OBČASNÍK LANŠKROUNSKÉ FARNOSTI Prosinec 2000
číslo : 13 ročník III.
Cena dobrovolná ( náklady na tisk 5,- Kč )
ADVENTNÍ
ČAS
Je tu adventní čas a s ním přichází i doba očekávání ; doba, která v nás více zjitřuje možnost osobního setkání s Pánem. Více si uvědomujeme vlastní pomíjivost i pomíjivost celého světa. Když pohlédneme ke hvězdám, tak dokážeme proniknout obrovskými dalekohledy tisíce a miliony světelných let do vesmíru. Víme o galaxiích, které ačkoli svítí stále na nebi, tak v našem reálném čase už třeba statisíce let neexistují a jenom jejich světlo, odlesk minulého bytí, letí vesmírem. Ačkoliv jako lidé dokážeme nahlédnout do nekonečných propastí vesmíru, tak opravdový život člověka se odehrává jen na povrchu planety Země. Vesmír se nám nabízí ve své nekonečnosti a dává prostor úvahám, ale jeho mrazivá náruč je pro lidský život zničující. Vlastně jakýkoliv život je omezen na planetu Zemi. V hlubinách oceánů v oblastech se silnou vulkanickou činností se vyskytují druhy života, kterým extrémní teplota a sirovodík nebrání v životu a rozmnožování. Bývá to dokonce silný argument pro teorie novodobých evolucionistů, kdy jednoduše řečeno – z prazákladních součástí se za extremních podmínek vytvořil život a po samovolném vývoji dospěl až k člověku. Hledá se pilně i v kosmu a pátrá se po organických substancích schopných utvořit život. Člověku jako by stále unikalo, že život je dar, život na této planetě je mocný impuls, který rozběhl nepředstavitelně složitý kolotoč biochemických a biofyzikálních dějů, které na sebe ve svých vnitřních souvislostech dokonale navazují a vyvažují se. Nelze například přeneseně uvažovat takto : najdu-li v rozlehlém prostoru ojedinělé součástky od staršího kola, znamená to, že se tyto součástky dají zanedlouho samy dohromady, utvoří kvalitní kolo, které se samo rozjede a zanedlouho se zreprodukuje na celý peleton … Věří-li člověk ve Stvořitele, tak věří v to, že ON je tím, který rozběhl složité děje v kosmu i na této Zemi. A nejenom to, stále o nás ví a neopouští nás. Bůh prohlašuje : „Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec.“ ( Zj. 21.6 ) Nesnaží se nás nějak klamat nebo v nás vidět naivní stvoření. Jsme jeho děti a On jako náš Otec dobře ví o nedokonalostech lidského rodu a o slepých uličkách, kterými se často člověk ubírá. Problém vždy leží jen v našem srdci a ve víře, kterou se snažíme v životě uskutečňovat. Dřívější uspořádání různých společností, ať už otrokářské nebo až po tzv. komunistickou myšlenku, bylo vždy založeno na tom, že jedna skupina vykořisťovala druhou, příp. tu druhou skupinu hodlala „masově převychovat“. Vždy to vedlo a vede k nevyváženosti sociální soustavy a těžkým otřesům ve společnosti. Musíme také zvážit, co je to náboženství a co víra. Náboženství některé dřívější společnosti vyžadovaly, jiné zase potíraly. Náboženskost není ale tak podstatná, spíše víra, která člověka pak osobně uschopňuje žít své naboženství podle osobního přesvědčení. Dnešní společnost se tváří k náboženství svým způsobem netečně a křesťan je postaven před řadu otázek, veskrze nábožensko-etických. Dříve se hlásalo otřepané heslo – poručme větru, dešti - každý se -1-
