OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ

OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ SPRÁVNÍ ČINNOSTI V OCHRANĚ OVZDUŠÍ

PHARE CZ 0209-02-01-005

Kurz: "Správní činnosti v ochraně ovzduší"

Informace o projektu V rámci tohoto projektu bylo v průběhu června a července 2004 provedeno dotazníkové šetření na krajských úřadech a vybraných magistrátech. Na základě odpovědí byla připravena analýza vzdělávacích potřeb místní samosprávy v České republice. V další fázi byly připraveny studijní materiály v distanční podobě. Tento text je ostatně jedním z výstupů této fáze. Texty jsou připraveny v tématických okruzích: vzdělávání vedoucích pracovníků vstupní vzdělávání, vzdělávání o záležitostech EU, správní činnosti v silniční dopravě, správní činnosti při sociálně – právní ochraně dětí, správní činnosti při správě živnostenského podnikání, správní činnosti ve zdravotnictví, správní činnosti v ochraně ovzduší, správní činnosti v ochraně přírody a krajiny, správní činnosti v hospodaření s odpady a nakládání s obaly správní řád. Budete-li mít dotazy k obsahu tohoto materiálu, případně i ostatních textů, obraťte se, prosím na Ing. Oto Potluku ([email protected], tel. 222 232 142), nebo Mgr. Lucii Heřmánkovou ([email protected], tel. 224 996 233). Rádi Vám případné dotazy odpoví.

Strana 2

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jak studovat? Elektronická učební pomůcka se skládá z několika kapitol. Dalo by se říci, že dílčí kapitoly tvoří uzavřený celek, nicméně v některých případech studium jedné kapitoly navazuje na studium kapitoly jiné. Pro opakování ke zkoušce odborné způsobilosti lze použít zestručněný text, který je uveden v kapitole "Otázky ke zkoušce odborné způsobilosti". Postup studia

Pro každou kapitolu si nejdříve prostudujte úvodní stránku. Přečtěte si cíl a klíčová slova, abyste věděli, čeho máte studiem dosáhnout. Podívejte se na čas potřebný ke studiu a pokuste se v závislosti na vašich již získaných znalostech si jej upravit. Rozvrhněte si tempo studia tak, abyste studovali v delších časových intervalech, např. hodinu v kuse, podle toho, jak Vám to nejlépe vyhovuje. V průběhu studia dělejte přestávky, ve kterých byste měli také něco dopřát svému tělu, nikoliv jen mysli: Něco pro vaše oči: Při upřeném čtení (nejen elektronického textu, ale i tištěného) byste měli každých pár minut odvrátit zrak na vzdálený předmět (ideálně na strom z vašim oknem nebo třeba květinu na druhé straně kanceláře). Ještě v kratších intervalech několikrát za sebou zamrkejte, tím dojde k provlhčení vysušených očí. Jakmile Vás začnou bolet oči, okamžitě jim ulevte. Něco pro vaše tělo: O přestávkách se projděte, protáhněte si ztuhlé svaly, zejména dávejte důraz na krční páteř a zádové svalstvo. Pravidelně doplňujte tekutiny. Větrejte. Bolí-li vás hlava, přestaňte studovat, kvalita takového studia není příliš vysoká. Po prostudování látky si přečtěte Závěr či Shrnutí a sebekriticky se pokuste zhodnotit, zda byste byli schopni takové shrnutí sami naformulovat. Ověřte si vaše znalosti pomocí autotestů, které jsou uvedeny samostatně ve spodní části prohlížeče v sekci "Dostupné testy". Pouze jedna odpověď je správně. Po vyplnění všech otázek se v pravém dolní rohu klepne na tlačítko "Vyhodnotit". Vraťte se na úvodní stránku a znovu si přečtěte cíl a klíčová slova. Posuďte, zda jste svým studiem dosáhli vytyčeného cíle i vašich dílčích cílů. Pokud ano, udělejte si radost - něco si kupte, přečtěte si nějakou knížku, jděte na procházku. Odměna je hrozně důležitá. Piktogramy uváděné v textu

V celé publikaci jsou používány "piktogramy", které by Vám měly usnadnit orientaci v textu. Piktogramy jsou používány na různých místech, podle jejich významu, tzn. u názvů kapitol, podnadpisů, ale i dílčích odstavců. Piktogramy rozlišující důležitost poznatků Zkouška odborné způsobilosti

Prostudování takto označených celých kapitol je nezbytné ke složení Zkoušky odborné způsobilosti. V případě, že pouze některé texty v dané kapitole jsou základní, je tento piktogram použit u názvů podkapitol, dílčích nadpisů nebo jen u některých odstavců. Bonus

Takto označené kapitoly, podkapitoly či dílčí odstavce přinášejí látku rozšiřující úroveň nezbytnou pro složení Zkoušky odborné způsobilosti. Piktogramy používané u úvodních stránek ke kapitolám Cíl

Za tímto piktogramem následuje stručně uvedený cíl studia, kterého byste měli dosáhnout po prostudování dané kapitoly. Klíčová slova, pojmy k zapamatování

V každé kapitole jsou uvedena klíčová slova, resp. pojmy, na které byste měli být schopni pohovořit po prostudování celé kapitoly. Je vhodné se klíčovým slovům vrátit v závěru studia kapitoly a ověřit si tak dosažení uvedeného studijního cíle.

Strana 3

© Phare CZ 0209-02-01-005


Po klepnutí na klíčové slovo dojde k přechodu na konkrétní místo v textu, ve kterém se o tomto pojmu hovoří. Další materiály ke studiu

V této části je seznam použité literatury a dále literatury vhodné pro doplnění a vlastní rozšíření získaných poznatků. Často jsou v této sekci uvedeny hypertextové odkazy na webové stránky, které se dané problematiky dotýkají. Hypertextové odkazy jsou funkční pouze při aktivním připojení k Internetu při studiu této učební pomůcky. Požadované předběžné znalosti

V této sekci jsou specifikovány požadované předběžné znalosti, a to buď odkazem na předcházející kapitoly, nebo popsáním znalostí z konkrétní oblasti. Předpokládaná doba studia

Čas potřebný k prostudování dané kapitoly je orientační a uvedené hodiny nezahrnují studium literatury uvedené v části Další materiály ke studiu. Piktogramy používané v textu Box

Tento text rozšiřuje probíranou látku většinou formou uváděním případů z praxe (ale není to podmínkou), které se dané problematiky dotýkají. Slouží k lepšímu pochopení studované látky na praktickém případě. Kuriozita

Jak již název napovídá, jedná se o zpestření probírané látky uvedením kuriózního nebo jinak zajímavého příkladu. Pozor, důležitý poznatek

Text uvedený u tohoto piktogramu je klíčový a měli byste v něm uváděné skutečnosti zapamatovat. Příklad k objasnění látky

K tomuto piktogramu se váží krátké praktické příklady k objasnění probírané látky. Delší (spíše pak případové) studie jsou zpravidla uváděny v Boxu. K zamyšlení

Za tímto piktogramem bývá většinou nastíněn nějaký problém, který nemá jednoznačné řešení. Měli byste se nad nadnesenou myšlenkou sami zamyslet a pokusit se problém zanalyzovat ze všech stran. Jak je učební text psán? Zdůraznění Citace Hypertextové odkazy

Pro zdůraznění některého z pojmu, klíčového slova či myšlenky se používá tučné písmo. Citace z různých zákonů, předpisů a z jiné literatury je uvedena kurzívou. Hypertextové odkazy mají světle modrou barvu, po klepnutí na ně dojde k přechodu na: jinou stránku v této učební pomůcce, např. na titulní stránku, jiné místo na stránce, kterou právě studujete, např. na informaci o piktogramu Zkouška odborné způsobilosti. webovou stránku na Internetu, např. http://www.statnisprava.cz/ (pro využití těchto odkazů musíte být aktivně připojeni k Internetu).

Ovládání prohlížeče

V prohlížeči je uvedena nápověda, kterou zobrazíte z menu volbou Nápověda, Témata nápovědy. Tisk

Pokud byste si potřebovali nějakou stránku vytisknout, můžete tak učinit klepnutím na ikonu (Tisk aktuální stránky) na konci panelu nástrojů v pravé části prohlížeče. Pokud chcete vytisknout celý dokument, klepněte na ikonu (čtvrtá zleva, PDF verze kurzu). Zobrazí se všechny stránky z osnovy za sebou v jednom souboru ve formátu PDF, který můžete vytisknout klasickým způsobem. Pro prohlížení PDF souborů je třeba mít nainstalovanou aplikaci Adobe Acrobat, která je zdarma ke stažení zde i v české verzi. Přejeme Vám, ať se Vám z této učební pomůcky pohodlně studuje a hodně studijních úspěchů!

Strana 4

© Phare CZ 0209-02-01-005


Strana 5

© Phare CZ 0209-02-01-005


Autoři Autoři studijních materiálů

Antonín Branžovský Jiřina Jílková Jiří Klabzuba Jaroslav Knápek Markéta Kodetová Jaromír Pokorný Petr Šauer Josef Vejvoda Technické zpracování

Vojtěch Kodet Lenka Švecová

Strana 6

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otazky ke zkoušce odborné způsobilosti 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44.

Strana 7

Obecně závazné platné právní předpisy platné v ochraně ovzduší Základní principy současné právní úpravy ovzduší, vztah k právním předpisům Evropských společenství. Povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany ovzduší Pojem zdroje znečišťování ovzduší, pojem provozovatele zdroje znečišťování ovzduší, kategorie zdrojů znečišťování ovzduší, kategorie zdrojů znečišťování a jejich význam Rozdíl mezi emisí a imisí, dálkové znečišťování ovzduší, opatření ke snižování emisí a imisí Hlavní znečišťující látky v ovzduší, které z nich mají převažující vliv na tzv. skleníkový efekt, ozónovou vrstvu a klimatický systém Země Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší, jejich praktický význam pro stanovení emísních limitů a poplatků za znečišťování ovzduší Kritéria pro zařazování zdrojů do jednotlivých kategorií, kdo provádí uvedené zařazování obecně a v pochybnostech Emisní limity pro zdroje znečišťování ovzduší, kde jsou uvedeny a jaké jsou důsledky jejich neplnění Odklad části poplatků za znečšťování ovzduší a možnosti jejich prominutí. Povinnosti provozovatelů zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší Povinnosti provozovatelů středních zdrojů znečišťování ovzduší Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování ovzduší Orgány státní správy v ochraně ovzduší (působnost, postavení a vydávání rozhodnutí) Zjišťování množství znečišťujících látek od ovzduší, povinnosti měření u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečšťování ovzduší (frekvence měření, důvody pro měření) Zpopatnění velkých, středních a malých zdrojů znečišťování ovzduší (kdo platí a rozhoduje o výši poplatků, kdo vybírá a vymáhá poplatky) Způsob výpočtu poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší, oznamovací povinnost provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, povinnosti provozovatelů zdrojů při vzniku skutečnosti zakládající změnu výše poplatku Konstrukce výpočtu poplatku, co se zpoplatňuje a jak, včetně možnosti odkladu placení poplatku za znečišťování ovzduší Obecné emisní limity, specifické emisní limity, technické podmínky provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší Nápravná opatření a jejich účel (který orgán vydává, vztah mezi nápravným opatřením a sankcí za porušení povinností provozovatele). Poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší. Povinnosti právnických a fyzických osob v ochraně životního prostředí Specifické emisní limity a technické podmínky provozu vybraných zdrojů znečišťování ovzduší Obecné emisní limity, přípustná tmavost kouře a jak se kontroluje Pojem "společný zdroj" pro účely stanovení kategorie stacionárního zdroje znečištění ovzduší u téhož provozovatele pro účely zpoplatňování Kritéria pro měření malých stacionárních spalovacích zdrojů podle zákona o ochraně ovzduší Fyzikální a chemické vlastnosti atmosféry. Základní faktory ovlivňující šíření a rozptyl znečišťujících látek v atmosféře Vliv jednotlivých zdrojů na kvalitu ovzduší, faktory ovlivňující kvalitu ovzduší Co jsou regulované látky, které výrobky je obsahují a jaké platí zásady pro zacházení s těmito látkami Jaká se přijímají opatření ke zlepšení kvality ovzduší v oblastech, kde je tato kvalita zhoršená Za jakých podmínek lze spalovat odpad a odpadní oleje Imisní limity a zvláštní imisní limity pro základní škodliviny Smogové ústřední a místní regulační řády, vyhlašování smogových situací a informování veřejnosti Programy zlepšování kvality ovzduší a jejich význam Plán snížení emisí u stacionárního zdroje znečišťování ovzduší a jeho význam Informování veřejnosti a mezinárodních organizací o kvalitě ovzduší (orgán, obsah a frekvence informace) Úmluvy a protokoly týkající se ochrany před znečišťováním ovzduší Ozón v atmosféře - přízemní a stratosférický Princip skleníkového efektu atmosféry a jeho hlavní příčiny Povinnosti provozovatelů zařízení obsahující regulované látky (při provozu, při likvidaci zařízení) Postup orgánu ochrany ovzduší při vyřizování stížnosti občanů na obtěžování zápachem Působnost obce při vydávání právních aktů v přenesené půasobnosti na úseku ochrany ovzduší Autorizace v ochraně ovzduší a činnosti pro které se autorizace vyžaduje Povinnosti autorizované osoby

© Phare CZ 0209-02-01-005


45. 46. 47. 48. 49. 50. 51.

Sankce za znečišťování ovzduší - pokuty, nápravná opatření, souběh pokut K jakým účelům slouží zvláštní imisní limity Činnosti v oblasti ochrany ovzduší, kdy je vyžadováno stanovisko nebo povolení orgánu ochrany ovzduší Požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv, co se pavažuje za palivo Za jakých podmínek lze spalovat suché rostlinné materiály Kdy lze nejpozději zahájit řízení o uložení pokuty (subjektivní, objektivní lhůta) Co to je dotčený orgán státní správy a jaká je jeho působnost v řízení podle stavebního zákona (jaké jsou dotčené orgány ochrany ovzduší u jednotlivých kategorií zdrojů) 52. Vztah legislativy v ochraně ovzduší ke stavebnímu zákonu a k zákonu o integrované prevenci

Základní používané pojmy a jejich uplatnění ve správní praxi Základní pojmy používané v ochraně ovzduší a jejich uplatnění ve správní praxi

Ovzduším se rozumí vzdušný obal planety Země. Rozlišujeme jej na venkovní ovzduší, tj. ovzduší mimo obestavěné prostory, a vnitřní ovzduší, jímž se rozumí ovzduší v bytech, uzavřených halách a dalších výrobních prostorech. Ta část ovzduší, která je nejblíže k zemskému povrchu se nazývá troposféra a dosahuje výšky 10 km. Nad ní počíná stratosféra, která dosahuje výšky 60 km. Od 60 km nad zemským povrchem počíná mezosféra, která ve výšce asi 80 km přechází v ionosféru. Tlak vzduchu se vzdáleností od Země klesá a rovněž klesá i teplota v atmosféře. Tlak při zemském povrchu dosahuje cca 105 Pa, ve vzdálenosti 100 km od povrchu jen 0,1 Pa. Rovněž teplota se vzdáleností od Země klesá a na rozhraní troposféry a stratosféry dosahuje asi -60oC. Hlavními složkami ovzduší, pokud nepřihlížíme k obsahu vodních par, jsou dusík (cca 78 % obj.) a kyslík (cca 21 % obj.) a argon (cca 0,93 %). Minoritní obsah tvoří helium, krypton, xenon, ozon a další plyny např. oxid uhličitý, oxid dusný vodík a methan. Pro život na Zemi má čisté ovzduší důležitý význam. V současné době jsme svědky úbytku živočišných a rostlinných druhů, které jsou důsledkem uvolňování znečišťujících látek do ovzduší a jejich následné deposice na půdě. Dochází k okyselování půd a tím i po vyčerpání tlumivých vlastností půdy, k poklesu pH a následně uvolňování hliníku a těžkých kovů do půdních vod, které se stávají toxickými pro některé méně odolné druhy rostlin. Měření prokazují, že půda v některých oblastech střední Evropy je okyselená až 1,5 m pod povrchem, odebrané vzorky mlhy vykazují hodnotu pH blízkou jedné, přízemní ozon narušuje buněčnou tkáň jehličí a listoví. V ohrožení je ozonová vrstva ve stratosféře, která chrání život na Zemi proti pronikání nepřiměřené radiace. Na ní působí řada látek, které člověk používá či používal v chladící a hasící technice, a které při svém odbourávání ve stratosféře způsobují úbytek ozonu. Jedná se o řadu plynů, především halogenderiváty od methanu a ethanu. Dalším nebezpečím je globální oteplování, které způsobují tzv. skleníkové plyny, jimiž jsou oxid uhličitý, methan, oxid dusný a další látky uvolňované do ovzduší v důsledku lidské činnosti. To jsou jen některé důvody, proč v zájmu udržitelného života na Zemi musíme v zájmu příštích generací ovzduší chránit před nežádoucími změnami. A s ohledem na globální charakter ovzduší, které nezná hranice států, je ochrana ovzduší předmětem mezinárodní dvoustranné či vícestranné spolupráce zemí. V ochraně ovzduší je potřeba rozlišovat dva pojmy. Jimi jsou znečišťování a znečištění ovzduší. Znečišťováním se rozumí vypouštění látek obsažených v odpadních plynech do ovzduší. Pro omezení znečišťování ovzduší a tím i pro snížení koncentrací látek obsažených v ovzduší bylo důležité stanovit kriteria, která nutno dodržet při tvorbě a vypouštění znečišťujících látek(emisní limity) a také definovat požadavky na únosnou míru znečištění ovzduší (imisní limity). Tato kriteria po jejich legislativním ukotvení se stala základem pro ozdravění ovzduší. Hodnoty limitů znečišťování vycházejí ze zásady o nejlepší dostupné technice s ohledem na přiměřenost nákladů. S pokrokem v oblasti technologií čištění odpadních plynů se jejich hodnoty zpřísňují. Tlak na zpřísnění vychází z poznání o důsledcích znečištění na životní prostředí. Uplatnění emisních a imisních a limitů ve správní praxi vychází ze skutečnosti,ze provozovatelé zdrojů jsou povinni legislativní opatření respektovat. V případě, že správní orgán zjistí jejich porušení, zavede správní řízení, v jehož rámci uloží zjednání nápravy a termín, do kdy náprava musí být dosažena. Často je součástí nápravných opatření i pokuta ve výši podle míry provinění dané § 40 zákona 86/2002 Sb.a která je odvislá od míry přestupku. Při nesplnění nápravných opatření musí být pokuta udělena vždy. Současně může být provoz zdroje rozhodnutím inspekce omezen nebo i zastaven.

Strana 8

© Phare CZ 0209-02-01-005


Základní pojmy v ochraně ovzduší jsou kriterii pro posouzení míry znečištění ovzduší zdroji jeho znečišťování. Jejich hodnoty jsou objektivními podklady pro nápravná opatření ve smyslu plánů pro snižování emisí v regionech a opravných opatření u zdrojů znečišťování ovzduší. Jsou vesměs převzaty ze zákona č. 86/2002 Sb., o ovzduší a některé z nich po úpravě doplněny komentářem, který blíže doplňuje strohé definice. Znečišťující látka

Znečišťující látka - jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na lidské zdraví a pohodu, zdraví zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek; za znečišťující látku podle tohoto zákona se nepovažují radionuklidy. Emise

Emise - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší (životního prostředí). Pojem emise se používá i v jiných činnostech ovlivňujících kvalitu prostředí a života, např. pro vypouštění látek znečišťujících vodu do vodních toků nebo pro hluk či radioaktivní záření. Fugitivní emise

Fugitivní emise - vnášení znečišťujících látek do ovzduší, kdy nelze měřením určit všechny veličiny potřebné pro zjištění hmotnostního toku. Jedná se zejména o úniky znečišťujících látek do ovzduší průduchy, netěsnostmi rozvodů, armatur, aparátů, apod. Emisní limit

Emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech (např. mg.mn-3) nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času (např. t.h-1) nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce (např.kg S02.t-1 vyrobené H2SO4) nebo lidské činnosti; Emisní limity jsou hodnoty, které vycházejí ze zásady nejlepší dostupné technologie s přihlédnutím k přiměřenosti výdajů. Při povolování staveb tzv. nových a rekonstrukci stávajících zvláště velkých, velkých a středních zdrojů orgány ochrany ovzduší zvažují jestli zdroj bude vybaven technologií, která způsobuje v minimální míře znečištění ovzduší a minimálně zatěžuje životní prostředí. Zákon o ovzduší a jeho prováděcí předpisy rozlišují emisní limity na specifické a obecně platné. Specifické limity jsou stanoveny prováděcími předpisy pro stanovené výrobní činnosti a jsou platné vždy. Tam kde nejsou stanoveny specifické emisní limity, mohou být rozhodnutím krajského úřadu stanoveny obecné emisní limity pro jednotlivé znečišťující látky. Emisní strop

Emisní strop - nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená zpravidla v hmotnostních jednotkách za období jednoho roku ze všech zdrojů znečišťování, nebo z jejich vymezené skupiny, na vymezeném území; u národního emisního stropu je jeho hodnota pro kalendářní rok stanovena pro Českou republiku závaznými mezinárodními dokumenty; Zatím co emisní limity jsou odvozovány od nejlepší dostupné technologie, emisní stropy obvykle navazují na mezinárodní dohody o omezení emise znečišťujících látek do ovzduší. V současné době jsou emisní stropy uplatňovány pro významné zdroje znečišťování. Národní emisní stropy se rozepisují na jednotlivé kraje v ČR a na jednotlivé významné zdroje. Splnění takto stanovených hodnot nesouvisí s povinností plnit platné hodnoty emisních limitů. Redukční cíl

Redukční cíl- procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování umístěných na vymezeném území, případně z vymezené skupiny zdrojů znečišťování, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční; Tento pojem zavedlo Evropské společenství jako reakci na překračování imisních limitů ve vymezených územích. Redukčním cílem je postupné dosažení hodnot imisních limitů v těch územích, v kterých jsou překračovány. Obvykle se požaduje, aby byly vypracovány konkrétní opatření ke snížení emisí, která postupně zabezpečí dosažení požadované úrovně znečištění ovzduší. Znečišťování ovzduší

Strana 9

© Phare CZ 0209-02-01-005


Znečišťování ovzduší - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času. Zdroj znečišťování ovzduší

§ 2 zákona 86/2002 Sb. "Základní pojmy" pojem zdroj znečišťování ovzduší nedefinuje. § 4 odst. 1 zákona s názvem "Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší" člení zdroje znečišťování ovzduší na mobilní a stacionární, jímž jsou v odst. 2 a 3 přiřazeny činnosti, které lze považovat za definice těchto zdrojů. Podle § 4 odst. 2 zákona "mobilními zdroji" jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o: Dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla Nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení Přenosná zařízení vybavená spalovacím motorem, na příklad motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky Definici stacionárního zdroje lze nalézt v § 4 odst. 3 zákona, který uvádí, že "stacionárním zdrojem" je zařízení spalovacího či jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobná činnost" Pojem provozovatele zdroje znečišťování ovzduší je definován v § 2 zákona a je jím "právnická nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování skutečně provozuje, není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování". K této definici se vztahuje občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. S cílem roztřídit stacionární zdroje podle míry vlivu na ovzduší a podle technického a technologického uspořádání se zdroje dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Dále zákon dělí zdroje podle technického a technologického uspořádání, které se opět dělí do citovaných kategorií. Podrobnosti a význam kategorizace jsou uvedeny v následující otázce. Provozovatel zdroje znečišťování ovzduší

Provozovatel zdroje znečišťování ovzduší (dále jen "provozovatel") - právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje. Není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování. Palivo

Palivo- plynný, kapalný nebo tuhý hořlavý materiál vhodný ke spalování ve zdrojích znečišťování ovzduší a splňující požadavky na kvalitu a vlastnosti stanovené vyhláškou Ministerstva životního prostředí (dále jen "ministerstvo"). Palivem není odpad podle zákona 185/2001 Sb.o odpadech. Úrovně znečištění ovzduší

Úrovní znečištění ovzduší - hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na zemský povrch za jednotku času. Imise

Imise - znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek. Imisní limit

Imisní limit - hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu vzduchu při dané teplotě a tlaku (tj. při teplotě 273,15 K a tlaku 101,32 kPa), např. mg.m-3 nebo µg.m-3. Součástí imisního limitu je i přípustný počet překročení jeho hodnoty v kalendářním roce. Mez tolerance imisního limitu

Mez tolerance imisního limitu - procento imisního limitu, nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být

Strana 10

© Phare CZ 0209-02-01-005


imisní limit překročen. Tolerance imisního limitu slouží k postupnému zlepšování kvality ovzduší, kterou nelze dosáhnout ze dne na den. Cílem meze tolerance je, aby v průběhu několika předem stanovených let při zavádění plánů na snížení emisí byla dosažena hodnota imisního limitu. Imisní limity se mohou svou číselnou hodnotou lišit podle účelu, pro který byly stanoveny (např. pro ochranu zdraví lidí nebo ochranu ekosystémů). Zvláštní imisní limit (varovný limit)

Zvláštní imisní limit (varovný limit) - taková úroveň znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského zdraví, nebo poškození ekosystému. Zvláštní imisní limity slouží pro varování obyvatelstva a pro regulaci zdrojů, jejichž činnost je regulována v případech, kdy nastane nepříznivá meteorologická situace, během které dojde k překročení stanovených hodnot. Přípustná tmavost kouře

Přípustná tmavost kouře - nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu. Překročení přípustné tmavosti kouře bývá důsledkem buď špatného technického stavu zařízení, nebo technologické nekázně. Přípustnou tmavost kouře lze zjistit několika vizuálními metodami měřením buď v potrubí odpadního plynu (kouřovodu nebo ve vlečce. Bacharachova metoda měří v kouřovodu. Spočívá v tom, že se odsaje určitý objem plynu přes filtrační papír vložený do proudu odpadního plynu v kouřovodu a zabarvení papíru se porovná se zabarvením Bacharachovy stupnice. Stupnici tvoří celkem deset stupňů od 0 do 9, přičemž nultý stupeň představuje bílou barvu a devátý stupeň nejméně 90 % černé barvy na bílém podkladě. Přípustná tmavost kouře zjišťovaná v kouřové vlečce se vyhodnocuje podle Ringellmannovy metody. Ringellmannova metoda spočívá ve vizuálním porovnání kouřové vlečky se stupnicí, která má celkem šest polí od nuly (bílá s definovanou odrazivostí světla 80 %) do pěti (100 % černé barvy na bílém podkladě, černá barva použitá k tisku stupnice musí mít odrazivost světla 5% ). Depoziční limit

Depoziční limit - nejvýše přípustné hmotnostní množství znečišťující látky po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času nebo množství látky, které jednotka plochy zemského povrchu za jednotku času vstřebá. Nejčastěji deposice se vyjadřuje deposice je v t.km-2.rok-1. Deposice se vyjadřuje dvěma složkami, jimiž jsou suchá a mokrá deposice, jejichž součet tvoří deposici celkovou. Suchá deposice je množství spadu v nepřeměněné formě (např. popílek, oxid siřičitý, a další), zatím co mokrou deposici tvoří znečišťující látky po přeměně v ovzduší (oxid siřičitý se mění na kyselinu sírovou, oxidy dusíku převážně na kyselinu dusičnou ). Mokrá deposice se měří ve srážkách. Jeden milimetr srážkových vod představuje 1 l vody na metr čtvereční. Těkavá organická látka

Těkavá organická látka - jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 293,15 K má tlak par 0,01 kPa nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití a která může v průběhu své přítomnosti v ovzduší reagovat za spolupůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku fotochemických oxidantů. Nejlepší dostupná technika (techniky)

Nejlepší dostupná technika (techniky) - nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Z nejlepších dostupných technik se vychází při stanovování závazných podmínek v integrovaném povolení vydávaném podle zvláštního právního předpisu. Technika zahrnuje jak používanou technologii, tak i způsob, jakým je zařízení navrhováno, budováno, udržováno, provozováno a po dožití odstraňováno; Nejlepší dostupnou techniku popisují tzv. dokumenty BREF, které vypracovávají štáby odborníků zemi Evropské unie pod organizačním vedením výzkumného centra Evropské unie v Seville. Dokumenty BREF obsahují popis a

Strana 11

© Phare CZ 0209-02-01-005


možnosti nejprogresivnějších technických zařízení, které jsou pro činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Počítá se s technickým pokrokem, pro který budou BREF postupně podle potřeby novelizovány Persistentní organická látka

Persistentní organická látka (POP - persistent organic compound) - organická látka, která působí významným škodlivým vlivem na lidské zdraví a má škodlivé účinky na životní prostředí v místě i okolí jejího zdroje a její toxické vlastnosti jsou spojeny se schopností dlouhodobě přetrvávat v životním prostředí a schopností akumulace v biologických systémech. Příkladem POP je na příklad DDT, bifenyly nebo polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany. Těžké kovy

Těžké kovy - kovy, případně metaloidy, které jsou stabilní a jejichž specifická hmotnost je větší než 4 500 kg /m3, a jejich sloučeniny. Pachové látky

Pachové látky - látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovým číslem (pachovou jednotkou). Pachové číslo se zjišťuje olfaktometricky, tj. přístrojem, v němž se mísí proud znečištěného plynu s přesně definovaným proudem čistého plynu (vzduchu), přičemž se hledá takový objem čistého plynu vztažený na jeden objem znečištěného plynu, při němž již stanovená čichající skupina nezjistí zápach. Obtěžování obyvatelstva zápachem - porušení pohody člověka působením pachových látek na jeho čichové orgány v intenzitě nad přípustnou míru.

Otázka 1 Obecně závazné platné právní předpisy platné v ochraně ovzduší Smysl nového zákona o ovzduší 86/2002 Sb.

Legislativa ovzduší v letech 1991 - 2002, resp. 2003 byla zajišťována zákony: zákonem 309/1991 Sb. zákonem 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování zákonem 86/1994 Sb. o ochraně ozonové vrstvy Ochrana ovzduší představovaná těmito třemi zákony byla spojena do zákona 86/2002 Sb., byly uplatněny nové poznatky o ochraně ovzduší a provedena harmonizace ochrany ovzduší s právem Evropské unie. Zákon dále zavádí ochranu klimatického systému Země a také vymezuje pravidla pro světelné znečištění. Zákon 86/2002 Sb. stanoví: práva a povinnosti osob a působnost státních orgánů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země, a s výrobky, které je obsahují podmínky pro další snižování vypouštěných látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek nástroje ke snižování látek ovlivňujících klimatický systém Země opatření ke snižování znečištění ovzduší Bližší charakteristiku zákona č. 86/2002 Sb. najdete zde. Prováděcí právní předpisy k zákonu 86/2002 Sb.

Ze zmocnění zákona byly vydány následující prováděcí právní předpisy.

Strana 12

© Phare CZ 0209-02-01-005


V současné době se pracuje na jejich novelizacích. Podstatné změny lze očekávat zejména v nařízení vlády 353/2002 Sb. a 356/2002 Sb. Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování , hodnocení a řízení kvality ovzduší ve znění novely nařízením vlády č. 60/2004 Sb. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí ve znění novely nařízením vlády č.417/2003 Sb. Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Vyhláška MŽP č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intensity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a jejich uplatňování Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší Vyhláška MŽP č. 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozónové vrstvy Země Nařízení vlády č.112/2004 Sb., ze dne 11. února 2004, o národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší Vyhláška MŽP č. 533/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zveřejňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti

Otázka 2 Základní principy současné právní úpravy ovzduší, vztah k právním předpisům Evropských společenství. Bývalá Československá socialistická republika přijala v roce 1967 zákon č. 35 na ochranu ovzduší, který vycházel z imisního principu. Při stavbě nových technologií posuzoval, zda nedojde k překročení tzv. NPK (nejvyšších přípustných koncentrací), dnes v podstatě (až na hodnoty) imisních limitů. Pokud požadovaná hodnota nebyla dosahována výpočtem z rozptylové studie, její dosažení bylo možno docílit zvýšením stavební výšky komína. Tím docházelo sice ke splnění NPK v okolí zdroje, nicméně také k eskalaci znečištění na větší vzdálenosti, často překračujícím hranice státu. Zákon byl přijat v době, kdy vyspělé západní země přecházely od imisní legislativy k emisní s uplatňováním emisních limitů. V letech 1967 - 1989 nebyla politická vůle tento zákon změnit, protože by to znamenalo pro tehdejší stát, založený na centrálním rozdělování investic, investovat z neustále se tenčících státních zdrojů do moderních technologií a odlučovacích zařízení. K positivnímu obratu v ochraně ovzduší došlo v uplynulém desetiletí po přijetí zákona na ochranu ovzduší 309/1991 Sb., který zavedl emisní limity a další podmínky ochrany ovzduší. Těchto podmínek muselo být dosaženo nejpozději do sedmi let, tj. do konce roku 1998.

Strana 13

© Phare CZ 0209-02-01-005


O reálnosti tohoto termínu pro splnění emisních limitů se vedly rozsáhlé polemiky. Ve skutečnosti všechny rozhodující průmyslové zdroje zákon splnily. Důsledkem působení zákona byl výrazný pokles emisí znečišťujících látek do ovzduší (zejména S02 a tuhých znečišťujících látek o cca 85 - 90 %), snížení energetické náročnosti národního hospodářství a také výrazné snížení znečištění ovzduší. V souvislosti s přípravou vstupu do Evropské unie byla přijata nová legislativa ochrany ovzduší daná zákonem 86/ 2002 Sb. a jeho prováděcími předpisy, které v některých případech kladou na zdroje znečišťování ještě vyšší požadavky. Těmito nároky a dalšími očekávanými opatřeními ke snižování emisí z energetických zdrojů se zabývá toto pojednání.

Otázka 3 Povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany ovzduší Zákon o ochraně ovzduší stanovil k základním povinnostem fyzických a právnických osob v oblasti ochrany ovzduší: omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat paliva jen v souladu se zákonem a jeho prováděcími předpisy. Jako palivo nesmí použít odpad definovaný zákonem o odpadech výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi stanovenými prováděcím právním předpisem nesmí spalovat ve zdrojích znečišťování ovzduší látky, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení a těch látek, které nejsou uvedeny v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření. Zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu s krizovým zákonem v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních smí spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obecní úřad může nařízením obce stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů povinnost při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních právních předpisů odvádět znečišťující látky ze zvláště velkého, velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší, je-li to technicky možné, do ovzduší definovaným způsobem tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí při technické možnosti a ekonomické přijatelnosti u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů pověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie požádání orgánu ochrany ovzduší jsou provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší povinni a v rozsahu stanoveném v prováděcí právním předpisem poskytovat informace o provozovaném zdroji při výstavbě liniového zdroje znečišťování ovzduší povinnost vypracování rozptylové studie povinnost zajistit od 1. května 2004 výrobu, dovoz a distribuci sortimentu motorových benzinů a motorové nafty dodávaných na trh tak, aby tato paliva obsahovala minimální stanovené množství biopaliva nebo jiného paliva z obnovitelných zdrojů v souladu se zvláštním právním předpisem

Otázka 4 Pojem zdroje znečišťování ovzduší, pojem provozovatele zdroje znečišťování ovzduší, kategorie zdrojů znečišťování ovzduší, kategorie zdrojů znečišťování a jejich význam Zdroj znečišťování ovzduší

§ 4 zákona s názvem "Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší" člení zdroje znečišťování ovzduší na mobilní a stacionární. "Mobilními zdroji" jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení.

Strana 14

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jsou to například: Dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla Nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení Přenosná zařízení vybavená spalovacím motorem, na příklad motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky "Stacionárním zdrojem" je zařízení spalovacího či jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobná činnost" S cílem roztřídit stacionární zdroje podle míry vlivu na ovzduší a podle technického a technologického uspořádání se zdroje dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Dále zákon dělí zdroje podle technického a technologického uspořádání, které se opět dělí do citovaných kategorií. Pojem provozovatele zdroje znečišťování ovzduší je definován v § 2 zákona a je jím "právnická nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování skutečně provozuje, není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování". Podrobnosti a význam kategorizace jsou uvedeny zde. Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší a jejich význam

Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší Zdroje se dělí do kategorií podle § 4 zákona o ovzduší. Rozeznáváme dvě zásadní skupiny zdrojů, jimiž jsou zdroje mobilní, poháněné spalovacími motory a dále zdroje stacionární. Na převážnou část mobilních zdrojů kladou požadavky předpisy vydávané Ministerstvem dopravy. Jedná se o silniční zdroje znečišťování ovzduší, plavidla, letadla. Do mobilních zdrojů patří i přenosné nástroje, jako např. pily, sekačky poháněné spalovacími motory, na které budou kladeny požadavky na ochranu ovzduší. Stacionární zdroje znečišťování ovzduší jsou plně pod legislativou zákona 86/2002 Sb. Podle míry vlivu na ovzduší se dělí na čtyři kategorie s názvy. zvláště velké velké střední malé Kategorizace zdrojů má zásadní význam pro stanovení emisních limitů. Čím vyšší je kategorie zdroje, tím vyšší se zpravidla kladou požadavky na obsah znečišťujících látek v odpadních plynech. Konkrétní kategorie stacionárních zdrojů pak jsou sledovány určitými úřady státní správy. Malé zdroje jsou v kompetencích obcí, ostatní pak v kompetenci krajů, inspekce a obcí s přenesenou působností. Většina zvláště velkých zdrojů náleží do působnosti zákona 76/2002 Sb. o integrované prevenci a jejich provoz, emise a havarijní stavy jsou sledovány orgány Evropské unie.

Také uvnitř samotných kategorií hodnoty emisních limitů bývají přísnější u významnějších znečišťovatelů, jako např. hodnoty emisních limitů pro S02 pro tuhá paliva u stávajících zdrojů (příloha č. 1 k NV 352/2002 Sb Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje, 1. Emisní limity pro oxid siřičitý bod 1, písm. A.: Jmenovitý tepelný výkon do 50MW 50 - 300 MW >300 MW Fluidní topeniště 800 500 500 Ostatní topeniště 2500 1700 500

Strana 15

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kategorizace nemá však významný vliv na výši poplatků. Pro zvláště velké, velké a střední zdroje se výše poplatků stanoví jako součin sazby podle přílohy č. 1 k zákonu o ovzduší a hmotnostního množství jednotlivých látek v tunách uvolněných do ovzduší za kalendářní rok. Pokud jde o malé zdroje spalující paliva, jejich výše nepřihlíží k množství emitovaných látek a je dána bodem B II přílohy č. 1 jako rozmezí sazeb částkou do 40000,- Kč. Pro ostatní zdroje dle bodu B III od 500 do 5000,- Kč za kalendářní rok

Otázka 5 Rozdíl mezi emisí a imisí, dálkové znečišťování ovzduší, opatření ke snižování emisí a imisí Emise - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší (životního prostředí). Pojem emise se používá i v jiných činnostech ovlivňujících kvalitu prostředí a života, např. pro vypouštění látek znečišťujících vodu do vodních toků nebo pro hluk či radioaktivní záření. Fugitivní emise - vnášení znečišťujících látek do ovzduší, kdy nelze měřením určit všechny veličiny potřebné pro zjištění hmotnostního toku. Jedná se zejména o úniky znečišťujících látek do ovzduší průduchy, netěsnostmi rozvodů, armatur, aparátů, apod. Emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech (např. mg.mn-3) nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času (např. t.h-1) nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce (např.kg S02.t-1 vyrobené H2SO4) nebo lidské činnosti; Emisní limity jsou hodnoty, které vycházejí ze zásady nejlepší dostupné technologie s přihlédnutím k přiměřenosti výdajů. Při povolování staveb tzv. nových a rekonstrukci stávajících zvláště velkých, velkých a středních zdrojů orgány ochrany ovzduší zvažují jestli zdroj bude vybaven technologií, která způsobuje v minimální míře znečištění ovzduší a minimálně zatěžuje životní prostředí. Zákon o ovzduší a jeho prováděcí předpisy rozlišují emisní limity na specifické a obecně platné. Specifické limity jsou stanoveny prováděcími předpisy pro stanovené výrobní činnosti a jsou platné vždy. Tam kde nejsou stanoveny specifické emisní limity, mohou být rozhodnutím krajského úřadu stanoveny obecné emisní limity pro jednotlivé znečišťující látky. Emisní strop - nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená zpravidla v hmotnostních jednotkách za období jednoho roku ze všech zdrojů znečišťování, nebo z jejich vymezené skupiny, na vymezeném území; u národního emisního stropu je jeho hodnota pro kalendářní rok stanovena pro Českou republiku závaznými mezinárodními dokumenty; Zatím co emisní limity jsou odvozovány od nejlepší dostupné technologie, emisní stropy obvykle navazují na mezinárodní dohody o omezení emise znečišťujících látek do ovzduší. V současné době jsou emisní stropy uplatňovány pro významné zdroje znečišťování. Národní emisní stropy se rozepisují na jednotlivé kraje v ČR a na jednotlivé významné zdroje. Splnění takto stanovených hodnot nesouvisí s povinností plnit platné hodnoty emisních limitů. Imise - znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek. Pojem emise se používá i v jiných činnostech ovlivňujících kvalitu prostředí a života, např. pro vypouštění látek znečišťujících vodu do vodních toků nebo pro hluk či radioaktivní záření. Imisní limit - hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu vzduchu při dané teplotě a tlaku (tj. při teplotě 273,15 K a tlaku 101,32 kPa), např. mg.m-3 nebo µg.m-3. Součástí imisního limitu je i přípustný počet překročení jeho hodnoty v kalendářním roce. Mez tolerance imisního limitu - procento imisního limitu, nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být imisní limit překročen. Tolerance imisního limitu slouží k postupnému zlepšování kvality ovzduší, kterou nelze dosáhnout ze dne na den. Cílem meze tolerance je, aby v průběhu několika předem stanovených let při zavádění plánů na snížení emisí byla dosažena hodnota imisního limitu. Imisní limity se mohou svou číselnou hodnotou lišit podle účelu, pro který byly stanoveny (např. pro ochranu zdraví lidí nebo ochranu ekosystémů).

Strana 16

© Phare CZ 0209-02-01-005


Zvláštní imisní limit (varovný limit) - taková úroveň znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského zdraví, nebo poškození ekosystému. Zvláštní imisní limity slouží pro varování obyvatelstva a pro regulaci zdrojů, jejichž činnost je regulována v případech, kdy nastane nepříznivá meteorologická situace, během které dojde k překročení stanovených hodnot. Nejlepší dostupná technika (techniky) - nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Z nejlepších dostupných technik se vychází při stanovování závazných podmínek v integrovaném povolení vydávaném podle zvláštního právního předpisu. Technika zahrnuje jak používanou technologii, tak i způsob, jakým je zařízení navrhováno, budováno, udržováno, provozováno a po dožití odstraňováno; Nejlepší dostupnou techniku popisují tzv. dokumenty BREF, které vypracovávají štáby odborníků zemi Evropské unie pod organizačním vedením výzkumného centra Evropské unie v Seville. Dokumenty BREF obsahují popis a možnosti nejprogresivnějších technických zařízení, které jsou pro činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Počítá se s technickým pokrokem, pro který budou BREF postupně podle potřeby novelizovány Pro omezení znečišťování ovzduší a tím i pro snížení koncentrací látek obsažených v ovzduší bylo důležité stanovit kriteria, která nutno dodržet při tvorbě a vypouštění znečišťujících látek(emisní limity) a také definovat požadavky na únosnou míru znečištění ovzduší (imisní limity). Tato kriteria po jejich legislativním ukotvení se stala základem pro ozdravění ovzduší. Hodnoty limitů znečišťování vycházejí ze zásady o nejlepší dostupné technice s ohledem na přiměřenost nákladů. S pokrokem v oblasti technologií čištění odpadních plynů se jejich hodnoty zpřísňují. Tlak na zpřísnění vychází z poznání o důsledcích znečištění na životní prostředí. Uplatnění emisních a imisních a limitů ve správní praxi vychází ze skutečnosti,ze provozovatelé zdrojů jsou povinni legislativní opatření respektovat. V případě, že správní orgán zjistí jejich porušení, zavede správní řízení, v jehož rámci uloží zjednání nápravy a termín, do kdy náprava musí být dosažena. Často je součástí nápravných opatření i pokuta ve výši podle míry provinění dané § 40 zákona 86/2002 Sb.a která je odvislá od míry přestupku. Při nesplnění nápravných opatření musí být pokuta udělena vždy. Současně může být provoz zdroje rozhodnutím inspekce omezen nebo i zastaven.

Otázka 6 Hlavní znečišťující látky v ovzduší, které z nich mají převažující vliv na tzv. skleníkový efekt, ozónovou vrstvu a klimatický systém Země Hlavními znečišťujícími látkami, které mají převažující vliv na tzv. skleníkový efekt, ozónovou vrstvu a klimatický systém Země jsou: Oxid uhličitý

Strana 17

© Phare CZ 0209-02-01-005


Velmi cenné informace o koncentracích C02 v minulosti pocházejí z analýzy vzorků polárních ledovců a z měření prováděných od roku 1957 na stanici Mauna Loa a Jižní pól, ke kterým postupně přibývaly další stanice. Na základě vzorků odebraných v Grónsku a Antarktidě byla odhadnuta koncentrace C02 před 18 000 lety (vrchol posledního glaciálu) na 180 až 200 ppm, což odpovídá asi 70 % předindustriální hodnoty. V posledním tisíciletí koncentrace C02 prakticky stagnovala na hodnotách 270 ž 290 ppm až do poloviny 18. století, kdy začal její postupný růst. Do roku 1900 se koncentrace C02 zvýšila o 15 ppm, v roce 1958 dosáhla hodnoty 315 ppm (roční přírůstek činil 0,6 ppm) a v roce 1998 dosáhla hodnoty 350 ppm. Současný roční přírůstek se odhaduje na 1,8 ppm. Na stanicích položených v oblasti 55° s.š. až 65° s.š. pozorujeme výrazný roční chod koncentrací s roční amplitudou okolo 15 ppm. Antropogenní emise C02 v důsledku využívání fosilních paliv a při výrobě cementu se v období 1980 až 1989 odhadují na 5,4 ± 0,5 Gt uhlíku za rok, při odlesňování a změnách ve využívání půd se uvolnilo do atmosféry dalších 1,6 ± 1,0 Gt, oceán vázal asi 2,0 ± 0,8 Gt, na biosféru připadá 1,6 ± 1,5 Gt. Role biosféry a oceánu při akumulaci a uvolňování uhlíku je velmi složitá, znalosti o uhlíkovém cyklu nejsou zatím dostatečné, v odhadech velikosti jednotlivých rezervoárů uhlíku a výměnných toků mezi nimi jsou zatím značné neurčitosti. Do jaké míry mohly již antropogenní emise narušit cyklus uhlíku není rovněž zatím přesně známo. Metan Současná koncentrace metanu, 1,72 ppm, představuje zhruba dvojnásobek předindustriální hodnoty (0,8 ppm). Roční přírůstek činí přibližně 0,015 ppm. Metan je chemicky a radiačně aktivní plyn, který vzniká v důsledku velmi širokého spektra anaerobních procesů. Jedním z hlavních zdrojů CH4 jsou přirozené mokřiny, zejména bažiny a tundra. Podle literatury se ročně uvolňuje do atmosféry 110 až 115 Tg CH4 (1 Tg = 1012 g), přičemž podíl tropických oblastí činí 55 Tg, podíl oblastí z vysokých zeměpisných šířek 35 Tg. Údaje nejsou zatím dostatečně přesné, zejména pocházející z Asie. Téměř stejně vydatným antropogenním zdrojem CH4 je pěstování rýže, asi 110 Tg CH4 ročně s velmi širokým rozpětím odhadů od 25 do 170 Tg CH4, neboť od hlavních pěstitelů rýže v Asii, Indii a Číně jsou údaje nedostatečné. Dalšími významnými antropogenními zdroji jsou chov hospodářských zvířat, spalování biomasy, těžba a přeprava uhlí a zemního plynu. Protože k odstraňování metanu dochází v důsledku reakcí s hydroxylovými radikály v troposféře, má metan v atmosféře relativně krátkou dobu života, zhruba 10 let. Oxid dusný Současná koncentrace N2O v atmosféře, 310 ppb, je přibližně o 8 % vyšší než byla v období 1750 až 1800, roční přírůstek představuje 0,8 ppb (0,25 %). Měření prováděná v ledovcových štítech Antarktidy ukazují, že předindustriální koncentrace N 2O byla poměrně stálá a kolísala kolem 285 ppb. Markantní růst nastal až po roce 1700. Nevýznamnějšími přirozenými zdroji jsou půdy a povrchové vrstvy oceánů a moří, hlavními antropogenními zdroji dusíkatá minerální hnojiva (např. v roce 1974 se používalo 4.107 tun dusíkatých hnojiv, v roce 2000 asi 2.108 t), spalování fosilních paliv a biomasy, doprava. Oxid dusný má v troposféře dlouhou dobu života, odstraňování N2O z atmosféry dochází hlavně při fotochemickém rozkladu ve stratosféře. Celý cyklus N2O není zatím dostatečně přesně znám, kvantitativní odhady přirozených i antropogenních zdrojů jsou nejisté. Ozón Koncentrace ozónu v atmosféře je značně proměnná, a proto komplexní sledování koncentrace O3 v atmosféře patří k prestižním programům World Meteorological Organization (www.wmo.ch). Dnešní pro život příznivá teplota vzduchu (planetární průměr 15°C) je důsledkem skleníkového efektu atmosféry. Některé plyny přítomné v zemské atmosféře (vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný) jsou téměř propustné pro sluneční radiaci, silně však absorbují dlouhovlnnou radiaci vyzařovanou zemským povrchem a vyzařují ji z části zpět k zemskému povrchu i do kosmického prostoru. Podstatná část dlouhovlnné radiace je atmosférického původu, zbytek uniká ze zemského povrchu, zejména z bezoblačných suchých oblastí subtropů ležících na severní polokouli. Dominantním skleníkovým plynem je vodní pára. Kdyby byla jediným skleníkovým plynem v atmosféře, pak by skleníkový efekt bezoblačné atmosféry ve středních zeměpisných

Strana 18

© Phare CZ 0209-02-01-005


šířkách představoval 60 až 70 % skleníkového efektu všech současných radiačně aktivních plynů v atmosféře. Pro oxid uhličitý představuje odpovídající hodnota 25 %. Vzhledem k překrývání absorpčních pásů vodní páry a C02 nelze však výše uvedená procenta sčítat. Ostatní sledované škodlivé složky v ovzduší

Ostatní monitorované složky znečišťující atmosféru představují celé spektrum jednotlivých látek nebo celých charakteristických skupin chemických sloučenin. Proto také sítě stanic sledujících znečištění ovzduší provozuje v České republice více organizací. Z nejvýznamnějších trvale sledovaných polutantů ovzduší a životního prostředí budiž jmenovány: volné radikály v atmosféře, sloučeniny dusíku (oxidy, amoniak), sloučeniny síry (oxidy, sulfan), troposférický ozón, oxidy uhlíku (uhelnatý, uhličitý), VOC (nejméně 20 složek zvlášť), metan a celé spektrum aromatických uhlovodíků (PAH), perzistentní halogenové organické i anorganické látky, kromě ozónu i ostatní oxidanty (např. peroxyacylnitráty, singletový kyslík), suché, mokré, celkové depozice (SO4, NO3, NH4, Ca, Na, K, Mg, Cl, F, Mn, Zn, Fe, Al, Pb, Cd, Ni, pH, H+), obsah těchto látek ve srážkové vodě a povrchových tocích, půdě a biologických objektech, sledování biodiverzity vybraných živočišných a rostlinných společenstev.

Otázka 7 Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší, jejich praktický význam pro stanovení emisních limitů a poplatků za znečišťování ovzduší Kategorizace zdrojů

Kategorizace stacionárních zdrojů Kategorizace spalovacích zdrojů Kategorizace spaloven odpadů

Kategorizace stacionárních zdrojů

Samotný zákon o ochraně ovzduší kategorizuje pouze spalovací zdroje a spalovny odpadů. Způsob zařazování dalších stacionárních zdrojů do jednotlivých kategorií je stanoven v prováděcích předpisech. Kategorizace spalovacích zdrojů

Strana 19

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kategorizace spaloven odpadů

Více o kategorizaci zdrojů naleznete: Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší Kategorie vyjmenovaných zdrojů, emisní limity a požadavky na konstrukci, vybavení nebo provozování technologického procesu Kategorizace zdrojů má zásadní význam pro stanovení emisních limitů. Čím vyšší je kategorie zdroje, tím vyšší se zpravidla kladou požadavky na obsah znečišťujících látek v odpadních plynech. Konkrétní kategorie stacionárních zdrojů pak jsou sledovány určitými úřady státní správy. Malé zdroje jsou v kompetencích obcí, ostatní pak v kompetenci krajů, inspekce a obcí s přenesenou působností. Většina zvláště velkých zdrojů náleží do působnosti zákona 76/2002 Sb. o integrované prevenci a jejich provoz, emise a havarijní stavy jsou sledovány orgány Evropské unie. Kategorizace nemá však významný vliv na výši poplatků. Pro zvláště velké, velké a střední zdroje se výše poplatků stanoví jako součin sazby podle přílohy č. 1 k zákonu o ovzduší a hmotnostního množství jednotlivých látek v tunách uvolněných do ovzduší za kalendářní rok.

Otázka 8 Kritéria pro zařazování zdrojů do jednotlivých kategorií, kdo provádí uvedené zařazování obecně a v pochybnostech Podrobnosti k zařazování zdrojů podle vlivu na kvalitu ovzduší

Zařazení vyjmenovaných zdrojů do kategorie podle míry vlivu na kvalitu ovzduší je prováděno podle stanovených kriterií. Rozhodující jsou roční hmotnostní toky znečišťujících látek při projektovaném výkonu a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu.

Strana 20

© Phare CZ 0209-02-01-005


Projektovaným výkonem nebo projektovanými parametry se rozumí výkon nebo parametry, které jsou přímo uvedeny v kolaudačním rozhodnutí nebo jsou uvedeny v projektu na který je v kolaudačním či obdobném rozhodnutí odkazováno. Kdo provádí zařazování zdrojů obecně a kdo v pochybnostech

Provozovatel je povinen podle zákona o ochraně ovzduší zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu se zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu. U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního zdroje a emisních limitech ve smyslu §4 odst.11 zákona o ochraně ovzduší Ministerstvo životního prostředí (MŽP). V rámci správního řízení může být vyžádáno předložení odborného posudku.

Otázka 9 Emisní limity pro zdroje znečišťování ovzduší, kde jsou uvedeny a jaké jsou důsledky jejich neplnění Definice emisního limitu je uvedena v otázce č. 5. Kde jsou uvedeny emisní limity

Konkrétní hodnoty emisních limitů pro zdroje znečišťování obsahují následující právní předpisy: nařízení vlády 352/2002 Sb. při výrobě energie, tepla a páry při spalování paliv v energetických zařízeních nařízení vlády 354/2002 Sb. při spalování a spoluspalování odpadů nařízení vlády 353/2002 Sb. pro ostatní stacionární zdroje znečišťování vyhláška MŽP ČR 355/2002 Sb. vztahující se k emisím těkavých organických látek vyhláška MŽP ČR 356/2002 Sb.uvádějící mimo jiné podmínky a způsoby ochrany ovzduší také obecné emisní limity pro znečišťující látky vyhláška MŽP ČR 357/2002 Sb. o kvalitě paliv, uvádějící limitní měrné sirnatosti pro paliva pro malé zdroje V zásadě nutno respektovat členění emisních limitů na specifické a obecně platné. Tam, kde nejsou stanoveny pro konkrétní činnost a znečišťující látku (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) emisní limity specifické a při dané činnosti dochází k úniku určité znečišťující látky, platí obecné emisní limity. Předcházející úprava ovzduší zákonem 309/1991 Sb. charakterizovala dnešní emisní limity specifické jako emisní limity pro zdroje, zatím co obecné emisní limity jako limity pro látky nebo jejich stanovené skupiny. Tehdy však platilo, že kde není stanoven emisní limit specifický, neplatí ani emisní limit obecný. Důsledky neplnění emisních limitů

Zákon stanoví, že provozovateli, který neplní povinnosti stanovené zákonem nebo zvláštními právními předpisy, uloží orgán ochrany ovzduší opatření ke zjednání nápravy. Toto opatření se vztahuje i na případ nedodržení emisních limitů. Součástí opatření ke zjednání nápravy zpravidla je termín, do kterého náprava musí být zjednána. Pokud se tak nestane, orgán ochrany ovzduší rozhodne o zastavení nebo omezení provozu zdroje podle zákona za opětovné porušení povinností. Za porušení povinností se také ukládají sankce. Výše sankce je odvislá od míry provinění a je dána rozmezím sazeb, přičemž při nesplnění nápravných opatření dosahují sankce spíše horní hranice rozmezí sazeb.

Otázka 10 Odklad části poplatků za znečišťování ovzduší a možnosti jejich prominutí.

Strana 21

© Phare CZ 0209-02-01-005


Tato možnost se vztahuje na provozovatele zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Pokud provozovatelé těchto zdrojů prokazatelně zahájí práce za účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 %, správce poplatku rozhodne o odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací. Provozovatel stacionárního zdroje ovšem musí splnit určité podmínky a pouze v případě splnění těchto podmínek má nárok na odklad placení záloh poplatku. Podmínky odkladu jsou následující: provozovatel musí plnit platné emisní limity stanovené pro jeho stacionární zdroj provozovatel si musí podat žádost o odklad placení poplatků. Tato žádost musí obsahovat podrobný popis prací za účelem snížení emisí a jejich časový průběh provozovatel musí oznámit prokazatelné zahájení prací za účelem snížení emisí provozovatel musí ukončit práce na snižování emisí do 2 let od jejich zahájení Po dokončení prací za účelem snižování emisí provozovatel písemně oznámí správci poplatku, že dokončil práce a podařilo se mu snížit emise u provozovaného stacionárního zdroje. Lhůta pro podání písemného oznámení o skončení prací je do 30 dnů ode dne skončení prací. Odklad poplatků končí k poslednímu dni, ve kterém bylo doručeno oznámení o skončení prací. Správce poplatku má několik možností, jak naložit s odloženou částí poplatku. Buď může prominout provozovateli celou část odloženého poplatku, nebo poměrnou část odloženého poplatku, nebo musí provozovatel celou odloženou část poplatku splatit zpětně. V zásadě záleží na tom, zda provozovatel splnil podmínky, ke kterým se zavázal na počátku odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší. První možnost je taková, že provozovatel dosáhne plánovaného snížení emisí do 2 let od zahájení prací na snižování emisí a sníží emise v původně naplánované výši. Potom mu správce poplatku povinnost splatit odloženou část poplatku promine. Další možnost je taková, že provozovatel poruší některou ze stanovených podmínek. Buď nesplní lhůtu 2 let a nebo se mu nepodaří snížit emise, tak, jak původně plánoval. Potom mu správce poplatku uloží povinnost doplatit odloženou část poplatku. V případě, že provozovatel splní lhůtu 2 let ale nepodaří se mu snížit emise v takové výši, jakou původně plánoval, správce poplatku mu promine poměrnou výši poplatku. To je taková částka, která bude odpovídat podílu snížení emisí skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty. V případě, že provozovatel nesplní lhůtu 2 let, ale není to jeho zaviněním, správce poplatku může provozovateli lhůtu dosažení naplánovaného snížení emisí prodloužit. Maximální možné prodloužení lhůty pro dosažení naplánovaného snížení emisí je o 1 rok.

