Obecné dimenze osobnosti ve vztahu k volbě barev v osobním interiéru

Masarykova univerzita, Filosofická fakulta Psychologický ústav

Studijní rok 2008/2009

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Obecné dimenze osobnosti ve vztahu k volbě barev v osobním interiéru Kristýna Plášková

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D.

Brno 2008

1

„Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.“

V Brně dne 24.11.2008

..................................................................

2

PODĚKOVÁNÍ

Velmi ráda bych na tomto místě poděkovala:

především panu doc. PhDr. Tomáši Urbánkovi, Ph.D. za jeho drahocenný čas, odbornou pomoc, ochotu, trpělivost, pochopení a za velmi důležité statistické zpracování sebraných dat.

***

Dále bych také ráda vyjádřila svou vděčnost společnosti ICI Paints - Dulux za možnost použití jejich internetové aplikace „Mousepainter“ při realizaci tohoto výzkumu.

V neposlední řadě také děkuji všem respondentkám za jejich nadšení a tvořivost.

3

Obsah

ÚVOD ..................................................................................................................... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................... 9 1. FYZIOLOGICKÁ STRÁNKA VNÍMÁNÍ BAREV ...................................... 9 1.1. Vnímání barev .............................................................................................. 9 1.2. Teorie vnímání barev ................................................................................. 10 1.3. Poruchy vnímání barev .............................................................................. 11 2. ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI BAREV A SLOVNÍK ................................... 13 3. HISTORIE STUDIA VÝZNAMŮ BAREV ................................................. 17 3.1. Počátky studia významů barev ................................................................... 17 3.2. Goethe a jeho „chromatika“ - nauka o barvách ......................................... 18 4. SYMBOLICKÁ HODNOTA BARVY ........................................................ 23 5. BARVY V PSYCHOLOGII ......................................................................... 29 5.1. Barevná typologie osobnosti ...................................................................... 29 5.2. Preference barev ......................................................................................... 30 6. VYUŽITÍ BAREV JAKO PROSTŘEDKU DIAGNOSTIKY ................... 40 6.1. Lüscherův test ............................................................................................ 40 6.2. Barevný pyramidový test (BPT) ................................................................ 47 7. ASOCIACE A ASOCIAČNÍ EXPERIMENT ............................................. 52 8. NEO-FFI: PĚTIFAKTOROVÝ OSOBNOSTNÍ INVENTÁŘ .................... 55 9. BAREVNÝ SYTÉM DULUX ...................................................................... 57

4

II. EMPIRICKÁ ČÁST ......................................................................................... 60 1. CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY.............................................. 60 2. METODY...................................................................................................... 62 2.1. Plán výzkumu ............................................................................................. 62 2.2. Metody sběru dat ........................................................................................ 62 2.3. Výběrový soubor ........................................................................................ 64 2.4. Zpracování dat............................................................................................ 66 3. VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE ................................................. 67 3.1. Reliabilita a validita testu NEO FFI ........................................................... 67 3.2. Vztah světlosti, sytosti a nezávislého hodnocení s obecnými dimenzemi osobnosti ........................................................................................................... 69 3.3. Vztah odstínu a „nálady“ barev s obecnými dimenzemi osobnosti ........... 87 DISKUSE ............................................................................................................ 109 ZÁVĚR ............................................................................................................... 120 LITERATURA.................................................................................................... 122 PŘÍLOHY: .......................................................................................................... 124

5

ÚVOD Touto prací

bych ráda navázala na svou bakalářskou práci, která se

zabývala významy barvových kategorií a volnými asociacemi k jednotlivým barvám. Ráda bych však toto téma přenesla do poněkud reálnější, hmatatelnější a praktičtější oblasti, jakou je právě výběr barev do našich osobních interiérů, našeho soukromí, našich pokojů. V mém výzkumu jde konkrétně o ložnici a obývací pokoj, tedy místa, která denně obýváme, místa, kde hledáme po celodenní práci a výdeji energie, svůj klid, své zázemí, svůj svět. Mám zato, že to, jakými barvami se oklopujeme právě v tomto našem světě, světě, kam pouštíme jen lidi nám nejbližší, musí zcela jistě souviset s tím, jací vlastně jsme. Které naše osobnostní charakteristiky vlastně předurčily, že se usadíme raději na pohovku zelenou nežli žlutou či oranžovou? Právě to bych ráda zjistila. Nejde jen o barevnost těchto našich privátních míst, ale také o to, jakým způsobem barvy zkombinujeme, kolik tvořivosti a originality jsme ochotni do tohoto barevného komponování investovat, nebo zda nás barvy spíše míjejí a my se cítíme nejlépe v prostoru, kde je barevných podnětů minimum (i když bílá barva je samozřejmě také barvou). Velmi mne rovněž zajímá okolnost, zda existují nějaké složky naší osobnosti, které nás vedou k užití tónů spíše sytých a veselých nežli tónů klidných, jemných a světlých. To vše mne zajímá již z toho důvodu, že se v oblasti barev sama pohybuji i na profesionální úrovni, konkrétně v oblasti designu interiéru podle metod Feng Shui - vlivu uspořádání interiéru a barev na náš život a také v oboru počítačové grafiky. Toto téma mne ale přitahuje především z toho důvodu, že se týká naprosto každého z lidí, vždyť každý nějak bydlíme a tudíž každý z nás má většinou na určité barevné uspořádání svého nejbližšího prostředí a okolí svůj většinou poměrně vyhraněný názor. Tyto názory se pochopitelně v průběhu času mění, já jsem se však pokusila je zachytit právě

6

teď a i z těchto okamžitých preferencí posoudit či vyvodit určité souvislosti, týkající se člověka nám nejbližšího - totiž nás samotných. Toto téma je navíc také látkou aktuální. Posunuli jsme se totiž do doby, kdy dlouholetý trend bílé barvy na stěnách již doznívá a lidé začínají být vůči barvám ve svém okolí daleko otevřenější a rádi s nimi experimentují. Není možno brát toto téma pouze jako povrchní materiál, který se psychiky a psychologie nijak netýká, protože se vyskytuje ne uvnitř, ale vně nás. Naopak mám pocit, že vhodným uspořádáním - ať již barevným či prostorovým - je možno na psychiku, naše pocity, nálady, emoce a myšlenky velmi výrazně působit. A je jisté, že mnoho z nás tohoto efektu - ať už vědomě a vědecky či laicky a spíše intuitivně využívá. Bylo by tedy podle mého názoru velmi praktické a inspirující, kdyby se psychologie o toto téma ještě více zajímala, a kdyby se v této oblasti realizovalo více výzkumů, aby se barvy nemusely v psychologii používat jen okrajově, ale abychom byli schopni s jejich pomocí třeba i „léčit“ své duše.

Jak jsem již naznačila, panuje v oblasti psychologie barev v současné době jistá stagnace. Tuto domněnku potvrzuje fakt, že i vhodná vědecká literatura z této oblasti pochází z velké části z první poloviny 20. století. Všechny tyto knihy a studie jsou pro výzkum tohoto druhu bezesporu velmi dobrou základnou. Například díla Cohnova, Eysenckova, Guilfordova a mnoha dalších (včetně českých) autorů jsou pracemi a publikacemi naprosto zásadního významu a já si jich velmi cením. Je však třeba i podotknout, že lidé se mění a vyvíjejí velmi rychle a speciálně v České republice se po roce 1989 setkáváme s daleko svobodnějším a odvážnějším projevem a přístupem ve vztahu k barvám, což dokumentuje právě rozšířenější trend pestřejší barevnosti v bytech a ostatních sférách. Proto by bylo velmi prospěšné některé studie obnovit, občerstvit a aktualizovat na míru dnešnímu člověku. Bylo by také inspirující číst nová rozsáhlá díla vědců a psychologů, se zájmem o psychologii barev, velikosti a formátu Hippokrata, Goetha nebo Junga. Připouštím, že se v těchto dílech vyskytuje mnohdy jistá vědecká naivita a nepřesnost, zároveň to jsou však díla

7

plná nových myšlenek a pohledů, a z hlediska psychologie a studia barev jsou to díla možno říci převratná. Jinou problematickou otázkou, se kterou se budu muset v průběhu této diplomové práce vyrovnat, je používání volby barev v psychodiagnostice. Ráda bych částečně využila poznatků o světě barev a jejich souvislostech s naší osobností, tak jak jsou popsány ve velmi známých psychodiagnostických testech Lüschera a Pfistera. Součástí jejich obsahu jsou objemné příručky popisující zmíněné vztahy. Na druhou stranu je s podivem, že i přesto že jsou oba tyto testy poměrně hojně a nekriticky v dnešní psychodiagnostice využívány (a podle našich informací se používají i v oblasti psychologie práce), odborníky psychology (a o to více odborníky z oblasti psychologie barev) jsou oba tyto osobnostní testy přijímány s velkou rezervou a nedůvěrou. Není tedy snadné stavět případné vlastní teorie na teoriích, které mezi specialisty vyvolávají tak protichůdné názory a postoje. Navzdory výše řečenému však vstupuji do tohoto výzkumu s potěšením a příjemným očekáváním, že se dozvím něco nového o nás samotných. Mým předsevzetím je také snaha o objektivní a kritickou interpretaci výsledných dat. Budu velmi ráda, budu-li moci oboru psychologie barev a lidem obecně přinést alespoň špetku něčeho jiného, nového pohledu na téma, které je nám přitom tak blízké, totiž právě téma naší osobnosti a barev v našich osobních „světech“.

8

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. FYZIOLOGICKÁ STRÁNKA VNÍMÁNÍ BAREV 1.1. Vnímání barev

Světlo se liší vlnovou délkou, kterou zrak převádí na konkrétní vjem barvy. Každé vlnové délce odpovídá jiná barva, jiný barevný odstín. Světlo s krátkou vlnovou délkou vnímáme jako modré (400-450 nm), se střední vlnovou délkou jako zelené (500-570 nm) a s dlouhou vlnovou délkou jako červené (650780 nm) (Atkinson, 2003).

Lidské oko je citlivé na vlnové délky v rozmezí 400-700 nanometrů a rozeznává asi 150 vlnových délek, tedy odstínů barev. Nejmenší pozorovatelný rozdíl odstínu je 2 nm. Každá z barev, vlnových délek, může mít mnoho různých hodnot jasu a sytosti, to znamená, že lidské oko může rozeznat přes sedm miliónů barevných odstínů. Podle Národního úřadu pro standardizaci máme také pro 7500 z nich název (Atkinson, 2003).

Předmět, který vnímáme jako barevný, buď světlo sám vyzařuje (Slunce, žárovka), nebo, a to častěji, světlo odráží, když jej ozařuje nějaký jiný světelný zdroj. To, jakou vlnovou délku světla tento předmět odráží, vnímáme jako barvu. Dalším faktorem je zde ale také kontext, ve kterém se předmět nachází a v němž barvu vnímáme (Atkinson, 2003).

Přestože vnímání barev je zčásti subjektivní (ne všichni lidé analyzují vlnové délky stejně), způsob, jakým jsou barvy v oku a poté v mozku zpracovávány, probíhá stejně. Paprsky odražené od pozorovaného předmětu procházejí nejprve rohovkou - ta paprsky láme a směřuje do oka, pak světlo dále

9

prochází zornicí, což je otvor v barevné duhovce. Průsvit zornice určí, kolik dopadne světla na sítnici (rozšiřuje se a zužuje dle toho, kolik oko právě potřebuje světla k optimálnímu vidění předmětu, a tím také brání poškození sítnice příliš silným světlem). Světlo dále prochází čočkou, která se akomoduje dle vzdálenosti předmětu, až potom konečně dopadá na sítnici, kde je světlo zpracováváno dvěma typy buněk, které jsou na něj citlivé. Jsou to tyčinky a čípky. Tyčinek je asi 125 miliónů a rozlišují hlavně odstíny bílé a černé (černo-bílé vidění). Při barevném vidění nás více zajímají čípky, kterých je daleko méně - jen asi 5-7 miliónů. Čípky se vyskytují ve třech typech, z nichž každý je citlivý na jiný druh základních barev spektra - těmito barvami jsou modrá, zelená a červená (tak jako v TV). Největší hustota těchto čípků je v tzv. žluté skvrně (zde jsou pouze čípky a její střed téměř vůbec neobsahuje modré čípky), která umožňuje nejostřejší vidění a nachází se v centrální zóně sítnice, tedy naproti zornici. Signály, vznikající v tyčinkách a čípcích, putují dále k tzv. bipolárním buňkám, které tento signál předají zrakovému nervu a ten jej přivede až do mozku, kde se v týlním laloku dále zpracovává (Pleskotová, 1987).

Přestože víme, že barevné vidění je zprostředkováno čípky, nevysvětlený zůstává pochod, kterým zrak přiděluje světlu znak určité barvy. Třebaže byly vysloveny teorie, které se toto vnímání snaží vysvětlit, ne vše se dosud podařilo objasnit.

1.2. Teorie vnímání barev

Pleskotová (1987) hovoří o následujících teoriích a objevech na poli vnímání barev:

1. Young-Helmholtzova (trichromatická) teorie, podle které slouží ke vnímání barev tři druhy receptorů, jedná se o čípky. Podle délky těchto receptorů se odlišují vlnové délky, na které jsou citlivé. Krátké receptory vnímají barvy

10

krátkých vlnových délek, střední středních vlnových délek, a dlouhé dlouhých vlnových délek. Společné působení těchto tří receptorů a jejich specifický poměr udávají konkrétní barvu vnímaného objektu. I v této teorii se ale najdou mezery, které nevysvětlují např. některé jevy z fenomenologie barev.

2. Teorie protikladných barev je teorie, která vysvětluje pojem tzv. komplementárních barev, jako jsou dvojice zelená-červená nebo modrá-oranžová. Hering (dle Pleskotové, 1987), její teoretik, tvrdí, že se v oku nacházejí dva typy jednotek, ze kterých jedna reaguje na červenou nebo zelenou a druhá na modrou nebo oranžovo-žlutou. V případě, že jsou vnímány dvě protikladné barvy současně, vnímáme barvu bílou. Hering poté přidal ještě jednu dvojici barev: černou a bílou.

3. Americký chemik G. Wald zjistil, že existují tři druhy čípků, z nichž každý obsahuje jeden druh pigmentu citlivého na světlo. Jeden druh reaguje hlavně na červenou, druhý na zelenou a třetí na modrou. Na sítnici poté vzniknou tři obrazy, které se spojí dohromady v jeden vjem.

V současné době se domníváme, že proces vnímání barev se skládá přinejmenším ze dvou fází. V podstatě se zkombinuje Young-Helmholzova teorie s teorií Heringovou. Na úrovni receptorů probíhá dle Young-Helmholzovy trichromatické teorie, ale signály z čípků procházejí podle všeho podobným procesem jak popsal Hering v teorii komplementárních barev - ne ale na úrovni receptorů, jak si myslel, ale na úrovni pozdějšího kódování (Pleskotová, 1987).

1.3. Poruchy vnímání barev

Většina lidí může vnímat široké spektrum barev, vidí je jako správný poměr tří primárních barev světla. Někteří lidé však vnímají sice velké spektrum

11

barev, ale pouze jako kombinaci dvou barev světla. Jsou to tzv. dichromaté: ti si pletou barvy, které si běžný trichromat (člověk, který je schopen rozeznávat modrou, zelenou a červenou) neplete. Nejčastěji dochází ke splynutí červeného a zeleného pigmentu nebo k nedostatku jednoho z nich. Při protanopii jde o poruchu citlivosti k červené barvě. Tento člověk buď červenou vůbec nevidí nebo ji vidí velmi tmavě. Jeho oko je citlivé a pracuje pouze s modrou a žlutou. Deuteranop nerozeznává zase barvu zelenou. Tyto poruchy postihují asi 8% mužů a 1% žen. Nejméně často se může také stát, že chybí pigment modrý, tato porucha se nazývá tritanopie. Lidé s touto poruchou však na rozdíl od monochromatů stále barvy vidí (Pleskotová, 1987).

Monochromaté nejsou schopni rozlišovat vlnové délky vůbec, neboť jim úplně chybí čípky. Pro posuzování barvosleposti existují tzv. Išiharovy tabulky, které spočívají v rozlišení čísla/tvaru na barevném pozadí jiné barvy. Tyto kombinace jsou často komplementární. Obecně barvoslepost více postihuje muže nežli ženy, neboť geny, které jsou zodpovědné za tuto poruchu, jsou recesivní a vázané na chromozom X. Barvoslepost jako úplná porucha barvocitu (achromázie) je však velmi vzácná, tito lidé rozlišují svět pouze dle stupně jasu (Atkinson, 2003).

12

2. ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI BAREV A SLOVNÍK POJMŮ TÝKAJÍCÍCH SE BAREV Z hlediska výzkumu barevných preferencí a asociací je velmi důležité rozlišovat základní vlastnosti barev, které laikovi mohou někdy splývat a mohou tak vést k neporozumění. I pro tento prováděný výzkum je pochopení těchto pojmů velmi zásadní, neboť mým záměrem není zkoumat pouze vztah obecných dimenzí osobnosti a odstínů barev, ale také vztah právě mezi těmito dimenzemi a světlostí a sytostí jednotlivých odstínů barev.

Hartl a Hartlová (2000, s. 69) definují barvu jako: „1 zrakový vjem vyvolaný elektromagnetickým zářením určité vlnové délky (a frekvence), která leží ve viditelné části spektra 2 vlastnost zrakového počitku, který umožňuje zjistit rozdíl mezi dvěma ploškami zorného pole, přičemž tento rozdíl má stejnou povahu jako rozdíl vzniklý změnou spektrálního složení světla; barva prostředí je vnímána člověkem přednostně, teprve pak přicházejí detaily.

Barevný tón/odstín je dle Veverkové (2002, s.44): „specifická vlastnost, kterou se jedna barva odlišuje od jiné, např. modré, zelené atd. při stejné světlosti a sytosti. Tón závisí na délce světelné vlny, která působí na oko.“ Zmíněnou světlost barvy popisuje Veverková (2002, s.44) následovně: „světlost je stupeň odlišení dané barvy od černé, přičemž nejmenší světlost má samozřejmě barva černá a největší barva bílá.“

Od světlosti se odlišuje ještě tzv. jas/jasnost: „která závisí na energii světelného vlnění, na amplitudě jeho vln. Světlost je barevná vlastnost povrchu (plochy), jasnost je určena množstvím energie, danou plochou odraženým.“ (Veverková, 2002, s.44)

13

Poslední důležitou vlastností barev je jejich sytost, kterou Schilling a Schillingová (1999, s. 40) definují následovně: „Sytost je stupeň odlišnosti určité barvy od šedé barvy stejné světlosti, je to tedy stupeň její výraznosti.“ Atkinson (2003, s.123) vidí sytost zase jako: „ryzost a „čistotu“ barvy, kdy vysoce sytá barva, např. karmínová, vytváří dojem, že vůbec neobsahuje šedou barvu, zatímco nedostatečně sytá barva, např. růžová, nám připadá jako kombinace červené a bílé.“

U výzkumů preference barev se také často hovoří o barvách primárních a sekundárních. Barvy primární jsou barvy základní, které nevznikly smícháním jiných dvou barev. Naopak barvy sekundární vznikly smícháním dvou barev primárních. Barvy primární jsou žlutá, červená a modrá, a barvy sekundární jsou barvy zelená, oranžová a fialová (Cheshire, 2006). Na obrázku č. 1 můžeme vidět barevný kruh Johannese Ittena, německého malíře, designéra, který výstižně ukazuje barvy primární i sekundární.

Obr. 1 Ittenův barevný ukruh ukazující jak vznikají barvy sekundární (oranžová, zelená, fialová) z barev primárních (žlutá, modrá, červená).

14

Tento jeho kruh můžeme využít i k popisu další charakteristiky barvy, kterou je označení barvy jako studené a barvy teplé. Pravá strana tohoto kruhu vyjadřuje půlkruh složený z barev teplých, jsou to tedy barvy žlutá, oranžová, červená, červenofialová. Levá strana kruhu zase naopak označuje barvy studené, tedy: modrofialová, modrá, zelená.

Z hlediska kombinace barev je nejdůležitějším pojmem „komplementarita“ barev. Komplementární barvy jsou dvě barvy, které leží naproti sobě v barvovém kruhu, míšením dvou takovýchto světel vznikne barva bílá (míšením barevných pigmentů barva černá). Komplementární barvy jsou často spojovány s tzv. negativními paobrazy, které můžeme vidět, když fixujeme zrak po dlouhou dobu na čtverec jedné z komplementárních barev, poté vidíme na bílé nebo šedé ploše druhou barvu a to tu, která je vnímané barvě doplňková, komplementární. Tímto se zrak vyvarovává přesycení jednou z barev (Atkinson, 2003).

Obr. 2 Barevné schéma, barevný kruh, na kterém můžeme velmi dobře vidět všechny komplementární dvojice barev (Konkrétně Chevreulův barevný kruh)

15

Dle obrázku č. 2 vidíme, že základními komplementárními dvojicemi jsou: žlutá a fialová červená a zelená oranžová a modrá Přidává se k nim ještě černá a bílá. Jak je ale na obrázku vidět, každý odstín má svůj přesný protipól v odstínu barvy komplementární. Tyto 4 dvojice jsou tedy pouze zjednodušeným pojmenováním komplementárních dvojic.

Dalším pojmem, který nesouvisí přímo s vlastnostmi barev, ale souvisí s vnímáním barev, je barvocit, který Hartl a Hartlová (2000, s. 69-70) definují jako: „smysl pro barvu, schopnost oka vidět a rozlišovat světlo různé vlnové délky, tj. barvy. V sítnici existují tři druhy čípků, které vnímají základní barvy červenou, žlutou a modrou, barevné vjemy vznikají jejich nestejným podrážděním, při podráždění všech vzniká vjem barvy bílé. Poruchy barvocitu mohou být vrozené nebo získané.“

16

3. HISTORIE STUDIA VÝZNAMŮ BAREV 3.1. Počátky studia významů barev

Sumeři a Egypťané byli pravděpodobně prvními kulturními národy, které se zabývaly symbolickým rozdělením barev. I. a G. Schillingovi (1999) popisují ve své knize rozdělení barev na barvy, které se přiřazují k živým věcem: lidem, zvířatům, bohům, ohni, a na barvy ostatní, které popisují zase vše nehybné a klidné: budovy, kameny, rostliny a vodu. Zimě a neznámému byly přiřazeny barvy od zelené k modré a naopak všemu vědomému, teplému a aktivnímu barvy teplé, jako červená, žlutá, oranžová, s přesným vymezením významu barvy. Například čím vyšší bylo postavení a hodnost, tím byla barva čistší a naopak čím nižší, tím byla zastřenější. Otroci byli kupříkladu zobrazováni barvou hnědou až okrovou.

Ve starověku mnoho kultur věřilo v nadpozemskou a léčivou sílu Slunce a tudíž i psychologické vnímání barev bylo ovlivněno tímto silným kultem. Zásadní rozdělení barev spočívalo ve vnímání světla a tmy, západu a východu, dne a noci. Sám Hippokratés (Hulke, 1990) velký lékař starověku, byl samozřejmě přesvědčen o nadpozemské síle Slunce a doporučoval ji jako nenahraditelný lék. Odtud také pocházejí poznatky o léčbě barevnými paprsky. Pythagoras spojuje základní barvy, červenou, žlutou a modrou s tělem, duchem a duší člověka. Všechny pak mají přímý vliv na zdraví člověka. O charakter a vliv barev se zajímal i Paracelsus. Ten spojil použití barev s lékařstvím a dal je také do souvislosti s planetami. Až fyzik a matematik Sir Isaac Newton rozložil hranolem bílé světlo na jeho sedm spektrálních barev. Bílé světlo se tak objeví jako sedmibarevný pás barev duhy. Na tomto základu později rozvíjeli své teorie i další vědci (Hulke, 1990).

17

Dle

Veverkové

(2002)

je

za

zakladatele

zkoumání

barev

z psychologického hlediska považován J. W. Goethe, který popsal smyslověmorální působení barev. Dospěl k poznatku, že barvy ovlivňují lidskou psychiku, a že silně ovlivňují naše pocity. Jeho teorie vycházela ze starořeckých představ o barvách, což zásadně ovlivnilo směr jeho myšlení. Skrze množství omylů přišel k rozšíření poznatků o psychologickém a fyzikálním působení barev. Popsal také následný barevný obraz a stanovil pravidla harmonie barev (Veverková, 2002). Více o Goethově pojetí barev ve druhé části třetí kapitoly.

Teprve na konci 19. století vznikala další díla, která se zabývala barvami a jejich působením na pocity subjektu. Fechner se roku 1876 pokusil stanovit základy estetického účinku barev a osvětlit upřednostňování určitých barev v různých historických obdobích (Veverková, 2002).

3.2. Goethe a jeho „chromatika“ - nauka o barvách

Je známo, že Goethe samotný si své práce o barvách cenil více než své básnické tvorby. Velký básník nesouhlasil s Newtonovou teorií o světle a barvě a jako její protiváhu vytvořil svou vlastní teorii o smyslově-morálním působení barev. Emocionálně názorná Goethova metoda byla pravděpodobně příčinou toho, že současníci Goethovu koncepci přijímali nepřátelsky. Goethe byl obviňován z diletantismu a bylo mu doporučováno, aby se zabýval svým pravým posláním (Goethe, 2004, orig. 1810).

Goethe (2004, 1810) měl za to, že barva má nesporný vliv na psychické rozpoložení. Proto dojem vyvolaný barvou je dán především barvou samotnou a ne jejími asociacemi. Vlastnosti barev Goethe ilustruje také popisem změn nálad, ke kterým dochází při dostatečně dlouhém působení barvy na člověka, například působením barevných skel .

18

Podle své nauky Goethe (2004, orig. 1810) dělí barvy na „pozitivní“ - žlutá, červeno-žlutá (oranžová) a žluto-červená (suřík, rumělka) a „negativní“ – modrá, červeno-modrá a modro-červená. Barvy první skupiny vytvářejí čilé, živé, aktivní nálady a barvy druhé skupiny vytvářejí podle něj spíše nálady neklidné, mírné a tesklivé. Zelenou barvu řadil Goethe k neutrálním. Zde stručně předkládáme jeho psychologickou charakteristiku barev : Žlutá barva: Čistě žlutá barva je dle Goetha barvou příjemnou, která potěší oko, rozveselí duši a zahřeje. Oranžová barva: To, co je řečeno (pozitivního) o žluté barvě, platí i pro barvu oranžovou, ale ve vyšším stupni. Oranžová je „energičtější“ než čistě žlutá. Žluto-červená: Příjemný a veselý pocit, vyvolávaný oranžovou barvou, narůstá až do nesnesitelné intenzity v jasné žluto-červené barvě. Aktivní strana v této barvě dosahuje své nejvyšší energie. V důsledku toho, jak si Goethe myslel, energičtí, zdraví, ale také hrubí lidé, zvláště preferují tuto barvu. Tato barva přitahuje také děti. Vyvolává pocit vzrušení, překvapení. Modrá barva: Goethe vnímá „mysticismus“ modré barvy a píše, že vytváří zvláštní nevyjádřitelný pocit. Modrá barva jako idea temnoty je spojena s pocitem chladu. Místnosti s převahou modré barvy vypadají prostornější, ale i prázdnější a chladnější, když budeme pozorovat okolí přes modré sklo, bude nám připadat smutné. Červeno-modrá (šeříková): Tato barva vyvolává pocit neklidu. Barva je živá, ale neradostná. Modro-červená: Pocit neklidu výrazně narůstá. Goethe měl za to, že vystát tuto barvu po delší dobu je velice těžké, pokud není zředěná. Na čistě červenou barvu Goethe pohlíží jako na harmonické spojení pólů žluté a modré a proto oko nalézá v této barvě ideální uspokojení. Červená (karmínová) vyvolává dojem serióznosti, důstojnosti nebo nádhery a blahobytu. Temnější odstín pak symbolizuje stáří, a světlý zase mládí.

