Oborová příručka. pro živnost HOSTINSKÁ ČINNOST

Oborová příručka pro živnost HOSTINSKÁ ČINNOST

str. 1

OBOROVÁ PŘÍRUČKA PRO ŽIVNOST HOSTINSKÁ ČINNOST

Obsah 1. 2. 2.1. 2.2. 2.3.

2.4.

2.5.

3. 3.1. 3.2.

3.3.

3.4. 3.5. 3.6. 3.7.

3.8. 3.9.

3.10. 3.11. 4. 4.1.

4.2.

4.3.

Úvod ...................................................................................................... 02 Vstup do podnikání .............................................................................. 02 Živnostenský zákon, práva a povinnosti podnikatelského subjektu ....................................................................... 02 Vymezení oboru a prokázání způsobilosti pro výkon živnosti ................... 02 Prokazování způsobilosti pro provozování živnosti ................................... 03 Formy podnikání a jejich specifika ........................................................... 03 Vstup do podnikání ................................................................................. 03 Vznik oprávnění provozovat živnost ......................................................... 03 Zrušení živnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti............................................................................. 03 Trendy cestovního ruchu v Evropě a vliv na obor pohostinství.................. 04 Demografie ............................................................................................. 04 Zdraví ..................................................................................................... 04 Zkušenosti s cestováním ......................................................................... 04 Životní styl ............................................................................................... 04 Informační technologie ............................................................................ 04 Udržitelný rozvoj...................................................................................... 04 Zřizování a dispoziční řešení hostinských provozoven .............................. 04 Volba místa pro hostinské zařízení ........................................................... 04 Faktory ovlivňující volbu místa ................................................................. 05 Základní požadavky a podmínky pro zřizování hostinských zařízení ................ 05 Vybrané právní předpisy ČR pro obor-živnost .................................. 05 Ochrana spotřebitele............................................................................... 05 Ochrana spotřebitele v EU ...................................................................... 05 Pracovněprávní předpisy, odborná kvalifikace zaměstnanců.................... 05 Vznik pracovního poměru........................................................................ 05 Výše mzdy .............................................................................................. 06 Odborná kvalifikace zaměstnanců........................................................... 06 Bezpečnost práce a provozu .................................................................. 06 Pracovní úrazy (PÚ), jejich evidence, šetření a odškodňování .................. 07 Nejčastější rizika ve stravovacích službách .............................................. 07 Příklady pracovních činností ve vztahu k rizikům a osobní ochranné pracovní prostředky ve stravovacích službách ......................... 07 Protipožární ochrana ............................................................................... 07 Novelizace zákona o účetnictví a oblast daně z příjmů ............................ 08 Oblast daně z příjmů ............................................................................... 08 Inventarizace majetku ............................................................................. 08 Hygienické předpisy pro provozování pohostinských služeb .................... 09 Prostorové podmínky a vybavení provozoven .......................................... 09 Větrání .................................................................................................... 09 Osvětlení ................................................................................................. 09 Vytápění .................................................................................................. 09 Hygienická zařízení pro spotřebitele ........................................................ 10 Bezbariérový přístup ............................................................................... 10 Hygienická zařízení pro zaměstnance ...................................................... 10 Hygienické požadavky na přípravu a výrobu pokrmů ............................... 10 Kontrolní systém HACCP ........................................................................ 10 Manipulace a hospodaření s odpadem ................................................... 10 Metrologie po vstupu ČR do EU.............................................................. 11 Zákon o metrologii .................................................................................. 11 Uvádění měřidel na trh EU....................................................................... 11 Směrnice nového přístupu ...................................................................... 11 Směrnice starého přístupu ...................................................................... 11 Další certifikační systémy ........................................................................ 11 Uznávací klauzule ................................................................................... 11 Závěr ...................................................................................................... 11 Praktický dopad na podnikatele .............................................................. 12 Zákon o kouření ...................................................................................... 12 Hygienický balíček .................................................................................. 12 Daň z přidané hodnoty po vstupu do EU ........................................... 12 Úvod ....................................................................................................... 12 Daňové identifikační číslo (DIČ)................................................................ 13 Kontrola DIČ ........................................................................................... 13 Obchodování mezi členskými státy ......................................................... 13 Dodání zboží do jiného členského státu .................................................. 13 Dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě ............................................. 13 Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu....................................................................................... 13 Zasílání zboží .......................................................................................... 13 Místo plnění při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu ................. 13 Příklad .................................................................................................... 13 Povinnosti plátce při zasílání zboží........................................................... 13 Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska plátcem ................. 14 Povinnosti plátce při pořízení zboží .......................................................... 14 Přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska ........................... 14

4.4. 4.5.

4.6. 4.7. 5. 5.1. 5.2.

5.3. 6. 6.1.

6.2.

6.3. 7. 7.1. 7.2. 8. 8.1. 8.2.

8.3. 8.4. 8.5. 8.6. 8.7. 9.

Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou

10. 10.1.

osvobozenou od uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) .................................................................. 14 Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako plátce ..................................................................... 14

10.2. 10.3. 10.4.

Příklad .................................................................................................... 14 Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako osoby identifikované k dani.............................................................. 14 Pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně ................................. 14 Zjednodušený postup v třístranném obchodě ......................................... 14 Poskytování služeb ................................................................................. 14 Základní princip stanovení místa plnění ................................................... 14 Zvláštní případy stanovení místa plnění ................................................... 15 Služby vztahující se k nemovitostem ....................................................... 15 Příklad .................................................................................................... 15 Přepravní služby...................................................................................... 15 Příklad .................................................................................................... 15 Služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování a souvisejících služeb............................... 15 Příklad .................................................................................................... 15 Služby oceňování a práce na movité věci ................................................ 15 Poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby ............................................................................................... 15 Vyjmenované služby................................................................................ 15 Příklad .................................................................................................... 16 Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo zahraniční osobou............................................... 16 Dovoz ..................................................................................................... 16 Osvobození dovozu zboží ....................................................................... 16 Vývoz zboží ............................................................................................. 16 Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně .......................... 16 Změny v platebním styku po vstupu ČR do EU ................................ 16 Platební styk ........................................................................................... 16 Dosavadní stav v oblasti MPS ................................................................. 17 Volně směnitelné měny ........................................................................... 17 Clearingové měny ................................................................................... 17 Národní měny ......................................................................................... 17 Zlato ....................................................................................................... 17 Užitečné pojmy ....................................................................................... 17 Zajišťování obchodních operací pomocí bankovních instrumentů ................... 18 Přehled bankovních instrumentů: ............................................................ 18 Hladký plat.............................................................................................. 18 Dokumentární inkaso .............................................................................. 18 Dokumentární akreditiv ........................................................................... 18 Bankovní záruka ..................................................................................... 18 Indemnita (slib odškodnění) ..................................................................... 19 Standby akreditiv .................................................................................... 19 Bankovní aval.......................................................................................... 19 Závěr ...................................................................................................... 19 Specifická odborná problematika oboru-živnosti ............................ 19 Základní organizační, provozní a logistické postupy pro pohostinská zařízení ......................................................................... 19 Organizace odbytu v gastronomických zařízeních ................................... 19 Zásobování ............................................................................................. 20 Změny po vstupu ČR do EU, vliv na cestovní ruch a obor pohostinství ................................................................................. 20 Vliv Schengenské dohody na cestovní ruch v ČR .................................... 20 Výhody členství v EU z hlediska cestovního ruchu ................................... 20 Konkrétní přínosy členství v EU pro příjezdový cestovní ruch, obor pohostinství: ................................................................................... 20 Hrozby vývoje cestovního ruchu po vstupu do EU ................................... 21 Opatření k růstu a zkvalitnění cestovního ruchu v ČR .............................. 21 Odborná způsobilost pro výkon živnosti v EU, uznávání odborné kvalifikace v členských státech EU .......................................................... 21 Trendy v managementu a marketingu oboru pohostinství ........................ 21 Přístup ke kapitálu, vymáhání pohledávek financování uplatněné pohledávky ......................................................................... 22 Programy podpor malých a středních podniků ze zdrojů ČR ................... 22 Možnosti podpory podnikání v oboru-živnosti ze zdrojů EU ..................... 23 Franchisové „spolupodnikání“ – příležitost pro malé a střední podnikatele........................................................................................... 24 Historie franchisingu................................................................................ 24 Základní principy franchisingu jako systému prodeje ............................... 25 Franchising z pohledu poskytovatele ....................................................... 25 Franchising z pohledu příjemce ............................................................... 25 Vliv franchisingu na zvýšení konkurenceschopnosti malého a středního podnikání .............................................................................. 25 Oblasti podnikání vhodné pro franchising ................................................ 26 Základní legislativní předpisy ................................................................... 26 Franchisová smlouva .............................................................................. 26 Změny související s přistoupením ČR k Evropské unii .............................. 27 Evropský kodex etiky franchisingu ........................................................... 27 Nejčastější dotazy malých a středních podnikatelů v oboru pohostinství ............................................................................ 28 Přílohy ................................................................................................... 29 Kontaktní adresy profesních svazů a živnostenských společenstev působících v oboru ............................................................ 29 Periodika zabývající se oborem pohostinství ............................................ 30 Užitečné internetové adresy .................................................................... 30 Legislativní změny v oboru hostinská činnost .......................................... 30

str. 2


1.Úvod Autoři odborné části příručky si kladli za cíl seznámit malé a střední podnikatele v oboru pohostinství se všemi aktuálními zákonnými předpisy pro provozování dané živnosti, informovat o nejnovějších trendech v cestovním ruchu, které mají a budou mít významný vliv na živnost, a doporučit určité podnikatelské postupy, kterými mohou podnikatelé zlepšit poskytované služby a získat tak dobré jméno v povědomí zákazníků. Vymezený rozsah odborné části příručky nedovolil v některých případech detailně rozebírat nastíněnou tematiku. Konkretizaci jednotlivých bodů je možno nalézt v citovaných zákonech, vyhláškách a nařízeních, na uvedených internetových stránkách či přímo kontaktovat pracovníky Oborového informačního místa, kteří se na tvorbě příručky podíleli. Věříme, že na následujících stránkách naleznou začínající i dlouhodobě podnikající majitelé a manažeři pohostinských zařízení potřebné a aktuální informace pro svůj obor.

odborně způsobilí pro činnosti, které vykonávají, podrobí se pravidelným prohlídkám podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví. • Pokud to nezakazuje zvláštní právní předpis, může podnikatel prodávat zboží pomocí automatů obsluhovaných spotřebitelem, avšak tento prodej nesmí umožnit získat určité druhy zboží osobám chráněným zvláštním zákonem. Tabákové výrobky a alkoholické nápoje nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst, kam nemají přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodržení zákazu jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů). Automat musí být označen obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem a jeho umístění musí být předem oznámeno živnostenskému úřadu, na jehož územním obvodu má být automat umístěn. • Podnikatel může přerušit provozování živnosti nejdéle na dobu 2 let, přičemž hodlá-li je přerušit na dobu delší 6 měsíců, je povinen tuto skutečnost předem písemně oznámit živnostenskému úřadu. Na žádost úřadu je povinen sdělit, zda živnost provozuje, a doložit to doklady.

Autoři

2. Vstup do podnikání 2.1.

Živnostenský zákon, práva a povinnosti podnikatelského subjektu

Živnostenský zákon (ŽZ) č. 455/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanovuje řadu povinností podnikatele, z nichž některé je nutné v souvislosti s provozováním uvedené živnosti zvlášť připomenout. Pro činnost pohostinství musí mít provozovatel podnikatelské oprávnění – ŽIVNOSTENSKÝ LIST. Přehled základních požadavků pro obor-živnost podle živnostenského zákona: • Pro výrobu jídel a služby veřejného stravování musí mít podnikatel živnostenské oprávnění pro hostinskou činnost, která je živností ohlašovací – řemeslnou, a požadavkem pro tuto živnost je také odborná způsobilost, praxe v oboru a způsobilost pro práci s potravinami doložená platným zdravotním průkazem. • Povinností podnikatele je ohlásit změny údajů a dokladů týkajících se ohlášení živnosti do 15 dnů od vzniku změny příslušnému živnostenskému úřadu. • Zřizuje-li podnikatel provozovnu, je povinen vlastnické nebo užívací právo k objektům nebo místnostem provozovny prokázat na žádost živnostenského úřadu a zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních právních předpisů (zejména aby byla zkolaudována k účelu užívání ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon, dále aby splňovala podmínky dle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, a dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 107/2001 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných). • Provozovna musí být podle paragrafu 31 ŽZ řádně označena zvenčí trvale a viditelně obchodním jménem, IČ, jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny a klasifikací. • Podnikatel je povinen zajistit, aby v provozovně byla v provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého nebo slovenského jazyka. • Při dočasném nebo trvalém uzavření provozovny je provozovatel povinen alespoň 3 dny předem uvést na viditelném místě důvod a dobu uzavření provozovny. • Zboží nebo služby, které provozovatel poskytuje spotřebiteli, je povinen označit cenami nebo zpřístupnit zákazníkům ceník (jídelní a nápojový lístek, ceník ubytování apod.). Případně musí zákazníka informovat o ceně vhodným způsobem, tak aby si mohl ověřit správnost účtovaných cen a správnost měření. Provozovatel je povinen vydat zákazníkovi doklad o poskytnutých službách s požadovanými náležitostmi. • Provozovatel dále přebírá na sebe odpovědnost před kontrolními orgány za hodnověrné prokázání způsobu nabytí zboží a materiálu. • Při provozování živnosti musí provozovatel dodržovat podmínky stanovené ŽZ nebo zvláštními předpisy. • Provozovatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci prokázali způsobilost pro výkon povolání, stanovenou zvláštními předpisy, především že mají platný zdravotní průkaz a absolvovali školení z hygienického minima, jsou

2.2.

Vymezení oboru a prokázání způsobilosti pro výkon živnosti

Do řemeslné ohlašovací živnosti hostinská činnost náleží: - činnosti spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány, vyjma podávání snídaní hostům ubytovaným v jiných kategoriích staveb dle zvláštního právního předpisu (bytových domech, rodinných domech, stavbách pro individuální rekreaci) s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek). Činnost může být provozována buď samostatně, nebo společně s poskytováním ubytování ve zvláštním právním předpisem stanovených ubytovacích zařízeních, která poskytují stravovací služby (například hotel, motel, penzion). Tímto zvláštním právním předpisem je vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Obsahová náplň živnosti je stanovena nařízením vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností. Vlastním předmětem živnosti je tedy: - příprava pokrmů včetně nápojů, na niž navazuje jejich prodej, respektive podávání, a to k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. Pro bližší vysvětlení je možno konstatovat, že pojem pokrmu je definován v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle citovaného zákona je pokrmem potravina včetně nápoje, kuchyňsky upravená studenou nebo teplou cestou nebo ošetřená tak, aby mohla být přímo nebo po ohřevu podána ke konzumaci v rámci stravovací služby, přičemž stravovací službou se dle citovaného zákona ve vztahu k hostinské činnosti rozumí zejména výroba, příprava nebo rozvoz pokrmů za účelem jejich podávání v rámci provozované hostinské živnosti (upraveno v § 23 citovaného zákona). Rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda se jedná o hostinskou činnost, je rovněž skutečnost, že pokrm je podáván k bezprostřední spotřebě v hostinské provozovně (provozovna je pak definována v § 17 živnostenského zákona, jako prostor, v němž je živnost provozována). Za provozovnu tedy lze považovat i zařízení, které není k účelu užívání určeno kolaudačním rozhodnutím (ve smyslu stavebního zákona), ale např. i stánek s občerstvením, za předpokladu, že toto kritérium je splněno. Podávání pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně může být poskytováno buď: - samostatně (provozovna typu restaurace, bar, pohostinství, rychlé občerstvení apod.) nebo společně s poskytováním ubytování ve zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 137/1998 Sb.) stanovených ubytovacích zařízeních poskytujících stravovací služby (hotel, motel, penzion, hotel garni). Dle citované vyhlášky ubytovacím zařízením je stavba nebo její část, kde je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené. Ubytovacím zařízením není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci. Provozovat zmíněná zařízení (hotel, hotel garni, motel, penzion) lze tedy pouze na základě živnostenského oprávnění pro hostinskou činnost. Pro vysvětlení je ještě možno dodat, že k provozování těchto zařízení podnikatel nemusí mít živnostenské oprávnění pro živnost ubytovací služby. - nebo pomocí automatů (nápojové, občerstvovací). Rovněž je možno provádět doplňkový prodej (tabákové výrobky, upomínkové předměty, základní hygienické potřeby), prodej pokrmů a nápojů přes ulici, půjčování novin a časopisů, půjčování stolních společenských her, provozování her (například kulečník), pokud zůstane zachována povaha živnosti. Tyto činnosti však může podnikatel vykonávat pouze v omezeném rozsahu tak, aby byla zachována povaha živnosti, aby uvedené činnosti byly

str. 3


pouze doplňkového charakteru v návaznosti na vlastní poskytování hostinských a ubytovacích služeb. Další činnosti, které je možno vykonávat v rámci oprávnění pro hostinskou činnost: V rámci živnosti hostinská činnost je tak možno poskytovat ubytování v ostatních ubytovacích zařízeních (turistických ubytovnách, kempech a skupinách chat, bungalovů, popřípadě kulturních nebo památkových objektech využívaných pro přechodné ubytování) a v jiných kategoriích staveb (bytových domech, v rodinných domech, ve stavbách pro individuální rekreaci), a pokud se jedná o ubytování v jiných kategoriích staveb s kapacitou do 10 lůžek, podávat i snídaně ubytovaným hostům. Lze tedy vykonávat činnosti, které jsou jinak vlastní volné živnosti ubytovací služby. V dané souvislosti je nutno se zmínit i o tom, že v rámci živnosti hostinská činnost však nelze provozovat: - tělovýchovná a sportovní zařízení a zařízení sloužící regeneraci a rekondici, byť by toto provozování bylo vázáno bezprostředně na prostory spojené s hostinskou provozovnou, - pořádat kulturní a společenské akce. Prokazování způsobilosti pro provozování živnosti Živnost je zařazena do řemeslných živností (do přílohy č. 1 živnostenského zákona). Při provozování živnosti se požaduje kromě všeobecných podmínek (věk nejméně 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost – výpis z evidence rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce, předložení dokladu o tom, že fyzická osoba nemá vůči územním finančním orgánům státu daňové nedoplatky – doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad) i splnění zvláštních podmínek provozování živnosti, v daném případě podmínky odborné způsobilosti. Odborná způsobilost pro uvedenou živnost je stanovena v § 21 a 22 živnostenského zákona. Dle § 21 se odborná způsobilost prokazuje: a) výučním listem z příslušného tříletého učebního oboru nebo jiným dokladem o řádném ukončení tříletého učebního oboru a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru (přičemž za příslušný obor se považují zejména obory kuchař-číšník, číšník-servírka, kuchař, kuchařské práce), nebo b) vysvědčením o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy, jehož délka je kratší než 4 roky, a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru, nebo c) vysvědčením o maturitní zkoušce v příslušném studijním oboru střední odborné školy nebo středního odborného učiliště nebo gymnázia s předměty odborné přípravy a dokladem o ukončení dvouleté praxe v oboru, nebo d) diplomem nebo jiným dokladem o absolvování bakalářského nebo magisterského studijního programu příslušné vysoké školy a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru. Výše uvedené doklady o odborné způsobilosti lze ve smyslu ustanovení § 22 živnostenského zákona nahradit u příslušného stupně vzdělání vždy: - dokladem o ukončení vzdělání v příbuzném oboru a dokladem o vykonání praxe v oboru, která je vždy o 1 rok delší než praxe požadovaná u vzdělání v oboru, nebo - osvědčením o rekvalifikaci nebo jiným dokladem o odborné způsobilosti vydaným institucí akreditovanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo příslušným ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru, nebo - dokladem o vykonání kvalifikační zkoušky před komisí složenou ze zástupců příslušného živnostenského úřadu, příslušné střední odborné školy nebo středního odborného učiliště, jakož i příslušného živnostenského společenstva, je-li zřízeno, a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru, nebo dokladem o vykonání šestileté praxe v oboru. Za příbuzné obory se považují obory, které užívají stejných nebo obdobných pracovních postupů a odborných znalostí (v daném případě například vyučení v oboru pekař, cukrář, řezník a uzenář). Praxí v oboru se rozumí výkon odborných činností náležejících do oboru nebo příbuzného oboru živnosti, zejména samostatné provozování živnosti v oboru nebo příbuzném oboru, činnost osoby bezprostředně odpovědné za řízení činnosti, která je předmětem živnosti v oboru, nebo činnost osoby vykonávající samostatné odborné práce odpovídající oboru živnosti. Zákon tak skýtá řadu možností, jak prokázat odbornou způsobilost. Jestliže podnikatel, fyzická osoba, hodlá provozovat živnost a nesplňuje odbornou způsobilost, musí ustanovit odpovědného zástupce. Za právnickou osobu prokazuje splnění odborné způsobilosti odpovědný zástupce.

2.3. Formy podnikání a jejich specifika Vstup do podnikání Podnikatel může na území České republiky provozovat živnost jako fyzická osoba nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání lze založit obchodní společnost nebo družstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické osoby založené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Založení a vznik obchodních společností a družstev upravuje obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen v krátkosti lze k založení společnosti uvést, že společnost se zakládá společenskou smlouvou. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost založil jediný zakladatel (u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti), nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu (upraveno § 57 cit. zákona). Společnost však vzniká až dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 cit. zákona). Pro založení družstva se vyžaduje konání ustavující schůze družstva. Průběh ustavující schůze družstva se osvědčuje notářským zápisem. Pro obor pohostinství se jeví jako nejvhodnější forma podnikání (u malých podnikatelů) fyzická osoba – živnostník, případně u středních podnikatelů společnost s ručením omezeným. Vznik oprávnění provozovat živnost Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené živnostenským zákonem. Podnikatel, který hodlá provozovat živnost jako fyzická osoba (česká), může zahájit podnikání ode dne, kdy ohlásil uvedenou živnost živnostenskému úřadu místně příslušnému dle bydliště. Právnická osoba, která byla založena a hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit živnost živnostenskému úřadu místně příslušnému podle sídla a vyčkat do vydání živnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů požádat o zápis do obchodního rejstříku. Živnostenské oprávnění vznikne této osobě až ke dni zápisu do obchodního rejstříku. České právnické osobě, která je již v obchodním rejstříku zapsána, vzniká živnostenské oprávnění dnem ohlášení živnosti (pokud v ohlášení neuvede datum pozdější). Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a zahraniční právnické osobě vzniká živnostenské oprávnění k provozování živnosti až ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání zapsaného do obchodního rejstříku. Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní žádost a platí pro ně obdobný režim jako pro české fyzické osoby. Vznik živnostenského oprávnění a náležitosti ohlášení živnosti, i doklady, které musí podnikatel doložit při ohlášení živnosti, upravuje živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů). Podrobné informace o náležitostech ohlášení živnosti a adresář živnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu na adrese www.mpo.cz. Zrušení živnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti Zrušení živnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování živnosti z vlastní iniciativy, provede místně příslušný živnostenský úřad. Ten živnostenské oprávnění zruší na žádost podnikatele, která musí být doložena souhlasem správce daně, je-li tento souhlas vyžadován zvláštním právním předpisem. Tím je zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že daňový subjekt je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně. Povinnost předložit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se týká i ostatních podnikatelských subjektů evidovaných v jiných evidencích, a vztahuje se tak i na podnikatele, fyzické

str. 4


osoby, zapsané v živnostenském rejstříku, v případě, že žádají o zrušení živnostenského oprávnění k poslední živnosti v něm zapsané. Živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel již nesplňuje podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překážky provozování živnosti dle § 8 živnostenského zákona, nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jež je povinna mít povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Překážkou provozování živnosti dle § 8 živnostenského zákona je skutečnost, že na majetek fyzické nebo právnické osoby byl prohlášen konkurz, jestliže bylo soudem rozhodnuto, že provozování podniku musí být ukončeno, nebo byl návrh na prohlášení konkurzu zamítnut pro nedostatek majetku, nebo soud zrušil konkurz proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení nebo že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, nebo byl soudem nebo správním orgánem uložen zákaz činnosti týkající se provozování živnosti v oboru nebo příbuzném oboru, pokud zákaz trvá. Živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit nebo provozování živnosti v odpovídajícím rozsahu pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené živnostenským zákonem, nebo na návrh správy sociálního zabezpečení, jestliže podnikatel neplní závazky vůči státu, případně z dalších důvodů (viz § 58 živnostenského zákona). Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny § 68 obchodního zákoníku. K uvedenému lze ve stručnosti pouze podotknout, že společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace.

2.4. Trendy cestovního ruchu v Evropě a vliv na obor pohostinství Zdroj: WTO (Světová organizace cestovního ruchu) a ETC (Evropská komise pro cestování) Evropa je velmi oblíbenou turistickou destinací a zůstává i nadále regionem s největším počtem přijíždějících turistů na světě, i když pozvolna ztrácí svůj podíl na trhu. Důvodem je narůstající oblíbenost oblastí východní a jižní Asie (předpokládá se turistický nárůst 6,5 % do období roku 2020). Přestože turistický ruch hraje neodmyslitelnou roli v růstu evropské ekonomiky, na úrovni EU stále neexistuje strategická vize politiky cestovního ruchu. Světová organizace cestovního ruchu již na mnoha úrovních doporučovala důslednější podporu cestovního ruchu a jeho zakotvení do Evropské ústavy. Problémem zůstává i nadále rozdíl ve vnímání důležitosti cestovního ruchu v zemích severní a jižní Evropy. Průmysl cestovního ruchu v EU představuje zhruba 2 mil. podniků, převážně malých a středních. Faktory, které usnadňují rozvoj cestovního ruchu v Evropě, jsou především: • eliminace pasových a celních formalit na hranicích, vzrůstající integrace dopravního systému, institucionálního zázemí cestovního ruchu a vzrůstající meziregionální obchod. Zajímavý je i pozitivní trend ve vývoji turismu v zemích střední a východní Evropy. Tyto země zaznamenaly 65 milionů příjezdů turistů v roce 2002, což značí 3% nárůst oproti roku 2001. Tento subregion také velmi dobře odolal událostem ze září 2001, nicméně rozsáhlé záplavy v České republice, Maďarsku a Německu se podílely velmi negativně na příjezdové turistice (v ČR pokles o 12 %). Klíčovými destinacemi v tomto subregionu jsou Maďarsko (15,8 mil.) a Polsko (14 mil.), dále Ukrajina a Česká republika (6 mil. a 4,6 mil.), za nimiž se ocitlo Bulharsko a Rumunsko (každá okolo 3 mil. turistů). Následující část je členěna do oblastí, které se budou výrazným způsobem podílet na vývoji cestovního ruchu vzhledem k oboru pohostinství. Demografie Během několika následujících let dojde k výraznému nárůstu osob ve vyšším věku, přičemž senioři budou mnohem zdravější a budou disponovat vyššími příjmy, než tomu bylo v minulosti. Díky tomuto trendu poroste poptávka zkušenějších turistů po:  kvalitě, pohodlí a bezpečnosti,  možnosti bohatému výběru jídel (stále častější zkušenost s asijskou, jihoamerickou, mexickou stravou) i za vyšší cenu. Zdraví Uvědomování si významu zdraví bude v budoucnosti neustále narůstat. Tento faktor bude zcela jistě ovlivňovat rozhodovací proces ve vztahu k destinaci a chování během pobytu v zahraničí, a to následujícím způsobem:  turisté se budou stále častěji vyhýbat destinacím, které jsou chápány jako méně zdravé,  poroste poptávka po zdravých jídlech s nízkým obsahem tuků a škodlivých látek.

Zkušenosti s cestováním Zkušenější spotřebitelé si budou stále více zajišťovat cesty sami podle svých potřeb a budou klást velký důraz na kvalitu a její vztah k ceně:  mnohem více utrpí destinace s nepřijatelným standardem služeb (vzroste tedy význam certifikace kvality pohostinství, ubytování a poskytovaných služeb),  poroste preference regionů, které nabízejí širokou a rozmanitou koncepci,  zkušenosti budou stimulovat turisty k návštěvám již navštívených destinací, se kterými byli spokojeni (výborná strava, příjemný personál, flexibilita přípravy jídel),  touha po poznání lokálních „typických“ jídel jako součást kultury navštívené destinace,  očekávání komunikace v některém ze světových jazyků (angličtina, němčina, francouzština, španělština),  turisté budou reagovat mnohem rychleji v případě, že nabízený produkt nebude splňovat očekávané standardy. Životní styl Životní styly se budou v evropské společnosti postupně měnit, což ovlivní pohled turistů na jejich osobní potřeby a chování:  společenské postavení bude méně důležité,  poroste poptávka spíše po menších ubytovacích jednotkách (menší rodinné hotely, farmy), a tudíž i po „rodinné atmosféře“ pohostinských služeb,  stále více se bude projevovat trend návratu k „jednoduchému“ – místní tradiční pokrmy a nápoje (např. lokální pivovary); ty ovšem musí podnikatel umět správně „prodat“. Informační technologie Rozšiřování internetu a jeho využívání nejen k získávání informací, ale i k nákupu turistických produktů a služeb bude nadále narůstat a současně poroste význam vizuálních prezentací. Tento trend se ovšem týká spíše ubytovacích služeb; u oboru pohostinství i nadále zůstane hlavním faktorem osobní zkušenost s kvalitou a výběrem pokrmů a nápojů, spokojenost s poskytovanými službami a personálem. Udržitelný rozvoj Uvědomování si významu ekologie a zdravého životního prostředí nadále poroste. V cestovním ruchu budou tedy preferovány destinace, ve kterých bude hrát stále významnější roli příroda a populace:  vzroste důležitost jednotlivých regionů a místních specialit, které turista nezná,  preference destinací budou stále silněji spojovány s místním obyvatelstvem a jejich přívětivým postojem k rostoucímu počtu přijíždějících turistů. Shrnutí 10 trendů, které budou ovlivňovat turismus v Evropě (vliv na oborživnost): 1. Zvýšený zájem o jistotu a bezpečí 2. Více zkušených turistů 3. Stárnoucí populace 4. Zvyšující se konkurence (vstup do EU a tlak na kvalitu poskytovaných služeb) 5. Důraz na vztah cena x kvalita 6. Nutnost permanentních investic do zvyšování kvality poskytovaných služeb 7. Důležitost udržitelného rozvoje (nakládání s odpady, nabídka ekologických produktů) 8. Používání nejnovějších technologií 9. Partnerství soukromého a veřejného sektoru 10. Poptávka po regionálních produktech

2.5. Zřizování a dispoziční řešení hostinských provozoven Volba místa pro hostinské zařízení Při zřizování provozovny hostinských služeb je nutné zvážit, jaké služby budou poskytovány, v jakém rozsahu a na jaké úrovni. Zaměření služeb by mělo být výsledkem promyšlené podnikatelské koncepce, založené na průzkumu trhu v příslušné lokalitě a na znalosti územních plánů rozvoje (budování obytných komplexů, hlavních dopravních tras, zřizování významných průmyslových, obchodních nebo společenských komplexů apod.). Pro kvalifikované rozhodnutí budou nezbytné informace o vývoji cestovního

str. 5


ruchu a kupní síly obyvatelstva. Předpokladem budoucího úspěchu bude především průzkum trhů dodavatelských, průzkum poptávky, informace o konkurenci v lokalitě a podrobnější informace o cílové skupině zákazníků. Faktory ovlivňující volbu místa Podnikatel by se měl zaměřit především na tyto faktory: - zvolená kategorie odbytového střediska a celkový charakter a úroveň nabízených služeb, - uvažovaná velikost provozovny (kapacita odbytová, výrobní), - zvolená forma prodeje a poskytování služeb (obslužné středisko, forma bez obsluhy), - mezera na trhu (určité služby chybí), - předpoklady pro proniknutí na trh s novými službami, s novou nabídkou, - výhodná poloha – atraktivní místo s předpokladem úspěchu určitých služeb (frekventované, turisticky atraktivní místo, předpoklad prudkého rozvoje oblasti a nárůstu poptávky), - ideální dopravní spojení (blízkost významných dopravních tras, stanice hromadné dopravy, křižovatka významných tras). Základní požadavky a podmínky pro zřizování hostinských zařízení Při zřizování provozovny hostinských služeb musí být splněny tyto podmínky: - na příslušném obecním úřadě požádat o schválení žádosti k provozování hostinské činnosti v určeném místě, - zajistit si projektovou dokumentaci ke stavbě nebo rekonstrukci provozního objektu, - na příslušném stavebním úřadě předložit žádost o stavební povolení, - v případě budování provozovny v bytové zástavbě zažádat o využití nebo zřízení nebytových prostor, - stavbu (rekonstrukci) provádět podle schválené stavební a projektové dokumentace, - po ukončení stavby (rekonstrukce) zažádat na stavebním úřadě o kolaudační řízení a vydání povolení k trvalému užívání stavby, - na příslušném živnostenském úřadě zažádat o živnostenské oprávnění a ohlásit provozování živnosti hostinské (řemeslné), - na příslušném územním stanovišti krajské hygienické stanice ohlásit zahájení činnosti – stravovací služba. Pro úspěšnou kolaudaci provozovny musí být splněny především tyto podmínky: * stavební, * hygienické, * bezpečnostní, * protipožární, * zabezpečení proti vloupání a živelním pohromám, * zabezpečení ekologického provozu.

