OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ

OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ VZDĚLÁVÁNÍ O ZÁLEŽITOSTECH EU

PHARE CZ 0209-02-01-005

Kurz: "Vzdělávání o záležitostech EU"

Informace o projektu V rámci tohoto projektu bylo v průběhu června a července 2004 provedeno dotazníkové šetření na krajských úřadech a vybraných magistrátech. Na základě odpovědí byla připravena analýza vzdělávacích potřeb místní samosprávy v České republice. V další fázi byly připraveny studijní materiály v distanční podobě. Tento text je ostatně jedním z výstupů této fáze. Texty jsou připraveny v tématických okruzích: Vzdělávání vedoucích pracovníků Vstupní vzdělávání Vzdělávání o záležitostech EU Správní činnosti v silniční dopravě Správní činnosti při sociálně – právní ochraně dětí, Správní činnosti při správě živnostenského podnikání Správní činnosti ve zdravotnictví Správní činnosti v ochraně ovzduší Správní činnosti v ochraně přírody a krajiny Správní činnosti v hospodaření s odpady a nakládání s obaly Správní řád Budete-li mít dotazy k obsahu tohoto materiálu, případně i ostatních textů, obraťte se, prosím na Ing. Oto Potluku ([email protected], tel. 222 232 142), nebo Mgr. Lucii Heřmánkovou ([email protected], tel. 224 996 233). Rádi Vám případné dotazy odpoví.

Strana 2

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jak studovat? Elektronická učební pomůcka se skládá z několika kapitol. Dalo by se říci, že dílčí kapitoly tvoří uzavřený celek, nicméně v některých případech studium jedné kapitoly navazuje na studium kapitoly jiné. Postup studia

Pro každou kapitolu si nejdříve prostudujte úvodní stránku. Přečtěte si cíl a klíčová slova, abyste věděli, čeho máte studiem dosáhnout. Podívejte se na čas potřebný ke studiu a pokuste se v závislosti na vašich již získaných znalostech si jej upravit. Rozvrhněte si tempo studia tak, abyste studovali v delších časových intervalech, např. hodinu v kuse, podle toho, jak Vám to nejlépe vyhovuje. V průběhu studia dělejte přestávky, ve kterých byste měli také něco dopřát svému tělu, nikoliv jen mysli: Něco pro vaše oči: Při upřeném čtení (nejen elektronického textu, ale i tištěného) byste měli každých pár minut odvrátit zrak na vzdálený předmět (ideálně na strom z vašim oknem nebo třeba květinu na druhé straně kanceláře). Ještě v kratších intervalech několikrát za sebou zamrkejte, tím dojde k provlhčení vysušených očí. Jakmile Vás začnou bolet oči, okamžitě jim ulevte. Něco pro vaše tělo: O přestávkách se projděte, protáhněte si ztuhlé svaly, zejména dávejte důraz na krční páteř a zádové svalstvo. Pravidelně doplňujte tekutiny. Větrejte. Bolí-li vás hlava, přestaňte studovat, kvalita takového studia není příliš vysoká. Po prostudování látky si přečtěte Závěr či Shrnutí a sebekriticky se pokuste zhodnotit, zda byste byli schopni takové shrnutí sami naformulovat. Ověřte si vaše znalosti u kontrolních otázek: krátké odpovědi se zobrazí v pravé části okna ve žlutém rámečku, delší odpovědi jsou uvedeny odkazem na místo, kde se daný problém rozebíral. Vraťte se na úvodní stránku a znovu si přečtěte cíl a klíčová slova. Posuďte, zda jste svým studiem dosáhli vytyčeného cíle i vašich dílčích cílů. Pokud ano, udělejte si radost - něco si kupte, přečtěte si nějakou knížku, jděte na procházku. Odměna je hrozně důležitá. Piktogramy uváděné v textu

V celé publikaci jsou používány "piktogramy", které by Vám měly usnadnit orientaci v textu. Piktogramy jsou používány na různých místech, podle jejich významu, tzn. u názvů kapitol, podnadpisů, ale i dílčích odstavců. Piktogramy používané u úvodních stránek ke kapitolám Cíl

Za tímto piktogramem následuje stručně uvedený cíl studia, kterého byste měli dosáhnout po prostudování dané kapitoly. Klíčová slova, pojmy k zapamatování

V každé kapitole jsou uvedena klíčová slova, resp. pojmy, na které byste měli být schopni pohovořit po prostudování celé kapitoly. Je vhodné se klíčovým slovům vrátit v závěru studia kapitoly a ověřit si tak dosažení uvedeného studijního cíle. Po klepnutí na klíčové slovo dojde k přechodu na konkrétní místo v textu, ve kterém se o tomto pojmu hovoří. Další materiály ke studiu

V této části je seznam použité literatury a dále literatury vhodné pro doplnění a vlastní rozšíření získaných poznatků. Často jsou v této sekci uvedeny hypertextové odkazy na webové stránky, které se dané problematiky dotýkají. Hypertextové odkazy jsou funkční pouze při aktivním připojení k Internetu při studiu této učební pomůcky. Požadované předběžné znalosti

V této sekci jsou specifikovány požadované předběžné znalosti, a to buď odkazem na předcházející kapitoly, nebo popsáním znalostí z konkrétní oblasti.

Strana 3

© Phare CZ 0209-02-01-005


Předpokládaná doba studia

Čas potřebný k prostudování dané kapitoly je orientační a uvedené hodiny nezahrnují studium literatury uvedené v části Další materiály ke studiu. Piktogramy používané v textu Kuriozita

Jak již název napovídá, jedná se o zpestření probírané látky uvedením kuriózního nebo jinak zajímavého příkladu. Pozor, důležitý poznatek

Text uvedený u tohoto piktogramu je klíčový a měli byste v něm uváděné skutečnosti zapamatovat. Příklad k objasnění látky

K tomuto piktogramu se váží krátké praktické příklady k objasnění probírané látky. Delší (spíše pak případové) studie jsou zpravidla uváděny v Boxu. Jak je učební text psán? Zdůraznění Citace Hypertextové odkazy

Poznámky

Pro zdůraznění některého z pojmu, klíčového slova či myšlenky se používá tučné písmo. Citace z různých zákonů, předpisů a z jiné literatury je uvedena kurzívou. Hypertextové odkazy mají světle modrou barvu, po klepnutí na ně dojde k přechodu na: jinou stránku v této učební pomůcce, např. na titulní stránku, webovou stránku na Internetu, např. http://www.statnisprava.cz/ (pro využití těchto odkazů musíte být aktivně připojeni k Internetu). Poznámky jsou číslovány, jejich seznam je uveden na konci kapitoly, nebo na konci celé učební pomůcky. Z hlediska délky poznámky jsou rozlišeny dva základní typy: Do vyskakovacího okna, které je žlutě podbarveno. Po klepnutí do zobrazeného okna se automaticky zavře. Poznámka tohoto typu je uvedena v hranatých závorkách, např. [1]. Poznámka se zobrazí po přiblížení se myší na její číslo. Poznámka tohoto typu je kratší, např. odkaz na číslo zákona apod. a je uvedena mezi dvěma svislými čarami, např. |1|

Ovládání prohlížeče

V prohlížeči je uvedena nápověda, kterou zobrazíte z menu volbou Nápověda, Témata nápovědy. Tisk

Pokud byste si potřebovali nějakou stránku vytisknout, můžete tak učinit klepnutím na ikonu (Tisk aktuální stránky) na konci panelu nástrojů v pravé části prohlížeče. Pokud chcete vytisknout celý dokument, klepněte na ikonu (čtvrtá zleva, PDF verze kurzu). Zobrazí se všechny stránky z osnovy za sebou v jednom souboru ve formátu PDF, který můžete vytisknout klasickým způsobem. Pro prohlížení PDF souborů je třeba mít nainstalovanou aplikaci Adobe Acrobat, která je zdarma ke stažení zde i v české verzi. Přejeme Vám, ať se Vám z této učební pomůcky pohodlně studuje a hodně studijních úspěchů!

Strana 4

© Phare CZ 0209-02-01-005


Autoři Autoři studijních materiálů

Jiří Blažek Zdeněk Chaluš Martin Pělucha Oto Potluka Jiří Pstružina Václav Misterka Dana Viktorová Technické zpracování

Renata Šafková Lenka Švecová

Strana 5

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 1 Instituce EU a organizace její administrativy, přehled smluv o EU a všeobecných cílů Cíl

Porozumět základním principům EU obsaženým ve smlouvách, ale také mechanismům rozhodování na úrovni EU i mezivládní a rovněž všeobecným cílům EU vyjádřeným ve smlouvách i institucionální a organizační struktuře EU včetně odpovídajících národních subjektů. Klíčová slova

Maastrichtský chrám Tři pilíře Evropské unie Všeobecné cíle EU Smlouvy o ES/EU Maastrichtská smlouva Amsterdamská smlouva Konsolidovaná smlouva Evropská rada Rada evropské unie Evropský parlament Evropská komise Evropský soudní dvůr Evropský účetní dvůr Evropský ombudsman Evropská centrální banka Evropská investiční banka Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů Další materiály ke studiu

Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky – ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika – hospodářství – dějiny – kultura), Nakladatelství Brána, Praha 2003 Oficiální webové stránky EUROPA (Portál Evropské unie): http://www.europa.eu.int/index_cs.htm Rada Evropské unie http://ue.eu.int/showPage.ASP?lang=en Evropský parlament: http://www.europarl.eu.int/home/default_cs.htm Evropská komise: http://www.europa.eu.int/comm/index_en.htm Evropský soudní dvůr: http://curia.eu.int/cs/transitpage.htm Evropský účetní dvůr: http://www.eca.eu.int/index_en.htm Evropský ombudsman: http://www.euro-ombudsman.eu.int/home/en/default.htm Evropská centrální banka: http://www.ecb.int/home/html/index.en.html Evropská investiční banka: http://www.eib.eu.int/ Evropský hospodářský a sociální výbor: http://www.esc.eu.int/pages/en/home.asp Výbor regionů: khttp://www.cor.eu.int/en/index.html Požadované předběžné znalosti

Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled Předpokládaná doba studia

Strana 6

© Phare CZ 0209-02-01-005


2 hodiny.

Základní struktura EU – „tři pilíře“ Pokud chceme porozumět základní institucionální struktuře Evropské unie, nejlepší cestou je objasnění jejího základního poslání, tzv. Maastrichtského chrámu. Jedná se o stavbu, která spočívá na třech pilířích: Evropských společenstvích, společné zahraniční a bezpečnostní politice a spolupráci oblasti vnitra a justice, které se od sebe liší způsobem jejich realizace a rozhodování buď centrálně na úrovni EU (1. pilíř), nebo na mezivládní úrovni (pilíře 2 a 3). Tyto mechanismy jsou podrobně popsány v kapitole 1.4. Je ale pravda, že určité části druhých dvou pilířů rovněž přecházejí do kompetence EU – například vízová a azylová politika nebo ekonomická a obchodní stránka vnější politiky EU podporující společné zahraniční akce. Struktura Evropské unie

1. pilíř Evropská společenství ES: Občanství EU Celní unie a jednotný vnitřní trh Hospodářská a měnová unie Zemědělská politika/rybolov Strukturální politika Obchodní politika Kultura a vzdělání Transevropské sítě Ochrana spotřebitelů Ochrana zdraví Věda a výzkum Životní prostředí Sociální politika Azylová politika Imigrační politika Vnější hranice

Evropská unie 2. pilíř Společná zahraniční a bezpečnostní politika Zahraniční politika: Spolupráce, společné postoje a akce Udržení míru Lidská práva Demokracie Právní stát S l č á Bezpečnostní politika: Vytvoření evropského bezpečnostního rámce Odzbrojení Finanční aspekty obrany

3. pilíř Vnitro a justice Vnitro a justice: Spolupráce mezi národními subjekty v oblasti občanského a trestního práva Policejní spolupráce Boj proti rasismu a xenofobii Boj proti drogám Boj proti nelegálnímu obchodu se zbraněmi Boj proti organizovanému zločinu Boj proti terorismu Boj proti zločinům na dětech a ochodu s lidmi

Všeobecné cíle EU Všeobecné cíle EU podle Smlouvy o evropské ústavě z června 2004 (články 1-3), zmíněné i v ostatních existujících smlouvách, jsou: Cíl unie prosazovat mír, jeho hodnoty a kvalitní život jejích národů. Unie chce nabídnout svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez vnitřních hranic a vnitřní trh, na kterém existuje volná konkurence bez bariér. Unie chce pracovat pro dosažení trvale udržitelného rozvoje Evropy, založeného na vyváženém ekonomickém růstu a stabilitě cen a vysoce konkurenceschopné sociálně tržní ekonomice s cílem plné zaměstnanosti a pokroku v sociální oblasti a s vysokou úrovní ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, stimulovat vědecký a technologický pokrok, bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi muži a ženami, princip mezigenerační solidarity a ochranu práv dětí, dále podporovat hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost a solidaritu mezi členskými zeměmi. EU bude respektovat jejich bohatou kulturní a jazykovou diverzitu a zajistí, aby bylo zachováno a rozvíjeno evropské kulturní dědictví. Ve vztazích s ostatním světem chce unie vyzvedávat a podporovat své hodnoty a zájmy, přispívat k míru, bezpečnosti, trvale udržitelnému rozvoji Země, solidaritě a vzájemnému respektu mezi národy, volnému a korektnímu obchodu, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv, zvláště práv dětí, ale také striktnímu dodržování mezinárodního práva, včetně respektování zásad Charty OSN.

Strana 7

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kořeny Evropské unie – přehled smluv o EU Evropská integrace v rámci EU je založena na čtyřech základních smlouvách: Zakládající smlouva Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO, anglicky ECSC), která byla podepsána 18. 4. 1951 v Paříži a vstoupila v platnost 25. 3. 1952. Smlouva zanikla 23. 7. 2002, kdy bylo ESUO pohlceno jednotným Evropským společenstvím. Zakládající smlouva Evropského hospodářského společenství (EHS, anglicky EEC), podepsaná 25. 3. 1957 v Římě, která vstoupila v platnost 1. 1. 1958. Zakládající smlouva Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE, Euroatom, anglicky EAEC), podepsaná spolu se smlouvou o EHS 25. 3. 1957 v Římě [1]. Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. 2. 1992 a vstoupila v platnost 1. 11. 1993 („Maastrichtská smlouva“). Tato smlouva změnila Evropské hospodářské společenství na kratší Evropské společenství (ES, anglicky EC). Zároveň odstartovala nové formy spolupráce mezi vládami členských států právě v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky s akcentem na prvek obrany a také v oblasti vnitra a justice. Přidáním zmíněné mezinárodní spolupráce ke stávajícím společenstvím vytvořila Maastrichtská smlouva tzv. Maastrichtský chrám – novou strukturu spočívající na třech pilířích (viz výše), představující to, co dnes nazýváme Evropskou unií. Zakládající smlouvy byly změněny v několika případech. Konkrétně v roce 1973, kdy přistoupily Dánsko, Irsko a Velká Británie, dále v roce 1981 (přistoupilo Řecko), 1986 (Španělsko a Portugalsko), 1995 (Finsko, Rakousko a Švédsko) a 2004 (8 států střední a východní Evropy, Malta a Kypr). Kromě toho došlo k dalším postupným reformám, které přinesly významné institucionální změny a rozšířily oblasti spadající do kompetence unijních institucí:: Sjednocující smlouva podepsaná v Bruselu 8. 4. 1965, která vstoupila v platnost 1. 7. 1967. Vytvořila jedinou Komisi a Radu pro všechna tři společenství. Jednotný evropský akt (SEA), podepsaný v Luxembourgu a Haagu v únoru 1986, který vstoupil v platnost 1. 7. 1987 Vytvořil podmínky potřebné pro fungování vnitřního trhu. Amsterdamská smlouva, podepsaná 2. 10. 1997, která vstoupila v platnost 1. 5. 1999 Změnila technickou podobu dosavadních smluv o EU a ES vytvořením jejich konsolidovaných verzí.a zároveň změnila dosavadní označení články smlouvy písmeny A-S na obvyklé číslování. Smlouva z Nice, podepsaná 26. 2. 2001, která vstoupila v platnost 1. 2. 2003. Znovu změnila smlouvy o EU a ES a formou Protokolu o rozšíření vytvořila rámec pro přijetí skupiny deseti nových členských zemí. Zároveň byly již existující smlouvy o EU a ES spolu se smlouvou z Nice propojeny do jedné konsolidované formy. Dovršením etapy sjednocování základních dokumentů bylo spojení všech existujících smluv do jediného dokumentu – Konsolidované smlouvy, která v sobě zahrnuje všechny dřívější smlouvy, a navíc Chartu základních lidských práv. V dalším období byla za účelem větší transparentnosti organizace EU a její činnosti v červnu 2004 dohodnuta tzv. Ústavní smlouva (nazývaná také evropskou ústavou), která nyní prochází procesem ratifikace v parlamentech každé ze členských zemí.

Instituce Evropské unie Kurz: "Vzdělávání o EU"

Evropská unie má pevně stanovenou institucionální strukturu. Vznikla z historických kořenů (viz výše) a každý subjekt v ní má jasně danou úlohu a odpovědnost, popsanou v odpovídajícím dokumentu/smlouvě |2|. Instituce Evropské unie

Strana 8

© Phare CZ 0209-02-01-005


Poznámka: Hvězdičkou (*) jsou označeny poradní a dvěma hvězdičkami (**) finanční instituce Evropské unie.

Evropská rada (článek 4 Smlouvy o EU) Evropská rada se schází v Bruselu. Tvoří ji hlavy států nebo vlád členských zemí EU a předseda Evropské komise. Rada určuje základní politickou linii EU a její iniciativy, přičemž tato rozhodnutí označovaná jako „prezidentská usnesení“ nebo „revize smluv“ představují hlavní zdroj pro definování všeobecného směřování a oblastí činnosti EU jako celku, a tím i činnosti jednotlivých jejích institucí. Instituce Evropské rady se historicky vyvinula ze série příležitostných setkání na nejvyšší úrovni (summitů). První z nich se konal v Haagu v prosinci 1969. Na pařížském summitu v roce 1974 bylo dohodnuto, že tyto schůzky, napříště zvané Evropská rada, se budou konat pravidelně – ze začátku třikrát ročně. Tato dohoda byla upravena Jednotným aktem v roce 1987, a to tak, že proběhnou minimálně dvě schůzky za rok s automatickou účastí předsedy Evropské komise.

Rada Evropské unie (články 202-210 Smlouvy o ES) Rada Evropské unie, dříve Rada ministrů, je hlavní legislativní a rozhodovací orgán v EU. Tvoří platformu, na které vlády jednotlivých členských států mohou obhajovat své zájmy, ale kde se také dosahují důležité kompromisy. Rada EU je jediný subjekt, avšak vzhledem k povaze její práce se schází v odlišném složení. Podle otázek, o kterých se diskutuje, se jednání účastní příslušní ministři vlád členských států a jim odpovídající evropští komisaři. Například ještě v roce 1990 existovalo 22 složení (konfigurací) Rady, které byly v červnu 2000 zredukovány na 16 a dále v červnu 2002 na 9: všeobecné záležitosti a vnější vztahy (tato Rada diskutuje otázky, o nichž nebylo dosaženo dohody v sektorových jednáních Rady), ekonomika a finance, spolupráce na poli justice a vnitra, zaměstnanost, sociální politika, zdravotnictví a ochrana spotřebitelů, konkurenceschopnost, doprava, telekomunikace a energetika, zemědělství a rybolov, životní prostředí,

Strana 9

© Phare CZ 0209-02-01-005


vzdělávání, mládež a kultura. Bez ohledu na její složení mají všechna přijatá rozhodnutí vždy platnost jako rozhodnutí Rady. Sídlem Rady je Brusel, kde také probíhají několikrát za měsíc její jednání (v dubnu, červnu a říjnu se jednání konají v Luxembourgu). Rada odpovídá za rozhodování a koordinaci v následujících oblastech: Rada schvaluje legislativu EU, což obvykle činí společně s Evropským parlamentem. Rada koordinuje všeobecné směry hospodářské politiky členských zemí. Rada definuje a realizuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU založenou na strategii přijaté Evropskou radou. Rada jménem Společenství a unie uzavírá mezinárodní dohody mezi EU a jednou nebo více třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Rada koordinuje akce členských zemí a přijímá opatření v oblasti policie, justice a potírání kriminality. Rada a Evropský parlament společně schvalují rozpočet EU. Rozhodnutí rady připravuje tým, ve kterém pracuje na 250 různých pracovních skupin a komisí, do nichž delegují členské země své zástupce. Skupiny řeší různé technické otázky a výsledky práce předkládají Výboru stálých zástupců (COREPER), tvořeného velvyslanci členských států při EU, který se setkává týdně za účelem zajištění konzistence v práci Rady (s výjimkou zemědělství, jež je řízeno Zvláštním zemědělským výborem) a řešení technicko-politických otázek, dříve než jsou hotové materiály předloženy Radě. Rada přijímá rozhodnutí na základě hlasování ministrů členských států. Existují tři typy hlasování. Který z nich se použije, určují ustanovení Smlouvy v závislosti na předmětu hlasování. Prostá většina – například u procedurálních rozhodnutí. Kvalifikovaná většina – u většiny rozhodnutí ohledně vnitřního trhu, ekonomických záležitostí a obchodu (jedná se o vážený hlasovací systém založený na počtu obyvatel jednotlivých zemí). Jednomyslná rozhodnutí – například zahraniční politika, obrana, spolupráce v oblasti justice a vnitra a daňové záležitosti. Ve velké většině případů týkajících se prvního pilíře EU přijímá Rada rozhodnutí na základě návrhů Evropské komise a ve spolupráci s Evropským parlamentem. Může to být buď cestou konzultační procedury (například v oblasti zemědělství, spolupráci v oblasti justice a vnitra nebo v daňových záležitostech), nebo spolurozhodovací procedurou (například v oblasti vnitřního trhu). Kromě toho je Rada hlavní orgán odpovědný za druhý a třetí pilíř EU – tedy za mezivládní spolupráci na poli společné zahraniční a bezpečnostní politiky (za pomoci vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku) a justice a vnitra. Rozhodnutí Rady mohou mít formu nařízení, směrnic, rozhodnutí, společných opatření nebo společných stanovisek, doporučení nebo názorů. Rada může také přijímat závěry, prohlášení a rezoluce (o legislativním procesu EU podrobně pojednává kapitola 1.5). Rada je řízena tzv. předsednictvím rady, které vykonává vždy jedna členská země na principu rotace šest měsíců. Znamená to, že každá členská země po dobu svého předsednictví hraje klíčovou roli při řízení Rady a její agendy, ale také řídí všechna setkání, stará se o uvádění všech politických a legislativních rozhodnutí do života a dosahování kompromisů mezi jednotlivými státy. Servis předsednické zemi provádí Generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladký průběh práce Rady na všech úrovních. Do budoucna však Ústavní smlouva předpokládá, že se nahradí předsednictví prezidentem Rady, jmenovaným na dobu 2,5 roku. Vysoký představitel EU asistuje Radě v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Evropský parlament (články 189-201 Smlouvy o ES) Evropský parlament (EP) tvoří demokratický „hlas národů Evrpy“. Má 7332 členů, „europoslanců“ přímo volených na dobu 5 let, z nichž je 24 z České republiky. Europoslanci v EP netvoří národní kluby, ale jsou sdruženi do sedmi uskupení podle politické orientace. Každé uskupení odráží politické a ideologické smýšlení národních stran, jejichž členové je tvoří. Někteří europoslanci však také patří mezi nezařazené. Evropský parlament má tyto úkoly: Zkoumá a přijímá legislativu EU. Podle spolurozhodovací procedury EP sdílí pravomoc s Radou rovným dílem a přijatá legislativa má tedy formu společných dokumentů Rady a EP. Schvaluje rozpočet EU (podrobněji viz kapitola 3.2). Provádí demokratickou kontrolu institucí EU, například formou dotazujících se komisí.

Strana 10

© Phare CZ 0209-02-01-005


Schvaluje důležité mezistátní dohody, jako například přijetí nových členských zemí, nebo obchodní a asociační dohody mezi EU a ostatními zeměmi. Práce Evropského parlamentu probíhá ve dvou základních fázích: Příprava plenárního zasedání, kterou provádějí europoslanci na půdě různých parlamentních výborů, které se specializují na jednotlivé oblasti činnosti EU – výbor zahraničních věcí, rozpočtový, environmentální atd. O projednaných závěrech diskutují rovněž politická uskupení. Samotné plenární zasedání. Na nich EP zkoumá navrhovanou legislativu a hlasuje o pozměňovacích návrzích před rozhodováním o dokumentech jako celku. Další body agendy zahrnují tzv. sdělení Rady nebo Komise, ale i otázky ohledně aktuálního vývoje v EU i ve vnějším světě. Plenární zasedání se vždy koná jedenkrát měsíčně v délce jednoho týdne. Evropský parlament sídlí ve Francii ve Štrasburku, kde se také koná většina jeho plenárních zasedání. Europoslanci však pracují i v Belgii a Lucembursku, což pro ně znamená poněkud kočovný život. Schůzky výborů a „dodatečná“ plenární zasedání se totiž odehrávají v Bruselu a v Luxembourgu zase sídlí administrativní orgány (Generální sekretariát). Evropský parlament rovněž volí evropského ombudsmana, který zkoumá stížnosti obyvatel týkající se fungování a administrace EU.

Evropská komise (články 211-219 Smlouvy o ES) Evropská komise je politicky nezávislá instituce, která reprezentuje a chrání zájmy EU jako celku. Uvnitř institucionálního systému EU tvoří jeho výkonnou složku. Navrhuje legislativu, zásady politiky a akční programy a zároveň je odpovědná za realizaci rozhodnutí Rady a Evropského parlamentu. Výraz „komise“ se používá ve dvou smyslech. Za prvé označuje 25 komisařů – kolegium mužů a žen jmenovaných členskými státy a EP za účelem fungování Komise a přijímání rozhodnutí. Za druhé je to název pro samotný subjekt se všemi jeho zaměstnanci, kterých je přibližně 24 000. Evropská komise je vždy jmenována do 6 měsíců po volbách do EP na dobu 5 let. Jmenovací procedura vypadá následovně: Hlavy států/vlád členských zemí se dohodnou na novém předsedovi Evropské komise. Designovaný předseda po diskusi s vládami členských států vybere ostatní komisaře (v současnosti jednoho zástupce z každého státu). Poté proběhne slyšení nových komisařů před nově zvoleným parlamentem. EP vyjádří své stanovisko. Pokud Komisi schválí, ta obvykle začíná svoji práci v lednu následujícího roku. Komise vyvíjí svoji činnost nezávisle na vládách členských zemí. Politicky odpovídá Evropskému parlamentu, který má pravomoc ji rozpustit vyjádřením nedůvěry. Komise je přítomna na všech zasedáních EP, kde je její povinností objasňovat a zdůvodňovat své kroky. Komisaři rovněž pravidelně odpovídají na písemné i ústní interpelace vznesené jednotlivými europoslanci. Sídlo Komise je v Bruselu, ale má také kancelář v Luxembourgu, reprezentace ve všech členských státech a tzv. delegace v mnoha zemích na celém světě. Hlavním úkolem Evropské komise je: Navrhovat legislativu do Rady a Evropského parlamentu, což je založeno na „právu iniciativy“ v rámci prvního pilíře EU. Své návrhy předkládá Komise v dobré víře, že budou efektivně působit na příslušný identifikovaný problém a uspokojí co nejširší spektrum zájmů. Komise navrhované principy i technické podrobnosti tradičně konzultuje s příslušnými experty v členských státech, prostřednictvím různých komisí a pracovních skupin. Řídit a prakticky realizovat politiku EU i její rozpočet, tzn. Programy přijaté Radou a EP, přičemž většinu práce provádějí národní i místní subjekty. Komise je však odpovědná za globální kontrolu a zajištění spolehlivého a transparentního managementu, i když v určitých oblastech (především politika volné konkurence a mechanismy vnitřního trhu) nemá Komise pouze odpovědnost, ale je i do jejich realizace přímo zapojena. Ve spolupráci s Evropským soudním dvorem aplikovat evropské právo. Komise slouží jako „strážce Evropských smluv“. Pokud zjistí, že členský stát evropské právo nedodržuje, přijímá opatření k nápravě situace. Nejprve zahájí proces nazývaný přestupková procedura, který spočívá ve stanovení konečného termínu členskému státu, do kdy musí Komisi vše vysvětlit. Pokud se nepodaří dát věc do pořádku, postoupí Komise celou věc Evropskému soudnímu dvoru, který má pravomoc udílet sankce. Reprezentovat Evropskou unii navenek, například při jednání mezi EU a dalšími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Tým pracovníků Evropské komise se dělí na úseky nazývané generální ředitelství (DG) a služby (například legislativní služba). Každé generální ředitelství, jakési ministerstvo, odpovídá za určitý sektor a jeho politiku. Vede ho generální ředitel, který odpovídá jednomu z eurokomisařů. Ve skutečnosti jsou to právě tato generální ředitelství, která navrhují

Strana 11

© Phare CZ 0209-02-01-005


legislativní dokumenty předkládané Komisí. Ty jsou pak konzultovány s jednotlivými odděleními, prověřeny legislativní službou a schváleny kabinety, což jsou osobní sekretariáty jednotlivých komisařů, ale přesto se stávají oficiálními návrhy Komise až po schválení celým kolegiem na jednom z jeho pravidelných zasedání, která se konají vždy ve středu v Bruselu.

Evropský soudní dvůr (články 220-245 Smlouvy o ES) Pokud se na půdě EU dohodnou nějaká společná pravidla, je také třeba, aby byla dodržována i v praxi a aby si je všechny členské země vykládaly stejným způsobem. O výše uvedené se stará Evropský soudní dvůr (ESD). Vydává rozhodnutí, jak interpretovat evropské smlouvy a legislativu. Pokud jsou národní soudy na pochybách, jak evropská pravidla konkrétně aplikovat, je jejich povinností vznést dotaz právě na ESD. Na něj se mohou obrátit i soukromé osoby se žalobami vedenými proti institucím EU. ESD se skládá z nezávislých soudců (po jednom z každé členské země), aby v něm byly zastoupeny všechny národní legislativní systémy. Sídlí v Luxembourgu. Asistenční službu představuje osm generálních advokátů, jejichž úkolem je předkládat nezávislá a odůvodněná stanoviska ohledně případů předkládaných ESD. Soudci a generální advokáti jsou buď bývalí členové národních nejvyšších soudů, nebo vysoce kompetentní právníci, jmenovaní na základě společné dohody vlád členských států na dobu šesti let. Po uplynutí této doby mohou být znovu jmenováni na jedno nebo dvě další tříletá období. Za účelem pomoci ESD, zavalenému tisícovkami případů, a zlepšení právní ochrany občanů EU byl v roce 1989 zřízen tzv. soud první instance jako pomocný orgán ESD, jehož úkolem je tvorba pravidel pro řešení skupin případů příbuzné povahy, jako například žalob soukromých osob nebo případů porušení pravidel volné konkurence. ESD svými rozhodnutími vytváří pravidla posuzování jednotlivých případů, které jsou mu postoupeny. Jako příklady lze jmenovat: Žádosti o předběžná opatření: v případech, kdy jsou národní soudy na jakýchkoli pochybách ohledně interpretace nebo platnosti legislativy EU, mohou, nebo někdy dokonce musí požádat ESD o stanovisko. Toto stanovisko je vydáno ve formě předběžného opatření. Procedury při neplnění závazků: mohou být iniciovány Komisí nebo kterýmkoli členským státem v případě, kdy si oprávněně myslí, že některý členský stát neplní závazky vyplývající z evropského práva. ESD zkoumá jednotlivá stanoviska a vydává rozhodnutí. Pokud je u příslušného členského státu shledáno jeho reálné pochybení, musí neprodleně dát všechny věci do pořádku. Procedury zrušení: pokud si některý členský stát, Rada nebo Komise myslí, že nějaká část legislativy EU je v rozporu s evropským právem, mohou požádat ESD o její zrušení. Stejně mohou postupovat i soukromé osoby v případech, kdy jsou evropským právem „přímo a nepřátelsky dotčeny“. Jestliže ESD zjistí, že příslušná legislativa nebyla správně přijata nebo je v rozporu se smlouvami o EU, může ji prohlásit za neplatnou. Procedury ohledně chyb v postupech: smlouvy o EU požadují po Evropském parlamentu, Radě a Komisi přijímat a vydávat za určitých okolností stanovená rozhodnutí. Pokud se tak neděje, může kterýkoli členský stát, jiná instituce EU nebo (za určitých okolností) i soukromé osoby nebo subjekty podat stížnost k ESD za účelem oficiálního zaznamenání tohoto porušení. Všechna podání k ESD přicházejí nejprve do jeho centrální registrace. Poté jsou vždy přidělena konkrétnímu soudci a generálnímu advokátovi. Další postup probíhá ve dvou fázích – nejprve písemné, po které přichází fáze ústní. Během první fáze všechny zúčastněné strany předkládají svá písemná stanoviska k případu. Na jejich základě přidělený soudce zpracuje soubornou zprávu shrnující tato stanoviska i právní podklady k tomuto případu relevantní. Zpracovaná zpráva je podkladem pro příslušného generálního advokáta, který z ní vyvodí závěry. Na jejich základě vypracuje soudce návrh rozhodnutí, které předkládá ostatním členům ESD k přezkoumání. Nyní následuje druhá fáze – veřejné slyšení. Koná se obvykle ve formě plenárního zasedání celého soudního dvora, ale jednotlivá slyšení mohou probíhat i formou slyšení před senátem tří nebo pěti soudců v závislosti na důležitosti a komplexnosti případu. Během slyšení předkládají právníci zúčastněných stran jejich případy soudcům a generálnímu advokátovi a odpovídají na jejich dotazy. Následuje přečtení závěrů generálního advokáta, po němž soudci vydají a zveřejní rozhodnutí. Rozhodnutí ESD se přijímá většinou členů a vyhlašuje se během veřejném slyšení.

Evropský účetní dvůr (články 246-248 Smlouvy o ES) Evropský účetní dvůr (EÚD) zkoumá, zda všechny příjmy rozpočtu EU byly obdrženy a jeho výdaje vynaloženy oprávněným a správným způsobem a zda je rozpočet správně a transparentně řízen. EÚD, založený v roce 1977, má z každé členské země jednoho člena, kterého jmenuje Rada na období pěti let s možností jeho prodloužení. Členové pracují v

Strana 12

© Phare CZ 0209-02-01-005


EÚD na plný úvazek. Nutnou podmínkou je jejich kompetence a nezávislost. Musí také mít pro tuto práci specifické kvalifikační předpoklady – zkušenosti z práce v oblasti auditu a/nebo praxi v některé auditní instituci. EÚD sídlí v Luxembourgu a má okolo 550 zaměstnanců, z nichž je 250 kvalifikovaných auditorů. Hlavní úlohou EÚD je zkoumat, zda je rozpočet EU správně realizován, což znamená prověřovat oprávněnost a výši příjmů i výdajů i úroveň zajištění finančního řízení. K provádění tohoto úkolu má EÚD právo prověřovat dokumentaci jakékoli instituce, která pracuje s příjmy nebo výdaji rozpočtu EU. Pokud je třeba, EÚD provádí i kontroly na místě (i když všeobecnou odpovědnost za rozpočet EU nese Komise, v praxi se 90 % jeho příjmů a výdajů realizuje uvnitř členských států). Nálezy publikuje EÚD formou zpráv, které upozorňují Komisi i členské státy na jakékoli (i potenciální) problémy. EÚD pracuje nezávisle a záleží pouze na něm, jak rozhodne o plánu a pořadí své auditorské činnosti, jak a kde zveřejní její výsledky a zda uvolní své zpracované zprávy a stanoviska. EÚD však nemá žádnou právní moc, proto pokud jeho auditoři objeví nesprávnosti pochybení, předávají informace o nich příslušným orgánům EU za účelem přijetí adekvátních opatření. Jednou z důležitých úloh, kterými EÚD pomáhá subjektům odpovědným za rozpočet (Evropskému parlamentu a Radě), je zpracování zprávy o plnění rozpočtu za předcházející finanční rok. Komentáře EÚD představují důležitou informaci pro EP v procesu schvalování návrhu následujícího rozpočtu zpracovaného Komisí (podrobněji viz kapitola 3.2).

Evropský ombudsman (článek 195 Smlouvy o ES) Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) vytvořila institut evropského ombudsmana jako prostředníka v jednání mezi občany unie a unijními institucemi a pro zkoumání a řešení stížností občanů, společností i jiných subjektů majících sídlo v EU, na selhání její administrativy Selháním administrativy EU se rozumí, že instituce nebo jiný subjekt EU neudělaly něco, co udělat měly, udělaly to nesprávným způsobem nebo naopak neudělaly, co udělat měly. Jedná se zejména o následující případy: nekorektnost diskriminace zneužití pravomoci odmítnutí nebo podání nedostatečných informací zbytečné průtahy použití nesprávné procedury. Stížnost adresovaná Evropskému ombudsmanovi musí být podána do dvou let od chvíle, kdy se stěžovatel dozvěděl o „selhání administrativy“, a až poté, co se pokusil zjednat nápravu cestou „obvyklých administrativních kanálů“. Instituce a subjekty EU jsou povinny poskytnout ombudsmanovi jakékoli požadované informace pro výkon jeho povinností včetně poskytnutí přístupu k příslušným dokumentům. Mohou to odmítnout pouze, pokud by prokazatelně došlo k porušení předpisů o utajovaných skutečnostech. Pokud ombudsman zjistí, že opravdu došlo k selhání administrativy, informuje příslušný subjekt a zpracuje návrh doporučení. Subjekt má pak tříměsíční lhůtu na vyjádření vlastního stanoviska. Ombudsman následně předloží této instituci a Evropskému parlamentu oficiální zprávu a rovněž informuje stěžovatele o výsledcích svého šetření. Evropský ombudsman, volený Evropským parlamentem na dobu pěti let s možností jejího prodloužení, pracuje zcela nezávisle a nepožaduje ani nepřijímá žádné instrukce od jakéhokoli státu nebo organizace. Kromě toho nesmí po dobu svého funkčního období vykonávat jakoukoli jinou profesní činnost výdělečné ani nevýdělečné povahy.

Evropská centrální banka (články 112-115 Smlouvy o ES) Evropská centrální banka (ECB) má na starosti společnou evropskou měnu euro. Řídí monetární politiku eurozóny a stanovuje v ní výši úrokových sazeb. Hlavním cílem ECB je udržet kupní sílu eura, a tím rovněž zajistit stabilitu cen, aby nebyla ekonomika eurozóny narušována přílišnou inflací. Inflační cíl má ECB stanoven na 2 %. Hlavními úkoly ECB obsaženými ve Smlouvě jsou: stanovení a realizace monetární politiky v eurozóně, provádění zahraničních měnových operací, tvorba a správa oficiálních devizových rezerv zemí eurozóny a řízení jejich portfolia, napomáhání hladkému fungování platebních systémů. Bankovní rada ECB se skládá ze šesti členů správní rady – prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, jmenovaných na základě konsenzu hlav států nebo vlád zemí eurozóny, jejíž úlohou je operativní management, a dále z

Strana 13

© Phare CZ 0209-02-01-005


guvernérů národních centrálních bank (NCB) ze všech států eurozóny. Bankovní rada se obvykle schází dvakrát měsíčně v budově Eurotower ve Frankfurtu n/M v Německu. Během prvního měsíčního zasedání zhodnotí měnovou a ekonomickou situaci a na základě tohoto zhodnocení vydá měsíční rozhodnutí o měnové politice. Na druhém zasedání bankovní rada diskutuje o dalších otázkách a úkolech ECB a evropského měnového systému. Zápisy ze zasedání nejsou zveřejňovány, ale o měsíčním rozhodnutí o měnové politice vždy informuje média na tiskové konferenci, která následuje bezprostředně po prvním měsíčním zasedání, prezident ECB spolu s viceprezidentem.

Evropská investiční banka (články 266-267 Smlouvy o ES) Evropská investiční banka (EIB) je důležitá finanční instituce EU se sídlem v Luxembourgu. Jejím úkolem je podporovat evropskou integraci, vyvážený rozvoj a hospodářskou a sociální soudržnost členských zemí. Za tímto účelem EIB disponuje významným objemem finančních prostředků, které poskytuje na kapitálovém trhu za výhodných podmínek. Jejich využití je však účelově vázáno na investiční projekty, které jsou v souladu s cíli EU a budou konkrétním přínosem slabým nebo zaostávajícím regionům. Jedná se například o dopravní cesty (železniční tratě, dálnice, letiště), systémy environmentální systémy a (ve spolupráci s partnerskými finančními ústavy) investice do malých a středních podniků za účelem vytvoření nových pracovních míst a ekonomického růstu. EIB v současné době podporuje projekty zaměřené na naplnění pěti operativních priorit: regionální rozvoj a hospodářská a sociální soudržnost uvnitř EU, implementace iniciativy „Inovace 2000“, ochrana životního prostředí a zlepšení kvality života obyvatel, příprava kandidátských zemí na členství v EU, komunitní rozvoj a politika spolupráce v partnerských zemích. Kromě těchto hlavních směrů existují ještě následující oblasti podpory EIB: financování malých a středních podniků prostřednictvím globálních půjček a operací venture kapitálu, transevropské dopravní a energetické sítě (TEN), formování lidského kapitálu. EIB získává zdroje financování spíše na regulérním finančním trhu než čerpáním rozpočtu EU, což znamená, že se u EIB (v souladu s jejím statutem) jedná o nezávislý subjekt uvnitř institucionálního systému EU.

Hospodářský a sociální výbor (články 257-262 Smlouvy o ES) Evropský hospodářský a sociální výbor je nepolitický subjekt s poradní úlohou, který reprezentuje sociální a profesní zájmové skupiny i další subjekty a tvoří tak jejich institucionální platformu pro vyjádření stanovisek k otázkám týkajícím se EU. Jeho stanoviska (průměrně 170 dokumentů a stanovisek ročně, z nichž přibližně 15 % vydává výbor z vlastní iniciativy) ohledně věcí evropského zájmu jsou předkládána dalším institucím – Radě, Komisi a Evropskému parlamentu. Mají proto klíčovou úlohu v procesu rozhodování celé EU. Hospodářský a sociální výbor má 317 členů, z nichž je 12 z ČR. Jsou vybírání z různých hospodářských i sociálních zájmových skupin náležejících do tří hlavních uskupení: zaměstnavatelů, zaměstnanců a skupiny různých zájmů (například spotřebitelé, zemědělci, ekologové, organizace chránící zájmy postižených aj.). Hospodářský a sociální výbor tak tvoří jakousi „evropskou tripartitu“. Členy výboru navrhují národní vlády ve spolupráci s představiteli organizací občanské společnosti na národní úrovni a jmenuje je Rada EU na dobu čtyř let s možností prodloužení. Členové výboru obvykle zastávají významné úlohy ve svých zemích a cestují do sídla výboru v Bruselu pouze na jeho zasedání. Členství ve výboru není placené, členové mají nárok pouze na úhradu nutných výdajů. Všichni členové Hospodářského a sociálního výboru se pravidelně setkávají na plenárních zasedáních desetkrát ročně.

Výbor regionů (články 263-265 Smlouvy o ES) Výbor regionů je politické shromáždění, které poskytuje představitelům místní a regionální samosprávy prostor k vyjádření na půdě Evropské unie. Má 317 členů, z nichž je 12 z ČR. Byl založen v roce 1984, aby splnil dvě hlavní úlohy: za prvé, přibližně u 75 % evropské legislativy dochází k její aplikaci na místní nebo regionální úrovni, a proto je důležité při tvorbě nových předpisů zohlednit názory a stanoviska představitelů obcí i regionů. Za druhé, v minulosti byly vzneseny námitky, že i když EU roste a rozvíjí se, nikdo nebere zřetel na veřejnost. Jedinou cestou odstranění této mezery proto bylo přiblížit volené představitele občanům.

Strana 14

© Phare CZ 0209-02-01-005


Smlouvy ukládají Komisi a Radě za povinnost všechny nové návrhy mající vliv na situaci regionů nebo jednotlivých obcí vždy konzultovat s Výborem regionů. Maastrichtská smlouva stanovila pět takovýchto oblastí – hospodářskou a sociální soudržnost, transevropské sítě, zdravotnictví, školství a kulturu. Amsterdamská smlouva přidala dalších pět oblastí – politiku zaměstnanosti, sociální politiku, životní prostředí, odborné vzdělávání a dopravu, tento nový rozsah tedy nyní tvoří podstatnou část celé činnosti EU. Kromě těchto povinných oblastí Komise a Rada mohou konzultovat výbor také tehdy, pokud usoudí, že věc mající jinou povahu místní nebo regionální úroveň nějakým způsobem zasáhne. Na druhé straně i Výbor regionů může vydávat stanoviska ze své vlastní iniciativy, což mu umožňuje předkládat vlastní dokumenty jako jednací body agendy EU. Výbor regionů se při své práci řídí třemi základními principy: Principem subsidiarity, stanoveným Smlouvou ve stejné době, kdy byl Výbor regionů založen. Jeho naplnění v praxi znamená, že všechna rozhodnutí v EU, pokud je to prakticky možné, musí být přijímána na co nejnižší úrovni směrem k občanům. Evropská unie proto nesmí na sebe přebírat úkoly, které mohou lépe uskutečnit národní, regionální nebo místní subjekty. Princip proximity, který v praxi znamená, že všechny úrovně státní správy i samosprávy se musí snažit co nejvíce se přiblížit občanům, a to především transparentností své činnosti, aby veřejnost věděla, kdo se čím zabývá a jak může vyjadřovat svá stanoviska, aby byla brána v úvahu. Princip partnerství: termín „správa Evropy“ znamená, že unijní, národní, regionální i místní subjekty pracují společně – všechny čtyři úrovně jsou navzájem neoddělitelné a všechny by měly být zapojeny do procesu rozhodování (podrobněji viz kapitola 5.2).

Shrnutí Základní poslání Evropské unie a smysl a oblasti její činnosti jsou v současné době charakterizovány třemi pilíři, podepírajícími tzv. Maastrichtský chrám. Jsou jimi Evropská společenství a jejich činnost mající nadnárodní charakter (první pilíř), společná zahraniční a bezpečnostní politika (na mezivládní úrovni – druhý pilíř) a spolupráce v oblasti justice a vnitra (třetí pilíř – rovněž na mezivládní úrovni). Evropská unie si v době svého vzniku vytkla (a poději průběžně aktualizovala) všeobecné cíle, které se svojí činností snaží naplňovat. Proces evropská integrace (i vznik všech Evropských společenství) je založen na sérii Smluv o Evropských společenstvích/Evropské unii, které dnes tvoří jednotný soubor – Konsolidovanou smlouvu. K významným smlouvám z poslední doby především patří Maastrichtská smlouva (Smlouva o Evropské unii), podstatně prohlubující evropskou integraci, a Amsterdamská smlouva. Smlouvy rovněž určují institucionální strukturu Evropské unie. Nejvyšším orgánem je Evropská rada, která se vyvinula z evropských summitů, schází se na úrovni hlav států nebo vlád členských zemí a projednává nejdůležitější principiální otázky. Politika Evropské unie (i s dohadováním o kompromisech) se tvoří na půdě Rady EU, tvořené ministry členských států a pravidelně se scházející, avšak v odlišném složení v závislosti na projednávaných bodech (dnes známe devět variant jejího složení). Rada je rovněž (spolu s Evropským parlamentem) odpovědná za přípravu a realizaci rozpočtu EU. Evropská unie má dále – podobně jako státní moc – „zákonodárnou“ složku (Evropský parlament), „výkonnou“ složku (Evropskou komisi, „evropskou vládu“, tvořenou jednotlivými generálními ředitelstvími „ministerstvy“ (DG)) i „soudní“ složku (Evropský soudní dvůr). Z dalších unijních institucí je třeba uvést Evropský účetní dvůr, jehož úkolem je provádění kontroly a auditu všude tam, kde se realizují prostředky EU Pro veřejnou kontrolu i usnadnění vztahu fyzických i právnických osob s unijními institucemi slouží Evropský ombudsman a ve finanční oblasti působí Evropská centrální banka, hlídající stabilitu společné evropské měny, a Evropská investiční banka, poskytující za výhodných podmínek prostředky určené na financování akcí, jež jsou v souladu s klíčovými politikami EU. Poradní funkci v systému institucí EU plní Hospodářský a sociální výbor – „evropská tripartita“ a Výbor regionů, dbající na dodržení principů partnerství a subsidiarity, což má v praxi znamenat maximální přiblížení politiky směrem k občanům členských států.

Seznam poznámek 1. Společným termínem “Římské smlouvy”, “Římské dohody” jsou často nazývány obě výše uvedené smlouvy, zatímco termín “Římská smlouva” znamená výhradně zakládající smlouvu EHS. 2. O legislativních a rozhodovacích procesech EU podrobněji pojednává kapitola Evropský soudní dvůr.

Strana 15

© Phare CZ 0209-02-01-005


Strana 16

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 2 Přehled webových stránek EU (EUROPA), jejich struktura, obsah a možnosti vyhledávání Cíl

Pochopit všeobecnou strukturu webových stránek EUROPA a uvědomit si informace, které jsou na nich k dispozici. Zároveň porozumět i dalším možnostem a informacím, které poskytují webové stránky jednotlivých institucí EU, konkrétně: Demonstrovat celkový dosah a široké spektrum zdrojů informací, které stránky obsahují, s ohledem na činnost EU, jejích institucí a politik včetně programů využívajících rozpočtu EU. Shrnout obecnou strukturu webových stránek EUROPA, zejména částí věnovaných Komisi a jejím klíčovým generálním ředitelstvím, a tím předvést možnosti získání požadovaných informací. Ukázat možnost uskutečnit vyhledání konkrétních dokumentů evropské legislativy, návrhů Komise atd. přes EuroLex a Generální sekretariát Komise. Prezentovat široký rozsah učebních manuálů a metodik pomáhajících jak při tvorbě horizontálních (vícesektorových) projektů, tak i při finančním řízení a vysvětlujících rovněž specifické aspekty v konkrétních oblastech. Klíčová slova

Webové stránky EU EUROPA (Portál Evropské unie) Instituce (Institutions) Činnosti (Activities) Dokumenty a materiály (Documents) Informace a služby (Services) EUR-Lex Stránky Evropské komise Odkaz Finance Odkaz Ekonomika a společnost (Economy and Society) Odkaz Vnitřní trh (Internal Market) Stránky INFOREGIO Další materiály ke studiu

Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky – ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika – hospodářství – dějiny – kultura), Nakladatelství Brána, Praha 2003 Oficiální webové stránky EU (mimo odkazy již zmíněné v textu): EUROPA – Portál Evropské unie: http://www.europa.eu.int/index_cs.htm Evropská komise (EC): http://www.europa.eu.int/comm/index_en.htm EC – Generální sekretariát: http://www.europa.eu.int/comm/secretariat_general/index_en.htm EC – Aplikace evropského práva: http://europa.eu.int/comm/secretariat_general/sgb/droit_com/index_en.htm EC – Registr dokumentů: http://www.europa.eu.int/comm/secretariat_general/regdoc/recherche.cfm?CL=en EUR-Lex – Dokumenty veřejného zájmu: http://europa.eu.int/eur-lex/en/index.html Požadované předběžné znalosti

Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled, základní znalosti počítačové práce a práce v síti INTERNET (webové rozhraní, práce s webovým prohlížečem) Předpokládaná doba studia

0,5 hodiny (s praktickým vyzkoušením 1 hodina).

Strana 17

© Phare CZ 0209-02-01-005


Struktura webových stránek EUROPA Webové stránky Evropské unie EUROPA, zvané též „Portál Evropské unie“, najdeme na adrese http://www.europa.eu.int, po výběru jazyka se pak na obrazovce internetového prohlížeče při naskočení úvodní stránky objeví adresa http:// www.europa.eu.int/index_en.htm. Nejprve je tedy třeba zvolit jazykovou mutaci. Je možné si vybrat ze všech oficiálních jazyků EU včetně češtiny, ale vzhledem ke komplexnosti a aktuálnosti informací i jejich různému objemu autoři tohoto materiálu doporučují zvolit angličtinu, případně francouzštinu nebo němčinu (proto budou v dalším textu citovány odkazy, menu atd. v angličtině). Webové stránky EU obsahují odkazy na všechny unijní instituce (Institutions), všeobecné informace o činnosti unie (Activities), oficiální materiály (Documents) i na všeobecné informace – služby (Services). Pokud jde o instituce EU, je třeba zmínit: Radu EU (v položce Institutions odkaz Council of the European Union) – pod její hlavičkou jsou uvedeny popisy jednotlivých složení Rady (odkaz Council Configurations) – adresa http://ue.eu.int/ showPage.asp?id=427&lang=en&mode=g. Zde je uvedeno všech 9 složení Rady (viz kapitola 1.2) včetně dalších doplňujících informací a otázek, jimiž se Rada zabývá. Evropský účetní dvůr (v Institutions odkaz European Court of Auditors) – stránky EÚD obsahují jeho politiku a standardy (odkaz Audit approach, možnost stažení souboru v .PDF tvaru Audit Policies and Standards) a celou škálu dalších informací. Výbor regionů (v Institutions odkaz Committee of the Regions), kde odkaz Documents dovede k přehledu přijatých stanovisek, kde je možno i vyhledávat stanoviska k určitým záležitostem (adresa http://www.cor.eu.int/en/docu/docu_ avi.html). Další důležitou oblastí je přehled činnosti EU (Activities), kde popis každé činnosti začíná přehledným shrnutím s odkazy na relevantní instituce, dokumenty, shrnující materiály i relevantní legislativu a konkrétní případy (odkaz: Activities/ Choice of sectors). Webové stránky EU obsahují největší soubor dokumentů, které jsou k dispozici veřejnosti ke stažení. Zájemci mohou k vyhledání konkrétního dokumentu použít vyhledávací nástroj. Zvláště důležitá je pak sekce EUR-Lex (EUR-Lex, The Portal to European Law), obsahující celou platnou evropskou legislativu, ale i návrhy nových předpisů určené k veřejné diskusi (odkaz Legislation in Preparation, který ukazuje návrhy Komise a stanoviska dalších institucí k nim), dále odkaz na platnou legislativu (Legislation in force) i další dokumenty, o které by veřejnost mohla mít zájem – metodiky, manuály, pracovní dokumenty atd. (odkazy Green Papers, Working documents aj.), úplné znění všech smluv o ES/EU atd. Prostřednictvím položky Documents je však možné se dostat i na stránky věnované dokumentům a materiálům jednotlivých unijních institucí a subjektů (tedy nejen přes odkaz Institutions). Odkaz Services (služby) může pomoci zájemcům o informace, tiskové zprávy, statistiky, přehledy, kontakty atd.

Detailní přehled stránek Evropské komise Domovská stránka Evropské komise poskytuje velmi širokou škálu odkazů. Podrobný popis jich všech přesahuje rámec tohoto materiálu – na stránky Komise je třeba pohlížet vždy z pozice konkrétního sektoru nebo oblasti, případně konkrétního zájmu. Proto je na tomto místě zmíněno pouze několik příkladů, které by mohly zajímat potenciální uživatele těchto stránek. Z domovské stránky vede odkaz Finance na další stránku s odkazem na rozpočet EU (Budget). Zde je zajímavý odkaz na procedury hodnocení (Evaluation), a to konkrétně na přehled hodnotící činnosti a studií (Overview of eveluation activities & studies) a systém hodnocení (Commission evaluation systém & regulatory requirements) s přehledem standardní praxe a úlohy hodnocení v procesu realizace rozpočtu EU, další odkaz vede na hodnotící metodiky a vodítka (Evaluation guides) obsahující nejnovější metodiku vyhodnocení činnosti EU zpracovanou Komisí. Z domovské stránky přes odkaz Economy and Society se lze dostat na stránky věnované regionální politice (odkaz Regional Policy vede na DG Regionální politika – stránky Inforegio). Odtud se rozvíjí celá řada dalších možností a odkazů. Pododkaz Informační zdroje (Information Sources) vede k dalším možnostem: Odkaz Oficiální dokumenty (Official texts) nabízí relevantní legislativu (Regulations), vodítka (Guidelines), informace podle oblastí (Thematic communications) nebo pracovní dokumenty (Working documents). Stejný pododkaz vede k manuálům/metodikám (Guides), konkrétně například k metodice analýzy nákladů a užitku povinné u některých typů projektů (Guide to Cost-benefit Analysis of Investment Projects), metodika financování za pomoci rizikového kapitálu (Guide to Risk Capital Financing in Regional Policy) nebo

Strana 18

© Phare CZ 0209-02-01-005


metodika dnes aktuálního partnerství veřejné a soukromé sféry (Guide and Resource Book for Successful Public – Private Partnerships), případně materiály věnované horizontálním tématům – informační společnosti (Concise Guide to Regional Initiatives in Support of the Information Society). Stále stejný pododkaz vede i k návrhům nových předpisů na příští programovací období (Proposals for the new structural funds regulations for the period 2007-2013, odkaz Key Documents) a také pod odkazem Evaluations k nejnovější metodice Komise pro vyhodnocení sociálně-ekonomických dopadů, což bývá u projektů problematické (Guide to evaluating socio-economic development). Pododkaz Regional Policy nabízí pohled na regionální politiky v kontextu různých specifických činností v jednotlivých oblastech-sektorech, jako například v oblasti dopravy, životního prostředí nebo výzkumu a vývoje, přičemž každá z těchto oblastí obsahuje odkazy na vybrané zprávy, vyhodnocení zohledňující specifické příklady jednotlivých zemí a témat i další manuály a metodiky, které jsou k dispozici na serveru Inforegio, spolu se souvisejícími odkazy na příslušné instituce EU. Pododkaz Nástroje solidarity (The Instruments of Solidarity) obsahuje odkazy na specifické fondy ES (strukturální fondy, fond soudržnosti) Pododkaz On the ground nabízí odkazy na stránky všech členských zemí. Je možno i vyhledávat informace o schválených programech podporovaných z fondů EU, odkazy na jejich řídicí orgány; informace o jejich finančním řízení jsou k dispozici pod heslem Structural Funds management. Z domovské stránky odkaz Ekonomika a společnost (Economy and Society) vede na stránky věnované jednotnému vnitřnímu trhu (Internal market), z nichž se lze dostat do oblasti zadávání a realizace veřejných zakázek (Public Procurement Legisdlation), včetně dokumentů (Key documents) a metodik (Guidelines). Odkaz Internal Market poskytuje i informace o ochraně údajů (odkaz Data protection), neméně důležité jsou i možnosti získání publikací a konzultací on-line ohledně specifických oblastí týkajících se problematiky jednotného vnitřního trhu. Domovská stránky obsahuje i dostatečný počet přímých odkazů (Quick links) na nejčastěji používané a požadované položky s cílem ušetřit čas při vyhledávání.

Další možnosti a příklady Z domovské stránky Evropské komise se lze dostat na stránky věnované zaměstnanosti a sociálním otázkám, přes odkazy Economy and Society a Employment and social affairs. Je tak možné získat přehled činnosti příslušného DG i využít dalších odkazů: Materiály sociální politiky (Social Policy agenda) a pravidelné roční zprávy. Evropská strategie zaměstnanosti (European Employment strategy – EES) – odkazy na vodítka, doporučení, národní akční plány (včetně plánu ČR), druhy monitorovacích ukazatelů a jejich použití atd. Místní rozvoj a otázky zaměstnanosti (Local development). Evropský sociální fond (European Social Fund – ESF) Horizontální témata – rovnost příležitostí (Equality between women and men). Otázky pracovních podmínek a organizace práce – hesla Social dialogue, Labouir law and work organisation, Health & safety at work atd. Informace ohledně sociální integrace – hesla Social Inclusion, Social protection, Anti-discrimination, Dissability issues atd. Všechny oblasti v sobě zahrnují vždy odkazy na relevantní legislativu, klíčové dokumenty a materiály i možnost konzultací on-line. Výše uvedený odkaz Economy and society v sobě zahrnuje i oblast podnikání (pododkaz Enterprise), kde jsou popsány oblasti podpory podnikání a související činnosti: Odkaz Oblasti politiky (Policy Areas) vede k užitečným dokumentům vysvětlujícím zaměření politiky EU, možnosti podpory podnikání se zvláštním zřetelem na pomoc malým a středním podnikům (SME) – Multiannual Programme for Enterprise and Enterpreneurship 2001-2005, odkaz Enterprise policy. Další odkazy, těšící se zájmu uživatelů, popisují průmyslovou politiku (Industrial policy), rozvoj podnikání a inovace, nové technologie i standardizaci (Promoting enterpreneurship and SMEs, crafts, social economy, Promoting innovation and technology transfer, Single market – European standardisation – new approach &global approach, e-business – information and communication, Technology industries and services, Environment and sustainable development). Je možno i vyhledávat dokumenty a materiály podle konkrétních sektorů (odkaz Industry Sectors), jako například neustále na půdě EU diskutovaný automobilový průmysl (Automotive industry), jehož stránky obsahují relevantní legislativu, odkazy na vybraná profesní a obchodní sdružení i další subjekty v sektoru se pohybující. Opět i zde lze využít odkazy na možnosti podpory z fondů ES, konzultace, publikace atd.

Strana 19

© Phare CZ 0209-02-01-005


Další oblastí dosažitelnou z domovské stránky a odkazu Economy and society je životní prostředí (pododkaz Environment). Poskytuje informace o činnosti příslušného DG a řadu souvisejících odkazů. Obdobně jako u jiných sektorů lze z úvodní strany vyvolat informace ohledně strategie a politiky (odkaz Policies), integrace ochrany životního prostředí do jednotlivých sektorů (Integration), možnosti podpory (Funding) a další informační zdroje (Resources). Z domovské stránky Komise odkaz Economy and Society vede i do oblasti dopravy (pododkaz Transport), který obdobně jako jiné sektorové odkazy popisuje činnost DG, poskytuje informace o jednotlivých sektorech dopravy (Transport sectors), ve kterých je kladen důraz na dopravní politiku, legislativu, agendu (dokumenty a materiály) a možnosti podpory spolu s konkrétními programy podpory, a jak je již zvykem, rovněž zde nechybějí možnosti stažení publikací, konzultací on-line atd. Další užitečné webové adresy (mimo již zmíněné v textu) EUROPA – domovská stránka: http://www.europa.eu.int/index_cs.htm Evropská komise (EC): http://www.europa.eu.int/comm/index_en.htm EC – Generální sekretariát: http://www.europa.eu.int/comm/secretariat_general/index_en.htm EC – Aplikace evropského práva: http://europa.eu.int/comm/secretariat_general/sgb/droit_com/index_en.htm EC – Registr dokumentů: http://www.europa.eu.int/comm/secretariat_general/regdoc/recherche.cfm?CL=en EUR-Lex – Dokumeny veřejného zájmu: http://europa.eu.int/eur-lex/en/index.html

Shrnutí Webové stránky – Portál Evropské unie EUROPA tvoří nejobsáhlejší a nejucelenější zdroj informací o Evropské unii, její činnosti, cílech, mechanismech a politikách, který je volně přístupný veřejnosti. Po vstupu na ně a výběru jazyka tvoří základní menu čtyři odkazy: Instituce (Institutions), Činnosti (Activities), Dokumenty a materiály (Documents) a Informace a služby (Services). Ze stránek věnovaných jednotlivým institucím EU je nejdůležitější web Evropské komise, umožňující přístup k celé řadě informací, materiálů a dokumentů. Přes pododkazy z domovské stránky Komise je možno se dostat k informacím o jednotlivých sektorech politiky EU (doprava, životní prostředí, sociální věci), obsahujícím přehled o činnosti příslušných generálních ředitelství (DG), klíčové dokumenty, výčet možností podpory z fondů ES i metodickou pomoc (manuály, vodítka, pracovní dokumenty).a možnost konzultací on-line. Zájemcům o evropskou legislativu slouží EUR-Lex. Komplexní informaci o regionální politice EU včetně politiky hospodářské a sociální soudržnosti poskytují stránky Inforegio.

Strana 20

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 3 Regionální a municipální politika Cíl

Poskytnout základní teoretické a praktické informace nezbytné pro pochopení logických základů regionální politiky včetně aplikace nástrojů podpory regionálního rozvoje (na příkladě cestovního ruchu a rekreace) a rovněž popis odpovídající role hlavních aktérů při jejím praktickém uplatnění. Klíčová slova

regionální politika, regionální a územní plánování, daňové určení, konvergence, MSP, PPP, program rozvoje obce, rozpočet obce, rozpočtová skladba, rozpočtový výhled, TUR. Další materiály ke studiu

Berman, N.: Místní strategické plánování, příručka pro představitele obcí ČR, Moderní obec č. 3, 1999. Blažek, J., Uhlíř, D.: Teorie regionálního rozvoje. Praha : UK , 2002. Winkler J.: Institucionální hledisko analýzy veřejných programů. Brno : MU, 2002. Wright, G., Nemec , J.: Management veřejné správy : teorie a praxe. Vyd. 1. Praha : Ekopress, 2003. 419 s. ISBN 8086119-70-X. Žítek, V.: Regionální ekonomie a politika I. Brno : ESF MU, 2002. Brno : ESF MU, 2002. I Wokoun René: Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie, VŠE Praha, 2003. Požadované předběžné znalosti

Frekventant se orientuje v problematice veřejné správy, základních definicích hlavních institucí EU, jejich administrativní organizace a je schopen definovat obecné cíle EU. Předpokládaná doba studia

15 hodin včetně orientační doby studia doporučených materiálů.

Pojetí regionální politiky Definic regionální politiky existuje celá řada, přičemž žádná z nich nebyla akceptována za všeobecně přijatelnou. Přesto lze velmi obecně regionální politiku definovat jako soubor cílů, opatření a nástrojů vedoucích ke snižování příliš velkých rozdílů v socioekonomické úrovni jednotlivých regionů. V tomto pojetí definují regionální politiku N. Vanhove a L.H. Klaassen |1| i P. Hall |2|. Uvádí definici, v níž „regionální politika představuje všechny veřejné intervence, které vedou ke zlepšení geografického rozdělení ekonomických činností, resp. které se pokouší napravit určité prostorové důsledky volné tržní ekonomiky pro dosažení dvou vzájemně závislých cílů: ekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů“. V jejich pojetí tak regionální politika představuje všechny veřejné intervence vedoucí ke zlepšení geografického rozdělení ekonomických činností (v podstatě lze takto spíše definovat regionální plánování). Rozlišují pět fází: 1. Definování regionálních problémů, včetně jejich původu. 2. Definování cílů, pokud možno kvantifikovatelných.

Strana 21

© Phare CZ 0209-02-01-005


3. Definování strategie, jež bude nutné uplatnit. 4. Identifikace nástrojů, které bude nutno použít. 5. Vyhodnocení použité politiky. Ve výkladovém slovníku |3| B. Goodall definuje regionální politiku jako „součást státní politiky, která ovlivňuje rozmístění hlavních ekonomických nástrojů a aktivit na celém území státu nebo v jeho části. Regionální politika zahrnuje opatření napomáhající jednak růstu stupně ekonomické aktivity v území, kde je vysoká nezaměstnanost a malá naděje na přirozený ekonomický růst, a na druhé straně opatření sloužící kontrole ekonomických aktivit v území s nadměrným růstem“. Regionální politika je tedy určena k ovlivňování hospodářské struktury v regionech tak, aby přispěla ke zlepšení efektivnosti hospodářské politiky. V tomto smyslu E. Lauschmann |4| identifikuje tři základní typy regionální politiky: Růstově orientovaná regionální politika. Jejím cílem je optimální alokace výrobních faktorů v prostoru prostřednictvím odpovídající koordinace soukromých a veřejných investičních aktivit. Stabilizačně orientovaná regionální politika. Jejím cílem jsou relativně „vyvážené“ hospodářské struktury v jednotlivých regionech, čehož je dosaženo prostřednictvím koordinace regionální politiky a odvětvových politik. Infrastrukturálně orientovaná regionální politika. Jejím cílem je více méně relativně rovnoměrné vybavení jednotlivých regionů infrastrukturou. Definování regionální politiky ve většině evropských zemích vychází z podpory rozvoje problémových regionů, včetně snahy redukovat meziregionální diference. Vychází se z toho, že restrukturalizace zatěžuje často regionální rozvoj tak významně, že regiony nejsou schopny zvládnout nezbytné strukturální změny vlastními silami. Z pohledu národního hospodářství má potom větší smysl poskytovat regionům, jež jsou velmi výrazně zatíženy strukturálními změnami, regionální výpomoc pro tuto restrukturalizaci a pro podporu konkurenceschopných aktivit než vyplácet ohroženým odvětvím nebo podnikům dotace pro jejich zachování nebo činit protekcionistická opatření. Souběžně s tímto pojetím cíleného snižování regionálních disparit je sledován cíl celostátní výkonnosti ve všech regionech státu včetně efektivnějších alokací regionálních zdrojů tak, aby se maximalizovala efektivnost celého národního hospodářství. Na základě zkušeností z jednotlivých členských států i celé Evropské unie lze výstižně regionální politiku charakterizovat jako určitou koncepční a cílevědomou činnost jisté veřejné autority (místních a regionálních orgánů, vlád, řídících orgánů EU) usilující o eliminaci negativních důsledků teritoriálně nerovnoměrného ekonomického rozvoje a probíhajících strukturálních změn. Regionální politika má tedy za úkol korigovat ve sféře prostorové alokace ekonomických zdrojů některé důsledky působení tržního mechanismu, jež jsou pro danou společnost z různých důvodů (ekonomických, sociálních aj.) nepřijatelné a jež mohou v dalším období vést k neúplnému využívání dostupných zdrojů. Od regionální politiky je nezbytné odlišovat regionální plánování, které lze charakterizovat jako proces promyšlené aplikace opatření regionální politiky do konkrétních podmínek jednotlivých regionů. Jinými slovy se jedná o určitý metodologický přístup k realizaci regionální politiky. Územní plánování se zabývá materiálním (technickým) řešením území, soustavně a komplexně řeší jeho funkční využití, stanovuje zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území.

Teoretické základy regionální politiky a úloha veřejného a soukromého sektoru Praktický význam regionální politiky, konvergence a divergence regionálního rozvoje Přehled hlavních teoretických konceptů realizace regionální politiky Úloha veřejného a soukromého sektoru v regionálním rozvoji, koncept public-private partnership (PPP) Hodnocení kvality podnikatelského prostředí jako vstupní informační báze realizace regionální politiky Vybrané nástroje podpory regionálního rozvoje v zemích EU

Praktický význam regionální politiky, konvergence a divergence regionálního rozvoje Praktický význam regionální politiky lze spatřovat především v harmonizaci územních podmínek společenského rozvoje. Jako jeho prioritní komponenta je všeobecně vnímán ekonomický rozvoj, který úzce souvisí s komponentou sociálního i infrastrukturního rozvoje. V posledním období nabývá stále většího významu i environmentální komponenta společenského rozvoje, která je s předchozími komponentami spojena řadou obousměrných vazeb. V podmínkách tržní ekonomiky je oprávněnost regionální politiky obvykle zdůvodňována faktem, že jejím charakteristickým rysem je nerovnovážný rozvoj, který se kromě jednotlivých systémových složek ekonomiky přirozeně

Strana 22

© Phare CZ 0209-02-01-005


projevuje i územně. Na tomto místě je ovšem nutné zdůraznit, že hlavním cílem regionální politiky v podmínkách tržní ekonomiky není vždy snaha o absolutní vyrovnávání ekonomické úrovně regionů (i když EU princip vyrovnání ekonomické úrovně regionů významně podporuje), která je přirozeným důsledkem přírodně, polohově a hierarchií socioekonomických systémů podmíněné diferenciace prostoru, ale pouze podpora maximálního využívání disponibilní nabídky územních zdrojů, přičemž úroveň společenského rozvoje jednotlivých regionů je účelné chápat ve smyslu všech výše uvedených hlavních komponent. Uvedené pojetí respektuje pluralitu preferencí člověka a různorodost jejich hierarchií (např. pro některé skupiny obyvatelstva ve vyspělých západoevropských zemích již není nejvyšší prioritou hmotná spotřeba, ale kvalita života, zahrnující i kvalitu životního prostředí) a v této souvislosti je stále větší význam přisuzován zavádění konceptu trvale udržitelného rozvoje. Celkově však nepochybně stále převažuje preference spotřeby v intencích tzv. konzumní společnosti a v souladu s tím je úspěšnost regionální politiky primárně vnímána v kontextu základních tendencí ekonomického rozvoje. Skutečnost, zda převažuje konvergence, tj. sbližování v ekonomické úrovni, či divergence, tj. prohlubování rozdílů v ekonomické úrovni, si tedy uchovává svůj zásadní význam. K tomu je ovšem nutné poznamenat, že citlivost na rozdíly v ekonomické úrovni je v různých zemích různá, a nelze tak stanovit jednoznačnou hranici únosné regionální diferenciace na ekonomické úrovni, při jejímž překročení by zvýšení míry intervence do regionálního rozvoje bylo všeobecně považováno za nezbytné. Z pohledu současné podoby EU lze konstatovat, že na úrovni jednotlivých zemí se v dosavadním vývoji prosazovaly spíše tendence ke konvergenci, zatímco na úrovní regionů (za základní jednotku regionálního členění, rozhodující z hlediska adresování dotací ze strukturálních fondů, je v EU považována úroveň NUTS 2) se prosazovaly spíše divergenční tendence.

Přehled hlavních teoretických konceptů realizace regionální politiky Pro vytvoření prakticky účinné koncepce regionální politiky a optimální výběr a aplikaci příslušných nástrojů je účelné disponovat alespoň základními znalostmi o jednotlivých teoriích, resp. konceptech regionálního rozvoje. V tomto směru je pozornost soustředěna na hlavní teoretické směry, jejichž odlišnost je dána zejména volbou výchozí ekonomické školy | 5|. Neoklasická ekonomická škola Keynesiánská ekonomická škola Strukturalistické teorie Regulační teorie Obecné členění teorií regionálního rozvoje

Neoklasická ekonomická škola Za nejstarší lze považovat regionální teorie vycházející z neoklasické ekonomické školy, jejímž významným paradigmatem je automatické obnovování ekonomické rovnováhy, a tím i vyrovnávání ekonomické úrovně regionů. V souladu s tímto předpokladem považují neoklasické teorie regionálního rozvoje koncepčně orientovanou regionální politiku za málo účelnou. Z příslušných teorií je potřebné uvést zejména: lokalizační teorie usilující o vysvětlení prostorového rozložení ekonomiky (např. Weber, Christaller, Isard), sektorové teorie cílené na objasnění mobility základních faktorů ekonomického růstu – kapitálu, pracovní síly a technického pokroku považovaného za exogenní proměnnou (Cobb-Douglasova produkční funkce). Z hlediska praktických doporučení pro realizaci regionální politiky si tyto teorie lze přiblížit imperativem „dělníci za prací“. O překonání omezení vyplývajících ze značných teoretických zjednodušení obecně příznačných pro neoklasickou školu (zejména předpokladu dokonalé konkurence a klesajících výnosů z rozsahu a rovněž zanedbání institucionálních faktorů) se v dalším vývoji pokusili protagonisté tzv. neoliberálních teorií regionálního rozvoje (zavedený předpoklad nedokonalé konkurence a rostoucích výnosů z rozsahu ve vazbě na koncept vnějších a vnitřních úspor), v jejichž rámci se dostaly do popředí: nová ekonomická geografie (Krugman, Porter), nová teorie růstu (Solow – začlenění technického pokroku determinujícího růst produktivity práce jako hlavního faktoru diferenciace v ekonomické úrovni do exaktních modelů, Romer). Z hlediska praktických doporučení pro realizaci regionální politiky neoliberální teorie doporučují decentralizaci intervenčních zásahů na regiony a jejich věcnou orientaci na stimulaci rozvoje malých a středních podniků (MSP), přičemž ohledně její celkové účelnosti prezentují vesměs podobná stanoviska jako neoklasické teorie, na které navazují. Celkově

Strana 23

© Phare CZ 0209-02-01-005


lze konstatovat, že neoklasické, resp. neoliberální teorie fungují spíše v dlouhodobém časovém horizontu (určitý soulad těchto teorií z reálným vývojem dokládá v rámci EU dokumentovaný přesun kapitálu z rozvinutých do méně rozvinutých regionů, který je ovšem omezen především na tradiční a kvalifikačně méně náročné výroby).

Keynesiánská ekonomická škola Druhou hlavní skupinu představují teorie vycházející z poptávkově orientované keynesiánské ekonomické školy, které lze z regionálního pohledu blíže identifikovat jako teorie typu jádro – periférie. Tyto teorie na rozdíl od neoklasických teorií zdůrazňují nerovnoměrnost regionálního rozvoje i v dlouhodobém časovém horizontu a z toho vyvozují nezbytnost intervenčních zásahů. Jejich reprezentantem je např.: Harrod-Domarův růstový model, teorie exportní základny zdůrazňující klíčovou roli externí poptávky po zboží na rozvoj regionů (North), teorie růstových pólů, resp. teorie polarizovaného rozvoje vycházející z rozhodující role klíčových odvětví v regionálním růstu, resp. tzv. hnacích firem, která vede k přirozenému posilování pozice dominantních regionů, resp. v nich lokalizovaných hnacích firem prostřednictvím kumulativních mechanismů, jejichž součástí je i šíření pozitivních či negativních efektů do jejich okolí (Perroux, Boudeville, Friedmann), teorie kumulovaných příčin projevujících se v regionálním rozvoji v kontextu posloupností vývojových fází selekce – expanze úspěšných regionů – difúze/integrace (Myrdal), teorie nerovnoměrného rozvoje, za jejíž největší přínos lze považovat rozpracování mechanismů šíření ekonomického růstu z rozvojových pólů do okolí (Hirschman). Konkrétní aplikace těchto teorií (z nichž se uplatnila zejména teorie pólů rozvoje) dominujících zvláště v 60. letech minulého století však byla doprovázena řadou negativních jevů, generovaných zejména vysokou náročností na veřejné finanční zdroje a demotivujícími účinky na zaostávající regiony. Z těchto důvodů tyto teorie postupně ztratily své dominantní postavení jako výchozí teoretické základny regionálních politik.

Strukturalistické teorie Z praktického pohledu si lze tyto teorie přiblížit z nich odvozeným imperativem „práce za dělníky“. Z méně významných skupin teorií je možné uvést strukturalistické teorie, mezi které patří jak neomarxisticky orientované (např. Hollandova teorie mezoekonomiky), tak i politicky nevyprofilované teorie zdůrazňující rozhodující rozvojovou roli společenských struktur (např. teorie výrobních a teorie ziskových cyklů).

Regulační teorie Další skupiny pak představují regulační teorie, jejichž ústřední myšlenkou je předpoklad o překonávání krizových jevů adaptací existujících struktur a institucionálních forem (např. teorie flexibilní specializace), kriticko-realistické teorie (např. teorie územních děleb práce zdůrazňující význam hierarchické podnikové struktury na regionální rozvoj – Massey) a institucionální teorie zohledňující význam institucí a institucionálních praktik pro regionální rozvoj (např. teorie výrobních okrsků, teorie učících se regionů).

Obecné členění teorií regionálního rozvoje Z hlediska tvorby koncepcí regionální politiky je významné i obecné členění teorií regionálního rozvoje na teorie exogenního (vnějšího) a endogenního (vnitřního) rozvoje. První skupina zahrnuje teorie vycházející z premise, že pro pozitivní rozvoj regionů je nejvýznamnější rozvojové využití externích faktorů. Druhá skupina pak považuje za významnější aktivaci vnitřních faktorů, za jejichž hlavní složku jsou všeobecně považovány lidské zdroje. S určitým zjednodušením lze konstatovat, že praktický orientovaný výběr z obou skupin teorií je ve významné míře determinován dosaženým stupněm ekonomického rozvoje (např. pro rozvoj postkomunistických zemí s nedostatkem vlastního kapitálu je nepochybně vysoce aktuální schopnost přilákání zahraničního kapitálu, tj. primární pozornost je třeba věnovat exogenním faktorům regionálního rozvoje). Ačkoliv teoretický vývoj v dané oblasti nebyl zdaleka ukončen, lze vysledovat převládající skepsi ohledně vytvoření všeobecně platné teorie regionálního rozvoje a tím podmíněnou výzkumnou koncentraci na teoretické uchopení hlavních procesů spjatých s regionálním rozvojem v podmínkách globalizované ekonomiky. Za hlavní praktický přínos dosavadních teorií tak lze považovat především definování souboru nástrojů na podporu regionálního rozvoje a jejich verifikaci na příkladě stimulace rozvoje problémových regionů. Zřetelná rozpornost původních představ a dosažených výsledků ovšem upozorňuje na nebezpečí mechanického či uniformního přejímání teoretických konceptů bez jejich hlubšího pochopení (což je zřejmě všeobecný problém aplikace ekonomických teorií vůbec). Závažným problémem je rovněž optimální rozdělení veřejných prostředků mezi programy

Strana 24

© Phare CZ 0209-02-01-005


podporující rozvoj problémových regionů (cílených na zmírnění regionálních rozdílů na ekonomické úrovni) a programy podporující celkovou konkurenceschopnost národní ekonomiky, jejichž nedílnou součástí je i prostorová stránka jejich aplikace. V této souvislosti lze pokládat za výstižný závěr, že je-li nerovnoměrný vývoj průvodním jevem růstu, je efektivnější než rovnováha ve stagnaci (Davin).

Úloha veřejného a soukromého sektoru v regionálním rozvoji, koncept publicprivate partnership (PPP) Při realizaci regionální politiky spojené s výběrem a programovou implementací odpovídajících nástrojů hraje klíčovou roli koordinace a spolupráce rozhodujících aktérů. Prioritní otázkou je zejména spolupráce veřejné správy a soukromé sféry neboli široká aplikace konceptu public-private partnership (PPP), jehož hlavním záměrem je hledání cesty či způsobu, jak zvýšit efektivitu veřejného sektoru prostřednictvím společných projektů se soukromým sektorem ziskovým i neziskovým. Z hlediska výše uvedených hlavních komponent společenského rozvoje je tato spolupráce klíčová především v ekonomické a dále i infrastrukturní oblasti. Zde je potřebné zdůraznit, že v tržní ekonomice o úspěšnosti ekonomického rozvoje logicky rozhodují aktivity soukromé sféry. Jednou z úloh veřejné správy, tj. státní správy a samosprávy, je v tomto kontextu vhodně napomáhat realizaci soukromých záměrů (a co nejméně přitom narušovat princip svobodné konkurence) a účelně zabezpečovat jejich soulad s platnými právními normami. V tomto směru ovšem nejde pouze o maximální efektivnost úředních postupů s důrazem na optimální vynakládání veřejných prostředků, ale i o určitou iniciační úlohu veřejné správy, orientovanou na zlepšování kvality podnikatelského prostředí a účelnou stimulaci rozvětvené spolupráce v souladu s konceptem PPP (v této souvislosti lze např. uvést, že součástí realizace regionální politiky v zemích EU je i určitá koordinační role územní a profesní samosprávy, cílená na stimulaci spolupráce soukromých subjektů). Pokud jde o sociální komponentu, je úloha veřejné správy z důvodu potřeby zabezpečovat všeobecnou dostupnost tzv. veřejných statků, u kterých nelze aplikovat „vylučovací princip“ jako v případě tržních statků (zdravotní péče), nezastupitelná. Charakteristickým rysem současného vývoje je však postupný narůst vícezdrojového zabezpečování těchto statků (např. veřejné a soukromé školy). Původně veřejné statky jsou tak postupně ve stále větší míře transformovány na statky smíšené. V souladu s tímto procesem se zvyšuje i potenciální význam uplatňování konceptu PPP v rámci rozvoje sociální komponenty. Zcela zásadní roli pak hraje veřejná správa v případě environmentální komponenty, kde je garantem všeobecně akceptované nutnosti internalizace negativních externalit environmentální povahy do nákladů původců (většinou soukromé subjekty) jako zcela zásadního předpokladu prosazování konceptu trvale udržitelného rozvoje. Uplatňování konceptu PPP zde nutně nabývá výrazně selektivního charakteru, kdy spolupráce veřejného a soukromého sektoru v uplatňování legislativně zabezpečeného regulačního rámce je účelně orientována na ekonomická odvětví s největším potenciálem tvorby negativních (ale i pozitivních) externalit.

Hodnocení kvality podnikatelského prostředí jako vstupní informační báze realizace regionální politiky Základním předpokladem pro stanovení ekonomicky efektivní koncepce regionální politiky je analýza potenciálních potřeb soukromé sféry obsahující i informační bázi pro specifikaci konkrétních cílů orientovaných na podporu regionálního rozvoje. Logickým základem této analýzy je vyhodnocení kvality podnikatelského prostředí způsobem respektujícím preference podnikatelských subjektů. Vhodným teoretickým rámcem pro aplikaci tohoto přístupu jsou moderní koncepty lokalizačních teorií. Za hlavní skupiny faktorů determinujících regionální kvalitu podnikatelského prostředí z pohledu podnikatelských subjektů (potenciálních investorů) jsou obvykle považovány obchodní, infrastrukturní, pracovní, lokální, cenové a environmentální faktory. Tyto faktory jsou dále specifikovány na příkladě rozvojově nejvýznamnějších odvětvových skupin – zpracovatelského průmyslu a produktivních služeb (bankovnictví a pojišťovnictví, informační a další služby obecně označované jako služby podnikům, věda a výzkum, realitní služby). Uvedený přístup lze ovšem aplikovat i pro většinu dalších rozvojově významných odvětví, např. cestovní ruch a rekreaci. Celkové vyhodnocení kvality podnikatelského prostředí přirozeně vyžaduje mít k dispozici relevantní odhady vah jednotlivých faktorů, které lze odvodit z odpovídajících podnikatelských preferencí, zjišťovaných renomovanými zahraničními institucemi (např. PriceWaterhouseCoopers, Netherlands Economic Institute, Ernst and Young atd., běžně publikovaných institucemi EU např. v rámci studií Regional development). Regionální hodnocení kvality podnikatelského prostředí by mělo logicky vycházet z úrovně elementárních sociogeografických regionů (v jejichž rámci je uzavřena rozhodující část nodálních procesů, resp. procesů mobility, zejména dojížďka do zaměstnání a do škol), kterou v našich podmínkách představují obvody pověřených obcí III. stupně. Návazným krokem je provedení odpovídajících agregací na krajské úrovni, představující střední (mezoekonomickou)

Strana 25

© Phare CZ 0209-02-01-005


regionální úroveň. Hodnocení kvality podnikatelského prostředí na této úrovni by ovšem mělo být doplněno o další faktory, které není účelné vzhledem k širším prostorovým souvislostem formování územní dělby práce zkoumat na úrovni elementárních regionů, zejména strukturální charakteristiky ekonomiky (zvláště z pohledu zastoupení tzv. ekonomicky citlivých odvětví, jako je zemědělství, těžební, hutnické a některá další odvětví zpracovatelského průmyslu). Pro následnou kvalitní analýzu SWOT, tj. analýzu silných a slabých stránek a rozvojových příležitostí a ohrožení, je potřebné mít k dispozici odpovídající údaje za celou republiku a některých směrech i za širší ekonomický prostor (EU). Vytýčení hlavních priorit regionální politiky pak (zjednodušeně řečeno) musí respektovat celkovou komparativní pozici jednotlivých regionů a jejich strukturální přednosti a nedostatky, přičemž jejím leitmotivem by na úrovni krajů neměla být neefektivní snaha o systematické odstraňování ekonomických rozdílů v rámci přirozeným způsobem vytvořené hierarchizované struktury elementárních regionů, nýbrž posilování celkové konkurenceschopnosti s akcentem na podporu šíření pozitivních efektů do periferních regionů (podpora vytváření územního systému pólů a os ekonomického rozvoje ve vazbě na historicky vzniklý polycentrický systém osídlení). Za korespondující hlavní cíl státní regionální politiky lze v tomto duchu pokládat selektivní podporu dlouhodobě zaostávajících regionů (krajů).

Obchodní faktory V rámci skupiny obchodních faktorů hrají nejvýznamnější roli: faktor blízkosti hlavních koncentrací zahraniční a domácí poptávky (zohledňující proporcionální význam zahraniční a domácí poptávky na pozadí ekonomicky nazíraného významu vzdálenosti), faktor významných firem (poskytující výchozí informace o disponibilním potenciálu organizace ekonomiky na bázi hnacích firem), faktor přítomnosti zahraničních firem (v této souvislosti je zdůrazňován demonstrační efekt lokalizace významných investorů zvyšující investiční atraktivitu regionu), faktor podpůrných služeb (interpretující dostupnost poradenských, reklamních, zprostředkovatelských a projekčních služeb významnou zejména pro MSP).

Infrastrukturní faktory V rámci skupiny infrastrukturních faktorů jde především o: faktor kvality silničních a železničních komunikací, faktor blízkosti větších letišť, faktor kvality rozvoje telekomunikačních a informačních technologií (zprostředkovávajících významné informace o existujících vnějších podmínkách ohledně zapojení podnikatelských subjektů do globální ekonomiky).

Pracovní faktory Ze skupiny pracovních faktorů lze považovat za nejvýznamnější: faktor všeobecné dostupnosti pracovních sil, faktor kvality pracovních sil (poskytujících základní informace o kvantitativní a kvalitativní úrovni nabídky pracovních sil), faktor flexibility pracovních sil (indikátor adaptability pracovních sil na měnící se podmínky na trhu práce).

Lokální faktory Skupinu lokálních faktorů reprezentuje v případě zpracovatelského průmyslu: faktor nabídky rozvojových pozemků (interpretující kvalitu nabídky rozvojových ploch v průmyslových zónách), a v případě produktivních služeb: faktor znalostní báze (interpretující institucionální zabezpečení znalostní báze jako základního faktoru rozvoje tzv. znalostní ekonomiky – vysoké školy, příp. vyšší odborné školy a střední školy s maturitou v případě hierarchicky níže postavených regionů, vědecké a výzkumné ústavy, vědecko-technické parky), faktor finanční asistence (poskytující orientační informaci o potenciálních možnostech podpory rozvojových záměrů, indikovaných např. na základě srovnání úrovně daňových příjmů v regionálních centrech).

Strana 26

© Phare CZ 0209-02-01-005


Cenové faktory Skupinu cenových faktorů pak představuje: faktor ceny práce (posuzovaný na základě průměrných hodnot zjištěných v rámci odpovídajících souborů významnějších podnikatelských subjektů), faktor ceny pozemků v případě zpracovatelského průmyslu (průměrná nabídková cena pozemků v průmyslových zónách), ceny pronájmu kancelářských prostor v případě produktivních služeb (aktuální průměrné ceny nabídky kancelářských prostor).

Environmentální faktory Skupinu environmentálních faktorů pak představuje: faktor územní atraktivity přírodního a urbanistického prostředí (vyjádřený na základě disponibilních informací o úrovni odpovídající nabídky a poptávky v kontextu rozvoje cestovního ruchu a rekreace), faktor environmentální kvality území (interpretace na základě ukazatelů hygienické kvality životního prostředí).

Vybrané nástroje podpory regionálního rozvoje v zemích EU Z vybraných přímých nástrojů podpory ekonomického rozvoje s výrazným, i když různě intenzivním důrazem na regionální aspekty se v zemích EU prosazují především: systémová podpora investic – investiční pobídky (týkající se ve významné míře velkých podniků), podpora malého a středního podnikání (MSP).

Systémová podpora investic Pokud jde o první oblast, byl v ČR přijat standardní zákon o investičních pobídkách, který koresponduje s adekvátními systémy podpory uplatňovanými v zemích EU. Jeho významnou součástí je podpora výstavby průmyslových zón, které v současnosti víceméně pokrývají celé území republiky. V tomto směru tedy již není základní otázkou jejich kvantitativní rozvoj, ale územní a účelová (strategické zóny) optimalizace jejich rozvoje ve vazbě na potřebnou optimalizaci celého systému investičních pobídek. V zásadě rozeznáváme pět rozsáhlých kategorií regionálních pobídkových stimulů: kapitálové granty (pokrývající určité procento rozpočtových nákladů projektu), dotace vztahující se k úrokům nebo půjčkám, daňové úlevy, zvýhodněné odpisové sazby (srážky na odpisy), dotace vztahující se k pracovní síle (prémie za vytvořená nová pracovní místa). Z informací vyplývá, že granty všeobecně, a kapitálové granty obzvlášť, jsou hlavní částí téměř všech „balíků“ regionálních pobídkových stimulů, které jsou nabízeny. Dotace k úrokům (nebo tzv. měkké půjčky) existují fakticky jen ve čtyřech zemích (Belgie, Německo, Řecko a Severní Irsko), ale v žádné z nich nepředstavují rozhodující část podpory. Fiskální úlevy (daňové a odpisové úlevy) jsou nyní také poměrně vzácné a jsou omezeny na tři země (Řecko, Francie a Lucembursko), významné jsou ovšem v Řecku. Dotace vztahující se k pracovní síle jsou sice o málo četnější (např. Irsko, Francie), objevuje se však tendence je omezovat, a to především ve vztahu k malým podnikům nebo sektoru služeb. Rozhodování o alokaci veřejných prostředků do dalšího rozvoje průmyslových zón by mělo vycházet z vyhodnocení jejich kvality podle hlavních ukazatelů determinujících jejich atraktivitu pro investory (velikost a vlastnické poměry, vybavenost infrastrukturou, dopravní napojení a uživatelské stimuly a bariéry jejich využívání).

Podpora malého a středního podnikání Pokud jde o druhou oblast, lze konstatovat, že současný systém trpí nejen relativně malým objemem vkládaných prostředků, ale i jistou absencí účelného směrování podpor na bázi kritérií efektivnosti. V tomto směru lze za priority potřebné restrukturalizace systému podpory MSP pokládat především: stimulaci spolupráce s velkými firmami (zejména firmami v zahraničním vlastnictví, působícími především v oblasti

Strana 27

© Phare CZ 0209-02-01-005


automobilového a elektrotechnického průmyslu), resp. podporu vytváření územních odvětvových clusterů, podporu exportních aktivit MSP (s důrazem na přeshraniční spolupráci s MSP v členských zemích EU). podpora rozvoje MSP působících v oblasti produktivních služeb. Specifickou, a proto do určité míry samostatnou otázkou, které je věnována pozornost v další části, je podpora rozvoje MSP působících v oblasti cestovního ruchu a rekreace. K výše uvedeným nástrojům je potřebné poznamenat, že podpora MSP je v EU (na rozdíl od investičních pobídek kritizovaných z pohledu narušování svobodného tržního prostředí, vzhledem k jejich objektivním nevýhodám ve srovnání s velkými firmami) považována za relativně bezproblémovou oblast veřejné podpory ekonomického rozvoje. Ze širšího pohledu na vývoj regionální politiky uplatňované v zemích EU lze konstatovat, že jeho charakteristickým rysem je její provazování s ostatními politikami, při současném zohledňování regionální dimenze v rámci sektorových politik. V souladu s tím se zvyšuje důraz na koncepční ukotvení regionální politiky cestou vypracovávání strategií regionálního rozvoje a na kriteriální roli základních principů sledujících dosažení vyšší efektivity regionální politiky (v případě regionální politiky EU jde o principy koncentrace, partnerství, programování, adicionality a princip monitorování a vyhodnocování).

Systémové nástroje řízení municipální politiky Strategické nástroje řízení rozvoje obce Strategický plán rozvoje obce Příklad formulace a implementace strategie Rozpočtový výhled obce Rozpočet obce Možnosti ovlivnění příjmů ze strany obcí

Strategické nástroje řízení rozvoje obce |6| Hlavním posláním měst a obcí je zabezpečit samosprávu a služby občanům, kteří na jejich území žijí. Samospráva je zajišťována prostřednictvím zvolených zastupitelstev oprávněných svobodně rozhodovat o místních záležitostech s ohledem na potřeby a hodnoty občanů. Tímto rozhodovacím procesem jsou vytvářeny a realizovány územní politiky, které reagují na problémy rozvoje různých oblastí života obce či města a snaží se vhodnými opatřeními tyto problémy řešit. Tuto politiku tedy lze chápat jako způsob činnosti či činnost, která se vztahuje k určitému problému nebo souboru problémů týkajících se rozvoje města či obce. Jedná se o rozhodování politických autorit o tvorbě a realizaci dlouhodobých záměrů činností k dosažení vytyčených cílů rozvoje. Mezi nástroje, které umožňují či usnadňují tvorbu, realizaci a vyhodnocování místních politik, patří zejména strategický plán rozvoje obce, rozpočtový výhled a rozpočet obce. Na úrovni obcí jsou využívány další nástroje, které umožňují řídit rozvoj, a dále obecně závazné předpisy vydávané obcí, nástroje územního plánování, cenová mapa stavebních pozemků či plán prodeje majetku a plán investic obce.

Strategický plán rozvoje obce Role strategického plánu spočívá zejména v tom, že pomáhá systematicky organizovat a řídit změny v obci. Podstatou tvorby tohoto dokumentu je vymezení základních priorit rozvoje obce či města, definování cílů rozvoje a jednotlivých opatření vedoucí k jejich naplnění. Tyto aktivity se dějí zejména proto, aby omezené zdroje, kterými obce disponují, byly užity co nejefektivněji. Přínos strategického plánu lze spatřovat zejména v tom, že umožňuje dosažení konsenzu o budoucím vývoji obce a pomáhá spojit k dosažení společného cíle rozhodující představitele soukromého a veřejného sektoru, díky jejich zapojení do procesu jeho tvorby, přijímání a realizace. Tento rozvojový dokument bývá nazýván také programem rozvoje obce či strategií rozvoje obce. Program rozvoje obce či města je tedy pořizován v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, jako dokument střednědobé i dlouhodobé koordinace veřejných a soukromých aktivit demografického, ekonomického, sociálního, kulturního a ekologického charakteru na území obce. Hlavním smyslem programu je organizace všeobecného rozvoje obce, na bázi slaďování jednotlivých zájmů tak, aby obec jako celek prosperovala. Strategické plánování je dlouhodobým procesem, jeho základní fáze jsou:

Strana 28

© Phare CZ 0209-02-01-005


příprava procesu strategického plánování, vytvoření veřejně-soukromého partnerství, analýza současné situace obce (SWOT analýza), vymezení problémových oblastí, formulace vize rozvoje obce, definice cílů rozvoje obce a opatření vedoucích k jejich naplnění, sestavení a přijetí strategického plánu, realizace strategického plánu, hodnocení plnění strategického plánu a jeho aktualizace, kontrola plánovacího procesu.

Příklad formulace a implementace strategie |7| Vize: „Naším primárním cílem je poskytování kvalitních veřejných služeb a vynikající vedení místní komunity efektivním a demokratickým způsobem.“ Strategický cíl – čisté město/region Cíl – zvýšení čistoty místní řeky Strategie – snížení znečištění a čištění odpadních vod Úkol – vybudování čističky odpadních vod Kontrola – pravidelné testování odpadních vod Odměna – možnost koupání v řece, lovu ryb a rozvoj cestovního ruchu.

Rozpočtový výhled obce Na strategický plán úzce navazují další dva nástroje řízení, které jsou na obecní úrovni používány – jedná se o rozpočtový výhled a rozpočet obce. Oba tyto nástroje zobrazují finanční pozici obce, jsou tedy finančním zobrazením opatření obsažených ve strategickém plánu. Na druhou stranu umožňují na základě analýzy údajů obsažených v jejich plnění hodnotit realizaci strategického plánu. Rozpočtový výhled by měl zabezpečit dlouhodobě vyrovnané hospodaření obce a koordinovat z tohoto pohledu i investiční aktivitu obce. Měl by především zobrazovat předpokládané finanční toky v závislosti na realizaci strategického plánu rozvoje obce, vycházet z cílů a priorit obsažených ve strategickém plánu a na druhou stranu by měl vypovídat o tom, zda a za jakých podmínek jsou při současné hospodářské situaci subjektu tyto cíle dosažitelné. Umožňuje tedy rychlou orientaci ve financování rozvoje obce, vypovídá o jejích budoucích potřebách a zdrojích jejich krytí. Rozpočtový výhled je vymezen v rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v zákoně č. 250/2000 Sb. Sestavuje se na základě uzavřených smluvních vztahů a přijatých závazků na období 2 až 5 let následujících po roce, na který je sestaven roční rozpočet. Výklad tohoto zákona se liší z hlediska názoru na povinnost rozpočtový výhled sestavovat. Zákon neudává, jak a v jaké struktuře rozpočtový výhled sestavovat. Stanoví pouze, že je rozpočtový výhled sestavován v menší míře podrobnosti než roční rozpočet a obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o dlouhodobých závazcích a pohledávkách a o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných záměrů. To umožňuje jednotlivým obcím, které se rozhodnou rozpočtový výhled sestavit, přizpůsobit si jeho strukturu tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší možné přesnosti při odhadu budoucího vývoje hospodaření s ohledem na znalosti dosavadního hospodaření subjektu. Rozpočtový výhled se často zpracovává variantně. Variantnost zpracování umožní určitým způsobem eliminovat vliv nejistoty budoucího vývoje a naopak identifikovat případná rizika v hospodaření subjektu, který výhled sestavuje. Stejně tak lze variantnosti využívat při rozhodování o možném dluhovém financování rozvoje obce, kdy se obec rozhoduje, jakou výši a formu zadlužení zvolí, přičemž srovnává náklady, přínosy a rizikovost jednotlivých variant. Pouze výběr z většího počtu variant a možnost vzájemného srovnání může vést k volbě skutečně dobrého plánu. Rozpočtový výhled by měl být sestavován jak pro kapitálovou část rozpočtu, ve které by se odrážely zamýšlené investice ve vazbě na současný majetek obce, tak i pro běžnou část rozpočtu, neboť právě přebytek běžného rozpočtu může být použit pro financování investičních potřeb obce. Naopak do běžného rozpočtu by se měly promítnout provozní nároky, které dokončené investice vyvolají. Proč sestavovat výhled pro tyto dvě části rozpočtu odděleně, plyne právě z charakteru peněžních operací. Běžná část rozpočtového výhledu v sobě zachycuje především peněžní operace, které mají opakující se charakter, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Naopak v kapitálové části rozpočtového výhledu jsou zachyceny jednak kapitálové příjmy, které jsou pouze jednorázovým příjmem rozpočtu a v podstatě znamenají, že obec

Strana 29

© Phare CZ 0209-02-01-005


upřednostňuje možnost získání jednorázového příjmu z majetku, který vlastní, před jeho dlouhodobým užíváním a z tohoto užívání plynoucími výnosy. Proti kapitálovým příjmům stojí kapitálové výdaje zobrazující peněžní prostředky vložené do rozvoje obce, přičemž daná investice se zpravidla realizuje dobu delší než jeden rozpočtový rok. Průběžná kontrola a monitoring naplňování ukazatelů obsažených v rozpočtovém výhledu jsou jedním ze základních předpokladů, aby rozpočtový výhled plnil svou roli při řízení obce. Zejména pokud dojde k významným změnám ve vnitřních či vnějších faktorech, které hospodaření obce determinují. Jinak by k vyhodnocování plnění rozpočtového výhledu mělo docházet alespoň jednou ročně, nejlépe souběžně s vyhodnocením plnění ročního rozpočtu. Tomu odpovídá i posuvný způsob sestavování rozpočtových výhledů, kdy ze současného rozpočtového výhledu se vychází při sestavování rozpočtu na příští rok, a naopak rozpočtový výhled se zpřesňuje a je sestavován i pro další období. Dalším požadavkem, který by měl rozpočtový výhled splňovat, aby mohl být nástrojem řízení obce, je jeho srozumitelnost. Rozpočtový výhled by měl být z toho pohledu sestavován ve dvou částech. V části finanční, která by obsahovala vlastní finanční tabulku, a v části politické, v níž by byly jasně definovány cíle, které jsou v rozpočtovém výhledu obsaženy, a odpovědnost za jejich plnění a dále předpoklady o budoucím vývoji, z nichž se při jeho sestavování vycházelo. Jedině tak může sloužit jako podklad pro rozhodování a jedině tak může být kontrolováno jeho naplňování.

Rozpočet obce Rozpočet obce je zobrazením finančního hospodaření obce či města na daný kalendářní rok. Je tedy krátkodobým nástrojem řízení obce. Základní typy peněžních operací, které jsou v rozpočtu obsaženy, jsou příjmy, výdaje a financování. Rovnice, která pro rozpočtové hospodaření platí, je: příjmy – výdaje = financování. Financování vypovídá o způsobu užití prostředků v případě přebytku rozpočtu a v případě deficitního rozpočtu o způsobu krytí tohoto deficitu. Pro klasifikaci peněžních operací obsažených v rozpočtu je používána rozpočtová skladba – vyhláška Ministerstva financí č. 323/2002 Sb. Ta povinně pro obce člení operace z hlediska jejich ekonomického charakteru (druhové členění), účelu použití (odvětvové třídění) a pro potřeby vyloučení převodů peněžních prostředků uvnitř jednotky, za kterou se výkaz sestavuje, slouží konsolidační členění. Některé obce dále používají členění dle kapitol, které zohledňuje odpovědnost a působnost subjektu, který s rozpočtovými prostředky hospodaří. Stejně jako u rozpočtového výhledu i rozpočet můžeme hodnotit v jeho kapitálové a běžné části, které se liší charakterem operací v nich zachycených. Příjmy rozpočtu se dle ekonomického charakteru operace člení na: daňové příjmy – jedná se o svěřené či sdílené daně a místní, správní a ostatní poplatky daňového charakteru, které do rozpočtu obce plynou, nedaňové příjmy – patří sem příjmy z vlastní činnosti obce – uživatelské poplatky za služby, které obec poskytuje, ale například i přijaté úroky, dividendy, přijaté sankční platby a vratky transferů, kapitálové příjmy – realizuje obec prodejem dlouhodobého majetku, může se jednat i o peněžní dary investičního charakteru, přijaté dotace – řadíme sem přijaté prostředky od jiných veřejných rozpočtů. Výdaje rozpočtu se dle ekonomického charakteru operace člení na: běžné výdaje – jedná se o výdaje na běžnou činnost obce, kapitálové výdaje – výdaje na pořízení dlouhodobého majetku obce. Největší omezení rozpočtu spočívá v jeho krátkodobosti, neboť řada procesů, které mají dopady na ekonomickou situaci obce, jsou dlouhodobějšího charakteru, a rozpočet je tedy nemůže dostatečně zachytit. Dále je třeba si uvědomit, že rozpočet zobrazuje finanční toky obce, nevypovídá o stavu jejího majetku, závazcích a pohledávkách. Tyto informace jsou zachyceny v účetnictví obce.

Možnosti ovlivnění příjmů ze strany obcí Realizace municipálních politik se projevuje jak na výdajové, tak na příjmové straně rozpočtu a rozpočtového výhledu. Významnou otázkou pro motivaci obce pečovat o svůj rozvoj a usilovat o efektivní vynakládání svých prostředků je schopnost úspěšnou realizací politik ovlivnit výši svých příjmů. Nejvýznamnější podíl na celkových obecních příjmech mají v současné době daňové příjmy. Současné daňové určení je však založeno zejména na principu solidarity. Obce mohou svou aktivitou ovlivnit:

Strana 30

© Phare CZ 0209-02-01-005


výnos daně z nemovitostí, který je 100% příjmem rozpočtu obce, na jejímž území se nemovitost nachází – jedná se však o výnos relativně malý a v čase stabilní, výnos daně z příjmu právnických osob, kdy je poplatníkem sama obec. Tato daň se však ve stejné výši projeví na výdajové straně rozpočtu obce, nejedná se tedy o faktický daňový příjem, 30 % výnosu daně z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných, který zůstává obci, kde má podnikající fyzická osoba bydliště, 1,5 % výnosu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, který je mezi obce přerozdělován na základě poměru počtu zaměstnanců v obci k součtu zaměstnanců ve všech obcích. U ostatních daňových výnosů plyne do rozpočtů obcí stanovené procento tohoto výnosu (20,59 %), které se mezi jednotlivé obce přerozděluje na základě počtu obyvatel obce a velikostního koeficientu obce. Jedná se o daň z přidané hodnoty, daň z příjmu fyzických osob vybíranou srážkou, 60 % výnosu daně z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných, daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a daň z příjmu právnických osob – podnikatelů. Z výše uvedeného vyplývá, že snaha obce o realizaci rozvojových aktivit na svém území se na výši jejích příjmů projeví jen velmi zprostředkovaně.

