PRAKTICKÁ VÝUKA PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ NA ZŠ A SŠ CZ.1.07/1.1.30/02.0024 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Oborový workshop pro SŠ BIOLOGIE
Téma: ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
TÉMA: ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ SŠ AUTOŘI: Mgr. Michaela Jízbová, Mgr. Petra Vágnerová CÍL: Studenti středních škol se seznámí se zajímavými skupinami živočichů, s tkáněmi člověka, které při běžné výuce na základní škole neuvidí. Vyzkouší si práci s optickými mikroskopy a binokulární lupou. ÚVOD Pro začátek celého workshopu je důležité se seznámit se světelným mikroskopem a binokulární lupou. Lidské oko dokáže rozlišovat při pozorování z vzdálenosti 25 c m body, které jsou od sebe vzdáleny 0,07 mm. Mikroskop se skládá z optické části, mechanické a osvětlovací části. Mechanická část obsahuje stativ, tubus, stolek a revolverovou hlavici a osvětlovací zařízení. Optická část se skládá z okuláru a objektivu. Objektiv je tvořen systémem čoček, které jsou zašroubované v revolverové hlavici mikroskopu. Objektiv promítá pozorovaný objekt, který je dále zvětšen okulárem, aby bylo zvětšení přijatelné pro lidské oko. Celkové zvetšení získáme jako součin zvetšení okuláru a objektivu. K zaostřování slouží makrošroub a mikrošroub. Makrošroub slouží k hrubému zaostření, mikrošroub slouží k jemnému a k přesnému zaostření pozorovaného vzorku. Osvětlovací část světelného mikroskopu se skládá ze světelného zdroje, kondenzoru, filtru a irisové clony.
ÚLOHY: 1
POZOROVÁNÍ VÍŘNÍKŮ (ROTIFERA)
1.1 Pomůcky Světelný mikroskop, podložní sklo, krycí sklo, kapátko. 1.2 Princip Vířníci jsou kmenem mikroskopických (0,2–0,5 mm, max. 3 mm) mnohobuněčných organismů. Na povrchu těla mají kutikulu tvořenou chitinem, která často vytváří krunýře z destiček a ostnů. K pohybu využívají rytmického kmitání brv (víří brvami odtud český název vířníci) nebo se píďalkovitě pohybují po podkladu pomocí lepivé nožky. Někteří žijí přisedle na povrchu vodních rostlin a vytvářejí schránky tvaru kornoutu. Jejich tělo lze rozčlenit na tři části: hlava (corona), trup, noha. Na přední části těla mají vířivý aparát tvořený dvěma věnci
2
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ vířivých brv, z nichž horní věnec umožňuje většinou pohyb jedince a spodní věnec přihání mikroskopickou potravu k ústnímu otvoru. Na konci těla je jakási noha, na které jsou často dva prstovité výběžky s lepivými žlázami, pomocí nichž se živočich přichycuje k podkladu. U některých druhů může noha chybět. Trávicí soustava začíná ústním otvorem, za ním následuje žvýkacím hltanem se silnou svalovinou nazývaný mastax, pokračuje jícnem, žaludkem, střevem a končí kloakou u báze nohy. Vířníci jsou gonochoristé (mají samici a samce, opak hermafroditů) s velkým pohlavním dimorfismem. Samečkové jsou velmi malí, u některých druhů zřejmě chybí úplně nebo nejsou dosud známi a druh se rozmnožuje jen partenogeneticky. Partenogenetické rozmnožování je rozmnožování z neoplozených vajíček a bez přítomnosti samce. Vířníci jsou součástí planktonu v moři, ve sladkých vodách, žijí také ve vlhké půdě, v mechu, výjimečně paraziticky, většinou solitérně, některé druhy i v koloniích. Dovedou přežívat nepříznivé podmínky ve stavu strnulosti – anabióze (až roky, +40 - -200oC). Další zajímavostí je že jedinci téhož druhu mají orgány tvořeny stejným počtem buněk, nebo jsou všichni jedinci téhož druhu tvořeni stejným počtem buněk (eutelie). Řada rodů je celosvětově rozšířena. Stavba těla je znázorněna na obrázku číslo 1, příklady jednotlivých rodů vidíte na obrázku číslo 2, Systém: Třída Seisonidea Třída Bdelloidea (pijavenky) Třída Monogonata (točivky) Třída Bdelloidea - pijavenky Samečci nejsou známi. Samičky s dvěma věnci brv. Tělo není v krunýři. Neplavou, spíše lezou, rozmnožují se pouze partenogeneticky. Příklady: Philodina roseola (pijavenka růžová), Habrotrocha, Rotaria, Macrotrachela Třída Monogonata - točivky Většina známých druhů vířníků. Samice mají jen jeden vaječník. Příklady: Filinia, Tetramastix (štětinatka), Polyarthra (mečovka), Collotheca (rososlovka), Floscularia (laločenka), Stephanoceros, Brachionus (vakovenka), Conochilus (válivka), Keratella (hrotenka), Asplanchna, Kellicottia, Conochiloides, Notholca, Trichocerca, Macrochaetus.
3
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 1.3 Postup Pozorujte vířníky pod světelným mikroskopem. 1.4 Otázky a úkoly Vyhledejte, nakreslete a popište vířníky z dekantátu vymačkaného mechu pod mikroskopem. Popište stavbu těla a pokuste se určit druh. Zaměřte se na svalnatý hltan (žvýkací ústrojí mastax), který prosvítá tělem. Popište způsob pohybu.