tomu nyní směje. Dnes se ovšem člověk snaží poroučet rafinovaněji a nikdo se tomu už nesměje, ba naopak to označí za vrchol vědy, přínos lidstvu, práva člověka atd. Jsou to ony známé etické problémy plynoucí z rozluštění lidského genomu, možnosti zneužití klonování, pokusy na embryích, vědecké možnosti ovlivnění pohlaví jedince ještě před početím, euthanasie, potraty, různé názory na homosexualitu atd. Člověk se musí naučit rozlišovat, nezaujímat nesnášenlivé nebo relativizující postoje, ale opravdu hledat Boží vůli. Poznání světa a přírody je výzvou pro člověka, je to kniha, která již byla napsána a mnohé věci čekají jen na své odhalení. Bylo by ale chybou domnívat se, že tuto knihu píše člověk, spíše jen Bůh nám ji předkládá, abychom v ní nalezli Jeho tvůrčí zásah, Boží rozmanitost a proměnlivost, kterou nedokážeme nikdy plně pochopit. Člověk je hospodářem na této zemi, ne jejím novým stvořitelem a je jen na člověku, aby nevyprodukoval společnost, jejímž hlavním cílem bude sobecký blahobyt jednotlivců, „zdravotní nezávadnost“ a zástupy „pozitivních“ tvorů bez Boha. Velmi se totiž obávám, že tato společnost by měla brzy nemocnou duši, morálku i své vlastní kořeny. Z této úvahy o člověku bych se opět vrátil k adventu - období očekávání a naděje na radostné setkání s Pánem. Život křesťana by měl být vlastně jakousi stálou dobou adventu. V Písmu se píše, že nevíme dne ani hodiny, a právě proto by měla být brána realita Božího adventu vážně a konání křesťana by mělo mít takový směr, aby nezůstal v posledním okamžiku jako pět pošetilých družiček z Matoušova evangelia. Vždyť Pán praví : „Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ ( Mat 25,13 ) - mk -
Ó ty radostný čase vánoční, požehnaný nám na věky. Svět ve tmách chodil, Kristus se zrodil. Raduj se, raduj, ó křesťane ! Svět ve tmách chodil … Tato slova pocházejí ze známé vánoční písně. Vyjadřují stav člověka odloučeného od Boha. Zvláště uprostřed svátečního shonu, při nákupu dárků a nakonec i v rodinném kruhu u vánočního stromku si lidé často uvědomují svou vnitřní samotu. Právě v této slavnostní vánoční náladě na nás doléhá jakási zvláštní tíseň. Ani drahé dárky nemohou přehlušit narůstající vnitřní prázdnotu. Hledáme totiž víc než pohodu, pozlátko a prchavý třpyt. Toužíme po věčných hodnotách – po Bohu. Kristus se zrodil …
Bible mluví o tom, že člověk ztrácí smysl svého života, když se vzdaluje od Boha. Přichází tak o pokoj s Bohem, se světem i sám se sebou. Ztracený mír se vrací o Vánocích. „ Pokoj na zemi !“ – zvěstovali andělé při Ježíšově narození. Bůh k nám poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby se stal člověkem. Ubohý chlév byl místem jeho příchodu na svět. Tak hluboko se Bůh sklonil. Miluje všechny, zvláště ty, kteří jsou zcela na dně. Chce je zachránit. Boží dílo záchrany, které začíná v Betlémské stáji, pokračuje na kříži na Golgotě a končí Kristovým vzkříšením. Každý, kdo vánoční zvěst osobně přijme, má zaslíbení věčného života. Proto : „Raduj se, raduj, ó křesťane !“
MEDŽUGORJE Zjevení Panny Marie v Medžugorji vstupují do svého dvacátého roku trvání. Bylo by vhodné si připomenout co říkala o modlitbě. Nejdříve jako v každé škole, Maria nás učí, nás své děti a svoje učedníky, že je třeba si udělat na modlitbu čas. Protože kdo se nerozhodne dělat si čas na učení, ten se nikdy nic nenaučí. Čas modlitby, o kterém mluvila, je ráno, během dne a večer. To je stejný rytmus, který je pro nás tak normální při přijímání potravy. Může se stát, že člověk jednou, dvakrát nemá čas na oběd. A když se to děje stále, je ohroženo zdraví a fyzické schopnosti člověka obecně. Dítě, které pochopí, že si musí udělat čas na učení, vyřešilo hlavní problém školy. Podle poselství je jasné, že se každý jednotlivec potřebuje modlit. Maria ale také vyzývá k modlitbě rodiny a modlitební skupinky. Není dobré, když je člověk sám a to ani v modlitbě.