Otázka 11 Povinnosti provozovatelů zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou povinni: uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami uvedenými ve stanoviscích a povoleních vydaných podle platných ustanovení a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, pokud je stanovena povinnost k jeho zpracování.V případě, že povolení nebylo vydáno podle současného zákona, postupují provozovatelé podle rozhodnutí vydaných podle právních předpisů platných přede dnem jeho účinnosti dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Měřením prokázat vykazované emise a plnění emisních limitů předkládat inspekci protokoly o měření emisí nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem oznámit.čtrnáct dní předem inspekci termín, rozsah měření a autorizovanou osobu plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (podle § 38)odstraňující porušení povinností stanovených právními normami ochrany ovzduší

Strana 22

© Phare CZ 0209-02-01-005


vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpisu (vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.) a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší do 15.února následujícího roku (§13 odst.4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle předchozího odstavce a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií vypracovat pro účely regulace emisí za smogové situace (§ 8 zákona o ochraně ovzduší)regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení plnit povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu (§ 8 odst. 3,4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší v rozsahu stanovém příslušným prováděcím právním předpisem (Vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.) bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárního zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší. Neprodleně informovat inspekci a správní úřady o vzniklé situaci. Současně informovat veřejnost o příčině a následcích poruchy umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie. Podle požadavků ministerstva nebo inspekce poskytnout k tomuto kroku příslušné informace plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, pokud je uložen místo emisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší plnit úkoly vyplývající z příslušných programů na zlepšení situace plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe, pokud tento je uložen vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření -provozní řád- a předložit jej ke schválení příslušnému orgánu ochrany ovzduší Po jejich schválení jsou provozními řády vázáni platit poplatky za znečišťování nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou být provozovány pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platné autorizace

Otázka 12 Povinnosti provozovatelů středních zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé středních stacionárních zdrojů jsou povinni (dle ustanovení §11 zákona o ochraně ovzduší): uvádět o provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami uvedenými ve stanoviscích a povoleních vydaných podle platných ustanovení a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, pokud je stanovena povinnost k jeho zpracování.V případě, že povolení nebylo vydáno podle současného zákona, postupují provozovatelé podle rozhodnutí vydaných podle právních předpisů platných přede dnem jeho účinnosti dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Měřením prokázat vykazované emise a plnění emisních limitů předkládat inspekci protokoly o měření emisí nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem oznámit.čtrnáct dní předem inspekci termín, rozsah měření a autorizovanou osobu plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (podle § 38)odstraňující porušení povinností stanovených právními normami ochrany ovzduší vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpisu (vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.)a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší do 15.února následujícího roku (§13 odst.4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle předchozího odstavce a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií

Strana 23

© Phare CZ 0209-02-01-005


vypracovat pro účely regulace emisí za smogové situace (§ 8 zákona o ochraně ovzduší)regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení plnit povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu (§ 8 odst. 3,4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší v rozsahu stanovém příslušným prováděcím právním předpisem (Vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.) bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárního zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší. Neprodleně informovat inspekci a správní úřady o vzniklé situaci. Současně informovat veřejnost o příčině a následcích poruchy umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních k omezení tohoto znečišťování zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie. Podle požadavků ministerstva nebo inspekce poskytnout k tomuto kroku příslušné informace plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, pokud je uložen místo emisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší plnit úkoly vyplývající z příslušných programů na zlepšení situace plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe, pokud tento je uložen platit poplatky za znečišťování nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují

Otázka 13 Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé všech malých zdrojů znečišťování jsou v souladu s ustanovením zákona o ochraně ovzduší povinni: omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle zákona a prováděcích právních předpisů uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů na požádání orgánu ochrany ovzduší poskytnout informace o zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů v rozsahu požadavků stanovených prováděcím právním předpisem (vyhláškou MŽP č.355/2002 Sb.) oznámit orgánu obce stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky, vést evidenci těkavých látek. a poskytnout orgánu obce každoročně přehled o jejich spotřebě plnit opatření orgánu ochrany ovzduší vydané ke zjednání nápravy odstraňující předchozí porušení povinností při ochraně ovzduší dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti Následující povinnosti se vztahují na zdroje spadající pouze do podnikatelské činnosti. Nevztahují na provozovatele zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly technického stavu zdroje a předkládat jim k tomu potřebné podklady zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů, a to nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady. Tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW. Za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví (zákon č.455/1991 Sb. o živnostenském podnikání). Provozovatel je povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat plnění záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění je povinen zaslat do 15. února, po skončení poplatkového období, orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku na běžný rok(§19 odst.16 zákona o ochraně ovzduší) a stanovený poplatek uhradit

Strana 24

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otázka 14 Orgány státní správy v ochraně ovzduší (působnost, postavení a vydávání rozhodnutí) Orgány státní správy ochrany ovzduší jsou: Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo zdravotnictví inspekce celní úřady kraje obce obecní úřady s rozšířenou přenesenou působností Dále jsou uvedeny nejvýznamnější kompetence těchto orgánů.

Ministerstva Ministerstvo životního prostředí

MŽP ČR je ústředním správním úřadem ochrany ovzduší, ozónové vrstvy a klimatického systému Země vykonává vrchní státní dozor, tj. dozor nad ostatními orgány ochrany ovzduší, které jsou mu podřízeny koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší, ozónové vrstvy a klimatického systému Země (výzkum zabezpečuje prostřednictvím podřízených organizací, jimiž jsou Český hydrometeorologický ústav, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka a Český ekologický ústav zajišťuje sledování kvality ovzduší a provoz základní sítě imisního monitoringu v ČR zabezpečuje jednotný registr Informační systém kvality ovzduší (ISKO) a Registr zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO) zabezpečuje registr látek ovlivňujících ozónovou vrstvu a klimatický systém Země koordinuje přípravu programů ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou, pokud přesahují území jednoho kraje vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování emisí a odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí navrhuje emisní stropy pro vymezená území a stacionární zdroje vydává a ruší osvědčení o autorizaci k měření, provozu spaloven a odborné způsobilosti ke zpracování odborných posudků a rozptylových studií Ministerstvo zdravotnictví

Ministerstvo zdravotnictví předkládá MŽP návrhy na zpřísnění imisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, provádí sledování zdraví obyvatelstva v těchto oblastech a zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou ovlivnit čistotu ovzduší a zdravotní stav lidí; vč. účelových měření imisí.

Inspekce Česká inspekce životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) dohlíží na plnění povinností provozovatelů zdrojů, které vyplývají ze zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů a za jejich porušení ukládá nápravná opatření, včetně pokut. Povinnosti a oprávnění ČIŽP: dozírá na plnění právních předpisů OO, OOVZ a klimatu provádí u ZV, V a S zdrojů měření emisí s cílem kontrolovat dodržování emisních limitů a emisních stropů (inspekce má svoji měřící skupinu)

Strana 25

© Phare CZ 0209-02-01-005


ověřuje souhrnné evidence ZV a V stacionárních zdrojů rozhoduje v pochybnostech o zařazení zdroje do kategorií ukládá nápravná opatření o omezení nebo zastavení stacionárního zdroje ukládá provozovatelům ZV, V a S stacionárních zdrojů pokuty Dále inspekce vydává povolení: k umisťování a realizaci staveb ZV, V a S zdrojů k uvedení do zkušebního i trvalého provozu ZV, V a S stacionárních zdrojů k záměrům staveb nových výrob a technologií u ZV, V a S zdrojů, které mohou znečišťovat ovzduší ke spalování a spoluspalování odpadů a odpadních olejů ke změnám technologií a používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů; v rámci povolení může kraj stanovit přísnější limity než jsou uvedeny v právním předpisu schvaluje regulační řády ZV, V a S stacionárních zdrojů pro regulaci emisí v rámci smogové situace kontroluje vedení provozní evidence ZV, V a S stacionárních zdrojů kontroluje správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí a činnost autorizovaných osob Česká obchodní inspekce

Je zaměřena z hlediska ochrany ovzduší na dodržování povinností plynoucích ze zákona na vnitřním trhu: kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu (viz vyhláška 357/2002 Sb. o kvalitě paliv) kontroluje prodej regulovaných látek a výrobků, které je obsahují (viz vyhláška 358/2002 Sb.) za porušení předpisů ukládá pokuty (dle § 38 zákona)

Kraje Kraje

Rozhodují o poplatcích, jejich odkladu či prominutí u ZV a V stacionárních zdrojů kontrolují dodržování imisních limitů a emisních stropů ukládají plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe v rámci své působnosti rozhodují pro které ZV, V a S stacionární zdroje budou uplatněny obecné emisní limity vyhlašují regulační opatření k omezení emisí v rámci jimi zřízených SRVS vedou evidenci oznámení pro ZV a V stacionární zdroje v pochybnostech stanovují způsob zjišťování emisí

Celní úřady provádějí kontrolu dovozců a vývozců LPOV a výrobků je obsahujících nepropustí do celního režimu dovážené nebo vyvážené látky a výrobky, pokud s celním prohlášením nepřeloží povolení MŽP, nebo pokud překročí povolená množství

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností rozhodují o vyměření, odkladu nebo prominutí části poplatků pro S stacionární zdroje ověřují sumární údaje provozní evidence u stacionárních zdrojů vedou evidenci oznámení pro S stacionární zdroje

Obce Obce jsou:

Strana 26

© Phare CZ 0209-02-01-005


správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízením z hlediska ochrany ovzduší rozhodují o vyměření poplatků u malých stacionárních zdrojů vypracovávají programy zlepšení kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jejich působnosti vedou evidenci malých stacionárních zdrojů pro které zákon tuto povinnost stanoví mohou vypracovat místní plány snižování emisí vydávají nařízení, jimiž mohou na svém území zakázat některé druhy paliv pro malé zdroje znečišťování vydávají nařízení, jimiž mohou stanovit opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší Obce kontrolují: dodržování povinností provozovatelů malých zdrojů a ukládají pokuty a nápravná opatření a rozhodují o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování zápachem u provozovatelů malých zdrojů a za nedodržení ukládají pokuty účinnost spalování u malých spalovacích zdrojů

Otázka 15 Zjišťování množství znečišťujících látek od ovzduší, povinnosti měření u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečšťování ovzduší (frekvence měření, důvody pro měření) Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením. V případech stanovených v prováděcím právním předpisu lze stanovit množství výpočtem. V pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele krajský úřad.

Odběr vzorků nebo měření se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě s přesně definovaným obsahem srovnávací složky (nejčastěji 02 ). Místo pro odběr vzorků a měření zřizuje provozovatel a schvaluje ČIŽP. Měření jednorázová

Frekvence jednorázového měření Provedení jednorázového měření Vyhodnocení jednorázového měření Kontinuální měření

Rozsah měření Požadavky na přístroje Vyhodnocení kontinuálního měření Další měření

tmavosti kouře emisí pachových látek emisí asbestu u jmenovitě určených zdrojů

Strana 27

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otázka 16 Zpoplatnění velkých, středních a malých zdrojů znečišťování ovzduší (kdo platí a rozhoduje o výši poplatků, kdo vybírá a vymáhá poplatky) Zvláště velké, velké a střední zdroje

Zvláště velké, velké a střední zdroje platí poplatky jako součin sazby za danou znečišťující látku (Kč.t-1) a množství dané vypuštěné látky v tunách. Z toho je patrné, že výše poplatku pro tyto zdroje závislá toliko od množství látky a její kvality, kterou zdroj vypustí do ovzduší. Hlavní znečišťující látky jsou tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky, těžké kovy a jejich sloučeniny, oxid uhelnatý, amoniak, methan a polycyklické aromatické uhlovodíky. Ostatní zpoplatněné látky jsou rozčleněny do dvou tříd. Do první třídy jsou zařazeny: Azbest Benzen Berylium včetně jeho sloučenin v přepočtu jako Be Do druhé třídy zpoplatněných látek náležejí: Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako C Brom a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Br Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br Sulfan (sirovodík) Sirouhlík V této druhé třídě zpoplatněných látek se platí poplatky jen za prvky a jejich sloučeniny, pro které zdroje znečišťování mají stanoveny emisní limity Nezpoplatňují se emise amoniaku a methanu vynikající jako vedlejší produkt zemědělských výrob. Poplatky za malé zdroje

Jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu. V části B II jsou stanoveny poplatky za zdroje spalující paliva (topné oleje, uhlí) v části B III pak sazby za ostatní malé zdroje. Pro účel zpoplatnění malého spalovacího zdroje (B II) jsou zdroje členěny podle jmenovitého tepelného výkonu do dvou skupin (50-100 kW; 100-200 kW). Dále výše poplatku závisí na druhu spalovaného paliva. Při konkrétní hodnotě jmenovitého instalovaného výkonu je poplatek pro každé zpoplatněné palivo dán rozmezím sazeb. Výše poplatku se stanoví výpočtem ze spodní hranice sazby pro zpoplatněné palivo, k níž se připočte poměrná část sazby překračující spodní hranici jmenovitého tepelného výkonu zdroje. Příklad: Jaký obec stanoví poplatek za spalování hnědého uhlí energetického v kotli, jehož jmenovitý tepelný výkon je 80 kW? Pro hnědé uhlí energetické a lignit je stanovena pro rozmezí tepelných výkonů od 50 do 100 kW sazba ležící v rozmezí 4000 - 6000,- Kč. Poplatek činí: 4 000 + 0,6.(6000-4000),- Kč = 5 200,- Kč. Obec ovšem může přihlédnout ke skutečné, provozovatelem dokladované, spotřebě paliva a pokud dospěje k závěru, že bylo dosaženo odpovídající úspory paliv a energie, sníží rozmezí sazby o jeden stupeň. Není jasné o jakou hodnotu (stupeň) může obec poplatek snížit. Ostatní malé zdroje znečišťování ovzduší stanoví poplatek pevnou sazbou v rozmezí od 500 do 2000 Kč za rok pro provozy vypouštějící těkavé organické látky a pro zdroje TZL od 500 - 5000 Kč za rok Příklad - Účinnost poplatku a vliv ostatních činitelů

Tento příklad byl vybrán ze studie zpracované na Okresním úřadě v Jihlavě v roce 1995. Studie hodnotí poplatky u středních zdrojů znečišťování ovzduší v okrese JIHLAVA za rok 1994.

Strana 28

© Phare CZ 0209-02-01-005


Lze konstatovat, že vyměřované poplatky stimulují provozovatele k hledání způsobů snižování emisí, ovšem jen zčásti. Nezatěžují příliš sféru nákladů provozovatele. Např. u fy TESLA a.s.Jihlava /pouze technologie/ činí poplatky 0,08 % z celkových nákladů , u fy IFM Piána s.r.o. Jihlava je to ještě méně. Na realizaci opatření ke snižování emisí mají větší vliv opatření dalších orgánů. Nízkou účinnost poplatků lze dokumentovat na těchto příkladech. a) Plynofikace gymnázia O.Březiny v Telči Původní kotelna na pevná paliva, výkon kotelny l,l6 MW, rok výroby kotlů a zprovoznění 1972 (tj. staré kotle), pásový rošt, v r.1993 2500 hodin. Spotřeba HU 116,6 t. Poplatek dle E.F. l00% 8 200 Kč (z toho TL 5 300). Do r.1998, kdy končí platnost individuelních emisních limitů pro stávající zdroje, by provozovatel uhradil na poplatku cca 50 000 Kč. Při předpokládané spotřebě ZP 400 000 m3 bude poplatek l00 % činit ročně 1 000 Kč. Náklady plynofikace prováděné v r.1994 vyčíslil provozovatel v součinnosti s provádějící firmou na 2 200 tis. Kč, z čehož nárokoval částku Kč 1 372 tis. ze SFŽP. Z uvedeného je zřejmé, že poplatek byl zcela zanedbatelnou motivací pro plynofikace zdroje. V tomto případě sehrála roli možnost požádat o příspěvek ze SFŽP a dispozice finančních prostředků na úrovni OkÚ (OŠÚ). b) Panelárna TR - Beton Jihlava (vzorek průměrného znečišťovatele) Kotelna na pevná paliva, kotel o výkonu l,l6 MW, rok výroby 1989, rok zprovoznění 1990 (nový kotel), posuvný rošt, účinnost odlučovače popílku 92%. V r.1993 spotřeba 608 tun HU. Výpočet poplatku z výsledků měření. Limity emisí - mg / m3 (hmotnostní koncentrace): indiv.lim. výsledek limit pro stan.ČIŽP měření nové zdroje tuhé látky 900 114 200 oxid siřičitý 3 700 3 681 2 500 oxid uhelnatý 1 000 253 800 oxidy dusíku 800 533 500 Měření provedeno autorizovanou měř. skupinou Ekologické centrum Praha. Z tabulky zřejmý nejhorší výsledek měření u S02. Do limitů pro nové zdroje se kotelna nevejde u oxidu siřičitého a oxidů dusíku, při čemž opotřebovanost kotlů se bude zvětšovat. Závazným posudkem hygienika z ledna 1994 byl provozovateli uložen termín plynofikace zdroje do r.1996.Provozovatel se nejprve odvolal s argumentem, že zákon o ochraně ovzduší stanoví E.L. pro nové zdroje až od 1.1.1999, později odvolání stáhl. Poplatek na r.1994 po úpravě činil 8 100 Kč. Podle E.F. by poplatek dosáhl po úpravě Kč 9 960, což je minimální rozdíl. Ročně do r.1998 by činil poplatek při spalování pevných paliv cca 75 000 Kč. Provozovatel by platil zvýšení o 50% za překročení limitů u oxidu uhelnatého, siřičitého a dusíků , tj.ročně 5 000 Kč. Dále by mohl dostat pokutu od ČIŽP (§ 18, odst. 3 , dále §7, odst. l zákona o ochraně ovzduší) - nedodržení stanovených E.L. v rozsahu 5 000 - l mil.Kč. Tato by mohla být motivací, pokud by dosahovala horní hranice (může být uložena i opakovaně). Celkové náklady plynofikace lze uvažovat 2,5 mil. Kč. Tomu by musela odpovídat i výše pokut. Poplatky po plynofikaci zdroje by u provozovatele dosáhly kolem 1 000 Kč. Z uvedeného je patrné, že důvodem již projektované plynofikace zdroje je závazný pokyn hygienika a obava z nesplnění E.L. pro nové zdroje. c) Snaha VD činírna Brtnice (technologie). Provozovatel instaloval v r.1994 nové zahraniční zařízení, které podle odborného posudku snižuje emise znečišťujících látek II.tř. (perchlorethylen) při tříbení a extrakci kůží. Srovnání lze provést porovnáním spotřeby PCHE na jednotku výroby :- spotřeba PCHE před instalací 0,603 t / l tunu produkce - spotřeba PCHE po instalaci zařízení 0,228 t/ l tunu produkce Snížení znečišťující látky činí 62%. Provozovateli vyměřen poplatek na r.1994 po úpravě 412 000 Kč bez instalace zařízení (koef.1,62) by poplatek činil po úpravě 60% 255 400 Kč Rozdíl po úpravách 156 600 Kč. V tomto případě je sazba za znečišťující látku II.tř. 10 000 Kč dostatečnou motivací k realizaci snížení emisí. Snižování emisí, plynofikace Všechny výše uvedené faktory působí ve směru snižování emisí. Plynofikací SZ v roce 1994 došlo ke snížení u tuhých látek o 67 t/rok, u oxidu siřičitého o 52 t/rok a dalších škodlivin. Komunálně bytová sféra v okrese byla v r.1992 plynofikována z 50,5 %, v roce 1994 již z 56,2 % a prognóza na r.1998 je 69.8 % . Pokles spotřeby tuhých paliv v okrese je patrný ze srovnání /tuny za rok /: r. 1993 163 000 r.1994 126 000 snížení o 37 000. Další vývoj bude závislý na ekonomických faktorech (cenové relace paliv, technologií a investičních celků). Lze očekávat další útlum spotřeby tuhých paliv ve prospěch ZP, elektřiny či dalších alternativních zdrojů. K výraznějšímu posunu k ekologickým topným médiím dojde v případě, že budou uspokojeny žádostí obcí z okresu o zařazení do Národního programu ozdravení ovzduší s následnou podporou ze SFŽP na plošná ozdravná opatření, hlavně na pokračování plynofikace obcí.

Strana 29

© Phare CZ 0209-02-01-005


Perspektivy největších znečišťovatelů SZ: Jihlavské kotelny - postupná další plynofikace blokových kotelen Čemolen Humpolec, provoz S. Říše a provoz V. Jeníkov, Voj. správa budov kotelna Pístov - provozovatelé vyzváni k řešení (rekonstrukce kotlů) OD Prior Hrušovy Dvory - realizace plynofikace zdroje v r. 1995.

Otázka 17 Způsob výpočtu poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší, oznamovací povinnost provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, povinnosti provozovatelů zdrojů při vzniku skutečnosti zakládající změnu výše poplatku Výpočet poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší

U zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů si musí vypočítat výši poplatků sami provozovatelé těchto zdrojů. Poplatek si vypočítají na základě sazeb poplatků stanovených platným zákonem o ochraně ovzduší a jeho prováděcími předpisy. Poté musí oznámit výši vypočítaného poplatku správci poplatku, tj. v případě zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů příslušnému krajskému úřadu, v případě středních stacionárních zdrojů příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud je stacionární zdroj nový, stanoví se mu poplatek pro první rok provozu na základě jeho projektované kapacity. U malého stacionárního zdroje znečištění vyměří roční výši poplatků obecní úřad pevnou částkou úměrně k velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu, případně podle druhu a spotřeby paliva. Oznamovací povinnost

Oznamovací povinnost se vztahuje na provozovatele zvláště velkých, velkých a středně velkých zdrojů. Tito provozovatelé jsou povinni oznámit správci poplatku všechny skutečnosti, které jsou nutné pro stanovení výše záloh na poplatek pro následující rok. Oznamovací povinnost se vztahuje na všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit stanovenou výši poplatků. Mezi tyto skutečnosti patří i zastavení stacionárního zdroje nebo změna jeho provozovatele. V případě, že je stacionární zdroj nový, tj. bude nebo byl uveden do provozu, je jeho provozovatel povinen splnit oznamovací povinnost do 2 měsíců od vydání povolení k provozu. Skutečnosti u stávajících stacionárních zdrojů musí být oznámeny správci poplatku do 30 dnů od jejich vzniku. U kategorie malých spalovacích stacionárních zdrojů se oznamovací povinnost vztahuje pouze na ty z nich, které mají jmenovitý tepelný výkon nad 50 kW. Provozovatel takovéhoto zdroje je povinen zaslat správci poplatku podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Na malé spalovací zdroje s nulovou sazbou poplatku se oznamovací povinnost nevztahuje.

Otázka 18 Konstrukce výpočtu poplatku, co se zpoplatňuje a jak, včetně možnosti odkladu placení poplatku za znečišťování ovzduší Výpočet poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší - viz otázka č. 17 Systém poplatků v ČR Možnost odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší

Otázka 17 Způsob výpočtu poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší, oznamovací povinnost provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, povinnosti provozovatelů zdrojů při vzniku skutečnosti zakládající změnu výše poplatku Výpočet poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší

Strana 30

© Phare CZ 0209-02-01-005


U zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů si musí vypočítat výši poplatků sami provozovatelé těchto zdrojů. Poplatek si vypočítají na základě sazeb poplatků stanovených platným zákonem o ochraně ovzduší a jeho prováděcími předpisy. Poté musí oznámit výši vypočítaného poplatku správci poplatku, tj. v případě zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů příslušnému krajskému úřadu, v případě středních stacionárních zdrojů příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud je stacionární zdroj nový, stanoví se mu poplatek pro první rok provozu na základě jeho projektované kapacity. U malého stacionárního zdroje znečištění vyměří roční výši poplatků obecní úřad pevnou částkou úměrně k velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu, případně podle druhu a spotřeby paliva. Oznamovací povinnost

Oznamovací povinnost se vztahuje na provozovatele zvláště velkých, velkých a středně velkých zdrojů. Tito provozovatelé jsou povinni oznámit správci poplatku všechny skutečnosti, které jsou nutné pro stanovení výše záloh na poplatek pro následující rok. Oznamovací povinnost se vztahuje na všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit stanovenou výši poplatků. Mezi tyto skutečnosti patří i zastavení stacionárního zdroje nebo změna jeho provozovatele. V případě, že je stacionární zdroj nový, tj. bude nebo byl uveden do provozu, je jeho provozovatel povinen splnit oznamovací povinnost do 2 měsíců od vydání povolení k provozu. Skutečnosti u stávajících stacionárních zdrojů musí být oznámeny správci poplatku do 30 dnů od jejich vzniku. U kategorie malých spalovacích stacionárních zdrojů se oznamovací povinnost vztahuje pouze na ty z nich, které mají jmenovitý tepelný výkon nad 50 kW. Provozovatel takovéhoto zdroje je povinen zaslat správci poplatku podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Na malé spalovací zdroje s nulovou sazbou poplatku se oznamovací povinnost nevztahuje.

Systém poplatků v České republice V současné době představuje systém poplatků v České republice nejdůležitější a nejrozvinutější ekonomický nástroj ochrany životního prostředí. Do praxe jsou zavedeny následující poplatky (či jinak nazvané platby): poplatky za znečišťování ovzduší poplatky za ukládání odpadů úplaty za odběr podzemní vody úplaty za odběr vody z vodních toků úplaty za vypouštění odpadních vod odvody za trvalé nebo dočasné odnětí půdy zemědělské výrobě úhrada za vydobyté nerosty úhrada z dobývacího prostoru poplatky za vyrobené, vyskladněné nebo dovezené látky ohrožující ozonovou vrstvu Země platby za odnětí lesní půdy lesní výrobě Výše poplatků je dána příslušnými právními předpisy. Ochrana ovzduší je zabezpečována následujícími poplatky: poplatky za znečišťování ovzduší poplatky za vyrobené, vyskladněné nebo dovezené látky ohrožující ozonovou vrstvu Země

Možnost odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší

Strana 31

© Phare CZ 0209-02-01-005


Tato možnost se vztahuje na provozovatele zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Pokud provozovatelé těchto zdrojů prokazatelně zahájí práce za účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 %, správce poplatku rozhodne o odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací. Provozovatel stacionárního zdroje ovšem musí splnit určité podmínky a pouze v případě splnění těchto podmínek má nárok na odklad placení záloh poplatku. Podmínky odkladu jsou následující: provozovatel musí plnit platné emisní limity stanovené pro jeho stacionární zdroj provozovatel si musí podat žádost o odklad placení poplatků. Tato žádost musí obsahovat podrobný popis prací za účelem snížení emisí a jejich časový průběh provozovatel musí oznámit prokazatelné zahájení prací za účelem snížení emisí provozovatel musí ukončit práce na snižování emisí do 2 let od jejich zahájení Po dokončení prací za účelem snižování emisí provozovatel písemně oznámí správci poplatku, že dokončil práce a podařilo se mu snížit emise u provozovaného stacionárního zdroje. Lhůta pro podání písemného oznámení o skončení prací je do 30 dnů ode dne skončení prací. Odklad poplatků končí k poslednímu dni, ve kterém bylo doručeno oznámení o skončení prací. Správce poplatku má několik možností, jak naložit s odloženou částí poplatku. Buď může prominout provozovateli celou část odloženého poplatku, nebo poměrnou část odloženého poplatku, nebo musí provozovatel celou odloženou část poplatku splatit zpětně. V zásadě záleží na tom, zda provozovatel splnil podmínky, ke kterým se zavázal na počátku odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší. První možnost je taková, že provozovatel dosáhne plánovaného snížení emisí do 2 let od zahájení prací na snižování emisí a sníží emise v původně naplánované výši. Potom mu správce poplatku povinnost splatit odloženou část poplatku promine. Další možnost je taková, že provozovatel poruší některou ze stanovených podmínek. Buď nesplní lhůtu 2 let a nebo se mu nepodaří snížit emise, tak, jak původně plánoval. Potom mu správce poplatku uloží povinnost doplatit odloženou část poplatku. V případě, že provozovatel splní lhůtu 2 let ale nepodaří se mu snížit emise v takové výši, jakou původně plánoval, správce poplatku mu promine poměrnou výši poplatku. To je taková částka, která bude odpovídat podílu snížení emisí skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty. V případě, že provozovatel nesplní lhůtu 2 let, ale není to jeho zaviněním, správce poplatku může provozovateli lhůtu dosažení naplánovaného snížení emisí prodloužit. Maximální možné prodloužení lhůty pro dosažení naplánovaného snížení emisí je o 1 rok.

Otázka 19 Obecné emisní limity, specifické emisní limity, technické podmínky provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší

Postup stanovení obecných emisních limitů

Strana 32

© Phare CZ 0209-02-01-005


Obecné emisní limity se v souladu s § 5 nařízení vlády č.353/2002 Sb. uplatňují v těch případech, kdy pro danou znečišťující látku nebo stanovenou skupinu látek není u zdroje stanoven specifický emisní limit. Postup stanovení specifických emisních limitů

Další podrobnosti naleznete zde.

Otázka 20 Nápravná opatření a jejich účel (který orgán vydává, vztah mezi nápravným opatřením a sankcí za porušení povinností provozovatele). Nápravná opatření a jejich účel

Pokud provozovatel zařízení poruší jedno či více ustanovení zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů, orgán ochrany ovzduší (OOO) na základě zjištění u provozovatele zavede správní řízení s cílem zjednání nápravy. Provozovatel je seznámen s mírou provinění písemným dokumentem a má možnost se ke sdělení vyjádřit v zákonné lhůtě čtrnácti dnů, během kterých může nahlížet do dokumentace (kde a kdy, např. pondělí a středa od 13 - 17 hodin). Kdy a kde může nahlížet do dokumentace uvede OOO ve svém sdělení provozovateli. Bývá dobrým zvykem, že provozovatel ve svém vyjádření uvede opatření, která provedl ke snížení či odstranění míry provinění, nebo která hodlá učinit. Současně by měl navrhnout termín splnění opravných opatření. Postup orgánu ochrany ovzduší je uveden zde. Sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší

Strana 33

© Phare CZ 0209-02-01-005


Zákon o ochraně ovzduší specifikuje sankce za jeho porušení, a to pokuty ve výši od 500 Kč až do 10 000 000 Kč. Pokuty může ukládat Česká obchodní inspekce, Česká inspekce životního prostředí, krajský úřad, obecní úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podle toho, který úřad pokutu uloží, je nakládáno i s příjmem z vybrané pokuty. Může se stát, že provozovatel nezjedná nápravu do 1 roku od toho, co u něj orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti a uložil mu pokutu a opětovně poruší povinnost. V tomto případě je orgán ochrany ovzduší oprávněn mu uložit pokutu za opětovné porušení povinnosti a to až do výše dvojnásobku horní hranice sazby pokuty. Výše pokuty je v zákoně stanovena v určitém rozmezí. Jaká pokuta skutečně bude, rozhodne orgán ochrany ovzduší na základě: závažnosti porušení povinnosti dané zákonem o ochraně ovzduší či jeho prováděcími předpisy doby trvání porušování povinnosti výše vzniklé a nebo hrozící škody v důsledku porušení povinnosti případných následků porušení povinnosti Další postihy za nedodržování platné legislativy

V případě velmi vážného porušení zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů může dojít až k rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší o omezení provozu stacionárního zdroje a nebo k jeho úplnému zastavení.

Otázka 21 Poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší. Poplatky jsou stanoveny za výrobu a dovoz látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země výrobu a dovoz výrobků, které obsahují látky poškozující nebo ohrožující ozonovou vrstvu Země Poplatky jsou stanoveny paušálně, tj. částkou za kilogram regulované látky. V současnosti je poplatek stanoven ve výši 400,- Kč za kilogram zpoplatněné látky. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a jsou účelově vázány pro použití na ochranu ozonové vrstvy Země. Existují výjimky, které nepodléhají poplatku. Jsou to následující dvě výjimky: regulované látky slouží jako vstupní surovina pro přepracování na jiné chemické sloučeniny, tj. finální produkt již tuto látku neobsahuje regulované látky slouží pouze pro účely zajištění ochrany zdraví a života lidí v rámci nezbytné potřeby Tyto poplatky byly zavedeny v roce 1995 v návaznosti na zákon o ochraně ozonové vrstvy Země. V současnosti jsou upraveny zákonem o ochraně ovzduší.

Otázka 22 Povinnosti právnických a fyzických osob v ochraně životního prostředí Zákon o ochraně ovzduší vymezuje povinnosti právnických a fyzických osob, mimo jiné, že: každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných ZL do ovzduší (emisní limity, emisní stropy, plány na snížení emisí) veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet a prodávat a používat v souladu se zákonem a právními předpisy. Podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce 357/2002 Sb. o kvalitě paliv

Strana 34

© Phare CZ 0209-02-01-005


spalování látek ve zdrojích, které nejsou palivy určenými jejich výrobci, je zakázáno (návaznost na zákon 185 /2000 Sb. o odpadech) výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi, které jsou specifikovány v nařízení vlády355/2002 sb. v otevřených ohništích, krbech nebo otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž tato paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami.Orgán obce může stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění. Toto ustanovení si obce často řeší obecními vyhláškami, kdy předem vymezí dny ke spalování shrabané zeleně. Opatření může být problematické v tom, že příznivé počasí, při kterém dochází k dobrému rozptýlení kouře v ovzduší, nelze dlouho předem naplánovat Právnické a fyzické osoby jsou povinny tam, kde je to technicky možné a ekonomicky přijatelné při stavbě nových zdrojů (staveb) a rekonstrukci stávajících zdrojů (staveb): využívat centrální zdroje tepla po případě alternativní zdroje a jsou povinny ověřit proveditelnost kombinované výroby tepla a energie výrobci, dovozci a distributoři musí zajistit, aby sortiment motorových benzinů a nafty dodávaných na trh obsahoval minimální množství biopaliva z obnovitelných zdrojů

Otázka 23 Specifické emisní limity a technické podmínky provozu vybraných zdrojů znečišťování ovzduší Specifické emisní limity jsou stanoveny v následujících kategoriích: Energetika Průmyslová výroba a zpracování kovů Zařízení na výrobu cementářského slínku a vápna Chemický průmysl Nakládání s odpady Ostatní zařízení Zemědělské zdroje Spalování odpadu Ostatní stacionární zdroje znečišťování ovzduší Více o specifických emisních limitech zde.

Otázka 24 Obecné emisní limity, přípustná tmavost kouře a jak se kontroluje. Podle zákona o ochraně ovzduší je provozovatel zdroje, pokud pro danou znečišťující látku není stanoven specifický emisní limit, povinen plnit obecný emisní limit. Problematika uplatnění obecních emisních limitů vedle specifických emisních limitů řeší samostatně jednotlivé právní normy. Obecné emisní limity se stanoví pro látky jejichž emise lze prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě zdroje. Zvláštní pozornost se věnuje zdrojům v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší. Krajský úřad stanoví provozovateli obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny: u nichž překročí roční hmotnostní tok 4 % hmotnostního toku vypočteného z obecných emisních limitů jejichž emise lze prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě zdroje. Zvláštní pozornost se věnuje zdrojům v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší dalších látek na základě vlastního posouzení nebo odborného posudku v případě zvláště velkých zdrojů postupuje v souladu s ustanovením zákona o integrované prevenci

Strana 35

© Phare CZ 0209-02-01-005


Přípustná tmavost kouře a způsob její kontroly

Přípustná tmavost kouře je nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu. Tmavost kouře je optická vlastnost kouře vyvolaná pohlcováním světla zjištěná v kouřové vlečce nebo v kouřovodu. Bývá způsobována přítomností částic cca 1 µm, převážně sazí, malých částic popílků a aerosolů. Překročení přípustné tmavosti kouře bývá obvykle důsledkem špatného technického stavu zařízení nebo technologické nekázně. Přípustnou tmavost kouře lze zjistit měřením buď v potrubí odpadního plynu (kouřovodu), nebo ve vlečce. Pro měření tmavosti kouře počítá česká legislativa s měřením metodami podle Bacharacha a Ringelmanna (příloha č. 11 k vyhlášce 356/ 2002Sb.)

Otázka 25 Pojem "společný zdroj" pro účely stanovení kategorie stacionárního zdroje znečištění ovzduší u téhož provozovatele pro účely zpoplatňování Společný zdroj je definován jako soubor všech zdrojů téhož provozovatele, které jsou umístěny v jediném provozním celku nebo areálu. Kategorii společného zdroje určuje kategorie zdroje, která je podle § 4 odst. 4 písm. a) zákona nejvyšší. Zdroj může být tvořen souborem všech zařízení představujících samostatné jednotky zdroje znečišťování stejné technologie téhož provozovatele, pokud jsou umístěny v jedné stavbě, jediném provozním celku nebo areálu. V případě spalovacích zdrojů je výklad tohoto ustanovení jednoznačný. Pro účely stanovení kategorie nebo stanovení emisních limitů se jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních zdrojů sčítají, pokud jsou: umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo provozním celku; spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh použitého paliva mohly být vypouštěny společným komínem. Jmenovité tepelné výkony malých zdrojů téhož provozovatele pro účely stanovení kategorie zdroje se sčítají za předpokladu, že spaliny by mohly být vypouštěny společným komínem. Kategorie společného zdroje je zavedena pro účely zpoplatňování emisí znečišťujících látek a vedení provozní evidence podle zákona o ochraně ovzduší. Evidenci zdrojů znečišťování a rozhodnutí o výši poplatku ve smyslu ustanovení §19 odst.4 až 6 zákona o ochraně ovzduší podle kategorie společného zdroje vede a vydává: krajský úřad u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů, obecní úřady obcí s rozšířenou působností u středních stacionárních zdrojů, obecní úřad u malých stacionárních zdrojů. Poplatek vybírá a vymáhá finanční úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje.

Otázka 26 Kritéria pro měření malých stacionárních spalovacích zdrojů podle zákona o ochraně ovzduší Povinnosti provozovatelů malých zdrojů zakládají ustanovení obsažená v zákoně o ochraně ovzduší a jsou: uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů umožnit osobám pověřeným obcí a inspekcí přístup ke zdroji za účelem kontroly technického stavu a opatření na ochranu ovzduší oznámit zdroj, který v vypouští těkavé organické látky, vést evidenci těkavých látek a poskytnout každoročně přehled o jejich spotřebě obci plnit pokyny OOO ke zjednání nápravy dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti

Strana 36

© Phare CZ 0209-02-01-005


zajišťovat prostřednictvím pověřené osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti jedenkráte za dva roky; a to u zdrojů spalujících tuhá paliva od 15 kW a kapalná paliva od 11 KW; tuto kontrolu provádějí držitelé živnostenského oprávnění v oboru kominictví Povinnost umožnit osobám pověřeným obcí a inspekcí přístup ke zdroji měření účinnosti, vč. kontroly spalinových cest se nevztahuje na malé stacionární zdroje umístěné v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost. Nedodržení pachového čísla a tmavosti kouře je přestupkem podle zákona 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Příloha č. 7 k nařízení vlády 352/2002 Sb. stanoví způsob kontroly účinnosti spalování malých zdrojů, limity účinnosti spalování a kontroly spalinových cest. Účinnost spalování se vypočte z hodnoty komínové ztráty zjištěné ze změřené teploty spalin, změřené teploty spalovacího vzduchu a naměřených obsahů obsahu oxidu uhelnatého a kyslíku. Obsah CO ve spalinách nesmí překročit 1000 ml.m-3 (1000 ppm) při referenčním obsahu kyslíku (6 % pro uhlí a 3 % pro kapalná a plynná paliva). Limity účinnosti spalování jsou závislé od data uvedení spotřebiče do provozu v časových horizontech: do roku 1982 včetně do roku 1985 včetně od roku 1990 a pohybují se v rozmezí od 85 % do 90 % v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu (od 11 do 200 kW). Kontrola účinnosti spalovaní a spalinových cest se provádí jedenkrát za dva roky.

Otázka 27 Fyzikální a chemické vlastnosti atmosféry. Základní faktory ovlivňující šíření a rozptyl znečišťujících látek v atmosféře Ovzduším neboli zemskou atmosférou nazýváme vzdušný obal Země, ktery se účastní zemské rotace. Název pochází z řečtiny (atmos = pára, sphaira = koule). Takto definovaná atmosféra dosahuje do výše 30 až 40 tisíc kilometrů a nemá výrazně vyjádřenou hranici. Absorbuje i rozptyluje tzv. krátkovlnné záření a sama je zdrojem sálavého dlouhovlnného záření. Při odrazu a lomu světla kapkami, ledovymi krystaly i prachovymi částicemi dochází v atmosféře k nejrůznějším optickým jevům. Vyznačuje se proměnlivym elektrickym polem a hustotní vlny v ovzduší přenášejí zvuk. Z hlediska chemického složení je ovzduší tvořeno směsí plynů, vodní páry, pevných a kapalných příměsí nejrůznějšího původu. Čistý a suchý vzduch (bez příměsí a vodní páry) lze považovat s dostatečnou přesností za ideální plyn; vodní pára a příměsi jsou nedílnou součástí reálného vzduchu a jsou obsaženy zejména v nižších vrstvách atmosféry v blízkosti zemského povrchu. Chemické složení atmosféry

Suchý a čistý vzduch je směsí dvou složek - dusíku (78,08 % objemových) a kyslíku (20,95 %); dále vzduch obsahuje 0,93 % argonu a 0,03 % oxidu uhličitého. Zbývajících 0,01 % připadá hlavně na stopové prvky tvořené hlavně vzácnými plyny (hélium, argon, neon, krypton, xenon) a některými dalšími molekulami přirozeného i antropogenního původu (oxid siřičitý, oxidy dusíku, vodík, oxid uhelnatý, čpavek, jód, metan, uhlovodíky a dalšími). Uvažujeme-li však složení reálného vzduchu (tj. vlhkého vzduchu, který je směsí suchého vzduchu a vodní páry) pak se podíl jednotlivých složek samozřejmě mění podle toho, kolik vodní páry vzduchu obsahuje (její množství může kolísat od stopových hodnot až do 4 objemových procent). Uvedené základní chemické složení vzduchu se prakticky s výškou nemění; výjimku tvoří mírně kolísající obsah CO2, v nižších vrstvách ovzduší a ozónu ve stratosféře. Velmi proměnlivé však může být množství znečišťujících látek, zvláště skleníkových plynů (metan, oxidy dusíku, freóny, ozón), které převážně patří mezi stopové prvky (tj. vyskytující se v množství menším než 100 ppm - parts per million).

Strana 37

© Phare CZ 0209-02-01-005


Základní fyzikální vlastnosti atmosféry a její vertikální struktura Další podrobnosti naleznete zde.

Základní fyzikální vlastnosti atmosféry a její vertikální struktura Celková hmotnost atmosféry je nepředstavitelně velká, je odhadovaná na 5,137.1018 kg. Vzhledem ke skutečnosti, že vzduch je stlačitelný, je hmotnost nerovnoměrně rozdělena, proto hustota a tlak vzduchu s výškou rychle klesají: polovina hmotnosti je ve vrstvě vysoké asi 5,5 km, tři čtvrtiny ve výšce do 11 km a devět desetin hmotnosti je ve výšce do 20 km.

Rozdělení průměrné teploty, tlaku a hustoty vzduchu v troposféře mírných zeměpisných šířek v létě a v zimě

V atmosféře probíhají neustále fyzikální a chemické děje, které mění její stav. V současné epoše se na těchto změnách podílí i lidstvo svými civilizačními aktivitami. Komplex pozemských i kosmických činitelů určuje jistý stav dynamické rovnováhy, která se projevuje především v charakteristickém vertikálním zvrstvení. V roce 1961 přijala Mezinárodní komise pro aerologii konvenci o vertikální struktuře atmosféry podle teplotních vlastností a rozdělila atmosféru na troposféru (do výšky 11 km), mezosféru (50 až 80 km), termosféru (80 až 800 km) a exosféru (nad 800 km). Z praktických důvodů, zvláště v synoptické meteorologii a při studiu rozptylových podmínek pro emise, se ale rozlišují dvě významné vrstvy - mezní vrstva atmosféry a volná atmosféra. Pro potřeby teoretických studií i pro celou řadu praktických aplikací byly vytvořeny různé fyzikální modely vzdušného obalu Země. V meteorologické a fyzikální praxi se používá několik desítek modelů odvozených za určitých zjednodušujících předpokladů. Každý z těchto modelů má specifickou oblast výhodného použití, pro účely studia ochrany ovzduší uveďme jen tři nejdůležitější z nich: Mezní vrstva atmosféry

Mezní vrstva atmosféry se nachází ve výšce do 1,5 až 2 km. Je podstatně ovlivňována blízkostí zemského povrchu, zejména bilancí tepla a třením, které jsou příčinou různého proudění vzduchu (směru i rychlosti) a zřetelného denního chodu meteorologických prvků. Volná atmosféra

Volná atmosféra se nachází nad mezní vrstvou, výškové proudění není ovlivňováno zemským povrchem a není patrný denní chod meteorologických prvků. Homogenní atmosféra

Homogenní atmosféra je odvozena z předpokladu, že veškerý vzduch bude mít stejnou hustotu a to takovou, jako má vzduch "normálně" na hladině moře, obdobně jako má voda v oceánu ode dna až k hladině. Fiktivní model homogenní atmosféry zdůrazňuje nejdůležitější skutečnost, a to jak překvapivě málo vzduchu atmosféra Země obsahuje. Homogenní atmosféra by totiž vytvořila kolem celé planety tenoučkou vrstvičku ovzduší dosahující pouze výšky 8 km. Ze souvislé a ostře vyjádřené hladiny vzdušného obalu by vyčnívalo do kosmického prostoru pouze 14 známých osmitisícových vrcholů himalájských velikánů. Standardní mezinárodní atmosféra ICAO

Strana 38

© Phare CZ 0209-02-01-005


Druhým základní celosvětově používaným modelem, který se již blíží realitě je tzv. Standardní mezinárodní atmosféra ICAO (International Civil Aviation Organization - Mezinárodní organizace pro civilní letectví). Používá se zejména při projektování a konstrukci letadel, raket a balónů, při výpočtu a porovnávání letových charakteristik, při jednotné kalibraci tlakoměrů a výškoměrů, při sestavování balistických tabulek a při dalších technických aplikacích. Standardní mezinárodní atmosféra vystihuje převládající poměry po celý rok ve všech místech zeměkoule bez ohledu na roční doby, geografické zvláštnosti lokality a podobně. Z modelu atmosféry ICAO pak vyplývají některé důležité a nepříliš známé meteorologické charakteristiky. Meteorologické charakteristiky modelu atmosféry ICAO Průměrná teplota celé atmosféry je -20,7°C, což odpovídá teplotě ve výšce 5,5 km, kde je přibližně střední hustota vzduchu). Průměrná teplota vzduchu (měřená ve standardní výšce 2 m nad povrchem) není na polokoulích shodná. Na severní polokouli má hodnotu 15,2°C) (v lednu 9,0 °C a v červenci 22,4°C); na jižní polokouli 13,3°C (leden 16,4°C a červenec 11,4°C). Celkový obsah vodní páry v atmosféře je 1,24.1016 kg, což odpovídá souvislé vrstvě vody na celé zeměkouli vysoké 22 milimetrů (tj. "hypotetických srážek"). Průměrný obsah vodní páry je 2,34 g v 1 kg vzduchu. Ze známého skutečného průměrného úhrnu srážek na povrch Země (1026 mm za rok) vyplývá, že obměna vodní páry v ovzduší 47 krát za rok odpovídá výměně veškeré vodní páry každých 7,8 dnů se všemi nesmírně významnými energetickými důsledky. Střední doba setrvání molekuly H2O ve formě vodní páry je tedy asi týden, zatímco molekula kapalné vody v oceánu zůstává průměrně asi 3000 roků a v polárních ledovcích ještě mnohem déle. Rychlá výměna vody v atmosféře proto sehrává nesmírně důležitou roli při vymývání znečišťujících látek přirozeného i antropického původu. Všeobecná planetární cirkulace atmosféry

Třetí model všeobecné planetární cirkulace atmosféry již postihuje dynamiku převládajícího proudění vzduchu v rámci celé planety nebo jejich dílčích subsystémů. Pohyb vzduchu a jeho výměna nad obrovskými částmi celé planety úzce souvisí se šířením znečišťujících látek, včetně dálkového přenosu polutantů. Globální cirkulace atmosféry je řízena astronomickými vlivy (nestejnoměrný ohřev Země díky denní rotaci a ročnímu oběhu kolem Slunce, sklon zemské osy o tzv. úhel ročních doba asi 8 dalších významných známých periodických vlivů). Navazující geografické vlivy významně ovlivňují výměnu vzduchu nad menšími celky kontinentálních a subkontinentálních rozměrů (zvlášť významně se uplatňuje vliv oceánu a kontinentu, sněhových a ledových polí a větších horských masivů). Konkrétní lokality jsou dále ovlivňovány místními vlivy způsobujících tzv. místní proudění (mořské a jezerní brízy, údolní proudění, tepelný strov města s městskou brízou, velké lesní celky nebo obdělávaná pole a podobně). Základní schéma proudění návazně řídí jak počasí, tak i podnebí celé planety a je vždy korigováno místními vlivy.

Schéma planetární cirkulace vzduchu v přízemní vrstvě troposféry s pěti víceméně autonomními subsystémy proudění (obdobná struktura je i ve vyšších vrstvách). V tlakových výších a na pólech dominuje sestupné proudění, v rovníkové zóně a na polárních frontách převládá proudění vzestupné

Reálný stav systémů cirkulace je každodenně dostupný v televizní relaci o počasí na snímcích z meteorologických družic pohybujících se na geostacionární nebo kvazipolární dráze a je většinou doprovázen odborným komentářem. Podrobnějším pohledem na schéma zjistíme, že není možné opomenout i vertikální výměnu vzduchu konvekcí a turbulencí spojenou s promícháváním vzduchu ve větší vrstvě a tím zlepšováním rozptylových podmínek pro škodlivé příměsi v

Strana 39

© Phare CZ 0209-02-01-005


přízemní vrstvě. Konvekce je však významná jen v teplém počasí, kdy se povrch dostatečně ohřeje slunečním zářením. Naopak v zimním období, kdy je např. v ČR krátký den a Slunce nízko nad obzorem, jsou díky absenci konvekce vytvářeny ideální podmínky pro vznik inverzního teplotního zvrstvení se všemi známými důsledky pro znečištění ovzduší.

Otázka 28 Vliv jednotlivých zdrojů na kvalitu ovzduší, faktory ovlivňující kvalitu ovzduší Na základě současné legislativy jsou všechny zdroje znečišťování povinny předcházet znečištění. Ve snaze získat přehled o znečišťování způsobeném jednotlivými zdroji a o technologických opatřeních, které jednotlivé zdroje znečišťování zavádějí, se zpracovávají: 1. provozní evidence – obsahují zejména údaje o provozu zařízení a technologie, o jakosti a spotřebě paliva, surovin a odpadů včetně spoluspalovaných odpadů, o výrobě, o zařízení k omezování emisí, o emisích a způsobu a výsledcích zjišťování jejich množství; 2. provozní řády – soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření. Provozní řád musí zpracovat provozovatel zdroje před jeho uvedením do provozu či při změně technologie nebo paliva. Více o provozní evidenci a provozním řádu naleznete zde. Zdroje znečišťování se snaží snížit svůj negativní vliv na kvalitu ovzduší různými opatřeními, mezi něž patří většinou: změna technologie změna jakosti paliva změna druhu paliva změna surovin instalace zařízení k omezování emisí změna v nakládání s odpady zavedení a dodržování vlastního plánu snížení emisí zavedení a dodržování zásad správné zemědělské praxe aplikace systému environmentálního managementu (například ISO 14000)

Provozní evidence, provozní řád, ... Vedení provozní evidence

Provozní evidence se vede samostatně pro každý jednotlivý zvláště velký, velký a střední zdroj ve smyslu ustanovení zákona o ochraně ovzduší (§13 odst.1) . Představuje podrobný záznam o provozu zdroje. Její součástí jsou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů vedených pro každé jednotlivé zařízení zdroje a dále provozní údaje tohoto zdroje. Provozní evidence a související doklady provozovatel archivuje po dobu 5 let. V provozní evidenci se zaznamenávají : stálé údaje nutné k identifikaci provozovny a zdroje a proměnné údaje o provozu zařízení a technologie, o jakosti a spotřebě paliva, surovin a odpadů včetně spoluspalovaných odpadů, o výrobě, o zařízení k omezování emisí, o emisích a způsobu a výsledcích zjišťování jejich množství, o provozu měřicích přístrojů v rozsahu uvedeném v přílohách č.5, 6 a 7 údaje o poruchách, způsobu jejich odstranění; dále údaje o haváriích a způsobu jejich likvidace údaje nezbytné pro vedení registrů spaloven a zařízení pro spoluspalování odpadů a zdrojů používajících rozpouštědla údaje o náležitostech plnění plánu snížení emisí, dodržování stanoveného emisního stropu a o plnění plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe (ve smyslu § 5 odst. 8 zákona) Souhrnná provozní evidence obsahuje přehled všech stálých údajů a průměrných hodnot všech proměnných údajů pro každou provozovnu za uplynulý rok. Orgánu ochrany ovzduší se předkládá k 15. únoru za uplynulý rok.

Strana 40

© Phare CZ 0209-02-01-005


V případě spaloven odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu se vedou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů pro každou spalovací linku. Vedle základních údajů záznamy obsahují vyhodnocení o příjmu odpadu, předzpracování odpadu na místě, zařízení k čištění odpadních plynů a vod a dále údaje související se sledovaným znečišťováním ovzduší a vod, zejména emise a hmotnostní koncentrace znečišťujících látek. V případě středního spalovacího zdroje, který obsahuje výhradně spalovací zařízení se jmenovitými tepelnými výkony do 0,2 MW, se výše uvedené záznamy vedou pro zdroj jako celek. Hlášení a odstraňování havárií a poruch

Havárii provozovatel ohlašuje orgánům ochrany ovzduší bezprostředně po jejím zjištění , ne však déle než do 24 hodin. Hlášení musí obsahovat nejméně údaje: název zařízení a určení místa a času vzniku, a pokud je to známo, i předpokládanou dobu trvání havárie druh emisí znečišťujících látek a jejich pravděpodobné množství opatření přijatá z hlediska ochrany ovzduší a podle zákona č.185/2001 Sb.o integrovaném záchranném systému (zejména o způsobu řešení, odstavení zdroje apod.) V případě poruchy postupuje provozovatel v souladu se souborem technickoorganizačních opatření uvedených v provozním řádu. Pro řešení poruch u spalovacích zdrojů jsou stanoveny zvláštní podmínky, které stanoví omezení nebo zastavení provozu do 24 hodin, maximální dobu provozu při poruše odlučovacích zařízení na 120 h za rok, a jsou stanoveny podmínky pro případnou možnost nahrazení zemního plynu jiným palivem po dobu nejdéle 10ti dnů. Provozní řády

Provozovatelé zvláště velkých a velkých zdrojů před uvedením zdroje do provozu jsou povinni vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření - provozní řád - a předložit jej tomuto orgánu ke schválení. Toto se týká i v případě změn v používaných palivech, druhů odpadů, surovin nebo při úpravách technologických zařízení. Schválený provozní řád je závazný a nejsou jím dotčeny další právní předpisy (např. zákon č.239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č.240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č.241/2000., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zákon č.133/1985 Sb., o požární ochraně a p., v jejich aktualizovaném znění). U zařízení spadajících do kategorie zvláště velkých zdrojů je provozní řád (ve smyslu §53 odst.3 zákona o ochraně ovzduší) schvalován v rozsahu integrovaného povolení (dle § 13 a 14 zákona o integrované prevenci). Orgán ochrany ovzduší může provozovateli středního zdroje uložit vypracování provozního řádu. Registry informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a vedení evidencí zdrojů

Součástí registru informačního systému kvality ovzduší (ISKO) je "Registr emisí a zdrojů znečišťování" (REZZO). Ze zákona o ochraně ovzduší tyto systémy zajišťuje Ministerstvo životního prostředí. V registru emisí a zdrojů znečišťování je vedena i specifická evidence: spaloven odpadů a zařízení pro spoluspalování odpadů zdrojů používajících rozpouštědla Provozovatelé těchto zdrojů vedou údaje potřebné pro registr v provozní evidenci a předávají je v souhrnné evidenci orgánům ochrany ovzduší nebo na vyžádání kdykoliv. Údaje z registru zdrojů se zpřístupňují veřejnosti. Na úrovni krajských úřadů je vedena evidence s uplatněnými plány: snížení emisí zavedení správné zemědělské praxe Údaje potřebné pro evidenci zpracovávají provozovatelé podle příslušného vzoru předloženého krajským úřadem a předávají je spolu se žádostí o uplatnění plánu. Evidence malých zdrojů je vedena orgánem obce s rozšířenou pravomocí nebo obce a vychází z poplatkové evidence.

Strana 41

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otázka 29 Co jsou regulované látky, které výrobky je obsahují a jaké platí zásady pro zacházení s těmito látkami Regulované látky a zásady pro zacházení s těmito látkami

V šedesátých letech v domácích i průmyslových chladících zařízeních a klimatizačních jednotkách počaly být používány jako chladiva halogenderiváty uhlovodíků methanu a ethanu. Rozmohlo se používání halonů v hasících přístrojích, v letecké a jiné dopravní technice. Postupem času se prokázalo jejich škodlivé působení ve stratosféře, kam unikají v důsledku korozí nebo netěsností zařízení. Ve stratosféře se pomalu odbourávají, poločas rozkladu činí několik desítek let. Odbourávají se tím, že spotřebovávají stratosférický ozón, který má svoji významnou funkci v tom, že jeho přítomnost ve stratosféře pohlcuje určité části slunečního záření (zejména ultrafialové) a tím i chrání zdraví člověka. S jeho současným úbytkem jsou spojeny obavy z nemocí vyvolaných ozářením, zejména kožní rakoviny. Za nejvýznamnější látky poškozující ozónovou vrstvu (LPOV) Země se považují CFC-11 a CFC 12, jejichž výroba a recyklace jsou již dnes zakázány. Jejich potenciál (a potenciál několika dalších látek) poškozování ozónu je nejvyšší a je položen roven jedné (viz příloha č. 4 k zákonu o ovzduší). Názvem CFC 11 je označován trichlorfluormethan (CFCl3) a CFC-12 dichlordifluormethan (CF2Cl2). Vídeňskou úmluvou a na ni navazujícím Montrealským protokolem a jeho Londýnským a Kodaňským dodatkem bylo vymezeno postupné stažení konkrétních látek z výroby a spotřeby v určitých časových horizontech s přihlédnutím k jejich míře vlivu na ozónovou vrstvu. Regulované látky, které mají významný škodlivý vliv na ozonovou vrstvu ve stratosféře, se nesmějí vyrábět, dodávat na trh a používat ve výrobcích. Okolnosti, za kterých lze dovážet a vyvážet regulované látky a výrobky, které je obsahují, jsou uvedeny ve vyhlášce 358/2002 Sb. Výrobky, které obsahují regulované látky musí být označovány štítky na obalech (Labelling). Mimo to výroba látek, jejich dovoz a vývoz, které nejsou přímo zakázány, podléhají souhlasu Ministerstva životního prostředí. Zákazy a omezení se nevztahují na regulované látky, které slouží pro nezbytné potřeby státu, použití jako technologického prostředku pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro použití ve vědě a laboratořích k ochraně zdraví člověka, hašení požárů a v leteckém provozu. Na jejich zabezpečení musí být vydáno povolení MŽP.

Otázka 30 Jaká se přijímají opatření ke zlepšení kvality ovzduší v oblastech, kde je tato kvalita zhoršená Krajské orgány a orgány obcí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší mají podle zákona o ochraně ovzduší povinnost zpracovat programy ke zlepšení kvality ovzduší. V ostatních oblastech se pro spravované území zpracovávají programy snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich skupin. Při vydávání povolení k umístění stavby, povolení stavby a povolení do provozu stavby orgány ovzduší vycházejí z uvedených programů. Programy zlepšování kvality ovzduší a jejich význam

Integrovaný národní program snižování emisí v ČR Krajské programy snižování emisí Místní programy snižování emisí

Otázka 34 (

30)

Programy zlepšování kvality ovzduší a jejich význam Integrovaný národní program snižování emisí v ČR

Strana 42

© Phare CZ 0209-02-01-005


Povinnost zpracovat Integrovaný národní program snižování emisí vyplývá ze zákona o ochraně ovzduší. Předmětem Integrovaného národního programu snižování emisí v ČR (Program) jsou všechny znečišťující látky, které jsou českými právními předpisy regulovány na úrovni vyšší, než je úroveň jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší. Hlavním cílem Programu je splnění emisních stropů k roku 2010 pro hlavní látky znečišťující ovzduší (S02, NOx, VOC a NH3), které ČR vyjednala s EU a které jsou rovněž zakotveny ve Smlouvě o přistoupení ČR k EU. Dalšími základními cíli jsou snížení emisí těch znečišťujících látek, u kterých jsou nebo k cílovým termínům mohou být překračovány imisní limity, a dále dosažení směrných cílových hodnot pro acidifikaci, lidské zdraví a vegetaci k roku 2020. Program byl schválen usnesením vlády č. 454/2004. Krajské programy snižování emisí

Zákon o ochraně ovzduší stanovil krajským úřadům (KÚ) povinnost zpracovat krajské programy snižování emisí, které musí být v souladu s Programem a které budou vydány nařízením KÚ. Většinou jsou současně zpracovávány krajské programy zlepšování kvality ovzduší. Jedním z cílů těchto programů je snížení emisí znečišťujících látek v kraji minimálně na takovou úroveň, aby došlo ke splnění doporučených krajských emisních stropů, které byly v Programu vypočteny pro jednotlivé kraje z národních emisních stropů. Veškerá navrhovaná opatření jsou směřována ke zlepšení kvality ovzduší, především v těch případech, kdy dochází nebo v budoucnu může docházet k překračování imisních limitů. Stadium dokončení krajských programů se v jednotlivých krajích liší. U všech KÚ se jejich vydání formou nařízení KÚ očekává do konce roku 2004. Místní programy snižování emisí

Obce mohou rovněž zpracovávat programy snižování emisí pro svá území. Vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje povinnost tyto programy na místní úrovni zpracovávat na rozdíl od místních programů zlepšování kvality, dochází k jejich zpracování na úrovni obcí zatím jen ojediněle.