Obr. 1
Stavba těla vířníka Brachionus (vakovenka): 1) vířivý aparát, 2) mastax, 3) krunýř, 4) noha
4
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
1
2
4 Obr. 2
2
3
5
6
Obrázky rodů: 1) Keratella (hrotenka), 2) Philodina (pijavenka), 3) Filinia, 4) Conochilus (válivka), 5) Collotheca (rososlovka), 6) Limnias
POZOROVÁNÍ NÁLEVNÍKŮ (CILIOPHORA)
2.1 Pomůcky Světelný mikroskop, podložní sklo, krycí sklo, kapátko.
5
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 2.2 Princip Nálevníci (podkmen Ciliophora) patří do kmene Alveolata a zahrnuje nejdokonalejší prvoky s řadou specializovaných a složitých organel různých funkcí. Kromě velmi početných cilií (brv) jsou nálevníci ještě charakterističtí stavbou kortexu, jaderným dualismem (heterokaryotická jádra: makronukleus - vegetativní jádro a mikronukleus – generativní jádro) a konjugací jako sexuálním procesem svého rozmnožovacího cyklu. Pro studium a demonstraci nálevníků se často používají senné nálevy, dekantát mechu nebo odběr vody planktonní sítí. V senném nálevu se při pokojové teplotě v průběhu několika týdnů objevuje určitá sukcesí stádia prvoků, jejichž cisty byly přítomny v seně nebo použité vodě. Nejprve se objevují drobní bičíkovci, nálevníci a drobné typy měňavek. Přibližně po dvou týdnech se objevují nálevníci požírající bakterie (Colpoda, Colpidium). Později se v procesu objevují rody Oxytricha, Euplotes, Stylonychia, ještě později Paramecium, Stentor, velké měňavky, některé druhy řas a další velcí nálevníci (např. Vorticella). Buňka nálevníků má poměrně složitou stavbu. Na povrchu těla je ciliatura, která často spolu s orální ciliaturou významným systematickým znakem. Pro příjem mikroskopické potravy slouží buněčná ústa (cytostom), potrava putuje buněčným jícnem do nitra buňky, kde splyne s lysozomy a vytvoří trávicí vakuolu. Jako vylučovací soustava fungují pulzující vakuoly, které odstraňují odpadní produkty metabolismu a přebytečnou vodu z těla. Schéma těla nálevníka je znázorněna na obrázku číslo 3. Rozmnožování nálevníků je buď nepohlavní (příčné dělení) nebo pohlavní (konjugace). Při tomto typu rozmnožování se k sobě jedinci přiloží buněčnými ústy, makronukleus zanikne a mikronukleus se rozdělí meiozou na 4 jádra, z nichž 3 zaniknou a 4. se ještě rozdělí na jádro migratorní a stacionární. Stacionární jádro zůstává a migratotní si vymění a splývá se stacionárním jádrem druhého jedince, tím vytváří základ mikronukleu. Potom se nálevníci rozmnoží dělením. Podle způsobu života můžeme rozdělit nálevníky na dvě skupiny: 1) sessilina - přisedlí jejich tělo nasedá na stopku a ta může být nerozvětvená např. Vorticella (vířenka) nebo rozvětvená např. Carchesium (keřenka), Zoothamnium (pakeřenka), Lagenophrys (banička), Vaginicola (vázovka), a 2) mobilina volní – mají pohyblivé tělo, které je terčovité nebo válcovité. Pro klasické systematické rozdělení (Levine et al, 1980) má význam uspořádání obrvení na povrchu těla, avšak moderní systémy jsou postaveny na znacích somatické i orální infraciliatury, ultrastruktury kortexu, somatogenezi, životní cykly a některá data molekulární biologie. Výzkumy ultrastruktury a molekulární genetiky ještě přináší a přinesou další objevy a tím i další změny v systému nálevníků, proto je dále uvedeno třídění podle klasického sytému podle Levine et al, 1980. Obrázky jednotlivých druhů vidíte na obrázku číslo 4
6
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ Třída: Kinetofragminophorea (stejnobrví) Příklady: Didinium (vpíjenka), Coleps hirtus (pancéřák soudečkovitý), Balantidium coli (vakovka střevní), Colpoda (ledvinova) Třída: Oligohymenophorea (chudoblanní) Příústní ciliatura je nápadně odlišená od ciliatury somatické. Membranely nejsou hojné, pouze v okolí cytostomu. U některých forem je krunýř, běžně se vyskytují kolonie. Příklady: Paramecium caudatum (trepka velká), P. bursaria (trepka zelená), Colpidium colpoda (bobovka velká), Glaucoma (vejcovka), Vorticella microstoma (vířenka maloústá), Vaginicola (vázovka), Carchesium polypinum (keřenka obecná), Zoothamnium arbuscula (pakeřenka stromkovitá), Trichodina pediculus (brousilka nezmaří) Rod: Vaginicola Rod žije přisedle ve vázičkovité schránce přichycené na povrchu lístků vodních rostlin nebo k pevnému podkladu. Rod: Carchesium Rod zahrnuje větvené formy přisedlých nálevníků. Stvoly mají své samostatné kontraktilní vlákno, jedinci se stahují individuálně. Přisedají na pevné předměty dna. Ve vodách i silně znečistěných je hojný druh Carchesium polypinum (keřenka obecná). Rod: Zoothamnium Od Carchesia se liší tím, že kontraktilní vlákno se větví a všichni jedinci spolu souvisí. Při podráždění se pak stáhne celý trs. Hojný na spodní straně listů leknínů či rdestu je druh Z. arbuscula (pakeřenka stromkovitá). Její trsy jsou až 6 mm vysoké. Rod: Colpidium Má celé tělo stočeno tak, že má bobovitý tvar. Je nálevníkem zahnívajících odpadních vod, častý je v senných nálevech. Nejčastějším druhem je C. campylum (bobovka štíhlá), další druh C. colpoda (bobovka velká) je méně častý. Rod: Glaucoma Vejcovka má hruškovitý nebo vejčitý tvar, s ústy na břišní straně a jednotně obrveným tělem. Třída: Polyhymenophorea (mnohoblanní) Rod: Oxytricha Má měkké a vláčné tělo, s brvami lemující souvisle celý obvod těla. Řada druhů rodu žije v čistých vodách. Symbioticky se zoochlorelami žije druh O. chlorelligera (paslávinka zelená). Rod: Keronopsis Má podlouhle oválné až hadovité tělo, se sblíženými řadami břišních brv a nápadnou mebranelou v přední části těla. Druh K. monilata (plazenka obecná) je 0,2-0,3 mm dlouhý, častý v starších senných nálevech.