-6 -
Maria nás vyzývá, abychom nehledali Boha jenom kvůli svým potřebám, ale kvůli Jeho lásce. Výraz, který Maria často opakuje je : Modlit se srdcem. Je to právě ta část modlitby, která závisí na nás, kdy se k něčemu rozhodujeme z lásky a naše modlitba se stává touhou a vnitřním rozhodnutím a věrností sloužit a obracet se k Bohu. Maria si přeje, abychom slavili mši svatou srdcem a v eucharistii si zamilovali Ježíše. Když se začneme modlit srdcem, začne se celý náš život měnit. Zvláštním plodem modlitby je osvobození se od strachu. Kdo se modlí, nebojí se budoucnosti. Téma strachu je velmi důležité, strach někdy zachvacuje lidi a stává se velkým problémem. Je nutné se od něj osvobodit. V biblických textech nacházíme 365 krát výzvu : Neboj se ! Já jsem s tebou ! Proto nám i Panna Maria může říci : Kdo se modlí, nebojí se, protože modlitba je skutečně setkání s Bohem. zprac. z ZZM č.9/2000
BUDHISTICKÉ SVRŠKY A SPODKY Kdo je vlastně současný tibetský dalajláma ? Na tuto otázku se může odpovědět jménem a datem narození, výkladem náboženským nebo politickým. Odpovídám : je to svobodný člověk. Nic není podstatnějšího než naprostá svoboda na muži, který se nenechá vyvést z míry ani předklusáváním hordy japonských fotografů ani smrští dotazů, které už tolikrát slyšel a zodpovídal. Dalajláma mluví stejně ve sportovní hale i Španělském sále. Evropan si jen ztěží uvědomuje, že mezi dalajlámou a budhismem je stejný poměr jako mezi Matkou Terezou a křesťanstvím. Jde tedy o poměr mezi bytostí a naukou, která dala formu i jazyk těmto i jiným světcům, ale také bytostem průměrným i zločincům. V dalajlámových dnech vyšly Dějiny Tibetu. Historie Tibetu se podobá všem historiím společností spojených s náboženstvím : duchovno se mísí s politikou a kvůli víře se lidé rozkmotřují a občas mordují. Citát z roku 1618 : „Svahy kopce na kterém Dapungský klášter stojí, byly posety těly zabitých mnichů.“ Nezabili je čínští agresoři, ale stoupenci jiné náboženské školy. Může se říci, že se to dnes už mezi mnichy neděje, ale zato můžete v Praze narazit na plakáty, kde na
** ** ** **
( M.C.Putna * MF Dnes )
vás cení zuby kdosi, kdo vypadá jako Schwarzenegger. Je to láma Ole, evropský zplnomocněnec „ toho pravého „ tibetského budhismu. Na jeho přednáškách nebo internetových stránkách se dozvíte, že dalajláma podpořil nepravou inkarnaci sedmnáctého karmapy a všichni stoupenci nepravého karmapy jsou „darebáci v rouchách“. Přesně tak, Darebáci v rouchách, zní název knihy, kterou vydala škola lámy Ole o svých rivalech v čele s dalajlámou. Můžete si ji zakoupit a o soukromí „těch druhých“ lámů si pěkně počíst v žánru zvaném PAMFLET. Nekonečná tolerance a mírumilovnost budhismu se při vpádu konkrétní reality ukazuje zbožným přáním nebo výmyslem. KAŽDÉ náboženství má svoje světce i svoje intrikány, svoje vznešené nauky i „lidskou, příliš lidskou“ praxi. Být v Evropě budhistou se zdá být snazší než křesťanem, protože to „lidské, příliš lidské“ na budhismu bylo našim zrakům až dosud vzdáleno. Už to přichází i k nám a to je dobře. Máme tím šanci, že ať budeme svoje sympatie směřovat kamkoliv, budou to sympatie k ideálu ne iluzi.
DE N
B IB LE
*** ** ** *
Významný den, který se v listopadu připomínal byl Den Bible. Každý z nás má doma jistě tuto potřebnou knihu, někdy i v několika různých vydáních. Přijde nám naprosto přirozené, že po ní můžeme kdykoliv sáhnout a přečíst si verš nebo kapitolu. Den Bible připomíná, že ne všichni lidé na světě mají stejnou šanci a možnost jako my. Biblické společnosti se snaží mapovat situaci v jednotlivých zemích a jejich úkolem se stává rozšiřování této knihy a publikací, které nějakým způsobem pomáhají čtenářům porozumět, co je to Bible. Patří mezi ně například výběry bibl. textů, biblické slovníky a konkordance, mapy, biblické texty na kazetách nebo discích. Připravují se také misijní projekty, při kterých se vyhlašují finanční sbírky na podporu biblické práce v chudých zemích. U nás existuje Česká biblická společnost ( ČBS ), což je ekumenická křesťanská společnost, která vznikla r.1920. Její činnost byla zastavena r.1953 a znovu obnovena až v roce 1990. Každoročně pořádá od října do prosince Dny Bible. Ve světě existuje 135 biblických národních společností. Naše společnost spadá do jednoho ze čtyř regionů sdružujících země z Evropy a Blízkého východu. Nedávný projekt Ručně psaná Bible se setkal s ohromným ohlasem. Bible se během dvou a půl měsíců napsala dokonce dvakrát. Opisovalo ji takřka čtrnáct tisíc lidí na třechstech místech naší republiky. Bylo to vynikající ekumenické setkání, na kterém se podíleli jak katolíci tak evangelíci. Z okresu Pelhřimov došla například zprávička : „Ručně psaná Bible nám nabídla příležitost uspořádat ekumenické setkání katolíků a evangelíků při Nanebevstoupení Páně. Nejdříve jsme se seznámili při kávě, čaji a buchtách, poté hodinu opisovali, a pak jsme měli společné bohoslužby. Věřte, že v kraji, kde po sobě ještě minulé generace katolíků a evangelíků házely kameny, je to pro nás svědectví, že se v našem národě něco dobrého děje.“ zprac. z KT č.46
