Oba skladatelé souzněli jednak se svých regiónem, spoluvytvářeli a podíleli se na jeho originalitě a mimořádném postavení v rámci české hudby i s

1. ÚVOD S tématem své magisterské diplomové práce mi pomohla skutečnost, ţe jsem se se jmény výborných muzikantů Ostravského rozhlasového orchestru Vladimírem Figarem a Jiřím Urbánkem stále setkávala při psaní bakalářské práce o Zbyšku Bittmarovi. Vladimír Figar a Jiří Urbánek patřili k předním osobnostem populární hudby na Ostravsku. Oba působili v Ostravském rozhlasovém orchestru, v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v Triu Vladimíra Figara a také v souboru Flamingo – Plameňáci se zpěvačkou Marií Rottrovou a Petrem Němcem. Věnovali se i šansonům a filmové hudbě. Úspěšná byla jejich činnost skladatelská a aranţérská, v níţ dokázali vyuţít svých improvizačních schopností, osobitých skladatelských technik a velkých interpretačních zkušeností. Kompoziční aktivity přitom zasahovaly jak do oblasti hudby jazzové, písňové, taneční a orchestrální tvorby. Jejich velikou láskou byla hudba, hlavně jazz. Vzhledem k tomu, ţe se v obou případech jedná o uzavřené dílo, rozhodla jsem se především soustředit maximum dostupných pramenů. To se mi díky spolupráci s ostravským rozhlasem podařilo, takţe dnes na základě dobrých kontaktů s pracovištěm obou skladatelů i s dědici autorských práv ( rodinní příslušníci ), mám k dispozici reprezentativní vzorek tvorby obou skladatelů. Cílem této diplomové práce je zachytit faktograficky podstatu přínosu obou významných ostravských hudebníků, působících od konce 60. let do naší doby. Sonda je záměrně zvolena tak, ţe popisuje dva umělecky blízké, ale přece jen typově odlišné hudebníky. Srovnáním obou osobností bych chtěla zdokumentovat stav populární hudby a jazzu na ostravské hudební scéně na časově rozsáhlé ploše. To umoţní přispět k lepšímu hodnocení a k analýze nejdůleţitějších stylových tendencí ve sledovaném období. Vyhodnotím nejprve na vybraných reprezentativních sondách nejdůleţitější stylové tendence od 60. let do konce ţivota ( V. Figar †1989, Jiří Urbánek †2009 ), zařadím je do kontextu české jazzové a populární hudby. Následnou provedenou analýzou typických vzorků doplním dobovými soudy kritik. Ke všem těmto pramenům různé povahy připojím i názory a komentáře spolupracovníků a kolegů z orchestru, získané při jednotlivých setkáních z dokumentárních nahrávek.

1

Oba skladatelé souzněli jednak se svých regiónem, spoluvytvářeli a podíleli se na jeho originalitě a mimořádném postavení v rámci české hudby i s přesahy do evropských tendencí. Závěrem srovnáme oba skladatele, abychom tak přispěli k typologii hudebníka a tvůrce sledované epochy. Výhodou umoţňující toto srovnání je jejich společné působiště a interpreti. Práce kromě toho, ţe provede evidenci skladeb obou autorů a nabídne výběrový netematický katalog jejich díla, by měla především přispět k poznání a analýze hudební scény Ostravy ve sledovaném údobí. Podstatnou výhodou práce by měla být její dobrá pramenná fundovanost. Všechny soustředěné skladby jsou evidovány v archivu Českého rozhlasu Ostrava. Součástí práce je řada dokumentárních příloh s prameny nejrůznější povahy – autografy, partitury, knihy, hudební časopisy, slovníky, hudební encyklopedie, opisy, tisky, nahrávky, programy, fotodokumentace, kritiky, recenze a výroky současníků, interpretů a spoluhráčů. Práce je členěna na část ţivotopisnou a část o skladbách, které Vladimír Figar a Jiří Urbánek napsali nebo se podíleli na jejich aranţmá. Teď uţ patří poděkování všem lidem, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. V prvé řadě bych chtěla touto cestou poděkovat především panu profesorovi PhDr. MgA. Miloši Štědroňovi CSc., který mi odborně radil, pomáhal a usměrňoval mé tvůrčí aktivity Ještě jednou velké díky Samozřejmě velké poděkování patří paní Daně Vrchovské – Urbánkové za poskytnutí cenných materiálů a informací z domácího archivu jejího manţela Jiřího Urbánka. Děkuji také za vţdy milé přijetí v jejím útulném a pěkném domě v Ostravě. Další velké díky patří Vladimíru Figarovi mladšímu, který mi také poskytnul důleţité informace o svém otci, dědečkovi a hudební rodině Figarů. Děkuji za zapůjčení klíčových dokumentů, partitur, fotografií a rukopisů z rodinného archivu. S velkou úctou chci poděkovat panu Antonínu Vašíčkovi, vedoucímu hudební redakce Českého rozhlasu Ostrava, který mi opět umoţnil získat jedinečné materiály, nahrávky, partitury a fotografie z kartotéky a fonotéky z ostravského hudebního archivu. Velké díky také patří zpěvačce a dámě české populární hudby paní Marii Rottrové, za milé osobní setkání a poskytnutí vzpomínek na své kolegy z Flaminga. Další poděkování patří muzikantům Jaroslavu Wykrentovi, Rudolfu Březinovi, Vlastimilu Bílkovi, Radku Dominikovi, Jaromíru Nohavicovi, Františku Trnkovi a Emilu Viklickému za osobní setkání se mnou a ochotu mi vyprávět vzpomínky na své hudební kolegy.

2

Děkuji také za materiály Renátě Spisarové z Českého rozhlasu Ostrava a Libuši Poliačikové z informačního a studijního oddělení z Městské knihovny Havířov. Děkuji za vypracování rešerše a za poskytnutí informací o hudebninách, knihách encyklopediích a časopisech, ve kterých jsou uvedeny informace o Jiřím Urbánkovi a Vladimíru Figarovi.

3

2. VLADIMÍR FIGAR ,,Nejraději mám tu muziku, kterou dělám. Je to ovlivněno ORem, které má velkou škálu. Takţe nejraději mám všechnu muziku.“ Vladimír Figar

2.1 Dětství, rodina, studium a vzdělání Známý ostravský skladatel, klavírista a interpret populární hudby Vladimír Figar se narodil 11. prosince 1944 v Ostravě – Hrabůvce do muzikantské rodiny. Rodiče Vladimír a Libuše Figarovi měli jediného syna Vladimíra. Otec Vladimír Figar ( *4. 11. 1898, †19. 1. 1954 ), byl absolventem učitelského ústavu ve Slezské Ostravě a ţákem brněnského skladatele Viléma Petrţelky ( *1889, †1967 ).1 Působil jako učitel v hudební škole v Ostravě – Starém Zábřehu. Vynikal jako pohotový klavírista a skladatel kvalitní populární hudby. Vyučoval hru na klavír. Hudba byla nejen jeho povoláním, ale také koníčkem. Pro cvičení na ostravské spartakiádě ve dnech 4. – 6. července 1925 připravil klavírní doprovod a napsal masovou Píseň jednotné fronty. V archivu Českého rozhlasu Ostrava se nachází dopis od paní Věry Přečkové z Ostravy – Vítkovic, která napsala: ,,Měla jsem to štěstí, ţe jsem se svou kamarádkou chodila k tatínkovi Vladimíra Figara na hodiny klavíru. V tu dobu měl malý Ládínek 6 let a nechtěl se učit hrát na klavír, nechtěl o tom ani slyšet. Jeho tatínek – učitel, výborný klavírista, dirigent pěveckého sboru, varhaník a skladatel, naříkal a pravil: ,,Tak já musím učit ostatní a můj syn to má zadarmo a nechce pokračovat v naší rodinné muzikantské tradici Figarů.“ Kdyţ jsme s kamarádkou v hodině uměly, posadil si nás pan profesor do křesla, sám v zimním čase rozsvítil velkou lampu, která stála ,,na křídle“, usedl ke klavíru a přítmím pokoje se rozezněly čarovné tóny jeho oblíbených Straussových valčíků. Bylo to nezapomenutelné a od té doby jsem neslyšela nikoho tak hrát. Pan profesor byl prima. Ale jednou, kdyţ jsme přišly do hodiny…hrůza…konec. Pan profesor zemřel. Všichni - a to bylo lidí, jsme ho oplakávali.“

1

Vyslouţil, Jiří: Hudební slovník pro kaţdého. Díl II. Skladatelé a hudební spisovatelé. Nakladatelství Lípa 1998, str. 401

4

Tolik z dopisu paní Přečkové.2 Výjimečnost skladbičky O vojáčku na stráţi spočívá v tom, ţe jejím autorem je právě Vladimír Figar starší a aranţérem jeho nezbedný ţáček Vladimír Figar mladší, kterého tatínek nakonec přece jen přivedl k hudbě a dal mu dobré základy. Matka Libuše Figarová, roz. Toflová ( *6. 7. 1925, †12. 3. 2008 ), pracovala jako úřednice v podniku Nová huť v Ostravě. Oba rodiče svého jediného syna velice milovali a poskytovali mu rodinné zázemí, hudební vzdělání, podporovali jeho píli, talent a nadání. Lásku k hudbě a mimořádné hudební nadání zdědil po svém otci, včetně absolutního sluchu. Otec často hrával na klavír a komponoval nové skladby. Jiţ od útlého dětství malého Vladimíra přitahovala hudba, ale táta ho zásadně nechtěl učit na klavír sám. Proto jej zapsal v roce 1952 do Hudební školy Dr. Leoše Janáčka v Ostravě – Vítkovicích. Ve školním roce 1951 – 1952 nastoupil Vladimír Figar do 1. třídy Národní školy v Ostravě – Stalingradě. Od první třídy se učil s výborným prospěchem a s vyznamenáním.3 Hudební školu Dr. Leoše Janáčka v Ostravě – Vítkovicích začal navštěvovat ve školním roce 1952 – 1953 a opět s výborným prospěchem. Studoval hru na klavír, hudební nauku a sborový zpěv. Nejdříve ho učila učitelka Judita Ambrosová a později v absolventském 7. ročníku jej vyučovala Milada Kavková. Z rukopisu vzpomínek na hudební školu Vladimír Figar napsal: ,,Byl jsem zapsán do hudební školy, ale tam nastaly velké problémy, neboť jsem neuznával systém notového zápisu a po půl roce se přišlo na to, ţe hraji pouze podle sluchu. Postupně jsem to potom zvládl a dál uţ šlo všechno normálně. Ještě v dětství jsem se učil u svého strýce 2 roky na housle a 3 roky na kostelní varhany“4 Vladimír Figar absolvoval hudební školu s vyznamenáním. Často se účastnil klavírních soutěţí, kde získal mnoho cen a diplomů5 a ve většině případů mu byla udělena nejvyšší ocenění. V 10 letech napsal svoji první skladbu, kterou nazval Polka a pak následovaly další drobné skladbičky. Ke konci základní osmileté školy se připravoval ke zkouškám na konzervatoř. Jeho hudební kariéra začala po úspěšném přijetí na Státní konzervatoř hudby v Ostravě ve školním roce 1959 – 1960. Studoval klavír u profesorky Terezy Trösterové ( *6. 12.1909

2

Hudební archiv Antonína Vašíčka. Český rozhlas v Ostravě Přílohy, vysvědčení. Domácí archiv Vladimíra Figara 4 Rukopis z domácího archivu Vladimíra Figara. 5 Přílohy, diplomy z klavírních soutěţí 3

5

),6 profesora Zdeňka Duchoslava ( *3. 10. 1929 Brno )7 a kompozici studoval u Miroslava Klegy ( *6. 3. 1926 Ostrava ).8 Nadání umoţnilo Figarovi velmi úspěšné absolvování klavírní a kompoziční třídy na ostravské konzervatoři v roce 1965.9 Díky profesorům ostravské konzervatoře se nejen zdokonalil ve hře na klavír, ale získal i potřebné teoretické hudební vzdělání. Hrál v mnoha orchestrech a kapelách. Na konzervatoři hrál na piano v JAZZ KVINTETU, pak působil v ARMÁDNÍM SOUBORU VÍTA NEJEDLÉHO v Praze, v OSTRAVSKÉM ROZHLASOVÉM ORCHESTRU, FLAMINGU - PLAMEŇÁCÍCH, TRIU VLADIMÍRA FIGARA a spolupracoval s mnoha dalšími orchestry a interprety. Sledovat Vladimíra Figara při hraní byl doslova záţitek. Jeho invence byla nevyčerpatelná, jeho nástrojová technika mistrovská, smysl pro styl toho kterého ţánru byl dokonale vytříbený a jeho schopnost citlivého doprovodu byla opravdu mimořádná. Měl absolutní sluch a fantastickou hudební paměť. Měl neobyčejný dar muzikantské obrazotvornosti, který je nezbytný pro práci v rozhlasovém orchestru. Fascinoval nás obrovským zápalem a úţasnou chutí do hry, neobyčejnou vitalitou, nevyslovitelně nádhernými muzikantskými nápady, jimiţ zdobil jednotlivé skladby. Ke kaţdému účinkování přistupoval zodpovědně a s obrovskou soustředěností. Stačilo se zaposlouchat do prvních tónů a kaţdý poznal, ţe Vladimír Figar patřil k těm šťastným lidem, pro něţ se stala hudba nejen prací a povoláním, ale také i největší láskou. Byl muzikant, který nepromarnil svůj obrovský talent, byl skromný se smyslem pro recesi s profesionálním přístupem ke všemu, co dělal: aranţoval, komponoval, dirigoval, ale hlavně mistrovsky hrál. Jeho láska také patřila rodině. Seznámil se s Dagmar Říšskou a uzavřel s ní sňatek 8. ledna 1977 v Ostravě. Z manţelství se narodily 2 děti. Syn Vladimír – junior a dcera Sabina. ,, Seznámili jsme se v roce 1976 a o rok později se narodil Vláďa mladší. Po něm za dva roky přišla dcera Sabinka, takţe jsem měla doma zábavy dost. Přesto jsem absolvovala s manţelem a jeho kapelou některé kratší šňůry po Československu. Ovšem pověstné bouřlivé mejdany na hotelích, které jsou rockovým a popovým hudebníkům připisovány, jsem nezaţila. Hoši z Flaminga uţ tehdy měli přes třicet a zřejmě se asi rozhodli usadit – po koncertě se vţdy 6

Tereza Trösterová, rodačka z Českého Těšína, klavíristka a koncertní umělkyně. Studovala ve Vídni a v letech 1953 – 1979 byla profesorkou na ostravské Vyšší hudebně pedagogické škole a konzervatoři. 7 Zdeněk Duchoslav, ostravský klavírista, absolvent brněnské konzervatoře a JAMU. Pedagog a klavírista, interpret klavírního díla L. Janáčka. Kolektiv autorů: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava. Profil 1984, s. 206, 207 8 Miroslav Klega. Ostravský hudební skladatel, v letech 1967 – 1973 byl ředitelem ostravské konzervatoře a hudebním redaktorem v rozhlasu. Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Profil Ostrava 1987, s. 130, 179 9 Příloha, Absolutoruim konzervatoře. Fotopříloha absolventů. Archiv Vladimíra Figara.

6

najedli a šup do pokojů spát. Vláďa junior zdědil po svém otci nejen jeho pracovnu a hudební nástroje, ale také výrazný hudební talent.“10 Dcera Sabina se narodila 1. července 1979. Syn Vladimír Figar, ( junior ) se narodil 8. listopadu 1977 v Ostravě – Vítkovicích. Také zdědil hudební nadání po svém otci. Hudbě se věnuje od svých pěti let. Studoval klavír v ZUŠ v Ostravě, Sokolské u učitelky Evy Sobotkové a ve vyšších ročnících pokračoval studiem klavíru u Miluše Pazdziorové. Na svého otce rád vzpomíná: ,,Táta mne na klavír moc neučil, byl pořád někde na cestách, ale kdyţ zavítal domů, nezapomněl dohlédnout, jaké dělám pokroky. Jednou jsem cvičil v obýváku a otec o patro výš v kuchyni naklepával řízky. Ţe mne, ale i přitom bedlivě poslouchá, se ukázalo při kaţdé mé chybě. Bouchání ustalo a táta shora hulákal názvy not, které jsem měl správně zahrát.“11 V 9 letech Vladimír Figar junior, natočil v sólovém zpěvu v Českém rozhlase Ostrava spolu s pěveckým sborem Permoník 9 písní od renomovaných ostravských autorů – Drahoslava Volejníčka,12 Jiřího Urbánka a dalších. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a absolvoval v roce 1998 pod vedením hudebního skladatele a pedagoga Edvarda Schiffauera skladbou Třikrát o tomtéţ, v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava. Na konzervatoři se podílel na realizaci tří absolventských představení hudebně dramatického oddělení. Jako student konzervatoře převzal taktovku Big bandu M – BAND Dr. RUDOLFA SOCHORA hrající swing, moderní jazz, ale i filmovou a autorskou hudbu. Studium kompozice zakončil na katedře skladby a dirigování Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v roce 2001. Byl ţákem Prof. Ing. MgA. Ivo Medka, Ph.D. ( *20. 7. 1956 Brno ).13 Během studií na JAMU začal spolupracovat s Českým rozhlasovým orchestrem Ostrava, kde dělal kompletní hudební grafiku pro Český rozhlas. S QQ – studiem spolupracoval a je autorem znělky - Osudové okamţiky, pro ČT Ostrava, Proti proudu – znělka, Šikulové –

10

Vzpomínky bývalé manţelky Dagmar Figarové - Šmekové. Z domácího archivu rodiny V. Figara 11 Vzpomínky na svého otce Vladimíra Figara, osobní sdělení v říjnu 2010 v Ostravě. 12 Drahoslav Volejníček ( *5. 8. 1934 Holásky u Brna ). Studium na pedagogické fakultě v Brně. Hudební vzdělání, housle, klavír, violoncello, klarinet, saxofon a trubka. Od roku 1970 byl dramaturgem ORO. Kolektiv autorů. Čeští skladatelé současnosti. Panton Praha 1985, s. 307 13 Prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D. , Rektor JAMU. Český hudební skladatel, hudební publicista a organizátor, pedagog teorie kompozice a skladby na Hudební fakultě JAMU v Brně.

7

kompletní hudební grafika, Hranice dokořán – kompletní hudební grafika. Autorsky se podílí na realizaci audiovizuálních děl. Příleţitostně také zastává funkci hudebního reţiséra. Kdyţ se v roce 2003 skupina Plameňáci výjimečně sešla u příleţitosti galakoncertu Ahoj, Ostravo, tak Vladimír Figar svého otce velmi dobře zastoupil u klávesových nástrojů. V současnosti působí Vladimír Figar (junior) jako skladatel a aranţér autorských i neautorských písní a je klavíristou v kapelách ROCK´N´ROLL BAND MARCELA WOODMANA a v PROZATÍMNÍM ORCHESTRU VLADIMÍRA FIGARA.14

3. POČÁTKY UMĚLECKÉ ČINNOSTI 3.1 Jazz kvintet Státní konzervatoře v Ostravě Uţ v době studií se začal Vladimír Figar pozvolna orientovat na taneční a jazzovou muziku. Zpočátku byl na škole tento lehký ţánr, věcí velmi potíranou a stíhanou. Přesto se tajně hrálo dál. Situace se zlegalizovala, aţ kdyţ byl vytvořen JAZZ KVINTET STÁTNÍ KONZERVATOŘE. Hráli v obsazení: Vladimír Figar

– piano

Jiří Hlava

– trubka

Jiří Urbánek

– trombon

Pavel Raška

– kontrabas

Jan Cvach

– bicí

V tomto sloţení hráli na výchovných koncertech pro mládeţ. Domácí archiv Vladimíra Figara obsahuje rukopis, kde sám uvádí: ,,Prošel jsem mnoho kapel, z nichţ za zmínku stojí Orchestr Rudolfa Sochora, kde jsem kupodivu začínal na tenorsaxofon. Saxofon vůbec se mi líbil. Do ţádné kapely jsem nechtěl na piano. Rudolf Sochor to, ale zřejmě dobře vymyslil, přijal mne na tenora do VELKÉHO BANDU, a po očekávaném odchodu mého spoluţáka, klavíristy Radovana Hudečka, jsem byl morálně donucen hrát na svůj původní nástroj – a uţ mě měli.“

14

Osobní setkání a rozhovor s Vladimírem Figarem, mladším v Ostravě dne 18. října 2010

8

,, Blíţila se vojna, konkurs do AUSu jsem sice udělal, ale moc se mi nechtělo. Profesor Klega mi nabídl postgraduální studium + 1 rok přípravy na AMU. Nějakým nedorozuměním jsem nedostal odklad a tudíţ jsem do AUSu nastoupil. ( Taneční orchestr Pavla Bayerleho ) Nutno ovšem podotknout, ţe uţ v 5. a 6. ročníku konzervatoře jsem byl zaměstnán v ORO, kde jsem byl po několika zkušebních frekvencích přijat. V AUSu pokračovala obdoba jazz kvintetu ( Miroslav Večeřa, Jiří Urbánek, já a další ) a v době opušťáků jsme jezdili natáčet do Ostravy. Po vojně jsem se rád vracel do ORO. Mimoto jsem se vrátil i do orchestru Rudolfa Sochora, ale jen na 2 měsíce. To uţ přišel za mnou Richard Kovalčík s nabídkou do FLAMINGA, tehdy jednoročního. Nastoupil jsem shodou okolností zase místo Radovana Hudečka.“15

3.2 Orchestr Rudolfa Sochora

3.3 Rudolf Sochor, leader, aranţér a skladatel se narodil 1. září 1925 v Záblatí u Karviné. Maturoval na reálném gymnáziu v Moravské Ostravě ( 1944 ). Vystudoval právnickou fakultu Univerzitu Karlovu v Praze a získal titul JUDr. v roce 1950. Učil se kompozici a hudební teorii u Josefa Schreibera ( *25. 12. 1900, †5. 11. 1981)16 a Josefa Píchy ( *3. 10. 1893, †10. 10. 1964 ).17 Rudolf Sochor hrál od roku 1946 na saxofon s vysokoškolským tanečním orchestrem ACADEMIC PARTY v Praze. Spolupracoval také při zaloţení tanečního a jazzového oddělení hudby na ostravské konzervatoři, kde působil jako externí pedagog a aranţér od roku 1968 aţ do jeho zrušení v roce 1971. Svůj orchestr musel v roce 1970 z finančních důvodů rozpustit, ale činnost opět obnovil v roce 1971 v menším obsazení a zajišťoval i nadále kulturní a reprezentativní akce v rámci kraje. Tehdy se pořádaly druţební koncerty v Dráţďanech, Halle, Primorsku, Riese a Volgogradu. V letech 1978 – 1981 působil orchestr kaţdoročně jako doprovázející těleso na mezinárodní soutěţi ve společenském tanci v Lodţi. Vedoucí Sochor a jeho orchestr byli poctěni řadou čestných uznání.18 Vladimír Figar v tomto orchestru působil v letech 1962 – 1965. Pak musel nastoupit k prezenční vojenské sluţbě v Praze do ARMÁDNÍHO UMĚLECKÉHO SOUBORU VÍTA NEJEDLÉHO. 15

Rukopis Vladimíra Figara. Domácí archiv. Kolektiv autorů. Čeští skladatelé současnosti Nakladatelství Panton Praha 1985, s. 248 17 Kolektiv autorů. Čeští skladatelé současnosti. Nakladatelství Panton Praha 1983, s. 214 18 Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 494 16

9

3.4 Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého Armádní umělecké těleso, které se formovalo postupně v rámci československého samostatného praporu v tehdejším Sovětském svazu za 2. světové války. V dubnu 1942 se vyčlenila zvláštní hudební četa ( velitel Alois Kačerek ) s funkcí malé salónní kapely, později malého dechového orchestru i s vlastní tvorbou. Od června 1943 byl velitel čety Vít Nejedlý ( *1912 Praha, †1945 u Dukly ), který jiţ od 19. května 1943 četě pomáhal zabezpečovat nástroje a noty. Vypracoval pevnou koncepci a rozvinul pedagogickou a skladatelskou činnost. V roce 1945 byl AUS VN ustanoven jako oficiální umělecký soubor. V návaznosti na předchozí stylově ţánrovou pestrost ( šlágrová produkce, dechová hudba, symfonická pásma se sborovým a sólovým zpěvem). Neustálý růst uměleckých ambicí přesáhl koncem 60. let tradiční armádní potřeby, proto došlo k restrikci směrem k původnímu zaměření a vojenské tematice. Taneční orchestr AUS VN se jako zvláštní sloţka osamostatnil v roce 1962 aţ pod vedením Pavla Bayerleho.19 Do tohoto orchestru nastoupil Vladimír Figar v roce 1965 po přijímacím konkurzu společně s Jiřím Urbánkem a Miroslavem Večeřou.20 V AUSu pokračovala obdoba JAZZ KVINTETU a v době vojenských opušťáků jezdili všichni natáčet do Ostravy. Po vojně v roce 1967 se Vladimír Figar rád vracel do OSTRAVSKÉHO ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU. Také se vrátil i do ORCHESTRU RUDOLFA SOCHORA. Pak přišel Richard Kovalčík s nabídkou do Flaminga.

