuveden 129 Mladá fronta DNES kla 130 Týden Hvížďala Karel 131 Mladá fronta DNES li, lup 132 Haló noviny Hájková Milena 133 Lidové noviny Binar Ivan 134 Mladá fronta DNES Válová Irena 135 Lidové noviny

Dufková Zdenka, Dufek Jaromír 136 Lidové noviny Srb Vladimír 137 Hospodářské noviny ČTK

138 Hospodářské noviny Jelínek Miroslav 139 Reflex čer 140 Lidové noviny 141 Haló noviny 142 Ekonom 143 Zemské noviny 144 Slovo (Svobodné slovo) 145 Lidové noviny 146 Lidové noviny

Müller Jan, Hanáková Petra Strož Daniel Klvačová Eva autor neuveden autor neuveden Čásenský Robert, Šafr Pavel ČTK

147 Lidové noviny Neff Ondřej 148 Lidové noviny Ondráčková Jana 149 Mladá fronta DNES Lipold Jan

DATUM S. TITULEK 29. 12. 1998 3 Najevo vychází stále více případů korupce v médiích 9. 1. 1999 4 Privatizace Telecomu a nezávislost tisku 11. 1. 1999 19 Had zakousnutý do vlastního ocasu 28. 1. 1999 50 CESTA MÝMI ŽIVOTY 1. 2. 1999 17 Politika trpí přehnanou medializací 6. 2. 1999 1 Vítr sfoukl Merkura. 11. 2. 1999 2 Oprava domu je v nedohlednu 22. 2. 1999 7 Slovo šéfredaktora 27. 2. 1999 2 Patnáct vteřin slávy Jana Křečka 1. 3. 1999 8 Kam kráčí český tisk? 2. 3. 1999 10 Tři podivné věci 5. 3. 1999 13 Pan Křeček píská, a co Syndikát novinářů? 8. 3. 1999 10 Křeček uškodil novinářům 13. 3. 1999 11 Sounáležitost s UK zavazuje 22. 4. 1999 4 Syndikát novinářů: Za ohrožení vysílání Novy jsou vinni poslanci 26. 5. 1999 10 O novinářích – bez novinářů 27. 5. 1999 46 MARTINE, EVO – INTERNET VOLÁ! 31. 5. 1999 17 Hrozí, že se boj proti extremismu zvrhne v cenzuru 17. 6. 1999 6 O zemi ve schizoidním stavu… 24. 6. 1999 3 Náhubek nic nevyřeší 26. 6. 1999 3 KRÁTCE 26. 6. 1999 3 KRÁTCE 26. 6. 1999 10 Proboha proč? 26. 6. 1999

2 Syndikát novinářů vyloučil radikála Jana Křečka 29. 6. 1999 10 Mínění odjinud 1. 7. 1999 10 Neukázněný novinář 16. 7. 1999 6 Už ho mají!

153


AUTOR ČTK

151 Mladá fronta DNES Osvaldová Barbora

152 Lidové noviny

tva

153 Hospodářské noviny ČTK, sko


jšv, zr ajo, hou, luk


Čelovský Bořivoj autor neuveden

158 Právo (Rudé právo) 159 Haló noviny

autor neuveden Kadlec Jan

160 Mladá fronta DNES mkr 161 Zemské noviny

baf

162 Slovo baf (Svobodné slovo) 163 Mladá fronta DNES ČTK 164 Reflex

Holub Radovan


Voleman Rudolf

166 Lidové noviny

Kříž Karel

167 Lidové noviny Burget Arnošt 168 Respekt Tabery Erik 169 Hospodářské noviny ČTK, Reuters, bach, jh 170 Vlasta vtk 171 Lidové noviny Neumann Ondřej 172 Lidové noviny

on

DATUM S. TITULEK 23. 7. 1999 2 Syndikát novinářů vyloučil korupci redaktora LN 26. 7. 1999 7 NOVINÁŘSKÁ OBEC JE SCHOPNA SEBEREFLEXE A SEBEREGULACE: KÉŽ BY TO UMĚLI I NAŠI POLITICI 28. 7. 1999 4 Televize stále častěji zneužívají malé děti 3. 8. 1999 4 Český film navrhl odebrat licenci Nově a chce odškodné 200 miliónů 4. 8. 1999 2 Chtějí po Nově 200 miliónů 10. 8. 1999 1 Novinář stáhl z etických důvodů podpis Impulsu 23. 8. 1999 6 O nezávislosti českého tisku 26. 8. 1999 3 Ohlasy na úvahu Václava Bělohradského Impuls 99: dopis iniciátorům 9. 9. 1999 3 Polemika 2. 10. 1999 8 O té sedmé velmoci v Čechách 5. 10. 1999 7 Zástupce Syndikátu novinářů pracuje pro Klause 12. 11. 1999 6 Soutěž Czech Press Foto vyhrál opět Jan Šibík 12. 11. 1999 6 Soutěž Czech Press Foto vyhrál opět Jan Šibík 10. 12. 1999 6 Syndikát není spokojen s obrazem seniorů 21. 12. 1999 15 SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ – CO TO JE? 5. 1. 2000 14 Zakázali vysílat zasedání novorolského zastupitelstva 8. 1. 2000 10 Jak se novinářům dostat na kobylku 13. 1. 2000 11 Úplatní novináři 17. 1. 2000 5 Zachraňte život na zámku 2. 2. 2000 8 KRÁTCE 3. 2. 2000 50 Vlasta zabodovala 15. 2. 2000 5 Český novinář má mnoho chyb, ale snaží se polepšit 15. 2. 2000 4 Novináři umírají mnohem dříve 154

Č. MÉDIUM 173 Haló noviny

AUTOR Kadlec Jan

DATUM 26. 2. 2000

174 Strategie bed 175 Hospodářské noviny im 176 Mladá fronta DNES ČTK, pha

28. 2. 2000 1. 3. 2000 2. 3. 2000

177 Hospodářské noviny Benjamin Fragner 178 Lidové noviny Neumann Ondřej 179 Týden Lederer Aleš

31. 3. 2000 1. 4. 2000 17. 4. 2000

180 Reflex

autor neuveden

4. 5. 2000

181 Reflex Doležal Jiří X. 182 Mladá fronta DNES Solar Miloš

11. 5. 2000 12. 5. 2000

183 Lidové noviny Zídek Petr 184 Nedělní noviny Vadas Martin 185 Hospodářské noviny ČTK

30. 5. 2000 4. 6. 2000 15. 6. 2000


zr

27. 6. 2000

187 Lidové noviny

ČTK

27. 6. 2000

188 189 190 191 192 193

Balšínek Dalibor Horák Vratislav Šrámek Jiří autor neuveden ČTK, zr Balšínek Dalibor

3. 7. 2000 3. 7. 2000 27. 7. 2000 31. 7. 2000 16. 8. 2000 28. 8. 2000

Týden Strategie Haló noviny Marketing a Media Haló noviny Profit

194 Mladá fronta DNES rep

29. 8. 2000

195 Mladá fronta DNES zda

2. 9. 2000

196 Mladá fronta DNES Lipold Jan

2. 9. 2000

197 Hospodářské noviny autor neuveden 198 Profit Žantovský Petr

14. 9. 2000 2. 10. 2000

155

S. TITULEK 8 O tom českém tisku a novinářích 28 CeBIT offline 6 Památky potřebují publicitu 2 Autor článků o obnově památek získal ocenění 7 Od slávy jen krůček ke zkáze 29 Média, moc a nejapný žertík 3 Rada ČT na cestě k odpolitizování 14 PODEJTE RUCE DĚTEM ZE SIERRY LEONE 16 PÁTÁ KOLONA 16 Ne všechny historické památky mají to štěstí, že se o ně jejich vlastník stará 11 Anatomie jednoho myšlení 3 PERSPEKTIVY 2 Syndikát novinářů odmítl zákaz šíření Hitlerovy knihy 3 Syndikát novinářů žaluje vydavatele časopisu Týden 4 Syndikát novinářů podal podnět ke stíhání majitele časopisu Týden 3 Vážení a milí čtenáři 22 Byla žaloba oprávněná? 5 O nezávislosti tisku 4 plus a minus 3 Vesty mají ochránit 6 Paradox: Neschopnost jako klad 1 Zemanův útok může ohrozit svobodu slova 8 V kauze Olovo jsme s vámi, říká většina čtenářů 8 Ochrana zdroje: právo, či povinnost? 10 Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ HN 14 Syndikát novinářů: Cesta nikam