7
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ Rod: Euplotes Má silně zploštělé, pevné tělo, s výraznou zónou příústních membranel (vznikají splynutím řady brv a vytváří blanku) a pěti silnými cirry (vznikají také jako derivát brv jsou to silné ostny vzniklé splynutí svazku brv). Druh E. patella (lezounek obecný) je značně velký a vyskytuje se v jen mírně znečištěných vodách. 2.3 Postup Pozorujte vířníky pod světelným mikroskopem. 2.4 Otázky a úkoly a) Vyhledejte, nakreslete a popište organely u různých typů nálevníků ze senných nálevů. Pro znehybnění použijte několik vláken vaty, kterou dáte do kapky vody s nálevníky. Použijte zvětšení 10x a 40x. b) Na podložní sklo seškrábněte povlak z listů vodních rostlin, organického detritu apod. Najděte přisedlé typy nálevníků, pozorujte, zkuste je určit, nakreslete a popište jejich organely. Zaznamenejte reakci na podráždění i pohyb vody přiviřované membranelami. c) Použijte vitální barvení pro zviditelnění organel. Barvivo prosajte pomocí filtračního papíru a preparát nechejte asi 10 minut probarvit. Lugolův roztok použijete pro zviditelnění glykogenu v cytoplazmě, acetokarmín pro zviditelnění makronukleu a neutrální červeně pro zviditelnění vakuol.
8
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
Obr. 3
Stavba buňky náleníka Paramecium bursaria: 1) buněčná ústa, 2) trávicí vakuola, 3) buněčná řiť, 4) obrvení, 5) pulzující vakuola, 6) makronukleus, 7 mikronukleus, 8) lisozom
9
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
1
2
5 Obr. 4
3
3
6
4
7
Rody nálevníků: 1) Colpidium (bobovka), 2) Glaucoma (vejcovka), 3) Vaginicola (vázovka), 4) Zoothamnium (pakeřenka), 5) Carchesium (keřenka), 6) Euplotes (lezounek), 7) Keronopsis (plazenka)
PITVA HLEMÝŽDĚ ZAHRADNÍHO (HELIX POMATIA)
3.1 Pomůcky Binokulární lupa, pitevní miska, pitevní souprava (skalpel, špendlíky, pinzeta, nůžky, kapátko, kádinka). 3.2 Princip Hlemýžď zahradní Helix pomatia patří do třídy Gastropoda podtřídy Heterobranchia, nadřádu Pulmonata a je náš největší plicnatý plž s ulitou. Tento druh je hojný a všeobecně
10
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ rozšířený hlavě v nižších polohách podél toků řek, v křovinách a listnatých lesích. Je považován za nepříjemného škůdce na zelenině. Tělo hlemýždě je ukryto v ulitě, ze které při pohybu vysunuje hlavu a svalnatou nohu. Ulita je stočena do závitů, které se od vrcholu misky postupně rozšiřují. Nejširší závit je ukončen ústím. Závity se k sobě přikládají v prohloubené rýze (šev). Vnitřní stěna závitů tvoří vnitřní oporu ulity (cívka). Cívka je uvnitř dutá, na spodní straně je otevřená otvorem zvaným píštěl (umbilicus). Hlemýždi mají pravotočivou ulitu stejně tak jako většina suchozemských ulitnatých plžů (kromě čeledi Clausilidae - závornatkovití). (Postavíme-li ulitu vrcholem vzhůru a ústím k sobě, hovoříme o ulitě pravotočivé, pokud je ústí na pravé straně.) Okraj ústí se nazývá obústí a má nejrůznější uspořádání. Uspořádání ústí je velmi důležitý systematický znak. Stěna ulity je tvořena dvěma vrstvami (periostrakum a ostrakum). Části těla mimo ulitu jsou noha a hlava. Hlava nese dva páry zatažitelných tykadel, první pár má hmatovou funkci, druhý pár nese oči. Pod tykadly leží ústní otvor. V ústní dutině je chitinózní páska (radula). Břišní část nohy tvoří chodidlo. Pohyb se uskutečňuje pomocí tenké vrstvy hlenu vylučovaného velkou žlázou v přední části chodidla. Vyústění žlázy leží v rýze mezi hlavou a chodidlem. Pokožka na bocích a na hřbetě je uspořádána do charakteristických hrbolků, oddělených sítí brázd, které zajišťují rovnoměrné rozprostření slizu po celém těle. Na pravé straně těla pod tykadlem se nachází nepárový pohlavní otvor. Na pravé straně těla na žlaznatém okraji pláště je dýchací otvor, při vnitřním okraji dýchacího otvoru vyúsťuje střevo i vylučovací ústrojí. Stavbu těla vidíte na obrázku číslo 5 Po odstranění ulity je vidět útrobní vak. Je vinutý jako ulita, největší poslední závit je vyplněn plášťovou dutinou. Plášťová dutina je kryta pláštěm, který je zevně zesílen límcem. Ve stěně pláště prosvítají plicní cévy vedoucí do perikardu. Zbývající závity jsou z větší části vyplněny hepatopankreasem, který má dva laloky hnědozelené barvy. Trávicí soustava začíná ústy, ve kterých leží radula. Za ústy následuje široký svalnatý hltan, který se zužuje v jícen. Jeho zadní část se rozšiřuje do prostorného volete. Ke stranám volete přiléhají slinné žlázy. Za voletem se jícen opět silně zužuje, a ústí do nevelkého žaludku. Žaludek obklopují velké laloky hepatopankreasu. Dále trávicí soustava pokračuje podél okraje pláště trubicovitým střevem. Střevo ústí vedle dýchacího otvoru. Cévní soustava tvoří dvoudílné srdce (1 komora, 1 předsíň), které je uloženo v perikardu při zadním okraji plášťové dutiny. V úzkých cévách ve stěně plášťové dutiny se krev okysličí. Cévy se postupně spojují v mohutnou cévu plicní, která vede do předsíně a dále do komory. Vylučovací soustava je tvořena ledvinou. Ledvina vypadá jako bílý, srpovitě prohnutý útvar, přiléhající k perikardu. Vývod ledviny je souběžný s vývodem střeva a ústí u dýchacího otvoru.
