Občasník časopis oddílu 27. PTO Lesní moudrosti
Úvodní slůvko
srpen 2014
Honzík
Hau kola, prázdniny už se nezadržitelně řítí ke svému konci a začíná nám další školní rok. Kromě školy, kam se asi většina z Vás netěšíte, začíná i činnost našeho oddílu, což naopak k těšení rozhodně je! Letní expedici po slovenských krásách máme úspěšně za sebou a nyní na nás čekají nová místa k poznání a hlavně spousta nových zážitků. Hned na začátku září se vydáme na rozjezdovou výpravu do krásného prostředí Pálavy (pokyny najdeš na poslední stránce). Můžete se těšit na boží přírodu, hrady (na jednom budeme i spát) a hlavně zase na svoje kamarády, které jste přes léto možná neviděli. V následujícím týdnu po rozjezdovce proběhne i první schůzka. Celoroční hru si vzal pod palec Franta, tedy se rozhodně máte na co těšit, ale o čem bude, to prozrazovat nebudu, to by pak nebylo žádné překvapení. V oddílovém vedení proběhlo také pár změn, o těch ale až na další stránce. Užijete si tedy poslední dny prázdnin a doufám, že se s Vámi všemi potkám na začátku září!
Změny v oddíle Jak už někteří z Vás víte, hlavně vy co jste byli na Letní expedici, v našem oddílovém vedení se událo pár změn. První změnou je vedoucí oddílu. Po Kivim jsem náš oddíl převzal já (Honzík). Je to z toho důvodu, že Kivi na Sněmu bude přebírat žezlo od Martina Hlavoně a stane se vedoucím celé naší zeesky. K tomu nám přibyli čtyři zbrusu noví, neopotřebovaní a plní elánu, instruktoři. Jsou jimi bývalé gardistky a gardisti Majda, Káťa, Klíště a Zdenda. Tím nám vyvstává, že budeme potřebovat novou gardu! A kdo se gardistou může stát? Všichni dostatečně ostřílení „mazáci“, s minimi cestovalete. Motivace si plnit minima . No a ještě nám chybí instruktor Franta a instruktorka Terka (nemůžu už napsat, že nejkrásnější, to by mě pak Majda s Káťou hnaly…), kteří budou nadále pokračovat, tak jak pokračovali doposud. Terka Vám k tomu ošetří i drobné bolístky, pokud by se Vám náhodou něco přihodilo, protože je oddílový zdravotník.
Tady nás máte všechny pohromadě.
62. letní expedice Mýto pod Ďumbierom 1. pochod 1. den Hned po snídani jsme vyrazili na autobus. Po cestě nás čekalo pár nepříjemností, jako třeba tříhodinové čekání v Banské Bystrici, které jsme si ale zpříjemnili procházkou po městě a prohlídkou válečného letadla. Nakonec jsme se dostali do Donovalů, počátečního bodu naší výpravy. Přesně podle předpovědi, ve čtyři hodiny začalo pršet, nebylo se kde schovat, a tak jsme pokračovali dál. Po nějaké době jsme zmoklí jak slepice a promrzlí na kost v čvachtajících botách dorazili do Hiadel´ského sedla, což byl náš cíl. Ubytovali jsme se ve zdejší útulně, pověsili si mokré věci, uvařili večeři a zalezli do teplých spacáků. 2. den Kvůli nepříznivému počasí jsme zvolili polo-ústupovou cestu a sešli do nedaleké vesničky Hiadel‘. Občerstvili jsme se v místním obchodě a vyčkali do příjezdu autobusu, který nás dovezl do Slovenské Lupči. Dali jsme si oběd v místním hostinci a po dvojičkách stopovali zpátky do Mýta pod Ďumbierom. Do konce dne jsme zevlili a hlavně se sušili. 3. den Ráno jsme se rozhodli vyrazit na výletek. Vydali jsme se na podivnou betonovou věc na nedalekém kopci, v domnění, že je to rozhledna, ale nebyla… Po cestě jsme potkali pana pštrosa. Od vysílače jsme pokračovali na pleso vykoupat se, ovšem voda byla docela studená, ale to nás nezastavilo. Zpátky jsme se vydali po hrozně podivné cestě, kterou značil asi nějaký „zfetovaný mongol“ (jak jsme jej nazvali). 4. den Počasí nám stále nepřeje a na horách prší, a proto jsme stále museli zůstat v nížině pod horami. Jelikož všechny zajímavosti v okolí Mýta jsme poznali už včera, dnes jsme se rozhodli vyjet trošku dál. K tomu nám posloužila Bernadeta, Kiviho stará dodávka, která má obrovskou výhodu, že
se do ní vejde opravdu všechno. Naskládat dovnitř osm lidí nebyl vůbec problém, ještě jsme po cestě mohli přibrat tři stopaře :D. Našim prvním cílem byl hrad ve Slovenské Lupči, a když jsme si jej prošli, pokračovali jsme do Banské Bystrici. Tam jsme si prohlídli náměstí. Po cestě zpět jsme ještě zajeli na „přírodní“ koupaliště, načež jsme se vrátili zpět do školy v Mýtě. 5. den Konečně se udělalo hezky i na hřebeni Nízkých Tater! I když z pochodu nám zbývají už jen dva dny, ani chvíli jsme neváhali, sbalili batohy a vyvezli se autobusem do sedla Čertovica, odkud jsme konečně vyrazili na cestu. Stoupali jsme na hory, procházeli po hřebeni a kochali se nádhernými výhledy kolem nás. I když dost foukalo, nikomu z nás to nevadilo. Užívali jsme si krásu hor, která byla opravdu všude okolo. Když jsme došli na Štefánikovu chatu, kde budeme spát, měli jsme ještě dost času, a tak jsme se rozhodli, že zamíříme do Jeskyně mrtvých netopýrů, nejvýše položené zpřístupněné jeskyně na Slovensku. Prohlídka opravdu stála za to, jeskyně byla vážně krásná! Následně jsme se vrátili na Štefánikovu chatu, kde jsme si dali večeři a celý večer si užívali úžasných výhledů na všechny strany. 6. den V horách se nám spalo krásně! Někteří se probudili dlouho před budíčkem a užívali si výhled na nádherné skalnaté hory. Poté, co jsme se sbalili, vyrazili jsme zdolat nejvyšší horu Nízkých Tater – Ďumbier. Tam bylo krásně! Nedlouho poté jsme dorazili na druhý nejvyšší vrchol, Chopok, kde však bohužel bylo hrozně moc lidí, kteří se sem vyvezli lanovkou. Dále jsme pokračovali po náročné žluté značce, která vedla přes neprostupné porosty klečí. Nakonec jsme dorazili až do Srdiečka, odkud jsme autobusem dojeli až do Mýta pod Ďumbierom.