3. Vybrané právní předpisy ČR pro obor-živnost 3.1. Ochrana spotřebitele Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb. upravuje především povinnosti prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Jde o obecný zákon vztahující se na veškeré výrobky, vedle něj existují ještě zvláštní předpisy pro vybrané druhy výrobků.  Prodávající musí zajistit poctivost prodeje – používat správné míry a váhy, dodržovat obvyklou jakost zboží, pokud jakost sám neuvádí jinak, a prodávat výrobky a služby za ceny sjednané podle cenových předpisů.  Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo služeb, případně nabízet padělky nebo napodobeniny jiných výrobků.  Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo, viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboží i dalšími předepsanými údaji. Tyto informace musí být v českém jazyce.  Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem.  Na žádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby.  Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat

reklamace. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě.  Prodávající musí informovat o peněžních částkách za výkup zálohovaných obalů.  Dozor nad dodržováním tohoto zákona provádí podle povahy zboží Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní živnostenské úřady a celní orgány.

Státními orgány pro ochranu spotřebitele jsou: Parlament České republiky V Poslanecké sněmovně a Senátu jsou přijímány pro spotřebitele významné zákony: Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších zákonů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších zákonů Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších zákonů Zákon č. 63/1986 Sb. o České zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších zákonů Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách Zákon č. 22/ 1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů Státní inspekční orgány - Česká obchodní inspekce - Česká zemědělská a potravinářská inspekce - Státní veterinární správy - Živnostenské úřady - Orgány ochrany veřejného zdraví - Celní orgány aj. Praktické rady pro obor pohostinství - Vlastní vznik a existence restaurace, jídelny a prodejny nebo stánku není ještě pro spotřebitele automaticky zárukou nákupu nezávadné potraviny či nápoje. - Relativně bezpečné jsou trvanlivé potraviny (vyznačují se většinou nízkým obsahem vody). - Na opačném konci žebříčku rizikovosti jsou potraviny rychle podléhající zkáze (lahůdky, mléčné a cukrářské výrobky apod.). Mikroby jsou všudypřítomné, ale v oschlých chlebíčcích, zkvašených knedlících či páchnoucím mase jich bude ještě více. - Hrozbou spotřebitelů se stala salmonela. Může být přítomna nejen v mase syrových kuřat a uvnitř slepičích vajec, ale i v syrových hamburgerech, rybách či vnitřnostech (játra, plíce), nebo dokonce v koření. Čím déle je potravina skladována při teplotách nad 5 °C, tím může obsahovat větší počet bakterií. Salmonelu zničíme jen dostatečným ohřevem (teplotou nad 70 °C po dobu 30 minut; nad 80 °C po 20 min.; 90 °C po 10 min.; 95 °C po 5 min.). Dbáme, aby uvedené teploty bylo dosaženo i uvnitř pokrmu. - Nevhodný je i nákup grilovaných kuřat, na která shora kapala šťáva syrového kuřete. Stejně tak dbáme, aby v chladicím zařízení nekapala šťáva ze syrového kuřete na jiné potraviny. - Bráníme styku mezi syrovými a uvařenými pokrmy. - Při jakékoli manipulaci s potravinami si opakovaně umýváme ruce. - Pokud zákazník (host) získá důvod ke stížnosti na zdravotní závadnost některé potraviny či pokrmu, má právo ji podat písemně u místně příslušného inspektorátu České zemědělské a potravinářské inspekce (ČZPI). Ochrana spotřebitele v EU Evropská komise svým rozhodnutím 2000/323/ES ze 4. května 2000 vytvořila Spotřebitelský výbor (Consumer Committe), se kterým bude konzultovat všechny otázky týkající se ochrany spotřebitele na úrovni Společenství. Dříve již Spotřebitelský výbor existoval a byl rekonstruován. Spotřebitelský výbor se schází průměrně čtyřikrát ročně v Bruselu, skládá se z 20 plných členů a dvaceti náhradníků. Každý členský stát má jednoho svého zástupce a dále jsou zde zástupci 5 evropských spotřebitelských svazů (AEC, ANEC, BEUC, COFACE, Eurocoop).

3.2. Pracovněprávní předpisy, odborná kvalifikace zaměstnanců Vznik pracovního poměru Nejčastějším způsobem vzniku pracovního poměru je pracovní smlouva. Pracovní smlouva je dvoustranný právní akt, který musí splňovat určité formální náležitosti. Kdyby však zaměstnanec počal pro zaměstnavatele s jeho vědomím pracovat, přestože nebyla výslovně dojednána některá

str. 6


z požadovaných ustanovení, považuje se pracovní smlouva za uzavřenou tzv. konkludentním jednáním (čin, z něhož lze soudit na určitý úmysl, i když nejde o výslovný projev vůle). Pokud není v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvání, považuje se pracovní poměr za sjednaný na dobu neurčitou. V pracovní smlouvě lze také sjednat zkušební dobu, která činí maximálně 3 měsíce. Výše mzdy Sjednaná mzda nesmí být nižší než minimální mzda, stanovená nařízením vlády, tj. 7 185 Kč u zaměstnanců odměňovaných měsíční mzdou a 43,50 Kč/h u zaměstnanců odměňovaných hodinovou mzdou při 40hodinové pracovní době. Jde-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah zaměstnance ve věku 18 až 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu, činí výše minimální mzdy 90 % výše uvedených částek. Jde-li o mladistvého zaměstnance, činí výše minimální mzdy 80 % výše uvedených částek. U poživatele částečného invalidního důchodu činí výše minimální mzdy 75 % výše uvedených částek a 50 %, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem plného invalidního důchodu. Mzda za práci přesčas (§ 5 zákona o mzdě) Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci dosažená mzda zvýšená nejméně o 25 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Mzda za svátek (§ 6 zákona o mzdě) Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mzda za práci v noci (§ 7 zákona o mzdě) Za práci v noci (mezi 22.00–6.00 hod., s tím, že práce v tomto období musí trvat alespoň 2 hodiny) přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek ve výši a za podmínek stanovených nařízením vlády, tj. nejméně 5,40 za hodinu práce v noci. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (§ 55 ZP) Zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr pouze v případech: - jestliže byl zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok nebo pro úmyslný trestný čin spáchaný při výkonu povolání na dobu nejméně 6 měsíců, - pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně; musí jít o takové porušení pracovní kázně, které svou intenzitou opravňuje zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem (§ 54 ZP) Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr ve dvou případech: - jestliže podle lékařského posudku nemůže konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel jej nepřevede v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku na jinou, pro něho vhodnou práci, - kdy mu zaměstnavatel nevyplatí mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů od uplynutí její splatnosti. Zákaz výpovědi (§ 48 ZP) Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v tzv. ochranné době, tj. v době, kdy by pro zaměstnance bylo značně obtížné nové zaměstnání získávat (těhotné ženy, zaměstnanec v pracovní neschopnosti atd.), anebo by se rozvázání pracovního poměru výpovědí jevilo jako nespravedlivé vzhledem k tomu, že zaměstnanec plní jiné povinnosti vůči společnosti (služba v ozbrojených silách, uvolnění pro výkon veřejné funkce). Zaměstnanci se změněnou pracovní schopností může dát zaměstnavatel výpověď jen s předchozím souhlasem úřadu práce, jinak je výpověď neplatná (§ 50 ZP). Odborná kvalifikace zaměstnanců Profesní přístup zaměstnanců pohostinských služeb (převážně číšníků a servírek, neboť ti přicházejí nejvíce do kontaktu s hostem) spočívá v pochopení významu služby pro zákazníka a měl by být také stimulující a motivující pro ostatní spolupracovníky provozovny. Ke splnění nároků a potřeb pohostinského zařízení by měli pracovníci zvládnout následující klíčové dovednosti: Všeobecné požadavky • pohotové, kultivované a správné vyjadřování v mateřském jazyce v ústním i písemném projevu,

• zvládání psychologické dovednosti na úrovni tvořivé komunikace v činnostech nezbytných pro výkon povolání, • pohotová komunikace v minimálně jednom cizím jazyce o běžných společenských situacích, • chápání důležitých společenských norem, • odpovědný vztah ke kulturním a společenským hodnotám, spočívající v dodržování obecných a specifických zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci, ochrany životního prostředí a požární prevence, • aktivní budování pozitivního osobního i pracovního image, vytváření dobrého jména firmy a zvládání interpersonálních vztahů na pracovišti. Odborná kvalifikace Profil absolventa výučního oboru kuchař-číšník: • Po ukončení přípravy a úspěšném složení závěrečných zkoušek se získáním výučního listu umí absolvent vyrábět základní sortiment jídel teplé a studené kuchyně. • Dovede připravit požadavek na skladové suroviny pro zhotovované pokrmy, zvolit nejvhodnější technologické postupy s dodržením veškerých hygienických a bezpečnostních zásad a předpisů, zvolit vhodné nástroje, suroviny a pomůcky. • Je schopen sestavovat vhodná krátkodobá i dlouhodobá menu pro různé typy stravovacích zařízení, včetně diet, za podmínek dodržování zdravotních zásad. • Umí obsluhovat běžné kuchyňské spotřebiče a používat běžné kuchyňské nářadí. Je seznámen s moderním vybavením malých i velkých provozoven. • Ovládá různé způsoby stolničení, umí připravit jednoduché i složité slavnostní tabule k různým příležitostem, včetně speciálních typů (raut apod.). Dokáže si k těmto zhotovit i různé dekorační doplňky. • Odborná příprava absolventa vede k tomu, aby po získání příslušné praxe byl schopen zhotovovat speciální pokrmy i z netradičních a méně běžných surovin. • Má vytvořeny předpoklady pro uplatnění v živnostenském podnikání, orientuje se v základních ekonomických otázkách z této oblasti. Umí provádět nejčastější hospodářské výpočty v profesi, vypočítat ekonomickou náročnost výroby pokrmů a jejich cenu. Umí pracovat s potravinovými normami.

3.3. Bezpečnost práce a provozu V souladu s bezpečnostními předpisy musí být zajištěna péče o bezpečnost a ochranu zdraví (BOZ) při práci. Do provozu může být uvedena provozovna, jen pokud odpovídá bezpečnostním předpisům a zajistí bezpečný provoz, a to především:  elektroinstalace v souladu s ČSN,  stroje a přístroje s atestací a homologované,  vstupní a periodická proškolení zaměstnanců z BOZ,  provádění pravidelných revizí zařízení podle vyhlášek (vést záznamy o revizích). Zodpovědnost za dodržování BOZ má odpovědný vedoucí, který může pověřit své podřízené na všech stupních řízení kontrolou dodržování předpisů BOZ a stanovit postihy při jejich porušení. Povinnosti pracovníků v oblasti BOZ určuje provozní řád. Kontrolou dodržování BOZ jsou oprávněny také orgány vnější kontroly – Inspektorát bezpečnosti práce. Provozovatel je povinen zabezpečit:  vybavení a pomůcky k bezpečnému provozu a ochraně zdraví při práci,  podlahy jednotlivých prostor musí vyhovovat povaze provozu a zajistit bezpečí zaměstnanců a hostů,  pracoviště s nebezpečným provozem musí být řádně zajištěna a zaměstnanci musí být na nebezpečí řádně upozorněni,  stroje a zařízení musí být pravidelně udržovány a musí být zajištěny jejich pravidelné revize (opravy smí provádět jen osoby s příslušným oprávněním),  zaměstnavatel musí zajistit pravidelné proškolování pracovníků v oblasti bezpečnosti práce,  zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích. Zaměstnancům je zakázáno:  přinášet na pracoviště alkoholické nápoje a jiné omamné látky a požívat je; na výzvu zaměstnance (uvedeného v pracovním nebo organizačním řádu) jsou zaměstnanci povinni podrobit se zkoušce nebo vyšetření, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků,  vstupovat na pracoviště a do prostorů a zařízení, kam nebyli pracovně vysláni,  odstraňovat nebo poškozovat bezpečnostní zařízení, bezpečnostní kryty na strojích a bezpečnostní značky,

str. 7


 pracovat se strojním, elektrickým, dopravním a jiným zařízením, s nímž nejsou seznámeni. Pracovní úrazy (PÚ), jejich evidence, šetření a odškodňování PÚ, jejich evidence, šetření a odškodňování se řídí ustanoveními § 133c zákoníku práce a od 1. 1. 2002 nařízením vlády č. 494/2001 Sb. a) Zaměstnance musí bezodkladně hlásit svému nadřízenému svůj PÚ, pokud to zdravotní stav dovolí, nebo PÚ jiné osoby, jehož byl svědkem. b) Záznam o úrazu musí zaměstnavatel sepsat do 5 pracovních dnů po oznámení PÚ, musí postupovat podle vzoru záznamu. c) PÚ není úraz, který se zaměstnanci stal na cestě do zaměstnání a zpět. d) Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s nimi, k poškození zdraví, nebo k jeho smrti pracovním úrazem, odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. BOZP – hostinská činnost U této obchodně-provozní činnosti jsou možné zdroje a příčiny vzniku pracovního úrazu v těchto oblastech: - práce s kuchyňskými stroji a zařízením, - vlastní práce spojená přímo s vařením – úprava a zpracování surovin, - pohyb osob po provozních, kuchyňských a skladových prostorách. Zařízení, u kterých je nutná zvýšená bezpečnost při provozu a čištění: Nářezové nože – jejich čištění se provádí pouze při vypnutém stroji, který musí být zajištěn jednak vypnutím vlastního stroje a jednak odpojen od el. sítě. Při dořezávání zbytků kratších než 12 cm musí obsluha používat přítlačné zařízení, odběr krájeného salámu, šunky apod. se provádí vždy vidličkou či kleštěmi, nikdy ne rukou. Řezačky a kutry – musí být vybaveny ochrannými rámy, které zamezují možnému dosahu ruky na podavač. Varné kotle – musí mít bezpečnostní armaturu s kontrolním manometrem, pojistným ventilem a výpustným kohoutem. Elektrické smažiče – při vkládání potravin do horkého tuku se musí používat koše nebo jiné vhodné pomůcky. Výčepní zařízení – mají zdroj tlaku buď vzdušníky, nebo tlakové láhve CO2. Toto zařízení podléhá kontrolnímu a reviznímu režimu podle vyhlášky ČÚBP č. 18/1979 ve znění pozdějších předpisů. Související předpisy pro zajištění bezpečnosti práce Nařízení vlády č. 178/2001 ve znění NV 532/2002 „Podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci včetně váhových limitů a energetického výdeje při manipulaci s materiálem“ a dále „Požadavky na používání strojů“ ve znění NV 378/2001. Osobní ochranné pomůcky Zajišťuje zaměstnavatel podle § 133a zákoníku práce na základě metodiky v nařízení vlády č. 495/2001. Práce žen Práce zakázané všem ženám jsou uvedeny v zákoníku práce § 150 (práce spojené se zvedáním a přenášením břemen, při nichž jsou překračovány uvedené ukazatele). Práce zakázané těhotným ženám a mladistvým: vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003. Oblast školení, zdravotní péče, lékařských prohlídek, zvláštních pracovních podmínek, značek a signálů je obsahem § 133–33b. Zde je důležité provedení prokazatelného školení zaměstnanců a zajištění lékařských prohlídek zaměstnanců.

Nejčastější rizika ve stravovacích službách a) Zasažení elektrickým proudem v důsledku používání strojů, přístrojů, spotřebičů apod., které nejsou kontrolovány ve stanovených intervalech a jsou ve špatném technickém stavu. b) Úrazy v důsledku používání strojů, u nichž chybí kryty nebo jsou před použitím odstraňovány. c) Zasažení elektrickým proudem při čištění strojů a zařízení, aniž byly elektrické přívody vytaženy ze zásuvek. d) Popálení o horké části strojů nebo při manipulaci s horkými nádobami. e) Opaření horkými kapalinami, olejem, parami. f) Postříkání horkými kapalinami, olejem. g) Postříkání nebo poleptání chemickými látkami či hořlavinami, např. při poškození originálního obalu. h) Pořezání ostrými předměty nebo ostrými částmi strojů, přístrojů, spotřebičů apod. i) Poškození pokožky rukou čisticími prostředky. j) Uklouznutí a pády na znečištěné podlaze. k) Bolesti v zádech, poškození páteře v důsledku zdvihání a přenášení břemen nad stanovený limit.

Příklady pracovních činností ve vztahu k rizikům a osobní ochranné pracovní prostředky ve stravovacích službách

Pracovní pozice

Pracovní činnost

Pracovní rizika

Osobní ochranné pracovní prostředky

obsluha zákazníků ve stravovacích službách

chůze po provozovně

uklouznutí, upadnutí, zvrtnutí nohy

buv polobotková nebo kotníčková s protiskluznou podešví

ruční příprava jídel

poranění rukou, nohou, očí, těla opařením, postříkáním, popálením horkými předměty, oleji, tekutinami či parami, řeznými ranami, škrábanci, bodnutím, uklouznutím, apod.

rukavice na ochranu před horkými nádobami a mechanickým poškozením, ochranné zástěry, obuv s protiskluznou podešví

používání kuchyňských strojků a zařízení

poranění rukou, zachycení vlasů rotujícími a odkrytými částmi

mytí nádobí

poškození pokožky rukou, znečištění oděvu

kuchaři a další zaměstnanci kuchyní

ukavice na ochranu před mechanickým poškozením čepice, síťky na vlasy rukavice na ochranu před chemickými látkami, ochranné zástěry

Doporučená doba používání

po celou pracovní dobu

pouze po dobu výkonu práce



3.4. Protipožární ochrana Zákon o protipožární ochraně 133/1985 Sb. byl přijat v r. 1985 Českou národní radou, přičemž jeho poslední úprava proběhla v r. 2000. Dle § 2 tohoto zákona plní právnické osoby a podnikající fyzické osoby povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinnosti na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany. Jak vyplývá z § 5 tohoto zákona, právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny: a) Obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu. U vyhrazené požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, kromě výrobků stanovených podle zvláštních právních předpisů, lze instalovat a používat pouze schválené druhy. b) Vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodovým zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení. c) Dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků a nebo činnosti.

str. 8


d) Označovat pracoviště a ostatní místa příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně, a to včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení. e) Pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby (§ 11 odst. 1), technika požární ochrany (§ 11 odst. 2) nebo preventisty požární ochrany (§ 11 odst. 6) dodržování předpisů o požární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady. f) Umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečení požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření. g) Bezodkladně oznamovat územně příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje každý požár vzniklý při činnostech, které provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívají.

3.5. Novelizace zákona o účetnictví a oblast daně z příjmů Schválená novela zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, která nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2004, ruší soustavu jednoduchého účetnictví. Novela zákona (§ 1 odst. 2) mimo jiné definuje účetní jednotku. Jedná se o tyto osoby: a) Právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky. b) Zahraniční osoby, které na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních předpisů. c) Organizační složky státu. d) Fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku. e) Ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 6 000 000 Kč. f) Ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí. g) Ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity. h) Ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis. Z výše uvedeného vyplývá, že od 1. 1. 2004 jsou povinny vést podvojné účetnictví: 1. Právnické osoby, které mají své sídlo na území ČR, např. obchodní společnosti, družstva, obce a kraje. 2. Fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé ke dni 1. 1. 2004 či dříve zapsány do obchodního rejstříku. 3. Zahraniční osoby (fyzické i právnické), které na území ČR podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů. 4. Organizační složky státu. Od 1. 1. 2005 je povinna vést podvojné účetnictví: 1. Fyzická osoba (podnikatel), která při své podnikatelské činnosti v roce 2003 dosáhne obratu vyššího než 6 000 000 Kč (viz definice § 1 odst. 2 písm. e) novely zákona o účetnictví). Nezáleží, zda je obratu dosaženo pouze za část účetního období (např. za 5 měsíců), a zároveň nezáleží, jaký obrat bude dosažen v období roku 2004. V období roku 2004 vede uvedená fyzická osoba daňovou evidenci. 2. Fyzická osoba (podnikatel), která v roce 2003 nepřekročí stanovený obrat a dobrovolně se rozhodne vést podvojné účetnictví. 3. Fyzická osoba podnikatele, která v roce 2003 nepřesáhne obrat 6 000 000 Kč, zároveň však bude nejpozději k 31. 12. 2004 účastníkem sdružení bez právní subjektivity a některý z účastníků sdružení se v roce 2004 stane účetní jednotkou. Zároveň k 31. 12. 2003 pozbývají platnosti všechna opatření MF ČR, zejména vyhláška č. 507/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví. Všechny účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví k 31. 12. 2003 musí uzavřít účetní knihy. Novela zákona o účetnictví zpřesňuje, od jakého data a dokdy je účetní jednotka povinna vést podvojné účetnictví, v návaznosti na to, kdy otevírá a zavírá účetní knihy. Nutné upozornit na vazbu § 1, § 4 a přechodná ustanovení novely zákona o účetnictví. Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek, tj. jako soustavu účetních záznamů. Oblast daně z příjmů Se zrušením jednoduchého účetnictví se zavádí tzv. daňová evidence, kterou upravuje nový § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění. Podle této evidence poplatník vede údaje o :

a) příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, b) majetku a závazcích. Je stanoven pouze obsah daňové evidence, a nikoliv způsob či forma jejího vedení. Nepředepisují se knihy majetku a závazků, ani karty majetku tak, jak to doposud stanovily předpisy pro vedení jednoduchého účetnictví. Z toho vyplývá, že pokud podnikatel používá software na jednoduché účetnictví, bude ho moci používat i nadále za předpokladu, že se nestane účetní hodnotou ve smyslu zákona o účetnictví. Přechod z jednoduchého účetnictví na daňovou evidenci nebude mít na poplatníky daně z příjmu žádný vliv. Postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví z hlediska daně z příjmů: Pokud bude fyzická osoba přecházet z daňové evidence na podvojné účetnictví, bude postupovat podle přílohy č. 8 k zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění. 1) Základ daně se ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení podvojného účetnictví, zvýší o hodnotu zásob a cenin, hodnotu poskytnutých záloh s výjimkou záloh na hmotný a nehmotný majetek, hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem. 2) Základ daně se ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení podvojného účetnictví, sníží o hodnotu přijatých záloh, hodnotu závazků, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Zásoby Při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví je potřeba postupovat v souladu s ustanovením § 23 odst. 14 zákona o daních z příjmů, tj. zahrnout hodnotu zásob do základu daně jednorázově v době zahájení vedení účetnictví nebo rovnoměrně (do 31. 12. 2003) nebo postupně (od 1. 1. 2004) po 5 posledních zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví. Opravné položky k pohledávkám Fyzická osoba (poplatník) může snížit základ daně vytvořením opravných položek v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, v platném znění. Opravné položky lze tvořit k pohledávkám za dlužníky v konkurzním a vyrovnávacím řízení a k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. 12. 2004. Opravné položky nelze tvořit k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, nestanoví-li zákon jinak.

3.6. Inventarizace majetku Úloha inventarizace slouží jako jednoduchá pomůcka pro evidování stavu pravidelných inventur majetku a závazků, včetně případných inventurních rozdílů. Nové pojetí inventarizace Inventarizace majetku a závazků plní několik důležitých funkcí. Neslouží již pouze pro účely zjištění skutečného stavu majetku a závazků a k následnému opravení nepřesností zjištěných v účetnictví. Význam inventarizace je daleko širší – stala se základem pro uplatnění zásady opatrnosti a správného ocenění majetku, závazků a vlastního kapitálu účetní jednotky (vazba na tvorbu opravných položek a rezerv). Cílem těchto operací je podat věrný a poctivý obraz o: a) majetku a jeho ocenění zachyceném v účetnictví, b) vlastním kapitálu, kde jsou zohledněna veškerá známá rizika. Je potřebné zdůraznit, že o zvýšeném ocenění se v účetnictví zásadně neúčtuje (výjimku tvoří investiční společnosti a fondy). Prokázané skutečnosti o významných případech vyššího tržního ocenění, zjištěného při inventarizaci oproti účetnímu ocenění, jsou uvedeny v příloze k účetní závěrce. Inventarizace se skládá 1. Ze zjišťování skutečného stavu majetku a závazků ke stanovenému datu (dni inventarizace) a záznamu tohoto stavu do dokladů (inventurních soupisů). Tato činnost se nazývá inventura. Rozeznáváme: • inventuru fyzickou, která se provádí zjišťováním skutečného stavu majetku hmotné povahy jeho přepočítáním, zvážením, změřením apod., • inventuru dokladovou, kdy se skutečný stav zjišťuje zkontrolováním existence a úplnosti dokladů, tj. porovnáním účetního stavu účtů s doklady, dokládajícími tyto skutečnosti (např. pohledávky, závazky atd.). 2. Z vyčíslení rozdílů mezi skutečností a účetní evidencí a o objasnění příčin

str. 9


rozdílů (poškození, ztráta, krádež, chyba v účetních dokladech apod.). 3. Ze stanovení způsobů vypořádání zjištěných rozdílů, tj. přebytků zjištěného majetku oproti stavům vedeným v účetnictví, případně mank, tj. chybějícímu majetku oproti množství vedenému v účetnictví, a z promítnutí upřesněných údajů do účetní evidence. 4. Zhodnocení technického stavu majetku účetní jednotky (podklad pro plán oprav). 5. Zhodnocení ocenění inventarizovaného majetku a závazků (tj. porovnání účetního ocenění se stavem reálného ocenění v čase a místě inventarizace). Principy inventarizace 1. Předměty inventarizace jsou rozlišovány z hlediska jejich majetkové příslušnosti k účetní jednotce. 2. Všechny zjištěné skutečnosti o majetku a závazcích, nutné pro splnění inventarizace, je nutné zaznamenat. Správnost zaznamenaných skutečností musí být vždy potvrzena podpisy všech účastníků inventarizace. 3. Všechny inventarizované části majetku a závazky musí být zachyceny vyčerpávajícím způsobem podle místa uložení a odpovědných osob s řádně a průkazně provedenou rekapitulací tak, aby inventarizovaný majetek a závazky bylo možno odsouhlasit se stavy vedenými v účetnictví. 4. Inventarizace musí být ve shodě se skutečností a všechny položky musí být správně oceněny. Ocenění majetku a závazků musí odpovídat platným předpisům (§ 25 zákona č. 563/91 Sb., o účetnictví, a postupům účtování pro jednotlivé subjekty) a vnitřní směrnici o oceňování. 5. Při oceňování musí být vzata v úvahu veškerá rizika. Případné zdůvodněné ztráty (ve smyslu § 25 zákona č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, v platném znění) jsou hodnoceny v souladu se zásadou opatrnosti. 6. Z hlediska vazby na účetní závěrku rozeznáváme inventarizaci řádnou, mimořádnou a mimouzávěrkovou (kontrolní). Řádná inventarizace se provádí ke dni sestavení řádné účetní závěrky, tj. k 31. 12. běžného roku. Inventarizaci zásob (tj. materiálu, nedokončené výroby, výrobků, zvířat a zboží) je možno provádět „průběžně“ pouze ve vymezeném čase tj. v průběhu posledních čtyř měsíců účetního období, popř. v lednu následujícího účetního období, přičemž účetní jednotka musí prokázat stav zásob k rozvažnému dni (zpravidla k 31. 12. běžného roku) v množství i v Kč inventurním soupisem, obsahujícím průkazně údaje fyzické inventury, opravené o přírůstky a úbytky zásob k 31. 12. běžného roku. Mimořádná inventarizace se provádí ke dni sestavení mimořádné účetní závěrky dle § 19 odst. 1 zákona č. 563/91 Sb., o účetnictví, v platném znění a § 17 odst. 3, 4, 5, 6. Účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) a c) uzavírají účetní knihy k poslednímu dni účetního období, ke dni zrušení bez likvidace s výjimkou přeměn společností nebo družstev, ke dni předcházejícímu den vstupu do likvidace, ke dni předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkurzu, jakož i v ostatních případech, ve kterých sestavují podle zvláštních právních předpisů mimořádnou účetní závěrku. V případech přeměn společností nebo družstev, s výjimkou změny právní formy zanikající účetní jednotky, neuzavírají již účetní knihy ke dni svého zániku, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. V uvedených případech zanikající účetní jednotky v období od rozhodného dne do dne svého zániku vedou účetnictví jménem účetní jednotky, která je nástupnickou společností. Účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) uzavírají účetní knihy k poslednímu dni účetního období, ke dni skončení činnosti, ke dni předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkurzu. Mimouzávěrková inventarizace – tzv. kontrolní, je zpravidla prováděna dle potřeb účetní jednotky. Jde většinou o dílčí inventarizaci vybraného druhu majetku nebo závazků. Je zpravidla prováděna výběrovým způsobem a většinou má pouze kontrolní charakter; např. z důvodu změny hmotně odpovědné osoby, po mimořádných událostech (např. po živelní pohromě, při podezření z trestné činnosti), zjišťování stavu rozpracované výroby a hotových výrobků při variantě B evidence zásob vlastní výroby, nebo má pouze kontrolní, statistický charakter. Účetní jednotky jsou povinny inventarizační písemnosti archivovat po dobu pěti let po jejím provedení a tím prokázat, že v tomto období byly majetek a závazky inventarizovány.