Podpora rozvoje cestovního ruchu a rekreace jako vybrané součásti regionální politiky Význam a postavení cestovního ruchu v regionálním rozvoji Vybrané nástroje podpory rozvoje cestovního ruchu a rekreace v ČR Hodnocení územních předpokladů rozvoje cestovního ruchu a rekreace jako vstupní informační báze realizace regionální politiky v dané oblasti Úloha veřejného a soukromého sektoru v rozvoji cestovního ruch, strategické plány rozvoje cestovního ruchu

Význam a postavení cestovního ruchu v regionálním rozvoji Ve světě i v České republice je cestovní ruch považován za odvětví budoucnosti s ohledem na multiplikační efekt doprovázející jeho rozvoj. Často bývá označován za nejvýznamnější odvětví, ve kterém vzniká nejvíce pracovních příležitostí. Mimo zaměstnanosti ovlivňuje podstatným způsobem dalších zhruba pět oblastí: podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu, pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu, tvoří příjmy státního rozpočtu, má vliv na příjmy místních rozpočtů, a jeho rozvoj podporuje investiční aktivity. Z toho všeho vyplývá i význam cestovního ruchu pro rozvoj regionů. Pro posouzení skutečného významu a přínosu cestovního ruchu v národním a regionálním měřítku je nutné vybrat a analyzovat relevantní významové ukazatele. Za nejdůležitější je přitom nutné považovat následující zdroje a informace: měření významu cestovního ruchu v národním hospodářství (satelitní účty cestovního ruchu – výběr hlavních přímých a nepřímých činností spojených s cestovním ruchem a měření jejich výkonů – zaměstnanost, HDP), ubytovací kapacity, realizovaná návštěvnost, základní charakteristiky světového a evropského mezinárodního cestovního ruchu (ekonomický význam, zahraniční příjezdy a výjezdy, příjmy a výdaje z mezinárodního turismu), základní charakteristiky cestovního ruchu ČR (vývoj a současný stav ubytovací infrastruktury, výkony v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu – domácí a zahraniční hosté a přenocování, ekonomický přínos cestovního ruchu), základní mezikrajská srovnání rozvoje cestovního ruchu.

Vybrané nástroje podpory rozvoje cestovního ruchu a rekreace v ČR V letech 1995-2003 bylo v rámci státní i regionální politiky cestovního ruchu zpracováno několik významných programových dokumentů obsahujících (navrhujících) systémové využití základních nástrojů pro podporu cestovního ruchu v České republice. Jsou to především následující programové dokumenty: Koncepce státní politiky cestovního ruchu (analýza současného stavu cestovního ruchu v ČR, cíle

Strana 31

© Phare CZ 0209-02-01-005


koncepce, 13 základních opatření k realizaci cílů koncepce). Státní program podpory cestovního ruchu. V oblasti cestovního ruchu vykonává úlohu ústředního orgánu státní správy Ministerstvo pro místní rozvoj. Podpora cestovního ruchu je uplatňována ministerstvem zejména prostřednictvím Státního programu podpory. Hlavními cíly Programu jsou: vytvoření ekonomických podmínek k iniciaci a podpoře aktivit, které budou systematicky řešit situaci v cestovním ruchu, zajištění uvolnění skrytého potenciálu v cestovním ruchu, dosažení růstu podílu cestovního ruchu na prosperitě regionů v souladu s podmínkami trvale udržitelného rozvoje, zvyšování devizových příjmů a příjmů státního a místních rozpočtů z cestovního ruchu. Společný regionální operační program České republiky na léta 2004-2006 – Priorita 4: Rozvoj cestovního ruchu – Opatření 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch, Opatření 4.2 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch. V obou opatřeních jsou v jejich struktuře vyčleněna vždy dvě podopatření, zaměřená jednak na projekty nadregionálního a mezinárodního dopadu, jednak na projekty regionálního a místního významu. Je důležité sledovat správný sled strategie cestovního ruchu a začít oblastmi s nejvyšším potenciálem růstu. Nadnárodní investice poskytnou rámec, ze kterého by měly profitovat regionální i místní projekty tak, aby byl plně využit jejich potenciál. Také pozitivní přelévání vlivu Prahy jako hlavní turistické atrakce ČR do ostatních částí země je důležitým prvkem strategie cestovního ruchu v ČR. SOP Rozvoj lidských zdrojů Priorita 4 – Adaptabilita a podnikání – Opatření 4.2: Specifické vzdělávání. Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství – Opatření 2.1 – Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí. Grantová podpora cestovního ruchu Českou centrálou cestovního ruchu. Podpora malého a středního podnikání – Program REGION – program podpory podnikání v hospodářsky slabých regionech, Program VESNICE – pro obce s méně než 1999 obyvateli. Program POV Dotační titul č. 4 – finanční prostředky na rekonstrukce místních komunikací, výstavbu cyklistických stezek, rekonstrukci a výstavbu veřejného osvětlení, Dotační titul č. 7 – integrované projekty venkovských mikroregionů zaměřené na obnovu občanské vybavenosti, technické infrastruktury, podporu malého a středního podnikání na vesnici, péči o krajinu, politiku zaměstnanosti, zemědělské podnikání, podpůrné projekty pro programy SAPARD, PHARE atd. Ministerstvo dopravy České republiky – Program příspěvků na výstavbu a údržbu cyklistických stezek (program určený pro právnické, fyzické osoby s vlastnickými právy, pro žadatele – kraj, obec, stát, dotace do výše 60 % celkových nákladů). Regionální program podpory rozvoje hospodářsky slabých a strukturálně postižených regionů – Podpora investic pro rozvoj cestovního ruchu (vybraná sportovní, rekreační a obslužná zařízení, parkoviště, turistické stezky a cyklostezky, výstavba institucí cestovního ruchu, rozvoj informačního systému a zřizování informačních turistických center, rekonstrukce technických a kulturních památek). Cestovní ruch v Programech rozvoje krajů ČR (příklad Program rozvoje Jihomoravského kraje). Strategie a programy rozvoje cestovního ruchu krajů ČR. Oblasti intervence strukturálních fondů EU pro období 2000-2006 v cestovním ruchu – např. podpora hmotných investic do cestovního ruchu (informační střediska, ubytování turistů, stravování, zařízení), podpora nehmotných investic (rozvoj a poskytování turistických služeb, sportování, kulturní aktivity a aktivity volného času, dědictví), podpora sdílených služeb pro průmysl cestovního ruchu (včetně propagačních služeb, budování sítí, konference a veletrhy), odborné školení. Podpora adaptace a rozvoje venkovských oblastí – podpora aktivit cestovního ruchu. LEADER+ – v současné době zatím jediný strukturální program EK, je orientován na spolupráci veřejného a soukromého sektoru, neziskových organizací, dále na projekty zaměřené na obnovitelné a alternativní zdroje energie. Má regionální charakter, prioritou jsou též vytvořená či zachovaná pracovní místa. V současné době je iniciativa LEADER+ implementována do Operačního programu zemědělství jako podopatření 2.1.4. Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+). Hlavním cílem tohoto podopatření je zapojení širokých vrstev obyvatelstva do spolupráce při řešení problematiky jednotlivých oblastí (mikroregionů) formou převzetí iniciativy rozhodovacích procesů týkajících se příslušné venkovské oblasti. Podopatření typu LEADER+ je v souladu s ostatními opatřeními OP Zemědělství. Interreg III a PHARE CBC a příhraniční regiony ČR (rozvoj cestovního ruchu v rámci Společného programového dokumentu českorakouského příhraničí na léta 2002-2006). Příklady institucionální podpory cestovního ruchu v SRN, Rakousku, Švýcarsku (strukturální fondy EU na léta 2000-2006 a podpora cestovního ruchu v nich, celostátní, zemská, kantonální politika podpory cestovního ruchu).

Strana 32

© Phare CZ 0209-02-01-005


Mezi ně patří především následující hodnoticí kritéria: hodnocení přírodních (NP, CHKO, přírodní parky, potenciální rekreační plochy) a kulturněhistorických (památky UNESCO, MPR a MPZ, hrady, zámky, církevní památky) předpokladů cestovního ruchu (demonstrativní ukázka za „malé“ okresy ČR), celkové hodnocení turistické atraktivity území (ukázka za „malé“ okresy ČR), hodnocení silných a slabých stránek cestovního ruchu (ukázka turistický region jižní Morava).

Úloha veřejného a soukromého sektoru v rozvoji cestovního ruch, strategické plány rozvoje cestovního ruchu Hlavní úkoly a činnosti veřejné správy v podpoře cestovního ruchu (města, obce, sdružení, venkovské mikroregiony, Euroregiony) – management a marketing cestovního ruchu (reklama, propagace, informační úloha TIC). Aktivity podnikatelské sféry (podnikatelské projekty). Vzájemná spolupráce veřejného a soukromého sektoru (organizace a řízení cestovního ruchu v regionech, organizační turistická struktura, destinační management a jeho úkoly).

Shrnutí Informace obsažené v kapitole Regionální a municipální politika představují vstupní pohled na problematiku výchozích principů a způsobů a nástrojů realizace regionální a municipální politiky. V části věnované regionální politice je podán výklad k praktickému významu regionální politiky (včetně politicky závažných otázek konvergence a divergence regionálního rozvoje), hlavním teoriím regionálního rozvoje, úloze veřejného a soukromého sektoru v regionálním rozvoji, hodnocení kvality podnikatelského prostředí a vybraným nástrojům podpory regionálního rozvoje v zemích EU. Část zaměřená na územní politiku se zabývá především strategickými nástroji řízení rozvoje obce, mezi které jsou zahrnuty strategický plán rozvoje obce a dále rozpočtový výhled a rozpočet obce. Pozornost je věnována i možnostem ovlivnění příjmů ze strany obcí. Tvorba regionální politiky je demonstrována na příkladě cestovního ruchu a rekreace, kde je věnována pozornost zejména následujícím otázkám: význam a postavení cestovního ruchu v regionálním rozvoji, vybrané nástroje podpory rozvoje cestovního ruchu a rekreace v ČR, hodnocení územních předpokladů rozvoje cestovního ruchu a rekreace jako vstupní informační báze realizace regionální politiky v dané oblasti, úloha veřejného a soukromého sektoru v rozvoji cestovního ruchu, strategické plány rozvoje cestovního ruchu.

Příklad Politika a systém podpory cestovního ruchu v Jihomoravském kraji

Strategie rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje hlavní problémové okruhy a strategická opatření: Problémový okruh 1 – Prostorové aspekty destinace – opatření např. dosažení legislativních opatření na zlepšení podmínek subjektů působících v cestovním ruchu, podpora činnosti mikroregionů i dalších subjektů v oblasti cestovního ruchu, podpora spolupráce na euroregionální úrovni, podpora rozvoje malého a středního podnikání v cestovním ruchu. Problémový okruh 2 – Turistická infrastruktura/atraktivity Jihomoravského kraje – opatření např. podpora zavedení jednotného informačního a rezervačního systému v kraji, podpora implementace modelu získávání a zpracování dat TIC, marketingová studie a podpora zlepšení doprovodných služeb při cyklotrasách a turistických trasách, vytvoření a podpora realizace informačního a jednotného naváděcího orientačního systému v kraji, rozvoj cyklostezek, naučných stezek a turistických stezek. Problémový okruh 3 – Lidské zdroje v cestovním ruchu Jihomoravského kraje. Problémový okruh 4 – Organizace/management a marketing destinace – opatření např. administrativní vymezení přirozených turistických regionů JMK, vypracování a schválení řídícího modelu destinace v rámci nové organizační struktury cestovního ruchu, zavedení systému monitorování a hodnocení produktů cestovního ruchu v JMK.

Strana 33

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kontrolní otázky 1. Jak lze definovat regionální politiku EU? odpověď, blíže kapitola Pojetí regionální politiky 2. Které z uvedených možností nepatří mezi regionální pobídkové stimuly? kapitálové granty, odpověď dotace na každý vyrobený nový produkt, odpověď dotace vztahující se k úrokům nebo půjčkám, odpověď dotace vztahující se k pracovní síle, odpověď 3. Definujte všechny základní fáze strategického plánování na municipální úrovni. odpověď 4. Jaký je rozdíl mezi regionálním plánováním a územním plánováním? odpověď, blíže kapitola Pojetí regionální politiky 5. Je tento výrok pravdivý? Rozpočtový výhled definuje základní klasifikaci peněžních operací obsažených v rozpočtech obce podle jednotlivých let. odpověď, blíže kapitola Rozpočet obce

Příloha - Cestovní ruch ČR 2002

Pramen: www.world-tourism.org, www.mmr.cz, www.czso.cz, www.ccr-info.cz, www stránky jednotlivých krajů ČR, www.kr-jihomoravsky.cz, europa.eu.int.

Seznam poznámek 1. Vanhove, N. a Klaassen, L. H.: Regional Policy: A European Approach. Aveburg Aldershot, Brookfield, 1987. 2. Hall, P.: Urban & Regional Planning. Routledge. London, New York, 1992, 259 s.

Strana 34

© Phare CZ 0209-02-01-005


3. Goodall, B.: Dictionary of Human Geography. Penguin Group London, 1987. 4. Lauschmann, E.: Grundlagen einer Theorie der Regionalpolitik. Gebruder Janecke, Verlag, Hannover, 1973. 5. Podrobněji viz publikace Blažek, J., Uhlíř, D. Teorie regionálního rozvoje, UK Praha 2002. 6. Podobně platí i pro kraj. 7. Wrigt,G., Nemec, J. Management veřejné správy. Teorie a praxe.

Strana 35

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 4 Legislativní proces v EU Cíl

Cílem této kapitoly je seznámit frekventanty vzdělávání s problematikou procesu tvorby legislativních rozhodnutí Evropské komise, zejména pak ve vazbě na ostatní instituce EU, jejich následného začlenění do národních právních systémů, zveřejňování a informačního servisu EU v legislativě. Klíčová slova

Maastrichtský chrám, prameny práva ES, implementace, informační zdroje, institucionální trojúhelník, primární právo, procedura konzultace, spolurozhodovací procedura, nařízení, směrnice. Další materiály ke studiu

Pomahač Richard , Widemanová Marie: „Veřejná správa a evropská právní integrace“, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2002, Šrein Zdeněk: „Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie“, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000 „ABC práva Evropských společenství“, ICEU – Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, 2004 „Jak funguje Evropská unie – Průvodce občana institucemi EU“, Evropská komise, Generální ředitelství pro tiskové publikace a komunikace, Evropská společenství 2004 Informační centrum Evropské unie, www.iceu.cz Požadované předběžné znalosti

Frekventant se orientuje v základních definicích hlavních institucí EU, jejich administrativní organizace a je schopen definovat obecné cíle EU. Předpokládaná doba studia


Legislativní prostředí EU Evropskou unii je možné charakterizovat jako určitou demokratickou rodinu evropských států, které se zavázaly k tomu, že budou společně pracovat na zajištění míru a prosperity. Nejedná se o „superstát“, který by měl nahradit současné státy, ale zároveň se jedná o mnohem více významnější „mezinárodní organizaci“, než jaké dnes existují. EU je v podstatě jedinečná. Její členové si ustavili společné instituce, na které částečně delegují svou suverenitu, což znamená, že rozhodování ve specifických otázkách společného zájmu může být demokraticky prováděno na „evropské“ úrovni. EU samotná není žádným hotovým produktem, nýbrž spíše evolučním systémem, jehož konečnou formu dnes ještě nelze předvídat. Každý společenský svazek má základní pravidla fungování. Tato pravidla určují strukturu politického systému, tzn. zakládají vztahy mezi členy svazku, určují jejich pozice, definují společné cíle a stanovují způsob, jakým jsou přijímána závazná rozhodnutí. EU jakožto svazek státu, na nějž byly delegovány určité funkce a úkoly, musí tudíž také fungovat na obdobných principech jako jednotlivé státní útvary. Na rozdíl od většiny členských zemí nemá EU doposud schválenou ústavu |1|, nicméně disponuje určitým souhrnem pravidel a základních hodnot, které odpovědná místa považují za závazné. Tyto normy zčásti nalezneme v zakládacích smlouvách a v právních aktech orgánu Společenství, avšak zčásti jsou též tvořeny zvykovým právem.

Strana 36

© Phare CZ 0209-02-01-005


Maastrichtská smlouva definovala tzv.symbolickou stavbu o třech pilířích. Pilíře Evropské unie

První pilíř První pilíř tvoří tři původní společenství (Euratom, Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství) prohloubená a rozšířená hospodářskou a měnovou unií, dále pak i veškeré evropské instituce (jako je Komise, Rada, Parlament, Soudní dvůr atd.). První pilíř ztělesňuje jurisdikci Společenství v její nejrozvinutější formě. V rámci ES mohou instituce Společenství v oblastech, v nichž jim byla delegována zákonodárná pravomoc, vytvářet legislativu, která má v členských státech bezprostřední platnost a má přednost před národním právem. Jádro ES tvoří vnitřní trh se svými základními svobodami (volný pohyb zboží, volný pohyb pracovních sil, svoboda usazování, volný pohyb služeb a kapitálu a volný platební styk) a také jeho pravidla hospodářské soutěže. Mezi politiky, za něž odpovídá Společenství, patří: hospodářská a měnová politika, v jejímž středu stojí Euro jako společná evropská měna, zemědělská politika, vízová, azylová a přistěhovalecká politika, dopravní politika, daňová politika, politika zaměstnanosti, obchodní politika, sociální a vzdělávací politika a politika zaměřená na mládež, kulturní politika, politika ochrany zdraví a spotřebitele, politika transevropských sítí, průmyslová politika, politika hospodářské a sociální soudržnosti, politika vědy a výzkumu, politika na ochranu životního prostředí a politika rozvojové pomoci. Prostředky k jejich dosažení představují právní akty, nařízení, směrnice, doporučení a rozhodnutí.

Druhý pilíř Druhý pilíř tvoří společná zahraniční politika, společná obranná politika a společná bezpečnost. Před uzavřením Smlouvy o EU probíhala politická spolupráce členských státu ES v rámci „evropské politické spolupráce“ (EPS), která vznikla v roce 1970 a která byla dále posílena a rozšířena Jednotným evropským aktem (1986/87). Jednalo se přitom o pravidelné konzultace ministrů zahraničí a stálé kontakty jejich úřadů. Cílem EPS bylo přivést členské státy k vzájemnému lepšímu pochopení v oblasti zahraniční politiky, k harmonizaci jejich stanovisek a – do maximální možné míry – ke společnému postupu. Avšak všechna rozhodování musela být přijímána jednomyslně. Politické krize v poslední době (válka v Zálivu, občanská válka v Jugoslávii, rozpad Sovětského svazu) velice jasně ukázaly, že tento nástroj zahraniční a bezpečnostní politiky neumožňuje Evropské unii takové vystupování na světové scéně, které by dostatečně odpovídalo její pozici největší obchodní velmoci světa. Ve Smlouvě o EU se hlavy státu a vlád shodly na tom, že budou krok za krokem rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, mezi jejíž cíle patří: zajištění společných hodnot, základních zájmu a nezávislosti EU; posílení bezpečnosti EU a jejích členských států; zajištění světového míru a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národu a se zásadami helsinského závěrečného aktu z roku 1975 a Pařížské charty z roku 1990, které v roce 1994 shrnula Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE); podpora mezinárodní spolupráce; podpora demokracie a vlády zákona a zajištění lidských práv a základních svobod.

Strana 37

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jelikož EU není žádný stát, lze tyto cíle uskutečňovat pouze na základě postupných kroků. Zahraniční a především bezpečnostní politika patří tradičně k těm oblastem, kde si státy svou suverenitu (státní svrchovanost) mimořádně pečlivě střeží. Je velice obtížné definovat společné zájmy v této oblasti také proto, že jen Francie a Velká Británie vlastní atomové zbraně. Další problém spočívá v tom, že ne všichni členové EU jsou současně členy obranných aliancí NATO (Irsko, Rakousko, Finsko). Rozhodování v oblasti „společné zahraniční a bezpečnostní politiky“ jsou proto v současné době stále ještě přijímána v rámci „spolupráce mezi státy“. V mezidobí se ale vytvořil samostatný soubor nástrojů pro tuto oblast, jehož reflexi nalezneme v Amsterodamské smlouvě a díky němuž získala mezistátní spolupráce jasné obrysy. Tak jsou v oblasti druhého (a třetího) pilíře přijímána „rozhodnutí o zásadách“, „rozhodnutí o společných akcích a opatřeních“, jsou formulovány „společné postoje“ a vznikají „rámcová rozhodnutí“. Zejména rámcová rozhodnutí se podobají směrnicím ES, nemají však – stejně tak jako další nástroje EU – přímou platnost a nelze se dožadovat jejich přímé aplikace v členských státech. Ani ESD nemůže tato opatření a rozhodnutí napadnout. Cíle tohoto pilíře jsou tedy bezpečnost, lidská práva, demokracie, právní stát a mír. Prostředky k jejich dosažení jsou pak společné postoje a společné akce členských zemí.

Třetí pilíř Třetí pilíř tvoří justice a vnitřní politika. Cíle tohoto pilíře jsou volný pohyb osob, spolupráce při udělování azylu, v imigrační politice, celní politice, právu, v boji proti drogám, mezinárodní kriminalitě a terorismu, spolupráce v občanských a trestních záležitostech. Prostředky k jejich dosažení jsou společné postoje v těchto záležitostech mezinárodní smlouvy a také Europol (Evropský policejní úřad sídlící v Haagu). Cílem spolupráce v oblasti justice a trestních věcí je společným postupem garantovat všem občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva, a to prevencí a bojem proti kriminalitě (obzvláště proti terorismu, obchodu s lidmi, ilegálnímu obchodu se zbraněmi a drogami, proti korupci a podvodům), proti rasismu a xenofobii (čl. 29 a 30 Smlouvy o EU). Již byla provedena první slibná opatření: přijetí směrnice proti praní peněz a vytvoření evropského policejního úřadu (Europol), který začal fungovat v roce 1998. V oblasti justiční spolupráce jde navíc také o ulehčení a urychlení spolupráce při soudních procesech, při výkonu rozhodnutí, usnadnění vydávání osob mezi členskými státy, určení minimálních pravidel vztahujících se k základním charakteristikám skutkových podstat trestných činů a dále k trestům na poli organizovaného zločinu, terorismu a obchodu s drogami (čl. 31 a 32 Smlouvy o EU). Stejně jako v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky neprobíhá spolupráce v této sféře na základě rozhodovacích procedur ES, ale na základě spolupráce jednotlivých států.

Legislativa EU Legislativa EU je ve své podstatě vytvářena pomocí všech institucí EU prostřednictvím jejich zapojení do rozhodovacího a legislativního procesu, který má různá stádia v závislosti na jeho „životním cyklu“ (legislativní iniciativa/formulace, konzultace, rozhodování/uzákonění, implementace, monitoring/vynucení a další vývoj v právním systému). Vzhledem k pramenům práva EU je třeba zvláště připomenout, že Evropský parlament není zákonodárným sborem. V právu EU se tedy neobjevuje forma zákona jako parlamentního aktu, která je známa ve všech evropských státech |2|. V právu EU se nicméně rozlišuje primární a sekundární legislativa a platí v tomto systému i princip hierarchie ústavního pořádku a právního řádu (ústavnosti a zákonnosti) potud, že sekundární normativní akty musejí být v souladu s primárními normativními ustanoveními. V současné době je možné definovat tyto prameny práva ES: primární právo, sekundární právo, mezinárodní smlouvy ES, nepsané prameny práva, dohody mezi členskými státy.

Primární právo Psané primární právo je tvořeno normativními smlouvami, v nichž členské státy vyjádřily svou vůli upravit postavení, složení, cíle a úkoly, jakož i institucionální strukturu Společenství a Unie. Smlouvy o založení

Strana 38

© Phare CZ 0209-02-01-005


Evropského Společenství jsou základním východiskem práva ES. Mají povahu ústavy jako nejvyšší právní normy. K jádru primární legislativy mají velmi blízko smlouvy upravující přistoupení anebo přidružení dalších členských států k ES, protože buďto přímo, či nepřímo modifikují obsah zřizovacích smluv (již pouhá změna počtu členských a asociovaných států vždy ovlivňovala přinejmenším vymezení úkolů integračního seskupení).

Sekundární a odvozená legislativa Sekundární a odvozená legislativa má v právu EU povahu správních předpisů, či rozhodnutí obecné povahy (opatření). Ke splnění cílů a úkolů Společenství mohou Evropský parlament společně s Radou, Rada a Komise vydávat nařízení a směrnice, činit konkrétní rozhodnutí a formulovat doporučení nebo posudky. Tyto akty jsou definovány následujícím způsobem: nařízení (angl. „regulation“) je normativní rozhodnutí, které má všeobecnou platnost a je závazné ve všech členských státech pro všechny jejich fyzické i právnické osoby od okamžiku uveřejnění v Úředním listě ES. Znamená to, že členský stát může ovlivnit obsah tohoto nařízení jen v průběhu jeho přípravy, pokud je projednáno v Radě, národní parlamenty jsou zde zcela „mimo hru“. Tak se může stát, že instituce ES vyhlásí nařízení, které platí i v tom státě, jehož vláda s ním zásadně nesouhlasí a nemůže se vůbec bránit. Nařízení jsou uplatňována zejména v těch segmentech, kde podle Smlouvy se uplatňuje společná politika, a vlády se tudíž zřekly své suverenity (zemědělství, rybolov, doprava, zahraniční obchod, ochrana hospodářské soutěže). směrnice (angl. „directive“) zavazuje členský stát k dosažení určitého výsledku, avšak ponechává v kompetenci národních orgánů, jakými formami a prostředky má být tohoto výsledku dosaženo. To znamená, že členský stát je povinen ve stanoveném termínu promítnout směrnici do vlastního zákonodárství způsobem v zemi obvyklým (např. jako vládní nařízení, tedy bez účasti národního parlamentu, nebo jako zákon – tedy po schválení parlamentem). Teprve po uveřejnění v domácím úředním listě se stává směrnice platnou normou. Členský stát má tedy možnost směrnici upravit a modifikovat, ovšem bez vlivu na její původní cíl. Např. ekologické normy vyhlašované směrnicí ES mohou být v některém státě ještě zpevněny, nemohou však být zhoršeny. Jiné směrnice jsou naopak vládou doslova převzaty – např. účetní standardy apod. Směrnice jako forma práva se uplatňují zejména v oblastech, kde ES má za cíl harmonizaci zákonodárství a vytváření jednotného trhu ES. rozhodnutí (angl. „decision“) zavazuje ve všech svých podstatných náležitostech ty, jimž je adresováno. Rozhodnutí tedy nemá všeobecnou platnost, týká se jen určených adresátů. Příkladem rozhodnutí je přijetí dokumentu o programu výzkumu a vývoje ES, o výstavbě transevropských sítí, ale také rozhodnutí namířené proti firmám zneužívajícím dominantního postavení a proti nepovoleným kartelovým dohodám. Tak jako u nařízení, i rozhodnutí mohou být přijata proti vůli a za protestů postižené země. Příkladem může sloužit případ „nemoci šílených krav“, kdy podle rozhodnutí Komise bylo Velké Británii přikázáno zastavit vývoz hovězího masa a zlikvidovat postižená stáda přes protesty britské vlády a parlamentu. doporučení a posudek (angl. „recommendation and opinion“) – nemají závaznou podobu, a tudíž ve striktním slova smyslu nejsou součástí práva ES, avšak zároveň mají pro život Unie velký význam, neboť mohou výrazně ovlivnit jak hospodářskou politiku členských států, tak dokonce i výroky soudního dvora, který k názoru a doporučení Komise či Rady přihlíží, i když není povinen je respektovat.

Mezinárodní smlouvy ES Mezinárodní smlouvy ES jsou dalšími normativními smlouvami z okruhu práva EU. Tento třetí pramen práva souvisí s rolí ES na mezinárodní úrovni. Jako jedno ze světových center se Evropa nemůže omezit na správu svých vnitřních záležitostí, ale musí také udržovat hospodářské, sociální a politické vztahy se ostatními zeměmi světa. Za tímto účelem uzavírají ES s nečlenskými zeměmi (tzv. třetí země) a jinými mezinárodními organizacemi mezinárodní smlouvy, jež sahají od smluv o rozsáhlé spolupráci na poli obchodní politiky, průmyslu, sociální politiky nebo techniky až k obchodním dohodám o jednotlivých produktech. Existují tyto základní typy mezinárodních smluv: dohody o přidružení, dohody, které udržují zvláštní vazby některých zemí ES k třetím zemím, dohody směřující k přistoupení nebo k vytvoření celní unie, dohoda o evropském hospodářském prostoru (EHP), dohody o spolupráci, obchodní dohody.

Nepsané prameny práva Nepsané prameny práva vyplňují mezeru právního řádu Společenství, který se nemůže výhradně skládat z psaných norem, jelikož v každém právním řádu existuje určitý prázdný prostor, jenž je třeba vyplnit právem nepsaným. Zde zahrnujeme zejména: obecné právní zásady (angl. „general principals of law“) jsou v právu EU nejčastěji svázány s uplatněním

Strana 39

© Phare CZ 0209-02-01-005


principů rovnosti, proporcionality a legitimního očekávání, jakož i s projevem úcty a vážnosti k základním právům. Jedná se tedy o normy, které vyjadřují elementární představy o právu a spravedlnosti, jaké musí splňovat každý právní řád. Psané právo ES, které se týká v podstatě pouze hospodářských a sociálních záležitostí, může tento požadavek splnit jenom z části, proto obecné právní zásady představují jeden z nejdůležitějších pramenů práva Společenství. S jejich pomocí lze vyplnit existující mezery a dále rozvíjet výklad práva v souladu s principem spravedlnosti. K používání obecných právních zásad dochází při aplikaci práva, zejména prostřednictvím judikatury ESD v rámci jemu delegované pravomoci „zajistit dodržování práva při výkladu a provádění Smlouvy“. Opěrnými body pro zjišťování obecných právních zásad jsou především společné právní zásady právních řádů členských států. Takto je zajištěn podkladový materiál, na jehož základě lze odvodit pravidla na úrovni Společenství. K těmto obecným právním zásadám patří vedle ústavních zásad samostatnosti, přímé aplikovatelnosti a primátu práva Společenství např. také zajištění základních práv, princip proporcionality, ochrana dobré víry, zásada řádného slyšení nebo zásada odpovědnosti státu za porušování práva ES. Obecné právní zásady jsou v právním řádu EU respektovány jako primární právo. obyčejové právo – také patří k nepsanému právu Společenství. Chápe se pod ním právo vzniklé na základě praxe a právního vědomí, které doplňuje nebo mění primární nebo sekundární právo. Obecně je uznávána možnost existence obyčejového práva Společenství. Skutečné vytváření obyčejového práva na úrovni Společenství však podléhá podstatným omezením. První omezení vyplývá z existence zvláštní procedury pro změny Smluv (čl. 48 Smlouvy o EU). Tím sice není vytváření obyčejového práva zcela vyloučeno, avšak tato skutečnost zvyšuje požadavky kladené na dokázání dlouhodobé praxe a odpovídajícího právního vědomí. Dalším omezením vytváření obyčejového práva institucemi Společenství je fakt, že každý akt orgánu Společenství odvozuje svou platnost od Smluv Společenství, a nemůže se zakládat na skutečném chování orgánu a odpovídající vůli vytvořit určitý právní vztah. Z toho vyplývá, že obyčejové právo na úrovni práva Smluv nemůže v žádném případě vycházet od institucí Společenství, ale pouze od členských států za předpokladu splnění výše uvedených přísných podmínek. Právní praxe a právní názor institucí Společenství mohou ovšem být využity v rámci výkladu právních aktů vytvořených těmito institucemi, čímž může za určitých okolností dojít ke změně právního dosahu daného právního aktu. I zde je ale nutno dbát na omezení a podmínky stanovené primárním právem ES.

Dohody mezi členskými státy Dohody mezi členskými státy patří v této souvislosti k posledním typům pramenů práva ES. Na jedné straně jsou takové dohody uzavírány v případě, že jde o úpravu otázek, které sice mají úzkou spojitost s činností ES, ale pro něž orgány Společenství nedisponují potřebnými kompetencemi. Na druhé straně existují pravé mezinárodní smlouvy mezi členskými zeměmi, s jejichž pomocí je překonávána teritoriální omezenost národních úprav a je vytvářeno jednotné právo Společenství (čl. 293 Smlouvy o založení ES). To má význam především v oblasti mezinárodního práva soukromého. Jako příklady lze uvést: Dohodu o soudní příslušnosti a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních záležitostech (1968), Dohodu o vzájemném uznávání společností a právnických osob (1968), Dohodu o zamezení dvojího zdanění v případě převodu zisku mezi propojenými podniky (1990), Dohodu o právu použitelném pro smluvní závazky (1980) a Dohodu o patentu Společenství (1989).

Rozhodovací a legislativní proces v EU Institucionální rámec rozhodovacího mechanismu Legislativní proces v ES

Institucionální rámec rozhodovacího mechanizmu Vlastní rozhodovací procedury jsou v EU poměrně velice složité. Liší se pro různé typy problémů a jsou určeny příslušnými články Smlouvy. Je možné říci, že těžiště činnosti EU je v oblasti prvního pilíře v souladu se smlouvou o založení ES. Zde existuje celá řada různých jednacích postupů, v nichž jde především o různé kombinace většinového či jednomyslného hlasování v Radě s účastí Evropského parlamentu. Existují tři hlavní rozhodovací instituce: Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen, Rada Evropské unie, která zastupuje jednotlivé členské státy, Evropská komise, která se stará o ochranu zájmů Evropské unie jako celku. Tento „institucionální trojúhelník“ vytváří politiky a právo (směrnice, nařízení a rozhodnutí), které jsou platné v celé EU. Pravidla a postupy, které musí instituce dodržovat, jsou uvedeny ve smlouvách odsouhlasených členskými státy, prezidenty a ministerským předsedy a ratifikovaných jejich parlamenty.

Strana 40

© Phare CZ 0209-02-01-005


V zásadě platí, že nové právní normy EU navrhuje Komise, ale přijímá je Parlament a Rada. Soudní dvůr prosazuje vládu evropského práva a Účetní dvůr kontroluje financování aktivit Evropské unie. Celý systém doplňuje pět dalších orgánů: Evropský hospodářský a sociální výbor zastupuje občanskou společnost, zaměstnavatele a zaměstnance; Výbor regionů zastupuje regionální a místní orgány; Evropská centrální banka odpovídá za evropskou měnovou politiku; Evropská investiční banka financuje investiční projekty EU; Evropský ombudsman chrání občany EU a organizace před neoprávněnými administrativními zásahy.

Komise ES Je ovšem nutné zdůraznit zásadu, že legislativní iniciativu má pouze Komise ES, která jediná předkládá návrhy směrnic, nařízení nebo rozhodnutí pro další instituce. Toto výsadní postavení Komise má poměrně racionální jádro. Rada EU má proměnlivé složení, kde v podstatě jde o zasedání resortních ministrů, kteří přijímají konečná rozhodnutí i zákony týkající se příslušných úseků. Není totiž obtížné si představit situaci, která by např. nastala při zasedání Rady ministrů pro životní prostředí, kteří by přijali nařízení o takových ekologických standardech určitých výrobků, že by to vedlo k k jejich výraznému zdražení a podlomení jejich konkurenceschopnosti. Rada ministrů průmyslu a obchodu by pak s tímto nemohla souhlasit a protestovala by. Těmto zbytečným konfliktům má právě zabránit Komise, která odpovídá za vzájemný soulad rozhodnutí jednotlivých Rad, a proto má určité monopolní právo na zákonodárnou iniciativu. Pokud by s takovou iniciativou chtěl přijít jiný subjekt, např. parlament nebo členská vláda, může tak učinit jen předložením návrhu Komisi, která sama musí posoudit, do jaké míry je v souladu s politikou, cíli i platnými zákony Společenství a teprve po příslušné úpravě jej sama podává k dalšímu projednávání. Ze stejného důvodu je Komise pověřena posoudit i schvalovat všechny změny, které jí při vlastním projednávání doporučí další účastníci. Exkluzivní právo Komise podávat návrhy právních norem neznamená ovšem, že by tím byla zcela blokována zákonodárná iniciativa ostatních institucí Unie. Evropský parlament, vlády členských států, poradní orgány tak samozřejmě mohou předkládat Komisi iniciativní návrhy. Ta ale z nich teprve může vytvořit formální návrh projednávaný Radou, Evropským parlamentem a dalšími institucemi v duchu zavedených pořádků. Rozvoj a prohlubování právního řádu ES znamenal postupné zavádění vyváženějšího systému rozhodování oproti původnímu, výrazně jednostrannému rozdělení pravomocí v rozhodovacím procesu EU, které bylo zaměřeno na podporu zájmů členských států. Jde o to, že Společenství nevznikla z přímé volby „evropského lidu“, ale vzájemnými vazbami členských států, které se nevzdaly části své suverenity ve prospěch ES, aniž by si zaručily svou silnou pozici v rozhodovacím procesu. Tak byla původní procedura, kdy byl Evropský parlament pouze konzultován, doplněna o spolupráci Evropského parlamentu s Radou a konečně o spolurozhodování EP v legislativním procesu. Amsterodamskou smlouvou bylo spolurozhodování povýšeno na obecné legislativní pravidlo, čímž byl dále posílen demokratický prvek v legislativě ES. Klasický princip rozdělení moci, známý z členských státu, dosud ale ještě v legislativním systému ES nebyl realizován; tento systém spočívá spíše na „zásadě institucionální rovnováhy“, která zajišťuje, že se na legislativním procesu v ES stejnou měrou podílejí všechny instituce zapojené do tvorby vůle Společenství.

Legislativní proces v ES Tvorba legislativy v ES se v podstatě odehrává na čtyřech rovinách, na nichž jsou používány rozdílné procedury: 1. Pro přijímání závazných obecných právních aktů (nařízení a směrnic) je k dispozici procedura konzultace, spolupráce, spolurozhodování a procedura souhlasu. 2. Pro přijímání prováděcích opatření existují zvláštní procedury (např. Komise může vydávat opatření, která by měla zajistit soulad s celkovým právním rámcem stanovený Radou – např. v problematice strukturálních fondů). 3. Závazná individuální rozhodnutí i nezávazné právní akty jsou vydávány pomocí zjednodušené procedury. 4. Pro oblast ESUO platí různé zvláštnosti. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá ve způsobu vzájemného působení Parlamentu a Rady. V rámci konzultačního postupu Parlament pouze sděluje svůj názor. V rámci spolurozhodovacího postupu sdílí Parlament skutečnou moc s Radou. Evropská komise musí při přípravě návrhu nového nařízení vybrat odpovídající postup. Rozhodnutí bude v zásadě záviset na „právním základě“ návrhu – jinými slovy na článku Smlouvy, na němž se zakládá.

Strana 41

© Phare CZ 0209-02-01-005


Procedura konzultace Procedura konzultace je v podstatě nejpůvodnější formou legislativního procesu ve Společenstvích. Od zavedení procedury spolupráce a spolurozhodování její význam stále klesal. V rámci konzultačního postupu předkládá Komise svůj návrh jak Radě, tak Parlamentu, ale je to Rada, kdo oficiálně konzultuje Parlament a ostatní orgány, například Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, jejichž stanoviska jsou nedílnou součástí rozhodovacího procesu EU. V některých případech je konzultace povinná, protože to vyžadují smlouvy a návrh se nemůže stát příslušnou právní normou, dokud k němu Parlament nevydá své stanovisko. V jiných případech je konzultace nepovinná a Komise pouze navrhuje, aby Rada Parlament konzultovala. Ve všech případech může Parlament: návrh Komise schválit, zamítnout jej, nebo požádat o doplnění. Pokud Parlament požádá o doplnění, zváží Komise všechny změny, které Parlament navrhuje. Jestliže přijme jakýkoliv z těchto návrhů, pošle pozměněný návrh Radě. Rada přezkoumá pozměněný návrh a buď jej přijme v původním znění, nebo jej dále pozmění. Při tomto postupu, tak jako ve všech ostatních případech, pokud Rada pozmění návrh Komise, musí tak učinit jednomyslně. Procedura konzultace je používána pouze v případech, které nejsou výslovně podřízeny proceduře spolupráce nebo spolurozhodování, tzn. konkrétně v otázkách: boje proti diskriminaci z důvodu pohlaví, rasy, etnického původu, náboženství nebo světonázoru, postižení, stáří nebo sexuální orientace (čl. 13 Smlouvy o založení ES), v oblasti posilování práv odvozených od občanství Unie (čl. 22 odst. 2 Smlouvy o založení ES), ve společné zemědělské politice (čl. 37 odst. 2 Smlouvy o založení ES), při liberalizaci některých služeb (čl. 52 odst. 2 Smlouvy o založení ES), pro přechodné období 5 let v oblasti vízové, azylové a přistěhovalecké politiky (čl. 61 odst. 1 Smlouvy o založení ES), na poli hospodářské soutěže (čl. 83 a 89 Smlouvy o založení ES), daňové uspořádání (čl. 93 Smlouvy o založení ES), při stanovení hlavních směrů v politice zaměstnanosti (čl. 128 odst. 2 Smlouvy o založení ES), při zahrnutí služeb a práv duševního vlastnictví do zahraničněobchodní politiky (čl. 133 Smlouvy o založení ES), při sociální ochraně a ochraně zájmů zaměstnanců a při zlepšování pracovních podmínek (čl. 137 odst. 3 Smlouvy o založení ES), při zakládání společných podniků v rámci provádění programu komunitárního výzkumu, technologického rozvoje anebo při demonstračních programech (čl. 172 Smlouvy o založení ES), v oblasti životního prostředí, pokud jde o daňové otázky, otázky územního plánování, využití půdy nebo vodního hospodářství, o volbu členského státu mezi různými zdroji energie a o základní skladbu jeho zásobování energií (čl. 175 odst. 2 Smlouvy o založení ES). Konzultační procedura je determinována dělbou práce mezi Komisí a Radou EU: Komise navrhuje a Rada přijímá. Ale dříve, než dojde k přijetí rozhodnutí Radou, je třeba zvládnout různé etapy, při nichž – v závislosti na předmětu úpravy – přijde ke slovu vedle Komise a Rady také Evropský parlament, Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.

Fáze konzultace 1. Fáze vzniku návrhu – Tento proces je započat Komisí, která zpracovává návrh, jehož cílem je přijetí daného opatření Společenství (právo iniciativy). Za přípravu návrhu oddělením Komise, které se danou problematikou zabývá, je odpovědný jeden člen Komise, přičemž často dochází ke konzultaci s experty z jednotlivých členských zemí. Konzultace s experty přitom probíhá zčásti ve zvláště k tomu zřízených výborech anebo formou dotazování expertů, prováděného daným oddělením Komise. Takové konzultace jsou v praxi obzvlášť významné, neboť Komise tak již ve stádiu zpracovávání svého návrhu získá možnost lépe posoudit vyhlídky návrhu na úspěch v Radě a eventuálně už na této rovině usilovat o jistý kompromis. Avšak Komise není při vypracovávání svého návrhu vázána výsledky porad se specialisty z členských zemí. Komisí vypracovaný návrh, který detailně určuje obsah a formu požadovaných opatření, je členy Komise prodiskutován a může být přijat prostou většinou. Jako „návrh Komise“ je předán spolu s obsáhlým odůvodněním Radě. 2. Konzultační fáze – Rada musí před přijetím rozhodnutí předat návrh Komise ke konzultacím ze strany dalších institucí Společenství. Smlouvy Společenství vyhradily právo konzultací pro všechna politicky

Strana 42

© Phare CZ 0209-02-01-005


významná rozhodnutí Evropskému parlamentu (obligatorní konzultace). Nekonzultování Evropského parlamentu představuje v těchto případech závažný formální nedostatek, který muže být využit v rámci žaloby na neplatnost (čl. 230 Smlouvy o založení ES) a může vést k neplatnosti dotčeného právního aktu. Kromě obligatorních konzultací je Evropský parlament v praxi konzultován i v oblasti těch (dnes už se málo vyskytujících) legislativních záměrů, jež může Rada přijímat na základě návrhu Komise sama (fakultativní konzultace); např. sjednocení systému národních dotací pro vývozy do třetích zemí (čl. 132 odst. 1 Smlouvy o založení ES); stanovení sazeb společného celního tarifu (čl. 26 Smlouvy o založení ES). Za účelem konzultace předává Rada návrh Komise oficiálně předsedovi Evropského parlamentu a formálně si vyžádá jeho stanovisko. Předseda parlamentu přidělí návrh ke zpracování jednomu z parlamentních koordinačních výborů. Výsledek porad výboru je následně posouzen plénem Evropského parlamentu a vyjádřen ve stanovisku, jež obsahuje souhlas nebo zamítnutí nebo pozměňovací návrhy. Rada ovšem není právně vázána zohlednit stanovisko či pozměňovací návrhy Evropského parlamentu. Přesto však mají stanoviska Evropského parlamentu značnou politickou váhu, neboť dávají Evropskému parlamentu možnost poukazovat na právně politické nedostatky a vyžadovat další aktivity Společenství a tímto způsobem udílet evropské integraci nové impulsy. Vedle konzultací s Evropským parlamentem zavazují v některých případech Smlouvy Společenství Radu také ke konzultaci s Hospodá5ským a sociálním výborem a Výborem regionů. Stejně jako u Evropského parlamentu končí zasláním stanoviska Hospodářského a sociálního výboru nebo Výboru regionů k návrhu Komise Radě či Komisi jejich spolupůsobení. Tato stanoviska jsou stejně jako v případě stanoviska Evropského parlamentu pro Radu nezávazná. 3. Rozhodovací fáze – Po konzultaci Evropského parlamentu, Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů se nachází návrh, případně Komisí vypracované pozměněné znění, které zohlednilo stanoviska Evropského parlamentu a Výborů, opět u Rady. Tam je návrh posouzen Výborem stálých zástupců vlád členských států (COREPER – COmité des REprésentants PERmanents). V Coreper je za pomoci pracovních skupin pro vyřešení technických potíží ve všech detailech připraveno přijetí rozhodnutí Radou: jakmile je právní akt připraven k přijetí, dostává se jako tzv. bod A do agendy nejbližšího zasedání Rady a tam je bez dalšího jednání Radou přijat. Existují-li ovšem v Coreper s ohledem na obsah připravovaného právního aktu nepřekonatelné názorové rozdíly, bude se Rada zabývat řešením těchto problémů v rámci tzv. bodu B, jimiž jsou označovány sporné položky agendy. Přijetím rozhodnutí Radou je tento legislativní proces uzavřen. 4. Zveřejnění – Přijatý právní akt je ve své konečné formě vypracován ve všech úředních jazycích („v jazycích Společenství“) a podepsán předsedou Rady a následně zveřejněn nebo notifikován „těm, jimž je určen“ (čl. 254 odst. 1 Smlouvy o založení ES).

Procedura spolupráce (čl. 252 Smlouvy o založení ES) „Procedura spolupráce“ byla zavedena v r. 1987, kdy vstoupil v platnost Jednotný evropský akt. I tato procedura pak byla dále rozpracována a rozšířena dalšími dodatky smluv. Základní charakteristiky procedury spolupráce spočívají na právě popsané konzultační proceduře, nicméně tato procedura představuje jasnější roli Evropského parlamentu a posílení jeho možnosti ovlivňovat rozhodovací proces v ES a vede také k určitému urychlení legislativního procesu. Praktický význam této procedury se omezuje výhradně na oblast hospodářské a měnové unie (čl. 99 odst. 5 a čl. 106 odst. 2 Smlouvy o založení ES); všechny dřívější případy aplikace tohoto legislativního procesu byly mezitím podřízeny proceduře spolurozhodování. Procedura spolupráce zavádí do legislativního procesu ES především druhé čtení v Evropském parlamentu a v Radě. První čtení

Výchozím bodem je zde opět návrh Komise. Ten je ovšem zaslán nejen Radě, ale také Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Smysl tohoto brzkého zapojení Evropského parlamentu spočívá v tom, že Evropskému parlamentu je dána (v zájmu účinné účasti v legislativním procesu) možnost oznámit Radě své představy ohledně návrhu Komise ještě před zaujetím „společného postoje“. Po přijetí stanoviska Evropského parlamentu přijme Rada kvalifikovanou většinou společný postoj. Tento společný postoj odráží pozici Rady, která jej přijala na základě seznámení se s návrhem Komise a s obdrženými stanovisky Evropského parlamentu (příp. také Hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů). Nejedná se proto o kompromisní dokument, nýbrž o nezávislý názor Rady. Druhé čtení

Tento společný postoj je posouzen Evropským parlamentem ve druhém čtení, přičemž Evropský parlament má ve lhůtě 3 měsíců k dispozici tyto možnosti dalšího jednání. Jestliže Evropský parlament společný postoj schválí nebo se ve zmíněné lhůtě nevyjádří, Rada přijme společný postoj s konečnou platností. Evropský parlament však může společný postoj také odmítnout nebo navrhnout jeho změny. V těchto případech se může Rada stále ještě prosadit, i když rozdílným způsobem:

Strana 43

© Phare CZ 0209-02-01-005


Při zamítnutí může Rada rozhodovat pouze jednomyslně anebo nepřijímat vůbec žádné rozhodnutí. Vzhledem k vysokým požadavkům na přijetí rozhodnutí v Radě je její rozhodnutí blokováno. K takovému zablokování legislativního procesu Evropským parlamentem však dochází velmi zřídka. Zpravidla jsou Parlamentem navrhovány změny. Pak záleží na tom, zda Komise tyto pozměňovací návrhy akceptuje, či nikoliv. Jenom když Komise tyto změny schválí, přijímá Rada rozhodnutí normálním způsobem, totiž kvalifikovanou většinou, příp. jednomyslně, pokud se chce odchýlit od návrhu Komise. Jestliže však Komise návrhy Evropského parlamentu nepřijme, je opět potřeba pro přijetí návrhu jednomyslnost v Radě. Sám Evropský parlament tedy může své pojetí ve vztahu k Radě uplatnit jen stěží. Chce-li Evropský parlament své pojetí prosadit, musí získat Komisi. V každém případě má Rada při této proceduře k dispozici záchrannou brzdu, to znamená, že nemusí přijímat rozhodnutí, které by se týkalo pozměňovacích návrhů Evropského parlamentu nebo změněného návrhu Komise, a tím tento legislativní proces blokovat.

Spolurozhodovací procedura (čl. 251 Smlouvy o založení ES) V rámci spolurozhodovacího postupu, který byl zaveden Maastrichtskou smlouvou, se Parlament a Rada vzájemně dělí o legislativní pravomoc, jinými slovy přijímají nástroje společně. Spolurozhodovací procedura je koncepčně dalším rozvinutím procedury spolupráce. Zatímco se při proceduře spolupráce může Rada při jednohlasném přijetí rozhodnutí prosadit navzdory stanovisku Evropského parlamentu, mají při spolurozhodovací proceduře v pojetí Amsterodamské smlouvy jak Evropský parlament, tak i Rada stejně silné zbraně. Radě je při této proceduře odepřeno, aby po neúspěchu smírčího procesu znovu potvrdila svůj společný postoj. Tím se zvyšuje tlak na to, aby při smírčím procesu byla nalezena shoda, neboť jinak daný legislativní záměr ztroskotá. V legislativní praxi se procedura spolurozhodování stala zdaleka nejvýznamnější procedurou. K jejímu použití dojde např. při úpravě opatření, která se týkají: zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti (čl. 12 Smlouvy o založení ES), ustanovení o zjednodušení výkonu práva pobytu (čl. 18 odst. 2 Smlouvy o založení ES), opatření k uskutečnění volného pohybu osob (čl. 40 Smlouvy o založení ES), opatření k zajištění sociálních jistot při výkonu práva volného pohybu (čl. 42 Smlouvy o založení ES), u směrnic upravujících právo na usazování (čl. 44 odst. 2 a čl. 47 odst. 1 Smlouvy o založení ES), při uskutečňování volného pohybu služeb (čl. 55 Smlouvy o založení ES), dopravní politiky (čl. 71 odst. 1 a čl. 80 Smlouvy o založení ES), vytvoření vnitřního trhu (čl. 95 Smlouvy o založení ES), sociální politiky včetně opatření vedoucích ke stejnému zacházení s ženami i muži (čl. 137, 141 a 148 Smlouvy o založení ES), podpůrných opatření pro profesní i všeobecné vzdělávání (čl. 149 Smlouvy o založení ES), kulturní oblasti (čl. 151 Smlouvy o založení ES), zdravotnictví (čl. 152 Smlouvy o založení ES), specifických činností za účelem ochrany spotřebitele (čl. 153 Smlouvy o založení ES), u hlavních směrů a záměrů společného zájmu při budování transevropských sítí (čl. 156 Smlouvy o založení ES), realizace rozhodnutí týkajících se Evropského fondu regionálního rozvoje (čl. 166 odst. 1 Smlouvy o založení ES), provádění výzkumných programů (čl. 172 odst. 2 Smlouvy o založení ES), sledování cílů v oblasti životního prostředí, které jsou uvedeny v článku 174 Smlouvy o založení ES (čl. 175 odst. 1 Smlouvy o založení ES) a provádění programu ochrany životního prostředí (čl. 175 odst. 3 Smlouvy o založení ES), opatření na poli rozvojové spolupráce (čl. 179 Smlouvy o založení ES), stanovení všeobecných zásad přístupu k dokumentům (všeobecné zásady transparentnosti, čl. 280 Smlouvy o založení ES), opatření k vytvoření statistik (čl. 285 Smlouvy o založení ES), zřízení nezávislé kontrolní instance pro sledování ochrany dat (čl. 286 Smlouvy o založení ES).

Fáze spolurozhodování První čtení

Strana 44

© Phare CZ 0209-02-01-005


Výchozím bodem je zde rovněž návrh Komise, který je předán Radě a Evropskému parlamentu, eventuálně i Výborům, ke konzultaci. V prvním čtení posoudí Evropský parlament návrh a předá Radě své stanovisko. Na tomto stupni získávají také Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů příležitost sdělit své stanovisko. V případě, že Evropský parlament nepředloží k návrhu Komise žádné pozměňovací návrhy, nebo pokud Rada všechny pozměňovací návrhy Evropského parlamentu přijme, může Rada daný právní akt přijmout již v tomto stádiu. V opačném případě se koná druhé čtení v Evropském parlamentu. Druhé čtení

Rada přijme kvalifikovanou většinou společný postoj, a to na základě návrhu Komise, stanoviska Evropského parlamentu a Výboru a při zohlednění vlastního názoru. Společný postoj je posouzen v druhém čtení v Evropském parlamentu, jež dává Evropskému parlamentu ve lhůtě tří měsíců tyto možnosti dalších akcí: 1. Jestliže Evropský parlament schválí společný postoj Rady nebo jestliže se během tří měsíců nevyjádří, považuje se dotčený právní akt odpovídající společnému postoji za přijatý. 2. Pokud Evropský parlament odmítne společný postoj jako celek (čehož lze dosáhnout pouze absolutní většinou členů Evropského parlamentu), je legislativní proces ukončen. Dřívější možnost Rady svolat v tomto případe Smírčí výbor je vyloučena. 3. Pokud Evropský parlament navrhne změny společného postoje Rady, rozeběhne se následující proces: V prvé řadě má Rada možnost přijmout společný postoj s pozměňovacími návrhy Evropského parlamentu. Pak je ale nezbytné přijmout všechny změny navržené Evropským parlamentem. Pokud ale Rada některé pozměňovací návrhy zamítne, či pokud chybí k jejich přijetí potřebná většina (např. jednomyslnost, když Komise přijme odmítavé stanovisko k pozměňovacím návrhům Evropského parlamentu), musí předseda Rady ve shodě s předsedou Evropského parlamentu svolat během 6 týdnů Smírčí výbor, který se skládá po 15 rovnoprávných zástupcích z obou stran – jak z Evropského parlamentu, tak i Rady. Předmětem smírčího řízení je společný postoj Rady na základě změn navržených Evropským parlamentem. Cílem smírčího řízení je vypracovat životaschopný kompromis, který by nalezl jak v Radě, tak i v Evropském parlamentu potřebnou většinu. Třetí čtení

Pokud Smírčí výbor schválí společný návrh daného právního aktu, musí výsledek potvrdit ve třetím čtení ve lhůtě 6 týdnů Rada i Evropský parlament. Nezávisle na postoji Komise k tomuto kompromisnímu návrhu postačí v Radě kvalifikovaná většina (s výjimkou případu, kdy Smlouva stanoví pro daný právní akt jednomyslné rozhodování). Evropský parlament přijímá rozhodnutí absolutní většinou odevzdaných hlasů. Takový právní akt platí za přijatý Evropským parlamentem a Radou, což je jasně vyjádřeno i v jeho názvu (např. nařízení Evropského parlamentu a Rady). Pokud smírčí řízení ztroskotá, je navržený právní akt považován za nepřijatý. Tím je legislativní proces ukončen. Ztroskotání smírčího řízení má stejné následky jako zamítnutí společného postoje Radou nebo Evropským parlamentem ve třetím čtení. Touto úpravou Amsterodamská smlouva odstranila dosavadní možnost Rady potvrdit svůj společný postoj i po neúspěšném smírčím řízení, přičemž Evropský parlament pak mohl odmítnout daný právní akt jenom absolutní většinou svých členů. Procedura spolurozhodování znamená pro Evropský parlament současně výzvu i šanci. Úspěch této procedury sice předpokládá sjednocení názoru ve Smírčím výboru, přesto však obsahuje první náznaky změny vztahu mezi Evropským parlamentem a Radou. Poprvé mají obě instituce v legislativním procesu rovnoprávné postavení. Záleží jenom na Evropském parlamentu a na Radě, zda prokáží schopnost dosažení politického kompromisu a zda se ve Smírčím výboru sjednotí na společném návrhu.

Procedura souhlasu Nejsilnější formu účasti Evropského parlamentu při vytváření práva v rámci ES představuje procedura souhlasu. Podle ní může právní akt vzniknout jen tehdy, pokud předtím získal souhlas Evropského parlamentu. Tato procedura však nevytváří po obsahové stránce žádný bezprostřední manévrovací prostor pro Evropský parlament, a tak Evropský parlament nemůže navrhovat žádné pozměňovací návrhy ani je nemůže při proceduře souhlasu prosadit, nýbrž zůstává omezen na souhlas nebo zamítnutí předloženého právního aktu. Tato procedura je určena např. pro: vstup státu do EU (čl. 49 Smlouvy o EU), uzavření asociačních dohod a dalších základních dohod se třetími zeměmi (čl. 300 odst. 3 pododstavec 2 Smlouvy o založení ES), delegování dalších úkolu na ECB (čl. 105 odst. 6 Smlouvy o založení ES),

Strana 45

© Phare CZ 0209-02-01-005


změny statutu ESCB (čl. 107 odst. 5 Smlouvy o založení ES), jmenování předsedy Komise a Komise jako kolegia (čl. 214 odst. 2 Smlouvy o založení ES).

Zjednodušená procedura Ve zjednodušené proceduře není pro zahájení legislativního procesu třeba návrhu Komise. Tato procedura je aplikována: při opatřeních, pro jejichž vydávání má Komise vlastní pravomoci (např. souhlas se státními subvencemi), ve zjednodušené proceduře jsou také vydávány nezávazné právní akty, tedy zvláště doporučení a stanoviska Rady a Komise. Komise přitom není omezena na Smlouvou vyjmenované případy, nýbrž může vyjadřovat doporučení a stanoviska vždy, když to považuje za nutné (čl. 211 Smlouvy o založení ES, čl. 124 pododstavec 2 Smlouvy o založení Euratomu). V oblasti ESUO může naproti tomu stanoviska zaujímat pouze Komise.

Procedura pro prováděcí opatření Rada zpravidla přenáší pravomoci na Komisi v oblasti možnosti vydávat prováděcí opatření k aktům, které sama přijala. Jen ve zvláštních případech si může Rada vyhradit právo k vlastnímu výkonu prováděcích pravomocí (čl. 202 odst. 3 Smlouvy o založení ES). Při zajišťování prováděcích pravomocí, které na ni byly delegovány, nesmí Komise dotyčný právní akt Rady změnit ani doplnit. Dodržování Radou stanovených rámcových podmínek je přitom zajištěno zapojením výborů. Rozhodovací proces ve výborech byl v zájmu zjednodušení, transparentnosti a v neposlední řadě kvůli silnějšímu zapojení Evropského parlamentu v roce 1999 nově formulován. Počet procedur ve výborech byl redukován z pěti na tři. Evropský parlament je do procedur ve výborech zapojen do té míry, do jaké se jedná o vydávání prováděcích opatření pro právní akt, jehož tvorby se Evropský parlament výrazně účastnil v rámci procedury spolurozhodování. V takových případech může Evropský parlament ve zdůvodněném stanovisku uplatnit názor, že zamýšlené opatření přesahuje rámec prováděného právního aktu, a přinutit Komisi k úpravě prováděcího opatření. Kromě toho existuje široce pojatá povinnost Komise informovat Evropský parlament. Pro tři procedury ve výborech, jejichž případné použití je stanoveno v právním aktu, který je třeba provést, platí tyto zásady:

Poradní procedura Použití této procedury se vztahuje především na ta opatření, která jsou potřebná k provádění právních aktů vydaných Radou v souvislosti s uskutečňováním vnitřního trhu. „Poradní výbor“ se skládá ze zástupců členských států a je veden zástupcem Komise. Zástupce Komise předkládá výboru koncept požadovaného opatření, k němuž výbor zaujme stanovisko ve lhůtě stanovené Komisí s ohledem na naléhavost opatření. Komise je vyzvána, aby stanovisko v co největším měřítku zohlednila, ale není k tomu povinna. Komise informuje výbor o tom, do jaké míry přijala podněty a změny navržené výborem.

Správní procedura Tato procedura je aplikována zejména při vydávání opatření k provádění společné zemědělské politiky nebo v otázkách společné politiky v oblasti rybolovu či při provádění programu se značným dopadem na rozpočet. Komise musí před vydáním zamýšleného opatření konzultovat správní výbor, jenž sestává ze zástupců členských států. Výbor zaujme k návrhům opatření stanovisko, k němuž je potřeba kvalifikované většiny členů výboru (čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení ES). Pokud byl právní akt, který je třeba provést, přijat Radou a Evropským parlamentem v rámci spolurozhodovací procedury, Komise musí zapojit do návrhu opatření také Evropský parlament. Ten pak zkoumá, zda zamýšlené opatření nepřekračuje prováděcí pravomoci přenesené na Komisi. Pokud dojde k překročení pravomocí, vyjádří Evropský parlament svou pozici v odůvodněném usnesení. Komise může s ohledem na toto usnesení předložit výboru nový návrh, pokračovat v proceduře nebo přesunout prostřednictvím návrhu odpovědnost za přijetí opatření na Evropský parlament a Radu. Komise informuje Evropský parlament a výbor o opatřeních, která zamýšlí přijmout na základě usnesení Evropského parlamentu. Rozhodne-li se Komise pro pokračování procedury nebo chybí-li usnesení Evropského parlamentu, vydá Komise zamýšlené opatření s okamžitou platností. Pokud se ovšem tato opatření neshodují se stanoviskem výboru, musí Komise o přijatém opatření neprodleně informovat Radu a pozastaví provádění tohoto opatření maximálně na tři měsíce. Rada může během těchto měsíců přijmout kvalifikovanou většinou odlišné rozhodnutí.

Strana 46

© Phare CZ 0209-02-01-005


Legislativní procedura Legislativní procedura je používána u všeobecných opatření, při nichž má dojít k použití podstatných ustanovení prováděného právního aktu, jako např. opatření k ochraně zdraví nebo bezpečnosti lidí, živočichů či rostlin. Rovněž legislativní výbor se skládá ze zástupců členských států a přijímá kvalifikovanou většinou stanovisko k plánovaným prováděcím opatřením Komise. Na rozdíl od správní procedury ve výboru je postavení Komise značně oslabeno v případě zamítnutí jejího opatření výborem, přičemž důsledky tohoto zamítnutí jsou shodné jako v případě, kdy výbor žádné stanovisko nezaujme. V těchto případech nemůže Komise okamžitě aplikovat své prováděcí opatření, nýbrž musí dané opatření navrhnout k přijetí Radě a informovat o tom Evropský parlament. Ten pak zkoumá, zda navržené opatření nepřekračuje rámec stanovený prováděným právním aktem, a informuje Radu o svém stanovisku. Rada může s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu v rozmezí maximálně tří měsíců kvalifikovanou většinou rozhodnout o návrhu Komise. Pokud se Rada vysloví proti návrhu, pak jej Komise může přezkoumat a předložit jeho pozměněnou verzi Radě, nebo předložit návrh znovu, anebo navrhnout převedení odpovědnosti za vydání daného opatření na Evropský parlament a Radu. Nepřijme-li Rada během tří měsíční lhůty navrhovaný prováděcí právní akt ani se nevysloví proti návrhu prováděcího opatření, platí, že navržený prováděcí právní akt je vydán Komisí.

Implementace legislativy ES členskými státy Pod pojmem implementace rozumíme proceduru, kterou se stává právo ES součástí národního právního systému každého členského státu EU. Evropské právo, podobně jako právo mezinárodní chápe problém inkorporace – tedy vtažení své normy do systému vnitrostátního práva – jako cestu k odstranění transformačních bariér, které vznikají tehdy, jestliže je potřebné zachovat obsah a smysl evropské nebo mezinárodní normy a zároveň ji vyjádřit v některém z formálních pramenů vnitrostátního práva. Obtíže tohoto procesu si můžeme představit obdobně jako v případě překladů složitých textů z jednoho jazykového a kulturního prostředí do druhého, kdy nakonec kvůli neadekvátnímu či jinak svéráznému překladu vznikne nové dílo, které je velmi nepodobné svému originálu. Zatímco inkorporační problematika v mezinárodním právu je typická při přejímání obsahu normativních smluv, právo EU si vynucuje vhodné řešení i pro sekundární legislativu. Situace je navíc o to složitější, že legislativní i správní opatření EU stanoví často pouze primární povinnosti, zatímco odpovědnostní režim, sankční i exekuční prostředky jsou věcí vnitrostátní úpravy. V judikatuře Evropského soudního dvora jsou stanoveny specifické podmínky bezprostředního účinku ustanovení práva EU, který je vázán na splnění následujících požadavků: zřetelnost a dostatečná přesnost, a to zejména při stanovení povinnosti, bezpodmínečnost a nevázanost na jinou úpravu či na zvláštní postup nebo zásah dalších orgánů a osob, nezávislost na správním uvážení či na jiné podstatné volnosti aplikace. Jsou-li uvedené podmínky splněny, může ustanovení práva EU přímo zakládat subjektivní práva či nároky, které jsou pod soudní ochranou v každém členském státě a jsou vynutitelné prostředky vnitrostátního práva. Kolizi vnitrostátního a mezinárodního smluvního práva řeší Ústava ČR takto: stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodního smlouva. Obdobně se řeší v právu EU kolize komunitární normy s normou vnitrostátního práva členského státu. Zásada přednosti práva EU znamená, že komunitární právo bude aplikováno přednostně. V případě, že existuje právní norma členského státu, která je s právem EU v rozporu, norma národního právního řádu se na konkrétní, evropsky relevantní případ neaplikuje. Evropský soudní dvůr vylučuje možnost, aby členské státy přestaly být vázány platnými legislativními opatřeními orgánů EU v důsledku rozporu těchto aktů s následně přijatými vnitrostátními předpisy. Vyloučena je též možnost, aby bylo možné pouze s pomocí pramenů vnitrostátního práva odchylně vykládat význam komunitárních aktů. Členské státy jsou tedy vázány úplnou loajalitou k právu EU. Nařízení jsou aplikovatelná přímo v plném rozsahu a jednotně ve všech členských státech bez možnosti jejich úprav národní legislativou. Je ovšem nezbytné upozornit na to, že implementace nařízení vyžaduje, aby členský stát přijal nezbytnou doplňující legislativu a/nebo administrativní rozhodnutí, a to z důvodu, aby např. přímo identifikoval národní subjekty, které budou zodpovědné za administraci pravidel nového nařízení a specifické zajištění. Směrnice, jak již bylo řečeno, má v oblasti své implementace volnější charakter. Má dvě stádia procesu tvorby (první je na komunitární úrovni a následná inkorporace do systému národního práva), která mají dále dvě metody použitelné pro přijetí:

Strana 47

© Phare CZ 0209-02-01-005


transpozice – členský stát přijme na národní úrovni takové povinnosti a práva, které jsou naprosto identické s těmi, které obsahuje nová směrnice, reformulace – členský stát může upravit způsoby uplatnitelnosti směrnice v národním právu takovým způsobem, aby ovšem zajistil dodržení konečných cílů a filosofie dané směrnice. Jakmile členský stát implementuje danou směrnici do své národní právní úpravy, oznámí Komisi tento fakt s určitým potvrzením, že implementace odpovídá počátečním požadavkům.

Vymahatelnost práva ES Ustanovení práva EU je nutné vykládat s největší možnou mírou užitku z hlediska cílů Společenství a Unie. Povinnost konformního výkladu nazýváme nepřímým účinkem práva EU na interpretaci a aplikaci práva členských států. V právu EU se posílení loajality členských států vůči Společenství projevuje tím, že členský stát má povinnost nahradit jednotlivým osobám škodu, která jim vznikla v důsledku závažného porušení práva, jež je dotyčnému státu přičitatelné. Vždy je třeba zvážit tři zásadní podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva EU. Musí být: zřejmé, že právo EU zakládá subjektivní práva jednotlivých osob, a to bez ohledu na to, zda to lze odvodit z bezprostředního účinku právní normy, anebo jiným způsobem, korektně prokázána existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti, kterou má členský stát, a mezi vzniklou škodou, či jinou ztrátou, shledáno, že je povinnost k odškodnění odůvodněna dostatečně závažným porušením práva. Tyto tři podmínky postačují, aby jednotlivcům vzniklo právo na náhradu škody, a to nárok na odškodnění, který se neopírá o vnitrostátní právní řád, ale přímo o právo EU. Odpovědnost členského státu je založena na objektivním principu (nezávisí na prokázání zavinění či nedbalosti tam, kde by to z povahy věci přicházelo v úvahu), nejde však o přísnou kauzální odpovědnost, protože stát neodpovídá bez patrného příznaku za vzniklé škody nebo jiné ztráty. Přitom není rozhodující, jak škodu klasifikuje vnitrostátní právo. Hrazena má být celá materiální i morální újma, pokud je účelem komunitárního práva chránit jednotlivé osoby před vznikem takovéto újmy. Těžištěm systému právní ochrany je Evropský soudní dvůr (ESD) a k němu přiřazený Soud prvního stupně. ESD disponuje nejvyšší a spolu s k němu přiřazeným Soudem prvního stupně jedinou soudní mocí ve všech otázkách práva ES. V pravomoci ESD je především přezkoumávat, zda nedochází k porušování evropského práva v rozhodovací činnosti orgánů EU a při plnění členských povinností státy, a garantovat vnější jednotu práva EU výkladem, který je závazný pro vnitrostátní soudy a zaplňuje případné právní mezery. Toto je výlučná pravomoc ESD, o niž se nedělí ani s jinými orgány EU, ani se soudy členských států. Systém právní ochrany ES nabízí následující právní cesty: Dozorčí žaloba (Řízení o porušení Smlouvy – čl. 226 Smlouvy o založení ES) Žaloba na neplatnost (čl. 230 Smlouvy o založení ES) Žaloba na nečinnost (čl. 232 Smlouvy o založení ES) Žaloba o náhradu škody (čl. 234 a 288 odst. 2 Smlouvy o založení ES) Statutární žaloba

Dozorčí žaloba (Řízení o porušení Smlouvy – čl. 226 Smlouvy o založení ES) Toto řízení slouží ke zjištění, zda se členský stát provinil vůči povinnostem, které mu ukládá právo Společenství. Je vedeno výhradně před Soudním dvorem. S ohledem na závažný charakter takového obvinění se před podáním žaloby u ESD provádí předběžné řízení, v němž je dotyčným členským státům dána možnost zaujmout k obvinění stanovisko. Jestliže nevede toto řízení k vyřešení sporných otázek, může jak Komise, tak i členský stát (čl. 227 Smlouvy o založení ES) podat u ESD žalobu na porušení Smlouvy. V praxi je obvyklá iniciativa na straně Komise, která uplatní vůči členskému státu, jenž porušuje své povinnosti vyplývající z komunitárního práva. Žalobou se navrhovatel domáhá, aby soud určil, které povinnosti byly porušeny, popřípadě aby soud nařídil, jaká opatření musejí být přijata k odstranění protiprávní situace. Postupem doby Komise používá tento právní prostředek stále častěji a důrazněji, zatímco „horizontální“ žaloby, jež by z téhož důvodu používaly členské státy vůči jiným členským státům, jsou jevem zcela výjimečným.

Strana 48

© Phare CZ 0209-02-01-005


ESD prozkoumá sporný případ a určí, zda došlo k porušení Smlouvy, či nikoliv. V případě zjištění porušení Smlouvy je dotyčný členský stát povinen neodkladně napravit zjištěný nedostatek. Pokud se členský stát nepodřídí tomuto rozsudku, má Komise možnost při postupu proti tomuto státu pomocí druhého rozsudku dosáhnout zaplacení paušálního poplatku nebo pokuty ze strany provinilého státu. V této souvislosti je také nezbytné připomenout, že ačkoliv se používá název „dozorčí žaloba“, není povinností Komise žalovat každé porušení komunitárního práva, které členský stát není ochoten ihned či v určené lhůtě napravit. Je tomu tak nepochybně i proto, že proti státu porušujícímu své povinnosti lze v souladu s doktrínou bezprostředního účinku podat žalobu přímo u vnitrostátního soudu. Existuje tedy předpoklad, že princip subsidiarity by měl dobře fungovat i v tomto ohledu. Jestliže se však Komise pro podání žaloby rozhodne a je u soudu úspěšná, má určovací rozsudek o porušení povinnosti členským státem sílu normativního rozhodnutí, protože tímto rozsudkem jsou přímo vázány vládní, správní i soudní orgány příslušného státu, které nadále nesmějí rozhodovat a jednat v rozporu s rozsudkem Evropského soudního dvora.

Žaloba na neplatnost (čl. 230 Smlouvy o založení ES) Touto žalobou je sledováno zrušení závazných právních aktů Rady, Komise, Evropského parlamentu a Evropské centrální banky. Pokud se občan Společenství nebo podnik účastní právního sporu jako žalobce/obžalovaný, je třeba žalobu podat u Soudu prvního stupně. Spory mezi institucemi se naproti tomu řeší u ESD. Žaloba na neplatnost se může opírat o: nepříslušnost jednajícího orgánu, porušení podstatných formálních předpisů, porušení smluvního nebo sekundárního práva, zneužití pravomocí. Žaloba může být podána členským státem, Radou nebo Komisí. Právo podat žalobu má také Evropský parlament, Evropský účetní dvůr a Evropská centrální banka, a to v případě potřeby zajištění jim zaručených práv. Naproti tomu mohou občané Společenství nebo podniky podat žalobu na neplatnost jen proti takovým rozhodnutím, která směřují vůči nim samotným, nebo proti rozhodnutím, která – ač namířena proti jiným osobám – se jich bezprostředně a individuálně dotýkají. Předpoklad bezprostředního a individuálního postižení je podle judikatury ESD splněn tehdy, když je daná osoba individualizována takovým způsobem, který ji vyjímá z okruhu ostatních osob. Kritériem „bezprostřednosti“ má být zajištěno, že k podání žaloby u ESD, příp. u Soudu prvního stupně, dojde až tehdy, když lze s jistotou konstatovat jak způsob, tak i existenci poškození právního postavení žalobce, což může být zvláště problematické v případech, ve kterých je potřeba právní akt Společenství ještě provést v členských zemích. Kritérium „individuálnosti“ má vedle toho vyloučit tzv. „actio popularis“. Pokud je žaloba odůvodněná, prohlásí ESD nebo Soud prvního stupně napadený akt za nicotný s účinkem i do minulosti. V určitých případech může ESD či Soud prvního stupně prohlášení o neplatnosti omezit na dobu od vyhlášení rozsudku. S ohledem na zajištění práv a zájmu žalobců jsou tito ovšem z omezení účinku rozsudku o neplatnosti vyjmuti.

Žaloba na nečinnost (čl. 232 Smlouvy o založení ES) Žalobu na nečinnost klíčových institucí Unie s všeobecnou pravomocí (Evropský parlament, Rada EU, Evropská komise), jakož i na nečinnost Evropské ústřední banky mohou uplatnit jak členské státy, tak jednotlivé orgány EU v oblasti spadající do jejich působnosti, tak kterákoli dotčená fyzická či právnická osoba, jestliže instituce setrvává v rozporu s komunitárním právem v nečinnosti, zejména nevydá-li příslušný orgán v předepsané anebo přiměřené lhůtě akt, který je povinen vydat (s výjimkou doporučení a posudku), ač k tomu byl vyzván. Pro rozdělení pravomocí mezi ESD a Soud prvního stupně platí stejné zásady jako při žalobě na neplatnost. Před podáním žaloby však musí být provedeno předběžné řízení, při němž musí žalující strana vyzvat dotyčnou instituci Společenství k činnosti. Předmětem žaloby ze strany institucí je žádost o zjištění, zda dotyčná instituce porušila Smlouvu tím, že opomenula vydat určitý právní akt. U občanů Společenství a u firem je předmět žaloby na nečinnost mimo to omezen na žádost zjistit, že byla porušena Smlouva tím, že určitá instituce Společenství opomenula vydat právní akt, který by byl zaměřen na žalobce, tzn. rozhodnutí adresované žalobci. Závěrečným rozsudkem je pouze konstatována protiprávnost určitého

Strana 49

© Phare CZ 0209-02-01-005


opomenutí. Naproti tomu není ESD ani Soud prvního stupně zmocněn vyslovit ve svém rozsudku povinnost přijmout požadované opatření. Strana, proti níž je rozsudek vynesen, je jenom povinna přijmout opatření, která z rozsudku ESD/Soudu prvního stupně vyplývají (čl. 233 Smlouvy o založení ES).

Žaloba o náhradu škody (čl. 234 a 288 odst. 2 Smlouvy o založení ES) Tato žaloba umožňuje občanům Společenství a firmám, ale také členským státům, kterým v důsledku chyby úředníka ES vznikla škoda, požadovat náhradu škody před Soudem prvního stupně (občané a firmy), příp. před Soudním dvorem ES (členské státy). Předpoklady odpovědnosti ES jsou ve Smlouvách upraveny pouze částečně; proto se řídí podle obecných právních zásad, které jsou společné právnímu pořádku členských států. Ty jsou rozvíjeny Soudním dvorem ES. Podle judikatury ESD podléhá povinnost ES nahradit škodu těmto podmínkám: Protiprávní jednání instituce Společenství nebo úředníka ES při výkonu jeho úředních povinností. Pokud jde o odpovědnost ES za protiprávní legislativní akty (nařízení a směrnice), nestačí prostá protiprávnost tohoto aktu, nýbrž musí být zřejmě a podstatně porušena právní norma vyšší síly, která slouží k ochraně jednotlivce. Není snadné zjistit, kdy se jedná o dostatečně závažné porušení práva Společenství. ESD posuzuje zejména omezenost počtu osob dotčených protiprávním opatřením a objem vzniklé škody, která musí překročit hranici obvyklých hospodářských rizik v daném hospodářském sektoru. Způsobená škoda musí být prokazatelná. Musí existovat příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a jednáním Společenství. Zavinění (úmyslné nebo z nedbalosti) ze strany institucí Společenství není třeba dokazovat.

Statutární žaloba Tato žaloba je méně používaným právním prostředkem pro řešení sporů týkajících se nedodržení procedury upravené ve statutech některých komunitárních institucí. V současné době se otevírá možnost využití této žaloby pouze členským státům a Evropské komisi proti některým aktům správní rady Evropské investiční banky a podobná žaloba se může týkat i aktů přijímaných podle statutu Evropského systému ústředních bank.

Informační servis a příslušné databáze týkající se práva ES Abychom mohli komplexně rozeznat právo ES, tak bylo vyvinuto několik servisních produktů a informačních databází. Jedná se o zajištění rozhodujících informačních zdrojů, které jsou jednoduše přístupné on-line: CELEX – nabízí kompletní zpravodajství o stále se vyvíjejících dostupných právních zdrojích (např. Smlouvy, sekundární legislativa, mezinárodní dohody a dodatková legislativa, case-law neboli případové studie, přípravné dokumenty). Pro přístup k databázi je nutná registrace. EUR-Lex – spuštěno institucemi EU proto, aby se zajistila dostupnost práva EU veřejnosti (např. poslední oficiální žurnály EU, platná legislativa, legislativní návrhy, odkazy na poslední rozhodnutí Evropského soudního dvora apod.). Přístup k tomuto serveru je zdarma. Pre-Lex – řízené generálním sekretariátem Komise. Zachycuje hlavní kroky rozhodovacího procesu (pro všechny návrhy Komise) mezi Komisí a ostatními institucemi unie. Přístup k tomuto serveru je zdarma.

Shrnutí Právo ES představuje novou kvalitu v historii nadnárodních integrací v tom smyslu, že členské státy se vzdávají části své suverenity a některé společné záležitosti upravuje i společným zákonodárstvím. Tak vzniklo právo EU jako dnes již speciální disciplína v právní oblasti. Výchozím bodem studia legislativy ES je uznání tří pilířů tzv. Maastrichtského chrámu. V rámci tohoto chrámu se dnes realizují všechny politiky a právní procesy v EU. Legislativa EU je ve své podstatě vytvářena pomocí všech institucí EU prostřednictvím jejich zapojení do rozhodovacího a legislativního procesu, který má různá stádia v závislosti na jeho „životním cyklu“. Jednotlivé typy a fáze těchto procesů závisí na charakteru daného problému. V současné době můžeme definovat tyto základní prameny práva ES: primární právo, sekundární právo, mezinárodní smlouvy ES, nepsané prameny práva, dohody mezi členskými státy. Existují tři hlavní rozhodovací instituce:

Strana 50

© Phare CZ 0209-02-01-005


Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen, Rada Evropské unie, která zastupuje jednotlivé členské státy, Evropská komise, která se stará o ochranu zájmů Evropské unie jako celku. V zásadě platí, že nové právní normy EU navrhuje Komise, ale přijímá je Parlament a Rada. Soudní dvůr prosazuje vládu evropského práva a Účetní dvůr kontroluje financování aktivit Evropské unie. Celý systém doplňuje pět dalších orgánů: Evropský hospodářský a sociální výbor zastupuje občanskou společnost, zaměstnavatele a zaměstnance; Výbor regionů zastupuje regionální a místní orgány; Evropská centrální banka odpovídá za evropskou měnovou politiku; Evropská investiční banka financuje investiční projekty EU; Evropský ombudsman chrání občany EU a organizace před neoprávněnými administrativními zásahy. Tvorba legislativy v ES se v podstatě odehrává na čtyřech rovinách, na nichž jsou používány rozdílné procedury: 1. Pro přijímání závazných obecných právních aktů (nařízení a směrnic) je k dispozici procedura konzultace, spolupráce, spolurozhodování a procedura souhlasu. 2. Pro přijímání prováděcích opatření existují zvláštní procedury (např. Komise může vydávat opatření, která by měla zajistit soulad s celkovým právním rámcem stanovený Radou – např. v problematice strukturálních fondů). 3. Závazná individuální rozhodnutí i nezávazné právní akty jsou vydávány pomocí zjednodušené procedury. 4. Pro oblast ESUO platí různé zvláštnosti. Pod pojmem implementace rozumíme proceduru, kterou se stává právo ES součástí národního právního systému každého členského státu EU. Zásada přednosti práva EU znamená, že komunitární právo bude aplikováno přednostně. V případě, že existuje právní norma členského státu, která je s právem EU v rozporu, norma národního právního řádu se na konkrétní, evropsky relevantní případ neaplikuje. Systém právní ochrany ES nabízí následující právní cesty: Dozorčí žaloba (Řízení o porušení Smlouvy – čl. 226 Smlouvy o založení ES) Žaloba na neplatnost (čl. 230 Smlouvy o založení ES) Žaloba na nečinnost (čl. 232 Smlouvy o založení ES) Žaloba o náhradu škody (čl. 234 a 288 odst. 2 Smlouvy o založení ES) Statutární žaloba

Příklad Pro lepší představu a pochopení této kapitoly uvádíme dva příklady, z nichž jeden se týká problematiky implementace směrnice národním státem a druhý se týká uplatnění dozorčí žaloby ESD. Odpovědnost států za provádění směrnic ES

„Pokud členský stát nesprávně transponuje nějakou směrnici do práva Společenství, může osoba nebo podnik požadovat finanční kompenzaci od příslušného členského státu, jsou-li splněny tři podmínky: směrnice se týká práv jednotlivců, porušení směrnice je dostatečně závažné, a jestliže existuje přímá příčinná souvislost mezi nesprávnou transpozicí směrnice a újmou utrpěnou postiženými stranami. To je stanovisko vyjádřené Evropským soudním dvorem dne 26. března 1996, když projednával kauzu C-392/93 British Telecom.“ (Single Market News No 4, June 1996 – vyd. Komise ES, Brusel) Praktické uplatnění dozorčí žaloby ESD

Strana 51

© Phare CZ 0209-02-01-005


V případě, že stát neplní povinnosti vyplývající z rozhodnutí ESD, může Evropská komise požadovat, aby soud přikázal tomuto státu zaplatit paušální náhradu nebo peněžitou pokutu. Návrh na uložení sankce může být uplatněn v podstatě jen tehdy, byla-li v téže věci podaná dozorčí žaloba úspěšná. Soud nemá vlastní sankční iniciativu a je vázán návrhem Komise. Rozsudkem ze 4. července 2000 ve věci C-387/ 97 (český překlad rozsudku „Chania II in: Průvodce judikaturou ESDII) bylo vůbec poprvé uloženo periodické penále členskému státu za nesplnění rozsudku ESD v přiměřené lhůtě, jež v tomto případě činí více než osm let, počítáme-li ji ode dne doručení rozsudku, nebo necelých sedm let, považujeme-li za rozhodující pro počátek běhu lhůty den, kdy vstoupila v platnost Smlouva o Evropské unii. Soud shledal, že nebyla přijata opatření, aby skládka odpadu u krétské Chanie neohrožovala lidské zdraví a životní prostředí, a že nebyl pro tuto oblast stanoven ani odpovídající režim pro ukládání odpadu, čímž jsou nadále porušována ustanovení článků 4 a 6 směrnice 75/442/EHS a článku 12 směrnice 78/319/EHS. Řecko neprovedlo všechna nezbytná opatření ke splnění rozsudku ESD z 7. dubna 1992 ve věci C – 45/91, a tím jednalo v rozporu se svými povinnostmi podle článku 228 SES. Tento rozsudek se stal prejudikátem i z hlediska úvahy o výši peněžité sankce. Komise ve svém návrhu Soudu vypočítala povinnost platit penále z prodlení ve výši 24 600 EUR za každý den, ale zvažovala – vzhledem k porušení více povinností – i vyšší alternativu 32 800 EUR. Generální advokát Ruiz-Jarabo Colomer byl ve svých výpočtech k Řecku shovívavější a navrhl způsob výpočtu, který vedl k částce 15 375 EUR denně. Soud se vrátil k původnímu návrhu Komise a zaokrouhlil jej na částku rovných 20 tisíc EUR.

Kontrolní otázky 1. Co je to Maastrichtský chrám? odpověď, blíže kapitola Legislativní prostředí EU 2. Které z uvedených typů právních norem či dokumentů nepatří do sekundární legislativy EU? Nařízení Evropské komise, odpověď Nařízení Evropské rady, odpověď směrnice ES, odpověď Amsterodamská smlouva, odpověď 3. Definujte všechny možné typy pramenů práva ES. odpověď, blíže kapitola Legislativa EU 4. Jaký je rozdíl mezi nařízením a směrnicí? odpověď, blíže kapitola Sekundární a odvozená legislativa 5. Je tento výrok pravdivý? Právní řád Společenství se skládá výhradně z psaného práva, aby nedocházelo k právním nejasnostem. odpověď, blíže kapitola Nepsané prameny práva

Seznam poznámek 1. Na návrh „Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu“ probíhá v současné době ratifikační řízení v jednotlivých členských státech EU (buď ve formě jejích schválení národním parlamentem, nebo referendem – všelidovým hlasováním). 2. Návrh „Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu“ už s termínem evropského zákona počítá.

Strana 52

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 5 Všeobecné sektorové cíle Evropské unie/Evropských společenství na úrovni makro Cíl

Hlavním cílem této kapitoly je objasnění všeobecných cílů EU na úrovni makro a jejich zasazení do celkového (i historického) evropského rámce. Dále kapitola vysvětluje klíčové pojmy spojené s všeobecnými cíli EU i jejich naplnění odražené v konkrétních politikách – konkrétně se jedná o celní unii, společnou obchodní politiku, spolupráci s třetími zeměmi a humanitární pomoc, jednotný vnitřní trh, politiku volné konkurence a volného pohybu i koordinaci hospodářské politiky členských států unie. Posledním cílem je seznámení s aktuálními iniciativami, strategiemi a směry v naplňování výše uvedených cílů (Lisabonská strategie). Klíčová slova

Cíle EU na úrovni makro Společná obchodní politika Celní unie Společný celní tarif Celní kodex Společenství Evropský hospodářský prostor Spolupráce při rozvoji Vnější akce Humanitární pomoc Evropský úřad pro nouzovou humanitární pomoc (ECHO) Jednotný vnitřní trh Politika volné konkurence Veřejná podpora Evropský měnový systém Evropská měnová jednotky (ECU) Acquis Communautaire Evropská centrální banka (ECB) Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob Hospodářská a měnová unie (EMU) Hospodářská politika Obecná vodítka pro hospodářskou politiku Rozpočtová politika Společné hodnocení priorit hospodářské politiky Iniciativy ES Lisabonská strategie Seznam ukazatelů Další materiály ke studiu

Oficiální webové stránky: ES – konkurence: http://www.europa.eu.int/comm/competition/index_en.html ES – celní unie: http://www.europa.eu.int/comm/taxation_customs/customs/customs.htm ES – oblast ekonomiky a financí: http://www.europa.eu.int/comm/economy_finance/index_en.htm ES – vnější vztahy: http://www.europa.eu.int/comm/external_relations/index.htm ES – obchod s třetími zeměmi: http://www.europa.eu.int/comm/trade/index_en.htm ES – vnitřní trh: http://www.europa.eu.int/comm/internal_market/en/index.htm ES – lisabonská strategie: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/index_en.html Evropská centrální banka: http://www.ecb.int/home/html/index.en.html Požadované předběžné znalosti

Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled.

Strana 53

© Phare CZ 0209-02-01-005


Předpokládaná doba studia

2 hodiny.

Úvod do problematiky cílů EU na úrovni makro Všeobecné cíle EU stanovené ve Smlouvě o ES jsou následující: Prosazovat mír, jeho hodnoty a kvalitní život jejích národů. Nabídnout svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez vnitřních hranic a vnitřní trh, na kterém existuje volná konkurence bez bariér. Pracovat pro dosažení trvale udržitelného rozvoje Evropy, založeného na vyváženém ekonomickém růstu a stabilitě cen a vysoce konkurenceschopné sociálně tržní ekonomice s cílem plné zaměstnanosti a pokroku v sociální oblasti a s vysokou úrovní ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, stimulovat vědecký a technologický pokrok, bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi muži a ženami, princip mezigenerační solidarity a ochranu práv dětí, dále podporovat hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost a solidaritu mezi členskými zeměmi. EU bude respektovat jejich bohatou kulturní a jazykovou diverzitu a zajistí, aby bylo zachováno a rozvíjeno evropské kulturní dědictví. Ve vztazích s ostatním světem vyzvedávat a podporovat své hodnoty a zájmy, přispívat k míru, bezpečnosti, trvale udržitelnému rozvoji Země, solidaritě a vzájemnému respektu mezi národy, volnému a korektnímu obchodu, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv, zvláště práv dětí, ale také striktnímu dodržování mezinárodního práva, včetně respektování zásad Charty OSN. EU se zaměřuje na dosažení těchto dlouhodobých cílů cestou mnoha specifických, přesně zaměřených veřejných zásahů, prováděných jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států (s odpovídající úrovní decentralizace a přenesení pravomocí na regionální úroveň státní správy a samosprávy na základě tradic a potřeb každé členské země).

Veřejné zásahy EU Tyto veřejné zásahy jsou prováděny na čtyřech úrovních: Oblasti „exkluzivní“ kompetence EU: celní unie, stanovení pravidel konkurence nezbytných pro fungování jednotného vnitřního trhu, monetární politika pro země eurozóny, zachování mořských biologických zdrojů spadajících pod společnou politiku rybolovu, společná obchodní politika. Oblasti „společné“ kompetence EU a členských zemí: vnitřní trh, aspekty sociální politiky, hospodářská, sociální a teritoriální soudržnost, zemědělství a rybolov, životní prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, transevropské sítě (TEN), energetika, otázky svobody, bezpečnosti a justice, zdravotnictví, věda a výzkum, spolupráce při rozvoji a humanitární pomoc. Oblasti, kde členské země koordinují svoji činnost uvnitř EU prostřednictvím širokého rámce směrnic schválených Radou: aspekty ekonomiky a zaměstnanosti, ochrana přírody apod. Oblasti, kde má EU pravomoc provádět podpůrnou, koordinační nebo doplňující činnost: zdravotnictví, průmysl, kultura, cestovní ruch, vzdělávání, mládež, sport, ochrana občanů, administrativní spolupráce. Aby bylo možné správně porozumět všeobecným cílům a politice EU, je třeba se rovněž zmínit o oblastech, které jsou zcela nebo převážně v kompetenci členských států, i o těch, které jsou sice v kompetenci EU jako celku, ale podléhají rozhodnutím Rady, tj. národních vlád, v nichž se odrážejí zájmy jednotlivých států i regionů.

Vnější cíle EU Celní unie a společná obchodní politika Vnější rozvojová spolupráce Humanitární pomoc

Celní unie a společná obchodní politika Cílem Smlouvy o ES (nyní články 23-31) bylo vytvořit celní unii mezi členskými zeměmi, která přinese: I. stav, kde nebudou existovat žádné obchodní bariéry mezi členskými zeměmi; II. společnou obchodní politiku včetně společného celního tarifu (CCT), zavádějícího jednotné celní sazby pro celé Společenství vůči třetím zemím.

Strana 54

© Phare CZ 0209-02-01-005


Unie společného celního tarifu začala působit 1. 7. 1968. Spolu s ní byla odstraněna všechna cla a obchodní omezení mezi (tehdy šesti zakládajícími) členskými státy a zaveden společný celní tarif. Avšak v konkrétní praxi národní úřady stále požadovaly vyplňování mnoha formulářů, certifikátů a dalších dokumentů, které bylo třeba předložit při přechodu hranic z důvodů statistiky, výběru daní, dodržení bezpečnostních předpisů atd. Celá tato byrokracie stála čas i peníze exportérů, importérů, speditérů i dopravců. Během následujícího období byla proto zpracována komplexní evropská celní legislativa, která zajistila jednotné zacházení se zbožím přecházejícím jakékoli hranice uvnitř společenství. Celní unie byla také doplněna fytosanitárními a veterinárními předpisy a legislativou přijatou v rámci společné obchodní politiky. V roce 1993, kdy začal fungovat jednotný vnitřní trh, zmizely všechny celní dokumenty a formality a byly nahrazeny novými fiskálními, statistickými i kontrolními systémy, které již nepožadovaly žádné administrativní nebo kontrolní zásahy v okamžiku přechodu vnitřních hranic. Evropská unie tím vytvořila jednotnou obchodní zónu bez vnitřních bariér se zaručeným volným pohybem zboží. Současně byla harmonizována veškerá celní legislativa EU v Celním kodexu Společenství, jehož cílem je zabránit rozdílné interpretaci celních předpisů v jednotlivých členských státech. Pokud jde o rozhodovací proces, celní politika je v kompetenci EU a je realizována členskými státy. Komise je odpovědná za iniciativy ohledně vývoje celní politiky a souvisejících návrhů. Zajišťuje také koordinaci mezi příslušnými úřady členských zemí a sbírá názory a informace z oblasti obchodu a průmyslu na úrovni EU. O celních úlevách a výhodách vyplývajících z mezinárodních úmluv, například na úrovni Světové obchodní organizace (WTO), jednají orgány EU. Cla v CCT navrhuje Komise a schvaluje Rada kvalifikovanou většinou. Výjimky z použití CCT a realizaci opatření, jako například celní kvóty, celní limity nebo plné nebo částečné pozastavení výběru cel, může povolit rovněž pouze Rada Národní celní úřady aplikují celní legislativu EU v každodenním životě, což znamená výběr a správu cel, správu DPH u dováženého zboží atd. Členské země jsou zejména odpovědné za to, aby případů nedodržení společné celní legislativy bylo co nejméně. Na závěr je třeba uvést, že volný pohyb zboží patří k vnitřním principům celní unie, zatímco společná obchodní politika patří k jejím vnějším aspektům.

Společná obchodní politika V důsledku růstu mezinárodního obchodu se společná obchodní politika stala jednou z nejdůležitějších politik Společenství. Formuje politiku Evropské komise, její jednání s třetími zeměmi i na multilaterální úrovni v rámci WTO a také uzavírání celních a obchodních dohod za celou EU. V oblasti rozhodování má EU velký vliv na tvorbu i změny pravidel mezinárodního obchodu, neboť jedná se všemi partnery jako jednotný celek. Článek 133 Smlouvy totiž dává Evropské komisi oprávnění k jednání jako jedinému subjektu za celou unii v souladu se specifickým mandátem uděleným Radou. V praxi je vyjednávací proces zajištěn koordinačními procedurami ad hoc, které umožňují členským státům nejen sledovat každé vyjednávání Evropské komise, ale také se do něj aktivně zapojit.. Společná obchodní politika používá širokou řadu nástrojů: Společný celní tarif (CCT) zavádí jednotná cla pro celou unii při obchodování se třetími zeměmi na základě Kombinované nomenklatury CCT pro výběr cel, ale také pro tvorbu statistik v oblasti zahraničního obchodu a přijímání opatření vyplývajících z realizace obchodní, zemědělské, fiskální nebo monetární politiky. Obranné obchodní nástroje, které vycházejí z cílů WTO a jsou v souladu s jejími dohodami: antidumpingové nástroje – zaměřené proti vývozu zboží za ceny nižší než tržní ceny obdobné produkce na domácím trhu, antisubvenční politika – brání dovozům zboží za ceny uměle nízko držené vzhledem k veřejným subvencím v zemi původu, regulace obchodních bariér a ochranářských opatření, které se provádějí, pouze pokud existuje důkaz, že dovoz zboží se zvyšuje v takové míře, že vážně ohrožuje situaci domácích výrobců (například v současné době posuzovaný dovoz textilního zboží z Číny). Nástroje pro přístup na trhy třetích zemí dovolující unii identifikovat obchodní bariéry jdoucí proti jejím zájmům v oblasti exportu do třetích zemí a zajistit jejich stálé sledování do doby přijetí uspokojivého řešení. Preferenční dohody a multilaterální jednání – většina vnějšího obchodu EU je realizována pomocí multilaterálních dohod vyjednaných v rámci WTO. Avšak ve vztahu k určitým „globálním partnerům“ existují „zvláštní vztahy“, rovněž schválené WTO, které představují preferenční dohody s některými partnerskými zeměmi, jež mají ve vztazích s EU specifické postavení. Jsou to zejména:

Strana 55

© Phare CZ 0209-02-01-005


země Evropského hospodářského prostoru (pojem dobře pamatovatelný pod francouzskou zkratkou EEE) – kromě členských zemí EU ho tvoří ještě země Evropského sdružení volného obchodu – Norsko, Švýcarsko, Island a Lichtenštejnsko, země, s nimiž byly dohodnuty stabilizační a asociační dohody – kandidátské země východní Evropy, ale i balkánské země a Turecko, středomořské země, s nimiž byly dohodnuty partnerské dohody a dohody o spolupráci, země Loméské konvence a Dohody z Cotonou – africké, karibské a pacifické země (ACP).

Vnější rozvojová spolupráce Rozvíjení vztahů s rozvojovými zeměmi není pro Evropskou unii jen věcí obchodní politiky, ale zaměřuje se také na podporu rozvoje nejchudších zemí s cílem pomoci jim se lépe integrovat do světové ekonomiky a bojovat s chudobou. Kromě těchto ekonomických a sociálních cílů existuje ještě politický cíl – napomoci posilování demokracie a vlády práva a současně zvýšit respekt k základním lidským právům a svobodám. Počátky rozvojové politiky EU můžeme klást již do okamžiku podpisu Smlouvy o ES, která předpokládala přidružení i neevropských zemí a oblastí – zejména bývalých (nebo i nadále přetrvávajících) kolonií. Je však třeba zdůraznit, že teprve Maastrichtská smlouva, která začala platit v roce 1993, otevřela rozvojovou spolupráci EU na globálnějším a cílenějším základě a poskytla jí také odpovídající legislativní rámec (její články 177-181). Rozvojová spolupráce EU doplňuje politiky jednotlivých členských zemí, a kde je to možné, provádí se v součinnosti s ostatními významnými subjekty na celosvětové úrovni, ať už jsou to státy (USA, Japonsko), nebo světové organizace (Světová banka, Mezinárodní měnový fond IMF apod.) Jak už bylo řečeno, začátky rozvojové politiky EU byly spjaty ještě s koloniálním obdobím a z něj vyplývajícím přidružením určitých zaoceánských zemí ke členům EHS v době jeho vzniku v roce 1958. Mnoho z těchto zemí a oblastí si v 60. letech vybojovalo nezávislost a bylo v zájmu jak těchto zemí, tak i tehdejšího EHS pokračovat v hospodářské spolupráci. Stanovení cílů dalšího rozvoje vztahů vyústilo v uzavření Yaoundéských konvencí z let 1963 a 1969. Přistoupení Velké Británie v roce 1973 si vynutilo změny v rozvojové politice ES, která nyní potřebovala efektivnější rámec, jelikož se najednou týkala mnohem většího počtu zemí. Uvedené změny vyvolaly přijetí První loméské konvence v roce 1975, která se zaměřila na nejchudší země, ale také na posílení základních kooperačních dohod a vztahů se zeměmi Maghrebu (Alžírsko, Maroko a Tunisko), Mašreku (Egypt, Jordánsko, Libanon a Sýrie) a Izraele a rozvoje obdobných vztahů se zeměmi Asie a Latinské Ameriky (ALA). Okamžikem uzavření smlouvy o Evropské unii (TEU) začala unie věnovat zvýšenou pozornost efektivnosti a racionalitě rozvojové pomoci a spolupráce. Nejdůležitější změny se odehrály na konci 90. let, kdy došlo k důkladné revizi uskutečňované politiky v důsledku vyhodnocení minulých principů a programů pomoci. Jejím výsledkem byl nový přístup k programům EU „vnější akce“, více zaměřený na oblast rozvoje. V současné době je tak EU nejdůležitější rozvojový partner na světě v oblasti pomoci, obchodu a přímých investic. Společně s bilaterálními akcemi svých členských zemí poskytuje dnes EU 55 % celosvětové oficiální mezinárodní hospodářské pomoci.

Humanitární pomoc Humanitární pomoc EU spočívá ve třech hlavních nástrojích: nouzová pomoc potravinová pomoc pomoc pro uprchlíky a osoby mezinárodně vyloučené (IDP) Cílem humanitární pomoci je poskytnout pomoc obyvatelům třetích zemí – obětem přírodních katastrof (zemětřesení, povodní, sopečných výbuchů nebo hurikánů), jiných humanitárních katastrof (válek, povstání, výbuchů bojů) nebo strukturálních krizí (vážných politických, hospodářských nebo sociálních zhroucení). Pomoc se zaměřuje zejména na poskytnutí zboží nebo služeb – dodávky potravin, léků, vakcín, prostředků na úpravu vody a zneškodňování min, oděvů a přístřešků, ale má i preventivní formu – vysazování plodin, zúrodňování nebo výstavba hrází na ochranu před povodněmi. Jejím základním cílem je zmírnit utrpení lidí. Směřuje k lidem v oblastech náchylných na výše uvedené problémy, především v rozvojových zemích. Klíčovým je princip rovného zacházení s oběťmi bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví, náboženské vyznání nebo politické přesvědčení s vyloučením jakékoli formy diskriminace. Rozhodnutí o humanitární pomoci jsou přijímána neprodleně podle situace a na základě konkrétní potřeby. Proto neexistují žádná specifická kritéria pro její poskytování. Humanitární pomoc může být iniciována na základě žádosti Komise, nestátní neziskové organizace, mezinárodní organizace, členské země nebo země, kde má být pomoc poskytnuta. Za humanitární pomoc se nepožadují finanční platby.

Strana 56

© Phare CZ 0209-02-01-005


Evropský úřad pro nouzovou humanitární pomoc (ECHO) byl založen 1. 4. 1992. ECHO, zkráceně Úřad humanitární pomoci, financuje operace po celém světě a spolupracuje s celou škálou partnerských organizací, které realizují konkrétní pomoc v terénu. ECHO má přes 200 partnerů včetně agentur OSN, Mezinárodního červeného kříže a jeho partnerů i dalších mezinárodních i nestátních neziskových organizací. Oblast humanitární pomoci je především výraz solidarity EU s nejvíce ohroženými národy a státy světa. Stejně jako u rozvojové politiky nemá ani humanitární pomoc zakotven legislativní rámec ve Smlouvách. Avšak obsah Římských dohod (Hlava XX) dovolil 20. 6. 1996 přijmout Nařízení Rady (ES) 1257/96, které poskytlo jasnou definici politiky humanitární pomoci EU.

Jednotný vnitřní trh a politika volné konkurence Jak již bylo řečeno, cílem Smlouvy o ES bylo vytvoření celní unie mezi členskými státy. Tohoto cíle bylo de iure dosaženo 1. 7. 1968, ale ve skutečnosti se celní unie týkala pouze volného pohybu zboží (a i ten potřeboval vypracovat a přijmout dodatečné předpisy a procedury, aby vše efektivně fungovalo). Volný pohyb zboží bylo možné chápat jako „negativní“ integraci, ale myšlenka jednotného vnitřního trhu měla pokračovat vytvořením „jediného rovného hřiště pro všechny členy“. Smlouvy totiž obsahovaly ustanovení, sice v průběhu času modifikovaná, ale stále stejně popisující cílový stav fungujícího ekonomického systému, který bude umožňovat rovné postavení subjektů vstupujících na trh a volnou konkurenci mezi nimi. Konkrétně se jedná o články 81-89 Smlouvy o ES, které stanovují pravidla pro: Podnikání (články 81-86) Veřejná podpora (články 87-89)

Podnikání (články 81-86) Článek 81 zakazuje dohody nebo praktickou činnost zaměřené proti volné konkurenci nebo mající za následek omezení konkurence na trhu, například dohody o objemu produkce, dodavatelských kvótách, horizontální nebo vertikální dohody mající za cíl přímou nebo nepřímou fixaci cen nebo dohody o exkluzivních právech v oblasti veřejných zakázek. Článek 82 zakazuje zneužití dominantního postavení na trhu, například vynucené obchodování za nekorektní ceny nebo za jiných nekorektních obchodních podmínek, provádění ekvivalentních transakcí s různými obchodními partnery za nestejných podmínek, omezování produkce, přístupu na trhy nebo vědy a výzkumu v neprospěch spotřebitelů. Článek 83 požaduje po Komisi stanovit nařízení nebo směrnice zabezpečující realizaci článků 81 a 82. Články 84 a 85 popisují příslušné pravomoci Komise a úřadů ve členských státech. Článek 86 určuje, že pravidla konkurence se týkají i veřejných zakázek za předpokladu, že „aplikace těchto předpisů netvoří překážku realizace úkolů, kterých se týkají, de iure ani de facto“. Tyto principy jsou platné pro celou unii, mnohde však stále ještě přetrvává odlišná praxe. Nejhorší je situace v zemích přímo hraničících s novými členy. Například Německo administrativně otevřelo svůj trh podnikatelům z nových členských států v okamžiku jejich vstupu do EU, ve skutečnosti je tam však podnikání velmi obtížné, ne-li nemožné. Bariéry mají různou podobu, od agresivních mediálních kampaní typu „podpory domácí ekonomiky“ až po aplikaci středověkého cechovního předpisu namířeného proti polské konkurenci, který povoluje pekařskou živnost v německém městě pouze třem podnikatelům. Věci došly až tak daleko, že se jimi v roce 2004 začal zabývat petiční výbor Evropského parlamentu.