3.5 Flamingo - Plameňáci FLAMINGO byla jedna z našich nejlepších předních ostravských souborů s vysokou profesionální úrovní jak interpretační tak i autorskou. Skupinu FLAMINGO zaloţil v roce 1966 v Ostravě trumpetista a skladatel Richard Kovalčík. Jeho aranţérská práce měla nezaměnitelný rukopis, jeho hra udávala sound celé

19

Bayerle Pavel ( *31. 3. 1925, †16. 10. 1971 ), aranţér, skladatel, leader. Trumpetista v praţských orchestrech. V roce 1961 zaloţil velký taneční orchestr AUS VN, stál v čele jako šéfdirigent. 20 Fotopřílohy – fotografie z AUS VN. Z domácího archivu Jiřího Urbánka a Vladimíra Figara.

10

kapely. Tento soubor patřil víc jak dvacet let ( později pod názvem PLAMEŇÁCI ) k československé instrumentální špičce. Uměleckým vedoucím byl Richard Kovalčík a dále jej tvořili převáţně hráči Ostravského rozhlasového orchestru. Ve své původní jazzově orientované sestavě začalo působit v roce 1966. Zakládajícími členy byli hudebníci - Richard Kovalčík ( *22. 5. 1937, †12. 3. 1975 ), Jiří Urbánek, Radovan Hudeček, Petr Foltera, Rudolf Večeřa a Jiří Plachý. Velmi citlivým výběrem shromáţdil okolo sebe Richard Kovalčík skupinu výborných muzikantů. Produkce kapely byla čistě jazzová a v pozdější době přichází soubor do většího kontaktu s pop – music. K prvním zpěvákům Flaminga patřil Jaromír Löffler.21 Zpíval soul a Rhythm and blues. V tomhle ţánru nejenţe zpíval, ale i textoval hity některých amerických zpěváků. V roce 1968 Jaromír Löffler emigroval. Dnes ţije trvale ve Švýcarsku a je šéfredaktorem časopisu pro komunikaci a marketing. V červnu 2010 se na krátkou dobu vrátil, aby si po čtyřiceti letech s Ostravským rozhlasovým orchestrem opět zazpíval. Jaromír Löffler vzpomíná: „V roce 1968 jsme hráli s Flamingem v Jugoslávii a vrátili jsme se nějak dva dny před tím 21. srpnem. V noci jsme ještě zkoušeli nějaké věci s Richardem Kovalčíkem a ráno jsme slyšeli tanky. Okamţitě jsme sedli do auta a jeli do studia, abychom zachránili hlavně ty naše zesilovače, na které se musely vţdycky těţce dávat peníze dohromady. Uţ tam byli funkcionáři s páskami a řekli mi, ţe ta éra, soudruhu Löfflere, té černé americké muziky skončila. Teď se tady bude hrát česká muzika. Bylo to prostě jasné, ţe tady končí doba, která byla pro mě více méně zázračná. Já jsem měl výjezdní doloţku od Pragokoncertu, tak jsem jel přímo do Německa a potom do Švýcarska.“ Jméno Jaromír Löffler v 60. letech minulého století bylo symbolem nových hudebních směrů. Rhythm and blues a soul. Zatímco praţské kapely, které tento ţánr hrály, kopírovaly své zahraniční vzory. Löffler k té muzice přistupoval po svém. Zpíval Rhythm and blues česky, skvěle frázoval a vyvracel tak tvrzení, ţe černošský soul se česky zpívat nedá.22 Flamingo bylo v té době progresivní, mimo jiné taky proto, ţe přineslo na českou rockovou scénu dechovou sekci. Ve světě to na konci 60. let nebylo nic výjimečného, ale u nás rock či bigbeat znamenal hlavně kytary, bicí, klávesy a zcela ojediněle saxofon. Flamingo, vedené trumpetistou Richardem Kovalčíkem mělo dechy plnokrevné a tím byl vlastně jeho sound nezaměnitelný.

21

Jaromír Löffler ( *20. 3. 1948 ), zpěvák, jazzman, textař. Hudeník ţíjící ve Švýcarsku. Z archivu Antonína Vašíčka, Český rozhlas Ostrava 22 Názor hudebního publicisty Jiřího Tiefrunka. Dokument o Jaromíru Löfflerovi. Ostrava 2010

11

S postupným nabírání vokálních sólistů se Flamingo stalo univerzálnějším, dalo přednost písničkové formě a přistoupilo na angaţmá v tanečních kavárnách v Ostravě. Působilo také v zahraničí, skupina vystupovala v Jugoslávii, Švýcarsku, Německu, Polsku a začalo se zaměřovat na soul a Rhythm and blues. V případě Hany Zagorové také na šanson. „Tak Marii jsme nemuseli objevovat, protoţe ta byla uţ známá v té době, kdyţ my jsme rozjeli kapelu Flamingo. Ona zpívala s Majesticem a v té době s námi uţ zpíval Péťa Němec, Věrka Špinarová, která toho musela nechat, měla 14 let a Hanka Zagorová. Ovšem Hanka potom odešla do Prahy a my jsme potřebovali náhradu, tak nějakým způsobem se stalo, ţe Marie začala zpívat s námi. Ještě si pamatuji, ţe jsme hráli na I. beatovým festivalu v Praze a to ještě zpívalo trio, takţe to zpíval Péťa Němec, Hanka a Marie dohromady. A pak uţ zpívala jenom Marie a Petr. Repertoár vycházel z těch sólových světových věcí, ale bylo potřeba psát i naše české písničky. Napsal jsem v té době docela velký hit, ta písnička se jmenuje Ráno. Text napsal Miroslav Černý a nahrávka vznikla 23. dubna 1976 ve studiu Mozarteum.“23 Jiří Urbánek V následujících dvou letech došlo v kapele k několika změnám. Radovana Hudečka vystřídal u klávesových nástrojů Vladimír Figar, kytaristu Petra Folteru nahradil Jan Hasník, novým saxofonistou a flétnistou se stal Rudolf Březina a bubeníkem Radomír Dominik. Tahle sestava byla páteří FLAMINGA, jak jsme ho znali celá léta sedmdesátá a v podstatě i léta osmdesátá. V březnu 1975 podlehl zákeřné nemoci kapelník Richard Kovalčík. Skupina se odchodem Kovalčíka velmi změnila. Právě on byl garantem a tahounem dechového pojetí zvuku FLAMINGA. Urbánek a Figar pak dávali přednost aranţím bez dominance dechů a tím definitivně opustili původní soulový sound, který nebyl pro nový repertoár vţdy nejpříhodnější. Píseň Lásko se stala jednou z nejkrásnějších písní roku 1974. Byl to velký hit a nakonec po zásluze obdrţela Bílou vránu Mladého světa. Text napsal Jaroslav Wykrent24. Například původní rozhlasová nahrávka Wykrentovy písničky Lásko, byla postavena na Kovalčíkově tvrdošíjně dechové aranţi, ale posluchače vůbec neoslovila. Marie Rottrová tuto verzi sice nazpívala, ale jen s velkým sebezapřením. 23

Zvukový záznam z archivu Český rozhlas Ostrava. Muzikantský jarmark, který byl vysílán 15. června 2004 Vzpomínka a rozhovor s Jiřím Urbánkem 24 Jaroslav Wykrent ( *10. 9. 1943 Přerov ), zpěvák, skladatel a textař. Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 623

12

„Kdyţ mi Jarda Wykrent tuhle písničku hrál, tak jsem se do ní okamţitě zamilovala. Richard Kovalčík tenkrát řekl, ţe udělá aranţmá a připraví ji na zkoušku. No a pak přišel s něčím takovým, ţe jsem se úplně rozbrečela vzteky. Tenkrát jsem mu strašně vynadala, jak jsi mohl něco podobného udělat k tak něţné melodii? Vyčítala jsem mu, ale on jen odpověděl, ţe, jinou aranţ si v téhle písničce naopak vůbec nedovede představit. Tehdy se v naší kapele prostě všechno dělalo á la Chicago.“ „ Lásko jsme pak hráli na pár koncertech, ale já byla vţdycky hrozně naštvaná, nechtěla jsem ji zpívat a tohle aranţmá skutečně nenáviděla. Aţ pak po čase jsem se domluvila s Vladimírem Figarem. Navrhla jsem mu, abychom ji zkusili udělat znovu a citlivěji, protoţe je to moc hezká písnička a je škoda, ţe si ji v její stávající úpravě nikdo ani nevšiml. A tak to Vláďa vymyslel s těmi hammondkami a violoncellem.“ 25 Později skladbu nahráli znovu ve zcela nové a krásné aranţi Vladimíra Figara.26 Jiří Urbánek se čím dál víc věnuje skladatelské činnosti a stává se v letech 1975 - 1977 uměleckým vedoucím FLAMINGA. Do skupiny přichází trumpetista Luděk Emanovský, baskytarista Ivan Koţušník, který po Petru Šibilevovi a Pavlu Petrášovi nahradil definitivně Jiřího Urbánka a bubeník Vlastimil Bílek. V nezměněném sloţení hráli aţ do roku 1987. V roce 1987 přišli do kapely dva mladí muzikanti – Richard Kroczek na místo Vlastimila Bílka u bicích a Radek Pastrňák vystřídal Jana Hasníka.

Flamingo – Plameňáci ( 1966 – 1989 ) Umělecký vedoucí / doba působení v kapele Richard Kovalčík, 1966 – 1975 Jiří Urbánek, 1975 - 1977 Vladimír Figar, 1977 – 1989

Obsazení Richard Kovalčík ( trubka ) – 1966 – 1975 Luděk Emanovský ( trubka ) – 1975 – 1989 25

Graclík, Miroslav – Nekvapil Václav: Marie Rottrová – Ţivot plný not. Neautorizováný umělecký a ţivotní příběh ostravské Lady Soul. Nakladatelství XYZ 2010. s. 85 Osobní sdělení Jaroslava Wykrenta v Ostravě v klubu Parník dne 14. 5. 2010 26 Opekar, Aleš. Rock – Pop. Duben 1999 č. 4/186, ročník X. Bigbítové šlápoty 40. s. 64 - 65

13

Radovan Hudeček ( klávesy, klavír ) – 1966 – 1968 Vladimír Figar ( klávesy ) – 1968 – 1989 Petr Král ( tenorsaxofon, flétna ) 1968 - ? Rudolf Březina ( saxofon, flétna ) - 1968 - 1989 Petr Foltera ( kytara ) – 1966 – 1968 Jan Hasník ( kytara ) – 1968 – 1987 Radek Pastrnák ( kytara ) – 1987 - 1989 Radomír Dominik ( bicí ) – 1967 - 1981 Miroslav Večeřa ( flétna, saxofon, klarinet ) – 1966 - 1968 Jiří Urbánek ( trombon, později baskytara) – 1966 – 1975 Petr Šibilev ( baskytara ) – 1975 – 1977 Pavel Petráš ( baskytara ) – 1977 – 1979 Ivan Koţušník ( baskytara ) – 1979 – 1989 Oldřich Svoboda ( hrál na baskytaru necelý rok ) - 1966 Jiří Plachý ( bicí ) - 1966 – 1967 Vlastimil Bílek ( bicí ) - 1976 – 1987 Richard Kroczek ( bicí ) – 1987 - 1989

4. HUDEBNÍ OSOBNOSTI 4.1 Richard Kovalčík Richard Kovalčík27 se narodil 22. května 1937 v Orlové. Od pěti let se učil hrát soukromě na housle. Kdyţ ve 12 letech utrpěl šestinásobnou zlomeninu levé ruky, byl donucen ze zdravotních důvodů housle odloţit. Seznámil se s nástrojem, ( trubka ) jemuţ později vdechl tak osobité já, ţe jej i dnes poznáme hned po několika tónech. Richard Kovalčík vystudoval Vyšší průmyslovou školu stavební. Z počátku pracoval jako stavební technik a stavební inspektor. Teprve později jej láska k hudbě a jeho obrovský talent a píle přivedly na dráhu profesionálního hudebníka. Ve svých 16 letech odjel na svůj první zahraniční zájezd do Polska, ale na Ostravsku bylo uţ jeho jméno trumpetisty pojmem. Soustřeďoval na sebe zájem celé řady amatérských souborů v kraji. V letech 1948 – 1954 hrál 27

Archiv Rozhlasu Ostrava. Melodie 1975, č. 11

14

přibliţně ve 12 kapelách a v roce 1954 se stal členem VELKÉHO TANEČNÍHO ORCHESTRU OTAKARA PAVÁKA,28 působícího při Československém rozhlase v Ostravě, kde setrval aţ do jeho zániku v roce 1961. První zkušenosti s vedením orchestru a s aranţováním získal během prezenční sluţby u vojenské hudby v Opavě ( 1957 – 1959 ). Hrál v dechovém, tanečním i jazzovém orchestru a tam si také rozšířil repertoár v oblasti tzv. váţné hudby. Ačkoliv byl Richard Kovalčík hudebník – amatér, bez odborného vzdělání, úspěšně absolvoval konkurz a nastoupil 1. prosince 1962 jako sólista na trubku v Ostravském rozhlasovém orchestru. V ORO působil do roku 1975, kde se nesmazatelně zapsal do historie tohoto uměleckého tělesa. Tady nacházely uplatnění jeho kompoziční a aranţérské vlohy, často jsme jej vídali za dirigentským pultem orchestru. Poznamenal vývoj zejména v dechové sekci. Byl jejím vedoucím hráčem a svou hrou jí vtiskl charakteristický styl frázování – tedy vytvořil její typický sound. Kovalčík měl výborný sluch, měl prvotřídní nátisk a krásně barevný plný tón. Jako sólista oplýval nesmírným darem improvizační schopnosti. Bez něho by ostravská i československá populární hudba a jazz měly unavenější a mdlejší výraz. Poslouchal hudbu a měl rád Milese Davise, Chicago, Billyho Chasea, Billyho Cobhama. Z našich upřednostňoval M. Efekt, Orchestr Gustava Broma, Karla Velebného, Václava Týfu a ze zpěváků se mu líbil Lešek Semelka a Karel Černoch. Richard Kovalčík měl nemalou zásluhu na tom, ţe koncem 60. a začátkem 70. let ostravská populární hudba u nás získala velice dobré jméno. V té době jsme uţ v odborných recenzích četli slova chvály na vystoupení nejznámější ostravské skupiny FLAMINGO, později známé jako PLAMEŇÁCI.29 Na prvním vystoupení v Domě kultury NHKG 27. března 1967 zpívali s Flamingem Biernatová, Hana Zagorová a Luděk Nekuda. Věra Špinarová se na tomto pódiu objevovala od ledna 1968, ale uţ v průběhu předchozího roku, od svých patnácti let s kapelou spolupracovala. Její první rozhlasovou nahrávkou byla vlastní skladba Já před tebou klečím.

28

Otakar Pavák byl pseudonym Josefa Przebindy. Opavský rodák, rozhlasový dlouhodobý pracovník. Komponoval a vedl taneční orchestr Otakara Paváka. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava. Profil, 1984, s. 81 29 G 77 Gramorevue. Ročník 12. Ţena v mnoţném čísle… mezi Plameňáky. Datum vydání 6. května 1977

15

4.2 Hana Zagorová,30 zpěvačka, textařka, herečka, moderátorka a scenáristka. Narodila 6. září 1946 v Petřkovicích u Ostravy. Studovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Ostravě a po maturitě v roce 1964 byla přijata na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Po pěti letech absolvovala v oboru herectví. V pěvecké soutěţi Hledáme nové talenty ji v roce 1963 ve finále doprovodil Gustav Brom se svým orchestrem. Slyšel ji zpívat dramaturg Ostravského rozhlasového orchestru František Trnka, který Zagorové ihned nabídl k nazpívání svou Písničku v bílém a také ji radil, jak správně vyslovovat sykavky.31 V roce 1968 se Hana Zagorová s ORO a skupinou Flamingo Richarda Kovalčíka umístila na 5. místě v anketě Zlatý slavík. Flamingo vyplňovalo její část zájmů. V roce 1963 na sebe upozornila v soutěţi Hledáme nové talenty a brzy nahrála s ORO dětské písničky. Seděl jí spíš šanson a střední proud. Vrcholem bylo vystoupení s Flamingem na 2. Československém beatovém festivalu v prosinci 1968 v praţské Lucerně. V roce 1968 Hana Zagorová natočila s FLAMINGEM svůj první hit, písničku Richarda Kovalčíka Svatej kluk a debutovala s ním na singlu Supraphonu. František Trnka v souvislosti na Zagorovou zavedl termín „beatový šanson.“ V letech 1967 a 1968 se FLAMINGO představilo na 1. a 2. Československém beatovém festivalu v Praze. Vystoupení byla znamenitá, zejména to druhé v roce 1968. Haně Zagorové to přineslo řadu nabídek z praţských malých divadel. Po absolvování JAMU v roce 1969 odešla do praţského APOLLA.

4.3 Petr Němec, zpěvák, kytarista, hráč na foukací harmoniku a skladatel. Narodil se 15. června 1950 v Ostravě. Vyučil se strojním zámečníkem a studoval v Ostravě na LŠU výtvarný obor. V hudební škole začal hrát na kytaru a zpívat s amatérskými skupinami Komáři a Royal beat. V roce 1967 přešel jako kytarista do Flaminga Richarda Kovalčíka a v následujícím roce uţ v tomto souboru působil profesionálně jako zpěvák. Nahrával pro ostravský rozhlas a brzy se prosadil s českými verzemi písní Mellow Yellow a také z repertoáru britské skupiny Beatles Hey Jude a Michael. Velký úspěch zaznamenal s písní Opatruj svých sedmnáct, kterou mu napsal Drahoslav Volejníček s textem Vladimíra Čorta. Všechny vyšly na deskách 30

Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 625 31 Osobní sdělení Františka Trnky v říjnu 2010 v Havířově.

16

Supraphonu v roce 1969 - 1970. Ještě dva roky však současně pracoval ve vítkovických ţelezárnách. Ukázalo se, ţe Petr Němec v nové orientaci na Rhythm and blues prospěje kapele Flamingo více jako zpěvák. Celé toto období bylo neobyčejně úspěšné. Za interpretaci písně Hej, nebuď nesvá získali Němec a Rottrová v roce 1971 Cenu diváka na Bratislavské lyře. V dalších letech 1972, 1973, 1976 a 1984 se Bratislavské lyry opakovaně zúčastnili. Petr Němec musel v srpnu 1972 nastoupit základní vojenskou sluţbu, kterou vykonával v Praze v Armádním uměleckém souboru. Po svém návratu, ale jen obtíţně hledal uplatnění vedle Marie Rottrové, kdyţ její projev se více přizpůsoboval hudbě středního proudu. Němec ze skupiny vystoupil v roce 1980, ale i pak se znovu s Marií sešli v roce 1992 ve dvou duetech Ráno jak má být a Úsvit na jejím albu Chvíli můj, chvíli svůj. Po odchodu z Flaminga se spojil s hudebníky ostravské jazzové skupiny Alternativa a dohodl se s nimi na novém názvu Drak. Zpíval ve vokální trojici – Petr Němec – Dana Vrchovská – Vendulka VolnáChovancová. Tady se Němec začal prosazovat i jako skladatel. Spolupracoval s textařem Jaromírem Nohavicou, se kterým napsal píseň Maturitní kvádro. Byla nahrána na desku Supraphonu v roce 1984. Skupina Drak vystupovala nejprve dlouhodobě v zahraničí, později začal Petr Němec vystupovat se skupinou Speciál a zpěvačkou Věrou Špinarovou. V devadesátých letech se Petr Němec zaměřil na hudbu širokého stylového okruhu a vystupuje se skupinou Dragons v tanečních podnicích na Kanárských ostrovech, v Karibiku a ve Švýcarsku. Skupina Dragons je v Maspalonas na Kanárských ostrovech uváděna jako Brillant.32

4.4 Marie Rottrová33 ,,Marie Rottrová je výborná zpěvačka a vybírá si dobré texty. Má výhodu, ţe zpívá s vynikající kapelou. S některými členy jsem hrál, jsou to velcí muzikanti.“34 32

Melodie 14, 1976, č. 6, s. 170. Petr Němec Melodie 19, 1981, č.1, s. 10. Petr Němec Kolektiv autorů Masarykovy univerzity v Brně: Český hudební slovník osob a institucí. Heslo: Němec Petr Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 372 33 Maléřová, Zuzana: Hlas se stínem aneb Kdyţ do ţivota zpívá Marie Rottrová. Nakladatelství Akropolis 1991 34 G 77 Gramorevue. Ročník 12. Číslo vyšlo 6. 5. 1977. Supraphon Praha. Ţena v mnoţném čísle…mezi Plameňáky. Autorka Milena Petříková

17

Jiří Stivín, hudebník, Praha Marie Rottrová se narodila 13. listopadu 1941 v Ostravě – Hrušově. Po základní škole studovala gymnázium v Bohumíně, kde také maturovala v roce 1960. První hudební podněty na ni působily od raného dětství. Otec byl skladatel, varhaník a sbormistr v kostele sv. Františka z Assisi v Hrušově. Matka zpívala v kostelním sboru a amatérsky operetu. Marie studovala hru na klavír v LŠU Ostravě u profesora Vítězslava Juřiny, zpívala ve smíšeném sboru a absolvovala jednoroční kurz pro zpěváky populární hudby v Ostravě, vedeným Leo Jehnem. V roce 1960 se zúčastnila talentové soutěţe a po finálovém koncertě, doprovázeném orchestrem Gustava Broma, skončila jako čtvrtá. Jako zástupce z Ostravy byla pozvána k účinkování TV pořadu Poprvé před kamerou, kde zvítězila s interpretací písně Jana Hammra a Jaromíra Hořce Rozmarné stvoření. V letech 1961 - 1963 zpívala s velkým orchestrem Břetislava Pěchníka v Ostravě, ale také začala natáčet v Československém rozhlase s instrumentální skupinou Františka Trnky.35 ( viz. níţe ) Později také s ORO. V letech 1965 - 1966 spolupracovala s první ostravskou rockovou kapelou SAMUEL, od níţ přešla k souboru MAJESTIC s profesionální úrovní, kde zpívala aţ do roku 1968. Z té doby se datuje její přechod k soulovému způsobu zpěvu. Začala hostovat s FLAMINGEM Richarda Kovalčíka, se kterým uţ vystupovala v roce 1968 na 2. Československém beatovém festivalu v Praze. Svou uměleckou pozici i přízeň posluchačů získávala velmi pozvolna. Úspěšná však uţ byla hned její první gramofonová nahrávka Paroloď ( Supraphon ), stejně jako řada soulově orientovaných písní, většinou zpívaná v angličtině. Po celou dobu Marie Rottrová spolupracovala s FLAMINGEM, vedeným od začátku trumpetistou a aranţérem Richardem Kovalčíkem, aţ do jeho předčasné smrti v roce 1975. V letech 1975 – 1977 řídil Flamingo Jiří Urbánek a poté se ujal vedení 1977 - 1989 Vladimír Figar, skladatel a hráč na klávesové nástroje. Marie Rottrová třikrát soutěţila na mezinárodním písňovém festivalu Bratislavská lyra. Lyra byla nejprestiţnější festival v tehdejším Československu. První ročník se uskutečnil v Bratislavě 23. června 1966 a vyhrál jej Karel Gott se slovenskou písní Mám rozprávkový dom. Bratislavská lyra byla soutěţ československých autorů populární hudby – tedy skladatelů a textařů. Pomohla nastartovat kariéru například Marice Gombitové nebo skupinám MODUS a ELÁN. Aţ do roku 1989 patřila k událostem,

35

Osobní setkání v ZUŠ L. Janáčka v Havířově v říjnu 2010. Rozhovor a vzpomínky Františka Trnky

18

které mimo československých interpretů představily domácímu publiku zahraniční západní hvězdy, které by se k nám jinak nedostaly, například Amanda Lear, Cliff Richard, Rubettes, Bad Boys Blue, Nicole, Modern Talking, Sabrina, Donovan, Tuto Cutugno, Mireile Mathieu, Smokie, Joan Baez, Opus, Boney M, Al Bano a Romina Power, Lokomotiv GT nebo Beach Boys. Tyto hvězdy však vystoupily pouze jako hosté v nesoutěţní části Lyry. Soutěţit mohli pouze domácí zpěváci nebo jen interpreti ze spřátelených socialistických zemí. V roce 1971 získala Marie Rottrová spolu s Petrem Němcem s písní Hej, nebuď svá ( Bohuslav Ondráček – Zdeněk Borovec ) cenu publika. V roce 1979 byla ve finále se dvěma písněmi Tvá řeč je tvá máma ( Bohuslav Ondráček – Jiřina Fikejzová ) a Pojď od Jiřího Urbánka s textem Miroslava Černého. V roce 1982 zpívala na Bratislavské lyře rovněţ ve finále píseň Ten vůz uţ jel od Jiřího Zmoţka s textem Zdeňka Borovce. Ve své hudební činnosti – v televizi, na gramodeskách, na koncertech doma i v zahraničí – Richard Kovalčík s FLAMINGEM dobře reprezentovali nejen ostravskou, ale i českou populární hudbu. Příchodem Marie Rottrové a Petra Němce orientoval Richard stylový výraz skupiny k soulu a blues.36 A co se týká původních skladeb, tak těch má Marie Rottrová37 v repertoáru dost, protoţe právě ony tvoří kaţdého zpěváka. Komponovali pro ni především hudebníci ze skupiny Plameňáci, hlavně Jiří Urbánek, který měl mimořádný smysl pro moderní písničky a Vladimír Figar. Kaţdý z nich měl rozdílný rukopis, naprosto osobitý a zajímavý. V roce 1969 začínala její profesionální dráha se skupinou Flamingo. Vysokou úroveň ostravské populární hudby reprezentovala úspěšně u nás i v zahraničí. Se svojí skupinou hráli v Polsku, Německu, Rusku, Bulharsku, Itálii, Jugoslávii, Švýcarsku, Finsku, Norsku a mnoha dalších zemích. Účastnila se festivalů Bratislavská lyra, Děčínská kotva, Sokolov, Sopoty, Ljubljana a jiných. Kdyţ musel v roce 1969 z politických důvodů odejít dramaturg Miloš Zapletal z ostravského rozhlasu, kapelník Flaminga Richard Kovalčík mu nabídl, aby dělal skupině a Marii Rottrové manaţera. Zapletal se tak stal uměleckým šéfem Flaminga, i kdyţ skupina měla svého kapelníka Kovalčíka, tak on se zabýval pouze manaţerskou činností. S Marií pak spolupracoval jako její manaţer téměř dvacet let. Domluvil stovky vystoupení, napsal scénáře k několika koncertním programům i ke všem jejím televizním Divadélkům pod věţí ( 1981 – 1987 ).