KŘESŤANSKÁ -6 -
MUZIKA
V minulém čísle Svítání jsem uvedl článek o „tvrdé“ muzice a jejím vlivu na člověka. Možná by se slušelo tento článek jaksi dotáhnout do konce a dát mu snad ten správný směr. V minulé článku byly některé hudební formace uvedeny společně s názvy svých skladeb. Bylo to jisté varování, aby si člověk uvědomil a rozlišoval, co je přínosné v hudbě a co je naopak destruktivní. Pokud se hudební skupina vyskytuje v oblasti „tvrdé“ muziky a skladby jsou plné esoteriky, skrytých výzev a zjevných symbolů zla, tak asi nikdo nepochybuje o tom, že tato skupina, byť po hudební stránce sebelepší, nestojí asi zrovna na té správné straně. V minulém Svítání byla v článku použita fotka z LP „Speak of the devil“ („Mluv o ďáblovi“ 1982). Osborn se zde předvádí jako upír. V úvahu je potřeba brát ten fakt, že i „špatná“ muzika se může jevit po hudební stránce jako kvalitně a profesionálně zvládnutá. Věřím tomu, že ďábel není tak omezený, aby nalézal své uplatnění jen v muzice nepřitažlivé, bezobsažné a nekvalitní. Kvalita hudby není znakem nezávadnosti. Existují různé hudební styly. Jeden může být klidnější a houpavější, další zase melodický a rytmický, jiný dunivý a dynamický plný dramatických zvratů. Každá muzika v sobě obsahuje jisté sebevyjádření člověka, výrazy hledání, touhy i zklamání, názory na svět, lásku, Boha atd. Bylo by vhodné upozornit na muziku nesoucí přívlastek – křesťanská. Ve svých textech se obrací především k pozitivnějším hodnotám a snaží se je rozvíjet a budovat. Nezachází tedy ve svých textech do destruktivních klišé, chaotických myšlenek a laciné symboliky. Křesťanská muzika se snaží sledovat duch evangelia. Neznamená to ovšem, že je nutné za každým druhým slovem slyšet Bůh a za každým třetím Ježíš; spíše to znamená přinášet lidem naději, zpívat o životě, který má smysl a řád. Zpívat i o svém hledání, zklamání, lásce i touhách,
*****
ale současně umět vyjádřit i to, že tím vše nekončí, že naše kroky směřují dál do věčnosti. Pokud se týká stylu, tak ne každému třeba vyhovuje v oblasti křesťanské muziky styl tvrdý až metalový. Na druhou stranu jsou zase lidé, kterým vadí styl pomalý, mdlý a rozkolébaný. Stylů a zpracování je spousta. Každý má své místo v rámci křesťanské hudby. Některé se hodí na koncerty, jiné k doprovodu při mši a další jsou zase určeny k rozjímání a chválám atd. To, že nejsem posluchačem tvrdé křesťanské muziky a plně ji nerozumím, ještě neznamená, že někoho nemusí oslovovat nebo že je špatná. Má-li své posluchače a je-li schopna jim sdělit poselství o Bohu, pak musím říci, že je to dobrá muzika. V rámci křesťanské muziky je k dispozici jak blues, tak country, dance, folk, rock, hard rock, gospel, chvály, instrumentální skladby, tradicionály, jazz, metal, pop, punk a dokonce i rap. Pak už je jen na libovůli jednotlivce, zda sáhne po kazetě skupiny Šalmíjá, Učedníků, Oborohu, nebo ho více osloví chvály Taizé, Kendricka, Agapé, nebo se vydá směrem ke skupinám Otcovy děti, Ram Adonai, Petra, Whitecross, Bride nebo Guardian. A kdo by chtěl dospět až k muzice tzv. nejtvrdší, pak se nabízejí kapely Mortification, Tourniquet nebo Bloodgood. Jak praví Písmo – všechno zkoumejte, ale jen dobrého se držte. Snažme se tedy sami za sebe rozlišovat i v oblasti hudby, co je dobré a co prospívá. Vždyť muzika je oblast velmi individuální a oblast širokého osobního výběru. Buďme tedy vděčni za to, že existují křesťanské kapely různých směrů a proudů, které se snaží sdělit něco o Bohu a vytvářejí tak široký prostor pro oslavu života a Stvořitele. Každá z takových kapel, která se snaží přinášet druhým poselství o Boží svrchovanosti si jistě zaslouží upřímný obdiv a podporu. - mk -
ANTISEMITISMUS v průběhu dvaceti století
Ve II. světové válce docházelo k systematickému vyvražďování Židů. Číslo je strohé – šest miliónů mrtvých. Navzdory tomu přežívá v některých lidech jistý neopodstatněný antisemitismus. Dokonce i církev si problém antisemitismu nese jako určité generační dědictví. Jan XXIII. připustil v jedné ze svých modliteb vinu římskokatolické církve na pronásledování Židů. Byl to právě on, kdo zachránil jako apoštolský nuncius pro Turecko a Řecko 4000 Židů před deportacemi. Byl snad jediným papežem, který „viděl“ Ježíše na kříži „bez jeho bederní roušky“, která skrývala Ježíšovou viditelnou příslušnost k židovskému národu. / Lk 2.21 / Často odpor lidí k židovství pramenil z antisionismu, což bylo židovské emancipační hnutí, které vzniklo na základě silných vln antisemitismu a pogromů. ( pogrom = davová protižidovská demonstrace lůzy, spojená s vražděním, násilím a pleněním ) zejména v ruském Polsku a jz.guberniích carského Ruska.