2. pochod
Kaplan
1. den Ráno jsme si dali skvělou snídani od našich kuchařů. Dojeli jsme až do Lopeje, odkud jsme šli po svých deset kilometrů. Cestou jsme se podívali ke krásné studánce a po cestě sbírali borůvky a jahody. Na oběd byly obložené chleby, k večeři jsme si dali do křupava opečené buřty. 2. den Na snídani jsme si dali buchty, potom jsme pokračovali do vesničky Tri Vody a dělali zde výzkum pece, ve které se tavilo železo. O sto metrů dál jsme si dali oběd – těstoviny s mákem. Potom pořád pršelo, stavovali jsme se v různých útulnách. Nakonec jsme spali na půdě nějakého neobydleného domu, dali jsme si česnečku a šli spát. 3. den Ráno jsme vyšli na hřeben a šli dál. Pršelo už jen trochu, došli jsme na autobus a svezli se do Čierneho Balogu, kde jsme jeli vláčkem. K večeři jsme si uvařili rizoto. Poté jsme si dali noční pochod zpět do Mýta.
3. pochod
Anďa
1. den Ráno jsme vstali a šli na ranní píseň. K snídani byly buchtičky s krémem. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili na autobus, jenomže nám ujel a další jel až za dvě hodiny. Tak jsme se vrátili, dali si oběd, ke kterému bylo rizoto. A pak nám ujel i druhý autobus a další jel až za pět hodin. Tak jsme mezitím měli oddílový sněm. Potom jsme už konečně odjeli autobusem k salaši Zbojská, kde jsme spali kousek od prasátek. 2. den Ráno jsme vstali a šli na ranní píseň. Prasátka nás v noci otravovala a skákala přes batohy. Někomu dokonce snědla buchty. K snídani jsme měli chleby s pomazánkovým máslem. Po snídani jsme se sbalili a vydali se na naučnou stezku Jakuba Surovce. Když jsme se vrátili, dali jsme si na oběd chleba s taveňákem. Následoval polední klid s možností si na Zbojské koupit
nějaký suvenýr, či čerstvé sýry. Potom jsme šli pět kilometrů do útulny (sedlo Burda), kde jsme spali. 3. den Ráno jsme vstali a šli na ranní píseň. Ke snídani byly buchty. Po snídani jsme se sbalili a šli asi deset kilometrů. Během cesty jsme šli lesní džunglí a šli se podívat na skalní bránu. Nakonec jsme zdárně dorazili k dřevěné útulně, kde jsme se ubytovali (Nižná Klaková). Večer jsme zpívali, uvařili si kopřivový a třezalkový čaj, povídali si pohádky a šli spát. 4. den Ráno jsme vstali a šli… však to znáte. Ke snídani byly chleby s máslem a nutelou a k tomu ještě třezalkový a kopřivový čaj. Po snídani jsme se sbalili a šli asi osm kilometrů do Muráně, kde jsme si dali oběd. Po obědě byl poleďňák a čekali jsme na autobusové zastávce asi hodinu, aby nám to neujelo. Mezitím jsme si zašli do obchodu, kde jsme si mohli něco koupit. Potom jsme jeli autobusem do Mýta, kde jsme si dali večeři, ke které byla mrkvová pomazánka. Po večeři jsme si prali a sprchovali se. Potom byl večer a šlo se spát. Na tomto pochodu jsme navštívili Národní park Muráňská planina a počasí nám docela přálo.
Spojovačka na dlouhou chvíli
Co nás čeká? 5. - 7.9. 2014 Rozjezdová výprava na Pálavu Na letošní rozjezdovou výpravu se vypravíme na malebnou Pálavu. Projdeme si několik zřícenin, nakoukneme do jeskyně, vykoupeme se v zatopeném lomu a podíváme se i do krásného Mikulova, takže se určitě máte na co těšit! Sraz: 17:00 na Hlavním nádraží Návrat: 15:30 na Hlavním nádraží Na sebe: oddílové tričko S sebou: 200 Kč, plavky + jako obvykle na výpravu Jídlo: 1,5l vody, 1/2 chleba, 5x svačina, večeře z domu, buchty, paštika, fazole v tomatové omáčce, taveňák, cibule, 1ks zeleniny (např. okurek, paprika…)
11.9. 2014 – první schůzka v tradičním čase (16:30-18:30)
Časopis Občasník vydává 27. PTO Lesní Moudrosti, 14. TSP Zeměpisná společnost „Po cestách vlasti“ Redakce: Výjimečně Honzík, jinak Franta (
[email protected]). Vychází občasně – a to opravdu fakt! .
