OBP-2014 Praha 26. září 2014 Počet listů: 7

*MVCRX01ZA50K* MVCRX01ZA50K prvotní identifikátor

odbor bezpečnostní politiky Nad Štolou 3 Praha 7 17034 Č. j. MV- 81409-2/OBP-2014 Praha 26. září 2014 Počet listů: 7

Stanovisko k právní kvalifikaci jednání spočívajícího v parkování bez řádného zaplacení parkovacího lístku a k problematice související Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra obdržel Vaši žádost o stanovisko k problematice parkování bez řádného zaplacení parkovacího lístku. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou problematiku s celorepublikovým přesahem, byla tato, v úmyslu docílení co nejobjektivnějšího a nejpřínosnějšího výsledku, konzultována s Ministerstvem dopravy coby gestorem zákona č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (vyjádření Ministerstva dopravy k Vašim dotazům sp. zn. 8/2014-160-OST/23 ze dne 2. září 2014) a částečně též s Ředitelstvím služby dopravní policie Policejního prezidia ČR a s Městkou policií hlavního města Prahy. K Vašim dotazům uvádíme následující: 1) Pokud řidič nezaplatí za stání silničního motorového vozidla a vozidlo stojí na místní komunikaci, která patří podle nařízení města vydaného na základě § 23 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na seznam místních komunikací nebo jejich určených úseků, které lze užít k stání silničního motorového vozidla za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy, je podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (nerespektování svislé dopravní značky) nebo podle § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (nesplnění povinnosti dané nařízením)? Jak OBP, tak všechny výše uvedené subjekty se shodují na tom, že dané protiprávní jednání má být právně kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. § 23 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), dává obcím možnost vymezit pro účely organizování dopravy na území obce v nařízení obce ty oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy k činnostem uvedeným pod písmeny a) až c) tohoto ustanovení, mj. k stání silničního motorového vozidla v obci na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin. Rozhodne-li se obec této možnosti

1

využít, stanoví jí § 23 odst. 2 silničního zákona povinnost označit takovéto místní komunikace nebo jejich určené úseky příslušnou dopravní značkou podle zvláštního právního předpisu. § 23 zákona č. 13/1997 Sb. (1) Pro účely organizování dopravy na území obce může obec v nařízení obce vymezit oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s 12) cenovými předpisy a) k stání silničního motorového vozidla v obci na dobu časově omezenou, nejvýše však na dobu 24 hodin, b) k odstavení nákladního vozidla nebo jízdní soupravy v obci na dobu potřebnou k zajištění celního odbavení, c) k stání silničního motorového vozidla provozovaného právnickou nebo fyzickou osobou 12a) za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu , která má sídlo nebo provozovnu ve vymezené oblasti obce, nebo k stání silničního motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti obce, nebude-li tímto užitím ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a jiný veřejný zájem. V nařízení obce stanoví obec způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení. (2) Místní komunikace nebo jejich určené úseky podle odstavce 1 musí být označeny příslušnou 2) dopravní značkou podle zvláštního právního předpisu. (3) V nařízení obec může vymezit oblasti obce, ve kterých nelze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. a) až c). (4) Pro účely organizování dopravy na území obce může obec v nařízení obce vymezit oblasti obce s časovým a druhovým omezením zásobování. V nařízení obce stanoví obec druhy a kategorie silničních vozidel, časové vymezení a činnosti, které jsou předmětem omezení. 12)

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů. (v právním řádu ČR v současnosti upraveno zákonem č. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou Ministerstva dopravy č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů – pozn. OBP) 12a)

Dle názoru OBP je proto nutno dané ustanovení vykládat tak, že příslušná dopravní značka v sobě de facto inkorporuje předmětná práva a povinnosti vyplývající z daného nařízení obce (samotný tento podzákonný předpis neukládá originárně žádnou povinnost - ta je primárně uložena § 4 písm. c) zákona

2

č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích; blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 65/2004). V dotazu uvedené protiprávní jednání tak má být, při splnění všech zákonných podmínek, právně kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť došlo k porušení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tedy k porušení povinnosti řídit se při účasti na provozu na pozemních komunikacích dopravními značkami.

§ 4 zákona č. 361/2000 Sb. Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní 1) komunikace , povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a 5) zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis , vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, c) řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. 1) 5)

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Například § 17b zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.