36 37

Fukač, Jiří - Vyslouţil, Jiří – Macek, Petr: Slovník české hudební kultury. Heslo: blues, str. 76, Praha 1997 Rohál, Robert: Královny českého popu. Nakladatelství Petrklíč 2003

19

,,Byla to krásná doba, protoţe jsme byli takové trio - Richard Kovalčík, Marie a já ( M. Zapletal ). Často jsme se spolu setkávali v soukromí, proţili jsme spoustu krásných chvil a samozřejmě se vţdycky debatovalo o práci.“38 V roce 1970 vyšlo Flamingu debutové bezejmenné album, které skupina natočila v roce 1969. Šest písní z jedenácti na něm zpívala Marie Rottrová. Nechyběl ani duet s Petrem Němcem nazvaný Opatruj svých sedmnáct a také dvě orchestrálky a dvě sólové písně Petra Němce. V podstatě to bylo album Flaminga, tedy skupiny, a ne Marie. Všechno určoval kapelník Richard Kovalčík a později po jeho smrti baskytarista Jiří Urbánek. Po vydání debutového elpíčka Flaminga vznikla i jeho anglická verze, která byla určená na export. Ještě v roce 1970, ji vydal Supraphon ve spolupráci s podnikem zahraničního obchodu Artia pod názvem This Is Our Soul. S FLAMINGEM v té době zpívali Hana Zagorová, Věra Špinarová, Petr Němec, Milan Chladil, Yveta Simonová, Jaroslav Wykrent, Pavel Novák, Viktor Sodoma, Vlasta Průchová, Halina Franckowiak, Marie Rottrová a mnoho dalších našich i zahraničních zpěváků.39 ,, Richard natáčel v rozhlase do poslední chvíle. I kdyţ s Flamingem uţ nemohl jezdit na zájezdy, ve studiu se objevoval stále. Naposledy jsem se s ním setkal krátce před jeho odchodem na věčnost v nemocnici. Věděl jsem, ţe uţ se nikdy neuvidíme. Dobře jsme si s Richardem rozuměli, měl jsem ho rád a velice jsem si ho váţil. Za to, ţe si na mne vzpomněl, kdyţ hledali v rozhlase redaktora mu dodnes do muzikantského nebíčka posílám tisíceré poděkování. Richard Kovalčík zemřel 12. března 1975.“40 V roce 1976 se musela na nátlak agentury skupina FLAMINGO přejmenovat na PLAMEŇÁKY. V Československu začalo politicky přituhovat a soudruhům se nelíbily anglické názvy našich skupin a trvali na přejmenování na česká jména. K zajímavosti koncertních vystoupení přispívalo svými jazzovými produkcemi i trio klavíristy a varhaníka Vladimíra Figara.

5. TRIO VLADIMÍRA FIGARA

38

Miloš Zapletal . V roce 2007 v televizním dokumentu České televize reţiséra Jana Mudry HVĚZDY MORAVY 39 Z hudebního archivu Antonína Vašíčka, Český rozhlas Ostrava 40 Vzpomínky Antonína Vašíčka na Richarda Kovalčíka. Osobní setkání v září 2010 Melodie 1975 č.4. Richard nám zemřel. Autor Jiří Černý

20

,,Trio vznikalo vlastně náhodně při rozhlasových frekvencích, natočilo se občas něco z ,,pytle,“ postupně se pak jaksi uzákonilo. Postupné úpravy lidových písní, ruských lidových písní, vlastní skladby. Nutno vyzvednout instrumentální a skladatelský přínos Jiřího Urbánka.“

41

Vladimír Figar

„Vláďa Figar byl tak úţasný a průrazný sólista, ţe musel v kaţdém případě mít nějakou svou skupinu, někde se vyjádřit, někde ukázat, to co vlastně umí. V tom Flamingu byl sólista byl soulman, ale musel v kaţdém případě podporovat ty zpěváky, protoţe tam se hrálo na ty zpěváky. A v Triu Vladimíra Figara byl opravdu vyloţeně sólistou a tahounem. Takţe to trio bylo opravdu Trio Vladimíra Figara, protoţe on tomu dával ksicht, tvář on to všechno aranţoval on ho dělal. Trio Vladimíra Figara bylo opravdu velice známé a velice populární a vím, ţe v té době a nejen v té době, ale i o deset let později. Vlastně celá republika poslouchala a znala to a všichni ,,HO“ obdivovali a my jsme se s tím samozřejmě pěkně svezli. Měli jsme tu čest, tedy já a Radek Dominik a posléze Vlastík Bílek ho vlastně doprovázet a hrát s ním tedy v této kapele.“ „To trio hrálo vlastně od začátku a od vzniku Flaminga, kdyţ se Vláďa Figar vrátil z vojny a nastoupil po Radku Hudečkovi aţ do konce, kdy Vláďa umřel.“42 Jiří Urbánek

V 60.

letech

minulého

století,

v době,

kdy

v Ostravě

kromě

OSTRAVSKÉHO

ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU se z jeho členů zrodila i dvě menší instrumentální seskupení - skupina FLAMINGO a komorní soubor TRIO VLADIMÍRA FIGARA.

TRIO VLADIMÍRA FIGARA tvořili členové ORO: Vladimír Figar - klavírista a varhaník Jiří Urbánek - kontrabasista a baskytarista Radek Dominik - bubeník. Vlastimil Bílek – bicí od roku 1976

41

Z rukopisu Vladimíra Figara. Z domácího archivu. Zvukový záznam z archivu Český rozhlas Ostrava. Muzikantský jarmark, který byl vysílán 15. června 2004 Vzpomínka a rozhovor s Jiřím Urbánkem 42

21

Zprvu nahrávali lidové písně, které upravoval vedoucí tria Vladimír Figar, později rozšířili repertoár o vlastní skladby a také o úpravy skladeb cizích autorů. Figar měl za sebou léta praxe hráče na klávesové nástroje, léta dirigování a aranţérské práce. Z této praktické stránky vyrostla i jeho skladatelská činnost, která se rovnoměrně dělila na písničky a orchestrálky. Měl cit pro atmosféru celku písničky, cit pro text, na který uměl komponovat. Jiří Urbánek napsal nejprve melodii a text vznikal následně. Historie vzniku TRIA VLADIMÍRA FIGARA je docela zajímavá. Tady sehrála svou roli náhoda. Psal se rok 1967. Po natáčení s ORO43 zůstávali občas jeho tři členové – Vladimír Figar, Jiří Urbánek a Radek Dominik44 ve studiu – a jen tak, sami pro sebe si ještě trochu muzicírovali. V hudební reţii tuto jejich improvizovanou hru někdy náhodou zaznamenali na magnetofonový pásek. Po několika připomínkách reţiséra Josefa Przebindy dostalo časem toto bezprostřední a nezávazné ,,hraní si s tóny“ přísnější formu a řád. Ze zcela nahodilých muzikantských projevů vznikaly velice nápadité úpravy lidových písní českých a slovenských, později také ruských. A tak vzniklo před lety mezi milovníky jazzu dobře známé TRIO VLADIMÍRA FIGARA.45 Jejich úpravy lidových písní například : Sil jsem proso, Roţnovské hodiny, Kočka leze dírou, Prší, prší, Pod našima okny, Tovačov, Tovačov, Dobrú noc, má milá, Ej, přeletěl ptáček46 a mnoho dalších písní jsou zaznamenány a uloţeny v archivu Rozhlasu Ostrava. Po 9 letech trvání tria – tedy v roce 1976 nahradil bubeníka Radka Dominika Vlastimil Bílek,47 změnili členové TRIA VLADIMÍRA FIGARA jeho název na TRIO FIGAR – URBÁNEK – BÍLEK. Zatím, co původní soubor jsme mohli slyšet i na veřejných koncertech, nové seskupení se věnovalo pouze natáčení ve studiu. Všichni členové tria měli mimořádné hudební nadání. Vladimír Figar komponoval, aranţoval, také dirigoval a byl uznávaným klavíristou a varhaníkem. Jiří Urbánek komponoval, aranţoval, odborníky byl povaţován za jednoho z nejlepších hráčů na basovou kytaru s výbornou technikou a s moderním harmonickým a rytmickým cítěním. Radek Dominik a Vlastimil Bílek jsou citliví a technicky disponovaní bubeníci s precizním rytmickým pulsem.

43

Ostravský rozhlasový orchestr - ORO Radek Dominik ( *25. 5. 1938 Štítina u Opavy ) 45 viz. Seznamy skladeb Tria Vladimíra Figara 46 Poklady z našeho archivu aneb z historie ORO, připravil Antonín Vašíček, hudební archiv. Natočeno 25. 5. 2004 47 Osobní setkání s Vlastimilem Bílkem v únoru 2010 ve Frýdku - Místku 44

22

Z repertoáru TRIA VLADIMÍRA FIGARA uvedl Antonín Vašíček v pořadu Poklady z našeho archivu aneb z historie ORO dne 1. 6. 2004 tyto skladby, které upravil Vladimír Figar: Civilizace, Svět na ruby, Nebe na zemi od autora Jaroslava Jeţka Malá noční hudba – Menuet / W. A. Mozart Italské capriccio / P. I Čajkovskij Stíny - II. Foxtrot / skladba ze třídílné suity z roku 1969 / Vladimír Figar Pramínek / Vladimír Figar ji napsal v roce 196948 Stálý host / Jiří Urbánek

5.1 Vlastimil Bílek se narodil 8. prosince 1947 ve Frýdku – Místku. Od dětství studoval hru na klavír v Lidové škole umění ve Frýdlantu nad Ostravicí, u profesorky Ireny Tichavské. Po základní škole byl přijat ke studiu na Státní konzervatoři v Ostravě, kde byl ţákem profesora Milana Bosáka. Hru na bicí studoval od roku 1977 a absolvoval v roce 1983. S tátou – kapelníkem, hrál nejprve na akordeon a pak na bicí s různými amatérskými skupinami. Od roku 1969 byl zaměstnán jako profesionální hudebník u Pragokoncertu. V letech 1973 – 1974 hrál v kapele Ivo Pavlíka a s Věrou Špinarovou. V roce 1975 nastoupil do Ostravského rozhlasového orchestru, kde působil do jeho zrušení v roce 1993. Se skupinou FLAMINGO - PLAMEŇÁCI a s Marií Rottrovou procestoval v letech 1976 – 1987 téměř celou Evropu. V Triu Vladimíra Figara hrál v letech 1976 – 1989. Po zrušení OSTRAVSKÉHO ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU v roce 1993 se s Jiřím Urbánkem domluvili na další hudební spolupráci. ,,Následujícího roku 1994 jsme se oba dostali na loď Hanseatic – plavba na trase Antarktida – Arktida. Byla to fantastická cesta, včetně Seychelských ostrovů. Od tuleňů na jihu aţ po Nordcap. Hráli jsme denně pro bohatou klientelu na různých lodích, sem a tam aţ do roku 2001.“49 Muzikantské cestování zakončil Vlastimil Bílek cestou kolem světa Miami – Benátky od 5. prosince 2000 – 12. dubna 2001. V Základní umělecké škole ve Frýdku – Místku působil v letech 2001 – 2009 jako pedagog, kde vyučoval ţáky na bicí nástroje.

48 49

Hudební příloha na CD. Skladba Pramínek od Vladimíra Figara z roku 1969 Osobní setkání s Vlastimilem Bílkem v únoru 2010 ve Frýdku - Místku

23

Celý jeho ţivot je spojen s hudbou, skupinami, orchestry, cestováním, koncertováním, s televizí, rozhlasem, s nahrávacím studiem, ORO, Flamingem, Triem Vladimíra Figara, Marií Rottrovou, Petrem Němcem, Jaroslavem Wykrentem, Věrou Špinarovou...a s mnoha dalšími hudebními umělci. TRIO VLADIMÍRA FIGARA svoji úspěšnou činnost ukončila dne 27. března 1989 tragická smrt vedoucí osobnosti – hráče na klávesové nástroje Vladimíra Figara.50

6. HUDEBNÍ PŘÁTELSTVÍ 6.1 Řekli o svém kolegovi: Jaroslav Wykrent51, hudebník, textař, zpěvák, skladatel o Vladimíru Figarovi: ,, Vladimír Figar, kterému jsme všichni většinou říkali Ládíček a předtím ještě, podle jeho údajné podoby s Beethovenem ,,van“ byl nejenom skvělý muzikant, ale také báječný komediant. Nikdy nezkazil ţádnou legraci. Byl také velkým labuţníkem a rád se sázel o všechno moţné. Kdykoliv mám k obědu řízek, vţdycky si na něj vzpomenu, protoţe Ládíček si z této smaţené speciality pokaţdé pečlivě odstranil obal ze strouhanky ( jeţ nikdy nejedl ) a kdyţ jsem mu navrhoval, ať si dá příště řízek přírodní, prohlásil, ţe by to nebylo ono. Při odchodu z čínské restaurace, kde byl schopen vydatně ochutnat značnou část jídelního lístku, včetně předkrmů v podobě marinovaných ledvinek, černých vajec a podobně, se naprosto bezelstně zeptal, kam, ţe se teď půjdeme najíst. V rámci hazardu jsem s ním osobně podstupoval takovou malou hru: já si občas kupoval jeden či dva losy někdejší Československé státní loterie ( po 10,- Kčs ) a kdyţ jsme oba společně u snídaně, kterou byl a je v muzikantské branţi spíš aţ oběd zjistili, ţe v novinách je uveřejněn příslušný tah, nabídl jsem mu v ,,draţbě“odkoupení příslušného losu ( za 20,- Kčs nebo 50,- Kčs ), aniţ bych vůbec zkontroloval, zda vyhrává nebo ne. Láďa chvíli smlouval cenu a někdy ji srazil třeba i na 5,Kčs a jen co zaplatil a dostal losy do rukou, nadšeně začal procházet taţená čísla. Pokud si 50

In: Nová svoboda 4. dubna 1989, s. 7. Rodinný oznamovatel Domácí archiv Vladimíra Figara. Oznámení o úmrtí 51 Jaroslav Wykrent ( *10. 9. 1943 Přerov ) zpěvák, skladatel, textař. Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jszzová scéna. Praha 1990, s. 623

24

pamatuji, nikdy sice nevyhrál, ale jednou nebo dvakrát mu byla přiřknuta odměna v podobě výměny starého losu za nový. Jestli toho někdy vyuţil, to sice nevím, ale myslím si, ţe při jeho bohémské povaze se o to ani nikdy nepokusil. Kromě aranţování mých songů Lásko, Střapatá, nohatá, Řeka lásky a podobně, jsme některé úspěšné písničky Marie Rottrové, třeba Skořápky ořechů či Večerem zhýčkaná, napsali spolu a Ládíček o těchto kouscích vţdycky mluvil jako o ,,wykrentůvkách.“ Odměnou za ně ( z mé strany ) mu pak byly bábovky, které mu napekla má ţena. Jeho smrt se mne velice dotkla a dodnes ji povaţuji za neuvěřitelnou z hlediska lidského, naprosto zbytečnou.“ Jaroslav Wykrent

Jaroslav Wykrent o Jiřím Urbánkovi: ,,Jiří Urbánek byl tak trochu pedant, který si jak v muzice, tak většinou i v ţivotě potrpěl na přesnost a důkladnost. Nerad ze svých zásad ustupoval, takţe má, poměrně hojná textařská spolupráce s ním, byla sem tam i docela bouřlivá, protoţe zatímco on nechtěl ustoupit od té které notičky, synkopy a podobně, já zase mnohdy trucovitě trval na určitém slovíčku i slovním obratu, který si vyţadoval přinejmenším drobný skladatelský zásah. V drtivě většině případů však moudřejší ustoupil a pravdou je, ţe jednou to byl on, podruhé zase já – takţe se nám naše společné dílo ( aţ na nepatrné výjimky ) podařilo nakonec přece jen nějak dokončit. Navíc: ,,Dovoluji si neskromně tvrdit, ţe postupně jsme se s Jiříkem stali celkem dobrými kamarády a jeden druhého jsme obstojně chápali. Z řady Urbánkových návštěv na mé valašské chalupě mi v hlavě utkvělo jeho nadšené houbaření, kvůli němuţ byl ( na rozdíl ode mne ) ochoten pokaţdé vstávat i časně ráno. V jeho ,,lesním sběratelském repertoáru“ byly navíc i houby, které naše rodina nechávala v lese bez povšimnutí, zatímco Jirka nad nimi nadšeně jásal. Nevýhodou takových ,,zvýšených mykologických znalostí“ pak v jeho případě bylo, ţe si následnou smaţenici musel vţdycky udělat sám, neboť mu tuto sluţbu moje ţena zatvrzele odmítala s tím, ţe se (cituji) ,,nenechá honit po soudech, protoţe někoho otrávila.“ Neţ tohoto skvělého ( a taky velmi pilného ) muzikanta postihla zákeřná choroba, měl také rád dobré jídlo a v době volna ( pozor: nikdy ne v roli aktivního kapelníka…nedej uţ tak boţe ve funkci dirigenta Ostravského rozhlasového orchestru, případně jako ,, dítěte“jazzové, toť sloţky onoho tělesa ) nepohrdl ani sklenkou dobrého vína. ,,Ač jsem se s ním v posledních letech jako Přerovan potkával uţ méně, upřímně řečeno mi chybí víc, neţ by si mnozí mysleli.“52

52

Korespondence a osobní sdělení Jaroslava Wykrenta ze dne 10. 5. 2010

25

Jaroslav Wykrent

Marie Rottrová,53zpěvačka, textařka, skladatelka, interpretka populární hudby o Vladimíru Figarovi: ,,Vladimíra Figara jsem poznala v ostravské kapele OKTET, kterou řídil saxofonista Břetislav Pěchník. Mně bylo 20 let, Vláďovi 17 roků. Chodil v té době na konzervatoř a uţ tenkrát výborně hrál na klavír. Potom odešel na vojnu do AUS a znovu jsme se potkali aţ ve skupině FLAMINGO. Vláďa byl skvělý kamarád a parťák, uţili jsme si s ním spoustu legrace. S Jardou Wykrentem vytvořili tandém, kdy Jarda sloţil písničku a Vláďa ji geniálně zaranţoval. Vymyslel tak silné předehry, ţe kdyţ dnes zpívám jejich společnou písničku, publikum tleská uţ od předehry.“ ,, Vláďa byl fenomenální muzikant a dokonalý pianista. Na koncertech jsem zpívala vţdy několik písniček jen za doprovodu klavíru a jeho citlivý doprovod mě inspiroval k velkým proţitkům. Napsal pro mě i několik písniček. Při poslechu jednoho jeho demo snímku – nahrál mi klavír a melodii zpíval na ná, ná…, jsem byla moc dojatá a spontánně mně začala k té jeho melodii napadat slova. Napsala jsem ještě ten den celý text, písnička se jmenuje Čas pro mou lásku.“ Marie Rottrová

Marie Rottrová o Jiřím Urbánkovi: ,,Jirka Urbánek byl jedním ze zakládajících členů ostravského FLAMINGA. Hrál na baskytaru a skládal vesměs orchestrální skladby. Pár let po mém příchodu do kapely, začal psát i písničky. Byly to pěkné, ale docela těţké písničky jazzrockového stylu. Točila jsem je v ostravském rozhlase i v Supraphonu. Před natáčením jsme je vţdy korepetovali u klavíru, na který Jirka bravurně hrál. Vyţadoval naprostou přesnost frázování a já mu byla nesmírně vděčná, protoţe mě toho hodně naučil. Texty k nim psali Jaroslav Wykrent, Jarek Nohavica a taky Jiřina Fikejzová. Zrovna nedávno jsem vybírala písničky s texty J. Fikejzové na nové cédéčko a přitom jsem si uvědomila, jak Jirka skládal nadčasově. Jeho písničky jsou moderní i dnes a podle jedné z nich, jsem nové cédéčko pojmenovala – Osud mi tě přál.“54 53

Marie Rottrová ( *13. 11. 1941 Ostrava – Hrušov ), zpěvačka, skupiny Flamingo, Plameňáci, skladatelka, interpretka, textařka Osobní setkání s Marií Rottrovou a Jaroslavem Wykrentem na koncertě v Horních Bludovicích dne 30. 7. 2010 Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 457 - 458 54 Osobní setkání s Marií Rottrovou a mailová korespondence ze dne 7. 11. 2010

26

Marie Rottrová

Rudolf Březina55, hudebník, flétnista, saxofonista o Vladimíru Figarovi a Jiřím Urbánkovi: ,,Napadá mě, ţe by bylo dobré napsat podstatné rozdíly mezi Vladimírem Figarem a Jiřím Urbánkem. Oba studovali skladbu, avšak Figar pro nechuť hrát klasický klavírní repertoár a Urbánek teprve jako dálkový student.“ ,,Figar dlouho nosil v hlavě nápad ( nikdy nepsal pravidelně ) a často jsme byli svědky, jak si skladbu hraje na zkouškách, neţ ji nabídl interpretovi. Tak například vznikla píseň Večerem zhýčkaná pro Marii Rottrovou, tuším, jeho poslední kompozice, kterou snad precizoval půl roku.“ ,,Jiří Urbánek naopak dodrţoval denní penzum několika hodin, kdy pracoval u klavíru. Zásadní rozdíl mezi nimi je v melodice a frázování. Figar psal čistou, dá se říct českou melodiku bez zjevných synkopických frází. Jiří Urbánek naopak zřejmě díky svým začátkům v tanečních orchestrech na Opavsku, kde hrával jiţ od svých šestnácti let ( tehdy se hrál k tanci swing ), prosazoval silně synkopické fráze i ve vokálu a melodika měla nádech spíše bluesové modality. Například jedna z jeho posledních skladeb Song for George ( nahráno na CD ). Zajímavé je, ţe se oba vůbec nevěnovali váţné hudbě s výjimkou absolventských prací, ač byli vystudovaní skladatelé.“ ,,Vladimír Figar dosáhl největších úspěchů především v písničkách pro Marii Rottrovou a taktéţ v aranţérské práci pro tutéţ zpěvačku v písních Jaroslava Wykrenta. Nejznámější orchestrální skladbou je Quasimodův sen, která byla v sedmdesátých letech doslova hymnou. Jiří Urbánek napsal daleko více orchestrálních skladeb a co se týká písní, tak vrchol jeho tvorby je LP Pěšky po dálnici ve skupině Plameňáci ( Flamingo ). Později pak často vysílaná píseň Chvíle v dlaních pro Marii Rottrovou.“ ,,Instrumentalisté byli oba výborní, Urbánek v sedmdesátých letech byl snad nejlepší baskytarista v Československu, psalo se o něm v superlativech. Stejně tak Figar, byl jedním z nejlepších jazzových pianistů. Oba se setkali například na projektu TRIO VLADIMÍRA

55

Rudolf Březina ( *3. 8. 1946 Vysoké Mýto ). Saxofonista, flétnista. Absolvent Státní konzervatoře v Ostravě. Byl členem skupin Flaminga – Plameňáků Marie Rottrové, ORO, Orchestru G. Broma, FOK, BUTY. Český hudební slovník osob a institucí. Kolektiv autorů Hudební vědy, Masarykovy univerzity v Brně. Osobní setkání s Rudolfem Březinou v květnu 2010. Koncert v Klubu Parník v Ostravě, s názvem ,,Díky Jirko“, k 1. výročí úmrtí Jiřího Urbánka.