Otázka 31 Za jakých podmínek lze spalovat odpad a odpadní oleje Spalováním odpadu a odpadních olejů se zabývá § 18 zákona. Ten stanoví, že odpad, včetně odpadních olejů může být provozovateli spalován a spoluspalován jen ve spalovnách odpadů, nebo ve zvláště velkých či velkých zdrojích schválených pro spoluspalování inspekcí. Podrobné podmínky pro spalování a spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, jsou uvedeny ve zvláštním předpisu, jímž je nařízení vlády 354/2002 Sb. o spalování a spoluspalování odpadu. Pro spalování odpadních olejů platí, že smí být spalovány ve spalovacích zdrojích jen tehdy, jestliže jsou provozovány právnickou osobou oprávněnou k podnikání a pokud jejich provozovatel zajistí, že: zdroj bude zaregistrován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí k jeho jmenovitému výkonu zdroj bude dodržovat emisní limity dané nařízením vlády 354/2002 Sb. spalované oleje budou skladovány odděleně podle kvality po částech pro každou část bude vystaven akreditovanou osobou průkazný atest o tom, že jeho složení části zaručuje a při jeho použití v zařízení nedojde k překročení jiných emisí než při spalování plynového oleje a že součtový obsah polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů nepřekračuje u dané části 10 ppm po odběru vzorků k atestačnímu řízení průkazně zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až do jejího úplného vyčerpání průkazný materiál o skladování a atestaci bude uchováván po dobu minimálně 3 let Podmínky pro spalování odpadů a spoluspalování odpadů s palivy a při průmyslových činnostech stanoví nařízení vlády 354/2002 Sb. Musí být dodržena teplota 850 °C po dobu 2 sekund měřeno co nejblíže k vnitřní stěně dopalovací komory, musí být dodrženy emisní limity pro TZL, CO TOC, S02, NOx, těžké kovy a PCDD+PCDF. Pokud spalované odpady obsahují chlorované organické látky s obsahem větším než 1 % hm. chloru, musí být teplota v dopalovací komoře zvýšena na 1100 °C.

Strana 43

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otázka 32 Imisní limity a zvláštní imisní limity pro základní škodliviny Imisní limity jsou mírou přípustné kvality ovzduší. Jejich dodržování je důležité pro trvale udržitelný rozvoj. Hodnoty imisních limitů odrážejí požadavky Evropské unie na udržení zdravého ovzduší na základě současného stavu poznání a jsou předmětem nařízení vlády 350/2002 Sb. Naproti tomu zvláštní imisní limity jsou hodnotami, při kterých může nastat ohrožení veřejného zdraví a životního prostředí. Slouží pro varování obyvatelstva a jsou pro provozovatele zdrojů, kteří jsou zařazeni do regulačních opatření ve smogových oblastech, podnětem pro zahájení opatření ke snížení emisí po dobu trvání inverze. Jejich hodnoty jsou oproti imisním limitům násobkem a jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP ČR 533/2002 Sb. Hodnoty imisních limitů se vyjadřují v hmotnostních jednotkách (nejčastěji v µg nebo ng) vztažených k jednotce objemu vzduchu. Objem se vyjadřuje v přepočtu na teplotu 293 K (20 °C) a na atmosférický tlak 101,325 kPa. Imisní limity

Imisní limity, meze tolerance, přípustný počet překročení, cílové imisní limity pro ozón, dlouhodobé imisní cíle pro ozón a deposiční limity jsou nařízením stanoveny pro následující látky znečišťující ovzduší: oxid siřičitý suspendované částice frakce PM10 olovo oxid uhelnatý benzen kadmium amoniak arsen nikl rtuť polycyklické aromatické uhlovodíky vyjádřené jako benzo(a)pyren troposférický ozón - vedle cílových imisních limitů se stanoví dlouhodobé imisní cíle pro prašný spad se stanoví deposiční limit pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a ozón se také stanoví vedle hodnot imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů ještě hodnoty imisních limitů pro ochranu ekosystémů a vegetace Hodnoty imisních limitů je třeba vyhledat v citovaném nařízení vlády. Jako příklad struktury limitu je v následující tabulce uveden imisní limity pro oxid siřičitý. Imisní limity pro S02

Účel limitu ochrana zdraví lidí zdraví lidí zdraví lidí Ekosystémů *

Doba (aritmetický. průměr za dobu) 1 hodina 24 hodin kalendářní rok zimní období (1.10.-31.3.)

Mez tolerance Imisní limit [µg.m-3] /počet překročení za rok [µg.m-3]/ % 350/24 90 125 /3 50 /-

*

20 / -

*

-

Datum dosažení limitu 1. 1. 2005 1. 1. 2005

platnost ode dne účinnosti nařízení

Hodnocení kvality ovzduší a seznam oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší jedenkrát ročně zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí. Oblasti, kde kvalita ovzduší překračuje stanovené imisní limity, resp. dlouhodobé imisní cíle pro ozón, podléhají národnímu programu pro snižování emisí. Za dobré se považuje ovzduší tam, kde nejsou překračovány platné imisní limity.

Strana 44

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otázka 33 Smogové ústřední a místní regulační řády, vyhlašování smogových situací a informování veřejnosti Vznik smogové situace, letní a zimní smog

Vznik smogové situace je důsledkem teplotního zvrstvení ovzduší, při kterém je porušen teplotní gradient a vytvoří se vrstva teplého vzduchu, pod níž dochází k hromadění látek znečišťujících ovzduší Smogové situace mají odlišný charakter. Tak zvaný zimní smog (také kyselý) je vyvoláván především emisemi tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku z topenišť a dopravy, zatím co letní smog vyvolávají ozón a fotochemické oxidanty z dopravy, vznikající z oxidu dusičitého a uhlovodíků za součinnosti určitých délek slunečního záření. Tento smog je tvořen širokou škálou chemických sloučenin, převažují peracetylnitrát, formaldehyd, acetaldehyd a další, převážně látky dráždící cesty dýchací a sliznici oční. Vyvolávají také škody na citlivých prvcích ekosystémů. Typickými příklady smogových situací jsou londýnský smog z roku 1952, který trval po dobu tří týdnů a jemuž se připisuje zvýšená úmrtnost o 4500 osob. V té době byl Londýn otápěn vysoce sirným uhlím a časté smogové situace později vedly k náhradě uhlí za zemní plyn a kapalná paliva s nízkým obsahem síry. U nás se zimní smog projevoval především v severočeské pánevní oblasti v letech 1970 - 1994 a četnost jeho výskytu se výrazně omezila po nahrazení uhlí v domácnostech za plyn a také v důsledku odsíření tepláren a elektráren. Smogové varovné a regulační systémy a jejich opatření ke snížení dopadu smogových událostí na obyvatelstvo

Smogové varovné a regulační systémy jsou založeny na informacích o: umístění zdrojů a jejich vlivu zdrojů na znečištění ovzduší znečištění ovzduší zjištěného v měřící síti automatizovaného imisního monitoringu stavu rozptylových podmínek a jejich předpovědi a dále na signálu upozornění a na signálech vyššího stupně, jimiž jsou regulace a varování. Kriteriem pro vyhlašování jsou zvláštní imisní limity (ZIL), které představují hodnoty, při nichž je bezprostředně ohroženo zdraví obyvatelstva a citlivých druhů ekosystémů. ZIL jsou vyhlášeny pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a ozón. Jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 1. Oproti předešlé úpravě dané vyhláškou MŽP ČR č. 41/1991 k zákonu 309/1991 Sb. nová úprava neuvádí zvláštní imisní limity pro prach a oxid uhelnatý, nebo jejich součtové koncentrace. Pro potřeby zabezpečení varování a regulace zdrojů znečišťování je zřízeno řídící pracoviště, jímž je právnická osoba zřízená MŽP v případě ústředního regulačního řádu, a také orgány krajů. Orgány obcí v přenesené působnosti mohou určit řídící pracoviště v případě vlastních krajských nebo místních smogových systémů. Vydávání signálů upozornění, varování a regulace je zabezpečováno: v zimním období od 1. 10. do 31. 3. následujícího roku v případě překročení zvláštního imisního limitu pro S02 a N02 v letním období od 1. 4 do 30. 9. v případě překročení zvláštního imisního limitu pro ozón Ústřední regulační řád se je zřízen pro kraj Karlovarský a pro Ústecký kraj. Řídícím pracovištěm, které vyhlašuje signály prostřednictvím sdělovacích prostředků a informuje úřady, je právnická osoba zřízená ministerstvem životního prostředí - Český hydrometeorologický ústav. Vyhlašování signálů pro zimní smog

Upozornění při překročení tříhodinového klouzavého průměru ZIL v oblasti nebo sídelním uskupení pro: S02 (250 µg.m-3) N02 (200 µg.m-3)

Strana 45

© Phare CZ 0209-02-01-005


alespoň na jediné jedné měřící stanici, přičemž trend hodinových koncentrací je rostoucí alespoň na polovině měřících stanic v oblasti a předpokládá se, že imisní situace potrvá alespoň po dobu následujících osm hodin Regulace při překročení hodinového průměru ZIL v oblasti nebo sídelním uskupení ve třech následujících hodinách pro: S02 (500 µg.m-3) N02 (400 µg.m-3) alespoň na jediné jedné měřící stanici, přičemž trend hodinových koncentrací je rostoucí alespoň na polovině měřících stanic v oblasti a předpokládá se, že imisní situace potrvá alespoň po dobu následujících osm hodin Vyhlašování signálů pro letní smog

Upozornění při překročení ZIL pro troposférický ozón 180 µg.m-3, pokud byly předpovězeny meteorologické podmínky pro jeho vznik a došlo k překročení ZIL alespoň na jedné stanici v oblasti ve třech po sobě následujících hodinách. Varování překročení ZIL pro troposférický ozón 240 µg.m-3, pokud byly předpovězeny meteorologické podmínky pro jeho vznik a došlo k překročení ZIL alespoň na jedné stanici v oblasti ve třech po sobě následujících hodinách. Signály upozornění, varování nebo regulace pro letní smog se odvolají, jestliže: na žádné stanici není překročen ZIL, tento stav trvá nepřetržitě po 12 hodin a na základě meteorologických podmínek se nepředpokládá vznik smogové situace v průběhu 48 hodin 12 hodinový interval lze zkrátit na až 3 hodiny, jestliže meteorologické podmínky nepředpokládají smogovou situaci a lze téměř vyloučit, že předpověď pro nejbližších 48 hodin nepředpokládá vznik smogové situace V případě překročení ZIL pro N02 se současně s regulací stacionárních zdrojů uplatňuje i regulace mobilních zdrojů v souladu s krajskými a místními regulačními řády. Vyhlášení nebo odvolání signálů upozornění a regulace pro S02 a N02 a také signálů upozornění a varování pro troposférický ozón musí být oznámeno MŽP, krajskému úřadu v místě vyhlášení signálu, ČIŽP, České televizi, televizi NOVA, televizi PRIMA, České tiskové kanceláři a Českému rozhlasu.

Otázka 34 (

30)

Programy zlepšování kvality ovzduší a jejich význam Integrovaný národní program snižování emisí v ČR

Povinnost zpracovat Integrovaný národní program snižování emisí vyplývá ze zákona o ochraně ovzduší. Předmětem Integrovaného národního programu snižování emisí v ČR (Program) jsou všechny znečišťující látky, které jsou českými právními předpisy regulovány na úrovni vyšší, než je úroveň jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší. Hlavním cílem Programu je splnění emisních stropů k roku 2010 pro hlavní látky znečišťující ovzduší (S02, NOx, VOC a NH3), které ČR vyjednala s EU a které jsou rovněž zakotveny ve Smlouvě o přistoupení ČR k EU. Dalšími základními cíli jsou snížení emisí těch znečišťujících látek, u kterých jsou nebo k cílovým termínům mohou být překračovány imisní limity, a dále dosažení směrných cílových hodnot pro acidifikaci, lidské zdraví a vegetaci k roku 2020. Program byl schválen usnesením vlády č. 454/2004. Krajské programy snižování emisí

Zákon o ochraně ovzduší stanovil krajským úřadům (KÚ) povinnost zpracovat krajské programy snižování emisí, které musí být v souladu s Programem a které budou vydány nařízením KÚ. Většinou jsou současně zpracovávány krajské programy zlepšování kvality ovzduší. Jedním z cílů těchto programů je snížení emisí znečišťujících látek v kraji minimálně na takovou úroveň, aby došlo ke splnění doporučených krajských emisních stropů, které byly v Programu vypočteny pro jednotlivé kraje z národních emisních stropů. Veškerá navrhovaná opatření jsou směřována ke zlepšení kvality ovzduší, především v těch případech, kdy dochází nebo v budoucnu může docházet k překračování imisních limitů.

Strana 46

© Phare CZ 0209-02-01-005


Stadium dokončení krajských programů se v jednotlivých krajích liší. U všech KÚ se jejich vydání formou nařízení KÚ očekává do konce roku 2004. Místní programy snižování emisí

Obce mohou rovněž zpracovávat programy snižování emisí pro svá území. Vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje povinnost tyto programy na místní úrovni zpracovávat na rozdíl od místních programů zlepšování kvality, dochází k jejich zpracování na úrovni obcí zatím jen ojediněle.

Otázka 35 Plán snížení emisí u stacionárního zdroje znečišťování ovzduší a jeho význam Podle §5 odst.6 zákona o ochraně ovzduší je připuštěna možnost nahradit povinnost plnění emisních limitů plněním plánu na snížení emisí nebo zavedením zásad správné zemědělské praxe.Tímto jsou řešeny případy, kdy provozovatel stávajícího zdroje není schopen z objektivně technických důvodů plnit zpřísněné emisní limity pro některé znečišťující látky. Předpokladem je předchozí plnění požadavků a emisních limitů podle právních norem platných před účinností zákona č.86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a zavedení takových opatření v provozu zdroje, která uvedou ve stanovené době emise ze zdroje do souladu s novými předpisy. Návrh plánu na snížení emisí znečišťujících látek, případně účinná opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž vznikají emise znečišťujících látek, vypracovává provozovatel zdroje a předkládá ke schválení krajskému úřadu. Podobně je postupováno v případě zemědělských zdrojů. Krajský úřad předložený návrh schválí za předpokladu, že je vypracován v souladu se zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Schválené plány snížení emisí znečišťujících látek a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje nahrazují po stanovenou dobu emisní limity. Podrobnosti k náležitostem a způsobu zpracování plánů na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe uvádějí prováděcí předpisy: Nařízení vlády č. 352/2002 Sb. stanovuje podmínky pro vypracování plánu snížení emisí u stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů. Plán snížení emisí u stávajícího zvláště velkého zdroje musí korespondovat s Národním programem vypracovaném pro tuto kategorii zdrojů a splňovat podmínky zákona o ochraně ovzduší. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb. stanovilo podmínky a dobu do které provozovatelé zdrojů musí splnit zpřísněné nebo nově uložené specifické emisní limity. Ve stanovené době, která bude pravděpodobně prodloužena o několik let, provozovatelé dodržují emisní limity platné do dne nabytí účinnosti tohoto nařízení vlády a postupují podle bodu 0.4 přílohy č.1. Provozovatelé plán snížení emisí znečišťujících látek u technického zdroje měli předložit do 30. listopadu 2002. V souladu se zákonem o ochraně ovzduší může provozovatel zemědělského zdroje předložit krajskému úřadu plán zavedení zásad správné zemědělské praxe. Po jeho schválení je závazným a nahrazuje emisní limity v plném rozsahu. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb. nezavádí institut plánu snížení emisí, ale stanoví pro stávající spalovny odpadů a spoluspalovací zařízení specifické emisní limity platné v době přechodného období. Vyhláška MŽP č. 355/2002 Sb. stanoví pro všechny zdroje specifické emisní limity pro látky, které jsou klasifikovány jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické a jsou označeny R-větou R45, R46, R49, R60 a R61 nebo halogenované organické látky klasifikované R-větou R40 emisní limity pro ostatní těkavé organické látky z provozních činností. Provozovatel zdroje musí plnit požadavky stanovené v této příloze nebo požadavky redukčního plánu.

Otázka 36

Strana 47

© Phare CZ 0209-02-01-005


Informování veřejnosti a mezinárodních organizací o kvalitě ovzduší (orgán, obsah a frekvence informace) Informace veřejnosti

Zákon o ochraně ovzduší hovoří o zpřístupňování informací veřejnosti a § 37 o zpřístupňování informací mezinárodním organizacím. Poskytování těchto informací je v souladu se zákonem 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí ve znění pozdějších novel zákony 132/2000 Sb. a 106/1999 Sb. Veřejnost musí být informována o úrovni znečištění (kvalitě) ovzduší. Orgány ochrany ovzduší musí také zveřejňovat: programy ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou programy snižování emisí žádosti o povolení a stanoviska orgánu ovzduší a následně podle nich vydaná stanoviska povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje Informace o kvalitě ovzduší a aktuálním stavu ozonové vrstvy poskytuje MŽP prostřednictvím jím zřízené právnické osoby (Český hydrometeorologický ústav) v pravidelných relacích veřejných sdělovacích prostředků. Pokud jde o regulované látky, souhrnné roční informace o jejich výrobě, dovozu a vývozu a o plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země zveřejňuje MŽP ČR ve svých informačních materiálech. Provozovatelé zdrojů znečišťování jsou povinni poskytovat informace všem příslušným orgánům ve lhůtě do 15 dnů nebo neodkladně (pokud jsou ve veřejném zájmu nebo na informaci závisí lidské zdraví a je ohroženo životní prostředí), včetně Evropské komise. Informace mezinárodním organizacím

MŽP ČR a další ústřední správní orgány poskytují orgánům Evropské komise a orgánům kompetentním z uzavřených mezinárodních smluv informace o: kvalitě ovzduší zdrojích znečišťování opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší ochraně ozonové vrstvy a klimatického systému Země

Otázka 37 Úmluvy a protokoly týkající se ochrany před znečišťováním ovzduší Vývoj strategií ochrany ovzduší ve vyspělých zemích naleznete zde.

Úmluvy a protokoly týkající se ochrany před znečišťováním ovzduší

Konvence o dálkovém přenosu znečištění ovzduší Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech Konvence o dálkovém přenosu znečištění ovzduší

Neustálý růst znečišťování ovzduší po druhé světové válce vyvolal značné škody na životním prostředí i v zemích, které samy o sobě nejsou významnějšími producenty emisí. V tomto směru se projevilo značné okyselení jezer a toků po celé Skandinávii a obrovské napadení lesních porostů po celé Evropě, zejména v její centrální části. Emise oxidů dusíku a oxidů síry v sedmdesátých letech dosáhly úrovně cca 50 - 70 tisíc t ročně.

Strana 48

© Phare CZ 0209-02-01-005


Reakcí na neustálý růst znečištění ovzduší byla mezinárodní dohoda evropských zemí, známá pod názvem "Úmluva o dálkovém přenosu znečištění ovzduší překračujícím hranice států"(Úmluva) vzniklá pod Evropskou hospodářskou komisí pro spolupráci OSN. Tato dohoda byla vypracována v roce 1979 a po ratifikaci jejími signatářskými státy vstoupila v platnost v roce 1983. V letošním roce Úmluva oslavila 25 let svého působení a dosaženými výsledky výrazně přispěla k ochraně životního prostředí. Práce Úmluvy se zúčastňují nejen jednotlivé evropské státy, ale i USA, Kanada Evropská unie a další země. Jednání jsou vedena ve snaze dosáhnout kompromisu, přijatelného pro většinu zúčastněných zemí. Hlavní cíle Úmluvy jsou: výměna informací o strategiích na ochranu ovzduší vzájemné konsultace členských zemí monitoring znečištění ovzduší aplikace nejlepších dostupných technologií pro omezování znečišťování ovzduší spolupráce při výzkumu technologií a monitoringu spolupráce při výzkumu dopadu znečištění ovzduší na lidi a na životní prostředí Další informace naleznete zde. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol

Rámcová smlouva OSN o změně klimatu byla přijata na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v červnu 1992. Vstoupila v platnost 21. 3. 1994 a do dnešního dne ji ratifikovalo 188 států. Úmluva a následný Kjótský protokol jsou dokumenty, které jsou právním podkladem pro snížení emisí skleníkových plynů na takovou úroveň, která neohrozí klimatický systém Země. Protokol specifikuje závazky smluvních stran ke snížení emisí skleníkových plynů. Úmluva spočívá na následujících principech: principu mezigenerační spravedlnosti, tj. chránit klimatický systém ve prospěch nejen současné, ale i příštích generací principu společné, ale diferencované odpovědnosti, který deklaruje, že ekonomicky vyspělé země nesou hlavní zodpovědnost za rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře principu potřeby chránit zejména ty části planety, které jsou náchylné na negativní dopady změn klimatického systému principu tzv. předběžné opatrnosti, tj. nutnosti neodkládat řešení problému, a to ani v tom případě, že doposud nelze některé důsledky změny klimatu zcela podložit Kjótský protokol byl podepsán 10. 12. 1997 a konkretizuje základní záměry Úmluvy. V příloze protokolu B jsou kvantifikovány redukční cíle vyspělých států, vymezují se způsoby možného plnění a specifikují podmínky, za kterých vstoupí v platnost. Podmínkou vstupu protokolu jako mezinárodní úmluvy bylo přistoupení neméně 55 států, které pokryjí nejméně 55 % celkových emisí skleníkových plynů uvedených v dodatku Úmluvy 1. Přistoupením Ruska v roce 2004 vstoupila dohoda v platnost - byla splněna podmínka 55 % celkových emisí skleníkových plynů. Česká republika ratifikovala protokol 15. 11. 2001 a má splnit závazek ke snížení o 8 %. Česká republika jako plnění povinností vyplývajících z protokolu předložila v letech 1994 a 1997 první a druhé sdělení o plnění závazků. Jednalo se o: národní inventury skleníkových plynů (C02, CH4, N2O a fluórovaných uhlovodíků) projekci vývoje těchto emisí v časových horizontech let 2000, 2005 a 2010 přehled nejnaléhavějších přístupů a opatření, která je třeba v ČR v rámci snižování produkce těchto plynů realizovat Třetí sdělení bylo předloženo v roce 2001. Prokázalo, že snaha ČR po snížení emisí skleníkových plynů je i v příštích letech ekonomicky i politicky podložena. Podle poslední inventury skleníkových plynů v roce 201 agregované hodnoty C02 poklesly o 24,3 %. Zpracování scénářů dalšího vývoje a realizace dodatečných opatření prvního kontrolního období (2008 - 2012) a dále do roku 2020 naznačuje možnost celkového snížení O30-35 %. Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech

Strana 49

© Phare CZ 0209-02-01-005


Stockholmská úmluva je globální environmentální smlouva o persistentních organických polutantech (POPs), jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy persistentních organických látek. Úmluva byla uzavřena ve Stockholmu 22. května 2001 na konferenci svolané v rámci programu OSN pro životní prostředí. Úmluva vstoupila v platnost v květnu 2004. Výstupem dohody je národní implementační plán, v jehož rámci byly shromážděny a vyhodnoceny dostupné informace o výrobě, použití, skladových zásobách, dovozu a vývozu dvanácti chemických látek, na které se dohoda vztahuje. Byla zhodnocena technická infrastruktura pro hodnocení POPs, jejich měření a výzkum, včetně programů monitoringu úniků těchto látek do prostředí, jejich dopadů na životní prostředí a zdraví člověka. Výsledkem programů jsou údaje o POPs v životním prostředí, potravinách, vybraných veterinárních komoditách a exposici české populace těmto látkám. S přihlédnutím k charakteru Úmluvy a na základě směrnice pro přípravu národních implementačních plánů připravených UNEP ve spolupráci se Světovou bankou, byly vytvořeny pro jednotlivé tématické oblasti akční plány obsahující krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle. Splnění plánů krátkodobých a střednědobých plánů má bát dosaženo do pěti let od schválení plánu vládou ČR. Nedílnou součástí plánu má být předběžný odhad nákladů spojených s dekontaminací PCB. Odhaduje se částka na úrovni 10 miliard v letech 2004 - 2025. Počítá se s výstavbou skladovacích kapacit pro odpady s obsahem POPs, které by umožňovaly jejich shromažďování a skladování do doby, než bude vyřešena otázka jejich zneškodnění. Předpokládá se, že sběrná místa budou součástí regionálních koncepci odpadového hospodářství z hlediska výskytu POPs v problémových oblastech. Určité náklady si vyžádá monitoring a informační a výchovně vzdělávací kampaň spojená s implementací Úmluvy.

Otázka 38 Ozón v atmosféře - přízemní a stratosférický Odpověď viz otázka č. 6

Ozón Koncentrace ozónu v atmosféře je značně proměnná, a proto komplexní sledování koncentrace O3 v atmosféře patří k prestižním programům World Meteorological Organization (www.wmo.ch). Dnešní pro život příznivá teplota vzduchu (planetární průměr 15°C) je důsledkem skleníkového efektu atmosféry. Některé plyny přítomné v zemské atmosféře (vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný) jsou téměř propustné pro sluneční radiaci, silně však absorbují dlouhovlnnou radiaci vyzařovanou zemským povrchem a vyzařují ji z části zpět k zemskému povrchu i do kosmického prostoru. Podstatná část dlouhovlnné radiace je atmosférického původu, zbytek uniká ze zemského povrchu, zejména z bezoblačných suchých oblastí subtropů ležících na severní polokouli. Dominantním skleníkovým plynem je vodní pára. Kdyby byla jediným skleníkovým plynem v atmosféře, pak by skleníkový efekt bezoblačné atmosféry ve středních zeměpisných šířkách představoval 60 až 70 % skleníkového efektu všech současných radiačně aktivních plynů v atmosféře. Pro oxid uhličitý představuje odpovídající hodnota 25 %. Vzhledem k překrývání absorpčních pásů vodní páry a C02 nelze však výše uvedená procenta sčítat. Průměrná globální teplota ve stratosféře je velmi blízká teplotě odpovídající rovnováze radiačních procesů ve stratosféře. Stratosféra ztrácí energii hlavně v důsledku vyzařování C02, základním zdrojem energie (zejména pro horní a střední stratosféru) je absorpce slunečního ultrafialového záření ozónem. Oba procesy jsou přibližně v rovnováze.V troposféře je situace složitější. Kdyby teplota v troposféře byla určována pouze radiačními procesy, pak by pokles teploty s výškou byl mnohem větší než odpovídá skutečnosti. Teplota troposféry (stejně jako zemského povrchu) je určena tepelnou bilancí, kde značnou roli hrají toky zjevného a latentního tepla. Průměrný vertikální teplotní gradient v troposféře je přibližně 0,65°C/100 m. Zjevné teplo vyjadřuje přenos tepla turbulentní výměnou od zemského povrchu do atmosféry. Součástí turbulentního přenosu je mimo přenos tepla i transport hybnosti, vodní páry a znečišťujících příměsí (Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993). Latentní (skupenské, utajené) teplo představuje množství tepla potřebného k tomu, aby jednotka hmotnosti dané látky změnila skupenství, aniž dojde ke změně její teploty. U vody rozlišujeme latentní teplo tání (při přechodu ledu ve vodu), latentní teplo vypařování (při přechodu vody ve vodní páru), latentní teplo sublimační (při přechodu ledu přímo v páru).

Strana 50

© Phare CZ 0209-02-01-005


při opačných skupenských přechodech se stejné množství tepla uvolňuje. Fázové přeměny vody v atmosféře, hydrosféře i povrchových vrstvách patří k nejdůležitějším energetickým položkám v tepelné bilanci planety (Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993). Podíl jednotlivých plynů na výsledném skleníkovém efektu závisí na hmotnostní koncentraci plynu, na vlnových délkách zářivých toků, které plyn absorbuje a na účinnosti absorpce. Vodní pára i C02 absorbují dlouhovlnnou radiaci v celé řadě spektrálních pásem. Relativně vysoké koncentrace těchto plynů mají za následek, že mnohé spektrální oblasti jsou již nasycené. Růst absorpce, způsobený vyšší koncentrací těchto plynů je tedy omezen jen na okraje absorpčního pásma. Absorpce vodní párou a oxidem uhličitým je natolik silná, že pokud plyny, absorbující podobné vlnové délky, nebudou mít koncentraci s nimi srovnatelnou a budou ke skleníkovému efektu přispívat jen málo. Existuje však oblast atmosférického okna (mezi 8 000 až 12 000 nm), kde je absorpce vodní parou a oxidem uhličitým slabá, kde se mohou navzdory nízké koncentraci uplatňovat další radiační plyny jako N2O, CH4 a O3. Absorpce těchto plynů je poměrně blízká nasycení, jejich absorpční čáry se pouze částečně překrývají s absorpčními čarami jiných plynů. Podobně CFC a halony se sice v atmosféře vyskytují v malých koncentracích, v oblasti atmosférického okna však mají silné absorpční čáry, které se navíc téměř nepřekrývají s oblastmi absorpce jiných plynů. Mohou být proto potenciálně velmi nebezpečné. Nutno upozornit, že celkový skleníkový efekt nelze jednoduše získat pouhým sečtením příspěvků jednotlivých plynných složek, je nutné vzít v úvahu překrývání jejich absorpčních složek. Význam CH4 a N2O je vlivem překrývání některých absorpčních pásem s absorpčními pásmy vodní páry zmenšen na polovinu, příspěvek CFC-11 a CFC-12 je snížen pouze o 10 až 20 %. Tento podíl se může při velkých změnách koncentrací měnit.

Otázka 39 Princip skleníkového efektu atmosféry a jeho hlavní příčiny Skleníkový efekt atmosféry je zvláštní fyzikální jev probíhající v atmosféře Země, stejně tak jako v atmosférách jiných planet.Příčinou vzniku je odlišná propustnost dané atmosféry jako celku (zvláště některých jejích složek) pro různé oblasti spektra slunečního záření procházejícího směrem k povrchu a odcházejícího zpět do kosmického prostoru. Vlastní podstatou efektu tedy je: relativně snadný průnik krátkovlnného slunečního záření atmosférou směrem k povrchu, absorpce záření povrchem, jeho ohřev a tím konverze (přeměna) slunečního záření na dlouhovlnné vyzařování Země, zvýšená opacita (nepropustnost) atmosféry pro dlouhovlnné záření vyzařované zemským povrchem, které vede k jejímu ohřevu. Absorpční pásma jednotlivých plynných složek jsou spolehlivě prozkoumána stejně tak dobře, jako jsou známé spektrální složení slunečního záření nebo vyzařování zemského povrchu. Mezi nejvýznamnější složky ovlivňující intenzitu skleníkového efektu zemské atmosféry patří CO2, oxidy N, CH4, O3 i některé umělé molekuly produkované člověkem (freóny, halony). Naprosto dominantní postavení má však vodní pára spolu s kapičkami vody a ledovými krystalky tvořícími oblaky, mlhu nebo kouřmo. Všeobecně známým důsledkem skleníkového efektu zemské atmosféry je zvýšená teplota povrchu planety a nízké troposféry na hodnoty příznivé pro život (při absenci skleníkového efektu by střední efektivní teplota povrchu byla asi -25 °C a Země by se nacházela ve druhém ze dvou možných vypočtených stabilních stavů - jako zmrzlá koule s vysokým albedem pro sluneční záření, které by led nestačilo rozpustit). Při výkladu principu vzniku skleníkového efektu bývá většinou používána analogie funkce skleníku: "sklo propouští krátkovlnné sluneční záření dovnitř a nepropouští ven dlouhovlnné záření a tím se vnitřek skleníku ohřívá". Je určitou ironií, že v případě atmosféry se jedná o jev principiálně odlišný a obdobná interpretace je zcela chybná. Kdyby totiž sklo představovalo funkci atmosféry tak, jak bývá zdůrazňováno, tak by se ohřívalo sklo a nikoliv vnitřní prostor. Vyšší teplota prostředí ve skleníku je způsobena především zadržováním ohřátého vzduchu uvnitř tím, že se omezuje jeho výměna s venkovním prostředím. Svoji účinnou roli sehrává i omezený výpar do vlhčího vzduchu ve skleníku. Z toho důvodu je také nebezpečné přehřátí malých zasklených prostorů nebo pod fóliemi vždycky větší než u prostornějších vzdušných skleníků. Nejmarkantnější je tento jev v případě ohřevu malého prostoru automobilu zaparkovaného na sluncem ozářeném místě; teplota vzduchu i předmětů uvnitř dosahuje až 80 °C a je zcela nezávislá na obsahu skleníkových plynů.

Strana 51

© Phare CZ 0209-02-01-005


K lepšímu pochopení mechanizmu vzniku skleníkového efektu poslouží příklad sousedních planet - Venuše a Marsu. Obě tělesa mají atmosféry s velkým procentickým zastoupením CO2 - jedné z nejvýznamnějších složek podílejících se na vzniku efektu. Hustota obou atmosfér je však velmi rozdílná - atmosféra Marsu je asi 100krát řidší než zemská a plynný obal Venuše je přibližně 90krát hustší než ovzduší naše. V důsledku nepatrného hmotnostního obsahu CO2 v atmosféře Marsu může "marťanské dlouhovlnné záření" téměř bez omezení unikat zpět do kosmu a výsledkem je mnohem nižší teplota povrchu i spodní atmosféry (asi 60 °C). Naproti tomu je hustá atmosféra Venuše výrazně teplejší (asi 480 °C). Je sice pravda, že je blíže ke Slunci než Mars, ale rozdíl v hustotě zářivého toku na horní hranici atmosfér obou těles není natolik velký, aby způsobil tak propastné rozdíly. Skleníkový efekt tedy neprodukuje žádné teplo, jen omezuje ztráty energie vyzařováním (tzn. jediným možným kosmickým způsobem). Nabízí se tak určitá analogie s oblečením člověka, které také neprodukuje samo o sobě teplo, ale zahřívá lidské tělo tím, že prostě omezuje jeho ztráty (i když je fyzikální způsob přenosu tepla do ovzduší odlišný).

Otázka 40 Povinnosti provozovatelů zařízení obsahující regulované látky (při provozu, při likvidaci zařízení) Zákon o ovzduší stanoví, že regulované látky obsažené v chladicích a klimatizačních zařízeních, v zařízeních s tepelnými čerpadly, chladničkách a mrazničkách určených pro domácnost, v zařízeních obsahujících rozpouštědla a v systémech protipožární ochrany a hasících přístrojích musí být pro účely regenerace znovu získávány během servisních prací, údržby, opravy, demontáže nebo i likvidace zařízení. Veškeré tyto činnosti lze vykonávat jen s povolením ministerstva životního prostředí, které se vydává na dobu omezenou. Za znovuzískávání se považuje sběr a skladování regulovaných látek během servisu nebo před jejich likvidací. Za recyklování se považuje jeho základní vyčištění (např. filtrace, sušení) a navrácení zpět do zařízení. Regenerací se rozumí přepracování a zušlechtění regulované látky filtrací, sušením, destilací, chemickým zpracováním s cílem získat látku odpovídající příslušné normě jakosti. Regulované látky, které nemohou být využity, musí být osobou, která je má v držení, zneškodněny způsobem stanoveným v povolení ministerstva. Pokud tato osoba nemá povolení ke zneškodnění, je povinna je předat osobám, které takové povolení mají. V dokladu o předání musí být uvedeno číslo povolení. Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby oprávněné k podnikání. Zařízení s náplní regulovaných látek, které se nepřemisťuje, jsou tyto osoby povinny každoročně evidovat a výsledky kontroly evidovat a uchovávat. Veškerý vývoz, dovoz, dodávání na trh a používání nových látek jsou zakázány. Tento zákaz neplatí, jsou-li používány jako surovina. I na dovoz regulované látky jako suroviny musí být vydáno povolení ministerstva. Každý obal s obsahem regulovaných látek musí být označen nápisem "Nebezpečné ozonu" Způsob nakládání s regulovanými látkami

Podrobnosti o způsobu nakládání s regulovanými látkami stanoví vyhláška 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozonové vrstvy Země.Z definic ve vyhlášce jsou důležité pro účel tohoto pojednání pojmy: skladováním regulovaných látek se rozumí jejich dočasné přechovávání pro provozní, výrobní a obchodní účely, pro účely recyklace a zneškodnění v množství všech těchto látek větším než 150 kg. Skladováním použitých výrobků se rozumí počet větší než 100 kusů reverzním systémem klimatizace a tepelného čerpadla systém, v němž chladivo obíhá v uzavřeném okruhu za účelem odnímání nebo předávání tepla (topení, chlazení), přičemž výparníky a kondenzátory jsou navrženy tak, aby byly ve své funkci zaměnitelné osobou oprávněnou k nakládání je osoba, která má povolení podle zákona o ovzduší (§ 29, odst. 2 a 7 zákona) Vyhláška stanoví celkový roční limit dovozu methylbromidu, a celkového množství regulovaných látek pro roky 2002 až 2004, dále možnosti použití hydrochlorfluorovodíků na které se nevztahuje zákaz a lhůty, do nichž je možné je používat. Tuto část není účelné v tomto materiálu citovat, v případě potřeby je ji možno vyhledat v právním předpisu. Dále vyhláška stanoví náležitosti k žádostem k dovozu a vývozu regulovaných látek, kde vzory pro vyplnění žádostí jsou uvedeny v přílohách.

Strana 52

© Phare CZ 0209-02-01-005


U chladících a klimatizačních zařízení, které se nepřemisťují, s obsahem regulovaných látek větším než 3 kg, smí nakládat osoby oprávněné k podnikání, které k povinné každoroční kontrole mají povolení MŽP, přičemž o kontrole mají povinnost vést záznamy. Kontrolu provádějí odborně způsobilé osoby, jimiž jsou servisní technici a revizní technici.

Otázka 41 Postup orgánu ochrany ovzduší při vyřizování stížnosti občanů na obtěžování zápachem V současné době je tato otázka řešena připravovanou novelizací přílohy č. 7 a č. 8 k vyhlášce 356/2002 Sb. V ní bude se vší patrností upraven postup orgánů ochrany ovzduší při stížnostech občanů. Také pachové látky se odrazí formou opatření a pachových rozptylových studií při novele nařízení vlády 353/2002 Sb. Dosavadní praxe je taková, že inspekce, pokud dostane podnět od občanů, vyšle svoji měřící skupinu k odebrání vzorků z komína, výduchu nebo výpusti s cílem zkontrolovat, zda je dodržován obecný emisní limit pro pachové látky stanovený hodnotou 50 OUER (evropských pachových jednotek). Je však třeba přiznat, že tato hodnota je sporná a pro mnoho činností prakticky nedosažitelná i s použitím nejlepší dostupné techniky s ohledem na přiměřenost vynaložených nákladů. Odebrané vzorky se vyhodnocují tak zvanou olfaktometrickou metodou, spočívající v postupném ředění odebraných vzorků čichově neutrálním plynem (medicinálním kyslíkem) až k prahu vnímání pachu člověkem. Měřící skupinu tvoří minimálně šest osob, které musí být vyšetřeny specialistou ORL. Způsobilá osoba musí prokázat vnímání pomocí n-butanolu (60 µmol/mol ) 3,0 - 4,38 OUER. Vedle odběru vzorků z komína, výduchu nebo výpusti lze provádět měření v pachové stopě podle ČSN 83 5031. Jiný způsob je čtyřiadvacetihodinové krátkodobé sledování zápachu. Spočívá ve stanovení minimálního počtu respondentů podle počtu obyvatel ve sledované oblasti (např. je-li počet obyvatel menší než 500, pak minimální počet respondentů měl by být 10 %, minimálně však 10 osob).

Otázka 42 Působnost obce při vydávání právních aktů v přenesené působnosti na úseku ochrany ovzduší. Obce Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

Obce Obce jsou: správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízením z hlediska ochrany ovzduší rozhodují o vyměření poplatků u malých stacionárních zdrojů vypracovávají programy zlepšení kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jejich působnosti vedou evidenci malých stacionárních zdrojů pro které zákon tuto povinnost stanoví mohou vypracovat místní plány snižování emisí vydávají nařízení, jimiž mohou na svém území zakázat některé druhy paliv pro malé zdroje znečišťování vydávají nařízení, jimiž mohou stanovit opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší Obce kontrolují: dodržování povinností provozovatelů malých zdrojů a ukládají pokuty a nápravná opatření a rozhodují o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů

Strana 53

© Phare CZ 0209-02-01-005


dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování zápachem u provozovatelů malých zdrojů a za nedodržení ukládají pokuty účinnost spalování u malých spalovacích zdrojů


Otázka 43 Autorizace v ochraně ovzduší a činnosti pro které se autorizace vyžaduje Autorizace je předepsána pro několik činností. Jedná se o: měření emisí a imisí stanovení pachového čísla a míry obtěžování zápachem, k provozování spaloven odpadu ke zpracování rozptylových studií ke zpracování odborných posudků a k měření účinnosti spalovacího zdroje Autorizaci vydává MŽP ČR právnickým a fyzickým osobám na základě jejich žádosti. Zákon předepisuje kvalifikační požadavky pro vydání autorizace (vzdělání, praxe a odborná způsobilost) a stanoví povinnosti autorizované osoby. Vyhláška MŽP 356/2002 Sb. (§ 19 - 21) stanoví, že osoby žádající o vydání osvědčení jsou povinny se podrobit zkoušce před autorizační komisí, při které prokážou znalost právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v rozsahu své činnosti. Při udělování autorizace k měření emisí a imisí se hodnotí zajištění kvality měření (např. laboratorního a přístrojového vybavení), metrologické vybavení, také tzv. příručka jakosti, v níž žadatel podrobně popíše metody měření, pro které je vybaven, způsob měření, vyhodnocení dat a zpracování protokolu o měření. Autorizace se vydává na dobu určitou, nejdéle na 5 roků. Držitel osvědčení může požádat nejpozději 3 měsíce před uplynutím jeho platnosti o prodloužení. K žádosti připojí předepsaný počet zpracovaných protokolů vydaných od udělení autorizace (§ 19 vyhlášky 356/2002 Sb.) Pokud autorizovaná osoba poruší při výkonu své činnosti povinnosti vyplývající ze zákona, ministerstvo může osvědčení zrušit. Platnost osvědčení zaniká uplynutím doby platnosti, smrtí autorizované osoby, zánikem právnické osoby, které byla autorizace udělena.

Otázka 44 Povinnosti autorizované osoby Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, pro kterou jí bylo vydáno osvědčení k autorizaci. Musí přitom dbát, aby nedošlo ke střetu zájmů, zejména nesmí provádět měření emisí stacionárního zdroje, který provozuje nebo se na jeho provozu podílí. Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která prověřuje správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat měřící protokoly a poskytnout údaje a doklady a poskytnout inspekci potřebnou součinnost. Autorizovaná osoba je povinna se podrobit kontrole výkonu své činnosti. Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán vrchního státního dozoru. Při změně údajů uvedených v žádosti o vydání osvědčení je autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů, kdy ke změně došlo.

Otázka 45

Strana 54

© Phare CZ 0209-02-01-005


Sankce za znečišťování ovzduší - pokuty, nápravná opatření, souběh pokut. Nápravná opatření a jejich účel Pokuty a sankce

Nápravná opatření a jejich účel Pokud provozovatel zařízení poruší jedno či více ustanovení zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů, orgán ochrany ovzduší (OOO) na základě zjištění u provozovatele zavede správní řízení s cílem zjednání nápravy. Provozovatel je seznámen s mírou provinění písemným dokumentem a má možnost se ke sdělení vyjádřit v zákonné lhůtě čtrnácti dnů, během kterých může nahlížet do dokumentace (kde a kdy, např. pondělí a středa od 13 - 17 hodin). Kdy a kde může nahlížet do dokumentace uvede OOO ve svém sdělení provozovateli. Bývá dobrým zvykem, že provozovatel ve svém vyjádření uvede opatření, která provedl ke snížení či odstranění míry provinění, nebo která hodlá učinit. Současně by měl navrhnout termín splnění opravných opatření. Postup orgánu ochrany ovzduší je uveden zde.

Pokuty a sankce Sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší

Zákon o ochraně ovzduší specifikuje sankce za jeho porušení, a to pokuty ve výši od 500 Kč až do 10 000 000 Kč. Pokuty může ukládat Česká obchodní inspekce, Česká inspekce životního prostředí, krajský úřad, obecní úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podle toho, který úřad pokutu uloží, je nakládáno i s příjmem z vybrané pokuty: Může se stát, že provozovatel nezjedná nápravu do 1 roku od toho, co u něj orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti a uložil mu pokutu a opětovně poruší povinnost. V tomto případě je orgán ochrany ovzduší oprávněn mu uložit pokutu za opětovné porušení povinnosti a to až do výše dvojnásobku horní hranice sazby pokuty. Výše pokuty je v zákoně stanovena v určitém rozmezí. Jaká pokuta skutečně bude, rozhodne orgán ochrany ovzduší na základě: závažnosti porušení povinnosti dané zákonem o ochraně ovzduší či jeho prováděcími předpisy doby trvání porušování povinnosti výše vzniklé a nebo hrozící škody v důsledku porušení povinnosti případných následků porušení povinnosti Další postihy za nedodržování platné legislativy


Otázka 46 K jakým účelům slouží zvláštní imisní limity Zvláštní imisní limity (ZIL) slouží pro vyhlašování smogových varovných a regulačních opatření v době nepříznivých podmínek pro rozptyl látek znečišťujících ovzduší v místech, které jsou vyhlášeny jako smogové oblasti. Kriteriem pro vyhlašování jsou zvláštní imisní limity (ZIL), které představují hodnoty, při nichž je bezprostředně ohroženo zdraví obyvatelstva a citlivých druhů ekosystémů.

Strana 55

© Phare CZ 0209-02-01-005


ZIL jsou vyhlášeny pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a ozón. Jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky MŽP ČR 533/2001 Sb. Oproti předešlé úpravě dané vyhláškou MŽP ČR č. 41/1991 k zákonu 309/1991 Sb. nová úprava neuvádí zvláštní imisní limity pro prach a oxid uhelnatý, nebo jejich součtové koncentrace.

Otázka 47 Činnosti v oblasti ochrany ovzduší, kdy je vyžadováno stanovisko nebo povolení orgánu ochrany ovzduší Zákon o ochraně ovzduší přímo stanovuje přehled činností v oblasti ochrany ovzduší pro něž jsou nutná stanoviska nebo povolení orgánu ochrany ovzduší. Stanoviska nebo povolení orgánu ochrany ovzduší je vydáváno na základě žádosti. Náležitosti žádosti uvádí ve smyslu zákona o ochraně ovzduší prováděcí právní předpis - vyhláška MŽP č.356/2002 Sb. a příloha č.13 k vyhlášce. Součástí žádosti o vydání stanoviska nebo rozhodnutí musí být v níže označených případech odborný posudek, případně rozptylová studie zpracované autorizovanou osobou. Stanovisko nebo povolení orgánu ochrany ovzduší je nutné: k vydání rozhodnutí správních orgánů podle zákona o územním plánování a stavebním řádu (zákon č.50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v případě zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování v rozsahu stanoveném §17 odst.1 zákona o ochraně ovzduší

Strana 56

© Phare CZ 0209-02-01-005


Otázka 48 Požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv, co se pavažuje za palivo Požadavky na jednotlivé druhy paliv a na ověřování jejich kvality stanoví vyhláška č.357/2002 Sb. Vyhláška se nevztahuje na kvalitu pohonných hmot motorových vozidel a na spoluspalování odpadu s palivem. Požadavky na kvalitu paliv

Základní požadavky na kvalitu paliv vyplývají z požadavků předběžné opatrnosti před vnášením většího množství znečišťujících látek nedefinovaného charakteru do ovzduší, požadavků vyplývajících z přijatých mezinárodních závazků v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování , směrnic a direktiv EU a požadavků ochrany zdraví lidí v přízemní vrstvě ovzduší. pro výrobu briket smějí být použity pouze pojiva, která při spalování nevytváří škodlivější nebo vyšší emise než báze paliva dřevěné brikety nesmí být vyráběna z kontaminovaného dřeva a je stanovena minimální výhřevnost a maximální přípustný obsah vody, popele, obsah Cl, As, Cd, Cr, Cu, Hg, Pb a Zn maximální přípustný obsah síry v těžkém topném oleji je 1% hmotnostní a to pokud není prováděno odsiřování spalin nebo není překračován stanovený emisní limit pro spalování kapalných paliv. V případě upalovávání v rafineriích se uplatňuje zvláštní ustanovení maximální obsah síry v plynových olejích a ve středních olejích určených pro spalování nesmí od 1.ledna 2008 překročit 0,1 % hmotnostních, do této doby pak hodnotu 0,2 % hm. obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) nesmí překročit 10 mg.kg-1 obsah veškeré síry v tuhých palivech pro malé zdroje a obyvatelstvo vyjádřený jako měrná sirnatost nesmí překročit následující hodnoty: a. U výrobků vyrobených v České republice a obsahujících 100 % hmotnostní podíl z tuzemské těžby: 1. hnědé uhlí: 1,07 g.MJ-1 2. černé uhlí: 0,78 g.MJ-1 3. brikety: 0,60 g.MJ-1 b. U výrobků dovážených: 1. hnědé uhlí: 0,50 g.MJ-1 2. černé uhlí: 0,50 g.MJ-1 3. brikety:

0,50 g.MJ-1

Pozn. V připravované novele bude uvedena obchodní doložka platná pro státy EU a ESVO, která připustí ekvivalentní složení platné pro česká uhlí pro výrobky těchto zemí.

Strana 57

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kontrola kvality paliv

Kontrolu kvality paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních ukazatelů stanovených prováděcím právním předpisem a technickými předpisy provádí Česká obchodní inspekce.

Otázka 49 Za jakých podmínek lze spalovat suché rostlinné materiály Podmínky, kdy lze spalovat suché rostlinné materiály upravuje zákon o ochraně ovzduší. Podle tohoto ustanovení: V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obecní úřad může nařízením obce stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zákona o odpadech. Obecní úřad při stanovení podmínek pro možnost spalování přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě obytné zástavby.

Otázka 50 Kdy lze nejpozději zahájit řízení o uložení pokuty (subjektivní, objektivní lhůta) Řízení o udělení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy OOO zjistil porušení povinností, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinností nebo zákazu došlo. V případech, kdy dojde v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinností, za které již byla udělena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby. Lhůta (promlčecí doba) je subjektivní a objektivní, přičemž jejich počátek je upraven odchylně. Subjektivní lhůta (promlčecí doba) je kratší - jednoletá a objektivní delší - tříletá. Je nutno dávat pozor na běh lhůty, protože uplynutím té kratší z nich, to je lhůty subjektivní, se promlčí právo a objektivní lhůtu jako poslední nejzazší mez nelze překročit. Řízení o udělení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy OOO zjistil porušení povinnosti = subjektivní lhůta nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinností nebo zákazu došlo. = objektivní lhůta

Nápravná opatření a jejich účel Pokud provozovatel zařízení poruší jedno či více ustanovení zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů, orgán ochrany ovzduší (OOO) na základě zjištění u provozovatele zavede správní řízení s cílem zjednání nápravy. Provozovatel je seznámen s mírou provinění písemným dokumentem a má možnost se ke sdělení vyjádřit v zákonné lhůtě čtrnácti dnů, během kterých může nahlížet do dokumentace (kde a kdy, např. pondělí a středa od 13 - 17 hodin). Kdy a kde může nahlížet do dokumentace uvede OOO ve svém sdělení provozovateli.

Strana 58

© Phare CZ 0209-02-01-005


Bývá dobrým zvykem, že provozovatel ve svém vyjádření uvede opatření, která provedl ke snížení či odstranění míry provinění, nebo která hodlá učinit. Současně by měl navrhnout termín splnění opravných opatření. Postup orgánu ochrany ovzduší je uveden zde.

Pokuty a sankce Sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší

Zákon o ochraně ovzduší specifikuje sankce za jeho porušení, a to pokuty ve výši od 500 Kč až do 10 000 000 Kč. Pokuty může ukládat Česká obchodní inspekce, Česká inspekce životního prostředí, krajský úřad, obecní úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podle toho, který úřad pokutu uloží, je nakládáno i s příjmem z vybrané pokuty: Může se stát, že provozovatel nezjedná nápravu do 1 roku od toho, co u něj orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti a uložil mu pokutu a opětovně poruší povinnost. V tomto případě je orgán ochrany ovzduší oprávněn mu uložit pokutu za opětovné porušení povinnosti a to až do výše dvojnásobku horní hranice sazby pokuty. Výše pokuty je v zákoně stanovena v určitém rozmezí. Jaká pokuta skutečně bude, rozhodne orgán ochrany ovzduší na základě: závažnosti porušení povinnosti dané zákonem o ochraně ovzduší či jeho prováděcími předpisy doby trvání porušování povinnosti výše vzniklé a nebo hrozící škody v důsledku porušení povinnosti případných následků porušení povinnosti Další postihy za nedodržování platné legislativy


Otázka 51 Co to je dotčený orgán státní správy a jaká je jeho působnost v řízení podle stavebního zákona (jaké jsou dotčené orgány ochrany ovzduší u jednotlivých kategorií zdrojů) Dotčené orgány státní správy a jejich působnost v řízení podle stavebního zákona

Dotčeným správním orgánem je orgán veřejné správy oprávněný při postupu nebo v řízení vedeném podle stavebního zákona hájit veřejný zájem v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem. Jedná se zejména o tyto zákony a jimi stanovené orgány pro výkon státní správy: zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č.86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů zákon č.76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů

Strana 59

© Phare CZ 0209-02-01-005


Dotčené správní orgány musí vždy ve svém stanovisku uvést ustanovení zvláštního právního předpisu, na základě kterého uplatňují svoji působnost v řízení podle stavebního zákona a na základě kterého stanoví podmínky pro územní rozhodnutí. V případě zákona o ochraně ovzduší bez stanoviska nebo rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší o podmínkách ochrany ovzduší nesmí být správním úřadem vydáno: územně plánovací dokumentace povolení k umísťování staveb zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší povolení staveb nebo jejich měn zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší do trvalého nebo zkušebního provozu Správními a dotčenými orgány ochrany ovzduší při vydávání stanoviska a povolení podle zákona o ochraně ovzduší ve znění zákona o integrované prevenci jsou:

Krajský úřad rozhoduje o žádosti o vydání integrovaného povolení s výjimkou zařízení , jehož provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu

Otázka 52 Vztah legislativy v ochraně ovzduší ke stavebnímu zákonu a k zákonu o integrované prevenci

Strana 60

© Phare CZ 0209-02-01-005


Podmínky pro vydání povolení a souhlasu orgánů ochrany ovzduší popisuje § 17 zákona na ochranu ovzduší. Pokud však výstavba nových a modernizace stávajících zdrojů se vztahuje na činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu 100/ 2001 Sb. o hodnocení vlivů na životní prostředí nebo k průmyslovým výrobám podle přílohy č. 1 k zákonu 76/2002 Sb. o integrované prevenci, řízení podle zvláštních předpisů (např. stavební zákon, zákon o ovzduší a další) může být zahájeno až po vydání rozhodnutí podle těchto zákonů. Podmínky s kterými tato rozhodnutí byly vydána, musí být součástí i rozhodnutí podle zvláštních předpisů (např. stavebního povolení).

Strana 61

© Phare CZ 0209-02-01-005


Obsah 1. Ovzduší a znečišťující látky Atmosféra Země, její fyzikální a chemické vlastnosti Základní pojmy používané v ochraně ovzduší a jejich uplatnění ve správní praxi Princip skleníkového efektu atmosféry Znečištění ovzduší 2. Zdroje znečištění Zdroj znečišťování ovzduší Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší Kritéria pro zařazování zdrojů do jednotlivých kategorií 3. Opatření ke snižování znečištění ovzduší Vývoj strategií ochrany ovzduší ve vyspělých zemích Úmluvy a protokoly týkající se ochrany před znečišťováním ovzduší Vývoj legislativy v České republice Obecně závazné platné právní předpisy Povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany ovzduší Povinnosti provozovatelů zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší Povinnosti provozovatelů středních zdrojů znečišťování ovzduší Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování ovzduší Orgány státní správy v ochraně ovzduší (působnost, postavení a vydávání rozhodnutí) Zjišťování množství znečišťujících látek Nápravná opatření a jejich účel Povinnosti právnických a fyzických osob v ochraně životního prostředí Kritéria pro měření malých stacionárních spalovacích zdrojů podle zákona o ochraně ovzduší Regulované látky a zásady pro zacházení s těmito látkami Podmínky pro spalování odpadu a odpadních olejů Smogové ústřední a místní regulační řády, vyhlašování smogových situací a informování veřejnosti Informování veřejnosti a mezinárodních organizací o kvalitě ovzduší Povinnosti provozovatelů zařízení obsahující regulované látky Postup orgánu ochrany ovzduší při vyřizování stížnosti občanů na obtěžování zápachem Autorizace v ochraně ovzduší a činnosti pro které se autorizace vyžaduje Povinnosti autorizované osoby Další postihy za nedodržování platné legislativy Činnosti v oblasti ochrany ovzduší, kdy je vyžadováno stanovisko nebo povolení orgánu ochrany ovzduší Požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv Podmínky spalování suchých rostlinných materiálů Provozní evidence a poskytování údajů, provozní řády, hlášení havárií a poruch Povolování staveb zvláště velkých, velkých a středních zdrojů Dotčené orgány státní správy a jejich působnost v řízení podle stavebního zákona Programy snižování emisí v ČR a jejich hlavní znaky Význam zdrojů znečišťování pro stanovení emisních limitů a poplatků za znečišťování ovzduší Emisní limity pro zdroje znečišťování ovzduší, kde jsou uvedeny a jaké jsou důsledky jejich neplnění Obecné emisní limity, specifické emisní limity, technické podmínky provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší Přípustná tmavost kouře a způsob její kontroly Imisní limity a zvláštní imisní limity pro základní škodliviny Plán snížení emisí u stacionárního zdroje znečišťování ovzduší a jeho význam Pokuty a sankce Poplatky

Strana 62

© Phare CZ 0209-02-01-005


Ovzduší a znečišťující látky Cíl

Cílem kapitoly je seznámit studenta se základními pojmy používanými v oblasti ochrany ovzduší, s chemickými a fyzikálními vlastnostmi atmosféry, s různými typy znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší, se skleníkovým efektem, skleníkovými plyny a s vývojem znečištění ovzduší v Evropě a v České republice. Student by si měl na základě výukových textů této kapitoly udělat obrázek o problémových oblastech v oblasti ochrany ovzduší a o formách znečištění ovzduší, které jsou výsledkem lidské činnosti. Klíčová slova

atmosféra Země, troposféra, stratosféra, ozonosféra, mezní vrstva atmosféry, standardní atmosféra ICAO, konvekce, turbulence, inverzní zvrstvení, vzduchová hmota, skleníkový efekt, krátkovlnné záření Slunce, dlouhovlnné záření Země, atmosférické okno, relativní radiační efekt, emise, emise primární, emise sekundární, emisní limit, emisní strop, imise, imisní limit, depozice, aerosol atmosférický, smog, tepelné znečištění, světelné znečištění, biologické znečištění, hluk, mikrovlnné znečištění, ekotoxikologie, radioaktivní znečištění, tmavost kouře, pachové látky, těkavá organická látka, dioxiny, persistentní organická látka, těžké kovy. Další materiály ke studiu

Barry, G. R., Chorley, R. J.: Atmosphere, weather and climate, ROUTLEDGE, London and New York, 1992 Domasová, M., Kožnarová, J., Braniš, M.: Znečištění ovzduší z lokálních zdrojů - případová studie měření koncentrace PM10 v malé obci během zimních období 1997-98 a 1998-99. OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 4-5, s. 26-28. Dvorská, A., Holoubek, I., Čupr P.: Hodnocení regionálního zatížení ovzduší persistentními organickými látkami. Ochrana ovzduší 16 (36), č. 2, s. 3-6 (2004). Dvořáková, I., Machálek, P., Bretschneider, B.: Emisní inventura těžkých kovů a POP. OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 4-5, s. 28 - 32. Fiala, J., Livorová, H., Novák, V.: Zlepšila se kvalita ovzduší pod úroveň imisních limitů po dosažení emisních limitů? OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 1, s. 1-4. Hanslík, E., Rieder, M.: Monitorování radioaktivních látek v hydrosféře, konference ČMS, Radostovice, 1998 Holoubek, I., Vokounová, Š., Komprda, J.: Persistentní organické polutanty v atmosféře, půdách, těkání z půd. OCHRANA OVZDUŠÍ 12, č. 3. s. 4-8 a 28-32. Hůlová I., Malá, G.: Obtěžování obyvatelstva pachovými látkami. ZPRAVODAJ MŽP 10, 2000, č. 9, s. 18. Janov, S. Ozonová vrstva: tři milimetry, které chrání Zemi. NIKA 22, 2001, č. 3, s. 10-11 a 106-107. Kalvová, J.: radiačně aktivní plyny v atmosféře a změny klimatu, Národní klimatický program ČSFR, Praha, 1991 Klabzuba, J., Kožnarová, V.. Aplikovaná meteorologie a klimatologie, ČZU v Praze, 2005 Klabzuba, J., Kožnarová, V.: Mikroklima pracovního a obytného prostředí, Aplikovamá meteorologie a klimatologie, díl XII, ČZU v Praze, 2002 Kolesár, J.: Humánna bioklimatológia a klimatoterapia, Osveta, Martin, 1989 Lippert, E.: Ozonová vrstva Země, Vesmír a MŽP ČR Praha, 1995 Malá G.: Problematika pachových látek ve světle zákona. 86/2002 sb. o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Ochrana ovzduší 15 (35) č. 5 - 6 , s. 18 - 20 (2003). Matoušek, J.: Počasí, podnebí a člověk, Avicenum, Praha, 1987 Meteorologický slovník výkladový a terminologický, Academia, MŽP ČR Praha,1993 Německá města bojují s prachem. ČESKOBUDĚJOVICKÉ LISTY 4. 11. 2002, Publicistika / Inserce Pacner, K.: Hledáme kosmické civilizace, Práce, Praha, 1976 Periodika ČHMÚ, Praha, 1995, 2003 Směrnice pro kvalitu ovzduší v Evropě, MŽP ČR, Praha, 1996 Statistické ročenky životního prostředí ČR, SÚS Symon, K., Bencko, V.: Znečištění ovzduší a zdraví, Avicenum, Praha, 1988 V. Macko: Systém kontinuálneho monitorovania imisií zapáchajúcich znečisťujúcich látok v okrese Ružomberok. Inn.:19. mezinárodní konference Ochrana ovzduší, s. 36-40. Štrbské Pleso 24. - 26- 10. 2004. ISBN - 80-233-0500X. Váňa, M., Holoubek, et al: Quality of the Natural Environment in the Czech Republic at the Regional Level, ČHMÚ, Praha, 2001 Vaníček, K.: Solární a ozónová observatoř Kradec Králové, 1951-2001, ČHMÚ, Praha, 2001 Zlikvidované lednice. ODPADY 10, č. 10, s. 24 Znečištění atmosféry, periodika ČHMÚ, Praha 1995- 2003

Strana 63

© Phare CZ 0209-02-01-005


Znečištění ovzduší na území ČR, ročenky ČHMÚ, Praha Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2003, MŽP 2004 Ždych, K.: Nejsou třeba velké projekty. Zneškodňování freonů. ODPADY 10, 200, č. 5, s. Požadované předběžné znalosti

Frekventant se orientuje v základních definicích a pojmech používaných v ochraně ovzduší a ve vlastnostech atmosféry, které souvisejí s kvalitou ovzduší. Předpokládaná doba studia

18 hodin

Atmosféra Země, její fyzikální a chemické vlastnosti Definice atmosféry Vývoj atmosféry Chemické složení atmosféry Základní fyzikální vlastnosti atmosféry a její vertikální struktura Horizontální rozdělení atmosféry - vzduchové hmoty Základní pojmy používané v ochraně ovzduší a jejich uplatnění ve správní praxi

Definice atmosféry Ovzduším neboli zemskou atmosférou nazýváme vzdušný obal Země, ktery se účastní zemské rotace. Název pochází z řečtiny (atmos = pára, sphaira = koule). Takto definovaná atmosféra dosahuje do výše 30 až 40 tisíc kilometrů a nemá výrazně vyjádřenou hranici. Absorbuje i rozptyluje tzv. krátkovlnné záření a sama je zdrojem sálavého dlouhovlnného záření. Při odrazu a lomu světla kapkami, ledovymi krystaly i prachovymi částicemi dochází v atmosféře k nejrůznějším optickým jevům. Vyznačuje se proměnlivym elektrickym polem a hustotní vlny v ovzduší přenášejí zvuk. Z hlediska chemického složení je ovzduší tvořeno směsí plynů, vodní páry, pevných a kapalných příměsí nejrůznějšího původu. Čistý a suchý vzduch (bez příměsí a vodní páry) lze považovat s dostatečnou přesností za ideální plyn; vodní pára a příměsi jsou nedílnou součástí reálného vzduchu a jsou obsaženy zejména v nižších vrstvách atmosféry v blízkosti zemského povrchu.