3.7. Hygienické předpisy pro provozování pohostinských služeb V první části kapitoly jsou zmíněny základní hygienické předpisy pro činnost provozovny (prostorové podmínky, větrání, osvětlení, vytápění), přičemž druhá část se věnuje konkrétním nařízením a doporučením pro provoz stravovacích služeb. Prostorové podmínky a vybavení provozoven Pro jednoho zaměstnance musí být na neklimatizovaném pracovišti (mimo

zařízení a spojovací cesty) volná podlahová plocha nejméně 2 m2. Šíře volné plochy pro pohyb zaměstnanců nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m. Světlá výška pracovišť, na kterých je vykonávána práce po dobu čtyř hodin a více (dále jen „trvalé pracoviště“), musí být: a) při ploše méně než 50 m2 nejméně 2,60 m, b) při ploše méně než 100 m2 nejméně 2,60 m, c) při ploše méně než 2000 m2 nejméně 3,00 m, d) při ploše více než 2000 m2 nejméně 3,25 m, e) světlá výška místnosti se šikmými stropy musí být alespoň nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Světlá výška přechodných pracovišť nesmí být nižší než 2,10 m. Přechodným pracovištěm je pracoviště, na kterém je práce vykonávána po dobu kratší než 4 hodiny. Pro úklid provozovny se zřizuje úklidová komora, popřípadě nika s přívodem tekoucí pitné vody a teplé vody, vybavená výlevkou a policí, popřípadě skříňkou pro uložení čisticích a mycích prostředků. Podle charakteru činnosti a dispozičního řešení provozovny se řeší odděleně úklidová komora pro stravovací část, u vícepodlažní provozovny pro každé podlaží. Větrání V provozovně nesmí docházet k nadměrné tvorbě tepla, ke kondenzaci par a k usazování prachu; vzduch kontaminovaný výpary a kouřem (konzumační prostor) musí být odstraňován. K tomu musí být zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním, popřípadě musí být vzduch upravován klimatizací. Nucené větrání musí být použito všude, kde by bylo přirozené větrání nedostačující, zejména je-li rovina podlahy níže než 2 m pod úrovní terénu nebo umístění pracoviště neumožňuje zřízení dostatečných větracích otvorů. Podíl venkovního vzduchu v celkovém množství přiváděného vzduchu přitom nesmí klesnout pod 15 %. Ventilační otvory musí být opatřeny nekorodujícími mřížkami, snadno snímatelnými za účelem čištění. Nad tepelnými zdroji musí být instalováno zařízení k odsávání páry a pachů. Osvětlení V provozovně musí být zajištěno dostatečné denní a umělé osvětlení v rozsahu odpovídajícím normovým hodnotám. Pracoviště, na nichž nemohou být splněny hodnoty stanovené technickou normou u ukazatelů pro denní ani sdružené osvětlení (pracoviště bez denního světla), se mohou zřizovat pouze, jde-li o: a) pracoviště využívaná po dobu celkově kratší než 4 hodiny za směnu, b) pracoviště určená pouze pro noční provoz, c) pracoviště, která musí být z technologických důvodů umístěna pod úrovní terénu, d) pracoviště, na kterých není možno zajistit z konstrukčních důvodů nebo technologických důvodů denní světlo, vyhovující normovým hodnotám, e) pracoviště, na nichž technologický proces, zpracovaný materiál nebo jakost potravin či pokrmů vyžadují zvláštní tepelné a vlhkostní podmínky, f) pracoviště v malých provozovnách, např. v pasážích domů a pod komunikacemi, pokud není jejich činnost zdrojem pronikání zápachu do okolí. Vytápění Vytápění musí zajistit vyhovující teplotní podmínky podle charakteru činnosti na jednotlivých pracovních úsecích. - V teplých provozech nesmí být teplota vyšší než 25 °C. - V místnostech, kde se zpracovává maso a ryby, připravují polotovary a rozpracované pokrmy ke zchlazení, vyrábí studené pokrmy nebo plní a dozdobují cukrářské výrobky, musí být zajištěna teplota nejvýše 15 °C, nelze-li pracovní operace ukončit do 30 minut. - V místnostech, kde se porcují, plní a balí pokrmy předchlazené při konečné úpravě pokrmů určené ke zchlazení a v manipulačním prostoru pro kompletaci již zchlazených a zmrazených pokrmů před výdejem musí být zajištěna teplota nejvýše 15 °C po celou pracovní dobu. V místnostech, kde se skladují a zpracovávají potraviny a pokrmy, nesmí volně procházet kanalizační potrubí, ani zde nesmí být umístěny čisticí kanalizační kusy. Teplovodní potrubí nesmí procházet sklady potravin a prostorami s nároky na sníženou teplotu. Odpovědnost za dodržování hygienických předpisů (HP) při práci mají všichni zaměstnanci podle svého zařazení a pracovní náplně. Jejich řádné dodržování je součástí pracovních povinností. Odpovědný vedoucí má povinnost kontrolovat dodržování HP a může delegovat svou pravomoc kontroly na podřízené a stanovit postihy v souladu s pracovně-právními předpisy. Povinnosti pracovníků v oblasti hygieny určuje zaměstnavatel vydáním provozního řádu (sanitačního řádu). Vnějším orgánem pro kontrolu hygieny jsou Hygienické stanice a Potravinářská inspekce.

str. 10


Hygienická zařízení pro spotřebitele V zařízeních poskytujících stravovací služby musí být pro spotřebitele k dispozici záchody. Počet záchodů a další související požadavky upravuje vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Počet záchodů je stanoven takto: a) pro ženy 1 sedadlo na 10 žen, pro každých 20 žen jedno další sedadlo, b) pro muže 1 sedadlo a 1 pisoárové stání nebo mušle na 10 mužů, pro každých dalších 40 mužů jedno další sedadlo a jedno pisoárové stání nebo mušle. Pokud v provozovně kapacita míst k sezení nepřesahuje 10 sedadel, může být 1 záchod pro muže i ženy společný. Bezbariérový přístup Ve stavbě, ve které je hygienické zařízení určené pro užívání veřejností, musí být v každém tomto zařízení nejméně jedna kabina WC v oddělení pro muže a nejméně jedna kabina WC v oddělení pro ženy řešena v souladu s požadavky stanovenými v příloze č. 1 vyhlášky o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. U změn staveb lze zřídit jednu kabinu WC splňující požadavky podle věty první, pro obě pohlaví přístupnou přímo z chodby. Pokud to závažné důvody vylučují, může být kabina zcela výjimečně přístupná z oddělení pro ženy. Kabina nemusí mít předsíňku v případech, kdy je přístupná z prostoru, který není obytnou ani pobytovou místností. Hygienická zařízení pro zaměstnance Pro zaměstnance provozovny musí být k dispozici hygienická zařízení, která tvoří šatny, záchody, umývárny, popřípadě sprchy a ve stanovených případech denní místnost. Hygienická zařízení nesmí být přímo přístupná z prostor, ve kterých se manipuluje s potravinami nebo pokrmy. Hygienická zařízení musí být oddělena pro muže a ženy, s výjimkou provozovny, která má v jedné směně nejvýše 10 zaměstnanců; v takové provozovně mohou být hygienická zařízení společná pro muže a ženy. Šatny musí být stavebně odděleny od umýváren a sprch. Je-li v jedné směně nejvýše 5 zaměstnanců nebo jde-li o spolupracující rodinné příslušníky, může být umývárna nebo sprcha součástí šatny. Počet míst (skříněk) v šatně musí odpovídat počtu zaměstnanců. Šatny musí být zřízeny i pro zaměstnance na dislokovaných pracovištích. Záchody pro zaměstnance musí být vždy oddělené od záchodů pro spotřebitele. Záchody musí mít předsíň vybavenou umyvadlem s tekoucí studenou pitnou vodou a teplou vodou, mísicí baterii bez ručního ovládání a ručníky pro jednorázové použití nebo osoušeče rukou. Počet záchodů pro zaměstnance se stanovuje takto: a) na 10 žen 1 sedadlo, pro dalších 30 žen 1 další sedadlo, b) na 10 mužů 1 sedadlo a popřípadě i pisoárové stání nebo mušle; pro každých dalších 40 mužů 1 další sedadlo a popřípadě i další pisoárové stání nebo mušle. Hygienické požadavky na přípravu a výrobu pokrmů • Zdravotní nezávadnost pokrmů Pokrmy připravované a podávané v provozovně stravovacích služeb musí být zdravotně nezávadné po stránce mikrobiologické, fyzikální a chemické a musí vyhovovat požadavkům stanoveným v přílohách č. 3 a 4 vyhlášky o hygienických požadavcích na stravování a musí mít smyslové znaky (barvu, vůni, chuť a konzistenci) odpovídající charakteru pokrmu. • Podmínky používání vajec a vaječných hmot K přípravě a výrobě pokrmů lze používat pouze značené tržní druhy vajec. Syrová vejce nelze přidávat do pokrmů, které se dále tepelně neupravují (například krémy, pudinky, omáčky). Používání vajec s narušenou skořápkou (křapky) ve stravovacích službách není přípustné. Čerstvá vejce se skladují při teplotě 5 °C až 12 °C. • Podmínky rozmrazování Pokud potravina před kuchyňskou úpravou vyžaduje rozmrazení, provádí se v přípravnách, případně na pracovních úsecích, za použití speciálního technického zařízení (rozmrazovače) nebo chladnice s teplotou nejvýše 4 °C. Rozmrazování ve vodě nebo při kuchyňské teplotě je nepřípustné. • Pokrmy z tepelně neopracovaných mas Pokrmy z tepelně neopracovaných mas, včetně ryb a jiných mořských živočichů, např. sushi, tatarský biftek apod., se připravují bezprostředně před konzumací, nesmí se skladovat, rozvážet nebo přepravovat do jiných provozoven nebo prodejen. • Tepelná úprava potravin Pro bezpečnou přípravu pokrmů musí být dosaženo nejméně 75 °C ve všech částech pokrmu po dobu nejméně 5 minut. Pokud charakter pokrmu vyžaduje použití teploty nad 70 °C, musí doba působení teploty zajistit zdravotní nezávadnost pokrmu.

Tuky a oleje nesmí být při úpravě přehřáté nad 180 °C, pokud výrobce nestanoví jinak. Kontrolní systém HACCP Myšlenka vlastní hygienické kontroly není nová. Nová je však povinnost dokumentovat tuto kontrolu v provozovně. Smyslem určení kritických bodů v restauračním provozu je snaha odstranit možná rizika. Kontrola se týká jednotlivých kroků, kritických bodů, bezpečnostních opatření a školení pracovníků, z čehož vznikla zkratka HACCP:

Hazard

riziko, nebezpečí

Analysis

analýza, zkoumání

Critical

kritické

Control

kontrolní

Points

body

Jádro systému HACCP představují takzvané kritické kontrolní body, které se někdy nazývají také řídící body. Kritický kontrolní bod je místo v procesu (proces = výroba, skladování, doprava, prodej atd.), kde se pomocí cílených a kontrolovaných opatření eliminuje nebo snižuje určité známé riziko. Povinnost zavést systém kritických bodů při výrobě je dána výrobci zákonem č. 258/2000 Sb. a prováděcí vyhláška cit. zákona č. 107/2001 Sb. pak konkretizuje, kdy tato povinnost výrobcům vzniká. Je to v případě, že: - jde o výrobu s měsíčním průměrem vyšším než 25 000 porcí pokrmu, - jde o rozvoz nebo přepravu pokrmů s denní kapacitou 500 porcí a více, - jde o výrobu zchlazených a zmrazených pokrmů a pokrmů s prodlouženou dobou použitelnosti s týdenní kapacitou 3 000 porcí a více. Postup při stanovení koncepce hygieny pro určitou provozovnu 1. krok – analýza provozovny 2. krok – opatření - stanovení odpovědné osoby - kdo co udělá, kdy a jak - stanovení nápravných opatření v případě nedodržení normy - školení pracovníků 3. krok – provedení - výsledek kontroly je třeba písemně zaznamenat - záznamy o kontrolách a dotazníky je třeba archivovat minimálně jeden měsíc a na požádání je předložit pracovníkům hygienické kontroly - odpovědné osoby musí neustále sledovat plnění koncepce hygieny Základní oblasti, které by zavedení systému HACCP mělo obsahovat 1/ Pohyb zaměstnanců a dodržování osobní hygieny. 2/ Nákup zboží a kontrola kvality. 3/ Cesty zboží dle jednotlivých druhů. 4/ Skladování a kontrola doby trvanlivosti potravin. 5/ Příprava surovin, vaření, výdej hotových pokrmů. 6/ Úklid a dezinfekce. Tolerované hodnoty Tolerované hodnoty uvádějí množství mikroorganismů, které na základě zkušenosti nejsou překročeny, jsou-li suroviny pečlivě vybrány, dodrženy zásady dobré výrobní praxe a produkt správně uskladněn. Při překročení tolerovaných hodnot se potraviny hodnotí jako nevhodné k danému účelu, se sníženou užitnou hodnotou nebo omezenou trvanlivostí. Hraniční hodnoty Hraniční hodnoty udávají množství mikroorganismů, při jejichž překročení potravina ohrožuje zdraví, a hodnotí se tedy jako zdravotně závadná. Limity pro hodnocení mikrobiologických rizik pokrmů vyrobených v rámci stravovacích služeb jsou stanoveny v příloze č. 4 vyhl. č. 107/2001 Sb. Obdobně jako u potravin jsou i pro pokrmy stanoveny tolerované a mezní hodnoty pro jednotlivé mikroorganismy nebo jejich skupiny.

3.8. Manipulace a hospodaření s odpadem Během provozu v pohostinství vzniká množství odpadu, především biologického, který je nutné skladovat a likvidovat hospodárně a účelně. Nakládání s odpady řeší zákon č. 125/1997 Sb. V pohostinství se jedná především o zajištění těchto požadavků: - stanovení optimální velikosti porcí ke snížení objemu zbytků, třídění, lisování, drcení odpadu, nebo jeho využití pro zemědělské firmy (ke skrmení),

str. 11

OBOROVÁ PŘÍRUČKA PRO ŽIVNOST HOSTINSKÁ ČINNOST - promyšlené plánování spotřeby surovin a materiálů, - návaznost odvozu a likvidace odpadů na systémy odvozů a likvidace komunálního odpadu užívané v lokalitě, - sběr použitých olejů k jejich následné recyklaci v úpravnách, - nespotřebované pokrmy a nápoje předávat charitativním organizacím (nejedná se o zbytky po konzumaci).

3.9. Metrologie po vstupu ČR do EU Zákon o metrologii V současnosti je oblast metrologie v ČR legislativně pokryta zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, ze dne 16. listopadu 1990. Tento zákon byl několikrát novelizován, prozatím naposledy zákonem č. 226/2003 Sb. K zákonu č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů existují dvě prováděcí vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, a to vyhláška č. 262/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, a vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, pro což se zažil souhrnný termín legální kontrola měřidel. Zákon č. 505/1990 Sb. definuje celkem 4 kategorie měřidel, z nichž jsou pro využití v obchodním styku nejdůležitější kategorie pracovních měřidel stanovených (dále jen „stanovená měřidla“). Tato měřidla podléhají legální kontrole a jsou stanovena vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu s ohledem na jejich význam v závazkových vztazích, například při prodeji, nájmu nebo darování věci, při poskytování služeb nebo při určení výše náhrady škody, popř. jiné majetkové újmy, nebo pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní nebo pro ochranu zdraví nebo pro ochranu životního prostředí nebo pro bezpečnost při práci nebo při ochraně jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Uvedení stanoveného měřidla na trh podle zákona č. 505/1990 Sb. probíhá ve dvou krocích. Nejdříve musí být typ měřidla schválen Českým metrologickým institutem (ČMI) a poté musí být každé stanovené měřidlo prvotně ověřeno buď Českým metrologickým institutem (ČMI), nebo některým autorizovaným metrologickým střediskem. Teprve poté může být měřidlo používáno jako stanovené. Jedinou výjimkou, jsou váhy s neautomatickou činností, na něž se při uvádění na trh zákon č. 505/1990 Sb. nevztahuje. Uvádění na trh se v tomto případě provádí některým z postupů podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 326/2002 Sb., kterým se stanový technické požadavky na váhy s neautomatickou činností. Uvádění měřidel na trh EU Vstupem ČR do EU nastala zásadní změna při uvádění některých stanovených měřidel na trh. V EU je uvádění stanovených měřidel na trh regulováno jednotnou evropskou legislativou (směrnicemi rady, a to buď „nového“, nebo „starého“ přístupu). Pokud na příslušný druh měřidel neexistuje jednotná evropská legislativa, tak je uvádění měřidel na trh regulováno legislativou národní. Ale do všech zákonů o metrologii členských států EU a kandidátských zemí je vložena tzv. uznávací klauzule (v ČR zákonem č. 226/2003 Sb.). Znění této klauzule je v českém právním řádu pro měřidla následující: „Uznávají se metrologická zjištění provedená v jiné členské zemi EU, pokud zaručují metrologickou úroveň, jakou vyžaduje právní úprava v ČR.“ Směrnice nového přístupu V oblasti metrologie existuje prozatím jediná čistě metrologická směrnice nového přístupu. Je jí Směrnice Rady 90/384/EHS pro váhy s neautomatickou činností, která je do právního řádu ČR převzata nařízením vlády č. 326/2002 Sb. Váhy s neautomatickou činností jsou definovány jako váhy, které vyžadují zásah operátora během procesu vážení, jde tedy o běžné obchodní váhy, od vah používaných v lékárnách přes váhy používané v obchodech s potravinami až po mostové váhy pro vážení silničních vozidel. Váhy s neautomatickou činností je tedy možné uvádět na trh pouze podle výše uvedené směrnice, což v praxi znamená, že existuje pouze jediný EC certifikát schválení typu a každá konkrétní váha musí být vyzkoušena a ověřena za určitých podmínek buď přímo u výrobce, nebo notifikovanou osobou. Takovou váhu pak je možné uvést na trh v kterékoliv členské zemi EU. Směrnicí jsou definovány dvě značky, které musí být umístěny na štítku vah nebo v jeho blízkosti, podle nichž lze jednoznačně poznat, že váhy splňují požadavky Směrnice Rady 90/384/EHS. Jde o značky CE (značka shody) a černé M v zeleném poli (metrologická značka). Zde je příklad označení vah používaný ve Spolkové republice Německo. Číslice 99 je dvojčíslím roku, ve kterém byla připojena značka shody, a číslice 0104 je identifikačním číslem notifikovaného orgánu, který se podílel na posouzení shody.

Pro další druhy měřidel se v EU připravuje další metrologická směrnice nového přístupu zkráceně nazývaná MID. Tato směrnice nahradí pro několik oborů měření stávající směrnice starého přístupu a po uplynutí přechodného období bude možné uvádět na trh měřidla pouze podle této směrnice. V první fázi se směrnice MID bude týkat 10 druhů měřidel, a to: - vodoměrů na teplou i studenou vodu, - plynoměrů a přepočitávačů množství plynu, - elektroměrů, - měřičů tepla, - měřicích systémů pro technické kapaliny, - automatických vah, - axametrů, - měřidel délky a objemu, - měřiček délky, plochy a třísouřadnicových strojů, - analyzátorů výfukových plynů. Zastavme se nyní chvíli nad výše uvedenou značkou CE. Tato značka se nazývá značka shody a může jí být označen pouze výrobek, který splní požadavky všech směrnic nového přístupu, které se na něj vztahují. Vezmeme-li si jako příklad váhy s neautomatickou činností, pak označením CE výrobce prohlašuje shody se směrnicí pro váhy s neautomatickou činností 90/384/EHS, ale zároveň také se směrnicemi pro elektromagnetickou kompatibilitu 89/336/EHS a elektrickou bezpečnost 73/23/EHS. Směrnice starého přístupu V oblasti metrologie dosud platí řada směrnic starého přístupu, které jsou do českého právního řádu implementovány vyhláškami Ministerstva průmyslu a obchodu. Tyto směrnice jsou výrobci využívány pouze v některých oborech, zejména pro plynoměry, vodoměry a průtokoměry pro kapaliny jiné než voda, což je dáno v některých případech jejich technickou zastaralostí. Bude-li měřidlo schváleno a prvotně ověřeno podle některé z těchto směrnic, bude možné uvést jej na jednotný evropský trh, a tedy i na český bez dalšího zkoušení a schvalování. Značka EHS schválení typu a značka prvotního ověření je stanovena v přílohách vyhlášky č. 332/2000 Sb. Grafická podoba EHS značky schválení typu vypadá např. pro Spolkovou republiku Německo takto:

Písmeno D je identifikačním znakem státu, číslice 04 je dvojčíslím roku schválení a 9.123 je identifikační číslo schválení typu. Grafická podoba značky prvotního EHS ověření vypadá např. pro Spolkovou republiku Německo takto:

Písmeno D je opět identifikačním znakem státu, číslice 0 je identifikačním číslem příslušného metrologického pracoviště a číslice 99 je dvojčíslím roku ověření měřidla. Další certifikační systémy Souběžně se systémem uvádění měřidel na trh podle evropských směrnic existují další certifikační systémy, které jsou v některých ohledech výhodnější a které jsou také v případě některých oborů využívány více než schvalování podle směrnic starého přístupu. Jde především o certifikační systém OIML, který se v posledním období výrazně rozvíjí. S certifikačním systémem OIML úzce souvisí WELMEC Type Approval Agreement, což je mezinárodní dohoda mezi zeměmi EU o uznávání výsledků posouzení provedených podle vybraných doporučení OIML. Základní podmínkou je, že v certifikátu schválení typu nebo v samostatném prohlášení o shodě musí být jednoznačně uvedeno, že měřidlo splňuje všechny požadavky relevantního doporučení OIML. Uznávací klauzule Na základě české uznávací klauzule bude po vstupu ČR do EU uznávána platnost OIML certifikátů. Stejně tak budou platné v ČR certifikáty vydané v zahraničí, pokud budou zaručovat metrologickou úroveň vyžadovanou v ČR. Půjde například o vnitrostátní schválení provedená v jiném členském státě EU nebo o certifikáty OIML. Nejvhodnějším nástrojem pro prokázání této úrovně je splnění požadavků harmonizovaných technických norem nebo mezinárodních doporučení OIML. Nejde však o dogma a prokázat srovnatelnou metrologickou úroveň lze i jiným způsobem. Závěr Vstupem ČR do EU se tedy do značné míry změnil postup uvádění měřidel na trh. Je možné bez jakýchkoliv dalších administrativních kroků nebo technických zkoušek uvádět stanovená měřidla na trh, avšak při dodržení požadavků daných evropskou legislativou, popřípadě uznávací klauzulí.

str. 12


Odpovědnost za uvedení měřidla na trh bude příslušet převážně výrobci, popřípadě zplnomocněnému zástupci výrobce měřidla, a nebude, jak tomu bylo v minulosti v ČR, část odpovědnosti přenášena na metrologické orgány. V případě sporu bude muset výrobce, popřípadě zplnomocněný zástupce, doložit, že měřidlo uvedl na trh v souladu s danými požadavky, a pokud se prokáže opak, lze předpokládat na základě rozhodnutí soudu značné sankce. S výjimkou vah s neautomatickou činností se však dá očekávat určitá setrvačnost v oblasti uvádění měřidel na trh v tom, že pro výrobce bude jistější cestou mít národní schválení k dispozici než někdy komplikovaně prokazovat, že měřidlo bylo zkoušeno s požadovanou metrologickou úrovní. Je třeba si také uvědomit, že používání a provoz měřidel nadále nespadají pod evropskou legislativu, ale řídí se legislativou národní, tedy zákonem č. 505/1990 ve znění pozdějších předpisů. Praktický dopad na podnikatele Podnikatelské subjekty, které při provozování své živnosti užívají měřidla pro vážení či měření, by si měly ověřit, zda jimi užívaná měřidla jsou v souladu se zákonem o metrologii a souvisejícími předpisy. Zvláštní režim pak platí pro váhy s neautomatickou činností. Zvláštní pozornost by této oblasti měli věnovat dodavatelé měřidel. Jimi dodávaná měřidla musejí být v souladu platnými předpisy a pouze na dodavatelích leží odpovědnost za uvedení měřidla na trh. Česká legislativa uznává platnost evropských směrnic a certifikátů.

3.10. Zákon o kouření Kouřit je zakázáno v zařízeních poskytujících stravovací služby na základě hostinské činnosti, pokud tato zařízení nemají: - zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označeny zjevně viditelným nápisem „Prostor vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem a - zajištěné dostatečné větrání podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem (nařízení vlády č. 178/2001 Sb. – příloha č. 4). Zákon č. 379/2005 Sb. v této souvislosti odkazuje na poznámku pod čarou č. 4, kde je uvedena vyhláška č. 137/2004 Sb. S ohledem na to, že se k datu 1. ledna 2006 stalo součástí českého právního řádu nařízení (ES) 852/2004 o hygieně potravin, bude dostatečnost větrání posuzována ze strany KHS podle citované přílohy č. 4 nařízení vlády č. 178/2001 Sb. K tomu se podotýká, že podle legislativních pravidel vlády poznámka pod čarou má pouze informativní charakter a pokud se v průběhu účinnosti zákona odkazujícího na zvláštní právní úpravu tato úprava změní, je nutno při aplikaci takovou změnu respektovat. Z toho vyplývá, že mohou nastat tyto varianty: 1. nekuřácká provozovna: provozovatel takové provozovny nemá podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb. zvláštní povinnosti s výjimkou umístění textu zákazu kouření u vstupu podle § 9 zákona, 2. provozovna s vyhrazeným prostorem pro kuřáky: provozovatel takové provozovny musí kuřákům vyhradit zvláštní prostory a tyto označit jako prostor pro kouření. Tyto prostory mohou být vyčleněny stavebně, provozně, organizačně nebo jiným vhodným způsobem; technické provedení platné právní předpisy neupravují. Dále musí být zajištěno větrání odpovídající požadavkům přílohy č. 4 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., jak je uvedeno shora, 3. kuřácká provozovna: nemůže právně existovat, neboť by bylo contra ratio legis, aby „zvláštním prostorem pro kuřáky“ byla celá provozovna. Za porušení povinností stanovených zákonem č. 379/2005 Sb. lze uložit: - provozovateli, který je fyzickou osobou, pokutu do 50 000 Kč nebo zákaz činnosti až na dobu 2 let a - provozovateli, který je právnickou osobou, pokutu do 500 000 Kč nebo zákaz činnosti až na dobu 2 let. Provozovatel je povinen na místech prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků umístit pro kupujícího viditelný text zákazu prodeje těchto výrobků osobám mladším 18 let.

3.11. Hygienický balíček Nařízení evropského parlamentu a Rady ES – tzv.: „hygienický balíček“ Dnem 1. 1. 2006 vstoupila v platnost: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin.

- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověřování, zda jsou dodržovány právní předpisy o potravinách. Tyto „Přímo použitelné předpisy Evropských společenství“ jsou závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné v každém členském státě (tedy i v ČR). Pokud jde o vymezení povinností osob na úseku poskytování stravovacích služeb podle zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 137/2004 Sb., na straně jedné, a nařízení (ES) č. 882/2004, na straně druhé, je nutno vzít v úvahu následující skutečnosti: - nařízení (ES) č. 882/2004 je od 1. 1. 2006 závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné pro občana ČR i jeho státní orgány včetně krajských hygienických stanic, - řešení vztahu přímo použitelného předpisu ES a národního předpisu členského státu se označuje jako adaptace, spočívající ve změně národního předpisu tak, aby nebyl s přímo použitelným předpisem ES v rozporu, ani s ním nebyl duplicitní, - do doby, než je provedena adaptace národní právní úpravy, platí aplikační přednost přímo použitelného předpisu ES před národním předpisem, a to jak zákonem, tak vyhláškou či nařízením vlády. Pro adaptaci zákona č. 258/2000 Sb. a prováděcích právních předpisů v oblasti potravinového práva je rozhodné, že: - podle čl. 17 Nařízení (ES) č. 852/2004 Komise ES bude postupně vydávat prováděcí předpisy, které budou mít aplikační přednost před národní úpravou, a to jak zákonnou, tak podzákonnou (vyhláška č. 137/2004 Sb.), - s ohledem na tuto postupnost nebude v krátké době provedena novela zákona ani vyhlášky. Za nejdůležitější lze považovat: vztah nařízení /ES) 852/2004 o hygieně potravin a zákona 258/2000 Sb. a vyhlášky č. 137/2004 Sb.: - nařízení ES stanoví minimální hygienické požadavky, jejich dodržování musí zajistit úřední kontroly. V podstatě jde o kontrolu provozovatelů stravovacích zařízení a zpracovaného systému kritických bodů – HACCP – pro konkrétní provozovnu (pozn.: jako dosud dle platných českých právních předpisů), - v rozsahu čl. 4 bod 3. písm. a) až e) nařízení ES si členské státy mohou ponechat vnitrostátní předpisy, vydané na základě původní směrnice 93/43/EHS, a to do doby přijetí přímo použitelných prováděcích předpisů EK, - vnitrostátní předpisy upravující školicí programy zůstávají nadále účinné, - vnitrostátní právní předpisy upravující vztahy provozovatelů potravinářských podniků a orgány státní kontroly zůstávají nadále účinné – jde zejména o zákon č. 552/1991 Sb. a § 88 zákona č. 258/2000 Sb., - vnitrostátní požadavky na stavbu, uspořádání a vybavení podniku (závodu) může členský stát přijmout postupem podle čl. 13 nařízení ES – v oblasti stravovacích služeb není vnitrostátní úprava zatím připravována.

4. Daň z přidané hodnoty po vstupu do EU 4.1. Úvod V souvislosti se vstupem do EU musely být aplikovány předpisy Evropských společenství do našeho právního řádu, a proto byl navržen nový zákon o DPH, který je v souladu s předpisy týkajícími se DPH. K datu vstupu do EU byly celní hranice s členskými státy zrušeny a zboží se volně pohybuje po území Evropských společenství. Z hlediska zákona o DPH se při prodeji zboží do členského státu nebo nakoupení zboží z členského státu již nejedná o vývoz zboží a dovoz zboží, ale v zákoně o DPH jsou zavedeny nové termíny, a to dodání zboží do jiného členského státu nebo pořízení zboží z jiného členského státu. Termíny dovoz zboží a vývoz zboží zůstanou zachovány pro pohyb zboží mezi členským státem, tedy i tuzemskem a zeměmi, které nejsou součástí území Evropských společenství. Z hlediska správného uplatňování zákona o DPH, tedy správného stanovení místa plnění, tj. stanovení území, kde se bude daň vybírat, rozlišujeme území ČR, tj. tuzemsko, území členských států, tj. území Evropských společenství, a území mimo území Evropských společenství, tj. třetí země.

str. 13


Daňové identifikační číslo (DIČ) Plátce, který je zaregistrován k DPH před datem vstupu do EU, bude používat DIČ, které mu bylo přiděleno při registraci s úpravou, kdy první tři místa a pomlčku odstraní a místo toho bude uvádět kód země CZ. Nové DIČ (CZ+kmenová část, kdy kmenová část je rodné číslo nebo identifikační číslo) bude plátce používat pro všechny uskutečněné obchody, a to jak v tuzemsku, tak do jiných členských států. DIČ v tomto novém tvaru budou používat všechny daňové subjekty, pokud jim bylo přiděleno pro všechny daně. Kontrola DIČ Pro obchodování mezi členskými státy musí plátce znát DIČ svých odběratelů v jiném členském státě, aby mohl dodání zboží do jiného členského státu osvobodit od daně. Plátce má možnost ověření DIČ osoby registrované k DPH v jiném členském státě na finančním úřadě nebo na Ministerstvu financí, oddělení mezinárodní spolupráce při správě DPH, kde pracovník ověří pro plátce DIČ osoby registrované v jiném členském státě. Nebo je možné ověřit existenci tohoto DIČ na webové stránce Evropské komise, ale dostane pouze informaci, zda DIČ je platné nebo ne: http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/vies/en/vieshome.htm Obchodování mezi členskými státy Podle nového zákona o DPH, který vstoupil v platnost ke dni vstupu do EU, je předmětem DPH v tuzemsku dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu, pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska, poskytnutí služeb, které je uskutečněno osobou povinnou k dani za úplatu, pokud je místo plnění v tuzemsku. Stanovení místa plnění je důležité pro určení členského státu, kde se DPH bude přiznávat a platit. Pokud je místo plnění v tuzemsku, je DPH plátcem přiznávána a placena v tuzemsku, pokud se nejedná o plnění osvobozené od daně.