27

FIGARA, kde pro Český rozhlas Ostrava natočili řadu lidových písní v jazzové úpravě a dodnes se o těchto nahrávkách mluví jako o výjimečných.“ ,,Přístup k improvizaci byl u nich hodně odlišný. Figar hrál spontánně a sóla si nikdy nepřipravoval. Urbánek raději volil postup promyšleného harmonického rozboru skladby a ten pak vyuţíval jako podklad pro svou improvizaci.“ Ještě k jejich dirigentské činnosti: ,,Jednoduše řečeno, Figar šel po výrazu a Urbánek po přesnosti. To bylo dáno povahami – Figar – spíše bohém a Urbánek – profesorský typ. Je to z nahrávek slyšet. Kaţdopádně oba byli po Richardu Kovalčíkovi asi nejvýraznějšími osobnostmi ostravské scény a rozhlasu posledních let. Dá se říci, ţe oba v nejlepším svém období předstihli dobu, jak v interpretaci, tak i kompozici v celonárodním měřítku.“ Rudolf Březina

Emil Viklický,56 skladatel, aranžér, klavírista, leader o Vladimíru Figarovi: ,,S Vladimírem Figarem jsme se potkali vlastně jen jedenkrát, na společném koncertě na Černé louce v Ostravě. Měli jsme tehdy dva klavíry, jeden asi Fender piano, nevím uţ jistě. Bylo to velmi příjemné setkání, muzikantsky to mezi námi velmi zajiskřilo, oba nás společné hraní nesmírně bavilo. Ostatně je to poznat z nahrávky koncertu, která mezi muzikanty kolovala.“ Emil Viklický

Emil Viklický o Jiřím Urbánkovi: ,,Jiří Urbánek přišel do lektorského sboru někdy v polovině 90. let. Počet studentů, kteří hráli jen na baskytaru se výrazně zvýšil, bylo třeba angaţovat speciálního lektora. Kromě týdne v létě ve Frýdlantu, jsem se s Jiřím potkával jen při občasném nahrávání pro ČR Ostrava. Jirka byl vţdy velmi pečlivý, hlídal si zvuk baskytary aţ puntičkářsky, stejně náročný byl i k ostatním.“57 Emil Viklický

56

Emil Viklický ( *23. 11. 1948 Olomouc ), skladatel, aranţér, leader, jazzový klavírista. Absolvent ZUŠ – klavír, pak Univerzita Palackého v Olomouci. Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 595 - 597 57

Telefonický rozhovor a mailová korespondence s Emilem Viklickým ze dne 28. 7. 2010

28

Jaromír Nohavica58 o Jiřím Urbánkovi: ,,Jirka byl vynikající ostravský basista a skladatel. Byl pro mne opravdu muzikantským vzorem. Chodíval jsem k němu s texty do jeho vilky na Slezské Ostravě nad Bazaly. U klavíru v podkroví mi nic nedaroval. Ţádnou slabiku navíc. Jako jazzman byl na to obzvlášť přísný. Tak přísný, jak jen mohl být k začínajícímu textaři, aby z něho něco pořádného vyrostlo. Naše setkání se vţdy točilo kolem hudby a textů. Sloţili jsme spolu 18 písní. Od těch prostých, dětských aţ po jazzové. Marie Rottrová a Petr Němec z nich mnohé nahráli a jsou zachovány na gramofonových deskách. Písně, které jsem otextoval a Jirka napsal hudbu: Štěstí pro tebe – štěstí pro mne, Píseň, Láska šla slavobránou, Čas motýlů, Když je mi nejhůře, Tak tohle je láska, Soví křížovka, Pán v šedém triku, Má se k světu ten náš svět, Proč za mnou stále jdeš, Jarní neděle v parku, Ples cestovatelů, Muž a pes, Sochy, Tahitská dívka, Píseň o smutných kaprech, Vzpomínka na Paula Gaugina, Psaníčka z pod lavic. ,,Chtěl bych jen poděkovat. Díky, Jiří, ţe jsem Tě potkal.“ Jaromír Nohavica

Jana Koubková o Jiřím Urbánkovi: ,, Osobnost Jiřího Urbánka je zárukou nadprůměrné kvality. Ať se to týká samotné hry na klávesové nástroje, či na baskytaru. Má cit pro zajímavá aranţmá a jako skladatel má na svém kontě pěknou řádku originálních skladeb. Jiří Urbánek Band je sdruţení skvělých muzikantů a sólistů.“ Jana Koubková

Jiří Urbánek o Vladimíru Figarovi: „Nejsilnější vzpomínky mám na Vláďu Figara. Výborný kamarád a výborný hráč. Uţ v sedmnácti jsme na konzervatoři zaloţili kvintet, pokračovalo to přátelstvím v Armádním uměleckém souboru, ve Flamingu a v Triu Vladimíra Figara. Všechno ukončila jeho tragická smrt v roce 1989.“59

Jiří Urbánek

58

Jaromír Nohavica (* 7. 6. 1953 Ostrava ), zpěvák, skladatel, kytarista, textař, písničkář. Osobní setkání s Jaromírem Nohavicou dne 14. 5. 2010 v klubu Parník v Ostravě při vzpomínkovém koncertě na Jiřího Urbánka. Mailová korespondence s Jaromírem Nohavicou ze dne 29. 7. 2010. 59 Z hudebního archivu Dany Vrchovské, zvuková nahrávka vzpomínek.

29

7. JIŘÍ URBÁNEK 7.1 Dětství a rodina Jiří Urbánek, se narodil 28. ledna 1944 ve Frýdku – Místku. Rodiče František a Marie Urbánkovi uzavřeli manţelství 6. srpna 1932 v Hradci u Opavy. Z manţelství se narodily dvě děti – Karel a Jiří. Otec František Urbánek ( *18. 8. 1906, †18. 12. 1951 ), pracoval jako finanční úředník a vystřídal několik působišť na tehdejších okresních úřadech ve Frýdku – Místku, Valašském Meziříčí a v Českém Těšíně. Jiřímu bylo teprve 7 let, kdyţ jeho otec zemřel. Matka Marie Urbánková, rozená Grimová ( *26. 4. 1910, †30. 1. 1998 ), pracovala v dětském domově a mateřské škole v Brance u Opavy, jako vychovatelka a učitelka vaření a ručních prací.60 V době, kdy se manţelům Urbánkovým narodili synové, bydleli ve Frýdku – Místku, pak se přestěhovali do Branky u Opavy. Tam strávil Jiří s rodinou své dětství. Bratr Karel Urbánek ( *4. 5. 1935, †31. 10. 2005 ), vystudoval vysokou školu. V období dospívání a studentských let hráli s Jirkou a jejich strýcem Hubertem v místní kapele. Karel později emigroval do Kanady, kde ho Jiří několikrát navštívil. Udrţovali nepřetrţitý kontakt. Po sametové revoluci se Karel Urbánek vrátil do České republiky a ţil v Ostravě. Zajímavostí je, ţe rodina Jiřího Urbánka se setkávala a přátelila s básníkem Petrem Bezručem. Pár jeho rukopisů s částí korespondence se dochovala a svědčí o vzájemném přátelství.61

7.2 Studium a vzdělání Dne 1. září 1950 nastoupil Jiří Urbánek do první třídy Národní školy Petra Bezruče v Brance u Opavy. Celou povinnou školní docházku absolvoval s výborným prospěchem a s vyznamenáním.62Byl to ţák velice chytrý, talentovaný a nadaný, se smyslem pro pořádek a

60

Oddavkový list vydaný dne 7. srpna 1935 farním úřadem na Hradci. Z domácího archivu Jiřího Urbánka Fotodokumentace rukopisu Petra Bezruče a fotografie v příloze. Archiv Jiřího Urbánka Petr Bezruč, vl. jménem Vladimír Vašek ( *15. 9. 1867, † 12.02. 1958) 62 Přílohy – Vysvědčení z Národní školy. Archiv Jiřího Urbánka. 61

30

preciznost. Jiţ od dětství se věnoval závodnímu plavání, chodil do divadelního krouţku,63 do náboţenství a učil se francouzské konverzaci. Po ukončení základního školního vzdělání studoval Střední všeobecnou vzdělávací školu v Opavě, kde svá studia ukončil 7. června 1961 maturitní zkouškou. Jiří Urbánek se začal hudebně vzdělávat v devíti letech, kdy byl přijat do Hudební školy v Opavě. Studoval hudební nauku a hru na klavír. Po celou dobu osmi let jej v hudební škole učila profesorka Věra Kusíková. S Opavou se pojí i jeho amatérské začátky. Mládí trávil v několika kapelách po boku Jardy Flanderky, Lumíra Kostruhy, Michaela Škrobánka a dalších podobných zapálenců, kteří pak amatérskému hraní zůstali dlouho věrní. Svá studia zde ukončil v roce 1961 poté, co byl úspěšně přijat ke studiu na ostravskou konzervatoř. Profesor Miroslav Švábenský vyučoval Jiřího Urbánka v hlavním oboru – hra na kontrabas. Kromě kontrabasu studoval ještě hru na pozoun, klavír a hudební teorii. Ve studentských letech, kdy hrál ještě na pístový trombon, prošel řadou amatérských souborů,

JAZZOVÝM

KVINTETEM

OSTRAVSKÉ

KONZERVATOŘE

společně

s Vladimírem Figarem a Jiřím Hlavou a ORCHESTREM IVO PAVLÍKA. Po třech letech studium přerušil a nastoupil vojenskou základní sluţbu, kterou vykonával v ARMÁDNÍM UMĚLECKÉM SOUBORU VÍTA NEJEDLÉHO v Praze, kde byl členem tanečního a jazzového orchestru celé dva roky společně s Vladimírem Figarem a Miroslavem Večeřou.64 Poté, co ukončil vojenskou základní sluţbu, pokračoval ve studiu zbývajících tří ročníků konzervatoře. Hru na kontrabas úspěšně absolvoval v roce 1969. Po pěti letech – v roce 1974 začal dálkově studovat skladbu u profesora Jaromíra Podešvy na Státní konzervatoři v Ostravě, kde si ještě doplnil hudební vzdělání studiem kompozice. Absolvoval v roce 1980 skladbou Komorní symfonietta65, která obsahuje tři části:

I. Allegro assai II. Moderato III. Vivo 63

Fotopříloha – fotografie z představení Prodaná nevěsta Viz. kapitola Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého v Praze. 65 Originál rukopis Komorní symfonietty Jiřího Urbánka ( 1979 – 1980 ). Hudební archiv Český rozhlas Ostrava. 64

31

Komorní symfonietta je napsaná pro toto obsazení: Orchestra: Flétna Oboe Es alt saxofon Fender piano Violino I. – II. Viola Violoncello Kontrabas Syntezátor Durata: cca 18´ Tato skladba byla natočena v Československém rozhlase v podání Komorního souboru Janáčkovy filharmonie Ostrava66, pod vedením Pavla Staňka67 v červnu 1981.68 ( STEREO ) Komorní symfonietta je absolventské hudební dílo Jiřího Urbánka, které jsem si vybrala k analýze ve své diplomové práci.

7.3 Angažmá a působení v orchestrech Jiří Urbánek začal svoji profesionální muzikantskou kariéru v ORCHESTRU IVO PAVLÍKA69 ( * 12. 5. 1933 Bílovec ) v 60. letech, který byl uměleckým vedoucím vlastního sexteta a kvinteta při Parku kultury a oddechu v Ostravě s inklinací k jazzu a později zaměřených také na populární hudbu. Hrávali v ostravské Kavárně mladých a podstatně

66

Fukač, Jiří – Vyslouţil, Jiří – Macek, Petr: Slovník české hudební kultury. Heslo Ostrava. Praha 1997, s. 671 673 67 Pavel Staněk ( *3. 6. 1927 v Praze ), skladatel, šéfdirigent ORO. Absolvoval konzervatoř v Praze u Oldřicha Šorejse. Od 15. 8. 1963 ostravský rozhlas. Gregor, Vladimír – Steinmetz Karel: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava. Profil, 1984, s. 183 Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s.503 68 Nahrávka Komorní symfonietty v hudební příloze na CD. 69 Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, heslo Ivo Pavlík, s. 411

32

ovlivňovali hudební podhoubí města. Jejich členy byli například Zbyšek Bittmar,70Richard Kovalčík, Milan Máder, Jiří Urbánek, Miroslav Večeřa a další vynikající instrumentalisté. Patřili ke špičce naší jazzové scény. Taneční hudbu v jazzové oblasti a pop-music obohatili od šedesátých let autoři s novým invenčním potencionálem. Počátky se pojí také se skupinou FLAMINGO, kterou spolu s Richardem Kovalčíkem zaloţili v roce 1966. Jiří Urbánek byl angaţován a zaměstnán od roku 1967 v Československém rozhlase v Ostravě jako člen Ostravského rozhlasového orchestru ( ORO ), tedy ještě při konzervatorních studiích, kde působil jako hráč na kontrabas a basovou kytaru. S tímto orchestrem také spolupracoval jako dirigent a hudební reţisér. Byl dlouholetým uměleckým šéfem OSTRAVSKÉHO ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU. Jiří Urbánek prováděl také metodickou činnost pro kurz mladých instrumentalistů při Městském kulturním středisku v Ostravě. Byl několikrát členem porot různých význačných profesionálních i amatérských hudebních soutěţí a festivalů. Od roku 1975 měl kvalifikační průkaz umělce v oboru baskytara – sólo a od roku 1984 byl evidován jako umělec Pragokoncertu, československé umělecké agentury v Praze.71 V té době byl uţ zakládajícím členem skupiny FLAMINGO – PLAMEŇÁCI, pro jejíţ potřeby aranţoval a komponoval jak skladby jazzové a jazzrockové oblasti, tak písničky, zvláště pro Marii Rottrovou, Hanu Zagorovou, Věru Špinarovou, Pavla Nováka a další interprety populární hudby. Urbánkovy úpravy jsou zajímavé především důkladnou propracovaností, spoustou nápadů, bohatstvím nástrojových i rytmických kombinací. Byl tvůrčí osobností v pravém slova smyslu. Jeho skladby a úpravy byly mnohdy náročné nejenom pro posluchače, ale i pro samotné hráče. „Kdyţ jsem měl asi 28 let, strašně mě lanařil Josef Vobruba do Prahy. A tam byly vţdycky pro muzikanta značné moţnosti – film, televize, jazzové kluby, agentury a moţnost zahraničních kontaktů. Ale my byli v Ostravě výborná parta a tak jsem toho nevyuţil.“72 Jiří Urbánek

70

Viz. Bakalářská diplomová práce autorky – Zbyšek Bittmar – skladatel a kapelník ( 2008 ) Fotodokumentace. Kvalifikační průkaz umělce. Evidenční průkaz umělce, Pragokoncert. Domácí archiv Jiřího Urbánka 72 Z domácího archivu Jiřího Urbánka 71

33

Dále hrál s TRIEM VLADIMÍRA FIGARA, ALTERNATIVOU a různými skupinami, sloţenými z hráčů ORO. Jiří Urbánek hrál jako sólista s ORCHESTREM GUSTAVA BROMA, TANEČNÍM ORCHESTREM ČESKÉHO ROZHLASU, JAZZOVÝM ORCHESTREM ČESKÉHO ROZHLASU v Praze i CELULOU LACA DECZIHO, se kterým nahrál řadu CD nosičů. Byl u zrodu OSTRAVSKÉHO JAZZOVÉHO ORCHESTRU / JORO / a stal se jeho uměleckým šéfem a dirigentem. Od roku 1990 aţ do jeho konce byl v čele OSTRAVSKÉHO ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU. Ke vzorům Jiřího Urbánka patřili muzikanti – baskytaristé Jaco Pastorius a Stanley Clarke a z kontrabasistů pak obdivoval Niels Hennig Örsted Pedersen.

7.4 Ostravský rozhlasový orchestr Swing / Jazz / Populár v ostravském rozhlase – 60. léta V 50. letech byl jazz v Československu povaţován za úpadek. V Ostravě na přelomu 50. a 60. let působil Orchestr Josefa Przebindy. Byl to velký swingový orchestr, měl asi 23 interpretů, stálých hráčů. Tvořili jej nejlepší hudebníci swingu v Ostravě. Scházeli se také za účelem natáčení v rozhlase. ORO hrál v té době jen zábavní hudbu, operetu, muzikály a lidové písně. ORO mělo začátkem 60. let 25 – 30 hráčů, někteří z nich hráli také v Przebindově orchestru a natáčelo se v rozhlasovém studiu I. V souvislosti se zřízením nového Ostravského rozhlasového orchestru v roce 1960 se stal šéfdirigentem nejprve Jaromír Dadák73 ( 1960 – 1963 ) a po změně základní orientace orchestru Pavel Staněk ( 1963 ). Okruh spolupracovníků a členů orchestru zahrnoval přední jazzové instrumentalisty a aranţéry. Zásadní zlom nastal s příchodem Františka Trnky a Pavla Staňka. Nepřímo tak pomalu zlikvidovali Przebindův orchestr, o který uţ neměli v rozhlase zájem, personálně měnili své ORO a chtěli natáčení postavit na zaměstnancích rozhlasu. Natáčelo se ,,naţivo“, bez playbacků. Všichni se sešli a společně se hrálo a zpívalo.

73

Jaromír Dadák (*30. 5. 1930 Znojmo ), hudební skladatel a dirigent. Absolvent JAMU 1956. Dirigování u Břetislava Bakaly. Gregor, Vladimír – Steinmetz Karel: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava. Profil, 1984, s. 173

34

Zpočátku se natáčelo jen na jednu stopu – mono. Později přišlo stereo a natáčelo se na dvě stopy. To uţ byly počátky éry playbacků – na jedné stopě byla nahrána kapela, na druhé stopě pak sólista – natáčení tzv. přískokem. První čtyřstopý záznam, byl vnímán jako zázrak. Ostravský rozhlasový orchestr ( ORO ) vznikl v roce 1963. Pod vedením Pavla Staňka s autorským okruhem Františka Trnky, Drahoslava Volejníčka, Richarda Kovalčíka, Jiřího Urbánka, Vladimíra Figara, Miroslava Večeři, Lubomíra Plevy, Zbyška Bittmara a dalších. Pavel Staněk působil nejdéle ze všech šéfů orchestru za dirigentským pultem - celých 27 let. Za tu dobu si s orchestrem zahrála celá řada sólistů. V roce 1963 byl šéfem orchestru angaţován Pavel Staněk. Jeho příchodem začala nová, velmi úspěšná éra rozhlasového orchestru. Moderní repertoár, nápaditá aranţmá, charakteristický zvuk a bohatá ţánrová paleta populární hudby. To vše přispělo k dobrému jménu nového ORO. Repertoár tvořily všechny ţánry, kromě symfonické a operní hudby. O to vše se starali kromě dirigenta Pavla Staňka, dramaturgů Františka Trnky, později Drahoslava Volejníčka, rovněţ skvělí muzikanti: Richard Kovalčík, Věroslav Čudek, Ivo Pavlík, Vladimír Figar, Jiří Urbánek, Rudolf Březina, Miroslav Večeřa, Zbyšek Bittmar, Radek Dominik, Jan Hasník, Richard Kroczek, Luděk Emanovský, Lubomír Konečný, Leo Skuplík, Vlastimil Bílek, Boris Urbánek, Jiljí Dybal, Jiří Ermis, Bruno Sadílek a další. ORO slouţilo ostravskému a celostátnímu vysílání, byl to spíše studiový orchestr, příliš nekoncertoval. Řídil se náplní hlavního úvazku a tou bylo natáčet. Léta 1965 – 1966 byly ve znamení převratné transformace ORO. Lídry změn a prudkého zkvalitňování orchestru byla trojice – Trnka – Staněk – Volejníček. Smyčcovou skupinu tvořili výpomocní hráči Janáčkovy filharmonie Ostrava a divadelního operního orchestru. ORO začalo mít pověst velmi kvalitního a nejmódnějšího orchestru v Československu. V této souvislosti se mluví o „zlaté éře ORO“, která trvala zhruba 10 – 15 let. Úroveň orchestru se velmi zvýšila příchodem všech mladých hráčů. S orchestrem natáčela celá řada zpěváků, z nichţ někteří patří ke špičce v naší populární hudbě – Hana Zagorová, Marie Rottrová, Věra Špinarová, Hana Buštíková, Sirma Zidaro, Iveta Bartošová, Marie Hanzelková, Dana Vrchovská, Pavel Novák, Jaroslav Wykrent, Petr Němec, Henryk Sumera, Zdeněk Mann. Z vokálních souborů: Vokální soubor ORO, Robinsonky, Entuziasté a dětské sbory. Hosty orchestru byli rovněţ Judita Čeřovská, Inka Zemánková, Eva Pilarová, Helena Blehárová, Ljuba Hermanová, Jitka Moravcová, Rudolf Cortéz, Karel Hála, Josef Zíma, Karel

35

Štědrý, Jiří Helekal, Karel Gott, Jiří Štědroň, Edita Pjechová, Luigi Rico, Kateřina Gärtnerová, Maryla Rodowiecz, Sorina Dan a Linha Singers. Z instrumentálních sólistů je třeba jmenovat Lubomíra Plevu ( mistr hry na foukací harmoniku ), houslisty - Zdeňka Dejmka, Břetislava Malíka, Věru Stodůlkovou a na klavír Milana Dvořáka. V druhé polovině 60. let aţ do konce roku 1969, 1970 se uţ mohla hrát tzv. kapitalistická hudba, to znamená – pod plným jménem originálního autora zahraničních skladeb. V normalizačních 70. letech bylo nařízeno procentuální rozdělení podílu autorů jednotlivých skladeb. Zhruba 50% česká hudba, 45% hudby socialistické a 5% imperialistické. Byla to velká rána pro orchestr, protoţe ORO nemělo tak bohaté skladatelské zázemí. František Trnka dostal výpověď, byl vybrán novou politickou mocí jako obětní beránek. Po roce 1968 byla velká část zaměstnanců vyhozena, muzikanti, ale zůstávali, tzv. nevadili, protoţe neměli nic společného se slovem. Dramaturgem se stal v ostravském rozhlase Drahoslav Volejníček, který vyţadoval, aby interpreti začali psát nové skladby. Byl nedostatek českého původního repertoáru. Skládal tak sám Volejníček, Pavel Staněk, Richard Kovalčík, Zbyšek Bittmar, Vladimír Figar, Miroslav Věčeřa a Jiří Urbánek. Šéfem hudební redakce byl v 60. letech Čestmír Gregor,74na počátku normalizace byl rovněţ vyhozen. Na jeho místo přichází v roce 1971 funkcionář, soudruh Tomáš Hančl ( 614 záznamů ve fonotéce jako dirigent ), redaktor dechovky, který neměl u členů ORO ţádnou autoritu. V oblasti ţánru dechovky působil také Ludvík Deml. Zpěváci ORO byli nadále externisty.

7.5 Trio Vladimíra Figara V roce 1967 vzniklo Trio Vladimíra Figara,75 jeţ tvořili členové ORO – Vladimír Figar, Jiří Urbánek a Radek Dominik. Zprvu nahrávali úpravy lidových písní, později rozšířili repertoár o vlastní skladby a skladby cizích autorů. Po devíti letech nahradil Radka Dominika nový hráč na bicí – Vlastimil Bílek. Členové souboru změnili název na Trio Figar – Urbánek – Bílek. Tragická smrt vedoucí osobnosti tria Vladimíra Figara začátkem roku 1989 ukončila činnost souboru.

74

Čestmír Gregor ( *14. 5. 1926 Brno ), skladatel, hudební teoretik a publicista. Studoval gymnázium, konzervatoř a JAMU v Brně. Studium kompozice u Jaroslava Kvapila a skladby u Jana Kapra. Kolektiv autorů Masarykovy univerzity v Brně: Český hudební slovník osob a institucí. Heslo Gregor Čestmír 75 Fotodokumentace Trio Vladimíra Figara a seznam skladeb. Domácí archiv Jiřího Urbánka

36

8. HUDEBNÍ REDAKTOŘI OSTRAVSKÉHO ROZHLASU Duší ostravské pop music byl dramaturg, skladatel, producent a zároveň dirigent Ostravského rozhlasového orchestru František Trnka. Jemu vděčili takřka všichni zdejší zpěváci za své první šance a příleţitosti.