Vývoj atmosféry Atmosféra se vyvíjela spolu s pevným tělesem Země asi 4,5 miliardy let a prodělala složitý vývoj s četnými nespojitostmi i katastrofami pozemského i kosmického původu.

Pravděpodobný vývoj chemického složení atmosféry

Strana 64

© Phare CZ 0209-02-01-005


Za nejvýznamnější změnu v chemickém složení vzduchu lze považovat vznik života na Zemi, přesněji rozvoj zelených rostlin. Současný obsah kyslíku v ovzduší je nepochybně produktem fotosyntézy a jeho koncentrace je výsledkem dynamické rovnováhy mezi jeho nepřetržitým obnovováním a spotřebou (jinak by byl volný 02 v geologicky krátké době vázán v oxidech litosféry a hydrosféry). Vzniku a vývoji vzdušného obalu Země, včetně změn jeho chemické složení, věnují pozornost četné modelové studie řady renomovaných vědeckých institucí celého světa. Za průkopnické práce je možné považovat studie americké společnosti RAND z počátku šedesátých let, kdy bylo poprvé poukázáno na těsné kosmické a pozemské souvislosti a jejich vzájemnou podmíněnost. Výsledkem aplikací složitých simulačních modelů bylo zjištění křehké rovnováhy mezi působením tří základních těles - Sluncem, Zemí a Měsícem, zejména jejich velikostmi, vzdálenostmi, dobami oběhů a rotacemi, tvarem a sklonem oběžných drah, gravitačního působení a přítomností magnetického pole. Považujeme za účelné připomenout důsledky některých případných astronomických změn, které by se projevily v atmosféře Země: pouhé zvětšení hmotnosti Slunce o 20 % by mělo za následek nemožnost vzniku života, protože by k jeho vzniku nebyl dostatek času (hmotnější hvězdy paradoxně rychleji "stárnou"), zmenšením hmotnosti naší hvězdy o 20 % by se podle zákonů nebeské mechaniky zmenšila vzdálenost mezi oběma tělesy a zkrátil by se "rok" na 215 dní, tím by byl mnohem větší příliv a odliv, intenzivní sluneční záření by zvýšilo výpar vody a ovlivnilo tak tvorbu oblačnosti a srážek, menší Země s malou gravitací by neudržela atmosféru, větší Země by vlivem zvýšené gravitace měla vzdušný obal hustší a sušší, řeky by byly hlubší, eroze větší a všechny formy života by byly ovlivněny - zvířata i lidé by museli mít nižší těžiště, silnější kosti, ptákům a hmyzu by se hůře létalo, stromy by byly nižší, větší Měsíc nebo jeho menší vzdálenost od Země by měly za následek obrovský příliv a odliv s velkým erozním vlivem příboje; byla by jiná délka dne (dvojplaneta Země - Měsíc má vázanou rotaci); jiné magnetické pole by ovlivnilo i dopadající ionizující záření a ozonosféru a tím i existenci života, zvětšení vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem by způsobilo celkové ochlazení planety natolik, že by byl obyvatelný pouze úzký pás okolo rovníku, zmenšení vzdálenosti o desetinu by mělo za následek vznik horkého a neobyvatelného rovníkového pásma a rozdělení Země na dva ostrovy života na obou polokoulích, bez polárního ledu se zvýšením hladiny oceánu a tím i zmenšením souší, zvětšená excentricita oběžné dráhy by vyústila ve velké teplotní změny na povrchu během roku, rychlejší rotace Země by ovlivnila denní chod meteorologických prvků (stírala by rozdíly mezi dnem a nocí), pomalejší rotace by tyto diference naopak zdůrazňovala, zmenšením úhlu oběžné roviny a zemské osy (23,5°) by na planetě zmizely roční doby a patrně by se vytvořil také neobyvatelný pás kolem rovníku. Je nepochybné, že každá změna vyvolává celé řetězce dalších změn se všemi předvídatelnými i těžko odhadnutelnými následky. V modelových studiích bylo také potvrzeno, že voda v oceánech díky své obrovské tepelné setrvačnosti (tepelná "paměť" je v poměru k atmosféře 1600: 1) umožnila přežití alespoň části vodních živočichů v minulosti. Zmírňující vliv vody na klima byl mnohem později zdůrazněn až při přímém kosmickém průzkumu planet Venuše a Marsu zjištěním, že přítomnost vody ve všech třech skupenstvích na povrch Země měla pro vývoj a zachování klimatu principiální význam (při skupenských fázových přechodech se váže nebo uvolňuje značné množství tepla, absence ledu na Venuši a vymizení vody v kapalné formě na Marsu měly za následek nevratné změny planetárního klimatu). Naše Země je "živá planeta" a její povrch se stále mění a to podstatně rychleji než na sousedních planetách. Komplexní vědecký výzkum zabývající se vznikem a vývojem života v posledních letech potvrdil existenci hlubokomořských vývěrů teplé vody sopečného původu s příznivými podmínkami pro vznik prvotních jednoduchých chemotrofních organizmů získávajících energii z chemické přeměny sirovodíku (H 2S). Aplikací simulačních modelů se stále více potvrzuje domněnka, že tyto primitivní formy života vznikly nejdříve a teprve po vyčerpání nebo omezení zásob H2S se některé organizmy přeorientovaly na fotosyntézu(molekula H2S je podobná molekule H 2O) se všemi důsledky pro vytvoření současného chemického složení ovzduší. Fotosyntézou se atmosféra Země postupně obohacovala kyslíkem a mohla se vytvořit ozónová vrstva tvořící ochranu života před velkými dávkami ultrafialového záření Slunce. Před půl miliardou let se proto mohl rozšířit život i na pevninu a začala tak epocha bouřlivého rozvoje růstu rostlin a později i živočichů nazývaná velká exploze života. Naproti tomu vymizení kapalné fáze vody na Marsu a tuhého skupenství na Venuši vyústilo v zásadní odlišnosti i teplotních podmínek na jejich povrchu. Přímý výzkum nejbližších planet přinesl nové důkazy o tom, že v dávné minulosti na Marsu pršelo a záplavové vlny vymodelovaly dnes vyschlá řečiště a kanály. Planeta měla kdysi atmosféru hustší, která však díky menší gravitaci postupně unikala do kosmického prostoru, hustota a tlak klesaly, klima se dále ochlazovalo až veškerá zbývající voda zmrzla. Teplota na povrchu tím klesla natolik, že v současné době na pólech vymrzá i CO2 a spoluvytváří známé ledové čepičky. Na Marsu nepršelo tři miliardy let.

Strana 65

© Phare CZ 0209-02-01-005


Ještě poučnější je "počasí a podnebí" na nejmenší terestrické planetě - Merkuru. Malá hmotnost tělesa s malou gravitací neudrží atmosféru; při absenci vody, větru, a konvekce není odnášeno z horkých do chladnějších oblastí ani zjevné ani latentní výparné teplo. Blízkost Slunce, zvláštní parametry orbity a pomalá rotace zdůrazňují vysoké teplotní rozdíly a tak na rovníku "v poledne" taje olovo (470 °C) a na "noční" straně panuje krutý mráz (až -180 °C). Slunci nejbližší planeta je proto současně nejteplejší a zároveň nejstudenější v celé sluneční soustavě. Zbývá doplnit, že Merkur za 59 pozemských dnů dvakrát oběhne kolem Slunce a přitom se třikrát otočí okolo své osy. Kromě toho při malém sklonu rotační osy vzhledem k rovině oběžné dráhy neexistují na planetě "roční doby". Závěrem pohledu na vývoj atmosféry Země připomeňme realitu potvrzenou navazujícími studiemi - jak by vypadala naše planeta při absenci ovzduší. Byly by ostré hranice mezi ozářenými a neozářenými místy s výraznými rozdíly mezi oceány a zcela suchými pevninami, obloha by byla černá se zářícími hvězdami, bez oblaků, bez soumraků a svítání, vše v naprostém tichu a s obrovskými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí na pevnině.

Chemické složení atmosféry Suchý a čistý vzduch je směsí dvou složek - dusíku (78,08 % objemových) a kyslíku (20,95 %); dále vzduch obsahuje 0,93 % argonu a 0,03 % oxidu uhličitého. Zbývajících 0,01 % připadá hlavně na stopové prvky tvořené hlavně vzácnými plyny (hélium, argon, neon, krypton, xenon) a některými dalšími molekulami přirozeného i antropogenního původu (oxid siřičitý, oxidy dusíku, vodík, oxid uhelnatý, čpavek, jód, metan, uhlovodíky a dalšími). Uvažujeme-li však složení reálného vzduchu (tj. vlhkého vzduchu, který je směsí suchého vzduchu a vodní páry) pak se podíl jednotlivých složek samozřejmě mění podle toho, kolik vodní páry vzduchu obsahuje (její množství může kolísat od stopových hodnot až do 4 objemových procent). Uvedené základní chemické složení vzduchu se prakticky s výškou nemění; výjimku tvoří mírně kolísající obsah CO2, v nižších vrstvách ovzduší a ozónu ve stratosféře. Velmi proměnlivé však může být množství znečišťujících látek, zvláště skleníkových plynů (metan, oxidy dusíku, freóny, ozón), které převážně patří mezi stopové prvky (tj. vyskytující se v množství menším než 100 ppm - parts per million). Z hlediska posuzování dynamiky změn chemického složení, zvláště při studiu znečištění ovzduší, je důležitým ukazatelem doba, po kterou setrvává molekula plynu v atmosféře. Střední doba setrvání molekuly plynu v atmosféře

plyn doba plyn doba plyn N2 2.107 roků N2O 4 roky NO2 O2 104 roků CxHy 4 roky SO2 CO2 2 až 4 roky CO H2

4 až 7 roků O3

CH4 4 roky

NH3

3 roky H2S

doba 5 dní 2 až 3 dny 2 dny

2 roky CFC 11 75 roků 7 dní

CFC 12 110 roků

Základní fyzikální vlastnosti atmosféry a její vertikální struktura Celková hmotnost atmosféry je nepředstavitelně velká, je odhadovaná na 5,137.1018 kg. Vzhledem ke skutečnosti, že vzduch je stlačitelný, je hmotnost nerovnoměrně rozdělena, proto hustota a tlak vzduchu s výškou rychle klesají: polovina hmotnosti je ve vrstvě vysoké asi 5,5 km, tři čtvrtiny ve výšce do 11 km a devět desetin hmotnosti je ve výšce do 20 km.

Strana 66

© Phare CZ 0209-02-01-005


Rozdělení průměrné teploty, tlaku a hustoty vzduchu v troposféře mírných zeměpisných šířek v létě a v zimě

V atmosféře probíhají neustále fyzikální a chemické děje, které mění její stav. V současné epoše se na těchto změnách podílí i lidstvo svými civilizačními aktivitami. Komplex pozemských i kosmických činitelů určuje jistý stav dynamické rovnováhy, která se projevuje především v charakteristickém vertikálním zvrstvení. V roce 1961 přijala Mezinárodní komise pro aerologii konvenci o vertikální struktuře atmosféry podle teplotních vlastností a rozdělila atmosféru na troposféru (do výšky 11 km), mezosféru (50 až 80 km), termosféru (80 až 800 km) a exosféru (nad 800 km). Z praktických důvodů, zvláště v synoptické meteorologii a při studiu rozptylových podmínek pro emise, se ale rozlišují dvě významné vrstvy - mezní vrstva atmosféry a volná atmosféra. Pro potřeby teoretických studií i pro celou řadu praktických aplikací byly vytvořeny různé fyzikální modely vzdušného obalu Země. V meteorologické a fyzikální praxi se používá několik desítek modelů odvozených za určitých zjednodušujících předpokladů. Každý z těchto modelů má specifickou oblast výhodného použití, pro účely studia ochrany ovzduší uveďme jen tři nejdůležitější z nich: Homogenní atmosféra Standardní mezinárodní atmosféra ICAO Všeobecná planetární cirkulace atmosféry

Mezní vrstva atmosféry Mezní vrstva atmosféry se nachází ve výšce do 1,5 až 2 km. Je podstatně ovlivňována blízkostí zemského povrchu, zejména bilancí tepla a třením, které jsou příčinou různého proudění vzduchu (směru i rychlosti) a zřetelného denního chodu meteorologických prvků.

Volná atmosféra Volná atmosféra se nachází nad mezní vrstvou, výškové proudění není ovlivňováno zemským povrchem a není patrný denní chod meteorologických prvků.

Homogenní atmosféra Homogenní atmosféra je odvozena z předpokladu, že veškerý vzduch bude mít stejnou hustotu a to takovou, jako má vzduch "normálně" na hladině moře, obdobně jako má voda v oceánu ode dna až k hladině. Fiktivní model homogenní atmosféry zdůrazňuje nejdůležitější skutečnost, a to jak překvapivě málo vzduchu atmosféra Země obsahuje. Homogenní atmosféra by totiž vytvořila kolem celé planety tenoučkou vrstvičku ovzduší dosahující pouze výšky 8 km. Ze souvislé a ostře vyjádřené hladiny vzdušného obalu by vyčnívalo do kosmického prostoru pouze 14 známých osmitisícových vrcholů himalájských velikánů.

Standardní mezinárodní atmosféra ICAO Druhým základní celosvětově používaným modelem, který se již blíží realitě je tzv. Standardní mezinárodní atmosféra ICAO (International Civil Aviation Organization - Mezinárodní organizace pro civilní letectví). Používá se zejména při projektování a konstrukci letadel, raket a balónů, při výpočtu a porovnávání letových charakteristik, při jednotné kalibraci tlakoměrů a výškoměrů, při sestavování balistických tabulek a při dalších technických aplikacích. Standardní mezinárodní atmosféra vystihuje převládající poměry po celý rok ve všech místech zeměkoule bez ohledu na roční doby, geografické zvláštnosti lokality a podobně. Z modelu atmosféry ICAO pak vyplývají některé důležité a nepříliš známé meteorologické charakteristiky. Meteorologické charakteristiky modelu atmosféry ICAO Průměrná teplota celé atmosféry je -20,7°C, což odpovídá teplotě ve výšce 5,5 km, kde je přibližně střední hustota vzduchu).

Strana 67

© Phare CZ 0209-02-01-005


Průměrná teplota vzduchu (měřená ve standardní výšce 2 m nad povrchem) není na polokoulích shodná. Na severní polokouli má hodnotu 15,2°C) (v lednu 9,0 °C a v červenci 22,4°C); na jižní polokouli 13,3°C (leden 16,4°C a červenec 11,4°C). Celkový obsah vodní páry v atmosféře je 1,24.1016 kg, což odpovídá souvislé vrstvě vody na celé zeměkouli vysoké 22 milimetrů (tj. "hypotetických srážek"). Průměrný obsah vodní páry je 2,34 g v 1 kg vzduchu. Ze známého skutečného průměrného úhrnu srážek na povrch Země (1026 mm za rok) vyplývá, že obměna vodní páry v ovzduší 47 krát za rok odpovídá výměně veškeré vodní páry každých 7,8 dnů se všemi nesmírně významnými energetickými důsledky. Střední doba setrvání molekuly H2O ve formě vodní páry je tedy asi týden, zatímco molekula kapalné vody v oceánu zůstává průměrně asi 3000 roků a v polárních ledovcích ještě mnohem déle. Rychlá výměna vody v atmosféře proto sehrává nesmírně důležitou roli při vymývání znečišťujících látek přirozeného i antropického původu.

Všeobecná planetární cirkulace atmosféry Třetí model všeobecné planetární cirkulace atmosféry již postihuje dynamiku převládajícího proudění vzduchu v rámci celé planety nebo jejich dílčích subsystémů. Pohyb vzduchu a jeho výměna nad obrovskými částmi celé planety úzce souvisí se šířením znečišťujících látek, včetně dálkového přenosu polutantů. Globální cirkulace atmosféry je řízena astronomickými vlivy (nestejnoměrný ohřev Země díky denní rotaci a ročnímu oběhu kolem Slunce, sklon zemské osy o tzv. úhel ročních doba asi 8 dalších významných známých periodických vlivů). Navazující geografické vlivy významně ovlivňují výměnu vzduchu nad menšími celky kontinentálních a subkontinentálních rozměrů (zvlášť významně se uplatňuje vliv oceánu a kontinentu, sněhových a ledových polí a větších horských masivů). Konkrétní lokality jsou dále ovlivňovány místními vlivy způsobujících tzv. místní proudění (mořské a jezerní brízy, údolní proudění, tepelný strov města s městskou brízou, velké lesní celky nebo obdělávaná pole a podobně). Základní schéma proudění návazně řídí jak počasí, tak i podnebí celé planety a je vždy korigováno místními vlivy.

Schéma planetární cirkulace vzduchu v přízemní vrstvě troposféry s pěti víceméně autonomními subsystémy proudění (obdobná struktura je i ve vyšších vrstvách). V tlakových výších a na pólech dominuje sestupné proudění, v rovníkové zóně a na polárních frontách převládá proudění vzestupné

Reálný stav systémů cirkulace je každodenně dostupný v televizní relaci o počasí na snímcích z meteorologických družic pohybujících se na geostacionární nebo kvazipolární dráze a je většinou doprovázen odborným komentářem. Podrobnějším pohledem na schéma zjistíme, že není možné opomenout i vertikální výměnu vzduchu konvekcí a turbulencí spojenou s promícháváním vzduchu ve větší vrstvě a tím zlepšováním rozptylových podmínek pro škodlivé příměsi v přízemní vrstvě. Konvekce je však významná jen v teplém počasí, kdy se povrch dostatečně ohřeje slunečním zářením. Naopak v zimním období, kdy je např. v ČR krátký den a Slunce nízko nad obzorem, jsou díky absenci konvekce vytvářeny ideální podmínky pro vznik inverzního teplotního zvrstvení se všemi známými důsledky pro znečištění ovzduší.

Konvekce Pod pojmem konvekce (convection) se v meteorologii zpravidla rozumí výstupné a kompenzující sestupné proudění vzduchu, přičemž zpravidla vzestupná složka mívá větší rychlost (až desítky metrů za sekundu). Jev je způsoben archimédovskými vztlakovými silami vznikajícími nejčastěji nerovnoměrným ohříváním zemského povrchu; proto se nejčastěji uvažuje o tzv. termické konvekci (thermal convection). Konvekční pohyby vzduchu mohou mít nespojitý charakter ve formě vystupujících velkoobjemových bublin nebo nabývají tvaru spojitých vertikálních vzdušných proudů

Strana 68

© Phare CZ 0209-02-01-005


(komínů). Konvekce je zpravidla doprovázená turbulencí a spolu s ní se významně podílí na promíchávání vzduchu a tím i přenosu tepla, vodní páry a znečišťujících látek do vyšších vrstev atmosféry (v létě v odpoledních hodinách často až do oblasti tropopauzy, tj. do výšky kolem 10 km). Úzce souvisí s tvorbou oblačnosti a řadou nebezpečných meteorologických jevů. Rozvoji konvekce napomáhá labilní zvrstvení ovzduší, zatímco stabilní zvrstvení ovzduší vertikální proudění potlačuje (Meteorologický slovník, 1993).

Turbulence Turbulence (turbulence) je způsobena existencí nepravidelných vírových pohybů, jejichž rozměry ve volné atmosféře i nižších vrstvách ovzduší dosahují desítek až stovek metrů. Turbulence vždy doprovází intenzivnější konvekci, tzn. že se více uplatňuje v teplé části roku a za slunečného počasí. V zimním období má turbulence z hlediska znečištění ovzduší nezastupitelný pozitivní význam v tom, že doprovází přechod studené fronty a podílí se rozhodující měrou na rozrušení inverzní vrstvy stabilního studeného vzduchu v nížinách (a to jak v jednotlivých údolích, tak i v celé České kotlině). Vzniká tak situace, kdy studená fronta v zimě přináší do nižších poloh oteplení (Meteorologický slovník, 1993).

Inverzní zvrstvení Inverzní zvrstvení je charakterizováno vrstvou v ovzduší, ve které dochází k obrácenému (inverznímu) průběhu některého meteorologického prvku. O inverzi se nejčastěji jedná v případech teploty a vlhkosti vzduchu, a tím i hustoty vzduchu. V praxi má největší význam inverze teploty vzduchu (teplotní inverze), kdy teplota s výškou roste. Takové zvrstvení atmosféry je silně stabilní, značně omezuje pohyby a promíchávání vzduchu. Rozlišují se inverze přízemní a výškové. Těsně pod dolní hranicí inverzního zvrstvení dochází k hromadění vodní páry a nejmenších pevných částic tvořících kondenzační jádra, a proto se vytváří vrstevnatá inverzní oblačnost. Vznik inverzí je značně ovlivněn vlastnostmi vzduchových hmot. Teplotní inverze mají značný význam z hlediska ochrany čistoty ovzduší, protože jejich výskyt má velký vliv na rozptyl znečišťujících příměsí (Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993). Hlavním důvodem pro zobrazení této cirkulace ovzduší je skutečnost, že na planetě existují samostatné subsystémy, které jsou sice vzájemně provázané, avšak do značné míry autonomní. Při studiu globálního oteplení (resp. ochlazení) atmosféry Země je totiž naprosto nezbytné studovat dlouhodobě teplotní poměry v každém subsystému odděleně a při tom současně u všech dohromady. Na přízemní mapě je zřetelně odlišena tropická oblast (odborně nazývaná intertropická konvergentní zóna - Intertropic Conergence Zone), dvě oblasti (na jižní a severní polokouli) mírného pásma vymezené subtropickými tlakovými výšemi na straně jedné a na straně druhé tzv. polárními frontami a konečně dvě oblasti v okolí pólů. Další komplikace při studiu je dána polohou tropopauzy, oddělující poměrně výrazně nižší vrstvu atmosféry (troposféry) od výše ležící stratosféry. Existuje tak deset samostatných cirkulačních subsystémů, které musí meteorologové dlouhodobě sledovat a vyhodnocovat s cílem získání dostatečně velkého souboru spolehlivých dat. Zatím jsou k dispozici pro tyto územní celky údaje získané meteorologickými sondami pravidelně vypouštěnými na celé zeměkouli v rámci programů World Meteorological Organization asi po dobu 15 roků (i když se sondy používají již řadu desetiletí). Uvedená fakta značně ovlivňují spolehlivost a fundovanost odpovědi na klíčovou otázku současnosti týkající se změn klimatu antropogenní činností.

Troposféra Podle teplotních vlastností se rozděluje atmosféra ve vertikálním směru na vrstvy: Troposféra je nejhustší vrstva atmosféry dosahující výšky nad póly 8 až 9 km, ve středních zeměpisných šířkách 11 km a nad rovníkem 14 až 18 km. Název pochází z řečtiny (tropos = obrat, tropein = promíchávat, obracet). Poprvé ho použil deBort (1896) po zjištění pomocí balonových sond, že většina neustálých proměn probíhá právě v této vrstvě (troposféra znamená také sféru změn) a že teplota klesá s rostoucí výškou jen do 10 km. Domněnka, že stálá teplota nad troposférou bude příčinou bezvětří vyústila v představu, že plyny tvořící vzduch se rozvrství tak, že lehčí budou ve větší výšce a těžší níže; proto vrstvu ovzduší ležící nad troposférou nazval "sférou vrstev" - stratosférou (lat. stratus = vrstva, pokrývka). Nezávisle a téměř současně objevil Assmann izotermickou vrstvu tj. vrstvu, kde se teplota nemění. Zřetelné rozhraní mezi troposférou a izotermní vrstvou nad ní nazval Shaw (1908) tropopauzou. Vlastnosti troposféry výrazně odlišují tuto vrstvu od ostatních . Základní vlastnosti troposféry lze charakterizovat následovně: Je nejhustší vrstvou atmosféry (obsahuje asi 3 hmotnosti vzduchu). Veškeré projevy, které souborně nazýváme počasím, probíhají v troposféře.

Strana 69

© Phare CZ 0209-02-01-005


Obsahuje téměř veškerou vodní páru včetně produktů její kondenzace a desublimace (zvláště oblaky a hydrometeory) ; téměř veškeré příměsi pevných částic ("prach") i jiné znečišťující látky antropogenního původu. Celá vrstva je neustále promíchávána vertikálním prouděním -konvekcí. Konvekce je dominantní způsob, jak se vyrovnávají teplotní rozdíly uvnitř této vrstvy (proto někteří autoři označují troposféru za konvektivní zónu). Konvekce se každodenně projevuje v rovníkových oblastech a nad pevninou zejména během letního půlroku; velmi významně proto zlepšuje rozptylové podmínky pro znečišťující látky v ovzduší tím, že je vynáší do velkých výšek. Průměrná výška troposféry se periodicky mění (v zimě je nižší než v létě). Výška tropopauzy leží níže nad oblastmi nižšího tlaku než nad oblastmi tlaku vysokého. Rychlost větru v troposféře stoupá s rostoucí výškou a maxima dosahuje těsně pod tropopauzou. Nejdůležitějším charakteristickým rozlišovacím rysem troposféry je pokles teploty vzduchu v průměru o 0,65°C na 100 m výšky.

Stratosféra Stratosféra je vrstva ležící nad troposférou (přesněji nad úzkou přechodnou vrstvou tropopauzou). Dosahuje průměrné výšky kolem 60 km, s převažujícím laminárním prouděním, bez větších vertikálních pohybů vzduchu, bez významné turbulence a bez oblačnosti. Přímý výzkum stratosféry zahájil Piccard (1921) výstupem balónu do výše téměř 16 km. Jeho vnuk B. Piccard pokračoval v rodinné tradici a spolu s P. Jonesem poprvé obletěl bez mezipřistání v horkovzdušném balónu zeměkouli (19 dní, 23 hodin a 49 minut byli unášeni atmosférickým výškovým prouděním 42 810 km). Přirozené chemické složení je obdobné jako v troposféře; významně se však odlišuje minimálním obsahem prachových částic a vodní páry a zvýšenou koncentrací (abundancí) ozónu (ozonosféra). Odlišuje se i dalšími vlastnostmi. Teplota stratosféry se v nižších výškách nemění (izotermická vrstva, ve výškách nad 20 km vzrůstá vlivem absorpce UV složky slunečního záření). Rychlost výškového větru nad tropopauzou klesá (minima dosahuje kolem 25 km a ve větší výšce opět stoupá) a směr výškového proudění vykazuje sezónní změny v souladu s globální cirkulací atmosféry.

Ozonosféra Ozonosféra je součástí spodní stratosféry vyznačující se zvýšenou koncentrací O3. Ozón je produktem dlouhého vývoje atmosféry; nejprve vznikal rozkladem molekuly vody v přízemní vrstvě ovzduší a postupně se dostal až do stratosféry. V současné epoše je asi 90 % O3 ve stratosféře a 10 % veškerého O3 v troposféře. Největší koncentrace O3 (asi 5.1012 molekul v 1 cm3 je nad tropickými oblastmi ve výšce kolem 25 km a nad většími zeměpisnými šířkami mezi 15 až 25 km. Koncentrace O 3 se vyjadřuje pomocí Dobsonových jednotek (DU = Dobson Unit). 100 DU odpovídá vrstvě O3 o výšce 1 mm při normálním tlaku, tj. 1 013, 25 hPa a teplotě 15°C. Množství ozónu v atmosféře kolísá od 300 do 400 DU, tzn. že za předpokladu soustředění veškerého O3 na hladině moře by se na ideálním povrchu vytvořila vrstva od 3 do 4 mm (s anomáliemi od 1,5 do 5 mm). Množství ozónu vykazuje výrazný denní a roční chod, přirozeně ovlivňovaný především slunečním zářením (O3 má řadu absorpčních pásem, nejvýznamnější je v oblasti vlnových délek 220 až 360 nanometrů).V současnosti koncentrace O3 vykazuje sezónní i nepravidelné odchylky - ozónové anomálie - (nesprávně ozónové díry) způsobené nepochybně lidskými aktivitami. Mezi nejnebezpečnější látky ohrožující ochranný štít Země před UV složkou slunečního záření patří tzv. freóny, halony a oxidy dusíku. Ozonosféra je celosvětově nepřetržitě sledovaná vrstva ovzduší v rámci mezinárodních programů (GO3OS - Global Ozone Observing Systém odkaz na www stránky) pomocí pozemních stanic vybavených Dobsonovými spektrofotometry a také pomocí speciálních sond a přístrojů TOMS (Total Ozone Mapping Spectrometer odkaz na www stránky) umístěných na satelitech pohybujících se na horní hranici atmosféry.

Troposférický ozón Troposférický ozón (nesprávně přízemní ozón) je jednou z nejnebezpečnějších znečišťujících příměsí v nejnižších vrstvách atmosféry. Je tedy zajímavým paradoxem, že jedna a tatáž chemická látka (tj. molekula O3) působí zcela opačně;

Strana 70

© Phare CZ 0209-02-01-005


záleží na tom, v které části atmosféry se vyskytuje. Na jedné straně její koncentrace ve stratosféře vede k ohrožení života na povrchu Země prostřednictvím velkých dávek UV záření a na druhé straně zvýšená koncentrace O3 v přízemních vrstvách ovzduší působí jako velmi nebezpečná toxická látka pro rostliny i živočichy.

Průměrné a extrémní denní hodnoty celkového ozónu (Košetice)

Průměrný parciální tlak ozónu ve výšce během dvou desetiletí

Ionosféra Ionosféra je nejvyšší vrstvou vzdušného obalu Země ležícího vysoko nad stratosférou (oddělenou od ní tzv. stratopauzou), tj. ve výškách od 50 do 80 km a dosahuje 400 km i výše. Vyznačuje se poměrně vysokým obsahem kladných molekulárních a atomárních iontů a volných elektronů tvořících plazmu se zvýšenou elektrickou vodivosti a tím i selektivní odrazivostí pro elektromagnetické vlny. Ionty vznikají absorpcí složek slunečního záření (korpuskulárního, UV, RTG a gama) a také zářením kosmického původu. Absorpcí záření se ionosféra silně ohřívá a kinetická energie molekul odpovídá řádově tisícům stupňů Celsia. Ionosféra má charakteristickou vrstevnatou strukturu s denní, roční i víceletou periodickou dynamikou. Vyznačuje se neustálými změnami pohybem, jsou známé přílivové a odlivové jevy působené gravitací Slunce a Měsíce a jsou popsány ionosférické oblaky a ionosférický "vítr". Spolu s geomagnetickým polem vytváří první ochrannou bariéru před nebezpečnými částicemi kosmického původu od meteoroidů až po korpuskulární kosmické záření.

Horizontální rozdělení atmosféry - vzduchové hmoty Vzduch v troposféře není z hlediska celé planety stejnorodou chemickou látkou. V případě dostatečně dlouhého setrvání v určité geografické oblasti získává charakteristické vlastnosti, které odpovídají dynamické rovnováze mezi tepelnou bilancí

Strana 71

© Phare CZ 0209-02-01-005


a hydrologickými poměry daného území. Takto vzniklé ohromné objemy vzduchu v atmosféře, resp.troposféře se nazývají vzduchové hmoty. Na styčných plochách odlišných vzduchových hmot jsou více či méně zřetelně vyjádřené přechodové vrstvy, které se v meteorologii nazývají frontami . Vzduchová hmota je tedy velké množství stejnorodého vzduchu s přibližně stejnými fyzikálním vlastnostmi, společnou historií vzniku. Typické horizontální rozměry vzduchových hmot jsou stovky až tisíce kilometrů, vertikálně zaujímají v létě celou troposféru, v zimě je výšková mohutnost menší. Vznikají v místech s dostatečně velkými plochami stejnorodého povrchu (oceány, kontinentální pevnina, sněhová a ledová pole) a malým prouděním nejčastěji v rozsáhlých a málo pohyblivých tlakových výších - anticyklonách. Vlivem cirkulace atmosféry se vzduchové hmoty přemisťují do jiných oblastí a přitom se postupně přizpůsobují odlišným podmínkám. Nejčastěji se jedná o přesun do jiných zeměpisných šířek nebo z oceánu na pevninu, případně jejich kombinace. Některé meteorologické charakteristiky se mění poměrně snadno (například teplota), jiné se řadí mezi tzv. konzervativní vlastnosti vzduchových hmot (např. obsah vodní páry nebo prachových částic). Studium vlastností a dynamiky změn vzduchových hmot mělo odedávna velký význam při analýze povětrnostní situace a krátkodobé prognóze počasí. Spolu se znalostí zákonitostí vývoje tlakového pole a pohybů atmosférických front byly podstatou synoptické předpovědní metody, která byla základním pracovním postupem během 20. století. Nový kvalitativní význam navazující na historické zkušenosti se využívá i při moderních numerických objektivních metodách předpovědí počasí. Ke klasifikaci vzduchových hmot se používají obvykle tato hlediska: stabilita (labilita) vertikálního zvrstvení teplotní vlastnosti geografický původ

Stabilita (labilita) vertikálního zvrstvení Podle vertikálního zvrstvení rozlišujeme hmoty stabilní a labilní (instabilní). Stabilní vzduchové hmoty vznikají ochlazováním zdola, ke kterému dochází vyzařováním zemského povrchu, nebo ohříváním shora. Jeho příčinou je buď sesedání vzduchu (subsidence) nebo proudění vzduchu nad studeny povrch (teplá advekce). Nejčastěji se tvoří v zimě nad pevninou a v létě nad studenym mořem. Uvnitř stabilních vzduchových hmot jsou vertikální pohyby potlačeny, zvrstvení je často inverzní a v zimních anticyklonách se tvoří záchytná vrstva oddělující prochlazeny vzduch v nižších polohách od teplejšího vzduchu ve vyšších hladinách. Vznikají tak smogové situace, v nížinách je častý výskyt mlh, nízké vrstevnaté oblačnosti s mrholením a špatnou dohledností. Instabilní (labilní) vzduchové hmoty vznikají buď ohříváním zdola většinou od pevniny, na kterou dopadá sluneční záření, nebo ochlazováním shora studenou advekcí, tj. přesunem studeného vzduchu nad teplý povrch. V teplé části roku se nejčastěji tvoří nad pevninou (se zesílením lability v odpoledních hodinách) nebo nad teplým mořem (zejména v noci). Uvnitř labilních vzduchových hmot se vyskytuje intenzivní vertikální proudění, tvoří se konvektivní kupovitá oblačnost, většinou se zřetelným denním chodem, vyskytují se přeháňky a bouřky, silný vítr, je obvykle dobrá dohlednost a dobré rozptylové podmínky pro znečišťující látky.

Teplotní vlastnosti Nejjednodušší (ale také nejméně spolehlivá) je klasifikace podle jejich teploty. Používá se relativní hodnocení podle teploty přicházejícího vzduchu a člení se na teplé a studené. Největším problémem je, že teplota vzduchu je v blízkosti zemského povrchu silně ovlivňována jeho vlastnostmi a vykazuje zpravidla vyrazny denní chod. V teplé části roku jsou teplotní rozdíly mezi stávající a přicházející vzduchovou hmotou překryty velkou denní amplitudou a naopak v zimních měsících se v nížinách udržuje silně prochlazeny vzduch prakticky bez denních změn. Z uvedenych důvodů je třeba vždy k identifikaci vzduchových hmot znát jejich fyzikální vlastnosti ve vyšších hladinách. Teplé vzduchové hmoty se obvykle přesouvají do větších zeměpisnych šířek (jako tzv. teplé jazyky) a přinášejí zpravidla oteplení. Nad novým územím se při svém postupu neustále ochlazují. Většinou patří ke stabilním vzduchovým hmotám. Je prokázané jejich silné meteotropní působení na člověka i živočichy projevují se zvýšenou citlivostí na počasí, přecitlivělost nebo dokonce meteotropními chorobami . Studené vzduchové hmoty jsou obvykle tvořeny zatékajícím studeným vzduchem do nižších zeměpisnych šířek. Studené vzduchové hmoty se v nových geografických oblastech postupně oteplují. Příliv studeného vzduchu je ve střední Evropě nejcitelnější na jaře a na počátku léta, kdy vpády studeného vzduchu působí silné ochlazení i následné školdy v zemědělství a v přírodě. Většinou patří k nestabilním vzduchovým hmotám.

Strana 72

© Phare CZ 0209-02-01-005


Geografický původ Rozdělení vzduchových hmot podle geografického místa je nejužívanější třídění pro svou komplexnost. V zásadě se rozlišují tyto vzduchové hmoty: arktická (A), mírných zeměpisných šířek neboli polární (P), tropická (T) a ekvatoriální (E) . S výjimkou poslední jmenované se detailně dále hodnotí podle toho, zda vznikaly nad oceány (maritimní, m) nebo nad kontinenty (kontinentální, k). Mořský arktický vzduch (mA) vzniká nad nezamrzlým severním Atlantikem nebo nad Severním ledovým oceánem. Vyznačuje se nízkou teplotou, malou absolutní vlhkostí, velkou poměrnou (relativní) vlhkostí a výbornou dohledností. V místě vzniku patří ke stabilním vzduchovým hmotám, v mírnějších šířkách je ohříváním destabilizována. Kontinentální arktický vzduch (kA) je původem z Grónska a z oblastí nad zamrzlým oceánem. Má podobné vlastnosti jako vzduch mA; obě vzduchovém hmoty se vyskytují ve střední Evropě ve stádiu transformace, v každou roční dobu však přinášejí ochlazení. Mořský vzduch mírných zeměpisných šířek (polární mP) vzniká nad oceány mírného zeměpisného pásma. Vyznačuje se nevelkými teplotními rozdíly a má velký obsah vodní páry (tj. velkou absolutní i relativní vlhkost). V zimě je instabilní vzduchovou hmotou a nad chladným kontinentem se stabilizuje. V různých ročních obdobích přináší "aprílové", "medardovské", "dušičkové" počasí a je také příčinou nejčastější středoevropské singularity nazývané "vánoční obleva". Ve střední Evropě je častou vzduchovou hmotou (34 % v roce). Kontinentální vzduch mírných zeměpisných šířek (polární kP) vzniká nad pevninami mírného zeměpisného pásma, hlavně ve východní Evropě. Vyznačuje se velkými rozdíly během roku. V létě má vysokou teplotu, menší relativní vlhkost, je převážně labilní s nevýraznou oblačností. V zimě je charakteristickou nízkou teplotou, stabilitou a častou tvorbou inverzí. Ve střední Evropě se vyskytuje v 54 % všech případů a je proto nejčastější vzduchovou hmotou. Mořský tropický vzduch (mT) představuje velmi teplou vzduchovou hmotu s vysokým obsahem vodní páry s místem původu v oblasti Azor. V létě přináší četné přeháňky a bouřky, v zimě náhlé oblevy. Kontinentální tropický vzduch (kT) pochází z pouštních oblastí Arabského poloostrova a severní Afriky. Do Evropy přináší počasí s tzv. teplotními rekordy. Je suchý a s vysokým obsahem prachu (s atmosférickým zákalem) a někdy se projeví i jev nazývaný krvavý déšť. Rovníkový (ekvatoriální E) vzduch se v Evropě vyskytuje jen zcela výjimečně. Má vysokou teplotu, absolutní i relativní vlhkost a v místě svého původu se projevuje charakteristickými tropickými lijáky s bouřkami.

Základní pojmy používané v ochraně ovzduší a jejich uplatnění ve správní praxi Ovzduším se rozumí vzdušný obal planety Země. Rozlišujeme jej na venkovní ovzduší, tj. ovzduší mimo obestavěné prostory, a vnitřní ovzduší, jímž se rozumí ovzduší v bytech, uzavřených halách a dalších výrobních prostorech. Ta část ovzduší, která je nejblíže k zemskému povrchu se nazývá troposféra a dosahuje výšky 10 km. Nad ní počíná stratosféra, která dosahuje výšky 60 km. Od 60 km nad zemským povrchem počíná mezosféra, která ve výšce asi 80 km přechází v ionosféru. Tlak vzduchu se vzdáleností od Země klesá a rovněž klesá i teplota v atmosféře. Tlak při zemském povrchu dosahuje cca 105 Pa, ve vzdálenosti 100 km od povrchu jen 0,1 Pa. Rovněž teplota se vzdáleností od Země klesá a na rozhraní troposféry a stratosféry dosahuje asi -60oC. Hlavními složkami ovzduší, pokud nepřihlížíme k obsahu vodních par, jsou dusík (cca 78 % obj.) a kyslík (cca 21 % obj.) a argon (cca 0,93 %). Minoritní obsah tvoří helium, krypton, xenon, ozon a další plyny např. oxid uhličitý, oxid dusný vodík a methan. Pro život na Zemi má čisté ovzduší důležitý význam. V současné době jsme svědky úbytku živočišných a rostlinných druhů, které jsou důsledkem uvolňování znečišťujících látek do ovzduší a jejich následné deposice na půdě. Dochází k okyselování půd a tím i po vyčerpání tlumivých vlastností půdy, k poklesu pH a následně uvolňování hliníku a těžkých kovů do půdních vod, které se stávají toxickými pro některé méně odolné druhy rostlin. Měření prokazují, že půda v některych oblastech střední Evropy je okyselená až 1,5 m pod povrchem, odebrané vzorky mlhy vykazují hodnotu pH blízkou jedné, přízemní ozon narušuje buněčnou tkáň jehličí a listoví.

Strana 73

© Phare CZ 0209-02-01-005


V ohrožení je ozonová vrstva ve stratosféře, která chrání život na Zemi proti pronikání nepřiměřené radiace. Na ní působí řada látek, které člověk používá či používal v chladící a hasící technice, a které při svém odbourávání ve stratosféře způsobují úbytek ozonu. Jedná se o řadu plynů, především halogenderiváty od methanu a ethanu. Dalším nebezpečím je globální oteplování, které způsobují tzv. skleníkové plyny, jimiž jsou oxid uhličitý, methan, oxid dusný a další látky uvolňované do ovzduší v důsledku lidské činnosti. To jsou jen některé důvody, proč v zájmu udržitelného života na Zemi musíme v zájmu příštích generací ovzduší chránit před nežádoucími změnami. A s ohledem na globální charakter ovzduší, které nezná hranice států, je ochrana ovzduší předmětem mezinárodní dvoustranné či vícestranné spolupráce zemí. V ochraně ovzduší je potřeba rozlišovat dva pojmy. Jimi jsou znečišťování a znečištění ovzduší. Znečišťováním se rozumí vypouštění látek obsažených v odpadních plynech do ovzduší. Pro omezení znečišťování ovzduší a tím i pro snížení koncentrací látek obsažených v ovzduší bylo důležité stanovit kriteria, která nutno dodržet při tvorbě a vypouštění znečišťujících látek(emisní limity) a také definovat požadavky na únosnou míru znečištění ovzduší (imisní limity). Tato kriteria po jejich legislativním ukotvení se stala základem pro ozdravění ovzduší. Hodnoty limitů znečišťování vycházejí ze zásady o nejlepší dostupné technice s ohledem na přiměřenost nákladů. S pokrokem v oblasti technologií čištění odpadních plynů se jejich hodnoty zpřísňují. Tlak na zpřísnění vychází z poznání o důsledcích znečištění na životní prostředí. Uplatnění emisních a imisních a limitů ve správní praxi vychází ze skutečnosti,ze provozovatelé zdrojů jsou povinni legislativní opatření respektovat. V případě, že správní orgán zjistí jejich porušení, zavede správní řízení, v jehož rámci uloží zjednání nápravy a termín, do kdy náprava musí být dosažena. Často je součástí nápravných opatření i pokuta ve výši podle míry provinění dané § 40 zákona 86/2002 Sb.a která je odvislá od míry přestupku. Při nesplnění nápravnych opatření musí být pokuta udělena vždy. Současně může být provoz zdroje rozhodnutím inspekce omezen nebo i zastaven. Základní pojmy v ochraně ovzduší jsou kriterii pro posouzení míry znečištění ovzduší zdroji jeho znečišťování. Jejich hodnoty jsou objektivními podklady pro nápravná opatření ve smyslu plánů pro snižování emisí v regionech a opravných opatření u zdrojů znečišťování ovzduší. Jsou vesměs převzaty ze zákona č. 86/2002 Sb., o ovzduší a některé z nich po úpravě doplněny komentářem, který blíže doplňuje strohé definice.

Znečišťující látka Znečišťující látka - jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na lidské zdraví a pohodu, zdraví zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek; za znečišťující látku podle tohoto zákona se nepovažují radionuklidy.

Emise Emise - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší (životního prostředí). Pojem emise se používá i v jiných činnostech ovlivňujících kvalitu prostředí a života, např. pro vypouštění látek znečišťujících vodu do vodních toků nebo pro hluk či radioaktivní záření.

Fugitivní emise Fugitivní emise - vnášení znečišťujících látek do ovzduší, kdy nelze měřením určit všechny veličiny potřebné pro zjištění hmotnostního toku. Jedná se zejména o úniky znečišťujících látek do ovzduší průduchy, netěsnostmi rozvodů, armatur, aparátů, apod.

Emisní limit

Strana 74

© Phare CZ 0209-02-01-005


Emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech (např. mg.mn-3) nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času (např. t.h-1) nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce (např.kg S02.t-1 vyrobené H2SO4) nebo lidské činnosti; Emisní limity jsou hodnoty, které vycházejí ze zásady nejlepší dostupné technologie s přihlédnutím k přiměřenosti výdajů. Při povolování staveb tzv. nových a rekonstrukci stávajících zvláště velkých, velkých a středních zdrojů orgány ochrany ovzduší zvažují jestli zdroj bude vybaven technologií, která způsobuje v minimální míře znečištění ovzduší a minimálně zatěžuje životní prostředí. Zákon o ovzduší a jeho prováděcí předpisy rozlišují emisní limity na specifické a obecně platné. Specifické limity jsou stanoveny prováděcími předpisy pro stanovené výrobní činnosti a jsou platné vždy. Tam kde nejsou stanoveny specifické emisní limity, mohou být rozhodnutím krajského úřadu stanoveny obecné emisní limity pro jednotlivé znečišťující látky.

Emisní strop Emisní strop - nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená zpravidla v hmotnostních jednotkách za období jednoho roku ze všech zdrojů znečišťování, nebo z jejich vymezené skupiny, na vymezeném území; u národního emisního stropu je jeho hodnota pro kalendářní rok stanovena pro Českou republiku závaznými mezinárodními dokumenty; Zatím co emisní limity jsou odvozovány od nejlepší dostupné technologie, emisní stropy obvykle navazují na mezinárodní dohody o omezení emise znečišťujících látek do ovzduší. V současné době jsou emisní stropy uplatňovány pro významné zdroje znečišťování. Národní emisní stropy se rozepisují na jednotlivé kraje v ČR a na jednotlivé významné zdroje. Splnění takto stanovených hodnot nesouvisí s povinností plnit platné hodnoty emisních limitů.

Redukční cíl Redukční cíl- procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování umístěných na vymezeném území, případně z vymezené skupiny zdrojů znečišťování, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční; Tento pojem zavedlo Evropské společenství jako reakci na překračování imisních limitů ve vymezených územích. Redukčním cílem je postupné dosažení hodnot imisních limitů v těch územích, v kterých jsou překračovány. Obvykle se požaduje, aby byly vypracovány konkrétní opatření ke snížení emisí, která postupně zabezpečí dosažení požadované úrovně znečištění ovzduší.

Znečišťování ovzduší Znečišťování ovzduší - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času.

Zdroj znečišťování ovzduší § 2 zákona 86/2002 Sb. "Základní pojmy" pojem zdroj znečišťování ovzduší nedefinuje. § 4 odst. 1 zákona s názvem "Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší" člení zdroje znečišťování ovzduší na mobilní a stacionární, jímž jsou v odst. 2 a 3 přiřazeny činnosti, které lze považovat za definice těchto zdrojů. Podle § 4 odst. 2 zákona "mobilními zdroji" jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o: Dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla Nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení

Strana 75

© Phare CZ 0209-02-01-005


Přenosná zařízení vybavená spalovacím motorem, na příklad motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky Definici stacionárního zdroje lze nalézt v § 4 odst. 3 zákona, který uvádí, že "stacionárním zdrojem" je zařízení spalovacího či jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobná činnost" Pojem provozovatele zdroje znečišťování ovzduší je definován v § 2 zákona a je jím "právnická nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování skutečně provozuje, není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování". K této definici se vztahuje občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. S cílem roztřídit stacionární zdroje podle míry vlivu na ovzduší a podle technického a technologického uspořádání se zdroje dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Dále zákon dělí zdroje podle technického a technologického uspořádání, které se opět dělí do citovaných kategorií. Podrobnosti a význam kategorizace jsou uvedeny v následující otázce.

Provozovatel zdroje znečišťování ovzduší Provozovatel zdroje znečišťování ovzduší (dále jen "provozovatel") - právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje. Není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování.

Palivo Palivo- plynný, kapalný nebo tuhý hořlavý materiál vhodný ke spalování ve zdrojích znečišťování ovzduší a splňující požadavky na kvalitu a vlastnosti stanovené vyhláškou Ministerstva životního prostředí (dále jen "ministerstvo"). Palivem není odpad podle zákona 185/2001 Sb.o odpadech.

Úrovně znečištění ovzduší Úrovní znečištění ovzduší - hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na zemský povrch za jednotku času.

Imise Imise - znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek.

Imisní limit Imisní limit - hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu vzduchu při dané teplotě a tlaku (tj. při teplotě 273,15 K a tlaku 101,32 kPa), např. mg.m-3 nebo µg.m-3. Součástí imisního limitu je i přípustný počet překročení jeho hodnoty v kalendářním roce.

Mez tolerance imisního limitu Mez tolerance imisního limitu - procento imisního limitu, nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být imisní limit překročen.

Strana 76

© Phare CZ 0209-02-01-005


Tolerance imisního limitu slouží k postupnému zlepšování kvality ovzduší, kterou nelze dosáhnout ze dne na den. Cílem meze tolerance je, aby v průběhu několika předem stanovených let při zavádění plánů na snížení emisí byla dosažena hodnota imisního limitu. Imisní limity se mohou svou číselnou hodnotou lišit podle účelu, pro který byly stanoveny (např. pro ochranu zdraví lidí nebo ochranu ekosystémů).

Zvláštní imisní limit (varovný limit) Zvláštní imisní limit (varovný limit) - taková úroveň znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského zdraví, nebo poškození ekosystému. Zvláštní imisní limity slouží pro varování obyvatelstva a pro regulaci zdrojů, jejichž činnost je regulována v případech, kdy nastane nepříznivá meteorologická situace, během které dojde k překročení stanovených hodnot.

Přípustná tmavost kouře Přípustná tmavost kouře - nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu. Překročení přípustné tmavosti kouře bývá důsledkem buď špatného technického stavu zařízení, nebo technologické nekázně. Přípustnou tmavost kouře lze zjistit několika vizuálními metodami měřením buď v potrubí odpadního plynu (kouřovodu nebo ve vlečce. Bacharachova metoda měří v kouřovodu. Spočívá v tom, že se odsaje určitý objem plynu přes filtrační papír vložený do proudu odpadního plynu v kouřovodu a zabarvení papíru se porovná se zabarvením Bacharachovy stupnice. Stupnici tvoří celkem deset stupňů od 0 do 9, přičemž nultý stupeň představuje bílou barvu a devátý stupeň nejméně 90 % černé barvy na bílém podkladě. Přípustná tmavost kouře zjišťovaná v kouřové vlečce se vyhodnocuje podle Ringellmannovy metody. Ringellmannova metoda spočívá ve vizuálním porovnání kouřové vlečky se stupnicí, která má celkem šest polí od nuly (bílá s definovanou odrazivostí světla 80 %) do pěti (100 % černé barvy na bílém podkladě, černá barva použitá k tisku stupnice musí mít odrazivost světla 5% ).

Depoziční limit Depoziční limit - nejvýše přípustné hmotnostní množství znečišťující látky po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času nebo množství látky, které jednotka plochy zemského povrchu za jednotku času vstřebá. Nejčastěji deposice se vyjadřuje deposice je v t.km-2.rok-1. Deposice se vyjadřuje dvěma složkami, jimiž jsou suchá a mokrá deposice, jejichž součet tvoří deposici celkovou. Suchá deposice je množství spadu v nepřeměněné formě (např. popílek, oxid siřičitý, a další), zatím co mokrou deposici tvoří znečišťující látky po přeměně v ovzduší (oxid siřičitý se mění na kyselinu sírovou, oxidy dusíku převážně na kyselinu dusičnou ). Mokrá deposice se měří ve srážkách. Jeden milimetr srážkových vod představuje 1 l vody na metr čtvereční.

Těkavá organická látka Těkavá organická látka - jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 293,15 K má tlak par 0,01 kPa nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití a která může v průběhu své přítomnosti v ovzduší reagovat za spolupůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku fotochemických oxidantů.

Nejlepší dostupná technika (techniky)

Strana 77

© Phare CZ 0209-02-01-005


Nejlepší dostupná technika (techniky) - nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Z nejlepších dostupných technik se vychází při stanovování závazných podmínek v integrovaném povolení vydávaném podle zvláštního právního předpisu. Technika zahrnuje jak používanou technologii, tak i způsob, jakým je zařízení navrhováno, budováno, udržováno, provozováno a po dožití odstraňováno; Nejlepší dostupnou techniku popisují tzv. dokumenty BREF, které vypracovávají štáby odborníků zemi Evropské unie pod organizačním vedením výzkumného centra Evropské unie v Seville. Dokumenty BREF obsahují popis a možnosti nejprogresivnějších technických zařízení, které jsou pro činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu 76/2002 Sb. o integrované prevenci. Počítá se s technickým pokrokem, pro který budou BREF postupně podle potřeby novelizovány

Persistentní organická látka Persistentní organická látka (POP - persistent organic compound) - organická látka, která působí významným škodlivým vlivem na lidské zdraví a má škodlivé účinky na životní prostředí v místě i okolí jejího zdroje a její toxické vlastnosti jsou spojeny se schopností dlouhodobě přetrvávat v životním prostředí a schopností akumulace v biologických systémech. Příkladem POP je na příklad DDT, bifenyly nebo polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany.

Těžké kovy Těžké kovy - kovy, případně metaloidy, které jsou stabilní a jejichž specifická hmotnost je větší než 4 500 kg /m3, a jejich sloučeniny.

Pachové látky Pachové látky - látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovým číslem (pachovou jednotkou). Pachové číslo se zjišťuje olfaktometricky, tj. přístrojem, v němž se mísí proud znečištěného plynu s přesně definovaným proudem čistého plynu (vzduchu), přičemž se hledá takový objem čistého plynu vztažený na jeden objem znečištěného plynu, při němž již stanovená čichající skupina nezjistí zápach. Obtěžování obyvatelstva zápachem - porušení pohody člověka působením pachových látek na jeho čichové orgány v intenzitě nad přípustnou míru.

Princip skleníkového efektu atmosféry Základní pojmy

Skleníkový efekt atmosféry je zvláštní fyzikální jev probíhající v atmosféře Země, stejně tak jako v atmosférách jiných planet.Příčinou vzniku je odlišná propustnost dané atmosféry jako celku (zvláště některých jejích složek) pro různé oblasti spektra slunečního záření procházejícího směrem k povrchu a odcházejícího zpět do kosmického prostoru. Vlastní podstatou efektu tedy je: relativně snadný průnik krátkovlnného slunečního záření atmosférou směrem k povrchu, absorpce záření povrchem, jeho ohřev a tím konverze (přeměna) slunečního záření na dlouhovlnné vyzařování Země, zvýšená opacita (nepropustnost) atmosféry pro dlouhovlnné záření vyzařované zemským povrchem, které vede k jejímu ohřevu. Absorpční pásma jednotlivých plynných složek jsou spolehlivě prozkoumána stejně tak dobře, jako jsou známé spektrální složení slunečního záření nebo vyzařování zemského povrchu. Mezi nejvýznamnější složky ovlivňující intenzitu

Strana 78

© Phare CZ 0209-02-01-005


skleníkového efektu zemské atmosféry patří CO2, oxidy N, CH4, O3 i některé umělé molekuly produkované člověkem (freóny, halony). Naprosto dominantní postavení má však vodní pára spolu s kapičkami vody a ledovými krystalky tvořícími oblaky, mlhu nebo kouřmo. Všeobecně známým důsledkem skleníkového efektu zemské atmosféry je zvýšená teplota povrchu planety a nízké troposféry na hodnoty příznivé pro život (při absenci skleníkového efektu by střední efektivní teplota povrchu byla asi 25 °C a Země by se nacházela ve druhém ze dvou možných vypočtených stabilních stavů - jako zmrzlá koule s vysokým albedem pro sluneční záření, které by led nestačilo rozpustit). Při výkladu principu vzniku skleníkového efektu bývá většinou používána analogie funkce skleníku: "sklo propouští krátkovlnné sluneční záření dovnitř a nepropouští ven dlouhovlnné záření a tím se vnitřek skleníku ohřívá". Je určitou ironií, že v případě atmosféry se jedná o jev principiálně odlišný a obdobná interpretace je zcela chybná. Kdyby totiž sklo představovalo funkci atmosféry tak, jak bývá zdůrazňováno, tak by se ohřívalo sklo a nikoliv vnitřní prostor. Vyšší teplota prostředí ve skleníku je způsobena především zadržováním ohřátého vzduchu uvnitř tím, že se omezuje jeho výměna s venkovním prostředím. Svoji účinnou roli sehrává i omezený výpar do vlhčího vzduchu ve skleníku. Z toho důvodu je také nebezpečné přehřátí malých zasklených prostorů nebo pod fóliemi vždycky větší než u prostornějších vzdušných skleníků. Nejmarkantnější je tento jev v případě ohřevu malého prostoru automobilu zaparkovaného na sluncem ozářeném místě; teplota vzduchu i předmětů uvnitř dosahuje až 80 °C a je zcela nezávislá na obsahu skleníkových plynů. K lepšímu pochopení mechanizmu vzniku skleníkového efektu poslouží příklad sousedních planet - Venuše a Marsu. Obě tělesa mají atmosféry s velkým procentickým zastoupením CO2 - jedné z nejvýznamnějších složek podílejících se na vzniku efektu. Hustota obou atmosfér je však velmi rozdílná - atmosféra Marsu je asi 100krát řidší než zemská a plynný obal Venuše je přibližně 90krát hustší než ovzduší naše. V důsledku nepatrného hmotnostního obsahu CO2 v atmosféře Marsu může "marťanské dlouhovlnné záření" téměř bez omezení unikat zpět do kosmu a výsledkem je mnohem nižší teplota povrchu i spodní atmosféry (asi -60 °C). Naproti tomu je hustá atmosféra Venuše výrazně teplejší (asi 480 °C). Je sice pravda, že je blíže ke Slunci než Mars, ale rozdíl v hustotě zářivého toku na horní hranici atmosfér obou těles není natolik velký, aby způsobil tak propastné rozdíly. Skleníkový efekt tedy neprodukuje žádné teplo, jen omezuje ztráty energie vyzařováním (tzn. jediným možným kosmickým způsobem). Nabízí se tak určitá analogie s oblečením člověka, které také neprodukuje samo o sobě teplo, ale zahřívá lidské tělo tím, že prostě omezuje jeho ztráty (i když je fyzikální způsob přenosu tepla do ovzduší odlišný).