19

U purpuru Goethe ukazuje, že purpur je oblíbenou barvou vládců – vyjadřuje serióznost a velikost. Když se ale budeme dívat na okolí přes purpurové sklo, bude nám připadat hrozivé, jako v den posledního soudu. Zelená barva: Jestliže se žlutá a modrá barva smísí ve stejných poměrech, vzniká zelená. Oko podle Goetha v ní nachází skutečné uspokojení a duše v tu chvíli odpočívá. Člověku se nechce jít dál - a ani nemůže.

Na základě Goethovy nauky o harmonii barev a celostnosti je možno vyvozovat, že psychologické působení - řekněme žluté barvy - vyžaduje pro svou vyváženost působení barvy červeno-modré (fialové). Tím Goethe představil již v té době komplementaritu barev (Goethe, 2004 , orig. 1810).

Kromě harmonických spojení barev (vedoucích k celostnosti), vyděluje Goethe (2004, orig. 1810) „charakterní“ a „necharakterní“ barvy. Tato barevná spojení rovněž vyvolávají určité psychické vjemy, ale na rozdíl od harmonických tyto vjemy nevedou ke stavu psychologické rovnováhy. Jako „charakterní“ Goethe označuje ta barevná spojení, která vytvářejí barvy rozdělené v barevném kruhu jednou barvou, jak můžeme vidět na obrázku č. 3.

Obr. 3 Goethův barevný kruh.

20

Žlutá a modrá: Podle Goethova názoru je to chudé, nevýrazné spojení, kterému se nedostává (pro dosažení celostnosti) červené. Dojem, který vyvolává, označuje Goethe jako „obyčejný“. Spojení žluté a purpurové je rovněž jednostranné, ale je veselejší a velkolepější. Žluto-červená ve spojení s modro-červenou vyvolává excitaci a dojem jasnosti. Při smíchání barev charakterové dvojice vzniká barva, která se nachází v barevném kruhu mezi nimi (Goethe, 2004 , orig. 1810).

Jako „necharakterní“ označuje Goethe spojení dvou barev v kruhu, které leží vedle sebe. Jejich blízkost vyvolává nevhodný dojem. Tak žlutou se zelenou označuje Goethe za vulgárně veselou a modrou se zelenou za „vulgárně protivnou“.

21

Důležitou roli ve formování psychologického působení barev na člověka vyvozuje Goethe ze světelných charakteristik barev. „Aktivní“ strana (pozitivní barvy) při spojení s černou co do dojmu vítězí a „pasivní“ (negativní barvy) prohrávají. A naopak při spojení s bílou více vyhrává pasivní strana, protože začíná být veselejší a optimističtější.

Goethe

zmiňuje

i

mezikulturní

rozdíly

v barevné

symbolice

a

psychologickém působení barev. Oblibu jasných a pestrých barev považuje za charakteristickou pro děti. U vzdělaných lidí dle něj existuje vůči barvám určitá averze, obzvláště vůči barvám jasným (Goethe, 2004, orig. 1810).

22

4. SYMBOLICKÁ HODNOTA BARVY Pro každého z nás je určitá barva i nositelem nějakého symbolického významu, který se může byť jen podvědomě projevovat tím, kterou barvu preferujeme a proč a kterou nikoli. Velký symbolický význam v sobě jistě skrývá polarita světla a tmy, tedy černé a bílé barvy. Tyto dvě barvy jsou pro všechny ostatní barvy znázorněním jakýchsi krajních hranic. Svůj symbolický jazyk má každý člověk, ale přesto se jím všichni nějak tajuplně domlouváme. Symboly se dědí z generace na generaci a vytvářejí tak společnou paměť, která je pro nás spojnicí s historií. Většina barevných symbolů je odvozena z přírody a často byla potvrzena později i vědecky: uveďme jako příklad barevné spektrum u Indiánů kmene Navaho. V této symbolice hrály důležitou roli i světové strany a barvy byly v mytologii také často spojovány s představami o vzniku světa. Někdy je až s podivem, jak často u různých národů nacházíme stejné nebo velmi podobné rysy symboliky. Zvláštností je, že každá barva má jak svou příjemnou, tak i stinnou stránku a velmi záleží samozřejmě také na odstínu. V křesťanské symbolice měly různé odstíny červené velmi odlišnou roli - kupříkladu červeň, karmín, purpur a tak podobně (Baleka, 1997).

Transkulturním výzkumem zabývajícím se spojením barev s emocemi se zabýval například také Hupka (1997, dle Veverkové, 2002). Pomocí 12 barev hledal a popisoval vyjádření pocitů hněvu, strachu, žárlivosti atp. V jeho výzkumu se potvrdil předpoklad, že strach a hněv jsou silně spjaty s podstatou člověka, mají tedy podobné vyjádření v různých kulturách. S hněvem a strachem byla ponejvíce spojována barva černá. Terwogt a Hoeksma (1995) zase spojovali barvu červenou dohromady se vztekem, neboť jak červená, tak vztek mají „povzbuzující efekt“ a dožadují se nějaké akce.

23

Podle Heisse (1960, dle Schaieho a Heisse, 1965, s. 13) je symbolická hodnota barvy: „ta její funkce, která je stanovena jako nositel určitých specificky významných hodnot.“ Symbol se podle Frielinga (1963, dle Schaieho a Heisse, 1965, s. 13): „uplatňuje tehdy, když je poznána a pojmenována nadsmyslová podstata existence.“

Frieling (1963, dle Schaieho a Heisse, 1965, s. 14) uvádí tento stručný přehled symboliky barev: zlatá: vyšší hodnota, Slunce žlutá: spojení s bohem, komunikace zelená: znovuzrození, naděje, voda, výhonek modrá: duše, slovo, pravda, očividnost fialová: oběť, pokání, trest, utrpení purpurová: jednota, království, láska, povýšenost růžová: trpitelství, temnost červená: moc, démoničnost, krev, oheň černá: negace, smutek, nejasnost bílá: vyjasnění, smutek, čistota šedá: meziprostor, starost, neřest“

Symbolickým významem barev se velmi podrobně zabývala a stále zabývá také teorie umění. Ve stručnosti bych zde ráda shrnula nejdůležitější symbolickou hodnotu jednotlivých barev, kterou popisuje Balekův Výkladový slovník výtvarného umění (1997).

Červená barva je ponejvíce spojena s významem slunce, ohně, krve, síly a mládí, s plodivostí a láskou, je smyslově aktivní a bývá spojována se světlem života. Starověk považoval červenou za barvu magické ochrany před zraněním,

24

tedy za barvu ochrannou. Rovněž ohnivě červený svatební závoj byl spojován s magickým zajištěním plodnosti. Mrtví byli v antice odíváni do červeného roucha, červená je také barvou soudců a barvou papežskou. V křesťanství má červená barva dvojaké významy. Červeně se přetírala kacířská díla, zejména díla spojená s náměty plodivosti. Červená jako barva krve je užívána i ve významu utrpení, jako připomínka Kristovy prolité krve. Červená ale znamená i oheň lásky boží a čisté duchovnosti, příkladem mohou být červeně zářící tváře andělů na mozaikách kostela S. Maria Maggiore v Římě. Červená se také spojuje s válečníkem Martem, byla také barvou pekla a červeně zbarvená zvířata (liška) a rudovlasí lidé byli považováni za pomocníky ďáblovy. Egyptští písaři směli používat červený inkoust pouze k zapsání slov neblahé věštby. Naopak v Číně byl rumělkově červený inkoust posvátný a směl jím psát pouze císař.

Modrá je v symbolice barev barvou dvojznačnou. Může být velmi temná, téměř černá, blížící se barvě noci. Její odstín ale může být i světlý téměř do bíla naopak jako symbol nádherné blankytně modré denní oblohy, denního světla. Modrá byla ve starověku barvou velmi důležitou a zobrazovala kosmickou moc. V egyptském umění byl modře zobrazován Amon a jiná egyptská božstva, která měla kosmické nadání, měla na svých zobrazeních třeba alespoň modré paruky nebo modré vousy. Modře byla také zobrazována hinduistická božstva Krišna a Šiva. Nebe a světlo symbolizovalo ve středověku moudrost a stvoření a v tomto významu se modrá barva někdy také objevuje. Fialově modrá se v umění spojuje spíše se smutkem a je chápána jako temnota. V novověku je potom modrá už barvou královskou (bleu du roi), ale i barvou romantismu, sociálního cítění (Picassovo modré období, modrá barva v českém sociálně realistickém období malířství, v proletářské poezii a hudbě).

V symbolice barev a umění se se zelenou barvou spojuje pocit naděje, odvozený od zeleně jarní vegetace a rostlinstva jako etapy předcházející úrodě. V

25

některých tradicích mělo ženské svatební roucho být zelené barvy, aby tak symbolicky zajistilo a utvrdilo ženinu plodnost. Co do významu se zelená barva často kryje s modrou jako se symbolem vody, nezbytné pro vegetaci a její růst. Proto bývá časté spojení zelené s ženskými astrálními božstvy - např. u Basket, egyptské bohyně Luny – ta se mnohdy zobrazovala jako kočka, zvíře noci, jehož zelené oči jsou nejrozšířenější za úplňku. Tato barva se rovněž asociuje s mládím, nezralostí, životem, věčností, neukončeným životním koloběhem. Je to barva chladná, uklidňující, a jako komplementární k červené barvě se často považuje za barvu středu. Tvoří ji směs modré a žluté. V heraldice se někdy „černá zem“ nahrazuje právě barvou zelenou. Tyrkysová zeleň pak symbolizuje nestálost ženského živlu. V antické mytologii byla zelená také barvou Afrodíty, bohyně zrozené ze zeleného

moře a bohyně jara Venuše. Aztékové vkládali svým mrtvým

panovníkům do úst zelený kámen jako symbol znovuzrození. Egyptští mumifikátoři využívali ke stejnému účelu posvátného brouka skarabea, zhotoveného ze zeleného smaragdu.

Žlutá barva se v symbolice barev orientálních kulturních okruhů svou vznešeností blíží barvě purpurové a svou blízkostí světlu zase barvě bílé. Nejoblíbenějším odstínem byl asi odstín šafránový. Žluté obutí bylo vyhrazeno babylonským a posléze perským vládcům. V antickém znázornění byl do žlutého roucha odíván jednak Dionýsos, ale i jiná božstva symbolizující buď úrodnost či vládkyni a pannu - např. Pallas Athéna. Ve středověku byla žlutá barva moralistně přehodnocena a přisouzena sociálně vyvrženým (židovská hvězda, žlutý špičatý klobouk). Ve žlutém rouchu bývá také zobrazován Jidáš. Žlutá samozřejmě ale symbolizuje také úrodu, obilí, zlato, zlatou barvu a má své důležité postavení v heraldice. V barevné symbolice může také jako barva ohně symbolizovat a nahrazovat červenou. Dodnes je žlutá posvátnou barvou buddhismu. Žlutá jsou nejen roucha mnichů – žlutě šafránovou barvu mívá i svěcená voda. Na zemi odstíny žluté začínají převažovat s příchodem léta a s nástupem podzimu. Zde je to barva zrajících

26

plodů a žloutnoucího listí a je tedy jednak symbolem hojnosti a plnosti života, zároveň ale i ohlašovatelkou stárnutí a nadcházející smrti.

Černá barva je protikladem bílé a znamená proto noc, temnotu, zlo, smrt, zánik, všepohlcující zemi. Egypťané označovali stejným výrazem barvu a stav bytí: černá, která neoznačuje barvu, proto znamená nebytí, temnotu. Ve starověku je tudíž barvou podsvětních božstev a také barvou zvířat, která bývala těmto božstvům obětována. Slunečním božstvům se naproti tomu obětovala zvířata bílá. V antické barevné symbolice čtyř temperamentů symbolizuje černá melancholii, tj. stav smutku a tísně (červená pak odpovídá temperamentu sangvinickému, žlutá cholerickému a bílá flegmatickému). Ve středověku bývalo černé roucho obžalovaných stejně jako smuteční roucho trpitelů a prosebníků o milost. V byzantském kulturním okruhu byla černá barvou smutku a v západoevropské církvi se stala barvou hrůzy, děsu a neštěstí (černé Slunce v Apokalypse, barva planety Saturn jako „přísného učitele“ a „velkého neštěstí“ v astrologii je také černá). Ve středověku byla černá stejně jako hnědá a šedá barvou selského stavu jako nositel významu obdělávání půdy. To symbolizovalo zároveň i bezvýznamnost tohoto stavu. Ve středověkém chápání znamenala tato barva opovržení světlem, pokoru, skromnost a odvrácení se od světského bytí, proto také byla barvou kněžského a kazatelského odění, řeholního roucha apod. Černá je také jednou z heraldických barev. Černá může mít ale i svou příjemnou stránku, kterou potvrzuje v křesťanské symbolice třeba Novgorodská černá madona. Na východě je považována za barvu úspěchu a blahobytu (symbolizuje světovou stranu sever a živel vody).

Naopak bílá má v symbolice barev význam čirého světla a je spojena s radostí a slavnostností. V předkřesťanské době byla barvou světelných kultů. V křesťanském umění znamená duchovní a tělesnou čistotu, mír a smír (křestní roucho a rubáš jsou v křesťanství bílé barvy). Ve svatební symbolice znamená bílá panenství u nevěst (stejně tak u jeptišek, „nevěst Kristových“). Na znamení

27

neviny byl do bílého roucha oděn i Kristus při výslechu u Héroda. V malířství je často užíván efekt prosvítání bílé barvy z figur navenek ve významu duchovního světla. Na východě je bílá barvou rozloučení a odpuštění, často se používá jako barva smuteční. Bílá je také však také barvou zbavení se hmoty, cesty směřující výš - k nevinnosti, k vyšším hodnotám a k novému začátku. Na dvoře francouzského krále byla bílá ale současně i barvou smuteční, protože korunovaci nového krále předcházela smrt krále starého, odtud: „Král je mrtev, ať žije král!“

Hnědá barva stojí v symbolice barev hodně blízko barvy černé. Spojuje se proto hodně s významy smutku, citové vážnosti, smyslové střídmosti, chudoby, askeze. Obecně středověk hnědou barvu vnímá a cítí jako barvu odpírání, utrpení, odvratu od světského života, je s ní ztotožňován prach země a pokorné splývání s tímto prachem. Je to také pocit vlastní bezvýznamnosti i úděl obdělávání země. Barevné oblékání bylo tedy spíše výsadou šlechty.

28

5. BARVY V PSYCHOLOGII

5.1. Barevná typologie osobnosti

O tom, zda existuje působení barev na naši psychiku, se snažilo přesvědčit nemálo psychologů, psychiatrů a vědců. Jsou většinou zajedno v tom, že lidé, kteří jsou výrazně citově založení, vnímají barvy ve zvýšené míře, tedy daleko více než ostatní, kteří nejsou tak emotivně a citově založení.

Jako snad úplně první byl řecký lékař Hippokrates (Pleskotová, 1987), který dával barvy do souvislostí s lidskou psychikou a povahou. Vypracoval teorii, která se zakládá na čtyřech odlišných temperamentech, ke kterým připojil vždy jednu barvu a základní šťávu, která v něm převládá. Cholerik: žlutá žluč, žlutá Sangvinik: krev, červená Flegmatik: hlen, zelená Melancholik: černá žluč, modrá Hippokrates (Norris, 2004) také definoval člověka z hlediska 4 živlů, resp. barev. Muži přiřadil oheň (červenou) a vzduch (žlutou), ženě zemi (zelenou) a vodu (modrou).

Jedním z těchto vědců, psychologů a psychiatrů byl také Ernst Kretschmer (dle Pleskotové, 1987), který rozdělil lidi do dvou skupin, na cyklothymy a schizotymy. Do té první skupiny patří lidé otevření, kteří snadno podléhají náladám a citům svým i svého okolí, pláč a smích jsou u nich na denním pořádku. Barvy na tyto typy lidí působí velmi intenzivně.

29

Do druhé skupiny schizotymů patří lidé, kteří jsou pragmatičtější, s velkým smyslem pro realitu, barvitost světa je drásá, ale své pocity jsou většinou schopni dobře kontrolovat. Svět kolem sebe vnímají především tvary. Pokud se rozhodují mezi barvami, volí většinou studené barvy jako je modrá a zelená. Naopak cyklotymové mají velmi v oblibě žlutou a červenou. Dalším badatelem psychologem v tomto směru byl Švýcar Carl Gustav Jung (dle Pleskotové, 1987), který zase rozdělil lidi na extraverty a introverty. Dle něj extravertovaní lidé milují svět a barvy kolem sebe, a také často volí teplé barvy jako žlutá a červená. Druhá skupina introvertovaných má spíše v oblibě barvy studené, hlavně modrou a zelenou, uzavírají se více do svého nitra.

Psychologové také zjišťovali, zda barvy ovlivňují průběh a diagnostiku psychických onemocnění u člověka. Psychiatr Hermann Rorschach (dle Pleskotové, 1987) definoval mimo jiné vztah mezi barvami a lidskými city. Jeho test pracující s tabulemi, na kterých jsou skvrny různých barev a tvarů, je dnes světoznámý. Nás však nejvíce zajímá otázka barev v tomto testu. Rorschach prokázal, že čím více klade zkoumaná osoba důraz na barvy (než na tvary), tím více nechává v životě ovlivňovat city a pocity, je tedy více emotivní. Extraverti tak dávají při testu přednost barvám před tvary – červené vlčí máky, černá ovce atp. Naopak introverti se zajímají spíše o tvary jednotlivých skvrn a jejich odpovědi také spíše častěji obsahují pohyb než barevnost (běžící kůň, skákající žába atp.)

5.2. Preference barev

Na poli preferencí barev již bylo provedeno mnoho výzkumů a studií. Někteří autoři se zabývají spíše pořadím preferovaných barev z hlediska odstínu barev a nechávají probandy seřadit kartičky základních barev od nejoblíbenějších

30

až po ty nejméně oblíbené. Jiní autoři barvy hodnotí z hlediska světlosti a sytosti a tvoří své teorie na základě preferencí těchto vlastností barev.

5.2.1. Vliv na preference barev

Preference barev je nejčastějším tématem v psychologii barev, existují však jisté vlivy, které mohou preferenci barvy pozměnit, ovlivnit - zde popisuji některé z těchto vlivů dle teoretiků barevných preferencí.

Guilford (1959, dle Schaieho a Heisse, 1965) tvrdí, že preference barev není téměř ovlivňována učením nebo prostředím. Naproti tomu Osgood (1953, dle Schaieho a Heisse, 1965) tvrdí, že preference barev je především výsledkem učení. Toto učení je dle něj ale pomalé a namáhavé.

Na preferenci určité barvy může mít podle Heisse (1960, dle Schaieho a Haisse, 1965) velký vliv také kontext a povaha předmětu, na kterém je barva rozpoznávána a preferována. Tvrdí (s. 11), že „teoreticky sice existuje pro většinu lidí barva, kterou upřednostňují, prakticky se ale volba orientuje podle situace použití barvy.“ Dokládá své tvrzení také výsledky výzkumu, který provedli v roce 1949 v Německu. Ptali se občanů, které barvy mají nejraději, a dospěli k tomuto pořadí: modrá, červená, zelená, žlutá, černá, bílá. Když však poté položili otázku cíleně, a to ve vztahu ke konkrétnímu předmětu, v tomto případě barvě auta, pořadí preferovaných barev se změnilo následovně: šedá, černá, zelená, modrá, béžová, atd.

Choungourian (1972, dle Hemphilla, 1996) tvrdí, že na preferenci barev mají vliv také osobnostní rysy jako neuroticismus a extraverze. Birren (1978, dle Veverkové, 2002) přímo tvrdí, že extraverti mají tendenci dávat přednost teplým

31

barvám, kdežto introverti naopak studeným. Vědecky byly u těchto preferencí prokázány spíše tendence než přímo pravidlo. Další spojení mezi osobnostními rysy a volbou barev se snažím prokázat v této práci i já sama. Švancara (1967) ve svých výzkumech s dvojčaty dospěl k tomu, že preference barev může mít své kořeny také v hereditě, tedy že emocionální apercepce barev má hereditární podklad.

5.2.2. Pořadí barev z hlediska preferencí odstínů

Zaměříme-li se nejprve na odstín barvy, dospívají výzkumy poměrně svorně k závěrům, že nejoblíbenější barvou je jak u dospělých mužů tak u žen barva modrá (částečně také u dětí), která je poté následována v různých pořadích jinými barvami, podle druhu výzkumu. Většina těchto výzkumů jako součást testování požadovala také slovní vyjádření emoční odezvy k jednotlivým barvám. Uveďme si některé z těchto výzkumů a výsledné pořadí preferovaných barev:

Hemphill (1996) provedl výzkum na celkem 40 studentech University v New South Wales a University v Sydney. Mezi těmito studenty bylo 20 žen a 20 mužů. Studentům nabídl kartičky 10 barev a požádal je o jejich seřazení dle obliby. Poté byli studenti dotazováni na jejich emoční odezvu vůči jednotlivým barvám. Výsledky ukázaly, že 53% mužů a 55% žen považovalo modrou za svou nejoblíbenější barvu. Dalšími preferovanými barvami byly u mužů: černá, hnědá, zelená a červená, u žen: oranžová, žlutá, fialová, zelená a červená. Hemphill také připojuje fakt, že obliba modré se projevuje i v oblékání, kdy muži nosí nejčastěji modrou ve 46% (pak 20% černou, 20% šedou) a ženy v 45% (poté 10% černou, 25% zelenou, ale také fialovou, červenou, bílou a šedou) (Hemphill, 1996).

32

Z Hemphillova výzkumu také plyne, že emoční odezva na jednotlivé barevné odstíny byla velice podobná jak u mužů, tak u žen. Obecně jasnější barvy (bílá, růžová, červená, žlutá, modrá, fialová, zelená) vyvolávaly pozitivnější reakce než barvy tmavé (hnědá, černá, šedá). Jisté barvy však vyvolávaly malou nebo žádnou emoční odezvu. Ve 25% muži tvrdili, že necítí žádnou odezvu vůči jasným barvám. Ženy, které se v testu projevily jako více emočně orientované, necítily žádnou emoční odezvu pouze v 6%. Jiným zajímavým výsledkem je také efekt, který se objevuje ve výzkumech poměrně často: totiž více pozitivních reakcí na fialovou barvu u žen než u mužů. Nejodmítanější barvou se ukázala být barva šedá, která měla také nejmenší počet pozitivních emočních odezev. Jinou problematickou barvou se však ukázala také barva růžová, která byla jak u mužů tak u žen hodnocena negativněji než např. tmavší barva hnědá.

Boyatzis a Varghese (1994) provedli podobný výzkum u skupiny 60 dětí, 30 dívek a 30 chlapců, ve věku od 4 do 7 let. Úkolem opět bylo označit svou nejoblíbenější barvu, což bylo poté následováno otázkami k jednotlivým barevným odstínům tytu: „Jak se cítíš, podíváš-li se na tuto barvu a proč?“ Z výsledků plyne, že všechny děti vyjadřovaly pozitivnější reakce vůči barvám jasným nežli tmavým. Obecně však spíše chlapci projevili k barvám tmavým více pozitivnějších reakcí než děvčata, jejichž reakce na tmavé barvy byly z velké většiny pouze negativní. Za svou nejoblíbenější barvu označilo 26% chlapců barvu modrou, následovanou červenou, a 50% děvčat považovalo za svou nejoblíbenější barvu růžovou, po které následovala fialovou. Žádné z dětí nepovažovalo za svou nejoblíbenější barvu žlutou, hnědou nebo šedou.

Eysenck (1941, dle Veverkové 2002) ve svém výzkumu vytvořil syntézu, která v podstatě shrnovala všechny předchozí experimenty na poli preference barev. Jeho závěry se týkaly 13625 osob. Zjistil, že sekundární barvy jsou méně oblíbené než barvy primární. Jeho pořadí zjištění bylo následující: modrá,

33

červená, zelená, purpurová, oranžová a žlutá na posledním místě. Veverková (2002) ve své práci hovoří také o výzkumu Guilforda a Smithové (1959), jejichž závěry pro preferenci barev opět vykazují nejvyšší oblibu pro barvy v oblasti od zelené k modré a nejnižší pro žluté a žlutozelené. Dle Guilforda (1934) také Jastrow (1897), Walton a Morrison (1931) po zkombinování preferencí obou pohlaví, ve svých výzkumech uvádějí modrou barvu na prvním místě v pořadí preferencí. Ta byla poté nejčastěji následována barvou červenou a zelenou. I Katz (1927) potvrzuje tuto preferenci modré barvy, a to také při práci s duševně chorými pacienty (1931). Naprosto stejně tak oblibu modré barvy zjistil i Garth (1924) ve svém výzkumu preferencí barev u jednoho tisíce dětí.

Preferenci modré a také jiných odstínů barev budu dále podrobněji rozebírat v kapitole „Využití barev jako prostředku diagnostiky“, které se zabývají Lüscherovým testem a Barevným pyramidovým testem.

5.2.3. Preference barev dle světlosti, sytosti a jiných charakteristik

Preference, které se nezabývají přímo odstínem barev, ale spíše jejich jinými základními vlastnostmi, kterými je světlost a sytost, popsal ve své práci v roce 1934 Guilford. Metodou párového srovnávání dospěl k závěru, že jak u mužů, tak u žen jsou v obou případech světlejší a více nasycené (saturované) barvy oblíbenější nežli barvy tmavší a méně syté. Guilford navazuje touto teorií na Cohna (1894, dle Guilforda, 1934). Washburnová navíc dodává (1911, dle Guilforda, 1934), že saturovanější barvy, tedy barvy sytější, jsou preferovány více na menších plochách, zatímco méně syté barvy na plochách větších. Guilford (1934) zde také popisuje 2 odlišné systémy barevných preferencí. První systém, rozlišující modrou a žlutou, ukazuje, že krátké vlny (modrá barva) jsou preferovány více. Druhý systém předpokládá preferenci červené, zelené a modré před žlutou, modrozelenou a červenofialovou.

34

Guilfordovi se však v experimentech obecně poněkud vytýká malý počet probandů a fakt, že důležitou roli při určování pořadí barev neměl ani tak odstín konkrétní barvy, jako spíše její světlost a sytost (Veverková, 2002).

Eysenck (1941, dle Veverkové 2002) hovoří také o preferenci, která se netýká přímo odstínu barev, ale rozlišení barev na barvy primární a sekundární. Barvy primární jsou barvy základní, které nevznikly smícháním jiných dvou barev. Naopak barvy sekundární vznikly smícháním dvou barev primárních. Barvy primární jsou žlutá, červená a modrá, a barvy sekundární jsou zelená, oranžová a fialová (Cheshire, 2006). Eysenck hovoří o větší oblibě barev primárních nežli barev sekundárních.

Lüscher (1994) ke světlosti také tvrdí, že stupeň světlosti odráží intenzitu vzrušivosti.

5.2.4. Preference a význam barevných kombinací

Výsledky výzkumů (Veverková, 2002) poukazují na to, že obliba barvové kombinace záleží převážně na preferenci jejích členů. Allen a Guilford (dle Houbena, 1971, Veverkové, 2002) zjistili, že více jsou upřednostňovány nepatrné nebo velké rozdíly v barevném tónu oproti středním. Kreitler a Kreitlerová (1980, dle Veverkové, 2002) zjistili preference vyvolávající napětí pro komplementární barvy a téměř komplementární kombinace v 83%. Kombinace prosté napětí byly z 92% nejvíce barvy, které si v kombinaci byly nejvíce podobné.

Schaie a Heiss (1965, s. 12) ve své příručce k Pyramidovému testu osobnosti hovoří o barevných kombinacích následovně: „Barevné kombinace, které jsou významné jako zprostředkovatelé estetických dojmů, jsou ty, jež obsahují barevný kontrast, použití komplementárních barev a míchání barev.