4.2. Dodání zboží do jiného členského státu Dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě Dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu, které je uskutečněno plátcem (dodavatel), pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě (pořizovatel), je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je skutečně zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Odeslání nebo přepravu může uskutečnit dodavatel nebo pořizovatel nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu, ale dodavatel musí prokázat, že zboží bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, aby mohl uplatnit osvobození od daně. Plátce může prokázat přepravu přepravním dokladem a potvrzením pořizovatele o převzetí zboží, pokud přepravu uskutečňuje plátce, jestliže přepravu uskutečňuje pořizovatel, může plátce prokázat písemným prohlášením pořizovatele, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu. Při dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu, tj. od uskutečnění odeslání nebo přepravy. Na daňovém dokladu uvede údaje požadované zákonem včetně sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně podle příslušného ustanovení zákona. Pokud dodává nový dopravní prostředek, uvede sdělení, že se jedná o nový dopravní prostředek. Do daňového přiznání uvede plátce dodání zboží do jiného členského státu za zdaňovací období, kdy má povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání, tj. 15. den měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, nebo dnem vystavení daňového dokladu, pokud byl daňový doklad vystaven před 15. dnem měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Při dodání zboží do jiného členského státu musí plátce také podat Souhrnné hlášení, které se podává za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním. Do souhrnného hlášení uvede svoje DIČ a DIČ pořizovatele včetně kódu země a hodnotu dodaného zboží v české měně v součtu pro každé DIČ s kódem rozlišení dodání: • 0 – dodání zboží do jiného členského státu včetně nového dopravního prostředku, • 1 – přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu, • 2 – dodání zboží prostřední osobou v třístranném obchodu se zjednodušeným postupem Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu Za dodání zboží do jiného členského státu se považuje i přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu pro jeho podnikání v tomto jiném členském státě. Plátce musí být zaregistrován k DPH v jiném člen-

ském státě, kde podniká (uskutečňuje ekonomické činnosti), aby přemístění majetku bylo dodáním zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. V takovém případě je plátce dodavatelem s DIČ a kódem CZ a zároveň pořizovatelem s DIČ a kódem příslušné členské země, do které je majetek pro jeho podnikání přemístěn. Některá přemístění majetku do jiného členského státu však nejsou dodáním zboží do jiného členského státu a tyto případy jsou v zákoně vyjmenovány, jako např.: přemístění zboží pro účely dodání zboží s montáží, přemístění zboží pro účely vývozu zboží atd. Zasílání zboží Pod pojmem „Zasílání zboží“ se rozumí dodání zboží plátcem do jiného členského státu z tuzemska osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě s tím, že odeslání nebo přepravu zboží musí zajistit plátce, který zboží dodává. Jedná se např. o dodání zboží vybraného podle katalogů soukromé osobě nebo i podnikateli, který není registrovaný k DPH, protože nepřekročil obrat pro povinnou registraci ani se nezaregistroval dobrovolně. Zasíláním zboží se také rozumí dodání zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a zboží je dodáno pro osobu, která není plátcem ani nemá přiděleno DIČ v tuzemsku. Formou zasílání zboží nelze dodávat nové dopravní prostředky (lodě, letadla, motorová vozidla) do jiného členského státu. V případě zasílání zboží si musí plátce hlídat hodnotu zasílaného zboží do jiného členského státu, kterou si stanoví každý členský stát (35 000 EUR nebo 100 000 EUR za kalendářní rok), protože podle hodnoty dodaného zboží do příslušného členského státu se stanoví místo plnění, a tedy i členský stát, kde je DPH vybrána. V ČR máme pro zasílání zboží do tuzemska stanovenou částku 35 000 EUR za kalendářní rok, přepočtenou na českou měnu. Při zasílání zboží, které podléhá spotřební dani, se daň přiznává vždy v členském státě, do kterého je zboží dodáno, bez ohledu na výši tohoto dodaného zboží, a proto se do celkové hodnoty dodaného zboží, pro stanovení místa plnění při zasílání zboží, nezapočítává hodnota zboží, které podléhá spotřební dani. Místo plnění při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu Při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu je místo plnění v tuzemsku a DPH plátce přiznává v tuzemsku, pokud celková hodnota dodaného zboží do jiného členského státu bez daně nepřekročí v jednom kalendářním roce částku stanovenou členským státem, do kterého je zboží dodáváno, a tato částka nebyla překročena ani v minulém kalendářním roce. Pokud plátce překročí částku stanovenou členským státem, musí se zaregistrovat v příslušném členském státě a přiznávat daň v tomto členském státě, a to již z té dodávky, kterou překročil stanovený limit. Příklad

Plátce zasílá zboží do Německa (Německo má limit 100 000 EUR). V roce 2004 plátce uskutečnil zasílání zboží do Německa v hodnotě 60 000 EUR, celý rok přiznával DPH v tuzemsku, protože uskutečňoval zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku. V roce 2005 do konce září uskutečnil zasílání zboží do Německa za 80 000 EUR, proto do konce měsíce září přiznává DPH v tuzemsku, protože místo plnění je v tuzemsku, v říjnu uskuteční dodávku formou zasílání v hodnotě 25 000 EUR a DPH z této dodávky již musí přiznat v Německu, protože místo plnění této dodávky je v Německu. V roce 2006 bude podnikatel zasílající zboží z tuzemska do Německa DPH přiznávat v Německu, celková hodnota zasílaného zboží v roce 2006 je 60 000 EUR, stejně jako v roce 2007, kdy činí celková hodnota zasílaného zboží 60 000 EUR, a teprve v roce 2008 bude zase místo plnění v tuzemsku do doby, než hodnota zasílaného zboží v tomto roce překročí částku 100 000 EUR.

Povinnosti plátce při zasílání zboží Při zasílání zboží z tuzemska musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboží nebo od přijetí platby, pokud je přijata před uskutečněním. Daňový doklad musí obsahovat náležitosti uvedené v zákoně. Jestliže je místo plnění v tuzemsku, uvádí se do daňového dokladu také základ daně a daň, kód země, do které je zboží zasíláno. Pokud je místo plnění v jiném členském státě, uvádí plátce na daňovém dokladu jen základ daně, kód země, do které je zboží zasíláno, a sdělení, že místo plnění je v příslušném členském státě.

str. 14


Do daňového přiznání plátce uvede zasílání zboží za zdaňovací období, ve kterém uskutečnil dodání zboží nebo přijal platbu, pokud je přijata před uskutečněním. Zasílání zboží plátce neuvádí do souhrnného hlášení.

4.3. Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska plátcem Pořízení zboží z jiného členského státu plátcem (pořizovatel), které bylo dodáno osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dodavatel), je zdanitelným plněním v tuzemsku. Zboží může být odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu dodavatelem, pořizovatelem nebo mohou zmocnit třetí osobu. Zároveň má plátce nárok na odpočet DPH z pořízeného zboží. Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu do tuzemska je vždy zdanitelným plněním v tuzemsku, i když je pořízeno soukromou osobou. Povinnosti plátce při pořízení zboží V daňovém dokladu, který obdrží plátce od dodavatele, musí doplnit sazbu, základ daně v české měně a vypočítat DPH a uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň vzniká plátci k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboží, nebo ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven před 15. dnem měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboží. Přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem, které je zdanitelným plněním v tuzemsku, se považuje i přemístění zboží plátcem z jeho podniku (provozovny) v jiném členském státě do tuzemska. Jedná se o zboží, které plátce používal jako osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě pro svoje podnikání a které nyní přemístil do svého podniku v tuzemsku. Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou osvobozenou od uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) Zdanitelným plněním není pořízení zboží z jiného členského státu, které pořizuje osoba osvobozená od uplatňování daně, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně za kalendářní rok nepřesáhla částku 10 000 EUR a tato částka nebyla překročena v předcházejícím roce. Do této částky se nezapočítává pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se započítává i hodnota zboží dodaného formou zasílání zboží a hodnota zboží, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státě a přivezla do tuzemska. Osobou osvobozenou od uplatňování DPH je např. podnikatel v tuzemsku, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (např.: vývoz zboží), který nepřesáhl obrat pro povinnou registraci a ani se nezaregistroval dobrovolně, nebo podnikatel, který uskutečňuje jen zdanitelná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (např.: finanční služby, zdravotnické služby). Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako plátce Pokud podnikatel, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně, přesáhne částku 10 000 EUR pořízeného zboží z jiného členského státu v běžném kalendářním roce, stává se plátcem dnem, kdy byla tato částka překročena, a přihlášku k registraci musí podat nejpozději do 15 dnů ode dne překročení částky. Daň přiznává již z pořízeného zboží, jehož hodnotou překročil 10 000 EUR.

Příklad

Podnikatel, který není zaregistrovaný k DPH, od května do srpna 2004 pořídí zboží z jiných členských států v hodnotě 9 000 EUR a v září pořizuje zboží za 1 500 EUR. Toto pořízení zboží se uskuteční 20. září, tedy podnikatel se 20. září stává plátcem, a proto by měl podat přihlášku k registraci nejpozději do 5. října. Podnikatel by však měl podat přihlášku k registraci dříve, aby se stal plátcem před pořízením zboží, kterým překročí 10 000 EUR. DIČ musí nahlásit osobě registrované k DPH v jiném členském státě, která mu bude zboží dodávat, aby mu mohla dodat zboží osvobozené od DPH. Pokud tak neučiní, dostane zboží za cenu s DPH a v tuzemsku musí ještě zdanit pořízení zboží. Následně by mohl žádat v příslušném členském státě o vrácení DPH, které zaplatil v dodaném zboží.

Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako osoby identifikované k dani Podnikatel, který uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, se při překročení částky 10 000 EUR pořízeného zboží stává osobou identifikovanou k dani dnem pořízení zboží, kterým překročil tuto částku. Přihlášku k přidělení DIČ musí podat nejpozději do 15 dnů od překročení částky pořízeného zboží a má pouze povinnost přiznat a zaplatit daň z pořízení zboží, ale nemá nárok na odpočet daně z pořízeného zboží, protože uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně Pokud je nezaregistrovanému podnikateli dodáno zboží z jiného členského státu do tuzemska, které je předmětem spotřební daně, formou zasílání zboží, stává se plátcem nebo osobou identifikovanou k dani dnem dodání zboží a musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku již z tohoto dodaného zboží.

4.4. Zjednodušený postup v třístranném obchodě Jedná se o zjednodušení postupu při vybírání DPH v případě, kdy tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech uzavřou obchod, kdy předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi nimi (prodávající, kupující a prostřední osoba) za podmínek: • zboží je přímo přepraveno prodávajícím nebo prostřední osobou z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího, • prostřední osoba je registrovaná v jiném členském státě než prodávající a kupující a zboží pořizuje od prodávajícího v členském státě kupujícího (kde končí přeprava) za účelem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. Zjednodušený postup spočívá v tom, že prostřední osoba se nemusí registrovat ve státě kupujícího, protože pořízení zboží v tomto členském státě má osvobozeno od daně (musí splnit podmínky podle zákona členského státu) a daň je povinen přiznat a zaplatit kupující, jako by uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu. Podmínky pro osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska prostřední osobou (v tuzemsku končí přeprava zboží): • pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska uskuteční prostřední osoba, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku, • zboží pořízené prostřední osobou je přímo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska kupujícímu, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží, • kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani, která je povinna přiznat a zaplatit daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu. Povinnosti plátce v třístranném obchodě, pokud je: • prodávajícím – vystaví daňový doklad na dodání zboží do jiného členského státu s DIČ prostřední osoby, uvede do daňového přiznání jako plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně a do souhrnného hlášení uvede jako dodání zboží do jiného členského státu s DIČ prostřední osoby, • prostřední osobou – vystaví daňový doklad na dodání zboží s DIČ kupujícího a sdělení, že se jedná o třístranný obchod, do daňového přiznání uvede jen hodnotu dodání zboží a pořízení zboží, do souhrnného hlášení uvede dodání zboží jako dodání zboží do jiného členského státu s DIČ kupujícího a s kódem rozlišení dodání 2-dodání zboží prostřední osobou v třístranném obchodu se zjednodušeným postupem, • kupujícím – doplní na daňovém dokladu vystaveném prostřední osobou sazbu daně, základ daně v české měně a daň a uvede do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy je povinen přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu.

4.5. Poskytování služeb Základní princip stanovení místa plnění Pro stanovení území státu, kde se bude poskytovaná služba zdaňovat, tj. přiznávat a platit DPH, je důležité stanovení místa plnění. Obecně je místem plnění u služeb místo, kde má poskytovatel služby své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě provozovnu. To znamená, že podle obecného pravidla bude DPH ze služby přiznávat poskytovatel služby ve státě, kde je jeho sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, ze které je služba poskytována. Toto obecné pravidlo pro stanovení místa plnění se použije, pokud není v zákoně přímo stanoveno místo plnění pro konkrétní službu.

str. 15


Zvláštní případy stanovení místa plnění V zákoně jsou vyjmenovány jednotlivé služby, kdy se místo plnění stanoví odlišně od obecného pravidla, tedy místem plnění nebude sídlo, místo podnikání nebo provozovna poskytovatele služby, ale může to být místo, kde se nachází nemovitost, místo, kde se služba uskutečňuje, místo, kde je zahájena přeprava, nebo místo, kde je sídlo, místo podnikání nebo provozovna zákazníka, pro kterého je služba poskytována. Pokud je místem plnění tuzemsko, je DPH přiznávána a vybírána v tuzemsku. Z hlediska určení osoby, které vznikne povinnost přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku, jestli poskytovateli služby nebo zákazníkovi jako příjemci služby, musíme rozlišovat, zda se jedná o osoby se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou, popřípadě bydlištěm v tuzemsku, nebo o osoby ze dvou různých států a zda je služba poskytnutá pro osobu soukromou nebo osobu zaregistrovanou k DPH. Jestliže je služba poskytnutá osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a je poskytnutá osobě, která má sídlo, místo podnikání, provozovnu, nebo bydliště v tuzemsku a místo plnění poskytované služby je v tuzemsku, musí se pro určení osoby, která má povinnost přiznat DPH v tuzemsku, rozlišit, jestli je služba poskytnutá pro plátce nebo osobu povinnou k dani (nezaregistrovaného podnikatele), nebo pro soukromou osobu. Pokud je taková služba poskytnuta pro plátce, přenáší se povinnost přiznat DPH na plátce (reverse-charge), který má zároveň nárok na odpočet DPH z této služby. Stejně je tomu i v případě poskytnutí služby nezaregistrovanému podnikateli, protože tato osoba se stává plátcem dnem poskytnutí této služby a je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů od poskytnutí služby a již z této služby je povinna přiznat DPH. V případě poskytnutí této služby soukromé osobě je poskytovatel služby povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku a je povinen podat přihlášku k registraci plátce Finančnímu úřadu pro Prahu 1, nejpozději k datu uskutečnění poskytované služby. Pokud plátce poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě, vzniknou mu povinnosti podle zákonů příslušného státu v případě, že má povinnost přiznat a zaplatit DPH v jiném členském státě. Služby vztahující se k nemovitostem Jedná se o služby architekta, odhadce, stavebního dozoru, služby realitní kanceláře apod., kdy místem plnění pro poskytovanou službu je území státu, kde se nemovitost nachází. Příklad

b) služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy – místem plnění poskytované služby na základě mandátní smlouvy je místo, kde je zajišťovaná služba uskutečněna, c) přepravní služby nebo služby přímo související s přepravní službou kromě a), b) – místem plnění poskytované služby na základě mandátní smlouvy je místo, kde je zajišťovaná služba uskutečněna. Pokud je však služba 1., 2, a 3. poskytnuta pro osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, než kde je místo plnění poskytované služby, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je služba poskytnuta. Příklad

Přeprava zboží mezi členskými státy 1. Přeprava z tuzemska do Německa, zahájení přepravy v tuzemsku: - přepravu poskytuje plátce pro osobu registrovanou k DPH v Německu, který poskytl plátci německé DIČ, tedy z jiného členského státu, než kde je zahájena přeprava. Místo plnění bude v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým byla služba přepravy poskytnuta, tedy v Německu. Povinnost přiznat a zaplatit DPH se přenáší na zákazníka v Německu; - přepravu poskytuje plátce pro soukromou osobu kdekoliv, místo plnění bude v tuzemsku, kde je zahájení přepravy a plátce je povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku. 2. Přeprava z Německa do tuzemska, zahájení přepravy v Německu: - přepravu poskytuje plátce pro osobu registrovanou k DPH v Německu, kde je zahájení přepravy. Místo plnění bude v členském státě, kde je zahájena přeprava, tedy v Německu. Povinnost přiznat a zaplatit DPH se přenáší na zákazníka v Německu, který poskytl plátci německé DIČ; - přepravu poskytuje plátce pro soukromou osobu kdekoliv, místo plnění je v Německu, kde je zahájení přepravy a plátce je povinen přiznat a zaplatit DPH v Německu. Služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování a souvisejících služeb Místo plnění se při poskytnutí těchto služeb stanoví podle místa, kde jsou skutečně poskytovány.

Příklad

Poskytnutí služby architekta vztahující se k nemovitosti, která je v tuzemsku, místem plnění je tuzemsko. 1. Architekt má místo podnikání v tuzemsku, je tedy povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku. 2. Architekt nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu - poskytuje službu pro plátce, plátce musí přiznat a zaplatit DPH, - poskytuje službu pro soukromou osobu, architekt jako poskytovatel služby musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku.

Pokud jsou tyto služby poskytovány v tuzemsku (místo plnění je v tuzemsku) osobou registrovanou k DPH v jiném členské státě nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a jsou poskytnuty: - plátci, potom se daňová povinnost přenáší na plátce, který musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku, - soukromé osobě, potom poskytovatel služby musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku.

Přepravní služby U přepravní služby je obecně místem plnění území, kde je přeprava uskutečňována. Pokud se přeprava uskutečňuje přes více států, místa plnění se stanoví na území jednotlivých států podle uskutečnění jednotlivých úseků přepravy a poskytovatel služby musí přiznat a zaplatit DPH v jednotlivých státech tak, jak to vyplývá z právních předpisů těchto států, pokud se nejedná o přepravní služby osvobozené od DPH (přeprava zboží při vývozu, přeprava zboží při dovozu, přeprava osob mezi členskými státy a do třetích zemí).

Služby oceňování a práce na movité věci Místo plnění se u oceňování věci nebo práce na movité věci (oprava, úprava, leštění, broušení, lakování apod.) stanoví podle místa, kde je služba fyzicky uskutečněna. Pokud jsou tyto služby poskytnuty pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než kde jsou uskutečněny, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je služba poskytnuta za podmínky, že je movitá věc odeslána z členského státu, kde byla služba poskytnuta. Poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby Jestliže je poskytnuta služba na základě mandátní smlouvy, která spočívá v zajištění jiné služby než přepravní a služby přímo související s přepravní službou nebo jiné než vyjmenované v následujícím bodě nebo která spočívá v zajištění dodání nebo pořízení zboží, je místem plnění poskytované služby na základě mandátní smlouvy místo, kde je zajišťovaná služba uskutečněna nebo kde je uskutečněno dodání nebo pořízení zboží. Pokud je však služba na základě mandátní smlouvy poskytnuta pro osobu registrovanou v jiném členském státě, než kde je zajišťované plnění uskutečněno, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je služba poskytnuta. Vyjmenované služby Pokud jsou vyjmenované služby poskytnuty zahraniční osobou-podnikatelem nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které nemají

Výjimky z obecného pravidla pro stanovení místa plnění u přepravních služeb: 1. Přeprava zboží mezi členskými státy (místo zahájení a místo ukončení přepravy ve dvou různých členských státech) – místem plnění je místo zahájení přepravy. 2. Poskytnutí služby přímo související s přepravní službou (překládka, nakládka, balení apod.) – místem plnění je místo, kde se tato služba uskutečňuje. 3. Poskytnutí služby jménem a na účet jiné osoby (služba na základě mandátní smlouvy) spočívající v zajištění: a) přepravy zboží mezi členskými státy – místem plnění poskytované služby na základě mandátní smlouvy je místo, kde je přeprava zahájena,

str. 16


v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a jsou poskytnuty plátci nebo osobě povinné k dani osvobozené od uplatňování daně (nezaregistrovanému podnikateli), je místem plnění místo, kde má příjemce služby-zákazník sídlo, místo podnikání nebo provozovnu (přenesení daňové povinnosti /reverse-charge( na zákazníka-plátce v tuzemsku). Povinnost přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku má vždy příjemce služby, tedy plátce. Pokud jsou uvedené služby poskytnuty plátcem zahraniční osobě (podnikateli i soukromé) nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě (jen podnikatel), které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je místem plnění místo, kde má příjemce služby-zákazník sídlo, místo podnikání nebo provozovnu popřípadě bydliště (reverse-charge na zákazníka v jiném státě). Jedná se o tyto služby: • převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva, • reklamní, • poradenská, inženýrská, konzultační, právní, účetní a jiná podobná služba, zpracování dat a poskytnutí informací, • bankovní, finanční a pojišťovací s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, • poskytnutí pracovní síly, • nájem movité věci s výjimkou všech dopravních prostředků, • telekomunikační, • provozování rozhlasového a televizního vysílání, • elektronická, • přijetí závazku zdržet se v pokračování nebo vykonávání podnikatelské činnosti nebo práva zde uvedeného, • poskytnutí služby osobou jednající jménem a na účet jiné osoby (mandátní smlouva), která spočívá v zajištění zde vyjmenovaných služeb.

Jestliže je zboží po vstupu na území EU umístěno do svobodného celního skladu nebo celního pásma nebo má postavení dočasně uskladněného zboží nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo tranzit, DPH se bude vybírat v členském státě, kde je ukončen příslušný režim. Daňová povinnost při dovozu zboží také vzniká dnem porušení podmínek příslušného režimu nebo dnem nezákonného dovozu. Plátce při dovozu zboží musí zaplatit DPH v tuzemsku, pokud vznikne daňová povinnost v tuzemsku, jinak musí DPH zaplatit v příslušném členském státě, kde mu vznikne daňová povinnost při dovozu zboží. Osvobození dovozu zboží Jedná se jen o uvedení některých osvobození dovozu zboží, jako např.: Dovoz zboží je osvobozen od daně, pokud je osvobozen od cla s tím, že některé dovozy zboží jsou sice osvobozeny od cla, ale už nejsou osvobozeny od daně. Jedná se např. o: dovoz vědeckých nástrojů, přístrojů, i pro lékařské účely, zboží vzdělávací, kulturní, vědecké povahy atd. Z hlediska obchodování mezi členskými státy je osvobozen dovoz zboží do tuzemska plátcem (daňová povinnost vznikne v tuzemsku), pokud přeprava tohoto dovezeného zboží končí v jiném členském státě, do kterého je plátcem dodáno toto zboží jako osvobozené od daně, tj. musí být splněny podmínky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu. Přeprava zboží při dovozu a služby přímo vázané na dovoz jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto služby zahrnuty do základu daně při dovozu zboží. Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží, které je umístěno do některého z režimů, kde nevzniká daňová povinnost, jsou také osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně.

4.7. Vývoz zboží Příklad

1. Plátce poskytuje službu poradenskou do Německa, osobě registrované k DPH v Německu, která nemá v tuzemsku provozovnu, potom je místo plnění v Německu a povinnost zaplatit DPH má zákazník v Německu, který si objednal služby. 2. Plátce poskytuje službu poradenskou do Německa soukromé osobě, potom je místo plnění v tuzemsku a plátce má povinnost přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku. 3. Plátce poskytuje poradenskou službu do Švýcarska (třetí země) jakékoliv osobě, místo plnění je ve Švýcarsku, plátce poskytne službu bez DPH. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo zahraniční osobou 1. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku plátcem zahraniční osobě (soukromé i podnikateli), která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny plátce-poskytovatele služby v tuzemsku, pokud po celou dobu nájmu dochází ke skutečnému užití ve třetí zemi, potom bude místo plnění ve třetí zemi. 2. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou podnikatelem, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny zahraniční osoby-poskytovatele služby ve třetí zemi, pokud i jen po část doby nájmu dochází ke skutečnému užití v tuzemsku, potom bude místo plnění v tuzemsku.

4.6. Dovoz Dovoz zboží do tuzemska zůstává předmětem daně, tedy zdanitelným plněním. Dovozem zboží je vstup zboží ze třetí země na území Evropských společenství a DPH se bude vybírat v členském státě, kde zboží vstoupí na území EU, jestliže vznikne v tomto členském státě daňová povinnost při propuštění zboží do příslušného celního režimu. Daňová povinnost vzniká při propuštění zboží do celního režimu: • volný oběh, • dočasné použití, • aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, • volný oběh při zpětném dovozu zboží do tuzemska, které bylo vyvezeno v pasivním zušlechťovacím styku.

Vývozem zboží zůstává dodání zboží z tuzemska do třetí země, tedy na území mimo EU, tj. zboží musí být přepraveno do třetí země. Vývoz zboží je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je přeprava uskutečněna dodavatelem nebo kupujícím, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně mohou zmocnit třetí osobu. Vývoz zboží je uskutečněn, pokud je zboží propuštěno do režimu: • vývozu, • pasivního zušlechťovacího styku, • tranzitu nebo • umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma a na JCD je celním orgánem uvedeno datum výstupu zboží z území EU nebo je potvrzeno umístění zboží do svobodného celního skladu nebo pásma. Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně Jedná se jen o uvedení některých osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, jako např.: Přeprava zboží při vývozu a služby, které jsou přímo vázány na vývoz zboží, jsou osvobozeny od DPH s nárokem na odpočet daně. Práce na movité věci provedená plátcem v tuzemsku osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je tato věc odeslána nebo přepravena do třetí země, a to poskytovatelem služby nebo osobou, pro kterou jsou služby poskytnuty, nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu. Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a členskými státy a třetími zeměmi je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně.

5. Změny v platebním styku po vstupu ČR do EU 5.1. Platební styk Mezinárodním platebním stykem (MPS) rozumíme všechny druhy operací, při nichž dochází k bezhotovostnímu vyrovnávání vzájemných dluhů a pohledávek mezi jednotlivými subjekty, a to buď v jiné měně, než je měna domácí, nebo mezi subjekty v různých zemích s odlišnou domácí měnou, a jsou proto většinou spojeny s konverzí jedné měny do měny druhé.

str. 17


Tuzemský platební styk (TPS) se liší od MPS tím, že probíhá v domácí měně mezi subjekty působícími ve stejném státě. TPS probíhá prostřednictvím účtů subjektů u jejich domácích bank, které jsou napojeny na centrální clearing (organizovaný většinou na úrovni centrální banky) umožňující vzájemné vyrovnání mezi bankami bez nutnosti vést vzájemně účty, jinak nutné pro provádění bezhotovostního platebního styku. Příkladem může být centrální clearing České národní banky, ve kterém jsou vedeny účty všech bank oprávněných k obchodování na území ČR (tedy každá z bank má pouze jeden účet). Z těchto a na tyto účty jsou pak uskutečňovány všechny korunové bezhotovostní platby prováděné na vrub klienta uhrazující banky a ve prospěch klienta banky jiné. Pokud jde o platby mezi klienty téže banky, platby se uskutečňují pouhým převodem z jednoho klientského účtu na jiný klientský účet v rámci účetnictví téže banky, tedy u plateb v CZK bez nutnosti použití centrálního clearingu. K převodu z jednoho na jiný klientský účet v rámci účetnictví jedné banky dochází i u plateb z účtu a na účet v cizí měně, pokud jsou oba tyto účty vedeny v téže měně u téže banky (např. účty v EUR vedené u KB). Z uvedeného vyplývá, že MPS je spojen především s operacemi zahraničního obchodu. Nicméně k němu dochází i u operací neobchodní povahy, jako jsou zahraniční dary, alimenty a jiné druhy zahraničních remitencí. Situaci, ke které dochází vstupem ČR do EU (prozatím nikoliv do EMU – Evropské měnové unie), lze charakterizovat takto: • do okamžiku vstupu do EU jsou všechny subjekty (fyzické i právnické osoby) omezovány ve svých aktivitách především státními hranicemi, tzn. že jakékoliv dodávky zboží či služeb z nebo do ČR představují operaci zahraničního obchodu, • za operaci zahraničního obchodu je považována pouze ta dodávka zboží či služeb, která překročí vnější hranici EU, tzn. že všechny operace probíhající v rámci jednotného hospodářského prostoru EU jsou operacemi vnitrostátními (výhody bezcelního prostoru, společné nebo harmonizované legislativy ap.), • vzhledem k tomu, že ČR prozatím není členem EMU, je její situace podobná situaci jiných nečlenů, např. Velké Británie, Švýcarska, Řecka ap., tzn. že vyrovnání těchto operací bude probíhat v podstatě jako doposud, tj. v rámci MPS, • po překonání psychologických i jazykových barier rozšíří tyto subjekty, doposud působící pouze na vnitřním trhu své země, své aktivity více či méně na celé území EU a budou tak využívat výhod bezcelního prostoru a mnohdy nižších domácích výrobních nákladů. Po vstupu ČR i do EMU se dovrší proces integrace v tom smyslu, že se všechny operace při dodávkách zboží a služeb uvnitř EU stanou vzhledem k používání EUR jako měny domácí operacemi na vnitřním trhu, a vyrovnávání vzájemných dluhů a pohledávek z takových obchodů plynoucích bude probíhat prostřednictvím TPS. Do doby, než se tak stane, bude však nutno, aby se všechny subjekty (fyzické i právnické osoby), které hodlají rozšířit svůj akční rádius na nový prostor, seznámily s principy, metodami, výhodami i úskalími MPS.