Tepelná bilance atmosféry Záření je neoddělitelně spjato s existencí hmoty, prostoru a času; každé těleso nepřetržitě vysílá do okolního prostoru zcela charakteristické záření a naopak na každé těleso dopadá nepřetržitě záření těles okolních. Nejčastějším druhem je záření elektromagnetické, které může být jak tepelného tak i netepelného původu. Mechanizmus vzniku je různorodý - pro vyzáření fotonu se zdrojem stává každá elektricky nabitá částice, jejíž hybnost se mění. Odlišný fyzikální jev představuje korpuskulární a kosmické záření, které je tvořeno proudy rychlých částic, někdy i s extrémně vysokými energiemi. V atmosféře, zejména v blízkosti zemského povrchu se vyskytuje i záření radioaktivní vznikající charakteristickou vlastností některých nestabilních atomů - samovolně se rozpadat na jednodušší a vysílat přitom elektromagnetické záření nebo částice. Také radioaktivní záření vzniká u rozdílných atomů různým mechanismem a liší se proto i svými vlastnostmi: V meteorologii je předmětem zájmu především přenos energie zářením, tj. prostřednictvím elektromagnetického pole mezi Sluncem a Zemí, přesněji v soustavě obou kosmických těles, atmosférou a kosmickým prostorem. Ve shodě se zákony kvantové fyziky probíhá vlastní přenos energie nespojitě jako proud zcela určitých elementárních kvant nazývaných fotony. Ve vakuu se pohybují rychlostí světla, v reálném prostředí (např. ve vzduchu) se šíří rychlostí poněkud menší. Slunce je proto základním energetickým zdrojem pro všechny meteorologicky významné procesy probíhající na Zemi a vytvářející tak prostředí vhodné pro život. Je také naprosto nezastupitelným zdrojem energie pro veškeré aktivity biologických objektů včetně člověka. Zářivý výkon Slunce (3,9.1026 W) je zajišťován přeměnou 1038 jader H za sekundu (odpovídá hmotnosti 600 milionů tun) na 595,8 milionů tun He; úbytek setrvačné hmoty 4,2.106 tun za sekundu je v souladu s rovnicí E=mc2 vyzářen do kosmického prostoru. Z tohoto množství jen nepatrná část dopadá na Zemi - na horní hranici zemské atmosféry přichází nepřetržitě každou sekundu energie záření ekvivalentní asi 2 kg sluneční hmoty.

Strana 79

© Phare CZ 0209-02-01-005


Krátkovlnné záření Sluneční záření je tvořeno celým spektrem nejrůznějších částic a fotonů všech vlnových délek, od nejkratších odpovídajících kosmickému záření až po velmi dlouhé rádiové vlny. Uvažujeme-li však pouze 99 % energie (to znamená, že zanedbáme okrajové části spektra) získáme hranice vlnových délek 170 až 4000 nanometrů s maximem energie kolem 475 nm. Takto modifikované spektrum se v meteorologických a bioklimatických aplikacích často nazývá krátkovlnným zářením.

Dlouhovlnné záření V souladu se známými fyzikálními zákonitostmi vyzařují zemský povrch i atmosféra nepřetržitě záření, jehož energie je závislá na teplotě a emisní schopnosti obou zdrojů. Země i atmosféra mají podstatně nižší teplotu než povrch Slunce, proto je intenzita zářivých toků nižší a také spektrální složení odpovídá této teplotě. Většina vyzařované energie je posunuta do oblasti větších vlnových délek. Souborně se proto v meteorologických disciplínách toto záření označuje jako dlouhovlnné. Další významná odlišnost od slunečního záření spočívá v tom, že aktivní povrch i atmosféra vyzařují nepřetržitě - ve dne i v noci, v létě i v zimě. Tato skutečnost má zásadní význam při energetické bilanci zemského povrchu a tím také při jeho ohřívání a ochlazování během dne i roku. Vyzařování aktivního povrchu uniká z povrchu půdy a ze všech předmětů na něm umístěných (porost, sněhová pokrývka, budovy). Nejvyšších hodnot dosahuje intenzita vyzařování za bezoblačných dnů v odpoledních hodinách, kdy je teplota povrchu nejvyšší. Spektrum vyzařování je velmi proměnlivé, většina energie připadá na obor vlnových délek mezi 4 až 50 mikrometry.

Zpětné záření atmosféry Zpětné záření atmosféry je část energie vyzařovaná atmosférou, která dopadá zpět na vodorovný zemský povrch. Jelikož je atmosféra všeobecně chladnější než aktivní povrch, je intenzita menší než vyzařování povrchu. Stejně závažnou příčinou nižší intenzity záření atmosféry je existence atmosférického okna v oblasti vlnových délek v rozmezí 7,5 až 12,5 mikrometrů. Záření této části spektra není v atmosféře ani absorbováno, ani vyzařováno. Nejvýznamnějším zdrojem záření atmosféry jsou nejhustší spodní vrstvy ovzduší; s rostoucí nadmořskou výškou jeho intenzita pochopitelně klesá. Zpětné záření je silně ovlivňováno oblačností. Obloha pokrytá hustými oblaky září více než suchý a čistý vzduch s oblohou bez oblačnosti. Praktickým důsledkem zmíněného jevu jsou mnohem citelnější poklesy nočních minimálních teplot v přízemní vrstvě ovzduší, za bezoblačné oblohy, při bezvětří a se zesilujícím radiačním vlivem sněhové pokrývky. Oblačnost, zvýšený obsah vodní páry a více přirozených nečistot i antropogenních příměsí přispívají ke zvyšování intenzity záření ovzduší a spolupodílejí se tak na zvýraznění skleníkového efektu atmosféry. V meteorologii se zajímáme především o radiační bilanci Země z hlediska celoplanetárního, protože je principiálním klimatogenním faktorem. Nerovnoměrné ohřívání a ochlazování planety kladnou nebo zápornou radiační bilancí je spolu s ostatními kosmickými faktory příčinou lokální tepelné nerovnováhy a tím se stává i hnací silou pro všechny meteorologické a klimatologické procesy. Uplatnění dříve popsaných radiačních toků v planetárních rozměrech uvádíme schématicky v průměrných ročních relativních energetických jednotkách pomocí následujícího obrázku.

Strana 80

© Phare CZ 0209-02-01-005


Složky celkové radiační bilance Země v planetárním měřítku (čísla znamenají procentické zastoupení energie). (S = přímé sluneční záření, D = difúzní záření, R = odražené záření od oblačnosti a zemského povrchu, E = vyzařování zemského povrchu, A = záření atmosféry)

Připomínáme, že roční suma energie celkové radiační bilance celé planety Země je vždycky rovná nule (přičemž sebemenší odchylka by se zákonitě projevila ve snížené nebo zvýšené teplotě celé planety tak, aby nastal nový radiačně rovnovážný stav).

Radiačně aktivní plyny a skleníkový efekt Oxid uhličitý Metan Oxid dusný Ozón Ostatní sledované škodlivé složky v ovzduší

Oxid uhličitý Velmi cenné informace o koncentracích C02 v minulosti pocházejí z analýzy vzorků polárních ledovců a z měření prováděných od roku 1957 na stanici Mauna Loa a Jižní pól, ke kterým postupně přibývaly další stanice. Na základě vzorků odebraných v Grónsku a Antarktidě byla odhadnuta koncentrace C02 před 18 000 lety (vrchol posledního glaciálu) na 180 až 200 ppm, což odpovídá asi 70 % předindustriální hodnoty. V posledním tisíciletí koncentrace C02 prakticky stagnovala na hodnotách 270 ž 290 ppm až do poloviny 18. století, kdy začal její postupný růst. Do roku 1900 se koncentrace C02 zvýšila o 15 ppm, v roce 1958 dosáhla hodnoty 315 ppm (roční přírůstek činil 0,6 ppm) a v roce 1998 dosáhla hodnoty 350 ppm. Současný roční přírůstek se odhaduje na 1,8 ppm. Na stanicích položených v oblasti 55° s.š. až 65° s.š. pozorujeme výrazný roční chod koncentrací s roční amplitudou okolo 15 ppm. Antropogenní emise C02 v důsledku využívání fosilních paliv a při výrobě cementu se v období 1980 až 1989 odhadují na 5,4 ± 0,5 Gt uhlíku za rok, při odlesňování a změnách ve využívání půd se uvolnilo do atmosféry dalších 1,6 ± 1,0 Gt, oceán vázal asi 2,0 ± 0,8 Gt, na biosféru připadá 1,6 ± 1,5 Gt. Role biosféry a oceánu při akumulaci a uvolňování uhlíku je velmi složitá, znalosti o uhlíkovém cyklu nejsou zatím dostatečné, v odhadech velikosti jednotlivých rezervoárů uhlíku a výměnných toků mezi nimi jsou zatím značné neurčitosti. Do jaké míry mohly již antropogenní emise narušit cyklus uhlíku není rovněž zatím přesně známo.

Metan Současná koncentrace metanu, 1,72 ppm, představuje zhruba dvojnásobek předindustriální hodnoty (0,8 ppm). Roční přírůstek činí přibližně 0,015 ppm. Metan je chemicky a radiačně aktivní plyn, který vzniká v důsledku velmi širokého spektra anaerobních procesů. Jedním z hlavních zdrojů CH4 jsou přirozené mokřiny, zejména bažiny a tundra. Podle literatury se ročně uvolňuje do atmosféry 110 až 115 Tg CH4 (1 Tg = 1012 g), přičemž podíl tropických oblastí činí 55 Tg, podíl oblastí z vysokých zeměpisných šířek 35 Tg. Údaje nejsou zatím dostatečně přesné, zejména pocházející z Asie. Téměř stejně vydatným antropogenním zdrojem CH4 je pěstování rýže, asi 110 Tg CH4 ročně s velmi širokým rozpětím odhadů od 25 do 170 Tg CH4, neboť od hlavních pěstitelů rýže v Asii, Indii a Číně jsou údaje nedostatečné. Dalšími významnými antropogenními zdroji jsou chov hospodářských zvířat, spalování biomasy, těžba a přeprava uhlí a zemního plynu. Protože k odstraňování metanu dochází v důsledku reakcí s hydroxylovými radikály v troposféře, má metan v atmosféře relativně krátkou dobu života, zhruba 10 let.

Halogenované uhlovodíky

Strana 81

© Phare CZ 0209-02-01-005


Halogenované uhlovodíky jsou hojně používané v chladící technice jako aerosolové rozprašovače, rozpouštědla a zpevňující látky při výrobě plastických hmot. V troposféře jsou prakticky inertní, ve stratosféře se pod vlivem sluneční radiace s vlnovou délkou menší než 220 nm rozkládají a uvolňují atomy chlóru, u halónů i brómu. Podílí se tedy i na destrukci ozonosféry. Většina uvažovaných CFC (s výjimkou metylchloridu) je antropogenního původu. Po podepsání Montrealského protokolu řadou států se růst emisí značně zpomalil, koncentrace však vzhledem k dlouhé době života těchto látek neustále rostou a zůstávají i v současném století ještě významné, a to i při dodržování podmínek Protokolu.

Oxid dusný Současná koncentrace N2O v atmosféře, 310 ppb, je přibližně o 8 % vyšší než byla v období 1750 až 1800, roční přírůstek představuje 0,8 ppb (0,25 %). Měření prováděná v ledovcových štítech Antarktidy ukazují, že předindustriální koncentrace N2O byla poměrně stálá a kolísala kolem 285 ppb. Markantní růst nastal až po roce 1700. Nevýznamnějšími přirozenými zdroji jsou půdy a povrchové vrstvy oceánů a moří, hlavními antropogenními zdroji dusíkatá minerální hnojiva (např. v roce 1974 se používalo 4.107 tun dusíkatých hnojiv, v roce 2000 asi 2.108 t), spalování fosilních paliv a biomasy, doprava. Oxid dusný má v troposféře dlouhou dobu života, odstraňování N2O z atmosféry dochází hlavně při fotochemickém rozkladu ve stratosféře. Celý cyklus N2O není zatím dostatečně přesně znám, kvantitativní odhady přirozených i antropogenních zdrojů jsou nejisté.

Ozón Koncentrace ozónu v atmosféře je značně proměnná, a proto komplexní sledování koncentrace O3 v atmosféře patří k prestižním programům World Meteorological Organization (www.wmo.ch). Dnešní pro život příznivá teplota vzduchu (planetární průměr 15°C) je důsledkem skleníkového efektu atmosféry. Některé plyny přítomné v zemské atmosféře (vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný) jsou téměř propustné pro sluneční radiaci, silně však absorbují dlouhovlnnou radiaci vyzařovanou zemským povrchem a vyzařují ji z části zpět k zemskému povrchu i do kosmického prostoru. Podstatná část dlouhovlnné radiace je atmosférického původu, zbytek uniká ze zemského povrchu, zejména z bezoblačných suchých oblastí subtropů ležících na severní polokouli. Dominantním skleníkovým plynem je vodní pára. Kdyby byla jediným skleníkovým plynem v atmosféře, pak by skleníkový efekt bezoblačné atmosféry ve středních zeměpisných šířkách představoval 60 až 70 % skleníkového efektu všech současných radiačně aktivních plynů v atmosféře. Pro oxid uhličitý představuje odpovídající hodnota 25 %. Vzhledem k překrývání absorpčních pásů vodní páry a C02 nelze však výše uvedená procenta sčítat. Průměrná globální teplota ve stratosféře je velmi blízká teplotě odpovídající rovnováze radiačních procesů ve stratosféře. Stratosféra ztrácí energii hlavně v důsledku vyzařování C02, základním zdrojem energie (zejména pro horní a střední stratosféru) je absorpce slunečního ultrafialového záření ozónem. Oba procesy jsou přibližně v rovnováze.V troposféře je situace složitější. Kdyby teplota v troposféře byla určována pouze radiačními procesy, pak by pokles teploty s výškou byl mnohem větší než odpovídá skutečnosti. Teplota troposféry (stejně jako zemského povrchu) je určena tepelnou bilancí, kde značnou roli hrají toky zjevného a latentního tepla. Průměrný vertikální teplotní gradient v troposféře je přibližně 0,65°C/100 m. Zjevné teplo vyjadřuje přenos tepla turbulentní výměnou od zemského povrchu do atmosféry. Součástí turbulentního přenosu je mimo přenos tepla i transport hybnosti, vodní páry a znečišťujících příměsí (Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993). Latentní (skupenské, utajené) teplo představuje množství tepla potřebného k tomu, aby jednotka hmotnosti dané látky změnila skupenství, aniž dojde ke změně její teploty. U vody rozlišujeme latentní teplo tání (při přechodu ledu ve vodu), latentní teplo vypařování (při přechodu vody ve vodní páru), latentní teplo sublimační (při přechodu ledu přímo v páru). při opačných skupenských přechodech se stejné množství tepla uvolňuje. Fázové přeměny vody v atmosféře, hydrosféře i povrchových vrstvách patří k nejdůležitějším energetickým položkám v tepelné bilanci planety (Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993). Podíl jednotlivých plynů na výsledném skleníkovém efektu závisí na hmotnostní koncentraci plynu, na vlnových délkách zářivých toků, které plyn absorbuje a na účinnosti absorpce. Vodní pára i C02 absorbují dlouhovlnnou radiaci v celé řadě spektrálních pásem. Relativně vysoké koncentrace těchto plynů mají za následek, že mnohé spektrální oblasti jsou již nasycené. Růst absorpce, způsobený vyšší koncentrací těchto plynů je tedy omezen jen na okraje absorpčního pásma. Absorpce vodní párou a oxidem uhličitým je natolik silná, že

Strana 82

© Phare CZ 0209-02-01-005


pokud plyny, absorbující podobné vlnové délky, nebudou mít koncentraci s nimi srovnatelnou a budou ke skleníkovému efektu přispívat jen málo. Existuje však oblast atmosférického okna (mezi 8 000 až 12 000 nm), kde je absorpce vodní parou a oxidem uhličitým slabá, kde se mohou navzdory nízké koncentraci uplatňovat další radiační plyny jako N2O, CH4 a O3. Absorpce těchto plynů je poměrně blízká nasycení, jejich absorpční čáry se pouze částečně překrývají s absorpčními čarami jiných plynů. Podobně CFC a halony se sice v atmosféře vyskytují v malých koncentracích, v oblasti atmosférického okna však mají silné absorpční čáry, které se navíc téměř nepřekrývají s oblastmi absorpce jiných plynů. Mohou být proto potenciálně velmi nebezpečné. Nutno upozornit, že celkový skleníkový efekt nelze jednoduše získat pouhým sečtením příspěvků jednotlivých plynných složek, je nutné vzít v úvahu překrývání jejich absorpčních složek. Význam CH4 a N2O je vlivem překrývání některých absorpčních pásem s absorpčními pásmy vodní páry zmenšen na polovinu, příspěvek CFC-11 a CFC-12 je snížen pouze o 10 až 20 %. Tento podíl se může při velkých změnách koncentrací měnit.

Ostatní sledované škodlivé složky v ovzduší Ostatní monitorované složky znečišťující atmosféru představují celé spektrum jednotlivých látek nebo celých charakteristických skupin chemických sloučenin. Proto také sítě stanic sledujících znečištění ovzduší provozuje v České republice více organizací. Z nejvýznamnějších trvale sledovaných polutantů ovzduší a životního prostředí budiž jmenovány: volné radikály v atmosféře, sloučeniny dusíku (oxidy, amoniak), sloučeniny síry (oxidy, sulfan), troposférický ozón, oxidy uhlíku (uhelnatý, uhličitý), VOC (nejméně 20 složek zvlášť), metan a celé spektrum aromatických uhlovodíků (PAH), perzistentní halogenové organické i anorganické látky, kromě ozónu i ostatní oxidanty (např. peroxyacylnitráty, singletový kyslík), suché, mokré, celkové depozice (SO4, NO3, NH4, Ca, Na, K, Mg, Cl, F, Mn, Zn, Fe, Al, Pb, Cd, Ni, pH, H+), obsah těchto látek ve srážkové vodě a povrchových tocích, půdě a biologických objektech, sledování biodiverzity vybraných živočišných a rostlinných společenstev.

Relativní radiační efekt skleníkových plynů Vliv plynných složek na skleníkový efekt závisí na vlnové délce záření, kterou plynná složka absorbuje. Relativně vysoké koncentrace vodní páry a C02 v atmosféře vedou k tomu, že mnohé spektrální čáry jsou již nasycené. V oblasti atmosférického okna je však absorpce malá, zde však výrazně absorbují další radiačně aktivní plyny - CH4, N2O, O3 i CFC, které mohou být při absorpci dlouhovlnné radiace mnohem účinnější než molekuly C02. Nejefektivnější jsou v tomto ohledu halogenované uhlovodíky, neboť jejich absorpční pásma se navíc většinou nepřekrývají s absorpčními pásmy ostatních plynů. Jedna molekula CFC-12 uvolněná do atmosféry je 104 krát účinnější než molekula C02. V posledních desetiletích rostou obavy světové veřejnosti, že k přirozenému kolísání klimatu na Zemi přistupují změny vyvolané lidskou činností. Za jednu z nejzávažnějších forem zásahu člověka do životního prostředí se považuje uvolňování radiačně aktivních plynů ( zejména C02, CH4, N2O, O3 a CFC) do atmosféry. Je nesporné, že koncentrace těchto plynů v atmosféře se v posledním století zvyšují. Existuje řada údajů svědčících ve prospěch hypotézy, že tento růst koncentrací má antropogenní příčiny. Pozorovaná rychlost růstu koncentrací C02 odpovídá trendům jeho emisí, koncentrace roste na severní polokouli rychleji než na jižní. Rovněž pozorované trendy koncentrací izotopu 13C a 14C souhlasí s emisemi C02. Emise většiny CFC jsou pouze antropogenního původu. Rychlý růst koncentrací C02 v atmosféře může mít v budoucnu vážné důsledky pro klima na planetě. Radiačně aktivní plyny hrají velmi důležitou roli v radiační bilanci atmosféry a zemského povrchu, protože podobně jako vodní pára významně pohlcují dlouhovlnnou radiaci a zvyšují skleníkový efekt atmosféry. Teorie skleníkového efektu je dostatečně dobře rozpracována a úspěšně testována pomocí pozorování radiační bilance Země a jejích sesterských planet, Marsu a Venuše. V tomto ohledu lze předpokládat, že by se měly objevit nezodpovězené otázky závažného charakteru. Dodatečné

Strana 83

© Phare CZ 0209-02-01-005


radiační ohřívání troposféry a zemského povrchu vyvolané růstem C02 v atmosféře může však rozjet řetězovou reakci, v jejímž důsledku dojde k narušení řady procesů probíhajících v klimatickém systému. Vzhledem k existenci kladných i záporných zpětných vazeb v tomto systému je celá situace velmi komplikovaná a příslušná reakce klimatického systému se zjišťuje jen velmi obtížně. Přes obrovský pokrok, který klimatické modely v posledních dvaceti letech učinily, není současná situace ani zdaleka ideální a společenská potřeba předběhla reálné možnosti dnešních modelů. Achillovou patou klimatického systému je světový oceán. Proto je nezbytné se ve větší míře věnovat procesům pohlcování slunečního záření v horních vrstvách oceánu, transportu energie konvekcí a turbulencí, mořským proudům, interakcím mezi atmosférou a oceánem. V klimatických modelech je nutné v širší míře uvažovat interakce mezi kryosférou a dalšími složkami klimatického systému. Cílem by měl být i větší přehled o sezónní a interannuální proměnlivosti pevninských ledovcových štítů, horských ledovců a mořského ledu a o jejich vlastní dynamice. Podobnou pozornost je třeba věnovat roli biosféry při formování klimatu. Vyřešení nastíněných problémů nebude snadné a může trvat podle názoru odborníků v některých aspektech až desítky let. Nelze popřít, že kolem skleníkového efektu radiačně aktivních plynů existuje dosud řada neurčitostí, o čemž svědčí i časté polemiky v odborných časopisech i sdělovacích prostředcích. Vědce lze dnes rozdělit do tří skupin. První skupina považuje hypotézu o tom, že v nejbližších desetiletích dojde k vážným změnám klimatu, vyvolaným růstem koncentrací radiačně aktivních plynů v atmosféře v důsledku antropogenní činnosti člověka, za dostatečně prokázanou. Druhá, méně početná skupina, poukazuje na existující neurčitosti a rozpory a požaduje další důkazy ve prospěch výše uvedené hypotézy. Jistý argument jim dává do ruky skutečnost, že dosud nebylo možné jednoznačně připsat pozorovaný růst globálního průměru teploty antropogenním vlivům (detekovat signál C02 na pozadí dalších vlivů a přirozených fluktuací teploty). A konečně třetí skupina, snad nejméně početná, je sice zastáncem hypotézy, domnívá se však, že dopady klimatických změn na lidskou společnost budou pozitivní. Přikloníme-li se k první skupině, musíme si uvědomit i cenu, kterou budeme muset zaplatit. Je iluzorní předpokládat, že většina občanů ochotně výrazně sníží svou životní úroveň. Bude patrně nutno volit nikoliv tuto drastickou cestu, ale přizpůsobit ekonomický rozvoj požadavkům na nenarušování klimatického systému (stejně jako dalším problémům životního prostředí) postupně. Celý problém, je nutno nadále sledovat, aby bylo možno pečlivě zvážit přínosy i ztráty způsobené přijetím opatření, které omezují narušování klimatického systému. V neposlední míře je nutno vychovávat lidi k odpovědnému vztahu k životnímu prostředí.

Znečištění ovzduší Definice znečištění ovzduší a dynamika šíření znečišťujících látek v atmosféře

Najít obecnou, jednotnou, jednoduchou a jednoznačnou definici tak důležitého základního pojmu, jako je znečištění ovzduší, není jednoduché. Důvodem je rozdílný přístup jednotlivých států k problému, zejména s ohledem na jejich geografická, ekonomická a politická specifika. Definice a legislativa států zpravidla vychází z doporučení světových zdravotnických organizací, kde se pod tímto pojmem obvykle rozumí: "…přímé nebo nepřímé vnášení látek nebo energie lidskou činností do ovzduší v množství, které ovlivňuje kvalitu a složení venkovního vzduchu a má nepříznivé účinky na lidi, živou a neživou přírodu, ekosystémy, hmotný majetek, zdroje surovin a využívání životního prostředí". V užším slova smyslu se dále zdůrazňuje, že se jedná "…o činnosti zamořující zemskou atmosféru vypouštěním hmotných látek, emisemi záření (elektromagnetického, mikrovlnného, radioaktivního), hlukem, teplem, světlem a podobně." V případě poškozování lidského zdraví člověka a zvířat jsou zdůrazňovány účinky: všeobecně toxické, alergenní (působící na alergie nebo je zesilující), karcinogenní (způsobující rakovinu), mutagenní (poškozující genetický kód), teratogenní (poškozující plod v prenatálním stádiu). Je málo známým paradoxem, že dokonale čistý vzduch člověk nesnáší. Při dlouhodobém pobytu v absolutně čisté a klimatizované atmosféře kosmických lodí nebo atomových ponorek, operujících dlouhé měsíce pod hladinou oceánů, se u posádek vyskytují specifické dýchací potíže a kožní onemocnění. Uvedená skutečnost (spolu s dlouhodobým pobytem v tichu, osamění, sterilním prostředí a s pitím "destilované" vody) svědčí o aklimatizaci člověka na přirozené, tj. přiměřeně znečištěné pozemské prostředí. Dynamiku látek znečišťujících ovzduší a definic základních pojmů lze nelépe demonstrovat na následujícím schématu:

Strana 84

© Phare CZ 0209-02-01-005


Primárními emisemi tedy rozumíme takové emise, které opouštějí např. komín továrny, klimatizační zařízení, výfuk spalovacích motorů nebo jsou součástí odpadů či odpadních vod. Za spoluúčasti vody a slunečního záření pak v atmosféře dochází k mnohonásobné vzájemné chemické reakci a k přeměně (konverzi) primárních emisí na kvalitativně nové látky, souborně označované jako sekundární emise. Nezřídka se stává, že sekundární emise mohou být nebezpečnější než ty, ze kterých vznikly. Průchod atmosférou je nejdůležitější příčinou vzniku sekundárních emisí. Kromě toho však atmosféra také zajišťuje jejich transport na vzdálenost tisíců kilometrů.

Aerosol a prach v ovzduší Částice znečišťujících látek vznášejících se v ovzduší, souborně označované jako aerosol, jsou jednou z nejdůležitějších složek znečišťujících ovzduší. Mají nejrůznější velikost, původ, chemické složení i účinky. Největší hrozbu představují z celosvětového hlediska nejjemnější prachové podíly, které setrvávají v horních vrstvách troposféry mnoho dní a ve stratosféře dokonce i řadu let. Prachové částice ve vzduchu mají prokazatelný vliv na tvorbu oblačnosti a srážek a tím také ovlivňují počasí i podnebí. Aerosolové částice ve volném ovzduší můžeme rozdělit podle různých hledisek: podle skupenství se dělí na tuhé a kapalné podle původu na přirozené, tvořené přírodními procesy (vulkanickou činností, lesními požáry, rostlinnými produkty pylem, spórami apod.) a částice antropogenní (nejvíce jich vzniká spalováním fosilních paliv, zvláště uhlí, a některými průmyslovými technologiemi, např. výrobou cementu a černou metalurgií) podle způsobu vzniku rozlišujeme aerosol primární (např. úlet tuhých i kapalných částic ze zdrojů) a aerosol sekundární, který vzniká teprve v troposféře chemickými reakcemi, často spojenými i se změnou skupenství látek. Typickým představitelem je fotochemický aerosol, který vzniká za slunečných dní v teplém vzduchu za spoluúčasti reaktivních uhlovodíků a oxidantů - tzv. letní smog podle velikosti částic se při praktickém měření rozlišuje tzv. spad prachu (vyjadřovaný v tunách na km2 za rok a postihující největší velikostní kategorie, které samovolně sedimentují), menší částice se nazývají polétavý prach (vyjadřují se zpravidla jako hmotnost částic v jednotce objemu, nejčastěji v mg v m3 vzduchu) a nejmenší frakce, sloužící jako kondenzační jádra (která se kvantitativně hodnotí počtem částic obsažených v 1 cm3 vzduchu) podle biologického účinku dělíme aerosol na biologicky aktivní s toxickou složkou (se stopovými koncentracemi toxických kovů nebo organických látek), dále na aerosol s fibrogenním účinkem (azbest, jemný prach z černého uhlí, živce, kaolin), aerosol s výrazným dráždivým účinkem (prach z bavlny, peří, skelných vláken, alkalických uhličitanů) a konečně prach s alergenním účinkem. Inertní prach bez biologických účinků je poměrně vzácný. Významným zdrojem prachu je automobilová doprava a některé zemědělské technologie - podmínkou je však suché a větrné počasí. K nejsilnějším známým alergenům patří tzv. bytový prach, a to díky metabolitům roztočů a sporám plísní, které se v domácnostech běžně vyskytují. Čím je tento prach starší, tím vyšší je jeho toxicita. Za zvlášť nebezpečné se považují sekundární alergeny, které produkují mikroorganismy žijící na zbytcích lidské kůže a vlasů, případně na srsti a peří doma chovaných zvířat. tyto alergeny mohou významnou měrou přispívat k vytváření silně alergenního prostředí

Ostatní škodlivé faktory Mezi další faktory, které snižují kvalitu životního prostředí a souvisejí buď přímo, nebo zprostředkovaně s ochranou ovzduší, patří: Tepelné znečištění Světelné znečištění Biologické znečištění Hlukové zatížení Mikrovlnné znečištění neionizujícím zářením Ekotoxikologie

Strana 85

© Phare CZ 0209-02-01-005


Radioaktivní znečištění

Tepelné znečištění Tepelné znečištění odpadním teplem z průmyslu, energetiky, dopravy a domácností, které působí nežádoucí ohřev vody i ovzduší. Ve velkých městech se projevuje v podobě tzv. tepelného ostrova, který vzniká v důsledku velké produkce odpadního tepla, velké koncentrace atmosférických aerosolů a špatného provětrávání intravilánu. Absence chladivého účinku výparu vody z dlažby, betonu, skla a asfaltu spolu s velkou absorpcí slunečního záření přes den v teplé části roku působí nepříjemný bioklimatický jev, nazývaný noci bez osvěžujícího účinku. V centrech měst dochází ke zvyšování koncentrace znečišťujících látek prostřednictvím specifického proudění, nazývaného městská bríza (vzduch proudí ze všech stran do centra, aby nahradil vystupující teplý vzduch). Odborná veřejnost stále častěji vyslovuje své obavy ze znečišťování spodní stratosféry v souvislosti se vzrůstem intenzity letecké dopravy. Aerosoly, teplo a vodní pára obsažená ve spalinách porušují přirozenou teplotní strukturu i vlastnosti atmosféry.

Světelné znečištění Světelné znečištění, způsobené nadměrným celonočním osvětlováním sídlišť, komunikací a veřejných prostorů, světelnou reklamou a silným nočním provozem automobilů je předmětem stále silnější hrozby nejen pro astronomy, ale i pro biology, lékaře a ekology. Uvedený jev se stává v současnosti globálním problémem - nejzřetelněji se v přírodě projevuje nočním zářením oblohy difúzí světla na znečišťujících částicích obsažených v ovzduší. Kromě rušení astronomických pozorování má za následek negativní ovlivňování biorytmů volně žijících živočichů i člověka. V rozvinutých zemích se proto "ochrana tmy" a regulace nočního osvětlování stává nedílnou součástí legislativy. Zákonná opatření se týkají zejména omezování světelného výkonu zdrojů, povinného užívání odrazových krytů u osvětlovacích těles a zákazu používání některých druhů zdrojů světla (zejména s nespojitým spektrem vyzařování, tj. výbojek a zářivek).

Biologické znečištění Biologické znečištění souvisí nejčastěji s provozem velkých zemědělských a zpracovatelských závodů a je mnohdy doprovázeno mikrobiálním znečištěním životního prostředí. V zemích s rozvinutým chemickým průmyslem se stále více uplatňuje zamoření prostředí estrogeny ze smáčedel, produktů kosmetického průmyslu a z antikoncepčních přípravků. Přítomnost uvedených látek vede ke všeobecné feminizaci vývoje obratlovců i člověka.

Hlukové zatížení Hluk je specifický druh zvuku s časově proměnným kmitočtem i hladinou hlasitosti. Subjektivně se vyznačuje nehudebností, nelibozvučností a zpravidla silným kolísáním akustického tlaku. Za zvlášť nepříjemné a škodlivé se považují zvuky vznikající náhle a působící u člověka a zvířat úlekové a poplachové reakce. Proto bývá ve fyzice hluk definován nejčastěji jako směs hudebních i nehudebních zvuků a přesněji se označuje pomocí tzv. onomatopoických slov (hučení, šum, hřmění, dunění, syčení, vrzání, skřípání, klepání apod). V hygieně pracovního prostředí se jako hluk označuje každý zvuk, který může vést nejen k poruše sluchu nebo i jiných významných životních funkcí, ale i takový zvuk, který člověka subjektivně ruší nebo obtěžuje. Definice je proto širší a může zahrnovat i hudební tóny nebo i lidský hlas. Hluk vzniká nejčastěji údery a vibracemi hmotných těles, točivými součástmi strojů a dopravních prostředků, kmitáním nejrůznějších předmětů, prouděním plynů a kapalin. Z místa zdrojů se šíří určitou proměnlivou rychlostí, uplatňuje se odraz zvukových vln od předmětů, mohou vznikat rezonanční jevy (včetně fázových posunů), dochází k ohybu vln za překážkami a hluk v závislosti na fyzikálních vlastnostech prostředí a množství překážek podléhá útlumu. V kapalinách a pevných pružných látkách je rychlost šíření několikanásobně vyšší než ve vzduchu. Ve vodě se zvuk šíří více než čtyřikrát rychleji (ve slané vodě více než ve sladké), pod povrchem Země asi třináctkrát rychleji (v železných kovech je rychlost zvuku až 5000 m/s).

Strana 86

© Phare CZ 0209-02-01-005


Šíření zvuku v kapalinách a plynech je kromě teploty prostředí závislé především na směru a rychlosti proudění média (uplatňují se tzv. dopplerovské efekty) i na obsahu "příměsí" (například znečišťujících látek ve vzduchu nebo koncentraci solí v mořské vodě). Tyto skutečnosti umožňují bezkontaktní distanční studium stavu atmosféry i hydrosféry. Akustické lokátory (SODARY) se využívají při měření dynamiky šíření znečišťujících látek v ovzduší, echolokace podmořských plavidel má strategický vojenský význam a patří proto k nejpřísněji utajovaným informacím. Intenzita subjektivně slyšitelného zvuku souvisí s objektivními fyzikálními veličinami komplikovaným způsobem, a proto se kvantitativně hodnotí pomocí poměrových bezrozměrných jednotek (akustický výkon nebo též intenzita zvuku v decibelech - dB, hladina hlasitosti ve fónech - Ph). Důležitými charakteristikami jsou práh slyšení (dolní mez slyšitelnosti) a práh bolesti (horní mez slyšitelnosti); tomuto prahu odpovídá hodnota 120 až 130 fónů. Frekvenční omezení slyšitelnosti neurčuje fyzikální podstata, nýbrž vlastnosti lidského nebo zvířecího sluchového orgánu. Rozlišují se hodnoty okamžité, maximální, efektivní nebo ekvivalentní. Pomocí ekvivalentních veličin se posuzují zejména proměnné a přerušované hluky. Zvuky přirozeného přírodního původu jsou vytvářeny především hřměním, silným větrem (zejména v tropických cyklonech a tornádech), intenzivním vlněním a rychlým prouděním vody (příboj, přílivové vlny, tsunami, přívalové vlny a bahnotoky v horských tocích s unášeným štěrkem a kamením - sely a mury), lavinami, zemětřesením a sopečnými výbuchy. Méně obtěžují přírodní zvuky působené šuměním lesů, deštěm, šustěním při přemisťování písku v dunách a peřejemi v potocích a bystřinách. Specifické a často nepříjemné je svištění drátů v blízkosti elektrických vedení nebo i vodicích drátů u chmelnic bez rostlin v jarním období. Hluk antropického původu vzniká při nejrůznější lidské činnosti a představuje proto pestrou mozaiku zvuků a hluku s proměnlivou intenzitou a spektrálním složením v závislosti na zdrojích, vzdálenostech i fyzikálních vlastnostech prostředí. Specifické hlukové zatížení okolí představují větrné elektrárny.V kombinaci s přírodními zdroji se vytváří tzv. hlukové pozadí, které zvláště v denních hodinách zhoršuje komunikaci svým maskovacím účinkem slabších zvuků (známý efekt lepší noční slyšitelnosti zvuku ze vzdálených zdrojů, např. vodopádů). Nepříjemné zdroje hluku, působící nebezpečné úlekové reakce, vznikají při odstřelech v lomech nebo při demolicích. Samostatnou a stále silněji kritizovanou problematiku tvoří světelné a hlukové efekty při oslavách ve městech. V současnosti je hlavním zdrojem hluku v životním prostředí pozemní a letecká doprava. Politickoekonomické změny v ČR během posledního desetiletí mají za následek mírné snižování úrovně hluku ze železniční dopravy, dochází však k enormnímu zvýšení intenzity hluku z dopravy automobilové. Například na hlavních komunikacích v okolí Prahy dosahuje ekvivalentní hladina hluku během dne 80 dB i více a neklesá pod 70 dB ani mezi 3. a 4. hodinou ranní. Protihlukové bariéry u rychlostních silnic jsou proto nezbytným opatřením k omezení hlukové zátěže sídlišť. Hladina hluku pro venkovní prostředí by podle doporučení EU neměla přesahovat 50 dB (s tolerovanými korekcemi +10 dB pro nejbližší okolí hlavních komunikací o -10 dB pro noční dobu od 22. hodiny do 6. hodiny ranní). Paradoxním následkem dopravních kolapsů v centrech velkých měst je snižování hluku díky pomalému pohybu vozidel.

Přípustné hladiny hluku v exteriéru Nejvyšší přípustné hladiny hluku ve venkovním prostředí jsou uvedeny v následující tabulce. Přípustné hladiny hluku v exteriéru (dB)

charakter prostředí maximum zdravotnické areály, přírodní rezervace 40 školské, rekreační a lázeňské exteriéry 45 obytné zóny v příměstském prostoru 50 uvnitř městské zástavby 55 smíšené zóny 60 centra sídel včetně dopravy, ojedinělé byty 70 Letecký hluk v okolí velkých letišť je od poloviny devadesátých let cílevědomě snižován zaváděním odstupňovaného hlukového poplatku pro technicky zastaralá letadla, omezováním nočního provozu, zákazem motorových zkoušek, používáním reverzního tahu motorů při přistávání a také hledáním takových vzletových a přistávacích drah, které minimalizují hlukové zatížení okolí. Negativní dopady sonického třesku u nadzvukových letadel se díky zpřísněným předpisům podařilo prakticky eliminovat. Omezování zvukové reklamy na veřejných prostorách a hlasité hudební produkce v nočních klubech je předmětem zájmu veřejnosti i legislativy. Kdysi spíše úsměvný než důležitý ekologicko-právní problém, nazývaný s nadsázkou "rušení nočního klidu sborovým koncertem žab v sousedově rybníce", dostává nový rozměr při pořádání velkých a hlučných

Strana 87

© Phare CZ 0209-02-01-005


shromáždění typu technopárty (i když se odehrávají na soukromých pozemcích). Stále častěji se ozývají hlasy proti zneužívání hlasité hudby v supermarketech nebo jako zvukové kulisy v prostředí oddychových a restauračních zařízení souborně se hovoří o hudebním smogu.

Mikrovlnné znečištění neionizujícím zářením Vzrůstající hustota rozhlasových, televizních i komunikačních vysílačů a sítí mobilních telefonních operátorů spolu s jejich rostoucími výkony, zvyšováním frekvence a používáním moderních způsobů modulace může vést k nežádoucímu ovlivňování kvality životního prostředí. Z medicínské literatury jsou známé subjektivní potíže i prokazatelné objektivní účinky silných elektromagnetických polí (poškození parenchymatických tkání jater, plic a ledvin); jsou zdokumentované zejména u obsluhujícího personálu výkonných vysílačů a radiolokátorů. Soubor objektivních příznaků i subjektivních pocitů u postižených osob byl specifikován jako mikrovlnná kocovina. Je prokázána statistická souvislost zvýšené sluneční aktivity, tzv. atmosfériky, při přechodu meteorologických front, s úmrtností, pracovními a sportovními úrazy i dopravními nehodami. Obtížný a nákladný seriózní lékařský výzkum v řadě evropských zemích, USA i Japonsku zatím nedává jednoznačnou uspokojivou odpověď na to, jaké jsou vztahy mezi příčinami a důsledky a jaký je vliv pozadí a různých interakcí.

Ekotoxikologie Ekotoxikologie je poměrně nový interdisciplinární obor studia příčin, vztahů a důsledků měnícího se životního prostředí. Zabývá se především osudem polutantů v prostředí biosféry, to znamená nejen emisemi, ale studiem celých znečišťovacích řetězců příčin a dopadů na životní prostředí. Tento obor komplexně studuje škodlivé faktory z hlediska zdrojů, přeměn, způsobů přenosu, příjmu a výdeje, hromadění, odbourávání, rozkladu a degradace, fluktuace a metabolizace. Zvláštní pozornost se věnuje biotickému přenosu škodlivých látek potravními řetězci a poškozování plodu prostřednictvím vejce nebo placenty u vyšších obratlovců. Z abiotických vlivů se uplatňují zejména hydrometeorologické faktory, voda a proudění vzduchu. Komplikovanost studia těchto složitých vztahů vyplývá z konstatování, že do atmosféry a hydrosféry se dostává velká část z asi 80 000 používaných chemických látek, z nichž mnohé jsou xenobiotika (přírodě cizorodé látky) . Za nejhorší se považují látky perzistentní a biologicky snadno přijímatelné - halogenové uhlovodíky (PCB, DDT, HCH), polyaromatické uhlovodíky (PAH) a těžké kovy (Hg, Cd, Pb). Významným kritériem škodlivosti látek z tohoto hlediska je rozpustnost v tucích a ukládání v tukových tkáních živočichů.

Radioaktivní znečištění Radioaktivní látky je vedle organických polutantů a těžkých kovů jednou z nejdůležitějších látek znečišťujících životní prostředí. Jejich chování v biosféře je proto celosvětově věnována velká pozornost, protože většina z nich se usazuje v biomase a v sedimentech a stává se tak součástí potravních řetězců. Koncentrace radioaktivních látek vzrůstá v biologických objektech až o několik řádů a kontaminace potravních řetězců přetrvává po relativně dlouhou dobu. Studium radioaktivity v přírodním prostředí souvisí s celou řadou dalších negativních projevů - především se snižováním kvality ovzduší, vod i biologických objektů, a je proto velmi obtížné. Pro kvantitativní hodnocení vztahů je třeba definovat některé základní pojmy. Mezi nejdůležitější z nich patří základní fyzikální definice termínů, jako jsou například: nuklid, radionuklid, izotop, radioizotop a radioaktivní zářič (který může být pevný, kapalný, plynný, přirozený, umělý, otevřený, uzavřený, včetně dalších kvalitativních i kvantitativních charakteristik). Připomínáme, že všechny přírodní látky (živé i neživé) jsou radioaktivní; rozhodující je obsah a druh radionuklidů a jejich koncentrace. Rozlišují se proto pojmy aktivita zářiče, dávka, jakostní faktor a dávkový ekvivalent. Dávkový ekvivalent (udávaný v sievertech - Sv) je patrně nejdůležitějším parametrem pro veřejnost i orgány státní správy proto, že vyjadřuje míru biologické škodlivosti. Vypočítává se jako součin dávky a jakostního faktoru jednotlivých druhů záření. Pro pracovníky, kteří pracují s radioaktivními materiály, a pro obyvatelstvo jsou specifikovány nejvyšší přípustné dávkové ekvivalenty. Průměrný roční dávkový ekvivalent pozadí se v ČR pohybuje mezi 1 až 2 mSv.

Nejvyšší přípustný dávkový ekvivalent Nejvyšší přípustný dávkový ekvivalent (mSv)

orgány, tkáně

Strana 88

Pracovníci Pracovníci obyvatelstvo

© Phare CZ 0209-02-01-005


gonády, kostní dřeň kůže, kosti, štítná žláza ruce, nohy

čtvrtletní pololetní mezní roční 30 50 5 150 300 30 400 750 75

Mezi nejznámější radioaktivní polutant patří radon, který je přirozeným produktem rozpadu izotopů radia a thoria, rozptýlených nerovnoměrně v celé zemské kůře. Radon se podílí na celkové radioaktivní zátěži obyvatelstva téměř polovinou průměrného ročního dávkového ekvivalentu. Další významné zdroje jsou tvořeny přírodním pozadím z atmosféry a kosmu a ozářením z lékařských přístrojů. Radon se svými rozpadovými produkty patří mezi nebezpečné látky s prokázanou karcinogenní, mutagenní a teratogenní aktivitou. Do ovzduší obytných prostorů a pracovišť se dostává ze stavebních materiálů a vodou (zvláště tehdy, když pochází z lokalit se zvýšenou radioaktivitou podloží). Významným zdrojem zvýšeného obsahu radioaktivních látek v atmosféře se mohou stát události v jaderných elektrárnách. Hodnocení stupně závažnosti podle mezinárodně dohodnuté klasifikace uvádíme v následujících tabulkách. Mezinárodní stupnice pro hodnocení havarijních událostí v jaderných elektrárnách

Strana 89

© Phare CZ 0209-02-01-005


Zdroje znečištění Cíl

Cílem kapitoly je seznámit studenta s pojmy zdroj znečištění ovzduší, kategorizace zdrojů znečištění, s různými druhy stacionárních zdrojů znečištění a jejich vlivem na kvalitu ovzduší, s mobilními zdroji znečištění a jejich vlivem na kvalitu ovzduší. Kapitola popisuje jednotlivé zdroje znečištění, způsob jakým znečišťují ovzduší, druh emisí škodlivých látek, které jsou z jednotlivých zdrojů znečištění emitovány do ovzduší. U jednotlivých zdrojů znečištění jsou potom představeny možnosti, jak lze znečišťování ovzduší zabránit nebo ho alespoň zmírnit. Student by si měl na základě výukových textů této kapitoly udělat obrázek o jednotlivých zdrojích znečištění, negativním vlivu jednotlivých zdrojů znečištění na kvalitu ovzduší a vytvořit si vlastní představu o možnostech řešení nepříznivé situace. Měl by mít všeobecný přehled o zdrojích znečišťování v energetice, průmyslu a dopravě. Klíčová slova

zdroj znečišťování ovzduší, provozovatel zdroje, kategorie zdrojů znečišťování, mobilní zdroje, stacionární zdroje, zvláště velký zdroj, velký zdroj, střední zdroj, malý zdroj, spalovací zdroj, spalovna odpadů, spalovna komunálních odpadů, spalovna nebezpečných odpadů, ostatní zdroje znečišťování, vyjmenovaný zdroj, nevyjmenovaný zdroj, procesní ohřev, společný zdroj. Další materiály ke studiu

Bramborový automobil. AUTO TIP, 8. 11. 2004 - Aktuality Doprava a životní prostředí. DOPRAVNÍ ZPRÁVY 2, 200, č. 2, s. 17-18. Kolektiv autorů. Srovnání postupů a nákladů pro tepelné zpracování odpadů (Překlad- knihovna Českého ekologického ústavu). Spolkové ministerstvo pro životní prostředí,mládež a rodinu. Vídeň 1997. kolektiv autorů. Srovnání postupů a nákladů pro tepelné zpracování odpadů (Překlad- knihovna Českého ekologického ústavu). Spolkové ministerstvo pro životní prostředí,mládež a rodinu. Vídeň 1997. Možnosti využívání nízkoteplotní plasmy pro snižování emisí z motorových vozidel. OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 4-56, s. 28-32. Na paliče gumy město Vlašim nemá páky. Benešovský týdeník, str. 18 - Životní prostředí a ekologie (text: GENMonitory 1) Nařízení vlády č.352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší; Nařízení vlády č.354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu; Návrh Směrnice EU o výrobě tepla z obnovitelných zdrojů energie. Nové poznatky o emisích rtuti ze spalovacích procesů. OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 4-5, s 5-8 Palivo vyroste na poli, ale může být drahé.HOSPODÁŘSKÉ NOVINY 4. 11. 2004, str. 18 (GEN Monitory 2) Směrnice 2001/77 ES, o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů na jednotném trhu. Směrnice č.2003/30 ES o podpoře využití biopaliv nebo jiných obnovitelných paliv pro dopravu. Směrnice č.2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č.357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší. Zpracování prognózy využívání obnovitelných zdrojů energie v ČR do roku 2050: Projekt Ministerstva životního prostředí VaV/320/10/03. Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie. Požadované předběžné znalosti

Frekventant se orientuje v základních definicích a používaných pojmech v ochraně ovzduší, integrované prevenci před znečišťováním životního prostředí a základních technických požadavcích na paliva a jejich použití, zejména v oblasti spalovacích technologií. Předpokládaná doba studia

16 hodin

Strana 90

© Phare CZ 0209-02-01-005


Zdroj znečišťování ovzduší § 2 zákona 86/2002 Sb. "Základní pojmy" pojem zdroj znečišťování ovzduší nedefinuje. § 4 odst. 1 zákona s názvem "Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší" člení zdroje znečišťování ovzduší na mobilní a stacionární, jímž jsou v odst. 2 a 3 přiřazeny činnosti, které lze považovat za definice těchto zdrojů. Podle § 4 odst. 2 zákona "mobilními zdroji" jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o: Dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla Nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení Přenosná zařízení vybavená spalovacím motorem, na příklad motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky Definici stacionárního zdroje lze nalézt v § 4 odst. 3 zákona, který uvádí, že "stacionárním zdrojem" je zařízení spalovacího či jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobná činnost" Pojem provozovatele zdroje znečišťování ovzduší je definován v § 2 zákona a je jím "právnická nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování skutečně provozuje, není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování". K této definici se vztahuje občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. S cílem roztřídit stacionární zdroje podle míry vlivu na ovzduší a podle technického a technologického uspořádání se zdroje dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Dále zákon dělí zdroje podle technického a technologického uspořádání, které se opět dělí do citovaných kategorií. Podrobnosti a význam kategorizace jsou uvedeny v následující otázce.

Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší Zdroje se dělí do kategorií podle § 4 zákona o ovzduší. Rozeznáváme dvě zásadní skupiny zdrojů, jimiž jsou zdroje mobilní, poháněné spalovacími motory a dále zdroje stacionární. Na převážnou část mobilních zdrojů kladou požadavky předpisy vydávané Ministerstvem dopravy. Jedná se o silniční zdroje znečišťování ovzduší, plavidla, letadla. Do mobilních zdrojů patří i přenosné nástroje, jako např. pily, sekačky poháněné spalovacími motory, na které budou kladeny požadavky na ochranu ovzduší. Stacionární zdroje znečišťování ovzduší jsou plně pod legislativou zákona 86/2002 Sb. Podle míry vlivu na ovzduší se dělí na čtyři kategorie s názvy. zvláště velké velké střední malé Kategorizace zdrojů má zásadní význam pro stanovení emisních limitů. Čím vyšší je kategorie zdroje, tím vyšší se zpravidla kladou požadavky na obsah znečišťujících látek v odpadních plynech. Konkrétní kategorie stacionárních zdrojů pak jsou sledovány určitými úřady státní správy. Malé zdroje jsou v kompetencích obcí, ostatní pak v kompetenci krajů, inspekce a obcí s přenesenou působností. Většina zvláště velkých zdrojů náleží do působnosti zákona 76/2002 Sb. o integrované prevenci a jejich provoz, emise a havarijní stavy jsou sledovány orgány Evropské unie.

Také uvnitř samotných kategorií hodnoty emisních limitů bývají přísnější u významnějších znečišťovatelů, jako např. hodnoty emisních limitů pro S02 pro tuhá paliva u stávajících zdrojů (příloha č. 1 k NV 352/2002 Sb Emisní limity pro zvláště velké spalovací zdroje, 1. Emisní limity pro oxid siřičitý bod 1, písm. A.:

Strana 91

© Phare CZ 0209-02-01-005


Jmenovitý tepelný výkon do 50MW 50 - 300 MW >300 MW Fluidní topeniště 800 500 500 Ostatní topeniště 2500 1700 500 Kategorizace nemá však významný vliv na výši poplatků. Pro zvláště velké, velké a střední zdroje se výše poplatků stanoví jako součin sazby podle přílohy č. 1 k zákonu o ovzduší a hmotnostního množství jednotlivých látek v tunách uvolněných do ovzduší za kalendářní rok. Pokud jde o malé zdroje spalující paliva, jejich výše nepřihlíží k množství emitovaných látek a je dána bodem B II přílohy č. 1 jako rozmezí sazeb částkou do 40000,- Kč. Pro ostatní zdroje dle bodu B III od 500 do 5000,- Kč za kalendářní rok

Kritéria pro zařazování zdrojů do jednotlivých kategorií Kategorizace stacionárních zdrojů Kategorizace spalovacích zdrojů Kategorizace spaloven odpadů Kategorizace ostatních zdrojů znečišťování Způsoby zařazování zdrojů znečišťování podle prováděcích právních předpisů Kdo provádí zařazování zdrojů obecně a kdo v pochybnostech Podrobnosti k zařazování zdrojů podle vlivu na kvalitu ovzduší Pojem "společný zdroj" Zařazování řemeslné výroby Technologie a technologické procesy bez odvádění znečišťujících látek do ovzduší definovaným způsobem komínem, výduchem nebo výpustí.

Kategorizace stacionárních zdrojů Zákon o ochraně ovzduší stacionární zdroje dělí do kategorií podle několika kriterií:

Samotný zákon o ochraně ovzduší kategorizuje pouze spalovací zdroje a spalovny odpadů. Způsob zařazování dalších stacionárních zdrojů do jednotlivých kategorií je stanoven v prováděcích předpisech.

Kategorizace spalovacích zdrojů podle §4 odst.5,6 a 7 zákona o ochraně ovzduší:

Strana 92

© Phare CZ 0209-02-01-005


Pro účely stanovení kategorie nebo stanovení emisních limitů se jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých , velkých a středních zdrojů sčítají, pokud jsou: umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo provozním celku spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh použitého paliva mohly být vypouštěny společným komínem Jmenovité tepelné výkony malých zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za předpokladu, že spaliny by mohly být vypouštěny společným komínem.

Kategorizace spaloven odpadů

Kategorizace ostatních zdrojů znečišťování

Způsoby zařazování zdrojů znečišťování podle prováděcích právních předpisů

Strana 93

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kdo provádí zařazování zdrojů obecně a kdo v pochybnostech Provozovatel je povinen podle §4 odst.10 zákona o ochraně ovzduší zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu se zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu. U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního zdroje a emisních limitech ve smyslu §4 odst.11 zákona o ochraně ovzduší Ministerstvo životního prostředí (MŽP). V rámci správního řízení může být vyžádáno předložení odborného posudku.

Strana 94

© Phare CZ 0209-02-01-005


Podrobnosti k zařazování zdrojů podle vlivu na kvalitu ovzduší Zařazení vyjmenovaných zdrojů do kategorie podle míry vlivu na kvalitu ovzduší je prováděno podle stanovených kriterií. Rozhodující jsou roční hmotnostní toky znečišťujících látek při projektovaném výkonu a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu. Projektovaným výkonem nebo projektovanými parametry se rozumí výkon nebo parametry, které jsou přímo uvedeny v kolaudačním rozhodnutí nebo jsou uvedeny v projektu na který je v kolaudačním či obdobném rozhodnutí odkazováno.

Základy kategorizace vyjmenovaných zdrojů, stanovení

technických

podmínek provozu a emisních limitů Kategorie vyjmenovaných zdrojů, specifické emisní limity a technické podmínky jejich provozu jsou uvedeny v příloze č. 1 nebo příloze č. 2 k tomuto nařízení a nově i v příloze č.3. Technické a další podmínky provozu obsahují požadavky na konstrukci a vybavení zdroje nebo na jeho provozování, které specifické emisní limity doplňují nebo nahrazují. Pro vyjmenované zdroje platí specifické emisní limity a dále mohou být uplatněny obecné emisní limity u znečišťujících látek, pro které nejsou specifické emisní limity stanoveny. Obecné emisní limity se uplatňují postupem podle příslušného ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Při vydávání povolení k provozu zvláště velkých zdrojů se stanoví obecné emisní limity a další podmínky jejich uplatňování v souladu se stanoveným postupem u těchto znečišťujících látek tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý (oxidy dusíku), oxid uhelnatý, sulfan, thioethery a thioalkoholy, amoniak a amonné soli vyjádřené jako amoniak (amoniak), těkavé organické látky vyjádřené jako organický uhlík (VOC), těžké kovy a jejich sloučeniny vyjádřené jako kov (těžké kovy), azbest (suspendované částice, vlákna), chlor a jeho plynné sloučeniny vyjádřené jako Cl (chlor), fluor a jeho plynné sloučeniny vyjádřené jako F (fluor), arzen a jeho sloučeniny vyjádřené jako As (arzen), kyanidy vyjádřené jako CN (kyanidy), karcinogenní a mutagenní látky nebo látky ovlivňující reprodukci (karcinogeny), (karcinogeny - zákon o chemických látkách a chemických přípravcích) polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF), pachové látky pokud pro tyto znečišťující látky nejsou v příloze č. 1 nebo č. 2 k tomuto nařízení stanoveny specifické emisní limity.


Strana 95

© Phare CZ 0209-02-01-005


Obecné emisní limity se v souladu s § 5 nařízení vlády č.353/2002 Sb. uplatňují v těch případech, kdy pro danou znečišťující látku nebo stanovenou skupinu látek není u zdroje stanoven specifický emisní limit. V těchto případech krajský úřad, jako příslušný orgán ochrany ovzduší: stanoví obecné emisní limity těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, u nichž činí při nejvyšším projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci odpovídající jejich obecnému emisnímu limitu vypočtený roční hmotnostní tok více než 4 % hodnoty ročních hmotnostních toků znečišťujících látek používaných pro kategorizaci nevyjmenovaných zdrojů stanoví obecné emisní limity i u látek, jejichž emise lze u zdroje prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě působení zdroje, především jedná-li se o oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší je oprávněn stanovit obecné emisní limity dalších látek na základě vlastního posouzení nebo odborného posudku. Jejich uplatnění musí odůvodnit ve vydaném rozhodnutí u zvláště velkého zdroje musí posoudit stanovení emisních limitů u všech znečišťujících látek uvedených v zákonu o integrované prevenci, pro které nejsou u zdroje stanoveny specifické emisní limity Od plnění stanovených emisních limitů uvedených v odstavcích označených (b) a (c) lze upustit u těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, u kterých výsledky autorizovaného měření emisí prokáží nebo odborný posudek doloží, že jejich emise jsou pod úrovní 10 % obecného emisního limitu a pod 10 % limitního emisního toku. Lze předpokládat, že v novele tohoto nařízení bude rozpor při uplatnění požadavku na stanovení dalších emisních limitů při ročním hmotnostním toku více než 4% hodnoty ročních hmotnostních toků používaných pro kategorizaci s podmínkami stanovujícími, kdy lze od plnění emisních limitů ustoupit. Reálnými hodnotami jsou 30 % obecného emisního limitu a 40 % limitního emisního toku. V případě zdrojů emitujících organické látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci a halogenované označené R-větou R-40, R-45, R-46, R-49, R60 a R61 se obecné emisní limity a podmínky provozu stanoví podle §5 a §8 odst.1 a 2. vyhlášky MŽP č.355/2002 Sb.

Kategorie

vyjmenovaných

zdrojů,

emisní

limity

a

požadavky

na

konstrukci, vybavení nebo provozování technologického procesu Příloha č.1 k nařízení vlády se skládá ze dvou částí. Prvá část obsahuje všeobecné zásady spojené s podmínkami provozu zdrojů znečišťování. Podrobněji definuje vztažné podmínky pro emisní limity příslušné látky: v suchém plynu za normálních podmínek (teplota 273,15 K, tlak101,32kPa) případně s udáním referenčního obsahu některé látky v odpadním plynu (obvykle kyslíku); ve vlhkém plynu za normálních podmínek (teplota 273,15 K, tlak101,32kPa) případně s udáním referenčního obsahu některé látky v odpadním plynu (obvykle kyslíku); v odpadním plynu za obvyklých provozních podmínek. Názvy znečišťujících látek podle uváděných chemických značek sloučenin, dále pak VOC značící těkavé organické látky vyjádřené jako organický uhlík, TZL značící tuhé znečišťující látky a "nest." znamenající u emisních limitů, výrobních a měrných emisí, že pro uvedenou znečišťující látku není stanoven specifický emisní limit.