§ 125c zákona č. 361/2000 Sb. Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích . . . .

k) jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

K výše uvedenému závěru přispívá i samotný význam § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Jedná se o tzv. blanketní skutkovou podstatu přestupku. Tato je určena pro porušení povinností uložených zvláštními právními předpisy, tedy jiných než těch, jejichž porušení je zahrnuto do skutkových podstat § 21 až 45 přestupkového zákona

3

(a jejichž porušení není v daných předpisech výslovně označeno za přestupek).1 V souladu s obecným právním principem „lex specialis derogat legi generali“ proto užití tohoto ustanovení není na místě, neboť ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích je nutno chápat ve vztahu k § 46 odst. 1 přestupkového zákona jako ustanovení speciální. § 46 zákona č. 200/1900 Sb. Ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě (1) Přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, okresních úřadů a krajů. (2) Přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti. (3) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 30 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.

Na okraj a pouze pro úplnost z hlediska systematiky právního řádu v tomto kontextu (tzn. s ohledem na dikci § 46 odst. 1 přestupkového zákona) OBP připomíná, že skutková podstata přestupku uvedená v současnosti pod § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích byla až do 31. srpna 2011 uvedena pod § 22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona [zákonem č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony došlo k vyčlenění dopravní problematiky z přestupkového zákona a k jejímu včlenění do zákona o provozu na pozemních komunikacích]. V neposlední řadě pak OBP pokládá za vhodný argument svědčící závěru, že se jedná o skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, použití logického porovnání obdobných situací a aplikaci předmětných ustanovení v praxi. Pokud by tak teoreticky řidič A např. zaparkoval vozidlo v místě řádně označeném dopravní značkou č. IP 13c (parkoviště s parkovacím automatem) bez toho aniž by uhradil cenu za užívání tohoto stání (obec má řádně vydané nařízení vymezující oblasti, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy) a toto jeho jednání bylo právně kvalifikováno jako přestupek podle § 46 odst. 1 přestupkového zákona, hrozila by mu pokuta ve výši až 30 000 Kč. Na druhou stranu, pokud by vedle něj neoprávněně zaparkoval řidič B na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním 1 Blíže viz např. JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 227.

4

postižením a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1) písm. f) bod 11. zákona o provozu na pozemních komunikacích, hrozila by mu v nezkráceném správním řízení pokuta v rozmezí 5000 – 10000 Kč, tedy ve své nejvyšší možné výši třikrát nižší než v případu řidiče A, a to přes to, že přestupek podle § 125c odst. 1) písm. f) bod 11. zákona o provozu na pozemních komunikacích představuje speciální skutkovou podstatu2 k obecnému přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích (tedy tomu, pod který lze zahrnout ostatní protiprávní jednání spojená s nedovoleným stáním vozidla). Takovouto disproporci shledává OBP jako zjevně nežádoucí a zcela jistě zákonodárcem nezamýšlenou. Pro větší názornost jsou výše uvedené případy zachyceny ve zjednodušené tabulce: protiprávní jednání

ŘIDIČ A parkování bez zaplacení parkovacího lístku

ŘIDIČ B parkování na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením

právní kvalifikace

pokuta v nezkráceném správním řízení

§ 125c odst. 1) písm. k) ZPK*)

od 1 500 Kč do 2 500 Kč

§ 46 odst. 1 přestupkového zákona

do 30 000 Kč

§ 125c odst. 1) písm. f) bod 11. ZPK*)

od 5 000 Kč do 10 000 Kč

*)zákon o provozu na pozemních komunikacích

Pro úplnost zmiňujeme i předmětnou komentářovou literaturu k tomuto tématu – Jan Vetešník (a kolektiv) uvádí k této problematice následující: „..Je proto otázkou, zda porušení výše uvedeného nařízení obce lze kvalifikovat jako přestupek podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 23/2007, z 29. 8. 2007), nebo s ohledem na porušení povinnosti řídit se dopravními značkami kvalifikovat jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn.6 As 65/2004, z 26. 10. 2005). Stejně jako komentářová literatura jsme toho názoru, že 2

Pro srovnání a představu – typová závažnost přestupku vyjádřená výší pokuty je v tomto případě stanovena identicky jako např. pro přestupky spáchané jízdou na dálnici v protisměru, zakázaným předjížděním či překročením nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více.