*****
V průběhu věků též vznikl špatně pochopený mýtus o nesmazatelně vině Židů za smrt Boha. Kolovalo mnoho smyšlenek a pověr o rituálních vraždách, vraždách dětí křesťanů a pití jejich krve a spousta dalších nesmyslů, kterým se dnes zdráháme uvěřit. T.G.Masaryk se r. 1899 – 1900 angažoval v tzv.hilsneriádě a vystoupil proti rasistickým a náboženským předsudkům a pověrám. ( Hilsneriáda byla justiční aféra r.1899, při níž byl Žid L.Hilsner obviněn bez přímých důkazů na základě protižidovské histerie z rituální vraždy a odsouzen k smrti, později k doživotí – omilostněn teprve po mnoha letech ) Předkové Židů jsou hebrejsko – izraelské kmeny, které kolem r.1250 př.n.l. odešly pod vedením Mojžíše z Egypta do zaslíbené země Izraele, zvaného dříve Kanaán. Království bylo zničeno Asyřany a přetrval silný kmen Juda. Jeho příslušníci se nazývají Jehudim – Židé. Po návratu z babylonského zajetí vytvořili Židé v Jeruzalémě a jeho okolí novou náboženskou a národnostní pospolitost. Po římsko-židovských válkách 1. a 2. století byli Židé z Izraele vytlačeni a žili roztroušeně v podmínkách diaspory, kde si uchovávali
-6 -
svou kulturu a náboženství. Území Izraele se christianizovalo, arabizovalo a islamizovalo. Nakonec se stalo součástí osmanské říše až do I.sv.války. Úsilím sionistického národního hnutí pak mohla být 14.5.1948 obnovena židovská státnost a vznikl stát Izrael. Teprve ve třetím století mohli Židé jednou ročně navštívit Izrael a plakat nad ztrátou největší svátosti u jediné zachovalé zdi. Tato zeď přetrvala do dnešních dnů a jmenuje se Zeď nářků. Počátkem sedmého století dobyli Jeruzalém Peršané za pomoci usídlených Židů. Povražděno bylo asi šedesát tisíc křesťanských obyvatel. Tato zpráva se roznesla po Evropě a lidé se velmi dlouho mstili na jakýchkoliv Židech v různých evropských městech. R.1095 vyhlásil papež Urban II. 1. křížovou výpravu. Tažení bylo zahájeno vražděním Židů a r.1099 byl Jeruzalém krvavě dobyt. Všichni obyvatelé jak židovští, tak muslimští byli pozabíjeni. Od doby římské žilo mnoho Židů také ve Španělsku. Území spadalo pod vládu muslimských Arabů a právě oni umožnili do jisté míry toleranci a velký rozmach židovské pospolitosti. 8.-10. století bylo znamením rozmachu vědy, obchodu a hospodářství. Židé zde působili jako lékaři, právníci, vědci, filozofové a překladatelé. Bohatství děl antiky a Orientu bylo často zachráněno díky těmto arabsko-židovským překladatelům. Také dnes běžně používané arabské číslice nám něco o této době vypovídají. Později Španělé dobyli zpět Pyrenejský poloostrov. R.1492 byli Židé vyhoštěni ze Španělska a z Portugalska o čtyři roky později. Ani pokřtění Židé si nebyli jisti před upálením za kacířství. Inkvizice ruku v ruce se státní mocí důsledně potírala každý odpor. Utíkali do Itálie, Řecka, Bulharska … Ovšem již za starověku se Židé usidlovali v Porýní a francouzských přístavech. V Kolíně nad Rýnem a Trevíru byly židovské obce již ve 4. století n.l. Státy po rozpadu římské říše potřebovaly obchodníky nejen pro městský obchod, ale také pro obchod se vzdálenými zeměmi. Židé pro to měli předpoklady vzhledem ke svým styků se Židy jiných zemí. Něm.císař Fridrich II. v roce 1240 stanovil přímou podřízenost Židů křesťanským vládcům. Židé se tak stali jakýmsi majetkem pána. Říkalo se o nich, že jsou „knížecí včely“, které kníže opatruje, aby nanesly medu a pak jim ho odebírá. V Praze měli Židé v 11. století svou obec a synagogu. Církevní hodnostáři často naléhali na Židy, aby se nechali pokřtít. Výraznější hrozby nebyly do 14.století vůči Židům oficiálně uplatňovány, převládala totiž pragmatická potřeba Židy využívat. Křesťanům bylo církví zakázáno půjčovat peníze na úrok a Židům bylo zakázáno vlastnit půdu a vstupovat do cechů. Z obchodu je vytlačovali, a proto se začali stávat bankéři a lichváři. Mnohá města jim povolila pobyt jen na základě podmínky tzv.“obchodu s penězi“. Většina Židů ale žila skromně, protože sloužila Židům zámožnějším. Občas byli Židé vyhnáni a majetek zkonfiskován a zanedlouho povoláni zpět. To se stalo ve Francii v letech 1182 – 1321 celkem čtyřikrát. Ovšem roku 1415 církev zrušila zákaz vybírání úroků a Židé už nebyli pro města zajímaví ani po ekonomické stránce. Úřady necítily potřebu hájit jejich přítomnost. Byli vyháněni z Německa, Anglie, Francie a Švýcarska. Uchylovali se do ghet u měst a na venkov. Tvořili uzavřená společenství, která na primitivní lidi a zfanatizovanou mysl působila přízračně a nepochopitelně. Jsou známy případy, kdy byli Židé falešně obviňováni z otravování studní, hanobení hostií, rituálních vražd aj. U Židů nebylo ničím neobvyklým, když v době rozsáhlé negramotnosti dokázal malý židovský chlapec čist Bibli i