Veřejná podpora (články 87-89) Článek 87 stanoví, že „jakákoli podpora poskytnutá členským státem nebo ze zdrojů členského státu v jakékoli formě, která poškozuje nebo ohrožuje konkurenci prostřednictvím zvýhodňování určitého podnikání nebo produkce určitého zboží, pokud má vliv na obchod mezi členskými státy, je neslučitelná s jednotným vnitřním trhem“. „Podporou“ Komise rozumí veškerou veřejnou podporu, ať už poskytnutou regionálními nebo místními orgány nebo subjekty ve veřejném vlastnictví podnikajícími podle soukromého práva, nebo od jakéhokoli jiného subjektu, na který má centrální vláda, veřejná instituce nebo regionální (místní) orgán dominantní přímý nebo nepřímý vliv. Avšak vzhledem k tomu, že hospodářský rozvoj má stát od státu i region od regionu svá specifika, liší se i forma veřejných zásahů do ekonomiky. Proto následující odstavce článku 87 (2) a (3) obsahují celou řadu výjimek. Článek 88 stanoví, že o všech opatřeních nebo schématech majících charakter podpory musí být informována Komise a že musí být Komisí před jejich realizací také schválena. Aby se zjednodušily administrativní formality a Komise se zaměřila na nejzávažnější případy podpory, byly přijaty předpisy uvolňující podporu u

Strana 57

© Phare CZ 0209-02-01-005


celých bloků akcí, jako například oblast vzdělávání, podpora de minimis (pokud ve třech následujících letech podpora nepřekročí pevně stanovenou částku), podpora zaměstnanosti a podpora malým a středním podnikům. Specifické sektory a oblasti jsou však částečně nebo úplně vyčleněny z působnosti všeobecných pravidel Společenství ohledně volné konkurence. Článek 86 říká, že „podniky, jejichž činností jsou „služby všeobecného hospodářského zájmu“, podléhají pravidlům ohledně konkurence, pouze pokud „aplikace těchto pravidel netvoří překážku realizace úkolů jim zadaných de iure ani de facto“. Definice „služeb všeobecného hospodářského zájmu“ je ponechána na rozhodnutí členských států. Jedná se například o rozvody elektrické energie, telekomunikace, poštovní služby, dopravu nebo nakládání s vodou a odpady. S vytvořením jednotného vnitřního trhu však Komise značně zprůhlednila rozsah i kritéria aplikace tohoto článku cestou liberalizace sektorů spadajících právě sem, jako například výroby a distribuce elektřiny nebo telekomunikací. Potřeba zajištění souladu předpisů týkajících se konkurence a fungování jednotného vnitřního trhu vyžaduje těsnou spolupráci mezi: Evropskou komisí, mající nedělitelnou pravomoc udělit plošné nebo individuální výjimky určitým typům dohod, rozhodnutí nebo zaběhlé praxi a soustřeďující se zejména na oznámení, stížnosti a jednání, které mají specifický politický, ekonomický nebo legislativní význam pro celou Evropskou unii; národními úřady sledujícími konkurenci, které aplikují zákazy na příslušné případy, kontrolují a oznamují Komisi podpory a opatření prováděné veřejnými subjekty. V České republice tuto funkci plní Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). národními soudy, zajišťujícími na základě požadavků subjektů nebo z vlastní iniciativy respektování pravidel volné konkurence ve prospěch zákazníků a spotřebitelů. V roce 1985 jako součást plánu na oživení ekonomiky ES při respektování a aplikaci všech výše uvedených pravidel představitelé států a vlád členských zemí unie přijali program na vytvoření jednotného vnitřního trhu do konce roku 1992 (na rozdíl od společného trhu a celní unie, které existovaly již od roku 1968). Tento cíl, obsažený i v Jednotném aktu z roku 1986, byl založen na koncepci volného pohybu uvnitř celé unie – v ekonomickém vyjádření „pozitivní integrace“.

Principy volného pohybu Volný pohyb uvnitř jednotného trhu je tedy založen na následujících principech: princip pohybu bez diskriminace; princip vzájemného uznávání; princip, aby legislativa ES umožnila „přiblížení právních systémů členských států tak, jak požaduje fungování společného trhu“; Principem volného pohybu se rozumí volný pohyb zboží, služeb, kapitálu i osob. Vše ale nebylo členským státům hned jasné. Slavným se stalo rozhodnutí Evropského soudního dvora nařizující Německu, aby zrušilo dříve vydaný zákaz prodeje francouzského likéru z černého rybízu Cassis de Dijon, protože pro něj neexistovalo zařazení v daňových předpisech. Německo situaci mohlo vyřešit, jak chtělo, ale vzhledem k volnému pohybu zboží muselo uvolnit likér do prodeje. Procesem přizpůsobení široké škály legislativních ustanovení se podařilo vytvořit jednotný vnitřní trh na konci roku 1992 uzavřením Maastrichtské smlouvy. V dalším období byl jednotný trh postupně uváděn do života a rozšiřován. Výsledkem zavedení jednotného vnitřního trhu bylo, že zmizely celní dokumenty i další formality při přechodu vnitřních hranic unie, které byly nahrazeny novými kontrolními systémy (INTRASTAT), vznikly směrnice „nového přístupu“ zabezpečující volný pohyb zboží z hlediska bezpečnostních norem a ochrany zdraví, životního prostředí a spotřebitelů, výrazné otevření možností v oblasti veřejných zakázek (otevřená výběrová řízení pro všechny členské státy), částečná liberalizace finančních služeb, vzájemné uznávání dosaženého školního vzdělání, diplomů i dalšího vzdělávání, liberalizace dříve státem řízených sektorů – elektrická energie, telekomunikace, doprava a vodní hospodářství i částečná harmonizace nepřímých daní. Dodržení těchto principů jde i do nejmenších detailů. Podle dalšího slavného rozhodnutí Evropského soudního dvora musela zdravotní pojišťovna proplatit lucemburským občanům Nicolasi Deckerovi brýle koupené v Belgii a Raymondu Kohlovi zubařský zákrok podstoupený v Německu. Rozsudek musel mrzet především lucemburské lékaře a optiky, neboť jejich ceny jsou o poznání vyšší než v sousedních zemích, kam není vůbec daleko.

Strana 58

© Phare CZ 0209-02-01-005


Problémy však stále ještě přetrvávají v oblasti aplikace evropské legislativy, jmenovitě směrnic. Každý stát má za povinnost převzít tyto směrnice do národního právního systému, což je pravidelně prověřováno Komisí i Evropským soudním dvorem. Komise na toto téma vydává roční zprávu, kde se uvádí, jak je evropská legislativa ve členských zemích aplikována, formou krátkého přehledu – „tabulky pokroku“ v oblasti přijímání předpisů ES ohledně jednotného vnitřního trhu. Podle zprávy z května 1999 například Komise oznámila, že ze 1405 platných směrnic v oblasti vnitřního trhu nebylo ještě do práva členských zemí přijato 12,8 %, což byl o 8 % lepší výsledek než před rokem. Nejlepší bylo Finsko, kterému chybělo 1,3 %, nejhorší naopak Itálie a Portugalsko, kde chybělo po 5,6 %. Nejpomalejší při přijímání směrnic byla Belgie, Francie měla zase nejvíce starých dluhů – nepřijala ještě 7 směrnic přijatých již v roce 1995. Přijímání předpisů ES a Acquis Communautaire [1] i zajištění aplikace evropského práva v nových členských státech přinese jistě během období těsně po vstupu do EU určité problémy. Proto přístupová smlouva vždy obsahuje kromě některých výjimek, odkladů platnosti a přechodných období i tzv. bezpečnostní klauzuli za účelem ochrany hladkého fungování vnitřního trhu. Tato klauzule pro země vstupující v roce 2004 sice vyprší 1. 5. 2007, ale může být použita Evropskou komisí.

Hospodářská a měnová unie Po druhé světové válce brettonwoodský systém z důvodu potřeby širší hospodářské spolupráce poskytl záruky mezinárodní měnové stability založené na americkém dolaru. Naproti tomu Smlouva o ES (kromě vytvoření celní unie uvnitř mezi členskými státy) iniciovala pouze omezené možnosti dialogu o hospodářské politice. Později však spolu s postupným oslabováním brettonwoodského systému na konci 60. let se čelní představitelé států a vlád členských zemí ES na haagském summitu v prosinci 1969 dohodli, že vytvoří hospodářskou a měnovou unii (EMU) , což se stalo oficiálním cílem evropské integrace. Byla vytvořena pracovní skupina na nejvyšší úrovni, které předsedal lucemburský premiér Pierre Werner a která dostala za úkol vypracovat zprávu, zda je možné tohoto cíle dosáhnout do roku 1980. Wernerova skupina zprávu dokončila v říjnu 1970. Zpráva obsahovala návrh harmonogramu k dosažení plné měnové unie během deseti let, který byl založen na tříetapovém plánu. Definitivní konec brettonwoodského systému spolu s rozhodnutím vlády USA o volně pohyblivém kurzu dolaru ze srpna 1971 a následná vlna nestability na světovém kapitálovém trhu znamenala, že projekt evropské měnové unie byl na čas pozastaven. Situaci dále zkomplikovala ropná krize v 70. letech, následovaná měnovými šoky, slábnoucím dolarem a začátkem období stagflace (hospodářské stagnace doprovázené vysokou inflací), což velmi zbrzdilo všechny snahy o efektivní koordinaci hospodářské a měnové politiky mezi členskými státy. Myšlenka vytvoření zóny měnové stability byla z iniciativy Francie a Německa oprášena v březnu 1979. Její podstatou bylo vytvoření Evropského měnového systému (EMS), založeného na koncepci pevných, ale regulovatelných směnných kurzů. Pro tuto myšlenku byly získány všechny členské státy s výjimkou Velké Británie. Základním principem EMS bylo, že kurzy všech měn měly vznikat na základě středního kurzu příslušné měny ke společné Evropské měnové jednotce (ECU) s povoleným fluktuačním pásmem +/- 2,25 % k příslušnému koši bilaterálních kurzů. Nebylo to však vyžadováno striktně, například italská lira měla fluktuační pásmo 6 %. Během prvních deseti let vykonal EMS nesmírně mnoho pro trvalou měnovou stabilitu, a tím vytvořil základ pro těsnější hospodářskou koordinaci a spolupráci. V době na konci 80. let, kdy členské země schválily základní legislativu ohledně vnitřního trhu, začalo být stále více jasné, že výhody a potenciál vnitřního trhu mohou být plně využity pouze tehdy, když se sníží relativně vysoké náklady spojené s konverzí měn a omezí nejistota pohybu měnových kurzů, která stále v omezené míře přetrvávala. V červnu 1988 zasedání Rady v Hannoveru zřídilo výbor pro studium hospodářské a měnové unie, který vypracoval zprávu (Delorsova zpráva v dubnu 1989) a navrhl zavést hospodářskou a měnovou unii ve třech fázích, což bylo později obsaženo v Maastrichtské smlouvě. Delorsova zpráva zdůraznila, že je také třeba větší koordinace hospodářské politiky a stanovení pravidel ohledně limitů a financování schodků veřejných rozpočtů i fungování nové, zcela nezávislé instituce odpovědné za měnovou politiku Unie – Evropské centrální banky (ECB).

Fáze hospodářské a měnové unie Na základě Delorsovy zprávy rozhodlo zasedání Rady v Madridu v červnu 1989 vstoupit do první fáze evropské měnové unie od 1. 7. 1990. Rada měla od té doby za úkol vyhodnocovat pokrok v dosažení hospodářské a měnové

Strana 59

© Phare CZ 0209-02-01-005


konvergence, zatímco členské státy měly přijmout příslušná opatření, aby splnily podmínky později obsažené v Maastrichtské smlouvě (omezení pohybu kapitálu, zákaz poskytování možnosti přečerpání účtů veřejných subjektů centrálními bankami i zrušení privilegovaného vztahu veřejných subjektů k finančním institucím). K přechodu do druhé fáze dne 1. 1. 1994 již nebylo třeba žádné formální rozhodnutí. Jejím cílem bylo dosažení významného pokroku ze strany členských států v oblasti hospodářské konvergence, byla přijata přesná, ale zatím ještě nezávazná pravidla veřejného financování a Komise začala v jednotlivých státech nově sledovat i stav veřejných financí. Koordinací monetární politiky se začal zabývat Evropský měnový institut (EMI) s cílem posílit spolupráci mezi národními centrálními bankami a připravit půdu pro zavedení jednotné měny. Rovněž bylo třeba, aby se centrální banky ve členských státech během této doby staly zcela nezávislými institucemi. Přechod ke třetí fázi, která již představovala začátek evropské měnové unie, probíhal v závislosti na dosažení vysoké úrovně dlouhodobé konvergence, zjistitelné na základě mnoha objektivních kritérií stanovených smlouvou. Rozpočtová pravidla se stala závaznými a státy, které je nedokázaly dodržet, čekaly sankce. Byla dokončena jednotná monetární politika, převzatá z EMI, jejímž uvedením do praxe byl pověřen Evropský systém centrálních bank (ESCB), tvořený jednotlivými národními centrálními bankami a ECB. Maastrichtská smlouva předpokládala, že přechod ke třetí fázi by se měl odehrát v roce 1997, pokud většina členských států splní konvergenční kritéria. Pokud by se do konce uvedeného roku nepodařilo stanovit datum začátku třetí fáze, potom mělo fungování společné měny v každém případě začít 1. 1. 1999, za účasti pouze těch států, které kritérií stanovených ve smlouvě dosáhnou. Od tohoto data tedy nakonec měnová unie také začala fungovat ve 11 státech (kritéria jako jediné nesplnilo Řecko, zatímco Dánsko, Švédsko a Velká Británie se svobodně rozhodly do měnové unie nevstoupit). V každodenní praxi se však stále používaly národní měny, nyní však již s pevným a neměnným přepočítacím poměrem ke společné evropské měně. Pro obyvatele členských států však byl tím pravým okamžikem příchodu evropské měnové unie až přechod na jednotnou společnou měnu euro, který se uskutečnil 1. 1. 2002. Členské státy EU nyní aktivně spolupracují v ekonomické a finanční oblasti, obdobně jako tomu již dříve bylo u vnitřního trhu. Podle některých pramenů je však možné hledat kořeny úspěšné realizace společné evropské měny i jinde. Na začátku devadesátých let strašila Francii budoucnost, kdy se členské státy vzdají dalších pravomocí ve prospěch Evropského společenství s tehdy jednoznačně dominantním Německem, které naopak chtělo v rámci společného evropského přístupu pronikat na další trhy. Na druhé straně stála pevná a stabilní německá marka v kontrastu k ostatním významným měnám, které dříve nebo později potkaly krize a propad, což znamenalo zřejmou nechuť vlád v Bonnu ke společné měně. Až tehdejší nejvyšší představitelé obou států Francois Mitterand a Helmut Kohl sjednali dohodu – Německo se vzdá své marky, když bude Francie souhlasit s prohlubováním evropské integrace. A najednou se proces přijetí eura nastartoval rychlostí přímo kosmickou.

Hospodářská politika V oblasti hospodářské politiky, o které pojednávají články 98-104 Smlouvy o ES, jednotlivé členské země provádějí svoji praktickou politiku tak, že zároveň napomáhají k dosažení cílů Unie a probíhá rovněž koordinace těchto politik na úrovni EU. Za tímto účelem byla vypracována Obecná vodítka pro hospodářskou politiku (Broad Economic Policy Guidelines), předložená Komisí a schválená Evropskou radou, která předpokládají pravidelné hodnocení států (mnohostranný dohled), a kde je třeba, i adresná doporučení kterémukoli členskému státu, jehož hospodářská politika se nezdá být v souladu s s obecnými vodítky. V oblasti rozpočtové politiky založené na znění článku 104 jsou členské země povinny zabránit výrazným deficitům veřejných financí a neustále sledovat saldo státního rozpočtu. Kromě toho požaduje tzv. Pakt stability po státech užívajících euro udržovat za normálních podmínek vyrovnaný rozpočet a pravidelně realizovat programy stability. Aby tato pravidla byla respektována i v praxi, může Rada uplatnit sankce vůči členskému státu, který je porušuje. V oblasti monetární politiky (články 105-111) pro členské státy používající euro platí, že společná měnová politika je realizována Evropskou centrální bankou (ECB), což v praxi znamená centrální stanovení krátkodobých úrokových sazeb, řízení úvěrových operací – buď přímé poskytování úvěrů peněžním ústavům, nebo intervence na finančním trhu, operace na kapitálovém trhu, tvorba povinných rezerv atd. V návaznosti na rozšíření EU v roce 2004 každý z nových členských států ještě před svým vstupem provedl společně s ES tzv. Společné hodnocení priorit hospodářské politiky. Pro Českou republiku bylo toto hodnocení schváleno v listopadu 1999 za použití vládní hospodářské strategie s ohledem na vstup do EU – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita – přijaté v květnu 1999 a jejího následného hodnocení. V květnu 2004 přijala česká vláda program konvergence na léta 2003-2007 a předložila ho Komisi. Program vyjadřuje stanovisko ČR k národním i nadnárodním konvergenčním programům v rámci Smlouvy o proceduře

Strana 60

© Phare CZ 0209-02-01-005


multilaterálního sledování rozpočtů a možné následné proceduře při nadměrném deficitu veřejných financí. Ve vztahu k přechodu do třetí fáze evropské měnové unie (přijetí eura) stanovuje strategii ČR Společný dokument vlády ČR a České národní banky s následujícím závěrem: „Za předpokladu splnění Maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných financí, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou hospodářskou návaznost na ostatní členské státy může Česká republika očekávat přijetí eura v letech 2009-2010.“ V květnu 2004 přijala česká vláda program konvergence na léta 2003-2007 a předložila ho Komisi. Program vyjadřuje stanovisko ČR k národním i nadnárodním konvergenčním programům v rámci Smlouvy o proceduře multilaterálního sledování rozpočtů a možné následné proceduře při nadměrném deficitu veřejných financí. Ve vztahu k přechodu do třetí fáze evropské měnové unie (přijetí eura) stanovuje strategii ČR Společný dokument vlády ČR a České národní banky s následujícím závěrem: „Za předpokladu splnění Maastrichtských kritérií včetně úspěšné konsolidace veřejných financí, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a strukturálních reforem zajišťujících dostatečnou hospodářskou návaznost na ostatní členské státy může Česká republika očekávat přijetí eura v letech 2009-2010.“

Dokončení jednotného vnitřního trhu a iniciativy pro zvýšení růstu a zaměstnanosti Po vytvoření vnitřního trhu ke konci roku 1992 a rozhodnutí o postupu vytváření evropské měnové unie se objevily nové ekonomické jevy vyplývající z globalizace a rozšíření konkurence, kterým musela unie čelit. Její reakcí během 90. let bylo přijetí celé řady „iniciativ“ za účelem podpory růstu a zaměstnanosti, ale také zvýšení efektivnosti vnitřního trhu: Edinburská růstová iniciativa (prosinec 1992) Cardiffský proces (červen 1998) Lisabonská strategie (březen 2000) Jmenované (i další) iniciativy obsahují širokou škálu specifických sektorových nástrojů a směrnic vysvětlujících osvědčené praktické postupy a zaměřených na vytvoření podmínek pro ekonomický růst a zaměstnanost při zachování rozvoje lidských zdrojů, základní infrastruktury, zvýšení inovace a konkurenčních výhod prostřednictvím vyšší pracovní flexibility i snižování nákladů (například cestou snížení energetické náročnosti). Iniciativy poskytují vícesektorový rámec nástrojů a opatření, skládající se ze specifických hospodářských i sociálních opatření, cílů a směrů, za jejichž pomoci každý členský stát vytvoří a realizuje vlastní program „na míru“ na základě svých potřeb i zkušeností. Lisabonská strategie Mimo uvedené strategie se však nepřestává klást důraz na další rozvoj vnitřního trhu při zachování současných priorit a harmonogramu dalších kroků pro období let 2003-2006 uvedených v dokumentu „Strategie vnitřního trhu – priority 2003-2006“: integrace trhů služeb stanovení inovativních odvětví rozvoj možností tvorby a zadávání veřejných zakázek zjednodušení legislativního prostředí

Lisabonská strategie Konkrétně lisabonské zasedání Evropské rady v březnu 2000 přijalo tzv. Lisabonskou strategii, která obsahuje ambiciózní cíl pro unii „stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného ekonomického růstu s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“. Lisabonská strategie se nezaměřuje pouze na hospodářskou oblast, ale předpokládá komplexní hospodářskou, sociální i ekonomickou obnovu unie. Ekonomický růst má být doprovázen tvorbou nových pracovních míst, větší sociální soudržností i posílením trvale udržitelného rozvoje. Proto se také hovoří o třech pilířích Lisabonské strategie – ekonomickém, sociálním a ekologickém. K dosažení cílů má vést cesta prostřednictvím splnění následujících úkolů: Připravit přechod k ekonomice a společnosti založené na znalostech, a to pomocí lepších politik, pokud jde o informační společnost, výzkum a technologický rozvoj prostřednictvím urychlení procesu strukturálních reforem směřujících ke konkurenceschopnosti, inovacím a dokončení vnitřního trhu.

Strana 61

© Phare CZ 0209-02-01-005


Modernizovat evropský sociální model, investovat do lidí a bojovat proti vylučování ze společnosti. Udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled, pokud jde o růst, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik. Činnost Evropské unie i členských států by se podle závěrů lisabonského zasedání měla ubírat osmi základními směry: informační společnost pro všechny; vytvoření evropského výzkumného prostoru; odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé a střední podniky; ekonomická reforma spojená s dokončováním vnitřního trhu; vytvoření integrovaných finančních trhů; lepší koordinace makroekonomických politik; aktivní politika zaměstnanosti; modernizace evropského sociálního modelu. Na zasedání Evropské rady ve Stockholmu v březnu 2001 byl k uvedeným směrům činnosti přidán ještě jeden: Udržitelný rozvoj a kvalita života. Pro realizaci Lisabonské strategie nebyla zřízena žádná nová instituce. Hlavní cestou jejího naplnění je nová otevřená metoda koordinace, která spočívá ve shrnutí, zhodnocení a šíření nejlepších zkušeností na základě dohodnutých ukazatelů, což by mělo sloužit členským státům pro zpracování vlastních politik. Proto požádaly členské země Komisi o vypracování seznamu základních kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (benchmarks), které by umožnily transparentní sledování a hodnocení pokroku dosaženého unií, k naplnění cílů Lisabonské strategie. Výsledkem bylo přijetí Zprávy o strukturálních ukazatelích Komisí v září 2000, která obsahovala 27 normativních ukazatelů seskupených do čtyř celků: zaměstnanost inovace hospodářská reforma sociální soudržnost Tyto ukazatele mohou zhodnotit pokrok v dosahování cílů hospodářské a sociální politiky jak členskými státy, tak i EU jako celku v porovnání s dalšími vyspělými státy, jako například s USA a Japonskem. Komise je odpovědná za přípravu roční souhrnné zprávy o pokroku, jejímž základem jsou informace poskytnuté každým členským státem a EUROSTATem, i expertní analýzy pro jarní zasedání Rady, které má za úkol naplňování Lisabonské strategie vyhodnotit, případně obohatit o další kroky nebo opatření.

Shrnutí Evropská společenství si již od svého vzniku kladla za cíl odstranit překážky při vzájemném obchodu mezi členskými státy, sjednocení procedur při vztazích s nečlenskými zeměmi i postupné sjednocování hospodářské, sociální i dalších politik. Prvním nesporně významným úspěchem bylo vytvoření společného (1970) a poději jednotného (1992) vnitřního trhu. Jeho základem je volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob a dále celní unie, realizovaná v praxi v roce 1968 spolu se společným celním tarifem vůči třetím zemím. Důležitým principem je politika volné konkurence bez jakýchkoli bariér včetně konkrétních a striktních předpisů pro poskytování veřejné podpory i přípravy a zadávání veřejných zakázek.Výrazným krokem vpřed, který dosud nevyčerpal všechen svůj potenciál, bylo vytvoření evropské hospodářské a měnové unie (1999), jejímž výrazem bylo pro 12 členských zemí přijetí společné měny euro cestou pevných přepočítacích poměrů národních měn v roce 1999 a jednotnými bankovkami a mincemi v roce 2002. Prohlubování evropské integrace se dále odehrává v oblasti politiky spolupráce s ostatním světem v oblasti rozvoje, společné humanitární pomoci i podpory rozvojových a hospodářsky nejzaostalejších zemí. Tento proces pokračuje koordinací a slaďováním hospodářské politiky jednotlivých členských zemí, které se odrážejí v celé řadě iniciativ majících za cíl uspět ve stále více konkurenční a globalizované světové ekonomice a realizuje se pomocí každoročně aktualizovaných Obecných vodítek pro hospodářskou politiku. V současné době je ze strategických dokumentů nejvýznamnější Lisabonská strategie (2000), která pro EU klade za cíl v ekonomických ukazatelích předstihnout ostatní vyspělé státy a stát se vedoucí a nejdynamičtěji rostoucí světovou ekonomikou s udržitelným růstem a větší sociální soudržností.

Seznam poznámek

Strana 62

© Phare CZ 0209-02-01-005


1. Francouzský výraz, v překladu „vše společně nabyté”, označující všechny zdroje legislativy EU, ale také další dokumenty, koncepce, strategie, Zelené a Bílé knihy, standardy i nezávazné „měkké” předpisy , které musí každá členská i o členství se ucházející země přijmout. Acquis má tu vlastnost, že jeho základní, závazná část je přímo aplikovatelná na území členských států a je nadřazena domácímu právu.

Strana 63

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 6 Jednotný vnitřní trh Cíl

Kapitola seznamuje s teoretickými aspekty pozitivní a negativní integrace, které jsou diskutovány v kontextu integračního procesu v evropském prostoru. Výklad začíná celní unií, pokračuje přes společný trh a je zakončen problematikou jednotného vnitřního trhu. V kapitole jsou nastíněna pravidla vedoucí k vytvoření prostoru vyznačujícího se volným pohybem všech složek. V závěru jsou nastíněny strategie dalšího rozvoje a prohlubování integrace evropského vnitřního trhu. Klíčová slova

celní unie, společný trh, jednotný trh, pozitivní integrace, negativní integrace, překážky obchodu, volný pohyb osob, volný pohyb zboží, Lisabonská strategie. Další materiály ke studiu

EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000) EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, v posledním znění ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), Evropská společenství ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C. H. Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Předpokládaná doba studia

5 hodin.

Celní unie Již cílem Římské smlouvy bylo vytvoření celní unie mezi členskými zeměmi. Celní unií rozumíme oblast několika států, které na základě mezinárodní smlouvy mezi sebou odbouraly tarifní překážky obchodu (např. clo, kvantitativní omezení aj.) a stanovily jednotný celní tarif vůči třetím zemím. Tarifní překážky obchodu tvoří vnitřní aspekt celní unie, naproti tomu jednotný celní tarif tvoří vnější aspekt celní unie.

Strana 64

© Phare CZ 0209-02-01-005


Celní unie byla dokončena v červenci 1968 a v jejím rámci byl zabezpečen volný pohyb zboží. Došlo tak vytvoření společného trhu, kde byl kromě volného pohybu zboží umožněn volný pohyb osob vykonávajících ekonomickou činnost a v omezené míře i pohyb služeb narážející na překážky v podobě odlišných předpisů, licencí apod. a kapitálu, který byl omezován řadou specifických předpisů, např. devizových. Podle klasifikace strategických přístupů k integraci můžeme vytvoření celní unie a jednotný trh zahrnout do kategorie tzv. negativní integrace. Negativní integrace je strategií hospodářských politik směřující k odstranění stávajících bariér omezujících vzájemné ekonomické vazby. Vytvoření celní unie bylo základním kamenem dalších integračních procesů ES. Identifikujme tedy základní důsledky celní unie pro obchod participujících zemí: Tvorba obchodu – je procesem, ve kterém objem zahraničního obchodu dané komodity v důsledku zřízení celní unie vzroste. Příčinou může být jak spotřební, tak výrobní efekt. Ke spotřebnímu efektu (spotřebitelé zvýší nákup dané komodity) dojde prostřednictvím snížení cen komodity v důsledku zrušení cel. Výrobní efekt nemusí být nutně pozitivní, protože v důsledku snížení cel mohou být domácí výrobci vytlačeni z trhu kvůli nižším cenám konkurenčních dovozců z ostatních participujících zemí. Přesun obchodu – je případ, kdy výrobky třetích zemí jsou nahrazeny komoditami participujících zemí, na které není clo uvalováno. Omezení obchodu – může nastat v situaci, kdy na třetí země je v důsledku jednotného celního tarifu celní unie uvaleno vyšší clo, než v době před vytvoření celní unie. Sub-optimální efekt – je dynamizovaným souhrnem všech výše uvedených efektů celní unie. Celní unie měla mimo jiné vytvořit vhodné prostředí pro hospodářskou soutěž mezi jednotlivými účastníky na trhu prostřednictvím tvorby společných pravidel a hlubší spolupráce v oblasti hospodářské politiky. Tento integrační přístup označujeme jako tzv. pozitivní integraci. V tomto případě se jedná o strategii směřující k posílení ekonomické propojenosti členských zemí za použití nového instrumentaria. Negativní integrace je většinou předstupněm pozitivního integračního procesu. Vytvoření společného trhu bylo základnou pro další dlouhodobé integrační procesy, mezi něž můžeme zahrnout: odstranění netarifních překážek obchodu (např. technické normy apod.), rozšíření volného pohybu osob na všechny osoby, uvolnění poskytování služeb a odstraňování omezení pohybu kapitálu. To vše pak vede k vytvoření vnitřního trhu, který byl v EU dokončen až v 90. letech. Definujme obecně překážky bránící volnému pohybu zboží. Jedná se o překážky, které významným způsobem a po relativně dlouhou dobu omezovaly efektivní rozvinutí společného trhu: Fyzické překážky – fyzické kontroly pohybu zboží na celnicích mezi členskými zeměmi. Fiskální překážky – zde se jedná především o systémy nepřímých daní vyžadující řadu odpočtů a zápočtů a rozdílných sazeb prostřednictvím fyzické kontroly na hranicích nebo prostřednictvím pracného systému dokumentace. Technické překážky – jsou identifikovány v nejednotnosti technických norem a standardů (př. hygienické a ekologické normy). Konkrétním příkladem volného pohybu zboží je případ Cassis de Dijon z roku 1978. Německý obchodník dovezl a chtěl prodávat v Německu francouzský likér Cassis de Dijon, který obsahuje 20 % alkoholu. To je o 5 % méně, než připouštějí u likérů německé předpisy, a německé orgány zakázaly prodej tohoto výrobku na území SRN. Evropský soudní dvůr rozhodl, že pokud výrobek odpovídá předpisům a standardům členské země, kde byl vyroben, musí mu být umožněn prodej na celém území ES.

Jednotný vnitřní trh Vnitřní trh představuje hlubší integrační snahy než v případě celní unie a společného trhu. Koncept Jednotného evropského aktu spočíval v tzv. pozitivní integraci, kdy cílem bylo vytvoření ekonomického prostoru s volným pohybem nejenom zboží, ale i služeb, osob a kapitálu, tedy naprosté propojení trhů členských zemí, resp. jejich sloučení do homogenního celku. Koncept vnitřního trhu poukazuje na to, že úplnému prosazení svobod společného trhu brání řada národních překážek a také národní nedotknutelnost některých oborů, jako např. telekomunikace a veřejné zakázky. Rozvoj vnitřního trhu je zejména institucionální záležitostí a závisí zejména na intenzitě a rychlosti odbourávání existujících překážek a také na rychlosti implementace norem reagujících na rozvoj společnosti, hospodářství, technologie a výzkumu s cílem využít plného potenciálu tohoto trhu.

Strana 65

© Phare CZ 0209-02-01-005


Právním nástrojem transformace společného trhu v trh vnitřní byla Bílá kniha z června 1985 –Opatření k uskutečnění vnitřního trhu EHS, která byla základem pro následující právní akty související s tvorbou jednotného vnitřního trhu. Kniha obsahoval přes 300 návrhů právních aktů a také přesný časový harmonogram, podle kterého měly být do konce roku 1992 odstraněny všechny překážky uvnitř ES. V roce 1987 byl představiteli členských zemí schválen Jednotný evropský akt, který reagoval na snahu oživit hospodářství Evropského společenství. Cílem Jednotného evropského aktu bylo zakotvení vytvoření jednotného vnitřního trhu do konce roku 1992 v zakladatelských smlouvách (článek 14 Smlouvy). Tento akt tedy představoval zásadní revizi zřizovacích smluv. Volný pohyb v rámci vnitřního trhu je založen na následujících principech: nediskriminace (Příkladem jsou firmy, které nesmí být diskriminovány v přístupu na trh nebo vylučovány z ekonomických aktivit v důsledku platných národních zákonů nebo dohod zvýhodňující jiné konkurenční firmy. S tímto principem souvisí i deregulační procesy v jednotlivých sektorech.); vzájemného rozpoznání; potřeby legislativy Společenství umožnit aproximaci právních řádů členských zemí v rozsahu, který by zabezpečil fungování společného trhu (Příkladem je úplná unifikace daňových systémů členských zemí tak, aby byl vytvořen transparentní daňový systém. Nicméně harmonizace daní a systém jejich správy je alespoň částečným dosažitelným krokem.); svobody pohybu ve smyslu pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu prostřednictvím realizace cílů stanovených již v Římské smlouvě. Vnitřní trh se od společného trhu lišil v následující hlavních bodech: Sladění technických, sanitárních, veterinárních a jiných norem. Jejich nedodržení představuje odepření uvedení zboží na trh členské země. Odbourání kontrol zboží na vnitřních hranicích včetně kontrol technických, sanitárních, veterinárních a jiných norem. Zrušení celních formalit na vnitřních hranicích pro statistické a daňové účely. Otevření veřejných zakázek subjektům z ostatních členských zemí. Odbourání jakýkoliv omezení bránících volnému pohybu osob (bez ohledu na jejich ekonomickou činnost), služeb (zejména finančních, jakož i licenční povinnosti) a kapitálu (zrušení devizových omezení). Jednotný vnitřní trh byl dokončen v roce 1993 po procesu implementace velkého množství legislativních opatření a se vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost. Implementace legislativy vnitřního trhu leží v první řadě na národních orgánech členských zemí, které musí zajistit její správnou transpozici do národní legislativy.

Instituce a směrnice jednotného vnitřního trhu Komise a Soudní dvůr ES zabezpečují, že právo Společenství je konzistentní a jednotlivé nařízení a směrnice jsou implementovány. Komise publikuje výroční zprávy o implementaci právních aktů Společenství v členských zemích a poskytuje pravidelnou aktualizaci „Tabule vnitřního trhu“ o postupu dodržování pravidel Společenství v jednotlivých členských zemích v oblasti vnitřního trhu. Úplný rozvoj vnitřního trhu vyžadoval výrazné změny řady právních předpisů v členských zemích tak, aby byly v plném souladu se směrnicemi ES. Tyto směrnice můžeme rozdělit do dvou skupin |1|. První skupinu tvoří směrnice vyplývající z Bílé knihy o jednotném vnitřním trhu, kterých je celkem 275. Druhou skupinu tvoří směrnice realizující všechny stránky vnitřního trhu. Tabule obsahující všechny směrnice týkající se implementace vnitřního trhu dosahuje dnes asi 140 stran a tvoří ji asi 1540 směrnic. Článek 14 Smlouvy vymezuje vnitřní trh jako prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními smlouvy zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. K těmto svobodám samozřejmě musíme přidat ochranu hospodářské soutěže v rámci celého Společenství, bez níž by vnitřní trh nemohl fungovat. Právní režim jednotného vnitřního trhu a společných politik EU je založen na zásadě zákazu diskriminace podle státní příslušnosti členského státu, který je upraven v článku 12 Smlouvy. To znamená, že fyzická nebo právnická osoba či občan jiné členské země mají stejné postavení jako tuzemský příslušník. Věcná rozsah zákazu je obecný. Mezi klíčové úspěchy z konce roku 1992 můžeme zahrnout: odstranění celních formalit a celní dokumentace, které byly nahrazeny novými kontrolními systémy (např. INTRASTAT); implementace nových směrnic, které jsou základem pro volný pohyb služeb, týkající se zejména oblasti bezpečnostních standardů k ochraně veřejného zdraví, životního prostředí a spotřebitelů; rozsáhlé otevření veřejných zakázek v rámci prostoru EU; částečnou liberalizaci finančních služeb; vzájemné uznávání diplomů vyššího vzdělání a vzdělávacích kvalifikací; otevření dříve státem řízených průmyslových sektorů, jako je energetika, telekomunikace, přeprava, vodovodní služby; částečnou harmonizaci nepřímých daní.

Strana 66

© Phare CZ 0209-02-01-005


V červnu 1997 byl na amsterodamském zasedání Rady přijat Akční plán vnitřního trhu, který vytyčil čtyři strategické cíle: Zvýšení efektivnosti pravidel vnitřního trhu – nedostatečné transponování legislativy v oblasti vnitřního trhu znemožňuje jeho optimální fungování. Již o rok později, na cardiffském summitu Rady v červnu 1998 bylo konstatováno podstatné zlepšení stavu. Souběžně s tímto procesem musí také docházet k širokému informování veřejnosti. Neméně důležitou stránkou tohoto strategického cíle bylo co nejvyšší zprůhlednění procesu tendrů na dodávky veřejnému sektoru a vzájemné uznávání certifikátů. Řešení hlavních distorzí trhu – odstranění nežádoucí daňové konkurence mezi členskými zeměmi, společný systém daně z přidané hodnoty a systém daní z energií. Odstranění odvětvových překážek integrace trhu – to se týká hlavně finančních služeb, např. vytvoření jednotného trhu pro investiční fondy (Zelená kniha o investování penzijních fondů), zjednodušení předpisů v pojišťovnictví, zvýšení rychlosti dous pomalého platebního styku mezi členskými zeměmi, které vedl k poškozování zejména malých podniků nemajících dostatečné finanční rezervy. Přizpůsobení vnitřního trhu potřebám občanů – a to zejména v oblasti sociálních práv, práv spotřebitele apod. Začlenění acquis communautaire a zajištění vymahatelnosti práva ES v nových členských zemích představuje problém během povstupního období. Z tohoto důvodu Přístupová smlouva spolu se stanovenými výjimkami a prodlouženími doby implementace zahrnovala bezpečnostní klauzuli k ochraně hladkého fungování vnitřního trhu. Tato klauzule může být zrušena Komisí či vyprší 1. května 2007. Nicméně je zjevné, že budování a zvyšování efektivity vnitřního trhu je proces dlouhodobý, proces neustálého odstraňování překážek a rozporů.

Efekty vnitřního trhu Efekty očekávané od zavedení vnitřního trhu byly specifikovány v tzv. Cecchiniho zprávě. V roce 1996 zveřejnila Komise první analýzu hodnotící ex post účinky jednotného vnitřního trhu. Na základě řady odborných studií můžeme rozlišit tři druhy efektů vnitřního trhu: Alokační – v krátkém období může být tento efekt negativní. Odstraněním bariér dochází ke zvýšení konkurenčních tlaků, které se projeví v nové alokaci zdrojů (výrobních faktorů), v likvidaci neefektivní výroby a rozvoji efektivní produkce. To může krátkodobě způsobit ztrátu pracovních příležitostí. Akumulační – statické efekty z posílení konkurenčního prostředí povedou k růstu výnosů a prostřednictvím vyšších investic – akumulace výrobních faktorů – k hospodářskému růstu v delším časovém období. Tento efekt také vede k ovlivnění geografického rozdělení produkce v EU a posílení geografické specializace. Lokalizační – existuje možnost dvojznačnosti dopadů integrace na geografickou alokaci zdrojů. Hospodářský růst může vést ke sbližování ekonomické úrovně regionů prostřednictvím vyšší mobility zboží, služeb i kapitálu; ale zároveň může rostoucí specializace zvýšit polarizaci mezi chudými a bohatými regiony.

Volný pohyb zboží Mezi předpoklady pro vytvoření jednotného vnitřního trhu zboží (výrobků) patří |2|: celní unie; zrušení kvantitativních omezení dovozu a vývozu a omezení s podobným účinkem; zákaz daňové diskriminace dováženého a vyváženého zboží; uzpůsobení státních monopolů obchodní povahy tak, aby byla vyloučena jakákoliv diskriminace mezi příslušníky členských zemí v oblasti podmínek nákupu a odbytu zboží; regulace státní podpor tak, aby nedocházelo k zvýhodňování tuzemských producentů. Ve Smlouvě není činěn rozdíl mezi termíny „výrobek“ a „zboží“, ale je činěn ve výkladu Soudního dvora ve věci Komise vs. Itálie – Vývozní daň z uměleckých pokladů, č. 7/68. Zde je zboží definováno jako cokoliv, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Za zboží se tak považují i výrobky dodávané v rámci poskytované služby, jako např. dodávka vody (viz Komise vs. Irsko – Dundalk Water Supply, č. 45/87). V článku 32 Smlouvy je stanoveno, že volný pohyb zboží se vztahuje i na zemědělské produkty, kterými se rozumí produkty rostlinné výroby, chovu zvířectva a rybolovu a prvotně zpracované produkty, které s nimi mají přímou souvislost. Nicméně zemědělské produkty podléhají zvláštnímu režimu podle článků 33 až 38, které jsou uplatňované jako lex specialis vůči obecné úpravě Hlavy I Smlouvy (volný pohyb zboží). V těchto článcích jsou definovány cíle Společné zemědělské politiky, regulace zemědělského trhu, opatření a pravidla soutěže, řízení a problematika vyrovnávacích dávek.

Strana 67

© Phare CZ 0209-02-01-005


Původ výrobků a režim volného pohybu je řešen v článcích 23 a 24 Smlouvy. Z tohoto hlediska můžeme rozdělit výrobky na dvě skupiny. První skupinu tvoří výrobky, které mají původ v členských zemích, a druhou skupinu tvoří výrobky, které pocházejí ze třetích zemí, ale které jsou již na trhu v některé členské zemi volně v oběhu (tzn. výrobky, u nichž byly splněny dovozní náležitosti a zaplaceno clo). Ustanovení o volném pohybu zboží jsou Soudním dvorem vykládána s ohledem na cíle Smlouvy. Nelze tedy vytvářet žádné překážky volnému pohybu zboží v rámci jednotného vnitřního trhu. Ustanovení mají přímou působnost v členských zemích a jednotlivec se jich může dovolávat. Na volný pohyb zboží se také vztahují ustanovení článku 87 Smlouvy o zákazu státních podpor.

Volný pohyb osob V oblasti volného pohybu pracovní síly mohou být přijímána všechna potřebná opatření, která slouží účelu této společné politiky (čl. 40 Smlouvy). Volný pohyb pracovní síly je blíže rozpracován v kapitole zabývající se politikou zaměstnanosti.

JVT a podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti V souvislosti s dokončením jednotného vnitřního trhu, rozhodnutím vytvořit Evropskou měnovou unii, ale zejména v souvislosti s prohlubujícím se konkurenčním prostředím následkem globalizace čelila EU významným hospodářským a sociálním výzvám. V poslední dekádě bylo možné sledovat, jak EU jako celek a jednotlivé členské země zavádí pobídky s cílem podpořit hospodářský růst, zvýšit zaměstnanost a zlepšit fungování a efektivitu vnitřního trhu. Mezi nejvýznamnější kroky v této oblasti můžeme zařadit následující programy: Edinburgská iniciativa růstu (prosinec 1992); Bílá kniha o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (prosinec 1993); Cardiffský proces (červen 1998); Lisabonská strategie (březen 2000). Výše uvedené a další iniciativy obsahovaly řadu sektorově specifických nástrojů a směrnic zdůrazňujících dobrou praxi a směřujících k vytvoření vhodných podmínek pro posílení hospodářského růstu a zvýšení zaměstnanosti. K tomuto zlepšení docházelo ať již prostřednictvím rozvoje lidských zdrojů, tvorbou infrastruktury, růstem inovací, zlepšením konkurenční pozice prostřednictvím zvýšení flexibility pracovní síly, či snížením nákladů, např. zvýšením energetické efektivnosti aj. Tyto iniciativy poskytují všeobecný multisektorální koordinační rámec spojující specifické hospodářské a sociální cíle a opatření k jejich dosažení. Tyto iniciativy vznikly na základě analýzy potřeb a zkušeností jednotlivých členských zemí, kterými jsou pak implementovány a prováděny. Mimořádně důležitá je Lisabonská strategie z března 2000, která stanovila pro EU ambiciózní cíl, a to stát se nejkonkurenceschopnější, dynamickou a na znalostech založenou ekonomikou na světě, schopnou dosáhnout vyššího hospodářského růstu s vyšší zaměstnaností a větší sociální soudržností. Členské země požadovaly po Komisi vytvoření řady základních kvantitativních a kvalitativních indikátorů, které by umožnily monitoring a jasnou evaluaci pokroku EU při plnění stanovených cílů v této oblasti. Výsledkem v září 2000 Komisí přijatého komuniké o strukturálních indikátorech |3| je stanovení 27 standardizovaných indikátorů seskupených ve čtyřech širších hospodářsko-politických oblastech – zaměstnanost, inovace, hospodářská reforma a sociální koheze. Tyto indikátory umožní sledování a porovnání pokroku v jednotlivých členských zemích v jejich snaze splnit klíčové ekonomické a sociální hospodářsko-politické cíle jak na úrovni členských zemí samotných, tak v porovnání s ostatními vyspělými ekonomikami, jako je Japonsko a USA. Komise má povinnost vydat roční zprávy o dosaženém pokroku, které jsou založeny na informacích poskytovanými členskými zeměmi a Eurostatem a dalších doprovodných analýzách. Tyto roční zprávy jsou určeny mimo jiné pro Evropskou radu. Kromě toho stále dochází k rozvíjení vnitřního trhu v rámci platných opatření a plánů pro období 2003-06, které jsou stanoveny ve Strategii vnitřního trhu |4| pro toto období. Mezi priority pro období 2003-06 můžeme zahrnout tyto body: integrace trhu služeb; vytvoření vysoce kvalitních síťových odvětví; rozšíření příležitostí veřejných zakázek; zjednodušení regulačního prostředí.

Strana 68

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kontrolní otázky 1. Jaký je rozdíl mezi pozitivní a negativní integrací? odpověď, blíže kapitola Celní unie 2. Jaké jsou překážky volného pohybu? odpověď, blíže kapitola Celní unie 3. Jaký legislativní dokument stojí za vytvořením vnitřního trhu v ES? odpověď, blíže kapitola Jednotný vnitřní trh 4. Co je cílem Lisabonské strategie? odpověď, blíže kapitola JVT a podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti 5. Jaké je využití 27 standardizovaných indikátorů Lisabonské strategie? odpověď, blíže kapitola JVT a podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005 EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005

Strana 69

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005 EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005 EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005 EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005 EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005 EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005

Strana 70

© Phare CZ 0209-02-01-005


ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005 ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005 ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6 ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005 MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3

Strana 71

© Phare CZ 0209-02-01-005


Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Seznam poznámek 1. 2. 3. 4.

Strana 72

Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická. Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s. Communication on Structural Indicators, COM(2000)594final. Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final.

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 7 Hospodářská soutěž Cíl

Kapitola se v první části zabývá společnými pravidly hospodářské soutěže v EU a definuje legislativní pravomoci úřadů jednotlivých správních úrovní EU. Dále jsou diskutována pravidla hospodářské soutěže pro podniky, která zahrnují oblast kartelových dohod a jednání ve shodě, možnost zneužití dominantního postavení a podmínky fúzí firem. Všechny oblasti jsou v závěru kapitoly dokumentovány konkrétními příklady z praxe Komise. V neposlední řadě je přednesena část týkající se státních podpor a jejich slučitelnost, resp. neslučitelnost s pravidly hospodářské soutěže. Klíčová slova

hospodářská soutěž, fúze, dominantní postavení, jednání ve shodě, státní podpory, kartel. Další materiály ke studiu

EK (2002): Nařízení Komise (ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, v posledním znění ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Předpokládaná doba studia

5 hodin.

Společná pravidla hospodářské soutěže Se založením společného trhu s volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálu vznikla i nutnost tvorby společných pravidel, která by zabezpečovala fungování tohoto trhu tak, aby byla zajištěna jeho efektivnost a optimální alokace zdrojů. Jednací prostor institucí ES je v oblasti hospodářské soutěže omezen přesně stanovenými předpoklady. Agenda ochrany hospodářské soutěže je svěřena Komisi, generálnímu ředitelství Soutěže. Komise, resp. generální ředitelství nejenom připravuje legislativní návrhy, ale také dozoruje hospodářskou soutěž a prošetřuje případy porušování jejích pravidel |1|. Generální ředitelství také připravuje návrhy v případech sporů a žádostí o výjimky. Komise pak vydává pravomocná rozhodnutí. Komise má rozsáhlé pravomoci při prošetřování podezření porušení pravidel soutěže, včetně práva nahlížet do dokumentace firem při zachování obchodního tajemství. Komisi je umožněno ukládat peněžité tresty za porušování pravidel soutěže, ale nemůže je již vymáhat. To musí činit samotné členské země. Proti rozhodnutí Komise ve věcech pravidel hospodářské soutěže se může daný subjekt odvolat u Evropského soudního dvora, jehož rozhodnutí je pak konečné. Legislativu hospodářské soutěže tvoří: Články 81-89 Smlouvy; Judikatura Evropského soudního dvora; Nařízení Rady; Nařízení Komise.

Strana 73

© Phare CZ 0209-02-01-005


Dnes existuje velmi rozsáhlý systém evropského soutěžního práva. Pragmatická povaha pravidel hospodářské soutěže v ES reflektuje priority cílů hospodářské politiky EU, zejména v oblasti podpory růstu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Připomeňme, že během jednotlivých kol revizí zakladatelských smluv nedošlo k žádným změnám v textu článků týkajících se ochrany hospodářské soutěže (kromě jejich čísel). Potřeba zajistit soulad společných pravidel soutěže v rámci jednotného vnitřního trhu EU vyžaduje významnou spolupráci mezi: Komisí, která má výhradní pravomoc udělovat blokové či jednotlivé výjimky určitým typům dohod či společným působením a zaměřuje se především na oznámení, stížnosti a řízení, které mají zejména politický, ekonomický či právní dopad na nadnárodní úrovni (úrovni Společenství/EU); Národními úřady na ochranu hospodářské soutěže, které se zabývají uplatňováním pravidel soutěže mezi podniky, kontrolou a informováním Komise o opatřeních státní podpory; Národními soudy, které zajišťují, ať již na popud strany, či na základě své vlastní iniciativy, respektování pravidel soutěže ku prospěchu soukromých osob. Ochrana hospodářské soutěže je v první řadě zajišťována zákony členské země a pověřenými institucemi. Pokud jsou ale dotčeny zájmy subjektů jiné členské země, pak nastupuje legislativa ES, která je nadřazena národní legislativě. Předmětem ochrany soutěže na úrovni ES jsou také případy odehrávající se v třetích zemích, které se ale dotýkají ES. Nicméně vzhledem k propojenosti vnitřního trhu dochází ke snižování počtu případů porušení hospodářské soutěže, které mají pouze vnitrostátní dopad, a naopak se zvyšují počty případů porušení hospodářské soutěže, které jsou řešeny prostřednictvím legislativy ES. Příkladem takové změny může být situace udělení dotace národní vládou členské země jedné firmě, která operuje pouze na území malého regionu NUTS III. Mohlo by se zdát, že se jedná o vnitřní záležitost jednoho státu, ale pouze do okamžiku, kdy zahraniční subjekt jiné členské země nevznese protest, protože hodlá v daném regionu NUTS III také podnikat. Tato druhá firma je znevýhodněna v porovnání s dotovanou firmou a Komise musí stížnost projednat. Další problematické situace mohou nastat v případě nadnárodních korporací, které jsou registrovány mimo EU. Tyto firmy pak můžeme rozdělit na tři typy: společnosti, které zřídily na území EU své pobočky; společnosti, které ovládají na území EU své dceřiné společnosti; společnosti, které na území EU vůbec nepůsobí. V prvních dvou případech se samozřejmě uplatňuje legislativa a pravomoci orgánů ES v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Dceřiné společnosti přes samostatný formální charakter nesou zodpovědnost za své matky, a tedy při posuzování dominantního postavení se bere v úvahu postavení matky i dcer. V určitých případech mohou orgány ES postihovat za porušení hospodářské soutěže i firmy, které na území EU vůbec nepůsobí, pokud dojde např. ke zneužití dominantního postavení na světovém trhu, proti kterému se může EU bránit pouze prostřednictvím obchodních opatření, jako je omezení dovozu produkce proviněné zahraniční firmy aj.

Pravidla pro podniky Pravidla pro podniky jsou ustanovena v článcích 81-86 Smlouvy. Kartelové dohody a jednání ve shodě Dominantní postavení Fúze firem Ostatní náležitosti týkající se hospodářské soutěže

Kartelové dohody a jednání ve shodě Článek 81 Smlouvy zakazuje dohody či společné působení (jednání ve vzájemné shodě) mezi podniky, jejichž cílem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. Jedná se např. o dohody o produkci, cenách či jiných obchodních podmínkách, horizontální či vertikální dohody o přímém či nepřímém stanovení cen, dohody propůjčující výhradní práva na veřejnoprávní služby aj.

Strana 74

© Phare CZ 0209-02-01-005


Na druhou stranu jsou z tohoto článku vyjmuty dohody, rozhodnutí a jednání mezi podniky, které přispívají ke zlepšení výroby nebo odbytu, k podpoře technického a hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům podíl na výhodách (souhrnně řečeno vedou k rozvoji trhu). Znamená to, že ne každá kartelová dohoda je automaticky porušením pravidel hospodářské soutěže. V dalších doprovodných nařízeních Komise specifikovala, ve kterých případech se nejedná o kartelovou dohodu nebo jednání ve shodě a toto jednání je pak slučitelné s hospodářskou soutěží. Jedná se o záležitosti týkající se: majetkových práv, zejména patentů, průmyslových práv, modelů a ochranných známek; standardizace a typizace (např. standardizace součástek); výzkumných a vývojových prací (společný výzkum a vývoj); specializace; práva použít určité metody zpracování nebo know-how v průmyslu. Dohody uzavřené na základě výše uvedených skutečností mohou za určitých podmínek vést k omezení hospodářské soutěže či vzniku dominantního postavení na trhu, tedy mít prokazatelný efekt na účastníky dohody. Nicméně současně je nutné prokázat, že se na tomto efektu bude podílet i spotřebitel (zákazník), a to prostřednictvím snížení ceny produktu, zvýšením jeho kvality, obohacením nabízeného sortimentu či jiným způsobem. Prokázání efektu na spotřebitele je základním kritériem, které musí účastníci takové dohody Komisi doložit k vydání jejího souhlasu s takovou dohodou |2|. Na druhou stranu Komise velmi přísně postihuje zjištěné případy kartelových dohod či jednání ve shodě týkající se fixování cen a rozdělování odbytišť či zdrojů výrobních vstupů. Příkladem může být nejrozsáhlejší případ cenového a odbytového kartelu v ES v oblasti cementářských firem. Evropští výrobci cementu jsou sdruženi v rámci evropské zájmové cementářské organizaci Cembureau. Jejím posláním je vzájemná výměna informací, průzkum trhu a technických inovací. Zvláštní orgán této organizace – porada šéfů národních delegací – začala překračovat původní poslání organizace a začala mít povahu kartelových aktivit zakázaných Článkem 82 Smlouvy. Komise zahájila v roce 1989 vyšetřování situace v cementářském průmyslu, které bylo ukončeno až v roce 1994 po mnoha komplikacích a odvoláních. Nicméně některé případy kartelových dohod či jednání ve shodě nejsou jednoznačné. Příkladem může být systém prodeje automobilů prostřednictvím výhradních zástupců v jednotlivých regionech. Tato výhradní zastoupení mohou omezit svobodnou volbu spotřebitele tím, že v případě zakoupení vozu v jiném regionu mu je odmítnuto poskytnutí servisu či náhradních dílů. V tomto případě je spotřebitelům omezena možnost čerpat výhod jednotného vnitřního trhu a efektivně alokovat své zdroje. Komise proto vydala nařízení o distribuci automobilů [3], v němž jsou definovány zakázané praktiky v tomto sektoru a práva spotřebitelů při koupi automobilu.

Dominantní postavení Článek 82 Smlouvy zakazuje zneužití dominantního postavení, které spočívá zejména v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených cen či jiných obchodních podmínek, uplatňování nerovných podmínek vůči obchodním partnerům, omezování výroby, odbytu nebo technického pokroku ke škodě spotřebitelů. Pro uplatnění tohoto článku je nutné definovat pojem dominantní postavení. Dikce ES vychází z koncepce, podle níž pro tuto definici není podstatný kvantitativní podíl určité firmy na trhu, ale její ekonomická síla a vazby. To hraje úlohu např. při hodnocení poboček nadnárodních společností. Definici dominantního postavení stanovuje rozhodnutí Soudního dvora, podle něhož se za dominantní postavení považuje situace, ve které má podnik takovou ekonomickou sílu, že se může chovat v podstatné míře nezávisle na svých konkurentech a odběratelích a v nesouladu se svými spotřebitelů. Podle této definice může dojít ke zneužití dominantního postavení v případě nedostatku určitého produktu, např. v době živelné pohromy či ropné krize apod., kdy se spotřebitelé dostávají do závislosti na svých dodavatelích bez ohledu na to, jaký má kterýkoliv z nich podíl na trhu. Zneužívání dominantního postavení může být doprovázeno cenovým dumpingem, který má vést k likvidaci konkurence. V případě cenového dumpingu můžeme rozlišit jeho dva druhy. Zaprvé se může jednat o vnitřní cenový dumping, v podobě nepřátelských cen. Zadruhé se může také vyskytnout vnější cenový dumping v podobě dumpingových cen dováženého zboží. Největším případem zneužití dominantního postavení měřeno výší pokuty udělené jedné firmě (75 mil. eur) byla švýcarská společnost Tetra Pak. Této firmě bylo prokázáno nepřátelské oceňování. Definice nepřátelské ceny vychází z tzv. Areedova-Turnerova testu, kdy společnost prodává produkt za cenu nižší, než jsou variabilní náklady na jednotku vyrobeného produktu.

Strana 75

© Phare CZ 0209-02-01-005


Fúze firem S problematikou dominantního postavení souvisí i posuzování fúzí firem v EU. Text Smlouvy se o fúzích firem explicitně nezmiňuje, ale všechny fúze firem se posuzují z hlediska ustanovení článků 81 a 82 Smlouvy. Fúze firem nesmějí ohrozit hospodářskou soutěž, zájmy spotřebitelů a nesmějí vést k vytváření dominantního postavení, které by bylo možné zneužít. Vzhledem k uplatňovanému principu subsidiarity v legislativním prostředí ES jsou projednávány na úrovni Komise pouze ty případy fúzí firem, kde: celkový obrat fúzovaných společností přesahuje 5 mld. eur; alespoň dva partneři dosahují na území EU obratu přes 250 mil. eur; jeden z partnerů dosahuje na území jedné členské země EU obratu, který je menší než 66 % jeho celkového obratu v EU. Toto kritérium je zdůvodněno tím, že pokud jsou fúzující firmy závislé na odbytu v jediné členské zemi EU, může vést fúze k narušení soutěže v dané členské zemi spíše než v celé EU. Pak se tímto případem budou zabývat národní orgány ochrany hospodářské soutěže. Pokud jsou tedy splněny všechny tři výše uvedené podmínky fúze firem, pak spadají do pravomoci Komise. Rozhodujícím hlediskem při projednávání žádosti o souhlasu s fúzí je pro Komisi hledisko zvýšení konkurenční schopnosti a riziko vzniku dominantního postavení. Postup při hodnocení navrhované fúze firem probíhá ve třech krocích. Zaprvé je definován relevantní zbožový trh. Zadruhé je definován relevantní geografický trh. Zatřetí se zjišťuje, zda fúzí vznikne nebo bude posíleno dominantní postavení. V tomto případě se bere v úvahu postavení fúzovaných forem na trhu – podíl na trhu a ostatní konkurenční výhody; síla ostatních konkurentů; kupní síla spotřebitelů a potenciální konkurence, která může v budoucnu vzniknout. Při hodnocení fúzovaných forem se Komise snaží vyvarovat pouhého hodnocení procentního podílu na trhu, ale bere také v úvahu reálné hodnocení celkové situace a možné trendy v budoucnu. Konkrétním příkladem takového postoje je schválení fúze Renault/Volvo, přestože tím nová společnost dosáhla 54 % podílu na trhu. Komise vzala v úvahu, že významný konkurent Mercedes Benz měl tehdy 18 % podíl na trhu. Situaci, kdy dochází k fúzi firem mimo území EU, může Komise ovlivnit pouze částečně či vůbec. Příkladem této situace je fúze amerických firem Boeing/McDonnel Douglas, která probíhala v jurisdikci Spojených států amerických.

Ostatní náležitosti týkající se hospodářské soutěže Článek 83 Smlouvy týkající se prováděcích zásad požaduje, aby Rada vydala nařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad vytyčených v předchozích článcích 81 a 82 Smlouvy. Články 84 a 85 Smlouvy specifikují pravomoci členských zemí a Komise. Článek 86 Smlouvy stanovuje soutěžní pravidla pro veřejné podniky a podniky s výsadními právy. Tyto podniky podléhají pravidlům soutěže, pokud jejich uplatnění neznemožňuje právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly přiděleny.

Podpory poskytované státy Státní podpory poskytované fyzickým či právnickým osobám mohou narušovat hospodářskou soutěž či být dokonce formou skrytého a státem podporovaného dumpingu vzhledem k tomu, že každá vláda je bez ohledu na respektování základních smluv odpovědná svým voličům. Proto bylo nezbytné předem definovat jasná pravidla v této otázce, jasné stanovení přípustných a nepřípustných podpor. Státní podpora představuje zásah do tržního mechanismu v dvojím smyslu. Zaprvé podnik, který podporu obdržel, je zvýhodněn v hospodářské soutěži. Dochází tak k narušení hospodářské soutěže nejenom v národním měřítku, ale i mezi členskými zeměmi. Zadruhé stát poskytuje podporu vždy pouze vlastním podnikům. To má dopady na mezinárodní obchod a dochází tak k narušení soutěže mezi členskými zeměmi. Konečným cílem státní podpory nemusí být jen pomoc podnikům zvýšením jejich konkurenceschopnosti na trhu, ale také pomoc spotřebitelům zajištěním nižších cen nebo obyvatelům určitého regionu tvorbou pracovních míst.

Strana 76

© Phare CZ 0209-02-01-005


Forma státní podpory není rozhodující, důležitý je její dopad na hospodářskou soutěž. Články 87-89 Smlouvy upravují podpory poskytované státy. Článek 87 Smlouvy uvádí, že podpory poskytované v jakékoliv formě státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž zvýhodněním určitého podniku nebo odvětví, jsou neslučitelné se společným trhem, pokud ovlivňují obchod mezi členskými zeměmi. Komise za podporu považuje veškerou veřejnou podporu, která je mimo jiné poskytována místními samosprávami či podniky vlastněnými státem působícími v prostředí soukromého práva či jakýmkoliv orgánem, jehož prostřednictvím mohou centrální vlády, veřejné instituce či místní samosprávy přímo či nepřímo uplatňovat svůj vliv. Nicméně vzhledem k rozdílnému hospodářskému vývoji v jednotlivých členských zemích, a dokonce regionech je možné poskytovat určité podpory se společným trhem slučitelné. Mezi tyto podpory, detailně vyjmenované v odstavci 2 a 3 článku, patří např. podpory sociální povahy, podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami, podpory napomáhající oblastem s mimořádně nízkou životní úrovní anebo vysokou nezaměstnaností, podpory napomáhající zachování kulturního dědictví aj. Článek 88 Smlouvy se zabývá procedurami a postupem Komise v případě řízení týkajících se systému podpor. Všechna podpůrná opatření a schémata podpory musí být Komisi oznámena a schválena ještě před jejich implementací. S cílem zjednodušit administrativní procedury a nechat prostor Komisi zejména pro závažné případy porušení soutěže bylo schváleno nařízení o blokové výjimce, kdy Komise nemusí jmenovitě schvalovat pomoc v zaměstnanosti, zúčtování pomoci při rekvalifikacích, de minimis a pomoc malým a středním podnikům. Zvláštními sektory, které jsou částečně nebo plně vyloučeny z uplatňování obecných podmínek soutěže ve Společenství podle článku 86 Smlouvy, jsou veřejné podniky a podniky s výsadními právy. Podniky, kterým je svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, podléhají pravidlům hospodářské soutěže definovaným ve Smlouvě, pokud jejich uplatňování neznemožňuje právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, jež jim byly přiděleny. Výklad definice služeb obecného hospodářského zájmu je v podstatě nechán na jednotlivých členských zemích. Může se jednat např. o dodávku elektrické energie, telekomunikace, poštovní služby, přepravu, odstraňování odpadu aj. V souvislosti s vytvořením jednotného vnitřního trhu a postupnou liberalizací jednotlivých sektorů dochází k přehodnocování rozsahu činností, které jsou vyjímány ze společných pravidel soutěže. Jedná se zejména o sektory jako rozvodné elektrické sítě, poštovní služby, přeprava.

Příklady Nekalé praktiky proti řecké konkurenci v cementářském průmyslu Práva spotřebitelů při koupi automobilu Zneužití dominantního postavení společností Tetra Pak Fúze amerických firem Boeing/McDonnel Douglas

Nekalé praktiky proti řecké konkurenci v cementářském průmyslu Nekalé praktiky proti řecké konkurenci v cementářském průmyslu – případ cenového a odbytového kartelu v oblasti cementářských firem. Po vstupu Řecka do ES v roce 1981 se stali řečtí producenti cementu nevítanou cenovou konkurencí pro ostatní producenty na dosavadním trhu Společenství. Řečtí producenti cementu měli výhodu v levné pracovní síle a podhodnoceném kurzu řecké drachmy. Reakcí cementářské zájmové organizace Cembureau na vzniklou situaci bylo vytvoření „Evropské pracovní skupiny“, která měla dva úkoly. Zaprvé informovat vlády členských zemí a instituce ES o důsledcích levného dovozu cementu z Řecka na jednotlivé trhy členských zemí a zadruhé přijímat opatření proti rostoucímu řeckému exportu cementu na trhy ostatních členských zemí. Druhý úkol Evropské pracovní skupiny se stal předmětem vyšetřování Komise a zápis z prvního jednání této skupiny byl nakonec dostatečně usvědčujícím materiálem o nekalých praktikách. Skupina se rozhodla spolupracovat a používat metody tzv. cukru a biče proti zemím vyvážející své přebytky. Mezi opatření typu biče můžeme zahrnout penalizaci zákazníků odebírajících řecký cement, bojkot dopravců obsluhujících řecké vývozce, nátlak na spřízněné banky, aby přesvědčily neposlušné dopravce a vývozce o nutnosti spolupráce aj. Do kategorie cukru můžeme zařadit např. možnost vykoupení cementu od destabilizujících (rozuměj řeckých) firem a jeho vývoz do USA a západní Afriky. Dlouhodobým opatřením pak bylo vytvoření exportního kartelu, který by určoval vývozní kvóty a minimální ceny.

Strana 77

© Phare CZ 0209-02-01-005


Pracovní skupina se sešla osmkrát, ale pozdější zápisy jednání byly zničeny. Nekalé praktiky skupiny byly nakonec prokázány prostřednictvím pozvánek, soukromých poznámek a zápisů, v podstatě prostřednictvím nepřímých důkazů. Komise nakonec zhodnotila činnost pracovní skupiny tak, že jejím cílem bylo zabránit obchodování s cementem na území EU a rozdělení národních trhů ve prospěch místních výrobců a ke škodě spotřebitelů. Kromě řeckého případu nekalé praktiky na trhu s cementem byla nakonec zjištěna dlouhodobá praxe regulace prodeje cementu uvnitř trhu ES a kartelizace cen. Nepřímým důkazem o rozdělení odbytišť na základě ústní dohody o tom, že producenti cementu nebudou konkurovat členům zájmové organizace Cembureau v zemi jejich působení, byly např. zjištěné praktiky objednávek z Francie, které italský producent odmítl s odvoláním na vytížení kapacit, ačkoliv současně vyřizoval objednávky italské. To bylo kvalifikováno jako důkaz o odbytovém kartelu.

Práva spotřebitelů při koupi automobilu Práva spotřebitelů při koupi automobilu jsou definována v nařízení Komise o distribuci automobilů. Je zdůrazňováno právo spotřebitele na nákup automobilu přímo či prostřednictvím autorizovaného zástupce kdekoliv na území EU. Jsou zakázány jakékoliv přímé či nepřímé překážky kladené paralelnímu obchodu, mezi něž můžeme zahrnout: dealerovo odmítnutí obsloužit spotřebitele proto, že spotřebitel sídlí v jiné členské zemi; vyžadovat od zahraničních zákazníků vyšší cenu nebo pro ně ustanovit delší dodací lhůty než v případě domácích zákazníků; odmítnout poskytnutí záručního servisu nebo bezplatné opravy na vozech, které byly vyvezeny do jiné členské země; klást překážky aktivitám prostředníků, kteří k nim byly pověřeni spotřebiteli tím, že budou uplatňována nadbytečná kritéria pro uznání jejich oprávnění; výrobcům omezovat dodávky dealerům, kteří prodávají vozy zákazníkům sídlícím v jiných členských zemích; výrobcům vyhrožovat ukončením kontraktů s dealery, kteří prodávají vozy zákazníkům sídlícím v jiných členských zemích; dealerům je zaručena svoboda prodávat spotřebitelům náhradní díly nabízené nezávislými dodavateli, pokud se vyrovnají kvalitou náhradním dílům nabízeným výrobcem vozu; výrobce musí nezávislým opravářům zpřístupnit znalosti požadované pro opravy či údržbu jeho značek vozů.

Zneužití dominantního postavení společností Tetra Pak Zneužití dominantního postavení společností Tetra Pak bylo prokázáno Komisí v roce 1992. Společnost porušila Článek 82 Smlouvy ve všech aspektech své obchodní činnosti. Zaprvé vyloučila konkurenci tím, že do kontraktů se spotřebiteli prosadila neoprávněná výlučná práva. Uživatelé balicích strojů Tetra Pak mohli používat pouze karton Tetra Pak. Zadruhé nepřátelskou cenovou politikou tato společnost eliminovala konkurenci. Např. v Itálii prodávala společnost balení o 34 % levněji, než činily výrobní náklady, aby vytlačila svého italského konkurenta z trhu. Ztráty pak byly kompenzovány zisky z prodeje kartonů na evropském trhu. Zatřetí ceny společnosti se zásadně lišily na trzích jednotlivých členských zemí EU.

Fúze amerických firem Boeing/McDonnel Douglas Fúze amerických firem Boeing/McDonnel Douglas, výrobců letadel, proběhla v roce 1997. Proti této fúzi Komise výrazně protestovala s argumentem, že tím na trhu EU vznikne dominantní dodavatel velkokapacitních dopravních letadel. Nicméně Komise nemůže zasahovat do pravidel hospodářské soutěže v USA, ale může provádět odvetná opatření proti obchodování těchto firem na území EU, včetně pokuty až 10 % hodnoty jejich prodeje v EU. Nakonec bylo dosaženo určitého kompromisního řešení mezi americkou stranou a Komisí, která za určitých podmínek s fúzí souhlasila. Těmito podmínkami bylo zavázání Boeingu, že nebude vynucovat exkluzivní dodávky letadel pro americké dopravní společnosti a poskytne licence na patenty, které obdržel v rámci zbrojních zakázek.

Kontrolní otázky

Strana 78

© Phare CZ 0209-02-01-005


1. Čím je tvořena legislativa v oblasti ochrany hospodářské soutěže? odpověď, blíže kapitola Společná pravidla hospodářské soutěže 2. Ve kterých případech se nejedná o kartelovou dohodu či jednání ve shodě a takové jednání je slučitelné s hospodářskou soutěží? odpověď, blíže kapitola Kartelové dohody a jednání ve shodě 3. Uveďte podpory slučitelné s trhem. odpověď, blíže kapitola Podpory poskytované státy

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005 EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005

Strana 79

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005 EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005 EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005 EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005 EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005 ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005

Strana 80

© Phare CZ 0209-02-01-005


ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005 ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6 ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005 MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Strana 81

© Phare CZ 0209-02-01-005


státech amerických. 3. Nařízení Komise (ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel.

Strana 82

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 8 Evropská hospodářská a měnová unie Cíl

První část kapitoly je historickým exkurzem měnových integračních procesů v ES. Měnová integrace ES začíná rozpadem Bretton-Woodského systému a přes první neúspěšné snahy je vytvořen Evropský měnový systém ukotvující pravidla směnných kurzů členských měn. Od 80. let je vyvíjena snaha o dokončení původní integrační myšlenky a vytvoření Evropské měnové a hospodářské unie. Druhá část kapitoly definuje tři hlavní oblasti dopadu měnové integrace na vnitřní trh EU. Mezi tyto oblasti patří dopady na růst a efektivitu, dopady na cenovou stabilitu a dopady na veřejné finance. Klíčová slova

Wernerova zpráva, Evropský měnový systém, Mechanismus směnných kurzů, Delorsova zpráva, etapy EMU, Cecchiniho zpráva, efektivita, cenová stabilita. Další materiály ke studiu

ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, v posledním znění ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky Předpokládaná doba studia

2 hodiny.

Historie měnové integrace ES Cíl vytvoření společného trhu, který se vyznačuje svobodou pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, je deklarován již v Římské smlouvě. Tato smlouva poskytla určitý omezený rámec pro dialog v rámci hospodářské politiky. Vzhledem k fungování Bretton-Woodského systému došlo v rámci celní unie pouze k odstraňování technických překážek obchodu. V souvislosti s postupným hroucením Bretton-Woodského systému byla iniciována debata o možném vytvoření měnové unie v rámci Evropského společenství. Na haagském summitu v roce 1969 se představitelé členských zemí shodli na ustanovení hospodářské a měnové unie jako oficiálního cíle v rámci evropského integračního procesu. Pracovní skupina vedená P. Wernerem, lucemburským premiérem, vypracovala v roce 1970 zprávu, tzv. Wernerovu zprávu, která obsahovala jednotlivé etapy přechodu k měnové unii. Cílovým datem spuštění měnové unie byl rok 1980. Wernerova zpráva předpokládala dosažení vytvoření Evropské měnové unie během 10 let ve třech etapách. Nicméně kolaps Bretton-Woodského systému v srpnu 1971 zapříčiněný rozhodnutím americké vlády o ustanovení pohyblivého kurzu amerického dolaru a následnými turbulencemi a nestabilitou na devizových trzích představoval ukončení projektu. Pozdější ropná krize, pokračující nestabilita na devizových trzích způsobená oslabováním amerického dolaru a pokračující stagflace zmařila všechny snahy o koordinaci hospodářské či měnové politiky mezi členskými zeměmi Společenství. Další snahou o vytvoření měnově stabilní oblasti bylo v roce 1979 založení Evropského měnové systému vedené úzkou spoluprací Německa a Francie. Evropský měnový systém (EMS) byl založen na konceptu pevných, ale přizpůsobitelných měnových kurzů. Mechanismu směnných kurzů se účastnily všechny tehdejší členské země Společenství kromě Velké Británie.

Strana 83

© Phare CZ 0209-02-01-005


Mechanismus směnných kurzů byl založen na systému mřížky centrálních parit a spočíval v bilaterální fixaci centrálních parit jednotlivých měn členských zemí a vůči ECU (Evropské platební jednotce) s oscilačním pásmem ± 2,25 %. Oscilační pásmo italské liry bylo v rozpětí ± 6 %. Evropský měnový systém prokázal již během první dekády své existence významnou měnovou stabilizaci a vytvořil základy pro další hospodářskou a měnovou spolupráci a koordinaci. Koncem 80. let, po schválení legislativy týkající se vnitřního trhu, bylo zřejmé, že potenciál vnitřního trhu nemůže být plně využit z důvodu existence relativně vysokých transakčních nákladů souvisejících s konverzí národních měn členských zemí. Součástí těchto transakčních nákladů byly i náklady spojené s nejistotou vyplývající z malé, ale neustálé fluktuace měnových kurzů. V roce 1988 stanovila Evropská rada na summitu v Hannoveru výbor pro přípravu hospodářské a měnové unie, který vypracoval v dubnu 1989 tzv. Delorsovu zprávu navrhující vytvoření hospodářské a měnové unie ve třech etapách. Jednotlivé body Delorsovy zprávy se později promítly do Maastrichtské smlouvy. Delorsova zpráva zdůraznila potřebu větší koordinace hospodářských politik, pravidel velikosti a financování veřejných rozpočtů a nově plně nezávislou instituci, která bude odpovědná za měnovou politiku v tomto prostoru – Evropskou centrální banku (ECB). Evropské měnové a hospodářské unie

Evropské měnové a hospodářské unie Na základě Delorsovy zprávy Evropská rada na summitu v Madridu v červnu 1989 rozhodla o zahájení první etapy Evropské měnové a hospodářské unie (EMU): První etapa začala 1. července 1990. Současně docházelo Radou k hodnocení postupu hospodářského a měnového konvergenčního procesu, zatímco jednotlivé členské země implementovaly vhodná opatření tak, aby splnily jednotlivá prohibitivní opatření později specifikovaná v Maastrichtské smlouvě (např. zákaz omezování pohybu kapitálu; zákaz poskytování úvěrů centrální bankou veřejným vládám či státním podnikům; zákaz privilegovaného přístupu veřejné vlády či státních podniků k finančním institucím aj.). Druhá etapa začala 1. ledna 1994 a k jejímu započetí nebylo třeba žádného formálního rozhodnutí. Členské země měly významně pokročit v procesu hospodářské a měnové konvergence: musela být přijata přesná, ale nikoliv svazující pravidla týkající se veřejného financování a Komise představila nový způsob jejich monitorování. Koordinace měnové politiky byla přenesena na Evropský měnový institut (EMI), jehož úkolem bylo posílit spolupráci mezi národními centrálními bankami a provádět nezbytná opatření vedoucí k přijetí jednotné měny. V této etapě se staly národní centrální banky více nezávislými na centrálních institucích. Třetí etapa je charakterizována spuštěním projektu EMU. Cíle této etapy bylo dosažení vysokého stupně trvalé konvergence, která by byla měřitelná množstvím objektivně stanovených kritérií tak, jak je uvedeno v Maastrichtské smlouvě. Významně svazující se ukázala fiskální kritéria (kritérium deficitnosti veřejných rozpočtů a velikosti veřejného dluhu). Členské země, které je nejsou schopny splnit, tak mohou očekávat určité sankce. Došlo také k přenesení pravomocí v oblasti měnové politiky na centrální instituci – Evropskou centrální banku (ECB), která vznikla z původního EMI. ECB začala vykonávat jednotnou měnovou politiku a operovat v rámci Evropského systému centrálních bank (ESCB), který je tvořen centrálními bankami všech členských zemí EU. Ve Smlouvě bylo stanoveno, že přechod do třetí etapy EMU začne v roce 1997, pokud většina členských zemí splní konvergenční kritéria. Pokud toto datum přechodu do třetí etapy nebude stanoveno do konce roku 1997, třetí etapa začne 1. ledna 1999 s těmi členskými zeměmi, které dosáhnou stupně konvergence stanového Smlouvou. Podle tohoto scénáře vstoupilo do třetí etapy EMU 12 členských zemí, kromě Dánska, Velké Británie a Švédska. Společná měna byla zavedena jako legální platidlo 1. ledna 2001. Na základě všeobecného rámce v oblasti vnitřního trhu začaly členské země EU aktivně koordinovat své hospodářské politiky a finanční záležitosti. Přijetí Maastrichtské smlouvy je tak vyvrcholením integračního úsilí v oblasti vnitřního trhu, které tento proces završuje implementací rozhodnutí o přijetí jednotné evropské měny a vytvoření hospodářské a měnové unie (článek 121 Smlouvy). Ve smyslu hospodářských politik ve smyslu článků 98-104 Smlouvy provádí členské země takovou hospodářskou politiku, která přispěje k dosažení k dosažení cílů ES, koordinovaně na úrovni EU. Na základě doporučení Komise a po následném přijetí Radou jsou schváleny hlavní směry hospodářských politik |1|, které představují regulační multilaterální dozor. Pokud je to nutné, jsou členským zemím adresována doporučení v případě, že jejich hospodářská politika je nekonzistentní s hlavními směry hospodářských politik. Rozpočtovým omezením se věnuje rozsáhlý článek 104 Smlouvy, podle kterého jsou členské země povinny vyvarovat se nadměrných rozpočtových schodků veřejných financí. Rozpočtová pozice jednotlivých členských zemí je dozorována Komisí, aby byly odhaleny eventuální závažné nedostatky. Tento článek doplňuje Pakt

Strana 84

© Phare CZ 0209-02-01-005


stability a růstu, který musí respektovat ty členské země, které přijaly společnou evropskou měnu. Splnění podmínek Paktu stability a růstu vyžaduje od členských zemí, aby za normálních hospodářských podmínek vykazovaly vyrovnaný veřejný rozpočet a pravidelně předkládaly program stability. Aby bylo dosaženo respektovaný pravidel stanovených Paktem stability a růstu, může Rada uvalit sankce na ty členské země, které nesplňují své povinnosti a nezabránily nadměrným rozpočtovým schodkům. Oblast měnové politiky je řešena v článcích 105-111 Smlouvy, kde jsou stanoveny cíle, úkoly a struktura ústředních měnověpolitických orgánů. Měnová politika je v oblasti společné měny prováděna prostřednictvím Evropské centrální banky (ECB), která je složena ze dvou orgánů (Výkonného výboru a Řídící rady), kde jsou zástupci národních centrálních bank oblasti jednotné měny a finanční odborníci. Důležitou otázkou, která je řešena v článku 108 Smlouvy, je nezávislost ECB. Neméně důležitou částí Smlouvy v oblasti EMU je Protokol č. 18 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. V protokolu jsou mimo jiné stanoveny nástroje k výkonu společné měnové politiky, mezi které zahrnujeme operace na otevřeném trhu, stálé facility a povinné minimální rezervy. V kontextu rozšíření EU na východ musely nové členské země ještě před svým přijetím do EU přijmout společné zhodnocení priorit hospodářské politiky založené na Hospodářské strategii vstupu do EU – Konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost a solidarita, z května 1999, na základě kterých pak byly hodnoceny. Při vstupu do EU musely tyto země předložit Komisi konvergenční programy k posouzení v rámci multilaterálních rozpočtových dohledových procedur a eventuálních procedur řešících problematiku nadměrného rozpočtu.

Implikace pro vnitřní trh Na základě Cecchiniho zprávy z roku 1992 shrnující předpokládané dopady vytvoření jednotného vnitřního trhu v EU můžeme definovat implikace pro jednotlivé subjekty na vnitřním trhu plynoucí z měnové integrace. Tyto dopady můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: dopady na růst a efektivitu; dopady na cenovou stabilitu; dopady na veřejné finance.

Dopady na růst a efektivitu Dopady na růst a efektivitu plynou zejména z integrace a liberalizace finančních a peněžních trhů v rámci EU. Prostřednictvím vyšší efektivity alokace výrobních faktorů dochází k podpoře hospodářského růstu a růstu konkurenceschopnosti. V souvislosti s přijetím jedné společné měny dochází zejména ke snížení transakčních nákladů spojených s operacemi na devizových trzích s cílem časté konverze jednotlivých měn nutných na zajištění finanční solventnosti jednotlivých firem. Současně také odpadají náklady spojené s vedením bankovních účtů v několika měnách a vedení účetnictví ve více měnách. Na druhou stranu se o to sníží příjmy bank a ostatních finančních nebankovních institucí zajišťujících tyto služby. Obecně se sníží náklady spojené se zajišťováním transakcí v několika měnách, např. náklady spojené s přeceňováním jednotlivých produktů či tzv. menu náklady. Se zavedením společné měny došlo nejenom k eliminaci kurzového rizika mezi účastnickými měnami, ale i ke snížení kurzové odchylky vůči třetím měnám z pohledu slabších původních měn. To vede ke snižování zajišťovacích nákladů v souvislosti s možnou změnu kurzu. Postupná integrace finančních a peněžních trhů, která předcházela zavedení společné měny, vedla k vytvoření velkého a liberalizovaného finančního a peněžního trhu, na kterém je dosaženo vyšší míry konkurence mezi jednotlivými subjekty. Vyšší míra konkurence spolu se světovým trendem liberalizace a globalizace finančních trhů projevující se v odstraňování bariér pohybu kapitálu přináší snižování cen jednotlivých produktů. Toto snižování cen je umocněno faktem srovnatelnosti cen produktů nyní vyjádřených jednou měnou. V konečném důsledku vede ke snižování nákladů spojených s firemními akvizicemi. Takové finanční prostředí přináší i snižování úrokových měr, je příznivé pro dlouhodobé investice a obchodní plánování, vede k poklesu nejistoty na straně investorů a větší odolnosti vůči mezinárodním finančním krizím. To vše vede k větší stabilitě evropských finančních a měnových trhů.

Dopady na cenovou stabilitu Na cenovou stabilitu má zavedení společní měny dopady zejména v podobě snížení míry inflace, která napomáhá stabilnějšímu podnikatelskému prostředí, ve kterém pak nedochází k nespravedlivému přerozdělování od věřitelů k

Strana 85

© Phare CZ 0209-02-01-005


dlužníkům jako v případě inflačních ekonomik. To vede k stabilitě investičního prostředí umožňující další hospodářský růst. V neposlední řadě má společná měna dopad ve smyslu mezinárodní komparace cen, a tím napomáhá k efektivnější alokaci výrobních faktorů, což vede k vyššímu využití hospodářského potenciálu celé EU.

Dopady na veřejné finance Dopady společné měny na veřejné finance mají také vliv na investiční prostředí v EU. S přijetím Maastrichtské smlouvy a následně Paktu stability a růstu jsou členské země, které se účastní Hospodářské a měnové unie, povinny koordinovat fiskální politiky v rámci pevně stanového rámce fiskálních pravidel. To v konečném důsledku vede ke snížení neefektivních vládních výdajů za nákup zboží a služeb a tento fakt s sebou přináší větší konkurenci v oblasti veřejných zakázek. Snaha národních vlád udržet rozpočtové soustavy v rámci daných pravidel, znemožňující přílišné dluhové financování, které může být kryto pouze emisí vládních dluhopisů, povede v konečném důsledku k nižším úrokovým sazbám na finančních trzích. Důvodem bude nižší nabídka bezpečných vládních dluhopisů na finančních trzích, a zájem investorů tak bude částečně absorbován produktivními investicemi, které přispějí k vyššímu hospodářskému růstu. Současně tak snižují úroveň úrokových měr na finančních a peněžních trzích vedoucí k oživení ekonomiky.

Kontrolní otázky 1. Co bylo cílem Delorsovy zprávy? odpověď, blíže kapitola Historie měnové integrace ES 2. Vyjmenujte hlavní oblasti dopadů evropské měnové integrace na vnitřní trh. odpověď, blíže kapitola Implikace pro vnitřní trh

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005 EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed

Strana 86

© Phare CZ 0209-02-01-005


persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005 EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005 EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005 EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005 EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005

Strana 87

© Phare CZ 0209-02-01-005


EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005 ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005 ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005 ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6

Strana 88

© Phare CZ 0209-02-01-005


ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005 MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Seznam poznámek 1. Anglický výraz pro všeobecné směry hospodářských politik zní „Broad Economic Policy Guidelines“.

Strana 89

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 9 Regionální politika a politika soudržnosti Cíl

Kapitola je rozdělena na dvě velké části. První část přibližuje problematiku regionální politiky EU v současném finančním rámci 2000-2006, druhá část pak seznamuje se změnami v oblasti této politiky v následujícím finančním období 2007-2013. Každá z obou částí se zabývá nástroji regionální politiky a politiky soudržnosti, definovanými strategickými cíli a kvalifikačními požadavky regionů pro možnosti finanční podpory. Klíčová slova

Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský orientační a záruční fond, Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu, Fond soudržnosti, Iniciativy Společenství. Další materiály ke studiu

EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, v posledním znění ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, Evropská společenství ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, Evropská společenství ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky Předpokládaná doba studia

6 hodin.

Současná regionální politika EU Přestože je EU hospodářsko-politicky integrovanou entitou, přetrvávají v jejím rámci významné regionální disparity jak v ekonomické, tak sociální oblasti. Z pohledu strukturální politiky se regiony mezi s sebou liší v ekonomické síle vyjádřené podílem HDP na obyvatele (aproximovaná úroveň příjmů) [1] a vývojem míry nezaměstnanosti. Kromě regionálních disparit jsou v EU po jejím posledním rozšíření citelné i rozdíly v národních úrovních jednotlivých ukazatelů. Můžeme konstatovat, že poslední kolo rozšíření EU v květnu 2004 vneslo do Společenství největší regionální disparitu v celé historii.

Strana 90

© Phare CZ 0209-02-01-005


Základním cílem regionální politiky (neboli politiky hospodářské a sociální soudržnosti) je snižovat rozdíly v ekonomické úrovni mezi jednotlivými regiony. Problém ekonomické heterogenity mezi regiony se vždy zvýrazní v rámci jednotlivých kol rozšiřování EU. Jsou podporovány především aktivity v oblasti regionální, strukturální, sociální a zemědělské politiky, podnikání a podpory pracovní síly. EU vytvořila aparát nástrojů a toku finančních prostředků, které směřují k postupnému snižování meziregionálních rozdílů. Jedná se o čtyři strukturální fondy a Kohezní fond, který byl implementován prostřednictvím Maastrichtské smlouvy (rozhodnutí o spuštění Hospodářské a měnové unie).

Strategické cíle regionální politiky v EU Podle rozhodnutí Rady na berlínském summitu v březnu 1999 byla podoba regionální politiky zjednodušena na základě principů koncentrace, jednoduchosti a efektivity. Byly definovány tři cíle, z nichž první dva jsou regionální povahy a třetí cíl má horizontální charakter (je zaměřen na lidské zdroje). Současně byl snížen počet Iniciativ Společenství na čtyři – přeshraniční, transnacionální a meziregionální spolupráce; obnova a rozvoj měst a městských aglomerací; rozvoj venkova; a lidské zdroje. Druhy pomoci financované ze strukturálních fondů tvoří iniciativy členských zemí; Iniciativy Společenství a inovační opatření; a opatření technické pomoci. Na aktivity v rámci této politiky byla vyčleněna asi jedna třetina prostředků evropského rozpočtu na období 20002006, celkem 326 mld. eur. Současné finanční období 2000-2006 je obdobím složitějším z hlediska řízení finančních prostředků z důvodů nového rozšíření. Toto finanční období je vymezeno třemi strategickými cíly: Cíl 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů

Tento cíle je zaměřen na rozvojovou pomoc méně vyspělým oblastem. Ty jsou definovány dosažením max. 75 % HDP na obyvatele průměru EU. Snahou je postupné přibližování méně rozvinutých regionů na úroveň ostatních. V tomto cíli je kladen důraz zejména na rozvoj základní infrastruktury, podporu investic do podnikatelských a jiných hospodářských činností. Cíl 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací

Tento cíl se týká oblastí, které prochází hospodářskými a sociálními změnami v sektoru průmyslu a služeb, jejichž důsledkem je vznik strukturálních problémů. Jedná se zejména o venkovské oblasti upadající z důvodu nedostatku ekonomické diverzifikace, městská sídla, která se dostala do potíží v důsledku ztráty hospodářských aktivit, nebo o oblasti závislé na rybolovu. Cíl 3 – Podpora politiky zaměstnanosti a vzdělávání

V rámci tohoto cíle dochází k podpoře rozvoje aktivit souvisejících s lidskými zdroji, resp. trhem práce. Zejména se jedná o pomoc přizpůsobit a zmodernizovat vzdělávací systémy, odbornou přípravu tak, aby došlo ke zvyšování zaměstnanosti. V souvislosti s cíli 1 a 2 musí být dodrženy základní podmínky pro čerpání evropských finančních prostředků, a to zejména ta, že každý region je způsobilý pro pomoc pouze v rámci jednoho z těchto dvou cílů. Cíl 3 se vztahuje na celé území EU mimo regiony v rámci Cíle 1. Cíle 1 a 2 jsou cíle regionálního charakteru, cíl 3 je svým charakterem horizontální.

Nástroje současné regionální politiky EU a Fond soudržnosti Cíle politiky soudržnosti jsou naplňovány prostřednictvím čtyř strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský garanční a orientační fond – orientační část, Finanční nástroj pro podporu rybolovu), Fondu soudržnosti a dalších nástrojů, mezi které patří Iniciativy Společenství a inovační akce. Tyto fondy se zaměřují na snižování rozdílů v úrovních rozvoje jednotlivých regionů členských zemí a snižování zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí. Strukturální fondy poskytují spolufinancování národním programům. Evropský fond regionálního rozvoje Evropský sociální fond Evropský zemědělský orientační a záruční fond Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu Fond soudržnosti Iniciativy Společenství Zvláštní podpora rybolovu Inovační akce

Strana 91

© Phare CZ 0209-02-01-005


Pomoc financovaná z prostředků tohoto fondu se zaměřuje především na následující oblasti: investice do výroby určené k vytváření nových nebo podpoře stávajících pracovních míst; investice do infrastruktury včetně transevropských sítí pro regiony spadající do cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů; rozvoj místního potenciálu, rozvoj malého a středního podnikání v problémových regionech; výzkum a vývoj; investice do životního prostředí.

Evropský sociální fond Evropský sociální fond podporuje aktivity a politiky v oblastech zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Prostředky tohoto fondu je možné použít při spolufinancování všech tří definovaných strategických cílů regionální politiky. Jmenovitě je tato podpora zaměřena na následující oblasti: integrace nezaměstnaných, zejména osob postižených dlouhodobou nezaměstnaností; integrace mladých lidí do pracovního procesu; integrace osob vyloučených z trhu práce; podpora rovných příležitostí na trhu práce; adaptace pracovníků na průmyslové změny; stabilizace a růst zaměstnanosti; posílení lidského potenciálu ve výzkumu, vědě a technologii; posílení systému vzdělávání a rekvalifikace.

Evropský zemědělský orientační a záruční fond Evropský zemědělský orientační a záruční fond je složen ze dvou částí – sekce orientace a sekce garance, z nichž pouze orientační sekce spadá do systému strukturálních fondů |2|. Tato sekce podporuje rozvoj venkova v souladu se strategickým cílem 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů a cíle 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací, což se promítá do modernizace a racionalizace zemědělské produkce. V rámci orientační sekce tohoto fondu jsou podporovány v regionální politice zejména následující oblasti: podpora farmaření a zachování životaschopných zemědělských komunit v horských nebo méně příznivých oblastech; podpora začínajícím farmářům; podpora producentským sdružením; konverze, diversifikace, reorientace a podpora kvality zemědělské produkce; rozvoj venkovské infrastruktury; podpora investic do cestovního ruchu; ostatní opatření (např. prevence přírodních katastrof, obnova vesnic, ochrana venkovského a kulturního dědictví, rozvoj a využití lesů, ochrana prostředí a krajiny).

Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu se zaměřuje na podporu rybolovu a modernizaci rybářského průmyslu. Prostředky tohoto nástroje mohou být využity na podporu strategického cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů a cíle 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací. Finanční prostředky jsou určeny zejména pro následující oblasti podpory: změny v rybářském sektoru; modernizace loďstva; rozvoj chovu ryb; ochrana některých přímořských oblastí; vybavení rybářských přístavů; výroba rybích produktů a obchod s nimi; podpora výroby.

Fond soudržnosti Fond soudržnosti existuje vedle strukturálních fondů a je určen na pomoc nejméně rozvinutým oblastem členských zemí v souvislosti s přípravou na vytvoření Evropské hospodářské a měnové unie. Tento fond poskytuje finanční prostředky na významné projekty v oblasti životního prostředí a infrastruktury (transevropských sítí) s rozpočtem

Strana 92

© Phare CZ 0209-02-01-005


minimálně 10 mil. eur. Z tohoto fondu mohou čerpat prostředky pouze ty členské země, jejichž HDP na obyvatele nedosahuje 90 % průměru tohoto ukazatele v EU. Tohoto kritéria v současnosti dosáhlo všech deset nově přijatých zemí a Portugalsko a Řecko, ale podpora je z minulých období přiznána i Irsku a Španělsku. Tento fond neposkytuje spolufinancování národním programům jako v případě strukturálních fondů, ale podílí se na přímém spolufinancování vybraných projektů. Rozhodnutí jsou přijímána společně členskou zemí a Komisí. Přijaté projekty mohou být seskupeny a propojeny společnou strategií, nebo naopak může bát projekt rozdělen do několika fází, které jsou technicky a finančně nezávislé. Míra spolufinancování v rámci Fondu soudržnosti může dosáhnout až 80-85 % relevantních výdajů. Konkrétní výše pomoci se určuje podle typu projektu. Tento fond není specificky zaměřen na regionální politiku a je spíše pomocí doplňkovou.

Iniciativy Společenství Iniciativy Společenství jsou zvláštním nástrojem strukturální politiky k řešení specifických problémů dotýkajících se celého území EU. Tyto Iniciativy doplňují jiné programy nebo usnadňují jejich provádění. Iniciativy vyhlašuje a řídí Komise, která dává první podněty a následně je projedná s členskými zeměmi. Iniciativy Společenství byly pro současné finanční období definovány čtyři, a to následující: INTERREG III – je iniciativa, která se zaměřuje na přeshraniční (A), nadnárodní (B) a meziregionální (C) spolupráci s cílem podporovat harmonické a vyvážené regionální plánování a rozvoj celého území EU; LEADER+ – má za úkol podporovat spolupráci aktivních činitelů působících ve venkovských společenstvích a ekonomikách za účelem rozvoje venkova prostřednictvím iniciativ vyvinutých tzv. místními akčními skupinami. Spolupráce spočívá ve vzájemném posuzování místních strategií trvale udržitelného rozvoje. Tato iniciativa je financována z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. EQUAL – směřuje k podpoře nadnárodní spolupráce s cílem podporovat nové nástroje v boji proti všem typům diskriminace a nerovnosti na trhu práce. Velká pozornost je věnována integraci žadatelů o azyl. Tato iniciativa je financována z Evropského sociálního fondu. URBAN II – podporuje hospodářskou a sociální obnovu měst a městských oblastí postižených krizí s cílem podporovat jejich udržitelný rozvoj. Maximální výše spolufinancování ze strany EU je 75 % v oblastech spadajících do cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů a 50 % v ostatních případech. Tato iniciativa je financována z Evropského fondu regionálního rozvoje.

Zvláštní podpora rybolovu Zvláštní podpora rybolovu je určena oblastem nespadajícím do cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů, a to zejména na vytvoření rovnováhy mezi mořskými zdroji a jejich využíváním, zvýšení konkurenceschopnosti firem včetně rozvoje produktů rybářství a chovu ryb. Současně je tento nástroj možné využít při revitalizaci oblastí, které jsou na rybolovu závislé. Opatření jsou financována z Finančního nástroje pro usměrňování rybolovu.

Inovační akce Inovační akce jsou svou povahou výjimečné, protože se nezakládají na vzájemné dohodě mezi Komisí a členskými zeměmi, ale jsou pouze v pravomoci Komise. Jejich významem je inovační přínos, protože iniciují projekty a studie pro nové politiky, zdokonalují nakládání s finančními prostředky a napomáhají odhalování nových možností. Pro současné finanční období byla stanovena tři následující témata: regionální ekonomiky založené na vědomostních a technologických inovacích; regionální rozvoj založený na informační společnosti (e-EuropeRegio); regionální identita a udržitelný rozvoj. Inovační opatření jsou financována z Evropského fondu regionálního rozvoje, ale pokud se jedná o projekty v oblasti zaměstnanosti a odborného školení, ty jsou financovány z Evropského sociálního fondu nebo z Finančního nástroje pro usměrňování rybolovu v případě inovačních aktivit v rybářském sektoru.

Propojenost jednotlivých strategických cílů a nástrojů Následující tabulka přehledně uvádí vzájemnou propojenost jednotlivých strategických cílů a nástrojů k jejich dosažení. Nástroje a cíle regionální politiky a politiky soudržnosti ve finančním období 2000-2006

Cíle

Strana 93

Finanční nástroje

© Phare CZ 0209-02-01-005


Cíl 1

Cíl 2

Cíl 3

Evropský fond regionálního rozvoje Evropský sociální fond Evropský zemědělský garanční a orientační fond – orientační část Finanční nástroj pro podporu rybolovu Evropský fond regionálního rozvoje Evropský sociální fond Evropský sociální fond Regionální koheze (soudržnost) Fond soudržnosti INTERREG III Evropský fond regionálního rozvoje URBAN II Evropský fond regionálního rozvoje EQUAL Evropský sociální fond LEADER+ Evropský zemědělský záruční a orientační fond – orientační část Evropský zemědělský záruční a orientační fond – orientační část

Rozvoj venkova a restrukturalizace odvětví rybolovu regionů nespadajících Finanční nástroj pro podporu rybolovu do cíle 1 Celkem: 9 cílů Celkem: 6 nástrojů

Alokace finančních prostředků EU Níže uvedená tabulka uvádí alokaci finančních prostředků EU v rámci současného finančního období. Celková alokace finančních prostředků EU mezi strukturální fondy a Fond soudržnosti v období 2000-2006 (ceny roku 1999), mld. eur

Oblast Cíl 1 Cíl 2 Cíl 3 Iniciativy Společenství INTERREG III LEADER+ EQUAL

Výše alokovaných prostředků 135,95 (41,64 %) 135,95 (41,64 %) 24,05 (7,37 %) C:,44 (3,2 %) 4,875 (1,5 %) 2 02 (0 62 %) 2,847 (0,87 %)

URBAN II Inovační akce

0,7 (0,21 %) 1,0 (0,31 %)

Rybolov Fond soudržnosti Celkem

1,11 (0,34 %) 18,0 (5,5 %) 326,5

Aby bylo dosaženo efektivního využití pomoci, došlo ke zjednodušení řízení, zvýšení pružnosti a decentralizaci při realizaci pomoci a také k jasnému rozdělení odpovědnosti. Velmi důležitou roli hraje partnerství mezi Komisí a členskou zemí. Je kladen důraz na systematičtější využívání jiných finančních nástrojů, než jsou granty, mezi které můžeme zařadit výhodnější půjčky, ručení půjček a spravedlivou participaci.

Edinburgský summit Evropské Rady Na edinburgském summitu Evropské Rady bylo rozhodnuto o celkovém rozsahu rozpočtu EU na hospodářskou a sociální soudržnost, a to ve výši 0,46 % HDP. Omezení pro příjem pomoci je stanoveno ve výši 4 % HDP členské země pro objem transferů ze strukturálních fondů (viz Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, čl. 7, odst. 8). Velká pozornost je věnována kontrole zdrojů podpory, aby se vyloučilo souběžné financování projektů jak ze strukturálních fondů, tak z Fondu soudržnosti. Základní omezení pro přidělení pomoci ze strukturálních fondů EU jsou následující: Opatření nesmí v daném období získat finanční pomoc z více než jednoho strukturálního fondu. Opatření nebo operace může profitovat se strukturálních fondů v rámci jednoho strategického cíle. Žádná operace nesmí být financována ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

Strana 94

© Phare CZ 0209-02-01-005


Žádná operace nesmí být financována ze strukturálních fondů zároveň v rámci strategického cíle a Iniciativy Společenství. Žádná operace nesmí být financována ze strukturálních fondů zároveň v rámci strategického cíle a záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Míra spolufinancování jednotlivých aktivit v rámci regionální politiky EU je ovlivněna několika faktory, mezi které můžeme zařadit regionální a sociální naléhavost řešení problému; finanční možnosti členské země vzhledem k její hospodářské situaci; význam projektu v rámci plnění cílů v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti v EU; optimální využití finančních prostředků. Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, čl. 29, odst. 3 a 6 stanoví maximální limity spolufinancování: Spolufinancování standardních opatření spadající do cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů nesmí přesáhnout 75 % celkových uznatelných nákladů při pokrytí minimálně 50 % veřejných výdajů. V případě regionů členských zemí pod působností Fondu soudržnosti může míra spolufinancování dosáhnout až 80 % a v případě zámořských území a řeckých ostrovů až 85 %. Spolufinancování opatření v regionech spadajících do cíle 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací a cíle 3 – Podpora politiky zaměstnanosti a vzdělávání jsou stanoveny maximálně ve výši 50 % celkových uznatelných nákladů a minimálně 25 % veřejných výdajů. V případě inovačních opatření a opatření technické pomoci mohou být náklady kryty až v rozsahu 100 %. V případě projektů infrastruktury, u nichž se předpokládá generace zisku, nesmí míra pomoci v regionech cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů přesáhnout 40 %. V případě členské země v působnosti Fondu soudržnosti může být míra spolufinancování zvýšena o dalších 10 p. b. V regionech spadajících do cíle 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací je tento strop nastaven ve výši maximálně 25 % celkových uznatelných nákladů. V případě investic do firem nesmí míra finanční pomoci ze strukturálních fondů překročit 35 % celkových uznatelných nákladů v regionech spadajících do cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů a 15 % v regionech spadajících do cíle 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací. Na základě nařízení Rady (ES) č. 1164/1994 o Fondu soudržnosti je stanovena spodní hranice rozpočtu vhodných projektů k podpoře z Fondu soudržnosti. Míra spolufinancování projektů z Fondu soudržnosti se pohybuje mezi 80-85 % celkových uznatelných nákladů. Kombinace finančních prostředků z Fondu soudržnosti a jiného finančního nástroje nesmí překročit 90 % výdajů. Pokud bude plánovaný projekt generovat zisk v krátkém období, je snížena hranice spolufinancování na 80 %.

Budoucnost strukturálních fondů a Fondu soudržnosti V současné době se vytváří struktura a rámec příštího programovacího období – finančního rámce 2007-2013. Konkrétní podoba ještě není zveřejněna, přestože diskuse se vede od začátku roku 2004. Přesto je již zřejmé, že se strukturální fondy zaměří především na: strategické projekty umožňující naplnění Lisabonské strategie; nejméně rozvinuté regiony především v nových členských zemích, včetně těch, které během následujícího finančního období k EU přistoupí (zde se bude pravděpodobně jednat o Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko); projekty, jejichž management je decentralizovaný, jednoduchý a průhledný. V červenci 2004 byly schváleny Komisí legislativní návrhy reformy regionální politiky a politiky soudržnosti. Tyto návrhy obsahují vymezení obecných nařízení, společná ustanovení pro zdroje, z nichž budou financovány strukturální projekty, nařízení pro každý jednotlivý zdroj a návrh umožňující vytvoření struktury přeshraniční spolupráce. Komise předpokládá vynaložení celkové sumy finančních prostředků v rozsahu 336,1 mld. eur. Cílem reformy regionální politiky a politiky soudržnosti je změnit výklad principu evropské solidarity v rozšířené EU v kontextu ekonomické globalizace a v souladu s požadavky kladenými na znalostně založenou ekonomiku.

Nástroje reformované regionální politiky a politiky soudržnosti V pěti návrzích nařízení Komise o obecných ustanovení Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti jsou definovány společné zásady, pravidla a normy pro provádění všech tří uvedených nástrojů regionální politiky. Nařízení stanovují nový postup programování, společné normy pro finanční řízení, kontrolu a hodnocení.

Strana 95

© Phare CZ 0209-02-01-005


Úlohou Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) je podpora investic a pomoc při snižování rozdílů mezi regiony v EU. Mezi priority financování v rámci tohoto nástroje můžeme zařadit výzkum, inovace, životní prostředí a prevenci rizik. Významnou roli v tomto nástroji hraje také infrastruktura, a to především v nejméně rozvinutých regionech EU. Evropský sociální fond (ESF) podporuje politiky a priority usilující o vytváření nových a lepších pracovních příležitostí, zvyšování kvality a produktivity práce a prosazování sociálního začlenění a soudržnosti jednotlivých skupin obyvatel. Fungování tohoto nástroje je v souladu s cíli a principy Evropské strategie zaměstnanosti. Fond soudržnosti přispívá k rozvoji v oblasti životního prostředí a transevropských sítí (infrastruktury). Tento nástroj je určen těm členským zemím, jejichž HDP nepřesahuje 90 % průměru HDP Evropské unie. Podle takto stanovené definice pro kvalifikaci získání pomoci v rámci tohoto nástroje by na tuto pomoc dosáhlo deset nových členských zemí a Portugalsko a Řecko. V budoucnu by měl tento nástroj spolu s Evropským fondem pro regionální rozvoj přispívat k víceletým investičním programům řízeným decentralizovaným způsobem místo podporování individuálních projektů schvalovaných jednotlivě Komisí. V souladu s články 158 a 159 Smlouvy pojednávajícími o podpoře harmonického rozvoje v EU především prostřednictvím snižování meziregionálních rozdílů a s cílem překonat stávající překážky přeshraniční spolupráce je navržen nový nástroj regionální politiky – Evropské uskupení pro přeshraniční spolupráci. Tento nástroj poskytne volitelný rámec pro zřízení evropských orgánů pro spolupráci, které získají právní subjektivitu pro provádění programů přeshraniční spolupráce a budou vycházet z úmluvy zúčastněných národních, regionálních, místních či jiných veřejných orgánů. Nový systém regionální politiky a politiky soudržnosti umožní jednodušší, proporcionální a decentralizované řízení strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Mimoto bylo vytvořeno nařízení poskytující členským zemím a jednotlivým regionům volitelný rámec pro zřízení orgánů pro přeshraniční spolupráci – Evropské uskupení pro přeshraniční spolupráci.