8.1 František Trnka ( vlastním jménem František Medřík ), aranţér, skladatel, vedoucí orchestru a organizátor se narodil 26. dubna 1925 v Lazech u městečka Trnávky v okrese Svitavy. Studoval gymnázium v Jevíčku a za okupace pokračoval v Boskovicích, kde v roce 1945 maturoval. Od roku 1945 studoval obor hudební výchovu a český jazyk na filozofické a pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval v roce 1950. Muzikantsky začínal v době studia na gymnáziu v Jevíčku a v Boskovicích. Řídil amatérský symfonický orchestr a účinkoval v tanečních orchestrech, pro které začal aranţovat a skládat. Po absolvování vysoké školy učil v Moravské Třebové a Svitavách, kde měl vlastní orchestry. Krátký čas působil jako hudebník z povolání. V roce 1961 byl přijat na místo redaktora zábavné hudby Československého rozhlasu v Ostravě a později se stal dramaturgem ORO, kde působil aţ do roku 1970. Byl také vedoucím oddělení zájmové umělecké činnosti v Okresním kulturním středisku v Karviné, později i v Bohumíně a Havířově. Hlavní význam Trnkovy práce je v jeho organizační a dramaturgické činnosti pro ostravský rozhlas. Jeho zásluhou se v 60. letech stal nejdůleţitějším centrem produkce populární hudby u nás. Měl rozhodující podíl na formování nového profilu ORO. Také prosadil řadu populárních zpěváků – Hanu Zagorovou, Marii Rottrovou, Věru Špinarovou, Pavla Nováka, Dušana Grúně a další.76

František Trnka vzpomíná: ,,Neţ jsem nastoupil v ostravském rozhlase jako redaktor zábavné hudby, ( později dramaturg ORO ) v roce 1961, měl jsem zkušenosti v této oblasti jednak jako hudebník ( klavírista v několika hudebních skupinách ), jednak jako aranţér a hudební skladatel. 76

Gregor, Vladimír. Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava 1984, s. 83 Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 558 Miloš Skalka v Květech 1985, č. 13, s. 42 – Leo Jehne

37

V té době hrálo v Ostravě několik dobrých kapel. Výborná byla například Skupina Ivo Pavlíka, která hrávala v Kavárně mladých. Tam se objevili skvělí hráči, jako trumpetista Richard Kovalčík, flétnista Miroslav Večeřa nebo saxofonista Zbyšek Bittmar.“ ,, Protoţe jsem chtěl, aby ostravský rozhlas produkoval moderní hudbu, muselo dojít ke změně repertoáru, coţ vyţadovalo získávat také nové, mladé hráče, aranţéry a autory skladeb. Jedním z nich byl i výborný kytarista a aranţér Vladimír Hajchl a také trumpetista Richard Kovalčík. Stal se členem ORO a nahrával sólové party na trubku, spojené s improvizací. Byl i výborným aranţérem a schopným organizátorem. Po odchodu od Ivo Pavlíka zaloţil svou vlastní skupinu FLAMINGO, brzy uznávanou nejen u nás, ale i v cizině. Na jejich nahrávkách se začali objevovat i noví ostravští zpěváci, jako Marie Rottrová, Hana Zagorová, Pavel Novák, Petr Němec a jiní. S Kovalčíkem začali hrát Jiří Urbánek, Vladimír Figar a bubeník Radek Dominik.“ ,, Jiří Urbánek se ze skrovných začátků vypracoval na výborného baskytaristu a později měl zásluhu na vzniku JORO. Zařadil se mezi uznávané baskytaristy v republice.“ Vladimír Figar přišel do skupiny Flamingo z působení ve vojenském souboru, kde hrál po dobu vojenské sluţby na keyboard. Byl to Bohem nadaný klavírista a improvizátor.“ ,,Vedle ORO natáčely v ostravském studiu, kromě Flaminga, další hudební skupiny – Jazzový sextet Ivo Pavlíka, skupina Zbyška Bittmara a skupina Františka Trnky. Natáčely zde i některé externí hudební skupiny, jejichţ kvality jsem objevoval jako předseda krajské kvalifikační komise při krajských kvalifikačních přehrávkách. Nejznámější SYNKOPA77 z Přerova s Pavlem Novákem. ,,V té době ostravský rozhlas produkoval mnoţství nahrávek jednak českých autorů, jednak originálně aranţovaných západních hitů s českými texty Karla Čejky, Vladimíra Čorta, Zbyška Malého, Oldřicha Blaţka a dalších textařů. Nahrávky československého rozhlasu se uplatnily v pravidelných hudebních pořadech na celostátním vysílání. ( Ostravský pondělník, Jazzová nocturna ) a záhy se staly velmi populární.“ ,,Dalšími platnými posilami Čs. rozhlasu v Ostravě se stal Drahoslav Volejníček, hudební redaktor, ale také hudební skladatel a dirigent ORO – a oficiální dirigent ORO Pavel Staněk.“ ,,V ostravském rozhlase jsem působil deset let, za normalizace jsem byl propuštěn. Byla to krásná doba, plná tvůrčí práce, kdy jsem poznal spoustu mladých a nadaných umělců a

77

Rock a Pop, květen 1999 č. 5/187 ročník X. Bigbeátové šlápoty 41, autor Aleš Opekar. Synkopa Přerov. s. 6465

38

měl jsem moţnost dát jim příleţitost, aby se uplatnili a otvíral jsem jim cestu do velkého hudebního světa.“ František Trnka78

8.2 Antonín Vašíček se narodil 10. října 1936 ve Slušovicích u Zlína. Po středoškolských studiích krátce učil a pak 10 let pracoval v okresním kulturním středisku v Opavě jako metodik pro hudbu a zpěv. Po úspěšném konkurzu nastoupil 1. května 1971 do Československého rozhlasu v Ostravě do funkce redaktora malých hudebních ţánrů. V letech 1990 – 1994 zastával nejvyšší funkci jako ředitel Českého rozhlasu Ostrava. Nyní v důchodu mu byla nabídnuta práce v hudebním archivu, kde převádí archivní notový materiál do digitální podoby. Po celou dobu své aktivní činnosti v rozhlase, připravoval především pořady s nahrávkami Ostravského rozhlasového orchestru a různých skupin populární hudby pro krajové i celostátní vysílání – stanice Praha, Vltava a Hvězda.79

9. ZÁNIK OSTRAVSKÉHO ROZHLASOVÉHO ORCHESTRU80 V roce 1990 se stal šéfem ORO Jiří Urbánek, ale léta 1994 – 1995 jsou pro ORO posledními. Uţ k 1. lednu 1993 byli z praţského rozhlasového centra zrušeny v regionech téměř všechny rozhlasové orchestry. ORO dostává sice ještě krátkou dobu finance na provoz, ale slíbená podpora ORO po dobu 5 let, které fungovalo uţ jen jako s.r.o., nebyla realizována. Hned druhý rok byla finanční podpora tak malá, ţe hudebníci byli nuceni se rozejít a hledat si práci jinde. ORO také ublíţil velký studiový úvazek. Pracovní povinnost byla totiţ v 70. letech rozdělena na úvazek koncertní a studiový. Koncertní byl úspěšně naplňován, hrála se kvalitní jazzová hudba, zvali se hosté, aktivity hráčů byly v tomto směru velmi progresivní. Zvenčí bylo ORO nadále velmi uznáváno. Studiový úvazek byl příliš velký, scházel hudební materiál, chyběla kvalitní aranţmá a hlavně kvalitní aranţéři a skladatelé. Zbyšek Bittmar a Drahoslav Volejníček, ale i další, psali, seč jim síly stačily, protoţe byla potřeba naplnit velké poţadavky na tak zvané minuty. Ale dalo by se říci, ţe začali „vykrádat sami sebe.“ Skladby

78

Osobní setkání s Františkem Trnkou v říjnu 2010, v ZUŠ Leoše Janáčka v Havířově, kde pan František Trnka vede pěvecký sbor Cantabile. 79 Osobní setkání s Antonínem Vašíčkem v ostravském rozhlase v říjnu 2010 80 Z archivu Antonína Vašíčka. Ostravský rozhlasový orchestr. ORO, JORO. Osobní sdělení Antonína Vašíčka.

39

někdy postrádaly originalitu a spontánnost, často se natáčely jen pro archiv fonotéky a některé se vůbec nevysílaly. Dle názoru Jiřího Urbánka, posledního šéfa ORO, se měl orchestr po roce 1989 rozpustit a měla přijít nová generace hudebníků, nový šéf, který by postavil zcela nový orchestr, kterému by prospěl menší a hlavně specifikovaný úvazek. Velké orchestry a stálý úvazek znamenal velkou finanční zátěţ pro rozhlas v nové společensko – politické situaci. Prudké změny ve struktuře rozhlasu začátkem 90. let jsou přičítány také snadné dostupnosti natáčecí techniky, otevření soukromých studií, záplavou technologií ze zahraničí a „hladu“ po nezávislém podnikání v oblasti natáčení a vydávání nosičů.

10. JORO – JAZZOVÝ ROZHLASOVÝ ORCHESTR ORO vţdy inklinovalo k jazzu. V polovině 70. let odjíţdí ORO na jazzový festival do maďarského Debrecenu. Jiří Urbánek měl povinnost nastudovat pro tento festival repertoár. Vystoupení bylo velmi úspěšné, proto v jazzovém repertoáru pokračovalo ORO i po návratu. Pokud vystupovalo ORO s výhradně jazzovým programem, přejmenovalo se na JORO – Jazzový ostravský rozhlasový orchestr. Název vymyslel Aleš Jurda někdy kolem roku 1975. JORO opět tvořili zaměstnanci rozhlasu, tedy stálá sestava ORO ( ORO bývalo často doplňováno externisty ). JORO vedl Jiří Urbánek od jeho zaloţení. Sestavoval repertoár, program koncertů, zval hosty, byl hrajícím dirigentem a měl za orchestr hlavní zodpovědnost. JORO tvořili jedni z nejlepších ostravských hudebníků: Vladimír Figar, Miroslav Večeřa, Richard Kroczek, Jiří Urbánek, Rudolf Březina – vlastně hudebníci skupiny FLAMINGO, později přišel Leo Skuplík. S JORO pravidelně hostovali zpěváci - Peter Lipa, Jana Koubková, Věra Špinarová, Dana Vrchovská, Vlasta Průchová a další. Z instrumentalistů např. Karel Růţička, Emil Viklický, Jiří Stivín, Laco Deczi, František Uhlíř, kteří také pro JORO napsali velké mnoţství partitur. Z ostravských hudebníků pro JORO psali: Jiří Urbánek, Vladimír Figar, Zbyšek Bittmar, Drahoslav Volejníček, Leo Skuplík, Boris Urbánek a další. Hudební reţiséři spojeni s ORO i JORO: Vladimír Studnička, František Mixa, Jiří Pospíšil, ale reţírovali i samotní členové ORO, zejména při natáčení svých skladeb – Pavel Staněk, Jiří Urbánek, Vladimír Figar a další. Začátkem 80. let, díky baskytaristovi Jiřímu Urbánkovi, se členové orchestru začali systematicky věnovat jazzové hudbě. Soubor byl seskupením sólistů Ostravského rozhlasového orchestru pod vedením Jiřího Urbánka. Většinu těchto hudebníků jsme znali

40

z koncertních vystoupení skupiny PLAMEŇÁCI a zpěvačky Marie Rottrové, dále ze souborů ALTERNATIVA, TRIO VLADIMÍRA FIGARA a BUKANÝŘI. Začátkem roku 1981 napsal Jiří Urbánek hudbu pro televizní inscenaci divadelní hry Williama Shakespeara Romeo a Julie. Z oblasti váţné hudby napsal několik skladeb pro klavír a v Čs. rozhlase v Ostravě natočil Sonatinu pro saxofon a klavír. V červnu 1981 mu byla tamtéţ provedena a natočena Komorní symfonietta. JAZZ ORO vystupoval příleţitostně v Československu i v zahraničí. V roce 1982 měli mimořádný úspěch na mezinárodním jazzovém festivalu v Debrecenu v Maďarsku. Repertoár tvořily především kompozice Jiřího Urbánka a dalších členů souboru – Rudolfa Březiny a Vladimíra Figara a také některé skladby světových jazzových autorů. ( Charlie Parker, Chick Corea, J. Zawinul, John Lewis, Wells jr. a dalších )

JORO - JAZZ ORO – OSTRAVA orchestr

JORO hrálo v tomto obsazení: Vladimír Figar

– klávesové nástroje

Jiří Urbánek

– baskytara

Vlastimil Bílek

– bicí

Richard Kroczek

– housle, kytara

Jan Hasník

– kytara

Luděk Emanovský – trubka Miroslav Večeřa

– altsaxofon, flétna

Rudolf Březina

– tenorsaxofon

Zbyšek Bittmar

- barytonsaxofon

Leo Skuplík

– flétna, altsaxofon

Václav Grigor

- trubka

Milan Straka

– klarinet, altsaxofon

Luboš Konečný

- trombon

Boris Urbánek

- keyboard

41

/ Jazzový ostravský rozhlasový

Z ORO se stal JORO81 /jazzový/, který přivedl do studia mnoho našich nejlepších jazzmanů. Multiinstrumentalistu Jiřího Stivína, klavíristy Karla Růţičku, Emila Viklického, Rudolfa Rokla, Vojtěcha Eckerta a Miroslava Hanáka, trombonisty Svatopluka Košvance a Mojmíra Bártka, kytaristy Luboše Andršta, Zdeňka Dvořáka, Zdeňka Fišera a Romana Pokorného, trumpetisty Laca Decziho a Juraje Bartoše, vibrafonistu Karla Velebného, kontrabasisty Františka Uhlíře a Petra Dvorského, tenorsaxofonistu Štěpána Markoviče, barytonsaxofonistu Josefa

Audese,

bubeníky

Jaromíra

Helešice

a

Martina

Šulce,

flétnistu,

alt

a

barytonsaxofonistu Jana Konopáska. Ze zpěváků s JORO vystupovali a natáčeli Vlasta Průchová, Jana Koubková, Sandy Lomax ( USA ), Kasia Karasek ( Polsko ), Eva Svobodová, Mirka Křivánková a Peter Lipa. JORO hrál moderní jazz s prvky swingu i rocku. Kromě koncertů na různých místech našeho státu v Praze, Bratislavě, Blansku, Přerově aj., vystupoval band na festivalu v maďarském Debrecenu a v Holandsku. ORO tvořilo kolem 18 hráčů, ale v době ukončení jeho činnosti k 1. lednu 1993 jich bylo čtrnáct.

11. LETNÍ JAZZOVÁ DÍLNA KARLA VELEBNÉHO „Frýdlant je pěkné město, dalo by se říci, ţe jazzové. Ale hlavně, jde o to, ţe jsou zde dobří lidé. Protoţe hrát se můţe naučit kaţdý.“ „Nikdo rozhodně nemůţe říct, ţe TADY NĚCO NEHRAJE!“ Karel Velebný Frýdlantská jazzová dílna by si zaslouţila samostatnou muzikologickou práci. Workshop ve Frýdlantu zaloţil Karel Velebný, idea přišla v roce 1983 a v srpnu příštího roku se konala první jazzová setkání. Karel Velebný byl šéfem LJD ( Letní jazzová dílna ) do roku 1988. Bohuţel se nedoţil pádu komunismu, zemřel v březnu 1989. Na jeho ţádost pak vedl frýdlantskou dílnu Emil Viklický od roku 1989 do 1998. Největší rozkvět zaţila dílna v letech 1993 – 1998, kdy měli přes 200 frekventantů kaţdý rok. Poté dílnu převzala soukromá firma AB Studio, pana Aleše Bendy. Mezitím nové

81

Fotopříloha , Orchestr JORO pod vedením Jiřího Urbánka, domácí archiv Archiv Antonína Vašíčka, seznam hráčů ORO.

42

vedení ČJS (Česká jazzová společnost ) s Martinem Šulcem zorganizovalo v podobném prázdninovém termínu letní jazzovou dílnu v Praze. Někteří zájemci absolvovali obě, jiní dali přednost Praze. Jiří Urbánek přišel do lektorského sboru v roce 1989 a po dobu desíti let pravidelně vyučoval hru na basovou kytaru na Letní jazzové dílně Karla Velebného. Počet studentů, kteří hráli jen na baskytaru se výrazně zvýšil, proto bylo třeba angaţovat speciálního lektora, který dokonale ovládal tento nástroj. Jiří Urbánek a jeho mimořádné hráčské schopnosti ve hře na baskytaru jej přivedly ke spolupráci s hudebníky a orchestry i mimo rámec ostravského regionu. Průběţně spolupracoval jako sólista, skladatel a aranţér s praţským Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, s brněnským Orchestrem Gustava Broma, s Décziho Celulou, s Konstelací Josefa Vobruby a dále spolupracoval s našimi předními jazzovými muzikanty – s Karlem Velebným, Karlem Růţičkou, Jiřím Stivínem, Emilem Viklickým, Milanem Svobodou, Rudolfem Daškem, Laco Déczim, Radimem Hladíkem, Svatoplukem Košvancem, Vlastou Průchovou, Janou Koubkovou, Petrem Lipou a dalšími muzikanty. Jeho hra, která se utvářela pod vlivem jazzových kontrabasistů ( Ray Brown, Niels Pedersen Stanley Clarke, Jaco Pastorius ), mu vynesla mimořádnou autoritu v profesionálních a odborných kruzích Kromě nepřetrţitého působení v Ostravském rozhlasovém orchestru byl stálým členem Tria Vladimíra Figara a od roku 1981 také umělecky vedl Jazzový ostravský rozhlasový orchestr. V roce 1990 se pak stal šéfdirigentem tohoto celého profesionálního tělesa Ostravského rozhlasového orchestru i Jazzového ostravského rozhlasového orchestru. S Jazzovým ostravským rozhlasovým orchestrem se průběţně účastnil řady domácích i zahraničních jazzových festivalů. Jeho hra na baskytaru, zejména bezpraţcovou, mu vynesla oprávněně mimořádnou autoritu v odborných kruzích a pověst nejlepšího domácího hráče na svůj nástroj vůbec. Od roku 1989 po dobu desíti let, pravidelně vyučoval hře na baskytaru na Letní jazzové dílně Karla Velebného ve Frýdlantu v Čechách. Tam se scházeli nejlepší jazzoví hráči. O zrod Letní jazzové dílny se postarala Česká jazzová společnost a v ní hlavně Karel Velebný, jemuţ ostatně naše scéna vděčí za největší pedagogický přínos v tomto oboru. Karel Velebný byl od roku 1973 pravidelným návštěvníkem Frýdlantu, který jiţ před vznikem Letní jazzové dílny nazval Zemí jazzu. Ve dnech 19. – 25. srpna roku 1984 proběhl 1. ročník Letní jazzové dílny. Ředitelem se stal Karel Velebný ( *17. 3. 1931 Praha, †7. 3. 1989 Praha ), klavíristy vedl Emil Viklický ( *23. 11. 1948 Olomouc ), kytaristé si mohli vybrat mezi Rudolfem Daškem ( *27. 8. 1933 43

Praha ) nebo Antonínem Viktorou ( 29. 5. 1943 Hodonín ). Bicí učil Josef Šošoka ( *16. 3. 1943 Hronské Kosihy ), flétnistům kraloval Jiří Stivín ( *23. 11. 1942 Praha ), basistům František Uhlíř ( *24. 7. 1950 Ústí nad Orlicí ), saxofonisty vedl Josef Audes ( *26. 3. 1931 Ostroh u Sokolova ), trumpetistům Jaromír Hnilička ( *11. 2. 1932 Brno ) a trombonisty učil Mojmír Bártek (*26. 4. 1942 Zlín ). Počet ţáků přesáhl 60, z toho tři dívky. Jaký byl vlastně program v Letní jazzové dílně? Kaţdý den byl zahájen hlasovým intonačním cvičením, které bylo i humorným vstupem do náročného programu. Dopoledne probíhala ve znamení individuální nástrojové výuky se zaměřením na rozvoj improvizačních schopností a harmonického myšlení. Odpoledne se ţáci s lektory setkávali v bigbandu anebo do menších skupin dle vlastní chuti. Večery byly zakončeny jam-sessionem v klubu na náměstí a dílna vyvrcholila závěrečným koncertem v sále Národního domu 25. srpna 1984. Průběh prvního i dalších ročníků je neodmyslitelně spojen se spoluprací s Hudební školou a jejím ředitelem Vladimírem Hrdinkou. A také řadou dobrovolných místních milovníků jazzu. Další ročníky probíhaly vţdy v měsíci srpnu. II. ročník Letní jazzové dílny se konal 17. – 24. srpna 1985. III. ročník LJD proběhl ve dnech 16. – 23. srpna 1986. IV. ročník LJD se konal od 15. – 22. srpna 1987. V. ročník LJD proběhl v týdnu od 13. – 20. srpna 1988.

Ohlasy z kroniky Letní jazzové dílny ,,Jazzu mír!“ „Práci jazz!“ Jiří Urbánek „Frýdlante, Frýdlante, do roka a do dne.“ František Uhlíř „Jen se mějme všichni rádi.“ Karel Růţička

44

V týdnu od 12. - 19. srpna 1989 vstoupil do historie poprvé název Letní jazzová dílna Karla Velebného. Byl to jiţ VI. ročník a jeho ředitelem se stal Emil Viklický. V jeho pedagogickém úsilí mu pomáhali pianisté – Karel Růţička a Petr Jung, basisté František Uhlíř a poprvé také Jiří Urbánek. Učitelé bicích nástrojů – Milan Vitoch, Cyril Zeleňák, Josef Dodo Šošoka, kytaristé – Zdeněk Fišer, Luboš Andršt a Jaroslav Šindler. K dalším jazzovým nadšencům patřili - houslista – Jan Beránek, trumpetista – Jaromír Hnilička, trombonista Mojmír Bártek, flétnista Jiří Stivín a saxofonista Josef Audes. Z regionálního ostravského tisku 55 Zpravodaj CENTRUM ze srpna 1996 je rozhovor mezi redaktorem Karlem Javorským, kde Jiří Urbánek uvádí: „Tak třeba teď jsem trávil velice pěkný pracovní týden na oné jazzové dílně. Kaţdoročně se tu schází na tři stovky frekventantů i ze zahraničí. Stejně tak nechybí zahraniční lektoři a kromě toho domácí jazzové špičky. Namátkou mohu jmenovat Karla Růţičku, Emila Viklického a Jiřího Stivína.“82 Jiří Urbánek učil mladé muzikanty na basovou kytaru v Letní jazzové škole po celých deset let. Za tuto dobu si vytvořili mezi sebou velmi přátelskou atmosféru a všichni se sem rádi kaţdý rok vraceli.

11.1 Karel Velebný83,

jazzový hudebník, pedagog, spisovatel, multiinstrumentalista,

skladatel, leader, herec, aranţér. Karel Velebný se narodil v Praze 17. března 1931. Od svých sedmi let studoval hru na klavír a od patnácti let jako samouk na altsaxofon. V době svých amatérských začátků hrál na klarinet, xylofon a akordeon. Později své hráčské schopnosti uplatnil i na další řadě nástrojů. Naučil se hrát na tenorsaxofon, vibrafon, fender piano, basklarinet, bicí nástroje a perkuse. Studoval na gymnáziu, kde v roce 1950 maturoval. V témţe roce byl přijat ke studiu na praţské konzervatoři a absolvoval v roce 1955 ve hře na bicí nástroje u profesora Emila Špačka. Jiţ od svých studentských let hrával na altsaxofon v tanečních kapelách a také jazz

82

Zpravodaj CENTRUM 55. Srpen 1996. Ostravský regionální tisk Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 586 - 589 Kolektiv autorů Masarykovy univerzity v Brně: Český hudební slovník osob a institucí. Heslo Velebný Karel Frýdlantský zpravodaj. Speciál. Ročník VII. srpen 1998 83

45

s různými skupinami. Například v roce 1948 působil v orchestru Vladimíra Bradáčka, jako konzervatorista v kvintetu a v roce 1953 hrál v ansámblu Ladislava Bergera. Tam hrával i na vibrafon. Po

ukončení

konzervatoře

nastoupil

profesionální

dráhu

hudebníka.

Působil

v doprovodném orchestru Rudolfa Cortése a Ljuby Hermanové. Ten vedl Karel Krautgartner, jehoţ orchestr velmi ovlivnil vývoj našeho jazzu. Do tohoto orchestru Karel Velebný nastoupil v roce 1955 a hrál pak s tímto orchestrem do roku 1958. V té době uţ nahrával na gramofonové desky se skupinou Arnošta Kafky. Velebný inklinoval k modernímu jazzu. Jeho vyšší umělecká ctiţádost a vůdčí schopnosti se podílely v letech 1958 - 1960 na jeho aktivitách při zrodu klíčového souboru novějších dějin českého jazzu – Studia 5. Karel Velebný s Janem Konopáskem84 vytvořili v roce 1961 skupinu SHQ85, která se za vedení Velebného stala po dlouhý čas středem moderního jazzu u nás. V této skupině působil jako leader, aranţér, skladatel, instrumentalista a také jako učitel mladých jazzových hudebníků. Vyzkoušel různá obsazení v instrumentaci nástrojů ve svém orchestru. Preferoval střídavě různé kombinace nástrojů. Kdyţ Karel Velebný onemocněl srdeční chorobou a lékaři mu nedoporučili hrát na saxofon a vibrafon, hrával uţ pak jen na klavír. Jeho hráčské kvality na vibrafon byly náleţitě oceněny jak na mezinárodních tak evropských ţebříčcích. Velebného rozsáhlá skladatelská činnost byla zaměřena především a výlučně na jazz. Hrál v orchestru Kamila Hály,86který v roce 1957 doprovázel na turné u nás i v zahraničí skupinu Brasiliana, v roce 1967 působil v ansámblu Linha Singerse, vystoupil roku 1977 Parnasu s jazzovým big bandem Orchestru činohry Národního divadla, příleţitostně hrál a nahrával s Orchestrem Gustava Broma, Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, holandským jazzovým orchestrem rozhlasové stanice Hilversum. V Praze spolupracoval s vokálními tělesy – Bambini di Praga, sbor Kvítek z Loun a dalšími sbory. Ve velké míře se uplatňoval jako studiový hudebník v rámci rozhlasových a gramofonových nahrávek.

84

Konopásek Jan ( *29. 12. 1931 v Praze ). Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 274 85 Tamtéţ, SHQ kvartet ( kvintet) , s. 473 - 475 86 Hála Kamil ( * 1. 8. 1931 Most ), skladatel, aranţér, klavírista. Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 171

46

Doprovázel například také zpěvačku Evu Olmerovou87

na LP desce. Vedle samostatně

vydaných alb se jednalo o kompilace z festivalů. Pedagogická činnost Karla Velebného měla mimořádně velký význam pro český moderní jazz. Kvalifikaci získal konzervatorním měsíčním školením v roce 1978 na Berklee College v Bostonu, kde se pro hudební pedagogy z celého světa pořádaly kurzy. Pedagogické působení s přirozenou autoritou a všeobecnou hudební praxí se rozkládalo ve dvou rovinách. Jeho soubory prošla celá řada později špičkových hudebníků, kteří u něj získali mnohé hudební poznatky, zkušenosti, orientaci i rozhled. V druhé rovině byly jeho učitelské a pedagogické zkušenosti, kdyţ v letech 1967- 1968 učil na ostravské konzervatoři v pomaturitních ročnících. V roce 1969, kdy byla tato výuka zrušena, učil na Lidové konzervatoři v Praze. Vyučoval zde jazzovou interpretaci a improvizaci. Zaloţil studentský soubor Velebank, pro který komponoval i aranţoval. Nahrával s ním hudební snímky pro Československý rozhlas, vystoupil v Československé televizi v pořadu Studio M. Velebný byl výraznou osobností, který se zapsal do organizace jazzového dění. Byl členem a funkcionářem Československé jazzové federace, Jazzové sekce Svazu hudebníků, Jazzové sekce praţské pobočky Svazu hudebníků, České jazzové společnosti. Byl členem ediční komise pro jazzovou hudbu v Gramofonovém klubu Supraphonu. Byl zván do porot jako odborník při různých soutěţních jazzových festivalech. Vyučoval jazzové kurzy pravidelně na studentských kolejích na Strahově, pořádaných Svazem hudebníků v Praze – Bohnicích. Patřil k zakladatelům a hlavním pedagogům letních jazzových kurzů České jazzové společnosti ve Frýdlantu v Čechách, kterých se naposledy aktivně zúčastnil v roce 1988. Stále doufal, ţe se uzdraví a v měsíčníku Frýdlantského zpravodaje napsal vlastnoručně na svoji fotografii:88 „Uzdravím se ve Frýdlantu. PF 1989.“ Karel Velebný

87

Olmerová Eva ( *21. 1 1934 Praha, †10. 8. 1993 Praha ), zpěvačka. Kolektiv autorů Masarykovy univerzity v Brně: Český hudební slovník osob a institucí. Heslo Olmerová Eva 88 Fotopříloha. Karel Velebný.