Č. MÉDIUM 199 Hospodářské noviny

AUTOR ČTK, tto

DATUM 5. 10. 2000


ČTK

6. 10. 2000

201 Strategie

myš

13. 11. 2000

202 Haló noviny 203 Mladá fronta DNES

204 Týden

Suchá Helena 13. 11. 2000 Unger Jakub, 23. 11. 2000 Kolomazníková Jana Skočdopole Petr 27. 11. 2000

205 Týden

Janovská Zuzana 27. 11. 2000


ald

207 Zemské noviny 208 Blesk


két, šm vasa, fra, regionální zpravodajové lds, sh, ina

210 Zemské noviny

Prorok Roman

4. 1. 2001

211 Slovo (Svobodné slovo) 212 Haló noviny

Prorok Roman

4. 1. 2001

jšd, zr

5. 1. 2001 8. 1. 2001

216 Hospodářské noviny 217 Hospodářské noviny

Holub Petr, Šídlo Jindřich Šula Jan Korecký Miroslav Pravec Josef Jelínek Miroslav


kop

219 Reflex

Horváth Ivo

8. 2. 2001

220 Haló noviny

Lešek Mojmír

9. 2. 2001

221 Reflex

Doležal Jiří X.

22. 2. 2001

213 Respekt 214 Právo (Rudé právo) 215 Lidové noviny

7. 12. 2000 22. 12. 2000 22. 12. 2000

28. 12. 2000

11. 1. 2001 11. 1. 2001 16. 1. 2001 17. 1. 2001 24. 1. 2001

156

S. TITULEK 4 Kameny házeli i lidé označení jako novináři, tvrdí policie 3 Syndikát novinářů odsoudil postup ČT 7 Etika do PR a do novin nepatří? 3 Čistý úder nebo faul 4 Stát může utajit cokoli, kontrola je malá 90 Čeští novináři a odbory? Nezájem! 90 Reklama – dostali vás? aneb Jak je dostávají venku 15 Jde o omluvu, nikoli o finanční satisfakci 1 Momenty dne 2 Klaus volá po privátní České televizi! 3 Noví lidé – vazby na firmy i politiky 2 Televizní radu mají znovu volit pouze poslanci 2 Televizní radu mají znovu volit pouze poslanci 1 Příští demonstrace bude na Letné 11 Komedianti za svobodu 12 Podfuk na lidi 11 Nastává čas uklidit revoluční balast 2 Novela posiluje úlohu Rady 11 O trpkých plodech jedné pasivity 2 Modrá stuha požaduje, aby televizi prozatímně řídil některý člen vlády 16 SYNDIKÁT NE-NOVINÁŘŮ 2 Doufal jsem, že kádrování skončilo listopadem 1989… 24 Chci sedět!

AUTOR dam par ČTK, men Pleskotová Eva

DATUM 9. 3. 2001 28. 5. 2001 28. 5. 2001 18. 6. 2001

S. 2 8 52 12

226 Mladá fronta DNES 227 Strategie

Černý Jiří mac

29. 6. 2001 2. 7. 2001

1 10

228 Strategie

Coufalová Martina

2. 7. 2001

10

229 Literární noviny 230 Haló noviny

Kopecký Petr spolek českých novinářů, Praha

29. 8. 2001 10. 10. 2001

2 2

231 Haló noviny

Hoření Zdeněk

22. 10. 2001

8


kop

25. 10. 2001

3

233 Lidové noviny

Machalická Jana 26. 10. 2001

21

234 Super

Vaněk Ondřej F., kaš

235 Strategie

mac

236 Respekt 237 Strategie 238 Euro

Č. 222 223 224 225

MÉDIUM Právo (Rudé právo) Strategie Euro Profit

239 Mladá fronta DNES 240 Reflex 241 Lidové noviny

TITULEK Redaktorka Práva třetí Novinařina přes web DALŠÍ V LIKVIDACI Zapomenutý příběh z doby nedávno minulé Předběžně zemřelí Syndikát novinářů vedou noví lidé STRATEGIE SE NOVÉHO PŘEDSEDY SYNDIKÁTU NOVINÁŘŮ MIROSLAVA JELÍNKA ZEPTALA: Etické kodexy novináře Stanovisko Spolku českých novinářů ke knize »Konec českého tisku?« »Drang nach Osten« na tiskové frontě Syndikát se postavil za Respekt Umělci: bulvár nezná žádnou míru Zástupce Syndikátu novinářů: Kampaň je nutné odsoudit Syndikát kritizuje Zemanovy hrozby Na vahách domácích komentářů Pawlowski neuspěl Budovy za korunu

27. 10. 2001

2

5. 11. 2001

8

autor neuveden

19. 11. 2001

3

mac Menzelová Kateřina Buňka Jiří

19. 11. 2001 19. 11. 2001

6 42

18. 12. 2001

8 Jak přežít? Státi se poslušnými banány! 30 SEXUÁLNÍ ŠTVANEC 2 Českou politikou obchází strašidlo podivína Kühnla 3 Brno rozdávalo ceny i čestná občanství 12 Komerce vyhrála, kultura pláče 9 Spor Pawlowski versus Válová zamítnut