11
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ Nervová soustava je tvořena nervovými zauzlinami (ganglii). Nad hltanem je párovité cerebrální ganglium (inervuje orgány na hlavě). Z jeho ganglií vybíhají dva konektivy, které vedou pod jícen, kde jsou umístěna ostatní ganglia. Zbývající části nervové soustavy nejsou při pitvě viditelné. Hlemýžďi jsou hermafrodit. Mají oboupohlavní žlázu, která produkuje vajíčka i spermie a nachází se u pravého laloku hepatopankreasu. Produkuje spermatozoidy, které jsou odváděny hustě vinutým, leskle bílým vývodem, který se od vyústění bílkové žlázy dále mohutně rozšiřuje. Tato rozšířená, zřasená část se nazývá chámovod, který v přední části vytváří penisový váček (penis). Na něj je napojený žláznatý bičík (flagellum). Navenek vyúsťuje penis těsně vedle vývodu samičího. Při kopulaci je sperma druhého jedince shromažďováno v zásobním váčku (semenná schránka, receptaculum seminis), který vypadá jako drobný kulovitý útvar na konci dlouhého vývodného kanálku. Vajíčka mají podobnou cestu. Po vypuzení z oboupohlavní žlázy jsou vajíčka v bílkoviné žláze opatřena obalem a pokračují mohutným zřaseným vejcovodem (ovidukt). V nejspodnější části se vejcovod osamostatňuje a ústí do přídatné žlázy. Mezi těmito žlázami se nachází šípový vak, který obsahuje aragonitový šíp. Tu si jedinci při kopulaci navzájem zavádějí do těla. Anatomii hlemíždě vidíte na obrázku č. 6. 3.3 Postup Proveďte pitvu hlemýždě. Nejprve odstraňte ulitu, pak připevněte tělo plže špendlíky v přídi těla a na konci nohy k podložce a přelijte vodou. Proveďte otevření plášťové dutiny, vsuňte špičku nůžek dýchacím otvorem do plášťové dutiny, prostřihněte zesílený okraj pláště a postupně prostřihávejte vnější okraj plášťové dutiny směrem k vrcholovému závitu. Uvolněnou stěnu plášťové dutiny vychlípněte a upevněte ji v pitevní misce. Po zakreslení a popsání orgánů plášťové dutiny nůžkami prostřihněte dno útrobního vaku a v ose těla prostřihněte hřbetní stranu těla směrem k hlavě. Je výhodné odstranit zesílený lem plášťové dutiny. Postupně, pomocí preparačních jehel a nůžek, uvolňujte jednotlivé tělní orgány. 3.4 Otázky a úkoly a) Nakreslete a popište vnější stavbu těla hlemýždě včetně ulity. b) Proveďte pitvu hlemýždě. Orgány nakreslete a popište. c) Po zakreslení prostřihněte v hlavové části dutinu ústní a vypreparujete radulu. d) Podobně rozstřihněte v podélném směru šípový vak a vypreparujte aragonitový šíp.
12
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
Obr. 5
Stavba těla hlemýždě: 1) vrchol ulity, 2) límec, 3) noha, 4) otvor dýchací a vyvrhovací, 5) pohlavní otvor, 6) hmatová tykadla, 7) tykadla nesoucí oči
13
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
Obr. 6
Anatomie hlemýždě: 1) hltan, 2) jícen, 3) nadjícnová nervová zauzlina, 4) bičík (flagellum), 5) svaly zatahující hlavu, hltan, tykadla, 6) zatahovač penisu, 7) vole, 8) slinné žlázy, 9) okraj pláště, 10) spodní blána plášťové dutiny, 11) hepatopankreas, 12) žaludek, 13) obojetná žláza, 14) vývod obojetné žlázy, 15) střevo, 16) bílkovinná žláza, 17) oplozovací komůrka, 18) vejcovod, 19) chámovod, 20)
14
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ semenná schránka, 21) vývod semenné schránky, 22) horní strana plicní plášťové dutiny, 23) osrdečník, 24) srdeční komora, 25) srdeční předsíň, 26) plicní žíla, 27) ledvina, 28) prvotní močovod, 29) druhotný močovod, 30) střevo, 31) šípový vak, 32) přídatné prstovité žlázy, 33) penis, 34) společný vývod pohlavních orgánů
4
POZOROVÁNÍ TĚLA HMYZU (INSECTA)
4.1 Pomůcky Binokulární lupa, mikroskop, podložní a krycí sklo, skalpel, pinzeta, preparační jehla 4.2 Princip Hmyz je veliká skupina, počet popsaných druhů se odhaduje asi na 1 milion. Primárně jsou to suchozemští členovci dýchající trachejemi. Tělo se skládá z hlavy (kaput) s jediným párem tykadel specificky utvářených u jednotlivých skupin hmyzu, hruď (thorax) se 3 páry končetin a zadeček (abdomen) bez končetin. Trávicí soustava se skládá ze tří částí (stomodeum, mezenteron, proktodeum) a je obklopena tukovým tělesem. Křídlatý hmyz má párové mandibuly, párové maxily a nepárový spodní pysk – labium, horní pysk (labrum) vznikl s výběžků skleritů hlavy. Podle nasměrování můžeme rozdělit ústní ústrojí: prognátní, orthognátní a hypognátní. Dochází k různým modifikacím původně kousacího ústního ústrojí na odvozené lízací, sací, bodavě sací apod. U některých skupin (např. jepice) je silně redukováno. Základním typem ústního ústrojí je kousací ústní ústrojí, které je složeno z páru kusadel, čelistí a nepárového spodního pysku. Slouží k oddělení a rozmělnění potravy (např.: švábi – Blattaria). Lízací ústní ústrojí je uzpůsobené k lízání tekuté potravy (nektaru, medu). Svrchní pysk je porostlý chlupy a má podobu příčné nečlánkované destičky, která navazuje na čelní štítek (clypeus). Na spodní straně pysku je poměrně velký epifarynx. Kusadla jsou uložená pod svrchním pyskem (např.: blanokřídlí - Hymenoptera). Bodavě sací ústní ústrojí např. ploštic (Heteroptera) je uzpůsobené k sání tekutin z nabodnuté kořisti nebo nabodnutých rostlinných pletiv. Nápadně je vyvinuto u velkých suchozemských ploštic, zejména čeledí kněžicovitých (Pentatomidae) a vroubenkovitých (Coreidae). V klidu je ústní ústrojí v podobě bodce (rostra) uloženo na spodní straně hlavy hrudi a směřuje dozadu (hypognátní hlava). Sací ústní ústrojí mají např. motýli (Lepidoptera) a je složeno z mimořádně dlouhého sosáku, který je v klidu spirálně stočen na spodní straně hlavy. Slouží k nasávání tekuté, vysoce energetické potravy, jakou je nektar z květů nebo šťávy z rozkládajících se organických látek. Dýchací soustavu tvoří systém trachejí, což je systém trubic, které umožňují výměnu plynů a dosahují až k jednotlivým buňkám. Koncové části (tracheoly) jsou uvnitř koncových buněk.
