Obecní (městská) policie ve veřejné správě Municipal police in public administration

MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC ÚSTAV PRÁVNÍCH NAUK

Daniela Bačíková

Obecní (městská) policie ve veřejné správě Municipal police in public administration Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Ivana Rabinská, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje.

Olomouc …………………………

vlastnoruční podpis

Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní JUDr. Ivaně Rabinské, PH.D., za její připomínky, důležité informace a cenné rady. Velice si cením také její trpělivosti, kterou mi poskytla při zpracování mé práce.

OBSAH: Úvod 1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1. Začlenění obecní policie do systému veřejné správy..................................7 1.2. Historie obecní (městské) policie……………………………………..…..9 1.2.1. Habsburská monarchie…………………………………………….....9 1.2.2. První republika……………………………………………………....13 1.2.3. Období protektorátu a socialismu…………………………...............16 1.3. Právní předpisy upravující existenci a činnost obecní (městské) policie..19 1.4. Pravomoci strážníků obecních (městských) policií……………………...20 1.4.1. Pravomoci podle zákona o obecní policii…………………………...20 1.4.2. Pravomoci podle ostatních právních předpisů……………………....28 1.5. Srovnání pravomocí strážníků s policisty………………………………...30

2. PRAKTICKÁ ČÁST 2.1. Výkon veřejné správy strážníky………………………………………....33 2.1.1. Výkon veřejné správy pro potřebu obecní (městské) policie……….33 2.1.1.1. Zjišťování majitele parkovacího průkazu označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou ……………...33 2.1.1.2. Vyrozumění majitele odcizeného, nezajištěného motorového vozidla……………………………………………………......34 2.1.1.3. Zjišťování totožnosti osoby, která nemá u sebe doklad totožnosti…………………………………………………......34 2.1.1.4. Řešení pachatele krádeže v obchodech ………………………......35 2.1.2. Výkon veřejné správy pro ostatní subjekty veřejné správy………....36 2.1.2.1. Předvedení osoby na žádost správního orgánu…………….....36 2.1.2.2. Doručování písemností…………………………………….....36 2.2. Problematika sporných zákroků strážníky obecní (městské) policie…....37 2.2.1. Úkony po marné výzvě k prokázání totožnosti dle §12, odst. 2, písm. a) zákona o obecní policii…………………………………………...37 2.2.2. Odtahování vozidel z vyhrazených parkovišť pro rezidenty, abonenty………………………………………………………….....38 4

2.2.3. Omezení podle §76 odst. 2 trestního řádu, pachatel spáchal trestný čin včera……………………………………………………………38 2.3. Problematika účinnosti některých zákroků a úkonů……………………39 2.3.1. Řešení bezdomovců a žebrajících osob ve velkých městech….…..39 2.3.2. Neefektivní oznamování přestupků pachatelů krádeže správnímu orgánu……………………………………………………………...41

Závěr…………………………………………………………………………....45 Anotace................................................................................................................47 Seznam literatury a pramenů................................................................................48

5

ÚVOD Obecní, respektive komunální policie není pojem novodobý, jak se na první pohled zdá. Jeho historie sahá až do středověku s tím, že některé prvky těchto institucí se vyskytovaly již ve starověku. V moderním pojetí pojem komunální policie sahá až do dob Habsburské monarchie. Nejen naše generace, ale i generace našich rodičů tento pojem neznala, poněvadž tyto složky prakticky skončily svou činnost roku 1945. Tuto problematiku bych chtěla také ve své práci alespoň nastínit. Dále zde uvádím základní rozsah pravomocí, které strážníci obecní policie mají. Je to i z toho důvodu, že spousta občanů tuto znalost nemá. Tuto práci jsem si vybrala i proto, abych zde alespoň přiblížila práci strážníků obecní policie a přitom srovnala pravomoci příslušníků komunálních policií z historie s těmi současnými. Rozsah pravomocí a působnosti se od vzniku obecních (městských) policií od roku 1992 zmnohonásobil. Tato služba také vyžaduje kvalitní zákroky, které by nebylo možno provést s nekvalitním personálem. Praxe ukázala, že nekvalitní práce i chyby strážníků se ihned odrazí ve veřejném mínění, sdělovacích prostředcích apod. Rozsahem pravomocí strážníků a vývojem právního řádu naší republiky se některé zákroky a úkony strážníka zkomplikovaly. Několik těchto případů bych v závěru své práce chtěla uvést. Cílem této práce je komplexně přiblížit činnost strážníků obecní policie. V úvodní části zařazením obecní policie do systému veřejné správy. V další části práce se zabývám nastíněním její historie, pro srovnání s některými pravomocemi ze současnosti. Dále jsou to pravomoci strážníků v současnosti s využitím právních předpisů, které se dané problematiky týkají. V závěru první části mé práce stručně srovnávám tyto pravomoci s pravomocemi policistů. Druhá část práce se zabývá samotným výkonem veřejné správy prováděnými strážníky, a to i v souvislosti s některými problematickými zákroky, úkony a s jejich následujícím řešením. V poslední části práce se zde zabývám neefektivností oznamování některých přestupků správním orgánům s následným východiskem.

6

1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1. Začlenění obecní policie do systému veřejné správy

Abychom pochopili začlenění obecní policie do systému veřejné správy, nejprve je nutno uvést, co je to vůbec obecní policie, včetně její definice. Dále zde v základních rysech uvádím, co je to veřejná správa, jak se člení a kde zaujímá ve veřejné správě místo obecní policie. Veřejná správa není pojmem jednoznačným, lze ji vymezit z několika pohledů. Z hlediska dělby moci ve státě je veřejná správa správou veřejných záležitostí ve společnosti zorganizované ve stát. Je projevem realizace výkonné moci ve státě, a to včetně specifického postavení veřejnoprávní samosprávné moci.1 Veřejná správa, jakožto výraz veřejné moci, je užíván jak v organizačním pojetí, kdy se rozumí orgány veřejné správy, tak ve funkčním pojetí, kdy jde o výkon veřejné správy jakožto výkon podzákonné a nařizovací činnosti těchto orgánů.2 „Veřejná správa, jakožto správa veřejných záležitostí je správou ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů.“3 Veřejný zájem zde představují obecně prospěšné zájmy, jejichž nositeli je veřejnost. Veřejná správa se podle povahy nositele veřejné moci dělí na státní správu, samosprávu a ostatní veřejnou správu. Státní správa se pak z hlediska subjektů, které ji vykonávají dělí jednak na státní správu přímou, prováděnou bezprostředně orgány státu (správními úřady) a jednak na státní správu nepřímou, vykonávanou v přenesené působnosti veřejnoprávními korporacemi. Těmito veřejnoprávními korporacemi jsou obce, kraje, nebo soukromé fyzické nebo právnické osoby, jejíž výkon byl na základě a v souladu se zákonem svěřen.4 V našem případě nás bude zajímat samospráva. Předmětem samosprávy je buď správa veřejných věcí na místní úrovni, anebo v souvislosti s výkonem určitého specifického profesního svobodného povolání. Pro naši problematiku je relevantní samospráva na místní úrovni, neboli územní samospráva. Tuto samosprávu vykonávají obce a kraje.5 Jedná se zde tedy o samostatnou působnost. 1

Srov. PRŮCHA, Petr. Správní právo obecná část. Brno. Doplněk. 2007. str. 48, odst. 1 Srov. Tamtéž. str. 50, odst. 6 3 Tamtéž. str. 53, odst. 2 4 Srov. SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. Praha. Aspi – Wolters Kluwer. 2009. str. 19, odst. 2 5 Srov. Tamtéž. str. 20, odst.1 2

7

Základním územně samosprávným celkem je podle hlavy sedmé ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (dále jen Ústava) obec. Tyto územně samosprávné celky mají právo podle Ústavy na samosprávu. Jsou samostatně spravovány zastupitelstvem, mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Tato zastupitelstva mohou také podle Ústavy v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky obcí. Obce, jakožto základní územně samosprávná společenství občanů se řídí zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích (dále jen zákon o obcích). Obce vykonávají svou samostatnou i přenesenou působnost prostřednictvím orgánů obcí. Orgány obcí jsou zastupitelstvo obce, rada obce, starosta a obecní úřad. Mezi orgány obce dále patří i případné zvláštní orgány, zřizované podle zvláštních právních předpisů. Nejvyšším samosprávným orgánem obce je zastupitelstvo obce, od něhož je potom odvozováno postavení dalších výše uvedených orgánů obce.6 Obecní zastupitelstvo má mimo jiné podle zákona o obcích a zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii (dále jen zákon o obecní policii) v pravomoci možnost zřizovat a rušit obecní policii. Není to povinnost obecního zastupitelstva, ale jedna z jeho možností pro zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce. Zastupitelstvo obce, jakožto nejvyšší orgán obce je jako jediné oprávněno vydávat obecně závazné vyhlášky obcí. Právě takovou obecně závaznou vyhláškou obec zřizuje a ruší obecní policii, která je od 1.1.2003 orgánem obce. Samostatným rozhodnutím určí zastupitelstvo, kdo bude obecní policii řídit. I když zřízení obecní policie je samo o sobě aktem výkonu samostatné působnosti obce, po vlastním zřízení již obecní policie, jakožto orgán obce plní úkoly státní správy mimo jiné i na úseku zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v přenesené působnosti.7 Obecní policii tedy můžeme definovat jako speciální ozbrojenou bezpečnostní složku obce, zřizovanou a rušenou obecním zastupitelstvem obecně závaznou vyhláškou, jejíž veřejně prospěšnou činností zajišťuje obec klid a pořádek na svém území. Je to část veřejné správy, pečující o bezpečnost občanů v daném teritoriu obce v rozsahu stanoveném zákony a jinými právními předpisy. Je to také instituce realizující výkon veřejné správy. 8

6

Srov. PRŮCHA, Petr. Správní právo obecná část. Brno. Doplněk. 2007. str. 212, odst. 4 Srov. KOUDELKA, Zdeněk, ONDRUŠ Radek, PRŮCHA, Petr. Zákon o obcích (obecní zřízení) Komentář. Praha. Linde Praha a. s. 2009. str. 312, odst. 3 8 Srov. JURNÍKOVÁ, Jana, SKULOVÁ, Soňa, PRŮCHA, Petr, SEDLÁČEK, Stanislav, KADEČKA, Stanislav, KOLMAN, Petr, KLIKOVÁ, Alena. Správní právo zvláštní část. Brno. Masarykova univerzita. 2005. str. 97, odst. 3 7

8

Stěžejní úkol obecní policie je především zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Dále obecní policie v rámci zákonného zmocnění plní další úkoly. Jsou to například úkoly, které jí dává obec prostřednictvím svých orgánů. Pojem veřejný pořádek je neurčitý právní pojem. Z obecného hlediska lze pod tento pojem podřadit souhrn pravidel chování na veřejnosti. Jedná se o pravidla chování obsažena jednak v právních normách, ale i o pravidla chování, která v právních normách obsažena nejsou, ale zachování těchto pravidel je podle obecného názoru a přesvědčení nezbytnou podmínkou klidného a spořádaného společenského soužití a to ve veřejném zájmu.9 Při zabezpečování těchto úkolů obecní policie podle zákona o obecní policii přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku, dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití, dohlíží na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce, podílí se v rozsahu stanoveného zákonného zmocnění na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, podílí se na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku a v rozsahu svých povinností a oprávnění činí opatření k jeho nápravě, podílí se na prevenci kriminality v obci, provádí dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci, odhaluje přestupky a jiné správní delikty, jejichž projednávání je v působnosti obce, poskytuje za účelem zpracování statistických údajů Ministerstvu vnitra na požádání údaje o obecní policii. Aby mohla obecní policie tyto úkoly plnit, musí strážníci obecní policie disponovat určitými pravomocemi na základě zákonného zmocnění. Výčet těchto zákonů a pravomocí uvádím ve třetí a čtvrté části své práce.

1.2. Historie obecní (městské policie)

Abychom pochopili historii obecní (městské) policie, je nutné si alespoň v základech nastínit historii policie a bezpečnostních složek. Je to z toho důvodu, že činnost bezpečnostních složek vykonávajících funkci městské policie, ať se v minulosti nazývaly jakkoliv, je spojena s historickými událostmi.