Hrubý Dan Korecký Miroslav avo


Jelínek Miroslav

244 Strategie

mac

27. 12. 2001 28. 12. 2001 23. 1. 2002 24. 1. 2002 4. 2. 2002

157

Č. MÉDIUM 245 Strategie

AUTOR syn

DATUM 4. 2. 2002

246 Literární noviny

6. 2. 2002


Jelínek Miroslav, Kubičko Radko, Zeman Rudolf Jelínek Lukáš

19. 2. 2002

248 Literární noviny 249 Literární noviny

autor neuveden Burian Václav

27. 2. 2002 27. 2. 2002

250 Hospodářské noviny 251 Právo (Rudé právo)

Vojíř Aleš ČTK

28. 2. 2002 1. 3. 2002

252 Strategie 253 Hospodářské noviny

red Jelínek Miroslav

4. 3. 2002 5. 3. 2002

254 Ekonom 255 Euro 256 Literární noviny

drb autor neuveden Jelínek Lukáš

7. 3. 2002 11. 3. 2002 18. 3. 2002

257 Týden 258 Reflex 259 Strategie

Kholová Linda Čermák Miloš red

25. 3. 2002 28. 3. 2002 2. 4. 2002

260 Týden

15. 4. 2002

261 Strategie

Wanatowiczová Krystyna mac

15. 4. 2002

262 Lidové noviny 263 Reflex

Vaculík Ludvík Pečinka Bohumil

16. 4. 2002 25. 4. 2002


ČTK

25. 4. 2002

265 Hospodářské noviny 266 Lidové noviny

autor neuveden Čermák Miloš

25. 4. 2002 26. 4. 2002

267 Strategie

syn

29. 4. 2002

268 Lidové noviny 269 Literární noviny 270 Strategie

Potůček Jan Hlavatý Jan reg

29. 4. 2002 6. 5. 2002 13. 5. 2002

158

S. TITULEK 8 Čím je znepokojen Syndikát novinářů 5 Stanovisko Syndikátu novinářů České republiky 11 Mediální zákony plné přemetů 4 DOKUMENTY 4 K čemu je Syndikát novinářů? – Odpovídá Radko Kubičko 4 Novináři přišli o Pařížskou 15 Památkáři v domě spolu s novináři 9 Syndikát ztratí sídlo? 10 Vláda chce vyvlastnit novináře 66 Pražské pověsti 16 Zprávy týdne 3 Zápas o mediální legislativu, díl další 16 Desatero pro Kavky 18 POTŘEBUJEME KODEX? 10 Oceněné příspěvky o památkách 93 Když voják píše o armádě 3 Proč lidé méně věří sdělovacím prostředkům 12 Český ostrov 12 JSOU ČESKÉ NOVINY V OHROŽENÍ? 2 Syndikát novinářů odmítá Zemanovy výroky 2 krátce 1 Zemanova permanentní vzpoura 8 Podle premiéra Česku hrozí médiokracie 31 Stalo se minulý týden 2 Chvála syndikátu 9 Redukce okresních titulů VLP na Moravě

Č. MÉDIUM AUTOR 271 Mladá fronta DNES ČTK, hh 272 Profit

Verner Pavel

273 Lidové noviny Kotrba Štěpán 274 Lidové noviny Jelínek Miroslav 275 Mladá fronta DNES Hányš Rostislav 276 Reflex Doležal Jiří X. 277 Mladá fronta DNES Šídlo Jindřich, Verecký Ladislav 278 Právo (Rudé právo) lh 279 Mladá fronta DNES Vitvar Jan H. 280 Blesk

as

281 Strategie 282 Právo (Rudé právo)

age hm

283 Hospodářské noviny mj 284 285 286 287

Právo (Rudé právo) Mladá fronta DNES Strategie Právo (Rudé právo)

apb, kg Steigerwald Karel vla bir

288 Lidové noviny

ČTK

289 Deník IMPULS

ČTK

290 Lidové noviny

ČTK

291 Hospodářské noviny Kopecký Josef

292 Hospodářské noviny Kopecký Josef 293 Mladá fronta DNES Macháček Jan 294 Hospodářské noviny Uryč-Gazda Michal, Borovan Aleš

DATUM S. TITULEK 23. 7. 2002 2 Politiky příprava vraždy šokovala 12. 8. 2002 1 Podnikový časopis informuje, ale také integruje 9. 9. 2002 10 Pomoci nepřišel nikdo 11. 9. 2002 11 Ověřená fakta 21. 10. 2002 3 Mohelnice žila čtyřmi lety bojů mezi koalicí a opozicí 21. 11. 2002 6 INFORMÁTOR 25. 11. 2002 8 Kavana bych za Srbu rád propleskl 26. 11. 2002 15 V Chodovci tajemství novinařiny 8. 1. 2003 7 Czech Press Photo o malý krok dál 30. 1. 2003 6 Nova naštvala obránce mužských práv 17. 2. 2003 6 Kodex podruhé do sněmovny 9. 4. 2003 5 Foto – Cena v novinářské soutěži 9. 4. 2003 12 Média pomáhají při záchraně památek 6. 6. 2003 3 Bobošíková nebude stíhána 7. 6. 2003 8 Bobošíková a svoboda 9. 6. 2003 6 Kodex ČT 11. 6. 2003 11 Dražba sportovních dresů na pomoc postiženým 18. 6. 2003 5 Rychetský nemá cestu k Ústavnímu soudu v Senátu jistou 18. 6. 2003 2 Nominace soudců budí rozpaky 3. 7. 2003 4 Poslanci schválili pravidla pro zaměstnance televize 4. 7. 2003 4 Pomluva už nemá být trestný čin, navrhují poslanci z několika stran 30. 7. 2003 3 Zeman definitivně vyhrál soud s Brezinou 4. 8. 2003 1 Mlynář si dává zaracha a moc bez rizika 20. 8. 2003 2 Za vysílací práva platí televize i reklamou

159

Č. MÉDIUM 295 Lidové noviny 296 Mladá fronta DNES

AUTOR Nyaira Sandra Hvížďala Karel

297 Lidové noviny

ČTK

23. 10. 2003

298 Reflex

Doležal Jiří X.

30. 10. 2003


Pechová Jana

13. 11. 2003


ilm

13. 11. 2003

301 Reflex 302 Právo (Rudé právo)

Potůček Jan ČTK, jp

29. 1. 2004 31. 1. 2004

303 Strategie

23. 2. 2004


Coufalová Martina Laudin Radek, Kratochvíl Roman Vaculík Ondřej

13. 3. 2004


Slonková Sabina

5. 4. 2004


muk

19. 6. 2004


muk

29. 6. 2004

309 Lidové noviny

Štindl Ondřej

20. 8. 2004

310 Ekonom

Šmíd Milan

23. 9. 2004

311 Haló noviny

Hrabica Zdeněk

1. 10. 2004


Jelínková Lucie

26. 2. 2005


Jelínková Lucie

26. 2. 2005

314 Právo (Rudé právo) 315 Hospodářské noviny

Štětina Jaromír Jelínek Miroslav

3. 3. 2005 10. 3. 2005

316 Strategie

tj

29. 3. 2005


trj

25. 5. 2005

318 Respekt

Sobota Jiří

13. 6. 2005


DATUM 26. 9. 2003 29. 9. 2003

26. 2. 2004

160

S. TITULEK 24 V Zimbabwe mi hrozí vězení 8 Zvědavý tulák Jaromír Štětina 4 Čeští šéfredaktoři brání slovenský týdeník 68 SEKTA TÝRANÉHO PSÍKA 12 Pořad Po stopách začíná na Vysočině 9 Nový dokumentární seriál se bude věnovat i Vysočině 16 PÁTÁ KOLONA 5 Do Rady ČT chtějí Štěpánek, Bok i Bajaja 28 Je nesmysl tvrdit, že je to jen náhoda 3 Kraj si platí některé lidi v regionálních médiích 3 Ministr trestá novináře a památky dál trpí 3 Policie neví, proč byl zbit Němeček 12 Zlínské stavby dostaly jedničky 2 Novinářskou stavbou roku je nové gymnázium 9 Všechna naše média jsou závislá. Na státu 15 Nad Pařížskou stále zamlženo 4 Ještě pár poznámek k výzvě Zastavit vraždění v Iráku! 2 Firma nabídla novinářům peníze. Stačilo o ní napsat 2 Firma se snažila uplatit novináře 4 Literární encyklopedie salonu 9 Politici v médiích kontra novináři 7 Různé názory, jak na pomluvu 5 Fibingerová chce opět do rady 5 Drtina kráčí do televize