Talmud. Mladí lidé měli touhu rozvíjet vzdělání a své vlohy. Přišly ale morové epidemie a propukly protižidovské pogromy. Mor prý seslali na křesťany Židé. V podstatě šlo ale o to, že vzhledem k odloučenosti v ghetu a díky lepším hygienickým návykům odolávali moru mnohem lépe než jiní obyvatelé měst. V Polsku a Litvě byli Židé vítáni jako element rozvíjející obchod a peněžnictví. V 15.-16. století Polsko Židům přálo. Byli správci statků, dolů, mlýnů … Tyto podniky byly v rukou polských katolických šlechticů, kteří mimo jiné krutě utlačovali zemědělce, což byli pravoslavní Ukrajinci a Bělorusové. V Židech viděli přisluhovače svých pánů a rozpoutaly se ohromné pogromy pod vedením B.Chmelnyckého (r.1648). Lid v Židech viděl příčinu svého neštěstí a tisíce Židů zahynulo nepopsatelně krutým způsobem. Židé opět utíkali do sousedních zemí. Všude to bylo podobné, nemohli být řemeslníky ani zemědělci a zbývalo jim peněžnictví a opět se jevili jako přisluhovači vrchnosti. Židé, kteří se uchýlili do carského Ruska, mohli žít jen ve vymezených oblastech a v bídě, ale mohli už získávat obživu jako řemeslníci, nádeníci i zemědělci. Časem se jejich pronásledování i tady stupňovalo ve formě malých i velkých pogromů. R.1881 se podařilo veškerý hněv obrátit proti Židům v důsledku atentátu na cara Alexandra II. Rozpoutala se ohromná vlna pogromů, která statisíce Židů vyhnala za hranice i do zámoří. Část jich už odešla do Palestiny. Proces kulturní a občanské emancipace Židů započal v Evropě v 19.století, kdy začali získávat některá práva, která jim byla ve středověku upírána. A jak na Židy pohlížela církev ? Na IV. lateránském koncilu ( 1215) byla upravena ustanovení proti Židům a museli nosit odlišný oděv a bylo jim zakázáno vycházet do ulic v době Velikonoc. Bylo navrženo zřizovat ghetta, která se na noc zavírala. Židé nesměli vykonávat úřad, stýkat se s křesťany, vlastnit pozemky a obchody. Židé byli během křižáckých výprav vražděni po tisících. Ježíš řekl : „Proč mě pronásledujete ? To, co činíte poslednímu z mých bratří, činíte mně samotnému.“ Umění znázorňovalo Ježíše jako nežidovského křesťana a teologie těžící z této iluze připravila půdu pro nacionalismus Hitlera s jeho konečným řešením židovské otázky. V Německu se na domy a obchody Židů připevňovaly Davidovy hvězdy, stejně jako za středověku, kdy Židé byli na svém oděvu označeni výrazným symbolem. Města za nacistického německa se chvástala, že jsou Judenrein, tj. zbavena Židů. Na periferii městečka Obertsdorf byla na okraji cesty svatyně s křížem. Nad hlavou Ježíše byl nápis INRI ( Ježíš Nazaretský, Král Židovský ). V popředí, u cesty před městečkem stál nápis : Juden sind hier nicht enwünscht ( Židé zde nejsou vítáni ). Jaký paradox. V Přehledu pro ctitele sv.Václava č.4,1930 se píše : „ V Polsku bojují katolíci o zavěšení křížů do úřadů, místních samospráv a škol. Delegace vyslaná k prezidentovi žádá, aby na školách polskými dětmi navštěvovanými nebyli ustanovováni za učitelé Židé.“ Církev vydávala v průběhu věků různé antisemitské encykliky. V žádné z nich se nepraví, že Ježíšova slova : „Miluj bližního svého, jak sebe samého“ by se vztahovala i na Židy. Snad kdyby toto bylo v církvi zjevnější, nemuselo by být stanovisko německých biskupů a Pia XII. ( 1939 – 1958 ) k deportacím Židů tak rezervované a mlčení tak dlouhé. Pius XII. Německo znal dobře, protože tam od r.1917 pobýval dvanáct let jako papežský nuncius. Soustřeďoval se především na kritiku komunismu a spatřoval v něm větší nebezpečí než ve
-6 -