1.2.1. Habsburská monarchie Historie obecní, respektive městské policie v širším slova smyslu sahá až do starověku, kdy jednotlivá řecká města byla původně ztotožňována se státy. Řekové totiž 9

Srov. SKARKA, Oldřich. Zákon o obecní policii s podrobným komentářem podle stavu k 1. lednu 2003. Příbram. Polis 2002. str. 7, odst. 2

9

v předmakedonském období netvořili vyšší formu než městský stát. Odtud také pochází řecké slovo „polis“ (obec, město). Tímto slovem se nejčastěji na světě označuje více druhů bezpečnostních sborů.10 ,,Ať to již byli ve 4. století př. n. l. v Athénách skytští lučišníci, konající pořádkovou službu, nebo ve starém Římě městské kohorty (cohortes urbanae)."11 ,,Pád Západořímské říše představoval nejen rozklad latinské části impéria, ale i zánik po staletí budovaných institucí. Není proto divu, že policejní organizace nacházíme spíše v byzantském císařství nebo v italských městských republikách. Tedy u dědiců tradic impéria, nežli v ostatní barbarské či zbarbarizované Evropě."12 Ve středověku se setkáváme s městskými žoldnéři, kteří v míru konají pořádkovou službu v ulicích, hlídají městské vězení, střeží městská mýta, v případě potřeby vyrážejí pronásledovat lupiče a bandity v okolí města. Za války chrání městské hradby a jsou také součástí bojující armády. Přitom byli městští žoldnéři svým způsobem přepychem, protože si je města musela vydržovat na vlastní náklady. Původně museli konat bezpečnostní službu sami měšťané. Výsledky nebyly příliš ideální, a proto raději postupně vynakládali zvýšené výdaje na profesionální bezpečnostní složky, než aby sami prováděli namáhavou službu. Je to pochopitelné, když uvážíme, že se bezpečnostní službě museli věnovat souběžně s vlastním zaměstnáním.13 V užším slova smyslu zde můžeme hovořit o obecní (městské policii) až od roku 1848, kdy bylo v Habsburské monarchii zrušeno poddanství, které mělo i za následek zrušení vrchnostenské správy. Na jejím místě začala vyrůstat nová organizace moderní místní samosprávy. Ta vycházela ze zásady, že „základem svobodného státu je svobodná obec“ a rozeznávala tři druhy obcí: místní (Ortsgemeinde), okresní (Bezirksgemeinde) a krajskou (Kreisgemeinde). Správu v místní obci vykonával obecní výbor a obecní představenstvo, skládající se z purkmistra (nynější starosta) a alespoň dvou obecních radních.14 Usnesení obecních výborů prováděl purkmistr a v některých záležitostech měl i samostatnou působnost, např. v oboru místní policie a trestní pravomoci.

15

Podle nařízení č. 496/1850 říšského

zákoníku měl okresní úřad dozírat na činnost starosty v oboru místní policie a kontrolovat ji. Vláda byla oprávněna obcím místní policii kdykoliv odejmout a obstarávat ji svými orgány. ,,Období 16. a 17. století charakterizuje všeobecně špatnou úroveň veřejné bezpečnosti. Její stav byl v jednotlivých lokalitách rozdílný, což byl přirozený důsledek velkého územního 10

Srov. MACEK, Pavel, HÁJEK, Vladimír. Obecní policie II. Praha: Policejní akademie, 2003. s. 25. odst. 2 MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva I. Praha: Themis, 1997. s. 10. odst. 4 12 Tamtéž. odst. 5 13 Srov. Tamtéž. odst. 5 14 Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny obecních policií I. Praha: Police history, 2004. s. 11. odst. 2 15 Srov. Tamtéž. odst. 3 11

10

rozsahu habsburských držav. Bezpečnostní situaci negativně ovlivnila řada dlouhodobých válek. Tehdejší armády nepředstavovaly hrozbu pro veřejnou bezpečnost pouze za války. Vojska se v té době doplňovala především žoldnéřským systémem, tj. verbováním vojáků na určitou dobu. Po skončení válečných tažení se objevovaly bandy propuštěných žoldnéřů, které se stávaly pravou metlou země. Tito bývalí vojáci svým počtem, kvalifikací a výzbrojí mnohdy převyšovali místní bezpečnostní složky."16 ,,První polovinu 17. století ovlivnila výrazně Třicetiletá válka se střídavými úspěchy na obou stranách. Přestože byli Habsburkové nakonec poraženi, své postavení v dědičných zemích upevnili a snažili se vynahradit si zde ztrátu mocenských pozic v Německu a v Evropě. Země byla sice do značné míry zpustošena, ale podunajská monarchie zaujímala pevné mocenské postavení a nadále ovlivňovala evropskou politiku."17 ,,K provádění této mocenské politiky si vybudovala Habsburská monarchie stálou armádu. Tato skutečnost měla pro veřejnou bezpečnost značný význam, neboť armáda v následujících letech často suplovala slabé a nedostatečné bezpečnostní složky. Později se armáda podílela na budování výkonných bezpečnostních sborů, dodávala jim lidský a technický materiál i vzor pro jejich organizaci."18 ,,Výkon policejní služby původně postrádal jakoukoli jednotnost. Vlastní policejní úkony byly spjaty se zemskými soudy, šlechtickými vrchnostmi, měšťanskými magistráty a venkovskými představenstvy. Výsadní postavení měla Vídeň jako tradiční sídelní město habsburských panovníků.19 Podle městského zřízení, kodifikovaného roku 1526 Ferdinandem I. Vykonávali policejní funkce ve Vídni a v předměstích sami měšťané. Vrchní velení měl purkmistr, jakožto nejvyšší hejtman. Jemu podléhali tzv. čtvrtmistři (Vietrtelmeister), tedy představení jednotlivých městských čtvrtí. Nižšími hodnostáři byli rotmistři. Nejnižší organizační jednotku tvořili obyvatelé jednoho domu. Policejní službu vykonávali členové městské rady na koních, ostatní měšťané pěšky."20 Městští žoldnéři jsou ve Vídni poprvé připomínáni roku 1368. Byli najímáni jako stráže bran, mostů apod. Zpočátku jako pomocné síly, později stabilně. V polovině 15. století převažovali ve vídeňské policejní službě žoldnéři z povolání. Aby mohli dostávat vídenští policejní zřízenci pevný plat, město pro jejich financování tehdy zakoupilo nevěstinec (Frauenhaus). K nejznámějším Vídeňským bezpečnostním složkám v období 16-18. století náležela Stadtguardia a Rumorwache. Stadtguardia (městská stráž či městská garda) byla 16

MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva I. Praha: Themis, 1997. s. 33. odst. 2 Tamtéž. odst. 3 18 Tamtéž. odst. 4 19 Srov. Tamtéž. s. 45. odst. 1 20 Tamtéž. odst. 3 17

11

zřízena roku 1529 po prvním obléhání Vídně Turky. Tato složka kumulovala funkce vojenské posádky i bezpečnostních složek ve městech a předměstích. Do poloviny 17. století se její činnost omezila na střežení hradeb, bran a na noční hlídky v ulicích. Podvojnost bezpečnostní služby, rozložené mezi měšťanstvo a tuto stráž se neosvědčila, neboť byla zdrojem stálých konfliktů. Navíc byla z úsporných důvodů do tohoto sboru přijímána nezpůsobilá individua, takže časem nebyla Stadtguardia schopna plnit své úkoly. Zrušena byla roku 1741.21 Rumorwache (stráž proti výtržnostem) byla založena roku 1650 vídeňským magistrátem. Vedle Rumorwache existovala jako její podpůrná složka tvz. denní a noční stráž (Tag-und Nacht Wache) Vídeňská stráž již nosila jednotný oděv na způsob uniformy. Při výkonu své funkce používala právní ochrany. Proti stráži bylo zakázáno provinit se slovem či skutkem. Provinilci měli být okamžitě zatčeni a potrestáni. Pozdějším vydáním patentu o odboji proti stráži roku 1754 byly stanoveny tresty za kladení odporu a zranění jejich členů. Již za pouhé vytažení zbraně proti strážcům zákona byly stanoveny doživotní nucené práce v okovech. Za zranění strážníka pak poprava mečem a pokud by snad postižený na následky zranění zemřel, měla být provinilci ještě před popravou useknuta pravá ruka. Na druhé straně se stráži zapovídalo tlouci lidi, kteří se jí nestavějí na odpor.22 Již počátkem 18. století se Rumorwache vytýkalo, že nevystupuje dostatečně rázně proti porušovatelům zákonů. Dále jí bylo vytýkáno, že je jakýmsi druhem zaopatření pro nemocné a ke službe nezpůsobilé vojáky, a že věkový průměr policistů je příliš vysoký.23 V praxi to znamenalo, že ve vedení policie ve městech se střídaly magistráty a stát. Roku 1776 byla dosavadní Rumorwache včetně denní a noční stráže rozpuštěna a místo ní zřízena policejní stráž (Polizei – Wache). Podle této bezpečnostní složky byly později zřizovány bezpečnostní složky v dalších městech. Nová vídeňská policie byla koncipována jako civilní stráž podléhající vídeňskému policejnímu řediteli. Policisté používali právní ochranu. Stráži nesmělo být překáženo v působení, nesmělo jí být projevováno opovržení. Trestné bylo napadení stráže, vyrvání zatčeného stráži, kladení překážek ve službě, její urážka slovem i skutkem a podplácení stráže (sebemenší dar nabídnutý s úmyslem odvésti stráž od konání předepsané povinnosti). Kromě toho bylo podplácení považováno i za urážku stráže.24 Během druhé poloviny 18. století došlo k několika reformám u policejních složek. V praxi to znamenalo, že ve vedení policie ve městech se střídaly magistráty (v podobě civilních policejních sborů) a stát (v podobě vojenských policejních sborů). 21

Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva I. Praha: Themis, 1997. s. 46. odst. 2 a 3 Srov. Tamtéž. odst. 5 23 Srov. Tamtéž. s. 33. odst. 7 24 Srov. Tamtéž. s. 53. odst. 5 22

12

,,V roce 1866 se projevily nevýhody Vojenského policejního strážního sboru za války. Poprvé u koaličních válek vstoupilo na habsburské území nepřátelské vojsko a okupovalo velké oblasti Čech, Moravy a částečně i Slovenska. Oddíly Vojenského policejního strážního sboru vyklízely s armádou terén před postupujícím nepřítelem. Jinak jim totiž jako vojenským složkám hrozilo, že padnou do zajetí. Městské rady byly nuceny v rámci zabezpečení lokálních policejních služeb k provizorním řešením bezpečnostní situace."25 Proto také ve druhé polovině 60. let 19. století byl Vojenský policejní strážní sbor nahrazen civilními bezpečnostními složkami. Státní policie byla ve větších a významnějších městech (v Praze), městská či obecní policie se spíše vyskytovala v menších centrech. Obecní policisté konali někdy službu neefektivně, proto bylo přijato koncem 19. století opatření, které tyto složky postavilo pod inspekční dozor četnictva.26 ,,Brno nám nabízí příklad početní a výkonné městské policejní složky. Její vznik byl spjat s prusko - rakouskou válkou roku 1866 a vojenským problémem tehdejší policie. V Brně působil oddíl Vojenského policejního strážního sboru, tehdy o síle 140 mužů. I brněnský oddíl opustil za pruského ohrožení město. Bezpečnostní služby se pak ujal Brněnský měšťanský a ostrostřelecký sbor pod velením zástupce purkmistra. Navíc byl zřízen provizorní civilní strážní sbor o 40 mužích."27 ,,Aby se bezpečnostní situace napříště nemusela řešit náhradními prostředky, byla v Brně na podzim roku 1866 založena městská policie (Sicherheits – Polizei der Landeshauptstadt Brünn případně Brünner stadtische Polizei – Sicherheits – Wache). Byla definována jako civilní strážní sbor a exekutivní orgán lokální policie zemského hlavního města Brna. Podléhala purkmistrovi či jeho zástupci. Městská policie čítala 90 mužů."28

1.2.2. První republika Vznikem Československé republiky zůstali ve většině případů na svých místech všichni státní a veřejní zaměstnanci monarchie, včetně policie a četnictva.29 ,,Zákon upravující obecní zřízení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dával možnost ustanovovat, zřizovat a činit opatření ve věcech, které se týkaly prospěchu obce a mohly být provedeny jejich silami."30 Z hlediska plnění bezpečnostních úkolů obcím příslušelo: 25

MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva I. Praha: Themis, 1997. s. 57. odst. 6 Srov. Tamtéž. s. 58. odst. 3 27 Tamtéž. s. 60. odst. 4 28 Tamtéž. odst. 5 29 Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva II. Praha: Police History, 1999. s. 9. odst. 5 26

13

a) ,,přihlížet k bezpečnosti osob a jmění; b) mít péči o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů, o bezpečné a snadné jezdění po silnicích a vodách, jakož i konat policii polní; c) vykonávat policii vztahující se k věcem potravním a přihlížet k prodeji na trhu, zvláště pak dohlížet k míře a váze; d) vykonávat policii v příčině zdraví; e) konat policii týkající se čeledi a dělníků a držet ruku nad čeledním řádem; f) konat mravnostní policii; g) konat policii v příčině staveb a v příčině ohně, držet ruku nad řádem stavěcím a udělovat policejní povolení ku stavbám." 31 V praxi uvádím příklad Policejního řádu městyse Roztoky u Prahy, vydaným městským zastupitelstvem v Roztokách u Prahy s účinností od 1. 1. 1929. Obecným zákazem bylo zapovězení veškerého jednání, jímž se ohrožovala osobní bezpečnost nebo poškozovat majetek. Dále bylo zakázáno rušit klid při bohoslužbách, poblíž úřadů a škol. Také bylo zapovězeno rušení nočního klidu. Byly též zakázány hry jakéhokoliv druhu na veřejných místech, otloukávání zdí domů. Jejich hyzdění neslušnými a nemravnými kresbami, poškozování plotů a zdí u zahrádek. Bezpečnost osob byla chráněna mj. i zákazem koupání a chození po ledě na místech, která nebyla úředně vykázána.32 ,,Přísný režim byl stanoven pro hostince, kavárny a vinárny, které nesměly být bez úředního povolení otevřeny přes policejní hodinu (po 24 hodině). Hostinští měli povinnost vést knihy cizinců ("noclehářů") a předkládat ji k nahlédnutí policejnímu úřadu a dále kdykoliv kontrolním orgánům obce. Velmi přísný zákaz se vztahoval na přechovávání cizích osob, zvláště osob potulných. Zapovězeny byly žebrota a tuláctví."33 Ve věcech potravní policie byla mj. dána možnost každému, kdo měl důvod pochybovat o kvalitě koupených potravin, odevzdat je k prozkoumání městskému policejnímu úřadu.34 Co se týče policie polní, byla povinnost majitelů v soukromých zahradách v pravý čas sbírat hmyz, chrousty a všechny škůdce stromů. V oblasti stavební policie byly určeny podmínky pro ukládání staviva a jiného materiálu z hlediska bezpečnosti osob, dopravy či