AUTOR aus

DATUM 19. 8. 2005

320 Reflex 321 Hospodářské noviny

Halada Andrej 25. 8. 2005 Jelínek Miroslav 12. 10. 2005


Jelínek Miroslav

323 Lidové noviny

aus

324 Reflex 325 Ekonom 326 Lidové noviny

Hvížďala Karel 24. 11. 2005 Mašek František 24. 11. 2005 miš 1. 12. 2005

327 Právo (Rudé právo) 328 Mladá fronta DNES

jp frk

329 Reflex 330 Hospodářské noviny

Komárek Michal 22. 12. 2005 Erva Martin 29. 12. 2005

331 Právo (Rudé právo) 332 Lidové noviny

Hekrdla Martin Kalenská Renata

7. 1. 2006 14. 1. 2006


Jelínek Miroslav

18. 1. 2006

334 Krajské noviny 335 Mladá fronta DNES 336 Mladá fronta DNES

Potůček Jan Polák Michael ČTK

10. 2. 2006 18. 2. 2006 25. 2. 2006


18. 3. 2006


Osvaldová Barbora Gazdík Jan

22. 3. 2006


dom

22. 3. 2006

340 Lidové noviny 341 Mladá fronta DNES

Nejedlý Jan zk

25. 3. 2006 5. 5. 2006


Aust Ondřej ČTK

19. 5. 2006 19. 5. 2006


Čermák Miloš

25. 5. 2006


Jelínek Miroslav

26. 5. 2006

8.11. 2005 11. 11. 2005

2. 12. 2005 10. 12. 2005

161

S. TITULEK 13 Syndikát chce po státu 300 milionů 17 GLOSÁŘ A. HALADY 11 Ochrana zdroje: v čem je verdikt průlomový 8 Poslanci namířili proti svobodě tisku 16 Syndikát chystá časopis o médiích 98 O PLECHOVÉ OPONĚ 84 S bumerangem na akcie 6 Brno připomene Arnošta Heinricha 6 Do Rady ČT chtějí čtyři lidé 2 Syndikát: Policie ohrozila novináře 74 MEDIÁLNÍ VOLAVKY 4 Policie navrhla Pencovi žalobu 14 Média, třísky a břevna 13 Paroubek? To je velice smutnej příběh 16 Syndikát plní jen svou povinnost 14 OTÁZKA PRO 2 Pomůže to dalším rodinám? 7 Zakladatel syndikátu novinářů zemřel 2 Žurnalistou může být každý 1 Útok na novináře: Česko bude protestovat 4 Syndikát se zastal napadeného novináře 6 Z podsvětí až do zásvětí 3 Chránit památky není jednoduché 15 Volby ovlivní osud televize 4 Cibulka neporušil etická pravidla 9 Syndikát, který nikomu nechybí aneb O autoritě 9 Novináři, kteří syndikátu chybějí

Č. MÉDIUM AUTOR 346 MF plus Hvížďala Karel 347 Mladá fronta DNES ČTK 348 Hospodářské noviny ČTK 349 Strategie

ČTK, red

350 Strategie 351 Haló noviny 352 Literární noviny

ČTK Kadlec Č. M. Sklář Marek

353 Právo (Rudé právo) 354 Týden

Straka Václav Motýl Ivan

355 Strategie 356 Lidové noviny

autor neuveden ČTK

357 Strategie luv 358 Mladá fronta DNES Toman Karel ml., Šmejdovcová Blanka 359 Respekt Mahdalová Kateřina 360 Mladá fronta DNES kat

DATUM S. TITULEK 2. 6. 2006 17 Proč Syndikát selhává 8. 6. 2006 2 Novináři protestují proti výrokům premiéra 8. 6. 2006 7 Syndikát odmítá Paroubkovy útoky 12. 6. 2006 42 SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ SE OHRADIL A NABÍZÍ KODEX 12. 6. 2006 14 SYNDIKÁT SE OZVAL 15. 6. 2006 11 Rozum naruby 7. 8. 2006 3 Příběh likvidace Zemědělských novin II. 31. 8. 2006 9 Pláč jazyka českého 18. 9. 2006 22 Proměny Dne tisku a Paroubkovo obrácení 25. 9. 2006 12 AKCE TENTO TÝDEN 13. 10. 2006 16 Syndikát spustil Mediální studia 16. 10. 2006 13 Syndikát má Mediální studia 11. 11. 2006 1 Ocenit, či neocenit Pavla Hejcmana? 27. 11. 2006 5. 12. 2006

361 Haló noviny

ohm

22. 12. 2006

362 Lidové noviny

aus

5. 1. 2007

363 Strategie

luv

22. 1. 2007


jfk

22. 2. 2007

365 Hospodářské noviny autor neuveden

2. 3. 2007

366 Hospodářské noviny Čermák Miloš

15. 3. 2007

367 Lidové noviny

30. 3. 2007

Aust Ondřej

368 Hospodářské noviny Čermák Miloš 369 Lidové noviny

ČTK, jih, aus

31. 5. 2007 16. 6. 2007

162

5 Předběhli jsme Ameriku, merci 2 Krajský úřad ocení spisovatele Hejcmana 3 Prezidium tvrdí, že Husák jel rychle, neboť byl sledován 16 Do rozhlasové rady chtějí Ježek i Miler 15 2006 – nejhorší rok pro novináře 2 Inspekce si kvůli Kubicemu pořídila výpisy hovorů politiků a novinářů 5 Syndikátu novinářů vadí odposlechy médií 10 O dobrých úmyslech a sirkách v muničním skladu 15 Monopol na komentáře mi vadí 8 Ondřej C., novinářská kázeň a trocha hyenismu 2 Ondřej se učí normálně žít


AUTOR aus

DATUM 22. 6. 2007

371 Foto video

autor neuveden

29. 6. 2007

372 Lidové noviny

Aust Ondřej

29. 6. 2007

373 A2 kulturní týdeník

autor neuveden

374 Mladá fronta DNES 375 Lidové noviny 376 Haló noviny

jch bek, trk ste

15. 9. 2007 25. 9. 2007 25. 9. 2007


trj

4. 10. 2007

378 MF plus 379 Lidové noviny 380 Haló noviny

Čaban Martin aus Kudrnovská Marie Punčochář Jan Aust Ondřej

5. 10. 2007 5. 10. 2007 6. 10. 2007

381 Respekt 382 Lidové noviny

5. 9. 2007

8. 10. 2007 12. 10. 2007

Čopjaková Kateřina red Fuková Irena

22. 10. 2007 22. 10. 2007

Hrabica Zdeněk Sochor Václav Novotná Denisa

3. 11. 2007 12. 11. 2007 17. 12. 2007 20. 12. 2007


Svobodová Ivana alá

391 Reflex

Potůček Jan

31. 1. 2008

392 Haló noviny 393 Hospodářské noviny

Hoření Zdeněk red

26. 2. 2008 18. 4. 2008


ČTK Čermák Miloš

19. 4. 2008 16. 6. 2008

383 Respekt 384 Respekt 385 Czech business weekly (CZ) 386 Haló noviny 387 Strategie 388 E15 389 Mladá fronta DNES

15.10. 2007

22. 1. 2008

163

S. TITULEK 16 Syndikát zváží, zda zavede mediálního ombudsmana 108 ŽIVOT NEJEN NA KOLECH 16 Nový radní ČRo: Jsem konzervativní 2 Výzva občanského sdružení Pro Bohemia a Syndikátu novinářů ČR 8 TIPY 2 „Vy jste se museli zbláznit“ 1 Topolánek vyhlásil novinářům válku 4 Syndikát novinářů Topolánkovi: přistřižení křídel omezí svobodu 22 Stará dobrá žumpa 16 TELEGRAFICKY 1 Vláda prokazuje, že neumí vládnout 15 Co potřebují novináři 16 Syndikát novinářů není zbytečný 23 Spolek neviditelných 14 Oprava 20 Radniční zpravodajové jsou drazí a straničtí 5 Časy se mění, co bylo není! 16 Někdy 6 vět, jindy 220 stran 6 Praha přitahuje luxusní módní domy 1 Šéf ČT Brno: Burian 5 Infocentrum zaplnily snímky fotoreportérů 26 PROKLATÁ VEŘEJNOPRÁVNOST 5 Historik,který varoval 2 Mimořádné uznání pro IN magazín HN 6 24 HODIN V METROPOLI 11 Co s fotkami, které kazí snídani?