15
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ Funkce vylučovací je přejímána malpighickými trubicemi. Cévní soustava je otevřená a redukovaná (trubicovité srdce s ostiemi. Hruď se skládá ze tří částí: předohruď (prothorax), středohruď (mesothorax) a zadohruď (metathorax). Každý segment hrudi nese u dospělců 1 pár končetin. Končetina je složena z několika částí: kyčel (coxa), příkyčlí (trochanter), stehno (femur), holeň (tibia), chodidlo (tarsus - až z pěti článků) a drápky. U končetin také dochází k různým funkčním modifikacím (nohy kráčivé, hrabavé, loupeživé, skákací, plovací aj.) Křídla vyrůstají z mesothoraxu a metathoraxu. I u křídel dochází k různým modifikacím. Např.: krovky (elythry) brouků, polokrovky (hemielythry) ploštic, kyvadélka (haltery)dvoukřídlého hmyzu, kožovité tegminy škvorů. Křídla u některých druhů mohou i druhotně chybět (vši, všenky, blechy). Zadeček (abdomen) je bez končetin. Vyskytují se primárně na souši, druhotně i ve sladké vodě. Řada druhů je cizopasných, někteří jsou škůdci v zemědělství, přenašeči nemocí, ale řada jiných druhů je užitečná člověku. 4.3 Postup Pozorujte ústní ústrojí, končetinu, křídlo, oko předložených zástupců hmyzu pod mikroskopem a binokulární lupou 4.4 Otázky a úkoly a) Pozorujte, nakreslete a popište ústní ústrojí předloženého hmyzu. Hlavu hmyzu oddělte od těla, položte do kapky vody na podložní sklíčko a pomocí lupy zjistěte vzájemnou polohu jednotlivých částí ústního ústrojí. b) Pozorujte pod mikroskopem i pod binokulární lupou, nakreslete a popište křídlo předloženého hmyzu. c) Pozorujte pod mikroskopem i pod binokulární lupou, nakreslete a popište končetinu předloženého hmyzu a podle stavby se pokuste odvodit způsob života d) Na podložní sklíčko dejte trochu šupinek z křídla motýla, pozorujte pod mikroskopem a zakreslete si jejich stavbu. e) Seřízněte tenkou vrstvičku z povrchu oka hmyzu a pozorujte pravidelné uspořádání šestibokých rohovek jednotlivých omatidií.
16
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
Obr. 7
Zadní křídlo brouka: 1) C - costa, 2) Sc - subcosta, 3) M - media, 4) R1, 5) R2, 6) R3 – větve radiální žilky, 7) A1, 8) A2, 9) A3 – anální žilky
Obr. 8
Hlava švába: 1) temeno, 2) temenní šev, 3) složené oko, 4) tykadlo, 5) čelo, 6) čelní štítek, 7) líce, 8) čelistní makadlo, 9) kusadlo, 10) makadlo spodního pysku, 11) svrchní pysk
17
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ
Obr. 9
Stavba končetiny brouka: 1) kyčel, 2) příkyčlí (trochanter), 3) stehno, 4) holeň, 5) články chodidla, 6) drápky
18
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 5
POZOROVÁNÍ TKÁNÍ POHYBOVÉ SOUSTAVY
5.1 Pomůcky Trvalé mikroskopické preparáty tkání pohybové soustavy, mikroskop, tužka, papír. 5.2 Princip Pohybovou soustavu společně tvoří kosterní a svalová soustava, tedy kosterní svalová tkáň, kosti, šlachy, vazy apod. Pohyb nám potom umožňuje to, že tyto součásti společně fungují jako jeden celek. Aktivní částí jsou zde svaly, které jsou inervovány motorickými nervy, které mají svá ústředí v mozkové kůře. Svaly jsou pomocí šlach upnuty na kosti, vazy pomáhají držet kosti ve správné poloze vůči sobě. Jednotlivé tkáně kosterní soustavy patří mezi tkáně pojivové, zatímco kosterní (příčně pruhovaná) svalovina je řazena mezi tkáně svalové (patří sem ještě hladká a srdeční svalovina). Rozlišujeme tři základní skupiny pojiv: vaziva, chrupavky a kost. Vaziva jsou pojiva s polotuhou konzistencí, jsou složená z nepravidelných cípatých nebo vřetenovitých buněk, uložených v polotekuté až rosolovité mezibuněčné hmotě. Ta může obsahovat vazivové fibrily – kolagenní, elastické. V rámci pohybové soustavy se uplatňuje především tuhé vazivo, které obsahuje kolagenní fibrily, nacházíme ho například ve škáře, šlachách a vazech. A dále se uplatňuje elastické vazivo, které obsahuje elastické fibrily, a tvoří také například vazy. Chrupavky jsou tuhé a pružné. Chrupavkové buňky jsou uloženy v amorfní mezibuněčné hmotě, která může obsahovat fibrily. Rozlišujeme chrupavku sklovitou, elastickou a vazivovou. Elastická chrupavka obsahuje ve své mezibuněčné hmotě elastické fibrily, vazivová chrupavka obsahuje kolagenní fibrily. U sklovité chrupavky můžeme snadno pozorovat jednotlivé chrupavkové buňky uložené po dvou až třech v mezibuněčné hmotě. Kost je nejtvrdší pojivová tkáň. Kostní buňky (osteocyty) jsou uloženy v mezibuněčné hmotě tvořené anorganickou složkou (uhličitan vápenatý a fosforečnan vápenatý) a organickou složkou (bílkovina ossein). Základní stavební jednotkou kosti je osteon, který má lamelovitou strukturu a jehož středem prochází Haversův kanálek s cévami a nervy. Mezi jednotlivými osteony nacházíme vmezeřené lamely mezibuněčné hmoty. Kostní tkáň bývá uspořádána dvojím způsobem. Buď se jedná o kompaktní neboli hutnou kostní tkáň, v které nejsou žádné dutinky, anebo se jedná o houbovitou kostní tkáň (spongiosa), která je uspořádána do trámců. 5.3 Postup V mikroskopu pozoruj jednotlivé preparáty. Vždy začni menším zvětšením, zorientuj se v preparátu a pak dej větší zvětšení. Podle obrazu v mikroskopu nakresli obrázek a popiš.