Strana 96

© Phare CZ 0209-02-01-005


Upřesňuje platnost emisních limitů. Stanovené emisní limity v této příloze jsou platné pro stávající i nové zdroje, a to pokud není u příslušné technologie jinak. Postup při uplatňování obecných emisních limitů je uveden v textu nařízení. V případě rekonstrukce se u stávajících zdrojů uplatňují emisní limity platné pro nové zdroje. Stanoví závazné podmínky provozu zařízení na spalování odpadních plynů. Definuje fléru jako zařízení pro snížení emisí látek z havarijních výpustí plynů do vnějšího ovzduší, nebo připojení technologických prostorů s vnějším ovzduším, případně při neustáleném a jinak těžce zpracovatelném přebytku plynů. V novele nařízení vlády připravované pro rok 2005 budou stanoveny podrobnosti technických opatření a postupů při manipulaci při nichž jsou nakládány nebo vykládány, dopravovány, přepravovány, zpracovávány, upravovány nebo skladovány tuhé látky. Požadavky jsou zaměřeny na snížení emisí, pokud tyto látky vzhledem ke své hustotě, rozdělení tříd zrnitosti, tvaru zrn, charakteru povrchu, odolnosti proti otěru, zlomu a střihu, složení nebo vzhledem ke svému nízkému obsahu vody mohou vést ke vzniku prachových emisí. Stanovuje postup při zpracování plánu snížení emisí znečišťujících látek u technického zdroje. Plán zpracovali provozovatelé zdrojů, pokud nemohli splnit zpřísněný nebo nově uložený specifický emisní limit v termínu do 30.11.2002. Ukončení účinnosti plánu snižování emisí po jeho schválení je po 1.1.2005 v souladu s termíny stanovenými zákonem o ochraně ovzduší. Většinou se jedná do 30.12.2007. Ve druhé části přílohy č.1 jsou v šesti oblastech technologických procesů stanoveny pro vyjmenované technologie emisní limity, technické podmínky provozu a požadavky na konstrukci zařízení zabezpečující omezení emisí do ovzduší. Případně jsou stanoveny kategorie příslušné technologie. Jedná se o následující oblasti a významné technologie: Energetika Průmyslová výroba a zpracování kovů Zpracování nerostů a výroba nekovových minerálních produktů Chemický průmysl Nakládání s odpady Ostatní zařízení

Energetika, (s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů uvedených v NV č.352/2002 Sb.) Třídění a úprava uhlí, briketárny - je rozlišováno třídění a studená úprava a tepelná úprava uhlí Výroba koksu - koksové baterie- jsou stanoveny podmínky provozu a emisní limity pro otop koksárenských baterií, přípravu koksovací vsázky, pro proces koksování, vytlačování koksu a třídění koksu Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí, výroba a rafinace plynů a minerálních olejů, výroba energetických plynů (generátorový plyn, svítiplyn), syntézních plynů a bioplynu Hlubinné doly

Průmyslová výroba a zpracování kovů Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy včetně sirníkové rudy Zařízení na výrobu surového železa Zařízení na výrobu oceli Zařízení na zpracování železných kovů Slévárny železných kovů (slitin železa) Zařízení metalurgie neželezných kovů Zařízení na povrchovou úpravu kovů, plastů a jiných nekovových předmětů Povrchová úprava kovů Obrábění kovů Zpracování nerostů a výroba nekovových minerálních produktů

Zpracování nerostů a výroba nekovových minerálních produktů Zařízení na výrobu cementářského slínku a vápna - ustanovení rozlišuje podmínky pro nové a stávající zdroje u technologických postupů při manipulaci se surovinou a výrobkem, včetně skladování a expedice, výroba cementářského slínku v rotačních pecích, ostatní technologická zařízení pro výrobu cementu, výrobu vápna v

Strana 97

© Phare CZ 0209-02-01-005


rotačních pecích a výrobu vápna v šachtových a jiných pecích Činnosti s materiály a produkty obsahujících azbest- podmínky jsou stanoveny pro stávající a nové zdroje Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken - ustanovení rozlišuje nové a stávající zdroje a stanoví podmínky pro výrobu skla a sklářských výrobků, skleněných vláken, smaltovacích a glazurovacích frit a skla pro bižuterní zpracování, dále zpracování a zušlechťování skla jako leštění, mačkání, tavení z polotovarů nebo střepů a výroba bižuterie s kapacitou nad 5 tun ročně Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně nerostných vláken - ustanovení rozlišuje nové a stávající zdroje a stanoví podmínky pro zpracování magnezitu a výrobu bazických žáruvzdorných materiálů, křemence apod., dále tavení surovin v kupolových pecích a pro výrobu minerálních vláken Zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček nebo porcelánu Kamenolomy a zpracování kamene, ušlechtilá kamenická výroba, těžba, úprava a zpracování kameniva přírodního i umělého Obalovny živičných směsí a mísírny živic

Chemický průmysl a nakládání s odpady Chemická průmyslová zařízení na výrobu vybraných základních organických chemických látek - ustanovení stanoví podmínky pro výrobu 1,2-dichlorethanu a vinylchloridu, výrobu polymeru na bázi polyakrylonitrilu, výrobu PVC, výrobu a zpracování viskózy a výrobu gumárenských pomocných přípravků Chemická průmyslová zařízení na výrobu vybraných základních anorganických chemických látek - ustanovení stanoví podmínky pro výrobu chloru, výrobu kyseliny chlorovodíkové, výrobu síry Clausovým procesem, výrobu kapalného oxidu siřičitého, výrobu kyseliny sírové, výrobu amoniaku a výrobu kyseliny dusičné a jejích solí Chemická průmyslová zařízení na výrobu hnojiv Chemická průmyslová zařízení na výrobu základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů Chemická zařízení na výrobu výbušnin Výroba oxidu titaničitého, litoponu, stálé běloby (blanc fix), pigmentů z titanové běloby, železitých a ostatních pigmentů - ustanovení stanoví podmínky pro výrobu oxidu titaničitého (hlavní výpusti), výrobu ostatních pigmentů a výrobu oxidu titaničitého (vedlejší výpustí) Těžba, doprava, manipulace a skladování ropy a zemního plynu - ustanovení stanoví podmínky pro plyny a páry z výrobních zařízení a podmínky pro podzemní zásobníky zemního plynu Rafinerie ropy, petrochemické zpracování ropy, výroba, zpracování a skladování petrochemických výrobků a jiných kapalných organických látek - jsou stanoveny podmínky pro skladování a manipulaci, pro plyny a páry z výrobních zařízení a dále na provoz sulfanu, regeneraci a aktivaci katalyzátorů pro katalytické štěpení ve fluidní vrstvě a odpadní vody Čerpací stanice a zařízení na dopravu a skladování pohonných hmot s výjimkou nakládání s benzinem

Nakládání s odpady Skládky, které přijímají více než 10 tun odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25.000 t, mimo skládky inertního materiálu Kompostárny

Ostatní zařízení Průmyslové závody na výrobu buničiny, papíru, lepenky a jiných vláknitých materiálů Závody na předpravu nebo barvení vláken či textilií Závody na vydělávání kůží a kožešin Potravinářský průmysl Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě větší než 10 t denně Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním či grafitací a zpracování uhlíkatých materiálů Krematoria Veterinární asanační zařízení Zpracování dřeva Čistírny odpadních vod

Strana 98

© Phare CZ 0209-02-01-005


Udírny Zařízení na výrobu dřevěného uhlí Sanační zařízení

Kategorie zemědělských zdrojů

znečišťování, emisní

limity, emisní

faktory, plány zavádění zásad správné zemědělské praxe u zdrojů znečišťování ovzduší a určení referenčních a snižujících technologií chovu hospodářských zvířat V příloze č.2 k nařízení vlády jsou stanoveny základní požadavky na ochranu ovzduší u zemědělských zdrojů. Podrobně jsou uvedeny: Kategorie vyjmenovaných zemědělských zdrojů znečišťování - jsou stanoveny kategorie pro zařízení chovu drůbeže, chovu prasat a pro zařízení pro stájový chov skotu podle počtu chovaných kusů. Dále je stanoven postup kategorizaci stájového chovu jiných zvířat nebo mláďat drůbeže, prasat a skotu.podle dobytčích jednotek. K chovatelskému zařízení přináleží i plochy rostlinné výroby a nakládání s exkrementy. Energetická zařízení a nezemědělské technologie nejsou zahrnuta k zemědělskému zdroji. Emisní limity a další požadavky na provozování zemědělských zdrojů znečišťování - v ustanovení jsou stanoveny podmínky provozu a emisní limity; Kontrola dodržování emisních limitů a zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek - ustanovení obsahuje požadavky na autorizované měření v těch případech, kdy provozovatel nepředložil nebo nemá schválen plán zavedení zásad správné zemědělské praxe; Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování ovzduší - je zpracováván podle toho zda se jedná o stávající nebo nově zřizovaný zdroj: postup pro zpracování plánu provozovatelem zdroje již uvedeného do provozu a provozovaného - obsahuje podrobné informace o obsahu plánu, náležitosti a lhůty, schvalování a plnění plánu provozovatelem, dále postup krajského úřadu při schvalování plánu, postup při zpracování plánu provozovatelem zdroje v rámci stavebního nebo kolaudačního řízení - obsahuje přehled a požadovaný rozsah jednotlivých bodů plánu, zásady a lhůty pro zpracování, schvalování a plnění plánu a postup krajského úřadu při schvalování plánu. Zvláštní požadavky na měření emisí a zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek u zemědělských zdrojů znečišťování ovzduší - v ustanovení jsou upřesněny požadavky pro jednorázová měření, vybudování místa pro měření emisí, podmínky za kterých lze od měření ustoupit (dostupnými prostředky nelze měření zaručit; je plněn plán zavedení zásad správné zemědělské praxe) a požadavky na přístroje na měření stavových , srovnávacích a vztažných veličin nebo na nakládání s výsledky měření; Emisní faktory pro vyjmenované zemědělské zdroje - faktory jsou stanoveny pro jednotlivé kategorie zvířat v závislosti na způsobu ustájení, emise z hnoje, kejdy, zapravení do půdy a z pastvy; Emisní faktory pro zemědělské zdroje podle objemu odpadu - faktory pro NH3 jsou stanoveny pro jednotlivé kategorie zvířat v závislosti na objemu produkovaných exkrementů; Referenční a snižující technologie emisí amoniaku u chovů hospodářských zvířat - posouzení jednotlivých technologií a technologických postupů procentem snížení emisí amoniaku.

Kategorie těkavých organických látek (§3) Zařazování zdrojů do kategorií emitujících těkavé organické látky je prováděno specifickým postupem. Jsou rozeznávány kategorie: těkavých organických látek podle působení na veřejné zdraví a životní prostředí a kategorie zdrojů podle jejich velikosti a míry znečišťování ovzduší. Podle působení na zdraví lidí, zvířat a životní prostředí se organické těkavé látky rozlišují: látky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci, které klasifikuje nařízení vlády 25/1999 Sb. R-větou R45, R46, R49, R60, R61; halogenované organické látky klasifikované R-větou R40; těkavé organické látky nespadající pod písmena a) a b);

Strana 99

© Phare CZ 0209-02-01-005


benzin, za který se považují ve smyslu vyhlášky jakékoliv ropné výrobky s aditivy nebo bez aditiv, jejichž tlak nasycených par při teplotě 293,15 K (20oC) je roven nebo větší než 1,32 kPa a který je určen jako palivo motorových vozidel s výjimkou propan-butanu.

Kategorie zdrojů používajících organické látky (§2 písm.c), §3 a §4 odst.1 a odst.2) Za zvláště velké zdroje se považuje technologický proces nebo zařízení se spotřebou organických rozpouštědel větší než 150 kg za hodinu nebo 200 tun za rok. Mezi velké patří zdroje, které vypouštějí těkavé organické látky náležející k látkám karcinogenním, mutagenním a toxickým pro reprodukci [podle písm. a)], a také halogenované uhlovodíky [písm. b)]. Na těkavé organické látky aplikované s nátěrovými hmotami na vnějších i venkovních plochách, zejména na konstrukcích stožárech apod. se pohlíží jako na malý zdroj, pokud není ve vyhlášce stanoveno jinak (§2písm.c) vyhlášky č.355/2002 Sb.). V přílohách č. 2 a č. 11 k vyhlášce je uvedena kategorizace jednotlivých činností: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Polygrafická činnost Odmašťování, čištění a snímání povlaků Chemické čištění oděvů Aplikace nátěrových hmot Průmyslová aplikace nátěrových hmot - opravy automobilů a přestříkávání vozidel Navalování (nátěry) pásů, svitků a drátů Adhesivní nátěry Impregnace dřeva Laminování dřeva, kovu, textilu, vláken a plastů Výroba nátěrových hmot, přípravků, adhesivních materiálů a tiskařských barev Výroba obuvi a dalších oděvních doplňků Výroba farmaceutických přípravků Zpracování kaučuku, výroba pryže Extrakce rostlinných olejů a živočišných tuků a rafinace rostlinných olejů

Zařazení nevyjmenovaných zdrojů do kategorie podle míry vlivu na kvalitu ovzduší Většina běžných technologií a technologických procesů, které jakýmkoli způsobem znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, jsou v prováděcích předpisech k zákonu o ochraně ovzduší uvedeny ve vyjmenovaných zdrojích a zařazeny do kategorií zdrojů. Ne vždy však jejich zařazení přímo vystihuje míru znečišťování konkrétního zdroje. Často nemotivuje provozovatele ke snižování emisí znečišťujících látek. Pevně stanovené zařazení technologie nebo technologického procesu jsou spojeny s povinnostmi, které za určitých podmínek nemusí být adekvátní ke skutečné míře znečišťování. V některých případech technickými úpravami provozovatel je schopen snížit celkové emise pod hranici příslušné kategorie. U vyjmenovaných zdrojů je však tato snaha z pozice provozovatele zbytečná, neboť kategorie je z hlediska stávající legislativy neměnná. Zařazení zdroje do vyšší kategorie než odpovídá jeho skutečnému stavu je spojeno se zbytečnými náklady spojenými s plněním uložených povinností. Následně dochází k tomu, že místo toho, aby provozovatelé věnovali investiční prostředky na zcela nové výrobní postupy nebo úpravy stávajících technologií, musí používat finance na konzervaci současně úrovně těchto technologií. Problémy se týkají zejména velkých a středních zdrojů. (Pozn.: Na škodu by nebylo prověřovat zařazení vyjmenovaných zdrojů do příslušných kategorií postupem, který je používán u zdrojů nevyjmenovaných.) Zařazení nevyjmenovaných zdrojů do kategorie podle míry vlivu na kvalitu ovzduší je prováděno podle stanovených kriterií. Rozhodující jsou roční hmotnostní toky znečišťujících látek při projektovaném výkonu a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky odpovídající emisnímu limitu. Projektovaným výkonem nebo projektovanými parametry se rozumí výkon nebo parametry, které jsou přímo uvedeny v kolaudačním rozhodnutí nebo jsou uvedeny v projektu na který je v kolaudačním či obdobném rozhodnutí odkazováno. Hodnoty rozhodujících toků emisí jsou následující:

Strana 100

© Phare CZ 0209-02-01-005


200 t tuhých znečišťujících látek, 300 t oxidu siřičitého, 4 t chloru a jeho těkavých anorganických sloučenin uváděných jako chlor, 10 t těkavých organických látek uváděných jako celkový organický uhlík ze zdrojů, 200 t oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřených jako oxid dusičitý (dále jen "oxidy dusíku"), 1 t sulfanu, 2 t těkavých anorganických sloučenin fluoru uváděných jako fluor, 50 t oxidu uhelnatého, 50 t amoniaku, nebo v případě jakékoli další ze znečišťujících látek nebo jejich stanovené skupiny uvedené v seznamu znečišťujících látek překračuje její celková roční emise zjištěná z hodinového průměru desetinásobek ročního hmotnostního toku rozhodujícího pro stanovení limitní koncentrace v odpadním plynu, Zvláště velkým zdrojem znečišťování je takový, u kterého překročí limitní roční hmotnostní tok emise alespoň 1 nebo více znečišťujících látek pětinásobek hodnoty rozhodujících toků. Velkým zdrojem znečišťování je zdroj, u něhož je limitní roční hmotnostní tok emise alespoň 1 nebo více znečišťujících látek překročena uvedená hodnota nebo zdroj, u něhož jmenovitý tepelný výkon přímého procesního ohřevu je vyšší než 5 MW, Střední zdrojem znečišťování je zdroj, u něhož je limitní roční hmotnostní tok emise alespoň 1 nebo více znečišťujících látek v rozmezí 10 až 100 % uvedené hodnoty nebo stanovené skupiny znečišťujících látek nebo zdroj, u něhož jmenovitý tepelný výkon přímého procesního ohřevu je roven nebo vyšší než 0,2 kW. Malým zdrojem znečišťováníje zdroj, který svými parametry nelze zařadit mezi střední, velké ani zvláště velké zdroje a není uveden mezi vyjmenovanými zdroji. Procesním ohřevem se rozumí ohřev, u kterého jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem. Zařazení zdroje do příslušné kategorie podle míry vlivu na kvalitu ovzduší provádí provozovatel v souladu s dikcí zákona o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. V pochybnostech rozhoduje Česká inspekce životního prostředí. Rozhodnutí vydává krajský úřad. V případě, že se jedná o zcela nově zaváděnou technologii, o zařazení do kategorie stacionárních zdrojů rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. Příslušnou žádost doloženou odborným posudkem předkládá investor nebo budoucí provozovatel.

Pojem "společný zdroj" Společný zdroj je definován jako soubor všech zdrojů téhož provozovatele, které jsou umístěny v jediném provozním celku nebo areálu. Kategorii společného zdroje určuje kategorie zdroje, která je podle § 4 odst. 4 písm. a) zákona nejvyšší. Zdroj může být tvořen souborem všech zařízení představujících samostatné jednotky zdroje znečišťování stejné technologie téhož provozovatele, pokud jsou umístěny v jedné stavbě, jediném provozním celku nebo areálu. V případě spalovacích zdrojů je výklad tohoto ustanovení jednoznačný. Pro účely stanovení kategorie nebo stanovení emisních limitů se jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních zdrojů sčítají, pokud jsou: umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo provozním celku; spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh použitého paliva mohly být vypouštěny společným komínem. Jmenovité tepelné výkony malých zdrojů téhož provozovatele pro účely stanovení kategorie zdroje se sčítají za předpokladu, že spaliny by mohly být vypouštěny společným komínem. Kategorie společného zdroje je zavedena pro účely zpoplatňování emisí znečišťujících látek podle § 19 a vedení provozní evidence podle § 13 zákona o ochraně ovzduší. Evidenci zdrojů znečišťování a rozhodnutí o výši poplatku ve smyslu ustanovení §19 odst.4 až 6 zákona o ochraně ovzduší podle kategorie společného zdroje vede a vydává: krajský úřad u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů, obecní úřady obcí s rozšířenou působností u středních stacionárních zdrojů,

Strana 101

© Phare CZ 0209-02-01-005


obecní úřad u malých stacionárních zdrojů. Poplatek vybírá a vymáhá finanční úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje. Zákon o ochraně ovzduší za společný zdroj podle §19 odst.7 považuje: "Jsou-li v provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat o poplatcích týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení se nevztahuje na malé zdroje znečišťování".

Schvalování výrob a prevence před mimořádnými situacemi Stavební povolení k umístění stavby, ke stavbě nebo jejich změnám a povolení k užívání stavby podle stavebního zákona u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování nesmí být vydáno bez povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší (§ 17 odst.1 a 3 zákona o ochraně ovzduší). V případě zvláště velkých zdrojů znečišťování je vyžadováno integrované povolení dle § 45 zákona o integrované prevenci. U chemických výrob nemusí se jednat vždy o stavební změny. Může jít o změnu používaných paliv, surovin nebo druhů odpadu anebo ke změně technologických zařízení. I tyto změny podléhají povolovacímu řízení podle §17 odst.2 zákona o ochraně ovzduší. Povolení je příslušným orgánem ochrany ovzduší vydáváno na základě žádosti provozovatele nebo investora. Žádost musí obsahovat takové informace a podklady, aby v rozhodnutí bylo možno stanovit závazné podmínky provozování stacionárního zdroje. Výrok povolení obsahuje zejména: emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí podmínky zajišťující ochrany životního prostředí Orgán ochrany ovzduší při vydávání povolení v případě oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší vychází z programů ke zlepšení kvality ovzduší (§ 7 odst.6, 7 a 9 zákona o ochraně ovzduší). V ostatních oblastech se řídí národními, krajskými a místními programy snižování emisí. Provozovatelé zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování a v případě, že tak stanoví orgán ochrany ovzduší i středních zdrojů, jsou povinni vypracovat provozní řád.

Provozní řád Provozní řád vychází z podmínek stanovených v povolení k provozu nebo ke zkušebnímu provozu vydaném orgánem ochrany ovzduší. Podléhá schválení ČIŽP. Obsahuje zejména tyto náležitosti charakterizující provoz a bezpečnost provozu: Podrobný popis technologie zdroje znečišťování s důrazem na technický popis instalovaných zařízení nebo částí zařízení, která při provozu znečišťují nebo v případě havárie nebo poruchy mohou znečišťovat ovzduší, a dále popis zařízení sloužících k omezování emisí znečišťujících látek a jejich funkce Zpracovávané suroviny, spalovaná paliva a odpady používané ve zdroji znečišťování,u všech paliv, surovin a odpadů musí být k dispozici bezpečnostní datové listy (výrobce, původce,dodavatel, vlastnosti, složení, požadavky na jakost, u odpadů druh, kategorie, evidenční údaje, fyzikální případně chemické složení, nebezpečné vlastnosti apod.) údaje o vztahu k dodržování emisních limitů nebo podmínek provozu zdroje Popis technologických operací a chemismus reakcí včetně známých vedlejších reakcí, způsoby řízení a kontroly prováděných operací Výstupy z technologie - produkty, energie, odpady (zbytky), znečišťující látky, a jejich vlastnosti, kvalitu, kvantitu, místa výstupu z technologie do ovzduší a způsob zacházení s nimi Detailní popis zařízení pro kontinuální měření emisí (pokud je instalováno) a popis měřicího místa, včetně postupu sledování provozu zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku kontinuálního měření emisí (např. sledováním teploty, tlaku, obsahu kyslíku, viskozity, pH, tmavosti kouře, ale i dalších parametrů)

Strana 102

© Phare CZ 0209-02-01-005


Označení operací, u kterých v případě poruchy nebo havárie zařízení, části zařízení nebo jeho části může dojít k emisím znečišťujících látek ve vyšší míře než při obvyklém provozu Způsob předcházení haváriím a poruchám. Termíny kontrol, revizí a údržby zařízení odlučovačů a dalších zařízení a technologií sloužících k ochraně ovzduší nebo rozhodujících pro ovzduší Definice poruch s dopadem na ovzduší a jejich odstraňování, termíny odstraňování poruch pro konkrétní technologii zdroje a podmínky odstavení zdroje z provozu. Definice havárií s dopadem na ovzduší a jejich odstraňování pro konkrétní technologii zdroje, podmínky odstavení zdroje z provozu Uvedení opatření, která jsou nebo budou provozovatelem přijata ke zmírnění důsledků předpokládaných havárií a poruch Uvedení postupů provozovatele při zmáhání havárií a odstraňování poruch včetně režimů omezování nebo zastavování provozu zařízení Informování veřejnosti při haváriích

Strana 103

© Phare CZ 0209-02-01-005


Opatření ke snižování znečištění ovzduší Cíl

Cílem kapitoly je seznámit studenta s opatřeními, která iniciuje stát tak, aby předcházel znečišťování ovzduší a zlepšoval životní prostředí obyvatelstva. Kapitola nejprve popisuje mezinárodní vývoj postojů jednotlivých států ke znečišťování ovzduší a platné mezinárodní úmluvy zaměřené na snížení znečištění ovzduší a klimatu. Stručně je představen vývoj legislativy v České republice, povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany ovzduší, jednotlivé státní úřady a jejich kompetence, systém informování veřejnosti o kvalitě ovzduší. Kapitola je zaměřena zejména na nástroje, které používá stát v zájmu ochrany ovzduší a předcházení znečišťování nad únosnou míru. Mezi tyto nástroje řadíme zejména emisní a imisní limity, plány snížení emisí a imisí, ekonomické nástroje, hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) a integrovanou prevenci (IPPC). Student by měl na základě výukových textů této kapitoly získat přehled o existujících nástrojích v České republice, které stát využívá s cílem snížit znečištění vzduší a přinutit právnické a fyzické osoby k efektivnějšímu a ekologičtějšímu chování na poli ochrany ovzduší. Měl by získat představu o nástrojích, které se v České republice teprve připravují či s kterými mají dobré zkušenosti v zahraničí. Výukové texty této kapitoly slouží k tomu, aby si student mohl vytvořit vlastní názor na efektivitu jednotlivých nástrojů používaných státem a na jejich účinnost při zlepšování kvality ovzduší. Klíčová slova

úmluvy a protokoly, právní předpisy, povinnosti fyzických a právnických osob, orgány státní správy, zjišťování množství znečišťujících látek, nápravná opatření, zásady pro zacházení s regulovanými látkami, zásady spalování odpadů, smogové regulační řády, vyhlašování signálů, informování veřejnosti, stížnosti občanů, autorizace, požadavky na paliva, havárie a poruchy, provozní řády, ISKO, REZZO, povolování staveb, programy snižování emisí, emisní limity, obecné emisní limity, specifické emisní limity, přípustná tmavost kouře, imisní limity, pokuty, poplatky, daně, ekologická daňová reforma, finanční podpory, obchodování s emisemi, EIA, IPPC. Další materiály ke studiu

BREF - Integrovaná prevence a omezování znečištění. Referenční dokumenty BAT- Dokumenty pro jednotlivé technologie. Evropská komise, Generální ředitelství, Společné výzkumné středisko, Institut pro perspektivní technologická studia -Sevila. Vyd.: Světové obchodní centrum. E- mail: [email protected], www.eippcb.jrc.es. Council Directive 2003/96/EC restructuring the Community framework for the taxation of energy products and electricity, 27.10.2003 Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, J.Jílková, Ireas, Praha 2003 Domasová, M., Kožnarová, J., Braniš, M.: Znečištění ovzduší z lokálních zdrojů - případová studie měření koncentrace PM10 v malé obci během zimních období 1997-98 a 1998-99. OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 4-5, s. 26-28. Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí, Zdeněk Štěpánek, Vydavatelství univerzity Palackého, Olomouc 1997 Fiala J., Brněnský, R. a další: Rozvoj postupů objektivního mapování a územního hodnocení kvality ovzduší. Ochrana ovzduší 14(34) č. 3 - 4, s. 20-25 (2002) Fiala, J., Livorová, H., Novák, V.: Zlepšila se kvalita ovzduší pod úroveň imisních limitů po dosažení emisních limitů? OCHRANA OVZDUŠÍ 12, 2000, č. 1, s. 1-4. Hák,T., Hrouda,V., Kolářová,H., Moldon,B. a Časný: Národní strategie udržitelného rozvoje ČR, verze 3.10.2001. Hejma,J.:Prognóza stavu životního prostředí 1994-2004. Ochrana ovzduší,1/2003 , 5-6, s.21. Horáček, p.:K semináři o přístupu k informacím o životním prostředí. ENVIBRNO 24.10.2000. Hůnová I.: Nové imisní limity pro ochranu vegetace a ekosystémů v české legislativě. Ochrana ovzduší 15 (35), č. 4, s. 4-8 (2003) Internetové stránky Ministerstva životního prostředí www.env.cz Internetové stránky Národního registru obchodovatelných povolenek www.povolenky.cz Kaláb,J.:Implementace analýzy rizik do havarijního plánu a bezpečnostní zprávy. CHEMagazín, 10, 2000,č.4, s.1213. Koncepce boje s kriminalitou páchanou na životním prostředí, analýza a návrh opatření, Ministerstvo vnitra, Praha 2002 Kvalita ovzduší v ČR, viz www.chmi.cz Lippert,E.: Význam práce chemiků v oblasti řešení problému životního prostředí. Chemické listy, 91,1 997, č.10, s.821-822. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí

Strana 104

© Phare CZ 0209-02-01-005


Německá města bojují s prachem. . ČESKOBUDĚJOVICKÉ LISTY 4. 11. 2002, Publicistika / Inserce Německo uznává sekundární palivo za obnovitelný zdroj energie. Umwelt Praxi, 2003, č.11/12, s.4.(cit.Ekologický monitor EKOVIS 2004/1). Pretel, J.: Změna klimatu - stav a vývoj Kjótského protokolu. Ochrana ovzduší 16 (36), č. 4, s. 1-5 (2004) Risová,S.: Životní prostředí a ekologie - Soused pálí v kamnech pet lahve. Co s tím lze dělat?6.11.2004 Karlovarské noviny str. 11 Karlovarsko Státní politika životního prostředí 2004 - 2010. Ministerstvo životního prostředí Stehlík,J.:Kompendium ochrany ovzduší část.3. Spalovací procesy - dominantní příčiny znečišťování ovzduší. Ochrana ovzduší, 5-6, vložka 28 stran. Studená plazma řeší znečištění. Odstranění zápachu. Odpady, 10, 2000,č.37 - příl.VII-VIII. Šantroch, J., Blažek, Z. Musialek, J.: Základní síť monitoringu kvality ovzduší na území České republiky. Ochrana ovzduší 15(35), č. 4, s. 1-3 (2004). The United Kingdom Climate Change Levy, D.Pearce, OECD, Paris 2004 Úvod do ekonomiky životního prostředí, kolektiv autorů, Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha 1997 Věrný,A., Dauses,M.A.:Evropské právo se zaměřením na rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998, 447str.. Vyhodnocení poplatků u středních zdrojů znečišťování ovzduší v okrese JIHLAVA za r.1994, K.Holub, referát ŽP, OKÚ, Jihlava 1995 Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů Zákon č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2003, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2004 Požadované předběžné znalosti

Frekventant se orientuje v základních definicích a pojmech používaných v ochraně ovzduší. Předpokládaná doba studia

40 hodin

Vývoj strategií ochrany ovzduší ve vyspělých zemích Po druhé světové válce, kdy nastal prudký rozvoj průmyslu a jím vyvolaný rozvoj energetiky, počaly se objevovat lokální problémy s kvalitou ovzduší, zejména v blízkosti velkých průmyslových komplexů. S tím, jak se počaly uplatňovat kriteria kvality ovzduší, počaly se uplatňovat tak zvané nejvyšší přípustné koncentrace (NPK) jednotlivých znečišťujících látek v ovzduší podle hygienických předpisů. Dnes pro kvalitu ovzduší používáme pojem imisní limity, což jsou v podstatě rovněž NPK, které doznaly postupným vývojem poznání o dopadu znečišťujících látek přísnějších hodnot a respektují nejen ochranu lidského zdraví, ale také ekosystémů a dalších složek životního prostředí. Dodržení NPK látek znečišťujících ovzduší se stalo základem pro první strategii ochrany ovzduší na sklonku padesátých let ve vyspělých státech. Počaly se studovat zákonitosti rozptylu spalin a dalších odpadních plynů v ovzduší. Výsledkem bylo, že při rozptylu z vyššího komína je dopad na kvalitu ovzduší mírnější a že při určité výšce dosáhnout splnění NPK. Tak vznikla imisní strategie ochrany ovzduší, při které se počaly stavět vysoké komíny do výšek až 150-350 m. Tuto strategii přijaly nejprve USA, později Anglie a v roce 1967 i bývalá Československá socialistická republika formou zákona 35/1967 Sb. První legislativní úprava ochrany ovzduší v České republice (bývalé ČSSR) byla přijata v roce 1967 zákonem č. 35. Zákon spočíval na imisním principu a na základě výpočtu přízemních koncentrací látek znečišťujících ovzduší formou rozptylové studie odhadoval zda vypočtená koncentrace znečišťující látky nepřekračuje tzv. nejvyšší přípustnou koncentraci (NPK).

Strana 105

© Phare CZ 0209-02-01-005


Pokud při schvalování nových staveb výpočet pomocí rozptylové studie prokazoval překročení NPK, mnohdy stačilo vyprojektovat vyšší komín. Rozptyl spalin proběhl na větší ploše a s nižšími koncentracemi imisí, ale znečištění vstupovalo do tzv. dálkového přenosu, kterým se šíří na velké vzdálenosti bez ohledu na hranice států. Důsledky této strategie nenechaly na sebe dlouho čekat. Počaly se projevovat problémy, které se v počátcích uplatňování imisní strategie neočekávaly. Tímto důsledkem byl poznatek o dálkovém přenosu znečištění ovzduší. První poznatky přicházely ze Skandinávie, kde bylo pozorováno výrazné okyselování jezer, jako důsledek mokré deposice přenesené jednak z Anglie, jednak z centrálních částí Evropy (zejména bývalé NDR a ČSSR). Později, okolo roku 1960 se počaly být zveřejňovány údaje o škodách na lesních porostech, zejména jehličnanových. To vyvolalo poznání, že je třeba změnit postoj ke znečišťování ovzduší. Ukázalo se, že rozptyl vysokými komíny není řešením problémů poškozování životního prostředí. Bylo nutno zavést strategii založenou na omezování znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů, tedy emisní strategii. První země, které přijaly emisní strategii založenou na omezování znečišťování, byly Japonsko a USA. V USA nejprve zákon o ovzduší (Clean Air Act) zavedl emisní limity pro největší zdroje, zejména v souvislosti s důsledky znečištění způsobovaného oxidem siřičitým. Zavedené emisní limity vyvolaly snížení emise této sloučeniny ze 120 milionů tun v šedesátých letech na 21 milionů tun v roce 1979. V roce 1979 jako důsledek problémů dálkového znečišťování ovzduší vznikla Úmluva o dálkovém přenosu znečištění ovzduší překračujícím hranice států. Vedle studia zákonitostí dálkového přenosu a příspěvku jednotlivých zemí ke znečištění ovzduší v Evropě počala formulovat protokoly o omezování emisí především pomocí emisních limitů z významných kategorií zdrojů, tj. nejvýše přípustným znečišťováním ze zdrojů. Vedle emisních limitů se koncem uplynulého desetiletí počaly zavádět tzv. emisní stropy. Ty jsou odvozeny od národních emisních stropů, tj. nejvyšších přípustných emisí ze všech zdrojů na území států. Tyto emisní stropy pak jednotlivé státy rozepisují na své územní celky a také na významné zdroje znečišťování. Platí zásada, že dodržení emisního stropu si může vyžádat provoz zdroje i pod stanovenou hodnotou emisního limitu. V rámci stanovených územních emisních stropů a emisních stropů pro zdroje v některých státech, např. v USA, vznikají emisní reservy. Ty může provozovatel prodat jinému provozovateli, který musí snížit emise a instalace odlučovacího zařízení by mohla být ekonomicky neefektivní. Cena je záležitostí dohody. O dohodě musí být informován příslušný orgán ochrany ovzduší.

Úmluvy a protokoly týkající se ochrany před znečišťováním ovzduší Konvence o dálkovém přenosu znečištění ovzduší Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech

Konvence o dálkovém přenosu znečištění ovzduší Neustálý růst znečišťování ovzduší po druhé světové válce vyvolal značné škody na životním prostředí i v zemích, které samy o sobě nejsou významnějšími producenty emisí. V tomto směru se projevilo značné okyselení jezer a toků po celé Skandinávii a obrovské napadení lesních porostů po celé Evropě, zejména v její centrální části. Emise oxidů dusíku a oxidů síry v sedmdesátých letech dosáhly úrovně cca 50 - 70 tisíc t ročně. Reakcí na neustálý růst znečištění ovzduší byla mezinárodní dohoda evropských zemí, známá pod názvem "Úmluva o dálkovém přenosu znečištění ovzduší překračujícím hranice států"(Úmluva) vzniklá pod Evropskou hospodářskou komisí pro spolupráci OSN. Tato dohoda byla vypracována v roce 1979 a po ratifikaci jejími signatářskými státy vstoupila v platnost v roce 1983. V letošním roce Úmluva oslavila 25 let svého působení a dosaženými výsledky výrazně přispěla k ochraně životního prostředí. Práce Úmluvy se zúčastňují nejen jednotlivé evropské státy, ale i USA, Kanada Evropská unie a další země. Jednání jsou vedena ve snaze dosáhnout kompromisu, přijatelného pro většinu zúčastněných zemí. Hlavní cíle Úmluvy jsou: výměna informací o strategiích na ochranu ovzduší vzájemné konsultace členských zemí monitoring znečištění ovzduší aplikace nejlepších dostupných technologií pro omezování znečišťování ovzduší

Strana 106

© Phare CZ 0209-02-01-005


spolupráce při výzkumu technologií a monitoringu spolupráce při výzkumu dopadu znečištění ovzduší na lidi a na životní prostředí Orgány Úmluvy se sídlem v Ženevě jsou výkonný výbor, složený ze státních vládních zmocněnců členských zemí, a řídící výbor, jímž je sekretariát Úmluvy. V rámci Úmluvy bylo nejprve započato s výzkumem dálkového přenosu znečištění ovzduší přes hranice států a postupně na základě získaných výsledků tohoto výzkumu byly formulovány jednotlivé protokoly o snižování emisí. Doposud byly vypracovány tyto protokoly: Kooperativní program monitorování a sledování dálkového přenosu Protokol o snížení emisí oxidů síry o 30 % (pracovně 1. protokol o síře) Protokol o zastavení růstu a dalším snižování emisí oxidů dusíku Protokol o těkavých organických látkách Protokol o dalším snížení emisí sloučenin síry (pracovně 2. protokol o síře) Protokol o snižování emisí těžkých kovů Protokol o snižování persistentních organických látek Protokol o acidifikaci, eutrofizaci a přízemním ozonu

Protokol o kooperativním monitorování a sledování dálkového přenosu Nejvýznamnější pro další práce Úmluvy byl Protokol o kooperativním monitorování a sledování dálkového přenosu. Za tím účelem bylo zřízeno cca 100 měřících stanic po celé Evropě (v Čechách na Svratouchu a v Košeticích), na kterých se měří kvalita srážek (zejména obsah sloučenin síry a dusíku) a obsah znečišťujících látek v ovzduší. Jedná se o stanice, na kterých se měří tzv. pozaďové koncentrace znečištění, tj. neovlivněné konkrétními zdroji. Ze získaných poznatků byly zpracovány a verifikovány nejvhodnější matematické modely dálkového přenosu znečištění. Ty se pak staly podkladem pro formulaci závazků jednotlivých protokolů a snižování emisí. Program je financován účastnickými státy v poměru jejich hrubých domácích produktů (HDP). Bývalé Československo přispívalo na program 1,52 %, po rozdělení připadlo na Českou republiku 1,02 % a na Slovensko 0,50 % celkového rozpočtu.

Protokol o snížení emisí oxidů síry o 30 % Protokol o snížení emisí oxidů síry o 30 % do konce roku 1993 v porovnání se stavem v roce 1980 byl prvním protokolem o snižování emisí. Jeho dalšími cíli bylo sledovat další možnosti snižování a zavést národní programy a strategie snižování emisí S02. Přes značné rozpaky a výhrady méně vyspělých zemí byly cíle protokolu splněny.

Protokol o zastavení růstu emisí oxidů dusíku Protokol o zastavení růstu emisí oxidů dusíku si kladl za cíl zastavit další růst emisí do roku 2000 v porovnání s rokem 1987 nebo oproti libovolnému předcházejícímu roku. Protokol obsahoval závazek zavést národní nebo mezinárodní emisní limity pro nové stacionární a mobilní zdroje na vzcházející z principu nejlepší dostupné technologie (Best Available Technology - BAT) a dále zavést národní emisní limity pro významné stávající zdroje s přihlédnutím k jejich zbytkové životnosti.

Protokol o těkavých organických látkách (VOCs) Protokol o těkavých organických látkách (VOCs) si kladl za cíl omezit emise rozpouštědel o 30 % do konce roku 1999 v porovnání s rokem 1988, zavést národní nebo mezinárodní emisní limity pro nové stacionární zdroje s přihlédnutím k BAT a zavést označování výrobků (labelling) obsahujících VOCs.

Protokol o dalším snižování emisí sloučenin síry

Strana 107

© Phare CZ 0209-02-01-005


Protokol o dalším snižování emisí sloučenin síry měl jiný charakter než 1. protokol o síře. Rozdíl spočívá v tom, že klade na členské státy diferencované závazky podle míry znečištění (kyselé depozice). Tak na příklad pro Českou republiku připadlo snížení o 72 % oproti roku 1980 (vstupní rok i prvního protokolu) do roku 2010. Mezi dalšími závazky protokolu je zavedení emisních limitů pro všechny nově stavěné zdroje, na které bylo vydáno stavební povolení po 31. 12. 1995 a dále zavést do 30. 6. 2004 takové emisní limity či jiná emisní omezení, jimiž se dosáhne hlavního cíle protokolu (tj. snížení emisí o 72 % do roku 2010). Protokol rovněž obsahuje závazek na obsah síry v kapalných palivech, který nesmí překročit v motorové naftě na 0,05 % hm. a v topném oleji 0,2 % a podporovat úspory energie a pokud možno využívat netradiční zdroje energie.

Protokol o persistentních organických látkách Protokol o persistentních organických látkách (Persistent Organic Polutants - POP) definuje tyto látky, jejichž vlastnosti jsou: toxicita jsou persistentní (tj. stálé, nepodléhající rozkladu) akumulují se v živých organismech pravděpodobný vliv na lidské zdraví nebo škodlivé účinky na životní prostřed. Protokol cituje látky, které jsou naplánovány k vyloučení ze spotřeby, látky s omezenou možností aplikace a látky určené k šetrné likvidaci. K vyloučení ze spotřeby jsou určeny aldrin, heptachlorfenol, DDT, hexabrombifenyl, chlordan, PCB, diendrin, mirex, chlordecon, toxafen, endrin. Látkami s omezenou aplikací jsou: DDT - jako lék proti malárii a encefalitidě HCH - směs isomerů jako meziprodukt chemických výrob HCH - obsahuje-li 99 % isomeru lindanu - jako insekticid k ošetření semen, ne však na sadby PCB - pro použití v transformátorech a kondensátorech, ale nejpozději do roku 2010 Látky určené k šetrné likvidaci jsou: PAH (polyaromatické uhlovodíky, např. benzpyren, benzofluoranthen) dioxiny a furany (PCDD a PCDF) hexachlorbenzen

Protokol o acidifikaci, eutrofizaci a přízemním ozonu (multiprotokol) Protokol o acidifikaci, eutrofizaci a přízemním ozonu (multiprotokol) - spočívá v omezení emisí nejen kyselých látek (oxidy síry, oxidy dusíku), ale také organických těkavých látek a přízemního ozonu. Tento protokol ukládá stranám Úmluvy národní emisní stropy pro oxidy síry, oxidy dusíku a těkavé organické látky.

Protokol o těžkých kovech Protokol o těžkých kovech - za těžké kovy (Heavy Metal) se považují kovy s měrnou hmotností 4,5 g.cm-3 a jejich sloučeniny. 1. etapa protokolu omezuje emise Hg, Cd a Pb z těchto průmyslových činností, které omezuje emisními limity. Jedná se o: zařízení pro spalování paliv nad 50 MW tepelného příkonu zařízení pro pražení a aglomeraci rud nad 150 tun za den aglomerátu sléváren železných kovů nad 2,5 t za den výroby Cu, Pb, nebo Zn s výrobou nad 30 t za den výroby cementového slínku nad 500 t za den zařízení pro výrobu chloru nebo NaOH elektrolýzou za použití Hg elektrod spalování nemocničního odpadu a nebezpečného odpadu nad 1 t za hodinu spalování komunálního odpadu nad 3 t za hodinu

Strana 108

© Phare CZ 0209-02-01-005


Emise ostatních těžkých kovů budou předmětem dalších jednání orgánů Úmluvy Závazky plynoucí z jednotlivých protokolů musí být v souladu s národní legislativou členského státu ratifikovány (u nás Parlamentem ČR, podepsány presidentem republiky), promítnou se do jednotlivých zákonů, a ratifikační listiny se složí v sekretariátu generálního tajemníka OSN. Protokol vstupuje v platnost, pokud ratifikační listiny složí polovina signatářů protokolu.

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol Rámcová smlouva OSN o změně klimatu byla přijata na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v červnu 1992. Vstoupila v platnost 21. 3. 1994 a do dnešního dne ji ratifikovalo 188 států. Úmluva a následný Kjótský protokol jsou dokumenty, které jsou právním podkladem pro snížení emisí skleníkových plynů na takovou úroveň, která neohrozí klimatický systém Země. Protokol specifikuje závazky smluvních stran ke snížení emisí skleníkových plynů. Úmluva spočívá na následujících principech: principu mezigenerační spravedlnosti, tj. chránit klimatický systém ve prospěch nejen současné, ale i příštích generací principu společné, ale diferencované odpovědnosti, který deklaruje, že ekonomicky vyspělé země nesou hlavní zodpovědnost za rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře principu potřeby chránit zejména ty části planety, které jsou náchylné na negativní dopady změn klimatického systému principu tzv. předběžné opatrnosti, tj. nutnosti neodkládat řešení problému, a to ani v tom případě, že doposud nelze některé důsledky změny klimatu zcela podložit Kjótský protokol byl podepsán 10. 12. 1997 a konkretizuje základní záměry Úmluvy. V příloze protokolu B jsou kvantifikovány redukční cíle vyspělých států, vymezují se způsoby možného plnění a specifikují podmínky, za kterých vstoupí v platnost. Podmínkou vstupu protokolu jako mezinárodní úmluvy bylo přistoupení neméně 55 států, které pokryjí nejméně 55 % celkových emisí skleníkových plynů uvedených v dodatku Úmluvy 1. Přistoupením Ruska v roce 2004 vstoupila dohoda v platnost - byla splněna podmínka 55 % celkových emisí skleníkových plynů. Česká republika ratifikovala protokol 15. 11. 2001 a má splnit závazek ke snížení o 8 %. Česká republika jako plnění povinností vyplývajících z protokolu předložila v letech 1994 a 1997 první a druhé sdělení o plnění závazků. Jednalo se o: národní inventury skleníkových plynů (C02, CH4, N2O a fluórovaných uhlovodíků) projekci vývoje těchto emisí v časových horizontech let 2000, 2005 a 2010 přehled nejnaléhavějších přístupů a opatření, která je třeba v ČR v rámci snižování produkce těchto plynů realizovat Třetí sdělení bylo předloženo v roce 2001. Prokázalo, že snaha ČR po snížení emisí skleníkových plynů je i v příštích letech ekonomicky i politicky podložena. Podle poslední inventury skleníkových plynů v roce 201 agregované hodnoty C02 poklesly o 24,3 %. Zpracování scénářů dalšího vývoje a realizace dodatečných opatření prvního kontrolního období (2008 - 2012) a dále do roku 2020 naznačuje možnost celkového snížení O30-35 %.

Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech Stockholmská úmluva je globální environmentální smlouva o persistentních organických polutantech (POPs), jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy persistentních organických látek. Úmluva byla uzavřena ve Stockholmu 22. května 2001 na konferenci svolané v rámci programu OSN pro životní prostředí. Úmluva vstoupila v platnost v květnu 2004. Výstupem dohody je národní implementační plán, v jehož rámci byly shromážděny a vyhodnoceny dostupné informace o výrobě, použití, skladových zásobách, dovozu a vývozu dvanácti chemických látek, na které se dohoda vztahuje. Byla zhodnocena technická infrastruktura pro hodnocení POPs, jejich měření a výzkum, včetně programů monitoringu úniků těchto látek do prostředí, jejich dopadů na životní prostředí a zdraví člověka. Výsledkem programů jsou údaje o POPs v životním prostředí, potravinách, vybraných veterinárních komoditách a exposici české populace těmto látkám.

Strana 109

© Phare CZ 0209-02-01-005


S přihlédnutím k charakteru Úmluvy a na základě směrnice pro přípravu národních implementačních plánů připravených UNEP ve spolupráci se Světovou bankou, byly vytvořeny pro jednotlivé tématické oblasti akční plány obsahující krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle. Splnění plánů krátkodobých a střednědobých plánů má bát dosaženo do pěti let od schválení plánu vládou ČR. Nedílnou součástí plánu má být předběžný odhad nákladů spojených s dekontaminací PCB. Odhaduje se částka na úrovni 10 miliard v letech 2004 - 2025. Počítá se s výstavbou skladovacích kapacit pro odpady s obsahem POPs, které by umožňovaly jejich shromažďování a skladování do doby, než bude vyřešena otázka jejich zneškodnění. Předpokládá se, že sběrná místa budou součástí regionálních koncepci odpadového hospodářství z hlediska výskytu POPs v problémových oblastech. Určité náklady si vyžádá monitoring a informační a výchovně vzdělávací kampaň spojená s implementací Úmluvy.

Vývoj legislativy v České republice Bývalá Československá socialistická republika přijala v roce 1967 zákon 35 na ochranu ovzduší, který vycházel z imisního principu. Při stavbě nových technologií posuzoval, zda nedojde k překročení tzv. NPK (nejvyšších přípustných koncentrací), dnes v podstatě (až na hodnoty) imisních limitů. Pokud požadovaná hodnota nebyla dosahována výpočtem z rozptylové studie, její dosažení bylo možno docílit zvýšením stavební výšky komína. Tím docházelo sice ke splnění NPK v okolí zdroje, nicméně také k eskalaci znečištění na větší vzdálenosti, často překračujícím hranice státu. Zákon byl přijat v době, kdy vyspělé západní země přecházely od imisní legislativy k emisní s uplatňováním emisních limitů. V letech 1967 - 1989 nebyla politická vůle tento zákon změnit, protože by to znamenalo pro tehdejší stát, založený na centrálním rozdělování investic, investovat z neustále se tenčících státních zdrojů do moderních technologií a odlučovacích zařízení. K positivnímu obratu v ochraně ovzduší došlo v uplynulém desetiletí po přijetí zákona na ochranu ovzduší 309/1991 Sb., který zavedl emisní limity a další podmínky ochrany ovzduší. Těchto podmínek muselo být dosaženo nejpozději do sedmi let, tj. do konce roku 1998. O reálnosti tohoto termínu pro splnění emisních limitů se vedly rozsáhlé polemiky. Ve skutečnosti všechny rozhodující průmyslové zdroje zákon splnily. Důsledkem působení zákona byl výrazný pokles emisí znečišťujících látek do ovzduší (zejména S02 a tuhých znečišťujících látek o cca 85 - 90 %), snížení energetické náročnosti národního hospodářství a také výrazné snížení znečištění ovzduší. V souvislosti s přípravou vstupu do Evropské unie byla přijata nová legislativa ochrany ovzduší daná zákonem 86/2002 Sb. a jeho prováděcími předpisy, které v některých případech kladou na zdroje znečišťování ještě vyšší požadavky. Těmito nároky a dalšími očekávanými opatřeními ke snižování emisí z energetických zdrojů se zabývá toto pojednání.

Obecně závazné platné právní předpisy Smysl nového zákona o ovzduší 86/2002 Sb.

Legislativa ovzduší v letech 1991 - 2002, resp. 2003 byla zajišťována zákony: zákonem 309/1991 Sb ve znění pozdějších úprav zákonem 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování zákonem 86/1994 Sb. o ochraně ozonové vrstvy Ochrana ovzduší představovaná těmito třemi zákony byla spojena do zákona 86/2002 Sb., byly uplatněny nové poznatky o ochraně ovzduší a provedena harmonizace ochrany ovzduší s právem Evropské unie. Zákon dále zavádí ochranu klimatického systému Země a také vymezuje pravidla pro světelné znečištění. Zákon 86/2002 Sb. v § 1 stanoví: práva a povinnosti osob a působnost státních orgánů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země, a s výrobky, které je obsahují podmínky pro další snižování vypouštěných látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek nástroje ke snižování látek ovlivňujících klimatický systém Země

Strana 110

© Phare CZ 0209-02-01-005


opatření ke snižování znečištění ovzduší § 2 uvádí základní pojmy, § 3 shrnuje povinnosti právnických a fyzických osob. Uvádí důležité ustanovení, podle kterého je každý povinen omezovat znečišťování ovzduší a snižovat množství vypouštěných látek. § 4 zakládá kategorizaci zdrojů, které se dělí na stacionární a mobilní. Stacionární zdroje dělí podle míry znečišťování na zvláště velké, velké, střední a malé. Dále dělí zdroje podle: technického a technologického uspořádání na zařízení spalovacích procesů, které posuzuje podle tepelného výkonu a příkonu spalovny odpadů ostatní spalovací zdroje V § 5 se stanoví přípustná míra znečišťování, jíž jsou obecné emisní limity a emisní limity specifické, emisní stropy a redukční cíle, plány na snížení emisí a plány zavedení správné zemědělské praxe §6 definuje přípustnou úroveň znečištění ovzduší, kterou charakterizují imisní limity, jejich meze tolerance a přípustné četnosti překročení pro jednotlivé znečišťující látky a dlouhodobé imisní cíle pro troposférický ozon. § 7 definuje oblasti podléhající zvláštní ochraně ovzduší. Vymezuje zóny znečištěného ovzduší, aglomerace a tam, kde je znečištěné ovzduší programy ke snížení znečišťování ovzduší. § 8 - 10 se zabývají smogovou situací, zjišťováním znečišťujících látek a zjišťováním pachových látek. Ustanovení § 11 a 12 uvádějí povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých, středních a malých zdrojů. Součástí povinností zvláště velkých, velkých a středních zdrojů je zpracování provozního řádu. § 13 definuje zásady pro vedení evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší. § 14 pak klade nároky na mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity. § 1 a 16 se zabývají otázkami autorizace osob v ochraně ovzduší a jejich povinnostmi. Autorizace je zapotřebí k měření emisí a imisí, zpracování rozptylových studií, posudků a k měření účinnosti malých zdrojů a kontrole spalinových cest § 17 hovoří o tom, ke kterým činnostem se vyjadřují a zaujímají stanoviska orgány ochrany ovzduší. Jedná se zejména o stanovisko k územně plánovací dokumentaci a povolení k umisťování zvláště velkých,velkých a středních zdrojů, k povolování jejich staveb a jejich uvádění do zkušebního i trvalého provozu, k záměrům na zavedení nových výrob, technologií u zvláště velkých,velkých a středních zdrojů a ke spalování a spoluspalování odpadu. § 19 vymezuje podmínky pro spalování olejů, § 19 - 22 stanoví povinnost platit poplatky za znečišťování ovzduší, možnost jejich odkladu při realizaci opatření ke snižování emisí a oznamovací povinnost provozovatele zdroje. § 23 - 33 řeší problematiku ochrany ozonové vrstvy Jedná se o postupné stažení těchto látek,z nichž některé jsou již zakázány s výjimkou potřeb pro ochrnu lidského zdraví a požární techniky v letectví, na které musí být vydán souhlas MŽP. § 34 a 35 zavádějí nástroje klimatického systému Země a povinnosti při jeho ochraně. § 38 a 39 řeší otázku zpřístupňování informací, včetně mezinárodním organizacím. Jsou vyjmenovány informace, které lze zveřejnit. § 40 a 41 popisují, za které porušení povinností se ukládají pokuty, v jaké výši a termínech. § 42-51 se zabývají výkonem státní správy ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země. Těmito orgány jsou MŽP, Ministerstvo zdravotnictví, kraje, inspekce, okresní úřady, obce, česká obchodní inspekce a celní úřady. Zákon výslovně uvádí jejich kompetence. § 52 se zabývá oprávněním kontrolních orgánů. § 54 se zabývá přechodnými ustanoveními, které přecházejí z původní právní úpravy ochrany ovzduší na zákon 86/2002 Sb. Tyto termíny se týkají zejména zařízení spalujících paliva, spalování a spoluspalování odpadů a VOC. Ostatní paragrafy 55 - 61se vztahují ke zmocněním na vydání zvláštních předpisů, změny jiných zákonů a účinností některých ustanovení zákona, který vstoupil v účinnost 1. června 2002. Zákon 862002 Sb. obsahuje celkem 11 příloh k jednotlivým částem zákona.

Prováděcí právní předpisy k zákonu 86/2002 Sb.

Strana 111

© Phare CZ 0209-02-01-005


Ze zmocnění zákona byly vydány následující prováděcí právní předpisy. V současné době se pracuje na jejich novelizacích. Podstatné změny lze očekávat zejména v nařízení vlády 353/2002 Sb. a 356/2002 Sb. Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování , hodnocení a řízení kvality ovzduší ve znění novely nařízením vlády č. 60/2004 Sb. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí ve znění novely nařízením vlády č.417/2003 Sb. Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Vyhláška MŽP č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intensity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a jejich uplatňování Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší Vyhláška MŽP č. 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozónové vrstvy Země Nařízení vlády č.112/2004 Sb., ze dne 11. února 2004, o národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší Vyhláška MŽP č. 533/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zveřejňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti

Legislativa ochrany ovzduší ve vztahu k souvisejícím zákonům Podmínky pro vydání povolení a souhlasu orgánů ochrany ovzduší popisuje § 17 zákona. Pokud však výstavba nových a modernizace stávajících zdrojů se vztahuje na činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu 100/2001 Sb. o hodnocení vlivů na životní prostředí nebo k průmyslovým výrobám podle přílohy č. 1 k zákonu 76/2002 Sb. o integrované prevenci, řízení podle zvláštních předpisů (např. stavební zákon, zákon o ovzduší a další) může být zahájeno až po vydání rozhodnutí podle těchto zákonů. Podmínky s kterými tato rozhodnutí byly vydána, musí být součástí i rozhodnutí podle zvláštních předpisů (např. stavebního povolení).

Povinnosti fyzických a právnických osob na úseku ochrany ovzduší Zákon o ochraně ovzduší stanovil k základním povinnostem fyzických a právnických osob v oblasti ochrany ovzduší: omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat paliva jen v souladu se zákonem a jeho prováděcími předpisy. Jako palivo nesmí použít odpad definovaný zákonem o odpadech výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi stanovenými prováděcím právním předpisem nesmí spalovat ve zdrojích znečišťování ovzduší látky, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení a těch látek, které nejsou uvedeny v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření. Zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu s krizovým zákonem

Strana 112

© Phare CZ 0209-02-01-005


v otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních smí spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obecní úřad může nařízením obce stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů povinnost při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních právních předpisů odvádět znečišťující látky ze zvláště velkého, velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší, je-li to technicky možné, do ovzduší definovaným způsobem tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí při technické možnosti a ekonomické přijatelnosti u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů pověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie požádání orgánu ochrany ovzduší jsou provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší povinni a v rozsahu stanoveném v prováděcí právním předpisem poskytovat informace o provozovaném zdroji při výstavbě liniového zdroje znečišťování ovzduší povinnost vypracování rozptylové studie povinnost zajistit od 1. května 2004 výrobu, dovoz a distribuci sortimentu motorových benzinů a motorové nafty dodávaných na trh tak, aby tato paliva obsahovala minimální stanovené množství biopaliva nebo jiného paliva z obnovitelných zdrojů v souladu se zvláštním právním předpisem

Povinnosti provozovatelů zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou povinni: uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami uvedenými ve stanoviscích a povoleních vydaných podle platných ustanovení (§17) a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, pokud je stanovena povinnost k jeho zpracování.V případě, že povolení nebylo vydáno podle současného zákona, postupují provozovatelé podle rozhodnutí vydaných podle právních předpisů platných přede dnem jeho účinnosti dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Měřením prokázat vykazované emise a plnění emisních limitů předkládat inspekci protokoly o měření emisí nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem oznámit.čtrnáct dní předem inspekci termín, rozsah měření a autorizovanou osobu plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (podle § 38)odstraňující porušení povinností stanovených právními normami ochrany ovzduší vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpisu (vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.) a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší do 15.února následujícího roku (§13 odst.4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle předchozího odstavce a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií vypracovat pro účely regulace emisí za smogové situace (§ 8 zákona o ochraně ovzduší)regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení plnit povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu (§ 8 odst. 3,4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší v rozsahu stanovém příslušným prováděcím právním předpisem (Vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.) bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárního zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší. Neprodleně informovat inspekci a správní úřady o vzniklé situaci. Současně informovat veřejnost o příčině a následcích poruchy umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie. Podle požadavků ministerstva nebo inspekce poskytnout k tomuto kroku příslušné informace

Strana 113

© Phare CZ 0209-02-01-005


plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, pokud je uložen místo emisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší plnit úkoly vyplývající z příslušných programů na zlepšení situace plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe, pokud tento je uložen vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření -provozní řád- a předložit jej ke schválení příslušnému orgánu ochrany ovzduší Po jejich schválení jsou provozními řády vázáni platit poplatky za znečišťování nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou být provozovány pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platné autorizace

Povinnosti provozovatelů středních zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé středních stacionárních zdrojů jsou povinni (dle ustanovení §11 zákona o ochraně ovzduší): uvádět o provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami uvedenými ve stanoviscích a povoleních vydaných podle platných ustanovení (§17) a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, pokud je stanovena povinnost k jeho zpracování.V případě, že povolení nebylo vydáno podle současného zákona, postupují provozovatelé podle rozhodnutí vydaných podle právních předpisů platných přede dnem jeho účinnosti dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře, pachové číslo a neobtěžovat zápachem nad přípustnou míru obydlené oblasti zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Měřením prokázat vykazované emise a plnění emisních limitů předkládat inspekci protokoly o měření emisí nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem oznámit.čtrnáct dní předem inspekci termín, rozsah měření a autorizovanou osobu plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (podle § 38)odstraňující porušení povinností stanovených právními normami ochrany ovzduší vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpisu (vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.)a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší do 15.února následujícího roku (§13 odst.4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle předchozího odstavce a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií vypracovat pro účely regulace emisí za smogové situace (§ 8 zákona o ochraně ovzduší)regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení plnit povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu (§ 8 odst. 3,4 a 5 zákona o ochraně ovzduší) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší v rozsahu stanovém příslušným prováděcím právním předpisem (Vyhláška MŽP č.356/2002 Sb.) bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárního zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší. Neprodleně informovat inspekci a správní úřady o vzniklé situaci. Současně informovat veřejnost o příčině a následcích poruchy umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních k omezení tohoto znečišťování zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie. Podle požadavků ministerstva nebo inspekce poskytnout k tomuto kroku příslušné informace plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, pokud je uložen místo emisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší plnit úkoly vyplývající z příslušných programů na zlepšení situace plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe, pokud tento je uložen platit poplatky za znečišťování nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují

Strana 114

© Phare CZ 0209-02-01-005


Povinnosti provozovatelů malých zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé všech malých zdrojů znečišťování jsou v souladu s ustanovením zákona o ochraně ovzduší (§3 odst.1 a §12) povinni: omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle zákona a prováděcích právních předpisů uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů na požádání orgánu ochrany ovzduší poskytnout informace o zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů v rozsahu požadavků stanovených prováděcím právním předpisem (vyhláškou MŽP č.355/2002 Sb.) oznámit orgánu obce stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky, vést evidenci těkavých látek. a poskytnout orgánu obce každoročně přehled o jejich spotřebě plnit opatření orgánu ochrany ovzduší vydané ke zjednání nápravy odstraňující předchozí porušení povinností při ochraně ovzduší ( § 38 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší) dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti Následující povinnosti se vztahují na zdroje spadající pouze do podnikatelské činnosti. Nevztahují na provozovatele zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly technického stavu zdroje a předkládat jim k tomu potřebné podklady zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů, a to nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady. Tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW. Za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví (zákon č.455/1991 Sb. o živnostenském podnikání). Provozovatel je povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat plnění záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění je povinen zaslat do 15. února, po skončení poplatkového období, orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku na běžný rok(§19 odst.16 zákona o ochraně ovzduší) a stanovený poplatek uhradit Právní předpis: Vyhláška MŽP č.355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. §11 odst.2 Provozovatelé malých zdrojů s celkovou jednorázovou spotřebou těkavých organických látek podle §3písm.c) vyšší než 0,6 tuny nebo s celkovou projektovanou roční spotřebou těchto látek vyšší než 0,4 tuny (pokud není v příloze č.2 stanoveno jinak) podléhají oznamovací povinnosti a vedou provozní evidenci a přehled o jejich spotřebě podle §12 odst.1 písm.c) zákona o ochraně ovzduší. § 3 písm.c) těkavé organické látky, které nejsou klasifikovány jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci a jsou označeny v NV č.25/1999 Sb. R-větou R-45, R-46, R-49, R-60 a R-61 a halogenované organické látky klasifikovaní R-větou R-40. Příloha č.6 obsahuje podrobnosti obsahující "Oznamovací list uživatele organických rozpouštědel těkavých organických látek a produktů s jejich obsahem". Zpět text: odstavec ? omezovat a předcházet znečisťování….