30

MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva II. Praha: Police History, 1999. s. 41, odst. 4 Tamtéž. odst. 5 32 Srov. Tamtéž. s. 42. odst. 8 33 Tamtéž. s. 43. odst. 1 34 Srov. Tamtéž. odst. 4 31

14

možného znečišťování okolí, provádění výkopových zednických prací a pro stavění, provoz a rozebírání lešení.35 ,,Policie silniční zahrnovala chování jednotlivých účastníků silničního provozu. Např. bylo zakázáno zatarasovat chodníky, přechody a jízdní dráhu vozy, krámky, bednami, balíky a jinými předměty. Zákaz chodit po chodnících se vztahoval na lidi nesoucí břemena, velké koše apod. Bylo zakázáno chodit po chodnících v širokých řadách, zastavovat se na nich v hloučcích a tím zamezovat cestu ostatním a jezdit po nich trakaři, kolečky, vozy či velocipedy."36 ,,Řád přikazoval jezdit v obci vlevo. V obci bylo dovoleno jet max. rychlostí 6 km/hod. Každému byla stanovena povinnost vyhýbat se vždy včas vozům pošty, zdravotnickým, hasičským sborům, pohřebním a jakýmkoliv průvodům. Při jízdě na saních bylo přikázáno opatřit koně rolničkami nebo zvonky."37 ,,V oblasti zdravotní policie bylo zakázáno znečišťovat jakýmkoli způsobem veřejná místa. Nebylo povoleno vyvěšovat peřiny v oknech, která byla obrácena k veřejným místům. Bylo zakázáno i odhazování pecek, odpadků, ovoce a předmětů, které by mohly způsobit úraz. Bylo zakázáno pouštět na veřejná místa hospodářská zvířata včetně drůbeže. Tato zvířata směla být chována pouze v uzavřených dvorech a chov nesměl být na obtíž sousedům. V hostincích, výčepech, kavárnách a vinárnách musely být zřízeny pisoáry a přístup do nich nesměl být nikomu zabraňován. Bylo přísně zakázáno močení na ulicích. Voda ve studních měla být zajištěna před znečištěním."38 ,,V oblasti mravnostní policie bylo zakázáno dětem školního věku navštěvovat hostince, taneční a hudební zábavy, koncerty, divadla a biografy. Koncerty, divadla a biografy byly dětem povoleny pouze na programy mládeže přístupné, které končily nejpozději ve 20 hodin. Rovněž bylo zakázáno kouření při tanci."39 Řád upravoval částečně i policii čelední a dělnickou. Všichni průmyslníci, přednostové a živnostníci, kteří přijali učně, měli povinnost toto oznámit policejnímu úřadu do tří týdnů po jejich přijetí. Bez prodlení byla tato povinnost i nahlásit případy vystoupení učně, propuštění dělníka, živnostenského pomocníka či čeledína ze služby.40

35

Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva II. Praha: Police History, 1999. s. 43. odst.

5 36

Tamtéž. odst. 6 Tamtéž. odst. 7 38 Tamtéž. s. 44. odst. 1 39 Tamtéž. odst. 2 40 Srov. Tamtéž. odst. 3 37

15

,,Komunální policejní sbory neměly svou specifickou právní úpravu. Platil pro ně zákon č. 239/1922 Sb. z. a n. o sborech stráže bezpečnosti. Stanovil pouze základní rámec, který byl pak konkretizován podle potřeb a podmínek obce či města."41 Místní služební instrukce dávaly jejím příslušníkům oprávnění nosit a užívat zbraně obdobně jako u četnictva.42 Při výkonu služby byly komunální policejní sbory využívány zejména předpisy platné pro četnictvo, které se vyznačovaly svojí propracovaností. Formálně byla tato úprava zakotvena ve služebním řádu jednotlivých sborů, které vykazovaly dílčí odlišnosti podle místní specifikace.43 Členové stráže byli oprávněni ke zjišťování osobní totožnosti, předvedení či zatčení osoby a provedení osobní a domovní prohlídky. Tyto oblasti jejich činnosti byly upraveny téměř obdobně jako odpovídající oprávnění četníků. ,,Předvedení osoby bylo charakterizováno jako její doprovod k úřadu, aby tam s ní bylo ihned konáno úřední řízení. Při předvádění osoby z vlastního podnětu četnictva se rozlišovalo mezi předvedením za účelem: a) zjištění totožnosti; b) okamžitého zavedení trestního řízení. Četník mohl předvést osobu, u které nebylo podle zákona shledáno příčiny k zatčení a dále osobu, která se mu zdála podezřelá podle zatykačů, pátracích oběžníků, policejních pátracích listů či z jiných důvodů (např. osoba přistižená za podezřelých okolností s podezřelými věcmi)."44,,Prohlídku byli četníci oprávněni vykonat zpravidla jen na základě odůvodněného soudcovského příkazu. Výjimka byla přípustná pouze u osob pod policejním dohledem, u kterých bylo dovoleno provést kdykoli prohledání domu nebo osoby."45

1.2.3. Období protektorátu a socialismu V protektorátu fungovaly společně německé policejní součásti a dále české protektorátní policejní složky, které byly postupně připodobňovány německému vzoru.46 ,,Obecní policie v prvních letech protektorátu fungovala na obdobných principech jako v předchozím období. Postavení těchto policejních sborů bylo upraveno až v roce 1942, kdy došlo k upřesnění jejích označení, a to jako obecní výkonná policie (Gemeindevollzugspolizei). Obdobně jako dříve, byla obecní výkonná policie povolána k výkonu policejních úkolů, které příslušely obcím na základě všeobecných ustanovení. Stráž byla určena pro udržení veřejného pořádku, 41

MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva II. Praha: Police History, 1999. s. 44. odst. 1 Tamtéž. s. 108 odst. 4 43 Srov. Tamtéž. s. 44. odst. 6 44 Srov. Tamtéž. s. 91. odst. 7, 8 45 Tamtéž. s. 78. odst. 1 46 Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva III. Praha: Police History, 2001. s.13. odst.5 42

16

bezpečnosti majetku i osoby všech státních občanů i cizinců. Samostatně byla ustanovena povinnost vyhovovat v rámci svých oprávnění dožádání jiných veřejných orgánů, úřadů a soudů."47 Obecní výkonná policie se členila na uniformovanou a neuniformovanou výkonnou policii (později obecní kriminální policie).48 ,,Docházelo zde k přísnější centralizaci v oblastech zřizování a organizace činnosti komunálních policejních sborů."49 ,,Obecní policie se v prvních letech řídila lokálními služebními řády, které byly vytvářeny podle potřeb a podmínek obce či města. Přesto již v této době byly vydávány publikace, které podávaly ucelený pohled na postavení a činnost komunálních policejních sborů."50 I když se jedná o období okupace fašistickým Německem, mnohá pravidla, která byla stanovena pro výkonu služby bychom si mohli vzít za příklad i pro současnost. Mezi povinnosti členů stráže bylo: "býti vzorným příkladem občanských ctností a chovat se tudíž jak ve službě, tak i mimo ni nestranně, vážně, důstojně a slušně."51 V nebezpečí měli povinnost postupovat odhodlaně a zmužile. Při služebních úkonech jim bylo přikázáno vyrovnat se zcela jakýchkoliv výroků a poznámek, které nesouvisely se služebním výkonem. Dotazy veřejnosti měly být zodpovězeny stručně a věcně. Obdržené příkazy měli členové stráže vykonat bezpodmínečně, bez průtahů a nepouštět se do jejich posuzování. Pouze v případě, kdy příkaz zjevně odporoval povinnostem stráže, státnímu zájmu, nebo zákonům, měl člen stráže povinnost hlásit případ bezprostřednímu nadřízenému. Vystupoval-li člen sboru ve službě veřejně, musel být vždy ustrojen a ozbrojen podle předpisu. Při výkonu služby musel člen sboru každému zásadně vykat.52 Požadována byla vzájemná podpora členů stráže mezi sebou a naprostá soudržnost stráže. Dále bylo vyžadováno provádění vzájemného dohledu členů sboru na bezvadné vykonávání služby. Členové sboru byli zavázáni ke kolegiálnímu a upřímnému soužití a podrobení svých zájmů celého sboru.53 ,,Členům stráže bylo zakázáno kouřit při úředních výkonech a při vstupu do služebních místností, bavit se ve službě s veřejností, vodit s sebou psy, kritizovat úřední nařízení, navštěvovat za účelem popíjení ve službě veřejné místnosti, hrát karty, svévolně nebo úmyslně prodlužovat nemoc s úmyslem vyhnout se službě nebo poškodit obec."54 Mimo službu bylo členům stráže mimo jiné zakázáno vyhledávat místnosti požívající pochybné

47

MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva III. Praha: Police History, 2001. s. 75. odst.7 Srov. Tamtéž. s. 76. odst.1 49 Tamtéž. s. 77. odst.2 50 Tamtéž. odst.3 51 Tamtéž. s.80. odst.1 52 Srov. Tamtéž. s.78. odst.5, 6, 7 53 Srov. Tamtéž. s. 79. odst.1 54 Tamtéž. odst.3 48

17

pověsti, opíjet se, hrát hazardní hry, dělat lehkovážné dluhy, stýkat se s osobami špatné pověsti.55 Za zmínku stojí uvést i některé pravomoci členů stráže, z nichž uvádím důvody k předvedení. Důvody k předvedení jsem vybrala záměrně, poněvadž jsou velice podobné současným důvodům předvedení osoby strážníka obecní policie. Bylo to při přestoupení trestního zákona a v těchto případech: - ,,nemohla-li zadržená osoba prokázat správnost udání svého jména, nebo bylo –li podezření, že své jméno neudal správně; - odepřela-li zadržená osoba udat své jméno; - bylo-li podezření z útěku; - způsobil-li přestupek veřejné pohoršení a nepořádku se nemohlo čelit jinak než zatčením zadržené osoby; - jednalo-li se o tuláka přistiženého při žebrotě; - když provinilec neuposlechl rozkazu a vyzvání bezpečnostního orgánu; - když byl dopaden uprchlík z věznice, robotárny, polepšovny, postrku, nebo osoba vypovězená či vyhoštěná; - když bylo zatčením možno zamezit neštěstí, nebo spáchání dalších trestných činů."56 Zásadní změnu do organizace obecní policie přinesla reorganizace z roku 1944, kdy se dosud neuniformované obecní výkonná policie přeměnila na obecní kriminální policii. Obecní kriminální policie podléhala po odborné stránce pokynům vládní kriminální policii. Zároveň odpadla obcím povinnost, ale i oprávnění zřídit a udržovat obecní kriminální policii. Proces činnosti komunálních policií byl prakticky ukončen roku 1945. Bylo to z toho důvodu, že se jednalo o institut přežitý a spojený předchozím společensko politickým uspořádáním poměrů v českých zemích.57 Nezřídka totiž se stávalo, že se za protektorátu příslušníci obecní výkonné policie podíleli na persekuci a vyhlazování vlastního obyvatelstva. Tato mezera skončila roku 198958, kdy v důsledku nastalých změn politického zřízení nastala situace, kdy bylo nutno tuto složku zřídit. Toto se plně projevilo např. v Praze. Státní

55

Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva III. Praha: Police History, 2001. s. 79. odst.5 56 Tamtéž. s. 82. odst.5 57 Srov. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny obecních policií I. Praha: Police history, 2004. s. 95. odst. 1 58 V socialistické Československu působila od poloviny od roku 1972 (podle nař. Vlády 1/1972 Sb.) při národních výborech tzv. inspekce veřejného pořádku. Byla ustanovována převážně z bývalých členů jednotek pomocné stráže VB. Její činnost spočívala v požadování všeobecného pořádku v zemědělství a lesním hospodářství, všeobecném dopravním řádu, veřejném pořádku, boje proti alkoholismu, všeobecného pořádku a socialistického soužití. Tato složka byla roku 1990 zákonem č. 367/1990 Sb. o obcích zrušena.