19
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 5.4 Otázky a úkoly a) Prohlédni si preparát tuhého vaziva a nakresli si obrázek. Kde na svém těle bys tento typ vaziva našel? b) Nakresli si obrázek vazivové chrupavky podle obrazu v mikroskopu. Jak se liší mezibuněčná hmota tohoto typu chrupavky od chrupavky sklovité (hyalinní)? c) V mikroskopu si prohlédni preparát kompaktní kosti. Nakresli jeden osteon a popiš ho. d) Pozorně si prohlédni preparát příčně pruhované svaloviny z příčného i podélného pohledu. Nakresli si oba pohledy a obrázky popiš.
6
POZOROVÁNÍ TKÁNÍ CÉVNÍ SOUSTAVY
6.1 Pomůcky Trvalé mikroskopické preparáty tkání cévní soustavy, mikroskop, histologický atlas, tužka, papír. 6.2 Princip Cévní soustavu tvoří srdce a cévy (tepny, žíly, vlásečnice), které tak vytvářejí uzavřený cévní systém, kterým proudí krev. Krev je tvořena tekutou krevní plazmou a krevními buňkami. Rozlišujeme tři typy krevních buněk: bílé krvinky, červené krviny a krevní destičky. Červené krvinky jsou bezjaderné červené buňky diskovitého tvaru, jejich funkcí je přenos kyslíku v těle. Obsahují červené krevní barvivo hemoglobin, na který se kyslík váže. Jejich životnost je 120 dní, zanikají ve slezině, tvoří se v kostní dřeni. Krevní destičky nejsou buňky, ale spíše tělíska, která nemají jádro a která vznikají společně s ostatními krevními buňkami v červené kostní dřeni jako úlomky těchto buněk. Mají zásadní význam v procesu srážení krve. Bílé krvinky jsou bezbarvé buňky kulovitého nebo nepravidelného tvaru. Jejich hlavní funkcí je obrana organismu před choroboplodnými buňkami a buňkami vlastními, které se začaly nekontrolovaně dělit. Tvoří se v kostní dřeni, ve slezině, patrových mandlích a v brzlíku. Jejich životnost je několik hodin až dní. Některé jsou schopny amébovitého pohybu a pronikají do mezibuněčných prostor. Bílé krvinky dělíme na dvě velké skupiny: granulocyty a agranulocyty. Bazofilní granulocyty jsou málo četné, jejich funkce není přesně známa, jsou schopny fagocytózy. Eozinofilní granulocyty nefagocytují, jejich počet se zvyšuje při alergických stavech. Neutrofilní granulocyty jsou nejčastější a jsou schopny fagocytózy. Mezi agranulocyty řadíme monocyty
20
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ (makrofágy), které fagocytují a lymfocyty (lymfocyty T – buněčná imunita a B – látková imunita). Srdce má na svém povrchu dva obaly. Nejsvrchnější obal je epikard, přísrdečník, vazivové pouzdro, které přechází i na začátek velkých cév, odděluje se od nich a vytváří další obal, perikard, osrdečník, ve kterém je srdce uloženo. Vlastní srdeční sval nazýváme myokard. Srdeční svalovina je tvořena jednotlivými lehce příčně pruhovanými buňkami, které jsou spolu propojeny můstky a vytváří tak jakousi síť. V místech spojení buněk se nacházejí tzv. interkalární disky. Dutiny srdce vystýlá endokard, nitroblána srdeční. Ta tvoří také cípaté chlopně. Srdce jako pumpa uvádí krev do pohybu v rámci cévního řečiště tvořeného tepnami, vlásečnicemi a žílami. Tepny vedou krev ze srdce, mají pružné a pevné stěny. V oblouku aorty a v místě rozvětvení krkavic jsou přítomny baroreceptory (čidla krevního tlaku) a chemoreceptory (čidla obsahu kyslíku a oxidu uhličitého). Vlásečnice jsou tenké cévy, jejichž stěna je tvořena jednou vrstvou buněk. Tvoří obrovské řečiště, krev zde teče velmi pomalu (0,5 mm/s, aorta 30cm/s). Vlásečnice tvoří hlavní funkční část krevního oběhu. Žíly odvádějí krev z vlásečnic do srdce a rychlost krve se zde opět postupně zvyšuje. Žíly dolních končetin obsahují kapsovité chlopně. 6.3 Postup V mikroskopu pozoruj jednotlivé preparáty. Vždy začni menším zvětšením, zorientuj se v preparátu a pak dej větší zvětšení. Podle obrazu v mikroskopu nakresli obrázek a popiš. 6.4 Otázky a úkoly a) V mikroskopu si prohlédni preparát srdeční svaloviny, nakresli si obrázek a vyznač jednotlivé buňky a interkalární disky. b) Prohlédni si pozorně preparát tepny v mikroskopu a s pomocí anatomického atlasu popiš 3 vrstvy, které stěnu tepny tvoří. c) Prohlédni si pozorně preparát žíly a porovnej stavbu žíly a tepny. Nakresli si oba obrázky a popiš rozdíl mezi oběma typy cév.