5.2. Dosavadní stav v oblasti MPS Operace v rámci mezinárodního obchodu i operace v rámci ostatních mezinárodních hospodářských vztahů, které vyvolávají potřebu placení, se uskutečňují na podkladě mezistátních dohod, respektive při jejich neexistenci podle podmínek přímo dohodnutých mezi příslušnými subjekty. Platby se pak uskutečňují těmito platebními prostředky: Volně směnitelné měny Jde o měny, za které lze volně nakoupit valuty a devizy, jimiž lze kamkoliv volně platit a jež jsou národními (domácími) měnami příslušných států. Jsou to především: americký dolar (USD), euro (EUR), britská libra (GBP), švýcarský frank (CHF), japonský yen (JPY). (Pozn.: Za volně směnitelnou měnu se oficiálně považuje měna země, která přijala ustanovení VIII. článku pravidel Mezinárodního měnového fondu /MMF/, podle kterých země nesmí bez souhlasu MMF omezovat platy a převody u běžných transakcí; nesmí používat diskriminační měnová opatření nebo zavádět systém několika měnových kurzů bez schválení MMF; zavazuje se odkupovat od jiného člena MMF vlastní měnu na jeho žádost, pokud ten prokáže, že ji získal z titulu běžných transakcí, nebo pokud jí chce vyrovnat závazky vzniklé z běžných operací.) Clearingové měny Jsou používány při vzájemném vyrovnávání peněžních pohledávek a závaz-

ků nejčastěji dvou, ale i více států jejich započtením. Příslušné platby se realizují prostřednictvím clearingových měn na základě uzavřených mezistátních platebních dohod doprovázených kontingentními listinami uvádějícími množství a druhy zboží a služeb, jejichž vývoz je v rámci dohody oboustranně povolen (starší občané si patrně ještě pamatují tzv. „jugoslávský clearing“). I když se v současné době klasické clearingové měny téměř nevyskytují, lze jejich obdobu vidět u tzv. bartrových dohod, k nimž však nedochází na mezistátní úrovni, nýbrž pouze na úrovni mezipodnikové, i když většinou za souhlasu příslušných devizových míst. Národní měny Jde o měny, které zpravidla nejsou měnami volně směnitelnými, tzn. že jejich použití je omezeno na obchody uvnitř příslušného státu bez možnosti jejich transferu do zahraničí, resp. o měny s velmi nízkou frekvencí použití v mezinárodním obchodu, tudíž obtížně obchodovatelné. Zlato Jedná se o tzv. finanční zlato, které se při směně vyskytuje ve formě slitků nebo prutů o různé hmotnosti a ve formě mincí, používané hlavně při transakcích mezi centrálními bankami jednotlivých států. Lze jím platit i za ně kupovat volně směnitelné, clearingové i nesměnitelné měny. Užitečné pojmy Valuta = platné bankovky, státovky a mince znějící na cizí měnu; (valutou v jiném slova smyslu se též rozumí datum, ke kterému je určitá položka na účtu efektivní, tj.vyvolává debetní nebo nese kreditní úroky, resp. je od příslušného data použitelná). Deviza = pohledávka znějící na cizí měnu, většinou ve formě zůstatku na účtu, směnečné nebo šekové pohledávky ap. Bonita = schopnost subjektu (osoby, firmy, banky, teritoria) dostát svým (většinou finančním) závazkům. Stupeň bonity je vyjadřován hodnotově a představuje zejména limit, do něhož je možno poskytovat bez většího rizika úvěr, ale i vstoupit do jiných ekonomických vztahů (kontrakt ap.). Pro posuzování bonity významných firem, bank a jednotlivých teritorií existují tzv. ratingové společnosti. Pokud jde o bonitu teritoria, posuzují schopnost teritoria vyprodukovat jako celek takové množství deviz (většinou exportu schopného zboží či služeb), které pokryje celkové dovozní potřeby včetně dluhové služby, tj. splácení dřívějších devizových dluhů a úroků. Likvidita = schopnost subjektu udržet majetek v takovém složení prostředků, které by umožňovalo být neustále bonitní. Jde především o dostatečné rezervy hotových peněžních prostředků. Nostro účet = termín používaný pouze v mezibankovním styku; jde o účet zejména ve volně směnitelné měně, vedený na jméno jedné banky u banky druhé, a to většinou ve státě, kde je příslušná měna měnou domácí (např. USD-účet ČSOB u Citibank, New York). Loro účet = rovněž termín používaný pouze v mezibankovním styku; tak nazývá účet banka, jež ho vede ve svých knihách pro banku jinou. Z toho vyplývá, že účet uvedený jako příklad v předchozím odstavci je nazýván ČSOB nostro účtem, zatímco Citibank ho nazývá loro účtem, SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications – Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci) = mezinárodní počítačově řízená komunikační síť určená pro výměnu zpráv mezi bankami na celém světě. Hotovostní platební styk = přesun platných platidel od jednoho subjektu ke druhému, většinou bez účasti bank. Bezhotovostní platební styk = realizace plateb mezi subjekty prostřednictvím bank, a to především za pomoci systému nostro a loro účtů. Platební cesta = řetěz bank, jež jsou v kontokorentním vztahu, tj. propojených nostro a loro účty, vedoucí od plátce ke konečnému beneficientovi (příjemci platu); přesná znalost platební cesty umožňuje minimalizaci doby úhrady a nákladů na ni. Riziko = nebezpečí vzniku ztráty mající svůj původ v druhé straně kontraktu nebo v politické či ekonomické situaci daného teritoria, popř. v charakteru prodávaného zboží či služby; v této souvislosti je nejčastější riziko platební neschopnosti, liknavosti či nevůle. Platební termín = doba či datum, kdy má být příslušná hodnota zaplacena věřiteli (dodavateli), a to buď podle kontraktu, či podle obecných zásad (např. není-li nic jiného dohodnuto, platí zásada donosnosti dluhu k věřiteli, tj. věřitel má nárok, aby příslušná částka byla připsána na jeho účet nejpozději k danému datu; jinak může na dlužníkovi požadovat úroky z prodlení). Bankovní instrumenty = nástroje, které banka nabízí klientům ke snížení či eliminaci platebních rizik. Platební instrumenty = bankovní instrumenty, u nichž se předpokládá, že jejich prostřednictvím příslušný plat skutečně proběhne (např. hladký plat). Platebnězajišťovací instrumenty = bankovní instrumenty, které stojí jakoby opodál, a to pro případ neplnění zajišťovaných povinností (závazků)

str. 18


a v případě jejich řádného plnění nejsou vůbec použity (např. bankovní záruka). Dokumentární instrumenty = bankovní instrumenty předpokládající předložení dokumentů svědčících o dodávce zboží či služby bance. Nedokumentární instrumenty = bankovní instrumenty, u nichž nejsou dokumenty předkládány bance (např. hladký plat). Závazkové instrumenty = bankovní instrumenty, u nichž banka vstupuje za svého klienta do závazku (např. bankovní směnečný aval). Bezzávazkové instrumenty = bankovní instrumenty bez závazku banky (např. směnečné inkaso). Zajišťování obchodních operací pomocí bankovních instrumentů Snaha předejít soudním sporům v obchodě, resp. odsunout soudní při až na nejzazší místo, kdy je naprosto nevyhnutelná, vedla ke vzniku bankovních platebních a platebnězajišťovacích instrumentů. Jejich prostřednictvím banky plnění kontraktu napomáhají, nebo různým způsobem vstupují do různých stadií realizace kontraktu na podporu jedné či druhé smluvní strany. Činí tak buď poskytnutím určité služby (např. dokumentární inkaso), nebo vlastním závazkem (např. dokumentární akreditiv), jehož kvalita samozřejmě závisí na dobrém jménu a bonitě zapojené banky. Za poskytnutí služby či převzetí závazku účtuje banka klientovi pro sebe odměnu, jejíž výše závisí jednak na výši bankovních nákladů, jednak na výši rizik spojených s transakcí, které banka na sebe přebírá. Při stanovení výše odměn uplatňuje banka vůči klientovi zpravidla svou obchodní politiku, tzn. zvýhodňuje ty, o něž má zájem, a znevýhodňuje, případně odrazuje ty, na nichž jí relativně „nezáleží“. Banka může při uplatňování své hospodářské autonomie (právo na nezávislost rozhodnutí) dokonce poskytnutí služby či svého závazku klientovi odmítnout. Při poskytování bankovního závazku (např. záruky, směnečného avalu atd.) na podporu smluvního závazku svého klienta (ať už odběratele či dodavatele) postupuje banka stejným způsobem jako při poskytování úvěru. Je tomu tak proto, že banka musí svůj závazek považovat za eventuální budoucí úvěr klientovi, pokud by klient nebyl schopen sám dostát svým smluvním závazkům, a tím si úvěr vynutil, neboť bance by v případě neplnění takového závazku hrozila především ztráta dobrého jména. Přehled bankovních instrumentů:

Hledisko třídění

Úloha banky a výše její odpovědnosti

Bankovní platební instrumenty • závazkové, k nimž patří především: • bezzávazkové, jako je např.: hladký plat (přímá úhrada), dokumentární inkaso

plynoucím z realizace příslušných kontraktů. Záleží pouze na tom, aby všechna rizika byla předvídána, odhadnuta jejich výše a vybrán příslušný bankovní instrument, resp. kombinace instrumentů, jejichž parametry a cena by byly adekvátní potřebám zajišťovaných obchodů. Proto je třeba znát jejich základní charakteristiku a hlavní rozdíly, které ovlivňují jejich použití. Hladký plat

Hladký plat je bezzávazkový, nedokumentární platební instrument. Mluvíme o něm všude tam, kde jde o provedení platebního příkazu klienta ve prospěch jiného klienta nebo klienta jiné banky, pokud však nejde o případ TPS. Hladký se nejmenuje pro svou jednoduchost (může být i značně složitý), ale proto, že neobsahuje bankovní závazek a nemá vazbu na dokumenty. Hladký plat může: předcházet dodávku zboží či služby, pak mluvíme o tzv. hladkém platu akontačním (z hlediska prodávajícího maximální zajištění), nebo následovat po dodávce zboží či služby, pak jde o hladký plat po dodání (z hlediska prodávajícího minimální zajištění). Připsáním na účet beneficienta se stává hladký plat definitivním a nelze jej bez souhlasu beneficienta stornovat.

• dokumentární, např.: dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso • nedokumentární, např.: hladký plat, nedokumentární záruka

Použitelnost, resp. úloha, kterou instrumenty hrají v procesu zajišťování

• platební, např.:dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso, hladký plat • platebnězajišťovací, např.: záruka, indemnita, standby akreditiv

Závazkové instrumenty se dále podle povahy závazku dělí na abstraktní a akcesorické. Abstraktní závazkové instrumenty jsou charakterizovány bezpodmínečným závazkem, který je oddělen od závazku kontraktního. K jeho plnění ze strany banky musí dojít, jakmile nastanou okolnosti instrumentem pro plnění předvídané (např. předložení bezzávadových dokumentů na podkladě dokumentárního akreditivu nebo prohlášení beneficienta platební záruky, že hlavní dlužník nezaplatil). U abstraktního závazku se ručitel předem zříká možnosti uplatnit námitky hlavního dlužníka. Akcesorické závazkové instrumenty tvoří jakoby příslušenství ke kontraktu, u nichž ručitel může použít (v případě uplatnění) veškerých námitek hlavního dlužníka z kontraktu (např. při platební záruce námitka, že dodané zboží, jehož placení bylo zajištěno akcesorickou platební zárukou, nefunguje apod.). Jak z uvedeného vyplývá, nabízejí banky klientům poměrně rozsáhlý výběr instrumentů, jimiž lze obchodní transakce zajistit proti nejrůznějším rizikům


plněny (vyplaceny) na první požádání bez námitek, tj. bez možnosti uplatnit námitky odběratele, např. z titulu nekvalitní dodávky, nefungujícího stroje či nedodržení kontraktem předepsaných výrobních parametrů. Naproti tomu při uplatnění (žádosti o výplatu) akcesorické záruky lze vznést námitky hlavního dlužníka, např. proti kvalitě plnění kontraktu dodavatelem (dodávka vadného, nefungujícího zboží apod.). Záruky značně působí v oblasti morální, tj. nutí svou pouhou existencí hlavního dlužníka, aby plnil svůj závazek dříve, než beneficient záruku uplatní u garantora (rukojmího – banky, která záruku vystavila). V západních zemích uplatnění záruky značně poškozuje jméno hlavního dlužníka a zřídkakdy k němu dochází. Indemnita (slib odškodnění) Indemnita je závazkový, dokumentární nebo nedokumentární platebnězajišťovací instrument. Svou formou i použitím se velmi blíží záruce. Je používána zejména k zajištění toho, kdo je žádán, aby učinil něco nad rámec svých povinností, a proto nesmí utrpět žádnou škodu. Výstavce indemnity se zavazuje takovou škodu v případě vzniku plně nahradit (např. při ztrátě konosamentů je indemnitou zajišťován výstavce duplikátů).

požadován nezajištěný úvěr pro nesolidního zákazníka. Je samozřejmé, že se způsoby zajištění mohou velmi lišit, proto nelze jednoznačně určit, která forma zajištění je tou nejvhodnější. Velmi záleží na odborných znalostech a zkušenostech obou kontraktních partnerů a nezřídka se stává, že ten zkušenější využije svého výhodnějšího postavení a obohatí se na úkor svého méně zkušeného partnera, což nelze v tržních vztazích (nejsou-li porušovány platné zákony) považovat za trestné či protiprávní. Obranou jsou pouze znalosti a zkušenosti.

5.3. Závěr Jak již bylo řečeno, vlastní vstup ČR do EU nevyvolá bezprostředně žádné změny dosavadního způsobu placení, tzn. že ten, kdo bude obchodovat pouze v CZK, resp. s českými subjekty v rámci českého domácího obchodu, bude až do doby vstupu ČR do EMU své závazky platit a své pohledávky dostávat prostřednictvím svého (svých) korunových účtů u banky působící na českém trhu, tedy v rámci TPS. Samozřejmě, že budou nadále u plateb v CZK v používání i dosavadní platební nástroje, používané však spíše fyzickými osobami, jako jsou platební karty, šeky, poštovní poukázky ap. Pokud se však aktivity dotyčného subjektu rozšíří i na jinou měnu, než je CZK, např. na EUR, bude se muset příslušný subjekt podrobně seznámit s principy a nástroji MPS, které jsou stručně popsány výše, a obchodovat za pomoci MPS.

Standby akreditiv Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso je bezzávazkový, dokumentární platební instrument. Je vázán na předání dokumentů (kryjících dodávku zboží či služby). Dobře fungující dokumentární inkaso obsahuje dokumenty představující zboží či službu, resp. dokumenty, bez nichž se odběratel nemůže ke zboží dostat. Někdy se místo placení požaduje akceptace směnek (v případě, že jde o úvěr). Dokumentární inkaso poskytuje dodavateli jistotu, že se odběratel nedostane k dokumentům (v případě dispozičních dokumentů tedy ani ke zboží) dříve, než zaplatí, resp. než akceptuje směnky. Nezabezpečuje ho však proti neochotě odběratele kontrahované zboží odebrat. Dokumentární inkaso se vyskytuje v těchto formách: D/P = Documents against Payment (Dokumenty proti placení), kde se jedná o hotovostní (okamžitou) formu placení, D/A = Documents against Acceptance (Dokumenty proti akceptaci), kde je výsledkem akceptovaná směnka cizí nebo vystavená směnka vlastní – jde o úvěrový instrument. Dokumentární akreditiv

Pracnost a odborná náročnost (potřeba odborné prohlídky dokumentů)

str. 19

Dokumentární akreditiv je závazkový, dokumentární platební instrument. Jde o dlouhodobě užívaný, oblíbený, dokonale propracovaný, ale i drahý instrument. Dodavateli skýtá jistotu, že splní-li akreditivní podmínky, tj. předloží-li požadované dokumenty, dostane zaplaceno, a to i tehdy, kdyby odběratel nemohl nebo nechtěl odebrat zboží a zaplatit. Odběratel má naproti tomu jistotu, že dodavatel nedostane zaplaceno dříve, než dodá a předloží příslušné dokumenty svědčící o dodávce. Banka pověřená výplatou může – je-li o to otevírající bankou požádána – akreditiv potvrdit, čímž vstupuje do stejného závazku vůči beneficientovi jako banka otevírající. Musí tedy akreditiv po splnění akreditivních podmínek proplatit, i kdyby otevírající banka mezitím zbankrotovala či jinak nemohla svůj závazek splnit. Tím je zajištěno i riziko platební neschopnosti banky kupujícího, eventuálně teritoria, jde-li o případ zahraničního obchodu. Bankovní záruka Bankovní záruka je závazkový, dokumentární nebo nedokumentární platebnězajišťovací instrument. Oproti akreditivům představuje levnější prostředek zajištění. Pokud jde o povahu závazku, dělí se na abstraktní a akcesorické. Abstraktní záruky jsou takové, které jsou odtrženy od kontraktu a musí být

Standby akreditiv je závazkový, dokumentární platebnězajišťovací instrument. Je to vlastně záruka ve formě akreditivu, tzn. její uplatnění (čerpání) je vázáno na předložení dokumentů. Na rozdíl od dokumentárního akreditivu, kde jsou předkládány dopravní dokumenty svědčící o plnění (uskutečnění dodávky), jsou u standby akreditivu předkládány dokumenty nazývané negativní (svědčící o neplnění). Jde např. o prohlášení beneficienta (dodavatele), že odběratel nezaplatil, s přiloženou kopií příslušné nezaplacené faktury. Bankovní aval Bankovní aval je závazkový, nedokumentární zajišťovací instrument. Avalem rozumíme spolupodpis směnky směnečným ručitelem (v tomto případě bankou). Aval směnky bonitní bankou činí ze směnky hotové peníze, neboť takový instrument je možné ihned prodat na finančním trhu. Akceptací cizí směnky, resp. vystavením směnky vlastní, uznává totiž směnečník svůj finanční dluh vůči oprávněnému držiteli směnky bez ohledu na stav obchodního závazku a avalista se k tomuto závazku solidárně připojuje. Doporučuje se akceptovat nebo podpisovat směnku jen tehdy, kdyby se v případě obchodu za hotové platilo. Prodaná směnka (a to je téměř každá) je totiž instrument abstraktní (jako akreditiv) a nelze proti ní uplatňovat námitky, např. z titulu nekvalitní dodávky. Odmítnutí placení se stává předmětem směnečného soudu, který je velmi rychlý a natrvalo poškodí pověst neplatícího směnečníka, nehledě na to, že směnečník je odsouzen k zaplacení všech nákladů spojených s takovým vymáháním, a ty bývají značně vysoké. Předchozí text pojednával o platebním styku z hlediska jednotlivých instrumentů, resp. operací. Neukázal však, jak lze nabízené instrumentárium použít komplexně, např. při procesu zajišťování složitých kontraktů na velké částky při komplikovaných dodacích i platebních podmínkách. Účelem takového procesu je především předcházení různým rizikům spojeným s realizací složitých kontraktů, resp. jejich minimalizace. Netřeba zdůrazňovat, že výběr platební podmínky i platebního či platebnězajišťovacího instrumentu je vždy předmětem smlouvy, a tedy záležitostí pozice smluvních stran. V této souvislosti často mluvíme o trhu prodávajícího, resp. trhu kupujícího, což udává, která ze smluvních stran je ve vzájemném vztahu rozhodující. Je-li např. prodávajícím renomovaná firma dodávající perfektní zboží či služby, která má na trhu dominantní, nebo dokonce monopolní postavení, nebude zřejmě možné, aby kupující trval na abstraktních bankovních zárukách za vrácení akontace či za dobré provedení kontraktu. Tato firma si naopak bude pravděpodobně klást tvrdé platební podmínky, nebude-li kupujícím firma téhož typu. Naopak, bude-li prodávajícím malá, neznámá firma nabízející zboží či služby nevalné kvality, při velké konkurenci na trhu bude platební podmínka velmi měkká, eventuálně bude

Je však třeba vzít na vědomí, že k podstatné změně dojde vlivem značného rozšíření jednotného hospodářského prostoru, a to nejen již zmíněným očekávaným rozšířením akčního radia českých subjektů, ale po zrušení celních bariér i vlivem přílivu aktivit doposud cizích subjektů na území ČR. V této souvislosti máme na mysli především volné obchodování subjektů sousedních zemí, jako je Německo, Polsko, Slovensko a Rakousko, ale i ostatních, na našem území. Letité zkušenosti zemí evropské patnáctky ukazují, že subjekty, které jsou na změny vyvolávané rozšiřováním teritoria EU dobře připraveny a nebrání se mu, mají větší možnost a pravděpodobnost v novém prostředí otevřeného trhu přežít a dále se rozvíjet.

6. Specifická odborná problematika oboru-živnosti 6.1. Základní organizační, provozní a logistické postupy pro pohostinská zařízení Organizace odbytu v gastronomických zařízeních Pohostinství je službou a mělo by hostům nabízet odpovídající podmínky pro jejich pobyt v odbytových zařízeních a sortiment, který bude odpovídat jejich požadavkům i potřebám zdravé výživy a zdravého životního stylu. Pracovníci pohostinství musí mít pro svou práci potřebné znalosti a dovednosti a musí splňovat základní požadavky pro provozování hostinské a ubytovací činnosti. Především pracovníci obsluhy, kteří přicházejí do styku s hosty, by se měli chovat jako profesionální hostitelé. Základní služby veřejného stravování Pohostinské provozovny se zaměřují na tyto základní služby: 1. Služby odbytové, které se podle charakteru člení dále na služby: a) stravovací, b) společensko-zábavní, c) služby doplňkového stravování a ostatní služby. 2. Služby ubytovací, které kromě přechodného ubytování poskytují hostům také služby odbytové v různém rozsahu a na různé úrovni. Formy odbytu a služeb Pohostinské služby jsou návštěvníkům provozoven nabízeny v různých kategoriích odbytových středisek, podle druhu a charakteru poskytovaných služeb. Tyto kategorie nabízejí služby na různé úrovni, v rozličném rozsahu vybavení i nabízeného sortimentu. Kvalita sortimentu a celková úroveň provozovny pak závisí na jejich klasifikaci do příslušné skupiny či třídy. Jednotlivé kategorie tak uspokojují různé potřeby a požadavky hostů a jejich úroveň služeb i vybavení se musí těmto požadavkům přizpůsobit. Jiné potřeby bude mít turista, jiné obchodník na cestách nebo pracovník nějaké organizace, který se přichází do pohostinské provozovny najíst v rámci náhradní formy zaměstnaneckého stravování, a určité služby bude vyžadovat zákazník, který si objedná zajištění hostiny. Rozlišujeme tyto formy odbytu:

str. 20


• Obslužné formy – prodej s obsluhou, např. v restauracích, motorestech, kavárnách, barech apod. • Formy bez obsluhy: a) samoobslužný prodej (jídelny se samoobsluhou – KFC, Mc Donald´s), b pultový prodej (bufety, bistra), c) stánkový prodej (kiosky, prodejní okna), d) pochůzkový prodej (ve vlacích, na stadionech apod.), e) prodej automaty, f) ambulantní prodej (mimo provozovnu). • Ostatní formy: a) cateringové služby (mimo provozovnu), b) konferenční a kongresové služby apod. Formy obsluhy Pohostinské provozovny uspokojují také různé nároky svých hostů na úroveň prostředí, vybavení provozoven, kvalitu a úroveň obsluhy apod. Pracovníci obsluhy pak musí připravit pracoviště a obsloužit hosty buď jednoduchou formou obsluhy, nebo složitou formou. Formu obsluhy volíme podle skupiny, do které je odbytové středisko zařazeno, a podle toho, zda se jedná o běžný provoz nebo slavnostní hostinu apod. Způsoby obsluhy V jednotlivých kategoriích odbytových středisek obslužných se liší postup přípravných prací i technika servisu. Podle druhu odbytového střediska nebo zvláštních způsobů práce rozlišujeme jednotlivé techniky práce obsluhujících – způsoby obsluhy: a) restaurační (nejrozšířenější), b) kavárenský (především ve společensko-zábavních střediscích – kavárnách, cukrárnách, hernách, hotelových halách; teplé nápoje se servírují na kavárenském tácku, stoly se neprostírají ubrusem), c) barový (v barech je obsluha technicky nejméně náročná, nápoje jsou podávány na rozetky nebo ubrousky), d) slavnostní – banketní (používaný při pohoštění na nejvyšší úrovni, kdy hostům jsou jednotlivé pokrmy a nápoje podávány podle společného slavnostního menu u slavnostní tabule), – rautový (se uplatňuje u hostin s nabídkovými stoly, hosté si mohou volně vybírat ze širšího sortimentu, mohou se sami obsluhovat, volně pohybovat a konverzovat), e) etážový (se používá při servisu na hotelovém pokoji, tzv. room servis), f) skupinový (uplatňuje se při obsluze předem objednaných skupin hostů, např. zájezdu, školení apod.; usnadňuje a především urychluje obsluhu a je oboustranně výhodný), g) table d´hote (způsob obsluhy používaný v ubytovacích zařízeních pro podávání snídaní, obědů a večeří; v penzionech lze takto v určeném čase podávat jednotné menu, v jednotné ceně v rámci hotelové penze, nebo jsou hostům nabízena jídla a nápoje pomocí nabídkových stolů). Zásobování Zásobováním získává firma hmotné výrobní prostředky – suroviny a zboží pro zajištění odbytových služeb. Získává také investiční majetek (stroje, zařízení, inventář) pro vybavení provozoven. Suroviny, zboží a materiál budou jako oběžné prostředky doplňovány pravidelně podle potřeb provozovny. Cílem zásobování je zajistit výrobní faktory, a to: * v potřebném množství, * v požadované kvalitě, * v potřebných druzích, * za výhodnou cenu, * ve stanoveném čase, * za vyhovujících dodacích podmínek. Zásobovací činnost představuje: 1. Zjišťování potřeby zásob (plán zásob, výpočet normativů zásob). 2. Jednání s dodavateli a volbu nejvhodnější nabídky (podle nabídkových katalogů, listů, osobního jednání). 3. Uzavírání kupních odběratelsko-dodavatelských smluv (stanovení podmínek). 4. Uskutečňování dodávek (forma dodávky, osobní odběr). 5. Příjem zásob na sklad, kontrola, evidence (postup přejímky, odpovědné osoby). 6. Skladování a vytváření podmínek podle druhu zásob (rozdělení skladů, požadavky na skladování jednotlivých zásob). 7. Výdej materiálu ze skladu (určení postupu, odpovědné osoby). 8. Sledování stavu zásob (nadnormativní zásoby, neprodejné zásoby). Řízení zásob Na základě průzkumu trhu a propočtu potřeby sestavuje firma plán zásobování na určité období ve formě bilance materiálu na skladě. Firma nechce vytvářet nadnormativní zásoby (umrtvují peníze) a zároveň potřebuje pohotovostní zásoby pro plynulý tok a obrátku zásob. Velké zásoby: * vážou finanční prostředky – peníze,

* zhoršují hospodářský výsledek (peníze umrtvené na skladě chybí na jiné nákupy nebo platby), * zvyšují náklady (škody, ztráty, manka, manipulace se zásobami, energie na uchování zásob apod.), * roste riziko překročení záruční lhůty (především u potravin).

6.2. Změny po vstupu ČR do EU, vliv na cestovní ruch a obor pohostinství Zdroj : Odbor analýz ČCCR, 18. 4. 2003 Základní údaje o EU Členské země

Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie

Přistupující země

Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Kypr, Polsko, Maďarsko, Malta, Slovensko, Slovinsko

Počet obyvatel EU

377 508 000 (k 1. 1. 2001)

Růst HDP v EU

1,0 % (2002)

Nezaměstnanost v EU

7,6 % (2002)

Inflace v EU

2,1 % (2002)

První část této kapitoly se věnuje vlivu vstupu ČR do EU na cestovní ruch obecně, v druhé části jsou zmíněny konkrétní přínosy či negativa, které mohou v budoucnu ovlivnit obor pohostinství v ČR. Vliv Schengenské dohody na cestovní ruch v ČR Schengenská dohoda z roku 1985 stanovila pravidla pro pohyb zboží, služeb a kapitálu na území EU a koordinuje vztahy na hranicích se třetími zeměmi. Většina států se schengenského prostoru bez vnitřních hranic účastní, ale není do něj např. začleněna Velká Británie a Irsko. Prakticky to znamená, že v těchto zemích nebyly zrušeny pasové a celní kontroly. Naopak bez pasových a celních bariér je možno vycestovat do Norska a na Island, tedy do nečlenských zemí EU. Velmi přísné jsou ovšem kontroly na vnějších hranicích EU, což se naštěstí nebude týkat ČR. Po přijetí Polska a Slovenska do EU totiž nebude žádná ze státních hranic ČR tvořit vnější hranici EU, a tak se ČR může bez problémů účastnit schengenského prostoru. Ovšem pozor – každá ze zemí schengenského území může v případě ohrožení bezpečnosti opětovně zavést hraniční kontroly. Výhody členství v EU z hlediska cestovního ruchu  Volný pohyb osob – občan EU může bez jakéhokoliv povolení k pobytu pobývat v jiné členské zemi dobu nepřesahující 90 dnů.  Turisté mohou převážet jakékoliv množství peněz, nemusí prokazovat hotovost nutnou k pokrytí nákladů během pobytu.  Národní řidičská oprávnění jsou platná na celém území unie (odpadá nutnost vlastnit mezinárodní řidičský průkaz).  Růst kvality služeb – především stravovacích a ubytovacích (tlak ze strany EU na normy, záruky kvality, certifikace).  Zdravotní pojištění občana členské země, které si platí ve své domácí zemi, je platné na celém území EU (odpadají tak náklady na cestovní pojištění). Konkrétní přínosy členství v EU pro příjezdový cestovní ruch, obor pohostinství:  Nárůst počtu zahraničních studentů, studijních pobytů a cest.  Nárůst počtu obchodních a služebních cest (rostoucí spolupráce, nové kontakty).  Rostoucí význam kongresové turistiky (ČR už nyní je a v budoucnu bude levnou a zároveň kvalitní kongresovou destinací, proto je nutné neustále dodržovat standardy kvality poskytovaných pohostinských služeb).  ČR bude mít především v počátku členství ještě výhodu z hlediska nízkých cen služeb, v poměrně srovnatelné kvalitě. Postupně tuto výhodu nepochybně ztratí, tak jako i ostatní přistupující země.  Rostoucí zájem ze strany sousedních členských zemí EU o jednodenní výlety do ČR – nákupy, návštěvy restaurací, mladá generace za zábavou. I tímto trendem by se měli provozovatelé pohostinských zařízení zabývat a nabízet tak kvalitní služby diverzifikované pro každou generaci.

str. 21


 Rostoucí počet dovolených, které budou zahrnovat pobyt jednak v domácí zemi a jednak v zemi sousední (Polsko, Rakousko, Slovensko) – v zájmu podnikatelů by tedy měly začít vznikat kooperační sítě přeshraničních služeb se synchronizovanou nabídkou produktů cestovního ruchu (viz 7.2. – Euroregiony).  Rostoucí zájem o regiony – Praha je již známa; dnešní turista chce poznávat i ostatní regiony s jejich zvláštnostmi (regionální speciality, domácí kuchyně, stylové prostředí). Není ovšem možné očekávat, že pozitiva členství se projeví bezprostředně po vstupu do EU. Na základě vývoje cestovního ruchu v zemích, které se staly členy jako poslední (Finsko, Švédsko a Rakousko), můžeme odhadovat, že k většímu nárůstu turistických příjezdů dojde nejdříve během 3. a 4. roku po vstupu do EU. První rok členství bude spíše rokem navazování obchodních kontaktů, až během dalších let je možné očekávat větší zájem ze strany evropských turistů. Občané západní Evropy budou vyčkávat, až si budou více jisti úrovní a kvalitou služeb (jak ubytovacích, tak stravovacích), na kterou jsou zvyklí ze svých zemí. Hrozby vývoje cestovního ruchu po vstupu do EU  Zvýšená konkurence (vstupem do EU se otevírá prostor pro volný pohyb služeb cestovního ruchu, tlak zahraničních konkurenčních firem).  Jazyková bariéra (jedním z nejčastěji citovaných nedostatků pohody cestování v ČR je nemožnost komunikace kvůli jazykové bariéře).  Měna – ČR ještě dlouho nebude členem eurozóny, dokud nesplní maastrichtská finanční kritéria z roku 1992, a jediným platidlem bude i nadále česká koruna (tzn. nutnost výměny hotovosti – konkurenční výhodu tedy budou mít ti podnikatelé, kteří umožní platbu kreditními kartami, či budou ochotni přijímat platbu v eurech).  Nízká kvalita infrastruktury cestovního ruchu (silnice, příjezdové cesty, značení pouze v češtině, pouze český jídelní lístek atd.). Opatření k růstu a zkvalitnění cestovního ruchu v ČR  Podpora klasifikace a certifikačních systémů služeb cestovního ruchu (v souladu s vývojem a dnes i „nutností“ v Evropě).  Integrace profesních sdružení a svazů v cestovním ruchu a především jejich začleňování do struktur EU pro koordinovaný postup (pro oblast ubytování jsou to např. Svaz obchodu a cestovního ruchu, Národní federace hotelů a restaurací a sdružení HO.RE.KA – Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu). Odborná způsobilost pro výkon živnosti v EU, uznávání odborné kvalifikace v členských státech EU Po přistoupení k Evropské unii se nepředpokládá změna v požadavcích na odbornou způsobilost osob podnikajících v uvedené živnosti. Právo Evropských společenství neupravuje specificky pro výkon uvedené činnosti odbornou kvalifikaci. Pokud některé členské státy požadují prokázání odborné nebo jiné způsobilosti, bude podnikatelům z České republiky, kteří by se chtěli usadit v jiném členském státě a vyvíjet tam podnikatelskou činnost v daném oboru, umožněno využít uznání odborné kvalifikace získané u nás, v souladu s obecnými směrnicemi o uznávání odborné kvalifikace, jimiž jsou zejména směrnice 99/42/ES, 89/48/EHS a 92/51/EHS. Odbornou kvalifikaci bude možno prokázat dokladem o tom, že žadatel uvedenou činnost vykonával ve státě původu, tedy v jiném členském státě (např. v ČR): a) po dobu 3 po sobě následujících let v nezávislém nebo vedoucím postavení, nebo b) po dobu 2 po sobě následujících let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li buď držitelem dokladu o kvalifikaci, která jej odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, nebo pokud tuto činnost vykonával nejméně 3 roky v postavení zaměstnance, nebo c) po dobu 3 po sobě následujících let v postavení zaměstnance, je-li držitelem dokladu o kvalifikaci, která jej odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu. Přičemž pokud je odborná kvalifikace prokazována pouze dobou vykonávání činnosti, nesmí být tato činnost ukončena před více než 10 lety. V oblasti certifikací není v rámci Evropské unie budován žádný jednotný systém, nýbrž se jde cestou vzájemného uznávání certifikátů. Pro oblast služeb přichází v úvahu zejména certifikace systémů jakosti, certifikace pracovníků, případně organizací, dle mezinárodních standardů, která má význam zejména pro zvyšování prestiže daného subjektu.