Redefinice cílů regionální politiky a politiky soudržnosti V rámci reformních snah byly redefinovány strukturální cíle. Byly vymezeny tři nové cíle: konvergence; regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost; evropská územní spolupráce. Následující tabulka přehledně ukazuje jednotlivé cíle a finanční nástroje určené pro jejich plnění v rámci nového finančního období 2007-2013. Navrhované nástroje a cíle regionální politiky a politiky soudržnosti pro finanční období 2007-2013

Cíl Cíl 1 – Konvergence Cíl 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Cíl 3 – Evropská územní spolupráce Celkem: 3 cíle

Finanční nástroje Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond Fond soudržnosti Evropský fond pro regionální rozvoj Evropský sociální fond Evropský fond pro regionální rozvoj Celkem: 3 nástroje

Nová struktura regionální politiky a politiky soudržnosti klade důraz na inovace a zjednodušení procedur v rámci této unijní politiky. Základním informačním zdrojem týkajícím se budoucnosti regionální politiky a politiky soudržnosti v EU je Třetí zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti z února 2004. Evropská rada na svém summitu v průběhu roku 2005 rozhodne o finančních perspektivách pro další programovací období. Rada také přijme Strategické zaměření Společenství v oblasti koheze, na jehož základě Komise, národní členské země a regiony vypracují Národní strategické referenční rámce, které budou základnou pro přípravu operačních programů. Nové finanční období je charakterizováno třemi na základě jasných kritérií stanovenými cíli. Tři stávající cíle regionální politiky jsou tedy pro příští finanční období modifikovány do nové podoby.

Cíl 1 – Konvergence

Strana 96

© Phare CZ 0209-02-01-005


Je nejvýznamnějším cílem nové regionální politiky a politiky soudržnosti měřeno podílem předpokládaných vynaložených prostředků. Tento cíl vychází ze současného Cíle 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů a je určen k urychlení ekonomické konvergence nejméně rozvinutých regionů, zlepšení podmínek pro růst zaměstnanosti prostřednictvím investic do výrobních zdrojů, pro inovace a rozvoj společnosti založené na znalostech, pro podporu schopnosti přizpůsobit se ekonomickým a společenským změnám, k ochraně životního prostředí a k posílení efektivnosti výkonu administrativy. Tento cíl je významný především pro nové členské země. Podmínkou pro možné čerpání finančních prostředků v rámci tohoto cíle je ekonomická výkonnost daného regionu měřená prostřednictvím HDP na obyvatele |3|, které musí být nižší než 75 % průměru EU. Nicméně v kritériu vhodnosti daného regionu pro finanční pomoc je zohledněna skutečnost poslední vlny rozšíření v roce 2004, v rámci kterého byly přijaty ekonomicky slabší země. Tento fakt vedl ve statistickém vyjádření ke snížení průměru EU a tím ke změnám procentuálních vyjádření ekonomické síly daného regionu v porovnání s průměrem EU. V následující tabulce je vyjádřena ekonomická výkonnost ČR prostřednictvím makroekonomického ukazatele HDP na obyvatele vyjádřeného v paritě kupní síly vzhledem k průměru EU před rozšířením a EU po rozšíření v roce 2004. Srovnání ekonomické síly ČR vyjádřená ukazatelem HDP na obyvatele v paritě kupní síly vůči průměru EU-15 a EU-25 (%)

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 ČR k EU-15 59,3 59,1 60,5 60,8 61,4 62,0 62,6 63,4 63,8 ČR k EU-25 66,9 64,7 61,9 66,5 66,8 67,2 67,5 67,8 68,1 Pramen: ČSÚ, Eurostat, vlastní výpočty autora. Cíl 1 – Konvergence umožňuje také financovat projekty v regionech, které překročí hranici 75 % HDP na obyvatele k průměru EU-25, ale nepřekročily by 75 % hranici vyjádřenou k průměru hodnoty stanovené na základě dotčených regionů. Toto zamýšlené opatření je přechodnou podporou, která bude mít sestupnou tendenci do roku 2013. Vzdálenější regiony EU, mezi které můžeme zařadit Azorské ostrovy, Kanárské ostrovy, Madeiru a francouzské zámořské departmenty (Martinique, Réunion, Guadalouppe a Francouzskou Guyanu), budou využívat zvláštní systém financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj bez ohledu na to, zda spadají do cíle 1, nebo nikoliv. Hlavní prioritou bude jejich integrace do jednotného vnitřního trhu s ohledem na místní specifické podmínky. Součástí Cíle 1 – Konvergence je i čerpání finančních prostředků z Fondu soudržnosti pro členské země, jejichž podíl HDP na obyvatele vzhledem k průměru EU-25 nepřesáhne 90% hranici. Cílovými oblastmi podpory jsou rozvoj dopravní infrastruktury a životní prostředí. Seznam regionů a členských zemí vhodných pro finanční podporu v rámci tohoto cíle bude zveřejněn Komisí po vstupu nařízení o obecných ustanoveních Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti v platnost.

Cíl 2 - Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Tento cíl regionální politiky předpokládá naplnění Lisabonské strategie na úrovni regionů. Rovněž se soustředí na zvýšení zaměstnanosti v regionech s vysokou nezaměstnaností a nefunkčními trhy práce. Tento cíl je zaměřen zejména na oblasti, které nedosáhnou na cíl 1 – Konvergence. V rámci tohoto cíle je navrhován dvojí přístup. První část je zaměřena na to, aby se prostřednictvím programů regionálního rozvoje financovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj podařilo posílit konkurenceschopnost a atraktivitu regionů, předvídat hospodářské a společenské změny a podpořit inovace, podnikatelské prostředí, posílit rozvoj společnosti založené na znalostech, zlepšit ochranu životního prostředí a prevenci rizik. Druhá část je zaměřena prostřednictvím národních programů nebo programů dané územní úrovně na podporu přizpůsobivosti pracovníků a podniků a rozvoj trhů práce s ohledem na začleňování problémových sociálních skupin. Cíl konkurenceschopnosti hraje významnou roli v tom, aby se zabránilo novým nerovnovážným stavům v neprospěch regionů, které by trpěly následky nepříznivých sociálně-ekonomických faktorů a neměly by dostatek prostředků na jiné formy podpory. V rámci tohoto cíle budou členské země vytvářet seznam regionů, pro které předloží programy ke spolufinancování z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Předběžné rozdělení na zóny současného cíle 2 by tak mělo být zrušeno. Regiony spadající do současného cíle 1, které již v roce 2007 nebudou splňovat kritéria kvalifikace pro cíl konvergence vzhledem k dosaženému hospodářskému pokroku, získají v rámci tohoto cíle mimořádnou

Strana 97

© Phare CZ 0209-02-01-005


přechodnou podporu, která bude pozvolna klesat až do roku 2013. Seznam těchto regionů bude zveřejněn Komisí ihned, jakmile vstoupí příslušné nařízení o obecných ustanovení Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti v platnost.

Cíl 3 – Evropská územní spolupráce Tento cíl je inspirován dosavadní zkušeností s Iniciativou Společenství INTERREG a je zaměřen na podporu společných programů přeshraniční spolupráce, na spolupráci nadnárodních oblastí a na vytvoření sítě pro spolupráci a výměnu zkušeností v celé EU. Kromě tohoto cíle budou programy cíle 1 a cíle 2 pokrývat specifické meziregionální akce spolupráce mezi orgány účastnícími se jednoho programu a orgány alespoň z jedné další členské země. Přeshraniční spolupráce by měla zahrnovat ty regiony, které se nachází podél vnitřních kontinentálních hranic a některých vnějších kontinentálních hranic, a regiony s přímořskými hranicemi. Tento cíl, který je podporován finančními prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj, by měl přispět na přeshraniční orgány budoucího Evropského nástroje pro sousedství a partnerství a předvstupní nástroje. Tyto nástroje by měly nahradit stávající programy PHARE, TACIS, MEDA, CARDS, ISPA a SAPARD. Po vstupu příslušného nařízení v platnost schválí Komise seznam přeshraničních regionů a zón nadnárodní spolupráce. Následující tabulka přehledně uvádí shrnutí výše uvedených poznatků o nové regionální politice a politice soudržnosti. Struktura regionální politiky a politiky soudržnosti v následujícím finančním období, alokace finančních prostředků, mld. eur

Programy

Kvalifikace

Priority

Cíl 1 – Konvergence (zahrnující zvláštní program pro nejvzdálenější regiony) Regionální a národní Regiony s HDP na inovace programy obyvatele nižším než životní prostředí 75 % průměru EU-25 dostupnost Regiony s HDP na Evropský fond pro infrastruktura obyvatele nižším než regionální rozvoj lidské zdroje 75 % průměru EU-15 výkon administrativy Evropský sociální a současně vyšším než fond 75 % průměru EU-25 Fond soudržnosti Členské země s HDP doprava (TEN) na obyvatele nižším než 90 % průměru EUudržitelnost dopravy 25 životní prostředí

Alokace prostředků 264,0 (78,5 %) 177,8 (67,34 %)

22,14 (8,38 %)

62,99 (23,86 %)

obnovitelné zdroje energie Evropský fond pro Nejvzdálenější regionální rozvoj regiony Cíl 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Členské země navrhují inovace seznam regionů (NUTS I nebo NUTS II) životní prostředí Postupné zavádění Regionální programy regionů spadajících do (EFRR) a národní dostupnost cíle 1 v období 2000programy (ESF) 2006, ale nespadajících evropská strategie do navrhovaného 1. cíle zaměstnanost konvergence Cíl 3 – Evropská územní spolupráce Přeshraniční a Hraniční regiony a inovace nadnárodní programy velké regiony v rámci a sítě (EFRR) nadnárodní spolupráce životní prostředí

Strana 98

1,12 (0,42 %) 57,9 (17,2 %) 48,31 (83,44 )

9,58 (16,56 %)

13,2 (3,94 %) 35,61 % přeshraniční spolupráce

© Phare CZ 0209-02-01-005


dostupnost kultura, vzdělání

12,12 % Evropský nástroj sousedství a partnerství 47,73 % zóny nadnárodní spolupráce 4,54 % evropské sítě spolupráce a výměny

Nové atributy budoucí regionální politiky a politiky soudržnosti Venkovské oblasti a oblasti závislé na rybolovu budou předmětem diversifikačních akcí doplňkově financovaných ze strukturálních fondů a koordinovaných s akcemi nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského fondu pro rybolov. Tyto fondy nahradí příspěvky z dnešního Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu a z finančního nástroje pro orientaci rybolovu, ale nebudou již součástí strukturálních fondů. Celkové zdroje na regionální politiku a politiku soudržnosti budou ve finančním období 2007-2013 činit 336,1 mld. eur. Pro každou prioritní osu operačních programů bude spoluúčast strukturálních fondů na veřejných výdajích omezena následujícími horními limity: 85 % pro Fond soudržnosti; 75 % pro Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond v rámci cíle 1 – Konvergence a výjimečně až 80 % v zemích, které jsou podporovány z Fondu soudržnosti; 50 % pro Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond v rámci cíle 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost; 75 % pro Evropský fond pro regionální rozvoj v rámci cíle 3 – Evropská územní spolupráce; 50 % nové dodatečné příspěvky pro nejvzdálenější regiony z Evropského fondu pro regionální rozvoj (kompenzace zvýšených výdajů); 80 % na operační programy v nejvzdálenějších regionech a na nejvzdálenějších řeckých ostrovech. Minimální hranice spoluúčasti fondů bude ve výši 20 %. Mimo to jsou plánována zvýšení příspěvků v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj, a to ve výši o: 10 % na akce meziregionální spolupráce v rámci cíle 1 – Konvergence a cíle 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost; 5 % pro zóny s přírodním handicapem (ostrovy, horské oblasti), oblasti s nízkou hustotou osídlení (především severské regiony) v rámci cíle 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost, které již nebudou spadat do cíle 1 – Konvergence. Toto zvýšení se bude týkat i zón, které až do 30. dubna 2004 tvořily vnější hranice. Zvýšení pro tyto zóny bude kumulovatelné až do celkové 60% výše účasti Společenství. Záloha ve výši 7 % na příspěvky ze strukturálních fondů a 10,5 % z Fondu soudržnosti bude nadále v platnosti. Navrhované nařízení Komise také definuje podmínky pro lepší koordinaci mezi subvencemi z fondů a půjčkami od Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu zejména ve smyslu komplexních finančních sestav a partnerství veřejného a soukromého sektoru. Výkonnostní rezerva – Rezerva na kvalitu a výkonnost tvoří 3 % ze zdrojů poskytnutých z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu na programy v rámci cíle 1 – Konvergence a cíle 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Rezerva je určena na odměňování pokroku dosaženého podle nových kritérií: zvýšení indexu HDP na obyvatele a míry zaměstnanosti na základě údajů z let 2004-2010 pro cíl 1 – Konvergence; rozdělení minimálně 50 % příspěvků z Evropského fondu pro regionální rozvoj na inovační opatření v letech 2007-2010 a zvýšení míry zaměstnanosti na základě údajů z let 2004-2010 pro cíl 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost.

Strana 99

© Phare CZ 0209-02-01-005


Nová rezerva na nepředvídané události vytvořená členskými zeměmi ve výši 1 % z dotace v rámci cíle 1 – Konvergence a 3 % z dotace v rámci cíle 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost budou příspěvkem pro případ neočekávané místní nebo odvětvové krize způsobené důsledky hospodářské a sociální restrukturalizace nebo obchodního otevření. Legislativa ES vztahující se k problematice nové regionální politiky a politiky soudržnosti: návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004) 493final; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)494final; návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final.

Kontrolní otázky 1. Vyjmenujte strategické cíle a finanční nástroje regionální politiky a politiky soudržnosti v současném finančním rámci 2000-2006. odpověď, blíže kapitoly Strategické cíle regionální politiky v EU, Nástroje současné regionální politiky EU a Fond soudržnosti 2. Vyjmenujte strategické cíle a finanční nástroje regionální politiky a politiky soudržnosti v budoucím finančním rámci 2007-2013. odpověď, blíže kapitoly Redefinice cílů regionální politiky a politiky soudržnosti, Nástroje reformované regionální politiky a politiky soudržnosti

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005 EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005

Strana 100

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005 EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005 EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005 EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005

Strana 101

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005 EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005 ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005 ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005

Strana 102

© Phare CZ 0209-02-01-005


ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6 ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005 MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Seznam poznámek 1. Srovnatelnou ekonomickou úroveň regionů můžeme vyjádřit prostřednictvím velikosti HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly. 2. Garanční sekce slouží k financování Společné zemědělské politiky EU. 3. Vypočteného na základě údajů posledních tří let před přijetím nařízení.

Strana 103

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 10 Podnikání, evropská firma Cíl

Kapitola pojednává o statutu evropské firmy, podmínkách jejího vzniku a formách řízení, včetně podílu zaměstnanců na řízení této firmy. V závěru je zmíněna otázka evropského obchodního družstva. Klíčová slova

Evropská firma, jednostupňový systém řízení, dvoustupňový systém řízení. Další materiály ke studiu

EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická Předpokládaná doba studia

2 hodiny.

Statut evropské firmy Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, o statutu evropské firmy |1| je opatřením prohlubujícím efektivnost vnitřního trhu. Statut evropské firmy je projednáván již od roku 1970 a je to záležitost o mnoho starší než vnitřní trh EU. Na druhou stranu si rozvoj vnitřního trhu téměř vynucuje statut evropské firmy. Smyslem tohoto nařízení je poskytnout podnikům alternativu jejich statutárního postavení, které by mělo být atraktivní zejména pro nadnárodní společnosti podnikající ve více členských zemích zároveň. Na druhou stranu je tento koncept vhodný i pro malé a střední podniky, které se podílejí na realizaci projektů EU. Statut evropské firmy umožňuje podnikům zaregistrovaným v různých členských zemích fúzovat či vytvářet holdingové společnosti či přidružené společnosti, ale bez právních či praktických omezení plynoucích z existence dvaceti pěti různých legislativních systémů v jednotlivých členských zemích. Evropská firma může měnit své sídlo mezi členskými zeměmi bez dodatečných vyšších nákladů a čelit komplikacím souvisejícím se zrušením právní subjektivity v původní zemi a jejím zřizováním v zemi nové. Pokud firmy přijmou statut evropské firmy, mohou se zaregistrovat v libovolné členské zemi jako evropská společnost. Taková firma potom nemusí rozdrobovat svou strukturu jen proto, aby vyhověla obchodním zákonům dané členské země. Tento krok usnadňuje fúzování firem přes hranice zemí.

Vznik a řízení evropské firmy Statut evropské firmy umožňuje čtyři způsoby vytvoření evropské společnosti s ručením omezeným: fúze, které jsou umožněny pouze veřejným společnostem s ručením omezeným z různých členských zemí; vznik holdingové společnosti umožněný veřejným i soukromým společnostem s ručením omezeným s registraturou v různých členských zemích či majícím přidružené společnosti či pobočky v jiných členských zemích, než je jejich registratura vytvoření přidružené společnosti, které je umožněno na základě stejných podmínek pro všechny právní entity na základě občanského a soukromého práva převedení veřejné společnosti s ručením omezeným založené podle národního práva. Evropská firma musí mít minimální kapitál ve výši 120 000 eur. Pokud členská země vyžaduje vyšší základní jmění pro společnosti provádějící určitý typ aktivit, pak jsou tyto požadavky platné i pro evropskou firmu s registraturou v dané členské zemi. Registratura evropské firmy je stanovena statutem firmy a musí být v té členské zemi, kde je centrální správa společnosti.

Strana 104

© Phare CZ 0209-02-01-005


Statut evropské firmy musí definovat valnou hromadu akcionářů a výkonnou radu a dozorčí radu – v případě dvoustupňového systému, nebo správní radu – v případě jednostupňového systému, jako řídící orgány. Ve dvoustupňovém systému je evropská společnost řízena výkonnou radou, jejíž členové mají právo reprezentovat společnost při jednání s třetími stranami a při právních procedurách. Členové výkonné rady jsou jmenováni a odvoláváni dozorčí radou a členové výkonného výboru nesmí být současně i členy dozorčí rady stejné společnosti. Na druhou stranu může být jmenován člen dozorčí rady do funkce člena výkonné rady v případě absence. Nicméně v tomto období pak nevykonává svou funkci v dozorčí radě. Výkonná rada se zabývá každodenním řízením společnosti a dozorčí rada dozoruje výkonnou radu a podává zprávy o jejím fungování akcionářům a zaměstnancům. V jednostupňovém systému je evropská společnost řízena správní radou, jejíž členové mají právo reprezentovat společnost při jednání s třetími stranami a při právních procedurách. Statut evropské společnosti definuje operace, které vyžadují autorizaci dozorčí rady či diskusi správní rady. Mezi těmito operacemi můžeme jmenovat např. investiční operace vyžadující větší finanční objem, než je procentu upsaného kapitálu; založení, akvizice, prodej či uzavření podnikání; poskytnutí či získání půjčky, vydání dluhopisu aj. Z hlediska daňového podléhá evropská firma stejnému režimu jako ostatní nadnárodní organizace, tedy je podřízena národní legislativě uplatňované v dané společnosti a jejích pobočkách v těch členských zemích, kde mají umístěna svá správní centra.

Zaměstnanci evropské firmy Koncept evropské firmy má kromě obchodněprávní stránky i sociální aspekt. Zaměstnanci mohou v této firmě různými formami participovat podle směrnice Rady (ES) č. 86/2001, doplňující statut evropské firmy. Touto participací se nerozumí podílení se na každodenních rozhodnutích firmy, která jsou předmětem managementu firmy, ale podíl na dozorování a strategickém rozvoji firmy. Existuje mnoho způsobů participace zaměstnanců ve firmě: model, ve kterém se zaměstnanci částečně podílí na složení dozorčí rady nebo výkonné rady; model, ve kterém jsou zaměstnanci reprezentováni nezávislým orgánem; jiné modely, na kterých se dohodly výkonné a správní rady zakladatelských společností se zaměstnanci či jejich zástupci v těchto společnostech. Doplňujícím principem statutu evropské firmy vzniklé fúzí a související s participací zaměstnanců na řízení firmy je uplatnění tohoto principu participace zaměstnanců v případě, že alespoň 25 % zaměstnanců mělo právo podílet se na rozhodovacích procesech před fúzí.

Kontrolní otázky 1. Za jakých podmínek může vzniknout evropská firma? odpověď, blíže kapitola Vznik a řízení evropské firmy 2. Jaká je forma spoluúčasti zaměstnanců na řízení evropské firmy? odpověď, blíže kapitola Zaměstnanci evropské firmy

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005

Strana 105

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005 EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005

Strana 106

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005 EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005 EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005 EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005 ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005 ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005

Strana 107

© Phare CZ 0209-02-01-005


ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005 ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6 ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005 MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Seznam poznámek 1. Termín evropská firma je v EU používán v jeho latinské podobě Societas Europaea (SE).

Strana 108

© Phare CZ 0209-02-01-005


11. Informační společnost Cíl

Kapitola podává přehled o současném vývoji role informačních technologií v komunikačních odvětvích v prostoru ES a je doplněna o výčet legislativních opatření, která se k této problematice vztahují. Klíčová slova

Telekomunikace, poštovní služby, informační společnost, on-line služby, infrastruktura. Další materiály ke studiu

EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, v posledním znění ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství Předpokládaná doba studia

3 hodiny.

Politika informační společnosti EU Politika informační společnosti EU je jednou z těch politik, které se rozvinuly v souvislosti s reakcí na rozvoj informačních a komunikačních technologií v 80. letech. Předtím byla komunikační politika (telekomunikace a poštovní služby) střežena, řízena a silně regulována národními vládami s mimořádnými pravidly soutěže v obou sektorech založených na skutečnostech dnes definovaných v článcích 81 a 82 Smlouvy. Mezi dvě hlavní složky strategie politiky informační společnosti EU můžeme zařadit následující položky: Výzkum a rozvoj aktivit v oblasti informačních a komunikačních technologií začal v roce 1984 v rámci programu ESPRIT a v dalších programech. Tyto aktivity se odrazily v článcích 163-173 Smlouvy. Komunikační politika a liberalizace, které jsou obsaženy v článku 95 Smlouvy (Sbližování právních předpisů o vnitřním trhu) a v článcích 49-55 Smlouvy (Poskytování služeb a další liberalizace). Pro sektor telekomunikací byla v roce 1987 uvedena Zelená kniha. Tato kniha zaprvé směřovala k liberalizaci segmentů trhu, které byly monopolizovány. Zadruhé byla jejím cílem harmonizace sektoru prostřednictvím společných pravidel a standardů. A zatřetí vedla k přísnému uplatňování pravidel soutěže na liberalizovaných trzích tak, aby se zabránilo podvodným dohodám a možnosti zneužít dominantní postavení na trhu. Bylo také rozhodnuto o zahrnutí sektoru telekomunikací do podpory rozvoje transevropských sítí (viz články 154-156 Smlouvy). Pro sektor poštovních služeb byla liberalizace spuštěna v roce 1992 prostřednictvím Zelené knihy o jednotném trhu v poštovních službách |1| a komuniké Komise o Pokynech pro rozvoj komunitárních poštovních služeb |2|.

Legislativa ES Legislativa ES z tohoto období zahrnuje:

Strana 109

© Phare CZ 0209-02-01-005


Usnesení Rady z 30. června 1988 o rozvoji společného trhu pro telekomunikační služby a vybavení do roku 1992; Usnesení Rady z 27. dubna 1989 o standardizaci v oblasti informačních technologií a telekomunikací; Usnesení Rady z 18. listopadu 1991 o elektronických, informačních a komunikačních technologiích; Usnesení Rady z 22. července 1993 o přezkoumání situace v telekomunikačním sektoru a potřebách dalšího vývoje; Usnesení Rady ze 7. února 1994 o rozvoji komunitárních poštovních služeb. S postupným technologickým pokrokem z počátku 90. let došlo v červnu 1994 k přijetí prvního akčního plánu EU v oblasti informační společnosti – „Evropská cesta k informační společnosti“ |3|, s hlavním cílem urychlit liberalizaci trhu s komunikacemi, posílit či reorientovat výzkumné aktivity v oblasti informačních komunikačních technologií a včlenění nové dimenze informační společnosti do všech relevantních komunitárních politik. Cíle liberalizace trhu s komunikacemi bylo v sektoru telekomunikací dosaženo v roce 1998 a pokračuje posílení těchto tendencí. V oblasti poštovních služeb je proces liberalizace složitější. Fáze liberalizace by měla proběhnout v období 2003-2009. Mezi další usnesení přijatá následně patří: Usnesení Rady z 18. září 1995, o implementaci budoucího regulačního rámce v oblasti telekomunikací; Usnesení Rady z 21. listopadu 1996, o nových hospodářskopolitických prioritách souvisejících s informační společností; Nařízení Rady (ES) č. 67/1997, o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu komunitárních poštovních služeb a zlepšování kvality služeb. Toto nařízení bylo pozměněno nařízením Rady (ES) č. 39/2002, o skupině směrnic týkajících se transevropských telekomunikačních sítí; Řada nařízení souvisejících s infrastrukturou elektronických komunikací a přidružených služeb vycházející z COM(1999)539final; Rozhodnutí o společných technických předpisech a standardech, jako v případě ISDN kapesní mód využívající základní přístup ISND aj. V souvislosti s Lisabonskou strategií Komise předložila v březnu 2001 Evropské radě ve Stockholmu komuniké „eEvropa – Informační společnost pro všechny“ |4| (COM(1999)687final) a následně pak akční plán „eEurope 2005“ (COM(2002)263final) na Sevillském summitu Evropské rady v červnu 2002. Obecným cílem „Akčního plánu eEurope 2005“ je podporovat rozvoj služeb a jejich využití a současně urychlit zapojování širokopásmového přístupu k internetu. Dalším cílem akčního plánu je zajištění přístupu k internetu každému s cílem zabránit tak vyloučení ze společnosti z důvodů speciálních nároků, handicapu, stáří či nemoci.

Hlavní cíle v roce 2005 Hlavními definovanými cíli |5| akčního plánu, které mají být dosaženy v roce 2005, jsou: Moderní on-line veřejné služby: e-vláda – zajištění širokopásmové připojení všech veřejných orgánů do roku 2005; rozvoj interaktivních veřejných služeb dosažitelných pro všechny prostřednictvím širokopásmových sítí a multimediálního přístupu (telefon, televize, osobní počítače aj.) do konce roku 2004; zajištění elektronického hodnocení většiny veřejných smluv o dodávkách do konce roku 2005; usnadnění přístupu všech občanů k veřejným místům přístupu k internetu (tzv. PAPI |6|) e-výuka – zajištění širokopásmového internetového přístupu všem školám a univerzitám do konce roku 2005; univerzity mají umožnit dostupnost on-line přístupu pro studenty a výzkumníky do konce roku 2005; zajištění rekvalifikačních kurzů pro dospělé k získání nezbytných dovedností pro práci ve znalostně založené společnosti, a to prostřednictvím členských zemí a s podporou strukturálních fondů e-zdraví – návrh vytvoření panevropské zdravotní pojištěnecké karty (přijato prostřednictvím nařízení Rady č. 631/2004/ES); členské země mají založit zdravotní informační sítě mezi středisky péče (nemocnice, laboratoře, domovy); poskytování on-line zdravotních služeb široké veřejnosti (např. elektronické zdravotní záznamy, telekonzultace, elektronické náhrady) Dynamické e-podnikové prostředí: přehodnocení současné legislativy Komisí s cílem identifikovat, a pokud to je nutné, eliminovat faktory, které brání podnikům pustit se do e-podnikání; založení evropské e-podnikové sítě podporující malé a střední podniky s cílem posílit a koordinovat činnosti napomáhající e-podnikání Bezpečná informační infrastruktura: zavádění bezpečnostní kultury při tvorbě a realizaci informačních komunikačních produktů veřejným a soukromým sektorem; průzkum možností bezpečné komunikace mezi veřejnými službami

Strana 110

© Phare CZ 0209-02-01-005


Všeobecná dostupnost širokopásmového přístupu za konkurenční ceny: využití nového regulačního rámce pro politiku rádiového spektra k zajištění dostupnosti frekvence pro bezdrátové širokopásmové služby; podpora širokopásmového přístupu ve znevýhodněných oblastech; nárůst opatření veřejných orgánů v jednotlivých interaktivních technologických platformách; urychlení přechodu na digitální televize Porovnávání a šíření dobrých praktik: návrh opatření pro analýzu, identifikaci a šíření dobrých praktik zejména prostřednictvím konferencí a podpory sítí. Komise představila srovnávací indikátory ve svém komuniké „eEvropa 2005: Srovnávací indikátory“ |7| (COM(2002)655final). Toto komuniké je součástí rámce uplatnění srovnávání.

Další části strategie Mezi dalšími důležitými součástmi strategie informační společnosti můžeme uvést následující. Zaprvé podpora rozvoje nových technologií a jejich aplikace prostřednictvím řady opatření týkajících se technologického rozvoje a výzkumu. Jedná se např. o podporu e-práce a e-obchodování, nárůst používání multimediálních nástrojů. Cílem je stimulovat široké přijetí technologií. Zadruhé rozvoj vysoce kvalitní náplně, která respektuje bohatost evropského jazykového a kulturního dědictví a umožňuje evropským podnikům začít hrát hlavní roli v pokračujícím rozvoji využití internetu. Regulační rámec oblasti rozvoje informační společnosti tvoří následující legislativní akty: směrnice č. 93/1999/ES, o komunitárním rámci pro elektronické podpisy; směrnice č. 31/2003/ES, o určitých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména v elektronickém obchodu; směrnice č. 21/2002/ES, o společném regulačním rámci pro elektronické komunikační sítě a služby (tzv. rámcová směrnice); směrnice č. 22/2002/ES, o všeobecných službách a uživatelských právech; směrnice č. 58/2002/ES, o utajení a elektronických komunikacích; směrnice č. 77/2002/ES, o soutěži na trzích elektronických komunikačních sítí a služeb; nařízení č. 2887/2000/ES, o neomezeném přístupu k místním obvodům Mezi legislativní akty týkající se oblasti on-line veřejných služeb a ochrany dat můžeme zařadit následující dokumenty: směrnice č. 46/1995/ES, o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních dat a volný pohyb těchto dat; směrnice č. 98/2003/ES, o opětovném použití informací veřejného sektoru; rozhodnutí č. 55/2004/ES, o vytvoření nezávislého dozorce k ochraně evropských dat; směrnice č. 58/2002/ES, o utajení elektronických komunikací; komuniké Komise „Role e-vlády v evropské budoucnosti“ |8|, COM(2003)567final; komuniké Komise „Akční plán e-výuky, tvorba vzdělávání zítřka“ |9|, COM(2001)172final. V souvislosti se smlouvami o přijetí neexistují žádná přechodná ustanovení v oblasti politiky informační společnosti.

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005 EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005

Strana 111

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005 EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005 EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005

Strana 112

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005 EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005 EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005 ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005 ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005 ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005

Strana 113

© Phare CZ 0209-02-01-005


ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005 ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6 ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005 MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Seznam poznámek 1. Green paper on the development of the single market for postal services, COM(1991)476final. 2. Commission’s Communication on Guidelines for the development of community postal services, COM (1993)247final. 3. „Europe’s Way to the Information Society”. 4. “eEurope – An information society for all”. 5. Tyto cíle byly revidovány Komisí v jejím komuniké „eEvropa 2005 - mid-term revize“ (eEurope Mid-term Review), COM(2004)108final. 6. Zkratka z anglického termínu – public access point to the Internet. 7. „eEurope 2005: Benchmarking indicators“. 8. The Role of e-Government for Europe’s Future. 9. The e-Learning Action Plan, Designing Tomorrow’s Education.

Strana 114

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 12 Politika lidských zdrojů, sociální politika a vzdělávání Cíl

Kapitola je rozdělena na dvě části, první část se věnuje politice zaměstnanosti, resp. sociální politice. Je zde popsán historický vývoj rozhodovacích procesů a všeobecné hospodářskopolitické rámce a legislativní opatření k dané oblasti. Druhá část kapitoly se věnuje vzdělávací politice, a to s důrazem na odborné vzdělávání a harmonizaci a integraci v této oblasti. Klíčová slova

zaměstnanost, Evropská sociální charta, Charta základních sociálních práv pracovníků, vzdělávací politika, rekvalifikace, odborné vzdělávání, celoživotní vzdělávání, školicí systémy. Další materiály ke studiu

EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, v posledním znění ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství Předpokládaná doba studia

3 hodiny.

Politika zaměstnanosti V souvislosti s tvorbou společného trhu bylo zřejmé, že musí být přijata taková opatření, která povedou ke zlepšení životních a pracovních podmínek v ES. S postupným završením celní unie na konci 60. let podnikly orgány ES kroky vedoucí k vytvoření základního rámce splňujícího tento cíl. 18. října 1961 byla v Turíně podepsána Evropská sociální charta, ze které vychází obecný rámec politiky zaměstnanosti ve smyslu zlepšování pracovních podmínek, resp. sociální politiky.

Strana 115

© Phare CZ 0209-02-01-005


Hlavními principy politiky zaměstnanosti jsou: skutečnost možnosti hledat zaměstnaní v ES na základě principu volného pohybu podle článků 39-42 Smlouvy, svobody usazování a podnikání podle článků 43 a 44 Smlouvy, volného poskytování služeb na základě článků 49-55 Smlouvy; opatření sociální pomoci související s koordinací sociálního zabezpečení v kontextu volného pohybu a podnikání; vytvoření Evropského sociálního fondu, založeného v roce 1960, zaměřeného na financování rekvalifikace a procedur geografické mobility a přesídlení na základě článků 146-148 Smlouvy.

Legislativní opatření Legislativní opatření související se skutečností možnosti hledat zaměstnaní v celé ES jsou následující: Nařízení EHS č.1612/1968, o volném pohybu pracovníků v rámci ES; Směrnice EHS č. 360/1968, o odstranění překážek pohybu a přebývání pracovníků členských zemí a jejich rodin v rámci ES; Směrnice EHS č. 148/1973, o odstranění překážek pohybu a přebývání pro příslušníky členských zemí v rámci ES s ohledem na založení a provozování služeb. Mezi legislativní opatření související se sociální pomocí v rámci koordinace sociálního zabezpečení patří: Nařízení EHS č. 1408/1971, o využití systémů sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby a jejich rodiny stěhující se v rámci ES; Nařízení EHS č. 574/1972, o pevném stanovení procedur pro implementaci nařízení EHS č. 1408/1971. Na pařížském summitu Evropské rady v červnu 1972 a prosinci 1974 byla odsouhlasena potřeba obnovení snah ve zlepšení pracovních podmínek a práv pracovníků. Následující roky došlo k vytvoření širšího rámce politiky zaměstnanosti, resp. sociální politiky a spolupráce založeného na přijetí akčních programů a jednotlivých legislativních opatření, jejichž základní principy jsou následující: rovné zacházení s muži a ženami na základě principu, že muži a ženy by měli obdržet stejný plat za stejnou práci (článek 141 Smlouvy); zlepšení pracovních podmínek a ochrana práv pracovníků (články 136-145 Smlouvy); zlepšení bezpečnosti a zdraví práce (článek 137 Smlouvy); integrace znevýhodněných skupin do pracovního života (rozhodnutí Rady z 27. června 1974 o vytvoření akčního programu o reintegraci handicapovaných osob); hodnocení a analýza životních a pracovních podmínek, poskytování odborných názorů a rad hospodářskopolitickým činitelům v oblasti sociální politiky, přispění ke zlepšení kvality života, zkoumat vývoj a trendy v této oblasti (nařízení č. 1365/1975, o vytvoření Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek). Legislativní opatření týkající se principu rovnosti mezi muži a ženami na trhu práce jsou následující: směrnice EHS 75/117, o aproximaci práva členských zemí v souvislosti s aplikací principu rovnosti platů mužů a žen; směrnice EHS 79/7, o postupu implementace principu stejného zacházení s muži a ženami v otázkách sociálního zabezpečení; směrnice EHS 76/207, o implementaci principu rovného zacházení s muži a ženami s ohledem na přístup k zaměstnání, rekvalifikaci a podpoře, a s ohledem na pracovní podmínky. Legislativní opatření týkající se zlepšení pracovních podmínek a práv pracovníků jsou následující: doporučení Rady 75/475, o principu 40hodinového pracovního týdne a principu čtyřtýdenní placené dovolené ročně; směrnice EHS 80/987, o aproximaci práva členských zemí v souvislosti a ochranou zaměstnanců v případě nesolventnosti zaměstnavatele; směrnice EHS 75/129, o aproximaci práva členských zemí v souvislosti s kolektivním propouštěním. Legislativní opatření týkající se bezpečnosti a zdraví práce jsou následující: rozhodnutí Rady z 29. června 1978 o akčním programu ES o bezpečnosti a zdraví v práci; směrnice EHS 83/477, o ochraně pracovníků před riziky spojenými s vystavením azbestu v práci;

Strana 116

© Phare CZ 0209-02-01-005


směrnice EHS 86/188, o ochraně pracovníků před riziky spojenými s vystavením hluku v práci. S rozhodnutím o vytvoření jednotného trhu a přijetím Jednotného evropského aktu byly tyto aktivity ještě více posíleny zejména v oblasti bezpečnosti práce a zdraví, což bylo jak nezbytnou součástí tvorby vnitřního trhu (ochranná doložka v článku 85 Smlouvy), tak také součástí sociálních ustanovení v článcích 136-145 Smlouvy. Jednotný evropský akt také zavedl sociální dialog, který probíhá mezi sociálními partnery – zaměstnavateli a zaměstnanci, na úrovni ES. Byla také jmenována legislativní opatření, která měla být implementována v následujícím období. Těchto legislativních opatření je 18 a mezi jinými uveďme: směrnici EHS 89/391, o zavedení opatření podporující zlepšení bezpečnosti práce a zdraví pracovníků v práci; směrnici EHS 89/654, o minimálních bezpečnostních a zdravotních požadavcích na pracovištích.

Další principy politiky zaměstnanosti Další principy politiky zaměstnanosti, resp. sociální politiky byly rozvinuty členskými zeměmi a vyloženy v rámci komunitární Charty základních sociálních práv pracovníků přijaté na Štrasburském summitu Evropské rady v prosinci 1989 |1|. Tato charta se zabývá právy souvisejícími s volným pohybem, zaměstnaností a odměnami, zlepšením životních a pracovních podmínek, sociální ochranou, svobodou sdružování a kolektivního vyjednávání, rekvalifikacemi, rovným přístupem k mužům a ženám, informacemi, konzultacemi a účastí pro pracovníky, ochranou zdraví a bezpečností práce, ochranou dětí a mládeže, staršími osobami, invalidy. Nicméně z pohledu rozhodovacího procesu členských zemí a nadnárodní úrovně spolupráce měla Charta základních sociálních práv pracovníků pouze omezené možnosti. Tento problém byl vyřešen přijetím Maastrichtské smlouvy, která obsahuje Protokol o sociální politice, který umožní alespoň částečný posun v oblasti politiky zaměstnanosti, resp. sociální politiky tím, že začal být v široké míře uplatňován princip kvalifikované většiny, a hlavně tím, že se Velké Británie netýkala přijatá ustanovení související se sociální politikou. Další posun v této oblasti nastal s přijetím Amsterodamské smlouvy, která vstoupila v platnost v květnu 1999 a která znamenala průlom a významný pokrok v otázkách práce a sociální politiky. Problematika podpory zaměstnanosti a rovnosti mezi muži a ženami byla přidána k seznamu úkolů ES, které se staly předmětem výlučného zájmu (článek 2 Smlouvy). Současně také souhlasila Velká Británie s účastní na rozhodovacích procesech v oblasti sociální politiky, a tak byly sociální cíle promítnuty do článků 136-145 Smlouvy a článků 125130 Smlouvy v otázkách zaměstnanosti. S ohledem na specifickou oblast rovnosti mužů a žen na trhu práce a rovné zacházení byl jasně definován pojem za stejnou práci stejná odměna (článek 141 Smlouvy). Na druhou stranu nejsou vyloučeny kroky pozitivní diskriminace. Zavedením občanství EU (článek 17 Smlouvy) byly dále posíleny zájmy a práva státních příslušníků členských zemí uvnitř EU. Občané EU mají článkem 18 Smlouvy zaručenou svobodu pohybu uvnitř prostoru EU. Ve spojení s principem zákazu diskriminace mají právo, aby se s nimi v každé členské zemi zacházelo stejně jako s tuzemci (čl. 12 Smlouvy). Vzhledem k dlouhodobě vysoké míře nezaměstnanosti v EU je rozvoj evropské strategie zaměstnanosti velmi důležitý. Z tohoto důvodu byla do Smlouvy začleněna Hlava VIII, čl. 125-130 Smlouvy o zaměstnanosti. Členské země jsou vyzývány, aby vytvořily strategii zaměstnanosti a podporovaly kvalifikovanost, vzdělávání a flexibilitu pracovní síly a přizpůsobily národní pracovní trhy novým nárokům souvisejícím s ekonomickými změnami. Podpora pracovní síly je komunitární záležitostí společenského zájmu a vyžaduje od členských zemí sladění jejich národních aktivit v této oblasti. ES přispěje ke zvýšení míry zaměstnanosti podporou spolupráce členských zemí, usnadněním a případně (s ohledem na národní systémy) doplněním jejich opatření. Sociální politika tak, jak je definována v Amsterodamské smlouvě, pokrývá tyto oblasti: ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků; pracovní podmínky; integrace osob vyloučených z trhu práce; informace a poradenství pro pracovníky; rovnost mezi muži a ženami s ohledem na příležitosti na trhu práce a zacházení v pracovním procesu; boj proti vyloučení ze společnosti; modernizace systémů sociálního zabezpečení. V případě jednomyslného rozhodování mohou být přijata opatření v následujících oblastech:

Strana 117

© Phare CZ 0209-02-01-005


sociální zabezpečení a ochrana pracovníků; ochrana pracovníků po skončení jejich pracovních smluv; reprezentace a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnanců; podmínky zaměstnanosti pro občany třetích zemí, kteří se legálně pohybují v prostředí ES.

Vzdělávací politika V souvislosti s původním cílem zakladatelských smluv vytvořit celní unii, resp. společný trh primárně v sektoru uhlí a oceli a atomové energie byla věnována pouze malá pozornost otázkám odborného vzdělávání, i když zde existoval rámec sociální politiky a politiky zaměstnanosti. Na pařížském summitu Evropské rady v červnu 1972 a v prosinci 1974 bylo dohodnuto podpořit spolupráci mezi členskými zeměmi v oblasti vzdělávání, odborného vzdělávání, s ohledem na jejich rozdílné organizační systémy vzdělávání, výuky, kulturní a jazykové odlišnosti. V roce 1975 Rada ustanovila Evropské centrum pro rozvoj odborného výcviku (CEDEFOP |2|) a v roce 1976 byl přijat akční program s opatřeními zaměřenými na děti migrujících pracovníků, podporu výměny informací a úzkou spolupráci v rámci univerzitní výuky a zlepšení výuky cizích jazyků. V roce 1980 byla vytvořena informační síť Eurydice s cílem podpořit lepší porozumění vzdělávacích politik a vzdělávacích struktur, která by pracovala jako fórum sloužící k výměně nápadů a dobrých praktik. V roce 1984 byla založena Národní akademická uznávací informační centra (NARIC |3|) s cílem podpořit uznávání titulů a kvalifikací pro akademické účely. S rozhodnutím vytvořit jednotný trh a přijetím Jednotného evropského aktu byla otázkám vzdělávání a omezené spolupráce v oblasti odborného vzdělávání věnována pozornost zejména ve smyslu podpory studentských výměn se zavedením programu Erasmus. Nicméně až do přijetí Maastrichtské smlouvy, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993, nebyla otázka vzdělávání a odborného vzdělávání formálně uznána jako speciální oblast odpovědnosti EU tak, aby byla nadnárodně podporována, koordinována či byla předmětem doprovodných opatření. Jednací prostor institucí ES je v oblasti vzdělávací politiky nyní omezen přesně stanovenými předpoklady (čl. 149 a 150 Smlouvy). V oblasti vzdělávací politiky jsou cíle ES definovány následovně: rozvoj evropské dimenze ve vzdělání, zejména prostřednictvím výuky a šíření jazyků členských zemí; podpora mobility studentů a učitelů, mimo jiné prostřednictvím uznávání akademických diplomů a započítání doby studia; podpora spolupráce mezi vzdělávacími orgány; rozvoj výměny informací a zkušeností týkajících se otázek společných vzdělávacích systémů členských zemí; podpora rozvoje výměny mládeže a učitelů a vychovatelů; podpora rozvoje dálkového vzdělávání. V oblasti odborného vzdělávání jsou cíle ES definovány takto: usnadnění adaptace na průmyslové změny, zejména odborným vzděláváním a rekvalifikací; zlepšování základního a dalšího odborného vzdělávání za účelem usnadnění začlenění do trhu práce; usnadnění přístupu k odbornému vzdělávání a podpora mobility instruktorů a praktikantů, zvláště pak mladých lidí; podpora spolupráce v oblasti odborného vzdělávání mezi vzdělávacími nebo výcvikovými zařízeními a podniky; rozvoj výměny informací a zkušeností v otázkách společných systémů odborného vzdělávání členských zemí.

Stanovení jasných strategických cílů Na lisabonském summitu Evropské rady v březnu 2000 byla vyjádřena shoda v potřebě stanovit jasné strategické cíle a ambiciózní programy pro tvorbu znalostní infrastruktury, pro podporu inovací a hospodářských reforem a modernizaci systémů sociálního blahobytu a vzdělávacích systémů v EU. Na základě Lisabonské strategie vydala Komise řadu komuniké a plánů, mezi které můžeme např. zahrnout: Zprávu Komise o Konkrétních budoucích cílech vzdělávacích systémů |4|, COM(2001)59final; Komuniké Komise o Uskutečnění evropského prostoru celoživotního vzdělávání, COM(2001)678final; Bílá kniha Komise o Nových podnětech pro evropskou mládež, COM(2001)681final; Akční plán Komise pro kvalifikace a mobilitu, COM(2002)72final; Komuniké Komise Evropská měřítka ve vzdělávání a školení: navázání na lisabonskou Evropskou radu |5|, COM(2002)629final; Komuniké Komise Investovat efektivně do vzdělávání a školení: pravidlo pro Evropu |6|, COM(2002) 779final;

Strana 118

© Phare CZ 0209-02-01-005


Komuniké Komise Role univerzit v Evropě znalostí |7|, COM(2003)58final; Komuniké Komise Evropská nadace školení |8|, COM(2003)287final. Zpráva o Konkrétních budoucích cílech vzdělávacích systémů byla přijata na stockholmské Evropské radě v březnu 2001 a v jejím rámci jsou stanoveny tři cíle. Členské země na summitu Evropské rady v Barceloně v březnu 2002 odsouhlasily a stanovily konkrétní podcíle a indikátory a implementační harmonogram pro tři stanovené cíle v oblasti vzdělávání. Tyto tři definované cíle vzdělávacích systémů a jejich podcíle jsou následující: Zlepšení kvality a účinnosti vzdělávacích a školicích systémů – snížení počtu 18-24letých s pouze středoškolským vzděláním na polovinu do roku 2010; zajištění, aby všechny vzdělávací a školicí instituce měly přístup k internetu a multimediálním zdrojům do konce roku 2010. Usnadnění přístupu všem k celoživotnímu vzdělávání a školení – snížení počtu 18-24letých pouze se středoškolským vzděláním, kteří se neúčastní dalšího vzdělávání nebo rekvalifikace, do konce roku 2010 na polovinu. Otevření vzdělávacích a školicích systémů širšímu světu – propagace odborného vzdělávání pro podnikatele a sebezaměstnavatele; propagace mobility studentů, učitelů, školitelů a vědců; podpora lidí studovat dva jazyky EU kromě jejich mateřského jazyka minimálně po dobu dvou let nepřetržitě. Mezi komunitární akční programy v oblasti vzdělávací politiky uveďme Socrates pro vzdělávání, Leonardo da Vinci pro odborné vzdělávání, a Youth pro mládež.

Literatura Borchardt, K. (2000): The ABC of Community Law, Lucemburk, Evropská komise, ISBN 92-828-7803-1 EC (1997): Action Plan for the Single Market, Communication of the Commission to the European Council, CSE(97)1final, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/en/update/strategy/action/planen.pdf, 23. 1. 2005 EC (2000): An agenda of economic and social renewal for Europe, Contribution of the European Commission to the Spring European Council, COM(2000)7, URL: http://www.europa.eu.int/comm/lisbon_strategy/pdf/ lisbon_en.pdf, 23. 1. 2005 EC (1996): Air Traffic Management – Freeing Europe's Airspace – White Paper, COM(96)57final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/en/9603/p103107.htm, 23. 1. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: European benchmarks in education and training: followup to the Lisbon European Council, COM(2002) 629 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/ comm/education/doc/official/keydoc/2002/bench_en.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Communication from the Commission: Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe, COM(2002) 779 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/ com/cnc/2002/com2002_0779en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission: The role of the universities in the Europe of knowledge, COM(2003) 58 final, European Coommission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_ 0058en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the European Parliament, the Council and the European Economic and Social Committee: The European Training Foundation, COM(2003) 287 final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0287en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (1968): Council Directive 68/360/EEC of 15 October 1968 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for workers of Member States and their families, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968L0360&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1973): Council Directive 73/148/EEC of 21 May 1973 on the abolition of restrictions on movement and residence within the Community for nationals of Member States with regard to establishment and the provision of services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31973L0148&model=guicheti, 11. 2. 2005 EC (1972): Regulation (EEC) No 574/72 of the Council of 21 March 1972 fixing the procedure for implementing Regulation (EEC) No 1408/71 on the application of social security schemes to employed persons and their families moving within the Community, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=EN&numdoc=31972R0574&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (2002): Commission directive 2002/77/EC, 16 September 2002, on competition in the marketsfor electronic communications networks and services, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/ pri/en/oj/dat/2002/l_249/l_24920020917en00210026.pdf, 11. 2. 2005

Strana 119

© Phare CZ 0209-02-01-005


EC (2002): Directive 2002/58/EC of the European Parliament and of the Council, 12 July 2002, concerning the processing of personal data and the protection of privacy in the electronic communications sector (Directive on privacy and electronic communications), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eurlex/pri/en/oj/dat/2002/l_201/l_20120020731en00370047.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/21/EC of the European Parliament and the Council, 7 March 2002, on a common regulatory framework for electronic communications networks and services (Framework Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_10820020424en00330050.pdf, 11. 2. 2005 EC (2002): Directive 2002/22/EC of the European Parliament and of the Council, 7 March 2002, on universal service and users' rights relating to electronic communications networks and services (Universal Service Directive), European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_108/l_ 10820020424en00510077.pdf, 11. 2. 2005 EC (2000): Regulation (EC) No 2887/2000 of the European Parliament and of the Council, 18 December 2000, on unbundled access to the local loop, European Communities, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/ oj/dat/2000/l_336/l_33620001230en00040008.pdf, 11. 2. 2005 EC (1985): Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milan, 28-29 June 1985), COM(85)310final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5053, 23. 1. 2205 EC (2000): Communication from the Commission – Structural Indicators COM(2000)594final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2000/com2000_0594en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions – Internal Market Strategy, Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, Commission of the European Communities, URL: http://europa.eu.int/eurlex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 23. 1. 2005 EC (2001): Council Directive 2001/86/EC of 8 October 2001 supplementing the Statute for a European company with regard to the involvement of employees, European Communities, URL:http://europa.eu.int/ smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001L0086&model=guichett, 11. 2. 2005 EC (1998): Fair payment for infrastructure use: A phased approach to a common transport infrastructure charging framework in the EU – White Paper, COM(98)466final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/ cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5029, 23. 1. 2005 EC (2004): Internal Market Scoreboard, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_ market/score/docs/relateddocs/list-dir/im-directives_cs.pdf, 23. 1. 2005 EC (2003): Internal Market Strategy – Priorities 2003-2006, COM(2003)238final, European Commission, URL:http://europa.eu.int/eur-lex/en/com/cnc/2003/com2003_0238en01.pdf, 11. 2. 2005 EC (2004): A new partnership for cohesion – convergence, competitiveness, cooperation, Third report on economic and social cohesion, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_en.htm, 27. 1. 2005 EC (1997): Supplementary Pensions in the Single Market – A Green Paper, COM(97)283, European Commission, URL:http://europa.eu.int/comm/internal_market/pensions/docs/com-1997-283/com-1997-283_ en.pdf, 11. 2. 2005 EC (1995): White Paper: An Energy Plicy for the European Union, COM(95)682final, Commission, URL: http://europa.eu.int/abc/doc/off/bull/fr/9512/p103101.htm, 23. 1. 2005 EC (1996): White Paper: A Strategy for Revitalising the Community's Railways, COM(96)421final, Commission,URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5038, 23. 1. 2005 EC (1995): White Paper on Education and Training – Teaching and Learning – Towards the Learning Society, COM(95)590final, Commission, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5040, 23. 1. 2005 EC (2004): Working for the regions, Luxembourg, European Communities, ISBN 92-894-7332-0, URL:http:// europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docgener/presenta/working2004/working2004_en.pdf, 23. 1. 2005 EK (2001): Bílá kniha Evropská dopravní politika pro rok 2010: Čas rozhodnout, Komise Evropských společenství, KOM(2001)370, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5033, 23. 1. 2005 EK (2000): Bílá kniha o zodpovědnosti za škody na životním prostředí (výtah), Evropská komise, COM (2000)66final, URL:http://www.euroskop.cz/cze/get_file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=5020, 23. 1. 2005 EK (2002): Nařízení Komise(ES) č. 1400/2002, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, Evropská komise, URL:http:// europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1400:CS:HTML, 11. 2. 2005

Strana 120

© Phare CZ 0209-02-01-005


ES (1997): Amsterodamská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=17, 23. 1. 2005 ES (1961): Evropská sociální charta, Evropská společenství, URL:http://www.cmkos.cz/eit/ervsocch.htm# Evropská sociální charta, 11. 2. 2005 ES (1989): Charta základních sociálních práv pracujících Společenství, Evropská společenství, URL:http:// www.cmkos.cz/eit/charta.htm, 11. 2. 2005 ES (1987): Jednotný evropský akt, Evropská společenství, URL: http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=15, 23. 1. 2005 ES (1992): Maastrichtská smlouva, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/ download.asp?id=16, 23. 1. 2005 ES (2000): Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, URL: http://www.mze.cz/attachments/1685-00-provádí 1260.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů, URL: http://www.mze.cz/attachments/438-01-řídící a kontrolní systémy.doc, 23. 1. 2005 ES (2001): Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE), Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=32001R2157&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1968): Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31968R1612&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (1971): Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/smartapi/cgi/sga_ doc?smartapi!celexapi!prod!CELEXnumdoc&lg=cs&numdoc=31971R1408&model=guichett, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Rady týkající se obecných ustanovení pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti, 14. července 2004, COM(2004)492final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/general/com (2004)492final_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj, 14. července 2004, COM(2004)495final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/ sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/feder/com(2004)495_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu, 14. července 2004, COM(2004)493final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/ docoffic/official/regulation/pdf/2007/fse/com(2004)493_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti, 14. července 2004, COM (2004)494final, Evropská společenství, URL: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/ official/regulation/pdf/2007/cohesion/com(2004)494_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (2004): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského uskupení pro přeshraniční spolupráci, 14. července 2004, COM(2004)496final, Evropská společenství, URL:http://europa.eu.int/comm/ regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/com(2004)496_cs.pdf, 11. 2. 2005 ES (1994): Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994, o zřízení Fondu soudržnosti, Evropská společenství, URL:http://www.strukturalni-fondy.cz/upload/10934353181.narizenirady1164_94.rtf, 11. 2. 2005 ES (1999): Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, evropská společenství, URL: http://www.mze.cz/attachments/1260-99-SF.doc, 23. 1. 2005 ES (1993): Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost – Výzvy a cesty vpřed do 21. století (Bílá kniha), URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=75, 23. 1. 2005 ES (2003): Smlouva o přistoupení, Evropská společenství, URL: http://www.euroskop.cz/cze/get_ file.asp?lng=cz&company=91&news=85&id=4431, 23. 1. 2005 ES (2001): Smlouva z Nice, Evropská společenství, URL:http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=18, 23. 1. 2005 Had, M., Urban, L. (2000): Evropská společenství – první pilíř Evropské unie, Praha, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN 80-85864-88-6 ICEU (2001): ABC práva Evropských společenství, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, ISBN 80-238-7448-9 ICEU (2002): Evropská unie regionům, Praha, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, URL:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1795, 23. 1. 2005 MF ČR (2004): Konvergenční program České republiky, Ministerstvo financí České republiky, URL:http:// www.mfcr.cz/index.php?r=102, 11. 2. 2005

Strana 121

© Phare CZ 0209-02-01-005


MMR ČR (2004): Průvodce fondy Evropské unie, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, URL: http://www.evropska-unie.cz/download.asp?id=900, 23. 1. 2005 Slaný, A. et al. (2003): Makroekonomická analýza a hospodářská politika, Praha, C.H.Beck, ISBN 80-7179738-3 Šrein, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Praha, Vysoká škola ekonomická, ISBN 80-7079-946-3 Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. vydání, Praha, Linde Praha a. s., ISBN 807201-296-7 Vláda ČR (1999): Hospodářská strategie vstupu do Evropské unie – konkurenceschopnost, růst, zaměstnanost, solidarita, Vláda České republiky, URL:http://wtd.vlada.cz/vrk/eu.htm, 11. 2. 2005

Seznam poznámek 1. Je třeba podotknout, že Velká Británie tuto Chartu základních sociálních práv pracovníků nepodepsala až do roku 1997. 2. Centre for the Development of Vocational Training. 3. National Academic Recognition Information Centre. 4. The concrete future objectives of education systems. 5. European benchmarks in education and training: follow-up to the Lisbon European Council. 6. Investing efficiently in education and training: an imperative for Europe. 7. The role of universities in the Europe of knowledge. 8. European Training Foundation.

Strana 122

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 13 Principy řízení a kontroly veřejných výdajů Cíl

Podat základní přehled o problematice řízení a kontroly veřejných výdajů. Výklad postavit na strukturovaném prostředí investování, tj. na pozadí cyklů přípravy a realizace veřejných výdajů. Podat základní informaci o zavádění systému řízení a kontroly veřejných financí uvnitř orgánů a organizací veřejného sektoru (systém PIFC). Podat základní přehled o problematice nových přístupů k upevňování interního a externího auditu a o problematice řešení prevence proti podvodným jednáním v oboru veřejných financí. Klíčová slova

Veřejné rozpočty Legislativní a institucionální rámec rozpočtu Rozpočet Evropských společenství Metoda VFM Veřejná kontrola Vnitřní kontrola Cykly strategie Cykly programů/projektů Systém PIFC Systém FM/C Systém IA Vnější audit a NKÚ Prevence proti podvodným jednáním Další materiály ke studiu

Operační programy strukturálních fondů Kohezního fondu pro období 2004 až 2006. Výstupy z přípravy Strategického dokumentu vlády ČR k implementaci systému PIFC, MF, KPMG, 2004. Řízení veřejných výdajů, Odborná příručka pro transitní země, Sigma, OECD, 2002 Reformy ve veřejné správě, Odborná publikace Ministerstva vnitra, 2001. Národní strategie proti podvodným jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím zájmy Evropských společenství přijatá vládou ČR. Reforma a modernizace ústřední státní správy, podklady připravované Úřadem vlády ČR. Ekonomická a investiční studie koordinace veřejných politik povzbuzujících hospodářský rozvoj ČR, MMR, KPMG, 2004. Požadované předběžné znalosti

Základní praxe z přípravy a realizace programů a projektů financovaných z veřejných zdrojů, vítána je zkušenost s předvstupními programy a s přípravou strukturálních fondů a Kohezního fondu EU v ČR. Předpokládaná doba studia

Přednáška v trvání 3 hodin.

Principy řízení a kontroly veřejných výdajů Veřejné výdaje jsou v odpovědnosti vlády. Aby vláda plnila volební program, musí kromě jiného: 1. vybrat potřebné zdroje v dostatečné výši a respektovat principy hospodářské a sociální soudržnosti 2. vybrané zdroje účelně, efektivně a hospodárně alokovat a využít. Tato kapitola se věnuje bodu číslo 2. Při řízení veřejných výdajů je zcela nezbytné odlišit dvě oblasti: oblast výdajové politiky (řeší, co má být uděláno), oblast řízení výdajů (řeší, jak to má být uděláno).

Strana 123

© Phare CZ 0209-02-01-005


Při kontrole veřejných výdajů je třeba rozlišovat vnitřní a vnější kontrolu a vnitřní a vnější audit. Toto je vysvětleno v následujících kapitolách. Rozpočty veřejných výdajů a reformy Cykly veřejných výdajů Finanční řízení a kontrola Audit a prevence proti podvodným jednáním

Rozpočty veřejných výdajů a reformy Rozpočty veřejných výdajů a reformy ve veřejném sektoru jsou nejdůležitějšími nástroji hospodářské a sociální politiky členských států EU [1], jejich regionů a municipalit. Veřejné rozpočty umožňují realizaci hospodářských a sociálních priorit. Veřejné rozpočty mají příjmovou a výdajovou stranu. Tato kapitola se zabývá rozpočtovým procesem na straně výdajů. Za tento rozpočtový proces odpovídají vlády (na úrovních státu, kraje, obce). Rozpočtový proces je místem konfrontace politických cílů, kde dochází k jejich slaďování a konkretizaci. Reformy ve veřejném sektoru přinášejí nové přístupy a nástroje vládnutí. Je v zájmu členských zemí EU, aby své inovační kroky harmonizovaly s nejlepší praxí administrativy veřejných služeb jak uvnitř EU, tak v rámci širšího kontextu zemí OECD. Reformy veřejného sektoru kladou velké nároky na kvalifikaci úředníků orgánů a organizací veřejné správy. V České republice probíhají vzdělávací programy zaměřené na růst kvalifikace v oblasti administrativy veřejných financí. Systém vzdělávání je třeba dále rozvíjet, zkvalitňovat a harmonizovat v návaznosti na nově vznikající potřeby a příležitosti pro zkvalitňování veřejných služeb.

Legislativní a institucionální rámec rozpočtu Efektivní řízení výdajů vyžaduje jasné rozdělení odpovědností a povinností v rámci státu, mezi jednotlivými úrovněmi vládnutí a vyváženým rozdělením moci mezi parlamentem a vykonavateli moci výkonné (vládní exekutivou). V členských zemích EU se výkonná moc zpravidla uplatňuje v úrovni centrální, regionální a místní, v ČR tato moc patří orgánům ústřední státní správy (vládním úřadům a ministerstvům) a orgánům územní samosprávy regionální (krajským úřadům) a místní (obecním úřadům). Stát, kraje a obce mají své rozpočty. Pravidla pro příjmy i výdaje rozpočtů jsou stanovena národní legislativou. V případech, kdy výdaje z veřejných rozpočtů státu, krajů či obcí jsou propojeny s jinými zdroji za účelem spolufinancování (například s fondy EU), je třeba respektovat i pravidla vlastníka jiných zdrojů (například nařízení Evropské komise). Situace, kdy se střetávají zájmy více vlastníků (správců) finančních zdrojů pro společný obecný cíl (program) nebo pro specifický cíl (projekt), vyžaduje řešení. Pro novou Evropu s 25 členskými státy to znamená opustit řešení ad hoc situací v národních měřítcích a přistoupit k širší mezinárodní spolupráci. Tato širší mezinárodní spolupráce se intenzivně rozvíjí a je založena na principech harmonizace existujících pravidel, na horizontální koordinaci vyvolaných reformních procesů a na principu systémové regulace změn v řízení a kontrole veřejných financí. Cílem je trvalá podpora inovacím v administrativách státní správy a územní samosprávy a růst kvality veřejných služeb.

Rozpočet Evropských společenství Rozpočtový systém EU je výsledkem dlouhodobého a komplikovaného vývoje. V mnohém se liší od rozpočtových systémů národních nebo mezinárodních institucí. Počátky spadají až do roku 1951 (založení Evropského společenství uhlí a oceli). V roce 1970 bylo přijato rozhodnutí o vlastních zdrojích a v souhrnu až do začátku programového období 20002006 šlo o dramatické hledání modelu pro společnou Evropu.

Strana 124

© Phare CZ 0209-02-01-005


Rozpočet EU vychází z jednoduchých principů: jednotnosti postupů pro různé operace, jednoletosti pro období 1. leden až 31. prosinec a z programového rámce na pětileté období. Rozpočet EU respektuje tato pravidla: univerzálnost, zásada, že rozpočtové příjmy nesmějí být přiřazovány k jednotlivým kategoriím nebo položkám výdajů, účelovost, zásada, že každá položka musí být vyčleněna pro určitou funkci nebo účel, vyrovnanost, zásada, pro kterou neexistuje výjimka. Příjmy rozpočtu jdou z oblasti cel, zemědělských dávek, DPH a ostatních zdrojů, které jsou aktivovány v takovém rozsahu, aby příjmy a výdaje ročních rozpočtů byly v rovnováze. Výdaje rozpočtu jsou po roce 2000 strukturovány tak, že pokrývají problematiku zemědělství (44.5%), strukturálních operací (32.5%), vnějších akcí (8.7%), administrativní výdaje (5%) a ostatní položky s váhou pod 1% . Rozpočet rozlišuje povinné a nepovinné výdaje. Povinné výdaje jsou rozpočtovými institucemi povinně zahrnuty do rozpočtu, aby ES měla možnost dostát vnitřním a vnějším závazkům vyplývajícím ze Smlouvy o ES. Všechny ostatní výdaje jsou považovány za nepovinné. Rozpočtová procedura je popsána v článku 272 Smlouvy o ES, který stanoví následnost jednotlivých etap a časové limity, které musejí být respektovány dvěma služkami s rozpočtovou pravomocí, kterými jsou Rada a Parlament. Po vnitřních diskusích o rozpočtových politikách návrh rozpočtu připraví Komise, a to nejpozději do 15. června. Komisa předá návrh rozpočtu Radě k prvnímu čtení do 31. července. Parlament obdrží návrh rozpočtu k prvnímu čtení do konce září. Rada vrací návrh rozpočtu po druhém čtení Parlamentu koncem listopadu. Rada má hlavní slovo k povinným výdajům rozpočtu a Parlament se věnuje především zkoumání nepovinných výdajů. Rozpočtový proces ES se stále vyvíjí. Upevňuje se uvnitř a působí i na modernizaci rozpočtů členských států. Probíhá harmonizace zavedených zvyklostí a technologických procesů. Vývoj rozpočtového procesu EU včetně nastavených kontrolních mechanismů je motorem sbližování rozpočtových procedur jednotlivých členských států a garantem společného chápaní, výkladu a implementace mezinárodně uznávaných standardů a přenosu nejlepší praxe.

Stav veřejných rozpočtů ČR a reforma veřejných financí Rozlišujeme státní rozpočet a rozpočty územní samosprávy, rozpočty krajů a obcí. Těžiště příjmů do těchto rozpočtů spadá do působnosti státu. Stát a jeho daňová a rozpočtová politika (fiskální politika) určují kvalitu rozpočtů. Rozpočty jsou roční a jsou doplněny střednědobými rozpočtovými rámci. Základní kvalitativní ukazatele rozpočtu státu vzcházejí z makroekonomických prognóz. Formou příkladu jsou uvedeny základní ukazatele makroekonomické prognózy pro rok 2005, převzaté z tiskových zpráv. |2| Výchozí základna pro státní rozpočet 2005: příjmy 824.8 mld.; výdaje 907.7 mld.; schodek 82.9 mld. Tyto základní údaje doplňují následující základní kritéria: růst HDP: prognóza vlády 3,6 %, prognózy jiné i 4,2 %, nezaměstnanost: předpoklad, že zůstane na 10 %,

Strana 125

© Phare CZ 0209-02-01-005


míra inflace: index spotřebitelských 2.9 % v roce 2004 a v roce 2005 nárůst do 3.3 %, mzdový nárůst: nákaza mzdového růstu z veřejného sektoru v ČR nehrozí, deficit státního rozpočtu: 2004 5.1 % a 2005 4.0 % a 2008 by měl být 3 % z HDP, schodek rozpočtu bude snížen a připravuje se „balík úspor“ pro splnění konvergenčního programu (požadavek EU na růst úspor ve veřejných rozpočtech), přijetí eura do roku 2010 s tím, že ČR se musí vypořádat s harmonizací legislativních a institucionálních rámců státu a unie (například Český statistický úřad musí pro stanovení HDP používat stejnou metodiku jako ostatní členské země EU). Kvalita veřejných financí je předurčena kvalitou reforem veřejných financí a kvalitou reforem ve veřejném sektoru jako celku.

Reforma veřejných financí Reforma veřejných financí v ČR má za cíl snižovat tempo růstu zadlužení ČR, dosáhnout snížení schodku rozpočtu pod 3 % v roce 2008, plnit konvergenční program a v letech 2006/7 ve státním rozpočtu uspořit dalších 50 mld., bojovat s šedou ekonomikou. Reformní opatření vlády na výdajové straně státního rozpočtu obsahují: zavedení závazných střednědobých výdajových rámců (výdajových stropů), redukce počtu státních zaměstnanců o 2 % ročně (celkem o 6 % do roku 2006), ukončení činnosti transformačních institucí (FNM |3| 2005, ČKA |4| 2007), zpřísnění podmínek státní podpory stavebního spoření, plnění konvergenčního programu s cílem splnit rozpočtová pravidla unie do roku 2008 (pokud by se toto nepovedlo, může Brusel ČR udělit vysokou pokutu), ČNB |5| za podstatné považuje dodržení výdajových rámců, snižování výdajů vlády podle přijetých závazků k unii; pokud se to nepodaří, poroste inflace, a to bude mít dopad na rozhodování banky o úrokových sazbách, ČR plní 4 z 5 maastrichtských kritérií a tato kritéria pro ČR nepředstavují rizika ani v budoucnosti (otevřeno je kritérium deficitu, tj. dosáhnout snížení schodku rozpočtu pod 3 % v roce 2008). Významným úkolem reformy veřejných financí je přijetí jednotné evropské měny. Uveden je příklad stanoviska vlády ČR k této otázce: reformu veřejných financí vláda nedělá kvůli Evropské unii, ale aby zajistila růst české ekonomiky a ČR obstála v mezinárodní konkurenci. Reforma veřejných financí usiluje o úspěch při aplikaci výdajově orientované rozpočtové stabilizace. Uveden je příklad stanoviska vlády ČR k této otázce: vláda splní Maastrichtská kritéria a ČR přijme euro do roku 2010. To však nebude možné bez dokončení potřebných reforem ve veřejném sektoru. Pokud reformy neproběhnou, bude vstup do eurozóny velmi rizikovým krokem. Reformy ve veřejném sektoru, které v ČR proběhly, probíhají nebo jsou připravované: uskutečněné reformy územní samosprávy, které zahrnují vznik územní samosprávy; vznik nových krajů, zrušení okresů, vznik obcí 3. typu, připravovaná reforma a modernizace ústřední státní správy řízená Úřadem vlády a její jednotlivé projekty [6], reforma důchodů, zdravotnictví a školství, které probíhají, reforma trhu práce, která se připravuje, reformy sektorových ministerstev (zemědělství, průmyslu, armády a jiné), které mají úzkou vazbu na reformu veřejných financí a předchozí reformy. Reformy ve veřejném sektoru kladou velké nároky na kvalifikaci úředníků orgánů a organizací veřejné správy. V České republice probíhají vzdělávací programy zaměřené na růst kvalifikace v oblasti administrativy veřejných financí. Systém vzdělávání je třeba dále rozvíjet, zkvalitňovat a harmonizovat v návaznosti na nově vznikající potřeby a příležitosti pro zkvalitňování veřejných služeb. Mezi úkoly související s reformou veřejné správy patří i nutnost zavádět v členských státech EU uznávané principy GOGO |7|. Pro Českou republiku to znamená zkvalitnit přístup ke vzdělávání zejména v oblastech:

Strana 126

© Phare CZ 0209-02-01-005


správy veřejných příjmů, alokace rozpočtových zdrojů, řízení veřejných výdajů, řízení pokladních operací, veřejného účetnictví a výkaznictví, kontrolních mechanismů pro uvedené oblasti a jejich nezávislého a objektivního hodnocení.

Cykly investic Cykly provázejí procesy. Rozpoznání i identifikace cyklů podporuje růst kvality řízení a kontroly akcí, projektů, programů (procesů). Uvedené definice jsou v souladu metodickými podklady používanými v EU |8|. Cykly strategie – definice Cykly programů/projektů definice

Cykly strategie – definice Strategie

Výběr prioritních akcí podle aktuálních (urgentních) potřeb, řešení závažných problémů a zkoumání cest, které prioritní akce dovedou k úspěchu (cíli). Cíle jsou programově vybírány a upřesňovány a rozměr jejich ctižádosti je zpravidla předurčen. Důraz je kladen na partnerství v nejširším slova smyslu a na součinnost výkonů politiků a odborných pracovníků. Cykly strategie

Sledování prioritních akcí – strategií (vytyčených politickým programem, rezortním ministerstvem, krajským či obecním úřadem) od počátečních nápadů až po jejich prezentaci veřejnosti; partnerům v nejširším slova smyslu, kteří jsou předloženou strategií osloveni. Jednotlivé fáze zrání strategie prokazují její oprávněnost, účinnost a efektivnost. Souhrnný přehled cyklů strategie

rozpoznávání problémů, programování, implementace, monitorování a hodnocení, usměrňování akcí.

Rozpoznávání problémů V první fázi cyklu jsou kladeny otázky, zda a jaké problémy existují, jaká je jejich povaha a zda je nezbytné je řešit s účastí veřejného sektoru. Proces zpracování strategie programu/projektu je zahájen, prostor pro partnerské konzultace je otevřen.

Programování Ve druhé fázi cyklu jsou rozpoznané problémy zformulovány do cílů (s politickou podporou) a rozpracovány do priorit a opatření (s odborným zázemím a technickou podporou). V této iniciační fázi se provádí první odhad potřebných vstupů (lidských a finančních zdrojů, legislativní a institucionální připravenosti apod.). Důraz se klade na partnerský přístup (na konsenzus ve veřejném sektoru a na součinnost s privátním sektorem). Strategie programu/projektu je zformulována.

Strana 127

© Phare CZ 0209-02-01-005


Implementace Ve třetí fázi cyklu je strategie programu/projektu implementována. Iniciační (přípravná) fáze programování (b) otvírá fázi programování (f) a přechází do životního cyklu program/projekt (například: zahájením prací na indikativním programu podpory EU pro ČR). V této fázi se konfrontují střety s právním a institucionálním prostředím místa alokace zdrojů pro připravované programy/projekty. Jde o aktivity podporující soulad cyklů projektu s procesy zadávání veřejných zakázek, urychlující opravy ve financování programů/projektů a pozastavování plateb smluvně indikovaných/kontrahovaných ze zjištěných důvodů (dopady výsledků monitorování, kontroly, auditu, hodnocení), a o aktivity, které podpoří využití (vytvoření) mechanismu (smluvního závazku) s cílem spory řešit napřed rozhodci (smírčí řízení) a soudní spory minimalizovat.

Monitorování a hodnocení Ve čtvrté fázi cyklu stát, EK a další investoři programu (včetně privátního sektoru) se zaměří na zavedení standardních kontrolních mechanismů (monitorovacího systému) srozumitelných všem, kteří program financují a kontrolují. Standardní kontrolní mechanismy zahrnují výkony auditu, monitorování a hodnocení a sledují se dosažené výstupy, výsledky a dopady. Strategie veřejné kontroly se naplňuje prostřednictvím nařízení a prováděcích předpisů autorit investorů (státu, EK a dalších domácích a zahraničních subjektů), a to cestou harmonizace právního institucionálního prostředí prováděných intervencí (zásahů státní správy a samosprávy podporujících harmonizaci hospodářských a sociálních změn v regionech a udržitelný rozvoj regionů).

Usměrňování akcí V páté fázi cyklu se odpovědné orgány (MA, PA, MC a SMA, SPA a SMC) zaměří na zpracování strategie, která ve svých aplikacích zajistí usměrňování akcí (programů/projektů), za které nesou odpovědnost. Jde především o sledování vytvářených hodnot za plánované (spotřebované) finanční prostředky a o organizační připravenost v tomto smyslu korekce v programu/projektu provádět na podkladě výsledků finančních kontrol a výroků auditorů. Poučení z páté fáze uzavírají životní cyklus tohoto strategického procesu a vstupují do cyklu následného.

Cykly programů/projektů definice Program

Organizační, finanční a personální zajištění akcí zaměřených na splnění stanovených cílů a priorit. Program je zpravidla soubor projektů, které mají společný souhrnný cíl. Důraz je kladen na partnerství v rámci programu a na součinnost výkonů státní správy, samosprávy, soukromého sektoru a občanů. Projekt

Nedělitelná akce (soubor aktivit) předurčená v čase a nákladech a pod odpovědností konečného příjemce podpory (operátora). Důraz je kladen na plnění smluvních vztahů (na „vázané“ partnerství) a na souhru právního a institucionálního rámce státu (regionu) a profesionality projektových manažerů. Cykly programu/projektu

Sledování programu/projektu od počátečních nápadů až po jeho uskutečnění, které umožňuje konzultace se zainteresovanými stranami (stakeholdry), vymezuje hlavní zdroje informací a odpovědnost za každou fázi programu/projektu a vytváří prostředí pro monitorování prací a pro zhodnocování získaných zkušeností. Souhrnný přehled cyklů programů/projektů

Strana 128

© Phare CZ 0209-02-01-005


programování, identifikace, přezkoumání, financování, implementace, vyhodnocení.

Programování V první fázi cyklu jsou stanovené cíle a navržené priority a opatření zpracovány do požadovaných podrobností (podle požadavků těch, kdo podporu poskytují) a jsou projednávány s partnery, kteří k programu/projektu mají relevantní vztah. V této fázi se připravuje indikativní „rozpočet“ (například: EK připravuje indikativní program v koordinaci s členskou zemí, který vymezuje hlavní směry a principy spolupráce s EU). Program/projekt je detailně zpracován, což všem stranám, které předpokládají, že se na financování programu budou podílet, dává příležitost (motivuje je) klást podrobnější otázky. V této fázi je proveden první odhad potřebných vstupů (lidských a finančních zdrojů, legislativní a institucionální připravenosti apod.). Důraz se klade na partnerský přístup (na konsenzus ve veřejném sektoru a na zapojení privátního sektoru).

Identifikace Ve druhé fázi cyklu se zpracovávají podrobnější analytické studie s cílem rozhodnout, které podrobnosti je třeba u programu/projektu hlouběji prověřit. V této fázi jsou podchyceny iniciační práce, informace o cílech a hodnotí se dosažené výsledky a prováděné činnosti z pohledu, zda je, anebo není potřeba zpracovat podrobnější analýzy (studii proveditelnosti).

Přezkoumání Ve třetí fázi cyklu se zpracovávají podrobnosti programu/projektu na podkladě podrobných analytických prací (studií proveditelnosti). Sledují se přínosy programu/projektu a jeho přijatelnost z pohledu stanovených cílů. Je to fáze, kde se prohlubuje důvěra partnerů, kteří jsou ochotni program/projekt financovat. Přezkoumání se realizuje v hierarchii: EK přezkoumá NDP/CSF, zpracovávají se studie proveditelnosti, studie nákladů a přínosů a další studie za účelem přezkoumat nabídky koncových příjemců podpory. (Například od jednoduchých studií až ke studiím proveditelnosti podle metodiky OECD a účelově orientované rozbory a posudky).

Financování Ve čtvrté fázi cyklu je pro program/projekt schváleno financování. Fáze pro program končí podpisem finanční dohody (finančního memoranda) mezi nadřízeným orgánem a konečným příjemcem pomoci. Například v hierarchii: EK a orgán Rámce podpory společenství (CSF), řídící orgán (OP) a konečný přímce podpory, řídící suborgán a konečný příjemce pomoci. Pro projekt tato fáze končí uzavřením výběrového řízení a podpisem kontraktu (smlouvy) o dodávkách (služeb, zboží, stavebních prací).

Implementace V páté fázi cyklu je program/projekt implementován (realizován). Je monitorován jeho progres (postup) směrem k dosažení cílů.

Strana 129

© Phare CZ 0209-02-01-005


V této fázi se provádí střednědobé hodnocení a uchovávají informace (doklady) pro jiná operativní hodnocení a kontroly a pro audit. Provádí se monitoring a podávají se hlášení o průběhu implementace. Důraz je kladen na organizační a technické dovednosti konečných příjemců pomoci a jejich kontraktorů.

Vyhodnocení V šesté fázi cyklu je program/projekt vyhodnocován. Vyhodnocení programu si klade za cíl porovnat, vyhodnotit a získat zdroj informací pro zlepšení programového cyklu v příštím plánovacím období (hodnocení ex post). Pro projekt tato fáze znamená provést konečné finanční vyrovnání, uzavřít případné nesrovnalosti a poskytnout informace o hodnocení projektu manažerovi programu (z hlediska sounáležitosti projektu k programu). Poučení z šesté fáze uzavírají životní cyklus tohoto programového/projektového procesu a vstupují do cyklu následného plánovacího období.

Finanční řízení a kontrola Principy řízení a kontroly veřejných výdajů mají přímou vazbu na jednotlivé cykly. Jejich uplatňování se odehrává v časovém rozlišení: před vydáním veřejných prostředků (Ex ante). V této fázi se o výdajích rozhoduje. Jde například o rozhodnutí o výdajích na přípravu cyklů strategie, programu, projektu, případně akce. v průběhu čerpání veřejných prostředků (Interim). V této fázi se veřejné finance spotřebovávají. Jde například o monitorování finančních toků (monitoring) a podávaní zpráv (reporting) o průběhu čerpání, například o finančních tocích v cyklech veřejné investice. po vyčerpání veřejných prostředků (Ex post). V této fázi se sleduje, jak to s veřejnými financemi dopadlo. Jde například o zjištění, zda monitoring a reporting neselhal a veřejné prostředky nebyly v některých operacích zmařeny, nebo zda nedošlo k podvodným jednáním apod.

Veřejná kontrola (Public Control PC) Principy řízení a kontroly veřejných výdajů jsou obsahem veřejné kontroly. Veřejná kontrola je nezastupitelným prvkem parlamentní demokracie. Veřejná kontrola zahrnuje hodnocení výkonů orgánů a organizací veřejné správy veřejností, a to buď bezprostřední reakcí, nebo prostřednictvím účasti ve volbách. Jejím úkolem je přimět orgány a organizace veřejného sektoru, aby prostřednictvím svých zpráv (například o veřejném rozpočtu nebo o hospodaření obce) a kontaktů (například veřejná slyšení o důležitých investicích) komunikovaly s potenciálními voliči způsobem jim srozumitelným. Veřejná kontrola je významnou zpětnou vazbou pro měření získané hodnoty za vynaložené veřejné prostředky a nástrojem měření dopadů výkonů politiků a úředníků a veřejných investičních projektů. Pro veřejnou kontrolu v plném rozsahu platí potřeba přenosu nejlepší praxe mezi členskými státy EU a podpora porovnávání výsledků občanských aktivit (benchmarking) prostřednictvím jednotlivců i nevládních neziskových organizací.

Veřejná kontrola a metoda VFM Veřejná kontrola v zemích OECD vychází ze zásad metody VFM. Metoda pochází z UK, kde je i nadále rozvíjena. Dalším příkladem je aplikace metody VFM v Irsku, a to s vazbou na přípravu Irska na vstup do EU a nyní s vazbou na Národní rozvojový plán (NDP) Irska a jeho realizaci v Rámci podpory společenství (CSF) již pro dvě plánovací období: 1994-1999 a 2000-2006. Veřejná kontrola, a tím i metoda VFM, je do systémů veřejné správy obou zemí zaváděna pomocí programů vlády a jejich realizace je uskutečňována prostřednictvím následujících opatření: pracovní plány a rozpočet: pracovní plán stanoví strategické a provozní cíle organizace (například

Strana 130

© Phare CZ 0209-02-01-005


ministerstva) a jejich soulad s cíli vyššími (například vlády); pracovní plány mají srovnatelnou strukturu s podnikatelskými plány privátního sektoru (především pokud jde o strategické plánování kapitálových investic a taktiku alokace zdrojů vymezených na provoz organizace); rozpočet odráží cíle organizace a přímá relace mezi pracovním plánem a rozpočtem je nutná podmínka pro schválení rozpočtu (vlády) či rozpočtové kapitoly (například ministerstva); účetnictví a podávání zpráv: v účetnictví je prováděn posun od hotovostního k aktuálnímu |8| účetnictví a každý rok orgány veřejné správy zpracovávají a podávají výroční zprávy (například ministerstvo) jako povinné, a to v předepsané standardní struktuře pro orgány veřejné správy (Standardní systém výročních zpráv veřejné správy s roční periodou se doporučuje zavést dříve, než bude do účetnictví veřejné správy plně zavedeno aktuální účetnictví.); centralizované nákupy: centrálně organizované a řízené nákupy služeb veřejného sektoru v tržním prostředí; nákupy se realizují podle zákona o zadávání veřejných zakázek a aplikace zákona (včetně vzdělávání) je standardizována a zjednodušována, aby byl vytvořen prostor zapojit do veřejných nákupů co nejširší počet subjektů (jak vyzyvatelů, tak uchazečů) a byla podporována konkurenceschopnost subjektů, které žijí společně na území jednoho státu (Společenství); finanční postupy: orientace na výkonové rozpočtování a na ukazatele pro sestavování a provádění veřejného rozpočtu (vytváření podmínek pro realizaci hodnocení ex ante), veřejně publikované postupy (pohledávky, nákupy, platby) s cílem zpracovat a dodržovat finanční postupy (například manuál pro střednědobý výdajový rámec) a zkvalitňovat je (například zaváděním a realizací programového financování) na úrovních centra, regionů a municipalit; přezkoumání hospodárnosti a hodnocení: přezkoumání se týká kapitálových i běžných výdajů (realizovaných podle stanovených/standardních finančních postupů) a hospodárnost se prokazuje prostřednictvím analytických studií pro strategické dokumenty (rezortní politiky), pro programy a projekty, které orgán veřejné správy předkládá (náklady na studie jsou zahrnuty do veřejných rozpočtů); přezkoumání a hodnocení se řídí podle stanovených směrnic. Například v UK je to směrnice pro „Přezkoumání a hodnocení v centrální vládě - Green Book“, podle které každé ministerstvo žádající o finanční prostředky do své rozpočtové kapitoly musí Ministerstvu financí předložit soubor analytických studií zpracovaných podle uvedené směrnice a předložit plán podávání zpráv o hodnocení ex ante před realizací programu/projektu, střednědobé hodnocení v průběhu jejich realizace a hodnocení ex post po realizaci programu a po finančním vyrovnání/ukončení projektu/souboru projektů); ukazatele vykonané práce: ukazatele pro měření dosaženého výkonu a jejich používání (například benchmarking na úrovni ministerstva; česky porovnání výkonu ministerstva v ČR s výkonem oborově srovnatelného ministerstva v UK či Irsku). Uvedená opatření mají vazbu na cykly strategií a programů/projektů. Jde o jiný úhel pohledu na stejný životní cyklus výdajů z veřejných rozpočtů.

Vnitřní kontrola (Internal Kontrol IC) Principy řízení a kontroly veřejných výdajů jsou obsahem vnitřní kontroly. Vnitřní kontrola je nezastupitelným prvkem vnitřního řízení a kontroly chodu organizací, které byly ustanoveny k určitému cíli: v soukromém sektoru k dosažení zisku, ve veřejném sektoru k vytvoření přidané hodnoty. Vnitřní kontrola je nástroj řízení a kontroly chodu organizací. Metodologie a potřebné informační a komunikační technologie se primárně rozvíjejí v soukromém sektoru, veřejný sektor přebírá získané poznatky a zpracovává vlastní aplikace. Vnitřní kontrola ve veřejném sektoru je zpravidla: v přímé odpovědnosti vedoucího prováděná v rozsahu jeho kompetencí a nazývá se řídící kontrolou a v nepřímé odpovědnosti vedoucího, který je v tomto případě kontrolovanou osobou, a kontrola je v odpovědnosti jeho nadřízeného. V tomto případě jde kontrolu inspekčního typu, která může být prováděna napříč orgány veřejné správy a nazývá se veřejnoprávní kontrola. Modernizace vnitřních kontrolních systémů patří k nejnáročnějším oblastem moderního řízení. Ve veřejném sektoru je tento směr moderního řízení prosazován cestou zavádění systému PIFC.

Systém PIFC

Strana 131

© Phare CZ 0209-02-01-005


PIFC je celkový systém finančního řízení a kontroly, který realizuje vláda státu nebo jí pověřená organizace a který má za cíl zajistit, aby finanční řízení a kontrola orgánů a organizací, které jsou odpovědné za veřejné rozpočty (včetně zahraničních zdrojů), byly v souladu s příslušnou legislativou, popisy rozpočtů, zásadami zdravého finančního řízení, průhledností, výkonností, efektivitou a úsporností. Principy stanovené definicí systému PIFC se v podmínkách EU v zásadě ustálily, nicméně orgány EU ve spolupráci s členskými státy nadále vytvářejí racionální koncepční rámce a normy pro rozvinutí nových či existujících systémů vnitřního řízení a kontroly podle zásad nejlepší mezinárodní praxe [10]. Základ zkratky PIFC tvoří písmena I a C (Internal Control), kterými jsou označeny vnitřní řídicí systémy a kontrolní mechanismy orgánů a organizací veřejné správy. Písmeno P (Public) znamená, že jde o kontrolní aktivity veřejného, nikoli soukromého sektoru. Písmeno F (Financial) vyjadřuje zaměření na finanční stránku systému vnitřního řízení a kontroly, tj. správu veřejných příjmů, řízení veřejných výdajů včetně fiskálních operací, finančního účetnictví a výkaznictví. Systém PIFC tvoří tři prvky. Prvým prvkem je systém vnitřního řízení a jeho kontrolní mechanismy (systém FM/C) , druhým je systém služby interního auditu (systém IA) a třetím centrální harmonizace systému FM/C a systému IA.

Sytém FM/C Zkratka FM/C je tvořena písmeny F (Financial), M (Management) a C (Control). Označuje systém administrativního a finančního řízení a jeho kontrolních mechanismů – první pilíř systému PIFC. Důraz je přitom kladen na kritéria hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti administrativního rozhodování při přijímání cílů a jejich vlastní realizaci v procesu zajišťování veřejné správy. Důvodem je, že ve svém konečném důsledku jsou tato administrativní rozhodnutí vždy spojena s nároky na použitelné zdroje. Kontrolními mechanismy se rozumí každé opatření směřující k zajištění hierarchicky uspořádaných řídících procesů při plnění úkolů veřejné správy. Tato opatření jsou přijímána a zaváděna v souladu se schválenými záměry a cíli orgánů a organizací veřejného sektoru a využívána k předběžnému, průběžnému nebo následnému ověřování, zda kritéria stanovená k dosažení těchto záměrů a cílů jsou plněna. Fungování přiměřených a účinných kontrolních mechanismů je v odpovědnosti vedoucích zaměstnanců orgánů a organizací veřejného sektoru, kteří zodpovídají za uvedení, udržování a další rozvoj těchto mechanismů na základě doporučení od centrální harmonizační jednotky. Do systému FM/C spadají kontrolní mechanismy pro plánování a schvalování veřejných rozpočtů, programů, projektů a smluv nebo jiných rozhodnutí o nakládání s veřejnými prostředky včetně mechanismů pro zjišťování, vyhodnocování a přijímání opatření k minimalizaci provozních, finančních, právních a jiných rizik vznikajících v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů veřejné správy.

Systém IA Zkratka IA je tvořena písmeny I (Internal) a A (Audit). Jde o institucionalizovanou službu interního auditu s atributem funkční nezávislosti na všech řídicích a kontrolních strukturách orgánů a organizací ve veřejném sektoru – druhý pilíř systému PIFC. Podle mezinárodně uznané definice [11] je systém IA nezávislou, objektivně zjišťovací a konzultační činností, jejímž cílem je dosažení přidané hodnoty, která se projeví zdokonalením procesních postupů v organizaci. IA pomáhá dosahovat stanovených cílů tím, že poskytuje systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšování účinnosti systému řízení rizik, řídících a kontrolních procesů a správy a řízení organizace. Nezávislost interního auditora musí být zajištěna zejména: existencí pojistek definovaných Statutem interního auditu, především postavením útvaru interního auditu a jeho přímou podřízeností vedoucímu orgánu nebo organizace veřejné správy, uznáním společenské vážnosti a odbornosti interního auditora a přiznáním odpovídající odměny za jeho práci, naplňováním etického kodexu interního auditora,

Strana 132

© Phare CZ 0209-02-01-005


nezávislostí rozhodování při sestavování plánů interního auditu a zařazování neplánovaných auditů založených na hodnocení rizik a profesionálním úsudku, nezávislostí při distribuci výsledků auditů a vytvoření podmínek pro monitorování, které internímu auditorovi umožní výsledky auditů analyzovat a sledovat, jak se s výsledky samotnými i s jeho doporučeními předanými odpovědným osobám nakládá.

Centrální harmonizace Centrální harmonizací se rozumí dohled nad dodržováním principů stanovaných mezinárodně uznávanými standardy, koordinace organizačních a technických postupů a podpora součinnosti orgánů a organizací veřejného sektoru v národním i mezinárodním měřítku – třetí pilíř systému PIFC. Centrální harmonizace, metodické řízení a koordinace systému PIFC je přiřazena do působností centrální harmonizační jednotky – CHU, kde písmena znamenají C (Central), H (Harmonisation) a U (Unit). Centrální vrcholovou harmonizaci systému PIFC lze zajišťovat v jedné CHU se dvěma oddělenými sekcemi, z nichž jedna má přiřazenu působnost pro systém FM/C a druhá pro systém IA [12]. Toto řešení vyhovuje spíše v počáteční etapě zavádění principů systému PIFC pro usnadnění vzájemné komunikace a výměny informací o rozvíjení obou systémů. Dělba pravomocí na dvě CHU, jedné pro systém FM/C a druhé pro systém IA, je podle názoru odborníků EK lepší pro rozvinutý systém PIFC. Výhodou tohoto přístupu je, že vývoj obou systémů probíhá podle rozdělených pravomocí, které odebírají CHU pro systém IA odpovědnost za vývoj systému FM/C, který je záležitostí vedení, a tím zabraňují možným střetům zájmů. CHU jako institucionalizovaná služba jsou zařazeny do nejvyššího stupně vládního řídícího a kontrolního systému. Zajišťují vládě podklady pro vypracovávání návrhů koncepcí, analýz a strategií rozvoje v částech náležejících do odpovědnosti za systém FM/C a za systém IA. Rozsah harmonizace je patrný z uvedeného vzorku oblastí: integrace a zpřehlednění legislativy (základní kroky podmiňující vstup ČR do EU byly již učiněny), organizačních změn (dopad reformy týkající se územní samosprávy a provedení reformy ústředních orgánů státní správy), snižování počtu kapitol státního rozpočtu a počtu účetních jednotek ve veřejné správě (snížení počtu účetních jednotek), transparentnost veřejných výdajů (dořešení problémů spojených s příspěvkovou formou hospodaření), finanční inspekce/ kontroly (integrace současných metodik kontrol/inspekcí do systému PIFC), zakotvení know how z pomoci poskytované z evropských fondů do administrativy veřejné správy ČR (harmonizovat postupy především v úrovních sekundární a terciární legislativy), zavádění mezinárodních standardů (podporovat využívání mezinárodně uznávaných standardů pro konkrétní praktické aplikace), monitorování a podávání zpráv (harmonizovat, koordinovat a regulovat rozvoj informačních a komunikačních technologií ve veřejném sektoru), veřejný sektor musí systémově řešit sběr, třídění a vyhodnocování informací. oblast veřejných zakázek (uzavřít cykly výdajů z veřejných rozpočtů na úrovních státu, krajů a obcí režimem veřejných zakázek), Uvedený vzorek oblastí není vyčerpávající, dává však dostatečnou představu o rozsahu a hloubce změn, které na systém veřejných financí v ČR čekají.

Audit a prevence podvodných jednání Audit rozlišujeme na vnitřní a vnější. Vnitřní audit je popsán v části týkající se systému PIFC, v této části je popsána základní funkce nástroje, který se v rámci systému PIFC zavádí i ČR. Jde o výbory pro audit. Vnějšímu auditu je věnována samostatná část, stejně tak i prevenci proti podvodným jednáním. Interní audit a výbory pro audit Vnější audit v ČR a EU

Strana 133

© Phare CZ 0209-02-01-005


Prevence proti podvodným jednáním

Interní audit a výbory pro audit Podle mezinárodně uznané definice publikované v Rámci profesionální praxe interního auditu, který byl vydán Mezinárodním institutem interních auditorů (IIA), je systém IA nezávislou, objektivně zjišťovací a konzultační činností, jejímž cílem je dosažení přidané hodnoty, která se projeví zdokonalením procesních postupů v organizaci. IA pomáhá dosahovat stanovených cílů tím, že poskytuje systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšování účinnosti systému řízení rizik, řídících a kontrolních procesů a správy a řízení organizace. Výbory pro audit [13] se i v ČR stávají novým prvkem systému PIFC. Nejsou součástí výkonného řízení orgánů a organizací ve veřejném sektoru. Jejich základní funkcí je: výkon dohledu, jak jsou aktivity orgánu a organizací veřejného sektoru řízeny, kontrolovány, vykazovány a prováděny, hodnocení kritických otázek předmětu činnosti orgánů a organizací ve veřejném sektoru ve vztahu k naplňování schválených záměrů a cílů, poskytování přiměřené záruky a ujištění, že se výkonné řízení, interní a externí audit zaměřují na oblasti největšího rizika a na přiměřené kontrolní pokrytí jejich provozu co do rozsahu, frekvence a hloubky, průběžné sledování toho, zda se prostředí pro řízení a kontrolu přizpůsobuje měnícím se okolnostem, zajištění podpory pro rozvíjení existujících či nových řídících a kontrolních systémů na základě mezinárodně uznaných standardů, aby tyto systémy mohly poskytovat záruku, že správa veřejných prostředků je důvěryhodná a řádná. Od výborů pro audit v orgánech a organizacích ve veřejném sektoru se očekává, že posílí nezávislé postavení interního auditu v zájmu řádné správy a řízení těchto orgánů a organizací a současně splní klíčovou roli při monitorování interního auditu a dopadů externího auditu [14].

Vnější audit v ČR a EU Externí a interní audit se doplňují a ve veřejné správě států EU i v ČR mají své pevné místo. Působnost vnějšího auditu v ČR je zajištěna Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Jeho existence vychází přímo z ústavy ČR. NKÚ plní svoji funkci samostatně a není závislý ani na moci zákonodárné (parlamentu), ani na moci exekutivní (vládě). Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a kontrolu plnění státního rozpočtu a další aktivity ve smyslu zákona č. 166/1993 Sb., o NKÚ. Institucionální nezávislost NKÚ doplňuje i nezávislost finanční. Jediným určujícím orgánem v tomto směru je Poslanecká sněmovna a státní rozpočet. V současné době NKÚ řeší úkol svého vztahu k nově vytvořené územní samosprávě a k potřebě vykonávat každoročně opakované audity závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu. Příkladem posilování externího auditu v členských zemích se stala sama Evropská unie. V EU je od roku 1997 hlavním externím auditorem Evropský účetní dvůr (EÚD). EÚD podle smlouvy z Nice z roku 2001 vydává každoročně prohlášení o věrohodnosti účetnictví a potvrzuje spolehlivost účtů Evropských společenství a zákonnost a správnost uskutečněných transakcí. Tato smlouva rovněž zdůraznila důležitou roli spolupráce Účetního dvora s nejvyššími kontrolními institucemi členských států. Evropský účetní dvůr provádí podobně jako ostatní veřejné kontrolní instituce dva různé typy auditu, a to finanční audit, který zahrnuje: ověření spolehlivosti účtů; zda jsou finanční výkazy úplné a přesné; finanční audit stanoví, zda finanční výkazy věrně a pravdivě zobrazují výsledky hospodaření za auditovaný rok a zda finanční situace na konci roku (všechny operace, aktiva a pasiva) je správně zaznamenána ve finančních výkazech, ověření zákonnosti a správnosti; zda jsou příjmové a výdajové operace provedeny v souladu s právními předpisy, audit řádného finančního plnění, který zahrnuje prověření principů řádného finančního řízení: hospodárnosti, flektivnosti a

Strana 134

© Phare CZ 0209-02-01-005


účelnosti Jde o ekvivalent anglického termínu Value For Money (VFM), audit EÚD odpovídá na otázku, zda je s finančními prostředky občanů EU nakládáno řádně. Nový směr v externím auditu nastavený Evropskou komisí je v souladu s standardem COSO a snahami vlád členských států EU podílet se na celosvětovém vývoji veřejných služeb na principech GOGO [15]. K dosažení mezinárodní dobré praxe řádné správy a řízení je účelné vytvořit podmínky, aby externí audit byl povinnou součástí řádné správy a řízení všech orgánů a organizací veřejného sektoru.

Prevence proti podvodným jednáním Hlavní směry všeobecného strategického přístupu k prevenci a postihu jednání podvodné povahy, útočícího na prostředky z rozpočtu EU, by měly být následující [16]: obecná legislativní politika pro potírání podvodných jednání, nová kultura operativní spolupráce, meziinstitucionální přístup k předcházení a potírání korupce, rozšíření trestní justiční dimenze. Těmto hlavním směrům je přizpůsoben i návrh programu Národní strategie proti podvodným jednáním. Návrh programu se postupně zabývá dvěma obdobími, a to do přistoupení České republiky k Evropské unii a obdobím následujícím. Těžiště návrhu programu pochopitelně spočívá v období po přistoupení. Je zaměřeno na oblasti vnitřní finanční kontroly a vnitřního auditu, vnější finanční kontroly, na protikorupční opatření, personální a materiální předpoklady, hlášení nesrovnalostí a legislativní návrhy. Návrh programu se nemůže zabývat všemi podrobnostmi ochrany proti podvodným jednáním, ale stanoví určitý rámcový postup v jednotlivých oblastech, který by měl být příslušnými orgány rozpracován v rámci realizace uložené vládou. Návrh programu vychází z dlouhodobých statistik. Například: rozpočet Evropských společenství se pohybuje kolem částky 100 mld. EUR, přičemž téměř 10 % z něho je používáno nesprávným způsobem a kolem 1-2 % tvoří trestná činnost. ČR před vstupem byla a stále je zapojena převážně do čerpání fondů PHARE, SAPARD a ISPA a do čerpání strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a tzv. Přechodného opatření (Transition facility), které má usnadnit vstup nových členských států do EU. Činnost útočící na finanční zájmy Evropských společenství má různorodou povahu. Lze ji rozčlenit na oblasti trestněprávní a oblast správní. V tomto smyslu lze dosavadní právní nástroje realizace požadavku ochrany finančních zájmů také rozčlenit na oblasti trestněprávní a správní.

Shrnutí Kapitola se zaměřuje na popis principů řízení a kontroly veřejných výdajů, a to na pozadí cyklů aktivit, které provázejí přípravu a realizaci a dopady veřejných investic. Podává základní informaci o zavádění systému řízení a kontroly veřejných financí uvnitř orgánů a organizací veřejného sektoru (systém PIFC) a vymezuje jeho vztah k novým parlamentní demokracie, k výborům pro audit a k upevnění stávajících , externího auditu. V závěru uvádí základní informace o problematice prevence proti podvodným jednáním v oboru veřejných financí. Obecně k fázím reforem veřejné správy v České republice

Po vzniku krajů (1. fáze reformy) a po zrušení okresů (2. fáze reformy) se začíná reforma a modernizace ústředních orgánů státní správy (3. fáze reformy). Souběžně probíhají či jsou zahajované nebo připravované reformy sektorového zaměření: reforma veřejných financí, reforma zdravotnictví, reforma důchodová, reforma ve školství, reforma trhu práce a další sektorové reformy zemědělství, průmyslu, armády, justice apod. Uvedený rozsah a počet reforem vyžaduje v období jejich přípravy harmonizaci, v období jejich realizace koordinaci, a v období jejich implementace regulaci. Obecně k reformě veřejných financí

Strana 135

© Phare CZ 0209-02-01-005


Reformu veřejných financí a na příjmové stránce lze v současné době považovat za uzavřenou. Urychlit je třeba práce na straně výdajů (rozpočetnictví, finanční výkaznictví, účetnictví). Úřad vlády koordinuje reformu a modernizaci ústředních orgánů státní správy a ministerstvo financí pracuje na strategickém dokumentu vlády ČR k implementaci systému PIFC. Strategický dokument má dořešit konsenzuální shodu politiků a manažerů veřejného sektoru v úrovních ústřední státní správy a územní samosprávy v úrovních krajů a obcí.

Seznam poznámek 1. Česká republika je členským státem EU. Po předvstupní integraci právního a institucionální rámce nastupuje integrace České republiky a EU v denních rutinních procesech sbližování států EU a vývoje EU jako celku. 2. Uvedené údaje mají platnost pro metodiku výuky, nemají přímou vazbu na oficiální dokumenty vlády o rozpočtu. 3. FNM, Fond národního majetku. 4. ČKA, Česká konsolidační agentura. 5. ČNB, Česká národní banka. 6. Program Úřadu vlády a jeho projekty: A. Racionalizace procesů v ústřední státní správě; B. Zlepšení řízení v ústřední státní správě; C. Zvýšení kvality ústřední státní správy; D. Implementace a zlepšování státní služby v ústředních správních úřadech; E. Racionalizace financování ústřední státní správy. 7. GOGO, Government Governance (podrobněji v další kapitole, která se věnuje implementaci systému PIFC). 8. Manuál Evropské komise „Řízení programového/projektového cyklu“, Europeaid Co-operation Office, Evaluation, 2001. 9. Aktuální účetnictví znamená nový posun v účetnictví ve veřejném sektoru směrem k účetnictví běžnému v soukromém sektoru. 10. Příkladem je podpora Generálního ředitelství pro rozpočet EK novým členským státům (viz Compendium PIFC zaměřené na legislativu interního auditu v nových členských zemích a v kandidátských zemích). 11. Definice interního auditu je obsažena v Rámci profesionální praxe interního auditu, který byl vydán Mezinárodním institutem interních auditorů (IIA). 12. Srovnej doporučení k čl. 5.1, body 119 až 124 Veřejná vnitřní finanční kontrola v České republice – Posudek odborného týmu SIGMA (SIGMA – program EU a OECD pro podporu zlepšení správy a řízení veřejného sektoru v zemích střední a východní Evropy) z června 2003. 13. Výbory pro audit sehrávají v soukromém sektoru stále významnější roli. Příkladem je Institut výborů pro audit KPMG, který vznikl v USA v roce 1999 a dnes je místem podpory komunikace mezi členy výborů v různých zemích, cílem je podpora Corporate Governance napříč kontinenty. 14. Srovnej např. vystoupení zahraničního poradce Josepha Martina Dobbina (Velká Britanie) pro Projekt PHARE 2003 „Posílení vnitřních kontrolních mechanismů v regionálních podmínkách“ na 7. Národní konferenci ČIIA v listopadu 2004. 15. Srovnej doporučení k čl. 3.9 Posudku odborného týmu SIGMA (SIGMA – program EU a OECD pro podporu zlepšení správy a řízení veřejného sektoru v zemích střední a východní Evropy) z června 2003 k problematice uzavírání státních účtů (NKÚ by měl urychleně zorganizovat a stanovit priority své práce tak, aby byla zajištěna kontrola všech kapitol státního rozpočtu v rozsahu, který NKÚ umožní podat ujištění, že správci kapitol státního rozpočtu využili přidělené rozpočtové prostředky v souladu s příslušnými pravidly a že závěrečné účty kapitol i státní závěrečný účet poskytuje pravdivý a věrný obraz finanční situace.). 16. Sdělení Komise Evropských společenství k problematice ochrany finančních zájmů ze dne 28. 6. 2000, týkající se boje proti podvodným jednáním za účelem všeobecného strategického přístupu (COM 2000 – 358 final).

Strana 136

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 14 Rozpočtový proces EU a hlavní rozpočtové položky Cíl

Cílem této kapitoly je osvětlit jednak proces tvorby a realizace rozpočtu EU, jednak jeho rámec, finanční objem, rozpočtové zdroje a hlavní oblasti jeho použití. Krátká zmínka je věnována i realizaci rozpočtu, procesu čerpání podle položek a hodnocení jejich efektivnosti z pohledu institucí EU. Klíčová slova

Rozpočet EU Agenda 2000 Evropská měnová jednotka (ECU) Finanční výhled – finanční perspektiva Programovací období EU Smlouvy o ES Předběžný návrh rozpočtu „Pravomoc nad peněženkou“ Vlastní zdroje Evropské unie Tradiční vlastní zdroje Zdroj DPH Zdroj HDP Hospodářská a sociální soudržnost Vnitřní politiky EU Transevropské sítě (TEN) Předvstupní pomoc Další materiály ke studiu

The Budget of the European Union: How Is Your Money Spent? European Communities – Directoriate General for Education and Culture, Luxembourg 2000 Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky – ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika – hospodářství – dějiny – kultura), Nakladatelství Brána, Praha 2003 Požadované předběžné znalosti

Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled, základní ekonomické a matematické znalosti Předpokládaná doba studia

1 hodina.