7
POZOROVÁNÍ TKÁNÍ TRÁVICÍ SOUSTAVY
7.1 Pomůcky Trvalé mikroskopické preparáty tkání trávicí soustavy, histologický atlas, mikroskop, tužka, papír.
21
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 7.2 Princip Trávicí soustava je tvořena trávicí trubicí a trávicími žlázami. Součástí trávicí trubice je dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo a konečník. Své sekrety do trávicí trubice uvolňuje řada trávicích žláz, jako jsou slinné žlázy, slinivka břišní a játra. Mezi funkce dutiny ústní patří příjem potravy, její promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování, artikulace. Sliny jsou produkovány slinnými žlázkami ve sliznici, příušní, podčelistní a podjazykovými žlázami. Jejich funkcí je zvlhčování a změkčování potravy, díky enzymu ptyalinu zde začíná trávení, lysozym ničí bakterie. Rozmělňování potravy dále pomáhají zuby a také pohyby jazyka. Jazyk je navíc sídlem chuti díky chuťovým pohárkům v jeho sliznici a také pomáhá při artikulaci. Jícen navazuje na hltan, prochází bránicí a vstupuje do žaludku, peristaltickými pohyby hladkého svalstva posunuje potravu do žaludku. Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, při naplnění má objem až 1,5 l. Jeho sliznice obsahuje trubicovité žlázky, které produkují až 2 l žaludeční šťávy za den. Složení žaludeční šťávy: 99% voda, 1% rozpuštěných látek = pepsin, lipáza, chymosin, HCl, mucin, soli; je silně kyselá. Tenké střevo plní tři funkce: dokončení trávení, vstřebávání produktů trávení, odvod nestravitelných a nestrávených zbytků potravy. Je dlouhé 3-5 m, složeno v kličky, vstřebávací epitel obsahuje trubicovité žlázky, povrch je zřasen jemnými klky. Vykonává kývavé a peristaltické pohyby. Resorpční epitel vystýlající dutinu tenkého střeva má na svém povrchu mikroklky, které dále zvyšují efektivitu vstřebávání živin. Střevní šťáva dokončuje trávení všech živin, obsahuje erepsin, maltázu, sacharázu, laktázu, lipázu, mucin. Do tenkého střeva přichází také pankreatická šťáva ze slinivky břišní, která obsahuje trypsin, lipázu, amylázu, spolu se žlučí neutralizují kyselou tráveninu. V tlustém střevě se vstřebávají soli, voda, léky (čípky). Sídlí zde kvasné (produkují methan a oxid uhličitý) a hnilobné bakterie (produkují amoniak, sulfan, fenoly – toxické látky), některé bakterie produkují B vitaminy a vitamin K. Tlusté střevo je dlouhé asi 1,5 m, vykonává kývavé a peristaltické pohyby, končí konečníkem. Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Probíhá v nich tvorba žluči, přeměna vstřebaných látek (glukóza na glykogen, syntéza bílkovin, tuků, zadržování vitaminů a solí), tvorba cholesterolu, detoxikace (amoniak na močovinu). Vlivem velké chemické aktivity zde vzniká hodně tepla. Slinivka břišní je žláza, která má dva typy sekrece, vnější a vnitřní. V rámci vnější sekrece produkují serózní buňky slinivky pankreatickou šťávu, která je pak systémem vývodů odváděna do dvanáctníku na začátku tenkého střeva. Za vnitřní sekreci považujeme produkci hormonů (inzulin, glukagon a další) v Langerhansových ostrůvcích. Tyto hormony jsou uvolňovány do krve.
22
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 7.3 Postup V mikroskopu pozoruj jednotlivé preparáty. Vždy začni menším zvětšením, zorientuj se v preparátu a pak dej větší zvětšení. Podle obrazu v mikroskopu nakresli obrázek a popiš. 7.4 Otázky a úkoly a) Prohlédni si preparát jazyka, nakresli si obrázek a vyznač epitel jazyka a chuťové pohárky. b) Postupně si prohlédni preparáty žaludku, tenkého střeva a tlustého střeva. Mají podobnou stavbu: vždy jsou přítomny tři vrstvy, sliznice (epitel přizpůsobený funkci orgánu), podslizniční vazivo a vrstva svaloviny (tzv. longitudinální a cirkulární svalovina). Nakresli si obrázky a vyznač v nich tyto vrstvy. Zároveň si všímej rozdílných tvarů epitelů.