Orgány státní správy v ochraně ovzduší (působnost, postavení a vydávání rozhodnutí) Orgány státní správy ochrany ovzduší jsou vyjmenovány, vč. kompetencí, v § 42 - 52 zákona. Orgány státní správy ochrany ovzduší jsou: Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo zdravotnictví

Strana 115

© Phare CZ 0209-02-01-005


inspekce celní úřady kraje obce obecní úřady s rozšířenou přenesenou působností Níže jsou uvedeny nejvýznamnější kompetence těchto orgánů.

Ministerstvo životního prostředí MŽP ČR je ústředním správním úřadem ochrany ovzduší, ozónové vrstvy a klimatického systému Země vykonává vrchní státní dozor, tj. dozor nad ostatními orgány ochrany ovzduší, které jsou mu podřízeny koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší, ozónové vrstvy a klimatického systému Země (výzkum zabezpečuje prostřednictvím podřízených organizací, jimiž jsou Český hydrometeorologický ústav, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka a Český ekologický ústav zajišťuje sledování kvality ovzduší a provoz základní sítě imisního monitoringu v ČR zabezpečuje jednotný registr Informační systém kvality ovzduší (ISKO) a Registr zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO) zabezpečuje registr látek ovlivňujících ozónovou vrstvu a klimatický systém Země koordinuje přípravu programů ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou, pokud přesahují území jednoho kraje vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování emisí a odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí navrhuje emisní stropy pro vymezená území a stacionární zdroje vydává a ruší osvědčení o autorizaci k měření, provozu spaloven a odborné způsobilosti ke zpracování odborných posudků a rozptylových studií

Ministerstvo zdravotnictví Ministerstvo zdravotnictví předkládá MŽP návrhy na zpřísnění imisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, provádí sledování zdraví obyvatelstva v těchto oblastech a zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou ovlivnit čistotu ovzduší a zdravotní stav lidí; vč. účelových měření imisí.

Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) dohlíží na plnění povinností provozovatelů zdrojů, které vyplývají ze zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů a za jejich porušení ukládá nápravná opatření, včetně pokut. Povinnosti a oprávnění ČIŽP: dozírá na plnění právních předpisů OO, OOVZ a klimatu provádí u ZV, V a S zdrojů měření emisí s cílem kontrolovat dodržování emisních limitů a emisních stropů (inspekce má svoji měřící skupinu) ověřuje souhrnné evidence ZV a V stacionárních zdrojů rozhoduje v pochybnostech o zařazení zdroje do kategorií ukládá nápravná opatření o omezení nebo zastavení stacionárního zdroje ukládá provozovatelům ZV, V a S stacionárních zdrojů pokuty Dále inspekce vydává povolení: k umisťování a realizaci staveb ZV, V a S zdrojů k uvedení do zkušebního i trvalého provozu ZV, V a S stacionárních zdrojů k záměrům staveb nových výrob a technologií u ZV, V a S zdrojů, které mohou znečišťovat ovzduší ke spalování a spoluspalování odpadů a odpadních olejů

Strana 116

© Phare CZ 0209-02-01-005


ke změnám technologií a používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů; v rámci povolení může kraj stanovit přísnější limity než jsou uvedeny v právním předpisu schvaluje regulační řády ZV, V a S stacionárních zdrojů pro regulaci emisí v rámci smogové situace kontroluje vedení provozní evidence ZV, V a S stacionárních zdrojů kontroluje správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí a činnost autorizovaných osob

Česká obchodní inspekce Je zaměřena z hlediska ochrany ovzduší na dodržování povinností plynoucích ze zákona na vnitřním trhu: kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu (viz vyhláška 357/2002 Sb. o kvalitě paliv) kontroluje prodej regulovaných látek a výrobků, které je obsahují (viz vyhláška 358/2002 Sb.) za porušení předpisů ukládá pokuty (dle § 38 zákona)

Kraje Rozhodují o poplatcích, jejich odkladu či prominutí u ZV a V stacionárních zdrojů kontrolují dodržování imisních limitů a emisních stropů ukládají plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe v rámci své působnosti rozhodují pro které ZV, V a S stacionární zdroje budou uplatněny obecné emisní limity vyhlašují regulační opatření k omezení emisí v rámci jimi zřízených SRVS vedou evidenci oznámení pro ZV a V stacionární zdroje v pochybnostech stanovují způsob zjišťování emisí


Obce Obce jsou: správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízením z hlediska ochrany ovzduší rozhodují o vyměření poplatků u malých stacionárních zdrojů vypracovávají programy zlepšení kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jejich působnosti vedou evidenci malých stacionárních zdrojů pro které zákon tuto povinnost stanoví mohou vypracovat místní plány snižování emisí vydávají nařízení, jimiž mohou na svém území zakázat některé druhy paliv pro malé zdroje znečišťování vydávají nařízení, jimiž mohou stanovit opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší Obce kontrolují: dodržování povinností provozovatelů malých zdrojů a ukládají pokuty a nápravná opatření a rozhodují o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování zápachem u provozovatelů malých zdrojů a za nedodržení ukládají pokuty účinnost spalování u malých spalovacích zdrojů

Strana 117

© Phare CZ 0209-02-01-005


Celní úřady provádějí kontrolu dovozců a vývozců LPOV a výrobků je obsahujících nepropustí do celního režimu dovážené nebo vyvážené látky a výrobky, pokud s celním prohlášením nepřeloží povolení MŽP, nebo pokud překročí povolená množství

Zjišťování množství znečišťujících látek Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením. V případech stanovených v prováděcím právním předpisu lze stanovit množství výpočtem. V pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele krajský úřad.

Měřením se zjišťují emise jen těch látek, pro které je stanoven specifický nebo orgánem ochrany ovzduší určený obecný emisní limit, případně se jedná o měření u jmenovitě určených zdrojů. Od měření emisí lze upustit v případech, kdy dostupnými technickými prostředky nelze zaručit hodnověrnost výsledků. U spalovacích zdrojů osazených zařízeními o výkonu pod 0,2MW jsou vyhláškou upraveny některé zjednodušující podmínky pro měření. Odběr vzorků nebo měření se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě s přesně definovaným obsahem srovnávací složky (nejčastěji 02 ). Místo pro odběr vzorků a měření zřizuje provozovatel a schvaluje ČIŽP. Odběr vzorků fugitivních emisí se provádí podle příslušných technických norem pro měření emisí a podmínek stanovených touto vyhláškou a schválených příslušnými orgány ochrany ovzduší. Emise zjišťované výpočtem vycházejí z bilance technologického procesu nebo z emisních faktorů stanovených v prováděcích předpisech k zákonu o ochraně ovzduší.

Měření jednorázová Frekvence jednorázového měření Provedení jednorázového měření Vyhodnocení jednorázového měření

Frekvence jednorázového měření Jednorázová měření u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů se provádí do třech měsíců ke dni stanoveném v povolení k provozu, po záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného provozního řádu nebo po významné změně technologického vybavení. Následně se provádějí jednorázová měření u: Zvláště velkých zdrojů dvakrát za kalendářní rok, pokud není pro některé vyjmenované zdroje stanoveno jinak, a to s odstupem minimálně 3 měsíců velkých zdrojů jednou za kalendářní rok s odstupem 6 měsíců středních zdrojů, kde dodržování emisních limitů se dosahuje úpravou procesu nebo čištěním odpadního plynu a u spalovacích zdrojů o výkonu 1MW a více, jednou za 3 kalendářní roky s odstupem 18 měsíců Ostatních středních zdrojů jednou za 5 kalendářních let s odstupem 30 měsíců Pro jednorázová měření se používají metody v souladu s technickými normami uvedenými v příloze č. 5 k této vyhlášce a měřící přístroje zajišťující rozsah měření minimálně od 10% do 200% emisního limitu (neplatí pro olfaktometrická měření) . Po schválení se připouští možnost jednorázové měření nahradit měřením kontinuálním.

Strana 118

© Phare CZ 0209-02-01-005


Pozn.: Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů se provádí v souladu s nařízením vlády č.352/ 2002 Sb. (§10 a příloha č.7). Technické požadavky na měřící přístroje používané pro měření účinnosti spalování a měření množství vypouštěných látek u těchto zdrojů jsou uvedeny v příloze této vyhlášky č.15. Provozovatel oznámí písemně inspekci termín, rozsah měření a jméno autorizované osoby 14 dní před datem zahájení měření.

Provedení jednorázového měření Odlišně jsou stanoveny požadavky na jednorázová měření prováděná manuálními metodami a s pomocí přístrojů pro kontinuální měření. V případě použití manuálních metod počet jednotlivých měření závisí a provozních podmínkách. Počet měření i délka odběru vzorků se liší podle toho zda jsou provozní podmínky neměnné, proměnlivé nebo periodické, přerušované případně šaržovité. Při neměnných podmínkách se provádí nejméně 3 měření, při proměnných podmínkách nejméně 6 měření a v ostatních případech více jednotlivých měření, tak aby byl postihnut celý interval cyklu nebo šarže. Vyhláška specificky upravuje měření u spalovacích zdrojů složených z kotlů o výkonů nižším než 5MW spalujících výhradně lehký topný olej, zemní plyn nebo LPG. Pokud jsou použity přístroje pro kontinuální měření, potom doba jednorázové měření odvisí současně od provozních podmínek i od výkonu zdroje. V případe, že se jedná o prvé měření po uvedení zařízení do provozu, záměně paliva, suroviny apod., provádí se při maximálním projektovaném výkonu. Jestliže tohoto výkonu nelze dosáhnout, potom případné pozdější zvýšení výkonu zdroje nad hodnoty při prvém měření bude považováno za významný a trvalý zásah do konstrukce zařízení se všemi důsledky. Následná periodická měření ve stanovených časových intervalech se provádí za obvyklých provozních podmínek a výkonech. V případě neměnných provozních podmínek je minimální doba měření 6 hodin, při proměnných nebo ostatních podmínkách musí doba měření charakterizovat průběh technologického procesu. Minimální doba měření je podrobně stanovena v předmětné vyhlášce.

Vyhodnocení jednorázového měření Emisní limit u jednorázového měření manuálními metodami je považován za dodržený, jestliže vážený průměr vypočtený ze středních hodnot jednotlivých měření koncentrace přepočtených na stanovené podmínky je menší nebo roven emisnímu limitu a současně střední hodnoty jednotlivých měření jsou menší než 120% emisního limitu. Obdobně se postupuje při posouzení plnění emisních limitů vztažených na jinou veličinu než hmotnostní koncentrace. Emisní limit u jednorázového měření prováděného přístroji pro kontinuální měření je považován za dodržený, je-li aritmetický průměr třicetiminutových středních hodnot přepočtených na stanovené podmínky menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně jsou střední třicetiminutové hodnoty menší než 120% emisního limitu. Zvláštní úprava pro vyhodnocení jednorázových měření je přijata pro měření koncentrace oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku s elektrochemickými snímači u vybraných kotlů o výkonu do 5MW.

Kontinuální měření Rozsah měření Požadavky na přístroje Vyhodnocení kontinuálního měření

Rozsah měření

Strana 119

© Phare CZ 0209-02-01-005


Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu. Pokud není stanovení normou pro vyjmenované zdroje jinak, provádí se měření těch znečišťujících látek, jejichž roční emise překročí: 200 t tuhých znečišťujících látek 1000 t oxidu siřičitého 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin vyjádřených jako chlor 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako organický uhlík 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý 1 t sulfanu 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor 50 t oxidu uhelnatého Současně s měřením znečišťujících látek se provádí měření objemového toku odpadního plynu, jeho tlaku a teploty, případně vlhkosti a koncentrace referenčního plynu (zejména 02).

Požadavky na přístroje Přístroje emisního měřícího systému musí splňovat zejména tyto požadavky: jsou schopny stanovit hmotnostní koncentrace minimálně v rozsahu 10 až 250 % emisního limitu principy metod pro kontinuální měření emisí, požadavky na přístroje a metody analýz splňují technické normy uvedené v příloze č.5 k vyhlášce zabezpečují naměřená data proti pozměňování v souladu se zákonem o metrologii jsou pravidelně kalibrovány je prováděná jejich údržba v souladu se zákonem o ochraně ovzduší nejméně jednou ročně je ověřována oprávněnou osobou správnost kontinuálního měření měřením jednorázovým a rovněž tak vždy do 3 měsíců po významném zásahu do měřícího systému nebo technologie

Vyhodnocení kontinuálního měření Základem pro vyhodnocování kontinuálního měření jsou třicetiminutové střední hodnoty představující aritmetický průměr minutových středních hodnot koncentrací příslušné znečišťující látky při stanovených stavových a vztažných podmínkách. Zvlášť se zaznamenává překročení 1,2 a dvojnásobku emisního limitu. Průměrná denní střední hodnota se následně vypočte ze třicetiminutových středních hodnot. Emisní limit se považuje za splněný, jestliže v kalendářním roce: Roční průměr denních středních hodnot byl nižší než hodnota emisního limitu 95% všech třicetiminutových středních hodnot byl nižší než 120 % hodnoty emisního limitu Všechny třicetiminutové střední hodnoty byly nižší než dvojnásobek emisního limitu Odchylně od tohoto postupu se hodnotí plnění emisních limitů pro spalovací zdroje s příkonem nad 50 MW a dalších zdrojů na něž se vztahují jiné prováděcí předpisy k zákonu o ochraně ovzduší. Podobně jako u měření koncentrací znečišťujících látek se postupuje při vyhodnocování objemového toku odpadního plynu. Za základ slouží třicetiminutový interval s nejméně dvaceti hodnotami měření ne kratšími než jedna minuta. Roční emise znečišťující látky nebo skupiny látek se vypočte jako součin koncentrací a objemu odpadního plynu.

Měření tmavosti kouře V kouřové vlečce se vyjadřuje tmavost kouře ve stupních podle Ringelmanna (stupeň 0 - 5) nebo v komíně měřením opacity (udávané v %), ve stupních Bacharacha (stupeň 0 - 9). Podrobné popisy měření jsou uvedeny v příloze č.11 vyhlášky.

Strana 120

© Phare CZ 0209-02-01-005


není nadále povinen provádět příslušná periodická měření. U zdrojů znečišťování pro něž je stanovena povinnost plnit emisní limity jiným právním předpisem k zákonu o ochraně ovzduší nebo podle přílohy č.8 této vyhlášky, se použijí specifické emisní limity uvedené v příloze č.8. U ostatních zdrojů se provozovateli uloží plnění obecných emisních limitů pouze v těch případech, kdy šetřením příslušného orgánu ochrany ovzduší byla prokázána oprávněnost stížnosti na míru zápachu podané třemi různými subjekty. Měření emisí pachových látek se provádí stanovením pachových jednotek olfaktometrickou metodou ve vzdušině na výduchu, komíně nebo výpusti do ovzduší. Zápach se posuzuje v pachové stopě zdroje nejdále na hranici pozemku zdroje. Podrobnosti jsou uvedeny v příloze č.7 vyhlášky.

Měření emisí asbestu Odběr vzorků se provádí shodně jako u tuhých znečišťujících látek. Měřením se sleduje počet vláken o délce větší než 5 mikrometrů a průměru menším než 3 mikrometry a poměru těchto rozměrů větším než 3:1.

Měření u jmenovitě určených zdrojů U jmenovitě určených zdrojů je vedle měření emisí znečišťujících látek pro něž mají stanoveny emisní limity uložena povinnost provádět jednorázová stanovena pro další znečišťující látky. Měření se provádí po uvedení do provozu nebo významné změně technologie a dále pak v tříletých periodách. Ke jmenovitě určeným zdrojům patří: spalovací zdroje na tuhá nebo kapalná paliva jmenovitém příkonu vyšším než 50 MW zařízení na pražení nebo sintrování (aglomeraci) kovových rud (včetně sulfidických) s kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti zařízení pro výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontilití s kapacitou nad 2,5 t/hod. slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t/den zařízení pro výrobu mědi, olova a zinku z rud, koncentrátů nebo sekundárních surovin metalurgickými procesy s kapacitou nad 30 t nebo 15 t kovu denně a pro jakoukoli primární výrobu rtuti zařízení pro tavení (zejména rafinaci, slévárenské odlévání) včetně regenerace, a výroby slitin s kapacitou tavení nad 20 t/den mědi, olova, hliníku a zinku u olova nad 5 t zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou nad 500 t/den nebo v jiných pecích s výrobní kapacitou nad 50 t/den Jednorázovým měřením za obvyklých provozních podmínek se u těchto zdrojů zjišťují: emise těžkých kovů a jejich sloučenin vyjádřených jako kov - Cd, Hg, Pb a As emise jednotlivých kongeneru polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) emise jednotlivých kongeneru polychlorovaných bifenylů (PCB) emise jmenovitě určených polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) Vedle emisí těchto znečišťujících látek u výroby cementového slínku a dále u výroby vápna a magnezitu jsou vyhláškou stanoveny specifické podmínky pro měření tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku a oxidu siřičitého. Je uvedeno kdy je nutno měřit kontinuálním způsobem nebo kdy lze od něho upustit a měřit jednorázově. Rovněž specifické úpravy sledování emisí jsou stanoveny v případě výroby oxidu titaničitého.

Nápravná opatření a jejich účel Pokud provozovatel zařízení poruší jedno či více ustanovení zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů, orgán ochrany ovzduší (OOO) na základě zjištění u provozovatele zavede správní řízení s cílem zjednání nápravy. Provozovatel je

Strana 121

© Phare CZ 0209-02-01-005


seznámen s mírou provinění písemným dokumentem a má možnost se ke sdělení vyjádřit v zákonné lhůtě čtrnácti dnů, během kterých může nahlížet do dokumentace (kde a kdy, např. pondělí a středa od 13 - 17 hodin). Kdy a kde může nahlížet do dokumentace uvede OOO ve svém sdělení provozovateli. Bývá dobrým zvykem, že provozovatel ve svém vyjádření uvede opatření, která provedl ke snížení či odstranění míry provinění, nebo která hodlá učinit. Současně by měl navrhnout termín splnění opravných opatření. Postup orgánu ochrany ovzduší je uveden v § 38 - 41. § 38 stanoví, že provozovatel, který neplní povinnosti stanovené zákonem nebo zvláštními předpisy upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší, uloží opatření ke zjednání nápravy. Zjednání nápravy musí obsahovat dobu potřebnou pro zjednání nápravy. OOO může rozhodnout o omezení nebo zastavení provozu zdroje. Důvody pro toto opatření formuluje § 38 odst. 2. Jedná se o následující provinění: je provozován zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo povolení podle § 17 odst. 1 a 2, nebo neplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm g) a k) [např. bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující ovzduší a činit opaření k předcházení havárií, oznámení havárie do 24 hodin, odstavení zdroje v době, která je v souladu s provozním řádem apod.] při nedodržení emisního limitu, tmavosti kouře, plánu na snížení emisí, pachového čísla nebo míry obtěžování zápachem a v případě nezjednání nápravy uložené OOO při opětovném porušení povinností, za které mu byla udělena pokuta podle § 40 odst. 2 a 3 zákona § 39 hovoří o opatření ke zjednání nápravy při zacházení s regulovanými látkami. Inspekce je oprávněna uložit oprávnění k nápravě nebo navrhnout ministerstvu zrušit povolení k nakládání s těmito látkami. Inspekce je rovněž oprávněna uložit osobě, která povinnost porušila, aby na svůj náklad ponechala látku zneškodnit po případě regenerovat nebo recyklovat. § 40 uvádí sankce, které lze za porušení povinností uložit. Pokuty uděluje inspekce, Česká obchodní inspekce, orgány krajů a orgány obcí podle druhu provinění. § 41 stanoví, že řízení o udělení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy OOO zjistil porušení povinností, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinností nebo zákazu došlo. V případech, kdy dojde v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinností, za které již byla udělena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.

Povinnosti právnických a fyzických osob v ochraně životního prostředí Zákon o ovzduší vymezuje povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně ovzduší, mimo jiné, že: každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných ZL do ovzduší (emisní limity, emisní stropy, plány na snížení emisí) veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet a prodávat a používat v souladu se zákonem a právními předpisy. Podrobnosti jsou uvedeny ve vyhlášce 357/2002 Sb. o kvalitě paliv spalování látek ve zdrojích, které nejsou palivy určenými jejich výrobci, je zakázáno (návaznost na zákon 185 /2000 Sb. o odpadech) výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi, které jsou specifikovány v nařízení vlády355/2002 sb. v otevřených ohništích, krbech nebo otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž tato paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami.Orgán obce může stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění. Toto ustanovení si obce často řeší obecními vyhláškami, kdy předem vymezí dny ke spalování shrabané zeleně. Opatření může být problematické v tom, že příznivé počasí, při kterém dochází k dobrému rozptýlení kouře v ovzduší, nelze dlouho předem naplánovat Právnické a fyzické osoby jsou povinny tam, kde je to technicky možné a ekonomicky přijatelné při stavbě nových zdrojů (staveb) a rekonstrukci stávajících zdrojů (staveb): využívat centrální zdroje tepla po případě alternativní zdroje a jsou povinny ověřit proveditelnost kombinované výroby tepla a energie

Strana 122

© Phare CZ 0209-02-01-005


výrobci, dovozci a distributoři musí zajistit, aby sortiment motorových benzinů a nafty dodávaných na trh obsahoval minimální množství biopaliva z obnovitelných zdrojů

Kritéria pro měření malých stacionárních spalovacích zdrojů podle zákona o ochraně ovzduší Povinnosti provozovatelů malých zdrojů zakládají ustanovení obsažená v § 12 zákona o ovzduší a jsou: uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů umožnit osobám pověřeným obcí a inspekcí přístup ke zdroji za účelem kontroly technického stavu a opatření na ochranu ovzduší oznámit zdroj, který v vypouští těkavé organické látky, vést evidenci těkavých látek a poskytnout každoročně přehled o jejich spotřebě obci plnit pokyny OOO ke zjednání nápravy dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti zajišťovat prostřednictvím pověřené osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti jedenkráte za dva roky; a to u zdrojů spalujících tuhá paliva od 15 kW a kapalná paliva od 11 KW; tuto kontrolu provádějí držitelé živnostenského oprávnění v oboru kominictví Povinnost: umožnit osobám pověřeným obcí a inspekcí přístup ke zdroji měření účinnosti, vč. kontroly spalinových cest se nevztahuje na malé stacionární zdroje umístěné v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost. Nedodržení pachového čísla a tmavosti kouře je přestupkem podle zákona 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Příloha č. 7 k nařízení vlády 352/2002 Sb. stanoví způsob kontroly účinnosti spalování malých zdrojů, limity účinnosti spalování a kontroly spalinových cest. Účinnost spalování se vypočte z hodnoty komínové ztráty zjištěné ze změřené teploty spalin, změřené teploty spalovacího vzduchu a naměřených obsahů obsahu oxidu uhelnatého a kyslíku. Obsah CO ve spalinách nesmí překročit 1000 ml.m-3 (1000 ppm) při referenčním obsahu kyslíku (6 % pro uhlí a 3 % pro kapalná a plynná paliva). Limity účinnosti spalování jsou závislé od data uvedení spotřebiče do provozu v časových horizontech: do roku 1982 včetně do roku 1985 včetně od roku 1990 a pohybují se v rozmezí od 85 % do 90 % v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu (od 11 do 200 kW). Kontrola účinnosti spalovaní a spalinových cest se provádí jedenkrát za dva roky.

Regulované látky a zásady pro zacházení s těmito látkami V šedesátých letech v domácích i průmyslových chladících zařízeních a klimatizačních jednotkách počaly být používány jako chladiva halogenderiváty uhlovodíků methanu a ethanu. Rozmohlo se používání halonů v hasících přístrojích, v letecké a jiné dopravní technice. Postupem času se prokázalo jejich škodlivé působení ve stratosféře, kam unikají v důsledku korozí nebo netěsností zařízení. Ve stratosféře se pomalu odbourávají, poločas rozkladu činí několik desítek let . Odbourávají se tím, že spotřebovávají stratosférický ozón, který má svoji významnou funkci v tom, že jeho přítomnost ve stratosféře pohlcuje určité části slunečního záření (zejména ultrafialové) a tím i chrání zdraví člověka. S jeho současným úbytkem jsou spojeny obavy z nemocí vyvolaných ozářením, zejména kožní rakoviny.

Strana 123

© Phare CZ 0209-02-01-005


Za nejvýznamnější látky poškozující ozónovou vrstvu (LPOV) Země se považují CFC-11 a CFC 12, jejichž výroba a recyklace jsou již dnes zakázány. Jejich potenciál (a potenciál několika dalších látek) poškozování ozónu je nejvyšší a je položen roven jedné (viz příloha č. 4 k zákonu o ovzduší). Názvem CFC 11 je označován trichlorfluormethan (CFCl3) a CFC-12 dichlordifluormethan (CF2Cl2). Vídeňskou úmluvou a na ni navazujícím Montrealským protokolem a jeho Londýnským a Kodaňským dodatkem bylo vymezeno postupné stažení konkrétních látek z výroby a spotřeby v určitých časových horizontech s přihlédnutím k jejich míře vlivu na ozónovou vrstvu. Regulované látky, které mají významný škodlivý vliv na ozonovou vrstvu ve stratosféře, se nesmějí vyrábět, dodávat na trh a používat ve výrobcích. Okolnosti za kterých lze dovážet a vyvážet regulované látky a výrobky, které je obsahují, jsou uvedeny ve vyhlášce 358/2002 Sb. Výrobky, které obsahují regulované látky musí být označovány štítky na obalech (Labelling). Mimo to výroba látek, jejich dovoz a vývoz, které nejsou přímo zakázány, podléhají souhlasu ministerstva životního prostředí.

Shrnutí ustanovení zákona o ovzduší Problematikou látek, poškozujících ozonovou vrstvu Země, se zabývají § 23 - 33 zákona o ovzduší. Podle §23 zákona je zakázána výroba, dovoz, dodávání na trh nebo používání chlorfluoruhlovodíků, jiných zcela halogenovavaných chlorfluoruhlovodíků, halonů, tetrachlórmetanu, 1,1,1-trichlorethanu, hydrobromfluoruhlovodíků, bromchlormethanu a výrobků, které je obsahují. Dále se zakazuje výroba methylbromidu a hydrochlorfluoruhlovodíků. Výjimky pro dovoz těchto látek v omezeném množství může povolit na základě žádosti MŽP nejdéle do 31. prosince 2009. Celkové množství, které MŽP může povolit je formou ročních limitů, uvedeno ve vyhlášce 358/2002 Sb. Seznam regulovaných látek, jejich chemické složení a míra vlivu regulované látky (tzv.potenciál) na poškozování ozónové vrstvy jsou uvedeny v příloze č. 4 k zákonu. Zákazy a omezení se nevztahují na regulované látky, které slouží pro nezbytné potřeby státu, použití jako technologického prostředku pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou a pro použití ve vědě a laboratořích k ochraně zdraví člověka, hašení požárů a v leteckém provozu. Na jejich zabezpečení musí být vydáno povolení MŽP. Vedle těchto opatření se zakazuje používání hydrochlorfluorovodíků v aerosolech, jako rozpouštědla, jako chladiva, pro výrobu pěn a jako nosný plynu pro sterilizaci. Podrobnosti, roční limity a definice jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP358/2002 Sb.

Některá ustanovení podle vyhlášky MŽP ČR 358/2002 Sb. Z definic ve vyhlášce jsou důležité pro účel tohoto pojednání pojmy: skladování regulovaných látek, kterým se rozumí jejich dočasné přechovávání pro provozní, výrobní a obchodní účely, pro účely recyklace a zneškodnění v množství všech těchto látek větším než 150 kg. Skladováním použitých výrobků se rozumí počet větší než 100 kusů reverzním systémem klimatizace a tepelného čerpadla systém, v němž chladivo obíhá v uzavřeném okruhu za účelem odnímání nebo předávání tepla (topení, chlazení), přičemž výparníky a kondenzátory jsou navrženy tak, aby byly ve své funkci zaměnitelné osobou oprávněnou k nakládání je osoba, která má povolení podle zákona o ovzduší Vyhláška stanoví celkový roční limit dovozu methylbromidu, a celkového množství regulovaných látek pro roky 2002 až 2004, dále možnosti použití hydrochlorfluorovodíků na které se nevztahuje zákaz a lhůty, do nichž je možné je používat. Tuto část není účelné v tomto materiálu citovat, v případě potřeby je ji možno vyhledat v právním předpisu. Dále vyhláška stanoví náležitosti k žádostem k dovozu a vývozu regulovaných, kde vzory pro vyplnění žádostí jsou uvedeny v přílohách. U chladících a klimatizačních zařízení, které se nepřemisťují, s obsahem regulovaných látek větším než 3 kg, smí nakládat osoby oprávněné k podnikání, které k povinné každoroční kontrole mají povolení MŽP, přičemž o kontrole mají povinnost vést záznamy. Kontrolu provádějí odborně způsobilé osoby, jimiž jsou servisní technici a revizní technici. Servisní technici zabezpečují preventivní prohlídky a běžnou údržbu, přičemž vždy provádějí kontrolu úniku a záznam o jejím provedení.

Strana 124

© Phare CZ 0209-02-01-005


Revizní technici provádějí kontrolu na žádost provozovatele a vedle záznamu s potvrzením o kontrole chladící nebo klimatizační zařízení musí označit na štítku speciální nálepkou razítkem či jiným prokazatelným způsobem. Za těsnost nového výrobku ručí výrobce., který těsnost dokladuje na štítku.

Podmínky pro spalování odpadu a odpadních olejů Spalováním odpadu a odpadních olejů se zabývá § 18 zákona. Ten stanoví, že odpad, včetně odpadních olejů může být provozovateli spalován a spoluspalován jen ve spalovnách odpadů, nebo ve zvláště velkých či velkých zdrojích schválených pro spoluspalování inspekcí. Podrobné podmínky pro spalování a spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, jsou uvedeny ve zvláštním předpisu, jímž je nařízení vlády 354/2002 Sb. o spalování a spoluspalování odpadu. Pro spalování odpadních olejů platí, že smí být spalovány ve spalovacích zdrojích jen tehdy, jestliže jsou provozovány právnickou osobou oprávněnou k podnikání a pokud jejich provozovatel zajistí, že: zdroj bude zaregistrován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí k jeho jmenovitému výkonu zdroj bude dodržovat emisní limity dané nařízením vlády 354/2002 Sb. spalované oleje budou skladovány odděleně podle kvality po částech pro každou část bude vystaven akreditovanou osobou průkazný atest o tom, že jeho složení části zaručuje a při jeho použití v zařízení nedojde k překročení jiných emisí než při spalování plynového oleje a že součtový obsah polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů nepřekračuje u dané části 10 ppm po odběru vzorků k atestačnímu řízení průkazně zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až do jejího úplného vyčerpání průkazný materiál o skladování a atestaci bude uchováván po dobu minimálně 3 let Podmínky pro spalování odpadů a spoluspalování odpadů s palivy a při průmyslových činnostech stanoví nařízení vlády 354/2002 Sb. Musí být dodržena teplota 850 °C po dobu 2 sekund měřeno co nejblíže k vnitřní stěně dopalovací komory, musí být dodrženy emisní limity pro TZL, CO TOC, S02, NOx, těžké kovy a PCDD+PCDF. Pokud spalované odpady obsahují chlorované organické látky s obsahem větším než 1 % hm. chloru, musí být teplota v dopalovací komoře zvýšena na 1100 °C.

Smogové ústřední a místní regulační řády, vyhlašování smogových situací a informování veřejnosti Vznik smogové situace, letní a zimní smog

Vznik smogové situace je důsledkem teplotního zvrstvení ovzduší, při kterém je porušen teplotní gradient a vytvoří se vrstva teplého vzduchu, pod níž dochází k hromadění látek znečišťujících ovzduší Smogové situace mají odlišný charakter. Tak zvaný zimní smog (také kyselý) je vyvoláván především emisemi tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku z topenišť a dopravy, zatím co letní smog vyvolávají ozón a fotochemické oxidanty z dopravy, vznikající z oxidu dusičitého a uhlovodíků za součinnosti určitých délek slunečního záření. Tento smog je tvořen širokou škálou chemických sloučenin, převažují peracetylnitrát, formaldehyd, acetaldehyd a další, převážně látky dráždící cesty dýchací a sliznici oční. Vyvolávají také škody na citlivých prvcích ekosystémů. Typickými příklady smogových situací jsou londýnský smog z roku 1952, který trval po dobu tří týdnů a jemuž se připisuje zvýšená úmrtnost o 4500 osob. V té době byl Londýn otápěn vysoce sirným uhlím a časté smogové situace později vedly k náhradě uhlí za zemní plyn a kapalná paliva s nízkým obsahem síry. U nás se zimní smog projevoval především v severočeské pánevní oblasti v letech 1970 - 1994 a četnost jeho výskytu se výrazně omezila po nahrazení uhlí v domácnostech za plyn a také v důsledku odsíření tepláren a elektráren.

Smogové varovné a regulační systémy a jejich opatření ke snížení dopadu smogových událostí na obyvatelstvo Smogové varovné a regulační systémy jsou založeny na informacích o:

Strana 125

© Phare CZ 0209-02-01-005


umístění zdrojů a jejich vlivu zdrojů na znečištění ovzduší znečištění ovzduší zjištěného v měřící síti automatizovaného imisního monitoringu stavu rozptylových podmínek a jejich předpovědi a dále na signálu upozornění a na signálech vyššího stupně, jimiž jsou regulace a varování. Kriteriem pro vyhlašování jsou zvláštní imisní limity (ZIL), které představují hodnoty, při nichž je bezprostředně ohroženo zdraví obyvatelstva a citlivých druhů ekosystémů. ZIL jsou vyhlášeny pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a ozón. Jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 1. Oproti předešlé úpravě dané vyhláškou MŽP ČR č. 41/1991 k zákonu 309/1991 Sb. nová úprava neuvádí zvláštní imisní limity pro prach a oxid uhelnatý, nebo jejich součtové koncentrace. Pro potřeby zabezpečení varování a regulace zdrojů znečišťování je zřízeno řídící pracoviště, jímž je právnická osoba zřízená MŽP v případě ústředního regulačního řádu, a také orgány krajů. Orgány obcí v přenesené působnosti mohou určit řídící pracoviště v případě vlastních krajských nebo místních smogových systémů. Vydávání signálů upozornění, varování a regulace je zabezpečováno: v zimním období od 1. 10. do 31. 3. následujícího roku v případě překročení zvláštního imisního limitu pro S02 a N02 v letním období od 1. 4 do 30. 9. v případě překročení zvláštního imisního limitu pro ozón Ústřední regulační řád se je zřízen pro kraj Karlovarský a pro Ústecký kraj. Řídícím pracovištěm, které vyhlašuje signály prostřednictvím sdělovacích prostředků a informuje úřady, je právnická osoba zřízená ministerstvem životního prostředí Český hydrometeorologický ústav.

Vyhlašování signálů pro zimní smog Upozornění při překročení tříhodinového klouzavého průměru ZIL v oblasti nebo sídelním uskupení pro: S02 (250 µg.m-3) N02 (200 µg.m-3) alespoň na jediné jedné měřící stanici, přičemž trend hodinových koncentrací je rostoucí alespoň na polovině měřících stanic v oblasti a předpokládá se, že imisní situace potrvá alespoň po dobu následujících osm hodin Regulace při překročení hodinového průměru ZIL v oblasti nebo sídelním uskupení ve třech následujících hodinách pro: S02 (500 µg.m-3) N02 (400 µg.m-3) alespoň na jediné jedné měřící stanici, přičemž trend hodinových koncentrací je rostoucí alespoň na polovině měřících stanic v oblasti a předpokládá se, že imisní situace potrvá alespoň po dobu následujících osm hodin

Vyhlašování signálů pro letní smog Upozornění při překročení ZIL pro troposférický ozón 180 µg.m-3, pokud byly předpovězeny meteorologické podmínky pro jeho vznik a došlo k překročení ZIL alespoň na jedné stanici v oblasti ve třech po sobě následujících hodinách. Varování překročení ZIL pro troposférický ozón 240 µg.m-3, pokud byly předpovězeny meteorologické podmínky pro jeho vznik a došlo k překročení ZIL alespoň na jedné stanici v oblasti ve třech po sobě následujících hodinách. Signály upozornění, varování nebo regulace pro letní smog se odvolají, jestliže: na žádné stanici není překročen ZIL, tento stav trvá nepřetržitě po 12 hodin a na základě meteorologických podmínek se nepředpokládá vznik smogové situace v průběhu 48 hodin 12 hodinový interval lze zkrátit na až 3 hodiny, jestliže meteorologické podmínky nepředpokládají smogovou situaci a lze téměř vyloučit, že předpověď pro nejbližších 48 hodin nepředpokládá vznik smogové situace V případě překročení ZIL pro N02 se současně s regulací stacionárních zdrojů uplatňuje i regulace mobilních zdrojů v souladu s krajskými a místními regulačními řády.

Strana 126

© Phare CZ 0209-02-01-005


Vyhlášení nebo odvolání signálů upozornění a regulace pro S02 a N02 a také signálů upozornění a varování pro troposférický ozón musí být oznámeno MŽP, krajskému úřadu v místě vyhlášení signálu, ČIŽP, České televizi, televizi NOVA, televizi PRIMA, České tiskové kanceláři a Českému rozhlasu. Podrobnosti obsahuje příloha č. 2. V příloze č. 3 jsou uvedeny zásady pro vypracování krajských a místních regulačních řádů, v příloze č. 4 závazné texty pro vyhlášení signálů a jejich odvolání a v příloze č. 5 způsob informování veřejnosti o vyhlášení signálů.

Informování veřejnosti a mezinárodních organizací o kvalitě ovzduší Informace veřejnosti Informace mezinárodním organizacím

Informace veřejnosti § 36 zákona hovoří o zpřístupňování informací veřejnosti a § 37 o zpřístupňování informací mezinárodním organizacím. Poskytování těchto informací je v souladu se zákonem 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí ve znění pozdějších novel zákony 132/2000 Sb. a 106/1999 Sb. Veřejnost musí být informována o úrovni znečištění (kvalitě) ovzduší. Orgány ochrany ovzduší musí také zveřejňovat: programy ke zlepšování kvality ovzduší v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou programy snižování emisí žádosti o povolení a stanoviska orgánu ovzduší a následně podle nich vydaná stanoviska povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje Informace o kvalitě ovzduší a aktuálním stavu ozonové vrstvy poskytuje MŽP prostřednictvím jím zřízené právnické osoby (Český hydrometeorologický ústav) v pravidelných relacích veřejných sdělovacích prostředků. Pokud jde o regulované látky, souhrnné roční informace o jejich výrobě, dovozu a vývozu a o plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země zveřejňuje MŽP ČR ve svých informačních materiálech. Provozovatelé zdrojů znečišťování jsou povinni poskytovat informace všem příslušným orgánům (§ 6 vyhlášky 356/2002 Sb.) ve lhůtě do 15 dnů nebo neodkladně (pokud jsou ve veřejném zájmu nebo na informaci závisí lidské zdraví a je ohroženo životní prostředí), včetně Evropské komise.

Informace mezinárodním organizacím MŽP ČR a další ústřední správní orgány poskytují orgánům Evropské komise a orgánům kompetentním z uzavřených mezinárodních smluv informace o: kvalitě ovzduší zdrojích znečišťování opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší ochraně ozonové vrstvy a klimatického systému Země

Povinnosti provozovatelů zařízení obsahující regulované látky § 29 odst. 1 zákona o ovzduší stanoví, že regulované látky obsažené v chladicích a klimatizačních zařízeních, v zařízeních s tepelnými čerpadly, chladničkách a mrazničkách určených pro domácnost, v zařízeních obsahujících rozpouštědla a v systémech protipožární ochrany a hasících přístrojích musí být pro účely regenerace znovu získávány během servisních prací, údržby, opravy, demontáže nebo i likvidace zařízení. Veškeré tyto činnosti lze vykonávat jen s povolením ministerstva životního prostředí, které se vydává na dobu omezenou. Za znovuzískávání se považuje sběr a skladování regulovaných látek během servisu nebo před jejich likvidací. Za recyklování se považuje jeho základní vyčištění (např. filtrace, sušení) a navrácení zpět do zařízení.

Strana 127

© Phare CZ 0209-02-01-005


Regenerací se rozumí přepracování a zušlechtění regulované látky filtrací, sušením, destilací, chemickým zpracováním s cílem získat látku odpovídající příslušné normě jakosti. Regulované látky, které nemohou být využity, musí být osobou, která je má v držení, zneškodněny způsobem stanoveným v povolení ministerstva. Pokud tato osoba nemá povolení ke zneškodnění, je povinna je předat osobám, které takové povolení mají. V dokladu o předání musí být uvedeno číslo povolení. Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby oprávněné k podnikání. Zařízení s náplní regulovaných látek, které se nepřemisťuje, jsou tyto osoby povinny každoročně evidovat a výsledky kontroly evidovat a uchovávat. Veškerý vývoz, dovoz, dodávání na trh a používání nových látek jsou zakázány. Tento zákaz neplatí, jsou-li používány jako surovina. I na dovoz regulované látky jako suroviny musí být vydáno povolení ministerstva. Každý obal s obsahem regulovaných látek musí být označen nápisem "Nebezpečné ozonu"

Způsob nakládání s regulovanými látkami Podrobnosti o způsobu nakládání s regulovanými látkami stanoví vyhláška 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozonové vrstvy Země.Z definic ve vyhlášce jsou důležité pro účel tohoto pojednání pojmy: skladováním regulovaných látek se rozumí jejich dočasné přechovávání pro provozní, výrobní a obchodní účely, pro účely recyklace a zneškodnění v množství všech těchto látek větším než 150 kg. Skladováním použitých výrobků se rozumí počet větší než 100 kusů reverzním systémem klimatizace a tepelného čerpadla systém, v němž chladivo obíhá v uzavřeném okruhu za účelem odnímání nebo předávání tepla (topení, chlazení), přičemž výparníky a kondenzátory jsou navrženy tak, aby byly ve své funkci zaměnitelné osobou oprávněnou k nakládání je osoba, která má povolení podle zákona o ovzduší (§ 29, odst. 2 a 7 zákona) Vyhláška stanoví celkový roční limit dovozu methylbromidu, a celkového množství regulovaných látek pro roky 2002 až 2004, dále možnosti použití hydrochlorfluorovodíků na které se nevztahuje zákaz a lhůty, do nichž je možné je používat. Tuto část není účelné v tomto materiálu citovat, v případě potřeby je ji možno vyhledat v právním předpisu. Dále vyhláška stanoví náležitosti k žádostem k dovozu a vývozu regulovaných, kde vzory pro vyplnění žádostí jsou uvedeny v přílohách. U chladících a klimatizačních zařízení, které se nepřemisťují, s obsahem regulovaných látek větším než 3 kg, smí nakládat osoby oprávněné k podnikání, které k povinné každoroční kontrole mají povolení MŽP, přičemž o kontrole mají povinnost vést záznamy. Kontrolu provádějí odborně způsobilé osoby, jimiž jsou servisní technici a revizní technici. Servisní technici zabezpečují preventivní prohlídky a běžnou údržbu, přičemž vždy provádí kontrolu úniku a záznam o jejím provedení. Revizní technici provádějí kontrolu na žádost provozovatele a vedle záznamu s potvrzením o kontrole jsou povinni kontrolu chladícího nebo klimatizačního zařízení označit na štítku, speciální nálepkou, razítkem či jiným prokazatelným způsobem. Za těsnost nového výrobku ručí výrobce, který těsnost dokladuje na štítku.

Postup orgánu ochrany ovzduší při vyřizování stížnosti občanů na obtěžování zápachem V současné době je tato otázka řešena připravovanou novelizací přílohy č. 7 a č. 8 k vyhlášce 356/2002 Sb. V ní bude se vší patrností upraven postup orgánů ochrany ovzduší při stížnostech občanů. Také pachové látky se odrazí formou opatření a pachových rozptylových studií při novele nařízení vlády 353/2002 Sb. Dosavadní praxe je taková, že inspekce, pokud dostane podnět od občanů, vyšle svoji měřící skupinu k odebrání vzorků z komína, výduchu nebo výpusti s cílem zkontrolovat, zda je dodržován obecný emisní limit pro pachové látky stanovený hodnotou 50 OUER (evropských pachových jednotek). Je však třeba přiznat, že tato hodnota je sporná a pro mnoho činností prakticky nedosažitelná i s použitím nejlepší dostupné techniky s ohledem na přiměřenost vynaložených nákladů.

Strana 128

© Phare CZ 0209-02-01-005


Odebrané vzorky se vyhodnocují tak zvanou olfaktometrickou metodou, spočívající v postupném ředění odebraných vzorků čichově neutrálním plynem (medicinálním kyslíkem) až k prahu vnímání pachu člověkem. Měřící skupinu tvoří minimálně šest osob, které musí být vyšetřeny specialistou ORL. Způsobilá osoba musí prokázat vnímání pomocí nbutanolu (60 µmol/mol ) 3,0 - 4,38 OUER. Vedle odběru vzorků z komína, výduchu nebo výpusti lze provádět měření v pachové stopě podle ČSN 83 5031. Jiný způsob je čtyřiadvacetihodinové krátkodobé sledování zápachu. Podrobnosti uvádí příloha č. 7 bod 5 k vyhlášce 356/ 2002 Sb. Spočívá ve stanovení minimálního počtu respondentů podle počtu obyvatel ve sledované oblasti (např. je-li počet obyvatel menší než 500, pak minimální počet respondentů měl by být 10 %, minimálně však 10 osob). Podrobnosti jsou uvedeny v bodu 5, písm. a) a b) přílohy č. 7.

Autorizace v ochraně ovzduší a činnosti pro které se autorizace vyžaduje Autorizace a postup při jejím udělování podrobně popisuje § 15 zákona. Autorizace je předepsána pro několik činností. Jedná se o: měření emisí a imisí stanovení pachového čísla a míry obtěžování zápachem, k provozování spaloven odpadu ke zpracování rozptylových studií ke zpracování odborných posudků a k měření účinnosti spalovacího zdroje Autorizaci vydává MŽP ČR právnickým a fyzickým osobám na základě jejich žádosti. Zákon předepisuje kvalifikační požadavky pro vydání autorizace (vzdělání, praxe a odborná způsobilost) a stanoví povinnosti autorizované osoby. Vyhláška MŽP 356/2002 Sb. (§ 19 - 21) stanoví, že osoby žádající o vydání osvědčení jsou povinny se podrobit zkoušce před autorizační komisí, při které prokážou znalost právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v rozsahu své činnosti. Při udělování autorizace k měření emisí a imisí se hodnotí zajištění kvality měření (např. laboratorního a přístrojového vybavení), metrologické vybavení, také tzv. příručka jakosti, v níž žadatel podrobně popíše metody měření, pro které je vybaven, způsob měření, vyhodnocení dat a zpracování protokolu o měření. Osnova protokolu je uvedena v příloze č. 12 k vyhlášce a pro malé zdroje v příloze č. 15. Odborný posudek musí obsahovat jednoznačné a řádné odůvodnění, že použité řešení splňuje požadavky zákona o volbě nejlepší dostupné techniky nebo technologie s ohledem na přiměřenost nákladů na její pořízení, a to jak pro nově stavěné zdroje, tak i pro zdroje modernizované. Rozptylová studie, pokud doporučí vydání povolení k žádosti, musí deklarovat, že navržené řešení je nejvýhodnější z hlediska ochrany ovzduší a že lze očekávat splnění platných imisních limitů a jejich mezí tolerance. Autorizace se vydává na dobu určitou, nejdéle na 5 roků. Držitel osvědčení může požádat nejpozději 3 měsíce před uplynutím jeho platnosti o prodloužení. K žádosti připojí předepsaný počet zpracovaných protokolů vydaných od udělení autorizace (§ 19 vyhlášky 356/2002 Sb.) Pokud autorizovaná osoba poruší při výkonu své činnosti povinnosti vyplývající ze zákona, ministerstvo může osvědčení zrušit. Platnost osvědčení zaniká uplynutím doby platnosti, smrtí autorizované osoby, zánikem právnické osoby, které byla autorizace udělena.

Povinnosti autorizované osoby Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, pro kterou jí bylo vydáno osvědčení k autorizaci. Musí přitom dbát, aby nedošlo ke střetu zájmů, zejména nesmí provádět měření emisí stacionárního zdroje, který provozuje nebo se na jeho provozu podílí. Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která prověřuje správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat měřící protokoly a poskytnout údaje a doklady a poskytnout inspekci potřebnou součinnost. Autorizovaná osoba je povinna se podrobit kontrole výkonu své činnosti. Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán vrchního státního dozoru. Při změně údajů uvedených v žádosti o vydání osvědčení je autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů, kdy ke změně došlo.

Strana 129

© Phare CZ 0209-02-01-005


Tímto velmi vážným porušením zákona o ovzduší je následující: provozovatel stacionárního zdroje jej provozuje bez povolení orgánu ochrany ovzduší a nebo bez vydání kladného stanoviska orgánu ochrany ovzduší k přestavbě stacionárního zdroje provozovatel stacionárního zdroje neplní svoje povinnosti při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší provozovatel stacionárního zdroje nedodržuje emisní limit, přípustnou tmavost kouře, plán snížení emisí, pachové číslo nebo obtěžuje zápachem nad přípustnou míru a nesnaží se o zlepšení situace ani po vyzvání orgánu ochrany ovzduší provozovatel opětovně porušuje povinnosti, za jejichž porušení mu již byla udělena pokuta

Činnosti v oblasti ochrany ovzduší, kdy je vyžadováno stanovisko nebo povolení orgánu ochrany ovzduší Zákon o ochraně ovzduší přímo stanovuje přehled činností v oblasti ochrany ovzduší pro něž jsou nutná stanoviska nebo povolení orgánu ochrany ovzduší. Stanoviska nebo povolení orgánu ochrany ovzduší je vydáváno na základě žádosti. Náležitosti žádosti uvádí ve smyslu §17 odst.10 zákona o ochraně ovzduší prováděcí právní předpis - vyhláška MŽP č.356/2002 Sb. §32 a příloha č.13 k vyhlášce. Součástí žádosti o vydání stanoviska nebo rozhodnutí musí být v níže označených případech odborný posudek, případně rozptylová studie zpracované autorizovanou osobou (dle §15 odst.1 písm.d) zákona o ochraně ovzduší). Stanovisko nebo povolení orgánu ochrany ovzduší je nutné: k vydání rozhodnutí správních orgánů podle zákona o územním plánování a stavebním řádu (zákon č.50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v případě zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování v rozsahu stanoveném §17 odst.1 zákona o ochraně ovzduší

Strana 130

© Phare CZ 0209-02-01-005


Požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv V souladu s ustanovením §3 odst.2, 10 a 11 zákona o ochraně ovzduší jsou požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv stanoveny ve vyhlášce MŽP č.357/2002 Sb.. Pokud se týká nakládání s kapalnými palivy, pak ve vyhlášce MŽP č.355/2002 Sb.. Zákon jednoznačně stanoví, že jako palivo nelze použít odpad, definovaný zákonem o odpadech. Požadavky na jednotlivé druhy paliv a na ověřování jejich kvality stanoví vyhláška č.357/2002 Sb. Vyhláška se nevztahuje na kvalitu pohonných hmot motorových vozidel a na spoluspalování odpadu s palivem.

Požadavky na kvalitu paliv Základní požadavky na kvalitu paliv vyplývají z požadavků předběžné opatrnosti před vnášením většího množství znečišťujících látek nedefinovaného charakteru do ovzduší, požadavků vyplývajících z přijatých mezinárodních závazků v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování , směrnic a direktiv EU a požadavků ochrany zdraví lidí v přízemní vrstvě ovzduší. pro výrobu briket smějí být použity pouze pojiva, která při spalování nevytváří škodlivější nebo vyšší emise než báze paliva dřevěné brikety nesmí být vyráběna z kontaminovaného dřeva a je stanovena minimální výhřevnost a maximální přípustný obsah vody, popele, obsah Cl, As, Cd, Cr, Cu, Hg, Pb a Zn maximální přípustný obsah síry v těžkém topném oleji je 1% hmotnostní a to pokud není prováděno odsiřování spalin nebo není překračován stanovený emisní limit pro spalování kapalných paliv. V případě upalovávání v rafineriích se uplatňuje zvláštní ustanovení maximální obsah síry v plynových olejích a ve středních olejích určených pro spalování nesmí od 1.ledna 2008 překročit 0,1 % hmotnostních, do této doby pak hodnotu 0,2 % hm. obsah polychlorovaných bifenylů (PCB) nesmí překročit 10 mg.kg-1 obsah veškeré síry v tuhých palivech pro malé zdroje a obyvatelstvo vyjádřený jako měrná sirnatost nesmí překročit následující hodnoty: a. U výrobků vyrobených v České republice a obsahujících 100 % hmotnostní podíl z tuzemské těžby: 1. hnědé uhlí: 1,07 g.MJ-1 2. černé uhlí: 0,78 g.MJ-1 3. brikety: 0,60 g.MJ-1 b. U výrobků dovážených: 1. hnědé uhlí: 0,50 g.MJ-1 2. černé uhlí: 0,50 g.MJ-1

Strana 131

© Phare CZ 0209-02-01-005


3. brikety:

0,50 g.MJ-1

Pozn. V připravované novele bude uvedena obchodní doložka platná pro státy EU a ESVO, která připustí ekvivalentní složení platné pro česká uhlí pro výrobky těchto zemí. pro kapalná paliva jsou v příloze vyhlášky uvedeny referenční metody pro stanovení obsahu síry, statistické interpretace ověřování obsahu síry v plynovém oleji, požadavky na kvalitu kapalných paliv podle ČSN a referenční metody pro stanovení obsahu PCB pro plynná paliva jsou kvalitativní znaky uvedeny v téže příloze s odkazem na příslušné ČSN

Kontrola kvality paliv Kontrolu kvality paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních ukazatelů stanovených prováděcím právním předpisem a technickými předpisy provádí podle ustanovení § 47 písm. a) zákona o ochraně ovzduší Česká obchodní inspekce.

Podmínky spalování suchých rostlinných materiálů Podmínky, kdy lze spalovat suché rostlinné materiály upravuje v §3 odst. 5 zákon o ochraně ovzduší. Podle tohoto ustanovení: V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obecní úřad může nařízením obce stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů podle § 50 odst. 1 písm. h) nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zákona o odpadech. Obecní úřad při stanovení podmínek pro možnost spalování přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě obytné zástavby.

Provozní evidence a poskytování údajů, provozní řády, hlášení havárií a poruch Vedení provozní evidence Hlášení a odstraňování havárií a poruch Provozní řády Registry informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a vedení evidencí zdrojů

Vedení provozní evidence Provozní evidence se vede samostatně pro každý jednotlivý zvláště velký, velký a střední zdroj ve smyslu ustanovení zákona o ochraně ovzduší (§13 odst.1) . Představuje podrobný záznam o provozu zdroje. Její součástí jsou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů vedených pro každé jednotlivé zařízení zdroje a dále provozní údaje tohoto zdroje. Provozní evidence a související doklady provozovatel archivuje po dobu 5 let. V provozní evidenci se zaznamenávají v souladu se seznamem uvedeným v příloze č.9 : stálé údaje nutné k identifikaci provozovny a zdroje a proměnné údaje o provozu zařízení a technologie, o jakosti a spotřebě paliva, surovin a odpadů včetně spoluspalovaných odpadů, o výrobě, o zařízení k omezování emisí, o emisích a způsobu a výsledcích zjišťování jejich množství, o provozu měřicích přístrojů v rozsahu uvedeném v přílohách č.5, 6 a 7 údaje o poruchách, způsobu jejich odstranění; dále údaje o haváriích a způsobu jejich likvidace údaje nezbytné pro vedení registrů spaloven a zařízení pro spoluspalování odpadů a zdrojů používajících rozpouštědla údaje o náležitostech plnění plánu snížení emisí, dodržování stanoveného emisního stropu a o plnění plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe (ve smyslu § 5 odst. 8 zákona)

Strana 132

© Phare CZ 0209-02-01-005


Souhrnná provozní evidence obsahuje přehled všech stálých údajů a průměrných hodnot všech proměnných údajů pro každou provozovnu za uplynulý rok. Orgánu ochrany ovzduší se předkládá k 15. únoru za uplynulý rok. V případě spaloven odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu se vedou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů pro každou spalovací linku. Vedle základních údajů záznamy obsahují vyhodnocení o příjmu odpadu, předzpracování odpadu na místě, zařízení k čištění odpadních plynů a vod a dále údaje související se sledovaným znečišťováním ovzduší a vod, zejména emise a hmotnostní koncentrace znečišťujících látek. V případě středního spalovacího zdroje, který obsahuje výhradně spalovací zařízení se jmenovitými tepelnými výkony do 0,2 MW, se výše uvedené záznamy vedou pro zdroj jako celek.

Hlášení a odstraňování havárií a poruch Havárii provozovatel ohlašuje orgánům ochrany ovzduší bezprostředně po jejím zjištění , ne však déle než do 24 hodin. Hlášení musí obsahovat nejméně údaje: název zařízení a určení místa a času vzniku, a pokud je to známo, i předpokládanou dobu trvání havárie druh emisí znečišťujících látek a jejich pravděpodobné množství opatření přijatá z hlediska ochrany ovzduší a podle zákona č.185/2001 Sb.o integrovaném záchranném systému (zejména o způsobu řešení, odstavení zdroje apod.) Do 14 dnů po nahlášení havárie provozovatelé vypracují a inspekci předají zprávu, která vedle souhrnu všech dostupných podkladů pro stanovení množství uniklých znečišťujících látek do ovzduší, zejména obsahuje: název zařízení, u něhož došlo k havárii časové údaje o vzniku a době trvání havárie údaje o druh a množství emisí znečišťujících látek po dobu havárie příčinu havárie přijatá konkrétní opatření k zamezení vzniku dalších případů havárií časový údaj o hlášení havárie inspekci V případě poruchy postupuje provozovatel v souladu se souborem technickoorganizačních opatření uvedených v provozním řádu. Pro řešení poruch u spalovacích zdrojů jsou stanoveny zvláštní podmínky, které stanoví omezení nebo zastavení provozu do 24 hodin, maximální dobu provozu při poruše odlučovacích zařízení na 120 h za rok, a jsou stanoveny podmínky pro případnou možnost nahrazení zemního plynu jiným palivem po dobu nejdéle 10ti dnů.