6.3. Trendy v managementu a marketingu oboru pohostinství Následující body mohou podnikatelům v oblasti pohostinských služeb pomoci držet krok s konkurencí, nabídnout vždy to, co si moderní zákazník přeje, a vytvářet tak pozitivní obraz o své firmě. Interní opatření na podporu prodeje 1. Prodej u stolu s použitím předkrmového vozíku, vozíku na saláty, moučníky, nápojového vozíku, příprava kávy u stolu zefektivní vizuální stránku nabídky a urychlí obsluhu. 2. Efektivní zpřístupnění pokrmů formou samoobslužného bufetu pro spěchající hosty za pevnou cenu, snídaňový bufet a dezertní bufet jako pohotové řešení při velké návštěvnosti. 3. Gastronomické týdny v restauraci jsou příležitostí k získání klientely z blízkého okolí. 4. Mimořádná nabídka sezonních gastronomických specialit v období dozrávání zahradních jahod, chřestu nebo v období lovecké sezony rozšíří nabídku. 5. Mimořádná nabídka spojená se sklizní vinné révy nebo ochutnávka mladého vína může povzbudit celý gastronomický produkt. 6. Zvýraznění regionální nebo místní gastronomie je vhodným zážitkem pro účastníky cestovního ruchu. 7. Nabídka pokrmů s nižším kalorickým obsahem je vyhledávána zvláště v poledním režimu restaurační nabídky. 8. Dětské menu na barevném lístku, který slouží jako hračka, není atraktivní pouze pro dětského hosta, ale i pro hosty doprovázející dítě. 9. Nabídka denního menu pro jednotlivé dny může být připravována s týdenním předstihem a sloužit jako aktivní náborové opatření k získání lokálních hostů. 10. Denní speciality pro hosty, kteří nemají více než 10 minut času. 11. Zpřístupnit zákazníkům ochutnání kvalitních vín v originálním balení u stolu nebo použitím přístroje vinojet, který prodlužuje kvalitu otevřené láhve vína. 12. Atraktivní Food display při vchodu do restaurace vystihující nabídku. 13. Výstavní stůl se zvláštní nabídkou sortimentu aperitivů, vín, ovoce a sýrů pomůže posílit prodej a zlepšit i celkový vzhled restaurace. 14. Jídelní lístek s barevným vyobrazením specialit vyzývá a posiluje rozhodnutí hosta. 15. Samostatně řešený vinný lístek s bohatým sortimentem vín rozdělených do oblastí s uvedením ročníku posiluje kvalitu a standard restaurantu. 16. Pro snídaňový a denní provoz mezi obědem a večeří je vhodné papírové prostírání potištěné nabídkou snídaňového sortimentu a malých jídel v nabídce dne. 17. Restauranty vyšší úrovně mohou na přivítanou svým hostům nabídnout „amuse-bouche“, bezplatnou pozornost – malou specialitu, kterou každý rád přivítá. 18. Úzký sortiment „take away“ (pokrmů prodávaných přes ulici) může při vkusném zpracování být dobrou a posilující reklamou v lokalitě. 19. „Give away“ – slané pečivo, čerstvá syrová zelenina upravená při příchodu hosta na stole je chutnou a příjemnou pozorností ze strany podniku. 20. Dětské židle ke stolu jsou k dispozici v dostatečném množství. 21. Dobře zvolená reprodukovaná hudba vytváří příjemnou a uvolněnou atmosféru. 22. Co platí pro úspěšný polední provoz, nemusí být vždy vhodným programem pro večer. Pořadí uspokojování potřeb zaměstnanců v pohostinství 1. Uznání dobrého pracovního výkonu 2. Možnost dalšího vzdělávání 3. Projevený zájem o privátní starosti 4. Dobré příjmy 5. Zajímavá práce 6. Pracovní jistota 7. Blaho firmy 8. Loajalita mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem 9. Dobré pracovní podmínky 10. Zdvořilost ze strany managementu Několik bodů jako důsledek sledování struktury prodeje nebo dodatečných prodejů - Průměrné výkony v gastronomii již nejsou brány na vědomí. Špičkové výkony však mohou být v každé kategorii, v pivnici, v baru, v restauraci s vrcholovou gastronomií. - Doporučování je alfou a omegou úspěšného prodeje. Je důležitější než aktuální nabídka. - Hosta ovlivní věrohodné a dodatečné informace.

str. 22


- Flexibilita se vyplácí: je lepší prodat jeden moučník se dvěma lžičkami pro dvě osoby než žádný. - O víně se nediskutuje, cítí-li host zátku. - Nepřívětivost, stres nebo dotěrné chování působí na dodatečný prodej negativně. - Pravidelné porady se zaměstnanci vyžadují v týmové spolupráci oboustranné porozumění. Informace od frontových pracovníků jsou brány vážně, protože oni znají potřeby hostů nejlépe. - Pevně stanovené úkoly v dosažení obratu jsou kontraproduktivní. Osvědčuje se soutěž na principu hry, která vyžaduje prodejní talent spolupracovníků.

7. Přístup ke kapitálu, vymáhání pohledávek financování uplatněné pohledávky Řadě malých a středních podnikatelů přináší obtíže vymáhání pohledávek po lhůtě splatnosti klasickými způsoby. Jednou z možností, jak docílit úhrady pohledávky, je soudní cesta, která však přináší věřiteli další náklady. Jedním ze způsobů, jak financovat soudní spor, je využití služeb specializovaných společností. Soudní rozhodnutí o pohledávce Pokud uspokojení pohledávky nelze dosáhnout cestou dobrovolného plnění ze strany povinného, smírem či zprostředkovaně prostřednictvím jiné, na trhu nabízené služby, nezbývá než získat včas právní titul, tj. obrátit se na soud, aby rozhodl ve sporné věci. Náklady na občanské soudní řízení Náklady na soudní řízení se zpravidla skládají ze: a) soudních poplatků, b) odměn za právní zastoupení, c) odměn za znalecké či jiné posudky. Náklady na soudní řízení mohou velmi radikálně narůstat a přesáhnout možnosti oprávněného k jejich úhradě. Při hodnotě sporného nároku např. 1 000 000 Kč a zaplacení soudního poplatku ve výši 4 % z hodnoty sporu a paušální odměny právního zastoupení odpovídající cca 6 úkonům budou náklady na soudní řízení činit: V případě přisouzení sporného nároku: náklady právního zastoupení žalobce soudní poplatek

46 000 Kč 40 000 Kč

Celkem tj. 8,6 % z hodnoty sporu;

86 000 Kč

v případě neúspěchu v soudním sporu se zvýší o: náklady právního zastoupení protistrany 46 000 Kč celkem tedy na 132 000 Kč tj. 13,2 % z hodnoty sporu, přičemž náklady ponese sám žalobce Způsoby financování soudních sporů Financování výdajů na vedení soudních sporů je novým produktem na trhu v ČR, který poskytují pouze specializované společnosti. Banky se obecně úvěrováním nákladů soudních sporů kvůli značné rizikovosti budoucího výsledku nezabývají. V současnosti lze proto poskytování služby financování výdajů na soudní řízení rozdělit na dvě oblasti: - jednou je pojištění právních služeb – podstatou je zde závazek specializované pojišťovny uhradit za pravidelně placené pojistné náklady na případný, v budoucnosti vzniklý spor, - druhou je plné financování všech nákladů konkrétního aktuálního sporu, který klient předkládá se žádostí o převzetí úhrady nákladů sporu specializované firmě k posouzení a která se k takovému financování zaváže na smluvní bázi. Převzetím financování specializovanou společností je z pohledávky oprávněný žadatel o financování zbaven rizika dalších výdajů i pro případ neúspěchu ve sporu.

Převzetí financování ze strany specializované společnosti předchází posouzení skutkových a právních aspektů sporu. Druhy sporů, které lze financovat Smluvní převzetí plného financování nákladů souvisejících s vymáháním pohledávky se týká vedení sporu: • v civilním soudním řízení, a to v různém stupni, • v rozhodčím řízení, • v exekučním řízení, • případně v jiném řízení, které má za cíl určit oprávněnost a vymahatelnost pohledávky. Výhody financování soudního uplatnění pohledávky 1. Společnost financuje v zásadě veškerá řízení soudní, rozhodčí i správní, ve kterých jsou prosazovány například nároky ze smluv, nároky na náhradu škody vůči všem subjektům. 2. Klient nevynakládá od přijetí případu k financování žádné další finanční prostředky. 3. Financující společnost nese riziko možného neúspěchu a s tím spojených případných nákladů navíc, které by byly přisouzeny k úhradě klientem protistraně. Tohoto rizika je klient zcela zbaven. 4. Advokáta volí klient podle své svobodné vůle, tento má s klientem nezávisle na financování vlastní smluvní vztah, do kterého financující společnost nezasahuje, tento jej provází po celou dobu sporu a spolupracuje po dobu řízení s financující společností s cílem zabezpečit úspěšný výsledek právního sporu.

7.1. Programy podpor malých a středních podniků ze zdrojů ČR Malé a střední podniky (MSP) mají mimořádný význam pro rozvoj národního hospodářství, pro vytváření nových pracovních míst a pro rozvoj jednotlivých obcí, měst a regionů. V ČR v roce 2002 byla přijata nová právní úprava podpory MSP, která je v souladu s mezinárodními smlouvami a právními předpisy ES regulujícími oblast MSP. Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, uvádí do souladu definici MSP v ČR s definicí uplatňovanou v zemích Evropské unie. Tento zákon vymezuje také v návaznosti na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech formy podpory, kterou lze MSP poskytovat. Jsou to: - návratné finanční výpomoci, dotace, finanční příspěvky, záruky a úvěry se sníženou úrokovou sazbou. Zákon stanoví obsah programů podpory, způsob jejich schvalování a zveřejňování a dále stanoví i účast jiných subjektů, než je Ministerstvo průmyslu a obchodu, na poskytování podpor. Programy umožňují MSP získat na podporu realizace podnikatelských projektů záruky za úvěry a leasing, záruky za kapitálový vstup, záruky na návrh do obchodní soutěže, úvěry se sníženou úrokovou sazbou, příspěvky na úhradu úroků a dotace. Podporovány jsou poradenské, informační a vzdělávací služby, certifikace podle norem ISO 9000, ISO 14000, zavádění programu EMAS, marketing, internetové prezentace a účasti na mezinárodních výstavách a veletrzích. Podpory mohou být poskytnuty na projekty MSP z oblasti výroby, obchodu a služeb, odpovídající schválenému seznamu ekonomických činností, splňující podmínky příslušných programů a doporučené na základě vyhodnocení k poskytnutí podpory. Pro všechny programy podpor platí tyto společné podmínky: Vymezení příjemců podpory na základě § 1 a 2 zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání: 1. Žadatel o podporu musí mít trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. 2. Za malého a středního podnikatele se považuje podnikatel, pokud: a) zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, b) jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují 980 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 1 450 mil. Kč, c) je nezávislý (odstavec 7). 3. Za malého podnikatele se považuje podnikatel, pokud: a) zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, b) jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují 180 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 250 mil. Kč, c) je nezávislý (odstavec 7). 4. Drobným podnikatelem je ten podnikatel, který: a) zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a b) jeho aktiva, uvedená v rozvaze, nepřesahují 180 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 250 mil. Kč, c) je nezávislý (odstavec 7). 5. Malý a střední podnikatel, který zahajuje podnikání, stanoví hodnoty uvedené v odstavci 2., resp. 3. nebo 4., písm. b) vlastním kvalifikovaným


str. 23

odhadem, a to pro první účetní období, ve kterém bude provozována podnikatelská činnost po celé účetní období. 6. Malý a střední podnikatel je nezávislý, jestliže žádná jiná osoba nebo více osob společně, které nesplňují požadavky uvedené v odstavcích 2.–4., nemají 25% a větší podíl na jeho základním kapitálu ani na jeho hlasovacích právech. 7. Pro stanovení počtu zaměstnanců v odstavcích 2.–4. je rozhodný průměrný přepočtený počet zaměstnanců za poslední uzavřené účetní období, který se vypočítá jako podíl celkového počtu hodin odpracovaných všemi zaměstnanci žadatele o podporu, zvýšený o neodpracované hodiny v důsledku čerpání dovolené na zotavenou, překážek v práci a pracovní neschopnosti, za niž jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění, a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 83a zákoníku práce). 8. Čistým obratem se rozumí výnosy z prodeje vlastních výrobků a služeb po odečtení daně z přidané hodnoty na výstupu. Další náležitosti společné pro všechny programy Podpora nebude poskytnuta subjektům, které nemají vypořádány všechny závazky vůči finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení, Celní správě, Pozemkovému fondu, Fondu národního majetku a Státnímu fondu životního prostředí. Potvrzení finančního úřadu o vypořádání závazků a čestné prohlášení o splnění závazků vůči všem ostatním institucím nesmí být ke dni podání žádosti o podporu starší 2 měsíců. Posečkání s úhradou závazků nebo dohoda o úhradě závazků se považují za vypořádané závazky. Projekty musí být realizovány na území České republiky. Pro rok 2004–2006 byly vyhlášeny následující programy podpory MSP ZÁRUKA, KREDIT, START, TRH, KOOPERACE, SPECIAL, MARKETING, PORADENSTVÍ, DESIGN. Následující tabulka shrnuje poskytovatele jednotlivých programů, typ možných žadatelů a druh podpor: Tabulka programů podpor MSP Název programu

Poskytovatel podpory

Střední podnik

Malý podnik

Drobný podnik

Druh podpory

ZÁRUKA

ČMZRB

ano

ano

ano

záruka

KREDIT

ČMZRB

ano

ano

zvýhodněný úvěr

START

ČMZRB

ano

ano

bezúročný úvěr

TRH

ČMZRB

ano

ano

ano

dotace

KOOPERACE

ČMZRB

ano

ano

ano

dotace

SPECIAL

ČMZRB

ano

ano

ano

příspěvek na mzdy

MARKETING

CzechTrade

ano

ano

ano

dotace

DESIGN

Design centrum ČR

ano

ano

ano

dotace

PORADENSTVÍ

CzechInvest

ano

ano

ano

dotované služby

VESNICE, REGENERACE, PREFERENCE, PROVOZ, HRANICE a REGIONZÁRUKA. Podpora cestovního ruchu ze zdrojů ČR Hlavním gestorem podpory cestovního ruchu v ČR a služeb s ním spojených je Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které při přípravě Koncepce státní politiky cestovního ruchu také spolupracovalo s Ministerstvem životního prostředí (ekologické aspekty cestovního ruchu) a dalšími oborovými subjekty (Česká centrála cestovního ruchu). 1. 11. 2000 byl přijat vládou ČR státní program podpory cestovního ruchu, jehož cílem je „vytvoření ekonomických podmínek k iniciaci a podpoře aktivit, které povedou ke zkvalitnění infrastruktury a služeb cestovního ruchu, k vytváření nových pracovních míst, nových produktů a kvalitních lidských zdrojů v ČR“. Každý rok tak budou vyhlašovány podprogramy (schvalovány vládou ČR) určené pro obce, podnikatele, fyzické a právnické osoby podnikající v oblasti propagační a poradenské činnosti, jakož i pro neziskové organizace. Například rok 2001 byl vyhrazen podpoře rozvoje lázeňství, v roce 2002 se s tímto podprogramem pokračovalo, nově však přibyla oblast podpory budování doprovodné infrastruktury pro sportovně-rekreační činnost. V roce 2004 se počet podprogramů zúžil ze 4 na 3 následující: a) Podpora rozvoje lázeňství (finanční podpora do výše 50 % celkových rozpočtových investičních nákladů). b) Podpora doprovodné infrastruktury cestovního ruchu pro sportovně-rekreační aktivity (také podpora do výše 50 %). Nově pod tento podprogram spadá podpora cykloturistiky a budování infrastruktury pro adrenalinové sporty. c) Prezentace ČR v zahraničí (podpora do výše 50 % neinvestičních nákladů). Tyto podprojekty spolufinancuje MMR ze svých zdrojů a především z fondů EU. Na většinu projektů je možno získat max. 50 % uznatelných nákladů, zbytek je povinen žadatel uhradit z vlastních nebo získaných zdrojů. Toto je princip tzv. kofinancování, který je běžný u evropských dotací. Pro výše zmíněné podprogramy je vyčleněno 150 mil. Kč. Kraje Kraje jsou dalším významným zdrojem regionálních podpor do oblasti cestovního ruchu. Nebudeme zde uvádět všechny dostupné podpory podnikání v oblasti cestovního ruchu v krajích, jelikož ty jsou dostupné pouze pro podnikatele provozující své služby v konkrétním kraji. Každý region se tak snaží různými způsoby mobilizovat aktivní účast podnikatelů ve svém regionu na zlepšení kvality služeb cestovního ruchu. Je tedy potřeba sledovat aktuálně vyhlašované programy na internetových stránkách jednotlivých krajů. Například kraj Vysočina nabízí podnikatelům z kraje v oblasti hotelnictví bezplatnou podporu prezentace formou turistických stránek, na kterých mohou podnikatelé zdarma představit své stravovací a ubytovací služby v regionu. Těmto podnikatelům nabízí krajský odbor regionálního rozvoje také využití systému k vytvoření detailu jejich provozovny a ti, kteří nemají svoje vlastní internetové stránky, jej mohou využít k prezentaci na internetu. Více informací na www.kr-vysocina.cz

7.2. Možnosti podpory podnikání v oboru-živnosti ze zdrojů EU

Plné znění všech programů je uvedeno na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu (www.mpo.cz) a jednotlivých poskytovatelů podpor, to znamená: Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., u programů ZÁRUKA, KREDIT, START, TRH, KOOPERACE a SPECIAL (www.cmzrb.cz), Česká agentura na podporu obchodu/CzechTrade u programu MARKETING (www.czechtrade.cz), Design centrum České republiky u programu DESIGN (www.designcentrum.cz) a Agentura pro rozvoj podnikání a investic CzechInvest u programu PORADENSTVÍ (www.czechinvest.org). Dále existují regionální programy pro území vybraných regionů – REGION,

Po vstupu ČR do EU je možno čerpat finanční pomoc ze strukturálních fondů (SF), které se mimo jiné zaměřují na snižování rozdílů mezi úrovněmi jednotlivých evropských regionů. Pro rozvoj cestovního ruchu připadá nejvíce v úvahu pomoc z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) – podpora malého a středního podnikání, rozvoj infrastruktury, pokračování místního rozvoje. Jak tato pomoc bude realizována? Každá z přistupujících zemí měla za úkol vypracovat tzv. Národní rozvojový plán (program), ve kterém stanovila priority pro jednotlivé oblasti hospodářství pro období r. 2000–2006. Na tomto základě byly stanoveny finanční dotace pro každou oblast z evropských SF. Takto vzniklo 5 operačních programů (OP) – 1. Průmysl a podnikání, 2. Infrastruktura, 3. Rozvoj lidských zdrojů, 4. Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, 5. Společný regionální operační program – SROP. Malý a střední podnikatel v oblasti stravovacích služeb může tedy čerpat podporu pouze z posledního operačního programu. OP 5. SROP Společný regionální operační program je asi nejzajímavějším programem pro oblast cestovního ruchu (v rámci SROPu je mu vyčleněna priorita č. 4), a proto zde zmíníme jednotlivá podopatření a cíle této podpory. Podopatření 4.1: Podpora služeb pro cestovní ruch Na toto podopatření je vyčleněno 36 mil. €. Zahrnuje přímou podporu drobných a malých podniků v cestovním ruchu.

str. 24


Spolufinancování opatření se předpokládá z úrovně kraje. Projekty budou předkládány formou grantových schémat s následujícími formami podpory: • nevratná přímá pomoc, • záruky, • zvýhodněné úvěry. Jde zejména o aktivity spojené s rozvojem malých podniků a drobných podnikatelů nabízejících jednotlivé nebo komplexní služby v regionech (ubytovací, stravovací, dopravní, zábavu atd.) a rozvoj sítí malých podnikatelů v regionech. Podopatření 4.2 Podpora rozvoje infrastruktury pro cestovní ruch Tato cílová oblast má dvojnásobnou finanční dotaci než oblast předcházející (72 mil. €) a týká se mimo jiné i finanční podpory na pořízení hmotného i nehmotného investičního majetku u stravovacích a ubytovacích služeb. Výzvy k předkládání projektů budou vydávány 3krát ročně a projekty bude možno odevzdávat na Sekretariátu regionálního rozvoje na krajských úřadech (např. v Jihlavě, Brně). Nově bude možno podávat projekty v elektronické podobě. Výběr projektů budou zajišťovat Regionální rady na úrovni NUTS II. Náklady, které bude možno uznat v rámci rozpočtu projektu, budou definovány v tzv. Doplňku SROP, ale ten ještě není k dispozici. Proto prosím sledujte stránky Ministerstva pro místní rozvoj (www.mmr.cz) nebo přímo www.strukturalni-fondy.cz pro veškeré aktuální informace. Povinné přílohy projektů - Analýza nákladů a přínosů - Logická matrice projektu - Doklady o beztrestnosti podnikatele - Doklady o vlastnictví budov, pozemků - Podnikatelský plán - Rozpočet - Doklady o finančním zdraví podniku (výsledovka, rozvaha...) - Zřízený bankovní účet pouze k účelu této dotace - Stanovisko týkající se životního prostředí u některých projektů Iniciativa Společenství Interreg Předchůdcem iniciativy Interreg v kandidátských zemích byl program PHARE CBC (program přeshraniční spolupráce). Ten ovšem v roce 2003 skončil a na jeho místo nastoupí po vstupu ČR do EU program Interreg. Interreg stimuluje meziregionální spolupráci v EU v období 2000–2006. Je financován zmíněným fondem ERDF. Zvláštní důraz je kladen mimo jiné na regiony, které sdílejí vnější hranice s přistupujícími zeměmi do EU. Základem pro podporu přeshraniční spolupráce v rámci programu Interreg IIIA v oblasti hospodářské, cestovního ruchu, vzdělávání, kultury jsou programy na jednotlivých hranicích: ČR–Sasko, ČR–Bavorsko, ČR–Rakousko, ČR–Slovensko, ČR–Polsko. Základní územní jednotkou pro získávání podpory z Interregu je region NUTS III – odpovídající českým krajům. V současné době jsou již schváleny finanční plány pro období 2004–2006 pro vymezené priority. Finanční alokace pro období 2004–2006 na jednotlivé hranice (programy)

PŘÍHRANIČNÍ REGION

MIL.EUR

%

ČR-Německo

18,50

33,64

z toho ČR-Sasko

9,90

18,00

8,60

15,64

ČR-Rakousko

11,00

20,00

ČR-Polsko

16,50

30,00

ČR-Slovensko

9,00

16,36

CELKEM

55,00

100,00

ČR-Bavorsko

Euroregiony Euroregion je „průsečíkem přeshraniční spolupráce obcí, měst a okresů, občanů, institucí a nositelů projektů. Euroregiony mají napomoci získat maximum podpůrných prostředků Evropské unie pro přeshraniční spolupráci, tedy zvláště prostředků z programů INTERREG (pro členské země EU) a PHARE (pro kandidátské země). Euroregiony vytvářejí „duchovní“ infrastrukturu přeshraniční spolupráce.

Působí pomocí vzdělávacích aktivit, propagace a péče o obraz regionu v prvé řadě jako regionální lobby pro příhraniční regiony, a zvyšují tak jejich atraktivitu. Zda budou přeshraniční projekty a aktivity realizovány, nezávisí pouze na disponibilních finančních prostředcích, nýbrž také na regionálním prostředí, tedy například na ochotě ke spolupráci regionálních aktérů (soukromých i veřejných). Usnadněním komunikace mezi nimi se překonají obtíže, provázející zrod přeshraničních projektů. V České republice se jedná o příhraniční oblasti s Německem, Polskem, Slovenskem a Rakouskem. Informace o euroregionech v České republice získáte na webové stránce Centra pro regionální rozvoj ČR (www.crr.cz).

8. Franchisové „spolupodnikání“ – příležitost pro malé a střední podnikatele Franchisingu dnes nejeden malý podnikatel vděčí za svůj úspěch a dobré konkurenční postavení a nejedna velká firma za svůj celosvětový věhlas. V posledních třech desítkách let zaznamenáváme dynamický rozvoj franchisingu, ke kterému dochází společně s procesem globalizace díky stále snazšímu překonávání technologických a politických bariér v šíření informací a kapitálu. Očekává se, že franchising jako forma „spolupodnikání“ se v 21. století, v epoše založené na sdílení informací a znalostí a epoše vytváření aliancí a sítí, postupně stane převládající formou odbytu. Seznámit se s franchisingem už teď se proto rozhodně vyplatí.

8.1. Historie franchisingu Franchising má historické počátky ve středověké Francii, kdy se slovem franchise označovalo privilegium udělované feudálem k výrobě nebo prodeji určitých výrobků nebo k osvobození od cla či daní. Moderní franchising má za sebou více než jedno století. První vlna rozvoje franchisingu začala v USA a s mohutným rozvojem automobilismu a cestování na počátku 20. století. Tehdy poměrně rychle vznikaly první sítě distributorů automobilů, provozovatelů čerpacích stanic, drugstorů a motelů. Proto se slovo franchising nejčastěji vyslovuje americkou angličtinou [frænčájzin]. Po druhé světové válce se franchising prudce rozvíjí v USA jako tzv. obchodní franchising v oblasti služeb ve spojení s intenzivním využíváním značek – především v hotelnictví, restauračním stravování a zejména v rychlém občerstvení (McDonald ´s). V USA je i nadále populární tzv. výrobkový franchising (Coca-Cola). Dnes je pojem franchising chápán nejen jako způsob odbytu určitých výrobků a služeb, ale jako forma spolupodnikání čili kooperace. Po ropné recesi v 70. a 80. letech 20. století se stal franchising nejen v USA osvědčenou metodou podnikání – když pomohl vyřešit potíže mnoha individuálních vlastníků malých a středních podniků. Franchising je dnes rozšířen ve všech zemích světa; nejvíce však v USA; v Evropě je franchising nejvíce populární v Německu, Velké Británii a Francii. V devadesátých letech franchisová metoda podnikání malých a středních podniků postupně pronikla i do zemí střední a východní Evropy. Franchising byl zprvu českými podnikateli příznivě přijat, ale k jeho rozšíření došlo v České republice teprve v posledních pěti letech. Příčinou je nízká kapitálová vybavenost a částečně i úvěruschopnost zájemců o franchising. Rozvoji a kultivaci trhu franchisového podnikání se v České republice od roku 1993 věnuje Česká asociace franchisingu, zastupující především franchisové poskytovatele a poradce (www.czech-franchise.cz). Postupně se šance malých franchisantů získat rychlý úvěr nebo výhodné záruky zvyšují díky programům státní podpory a speciálnímu programu financování franchisingu Komerční banky. Vstup do EU bude nepochybně znamenat přísun peněz do podnikání založeného v ČR na franchisingu, a to jak z podpůrných fondů EU, tak i od zahraničních investorů a bank. Očekává se, že se ČR stane jistější destinací pro volný kapitál a součástí jednotného trhu finančních služeb (naplno se to projeví až přístupem k jednotné evropské měně). Díky tomu lze očekávat, že domácí franchisové podnikání z přistoupení k EU bude profitovat, ať již otevřením nových podnikatelských příležitostí, tak i možností úvěrování atd. V zemích EU s delší tradicí franchisového podnikání banky mnohem ochotněji poskytují úvěry jednotlivcům s prověřenými podnikatelskými plány, jejichž garantem je známý a silný poskytovatel franchisingu. Tyto banky totiž dobře vědí, že podnikání podle osvědčené a vyzkoušené franchisingové koncepce vytváří dostatečný zisk

str. 25


pro držitele franchisové licence za mnohem kratší dobu než u podnikatelů „nefranchisových“. Vědí také, že franchisová forma podnikání ve srovnání se samostatným podnikáním dosahuje relativně vysoké rentability vloženého kapitálu a krátké návratnosti investic.