AUTOR aus

397 E15

Žantovský Petr

398 Ekonom ČTK, plh 399 Hospodářské noviny Kala Miloslav 400 Hospodářské noviny autor neuveden 401 Czech business Buřívalová Irena weekly (CZ) 402 Mladá fronta DNES jaf 403 Týden 404 Strategie 405 Czech business weekly (CZ) 406 Týden

pek, dst red mb pek

407 Mladá fronta DNES Klímová Jana 408 Ekonom Pšenička Jiří, Štětka Jan 409 Mladá fronta DNES Syrovátka Tomáš

DATUM S. TITULEK 4. 7. 2008 13 Televize zaplatí statisíce za záběry z Kuřimi 7. 7. 2008 29 Etika aneb Kozel zahradníkem 10. 7. 2008 64 Pokuty za kauzu Kuřim 16. 7. 2008 9 Jen honba za senzačním i žebříčky 18. 7. 2008 8 * DOPISY A E-MAILY * 4. 8. 2008 26 Prodej Economie spěje do finiše 21. 8. 2008 8 Bitva kolem prodeje Economie se vyhrocuje 25. 8. 2008 77 Média a reklama 25. 8. 2008 9 Syndikát přestřelil 25. 8. 2008 7 Syndikát se děsí prodeje vydavatelství Economia 1. 9. 2008 13 Hospodářské noviny koupil finančník Bakala 1. 9. 2008 2 Bakala má noviny 4. 9. 2008 26 VÁBENÍ MODRÉ KRVE 11. 9. 2008

410 A2 kulturní týdeník 411 Lidové noviny

Fischer Petr Sedláček Tomáš

1. 10. 2008 22. 10. 2008

412 Lidové noviny

aus

13. 11. 2008

413 Strategie jod 414 Mladá fronta DNES Jelínek Miroslav, Böhm Tomáš, Svobodová Hana 415 Respekt Šůra Adam 416 A2 kulturní týdeník Hvížďala Karel 417 Právo (Rudé právo) Kotek Petr

18. 11. 2008 25. 11. 2008

2 Aféra Morava je selhání politiky, říká Klaus 19 Simulující kaskadér 11 Mezisoučet jednoho diletantismu 2 Médiím vadí zákaz zveřejňování odposlechů 11 Média proti novele 9 Chystá se náhubek na novináře?

1. 12. 2008 46 Každá rada drahá 17. 12. 2008 26 Informace jako zboží 29. 12. 2008 13 Nejdražší ulice v Česku: Pařížská

164

Příloha č. 2: Stanovy Syndikátu novinářů ČR (text)

1. Název, sídlo, působnost I. Název organizace je Syndikát novinářů České republiky (dále jen Syndikát novinářů ČR). II. Sídlo Syndikátu novinářů ČR je Praha 1, Senovážné nám. 23. III. Syndikát novinářů ČR působí na území České republiky. IV. Syndikát novinářů ČR je členem Mezinárodní federace novinářů Evropské federace novinářů. 2. Charakter I. Syndikát novinářů ČR je dobrovolným profesním sdružením novinářů ve smyslu paragrafu 2, odst.1, zákona 83/90/Sb., kteří jsou oddáni principům svobody tisku v demokracii a jejich obraně. Součástí těchto stanov je Deklarace chování novináře Mezinárodní federace novinářů. II. Syndikát novinářů ČR je politicky neutrální, nezávislý na ideologických, náboženských, politických a ekonomických státních i soukromých strukturách. III. Syndikát novinářů ČR se aktivně angažuje za svobodu shromažďovat, analyzovat a šířit informace prostřednictvím tištěných a elektronických médií, svobodu vyjadřovat názor včetně svobody kritizovat, oponovat vládám a politickým a ekonomickým strukturám, veřejným nebo soukromým. 3. Poslání a cíle I. Hájit dodržování Listiny základních práv a svobod, zvláště pak jejich ustanovení o svobodě projevu a práva na informace a hájit nezávislost novinářů. II. Uplatňovat práva novinářů a zastupovat je při vyjednávání se státními a veřejnými institucemi včetně práva účasti na přípravě legislativy, týkající se hromadných sdělovacích prostředků. III. Dodržovat a prosazovat Etický kodex novináře. Udržovat profesionální standardy novinářů a zlepšovat je včetně profesionální přípravy novinářů. IV. Prosazovat redakční nezávislost novinářů ve smyslu Rezoluce 2 Evropské ministerské konference, Praha, 7.–8. 12. 1994. V. Prosazovat pracovní a sociální podmínky, které odpovídají povaze novinářského povolání. VI. Prosazovat zajišťování bezpečnosti novinářů při výkonu jejich povolání, zejména při mimořádných událostech. VII. Poskytovat informace a záštitu členům Syndikátu novinářů ČR ve věcech profesních, pracovně právních, daňových, mzdových a v záležitostech autorských práv. VIII. Pečovat o majetek Syndikátu novinářů ČR a účelně s ním hospodařit. IX. Pěstovat a rozvíjet partnerství s novinářskými organizacemi v České republice a v zahraničí vyznávajícími stejné principy. X. Spolupracovat se školami a dalšími institucemi, které se zabývají přípravou budoucích žurnalistů. Spolupracovat při vytváření podmínek a programů pro další odborné vzdělávání novinářů.

165

Podmínky a vznik členství Členem Syndikátu novinářů ČR se může stát každý novinář, který působí v České republice, je starší 18 let, dodržuje principy svobody tisku, nezávislosti novináře na politické a ekonomické moci, profesionální standardy novinářství včetně Etického kodexu a koná v souladu s nimi, je právně způsobilý a souhlasí s těmito stanovami. XII. Novinářem pro tento účel je ten, kdo se účastní shromažďování, analýzy a šíření informací jako profesionál v tištěných nebo elektronických médiích nebo v nich jako profesionál soustavně publikuje své názory. Současně se novinářské profesi buď jeden rok věnuje, či jí tři roky před odchodem do důchodu věnoval rozhodující část svého pracovního času a nebo z ní má či měl rozhodující část příjmů. Členy SN ČR se na základě doporučení krajského či územního sdružení, redakčního, vydavatelského, zájmového sdružení mohou stát i studenti, kteří se připravují k výkonu novinářského povolání. XIII. Členství v SN ČR je dobrovolné. O přijetí na základě písemné přihlášky uchazeče rozhoduje členská komise, kterou volí řídící výbor SN ČR. Sporné případy posuzuje řídící výbor. Pro uchazeče pracující mimo území Prahy je nezbytné vyjádření příslušného krajského či územního sdružení, bez kterého nemůže členská komise projednat jeho přihlášku. Proti vyjádření krajského či územního sdružení se lze odvolat k řídícímu výboru. Přijatý uchazeč se stává automaticky členem příslušného krajského či územního sdružení. Z příslušného krajského či územního sdružení může vystoupit, jestliže své rozhodnutí sdělí písemně řídícímu výboru. Přijetím za řádného člena SN ČR vzniká právo na vystavení průkazů SN ČR a Mezinárodní federace novinářů. XIV. Členy SN ČR nemohou být ti, kdo nesplňují článek 4.1. nebo článek 4.2. těchto stanov. Členy SN ČR nemohou být pracovníci reklamních, inzertních a PR agentur, pracovníci, kteří provádějí činnost PR na základě živnostenského listu, lidé, kteří se účastní vedení firmy, jež obsahem svého podnikání může být v rozporu s Etickým kodexem novináře, dále představitelé politických stran a politických hnutí. Členy nemohou být ani ti, kteří se prokazatelně podíleli nebo podílejí na perzekuci z politických, národních, rasových nebo náboženských důvodů. XV. Tiskoví mluvčí a pracovníci tiskových oddělení, pokud není v jejich náplni práce PR činnost, se mohou stát přidruženými členy SN ČR. 4. Druhy členství I. Řádné členství Řádným členem se stává novinář, který beze zbytku splňuje podmínky členství dle článku 4 odst. I. a II. těchto stanov. Řádní členové volí do orgánů SN ČR a mají právo být do nich voleni. Řádný člen platí zápisné a členský příspěvek do SN ČR, je držitelem průkazu SN ČR a má právo být držitelem průkazu Mezinárodní federace novinářů. II. Pozastavené členství Pokud řádný člen přestane splňovat beze zbytku podmínky členství dle článku 4 těchto stanov ze závažných důvodů (např. mateřská dovolená, volba do Parlamentu ČR, do orgánů právnické osoby podnikající v oblasti médií) může písemně požádat o pozastavení svého XI.