5

s ohledem na skutečnost, že úseky pozemních komunikací jsou označeny dopravními značkami, jedná se o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. [srovnej JEMELKA, J.; VETEŠNÍK, P. Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 380 – 381.]“. 3 2) Dále v této souvislosti, pokud řidič splní povinnost uhradit sjednanou cenu podle výše uvedeného nařízení obce, ale nesplní povinnost stanovenou v nařízení, a sice zaplacení sjednané ceny prokázat (např. neumístí parkovací lístek či parkovací kartu viditelně ve vozidle a tuto předloží až následně po projednávání se strážníkem), je podezřelý v tomto případě ze spáchání přestupku podle § 46 odst. 1 přestupkového zákona nebo se nejedná o porušení zákona? § 23 odst. silničního zákona rovněž stanoví, že v nařízení obce stanoví obec způsob placení sjednané ceny a způsob prokazování jejího zaplacení. Pokud je tedy v daném nařízení uvedeno např. to, že je řidič povinen umístit parkovací lístek na viditelném místě za předním sklem vozidla tak, aby byly veškeré údaje v dokladu čitelné z vnějšku vozidla, a tento tak neučiní, došlo k porušení nařízení a po formální stránce je zde založeno podezření z přestupku podle § 46 odst. 1 přestupkového zákona. Na druhou stranu je nutné mít na paměti i materiální znak přestupku. Jednu z obecných podmínek blokového řízení představuje to, že „nestačí domluva“. Při hodnocení závažnosti skutku a tedy i toho, zda bude vhodné celou věc vyřešit poučením řidiče a domluvou, tak bude záležet na konkrétní situaci, na místní znalosti strážníka atd., v úvahu připadá i zamyšlení se nad tím, zda má dané město zavedenu dvoukolejnost prokazování zaplacení sjednané ceny v případě zakoupení si lístku v automatu (za předním sklem) a krátkou textovou zprávou (ukázat zprávu při kontrole). 3) S ohledem na fakt, že zaplacení sjednané ceny je v praxi umožňováno zejména prostřednictvím parkovacích automatů a často též pomocí SMS (kromě tzv. parkovacích karet), jak má strážník postupovat v případě, že dojde k poruše parkovacího automatu. Nabízí se v podstatě dvě řešení: a) Řidič může vozidlo zaparkovat a nedopouští se porušení zákona. V této souvislosti se nabízí možnost, aby zaplatil prostřednictvím SMS zaslané z mobilního telefonu. Na druhou stranu asi řidiče k tomuto úkonu nutit nelze, nehledě na fakt, že řidič ani nemusí být vlastníkem mobilního telefonu.

3

VETEŠNÍK, Pavel et al. Obecní policie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. s. 201 – 202. ISBN 978-80-7380-463-3.

6

b) Řidič na daném úseku místní komunikace zaparkovat nemůže, neboť nelze prokázat zaplacení sjednané ceny, a pokud by na místě s vozidlem zaparkoval, mohlo by se jednat o podezření ze spáchání přestupku.

Velmi zjednodušeně řečeno – stanovit nařízením placené zóny parkování je právem nikoli povinností obce. Pokud chce obec tohoto práva využít a stanoví jako způsob placení sjednané ceny koupi lístku v parkovacím automatu, musí rovněž zajišťovat to, aby byly tyto automaty funkční. V žádném případě nelze sankcionovat řidiče nemožností zaparkovat vozidlo na předmětném místě kvůli tomu, že obec funkčnost automatu neohlídá. V otázce placení mobilním telefonem pak OBP zastává názor, že možnost zaplacení sjednané ceny krátkou textovou zprávou by měla být chápána spíše jako nadstandardní možnost volby pro uživatele mobilních telefonů, neboť na rozdíl od parkovacího automatu, do kterého řidič vhodí mince (tedy platební prostředek, ke kterému § 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb. o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů stanoví, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout), mobilní telefon nemusí mít nutně každý občan (povinnost mít mobilní telefon není nikde zákonem upravena) a stejně tak ne každý občan umí posílat krátké textové zprávy. V neposlední řadě k argumentaci pro to, proč je dle našeho názoru vhodné nahlížet na placení pomocí krátké textové zprávy jako na benefit pro řidiče nikoli jako na nutnost v případě nefungujícího automatu, přispívá i skutečnost, že k ceně placeného stání je v tomto případě nutné připočíst i cenu krátké textové zprávy dle tarifu operátora (tzn. kvůli nefungujícímu automatu by byl řidič nedobrovolně nucen kupovat si stání za více peněz, a to bez možnosti vlastní volby).

Mgr. Karel Bačkovský ředitel odboru podepsáno elektronicky

Vyřizuje: Mgr. et Mgr. Petra Hanzálková tel. č.: 974 832 525 e-mail: [email protected]

7