35

Takováto kombinace barev se z hlediska pozorovatele může jevit jako vyrovnaná, nevyrovnaná, plná napětí, tenze a pod. Síla působení výtvarného díla nezávisí proto jen na afektivním či symbolickém významu jednotlivých použitých barev, ale i na integraci a interakci barevných kombinací.“

5.2.5. Rozdíl mezi preferencí barev u mužů a žen (intersexuální rozdíly)

Na existenci intersexuálních rozdílů mezi preferencemi barev mužů a žen nepanují shodné názory. Přestože existují výzkumy, které neprokázaly větší rozdíly mezi těmito preferencemi (např. Eysenck, 1941), existují také výzkumy, které takovéto rozdíly popisují (např. Jastrow, 1897). Jak jsem již zmínila, Eysenck (1941, dle Veverkové, 2002) uvádí, že shoda mezi preferencemi mužů a žen je velká, a malá neshoda se pouze projevuje na posledních dvou místech v pořadích preferovaných barev. Uvádí také, že 30% tohoto kolísání je determinováno základním pořadím preferencí barev a asi 70% individuálními rozdíly (Veverková, 2002).

Guilford (1934) potvrzuje shodu preferencí také na poli světlosti a sytosti barev. Jak jsem již uvedla, tak světlejší a saturovanější barvy jsou obecně u obou pohlaví oblíbenější.

Jaroš, Marcelliová a Nevrlka (1968, dle Veverkové, 2002) ve svém výzkumu zjistili, že soubor mužů a žen vykazuje sice stejný sled pořadí barev, ale u jednotlivců se toto pořadí již různí. Zjistili také sestupnou či vzestupnou preferenci barev s přibývajícím věkem. U mužů se projevuje sestupná závislost pro barvu bílou a vzestupná závislost pro hnědou a oranžovou. U žen se prokázala s přibývajícím věkem vzestupná závislost pro barvu fialovou.

36

Jastrow (1897, dle Guilforda 1934) naopak zjistil rozdíl na prvních místech pořadí. Muži preferovali modrou barvu před červenou, zatímco ženy uváděly červenou barvu jako první. Walton a Morrison (1931, dle Guilforda, 1934) pracovali místo s barevnými kartičkami, se světly. Zjistili, že muži preferovali barvy v tomto pořadí: modrá, červená, zelená, žlutá a bílá, kdežto ženy v pořadí: zelená, červená, modrá, žlutá a bílá.

Z příkladů výsledků těchto výzkumů je patrné, že i když nejsou intersexuální rozdíly v preferenci barev vždy markantní, tak se bezesporu objevují. Vliv na neshodu těchto výsledků mohou mít různě velké skupiny probandů, typ testování, samotné odstíny nebo výběr výzkumné skupiny.

5.2.6. Stabilita barvových preferencí

Také stabilita preferencí barev s věkem není všemi psychology potvrzována. Na rozdíl od neshod u intersexuálních rozdílů však můžeme říci, že se výzkumy spíše shodují na tom, že preference barevných odstínů zůstávají s věkem relativně stabilní. Intraindividuální stabilitu dokládají dle Veverkové (2002) Eysenck (1941), Jaroš, Mercelliová a Nevrlka (1968), Wexnerová 1954) a Schaie (1961).

Jsou jisté barvy, jejichž preference však s věkem klesá nebo se zvyšuje. Například Staplesová (1961, dle Veverkové) tvrdí, že děti do druhého roku upřednostňují oproti dospělým až pětinásobně více barvu červenou. V průběhu dalšího vývoje se pak dostává do popředí oblíbených barev barva modrá a zelená. Staplesová (1931, dle Guilforda, 1934) srovnávala také preference dětí ve věku 712 let s preferencemi vysokoškolských studentů a tvrdí, že žlutá prudce klesá

37

z velmi oblíbených prvních pozic ve věku kolem dvou let na pozici o dost nižší. Červená klesá více postupně v průběhu celé základní školní docházky.

5.2.7. Preference barev populární literatury

V současné době je publikováno mnoho titulů populární literatury, které charakterizují muže a ženy právě podle preference barevných odstínů, tedy dle jejich nejoblíbenější a nejodmítanější barvy. Nevíme, do jaké míry jsou tyto charakteristiky pravdivé a založené na faktech. Pro zajímavost je však možno některé z nich v této diplomové práci uvést. Charakteristiky dle Inge a Gerda Schillingových (1999):

Tab.1 Charakteristiky osob preferující určité barvy (populární literatura) Nejoblíbenější Možné charakteristiky preferující osoby Barva Citrónová

otevřený a velkorysý člověk, který umí naslouchat a je v kolektivu oblíbený, rád

žluť:

se učí novým věcem

Okr:

Ultramarín:

pilný člověk, spolehlivý spolupracovník i rodinný člen, který se nehoní za uznáním, ale je výkonný člověk rozumný, používající logické myšlení, a člověk který umí předávat vědomosti ostatním

Listová zeleň:

člověk realistický, má dobrý smysl pro obchod, „netlačí“ věci, nechává je růst

Hněď:

člověk věrný, pevný, konzervativní

Azurová modř:

Žlutá:

člověk zajímavý, vnímavý, reaguje až po hlubokém zvážení situace, zachovává chladnou hlavu, , nenechá se často vyvést ze svého klidu člověk, který má dar pozorování, nelpí na pravidlech, je otevřen novému, mé talent na snadné chápání souvislostí

Mořská zeleň:

člověk všestranný, se smyslem pro humor, a to i v těžších chvílích

Růžová:

člověk, který odmítá hluk, často se může cítit osamělý, u mužů může značit

38

instinkt pro neobyčejné věci v životě Blankytná modř:

Tmavomodrá:

Purpur:

Tmavá hnědá:

člověk, který umí snít, není orientovaný na vítězství

člověk, který uznává směrnice, pravidla jsou pro něj důležitá, je spolehlivý, věrný člověk, který bývá často géniální, rád se toulá a život prožívá magicky člověk, který skrývá své pocity, umí pozorovat a má dobrý odhad, může to být diplomat, člověk ochotný, ale také občas prospěchářský

Ohnivá červeň: člověk aktivní, který reaguje impulzivně a snadno se nechá vyvést z rovnováhy

Červeň:

Bordó, vínová:

Fialová:

člověk, který je vyrovnaný sám se sebou, a pro kterého je rozvoj osobnosti důležitý, také člověk, který nenávidí stěstnanost člověk, který je v nitru aktivní, plný činorodosti, sebevědomí, navenek se však jeví zdrženlivý člověk uzavřený, který nedává druhým nahlédnout do svého nitra, má bohatý vnitřní život

Jemná zeleň:

člověk přirozený, citlivý, toužící po přirozeném stylu života

Lila:

člověk jemný, něžný, nesnáší hluk, a je esteticky založený

Meruňková:

člověk, který zvládá svůj život, jenž však nemusí stát na pevných základech

Olivová:

člověk realistický, přejímá myšlenky ostatních a je týmový hráč

Černá:

člověk milující absolutno, často nespokojený, náročný, vzdorovitý a paličatý

Bílá:

Oranžová:

Šedá:

člověk, který jakoby nebyl z tohoto světa, ale také člověk pedantský, pořádkumilovný člověk obětavý, vášnivý, který nasazuje vše a bývá často oblíbený člověk, který se drží zpátky, nechce „přiznat barvu“, chce být aktivnější, ale často je to pro něj složité

39

6. VYUŽITÍ BAREV JAKO PROSTŘEDKU DIAGNOSTIKY Používání preference barev jako prostředku pro diagnózu jak aktuálních stavů, tak osobnostních charakteristik, je v psychologicko-diagnostických kruzích poměrně ožehavým tématem. Jsou odborníci, kteří nedají na tyto projektivní metody dopustit, ale existují také psychologové, kteří nemají v testy podobného typu velkou důvěru. Ať už je pohled odborníků jakýkoliv, jsou následující testy osobnosti (a nejsou to jediné osobnostní testy volby barev) poměrně populární a i v Čechách hojně používané. Jde se o Lüscherův (barevný) test (1949) a o Barevný pyramidový test, který poprvé publikoval v roce 1946 M. Pfister a do současné podoby jej upravil R. Heiss. Oba tyto testy popisují vztahy mezi preferencí barev a osobností, či charakteristikami aktuálního stavu testovaného. Těchto vztahů bych chtěla využít a snažit se zjistit, zda platí i v přirozeném kontextu, tedy ve volbě barev pro osobní interiér.

6.1. Lüscherův test

„Lüscherova klinická diagnostika je psychodiagnostickou metodou, s jejíž pomocí zjišťujeme trvalejší rysy osobnosti i aktuální psychický stav, to jest míru aktivity, motivaci, volní vlastnosti, tendenci jednat typickým způsobem v určitých významných situacích. Metoda slouží rovněž k diagnostice psychologických potřeb jedince, postihuje případnou frustraci těchto potřeb, psychické obsahy na různých úrovních nevědomí, konflikty mezi těmito úrovněmi a úzkost provázející tyto konflikty, kompenzační formy chování a prožívání, jejich intenzitu a tematizaci. Zjišťuje též schopnost komunikovat a tendenci k interpersonálním konfliktům, různé kvality prožívání ve vztahu k sobě, k intimnímu partnerovi,

40

členům malých sociálních skupin a očekávání od budoucnosti.“ (Lüscher, 1994, s.9)

V současné době je možno využívat dvou verzí Lüscherova testu: verze „malé“ a „velké“. V obou je úkolem probanda seřadit předložené barvy na základě aktuální libosti nebo nelibosti k nim. Tzv. „malý Lüscherův test“ předkládá pouze 4 barvy ve čtyřech odstínech, to jest modrou, zelenou, červenou a žlutou, v tomto pořadí jsou rovněž prezentovány, kdežto tzv. „velký“ Lüscherův test obsahuje stejně tak tyto čtyři barvy ve čtyřech odstínech, ale přidává ještě další 4 barvy: fialovou, hnědou, šedou a černou. Tyto barvy již nejsou prezentovány ve čtyřech odstínech, ale jsou součástí samostatného podtestu, kde se od probanda požaduje, aby seřadil těchto osm barev podle toho, jak se mu „líbí“, nebo „nelíbí“. Přímý dotaz zní: „Která barva se vám líbí nejvíce, na 2. místě nejvíce, na 3. místě nejvíce, na 4. místě nejvíce, na 5. místě nejvíce, nejméně, na 2. místě nejméně, na 3. místě nejméně“. Poté jsou probandi ještě požádáni, aby vybrali k barvě, která se jim líbila nejvíce, tu barvu, kterou považují jako nejlepší kombinaci k barvě první. Je velmi důležité, aby dotyčné dotazované osoby nevybíraly barvy takříkajíc podle toho, jak se jim která hodí dnes k pleti, na záclony nebo oblečení. Jde o to, aby se pokusily doopravdy vybrat tu, která je momentálně jakkoli „přitahuje“, i kdyby se jim to v danou chvíli zdálo úplně nelogické (Lüscher, 1994).

Tento test je doplněn ještě o test 7 tvarů a test 4 odstínů šedé barvy, jejichž seřazení napomáhá kvalitnějšímu a spolehlivějšímu vyhodnocení testu. Lüscher nalezl pro svých 7 barev 7 odpovídajících tvarů (vyjma barvy černé, kterou, jak tvrdí, není možno tvarem znázornit), které používá pro diagnostikování „úmyslů“ (Lüscher, 1994). Říká, že: „Barvy odpovídají potřebám, tvary úmyslům“ (s.32). Test volby tvarů se používá obzvláště v případech, kdy test volby barev není jednoznačný.

41

Preferenci či odmítání jednotlivých barev Lüscher (1994) popisuje následovně:

Lüscher tvrdí o preferenci barvy červené následující (1994, s.25): „Speciální, žlutavá Lüscherova červená (3) ze všech možných barev způsobuje nejvyšší možný stupeň vzrušení, stimulace. Měřením se potvrdilo, že při vnímání této červené se zrychluje dech a zvyšuje se počet tepů a krevní tlak.“ „Červená 3 reprezentuje vitální sílu. Chování je aktivní ve všech jeho formách. Nejvýstižnějšími pojmy pro působení červené jsou „požadování“, výzva, vyvolání a dobývání, „získávání“. Požadování může mít za následek vůli dobývat. Výzva k dobývání se může týkat i sexuální žádostivosti a flitru, stejně jako snaha být úspěšný v povolání nebo sportu či jinde. Aktivita způsobená červenou 3 se projevuje v radosti něco podnikat a s chutí prožívat. Forma prožívání vyvolaná červenou je sebedůvěra. Časová dimenze pro červenou je přítomnost. Kompenzačně

zvýrazněná

červená

je

znamením

provokace

a

agrese.

Indiferentnost vůči červené svědčí o únavě a nechuti.“

Modrou barvu definuje Lüscher (1994, s. 26) takto: „Speciální modrá (1) zprostředkovává klid. Dech se zpomaluje, klesá počet tepů i krevní tlak. Chování je klidné. Stav klidu je předpokladem dobromyslné, trpělivé náklonnosti, příklonu, vnímavosti, láskyplného a starostlivého spojení, harmonického přátelství a pocitu bezpečí....“ „Forma prožívání vyvolávaná modrou je spokojenost. Časová dimenze pro modrou je trvání.“ „Kompenzačně zvýrazněná preference modré svědčí o nutkavé potřebě uspokojení a klidu. Touha po bezkonfliktní spokojenosti se může vystupňovat až ve sklon k depresi a k potřebě dosažení definitivního míru.“ „Indiferentnost vůči modré svědčí o tom, že vztahy nyní nejsou vnímány jako vazby.“

Zelená barva je v Lüscherově (1994, s.27) testu popisována takto: „Speciální zelená (2) je modravá a spíše tmavá. Tím působí jako stabilní, pevná,

42

konstantní, stálá, setrvalá. Tato zelená reprezentuje sílu a energii, která však – na rozdíl od červené (3) – je uzavřena do sebe. Koncentrická či „potenciální“ energie zelené (2) nepůsobí na něco jiného a nesnaží se dostat „ven“. Zelená zůstává u sebe a ovládá se. Jako „vlastní vůle“ ovládá a řídí svůj vlastní revír. Toto sebeřízení má jméno „já“. Chování podle této barvy je prosazování svého „já“ a bránění svých nároků. Fyziologicky způsobuje kontrakci. Forma prožívání vyvolaná touto barvou je sebeúcta. Časová dimenze: bod měření.“ „Kompenzačně

zvýrazněná

zelená

znamená

samostatnost,

svrchovanost,

nadměrnou náročnost na sebeuplatnění, požadování respektu vůči sobě a obrana svévolných nároků.“ (Lüscher, 1994, s.27)

Světlá žlutá (4) je pro Lüschera (1994, s.28): „nejsvětlejší pestrou barvou. Její světlost zprostředkovává pocit otevřenosti, šíře a lehkosti. Zdá se, jakoby překážky ani neexistovaly, proto jejím základním významem je svobodná otevřenost vůči změně, tato svoboda umožňuje volný rozvoj. Počitku žluté odpovídá upřímnost plná naděje a očekávání a otevřenost pro nové možnosti. Forma prožívání vyvolaná touto barvou je vnitřní svoboda. Časová dimenze: budoucnost.“ „Kompenzačně zvýrazněná žlutá znamená naléhavou touhu po odlehčenosti a osvobození neboli útěk přede vším, co zatěžuje. Indiferentní postoj ke žluté znamená, že nyní člověk neočekává nic zvláštního, že je sice ochoten „účastnit se“, že je však kritický při výběru vztahů.“ (Lüscher, 1994, s.28)

Fialová barva neboli magenta je v Lüscherově testu (1994, s.29) popisována jako barva, která: „vzniká míšením červené (vzrušení) a modré (klid). Tyto dvě protikladné barvy je ihned možno ve fialové rozpoznat. Červená chce bojovou dobyvačností a přisvojováním dospět ke sjednocení, zatímco modrá chce oddáváním se a dáváním dosáhnout tohoto cíle. Z toho vyplývá i význam fialové: jde o snahu o sjednocení se s něčím odlišným. Fialová reprezentuje překročení hranic důvěrně známého a konkrétního do oblastí nedůvěrného, nekonkrétního,

43

odlišného nebo spirituálního. Toto chování neznamená jen změnu, jak jsme to viděli u žluté, ale představuje proměnu. Fialová jako stálá změna je výrazem vibrující senzibility a spirituální snahy po splynutí. Proměna je emocionálně prožívána jako cosi magického. A magické fascinuje a vyvolává zvědavost. Fialová je proto reprezentantkou spirituální fascinace a snahy po splynutí, odpovídá rozmanitým pocitům, počínaje senzibilní vzrušivostí až po erotickou fascinaci.“ „Když někdo upřednostňuje fialovou, znamená to fascinaci i zvědavost zároveň. Na celém světě fialovou (5) preferují děti před pubescencí (75% vzorku) a děti vývojově opožděné (85% vzorku). To odpovídá dětské zvědavosti. Fialovou preferují většinou také lidé z nižších sociálních vrstev, zatímco racionálněintelektuální „horní vrstva“ fialovou častěji odmítá.“ (Lüscher, 1994, s.29) „Homosexuálové – ve Francii je nazývají „les violets“ (fialoví) – a ženy v těhotenství signifikantněji častěji preferují Lüscherovu fialovou (5).“ (Lüscher, 1994, s.29)

Lüscherova (1994, s.29-30) žlutavě hnědá (6) je popisována jako: „Barva „teplá“, „měkká“. Vzniká ztmavením pomerančově červené, která vyjadřuje sílu. Díky ztmavení je stupeň vzrušivosti snížen na minimum, a tím se ruší dynamická síla červené. Hnědá proto reprezentuje stav blahodárné pohody.“ „Jakmile někdo hnědou (6) velmi preferuje, znamená to její umístění na prvých dvou místech, má zvýšenou potřebu nekonfliktní, zotavující pohody. Přetěžující okolnosti způsobily vyčerpání.“ (Lüscher, 1994, s.29)

Lüscher (1994, s.30-31) tvrdí o černé barvě toto: „Zatímco stupeň světlosti odráží intenzitu vzrušivosti, tmavá modrá (1) znamená minimální vzrušení, a tedy klid. Naproti tomu černá (7) reprezentuje absolutní tmavost, a tedy i bezpodmínečnou nevzrušenost. Černá tedy znamená: zablokování všech vzruchů. Černá s nimi skoncuje a díky tomu reprezentuje všechno definitivní,

44

bezpodmínečně platné. Tím černá neguje všechny ostatní možnosti. Černá je výrazem nároku na definitivní platnost.“ „Černou na prvním místě volí jen 1,8% testovaných osob. Když je černá na prvních dvou místech, znamená to, že převažuje důrazná náročnost. K čemu se vztahuje, to ukazuje doprovodná barva, například černá vedle modré (1) znamená bezpodmínečný klid, černá vedle červené (3) znamená bezpodmínečnou agresivně provokující snahu o úspěch.“ (Lüscher, 1994, s.30)

A nakonec šedá je u Lüschera (1994, s.31) popsána jako barva, která je: „nepestrá a vyznačuje se středním stupněm světlosti. Když není ani pestrá, ani světlá, ani tmavá, a tím je zbavena jakékoli výrazné charakteristiky, je šedá reprezentantkou neutrality.“ „Jen 2,7% testovaných osob volí šedou na prvním místě. Když někdo preferuje šedou,

má

naléhavou

potřebu

neutralizovat

všechny

oblasti

prožívání

reprezentované různými jinými barvami a vytvořit si tak clonu vůči všem těmto oblastem. Za takovou clonou skrývá vlastní city a záměry. Proto je barva, která následuje za šedou, diagnosticky velmi významná, zejména tehdy, když je na druhém místě červená. (Lüscher, 1994, s.31)

Obr. 4 Osm základních Lüscherových barev (pozn. odstín se nemusí díky tisku přesně shodovat se Lüscherovými odstíny, tyto odstíny jsou zde uvedeny pouze pro představu a ilustraci).

45

46

6.2. Barevný pyramidový test (BPT)

Pfisterův Barevný pyramidový test z roku 1946, který do současné podoby upravil R. Heiss, je dalším z testů volby barev. U tohoto testu se však nejedná pouze o volbu barev, ale také o jejich uspořádání, a to do tvaru pyramidy. Testový materiál obsahuje čtverečky, které jsou vybarveny v 14 barevných tónech. Jde o odstíny barvy žluté, oranžové, hnědé, bílé, šedé a černé. Součástí tohoto materiálu je také předloha pyramidy, která je rozdělena do 15 čtverečků, přičemž základnu tvoří čtverečků 5 a vrchol 1. Testovaná osoba je požádána, aby vytvořila z nabízených barevných čtverečků tři pyramidy „hezké“ a tři pyramidy „ošklivé“ (Svoboda, 1999, Schaie, 1963). Barevné vzorce 1 a 2 poté vyjadřují srovnání subjektu s normou a také ukazují v jakém počtu jsou jednotlivé barvy zastoupeny. Jiné hodnocení je založeno na rozložení barev v těchto pyramidách (Svoboda, 1999). „Tento test je charakterizován jako metoda, která umožňuje studium emocí a afektivity jako části osobnostní struktury normálních a abnormálních individuí.“ (Svoboda, 1999, s.208) Oproti barvám Lüscherovým zde přibyly ještě barvy: oranžová a bílá. V dalším textu si ukážeme, jak jednotlivou volbu barev charakterizují Schaie a Heiss ve své příručce k tomuto Barevnému pyramidovému testu z roku 1965.

Schaie a Heiss (1965, s. 82) hodnotí barvu červenou takto: „Červená barva představuje impulzivnější afektivitu, intenzivní přijímání podnětů a schopnost zbavit se podráždění. Zvýšené skóre této barvy je možné v rámci BPT interpretovat jako přítomnost impulzivnější, extravertnější emocionality.“ „Červená 11 představuje lehký neklid a celkově labilnější odezvu na situaci a je infantilním typem odpovědi, při kterém jde o okamžitou reakci bez toho, aby byl zážitek hlouběji zpracovaný. Červená 12 je červenou v pravém smyslu a

47

představuje zřetelnější

schopnost reagování na vnější svět, schopnost, která

v sobě obsahuje i určitou stabilitu a sebejistotu. U červené 13 jde o zvyšování stability v projevování extraverzních tendencí a červená 14 představuje snížený, avšak nekontrolovatelný projev impulzů.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.82)

Schaie a Heiss (1965, s.83) popisují výskyt oranžové barvy následovně: „Oranžová je barva extraverze a externalizace afektů. Představuje takovou stimulovatelnost, která je méně ovlivňována vnějšími okolnostmi a je spíše reprezentantem individuálních potřeb jedince. Nemusí vždy znamenat navenek zaměřené jednání a projevy, je dokladem silných emocionálních potřeb, proto může být prožívání při ní méně příjemné než např. u některých odstínů červené.“ „Stoupající skór se našel u tvořivých umělců a produktivních lidí.“ „Je možné se domnívat, že by vysoký skór oranžové představoval vysokou hladinu pudů.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.83) „Oranžová 21 je spojována s okamžitým a náhlým projevem afektů, resp. i s přítomností dominantních črt v jednání. Oranžová 22 je zase ve vztahu k přetrvávajícím a stabilnějším způsobům projevu impulzů.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.83)

Žlutá je dle Schaieho a Heisse (1965, s.84) barva, která: „je prožívána méně vzrušivě než červená a oranžová. Indikuje aktivitu a živost, která je více zaměřena na cíl. Afektivní stavy asociované s touto barvou mají méně impulzivní a explozivní charakter, než např. u oranžové.“ „Zvýšený skór žluté reprezentuje tedy aktivitu a impulzivitu, která je víc zaměřena na objekt a méně na osobu.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.84) „Na úrovni jednání se projevuje jako sklon k dobrodružnosti, schopnost cílevědomě riskovat.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.84)

48

„Žlutá 31 předpokládá vyšší aktivitu a větší sklon k riskování a k živější interakci s prostředím, zatímco žlutá 32 představuje tlumenější a více na objekt zaměřenou afektivitu.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.84)

Zelená představuje pro Schaieho a Heisse (1965, s.85): „regulačněhomeostatické aspekty emotivity, interakční potenciál a senzibilitu osoby na vnitřní podněty, stejně jako schopnost jedince internalizovat emocionální zkušenost. Znamená také senzitivitu pro pocity druhých lidí.“ Schaie a Heiss píší (1965, s.85): „Při porovnávání různých skupin jsme zjistili, že neurotici volili tuto barvu daleko méně v ošklivých pyramidách než normální populace, alkoholici zase víc v pěkných.“ „Příliš zvýšený skór zelené, a to většinou tehdy, jde li o tmavší odstín, je možno pozorovat u lidí, kteří jsou příliš zahlceni vnitřními a vnějšími emocionálními stimuly a může se u nich projevovat vyčerpání jako odezva afektů, což svědčí o narušení homeostatického kontrolního sytému emocionality.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.85) „Zelenou 42 je možné považovat za indikátor zralosti a integrace. Zelené 43 se připisuje spíše úloha kompenzátora při současném působení vzrušení a potlačení, reprezentuje realistické přizpůsobení se podmínkám vnějšího světa. Zelená 44 může představovat zvýšený emotivní „náboj“, který už nedisponuje takovými možnostmi vnějšího útlumu, a tak osoba může být příliš zaplavena podněty. Zelená 41 se blíží barvě žluté a svědčí spíše o bezprostřednosti a povrchnější internalizaci vnějších i vnitřních podnětů, ale i o infantilnějším ovládání vnitřních podnětů.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.85)

Preferenci modré vyjadřují Schaie a Heiss (1965, s.86-87) následovně: „Modrá je v rámci celé populace v pěkných pyramidách nejčastější volenou barvou, přičemž u mužů je na prvním místě.“ „Zvýšený skór modré je možný interpretovat jako indikátor kontroly emocí a schopnosti regulace vnitřního řízení.