166

členství v SN ČR. O pozastavení členství rozhoduje řídící výbor SN ČR. Člen s pozastaveným členstvím neplatí členský příspěvek, není držitelem průkazu SN ČR a Mezinárodní federace novinářů, nemá právo volit a být volen do orgánů SN ČR. Když pominou důvody pozastavení jeho členství, může člen písemně požádat o jeho obnovení, neplatí už zápisné do SN ČR. III. Mimořádné členství Mimořádným členem Syndikátu novinářů ČR se může stát ten, kdo byl řádným členem a stal se vlastníkem nebo více než 33procentním spoluvlastníkem hromadného sdělovacího prostředku nebo zaměstnavatelem novinářů a písemně požádá o mimořádné členství v Syndikátu novinářů ČR. O mimořádném členství rozhoduje řídící výbor Syndikátu novinářů ČR. Mimořádný člen je držitelem průkazů Syndikátu novinářů ČR, platí mimořádný příspěvek do Syndikátu novinářů ČR, nemá právo být volen a volit do orgánů Syndikátu a nemůže být držitelem průkazu Mezinárodní federace novinářů. IV. Čestné členství Čestné členství se uděluje zcela výjimečně profesionálům všech oborů včetně novinářského, jejichž publicistická a veřejně prospěšná činnost je obecně uznávaná a respektována. Návrhy na čestné členství předkládá řídící výbor valné hromadě. Čestný člen je držitelem průkazu SN ČR, neplatí členský příspěvek, není volen do orgánů SN ČR a nevlastní průkaz Mezinárodní federace novinářů. V. Přidružené členství Přidruženým členem se může stát tiskový mluvčí nebo pracovník tiskového oddělení, doporučí-li jeho písemnou žádost některý z orgánů SN ČR. O jeho přijetí rozhoduje řídící výbor na návrh členské komise. Přidružený člen je držitelem průkazu SN ČR, platí mimořádný členský příspěvek, nemá právo volit a být volen do orgánů SN ČR a nemá právo vlastnit průkaz Mezinárodní federace novinářů. 5. Zánik členství I. Členství v Syndikátu novinářů ČR automaticky zaniká, jestliže pominou podmínky, které vedly k jeho vzniku. Členství v Syndikátu novinářů ČR zaniká vystoupením člena II. ze Syndikátu novinářů ČR, které bylo oznámeno písemně řídícímu výboru. Členství v Syndikátu novinářů ČR zaniká, pokud řádný člen přestal III. splňovat podmínky řádného členství a nepožádal o pozastavené či mimořádné členství. IV. Členství v Syndikátu novinářů ČR zaniká vyloučením pro jednání v rozporu s těmito stanovami a pro konání v protikladu k cílům Syndikátu novinářů ČR nebo pro jednání poškozující prestiž a zájmy Syndikátu novinářů ČR, deklarované v článku 2 těchto stanov. V. Členství v Syndikátu novinářů ČR zaniká vyloučením pro zneužití průkazu Syndikátu novinářů ČR nebo pro zneužití novinářské profese ve prospěch vlastních soukromých zájmů. VI. Členství v Syndikátu novinářů ČR zaniká nezaplacením členského příspěvku v termínu určeném řídícím výborem Syndikátu. Členství v Syndikátu novinářů zaniká, jestliže byl člen nezávislým VII. soudem pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin. Zaniká také, 167

byl-li odsouzen za jakýkoli čin, za nějž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. VIII. O vyloučení ze Syndikátu novinářů ČR rozhoduje řídící výbor. Návrh na vyloučení musí být řádně zdůvodněn. IX. Při zániku členství je člen povinen vrátit neprodleně členský průkaz Syndikátu novinářů ČR a Mezinárodní federace novinářů. X. Při ukončení členství ztrácí člen nárok na vrácení členského příspěvku a zápisného. XI. Proti vyloučení ze Syndikátu novinářů ČR se může vyloučený člen odvolat k řídícímu výboru, který v případě potřeby jmenuje smírčí komisi. 6. Členský příspěvek a zápisné I. Výši členského příspěvku stanovuje valná hromada Syndikátu novinářů ČR. Výši zápisného stanovuje řídící výbor Syndikátu novinářů ČR. 7. Základní práva členů I. Podle skupiny členství být držitelem průkazů člena Syndikátu novinářů ČR a Mezinárodní federace novinářů. II. Užívat zařízení Syndikátu novinářů ČR. III. Prostřednictvím orgánů Syndikátu novinářů ČR se podílet na správě majetku Syndikátu novinářů ČR. IV. Podle skupiny členství podle čl. 5 právo hlasovat, volit a být volen do orgánů Syndikátu novinářů ČR. V. Vytvářet v rámci Syndikátu novinářů ČR krajská, územní, redakční, vydavatelská, profesní a studentská sdružení a zájmové kluby. 8. Základní povinnosti členů I. Dodržovat stanovy Syndikátu novinářů ČR a Etický kodex novináře. II. Platit členské příspěvky. III. Oznámit neodkladně změny týkající se výkonu novinářského povolání nebo novinářské činnosti. 9. Majetek Majetek Syndikátu novinářů ČR tvoří zejména: I. Zápisné II. Členské příspěvky III. Výnosy z hospodářské činnosti podniků a zařízení Syndikátu novinářů ČR IV. Výnosy z akcí pořádaných Syndikátem novinářů ČR V. Subvence, dary, odkazy VI. Výnosy z úroků VII. Movitý a nemovitý majetek 10. Orgány Syndikátu novinářů ČR Členové spravují Syndikát novinářů ČR prostřednictvím orgánů, jimiž jsou: I. Valná hromada II. Řídící výbor III. Kontrolní skupina 11. Valná hromada I. Valná hromada je nejvyšším orgánem SN ČR a schází se jednou za tři roky. Tvoří ji delegáti zvolení řádnými členy SN ČR na 3 roky. Delegáti valné hromady zastupují členy SN ČR poměrem 1 delegát na 15 řádných členů SN ČR.