Smysl a význam rozpočtu EU a jeho historie Rozpočet EU představuje nutnou podmínku správného fungování unie. Co jsou totiž platné velkolepé cíle, různé strategie, činnosti i politiky – mohou být sebelepší, když však není z čeho je financovat, obvykle zůstanou jen v říši snů nebo pouze na papíře. Této věci si byly státy sdružené v Evropských společenstvích dobře vědomy od prvního okamžiku, a proto bylo rozhodnuto o vytvoření vlastního finančního zdroje ES, ze kterého by byly jednotlivé politiky a akce financovány. Již smlouvy z Luxembourgu z let 1970 a 1975 zakotvily existenci vlastních finančních zdrojů ES, nad nimiž měly kontrolu Rada ES a Evropský parlament. Pro ilustraci je možno uvést, že rozpočet ES v roce 1970 činil 3,6 miliardy ECU (tehdejších evropských měnových jednotek), což znamenalo 19 ECU na obyvatele a rok. V roce 2000 měl naproti tomu rozpočet EU objem již 93 miliard eur (250 eur na obyvatele a rok). Zpočátku sloužil rozpočet téměř výhradně zemědělství – jmenovitě realizaci společné zemědělské politiky. Dnes – a jeho objem z roku 2000 to dokládá – zemědělství sice nadále zůstalo významnou položkou, rozpočet EU však financuje i celou řadu dalších operací: především oblast strukturální politiky a hospodářské a sociální soudržnosti,

Strana 137

© Phare CZ 0209-02-01-005


realizovanou pomocí strukturálních fondů ES, ale také vědu, výzkum a vzdělání, mezinárodní humanitární pomoc, programy hospodářské spolupráce s nečlenskými, zejména rozvojovými zeměmi atd. Přesto se v roce 2000 jednalo pouze o 1,1 % HDP (tehdy patnácti) členských zemí. Rozpočet EU je vždy připravován na období jednoho roku. Odrážejí se v něm aktuální priority, potřeby a politiky. Zároveň rozpočet zabezpečuje potřeby unie v oblasti financování jednotlivých činností, akcí i unie samotné – výdaje na administrativu, expertní činnost, přípravu programů a jejich strategií i monitorování a vyhodnocování realizace programů a projektů včetně kontroly a auditu. Přes tyto vzrůstající požadavky a objem financování se daří udržet tyto výdaje na úrovni okolo 5 % celkového finančního objemu.

Proces tvorby rozpočtu EU Jak již bylo řečeno, rozpočet EU se tvoří vždy na každý rok. Vzhledem k nutnosti strategického výhledu a delší době realizace některých programů a akcí je velmi důležité i střednědobé hledisko. Již od roku 1988 se proto zpracovávají střednědobé finanční výhledy (finanční perspektivy). Ty tvoří předobraz pro jednotlivé roční rozpočty a jsou rovněž spojené s programovacími obdobími EU, které mají délku 7 let. V současné době se nacházíme v programovacím období ohraničeném roky 2000-2006. Finanční výhled pro ně byl vypracován v roce 1999 v rámci tzv. Agendy 2000, která se týkala budoucích priorit EU a stanovila finanční rámce pro čerpání jednotlivých položek. Situace byla o to komplikovanější, že ve výhledu se sice počítalo s přijetím většího počtu nových členských zemí, v době jeho přípravy však ještě nebylo známo přesné datum jejich vstupu. Střednědobé finanční rámce, které schvaluje Rada spolu s Evropským parlamentem, velmi usnadňují tvorbu ročních rozpočtů . Přesto není příprava rozpočtu EU procházka růžovým sadem: největší přispěvatelské země vyvíjejí tlak na efektivnost využití financí i na snižování přerozdělování a s ním spojené byrokracie, a to vše při zachování existence a realizace základních priorit EU. Proces tvorby rozpočtu je zakotven ve Smlouvě o ES, konkrétně se jedná o články 268-280 Amsterdamské smlouvy. Vše začíná na půdě Evropské komise, která zpracuje předběžný návrh rozpočtu (Preliminary Draft Budget), založený na analýze aktuálních potřeb a priorit EU. Návrh je předložen nejprve Radě ke stanovisku, případně úpravám. Po schválení Radou se z předběžného návrhu stává návrh rozpočtu EU (Draft Budget), který dostává Evropský parlament (EP) k posouzení. Jeho pravomoci se liší podle druhu položek v rozpočtu. U „mandatorních“ položek, které tvoří 40 % (jde převážně o výdaje spojené se společnou zemědělskou politikou), EP předkládá pouze návrhy na úpravy, ale konečné slovo má opět Rada. U ostatních 50 % výdajů může parlament úpravy provádět sám. Této pravomoci také EP využívá. V posledních letech lze sledovat tendenci, že Evropský parlament navyšuje zdroje určené pro pomoc zaostávajícím regionům až na určené maximální limity a rovněž posiluje zdroje pro mezinárodní humanitární pomoc a na druhé straně se snaží omezit výdaje na zemědělství. Zde má však poslední slovo Rada. Po dvou čteních v EP i Radě je rozpočet schvalován Evropským parlamentem, což se děje obvykle v prosinci roku předcházejícího roku rozpočtu, a nabývá platnosti podpisem předsedy EP. Z uvedeného vyplývá, že Rada a Evropský parlament mají společnou pravomoc nad „peněženkou EU“. Pokud se ani po dvou čteních nedosáhne dohody, má EP pravomoc zrušit návrh rozpočtu jako celek. Celý proces jeho přípravy pak začíná znovu od začátku. EP má i páky pro kontrolu realizace rozpočtu. Děje se tak prostřednictvím jeho výboru pro kontrolu rozpočtu a v praxi to znamená neustálé monitorování jak příjmů a výdajů, tak i hodnocení efektivnosti financovaných operací. Po skončení každého roku EP, dříve než vydá kladné stanovisko k závěrečné zprávě, vyhodnocuje celkovou realizaci rozpočtu i politickou odpovědnost Komise.

Zdroje financování Evropské unie Ať se to někomu líbí, nebo ne, Evropská unie může být financována pouze ze zdrojů, které jí poskytnou jednotlivé členské státy. Tyto zdroje, které členské země postoupily unii pro financování jejích potřeb a priorit, se nazývají „vlastní zdroje Evropské unie“. Jejich výše je stanovena rozhodnutím Rady, které musí být jednomyslné a následně je ratifikováno parlamenty členských států. Pro programovací období 2000-2006 bylo dohodnuto, že výše zdrojů nesmí překročit 1,27 % HDP celé EU. Přesná výše příjmů na konkrétní rok se stanoví vždy v závislosti na předpokládaných výdajích stanovených v procesu tvorby rozpočtu (viz výše) při striktním respektování principu vyrovnanosti rozpočtu – rozpočet EU nesmí být nikdy schodkový.

Strana 138

© Phare CZ 0209-02-01-005


Vlastní zdroje jsou celkem čtyři: 1. Tradiční vlastní zdroje (14 % celkových příjmů) Příjmy ze zemědělských vyrovnávacích dávek při dovozu z nečlenských zemí Výnosy z cel aplikovaných podle společného celního tarifu 2. Další zdroje Zdroj z daně z přidané hodnoty (35% celkových příjmů) – v roce 2004 činil 0,5 % z DPH z hypotetického výrobku s harmonizovanou sazbou (zdroj DPH) Zdroj z vytvořeného HDP každého členského státu – doplňkový zdroj, který dorovnává příjmy na potřebnou úroveň a tím umožňuje stabilní financování činnosti EU (zdroj HDP) O tradiční zdroje se rozpočet ES opíral v době svého vzniku. Postupně však v souvislosti s rozšiřováním unie o nové členské státy i s přijímáním mezinárodních dohod o odstraňování celních bariér tradiční zdroje přestávaly stačit potřebám a dnes původně doplňkový zdroj HDP představuje již více než 50 % celkových příjmů rozpočtu EU. Kromě čtyř výše uvedených základních zdrojů příjmů je třeba ještě započíst další příjmy menšího významu, jako například vybrané pokuty, uložené Komisí za porušení pravidel volné soutěže, penále, přebytek rozpočtu EU z minulých let apod. To, že příspěvky všechny státy odvádějí „spravedlivě“, je jen zdání. Například Velká Británie po započtení zpětných „kompenzací“ ze svých odvodů v celkovém součtu odvádí méně, než by měla, od evropského summitu ve Fontainebleau v roce 1984. Tam britská premiérka „železná lady“ Margaret Thatcherová začala tlouci kabelkou o stůl s výkřiky „Chci zpět své peníze!“. Další britští premiéři, i když výrazně proevropštěji naladěni, však tuto výsadu nezrušili. Zbytek členských států se svobodně rozhodl ji rovněž akceptovat, a tak platí dál – i v tom je síla demokracie. Příjmy rozpočtu EU

Užití rozpočtu EU V současné době se rozpočet EU používá k financování šesti základních položek – oblastí (procentní podíly z roku 2003): Zemědělství – 44,9 % Politika hospodářské a sociální soudržnosti a strukturální fondy – 34 % Vnitřní politiky EU – 6,9 % Vnější aktivity EU – 5 % Předvstupní pomoc – 3,4 % Administrativa – 5,4 % Výdaje rozpočtu EU (rok 2003)

2003

Strana 139

© Phare CZ 0209-02-01-005


1. Zemědělství 2. Strukturální operace 3. Vnitřní politiky 4. Zahraniční aktivity 5. Administrativa 6. Rezervy 7. Předvstupní pomoc Závazky celkem Platby celkem

mil EUR 44780

% 44,9

33980

34,0

6900

6,9

4949

5,0

5360 434

5,4 0,4

3386

3,4

99790 97503

100,0

Zemědělství Vzhledem k historickému vývoji je největším spotřebitelem zdrojů EU zemědělství, a to především financování spojené se společnou zemědělskou politikou. Vzhledem k velkému objemu finančních prostředků (44,8 miliard eur v roce 2003) a přesunu důležitých funkcí z členských států na unii lze říci, že Evropská unie do značné míry určuje vývoj a směrování celého evropského zemědělství. I když dnes mnohé členské státy naléhají na reformu zemědělské politiky a relativní výše financí na ni v rozpočtu EU postupně klesá, stále ještě představuje hlavní oblast užití financí EU. Cílem společné zemědělské politiky, obsaženým ve Smlouvě o ES, bylo od jejího počátku zvýšit konkurenceschopnost, udržet zaměstnanost v zemědělství, stabilizovat zemědělský trh a pro obyvatelstvo členských zemí zajistit pravidelnost zemědělských dodávek i přiměřené ceny. Těchto cílů se sice již prakticky podařilo dosáhnout, avšak změny politicko-ekonomické situace v současné době postavily před společnou zemědělskou politiku nové výzvy. Jedná se především o krajinotvornou funkci zemědělství, vliv na životní prostředí, ale také existenci nadvýroby a s ní spojených přebytků a pokračující migraci populace z venkova do měst. Na to reagovaly dvě reformy z let 1992 a 1999, které sice představovaly krok správným směrem, ale základní problém přerozdělování a zemědělských cen a přebytků nevyřešil. Podle dobových komentářů se jednalo o „jedny z pověstných slepičích krůčků, z nichž se skládá gigantická stavba evropské integrace“. Z moderních směrů zemědělské politiky v současnosti je možno jmenovat proces redukce přehnaně intenzivního obdělávání, obnovu tradičních forem zemědělství zvláště v chráněných oblastech nebo rozvoj agroturistiky. Například ve francouzském národním parku Vogézy (pohoří v Alsasku, rozsahem, přírodní hodnotou a nadmořskou výškou ho lze přirovnat k našim Krkonoším) nebyly hory ponechány přirozenému vývoji bez zásahu člověka, ale právě naopak – na vrcholových horských loukách se provozuje tradiční zemědělství na osamělých usedlostech – farmách. Farmy chovají hovězí dobytek na pastvinách, pěstují různé plodiny a zpracovávají mléko na sýry i jiné produkty, které si mohou turisté ve farmách přímo zakoupit jako občerstvení. Podle vyjádření ředitelství národního parku se tato činnost na horách provozovala už 500 let a k Vogézám prostě neodmyslitelně patří, navíc se podařilo vytvořit symbiózu mezi přírodou a každodenním životem lidí. Spolu s tím nabývají na významu oproti systému přímých dotací zemědělcům programy pomoci a podpory, jejichž reprezentantem je komplexní program rozvoje venkova. Opírá se o financování z rozpočtu EU a výše prostředků pro něj určená v rámci zemědělství vzrůstá – v roce 2000 činila více než 4 miliardy eur.

Hospodářská a sociální soudržnost Cílem politiky hospodářské a sociální soudržnosti je pozvednout úroveň slabých, zaostávajících nebo strukturálně postižených regionů členských zemí EU na úroveň vyspělých a rozvinutých. Je zaměřena na hospodářský rozvoj, ale i na zvýšení zaměstnanosti, infrastrukturu a ochranu životního prostředí. Praktická realizace politiky soudržnosti je orientována tak, aby všichni obyvatelé členských zemí mohli využívat výhod jednotného trhu i hospodářské a měnové unie. Základním nástrojem realizace je systém strukturálních fondů a fondu soudržnosti ES. Význam strukturální politiky vzrůstá, což se odráží i v alokaci finančních prostředků – v roce 2003 představovaly strukturální operace v rozpočtu EU 33,98 miliard eur. Znamenalo to druhou největší položku po zemědělství. Tento vývoj ukazuje i finanční výhled v rámci Agendy 2000, ve kterém je potvrzena strategie zaměření pomoci ze

Strana 140

© Phare CZ 0209-02-01-005


strukturálních fondů na regiony s největší potřebou. Konkrétní podpora je směrována podle cílů strukturální politiky, které byly z původních šesti dnes zredukovány na tři. Tři čtvrtiny celé strukturální pomoci jsou realizovány v rámci cíle 1, zbytek spadá pod cíle 2 a 3. Kromě strukturálních fondů funguje od roku 1993 ještě fond soudržnosti, který představuje zhruba 8 % celkové strukturální pomoci a je zaměřen na specifické veřejné operace (projekty) většího rozsahu v oblasti infrastruktury a životního prostředí. Této pomoci mohou využívat země s HDP na obyvatele menším než 90 % průměru EU.

Vnitřní politiky EU Pro vnitřní politiky EU bylo v rozpočtu 2003 rezervováno 6,9 miliard eur. Zaměření financování je velmi různorodé. Konkrétně se jedná o následující oblasti : Výzkum a vývoj – snahou unie je napomoci spolupráci výzkumných center, soukromých firem i škol a rozvíjet vědeckovýzkumnou činnost jako klíč k úspěchům v budoucnu. Nástrojem jsou víceleté rámcové programy (pro rok 2000 3,6 miliard eur), zaměřené například na informační technologie, biotechnologie, energetiku, ekologii a zdravotnictví . Budování transevropských sítí (TEN) – dopravních cest, tras přenosu energie a telekomunikací (700 mil. eur v roce 2000), představujících nutnou podmínku pro rozvoj ekonomiky, konkurenceschopnosti i zaměstnanosti. Vzdělávání – školení a tréninky mládeže i dospělých (480 mil. eur v roce 2000) – financování programů určených pro sbližování studentů z různých členských zemí, i v ČR známých pod názvy Leonardo da Vinci nebo Socrates, které umožňují studentům absolvovat část studia v jiné členské zemi. Rozpočet financování se v této oblasti od roku 1989 zvýšil čtyřnásobně. Z dalších oblastí je možno jmenovat ekologii (160 mil. eur), kulturu, audiovizuální politiku a média (110 mil. eur) a oblast informace a komunikace (105 mil. eur).

Vnější aktivity Vnější aktivity EU, kterými se rozumí politika spolupráce a pomoci nečlenským zemím, jsou v poslední době stále důležitější (konkrétní popis viz kapitola 1.6). Dělí se na rozvojovou pomoc Společenství, humanitární pomoc a další oblasti. Rozpočet EU pamatuje i na rezervu, použitelnou v případě nenadálých humanitárních katastrof (přes 200 mil. eur). Hlavními příjemci jsou země bývalého SSSR (program Tacis na podporu hospodářské obnovy), Středomoří, Blízký Východ (podpora mírového procesu), nečlenské země bývalé Jugoslávie (obnova Kosova po válce v roce 1999), rozvojové země Latinské Ameriky, Afriky a Asie. Dalšími oblastmi podpory jsou rozvoj demokracie a lidských práv, ochrana tropických deštných lesů i rozvoj rybolovu v souladu s ochranou životního prostředí. Ke spolupráci s nečlenskými vyspělými zeměmi dochází nejvíce v rámci programů mezinárodních organizací.

Předvstupní pomoc Cílem předvstupní pomoci kandidátským zemím EU je připravit tyto země na členství v politické, hospodářské i legislativní oblasti i vytvořit subjekty a systémy pro budoucí využívání pomoci ze strukturálních fondů. K tomuto účelu byly vytvořeny programy Phare (příprava zemí na členství podle kodaňských kritérií), Ispa (zaměřený na dopravní infrastrukturu a životní prostředí, příprava na využívání fondu soudržnosti) a Sapard (orientovaný na zemědělství a rozvoj venkova, příprava na operace financované z fondu EAGGF). Pro léta 2000-2006 finanční výhled Agendy 2000 předpokládal pro předvstupní pomoc prostředky ve výši 21,84 miliard eur, což představovalo přibližně 40 % výdajů mimo území EU. Jestliže v uvedené době některé země mezitím vstoupily do EU (10 zemí v roce 2004), prostředky určené pro předvstupní pomoc zůstávají v původní výši, a tím se příslušným způsobem zvýšil objem financí, a tím i pomoc pro další kandidátské země – Rumunsko, Bulharsko nebo Turecko.

Administrativa Na výdaje spojené s administrativou EU je určeno okolo 5 % rozpočtu. Konkrétně v roce 2003 to bylo 5,36 miliard eur (5,4 % celkového objemu). Zdá se to být velké číslo a tento dojem mají i mnohé členské země. Je však třeba si uvědomit, že zahrnuje nejen platy úředníků a povinné odvody z nich, ale i nutné investice do budov a zařízení a také zabezpečení překladů a tisku dokumentů ve všech oficiálních jazycích, jejichž počet po rozšíření rapidně narostl. Pro ilustraci je možno uvést, že administrativu EU realizuje přibližně 32 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, což se rovná správě a veřejným službám evropského města velikosti Vídně.

Strana 141

© Phare CZ 0209-02-01-005


ý

p

p

,

ý

p g

Předběžný návrh rozpočtu EU vypracovává Komise a schvaluje jej pomocí dvou čtení Rada a Evropský parlament, které tak mají společnou pravomoc nad „peněženkou EU“. Rozpočet EU nesmí být nikdy schodkový. Jeho příjmy tvoří tradiční zdroje (výnosy ze zemědělských vyrovnávacích dávek a cel podle společného tarifu), které jsou doplněny dnes rozhodujícími zdroji DPH a HDP. Užití rozpočtu EU představuje šest základních oblastí: zemědělství, politika hospodářské a sociální soudržnosti (strukturální operace), vnitřní politiky EU, její vnější aktivity a administrativa.

Strana 142

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 15 Úvod do řízení akcí spolufinancovaných z rozpočtu EU v České republice (právní rámec, klíčové subjekty, úloha Ministerstva financí a Ministerstva pro místní rozvoj) Cíl

Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními principy realizace pomoci z fondů ES v České republice, objasnit legislativní a institucionální rámec této pomoci a popsat úlohu jednotlivých subjektů účastnících se realizace a vazeb mezi nimi. Klíčová slova

Nařízení Rady (ES) číslo 1260/1999 Národní legislativa Řídicí orgán Platební orgán Monitorovací výbor Partnerství Konečný příjemce Zprostředkující subjekt Rámec podpory Společenství (RPS) Řídicí orgán RPS Operační programy (OP) OP Průmysl a podnikání (OPPP) OP Infrastruktura (OP Infra) OP Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ) OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OPRVMZ) Společný regionální OP (SROP) Jednotný programový dokument pro Cíl 2 (JPD 2) Jednotný programový dokument pro Cíl 3 (JPD 3) Další materiály ke studiu

Dokumenty týkající se jednotlivých programů podpory: OP Průmysl a podnikání (OPPP) + programový dodatek OP Infrastruktura (OP Infra) + programový dodatek OP Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ) + programový dodatek OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OPRVMZ) + programový dodatek Společný regionální OP (SROP) + programový dodatek Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky – ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika – hospodářství – dějiny – kultura), Nakladatelství Brána Praha 2003 Webové stránky: www.strukturalni-fondy.cz Požadované předběžné znalosti

Obecné povědomí o ekonomice a právním systému ČR, všeobecný historicko-politický přehled Předpokládaná doba studia

1 hodina.

Základní rámec pomoci z fondů ES

Strana 143

© Phare CZ 0209-02-01-005


Po vstupu do Evropské unie může Česká republika podle stejných zásad jako ostatní členské státy čerpat pomoc ze strukturálních fondů ES. Praktická realizace této pomoci však musí být v souladu jak s platnou legislativou EU, tak i se všemi zákony ČR. Zde by neměl existovat žádný rozpor, protože národní legislativa musí být v souladu s evropským právem již v okamžiku vstupu země do unie. Evropská legislativa tvoří základní rámec pro všechny formy realizace pomoci spolufinancované z fondů ES. Nejdůležitějším legislativním pramenem je Nařízení Rady (ES) číslo 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (v dalším textu uváděné zkráceně jako Nařízení 1260/1999). Toto nařízení obsahuje všechna základní pravidla ohledně přípravy, realizace, monitorování, kontroly a vyhodnocení pomoci, na které se podílejí prostředky ze strukturálních fondů ES. Jeho výhodou je, že se jedná o komplexní dokument, který obsahuje vše podstatné v jediném celku – Nařízení 1260/1999 totiž nahradilo soubor různých předpisů a nařízení platných v předchozím programovacím období, v nichž bylo někdy těžké se orientovat. Má však také velmi podstatnou nevýhodu – upravuje strukturální pomoc pouze v jediném konkrétním programovacím období, ohraničeném roky 2000-2006. Lze předpokládat, že na další programovací cyklus 20072013 bude před jeho začátkem přijato obdobné nařízení, které by se alespoň v základních rysech a pravidlech nemělo příliš odlišovat, avšak zatím je předčasné cokoli předjímat. Z dalších důležitých nástrojů evropské legislativy je třeba jmenovat nařízení, která podrobněji rozpracovávají pravidla v jednotlivých oblastech. Nařízení 1260/1999 jejich existenci předpokládá a rovněž se na ně odvolává. Jedná se o: Nařízení Komise (ES) č. 448/2004, které nahradilo nařízení číslo 1145/2003 z 27. 6. 2003 (provádění článku 30 Nařízení 1260/1999 – podrobná pravidla pro způsobilost výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy), Nařízení Komise (ES) č. 643/2000 z 28. 3. 2000 (provádění článku 33 Nařízení 1260/1999 – pravidla pro používání eura při financování programových dokumentů strukturálních fondů), Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 z 2. 3. 2001 (provádění článku 38 Nařízení 1260/1999 – podrobná pravidla pro řídicí a kontrolní systémy ohledně finančního řízení a finanční kontroly), včetně nařízení Komise (ES) č. 1386/2002, Nařízení Komise (ES) č. 448/2001 z 2. 3. 2001 (provádění článku 39 Nařízení 1260/1999 – podrobná pravidla pro postup při provádění oprav financování), Nařízení Komise (ES) č. 1159/2000 z 30. 5. 2001 (provádění článku 46 Nařízení 1260/1999 – podrobná pravidla pro informační a propagační opatření členských států v souvislosti s pomocí ze strukturálních fondů). Pro realizaci pomoci ze strukturálních fondů ES je neméně významná domácí legislativa. Z nejdůležitějších národních zákonů je třeba uvést: Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě Zákon č. 129/2000 o krajích (krajské zřízení) Zákon č. 131/2000 o hlavním městě Praze Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních samospráv. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

Zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře Klíčové subjekty a popis jejich činnosti

Nařízení 1260/1999 rozeznává čtyři základní druhy subjektů majících úlohu při přípravě a realizaci programů, které jsou spolufinancovány ze strukturálních fondů ES. Jsou jimi: Řídicí orgán (Managing Authority – MA) Platební orgán (Payment Authority – PA) Monitorovací výbor (Monitoring Authority – MC) Konečný příjemce (Final Beneficiary – FB) Kromě výše uvedených subjektů existuje ještě jeden odvozený subjekt: Zprostředkující subjekt (Intermediate Body – IB)

Strana 144

© Phare CZ 0209-02-01-005


Řídicí orgán Řídicí orgán představuje základní prvek, který řídí přípravu, realizaci i vyhodnocení programu. Je odpovědný Evropské komisi za program jako celek, zejména za jeho správnost, řízení, průběh, realizaci, efektivnost vynaložení finančních prostředků i dosažení stanovených výsledků. V souladu s Nařízením 1260/1999 má řídicí orgán odpovědnost za: zřízení systému pro shromažďování spolehlivých finančních a statistických údajů o provádění pomoci za účelem zjištění ukazatelů pro monitorování uvedených v článku 36 a za hodnocení v souladu s články 42 a 43 a za předávání těchto údajů postupy dohodnutými mezi členským státem a Komisí, s nejvyšším možným využitím počítačových systémů umožňujícím výměnu údajů s Komisí ve smyslu čl. 18 odst. 3 písm. e); úpravu komplementu programu (programového dodatku) podle odstavce 3 a jeho provádění ve smyslu čl. 18 odst. 3, aniž je dotčen článek 35; vypracování výroční zprávy o provádění a její předložení Komisi po schválení monitorovacím výborem; uspořádání hodnocení v polovině období podle článku 42 ve spolupráci s Komisí a členským státem; zajištění, že subjekty, které se účastní řízení a provádění pomoci, buď vedou pro všechny transakce v souvislosti s pomocí samostatný účetní systém, nebo pro ně používají vhodné kódovací systémy; zajištění správnosti operací financovaných v rámci pomoci, zejména zavedením vnitřních kontrolních opatření, které jsou v souladu se zásadami řádného finančního řízení, a zajištění reakcí na zjištění nebo požadavky na nápravná opatření podle čl. 38 odst. 4 prvního pododstavce nebo na doporučení změn podle odstavce 2 tohoto článku, podle uvedených článků; zajištění souladu s politikami Společenství podle článku 12; v rámci pravidel Společenství pro zadávání veřejných zakázek musí oznámení určená ke zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství obsahovat přesné údaje o projektech, pro které byla podána žádost o příspěvek z fondů nebo kterým byl takový příspěvek poskytnut; plnění povinností týkajících se informací a propagace uvedených v článku 46. Řídicím orgánem Rámce podpory Společenství je v ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. U jednotlivých operačních programů realizovaných v současném programovacím období plní úlohu řídicího orgánu vždy příslušné sektorové ministerstvo. U Společného regionálního operačního programu je řídicím orgánem rovněž Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které tak plní v systému realizace strukturální pomoci dvojjedinou úlohu. Její naplnění je vyřešeno tak, že úlohu příslušného řídicího orgánu plní vždy konkrétní odbor uvedeného ministerstva. Podle zákona 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, však Ministerstvo pro místní rozvoj ČR plní i koordinační úlohu pro realizaci celé strukturální pomoci EU v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti. Proto musí být informováno o stavu přípravy i realizace všech operačních programů, aby byly dodrženy principy komplementarity a nedocházelo k duplicitám. MMR poskytuje rovněž metodickou pomoc i technickou asistenci ostatním řídicím orgánům.

Platební orgán Nařízení 1260/1999 charakterizuje platebním orgán jako jeden nebo více vnitrostátních, regionálních nebo místních orgánů či subjektů určených členskými státy pro účely vypracovávání a podávání žádostí o platby a přijímání plateb od Komise. Členský stát stanoví všechny způsoby svého vztahu k platebnímu orgánu a vztahu tohoto orgánu ke Komisi. Platební orgán pracuje především na úseku finančního řízení spojeného s platbami a jejich uskutečňováním. Je odpovědný zejména za: správu finančních prostředků ze strukturálních fondů kompletaci a předkládání žádostí o průběžné a konečné platby Komisi na základě výkazů výdajů předložených řídicím orgánem přijímání plateb z Evropské komise zajištění, aby koneční příjemci nebo koneční uživatelé obdrželi platby z EU bez zbytečného odkladu převádění prostředků ze strukturálních fondů z účtů platebního orgánu na účty konečných příjemců nebo zprostředkujících subjektů certifikace výkazu průběžných výdajů v souladu s článkem 9 nařízení Komise č. 438/2001 a vydávání certifikátu výdajů, které budou zaslány Evropské komisi spolu s žádostmi o průběžné a konečné platby. Vydávání a schvalování certifikátů nemůže být delegováno na jiné orgány. vrácení všech neoprávněně vyplacených výdajů Komisi vrácení nepoužitých prostředků Komisi

Strana 145

© Phare CZ 0209-02-01-005


předkládání Komisi aktualizovaných odhadů žádostí o platby na běžný a následující rok, a to nejpozději do 30. dubna každého roku Platební orgán zajišťuje vyplácení pouze prostředků strukturálních fondů a spolufinancování projektů z veřejných prostředků ČR (státní rozpočet, státní fondy, rozpočty krajů a obcí) bude zajišťováno podle platných národních předpisů příslušnými orgány, které spolufinancování poskytují. Platební orgán po celou dobu trvání pomoci používá platbu na účtu (zálohovou platbu) k vyplácení příspěvku Společenství na výdaje, které se týkají této pomoci. Bude-li z platby na účtu získán jakýkoli úrok, přiděluje jej platební orgán na tu formu pomoci, o niž se jedná. Pro všechny programy strukturální pomoci realizované v ČR byl vytvořen jediný centrální platební orgán – odbor národního fondu Ministerstva financí ČR. Ministerstvo financí samotné má však další důležité úlohy, neboť je odpovědné za využití celé pomoci obdržené z fondů ES v ČR. Podle zákona 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě představuje MF základní subjekt realizující finanční kontrolu všech veřejných prostředků – jak podpory z fondů ES, tak i národního spolufinancování, nadřízený dvěma nižším kontrolním úrovním (vnitřní kontrola řídicího orgánu a zprostředkujících subjektů).

Monitorovací výbor Jelikož se u pomoci ze strukturálních fondů ES jedná o veřejné finanční prostředky, jejich užití musí být transparentní a nejširší veřejnosti musí být umožněn přístup k informacím, kam a jakým způsobem byla, je a bude realizace pomoci zaměřena. Základním nástrojem pro výše uvedené je proces monitorování. Ke každému programu musí proto být zřízen monitorovací výbor. Podle Nařízení 1260/1999 monitorovací výbory dohlížejí na každý rámec podpory Společenství nebo jednotný programový dokument a každý operační program a přesvědčují se o účinnosti a kvalitě provádění pomoci Monitorovací výbory zřizuje členský stát po dohodě s řídicím orgánem a po konzultaci s partnery. Monitorovacímu výboru v zásadě předsedá zástupce členského státu nebo řídicího orgánu. Práce monitorovacího výboru se účastní zástupce Komise a případně zástupce EIB s poradním hlasem. Monitorovací výbor přijme svůj jednací řád v institucionálním, právním a finančním rámci dotyčného členského státu po dohodě s řídicím orgánem. Na úrovni monitorovacího systému dochází k naplňování principu partnerství. Děje se tak jednak cestou nominace členů monitorovacího výboru (viz výše), jednak samotnou činností monitorovacího výboru a jejím mechanismem (práce v monitorovacím výboru je většinou dobrovolná, na rozdíl od řídicího orgánu se zde striktně neuplatňují vztahy nadřízenosti a podřízenosti), jednak vnějšími partnerskými vztahy s řídicím orgánem, platebním orgánem i konečnými příjemci. Partneři dbají také na vyváženou účast žen a mužů v monitorovacím výboru. Hlavní úkoly monitorovacího výboru podle Nařízení 1260/199 jsou: podle článku 15 potvrdit nebo upravit komplement programu (programový dodatek), včetně materiálních a finančních ukazatelů, jež se používají k monitorování pomoci. Před každou další úpravou je nezbytné jeho schválení; do šesti měsíců po schválení pomoci zvážit a schválit kritéria pro výběr operací financovaných v rámci každého opatření; pravidelně přezkoumávat pokrok v dosahování zvláštních cílů pomoci; prověřovat výsledky provádění, zejména dosažení cílů stanovených pro různá opatření a hodnocení v polovině období podle článku 42; prověřovat a schvalovat výroční a závěrečné zprávy o provádění před jejich zasláním Komisi; přezkoumávat a schvalovat každý návrh na změnu obsahu rozhodnutí Komise o příspěvku z fondů; v každém případě navrhovat řídicímu orgánu jakoukoli úpravu nebo přezkoumání pomoci, které by mohly urychlit dosažení cílů uvedených v článku 1 nebo zlepšit řízení pomoci, včetně finančního řízení. Každá úprava pomoci se uskutečňuje podle čl. 34 odst. 3. V souladu s příslušnými legislativními ustanoveními byly již u všech operačních programů (včetně Rámce podpory Společenství) zřízeny monitorovací výbory, které dnes plně fungují.

Konečný příjemce Konečnými příjemci rozumí Nařízení 1260/1999 subjekty a veřejnoprávní nebo soukromé podniky odpovědné za zadávání operací. V případě režimů podpory podle článku 87 Smlouvy a v případě podpory poskytované subjekty

Strana 146

© Phare CZ 0209-02-01-005


určenými členskými státy jsou konečnými příjemci subjekty, které tuto podporu poskytují. Koneční příjemci odpovídají za to, že navrhované a realizované náklady projektů jsou způsobilé a že při realizaci projektu budou dodrženy podmínky smlouvy uzavřené s řídicím orgánem Koneční příjemci zajišťují: zpracování žádosti o poskytnutí pomoci, přípravu zadávací dokumentace projektu, zadávání veřejných zakázek v souladu s příslušnými předpisy, řádnou realizaci projektu dle smluv uzavřených s vybranými zhotoviteli, ověřování faktur a jejich proplácení dodavatelům, vedení odděleného účetního systému projektu, vnitřní finanční kontrolu, podávání pravidelných čtvrtletních zpráv o realizaci projektu, regionální a místní publicitu o projektu. Konečný příjemce je povinen neprodleně oznámit všechny podstatné změny a skutečnosti, které mají vliv nebo souvislost s plněním závazku ze smlouvy o poskytnutí podpory. Dále musí zajistit vedení dokumentace o projektech, která umožňuje dostatečnou pomůcku pro audit se zaměřením na finanční toky ve smyslu článku 7 nařízení Komise (ES) č. 438/2001. Koneční příjemce musí zajistit neustálou dostupnost dokladů o projektech pro účely inspekce prováděné oprávněnými osobami; dále musí umožnit inspekcím vstup do svých objektů i na svoje pozemky.

Zprostředkující subjekt Na rozdíl od subjektů výše uvedených nedisponuje zprostředkující subjekt vlastní pravomocí, ale pouze pravomocí odvozenou, kterou (nebo její část) na něj může delegovat řídicí, popřípadě platební orgán. Většinou se zprostředkující subjekty používají pro operativní řízení realizace programu. Bývají jimi příspěvkové organizace zřízené ministerstvy, regionální pobočky a centra, ale také jiná sektorová ministerstva, vyžaduje-li to povaha realizovaných akcí (například u OPRLZ, kde řídicí orgán představuje MPSV, je v části environmentálního vzdělávání zprostředkujícím subjektem MŽP). Ze strany řídicího orgánu mohou být na zprostředkující subjekt v oblasti operativního řízení delegovány například tyto úkoly: kontrola, případné úpravy a kompletace návrhů smluv o poskytnutí podpory ze strukturálních fondů pro vybrané projekty, a to na základě jednotné metodiky stanovené řídicím orgánem kontrola postupu žadatele při zadávání veřejných zakázek přijímání žádostí o platby včetně faktur a zpráv o pokroku dosaženém při realizaci projektů od konečných příjemců, zajišťování jejich kontroly a posouzení, vypracování osvědčení o provedené práci a jeho předání řídicímu orgánu kontrola realizace projektů na místě (monitorovací návštěvy) ve smyslu článku 4 nařízení Komise (ES) č. 438/ 2001 předkládání návrhů výkazů výdajů (členěných podle priorit a opatření SROP), včetně přehledu zpět navrácených částek za období od posledního ověřeného výkazu výdajů řídicímu orgánu k ověření kontrola toku finančních prostředků projektů od subjektů zajišťujících spolufinancování, jako podklad pro řídicí orgán a platební jednotku, příprava návrhů případných úprav jednotlivých opatření v rámci programového dodatku (v návaznosti na pokyny řídicího orgánu) příprava podkladů pro výroční a závěrečnou zprávu pro řídicí orgán vypracování monitorovacích zpráv pro příslušný Výbor regionálního rozvoje a účast na jeho jednáních podpora realizace komunikačního akčního plánu

Přehled programů realizovaných v ČR

spolufinancovaných

ze

strukturálních

fondů

ES

Pro realizaci strukturální pomoci v ČR v letech 2004-2006 v rámci Cíle 1 je základním dokumentem Rámec podpory Společenství (RPS). RPS vymezuje prioritní cíle a oblasti, do kterých směřují prostředky ze strukturálních fondů EU, a to do 13 krajů ČR. RPS definuje základní institucionální uspořádání pro čerpání pomoci ze strukturálních fondů a finanční rámec. Tento rozvojový program, na jehož základě může ČR využít až 1,454 miliardy eur, je určen na podporu

Strana 147

© Phare CZ 0209-02-01-005


všestranného rozvoje regionů ČR (mimo Prahy, která má JPD 2 a 3 – viz dále). Rozvojová strategie, vytčená v RPS, je naplňována pomocí pěti operačních programů. Všechny dokumenty jsou tzv. programovány na období příslušné finanční perspektivy . RPS má charakter smlouvy mezi vládou České republiky a Evropskou komisí. Tato smlouva specifikuje závazek obou stran poskytnout prostředky na dosažení cílů v dokumentu uvedených. Dokument byl přijat „Rozhodnutím Komise, kterým se schvaluje Rámec podpory Společenství pro strukturální pomoc Společenství v oblastech Cíle 1 v České republice“ – K (2004) 2089 ze dne 17. 6. 2004. Podkladem pro jednání o Rámci podpory Společenství je konečná verze Národního rozvojového plánu. Řídicím orgánem RPS je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – Odbor Rámce podpory Společenství, který je rovněž gestorem vyjednávání o reformě politiky soudržnosti v příštím programovém období 2007-2013 a hlavním koordinátorem tvorby programových dokumentů. Řídicí orgán RPS nese celkovou odpovědnost za účinnost, správnost řízení a provádění pomoci poskytované ze strukturálních fondů České republice. Je odpovědný za věcnou koordinaci pomoci v rámci strukturální politiky EU a rovněž za komunikaci s Evropskou komisí. V systému realizace pomoci ze strukturálních fondů má roli zastřešujícího orgánu, jehož posláním je zabezpečovat celkovou koordinaci řízení všech operačních programů. Nezbytné je proto zajištění efektivní komunikace s řídicími orgány jednotlivých operačních programů, včetně koordinace při vypracování manuálů (směrnic) k provádění jejich funkcí a zajištění příslušných školení. Řídicím orgánem RPS jsou zajišťovány následující činnosti: vytvoření a správa informačního systému pro monitorování pomoci ze strukturálních fondů (Monitorovací systém strukturálních fondů); vypracování obecného postupu pro systém administrace projektů v rámci strukturálních fondů; vypracování výroční zprávy o provádění pomoci a po schválení Monitorovacím výborem Rámce podpory Společenství její předložení Komisi; předsednictví Monitorovacímu výboru Rámce podpory Společenství, který dohlíží na provádění pomoci; vypracování metodiky pro zajištění shody s politikami Společenství, v souladu s čl. 12 Nařízení 1260/1999, vysvětlujících pokynů pro předkladatele projektů i manuálu popisujícího mechanismus kontroly shody s politikami Společenství; zajištění plnění povinností týkajících se informovanosti a publicity na úrovni Rámce podpory Společenství. Naplnění Rámce podpory Společenství představuje realizace jednotlivých operačních programů. Pro období 20004-2006 bylo přijato a schváleno pět operačních programů. Jsou jimi: Operační programy sektorové povahy Operační program regionální povahy

Operační programy sektorové povahy OP Průmysl a podnikání (OPPP) – řídicí orgán MPO OP Infrastruktura (OP Infra) – řídicí orgán MŽP OP Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ) – řídicí orgán MPSV OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OPRVMZ) – řídicí orgán MZe

Operační program regionální povahy Společný regionální operační program (SROP) – řídicí orgán MMR OP Průmysl a podnikání podporuje rozvoj podnikatelského prostředí, podnikání v průmyslu a v průmyslových službách, zvyšování konkurenceschopnosti české průmyslové produkce, výzkum a vývoj v průmyslu a rozvoj a zvýšení efektivnosti energetiky. OP Infrastruktura podporuje modernizaci a rozvoj dopravní infrastruktury celostátního významu a snižování negativních důsledků dopravy na životní prostředí. Dále podporuje ochranu životního prostředí a jeho složek (vody, ovzduší a klimatu, nakládání s odpady), ochranu přírody a krajiny a odstraňování starých zátěží. OP Rozvoj lidských zdrojů podporuje vysokou a kvalitní úroveň zaměstnanosti založenou na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, včetně integrace ohrožených skupin sociální exkluzí, rovné příležitosti pro muže a ženy, rozvoj celoživotního učení a adaptabilitu zaměstnanců a zaměstnavatelů na změny ekonomických a technologických podmínek.

Strana 148

© Phare CZ 0209-02-01-005


OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství podporuje rozvoj venkovských částí regionů, adaptaci českého zemědělství na evropský model, rozvoj multifunkčního zemědělství, zefektivnění multifunkční role lesů a rozvoj vodního hospodářství. Společný regionální OP je komplementární s operačními programy jednotlivých sektorů a s Fondem soudržnosti, rozšiřuje jejich dopad na místní úroveň a orientuje se na společné rozvojové potřeby regionů. Podpora podle Cíle 1 se realizuje ve všech regionech ČR kromě území hlavního města Prahy. Praha sice nesplňuje kritéria čerpání podpory podle Cíle 1, avšak může využívat podporu v rámci Cíle 2 a 3. Proto byly pro Prahu zpracovány dva odlišné programové dokumenty ve formě jednotných programových dokumentů (JPD): Jednotný programový dokument pro Cíl 2 (JPD 2) Jednotný programový dokument pro Cíl 3 (JPD 3)

Shrnutí Strukturální pomoc se v ČR v programovacím období 2004-2006 realizuje na základě schválených programových dokumentů. Základní legislativní rámec tvoří Nařízení Rady (ES) číslo 1260/1999, které stanovuje cíle, zaměření základní finanční rámec pomoci. Na ně navazuje další série nařízení, která specifikují jednotlivé body, rámcově stanovené v Nařízení 1260/1999. Z národní legislativy je nejdůležitější zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, významné jsou dále zákony upravující rozpočtová pravidla a krajské zřízení Za řízení programu je odpovědný jediný subjekt – řídicí orgán (v ČR jsou to výhradně ministerstva). Odpovědnost za žádosti o platby, jejich přijímání a převody konečným příjemcům má platební orgán (v ČR je jediný centrální platební orgán – odbor Národního fondu MF ČR). Nezávislé monitorování programů a uplatnění principu partnerství je úkolem monitorovacího výboru. Řídicí, popřípadě platební orgán mohou některé pravomoci delegovat na jeden nebo více zprostředkujících subjektů. Strukturální pomoc podle Cíle 1 se v ČR uskutečňuje na základě Rámce podpory Společenství (RPS), který má formu smlouvy mezi vládou ČR a Evropskou komisí o tom, kam, jak a v jaké míře bude pomoc ze strukturálních fondů zaměřena. Konkrétní náplň RPS představují Operační programy (OP). V ČR jich existuje celkem pět: čtyři sektorové povahy – OP Průmysl a podnikání (OPPP), OP Infrastruktura (OP Infra), OP Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ) a OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OPRVMZ) a jeden OP má regionální povahu – jedná se o Společný regionální OP (SROP). Pro území hlavního města Prahy přichází v úvahu pouze podpora v rámci Cíle 2 a 3, a proto byl pro Prahu vytvořen zvláštní Jednotný programový dokument pro Cíl 2 (JPD 2) a Jednotný programový dokument pro Cíl 3 (JPD 3). Hlavní koordinační funkci při přípravě a realizaci strukturální pomoci v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti má Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které je proto zároveň i řídicím orgánem RPS (a také SROP).

Strana 149

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 16 Klíčové programy a nástroje EU v zemědělství Cíl

Cílem této kapitoly je seznámit frekventanty vzdělávání se základními programy a nástroji EU v rozpočtové kapitole „zemědělství“, jako jsou např. právní texty EU, obecné cíle společné zemědělské politiky, postupu a smyslu vývoje jejích jednotlivých reforem, metodické návody EU a manuály, struktura řízení apod. Zvláštní pozornost je v textu věnována programům realizovaným v ČR, jejich specifikům, obsahu zaměření priorit a opatření, cílům, provádění veřejných zakázek a také jejich legislativnímu zakotvení. Klíčová slova

společná zemědělská politika, principy SZP, reformy SZP, EAGGF, Agenda 2000, CARPE, HRDP, OP Zemědělství, modulace, přímé platby, národní podpory. Další materiály ke studiu

„Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004-2013)“, Ministerstvo zemědělství, 2003 Šrein Zdeněk: „Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie“, Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000 Urban Luděk, „Společná zemědělská politika“, http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=3122 „Vývoj Společné zemědělské politiky“, http://www.cs.mfcr.cz/info/euvstup/docs/dokument3101.html „Reforma Společné zemědělské politiky EU“, http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=2825 „Podpora zemědělství v rozšířené Evropě“, Ministerstvo zemědělství, 2003 Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006, Ministerstvo zemědělství Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“, Ministerstvo zemědělství, březen 2004 Požadované předběžné znalosti

Frekventant se orientuje v základních definicích hlavních institucí EU, jejich administrativní organizaci, je schopen definovat obecné cíle EU a také rozumí specifickým cílům sektorů na mikroúrovni EU. Předpokládaná doba studia


Počátky společné zemědělské politiky EU Již od konce 19. století se snažily evropské státy o prosazení různých forem zemědělské politiky. Tyto formy byly většinou založeny na protekcionismu a dotační konkurenci. Cílem těchto snah bylo zlepšení postavení farmářů prostřednictvím garantovaných intervenčních nákupů a silně dotovaný export měl přenést zemědělskopolitické problémy na jiné státy. Úspěšnost takovýchto politik tedy závisela především na finanční síle daného státu. Cíle zemědělských politik jednotlivých států se před počátky evropské integrace značně lišily. Hospodářský a politický vývoj Evropy byl silně narušen druhou světovou válkou. Snaha řešit poválečnou hospodářskou situaci integrační kroky v Evropě urychlila. Evropské státy se dokázaly poměrně brzy shodnout na jednotném postupu. Bylo to způsobeno přáním všech zúčastněných stran rychle obnovit národní ekonomiky a vytvořit jednotný trh, který by rozšířil výrobní a odbytové možnosti. Motivačním prvkem pro jednotlivé státy byla rovněž koncepce rozvoje, která byla vytvořena na základě tržního hospodářství a která zabezpečovala zúčastněným stranám zachování vlastní suverenity. Důležitým mezníkem v integraci Evropy se tak stala smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, v níž významné postavení zaujímalo právě zemědělství.

Strana 150

© Phare CZ 0209-02-01-005


Podpisem tzv. Římských smluv dne 25. 3. 1957 založilo šest evropských států (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemí) Evropské hospodářské společenství (EHS) společně s Evropským společenstvím pro atomovou energii (tzv. Euratom). Mezi těmito státy fungovalo již od roku 1952 tzv. Evropské společenství uhlí a oceli, které mělo v poválečné Evropě podpořit rozvoj dvou klíčových odvětví – ocelářství a těžby a zpracování uhlí. Evropské hospodářské společenství vzniklo s cílem uskutečnit globální horizontální integraci (nikoliv postupovat v integraci po jednotlivých sektorech), což představovalo vytvoření hospodářské unie s výhledem na vybudování velkého jednotného trhu. Protože ve válkou ještě poznamenaných hospodářstvích jednotlivých zakládajících zemí byla otázka kvalitního potravinového zabezpečení obyvatelstva velmi aktuální, hrálo zemědělství již při prvních krocích integrace Evropy klíčovou roli. Pro EHS by byl vytyčený cíl jednotného trhu bez zemědělství nepředstavitelný.

Základní cíle SZP Obrovské disparity v zemědělství jednotlivých států a již výše zmíněná nutnost kvalitního zabezpečení obyvatelstva potravinami byly příčinou toho, že základy Společné zemědělské politiky (dále jen SZP) byly zakotveny již v samotných Římských smlouvách. V článku 39 bylo vytyčeno pět základních cílů společného postupu v zemědělství, jejichž realizace byla do dnešní doby naplněna v různé míře. Jejich formulace je uvedená v následující tabulce. Cíle SZP (podle čl. 39 Smlouvy o ES)

Cíle SZP Zvýšit produktivitu zemědělství pomocí technického rozvoje, racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálním využitím výrobních faktorů, zejména pracovní síly Zajistit zároveň spravedlivou životní úroveň zemědělského obyvatelstva zejména zvyšováním individuálních výdělků zemědělců Stabilizovat trhy Zabezpečit potravinovou bezpečnost – tedy zaručit pravidelné zásobování zemědělskými výrobky Zajistit přiměřené ceny pro spotřebitele – dostupnost cenově přijatelných potravin pro obyvatelstvo

Orientace na: spotřebitele výrobce 75 %

25 %

0%

100 %

40 %

60 %

100 %

0%

100 %

0%

Pramen: Smlouva o ES, čl. 39 Při bližším posouzení těchto cílů je zřejmé, že jejich současné prosazení by muselo vést ke konfliktům. Některých cílů by bylo možné dosáhnout pouze na úkor jiných. Proto vyvstala nutnost hledat kompromisy a stanovovat priority. Navíc takto vymezené cíle SZP jsou orientovány na prospěch spotřebitele i výrobce. Uváděné procentuální podíly jsou pochopitelně arbitrární, zejména užitek ze stabilizace trhu. Různé průzkumy ukázaly, že spotřebitelé mohou na fluktuacích cen na trhu také někdy získat. V každém případě však lze říci, že cílem SZP není pouze vyhovět „sobeckým cílům zemědělské lobby“ , ale že sleduje i širší hospodářskopolitický cíl stabilizace zásobování potravinami za stabilní ceny. Zároveň ovšem není ani možné popírat mocenské a skupinové zájmy, které se na dnešní podobě SZP podepsaly. Vytyčené cíle byly také poměrně ctižádostivé, porovnáme-li situaci v evropském zemědělství s ostatním světem. Je třeba si uvědomit, že v té době obhospodařovaly zakládající členské státy 65 milionů ha půdy a 17,5 milionů zemědělců živilo 150 milionů obyvatel. Spojené státy měly v té době 400 milionů ha zemědělské půdy pro 200 milionů obyvatel a Sovětský svaz 600 milionů ha pro téměř 250 milionů obyvatel. Americký farmář vlastnil v průměru 100 ha půdy, což bylo zhruba dvacetkrát více, než měl jeho evropský kolega. Každý americký zemědělec živil v průměru 50 obyvatel, evropský zemědělec živil v průměru 10 obyvatel. Vedle výše uvedených cílů pojednávala smlouva o EHS i o některých nástrojích pro vybudování jednotné zemědělské politiky, jako je například organizace zemědělského trhu, jednotná cenová politika nebo vytvoření společného fondu. Tato smlouva však ještě neformulovala žádné konkrétní politické nástroje.

Principy SZP

Strana 151

© Phare CZ 0209-02-01-005


Principy SZP, jak jsou v různých článcích smlouvy formulovány, lze shrnout do tří bodů: princip jednotného trhu – znamená, že zemědělské výrobky se mohou volně pohybovat mezi jednotlivými členskými státy EU. Zemědělský trh je součástí velkého jednotného vnitřního trhu, z něhož jsou vyloučena taková opatření, která doprovázejí běžný zahraniční obchod, jako jsou cla, obchodní omezení, vývozní dotace apod. Aby jednotný trh mohl fungovat, bylo potřeba zavést jednotné ceny, jednotné předpisy a jednotná pravidla hospodářské soutěže. Princip jednotného trhu vyplývá z používání jednotných nástrojů na území všech členských států. Vyžaduje jednotný tržní management a předpokládá rovněž jednotnou ochranu na vnějších hranicích. princip preference Společenství – pod tímto poněkud eufemistickým názvem se rozumí neskrývaný protekcionismus, ochrana domácích výrobců před zahraničními konkurenty. Preference Společenství je logickým následkem vytvoření jednotného zemědělského trhu. Pro společnou zemědělskou politiku je tento princip velice důležitý, protože chrání vnitřní trh před levnými dovozy a před nadměrným kolísáním světového trhu. Toho je možné dosáhnout pomocí různých zemědělskopolitických nástrojů. Ty při dovozech a vývozech působí jako určitá zdymadla, která na hranicích zachycují a vyrovnávají cenové výkyvy. princip finanční solidarity – vytvoření společné politiky znamená, že náklady na její fungování musí být hrazeny společně. Finanční solidarita je proto základním pilířem Společné zemědělské politiky. Aby mohla prakticky fungovat, byl vytvořen společný fond – Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF | 1|), který je součástí rozpočtu Společenství. Skládá se ze dvou sekcí: záruční sekce, která financuje náhrady na vývoz do třetích zemí a intervence zaměřené na stabilizaci zemědělských trhů, orientační sekce, která financuje strukturálně politická opatření. Globálně lze SZP charakterizovat jako trh zemědělských výrobků, který je regulován jednotně na úrovni celého Společenství, zároveň se však použité metody i nástroje pro jednotlivé skupiny výrobků liší. Jednotná SZP je uplatňována jen v rámci zbožových skupin. Existují tedy víceméně izolované trhy s odlišnými režimy regulace. Koncepce SZP prošla zajímavým vývojem, jehož analýza přesahuje poslání tohoto učebního textu. Omezíme se proto na charakteristiku významných etap SZP, neboť umožňují pochopit jak současný stav, tak i výhled dalšího vývoje SZP. Zhruba řečeno, lze odlišit období do roku 1992 a současnou reformovanou SZP.

Reformy SZP Společná zemědělská politika (SZP) byla spuštěna v roce 1962 a od té doby prošla velkým vývojem: na počátku 60. let pracovala v zemědělství jedna pětina lidí z tehdejších členských států. V roce 2002 se tento podíl pohyboval v patnácti členských státech na průměrné úrovni 4 %. Rozšířením došlo k opětovnému nárůstu z důvodu mnohem většího počtu obyvatel nových členských států pracujících v tomto sektoru: v roce 2000 totiž pracovalo v průměru 20 % obyvatel 10 nových členských států v zemědělství. MacSharryho reforma SZP z roku 1992 Agenda 2000 Poslední reforma SZP EU – 2003

MacSharryho reforma SZP z roku 1992 V předchozích letech bylo cílem Společné zemědělské politiky zabezpečení rovných životních podmínek zemědělské komunity a zajištění dostatečného množství produkce za přiměřenou cenu tak, aby bylo zabráněno nerovnováze. Nakonec docházelo ke snižování institucionálních cen současně se zavedením kompenzačních plateb. Podpora byla v zemědělském sektoru alokována nespravedlivě mezi regiony i producenty, což vedlo k nedostatečnému plánování venkovských oblastí, k poklesu zemědělských činností v některých oblastech, zatímco v jiných dochází k přílišné intenzifikaci zemědělské výroby, znečišťování, nedostatečné kontrole kvality, nemocnosti zvířat. McSherryho reforma Společné zemědělské politiky (1992) ještě zanedbala úlohu farmářů jako správců krajiny, usilovala více o kvantitu než o kvalitu zemědělské produkce a ne zcela včleňovala zemědělské aktivity do venkovského rozvoje. Muselo dojít k dalšímu posunu Společné zemědělské politiky ve směru od sektorové politiky k regionálním politikám venkovských oblastí. Tyto reformní kroky byly více prohloubeny až schválením dokumentu „Agenda 2000“. Přesto však reforma Společné zemědělské politiky v r. 1992 vedla k určité liberalizaci v sektoru zemědělství a ke snaze o zapojení do mezinárodního agrárního trhu. Nástroje druhého pilíře (rozvoj venkova) jsou výrazem multifunkčnosti evropského zemědělského sektoru. Tyto nástroje mají také velký význam z hlediska příjmů v zemědělském sektoru. Přesto je nutné, aby jednotlivé platby byly splňovány s určitými úkoly [2]. Společenské požadavky kladené na zemědělskou politiku jsou daleko rozsáhlejší než pouhé zabezpečení dostatečné nabídky potravinářských výrobků. Dnes tyto požadavky zahrnují kvalitativní aspekty produkce a environmentální otázky.

Strana 152

© Phare CZ 0209-02-01-005


V roce 1999 odsouhlasila Evropská rada reformu Společné zemědělské politiky v dokumentu „Agenda 2000“ [3]. Agenda 2000 prohlubuje reformní kroky společné zemědělské politiky podniknuté v roce 1992. Důvodem dalšího reformního procesu společné zemědělské politiky prostřednictvím Agendy 2000 byla prohlubující se nerovnováha na agrárním trhu. Agenda 2000 shrnuje tzv. evropský zemědělský model, který je postaven na zachování rozmanitosti zemědělských systémů v Evropě. Agenda 2000 se snaží o reformu Společné zemědělské politiky tak, aby byly ošetřeny otázky dotýkající se venkovského rozvoje současně s požadavky a očekáváními v environmentální a sociální oblasti. Hlavním cílem reforem Společné zemědělské politiky je vytvoření pevného a trvalého rámce, který by zaručil budoucnost venkovských oblastí EU a zároveň podpořil tvorbu nových a zachování stávajících pracovních příležitostí na venkově. Cílem nové Společné zemědělské politiky bylo prohloubení a rozšíření reforem z roku 1992 nahrazením podpůrného systému cen přímými platbami pomoci v doprovodu s konzistentní rurální politikou . Při reformě SZP v roce 1992 došlo k významnému odklonu od systému cenových podpor k systému přímých plateb, které byly vázané na danou referenční hodnotu. Agenda 2000 tento posun ještě více zdůraznila. Mezi výzvy, které ještě čekají SZP, můžeme zařadit požadavek transparentnosti zemědělských podpor, jejich větší zacílení a snahu o to, aby méně deformovaly agrární trh. V novém pojetí SZP byla snaha alespoň k částečné identifikaci průměrného občana EU a spotřebitele s jejími cíli. K tomu, aby se mohl zemědělský sektor dále rozvíjet, musí dojít k diverzifikaci přírodních zdrojů, zemědělských postupů, konkurenceschopnosti a příjmů, tradic. V souvislosti s rozšířením musí být systém a řízení SZP flexibilnější, jednodušší, srozumitelnější a méně byrokratický. Nový systém zemědělské a venkovské politiky musí být systém decentralizovaný, který poskytne členským zemím větší volnost v politickém procesu s jasně stanovenými pravidly tak, aby nedošlo k porušování hospodářské soutěže. Zemědělský sektor EU musí být připraven na mezinárodní multilaterální jednání a na přijetí závazků, které z těchto jednání vyplynou. Ke zvyšování konkurenceschopnosti zemědělského sektoru musí dojít také prostřednictvím dostatečného snižování cen zemědělských výrobků, což povede k růstu domácích odbytišť a vyšší míře zapojení EU do světových agrárních trhů. Snižování cenové hladiny v zemědělském sektoru je kompenzováno přímými platbami tak, aby byla zajištěna dostatečná výše příjmů jednotlivým farmářům. Z implementačního hlediska došlo k přerozdělení některých kompetencí mezi Evropskou komisí a členskými zeměmi, kompenzační opatření ve formě přímých plateb či podpora venkovského rozvoje jsou součástí programového rámce. Tato decentralizace systému musí být samozřejmě doprovázena zjednodušením pravidel, legislativy a zvýšením jejich transparentnosti. Venkovský rozvoj

Venkovský rozvoj Venkovský rozvoj je druhým pilířem Společné zemědělské politiky. Teprve na konci 90. let byla koncipována komplexní a konzistentní politika rozvoje venkova, která zabezpečí, aby byly zemědělské transfery přerozdělovány více ve prospěch územního rozvoje a zachování přírody a podpory mladých začínajících farmářů, než tomu bylo doposud. Členské země mohou do určité míry pozměňovat tuto politiku vzhledem ke specifickým rysům daných venkovských oblastí, např. v případě přímé pomoci poskytované zemědělským podnikům podle kritérií definovaných členskou zemí. Peníze uvolňované tímto způsobem jsou alokovány podle agro-environmentálního schématu. Aby se docílilo sjednocení environmentálních cílů se společnými tržními mechanismy, je umožněno členským zemím, za předpokladu shody s environmentálními opatřeními, provádět přímé platby. Nicméně je velice důležité, aby členské země zaručily, že farmáři budou schopni dokázat, že dané aktivity neprovádějí pouze kvůli získání finanční odměny. Zjednodušení a obsažnost nové politiky je jedním z prostředků, jak toho dosáhnout. Základním rysem zemědělské politiky by měl být takový systém výdajů a podpory, který je ospravedlnitelný množstvím služeb, které farmáři společnosti poskytují výměnou za tyto veřejné prostředky. Zdůrazněme, že snížení intervenčních cen je z velké části kompenzováno zvýšením výdajů v oblasti venkovského rozvoje a dalších doprovodných opatření, jako např. přímá pomoc týkající se výše příjmů, předčasný odchod do důchodu, podpora mladých začínajících farmářů atd. Snaha EU o snížení cenové podpory zemědělské produkce je významným signálem o snaze stabilizovat agrární trh a je klíčovým elementem pro další multilaterální jednání v rámci WTO. Zdrženlivost v oblasti reforem SZP byla vysvětlována možnými komplikacemi při rozšíření EU o 10 nových států. Samozřejmě byly provedeny nezbytné změny a navržena opatření pro tyto nové členy EU (během vyjednávajícího procesu), které obsahovaly následující body:

Strana 153

© Phare CZ 0209-02-01-005


systém přímých plateb pro nové země [4]; větší důraz na politiku venkovského rozvoje a intenzifikace finanční pomoci v druhém pilíři; doprovodná opatření podpory zemědělského a venkovského rozvoje (podpora podniků procházející restrukturalizací; zjednodušení systému přímých plateb; podpora tvorby producentských skupin; podpora poradních a širších služeb souvisejících se zemědělstvím a venkovským rozvojem); pokračování podpory zemědělství a venkovského rozvoje prostřednictvím programu SAPARD až do roku 2006 spolu s dalšími strukturálními opatřeními týkajícími se podpory rozvoje venkova; dvě oblasti podpory v rámci programu LEADER+ (vzdělávací programy připravující na budoucí účast v programu LEADER+ nebo zakládání pilotních místně působících skupin).

Poslední reforma SZP EU – 2003 Ministři zemědělství EU 26. června 2003 přijali zásadní reformu SZP. Reforma zcela mění způsob, jakým EU podporuje svůj zemědělský sektor. Nová SZP se bude orientovat na spotřebitele a daňové poplatníky, zatímco zemědělcům bude v EU dávat volnost, aby mohli produkovat to, co trh potřebuje. V budoucnosti bude valná většina dotací vyplácena nezávisle na objemu produkce [5]. Aby se předešlo rušení produkce, mohou se členské státy rozhodnout, že budou udržovat omezené spojení mezi dotací a produkcí za dobře vymezených podmínek a v rámci jasných limitů. Tyto nové „jednotné platby zemědělským podnikům“ |6| budou spojeny s respektováním ekologických norem a dalších pravidel v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin a spokojené existence zvířat. Zemědělci v EU se stanou více konkurenceschopnými a více orientovanými na trh díky přetržení spojení mezi dotacemi a produkcí, a přitom budou mít zajištěnou nezbytnou stabilitu příjmů. Díky snížení přímých plateb větším zemědělským podnikům bude k dispozici více peněz pro zemědělce na ekologické či kvalitativní programy nebo programy v oblasti spokojené existence zvířat (welfare). Rada dále rozhodla zrevidovat sektory mléka, rýže, obilovin, pšenice, sušeného krmiva a ořechů. S cílem respektovat pevně stanovený rozpočtový strop pro EU-25 až do roku 2013 se ministři dohodli, že zavedou mechanismus finanční disciplíny. Tato reforma rovněž posílí vyjednávací pozici EU při pokračujících obchodních rozhovorech v rámci WTO. Některé prvky reformy vstoupily v platnost už v r. 2004. Jednotná platba zemědělským podnikům vstoupí v platnost v roce 2005. Jestliže bude členský stát potřebovat z důvodu svých specifických zemědělských podmínek přechodné období, bude moci jednotnou platbu zemědělským podnikům začít uplatňovat až v roce 2007. Reforma tedy zahrnuje dvě oblasti: Horizontální oblast Tržní opatření

Horizontální oblast Klíčové prvky nové, reformované SZP v kostce – horizontální oblast: jednotná platba zemědělským podnikům pro zemědělce v EU, nezávislá na produkci; omezené dvojí prvky mohou být zachovány, aby se předešlo opouštění produkce |7|; tato platba bude spojena s respektováním ekologických norem a norem v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin a spokojené existence zvířat, jakož i s požadavkem udržovat veškerou zemědělskou půdu v dobrém zemědělském a ekologickém stavu („křížový soulad“ |8|), posílená politika rozvoje venkova s větším množstvím peněz EU, s novými opatřeními na podporu životního prostředí, kvality a spokojené existence zvířat a na pomoc zemědělcům s plněním produkčních norem EU počínaje rokem 2005, snížení přímých plateb („modulace“ [9]) větším zemědělským podnikům za účelem financování nové politiky rozvoje venkova (jinými slovy přesun z I.pilíře SZP do II.pilíře SZP, přičemž I. pilířem se rozumějí tržní opatření a II. pilířem venkovský rozvoj) [10], mechanismus finanční disciplíny s cílem zajistit, aby rozpočet pro zemědělství stanovený až do roku 2013 nebyl překročen [11], zavedení zemědělského poradenského systému, nová opatření v rámci venkovského rozvoje.

Tržní opatření Revize tržní politiky SZP – tržní opatření:

Strana 154

© Phare CZ 0209-02-01-005


asymetrická snížení cen v sektoru mléka: Intervenční cena za máslo bude během čtyř let snížena o 25 %, což je ve srovnání s Agendou 2000 další snížení ceny o 10 %, snížení o 15 % u sušeného odstředěného mléka během tří let, jak bylo dojednáno v Agendě 2000, zůstává, snížení měsíčních přírůstků v sektoru obilovin o polovinu, současná intervenční cena zůstane zachována, reformy v sektorech rýže, pšenice durum, ořechů, škrobových brambor a sušeného krmiva.

Společná zemědělská a venkovská politika pro Evropu V dnešní EU se již oficiálně nehovoří o SZP, ale přesněji o tzv. společné zemědělské a venkovské politice pro Evropu (CARPE) |12|. Cílem této politiky je zajištění hospodářské efektivnosti a trvalého zemědělství šetrného k životnímu prostředí a podpora uceleného rozvoje venkovských oblastí v EU. Všechny tyto tři body mají své opodstatnění ve Smlouvách |13|. Tato politika pokrývá několik dimenzí činností. Za prvé efektivní zemědělství, environmentální udržitelnost a venkovský rozvoj by měly být v daleko větší rovnováze, než tomu bylo v minulosti. Zemědělství by mělo být více integrováno s venkovským prostředím. Nová politika se snaží více podporovat místní aktéry (farmáře, nezemědělské jednotky, veřejné organizace) tak, aby byl podporován vznik trvalých hospodářských činností ve venkovských oblastech, nikoli aby docházelo k přílišnému zdůrazňování sektorového přístupu. Záměrem CARPE je odstranit selhání a nerovnováhy v zemědělském sektoru, které vedly k přílišné podpoře určitých sektorů zemědělství na úkor ostatních a k odklonu od vysoce kvalitní a diferenciované produkce v zemědělství. Dalším cílem CARPE je integrovat evropský zemědělský systém do světového systému potravinářské produkce. Společnou zemědělskou a venkovskou politiku v Evropě můžeme popsat pomocí čtyř základních prvků [14]. Jedná se o: stabilizaci trhu (cílem je vytvořit bezpečnou síť pro komodity, které jsou vystaveny nekontrolovatelným tržním fluktuacím), platby environmentálního a krajinotvorného rázu (nabízí ochranu proti poškození a vyčerpání zemědělských zdrojů a krajiny venkovských oblastí a podporují jejich rozšíření a budování sociálních vazeb ve venkovských oblastech), pobídky venkovského rozvoje (zaměřují se na všechny aspekty venkovského rozvoje, včetně zemědělského rozvoje, ale současně zdůrazňují podporu příležitostí nezemědělského využití přírodních zdrojů a zdrojů uvolněných ze zemědělského využití), přechodné podpory – pomoc během přechodného přizpůsobovacího období, která je míněna jako prostředek usnadňující přechod od zemědělské k venkovské politice. V rámci této politiky došlo ke snížení cenové podpory, s ohledem na snižování cen až na světovou úroveň, společné tržní struktury se v rámci této politiky zaměřují na stabilitu trhu. Veškerá agroenvironmentální a strukturální opatření přecházejí pod platby environmentálního a krajinotvorného rázu a pobídky venkovského rozvoje (viz také graf Struktura výdajů SZP a SZVPE). Předpokládá se rychlý nárůst jejich podílu na rozpočtových zdrojích, který tak dokumentuje snahu o odklon od tržních opatření k opravdu oprávněné pomoci [15]. Konečný podíl těchto opatření (platby environmentálního a krajinotvorného rázu a pobídky venkovského rozvoje) bude záviset na schopnostech regionů připravit oprávněné cíle pro takovou podporu. Kompenzační platby z roku 1992 jsou převedeny do pomoci během přechodného přizpůsobovacího období a budou postupně snižovány ve prospěch environmentálních plateb a venkovského rozvoje. Platby environmentálního a krajinotvorného rázu jsou pomocí poskytovanou z veřejných zdrojů za účelem poskytování veřejných environmentálních služeb, nejedná se o transfer pomoci, ale o platbu za vykonanou službu. Pokud tato environmentální služba, která je ve veřejném zájmu, nebude vykonána, k žádné platbě nedojde. Společná zemědělská a venkovská politika v EU neobsahuje přímou podporu příjmů farmářů, ale snaží se o podporu a usnadnění možnosti získat dostatečné příjmy nabídkou soukromých a veřejných statků, vykonáváním jiných hospodářských činností ve venkovských oblastech.

Požadavky na ochranu životního prostředí Stále náročnější požadavky na ochranu životního prostředí a blahobyt zvířat mohou vést k růstu výrobních nákladů, které nemusí být vždy kompenzovány vyššími cenami konečných výrobků. Zemědělská politika se snaží nalézt nástroj, kterým tento fenomén vyřešit. V EU musí totiž dojít k současnému posílení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru a jeho uplatnění na světových trzích a podpoření či vytvoření dostatečného rámce politiky ochrany životního prostředí. Zemědělci tak musí dodržovat platné ekologické zákony a jednat podle zásad správné

Strana 155

© Phare CZ 0209-02-01-005


zemědělské praxe na vlastní náklady. Systém pomoci k úhradě ekologických nákladů je stanoven v případě, že zemědělci provádí činnost přesahující výše uvedené principy, tzn. poskytují veřejnou službu, za kterou musí být samozřejmě odměněni. Je třeba zdůraznit, že ekologické chování zemědělců je službou veřejnou, čímž se dostáváme k problematice veřejných statků a jejich financování. Otázkou zůstává, zda by se podobný princip měl uplatnit i v případě ochrany blahobytu zvířat. Zároveň je důležité si uvědomit, že začlenění environmentálních opatření, a tedy ochrana životního prostředí, přírodních zdrojů a zvířat přispěje k trvale udržitelnému rozvoji venkova. Koncept trvale udržitelného rozvoje je také spojen se sociální přijatelností a ekonomickou životaschopností. To mohou ovlivnit navzájem konfliktní cíle zemědělské a venkovské politiky. Na níže uvedeném grafu je názorně shrnutý vývoj reforem SZP |16| s tím, že i terminologicky dochází k neustálým změnám, proto je graf celkově doplněn o přesnější formulace v jednotlivých letech. Každý sloupec přísluší k relevantnímu reformnímu roku a znázorňuje poměrnou část ve struktuře výdajů v SZP a SZVPE. Struktura výdajů SZP a SZVPE

Zdroj: Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Šrein Zdeněk, 2000

Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond |17| EAGGF, který vznikl v roce 1962 za účelem financování SZP, spotřebovává značnou část rozpočtu Evropské unie. Záruční část EAGGF (cca 95 % všech výdajů fondu) slouží v drtivé většině případů pro financování SZP a pouze z velmi malé části může být v souladu s legislativou |18| použita pro podporu některých opatření v rámci Cíle 2 regionální a strukturální politiky. Podpůrná sekce, jež náleží do sféry strukturálních fondů, financuje operace spadající pod Cíl 1 a v některých případech i pod Cíl 2, zaměřuje se na restrukturalizaci a modernizaci zemědělských majetků, ochranu a podporu ekonomického rozvoje znevýhodněných venkovských oblastí. Pomáhá chránit spojení mezi zemědělstvím a půdou, zlepšuje a podporuje konkurenceschopnost zemědělství jakožto klíčové aktivity ve venkovských oblastech. Zajišťuje diverzifikaci činností ve venkovských regionech. Udržuje osídlení venkovských oblastí a chrání a zlepšuje životní prostředí, krajinu a venkovské památky. EAGGF |19| se zaměřuje na aktivity jako je: podpora příjmu farmaření a zachování životaschopných farmářských komunit v horských nebo méně příznivých oblastech, podpora začínajícím mladým farmářům, zlepšení strukturální výkonnosti držby půdy, podpora ustanovení producentských asociací, konverze, diverzifikace, reorientace a podpora kvality zemědělské produkce, rozvoj venkovské infrastruktury, podpora investic do cestovního ruchu,

Strana 156

© Phare CZ 0209-02-01-005


ostatní opatření, jako jsou prevence přírodních pohrom, obnova vesnic, ochrana venkovského (kulturního) dědictví, rozvoj a využití lesů, ochrana prostředí a krajiny a finanční řízení.

Současná agrární politika v ČR Jak již z předchozích kapitol vyplynulo, současná situace v oblasti zemědělství a politiky rozvoje venkova v ČR je určitým odrazem tendencí a činností našeho přistoupení do EU. Harmonizace systému byla nezbytná zejména z důvodu zajištění co nejméně problémového a plynulého přechodu na systém podpor v rámci SZP EU, ale šlo také o osvojení a pochopení filosofie principů celého systému. Jinými slovy, naše politika zemědělství a rozvoje venkova musela významně reflektovat nejen aktuální stav SZP EU, ale i očekávané tendence budoucího nasměrování politiky. Dokladem toho je i průběžná účast českých zástupců na řadě zahraničních jednání a konferencích v minulých letech, kde jsme měli šanci částečně se již vyjadřovat k systému, jehož součástí jsme se v květnu 2004 stali. Současná agrární politika je postavena na 4 pilířích: Regulace trhu a podpora příjmů zemědělců Podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství Modernizace a transformace podniků Rozvoj venkova Systém podpor po vstupu ČR do EU

V rámci SZP a dalších společných opatření EU má ČR prostor pro formování vlastní zemědělské politiky, a to zejména v těchto oblastech:

Specifické podmínky poskytování přímých plateb [20] Přímé platby a prémie podle standardního systému EU (Agendy 2000)

Startovací výše plateb: 25 % v roce 2004 (to představuje národní obálku ve výši 190.7 mil. eur) s 5% nárůstem do roku 2007 (40 %) a dále nárůst o 10 % ročně. Existuje možnost navýšit 30 % přímých podpor z národních zdrojů, tj. na úroveň 55 %, 60 % a 65 % za období 2004 až 2006. U komodit, kde ČR poskytovala vyšší přímou podporu v roce 2003, je možné dorovnání na úroveň roku 2003 plus 10 %, max. do výše EU. U přímých plateb na škrobárenské brambory mohla ČR od svého vstupu dorovnat tuto platbu na 100 % úrovně EU. Existuje dále možnost navýšit přímé platby až o 20 % z celkových zdrojů EU určených na rozvoj venkova (tj. z celkové sumy 480 mil. eur; zhruba 1 mld. Kč ročně). ČR bude v období 2004-2006 uplatňovat zjednodušený způsob poskytování přímých plateb SAPS. Celkový objem podpor ve zjednodušeném systému se odvíjí od produkčních limitů, sazeb a dalších pravidel standardního systému. Po roce 2006 přejde ČR na reformní systém SPS. Modulace bude uplatňována od doby vyrovnání úrovně přímých plateb ČR s úrovní přímých plateb stávajících zemí EU, tj. reálně po roce 2010 (v závislosti na úrovni navýšení přímých plateb z národních zdrojů). Zjednodušený systém v období 2004-2006 spočívá na těchto principech: minimální velikost podniku, který může žádat o podpory: 1 ha zemědělské půdy, minimální výměra pozemku, na kterou lze požadovat podpory: 0,1 ha zemědělské půdy, celková výměra nárokovatelné zemědělské půdy: zhruba 3,329 mil. ha, finanční zdroje EU odvozené od produkčních limitů a od sazeb přímých plateb a prémií: 190,7 mil. eur v roce 2004 s meziročním navyšováním podle přístupové smlouvy,

Strana 157

© Phare CZ 0209-02-01-005


přímá platba, která se vypočítá jako podíl finančních zdrojů EU a celkové výměry nárokovatelné zemědělské půdy, se poskytuje na každý hektar nárokovatelné zemědělské půdy, nárokovatelná zemědělská půda, na které lze pěstovat libovolnou plodinu či která nemusí být bezprostředně zemědělsky využívána, však musí být ošetřována „s péčí řádného hospodáře“, navýšení přímých plateb z národních zdrojů do maximální výše dané přístupovou smlouvou (zpravidla na 5565% úroveň plateb EU v období 2004-2006 je distribuována podle národních pravidel odsouhlasených Evropskou komisí, produkční limity – kvóty jsou zachovány pro mléko, cukr, škrob a sušená krmiva. Systém SPS po roce 2006 bude stanoven dodatečně po zhodnocení zkušeností a úrovně podpor v období 20042006, avšak s preferencí úplného oddělení plateb od produkce a jejich poskytování na plochu, tak jak doporučuje nově vstupujícím zemím Evropská komise a jak je tento systém připravován od roku 2005 ve většině zemí EU-15.

Orientace a struktura podpor Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP) Necelá polovina strukturálních podpor v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP) z celkového objemu asi 6 mld. Kč ročně (v rozmezí 5,7 – 6,4 mld. Kč v období 2004-2006) je určena na podpory méně příznivým oblastem (LFA) [21]. Větší část druhé poloviny plateb představují podpory ve prospěch agroenvironmentálních programů a částečně i do programů předčasného ukončení zemědělské činnosti apod., do kterých se mohou zemědělské podniky zapojit. Podpory HRDP jsou podmíněny 20% spolufinancováním z národních zdrojů. Agroenviromentální opatření (AEO) – V souvislosti s novelou Nařízení vlády č. 242/2004 Sb., která vešla v účinnost v první polovině října 2004 (Nařízení vlády č. 542/2004 Sb.), se mění především následující podmínky: Žadatelé zařazení v opatření pěstování meziplodin mohou během celého pětiletého období navyšovat výměru v rámci tohoto opatření maximálně o 10 % výměry zařazené v prvním roce příslušného pětiletého období a v případě, že by podali žádost o vyšší úroveň navýšení, SZIF jim tuto žádost zamítne. Zároveň bylo žadatelům znemožněno v říjnu 2004 nově vstupovat do tohoto opatření na období 2005-2010. Ti žadatelé, kteří se však do opatření přihlásili v květnu 2004, jsou nadále zařazeni v opatření a podpora jim bude poskytována za celé pětileté období. Další změna, která se promítla do výše zmíněné novely, se týká opatření zakládání biopásů a stanovuje minimální rozpětí mezi jednotlivými biopásy na 50 m. Tato změna se týká pouze těch žadatelů, kteří podali žádost o zařazení do programu v říjnu 2004 a také těch, kteří se budou hlásit do opatření v letech následujících.

Soustava Natura 2000 Soustava Natura 2000 představuje soustavu chráněných území evropského významu, důležitých pro zachování biologické rozmanitosti evropské přírody. Povinnost vytvoření takovéto soustavy vychází ze směrnice č. 79/409/ EEC o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a ze směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Součástí směrnic jsou přílohy se seznamy druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť, pro které jsou země EU povinny navrhnout seznam lokalit jejich výskytu a těm pak zajistit příslušnou ochranu tak, aby se stav takto chráněných částí přírody nezhoršoval či zlepšoval. Povinností ČR je implementovat obě uvedené směrnice do systému ochrany přírody ČR. Věcná příprava spočívala v mapování druhů a přírodních stanovišť od roku 2000 a v návrhu národního seznamu lokalit druhů a přírodních stanovišť ke schválení Evropskou komisí. Povinností ČR je vybraná území do 6 let od vstupu do EU vyhlásit za chráněná území. Soustava Natura 2000 bude představovat částečné rozšíření stávajících chráněných území, což však nemusí vždy znamenat radikální omezování současného způsobu obhospodařování příslušného území (naopak, zachování současných způsobů se může dokonce lokálně stát podmínkou zachování daného přírodního fenoménu). Soustava tak bude představovat doplnění ochrany přírody v ČR o fenomény zvláštního zájmu ochrany z celoevropského hlediska. Plány péče budou zpravidla zachovávat současné hospodářské aktivity, pokud ty nebudou ve významném rozporu s předmětem ochrany. Pokud podmínky ochrany zapříčiní ekonomickou újmu uživatelů či vlastníků pozemků, bude tato újma kompenzována (např. využitím vhodných agroenvironmentálních programů v rámci HRDP).

Orientace a struktura podpor Operačního programu zemědělství

Strana 158

© Phare CZ 0209-02-01-005


Strukturální podpory OP zemědělství ve výši zhruba 3 mld. Kč ročně (v rozmezí 2,2 – 3,6 mld. Kč v období 20042006) jsou zaměřeny na investiční rozvoj zemědělství, lesnictví a venkova a jsou podmíněny realizací projektů v rámci příslušných věcných priorit. Mezi tyto priority patří mimo jiné i podpora mladých zemědělců a rozvoj malých zpracovatelských kapacit na venkově jako součást diverzifikace činností zemědělských podniků. Podpory v rámci OP zemědělství jsou podmíněny spolufinancováním z národních a u některých programů i ze soukromých zdrojů. Struktura OP Zemědělství navazuje na aktivity spadající do předvstupního období, realizované v rámci Programu SAPARD a spadající pod orientační sekci EAGGF v rámci oblastí Cíle 1. OP Zemědělství je v souladu s Horizontálním plánem rozvoje venkova (HRDP) dalším programovým dokumentem, který slouží pro zajištění spolufinancování opatření ze záruční sekce EAGGF (viz výše). Otevřenou otázkou, jejíž řešení je závislé na sjednocování strukturálních fondů EU, je přímé spojení OP zemědělství s OP pro rozvoj venkova po roce 2006. Předpokládá se dále, že podniky zpracovatelského průmyslu se budou moci zapojit do operačních programů v gesci MPO, resp. do regionálních programů. Iniciativa společenství LEADER+ nebude prozatím, tedy v plánovacím období 2004-2006, otevřena jako samostatný finanční zdroj, nicméně aktivity typu LEADER+ mohou být začleněny v rámci příslušných programových dokumentů. V rámci Operačního programu Zemědělství budou v ČR realizována přechodná opatření LEADER+ v podobě výběru omezeného počtu pilotních místních akčních skupin, tzv. LAG Local action groups (ekonomičtí a sociální partneři, významná občanská sdružení apod.) a spolufinancování realizace jejich integrovaných strategií místního rozvoje. LEADER+ je součástí priority II Operačního programu Zemědělství a rozvoj venkova, konkrétně podopatření 2.1.4 Rozvoj venkova. Pro rok 2005 předpokládá MZe čerpání podpor v rámci OP Zemědělství v celkovém objemu veřejných zdrojů ČR ve výši 3 338 mil. Kč, z nichž státní příspěvek bude činit 1 024 mil. Kč a z prostředků EU do programu půjde přibližně 2 314 mil. Kč. OP Zemědělství navazuje na dosavadní přijaté politiky a strategie národního hospodářství, které pro jeho realizaci znamenají určité hranice, ve kterých se priority a k nim navrhovaná opatření mohou uskutečnit. Základem pro konzistenci tohoto dokumentu s trendy v národním hospodářství, pokud jde o rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, jsou vládou ČR přijaté dokumenty: Koncepce rezortní politiky Ministerstva zemědělství České republiky (MZe) na období před vstupem ČR do EU (2000) zahrnuje: koncepci agrární politiky, včetně zpracovatelského průmyslu, koncepci lesnické politiky a koncepci vodohospodářské politiky, Poziční dokument MZe ke kapitole č. 7 – Zemědělství, Poziční dokument MMR ke kapitole č. 21 – Hospodářská a sociální soudržnost, Implementační strategie pro oblast zemědělství, Implementační strategie pro oblast životního prostředí, Plán rozvoje zemědělství a venkova České republiky na období 2000-2006, Konzultační dokument sektorové části Národního rozvojového plánu.

Orientace a struktura národních podpor (state aid) včetně dalších strukturálních podpor k ochraně krajiny, životního prostředí, kulturního dědictví a investičního rozvoje venkova (ze zdrojů MŽP, MMR, MK ad.). ČR má možnost za podmínek, které jsou společné pro EU, uplatňovat tzv. národní podpory (state aid). V úvahu připadají např. „zelená nafta“ či podpory PGRLF (minimálně podpory vyplývající ze smluv se zemědělskými podniky uzavřených v předvstupním období) či podpory tohoto fondu na nákup soukromé zemědělské půdy. Dále jde o specifické komoditní podpory a zejména o podpory tzv. obecných služeb – výzkumu, genetiky, vzdělávání, poradenství, propagace (včetně Marketingové agentury), informatiky apod. Každý druh podpor podléhá schválení Evropskou komisí a je po schválení zařazen do registru národních podpor EU [22]. Ministerstvo zemědělství poskytuje tyto „národní podpory“ prostřednictví tzv. Zásad |23| – dotace především na obecné služby zemědělství (poradenství, zemědělské pojištění, genetika, genetické zdroje apod.) a také na podporu konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu, sdružování zemědělců, mladých začínajících farmářů a obnovu vinic.

Podpory tržních cen

Strana 159

© Phare CZ 0209-02-01-005


Ceny zemědělských výrobců ČR jsou v rámci společných tržních řádů podporovány společnými opatřeními EU v oblasti trhu. Jde zejména o vývozní subvence a podpory soukromému skladování zásob. Veškeré podpory tržních cen jsou hrazeny ze zdrojů EU.

Shrnutí etap koncepce zemědělské politiky ČR po vstupu do EU Vzhledem k časově diferencovanému působení SZP na zemědělství a agrární sektor ČR, které vyplývá z podmínek přístupové smlouvy, je koncepce zemědělské politiky ČR po vstupu do EU členěna na tři časové etapy: 1. etapu vstupní (2004-2006), 2. etapu přizpůsobení (2007-2010), 3. etapu vyrovnání (2001-2013, tzn. po vyrovnání úrovně podpor zemědělství ČR s úrovní podpor stávajících zemí EU). Koncepce reaguje na dříve uvedené strategické cíle při respektování závazného rámce SZP a dalších společných opatření EU. Koncepce se realizuje prostřednictvím programů a opatření, které mají institucionální, legislativní (regulační) či stimulační povahu.

Vstupní období 2004-2006 Vstupní období 2004-2006, ve kterém ČR uplatňuje zjednodušený systém přímých plateb (SAPS – Single Area Payment Scheme) včetně podílu kompenzací v sektoru mléka za snížení intervenčních cen, s možností doplňujících národních přímých plateb (CNDP – Complementary National Direct Payments) a s uplatněním Zásad správné zemědělské praxe, jejichž dodržování je podmínkou poskytování přímých plateb. V období 2004-2006 se musí zemědělská politika a agrární sektor ČR připravit na zásadnější změny po roce 2006, které vyplývají ze stávajících i očekávaných problémů a výzev. Některá opatření zemědělské politiky pro období po roce 2006 jsou podmíněna jejich výzkumnou, analytickou a projekční přípravou v období 2004-2006, včetně uplatnění pilotních projektů. Jde zejména o tyto oblasti: Výzkum, projekce a pilotní projekty v oblasti vztahu zemědělství k vodní složce a dalším složkám životního prostředí, s výstupy zahrnujícími technologické systémy i opatření uplatnitelná v zemědělské politice po roce 2006, s preferencí preventivních namísto sanačních postupů [24]. Jde zejména o teritoriální vymezení, navržení vhodných technologických systémů a opatření státu k jejich prosazování pro tyto oblasti zemědělského půdního fondu ČR: zvláště chráněná území dle národní legislativy (tj. včetně oblasti dotčené systémem NATURA 2000) a území významná z hlediska ochrany přírody ve vazbě na mezinárodní úmluvy |25|, oblasti zranitelné dusíkem [26], ochranná pásma vodních nádrží na pitnou vodu, oblasti citlivé na záplavy v rámci vodohospodářských opatření, oblasti citlivé na vodní erozi, horské oblasti, pěstování geneticky modifikovaných rostlin – zpracování koncepce oblastí bez pěstování geneticky modifikovaných plodin s ohledem na ekologicky citlivá území (včetně systémů koexistence různých typů zemědělského hospodaření) [27]. Řešení odpadů z podniků agrárního sektoru (včetně návrhů na možné zavedení „účetnictví živin“ v zemědělských podnicích) [28] a efektivní technologické a systémové řešení hospodaření s obaly v zemědělství (zejména s obaly na pesticidy) a v navazujících sektorech. Institucionální otázky vztažené k trvale udržitelnému hospodaření s přírodními zdroji v zemědělství (vlastnická práva, užívací práva apod.), včetně případných návrhů na změny v kompetencích a náplních jednotlivých resortů (např. soustředění kompetencí v problematice celkového venkovského prostoru – extravilánu a intravilánu). Předpoklady dosahování vyšší kvality a vyššího stupně zpracování agrárních komodit a potravinářských výrobků pro zvýšení konkurenceschopnosti agrárního sektoru ČR. Rozvoj informačních a komunikačních technologií pro podnikatelskou sféru, státní administrativu v zemědělství a pro rozvoj venkova včetně informačních systémů o složení a bezpečnosti potravin. Sociální a lidský kapitál venkova a rozvoj struktury osídlení ve vztahu k rozvoji multifunkčního zemědělství. Výzkum a analytická příprava v oblasti ekonomiky a trhu agrárního sektoru od roku 2004, s výstupy včetně regulačních či stimulačních, resp. kompenzačních opatření uplatnitelných v zemědělské politice po roce 2006. Jde o komplexní vyhodnocení účinnosti podpor zemědělské politiky 2004-2006, zejména z hlediska naplňování cílů politiky a účinnosti transferu podpor, a o optimalizaci nástrojů zemědělské politiky pro trvale udržitelný rozvoj zemědělství a venkova v dalším období.

Strana 160

© Phare CZ 0209-02-01-005


Nutné je také sladění a propojení strukturálních podpor pro rozvoj zemědělství a venkova s dalšími oblastmi strukturálních podpor EU, zejména podpor operačních programů pro Cíl 1 (např. OP pro rozvoj infrastruktury – obnovení krajiny pro čelení povodním či Společný regionální operační program – doprava, informační a komunikační technologie apod.). Dále jde o vazby na regionální projekty zaměřené na podporu venkova, včetně vazeb na program LEADER+.

Přizpůsobovací období 2007-2010 Přizpůsobovací období 2007-2010 (rok předpokládaného reálného vyrovnání úrovně přímých plateb v ČR s EU15), ve kterém musí ČR transformovat systém přímých plateb z předchozího období na reformní systém SPS (Single Payment Scheme). Za předpokladu nominálně přibližně stejných ročních objemů podpor HRDP, OP zemědělství a národních podpor jako v roce 2006 je prostor pro zemědělskou politiku ČR vymezen zvoleným způsobem oddělení přímých plateb od produkce (v rámci pravidel SZP) a především orientací strukturálních a národních podpor. V rámci HRDP jde o posílení důrazu na vztah zemědělství k vodní složce životního prostředí, v rámci OP zemědělství jde o větší důraz na investice do zlepšování pohody zvířat a do rozvoje venkova, včetně diverzifikace zemědělských podniků do nezemědělských činností (turistika, řemesla apod.).

Etapa vyrovnání 2011-2013 V etapě vyrovnání – období 2011-2013 se předpokládá, že po roce 2011 bude zemědělská politika ČR plně podřízena reformované SZP, tak jak byla odsouhlasena v roce 2003 (s možnými revizemi po roce 2006). Po roce 2011 budou také přímé podpory hrazeny plně ze zdrojů EU, avšak při uplatnění modularity těchto podpor, tzn. převodu části přímých podpor větších podniků (s ročním objemem přímých podpor větším než 5 000 eur) do strukturálních podpor (tzn. s možným navýšením OP zemědělství po roce 2011 o zdroje získané uplatněním modularity na úkor přímých plateb). Předpokládá se rovněž zhruba 20% navýšení zdrojů pro HRDP. V letech 2012-2013 by mělo dojít – při uplatnění modulace – k plnému financování přímých plateb ze zdrojů EU při povinném respektování podmínek cross compliance.

Zadávání veřejných zakázek v OP zemědělství Důvody pro přijetí nového zákona o veřejných zakázkách č. 40/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byly především tři: vytváření transparentního prostředí pro zadávání veřejných zakázek, možnost čerpat prostředky z fondů EU, zjednodušení zadávacího řízení. Ministr zemědělství schválil v červenci 2004 úpravu Pravidel pro žadatele týkající se podmínek zadávání veřejných zakázek pro zakázky nad 2 mil. Kč, kde je podpora z veřejných zdrojů nižší než 50 %. Dle nového znění bude v tomto případě uplatňováno zjednodušené výběrové řízení. Podrobný postup je uveden v Pravidlech, kterými se stanovují podmínky pro poskytování finanční pomoci na projekty Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství na období 2004-2006, Část A, bod 3, písm. d). Pravidla pro žadatele o finanční pomoc z OP Zemědělství jsou v elektronické podobě k dispozici na internetových stránkách MZe www.mze.cz v záložce Dotace a programy/Operační program Zemědělství/Vše pro žadatele a v tištěné podobě na všech regionálních odborech SZIF a zemědělských agenturách. Při posuzování a hodnocení nabídek u zadávacího řízení neveřejných zakázek není povinností zadavatele jmenovat hodnoticí komisi, ale je pouze doporučeno jmenovat hodnoticí komisi s členy, kteří mají odbornou způsobilost v případech, kdy se jedná o stavební práce většího rozsahu (např. výstavba a rekonstrukce z hlediska pohodlí zvířat).

Legislativa týkající se zemědělství ČR v kontextu EU a informační zdroje Cílem této podkapitoly je představit základní legislativu týkající se SZP EU, zákony a pravidla používané v ČR. Financování a řízení programů EU v rozpočtové kapitole „zemědělství“ je v ČR prováděno prostřednictvím: Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech,

Strana 161

© Phare CZ 0209-02-01-005


Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení, Nařízení Rady (ES) č. 1258/1999, o financování společné zemědělské politiky, Nařízení Rady (ES) č. 1263/1999, o finančním nástroji pro orientaci rybolovu (FIFG), Nařízení Komise (ES) č. 1159/2000, o informačních a propagačních opatřeních, která mají být prováděna členskými státy v souvislosti s pomocí ze strukturálních fondů, Nařízení Komise (ES) č. 445/2002, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), Nařízení Komise (ES) č. 1685/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy, Nařízení Rady (ES) č. 1263/1999, o finančním nástroji pro orientaci rybolovu Nařízení Rady (ES) č. 2792/1999, o pravidlech a podmínkách pro strukturální pomoc Společenství v odvětví rybolovu, Nařízení Komise (ES) č. 366/2000, o prováděcích pravidlech pro opatření uvedená v nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 Nařízení Komise (ES) č. 2369/2002, kterým se mění nařízení (ES) č. 2792/1999 o pravidlech a podmínkách pro strukturální pomoc Společenství v odvětví rybolovu, nařízení Komise (ES) 963/2003, kterým se mění nařízení (ES) 445/2002, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění k nařízení Rady (ES) 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF), Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. Vybraná legislativa týkající se zemědělství v ČR: zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, Nařízení vlády č. 500/2001 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 505/2000 Sb. a kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, Nařízení vlády č. 242/2004 Sb. (pozn.: účinnost předpisu ode dne vstupu ČR do EU), která vešla v účinnost v první polovině října 2004 (Nařízení vlády č. 542/2004 Sb. – účinnost od 25. 10. 2004), o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření). Při zpracování Operačního programu Zemědělství byly využity manuály připravené za tímto účelem Evropskou komisí. Jednalo se o pracovní dokumenty: Working paper 1 – Vademecum pro strukturální fondy a programové dokumenty, Working paper 2 – Předběžné hodnocení programů strukturálních fondů, Working paper 3 – Ukazatele pro monitorování a hodnocení. Byly rovněž využity připomínky a doporučení EK z února 2002 k Národnímu rozvojovému plánu a k tzv. konzultačním dokumentům (návrhy operačních programů), které byly EK předloženy v červnu 2001, a Informační nóta EK ke kapitole 21 – Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů a Dodatečná informace ke kapitole 21 – Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů.

Informační zdroje pro oblast zemědělství v ČR Ministerstvo zemědělství Těšnov 17, 117 05 Praha 1 tel.: 221 811 111 fax: 224 810 478 e-mail: [email protected] www.mze.cz

Strana 162

Ministerstvo zahraničních věcí ČR Odbor koordinace vztahů s EU Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1 tel.: 224 183 176, 224 182 510 e-mail: [email protected] www.mzv.cz www.euroskop.cz

© Phare CZ 0209-02-01-005


Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Odbor fondů EU Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 tel.: 224 861 111 fax: 224 861 333 informace veřejnosti: 224 861 138 e-mail: [email protected] www.mmr.cz Ústav zemědělských a potravinářských informací (UZPI) Slezská 7, 120 56 Praha 2, tel: 227 010 111 fax: 227 010 114 www.uzpi.cz

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Mánesova 75, 120 58 Praha 2 tel.: 222 000 111, 222 000 009 fax: 222 725 450 Ing. Tomáš Doucha, CSc. e-mail: [email protected] www.vuze.cz

Agrární komora ČR pracoviště Praha Štěpánská 63, 112 10 Praha 1 tel.: 224 215 946 fax: 224 215 944 Oddělení informatiky tel.: 224 215 938, 224 216 934 e-mail: [email protected] kont. osoba: Ing. Bohumil Dvořák www.agrocr.cz/Informacni_servis.htm www.agrocr.cz

Strana 163

Centrum pro zahraniční pomoc (CZP) Kpt. Jaroše 1000, Praha 7 Poštovní adresa: Letenská 15, 118 10 Praha 1 tel.: 257 044 568 fax: 257 044 550 e-mail: Jana.Hendrichova@ mfcr.cz http://phare.mfcr.cz/czp_ index.htm www.mfcr.cz Národní agentura pro zemědělský výzkum Slezská 7, 120 56 Praha 2 tel.: 224 253 304 fax. 224 253 304 e-mail: [email protected] e-mail : [email protected] www.uzpi.cz www.agronavigator.cz Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Ústředí VÚLHM – Jíloviště-Strnady 136 Praha 5 – Zbraslav, 156 04 tel. 257 892 222, 257 892 226 fax 257 921 444, 257 922 633 e-mail: admin@ vulhm.cz www.vulhm.cz Grantová agentura České republiky Národní 3 , 110 00 Praha 1 sekce zemědělské vědy tel.: 224 240 577 fax: 224 240 565 e-mail: Hancaro@ kav.cas.cz www.gacr.cz

© Phare CZ 0209-02-01-005


Český statistický úřad Odbor mezinárodní spolupráce Na padesátém 81, 100 82 Praha 10 tel.: 274 054 225 fax 274 054 215 ústředna 274 051 111 infolinka ČSÚ 274 052 900 e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] www.czso.cz

Sdružení obrany spotřebitelů ČR Rytířská 10, 110 00 Praha 1 tel.: 224 239 940 fax: 224 239 941 e-mail: sos@ spotrebitele.info lobovsky@ spotrebitele.info www.spotrebitele.info

Zdroj: ICEU – Informační zdroje pro zemědělství, 2004

Shrnutí Koncepce SZP, která byla spuštěna v roce 1962, prošla zajímavým vývojem, jehož analýza přesahuje poslání tohoto učebního textu. Cílem tohoto textu bylo tedy celkové shrnutí vývojových etap SZP EU, které umožňují pochopit jak současný stav, tak i výhled dalšího vývoje SZP a také klíčové programy a nástroje realizované v ČR. Globálně lze SZP charakterizovat jako trh zemědělských výrobků, který je regulován jednotně na úrovni celého Společenství, zároveň se však použité metody i nástroje pro jednotlivé skupiny výrobků liší. Jednotná SZP je uplatňována jen v rámci zbožových skupin. Existují tedy víceméně izolované trhy s odlišnými režimy regulace. SZP funguje na základě tří základních principů, které jsou formulovány v různých článcích zakládacích smluv. Jedná se o: princip jednotného trhu princip preference Společenství princip finanční solidarity Společná zemědělská politika, jak již bylo zmíněno, prošla velkým vývojem a celou řadou reforem, které zpravidla reagovaly jak na vnitřní, tak i vnější podmínky v zemědělství a rozvoji venkova. Na počátku 60. let pracovala v zemědělství jedna pětina lidí z tehdejších členských států. V roce 2002 se tento podíl pohyboval v patnácti členských státech na průměrné úrovni 4 %. Rozšířením došlo k opětovnému nárůstu z důvodu mnohem většího počtu obyvatel nových členských států pracujících v tomto sektoru: v roce 2000 totiž pracovalo v průměru 20 % obyvatel 10 nových členských států v zemědělství. Jako nejvýznamnější reformy byly v textu analyzovány tyto: MacSharryho reforma SZP z roku 1992 – reforma i přes svou určitou nedostatečnost vedla k liberalizaci v sektoru zemědělství a ke snaze o zapojení do mezinárodního agrárního trhu. Tyto reformní kroky byly více prohloubeny až schválením dokumentu „Agenda 2000“ Agenda 2000 – prohlubuje reformní kroky společné zemědělské politiky podniknuté v roce 1992 a shrnuje tzv. evropský zemědělský model. Důvodem dalšího reformního procesu společné zemědělské politiky prostřednictvím Agendy 2000 byla prohlubující se nerovnováha na agrárním trhu. Venkovský rozvoj se stal druhým pilířem Společné zemědělské politiky. Poslední reforma SZP EU – 2003 – Klíčové prvky nové, reformované SZP jsou v tzv. horizontální oblasti tyto: jednotná platba zemědělským podnikům pro zemědělce v EU, která je nezávislá na produkci, platby budou spojeny s respektováním ekologických norem a norem v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin a spokojené existence zvířat, jakož i s požadavkem udržovat veškerou zemědělskou půdu v dobrém zemědělském a ekologickém stavu („cross compliance“), posílená politika rozvoje venkova s větším množstvím peněz EU, snížení přímých plateb („modulace“) větším zemědělským podnikům za účelem financování nové politiky rozvoje venkova, mechanismus finanční disciplíny s cílem zajistit, aby rozpočet pro zemědělství stanovený až do roku 2013 nebyl překročen, zavedení zemědělského poradenského systému,

Strana 164

© Phare CZ 0209-02-01-005


nová opatření v rámci venkovského rozvoje. V oblasti tržní politiky se SZP ve svých reformách zaměřila zejména na: asymetrické snížení cen v sektoru mléka, snížení měsíčních přírůstků v sektoru obilovin o polovinu, reformy v sektorech rýže, pšenice durum, ořechů, škrobových brambor a sušeného krmiva. Současná agrární politika je postavena na čtyřech pilířích – regulace trhu a podpora příjmů zemědělců, podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství, modernizace a transformace podniků, rozvoj venkova – a je realizována prostřednictvím tohoto systému podpor: Přímé platby, Horizontální plán rozvoje venkova, Operační program Zemědělství, Národní podpory. Vzhledem k časově diferencovanému působení SZP na zemědělství a agrární sektor ČR, které vyplývá z podmínek přístupové smlouvy, je koncepce zemědělské politiky ČR po vstupu do EU členěna na tři časové etapy: 1. etapu vstupní (2004-2006), 2. etapu přizpůsobení (2007-2010), 3. etapu vyrovnání (2001-2013, tzn. po vyrovnání úrovně podpor zemědělství ČR s úrovní podpor stávajících zemí EU).

Příklad Pro lepší představu a pochopení této kapitoly uvádíme dva příklady, z nichž jeden se týká problematiky horizontálního opatření v praxi – odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci – decoupling a druhý se týká uplatnění opatření na předčasné ukončení zemědělské činnosti v rámci HRDP. Horizontální opatření v praxi – Odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci – decoupling HRDP – Předčasné ukončení zemědělské činnosti

Horizontální opatření v praxi – Odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci – decoupling Dosavadní systém podpor (přímé platby) je zaměřen na výrobky, to znamená, že zemědělský výrobce na základě přesně stanovených pravidel žádá o jednotlivé podpory: platby na plodiny na orné půdě (obilí, olejniny, bílkovinná krmiva, len a konopí), prémie na krávy bez tržní produkce mléka, zvláštní prémie na býky a voly, porážkové prémie, prémie na bahnice, platby na chmel, osiva a další, které se České republiky netýkají. Reforma Společné zemědělské politiky přijímá namísto tohoto systému mechanismus jednotné platby na farmu. V praxi to znamená, že zemědělec bude dostávat jednu platbu místo plateb několika, a to ve výši průměru plateb, které obdržel v referenčním období 2000 až 2002. Od tohoto systému se očekává, že zemědělec bude sám při respektování stanovených standardů rozhodovat o zaměření své zemědělské výroby. Bude rovněž muset pružněji reagovat na požadavky trhu a vyrábět ty produkty, které vyžaduje spotřebitel. Dohoda o přímých platbách umožňuje členským státům následující kroky: Mohou si ponechat 25 % z přímé platby na plodiny na orné půdě (v případě tvrdé pšenice 40 %) jako vázané na produkci, zbytek bude součástí jednotné platby. U ovcí si mohou ponechat 50 % přímých plateb vázaných na produkci včetně plateb na LFA, zbytek bude součástí jednotné platby. U hovězího masa mají členské státy tyto volby: ponechat si 100 % prémií na krávy bez tržní produkce mléka a 40 % porážkových prémií, ostatní prémie v sektoru skotu se stanou součástí jednotné platby; ponechat si 100 % prémií na krávy bez tržní produkce mléka, ostatní prémie v sektoru skotu se stanou součástí jednotné platby; ponechat si 75 % ze zvláštních prémií na býky a voly (zbylých 25 % těchto prémií a ostatní prémie v sektoru skotu se stanou součástí jednotné platby). Členský stát si může také založit národní/regionální

Strana 165

© Phare CZ 0209-02-01-005


rezervu do výše 10 % z té části podpor, u kterých byla přerušena vazba na produkci. Z této rezervy může členský stát poskytovat podpory na zvláštní typy hospodaření důležité z hlediska ochrany životního prostředí, zlepšování kvality nebo odbytu výrobků. Členské státy si také mohou vybrat, zda budou všechny platby nevázané na produkci vyplácet jako paušální platbu na hektar na národní nebo regionální bázi. Rovněž si vytvoří národní rezervu ve výši 3 % z celkových práv na platbu, aby se mohly řešit změny, ke kterým dojde v období mezi referenčním obdobím a zavedením nového systému – noví výrobci, zdědění půdy apod. Zavádět jednotnou platbu na farmu, popřípadě využít možnosti ponechat si výše uvedené platby vázané na produkci mohou členské státy od roku 2005, nejpozději však v roce 2007.