49

Výrazně zvýšený skór modré poukazuje na vědomé tlumení, resp. potlačení afektů, jak to vidíme u příliš se kontrolujících a kompulzivních individuí.“ „Modrá 51 znamená u dospělých regulaci afektů, která v sobě obsahuje určitou labilitu, i když není vždy dostatečně účinná vůči prosazování vnitřních impulzů. Modrá 52 znamená spíše posun směrem ke stabilitě a pružnosti tlumení emocí. Modrá 53 představuje vlastně odstín, který je nejvíce spojován s modrou jako takovou, proto tady vystupuje do popředí význam ovládání a kontrolování emotivních impulzů. Modrá 54 už v sobě obsahuje víc potlačení a tlumení, takže je spojena s určitým vnitřním napětím.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.86-87)

Fialová je dle Schaieho a Heisse (1965, s.88) barva: „ ...kterou je možné najít ve spojení s neklidem, internalizací afektů, úzkostí a napětím. Červená znamená spíše externalizaci afektů, fialová představuje vnitřní neklid. Vysoký skór fialové hovoří o zhoršeném emocionálním přizpůsobení, zvýšení vnitřní lability a neklidu. V našich výsledcích jsme zjistili daleko nižší skór fialové u mužů než u žen a celkově nižší u normálních populací než u neurotiků.“ „Při zvýšeném skóru fialové 61 je možno hovořit o neklidu, který víc koresponduje s prostředím, zatímco odstíny 62 a 63

obsahují v sobě větší

ambivalenci. Především u fialové 63 jde o zneklidnění, zároveň s tlumením a tento odstín fialové barvy obsahuje snad nejkonfliktnější akcent.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.88)

Hnědá barva je dle Schaieho a Heisse (1965, s.88) popsána následovně: „Jde o smíšenou barvu, která vlastně vzniká z oranžové a černé, proto i významy, které v sobě tato barva obsahuje, mají souvislost s těmito dvěma barvami. Jde o barvu, která v sobě obsahuje určitý egocentrismus a orientaci na potřeby, stejně jako i určitý aspekt útlumu. V pozitivním smyslu obsahuje v sobě hnědá vitální sílu, energii, vytrvalost, v negativním znamená menší přizpůsobivost a nepružnost. Zvýšený skór hnědé znamená silnější impulzivní a pudové tendence,

50

které se v interakci s okolím mohou projevovat negativismem a sníženou schopností přizpůsobení se.“ „Zvýšené hodnoty hnědé je možno interpretovat jako silnou tělesnou odezvu na afekty, které mohou ústit až v tělesných obtížích, jde tu tedy víc o internalizaci afektů a jejich projevy, které jsou zaměřené více do nitra.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.88) „Při zvýšené hnědé 72 jde víc o odreagování afektů v kontaktu s vnějším prostředím, jde o silné pudové hnutí, které nachází průchod ve vnější aktivitě, což může vést až k maladaptivnímu jednání.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.88)

„Bílá znamená jednak otevřenost vůči podnětům vnějšího světa, jednak vyjadřuje určitou vnitřní slabost a prázdnotu, nedostatek vnitřních, integrujících mechanismů.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.89) „Zvýšené hodnoty bílé je možno interpretovat jako zvýšenou dráždivost a vzrušivost, která brzy vede k vyčerpanosti, resp. slabosti v regulaci a kontrole impulzů.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.89)

Dle Schaieho a Heisse (1965, s.89): „Šedá barva v sobě obsahuje určitou neutralitu útlumu a potlačení afektivních potřeb. Zvýšený skór šedé barvy hovoří tedy spíš o tlumené silnější dráždivosti a afektivních potřeb uhýbáním a únikem do pasivity.“ „Na jedné straně tato barva korelovala pozitivně s dimenzí neuroticismu v metodě Dopen, a na druhé straně jsme u našich neurotických pacientů zjistili průměrně nižší výběr šedé v porovnání s normální populací.“

A poslední barvou testu je barva černá, která je barvou, jež: „v sobě obsahuje na rozdíl od bílé aktivní tendenci při blokování a brzdění afektů. Z hlediska prožívání vyjadřuje více negativních tendencí. Černá představuje vytrvalou a aktivní formu útlumu. V pozitivním smyslu je možné u ní hovořit o určité stabilizaci.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.90)

51

„Zvýšené hodnoty černé je možné interpretovat jako určitou inhibici a tlumení, je tu zřejmá snaha o zachování stability, která se projevuje spíš v opatrnosti a obezřetnosti, ve snaze po sebeovládání a ve zvýšené rezistentnosti na emotivně významnější podněty.“ (Schaie a Heiss, 1965, s.90)

7. ASOCIACE A ASOCIAČNÍ EXPERIMENT

Asociační experimenty jsou v psychologii barev jedním z nejoblíbenějších postupů, jak se dozvědět více o prožívaných pocitech, náladách, stavech vzhledem k předkládaným barvám. Jde o tzv. zkoumání prožitkové kvality barev.

Schaie a Heiss (1965, s. 16) popisují vznik asociačních spojů s barvami následovně: „vznikají ponejvíce při výrazných citových zážitcích, které doprovází vnímání určitých barev, což znamená, že důležitou úlohu sehrávají subjektivní zkušenosti a zážitky s vnímanými barvami.“

Dle Veverkové (2002) byla Wexnerová (1954) jednou z prvních, kdo se pokusili tento vztah mezi barvou a emocemi zjistit. Vybrala 11 skupin adjektiv a 8 barev a žádala probandy, aby vybrali jednu barvu ke každé skupině adjektiv, tedy tu skupinu adjektiv, o které si myslí, že nejlépe vystihuje dotyčnou barvu. Podařilo se jí potvrdit jistou spojitost mezi barvou a určitými pocity. V asociacích barev k pocitům nezjistila žádné intersexuální rozdíly.

Na Wexnerovou navázal Schaie (1961, dle Schaieho a Heisse, 1965) ve svém výzkumu, který předpokládal, že k určitému pocitu může být přiřazena více než jedna určitá barva. Dospěl k podobným závěrům jako Wexnerová, tj. že existuje opravdu významný rozdíl v síle asociací mezi určitou barvou a pocitem. Dle Schaieho se individuální odlišnosti podílejí velmi silně na rozdílu asociací barvy k pocitu.

52

Spojení barev a pocitů vyzkoušeli také Lawler a Lawlerová (1965, dle Boyatzise a Varghese, 1994) u dětí mateřských škol. Ukázalo se, že malé děti po vyslechnutí smutné povídky měly tendenci vykreslit postavičku barvou hnědou a po vyslechnutí veselé povídky barvou žlutou. (Děti měly na výběr pouze tyto dvě barvy). I zde bylo tedy prokázáno spojení emocí s barvami. Jiným výzkumem, za použití techniky volných asociací, potvrdila Von Schönbornová (dle Bažányho, 1961, dle Veverkové, 2002) souvislost barev s pocity. Zjistila, že 32% odpovědí je racionálních a 68% emocionálních.

I my jsme se pokusili použít techniku volných asociací v bakalářské práci nazvanou „Významy barvových kategorií“. V průběhu tohoto experimentu jsme administrovali devět barev, jejichž odstíny jsou téměř identické s odstíny barev užívaných v Lüscherově klinické diagnostice. Jde tedy o 4 základní barvy: •

tmavomodrá: Lüscherova modrá (1),

•

modravě střednězelená: Lüscherova zelená (2),

•

žlutavě červená: Lüscherova červená (3),

•

světle žlutá: Lüscherova žlutá (4)

a o čtyři barvy dodatkové: •

fialová „magenta“ : Lüscherova fialová (5),

•

žlutavě středněhnědá: Lüscherova hnědá (6),

•

čistě černá: černá (7),

•

středně šedá: Lüscherova šedá (0).

Tyto odstíny byly vyhledány a použity z barevné škály interiérových barev Dulux. Těchto devět barev bylo administrováno skupině 40 respondentů (muži i ženy ve věku od 19 do 76 let, různého povolání a vzdělání), kteří byli vyzváni, aby vyjádřili asociované pocity, předměty či charakteristiky, které je při pohledu na

53

jednotlivé barvy napadly. Respondenti odpovídali čtyřmi, v mnoha případech až osmi přídavnými jmény, popř. podstatnými jmény, které jim přišly na mysl, které jim v tu chvíli asociovaly. Zde předkládáme vyhodnocení 10 nejčastějších přídavných jmen a jejich četnost.

Tab. 2 Deset nejčastějších asociovaných přídavných jmen k 9 barvám a jejich četnost Pořadí

Modrá

N

Červená

N

Zelená

N

Žlutá

N

Fialová

N

1.

klidná

6

energická

10

klidná

7

veselá

10

agresivní

4

2.

příjemná

6

teplá

7

uklidňující

6

zářivá

9

mystická

3

3.

uklidňující

6

agresivní

5

přírodní

5

slunečná

5

odvážná

3

4.

chladná

5

aktivní

5

přátelská

4

teplá

5

tajemná

3

5.

studená

4

krvavá

5

laskavá

3

hřejivá

4

veselá

3

6.

čistá

3

ohnivá

5

pohodová

3

jasná

4

výrazná

3

7.

hlubinná

3

příjemná

4

svěží

3

příjemná

4

cukrová

2

8.

hluboká

3

zářivá

4

živá

3

radostná

4

duchovní

2

9.

chladivá

3

akční

3

bezpečná

3

výrazná

4

hloubavá

2

10.

mořská

3

láskyplná

3

energická

3

energická

3

intuitivní

2

Pořadí

Hnědá

N

Bílá

N

Šedá

N

Černá

N

1.

přírodní

6

čistá

18

nevýrazná

6

tajemná

6

2.

teplá

6

prázdná

5

smutná

6

hluboká

5

3.

klidná

4

zářivá

5

neutrální

5

smutná

5

4.

sladká

3

studená

4

nudná

4

smuteční

5

5.

špinavá

3

jednoduchá 3

příjemná

3

elegantní

4

6.

stabilní

3

chladná

2

nenápadná

3

magická

3

7.

usedlá

3

křehká

2

nijaká

3

rozhodná

3

8.

zemská

3

milá

2

špinavá

3

ochranná

3

9.

bohatá

2

neutrální

2

chladná

2

skrývající

3

10.

bezpečná

2

nevinná

2

elegantní

2

tichá

3

54

8. NEO-FFI: PĚTIFAKTOROVÝ OSOBNOSTNÍ INVENTÁŘ Pro posouzení osobnostních charakteristik jsem se rozhodla ve svém výzkumu použít pětifaktorový osobnostní inventář M. Hřebíčkové a T. Urbánka. „Inventář představuje autorizovaný český překlad revidované verze NEO Personality inventory (NEO-PI-R), vícedimenzionálního osobnostního inventáře Costy a McCraee (1992). Inventář zjišťuje pět obecných a široce pojatých dimenzí osobnosti – neuroticismus (N), extraverzi (E), otevřenost vůči zkušenosti (O), přívětivost (P) a svědomitost (S).“ (Hřebíčková, Urbánek, 2001, s.7)

Tento test byl publikován ve dvou verzích, já ve svém výzkumu používám zkrácenou verzi Hřebíčkové a Urbánka (2001), sestávající z 60 položek. Na položky inventáře se odpovídá na pětibodové škále, která je vymezena od vůbec nevystihuje – spíše nevystihuje – neutrální – spíše vystihuje – úplně vystihuje.

Koeficienty reliability α se pohybují u škál nezkrácené verze v rozmezí od 0,91 (neuroticismus, svědomitost) do 0,88 (přívětivost, extraverze). (Hřebíčková, Urbánek, 2001)

Každá z pěti dimenzí osobnosti je v testu NEO-FFI měřena 6 subškálami, a to: Neuroticismus:

úzkostnost,

hněvivost-hostilita,

depresivnost,

rozpačitost,

impulzivnost, zranitelnost. Extraverze: vřelost, družnost, asertivita, aktivnost, vyhledávání vzrušení, pozitivní emoce.

55

Otevřenost vůči zkušenosti: fantazie, estetické prožívání, prožívání, novátorské činnosti, ideje, hodnoty. Přívětivost: důvěra, upřímnost, altruismus, poddajnost, skromnost, jemnocit. Svědomitost: způsobilost, pořádkumilovnost, zodpovědnost, cílevědomost, disciplinovanost, rozhodnost. (Hřebíčková, Urbánek, 2001)

Pozn. přesné znění předloženého inventáře naleznete v přílohách.

56

9. BAREVNÝ SYTÉM DULUX Značka Dulux je jednou ze světoznámých značek společnosti ICI paints, zabývající se interiérovými a exteriérovými barvami. Pro práci s barvami a jejich míchání má Dulux vytvořen svůj speciální systém kódů. Každý z kódů se skládá ze 4 hodnot naprosto přesně popisujících každý z 1248 odstínů barev, který nabízí. Dulux má pro svou práci navržen specifický barevný kruh, který je rozdělen do 8 výsečí. Tyto výseče jsou označeny dvěmi písmeny, které uvádějí, od kterého odstínu barvy až po který jiný odstín barvy tato výseč platí. Jsou to tyto výseče a tyto odstíny barev: RR = od magenty k červené, YR = od červené k oranžové, YY = od oranžové přes žlutou k limetkové, GY = od limetkové k zelené, GG = od zelené k tyrkysové, BG = od tyrkysové k modré, BB = od modré k fialové, RB = od fialové k magentě, NN = neutrální (která je přidána navíc). Každá barva je poté označena číselnou hodnotou a těmito písmeny. Každá výseč obsahuje hodnoty od 0 až po 99, číslo uvedené u výsečí právě označuje odstín barvy, resp. přesné umístění na konkrétní výseči (www.dulux.co.uk).

Jinou hodnotou, označovanou jako LVR (light reflectance value) je světlost. Je vyjádřena hodnotami od 00 (pro barvu nejtmavší) až po 99 (pro bílou, tedy nejsvětlejší barvu). Poslední číselnou hodnotou v kódu je sytost barvy, která může nabývat hodnot od 00 až po 999. Čím sytější je barva (vzdálenější od barvy šedé), tím vyšší je hodnota sytosti, saturace barvy. Pro příklad uvádíme například odstín barvy nazvané Party Surprise. Dle kódu tohoto odstínu, 74RR 28/432, můžeme zjistit, že tento odstín růžové barvy je

57

umístěn na bodě 74 barevné výseče RR (od magenty po červenou), má světlost (LRV) hodnoty 28 a sytost hodnoty 432.

Všechny odstíny barev Dulux jsou uspořádány do 8 skupin barevných odstínů (červené, oranžové, zlaté, žluté, zelené, modré, fialové a neutrální) a do 4 skupin odstínů „nálad“ (rich, fresh, warm, calm), viz obrázek č. 5.

Barvy „rich“ jsou označovány jako barvy živé, syté, temperamentní a nápadité. Barvy „fresh“ jako svěží, čisté, osvěžující a vzdušné. „Warm“ barvy Dulux systém popisuje jako teplé, příjemné a uklidňující, a barvy „calm“ jako klidné, světlé, jemné a tlumené. (www.dulux.co.uk)

58

Obr. 5 Barevné uspořádání odstínů Dulux do 8 „barevných rodin“ a 4 „nálad barev“. (Zdroj www.dulux.co.uk)

59

II. EMPIRICKÁ ČÁST 1. CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY Cílem mého výzkumu bylo zjistit, zda existuje nějaký vztah mezi preferencí barev ve stylizovaném interiéru a obecnými dimenzemi osobnosti, a to konkrétně mezi 5 dimenzemi testu NEO-FFI M. Hřebíčkové a T. Urbánka z roku 2001. Jde o „neuroticismus“, „extraverzi“, „otevřenost ke zkušenosti“, „svědomitost“ a „přívětivost“.

Několik diagnostických metod popsaných v teoretické části tvrdí, že zcela jistě existuje určitý vztah mezi preferencí barev a osobností nebo aktuálním stavem člověka. I já se domnívám, že musí panovat určitá souvislost mezi tím, do jakých barev se lidé rádi oblékají, které si vybírají do svých interiérů, vůči kterým mají averzi a jejich osobností, ale chtěla jsem si být ve svém předpokladu jistá a své tvrzení podložit výsledky.

Jinou motivací bylo také využití barev v našem přirozeném světě, tj. ne pouze na kartičkách bez každodenního kontextu, ale naopak v oblasti, která se dotýká nás všech: všichni máme prostor, který obýváme a ve kterém žijeme a mnozí z nás také již nějakou barvu zvolili do svého interiéru a překonali zmíněný dobový trend, ve kterém převládala barva bílá. Zajímá nás tedy, zda obliba barvy, kterou se rádi obklopujeme v místech svého oddechu, klidu a rozjímání, tj. v ložnici a obývacím pokoji, nějak souvisí s námi, s naší osobností a jedinečností. Dalším mým přáním je zjistit, zda často používané diagnostické metody zabývající se barvami mají své opodstatnění a související prvky i mimo barevné kartičky a stůl psychologa. Zajímalo mne, zda tyto souvislosti platí i v našem každodenním životě, a části těchto diagnostických příruček buď potvrdit, podpořit a doplnit nebo naopak zda je možno konstatovat, že v přirozeném prostředí tyto diagnostické zákony, tak jako platí při testování u psychologa, prostě nefungují.

60

Posledním mým cílem bylo zjistit souvislost nejen přímo s barvami ve výzkumných stylizovaných pokojích, ale také se stylem, náladou nebo zvláštnostmi barevného zařízení těchto pokojů. Použití atypických prvků, originality, ženskosti či vymalování stropu pokoje bude mít také jistě vliv na to, jaký člověk je, a proto bych ráda některé tyto tendence popsala. Měla jsem za to, že v barevných preferencích našich respondentek se jistě odrazí i ostatní důležité vlastnosti barev jako je sytost, světlost a odstín. Tak to ostatně zkoumal a částečně popsal již psycholog Guilford v roce 1934.

Kladu si následující výzkumné otázky: 1. Existuje souvislost mezi volbou odstínů barev ve stylizovaném obývacím pokoji či ložnici a obecnými dimenzemi osobnosti? 2. Existuje souvislost mezi volbou světlosti a sytosti barev ve stylizovaném obývacím pokoji či ložnici a obecnými dimenzemi osobnosti? 3. Existuje souvislost mezi volbou „nálady“ (rich, fresh, warm, calm) barev ve stylizovaném obývacím pokoji či ložnici a obecnými dimenzemi osobnosti? 4. Existuje souvislost mezi originalitou, souladem barev, atypickými znaky, komplementárními barvami, ženskostí a jinými subjektivně i objektivně hodnocenými znaky ve stylizovaném obývacím pokoji či ložnici a obecnými dimenzemi osobnosti? 5. Platí alespoň zčásti teorie diagnostických metod, jakými jsou Lüscherův barevný test a Pfisterův resp. Heisseho a Scheieho Barevný pyramidový test i v přirozeném prostředí, kterým je například výběr barev do vlastního interiéru či pokoje?

61

2. METODY 2.1. Plán výzkumu

V výzkumu jsem postupovala dle těchto kroků: 1. Výběr zkoumaného vzorku 2. Formulace hypotéz 3. Sběr dat 4. Statistická analýza dat 5. Interpretace dat 6. Formulování výsledků, posouzení platnosti hypotéz a zodpovězení výzkumných otázek

2.2. Metody sběru dat

Vzhledem k povaze výzkumu byl zvolen kvantitativní přístup. Jsem ráda, že používaný systém Dulux umožnil přesné kvantifikování vlastností barev jako je jejich sytost, světlost a odstín. Přestože svět barev je spíše věcí zážitkovou, pocitovou a estetickou, jsem si vědoma toho, že pokud chceme formulovat přesné závěry např. ohledně světlosti a sytosti, je třeba tyto barevné vlastnosti určitým způsobem kvantifikovat a měřit.

Zvolila jsem ale částečně také práci s kvalitativními znaky v subjektivním hodnocení pokojů jako celku, tedy v charakteristikách jako: originalita, atypické prvky, ženskost, soulad barev, podobnost pokojů, komplementarita barev, realističnost kompozice, optimistické či pesimistické ladění pokoje, tedy „nálada“ a vymalování stropu.

62

První součástí výzkumu byl test osobnosti, dotazník. Konkrétně šlo o české přepracování vícerozměrného testu osobnosti

BIG FIVE Costy a

McCraeeho, NEO-FFI (Hřebíčková, Urbánek, 2001).

Jde o pětifaktorový

osobnostní inventář, který měří skóry v pěti obecných dimenzích osobnosti, a to: „neuroticismus“, „extraverze“, „otevřenost“, „přívětivost“ a „svědomitost“. Tento inventář obsahuje 60 položek, z nichž vždy jedna pětina, tedy 12, měří tu kterou konkrétní dimenzi. Podrobnosti testu jsou popsány v teoretické části. Test nebyl nijak časově omezen.

Druhou částí bylo vymalování pokojů pomocí aplikace uvedené na www.dulux.co.uk, což je webová stránka významné společnosti ICI Paints, která se zabývá interiérovými i exteriérovými barvami. Jejich webová prezentace obsahuje aplikaci zvanou „Mousepainter“, která uživatelům po zaregistrování umožní provedení vlastního barevného návrhu pokoje podle jejich vkusu bez povinnosti si barevné nátěry objednat. Této aplikace „Mousepainter“ jsem využila a pro výzkum jsem zvolila z možného počtu 30 různých typů pokojů 2 konkrétní: totiž obývací pokoj a ložnici. Pokoje byly voleny tak, aby se co nejvíce podobaly české kultuře bydlení, tj. aby neobsahovaly britské a cizokrajné prvky domů jako jsou krby, široká francouzská okna, ateliérové prvky pokoje, tj. vysoké stropy atp. Tyto typy pokojů byly respondentkám zadány předem a nebylo tedy možné volit jiný interiér (z důvodu objektivnějšího a kvalitnějšího posouzení výsledných dat). Tato aplikace umožňuje uživateli výběr ze 1248 různých barevných odstínů, sdružených do 8 barevných „rodin“: červené, oranžové, zlaté, žluté, zelené, modré, fialové a neutrální a do 4 kategorií „nálad“ barev: syté a bohaté barvy „rich“, živé a osvěžující „fresh, klidné a chladnější „calm“ a teplé a uklidňující „warm“ (viz obr. č. 5). Respondentky měly také možnost si žádnou z barev nezvolit a prvek pokoje tak ponechat bílý. Postup výběru barev a správná funkčnost aplikace „Mousepainter“ byla respondentkám dostatečně vysvětlena předem a byla zde rovněž i dána možnost obrátit se v případě problémů na zadavatelku testu a s ní se o problému poradit.

63

Časový limit nebyl vymezen a respondentky nebyly v průběhu testování rušeny ani dotazovány. Výběr barevných kompozic probíhal standardně na monitoru LCD o úhlopříčce 19 palců, a to za denního světla. Sběr dat trval přibližně 6 měsíců a odbýval se ponejvíce během ročního období jaro a léto roku 2008.

Dalším krokem byla kvantifikace výsledných dat dle barevného kódování systému Dulux, která byla poté shromážděna do excelového souboru (Microsoft Excel 2007) pro účely pozdější analýzy. Po této kvantifikaci dat následovalo subjektivní (atypické znaky, soulad, ženskost, originalita, podobnost pokojů, reálnost kompozice, nálada) a objektivní (ne/vymalování stropu a komplementární kombinace) hodnocení těchto pokojů, které bylo taktéž numericky převedeno a zavedeno do stejného excelového souboru spolu s výsledky osobnostního dotazníku NEO FFI.

Přestože samotnému testování mohl předcházet krátký seznamující rozhovor nebo bylo možno respondentky při vykonávání testu částečně pozorovat, nebyla tato data v analýze ani interpretaci využita. Z rozhovoru či pozorování vyplývá pouze pozitivní zpětná vazba. Respondentky hodnotily testování jako zábavné a praktické a často jím strávily ze své vlastní iniciativy více než navrhovaných 45 minut.

2.3. Výběrový soubor

Výběrový soubor (N = 142) tvořily dívky a ženy ve věkovém rozmezí od 18 do 64 let.

Přestože informace o věku by mohla posloužit jako vhodná

proměnná, ve výzkumu byla prozatím brána jen jako doplňující skutečnost. Muži byli z výzkumu předem vyloučeni jak z důvodů rozdílných barvových preferencí, tak z důvodu jejich obecně nižšího zájmu o problematiku barev a

64

zařizování interiéru vůbec. (Pokud by se však v budoucnu našli i mužští respondenti, mohlo by to představovat velmi dobrý podnět pro navazující a srovnávací studii.) Musím ovšem zmínit i skutečnost, že problematika barev je poměrně složitá, a tímto způsobem je dán větší prostor pro zaměření se i na jemnější nuance „ženského vnímání“ barev. Tento prostor by byl poněkud omezen, pokud bych brala v potaz i preference mužů, které (např. Guilford, 1934) se od preferencí žen liší.

Respondentky pocházejí z různých prostředí a mají různý stupeň vzdělání, většinou středoškolské a vysokoškolské. Snahou rovněž bylo ze souboru vyčlenit ty ženy, které by s barvami pracovaly na profesionální úrovní, tzn. v malířství, počítačové grafice, návrhářství, designu. Jejich případnou oblibu nebo zájem o tuto problematiku však není možno vyloučit. Jiné podmínky a zásady výběru souboru žen nebyly dány.

Graf 1 Věkové rozložení respondentek.

65

2.4. Zpracování dat

Data byla dále zpracována pomocí statistického programu SPSS 15.0.

Pro zpracování a práci s daty bylo využito těchto statistických metod: a) Pro určení faktorové validity byla použita metoda faktorové analýzy, tzv. metoda faktorové rotované matice; konzistence testové metody byla poté posouzena dle Cronbachových koeficientů alfa pro jednotlivé obecné dimenze osobnosti. b) Pro určení vtahů mezi světlostí barev, sytostí barev, subjektivním a objektivním hodnocením a obecnými dimenzemi osobnosti byla použita metoda Pearsonova korelačního koeficientu. c) Pro určení vtahů mezi odstínem barev, jejich “náladou“ (rich, fresh, calm, warm) a obecnými dimenzemi osobnosti byla aplikována metoda analýzy rozptylu (ANOVA).

66

3. VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE 3.1. Reliabilita a validita testu NEO FFI

Pro stanovení faktorové validity byla použita metoda tzv. Rotované faktorové matice. 60 položek Pětifaktorového osobnostního inventáře je rozřazeno do 5 skupin po 12 položkách. Každá z těchto 5 skupin by měla měřit jinou obecnou dimenzi osobnosti (Neuroticismus, Extraverzi, Otevřenost vůči zkušenosti, Přívětivost, Svědomitost). Zjišťujeme, zda následující položky opravdu měří tyto obecné dimenze osobnosti, tedy zda: položky číslo: 1, 6, 11, 16, 21, 26, 31, 36, 41, 46, 51, 56 měří neuroticismus, položky číslo: 2, 7, 12, 17, 22, 27, 32, 37, 42, 47, 52, 57 měří svědomitost, položky číslo: 3, 8, 13, 18, 23, 28, 33, 38, 43, 48, 53, 58 měří otevřenost, položky číslo: 4, 9, 14, 19, 24, 29, 34, 39, 44, 49, 54, 59 měří přívětivost a položky číslo 5, 10, 15, 20, 25, 30, 35, 40, 45, 50, 55, 60 měří extraverzi našeho výzkumného souboru. V reliabilitě dané testové metody nebyly zjištěny žádné závažné problémy.

Pro zajímavost uvádím v následující tabulce jednotlivé Cronbachovy koeficienty alfa, přičemž koeficient 0,7 a více znamená žádoucí konzistenci dané metody. Tab 3 Cronbachovy koeficienty alfa pro jednotlivé obecné dimenze osobnosti Dimenze osobnosti

Cronbachův koeficient alfa

Neuroticismus

0,87

Svědomitost

0,81

Otevřenost

0,74

Přívětivost

0,72

67

Extraverze

0,80

Bylo zjištěno, že nejlepší vnitřní konzistenci mají položky testující „neuroticismus“ a nejméně - nicméně stále velmi uspokojivě - měří položky dimenzi „přívětivost“. Konkrétně se pro danou výzkumnou skupinu ukázaly problematické tyto položky (ze škály „přívětivosti“): č. 9 „Často se dostanu do sporu se svou rodinou či spolupracovníky“ – negativně sycenou dimenzí neuroticismu. č. 24 „Vůči záměrům druhých jsem nedůvěřivá a rezervovaná“ – není významně sycena žádnou dimenzí. č. 29 „ Když to člověk dovolí, tak ho ostatní lidé zneužijí pro své cíle“ – mírně negativně sycena dimenzí neuroticismu a extraverze. Vzhledem k tomu, že všechny koeficienty jsou vyšší nežli 0,7, je možno nicméně říci, že daný test NEO-FFI je pro danou skupinu (N=142) reliabilní.

Pozn. Podrobný přehled sycení jednotlivých položek uvádíme v tabulce č. 6 v příloze.

68

3.2. Vztah světlosti, sytosti a nezávislého hodnocení s obecnými dimenzemi osobnosti

V následující tabulce uvádím nejvýznamnější

korelace mezi odstínem

barev, světlostí barev, sytostí barev, nezávislými hodnoceními A a B (atypičnost, nálada, barevnost, komplementární kombinace, ne/vymalování stropu, „nálada“ pokoje, originalita, soulad barev, podobnost pokojů, soulad pokojů, „ženskost“, převaha světlých či tmavých barev a realizovatelnost kompozice) výzkumných pokojů a obecnými dimenzemi osobnosti.