fašismu. Hitlerismus a jeho zločiny nedokázal radikálně odsoudit na rozdíl od jeho předchůdce Pia XI., který brutální rasismus v Německu odsoudil a napsal protifašistickou encykliku, která vyšla až po jeho smrti r.1939. Židé byli národem neustále pronásledovaným, byli považováni za nepřátelé a vyvržence společnosti. Ve starých knihách se můžeme dočíst : „Soud Boží se vznáší nad tělesným Izraelem a nevěrný lid izraelský najdeme roztroušený po celém světě …“ Není tedy divu, že někteří „náboženští“ lidé se mohli cítit jako vykonavatelé Boží vůle při potlačování Židů. Pronásledování Židů přispělo k tomu, že se snažili být lepší, kulturnější a vzdělanější než jejich trýznitelé. Židé, jakožto malý národ, by byli v průběhu věků vymazáni z mapy národů. A zatím máme před sebou polokočovný kmen, později hlouček otroků v nilské deltě, který se sjednotil k osvobození. Dále lze vidět národ, který se organizuje daleko od civilizačního vlivu v sinajské poušti, národ usazující se v zemi Kanaán a vyvíjející se bez ohledu na nepřátelství okolních národů a vnitřní rivalitu. A tato národní identita existuje vzdor říši Chaldejců, Egypťanů, Babylóňanů, přes říši Alexandrovu a Řím – až k německé třetí říši. Za zmínku by možná stála konfrontace židovského ducha s katolictvím, lépe řečeno příklon od židovství ke katolictví, křesťanství. Jedná se o Alfreda Fuchse (1892 – 1941) – vzdělance, publicistu, novináře a překladatele, který navzdory antisemitským náladám panujícím dosti výrazně v počátcích tohoto století i mezi duchovenstvem, dokázal i přes ústrky v mládí ( období hilsneriády ), objevit Krista a církev. Jeho nejoblíbenější
knihou bylo dílo T.Kempenského „Následování Krista“. Roku 1921 prožívá druhou konverzi a přijímá křest. Katolictví se mu jeví jako logické dovršení a pokračování izraelského náboženství.Snažil se marně o navázání kontaktů se svými vrstevníky – bohoslovci. Bylo tam příliš nedůvěřivého antisemitismu. Fuchs tvrdí, že pravá náboženská snášenlivost je důsledkem správně přijímaného katolicismu. Vše toto demonstruje v životopise sv.Bernarda z Clairvaux, který dokázal ve své době ( tj. 12. století ) tvrdě odsoudit protižidovské pogromy a odmítal i jakékoliv násilné donucování k „pravé víře“ ze strany církve i státu. Rok 1941 znamená pro A.Fuchse smrt v koncentračním táboře Dachau. Jeho návrat byl dle úředních záznamů nežádoucí. P.Anastáz Opasek jej znal od roku 1932 a také pohřbíval jeho popel a kosti na břevnovském hřbitově.Ve Fuchsovi nalezl člověka, jemuž byl svět benediktýnů, liturgický chorál a vztah k církvi důvěrně blízký. A v závěru je nutné připomenout existenci židovského humoru, vždyť málokterý národ je totiž schopen se tak nemilosrdně strefovat pomocí humoru a satiry do vlastních řad. I tento jev je zřejmě snahou ukazát svou duševní sílu v tisíciletém zápase o přežití. Vždyť jen ten je skutečně silný, kdo se nebojí přiznat svou slabost a zranitelnost. - zprac. mk -
POUŽITÁ LITERATURA : Odvaha k víře - J.Lacourt / 1992 / Encyklopedie DIDEROT / 1999 / Malý biblický atlas / 1992 / Encyklopedie papežství - J.Kowalski / 1994 / Alfred Fuchs - R.Malý / 1990 / Česko - slovenské dějiny - B.Ráček / 1929 /
Dějiny státu Izrael - E.Terner / 1991 Evropské duchovní dějiny - F.Heer / Temné papežství - P.Rosa / 1996 / Znamení poslední doby - Š.Kupčík / Kronika česko - slovenská - J.Šimák Přehled pro ctitele sv.Václava - ročník
/ 2000 / 1925 / / 1921 / 1930
28.11. 2000 ve 20.00 hod. se konala na faře první schůze nově zvolené pastorační rady farnosti. Z celkového počtu 139 hlasovacích lístků obdrželi zvolení kandidáti následující počet hlasů : Mgr.Zdeněk Gregora 92 p.Ludmila Šebrlová 65
Ing.Pavel Doleček 82 p.Jan Marek ml. 64
p.Jaroslav Skalický 80 Ing.Jiří Novák 55
MUDr.Vladimíra Reslerová 80
Během dvouhodinové pracovně seznamovací schůze se projednávaly i tyto věci :
STAVEBNÍ ÚPRAVY
- rekonstrukce na kostele sv.Anny skončí do konce roku - probíhá přípravná fáze vytápění kostela sv.Václava, shání se povolení na plynovou přípojku – stavební zásahy budou minimální a nebudou vidět, topení bude zprovozněno během vánočních svátků
V neděli 17.12. bude uspořádána sbírka na topení v kostele sv.Václava. Otec Zbigniew prosí, abychom této sbírce věnovali pozornost a za každý dar děkuje.