8.2. Základní principy franchisingu jako systému prodeje Franchising můžeme stručně vyjádřit jako opakování úspěšného podnikatelského nápadu na více místech pod stejnou značkou nebo také jako „podnikání pod cizím jménem“. Vyčerpávající definici franchisingu lze najít v Evropském kodexu etického franchisingu Evropské franchisingové federace (česká verze je na www.czech-franchise.cz). Základem fungování franchisingu je dlouhodobá podnikatelská spolupráce (joint-venture, kooperace, spolupodnikání) dvou – a více – subjektů. Každý subjekt poskytuje pro účel společného podnikání své silné stránky – jeden např. vkládá podnikatelský nápad a své znalosti (know-how) a druhý zajišťuje kapitál a realizační zázemí. Úspěch franchisingového partnerství se tak opírá o účelnou dělbu činností a individuální zájem každého příjemce na prosperitě části i systému jako celku. Franchisová organizace v sobě spojuje výhody velké firmy a výhody individuálního podnikání – kombinuje úspěšné systémové know-how franchisového poskytovatele a povinnost franchisového příjemce podle něj konat. Dohromady tak v tomto spojení vzniká vyšší (synergická) kvalita, která se propojením do řetězce znásobuje. Toto franchisové spojení sice nedokáže úspěch v podnikání zaručit, ale dokáže do značné míry podnikatelská rizika výrazně snížit (podle risk-manažerů zahraničních bank až o 80 %). Franchisingová forma spolupodnikání proto umožňuje mnoha podnikatelům začít podnikat s minimalizací rizika; již existujícím podnikatelům franchising pomáhá uspět v soutěži s jejich konkurenty. Franchising tak dává malým nebo novým firmám jejich zapojením v řetězci možnost získat podobné konkurenční výhody, jako mají silné, velké a zavedené firmy. Franchising z pohledu poskytovatele Podívejme se na franchising z obou stran partnerské spolupráce – nejprve z pohledu franchisového poskytovatele, tzv. franchisora. Nejčastějším důvodem, proč se někteří podnikatelé, ať už výrobci nebo distributoři, rozhodují pro obchodní franchisingové partnerství, bývá potřeba co nejefektivněji distribuovat jejich produkty. Mnozí podnikatelé jako poskytovatelé franchisingu (nebo také franchisoři) mohou rychleji a snáze pronikat na trh a dosáhnout tak lepší konkurenceschopnosti, aniž by museli investovat do budování „svých“ poboček (distribučních jednotek) nebo si zřizovat systém „svých“ dealerů. Ve franchisovém systému spolupráce mohou z původních distributorů udělat nikoli své „zákazníky“, ale své spolupracovníky a dlouhodobé partnery. Ti se označují jako franchisoví příjemci či franchisanti nebo franchisee [frænčájzí]. Poskytovatel může na příjemce přesunout a rozložit nároky na financování řetězce. Jednotliví příjemci investují do vybudování a provozování „své“ pobočky „svůj“ kapitál, „svůj“ čas, a především „své“ podnikatelské úsilí. Poskytovatel jim poskytne právo užívat „své“ zavedené obchodní jméno a ochrannou známku, „svůj“ úspěšný koncept odbytu výrobků, služeb nebo technologií a ověřené know-how, obchodní a technické postupy a průběžnou a „svou“ intenzivní prodejní a technickou podporu. Formou franchisové licence (franchise) poskytovatel prodává příjemcům několikanásobně „svůj“ „recept na rychlý podnikatelský úspěch“. Výhodou franchisového partnerství je pro poskytovatele dosažení rychlejší expanze a vstupu na nové trhy, jistější a rychlejší odbyt. Díky jednotné a společné propagaci v celé síti postupně narůstá marketingová síla jeho značky. Franchising dává poskytovateli možnost udržet si kontrolu nad celou distribuční cestou a zajistit potřebnou kvalitu výrobků a služeb. Díky velikosti a hustotě celé sítě poskytovatel postupně získává výhodnější pozici na trhu, může využívat výhody z velikosti – výhodný společný nákup a snížení nákladů. Poskytovatel získává prostřednictvím svých partnerů informace o trhu, které může přetvořit ve zkušenosti. Příjemci pracují zpravidla s větším nasazením než vlastní zaměstnanci poskytovatele. Poskytovatel nemusí řešit běžné personální otázky zaměstnanců příjemce. Franchisová forma spolupráce však má pro poskytovatele i několik kritických míst: Poskytovatel je nejprve nucen investovat do vybudování opravdu efektivního franchisového systému poměrně značné úsilí, nemalý čas a kapitál a své know-how získat praktickým provozováním své koncepce odbytu. Franchisový poskytovatel si postupně vychovává své potenciální konkurenty a musí také průběžně čelit snaze některých příjemců se osamostatnit. Organizace řetězce samostatných podnikatelů vyžaduje styl vedení založený spíše na motivování, který je náročnější a méně obvyklý než direktivní styl řízení vlastních poboček. Franchisové příjemce je nutné opravdu velmi náročně vybírat – jeden špatný franchisant totiž může ovlivnit nepříznivě celý řetězec.

Kritickým místem bývá kontrola a zabezpečení trvalého dodržování kvality. Franchising z pohledu příjemce Podívejme se nyní na franchising z pohledu franchisového příjemce, nabyvatele či držitele franchisové licence, tzv. franchisanta (angl. franchisee). Příjemcem franchisové licence bývá často malý nebo nezkušený podnikatel, který podniká jako fyzická nebo právnická osoba; někdy i s celou svou rodinou. I když příjemce ve své firmě, která je smluvní součástí franchisového řetězce, využívá při odbytu „propůjčené“ jméno a značku franchisového řetězce, ve skutečnosti podniká jako samostatný ekonomický subjekt pod vlastním jménem (IČ), na svůj účet, na své riziko a své náklady. Franchisant je tedy relativně samostatný, má „svůj“ podnik a také – prostor pro iniciativu. Výhodou franchisového partnerství je pro příjemce to, že získává od poskytovatele již hotový a vyzkoušený obchodní a podnikatelský koncept jakoby „na klíč“ včetně zavedeného jména, ochranné známky a image. Prostřednictvím velikosti a hustoty celkové sítě může příjemce jako její člen uplatnit vůči dodavatelům při nákupu surovin, zařízení a služeb výhodnější vyjednávací pozici „velké firmy“ a získat výhodnější nákupní ceny a podmínky. Výrazně menší riziko podnikání mu také umožňuje lepší přístup k úvěrům, leasingu a pojištění. Ve franchisovém partnerství podnikatelské riziko, vstupní investice i provozní náklady nebývají pro příjemce tak vysoké, jako kdyby podnikal samostatně. Příjemce jako součást „franchisového balíku“ získává od poskytovatele takovou počáteční podporu, která mu umožní při startu překonat bariéru vstupu na trh, kterou obvykle představují počáteční vysoké náklady. Franchising tak příjemci umožňuje jistější a rychlejší vstup na trh, může snáze realizovat svůj podnikatelský sen a bez dlouhého čekání dosáhnout úspěchu. Franchisant hned při startu svého podnikání získává podporu v podobě poradenství, školení, vzdělávání a tréninku, a to většinou na úrovni velkých firem. Prodejní koncepce je vyzkoušená a neustále vylepšovaná. V průběhu partnerství získává další podporu, včetně podpory v managementu a marketingové podpory. Nevýhodou pro příjemce je jeho určitá závislost na franchisorovi, na jeho úspěchu i případném neúspěchu, a ani jeho případné osamostatnění a odchod z řetězce nejsou jednoduché. Franchisant se musí podřizovat pokynům a kontrole dodržování kvality ze strany poskytovatele a také je nucen se přizpůsobit zájmům ostatních členů systému. Příjemce franchisové licence musí omezit řadu svých vedlejších obchodních aktivit a prodávat pouze určený sortiment od určených dodavatelů.

8.3. Vliv franchisingu na zvýšení konkurenceschopnosti malého a středního podnikání Franchising je z makroekonomického pohledu jednoznačně pozitivním přínosem hned z několika důvodů: Franchising podporuje a rozvíjí malé a střední firmy a střední podnikatelský stav, které jsou hlavním hnacím motorem ekonomického rozvoje. Pro stát je tato možnost zajímavá i z toho hlediska, že nemusí sám vynakládat tak velké úsilí a prostředky na státní programy podpory malého a středního podnikání. Franchising pro podnikatele přináší možnost dosažení řady konkurenčních výhod, jaké mají velké obchodní společnosti, a současně dává možnost využít předností, které přináší individuální zájem o prosperitu firmy, znalost prostředí a vazba na zákazníka. Franchising dává možnost pro vznik nových a udržení stávajících podniků, a napomáhá tak při žádoucí restrukturalizaci hospodářství. Malí a střední podnikatelé, které spojuje franchisové „spolupodnikání“, mohou působit jako stabilizující protiváha velkým firmám, omezujících v řadě případů konkurenci na trhu a zdravé soutěžní prostředí. To je velmi důležité právě dnes, kdy se malé a střední domácí firmy těžce vyrovnávají se silným vlivem velkých zahraničních obchodních systémů. Využití nových postupů a technologií a orientace na uspokojení zákazníka – tak typické pro franchising – přináší zkvalitnění stávajících podniků. Franchising tak pomáhá vytvářet nová pracovní místa s vyšší kvalifikací. Intenzivní spolupráce franchisantů s franchisory a jejich poradenská podpora kultivují všeobecnou úroveň řízení (plánování, organizace, systém). Zmenšuje se tak propast v úrovni managementu malého a středního podniku a velkých společností. Franchising také představuje zajímavou cestu pro udržení nebo zkvalitnění mnoha místních (municipálních a komunálních) podniků, jako jsou např. dopravní zařízení, údržba veřejných sportovišť, cest a parků, provoz knihoven, organizace trhů atd. Spolupráce v rámci franchisingového systému vytváří podmínky pro výraznější inovace know-how, zvyšování flexibility a efektivnosti podnikatelské činnosti, které je v tomto ohledu srovnatelné s velkými firmami. Franchising tak přináší výhody spotřebitelům – zejména kvalitu. Franchisor, aby obstál, je nucen vyvíjet a nabízet produkty a služby, které jsou vyzkoušené, vyzrálé

str. 26


a standardní, a jeho koncepce je upravována podle požadavků doby a očekávání zákazníků. Lokální znalost prostředí a vazba příjemce na lokální zákazníky umožňuje v sektoru služeb využívat i necenové konkurenční faktory, jakými jsou šíře, flexibilita a rychlost nabídky, dodací podmínky, záruky nebo nejrůznější doplňkové služby. To je samozřejmě přínosem pro zákazníky a kultivuje to úroveň nabídky na trhu. Image a značkovost přinášejí zákazníkům lepší orientaci na trhu, garanci a stabilitu kvality. Zvyšování počtu franchisových provozoven také způsobuje, že nabízené služby a nové výrobky se stávají rychleji a snáze dosažitelnými pro zákazníka. Uvedená pozitiva výrazně převažují nad negativními sociálními efekty franchisingu. Ty se někdy projevují v uplatňování „průmyslového“ přístupu poskytovatelů k zaměstnancům – v přehnané uniformitě a standardizaci bez ohledu na humánní měřítka, v příliš racionálním důrazu na obrat, zisk a produktivitu. Pro samotný franchising i jeho společenský dopad je proto žádoucí větší konkurence, která přispívá k větší rozmanitosti a humanizaci pracovních podmínek.

8.4. Oblasti podnikání vhodné pro franchising Franchisový způsob podnikání se nejčastěji využívá ve službách, v oborech jako restaurační stravování a rychlé občerstvení. Následující přehled uvádí příklady oblastí, pro které se v zahraničí využívá franchisingový způsob podnikání. Nejde zdaleka o úplný výčet, jako spíše o náměty. (Zvýrazněny jsou ty obory, ve kterých se za posledních deset let v České republice podnikalo na základě franchisingu.) Gastronomie a potraviny: potraviny, restaurační stravování a rychlé občerstvení, kavárny, čajovny, hospody, zmrzlina, cukrárny, pekárny, popcorn, mražené potraviny, mexické restaurace, pizza, jídlo přes ulici, donáška potravin, maloobchodní prodej potravin a nápojů; cestovní ruch, hotely, motely, letoviska, camping, rekreace, cestovní kanceláře a agentury, komerční výstavy a veletrhy, konferenční a výstavní cestování; doprava a přeprava, prodej aut, půjčovny osobních a nákladních automobilů, půjčovny kol, pronájem lodí, autoopravny a autopříslušenství, čerpací stanice + doplňkový prodej, myčky aut, autoškoly, taxislužba, kurýři; bydlení a ubytování, realitní kanceláře, bytové vybavení, údržba, spotřebiče, zahrada, stavebniny, nářadí a technické vybavení pro stavby, lešení, půjčovny nářadí a vybavení, stavby a přestavby, bytová zařízení a dekorace, vybavení koupelen a toalet, prodej obrazů a rámování, zdobení výloh a oken, design interiérů, domácí a kuchyňské zařízení a potřeby, výroba klíčů, montáž dveří a oken, květiny a zahradnictví, sekačky a zahradní technika, údržba a čištění, úprava vody, deratizace, kontrola pesticidů, sběrné suroviny a recyklační služby, ekologické výrobky a služby, požární bezpečnost, potřeby a služby pro domácí mazlíčky; poradenství a informace, obchod, vzdělávání, účetní a daňové poradenství, finanční poradenství, finanční služby, pojištění, leasing, kontrola plateb/inkasa, účetní, zprostředkování, makléřství, výuka, kurzy a školení, učební pomůcky a služby, reklamní a marketingové agentury a grafická studia; dokumenty a informace, kopírovací služby a dokumentační střediska, tisk a kopírování, grafická a DTP studia, ochrana dokumentů, kancelářské potřeby, blahopřání a tiskopisy, papírové a party zboží, fotoateliéry, fotopotřeby, fotolaby, videopůjčovny, audio a vizuální produkce, video a audio technika, prodej počítačů a software a internetové služby, výuka na počítači, přeprava, balení a poštovní služby, kurýrní služby, telekomunikační technika a služby, telefonické služby; péče o zdraví a tělo, oční optika, centra zubní péče, prodej léčiv, vitaminů a zdravotních pomůcek, dětské a kojenecké zboží a potřeby, kosmetické salony, kadeřnictví a holičství, modeling, modeláž nehtů, sportovní zařízení a nářadí, provozování hřišť, bazénů, fitness a posilovny, golfová hřiště a instruktáž, kurzy zdravého pohybu, pohřební služby; pronájem pracovních sil, personální agentury, pronájem pracovních sil, nábor zaměstnanců, personální zajištění, brigády a výpomoc, domovní bezpečnostní agentury a bezpečnostní služby, bezpečnostní služby, pátrání a detektivní služby, správcovské a domovnické služby, hospodyně a domácí úklid, sekretářské a administrativní služby, překladatelský a konferenční servis, výuka a výchova dětí, hlídání dětí, služby pro děti, péče o seniory, seznamovací služby, svatební služba, seznamka; móda a odívání, prodej oděvů, uniformy a pracovní oděvy, půjčovny společenských a svatebních oděvů, kostýmů, čistírny a prádelny, opravy oděvů, prodej obuvi, oprava a údržba obuvi, klenotnictví, dárkové předměty, dárkové balení a vydavatelství knižní, časopisecké a hudební, volný čas a zábava, muzikály.

8.5. Základní legislativní předpisy V České republice zatím neexistují speciální zákony upravující franchising jako formu podnikání a ani neexistuje právní úprava franchisové smlouvy. České právo neobsahuje úpravu, která by se franchisingu výslovně týkala, ale nijak mu nebrání – franchisingová forma podnikání je s českou právní úpravou plně slučitelná. (V některých státech jako např. v USA a Kanadě je zákonem vymezen např. povinný obsah franchisové smlouvy, informační povinnost franchisora ve vztahu k franchisantovi nebo registrační povinnost franchisora u franchisové asociace.) Franchising a zejména některé typické náležitosti franchisové smlouvy se v České republice, stejně jako v mnoha evropských zemích s tradicí franchisingového podnikání, řídí pravidly deklarovanými v Evropském kodexu etiky franchisingu (vydaném Evropskou franchisingovou federací v roce 1972). Tento kodex není sice právně závazný, nicméně jeho dodržování je všeobecně uznáváno – např. jako podmínka řádného členství České asociace franchisingu. Franchisová smlouva Franchisová smlouva (smlouva o franchisingu) je jedním ze základních předpokladů fungování franchisingu. Jejímu řádnému uzavření se v České republice proto, že se není možné opřít o zákonem stanovená pravidla franchisingu, přikládá velká váha. Smlouva o franchisingu dlouhodobě (na 5–20 let) reguluje veškeré aspekty vztahu mezi oběma partnery franchisingu – příjemcem a poskytovatelem. Forma franchisové smlouvy není v rámci stávající české právní úpravy stanovena žádným právním předpisem – není např. upravena jako „smluvní typ“ ani v obchodním, ani v občanském zákoníku. Franchisová smlouva je tedy tzv. „nepojmenovanou smlouvou“ a spadá pod právní úpravu vymezenou obchodním zákoníkem, neboť jejími smluvními stranami jsou vždy podnikatelé. Franchisová smlouva v sobě často kombinuje prvky nejrůznějších druhů smluv (obsahuje nejčastěji prvky smlouvy licenční, smlouvy o využití know-how, nájemní smlouvy, smlouvy o obchodním zastoupení). Podle Evropského kodexu etiky franchisingu jsou nezbytnou součástí každé smlouvy o franchisingu tyto body: • stanovení typu spolupráce smluvních partnerů, • předmět smlouvy, včetně práv na označení, vzhled obchodů a provozoven a dalších identifikačních znaků poskytovatele, • rozsah smlouvy a specifikace prodávaných výrobků a/nebo poskytovaných služeb a/nebo technologií, • postavení a práva poskytovatele, • postavení a práva příjemce, • oprávnění a povinnost poskytovatele rozvíjet a dále zdokonalovat franchisový systém, • povinnosti poskytovatele, • povinnosti příjemce, • vztahy v rámci franchisové sítě, vztahy ke konkurenci a ke třetím osobám, • dodací a platební podmínky a vedení účetnictví, • školení příjemce a jeho zaměstnanců, • franchisové poplatky, • předkupní právo poskytovatele a podmínky prodeje či postoupení franchisového podniku, • právní nástupnictví, • délka trvání franchisingové smlouvy a možnosti dalšího prodloužení, • podmínky ukončení smlouvy a důvody pro odstoupení od smlouvy, • následky ukončení smlouvy a vzájemné vypořádání. Přílohou franchisové smlouvy bývá zpravidla provozní příručka, tzv. manuál, která je hlavním zdrojem čerpání know-how pro příjemce a obsahuje všechny podstatné údaje, postupy a instrukce pro podnikání na základě franchisy. Franchisová smlouva je uzavírána zásadně v písemné podobě s ohledem na právní jistotu smluvních stran. Písemná forma je důležitá i z důvodu zákonné povinnosti uzavřít v písemné podobě licenční smlouvu, pokud je jejím prostřednictvím příjemce oprávněn ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví (např. ochranné známky) patřících poskytovateli a tato práva jsou registrována u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Protože jedním z práv, která poskytovatel poskytuje příjemci, je právo užívat jeho ochrannou známku, má značný význam pro podnikatele ve franchisingu zákon o ochranných známkách (zák. č. 137/1995 Sb., resp. od 1. 4. 2004 zák. č. 441/2003 Sb.). Z podstaty franchisingu také vyplývá úzký vztah k právu na ochranu hospodářské soutěže. Značný význam ve smlouvách o franchisingu mají totiž ustanovení, která mohou nějak hospodářskou soutěž narušovat, a tyto smlouvy lze z pohledu práva hospodářské soutěže označit jako tzv. vertikální

str. 27


dohody. V České republice byl v roce 2001 původní zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, nahrazen novým zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001. Nový zákon plně odpovídá právní úpravě ochrany hospodářské soutěže v zemích Evropské unie. Proto tento zákon i řada prováděcích vyhlášek (zejména nová vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod.) budou moci zůstat i po vstupu do EU ve stávající podobě bez významných změn.

8.6. Změny související s přistoupením ČR k Evropské unii Pro české franchisové i nefranchisové podnikatele začíná od prvního dne členství České republiky v Evropské unii platnost všech závazných dokumentů práva EU. Od prvního dne členství bude tedy Česká republika zavázána loajalitou k právu EU a v případě kolize domácí a evropské právní normy bude muset uznávat prioritu práva EU. Jako paralelní zdroj závazných právních informací k domácí Sbírce zákonů se zavádí Úřední věstník EU. V oblastech práva pro franchising významných (ochranné známky, ochrana hospodářské soutěže, franchisové smlouvy, daně) by ale čeští podnikatelé neměli po přistoupení pocítit výrazněji působení nových norem EU – české právní předpisy jsou již s právem EU kompatibilní. Díky existenci mezinárodních smluv, které jsou součástí i českého práva, bude možné kdekoli v zahraničí zajistit pro franchisingové podnikání tolik důležitou ochranu práv duševního vlastnictví. Od okamžiku vstupu České republiky do Evropské unie budou mít čeští podnikatelé a také poskytovatelé franchisingu možnost chránit své obchodní značky na všech i potenciálních trzích EU a akceptovat automatickou ochranu tzv. „komunitárních ochranných známek“ či „evropských obchodních známek“ v České republice. To jim dá šanci na úspěšný vstup jejich výrobků a služeb na trhy EU. Tyto ochranné známky „komunity“ jsou známkami Evropské unie a mají účinky ve všech členských státech EU (včetně přistoupivších). Přihlášku je možné podat u Úřadu pro harmonizaci vnitřního trhu EU prostřednictvím autorizovaného zástupce v ČR. Po předložení přihlášky vzniká právo priority v zahraničí a přihláška je podrobena formálnímu a věcnému průzkumu pro zápis do registru Evropského úřadu. Od okamžiku vstupu České republiky do EU se budou muset čeští poskytovatelé i příjemci připravit na skutečnost, že i ochrana hospodářské soutěže bude probíhat podle pravidel EU. Rozšiřuje se dohled Evropské komise nad průběhem hospodářské soutěže a český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zůstane kompetentní pro případy bez unijního významu, resp. bude působit jako součást jednotného dohledu vykonávaného Evropskou komisí. Každé jednání firmy, které by mohlo narušit volný obchod se zbožím a službami na jednotném trhu Evropské unie, bude právem EU zakázáno a postihováno na základě rozhodnutí společných orgánů. To znamená, že zneužívání dominantního postavení na trhu, posuzování oprávněnosti fúzí a poskytnutí státní pomoci budou ve většině případů posuzovány „z hlediska EU“ a názor Evropské komise, resp. Evropského soudního dvora na jejich legálnost či nelegálnost bude rozhodující. Firmy se musejí připravit na mimořádné vyšetřovací a penalizační pravomoci Evropské komise, která má v případě odůvodněného podezření z protisoutěžního jednání právo provádět prohlídky v sídle firmy i obydlích manažerů, seznamovat se s dokumenty, bránit jejich úniku či zničení atd. Změny, které po přistoupení České republiky k Evropské unii dopadnou na malé a střední podnikatele, budou v legislativní oblasti zásadní a rozsáhlé. Rozhodování českých podnikatelů se v celé řadě případů již nebude moci opřít o právní povědomí, které si pracně vybudovali v minulých letech. Naopak – výhodu budou mít dočasně zahraniční podnikatelé, kteří již mají „trénink“ v EU za sebou. A tak nezbývá, aby český podnikatel uplatnil jako přednost to, že je na neustálé změny v legislativě zvyklý a umí se jim rychle přizpůsobit.

8.7. Evropský kodex etiky franchisingu EVROPSKÝ KODEX ETIKY FRANCHISINGU a současně ETICKÝ KODEX PRO ČLENY ČESKÉ ASOCIACE FRANCHISINGU 1. DEFINICE FRANCHISINGU Franchising je odbytový systém, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží a/nebo služby a/nebo technologie. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podniků, franchisora a jeho franchisantů.

Franchisor zaručuje svým franchisantům právo a zároveň jim ukládá povinnost provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí. Toto právo franchisanta opravňuje a zavazuje užívat za přímou nebo nepřímou úplatu jméno franchisorovy firmy a/nebo jeho ochrannou známku a/nebo servisní známku a/nebo jiná práva z průmyslového a/nebo duševního vlastnictví, jakož i know-how, hospodářské a technické metody a procedurální systém, v rámci a po dobu trvání písemné franchisové smlouvy, za tímto účelem uzavřené mezi stranami, a za trvalé obchodní a technické podpory ze strany franchisora. „Know-how“ je soubor nepatentovaných praktických znalostí, vycházejících z franchisorem získaných a ověřených zkušeností, jež jsou utajené, podstatné a identifikované; „utajené“ znamená, že know-how, ve své podstatě, struktuře nebo přesném složení součástí, není všeobecně známé nebo lehce dostupné; to však nelze chápat zúženě, jako by každá individuální součást know-how musela být mimo franchisorův podnik zcela neznámá nebo nedostupná; „podstatné“ znamená, že know-how zahrnuje informace nepostradatelné pro použití franchisantem, prodej nebo distribuci smluvně dohodnutého zboží nebo služeb, zvláště pro prezentaci zboží, určeného k prodeji, zpracování výrobků v souvislosti s poskytováním služeb, metody přístupu k zákazníkovi, jakož i řízení podniku po administrativní a finanční stránce. Know-how musí být pro franchisanta užitečné tak, aby k datu ukončení smlouvy zlepšilo jeho konkurenční postavení, a to zvláště zvýšením jeho výkonnosti a usnadněním jeho přístupu na nový trh; „identifikované“ znamená, že know-how musí být specifikováno natolik zevrubně, aby bylo možno zjistit, zda odpovídá kritériím utajení a podstatnosti; specifikace know-how může být zakotvena ve franchisové smlouvě nebo ve zvláštním dokumentu, nebo ji lze zaznamenat jakoukoliv další vhodnou formou. 2. HLAVNÍ ZÁSADY 2.1. Franchisor je iniciátorem franchisových sítí, složených z franchisora a jednotlivých franchisantů, o něž franchisor dlouhodobě pečuje. 2.2. Povinnosti franchisora: Franchisor musí: již před vytvořením své franchisové sítě úspěšně provozovat obchodní činnost po přiměřenou dobu s nejméně jedním zkušebním objektem; být majitelem nebo právoplatným uživatelem jména firmy, ochranné známky nebo jiného zvláštního označení své sítě; zajistit každému franchisantovi základní školení a poskytnout mu nepřetržitou obchodní a/nebo technickou pomoc po celou dobu platnosti smlouvy. 2.3. Povinnosti franchisanta: Franchisant bude trvale usilovat o rozvoj svého franchisového podniku a zachování společné identity i dobré pověsti franchisové sítě; poskytne franchisorovi prokazatelně správné hospodářské údaje, aby mu v zájmu účinného managementu usnadnil vyhodnocení výkonu a hospodářských výsledků, a na franchisorovo přání umožní v přijatelnou dobu franchisorovi a/nebo jeho zmocněncům přístup do prostor franchisanta a k jeho podkladům; franchisant nesmí po dobu platnosti smlouvy ani po jejím ukončení předávat třetím osobám know-how, poskytnutý mu franchisorem. 2.4. Další povinnosti obou smluvních stran: Ve vzájemných stycích obou stran bude panovat slušnost. Dojde-li k porušení smlouvy, vyrozumí o tom franchisor své franchisanty písemně a eventuálně stanoví přiměřenou lhůtu, v níž je třeba zjednat nápravu. Strany budou řešit žaloby, stížnosti a názorové rozdílnosti bona fide a s dobrou vůlí, poctivými a věcnými rozhovory a přímým jednáním. 3. NÁBOR, INZERCE A ZPŘÍSTUPNĚNÍ INFORMACÍ 3.1. Inzerce pro nábor jednotlivých franchisantů bude jednoznačná, bez zavádějících údajů. 3.2. Všechny inzeráty a veškerý propagační materiál, sloužící náboru franchisantů a zabývající se přímo nebo nepřímo eventuálními budoucími výsledky, čísly nebo výdělky, jež jednotliví franchisanti očekávají, musí být věcně správné a srozumitelné. 3.3. Aby budoucí franchisanti byli při uzavírání každé závazné úmluvy plně obeznámeni se stavem věcí, bude jim v přiměřené lhůtě před podepsáním této závazné úmluvy předán jeden exemplář platného Kodexu etiky spolu s kompletní a přesnou písemnou formulací všech informací a podkladů, důležitých pro franchisový poměr. 3.4. Pokud franchisor budoucího franchisanta zaváže předběžnou smlouvou, je nutno dbát těchto zásad: před uzavřením předběžné smlouvy obdrží budoucí franchisant písemné

str. 28


sdělení o jejím účelu a o výši úhrady, kterou by eventuálně měl zaplatit franchisorovi na pokrytí jeho skutečných výdajů, vzniklých v období před uzavřením smlouvy a v souvislosti s ním; uskuteční-li se franchisová smlouva, franchisor uvedenou úhradu musí vrátit nebo eventuálně zúčtovat se vstupním poplatkem, který franchisant musí zaplatit; předběžná smlouva musí obsahovat ustanovení o délce svého trvání a výpovědní doložku; franchisor může uložit zákaz soutěžení a/nebo doložku o utajení, aby chránil své know-how a svou identitu. 4. VÝBĚR FRANCHISANTŮ Franchisor by měl vybírat a akceptovat pouze takové franchisanty, kteří při pečlivém přezkoumání prokázali dostatečný rozsah potřebných základních znalostí, vzdělání, osobní kvality a finanční prostředky nutné k provozování franchisového podniku. 5. FRANCHISOVÁ SMLOUVA 5.1. Franchisová smlouva musí být v souladu se zákony a s tímto Kodexem etiky franchisingu. 5.2. Smlouva musí odrážet zájmy členů franchisové sítě tím, že chrání franchisorova práva z průmyslového a duševního vlastnictví a společnou identitu i autoritu franchisové sítě. Všechny smlouvy a všechna smluvní ujednání související s franchisovým poměrem se sepisují v úředním jazyce země, v níž má franchisant své sídlo, nebo je do tohoto jazyka překládá přísežný překladatel, a podepsané smlouvy se okamžitě předávají franchisantovi. 5.3. Franchisová smlouva musí jednoznačně stanovit příslušné povinnosti a odpovědnosti stran a všechny další podstatné podmínky smluvního poměru. 5.4. Následující smluvní podmínky tvoří nepostradatelné minimum: práva, přiznávaná franchisorovi; práva, přiznávaná franchisantovi; zboží a/nebo služby, jež jsou k dispozici jednotlivému franchisantovi; povinnosti franchisora; povinnosti jednotlivého franchisanta; platební povinnost jednotlivého franchisanta; délka trvání smlouvy, jež by měla být taková, aby franchisant mohl amortizovat své počáteční, specificky franchisové investice; základna pro eventuální prodloužení smlouvy; podmínky, podle nichž jednotlivý franchisant může franchisový podnik prodat nebo převést, jakož i franchisorova eventuální předkupní práva v této věci; ustanovení, vztahující se na použití franchisorových typických znaků, jména firmy, ochranné známky, servisní značky, firemního štítu, loga nebo jiných zvláštních identifikačních znaků; franchisorovo právo přizpůsobit franchisový systém novým nebo změněným poměrům; ustanovení o ukončení smlouvy; ustanovení, podle něhož se hmotný a nehmotný majetek, patřící franchisorovi nebo jinému majiteli, okamžitě po ukončení smlouvy vrací. 6. KODEX ETIKY A MASTER – FRANCHISOVÝ SYSTÉM Tento Kodex etiky se vztahuje na poměr mezi franchisorem a jeho jednotlivými franchisanty a stejně tak mezi master franchisantem a jeho jednotlivými franchisanty. Nevztahuje se na poměr mezi franchisorem a jeho master franchisanty.