18

policie, tehdy ještě SNB, byla v roce 1990 téměř ochromena, neměla žádnou prestiž a jakýkoliv její zásah byl ihned označen za zvůli. Příslušníkům SNB, ze kterých se přes noc stali policisté, se do terénu moc nechtělo, a tak v centru města vznikla situace, která byla naprosto neúnosná. Na šest tisíc recidivistů vypuštěných na základě amnestie se prohánělo pražskými ulicemi ve kterých skutečně nebylo bezpečno. Radnice Prahy 1 považovala situaci za natolik alarmující, že najala bezpečnostní agenturu Pinkerton, která střežila alespoň základní místa v Praze 1. Město jednalo o tom, jak zajistit bezpečnost občanů, protože ani spojenými silami policie a magistrátu to nebylo možné. Nakonec došlo ke shodě a byla 11. května ustavena městská policie.59

1.3. Právní předpisy upravující existenci a činnost obecní (městské) policie

Současnou legislativu, která se týká obecní (městské) policie můžeme rozdělit do čtyř skupin. Jednak jsou to speciální právní předpisy týkající se jen obecní (městské) policie a dále speciální právní předpisy, upravující činnost většího okruhu osob než jen strážníků obecní policie, ve kterých je mimo jiné také upravena činnost strážníků obecní policie. V neposlední řadě jsou to obecné právní předpisy, které jsou určeny pro všechny občany. Poněvadž jsou obecné, musí se jimi řídit všichni občané. Strážník musí mít jejich znalost, aby je mohl bezpečně rozeznat a při jejich porušení provést úkon nebo zákrok, za účelem sjednání nápravy, popř. oznámení správního deliktu k příslušnému správnímu orgánu, nebo předání trestného činu s pachatelem Policii ČR. Mezi poslední skupinu právních přepisů, která sice neupravuje činnost obecní policie, ale strážník je povinen ji znát, patří právní předpisy upravující činnost bezpečnostních sborů. Mezi speciální právní předpisy týkající se jen obecní policie patří zákon č. 553/1991 Sb., o obecní polici (dále jen zákon o obecní policii); vyhláška č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii; vyhláška č. 444/2008 Sb., o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie. Mezi speciální právní předpisy, upravující činnost většího okruhu osob než strážníků obecní policie patří zákon č. 273/2008 Sb., o silničním provozu; zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

59

Srov.

19

(dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích); zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích; vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava řízení provozu na pozemních komunikacích; zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání; zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Mezi obecné právní předpisy, které je strážník obecní policie povinen znát patří zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen zákon o přestupcích); zákon č. 141/1961Sb., trestní řád (dále jen trestní řád); zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen trestní zákoník); zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže; zákon č. 379/2005 Sb., o patřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami (dále jen tabákový zákon); zákon č. 84/1991 Sb., o právu shromažďovacím, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád); zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Právním předpisem, upravujícím činnost bezpečnostních sborů je zákon č. 273/2008 Sb., o policii ČR (dále jen zákon o policii ČR).

1.4. Pravomoci strážníků (obecních) městských policií

1.4.1. Pravomoci podle zákona o obecní policii Pravomoci, neboli oprávnění strážníků, jsou ve většině případech obsaženy v zákoně o obecní policii. Při vzniku obecní policie v tomto zákoně byly obsaženy všechny právní normy, které obsahovaly pravomoci strážníků. Dalším vývojem, kdy strážníci nabývali nových pravomocí, se tato část těchto právních norem přesunula do jiných právních předpisů, než je zákon o obecní policii. Co se týče zákona o obecní policii, jedná se o tato oprávnění :

Oprávnění požadovat vysvětlení Požadovat potřebná vysvětlení je strážník oprávněn od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku nebo jiného správního deliktu nebo jeho pachatele, jakož i ke zjištění skutečného stavu věci.60 Dále může osobu v rámci podání vysvětlení vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podaném vysvětlení. Dále tuto osobu může vyzvat, aby předložila potřebné doklady ke zjištění skutečného stavu věci.

60

Podle této základní pravomoci prakticky strážník zjistí, zda se stal přestupek, jiný správní delikt, trestný čin, nebo zda se jedná o občansko právní spor.

20

Oprávnění požadovat prokázání totožnosti Strážník je oprávněn vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost, jde-li o osobu: a) vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie; b) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku či jiného správního deliktu; c) od níž bude požadovat vysvětlení; d) která odpovídá popisu osoby hledané policií nebo osoby pohřešované; e) na žádost jiné osoby, jestliže tato osoba má na zjištění totožnosti právní zájem;61 f) která žádá a má právní zájem na zjištění totožnosti jiné osoby; g) která oznamuje podezření ze spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. Prokázáním totožnosti se rozumí zjištění zejména jména a příjmení, data narození, rodného čísla a bydliště osoby.

Oprávnění požadovat věcnou a osobní pomoc Pro plnění konkrétního úkolu obecní policie je strážník oprávněn požadovat od každého věcnou a osobní pomoc. Pomoc nemusí poskytnout ten, komu v tom brání zákonná nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti. Dále nemusí tak učinit fyzická osoba, pokud by tímto vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou.

Oprávnění předvést osobu Tuto problematiku bych rozdělila do dvou skupin a) předvést osobu na Policii ČR která: -

odmítne na výzvu strážníka svou totožnost prokázat;

-

není schopna ani po poskytnutí nezbytné součinnosti prokázat svou totožnost;

-

přes opětovnou výzvu strážníka pokračuje v jednání, které narušuje veřejný pořádek nebo ohrožuje život, zdraví, majetek jiných osob, nebo život a zdraví svoje a nelze ji jiným způsobem v takovém jednání zabránit.

b) předvést osobu na žádost orgánu obce. Zde se jedná především o předvedení osob k orgánu obce ke správnímu řízení.

Oprávnění odebrat zbraň Strážník je oprávněn se přesvědčit, zda osoba nemá u sebe zbraň a odebrat ji 61

Zde se bude jednat převážně o občansko-právní spory jak mezi jednotlivými fyzickými osobami, tak mezi právnickou osobou a fyzickou osobou (přepravní kontrolor versus pasažér).

21

v těchto případech : - u osoby, kterou předvádí - u osoby, kterou omezuje na osobní svobodě - u osoby, proti které provádí zákrok z důvodu jejího agresivního chování Strážník je dále oprávněn odebrat zbraň za těchto podmínek, které musí být kumulativně splněny: -

musí to být nezbytné v zájmu ochrany veřejného pořádku, života zdraví osob, bezpečnosti majetku;

-

hrozí-li, že zbraně může být použito k násilí nebo pohrůžce násilím;

-

musí se jednat o místo veřejnosti přístupné;

-

osobě musí být adresována výzva k vydání zbraně, která nebude akceptována.

Zbraní se rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.62

Oprávnění zakázat vstup na určená místa Vyžaduje-li to plnění úkolů obecní policie, je strážník oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na strážníkem určené místo, nebo se na nich nezdržoval nebo po dobu nezbytně nutnou setrval na určeném místě, hrozí-li závažné ohrožení zdraví nebo života. Tento úkon je oprávněn strážník provést i na žádost orgánu, který má obdobné oprávnění.63 Oprávnění otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor64 (dále jen byt) Otevření bytu může být realizováno buď přivoláním odborné zámečnické služby, nebo při nebezpečí z prodlení vyražením dveří, rozbití skleněné výplně okna, vylomením zámku apod. Toto oprávnění je strážník oprávněn provést, pokud je dána důvodná obava, že je ohrožen život, zdraví osoby nebo hrozí-li větší škoda na majetku.65 Pokud zde vznikne důvodné podezření, že se v bytě nachází zemřelý, strážníci nejsou oprávněni otevřít byt a jejich povinností je přivolat na místo Policii české republiky, popřípadě zajistit do jejího příjezdu místo trestného činu.66 Po otevření bytu je strážník oprávněn do něj vstoupit a učinit zde 62

Bude se jednat zejména o tyče, nože, kameny nebo střelné zbraně. Např. Policie České republiky. 64 Pojem "jiný uzavřený prostor" trestní zákon nedefinuje. Proto se za jiný uzavřený prostor považují všechny nebytové prostory. Např. garáž, zahrádkářská chata, kůlna, dílny, sklady, kanceláře apod. (Srov. SKARKA,Oldřich. Zákon o obecní policii: s podrobným komentářem podle stavu k 1. lednu 2003. Příbram, 2002. s. 94. odst. 2) 65 Větší škodou na majetku se podle §138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., škoda dosahující nejméně částky 50 000 Kč, u které však postačuje pouze její hrozba (Srov. VETEŠNÍK, Pavel, JEMENKA, Luboš. Zákon o obecní policii Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 184. odst. 8). 66 Jedná se zpravidla o případné využití oprávnění zakázat vstup na určené místo a zakrytí případných stop před poškozením, zničením. 63

22

úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí. Bude se zde jednat zpravidla o únik plynu, požár, nebezpečí výbuchu, havárie vody apod. Strážník je povinen při provádění tohoto oprávnění si zajistit přítomnost nezúčastněné osoby. Nemusí tak činit, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Po provedení tohoto oprávnění je povinnost strážníka vyrozumět majitele bytu.

Oprávnění odejmout věc Pro realizaci tohoto oprávnění je nutno, aby se jednalo o přestupek a kdy může být v rámci řízení o přestupku vysloveno její propadnutí

67

nebo může být zabrána. Podle §18

zákona o přestupcích může být rozhodnuto, že věc se zabírá, jestliže nebylo uloženo propadnutí věci podle §15, odst. 1, a jestliže věc náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat, nebo nenáleží pachateli přestupku, nebo mu nenáleží zcela. Strážník před touto realizací musí dát osobě výzvu k vydání věci, kterou povinná osoba neakceptuje. Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku. Osobě které již byla věc odňata, nebo která věc dobrovolně na výzvu strážníka vydala, vystaví strážník potvrzení o odnětí věci.

Oprávnění použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla Toto oprávnění může strážník realizovat za těchto podmínek - vozidlo bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla; - vozidlo stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích; - vozidlo stojí na chodníku, kde to není povoleno; - vozidlem je prováděn neoprávněný zábor veřejného prostranství. Všeobecnými podmínkami realizace tohoto oprávnění je skutečnost, že řidič tohoto vozidla není na místě přítomen a je-li zajištěna možnost jeho odstranění bez zbytečného odkladu. Nelze použít technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla na vozidlo, které tvoří překážku silničního provozu nebo je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování

67

Podle §15, odst. 1 zákona č. 200/1990 o přestupcích lze propadnutí věci uložit, jestliže věc a) náleží pachateli a věc byla ke spáchání přestupku užita nebo určena, b) anebo byla přestupkem získána nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou.

23

zdravotnických služeb, vozidlo invalidy, nebo vozidlo osoby používající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, jimiž je Česká republika vázána.

Oprávnění zabezpečovat dopravu osoby do zdravotního zařízení nebo záchytné stanice Strážník toto oprávnění vykonává podle §37 vyhl. 99/1989 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích a dále podle §16 odst. 9 a §17 odst. 3 tabákového zákona. V rámci veřejnoprávní smlouvy může tak činit i mimo území obce, která obecní policii zřídila. Oprávnění a povinnosti může strážník činit jen vůči přepravované osobě a jen v nezbytném rozsahu pro zajištění této přepravy.

Oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven Realizace oprávnění se vztahuje jen na provozovny, které spadají pod režim zákona o živnostenském podnikání. V ostatních místech, kde dochází k výkonu obchodní nebo podnikatelské činnosti, nelze plnění úkolů obecní policie realizovat. 68 Oprávnění strážníka se vztahuje jen na prostory určené pro zákazníky a jen v provozní nebo prodejní době. Musí zde jít o plnění úkolů obecní policie.

Použití donucovacích prostředků Strážník je oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní, majetku nebo k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek následující donucovací prostředky: - hmaty, chvaty, údery a kopy; - použití psa, strážník jej může použít samostatně, nebo společně s jiným donucovacím prostředkem. Způsobilost psa musí být ověřena policií; - slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek; - obušek a jiný úderný prostředek; - pouta; - úder služební zbraní; - hrozba namířenou služební zbraní; - varovný výstřel ze služební zbraně; 68

Srov. VETEŠNÍK, Pavel, JEMENKA, Luboš. Zákon o obecní policii Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 204. odst. 3

24

- technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Před použitím donucovacího prostředku je strážník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od svého protiprávního jednání s výstrahou "jménem zákona" a s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. Toto neplatí, pokud je ohrožen život, zdraví osoby, nebo strážníka a zákrok nesnese odkladu. O tom, který z donucovacích prostředků strážník použije, si rozhoduje na místě sám, aby dosáhl účelu sledovaného zákrokem. Musí použít přiměřeného donucovacího prostředku (nesmí způsobit osobě nepřiměřenou újmu povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání). Jen takového, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, proti níž zakročuje. Pouta smí strážník použít proti osobě: - kterou omezuje na osobní svobodě podle §76, odst. 2 trestního řádu; - která při předvádění klade odpor; - která fyzicky napadá jinou osobu nebo strážníka, ohrožuje vlastní život, poškozuje cizí majetek nebo se pokusí o útěk při zákroku strážníka. Dále může při výše uvedených podmínkách pro použití pout omezit možnost volného pohybu osoby připoutáním ke vhodnému předmětu, než bude předána policii. Nejdéle lze omezit volný pohyb do doby, kdy je zřejmé, že osoba nebude pokračovat ve svém protiprávním jednání. Nejdéle však 2 hodiny. Technický prostředek k zabránění vozidla lze jako donucovací prostředek použít proti osobě, jejíž osobní svoboda má být omezena, lze-li předpokládat, že se tato osoba pokusí použít vozidlo k útěku.

Použití služební zbraně Služební zbraně69 je oprávněn strážník použít za podmínek nutné obrany,70 za podmínky krajní nouze71 nebo aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet.