168

Každý řádný člen SN ČR může při volbě delegátů použít svůj hlas pouze jednou. III. Volby delegátů valné hromady vyhlašuje řídící výbor nejméně tři měsíce před koncem svého volebního období. Volby řídí volební komise zvolená řídícím výborem. Valná hromada se schází nejpozději do 30 dnů po ukončení hlasování. Valná hromada je usnášeníschopná pouze za přítomnosti nejméně 30 procent zvolených delegátů. Valná hromada se usnáší nadpoloviční většinou přítomných delegátů. IV. Pokud by valná hromada měla rozhodnout o zániku SN ČR, musí být svolána zvlášť k tomuto účelu. K rozhodnutí o zániku SN ČR je potřebná dvoutřetinová většina zvolených delegátů. V. Průběh valné hromady upravuje jednací řád. Průběh voleb delegátů valné hromady upravuje volební řád. 12. Mimořádná valná hromada I. Mimořádnou valnou hromadu musí svolat řídící výbor, pokud o její svolání požádá minimálně jedna třetina řádných členů Syndikátu novinářů ČR. II. Mimořádnou valnou hromadu může svolat řídící výbor během svého volebního období, když musí rozhodnout ve věci, kde rozhodnutí přísluší pouze valné hromadě. Mimořádná valná hromada pak rozhoduje pouze v této věci, ke které byla svolána. III. Delegáty mimořádné valné hromady jsou delegáti valné hromady zvolení podle článku 12 těchto stanov. Průběh mimořádné valné hromady upravuje jednací řád valné hromady. 13. Působnost valné hromady Do výlučné působnosti valné hromady patří: I. Schvalovat stanovy Syndikátu novinářů ČR. II. Schvalovat jednací a volební řád valné hromady. III. Schvalovat výši členských příspěvků. IV. Schvalovat program činnosti a zprávu o hospodaření. V. Volit řídící výbor a kontrolní skupinu a náhradníky do těchto orgánů. Náhradníci nastupují v pořadí zvoleném valnou hromadou. VI. Udělovat čestné členství. VII. Rozhodovat o zániku Syndikátu novinářů ČR a o likvidaci jeho majetku. 14. Řídící výbor I. Řídící výbor SN ČR volí v tajných volbách valná hromada z delegátů valné hromady a řádných členů, kteří jsou navrženi některým z orgánů SN ČR a vyjádřili se svou nominací písemný souhlas. Řídící výbor se skládá z 25 členů. V řídícím výboru je deset míst vyhrazeno představitelům územních sdružení. Volební období řídícího výboru je tříleté. II. Řídící výbor se schází nejméně jednou za čtvrt roku. Průběh jeho jednání upravuje jednací řád, který řídící výbor schvaluje na začátku svého volebního období. III. Všechny kolektivní orgány zřízené řídícím výborem mají jednací řády. 15. Působnost řídícího výboru I. Řídící výbor řídí činnost SN ČR v období mezi valnými hromadami a vykonává usnesení valné hromady. O své činnosti vypracovává jednou za rok zprávu, kterou je povinen zveřejnit. Ze své činnosti se odpovídá valné hromadě. II.

169

Řídící výbor volí a odvolává ze svého středu předsedu a tři místopředsedy. III. Předseda je statutárním orgánem SN ČR. Ze své činnosti se odpovídá řídícímu výboru. IV. Řídící výbor může některé své pravomoci krátkodobě přenést na jednotlivé členy řídícího výboru. V. Řídící výbor zřizuje kancelář a zaměstnává její pracovníky. Působnost kanceláře je administrativní, organizační a koordinační. Její činnost řídí vedoucí kanceláře, kterého jmenuje a odvolává předseda SN ČR na návrh řídícího výboru. VI. Řídící výbor schvaluje jednou za rok zprávu o hospodaření SN ČR a rozpočet SN ČR. Řídící výbor rozhoduje o způsobu financování SN ČR a schvaluje výši zápisného. VII. Řídící výbor zřizuje a odvolává stálé komise, výbory nebo pracovní skupiny, volí a odvolává jejich předsedy, schvaluje jejich členy a jednací řády. Stálé komise, výbory nebo pracovní skupiny vykonávají rozhodnutí řídícího výboru, odpovídají se ze své činnosti řídícímu výboru a o své činnosti podávají řídícímu výboru nejméně jednou za rok zprávu. Komise se řídí jednacími řády, které schvaluje řídící výbor. VIII. Řídící výbor svým usnesením potvrzuje vznik územních, redakčních, vydavatelských, profesních a studentských sdružení a zájmových klubů. IX. Řídící výbor zřizuje případ od případu tříčlennou smírčí komisi a schvaluje její jednací řád. Smírčí komise je rozhodčí orgán řídícího výboru. X. V období mezi jednáním řídícího výboru řídí činnost SN ČR grémium. Grémium tvoří předseda, místopředsedové a předsedové stálých komisí. Grémium vykonává rozhodnutí řídícího výboru a rozhoduje o věcech neodkladných. Ze své činnosti se odpovídá řídícímu výboru. Schází se podle potřeby, zpravidla jednou za měsíc. Řídí se jednacím řádem, který schvaluje řídící výbor. XI. Řídící výbor schvaluje volební řád valné hromady. K jeho přijetí je potřebná dvoutřetinová většina hlasů všech členů řídícího výboru. 16. Kontrolní skupina I. Kontrolní skupinu tvoří tři členové zvolení valnou hromadou v tajných volbách z delegátů valné hromady a řádných členů, kteří jsou navrženi některým z orgánů SN ČR a vyjádřili se svou nominací písemný souhlas. Členem kontrolní skupiny nemůže být člen řídícího výboru. Kontrolní II. skupina je volena na tříleté volební období. Dohlíží na hospodaření SN ČR, vyjadřuje se k jeho činnosti z hlediska hospodárnosti a dodržování stanov. Svá zjištění sděluje valné hromadě, řídícímu výboru a jednou za rok informuje o své činnosti členy SN ČR. Ze své činnosti se odpovídá valné hromadě. Ze svého středu volí předsedu a místopředsedu. Řídí se jednacím řádem, který schvaluje na svém prvním jednání. V případě, že řídící výbor není dlouhodobě usnášeníschopný, je kontrolní skupina oprávněna svolat mimořádnou valnou hromadu. 17. Územní sdružení I. Územní sdružení SN ČR vznikají dobrovolně za účelem prosazování cílů SN ČR a za účelem společné činnosti a řešení problémů novinářů v příslušném území. Jejich působnost je územní. Člen SN ČR pracující II.

170

a žijící v daném území se organizačně stává také členem příslušného územního sdružení. II. V hlavním městě Praze se nevytváří územní organizace. Redakční, vydavatelské, profesní a studentské sdružení a zájmové kluby působící v hlavním městě ČR prosazují cíle SN ČR a řešení problémů novinářů v přímé spolupráci s řídícím výborem SN ČR. III. Územní sdružení tvoří členové SN ČR bez ohledu na druh členství. IV. Příslušné sdružení vzniká na základě společného rozhodnutí nejméně 5 členů SN ČR. Jeho vznik potvrzuje svým usnesením řídící výbor SN ČR, pokud jsou naplněna ustanovení těchto stanov. V. Sdružení zanikají usnesením jejich členů o rozpuštění a písemným oznámením řídícímu výboru SN ČR. VI. Územní sdružení mají právní subjektivitu odvozenou od právní subjektivity SN ČR a mohou vlastnit majetek. Jejich organizační řády nemohou být v rozporu se stanovami SN ČR. VII. Nejvyšším orgánem územního sdružení je valná hromada, kterou tvoří všichni členové sdružení. Valnou hromadu svolává jednou do roka předseda sdružení. VIII. Mimořádnou valnou hromadu svolává předseda na žádost nejméně jedné třetiny všech členů sdružení, nebo na základě rozhodnutí rady sdružení. IX. Valná hromada územního sdružení volí ze svého středu radu a kontrolní skupinu na nejvýše tříleté období. Rada volí ze svého středu předsedu, místopředsedu a hospodáře. Valná hromada sdružení schvaluje zprávu o činnosti sdružení a zprávu o hospodaření sdružení a předkládá je řídícímu výboru SN ČR a kontrolní skupině SN ČR. Valná hromada je usnášeníschopná za přítomnosti nadpoloviční většiny členů a rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných. Není-li valná hromada usnášeníschopná, koná se za půl hodiny po stanoveném začátku náhradní valná hromada s programem, který byl uveden na pozvánce. Náhradní valná hromada pak rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných členů sdružení. X. Předseda územního sdružení je hlavním představitelem a mluvčím sdružení v příslušném kraji či území a je odpovědný za činnost sdružení. Předkládá valné hromadě sdružení zprávu o činnosti. Předkládá návrhy řídícímu výboru SN ČR. XI. Hospodář sdružení je plně odpovědný za svěřené prostředky a vede jejich řádnou evidenci. Předkládá valné hromadě sdružení zprávu o hospodaření se stanoviskem kontrolní skupiny sdružení. XII. Rada územního sdružení odpovídá za veškerou činnost sdružení v období mezi valnými hromadami sdružení. Rada se schází podle svých potřeb nebo požádá-li o její svolání nejméně jedna třetina členů rady. Rada doporučuje vznik členství v SN ČR, předkládá návrhy řídícímu výboru SN ČR a vykonává rozhodnutí řídícího výboru SN ČR. 18. Redakční, vydavatelská, profesní a studentská sdružení I. Redakční, vydavatelská, profesní a studentská sdružení vznikají dobrovolně za účelem prosazování cílů SN ČR a za účelem společné činnosti a řešení problémů novinářů v jednotlivých redakcích, vydavatelských, profesních oborech a ve školách. II. Jejich působnost je podle druhu sdružení redakční, vydavatelská, profesní a školní. 171

III.