Provozní řády Provozovatelé zvláště velkých a velkých zdrojů před uvedením zdroje do provozu jsou povinni vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření - provozní řád - a předložit jej tomuto orgánu ke schválení. Toto se týká i v případě změn v používaných palivech, druhů odpadů, surovin nebo při úpravách technologických zařízení. Schválený provozní řád je závazný a nejsou jím dotčeny další právní předpisy (např. zákon č.239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č.240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č.241/2000., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, zákon č.133/1985 Sb., o požární ochraně a p., v jejich aktualizovaném znění). U zařízení spadajících do kategorie zvláště velkých zdrojů je provozní řád (ve smyslu §53 odst.3 zákona o ochraně ovzduší) schvalován v rozsahu integrovaného povolení (dle § 13 a 14 zákona o integrované prevenci). Orgán ochrany ovzduší může provozovateli středního zdroje uložit vypracování provozního řádu. Obsah provozního řádu uvádí příloha č.10 vyhlášky.

Registry informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a vedení evidencí zdrojů

Strana 133

© Phare CZ 0209-02-01-005


Součástí registru informačního systému kvality ovzduší (ISKO) je "Registr emisí a zdrojů znečišťování" (REZZO). Ze zákona o ochraně ovzduší tyto systémy zajišťuje Ministerstvo životního prostředí. V registru emisí a zdrojů znečišťování je vedena i specifická evidence: spaloven odpadů a zařízení pro spoluspalování odpadů zdrojů používajících rozpouštědla Provozovatelé těchto zdrojů vedou údaje potřebné pro registr v provozní evidenci a předávají je v souhrnné evidenci orgánům ochrany ovzduší nebo na vyžádání kdykoliv. Údaje z registru zdrojů se zpřístupňují veřejnosti. Na úrovni krajských úřadů je vedena evidence s uplatněnými plány: snížení emisí zavedení správné zemědělské praxe Údaje potřebné pro evidenci zpracovávají provozovatelé podle příslušného vzoru předloženého krajským úřadem a předávají je spolu se žádostí o uplatnění plánu. Evidence malých zdrojů je vedena orgánem obce s rozšířenou pravomocí nebo obce a vychází z poplatkové evidence.

Povolování staveb zvláště velkých, velkých a středních zdrojů Stavební povolení ke stavbě nebo jejich změnám u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování nesmí být vydáno bez povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší. V případě zvláště velkých zdrojů znečišťování bez integrovaného povolení (§ 45 zákona o integrované prevenci). Povolení z hlediska ochrany ovzduší vydává v souladu s ustanovením § 17 odst.1 písm. c) a § 46 odst.1 písm.l) zákona o ochraně ovzduší příslušný krajský úřad. Výjimkou je případ, kdy je vyžadováno pro zvláště velký zdroj integrované povolení jehož provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu. Povolení. ve smyslu § 13 odst.6 a § 29 písm.b) podle zákona o integrované prevenci v tomto případě je v kompetenci Ministerstva životního prostředí. Náležitosti žádosti o povolení podle § 17 odst. 1 písm.c) zákona o ochraně ovzduší stanoví vyhláška MŽP č.356/2002 Sb v § 32. V její příloze č.13 je uveden podrobný popis některých dalších požadavků. Požadavky na obsah žádosti o vydání integrovaného povolení, pokud je vyžadováno, jsou uvedeny v §4 zákona o integrované prevenci a ve vyhlášce MŽP č.554/2002 Sb.. Závazné podmínky provozu stanovené v rozhodnutí k předložené žádosti musí vždy podle §13 odst.6 tohoto zákona zahrnovat podmínky stanovené zákonem o ochraně ovzduší. Předepsanou součástí žádosti o povolení stavby je odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou podle § 15 odst.1 písm.d) zákona o ochraně ovzduší. Žádost o povolení stavby obsahuje zejména tyto údaje: identifikace žadatele údaje o dosavadních rozhodnutích dotčených správních orgánů projektovou dokumentaci nebo jiné podklady, které je žadatel povinen předložit stavebnímu úřadu popis zařízení, které je předmětem žádosti, včetně identifikačního čísla provozovny, pod kterou je vedena v registru emisí a zdrojů znečišťování pokud je přiděleno dále musí obsahovat doklad nezbytný pro zjištění toho, že: zdroj je navržen, vybaven a je nebo bude provozován způsobem, který splňuje ustanovení zákona a jeho prováděcích právních předpisů výška komína a výduchů je u navrhované stavby zdroje nebo její změny stanovena tak, aby nebyly překročeny imisní limity v dotčeném území. Tato skutečnost se prokazuje rozptylovou studií podle § 6 odst. 4 vyhlášky č.356/ 2002 Sb. je dostatečně specifikován postup vzorkování a měření stanovených pro kontinuální i periodická jednorázová měření emisí všech relevantních látek znečišťujících ovzduší Podle ustanovení §53 odst.2 zákona o ochraně ovzduší orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto zákona vydal, může na návrh nebo z vlastního podnětu jím vydané povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit, nevyužívá-li oprávněný držitel vydaného povolení nebo rozhodnutí bez zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

Strana 134

© Phare CZ 0209-02-01-005


Doby platnosti povolení stavby spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení zanikají podle § 32 odst. 8 vyhlášky č.356/2002 Sb. do 5 let od data povolení stavby, pokud není podána žádost o povolení k uvedení zařízení do zkušebního nebo trvalého provozu.

Dotčené orgány státní správy a jejich působnost v řízení podle stavebního zákona Dotčeným správním orgánem je orgán veřejné správy oprávněný při postupu nebo v řízení vedeném podle stavebního zákona hájit veřejný zájem v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem. Jedná se zejména o tyto zákony a jimi stanovené orgány pro výkon státní správy: zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č.86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č.521/2002 Sb. a zákona č.92/2004 Sb. zákon č.76/2002 Sb. ze dne 5.února 2002 o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)

Dotčené správní orgány musí vždy ve svém stanovisku uvést ustanovení zvláštního právního předpisu, na základě kterého uplatňují svoji působnost v řízení podle stavebního zákona a na základě kterého stanoví podmínky pro územní rozhodnutí. V případě zákona o ochraně ovzduší bez stanoviska nebo rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší o podmínkách ochrany ovzduší nesmí být správním úřadem vydáno: územně plánovací dokumentace povolení k umísťování staveb zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší povolení staveb nebo jejich měn zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší do trvalého nebo zkušebního provozu Správními a dotčenými orgány ochrany ovzduší při vydávání stanoviska a povolení podle ustanovení §17 odst.1 zákona o ochraně ovzduší ve znění zákona o integrované prevenci jsou:

Strana 135

© Phare CZ 0209-02-01-005


Krajský úřad rozhoduje o žádosti o vydání integrovaného povolení s výjimkou zařízení , jehož provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu (§33 písm.a) zákona o integrované prevenci).

Programy snižování emisí v ČR a jejich hlavní znaky Integrovaný národní program snižování emisí v ČR Krajské programy snižování emisí Místní programy snižování emisí

Integrovaný národní program snižování emisí v ČR Povinnost zpracovat Integrovaný národní program snižování emisí vyplývá ze zákona o ochraně ovzduší. Předmětem Integrovaného národního programu snižování emisí v ČR (Program) jsou všechny znečišťující látky, které jsou českými právními předpisy regulovány na úrovni vyšší, než je úroveň jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší. Hlavním cílem Programu je splnění emisních stropů k roku 2010 pro hlavní látky znečišťující ovzduší (S02, NOx, VOC a NH3), které ČR vyjednala s EU a které jsou rovněž zakotveny ve Smlouvě o přistoupení ČR k EU. Dalšími základními cíli jsou snížení emisí těch znečišťujících látek, u kterých jsou nebo k cílovým termínům mohou být překračovány imisní limity, a dále dosažení směrných cílových hodnot pro acidifikaci, lidské zdraví a vegetaci k roku 2020. Program byl schválen usnesením vlády č. 454/2004.

Krajské programy snižování emisí Zákon o ochraně ovzduší stanovil krajským úřadům (KÚ) povinnost zpracovat krajské programy snižování emisí, které musí být v souladu s Programem a které budou vydány nařízením KÚ. Většinou jsou současně zpracovávány krajské programy zlepšování kvality ovzduší. Jedním z cílů těchto programů je snížení emisí znečišťujících látek v kraji minimálně na takovou úroveň, aby došlo ke splnění doporučených krajských emisních stropů, které byly v Programu vypočteny pro jednotlivé kraje z národních emisních stropů.

Strana 136

© Phare CZ 0209-02-01-005


Veškerá navrhovaná opatření jsou směřována ke zlepšení kvality ovzduší, především v těch případech, kdy dochází nebo v budoucnu může docházet k překračování imisních limitů. Stadium dokončení krajských programů se v jednotlivých krajích liší. U všech KÚ se jejich vydání formou nařízení KÚ očekává do konce roku 2004.

Místní programy snižování emisí Obce mohou rovněž zpracovávat programy snižování emisí pro svá území. Vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje povinnost tyto programy na místní úrovni zpracovávat na rozdíl od místních programů zlepšování kvality, dochází k jejich zpracování na úrovni obcí zatím jen ojediněle.

Význam zdrojů znečišťování pro stanovení emisních limitů a poplatků za znečišťování ovzduší Zvláště velké, velké a střední zdroje Malé zdroje

Zvláště velké, velké a střední zdroje Zvláště velké, velké a střední zdroje platí poplatky jako součin sazby za danou znečišťující látku (Kč.t-1) a množství dané vypuštěné látky v tunách. Z toho je patrné, že výše poplatku pro tyto zdroje závislá toliko od množství látky a její kvality, kterou zdroj vypustí do ovzduší. Výše sazeb je uvedena v příloze č. 1 k zákonu 86/2002 Sb. o ovzduší, část B I. Zde jsou stanoveny sazby za hlavní znečišťující látky, jimiž jsou tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky, těžké kovy a jejich sloučeniny, oxid uhelnatý, amoniak, methan a polycyklické aromatické uhlovodíky. Ostatní zpoplatněné látky jsou rozčleněny do dvou tříd. Do první třídy jsou zařazeny: Azbest Benzen Berylium včetně jeho sloučenin v přepočtu jako Be Do druhé třídy zpoplatněných látek náležejí: Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako C Brom a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Br Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br Sulfan (sirovodík) Sirouhlík V této druhé třídě zpoplatněných látek se platí poplatky jen za prvky a jejich sloučeniny, pro které zdroje znečišťování mají stanoveny emisní limity Nezpoplatňují se emise amoniaku a methanu vynikající jako vedlejší produkt zemědělských výrob.

Poplatky za malé zdroje Jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu, část B II a III. V části B II jsou stanoveny poplatky za zdroje spalující paliva (topné oleje, uhlí) v části B III pak sazby za ostatní malé zdroje. Pro účel zpoplatnění malého spalovacího zdroje (B II) jsou zdroje členěny podle jmenovitého tepelného výkonu do dvou skupin (50-100 kW; 100-200 kW). Dále výše poplatku závisí na druhu spalovaného paliva. Při konkrétní hodnotě jmenovitého instalovaného výkonu je poplatek pro každé zpoplatněné palivo dán rozmezím sazeb. Výše poplatku se stanoví výpočtem ze spodní hranice sazby pro zpoplatněné palivo, k níž se připočte poměrná část sazby překračující spodní hranici jmenovitého tepelného výkonu zdroje.

Strana 137

© Phare CZ 0209-02-01-005


Příklad: Jaký obec stanoví poplatek za spalování hnědého uhlí energetického v kotli, jehož jmenovitý tepelný výkon je 80 kW? Pro hnědé uhlí energetické a lignit je stanovena pro rozmezí tepelných výkonů od 50 do 100 kW sazba ležící v rozmezí 4000 - 6000,- Kč. Poplatek činí: 4 000 + 0,6.(6000-4000),- Kč = 5 200,- Kč. Obec ovšem může přihlédnout ke skutečné, provozovatelem dokladované, spotřebě paliva a pokud dospěje k závěru, že bylo dosaženo odpovídající úspory paliv a energie, sníží rozmezí sazby o jeden stupeň. Není jasné o jakou hodnotu (stupeň) může obec poplatek snížit. Ostatní malé zdroje znečišťování ovzduší stanoví poplatek pevnou sazbou v rozmezí od 500 do 2000 Kč za rok pro provozy vypouštějící těkavé organické látky a pro zdroje TZL od 500 - 5000 Kč za rok

Emisní limity pro zdroje znečišťování ovzduší, kde jsou uvedeny a jaké jsou důsledky jejich neplnění Kde jsou uvedeny emisní limity Důsledky neplnění emisních limitů

Kde jsou uvedeny emisní limity Konkrétní hodnoty emisních limitů pro zdroje znečišťování obsahují právní předpisy: nařízení vlády 352/2002 Sb. při výrobě energie, tepla a páry při spalování paliv v energetických zařízeních nařízení vlády 354/2002 Sb. při spalování a spoluspalování odpadů nařízení vlády 353/2002 Sb. pro ostatní stacionární zdroje znečišťování vyhláška MŽP ČR 355/2002 Sb. vztahující se k emisím těkavých organických látek vyhláška MŽP ČR 356/2002 Sb.uvádějící mimo jiné podmínky a způsoby ochrany ovzduší také obecné emisní limity pro znečišťující látky vyhláška MŽP ČR 357/2002 Sb. o kvalitě paliv, uvádějící limitní měrné sirnatosti pro paliva pro malé zdroje V zásadě nutno respektovat členění emisních limitů na specifické a obecně platné. Emisní limity specifické jsou hodnoty určené pro zdroje vyjmenované v nařízeních vlády a ve vyhláškách jsou pro tyto zdroje závazné. Tam, kde nejsou stanoveny pro konkrétní činnost a znečišťující látku (nebo stanovené skupiny znečišťujících látek) emisní limity specifické a při dané činnosti dochází k úniku určité znečišťující látky, platí obecné emisní limity. Předcházející úprava ovzduší zákonem 309/1991 Sb. charakterizovala dnešní emisní limity specifické jako emisní limity pro zdroje, zatím co obecné emisní limity jako limity pro látky nebo jejich stanovené skupiny. Tehdy však platilo, že kde není stanoven emisní limit specifický, neplatí ani emisní limit obecný. Obecné emisní limity určují orgány kraje s přihlédnutím k míře znečišťování ovzduší.

Důsledky neplnění emisních limitů § 38 odst. 1 zákona stanoví,že provozovateli, který neplní povinnosti stanovené zákonem nebo zvláštními právními předpisy, uloží orgán opatření ke zjednání nápravy. Toto opatření se vztahuje i na případ nedodržení emisních limitů.

Strana 138

© Phare CZ 0209-02-01-005


Součástí opatření ke zjednání nápravy zpravidla je termín, do kterého náprava musí být zjednána. Pokud se tak nestane, orgán ochrany ovzduší rozhodne o zastavení nebo omezení provozu zdroje podle § 38 odst. 2 písm. d) zákona za opětovné porušení povinností. Za porušení povinností se také ukládají sankce podle § 40 zákona. Výše sankce je odvislá od míry provinění a je dána rozmezím sazeb, přičemž při nesplnění nápravných opatření dosahují sankce spíše horní hranice rozmezí sazeb.

Obecné emisní limity, specifické emisní limity, technické podmínky provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší


Obecné emisní limity se v souladu s § 5 nařízení vlády č.353/2002 Sb. uplatňují v těch případech, kdy pro danou znečišťující látku nebo stanovenou skupinu látek není u zdroje stanoven specifický emisní limit. V těchto případech krajský úřad, jako příslušný orgán ochrany ovzduší: stanoví obecné emisní limity těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, u nichž činí při nejvyšším projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci odpovídající jejich obecnému emisnímu limitu vypočtený roční hmotnostní tok více než 4 % hodnoty ročních hmotnostních toků znečišťujících látek používaných pro kategorizaci nevyjmenovaných zdrojů stanoví obecné emisní limity i u látek, jejichž emise lze u zdroje prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě působení zdroje, především jedná-li se o oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší je oprávněn stanovit obecné emisní limity dalších látek na základě vlastního posouzení nebo odborného posudku. Jejich uplatnění musí odůvodnit ve vydaném rozhodnutí u zvláště velkého zdroje musí posoudit stanovení emisních limitů u všech znečišťujících látek uvedených v zákonu o integrované prevenci, pro které nejsou u zdroje stanoveny specifické emisní limity Od plnění stanovených emisních limitů uvedených v odstavcích označených (b) a (c) lze upustit u těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, u kterých výsledky autorizovaného měření emisí prokáží nebo odborný posudek doloží, že jejich emise jsou pod úrovní 10 % obecného emisního limitu a pod 10 % limitního emisního toku.

Strana 139

© Phare CZ 0209-02-01-005


Lze předpokládat, že v novele tohoto nařízení bude rozpor při uplatnění požadavku na stanovení dalších emisních limitů při ročním hmotnostním toku více než 4% hodnoty ročních hmotnostních toků používaných pro kategorizaci s podmínkami stanovujícími, kdy lze od plnění emisních limitů ustoupit. Reálnými hodnotami jsou 30 % obecného emisního limitu a 40 % limitního emisního toku. V případě zdrojů emitujících organické látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci a halogenované označené R-větou R-40, R-45, R-46, R-49, R60 a R61 se obecné emisní limity a podmínky provozu stanoví podle §5 a §8 odst.1 a 2. vyhlášky MŽP č.355/2002 Sb.

Postup stanovení specifických emisních limitů

Spalovací stacionární zdroje Emisní limity pro zvláště velké zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zdroje jsou podle ustanovení § 3 odst.1 a odst.2 uvedeny pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky v příloze č.1 a pro oxid uhelnatý v příloze č.2.. V příloze č.3 jsou uvedeny požadované hodnoty stupně odsíření pro případy, že u zdroje není možno plnit emisní limity pro oxid siřičitý v rozsahu stanoveném v příloze č.1. Emisní limity pro velké a střední zdroje stanovené v závislosti na jmenovitém tepelném výkonu zdroje jsou podle ustanovení § 8 odst.1 uvedeny pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid uhelnatý v příloze č.4..Emisní limity při současném spalování více druhů paliv jsou stanoveny v příloze č.6.. Pro malé zdroje nejsou stanoveny emisní limity. Podle § 11 je však stanovena minimálně přípustná účinnost spalování uvedená v příloze č.7.

Ostatní stacionární zdroje Specifické emisní limity a technické podmínky jejich provozu jsou uvedeny v příloze č. 1 nebo č. 2 k tomuto nařízení a nově i v příloze č.3. Technické a další podmínky provozu obsahují požadavky na konstrukci a vybavení zdroje nebo na jeho provozování, které specifické emisní limity doplňují nebo nahrazují. Pro vyjmenované zdroje platí specifické emisní limity a dále lze uplatnit obecné emisní limity u znečišťujících látek, pro které nejsou specifické emisní limity stanoveny. Obecné emisní limity se uplatňují postupem podle ustanovení §9 odst.4 zákona o ochraně ovzduší. Příloha č.1 v prvé části obsahuje: všeobecné zásady pro platnost emisních limitů závazné podmínky provozu zařízení na spalování odpadních plynů technických opatření při manipulacích a uložením tuhých látek (nově) plán snížení emisí u technického zdroje ve druhé části stanovuje specifické emisní limity a podmínky provozu pro technologie a technologické procesy v oblastech: Energetika Průmyslová výroba a zpracování kovů Zařízení na výrobu cementářského slínku a vápna Chemický průmysl Nakládání s odpady Ostatní zařízení Zemědělské zdroje

Strana 140

© Phare CZ 0209-02-01-005


Energetika Energetika, ( s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů uvedených v NV č.352/2002 Sb.) Třídění a úprava uhlí, briketárny Výroba koksu - koksové baterie Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí, výroba a rafinace plynů a minerálních olejů, výroba energetických plynů (generátorový plyn, svítiplyn), synthézních plynů a bioplynu Hlubinné doly

Průmyslová výroba a zpracování kovů Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy včetně sirníkové rudy Zařízení na výrobu surového železa Zařízení na výrobu oceli Zařízení na zpracování železných kovů Slévárny železných kovů (slitin železa) Zařízení metalurgie neželezných kovů Zařízení na povrchovou úpravu kovů, plastů a jiných nekovových předmětů Povrchová úprava kovů Obrábění kovů Zpracování nerostů a výroba nekovových minerálních produktů

Zařízení na výrobu cementářského slínku a vápna činnosti s materiály a produkty obsahujících azbest zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně nerostných vláken zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček nebo porcelánu Kamenolomy a zpracování kamene, ušlechtilá kamenická výroba, těžba, úprava a zpracování kameniva přírodního i umělého Obalovny živičných směsí a mísírny živic

Chemický průmysl a nakládání s odpady Chemická průmyslová zařízení na výrobu vybraných základních organických chemických látek - ustanovení stanoví podmínky pro výrobu 1,2-dichlorethanu a vinylchloridu, výrobu polymeru na bázi polyakrylonitrilu, výrobu PVC, výrobu a zpracování viskózy a výrobu gumárenských pomocných přípravků Chemická průmyslová zařízení na výrobu vybraných základních anorganických chemických látek - ustanovení stanoví podmínky pro výrobu chloru, výrobu kyseliny chlorovodíkové, výrobu síry Clausovým procesem, výrobu kapalného oxidu siřičitého, výrobu kyseliny sírové, výrobu amoniaku a výrobu kyseliny dusičné a jejích solí Chemická průmyslová zařízení na výrobu hnojiv Chemická průmyslová zařízení na výrobu základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů Chemická zařízení na výrobu výbušnin Výroba oxidu titaničitého, litoponu, stálé běloby (blanc fix), pigmentů z titanové běloby, železitých a ostatních pigmentů - ustanovení stanoví podmínky pro výrobu oxidu titaničitého (hlavní výpusti), výrobu ostatních pigmentů a výrobu oxidu titaničitého (vedlejší výpustí) Těžba, doprava, manipulace a skladování ropy a zemního plynu - ustanovení stanoví podmínky pro plyny a páry z výrobních zařízení a podmínky pro podzemní zásobníky zemního plynu Rafinerie ropy, petrochemické zpracování ropy, výroba, zpracování a skladování petrochemických výrobků a jiných kapalných organických látek - jsou stanoveny podmínky pro skladování a manipulaci, pro plyny a páry z výrobních zařízení a dále na provoz sulfanu, regeneraci a aktivaci katalyzátorů pro katalytické štěpení ve fluidní vrstvě a odpadní vody Čerpací stanice a zařízení na dopravu a skladování pohonných hmot s výjimkou nakládání s benzinem

Strana 141

© Phare CZ 0209-02-01-005


p

y

Ostatní zařízení Průmyslové závody na výrobu buničiny, papíru, lepenky a jiných vláknitých materiálů Závody na předpravu nebo barvení vláken či textilií Závody na vydělávání kůží a kožešin Potravinářský průmysl Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě větší než 10 t denně Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním či grafitací a zpracování uhlíkatých materiálů Krematoria Veterinární asanační zařízení Zpracování dřeva Čistírny odpadních vod Udírny Zařízení na výrobu dřevěného uhlí Sanační zařízení

Zemědělské zdroje V příloze č.2 jsou stanoveny základní požadavky na ochranu ovzduší a emisní limity u zemědělských zdrojů. Podrobně jsou uvedeny: Emisní limity a další požadavky na provozování zemědělských zdrojů znečišťování - v ustanovení jsou stanoveny podmínky provozu a emisní limity amoniak a pachové látky, Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování ovzduší -je uveden požadovaný rozsah jednotlivých bodů plánu, zásady a lhůty pro zpracování, schvalování a plnění plánu a postup krajského úřadu při schvalování plánu, Referenční a snižující technologie emisí amoniaku u chovů hospodářských zvířat - posouzení jednotlivých technologií a technologických postupů procentem snížení emisí amoniaku.

Spalování odpadu Provozní podmínky pro spalovny odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadu jsou uvedeny v §5. Základním technologickým požadavkem při spalování je dodržení teploty a doby prodlevy za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Specifické emisní limity pro spalovny odpadu jsou uvedeny v příloze č.5. Současně jsou zde pro stávající spalovny uvedeny platné výjimky, včetně jejich časového omezení. Emisní limity platné v přechodném období uvádějí přílohy č.8, č.9 a č.10. Specifické emisní limity při spalování odpadních olejů ve smyslu §18 odst.2 zákona o ochraně ovzduší jsou v příloze č.6. Specifické emisní limity, způsob jejich výpočtu emisních limitů podle směšovacího pravidla a technické podmínky pro spoluspalovací zařízení obsahuje příloha č.2. Hodnoty emisních limitů jsou jmenovitě stanoveny pro spoluspalování odpadu v cementářských pecích a v zařízeních na spalování paliv.

Ostatní stacionární zdroje znečišťování ovzduší Ostatní stacionární zdroje znečišťování ovzduší emitující těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu Specifické emisní limity a technické podmínky provozu pro jednotlivé činnosti jsou stanoveny v přílohách č.2 a č.11. Příloha č.2 obsahuje zejména: Polygrafická činnost Odmašťování, čištění a snímání povlaků

Strana 142

© Phare CZ 0209-02-01-005


Chemické čištění oděvů Aplikace nátěrových hmot Průmyslová aplikace nátěrových hmot - opravy automobilů a přestříkávání vozidel Navalování (nátěry) pásů, svitků a drátů Adhesivní nátěry Impregnace dřeva Laminování dřeva, kovu, textilu, vláken a plastů Výroba nátěrových hmot, přípravků, adhesivních materiálů a tiskařských barev Výroba obuvi a dalších oděvních doplňků Výroba farmaceutických přípravků Zpracování kaučuku, výroba pryže Extrakce rostlinných olejů a živočišných tuků a rafinace rostlinných olejů Příloha č.11 obsahuje požadavky na stávající zdroje znečišťování ovzduší z hlediska emisních limitů a podmínek provozu, pokud pro tyto zdroje neplatí emisní limity a ustanovení této vyhlášky. Jedná se o následující zdroje: Lakovny Polygrafie Odmašťování a čištění kovů a elektrosoučástek chlorovanými organickými rozpouštědly Chemické čištění textilií, kůží a kožešin organickými rozpouštědly Výroba a zpracování tuků a olejů rostlinného i živočišného původu Skladování, manipulace a distribuce benzinu Zařízení pro povrchovou úpravu látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla, zejména provádějící apreturu, potiskování, pokovování, odmašťování, nepromokavou úpravu, úpravu rozměrů, barvení, čištění nebo impregnaci Výroba klihu a lepidel Laminování dřeva, kovů, textilu, vláken a plastů

Postup stanovení emisních limitů Podle ustanovení § 9 odst.4 zákona je provozovatel zdroje, pokud pro danou znečišťující látku není stanoven specifický emisní limit, povinen plnit obecný emisní limit. Vymezení znečišťujících látek nebo skupin látek na návrh provozovatele nebo inspekce stanoví krajský úřad. Rovněž zákon o integrované prevenci (zákon č.76/2002 Sb.) stanoví závazné podmínky provozu zvláště velkých zdrojů znečišťování včetně emisních limitů. Podle § 14 odstavce 1 má příslušný úřad vystavující integrované povolení stanovit emisní limity pro znečišťující látky uvedené v příloze 2 a to pokud jsou ze zařízení vypouštěny. V příloze jsou vedle základních znečišťujících látek i další látky s významným účinkem na kvalitu ovzduší. Problematika uplatnění obecních emisních limitů vedle specifických emisních limitů řeší samostatně jednotlivé právní normy. Specifické emisní limity ve shodě s mezinárodními dokumenty jsou stanoveny pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, tuhé znečišťující látky a oxid uhelnatý. Příslušné emisní limity jsou specifickými a jsou uvedeny v přílohách č.1, č.2 a č.4.. Nařízení vlády stanoví postup stanovení obecných emisních limitů v případech, kdy pro stanovenou skupinu látek není u zdroje specifický emisní limit. Obecné emisní limity se stanoví podle §12 písm. a) pro látky jejichž emise lze prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě zdroje. Zvláštní pozornost se věnuje zdrojům v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší. Nařízení vlády č.354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu; Pro spalovny odpadu a zařízení pro spoluspalování odpadů jsou stanoveny specifické emisní limity a z obecných emisních limitů jsou závazné emisní limity pro pachové látky.Specifické emisní limity v podstatě zahrnují všechny znečišťující látky, které se ve spalinách ze spaloven a spoluspalovacích zařízení mohou vyskytovat. Nařízení vlády č.353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší; Pro zdroje vyjmenované v přílohách č.1 a č.2 nařízení vlády stanovilo specifické emisní limity. V případě nevyjmenovaných zdrojů a emisí znečišťujících látek ze zdrojů pro něž nejsou stanoveny specifické emisní limity je stanoven postup stanovení obecných emisních limitů.

Strana 143

© Phare CZ 0209-02-01-005


Krajský úřad v souladu s §5 stanoví provozovateli obecné emisní limity pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny: u nichž překročí roční hmotnostní tok 4 % hmotnostního toku vypočteného z obecných emisních limitů jejichž emise lze prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě zdroje. Zvláštní pozornost se věnuje zdrojům v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší dalších látek na základě vlastního posouzení nebo odborného posudku v případě zvláště velkých zdrojů postupuje v souladu s ustanovením zákona o integrované prevenci

Přípustná tmavost kouře a způsob její kontroly § 2 písm. m) zákona definuje přípustnou tmavost kouře jako nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu. Tmavost kouře je optická vlastnost kouře vyvolaná pohlcováním světla zjištěná v kouřové vlečce nebo v kouřovodu. Bývá způsobována přítomností částic cca 1 µm, převážně sazí, malých částic popílků a aerosolů. Překročení přípustné tmavosti kouře bývá obvykle důsledkem špatného technického stavu zařízení nebo technologické nekázně. Přípustnou tmavost kouře lze zjistit měřením buď v potrubí odpadního plynu (kouřovodu), nebo ve vlečce. Pro měření tmavosti kouře počítá česká legislativa s měřením metodami podle Bacharacha a Ringelmanna (příloha č. 11 k vyhlášce 356/2002Sb.) Bacharachovým způsobem se tmavost kouře zjišťuje v kouřovodu, nejčastěji u kotlů na kapalná paliva. Spočívá v porovnání kruhové barevné skvrny vzniklé prosátím předepsaného množství kouřových plynů přes filtrační papír a jeho porovnáním s Bacharachovou stupnicí. Tu tvoří celkem deset stupňů od bílé barvy (stupeň 0) do černé (stupeň 9). Devátý stupeň představuje minimálně 90 % černé na bílém podkladu. Emisní limit pro tmavost kouře naměřenou podle Bacharacha nesmí překročit 4. stupeň stupnice při žádném ze tří po sobě provedených testů a stupeň 3 alespoň u dvou ze tří provedených testů. Při uvádění kotle do provozu se zjišťování tmavosti kouře podle Bacharacha neprovádí (příloha č. 2 k vyhlášce). Přípustná tmavost kouře zjišťovaná v kouřové vlečce se vyhodnocuje podle Ringellmanna. Metoda spočívá ve visuálním porovnání kouřové vlečky se stupnicí, kterou tvoří celkem pět čtvercových polí od jedné do pěti, přičemž nultý stupeň tvoří čistě bílé pole s definovanou odrazivostí světla 80 %, ostatní stupně stupnice: stupeň 1 odpovídá - 20 % černé barvy na bílém podkladě stupeň 2 odpovídá - 40 % černé barvy na bílém podkladě stupeň 3 odpovídá - 60 % černé barvy na bílém podkladě stupeň 5 odpovídá - 100 % černé barvy na bílém podkladě; černá barva musí mít odrazivost světla 5 % Měření se má provádět ze vzdálenosti 150 - 400 m od komína. Směr kouřové vlečky v ústí komína má být v pravém úhlu na směr pozorování. Pozorování se nesmí provádět proti slunci či zástavbě nebo okolnímu terénu. Porovnáním se stupnicí se stanoví stupeň tmavosti kouře. Při každém měření se provádí 30 odečtů v pravidelných půlminutových intervalech. Délka odečtu činí 5 sekund. Měření se vyhodnotí jako průměrná tmavost ze třiceti odečtů. Emisní limit tmavosti kouře je dodržen, jestliže kouř není tmavší než 2. stupeň při měření podle Ringelmanna. Při uvádění kotle do provozu ze studeného stavu v trvání nejdéle 30 minut, pokud pasport kotle nestanoví jinak, může tmavost kouře dostoupit až do třetího stupně stupnice. Vedle Ringelmannovy stupnice lze zjišťovat tmavost kouře měřením opacity.

Imisní limity a zvláštní imisní limity pro základní škodliviny Veřejné zdraví a kvalita životního prostředí jsou ovlivňovány i kvalitou ovzduší. Imisní limity jsou mírou přípustné kvality ovzduší. Jejich dodržování je důležité pro trvale udržitelný rozvoj. Hodnoty imisních limitů odrážejí požadavky Evropské unie na udržení zdravého ovzduší na základě současného stavu poznání a jsou předmětem nařízení vlády 350/ 2002 Sb.

Strana 144

© Phare CZ 0209-02-01-005


Naproti tomu zvláštní imisní limity jsou hodnotami, při kterých může nastat ohrožení veřejného zdraví a životního prostředí. Slouží pro varování obyvatelstva a jsou pro provozovatele zdrojů, kteří jsou zařazeni do regulačních opatření ve smogových oblastech, podnětem pro zahájení opatření ke snížení emisí po dobu trvání inverze. Jejich hodnoty jsou oproti imisním limitům násobkem a jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP ČR 533/2002 Sb. Hodnoty imisních limitů se vyjadřují v hmotnostních jednotkách (nejčastěji v µg nebo ng) vztažených k jednotce objemu vzduchu. Objem se vyjadřuje v přepočtu na teplotu 293 K (20 °C) a na atmosférický tlak 101,325 kPa.

Imisní limity Imisní limity, meze tolerance, přípustný počet překročení, cílové imisní limity pro ozón, dlouhodobé imisní cíle pro ozón a deposiční limity pro jsou nařízením stanoveny pro následující látky znečišťující ovzduší: oxid siřičitý suspendované částice frakce PM10 olovo oxid uhelnatý benzen kadmium amoniak arsen nikl rtuť polycyklické aromatické uhlovodíky vyjádřené jako benzo(a)pyren troposférický ozón - vedle cílových imisních limitů se stanoví dlouhodobé imisní cíle pro prašný spad se stanoví deposiční limit pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a ozón se také stanoví vedle hodnot imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů ještě hodnoty imisních limitů pro ochranu ekosystémů a vegetace Hodnoty imisních limitů je třeba vyhledat v citovaném nařízení vlády. Jako příklad struktury limitu je v následující tabulce uveden imisní limity pro oxid siřičitý. Imisní limity pro S02

Účel limitu ochrana zdraví lidí zdraví lidí zdraví lidí Ekosystémů *

Doba (aritmetický. průměr za dobu) 1 hodina 24 hodin kalendářní rok zimní období (1.10.-31.3.)

Imisní limit [µg.m-3] /počet překročení za rok 350/24 125 /3 50 /-

90 -

*

20 / -

-

*

Mez tolerance [µg.m-3]/ %

Datum dosažení limitu 1. 1. 2005 1. 1. 2005

platnost ode dne účinnosti nařízení

Posuzování kvality ovzduší se provádí v sídelních seskupeních buď měřením, modelováním či odborným odhadem, po případě jejich kombinací. Měření se provádí tam, kde úroveň znečišťování ovzduší dosahuje či překračuje nařízením vlády stanovenou horní mez pro posuzování a dále se provádí v oblastech, kde jsou překračovány dlouhodobé imisní cíle pro ozón. Modelováním nebo odhadem v oblastech, kde úroveň znečištění ovzduší nepřesahuje dolní mez pro posuzování. Kombinace měření a modelování se může provádět v oblastech, kde znečištění ovzduší dosahuje nebo přesahuje dolní mez, ale nedosahuje hodnoty horní meze pro posuzování. V přílohách nařízení vlády jsou stanoveny hodnoty jednotlivých imisních limitů, deposičního limitu pro prašné látky a výše citovaných hodnot pro ozón. Hodnocení kvality ovzduší a seznam oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší jedenkrát ročně zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí. Oblasti, kde kvalita ovzduší překračuje stanovené imisní limity, resp. dlouhodobé imisní cíle pro ozón, podléhají národnímu programu pro snižování emisí (§ 6 odst. 2 a § 43 písm. h), j) zákona 86/2002 Sb.). Za dobré se považuje ovzduší tam, kde nejsou překračovány platné imisní limity.

Strana 145

© Phare CZ 0209-02-01-005


Účel zvláštních imisních limitů Zvláštní imisní limity (ZIL) slouží pro vyhlašování smogových varovných a regulačních opatření v době nepříznivých podmínek pro rozptyl látek znečišťujících ovzduší v místech, které jsou vyhlášeny jako smogové oblasti. Kriteriem pro vyhlašování jsou zvláštní imisní limity (ZIL), které představují hodnoty, při nichž je bezprostředně ohroženo zdraví obyvatelstva a citlivých druhů ekosystémů. ZIL jsou vyhlášeny pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a ozón. Jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky MŽP ČR 533/2001 Sb. Oproti předešlé úpravě dané vyhláškou MŽP ČR č. 41/1991 k zákonu 309/1991 Sb. nová úprava neuvádí zvláštní imisní limity pro prach a oxid uhelnatý, nebo jejich součtové koncentrace.

Plán snížení emisí u stacionárního zdroje znečišťování ovzduší a jeho význam Podle §5 odst.6 zákona je připuštěna možnost nahradit povinnost plnění emisních limitů plněním plánu na snížení emisí nebo zavedením zásad správné zemědělské praxe.Tímto jsou řešeny případy, kdy provozovatel stávajícího zdroje není schopen z objektivně technických důvodů plnit zpřísněné emisní limity pro některé znečišťující látky. Předpokladem je předchozí plnění požadavků a emisních limitů podle právních norem platných před účinností zákona č.86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a zavedení takových opatření v provozu zdroje, která uvedou ve stanovené době emise ze zdroje do souladu s novými předpisy. Návrh plánu na snížení emisí znečišťujících látek, případně účinná opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž vznikají emise znečišťujících látek, vypracovává provozovatel zdroje a předkládá ke schválení krajskému úřadu. Podobně je postupováno v případě zemědělských zdrojů. Krajský úřad předložený návrh schválí za předpokladu, že je vypracován v souladu se zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Schválené plány snížení emisí znečišťujících látek a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje nahrazují po stanovenou dobu emisní limity. Podrobnosti k náležitostem a způsobu zpracování plánů na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe uvádějí prováděcí předpisy: Nařízení vlády č.352/2002 Sb. stanovuje podmínky pro vypracování plánu snížení emisí u stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů. Zásady ve smyslu §7 tohoto nařízení jsou uvedeny v příloze č.8. Plán snížení emisí u stávajícího zvláště velkého zdroje musí korespondovat s Národním programem vypracovaném pro tuto kategorii zdrojů a splňovat podmínky uložené v § 54 odst.8 zákona o ochraně ovzduší. Nařízení vlády č.353/2002 Sb. stanovilo podmínky a dobu do které provozovatelé zdrojů musí splnit zpřísněné nebo nově uložené specifické emisní limity. Ve stanovené době, která bude pravděpodobně prodloužena o několik let, provozovatelé dodržují emisní limity platné do dne nabytí účinnosti tohoto nařízení vlády a postupují podle bodu 0.4 přílohy č.1. Provozovatelé plán snížení emisí znečišťujících látek u technického zdroje měli předložit do 30. listopadu 2002. V souladu s §5 odst.8 zákona o ochraně ovzduší může provozovatel zemědělského zdroje a přílohou č.2 k tomuto nařízení vlády předložit krajskému úřadu plán zavedení zásad správné zemědělské praxe. Po jeho schválení je závazným a nahrazuje emisní limity v plném rozsahu. Nařízení vlády č.354/2002 Sb. nezavádí institut plánu snížení emisí, ale stanoví pro stávající spalovny odpadů a spoluspalovací zařízení specifické emisní limity platné v době přechodného období. Vyhláška MŽP č.355/2002 Sb. stanoví pro všechny zdroje specifické emisní limity pro látky, které jsou klasifikovány jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické a jsou označeny R-větou R45, R46, R49, R60 a R61 nebo halogenované organické látky klasifikované R-větou R40

Strana 146

© Phare CZ 0209-02-01-005


emisní limity pro ostatní těkavé organické látky z provozních činností jsou uvedeny v příloze č.2. Provozovatel zdroje musí plnit požadavky stanovené v této příloze nebo požadavky redukčního plánu. Podstata redukčního plánu a návod na jeho zpracování je uveden v příloze č.3.vyhlášky.

Pokuty a sankce Sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší Další postihy za nedodržování platné legislativy Postihy v případě nesprávného zacházení s regulovanými látkami porušujícími ozonovou vrstvu Země

Příklad - Trestná činnost v oblasti péče o ovzduší

Sankce za porušení zákona o ochraně ovzduší Zákon o ochraně ovzduší specifikuje sankce za jeho porušení, a to pokuty ve výši od 500 Kč až do 10 000 000 Kč. Pokuty může ukládat Česká obchodní inspekce, Česká inspekce životního prostředí, krajský úřad, obecní úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podle toho, který úřad pokutu uloží, je nakládáno i s příjmem z vybrané pokuty: vybrané pokuty, které uložila Česká inspekce životního prostředí jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí, z 50 % příjmem obce, na jejímž území došlo k porušení povinnosti vybrané pokuty uložené krajským úřadem, obecním úřadem a obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou příjmem tohoto orgánu a musí být použity na ochranu ovzduší na území, které příslušný orgán spravuje pokuty vybrané za porušení povinností v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země jsou příjmem Státního fondu životního prostředí Může se stát, že provozovatel nezjedná nápravu do 1 roku od toho, co u něj orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti a uložil mu pokutu a opětovně poruší povinnost. V tomto případě je orgán ochrany ovzduší oprávněn mu uložit pokutu za opětovné porušení povinnosti a to až do výše dvojnásobku horní hranice sazby pokuty. Výše pokuty je v zákoně stanovena v určitém rozmezí. Jaká pokuta skutečně bude, rozhodne orgán ochrany ovzduší na základě: závažnosti porušení povinnosti dané zákonem o ochraně ovzduší či jeho prováděcími předpisy doby trvání porušování povinnosti výše vzniklé a nebo hrozící škody v důsledku porušení povinnosti případných následků porušení povinnosti

Další postihy za nedodržování platné legislativy V případě velmi vážného porušení zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů může dojít až k rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší o omezení provozu stacionárního zdroje a nebo k jeho úplnému zastavení. Tímto velmi vážným porušením zákona o ovzduší je následující: provozovatel stacionárního zdroje jej provozuje bez povolení orgánu ochrany ovzduší a nebo bez vydání kladného stanoviska orgánu ochrany ovzduší k přestavbě stacionárního zdroje provozovatel stacionárního zdroje neplní svoje povinnosti při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší provozovatel stacionárního zdroje nedodržuje emisní limit, přípustnou tmavost kouře, plán snížení emisí, pachové číslo nebo obtěžuje zápachem nad přípustnou míru a nesnaží se o zlepšení situace ani po vyzvání orgánu ochrany ovzduší provozovatel opětovně porušuje povinnosti, za jejichž porušení mu již byla udělena pokuta

Strana 147

© Phare CZ 0209-02-01-005


Postihy v případě

nesprávného zacházení

s regulovanými látkami

porušujícími ozonovou vrstvu Země V případě zjištění porušování platné legislativy může Česká inspekce životního prostředí učinit tato nápravná opatření: může uložit fyzické nebo právnické osobě porušující povinnosti opatření k nápravě může navrhnout zrušení povolení ministerstva k zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují může uložit fyzické nebo právnické osobě, aby učinila na svůj náklad opatření k nezávadnému zneškodnění, případně recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují Pokud dochází k opětovnému porušení povinností ze strany fyzické či právnické osoby a jsou zjištěny závažné nedostatky při zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, potom zasáhne Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo může rozhodnout o: zrušení povolení k zacházení s regulovanými látkami a nebo s výrobky, které je obsahují zneškodnění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují na náklad osoby, u které byly zjištěny nedostatky, včetně náhrady prokazatelných náklad zkoušek vzorků regulovaných látek

Příklad - Trestná činnost v oblasti péče o ovzduší V oblasti péče o ovzduší se jedná o značně latentní trestnou činnost, která je obtížně prokazatelná. Je možno ji dokumentovat pouze měřením emisí a koncentrací škodlivin v ovzduší. Nejčastěji prošetřované případy, v nichž je podezření ze spáchání trestného činu, souvisejí se spalovacími procesy a chemickými výrobami. Ve snaze ušetřit na elektrické energii dochází k vypínání odsiřovacích resp. "odlučovacích" zařízení. Tím dochází ke znečištění ovzduší emisemi a škodlivinami. Péče o ovzduší je právně řešena převážně ve správním řízení, formou pokut a progresivních poplatků za překročení emisních limitů a povolených koncentrací škodlivin v ovzduší. ČIŽP shromažďuje data z velkých zdrojů znečištění ovzduší, emisní a imisní údaje svodné má k dispozici Český hydrometeorologický ústav.

Poplatky Poplatky a jejich funkce Systém poplatků v České republice Poplatky za znečišťování ovzduší Poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země

Poplatky a jejich funkce Poplatky jsou v ekonomické teorii definovány jako platby spojené s určitým úkonem, službou nebo povolením orgánu státní správy. Funkce environmentálních poplatků mohou být různé. Převažuje funkce fiskální, ideálem je funkce motivační. Poplatky jsou zpravidla součástí širšího souboru nástrojů - poplatkového systému. Jeho hlavními částmi jsou tyto náležitosti: vymezení poplatníků, respektive plátců stanovení předmětu zpoplatnění stanovení výše poplatků (základní sazby) případné zavedení přirážek k základní sazbě určení způsobu výpočtu stanovení úlev, odkladu placení popřípadě výjimek z placení případné zavedení náběhové křivky placení

Strana 148

© Phare CZ 0209-02-01-005


stanovení způsobu výběru poplatků způsob kontroly celého systému případné určení výnosu z poplatků

Systém poplatků v České republice V současné době představuje systém poplatků v České republice nejdůležitější a nejrozvinutější ekonomický nástroj ochrany životního prostředí. Do praxe jsou zavedeny následující poplatky (či jinak nazvané platby): poplatky za znečišťování ovzduší poplatky za ukládání odpadů úplaty za odběr podzemní vody úplaty za odběr vody z vodních toků úplaty za vypouštění odpadních vod odvody za trvalé nebo dočasné odnětí půdy zemědělské výrobě úhrada za vydobyté nerosty úhrada z dobývacího prostoru poplatky za vyrobené, vyskladněné nebo dovezené látky ohrožující ozonovou vrstvu Země platby za odnětí lesní půdy lesní výrobě Výše poplatků je dána příslušnými právními předpisy. Ochrana ovzduší je zabezpečována následujícími poplatky: poplatky za znečišťování ovzduší poplatky za vyrobené, vyskladněné nebo dovezené látky ohrožující ozonovou vrstvu Země

Poplatky za znečišťování ovzduší Zpoplatnění zdrojů znečišťování ovzduší Výnosy z poplatků za znečišťování ovzduší Výpočet poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší Oznamovací povinnost Možnost odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší

Zpoplatnění zdrojů znečišťování ovzduší Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů znečišťování musí platit poplatky za znečišťování ovzduší. O výši těchto poplatků rozhoduje krajský úřad, orgán obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad. Poplatky jsou specifikovány v platném zákoně o ochraně ovzduší a v prováděcích předpisech k tomuto zákonu. Spalovací zdroje o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně nejsou předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. O výši poplatků provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů rozhoduje krajský úřad. Poplatek vybírá a vymáhá finanční úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy finanční úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Poplatky se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanovený emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují. O výši poplatků provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obesní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá finanční úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy finanční úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Poplatky se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanovený emisní limit, nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují.

Strana 149

© Phare CZ 0209-02-01-005


O výši poplatků provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vymáhá obecní úřad. Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečištění ovzduší.

Výnosy z poplatků za znečišťování ovzduší Výnosy z poplatků ze zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Výnosy z poplatků z malých stacionárních zdrojů jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí.

Výpočet poplatků u zdrojů znečišťování ovzduší U zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů si musí vypočítat výši poplatků sami provozovatelé těchto zdrojů. Poplatek si vypočítají na základě sazeb poplatků stanovených platným zákonem o ochraně ovzduší a jeho prováděcími předpisy. Poté musí oznámit výši vypočítaného poplatku správci poplatku, tj. v případě zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů příslušnému krajskému úřadu, v případě středních stacionárních zdrojů příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud je stacionární zdroj nový, stanoví se mu poplatek pro první rok provozu na základě jeho projektované kapacity. U malého stacionárního zdroje znečištění vyměří roční výši poplatků obecní úřad pevnou částkou úměrně k velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu, případně podle druhu a spotřeby paliva.

Oznamovací povinnost Oznamovací povinnost se vztahuje na provozovatele zvláště velkých, velkých a středně velkých zdrojů. Tito provozovatelé jsou povinni oznámit správci poplatku všechny skutečnosti, které jsou nutné pro stanovení výše záloh na poplatek pro následující rok. Oznamovací povinnost se vztahuje na všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit stanovenou výši poplatků. Mezi tyto skutečnosti patří i zastavení stacionárního zdroje nebo změna jeho provozovatele. V případě, že je stacionární zdroj nový, tj. bude nebo byl uveden do provozu, je jeho provozovatel povinen splnit oznamovací povinnost do 2 měsíců od vydání povolení k provozu. Skutečnosti u stávajících stacionárních zdrojů musí být oznámeny správci poplatku do 30 dnů od jejich vzniku. U kategorie malých spalovacích stacionárních zdrojů se oznamovací povinnost vztahuje pouze na ty z nich, které mají jmenovitý tepelný výkon nad 50 kW. Provozovatel takovéhoto zdroje je povinen zaslat správci poplatku podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok. Na malé spalovací zdroje s nulovou sazbou poplatku se oznamovací povinnost nevztahuje.

Možnost odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší Tato možnost se vztahuje na provozovatele zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Pokud provozovatelé těchto zdrojů prokazatelně zahájí práce za účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 %, správce poplatku rozhodne o odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací. Provozovatel stacionárního zdroje ovšem musí splnit určité podmínky a pouze v případě splnění těchto podmínek má nárok na odklad placení záloh poplatku. Podmínky odkladu jsou následující: provozovatel musí plnit platné emisní limity stanovené pro jeho stacionární zdroj provozovatel si musí podat žádost o odklad placení poplatků. Tato žádost musí obsahovat podrobný popis prací za účelem snížení emisí a jejich časový průběh provozovatel musí oznámit prokazatelné zahájení prací za účelem snížení emisí

Strana 150

© Phare CZ 0209-02-01-005


provozovatel musí ukončit práce na snižování emisí do 2 let od jejich zahájení Po dokončení prací za účelem snižování emisí provozovatel písemně oznámí správci poplatku, že dokončil práce a podařilo se mu snížit emise u provozovaného stacionárního zdroje. Lhůta pro podání písemného oznámení o skončení prací je do 30 dnů ode dne skončení prací. Odklad poplatků končí k poslednímu dni, ve kterém bylo doručeno oznámení o skončení prací. Správce poplatku má několik možností, jak naložit s odloženou částí poplatku. Buď může prominout provozovateli celou část odloženého poplatku, nebo poměrnou část odloženého poplatku, nebo musí provozovatel celou odloženou část poplatku splatit zpětně. V zásadě záleží na tom, zda provozovatel splnil podmínky, ke kterým se zavázal na počátku odkladu placení poplatků za znečišťování ovzduší. První možnost je taková, že provozovatel dosáhne plánovaného snížení emisí do 2 let od zahájení prací na snižování emisí a sníží emise v původně naplánované výši. Potom mu správce poplatku povinnost splatit odloženou část poplatku promine. Další možnost je taková, že provozovatel poruší některou ze stanovených podmínek. Buď nesplní lhůtu 2 let a nebo se mu nepodaří snížit emise, tak, jak původně plánoval. Potom mu správce poplatku uloží povinnost doplatit odloženou část poplatku. V případě, že provozovatel splní lhůtu 2 let ale nepodaří se mu snížit emise v takové výši, jakou původně plánoval, správce poplatku mu promine poměrnou výši poplatku. To je taková částka, která bude odpovídat podílu snížení emisí skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty. V případě, že provozovatel nesplní lhůtu 2 let, ale není to jeho zaviněním, správce poplatku může provozovateli lhůtu dosažení naplánovaného snížení emisí prodloužit. Maximální možné prodloužení lhůty pro dosažení naplánovaného snížení emisí je o 1 rok.

Poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země Poplatky jsou stanoveny za výrobu a dovoz látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země výrobu a dovoz výrobků, které obsahují látky poškozující nebo ohrožující ozonovou vrstvu Země Poplatky jsou stanoveny paušálně, tj. částkou za kilogram regulované látky. V současnosti je poplatek stanoven ve výši 400,- Kč za kilogram zpoplatněné látky. Regulované látky jsou následující: chlorfluoruhlovodíky jiné zcela halogenované chlorfluoruhlovodíky halony tetrachlormethan 1,1,1-trichlorethan hydrobromfluoruhlovodíky bromchlormethan Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a jsou účelově vázány pro použití na ochranu ozonové vrstvy Země. Existují výjimky, které nepodléhají poplatku. Jsou to následující dvě výjimky: regulované látky slouží jako vstupní surovina pro přepracování na jiné chemické sloučeniny, tj. finální produkt již tuto látku neobsahuje regulované látky slouží pouze pro účely zajištění ochrany zdraví a života lidí v rámci nezbytné potřeby Tyto poplatky byly zavedeny v roce 1995 v návaznosti na zákon o ochraně ozonové vrstvy Země. V současnosti jsou upraveny zákonem o ochraně ovzduší.

Příklad - Účinnost poplatku a vliv ostatních činitelů

Strana 151

© Phare CZ 0209-02-01-005


Tento příklad byl vybrán ze studie zpracované na Okresním úřadě v Jihlavě v roce 1995. Studie hodnotí poplatky u středních zdrojů znečišťování ovzduší v okrese JIHLAVA za rok 1994. Lze konstatovat, že vyměřované poplatky stimulují provozovatele k hledání způsobů snižování emisí, ovšem jen zčásti. Nezatěžují příliš sféru nákladů provozovatele. Např. u fy TESLA a.s.Jihlava /pouze technologie/ činí poplatky 0,08 % z celkových nákladů , u fy IFM Piána s.r.o. Jihlava je to ještě méně. Na realizaci opatření ke snižování emisí mají větší vliv opatření dalších orgánů. Nízkou účinnost poplatků lze dokumentovat na těchto příkladech. a) Plynofikace gymnázia O.Březiny v Telči Původní kotelna na pevná paliva, výkon kotelny l,l6 MW, rok výroby kotlů a zprovoznění 1972 (tj. staré kotle), pásový rošt, v r.1993 2500 hodin. Spotřeba HU 116,6 t. Poplatek dle E.F. l00% 8 200 Kč (z toho TL 5 300). Do r.1998, kdy končí platnost individuelních emisních limitů pro stávající zdroje, by provozovatel uhradil na poplatku cca 50 000 Kč. Při předpokládané spotřebě ZP 400 000 m3 bude poplatek l00 % činit ročně 1 000 Kč. Náklady plynofikace prováděné v r.1994 vyčíslil provozovatel v součinnosti s provádějící firmou na 2 200 tis. Kč, z čehož nárokoval částku Kč 1 372 tis. ze SFŽP. Z uvedeného je zřejmé, že poplatek byl zcela zanedbatelnou motivací pro plynofikace zdroje. V tomto případě sehrála roli možnost požádat o příspěvek ze SFŽP a dispozice finančních prostředků na úrovni OkÚ (OŠÚ). b) Panelárna TR - Beton Jihlava (vzorek průměrného znečišťovatele) Kotelna na pevná paliva, kotel o výkonu l,l6 MW, rok výroby 1989, rok zprovoznění 1990 (nový kotel), posuvný rošt, účinnost odlučovače popílku 92%. V r.1993 spotřeba 608 tun HU. Výpočet poplatku z výsledků měření. Limity emisí - mg / m3 (hmotnostní koncentrace): indiv.lim. výsledek limit pro stan.ČIŽP měření nové zdroje tuhé látky 900 114 200 oxid siřičitý 3 700 3 681 2 500 oxid uhelnatý 1 000 253 800 oxidy dusíku 800 533 500 Měření provedeno autorizovanou měř. skupinou Ekologické centrum Praha. Z tabulky zřejmý nejhorší výsledek měření u S02. Do limitů pro nové zdroje se kotelna nevejde u oxidu siřičitého a oxidů dusíku, při čemž opotřebovanost kotlů se bude zvětšovat. Závazným posudkem hygienika z ledna 1994 byl provozovateli uložen termín plynofikace zdroje do r.1996.Provozovatel se nejprve odvolal s argumentem, že zákon o ochraně ovzduší stanoví E.L. pro nové zdroje až od 1.1.1999, později odvolání stáhl. Poplatek na r.1994 po úpravě činil 8 100 Kč. Podle E.F. by poplatek dosáhl po úpravě Kč 9 960, což je minimální rozdíl. Ročně do r.1998 by činil poplatek při spalování pevných paliv cca 75 000 Kč. Provozovatel by platil zvýšení o 50% za překročení limitů u oxidu uhelnatého, siřičitého a dusíků , tj.ročně 5 000 Kč. Dále by mohl dostat pokutu od ČIŽP (§ 18, odst. 3 , dále §7, odst. l zákona o ochraně ovzduší) - nedodržení stanovených E.L. v rozsahu 5 000 - l mil.Kč. Tato by mohla být motivací, pokud by dosahovala horní hranice (může být uložena i opakovaně). Celkové náklady plynofikace lze uvažovat 2,5 mil. Kč. Tomu by musela odpovídat i výše pokut. Poplatky po plynofikaci zdroje by u provozovatele dosáhly kolem 1 000 Kč. Z uvedeného je patrné, že důvodem již projektované plynofikace zdroje je závazný pokyn hygienika a obava z nesplnění E.L. pro nové zdroje. c) Snaha VD činírna Brtnice (technologie). Provozovatel instaloval v r.1994 nové zahraniční zařízení, které podle odborného posudku snižuje emise znečišťujících látek II.tř. (perchlorethylen) při tříbení a extrakci kůží. Srovnání lze provést porovnáním spotřeby PCHE na jednotku výroby :- spotřeba PCHE před instalací 0,603 t / l tunu produkce - spotřeba PCHE po instalaci zařízení 0,228 t/ l tunu produkce Snížení znečišťující látky činí 62%. Provozovateli vyměřen poplatek na r.1994 po úpravě 412 000 Kč bez instalace zařízení (koef.1,62) by poplatek činil po úpravě 60% 255 400 Kč Rozdíl po úpravách 156 600 Kč. V tomto případě je sazba za znečišťující látku II.tř. 10 000 Kč dostatečnou motivací k realizaci snížení emisí. Snižování emisí, plynofikace Všechny výše uvedené faktory působí ve směru snižování emisí. Plynofikací SZ v roce 1994 došlo ke snížení u tuhých látek o 67 t/rok, u oxidu siřičitého o 52 t/rok a dalších škodlivin. Komunálně bytová sféra v okrese byla v r.1992 plynofikována z 50,5 %, v roce 1994 již z 56,2 % a prognóza na r.1998 je 69.8 % . Pokles spotřeby tuhých paliv v okrese je patrný ze srovnání /tuny za rok /: r. 1993 163 000 r.1994 126 000 snížení o 37 000. Další vývoj bude závislý na ekonomických faktorech (cenové relace paliv, technologií a investičních celků). Lze očekávat další útlum spotřeby tuhých paliv ve prospěch ZP, elektřiny či dalších alternativních zdrojů. K výraznějšímu posunu k ekologickým topným médiím dojde v případě, že budou uspokojeny žádostí obcí z okresu o zařazení do Národního programu ozdravení ovzduší s následnou podporou ze SFŽP na plošná ozdravná opatření, hlavně na pokračování plynofikace obcí.

Strana 152

© Phare CZ 0209-02-01-005


Perspektivy největších znečišťovatelů SZ: Jihlavské kotelny - postupná další plynofikace blokových kotelen Čemolen Humpolec, provoz S. Říše a provoz V. Jeníkov, Voj. správa budov kotelna Pístov - provozovatelé vyzváni k řešení (rekonstrukce kotlů) OD Prior Hrušovy Dvory - realizace plynofikace zdroje v r. 1995.

Strana 153

© Phare CZ 0209-02-01-005

OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ

Recommend Documents