Tab. 4 Nejvýznamnější Pearsonovy korelační koeficienty pro jednotlivé vlastnosti barev částí výzkumných pokojů a dimenze osobnosti (N,E,O,P,S), při hladině statistické významnosti α = 0,01. (A = hodnotitelka A, B = hodnotitelka B)

N

E

O

Sytost barvy koberce v obývacím pokoji

0,24

Odstín barvy stěny v obývacím pokoji

0,22

Sytost barvy lamp v ložnici

P

-0,3

Barevnost (výrazné kombinace) v o.p. (A)

0,22

Atypičnost barev v obývacím pokoji (A)

-0,23

Atypičnost barev ložnice (A)

-0,25

Atypičnost barev v ložnici (B)

-0,23

Nálada barev v obývacím pokoji (A) Ne/ Úlet barev ložnice (B)

S

-0,26

-0,23 -0,24

0,24

69

Tab. 5 Nejvýznamnější Pearsonovy korelační koeficienty pro jednotlivé vlastnosti barev částí výzkumných pokojů a dimenze osobnosti (N,E,O,P,S), při hladině statistické významnosti α = 0,05 (A = hodnotitelka A, B = hodnotitelka B)

N

E

Sytost barvy polštářů v obývacím pokoji

O

P

0,22

Světlost barvy stropu v ložnici

0,2

Sytost barvy stropu v ložnici Sytost barvy levé stěny v ložnici

-0,23 -0,18

Sytost barvy pravé stěny v ložnici

0,21

Sytost barvy okrajové lišty v ložnici

0,21

Světlost barvy lamp v ložnici

-0,21

Světlost dekoračních polštářů v ložnici

0,17

Originalita barev v obývacím pokoji (A)

0,21

Originalita barev v obývacím pokoji (B)

-0,24

Originalita barev ložnice (B)

-0,18

Barevnost (výrazné kombinace) ložnice (B) Ženskost barev ložnice (A)

0,17 -0,18

-0,17

Ženskost barev v obývacím pokoji (B)

0,18

Ženskost barev ložnice (B)

-0,21

Atypičnost znaků v ložnici (A)

0,17

0,17

Nálada barev ložnice (A) Nálada barev ložnice (B)

S

0,18

-0,17 0,19

Jednu z nejvyšších korelací vykazuje vztah mezi charakteristikou s pracovním označením „úlet“, hodnocenou hodnotitelkou B, a dimenzí osobnosti „neuroticismus“ a „extraverze“. Úletem byly hodnoceny výzkumné pokoje, které byly velmi zvláštně a nestandardně vybarveny. Byly to takové pokoje a barevné kombinace, o kterých by bylo možno téměř s jistotou tvrdit, že by si je

70

respondentky v reálném pokoji u sebe doma v této kombinaci nevybraly. Byly to kombinace velmi originální, ale možná až příliš odvážné, některé až neestetické, ztřeštěné. To nicméně nebrání tomu, aby tato položka byla použita jako jedna ze stran korelace; zajímavé je už to, které dívky či ženy se rozhodly takto své pokoje barevně pojednat, znělo-li zadání: „barvy volte podle toho, jak by se vám tyto dva pokoje líbily a jak byste si je pravděpodobně sama vymalovala, kdybyste měla tu možnost.“ V tomto případě nás zajímá konkrétně „úlet“ barev ložnice, což je pro ženy možná pokoj jejich „nitru“ nejbližší. Bohužel obě korelace nejsou pro tyto ženy právě přející. Tyto znaky se totiž pojí se zvýšeným skórem dimenze „neuroticismu“ a zároveň sníženým skórem dimenze „extraverze“. Může zde být tedy vyjádřena snaha ze své introverze, zdrženlivosti a opatrnosti pomocí těchto zvláštních až „ulétlých“ kombinací poněkud povystoupit, což se ale nepodařilo možná právě díky zvýšenému „neuroticismu“ - úplně přirozeně a sladěně realizovat. Po opětovném shlédnutí těchto pokojů bylo možno znova rozpoznat zvláštní tendenci poněkud necitlivé kombinace teplých a studených odstínů (viz. obrázek č. 6). Jakoby se teplé barvy (extraverze/uvolněnost) chtěly dostat na povrch, ale chladné barvy (introverze/neuroticismus) je vždy přebily.

Dle Choungouriana (dle Hemphilla, 1996) mají na preferenci barev vliv právě osobnostní rysy jako je neuroticismus a extraverze. Birren (in Veverková, 2002) přímo tvrdí, že extraverti skutečně mají tendenci dávat přednost teplým barvám, kdežto introverti studeným. Vědecky byly však prokázány spíše jen tendence k těmto preferencím, nežli nějaký stabilní vztah.

71

Obr. 6 Příklady hodnocení „úlet“ hodnotitelky B u ložnic.

Další zajímavý vztah se projevil mezi sytostí barev lamp v ložnici a osobnostní dimenzí „extraverze“. Dle našeho korelačního koeficientu (r = -0,3), stále na hladině statistické významnosti α = 0,01, vidíme, že čím je sytost barev lamp v ložnici vyšší, tím více klesá hodnota dimenze „extraverze“. Rozhodně to není nutné brát za pravidlo, ale po zhlédnutí některých takových ložnic s lampami zbarvenými do barev vysoké sytosti je patrné, že barva lamp je často volena tak, aby nevynikala na pozadí stěny, která je za nimi. Tato stěna byla totiž minimálně zabarvena do světlých, málo sytých barev, a proto tyto barvy lamp často zanikají, přestože jsou syté. Největší kontrast by představovaly lampy bílé nebo málo syté. Můžeme tedy říci (byť velmi opatrně), že méně extravertované ženy mají tendenci se vyhýbat velkým kontrastům, a přestože volí barvy sytější, je zde zřejmá snaha o to, aby tyto barvy (např. stěna a lampa) byly spíše v souladu a méně kontrastní. Dalším a možná přijatelnějším vysvětlením by mohlo být také to, že saturované – syté barvy (laicky řečeno barvy jasné, výrazné) jsou obecně (např. Guilford, 1934) více preferované na menších plochách (tedy naše lampy) a méně saturované na plochách větších (např. stěna). U intovertů by se tento efekt mohl projevovat ještě o to více v tom, že po sytých barvách sice vnitřně také touží, ale na velké ploše by

72

jim nedělaly „dobře“, necítili by se sví, obráceni dovnitř, nebo by je na velkých plochách tyto barvy spíše zneklidňovaly a děsily.

Dalším nenáhodným vztahem je záporný vztah mezi „atypickými znaky“ ložnice a dimenzí „přívětivost“ a „svědomitost“. Záporná korelace „atypických znaků“ ložnice s „přívětivostí“ se potvrdila 2x jak u hodnotitelky A (r = -0,25) tak u hodnotitelky B (r = -0,23); u „svědomitosti“ vyšel korelační koeficient r = -0,26, a to jen u hodnotitelky A. Vše p ≤ 0,01. Atypické znaky byly hodnoceny poměrně subjektivně - bylo to vše, co mohlo na ložnici/obýváku připadat jako zvláštní, divné, nestandardní. Nešlo pouze o kombinaci barev (i když ty byly také hlavním důvodem), ale za atypický znak bylo považováno i zvláštní zvýraznění částí pokoje, které se standardně nezdůrazňují (obvodová lišta, atypicky sytý strop, atp.) Často se toto posouzení mohlo také krýt s posouzením „úlet“, i když za atypické znaky jsem spíše považovala atypicky zkombinované odstíny nebo naopak naprostou absenci barev (až na jeden zvýrazněný prvek), použití černé barvy, atypicky tmavé barvy atp. Přestože toto hodnocení je velmi subjektivní, jistá korelace se zde prokázala (viz výše). Na tomto výběru se však mohla zvýraznit silná vnitřní potřeba či nutnost se lišit od normálu, klasiky, vyhnout se konzervativizmu. Lidé s nízkým skórem „přívětivosti“ jsou mimo jiné popisováni jako sebestřední, nafoukaní, pyšní, chlubiví, narcističtí. Naše ženy a dívky takové pochopitelně být nemusí, ale některé z těchto osobnostních vlastností se mohou „klubat“ na povrch právě pomocí uvedených atypických znaků, kdy jde o potřebu se za každou cenu nějak odlišit od ostatních. Stejné znaky korelovaly podobně záporně se „svědomitostí“, můžeme se tedy stejným způsobem pokusit o tvrzení, že ženy, preferující něco atypického, ať už jsou to barvy nebo jiné zvláštní znaky, mohou mít sklony k lehkomyslnosti, nespolehlivosti a těžko budou mít v oblibě řády, principy a zásady. Samozřejmě bereme v potaz fakt, že takové hodnocení ložnice je výrazně subjektivní. Dle posouzení hodnotitelek jsou to ložnice na obrázku č. 7.

73

Obr. 7 Příklady hodnocení „atypické znaky“ hodnotitelky A u ložnic.

Tento stejný princip se nám také potvrdil u „atypických znaků“ v obývacím pokoji, které opět záporně korelovaly se „svědomitostí“. Významnost korelace je v podstatě stejná jako u ložnic.

Jiný vztah se projevil mezi optimistickou náladou barev jak v ložnici, tak v obývacím pokoji a klesající dimenzí „svědomitosti“. Optimistickou náladou jsme hodnotili velkou většinu pokojů. Byly to pokoje, které byly vymalovány převážně světlými, jasnými, veselými barvami. Vzhledem k tomu, že takto ohodnocena byla většina pokojů, můžeme těžko říci, že by také většina žen našeho výzkumu byla nepečlivá, lehkovážná a nespolehlivá. Spíš by se zde odrazily charakteristiky nízkého skóru svědomitosti jako: nenucená, hédonistická, spontánní. A protože pozitivní nálada ložnice se odrazila také na dimenzi „extraverze“, přidáme ještě charakteristiky typu: veselá, sebevědomá, komunikativní. Nemusí to v žádném případě znamenat, že ženy, které vybarvily svou ložnici spíše temnými barvami, by byly svědomitější a více zakřiknuté, ale mohlo by to znamenat, že ložnice je

74

pro ně o to více místem, kde hledají své zákoutí, zátiší, klid a tmu po celodenní práci, která mohla být také svědomitá (viz výše).

Další tendence pro dimenzi „extraverze“ se objevila u žen, které volily pro své ložnice barevnost „tón v tónu“. Poměrně překvapivě tyto kombinace „tón v tónu“ na rozdíl od „výrazných kombinací“ korelovaly s vyšší „extraverzí“. Logicky bychom možná očekávali opačný efekt, vysvětlení bychom však určité měli. Po zhlédnutí ložnic hodnocených hodnotitelkou B jako „výrazná kombinace“ (ne tedy odstíny tón v tónu) jsem dospěla k názoru, že „výrazné kombinace“ neznamenaly přímo výrazné a jasné členy těchto kombinací. Mám momentálně na mysli ložnice, místa klidu pro většinu z nás, u kterých respondentky volily kombinace sice odstínově lišící se, ale v cca 80% případů byly jednotlivé barvy spíše chladnější, temnější a více uklidňující, ne tedy přímo jasné a zářivé, které bychom spíše připsali „extraverzi“. Na rozdíl od toho ženy, které volily do svých ložnic kombinace „tón v tónu“, měly spíše sklon volit o něco veselejší, světlejší a jasnější barvy (byť sladěné), které spíše mohou „extraverzi“ připomínat. Teorie, která se do jisté míry prokázala, je ta, podle níž lidé dávají v barevných tónech oproti středním přednost spíše buď nepatrným nebo naopak velkým rozdílům (Allen, Guilford, 1936, dle Veverkové, 2002). To dokazuje fakt, že při hodnocení nebylo složité rozřadit ložnice či obývací pokoje do těchto dvou protikladných skupin – „tón v tónu“ (tj. nepatrné rozdíly tónů) a „výrazné kombinace“ (velké rozdíly tónů). Bylo to přibližně 50%

pro obě

skupiny ložnic. Ložnice hodnocené jako „tón v tónu“ jsou vidět na obrázku č. 8.

75

Obr. 8 Příklady hodnocení „tón v tónu“ hodnotitelky B u ložnic.

Vztah s kritériem „barevnost“, tedy kombinace „výrazné“ nebo „v tónu“ prokázala také obecná osobnostní dimenze „otevřenost“. Dle našich korelací můžeme říci, že ženy volící „výrazné kombinace“ mají vyšší skór dimenze „otevřenosti“. Tentokrát šlo o obývací pokoj, tedy místo pro setkávání se s přáteli, komunikaci, setkávání se s vnějším světem (TV, rádio) atp. Dimenze „otevřenost“ souvisí totiž s estetickým cítěním a vztahem ke kráse a umění, ale také s experimentováním, preferováním neznámého a nového před konzervativním a zažitým. Přestože se nám mohou některé obývací pokoje navržené jako „tón v tónu“ líbit více, rozhodně nemůžeme toto novátorství a otevřenost vůči novému a netradičnímu upřít ženám, které vymalovaly své obývací pokoje barvami vysoce kontrastními. I toto barevné vyjádření je pravděpodobně možno považovat za vyšší kreativitu než pouhé „poskládání“ pokoje z odstínů ponejvíce podobných. Teorie Kreitlera a Kreitlerové (dle Arnheima 2004) říká, že u kombinací vyvolávajících napětí je v 83% preferována kombinace komplementárních barev. Podle našich výzkumných obývacích pokojů můžeme tuto teorii potvrdit, neboť také cca 80% z nich má obsaženo nějakou kombinaci z barev komplementárních

76

nebo velmi blízkých barvám komplementárním (červená popř. červenooranžová x zelená; žlutá x fialová, modrá popř. modrofialová; černá x bílá). Na druhou stranu je nutno říci, že počty kolem 80% jsou poměrně logické, vezmeme-li v úvahu, že barvy jako modrá, zelená, červená, oranžová, žlutá jsou právě ony barvy, které je v konkrétních odstínech možno považovat za výrazné a sdružit je do dvojic tak, aby byly komplementární, je v podstatě věcí citu nebo dokonce podvědomého instinktu, neboť jsou to právě komplementární páry, které jsou vnímány jako největší napětí. Pokud ženy v obývacích pokojích touží po barevném náboji, není nic pravděpodobnějšího, než že použijí právě komplementární kombinace. Obrázek č. 9 ukazuje příklady těchto pokojů a srovnání obrázků č. 9 a č. 10 ukazuje pravdivost teorie Allena a Guilforda (1936, dle Veverkové, 2002) o neoblibě středního pásma rozdílu barevných odstínů, resp. preferenci výrazných kombinací nebo téměř nevýrazných kombinací.

Obr. 9 Příklady hodnocení „výrazné kombinace“ hodnotitelky A u obývacího pokoje, včetně komplementárních kombinací

77

Obr. 10 Příklady hodnocení „tón v tónu“ hodnotitelky A u obývacího pokoje.

Jiný barevný aspekt, který koreluje s „otevřeností“, je sytost koberce v obývacím pokoji a sytost dekoračního polštáře rovněž v obývacím pokoji. U těchto pokojů jsou většinou jak koberec, tak polštář podobné sytosti, není to tedy zvlášť polštář a zvlášť koberec. Naopak polštář je volen většinou v podobné barvě jako koberec, aby se barvy v pokoji opticky spojily. V tomto případě tedy již nejde o efekt, který jsme popisovali u lampiček v ložnici, kdy introvertovaní volili syté lampičky, aby nemuseli sytou barvou vymalovat velkou plochu. V tomto případě, znamená koberec s polštářem plochu již poměrně velkou, navíc tyto vybrané pokoje po dalším shlédnutí mají téměř všechny i stěny velmi sytých a výrazných barev. Není možno zde tedy znovu potvrdit Guilfordovu (1934) domněnku, že více saturované barvy by byly oblíbeny pouze/především v malých plochách. Jsou zde evidentně i jiné případy. V prezentovaném výzkumu tyto syté koberce a polštáře kladně korelují s „otevřeností“, stejně jako obývací pokoje výrazných kombinací.

78

Další zajímavou korelací se může pochlubit tzv. „ženskost/jemnost“ (jak byla ve výzkumu označena). Přestože v prováděném testu figurovaly samé ženy, je nutno říci, že jen nepříliš velká část vymalovaných pokojů na nás působila skutečným dojmem „ženskosti“, něžnosti, jemnosti. V této kategorii byly hodnotitelky opravdu kritické a zařadily sem skutečně jen typicky ženské a jemné ložnice a obývací pokoje. Ne že by snad jedinou ženskou/jemnou barvou byla barva růžová, ale ve výsledku je patrné, že růžová, fialová a ostatní světlé pastelové barvy touto ženskostí zapůsobily opravdu nejvíce „žensky“. Z celkového počtu ložnic to byla asi polovina a z počtu obývacích pokojů asi třetina. Zajímavé je to, že s ženskými aspekty ložnice klesá „neuroticismus“ a naopak se zvyšuje „extraverze“ a „přívětivost“. To se potvrdilo jak u hodnotitelky A, tak u hodnotitelky B. Lüscher tvrdí (1994), že fialovou barvu (u něj to byla sytá červenomodrá – magenta) nejčastěji preferují děti, homosexuálové a těhotné ženy. Pro něj fialová vyjadřuje fascinaci a zvědavost a reprezentuje překročení hranic do oblastí nedůvěrných a neznámých. Pro něj je volba fialové většinou spojována s nedospělostí, nevyspělostí a iracionálním myšlením. Barvy, které volily mé respondentky do svých „ženských“ ložnic nejsou určitě typickou Lüscherovou magentou, ale z hlediska jeho osmi základních barev se této magentě blíží nejvíce. Schaie a Heiss (1965) popisují ve své příručce k Barevnému pyramidovému testu odstíny barev, které se více blíží zde uváděným „ženským“ odstínům, ale také je nepovažují za „nejšťastnější“ volbu. U zvýšeného skóru fialové hovoří o „zhoršeném emocionálním přizpůsobení“ a „zvýšeném vnitřním neklidu“. Svou červenou č. 11, podobnou světle červené (ložnice vlevo nahoře na obr. č.11) popisují jako „lehký neklid a celkově labilnější odezvu na situaci“ a dle jejich tvrzení „představuje infantilní typ odpovědi, při kterém jde o okamžitou reakci bez toho, aby byl zážitek hlouběji zpracovaný“. Pokud jde o korelace uváděné v této práci, nepovažovala bych ženy, preferující fialovou, růžovou a světle červenou zas až za tak neklidné a infantilní jako zmíněné psychodiagnostické metody, naopak by dle korelací bylo možno říci, že na ženy v tomto výzkumu působí tyto barvy vysloveně blahodárně, a že s projevením jejich ženskosti a jemnosti klesá skór „neuroticismu“. Netvrdím, že

79

tyto ženy nežijí tak trochu ve svém „pohádkovém světě“, ale nemohu také říci, že by jim to neprospívalo nebo že by je to činilo výrazně neklidnými. Společně s klesajícím „neuroticismem“ je zde možno vidět i nárůst skórů dimenzí „extraverze“ a „přívětivosti“, což nemusí v reálném životě značit pouze svět za růžovými brýlemi a naivitu. Přihlédneme-li také k tomu, že zde hovoříme o ložnicích, což jsou pokoje (a potažmo také pocity) vnitřnější a intimnější, můžeme z toho resumovat, že ženy, které pro své ložnice volily jemné pastelové barvy, mohou být ženami citově založenými, dobromyslnými a přátelskými a podle toho, jaké barvy volily u svých obývacích pokojů (jiné barvy než v ložnici), to mohou být ženy docela praktické a realistické, které se však nebojí svoji jemnost v životě (v intimní sféře) prožívat. Možná je pro ně „sladká“ ložnice jediným místem, kde se mohou bez zábran barevně projevit jako citlivé ženy. Některé z jejich ložnic můžete vidět na obrázku č. 11. Obr. 11 Příklady hodnocení „ženskost/jemnost“ hodnotitelky B u ložnic

Dalším zajímavým aspektem výzkumu je informace o tom, které ženy měly potřebu vymalovat strop svých ložnic. A k velkému překvapení ne barvou světlou, ale naopak velmi tmavou a sytou. Čím tmavší strop respondentka navrhla,

80

tím více jí klesal skór v dimenzi „přívětivosti“ a čím sytější barvu použila, tím nižší byl skór dimenze „svědomitosti“. Několik takových ložnic jsem vybrala a dle obrázku č.12 můžeme vidět, že už na samotných ložnicích je něco zvláštního a není to pouze tmavě vymalovaný strop. Jakoby tyto ženy měly tendence nenechat ani kousíček pokoje bílý (možná až na lampy, které ale mohly být také opomenuty náhodou). Jiným společným ukazatelem většiny těchto ložnic je, že se ženy snažily je většinou mít pouze v jedné barvě nebo tónu, jak také vidíme na obrázku. Pokud bych měla zhodnotit dimenzi „přívětivosti“, mohla bych se odvážit tvrzení, že ženy, které vymalují strop své ložnice tmavou barvou, mají tendence se jakoby uzavřít do svého prostoru, krýt se i seshora. Pokud bychom to vztáhli na část dimenze „přívětivosti“ nazvanou „důvěra“, mohlo by to právě značit podezíravost, nedůvěřivost k okolí. Jistě by se takový strop mohl ale také dotýkat jiné součásti „přívětivosti“, jako je „altruismus“ nebo „jemnocit“, resp. jejich opačných pólů – např. egoismu, tvrdohlavosti, chladu, přísnosti atd., což může, ale také nemusí odpovídat skutečnosti.

Ne vždy znamená nižší světlost také vyšší sytost, proto není možno tyto dva poznatky korelací nekriticky spojovat. Je tedy nutno separátně říci, že čím je sytost stropu v ložnici vyšší (barva je jasnější a výraznější), tím nižší je skór dimenze „svědomitosti“. Pokud bychom to shrnuli, tak tmavý strop se odrazí spíše na tom, jak ne/komunikujeme se světem, s okolím, zatímco sytý (tj. výrazný) strop se odrazí spíše na tom, jaký máme vztah k práci, životu z hlediska spolehlivosti, ukvapenosti a ne/zodpovědnosti.

81

Obr. 12 Příklady tmavého stropu u ložnic.

Jinou vlastností obývacích pokojů a ložnic, na kterou jsem se zaměřila, byla „originalita“. Když se podíváme na obrázek č. 13, vidíme, že na rozdíl od jiných skupin pokojů, tyto obývací pokoje nemají příliš společného, a v tom tato charakteristika také spočívá. Za originální jsem považovala všechny ložnice a obývací pokoje, které se nějakým způsobem lišily, vymykaly od těch ostatních. Buď to byl netradiční výběr odstínu barvy (na obrázku jsou to obývací pokoje nahoře), nebo to bylo celkově jiné, nekonzervativní pojetí obývacího pokoje nebo ložnice (obývací pokoje dole). V tomto případě jsem nehodnotila krásu, soulad nebo harmonii barev, ale jen „jinakost – originalitu“, ať už se mi líbila nebo nelíbila. Taková originalita si žádá jistou dávku tvořivosti, odvahy, sebejistoty a uvolněnosti. A toto vše se v naší korelaci opravdu potvrdilo. Originální ženy mají totiž v testu NEO-FFI snížený „neuroticismus“, tedy charakteristiky typu: uvolněná, nebojácná, pohodová, sebevědomá, nenucená, emocionálně stabilní a zároveň zvýšené skóre dimenze „otevřenosti“, což opět správně koreluje s tvořivostí, jak už jsme si říkali u charakteristiky „tón v tónu“. K tvořivosti a

82

vztahu k umění bychom ale ještě připojili charakteristiky jako: flexibilní, otevřená, progresivní, nekonformní, experimentující, právě jako doklad těchto netradičních barevných pojetí. Jsem ráda, že se obě tyto korelace potvrdily u obou hodnotitelek nezávisle, a že tyto korelace se vztahují nezávisle jak k ložnicím, tak k obývacím pokojům.

Podíváme-li se na dimenzi „neuroticismu“ poněkud komplexně, je možno říci, že ženy, které volily nekonformní pojetí svých pokojů, ať už byly hodnoceny jako „úlet“ (na počátku této kapitoly) nebo jako „originalita“, nebudou mít pravděpodobně tendenci často bojovat s úzkostmi, depresemi, strachy, stresem, jsou uvolněnější a lépe odolné vůči stresu. Jediným znakem, jehož majitelky by mohly mít k „neuroticismu“ sklony (a jež by se mohl plést s „originalitou“), jsou tendence volit (především do ložnic) atypické znaky. Tyto znaky, které jsme popsali výše, mohou sloužit k tomu nemít celý pokoj „jiný“, ale možná „propašovat“ do prostoru alespoň kousek něčeho zvláštního. Na celý „pokoj jinak“ by nemusely tyto ženy mít možná dostatek uvolněnosti a odvahy, tak jako mají buď ženy volící originální kompozice nebo také ženy volící „jemné/ženské“ kombinace.

83

Obr. 13 Příklady hodnocení „originalita“ hodnotitelky A i B u obývacích pokojů.

Jak již bylo řečeno: přestože i v této oblasti panují mezi psychology a vědci různé názory, jsou sytější barvy více preferovány nežli barvy méně syté (Cohn 1894, dle Veverkové, 2002, Guilford, 1934). Ve výzkumu byl zjištěn poměrně zajímavý fakt (byla zde dána možnost sytost barev Dulux fakticky měřit). Ukázalo se, že barvy s nejvyšší sytostí jsou v systému Dulux barvy sytě žlutá a sytě oranžová. Sytost se v tomto systému měří od 0 do 999. Když jsme tedy vyčlenili ložnice, o které se v tuto chvíli jednalo, s nejsytějšími barvami stěn tj. hodnoty více než 600, pak šlo skutečně až na malé výjimky, o všechny stěny žluté nebo žlutooranžové (viz obrázek č. 14). U levé stěny, která je největší plochou v ložnici, vyšla záporná korelace mezi sytostí barvy a dimenzí „neuroticismu“. U pravé stěny, která je asi o více než 2/3 menší než levá, vyšla kladná korelace s dimenzí „přívětivosti“. Je k zamyšlení, zda zde hraje roli i ten fakt, že levá stěna je sice větší, ale je situována jakoby za zády spícího a pravá strana, korelující s přívětivostí, je z pozice spícího zleva vidět. Jak už bylo řečeno, u obou stěn s vysokou hodnotou sytosti téměř bez výjimky šlo o sytou žlutou nebo

84

žlutooranžovou. Tyto zhodnotíme-li

(byť

korelace by nemusely být velkým překvapením poněkud

různorodé)

charakteristiky

popisované

v

diagnostických manuálech a příručkách. Lüscher (1994) například tvrdí o žluté toto: „Její světlost zprostředkovává pocit otevřenosti, šíře a lehkosti. Zdá se, jakoby překážky neexistovaly. Proto je jejím základním významem: svoboda pro změnu.“ Nebo: „Počitku žluté odpovídá upřímnost plná naděje a očekávání a otevřenost pro nové možnosti.“ A uzavírá: „Kompenzačně zvýrazněná žlutá znamená naléhavou touhu po odlehčenosti a osvobození, neboli útěk před vším, co zatěžuje.“ Schaie a Heiss (1965) popisují ve své příručce k Barevnému pyramidovému testu žlutou jako barvu, která: „...indikuje aktivitu a živost, která je barvou více zaměřenou na cíl.“ Podobně se v téže příručce píše o tom, že Karl (dle Schaieho a Heisse, 1965) zjistil zvýšené skóre žluté u výkonných a na cíl zaměřených lidí.