IV. V. VI.

VII. VIII.

IX.

X.

Příslušné sdružení vzniká na základě společného rozhodnutí nejméně 5 členů SN ČR. Jeho vznik potvrzuje svým usnesením řídící výbor SN ČR, pokud jsou naplněna ustanovení těchto stanov. Sdružení zanikají usnesením jejich členů o rozpuštění a písemným oznámením řídícímu výboru SN ČR. Tato sdružení nemají právní subjektivitu odvozenou od právní subjektivity SN ČR. Nejvyšším orgánem těchto sdružení je členská schůze, kterou tvoří všichni členové sdružení. Členskou schůzi svolává jednou do roka předseda sdružení. Mimořádnou členskou schůzi svolává předseda na žádost nejméně jedné třetiny všech členů sdružení. Členská schůze volí ze svého středu předsedu a místopředsedu. Členská schůze schvaluje zprávu o činnosti sdružení. Členská schůze je usnášeníschopná za přítomnosti nadpoloviční většiny členů a rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných. Není-li členská schůze usnášeníschopná, koná se za půl hodiny po stanoveném začátku náhradní členská schůze s programem, který byl uveden na pozvánce. Členská schůze pak rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných členů sdružení. Předseda sdružení je hlavním představitelem sdružení a je odpovědný za činnost sdružení. Předkládá jednou za rok zprávu o činnosti a předkládá návrhy řídícímu výboru SN ČR. Předseda nebo místopředseda doporučují vznik členství v SN ČR a vykonávají rozhodnutí řídícího výboru SN ČR. Struktura těchto sdružení je jejich vnitřní záležitostí. Jejich činnost nesmí být v rozporu se stanovami SN ČR.

19. Kluby Členové SN ČR mohou podle svých zájmů vytvářet zájmové kluby. Klub I. vzniká rozhodnutím nejméně pěti členů SN ČR. Jeho vznik potvrzuje řídící výbor. II. Činnost klubu nesmí být v rozporu se stanovami SN ČR. Struktura klubů je jejich vnitřní záležitostí. Nemají právní subjektivitu odvozenou od právní subjektivity SN ČR. Mají předsedu, který předkládá návrhy řídícímu výboru SN ČR a odpovídá za veškerou činnost klubu. 20. Kolektivní členství I. Profesní i zájmové instituce, které sdružují novináře podle jejich oborů a zaměření, mohou získat kolektivní členství v Syndikátu novinářů. Mají vlastní právní subjektivitu a jejich vztah k syndikátu se řídí souhlasem s bodem 2 těchto stanov a přijetím požadavků, které na členy klade Etický kodex novináře. Jako kolektivní členové se mohou podílet na činnosti Syndikátu. Pokud se stanou řádnými členy, mají všechna práva a povinnosti, které z toho vyplývají. II. Obsah spolupráce s přidruženou organizací a formu této spolupráce schvaluje řídící výbor. 21. Závěrečná ustanovení Tyto stanovy jsou platné od 27. června 2007.

172

Příloha č. 3: Deklarace chování novináře Mezinárodní federace novinářů (text)

Druhý světový kongres Mezinárodní federace novinářů, konaný v Bordeaux (Francie) ve dnech 25.–28. dubna 1954, schválil tuto deklaraci, která byla upravena 18. světovým kongresem Mezinárodní federace novinářů, konaným v Helsingoru (Dánsko) ve dnech 2.–6. června 1986. Tato mezinárodní deklarace se vyhlašuje jako norma profesionálního chování novinářů, kteří se věnují sbírání, předávání, rozšiřování a komentování zpráv a informací a popisování událostí. •

• • • • •

•

•

Respektování pravdy a práva veřejnosti na pravdu je první povinností novináře. Při plnění této povinnosti budou novináři vždycky hájit principy svobody při čestném sbírání a vydávání zpráv i právo na upřímný komentář a kritiku. Novinář bude přinášet zprávy pouze v souladu s fakty, jejichž původ je mu znám. Novinář nebude potlačovat základní informace ani falšovat dokumenty. Novinář bude používat pouze čestné metody pro získávání zpráv, fotografií a dokumentů. Novinář udělá vše pro to, aby upřesnil každou vydanou informaci, o které zjistí, že je škodlivě nepřesná. Novinář bude dodržovat profesionální tajemství s ohledem na zdroj informace získané důvěrně. Novinář si bude vědom nebezpečí diskriminace, kterou podpoří sdělovací prostředky, a udělá vše pro to, aby se vyhnul usnadnění takové diskriminace, která bude mít, mezi jiným, ve svém základě rasové, sexuální, sexuálně orientační, jazykové, náboženské nebo politické důvody nebo národnostní či sociální původ. Novinář bude považovat za vážný profesionální přestupek: plagiátorství, zlovolné zkreslení skutečnosti, pomluvu, urážku na cti, křivé obvinění, nepodložené obvinění, přijetí jakékoli formy úplatku s ohledem na publikování nebo potlačení zpráv a informací. Novináři hodní tohoto jména budou považovat za svou povinnost věrně dodržovat výše uvedené principy.

Podle obecného zákonodárství každé země bude novinář v profesionálních záležitostech uznávat pouze jurisdikci kolegů s vyloučením jakéhokoli vměšování vlády či jiných.

173

Příloha č. 4: Etický kodex novináře (text) Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že „novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu.“ V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají být „dobrovolně přijaty a dobrovolně uplatňovány“ a že „výkon novinářského povolání je založen zejména na základním právu na svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech.“ Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí se snaží různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se nedostávaly do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost. Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu. 1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace,

které

předávají

veřejnosti,

jsou

včasné,

úplné,

pravdivé

a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti. Novinář je proto povinen: a. zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami, b. respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky, c. dbát na rozlišování faktů od osobních názorů, d. hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií, e. neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti, f. nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat, g. odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace, 174

h. odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení, i. přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností, j. nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.

2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen: a. nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály, b. vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke konfliktu zájmů, c. nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace, d. nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na publikování skryté reklamy, e. nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy, f. nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity, g. nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů, h. nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k uspokojování soukromých potřeb.

3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky: a. nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena, b. jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže, c. respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí, d. dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení, e. považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby, 175

f. kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně, g. novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání dříve, než budou tyto informace zveřejněny, h. nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace, i. při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu přetištěného materiálu, j. plagiát se zásadně zakazuje. Etický kodex novináře přijala jako otevřený dokument valná hromada Syndikátu novinářů ČR dne 18. 6. 1998 a na návrh Komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní rada dne 25. 11. 1999.

176

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Mediální obraz Syndikátu novinářů ČR v denním tisku jako příspěvek transformace médií

Recommend Documents