69

Služební zbraní se rozumí krátká střelná zbraň, jejímž držitelem je podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu obecně. 70 Podle §29 trestního zákoníku je nutná obrana čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, tedy není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. 71 Podle §28 trestního zákoníku je krajní nouze čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

25

Před použitím zbraně je strážník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito služební zbraně. Od výzvy lze upustit jen v případě, že je ohrožen život nebo zdraví strážníka, anebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nenese odkladu. Při použití zbraně je strážník povinen dbát nutné opatrnosti, aby zejména nebyl ohrožen život jiných osob a co nejvíce šetřit život, zdraví osoby, proti níž zákrok směřuje. Zbraně nesmí být použito proti zjevně těhotné ženě, osobě zjevně vysokého věku, osobě se zjevně tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší 15 let, vyjma případů, kdy útok těchto osob bezprostředně ohrožuje život, zdraví strážníka nebo jiných osob nebo hrozí větší škoda na majetku a nelze-li nebezpečí odvrátit jinak. Obdobně jako u omezení při užití zbraně platí i omezení při použití donucovacích prostředků, úderů a kopů, slzotvorného, elektrického nebo jiného dočasně zneschopňujícího prostředku, obušku a jiného úderného prostředku, psa, úderu služební zbraní, hrozby namířenou služební zbraní a varovného výstřelu ze služební zbraně.

Oprávnění administrativního charakteru Mezi oprávnění administrativního charakteru jsem zařadila ta oprávnění, jež se týkají oprávnění jak organizace obecní policie vůči ostatním subjektům, tak i oprávněními a povinnostmi s tímto související uvnitř organizace. Jedná se o vyžadování údajů z informačních systémů, zpracovávání osobních údajů získaných strážníky a pořizování záznamů.

Oprávnění vyžadovat údaje z informačních systémů Obecní policie je v rozsahu nezbytném k plnění svých úkolů oprávněna vyžadovat poskytnutí údajů z informačních systémů a to od: - Policie ČR - o hledaných a pohřešovaných osobách a věcech; - o odcizených motorových vozidlech a jejich registračních značkách; - o totožnosti osob, která byla předvedena na Policii ČR nebo omezena na osobní svobodě; . - o obecních úřadech - o obecních úřadech s rozšířenou působností; - o totožnosti provozovatele motorového nebo přípojného vozidla, kterým byl na území obce spáchán přestupek; - o řidiči, který je podezřelý ze spáchání přestupku na území obce; 26

- o osobě mladší 18 let, které se poskytuje sociálně právní ochrana dětí podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí; - o totožnost občana obce, kde obecní policie plní úkoly; - o psech přihlášených u správce místního poplatku za psa; - o povolení ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace na území obce; - o povolení ke zvláštnímu užívání veřejného prostranství v obci. - ministerstva - o číslech, sériích, ztracených, odcizených, zničených nebo neplatných občanských průkazech a datu jejich ztráty, odcizení nebo zničení.72 - ministerstva nebo Policie ČR - základního registru obyvatel; - agendového informačního systému evidence obyvatel; - agendového informačního systému evidence cizinců; - registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo přiděleno rodné číslo, avšak nejsou v agendovém informačním sytému evidence obyvatel a v agendovém informačním systému evidence cizinců uvedeny.

Oprávnění zpracovávat osobní údaje K plnění svých úkolů je obecní policie oprávněna zpracovávat osobní údaje Bude se zde jednat především o jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, bydliště, identifikaci vozidla, nebo záběry z městského kamerového systému a pod. Tyto údaje poskytuje orgánům obce a dalším orgánům veřejné moci,73 je-li to nutné k plnění jejich úkolů. Tyto osobní údaje jednou za 3 roky prověřuje, jsou-li potřebné k plnění jejich úkolů a pokud tomu tak není, provede jejich likvidaci.

Oprávnění pořizovat záznamy Je-li to potřebné k plnění úkolů obecní policie, je tato oprávněna pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě o průběhu zákroku nebo úkonu. Pokud jsou pořizovány záznamy ze stálých automatických technických záznamů, je povinnost obecní policie tuto skutečnost vhodným způsobem zveřejnit.

72

V praxi v zájmu rychlosti a hospodárnosti se tak většinou děje prostřednictvím Policie ČR na základě dohody mezi vedením obou složek. 73 Např. Policii ČR.

27

1.4.2. Pravomoci podle ostatních právních předpisů Postupným vývojem a následnými novelizacemi zákona o obecní policii byly některé pravomoci strážníků obecní policie rozšířeny a některé převedeny do jiných právních předpisů, než je zákon o obecní policii.

Oprávnění zastavovat vozidla Zastavovat vozidla je podle §79 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, je oprávněn také strážník obecní policie ve stejnokroji a to před přechodem pro chodce k zajištění bezpečného přechodu osob, jestliže to situace na přechodech či stav přecházejících osob vyžaduje, nebo jestliže řidič vozidla nebo přepravovaná osoba je podezřelá ze spáchání přestupku týkajícího se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

Oprávnění usměrňování provozu na pozemních komunikacích Není-li řízení provozu na pozemní komunikaci zajištěno Policií ČR, nebo v součinnosti s ní a je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, je strážník obecní policie oprávněn pokyny usměrňovat provoz na pozemních komunikacích. Používá přitom pokyny stanovené pro řízení provozu policisty.74

Oprávnění měřit rychlost vozidel Toto oprávnění obecní policie realizuje na základě §79a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tuto činnost strážníci vykonávají na místě vyhrazených Policií ČR a s jejich vědomím. Je to z toho důvodu, aby nedocházelo k duplicitě této činnosti a taktéž k duplicitě zjištěných přestupků.

Výjimky z dopravních omezení Řidič vozidla obecní policie při plnění úkolů obecní policie nemusí být ve voze připoután,75 nemusí být ve vozidle připoutána ani přepravovaná osoba,76 při přepravování dítěte mladšího 3 let, hmotnosti pod 36 kg, nebo výšky pod 150 cm nemusí mít dětskou autosedačku,77 pří jízdě vozidlem může řidič držet v ruce telefonní přístroj nebo jiné hovorové

74

Srov. §75, odst. 8 zákona o provozu na pozemních komunikacích; Srov. §6 odst, 2, písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích;. 76 Srov. §9 odst. 3, zákona o provozu na pozemních komunikacích; 77 Srov. §6 odst. 3, písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích; 75

28

nebo záznamové zařízení,78 dále může použít zvláštní zvukové výstražné zařízení doplněné zvláštním výstražným světlem modré barvy.79

Oprávnění požadovat řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla Řidič motorového vozidla je povinen na výzvu strážníka obecní policie ve stejnokroji předložit řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla, které je povinen mít u sebe.80

Oprávnění provést dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu Toto oprávnění strážník realizuje u řidičů. Mezi povinnosti řidiče mimo jiné také patří, podle §5, odst. 1, písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, podrobit se na výzvu strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu81 ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, 82 nebo jinou návykovou látkou. Dále je to podle §16 odst. 1, 2 a 4 tabákového zákona, kdy je osoba povinna se podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, která vykonává činnosti podle prvního odstavce věty druhé, nebo před jejím vykonáváním. Dále je orientačnímu vyšetření povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že tyto činnosti vykonává pod vlivem alkoholu a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Mimo to může strážník podle §16, odst. 3 a 4 tabákového zákona vyzvat osobu k orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce prvního věty druhé. Dále osobu, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.

Oprávnění odtáhnout vozidlo Odtáhnout vozidlo z pozemní komunikace může strážník obecní policie v případě, že tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci.83 Překážkou provozu na pozemních komunikacích je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích,

78

Srov. §7, odst. 5, zákona o provozu na pozemních komunikacích; Srov. §41, odst. 1 a odst. 2, písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích; 80 Srov. §6, odst. 8, A 12, zákona o provozu na pozemních komunikacích; 81 Srov. §16, odst. 4 a 5 tabákového zákona; 82 Orientační vyšetření provádí strážník analyzátorem alkoholu v dechu, u kterého je provedena kalibrace v souladu s Vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. 83 Srov. §45, odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích; 79

29

například mimo jiné i vozidlo ponechané na pozemní komunikaci.84 Podmínky pro posouzení vozidla jako překážky provozu budou zpravidla splněny v následujících případech: a) stání na chodníku, pokud nezůstane průchod mezi vozidlem a pevnou překážkou v šíři minimálně 1,5 m nebo vozidlo svým postavením nutí chodce vstupovat při jeho obcházení do vozovky. Toto se nevztahuje na místa, kde je stání vozidla na chodníku povoleno místní úpravou provozu na pozemních komunikacích příslušnými dopravními značkami (IP11d, až IP11g) a vozidla stojící v souladu s dopravním značením; b) v místě, kde je dopravním značením B28, V11a, A11b, A12a, V12b, V12c a V13a, V13b, stanovena úprava provozu na pozemních komunikacích zejména z pohledu zákazu zastavení či stání, vjezdu nebo výjezdu vozidel mimo úseky, kde je význam svislé dopravní značky upraven dodatkovou tabulkou např. "mimo zásobování" časově omezen; c) ostatní případy porušení zákazu stání a zastavení, které obecně upravuje ustanovení §27, odst. 1, písm. a) až r); §25 odst. 3 a 4 zákona č. o provozu na pozemních komunikacích; d) porušení ustanovení §67 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích; e) v ostatních případech, kdy řidič vozidla neporušil žádné ustanovení o provozu na pozemních komunikacích, ale v danou chvíli v dané situaci vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích, která ohrožuje a omezuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích (např. v místě zajištění průjezdu zejména MHD při odklonu dopravy a zajištění místa dopravní nehody, havárie sítí vedoucích pod komunikací, místa požáru apod.) Dále může odtáhnou vozidlo, stojí-li neoprávněně na vyhrazeném parkovišti.85

1.5. Srovnání pravomocí strážníků s policisty V souvislosti s prokázáním totožnosti má policie ČR oproti strážníkům navíc pravomoc zjišťovat totožnost osoby zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci i bez povolení opravňujícího k pobytu na území ČR; bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněném prostoru nebo místě, z něhož lze prostor účinně ohrozit; vstupující do policií chráněného objektu, prostoru, místa, kam je policistou zakázán vstup, anebo z tohoto objektu, prostoru, místa vycházející; která má na místě přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím; zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k požáru anebo jiné mimořádné události; při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku; strážník obecní policie má navíc oproti Policii ČR 84 85

Srov. §2 písm. ee) zákona o provozu na pozemních komunikacích; Srov. §27, odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích;

30

pravomoc k prokázání totožnosti, jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie. V souvislosti s otevřením bytu nebo jiného uzavřeného prostoru u strážníka obecní policie ve srovnání s obdobným oprávněním policisty, má policista navíc oprávnění vstoupit i na pozemek a to i v případě, je-li důvodné podezření, že se na místě nachází zemřelý, týrané zvíře, nebo při pronásledování osoby. Policista si může do tohoto místa zjednat přístup i za použití síly. Při oprávnění vstupu do živnostenské provozovny má Policie ČR navíc pravomoc ke vstupu do všech prostor, u kterých lze mít za to, že se v nich zdržují fyzické osoby, a to i po skončení prodejní nebo provozní doby. Nelze-li dosáhnout splnění konkrétního úkolu, může tuto provozovnu otevřít, nebo jiným způsobem si do ní sjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly. V souvislosti s odnětím věci má policista navíc pravomoc odejmout věc důležitou pro řízení o přestupku. Co se týče donucovacích prostředků, má Policie ČR navíc vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně s dočasně zneschopňujícími účinky; vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně, zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla; vytlačování vozidlem, vytlačování štítem, vytlačování koněm, vodní stříkač, zásahová výbuška, prostředek k zamezení prostorové orientace. Zbraň může policista oproti strážníkovi obecní policie ještě navíc použít v případech, kdy nebezpečný pachatel, proti němuž policista zakročuje se na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt; nelze–li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho závažného zákroku; aby odvrátil násilný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt anebo prostor; nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou jízdou vážně ohrožuje život nebo zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo dané znamení nezastaví; jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek (hrozba namířenou střelnou zbraní nebo varovný výstřel), neuposlechne příkazu policisty směřujícího k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné osoby; ke zneškodnění zvířete ohrožujícího život nebo zdraví osoby. Oproti obecní policii má dále Policie ČR navíc zákroky pod jednotným velením, kdy o použití donucovacího prostředku a zbraně rozhoduje velitel zakročující jednotky, nebo nadřízený tohoto velitele. Mimo tyto pravomoci je policista oprávněn za zákonných důvodů osobu zadržet nebo zajistit a tuto umístit do policejní cely; zajistit, odstranit nebo zničit věc; držet, používat 31

nebezpečné látky a věci; provést prohlídku dopravního prostředku; rušit provoz elektronických komunikací; vykázat z místa osobu; zveřejňovat osobní údaje; získávat osobní údaje pro účely budoucí identifikace a používat podpůrné operativně pátrací prostředky (informátora, krycí prostředky, zabezpečovací techniku, zvláštní finanční prostředky).