Dle získaných výsledků je tedy možno říci, že ženy, které nemají problém se sytou (v našem případě téměř výhradně žlutou/žlutooranžovou) barvou na velké ploše v ložnici, méně prožívají pocity stresu, bezmoci, strachu, úzkosti, smutku. Z druhé korelace zase zjišťujeme, že ženy, které upřednostňují sytou barvu (u nás také žlutá nebo žlutooranžová) na o něco menší ploše v ložnici, mají dle NEO-FFI tendence být více přívětivé, tedy: vstřícné, milé, vřelé, společenské, sebevědomé či sebeprosazující se. Z hlediska získaných výsledků korelace sytých barev a „přívětivosti“ se přikláním spíše k Lüscherově pojetí žluté jako „upřímnost“, „naděje“, „otevřenost pro nové možnosti“. Schaieho zaměřenost na cíl není možno na základě mnou získaných výsledků potvrdit.

85

Obr.14 Příklady sytých stěn u ložnic.

86

3.3. Vztah odstínu a „nálady“ barev s obecnými dimenzemi osobnosti

U těchto vztahů uvádíme v textu v závorkách nejdůležitější informace z analýz, podrobnější report a výsledky analýz rozptylů uvádíme v tabulkách č. 7 až č. 18 v přílohách. (Vybrány byly pouze nejvýznamnější analýzy, které jsou zde interpretovány). Byl zjištěn statisticky významný rozdíl u skupin osob, které použily různé odstíny barev u závěsu v obývacím pokoji v jejich skóru „neuroticismu“ (F=2,149; df=8;133; p=0,035). Pokud si prohlédneme popisné statistiky související s touto analýzou, je patrné, že od celkového průměru „neuroticismu“ v celém souboru (33,8) se výrazně odlišují respondentky, které použily odstíny výsečí, které jsou: modrá až tyrkysově modrá (42,7), zelená až tyrkysová (46,0) a zelená až limetkově zelená (42,1), ty mají skór „neuroticismu“ vyšší. V Dulux systému to jsou barvy výsečí BG, GG, GY. Naopak nižší (28,7) „neuroticismus“ vykazují respondentky, které použily pro tento prvek odstíny barev z výseče RR, což je škála červené a magenty (červenofialová). Další souvislost s barvou závěsu v obývacím pokoji vykázaly tytéž respondentky, které zvolily barvu modrou nebo tyrkysově modrou. Tyto ženy a slečny měly také poměrně o hodně nižší skór dimenze „svědomitosti“ (F=2,682; df=8;133; p=0,009). Z analýz je možno vidět, že to byly tytéž osoby, které měly zvýšený skór dimenze „neuroticismu“. Vzhledem k tomu, že však šlo jen o 3 respondentky a odstíny těchto závěsů byly ve dvou případech velmi světle modré (téměř) bílé a v jednom případě šlo o sytě tmavou modrou, nechci vyvozovat žádné závažné závěry. Je však možno alespoň v náznaku předpokládat, že tendence zakrýt si svá okna v obývacím pokoji jakýmkoliv odstínem modré nebude úplně obvyklou záležitostí a může souviset s vyšším „neuroticismem“ a nižší „svědomitostí“, na rozdíl od barvy červené a jejích odstínů. V případě červených a načervenalých závěsů, souvisejících s „neuroticismem“ (F=2,149; df=8;133; p=0,035), již bylo respondentek o poznání více. Důležité je

87

však říci, že není možno si závěsy představovat jako ryze červené, protože 85% z těchto žen mělo závěsy spíše jen narůžovělé, tedy odstíny sice z výseče RR, ale velké světlosti a malé sytosti. Není s podivem, že tyto ženy měly menší „neuroticismus“ neboť i v předchozí kapitole vyšlo, že volit barvy něžné a ženské (např. tedy růžovou) je znakem nižšího skóru zmíněné dimenze osobnosti. Pravdou také je, podíváme-li se na obrázek č. 15, že tyto pokoje, ať na nás působí příjemným dojmem či ne, vyzařují jistou dávku klidu, a to také právě proto, že závěsy nekontrastují s pokojem např. přespříliš zářivou bílou, ale růžová tóny ostatních barev (ať esteticky či ne) spojuje. Nenechme se zmást tím, že závěsy jsou bílé: nejsou, i když to tak na první pohled může vypadat.

Obr. 15 Příklady světle růžových závěsů v obýváku z výseče RR u respondentek s manším neuroticismem.

Jiný statisticky významný rozdíl byl zjištěn u skupin osob, volící do svých ložnic koberce různých odstínů. Tato analýza ukázala vztah mezi barvou koberce v ložnici a dimenzí „svědomitosti“ (F=2,399; df=8;133 ; p=0,019). Ukázalo se, že ženy, které zvolily pro tuto část pokoje barvu modrou, mají podprůměrný skór

88

„svědomitosti“ (35,8) a ženy, které zvolily barvu fialovou, mají skór „svědomitosti“ zase nadprůměrný (50,2). Průměr „svědomitosti“ celé skupiny žen byl 44,4. Je zvláštní, že fialová barva zde koreluje se „svědomitostí“, když jak už bylo řečeno, ji Lüscher (1994) považuje spíše za barvu infantility, nedospělosti, iracionality. V našich pokojích se ale tento fialový koberec opět spojoval s více fialovo – růžovými odstíny na jiných částech pokoje (viz obrázek č. 16) a opět vyšlo najevo, že to byly spíše pokoje hodnocené jako „ženské“ (viz předchozí kapitola). Pro náš výzkum je tedy logičtější vysvětlení, že „ženskost“, která se váže s vyšším skórem „extraverze“ a „přívětivosti“, může mít také dopad na „svědomitost“. Přeci jen ženy, které dokáží projevovat svou jemnost, vytvořit klid a pohodu v rodině a domácnosti (např. i výběrem barev) by mohly být teoreticky také více svědomité a zodpovědné (ke své rodině, práci atp.). Tento náznak alespoň z našeho výzkumu vyplývá. Modré koberce byly naopak zase součástí spíše „chladnějších ložnic“, kterých nebylo v celkovém počtu ložnic mnoho. Byly tedy svým způsobem opravdu „jiné“. Je poměrně zřejmé, proč lidé volí do ložnic barvu modrou. Ta totiž údajně (např. Lüscher, 1994) svým působením zklidňuje dech, zpomaluje tep a krevní tlak. Lüscher také hovoří o „nutkavé potřebě uspokojení a klidu“ u lidí preferujících modrou barvu. Je tedy možné, že lidé hledající momentálně v životě hlavně klid a spokojenost nebudou mít právě tendence se chovat zodpovědně, výkonně a soustředěně. I samotný Lüscher tvrdí, že pro dosažení tohoto klidu mohou mít preferující osoby tendence se vzdát i jiných důležitých hodnot, což o odpovědnosti a ctižádosti, jak popisuje NEO-FFI (Hřebíčková, Urbánek, 2001) tuto dimenzi, právě nesvědčí.

89

Obr. 16 Příklady fialových koberců v ložnici z výseče RB u respondentek s vyšším skórem „svědomitosti“.

O barvě stropu jsme se v této diplomové práci již zmínili. Čím sytější barva stropu v ložnici, tím byla menší „svědomitost“, a čím světlejší barva stropu, tím zase byla větší „přívětivost“. Z hlediska odstínů barev se vyčlenily z celkového počtu respondentek ženy, které vymalovaly svůj strop v ložnici odstíny barev od modré k tyrkysové a měly rozdílný skór (od celkového průměru 45,5) dimenze „extraverze“ (F=2,138; df=8;133; p=0,036). Poměrně překvapivě však vyšlo najevo, že ženy, které vymalovaly svůj strop v ložnici odstíny barev z výseče BB, tedy modrá až fialová, měly vyšší průměr skórů dimenze „extraverze“, a ženy, které vymalovaly strop (v reálu jen o nepatrný rozdíl) odstínem z výseče BG – modrá až tyrkysová, měly oproti celkovému průměru daleko nižší průměr skórů téže dimenze. Vzhledem k tomu, že počty těchto dvou skupin nebyly však nijak velké, nebudeme v tuto chvíli toto téma nijak závažně uzavírat a o možných příčinách tohoto paradoxu se zmíníme v diskusi.

90

O stropech však bylo zjištěno, že ženy, které volily do svých obývacích pokojů stropy v barevné škále „fresh“, mají tendenci být otevřenější nežli ženy, které volily strop z jiné skupiny barev (F= 2,270; df=4;137; p=0,065). Pokud se podíváme na vzorek těchto pokojů na obrázku č.17, výsledek není překvapivý, neboť téměř všechny ženy (které vybraly jako barvu stropu „fresh“ barvu), volily „fresh“ barvy i na další součásti pokoje, např. stěna, pohovka atp. Strop byl poté velmi často volen jako doplňující barevný prvek k těmto poměrně sytým stěnám, většinou však o tón či dva světlejší. Více než polovina žen strop v obývacím pokoji vymalovala (jakoukoliv barvou) a jedna třetina z nich jej vymalovala právě touto „fresh“ barvou. Vidíme tedy, že ženy, které vyjádřily strop tímto „živým“ způsobem, jsou například otevřenější nežli ženy, které se stropem vůbec nezabývaly, nechaly jej bílý (rozdíl od průměru „otevřenosti“ 43,7 nebyl téměř žádný). Přestože zde hovoříme pouze o skupině „fresh“, je na místě také říci, že mírně zvýšenou „otevřenost“ mají také ženy, které preferovaly barvu stropu z barevných skupin „rich“ a „calm“. Rozdíl skupiny „fresh“ od celkového průměru otevřenosti byl však nejvyšší (46,0). I tento fakt nám může posloužit k potvrzení naší teorie, že ženy „otevřenější“ se stropem (ať už v barevné skupině rich, fresh nebo calm) spíše zabývaly, než by ho nechaly bílý nebo v klidném odstínu „calm“ barvy. Následující graf tento poznatek ukazuje.

91

Graf 2 Rozložení průměrných skórů „otevřenosti“ ve vztahu k volbě barvy stropu v obývacím pokoji

Obr. 17 Příklady „fresh“ stropů obývacích pokojů u respondentek, u nichž byl zvýšený skór „otevřenosti“.

92

Přejděme nyní od tématu stropu k asi nejdůležitější části pokojů, a to jsou stěny. Stěny jsou v obou pokojích největší plochy, které asi nejvíce působily při vyplňování jak na respondenty samotné, tak i na nás při pohledu na vybarvené pokoje. Tyto plochy by tedy měly hrát poměrně výraznou úlohu a mohly by mít vztah právě k osobnosti našich respondentek.

Statisticky významný rozdíl byl zjištěn u obou stěn ložnic. Podíváme–li se nejprve na popisné statistiky zabývající se levou (hlavní) stěnou ložnice, vidíme, že se skupiny osob nejvíce liší v dimenzi „neuroticismu“. Tato dimenze vykazuje celkový průměr 33,8, od nějž se nejvíce liší ženy, které levou stěnu ložnice vymalovaly barvou modrou (42,5), tyrkysovou až zelenou (42,3) nebo barvou fialovou až magentou (38,6). Všechny tyto skupiny žen vykazují vyšší hladinu skóru „neuroticismu“ nežli je průměrný „neuroticismus“ (33,8) všech žen tohoto výzkumu (F= 2,658; df=8;133; p=0,010). Na grafu č. 3 dobře vidíme, že zvýšený „neuroticismus“ je téměř stejného stupně jak u modré, tak u tyrkysové popř. zelené barvy. V reálných pokojích se vyskytují zelené odstíny velmi se blížící modré a tyrkysové, tedy tyto dvě skupiny můžeme v podstatě spojit. Modrá je obecně (např. Guilford 1934, Schaie a Heiss, 1965) jednou z nejoblíbenějších, neli nejoblíbenější, barvou vůbec, a to především v dospělém věku. Sklon preferovat modrou mají jak ženy, tak muži. Proč jsou to ale v našem výzkumu právě ženy se zvýšeným skórem „neuroticismu“, které preferovaly modrou barvu ve svých ložnicích? Již jsem zmínila fakt, že modrá údajně zklidňuje dech, tep a krevní tlak, a podle Lüschera „forma prožívání vyvolaná modrou je spokojenost“ (Lüscher, 1994), což by všechno mohly být důvody volby modré barvy v ložnici, a to z potřeby kompenzace. Ženy se zvýšeným „neuroticismem“ jsou dle NEOFFI (Hřebíčková, Urbánek, 2001) popisovány jako: úzkostné, napjaté, frustrované, mrzuté, ustarané, impulzivní, bez sebekontroly, stresované a podléhají často panice. Modrá barva, právě díky své uklidňující podstatě, by je mohla ladit svým způsobem do již zmíněné „spokojenosti“, kterou pravděpodobně momentálně neprožívají. Schaie a Heiss (1965) považují oblibu modré za „indikátor kontroly emocí a schopnosti regulace vnitřního řízení“, zároveň také

93

jako „vědomé tlumení a potlačení afektů u příliš se kontrolujících jedinců“. Podíváme-li se na ukázky těchto ložnic na obrázku č.18, můžeme vidět, že modrá barva v ložnici opravdu převládá a je dominujícím prvkem, který je ještě v mnohých případech posilován modrými doplňky. Ve většině případů je to odstín modré, který není velmi sytý – saturovaný, často jde o tlumenější tóny světlých a méně sytých odstínů modré, někdy dokonce i velmi tmavé. Domnívám se, že v tomto případě by bylo možno jak Lüscherovu (o hledání klidu a spokojenosti), tak

Schaieho a Weissovu teorii (o tlumení emocí a o snaze o sebekontrolu

prostřednictvím modré barvy) podpořit. Zvýšený „neuroticismus“ totiž napovídá, že tyto ženy mají tendence být výbušné, podrážděné a vznětlivé, a tato modrá jim tedy může sloužit jako „tlumič“ těchto úzkostných bouřlivých stavů.

Graf 3 Rozložení průměrných skórů „neuroticismu“ ve vztahu k volbě barvy stěny v ložnici.

94

Obr. 18 Příklady odstínů modré barvy na stěnách v ložnici u respondentek s vyšší dimenzí „neuroticismu“.

Pravděpodobně by nebylo úplně hodnověrné, kdyby se stejný zvýšený skór dimenze „neuroticismu“ ukázal jak u modrých odstínů, tak u protikladných červených odstínů RB, jak naznačuje graf. Výseč RB je sice výsečí, kde se do modré již dostává určité procento barvy červené, ale v našem případě to není až tak mnoho. Ze zmíněných ložnic, které mají levou stěnu vymalovánu některým z odstínů z výseče RB, jsou totiž všechny fialové. Můžeme tedy říci, že celá spodní část kruhového diagramu systému Dulux (od magenty, přes modrou, tyrkysovou až k zelenomodré), se pojí se zvýšeným skórem dimenze „neuroticismu“ (viz obr. č. 19), přičemž ale největší rozdíl od průměrného „neuroticismu“ celého výzkumného vzorku (33,8) vykazují odstíny barvy modré (42,5). Použití fialové barvy jsme již komentovali u pokojů a ložnic označených „ženskost“, kde naopak skór „neuroticismu“ klesal. V tomto případě však když porovnáme zmíněné pokoje konstatujeme, že fialová u ložnic označených „ženskost“ nebyla v tak velkém množství doplňována barvou modrou (druhá stěna, povlečení) a byla více

95

do červena (tedy téměř růžová). V tomto případě, kdy fialová koreluje se zvýšeným skórem „neuroticismu“, je v ní podíl červené minimální a fialová je daleko blíže barvě modré. (pozn.: modrá, je-li použita v ložnici, koreluje se zvýšeným „neuroticismem“, jak bylo řečeno výše.)

Obr. 19 Výseče barev korelující v ložnici se zvýšeným skórem dimenze „neuroticismu“.

Jiný pohled na barvu hlavní stěny v ložnici skýtá graf č. 4, který vyjadřuje rozmístění průměrných skórů „neuroticismu“ a „svědomitosti“ podle toho, jakou „náladu“ barvy (fresh/rich/calm/warm/bílá) ženy zvolily.

96

Graf 4 Rozložení průměrných skórů „neuroticismu“ a „svědomitosti“ ve vztahu k „náladě“ barvy levé stěny v ložnici.

Z grafu názorně vidíme, že největší rozdíly jak v dimenzi „neuroticismu“ (F=3,241; df=4;137; p=0,014) tak v dimenzi „svědomitosti“ (F=2,011; df=4;137; p=0,096) vykazují ženy, které zvolily pro svou hlavní stěnu v ložnici barvu ze skupiny „calm“, což jsou odstíny barev popisované jako světlé, klidné a tlumené. Graf ukazuje také velký rozdíl těchto dimenzí u barvy bílé, jelikož se však jedná pouze o jednu ženu, nemůžeme tuto hodnotu brát jako statisticky významnou. Ve více než 75% těchto („calm“) pokojů se v nějaké formě vyskytuje barva hnědá (viz obrázek č. 20). Ostatní použité barvy jsou klidná modrá, nebo zelená – což opět poměrně dobře potvrzuje výsledky z předchozích korelací o modré a zvýšeném „neuroticismu“. Dle Lüschera (1994) je hnědá barvou symbolizující „blahodárnou pohodu“. Pro preferující hnědé to znamená, že mají silnou potřebu „nekonfliktní a zotavující pohody“ a mohlo se stát, že „přetěžující okolnosti způsobily vyčerpání“. Schaie a Heiss (1965) na hnědé zase zdůrazňují její vztah k pudovosti, smyslnosti, tělesnému uspokojení či potřebě bezpečí. Tvrdí, že se mohlo stát, že řešení konfliktu se „neuskutečňuje racionálními prostředky, ale regresivním únikem k uspokojení tělesných potřeb a pudů“. Hnědá není obecně velmi oblíbenou barvou (např. Veverková, 2002, Guilford, 1934), ale asociuje

97

v lidech pocity tepla, stability, klidu (např. Plášková, 2005), což může být jako výběr barvy do ložnice pochopitelné. Na druhou stranu bude pravdou, že většinou klid a pohodu hledají lidé, kteří ji momentálně necítí a nemají, což by zase vysvětloval zvýšený skór u dimenze „neuroticismu“. I pokud bereme v úvahu zbytek barev v těchto ložnicích cca 15% (jak už jsme řekli, klidná modrá a zelená), jsou to všechno barvy tišící, uklidňující a přinášející ticho a nerušený spánek. Druhá již zmíněná statistická významnost hovoří o korelaci klidných barev „ze skupiny „calm“ s nižší dimenzí „svědomitosti“. Přestože, jak graf ukazuje, není tento rozdíl od celkového průměru zas až tak markantní, i zde by mohla teorie uvedených diagnostických příruček platit, a to v tom smyslu, že lidé, kteří momentálně upřednostňují pohodlí, pudové tendence a smyslové uspokojení (hnědá) nebudou mít pravděpodobně silnou motivaci jednat efektivně, soustředěně, zodpovědně, vytrvale nebo horlivě, což lidé s vyšším skórem „svědomitosti“ mají. Téměř identický statisticky významný rozdíl byl zjištěn také u pravé stěny v ložnici. I zde šlo o vztah použití klidného odstínu barvy a zvýšené dimenze „neuroticismu“ (F=2,928; df=4;137; p=0,023), snížené dimenze „svědomitosti“ (F=2,725; df=4;137; p=0,032), a navíc lehké snížení dimenze „extraverze“ (F=2,029; df=4;137; p=0,094).

Obr. 20 Příklady odstínů „klidných“ barev na levých stěnách v ložnici u respondentek s vyšší dimenzí „neuroticismu“ a nižší dimenzí „svědomitosti“.

98

Pokud jde o povlečení postelí, nezaznamenáváme zde žádnou výraznou změnu od toho, co jsme již zjistili. I u tohoto prvku se potvrzuje pravidlo, že barvy modrá, popřípadě zelená (F=1,726; df=8;133; p=0,098), a barvy ze skupiny „calm“ (F=3,550; df=4;137; p=0,009), se spojují se zvýšenou dimenzí „neuroticismu“. Z důvodů sladění ložnic to jsou ve velké míře opět ložnice, které jsme již zmiňovali u modré barvy na stěnách. Jinými slovy, velký počet žen, které volily modrou (resp. zelenou) barvu na stěnu v ložnici, zvolil také podobný odstín modré či zelené na své povlečení. Stejná tendence se objevila také u barvy dekoračních polštářů, jejichž odstín byl většinou volen tak, aby dokreslil celý barevný dojem ložnice, tedy v odstínu „calm“. Zajímavé bylo zjištění, že v přibližně 55% ložnic, které měly „calm“ – klidnou barvu povlečení, se opakovala kombinace modré s hnědou nebo okrovou barvou (polštář, stěna), které obě již původně korelovaly s vyšší dimenzí „neuroticismu“. Opačnou tendenci však vykazovaly ženy, které zvolily pro tyto dekorační polštáře v ložnici barvu ze skupiny „warm“, tedy barvy teplé, příjemné a uklidňující (F=3,272; df=4;137; p=0,013),

ty

měly

dimenzi

„neuroticismu“

nižší

než

byl

průměrný

„neuroticismus“ (33,8) u všech žen, které volily různé tóny pro své dekorační

99

polštáře. Po zhodnocení těchto ložnic můžeme říci, že jsou to naprosto jiné typy ložnic, nejen z hlediska barvy dekoračního polštáře, ale z hlediska celé barevné kompozice. Tyto ložnice jsou ve většině případů opravdu „teplejší“, líbivější a příjemnější. Musíme říci, že přítomnost nebo nepřítomnost modré barvy v ložnici (ať už v jakémkoli množství) mění diametrálně dojem z celého pokoje, a jak je vidět z analýz, tak i osobnosti žen modrou preferující nebo nepreferující jsou velmi rozdílné. Dojem můžeme posoudit na obrázku č. 21. Zvláštní také je, že modrá je obecně nejoblíbenější barvou, a současně nám nejvíce koreluje se zvýšeným „neurotismem“.

Obr. 21 Příklady přítomnosti či nepřítomnosti modré barvy ve velmi podobných pokojích a ukázka vlivu na celkový dojem z pokoje.

Z celkového pohledu je možno konstatovat, že ženy, které volily barvy skupiny „calm“, tedy klidné, světlé a tlumené pro různé součásti svých ložnic, vykazují největší rozdíl od celkového průměru „neuroticismu“. Skór dimenze „neuroticismu“ je u těchto žen, ať už volily tuto barvu na stěnu, povlečení či lampy, vždy zvýšený, a to o téměř identický díl, což nám dokumentuje graf č. 5.

100

Toto dokazuje, že barvy „calm“, tedy ty tlumené, temnější a méně výrazné, se odrážejí celkově na hladině „neuroticismu“, a to bohužel v respondentčin neprospěch. Jinými slovy, že se „neuroticismus“ s barvami „calm“ vždy zvyšuje.

Graf 5 Vyjádření rozdílů průměrů „neuroticismu“ u žen preferujících barvu ze skupiny „calm“ na různé části ložnice, od celkového průměru „neuroticismu“ (33,8)

Volba barev ze skupiny „calm“ se neodráží pouze na hladině „neuroticismu“. Další statisticky významný rozdíl byl zjištěn také u volby barvy „calm“ u spodní lišty stěny, pro lampy a pro pravou stěnu v ložnici (kterou jsme také zmiňovali již u nižší hladiny „neuroticismu“). Ať už ženy volily klidnou barvu u lišty (F=2,057; df=4;137; p=0,090), u lamp (F=2,286; df=4;137; p=0,063), nebo pravé stěny (F=2,029; df=4;137; p=0,094) v ložnici, všechny tři prvky vykazovaly snížený skór dimenze „extraverze“ od celkového průměru (45,5). Jak můžeme vidět na obrázku č. 22, nebyly vymalovány v klidných barvách celé ložnice, ale tyto doplňky (lišta, lampy, někde pravá strana) ty veselejší a výraznější barvy tlumí. Celkový dojem pak opravdu může působit spíše klidně, tedy tak, jak by to mohlo introvertovaným ženám spíše vyhovovat. Tyto ženy jsou spíše ostýchavější, samotářštější, poklidnější, rozvážnější,

101

serióznější nebo nepřístupnější, jak popisuje NEO-FFI (Hřebíčková, Urbánek, 2001) respondentky se sníženým skórem „extraverze“. Možná, že toto by byla již spíše filosofická nebo i fyziologická otázka, ale můžeme se zamyslet i nad tím, jakou úlohu hraje v našich životech světlo (zde lampy v ložnici) a jakou bude mít toto světlo sílu, když pro něj zvolíme právě takovou klidnou barvu, jaká je vidět na zmíněném obrázku.

Obr. 22 Příklady barev „calm“ použitých na liště levé stěny, lampách a v některých případech i na pravé stěně ložnice. U těchto žen byla snížena dimenze „extraverze“.

Zastoupení žen, které volily pro své lampy výraznější barvu, dokumentuje jiný statisticky významný rozdíl, a to pro ženy, které volily pro tyto lampy barvu ze skupiny „rich“, což jsou barvy syté, temperamentní a nápadité. Tato volba se tentokrát projevila na rozdílu v dimenzi „otevřenosti“, a to tak, že tyto ženy mají zvýšený skór zmíněné dimenze (F=2,015; df=4;137; p=0,096), nežli je celkový průměr všech žen výzkumu (43,7). Již v minulé kapitole jsem se o barvě lamp v ložnici zmínila a s uspokojením konstatuji, že tyto další výsledky si neprotiřečí. Již v minulé kapitole jsem uvedla, že čím sytější je barva lamp v ložnici, tím nižší

102

má žena skór dimenze „extraverze“. To proto, že tato sytá lampa většinou na syté stěně zaniká, takže nevzniká velký kontrast. Druhým výsledkem, který jsme zmínili je: čím je světlost barvy lamp v ložnici vyšší, tím nižší je skór dimenze „otevřenosti“, což pěkně doplňuje náš statisticky významný rozdíl v této kapitole. Z těchto poznatků tedy vyplývá, že sytost a „rich“ tóny barev se neodrážejí na tom, do jaké míry je nebo není žena extravertovaná, ale na tom, do jaké míry je nebo není žena originální, nápaditá, tvůrčí, intenzivně prožívající, zvídavá, progresivní, tedy na jejím skóru „otevřenosti“ vůči zkušenosti. Jak vidíme na obrázku č. 23, rozdíl od ložnic na obrázku č. 22 je patrný okamžitě. Shrneme-li tedy: tyto ženy nemusí být za každou cenu středem pozornosti, upovídané, vůdčí nebo za každé situace veselé („extraverze“). Tyto ženy spíše takto projevily svou kreativitu tím, že zvolily pro lampy barvy, které nejsou právě časté.

Obr. 23 Příklady barev „rich“ použitých na lampách u žen se zvýšeným skórem „otevřenosti“

Vrátíme-li se zpět k obývacím pokojům, zjišťujeme, že další statisticky významný rozdíl od celkového průměru vykazuje barva pohovky v obývacím pokoji. Dle analýz jsme našli 3 významné rozdíly od průměrů daných dimenzí.

103

První z nich je opět barva ze škály „calm“, která vykazuje pokles od průměrné „extraverze“ našeho výzkumného souboru, která je 45,46 (F=2,883; df=4;137; p=0,025). Respondentky volící barvu „calm“ v případě pohovky, vykazují však také rozdíl v dimenzi „otevřenosti“ (F=2,810; df=4;137; p=0,028), která je menší, a „svědomitosti“ (F=2,461; df=4;137; p=0,048), která je taktéž podprůměrná. Stejný princip v dimenzi „otevřenosti“ se také se objevil u žen, které volily pro své pohovky barvu ze skupiny „warm“, i u nich nám z analýz vyšel mírný, ale statisticky významný pokles od celkového průměru (43,7). Opačnou tendenci naopak dokázaly respondentky, které daly přednost barvě ze škály „fresh“, jejichž „otevřenost ke zkušenosti“ se zvýšila. Celkově můžeme tedy říci, že to, jakou barvu zvolí žena pro svou pohovku, se nejvíce odrazí na její „otevřenosti“ ke zkušenosti. Na obrázku č. 24 můžeme porovnat obývací pokoje s různou barevnou „náladou“ pohovky. Na první pohled je vidět, která barva pohovky je „calm“, „rich“ nebo „fresh“. Je také patrné, že to, jakou barvu pohovky zvolíme, ovlivní vizuálně náladu celého pokoje. Lidé vykazující vysoký skór dimenze „otevřenosti“ nejsou charakterizováni pouze podle toho, jak prožívají umění a jak esteticky dokáží vnímat okolí, „otevřenost“ je totiž také otázkou flexibility, nekonformnosti, nezaujatosti, bohaté představivosti a senzitivity. Je možné, že ženy, které volí pro svou pohovku barvu spíše ze škály „calm“ a „warm“ (na obrázku pokoje nahoře), již oceňují spíše svůj klid, stabilitu, střízlivost, možná také praktičnost a pragmatičnost. (U barev „calm“ je to ještě přidružená introverze). Nemají už sklon se do věcí pouštět bezhlavě, impulzivně a s horlivou vědychtivostí tak, jak prožívají svou „otevřenost“ ženy, volící pro svou pohovku barvu „fresh“, tedy jak tvrdí systém Dulux barvy: čisté, osvěžující a vzdušné.