47

Bohuţel v tomto roce se uţ Karel Velebný Letní jazzové dílny nedočkal. Zemřel 7. března 1989.89

11.2 Emil Viklický, pianista a skladatel, aranţér, leader jazzových formací organizátor jazzového dění, patří k významným jazzovým přátelům Jiřího Urbánka. Spolupracovali spolu po mnoho let. Pochází z výtvarnicky nadané rodiny. Otec byl asistentem malíře Jana Zrzavého v letech 1946 -1949. Emil Viklický se narodil 23. listopadu 1948 v Olomouci. Od dětství se věnoval hře na klavír v Lidové umělecké škole u Libuše Fiuráškové. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci ( 1966 ) absolvoval v letech 1966 - 1971 obor numerická matematika na Přírodovědecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Je promovaný matematik. Během studia na univerzitě se ţivil v Bigbandu Věroslava Mlčáka, kde chodili hrát na plesy a taneční zábavy v Olomouci a okolí. Emil Viklický tam získal swingovou a bigbandovou praxi. V oboru matematiky se však později nevěnoval, protoţe jiţ během studií se více zajímal o hudbu a zejména jazz. První inspirací mu byl otcův ţák Jiří Pravda, hráč na barytonsaxofon, který ho naučil hrát dvanáctitaktové blues. Emil Viklický s Jiřím Neradílkem pak v roce 1967 – 1968 zaloţil vlastní amatérské kvarteto Musica magica a v roce 1969 sestavil Jazz sextet s Milanem Opravilem. Poté nastoupil v roce 1971 – 1972 vojenskou sluţbu v Armádním uměleckém souboru Zdeňka Nejedlého, pod vedením Pavla Bayerleho. Prostředí Prahy mu umoţnilo navázat intenzivní kontakty s praţskou jazzovou scénou. Na profesionální dráhu přešel v první polovině sedmdesátých let, hrál v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. Několikrát vystoupil na Československém amatérském jazzovém festivalu v Přerově, kde v roce 1974 získal cenu pro nejlepšího sólistu. Po návratu do civilu přijal profesionální angaţmá jako klavírista Linha Singers, pak své aktivity na dlouhou dobu spojil s ryze jazzovým ansámblem Karla Velebného SHQ. A to od roku 1974 aţ do roku 1989, kdy Karel Velebný zemřel.

89

Frýdlantský zpravodaj. Speciál. Ročník VII. srpen 1998

48

Během této doby hrál s různými soubory, byl členem jazzrockové skupiny Energit, s níţ nahrál stejnojmennou LP. S leadrem Energitu, kytaristou Lubošem Andrštem, vystupoval i v akustickém duu. Začal se prosazovat v zahraničí. Vystupoval v různých jazzových klubech. Mezinárodně se prosadil v roce 1976, kdy zvítězil v soutěţi improvizujících jazzových klavíristů v Lyonu. Ve stejném roce vyhrál první cenu v mezinárodní skladatelské soutěţi v Monaku se skladbou Zelený satén. Nahrávka v podání Energitu vyšla v supraphonské edici Mini jazz klub v roce 1976. Ve stejné soutěţi získal později v roce 1985, druhou cenu za skladbu Cacharel. Novou etapu ve Viklického vývoji jako pianisty, leadera, ale hlavně však skladatele znamenalo album V Holomóci městě, které zaznamenalo velmi pozitivní ohlas u jazzové veřejnosti a kritiky. Album získalo cenu Supraphonu v roce 1979. Viklickému se zde podařilo spojit standardní moderní jazzový projev s inspiracemi z hudby jeho moravského regionu, tak jako ve světovém jazzu u skladeb Milese Davise nebo Wayna Shortera na poli fúzí různých etnických vlivů a moderních skladatelských postupů. Emil Viklický zde vyuţil příbuznosti modální koncepce a modality moravské lidové písně, včetně různých vybočení – moravské modulace. Uplatnil uvolněnou formu od běţného pojetí písňové formy. Combo zde hrálo ve sloţení: Jan Beránek – housle, Luboš Andršt – kytara, František Uhlíř – kontrabas a Milan Vitoch – bicí. Důleţitý vklad do umělecké dráhy Emila Viklického byl pobyt s studium na prestiţním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu, kde pobýval v letech 1977 – 1978. Tam se Viklický zdokonaloval a prohluboval své znalosti v kompozici a aranţmá u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mikea Gibbse a dalších hudebních osobností, coţ se postupně projevovalo ve skladbách pro školní soubory a vystoupení. Pobytu v Americe vyuţil i k vystupování v jazzových klubech – v Roxbury ´s, George King, Budter Williams a v okolních univerzitách v Bostonu a New Yorku. Tyto inspirace se promítly do alba Okno, které vydal jiţ doma, ale v němţ spolupracoval se svými bývalými bostonskými spoluţáky. Album patří do sféry elektrického jazzu a funky. Viklický komponoval nejprve jazzové skladby pro potřeby svých menších formací, po svém pobytu v Berklee píše i pro velké orchestry naše i cizí. Také často skládal příleţitostně pro festivaly či nahrávkové projekty. Skladba Janko, napsaná v Bostonu, se objevila na nahrávce školního orchestru na albu Jazz In The Classroom 15, u nás na Poste restante spolu se skladbou Hromovka.

Řadu kompozic napsal Viklický pro

Jazzový orchestr

Československého rozhlasu. ( Opus pro big band č. 17 a Hommage? John Coltrane). Obě

49

skladby byly uvedeny na novinkových koncertech tehdejšího Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v roce 1992 a 1993. Po návratu z USA vedl Emil Viklický svou kvartetní formaci, vystupující pod názvem Československé jazzové kvarteto, později pak pod vlastním jménem. Toto kvarteto hrálo v obsazení – Lubomír Tamaškovič – saxofony, František Uhlíř – kontrabas, Cyril Zeleňák – bicí, Emil Viklický – piano. Účinkovali v tomto seskupení na Bratislavských jazzových dnech v letech 1979 a 1980, Mezinárodním jazzovém festivalu a festivalu Jazz Ost-West v Norimberku 1980, na různých zahraničních zájezdech po jazzových klubech. Lubomíra Tamaškoviče vystřídal Jan Beránek a pak František Kop. Zahraniční kariéru rozvíjel Viklický v ansámblu Lou Blackburn International Quartet, s nímţ vystupoval v Belgii, Nizozemí, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Itálii a Španělsku. Doma spolupracoval s Praţským big bandem Milana Svobody, zpěvákem Petrem Lipou, zpěvačkou Evou Svobodovou, Františkem Uhlířem, s formací V. V. Systém . Mimořádně intenzivní

a dlouhodobá byla spolupráce s finským

skladatelem,

trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermilö. Během svého pobytu ve Finsku v letech 1982 – 1983 vzniklo ze společných nahrávek kritikou vysoce hodnocené album Confluence, v roce 1984 bylo nahráno album Finnczech Quartet. Hráli ve sloţení: Viklický, Sermilä, Rudolf Dašek – kytara, Teppo Hauta-aho-kontrabas. Viklický je zde zastoupen skladbami Upwards Northwards a Homewards Wherewards? Emil Viklický i v 90. letech a po zlomu století, pokračoval ve své rozsáhlé jazzové činnosti. Pro jazzovou skladatelskou tvorbu bylo od počátku příznačné tvůrčí hledání v inspiracích z kompozičních přístupů, obvyklých v artificiální hudbě a to zčásti i v jejím proudu tzv. Nové hudby. Bylo proto jen otázkou času, kdy se Viklický, který získal svou kompoziční erudici i v zahraničních studijních kurzech a konzultacích skladatelů Václava Kučery, George Crumba a Sermiläho, kdy se pokusí také v tomto oboru. Jiţ v roce 1983 byla uváděna skladba Partial Symetry – pro flétnu, basklarinet a klavír. V Holandsku ji hrál ansámbl Het Trio Harry Sparnaay, u nás Barok jazz kvintet. Hlavním dějištěm tohoto směru Viklického komponování byla tvorba pro film. Krátké filmy, Smyczkův film Krajina s nábytkem, film Vihanové Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, filmy Německa – fabrik der Offiziere, Die Liebelugen, Apokalypso, Die Wette a další. Emil Viklický je pozoruhodnou a přední osobností české a zřejmě nejen české hudební scény zlomu 20. a 21. století, kdy jednou z tendencí je přemosťování propasti, leţící mezi váţnou hudbou a „tím druhým“ hudebním kontinentem, jehoţ velmi podstatnou součástí je

50

moderní jazz. Právě jazz naučil Viklického nejenom usilovat o své vlastní, originální vyjádření, ale zároveň ho naučil vnímat a respektovat interpreta a ještě více posluchače. Emil Viklický je jiţ dlouho mezinárodně uznávaným jazzovým klavíristou – virtuózní, avšak neokázale prezentovaná technika, umění souhry. Stále se prosazuje jako skladatel širokého záběru, při čemţ neupadá do umělecké podbízivosti, byť se pohybuje v rámci „velkého synkretismu“ neseného tradicemi klasiků 20. století a zřením k folklóru. Hudební přátelství Emila Viklického s Jiřím Urbánkem bylo po celou dobu velmi intenzivní a dokládá to i korespondence mezi oběma hudebníky.90 Také si často telefonicky povídali. Po dobu deseti let spolu trávili volný čas při týdenních kurzech v Letní jazzové dílně Karla Velebného ve Frýdlantě, kde se pedagogicky věnovali začínajícím muzikantům jazzu. Při telefonickém rozhovoru s panem Emilem Viklickým mi osobně sdělil: „Podařilo se mi pro Jiřího Urbánka vyřídit studijní pobyt se stipendiem v Berklee College of Music v Bostonu v USA.91 Sám jsem tam studoval a Karel Velebný také. Jirku jsem povaţoval za nejlepšího našeho baskytaristu. Věděl jsem, ţe bude výborně reprezentovat naši jazzovou hudbu, proto jsem jej doporučil. Nevím, co se později stalo, ale Jirka do Bostonu nejel.“

Z korespondence, kterou Jiří Urbánek poslal dne 6. prosince 1985 České jazzové společnosti do Prahy:92 V Ostravě, 6. 12. 1985 „Váţení soudruzi, V letošním roce jsem byl přijat k dvouměsíčnímu prázdninovému pobytu ( 1986 ) na Berklee College of Music v Bostonu USA. Očekávám, ţe si na tomto kursu zvýším jak teoretické, tak praktické vědomosti z oboru jazzové hudby. Proto Vás ţádám o doporučení a vyřízení nutných formalit k uskutečnění mého pobytu na výše uvedené vysoké škole.“ 90

Fotopříloha. Korespondence, rukopis Emila Viklického ze dne 26. 11. 1991 Fotodokumentace. Pozvání ke studiu na Berklee College of Music v Bostonu pro Jiřího Urbánka. Domácí archiv. 92 Fotodokumentace. Dopis Jiřího Urbánka se ţádostí o povolení ke studiu v USA. Domácí archiv Jiřího Urbánka. 91

51

„ Děkuji za kladné vyřízení a jsem s pozdravem Jiří Urbánek“ Skutečností je, ţe Jiří Urbánek se studia v Bostonu neúčastnil. S největší pravděpodobností nedostal od soudruhů povolení k vycestování.

12. JIŘÍ URBÁNEK BAND JIŘÍ URBÁNEK BAND vznikl v roce 1996, nedlouho poté, co byl zrušen Jazzový ostravský rozhlasový orchestr ( JORO ). Skupinu zaloţili tři bývalí členové tohoto státního tělesa: Jiří Urbánek – keyboards, electric bass Rudolf Březina – electric bass, tenorsaxophone Vlastimil Bílek – drums Dana Vrchovská - lead vocal Za poměrně krátkou dobu své existence nahrála kapela čtyři jazzová CD: JAZZ EVERGREENS AIR MAIL SPECIAL NIGHT IN TUNISIA ON THE SUNNY SIDE OF THE STREET Jiří Urbánek navíc vyprodukoval tři autorská CD, která obsahují současnou orchestrální pop music: SEA BREEZE HORIZONTS HAPPY HOUR Skupina vystupuje v jazzových klubech a zúčastnila se také mnoha festivalů, například v Praze, Hradci Králové, ve Slaném, Týništi nad Orlicí, Přerově, Vsetíně, Českém Těšíně,

52

Hořicích, v holandském Hertogenbosch, prestiţního festivalu Janáčkův Máj 2001 v Ostravě a tak dále. Na všech svých CD Jiří Urbánek BAND vyuţívá současně s kmenovou rytmickou sekcí i větší obsazení tří trumpet, dvou trombónů a tří saxofonů. V tomto obsazení pod názvem JIŘÍ URBÁNEK BIG-BAND a DANA VRCHOVSKÁ hrál na festivalech v Přerově a ve Vsetíně. Velkým oceněním pro něj byla účast na samostatném koncertu v rámci XXVI. Mezinárodního hudebního festivalu váţné hudby JANÁČKŮV MÁJ, který se konal ve dnech 25. května – 15. června v roce 2001.93 Kvalita tohoto festivalu má velmi vysokou mezinárodní úroveň a umělci, kteří jsou zváni, aby zde vystoupili, oceňují vřelou a sympatickou atmosféru. Předsedou festivalu byl uznávaný hudebník Ilja Hurník a dalšími členy byli: Christian Arming, Doc. Rudolf Bernatík Doc. Jan Hališka Prof. Dr. Jaroslav Hubáček, CSc. Prof. Arnošt Parsch Mgr. Ilja Racek Dr. Ivo Stolařík Ing. Evţen Tošenovský Ředitel festivalu Janáčkův Máj byl Mgr. Jaromír Javůrek.

Hned na začátku své činnosti vystoupil soubor na festivalu v holandském městě Hertogenbosch94 a v dalších letech na všech prestiţních jazzových festivalech v České republice. Pro všechna tato vystoupení byl nastudován rozsáhlý repertoár vysoké umělecké úrovně. Sólistka souboru, zpěvačka Dana Vrchovská, patří k absolutní špičce jazzového zpěvu u nás. V polovině května 1997 se v nizozemském Hertogenbosch ( přídomek bosch získalo podle holandského malíře Hieronyma Bosche, který zde ţil a tvořil ) konal pod názvem Jazz in Duke-town, jazz v Dukově městě. Největší evropský jazzový festival pod otevřeným

93 94

Fotodokumentace programu Janáčkův Máj 2001. Z domácího archivu Jiřího Urbánka. Deník DEN. 10. června 1997, Ostravský jazz byl v Nizozemsku. Autor Milan Lulek. Kultura, strana 11

53

nebem, věnovaný vzpomínce na Duka Ellingtona. Jako jediná kapela z České republiky se festivalu zúčastnil ostravský JIŘÍ URBÁNEK BAND. Tento festival se koná vţdy o svatodušních svátcích. Jsou to vůbec největší svátky v Nizozemsku. Posluchačům se zde představilo asi 40 – 50 kapel. Přijeli sem hudebníci z USA, Anglie, Nizozemska, Ruska, Dánska, Belgie, Švédska, Holandských Antil, Indonésie, Argentiny, Curacaa, ale i Uralu – Uralský All Stars. Kaţdý den od dopoledne pochodovaly městem dixielandové a swingové kapely, za kterými se táhly průvody lidí. Odpoledne se koncertuje téměř na všech jednatřiceti pódiích aţ do půl druhé v noci. Z velkých pódií znělo hlavně jazzové blues, které někdy přecházelo aţ do rock-and-rollu. Opravdový, vyloţeně moderní jazz - mainstream se hrál na menších pódiích. V Nizozemí hráli JIŘÍ URBÁNEK BAND v tomto sloţení: Jiří Urbánek – baskytara Rudolf Březina – tenorsaxofon Vlastimil Bílek – bicí Hosty Bandu byli: Vlastimil Šmída – elektrické piano Richard Kroczek, starší – kytara, housle Mojmír Bártek – trombon Dana Vrchovská – zpěv Repertoáru vévodily především jazzové evergreeny a orchestrálky upravené pro pět muzikantů. „Měla jsem příleţitost slyšet Rozu Kingovou s její kapelou Upside Down, která zpívala blues. Má krásný altový hlas a kromě zpívání hrála na tenorsaxofon. Bylo to velmi sugestivní. Kingová je velká odvaznice a šoumenka, a tak jsem měla moţnost spatřit, jak se dělá muzika i po této stránce. Viděli jsme ještě černošskou zpěvačku Lindu Hopkins z USA.“95 Dana Vrchovská V rámci Jazzového podzimu 2005, skupina absolvovala Jazzový festival v Přerově. Festival swingové hudby v Praze Na Vinohradech, Jazzobití Pod horami v Hořicích a Jazzový

95

Deník DEN. 10. června 1997, Ostravský jazz byl v Nizozemsku. Autor Milan Lulek. Kultura, strana 11

54

festival ve Slaném. V prosinci 2005 hráli na vánočních koncertech v řadě měst ve Slezsku a na Severní Moravě a 21. prosince měli koncert v Opavě U Přemka.96 V posledních letech vystupovala kapela

JIŘÍ URBÁNEK BAND v následujícím

obsazení: Jiří Urbánek – keyboards Dana Vrchovská – lead vocal Přemysl Mixa –electric bass Jaroslav Oţana – drums Jako host příleţitostně spolupracuje Rudolf Březina – tenorsaxofon a Milan Straka – klarinet, sopransaxofon. Profesionální skupina JIŘÍ URBÁNEK BAND se zpěvačkou Danou Vrchovskou se prezentuje kromě jazzu také na mezinárodní taneční hudbu od 30. let po současnost. V jejich repertoáru najdeme rock´n roll, oldies, světové evergreeny, hity, jazzové evergreeny a swingové skladby. Silnou stránkou této skupiny je všestrannost. Na své si také přijdou ti, kteří mají rádi klasickou hudbu a muzikálové melodie. JIŘÍ URBÁNEK BAND vystupoval a stále vystupuje v klubech, na jazzových koncertech, festivalech, mezinárodních konferencích, reprezentačních plesech, na luxusních zámořských lodích atd.

12.1 JIŘÍ URBÁNEK BAND na luxusních zámořských lodích Dříve kaţdé krajské rozhlasové studio vlastnilo orchestr. I občasným rozhlasovým posluchačům je znám ten praţský nebo brněnský. Se změnou ekonomických podmínek krajských rádií přišly i další změny. Mohutnější hudební seskupení postupně zanikala, muzikanti si sháněli obţivu jinak a k velkému hraní se setkávají spíše účelově a jednorázově. Po ukončení činnosti Ostravského rozhlasového orchestru v 90. letech minulého století se začali muzikanti zajímat o další uplatnění v oblasti hudební. Někteří šli hrát do muzikálů, jiní začali předávat své hudební zkušenosti ţákům v základních uměleckých školách, konzervatořích a další pak psali muziku. Jazzem se v naší republice uţivit nedá .

96

Fotodokumentace programů z festivalů. Z archivu Jiřího Urbánka.

55

Kdyţ kapela Jiřího Urbánka dostala lukrativní nabídku 2x aţ 3x ročně hrát na luxusních zaoceánský lodích, muzikanti tento návrh přijali. Jiří Urbánek šel společně s bubeníkem Vlastimilem Bílkem hrát na výletní loď, která se plavila po světových oceánech a nadechoval se zase k tuzemskému hraní. Lidé se právě při dnešní hudební nadprodukci vracejí k hezkým melodiím let minulých. Snad právě proto zaloţil kapelu JIŘÍ URBÁNEK BAND, která se právě této muzice věnuje programově. Hráli společně s Rudolfem Březinou, který svůj tenorsaxofon střídal s basovou kytarou, s Vlastimilem Bílkem na bicí. Jiří Urbánek hrál na basovou kytaru a na klávesy. Zpěvem krášlí toto seskupení zpěvačka Dana Vrchovská a nejenom zpěvem. Jazzový projev je jí šitý na míru, jak to potvrzují hlasy hudební odborné veřejnosti i jazzových fanoušků. Svědčí o tom osobní korespondence jazzové zpěvačky Jany Koubkové.97 Jazz hráli všichni celý ţivot a měli ho rádi. Od roku 1994 se plavili na luxusních zaoceánských lodích - HANSEATIC ( 1994 ) ARCONA DELPHIN ( červenec – listopad 2001 ) COLUMBUS ( od 6. 12. 2000 – 11. 4. 2001 ) BREMEN ( 2001 ) COLUMBIA ( 2000 ) MS EUROPA ( 19. listopadu 2001 – 26. března 2002 )98 Paluby cestovních zaoceánských lodí je dopravily do Severní i Jiţní Ameriky, navštívili Afriku a celé dva měsíce pobývali dokonce na Antarktidě. „Je to pustina, kde je jen pár vědeckých stanic, od sebe vzdálených stovky kilometrů. V lednu aţ únoru, coţ je jejich léto, tam přijede pár lodí. Pro tamní návštěvníky znamená 6 stupňů nad nulou parné léto se vším všudy. Kdyţ přijdete na pláţ, povalují se tam stovky tuleňů, rypouši sloní a mezi nimi se procházejí tučňáci. Vůbec se nebojí, protoţe v podstatě nevědí, kdo je to člověk.“99 Na luxusních zaoceánských lodích probíhá hlavní program ve velkém sále, ve kterém se střídají například Mnichovský komorní orchestr, sólisté z Vídeňské nebo Berlínské opery.

97

Fotodokumentace. Korespondence od Jany Koubkové. Archiv Jiřího Urbánka Fotodokumentace – Originál smlouvy z lodí. Archiv Jiřího Urbánka a Dany Vrchovské Fotografie z lodi 99 Osobní sdělení Dany Vrchovské, červenec 2010 98

56

JIŘÍ URBÁNEK BAND vystupoval v menším sále, kde hráli hlavně jazzové evergreeny. Často hráli v samostatných koncertech jazz a slavné muzikálové melodie. Doprovázeli také menší show instrumentalistů a jazzových zpěváků z různých zemí, hlavně z USA. Loď EUROPA patří nejluxusnějším. Byla vypuštěna na vodu v roce 1999 a pojme 408 pasaţérů. Její délka je 198 m, šířka 24 metrů a můţe plout rychlostí 21 uzlů. Pobyt na této lodi je velmi drahá záleţitost. O pohodlí se stará 264 členů posádky. Loď je naprosto soběstačná. Mimo jiné se na ní pečou rohlíky, chleba, bourá maso, vyrábí se pitná voda. Na palubě jsou velké grily, a pokud to počasí dovolí, připravují se na nich různé speciality. K dispozici je i nemocnice. Na svých cestách Jiří Urbánek se svojí kapelou navštívil několikrát New Orleans a o půlnoci se procházeli po slavné Bourbon street, kde doslova proudily davy černochů. V kaţdé hospůdce, na kaţdém kroku hrála kapela. Jazz, blues, aţ po dixieland. Byli na dvou ročnících Torontského jazzového festivalu, kde poznali fenomenální hudebníky – baskytaristu Jaco Pastoria, pianisty Chicka Coreu a Oscara Petersona, trumpetistu Milese Davise, skupinu Weather Report, velké kapely Buddyho Riche, Maynarda Fergusona a další. Na jednom z koncertů po kapele Buddyho Riche, která do toho opravdu „řnula“, na pódium nastoupil Oscar Peterson se svým triem. Všichni se bavili a on začal hrát v tak nízké zvukové hladině, ţe nebylo téměř nic slyšet. Během jedné minuty však bylo naprosté ticho. Peterson svojí muzikou jasně řekl: „Nebudete se bavit, ani křičet. Budete mě poslouchat.“100 Plavili se po světě na těch nejluxusnějších zaoceánských lodích, hráli pro bohatou klientelu a starali se o kulturní hudební program. Navštívili Kanadu, Ameriku, kouzelné ostrovy v Karibiku, viděli taková města jako Montreal, Quebec, New York, Baltimore, Charleston, Boston, Miami a také kolébku jazzu New Orleans. Byli v Mexiku, na Jamajce, v Dominikánské republice a v Porte Riu. Přibliţně jednou za deset dní se představili s jejich jazzovým programem. Vedle toho hráli světový repertoár k tanci a poslechu nebo doprovázeli další zpěváky a instrumentální sólisty. Ohlasy na kapelu JIŘÍ URBÁNEK BAND byly výborné, jejich produkce se skutečně líbila a měli velký úspěch.101

100

Osobní setkání s Danou Vrchovskou dne 19. srpna 2010 v Ostravě DEN. Rohál, Robert: Ostravská kapela hrála na luxusní zámořské lodi Úterý 2. března 1999. Kultura, strana 12. 101

57

Na luxusní lodi Arcona v roce 1999, kdy dostala kapela JIŘÍ URBÁNEK BAND angaţmá, strávili několik měsíců. Za tu dobu viděli Řecko, Turecko, Itálii, Španělsko, Kanárské ostrovy, ale také sever Afriky – Casablancu a Tanger v Maroku. Byli v Petrohradě, Litvě, Rize, Tallinu, ale nevyhnuli se ani Helsinkám nebo Stockholmu. Loď byla kaţdý den na jiném místě. Na těchto lodích chtějí lidé slyšet především světové melodie, které znají. JIŘÍ URBÁNEK BAND s Danou Vrchovskou měli nastudovaný nejen vlastní program, ale hráli i ve velkém orchestru sloţeného ze špičkových světových muzikantů, kteří doprovázeli neméně slavné interprety. Program se mění ze dne na den a nezbytnou podmínkou pro hudebníka je zahrát a nastudovat v krátkém čase velmi náročný program z listu. Zde vyţadují profesionály v tom nejlepším slova smyslu. Ne kaţdý zvládne náročné poţadavky kladené na jednotlivé instrumentalisty, protoţe se koncertuje kaţdý den. Z cestovatelské vášně však časem vyprchala exotika a Jiří Urbánek zatouţil po tvorbě na pevné zemi. Dokonale zúročil i dřívější studium kompozice. Kaţdoročně vydával autorské CD se svými orchestrálními skladbami a téměř celý náklad putoval do zahraničí. Česká populární hudba nabrala konečně dech a přiblíţila se světové produkci. Schopným hudebníkům rozhodně nechybí talent, nýbrţ peníze na jeho propagaci. Bez ní se ovšem na evropské a světové trhy proráţí docela obtíţně. Náš jazz zaznamenal prudký nástup nové generace, která má všechny předpoklady ke srovnání s vysokou evropskou úrovní a mnohým přiznává šanci k dosaţení světového jazzového nebe.