32

2. PRAKTICKÁ ČÁST 2.1. Výkon veřejné správy strážníky

2.1.1. Výkon veřejné správy pro potřebu obecní (městské policie)

2.1.1.1. Zjišťování majitele parkovacího průkazu označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou Poměrně dosti často se v praxi stává, že řidiči motorových vozidel parkují na vyhrazených parkovištích pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou a požívají přitom neplatné parkovací průkazy označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou (dále jen průkazy). Jedná se o průkazy odcizené, ztracené a falzifikáty. Pokud strážník na ulici má pochyby o platnosti výše uvedeného znaku průkazu, lze toto ověřit prostřednictvím svého dozorčího, který vznese dotaz na Ministerstvo dopravy, odbor zdravotních a sociálních věcí, kde jsou centrálně vedeny všechny tyto průkazy, které byly vydány. Ministerstvo dopravy sdělí, kterému úřadu s rozšířenou působnosti (dříve okresnímu úřadu) nebo magistrátu konkrétního krajského města nebo hl. m. Prahy tento průkaz přidělilo. Dotazem na odbor zdravotních a sociálních věcí příslušného úřadu s rozšířenou působností, popř. magistrátu města bude zjištěno, kterému obecnímu úřadu, popř. které městské čtvrti byl průkaz vydán. Následným dotazem na příslušný odbor sociálních a zdravotních věcí konkrétního obecního úřadu nebo konkrétní městské části bude zjištěn konkrétní majitel průkazu. Využije se přitom oprávnění podle §11a odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o obecní policii.86 Zde lze také zjistit, zda byl průkaz ztracen, odcizen apod. Poněvadž není zaveden žádný centrální registr těchto průkazů, lze tuto skutečnost zjistit pouze výše uvedenou cestou. Zda byl tento průkaz odcizen, lze také ověřit prostřednictvím Obvodního oddělení Policie ČR v příslušné obci či místním oddělení Policie ČR v příslušné městské části. Využije se přitom §11a, odst. 1, písm. a) zákona o obecní policii.87 Na základě výše uvedených skutečností, pokud budou splněny zákonné podmínky, může být na vozidlo přiložen TPZOV, popřípadě může být toto vozidlo odtaženo (při podezření ze

86

§11a odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o obecní policii:„Obecní policie je v rozsahu nezbytném k plnění svých úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona oprávněna vyžadovat poskytnutí údajů z informačních systémů obecních úřadů s rozšířenou působností o řidiči, který je podezřelý ze spáchání přestupku na území obce.“ 87 §11a, odst. 1, písm. a) zákona o obecní policii:„Obecní policie je v rozsahu nezbytném k plnění svých úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona oprávněna vyžadovat poskytnutí údajů z informačních systémů policie o hledaných věcech.“

33

spáchání trestného činu pouze po dohodě s Policií ČR). Při dostavení se majitele k vozidlu, může mu být tento průkaz podle §17 zákona o obecní policii buď odejmut, pokud se jedná o přestupek a věc oznámena příslušnému správnímu orgánu, nebo zde bude důvodné podezření ze spáchání trestného činu, strážník přivolá na místo hlídku Policie ČR a celou věc ji předá.

2.1.1.2. Vyrozumění majitele odcizeného, nezajištěného motorového vozidla Pokud zjistí strážník na ulici nezajištěné vozidlo, využije v rámci §12a zákona o obecní policii prostřednictvím Policie ČR informace z registru vozidel, kde zjistí podle registrační značky totožnost majitele vozidla, nebo může podle §11a, odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o obecní policii zjistit v pracovní dny a to v úředních hodinách (totožnost provozovatele motorového vozidla, kterým byl na území obce spáchán přestupek)88 tyto osobní údaje od místně příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností. Podle získaných dat se bude jednat buď o fyzickou osobu, jejíž telefonní číslo lze zjistit pomocí linky 1180, 1181 a poté se majitel vyrozumí, nebo se jedná o právnickou osobu, kde se prostřednictvím internetu podle IČO v obchodním rejstříku, nebo v živnostenském rejstříku vyhledá tato právnická osoba, popřípadě osoba oprávněná za tuto organizaci jednat a výše uvedeným způsobem se vyrozumí.

2.1.1.3. Zjišťování totožnosti osoby, která nemá u sebe doklad totožnosti Při zjišťování totožnosti osoby, která němá u sebe doklad totožnosti, má strážník před předvedením na Policii ČR ještě možnost zjistit totožnost, respektive ověřit totožnost takové osoby prostřednictvím svého dozorčího, který se spojí s Policii ČR. Tento úkon se může uskutečnit pouze za podmínky, že osoba je ochotna strážníkovi poskytnout nezbytnou součinnost. Zákon přímo povinnost poskytnutí nezbytné součinnosti osoby sice neuvádí, ale v §13, odst. 1 zákona o obecní policii je uvedeno, že je oprávněn předvést na policii osobu, která nemůže svou totožnost prokázat ani po poskytnutí nezbytné součinnosti. Nezbytná součinnost bude prováděna tak, že osoba strážníkovi nadiktuje svoje data, která je strážník oprávněn zjišťovat: jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo a bydliště osoby. K upřesnění totožnosti ještě slouží fotografie osoby, která je v registru osob. Dále pro upřesnění totožnosti ještě slouží informace o rodičích osoby, včetně jména matky za svobodna, rodinném stavu osoby a dětech. Na tyto informace výslovně nemá strážník nárok. 88

Podle §26,odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je řidič, který se hodlá vzdálit od vozidla tak, že nemůže v případě potřeby okamžitě zasáhnout, musí mimo jiné učinit taková opatření, aby vozidlo nemohla neoprávněně užít jiná osoba. Při tomto porušení se řidič dopouští přestupku podle §125c, odst. 1, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích..

34

Je zde ale možno použít §12a zákona o obecní policii, podle kterého je v rámci pro splnění úkolu obecní policie strážník oprávněn požadovat od každého věcnou a osobní pomoc. Povaha věcné a osobní pomoci zde není v zákoně stanovena, ale z výkladu vyplývá, že se může jednat i o informace včetně osobních údajů. Strážník tyto údaje dále neshromažďuje a nezpracovává. Osoba mu tyto údaje dobrovolně poskytne a strážník jen prostřednictvím Policie ČR z registru osob tyto údaje ověří a zjistí zda souhlasí nebo ne. Dále tyto údaje nikomu neposkytuje. V souvislosti s §26, odst. 1 zákona o obecní policii zde pro strážníka platí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů obecní policie a které v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.

2.1.1.4. Řešení pachatele krádeže v obchodech Touto problematikou se strážníci často setkávají a také ji řeší. Z praxe zde vyplývá, že musí mít znalosti nejen z §50 přestupkového zákona, §205 trestního zákoníku (dřívější §247 trestního zákona), ale mnohdy i z judikatury z těchto uvedených právních předpisů; a to z především z toho důvodu, aby nedocházelo k neoprávněným služebním zákrokům. V prvé řadě musí spolehlivě zjistit, zda vůbec ke krádeži došlo, respektive zda jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže nebo přestupku proti majetku. K tomuto využije §11 zákona o obecní policii a to podáním vysvětlení jak případných svědků k uvedené věci, tak i údajného pachatele krádeže. Toto prvotní podání vysvětlení na místě slouží jako důkazní prostředek při dalším kvalifikování tohoto deliktu. Jako důkazní prostředek mnohdy slouží i záznam bezpečnostních kamer v daném obchodě. Bude se jednat o krádež prostou. To znamená, že pachatel odebere z volného výběru v obchodě zboží a toto pronese pokladnou bez zaplacení. Pokud by spáchal čin vloupáním, bezprostředně po činu by se pokusil uchovat odcizenou věc násilím, nebo pod pohrůžkou násilí, nebo by spáchal kapesní krádež (čin by spáchal na věci, kterou by měl jiný na sobě nebo při sobě), jednalo by se vždy o trestní čin krádeže podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku. ,,O krádež (trestný čin nebo přestupek) se bude jednat tehdy, kdy např. v obchodním domě, ve kterém jsou jednotlivá oddělení uzavřena prostory pokladen, je (přestupek, trestný čin) krádež dokonána tím, že pachatel pronese zboží bez zaplacení pokladním prostorem,

35

který uzavírá oddělení, v němž lze toto zboží koupit. Pozdější odložení takové věci v jiném oddělení obchodního domu už na právním posouzení jednání pachatele nemá vliv."89 Dalším kritériem pro posouzení, zda se jedná o trestný čin nebo přestupek je výše škody, respektive cena odcizeného zboží. Pokud je škoda nikoli nepatrná (dosahuje nejméně částky 5.000 Kč), jedná se o trestný čin.

90

Strážník pachatele omezí na osobní svobodě podle §76

odst. 2 trestního řádu a předá neprodleně Policii ČR. Pokud je škoda menší než 5.000 Kč, je třeba zjistit, zda osoba nebyla v posledních třech letech odsouzena nebo potrestána za trestný čin krádeže. Tuto skutečnost strážník zjistí prostřednictvím svého operačního střediska od Policie ČR. V kladném případě se jedná o trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. Pokud je informace od Policie ČR záporná, mělo by se jednat o přestupek podle §50, odst. 1, písm. a) zákona o přestupcích. Zde ovšem musí brát strážník v potaz skutečnost, zda tato osoba "nepokračuje v trestném činu"91. Z tohoto důvodu strážník věc oznámí správnímu orgánu sepsáním úředního záznamu.92

2.1.2. Výkon veřejné správy pro ostatní subjekty veřejné správy

2.1.2.1. Předvedení osoby na žádost správního orgánu Realizaci tohoto oprávnění provede strážník jen na písemnou žádost správního orgánu. Jedná se o případy, kdy se účastník správního řízení bez náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů nedostaví ke správnímu řízení podle §60, odst. 1 správního řádu. Podmínkou při této realizaci je, že pokud se předvedení osoby realizuje ze svého bytu, nesmí v něm zůstat bez dozoru osoba závislá na péči předvedeného.

2.1.2.2. Doručování písemností Je-li ke správnímu řízení příslušný správní orgán obce, může písemnost doručit podle §19, odst. 1 správního řádu prostřednictvím obecní policie.93 Vedle tohoto ustanovení může obecní

89

PROUZA, Daniel. Trestní zákoník s judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 612; Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 13.10.1997, sp. zn. 11 To 435/1997 (R53/1999) 90 Srov. §138 odst. 1 zákona trestního zákoníku; 91 viz kapitola č. 3.3.2. Neefektivní oznamování přestupků pachatelů krádeže správnímu orgánu; 92 Zde v úředním záznamu strážník uvede datum, místo a čas spáchání přestupku, totožnosti svědků, výpovědi svědků události a další důkazní prostředky, totožnost poškozeného, totožnost a výpověď pachatele krádeže, právní kvalifikace přestupku a skutečnosti, v čem byl tento přestupek spatřován. 93 Srov. VEDRAL, Josef. Správní řád komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. s. 162. odst. 1

36

policie též doručovat písemnosti podle §62 odst. 1 trestního řádu.94 Obecní policie zde vystupuje jako orgán obce.95

2.2. Problematika sporných zákroků strážníky obecní (městské) policie

2.2.1. Úkony po marné výzvě k prokázání totožnosti dle §12, odst. 2, písm. a) zákona o obecní policii Podle §12, odst. 2 písm. a) zákona o obecní policii je strážník oprávněn vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost, jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie. Úkoly obecní policie jsou zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce. V rámci tohoto zabezpečení obecní policie přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku; dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití; dohlíží na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce; podílí se v rozsahu stanovené zákony na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích; podílí se na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku v rozsahu svých povinností stanovených zákony, činí opatření k jeho obnovení; podílí se na prevenci kriminality v obci; provádí dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci; odhaluje přestupky a jiné správní delikty, jejichž projednávání je v působnosti obce. Dále to mohou být úkoly, které dává obec přímo obecní policii. Může to být například doručování písemností do vlastních rukou, předvedení na žádost orgánu obce a podobně. V praxi lze toto oprávnění použít téměř na každý případ, kdy je třeba zákonného zmocnění ke zjištění totožnosti osoby. Úkony strážníka po marné výzvě k prokázání totožnosti podle §12, odst. 2, písm. a) zákona o obecní policii jsou totožné jako prokázání totožnosti v jiných případech. Strážník vyzve osobu k prokázání totožnosti, osoba buď doklad totožnosti má u sebe a předloží ho strážníkovi. Pokud osoba nemá u sebe doklad totožnosti, poskytne strážníkovi nezbytnou součinnost k prokázání totožnosti, a to sdělením svých osobních údajů, které strážník ověří pomocí radiostanice přes své operační středisko na Policii ČR. Policie ČR má přístup do registru osob a strážníkovi pouze sdělí, zda údaje souhlasí nebo ne. Navíc ještě může souhlasit fotka z registru podle markantů, které strážník sdělí. Pokud osoba neposkytne strážníkovi součinnost k prokázání totožnosti, nebo součinnost není schopna prokázat, 94

Srov. VETEŠNÍK, Pavel, JEMENKA, Luboš. Zákon o obecní policii Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 390. odst.2 95 §62, odst. 1 trestního řádu "Nebyla-li písemnost doručena při úkonu v trestním řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestní řízení sám nebo prostřednictvím provozovatel poštovních služeb a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce.

37

následně je předvedena podle §13, odst. 1 zákona o obecní policii na Policii ČR k prokázání totožnosti. Pokud osoba klade při předvedení odpor, jak pasivní, nebo aktivní, může strážník použít proti této osobě donucovací prostředky. Převážně zde použije hmaty a chvaty, popřípadě pouta.96

2.2.2. Odtahování vozidel z vyhrazených parkovišť pro rezidenty, abonenty Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odtažení strážník.97 Mezi podmínky pro posouzení vozidla jako překážky provozu na pozemních komunikacích patří mimo jiné i ustanovení §27 odts. 1, písm. o) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Zde je uvedeno: "Řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, jde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno, to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno." Omezit účastníky provozu podle §2 písm. l) zákona o provozu na pozemních komunikacích znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nijak nepřekážel. Pro posouzení možnosti odtahu vozidla z výše uvedeného vyplývá, že pokud je vyhrazené parkoviště označené dopravní značkou IP12 (rezidentní, abonentní stání) plně obsazeno, jedná se o omezení účastníků provozu na pozemních komunikacích, kteří mají na toto parkoviště platnou parkovací kartu. Omezení spočívá v tom, že tito řidiči zde nemohou parkovat pro obsazenost těchto míst neoprávněně parkujícími vozidly. Tato neoprávněně stojící vozidla zde tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích,čímž naplňují možnost odtahu vozidla.