Obr. 24 Příklady a porovnání „nálady“ barvy pohovek v obývacích pokojích a jejich dopad na skór v dimenzi „otevřenosti“. Nahoře vlevo: „calm“, vpravo „warm“, dole obě pohovky „fresh“.

104

U dekoračního polštáře na pohovkách se zopakoval stejný vzor. Tedy, že u žen volící pro tento prvek barvu „calm“ se snižuje skór „otevřenosti“ (F=2,429; df=4;137; p=0,051) a „svědomitosti“ (F=2,314; df=4;137; p=0,061) a zvyšuje „neuroticismus“ (F=2,659; df=4;137; p=0,035). A u žen preferujících barvu „fresh“ se zvyšuje „otevřenost“. Nově se zde však objevuje korelace barvy „fresh“ s dimenzí „neuroticismu“. U „warm“ tento skór klesá a u „fresh“ skór této dimenze stoupá. Je pochopitelné, proč se některé znaky zopakovaly. Protože pokud žena zvolí pohovku určité barvy, v mnoha případech zvolí takovou barvu dekoračního polštáře, aby tuto pohovku vhodně doplnila, tedy často ze stejné barevné skupiny warm, rich, calm, fresh. „Warm“, znamená teplý, v jazyce barev to jsou barvy příjemné a uklidňující. Že se tento vztah neprojevil u pohovek, bylo dáno faktem, že ženy, které volily „warm“ pohovku, neměly tendenci volit také „warm“ dekorační polštář a naopak. Můžeme tedy říci, že i takovýto malý bod v pokoji, je-li vybarven barvou teplou, příjemnou a uklidňující, může ovlivnit dojem z celého pokoje. Tedy i výraznou pohovku barevně „uklidní“. A naopak, i malý polštář, který je vybarven barvou „fresh“ může celý pokoj velmi oživit a přidat pokoji na živosti. Avšak tento

105

výrazný bod v pokoji způsobil, že se těmto ženám zvýšila hladina skóru „neuroticismu“. Takový bod jiné barvy může být jednak samozřejmě navržen jako zajímavý z hlediska designu pokoje, ale také to může být podvědomá tendence k nevyrovnanosti, neklidu, disharmonii, touha alespoň po malém kousku vzrušující barvy.

Pravděpodobně tou nejdůležitější a také nejvíce viditelnou součástí obýváku, kterou ženy měly možnost vymalovat, byla stěna. 6 žen se rozhodlo vymalovat tuto stěnu barvou „calm“, o které jsme toho řekli v této kapitole již hodně. I tentokrát se projevil úbytek skóru dimenze „extraverze“ právě u žen, které vymalovaly stěnu klidnou barvou „calm“ (F=2,474; df=4;137; p=0,047). Opačná tendence se objevila u žen, které zvolily pro tento prvek barvu ze skupiny „rich“, tedy barvu sytou, živou, temperamentní a nápaditou. Již tato přídavná jména popisující barvu „rich“ mají velmi blízko k přídavným jménům popisujícím ženy se zvýšeným skórem „extraverze“, které tuto barvu zvolily. Jsou popisovány jako: vřelé, družné, důrazné, živé, energické, smělé a radostné. Naopak ženy spíše introvertované, se sníženým skórem „extraverze“, jsou zase charakterizovány jako: chladné, vážné, uzavřené, poklidné, pasivní, nezúčastněné, které málokterá věc nadchne. Podíváme-li se na obrázek č. 25, vidíme na první pohled, které ženy vymalovaly které pokoje. Bavíme-li se o zvýšeném skóru „extraverze“, můžeme také uvést největší procento barev, které bylo v těchto pokojích (vymalovaných „rich“ barvou) použito. Jelikož těchto „rich“ obývacích pokojů byla více než třetina, máme poměrně rozsáhlý vzorek pro opodstatnění konstatování, že tyto „rich“ odstíny na stěnách jsou téměř vždy (cca 90%) buď odstínu červené, oranžové nebo žluté barvy. Již bylo zmíněno Birrenovo tvrzení (dle Veverkové, 2002), že extraverti mají tendenci dávat přednost teplým barvám, což jsou právě barvy červená, oranžová a žlutá, a že introverti preferují spíše barvy studené (zelená a modrá), což je možno v podstatě potvrdit i v rámci tohoto prováděného výzkumu, jen by k těmto dvěma chladným barvám bylo možno zřejmě přiřadit ještě chladné odstíny barvy hnědé, které se u introvertovaných žen rovněž často opakují.

106

Obr. 25 Příklady a porovnání „nálady“ barvy stěn v obývacích pokojích a jejich dopad na skór dimenze „extraverze“. Pokoje vlevo: „calm“, vpravo „rich“.

Dle analýz a dle statisticky významných rozdílů bylo zjištěno, že jisté skupiny barev ze čtveřice „fresh“, „rich“, „warm“, „calm“, se opakovaně spojují se zvýšeným nebo sníženým skórem některé z obecných dimenzí osobnosti NEOFFI. I když graf č. 6 nevyjadřuje přesné hodnoty u těchto dimenzí, dovolila jsem si alespoň nastínit tyto opakující se tendence v poměru k ostatním skupinám barev.

Graf 6 Souhrnné vyjádření poměrných rozdílů skórů dimenzí osobnosti v závislosti na „náladě“ barvy, kterou respondentky volily pro různé části jak obývacího pokoje, tak ložnice.

107

Z grafu je patrné, že ženy volící barvy „calm“ mívají vyšší skór „neuroticismu“, nižší skór „extraverze“ a „otevřenosti“. Psychologicky by se tomu mohla blížit depresivita. Ženy volící rády barvy „rich“ mají zase spíše tendence mít nepatrně nižší skór „neuroticismu“, ale vyšší skór „extraverze“ a „otevřenosti“. Respondentky

preferující

barvy

„fresh“

mají

zvýšený

skór

dimenze

„neuroticismu“ stejně jako „otevřenosti“, což by s dávkou „extraverze“ mohlo být podobné mánii. A na posledním místě dívky a ženy, které mají v oblibě teplejší odstíny ze škály „warm“, mají jak snížený skór „neuroticismu“, tak „otevřenosti“.

108

DISKUSE Nejprve bych zde ráda ve stručnosti a heslovitě shrnula nejdůležitější výsledky tohoto výzkumu: 1. Sytost barvy (na menší ploše) vykazuje kladnou korelaci s dimenzí „otevřenosti“, jinými slovy, čím sytější barvu žena použije na konkrétní prvek pokoje, tím má vyšší skór dimenze „otevřenosti, charakterizované jako: originalita, vtip, kreativita, umělecké zaměření, senzitivita, pružnost, zvídavost, nezaujatost atp. Důležité je však zdůraznit, že nejsytějšími (saturovanými) barvami jsou v našem výzkumu barvy: žlutá, žlutooranžová a oranžová. 2. Sytost barvy stěny vykazuje kladnou korelaci také s dimenzí „přívětivosti“, tedy opět jinými slovy, čím sytější zvolí žena barvu na stěnu v ložnici, tím má vyšší skór dimenze „přívětivosti“, charakterizované jako : důvěřivost, upřímnost, ohleduplnost, nesobeckost, ochota, nenáročnost, dobrosrdečnost atp. 3. Sytost barvy stěny vykazuje také zápornou korelaci s „neuroticismem“, tedy čím vyšší sytost barvy, tím má respondentka tendence mít nižší skór „neuroticismu“. Má tedy menší tendence být úzkostná, napjatá, výbušná, depresivní, ostýchavá, stresovaná atp. 4. Světlost barvy stropu v ložnici kladně koreluje s dimenzí „přívětivosti“, nebo naopak, čím tmavší (to ale neznamená sytější) strop respondentka zvolila, tím má vyšší tendenci být: skeptická, nedůvěřivá, vypočítavá, neupřímná, sobecká, tvrdohlavá, arogantní, přísná atp. 5. Sytost barvy stropu záporně koreluje s dimenzí „svědomitosti“. Tedy čím sytější (výraznější) strop respondentka zvolila, tím má tendence být kupříkladu nezodpovědnější, laxnější, lehkomyslnější, pohodlnější, nestálejší, nepozornější atp.

109

Spojení 4+5: tmavý nebo světlý strop se odrazí spíše na tom, jak ne/komunikujeme se světem, s okolím, zatímco sytý (tj. výrazný) nebo nevýrazný strop se odrazí spíše na tom, jaký máme vztah k práci, životu z hlediska svědomitosti. 6. Originalita kombinací jak v obývacím pokoji tak v ložnici kladně koreluje s „otevřeností“ a záporně s „neuroticismem“, tedy originalita vyjadřuje spíše kladnější póly obou těchto dimenzí. 7. Barevnost „výrazné kombinace“ v obývacím pokoji koreluje kladně s dimenzí „otevřenosti“ pravděpodobně kvůli estetickému, uměleckému a nekonvenčnímu cítění lidí se zvýšeným skórem této dimenze. 8. Ženskost/jemnost barev (nejčastěji kombinace růžová, fialová, světle červená a bílá) kladně koreluje s „extraverzí“ a „přívětivostí“ a záporně koreluje s „neuroticismem“. Tedy, ženy projevující svou ženskost a jemnost mají pravděpodobně častější tendence být více samy sebou a nemají takové sklony k ustaranosti a napjatosti. 9. Potřeba atypických znaků jak v ložnici, tak v obývacím pokoji se negativně odráží na skóru „svědomitosti“ a „přívětivosti“ a zároveň s nimi roste skór „neuroticismu“. Jinými slovy, ženy, které se nepotřebují za každou cenu nějak viditelně odlišovat, budou mít pravděpodobně tendence být svědomitější, přívětivější a méně neurotické. 10. Pozitivní nálada pokoje (barvy veselé, syté) kladně koreluje se skórem „extraverze“, ale záporně se skórem „svědomitosti“. Taková žena by mohla být popsána jako: nenucená, hédonistická, spontánní. 11. „Úlet“ barev v ložnici (tedy pravděp. nerealizovatelná kompozice) se podobně jako atypický znak váže s vyšším skórem „neuroticismu“ a navíc s menším skórem „extraverze“. V těchto pokojích je možno rozpoznat zvláštní tendenci poněkud necitlivé kombinace teplých a studených odstínů, které poté působí pro bydlení nereálně.

110

Ve druhé části interpretací výsledků bylo zjištěno mnoho různých korelací nálady barev a odstínů barev s dimenzemi osobnosti. Některé byly statisticky významnější, některé vzhledem k menšímu počtu respondentek, které vykazovaly rozdíl od průměru, o něco méně. V této práci však byla interpretována pouze data, která byla statisticky podložena a s ohledem na rozdíly skupin nejčastěji p≤0,05, výjimečně p≤0,1. Výsledky, považované za nejpodstatnější, uvádím zde:

12. Odstíny barvy modré, přestože jde o barvu ve výzkumech ostatních psychologů nejoblíbenější (např. Guilford 1934, Schaie a Heiss, 1965), se v použití v interiéru, konkrétně v ložnici, ukázala modrá jako barva, která se opakovaně spojuje s vyšším skórem „neuroticismu“ a nižším skóre „svědomitosti“ (stěna, strop, závěsy). Modrá by mohla dle naší interpretace působit kompenzačně a tlumivě pro tyto ženy se zvýšeným skórem „neuroticismu“. 13. Barva hnědá a její odstíny jako častý zástupce skupiny „klidných“ barev „calm“ v ložnicích vykazuje podobný vztah jako barva modrá - opět vyšší skóre „neuroticismu“ a nižší skóre „svědomitosti“. Hnědá jako reprezentantka pudů, smyslovosti, zázemí (Lüscher, 1994) může podobně jako modrá ženám se zvýšeným skórem „neurotismu“ dodat pocit stability a klidu, ale také může vést ke sklonům k lenosti, či k regresivnímu úniku k uspokojení těchto pudů, čímž může být vysvětlena snížená hladina skóru „svědomitosti“. 14. Magenta či fialová s větší příměsí barvy červené nežli modré (téměř do fialovo-růžova) se opět spojila s charakteristikou „ženskosti“ v pokojích a vykazuje vyšší skór „otevřenosti“ a nadto ještě vyšší skór „svědomitosti“. 15. Pravděpodobně statisticky nejvýznamnějším výsledkem a také překvapením je stále se opakující vliv volby barev ze skupiny „klidných“ barev „calm“ a vliv této preference na opakovaně vyšší skór „neuroticismu“, nižší skór „extraverze“ a také nižší skór „svědomitosti“ a „otevřenosti“. Největší důraz je kladen na dimenzi „neuroticismu“ a „extraverze“, které se se sníženým skórem od průměru zopakovaly u obou dimenzí 5x.

111

Podíváme-li se na odstíny barev z této skupiny „calm“ na obrázku č. 26 v přílohách nebo obrázku č. 5 v teoretické části, můžeme konstatovat, že i vizuálně a pocitově tyto odstíny působí spíše chladně, smutně a nevýrazně, což může částečně vysvětlit preferenci žen se zvýšeným skórem dimenze „neuroticismu“. 16. Barvy ze skupiny „fresh“, tedy výrazné, jasné a veselé, souvisely nejčastěji se zvýšeným skórem dimenze „otevřenosti“, což je i poměrně pochopitelné, neboť tato dimenze se spojuje s novými nápady, nekonformností, originalitou, o což, jak bylo vidět na příkladech pokojů, se ženy v barevné kompozici snažily. Tato skupina barev se však také spojovala (hlavně na malých plochách) s o něco vyšším skórem „neuroticismu“, což může být zase na druhou stranu nutkavý tlak se vyjádřit nějakým způsobem emotivně, impulzivně nebo pomocí takovéto byť rozměrově malé součásti pokoje, jakou byl v tomto případě dekorační polštář, vytvořit jisté napětí, tj. např. výrazný polštář na méně výrazné pohovce, posteli atp. 17. Skupina barev „rich“ tedy sytých, živých a temperamentních je preferována na větších plochách většinou ženami, které vykazují vyšší skór „extraverze“ a v některých případech také nižší hladinu „neuroticismu“ a vyšší hladinu skóru „otevřenosti“. Tyto barvy jsou v 90% barvy červená, oranžová a žlutá, a jsou často i obecně upřednostňovány lidmi s vyšší hladinou „extraverze“. 18. Poslední skupina barev „warm“ tedy barvy odstínově teplé, příjemné a uklidňující, byla preferována ženami, které mohou mít také ke klidu blízko, neboť vykazují nižší hladinu „neuroticismu“ a zároveň nižší hladinu „otevřenosti“, což zase souvisí s určitým konzervatismem ve výběru barev. Dle obrázku č. 26 v přílohách vidíme, že to nejsou v žádném případě barvy výstřední a intenzivní, které by měly spíše tendenci volit ženy s vyšším skórem „otevřenosti“.

112

Obr. 26 Všechny odstíny barev ze systému Dulux, které měly respondentky možnost použít, a vyjádření rozdělení tohoto systému na skupiny „rich", „fresh“, „warm“, „calm“

Na počátku tohoto výzkumu jsem předpokládala a očekávala, že se mi ponejvíce podaří vysvětlit vztahy jednotlivých barev a jejich odstínů s osobností ženy. Předpokládala jsem, že budu dokazovat to, co přede mnou už dokazovali a popisovali jiní, tedy konkrétní odstíny barev červené, žluté a zelené a jejich souvislosti s dimenzemi osobnosti. Očekávala jsem, že na základě zjištěných výsledků získám informace typově podobné těm, které získal např. Lüscher (třeba to, červená reprezentuje vitální sílu, sebevědomí a radost podnikat (Lüscher (1994), nebo že zelená symbolizuje samostatnost, sebeuplatnění a respekt). Přestože některé z těchto konkrétních odstínů

barev a jejich preferenci se

podařilo ze získaných dat popsat a interpretovat, tak ke konečnému údivu a překvapení můžeme označit za zajímavé spíše výsledky jiného druhu – a ty jsem se pokusila interpretovat. Tyto výsledky, které považuji (i když s veškerou kritičností) za poměrně nové, se týkaly ani ne tak jednotlivých odstínů barev, jako spíše jiných důležitých vlastností barev, což je v první kapitole světlost a sytost, v kapitole druhé to byla ponejvíce „nálada“ barvy (rich, fresh, calm, warm) a nakonec pak i jednotlivé barevné odstíny. Jako velmi přínosná a informačně významná nadstavba výzkumu, která podle původních záměrů měla být spíš jen doplňkem práce, se osvědčila nezávislá hodnocení dvou hodnotitelek A a B. Tato hodnocení, i když se ne vždy shodovala, byla opravdu velmi přínosná a troufám si

113

říci, že často i důležitější a podstatnější než jednotlivé odstíny barev, které ženy použily. Díky této nadstavbě bylo možno brát vymalovaný výzkumný pokoj jako celek a vyčíst z něj mnoho zajímavého o respondentkách a jejich osobním stylu, jako je například jejich originalita, soulad barev, ženskost či potřeba atypických znaků a vymalovaný strop v pokojích. Tím, že tato hodnocení A a B byla interpretována separátně, bylo možno rovněž konstatovat, že hodnotitelka A má lepší cit pro vystižení např. originality a hodnotitelka B zase např. souladu barev v pokoji. Díky tomu, že byly hodnotitelky dvě, se mírně snížila subjektivita a zvýšila objektivita hodnocení. Vzhledem k tomu, že publikace, které se barvami zabývají, se zaměřují spíše na jednotlivé barvy a jejich odstíny než na vlastnosti barev jako je světlost, sytost a „nálada“, by snad bylo možno se vší skromností považovat některé z dosažených výsledků za originální a třeba je i odvážně nazvat užitečnými.

Dle povahy výsledků bychom možná však přeci jen mohli cítit lehké zklamání, že zde nebyly, až na výjimky, odkryty přímo charakteristiky osobnosti žen, které zvolí např. červenou, oranžovou či zelenou do interiéru svého pokoje. Na druhou stranu můžeme na tyto barvy a odstíny usuzovat z jiných uvedených charakteristik: např. považovat žlutou a oranžovou jako představitelky nejvyšší sytosti v našem výzkumu nebo barvu fialovou a růžovou jako neodmyslitelné prvky „ženských/jemných“ ložnic či obývacích pokojů. Dozvídáme se tedy informace o těchto barvách a vztahu k osobnosti nepřímo přes charakteristiky jiné. Měli bychom být také vděčni, že jsme dospěli díky tomuto výzkumu také k výsledkům jiného typu (dle hodnocení A a B, rozlišení barev na rich, fresh, warm, calm), které nejsou běžně v literatuře dostupné, nebo které nebyly prozatím do žádného nám známého výzkumu zahrnuty. Díky těmto položkám bylo možno interpretovat poměrně významné korelace skupiny barev „calm“ a jejich opakovaného spojení s vyšším skórem „neuroticismu“.

Je však také zřejmé, že existují i jiné alternativy jak v testování, sběru dat, analyzování či interpretování, které zde mohly být použity. A jsem si také vědoma

114

toho, že existuje několik intervenujících proměnných, které mohly získané výsledky, interpretace a závěry ovlivnit. Mezi těmito proměnnými může zajisté být aktuální stav testované respondentky, vždyť i Lüscher (1994) považuje svůj test osobnosti za diagnózu trvalejších rysů osobnosti, ale i aktuálního stavu respondenta, který se může měnit. Je ale také jisté, že nálada, rozpoložení, únava, ale také roční období či denní hodina mohly ovlivnit, a zřejmě i ovlivnily charakter respondentčiných dat. Zamýšlím se také nad tím, zda by opakované vyplnění testovaných pokojů mělo stejný nebo alespoň podobný výsledek v případě, že bych se rozhodla testování opakovat a zvýšit tak jeho reliabilitu. (Použitý test osobnosti je v čase poměrně stabilní). Na druhé straně je však možno s jistou dávkou sebejistoty říci, že např. na rozdíl od diagnostických testů Lüschera či Heisse a Schaieho (resp. Pfistera) jsou uváděné výsledky časově o něco stálejší v tom, že ženy měly volit barvy, o nichž věděly, že by v jejich společnosti měly nějakou dobu žít, tedy vybírat barvy, které by si přály samy doma mít. Na druhou stranu ale nebyly limitovány povinností brát tento výběr jakkoli závazně, tedy mohly skutečně projevit svou kreativitu, kterou v mnoha případech opravdu projevily. Je tedy téměř jisté, že volily spíše barvy, které již dlouhodoběji preferují a dá se předpokládat, že je budou preferovat i v budoucnosti. Je také ale jistě pravdou, že preference či odmítání barev ve stylizovaných pokojích mohly být ovlivněny zkušeností, módou, trendy či naopak určitým negativním zážitkem z minulosti, což ve velké míře u jmenovaných diagnostických testů, které jsou předkládány mimo kontext a na kartičkách, odpadá. Ještě jednou bych však chtěla zdůraznit, že přáním a motivací bylo zkoumat preferenci a kombinace barev právě v přirozeném prostředí, které je blízké nám všem a je každodenní záležitostí, která se nás všech běžně dotýká.

Jedním z mých výzkumných cílů bylo také posoudit, zda teoretický základ Lüscherova barevného testu a Barevného pyramidového testu Schaieho a Heisse platí i v prostředí mimo psychologickou laboratoř, a to v prostředí, kde se barvy nacházejí v kontextu či sousedství barev jiných, či zda hraje také nevýznamnou roli povaha předmětu nebo prvku, která má být vybarvena. Heiss (1965) vyslovil

115

názor, že teoreticky existuje pro většinu lidí barva, kterou upřednostňují, prakticky je však dle něj volba barvy závislá především na situaci či předmětu použití. Dle Heisse by to pro nás mohlo znamenat, že ženy byly jistým způsobem omezeny v tom, jakou škálu barev by měly použít pro jaký typ prvku pokoje. Například se předpokládá, že žádná z žen nevymaluje stěnu ložnice černou barvou. Musím ale říci, že soudě podle některých vybarvených pokojů, například těch hodnocených jako „úlet“, bylo zřejmé, že se tímto faktem nenechaly ženy nějak významně omezit. Naopak by mohlo být pravdou, že barvy vybrané konkrétně pro ložnici či obývák (dle Heisse, 1965, by tyto prvky pokojů byly jaksi již barevně předurčeny), jsou ženám v něčem bližší a milejší než barvy na kartičkách, a pokud je volily právě pro svůj interiér, jsou s nimi dlouhodoběji sžité, což může diagnostickým účelům přinést poněkud jiný rozměr. Tento fakt bude pravděpodobně jedním z nejmarkantnějších rozdílů mezi prezentovaným testem a testem Lüscherovým či testem Barevným pyramidovým. Oba dva jsou, jak bylo již řečeno, založeny spíše na aktuální preferenci respondenta a dlouhodobější obliba určité barvy se v jejich testu sice může objevit, ale není to pravidlem ani podmínkou. (Přestože jsou oba testy pro mě zajímavé, je na nich také poněkud zarážející, že taková aktuální preference může postihovat tak široký záběr diagnózy osobnosti, který popisují). Tyto testy, i ze zmíněných důvodu, není tedy možné tímto výzkumem nijak paušálně a nekriticky ověřovat, hodnotit či vyvracet. Dle dosažených výsledků mohu spíše říci, že mi některé z těchto teorií

pomohly

vysvětlit,

dovysvětlit

či

usnadnit

cestu

k mým

osobním interpretacím (ke kterým jsem dospívala většinou na základě logického úsudku). Některé z Lüscherových či Pfisterových teorií jsem však byla nucena při interpretacích mírně poupravit a přizpůsobit povaze výzkumu, některé jsem doplnila a některé částečně zpochybnila, ale to právě z důvodu rozlišného pojetí výzkumu, který je zasazen do kontextu každodenního života člověka, a jak bylo zjištěno, tak tyto podmínky se nedají s podmínkami zmíněných testů obecně slučovat. Jiným důvodem, díky kterému není možné popisované teorie porovnávat s Lüscherovými či Pfisterovými je, jak již bylo řečeno, jiná povaha konečných

116

výsledků. Výsledky této práce se totiž daleko více dotýkají spíše vztahů mezi sytostí, světlostí a kvalitativními hodnoceními, nežli přímo konkrétních odstínů, se kterými pracují testy uvedeny výše.

Nabízí se také otázka, zda bych v budoucnosti nebo při opakovaném testování, které by jistě bylo užitečné, postupovala jinak. Oblastí, která se ukázala problematická, což navazuje na předchozí odstavec, je právě nedostatek výsledků či vztahů s konkrétními odstíny barev, které mě na počátku výzkumu neméně zajímaly. Domnívám se, že při dalším testování by se dalo tomuto faktu předcházet tím, že by bylo přidáno ještě jedno hodnocení, které by spočívalo ve vizuálním pojmenování barvy (takříkajíc laickým okem). Nespornou výhodou byl v průběhu výzkumu fakt, že systém Dulux dovoluje kvantifikaci vlastností barev, ale v případě odstínů, je pro naše potřeby místy až moc podrobný a odborný. Pak se tedy mohlo přihodit, že laicky a vizuálně téměř totožné barvy, se ocitly ve dvou rozdílných barevných výsečích. Tedy byly pak statisticky zpracovány jinak, přestože ženy, když tyto barvy vybíraly, vůbec nemusely tušit, zda vybírají tyrkysovou patřící do výseče k modré barvě či k barvě zelené, neboť obě byly pro laické oko identické. Pak se tedy tyto počty a hodnoty jakoby rozpůlily, a přitom by bývaly mohly být statisticky počítány dohromady, což mohlo vést k nedostatku nebo nepřesnostem těchto výsledných korelací mezi odstíny barev a dimenzemi osobnosti. Tento stejný efekt se projevil i v opačném postupu, totiž že výsledky vyšly, co se odstínů týče, naprosto rozdílně, ale barvy, které byly v pokojích na konkrétním prvku použity, byly téměř totožné. Všem těmto nesrovnalostem jsem se však snažila při každé interpretaci předcházet tím, že jsem konkrétní pokoje dle sebraných dat vždy nejprve vyhledala, posoudila, porovnala s výsledky, a pak teprve interpretovala. Dokladem je i nespočet barevných příloh k interpretacím, které jsem k těm nejvýznamnějším korelacím připojila.