12.2 DANA VRCHOVSKÁ Dana Vrchovská se narodila 23. února 1960 v Krnově. K hudbě ji vedli rodiče od dětství. V lidové škole umění studovala hru na housle a zpívala ve sboru jak na základní škole, tak při středoškolských studiích na Střední pedagogické škole v Krnově. Zpívat začala ve svém rodišti s amatérskou kapelou, kdyţ jí bylo šestnáct let. V repertoáru měla všechny tehdejší hity a hlavně písničky od skupiny ABBA. V roce 1978 se v Třinci zúčastnila svojí první pěvecké soutěţe Zlatá loutna a obsadila v ní první místo. Následovalo vystoupení na Talentu v Ostravě a v dalších pěveckých soutěţích, které ji otevřely cestu do ostravského rozhlasového studia.

58

V této době začala spolupracovat s ORO, JQ Český Těšín a dalšími profesionálními formacemi. Po maturitě dostala nabídku ke spolupráci od profesionální skupiny Drak, kde zpívala s Petrem Němcem a Vendulkou Volnou. Následovalo účinkování s Daliborem Jandou102 a dvouletá spolupráce s Pavlem Novákem103. Na řadu přišly další kapely a koncerty v zahraničí. Několik let účinkovala v zahraničních klubech, zejména ve Švýcarsku, Německu, Rakousku a Španělsku, ale po celou tu dobu stále spolupracovala s ORO, JORO a příleţitostně s Orchestrem Gustava Broma. Po celou tu dobu natáčela v ostravském rozhlase, kde se později seznámila s budoucím partnerem a manţelem Jiřím Urbánkem. Kdyţ se Dana Vrchovská přestěhovala k Jiřímu Urbánkovi do jeho prostorné vily mimo centrum Ostravy, on uţ byl uznávaný a slavný skladatel a muzikant. Ona byla začínající zpěvačka, která přišla do Ostravy z Krnova. Danu fascinoval nejen jako muzikant, který psal hity pro Marii Rottrovou, ale také jako muţ. A sympatie byla oboustranná. Jiří Urbánek měl tenkrát připraveno několik písní pro Helenu Vondráčkovou, ale nakonec je v ostravském rozhlase natočila tehdy neznámá, ale dobře zpívající mladá zpěvačka Dana Vrchovská. Jazz se Daně Vrchovské vţdycky líbil a dodnes ho poslouchá a zpívá. Proto u této muziky zůstala. Silně ji také ovlivnilo dlouholeté souţití s manţelem Jiřím Urbánkem. „Jirka pro mne sice napsal hodně písniček, ale dlouho zastával názor, ţe rodina do kapely nepatří a ţe by si měl kaţdý dělat to svoje. I kdyţ mi napsal hodně písniček, nikdy mě nemínil protěţovat.“104

Názor Jiřího Urbánka na Danu Vrchovskou: „To jsem nikdy nedělal, abych tahal rodinné příslušníky do kapely. Dana je skutečně výjimka a já musel postupně kapitulovat. Nakonec mě přece jenom přesvědčila. Je opravdu muzikální, bezvadně slyší a má velice dobré rytmické cítění. Pokud bych to měl shrnout, pak se v jazzové muzice doslova našla. Album, na kterém zpívá jazzové evergreeny a pohodový swing, pochválila dokonce i Jana Koubková. Její repertoár je podstatně širší a snad ji

102

Dalibor Janda ( *21. 3. 1953 Hranice na Moravě ), zpěvák, skladatel Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990, s. 227 103 Pavel Novák (*10. 3. 1944 Přerov, †11. 2. 2009 Přerov ), zpěvák, skladatel, hudebník a pedagog 104 Osobní sdělení Dany Vrchovské v září 2010 v Ostravě.

59

nepřechválím, kdyţ řeknu, ţe ji sedí i takové trvalky, jako je New York, New York, Kabaret či melodie z Evity, Jesus Christ Superstar či West Side Story…“ Od roku 1996 působí jako kmenová sólistka orchestru JIŘÍ URBÁNEK BAND, se kterým nazpívala všechny jeho jazzové CD – Jazz Evergreens, Air Mail Speciál, Night in Tunisia a zúčastnila se řady jazzových festivalů v Praze, Hradci Králové, ve Slaném, Přerově, Vsetíně, kde dostala cenu publika a cenu pro nejlepšího sólistu. Další festivaly probíhaly v Hořicích, Týništi nad Orlicí v Českém Těšíně a v holandském Hertogenbosch. Obsazení kapely JIŘÍ URBÁNEK BAND se v průběhu let měnilo. V roce 1997 vystřídal Rudolfa Březinu Přemysl Mixa ( electric bass, acoustic bass ) a v roce 2001 Vlastimila Bílka nahradil Jaroslav Oţana ( drums ). V roce 1998 hrál krátkou dobu na bicí nástroje Josef Ptáček. V květnu 2009 skupinu bohuţel navţdy opustil leader kapely Jiří Urbánek. Kapela se rozhodla pokračovat dále pod stejným názvem s novým hráčem na keyboards Jiřím Zabystrzanem. Současné obsazení: Jiří Zabystrzan - keyboards, Dana Vrchovská – lead vocal Přemysl Mixa – electric bass, doublebass Jaroslav Oţana – drums Jiří Urbánek svůj ţivot zasvětil hudbě a jazzu. Byl jedním ze zakládajících členů ostravského Flaminga a v roce 1967 se stal hráčem na kontrabas a baskytaru v Ostravském rozhlasovém orchestru. Od roku 1981 umělecky vedl Jazzový ostravský rozhlasový orchestr JORO. Jiří Urbánek po celou dobu své kariéry spolupracoval s řadou nejlepších českých hudebníků a orchestrů. Byl to velice dobrý muzikant tělem i duší, patřil mezi přední hráče na basovou kytaru. V 70. aţ 90. letech minulého století napsal Jiří Urbánek na 150 písní, hlavně pro Marii Rottrovou, Petra Lipu, Janu Koubkovou, Petra Němce, Danu Vrchovskou. Věnoval se také hudbě k filmům, televizním inscenacím, pohádkám a rozhlasovým hrám. Jiří Urbánek zemřel po těţké nemoci v sobotu 16. května 2009

60

13. Hudební analýza KOMORNÍ SYMFONIETTY od Jiřího Urbánka KOMORNÍ SYMFONIETTA je absolventskou prací studia kompozice u profesora Jaromíra Podešvy na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. V roce 1981 ji nahrál Komorní soubor Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením Pavla Staňka.

I. Allegro assai Analytické poznámky k I. části se soustřeďují na několik okruhů. a/ skladatelova snaha reagovat na dodekafonii - podoba jeho „dodekafonie“ b/ formový obrys - inklinování spíše k orchestrální miniatuře c/ koncertantní charakter části d/ symfonické a jazzové prvky e/ závěry a/ Uţ v prvních dvou taktech skladatel exponuje v sólové flétně téma, které je evidentně dodekafonické. Je to řada: g 1 - dis 2 - cis 2 - h 2 - f 2 – c 2 – a1 – gis 2 – fis 2- d 2 – e 2 – hes 1 – Abychom se o této řadě něco bliţšího dozvěděli, přepíšeme ji nejprve intervalově numericky. Pokud jde o systematičtější dodekafonii, vesměs se tento přepis vyplatí, protoţe ukáţe vlastnosti řady a hlavně řadovou práci. Přepis řady: + 8 – 2 + 10 – 6 – 5 – 3 + 11 /-2/ - 4 + 2- 6 Řada neprokazuje ţádnou specifickou tendenci - je osmiintervalová, bez nějakých vnitřních vztahů. Působí dojmem náhodně vytvořené dodekafonické řady a tvoří tak vlastně jen jakési dvanáctitónové motto skladby... Jak to vysvětlit vzhledem k celé části Allegro assai? Pokusíme se o to v závěru. Předem lze vyslovit hypotézu, ţe skladatel pouţil dodekafonickou řadu jen jako exkluzivní dobový bonmot a v průběhu této části s ní dále nijak nepočítal. Jde tedy jen o jakousi marginálii, která nemá ţádný podstatný vztah ke kompozičnímu celku.

61

b/ formový obrys - 112 taktů je vzhledem k tempu Allegro assai a s ohledem na to, ţe by mělo jít o část, která v symfonii obvykle představuje největší vnitřní konflikt materiálu - poměrně značně stručná. Rozdělíme ji takto:

112 2 /dodekafonická epizoda/ 9 koncertantní

20 epizoda smyčců

vstup-fl, ob, sax, synth, piano,

5 trojhra

archi

fl.,ob.,sax,synt.

4 coda epizody smyčců se sólovým synth.

12 koncertantní jazzová epizoda

20 kánon fl,ob,sax,piano

17 koncertantní epizoda prováděcího charakteru 19 coda

c/ koncertantní charakter částí spojuje jazzovou i artificiální rovinu. V jazzové se to projevuje především rytmicky, v koncertantní motivickou prací staršího typu, jaká má blízko k novoklasicismu meziválečného typu. d/ symfonické a jazzové prvky k jazzové linii skladby se řadí především pasáţe synth., piana, ale i synkopicky traktované smyčce. Za symfonický prvek lze pokládat kánon, který navodí horizontální odvíjení materiálu.Jinak je většina koncertantních vstupů sólově pojatých nástrojů /fl.,ob.,sax, synth. piano a jako blok i archi/ rytmicky traktována do synkopické podoby a dodává tak větě neustálý charakter konfrontace jazzové a symfonické roviny. e/ závěry

1. Rozsah této části, která by měla být nejzávaţnější v celku formy, je spíše epizodický.Umocňuje to i tempo. 62

2. Prolnutí sólové a tutti faktury je pod vlivem jazzových breaků a celkově přiklání tuto část k jazzové pulsaci 3. Sólové nástroje nejméně jednou ve větší ploše a několikrát epizodicky posilují koncertantní charakter. V těchto pasáţích ustupuje i jazzová rytmika poněkud do pozadí 4. Dodekafonická apostrofa v úvodu skladby působí anekdoticky a jak jiţ bylo ukázáno nijak v dalším průběhu skladby nefiguruje. Analýza 2. části ukáţe, jak dalece je tento způsob závazný pro kompoziční celek nebo naopak potvrdí samostatnost a specifickou tvářnost jednotlivých částí skladby.

II. MODERATO 2. část Komorní symfonietty je koncipován výlučně pro smyčce. Je to oprati oběma krajním částem jasný záměr upřednostnit lyrický charakter této oblasti a její jakési zvláštní pozici v celku díla. Forma a tektonika části:

89 taktů

11 Lyrický gradační oblouk 18 „provedení“ Od sóla k ostinátně koncipované kanonické ploše 23 Ostinato sordinovaně 5 Přechod – mezivěta se vzdálenou reminiscencí začátku. 34 Závěrečná plocha se zdůrazněním 1. houslí. MODERATO je koncipováno ve čtyřech odlišných částech. Přechodovou mezivětu nemá smysl povaţovat za samostatný útvar. První část je vyklenuta do krátkého gradačního oblouku a po dosaţení vrcholu následuje jakési provedení s celkem tradičním postupem od sóla k polymelodické faktuře s náznaky kanonické imitace. Velkou změnu přináší obstinátní sordinovaná plocha motorického šestnáctinového pohybu. Ta je ukončena a převedena mezivětou s reminiscencí začátku do závěrečné plochy. U ní je nejvíce patrné tendování ke 12, 11, 10 tónovému výběru, který není uplatněn důsledně. Proti této tendenci je jako kontrast uplatňována záměrná diatoničnost

63

v jedné vrstvě – v hybném sólu houslí oproti chromatičtějšímu pedálu. Takovým příkladem je takt 72 – 74. Moderato je velmi působivým kontrastem v Komorní symfoniettě a odděluje obě jazzové koncipované krajní části.

III. VIVO Analýza celé skladby Budu se zabývat problematikou formy, intervaliky a tónového materiálu, principy koncertantnosti, melodikou a pokusím se dílo včlenit do kontextu české dobové tvorby. Vycházím z předpokladu, ţe autor usiloval o zvláštní vyuţití některých principů tzv. třetího proudu thirdstream, který do české hudby uvedli od začátku 60. let především Pavel Blatný, Alexej Fried a řada dalších skladatelů, oscilujících mezi tzv. váţnou hudbou a jazzem. Výchozí hypotéza je zadána takto: a) Je

tato skladba „na výši doby“ – tj. obráţí soudobý stav syntézy jazzu a takzvané

artificiální hudby nebo se jedná o jakýsi opoţděný výběţek snah, datovaných od 60. let? b) Nebo se několik poloh prolíná a skladba je spojením někdejších výbojů a regrese doby jejího vzniku? Odpovědět zodpovědně a kvalifikovaně na tuto otázku, znamená analyzovat zvolený materiál a srovnat ho s ohledem na kontext, v němţ vznikl, s tím, čím prošla česká hudba těchto syntéz od 60. let a samy o sobě také představují reakci na světový vývoj. ( G. Schuler, R. Liebermann a další ).

III. VIVO Forma: velmi jednoduché rondo první formy, které kombinuje základní rondový prvek s deriváty nebo doprovodnými figuracemi a jediný kontrastní materiál je jakési „concertino“ sól – často v basové lince, které působí proti základnímu koncertu grossu. Příklad: Partitura str. 47 – 48 aţ po číslo 1 Celkový reliéf formy:

64

Rondo, takt 1 – 9 , takt 10 – 23 kontrastní prvek – basová linie. Rondo – variant takt 24 – 39. Takt 40 – 49 mezivěta – výplň – témbr před nástupem sól. Takt 50 – 58 sólo oboe, takt 59 – 76 sólo flauto + oboe. Takt 77 – 85 mezivěta – výplň témbr. Takt 86 – 92 Rondo – náznak inverze. Takt 93 – 107 „provedení“ části materiálu ronda. Takt 109 – 145 „druhé provedení“ navazuje na první obstinátní témbr fender piana, dvouosminové přiznávky orchestru, dotvoření materiálu ronda. Takt 144 – 161 nový nástup ronda, v taktech 153 – 161 s pokračováním provádění materiálu, od taktu 162 zjevná inverze aţ do konce v taktu 181. Rondo takt 1 – 9 bloková faktura vyuţívá 11 tónů jakéhosi předpokládaného řadového materiálu. Ten je na rozdíl od I. části zde jenom pouhým výběrem bez hlubší dodekafonické logiky. Mostním tónem na konci rondového oblouku je 12. tón – h - , některé tóny se předtím vyskytují vícekrát. Například : - a - 4x, - g – 4x, -fis – 3x, - d – 3x. Bloková unisono a oktávová faktura podtrhuje reliéfní podobu melodiky. Kontrastní prvek basová linie takt 10 – 23 opět vyuţívá dvanáctitónové plochy s dílčími horizontálními inverzemi. Rondo – variant – takt 24 – 39 – opět výběr tónů blíţící de dvanáctitónovosti. Mezivěta – přechod k rondovému „provedení“ takt 40 – 49 – faktura blízká jazzové rovině, coţ je podtrţeno i barevně fender – pianem a synthetiserem. Takt 50 – 76 rozvíjení rondového prvku působící jako provedení . Tomu napomáhá i polymelodická sazba, názvuky imitací – jazzovou linku vede ostinato fender piana a synthetiseru, zatímco sóla oboe a flauto navazují na melodiku rondového prvku. Takt 77 – 85 ponechání ostinátní jazzové linie, tím je posílen přechodový charakter a funkce témbrové mezivěty. Takt 86 – 92 rondový prvek v inverzní obměně působí jako gradační kontrast při zachování rondové kontinuity.

65

Takt 93 – 107 unisono je nahrazeno polymelodickou a heterofonní fakturou a ta vzhledem k předchozímu působí jako kompilace a svým způsobem jako „provádění“ ronda, jak uţ bylo konstatováno. Navíc samotná inverze je silně gradační prvek a je zjevné, ţe má působit proti vyčerpání materiálu a motivické únavě. Takty 109 – 144 – 145 Jiná a rozsáhlejší plocha provedení rondového prvku, polymelodická faktura sól je zpevněna rytmickým ostinatem. Nese opět jazzovou linku, tu podporují i krátké jednotónové a dvoutónové breaky smyčců, které vše výrazně akcentují a rytmizují. Takt 144 – 161 další návrat rondového prvku. I tentokrát v komplikovanější podobě. Takt 162 – 181 inverzní materiál

- vyuţití inverze je působivým prostředkem proti

stereotypu. Celá rondově koncipovaná závěrečná část KOMORNÍ SYMFONIETTY je proporčně dobře odhadnutá vzhledem k tektonice obou předešlých částí. Výsledky této analýzy se promítnou do závěrů z analýzy celé skladby.

66

14. ZÁVĚRY Vladimír Figar a Jiří Urbánek patřili k našim nejlepším a nejvýše oceňovaným muzikantům. Kromě nepřetrţitého působení v Ostravském rozhlasovém orchestru byli členy Tria Vladimíra Figara a také i Jazzového ostravského rozhlasového orchestru. Patřili k zakládajícím členům ostravského Flaminga, pozdějších Plameňáků. Jejich mimořádné hráčské a improvizační schopnosti je přivedly ke spolupráci s hudebníky a orchestry nad rámec ostravského regionu. Jak Vladimír Figar tak i Jiří Urbánek vystudovali Státní konzervatoř v Ostravě a celý ţivot se setkávali ve stejných orchestrech a kapelách. Ve své diplomové práci jsem se pokusila zmapovat jejich ţivot a dílo, které po sobě zanechali. Část práce tvoří i historie několika orchestrů, které sami zaloţili, hráli nebo vedli. V poslední části práce jsou uvedeny skladby, které jsou v archivu Českého rozhlasu Ostrava. Všechny tyto skladby byly nahrány na magnetofonové pásky, CD a rukopisy partitur jsou uloţeny v archivu. U skladeb jsou uvedena data, kdy se skladba nahrávala, dirigenti, interpreti a nástroje. Skladby jsou registrovány Ochranným svazem autorským ( OSA ). V biografické části jsem se snaţila odvolávat na textové prameny, ale těch je málo. Většinu informací jsem získala při setkáních s paní Danou Vrchovskou – Urbánkovou a se synem Vladimíra Figara, Vladimírem mladším. Zajímavá byla setkání s hudebníky, zpěváky, redaktory a textaři na různých místech města Ostravy, v Hlučíně, Opavě, ve Frýdku – Místku a Havířově. Doufám, ţe se mi podařilo aspoň trochu přiblíţit ţivotní osudy a dílo dvou ostravských hudebních osobností, jakými byli Vladimír Figar a Jiří Urbánek a ţe tento materiál bude moci být pouţit i jako zdroj informací při dalších výzkumech.

67

15. Resumé Tato studie přináší historické a analytické poznámky k ţivotu a dílu dvou hudebních ostravských osobností Vladimíra Figara a Jiřího Urbánka. Patřili v uvedené hudební oblasti bezesporu k našim nejlepším a nejvýše oceňovaným muzikantům. Vystudovali Státní konzervatoř v Ostravě a celý svůj ţivot zasvětili hudbě. Úspěšná byla jejich činnost skladatelská, aranţérská, dirigentská v níţ dokázali vyuţít svých improvizačních schopností, osobitých skladatelských technik i velkých interpretačních zkušeností. Kompoziční aktivity Vladimíra Figara a Jiřího Urbánka zasahovaly jak do oblasti hudby jazzové, swingové, orchestrální, populární, tak do hudby taneční, filmové a hudební tvorby pro děti. Oba

patřili

k zakládajícím

členům

legendární

skupiny

Flamingo, Ostravského

rozhlasového orchestru, Tria Vladimíra Figara, JORO a dalších hudebních formací. Tato práce přináší celou řadu informací o stavu nonartificiální hudby na Severní Moravě ve 2. pololetí 20. století. Projevily se aspekty nových kompozičních technik, hlavně na úrovni instrumentální a jazzové hudby. Celou dobu spolupracovali s předními sólisty českého a slovenského jazzu. Hudební dílo Vladimíra Figara a Jiřího Urbánka je obsáhlé.

68

16. Zusammenfassung

Diese Arbeit bringt neue historische und analytische Bemerkungen zum Leben und Werk von Vladimír Figar und Jiří Urbánek, zwei grossen Persönlichkeiten des Musiklebens in Ostrava. Sie gehörten zweifellos zu unseren am besten und am höchsten bewerteten Musikern. Sie absolvierten Staatliche Konservatorium in Ostrava und haben das ganze Leben der Musik geweiht. Sie waren besonders erfolgreich als Komponisten, Dirigenten und Bearbeiter von Musik, sie bewiesen ihre Fähigkeit zu improvisieren, zeigten eigene Technik der Komposition und zugleich grosse Interpretationserfahrungen. Die Kompositionsaktivitäten von Vladimír Figar und Jiří Urbánek hat nicht nur die Jazz-, Swing-, Orchestral- und Popularmusik, sondern auch die Tanz- und Filmusik sowie das musikalische Werk für Kinder eingegriffen. Beide gehörten zu den gründenden Mitgliedern von der legendären Gruppe Flamingo, dem Rundfunkorchester Ostrava, Vladimír Figar Trio, JORO und anderen musikalischen Formationen. Diese Arbeit bringt die ganze Reihe der Informationen über den Zustand der populären Musik im Nordmähren in der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts. Die Aspekte der neuen Kompositionstechnik haben sich besonders auf der Ebene der Jazz- und Orchestralmusik ausgewirkt. Vladimír Figar und Jiří Urbánek haben die ganze Zeit mit den Spitzensolisten des tschechischen und slowakischen Jazz mitgearbeitet und ihr Musikwerk ist umfangreich.

69

17. Summary The thesis brings forward historical, as well as analytical observations and insights into the lives nad works of two of Ostrava’s significant music personalities: Vladimír Figar and Jiří Urbánek. Both rakned among the best and most highly regarded musicians in the region. Graduates of the State Conservatory in Ostrava, they dedicated the whole of their lives to music. Vladimír Figar and Jiří Urbánek reached success as composers, music arrangers and conductors. In all these activities they were able to make the best of their numerous skills, be it the ability to improvise, the use of unique composition techniques, or their long and farreaching experience as performers. The compositions of Vladimír Figar and Jiří Urbánek were extremely varied and ranged from jazz and swing to orchestral, popular, dance and film music to music for children. Both musicians were among the founding members of the legendary group Flamingo, as well as the Ostrava Radio Orchestra, the Vladimír Figar Trio, JORO and other music ensembles. The thesis contains information about the situation of non-artificial music in the north of Moravia in the second half of the 20th century, which, mainly in the sphere of instrumental and jazz music, was influenced by various aspects of new composition techniques. In the course of their music careers, Vladimír Figar and Jiří Urbánek collaborated with the most distinguished soloists and personalities of Czech and Slovak jazz. The musical output of Vladimír Figar and Jiří Urbánek is extensive.