2.2.3. Omezení dle §76, odst. 2 trestního řádu, kdy pachatel spáchal trestný čin včera Podle §76, odst. 2 trestního řádu osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu. Z výše uvedeného vyplývá, že zde nelze použít výše uvedený §76, odst. 2 trestního řádu, poněvadž osoba nebyla přistižena při trestném činu, ani bezprostředně poté. Pokud se jedná o zločiny a zvlášť závažné zločiny, je ve většině případů po pachateli vyhlášeno pátrání, tudíž se jedná o osobu hledanou Policií ČR. Lze zde použít 96 97

Srov. §18, odst. 2 a §18a, odst. 1, písm. b) zákona o obecní policii; Srov. §45 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích;

38

§13, odst. 2 zákona o obecní policii a hledanou osobu předvést na Policii ČR. Pokud po této osobě není vyhlášeno pátrání, strážník má povinnost zjistit totožnost této osoby podle §12, odst. 2, písm. b) zákona o obecní policii, na místo přivolat hlídku Policie ČR a celou věc ji předat i s výše uvedeným pachatelem. Strážník zde přitom může využít §15, odst. 1 zákona o obecní policii a přikázat pachateli, aby na dobu nezbytně nutnou setrval na místě do příjezdu hlídky Policie ČR.

2.3. Problematika účinnosti některých zákroků a úkonů.

2.3.1. Neefektivní oznamování přestupků pachatelů krádeže správnímu orgánu Jedná se o přestupky proti majetku podle §50, odst. 1, písm. a) zákona o přestupcích. Zde je třeba vyloučit "pokračování v trestném činu". Tato definice je uvedena v §116 trestního zákoníku: "Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku." Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokračování v trestném činu lze naplnit jak těmi dílčími útoky, jimiž je skutková podstata určitého trestného činu naplněna ve všech znacích, tak i těmi dílčími útoky, u nichž teprve jejich souhrn tuto skutkovou podstatu ve všech znacích naplňuje. Škody způsobené jednotlivými útoky se sčítají, což má zásadní význam u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je škoda na cizím majetku. Všechny dílčí akty pokračování totiž tvoří jediné jednání (v hmotněprávním smyslu), které pak má i jediný následek, resp. účinek. Proto za trestný čin krádeže podle §205 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i jednotlivé útoky, jimiž pachatel způsobil škodu nižší, než je škoda nikoli nepatrná, jestliže jde o útoky spáchané spolu s dalšími formou pokračování v trestném činu a celková škoda tuto hranici dosáhne. Ačkoliv je strážník obecní policie podle §86 písm. d) zákona o přestupcích oprávněn projednávat v blokovém řízení přestupky, jejichž projednávání je v působnosti obce, tedy i přestupky proti majetku. Je zapotřebí si uvědomit, zda lze protiprávní jednání fyzické osoby kvalifikovat jako přestupek, nebo jako trestný čin. V našem konkrétním případě má posouzení skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku přednost před posouzením skutkové podstaty přestupku proti majetku podle §50 odst. 1, písm. a) zákona o přestupcích.

39

V blokovém řízení lze přestupek projednat uložením pokuty, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Jednou z podmínek projednání přestupku je tedy spolehlivé zjištění. Především musí být nepochybně zjištěno spáchání předmětného skutku a naplnění všech znaků konkrétní skutkové podstaty. Přestupek je spolehlivě zjištěn tehdy, jestliže před uložením pokuty není potřeba provádět žádné další úkony potřebné k objasnění skutkových okolností případu. Z hlediska zhodnocení skutečného stavu věci ve vztahu k posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty uvedeného přestupku je v každém konkrétním případě zjištění, zda se nejedná o pokračování v trestném činu krádeže. Strážník obecní policie tak musí mít za prokázané, že se nejedná o pokračování v trestném činu krádeže, ale o přestupek proti majetku. V opačném případě by se jednalo o nesprávný úřední postup strážníka obecní policie. Vzhledem ke skutečnosti, že neexistuje žádný celostátní rejstřík přestupků, výše uvedený druh zde nelze doporučit. Oprávnění k projednání přestupků v blokovém řízení je možnost, nikoli povinnost. Poněvadž zde nelze prokázat, zda se jedná o pokračování v trestném činu krádeže, neprojednává výše uvedený přestupek v blokovém řízení, ale oznamuje příslušnému orgánu obce oprávněnému tento přestupek projednat, jako podezření ze spáchání přestupku proti majetku podle §50 odst. 1, písm. a) zákona o přestupcích. Strážník se tak prakticky zbavil spolehlivého zjištění, zda se jedná o přestupek, či nikoliv a celou tuto věc předal orgánu obce. Poněvadž neexistuje žádná celostátní evidence přestupků, správní orgán, aby byl přestupek spolehlivě zjištěn, by musel vznést dotaz na všechny obecní úřady v České republice, zda se tato osoba nedopustila v nejbližší době přestupku proti majetku krádeží. Tento způsob by byl nehospodárný a poměrně zdlouhavý. Poněvadž se tak neděje, správní orgán rozhodne o přestupku, aniž by byl spolehlivě zjištěn, tudíž nesprávným úředním postupem. Řešením této problematiky spatřuji ve zřízení tzv. centrálního registru přestupků. Jednalo by se o centrální ukládání jednotlivých vyřešených vybraných přestupků, mezi něž mimo jiné patří i přestupky proti majetku. Centrální registr přestupků by poskytoval informace orgánům činným v trestním řízení, správním orgánům, případně dalším orgánům veřejné moci, kterým má informace o předchozím postihu za přestupek sloužit k uložení odpovídající sankce.98 Tento projekt je v rámci legislativního procesu teprve v počátcích. Vláda ČR se ve svém programovém prohlášení ze dne 4. 8. 2012 zavázala vytvořit v návaznosti na systém

98

Srov. 40

základních registrů podmínky pro vznik registru přestupků jako informačního systému veřejné správy. Tento úkol vyplývá i ze strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, schválením usnesení vlády ČR č. 1 ze dne 5. 1. 2011, kde je místopředsedovi vlády a ministru vnitra uložen úkol předložit vládě analýzu možností vytvoření podmínek pro vznik registru přestupků jako informačního systému veřejné správy.99

2.3.2. Řešení bezdomovců a žebrajících osob ve velkých městech Spousta větších měst, zejména ta města, ve kterých je spousta památek a tím i velký turistický ruch (hlavně cizinecký turistický ruch) má problémy s bezdomovci popíjejícími alkohol, kteří zde kromě výtržností znečišťují veřejná prostranství a veřejně prospěšná zařízení. Dále jsou problémy s žebrajícími osobami, osobami provozující neoprávněně různá vystoupení nebo různý prodej zboží. Města tento problém řeší v rámci své samostatné působnosti vyhláškami potírajícími tyto nešvary. Např. v hlavním městě Praze je to vyhl. hl. m. Prahy č. 14/2000, v Brně obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 6/2010, v Olomouci obecně závazná vyhl. statutárního města Olomouce č. 9/2011, v Plzni obecně závazná vyhl. statutárního města Plzně č. 10/2006. Tyto právní předpisy zakazují žebrání ve vybraných lokalitách na území příslušných měst. V některých obcích, a to převážně ve větších městech také existují pro zamezení pití alkoholu na veřejných prostranstvích obecně závazné vyhl. těchto obcí. V Praze je to vyhl. hl. m. Prahy č. 12/2008, v Brně obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 5/2010, v Ostravě obecně závazná vyhl. statutárního města Ostravy č. 2/2009, v Olomouci již zmiňovaná obecně závazná vyhl. statutárního města Olomouce č. 9/2011. Co se týče ochrany čistoty ulic a veřejných prostranství, tuto problematiku řeší např. v Praze vyhl. hl. m. Prahy č. 8/2008, v Olomouci obecně závazná vyhl. statutárního města Olomouce č. 8/2005 a Brně obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 10/2010. V obcích, které tyto vyhlášky nemají, řeší tuto problematiku §47, odst. 1, písm. d) zákona o přestupcích. Přespávání v parcích a jejich znečišťování, poškozování, rozdělávání ohně řeší v Praze vyhl. hl. m. Prahy 6/2001, v Olomouci částečně výše uvedená obecně závazná vyhl. statutárního města Olomouce č. 8/2005 a v Brně obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 15/2007. De iure jsou tyto věci ošetřeny poměrně dobře a zdá se, že je vše v pořádku. De facto tomu tak již není. Porušení těchto vyhlášek řeší strážník podle §46, odst. 2, popřípadě §47, odst. 1, písm. d) zákona o přestupcích při znečištění veřejného prostranství nebo veřejně prospěšného zařízení. Řeší je buď blokově, a to blokovou pokutou na místě

99

Srov.

41

zaplacenou nebo blokovou pokutou na místě nezaplacenou. Druhá varianta přichází ve většině případech, poněvadž tyto osoby u sebe nemají peníze. Z praxe ukázala, že tyto osoby mají buď fixní trvalý pobyt na adresách svých bývalých bydlišť, na kterých se nezdržují nebo na příslušném úřadu obce, ve kterém naposledy měly trvalý pobyt. Na tyto úřady se pochopitelně rovněž nedostavují si vyzvednout korespondenci. Pokud taková osoby dostane pokutu na místě nezaplacenou, je tato pokuta prakticky nevymahatelná. Je to i v tom případě, je-li tato pokuta vymáhána exekucí. Tyto osoby nemají trvalé bydliště, nepobírají žádné sociální dávky, nevlastní žádný majetek a tudíž jim nelze exekučně nic odebrat. Rovněž oznámení přestupku správnímu orgánu, kterých se tyto osoby dopouští, nemá prakticky význam. Těmto osobám lze doručit předvolání ke správnímu řízení prakticky jen na ulici, kde se momentálně zdržují. Zde může strážník využít svou místní znalost, a to tak, že ví, ve které lokalitě se tato osoba pohybuje. Rovněž při nedostavení se ke správnímu řízení bez dostatečné omluvy je uplatnění pořádkové pokuty vůči této osobě bezpředmětné. Přichází zde v tomto případě v úvahu předvedení této osoby ke správnímu orgánu podle §13, odst. 4 zákona o obecní policii. Dalším úkonem v rámci zákroků proti těmto osobám je vykázání z místa. Tento úkon se realizuje podle §7, odst. 1 zákona o obecní policii, kdy je strážník povinen provést mimo jiné i jiné opatření, čin nebo přestupek, anebo je-li důvodné podezření z jeho páchání. Vykázání z místa se podle §15 odst, 1 neprovede, poněvadž zde nehrozí závažné ohrožení zdraví nebo života. Dále se za určitých podmínek může realizovat odvoz této osoby na protialkoholní záchytnou stanici, popřípadě přivolání sanity rychlé záchranné pomoci a předání této osoby do rukou zdravotnického personálu s následnou hospitalizací této osoby. Dlužno dodat, že pobyt na protialkoholní záchytné stanici činí např. v hlavním městě Praze 1.888 Kč, v Olomouci 1600 Kč do 24 hod., nebo 2500 Kč fakturou,100 v Brně 1250 Kč přirážkou 780 Kč nad 30 km,

101

v Ostravě102 a Plzni 2000 Kč

103

v Pardubicích 3200 Kč.104 V evidenci

Protialkoholní záchytné stanice ve Fakultní nemocnici Na Bulovce se nachází již několik těchto osob, jejichž dluh za pobyty v tomto zařízení přesáhl již 1 000 000 Kč. Tyto dluhy jsou

100

Srov. 101 Srov. 102 Srov. 103 104 Srov.

42

prakticky nevymahatelné. Rovněž jednotlivé spádové nemocnice v hl. m. Praze, kam jsou tyto osoby převáženy, na tom nebudou o mnoho lépe. Řešením výše uvedené problematiky osobně spatřuji rovněž v zavedení centrálního registru přestupků a s tím spojené změně legislativy v odvětví trestního práva, správního práva a přestupkového práva. Správní orgány by tak měli jednak přehled o pohybu problémových osob na území našeho státu, tak i přehled v souvislosti s ukládáním sankce za jednotlivé přestupky, popřípadě s rozhodováním, zda se stal přestupek nebo zda je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. V rámci změny legislativy v trestním právu by se opakované vybrané přestupky staly přečinem. Jednalo by se například o žebrání, kdy by se určitá osoba dopouštěla tohoto přestupku v určitém časovém úseku několikrát. Tento počet jednotlivých přestupků by byl dán. Trestem za tento méně závažný trestný čin, neboli přečin by byl podle §52, odst. 1 písm. c) a h) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, uložen trest obecně prospěšné práce, a to na území obce, kde by měl pachatel trvalý pobyt. Výše uvedený trest by byl uložen současně se zákazem pobytu na území obce, kde se tento přečin stal. Zároveň by bylo povinností každé obce, aby se o své občany, kteří mají trvalý pobyt na území obce, co se týče zabezpečení jejich ubytování postarala. Tato povinnost by byla v kompetenci odboru sociální péče příslušné obce. Dne 21.3.2012 schválila Poslanecká sněmovna České republiky návrh novely zákona o přestupcích. Tento návrh poslankyně Ivany Drábkové ukládá novou sankci, mimo jiné také za přestupky proti veřejnému pořádku. Mezi tyto přestupky patří i výše uvedené, jako je žebrání, popíjení alkoholu na veřejných prostranstvích, znečišťování veřejných prostranství nebo veřejně prospěšných zařízení a podobně. Touto sankcí by měl být zákaz pobytu až na tři měsíce pro občana, který by byl uznán vinným z tohoto přestupku a dopustil se ho opakovaně.105 Při nedodržení tohoto zákazu by se jednalo o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Co se týče vymahatelnosti těchto pokut, podle tohoto návrhu novely zákona o přestupcích, má možnost správní orgán, který pokutu občanovi uložil, a ta nebyla v zákonné lhůtě uhrazena, zveřejnit údaje o jeho identifikaci. Těmito údaji by měly být jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu informace o spáchání přestupku s uložením sankce. 105

Srov.