HRDP – Předčasné ukončení zemědělské činnosti Opatření Předčasné ukončení zemědělské činnosti umožňuje starším zemědělcům po dosažení věku 55 let ukončit aktivní zemědělskou činnost a poskytovanými podporami jim zabezpečuje důstojné životní podmínky. Vytváří prostor pro nástup mladých zemědělců schopných zlepšit ekonomickou životaschopnost zemědělských podniků, což může přispět k posílení ekonomické a sociální dimenze trvalé udržitelnosti zemědělství a života na venkově. Převedeno do praxe, znamená toto opatření následující: Zemědělec, který nesmí být mladší 55 let a v roce převodu nedosáhl zákonného důchodového věku, ukončí definitivně veškerou komerční zemědělskou činnost. Může však pokračovat v nekomerční zemědělské činnosti (avšak maximálně na 1 hektaru zemědělské půdy) a nadále využívat ponechané budovy pro jiné než komerční zemědělské účely. Na tuto zemědělskou činnost však nemůže pobírat dotace. Důležitou podmínkou je také požadavek, aby nejméně 10 let před ukončením činnosti aktivně podnikal v zemědělství, z toho poslední tři roky v podniku, který chce předat, a aby zemědělství pro něj představovalo minimálně 50 % příjmů. Zemědělec, který hospodářství přebírá, musí samozřejmě splňovat také určité podmínky. Musí být mladší 40 let, dosáhl minimální zemědělské kvalifikace podle resortní směrnice Ministerstva zemědělství a v neposlední řadě musí prokázat, že podnikání v zemědělství pro něj představuje minimálně 2 roky před vstupem do opatření alespoň 50 % z celkových příjmů. Musí se rovněž zavázat, že bude v zemědělském podniku provádět zemědělskou činnost po dobu minimálně pěti let a vytvoří předpoklady pro zajištění životaschopnosti podniku. Životaschopnost podniku nabyvatele bude posouzena na základě dvou kritérií: Zadluženost podniku, která nesmí překročit maximální poměr ve výši 75 %. Dostatečná úroveň čistého příjmu u fyzických osob (FO) čistý příjem na hlavu jedné rodinné pracovní síly ve výši nejméně průměrné roční mzdy v zemědělství, právnických osob (PO) čistý příjem (zisk) kladný. Pokud nabyvatel splňuje výše uvedená kritéria v průměru za posledních 5 let, nemusí předkládat jednoduchý podnikatelský plán v horizontu následujících 5 let. V případě, že nabyvatel nesplňuje tato kritéria v průměru za posledních 5 let, musí předložit jednoduchý podnikatelský plán v horizontu následujících 5 let. Obě výše uvedená kritéria budou posouzena na základě tohoto plánu. Uvolněná zemědělská půda, příp. další zemědělský majetek, musí být nabyvateli převedena postupitelem formou prodeje vlastní půdy nebo převodu nájmu cizí půdy (se souhlasem vlastníka). Výše roční podpory je stanovena tak, že k paušálu 75 000 Kč se připočítává částka odvozená od počtu převedených hektarů (4 500 Kč na 1 ha, a to do výměry 30 ha, za hektary nad tento limit se již navýšení neprovádí). Jakmile začne stát příjemci vyplácet starobní důchod nebo předčasný starobní důchod, bude mu podpora kvůli předčasnému odchodu do důchodu poskytována jako doplněk k vyměřenému starobnímu důchodu do výše původní „zemědělské“ podpory vyměřené z titulu tohoto opatření.

Kontrolní otázky 1. Jaké jsou základní cíle SZP? odpověď, blíže kapitola Základní cíle SZP 2. Které z uvedených záležitostí nejsou principy SZP EU? princip jednotného trhu, odpověď princip preference, odpověď

Strana 166

© Phare CZ 0209-02-01-005


princip subsidiarity, odpověď princip finanční solidarity, odpověď 3. Definujte klíčové prvky nové reformy SZP z r. 2003. odpověď, blíže kapitola Horizontální oblast 4. Prostřednictvím jakých nástrojů se v současné době realizuje zemědělská politika v ČR? odpověď, blíže kapitola Současná agrární politika v ČR 5. Je tento výrok pravdivý? V současné době není možné v ČR realizovat aktivity v rámci iniciativy LEADER+. odpověď, blíže kapitola Orientace a struktura podpor Operačního programu zemědělství

Seznam poznámek 1. European Agricultural Guarantee and Guidance Fund. 2. To znamená, aby byly vyplácené prémie spojované s vyrovnáváním ekonomických podmínek; program ochrany životního prostředí hradil specifické ekologické činnosti; přímá peněžní podpora vyrovnávala důsledky přírodního znevýhodnění. 3. Agenda 2000 byla vydána v červenci 1997 Evropskou komisí a je v ní mimo jiné stanovena vize budoucího vývoje v Evropě reflektující i problematiku politiky rozvoje venkova a zemědělství. 4. Začínající na úrovni 25 % starých členů EU s postupným nárůstem až na úroveň 100 % v roce 2013. 5. Dosavadní systém podpor (přímé platby) je koncipován výrobkově, což znamená, že zemědělský výrobce na základě přesně stanovených pravidel žádá o jednotlivé podpory. Jsou to: podpory na plodiny na orné půdě (obilí, olejniny, bílkovinná krmiva, len a konopí), prémie na krávy bez tržní produkce mléka, zvláštní prémie na býky a voly, porážkové prémie, prémie na bahnice, podpory na chmel, osiva a další, které se netýkají ČR. Taxativní výčet všech přímých plateb je uveden v příloze Nařízení č. 1259/99. 6. Angl. „single payment area“. 7. Tzv. decoupling. 8. Tzv. cross compliance. 9. Modulací se rozumí přesun určitého procenta z celkových přímých plateb, které členský stát získá, na opatření související s venkovským rozvojem (přesun z I. pilíře do II. pilíře). Tato modulace byla již zavedena na dobrovolné bázi Nařízením Rady 1259/99 a praktikovala ji V. Británie a Francie, která ji však v roce 2002 přerušila. 10. Farmy, kterým jsou poskytovány přímé platby nad 5000 EUR , budou ročně vyčleňovat z těchto plateb 3 % v roce 2005, 4 % v roce 2006 a 5 % v roce 2007 a od roku 2008 do roku 2013 rovněž 5 % na venkovský rozvoj. Farmy pobírající platby do 5000 EUR ročně jsou od snižování plateb výše uvedenými procenty osvobozeny. 11. Smyslem vytvoření tohoto mechanismu, který bude zaveden v roce 2007, je zajistit, aby objemy finančních prostředků na financování společné zemědělské politiky (podtitul 1a – tržní opatření a přímé platby) respektovaly roční limity stanovené ve finančních perspektivách (jinými slovy, aby nebyly překročeny limity financí pro zemědělskou kapitolu). 12. Common Agricultural and Rural Policy for Europe (CARPE). 13. Římské smlouvy (čl. 39), Smlouva o EU (čl. 130a). 14. Evropská komise: European Economy – Towards a Common Agricultural and Rural Policy for Europe, Reports and Studies, No. 5, 1997. 15. Tržní stabilizace je sektorální politikou, zatímco platby environmentálního a krajinotvorného rázu a pobídky venkovského rozvoje jsou teritoriálního charakteru a podle toho jsou i spravovány. 16. Resp. od sloupce r. 2002 se jedná už o Společnou zemědělskou a venkovskou politiku pro Evropu (CARPE).

Strana 167

© Phare CZ 0209-02-01-005


17. EAGGF – European Agricultural Guidance and Guarantee Fund. 18. Podle Nařízení Rady EC č. 1257/1999. 19. Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova ze Zemědělského podpůrného a záručního fondu a měnící a zrušující některá nařízení. 20. Národní řešení zjednodušeného systému poskytování přímých plateb včetně navýšení z národních zdrojů v období 2004-2006; národní řešení systému poskytování přímých plateb po roce 2006; podmínky poskytování těchto plateb – „cross-compliance“. 21. Podpory LFA jsou vázány na trvalé travní porosty a na další specifická environmentální kritéria (např. minimální a maximální koncentraci zvířat na 1 ha plochy krmných plodin), resp. na Zásady správné zemědělské praxe. 22. V úvahu dále připadají podpory na ochranu kulturního dědictví původních plemen a odrůd a regionálních specialit, podpory projektů na nepotravinářské užití zemědělské produkce atd. 23. Zásady podpůrných programů podle § 2 odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství v platném znění. 24. Základním výstupem by měly být inovované zásady správné zemědělské praxe jako podmínky poskytování přímých plateb v etapě PŘIZPŮSOBENÍ a specificky uplatnitelné v jednotlivých dále uváděných environmentálně citlivých oblastech. 25. Např. Úmluva o mokřadech (Ramsar). 26. Včetně přípravy Národního plánu na snížení nebezpečí a ohrožení z používání pesticidů ve smyslu rozhodnutí EU o „Tematické strategii udržitelného používání pesticidů“, která vychází z 6. akčního programu ES z června 2002. Jde také o vazby na upravenou směrnici č. 79/117/EEC k uvádění na trh a používání výrobků na ochranu rostlin a na směrnici č. 96/59/EC k odstraňování PCB/PCT. 27. Evropská komise vydala v roce 2003 doporučení č. 2003/556/EC, týkající se metodických pokynů pro formování národních strategií a postupů k zajištění koexistence geneticky modifikovaných plodin s konvenčním a ekologickým zemědělstvím. V budoucnosti se očekává vydání směrnice či nařízení EU pro tuto oblast. Do té doby budou metodiky připravovat jednotlivé země EU. 28. Mimo výzkum je nezbytné uvést nakládání s odpady v agrárním sektoru do souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, dále s Plánem odpadového hospodářství ČR a s Plány odpadového hospodářství jednotlivých krajů. V rámci výzkumu je třeba se orientovat i na stimulaci používání hnojiv s využitím biologicky rozložitelných odpadů (především kompostů) a na návrh věcných, legislativních a finančních opatření v souvislosti s připravovanou směrnicí EU k biologickému zpracování bioodpadů.

Strana 168

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 17 Politika hospodářské a sociální soudržnosti EU Cíl

Cílem kapitoly je seznámit čtenáře se základními principy fungování politiky hospodářské a sociální soudržnosti a s možnostmi jejího využití pro podporu konkrétních projektů. První část seznamuje se základními východisky a legislativou upravující fungování této politiky. Druhá, přehledová část kapitoly je založena na programových dodatcích, které poskytují detailní informace pro předkladatele projektů. Pro potřeby této kapitoly byl z jednotlivých programových dodatků zpracován výtah, který umožní relativně rychlý, ale přitom již dostatečně podrobný popis všech opatření financovaných ze všech strukturálních fondů ČR. Současně jsou uvedeny i internetové odkazy na úplné verze programových dodatků, na stejných stránkách jsou zpravidla k dispozici i odkazy na metodické pokyny pro žadatele o projekt, nejčastěji nazývané „Příručka žadatele“. V závěrečné, třetí části kapitoly jsou uvedeny další adresy na významné české i evropské internetové servery poskytující informace o politice hospodářské a sociální soudržnosti, a to včetně odkazů na databázi vzorových úspěšných projektů. Klíčová slova

legislativa a principy politiky soudržnosti, operační programy, metodiky a příručky, projektové přihlášky, odkazy na internetové zdroje.

Úvod V dnešním pojetí existuje politika hospodářské a sociální soudržnosti od programového období 1989-1993, a to na základě reformy přijaté v r. 1988. V tomto období byla poprvé regionální politika integrována se sociální politikou a s částí zemědělské politiky do tzv. strukturální politiky, která je v současnosti označována za politiku hospodářské a sociální soudržnosti. Jednotlivé dříve vzniklé fondy (ESF, ERDF a EAGGF) byly sloučeny do fondů solidarity, které jsou nyní označované za strukturální fondy. Zatím poslední strukturální fond – Finanční nástroj na usměrňování rybolovu (FIFG) byl zřízen v roce 1993 a začal fungovat v roce 1994. Hlavním impulzem pro vytvoření integrované politiky hospodářské a sociální soudržnosti (HSS) byla nutnost reagovat na přijetí Španělska a Portugalska do tehdejšího Evropského společenství v roce 1986. Hlavní pozornost byla proto přesměrována od dosud převažující podpory strukturálně postižených oblastí k podpoře nejméně rozvinutých oblastí. Regionální politika (resp. politika HSS) byla v tomto období poprvé realizována nikoli na jednoletém základě, ale během nově zřízených střednědobých období nazvaných programové období. Pro programové období 1989-1993 bylo poprvé definováno 5 cílů této politiky (cíle představují zpravidla typ podporovaných regionů – např. strukturálně postižené regiony apod.), což přispělo k obrácení pozice evropské politiky HSS ve vztahu k národním regionálním politikám. Od reformy zavedené v programovém období 19891993 je tedy regionální politika prováděná jednotlivými členskými státy jen relativně malým doplňkem integrované politiky HSS Evropské unie, zatímco dříve tomu bylo naopak. Reformou z roku 1988 byly také zavedeny tzv. principy strukturální politiky EU a zejména byl rozpracován systém programování. Tento princip umožnil opustit dosavadní systém evropské regionální politiky, která byla založena na podpoře jednotlivých projektů, které musely být schváleny orgány Evropské komise. Dosavadní postup se ukázal jako stále těžkopádnější, neboť projektů neustále přibývalo, jak se postupně rozšiřovala Evropská společenství a jak se zvyšoval podíl rozpočtu věnovaných na tuto politiku. Proto bylo přistoupeno k tvorbě programových dokumentů, které představují dohodu, resp. smlouvu mezi příslušným členským státem a EK o způsobu využití prostředků, o cílech, kterých bude dosaženo a o dalších závazcích obou smluvních stran. Základním cílem zavedení principu programování, resp. programových dokumentů tedy bylo umožnění decentralizace rozhodování o výběru konkrétních projektů podpořených ze zdrojů EU na orgány jednotlivých členských států. Tím bylo umožněno, aby se orgány Evropské komise oprostily od řešení záležitostí týkajících se jednotlivých projektů a věnovaly se tak koncepčním záležitostem, příp. kontrole. Ve druhé polovině tohoto období tak byl posílen princip hodnocení a monitorování, a to zejména na základě požadavků reprezentantů Velké Británie, kteří požadovali zjištění, s jakou efektivností jsou prostředky ze strukturálních fondů využívány.

Strana 169

© Phare CZ 0209-02-01-005


snahou o zjednodušení procedur, implementačních struktur a celkové odbyrokratizování politiky soudržnosti. Hlavními změnami byly: větší decentralizace implementace podpory (tj. větší zodpovědnost členských států, například byly rozšířeny pravomoci monitorovacích výborů) snížení počtu Cílů ze 6 na 3 a snížení počtu Iniciativ Společenství ze 13 na 4 jednotnější přístup k realizaci podpory EU ve všech členských státech díky souboru metodik vydaných Evropskou komisí, viz např. server Inforegio: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/index_en.htm. posílena byla role principu hodnocení a monitorování, zejm. specifikace požadavků na počítačové systémy pro monitorování a hodnocení, větší důraz na kvantifikaci dopadů, zavedení hodnocení v polovině programového období (mid-term hodnocení a alokace nově zavedené výkonnostní rezervy na základě jeho výsledků apod.). Metodiky v oblasti hodnocení a monitorování jsou k dispozici na adrese: http://europa.eu.int/ comm/regional_policy/sources/docoffic/working/sf2000_en.htm. Některé výchozí principy této reformy však byly do jisté míry protikladné, zejména důraz na důslednější hodnocení a monitorování účinnosti a efektivnosti politiky soudržnosti, nutnost respektování poměrně podrobných metodik a zvýšení požadavků na zajištění informovanosti veřejnosti (vyžadující mj. vypracování zvláštních plánů zajišťujících informovanost jednotlivých typů subjektů o podpoře ze zdrojů EU) celkovou administrativní zátěž spojenou s čerpáním podpory v rámci politiky soudržnosti spíše zvyšují. Podobně pouze na půli cesty skončily změny, které měly umožnit financování politiky soudržnosti po vstupu nových členských zemí. Například objem podpory pro nové členské státy tak je výrazně nižší, než byl pro její dosavadní hlavní příjemce (cca 1 % vs. 4 % HDP jednotlivých nových členských států). Dosavadní vývoj regionální politiky EU lze tedy shrnout do následujících dvou bodů: Regionální politika EU začínala jako doplněk národních regionálních politik, zatímco v současnosti naopak nad nimi výrazně dominuje. K výrazným změnám regionální politiky EU docházelo zpravidla v souvislosti s rozšířením Unie, proto lze očekávat výrazné změny i v příštím programovém období (2000-2007).

Politika hospodářské a sociální soudržnosti v současném programovém období V současném programovém období existují tyto tři cíle politiky soudržnosti: Cíl 1 – Podpora rozvoje a strukturálních změn v zaostávajících regionech Cíl 2 – Podpora ekonomické a sociální konverze strukturálně postižených regionů Cíl 3 – Rozvoj lidských zdrojů Základními rozdíly mezi podporou podle jednotlivých Cílů jsou: maximální výše podpory ze strany EU (až 75 % v případě Cíle 1, u ostatních Cílů do 50 %) okruh podporovaných aktivit (v případě Cíle 1 je podporován širší okruh aktivit, včetně přímé podpory podnikům v případě, že se zvýší zaměstnanost, dále výstavba transevropských komunikací, investice v oblasti školství a zdravotnictví). maximální výše částky, které může podpora ze strany EU dosáhnout. Nejvyšší částku na jednoho obyvatele je obecně možno získat v regionech Cíle 1. Kromě těchto tří cílů existují ještě čtyři iniciativy Společenství, které se snaží reagovat na celoevropské úrovni na některé prioritní problémy. Od r. 2000 byl počet „iniciativ Společenství“ snížen ze 13 na 4. Jedná se tyto Iniciativy: INTERREG – nadnárodní, přeshraniční a meziregionální spolupráce zaměřená na podporu harmonického vývoje a na podporu prostorového plánování v Evropě (financována z fondu ERDF). EQUAL – mezinárodní spolupráce na podporu boje se všemi formami diskriminace a nerovností na trhu práce (financována z fondu ESF). URBAN – ekonomická a sociální konverze měst a městských oblastí postižených krizí s cílem podpořit trvale udržitelný rozvoj měst (z ERDF) – není určen pro nové členské státy [1]. LEADER+ – podpora místních iniciativ zaměřených na rozvoj venkova (z fondu EAGGF – podpůrné sekce) – není určen pro nové členy.

Cíl 1 – Podpora rozvoje a strukturálních změn v zaostávajících regionech

Strana 170

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jedná se o regiony NUTS II, jejichž průměrný HDP v paritě kupní síly za poslední 3 roky nedosáhl 75 % průměru EU. Cíl 1 pokrývá celé území nových členských států (s výjimkou Bratislavy, Prahy a Kypru, které spadají pod Cíle 2 a 3) a zahrnuje i velmi řídce zalidněné regiony (méně než 8 obyvatel na km2) ve Finsku a Švédsku a rovněž nejvzdálenější regiony, tedy francouzské zámořské departmenty, Kanárské ostrovy, Azory a Madeiru. Podpora rozvoje regionů spadajících pod Cíl 1 je zaměřena na zvýšení úrovně investic, snížení míry nezaměstnanosti, která často převyšuje průměr, dále jde o podporu služeb pro podniky a celkovou podporu podnikatelského prostředí, včetně investic do základní infrastruktury.

Cíl 2 – Podpora ekonomické a sociální konverze strukturálně postižených regionů Jedná se o čtyři (pod)typy regionů: průmyslové regiony, (vymezeny podle vysoké míry nezaměstnanosti, vysokého, ale klesajícího podílu EA v sekundéru); zemědělské regiony, musí vyhovět alespoň dvěma ze 4 kritérií: hustota zalidnění menší než 100 osob/km2, podíl EA v zemědělství přesahuje dvojnásobek průměru EU, nadprůměrná míra nezaměstnanosti, úbytek obyvatelstva; městské regiony – alespoň 1 z následujících kritérií: míra dlouhodobé nezaměstnanosti vyšší než průměr EU, vysoký stupeň chudoby, špatné bytové podmínky, akutní problémy životního prostředí, vysoký stupeň kriminality nebo nízká míra vzdělanosti); regiony závislé na rybolovu.

Cíl 3 – Rozvoj lidských zdrojů Cíl 3 podporuje projekty v oblasti rozvoje lidských zdrojů a modernizaci politik a systémů v oblasti vzdělávání, rekvalifikací a zaměstnanosti. Jedná se o horizontální Cíl, podporu proto mohou získat všechny regiony, kromě regionů Cíle 1. Tento cíl je provázán s Evropskou strategií zaměstnanosti.

Strukturální fondy Podpora v rámci všech cílů i Iniciativ je směřována na projekty spadající do tří tzv. prioritních os politiky hospodářské a sociální soudržnosti: infrastruktura a životní prostředí rozvoj lidských zdrojů podpora podnikání Finanční podpora projektů spadajících do těchto prioritních os je poskytována ze strukturálních fondů a z Kohezního fondu. Strukturální fondy (SF) jsou čtyři a jedná se o tyto fondy: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Evropský sociální fond (ESF), Evropský zemědělský záruční a usměrňovací fond (EAGGF) a Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG).

Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) (Nařízení Rady ES 1783/ 1999) Cílem fondu je podpora hospodářské a sociální soudržnosti eliminací hlavních regionálních nerovností a účast na rozvoji a restrukturalizaci regionů, dále podpora lokálního ekonomického rozvoje, včetně zvýšení kvality života, územního rozvoje, zaměstnanosti, dále fond podporuje ekonomickou a sociální regeneraci měst, včetně rehabilitace opuštěných území (brownsfields) a přeshraniční, mezinárodní i meziregionální spolupráci Fond ERDF podporuje následující oblasti: Výrobní prostředí a konkurenceschopnost podniků, zejm. malé a střední podniky, a to investicemi do výrobního prostředí pro vytvoření nových udržitelných pracovních míst.

Strana 171

© Phare CZ 0209-02-01-005


Investice do infrastruktury v regionech Cíle 1 podporuje infrastrukturu, která zvýší ekonomický potenciál nebo strukturální změny, vytvoří nebo zachrání pracovní příležitosti, včetně investic do transevropských sítí v oblasti dopravy, telekomunikací a energetiky. v regionech Cíle 1 a 2 a Iniciativy INTERREG (a URBAN) též diverzifikaci oblastí procházejících hospodářským úpadkem, obnovu zchátralých městských čtvrtí (kromě bytové problematiky) a investice do infrastruktury, pokud na ní závisí vytvoření nových pracovních míst. Rozvoj endogenního potenciálu, zejm. malých a středních podniků Jedná se především o podporu služeb pro podniky (management, marketing, výzkum a služby společné pro několik podniků), podporu transferu technologií, včetně informací; propojení podniků a výzkumu, zavádění inovací a jejich vývoj, zlepšení přístupu podniků k finančním zdrojům, včetně přímé pomoci. Dále mohou být podpořeny místní služby vytvářející zaměstnanost (kromě těch, které podporuje ESF) a výzkum a vývoj technologií. Dále se v regionech Cíle 1 jedná též o investice do školství a zdravotnictví, pokud napomohou strukturálním změnám, podporu lokálního ekonomického rozvoje a zaměstnanosti (včetně obnovy kulturních památek a cestovního ruchu, ale jen ve vazbě na vytvoření nových pracovních míst). ERDF dále podporuje horizontální priority Evropské unie, jimiž je informační společnost a udržitelný rozvoj, investuje do ochrany životního prostředí a do rozvoje obnovitelných zdrojů energie.

Evropský sociální fond (ESF) NAŘÍZENÍ PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1784/1999 ze dne 12. července 1999 Hlavními cíli podpory z tohoto fondu jsou podpora opatření na prevenci a boj s nezaměstnaností, podpora rozvoje lidských zdrojů, podpora sociální integrace s cílem podpořit vysokou úroveň zaměstnanosti, rovnost příležitostí, udržitelný rozvoj a hospodářskou a sociální soudržnost. Základními podmínkami pro získání podpory pro daný projekt jsou soulad s Evropskou strategií zaměstnanosti a národními strategiemi zaměstnanosti, posílení rovných příležitostí na trhu práce a v rámci vyváření informační společnosti podpora znevýhodněných skupin a jednotlivců na trhu práce. Projekt nesmí být zaměřen ve prospěch jedné firmy či konkrétního odvětví. Fond ESF podporuje následující oblasti: Rozvoj a podpora aktivní politiky zaměstnanosti, zejména boje s dlouhodobou nezaměstnaností, nezaměstnaností mladých lidí a podpora návratu osob na trh práce po období absence (např. mateřská dovolená, vězení). Podpora rovných příležitostí, zejména ohrožených sociálním vyloučením (exkluzí). Podpora a zlepšování vzdělávání, školství, poradenství v oblasti celoživotního vzdělávání s cílem zlepšit zaměstnatelnost a podpořit pracovní mobilitu. Podpora vytváření kvalifikované a adaptivní pracovní síly, inovací a adaptability v organizaci práce, rozvoj podnikatelských aktivit a podmínek usnadňujících vznik pracovních příležitostí, podpora lidských zdrojů v oblasti vědy, výzkumu a technologií. Opatření zaměřená na podporu zaměstnanosti žen (nové podnikatelky, redukce vertikální a horizontální segregace apod.) Hlavní typy podporovaných aktivit: vzdělávání a odborné školství, včetně doškolování a poradenství podpory pro zaměstnanost a pro samozaměstnání podpora v oblasti výzkumu, vědy a vývoje technologií, postgraduálního studia, vzdělávání manažerů a techniků v podnicích a výzkumných ústavech rozvoj nových zdrojů zaměstnání, včetně třetího sektoru (sociální ekonomika) Podpora je též poskytována systémům a strukturám, jako je: podpora systémů na rozvoj a zlepšování dovedností, včetně vzdělávání učitelů modernizace a zefektivnění služeb zaměstnanosti podpora vazeb mezi trhem práce a vzdělávacími, školícími a výzkumnými zařízeními. rozvoj systému na předvídání změn na trhu práce a potřeb vzdělanosti

Strana 172

© Phare CZ 0209-02-01-005


Podporu je možno získat též na doprovodná opatření, jako je podpora služeb pro závislé osoby (aby se pečující osoba mohla zúčastnit rekvalifikačního programu) a na šíření informací v oblasti rozvoje lidských zdrojů.

Evropský zemědělský záruční a usměrňovací fond (EAGGF) (Nařízení Rady ES 1257/1999) Hlavním cílem podpory z usměrňovací sekce tohoto fondu je diverzifikace ekonomických aktivit ve venkovských oblastech a snížení jejich závislosti na zemědělství a nadprodukci zemědělských produktů. Hlavními typy podporovaných aktivit jsou: zlepšení příjmů snížením výrobních nákladů, zaváděním nových technologií, zvýšením kvality nebo zaváděním technologií, které přispějí ke zlepšení životního prostředí. (Podporu nelze použít na zvýšení objemu produkce, aniž by byl zajištěn tržní odbyt.); zlepšení hygienických podmínek nebo životních podmínek zvířat; opatření na zlepšení zpracování a marketing zemědělských produktů; konverze zemědělského výrobního potenciálu, podpora nepotravinářské výroby a rozvoj alternativních a doplňkových aktivit; rozvoj lesnictví – včetně podpory zalesňování (náhrada ušlých příjmů pro farmáře až 20 let) – s cílem podpořit rozvoj ekonomických, ekologických a sociálních funkcí lesů ve venkovských oblastech, zpracování a marketing lesních produktů, pomoc při řešení následků přírodních katastrof a požárů; vytváření a rozvoj sociálních sítí ve venkovských oblastech; rozvoj ekonomických aktivit a podpora zaměstnanosti; zlepšení pracovních a životních podmínek; ochrana přírodních hodnot a respektování požadavků ochrany životního prostředí; vytváření rovných příležitostí, zejména projektů iniciovaných a realizovaných ženami vzdělávací programy; předčasné odchody do důchodu (od 55 let), za splnění daných podmínek i podpora předčasného odchodu do důchodu (např. majitel farmy může být podpořen až 15 000 EUR/rok, dělník 3500 EUR/rok po stanovenou dobu, ale jeho nástupce musí zlepšit ekonomickou životaschopnost a zavázat se k hospodaření po dobu alespoň na 5 let). zvláštní podpora farmářům ve znevýhodněných oblastech a v oblastech s omezeními z důvodu ochrany ŽP (příplatky na hektar – do jisté míry se jedná o analogii s přímými platbami v rámci společné zemědělské politiky, ale výše těchto plateb je vždy diferencována dle konkrétních podmínek); Za splnění určených podmínek je umožněna zvýšená podpora začínajících mladých farmářů do 40 let (až 25 tis. EUR). Zvláštní podpora je poskytována pro ekologické zemědělství za dodržení daných pravidel, zejména závazku dodržovat principy minimálně po dobu 5 let. zlepšování kvality půdy a pozemkové úpravy (reparcelace); základní služby i pro venkovskou ekonomiku i obyvatelstvo; obnova vesnic a zachování venkovského dědictví; management vodních zdrojů pro zemědělství; rozvoj infrastruktury pro zemědělství; rozvoj turistiky a řemeslné výroby; ochrana životního prostředí; pomoc při řešení následků přírodních katastrof a při preventivních opatřeních. Je třeba zdůraznit, že pravidla pro čerpání tohoto fondu jsou značně komplikovaná a výrazně odlišná od ostatních strukturálních fondů. Odlišný charakter tohoto fondu ilustruje i podstatně větší rozsah příslušného Nařízení Rady ES oproti ostatním fondům.

FIFG – Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) Z hlediska České republiky má fond zcela okrajový význam – bližší informace lze nalézt na adrese:

Strana 173

© Phare CZ 0209-02-01-005


Důležitou zásadou je, že žádný projekt nesmí být současně podpořen z více fondů, tj. podporu z různých fondů a programů nikdy nelze v rámci jednoho projektu kombinovat či dokonce sčítat!

Kohezní fond (1164/94, 1264-5/99) Kohezní fond (KF) byl zřízen v roce 1993 (fungovat začal v r. 1994) na podporu států s HNP na 1 obyvatele menším než je 90 % průměru EU Prostředky z KF jsou určeny na realizaci programů, které povedou ke splnění makroekonomických konvergenčních kritérií, zejména snížení deficitu veřejných rozpočtů, aby byl umožněn vstup ekonomicky slabších států do ekonomické a monetární unie. V podstatě se jedná o vyvedení části výdajů z rozpočtu slabších členských států, aby byl snížen rozpočtový deficit. Podmínkou pro čerpání podpory z tohoto fondu je proto dodržování pravidel Paktu růstu a stability a existence programu na splnění konvergenčních kritérií. Zdroje z KF se mezi členské státy rozdělují zejména dle počtu obyvatel, výše hrubého národního (nikoli domácího!) produktu, rozlohy a stavu infrastruktury. Jedná se o analogii s předvstupním fondem ISPA, neboť fond ISPA byl zřízen jako malý Kohezní fond pro část předvstupní podpory. Prostředky z KF jsou určeny pouze na velké projekty v oblasti životního prostředí a na výstavbu transevropské dopravní infrastruktury. Tyto velké projekty musí být předloženy ke schválení orgánům Evropské komise. Oprávněnými náklady jsou i náklady na přípravné studie, studie proveditelnosti, EIA a hodnocení projektu ex ante. Příspěvek Evropské unie z celkových oprávněných nákladů činí až 85 % celkových oprávněných nákladů. Minimální velikost projektu činí 10 milionů euro. U projektů do 50 mil. euro (nebo realizovaných během méně než 2 let) EU poskytne zálohu ve výši 80 % podpory EU. U ostatních projektů pak zálohu ve výši 20 % a další platby se uskutečňují dle postupu projektu až do výše 80 %. Zbývající částka je proplacena až po úplném ukončení projektu. Kohezní fond není součástí strukturálních fondů, a postup získání podpůrných prostředků z tohoto fondu je proto odlišný. Fungování tohoto fondu je proto upraveno samostatným Nařízením. Hlavními rozdíly mezi Kohezním fondem a strukturálními fondy jsou: posuzování oprávněnosti nikoli na úrovni regionů NUTS II, případně NUTS III, ale na úrovni celých států; podstatně užší spektrum podporovaných projektů než v případě strukturálních fondů (jen velké stavby v oblasti dopravní infrastruktury a ve sféře životního prostředí); Kohezní fond je realizován prostřednictvím velkých projektů (nad 10 mil. eur) schvalovaných Evropskou komisí, a nejsou proto vyžadovány žádné programové dokumenty. Míra spolufinancování z Kohezního fondu může dosáhnout až 85 %. I přes tyto a některé další rozdíly však mají aktivity financované z Kohezního fondu v zásadě stejné cíle jako programy financované ze strukturálních fondů.

Základní principy politiky hospodářské a sociální soudržnosti financované ze strukturálních fondů Základní principy pro poskytování podpory ze strukturálních fondů shrnuje NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech. Nařízení definuje cíle politiky HSS a hlavní pojmy, dále kritéria oprávněnosti pro podporu podle jednotlivých cílů, včetně celkových finančních alokací na jednotlivé cíle a výši příspěvků za SF v konkrétních případech. Stanovuje také podmínky pro provádění plateb a pravidla finanční kontroly i vyžadované publicity (tj. způsobu prezentace skutečnosti, že daný projekt byl podpořen ze zdrojů EU). Specifikuje také funkce a zodpovědnost orgánů v rámci implementačního systému.

Základní implementační orgány Základními implementačními orgány pro operační programu jsou: Řídící orgán, který zodpovídá za realizaci konkrétního programu v ČR. Každý řídící orgán má rovněž za úkol připravit celý implementační systém (mj. jmenuje a definuje pravomoci zprostředkujícího subjektu nebo zprostředkujících subjektů apod.).

Strana 174

© Phare CZ 0209-02-01-005


Monitorovací výbor je nejvyšší orgán, kterému řídící orgán předkládá ke schválení všechny důležité dokumenty, např. před jejich odesláním orgánům Evropské komise. Schází se alespoň dvakrát ročně. Členství v monitorovacím výboru musí odrážet princip partnerství. Předsedá mu zástupce řídícího orgánu. Jako pozorovatelé se zasedání výboru mohou účastnit i zástupci EK, mají však pouze poradní funkci. Platební jednotka je nezávislý subjekt organizačně oddělený jak od řídícího orgánu zodpovídajícího za příslušný operační program, tak i od platebního orgánu, který zajišťuje platby na účet konečného příjemce. Zprostředkující subjekt představuje výkonný orgán řídícího orgánu, který zajišťuje projektovou úroveň programu, tj. zajišťuje např. vyhlášení výzev pro předkládání projektů, poskytuje konzultace, zajišťuje hodnocení a výběr projektů. Je orgánem, se kterým přicházejí žadatelé o projekt i úspěšní žadatelé při jejich realizaci do kontaktu nejčastěji. Konečný příjemce je subjekt, který na základě předložené projektové žádosti o pomoc prostřednictvím operačního programu obdrží finanční prostředky ze strukturálních fondů či Fondu soudržnosti. Konečný příjemce předkládá projekt, současně však prokazuje zajištění spolufinancování na jeho realizaci, odpovídá za vlastní provedení projektu a za nakládání s prostředky. Jedná se např. o správce grantových schémat [2]. Konečný uživatel je subjekt, který realizuje projekt a přijímá prostředky ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti od konečného příjemce (např. při realizaci pomoci prostřednictvím grantového schématu). Nejedná-li se o grantové schéma, je tento subjekt zpravidla totožný s konečným příjemcem. Kromě těchto orgánů, které zodpovídají za realizaci jednotlivých operačních programů, existují ještě další orgány na celostátní úrovni. Jedná se zejména o řídící orgán a monitorovací výbor Rámce podpory Společenství (jejichž funkce je analogická jejich funkci na úrovni operačního programu) a dále o platební orgán. Platební orgán spravuje finanční prostředky poskytnuté ČR ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti a současně odpovídá za vypracování a předkládání žádostí o platby a přijímání plateb od EK. Je jím Národní fond, který je odborem na ministerstvu financí. Konkrétní informace o implementačních systémech jsou uvedeny v příslušných operačních programech a v programových dodatcích.

Základní principy Rámcové Nařízení pro strukturální fondy (1260/1999) také zakotvuje základní principy politiky HSS, jejichž význam je stručně shrnut níže. Princip programování

Tento princip znamená, že úsilí o zvýšení sociální a ekonomické úrovně nejméně rozvinutých regionů je realizováno integrovanými programy (tzn. programy pokrývajícími všechny tři prioritní osy politiky soudržnosti). Tyto programy jsou přitom zpracovány na víceleté (sedmileté) programové období, tj. oprávněný region má jistotu, že po dobu 7 let může získat finanční podporu a má tak dostatečný časový prostor ke zlepšení své situace. Základními programovými dokumenty jsou Národní rozvojový plán (NRP), Rámec podpory Společenství (CSF), operační programy (OP) a programové dodatky (PD). Operační programy (OP) jsou nejčastěji sektorové (horizontální) nebo regionální, označované zkratkou SOP a ROP, v případě ČR pak SROP (Společný regionální operační program). Hlavní rozdíly mezi jednotlivými programovými dokumenty: Národní rozvojový plán (NRP) je zaměřen zejména na analýzu situace a zdůvodňuje priority (odpovídá především na otázky „PROČ?“ a „CO?“) a slouží k prověření, zda je rámcová představa členského státu o strategii a prioritách v souladu s představou EK, dříve než je využití prostředků detailně specifikováno v dalších programových dokumentech. Rolí NRP je tedy prezentovat EK koherentní a celkovou strategii, která zdůvodní výběr priorit, o jejichž podporu ze zdrojů EU usiluje. Cílů Národního rozvojového plánu by mělo být dosaženo realizací pěti operačních programů. Sektorově jsou zaměřeny čtyři operační programy: OP Průmysl a podnikání, OP Infrastruktura, OP Rozvoj lidských zdrojů, OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Regionálně je zaměřen Společný regionální operační program.

Strana 175

© Phare CZ 0209-02-01-005


Rámec podpory Společenství (RPS)

Tento dokument je zpracován orgány Evropské komise na základě Národního rozvojového plánu vypracovaného členským státem. V podstatě se jedná o zestručněnou verzi NRP transformovanou do podoby mezistátní smlouvy, RPS blíže specifikuje (kvantifikuje) cíle, který mají být dosaženy, obsahuje také finanční závazky členského státu i EU při spolufinancování programů a stanovuje zodpovědnost při realizaci podpory v rámci implementačního systému. Operační programy obsahují detailní analýzu stavu a popis, jak bude dosaženo zlepšení situace v konkrétní oblasti (odvětví nebo regionu). Programový dodatek, podrobný dokument převážně technické povahy, uvádí mj. podrobné informace pro předkladatele projektů až do úrovně opatření, např. kritéria pro výběr projektů, finanční alokace na jednotlivá opatření, monitorovací indikátory apod. Pro podporu podle Cíle 2 a Cíle 3 (Praha) je místo tohoto vícestupňového způsobu přípravy programových dokumentů možno využít i zjednodušené formy JPD („Jednotný programový dokument“), na který již přímo navazuje programový dodatek. Princip partnerství

Znamená, že na přípravě, realizaci i hodnocení programů se podílí vláda, ekonomičtí a sociální partneři, lokální a regionální subjekty, zástupci univerzit a nevládního neziskového sektoru a zástupci předpokládaných konečných příjemců podpory. Smyslem je zajistit reálnou (věcnou) složku absorpční kapacity přípravou relevantních projektů. Jedná se zejména o konzultační proces mezi zainteresovanými partnery při přípravě programového dokumentu a o členství v monitorovacích výborech příslušných programů, jejichž složení musí princip partnerství respektovat. Princip koncentrace

Stanoví, že prostředky se mají soustředit do oblastí s největšími problémy a na akce, které přinesou maximální efekt. Snahou je podporovat ucelené programy a nikoliv jednotlivé, vzájemně neprovázané nebo malé projekty. Princip doplňkovosti (adicionality)

Má dva hlavní významy: prostředky z EU jsou poskytovány na sféry, které jsou prioritními jak pro daný stát, tak i pro EU, a musí být doplněny stanoveným podílem zdrojů ze strany příjemce pomoci – tedy od státu, regionu, města, příp. podnikatelského subjektu. Prostředky z EU nesmí nahrazovat, ale mají doplňovat, resp. posilovat národní zdroje. Členský stát tedy nesmí – v očekávání podpory ze strukturálních fondů EU – převést část prostředků dosud věnovaných do sféry politiky hospodářské a sociální soudržnosti na jiné sféry, a tím „ušetřit“. Tato skutečnost je prověřována v rámci procedury nazývané hodnocení adicionality ex ante při zpracování programových dokumentů. EU hradí vždy jen část oprávněných nákladů na daný projekt. Např. v Cíli 1 činí příspěvek EU zpravidla maximálně 75 % (výjimečně až 80 %). Princip monitorování a hodnocení

Cílem tohoto principu je zajistit efektivní využití prostředků ze zdrojů EU. Tento princip je podrobněji vysvětlen později.

Přehled možností programů

podpor

podle

opatření

jednotlivých

operačních

V této části kapitoly jsou vybrány klíčové části jednotlivých programových dodatků k operačním programům, které umožní získat relativně rychlou a přitom již dosti konkrétní představu o možnostech podpory v rámci jednotlivých opatření příslušných operačních programů. Na konci přehledu opatření pro daný operační program je uveden internetový odkaz na adresu, kde je možno získat celý text programového dodatku i další informace pro žadatele. Společný regionální operační program Operační program Infrastruktura Operační program Rozvoj lidských zdrojů Operační program zemědělství a rozvoj venkova

Strana 176

© Phare CZ 0209-02-01-005


Společný regionální operační program Priorita 1: Regionální podpora podnikání Priorita 2: Regionální rozvoj infrastruktury Priorita 3: Rozvoj lidských zdrojů v regionech Priorita 4: Rozvoj cestovního ruchu Priorita 5: Technická pomoc

Priorita 1: Regionální podpora podnikání Opatření 1.1 Podpora podnikání ve vybraných regionech

Opatření bude strukturováno do dvou částí: 1. Grantové schéma podporující drobné podnikatele [3]. Schéma zahrne podporu širokého spektra drobných podnikatelů, kteří zaměstnávají méně než 10 pracovníků. Charakter podpory bude kompatibilní s veřejnou podporou malého rozsahu (pravidlo de minimis) [4]. Schéma zahrne cca 35 % rozpočtu opatření. 2. Grantové schéma podporující malé a střední podnikatele [5]. Schéma zahrne podporu malých a středních podnikatelů, kteří zaměstnávají 10 až 249 zaměstnanců. Podpora bude kompatibilní se skupinovou výjimkou pro malé a střední podniky (nařízení Komise č.70/2001). Schéma zahrne cca 65 % rozpočtu opatření. Pro obě grantová schémata bude společně platit následující: Podmínkou pro účast v grantovém schématu bude závazek na zvýšení celkového počtu zaměstnanců příjemce dotace (tato podmínka platí pro jednotlivé akce v rámci grantového schématu): u grantového schématu pro drobné podnikatele bude muset závazek činit minimálně 1 zřízené a obsazené pracovní místo pro každou jednotlivou akci, v případě grantového schématu pro malé a střední podnikatele bude muset závazek činit minimálně 3 zřízená a obsazená pracovní místa u podnikatelů od 10 do 49 zaměstnanců a 10 zřízených a obsazených pracovních míst u podnikatelů od 50 do 249 zaměstnanců (pro každou jednotlivou akci). K navýšení počtu zaměstnanců musí dojít nejpozději do 1 roku po dokončení realizace projektu. Závazek udržení této zvýšené zaměstnanosti musí trvat minimálně 5 let ode dne podpisu smlouvy mezi žadatelem a řídícím orgánem. Výchozím počtem zaměstnanců, ke kterému je navýšení zaměstnanosti porovnáváno, je průměrný přepočtený počet zaměstnanců za poslední uzavřené pololetí . Podpora v rámci grantových schémat: bude vypočtena na základě investičních nákladů (článek 4 nařízení Komise (ES) č. 70/2001), bude použita na pořízení hmotného investičního majetku (investice do pozemků, budov, strojního zařízení a do vybavení) a nehmotného investičního majetku, zahrne rovněž spolufinancování poradenských služeb (hrubá pomoc přitom nesmí přesáhnout 50 % nákladů na takovéto služby) týkajících se pořízení podnikatelských plánů nebo dalších aktivit spojených s rozvojem podniku (článek 5 nařízení Komise (ES) č.70/2001); nemůže se přitom jednat o trvalé aktivity ani o obvyklé podnikové provozní náklady, jako jsou daňové poradenské služby, pravidelné právní služby nebo reklama.

Operační cíle opatření rozvoj stávajících malých a středních podniků s cílem vytváření nových pracovních míst v hospodářsky slabých a strukturálně postižených oblastech a v regionech definovaných kraji; diverzifikace ekonomické základny ve strukturálně postižených oblastech regionů.

Typy podporovaných projektů přímá podpora investičních projektů drobných podnikatelů s důrazem na využití místních zdrojů a tradičních řemesel (včetně podpory nákupu služeb spojených s rozvojem podniku); přímá podpora investičních projektů malých a středních podnikatelů (včetně podpory nákupu služeb spojených s rozvojem podniku);

Strana 177

© Phare CZ 0209-02-01-005


přímá podpora drobných, malých a středních podnikatelů v oblasti inovačního podnikání a technologického rozvoje (náklady na inovace výrobků či technologií nepřekročí 40 % uznatelných nákladů projektů) [6].

Koneční uživatelé Malí a střední podnikatelé definovaní v příloze I. nařízení Komise (ES) č. 70/2001, o podpoře malého a středního podnikání Grantové schéma podporující drobné podnikatele

Podnikatelé (fyzické i právnické osoby), kteří zaměstnávají méně než 10 pracovníků a splňují další kritéria stanovená pro drobné podnikatele v rámci nařízení Komise (ES) č. 70/2001. Ve smyslu článku 1 nařízení Komise č. 69/2001 se veřejná podpora malého rozsahu (de minimis) vztahuje na podporu poskytnutou podnikům ve všech odvětvích s výjimkou: oboru dopravy a činností, které se týkají výroby, zpracování a uvádění na trh výrobků uvedených v Příloze 1 Smlouvy (tato příloha je součástí Programového dodatku v části Vymezení odvětví pro veřejnou podporu); podpory při činnosti spojené s vývozem, zejména podpory přímo spojené s vyváženým množstvím, se zavedením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji při vývozní činnosti; podpory podmiňující použití domácího zboží na úkor dováženého zboží. Grantové schéma podporující malé a střední podnikatele

Podnikatelé (fyzické i právnické osoby), které zaměstnávají 10 až 249 pracovníků a splňují přitom i další kritéria stanovená pro malé a střední podnikatele v rámci nařízení Komise (ES) č. 70/2001. Ve smyslu článku 1 nařízení Komise č. 70/2001 se veřejná podpora vztahuje na podporu poskytnutou podnikům ve všech odvětvích s výjimkou: činností, které se týkají výroby, zpracování a uvádění na trh výrobků uvedených v Příloze 1 Smlouvy (tato příloha je součástí Programového dodatku v části Vymezení odvětví pro veřejnou podporu); podpory při činnosti spojené s vývozem, zejména podpory přímo spojené s vyváženým množstvím, se zavedením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji při vývozní činnosti; podpory podmiňující použití domácího zboží na úkor dováženého zboží. Podpora taktéž nemůže být poskytnuta do odvětví uhelného průmyslu. V odvětví dopravy nesmí být podpora použita na nákup dopravních prostředků.

Koneční příjemci kraje (budou nositeli grantových schémat a poskytovat spolufinancování).

Priorita 2: Regionální rozvoj infrastruktury Opatření 2.1 Rozvoj dopravy v regionech Opatření 2.2 Rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech Opatření 2.3 Regenerace a revitalizace vybraných měst

Opatření 2.1 Rozvoj dopravy v regionech Toto opatření integruje dva velké okruhy aktivit: podporu regionální silniční sítě (silnice II. a III. třídy, místní komunikace), podporu rozvoje dopravní obslužnosti v obcích a regionech.

Podopatření 2.1.1 – Rozvoj regionální dopravní infrastruktury Důraz bude kladen na realizaci a podporu: větších silničních projektů realizovaných v centrech osídlení nebo spojujících tato centra se silniční sítí vyšší třídy (např. podpora investic na silnicích s větší intenzitou přepravy), silničních úseků napojujících průmyslové či obchodní zóny na dopravní síť,

Strana 178

© Phare CZ 0209-02-01-005


projektů, které budou doplňovat výstavbu silnic I. třídy, rychlostních komunikací a dálnic (vazba na OP Infrastruktura, případně projekty podpořené v rámci Fondu soudržnosti), zvýšení kapacity přístupových komunikací k hraničním přechodům (silnice II. a III. třídy), odstraňování bodových závad (mosty) a nepříznivých dopadů na obyvatelstvo (např. budování obchvatů apod.). Podpora místních komunikací bude zaměřena pouze na úseky místních komunikací, které prokazatelně: a. podmiňují hospodářský a sociální rozvoj obce, případně mají vazbu na jiné projekty realizované v obci, zároveň b. jsou nezbytné pro napojení obce na stávající silniční siť, a zároveň c. jejichž realizace přispěje ke zlepšení životního prostředí v obci. Nebude podporováno budování cyklostezek a výstavba parkovišť ani běžné opravy či údržba komunikací. Typy podporovaných projektů

rekonstrukce, modernizace a výstavba silnic II. a III. třídy, rekonstrukce, modernizace a výstavba místních komunikací přispívajících k hospodářskému rozvoji, k napojení obce na silniční síť a vedoucí ke zlepšení stavu životního prostředí Koneční uživatelé

kraje, resp. organizace zřizované kraji (u výstavby silnic II. a III. třídy) obce (v případě místních komunikací) Koneční příjemci

kraje, resp. organizace zřizované kraji (v případě silnic II. a III. třídy) kraje (gestoři grantových schémat v případě místních komunikací)

Podopatření 2.1.2 - Rozvoj dopravní obslužnosti v regionech V rámci tohoto podopatření budou podporovány: integrované dopravní systémy (technologie) ve větších centrech osídlení, systémová opatření ve městech na podporu rozvoje městské hromadné dopravy (MHD), zejména rozšíření či zlepšení přepravy, instalace veřejných informačních a odbavovacích systémů pro cestující, výstavba dopravních terminálů, nákup dopravních prostředků včetně obnovy a rozvoje specifického vozového parku. V rámci podopatření nebude možno přispívat na ztrátový provoz MHD nebo na pokrytí ztráty veřejné dopravy. Typy podporovaných projektů

zavádění integrovaných systémů veřejné dopravy ve vybraných aglomeracích, zajišťování dopravního spojení okrajových a hůře dostupných částí regionů mimo rámec integrovaného dopravního systému, modernizace přestupních terminálů, rozvoj MHD ve městech, instalace moderních informačních systémů pro cestující a zpřístupnění dopravy osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, zavádění specifického vozového parku veřejné dopravy pro různé účely (školní autobusy, malé autobusy, nízkopodlažní vozy apod.). Koneční uživatelé

obce (svazky obcí), kraje, organizace zřizované nebo zakládané obcemi či kraji |7| Koneční příjemci

obce (svazky obcí), kraje, organizace zřizované nebo zakládané obcemi či kraji |8|

Strana 179

© Phare CZ 0209-02-01-005


Opatření 2.2 regionech

Rozvoj

informačních

a

komunikačních

technologií

v

V rámci opatření bude kladen důraz na: podporu zavádění nejlépe širokopásmového připojení (min. 256 kbps (kilobitů za sekundu)), zejména ve strukturálně postižených a hospodářsky méně vyvinutých územích regionů soudržnosti, zajištění veřejného přístupu občanů v obci nejlépe k širokopásmovému internetu, zajištění toho, aby služby veřejné správy (na místní a regionální úrovni) byly interaktivní a přístupné všem, pokud možno prostřednictvím širokopásmového internetu. Typy podporovaných projektů

zavádění nejlépe širokopásmového internetu, budování míst veřejného přístupu k internetu (PIAP) se zajištěním přístupu pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, rozvoj regionálních a lokálních komunikačních sítí včetně nových služeb IKT a aplikací pro občany (včetně osob s omezenou schopností pohybu a orientace). Koneční uživatelé

obce (svazky obcí), kraje, nestátní neziskové organizace (NNO), organizace zřizované nebo zakládané kraji či obcemi |9|. Koneční příjemci

obce (svazky obcí), kraje, nestátní neziskové organizace (NNO), organizace zřizované nebo zakládané kraji či obcemi |10|.

Opatření 2.3 Regenerace a revitalizace vybraných měst Z věcného hlediska bude podporována: stavební obnova nebo dostavba stavebních objektů ve vymezeném území města (stavba, stavební úpravy, restaurování), komplexní úpravy veřejné infrastruktury, veřejných prostranství (jako např. náměstí, ulic, zeleně, parků, tržišť), vodních ploch, vodotečí, přilehlého okolí, obnova technické infrastruktury a místních komunikací v území, demolice objektů a sanace prostor v území, konverze již urbanizovaných ploch ve správním území města na nové využití. Typy podporovaných projektů

regenerace urbanizovaného území města postiženého útlumem hospodářských nebo společenských aktivit (bývalá továrna, kasárna, nádraží ap.), regenerace historických jader měst. Kritéria přijatelnosti pro zařazení projektů do programu

(z uvedených kritérií přijatelnosti musí žádající město splňovat alespoň tři) vysoká míra nezaměstnanosti, nízká úroveň ekonomické aktivity, nízké příjmy a existence sociální exkluze, potřeba konverze vzhledem k ekonomickým a sociálním potížím, vysoký počet přistěhovalců, etnických skupin, menšin nebo uprchlíků, nízká úroveň vzdělání, podstatné rozdíly v dovednostech a nedokončená školní docházka, vysoká úroveň kriminality a delikvence, nepříznivé demografické trendy, zvláště zanedbané prostředí. Koneční uživatelé

Strana 180

© Phare CZ 0209-02-01-005


obce (vybraná města). Koneční příjemci

obce (vybraná města).

Priorita 3: Rozvoj lidských zdrojů v regionech Opatření 3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech Opatření 3.2 Podpora sociální integrace v regionech Opatření 3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů

Opatření 3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech Z věcného hlediska bude v rámci jednotlivých projektů podpořena: nová výstavba nebo stavební obnova příslušných budov, nákup technologie, počítačů včetně software, počítačové sítě, nezbytná technická infrastruktura spojená s výstavbou či obnovou objektů (včetně nezbytných venkovních úprav). Podpora bude provázána s cíli opatření 3.2 SROP a také s cíli OP RLZ (umožní případnou investiční podporu poskytovatelům služeb, podporovaným v rámci tohoto programu v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, sociální integrace a celoživotního učení). Typy podporovaných projektů

rozvoj kapacit a materiálního vybavení v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, rozvoj kapacit a materiálního vybavení zařízení sociální integrace (podpora znevýhodněných skupin obyvatelstva), rozvoj materiálního vybavení vzdělávacích zařízení spojených s celoživotním učením. Koneční uživatelé

kraje, obce, svazky obcí, organizace zřízené kraji a obcemi, nestátní neziskové organizace, státem zřízené organizace. Koneční příjemci

kraje, obce, svazky obcí, organizace zřízené kraji a obcemi, nestátní neziskové organizace, státem zřízené organizace.

Opatření 3.2 Podpora sociální integrace v regionech Opatření se zaměří na podporu širokého spektra aktivit v oblasti sociální integrace na místní či regionální úrovni; neinvestiční podpora bude orientována na: poskytovatele služeb realizující podpůrné projekty pro různé sociálně ohrožené skupiny obyvatelstva (viz definice v kapitole Vymezení pojmů), rozvoj občanské společnosti, vytváření komunitních plánů, spolupráci nestátních neziskových organizací a organizací zřizovaných státem, kraji či obcemi, vytváření rovných příležitostí pro znevýhodněné skupiny obyvatelstva. Typy podporovaných projektů

střediska motivace, pracovní rehabilitace a doprovodu sociálně ohrožených osob, podpora získávání základních sociálněprofesních a společenských dovedností, programy nestátních neziskových organizací pro začleňování sociálně vyloučených osob, s důrazem na venkovské oblasti, intervenční programy ve prospěch skupin osob ohrožených sociální exkluzí, reintegrační programy pro občany po návratu z výkonu trestu, programy nestátních neziskových organizací podporující optimální sladění profesního a rodinného života, programy prevence sociálně patologických jevů, programy péče o osoby závislé na drogách,

Strana 181

© Phare CZ 0209-02-01-005


programy vytváření místních partnerství a budování místních komunit, programy zpracování komunitních plánů a rozvoje občanské společnosti na místní úrovni, programy vzdělávání vedoucí k sociální integraci, vzdělávací, kulturní a sociální programy pro zlepšení životních podmínek obyvatel obcí a regionů, programy pro mladistvé po opuštění školských zařízení pro ústavní výchovu, programy pro mládež od 15 do 25 let, programy bezpečnosti obyvatel. Koneční uživatelé

obce, svazky obcí, organizace zřizované obcemi či kraji, nestátní neziskové organizace. Koneční příjemci

kraje (gestoři grantových schémat).

Opatření 3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů Podpora bude zaměřena na neinvestiční výdaje zahrnující zejména: podporu pořádání různých forem kurzů, seminářů, školení, workshopů, vydávání brožur a publikací, na poradenskou činnost, zavedení internetových stránek apod. Typy podporovaných projektů

vzdělávací programy spojené s přípravou a realizací programů a projektů, vzdělávací programy zaměřené na audit a kontrolní funkce. Koneční uživatelé

kraje. Koneční příjemci

kraje.

Priorita 4: Rozvoj cestovního ruchu Opatření 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch Opatření 4.2 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch

Opatření 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch V rámci tohoto opatření budou podporovány subjekty, které rozvíjejí služby týkající se oblasti cestovního ruchu. Mezi tyto služby je možné zahrnout akce spojené s: vytvářením partnerství veřejného a soukromého sektoru (poradenská a informační činnost), podporou marketingových studií a koncepcí pro cestovní ruch z hlediska podpory prosazení nabídky ČR jako turistické a lázeňské destinace, podporou účasti na veletrzích a workshopech cestovního ruchu, pořádáním sympozií a konferencí o cestovním ruchu, podporou tvorby propagačních materiálů, tvorbou, zaváděním a propagací kvalitativních standardů pro cestovní ruch, se zaváděním jednotného systému značení aktivit v cestovním ruchu. Typy podporovaných projektů

Podpora vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru, zejména v oblasti spolkové, poradenské a informační činnosti jednotlivých profesních zájmových sdružení cestovního ruchu.

Strana 182

© Phare CZ 0209-02-01-005


Zavádění jednotného systému značení aktivit v cestovním ruchu včetně terénního značení vyplývajícího z doporučení WTO (např. piktogramy). Marketing cestovního ruchu z hlediska podpory prosazení nabídky ČR a jejích regionů jako turistické a lázeňské destinace na mezinárodním a světovém trhu cestovního ruchu. Účast na veletrzích a workshopech cestovního ruchu. Pořádání mezinárodních, národních a regionálních sympozií a konferencí o cestovním ruchu. Struktura opatření

Opatření se člení do dvou podopatření, z nichž na každé připadne zhruba polovina rozpočtu opatření: Podopatření 4.1.1 – Podpora nadregionálních služeb cestovního ruchu Podopatření 4.1.2 – Podpora regionálních a místních služeb cestovního ruchu

Podopatření 4.1.1 – Podpora nadregionálních služeb cestovního ruchu Služby budou nakupovány veřejnými či neziskovými subjekty (nikoliv podnikatelskými subjekty). V rámci podopatření bude podporován rozvoj služeb, které se mohou týkat následujících aktivit: tvorby a uplatňování národních standardů kvality služeb cestovního ruchu, jejich certifikace a systému kontroly, tvorby jednotného značení atraktivit a aktivit cestovního ruchu, účasti České republiky na evropských a světových výstavách, workshopech a veletrzích cestovního ruchu, podpory zajištění vícedenních kulturních a sportovních akcí majících národní či mezinárodní význam (filmové, hudební, folklórní a divadelní festivaly, sportovní soutěže), organizace a účast na výstavách, veletrzích a workshopech cestovního ruchu, jsou-li významnou měrou zastoupeni vystavovatelé z více než jednoho regionu NUTS II, organizace mezinárodních sympozií a konferencí o cestovním ruchu s účastí více než 200 účastníků (min. 1/3 zahraničních), alespoň ze tří států, organizace národních sympozií a konferencí o cestovním ruchu celoplošně propagovaných, s účastí alespoň 150 účastníků, jsou-li významným podílem zastoupeni účastníci alespoň ze dvou regionů NUTS II, komunikace se zahraničními novináři a cestovními kancelářemi (zajišťování press tripů a fam tripů). Dále se může jednat o: propagační a informační kampaně, tvorbu ucelených produktů cestovního ruchu, podporu vytváření partnerství v oblasti cestovního ruchu, zpracování marketingových studií a koncepcí pro cestovní ruch, tvorbu a distribuci propagačních materiálů za předpokladu, že se uvedené aktivity váží k území alespoň dvou regionů NUTS II.

Podopatření 4.1.2 – Podpora regionálních a místních služeb cestovního ruchu Podpora se bude týkat následujících aktivit: tvorba regionálních a místních propagačních materiálů pro podporu cestovního ruchu, propagační a informační kampaně při medializaci jednotlivých regionů, tvorba produktů cestovního ruchu v regionech, tvorba místních a regionálních systémů informování turistů o přírodních a kulturních zajímavostech, poradenství pro malé a střední podniky podnikající v oblastech cestovního ruchu, podpora vytváření partnerství v oblasti cestovního ruchu na regionální úrovni, marketingové studie na podporu rozvoje cestovního ruchu v regionech, konání seminářů a sympozií o cestovním ruchu v regionální úrovni. Podpora bude poskytována formou: grantových schémat zahrnujících nákup služeb veřejnými subjekty (zejména obce a kraje) a neziskovými organizace působícími na místní či regionální úrovni (v případě těchto projektů nebude poskytována veřejná

Strana 183

© Phare CZ 0209-02-01-005


podpora ve smyslu zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře), grantových schémat zahrnujících nákupy služeb realizovaných malými a středními podnikateli podnikajícími v oblastech cestovního ruchu. Podpora se bude týkat výhradně jen existujících podnikatelů (nikoliv začínajících podnikatelů), kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední dva účetní roky [11] . Nákup služeb bude muset být realizován v souvislosti s jejich zamýšleným rozvojem (nepůjde o běžné služby, jako je např. vedení účetnictví). V rámci tohoto schématu bude těmto podnikům poskytována veřejná podpora malého rozsahu (pravidlo de minimis). Koneční uživatelé

Podopatření 4.1.1: státem zřízené organizace (např. CzechTourism), nestátní neziskové organizace, kraje, svazky obcí v přirozených turistických regionech Podopatření 4.1.2: kraje, obce, svazky obcí, organizace zřizované kraji nebo obcemi, malí a střední podnikatelé podnikající v cestovním ruchu, nestátní neziskové organizace Koneční příjemci

Podopatření 4.1.1: státem zřízené organizace (např. CzechTourism), nestátní neziskové organizace, kraje, svazky obcí v přirozených turistických regionech Podopatření 4.1.2: kraje (gestoři grantových schémat)

Opatření 4.2 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch V rámci tohoto opatření budou podporovány investiční projekty zaměřené na rozvoj infrastruktury potřebné pro cestovní ruch, zejména pokud jde o: projekty kongresového, lázeňského, kulturního cestovního ruchu a ekoturismu, vybudování celostátního informačního systému cestovního ruchu, zabezpečení výměny a šíření jednotných informací prostřednictvím moderních technologií, revitalizace kulturních, technických a průmyslových památek a kulturního dědictví, rozvoj místních či regionálních informačních systémů cestovního ruchu, rozvoj kapacit podniků působících v odvětví cestovního ruchu (posílení ubytovacích kapacit a doplňkové infrastruktury), výstavba či obnova vybavenosti v oblasti sportu, rekreace, lázeňství, obnova a rozvoj turistických stezek, infrastruktury rekreační plavby, cyklostezek a cyklotras včetně doplňkových zařízení. Struktura opatření: Toto opatření se člení do dvou podopatření, z nichž na každé připadne cca polovina rozpočtu opatření: Podopatření 4.2.1– Podpora nadregionální infrastruktury CR Podopatření 4.2.2 – Podpora regionální a místní infrastruktury cestovního ruchu

Podopatření 4.2.1– Podpora nadregionální infrastruktury CR V rámci podopatření 4.2.1 bude podpořen omezený počet větších projektů cestovního ruchu nadregionálního významu s podstatným ekonomickým dopadem zaměřených na ucelené produkty cestovního ruchu. Minimální velikost projektů, pokud jde o celkové uznatelné náklady, musí přesáhnout 3 mil. euro. Podpora v rámci podopatření 4.2.1 se zaměří na: individuální projekty předkládané veřejnými či neziskovými subjekty grantové schéma na podporu soukromých podnikatelských subjektů podnikajících v cestovním ruchu (bez omezení velikosti subjektu počtem pracovníků nebo rozsahu činnosti). Nositelem grantového schématu v tomto případě bude Ministerstvo pro místní rozvoj (Odbor rozvojových programů v cestovním ruchu). Podpora se bude týkat výhradně jen existujících podnikatelů (nikoliv začínajících podnikatelů), kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední dva účetní roky [12]. V rámci podopatření bude možno podporovat projekty zaměřené na: výstavbu a obnovu lázeňské infrastruktury většího rozsahu ve městech a obcích se statutem lázeňského místa

Strana 184

© Phare CZ 0209-02-01-005


nebo v těch, které jsou stanovené jako přírodní léčebné lázně, popř. v dalších místech doporučených Ministerstvem zdravotnictví, Českým inspektorátem lázní a zřídel (kolonády, lesoparky, kulturní zařízení apod.), výstavbu a obnovu kongresových hotelů a center (tzv. kongresový cestovní ruch a turistika), nákup vybavení a zařízení kongresového hotelu nebo centra (min. kapacita 100 míst), vybudování celostátního informačního a rezervačního systému cestovního ruchu (nákup a aplikace informačních technologií), ucelené projekty rozvoje ekoturismu v rámci chráněných krajinných oblastí (CHKO) a národních parků (NP), zejména pokud jde o podporu doprovodné infrastruktury (turistické stezky, cyklostezky a cyklotrasy, odpočívadla, kiosky, informační centra, parkoviště, orientační značení, dopravní prostředek pro ekoturistiku apod.), rekonstrukci a obnovu památek nadregionálního významu pro potřeby cestovního ruchu včetně nezbytné doprovodné infrastruktury, rekonstrukci a obnovu objektů a budov nadregionálního významu pro potřeby cestovního ruchu (např. skanzeny, muzea a obdobná zařízení), výstavbu a obnovu sportovně-rekreačních center národního a mezinárodního významu sloužících aktivitám účastníků cestovního ruchu, ucelené projekty cestovního ruchu zaměřené na komplexní vybavení přirozeného turistického regionu infastrukturou cestovního ruchu, rozšiřování portfolia hotelů hotelových řetězců v regionech za účelem rozšíření ubytovací kapacity se zvýšenou úrovní a rozsahem služeb, budování dálkových cyklostezek a cyklotras včetně doplňkové infrastruktury, budování infrastruktury pro rekreační plavbu, výstavbu a obnovu infrastruktury pro mezinárodní filmové, divadelní a hudební festivaly.

Podopatření 4.2.2 cestovního ruchu

–

Podpora

regionální

a

místní

infrastruktury

Celkové uznatelné náklady jednotlivých podporovaných projektů nepřekročí 3 mil. euro. Podopatření umožní podporu: individuálních projektů připravených veřejnými subjekty na místní či regionální úrovni (projekty obcí, svazků obcí, krajů) a nestátními neziskovými organizacemi (působícími na místní či regionální úrovni) projektů malých a středních podnikatelů (podnikajících v odvětví cestovního ruchu), formou grantových schémat, jejichž gestory budou kraje. Podpora se bude týkat výhradně jen existujících podnikatelů (nikoliv začínajících podnikatelů), kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední dva účetní roky [13]. Výše veřejné podpory bude určována dle místa realizace projektu, nikoli dle sídla či místa bydliště podnikatelského subjektu. V rámci podopatření bude možno podporovat projekty podporující rozvoj infrastruktury potřebné pro cestovní ruch v obcích a regionech a zaměřené na: rekonstrukci a obnovu památek regionálního významu pro potřeby cestovního ruchu včetně nezbytné doprovodné infrastruktury (kulturní, technické i průmyslové památky), rekonstrukci a obnovu objektů a budov pro potřeby cestovního ruchu (např. skanzeny, muzea a obdobná zařízení), rozvoj místních či regionálních informačních systémů cestovního ruchu, rozvoj a obnovu turistických stezek, cyklostezek, cyklotras, hippostezek a naučných stezek včetně doplňkového zařízení v obcích, rozvoj vybavení a zařízení turistických středisek, zejména z hlediska občanské vybavenosti v oblasti sportu a rekreace, infrastruktura rekreační plavby, výstavbu či obnovu ubytovacích a stravovacích kapacit podmiňujících rozvoj cestovního ruchu v dané lokalitě či regionu. Koneční uživatelé

podopatření 4.2.1: státem zřízené organizace (např. CzechTourism), nestátní neziskové organizace, obce, svazky obcí, kraje, organizace zřizované kraji či obcemi, právnické osoby podnikající v cestovním ruchu (vymezené obchodním zákoníkem) bez ohledu na počet zaměstnanců (vedle malých a středních podnikatelů podle nařízení Komise (ES) č. 70/2001 je možno podporovat i podnikatelské subjekty zaměstnávající 250 a více pracovníků).

Strana 185

© Phare CZ 0209-02-01-005


podopatření 4.2.2: obce, svazky obcí, kraje, nestátní neziskové organizace, státem zřízené organizace, organizace zřizované kraji či obcemi malí a střední podnikatelé, to jsou fyzické osoby a právnické osoby podnikající v cestovním ruchu. Koneční příjemci

podopatření 4.2.1: Ministerstvo pro místní rozvoj (pro grantové schéma, v rámci něhož bude poskytována veřejná podpora podnikům), státem zřízené organizace, nestátní neziskové organizace, kraje, obce, svazky obcí, organizace zřizované kraji či obcemi podopatření 4.2.2: kraje (v případě grantových schémat podporujících malé a střední podnikatele působící v odvětví cestovního ruchu), obce, svazky obcí, kraje, nestátní neziskové organizace, státem zřízené organizace, organizace zřizované kraji nebo obcemi.

Priorita 5: Technická pomoc Opatření 5.1 Technická pomoc pro SROP Opatření 5.2 Technická pomoc pro RPS

Opatření 5.1 Technická pomoc pro SROP Opatření se člení do dvou podopatření: Podopatření 5.1.1 – Aktivity spojené s řízením SROP Podopatření 5.1.2 – Ostatní výdaje technické pomoci SROP

Podopatření 5.1.1 – Aktivity spojené s řízením SROP Podopatření se zaměří na podporu: výdajů vzniklých při jednáních Monitorovacího výboru SROP a jeho regionálních podvýborů (Výbory regionálního rozvoje), včetně výdajů zahrnujících náklady na účast odborníků a jiných subjektů na těchto jednáních, a to včetně účastníků ze třetích zemí v případě, že předseda monitorovacího výboru považuje jejich přítomnost v souvislosti s efektivní realizací SROP za zásadní, výdaje na audity, podporu vnitřního kontrolního systému, kontroly prováděné na místě činností a s nimi spojených zpráv, kontrolu zadávání veřejných zakázek, dohled nad pravidly poskytování veřejné podpory, zpracování studií a zpráv o postupu realizace SROP jako podkladů pro jednání Monitorovacího výboru SROP a jeho regionálních podvýborů, včetně zpracování podkladů pro přípravu výroční a závěrečné zprávy, výdaje na přípravu, výběr, hodnocení a monitorování podpory a činností spojených s realizací SROP v centrální i regionální úrovni (s výjimkou akvizičních nákladů a nákladů na instalaci informačních systémů k řízení, monitorování a informační analýzu), výdaje na odměňování včetně příspěvků na sociální zabezpečení v případě úředníků přidělených dočasně z moci úředního rozhodnutí příslušného orgánu k realizaci výše uvedených úkolů (v centrální i regionální úrovni) nebo u jiných zaměstnanců zaměstnaných za účelem realizace úkolů uvedených v odst. a), b) a d), za předpokladu, že období, po které jsou tyto osoby přiděleny nebo zaměstnány za výše uvedeným účelem, nesmí překročit mezní datum pro způsobilost výdaje (okamžik vstupu ČR do EU, resp. schválení programu) stanovené v rozhodnutí o schválení podpory. Koneční uživatelé

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (řídící orgán SROP), kraje. Koneční příjemci

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (řídící orgán SROP), kraje [14].

Strana 186

© Phare CZ 0209-02-01-005


Podopatření 5.1.2 – Ostatní výdaje technické pomoci SROP Prostředky SF je možné využít na: získání a instalaci Monitorovacího systému SROP (systém MONIT), tj. počítačového systému pro řízení a monitorování realizace SROP a provádění informačních analýz; zajištění požadavků vyplývajících z komunikační strategie SROP včetně pořádání informačních a propagačních akcí, vydávání propagačních materiálů a provádění analýz dopadů těchto akcí; zpracování studií a analýz zaměřených na sledování dopadů realizace programu, analyzování průběhu jejich realizace, vhodnosti a efektivnosti implementačních struktur, identifikování slabin programu s cílem formulovat doporučení pro operativní zefektivnění řízení programu či využití zkušeností pro další programové období; podporu aktivit zaměřených na zlepšování metod hodnocení a výměny informací o praktických postupech v oblasti realizace pomoci ze strukturálních fondů; organizaci seminářů a workshopů zaměřených na výměnu zkušeností jednotlivých aktérů zapojených do realizace programu (partnerů, konečných příjemců a veřejnosti), spolupráci a předávání zkušeností s dalšími regiony EU, včetně diskuzí o dalším směřování podpory v novém programovém období; zpracování analýz, podkladových studií a samotná příprava SROP (respektive jednotlivých ROP) pro období 2007-2013, včetně zpracování hodnocení exante a hodnocení vlivů na životní prostředí. Koneční uživatelé

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (řídící orgán SROP), kraje. Koneční příjemci

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (řídící orgán SROP), kraje.

Opatření 5.2 Technická pomoc pro RPS Toto opatření se člení do dvou podopatření: Podopatření 5.2.1 – Aktivity spojené s řízením RPS Podopatření 5.2.2 – Ostatní výdaje technické pomoci CSF

Podopatření 5.2.1 – Aktivity spojené s řízením RPS Toto podopatření se zaměří na: pořádání jednání Monitorovacího výboru Rámce podpory Společenství, včetně výdajů zahrnujících náklady na účast odborníků a jiných subjektů na jednáních Monitorovacího výboru, a to včetně účastníků ze třetích zemí v případě, že předseda monitorovacího výboru považuje jejich přítomnost v souvislosti s efektivní realizací RPS za zásadní; pořádání jednání Řídícího výboru Rámce podpory Společenství; zpracování studií a zpráv o postupu realizace jednotlivých operačních programů a RPS jako celku jako podkladů pro jednání Monitorovacího výboru RPS a Řídícího výboru RPS, včetně zpracování podkladů pro přípravu výroční a závěrečné zprávy; provoz Monitorovacího systému strukturálních fondů s výjimkou nákladů uvedených ve druhém podopatření. K naplňování těchto úkolů jsou za podmínek uvedených níže způsobilé ke spolufinancování i výdaje na odměňování úředníků včetně příspěvků na sociální zabezpečení: u úředníků přidělených dočasně z moci úředního rozhodnutí příslušného orgánu k realizaci úkolů uvedených v odrážkách výše (musí tedy existovat písemný doklad, že byli dočasně určeni na výkon činností spojených s realizací programu); u jiných zaměstnanců zaměstnaných za účelem realizace úkolů uvedených v odrážkách výše. Koneční uživatelé

Ministerstvo pro místní rozvoj (řídící orgán RPS), Ministerstvo financí. Koneční příjemci

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (řídící orgán RPS), Ministerstvo financí.

Strana 187

© Phare CZ 0209-02-01-005


Podopatření 5.2.2 – Ostatní výdaje technické pomoci CSF Prostředky strukturálních fondů je možné využít na: získání a instalaci Monitorovacího systému strukturálních fondů, tzn. počítačového systému pro řízení a monitorování realizace RPS a operačních programů a provádění informačních analýz; zajištění požadavků vyplývajících z komunikační strategie NRP/RPS včetně pořádání informačních a propagačních akcí, vydávání propagačních materiálů a provádění analýz dopadů těchto akcí; zpracování studií a analýz zaměřených na sledování dopadů realizace programů, analyzování průběhu jejich realizace, vhodnosti a efektivnosti implementačních struktur, identifikování slabin programů s cílem formulovat doporučení pro operativní zefektivnění řízení programů či využití zkušeností pro další programové období; podporu aktivit zaměřených na zlepšování metod hodnocení a výměny informací o praktických postupech v oblasti realizace pomoci ze strukturálních fondů; organizaci seminářů a workshopů zaměřených na výměnu zkušeností jednotlivých aktérů zapojených do realizace programů (partnerů, konečných příjemců a veřejnosti), spolupráci a předávání zkušeností s dalšími regiony EU, včetně diskusí o dalším směřování podpory v novém programovém období; zpracování analýz, podkladových studií a samotná příprava Národního rozvojového plánu pro období 20072013, včetně zpracování makroekonomického modelu dopadů jeho realizace, zpracování hodnocení ex ante a hodnocení vlivů na životní prostředí. Koneční uživatelé

Ministerstvo pro místní rozvoj (řídící orgán RPS), Ministerstvo financí. Koneční příjemci

Ministerstvo pro místní rozvoj (řídící orgán RPS), Ministerstvo financí. Internetové odkazy na další informace ke Společnému regionálnímu operačnímu programu:

http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000005 Přímý vstup na formulář projektové přihlášky: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000005003008000

Operační program Infrastruktura Zprostředkující subjekty

Operativní provádění OP Infrastruktura pro sektor životní prostředí zajišťuje zprostředkující subjekt pro implementaci – Státní fond životního prostředí (dále SFŽP). V rámci SFŽP bude odpovědným orgánem pro implementaci OP Infrastruktura Technický úsek zahrnující: Odbor ochrany vod, Odbor ochrany ovzduší, Odbor obnovitelných zdrojů energie a Odbor ochrany přírody, odpadů a technologií. Funkci zprostředkujícího subjektu pro implementaci v sektoru doprava bude vykonávat Odbor mezinárodních vztahů a EU na MD, který bude zabezpečovat koordinaci všech prací u projektového cyklu projektů OP Infrastruktura sektoru doprava, především realizaci a monitoring. Forma a výše podpory pro opatření v rámci priority 1 a 2: formou podpory bude nevratná přímá pomoc pro jednotlivé projekty, výše příspěvku na jednotlivé projekty bude stanovena v souladu s čl. 29 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pro příspěvek z ERDF platí horní mez nejvýše 75 % celkových uznatelných nákladů, na které lze poskytnout podporu, a zpravidla nejméně 50 % veřejných výdajů, na které lze poskytnout podporu, v případě investic do infrastruktury, které jsou spojeny se značnými čistými příjmy, nesmí příspěvek překročit 50 % celkových uznatelných nákladů, v případě investic do podniků nesmí příspěvek překročit 35 % celkových uznatelných nákladů, výše podpory musí být v souladu s horními mezemi pro výši podpory a pro kombinace podpor stanovené v oblasti státní podpory, míry podpory budou stanoveny v Pokynech pro žadatele, které schvaluje Podvýbor doprava.

Strana 188

© Phare CZ 0209-02-01-005


Opatření 1.3 Modernizace civilních letišť nadregionálního významu Opatření 1.4 Výstavba přístavní infrastruktury a modernizace vodních cest

Opatření 1.1 Modernizace tratí celostátního významu železničních uzlů

a důležitých

Operační cíle opatření

zrychlení železniční dopravy a zajištění její plynulosti, zvýšení úrovně zabezpečovacích systémů, zlepšení vazeb uvnitř železniční sítě a na síť okolních států, odstranění bariér plynoucích ze špatného stavu železničních uzlů, vytváření podmínek pro větší konkurenceschopnost železniční dopravy, zvýšení zájmu obyvatel o veřejnou dopravu zvýšením její kvality. Typy podporovaných projektů

elektrizace tratí celostátní sítě, modernizační úpravy železničních uzlů celostátní sítě, zvýšení kapacity a kvality železniční infrastruktury v příhraničních oblastech s vazbou na železniční sítě okolních států, zvýšení bezpečnosti železničního provozu. Specifická kritéria pro výběr projektů

přínos navržené akce v rámci zrychlení a zlepšení plynulosti dopravy, zlepšení vazeb v rámci národní železniční sítě a vazeb na sítě okolních států, přínos realizace projektu ve zvýšení kvality veřejné dopravy (osobní přeprava), přínos realizace podporované akce v oblasti nákladní přepravy, přínos realizace projektu z hlediska snížení regionálních disparit, zlepšení vazeb na ostatní druhy dopravy. Koneční příjemci podpory

vlastníci/správci železniční infrastruktury (provozovatelé dráhy)

Opatření 1.2 Výstavba a modernizace silnic I. tříd Operační cíle opatření

odvést intenzivní dopravu z obydlených lokalit, minimalizovat problémy plynoucí z nedostatečné kapacity, vytvářet podmínky pro zajištění bezpečnosti silničního provozu, zlepšit silniční napojení některých hraničních přechodů, zvýšit kapacitu a bezpečnost silnic celostátního významu v příhraničních oblastech. Typy podporovaných projektů

výstavba obchvatů měst a obcí na silnicích I. třídy, odstranění bodových závad, modernizace ostatních silnic I. třídy na normový stav, modernizace příhraničních úseků silnic I. třídy. Specifická kritéria pro výběr projektů

zvýšení kvality a průchodnosti dopravních komunikací kolem obcí, komplexnost řešení s přihlédnutím k potřebám veřejné osobní, cyklistické a pěší dopravy, přínos navržené akce v rámci zrychlení a zlepšení plynulosti dopravy, přínos zlepšení kvality silničních komunikací z hlediska bezpečnosti silničního provozu, přínos rekonstrukcí napojení silničních hraničních přechodů, přínos realizace projektu z hlediska snížení regionálních disparit.

Strana 189

© Phare CZ 0209-02-01-005


Koneční příjemci podpory

Ředitelství silnic a dálnic ČR.

Opatření 1.3 Modernizace civilních letišť nadregionálního významu Operační cíle opatření

modernizace technické infrastruktury letišť s nadregionální důležitostí, vytvoření podmínek pro zlepšení funkce letišť u velkých aglomerací pro podporu podnikatelských aktivit. Typy podporovaných projektů

vybavení vybraných letišť nadregionálního významu potřebným zařízením, modernizační úpravy vybraných letišť nadregionálního významu, zvýšení kapacity a kvality vybraných letišť nadregionálního významu, zvýšení bezpečnosti leteckého provozu. Specifická kritéria pro výběr projektů

zkvalitnění letecké dopravy realizací navrhovaných projektů, přínos navrženého projektu ke zvýšení bezpečnosti leteckého provozu. Koneční příjemci podpory

vlastníci letišť a související dopravní infrastruktury nadregionálního významu poskytující v této oblasti služby veřejnosti.

Opatření 1.4 Výstavba přístavní infrastruktury a modernizace vodních cest Operační cíle opatření

zlepšení stavu infrastruktury vodní dopravy, modernizace přístavní infrastruktury. Typy podporovaných projektů

odstranění úzkých míst a normalizace parametrů na stávající labsko-vltavské vodní cestě, modernizace přístavní infrastruktury, např. v oblasti telematiky. Specifická kritéria pro výběr projektů

zlepšení splavnosti vodních cest, zlepšení možnosti zapojení vodní dopravy do přepravních řetězců kombinované dopravy, zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu vodní dopravy a přínos zavádění telematiky. Koneční příjemci podpory

Ředitelství vodních cest ČR, Povodí Labe s. p., Povodí Vltavy s. p., vlastníci přístavní infrastruktury

Priorita 2: Snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí Opatření 2.1 Realizace ochranných opatření na dopravní síti k zabezpečení ochrany životního prostředí Opatření 2.2 Podpora kombinované dopravy Opatření 2.3 Podpora zavádění alternativních paliv Opatření 2.4 Studijní a výzkumné projekty k zabezpečování problematiky zlepšení životního prostředí z hlediska dopravy

Strana 190

© Phare CZ 0209-02-01-005


Opatření 2.1 Realizace ochranných opatření zabezpečení ochrany životního prostředí

na

dopravní

síti

k


snížení důsledků fragmentace krajiny dopravní infrastrukturou, podpora bezpečné a udržitelné dopravní sítě prostřednictvím opatření k zachování biodiverzity lokalit a k redukci střetů fauny s vozidly, tato opatření se týkají i stávajících silnic I. třídy, snížení hlukové expozice a zastavení zvyšování dopravního hluku. Typy podporovaných projektů

úprava vybraných stávajících silnic I. třídy za účelem snížení, případně odstranění jejich negativních vlivů na fragmentaci krajiny, vybudování protihlukových bariér podél existujících silnic I. třídy na místech jejich styku s obytnou zástavbou postiženou nadlimitním hlukem, zajištění realizace směrnice Evropské Rady a Parlamentu 2002/49/EC ve smyslu navrženého zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí. Specifická kritéria pro výběr projektů

výsledky vyhodnocení přínosu navržených intervencí v rámci úprav stávajících silnic I. třídy, snížení hluku po realizaci vybudovaných protihlukových bariér s ohledem na počet zasažených obyvatel a výchozí hlukové zatížení, komplexnost řešení s přihlédnutím k potřebám veřejné osobní, cyklistické a pěší dopravy. Koneční příjemci podpory

Ředitelství silnic a dálnic ČR.

Opatření 2.2 Podpora kombinované dopravy Operační cíle opatření

dosažení vyššího podílu kombinované dopravy na úkor přímé dopravy silniční, zajištění lepší obsluhy území budováním veřejných dopravně-logistických center, snížení nehodovosti v silniční dopravě (snížení počtu těžkých kamionů), zlepšení kvality životního prostředí v důsledku přesunu nákladní přepravy ze silnice na ekologičtější druhy doprav. Typy podporovaných projektů

projekty zaměřené na infrastrukturu pro moderní technologie kombinované dopravy včetně zabezpečení informačními systémy, investice do veřejných dopravně-logistických center a překladišť kombinované dopravy jako představitelů ekologické obsluhy území nákladní dopravou, investice do infrastruktury vedoucí k odstranění překážek pro provozování kombinované dopravy. Specifická kritéria pro výběr projektů

zvýšení podílu kombinované dopravy, posouzení pozitivního vlivu navržených intervencí na životní prostředí, ohodnocení realizace projektu ohledně vlivu na snížení nehodovosti. Koneční příjemci podpory

vlastníci/správci dopravní infrastruktury, vlastníci/provozovatelé veřejných dopravně-logistických center a překladišť kombinované dopravy s tím, že bude zajištěn rovný přístup pro všechny uživatele.

Opatření 2.3 Podpora zavádění alternativních paliv

Strana 191

© Phare CZ 0209-02-01-005



snížení ekologické zátěže, která je způsobena rozvojem silniční dopravy, zvýšení podílu motorových vozidel využívajících alternativní paliva, mj. biopaliva, a to v souladu se směrnicí ES (směrnice 2003/30/EC o podpoře používání biopaliv v dopravě) s indikativním cílem dosažení jejich podílu 2 % na celkové spotřebě motorových paliv (na základě jejich energetického obsahu) do roku 2005 a 5,75 % v roce 2010. Typy podporovaných projektů

výzkumné projekty na podporu rozvoje alternativních typů pohonu, podpora zavádění alternativních paliv, podpora aplikace technologií pro výrobu a skladování vodíku pro silniční vozidla a technologií pohonu vozidel palivovými články. Specifická kritéria pro výběr projektů

snížení ekologické zátěže, zejména v oblasti globálních změn klimatu, vyhodnocení dopadů na životní prostředí navržených intervencí. Koneční příjemci podpory

zadavatelé výzkumných projektů ve veřejném zájmu, právnické osoby provozující dopravu.

Opatření 2.4 Studijní a výzkumné projekty k zabezpečování problematiky zlepšení životního prostředí z hlediska dopravy Operační cíle opatření

vytváření předpokladů pro harmonizaci podmínek dopravního trhu, vytvoření podmínek pro přesnou metodiku finančního ohodnocení ekologické zátěže z dopravy. Typy podporovaných projektů

výzkumné projekty řešící problematiku zlepšení životního prostředí z hlediska dopravy projekty zabývající se internalizací externích nákladů (z nehod, lokálního znečištění ovzduší, lokálního ovlivňování klimatu, účinků hluku a kongescí) Specifická kritéria pro výběr projektů

vliv navržených intervencí na zlepšení životního prostředí Koneční příjemci podpory

zadavatelé výzkumných projektů ve veřejném zájmu

Priorita 3: Zlepšování environmentální infrastruktury Míry podpory ze zdrojů národního spolufinancování budou blíže stanoveny ve Směrnici MŽP o poskytování finančních prostředků z Operačního programu Infrastruktura – priorita 3, včetně spolufinancování ze SFŽP ČR, kterou po konzultaci s Ministerstvem financí schvaluje MŽP. Opatření 3.1 Obnova environmentálních funkcí území Opatření 3.2 Zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství Opatření 3.3 Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší Opatření 3.4 Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží

Opatření 3.1 Obnova environmentálních funkcí území Operační cíle opatření

Strana 192

© Phare CZ 0209-02-01-005


prevence a snížení ničivých následků povodní, zvýšení retenční schopnosti krajiny, zvýšení biodiverzity vodních toků a jejich okolí. Specifická kritéria

projekt musí podpořit retenční kapacitu území (kategorie A), nově vytvořené koryto musí být oproti obvyklému upravenému korytu členitější, s nižším podélným sklonem a menším zahloubením, projekt musí řešit podporu prostředí pro rostliny a živočichy (hodnotné biotopy) a v konečném důsledku zvyšovat biologickou rozmanitost, pro vegetační úpravy bude použit geneticky a stanovištně vhodný rostlinný materiál. Koneční příjemci podpory

Právnické osoby, které jsou založeny k nepodnikatelským účelům, zejména obecně prospěšné organizace, územní samosprávné celky (obce a kraje), občanská sdružení, svazky obcí, příspěvkové organizace prostřednictvím zřizovatelské organizační složky státu, organizační složky státu a další subjekty, jejichž zřízení obecně závazné právní předpisy umožňují a jejichž činnost není činností podnikatelskou ve smyslu Obchodního zákoníku, Státní organizace a správci povodí. Žadatel musí být vlastníkem nebo nájemcem nemovitosti, která je předmětem podpory, a zároveň musí mít vyřešen majetkoprávní vztah k pozemku, na kterém bude případný předmět podpory realizován. Forma a výše podpory

Formou podpory bude nevratná přímá pomoc pro jednotlivé projekty. Výše příspěvku na jednotlivé projekty bude stanovena v souladu s čl. 29 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999. Pro příspěvek z ERDF je v případě opatření 3.1 stanovena horní mez až na 80 % celkových uznatelných nákladů. Výše míry podpory z ERDF byla stanovena po konzultacích s Evropskou komisí a je vztažena k veřejným zdrojům. Výše podpory musí být v souladu s horními mezemi pro výši podpory a pro kombinace podpor stanovené v oblasti státní podpory. Minimální výše celkových uznatelných nákladů musí činit 0,5 mil. Kč.

Opatření 3.2 – Zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství Vybudování a modernizace čistíren odpadních vod (ČOV) a rozšíření kanalizačních systémů Zásobování obcí pitnou vodou Budování zařízení na využití a odstraňování kalů z čistíren odpadních vod

Vybudování a modernizace čistíren odpadních vod (ČOV) a rozšíření kanalizačních systémů Podporu lze poskytnout: u aglomerací od 2 000 do 50 000 ekvivalentních obyvatel (EO) na výstavbu, na rekonstrukci, na intenzifikaci nebo rozšíření ČOV za účelem splnění požadavků směrnice 91/271/EHS tak, jak jsou v současné době vyjádřeny v nařízení vlády č. 61/2003 Sb., a také za účelem účinnějšího čištění přívalových vod (v případě jednotné kanalizace), u aglomerací od 2 000 do 50 000 EO na doplnění kanalizačních sítí (splaškových nebo jednotných) za účelem splnění požadavků směrnice 91/271/EHS, včetně opatření k účinnější regulaci přívalových vod (v případě jednotné kanalizace), u aglomerací pod 2 000 EO, kde již existuje zkolaudovaná kanalizační síť (splašková nebo jednotná), na kterou je připojeno minimálně 500 EO, a kde takto shromážděné odpadní vody nejsou čištěny, na výstavbu ČOV a na doplnění kanalizačních sítí (splaškových nebo jednotných), u aglomerací pod 2 000 EO, které leží v ochranných pásmech zdrojů pitné vody nebo přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod nebo na území národních parků a chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem nebo na území NATURA 2000 nebo na území CHOPAV nebo na území dle usnesení vlády č. 456 ze dne 6. 5. 2002, nebo u kterých je poskytována podpora na opatření kategorie B na zásobení obcí pitnou vodou, na výstavbu, na intenzifikaci nebo rozšíření ČOV a doplnění kanalizačních sítí (jednotných nebo splaškových).

Strana 193

© Phare CZ 0209-02-01-005


Navíc podporu lze poskytnout tam, kde existuje řádné odůvodnění z hlediska nedostačující kvality nebo množství pitné vody: na rozšíření vodovodních sítí pro obce do 5 000 obyvatel včetně přivaděčů pitné vody, čerpacích stanic a vodojemů, na rozšíření úpraven vod a výstavbu nových zdrojů pitné vody pro obce do 5 000 obyvatel.

Budování zařízení na využití a odstraňování kalů z čistíren odpadních vod Podporu lze poskytnout: na budování a rekonstrukci zařízení na úpravu kalů v čistírnách odpadních vod s kapacitou do 50 000 ekvivalentních obyvatel. Operační cíle opatření

zvýšení počtu ekvivalentních obyvatel napojených na kanalizaci a vyhovující čistírnu odpadních vod, zlepšení čistoty vodních toků, zlepšení úrovně kalového hospodářství, zlepšení zásobování pitnou vodou. Specifická kritéria

projekt musí dokázat, že je nákladově efektivním řešením (např. srovnáním variantních řešení), projekt musí být v souladu s příslušnými krajskými koncepcemi (zvlášť s Plánem rozvoje vodovodů a kanalizací kraje), u projektů typu A: snížení vypouštěného znečištění ve vypouštěných vodách, u projektů typu B: počet obyvatel nově připojených na vodovod nebo obyvatel nově zásobených kvalitní pitnou vodou, u projektů typu C: lepší využití kalů z ČOV. Koneční příjemci podpory

právnické osoby, které jsou založeny k nepodnikatelským účelům, zejména obecně prospěšné organizace, územní samosprávné celky (obce a kraje), svazky obcí, příspěvkové organizace prostřednictvím zřizovatelské organizační složky státu, organizační složky státu a další subjekty, jejichž zřízení obecně závazné právní předpisy umožňují a jejichž činnost není činností podnikatelskou ve smyslu Obchodního zákoníku, obvykle žadatel musí být vlastníkem nemovitosti, která je předmětem podpory nebo u které je předmět podpory realizován. V řádně odůvodněných případech může žadatel mít k nemovitosti jiný vztah (např. u liniových staveb, kde žadatel není vlastníkem dotčených pozemků). V takových případech musí být vyřešeny majetkoprávní vztahy k pozemkům, na kterých bude předmět podpory realizován. Forma a výše podpory

Formou podpory bude nevratná přímá pomoc pro jednotlivé projekty. Výše příspěvku na jednotlivé projekty bude stanovena v souladu s čl. 29 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999. Speciální pozornost bude věnovaná odstavci 4 tohoto článku. Pro příspěvek z ERDF platí horní mez nejvýše 75 % celkových uznatelných nákladů, na které lze poskytnout podporu, a zpravidla nejméně 50 % veřejných výdajů, na které lze poskytnout podporu. Průměrná míra spolufinancování z ERDF vztažená k celkovým veřejným zdrojům (73 % celkových uznatelných nákladů), uvedená v indikativním finančním rámci tohoto opatření, byla stanovena po dohodě s EK na základě odhadu podílu projektů, které budou vytvářet podstatný zisk. Tento průměr není směrodatný pro jednotlivé projekty. Výše podpory musí být v souladu s horními mezemi pro výši podpory a pro kombinace podpor stanovené v oblasti státní podpory. Minimální výše celkových uznatelných nákladů musí činit 5 mil. Kč.

Opatření 3.3 Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší Využívání šetrných technologií při spalování Snižování emisí těkavých organických látek Využívání obnovitelných zdrojů energie

Strana 194

© Phare CZ 0209-02-01-005


Využívání šetrných technologií při spalování Podporu lze poskytnout na: zavádění environmentálně šetrných technologií ve spalovnách nebezpečného odpadu (zvláště nemocničního). Cílem podpory je zajistit ve spalovnách nebezpečného odpadu plnění podmínek stanovených v souladu s platnou legislativou. snižování emisí z velkých a středních veřejných spalovacích zařízení. Cílem podpory je snižování emisí znečišťujících látek v sektoru veřejné energetiky v souladu s příslušnými programy snižování emisí a zlepšování kvality ovzduší a nařízeními krajů a obcí přijatými na základě platné legislativy v oblasti ochrany ovzduší.

Snižování emisí těkavých organických látek Podporu lze poskytnout na snižování znečišťování ovzduší emisemi těkavých organických látek z činností a zařízení technologických procesů používajících organická rozpouštědla. V rámci realizace opatření budou zaváděny progresivní technologie umožňující účinné zachycování emisí a zaváděny technologie a zařízení uplatňující nízkoemisní techniky a progresivní nátěrové hmoty v oblasti jejich aplikace.

Využívání obnovitelných zdrojů energie Podporu lze poskytnout na: rekonstrukci a stavbu elektráren využívajících k výrobě elektrické energie biomasu nebo jiné obnovitelné zdroje energie, změnu ze stávajících systémů na systémy využívající obnovitelné zdroje energie (např. tepelná čerpadla, aj.), využití obnovitelných zdrojů energie pro dodávky tepla z obecních kotelen, výstavbu kombinovaných zdrojů elektrické a tepelné energie využívajících biomasu a bioplyn. Operační cíle opatření

snížení množství vypouštěných znečišťujících látek, zlepšení imisní situace dotčených lokalit, zlepšení zdravotního stavu obyvatel a stavu vegetace, snížení emisí skleníkových plynů, obnovitelné zdroje energie. Koneční příjemci podpory

právnické osoby, které jsou založeny k nepodnikatelským účelům, zejména obecně prospěšné organizace, územní samosprávné celky (obce a kraje), občanská sdružení, svazky obcí, příspěvkové organizace prostřednictvím zřizovatelské organizační složky státu, organizační složky státu a další subjekty, jejichž zřízení obecně závazné právní předpisy umožňují a jejichž činnost není činností podnikatelskou ve smyslu Obchodního zákoníku, podnikatelské subjekty, zejména obchodní společnosti, státní podniky, družstva, fyzické osoby-podnikatelé (pouze projekty kategorie A a B). Žadatel musí být vlastníkem nebo nájemcem nemovitosti, která je předmětem podpory, a zároveň musí mít vyřešen majetkoprávní vztah k pozemku, na kterém bude případný předmět podpory realizován. Forma a výše podpory

Formou podpory bude nevratná přímá pomoc pro jednotlivé projekty. Výše příspěvku na jednotlivé projekty bude stanovena v souladu s čl. 29 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999. Speciální pozornost bude věnovaná odstavci 4 tohoto článku. Pro příspěvek z ERDF platí horní mez nejvýše 75 % celkových uznatelných nákladů, na které lze poskytnout podporu, a zpravidla nejméně 50 % veřejných výdajů, na které lze poskytnout podporu. V případě investic do infrastruktury, které jsou spojeny se značnými čistými příjmy, nesmí příspěvek překročit 50 % celkových uznatelných nákladů. V případě investic do podniků nesmí příspěvek překročit 35 % celkových uznatelných nákladů.

Strana 195

© Phare CZ 0209-02-01-005


Průměrná míra spolufinancování z ERDF vztažená k celkovým veřejným zdrojům (70 % celkových uznatelných nákladů), uvedená v indikativním finančním rámci tohoto opatření, byla stanovena po dohodě s EK na základě odhadu podílu projektů, které budou vytvářet podstatný zisk. Tento průměr není směrodatný pro jednotlivé projekty. Výše podpory musí být v souladu s horními mezemi pro výši podpory a pro kombinace podpor stanovené v oblasti státní podpory. Minimální výše celkových uznatelných nákladů musí činit 0,5 mil. Kč.

Opatření 3.4 Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží Vybudování integrovaného systému sběru a recyklace odpadů Rekultivace a sanace starých ekologických zátěží

Vybudování integrovaného systému sběru a recyklace odpadů Podporu lze poskytnout na následující typy projektů: budování zařízení pro třídění odpadů, budování zařízení pro recyklaci, budování zařízení na využívání odpadů (např. kompostování, bioplynové stanice atd.), budování systémů odděleného sběru různých druhů odpadů (např. pro vybrané složky komunálního odpadu, baterie, použité oleje, odpady z obalů, autovraky, bioodpady, odpad z elektrických a elektronických zařízení atd.), budování sběrných dvorů a překladišť, budování zařízení na úpravu a zpracování odpadů a nebezpečných odpadů, vybudování zařízení na dekontaminaci (např. zařízení pro nakládání s PCB) a odstraňování nebezpečných odpadů (vyjma skládkování). Podporu lze poskytnout pouze u projektů, kde není porušena zásada „znečišťovatel platí“ a kde existuje řádné odůvodnění k využití veřejných zdrojů. Podporu nelze poskytnout v případě výrobců, dovozců, plničů a jiných producentů odpadu, kterým ukládá povinnost příslušný zákon (tj. např. zákon o odpadech a zákon o obalech v aktuálním znění).

Rekultivace a sanace starých ekologických zátěží Podporu lze poskytnout na následující typy projektů: rekultivace starých skládek převážně komunálního odpadu a ostatního odpadu, likvidace černých skládek zvláště v chráněných územích, sanace a rekultivace vážně kontaminovaných lokalit ohrožující složky životního prostředí a zdraví člověka (max. výše celkových uznatelných nákladů je 50 mil. Kč). Operační cíle opatření

snížení množství odpadu ukládaného na skládkách, zvýšení množství recyklovaného a využitého odpadu a jeho podílu na celkové produkci odpadu, snížení počtu starých ekologických zátěží. Specifická kritéria

projekt musí být v souladu s Plánem odpadového hospodářství ČR a s Plánem odpadového hospodářství kraje, pokud je příslušný dokument schválen (kategorie A), realizací projektu musí dojít k omezení znečištění životního prostředí, např. podzemních vod (kategorie B), projekt musí prokázat maximální technicky a ekonomicky možné využití, popř. vytřídění daného druhu odpadu při použití dané technologie (kategorie A), projekt musí prokázat maximální technicky a ekonomicky možné snížení nebezpečných vlastností odpadů ( u dekontaminačních zařízení). Koneční příjemci podpory

právnické osoby, které jsou založeny k nepodnikatelským účelům, zejména obecně prospěšné organizace, územní samosprávné celky (obce a kraje), občanská sdružení, svazky obcí, příspěvkové organizace

Strana 196

© Phare CZ 0209-02-01-005


prostřednictvím zřizovatelské organizační složky státu, organizační složky státu a další subjekty, jejichž zřízení obecně závazné právní předpisy umožňují a jejichž činnost není činností podnikatelskou ve smyslu Obchodního zákoníku, podnikatelské subjekty, zejména obchodní společnosti, státní podniky, družstva, fyzické osoby-podnikatelé (pouze projekty kategorie A). žadatel musí být vlastníkem nebo nájemcem předmětu podpory a zároveň musí mít vyřešen majetkoprávní vztah k pozemku, na kterém bude případný předmět podpory realizován (např. systém odděleného sběru). Forma a výše podpory

Formou podpory bude nevratná přímá pomoc pro jednotlivé projekty. Výše příspěvku na jednotlivé projekty bude stanovena v souladu s čl. 29 nařízení Rady (ES) č. 1260/1999. Speciální pozornost bude věnovaná odstavci 4 tohoto článku. Pro příspěvek z ERDF platí horní mez nejvýše 75 % celkových uznatelných nákladů, na které lze poskytnout podporu, a zpravidla nejméně 50 % veřejných výdajů, na které lze poskytnout podporu. V případě investic do infrastruktury, které jsou spojeny se značnými čistými příjmy, nesmí příspěvek překročit 50 % celkových uznatelných nákladů. V případě investic do podniků nesmí příspěvek překročit 35 % celkových uznatelných nákladů. Výše podpory musí být v souladu s horními mezemi pro výši podpory a pro kombinace podpor stanovené v oblasti státní podpory. Průměrná výše míry podpory z ERDF (vztažená k celkovým veřejným zdrojům) byla stanovena po konzultacích s Evropskou komisí. Minimální výše celkových uznatelných nákladů musí činit 0,5 mil. Kč.

Priorita 4: Technická pomoc Opatření 4.1 Technická pomoc při řízení, realizaci, monitorování a kontrole operací OP Infrastruktura Opatření 4.2 Ostatní výdaje technické pomoci OP Infrastruktura

Opatření 4.1 Technická pomoc při řízení, realizaci, monitorování a kontrole operací OP Infrastruktura Opatření se zaměří na podporu: výdajů vzniklých při jednáních Monitorovacího výboru OP, včetně výdajů zahrnujících náklady na účast odborníků a jiných subjektů na těchto jednáních, výdaje na audity a kontroly prováděné přímo na místě činnosti, zpracování studií a zpráv o postupu realizace OP jako podkladů pro jednání Monitorovacího výboru OP, včetně zpracování podkladů pro přípravu výroční a závěrečné zprávy, výdaje na přípravu, výběr, hodnocení a monitorování podpory a činností spojených s realizací OP v centrální úrovni (s výjimkou akvizičních nákladů a nákladů na instalaci informačních systémů k řízení, monitorování a informační analýzu, neboť tyto náklady jsou způsobilé k náhradě v ostatních výdajích technické pomoci), výdaje na odměňování včetně příspěvků na sociální zabezpečení v případě úředníků přidělených dočasně z moci úředního rozhodnutí příslušného orgánu k realizaci výše uvedených úkolů (v centrální úrovni) nebo u jiných zaměstnanců zaměstnaných za účelem realizace úkolů uvedených v předchozích odstavcích, za předpokladu, že období, po které jsou tyto osoby přiděleny nebo zaměstnány za výše uvedeným účelem, nesmí překročit mezní datum pro způsobilost výdaje (okamžik vstupu ČR do EU, resp. schválení programu) stanovené v rozhodnutí o schválení podpory. Operační cíle opatření

dosáhnout odpovědné a účinné správy programu, maximalizovat kvalitu programu a účinnost jeho implementace, kontrolovat pokrok a zabezpečit pravidelné podávání zpráv o realizaci programu. Kritéria pro posouzení účinnosti opatření

zvýšení efektivnosti hospodárnosti při přípravě, realizaci, monitorování a hodnocení intervencí, podpora transferu know-how ve prospěch účastníků intervencí OP Infrastruktura, užití informačních technologií ve prospěch efektivity projektového cyklu. Forma podpory opatření

Strana 197

© Phare CZ 0209-02-01-005


nevratná přímá pomoc Koneční příjemci podpory

•Ministerstvo životního prostředí, Státní fond životního prostředí, Ministerstvo dopravy.