8
POZOROVÁNÍ TKÁNÍ ROZMNOŽOVACÍ SOUSTAVY
8.1 Pomůcky Trvalé mikroskopické preparáty tkání rozmnožovací soustavy, mikroskop, tužka, papír. 8.2 Princip Rozmnožovací ústrojí je tvořeno vždy rozmnožovacími orgány a rozmnožovacími žlázami. Rozmnožovacími žlázami jsou u žen vaječníky a u mužů varlata. Ženské pohlavní ústrojí tvoří vaječníky, vejcovody, děloha, pochva, poševní předsíň, velké a malé stydké pysky a poštěváček. Vaječníky jsou párové pohlavní žlázy velikosti švestky, v zárodečném epitelu jejich korové vrstvy dozrávají vajíčka v Graafových folikulech a tvoří se zde estrogen. Dřeňová vrstva vaječníku je silně prokrvena a vyživuje korovou vrstvu vaječníku. Pravý a levý vejcovod jsou trubice, které jsou rozšířeným ústím obrácené k vaječníkům a končí vstupem do dělohy. Vejcovody nasávají vajíčko a posunují ho do dělohy. Děloha je nepárový orgán hruškovitého tvaru, probíhá zde vývoj plodu, sliznice prochází periodickými změnami. Mužské pohlavní ústrojí tvoří varlata, nadvarlata, chámovody, semenné váčky, předstojná žláza, pyj a šourek. Varlata jsou párové žlázy uložené v šourku, v jejich semenotvorných kanálcích se tvoří spermie, Leydigovy buňky produkují testosteron. Zralé spermie putují do nadvarlat, ta obsahují kanálky, které se spojují v pravý a levý chámovod, ten prochází tříselným kanálem, pak prostatou, spojuje se s vývody semenných váčků a ústí do močové trubice. Prostata (předstojná žláza) je nepárový svalově žláznatý orgán, který obemyká močovou trubici. Produkuje výměšek, který se stává součástí ejakulátu společně se spermiemi a výměšky nadvarlat a semenných váčků.
23
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 8.3 Postup V mikroskopu pozoruj jednotlivé preparáty. Vždy začni menším zvětšením, zorientuj se v preparátu a pak dej větší zvětšení. Podle obrazu v mikroskopu nakresli obrázek a popiš. 8.4 Otázky a úkoly a) Prohlédni si preparát vaječníku a nakresli si obrázek. Vyznač korovou vrstvu s dozrávajícími folikuly. b) Prohlédni si řez varletem se semenotvornými kanálky. Nakresli si obrázek a vyznač v něm zárodečný epitel, z něhož se uvolňují spermie.
9
POZOROVÁNÍ TKÁNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY
9.1 Pomůcky Trvalé mikroskopické preparáty tkání rozmnožovací soustavy, mikroskop, tužka, papír. 9.2 Princip Funkcí vylučovací soustavy je odstraňování exkretů z těla, udržování rovnováhy vody a solí v těle. Selhání způsobuje smrt. Vylučovací soustavu tvoří ledviny a močové cesty. Ledviny jsou uloženy v tukovém polštáři na zadní stěně břišní dutiny po obou stranách páteře ve výši prvního až třetího bederního obratle. Na povrchu ledviny je vazivové pouzdro. Pod ním je kůra, obsahuje klubíčka vlásečnic v Bowmanových váčcích a počátky odvodných kanálků. Pod kůrou je dřeň, která obsahuje další části odvodných kanálků, které se sbíhají do pyramid ledvinových, které se sbíhají k ledvinové bradavce, v jejíž otvůrcích končí odvodné kanálky a ústí do ledvinových kalichů. Základní stavební a funkční jednotkou ledvin je nefron. Začíná v kůře Bowmanovým váčkem, do něhož vstupuje přívodná tepénka, která v něm vytváří glomerulus (klubíčko vlásečnic), zde se filtruje krev z vlásečnic do Bowmanova váčku, vzniká primární moč, která má stejné složení jako plazma bez bílkovin (180 l/den). Z Bowmanova váčku vystupuje odvodná tepénka. Váček přechází ve vinutý kanálek I. řádu, na který navazuje Henleova klička a vinutý kanálek II. řádu, které jsou již v dřeni. Kanálek II. řádu ústí do sběracího kanálku. Do každého sběracího kanálku ústí 5-10 nefronů. Ve vinutých kanálcích probíhá zpětné vstřebávání látek pro organismus užitečných (glukóza, voda, soli) a vylučování některých látek (léků,…). Ve sběracím kanálku vzniká definitivní moč. Močové cesty odvádějí moč z ledvin. Na kalichy ledvinové navazuje pánvička ledvinová a na tu pravý a levý močovod (30 cm dlouhé, peristaltické pohyby), který vede moč do močového měchýře. Odtud je moč z těla odváděna močovou trubicí.
24
ŽIVOČICHOVÉ VČETNĚ ČLOVĚKA – POHLED ZEVNITŘ 9.3 Postup V mikroskopu pozoruj jednotlivé preparáty. Vždy začni menším zvětšením, zorientuj se v preparátu a pak dej větší zvětšení. Podle obrazu v mikroskopu nakresli obrázek a popiš. 9.4 Otázky a úkoly a) Prohlédni si preparáty řezu ledvinou a zaměř se na rozdíl mezi kůrou ledviny (obsahuje dobře viditelné glomeruly) a dření ledviny (obsahuje pouze odvodné kanálky). Nakresli a popiš obrázek. b) Prohlédni si preparát močovodu a nakresli si obrázek. Všimni si přechodného epitelu na vnitřním povrchu močovodu. c) Podobnou stavbu jako močovod má i stěna močového měchýře. Prohlédni si preparát.
LITERATURA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
Altmann, A., Lišková, E. (1979): Praktikum ze zoologie. - SPN. Praha. Buchar, J. a kol. (1983): Práce ze zoologie. - SPN. Praha. Buchar, J. (1992): Stručný přehled zoologie bezobratlých. – Karolinum Praha Buchar, J. a kol. (1995): Klíč k určování bezobratlých. - Scientia. Praha. Hausmann, K., Hülsmann, N.: (2003): Protozoologie. – Academia. Praha. Hrabě, S. a kol. (1954): Klíč zvířeny ČSR. Díl I. - ČSAV. Praha. Jírovec O. (1953): Protozoologie. - NČAV. Praha. Kunst, M. a kol. (1954): Zoologické praktikum. - Nakl. ČSAV. Praha. Kunst, M., Zpěvák J. (1978): Atlas bezobratlých. - SPN. Praha. Lang, J. a kol. (1974): Zoologie I. díl. – SPN. Praha. Pfleger, V. (1988): Měkkýši. - Artia. Praha. Martínek, J., Vacek, Z. (2009): Histologický atlas. – Grada Publishing, a.s. Praha Šmarda, J. (2004): Biologie pro psychology a pedagogy. – Portál. Praha.
25