-6 -
- lavice z presbytáře jsou již zrestaurované a také okna v kostele jsou již téměř hotová - plánuje se rozšíření nástěnek v kostele a na jedné z nich bude zřízen tzv. koutek „Hyde Park“
VÁNOČNÍ MŠE A KONCERTY - 24.12. neděle - mše svatá v 8.00 hodin u sv.Máří Magdalény – P.Gabriel v 9.30 hodin u sv.Václava – Otec Zbigniew ve 24.00 hodin mše svatá s rockovým doprovodem – učinkuje Michael & Voice of Cathedrals - 25.12. pondělí - mše svatá v 9.30 hodin u sv.Václava – zpívá chrámový sbor pod vedením p.Uhlířové v 15.00 hodin – koledování u jesliček / pro děti / - učinkují Žížalky a dětský pěvecký sbor Hlásek - 7.1. 2001 v 15.00 hodin
NOVOROČNÍ KONCERT - učinkují :
Dětský pěvecký sbor Boni Pueri
Josef Sadílek – trubka, Chorosinski – varhany, Renata Drősslerová – zpěvačka divadla Semafor I v naší farnosti bude probíhat Tříkrálová charitativní sbírka. Loni proběhla v Olomouci a slavila velký úspěch. Několik dní před Slavností Zjevení Páně, Tří Králů, v den slavnosti a několik dní poté ( cca 4 – 7 leden 2001 , budou v co největším počtu obcí přicházet do domácností a chodit po ulicích skupinky „tří králů“ s koledou a přitom budou vybírat na charitu – na předem stanovený konkrétní účel. Propagace sbírky bude i v televizi. PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI SE SEJDE OPĚT JIŽ 13.12., KDY BUDE VOLIT SEKRETÁŘE A JEDNATELE RADY / zastoupí Otce Zbigniewa v případě nepřítomnosti / D A L Š Í I N F O R M A C E : - Adventní koncerty 3.12. 15.00 hod, -Hlásek ( D.Moravcová ) 10.12. 15.00 hod. ( V.Jetmarová ) 17.12.15.00 hod.- ( J .Uhlířová ) 5.12. 15.30 hodin v pořadu ÁČKO – TV NOVA – učinkuje Otec Zbigniew na téma „Nevypadám na to, ale jsem kněz“ 22.12. 23.00 hodin – Otec Zbigniew hostem pořadu Zastavárna na Radiožurnálu 24.12. 22.00 hodin – Otec Zbigniew hostem Karla Šípa ve Skopičinách Páter Gabriel bude udělovat svátost nemocných v těchto dnech : neděle 10.12. 8.00 hod. mše svatá Žichlínek neděle 17.12. 8.00 hod. mše svatá Luková středa 20.12. 8.00 hod. mše svatá Lanškroun ( sv.Máří Magdaléna ) Na faře v učebně je možnost zapůjčení si videokazet, tak videopřehrávače. Výběr s křesť. tématikou je široký. Nebude-li nikdo na faře, zastavte se ve firmě RECAL. Informace na tel.čísle 0608 – 029530
Redakční rada : Jana a Mirek Kuťákovi Textové korektury: Olga Skalická Copying: RECAL-Pavel Kráčmar Jakékoliv náměty, připomínky nebo ohlasy rádi uvítáme. Tel. : 0467/ 525166 mobil : 0602/ 828 751 Ulice : Lidická 823 LA.
-6 -