Opatření 4.2 Ostatní výdaje technické pomoci OP Infrastruktura Prostředky strukturálních fondů lze využít na: získání a instalaci monitorovacího systému OP, tj. počítačového systému pro řízení a monitorování realizace OP a provádění předběžných analýz, zajištění požadavků vyplývajících z komunikační strategie OP včetně pořádání informačních a propagačních akcí, vydávání propagačních materiálů a provádění analýz dopadů těchto akcí, zpracování studií a analýz zaměřených na sledování dopadů realizace programu, analyzování průběhu jejich realizace, vhodnosti a efektivnosti implementačních struktur, identifikování slabin programu s cílem formulovat doporučení pro operativní zefektivnění řízení programu nebo využití zkušeností pro další programové období, podporu aktivit zaměřených na zlepšování metod hodnocení a výměny informací o praktických postupech v oblasti realizace pomoci ze strukturálních fondů, organizaci seminářů a workshopů zaměřených na výměnu zkušeností jednotlivých aktérů zapojených do realizace programu (partnerů, konečných příjemců a veřejnosti), spolupráci a předávání zkušeností s dalšími regiony EU, včetně diskusí o dalším směřování podpory v novém programovacím období, zpracování analýz, podkladových studií a samotná příprava OP pro období 2007-2013, včetně zpracování hodnocení ex ante a hodnocení vlivů na životní prostředí. Kritéria pro posouzení účinnosti opatření

podpora transferu know-how ve prospěch účastníků intervencí OP Infrastruktura, užití informačních technologií ve prospěch efektivity projektového cyklu, zaměření cílových skupin a vhodný rozsah opatření při publicitě, podpora při zajišťování spolufinancování, podpora transparentnosti při zadávání veřejných zakázek a celkové hospodárnosti při nakládání s prostředky ERDF. Forma podpory opatření

nevratná přímá pomoc Koneční příjemci podpory

Ministerstvo životního prostředí, Státní fond životního prostředí/ Ministerstvo dopravy Informace k OP Infrastruktura:

http://www.mdcr.cz/text/archiv2003/sopd-txt.pdf Přímý vstup na formulář projektové přihlášky: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000001001006

Operační program Rozvoj lidských zdrojů Priorita 1: Aktivní politika zaměstnanosti Priorita 2: Sociální integrace a rovnost příležitostí Priorita 3: Rozvoj celoživotního učení Priorita 4: Adaptabilita a podnikání Priorita 5: Technická pomoc (TA)

Priorita 1: Aktivní politika zaměstnanosti Opatření 1.1 Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání

Strana 198

© Phare CZ 0209-02-01-005


Opatření 1.2 Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti

Opatření 1.1 Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání Globální cíl: zvýšení účinnosti aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání. Specifické cíle

zamezení růstu počtu dlouhodobě evidovaných uchazečů, zaměření se na nezaměstnané ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností, zavádění nových nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti (například reintegračních plánů zaměřených na potřeby jednotlivců), zvýšení adresnosti a efektivnosti již existujících nástrojů a jejich rozšíření i na zájemce o zaměstnání a na zaměstnance ohrožené nezaměstnaností a osoby vracející se na trh práce, rozšíření preventivních poradenských a informačních služeb a zvýšení motivačních a aktivizačních opatření subjektů trhu práce jako prevence nezaměstnanosti, podpora nových forem zaměstnávání, podpora těsnějších vazeb mezi institucemi trhu práce, sociálními partnery a jejich sdruženími, zaměstnavateli, vzdělávacími institucemi, školami, obcemi, krajskými úřady a nestátními neziskovými organizacemi. Cílové skupiny

uchazeči a zájemci o zaměstnání, zaměstnanci ohrožení nezaměstnaností, osoby dlouhodobě nezaměstnané a osoby ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností. Typy činností pro cílové skupiny

rekvalifikace, motivační aktivity a poradenství, bilanční a pracovní diagnostika, zprostředkování zaměstnání, podpora vytváření nových pracovních míst, podpora ohrožených pracovních míst, podpora vytváření pracovních míst pro sebezaměstnání (OSVČ), doprovodná opatření na získání a udržení zaměstnanosti, tj. podpora osob se závislými členy rodiny, asistenční služby formou úhrady nákladů na dopravu, ubytování a další doprovodné sociální aktivity umožňující začlenění na trh práce. Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření je Správa služeb zaměstnanosti MPSV. Pro část opatření realizovanou formou národních projektů na základě přímého přidělení jsou Konečnými příjemci úřady práce pověřené krajskou působností a Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar. Pro část opatření realizovanou prostřednictvím grantových schémat jsou Konečnými příjemci úřady práce pověřené krajskou působností a Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar.

Opatření 1.2 Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti Globální cíl: zvýšení komplexnosti a kvality služeb poskytovaných pracovníky služeb zaměstnanosti a spolupracujících organizací. Specifické cíle

zvýšení počtu a kvalifikační úrovně pracovníků služeb zaměstnanosti a spolupracujících organizací, které zabezpečují služby pro realizaci aktivní politiky zaměstnanosti a zkvalitňování technické a informační infrastruktury, vytvoření standardu přístupu a služeb pro jednotlivé skupiny uchazečů a zájemců o zaměstnání, rozvoj preventivních a proaktivních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a zajištění jejich dostupnosti cílovým skupinám, změna přístupu ke klientovi s důrazem na jeho vlastní aktivizaci prostřednictvím individuálního přístupu, propojení a zkvalitnění informačních systémů, rozvoj statistik nezaměstnanosti a procesu monitorování a vyhodnocování účinnosti programů jako podklad pro analýzu vývoje a úspěšnosti poradenských, vzdělávacích a zprostředkovatelských opatření. Cílové skupiny

Strana 199

© Phare CZ 0209-02-01-005


orgány služeb zaměstnanosti a spolupracující organizace¨. Konečné cílové skupiny

Pracovníci služeb zaměstnanosti a pracovníci spolupracujících organizací. Typy činností pro cílové skupiny

tvorba a realizace specifických integrovaných školicích programů pro společenskou (pracovní) integraci uchazečů o zaměstnání ohrožených sociální exkluzí, tvorba vzdělávacích programů ke zvýšení profesní vybavenosti pro práci s ohroženými skupinami a jejich implementace do praxe, vytvoření programu jednotného přístupu pro tvorbu, realizaci a vyhodnocování individuálních akčních plánů založeném na individuálním přístupu a aktivizaci uchazeče o zaměstnání pro přípravu regionálních školitelů, zpracování školicích programů pro sociální a pracovní integraci příslušníků etnických skupin a migrantů pro pracovníky veřejné správy a nestátních neziskových organizací, speciální doškolovací programy pro pracovníky sítě bilančně diagnostických pracovišť pro potřeby služeb zaměstnanosti, příprava školicích programů pro pracovníky služeb zaměstnanosti v oblasti preventivních opatření a informačních služeb klientům, včetně publicity služeb poskytovaných úřady práce, rozvoj systému řízení veřejných služeb zaměstnanosti včetně zefektivnění vnitřní koordinace všech jejích složek, zpracování specifického školicího poradenského programu pro účinnou spolupráci se zaměstnavatelskými subjekty na trhu práce, rozvoj informačních, monitorovacích a vyhodnocovacích systémů pro potřeby služeb zaměstnanosti, rozvoj vzdělávacího systému a školicích a výcvikových kapacit vzdělávacích středisek služeb zaměstnanosti, tvorba nových nástrojů a programů aktivní politiky zaměstnanosti, zpracování metodiky k jejich aplikaci a jejich pilotní ověřování, rozvoj adekvátní personální, technické a informační infrastruktury nezbytné pro efektivní poskytování služeb zaměstnanosti, rozvoj systémů a nástrojů pro předvídání a monitorování změn v zaměstnanosti a v potřebách kvalifikace, tvorba systému standardů kvality poskytovaných služeb zaměstnanosti. Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření je Správa služeb zaměstnanosti MPSV. Konečným příjemcem (a zároveň Konečným uživatelem) pro opatření 1.2 je Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určené odborné útvary. Pro část opatření zaměřenou na vzdělávání pracovníků spolupracujících organizací jsou Konečnými příjemci (a zároveň Konečnými uživateli) úřady práce pověřené krajskou působností. Projekty budou realizovány na základě přímého přidělení prostředků. Na realizaci projektů, činností a poskytování služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména úřady práce pověřené krajskou působností, vzdělávací a výzkumné instituce, odborné asociace, nestátní neziskové organizace.

Priorita 2: Sociální integrace a rovnost příležitostí Opatření 2.1 Integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí Opatření 2.2 Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce Opatření 2.3 Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb

Opatření 2.1 Integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí Globální cíl: vyrovnání příležitostí v přístupu ke vzdělání, zaměstnání a dalšímu společenskému a pracovnímu uplatnění příslušníků skupin ohrožených sociální exkluzí Specifické cíle

zajištění komplexního přístupu k řešení problematiky osob se speciálními potřebami zdravotně postižených a ohrožených rizikem narušení jejich psychosomatického potenciálu s dopady na trh práce, rozvoj specifických integrovaných programů a podpora tvorby nových pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané a osoby ohrožené sociální exkluzí,

Strana 200

© Phare CZ 0209-02-01-005


rozvoj a realizace vzdělávacích programů v oblasti kvality a dostupnosti poskytovaných sociálních služeb vedoucích k sociální integraci a přístupu na trh práce jednotlivců nebo skupin osob ohrožených sociální exkluzí, rozvoj a realizace programů pro vzdělávání školitelů v oblasti kvality a dostupnosti poskytovaných sociálních služeb vedoucích k sociální integraci a přístupu na trh práce, rozvoj a implementace programů celoživotního odborného učení pracovníků v sociálních službách zaměřených na integraci do trhu práce, posílení kapacity subjektů a organizací zabývajících se programy pro společenskou integraci osob sociálně vyloučených nebo ohrožených sociální exkluzí. Cílové skupiny

V oblasti zaměstnanosti: osoby sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením z důvodu dlouhodobé nezaměstnanosti způsobené nízkým vzděláním nebo absencí vzdělání, nízkou úrovní kvalifikace, věkem, zdravotním a duševním postižením, přináležitostí k odlišnému sociokulturnímu prostředí nebo dlouhodobou péčí o závislého člena rodiny, mládež žijící ve znevýhodněném sociálním prostředí nebo odlišném sociokulturním prostředí. V oblasti sociálních služeb: pracovníci sociálních služeb a dobrovolníci obce, svazky obcí, kraje poskytovatelé sociálních služeb pro cílové skupiny ohrožené sociální exkluzí specifické cílové skupiny, pro které budou realizovány celorepublikové projekty Typy činností pro cílové skupiny

vzdělávání vytváření pracovních míst podpůrné činnosti k odstranění bariér k přístupu ke vzdělání a zaměstnání speciální poradenské služby odborné vzdělávání pracovníků sociálních služeb sociální služby pro cílové skupiny osob ohrožené sociální exkluzí systémová podpora odborného vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb Zprostředkujícím subjektem pro oblast zaměstnanosti tohoto opatření je Správa služeb zaměstnanosti MPSV. Pro část opatření realizovanou formou národních projektů na základě přímého přidělení prostředků jsou Konečnými příjemci úřady práce pověřené krajskou působností a Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar. Pro část opatření realizovanou centrálním grantovým schématem je Konečným příjemcem Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar. Projekty Konečných uživatelů budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí. Na realizaci projektů, činností a poskytování služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména úřady práce pověřené krajskou působností, zaměstnavatelé, vzdělávací instituce, nestátní neziskové organizace, obce, kraje a organizace sociálních partnerů. Pro realizaci části opatření v oblasti sociálních služeb je Konečným příjemcem určeným Řídícím orgánem odbor sociálních služeb MPSV (odbor 22). Tato část opatření bude realizována jednak na základě přímého přidělení prostředků, jednak prostřednictvím grantových schémat.

Opatření 2.2 Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce Globální cíl: prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže na trhu práce. Specifické cíle

podpora vzdělávání žen umožňující jim uplatnění v netradičních zaměstnáních odstranění překážek, které brání ženám v účasti na trhu práce vývoj a tvorba aktivit odstraňujících diskriminaci žen na trhu práce podpora žen zahajujících samostatně výdělečnou činnost podpora vzniku nových forem zaměstnání a vytváření podmínek maximální účasti žen na trhu práce rozvoj distančních forem vzdělávání a rozšíření přístupu žen k jejich využívání

Strana 201

© Phare CZ 0209-02-01-005


rozšíření přístupu žen k informačním technologiím zvýšení účasti žen na vzdělávání organizovaném zaměstnavateli Cílové skupiny (jednotlivci)

ženy: o matky s malými dětmi a matky samoživitelky dlouhodobě nezaměstnané ženy a ženy ohrožené nezaměstnaností ženy se základním vzděláním nebo bez vzdělání ženy vracející se na trh práce a ženy v předdůchodovém věku začínající podnikatelky muži, kteří jsou v obdobné situaci jako ženy s malými dětmi a matky samoživitelky Cílové skupiny (organizace)

zaměstnavatelé vzdělávací a poradenské organizace zabývající se řešením politiky rovnosti žen a mužů organizace prosazující rovnost žen a mužů Typy činností pro cílové skupiny

analýzy a monitorování trhu práce z hlediska rovných příležitostí podpůrné činnosti k odstranění bariér rovného přístupu ke vzdělávání a zaměstnání vytváření pracovních míst v sociálním sektoru rozvoj programů pro získávání pracovních dovedností v netradičních oborech pro ženy rozvoj rekvalifikace a programů zvyšujících kvalifikaci žen v netradičních oborech zpřístupnění nabídky dalšího vzdělávání, rekvalifikace a zvyšování kvalifikace pro ženy poradenství při výběru povolání pro oblast netradičních zaměstnání pro ženy zpřístupnění specifických programů zájemkyním o změnu profese nebo zajímajícím se o zahájení podnikání, analýza a monitorování trhu práce podpora aktivit pro rozšiřování nabídky pracovních míst s pružnou pracovní dobou, na částečný pracovní úvazek, pracovních míst sdílených více zaměstnanci nebo pracovních míst s možností neplaceného volna v době prázdnin, práce z domova (home working) podpora tvorby nových pracovních míst vytvářením mikrojeslí a mikroškolek a rozvoj sociálních služeb (především péče o děti a seniory) zvláště ve venkovských oblastech tvorba a vývoj programů pro odstranění projevů diskriminace na trhu práce na základě pohlaví – vyhledávání nejzávažnějších projevů diskriminace, zavádění do praxe nových „antidiskriminačních“ programů, aktivní vyvíjení nových možností samostatných aktivit se zaměřením na odstranění diskriminace Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření je Správa služeb zaměstnanosti MPSV. Konečným příjemcem je Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar. Opatření bude realizováno prostřednictvím centrálního grantového schématu. Projekty Konečných uživatelů budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí. Úřady práce pověřené krajskou působností budou zajišťovat implementaci projektů vybraných na centrální úrovni. Na realizaci projektů, činností a poskytování služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména zaměstnavatelé, vzdělávací instituce a nestátní neziskové organizace.

Opatření 2.3 Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb Globální cíl: vyrovnání příležitostí v přístupu ke vzdělání, zaměstnání a dalšímu společenskému a pracovnímu uplatnění příslušníků skupin ohrožených sociálním vyloučením. Specifické cíle

posílení kapacity a kvality subjektů zabývajících se programy pro společenskou integraci osob sociálně vyloučených nebo ohrožených sociálním vyloučením rozšíření nabídky a dostupnosti sociálních služeb podle potřeb osob ohrožených sociálním vyloučením a podle požadavků jednotlivých regionů vzdělávání v oblasti transformace rezidenčních služeb a rozšíření kapacity terénních služeb se zaměřením na snížení sociálního vyloučení ve vztahu k trhu práce Cílové skupiny

Strana 202

© Phare CZ 0209-02-01-005


Nestátní neziskové organizace. Předpokládá se, že při realizaci některých projektů budou vytvářena partnerství mezi neziskovými organizacemi a orgány místní veřejné správy. Nositelem projektu ale bude v případě Globálního grantu vždy nestátní nezisková organizace. Konečné cílové skupiny

Nestátní neziskové organizace musí pracovat především ve prospěch následujících vybraných skupin osob ohrožených sociálním vyloučením: dlouhodobě nezaměstnaní, osoby se zdravotním a duševním postižením, osoby pečující o dítě či další členy rodiny, kteří vyžadují péči, mládež ze znevýhodněného sociálního prostředí, příslušníci romské komunity, etnické menšiny, osoby z odlišného sociokulturního prostředí včetně migrantů, osoby bez přístřeší a osoby po výkonu trestu, oběti trestné činnosti, domácího násilí a osoby komerčně zneužívané, oběti obchodu s lidmi. Typy činností pro cílové skupiny

rozvoj a realizace vzdělávacích programů zaměřených na zlepšení kvality a dostupnosti sociálních služeb; rozvoj a realizace programů pro vzdělávání školitelů a vzdělavatelů z řad NNO o užívání moderních metod sociální práce a sociálních služeb; rozvoj a realizace poradenských služeb s dopadem na sociální začlenění ohrožených skupin a trh práce; zajištění odborného vzdělávání pracovníků NNO poskytujících sociální služby s dopadem na trh práce; zajištění speciálních služeb skupinám ohroženým sociální exkluzí; podpora rozvoje organizací a lidských zdrojů v NNO poskytujících sociální služby znevýhodněným skupinám obyvatel a skupinám osob ohrožených sociální exkluzí. Zprostředkujícím subjektem a zároveň Konečným příjemcem pro Opatření 2.3 je Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS). NROS bude na administraci opatření spolupracovat s krajskými samosprávami v jednotlivých regionech. Tito regionální partneři budou na základě smlouvy s NROS sloužit především jako kontaktní, informační, konzultační a sběrná místa pro místní žadatele. Globální grant bude implementován jako zjednodušené grantové schéma. Projekty Konečných uživatelů z řad nestátních neziskových organizací budou vybírány na základě výzvy NROS k podávání žádostí. Minimální částka na jeden projekt je stanovena ve výši 150 000 Kč, maximální 650 000 Kč.

Priorita 3: Rozvoj celoživotního učení Opatření 3.1 Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání Opatření 3.2 Podpora terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje Opatření 3.3 Rozvoj dalšího profesního vzdělávání

Opatření 3.1 Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání Globální cíl: Zkvalitnění vzdělávání na ZŠ, SŠ, VOŠ a ve školských zařízeních a ustavení systémů podporujících rozvoj vzdělávání a jeho vazby na trh práce Specifické cíle

zlepšení podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami modernizace školních vzdělávacích programů orientovaných na rozvoj klíčových kompetencí rozvoj dalšího vzdělávání učitelů a ostatních pracovníků ve školství rozvoj dalšího vzdělávání na středních a vyšších odborných školách rozvoj a zdokonalení integrovaného diagnostického, informačního a poradenského systému v oblasti vzdělávání a volby povolání propojování počátečního a dalšího vzdělávání zřízení a podpora Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání

Strana 203

© Phare CZ 0209-02-01-005


Cílové skupiny

v případě aktivit zaměřených na podporu jednotlivců: • žáci ve věku povinné školní docházky a studenti SŠ a VOŠ • zdravotně nebo sociálně znevýhodnění • migranti, azylanti, etnické minority (Romové, Vietnamci atd.) • děti a mládež pobývající v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy • zájemci o další vzdělávání realizované na SŠ a VOŠ • osoby předčasně opouštějící vzdělávací systém • učitelé, ředitelé škol, výchovní poradci, poradenští pracovníci ve školství, další odborní pracovníci ve školství v případě aktivit zaměřených na podporu systémů a struktur: ZŠ, SŠ, VOŠ, včetně škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami školská zařízení (zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, školní družiny, kluby, školská poradenská zařízení a pracoviště) přímo řízené organizace MŠMT a Česká školní inspekce nestátní neziskové organizace, organizace sociálních partnerů orgány samosprávy Konečné cílové skupiny (u aktivit zaměřených na podporu systémů a struktur)

žáci a studenti ZŠ, SŠ, VOŠ, včetně škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogičtí, poradenští a další odborní pracovníci a management všech typů škol a školských zařízení absolventi všech typů škol a zájemci o další vzdělávání realizované na SŠ a VOŠ

Typy činností pro cílové skupiny v případě aktivit zaměřených na podporu jednotlivců: tvorba a realizace programů integrace znevýhodněných žáků do systému vzdělávání tvorba a realizace programů zkvalitňování vzdělávání v zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy tvorba a realizace programů zkvalitňování vzdělávacích příležitostí na SŠ a VOŠ (s důrazem na odbornou praxi) organizování činností zaměřených na vzdělávací a výchovné potřeby v daném místě (programy multikulturní spolupráce, využití školy jako společenského centra, jazykové a další kurzy) tvorba a realizace školních vzdělávacích programů, včetně diferenciace a individualizace vzdělávání tvorba a realizace programů dalšího vzdělávání učitelů a dalších pedagogických pracovníků, poradenských a dalších odborných pracovníků ve školství tvorba a realizace vzdělávacích programů pro zájemce o další vzdělávání realizované na SŠ a VOŠ v případě systémových aktivit: vytváření sítě škol s inovací pedagogické práce tvorba a ověřování pilotních školních vzdělávacích programů na vybraných školách vytvoření sítě školních poradenských pracovišť příprava a realizace informačního systému o uplatnění absolventů škol na trhu práce (ISA) tvorba vzdělávacích programů pro oblast kariérového poradenství a vzdělávání na školách realizace počátečního a dalšího vzdělávání v oblasti kariérového rozhodování a orientace ve světě práce vytváření národního systému kvalifikací, včetně vymezení evaluačních standardů ve vazbě na kvalifikace (systém uznávání, tj. identifikace, hodnocení a prokázání výsledků neformálního vzdělávání a učení) vytvoření komplexního systému monitorování a hodnocení, včetně zřízení a podpory Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání (externí evaluace a autoevaluace, včetně poradenské a informační činnosti) tvorba sítí škol poskytujících vzdělávací služby dospělým – center celoživotního vzdělávání Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření je odbor 54 evropské integrace MŠMT. Pro část opatření realizovanou formou národních a systémových projektů na základě přímého přidělení je Konečných příjemcem určený odborný útvar MŠMT (ve skupině 2) a Konečným příjemcem (a zároveň Konečným uživatelem) Pedagogické centrum Praha.

Strana 204

© Phare CZ 0209-02-01-005


Pro část opatření realizovanou prostřednictvím grantových schémat je Konečným příjemcem určený odborný útvar MŠMT (ve skupině 2). Projekty Konečných uživatelů budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí. Na realizaci projektů, činností a poskytování služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména školy a školská zařízení, organizace MŠMT, kraje, obce, svazky měst a obcí, NNO, sociální partneři a vzdělávací instituce.

Opatření 3.2 Podpora terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje Globální cíl: zvýšení uplatnitelnosti absolventů všech typů studijních programů a programů celoživotního vzdělávání na trhu práce a zvýšení odborné úrovně pracovníků institucí pro výzkum a vývoj. Specifické cíle

zkvalitňování vzdělávání a rozvoj dalšího vzdělávání na vysokých školách rozvoj učitelských studijních programů rozvoj lidských zdrojů v oblasti výzkumu a vývoje Cílové skupiny

vysoké školy, instituce pro výzkum a vývoj asociace zaměstnavatelů a odborná pracoviště Konečné cílové skupiny

studenti vysokých škol, zájemci o další studium na vysokých školách akademičtí pracovníci vysokých škol, zaměstnanci institucí výzkumu a vývoje Typy činností pro cílové skupiny

prohloubení vnitřní diferenciace a zejména kvalitativního rozvoje bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, modulové uspořádání studijních programů (včetně kreditního systému), spolupráce škol s organizacemi zaměstnavatelů a odbornými pracovišti, zkvalitnění a realizace studijních programů učitelů všech stupňů vzdělávání, zkvalitnění a realizace programů pedagogické způsobilosti pro absolventy vysokoškolských programů nepedagogického zaměření, zkvalitnění a realizace rozšířené nabídky dalšího vzdělávání na vysokých školách, tvorba a realizace programů dalšího vzdělávání pracovníků z oblasti výzkumu a vývoje. Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření bude odbor 54 MŠMT. Konečným příjemcem pro opatření 3.2 je určený odborný útvar MŠMT (ve skupině 3). Opatření bude realizováno prostřednictvím grantových schémat. Projekty Konečných uživatelů budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí. Na realizaci projektů, činností a poskytování služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména vysoké školy a instituce výzkumu a vývoje.

Opatření 3.3 Rozvoj dalšího profesního vzdělávání Globální cíl: fungující systém dalšího profesního vzdělávání odpovídající potřebám znalostní společnosti. Specifické cíle

vytvořit ucelený systém dalšího profesního vzdělávání a odpovídající regionální infrastrukturu, poskytující další a specializované kvalifikace dospělým občanům s praxí na základě moderních forem, metod a přístupů založených na rozvoji kompetencí v přímé vazbě na potřeby trhu práce a podporovaný z veřejných rozpočtů vytvořit podmínky pro založení systému ověřování kvalifikací získaných v systému dalšího profesního vzdělávání s využitím akreditačního a certifikačního systému propojeného se systémem certifikace počátečního vzdělávání zlepšit přístup k informacím, orientaci v nabídce a kvalitu služeb dalšího profesního vzdělávání, rozvoj výzkumu a vývoje metodologie vzdělávání dospělých včetně vybudování institucionální kapacity rozvoj vzdělávací nabídky dalšího profesního vzdělávání (nové programy, distanční formy vzdělávání, elearning, zdokonalení anticipace potřeb zaměstnavatelů) zvýšení odborné a pedagogické způsobilosti lektorů, konzultantů, učitelů, metodických a řídících pracovníků působících ve sféře dalšího profesního vzdělávání

Strana 205

© Phare CZ 0209-02-01-005


Cílové skupiny

MPSV a další orgány státní správy, kraje a obce vzdělávací a poradenské instituce, profesní sdružení, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců nestátní neziskové organizace poskytující další profesní vzdělávání Konečné cílové skupiny

lektoři a konzultanti, učitelé, metodičtí a řídící pracovníci škol a institucí vzdělávání dospělých odborníci z výzkumných pracovišť, úřadů práce, státní správy a samosprávy odborníci zaměstnavatelských a odborových svazů. Typy činností pro cílové skupiny

založení systému dalšího profesního vzdělávání vybudování infrastruktury pro další profesní vzdělávání v regionech rozvoj podpůrných systémů pro další profesní vzdělávání (informační, analytické, poradenské, diagnostické služby) rozšiřování nabídky dalšího profesního vzdělávání podle požadavků trhu práce a potřeb rozvoje ekonomiky vzdělávání lektorů, konzultantů, zkušebních komisařů, učitelů, metodických a řídících pracovníků působících ve sféře dalšího profesního vzdělávání Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření je Správa služeb zaměstnanosti MPSV. Konečným příjemcem (a zároveň Konečným uživatelem) určeným pro implementaci činností zaměřených na založení a rozvoj systému dalšího profesního vzdělávání, včetně infrastruktury a podpůrných služeb (tj. pro systémové projekty), je Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar. Kraje a Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar jsou Konečnými příjemci určenými pro implementaci části opatření zaměřené na rozvoj kapacity poskytovatelů dalšího profesního vzdělávání (rozvoj nabídky vzdělávacích programů a vzdělávání vzdělavatelů). Tato část opatření bude realizována prostřednictvím grantových schémat. Projekty Konečných uživatelů zde budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí. Na realizaci projektů, činností a služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména vzdělávací a poradenské instituce, profesní sdružení, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, odborové svazy, nestátní neziskové organizace.

Priorita 4: Adaptabilita a podnikání Opatření 4.1 Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti Opatření 4.2 Specifické vzdělávání

Opatření 4.1 Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti Globální cíl: zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, zvýšení jejich konkurenceschopnosti. Specifické cíle

poskytnout zaměstnavatelům a zaměstnancům odborné znalosti, kvalifikace a kompetence potřebné pro vyrovnání se s profesními, strukturálními a technologickými změnami zvýšit dostupnost dalšího vzdělávání v organizacích podporovat zachování stávajících udržitelných pracovních míst prostřednictvím adaptace a stimulovat tvorbu nových pracovních míst rozšířit uplatňování pružných forem organizace práce rozvíjet aktivity zaměstnavatelů zaměřené na podporu ochrany zdraví a bezpečnosti práce na pracovišti Cílové skupiny

zaměstnanci, zaměstnavatelé, zájemci o zahájení podnikání

Strana 206

© Phare CZ 0209-02-01-005


Typy činností pro cílové skupiny

vzdělávání zabezpečované zaměstnavateli odborné vzdělávání zaměstnanců a zaměstnavatelů, zaměřené na doplňování, rozšiřování a zvyšování kvalifikace, včetně vzdělávacích aktivit v oblasti informačních a komunikačních technologií zavedení koncepčních moderních způsobů řízení organizací, včetně řízení lidských zdrojů aplikování moderních forem a metod vzdělávání zaměstnanců a zaměstnavatelů vytváření nových pracovních míst a udržení stávajících pracovních míst (např. pomocí příspěvku na úhradu mzdových nákladů, příspěvku na rozšiřování a zvyšování kvalifikace apod.) uplatňování pružných forem organizace práce sebezaměstnávání – prostřednictvím vzdělávání a podpůrných služeb (např. informativních, poradenských, analytických atd.) vzdělávání zaměstnanců, zaměstnavatelů a zájemců o zahájení podnikání, zaměřené na doplňování, rozšiřování, zvyšování znalostí a jejich uplatnění v oblasti podpory ochrany zdraví a bezpečnosti práce na pracovišti Zprostředkujícím subjektem pro toto opatření je Správa služeb zaměstnanosti MPSV. Pro část opatření realizovanou prostřednictvím grantových schémat jsou Konečnými příjemci úřady práce pověřené krajskou působností a Správa služeb zaměstnanosti, resp. její určený odborný útvar. Projekty Konečných uživatelů zde budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí. Pro projekty spojené se zaváděním moderních způsobů řízení lidských zdrojů v průmyslových podnicích je Konečným příjemcem Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Tato část opatření bude realizována formou národního projektu na základě přímého přidělení prostředků.

Opatření 4.2 Specifické vzdělávání Globální cíl: rozvoj adaptability a kvalifikace pracovní síly v sektorech podnikání a služeb a zvyšování povědomí o horizontálním tématu udržitelného rozvoje Specifické cíle

zvýšení kvalifikační úrovně a dovedností pracovníků podniků v souvislosti se zaváděním progresivních systémů řízení výrobních procesů, se zavedením high-tech, sofistikovaných produktů a služeb, informačních a komunikačních technologií (ICT) a se zaváděním technik šetrných k životnímu prostředí zlepšení profesní přípravy a vzdělávání absolventů škol zaměřených na cestovní ruch, pracovníků a podnikatelů a vzdělávání odborníků na cestovní ruch ve veřejné správě; zkvalitnění regionálního marketingu a managementu cestovního ruchu; budování kapacit regionálních systémů EVVO , založených na existenci regionální sítě environmentálně zaměřených informačních a vzdělávacích středisek; zvyšování povědomí občanů, podniků a institucí o environmentální legislativě a informování o jejich právech, příležitostech a povinnostech v environmentální oblasti, zejména prostřednictvím implementace projektů Místní Agendy 21. Cílové skupiny

podnikatelské subjekty, zejména malé a střední veřejná správa, veřejné instituce (vč. škol), nestátní neziskové organizace Konečné cílové skupiny

zaměstnanci a management podnikatelských subjektů, podnikatelé, včetně začínajících pracovníci veřejné správy a veřejných institucí (vč. škol) účastníci vzdělávacích a informačních akcí. Typy činností pro cílové skupiny

specializované vzdělávání pracovníků podnikatelských subjektů v průmyslu a pracovníků v oblasti služeb, příprava obsahu nových standardů vzdělávání posluchačů cestovního ruchu středních a vysokých škol, vč. speciálního vysokoškolského studia na výchovu turistického destinačního marketingu a managamentu, regionálních a municipálních manažerů,

Strana 207

© Phare CZ 0209-02-01-005


tvorba a realizace programů celoživotního vzdělávání pro cestovní ruch, vč. rekvalifikačních a poradenských programů pro služby cestovní ruch a lázeňství, ekoturistiku a využívání a ochranu přírodních zdrojů a ekosystémů, příprava a realizace programů EVVO (kurzy, informační služby, pilotní projekty), vzdělávání pracovníků institucí poskytujících EVVO, programy k rozšíření účasti veřejnosti na rozhodování v záležitostech životního prostředí, podpora vzniku pracovních příležitostí a rozvoje dobrovolnictví v oblasti životního prostředí. Konečnými příjemci určenými Řídícím orgánem budou (i) Ministerstvo průmyslu a obchodu, (ii) Ministerstvo pro místní rozvoj a (iii) Ministerstvo životního prostředí. Projekty Konečných uživatelů budou vybírány na základě výzvy k podávání žádostí (MPO, MŽP), případně budou realizovány na základě přímého přidělení prostředků (MMR). Na realizaci projektů, činností a poskytování služeb pro cílové skupiny se budou podílet zejména podnikatelské subjekty, veřejná správa, veřejné a vzdělávací instituce a nestátní neziskové organizace.

Priorita 5: Technická pomoc (TA) Opatření 5.1 Podpora řízení, implementace, monitorování a kontroly operací OP RLZ Opatření 5.2 Ostatní oprávněné činnosti

Opatření 5.1 Podpora řízení, implementace, monitorování a kontroly operací OP RLZ Globální cíl: zajistit řádnou implementaci OP RLZ prostřednictvím poskytnutí spolehlivých a efektivních manažerských a expertních služeb pro řízení a administraci programu. Typy činností zahrnou následující

podpora sekretariátu Monitorovacího výboru vypracování návrhů zpráv pro jednání výborů pomoc při přípravě a výběru projektů/akcí, kontrahování, monitorování, hodnocení, informování a publicitě v rámci programu jednotným a uceleným způsobem školení a semináře pro pracovníky Řídícího orgánu a Zprostředkujících orgánů podpora při procesu hodnocení a výběru projektů/akcí poradenství žadatelům o podporu z OP RLZ při přípravě projektů/akcí audit a kontrola projektů/akcí prováděná na místě. Cílové skupiny

Řídící orgán, zprostředkující subjekty, koneční příjemci, koneční uživatelé Technická pomoc bude poskytována jedním nebo více orgány. Smlouva s dodavateli technické pomoci bude uzavřena v souladu s platnou legislativou o zadávání veřejných zakázek.

Opatření 5.2 Ostatní oprávněné činnosti Typy činností zahrnou například následující

propagace programu na veřejnosti, semináře, informační akce výzkumné studie a šetření zaměřené na další rozvoj programu evaluace (vč. závěrečného hodnocení), sledovací studie provoz, údržba a další rozvoj monitorovacího a informačního systému studie a výměnu zkušeností s multiplikačním účinkem podpora při přípravě programových dokumentů pro další programovací období vč. hodnocení ex ante Cílové skupiny

řídící orgán, zprostředkující subjekty, koneční příjemci, koneční uživatelé, monitorovací výbor veřejnost

Strana 208

© Phare CZ 0209-02-01-005


Technická pomoc bude poskytována jedním nebo více subjekty. Smlouva s dodavateli technické pomoci bude uzavřena v souladu s platnou legislativou o zadávání veřejných zakázek. Další informace k OP RLZ

http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000002001001 www.esfcr.cz

Operační program zemědělství a rozvoj venkova Stručný přehled priorit a opatření: Priorita 1: Podpora zemědělství, zpracování zemědělských produktů a lesního hospodářství Priorita 2: Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Priorita 3: Technická pomoc

Priorita 1: Podpora zemědělství, zpracování zemědělských produktů a lesního hospodářství Přehled opatření a podopatření/aktivit

1.1 Investice do zemědělského majetku / zemědělských podniků Podopatření/aktivita 1.1.1 Investice do zemědělského majetku a podpora mladým začínajícím zemědělcům 1.1.2 Prohlubování diverzifikace zemědělských činností 1.2 Zlepšení zpracování zemědělských výrobků a jejich marketing 1.3 Lesní hospodářství Podopatření/aktivita 1.3.1 Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných preventivních opatření 1.3.2 Investice do lesů 1.3.3 Sdružování majitelů lesa 1.3.4 Zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd

Opatření 1.1 podniků

Investice

do

zemědělského majetku / zemědělských

Podopatření 1.1.1 Investice do zemědělského majetku a podpora začínajících mladých zemědělců Podopatření 1.1.2 Prohloubení diverzifikace zemědělských činností

Podopatření 1.1.1 Investice do začínajících mladých zemědělců

zemědělského majetku

a

podpora

Podporu je možno poskytnout na: Zavedení technologií nezatěžujících životní prostředí. Podporu lze poskytnout na investice na pořízení strojů pro aplikaci a vyvážení kejdy a chlévské mrvy nezatěžujících životní prostředí. Podporuje se také zavádění technologií na skladování ovoce a zeleniny, které budou šetrné k životnímu prostředí. Zlepšení míst pro skladování kejdy a chlévské mrvy. Podporu lze poskytnout na stavby a zařízení pro kejdu a chlévskou mrvu, jako jsou: rekonstrukce a rozšíření stávajících míst pro skladování, včetně míst pro překládku a nahrazení těch, která nelze rekonstruovat,

Strana 209

© Phare CZ 0209-02-01-005


zařízení, která slouží pro plnění a vyprazdňování míst pro skladování a přípravu kejdy. Racionalizace a přestavba stávajících zařízení v chovu skotu, prasat, ovcí, koz a nosnic Podporu lze poskytnout na stavební a technologická (stroje, technologie) opatření a na pořízení vybavení, která jsou nutná: ke snížení výrobních nákladů a zlepšení pracovních podmínek pracovníků činných v zemědělské výrobě, s ohledem na ochranu a zlepšení životního prostředí, s ohledem na zlepšení chovu zvířat v podniku, ne jejich životní podmínky, zejména na: vybavení a nové vybavení stávajících staveb, výstavbu nových staveb jako náhrady za stávající stavby, modernizaci technologického vybavení. Podporu lze poskytnout na investice na rekonstrukci skladovacích kapacit pro ovoce a zeleninu a k zavádění hygienických standardů při jejich skladování. Stroje pro zemědělskou výrobu Podpora se týká zejména pořízení: traktorů, strojů a zařízení pro setí, ochranu rostlin, hnojení, sklizeň a posklizňové úpravy.

Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace Příjemcem dotace jsou fyzické a právnické osoby nebo osoby zapsané do evidence samostatně hospodařících rolníků, jejichž příjmy pocházejí ze zemědělské výroby provozované jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. V případě dotace začínajícím mladým zemědělcům může být v souladu s čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 příjemcem: fyzická osoba, která: nedosáhla ke dni podání žádosti věku 40 let, dosáhla minimální zemědělské kvalifikace, zahajuje činnost na zemědělském hospodářství poprvé, žádost může být podána do pěti let od zahájení činnosti v zemědělství. právnická osoba, která má max. pět účastníků – fyzických osob, přičemž tito účastníci a členové statutárních orgánů musí splňovat následující podmínky: žádný z nich nedosáhl ke dni podání žádosti věku 40 let, každý z nich dosáhl minimální zemědělské kvalifikace, každý z nich zahajuje činnost na zemědělském hospodářství poprvé, žádost může být podána do pěti let od zahájení činnosti v zemědělství.

Druh a výše podpory Druh dotace: Způsob financování: Výše dotace:

přímá nenávratná dotace podílové financování do 60 % přijatelných nákladů v méně příznivých oblastech, do 50 % přijatelných nákladů v ostatních oblastech. V případě podpory začínajících mladých zemědělců: do 65 % přijatelných nákladů v méně příznivých oblastech a do 55 % přijatelných nákladů v ostatních oblastech. Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů.

Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 10 tis. € do 1 mil. € na každý jednotlivý projekt.

Strana 210

© Phare CZ 0209-02-01-005


Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 3 mil. € v období 2004-2006.

Podopatření 1.1.2 Prohloubení diverzifikace zemědělských činností Podporu je možno poskytnout na: Prohloubení diverzifikace zemědělských činností vztahujících se k Příloze I Smlouvy: výroba, zpracování a přímý prodej zemědělských výrobků, výroba a zpracování nepotravinářských zemědělských výrobků a jejich uvádění na trh, výroba a zpracování biomasy pocházející z vlastní zemědělské činnosti, a její uvádění na trh. Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci

Příjemcem dotace jsou fyzické a právnické osoby nebo osoby zapsané do evidence samostatně hospodařících rolníků, jejichž příjmy pocházejí ze zemědělské výroby provozované jako soustavná a samostatná činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Druh a výše podpory

Druh přímá nenávratná dotace dotace: Způsob podílové financování financování: Výše do 60 % přijatelných nákladů v méně příznivých oblastech dotace: do 50 % přijatelných nákladů v ostatních oblastech. Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů. Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 2 tis. € do 50 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 200 tis. € v období 2004-2006.

Opatření 1.2 marketing

Zlepšení

zpracování

zemědělských

výrobků

a

jejich

Podporu lze v rámci tohoto opatření poskytnout pro: investice, modernizace a rekonstrukce výrobních zařízení, zavádění nových technologií, zlepšení a racionalizaci postupů zpracovávání zemědělských produktů, investice ke zlepšování a monitorování kvality výrobků, zlepšování pracovních podmínek, investice ke zlepšování a monitorování zdravotních podmínek, zavádění technologií šetrných k životnímu prostředí, zavádění technologií souvisejících s dohledatelností výrobků. Podporu lze poskytnout na zlepšení zpracování masa, mléka, ovoce, zeleniny, drůbeže, produktů mlýnského průmyslu a škrobu v prvním stupni zpracování. Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace

Podnikatel na základě zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, v platném znění – tedy osoba, která vyrábí, s výjimkou fyzických osob provozujících zemědělskou prvovýrobu nezapsaných do evidence podle zvláštního předpisu, nakupuje, dováží nebo skladuje potraviny za účelem jejich uvádění do oběhu, a osoba, která s nimi obchoduje. U subjektů s případnou státní účastí musí být podíl této účasti nižší než 25 %. Druh a výše podpory

Druh dotace: Způsob financování:

Strana 211

přímá nenávratná dotace podílové financování

© Phare CZ 0209-02-01-005


Výše dotace:

do 50 % přijatelných nákladů projektu. Příspěvek EU do 35 % přijatelných nákladů. Přijatelné náklady na které může být poskytnuta podpora jsou od 12 tis. € (cca 382 tis. Kč) do 1 mil. € (cca 32 mil. Kč) na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 3 mil. € (cca 95 mil. Kč) v období 2004-2006.

Opatření 1.3 Lesní hospodářství Podopatření 1.3.1 Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných preventivních opatření Podopatření 1.3.2 Investice do lesů Podopatření 1.3.3 Sdružování majitelů lesa Podopatření 1.3.4 Zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd

Podopatření 1.3.1 Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných preventivních opatření Podporu lze poskytnout na: ochranná opatření pro zamezení, resp. zmírnění škod způsobených kalamitami v lesích a mimořádná opatření při kalamitách způsobených biotickými i abiotickými činiteli, tj. zejména hmyzími a houbovými škůdci (např. pilatky, kůrovci, obaleči, píďalky, sypavka apod.) při velkoplošných aplikacích, rekonstrukce poškozených lesních porostů, obnova lesa po kalamitních těžbách, provádění preventivních protipovodňových opatření na drobných vodních tocích a v jejich povodích a protierozní opatření, odstraňování škod způsobených povodněmi na drobných vodních tocích a v jejich povodích, likvidace erozních rýh, nátrží a strží. Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace

vlastník lesa nebo nájemce lesa, vlastník veřejných lesů, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců lesů vymezených v písmenu a). Druh a výše dotace

Druh dotace: Způsob financování: Výše dotace:

přímá nenávratná dotace plné financování Jde o projekty nevytvářející zisk, celková veřejná podpora bude 100 % přijatelných nákladů, z toho bude příspěvek EU 80 % a 20 % z národních zdrojů. Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 1 660 € do 1,67 mil. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory může být 2 mil. € v období 2004-2006.

Podopatření 1.3.2 Investice do lesů Podporu lze poskytnout na: výstavbu, rekonstrukci, resp. modernizaci lesní dopravní sítě, výstavbu, rekonstrukci, resp. modernizaci zařízení upravující vodní režim (meliorace, retenční nádrže, apod.), podporu činností vedoucích k usměrňování návštěvnosti lesa a bezpečnosti jeho návštěvníků, v jejímž rámci budou podporovány zejména tyto činnosti (budování stezek pro turisty, včetně např. cyklostezek, objektů na nich pro zajištění bezpečnosti návštěvníků, např. mostky, zábradlí, stupně, zřizování parkovacích míst, odpočinkových stanovišť, přístřešků, lesních studánek, informačních tabulí apod.), pořízení strojů a zařízení na údržbu a opravy lesních cest, pěšin a stezek, na údržbu a čištění vodních ploch, vodotečí a meliorační sítě, a pořízení ekologických technologií užívaných v lesnictví.

Strana 212

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kategorie příjemců dotace/koneční příjemci dotace

vlastník lesa nebo nájemce lesa za podmínky, že lesní pozemky nejsou ve vlastnictví státu nebo kraje, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců lesů vymezených v písmenu a). Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace podílové financování do 50 % přijatelných nákladů Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 2 tis. € do 500 000 € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory může být 1 mil. € v období 2004-2006.

Podopatření 1.3.3 Sdružování majitelů lesa Podporu lze poskytnout na: výdaje na zařízení nezbytných kancelářských prostor a jejich vybavení pro činnost sdružení, včetně výpočetní techniky, na pořízení předmětů souvisejících s rozsahem poskytovaných činností, které bude sdružení pro své členy vykonávat minimálně v nejbližších pěti letech. Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace

Sdružení s právní subjektivitou, které dosud neobdrželo podporu na založení sdružení a k datu podání žádosti sdružuje nejméně 10 vlastníků lesa; minimální výměra sdružení je 150 ha. Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace podílové financování do 50 % přijatelných nákladů Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 2 tis. € do 300 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory/nositele projektu může být 300 tis. € v období 2004-2006.

Podopatření 1.3.4 Zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd Podporu lze poskytnout na: zalesnění zemědělsky nevyužívaných nelesních půd, péči o mladé lesní kultury do zajištění založené podle písm. (a). Zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd se bude týkat půd, které byly dosud evidovány v katastru nemovitostí jako zemědělské, ale nebyly v posledních třech letech zemědělsky využívány a obdělávány. Jedná se o plochy, které z různých důvodů nechávají vlastníci ležet ladem. Na těchto plochách dochází k šíření plevelů, které ohrožují sousední obdělávané zemědělské pozemky. Na řadě těchto ploch v ČR se vyskytují nepůvodní nekontrolovaně rozšířené rostliny, např. bolševník a křídlatka, které vytlačují původní přirozená společenstva a jejichž hubení na volných plochách je dosud náročné a problematické. Na některých těchto plochách již dochází i k přirozenému náletu dřevin. Cílené zalesnění těchto ploch má tedy velký význam i z hlediska hygienického a zejména ekologického. Kategorie příjemců dotace/koneční příjemci dotace

vlastník pozemku, pokud pozemky nejsou ve vlastnictví státu nebo kraje, sdružení s právní subjektivitou vlastníků nebo nájemců pozemků vymezených v písmenu a).

Strana 213

© Phare CZ 0209-02-01-005


Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace plné financování Jde o projekty nevytvářející zisk, celková veřejná podpora bude 100 % přijatelných nákladů, z toho bude příspěvek EU 75 % a 25 % z národních zdrojů. Od prokázání výše skutečných nákladů lze upustit, pokud Ministerstvo zemědělství stanoví výši nákladů, na něž lze poskytnout podporu, podle průměrných nákladů na základě zkušeností minulých období. Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 600 € do 300 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory může být 300 tis. € v období 2004-2006.

Priorita 2: Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Přehled opatření a podopatření/aktivit

2.1 Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí Podopatření/aktivita 2.1.1 Pozemkové úpravy 2.1.2 Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny 2.1.3 Řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů 2.1.4 Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+) 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství 2.2 Odborné vzdělávání 2.3 Rybářství Podopatření/aktivita 2.3.1 Zpracování ryb a marketing výrobků z ryb 2.3.2 Chov vodních živočichů – akvakultura 2.3.3 Činnosti prováděné odborníky v rybářství

Opatření 2.1 Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí Podopatření 2.1.1 Pozemkové úpravy Podopatření 2.1.2 Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny Podopatření 2.1.3 Řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů Podopatření 2.1.4. Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+) Podopatření 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství

Podopatření 2.1.1 Pozemkové úpravy Podporu lze poskytnout na následující typy projektů: geodetické práce pro vytvoření návrhu pozemkových úprav, vyměřování pozemků za účelem přesné identifikace vlastnických parcel a vytyčení nově navržených pozemků vycházející ze schváleného návrhu pozemkové úpravy, realizace společných zařízení pozemkových úprav (tj. polní cesty, protierozní opatření, opatření ke zvýšení ekologické stability krajiny (místní ÚSES včetně následné péče o prvky ÚSES). Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace

Příjemci dotace jsou pozemkové úřady. Konečnými příjemci dotace

Strana 214

© Phare CZ 0209-02-01-005


Vlastníci pozemků – fyzické a právnické osoby včetně obcí. Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace plné financování Jde o projekty nevytvářející zisk, celková veřejná podpora bude 100 % přijatelných nákladů, z toho bude příspěvek EU 80 % a 20 % z národních zdrojů. Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 10 tis. € do 1,666 mil. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory /nositele projektu může být 2,6 mil. € v období 2004-2006.

Podopatření 2.1.2 Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny Podporu lze poskytnout na: obnovu zemědělského produkčního potenciálu, prevenci před povodněmi. Specifické cíle podpory / očekávané účinky

výstavba a rekonstrukce poldrů, malých vodních nádrží, protipovodňových hrází (dimenzovaných na Q5) na zemědělsky využívaných pozemcích, změna funkce území a způsoby využití pozemků v aktivních zónách záplavových území, zlepšení ochrany zemědělsky využívaných pozemků a majetku, vytvoření prostorové rovnováhy mezi hospodářským a kulturním rozvojem spojeným s využíváním území ohroženého povodněmi a potřebami využít toto území ke zpomalení odtoku vody, akumulace vody a snížení velikosti průtoků, zajištění vyšší protipovodňové ochrany přilehlých území. Kategorie příjemců dotace

Příjemcem dotace je právnická osoba nebo soukromě hospodařící zemědělec. Žadatel je vlastníkem nebo nájemcem objektu, který je předmětem žádosti. Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace plné financování Jde o projekty nevytvářející významný čistý zisk, celková veřejná podpora bude 100 % přijatelných nákladů, z toho bude příspěvek EU 80 % a 20 % z národních zdrojů. Minimální/maximální výše přijatelných nákladů: u poldrů a malých vodních nádrží 1,7 – 10 € na vytvoření 1 m3 retenčního prostoru, u ochranných protipovodňových hrází (Q5) zemědělských pozemků 66,7 – 433 € na běžný metr hráze, Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 33 tis. € do 83 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 249 tis. € v období 2004-2006.

Podopatření 2.1.3 Řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů Podporu lze poskytnout na: obnovu a rekonstrukci rybníků a zemědělských vodních nádrží,

Strana 215

© Phare CZ 0209-02-01-005


rekonstrukci bezpečnostních přelivů a výpustných zařízení včetně příslušenství těchto objektů, pořízení a obnovu staveb k vodohospodářským melioracím pozemků (stavby k závlaze a odvodnění pozemků) . Specifické cíle podpory / očekávané účinky

obnova funkčnosti rybníků a rybničních systémů, obnova a rekonstrukce těles hrází a funkčních objektů vodních děl, zapojení rybníků, rybničních soustav a malých zemědělských vodních nádrží do biocenter a biokoridorů, což má za následek zvýšení ekologické stability krajiny, zajištění odpovídající akumulace vody v krajině a kvality povrchových vod, zvýšení mobilního objemu vody pro závlahy a energetiku, zlepšení podmínek k rekreaci a s tím spojeným cestovním ruchem. pořízení a obnova hlavních závlahových zařízení, podrobných závlahových zařízení, hlavních odvodňovacích zařízení a podrobných odvodňovacích zařízení, zlepšení vodního režimu půdy na přijatelné produkční podmínky ve vymezených klimatických a půdních oblastech. Kategorie příjemců dotace

Příjemcem dotace je právnická osoba nebo soukromě hospodařící zemědělec. Žadatel je vlastníkem nebo nájemcem objektu, který je předmětem žádosti. Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace plné financování Jde o projekty nevytvářející významný čistý zisk, dotace bude poskytována ve výši 100 % přijatelných nákladů, z toho bude příspěvek EU 75 % a 25 % z národních zdrojů. V případě odbahnění se poskytne maximální částka do výše 6,67 € na 1 m3 vytěženého sedimentu, u hlavního odvodňovacího a závlahového zařízení 33 – 267 € na běžný metr zařízení, u podrobného závlahového zařízení 2 667 – 8 333 € /ha, u podrobných odvodňovacích zařízení 1 667 – 5 000 €/ha. V ostatních případech jsou přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, od 33 333 € do 333 330 € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory/nositele projektu může být 333 330 € v období 2004-2006.

Podopatření 2.1.4 Rozvoj venkova (podopatření typu LEADER+) 1. Podporu lze poskytovat pro přijetí integrovaných územních strategií rozvoje venkova pilotního charakteru připravených Místními akčními skupinami (MAS). 2. Podporu lze poskytovat pro opatření, která mají vztah k osvojování schopností nezbytných pro přípravu venkovských komunit na přípravu a realizaci lokálních strategií rozvoje venkova. Jedná se především o: technickou pomoc pro studie lokální oblasti, analýzu území, ze které vyplývá připravovaná strategie a která zohledňuje i záměry obyvatel daného území, informování a vzdělávání populace pro podporu aktivní účasti v procesu rozvoje, zakládání reprezentativních místních rozvojových partnerství, vypracování integrovaných rozvojových strategií, financování vyhledávání a přípravy žádostí o podporu. Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace

Pro pilotní integrované strategie/MAS: Příjemcem podpory je místní akční skupina, která předloží kvalitní rozvojovou strategii v souladu s Oznámení EK členským státům č. 2000/C139/05 ze dne 14. dubna 2000.

Strana 216

© Phare CZ 0209-02-01-005


Konečným příjemcem je předkladatel dílčího projektu v rámci integrované rozvojové strategie. Konečným příjemcem je fyzická nebo právnická osoba, obec, svazek obcí, podnikatelský subjekt, nestátní nezisková organizace za podmínky, že působí v území, pro které je strategie připravena. Pro osvojování schopností: Konečným příjemcem je veřejný subjekt, obec, svazek obcí, nestátní nezisková organizace (přednostně subjekt zapojený do přípravy strategie rozvoje venkova). Druh a výše podpory

Druh přímá nevratná dotace dotace: Způsob podílové financování, plné financování financování: Výše do 50 % přijatelných nákladů na projekt u investic přinášejících zisk, s příspěvkem z EU do 35 % dotace: do 100 % přijatelných nákladů na projekt u investic nepřinášejících zisk, s příspěvkem z EU do 80 % Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou v rozmezí: pro Pilotní integrovanou strategii/MAS základní od 150 000 € do 200 000 € na jeden projekt/strategii Maximální výše dotace na jednu Pilotní integrovanou strategii/MAS v období 20042006 je 200 000 € plus možný bonus podle podmínek stanovených v Programovém dodatku. pro osvojování schopností od 10000 € do 20 000 € na jeden projekt Maximální výše dotace pro jednoho příjemce je € 20 000 v období 2004-2006.

Podopatření 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství Podporu lze poskytnout na: výstavbu, rekonstrukci a modernizaci a vybavení zařízení pro agroturistiku, zařízení a vybavení zařízení pro volný čas, diverzifikaci zemědělských činností a činností blízkých zemědělství k zajištění více aktivit nebo alternativních příjmů, podporu pro využívání alternativních zdrojů energie – investice na využívání alternativních zdrojů energie (max. 5 MW) Specifické cíle podpory / očekávané účinky

rozvoj oblastí vedlejšího výdělku v rámci agroturistiky jako další alternativy ke zlepšení příjmů zemědělských podniků a rodin na venkově, spoluvytváření odvětví cestovního ruchu – dovolená na statku / prázdniny na venkově, zlepšení image zemědělství v propojení s tradičním venkovským prostředím, kvalitativní zlepšení celkové turistické nabídky v rámci venkovského prostoru s orientací na cílové skupiny, zlepšení úrovně poskytovaných služeb a uceleného image regionu v sektoru cestovního ruchu, minimalizace staveb ve volné přírodě, využití alternativních zdrojů. Kategorie příjemců dotace

Příjemcem dotace jsou fyzické a právnické osoby nebo samostatně hospodařící zemědělec, jejichž příjmy pocházejí ze zemědělské výroby provozované jako soustavná a samostatná činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Druh a výše podpory

Druh dotace:

Strana 217

přímá nenávratná dotace

© Phare CZ 0209-02-01-005


Způsob podílové financování financování: Výše do 50 % částky přijatelných nákladů, dotace: Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů Minimálně 10 tis. €, maximálně 80 tis. € na každý jednotlivý projekt. Projekty v rámci podopatření 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství jsou v souladu s pravidlem „de minimis“. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory /nositele projektu může být 100 tis. € v období 2004-2006.

Opatření 2.2 Odborné vzdělávání Podporu lze poskytnout na zabezpečování a provádění vzdělávacích aktivit včetně praxe, které odpovídají účelu dotace. Žádosti podává jediný příjemce, kterým je státní organizace Ústav zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI). Dodavatelé zpracují projekty, kde budou uvedeny konkrétní formy vzdělávání (kurz, seminář, workshop, praktický výcvik, exkurze apod.), časová dotace, obsahová náplň, formy výuky, lektorské zajištění, technické a materiální požadavky a kalkulace nákladů. Výběr dodavatele bude proveden v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, což zajistí příjemce dotace (ÚZPI). Specifické cíle podpory / očekávané účinky

Praktické využívání znalostí na úrovni doby je předpokladem konkurenceschopného podnikání. Vzdělávací projekty jsou proto zaměřeny zvláště na získávání informací, znalostí a dovedností: potřebných při zavádění nových výrob, výrobních metod a technologií, které jsou slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny, ochrany životního prostředí, hygieny a ochrany zvířat; ke zvýšení efektivnosti hospodaření subjektů působících v rezortu zemědělství; spojených s novými aktivitami v rámci diverzifikace výrobních i nevýrobních činností vyplývajících z potřeb rozvoje venkova, zlepšování znalostí za účelem trvale udržitelného rozvoje ve všech oblastech resortní působnosti, spojených s novými aktivitami v rámci diverzifikace výrobních a nevýrobních činností, které vycházejí z potřeby rozvoje venkova, zlepšování manažerských dovedností a dalších specializovaných znalostí proto, aby bylo dosaženo udržitelného rozvoje ve všech oblastech oborové sféry činností; v rámci diverzifikace dalších činností, jako je agroturistika, prodej speciálních produktů a poskytování zemědělských služeb. Kategorie příjemců dotace / koneční příjemci dotace

Konečnými příjemci podpory jsou zemědělci, pracovníci lesního hospodářství a zpracovatelé produktů rostlinné i živočišné výroby. Vložné, které uhradí účastníci dalšího odborného vzdělávání, bude stanoveno pouze ve výši jedné čtvrtiny celkových nákladů na toto vzdělávání. Příjemcem podpory je státní instituce. Příjemce podpory předkládá Platební agentuře k proplacení faktury. Součástí žádosti je identifikování dodavatelů vzdělávacích projektů, vybraných v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Druh a výše podpory


Strana 218

přímá nenávratná dotace plné financování Projekty nevytvářejí významný čistý zisk (celková veřejná podpora bude 100 % celkových přijatelných nákladů, z toho 75 % z prostředků EU a 25 % z národního rozpočtu). Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 3 330 € do 33 300 € na každý jednotlivý projekt.

© Phare CZ 0209-02-01-005


Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory /nositele projektu může být 333 300 € v období 2004-2006.

Opatření 2.3 Rybářství Podopatření 2.3.1 Zpracování ryb a marketing výrobků z ryb Podopatření 2.3.2 Chov vodních živočichů – akvakultura Podopatření 2.3.3 Činnosti prováděné odborníky v rybářství a propagační opatření

Podopatření 2.3.1 Zpracování ryb a marketing výrobků z ryb Podporu lze poskytnout na: výstavbu nových zpracovatelských zařízení nebo modernizaci stávajících tak, aby provoz splňoval výrobní, hygienické a sanitární podmínky podle standardů EU, modernizaci nebo pořízení nového technologického vybavení na zpracování ryb. Specifické cíle podpory / očekávané účinky

Cílem podpory je zvýšení kvality a rozšíření sortimentu výrobků z ryb včetně zvýšení spotřeby sladkovodních ryb a: zvýšení hygienických standardů a bezpečnost potravin, rozšíření, výstavba, popř. rekonstrukce provozů pro zpracování ryb, technologie směřující k výrobkům bez přítomnosti kostí ve finálním produktu, zpracování širšího spektra druhů ryb s vyšším podílem přidané hodnoty ve finálním výrobku, rozšíření sortimentu výrobků z ryb, služby poskytované velkoobchodu, maloobchodu a organizacím producentů, odbytové poradenství a pomoc, zlepšení obchodních podmínek, rozšíření odbytových možností pro zpracovávané ryby a výrobky z nich, širší uplatnění v tržní síti, organizace studijních cest a obchodních návštěv. Kategorie konečných příjemců dotace

Konečnými příjemci dotace jsou producentské organizace a subjekty vyrábějící produkty z ryb (právnické i fyzické osoby). Druh a výše podpory


přímá nenávratná dotace podílové financování do 50 % přijatelných nákladů na stavební a technologické investice. Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů. Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 2 tis. € do 200 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 200 tis. € v období 2004-2006.

Podopatření 2.3.2 Chov vodních živočichů – akvakultura Podporu lze poskytnout na: zvýšení produkční kapacity akvakultury (výstavba nové jednotky a/nebo rozšíření stávajících jednotek), modernizace existujících jednotek akvakultury bez zvýšení výrobní kapacity. Specifické cíle podpory / očekávané účinky

rozšíření možností chovu ryb ve sladkovodní akvakultuře, zavedení nových, dosud nevyužívaných vodních organismů do systému produkce akvakultury,

Strana 219

© Phare CZ 0209-02-01-005


zavedení energeticky úsporných a ekologicky šetrných technologií (obnovitelné zdroje energie, recirkulační systémy), prověření a zavedení chovatelských postupů dříve v ČR nepoužívaných. Kategorie konečných příjemců dotace

Podpora může být poskytnuta fyzické nebo právnické osobě, jejíž příjmy pocházejí z akvakultury provozované vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a riziko za účelem dosažení zisku. Druh a výše podpory


přímá nevratná dotace podílové financování do 50 % přijatelných nákladů staveb a investicí do technologií. Příspěvek z EU činí maximálně 35 % přijatelných nákladů Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, je od 10 tis. € do 50 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 500 tis. € v období 2004-2006.

Podopatření 2.3.3 Činnosti prováděné odborníky v rybářství a propagační opatření Podporu lze poskytnout na: založení organizací výrobců a zpracování systému zpravodajství o rybářské činnosti v ČR vůbec a rovněž sloužící ke kontrole kvality a dopadům na životní prostředí, výzkum zahrnující zvláštní geografické podmínky ČR v rybářství, výzkum základních technologických vlastností rybího masa a technologických postupů zpracování ve smyslu zhodnocování surovin – využití vedlejších produktů, snížení patologických rizik při chovu ryb, podpora hledání nových odbytišť. Specifické cíle podpory / očekávané účinky

zlepšení pracovních podmínek a hygienických předpisů, nižší zátěž prostředí vlivem kvalitnějších rybářských provozů, zlepšení konkurenceschopnosti díky novým líhním a výkrmnám, vyšší odchovná kapacita, větší množství, více druhů, vyšší kvalita, včetně navazujících provozů, rozšíření možností zpracování ryb, rozšíření nabídky obchodu o nové formy a nové výrobky z ryb, zvýšení hygienických standardů a potravní bezpečnosti, orientace veřejnosti k vyšší spotřebě ryb, zejména sladkovodních z vnitrostátních zdrojů. Kategorie konečných příjemců dotace

Příjemci dotace na zakládání producentských organizací jsou producentské organizace. Příjemci dotace pro ostatní podporované aktivity podopatření 2.3.3 jsou právnické i fyzické osoby podnikající v oblasti akvakultury nebo zpracování ryb a vodních živočichů vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a riziko a za účelem dosažení zisku. Na podporu hledání nových odbytišť může žádat také profesní sdružení rybářů a zpracovatelé ryb a vodních živočichů ČR. Druh a výše podpory


Strana 220

přímá nenávratná dotace podílové financování do 50 % přijatelných nákladů příspěvek EU do 35 % přijatelných nákladů

© Phare CZ 0209-02-01-005


Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 5 tis. € do 100 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho příjemce podpory / nositele projektu může být 1 mil. € v období 2004-2006.

Priorita 3: Technická pomoc Přehled opatření

3.1 Technická pomoc

Opatření 3.1. Technická pomoc Podpora bude poskytnuta na: řízení, realizaci, monitorování a kontrolu operací EAGGF a FIFG: výdaje na přípravu, výběr, hodnocení a monitorování OP Zemědělství (s výjimkou nákladů na pořízení a instalaci informačních systémů k řízení, monitorování a získávání informací), výdaje spojené s jednáním Monitorovacího výboru OP Zemědělství ve vztahu k realizaci OP Zemědělství, náklady na účast odborníků a jiných subjektů na jednáních Monitorovacího výboru OP Zemědělství, a to včetně účastníků ze třetích zemí v případě, že předseda Monitorovacího výboru OP Zemědělství považuje jejich přítomnost v souvislosti s efektivní realizací OP Zemědělství za zásadní, výdaje na audity a kontroly prováděné na místě (nevztahuje se na rutinní technické a administrativní kontroly zajišťované Platební agenturou a MZe); ostatní výdaje na technickou pomoc: zpracování studií, realizace pilotních a ukázkových projektů, organizace seminářů, pořádání informačních akcí, informační analýzy, získání a instalace počítačových systémů k řízení, monitorování a informační analýze. Specifické cíle podpory/očekávané účinky

Finanční podpora v rámci tohoto opatření zajistí financování úkolů, které jsou spojeny s realizací OP Zemědělství v období 2004–2006, jako například: náklady spojené s fungováním Monitorovacího výboru OP Zemědělství (včetně zajištění činnosti sekretariátu) , semináře, studie, včetně zpracování podkladů pro přípravu výroční a závěrečné zprávy o realizaci, studie zabývající se naplňováním OP Zemědělství, EAGGF a FIFG, realizace pilotních a ukázkových projektů, jejichž výsledky jsou hodnoceny vědeckými zprávami předloženými Řídícímu orgánu, opatření k výměně zkušeností a informací zaměřené na partnery, konečné příjemce pomoci z EAGGF a FIFG a veřejnost, hodnocení v rámci OP Zemědělství, provoz a vzájemné propojení počítačových systémů pro řízení, monitorování a hodnocení, zlepšování metod hodnocení a výměny informací o praktických postupech v této oblasti, informovanost a publicita na úrovni OP Zemědělství, podpora auditu a finanční kontroly, příprava programových dokumentů pro následující programové období a jejich předběžné hodnocení a SEA. Kategorie příjemců dotace

Příjemcem dotace je MZe/Řídící orgán. Výběr dodavatele bude proveden v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, což zajistí příjemce dotace. Druh a výše podpory

Strana 221

© Phare CZ 0209-02-01-005



přímá nenávratná dotace plné financování Jde o aktivity nevytvářející zisk, celková veřejná podpora bude 100 % přijatelných nákladů (z toho příspěvek EU 75 % a 25 % z národních zdrojů). Přijatelné náklady, na které může být poskytnuta podpora, jsou od 1 tis. € do 300 tis. € na každý jednotlivý projekt. Maximální výše dotace na jednoho zpracovatele aktivity může být 300 tis. € v období 2004-2006.

Další informační zdroje Další informace k OP Zemědělství a rozvoj venkova

http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000003001 Další informace k informace OP PP

Programový dodatek: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000004001001 Příručka pro žadatele: http://www.mpo.cz/xqw/webdav/-UTF8-/dms_mpo/getFileinternet/14826/15073/ Pokyny_pro_zadatele_12.8.pdf Informace o JPD 2 a 3 realizované v Praze

http://www.praha-mesto.cz/ (odbor fondů EU) Přímý vstup na formulář žádosti index.php?show=000008002000003007.

JPD

2:

http://www.strukturalni-fondy.cz/

Informace a elektronický formulář žádosti pro Iniciativu EQUAL

http://www.equalcr.cz/scripts/clanek.asp?lg=1&id=96 Informace k iniciativě INTERREG

http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000006000 Informace ke Koheznímu fondu

Sekce životního prostředí: http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/fond_soudrznosti Sekce dopravy: http://www.mdcr.cz/cz/index03.htm

Hlavní doporučené základní informační zdroje o strukturálních fondech a Kohezním fondu v ČR www.strukturalni-fondy.cz www.esfcr.cz www.evaluace.cz www.crr.cz www.edotace.cz www.nvf.cz www.ireas.cz www.dhv.cz Jednotlivé fondy

www.strukturalni-fondy.cz www.strukturalni-fondy.cz Provozuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Strana 222

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jedná se o národní informační portál o strukturálních fondech a o Kohezním fondu. Přehledný server nabízí řadu dokumentů a metodických příruček, včetně relevantní evropské legislativy a odkazy na všechny další ministerstva zodpovídající za programy SF nebo KF, kde lze nalézt podrobnější informace o programech financovaných z fondů EU. Jedná se o tato ministerstva: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR – http://www.mmr.cz. Server poskytuje informace o celkové přípravě a koordinaci v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, přípravě NRP a vyjednávání Rámce podpory Společenství, informace o Fondu soudržnosti, Společném regionálním operačním programu (SROP), JPD pro Cíl 2, a iniciativě Interreg. Přehled české i evropské legislativy je k dispozici na: http://www.strukturalni-fondy.cz/ index.php?show=000008000003001000006 Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR – http://www.mpo.cz zodpovídá za realizaci OP Průmysl a podnikání Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz a Ministerstvo dopravy ČR – http://www.mdcr.cz/ zodpovídají za OP Infrastruktura Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR – http://www.mpsv.cz zodpovídá za OP Rozvoj lidských zdrojů, JPD pro Cíl 3, a Iniciativu Equal Ministerstvo zemědělství ČR – http://www.mze.cz zodpovídá za OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Ministerstvo financí ČR – http://www.mfcr.cz plní funkci platebního orgánu v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Server umožňuje také vstup do monitorovacího systému pro strukturální fondy (MSSF) – adresa: http:// mssfwww.mmr.cz/WebMSSF_Povs/About.aspx. MSSF umožňuje mimo jiné vyhledávání projektů podle několika kritérií.

www.esfcr.cz http://www.esfcr.cz/ Provozuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Poskytuje informace o všech evropských programech s vazbou na rozvoj lidských zdrojů, tj. jedná se o Operační program rozvoj lidských zdrojů, Jednotný programový dokument pro cíl 3, Společný regionální operační program a Iniciativu EQUAL. Nabízí rovněž ke stažení příručky pro žadatele o projekt, stejně jako materiály připravené pro školení potenciálních žadatelů o projekt. Dále nabízí ke stažení základní právní české i evropské dokumenty ve sféře lidských zdrojů, mj. i český překlad následující základní legislativy k problematice strukturálních fondů: NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 448/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č.1260/1999 ohledně postupu při provádění oprav financování u pomoci poskytované v rámci strukturálních fondů NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ohledně řídících a kontrolních systémů pro pomoc poskytovanou v rámci strukturálních fondů NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1685/2000 ze dne 28. července 2000, kterým se stanoví podrobná pravidla pro provádění nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 týkající se způsobilosti výdajů na činnosti spolufinancované strukturálními fondy NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1159/2000 ze dne 30. května 2000, o informačních a propagačních opatřeních, která mají být prováděna členskými státy v souvislosti s pomocí ze strukturálních fondů NAŘÍZENÍ PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1784/1999 ze dne 12. července 1999, o Evropském sociálním fondu NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999,

Strana 223

© Phare CZ 0209-02-01-005


o obecných ustanoveních o strukturálních fondech.

www.evaluace.cz http://www.evaluace.cz/ Provozuje Pracovní skupina pro hodnocení programů rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti Soustřeďuje hlavně informace o průběhu evaluací v ČR, zejména se zaměřením na programy financované z Evropského sociálního fondu. Nabízí kontakty na European Evaluation Society a na servery věnované problematice strukturálních fondů ve Skotsku a v Irsku.

www.crr.cz www.crr.cz Provozuje Centrum pro regionální rozvoj ČR. Značné množství odkazů na servery EU a další servery zabývající se problematikou regionálního rozvoje (mj. kontakty na regionální rozvojové agentury v ČR, české euroregiony apod.).

www.edotace.cz www.edotace.cz Provozuje Economia a. s. Poskytuje přehled stovek dostupných dotačních titulů z ČR i ze zahraničí, včetně strukturálních fondů. Bližší informace o jednotlivých dotacích jsou přístupné pouze registrovaným uživatelům. Registrace je však zdarma.

www.nvf.cz www.nvf.cz Provozuje Národní vzdělávací fond. Na internetu nabízí celou řadu informací a dokumentů k problematice rozvoje lidských zdrojů. Z hlediska strukturálních fondů představuje nejcennější část serveru http://www.nvf.cz/esf/ceskyesf.htm, kde jsou uvedeny základní informace o ESF. Dále je třeba vyzdvihnout publikaci ESF v ČR: projekty rozvoje lidských zdrojů http:// www.nvf.cz/esf/dokumenty/esf_rozvojlz.doc, která uvádí příklady projektů ze sféry rozvoje lidských zdrojů. Celou řadu materiálů ke stažení nabízí i stránka Národní observatoře zaměstnanosti a vzdělávání – http://www.nvf.cz/ publikace/dokumentypdf.htm.

www.ireas.cz www.ireas.cz Provozuje IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. Server obsahuje celou řadu informací o školeních, seminářích apod. organizovaných IREAS, včetně sborníků z konferencí ke stažení.

www.dhv.cz www.dhv.cz Provozuje firma DHV ČR. Poskytuje mj. odkazy na základní programové dokumenty ve sféře regionálního rozvoje a na programy rozvoje krajů.

Strana 224

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jednotlivé fondy Inforegio – http://europa.eu.int/comm/regional_policy/index_en.htm Mimořádně rozsáhlý informační portál spravuje DG REGIO zodpovídající za regionální politiku EU, včetně Kohezního fondu. Portál poskytuje informace ze všech relevantních sfér, týkajících se politiky hospodářské a sociální soudržnosti – od metodických příruček, příspěvků z konferencí až po legislativu a příklady konkrétních úspěšných projektů. Přímý vstup do databáze úspěšných projektů: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/projects/stories/index_en.cfm Přímý vstup k metodikám týkajícím se problematiky hodnocení programů a projektů v rámci regionální politiky: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/working/sf2000_en.htm REGIO NEWSLETTER – publikující novinky o politice soudržnosti EU, již vychází i v češtině: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/newsroom/archiv_en.htm DG Regio – Vstup na hlavní stránku, nabízející mj. organizační členění včetně kontaktů: http://europa.eu.int/comm/dgs/regional_policy/index_en.htm Regionální politika EU

Vstup do české verze serveru o regionální politice EU (počet materiálů v češtině je však dosud poměrně omezený): http://europa.eu.int/pol/reg/index_cs.htm Vstup do anglické verze: http://europa.eu.int/pol/reg/index_en.htm Třetí zprávu o ekonomické a sociální soudržnosti obsahující nejen analýzu současných tendencí regionálního vývoje v rozšířené EU a zhodnocení přínosu regionální politiku EU lze stáhnout v češtině na adrese: http://europa.eu.int/comm/regional_policy/sources/docoffic/official/reports/cohesion3/cohesion3_cs.htm Další informace o EU, včetně odkazů na všechny evropské instituce, legislativu, nabídky pracovních míst, statistiku, FAQ apod. lze nalézt na adrese: http://europa.eu.int/geninfo/info/guide/index_en.htm#faq

Kontrolní otázky 1. Ve kterém dokumentu jsou uvedeny nejdůležitější informace pro předkladatele projektů? odpověď 2. Kde je možno nalézt přehled vzorových projektů? odpověď 3. Kde je možno získat metodické příručky vydané Evropskou komisí? odpověď 4. V rámci jakých programů a zdrojů je možno získat podporu ze zdrojů EU na projekty? odpověď

Seznam poznámek 1. Skutečnost, že v nových členských státech nebudou realizovány iniciativy Urban a Leader nelze chápat jako nevýhodu, ale naopak za významné zjednodušení, neboť sféry podporované v rámci těchto Iniciativ byly

Strana 225

© Phare CZ 0209-02-01-005


2.

3.

4. 5. 6.

7. 8. 9. 10.

zahrnuty „pod jednu střechu“ přímo do operačních programů pro Cíl 1. S trochou zjednodušení lze říci, že novým členským státům již bylo umožněno využít zjednodušení, které pro stávající členské státy bude k dispozici až v příštím programovém období od r. 2007. Grantové schéma je poněkud zjednodušená forma předkládání projektů. Koneční uživatelé jsou odpovědní konečnému příjemci, tj. správci grantového schématu, za dodržení pravidel grantového schématu a dalších právních předpisů. Grantová schémata umožňují realizovat celou řadu menších (sub)projektů. Pojem drobný podnikatel (mikropodnik) je vymezen v Příloze 1 nařízení Komise (ES) č. 70/2001, o aplikaci článků 87 a 88 Smlouvy o EU o státní pomoci pro malé a střední podniky (drobný podnikatel musí mimo jiné zaměstnávat méně než 10 pracovníků). Poskytování veřejné podpory malého rozsahu upravuje Nařízení Komise (ES) č. 69/2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES u podpory de minimis. Pojem malý a střední podnikatel je vymezen v rámci Přílohy 1 Nařízení Komise (ES) č. 70/2001. Opatření 1.1 SROP není zaměřeno především na inovace, ale na vytváření nových pracovních míst; zaměření na inovace je řešeno v rámci OPPP (opatření 2.2), kde všechny způsobilé výdaje se musí vázat na tuto aktivitu. Z toho důvodu musí být u opatření 1.1 SROP (v zájmu vyloučení duplicity) uvedeno, že se v případě inovací musí jednat o menšinovou položku. U organizací zakládaných kraji či obcemi musí mít veřejný subjekt většinový majetkový podíl v organizaci. U organizací zakládaných kraji či obcemi musí mít veřejný subjekt většinový majetkový podíl v organizaci. U organizací zakládaných kraji či obcemi musí mít kraj či obec většinový majetkový podíl v organizaci. U organizací zakládaných kraji či obcemi musí mít kraj či obec většinový majetkový podíl v organizaci.

11. V případě transformace podniku (např. ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost), kdy nově vzniklý subjekt plně přebírá závazky původního subjektu, se počítá celková doba vedení účetnictví u obou subjektů. 12. V případě transformace podniku (např. ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost), kdy nově vzniklý subjekt plně přebírá závazky původního subjektu, se počítá celková doba vedení účetnictví u obou subjektů. 13. V případě transformace podniku (např. ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost), kdy nově vzniklý subjekt plně přebírá závazky původního subjektu, se počítá celková doba vedení účetnictví u obou subjektů. 14. Instituce zapojené do implementace SROP budou získávat podporu na základě projektů technické asistence předkládaných Ministerstvem pro místní rozvoj nebo kraji.

Strana 226

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 18 Klíčové programy a nástroje Evropských společenství pod rozpočtovou položkou „Interní akce“ Cíl

Cílem této kapitoly je přiblížit programy a akce, které spadají do položky rozpočtu EU „Interní akce“ a kterými se realizují jednotlivé politiky Evropské unie. Výjimku tvoří politika hospodářské a sociální soudržnosti a strukturální politika, jimž je věnována samostatná kapitola. Dále kapitola pojednává o komunitárních programech, které v oblasti interních akcí představují jejich rozhodující součást. Pozornost je jim věnována také proto, že většího počtu z nich se účastní i Česká republika. Klíčová slova

Interní akce Vnitřní politiky EU Transevropské sítě (TEN) Komunitární programy Přípravné aktivity (Preparatory Actions) eTEN 6. rámcový program eContent plus Culture 2007 Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) Další materiály ke studiu

The Budget of the European Union: How Is Your Money Spent? European Communities – Directoriate General for Education and Culture, Luxembourg 2000 Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky – ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika – hospodářství – dějiny – kultura), Nakladatelství Brána Praha 2003 Požadované předběžné znalosti

Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled Předpokládaná doba studia

2 hodiny

Přehled interních akcí Evropských společenství Interní akce tvoří vedle strukturální politiky (využívání podpory ze strukturálních fondů ES a Fondu soudržnosti) další významný nástroj realizace cílů a politik Evropské unie. Na rozdíl od strukturálních operací, jejichž věcná náplň, cíle, priority a programy se vytvářejí na úrovni členských států (i když za dodržení principu partnerství s Evropskou unií, která ve své legislativě také stanoví základní rámec jejich realizace), mají interní akce výrazně multinacionální charakter. To si přímo vynucuje koordinaci na úrovni vyšší než národní. Zároveň interní akce slouží jako rozhodující nástroj realizace vnitřních politik Evropské unie. Na interní akce bývá v rozpočtu EU vyčleněno přibližně 6,5 %. Toto číslo však v absolutním objemu rychle stoupá: ze 4 miliard eur v roce 1993 výdaje narostly na 6 miliard v roce 2000. V nich jsou však zahrnuty i potřeby, které si vyžádalo dokončení jednotného vnitřního trhu.. Přesto však lze říci, že tato oblast v poslední době nabývá na důležitosti a zažívá rychlý rozvoj. Spektrum směrů a priorit politiky a podpory Evropské unie je velmi rozmanité. Základními oblastmi vnitřních politik unie jsou: Výzkum, vývoj a rozvoj nových technologií Transevropská doprava, přenos energie a telekomunikace

Strana 227

© Phare CZ 0209-02-01-005


Školství, vzdělávání dospělých, další vzdělávání Životní prostředí Kultura, média, audiovizuální politika Informace a komunikace

Výzkum, vývoj a rozvoj nových technologií Výzkum a vývoj je klíčovou oblastí ovlivňující život člověka, jeho kvalitu i úroveň v budoucnosti. Politika EU v oblasti výzkumu a vývoje tvoří doplněk politik jednotlivých členských zemí Nástrojem pomoci jsou tzv. rámcové programy (podrobněji viz oddíl věnovaný komunitárním programům), jimiž se cíle EU v této oblasti prakticky realizují. Jejich cílem je zejména propojovat vědeckovýzkumná centra (vědecké ústavy, soukromé společnosti i školy) z různých členských států. Rozpočet na podporu výzkumu a vývoje představuje přibližně 4 % ročních výdajů EU, což však znamená pouze asi také 4 % veřejných výdajů, které na vědu a výzkum vynakládají samy členské státy. Jednotlivé programy a projekty se zaměřují především na informační a komunikační technologie, biotechnologie, energetiku, oblast životního prostředí a ochranu zdraví.

Transevropská doprava, přenos energie a telekomunikace Oblast dopravy, přenosu energie a telekomunikací představuje po výzkumu a vývoji druhý nejvýznamnější směr vnitřních politik EU. Cílem unie je vytvořit integrovanou globální síť, aby jednotlivé dopravní a komunikační cesty umožnily rozvoj zvětšujícího se vnitřního trhu, růst ekonomiky, rozvoj volné konkurence, zvýšení zaměstnanosti i naplnění principů hospodářské a sociální soudržnosti. Realizace této politiky je pro nejširší veřejnost spojena s pojmem transevropských sítí (Trans-European Network, TEN). Transevropské sítě představují velké infrastrukturní projekty s celoevropským významem, které mají integrovat jednotlivé národní systémy, ale v současné době je aktuální i otázka navázání systémů nově přistoupivších členských států a jejich zakomponování do evropské globální sítě. Počátek úvah o transevropských sítích můžeme klást do začátku 80. let. Maastrichtská smlouva je charakterizovala jako jeden z hlavních cílů politiky EU, k jehož realizaci mělo dojít cestou rozvoje dopravních cest všech druhů (silničních, železničních, námořních, leteckých, vnitrozemských vodních aj.) se zvláštní koncentrací na projekty s přeshraničími dopady. Konkrétně se má jednat do roku 2010 o 14 prioritních projektů, jejichž seznam byl schválen na základě široké vzájemné dohody. Realizace tohoto ambiciózního plánu však odpovídající tempo zatím nenabrala. Do roku 2003 byly totiž dokončeny ze čtrnácti uvažovaných pouze tři projekty – most přes Öresund, tunel spojující Dánsko a Švédsko a modernizace letiště Malpensa v Itálii. Jedním z důvodů je, že náklady na uvedené projekty byly velmi vysoké (překročily 400 miliard eur), což značně zchladilo optimismus všech zúčastněných. Proto se zdá, že další realizace transevropských sítí závisí především na dostupnosti finančních prostředků a ochotě států je na tento účel uvolnit.

Školství, vzdělávání dospělých, další vzdělávání Evropská unie si je dobře vědoma důležitosti investic do lidí a jejich velmi efektivní návratnosti. Proto vynakládá ze svého rozpočtu více než 400 milionů eur na různé projekty, akce a opatření v oblasti školství, vzdělávání dětí i dospělých i rozvoje aktivit mládeže. Konkrétně se jedná o podporu mobility studentů, což jim umožňuje odejít do jiné členské země a absolvovat tam větší nebo menší část studia. Od roku 1989 se finance určené pro tento účel zvýšily čtyřnásobně. Za tímto účelem byly vytvořena řada komunitárních programů. Například program Socrates umožnil studia v jiných zemích více než 200 000 studentům, program Leonardo da Vinci podporuje zdokonalení procesu dalšího vzdělávání formou projektů s nadnárodními dopady a program „Mládež pro Evropu“ zapojil přes 80 000 mladých lidí ze členských států EU. Z dalších oblastí politik EU je ještě třeba jmenovat oblast médií a audiovizuální politiky, která se soustřeďuje například na udržení a rozvoj evropské filmové a televizní tvorby a podporu její existence v ostrém konkurenčním boji s tvůrci především z USA. Objevily se pojmy jako povinné vysílací kvóty programů s původem v zemích EU ve veřejnoprávních televizích, významná je rovněž mezinárodní spolupráce pro potírání audiovizuálního pirátství. Jedním z příkladů z poslední doby může být finanční podpora ze strany EU pro společný projekt České televize a britské BBC spočívající v realizaci animované verze opery Leoše Janáčka „Příhody lišky Bystroušky, která patří k pokladům české operní tvorby a jejíž obliba je velká i ve Spojeném království. Hotové dílo mělo premiéru v ČR na Vánoce 2004.

Strana 228

© Phare CZ 0209-02-01-005


O jednotlivých programech Evropských společenství (nazývaných komunitární programy), kterými jsou uvedené politiky EU realizovány, pojednává následující oddíl.

Úvod do komunitárních programů Evropská komise každoročně vyhlašuje kolem 280 programů a fondů, z nichž více než 200 fondů se vztahuje i na země střední a východní Evropy. Česká republika měla tudíž již i v předvstupním období možnost se mnohých těchto programů zúčastnit. Prioritou těchto fondů je podpora tzv. mezinárodní dimenze předkládaných projektů a pomoc při realizaci inovativních aktivit v ekonomické a sociální oblasti. Dalších více než sto podpůrných programů a fondů vyhlašují i ostatní evropské instituce, jako Evropská banka pro obnovu a rozvoj (The European Bank of Reconstruction and Development, EBRD), Evropská investiční banka (The European Investment Bank, EIB), Evropský investiční fond (The European Investment Fund, EIF), Rada Evropy (The Council of Europe), Rozvojová banka Rady Evropy (The Council of Europe Development Bank, CEB), Evropský rozvojový fond (European Development Fund, EDF). Většina podpor z evropských fondů není placena přímo Evropskou komisí, ale prostřednictvím národních a regionálních organizací či agentur členských zemí. To se týká plateb Společné zemědělské politiky (CAP) a většiny plateb v rámci finančních toků strukturálních fondů (ERDF – European Regional Development Fund, ESF – European Social Fund, EAGGF – European Agricultural Guidance and Guarantee Fund a FIFG – Financial Instrument for Fisheries Guidance). Ty představují největší množství vynakládaných finančních prostředků EU. Evropská komise poskytuje finanční pomoc také přímo příjemcům, a to prostřednictvím grantů. Příjemci jsou instituce veřejné správy, univerzity, malé a střední podniky, neziskové organizace, ve výjimečných případech jednotlivci. Tímto způsobem Komise zajišťuje implementaci dalších společných politik, např. v oblastech výzkumu a rozvoje, vzdělávání, životního prostředí, ochrany spotřebitele, informační společnosti. Podobně Evropská komise poskytuje finanční pomoc rozvojovým zemí (Developement Aid) a humanitární pomoc (Humanitarian Assistance). Programy Evropských společenství (Community programmes), nazývané u nás komunitární programy, jsou zpravidla víceleté finanční prostředky zaměřené na přesné cíle a priority v rámci jednotlivých společných politik, které jsou zakotveny ve smlouvách EU (Treaties). Jsou to oblasti: výzkum, vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež, kultura, audiovizuální oblast, životní prostředí, energetika, veřejné zdraví, sociální politika, malé a střední podniky, daně, nepřímé daně a cla, informační společnost (viz výše). Komunitární programy mají většinou formu grantů, půjček a záruk. Poslední komunitární iniciativy směřují k rozvoji Evropského venture kapitálového trhu, kdy podpora má formu „equity nebo quasi-equity.“ Kromě řešení problémů ve výše uvedených oblastech politik Společenství je jedním z důležitých cílů komunitárních programů také podporování spolupráce v dané oblasti na úrovni celého Společenství. Proto je často stanovena podmínka, že subjekty, které z komunitárních programů získávají podporu, musí při řešení projektů spolupracovat s jinými subjekty z dalších států, nebo že musí být výsledky projektů zveřejňovány a dále šířeny. Při rozdělování prostředků z těchto programů hraje důležitou roli Evropská komise. Na rozdíl od pomoci ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, u kterých Evropská komise rozhodne pouze o výši pomoci pro daný stát na celé programovací období a stát už potom sám rozhoduje o rozdělení těchto prostředků, vyplácí Evropská komise prostředky u těchto programů přímo subjektům, které žádost o grant předložily. To znamená, že státy se do rozdělování peněz z komunitárních programů aktivně nezapojují. Jejich úloha spočívá především v zajištění informovanosti potenciálních žadatelů o daném programu a zbylé pravomoci, včetně výběru projektů, náležejí Evropské komisi. Mohou se ovšem vyjadřovat k návrhům a diskutovat nová programová opatření, která se například v současné době připravují na další programové období 2007-2013. Granty se přidělují na základě speciálních nařízení EU. Výjimku tvoří pilotní schémata, přípravné aktivity (Preparatory actions) a zvláštní činnosti konané přímo Komisí jako institucí. Principy přidělování a vyplácení grantů včetně procedur všech typů grantů EU jsou řízeny finančními nařízeními [1] (financial regulations) a implementačními pravidly [2] (implementing rules).

Orientace v komunitárních programech Komunitární programy můžeme třídit, poznávat a vyhledávat podle různých kritérií, a to jak v informačních prostředcích Evropské komise, dalších zahraničních portálů, tak i v českém prostředí. Určovacím kritériem je např.: zaměření programu, tedy podle politiky. Vyhledávat informace o těchto programech můžeme na internetových stránkách jednotlivých generálních ředitelství EK, jako např. GŘ pro vzdělávání, mládež a

Strana 229

© Phare CZ 0209-02-01-005


kulturu, které řídí řadu vzdělávacích komunitárních programů, GŘ pro podnikání, GŘ pro životní prostředí apod.; název programu, např. ALTENER, CULTURE 2000, LIFE III, LEONARDO, MEDIA, MLÁDEŹ, SOCRATES, TEMPUS III, TOWN TWINNING atd. teritoriální změření programu na kontinent (ALA, MEDA, TACIS, CARDS), zemi, region (INTERREG) zaměření na cílové skupiny a instituce (programy pro malé a střední podnikatele, programy pro města a obce, pro neziskové nevládní organizace, instituce, školy atd).

Nejznámější komunitární programy EU v České republice Česká republika se jako členská země EU se může podílet na většině programů Evropských společenství. Tyto programy jsou většinou iniciovány Evropskou komisí nebo jinými orgány EU a často vyžadují spolupráci několika řešitelů projektů z různých členských zemí. Zapojením ČR do těchto programů je umožněno českým institucím, neziskovým organizacím, školám, podnikům využívat příspěvků z nich plynoucích na řešení projektů a získávání informací a zkušeností. Nejznámějšími programy jsou programy 6. rámcový program, SOCRATES, YOUTH / MLÁDEŽ, LEONARDO (podporuje kvalitu, inovace a evropskou dimenzi odborného vzdělávání a politiku celoživotního vzdělávání), CULTURE 2000, Town twinning. Pro podnikatele a průmysl je vhodný poměrně nový program ENTERPRISE. Klíčovým nástrojem Akčního plánu Evropské unie eEurope 2005 je komunitární program eTEN. Má pomoci EU plnit závazky z Lisabonského procesu, tj. že se do roku 2010 stane Evropa nejvýkonnější ekonomikou světa, založenou na znalostech, podpoře zaměstnanosti a sociálního začleňování. Program eTEN nabízí řadu možností především veřejné správě, ale i podnikatelské sféře a neziskovým organizacím. Hlavním cílem je podpora veřejně prospěšných informačních a elektronických služeb. Program eTEN doplňuje národní programy a politiky členských zemí v oblasti informačních technologií. Hlavní tematické oblasti programu eTEN: eGovernment eHealth eInclusion eLearning Důvěryhodnost a bezpečnost Služby pro malé a střední podniky 6. rámcový program, otevřený od listopadu 2002, je největší program Evropských společenství vůbec. Podporuje oblast rozvoje vědy a techniky, Evropského výzkumného prostoru, inovativního podnikání, informačních technologií atd. Tyto komunitární programy mají mnoho podprogramů a aktivit, o kterých se zájemci mohou informovat v síti kontaktních středisek a národních agenturách. Úkol nalézt a identifikovat správný program pro financování projektového záměru je totiž základní podmínkou úspěchu. V prosinci 2004 byl schválen návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ustanovující víceletý komunitární program eContent plus, který navazuje na program eContent [3]. Hlavním cílem nového programu je učinit digitální obsah v Evropě přístupnějším a využitelnějším, a to podporou tvorby a rozšiřování informací a znalostí v oblastech veřejného zájmu na úrovni EU. Jenom pro informaci, program je financován ve výši 149 milionů eur. Komunitární programy EU pro oblast veřejného zdraví [4] ve svém Pracovním plánu pro rok 2005 podporují následující oblasti: Informace o zdraví Ohrožení zdraví Determinanty zdraví V současné době otevřená výzva k podávání zpracovaných žádostí je určena všem subjektům činným v oblasti veřejného zdraví k uskutečnění priorit stanovených v Rozhodnutí Rady 1786/2002/EC. Z prostředků Komunitárního programu EU pro oblast veřejného zdraví lze uhradit 60 % oprávněných nákladů překládaných projektů, jednou z podmínek je uhrazení min. 40 % nákladů projektu z jiných zdrojů.

Výhled do dalšího programového období

Strana 230

© Phare CZ 0209-02-01-005


Komise navrhuje novou generaci programů v oblasti vzdělávání, mládeže, kultury a oblasti audiovizuální. Ty budou pokračovat v programových aktivitách, které skončí k roku 2006. Rozpočet je třikrát větší než současné programy. Zlepšit kvalitu vzdělávání a systém školení má zlepšit nový nástroj s rozpočtem 13 600 milionů eur na sedm let, spojující čtyři programy Comenius (vzdělávání na školách), Erasmus (vysokoškolské vzdělávání), odborné školství (Leonardo Da Vinci) a vzdělávání dospělých (Grundtvig). Nový program Mládež v akci, „Youth in action”, má být jednodušší co do procedur a operací a široce decentralizován, dosažitelný pro děti a mládež mezi 13 a 30 roky v členských státech a třetích zemích. Zvláštní zaměření bude na území, kterého se týká další nový plánovaný program Nová politika sousedství (New Neighbourhood Policy). S rozpočtem 915 miliónů euro bude program podporovat mládežnické výměny, „evropskou dobrovolnou službu“ a „mládež ve světě“, aktivity zaměřené na rozvojové projekty se třetími zeměmi. „MEDIA 2007” bude kombinovat programy MEDIA Plus a MEDIA Training programmes, což bude nejsilnějším finančním závazkem unie dosud, přes 1 000 milionů eur do audiovizuálního sektoru. Cílem je podpořit sdílenou evropskou identitu. Komunitární aktivity se zaměří na oblast před výrobou, např. podporou iniciativních tréninků pro odbory v audiovizuálním sektoru nebo zprostředkováním financí pro malé a střední podniky. V oblasti „po-výrobní“ se podpora zaměří na distribuci a informování o adiovizuálních pracích. CULTURE 2007 je zaměřena na nadnárodní mobility, a to jak umělců a jejich díla, tak na podporu mezikulturního dialogu. Na tento program, který rozvíjí program Culture 2000, je alokováno kolem 400 milionů eur. V prosinci 2004 zahájila Evropská komise veřejnou debatu k novému Rámcovému programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) |5|, který by se měl stát nástrojem pro podporu konkurenceschopnosti a inovací na jednotném trhu. Program by měl sloučit některé stávající komunitární programy, které zásadním způsobem podporují růst evropské produktivity, např. Modinis, eContent, eTen. Cílem programu bude podpora inovací a udržitelného využití zdrojů, zajištění vzdělávání v oblasti ICT a co nejlepšího využívání informačních a komunikačních technologií, zlepšení přístupu malých a středních podniků k finančním zdrojům a podpora podnikání a podnikatelského prostředí v souladu s ekonomickou a správní reformou. Tento nový program by v případě schválení vstoupil v platnost 1. ledna 2007. Nyní se projednávají přínosy plynoucí z vytvoření jednotného programu a vztah k dalším komunitárním opatřením v oblasti konkurenceschopnosti a inovací. Mnohé současné programy tedy skončí [6], kontinuita jejich akcí bude ovšem zajištěna v novém rámcovém programu.

Důležitost identifikovat správný program Nové programy se vyhlašují, staré uzavírají, v různou dobu různé programy vyhlašují výzvy k podávání projektů (které je potřeba sledovat), lidé a jejich zodpovědnosti v jednotlivých programech se mění a vyvíjejí. Jednotlivé programy mají mnohá opatření a podopatření nebo podprogramy či aktivity, v rámci kterých projekt předkládáme ke spolufinancování. Základní pravidlo pro přístup ke všem fondů zní, že instituce, podnik, a předkládaný projekt musí splňovat specifické cíle programu a splňovat stanovená kritéria. Tato kritéria jsou jasně stanovena v popisech programů (Operační program, Dodatek, Akční plán, výzvy k podávání projektů, brožury) a v přihláškách či v žádostech. Jednotlivé programy nebo nástroje mají specifické termíny přijímání přihlášek a specifické podmínky, za kterých se může žadatel ucházet o grant, počínaje výzvou k podávání přihlášek (a call for proposals), rozhodnutí nebo jiné formy oznámení v Oficiálním žurnále ES. Některá grantová schémata jsou otevřena po celý rok. Úkol nalézt a identifikovat správný program pro financování projektového záměru je základní podmínkou úspěchu. Příprava návrhu „evropského projektu“ i přihlášky do výběrového řízení stojí hodně času a námahy. Projekt musí být součástí celého cíleného programového procesu ve smyslu komplexního řešení, např. regionálních priorit od vytýčených programů reagujících na stěžejní problémy, přes opatření vyúsťující do návrhu projektů provázaných společnými cíli, prioritami a kritérii s programy, které byly odsouhlaseny Evropskou komisí a schváleny evropským parlamentem. Projekty v tomto pojetí mají jiný charakter než projekty, jejichž základ tvoří pouze technická dokumentace nebo prováděcí projekt ve smyslu organizačně metodického návodu realizace technického zadání, případně softwarového a hardwarového zabezpečení. Podle EU má projekt podstatně rozsáhlejší záběr, a to od přípravy

Strana 231

© Phare CZ 0209-02-01-005


záměru až po jeho realizaci: v zásadě se týká celé akce, jejíž cíl musí být srozumitelně a jednoznačně zadán. Jasný, výstižně popsaný záměr, jeho srozumitelná formulace a konkrétní kvantifikovatelný věcně a časově kontrolovatelný cíl jsou předpokladem úspěchu projektu.

Shrnutí Vedle politiky hospodářské a sociální soudržnosti, realizované strukturálními operacemi prostřednictvím specifických nástrojů – strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, realizuje Evropská unie řadu dalších vnitřních politik zakotvených ve Smlouvách. Jedná se o následující oblasti: výzkum, vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež, kultura, audiovizuální oblast, životní prostředí, doprava a energetika (realizace transevropských sítí – TEN) , veřejné zdraví, sociální politika, malé a střední podniky, daně, nepřímé daně a cla a informační společnost. Tyto politiky jsou realizovány prostřednictvím tzv. vnitřních akcí, které představují samostatnou položku v rozpočtu EU. Nejdůležitější nástroj pro realizaci vnitřních politik EU představují programy Evropských společenství (komunitární programy). Na rozdíl od programů využívajících podpory ze strukturálních fondů, které jsou spravovány na úrovni členských států, je zde poskytovatelem podpory přímo Evropská komise. Česká republika se do velkého počtu komunitárních programů aktivně zapojila. Z nejdůležitějších je třeba uvést 6. rámcový program, eTEN, eContent plus, Socrates, Mládež nebo Leonardo da Vinci. Komunitární programy nyní zažívají rozvoj a počítá se s nimi i pro další programovací období od roku 2007, jak o tom svědčí připravované programy CULTURE 2007 a Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP).

Seznam poznámek 1. Council Regulation (EC, Euratom) No 1605/2002 of 25 June 2002 on the Financial Regulation applicable to the general budget of the European Communities. Official Journal L 248 , 16/09/2002 P. 0001 – 0048. Nařízení Rady (ES, EURATOM) ż. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství. 2. Commission Regulation (EC, Euratom) No 2342/2002 of 23 December 2002 laying down detailed rules for the implementation of Council Regulation (EC, Euratom) No 1605/2002 on the Financial Regulation applicable to the general budget of the European Communities, Official Journal L 357 , 31/12/2002 P. 0001 – 0071. Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, Official Journal L 357 , 31/12/2002 P. 0001 – 0071. 3. Původní program eContent byl ukončen k 31. 12. 2004. 4. Informace o Komunitárních programech EU pro oblast veřejného zdraví poskytují: MZ ČR: Odbor ochrany a podpory veřejného zdraví, EU: Public health helpdesk, e-mail: [email protected]. 5. Framework Programme for Competitiveness and Innovation (CIP). 6. Skončí následující programy: the Multiannual Programme for Enterprise and Entrepreneurship (MAP); the Intelligent Energy-Europe programme; promotion and demonstration of environmental technologies covered by the Life programme; the Modinis, e-Content and e-TEN programmes; certain innovation-related activities of the Framework Programme for Research and Technological Development.

Strana 232

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 19 Hodnocení kvality programových dokumentů ve sféře politiky hospodářské a sociální soudržnosti a strategií lokálního a regionálního rozvoje Cíl

Cílem kapitoly je objasnění významu programových/strategických dokumentů ve sféře lokálního a regionálního rozvoje, seznámení s hlavními metodami používanými při jejich tvorbě a s kritérii pro posouzení kvality programových dokumentů. Uvedeny jsou rovněž nejčastější chyby, které se při zpracování programových dokumentů (rozvojových strategií) vyskytují. Největší pozornost je věnována metodám používaným při hodnocení kvality programových dokumentů v rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. Klíčová slova

Programové dokumenty, metody tvorby programů/strategií, typy hodnocení programových dokumentů, kvantitativní a kvalitativní metody hodnocení programových dokumentů. Předpokládaná doba studia

2-3 hodiny.

Úvod do problematiky programových/strategických dokumentů Jednou ze základních podmínek pro čerpání podpory ze strukturálních fondů EU je zpracování programových dokumentů. Programové dokumenty ve sféře politiky hospodářské a sociální soudržnosti (HSS) byly v EU zavedeny reformou z roku 1988, která vstoupila v platnost v roce 1989. Uvedená reforma mj. definovala základní principy politiky HSS a jedním z těchto principů je i princip programování. Princip programování má dva hlavní významy. Za prvé: podpora vybraným regionům je poskytována ve střednědobém horizontu (na rozdíl od většiny českých podpůrných programů, které jsou většinou vyhlašovány jen na dobu jednoho roku), a proto v EU ty regiony, které jsou považovány za problémové, mají jistotu, že dostanou podporu po celé programové období, čili po dobu sedmi let. Druhým významem principu programování je to, že nástrojem ke zvýšení sociální a ekonomické úrovně nejméně rozvinutých či strukturálně postižených regionů jsou tzv. integrované programy (tj. programy, které pokrývají všechny tři základní prioritní osy politiky HSS – podpora projektů v oblasti infrastruktury a životního prostředí, rozvoj lidských zdrojů a podpora podnikatelského prostředí). Integrované programy tedy mají promyšleným způsobem napomoci zvýšení sociální a ekonomické úrovně daných regionů. Je třeba zdůraznit, že před zavedením principu programování byl prakticky každý projekt schvalován Evropskou komisí. Po zavedení principu programování v roce 1988, resp. 1989 byla pravomoc vybírat projekty delegována na jednotlivé členské státy. Programové dokumenty tak vlastně představují postupně se zpřesňující dohodu nebo smlouvu mezi členským státem a Evropskou komisí o tom, jak budou prostředky využity. V současnosti existuje v rámci politiky HSS posloupnost čtyř dokumentů. Začíná se národním rozvojovým plánem, na něj navazuje rámec podpory Společenství, dále navazují operační programy a nejpodrobnější jsou programové dodatky. Základní logiku návaznosti programových dokumentů zobrazuje následující tabulka. Návaznost programových dokumentů ve sféře politiky HSS (období 2000-2006).

Programový dokument Národní rozvojový plán/Rámec podpory Operační program Programový doplněk

Strana 233

Rozpracovává úroveň Společenství Prioritních os Priorit Opatření

© Phare CZ 0209-02-01-005


Strategie lokálního a regionálního rozvoje Kromě programových dokumentů zpracovávaných pro potřeby realizace programů politiky HSS na celostátní úrovni existují i programové dokumenty na úrovni lokální a regionální. Cílem zpracování těchto strategií je dosáhnout dohody hlavních aktérů na směru rozvoje uvedeného územního celku, tj. vyvolat společnou akci a dosáhnout určité změny, např. vyřešení závažných problémů. Zpracování i realizaci rozvojových strategií usnadňuje ve vyspělých státech skutečnost, že lokální/regionální úroveň je snáze ovlivnitelná a existuje větší ochota lokálních či regionálních aktérů (orgány samosprávy, významní zaměstnavatelé, sdružení podnikatelů, představitelé kulturních, vzdělávacích a výzkumných institucí) na přípravě i realizaci strategie participovat. Smyslem zpracování rozvojové strategie je dosáhnout shody mezi hlavními aktéry ve 3 hlavních sférách. První sférou je „diagnóza“, tj. kritická analýza současného stavu a příčin existujících problémů. Dále musí dojít k dohodě na cíli, tj. čeho je třeba dosáhnout (jedná se o formulaci vize), a konečně na způsobu, jak k dosažení cíle či naplnění vize dospět. Z těchto skutečností již vyplývají první hodnotící otázky pro posouzení, zda je konkrétní rozvojová strategie kvalitní: Byli do zpracování rozvojové strategie zapojeni všichni klíčoví aktéři? Bylo dosaženo shody na diagnóze a cíli? K dosažení cíle vede zpravidla několik cest – byly uváženy varianty možného postupu? Způsob, jakým došlo k dosažení dohody na diagnóze, strategii i cílech, je důležitější než samotný programový dokument. Podstatnou součástí tvorby rozvojové strategie, resp. programového dokumentu je tedy „nastartování“ vzájemné komunikace mezi hlavními aktéry, jakkoli to celý proces může zejména zpočátku komplikovat a prodlužovat. Pokud je rozvojová strategie zpracována dodavatelsky odbornou firmou s minimálním zapojením místních aktérů (tzv. expertní metoda na rozdíl od předchozího postupu označovaného jako komunitní metoda), lze jen těžko předpokládat, že tito aktéři přijmou dodanou strategii za vlastní a budou ochotni se na její realizaci podílet. Při zpracování kvalitní rozvojové strategie jde tedy v prvé řadě o proces, tj. způsob jejího pořízení a vlastní podoba programového dokumentu je až sekundární. Hlavními rysy kvalitního programového dokumentu (resp. rozvojové strategie) jsou: dosažení shody na analýze současného stavu a jeho příčinách, cíli a cestě k jeho dosažení, dále uvážení více variant, spolupráce více subjektů, získání podpory místní komunity, jednoznačný důraz na realizaci, provádění monitoringu a hodnocení průběhu realizace rozvojové strategie.

Cíle rozvojových strategií podle OECD Cíle rozvojových strategií podle OECD (upraveno):

posílit konkurenceschopnost regionů rozvinutím dosud nevyužitého potenciálu objevení a využití příležitostí pro prosazení místních výrobků a služeb (i formou zvýšení subdodávek pro zahraniční firmy působící v regionu viz cíle programů follow-up či after-care www.czechinvest.org) zlepšování kvalifikace a možností pro dlouhodobou profesionální dráhu zapojování problémových (znevýhodněných) skupin obyvatelstva do místní ekonomiky zlepšování fyzického prostředí / atraktivity pro podnikatele i jako součást kvality života místního obyvatelstva. (Zdroj: Blakely, 1994) Z předešlého zřetelně vyplývá orientace na endogenní faktory růstu, snaha o získání zahraničních investorů je jen doplňková. Rozvojová strategie by tedy měla obsahovat: strategii na zlepšení fyzického stavu lokality (infrastruktura, silnice, parkování, rekreační plochy, životní prostředí, drobná zeleň na ulicích, čistota apod.) strategii na rozvoj podnikání – podnikatelské líhně, poradenství (one-stop-shop – umožnit získání všech potřebných informací pro podnikatele na jednom místě), VTP , příprava pozemků strategii na rozvoj lidských zdrojů (rekvalifikace, zaměstnání problémových skupin, pracovní centra, kvalitní školství, zapojení sponzorů) regionální technologickou/inovační strategii

Strana 234

© Phare CZ 0209-02-01-005


Současným trendem v některých vyspělých regionech je orientace již jen na podporu inovačních aktivit, čemuž má napomoci zpracování a realizace regionální inovační strategie. Podpora inovací se tak stává základním cílem a podpora dalších sfér, jako je infrastruktura, životní prostředí či rozvoj lidských zdrojů, je koncipována tak, aby napomohla dosažení tohoto hlavního cíle. Jinými slovy daný region již nezpracovává rozvojovou strategii a současně regionální inovační strategii, ale již jen regionální inovační strategii. Ta se pak stává základním východiskem pro koordinaci aktivit všech hlavních aktérů v regionu (viz např. Cooke et al., 2004).