43

Tyto údaje by byly zveřejněny na úřední desce, formou místního tisku, nebo formou místního rozhlasu, a to až do té doby, než by byla pokuta v plném rozsahu uhrazena.106 Podle mého názoru by novelizace zákona o přestupcích nepřinesla účinek v takovém rozsahu, jak se očekává. Určitý přínos to bezesporu je, ale určitou část problémových občanů tato novelizace neovlivní. 1. Tříměsíční zákaz pobytu na území obce pro dodržení občana, který spáchal přestupek, nebude zase tak vysoká újma. Po dodržení zákonné lhůty tří měsíců, může tak činit dále, nebo se na tuto dobu přesune do jiné obce. 2. Při zveřejňování údajů na úřední desce, místním tiskem nebo rozhlasem v některých případech ještě nepovede k tomu, aby tato pokuta byla uhrazena. Toto opatření bude účinné pouze u těch občanů, kteří tuto sankci mají z čeho uhradit, a kteří ještě víceméně ctí zákony a záleží jim na jejich dobré pověsti. U těch ostatních osob se tato novela zákona podle mého názoru zcela mine účinkem. 3. Podle mého názoru zde může jít o porušení čl. 10, odst. 3, Listiny základních práv a svobod, kde je mimo jiné uvedeno, že každý má právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě. Namísto ukládání pokut za výše uvedené přestupky u těchto osob, vidím účinnější řešení v trestu obecně prospěšných prací podle trestního zákoníku tak, jak je popsáno výše. Pachateli sice není uložena pokuta, která by byla příjmem obce, ale za vykonanou práci, která je v režimu obce, nedostane mzdu. Tyto peněžní prostředky obec ušetří, poněvadž by je jinak musela zaplatit firmě, nebo zaměstnanci obce za tuto vykonanou práci.

106

Srov. Sněmovní tisk 272/0; Novela z. o přestupcích; Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2011, 6. volební období

44

ZÁVĚR Ačkoli "Městská (obecní) policie" je instituce v současnosti poměrně nová, stále prochází vývojem. Děje se tak v souvislosti s přirozenými potřebami obcí a měst jak v rámci veřejného pořádku a dopravy, tak i některých ostatních úkolů, které obec nebo město má a musí plnit vůči občanům a státu. Dále jsou to úkoly, které má Policie České republiky a není schopna je svými silami zabezpečit nejen v některých obcích a městech, ale i v celých oblastech. Tyto skutečnosti jsou příčinou častých změn právních předpisů týkajících se obecní (městské policie). Jedná se především o zvyšující se pravomoci strážníků obecní policie. Jsou to jak postupné novelizace zákona o obecní policii, tak i novelizace jiných zákonů, kde jsou tyto pravomoci nově zakotveny. Ve své bakalářské práci jsem se pokusila komplexně přiblížit práci strážníků obecních (městských) policií. Jejich práce bezesporu souvisí s jejich pravomocemi. S přibývajícími pravomocemi roste i potřeba k profesionálněji prováděným zákrokům. Na základě toho se změnily předpoklady pro výkon funkce strážníka novelizací zákona o obecní policii, a to dosažením úplného středoškolského vzdělání. Zároveň se také postupnými novelizacemi zákona o obecní policii zpřísnili a upřesnili kriteria jak pro uchazeče, tak i pro současné strážníky obecních policií, jako je spolehlivost a bezúhonnost. Jen spolehliví, bezúhonní a vzdělaní strážníci mohou kvalitně a zodpovědně plnit své úkoly, které jim postupně s přibývajícími pravomocemi narostly. Jen tito strážníci mohou před občany svým přístupem čestně prezentovat jak svou obec (město), která tuto složku zřídila, tak i celou veřejnou správu, jako její nedílná složka. Postupným navyšováním pravomocí strážníků a kvalitním plněním svých úkolů se tak obecní (městská) policie stala rovnoprávným partnerem Policie České republiky v rámci zabezpečování veřejného pořádku a bezpečnosti na místní úrovni. Toto své tvrzení mohu potvrdit např. Statistickými údaji o činnosti obecních policií za rok 2010, vydané Odborem bezpečnostní politiky Ministerstvem vnitra České republiky v červnu roku 2011.107 Aby byli strážníci dostatečně připraveni řádně plnit své povinnosti a využívat přitom svá oprávnění, musí mít k tomuto výkonu svého povolání osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů vydané Ministerstvem vnitra (dále jen osvědčení). Toto osvědčení je povinen strážník co 3 roky obnovovat příslušnou zkouškou odborných předpokladů před komisí Ministerstva vnitra. V neposlední době zde vznikla jistá vůle jednak obcí, ale i 107



45

některých strážníků, po novelizaci zákona o obecní policii ohledně změny platnosti tohoto osvědčení. Jednalo se např. o dopis Asociace strážníků obecních a městských policií České republiky z března roku 2008, se žádostí o změnu návrhu novely zákona o obecní policii, adresované předsedovi Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny České republiky Mgr. Františku Bublanovi. Podle této žádosti by osvědčení platilo buď na dobu neurčitou u všech strážníků, nebo alespoň u některých strážníků déle sloužících. Já osobně současně s Ministerstvem vnitra se přikláním pro zachování původního stavu.108 Je to z toho důvodu, že seznamování se s novelizacemi obecní policie je podle jednotlivých obcí u strážníků na rozdílné úrovni. Děje se tak formou samostudia, nebo kurzů s následným přezkoušením, ovšem zkouška před komisí Ministerstvem vnitra je zde klíčovým nástrojem. Jen ta může nejen ujednotit rozdílnou úroveň přípravy strážníků, ale i zvýšit úroveň připravenosti některých strážníků. V závěru mohu konstatovat, že se institut obecní policie od svého vzniku po revoluci plně osvědčil. Je to dáno tím, že ji obce mohou zřizovat na základě své dobrovolnosti. Oproti Policii České republiky, která je financována státem prostřednictvím Ministerstva vnitra, má přímé financování obecní policie z rozpočtu obce nespornou výhodu. Obce si tak mohou sami svobodně rozhodnout, zda obecní policii zřídí a zda budou mít dostatek financí na její chod, vybavení, modernizaci, důstojné platy strážníků a pod. Vznikla zde nová perspektivní bezpečnostní složka pro veřejnou službu občanům, která v poměrně krátké době své existence našla své opodstatnění v systému veřejné správy.

108



46

ANOTACE Příjmení a jméno autora:

Daniela Bačíková

Instituce:

Moravská vysoká škola Olomouc

Název práce v českém jazyce:

Obecní (městská) policie ve veřejné správě

Název práce v anglickém jazyce:

Municipal police in public administration.

Vedoucí práce:

JUDr. Ivana Rabinská, Ph.D.

Počet stran:

51

Počet příloh:

0

Rok obhajoby:

2012

Klíčová slova v českém jazyce:

Dějiny, Pravomoc, Zákon, Veřejná správa, Vyhláška, Oprávnění, Přestupek

Klíčová slova v anglickém jazyce: History, Authority, Law, Public administration, Public notice, Authorization, Offence

Cílem této bakalářské práce je po zařazení orgánu obecní policie do systému veřejné správy, komplexně přiblížit práci strážníků obecní policie. Dále je to pohled do historie komunálních policejních sborů, pro srovnání pravomocí těchto sborů z historie, s těmi současnými. Ve své práci také uvádím několik sporných zákroků strážníky s následujícím řešením. Dále se v závěru praktické části zabývám problematikou účinností některých zákroků s návrhem na změnu legislativy.

The aim of this work is the inclusion of a municipal police in the public administration system, a comprehensive work to bring local police officers. It is a look into the history of municipal police forces, to compare the powers of these forces of history, with those present. In his work also mention several controversial treatments officers with the following solution. Furthermore, at the end of the practical problems of dealing with the effectiveness of some treatments with a proposal to amend the legislation.

47

Literatura 1. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva I. Praha: Themis, 1997. s. 178. ISBN 80-85821-52-4.

2. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva II. Praha: Police history, 1999. s. 230. ISBN 80-902670-0-9.

3. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva III. Praha: Police history, 2001. s. 230. ISBN 80-86477-01-0.

4. MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny obecních policií I. Praha: Police history, 2004. s. 215. ISBN 80-86477-26-6.

6. MACEK, Pavel, HÁJEK, Vladimír. Obecní policie II. Praha: Policejní akademie, 2003. s. 168. ISBN 80-7251-133-5.

7. VETEŠNÍK, Pavel, JEMENKA, Luboš. Zákon o obecní policii Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 542. ISBN 978-80-7400-165-9.

8. VEDRAL, Josef. Správní řád komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. s. 1042. ISBN 80-7273-134-3.

9. PROUZA, Daniel. Trestní zákoník s judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-807400-187-1. s. 1248.

10. SKARKA, Oldřich. Zákon o obecní policii, s podrobným komentářem podle stavu k 1. lednu 2003. Příbram. 2002. s. 213.

11. PRŮCHA, Petr. Správní právo obecná část. Brno: Doplněk, 2007. ISBN 978-80-7239207-0. s.420.

48

12. SLÁDEČEK, Vladimír, Obecné správní právo. Praha: Aspi – Wolters Kluwer, 2009. ISBN 987-80-7357-382-9. s. 464.

13. KOUDELKA, Zdeněk, ONDRUŠ, Radek, PRŮCHA, Petr. Zákon o obcích (obecní zřízení) Komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-760-7. s. 488.

14. JURNÍKOVÁ, Jana, SKULOVÁ, Soňa, PRŮCHA, Petr, SEDLÁČEK, Stanislav, KADEČKA, Stanislav, KOLMAN, Petr, KLIKOVÁ, Alena. Správní právo zvláštní část. Brno, Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3417-3. s. 400.

Webové stránky 1.[10.10.2011] 2. [9.3.2012] 3. [9.3.2012] 4. [9.3.2012] 5. [9.3.2012] 6. [9.3.2012] 7. [9.3.2012] 8. [9.3.2012] 9. [19.3.2012] 10. [19.3.2012] 11. [23.3.2012]

49

Právní předpisy 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 515/2002 Sb., ústavního zákona č. 319/2009 Sb. a ústavního zákona č. 71/2012 Sb. 2. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb., zákona č. 59/2003/ Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 61/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 169/2008 Sb., zákona č. 298/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 248/2011 a zákonem č. 364/2011 Sb. 3. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 163/1993 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 153/1995 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 427/2010 Sb. 4. Vyhláška č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii 5. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona ČNR č. 337/1992 Sb., zákona ČNR č. 344/1992 Sb., zákona ČNR 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 52/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 216/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 247/2003 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 586/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb. zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 379/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb. zákona č. 216/2006

50

Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 213/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 181/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 376/2007 Sb., zákona č. 344/2007 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 484/2008 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 150/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb. a zákona č. 133/2011 Sb.; 6. Zákon č. 273/2008 Sb. o policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb. a zákona č. 153/2010 Sb.; 7. Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., a zákona č. 305/2009 Sb.; 8. Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 60/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 133/2011 Sb.; 9. Zákon č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb.; 10. Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.; 11. Zákon č. 161/1961 Sb., trestní řád, ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993/Sb., ve znění zákona č. 115/1993 Sb., ve znění zákona č. 292/1993 Sb., ve znění zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., 51

zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 239/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 45/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 253/2006 S., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 231//2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb. a zákona č. 306/2009 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 163/2010 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 219/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb. a zákona č. 330/2011 Sb. 12. obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 6/2010 13. obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 5/2010 14. obecně závazná vyhl. statutárního města Brna č. 10/2010 15. obecně závazná vyhl. statutárního města Olomouce č. 8/2005 16. obecně závazná vyhl. statutárního města Olomouce č. 9/2011 17. obecně závazná vyhl. statutárního města Plzně č. 10/2006 18. obecně závazná vyhl. statutárního města Plzně č. 5/2010 19. vyhl. hl. m. Prahy č. 14/2000 20. vyhl. hl. m. Prahy č. 12/2008 21. obecně závazná vyhl. statutárního města Ostravy č. 2/2009

Jiné zdroje orgánů veřejné správy 1. Programové prohlášení Vlády České republiky ze dne 4. srpna 2010 2. Usnesení Vlády České republiky ze dne 5. ledna 2011 3. Sněmovní tisk 272/0; Novela z. o přestupcích; Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2011, 6. volební období

52