Poslední otázkou, u které bych se chtěla zastavit, bude účel, efekt nebo využití našeho výzkumu. Je pochopitelné, že bych byla velmi ráda, pokud by tento výzkum, který trval bezmála jeden rok, byl jistým způsobem také užitečný

117

než jen účelový. Vzhledem k hodnotám korelačních koeficientů si nebudu troufat tvrdit, že to je výzkum naprosto převratný. Domnívám se však, že jsou zde jisté prvky, které by, dle mého názoru, mohly být časem přezkoumány, doplněny a v budoucnosti třeba i použity a využity v terapeutických nebo diagnostických oblastech. Osobně se totiž domnívám, že okolí kterým se obklopujeme na nás výrazně působí, dlouhodobě nás ovlivňuje a formuje. A to nemám právě na mysli pouze okolí živé, ale také právě to neživé, tedy náš osobní interiér. Metoda Feng Shui, pocházející z Číny, je na tomto působení v podstatě založená celá. Důležitým faktem v tomto působení je také fakt, že v osobním interiéru strávíme denně ve většině případů i více než 15 hodin denně, tedy toto působení je o to výraznější. Často máme také tendence se pohybovat raději v prostředí známém, nežli zkoušet praktikovat věci nové, které by nás mohly poposunout do oblastí jiných. Proto by bylo jistě velmi přínosné, i když by to byla studie poměrně časově náročná, zkusit tyto naše výsledky vědecky prostudovat a aplikovat i terapeuticky. Víme-li tedy, že ženy s nadprůměrným skórem „neuroticismu“ mají tendenci volit barvy ze skupiny „calm“, bylo by podnětné těmto ženám zkusit „naordinovat“ prostředí o trochu veselejší, barevnější a živější. Já osobně jsem přesvědčena, a i ze své zkušenosti a praxe mohu tento efekt potvrdit, že by to fungovalo. Někteří

by sice mohli namítat, že takoví lidé se zvýšeným

neuroticismem by se rázem necítili v takovém živém prostředí sví a nebyli by šťastnější. Není však nutné jim toto prostředí měnit o 180 stupňů, protože, jak jsme také zjistili, i ženy volíci barvy „fresh“ mají pak tendenci být o trochu „neurotičtější“, kdybychom však zvolili například barvu „warm“ či „rich“, které jsou příjemné a přitom ne smutné, určitě by to byl krok k lepšímu (neboť ženy, které tyto odstíny volily byly méně neurotické než ostatní). Připouštíme, že tyto proměny někdy „bolí“. Je to ale právě o tom, zkusit něco jiného, mít odvahu vystoupit ze svých vyjetých kolejí a dát svému životu alespoň nějakou novou šanci - připusťme, že málokdo si přeje zůstat neurotický. Takové stejné působení, dle našich výsledků, by mohlo mít např. omezení barev modrých a hnědých v pokojích u „neurotičtějších“ a „introvertovanějších“ žen. Stejně tak by mohlo působit použití o něco ženštějších prvků, například barev narůžovělých,

118

pastelových,

fialových,

k tomu,

abychom

podpořili

ženu

v její

„extravertovanosti“, protože jak z našich výsledků vyplývá, tyto ženy (které zvolily ženské barvy) mají opravdu vyšší skóre dimenzí „extraverze“, „svědomitosti“ a „přívětivosti“ a menší skór „neuroticismu“, a to i navzdory teorii Lüschera či Pfistera, kteří považují výběr magenty, fialové barvy či barvy růžové za volbu hodnou nevyspělé osoby či dítěte. Pokud by tyto smělé teze neměly fungovat, je možno snad alespoň předpokládat, že by naordinované odstíny barev dotyčnou ženu nemusely ještě více podporovat v rysech, které jí pravděpodobně život komplikují (jako by mohl být na příklad zvýšený „neuroticismus“). Toto vše je samozřejmě na uvážení nás všech, a jistě by tato teorie vyžadovala detailnější výzkum, který by však dle mého názoru byl přínosný. Pokud je možné realizovat odborné výzkumy, které spočívají ve vymalování vězeňských cel narůžovo jako prostředku ke zklidnění chování jejich obyvatel, pak je jistě možné a prospěšné realizovat výzkum i pro lidi, kteří žijí „běžný“ život. Mnoho z nich by profesionální radu či pomoc tohoto druhu jistě ocenilo - radu, která by jim pomohla žít život šťastněji, veseleji, plnohodnotněji, bez zbytečného stresu. Tito lidé by jistě rádi přijali pomoc s redukováním a kultivováním jejich nemilovaných rysů osobnosti, se kterými pravděpodobně každodenně „bojují“. To je však otázkou případných budoucích výzkumů.

119

ZÁVĚR Na počátku tohoto netradičního výzkumu byla mou nejzásadnější výzkumnou otázkou otázka, zda existuje jakýkoliv vztah mezi preferencí barev v našich osobních interiérech (konkrétně v obývacím pokoji a ložnici) a námi samotnými, naší osobností.

Dle našich výsledků mohu (snad ne příliš troufale) říci, že se domnívám, že tento vztah skutečně existuje.

Pravděpodobně nejdůležitějšími vztahy, které z tohoto výzkumu vyplývají jsou následující:

1. Ženy, které volí do svých interiérů barvy ze skupiny barev „calm“ (což jsou barvy označované jako klidné, světlé, jemné a tlumené) vykazují vyšší skór dimenze „neuroticismu“ a nižší skór dimenze „extraverze“. Tento vztah se během výzkumu několikrát potvrdil.

2. Odstíny barev modré a hnědé v osobních interiérech korelují se sníženým skórem „svědomitosti“ a zvýšeným skórem „neuroticismu“. Tento fakt se jeví jako poměrně překvapující s ohledem na to, že barva modrá je ve většině z realizovaných výzkumů a studií uváděna jako nejoblíbenější barva jak u mužů, tak u žen.

3. „Ženskost“ nebo jemnost (často barvy odstínů fialové, růžové, světle červené) v pokojích koreluje s vyšším skórem „extraverze“ a „přívětivosti“ a záporně koreluje s dimenzí „neuroticismu“.

120

4. Sytost barvy stropu v ložnici záporně koreluje s dimenzí „svědomitosti“, světlost stejného prvku koreluje s vyšším skórem „přívětivosti“. 5. Syté barvy na stěnách jsou často voleny ženami s vyšším skórem „přívětivosti“ a nižším skórem „neuroticismu“.

6. Teoretická základna Lüscherova a Pfisterova Pyramidového testu se s výsledky prezentovaného výzkumu slučuje pouze ojediněle a neměla by být proto v tomto případě nekriticky aplikována.

Tento výzkum byl svou povahou pro mě velmi podnětný, inspirující a příjemný, a budu velmi ráda, budou-li tyto výsledky a závěry inspirující či smysluplné i pro někoho z vás.

121

LITERATURA Arnheim, R.: Art and Visual Perception: A Psychology of the Creative Eye. Berkeley: University of California Press 2004. Atkinson, R.L., Atkinson, R.C., Smith, E.E., Bem, D.J., Nolen-Hoeksema, S.: Psychologie. Praha: Victoria Publishing 1995. Baleka, J.: Výtvarné umění: Výkladový slovník. Praha: Academia 1997. Boyatzis, C.J., Varghese, R.: Children’s emotional asociations with colors. Journal of Genetic Psychology 155, 1994. Cheshire, G.: Light and Colours: Light and Colour. London: Evans Brothers 2006. Ferjenčík, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál 2000. Garth, T.R.: A color preference scale for one thousand white children. Journal of Experimental Psychology 7(3), červen 1924, s.233-241. Goethe, J.W.: Smyslově-morální účinek barev. Hranice: Fabula 2004. (Orig. 1810). Guilford, J. P.: Affective value of color as a function of hue, tint, and chroma. Journal of experimental psychology 17, 1934, s.342-370. Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha: Portál 2000. Hemphill, M.: A note on adult’s color emotion associations. Journal of Genetic Psychology 72, 1959, s.487-502. Hřebíčková, M., Urbánek, T.: NEO pětifaktorový osobnostní inventář. Praha: Testcentrum 2001. Hulke, M.: Magie barev. Praha: Pragma 1990. Itten, J.: Kunst der Farba. Stuttgart: Urania Verlag 1970.

122

Katz, S.E.: The color preferences of children. Journal of Applied Psychology 6(3), září 1922, s.255-266. Katz, S.E.: The color preference in the insane. The Journal of Abnormal and Social Psychology 26(2), červen 1931, s.203-211. Lüscher, M.: Lüscherova klinická diagnostika (úprava Jiří Dan). Brno: Psychodiagnostika 1994. Norris, S.: Tajemství léčení barvami. Praha: Svojtka 2004. Plášková, K.: Významy barvových kategorií. (Bakálářská práce). Brno: FF MU, 2005. Pleskotová, P.: Svět barev. Praha: Albatros 1987. Schaie, K.W., Heiss, R.: Barevný pyramidový test (úprava L. Borbély, I. Obuch). Brno: Psychodiagnostika 1993. (Orig. 1965). Schaie, K.W.: The color pyramid test: A nonverbal technique for personality assessment. Psychological Bulletin 60, č. 6, 1963, s.530-547. Schlling, I., Schilling, G.: Symbolická řeč barev. Olomouc: Fontána 1999. Svoboda, M.: Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál 1999. Švancara, J.: Genetické determinanty emocionální hodnoty barev. Československá psychologie 11, 1967, 541-547. Terwogt, M.M., Hoeksma, J.B., Colors and emotions: preferences and combinations. The Journal of General Psychology, leden , 1995. Urbánek, T.: Psychosémantika. Brno: Pavel Křepela, 2003. Veverková, L.: Psychologie barev: prožívání barev a jejich preference. Československá psychologie 1, ročník XLVI, 2002, s. 44-54.

Web: www.dulux.co.uk. Dostupné z: http://www.dulux.co.uk/colours/index.jsp. [25.10.2008] Web: www.icipaints.com. Dostupné z: http://www.icipaints.co.uk/colours/index.jsp [8.9.2008]

123

Webová aplikace Mousepainter. Dostupná z: https://www.dulux.co.uk/projects/index.jsp [naposled 30.11.2008]

PŘÍLOHY: A: TABULKY: (Vybrány pouze nejvýznamnější statistické analýzy) Tab. 6 Rotovaná faktorová matice – sycení (faktorová zátěž) položek inventáře NEO-FFI jednotlivými dimenzemi osobnosti. Tab. 7 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy levých stěn v ložnicích Tab. 8 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy stropů v ložnicích Tab. 9 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy koberců v ložnicích Tab. 10 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy závěsů v obývacích pokojích Tab. 11 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev pohovek v obývacích pokojích Tab. 12 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev dekoračních polštářů v obývacích pokojích Tab. 13 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev stropů v obývacích pokojích Tab. 14 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev stěn v obývacích pokojích Tab. 15 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev levých stěn v ložnicích Tab. 16 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev pravých stěn v ložnicích Tab. 17 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev lapm v ložnicích Tab. 18 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev dekoračních polštářů v ložnicích

124

B: INVENTÁŘ: Úplné znění inventáře testu NEO-FFI, který byl předkládán respondentkám (Hřebíčková, Urbánek, 2001). Tab. 6

Rotovaná faktorová matice – sycení (faktorová zátěž) položek inventáře NEO-FFI

jednotlivými dimenzemi osobnosti. Položky

Neuroticismus

Extraverze

Otevřenost

Přívětivost

Svědomitost

neo1

0,44

0,07

-0,17

0,02

-0,19

neo6

0,74

-0,18

-0,06

-0,02

-0,12

neo11

0,57

0,05

-0,07

0,04

-0,15

neo16

0,58

-0,13

0,11

0,09

-0,23

neo21

0,71

0,02

0,04

-0,14

-0,13

neo26

0,67

-0,13

-0,07

-0,08

-0,16

neo31

0,65

-0,04

0,15

0,01

-0,09

neo36

0,52

0,26

-0,19

-0,25

0,01

neo41

0,52

-0,28

-0,04

-0,02

0,07

neo46

0,61

-0,29

0,12

-0,20

-0,24

neo51

0,66

-0,24

-0,07

-0,13

-0,12

neo56

0,58

-0,07

-0,13

-0,11

-0,13

neo2

-0,01

0,04

-0,14

-0,08

0,74

neo7

-0,14

-0,01

0,09

0,14

0,57

neo12

-0,28

-0,04

0,03

0,18

0,51

neo17

-0,11

0,25

0,16

0,17

0,63

neo22

0,06

0,24

0,02

-0,14

0,65

neo27

-0,14

0,01

-0,31

-0,02

0,70

neo32

-0,25

0,28

0,23

-0,08

0,35

neo37

-0,42

0,24

0,15

0,30

0,50

neo42

-0,52

0,28

0,24

0,21

0,31

neo47

-0,17

0,49

0,33

-0,25

0,19

neo52

-0,15

0,47

0,21

-0,13

0,41

neo57

-0,03

0,03

0,29

-0,02

0,25

neo3

0,28

-0,15

0,32

0,18

0,00

neo8

-0,08

-0,21

0,30

-0,09

-0,04

neo13

-0,12

0,20

0,63

0,20

-0,04

neo18

-0,11

-0,05

0,18

0,22

0,13

neo23

-0,01

-0,02

0,59

0,07

0,00

neo28

0,10

0,20

0,50

-0,04

0,05

neo33

0,34

0,13

0,24

0,01

0,05

125

neo38

-0,27

0,09

0,30

-0,09

-0,05

neo43

-0,05

-0,03

0,65

0,10

-0,04

neo48

0,02

-0,11

0,74

0,20

-0,04

neo53

-0,07

0,01

0,54

0,12

0,16

neo58

0,14

-0,11

0,63

-0,15

-0,06

neo4

-0,05

0,14

-0,04

0,58

0,02

neo9

-0,46

0,08

0,06

0,23

-0,11

neo14

-0,20

0,02

0,01

0,65

0,07

neo19

-0,09

0,06

-0,03

0,58

0,06

neo24

-0,10

-0,25

-0,03

0,22

0,29

neo29

-0,32

-0,35

-0,03

0,15

-0,10

neo34

-0,02

0,18

0,04

0,49

0,18

neo39

-0,16

-0,29

0,04

0,56

0,15

neo44

-0,05

-0,29

0,17

0,55

-0,02

neo49

-0,04

0,30

0,15

0,62

0,03

neo54

-0,25

-0,25

0,03

0,31

-0,14

neo59

0,04

-0,11

0,03

0,47

-0,23

neo5

-0,07

0,42

-0,14

0,16

-0,08

neo10

-0,30

0,46

-0,38

0,09

0,08

neo15

-0,34

0,13

-0,28

0,04

-0,02

neo20

0,01

0,49

0,01

0,52

-0,02

neo25

-0,13

0,63

-0,04

-0,17

0,13

neo30

-0,49

0,33

-0,14

0,06

-0,07

neo35

-0,16

0,52

-0,02

-0,11

0,17

neo40

-0,15

0,47

-0,07

0,23

-0,05

neo45

-0,42

0,36

-0,32

0,23

-0,17

neo50

-0,31

0,60

-0,02

0,13

0,19

neo55

-0,53

0,36

-0,08

0,18

0,08

neo60

-0,10

0,37

0,09

0,04

0,05

126

Tab. 7 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy levých stěn v ložnicích Levá stěna v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

17,00

47,00

33,00

49,00

54,00

SD

.

.

.

.

.

m

33,86

45,86

39,43

45,29

43,57

SD

11,89

7,24

7,37

6,16

6,08

m

42,44

41,11

39,11

41,33

41,67

SD

8,66

9,53

5,84

5,63

10,91

m

42,25

40,75

45,25

38,75

39,00

SD

9,29

7,41

12,84

5,32

9,35

m

32,00

43,08

45,15

40,38

47,08

SD

12,20

8,95

5,73

8,35

5,75

m

38,45

43,36

44,64

44,00

43,00

SD

8,69

9,16

6,52

6,20

6,72

m

31,12

45,56

44,04

44,00

46,40

SD

7,83

5,02

6,88

5,12

6,06

m

32,54

47,32

43,96

43,82

43,89

SD

10,07

7,02

8,23

6,25

6,26

m

33,43

46,68

44,39

44,30

44,14

SD

7,62

6,58

6,21

5,66

6,04

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,010

0,230

0,258

0,302

0,181

F

F

2,658

1,338

1,282

1,203

1,451

df

df

8;133

8;133

8;133

8;133

8;133

Bílá

1

BB - modrá - fialová

7

BG - tyrkysová - modrá

9

GG - zelená - tyrkysová

4

GY - limetková - zelená

13

RB - fialová - magenta

11

RR - magenta - červená

25

YR - červená - oranžová

YY - oranžová - žlutá limetková

N

28

44

Celkem

142

ANOVA

127

Tab. 8 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy stropů v ložnicích Strop v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

34,05

45,43

43,43

44,52

44,10

SD

10,12

7,81

7,30

5,79

6,99

m

37,25

50,25

42,25

41,75

42,00

SD

8,81

2,22

7,80

2,63

5,29

m

43,25

33,75

39,00

44,50

40,50

SD

7,76

11,18

2,94

3,87

8,81

m

37,33

42,00

50,33

38,67

40,67

SD

13,43

6,08

6,35

6,66

10,69

m

31,80

45,10

46,10

42,60

46,30

SD

10,20

7,29

6,87

5,40

6,02

m

38,75

42,00

42,50

42,25

45,75

SD

6,85

9,20

9,98

7,46

5,62

m

35,50

46,90

41,90

42,90

46,90

SD

6,82

4,93

6,71

5,86

4,93

m

33,91

48,27

42,73

42,82

43,73

SD

11,34

6,26

5,37

7,65

9,72

m

31,42

45,79

44,47

43,16

44,74

SD

8,19

5,76

7,22

6,65

5,55

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,329

0,036

0,518

0,797

0,712

F

F

1,159

2,138

0,901

0,575

0,675

df

df

8;133

8;133

8;133

8;133

8;133

Bílá

58

BB - modrá - fialová

4

BG - tyrkysová - modrá

4

GG - zelená - tyrkysová

3

GY - limetková - zelená

10

RB - fialová - magenta

4

RR - magenta - červená

10

YR - červená - oranžová

YY - oranžová - žlutá limetková

N

11

38

Celkem

142

ANOVA

128

Tab. 9 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy koberců v ložnicích Koberec v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

34,07

45,36

46,14

43,64

45,57

SD

12,03

6,27

6,55

6,98

4,29

m

42,00

41,00

42,40

38,40

35,80

SD

4,30

7,65

7,64

5,64

4,09

m

39,83

44,33

37,33

43,00

45,67

SD

6,18

4,63

8,94

3,22

3,08

m

39,40

40,80

43,20

42,00

42,00

SD

11,19

11,52

8,53

3,67

8,57

m

28,73

46,00

47,64

45,45

42,73

SD

5,87

7,09

4,37

5,22

6,86

m

28,33

46,50

44,50

44,67

50,17

SD

7,12

9,01

4,18

9,52

5,98

m

35,19

49,69

43,19

43,56

46,75

SD

9,47

5,02

8,40

5,02

5,18

m

33,67

45,64

42,82

42,77

43,38

SD

8,92

7,43

7,70

4,97

6,82

m

32,98

44,65

43,88

44,35

44,85

SD

9,94

7,24

6,03

7,24

7,23

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,085

0,241

0,202

0,590

0,019

F

F

1,788

1,316

1,399

0,815

2,399

df

df

8;133

8;133

8;133

8;133

8;133

Bílá

14

BB - modrá - fialová

5

BG - tyrkysová - modrá

6

GG - zelená - tyrkysová

5

GY - limetková - zelená

11

RB - fialová - magenta

6

RR - magenta - červená

16

YR - červená - oranžová

YY - oranžová - žlutá limetková

N

39

40

Celkem

142

ANOVA

129

Tab. 10 Report a výsledky analýzy rozptylu pro barvy závěsů v obývacích pokojích Závěsy v obývacím pokoji

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

34,31

45,65

43,06

43,40

45,56

SD

9,89

6,52

6,62

5,09

6,08

m

33,33

44,00

41,33

41,33

45,00

SD

2,52

6,08

6,11

4,93

2,65

m

42,67

40,33

46,33

34,67

32,00

SD

10,41

15,04

3,79

10,26

7,81

m

46,00

33,00

46,00

45,50

40,00

SD

1,41

8,49

9,90

3,54

7,07

m

42,14

44,00

47,71

43,43

40,43

SD

6,64

7,30

7,16

4,50

6,37

m

34,75

45,75

41,50

43,25

41,25

SD

4,99

5,74

7,05

8,66

7,97

m

28,67

49,33

42,25

42,75

47,92

SD

7,89

5,21

8,14

6,05

6,64

m

33,36

47,50

45,07

43,07

43,86

SD

10,21

6,78

6,71

6,98

6,64

m

32,33

44,78

43,84

44,64

44,20

SD

9,11

7,68

7,66

6,57

6,50

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,035

0,110

0,757

0,361

0,009

F

F

2,149

1,674

0,623

1,109

2,682

df

df

8;133

8;133

8;133

8;133

8;133

Bílá

52

BB - modrá - fialová

3

BG - tyrkysová - modrá

3

GG - zelená - tyrkysová

2

GY - limetková - zelená

7

RB - fialová - magenta

4

RR - magenta - červená

12

YR - červená - oranžová

YY - oranžová - žlutá limetková

N

14

45

Celkem

142

ANOVA

130

Tab. 11 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev pohovek v obývacích pokojích Pohovka v obývacím pokoji

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

35,36

44,64

43,45

43,18

43,91

SD

7,72

7,90

7,05

5,31

7,66

m

33,45

45,27

43,35

43,95

45,21

SD

8,59

7,20

6,93

6,74

6,03

m

35,72

45,25

46,56

43,19

43,06

SD

10,66

6,50

6,66

5,98

6,75

m

31,14

47,83

41,72

43,00

45,69

SD

10,10

6,83

7,06

5,33

7,15

m

38,00

35,50

38,25

44,00

36,25

SD

10,49

8,19

6,55

4,76

4,03

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,297

0,025

0,028

0,954

0,048

F

F

1,239

2,883

2,810

0,168

2,461

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

11

Rich

62

Fresh

36

Warm

29

Calm

4

Celkem

142

ANOVA

131

Tab. 12 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev dekoračních polštářů v obývacích pokojích Dekorační polštář v obývacím pokoji

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

34,54

45,00

43,81

41,73

44,62

SD

10,08

6,68

8,11

4,98

6,17

m

33,66

46,09

43,43

43,79

45,14

SD

9,57

6,86

6,67

6,95

5,60

m

36,13

43,94

46,41

44,38

42,44

SD

8,50

7,67

6,31

4,96

8,49

m

28,48

47,62

41,62

45,00

46,67

SD

9,06

7,63

7,26

4,91

6,24

m

38,14

42,71

39,29

39,43

40,00

SD

7,43

8,18

5,65

8,20

5,94

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,035

0,306

0,051

0,113

0,061

F

F

2,659

1,219

2,429

1,903

2,314

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

26

Rich

56

Fresh

32

Warm

21

Calm

7

Celkem

142

ANOVA

132

Tab. 13 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev stropů v obývacích pokojích Strop v obývacím pokoji

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

33,30

45,63

43,37

44,03

44,17

SD

9,78

7,29

7,50

5,75

6,15

m

32,36

45,00

45,82

42,82

43,00

SD

8,97

7,59

5,19

8,77

9,19

m

36,03

45,00

46,00

42,87

43,33

SD

9,13

6,47

6,41

7,00

7,02

m

33,15

45,39

41,18

43,30

45,91

SD

9,18

7,42

6,83

5,51

6,25

m

34,38

46,88

45,00

43,75

46,00

SD

11,59

9,55

6,89

2,60

7,45

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,693

0,973

0,065

0,916

0,489

F

F

0,558

0,125

1,270

0,239

0,861

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

60

Rich

11

Fresh

30

Warm

33

Calm

8

Celkem

142

ANOVA

133

Tab. 14 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev stěn v obývacích pokojích Stěna v obývacím pokoji

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

35,50

44,00

34,00

40,00

40,00

SD

0,71

4,24

8,49

5,66

7,07

m

33,06

47,64

43,62

44,10

44,72

SD

9,53

6,99

7,14

6,65

6,61

m

33,37

44,98

44,41

44,31

44,67

SD

9,92

6,98

7,12

5,06

6,51

m

34,03

43,97

43,85

42,15

44,64

SD

9,01

7,20

6,42

6,61

6,90

m

42,50

40,17

40,67

40,33

39,83

SD

6,95

8,23

8,33

5,05

7,63

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,238

0,047

0,248

0,257

0,423

F

F

1,398

2,474

1,368

1,345

0,975

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

2

Rich

50

Fresh

51

Warm

33

Calm

6

Celkem

142

ANOVA

134

Tab. 15 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev levých stěn v ložnicích Levá stěna v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

17,00

47,00

33,00

49,00

54,00

SD

.

.

.

.

.

m

32,60

46,03

44,89

43,83

44,23

SD

9,71

6,10

7,76

5,71

6,97

m

33,89

44,80

43,05

44,04

45,11

SD

8,56

8,06

6,73

6,92

6,64

m

32,32

47,03

43,15

42,74

44,97

SD

8,74

6,30

7,01

5,60

5,33

m

40,18

43,24

45,06

42,35

40,82

SD

10,93

8,13

6,57

4,89

7,84

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,014

0,418

0,336

0,651

0,096

F

F

3,241

0,985

1,149

0,618

2,011

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

1

Rich

35

Fresh

55

Warm

34

Calm

17

Celkem

142

ANOVA

135

Tab. 16 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev pravých stěn v ložnicích Pravá stěna v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

35,00

46,17

40,83

43,50

41,33

SD

12,26

7,49

7,25

5,96

8,14

m

32,04

46,32

45,71

43,96

45,11

SD

9,67

5,79

6,93

6,05

7,85

m

34,77

44,61

42,57

43,52

44,72

SD

9,19

7,84

6,63

6,78

6,39

m

30,91

47,62

43,47

43,56

45,74

SD

8,21

5,71

7,05

5,18

4,98

m

40,38

41,69

46,54

42,31

39,38

SD

9,71

9,07

8,43

5,56

6,93

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,023

0,094

0,137

0,957

0,032

F

F

2,928

2,029

1,775

0,163

2,725

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

6

Rich

28

Fresh

61

Warm

34

Calm

13

Celkem

142

ANOVA

136

Tab. 17 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev lapm v ložnicích Lampy v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

34,15

45,33

42,47

42,33

44,27

SD

9,77

6,91

6,69

6,47

6,52

m

34,00

46,19

46,89

45,00

43,37

SD

9,95

7,31

6,67

4,51

7,40

m

35,32

44,00

43,89

44,21

43,36

SD

8,39

8,05

6,55

6,48

7,27

m

30,30

47,81

43,22

43,70

46,78

SD

9,11

6,12

7,68

6,38

5,72

m

40,20

38,60

41,40

43,40

44,60

SD

8,70

7,02

9,76

4,04

4,77

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,148

0,063

0,096

0,394

0,315

F

F

1,723

2,286

2,015

1,030

1,197

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

55

Rich

27

Fresh

28

Warm

27

Calm

5

Celkem

142

ANOVA

137

Tab. 18 Report a výsledky analýzy rozptylu pro jednotlivé „nálady“ (bílá, rich, fresh, warm, calm) barev dekoračních polštářů v ložnicích Dekorační polštáře v ložnici

neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

m

36,17

43,67

44,33

44,50

44,00

SD

5,91

3,08

6,28

4,18

5,37

m

33,43

45,37

43,81

43,77

43,89

SD

8,89

7,03

7,10

6,44

6,54

m

34,46

45,62

43,32

42,65

45,65

SD

9,31

7,36

5,69

6,80

7,34

m

28,47

46,76

45,71

45,88

46,35

SD

10,04

8,94

8,57

3,22

5,53

m

40,67

44,58

41,00

40,75

41,08

SD

10,59

7,40

8,84

4,18

6,78

m

33,83

45,46

43,70

43,51

44,41

SD

9,49

7,22

7,07

6,07

6,68

Sig. (Mezi skupinami)

p

0,013

0,829

0,515

0,191

0,189

F

F

3,272

0,277

0,819

1,551

1,557

df

df

4;137

4;137

4;137

4;137

4;137

Bílá

N

6

Rich

70

Fresh

37

Warm

17

Calm

12

Celkem

142

ANOVA

138