Metody využitelné při zpracování strategií Některé metody využitelné při zpracování rozvojových strategií Metody využitelné při zpracování návrhové/strategické části rozvojové strategie Nejčastější chyby při formulování strategie

Některé metody využitelné při zpracování rozvojových strategií Při zpracování analytické fáze rozvojové strategie (diagnóza) se nejčastěji používá srovnání s podobnými regiony či s celkem vyššího řádu, např. porovnání úrovně hlavních socioekonomických indikátorů v regionu s celostátním průměrem. Lokalizační kvocienty Hierarchická analýza Analýza SWOT

Lokalizační kvocienty V případě analýzy míry specializace daného regionu v jednotlivých odvětvích je možno využít tzv. lokalizační kvocienty – srovnání významu zkoumaného odvětví v regionu a ve vyšším celku: Lkv = (ri/ti)/(rt/tt), kde: zaměstnanost v regionu v odvětví i ti celková zaměstnanost v regionu celková zaměstnanost v odvětví rt ve státě tt. celková zaměstnanost ve státě ri

Hierarchická analýza Jinou metodou je tzv. hierarchická analýza, který vychází z teorie centrálních míst (viz např. Blažek, Uhlíř, 2002). Hierarchická analýza vychází z toho, že přítomnost určité služby nebo aktivity je indikátorem pozice sídla či regionu v národním systému osídlení, což je jedna z podstatných skutečností ovlivňujících rozvojové šance konkrétních měst či regionů. Hierarchická analýza má 3 hlavní složky: ekonomickou složku – je analyzován počet a typ podnikatelských subjektů, např. počet ústředí velkých firem (v ČR uvádí ročenka TOP 100), přítomnost subjektů finančního sektoru apod. Vyjadřuje ekonomickou sílu regionu, zejména zda se jedná o region řídící, či řízený, resp. míru závislosti na rozhodnutích přijímaných v jiných regionech. (Region, který má na svém území vysoký počet ústředí velkých firem, je řídící, region bez těchto ústředí je regionem řízeným). sociální složka (míra solidarity a iniciativy) – počet a typ dobrovolných sociálních a neziskových organizací, místních sdružení apod. – ukazuje na míru sociální soudržnosti a na schopnost řešit problémy. občanskou-politickou (centralita) – analýza přítomnosti významných subjektů veřejného sektoru – střední a vysoké školy, přítomnost zařízení regionálního či celostátního významu (sídla státních orgánů, nemocnice apod.).

Strana 235

© Phare CZ 0209-02-01-005


Analýza SWOT Jedná se o jednoduchou, ale velmi často špatně používanou metodu. Analýza SWOT je metodou kvalifikovaného utřídění znalostí o řešené oblasti, jedná se tedy o klasifikační metodu s cílem vybrat z velkého množství shromážděných analytických materiálů ty nejpodstatnější informace. Analýza SWOT se skládá ze dvou částí – vnitřní a vnější. Vnitřní složka analýzy SWOT je orientována na identifikaci nejdůležitějších současných silných (Strengths) a slabých stránek (Weaknesses). Vnější složka je zaměřena na identifikaci hlavních budoucích příležitostí (Opportunities) a hrozeb (Threats), tj. na vnější podmínky či skutečnosti, které město nebo region nemůže ovlivnit – např. postupné sbližování cenových hladin se zeměmi EU. Na zpracování analýzy SWOT by se měli podílet zástupci všech relevantních aktérů (podnikatelé, velcí zaměstnavatelé, hospodářská komora, nezávislí experti, představitelé místní správy, kulturních vzdělávacích institucí apod.). Cílem je tedy shromáždit a utřídit znalosti o lokalitě/regionu, resp. vytipovat potenciál současný i budoucí, a co je třeba pro jeho využití udělat. Postup zpracování analýzy SWOT

1. Výběr relevantních sfér ze situační analýzy (např. infrastruktura, cestovní ruch, bytová problematika, volný čas dětí mládeže apod.). 2. Výběr účastníků analýzy – až 50 i 200, ale spíše méně – kolem 20, výběr tak, aby byl reprezentativní z hlediska regionu (zástupci veřejného i soukromého sektoru). 3. Každý účastník se individuálně zamyslí a zhodnotí složky SWOT podle jednotlivých relevantních okruhů (počet bodů, které každý účastník může k jednotlivým sférám uvést, může být omezen, aby se napomohlo identifikaci toho nejpodstatnějšího, např. na 2-3 silné a slabé stránky ve sféře lidských zdrojů či infrastruktury apod.). 4. Společná prezentace (organizátorem, facilitátorem) zpracovaných výsledků a následná diskuze, jejímž smyslem je dosažení konsensu o klíčových problémech. 5. Pro každou oblast (tj. klíčový problém) se pak stanoví pracovní skupina, která navrhne priority k řešení (dlouhodobé cíle) a dílčí cíle, kterých je nutno dosáhnout (vždy se doporučuje tyto cíle kvantifikovat, protože se tím „testuje“ velikost/význam možného přínosu, resp. reálnost zlepšení či vyřešení problému). Analýzu SWOT (i celou strategii) má smysl provádět jen pro určitý funkční celek, který je výrazně integrován, např. společným rozpočtem, nebo pro oblast, která má shodné rysy (mikroregion, NP, apod.). Naopak v případě, že se jedná o celek do značné míry umělý, resp. neorganický, bude se v regionu vyskytovat široké spektrum různých problémů, zájmů i názorů. Za těchto podmínek je zpracování ucelené a promyšlené strategie obtížné.

Metody využitelné při zpracování návrhové/strategické části rozvojové strategie Návrhová část strategie vychází z analýzy SWOT, která pomohla vytipovat omezený okruh klíčových problémů k řešení. Ne všechny takto vybrané priority však mají stejný význam nebo stejnou reálnou šanci na vyřešení. Na podrobnější prozkoumání významu a reálnosti jednotlivých priorit je možno použít následující kritéria: význam, jak dosažení dílčího cíle přispěje k dosažení hlavního cíle? (velmi, částečně, málo) proveditelnost – budou na realizaci finanční a lidské zdroje (velmi pravděpodobné, pravděpodobné, nejisté, velmi nepravděpodobné) propojenost na ostatní cíle – velká, nízká, cíle jsou navzájem nezávislé časová dimenze jak dlouho bude realizace trvat? (ihned, měsíce, roky...), kdy se dostaví hmatatelné výsledky (bude možno zhodnotit dopad)? krátko- (1-2 roky), středně- (3-5 let) , dlouhodobě (5 a více let?) Jinou možností je využít k výběru podstatných priorit následující schéma: Klasifikace priorit podle významnosti a pravděpodobnosti úspěchu

Význam velký, pravděpodobnost malá

Strana 236

© Phare CZ 0209-02-01-005


Význam malý, pravděpodobnost vysoká

UDRŽET POZICI Význam malý, pravděpodobnost malá

NÍZKÁ PRIORITA ZBYTEČNÉ Další postup zpracování strategie po výběru priorit shrnuje následující text. Další postup zpracování strategie

6. Formulace vlastní strategie – bezprostředně navazuje na priority a dílčí cíle vytčené v předchozím bodě, měly by být uváženy varianty dosažení cílů. Někteří autoři doporučují začít s využitím silných stránek a příležitostí, protože na eliminaci slabých stránek a hrozeb nemusí být v prvé fázi dostatečné prostředky. 7. Realizace vlastní strategie – rozdělení konkrétních zodpovědností za přípravu a realizaci konkrétních aktivit vedoucích k dosažení stanovených priorit. 8. Monitoring – jak vývoje regionu, tak zejména plnění dílčích cílů a strategie a jejich případná korekce; nezbytnou podmínkou pro monitoring průběhu realizace rozvojové strategie je kvantifikovaný odhad cílů, jejichž dosažení se předpokládá. Ideální situace nastává, když jsou monitorovací indikátory a kritéria pro výběr projektů vzájemně provázány. Pokud tomu tak je, jedná se jak o významný nástroj vedoucí k promyšlení skutečné strategie, tak i o dobré vodítko pro předkladatele projektů.

Nejčastější chyby při formulování strategie Při zpracování rozvojových strategií dochází k některým chybám, z nichž poměrně časté jsou následující: Strategie je zpracována jen z formálních důvodů, neboť je podmínkou pro získání různých dotací, nikoliv na základě vůle regionálních aktérů dosáhnout určité změny. Strategie tak má zcela formální charakter a může se stát až překážkou pro zpracování skutečné strategie v budoucnu, neboť tento přístup, resp. programový dokument, byl v očích mnoha aktérů zdiskreditován. Takto koncipované „strategie“ jsou navíc příliš závislé na vládních programech, neboť jsou připravované s ohledem na splnění dárcem požadovaných kritérií, často s malým ohledem na místní potřeby. Po skončení vládního (evropského, krajského) programu pak nelze v realizaci strategie pokračovat. Při zpracování strategie je kladen přílišný důraz na analytickou část strategie, naopak návrhová, tj. vlastní strategická část je slabá, malý počet reálných nových návrhů je maskován velkým rozsahem celého dokumentu, strategie působí „upovídaně“, neprovázaně a velký rozsah spíše odrazuje. Další častou chybou je skutečnost, že programové, resp. strategické dokumenty nemají pevnou návaznost na další dokumenty. V případě ústředních orgánů státní správy, ale i obcí a krajů by strategické dokumenty měly být provázány v prvé řadě s jejich rozpočty. Ve skutečnosti tomu tak je spíše výjimečně (mimo jiné oba základní dokumenty mají velmi odlišnou strukturu a pracují i s jinou terminologií, což vytvoření vzájemné vazby dále komplikuje) a na realizaci strategie jsou věnovány prostředky, které „zbudou“. Častá záměna cíle a nástroje – cílem není vybudovat vědeckotechnický park, ale zvýšit úroveň inovačního podnikání. K velkým problémům může vést strategie typu „velké oči“, kdy dochází k přecenění významu, atraktivity i zdrojů vlastní lokality – jedná se o různé ambiciózní megalomanské záměry typu veletrh, Disneyland apod. Soustředí se na módní odvětví (cykloturistika, high-tech obory apod.), a) bez realistického uvážení možností a pozice daného místa či regionu (např. pokud má region zájem o rozvíjení high-tech oborů, pak by měl disponovat např. vysokou školou příslušného směru, b) bez uvážení velikosti možného přínosu – např. nerozlišení významu různých segmentů turistiky (cykloturistika versus rodinná rekreace versus sjezdové lyžování – velmi odlišný finanční přínos). Realizace strategie vyžaduje dlouhodobou podporu (tj. alespoň jedno volební období, lépe ještě delší časový horizont, proto je nutná participace všech relevantních aktérů, aby po volbách nedocházelo k negaci dosavadní strategie). Začíná se ze špatného konce – je-li např. cílem zvýšit zaměstnanost a zlepšit její strukturu, pak se nelze soustředit jen na přitáhnutí nových firem, ale je nutné nabídnout rekvalifikační programy a zvýšit kvalitu stávajících škol a učilišť (jinak dojde k replikaci problému, protože region má mezi potenciálními investory špatný image, proto se v případě jejich investic bude často jednat jen o montážní závod s nízkými mzdami a bez vyšších funkcí (vývoj, design apod.)

Strana 237

© Phare CZ 0209-02-01-005


Hodnocení účinnosti a efektivnosti podpůrných či rozvojových politik, programů a strategií Hodnocení účinnosti a efektivnosti programů souvisí s problémem měření produktivity ve veřejném sektoru, kde cílem není zpravidla zisk, a schází proto relativně jednoduché kritérium, podle kterého by bylo možno poměřovat úspěšnost realizace programů. V případě programů a strategií by ale vždy jejich cílem mělo být efektivní využití prostředků, proto jsou v mnoha zemích stále častější pokusy o hodnocení. Hlavní problémy hodnocení programů a strategií

Multipodmíněnost všech výsledků Pozitivní účinky realizace programu či strategie mohou být překryty působením jiných vlivů až o několik řádů silnějších. Obtížnost/nemožnost použít metodu kontrolního vzorku (s intervencí a bez intervence, vzorky nikdy nejsou identické) Závislost na subjektivních výpovědích zúčastněných subjektů Účinky podpory jsou mnohdy dlouhodobé a časté změny v podpůrných programech. Jak dlouho má vydržet nově vytvořené pracovní místo? Téměř každé místo dříve či později zanikne. Systematická pozornost je věnována hodnocení [1] a monitorování v rámci politiky HSS EU. Hodnocení a monitorování je jedním z principů této politiky. Význam tohoto principu je postupně posilován. V 90. letech byly vypracovány první metodiky pro relativně jednotné provádění hodnocení a monitorování (tj. pro zajištění alespoň rámcové srovnatelnosti výsledků v jednotlivých státech EU). Je třeba zdůraznit, že zatímco prvotním motivem pro zavedení principu hodnocení a monitorování bylo prohloubení kontroly využití prostředků shora, dnes je hlavním cílem tohoto principu zajistit zlepšení efektivnosti. Jedním z nástrojů pro stimulaci efektivnosti je i zavedení prvku soutěživosti v rámci politiky HSS ve formě zvýšení finanční podpory operačního programu, který byl vyhodnocen jako nejefektivnější v rámci hodnocení interim (jedná se o alokaci tzv. výkonnostní rezervy ve výši 4 % celkového objemu Rámce podpory Společenství daného státu). Relativně nedávno byly také vypracovány první soubory metod a postupů použitelných pro hodnocení (hl. 6 svazková kolekce MEANS).

Typy hodnocení a hlavní zásady pro provádění hodnocení v rámci politiky HSS V rámci politiky HSS se rozlišují 3 typy hodnocení: Ex ante – realizováno před zahájením programu Interim (mid-term) – prováděno v polovině programového období Ex post – uskutečněno po skončení realizace programu Obecným cílem procedury hodnocení je přispět ke zvýšení účinnosti a efektivnosti programů financovaných ze SF. Každé hodnocení tak musí mít svou přidanou hodnotu. Hodnocení bývá prováděno externě (jen v případě ex ante může být výjimečně použito hodnocení interní). Hodnocení by mělo být proporcionální, tj. respektovat vhodné relace mezi úsilím věnovaným proceduře hodnocení a předpokládaným či vynaloženým objemem prostředků věnovaných na posuzované podpůrné programy. Každé hodnocení je zaměřeno na posouzení přínosu (užitku) posuzovaného programu/politiky, posouzení jeho relevance, konzistence, účinnosti, udržitelnosti (tj. zda došlo ke skutečné změně, nebo jen k nafouknutí bubliny, která po ukončení podpory z veřejných zdrojů splaskne). Hodnotí se jak věcná stránka programu, tak i procedura, tj. forma poskytnutí a realizace podpory. Obecně lze postup při hodnocení shrnout do tří bodů: strukturování (utřídění problematiky, stanovení postupu, volba metod, otázka vstupních dat pro hodnocení), stanovení hodnoticích otázek, kritérií a indikátorů (buď převzaté z metodik vydaných Evropskou komisí, nebo vlastní), provedení vlastního hodnocení. Při realizaci samotného hodnocení se hledá odpověď na otázky typu: Jakých změn má/mělo být programem dosaženo? Je správně definován cíl? Je program adekvátní povaze problému? Je správně podchycena intervenční logika (tj. řetěz kauzalit)? Jak byly použity veřejné prostředky? Je soulad mezi povahou problému a způsobem využití podpůrných prostředků?

Strana 238

© Phare CZ 0209-02-01-005


Vyhovuje procedura poskytování podpory v rámci programu (např. míra decentralizace rozhodování, zapojení partnerů, délka projektového cyklu…) Je veřejná podpora dané sféry oprávněná?

Kvalitativní a kvantitativní metody používané při hodnocení Pro hodnocení se používají kvalitativní i kvantitativní metody, přičemž obě skupiny metod mají své přednosti i svá omezení. Kvalitativní metody

Jedná se zejména o analýzu dokumentů, dotazníková šetření anebo řízené rozhovory s klíčovými aktéry (jak na straně poskytovatele podpory, tak mezi jejími příjemci), workshopy – tříbení názorů, resp. redukce jejich počtu). Hlavními přednostmi kvalitativních metod je pochopení a posouzení procesu poskytování podpory jako celku. Hlavní nevýhodou je obtížná standardizace a objektivizace výpovědí. Kvantitativní metody

Jedná se o statistickou analýzu dat shromážděných v rámci elektronických monitorovacích systémů, např. zjištění průměrných nákladů na dosažení konkrétních výstupů v různých regionech, dále možnost porovnání s analogickými údaji z relativně srovnatelných států. V některých případech výstupy umožní i modelovat různé varianty směřování podpor. Přednosti těchto metod jsou zřejmé – jedná se o získání „tvrdých“ dat, která umožňují zásadní zamyšlení nad efektivností, resp. dosaženou cenou např. za vytvořené pracovní místo. Hlavní slabinou těchto metod je obtížná identifikace příčin, resp. kauzalit a omezení využitelnosti jen na některé aspekty, které jsou kvantitativně podchytitelné.

Hodnocení ex ante (předběžné hodnocení) Cílem předběžného hodnocení je především posouzení oprávněnosti, resp. zdůvodnění navrhovaných programů a posouzení jejich účinnosti a efektivnosti. Důležitým rysem hodnocení ex ante je nutnost, aby probíhalo v návaznosti na postup zpracování posuzovaných programových dokumentů, aby byl prostor pro průběžné ovlivnění zpracovávaného dokumentu. Ex ante hodnocení programových dokumentů Ex ante hodnocení Národního rozvojového plánu

Ex ante hodnocení programových dokumentů Ex ante hodnocení se skládá ze 6 hlavních složek: 1. Hodnocení dosavadních programů. Jedná se zejména o to, zda byl správně stanoven cíl a dílčí cíle, jaká byla efektivnost programu a jednotlivých nástrojů, výsledky, příp. dopady, kterých bylo dosaženo, dále o problémy, které se vyskytly při realizaci programu – cílem je tedy získat zkušenosti z realizace dosavadních programů a identifikovat možná zlepšení podpůrných programů. 2. Hodnocení adekvátnosti socioekonomického kontextu pro navrhované programy. Ex ante hodnocení úplnosti a správnosti provedené situační analýzy (tj. diagnózy současného stavu a jeho příčin), popisu a vysvětlení hlavních problémů, disparit a jejich příčin, a zda této analýze odpovídá stanovení cílů a priorit. 3. Hodnocení důvodů pro zvolenou variantu programu a důvodů pro výběr priorit a stanovení jejich pořadí, dále posouzení vnitřní a vnější konzistence programu. Nejdůležitější složkou ex ante hodnocení je v této části posouzení, jak byl zdůvodněn výběr priorit a jejich seřazení dle významu, jak každá část programu přispěje k dosažení cílů, soulad strategického cíle, priorit a dílčích cílů, dále posouzení vnitřní konzistence („bezrozpornosti“) programového dokumentu, jakož i vnější konzistence (návaznost) programového dokumentu vzhledem ke státním i komunitárním politikám a pravidlům. 4. Hodnocení způsobu kvantifikace cílů programu. Kvantifikace cílů, jejichž dosažení je plánováno, je základem pro jakékoli hodnocení a monitorování programu. Ex ante hodnocení posuzuje spolehlivost provedené kvantifikace a její vhodnost z hlediska principu monitorování a hodnocení. 5. Hodnocení předpokládaných socioekonomických dopadů a způsobu rozdělení prostředků. Např. na úrovni Národního rozvojového plánu může ex ante hodnocení posuzovat zejména dopady na následující klíčové indikátory (u velkých programů s využitím makroekonomických modelů např. HERMIN, REMI): HDP, zaměstnanost, produktivitu práce, konkurenceschopnost apod. Součástí ex ante hodnocení je také posouzení dopadů na tzv. horizontální témata a na sféry prioritní podpory v rámci politik EU: dopad na rovné příležitosti mužů a žen, informační společnost, na malé a

Strana 239

© Phare CZ 0209-02-01-005


střední firmy, konkurenceschopnost a inovace, zaměstnanost a fungování trhu práce). Naopak hodnocení dopadů na životní prostředí je zpravidla prováděno samostatně v rámci procedury „strategic environmental assesment“ (SEA). Při posouzení návrhu alokace finančních prostředků se ex ante hodnocení soustředí na zdůvodnění stanoveného návrhu alokace finančních prostředků na jednotlivé priority. 6. Hodnocení návrhu implementačního systému. Hodnotí se jednoznačnost zodpovědnosti a transparentnost navrženého systému, kvalita kontrolních mechanismů, transparentnost finančních toků a způsob legislativní úpravy implementačního systému. Zejména se však posuzuje, zda navrhovaný systém není příliš složitý nebo nejsou stanoveny příliš dlouhé lhůty v projektovém cyklu. Upraveno podle: Předběžné hodnocení programů strukturálních fondů (MMR, 1999)

Ex ante hodnocení Národního rozvojového plánu Ex ante hodnocení Národního rozvojového plánu Národní rozvojový plán (NRP) začal být připravován již v roce 1998 a do začátku roku 2002 prošel mnoha proměnami. V roce 2002 začala poslední fáze jeho přípravy, jejíž součástí bylo i hodnocení ex ante. Souhrn výsledků tohoto hodnocení je povinnou kapitolou příslušných programových dokumentů předkládaných Evropské komisi. Metodický postup ex ante hodnocení a cíle hodnocení NRP v ČR Hodnocení konzultačního procesu a projednávání NRP Klíčové problémy strategie a priorit NRP z pohledu ex ante hodnotitelů Ex ante hodnocení navrženého implementačního systému Ex ante hodnocení finančního rámce NRP Další oblasti hodnocení NRP Závěr

Metodický postup ex ante hodnocení a cíle hodnocení NRP v ČR Ex ante hodnocení má dvě fáze. Nejprve hodnotitelé předkládají své názory a komentáře průběžně, na základě pracovních verzí jednotlivých částí NRP předaných k posouzení. Doporučení ex ante hodnotitelů se vzápětí zapracovávají do programového dokumentu a mohou tak průběžně přispívat ke zvýšení jeho kvality. Ve druhé fázi předběžného hodnocení se pak posuzuje výsledný programový dokument jako celek se všemi jeho vzájemnými souvislostmi (což při hodnocení dílčích částí není dost dobře možné) a vypracovává se konečné stanovisko ex ante hodnotitelů. Výsledkem je nezávislý pohled na obsah, formu a kvalitu příslušného programového dokumentu. Konečné ex ante hodnocení slouží jednak české straně k tomu, aby si byla dopředu vědoma případných nedostatků a mohla se na ně při vyjednávání s Evropskou komisí připravit, jednak Evropské komisi jako nestranné posouzení a vysvětlení kvalit a nedostatků předkládaného materiálu, kterých rovněž může využít při přípravě na vyjednávání. Hodnocení ex ante Národního rozvojového plánu České republiky mělo několik cílů: posouzení, jak byly zdůvodněny potřeby ČR a příslušné intervence veřejného sektoru; hodnocení konzistence NRP, a to jak vnitřní, tak vnější, tj. soulad s návaznými operačními programy (OP) a s cíli politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU; návaznost na stávající politiky ČR v oblasti HSS; soulad s horizontálními politikami HSS EU. Tyto cíle vyplývají z metodických požadavků EU a jednotlivých nařízení a jsou u všech ex ante hodnocení společné pro všechny programové dokumenty. Jejich smyslem je zajistit, aby NRP byl realistickým dokumentem, který správně definuje potřeby státu či regionu, jednoznačně vymezuje oblasti veřejné intervence a který je provázán s ostatními národními politikami i s cíli politiky HSS EU. Vedle výše uvedených obecných cílů předběžného hodnocení byly hodnotiteli stanoveny ještě další cíle vyplývající ze specifických podmínek ČR: specifikace a problémové zaměření NRP; zúžení, omezení věcného rozsahu NRP, které má souvislost jak se zkráceným obdobím realizace v letech 2004-2006, tak s relativně omezeným množstvím finančních prostředků na realizaci; relevance NRP a navrhovaných intervencí v období po vstupu do EU;

Strana 240

© Phare CZ 0209-02-01-005


konzistence NRP a provázanost s operačními programy; logika a vnitřní souvislosti navrhovaných veřejných intervencí ve vztahu k cílům a strategii NRP. Smyslem předběžného hodnocení bylo v tomto případě především pomoci při vytváření nepříliš složitého, realistického a pokud možno stručného dokumentu, který by vytvářel pevný rámec pro operační programy a který by pomáhal zaměřit se pouze na vybraný okruh problémů.

Hodnocení konzultačního procesu a projednávání NRP Projednávání jednotlivých částí NRP se zpracovateli a řídícími orgány ostatních programových dokumentů, se zástupci samosprávy a s dalšími institucemi je pro konečný úspěch při realizaci intervencí v rámci NRP nesmírně významné. Z pohledu ex ante hodnotitelů byl proces konzultací, projednávání a připomínkování NRP dostatečně rozsáhlý a intenzivní, a to přinejmenším od září 2002. Mimo jiné byl v konečném důsledku jedním z faktorů, který přispěl ke snížení počtu operačních programů a k tomu, že toto snížení bylo relativně snadno akceptováno. Nicméně z hlediska jednoho z důležitých cílů ex ante hodnocení, totiž zúžení a zacílení NRP, vedl konzultační proces přes všechno úsilí spíše k přetrvávání širokého a málo specifického vymezení jeho obsahu a navrhovaných aktivit. Připomínky odborné veřejnosti i ekonomických a sociálních partnerů směřovaly velice často spíše k rozšíření navrhovaných aktivit z hlediska věcného obsahu a k zahrnutí dalších druhů podporovaných činností než ke stanovení skutečných priorit.

Klíčové problémy strategie a priorit NRP z pohledu ex ante hodnotitelů V oblasti formulování strategie a priorit NRP byly jako hlavní nedostatky identifikovány: pouze formálně zpracovaná SWOT analýza a její slabé provázání na strategii a priority velice obecný popis navrhovaných veřejných intervencí, které nebyly dostatečně zdůvodněny malá konzistence strategie NRP samotné, stejně tak jako nedostatečně definované a vysvětlené vztahy vůči prioritním osám a vůči operačním programům cíle bylo velice obtížné specifikovat a kvantifikovat Většina těchto nedostatků byla odstraněna ve spolupráci s pracovní skupinou pro programování a v průběhu hodnocení ex ante. Přetrvávajícím nedostatkem NRP a jeho strategické části je příliš široké zaměření a obecná definice strategie a cílů NRP.

Ex ante hodnocení navrženého implementačního systému Hlavní výsledky ex ante hodnocení implementačního systému navrženého v NRP je možno shrnout do několika bodů: Pozitivně byl hodnocen návrh koordinace a řízení na centrální úrovni (zejména zřízení Řídícího výboru CSF [2]), přesto i v tomto případě je zřejmé, že v praxi vzniknou nejasnosti ve vztazích mezi tímto Řídícím výborem a Řídícími orgány jednotlivých operačních programů. Bohužel je však celý navrhovaný implementační systém poměrně složitý, zejména na úrovni jednotlivých operačních programů. Jednou z příčin je i skutečnost, že v Národním rozvojovém plánu není dostatečně přesně vymezen pevný rámec pro implementaci operačních programů. Důsledkem této skutečnosti je nejen neexistence jednotné přepážky (jak je tomu např. ve Francii), kde by žadatel o podporu projektu mohl získat informace o všech programech najednou, ale i „systém“, kdy jeden operační program bude realizován prostřednictvím několika „zprostředkujících organizací“, což bude komplikovat administraci programu i orientaci potenciálních předkladatelů projektů. Bylo také upozorněno na možné legislativní problémy vyplývající z nevhodného názvu Řídícího a koordinačního výboru CSF, který má plnit roli monitorovacího výboru CSF (přitom řízení a monitorování musí být oddělené).

Ex ante hodnocení finančního rámce NRP Kapitola finanční rámec NRP představovala nepochybně jednu z nejsložitějších částí NRP. Tato kapitola musela řešit celou řadu složitých otázek za situace, kdy scházela vhodná datová základna (např. problém tzv. ex ante

Strana 241

© Phare CZ 0209-02-01-005


verifikace adicionality). Nejvýznamnější částí finančního rámce NRP z praktického hlediska je však rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivé prioritní osy a operační programy. Tato kapitola byla zpracována pracovní skupinou složenou ze zástupců ministerstva financí, ministerstva pro místní rozvoj a zástupce týmu hodnotitelů ex ante. Na těchto pracovních schůzkách se podařilo vyřešit celou řadu metodických i věcných otázek. Hlavní problémy v oblasti finančního rámce identifikované hodnocením ex ante, které se zpracovatelům této kapitoly NRP podařilo vyřešit, byly zejména rozlišení nových investic a oprav při ex ante verifikaci adicionality. Ex ante hodnocení také upozornilo na možné problémy vyplývající ze zadluženosti obcí a nutnosti její brzké legislativní regulace pro budoucí absorpční kapacitu ze strukturálních fondů apod. Při zpracování této kapitoly se také ukázaly přetrvávající nejasnosti v zapojení státních rozvojových programů do spolufinancování programů ze strukturálních fondů, resp. ve vztahu mezi státními programy a strukturálními programy obecně.

Další oblasti hodnocení NRP Ex ante hodnocení se zabývalo také socioekonomickou analýzou a horizontálními politikami Společenství (EU), ale v těchto oblastech – přinejmenším z pohledu hodnotitelů – byl NRP zpracován v zásadě vyhovujícím způsobem a poskytl dobré východisko pro další fáze přípravy ČR na čerpání podpory ze strukturálních fondů.

Závěr Ex ante hodnocení má charakter spíše nezávislého posudku než skutečného hodnocení založeného na analýze „tvrdých“ dat. Podle našeho názoru se podařilo docílit situace, kdy tým ex ante nebyl považován za „inspektora“, ale za spolupracovníka s poněkud jiným spektrem znalostí a zkušeností, než mají zpracovatelé. Připomínky, které byly předávané průběžně či přímo na pracovních jednáních, byly přijímány příznivě a byly zapracovány. Méně jednoznačné bylo přijetí připomínek uvedených v hodnocení celého dokumentu, a to z důvodu určité únavy a rostoucího časového tlaku. I konečná verze NRP se v některých zásadních bodech výrazně odchýlila od doporučení ex ante hodnotitelů, přičemž na některé z těchto bodů se zaměřili zástupci Evropské komise při projednávání Národního rozvojového plánu. K velké chybě došlo tím, že NRP byl Vládou schválen a následně bylo novým usnesením rozhodnuto o snížení počtu operačních programů, v důsledku čehož se klíčové části musely pod velkým časovým tlakem předělat.

Interim (mid-term) hodnocení Hlavním cílem hodnocení interim je zhodnotit, zda program probíhá dle předpokladů, resp. provést včas korekci, aby bylo dosaženo zvýšení účinnosti a efektivnosti programu. Hlavní slabinou tohoto hodnocení je skutečnost, že probíhá v době, kdy je dokončen jen minimální počet projektů, které navíc nemusí představovat dostatečně reprezentativní vzorek. Hlavní pozornost je proto věnována nikoliv analýze již dosažených výsledků, ale analýze fungování implementačního systému a posouzení celého procesu poskytování a realizace podpory. Vedlejším, ale důležitým přínosem mid-term hodnocení je skutečnost, že jeho výsledky jsou k dispozici dostatečně včas, aby mohly být zohledněny při přípravě nové generace podpůrných programů v příštím programovém období. Základním metodou interim hodnocení je hledání odpovědí na soubor společných hodnoticích otázek, kritérií a indikátorů (uvedených v čl. 42, odst. 2, Nařízení 1750/1997, existuje i metodická příručka EK [3]).

Metody používané v rámci interim hodnocení Analýza vývoje koherence (vývojová analýza)

Cílem je posoudit velikost shody (průniku) mezi a) obecnými cíli dané politiky, b) těžištěm posuzované podpory, c) jednotlivými opatřeními. Porovnává se jak vypadala situace (tj. velikost shody) na začátku programového období a jaká je nyní. Posuzují se např. finanční alokace na úrovni jednotlivých opatření (tj. případná změna struktury výdajů). Prováděcí analýza

Tato analýza představuje klíčovou část mid-term hodnocení. Jedná se o analýzu nikoli věcného obsahu programu, ale o analýzu procedur a implementačního systému. Hodnotí se zejména postup při podávání žádosti, rozhodovací proces, průběh procesu podpory. Z hlediska hodnocení se tedy jedná o identifikaci závislosti výsledků programu na organizaci „cesty“ podpory. Součástí tohoto hodnocení je i analýza indikátorů o dosažených výstupech a o průběhu čerpání (finanční průběh podpory, alokace, zálohy, platby a druh a velikost podporovaných projektů, aktivita

Strana 242

© Phare CZ 0209-02-01-005


jednotlivých typů předkladatelů projektu, velikost poptávky po jednotlivých opatřeních apod.). Kromě údajů z Monitorovacího systému strukturálních fondů se používají dotazníky či se provádí interview se zástupci zprostředkujících subjektů i konečných příjemců, případně dalších členů výběrových komisí. Analýza účinnosti a efektivity

Cílem této analýzy je zjištění účinnosti jednotlivých opatření a celého programu na podnikové, regionální a sektorové úrovni. Tato analýza je důležitou složkou hodnocení, ale její vypovídací schopnost je omezená malým počtem již ukončených projektů, který neposkytuje dostatečnou datovou základnu pro vyvození zásadnějších závěrů. Je založena na kvantifikovatelných indikátorech. Při interpretaci údajů je nutné zohlednit celkový kontext podpory, resp. možných změn socioekonomické úrovně regionu i vyšších celků (státu, EU). Je posouzena i celková intervenční logika, tj. jaký typ/forma podpory je zbytečný, co naopak schází, jsou znovu posouzeny vazby mezi jednotlivými intervencemi (např. kontingenční tabulka posuzující vzájemné posilování či protikladnost jednotlivých opatření navzájem i s cíli programu). Posouzeny jsou i vedlejší nezamýšlené důsledky podpory, ať již negativní, či pozitivní. Při zpracování této analýzy se zpravidla kombinují kvantitativní i kvalitativní metody (viz výše) a často se používá i metoda případové studie jakožto nejintenzivnější či nejpodrobnější forma hodnocení. Vzhledem k velké časové náročnosti se používá jen pro omezený počet opatření (buď klíčová, nebo problémová). Analýza integrity a konzistence

Poslední často používanou metodou mid-term hodnocení je posouzení shody s národními a evropskými cíli a programy. Analýza se provádí se na úrovni jednotlivých priorit i opatření. Jedná se o určitou analogii s analýzou vnitřní a vnější konzistence zpracovávanou v rámci ex ante hodnocení (viz výše).

Ex post hodnocení (závěrečné hodnocení) Jedná se o hodnocení, které by svým záběrem i hloubkou mělo být ze všech typů hodnocení nejpodrobnější a mělo by pokrýt všechny rozhodující okruhy, které jsou hodnoceny jak v hodnocení ex ante, tak i v hodnocení mid-term. Výsledky těchto hodnocení tak představují vstupní podklady pro závěrečné hodnocení. Kromě toho by toto hodnocení mělo detailně analyzovat výstupy a výsledky dosažené v rámci jednotlivých priorit i opatření a výběrově i jednotlivými projekty a posoudit, zda došlo k dosažení stanovených cílů (účinnost) a současně porovnat i poměr nákladů a přínosů u jednotlivých opatření a typů podpor (efektivnost). Toto hodnocení musí být dokončeno do 3 let po skončení příslušného programového období. Jeho cílem je identifikace klíčových faktorů úspěšnosti či neúspěšnosti posuzovaných programů a formulace zásadních doporučení pro změnu zaměření i forem nových podpůrných programů a politik. Zodpovědnost za provedení ex post hodnocení má (na rozdíl od předchozích dvou typů hodnocení, za které zodpovídají řídící orgány příslušných programů) přímo Evropská komise. Při realizaci tohoto hodnocení se používají jak kvantitativní, tak i kvalitativní metody.

Shrnutí Smyslem programových dokumentů je dosažení dohody se všemi relevantními aktéry na strategii rozvoje příslušného regionu či sféry. Důležitější než výsledná formální podoba programového dokumentu je způsob, jakým byl vytvořen, tj. zda jej klíčoví aktéři považují za svůj a jsou ochotni se podílet na jeho realizaci. Pro přípravu kvalitních programových dokumentů existuje celá řada poměrně jednoduchých, ale velmi efektivních metod, z nichž některé jsou však často nesprávně používány, proto aplikace těchto metod nepřináší očekávaný efekt. V rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU existuje propracovaný soubor několika typů hodnocení programových dokumentů a podle nich realizovaných programů, přičemž pro každý typ hodnocení existují doporučené metody pro jejich provádění. Zatímco původním cílem hodnocení bylo posílení kontroly shora, v současnosti je dominantním cílem všech hodnocení zvýšení účinnosti a efektivnosti intervencí z veřejných zdrojů realizovaných prostřednictvím programových dokumentů a příslušných programů. Každé hodnocení musí mít svou přidanou hodnotu, tj. navrhnout konkrétní kroky, které umožní zlepšit existující či připravované programy. Jako příklad tohoto hodnocení je uvedeno ex ante hodnocení Národního rozvojového plánu ČR, jehož přínos ocenila i Evropská komise.

Kontrolní otázky - 1. část

Strana 243

© Phare CZ 0209-02-01-005


1. Jaký je smysl principu programování v rámci politiky soudržnosti EU a proč byl zaveden? odpověď 2. Co je hlavním cílem analýzy SWOT? odpověď 3. Jaké znáte metody používané při zpracování analytické části strategie? odpověď 4. Jaké znáte metody používané při zpracování strategické části programových dokumentů? odpověď 5. Jaké jsou nejčastější chyby při zpracování rozvojových strategií? odpověď

Kontrolní otázky - 2. část 6. Jaký je rozdíl mezi expertní a komunitní metodou zpracování rozvojové strategie? odpověď 7. Jak se pozná, že zpracovaný programový dokument je kvalitní? odpověď 8. Jaké jsou výhody a nevýhody kvalitativních a kvantitativních metod používaných při hodnocení programů a rozvojových strategií? odpověď 9. V čem spočívá přidaná hodnota ex ante hodnocení? odpověď 10. Co je hlavním cílem mid-term hodnocení? odpověď

Doporučená literatura BLAKELY, E. J. (1994): Planning local economic development, Sage, London, 2. vydání. BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje, nástin, kritika, klasifikace, Karolinum, Praha, 212 str. BLAŽEK, J. VOZÁB, J. (2004): The Institutional and programming context for support of regional development in the Czech Republic: a critique. In: Drobohlav, D, Kalvoda, J., Voženílek, V.(eds): The Czech Geography at the Dawn of New Millenium, Olomouc. COOKE , P., HEIDENREICH, M., BRACZYK, J. (2004): Regional Innovation Systems: the role of governance in a globalized world, Routledge, London, 442 str. VOZÁB, J. (1999): Strategické plánování pro ekonomický rozvoj, Moderní obec č. 3/1999. MEANS collection, 6 svazků, European Commission, Brussels, 1995. Předběžné hodnocení programů strukturálních fondů, Praha, MMR, řada Strukturální fondy č. 6, 1999, 35 str. The Mid-Term Evaluation of Structural Funds Evaluation, Working Paper 8, DG REGIO, 2000. The Update of Mid Term Evaluation of Structural Funds interventions, Working Paper 9, DG REGIO, 2001. Indicators for monitoring and evaluation: an indicative methodology, EC, Brussels, Methodological Working Paper.

Seznam poznámek 1. Hodnocení probíhá v určitých časových fázích, zatímco monitorování představuje v zásadě průběžnou a neustálou činnost s cílem pravidelně sledovat postup realizace programů, a to jak ve fyzickém, tak i ve finančním smyslu. Hodnocení je zpravidla prováděno nezávislými experty, zatímco monitorování obvykle provádí orgány zodpovědné za realizaci programů. 2. CSF je anglická zkratka pro dokument „Rámec podpory Společenství“, který je v podstatě zestručněnou verzí Národního rozvojového plánu transformovaného do podoby mezinárodní smlouvy, specifikující závazky (zejména finanční a zodpovědnosti při realizaci a kontrole) obou smluvních stran. 3. Jedná se o dokument „The Mid-Term Evaluation of Structural Funds Evaluation“, Working Paper 8, DG REGIO, 2000, a o jeho doplněk „The Update of Mid-Term Evaluation of Structural Funds Interventions“, Working Paper 9, DG REGIO.

Strana 244

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 20 Bližší náhled potenciální role samosprávných jednotek v kontextu EU Cíl

Cílem této kapitoly je poskytnout základní rámec informací o roli krajů, měst a obcí ve vztahu k Evropské unii. Každá z těchto úrovní řeší jiné záležitosti a vykonává jiné činnosti. Pro popis jejich významu jsou zvoleny vybrané úrovně z hierarchie veřejné správy v ČR, které reprezentují svým charakterem různé pojetí samospráv v evropském prostoru. Kapitola by měla také dát přehled o evropských modelech fungování samospráv s přihlédnutím k roli municipalit, tedy nejnižší samosprávné úrovně, jež má pravomoci k zajišťování, rozvoji a doručování dílčích služeb. Specifickou možností nejmenších územních samosprávných jednotek je vytváření mikroregionů či euroregionů, které jsou s ohledem na cíle této kapitoly podrobněji analyzovány. Klíčová slova

euroregiony, NUTS, princip subsidiarity, reforma veřejné správy, regiony soudržnosti, regionální rady, veřejná správa, Výbor regionů, Územní samospráva, Evropská charta místní samosprávy. Další materiály ke studiu

1. Halásek D. a kolektiv: Rozhodování ve veřejném sektoru. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2004 2. Halásková M.: Systémy veřejné správy v evropských zemích. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita, 2004. 3. kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy, vydalo IFEC, Praha 2001 4. Wokoun R.: Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie, VŠE Praha, 2003 5. Pomahač R., Widemanová M.: Veřejná správa a evropská právní integrace, VŠE Praha, 2002 6. Obce 2004 – výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1. 3. 2004. Praha: ASPI, 2004 7. Lacina K.: Evropská veřejná správa. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004 8. Peková J.: Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha: Management Press, 2004 9. Evropská charta místní samosprávy 10. Euroskop, http://www.euroskop.cz Požadované předběžné znalosti

Orientace v pojmech veřejná správa, státní správa a samospráva, NUTS, decentralizace, subsidiarita. Předpokládaná doba studia


Územní samospráva V evropských trendech v 90. letech 20. století patřila decentralizace pravomocí a odpovědnosti ke klíčovým faktorům reformy celého systému veřejné správy. Ve vybraných zemích se však této problematiky chopili vždy mírně odlišným přístupem, reflektujícím národní tradici. Proto zde máme státy, kde municipální úroveň má svou dlouhou tradici a systém je již relativně propracovaným a jasně definovaným modelem. Takto decentralizovaný systém reprezentují Rakousko a Švýcarsko, jež však mají další rozdíly v administraci a plánování vzhledem k centrální úrovni. Na druhou stranu je zde například Francie, kde myšlenky centralizovaného plánování a též doručování služeb stále do značné míry přetrvávají. I zde však lze nalézt snahy o postupnou decentralizaci. (Ve francouzském pojetí však jde spíše o dekoncentraci moci).

Strana 245

© Phare CZ 0209-02-01-005


V kontextu jednotlivých národních systémů existuje velmi široká škála subnárodních vlád, orgánů a dalších lokálních institucí zajišťujících a poskytujících sociální služby. Proto je třeba u každé země přihlédnout k národní tradici a zejména ke konstitucionálnímu uspořádání, které je vysokou měrou odpovědné za výsledný model a tendence v decentralizovaném fungování systému sociálních služeb. Státy v tomto výběru tak reprezentují rejstřík modelových uspořádání, kulturních postojů ke státu a tradic řízení. Například Holandsko je zde zařazeno jako sociálně demokratický stát, který má tradici relativně autonomních subnárodních vlád a liberální přístup ke státu a vztahu mezi pracovníky, zaměstnavateli a veřejným sektorem. Rakousko je federální systém podpořený silnou ústavou a tradicí právního státu (stát založený na psané ústavě a stanovách). Švýcarsko je nejfederálnější stát v Evropě operující s principem subsidiarity ve svých úrovních distribuce moci, s relativně nízkou úrovní veřejných výdajů a méně problémy s fiskálním tlakem způsobeným nezaměstnaností. Pak je zde také Francie se svou tradicí unifikovaných občanských služeb a tradičně centralizovaným systémem administrace. Vybrané země tak sice reprezentují širokou škálu modelů, které charakterizují vysokou diverzitu v tendencích reforem veřejné správy v Evropě na přelomu 20. a 21. století. Nicméně role samosprávných územních jednotek se stává prakticky v celé Evropě stále výraznější.

Role samosprávných jednotek Hlavní roli v celém procesu zapojení obyvatel a ostatních subjektů do regionální a strukturální politiky ES hraje veřejná správa a neziskový sektor. V této kapitole se ovšem zaměříme na roli veřejné správy, která garantuje vznik potřebných institucí, stanovuje priority pro dané období, provádí výběrová řízení, hodnotí průběh a výsledky realizovaných projektů a stává se partnerem dalších subjektů v konkrétních projektech. Kvalitní příprava pracovníků veřejné správy a všech aktérů regionálního rozvoje na plnění výše uvedených funkcí a její důraz na dodržování základních principů strukturální a regionální politiky ES je tedy nezbytnou podmínkou efektivního fungování celého systému. Důležitou úlohu v rozdělování a určování postavení samosprávných jednotek v rámci Evropské unie hraje „Výbor regionů“. Ten je přesvědčen, že úspěch evropského projektu silně závisí na spoluúčasti regionů a obcí a jejich demokratických institucích. Proto je zřejmé, že české regiony mohou a měly by hrát důležitou roli v rozšířené Evropské unii. Pokračující decentralizace, kterou Česká republika zavádí, regiony posílí do té míry, že budou schopny uplatnit své právoplatné místo v tomto procesu. Přenos kompetencí by měl proběhnout ve všech regionech Evropské unie. Jsou to totiž právě regiony, které jsou motorem růstu a stability a pomáhají posílit účast občanů na demokracii. Evropská ústavní smlouva, schválená hlavami států a vlád 18. června 2004, poprvé uznává roli, kterou v Evropě hrají města a regiony, a posiluje úlohu Výboru regionů. Výbor tak získává klíčovou odpovědnost za dohled nad zaváděním principu subsidiarity [1]. Podle evropské ústavy to pro Výbor regionů znamená právo postoupit věc Evropskému soudnímu dvoru v případech, kdy věří, že právo Evropské unie bylo uzákoněno, aniž by respektovalo již existující regionální a místní kompetence. Kromě toho ústava dává regionům možnost hrát důležitější roli v procesu ovlivňování rozhodování v Evropské unii, jelikož Evropská komise bude povinna provádět široké předlegislativní konzultace. Evropská ústava výrazně posílí regionální a místní dimenzi Evropy, zjednoduší procesy a občanům poprvé garantuje základní práva a možnost iniciovat evropskou legislativu předložením petice, kterou podepíše alespoň 1 milion evropských občanů. České regiony budou společně se všemi dalšími regiony Unie hrát aktivní roli při osvětlování výhod Evropské ústavy občanům.

Evropská charta místní samosprávy V západní Evropě bylo sjednocování místní samosprávy na určitých základních principech vyjádřeno především přijetím této Charty, která obsahuje pravidla, na nichž by měla být postavena místní samospráva daného státu. Jedná se o rámcovou mezinárodní smlouvu, ke které, za podmínek v ní stanovených, mohou přistupovat jednotlivé státy Rady Evropy. Charta zdůrazňuje dvě základní výchozí teze: místní společenství jsou jedním z hlavních základů demokratického systému; právo občanů podílet se na řízení veřejných záležitostí je jedním z demokratických principů, jež jsou uznávány všemi členskými státy Rady Evropy.

Strana 246

© Phare CZ 0209-02-01-005


Členské státy pak vycházejí z toho, že právě na místní úrovni může být toto právo nejsnáze vykonáváno a místní orgány, vybavené reálnou působností a odpovědností, mohou zajistit správu efektivní a blízkou občanům. Ochrana a posilování místní samosprávy v různých evropských zemích je důležitým příspěvkem k formování Evropy založené na principech demokracie a decentralizace moci (O územní samosprávě, C. H. Beck, 1997, Praha, str. 78). Cílem je dosáhnout stavu, kdy se lidé budou podílet v co největším rozsahu na chodu věcí veřejných. Tohoto stavu lze dosáhnout tak, že právě na místní úrovni mohou odpovědná společenství občanů vést správu s přihlédnutím k nutnosti decentralizace státní moci. Charta odráží nutnost existence místní samosprávy vybavené demokraticky vytvořenými rozhodovacími sbory s vysokou mírou autonomie a zdroji potřebnými k realizaci své odpovědnosti. Česká republika není vázána všemi ustanoveními Charty. Učiněné výhrady souvisí s odlišnou právní úpravou a v některých případech s neexistencí vnitrostátní právní úpravy, která by reflektovala veškerá ustanovení Charty. Tendence k posilování a rozvíjení regionální samosprávy je typická nejen pro členské státy Rady Evropy, ale také pro Evropskou unii. Smlouva o Evropské unii je začátkem nového procesu utváření státní struktury Evropského společenství. Článek 198 smlouvy o Evropské unii ukládá regionálnímu výboru jako poradenskému orgánu zajistit, aby v legislativním procesu byly respektovány zájmy regionálních a místních úřadů. Regionalizace Evropy je vnímána jako reakce na nebezpečí vzniku centralizovaného systému podporovaného i stále se rozšiřující jurisdikcí orgánů Evropského společenství (Pavlíček a kol.: Ústavní právo a státověda, Praha, Linde, 1998). Cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a realizace ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím. Přihlíží k tomu, že jednou z metod, jak tohoto cíle dosáhnout, jsou dohody v oblasti správy, místní společenství jsou jedním z hlavních základů jakéhokoli demokratického zřízení, právo občanů podílet se na chodu věcí veřejných je jednou z demokratických zásad sdílených všemi členskými státy Rady Evropy. Rada Evropy je přesvědčena, že toto právo lze nejpříměji vykonávat na místní úrovni a že existence skutečně odpovědných místních společenství může vést ke správě, která je jak účinná, tak občanu blízká. Je si vědoma, že ochrana a posilování místní samosprávy v různých evropských zemích je důležitým příspěvkem k budování Evropy založené na zásadách demokracie a decentralizace moci. Prohlašuje, že to vyžaduje, aby existovala místní společenství vybavená demokraticky vytvořenými rozhodovacími sbory a mající vysokou míru autonomie. (nepřímá citace, Evropská charta místní samosprávy) Evropská charta místní samosprávy dále pojednává o ústavních a zákonných základech místní samosprávy, definuje pojem a rozsah místní samosprávy. V chartě je rovněž obsažena ochrana hranic místních správních jednotek, správní struktury a zdroje k plnění úkolů místních společenství a podmínky výkonu odpovědnosti na místní úrovni. Následně jsou v chartě uvedeny závazky a práva samosprávných jednotek a jejich územní klauzule. Celý dokument byl prvně projednán ve Štrasburku dne 15. října 1985.

Reforma veřejné správy a navazující územní členění v ČR Reforma veřejné správy v ČR Územní členění České republiky v kontextu EU

Reforma veřejné správy v ČR Současné územní členění České republiky je výsledkem poměrně náročné reformy veřejné správy, která probíhá v podstatě již od počátku 90. let minulého století, ale její nejintenzivnější fáze proběhly zejména v posledních letech. V této souvislosti je nezbytné si uvědomit, že pokud hovoříme o reformě veřejné správy, vždy myslíme určitý průběžně kontinuální a vždy pokračující proces. Ve své podstatě by totiž veřejná správa měla neustále reagovat na vnější změny a být schopna se ve svých strukturách a systémech flexibilně přizpůsobovat novým podmínkám. Proto v současné době probíhá reforma veřejné správy s různou intenzitou v celé Evropě. Základním cílem těchto reforem je průběžně zvyšovat efektivnost veřejné správy. V určitých fázích je ovšem potřebné, aby se v souladu s tímto nepřetržitým procesem změnila i právní úprava a organizace veřejné správy. Tyto fáze se pak v praxi s pojmem reformy veřejné správy spojují nejčastěji. Téma „reforma veřejné správy“ se, pod různými názvy a s různým obsahem, v České republice diskutuje již od počátku 90. let. Reforma veřejné správy je přitom součást reformních procesů, které směřují k posilování demokracie v České republice a podmiňují transformaci hospodářství. Reforma veřejné správy byla nezbytná i v ČR, kde k jejím „evropským” důvodům přistupovaly zejména specifické české problémy. Cílem reformy bylo naplnit určitá kritéria, uplatnit hlediska demokracie, právního státu,

Strana 247

© Phare CZ 0209-02-01-005


efektivnosti, správní kultury a etiky, decentralizace a subsidiarity. V jejím rámci bylo třeba dbát i na to, aby organizace správy kladně ovlivňovala věcné řešení spravovaných procesů. Jedním z důležitých kritérií a současně důvodů reformy byla tedy nezbytnost přizpůsobení české správy evropským integračním procesům. Na druhou stranu je ovšem nezbytné zmínit i to, že v průběhu 90. let neexistovala v ČR fungující regionální úroveň veřejné správy. Absence regionální samosprávy pak měla výrazný dopad na realizaci „cetralizované“ české regionální politiky. Neexistence samosprávy na regionální úrovni v ČR mimo jiné podstatně komplikovala rozvoj pohraniční spolupráce, např. na úrovni euroregionů na česko-německých hranicích [2].

Územní členění České republiky v kontextu EU Základní potenciální role samosprávných jednotek v kontextu EU se v ČR odvíjí od územních jednotek pro strukturální politiku v EU. Jedná se o tzv. nomenklatury územních statistických jednotek – NUTS |3|. Zásadní význam má jejich vymezení pro: statistické potřeby EU (statistickou službu v rámci EU zastřešuje EUROSTAT, se sídlem v Lucembursku), účely zařazení regionů různé úrovně pod jednotlivé cíle (s regionálním dopadem) strukturální politiky EU. Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, bylo zřízeno 14 krajů. Účinnost tohoto zákona byla stanovena až na 1. 1. 2000. Avšak až na podzim roku 2000 proběhly volby do krajských zastupitelstev a od 1. 1. 2001 se začala pomalu rozbíhat činnost krajských orgánů. Kraje tak určitou dobu existovaly pouze de iure. Územní členění ČR podle jednotek NUTS [4]

Úroveň NUTS NUTS I NUTS II NUTS III NUTS IV NUTS V

Územní jednotka

Instituce ústřední orgány státní celé území ČR správy sdružené nové kraje [5] regionální rady VÚSC – kraje [6] krajské úřady okresy bývalé okresní úřady [7] obce obecní a městské úřady

Počet 1 8 14 77 6259

Úlohou státní úrovně je koncepční a výkonná činnost zákonodárných a výkonných složek státu v oblasti regionální politiky a podpory regionálního rozvoje včetně zabezpečení prostředků státního rozpočtu a adekvátních legislativních opatření. Pro potřeby spojené s koordinací a realizací hospodářské a sociální soudržnosti, spočívající zejména ve využívání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU, byly zřízeny regiony, jejichž územní vymezení je totožné s územními statistickými jednotkami NUTS II, tzv. regiony soudržnosti. Tato úroveň je reprezentována regionálními radami (ve smyslu zákona o podpoře regionálního rozvoje č. 248/2000 Sb.). Úlohou krajské úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje. Orgány kraje tvoří základní stavební jednotku pro tvorbu a realizaci regionálního rozvoje v ČR, spolupracují s ústředními úřady státní správy a koordinují zájmy obcí ve věcech regionálního rozvoje nadobecního významu. Do 31. 12. 2002 bylo úlohou okresní úrovně dočasné zajišťování některých úkolů spojených s tvorbou a realizací podpory regionálního rozvoje (ve smyslu usnesení vlády č. 258/99 a 511/99 byly okresní úřady zrušeny a jejich činnost nahrazena v úrovni pověřených obcí nebo v úrovni krajů). Úlohou obecní úrovně je koncepční a výkonná činnost samosprávných orgánů obcí v oblasti místního rozvoje, jejich iniciační činnost v oblasti řešení nadmístních problémů a definování nadmístních programů a jejich participace na realizaci regionálních programů. (Wokoun, Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie, 2003)

Role územních samosprávných jednotek v kontextu EU V této části se zaměříme zejména na úroveň NUTS III (kraje) a NUTS V (obce), které jsou jako územní samosprávné jednotky klíčové v oblasti strukturální politiky EU. Samozřejmě není možné opomenout úroveň NUTS II, kterou zde budeme institucionálně také rozebírat. V této souvislosti je ovšem nezbytné zdůraznit, že největší faktický vliv mají v současném územním členění ČR jednotlivé kraje (abstrahujeme-li od státní úrovně, která je i v současné době plní hlavní koordinační úlohu), a nikoliv regiony soudržnosti. Regiony soudržnosti – NUTS II – koordinace hospodářské a sociální soudržnosti

Strana 248

© Phare CZ 0209-02-01-005


Krajské zřízení – NUTS III Obecní zřízení – NUTS V Euroregiony jako specifická možnost širšího regionálního rozvoje v příhraničí

Regiony soudržnosti – NUTS II – koordinace hospodářské a sociální soudržnosti V regionech soudržnosti se zřizují Regionální rady, které zabezpečují vypracování a realizaci programů spolufinancovaných z fondů a úkoly spojené s využíváním finančních prostředků z těchto fondů. Zejména pak rozhodují o jejich využití na jednotlivá opatření a aktivity a jsou odpovědné za efektivní využívání těchto prostředků, za kontrolu jejich hospodaření a za realizaci přijatých kontrolních opatření. Zastupitelstva krajů tvořících region soudržnosti mohou Regionální radě svěřit projednávání a rozhodování dalších úkolů, na kterých se dohodnou v rámci spolupráce krajů podle zvláštního právního předpisu. V případě takové dohody zastupitelstva krajů rovněž určují výši finančních částek, které budou na plnění těchto úkolů uvolněny z rozpočtů jednotlivých krajů |8|. Dalším významným orgánem v regionech soudržnosti jsou Výbory regionálního rozvoje, který zřizuje Regionální rada. Výbor sleduje a vyhodnocuje realizaci pomoci poskytované z fondů a předkládá Regionální radě návrhy řešení a dalšího postupu. Členy tohoto výboru jsou Regionální radou volení zástupci krajů, jakož i zástupci obcí, správních úřadů, podnikatelů, odborů a nestátních neziskových organizací, případně další osoby.

Krajské zřízení – NUTS III Krajské zřízení je jedním z významných kroků v uskutečňování reformy české veřejné správy. Nejde však o návrat ke krajskému uspořádání a krajským národním výborům, které jako „orgány moci lidu” byly zavedeny do naší veřejné správy po vzoru sovětském, a nahradily tak tradiční evropské pojetí veřejné správy zahrnující v sobě samosprávu. Současné samosprávné orgány krajů (Krajská zastupitelstva) jsou základním článkem politiky regionálního rozvoje na krajské úrovni. V rámci své samostatné působnosti koordinují rozvoje svého kraje a zajišťují zpracování, realizaci a kontrolu plnění programu rozvoje kraje. Dále provádějí: analytickou činnost při sledování vnitroregionální úrovně, koordinaci zájmů obcí nebo sdružení obcí na území kraje, poskytují dotace a půjčky municipalitám a jiným právnickým osobám působícím na území kraje, spoluúčast na tvorbě dokumentu Strategie regionálního rozvoje ČR, zajištění přípravy, realizace a následné kontroly plnění programů regionálního rozvoje, včetně programů zahraniční pomoci (zejména pak strukturálních fondů), spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a ostatními ústředními orgány při řešení problémů, jež svým charakterem přesahují možnosti kraje a obcí, včetně poskytování specifických dotací ze státního rozpočtu, aktivní roli krajů při spolupráci s územními orgány jiných států, zejména v oblasti přeshraniční spolupráce. Úlohou krajů jsou tedy koncepční a výkonné činnosti samosprávných orgánů v oblasti regionálního rozvoje. Krajská samospráva byla vytvořena proto, aby lépe reagovala na potřeby jednotlivých regionů České republiky. Kraje měly z velké části převzít odpovědnost za svůj vlastní rozvoj a zároveň se stát jedním z hlavních aktérů regionální politiky. V tomto smyslu byla úloha krajů zakotvena v české legislativě |9|. Kraje mohou ze svých vlastních prostředků financovat vlastní rozvojové projekty nebo mohou poskytovat dotace obcím (např. hůře situovaným obcím v problémových regionech) a jiným subjektům působícím na území kraje v nejrůznějších oblastech veřejného života |10|. Úlohu krajů dále definuje zákon o podpoře regionálního rozvoje (č. 248/2000 Sb.). Plné převzetí úlohy klíčového regionálního aktéra však nebylo a není pro kraje snadné. Tento fakt je možné dokládat na neustálém tzv. fiskálním stresu, kdy vzhledem k rychlému předávání věcných kompetencí ze státní úrovně na regionální disponují kraje pouze minimálními finančními prostředky a podpora regionálního rozvoje prostřednictvím rozvojových projektů je stále velmi omezená. Kraje se proto soustředí spíše na nízkorozpočtové, pro rozvoj kraje neméně důležité aktivity. Jedná se především o koncepční činnost, tlak na předávání pravomocí z centra a vytváření partnerství.

Obecní zřízení – NUTS V

Strana 249

© Phare CZ 0209-02-01-005


Obce v rámci své samostatné působnosti napomáhají při zajišťování plnění cílů regionální politiky zejména vytvářením podmínek pro hospodářský, sociální a kulturní rozvoj na svém území. Při plnění této role by měly úzce spolupracovat s orgány krajů. Jejich pole působnosti spočívá především ve: schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a kontrole jeho plnění, podpoře rozvoje podnikatelských aktivit na území obce, zejména formou přípravy pozemků pro investory – podnikatele (tzv. průmyslové zóny), sdružování prostředků a síly se sousedními obcemi a dalšími právnickými osobami při zajišťování společných rozvojových záměrů sloužících potřebám více obcí [11], spolupráci s příslušným krajem na přípravě a realizaci regionálního rozvojového programu, do samostatné působnosti obce patří všechny záležitosti, které jsou v zájmu územního společenství občanů ztělesněného v obci a které jsou v mezích zákona způsobilé k tomu, aby je obec spravovala v rámci svého území, jakož i svých schopností a odpovědnosti.

Euroregiony jako specifická možnost širšího regionálního rozvoje v příhraničí Euroregiony jsou územní jednotky, které sdružují jednotlivé příhraniční oblasti různých států Evropy. Pracují na principu dobrovolnosti. Jejich výhodou je fakt, že města a obce na obou stranách hranice mohou své problémy řešit společně. Spolupráce přesahující hranice tak napomáhá překonávat nevýhody okrajových poloh pohraničních oblastí. Jejím cílem je v oblastech kulturních, sociálních, hospodářských a infrastrukturních zlepšování životních podmínek místního obyvatelstva. Hlavním motivem vzniklých sdružení je tedy snaha o odstraňování nerovností mezi pohraničními regiony a postupné vyrovnávání ekonomického i sociálního rozvoje. V Evropě je možné nalézt první snahy o koordinovaný přístup v rámci příhraničního rozvoje již v 50. letech minulého století. Tedy krátce po druhé světové válce se zástupci příhraničních oblastí podél mnoha evropských hranic spojili, aby projednali odstranění hraničních bariér. Začali tak zakládat sdružení obcí, která se vztahovala k oblastem společného zájmu, jejich cílem bylo zlepšení přeshraniční spolupráce. První tzv. nadhraniční regiony, které v západní Evropě existují, vznikaly nejprve z hospodářských důvodů. Na území České republiky začaly vznikat první projekty příhraniční spolupráce počátkem 90. let. Tato sdružení se zformovala v naprosté většině na bázi přeshraniční spolupráce, tedy jako euroregiony, nebo jako jiné neformální spojení iniciativ přeshraniční spolupráce („výbory pro spolupráci“ na českorakouské hranici). Z časového hlediska paralelně vznikaly v celé ČR regionální rozvojové agentury, a to iniciativně tlakem z obecní úrovně či úrovně sdružení obcí. Cíle vytváření euroregionů

Cíle vytváření euroregionů Cíle vytváření euroregionů jsou následující: spolupráce v otázkách územního plánování a uspořádání, zachování a zlepšování životního prostředí, zvyšování životní úrovně obyvatel, rozvoj a zlepšení infrastruktury přesahující hranice, rozvoj spolupráce při likvidaci požárů a přírodních katastrof, rozvoj turistiky a kultury, zlepšování mezilidských vztahů. Euroregiony v ČR vznikly na územích, která vykazují určitou kulturní, hospodářskou a mnohdy také historickou spojitost překračující státní hranice. Myšlenka euroregionů je tedy založena na poznatku, že sousedící regiony mají velmi často obdobné zájmy a problémy, i když patří k různým státům. Prostřednictvím četných přeshraničních projektů dochází k překonávání nevýhody periferního postavení a v neposlední řadě k udržování dobrých sousedských vztahů a ke vzájemnému poznávání. V příhraničních oblastech České republiky existuje v současné době celkem třináct euroregionů, které jsou znázorněné v následující mapě. Euroregiony v České republice

Strana 250

© Phare CZ 0209-02-01-005


Zdroj: www.euroskop.cz Členství v euroregionu je obecně dobrovolné. Existují členové řádní i čestní. Členy euroregionu se mohou stát města a obce, jejichž orgány členství právně stvrdí a písemně se zavážou dodržovat usnesení orgánů euroregionu. Tato forma spolupráce nevytváří žádné nové struktury, nýbrž je servisním místem pro přeshraniční záležitosti. V případě euroregionů nejde pouze o získání lepšího přístupu finančním prostředkům ze strukturálních fondů EU. Jejich význam je daleko hlubší. Snahou je, aby se o přeshraničních problémech nerozhodovalo „tam nahoře v Bruselu nebo v Drážďanech“, ale v místě, kterého se týkají. Nejdůležitější činnost euroregionů je v oblasti poskytování informací o možnostech a podmínkách přípravy a předkládání projektů. Samotný euroregion může navíc předkládat vlastní projekty. Euroregion má však samozřejmě daleko širší pole působnosti a vykonává mnoho dodatečných činností, které s předloženými projekty přímo nesouvisejí. Mnohem důležitější je ale odbourat hranice v hlavách lidí, například společně organizovanými kulturními a sportovními akcemi. Ani projekty typu přeshraniční radiové stanice, přeshraniční autobusové linky, společná gymnázia, přeshraniční národní parky nebo společné povodňové komise nepomohou, pokud obyvatelé sami nechtějí spolupracovat. Euroregion je, viděno z této perspektivy, krokem k evropské mozaice. Ovšem role lidského faktoru je v této souvislosti nesmírně důležitá. V euroregionech spolupracují přes hranice města, obce a okresy, popřípadě komunální a regionální struktury. Často jsou ve spolupráci zainteresované i obchodní komory, odbory a sociální partneři. Evropská komise tuto činnost co možná nejvíc podporuje. Nejdůležitějším úkolem euroregionů tak je podpora a další rozvíjení spolupráce v oblasti lokálního a regionálního plánování, podpora projektů v oblasti životního prostředí, v hospodářské sféře, kultuře a sportu a vytváření prostoru pro setkávání lidí.

Shrnutí Hlavní potenciální role územních samosprávných jednotek v kontextu EU spočívá v celém procesu zapojení obyvatel a ostatních subjektů do regionální a strukturální politiky ES, ve kterém hraje důležitou úlohu veřejná správa a neziskový sektor. V kapitole byla hlouběji analyzována role veřejné správy v kontextu EU. Ta totiž garantuje vznik potřebných institucí, stanovuje priority pro dané období, provádí výběrová řízení, hodnotí průběh a výsledky realizovaných projektů a stává se partnerem dalších subjektů v konkrétních projektech. V západní Evropě bylo sjednocování místní samosprávy na určitých základních principech vyjádřeno především přijetím Evropské charty místní samosprávy, která obsahuje pravidla, na nichž by měla být postavena místní samospráva daného státu. Jedná se o rámcovou mezinárodní smlouvu, ke které, za podmínek v ní stanovených, mohou přistupovat jednotlivé státy Rady Evropy. V této souvislosti tedy hovoříme o širších evropských aspektech než pouze o vazbě na EU. Reforma české veřejné správy byla po sametové revoluci nezbytná, k jejím „evropským” důvodům přistupovaly zejména specifické české problémy. Cílem reformy bylo naplnit určitá kritéria, uplatnit hlediska demokracie,

Strana 251

© Phare CZ 0209-02-01-005


právního státu, efektivnosti, správní kultury a etiky, decentralizace a subsidiarity. V jejím rámci bylo třeba dbát i na to, aby organizace správy kladně ovlivňovala věcné řešení spravovaných procesů. Jedním z důležitých kritérií a současně důvodů reformy byla tedy nezbytnost přizpůsobení české správy evropským integračním procesům. Územní členění ČR se v zásadě odvíjí od územních jednotek vymezených pro strukturální politiku v EU. Jedná se o tzv. nomenklatury územních statistických jednotek – NUTS. Zásadní význam má jejich vymezení pro: statistické potřeby EU (statistickou službu v rámci EU zastřešuje EUROSTAT, se sídlem v Lucembursku), účely zařazení regionů různé úrovně pod jednotlivé cíle (s regionálním dopadem) strukturální politiky EU. V této kapitole byly rovněž hlouběji analyzovány 2 základní úrovně územního členění ČR. Jedná se zejména o úroveň NUTS III (kraje) a NUTS V (obce), které jsou jako územní samosprávné jednotky klíčové v oblasti strukturální politiky EU. Samozřejmě nebylo možné opomenout ani úroveň NUTS II. V této souvislosti je ovšem nezbytné zdůraznit, že největší faktický vliv mají v současném územním členění ČR jednotlivé kraje (abstrahujeme-li od státní úrovně, která i v současné době plní hlavní koordinační úlohu), a nikoliv regiony soudržnosti. Euroregiony jsou patří v evropském kontextu do určitého rámce specifických možností regionálního rozvoje v příhraničí. Jedná se o územní jednotky, které sdružují jednotlivé příhraniční oblasti různých států Evropy. Pracují na principu dobrovolnosti. Jejich výhodou je fakt, že města a obce na obou stranách hranice mohou své problémy řešit společně. Spolupráce přesahující hranice tak napomáhá překonávat nevýhody okrajových poloh pohraničních oblastí.

Příklad Evropská charta místní samosprávy

Cílem tohoto příkladu je nastínit koncept implementace této charty jednotlivými státy do svých systémů národního práva. Zásady místní samosprávy obsažené v Chartě se totiž vztahují na všechny druhy místních společenství, která na území smluvního státu existují. Každý stát však může při ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení výslovně uvést, na které druhy místních nebo regionálních orgánů hodlá působnost Charty omezit nebo které hodlá z její působnosti vyjmout. Může rovněž další druhy místních nebo regionálních orgánů následným oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy do působnosti Charty zahrnout. Dále platí, že každá smluvní strana poskytne generálnímu tajemníkovi Rady Evropy veškeré důležité informace o zákonných ustanoveních a jiných opatřeních, která přijala, aby vyhověla požadavkům této Charty. Členský stát Rady Evropy může tuto Chartu vypovědět kdykoli po uplynutí pěti let ode dne, kdy pro něj Charta vstoupila v platnost. Generální tajemník Rady Evropy musí být vyrozuměn 6 měsíců předem. Taková výpověď se nedotýká platnosti Charty ve vztahu k ostatním stranám, pokud takových stran není v kterékoli době méně než 4. Řešení přijaté na fóru Rady Evropy předpokládalo, že pro některé státy bude velmi obtížné implementovat přijaté principy ve 100% rozsahu. Bylo tedy přijato pravidlo, že postačí, zaváže-li se smluvní stát k dodržení alespoň 20 meritorních ustanovení (prakticky řečeno článků, resp. odstavců) Charty, z nichž alespoň 10 musí být vybráno ze 14 nejdůležitějších principů a pravidel. Skutečný vývoj potvrdil, že se evropské státy rozdělily zhruba do dvou skupin – na ty, které přijímaly celou Chartu, a na ty, které uplatňovaly výhrady vůči některým ustanovením. Do prvé skupiny můžeme zařadit řadu států s poměrně rozdílnou tradicí vývoje místní samosprávy – Dánsko, Estonsko, Itálii, Maďarsko, Německo, Slovinsko, Švédsko či Velkou Británii. Historické rozdílnosti tedy určitě nejsou důvodem nepřijetí společného standardu. Typickými příklady států, které zvolily cestu výhrad, jsou Bulharsko, ČR, Nizozemí, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Španělsko či Turecko. Euroregion Beskydy

Euroregion Beskydy vznikl jako historicky první euroregion spojující hranice tří postkomunistických zemí, a patří tak ke stávajícím euroregionům na území severní Moravy a Slezska (Euroregion Praděd, Euroregion Silesia, Euroregion Těšínské Slezsko). Euroregion „Beskydy“ leží v pohraniční oblasti severovýchodní části České republiky, severozápadní části Slovenské republiky a jižní části Polské republiky. Srdcem euroregionu jsou města na české straně Frýdek-Místek, na polské straně Bielsko-Biała a na slovenské straně Žilina. Euroregionem prochází hlavní tah spojující severní, jižní a východní Evropu (navazuje na TEN – Transport European Network). Výhodou takto vzniklého euroregionu je to, že zástupci všech tří beskydských regionů nyní mohou vytvářet společné projekty nadmístního významu a využít možností v rámci strukturálních fondů EU. Hlavním cílem vytvoření euroregionu „Beskydy“ jsou ovšem společné aktivity za účelem rovnoměrného a vyváženého rozvoje regionu a sbližování jeho obyvatel a institucí v příhraničních oblastech, a to zejména v oblastech výměny

Strana 252

© Phare CZ 0209-02-01-005


zkušeností a informací týkajících se regionu, trhu práce, územního plánování a stavebnictví, řešení společných problémů v oblastech dopravy, dopravních sítí, spojů a telekomunikací, problémů ekologie a životního prostředí, hospodářství, obchodu, průmyslu a spousty jiných aktivit, včetně rozvoje turistiky a cestovního ruchu. Majetek Euroregionu tvoří zejména: členské příspěvky, dotace, dary, úroky z peněžních prostředků uložených na bankovním účtu, finanční a jiná plnění, která jsou výsledkem činnosti Euroregionu.

Kontrolní prvky 1. Jaká je úloha Evropské charty místní samosprávy? odpověď, blíže kapitola Evropská charta místní samosprávy 2. Které z níže uvedených záležitostí nepatří mezi cíle euroregionů? spolupráce v otázkách územního plánování a uspořádání, odpověď zvyšování životní úrovně obyvatel, odpověď koordinace hospodářské a sociální soudržnosti, odpověď zlepšování mezilidských vztahů, odpověď 3. Popište základní územní členění České republiky s návazností na NUTS. odpověď, blíže kapitola Územní členění České republiky v kontextu EU 4. Je tento výrok pravdivý? Výbor regionálního rozvoje řeší na úrovni NUTS III otázky financování obcí. odpověď, blíže kapitola Regiony soudržnosti – NUTS II – koordinace hospodářské a sociální soudržnosti

Seznam poznámek 1. U tohoto principu jde v podstatě o to, aby jednotlivé cíle byly plněny na co nejnižší možné úrovni rozhodování, pokud je možno toto plnění na dané úrovni uspokojivě zajistit. Tento princip je zakotven v Maastrichtské smlouvě. 2. Částečně samosprávné německé kraje neměly tehdy odpovídajícího partnera na české straně, přičemž tuto úlohu suplovaly obce a okresy. 3. Franc. „Nomenclature des Unités Teritoriales Statistique“. 4. Jednotky na území ČR byly po dohodě s EUROSTATEM stanoveny podle Usnesení vlády ČR č. 707 ze dne 26. 10. 1998. 5. Výjimkou je pouze území hlavního města Prahy, Středočeského a Moravskoslezského kraje, které jsou jak NUTS II, tak i NUTS III. 6. Dle Ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. 7. Dnes tuto úroveň částečně vyplňují sdružení či svazky obcí, popř. mikroregiony. 8. Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, § 16, odst. 1. 9. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů,“ uvádí zákon o krajích č. 129/2000 Sb., § 1. 10. Zákon o krajích č. 129/2000 Sb., § 36.

Strana 253

© Phare CZ 0209-02-01-005


11. Toto je poměrně významný bod v případě úvah o kontextu s EU, kdy finanční podpora z různých programových dokumentů je v řadě případů vázána právě na vytváření mikroregionů (svazků obcí), místních akčních skupin (MAS – partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru).

Strana 254

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kapitola 21 Role informací při vytváření povědomí o právních dopadech EU a podněcování zájmu o programy a nástroje Cíl

Cílem této kapitoly vysvětlit roli informací jako základního předpokladu pro vytváření povědomí o právních dopadech EU a podněcování zájmu o programy a nástroje. Pro získání znalostí a zejména schopností orientovat se v informačních systémech týkajících se EU je nezbytné vědět, jaké jsou vůbec základní trendy v informační politice EU, principy a příslušná legislativa, která upravuje danou problematiku, výhody a nevýhody získávání informací specifickými způsoby. Kapitola by měla dát celkový přehled o tom, jaké existují evropské informace na Internetu a celkové shrnutí základních možností a způsobů získávání informací o EU v ČR. Klíčová slova

Informace, subsidiarita, EDS, EIC, elektronická média, EUROSKOP, ICEU, komunikační akční plán, RRA. Další materiály ke studiu

Euroskop, Informační server Ministerstva zahraničních věcí o EU, www.euroskop.cz, Oficiální stránky o evropských fondech, www.strukturalni-fondy.cz Síť EuroInfoCenter, www.euroinfocentrum.cz Centrum pro Regionální rozvoj ČR, www.crr.cz Evropské dokumentační středisko, www.eis.cuni.cz Server vlády ČR, www.vlada.cz Ministerstvo pro místní rozvoj, www.mmr.cz Požadované předběžné znalosti

Orientace v pojmech veřejná správa, státní správa a samospráva, základní přehled a vědomosti o EU a jejích institucích. Předpokládaná doba studia


Informace V současné době se informacím věnuje na celém světě mimořádná pozornost. Získávání, transformování, přenášení a využívání nejrůznějších informací na všech úrovních rozhodování, v nejrůznějších oblastech a formách je typickým rysem současného společenského vývoje. Využívané informace musí být dostupné, objektivní a využitelné v rozhodovacích procesech každého občana. Záleží také na tom, jaký přístup k informacím je umožněn, zda jde o přímé, či nepřímé komunikační formy. Požadavky na kvalitu poskytovaných informací jsou zejména: srozumitelnost, hodnověrnost, srovnatelnost, pravdivost, aktuálnost, přiměřenost informace a respektování potřeb, možností a zvyklostí příjemce.

Trendy v informační politice EU Současné členství v Evropské unii má pro ČR významné důsledky. Zatímco někteří lidé členství pociťují jako pozitivní, logický a nezbytný vývoj země, jiní mají odlišný pohled. Potřeba informací o EU, právních dopadech, o programech a nástrojích je nezpochybnitelná. Informace, které EU poskytuje, musí být včasné, konkrétní, přesné a přizpůsobené potřebám osoby nebo osob, které je přijímají nebo žádají.

Strana 255

© Phare CZ 0209-02-01-005


Hlavní rolí informací je napomoci obyvatelům států EU pochopit a využít to, co členství v EU může nabídnout. Informace vytvářejí povědomí o mnoha okruzích, jimiž se Evropská unie zabývá. V posledních 5 letech se v rámci EU na vysoké úrovni diskutovalo o otázkách souvisejících s informacemi a komunikací, otevřeností a transparentností v EU. Všechny vlády a mezivládní organizace uznávají potřebu informovat, protože informace ovlivňují rozhodování. Poskytování informací je v demokratické společnosti naprostou potřebou a praktickou nezbytností, proto EU podporuje informační politiku v členských státech stejně jako v ostatních zemích. EU uznává svou odpovědnost za objasňování svých cílů, postupů a politiky. Jako relativně nový faktor ve světě má EU silnou potřebu objasňovat, jak vznikla a jakých cílů chce dosáhnout. Zároveň je její snahou vytvářet informační prostředí o právních dopadech EU. Proto musí mít zpočátku rozsáhlý informační aparát, který působí na mnoha úrovních: každá instituce EU – Evropská komise, Evropský parlament, Rada EU atd. – zřizuje a podporuje vlastní systémy šíření informací o svých činnostech, ačkoliv spolupráce mezi nimi vzrůstá, existují speciální služby pro tisk a ostatní média, poskytované např. společnostmi, jako je Spokesman’s Service v Evropské komisi, a podobnými v jiných institucích, EU má tradici v těsné komunikaci s organizacemi reprezentujícími obchodní a profesionální asociace, obchodní společnosti a jiné speciální zájmové skupiny, instituce EU mají zavedený tzv. „Visitors Programme”, v jehož rámci studenti, obchodníci, vědci a další skupiny občanů navštěvují instituce EU v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku a dostane se jim informací přizpůsobených jejich potřebám, Komise a jiné instituce EU podporují speciální iniciativy pro informace zvláštním skupinám, např. v několika minulých letech Komise podporovala program „Priority Information Programmes” (Prioritní informační programy) pomáhající evropským občanům porozumět důsledkům takových otázek, jako jsou jednotná evropská měna a jednotný evropský obchod. EU podporuje rozsáhlé publikační programy zahrnující dokumenty od informačních brožur pro školní děti až po odborné dokumenty určené specialistům. Tyto programy stále častěji šíří prostřednictvím elektronických médií (databáze, CD-ROM, Internet a satelit). Evropská komise podporuje významné informační sítě (Evropská dokumentační střediska, Euro Info Centra, Korespondenční centra a Euro Info Points) v členských státech i mimo ně. Nejvýznamnějším informačním systémem je Portál Evropské unie „Europa“ (europa.eu.int), který poskytuje informace v úředních jazycích všech členských zemí a na němž nalezneme všeobecné informace týkající se celého Společenství, jeho organizací a institucí. V České republice probíhá informování občanů o Evropské unii především pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Jsou k dispozici internetové stránky Euroskop, kromě bezplatné informační telefonické linky je od 14. 2. 2005 v provozu Síť Eurobodů na internetu, kde se nachází interaktivní mapa České republiky, pomocí níž lze vyhledat nejbližší informační centrum, kde občan získá potřebné informace, brožury či letáky týkající se Evropské unie a jejích aktivit. Opomenout nesmíme ani regionální evropská informační střediska (REIS) . V České republice existují různé typy informačních středisek – od obecných až po specializovaná na konkrétní oblast. Síť regionálních informačních středisek poskytuje informační materiály vydávané v rámci komunikační strategie a také další informační zdroje. Bezplatně je zde poskytován přístup k internetu, především k již dříve zmíněné oficiální stránce Evropské komise (europa.eu.int) a k informačnímu serveru Euroskop (www.euroskop.cz).

Potřeba lidí znát aktivity EU Potřeba mnoha lidí znát politiku EU a její právní dopady na jednotlivé členské země každým rokem roste. To souvisí s jednotným vnitřním trhem (Single Market Programme) a zejména s vlivem Aktu o jednotné Evropě (Single European Act), jehož důsledkem je významný nárůst legislativní aktivity napříč rozšiřujícího se spektra oblastí politiky. Maastrichtská smlouva dále zvýšila politické kompetence EU. Právní systém EU se nyní přímo dotýká většího počtu jednotlivců i organizací, a tak roste počet těch, kteří o něm potřebují informace. Mezi finančníky, právníky, úředníky v místních správách – všude tam proniká evropský rozměr toho, co potřebují znát ke své práci. Obdobně se evropský rozměr projevuje v důležitosti dosáhnout co nejvyššího vzdělání. Nadto má EU seznam zemí ucházejících se o členství a dalších, které podporují nebo rozvíjejí svou politiku a ekonomiku v úzké návaznosti na EU.

Strana 256

© Phare CZ 0209-02-01-005


Subsiadiarita Pojem „subsidiarita” je v EU obvykle užíván ve smyslu decentralizovaného rozhodování, to znamená , že rozhodovat by měly nejnižší vhodné stupně státní správy. Tento princip zabezpečuje, že rozhodnutí v rámci EU jsou přijímána co nejblíže k občanovi a zároveň je respektována identita členských států Unie. Ve smyslu poskytování informací o EU se pojem „subsidiarity” užíval jako argument pro to, aby za informace o EU nebyly odpovědné jen instituce EU, ale i tradiční mechanismy pro šíření informací v členských státech i jinde, např. různé národní, regionální a lokální vlády, knihovny, obchodní střediska atd. by akceptovaly svou roli v šíření informací o Evropě speciálním skupinám. Rovněž všichni knihovníci v ČR potřebují dát své práci evropský rozměr. Vydavatelský sektor má z tohoto hlediska také významnou roli v šíření informací o EU. Tím není řečeno, že EU abdikuje na svou informační a komunikační odpovědnost. Spíše připouští realitu, že nemá možnosti uspokojit všechny vzrůstající potřeby informování z veřejných prostředků, a proto soustředí své zdroje na: pomoc tradičním i novým informačním zařízením v členských a přidružených státech v rozvoji jejich prostředků, služeb a odbornosti prostřednictvím sítí, přenosu a výcviku, urychlování a zlepšování existujících informačních produktů a rozvíjení nových forem komunikace.

Nařízení Komise (ES) č. 1159/2000, o informačních a propagačních opatřeních Nařízení Komise (ES) č. 1159/2000, o informačních a propagačních opatřeních, která mají být prováděna členskými státy v souvislosti s pomocí ze strukturálních fondů, stanovuje obecné zásady a oblasti působnosti této komunikační strategie. Informační a propagační opatření týkající se pomoci ze strukturálních fondů jsou určena ke zvýšení povědomí veřejnosti o činnostech Evropské unie, zvýšení její průhlednosti a k vytvoření jednotné představy o dotyčné pomoci ve všech členských státech. Informace a propagace se týkají akcí, na kterých se podílejí Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, orientační sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) nebo Finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR). Za propagaci na místě samém odpovídá řídící orgán příslušný pro provádění pomoci. Propagace probíhá ve spolupráci s Evropskou komisí, která je o těchto opatřeních přijatých za tímto účelem informována. Cílem informačních a propagačních opatření [1] je: informovat potenciální a konečné příjemce o možnostech nabízených společnou pomocí Evropské unie a členských států k zajištění průhlednosti pomoci. Zároveň by také měly být informovány: regionální a místní orgány a jiné příslušné orgány veřejné moci, profesní organizace a hospodářské kruhy, hospodářské a sociální partnery, nevládní organizace, zejména subjekty pro podporu rovnosti mezi muži a ženami a subjekty vyvíjející činnost na ochranu a zlepšování životního prostředí, provozovatelé a organizátoři projektů informovat veřejnost o úloze, kterou hraje Evropská unie spolu s členskými státy v dotyčné pomoci a jejích výsledcích.

Provádění informačních a propagačních opatření Informační a propagační opatření se předkládají formou komunikačního akčního plánu, který zahrnuje všechny operační programy a jednotné programové dokumenty. Tento plán se může případně předložit i na úrovni rámce podpory Společenství. Za provádění odpovídá řídící orgán. Komunikační akční plán obsahuje údaje o: cílech a cílových skupinách, obsahu a strategii komunikačních a informačních opatření, která z něj vyplývají, přičemž je třeba uvést opatření, která mají být provedena v rámci jednotlivých cílů každého fondu, předběžném rozpočtu, správních útvarech nebo subjektech odpovědných za provádění,

Strana 257

© Phare CZ 0209-02-01-005


kritériích použitých pro hodnocení provedených opatření. Komunikační akční plán je součástí komplementu programu podle čl. 18 odst. 3 písm. d) nařízení (ES) č. 1260/ 1999. Finanční částky určené pro informování a propagaci jsou uvedeny ve finančních plánech rámců podpory Společenství, jednotných programových dokumentech a v operačních programech v rámci technické pomoci (prostředky, které jsou požadované pro přípravu, monitorování a hodnocení pomoci podle čl. 17 odst. 2 písm. e), čl. 18 odst. 2 písm. b) a čl. 19 odst. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 1260/1999).

Informování veřejnosti Za účelem zvýšení povědomí veřejnosti o spoluúčasti Evropské unie na dané pomoci a jejích výsledcích by měl určený řídící orgán informovat nejvhodnější formou sdělovací prostředky o strukturální pomoci spolufinancované Evropskou unií. V těchto informacích by měl být přiměřeně uveden i příspěvek Evropské unie. Sdělení rovněž poskytuje přehled o úkolech daného fondu s uvedením zvláštních priorit příslušné pomoci. Zahájení pomoci po jejím schválení Komisí a nejdůležitější fáze jejího provádění se zveřejňují v celostátních nebo regionálních sdělovacích prostředcích (tisk, rozhlas, televize). Děje se tak především formou tiskových sdělení, zveřejňováním článků, příloh v nejvhodnějších denících a návštěv na místě. V této souvislosti je možné, že se použijí také jiné informační a sdělovací prostředky, jako webové stránky, publikace o úspěšných projektech a soutěže o nejlepší postupy.

Evropské informace na Internetu Tištěné zdroje informací z Evropské unie a o ní zůstanou důležité, ale je třeba říci, že v následujících několika letech nastane revoluce v dosažitelnosti informací o EU prostřednictvím elektronických médií: on-line databází, CDROMů, disket, satelitu a především Internetu, zvláště prostřednictvím serveru EUROPA a dalších. Evropská unie významně investuje do Internetu jako prostředku sdělování informací o své politice svým občanům i občanům dalších zemí. Technický potenciál a možnosti Internetu přišly v pravý čas – v době, kdy EU potřebovala nový způsob komunikace se svými občany. Internet jako informační zdroj o EU se za posledních pár let stal stěžejním zdrojem informací pro odbornou i širší veřejnost. Každá instituce EU, a mnoho součástí těchto institucí, provozuje důkladné domovské stránky, které obsahují mnoho cenných plnotextových informací. Kromě toho se mnoho proslulých EU databází stěhuje na Internet a nové, např. Legislative Observatory, jsou již na Internetu zřizovány. Velkou výhodou Internetu je rychlost, s níž se informace dostane k uživatelům, kteří žijí v jednotlivých členských státech. Prostřednictvím Internetu je nyní možné získat ohromné množství legislativních, bibliografických, statistických, kontaktních informací a také informací o stavu vývoje atd., které se týkají EU. Internet se tak stává hlavním způsobem vyhledávání informací o EU. Jednou z nejnovějších služeb je báze EUR-Lex, která byla zpřístupněna v dubnu 1998. Byla vytvořena jako odezva na volání evropských politiků. Jde o verzi upravenou pro potřeby řadových občanů a volně přístupnou na Internetu. O tom, zda splnil EUR-Lex vkládaná očekávání, je těžké hovořit, protože je stále ve vývoji. Nicméně byste měli vědět o jeho existenci a obsahu. V současnosti obsahuje přístup k následujícím plným textům: smlouvy Evropské unie, sekundární právo, rozsudky Evropského soudu z posledních 12 měsíců, plné texty posledních 20 čísel Official Journal (série L a C) – hlavního zdroje legislativních informací o EU, texty všech přijatých zákonů, texty všech připravovaných zákonů. Revoluce Internetu nespočívá jen v přístupu k informacím produkovaným EU, ale jde i o významný pokrok v přístupu k informacím o EU, které produkují jiné organizace, jako např. vlády, vědecké instituce, zpravodajské organizace, obchodní společnosti, komerční vydavatelství atd.

Problematické okruhy spojené s informacemi na Internetu Samozřejmě i v této informační „internetové revoluci” je ještě mnoho možných cest. Nesmíme také zapomínat, že přístup k Internetu není univerzální, a i ten, kdo k němu přístup má, může narazit na problém (např. velkých časových ztrát při vyhledávání nebo špatného spojení).

Strana 258

© Phare CZ 0209-02-01-005


Především přirozené internetové prostředky jsou ještě složité pro výkonnější vyhledávání informací. Každý mluví o surfování po Internetu, ale pro každodenní vážné užívání potřebujeme hledat informace rychleji a systematičtěji. Dosavadní pomalost a námaha volají po tvorbě kvalitních metod vyhledávání na Internetu. Velkým úkolem pro příštích několik let je tedy vytvořit takové informační nástroje, které by umožnily rychlejší a jednodušší přístup k evropským informacím na Internetu. Jiným problémem, který musí být vyřešen, je, zda mají instituce EU vidět v Internetu primárně prostředek k dodávání pravidelných informací, či budou vidět Internet hlavně ve funkci archivu. Nepochybně politickou motivací pro užívání Internetu jako zprostředkovatele informací vztahujících se k EU je užívat ho pro dodávání pravidelných informací občanům. Nicméně pro seriózní informační profesionály musí být i organizování archivního přístupu k základním informacím stejně důležité. Je třeba vybudovat mechanismus zajišťující, že informace, které jsou na Internetu jeden den, budou trvale dosažitelné i v budoucnu.

Celková charakteristika IS veřejné správy (e-governmentu) EU Evropské IS jsou převážně psané v HTML a jsou doplněné o odkazy na další soubory obsahující většinou plné znění důležitých dokumentů, dohod a pravidel, které jsou nejčastěji ve formátu PDF. Někdy však bývá k dispozici i obyčejná textová verze. Náročné grafické efekty se téměř nepoužívají. V případech, kdy je prezentace daného objektu graficky náročnější a k celkovému dojmu je třeba stažení více dat, existuje zpravidla ještě další, jednodušší, leč informačně stejně bohatá verze. Je vidět jistě pozitivní strategii umožnit přístup k systému co nejširšímu spektru uživatelů. Snaha celý systém stavět nezávisle na platformě klientské stanice je chvályhodná. Jednotlivé informační systémy se zpočátku člení tematicky, při hlubším vyhledávání se pak informace dělí chronologicky. V závislosti na popisovaném tématu se rozdělují podle data, hodiny a někdy i minuty. Zvláště podrobné bývají záznamy z právě probíhajících konferencí a nejrůznějších jednání. Závěry z takových setkání se dále publikují ve formě brožur a bulletinů a na jejich základě se pak vydávají knihy a publikace shrnující jak výsledky jednání, tak jejich dopad na jednotlivé členské státy a jejich vzájemné vztahy. Jediným nedostatkem je snad pouze jakási informační neucelenost, kdy se v rámci některých stránek dostaneme k nesmírnému množství informací a jindy naopak neobdržíme očekávané informace v množství odpovídajícím jejich důležitosti. Na druhou stranu jsou ale všechny evropské systémy natolik provázané, že každá hledaná informace je v reálném čase dosažitelná. Evropská unie udržuje vysokou úroveň elektronické komunikace. Téměř každý informační systém obsahuje několik formulářů nebo emailových adres určených ke kladení dotazů a umožňujících přispět vlastním postřehem či názorem. Komunikace bývá buď všeobecná, tedy dotazy všech druhů se zasílají na jedinou kontaktní adresu, nebo jsou kontakty rozdělené podle jednotlivých témat. V některých informačních systémech je přímo uveden kontakt s žádostí, aby návštěvníci vyplnili svůj názor na dostupnost a efektivitu systému, popřípadě uvedli své připomínky a komentáře. U všech informačních systémů je také k dispozici elektronický kontakt na webmastera. Struktury systémů jsou pěkně rozvržené a přehledné, což u mnohých vládních informačních systémů není pravidlem. Na systémech je zřejmá určitá míra standardizace – to je první krok k jejich propojení do životaschopného multifunkčního celku. Vývoj informačních systémů správy EU jde určitě správným směrem a je možné se jím v mnoha ohledech inspirovat například při standardizaci informačních technologií užívaných státní správou v České republice.

Možnosti a způsoby získávání informací o EU v ČR ICEU - Informační centrum EU Zastoupení Evropské komise v členských státech EU Ministerstvo zahraniční věcí ČR Evropské dokumentační střediska Euro info centra Regionální rozvojové agentury Hospodářská komora České republiky

ICEU – Informační centrum Evropské unie Hlavním posláním informačního centra je poskytovat české veřejnosti informace o EU a o vztazích EU s Českou republikou, sloužit jako první kontaktní místo pro veřejnost, jako vodítko při vyhledávání údajů a získávání informací z jiných, specializovanějších zdrojů. ICEU bylo v období před vstupem ČR do EU oficiálním informačním střediskem EU při Delegaci Evropské komice v České republice.

Strana 259

© Phare CZ 0209-02-01-005


ICEU zahájilo činnost v říjnu roku 1998 a sídlí v centru Prahy v Rytířské ulici. Je součástí celkové komunikační strategie, jejímž cílem je zvýšit úroveň informovanosti laické i odborné veřejnosti o procesu evropské integrace, podněcovat zájem a veřejnou debatu o v otázkách členství České republiky v EU. Mimo jiné spolupracuje s řadou vzdělávacích institucí, škol a také vystupuje jako spoluorganizátor seminářů, přednášek a diskusí zaměřených na evropskou integraci. ICEU se snaží poskytovat nejrůznější informace a publikace o EU. Rovněž funguje jako klíčové kontaktní místo pro další vyhledávání potřebných údajů. Zaměstnanci ICEU radí zájemcům, kde a jak získat informace z jiných, specializovanějších zdrojů.

Zastoupení Evropské komise v členských státech EU Zastoupení Evropské komise v členských státech EU jsou součástí tiskového a komunikačního servisu Evropské komise, který spadá pod Generální ředitelství pro tisk a komunikaci v Bruselu. Tyto úřady zastupují a reprezentují Komisi ve všech 25 členských státech EU. Zastoupení plní tři základní úkoly: Spolupráce s médii – Zastoupení reprezentuje Evropskou komisi v České republice a komunikuje s národními a regionálními médii, poskytuje informace o činnosti Komise, jejích politikách a událostech v EU. Politická spolupráce a zpravodajství – Zastoupení sleduje politický, hospodářský a sociální vývoj v ČR a zajišťuje nepřetržitou informovanost Evropské komise o každodenním dění v ČR. Poskytuje Komisi zpětnou vazbu a iniciuje debatu o evropských záležitostech na odborné úrovni. Informování veřejnosti – Zastoupení zajišťuje poskytování všeobecných informací o EU a pomáhá při realizaci informačních aktivit EK v České republice. Částečně také ve spolupráci s Informační kanceláří Evropského parlamentu v Praze. Zastoupení Evropské komise ve všech členských státech EU zajišťují Komisi přímý kontakt nejen s politiky, ale především s občany a přispívají k plynulé a efektivní komunikaci jak s národními úřady, tak i s médii. Zastoupení Evropské komise v ČR vzniklo transformací Delegace Evropské komise, k němuž došlo vstupem České republiky do Evropské unie dne 1. května 2004. Vedoucím úřadu byl dočasně jmenován Christian Bourgin.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR Příprava vstupu České republiky do EU byla plně v kompetenci Ministerstva zahraničí ČR (MZV ČR), které k tomu bylo zplnomocněno Vládou ČR. MZV ČR k tomuto účelu podniklo celou řadu kroků. Jedním z nich je i uveřejnění Internetových stránek EUROSKOP, kde je možné získat celou řadu informací o členství ČR v EU. Informace o tom, co může členství ČR v Evropské unii znamenat v našich životech, jsou na webových stránkách EUROSKOP rozděleny na několik částí. Je možné zjistit např.: Novinky a události – Zde jsou aktuální zprávy o dění v EU a také nejčerstvější informace o konání různých akcí, besed a mítinků na společné téma – Evropská unie. Základní popis EU – zde naleznete aktuality z EU, základní popis EU, jejího historického vývoje, popis činností jednotlivých institucí EU, další zdroje informací. Evropská ústava – zde naleznete základní popis procesu vývoje Evropské ústavní smlouvy, jejích významu, aktuální vývoj, relevantní dokumenty a další informace. Materiály a dokumenty – V této části je možné si prohlédnout nebo stáhnout dokumenty týkající se členství ČR v EU (např. Základní dokumenty EU, právní normy EU a ČR, publikace a materiály komunikační strategie), programové dokumenty (např. Zpráva vlády o stavu české společnosti), právní předpisy a usnesení vlády a další. Další zdroje informací – elektronické odkazy na publikace, tisk, Internetové stránky, informační střediska, informační akce a semináře, rozhlas a televizi.

Evropská dokumentační střediska Evropská dokumentační střediska (EDS) v Praze, Brně, Plzni, Českém Krumlově a v Olomouci jsou součástí sítě, která zahrnuje více než 300 dokumentačních středisek po celém světě. Většina jich byla založena při univerzitách. Pražská EDS působí při Univerzitě Karlově a při Vysoké škole ekonomické, zatímco brněnské EDS je součástí Masarykovy univerzity, plzeňské EDS působí při Západočeské univerzitě, EDS v Českém Krumlově je zřízeno Jihočeskou univerzitou a olomoucké EDS je součástí Univerzity Palackého.

Strana 260

© Phare CZ 0209-02-01-005


Tato Evropská dokumentační střediska byla založena s cílem podporovat výzkum a výuku problematiky Evropské unie na akademické půdě a umožnit přístup k dokumentům publikovaným v rámci Evropské unie. EU zdarma poskytuje Evropským dokumentačním střediskům výtisky všech svých publikací v angličtině. Jde např. o oficiální věstník Official Journal of the European Communities, množství časopisů, jiných periodik a odborných studií.

Euro info centra Posláním Euro Info Center (EIC) je podpora malého a středního podnikání prostřednictvím poskytování informačních a poradenských služeb usnadňujících vstup na jednotný evropský trh a rozvoj mezinárodní spolupráce firem. EIC vznikla v Evropě z iniciativy Evropské komise – Generálního ředitelství pro podnikání a působí jako místa prvního kontaktu, kde zájemce získá buď přímo potřebnou informaci, nebo kontakt na místo, kde lze informaci získat. Jednotlivá EIC jsou zakládána podpisem smlouvy mezi Generálním ředitelstvím a hostitelskými organizacemi. V současnosti funguje kolem 320 EIC ve 42 zemích, a to jak ve všech členských a kandidátských státech EU, tak v jiných zemích Evropy a Středomoří. Na území České republiky pracuje 7 EIC v Praze, Brně, Ostravě, Liberci, Mostu, Plzni a Pardubicích. Detailní informace o českých EIC naleznete na stránkách: http://www.euroinfocentrum.cz/ EIC poskytují: Informace o nařízeních, směrnicích a další legislativě Evropských společenství, o administrativních i technických bariérách volného obchodu v rámci jednotného trhu EU a o procesu jejich odstraňovaní, o programech, projektech a akcích na podporu podnikání v EU, o oficiálních publikacích zahrnujících problematiku podnikání vydávaných EK, o dalších institucích v ČR i v zahraničí, kde lze získat potřebné informace. o unijních politikách, a to především prostřednictvím internetových stránek, prezentací a dalších akcí. Konzultace a školení pro přípravu firem na specifické otázky týkající se členství ČR v EU, pro zapojení českých firem do výběrových řízení v rámci EU, pro přístup k informacím týkajících se podnikání v EU, které jsou dostupné na Internetu. Asistenci při navazování výrobní a obchodní spolupráce se zahraničními partnery, při zapojení českých firem do evropských programů a akcí na podporu podnikání. Při poskytování služeb EIC se využívají databáze a oficiální publikace Evropské komise, informační zdroje hostitelských organizací, interní webové stránky sítě EIC, mezinárodní sítě nabídek a poptávek firem, databáze a katalogy firem, informace z Generálních ředitelství Evropské komise a informace vzájemně poskytované jednotlivými pracovišti sítě.

Regionální rozvojové agentury Regionální rozvojové agentury podporují regionální rozvoj podnikání, cestovního ruchu, pomáhají s programovými dokumenty regionální a strukturální politiky při přípravě ČR na členství v EU. RRA byly ustaveny ve všech vyšších územně správních celcích (kromě Prahy) a fungují rovněž v zemích EU.

Hospodářská komora České republiky Centrum pro evropskou integraci HK ČR je expertním a servisním pracovištěm Hospodářské komory České republiky, které od roku 1998 poskytuje domácím podnikatelským subjektům širokou škálu informačních, poradenských a školících služeb na poli evropské integrace. Z iniciativy Centra pro evropskou integraci HK ČR vznikla Platforma pro podnikatelskou informační strategii o EU s cílem zvýšit informovanost české podnikatelské veřejnosti o „evropské“ problematice. Náplní činnosti Platformy je koordinace evropských informačních aktivit rozvíjenými jejími členy a dalšími zainteresovanými subjekty, organizace společných akcí (konference) a spolupráce s Poradním výborem pro plnění komunikační strategie ČR o členství v EU.

Strana 261

© Phare CZ 0209-02-01-005


Členové Platformy pro podnikatelskou informační strategii o EU: Hospodářská komora ČR Ministerstvo zahraničních věcí ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Svaz průmyslu a dopravy ČR Czech Trade Euro Info Centrum v Praze Agentura pro rozvoj podnikání Euro – Czech Forum Czech Euro 2003 České sdružení pro značkové výrobky

Závěr Tato kapitola nastínila důvody existence informační a komunikační politiky Evropské unie a její další směřování i praktické iniciativy, které vyvíjí s cílem zdokonalit přístup k informacím o svém působení. Ne vše je zatím dokonalé, ale obecně je oceňován zlepšený přístup k těmto informacím. Pro pracovníky v České republice je velkou příležitostí šířit nezbytné informace o EU a jejích právních dopadech a aktivně se tak podílet na rozvoji své země.

Příklad S problematikou informovaností obyvatelstva o dění v EU velmi úzce souvisí problematika vnímání občanů fungování demokracie v ČR a EU. Proto provedl Sociologický ústav AV ČR v polovině roku 2004 průzkum na téma: „Spokojenost občanů s fungováním demokracie v ČR a EU“ Z výzkumu vyplynulo, že polovina oslovených občanů se v červnu 2004 necítila být se způsobem, jakým funguje demokracie v České republice, příliš spokojena. Další pětina respondentů nebyla spokojena vůbec. Úplnou spokojenost s fungováním naší demokracie vyjádřilo necelé procento dotázaných. Docela spokojena byla čtvrtina účastníků výzkumu. S fungováním demokracie v České republice byli častěji spokojeni lidé s dobrou životní úrovní (respondenti, kteří sami označili svou životní úroveň jako dobrou). Nespokojeni byli především lidé se špatnou životní úrovní (opět sebezařazení) a lidé se základním vzděláním. Spokojenost s fungováním demokracie v České republice (v %) 2

velmi spokojen docela spokojen nepříliš spokojen vůbec ne spokojen neví celkem

0,8 26,0 50,3 21,3 1,6 100,0

Zdroj: CVVM, výzkum Naše společnost 2004, šetření 04-06, N = 888 Při posuzování fungování demokracie v Evropské unii vypadala situace jinak. Téměř polovina respondetů (43 %) se nedokázala k této otázce vyjádřit a uvedla odpověď „nevím“. Velmi spokojena byla 2 % a docela spokojeno 30 % dotázaných. Bezmála pětina oslovených se cítila být nepříliš spokojena a úplně nespokojeno bylo takřka osm respondentů ze sta. Spokojenost s fungováním demokracie v Evropské unii (v %) 3

velmi spokojen docela spokojen nepříliš spokojen vůbec ne spokojen neví

Strana 262

2,3 29,5 17,5 7,5 43,2

© Phare CZ 0209-02-01-005


celkem

100,0

Zdroj: CVVM, výzkum Naše společnost 2004, šetření 04-06, N = 888 V případě Evropské unie byli s fungováním demokracie výrazně častěji spokojeni dotázaní se středoškolským a vysokoškolským vzděláním a dobrou životní úrovní.

Kontrolní prvky 1. Jaký je smysl principu subsidiarity ve vazbě na komunikační strategii EU? odpověď, blíže kapitola Subsiadiarita 2. Které z níže uvedených dokumentů nenaleznete v databázi EUR-Lex? Rozsudky Evropského soudu z posledních 12 měsíců, odpověď Sekundární právo, odpověď Smlouvy Evropské unie, odpověď Národní rozvojové plány členských států EU, odpověď 3. Jak stanovuje proces informování veřejnosti Nařízení Komise (ES) č. 1159/2000, o informačních a propagačních opatřeních, která mají být prováděna členskými státy v souvislosti s pomocí ze strukturálních fondů, obecné zásady a oblasti působnosti této komunikační strategie? odpověď, blíže kapitola Informování veřejnosti 4. Je tento výrok pravdivý? Euro Info Centra se ve svých aktivitách zaměřují na podporu rozvoje lidských zdrojů. odpověď, blíže kapitola Euro info centra

Seznam poznámek 1. Níže uvedená informační a propagační opatření se týkají rámce podpory Společenství, operačních programů, jednotných programových dokumentů a programů v rámci iniciativ Společenství, jak jsou definovány v nařízení (ES) č. 1260/1999.

Strana 263

© Phare CZ 0209-02-01-005

OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ

Recommend Documents