9. Nejčastější dotazy malých a středních podnikatelů v oboru pohostinství 1. Jídelní lístek (náležitosti, couvert) Na základě paragrafu 33 až 36 živnostenského zákona je uložena podnikateli povinnost informovat hosta o druhu, množství a ceně nabízeného výrobku. Způsob, jakým to má být učiněno, zákon neukládá. Jídelní lístek je však tím nejlepším místem pro informaci uloženou zákonem, a proto je doporučováno, aby tyto náležitosti byly na jídelním lístku uvedeny, protože pak současně plníte zákonem danou povinnost informovat hosta. Couvert znamená poplatek za doplňkové služby (pečivo, specielní dochucovací prostředky a podobně). V záhlaví jídelního lístku stanoví provozovatel

cenu za couvert a jeho obsah. Cenu stanoví obvykle jako průměr očekávané konzumace jeho obsahu. 2. Vnitřní předpisy UZ (provozní, organizační, sanitační řád) PROVOZNÍ ŘÁD – je vnitřním řádem provozovny a řeší zabezpečení provozu z hlediska dodržování zákonných předpisů z oblasti hygieny, bezpečnosti, protipožární ochrany, pracovněprávních podmínek i ochrany spotřebitele. Provozní řád, jehož součástí je i sanitační řád, požární řád, případně další vnitřní řády (klíčový, skartační atd.), stanoví základní pravidla pro provoz ubytovací a hostinské činnosti a pro podnikatele a jeho zaměstnance je závaznou normou při zabezpečování jednotlivých provozních činností. Provozní řád se zaměřuje především na: 1. hygienická opatření v provozovně, 2. příjem surovin a materiálu pro výrobu a odbyt, skladování surovin a materiálu, 3. přípravu pokrmů a nápojů, 4. expedici – výdej pokrmů a nápojů, 5. úklid (mytí nádobí, manipulace s prádlem, manipulace s odpady), 6. postup sanitace a odpovědnost jednotlivých pracovníků, 7. směrnice o poskytování osobních ochranných prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků podle vyhlášky č. 204-94 Sb. Pokud je zařízení určeno k ubytování, musí být součástí provozního řádu také podmínky pro provoz ubytovacích služeb. SANITAČNÍ ŘÁD – jde o soubor základních pravidel hygieny v pohostinství a obsahuje údaje o způsobu zajištění: - průběžného denního úklidu (podlaha, stoly, nástroje, pomůcky, inventář), také osobní čistota pracovníků, - úklid po skončení pracovní doby a provozní doby (podlaha, sklizení a mytí inventáře a pomůcek, stoly, sporáky, pracovní plochy a zbytky), - týdenní úklid (dezinfekce lednic a pracovních částí strojů, pracovních stolů, dezinfekce inventáře, dokonalejší úklid všech pracovních prostor), - dále obsahuje terminář a organizaci sanitačních dnů, - provádění obranné dezinfekce (ničení choroboplodných zárodků), dezinsekce (ničení hmyzu) a deratizace (ničení hlodavců). Sanitační den – musí být prováděn nejméně jednou za tři měsíce, a to při úplném nebo částečném uzavření provozu. V UZ využívaných celoročně je nutné volit takový způsob provádění sanitačních dnů, aby mohly být zajištěny služby pro ubytované hosty (snídaně, večeře). Termíny provádění sanitačních dnů musí být uvedeny v sanitačním řádu a o jejich uskutečnění a průběhu musí být proveden zápis. ORGANIZAČNÍ ŘÁD – určuje způsob organizace jednotlivých činností, jejich rozdělení, formu řízení a kontroly, pracovní náplň jednotlivých úseků, rozsah pracovních povinností, pravomocí, odpovědnosti a její předávání. V organizačním řádu jsou dále stanoveny podmínky pro odpovědnost pracovníka za prostředky firmy a hmotnou odpovědnost. Organizační řád vydává majitel nebo provozovatel a musí být v souladu s platnými pracovněprávními předpisy. Každý pracovník musí být s tímto řádem seznámen a při nástupu do funkce je mu předána pracovní náplň a rozsah povinností a pravomocí. Pracovníci, kteří přebírají hmotnou odpovědnost za prostředky svěřené k vyúčtování nebo materiální prostředky, podepisují hmotnou odpovědnost. INSPEKČNÍ KNIHA – je kniha, do které kontrolní orgány zapisují průběh kontroly a případné zjištěné nedostatky a udělené sankce. Inspekční kniha musí být na provozovně k dispozici po celou provozní dobu. Strany musí být očíslovány, při chybném zápisu nelze vytrhávat listy, ale provést storno. Zápisy se provádí průklepem. 3. Omezení kouření Tuto problematiku řeší zákon ČNR č. 37/89 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Podnikatel musí zabezpečit vhodným způsobem čistý vzduch uvnitř provozovny s ohledem na zaměření jednotlivých prostor a současně musí zajistit, aby provozovny neznečišťovaly vzduch ve svém okolí. K zabezpečení tohoto úkolu musí být řešeny tyto požadavky: - zavádění nekuřáckých provozoven nebo zón s dokonalou výměnou vzduchu, - vytváření zdravého pracovního prostředí pro zaměstnance, - zajistit pro kuřáky vhodný prostor s důkladnou údržbou a větráním, - přísný zákaz kouření ve všech prostorách, kde dochází k manipulaci s potravinami, nápoji, stolním inventářem apod., - vytvářet speciální programy pro kuřáky a nekuřáky. České ministerstvo zdravotnictví připravuje návrh na ratifikaci „evropské“ Rámcové dohody o kontrole tabáku. Čeští poslanci právě projednávají návrh zákona, který by měl zakázat kouření např. v divadlech, kinech, úředních budovách a především v restauracích, s výjimkou prostor vyhrazených kuřákům.

str. 29


4. Hotová jídla Hotová jídla se smějí vydávat pouze tři hodiny od jejich uvaření. Bývá zvykem vydávat hotová jídla v poledne od 11.00 do 14.00, ale nejsou vyloučená ani večerní menu z hotových jídel. 5. Zodpovědnost za odložené věci (kabáty, kabelky) Každá restaurace by měla mít šatnu nebo prostor určený k odložení vrchního oblečení, například šatní stěnu či věšák. Podle občanského zákoníku restaurace za věci odložené v těchto prostorách nese plnou odpovědnost a ručí za ně do určité finanční částky. Cedule „Za odložené věci neručíme“ je proto nepravdivá a vůči zákazníkům neseriózní. Restaurace však neručí za věci, které do šatny či na věšák nepatří, jako jsou například videokamery či notebook. Ty by měly v nejlepším případě přijít do trezoru. Tehdy je za ně restaurace odpovědná. Navíc ručí i za obsah kapes, a to opět do určité výše. Podle České obchodní inspekce však zákazník velmi obtížně prokazuje, že se mu v šatně z kapsy kabátu ztratil například mobilní telefon. Pokud se zákazníkovi ze šatny či z věšáku cokoli ztratí, může se obrátit na majitele či provozovatele restaurace a trvat alespoň na částečné náhradě. Měl by však prokázat cenu ztracené věci, například účtenkou. Řada restaurací je navíc pro případ ztráty pojištěna a na základě policejního protokolu může uhradit ukradenou věc v plné výši. Platit za šatnu? Žádný zákon provozovateli restaurace nezakazuje, aby v šatně vybíral poplatek. Musí však k tomu mít podle České obchodní inspekce zvláštní úpravu živnostenského oprávnění. Jinak je takový postup protiprávní. Podnikatel je povinen seznámit zákazníka předem s cenou za úschovu. Provozovatel restaurace je odpovědný za věci, které si do šatny odložíte. Platit za záchod? Podle hygienické vyhlášky musí být záchod součástí restaurace a musí být hostům k dispozici. Hosté by proto za něj neměli platit. Pokud restaurace vybírá poplatek, musí mít živnostenské oprávnění na provozování veřejných toalet. 6. Doklad o poskytnutí služby Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o poskytnutí služby (§ 16 zákona) s uvedením data poskytnutí služby, o jakou službu se jedná a za jakou cenu byla služba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podnikatel je dle zákona o živnostenském podnikání povinen vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodním jménem a identifikačním číslem, datum prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Nepřesahuje-li účtovaná cena částku 20 Kč a při prodeji cenin, jízdenek hromadné dopravy, telefonních karet, denního a periodického tisku, zboží prodávaného prostřednictvím prodejních automatů je podnikatel povinen doklad vydat pouze na žádost zákazníka, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. 7. Platební karty Existuje několik druhů platebních karet. Karty embosované – s vyraženým reliéfním číslem, je sice možno použít v největším počtu terminálů (např. restaurace přijímají většinou jen embosované karty), ovšem jejich držitel za ně platí nižší bezpečností. Peníze lze totiž odčerpat i bez znalosti PINu; v případě ztráty platí pro majitele také nákladnější podmínky pro stoplistaci této karty. Mnohem bezpečnější jsou karty vybavené magnetickým proužkem. Existují sice způsoby, jak ochranu magnetického proužku nabourat, ovšem riziku zneužití se většinou dá při zodpovědném zacházení předejít. Nejbezpečnější jsou ale čipové karty, které v tuzemsku teprve začínají. Jako první je začala vydávat Komerční banka a brzy ji má následovat ČSOB. Ovšem je třeba mít na paměti, že tyto první čipové karty u nás jsou hybridní, tedy kromě čipu ještě stále nesou magnetický proužek. Ten sice umožňuje použití karty v terminálech, které dosud neumějí pracovat s čipem, ale zároveň bezpečnost čipové karty snižuje téměř na úroveň klasické magnetické karty (ne úplně, protože terminál, který umí číst čipové karty, bude s kartou automaticky pracovat jako s čipovou). 8. Kategorie pohostinských zařízení V následujícím bodě je uveden malý slovníček základních kategorií pohostinských zařízení: Bistro – odbytové středisko orientované na rychlé občerstvení; jídla a nápoje jsou podávány formou samoobsluhy, v odbytovém středisku jsou vytvořeny podmínky pro přímou konzumaci. Denní bar – specializované středisko rychlého stravování a občerstvení s obsluhou; stolové zařízení je kombinováno s barovým pultem.

Hostinec – zajišťuje prodej nápojů, případně jednoduché občerstvení. Kavárna – odbytové středisko, které svou funkcí a charakterem slouží k delšímu pobytu hosta; tomu je přizpůsobeno zařízení kavárny i vybavení a služby; podle místních podmínek mohou být kavárny specializovány (taneční kavárna, kinokavárna, internetová kavárna); kavárna nabízí především teplé a studené nápoje, cukrářské výrobky, studené pokrmy a teplé pokrmy podle poptávky a možností. Espreso – odbytové středisko, které nabízí převážně teplé nápoje, cukrářské výrobky, studené pokrmy a teplé pokrmy podle poptávky a možností. Noční bar, noční klub, diskotéka – odbytové středisko se zábavním charakterem, sloužící k delšímu pobytu hosta; k tomu je přizpůsobeno i zařízení, barový pult, taneční parket, živá nebo reprodukovaná hudba; jsou nabízeny nápoje, pokrmy na objednávku a studené pokrmy. Pivnice – specializované odbytové středisko zaměřené převážně na podávání piva a jídel vhodně doplňujících jeho konzumaci. Restaurace – odbytové středisko zajišťující především stravovací služby se širokým sortimentem pokrmů základního stravování; restaurace budované při frekventovaných silnicích a dálnicích jsou označovány jako motoresty. Vinárna – společensko-zábavní odbytové středisko s obsluhou specializované především na širší nabídku a podávání vín, nápojů, studených pokrmů 9. Bezbariérové podmínky Technické požadavky zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace řeší vyhláška číslo 369/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj. Stavby v částech určených pro užívání veřejností musí být navrženy a realizovány tak, aby bylo umožněno jejich užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, zejména byl umožněn přístup k WC a společenským místnostem. S tímto dále souvisí ergonomické požadavky na zařízení a vybavování jednotlivých prostor (šířka uličky, dveří chodeb, výška stolů, odkládacích ploch, dosažitelnost vypínačů, ovladačů, protiskluzné zóny, izolace určitých prostorů a ploch, madla v optimální výšce apod.). Pro snadnější pohyb imobilních i zdravých hostů jsou nutné jasné a přehledné informační ukazatele. Nejvhodnější je použití piktogramů – grafických symbolů k označení jednotlivých služeb, úseků apod.

10. Přílohy 10.1. Kontaktní adresy profesních svazů a živnostenských společenstev působících v oboru SOCR ČR Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky Těšnov 5, Praha 110 00 ( 224 230 572 ; 224 230 606 @ [email protected] : www.socr.cz HO.RE.KA Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu Vinohradská 46, Praha 120 41 ( 224 912 225 ; 224 912 225 @ [email protected] : www.horeka.cz NFHR ČR Národní federace hotelů a restaurací České republiky Senovážné náměstí 23, Praha 110 00 ( 224 142 684 ; 224 142 681 @ [email protected] : www.nfhr.cz UNIHOST Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách Výstavní 2224/8, Ostrava-Mariánské Hory 709 00 ( 597 479 281 ; 597 479 281 @ [email protected] : www.unihost.cz

str. 30


AKC Asociace kuchařů a cukrářů ČR U Krbu 521, Praha 108 00 ( 274 812 324 ; 274 812 324 @ [email protected] : www.akc.cz

10.2. Periodika zabývající se oborem pohostinství FOOD SERVICE Tematika

odborný časopis určený pro management hotelů, restaurací a účelového stravování

Periodicita

měsíčník

:

www.foodservice.cz

@

[email protected]

BEVERAGE &GASTRO Tematika

alkoholické i nealkoholické nápoje, gastronomie

Periodicita

dvouměsíčník

:

http://beverage.wagner-press.cz/

COT Business Tematika

profesionálové v cestovním ruchu

Periodicita

měsíčník

:

www.cot.cz

10.3. Užitečné internetové adresy ARES – Administrativní registr ekonomických subjektů

www.info.mfcr.cz

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

www.mmr.cz

Česká centrála cestovního ruchu

www.czechtourism.cz

Oficiální portál pro podnikání a export

www.businessinfo.cz

Odborně-profesní server cestovní ruch

www.cestovni-ruch.cz

Turistický server České republiky

www.czecot.com

Portál veřejné správy

www.portal.gov.cz

Asociace turistických informačních center ČR

www.atic.cz

10.4. Legislativní změny v oboru hostinská činnost Zák. č. 676/2004 Sb., o kolkování lihu Dle tohoto zákona s účinností od 1. 7. 2005 každý, kdo skladuje, nabízí k prodeji nebo prodává lihoviny konečnému spotřebiteli, včetně rozlévaných lihovin v pohostinství, je povinen tyto lihoviny prodávat, pouze pokud budou označeny kontrolní páskou („kolkem“) umístěnou stanoveným způsobem přes uzávěr lahve. Lihoviny vyrobené či dovezené před 1. 7. 2005 bude možno doprodat nejpozději do 31.12.2005. Podmínkou tohoto doprodeje je splnění povinnosti inventarizace veškerých zásob neznačených lihovin k datu 1. 7. 2005. Z výše uvedeného vyplývá, že každý provozovatel velkoobchodního či

maloobchodního prodeje či restauračního zařízení je povinen provést inventarizaci zásob lihovin ve spotřebitelském obalu k datu 1. 7.2005 a výsledky této inventury (inventurní seznam v listinné podobě v členění: druh - značka lihoviny, obsah lihu v % vol., objem balení, počet balení, příp. identifikace dodavatele, datum vyhotovení inventurního seznamu, razítko, podpis odpovědné osoby) předá bez ohledu na místní příslušnost sídla firmy místně příslušnému celnímu úřadu podle místa, kde se inventarizované lihoviny skutečně nachází. Současně bude požadovat od celního úřadu na kopii či stejnopise potvrdit předání inventurního seznamu, aby v případě kontroly mohl prokázat, že po 1. 7. 2005 prodává či rozlévá neznačené lihoviny z inventarizovaných zásob – tedy, že se jedná o lihoviny vyrobené či dovezené před nabytím účinnosti zákona. V případě, kdy podnikatelský subjekt (obchodní organizace, provozovatel hostinské činnosti apod.) předpokládá, že všechna neoznačená spotřebitelská balení lihu neprodá do konce roku 2005 a rozhodne se sám realizovat „dooznačení“, je nutné se neprodleně registrovat na místně příslušném celním ředitelství. Zák. č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách, který stanoví způsob evidence plateb vedené fyzickými a právnickými osobami při provozování maloobchodu a hostinské činnosti na základě živnostenského oprávnění a upravuje další povinnosti související s evidencí plateb, a to pro účely správného a úplného zajištění a stanovení daňových povinností při výkonu správy daní. Tento zákon nabyl účinnosti 1. července 2005. Povinný subjekt je povinen zajistit evidenci plateb v souladu s tímto zákonem nejpozději 1. ledna 2007. Nejnovější legislativní změnou v oblasti hostinská činnost a veřejné stravování je nutnost zpracování tzv. „hygienických balíčků“ dle Nařízení Evropského společenství č.852/2004 o hygieně potravin, které nejvíce zasahuje do stávající české legislativy a které výrazně ovlivní vyhlášku č.137/2004 Sb.,o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, a zákon č.258/2004 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Nařízení je určeno sektoru potravinářských firem (tj.obchodování/podnikání s potravinami), který ho musí také implementovat. Provozovatelé musí zajistit správnou implementaci všech požadavků pro zajištění bezpečnosti potravin. Od 1. 1. 2006 nabyly účinnosti: • nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 852/2004 o hygieně potravin, • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověřování, zda jsou dodržovány právní předpisy o potravinách. Tato nařízení navazují na nařízení EP a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady potravinového práva a zřizuje ESVO – platnost od 21. února 2002 Přímo použitelné předpisy Evropských společenství jsou podle čl. 249 Smlouvy o založení ES závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné v každém členském státě. S ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), podle kterého správní úřad může uplatňovat státní moc jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, oprávnění q vymáhat přímo použitelné předpisy, tj. vykonávat státní kontrolu nad jejich dodržováním a ukládat pokuty v případě jejich nedodržení, jakož i q aplikovat oprávnění založená přímo použitelnými předpisy ES pro kompetentní orgány státu je třeba vložit do zákonné úpravy. Do zákona o ochraně veřejného zdraví byla tato oprávnění vložena s účinností od 27. září 2005 (zákon č. 392/2005 Sb.). Pokud jde o vymezení povinností osob na úseku poskytování stravovacích služeb podle zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 137/2004 Sb. na straně jedné a nařízení (ES) č. 852/2004 je nutno vzít v úvahu následující skutečnosti:  nařízení (ES) č. 852/2004 je od 1. 1. 2006 závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné pro občana ČR i jeho státní orgány včetně KHS;  řešení vztahu přímo použitelného předpisu ES a národního předpisu členského státu se označuje jako adaptace, spočívající ve změně národního předpisu tak, aby nebyl s přímo použitelným předpisem ES v rozporu, ani s ním nebyl duplicitní;  do doby, než je provedena adaptace národní právní úpravy, platí aplikační přednost přímo použitelného předpisu ES před národním předpisem, a to jak zákonem, tak vyhláškou či nařízením vlády. Pro adaptaci zákona č. 258/2000 Sb. a prováděcích právních předpisů v oblasti potravinového práva je rozhodné, že:

str. 31


 podle čl. 17 nařízení (ES) č. 852/2004 Komise ES bude postupně vydávat prováděcí předpisy, které budou mít aplikační přednost před národní úpravou, a to jak zákonnou, tak podzákonnou (vyhlášky č. 137/2004 Sb.),  s ohledem na tuto postupnost nebude v krátké době provedena novela zákona ani vyhlášky. V oblasti potravinového práva orgánům ochrany veřejného zdraví náleží vykonávat státní správu v oblasti:  stravovacích služeb,  pitné vody,  materiálů a předmětů přicházejících do přímého styku s potravinami,  prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění. Rozsah úpravy nařízení (ES) 852/2004: • nařízení nahrazuje všeobecné předpisy o hygieně potravin, upravené dosud ve směrnici 93/43/EHS, která je k datu 1. 1. 2006 zrušena, • nařízení se nevztahuje na prvovýrobu pro soukromé domácí použití; domácí přípravu potravin, manipulaci s nimi a jejich skladování pro soukromou domácí spotřebu a dále na sběrná střediska nakládající se surovinou pro výrobu želatiny nebo kolagenu, • nařízení se dále nevztahuje na potravinářské podniky dodávající malá množství vlastních produktů z prvovýroby konečnému spotřebiteli nebo místnímu maloobchodu, který je dodává přímo konečnému spotřebiteli; úprava všeobecných hygienických požadavků se ponechává na členských státech. Vztah nařízení (ES) 852/2004 a zákona č. 258/2000 Sb. a vyhlášky č. 137/2004 Sb.: • nařízení ES stanoví minimální hygienické požadavky, jejichž dodržování musí zajistit úřední kontroly, • v rozsahu čl. 4 bod 3. písm. a) až e) si členské státy mohou ponechat vnitrostátní právní předpisy, vydané na základě směrnice 93/43/EHS, a to do doby přijetí přímo použitelných prováděcích předpisů EK, • vnitrostátní právní předpisy upravující školicí programy zůstávají nadále účinné, • vnitrostátní právní předpisy upravující vztahy provozovatelů potravinářských podniků a orgánů státní kontroly zůstávají nadále účinné – jde zejména o zákon č. 552/1991 Sb. a § 88 zákona č. 258/2000 Sb., • vnitrostátní požadavky na stavbu, uspořádání a vybavení závodu může členský stát přijmout postupem podle čl. 13 nařízení ES – v oblasti stravovacích služeb není vnitrostátní úprava zatím připravována. Ze shora uvedeného vztahu nařízení (ES) 852/2004 k zákonu č. 258/2000 Sb. plyne tento rozsah případné adaptace citovaného zákona: Další podmínky provozování stravovacích služeb §1 (1) Stravovací službou je výroba, příprava nebo rozvoz pokrmů za účelem jejich podávání v rámci provozované hostinské živnosti, ve školní jídelně, menze, při stravování osob vykonávajících vojenskou činnou službu, fyzických osob ve vazbě a výkonu trestu, v rámci zdravotních a sociálních služeb včetně lázeňské péče, při stravování zaměstnanců, podávání občerstvení a při podávání pokrmů jako součásti ubytovacích služeb a služeb cestovního ruchu. (1) Pokrmem je potravina včetně nápoje, kuchyňsky upravená studenou nebo teplou cestou nebo ošetřená tak, aby mohla být přímo nebo po ohřevu podána ke konzumaci v rámci stravovací služby. Všeobecné předpisy o hygieně potravin včetně pokrmů a obecné zásady a požadavky potravinového práva stanoví přímo použitelné předpisy Evropských společenství. (2) V rozsahu a v případech stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství je osoba provozující stravovací službu povinna písemně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví den zahájení činnosti, její předmět a rozsah a umístění provozoven, jakož i den ukončení provozu stravovací služby. Právnická osoba v oznámení dále uvede obchodní firmu, sídlo a právní formu; fyzická osoba oprávněná k podnikání podle zvláštních právních předpisů obchodní firmu a bydliště. Oznámení podle věty první je osoba, která hodlá provozovat stravovací službu, povinna předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví nejpozději v den zahájení činnosti. §2 (1) Osoba provozující stravovací službu je dále povinna a) k výrobě a přípravě pokrmů používat jen látky, suroviny, polotovary a potraviny, které vyhovují požadavkům stanoveným zvláštními právními předpisy nebo na základě právních předpisů vydaným rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví; látky, suroviny, polotovary a potraviny skladovat za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy,

b) používat jen technologické a pracovní postupy, které zajistí zdravotní nezávadnost podávaných pokrmů, vést s přihlédnutím k typu a velikosti stravovací služby podle prováděcího právního předpisu dokumentaci a záznamy o identifikaci rizik ve stravovací službě, identifikaci kritických kontrolních bodů, o stanovení kritických limitů v kritických kontrolních bodech a o zavedení monitorovacích postupů a postupů ověřování účinného fungování analýzy rizik a kritických kontrolních bodů, jakož i o přijatých nápravných opatřeních, c) dodržovat podmínky upravené prováděcím právním předpisem pro výrobu, přípravu, rozvoz, přepravu, značení, skladování a uvádění pokrmů do oběhu, včetně zmrazených a zchlazených pokrmů, pokud přímo použitelné předpisy Evropských společenství nestanoví jinak, d) zajistit, aby podávané pokrmy vyhovovaly mikrobiologickým požadavkům upraveným prováděcím právním předpisem, pokud přímo použitelné předpisy Evropských společenství nestanoví jinak, a dále zajistit, aby podávané pokrmy měly odpovídající smyslové vlastnosti a splňovaly výživové požadavky podle skupiny spotřebitelů, pro které jsou určeny, e) provádět opatření proti vzniku a šíření infekčních onemocnění a otrav z podávaných pokrmů, f) dodržovat při odběru a uchovávání vzorků pokrmů, postup upravený prováděcím právním předpisem, g) v rozsahu a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem pro potraviny vypočítat a označit výživovou hodnotu podávaných pokrmů, u kterých uvádí na jídelním lístku výživové tvrzení, h) při výrobě, přípravě, balení, rozvozu, přepravě, skladování a uvádění pokrmů do oběhu používat pouze bezpečné materiály a předměty (§ 25), i) zajistit, aby fyzické osoby činné při výrobě, přípravě, balení, rozvozu, přepravě a skladování pokrmů a při jejich uvádění do oběhu používaly po celou dobu výkonu práce čisté osobní ochranné pracovní prostředky, j) zajistit dodržování zákazu kouření v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem. (2) Ve školní jídelně, v menze, při stravování osob vykonávajících vojenskou činnou službu, fyzických osob ve vazbě a výkonu trestu, v rámci zdravotních a sociálních služeb včetně lázeňské péče a při stravování zaměstnanců osoba provozující stravovací služby nesmí podávat pokrmy z tepelně neopracovaných vajec a syrového masa včetně ryb. V ostatních stravovacích službách lze tyto pokrmy připravovat a podávat pouze na základě jednotlivé objednávky spotřebitele. (3) Osoba provozující stravovací služby, která používá k výrobě nebo přípravě pokrmů volně rostoucí nebo pěstované jedlé houby z vlastního sběru nebo pěstování, musí mít osvědčení prokazující znalost hub podle zvláštních právních předpisů nebo za podmínek těchto zvláštních právních předpisů ustanoveného odpovědného zástupce, který má osvědčení prokazující znalost hub. Pokud jde o vyhlášku č. 137/2004 Sb. – za současného stavu přijetí prováděcích předpisů k nařízení (ES) č. 852/2004 (je připraven návrh mikrobiologických kritérií) z citované vyhlášky nebudou při výkonu státního zdravotního dozoru aplikována ta ustanovení, která řeší požadavky na stavbu, uspořádání a vybavení provozoven stravovacích služeb a dále ustanovení upravující použití ledu a páry a zásady vymezení HACCP. V těchto věcech se při výkonu státního zdravotního dozoru bude postupovat podle nařízení (ES) 852/2004. Pitná voda se podle práva ES považuje za potravinu. Jakost pitné vody je však upravena zvláštními směrnicemi ES. Transpozice těchto směrnic je v ČR provedena vyhláškou č. 252/2004 Sb. Pokud jde o stravovací služby jako formu potravinářského podniku, podle nařízení (ES) 852/2004 se pitná voda kontroluje „na kohoutku“. Je-li voda dodávaná veřejným vodovodem, odpovídá za jakost pitné vody správce, popř. vlastník vodovodu. Nejakostní pitnou vodu však provozovatel nesmí používat k poskytování stravovací služby. Je-li potravinářský podnik zásobován z individuálního zdroje, pak jeho provozovatel má povinnosti provozovatele veřejného vodovodu. Materiály a předměty přicházející do přímého styku s potravinami (včetně pokrmů) musejí vyhovovat požadavkům stanoveným právem ES a národním právem. Směrnice ES v této oblasti byly transponovány do vyhlášky č. 38/2001 Sb. Vedle zvláštních směrnic ES, transponovaných do národního práva, byl vydán přímo použitelný předpis ES, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS. Toto nařízení je platné od 3. prosince 2004. Nařízení ES č. 852/2004 je od 1. ledna 2006 závazné ve všech svých částech a bezprostředně použitelné pro občana ČR a stanoví minimální hygienické požadavky, jejichž dodržování musí zajistit úřední kontroly.

str. 32


Místo,

kde začíná cesta za

úspěchem

INFORMAČNÍ MÍSTA PRO PODNIKATELE

Systém InMP je tvořen celorepublikovou sítí kontaktních míst, kde podnikatelé najdou proškolené pracovníky, kteří jsou připraveni poskytnout odbornou pomoc nebo alespoň kvalifikovanou radu, kde lze případně odbornou asistenci získat. Podnikatel může se svým dotazem kontaktovat regionální informační místo osobně, telefonicky, pomocí elektronické pošty nebo prostřednictvím formuláře na internetové stránce: inmp.komora.cz.

Příručky InMP Na informačních místech je pro malé a střední podnikatele v jednotlivých oborech připraveno na 300 oborových příruček, které postihují aktuální zákonné předpisy pro provozování dané živnosti, informují o nových trendech v oboru a rozkrývají obsah živnosti srovnáním praxe s pojetím popsaným v živnostenském zákonu. Oborové příručky obvykle obsahují vymezení oboru, formy podnikání v daném oboru a jejich specifika, právní předpisy, technické požadavky, ekologické, bezpečnostní a protipožární standardy a zároveň i praktická pravidla a rady pro chování a jednání českých podnikatelů v oboru. Bližší informace: www.komora.cz inmp.komora.cz [email protected]

PŘÍKLADY: • Archivace a skartace • Bezpečnost a ochrana zdraví při práci • Činnost účetních poradců, vedení účetnictví • Drezura zvířat • Elektronická zařízení • Fotografické služby • Grafické a kresličské práce • Holičství, kadeřnictví • Internetový obchod • Jaderná zařízení • Kovářství • Legislativa – bezpečnost potravin • Maloobchod se smíšeným zbožím • Nákup, prodej a skladování paliv a maziv • Opravy silničních vozidel • Překladatelská a tlumočnická činnost • Reklamní činnosti a marketing • Směnárenská činnost • Topenářství a vodoinstalatérství • Ubytovací služby • Výroba oděvů a oděvních doplňků • Zprostředkování obchodu

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP, připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Autorsky zpracovali: Dring Consulting, s. r. o., SOCR ČR a další

POSLEDNÍ AKTUALIZACE: 6. 4. 2006

Oborová příručka. pro živnost HOSTINSKÁ ČINNOST

Recommend Documents