70

18. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Celkové práce: Uloţení rukopisů a skladeb – Půjčovna hudebních materiálů Českého hudebního fondu Archiv českého rozhlasu Ostrava Domácí archiv Vladimíra Figara Domácí archiv Jiřího Urbánka Vzpomínky Vladimíra Figara /syna/, Dany Vrchovské – Urbánkové, Antonína Vašíčka, Marie Rottrové, Emila Viklického, Rudolfa Březiny, Jaromíra Nohavicy, Jaroslava Wykrenta, Vlastimila Bílka, Františka Trnky, Radka Dominika a Renáty Spisarové. Základní literatura Matzner, Antonín - Poledňák, Ivan: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná – československá scéna. Praha, Supraphon 1990 Gregor, Vladimír – Steinmetz, Karel: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava: Profil, 1984 Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severní Moravy 1, 2. Ostrava: Ústav pro regionální studia OU, 2005 Ostravský hudební ţivot po roce 1945. Ostrava: OU, PdF, 2008 Hudební ţivot v Severomoravském kraji: výběr knih a článků z let 1984 – 1988 / zpracovala Ivana Planá Nakladatelství. Olomouc: Státní vědecká knihovna, 1989 Vysloužil, Jiří: Hudební slovník pro kaţdého. Díl II. Skladatelé a hudební spisovatelé. Nakladatelství Lípa 1998 Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Profil Ostrava 1987 Kolektiv autorů: Čeští skladatelé současnosti. Panton Praha 1985 Graclík, Miroslav – Nekvapil Václav: Marie Rottrová – Ţivot plný not. Nakladatelství XYZ 2010 Maléřová, Zuzana: Hlas se stínem aneb Kdyţ do ţivota zpívá Marie Rottrová. Nakladatelství Akropolis 1991

71

Kolektiv autorů Masarykovy univerzity v Brně: Český hudební slovník osob a institucí. Dostupné z webových stránek: www.ceskyhudebnislovnik.cz Fukač, Jiří – Vysloužil, Jiří – Macek, Petr: Slovník české hudební kultury. Praha 1997 Rohál, Robert: Královny českého popu. Nakladatelství Petrklíč 2003 Studie, články, kritiky Hovjacká, Jana: Zemřel vynikající hudebník Jiří Urbánek. In: Český rozhlas, 18. 05. 2009. Dostupné z webových stránek: www.rozhlas.cz/ostrava/promoakce/_zprava/583932 Hrušková, J.: Muzikante, co pravě děláte? Svoboda, Středomoravský deník, 10. 9. 1996 Javorský, Karel: Velmi šťastná jazzová hodina. Legendární ostravský hudebník Jiří Urbánek stále v zajetí muziky a koncertů. Svoboda, Středomoravský deník, 14. 11. 1996, s. 13 Jiří Urbánek. In: databáze hudebních skladatelů. Dostupné z webových stránek: www.musicbase.cz Jiří

Urbánek:

diskografie.

Dostupné

z webových

stránek:

www.discogs.com/artist/Jiří+Urbánek Odešel Jiří Urbánek, zakladatel legendárního Flaminga. Dostupné z webových stránek: www.kultura.denik.cz/hudba/jiri_urbanek_zakladatel_flamingo_zemrel20090520 Zpravodaj CENTRUM 55. Srpen 1996, Ostravský regionální tisk. Frýdlantský zpravodaj. SPECIÁL. Ročník VII. Srpen 1998 Rohál, Robert: Hudební skladatel Jiří Urbánek povýšil na instrumentální pop. Zlínský a moravský den, 26. 8. 1999, s.12 Urbánek, Jiří – Lulek, Milan: Ostravský jazz byl v Nizozemsku. Moravskoslezský den, 10. 6. 1997, roč. 8, č. 134, s.11 Robert, Rohál: Ostravská kapela hrála na luxusní zámořské lodi. Moravskoslezský den, 2. 3. 1999 G77 GRAMOREVUE. Ročník 12, dne 6. 5. 1977. Ţena v mnoţném čísle…mezi Plameňáky. Autorka článku: Milena Petříková Figar, Vladimír: Pohled do tvůrčí dílny. Rozhovor připravil J. Grossmann. Kulturní měsíčník, 1989, roč. 7, č. 1, s. 38- 39. Malý, Zbyšek: Rozhovor, který se nekonal. Melodie, 1989, roč. 27, č. 5, s.140 72

Vašíček, Antonín: Opuštěný klavír: Vzpomínka na Vladimíra Figara. Nová svoboda, 5. 4. 1989, s. 5 Figar, Vladimír. Dostupné z webových stránek: www.marierottrova.cz

Kapely, skupiny, orchestry Flamingo – Plameňáci Hledík, P. : Plameňáci zcela nově. / rozhovor/Ostravský večerník, 27. 11.1973, s. 3 Opekar, Aleš: Bigbítové šlápoty: Flamingo. Rock Pop , 1999, roč. 10, č.4 Rottrová, Marie – Figar Vladimír. Plameňákům je patnáct. Ostravský kulturní měsíčník, 1981, roč.6, č. 2, s. 51 - 53 Olšer , Břetislav: Trio Vladimíra Figara. Ostravský kulturní měsíčník, 1980, roč. 5, č. 7 – 8, s. 55 Ostravský rozhlasový orchestr má své kvality. Ostravský večerník, 21.9. 1972, s.5 Hraje vám ORO. Ostravský kulturní měsíčník, 1980, roč. 5, č. 4 Zvukové záznamy Flamingo /zvukový záznam/. Praha: Bonton Music a. s., 1996. 1 CD (72 : 14): stereo, AAD + sleevenoty Hity 1984 /zvukový záznam/. Praha: Supraphon, 1993. 1 zvuková kazeta (74 min.) Jazz Evergreens /zvukový záznam/ zpívá Dana Vrchovská, hraje Jiří Urbánek Band. Ostrava: Český rozhlas, 1996. 1 zvuková kazeta (54:08): analog, stereo, Dolby M-Band /zvukový záznam/ M-Band Dr. Rudolfa Sochora, Vladimír Figar, dirigent. Ostrava: Stylton, 2001. 1 zvuková deska (46 : 42). Digital Plameňáci ( Flamingo )* Marie Rottrová - 75 /zvukový záznam/. Česká republika. Supraphon 1976. 1 zvuková deska LP. Rottrová, Marie. Čas pro mou lásku /zvukový záznam/. Praha Sony Music Bonton, 1999. 1 zvuková deska (71:20) digital. Rottrová, Marie. Podívej /zvukový záznam. Evropská unie: BMG 2001. 1 zvuková deska Rottrová, Marie. To mám tak ráda /zvukový záznam/. Praha. Bonton Music, 1970, 1974, 1975, 1979, 1983, 1997. 1 CD Rottrová, Marie. Ty, kdo jdeš kolem /zvukový záznam/. Reedice z 1979. Česká republika: Sony Music, 2001. 1 zvuková deska Další literatura se nachází v části REŠERŠE.

73

PŘÍLOHY, FOTODOKUMENTACE

Skupina Flamingo s Marií Rottrovou a Petrem Němcem v roce 1967

74

Jiří Urbánek v divadelním krouţku (Prodaná nevěsta)

75

Obal z desky Marie Rottrová a Plameňáci 1980

76

Jazzová dílna a Karel Velebný 1989

77

Jiří Urbánek Band & Dana Vrchovská CD

78

Vladimír Figar a Richard Kovalčík v ostravském nahrávacím studiu v roce 1973

79

Skupina FLAMINGO ( 1967 ) Vladimír Figar, Richard Kovalčík, Jan Hasník, Jiří Urbánek, Rudolf Březina, Jaroslav Wykrent, Radek Dominik a Marie Rottrová Vladimír Figar v nahrávacím studiu

80

Jiří Urbánek s orchestrem v nahrávacím studiu v Ostravě 80. léta

81

Vladimír Figar v pořadu Bibe Star a Orchestr Rudolfa Sochora v roce 1964

82

Ostravské nahrávací studio 1970. Radek Dominik, Jan Hasník, Richard Kovalčík, Jiří Urbánek a Vladimír Figar - varhany

83

Absolventský ročník 1965 Vladimíra Figara. Státní konzervatoř Ostrava

84

Hudební začátky Vladimíra Figara. / asi v 11 a 15 letech /

85

Skupina Flamingo – Plameňáci v roce 1981. Jiří Urbánek, Jaroslav Wykrent, Petr Němec, Vladimír Figar, Marie Rottrová, Rudolf Březina, Vlastimil Bílek a Jan Hasník

86

FLAMINGO v roce 1972. V čele průvodu je Vladimír Figar, Marie Rottrová, Petr Němec, Richard Kovalčík,Jiří Urbánek, Rudolf Březina a Radek Dominik. Dole FLAMINGO v roce 1969

87

KOKO – Komické kormidlo 30. srpna 1974. Marie Rottrová a Richard Kovalčík

88

KOKO Komické kormidlo 30. srpna 1974. Vladimír Figar, Jaroslav Wykrent a Marie Rottrová.

89

Rodiče Vladimíra Figara – Vladimír a Libuše Figarovi v roce 1950 Varhaník Vladimír Figar

90

Titulní strana svatebního oznámení Vladimíra Figara a Dagmar Říšské. Dne 8. ledna 1977 byli oddáni v Ostravě.

91

Vladimír Figar s manţelkou a dětmi Vladimírem a Sabinou v roce 1981

92

Vladimír Figar se svými dětmi v roce 1981

93

TRIO Vladimíra Figara. Vladimír Figar, Jiří Urbánek, Vlastimil Bílek 1984

94

Legendární TRIO Vladimíra Figara. Jiří Urbánek, Vladimír Figar a Radek Dominik v roce 1970

95

Program skupiny PLAMEŇÁCI a Marie Rottrové v roce 1986 v Lucerně

96

Vladimír Figar junior se svojí mámou Dagmar. Listopad 2002

97

Korespondence Olgy Hrudové - Košťálové Vladimíru Figarovi 1983.

98

Část skladby Vladimíra Figara staršího z roku 1932. Noty, o kterých se zmiňuje paní O. Košťálová – Hrudová ve svém dopise v roce 1983.

99

II. část Samaritánské hymny Vladimíra Figara staršího z roku 1932

100

Vysvědčení Vladimíra Figara z konzervatoře.

101

Absolutorium z konzervatoře Vladimíra Figara 1965

102

Vysvědčení Vladimíra Figara z 5. ročníku ostravské konzervatoře 1964

103

Vysvědčení Vladimíra Figara ve školním roce 1956 - 1957

104

Vysvědčení Vladimíra Figara z 1. třídy. Školní rok 1951 - 1952

105

Vysvědčení Vladimíra Figara z Hudební školy z roku 1955 - 1956

106

Jazzový večer Přerov 1981. TRIO VLADIMÍRA FIGARA v programu

107

Program Jazzového koncertu v Ostravě.TRIO VLADIMÍRA FIGARA 1975

108

Program skupiny FLAMINGO. Praha v Lucerně 29. března 1976 Ostrava 12. dubna 1976

109

Program Marie Rottrová a Plameňáci. Ostrava 6. února 1981

110

Program skupiny Plameňáci s Marií Rottrovou. 1. února 1985

111

PF 1981 přejí Marie Rottrová a Plameňáci

112

Ocenění Vladimíra Figara v okresním kole hry na klavír 1958-1959

113

Diplomy v klavírní hře 1956, 1959

114

Šťastný Nový rok 1976 přeje FLAMINGO

Jaroslav Wykrent a Jiří Urbánek v roce 1976

115

Obal single desky Marie Rottrové se skladbou Skořápky ořechů od Vladimíra Figara 1983

116

Program Taneční a jazzový orchestr AUS VN 1966

117

Rozpis koncertů Marie Rottrové a FLAMINGA v srpnu 1988

118

Klub Parník v Ostravě. Křest CD Jiří Urbánek Band. Věra Špinarová a Dana Vrchovská 2004

119

Jiří Urbánek 2004

Jiří Urbánek Band se zpěvačkou Danou Vrchovskou v klubu Parník 2004

120

Jiří Urbánek ve své hudební pracovně 2005

Jiří Urbánek Band 2002. Jaroslav Oţana, Dana Vrchovská, Přemysl Mixa, Jiří Urbánek

121

Jiří Urbánek na lodi Columbus 1995

Jiří Urbánek a Dana Vrchovská

122

Jiří Urbánek a bezpraţcová baskytara 1990

Jiří Urbánek 1969

123

Ve studiu ORO. Urbánek - Figar 1982

124

Korespondence, rukopis Petra Bezruče rodině Urbánkové.

125

Rukopis Petra Bezruče a korespondence z Československého rozhlasu 1952

126

Hodnocení Jiřího Urbánka 1980

127

Pozvání ke studiu z Bostonu pro Jiřího Urbánka 1985

128

Smlouva k účinkování na lodi COLUMBIA 2000

Jiří Urbánek Band s Danou Vrchovskou

129

Poděkování za vystoupení na 7. swingovém festivalu 2002

130

Plavba na luxusním parníku MS EUROPA. Jiří Urbánek a Dana Vrchovská s kapitánem lodi a pasaţéry. Rok 2003

131

Vzpomínkový koncert Díky Jirko, věnovaný památce Jiřího Urbánka.

132

Program XXVI. Mezinárodního hudebního festivalu JANÁČKŮV MÁJ 2001

133

Jiří Urbánek BAND 2006

Program JORO Jazzový festival Gottwaldov 1983

134

Vysvědčení a absolutorium Jiřího Urbánka

135

Korespondence Emila Viklického 1991

Korespondence Jany Koubkové Jiřímu Urbánkovi 1996

136

Kvalifikační průkazy Jiřího Urbánka

137

JORO 1991

Radek Dominik, Jan Hasník, Richard Kovalčík, Jiří Urbánek a Vladimír Figar 1969

138

Trio Vladimíra Figara – Vlastimil Bílek, Jiří Urbánek a Vladimír Figar 1981

Jiří Urbánek 1981

139

Jiří Urbánek a Vladimír Figar v době působení v AUS VN v Praze, 60. léta

140

Vlastimil Bílek – bicí, 1982

Rudolf Březina – saxofon, 1982

141

142

143

144

145

146

147

148

149

150

151

152

153

154

155

156

157

158

159

160

161

162

163

164

165

166

167

168

21. REŠERŠE Vladimír Figar a Jiří Urbánek Počet záznamů: 80 Základní literatura: MATZNER, Antonín. POLEDŇÁK, Ivan. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná československá scéna. Praha, Supraphon 1990, 649 s. - IO, HU Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945. Ostrava : Profil, 1984, 269 s. - IO, HP Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severní Moravy 1, 2. Ostrava: Ústav pro regionální studia OU, 2005. ISBN 80-7368-024-6 (autorství 180 hesel). - IO Ostravský hudební život po roce 1945. Ostrava: OU, PdF, 2008, 157 s. ISBN 978-80-7368-575-1. - OLA, OVA MAZUREK, J. KUSÁK, J. Hudba v Ostravě 1945–1968. Mezinárodní webový sborník hudební výchovy, roč. 2/2008, č. 1, s. 198–207. ISSN 1802-6540 [online]. Cit. 28.12.2009. Dostupné z: . Hudební život v Severomoravském kraji : výběr knih a článků z let 1984-1988 / zpracovala Ivana Planá Nakl. údaje

Olomouc : Státní vědecká knihovna, 1989

Popis (rozsah)

190 s. - OVA

Rozhlas (Ostrava) Český rozhlas Ostrava : historie [online]. Cit. 18.12.2009. Dostupné z: . JEŠUTOVÁ, Eva. Od mikrofonu k posluchačům : z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha : Český rozhlas, 2003. 667 s. ISBN 80-86762-00-9 (váz.). - HP, HU PÁCL, Pavel. Hromadné sdělovací prostředky v regionu. Ostrava : Ostravská univerzita, 1997. 105 s. ISBN: 80-7042-481-8. - FM, OVA Jiří Urbánek - o něm (1944 - 2009) Český hudební slovník osob a institucí [online]. Cit. 8.12.2009. Dostupné z: . HOVJACKÁ, Jana. Zemřel vynikající hudebník Jiří Urbánek. In: Český rozhlas, 18.05.2009, 18:51 [online]. Dostupné z: . HRUŠKOVÁ, J. Muzikante, co právě děláte? Svoboda, Středomoravský deník, 10.9.1996, s. 9. - NKP JAVORSKÝ, K. Velmi šťastná jazzová hodina : legendární ostravský hudebník Jiří Urbánek stále v zajetí muziky a koncertů. Svoboda, Středomoravský deník, 14.11.1996, s. 13. - NKP Jiří Urbánek. In: Databáze hudebních skladatelů [online]. Cit. 8.12.2009. Dostupné z: . Jiří Urbánek : diskografie [online]. Dostupné z: . Odešel Jiří Urbánek, zakladatel legendárního Flaminga [online]. Cit. 8.12.2009. Dostupné z: . REINDL, Tomáš. URBÁNEK, Petr. URBÁNEK, Jiří. Nastřižené vlasy. Rock & Pop, 1994, roč. 5, č. 1, s. 26. ISSN 0862-7533. - OVA ROHÁL, Robert. Hudební skladatel Jiří Urbánek povýšil instrumentální pop. Zlínský a moravský den, 26. 8. 1999, s. 12. - OVA UHLÁŘ, Břetislav. Jubileum multiinstrumentalisty a skladatele Jiřího Urbánka. Moravskoslezský deník, 28. 1. 2004, roč. 4, č. 23, s. 21. - OVA URBÁNEK, Jiří. ROHÁL, Robert. Baví mě komponování a studiová práce. Moravskoslezský den, 27.3.1997, roč. 8, č. 73. ISSN 0862-643X. - OLA, OVA URBÁNEK, J. Já hity nedělám [rozhovor] : zaps. M. Sehnal. Kulturní měsíčník, 1983, roč. 1, č. 1, s. 38-39. OVA

169

URBÁNEK, Jiří. ROHÁL, Robert. Jiří Urbánek natočí album s vážnou hudbou. Hanácký a středomoravský den, 8.7.2000, roč. 11, č. 157, s. 6. ISSN 1212-3625. - OLA, OVA Zemřel Jiří Urbánek. Moravskoslezský deník, 20.5.2009, 13:30 [online]. Cit. 18.12.2009. Dostupné z: . Vladimír Figar - o něm (1944 - 1989) FIGAR, V. Pohled do tvůrčí dílny [rozhovor] / připr. J. Grossmann. Kulturní měsíčník, 1989, roč. 7, č. 1, s. 3839. - OVA In memoriam Vladimíra Figara. Kulturní měsíčník, 1989, roč. 7, č. 5, s. 48-49. - OVA MALÝ, Z. Rozhovor, který se nekonal. Melodie, 1989, roč. 27, č. 5, s. 140. - OVA VAŠÍČEK, A. Opuštěný klavír : vzpomínka na V. Figara. Nová svoboda, 5.4.1989, s. 5. - OVA Vladimír Figar [online]. Cit. 8.12.2009. Dostupné z: http://www.marierottrova.cz/0909.htm. Vladimír Figar : diskografie [online]. Cit. 22.12.2009. In Discogs. Dostupné z: . Kapely, skupiny, orchestry Flamingo (Plameňáci) HLEDÍK, P. Plameňáci zcela nově [rozhovor]. Ostravský večerník, 27.11.1973, s. 3. - OVA KRYGL, T. Plameňáci mají deset let. Ostravský večerník, 3.12.1976, s. 1. - OVA OPEKAR, Aleš. Bigbítové šlápoty : Flamingo. Rock & Pop, 1999, roč. 10, č. 4, s. 64-[65]. ISSN 0862-7533. OVA ROTTROVÁ, M. FIGAR, L. Plameňákům je patnáct. Ostravský kulturní měsíčník, 1981, roč. 6, č. 2, s. 51-53. OVA ZAPLETAL, M. O Flamingu a jeho cestách za přáteli [rozhovor]. Melodie, 1971, roč. 9, č. 11, s. 324-325. - OVA Jazzový ostravský rozhlasový orchestr (JORO) LULEK, M. Hrají od srdce a jak nejlíp umějí : činnost Jazzového ostravského rouhlasového orchestru bude pokračovat i v příštím roce. Moravskoslezský den, 28.12.1995, s. 13. - OVA Jiří Urbánek Band Info profil: Jiří Urbánek Band a Dana Vrchovská [online]. Cit. 18.12.2009. Dostupné z < http://www.oblibeny.cz/mp3/Jiri-Urbanek-Band-Dana-Vrchovska>. Jiří Urbánek BAND [online]. Cit. 28.12.2009. Dostupné z: . Jiří Urbánek Band chystá dvě alba. Haló noviny, 04.08.2000, roč. 10, č. 180, s. 8. - OVA Jiří Urbánek Band se ve světě neztratil. Haló noviny, 03.08.1999, roč. 9, s. 10. - OVA Jiří Urbánek Band & Vrchovská [webové stránky]. Cit. 18.12.2009. Dostupné z . Jiří Urbánek - Happy Hour. Haló noviny, 24.9.1999, roč. 9, s. 14. - OVA 39. Slánské jazzové dny 2005. In: Jazzport, 21. 11. 2005 [online]. Cit. 22.12.2009. Dostupné z: . URBÁNEK, Jiří. ROHÁL, Robert. Jiří Urbánek natočí album s vážnou hudbou : ostravský jazz má úspěch doma i v zahraničí. Hanácký a středomoravský den. Olomouc, 8.7.2000, roč. 11, č. 157, s. 6. ISSN 1212-3625. - OLA, OVA Jiří Urbánek Band (Ostrava) - česká jazzová hudba - jazzové kapely - rozhovory URBÁNEK, Jiří. LULEK, Milan. Ostravský jazz byl v Nizozemsku. Moravskoslezský den, 10.6.1997, roč. 8, č. 134 s. 11. ISSN 0862-643X. - OLA, OVA

170

V Příboře vystoupí Jiří Urbánek Band. Moravskoslezský deník, 08.07.2005, roč. 5, č. 158, s. 7. - OVA Vystoupí Jiří Urbánek band a Dana Vrchovská. Zlínské noviny, 28.05.2004, roč. 15, č. 124, s. 10. - OVA WEISSBRODOVÁ, Ellen. Jiří Urbánek band zahrál poprvé v Příboře. Novojičínský deník, 11.07.2005, roč. 5, č. 160, s. 5. - OVA Ostravský rozhlasový orchestr Co bylo a co bude. Ostravský večerník, 4.12.1972, s. 4. - OVA Galakoncert Ostravského rozhlasového orchestru přeložen na úterý 27. června. In Český rozhlas, 06.06.2006, 11:41 [online]. Cit. 28.12.2009. Dostupné z: . HODINÁŘOVÁ, J. Nový orchestr [Áčko] a ORO v rozhlasovém studiu [Ostrava]. Ostravský večerník, 9.3.1973, s. 4. - OVA Hraje vám ORO. [Z historie Ostravského rozhlasového orchestru]. Ostravský kulturní měsíčník, 1980, roč. 5, č. 4, s. 59-61. - OVA ORO [Ostravský Rozhlasový Orchestr] má své kvality. Ostravský večerník, 21.9.1972, s. 5. - OVA Ostravský Rozhlasový Orchestr : diskografie [online]. Cit. 22.12.2009. Dostupné z: . Trio Vladimíra Figara OLŠER, Břetislav. Trio Vladimíra Figara. Ostravský kulturní měsíčník, 1980, roč. 5, č. 7-8, s. 55. - OLA, OVA Zvukové záznamy (rozhlasové pořady, CD apod.) Fascinating Rhythm = Fascinující rytmus / George Gershwin; Ira Gershwin; úprava Jiří Urbánek [zvukový záznam]. Ostrava : Český rozhlas, 1973. (2:24). Cit. 22.12.2009. Dostupné z: . Flamingo [zvukový záznam]. Praha : Bonton Music a.s., 1996 . 1 CD (72:14) : stereo, AAD + sleevenote. - NKP Hity 1984 [zvukový záznam]. Praha : Supraphon, p1993. 1 zvuková kazeta (60:17) : analog, stereo, Dolby systém. - NKP Hity 1981 [zvukový záznam]. Praha : Bonton, p1996. 1 zvuková deska (ca 74 min.) : digital ; 12 cm + 1 leták (12 x 36 cm složený na 12 x 12 cm) - NKP, OLA Jazz Everegreens [zvukový záznam] / zpívá Dana Vrchovská, hraje Jiří Urbánek Band. Ostrava : Český rozhlas, 1996. 1 zvuková kazeta (54:08) : analog, stereo, Dolby B. - NKP M-Band [zvukový záznam] / M-Band Dr. Rudolfa Sochora, Vladimír Figar, dirigent. Ostrava : Stylton, 2001. 1 zvuková deska (46:42) : digital ; 12 cm + 1 leták (12 x 24 cm). - NKP Plameňáci (Flamingo)* & Marie Rottrová - 75 [zvukový záznam]. Česká republika : Supraphon, 1976 1 zvuková deska (LP). Cit. 22.12.2009. Dostupné z: . ROTTROVÁ, Marie. Čas pro mou lásku : kompilace [zvukový záznam]. Praha : Sony Music Bonton, 1999. 1 zvuková deska (71:20) digital 12 cm + 1 brožura. - NKP, OLA [Plameňáci (hudební skupina)] ROTTROVÁ, Marie. Podívej [zvukový záznam. Evropská unie : BMG, p2001. 1 zvuková deska (45:55) ; 12 cm. HU ROTTROVÁ, Marie. To mám tak ráda [zvukový záznam]. Praha : Bonton Music, p1970, 1974, 1975, 1979, 1983, p1997. Fyzický popis: 1 CD AAD 12 cm + 1 brožura [8 s.]. - MZK Nahr. 1970-1983. ROTTROVÁ, Marie. Ty, kdo jdeš kolem [zvukový záznam]. Reedice z 1979. Česká republika : Sony Music, p2001. 1 zvuková deska (70:55) ; 12 cm. - HU ROTTROVÁ, Marie. Všechno nejlepší 2 [zvukový záznam]. Česká republika : Supraphon, p2005. 1 zvuková deska (71:25) : digital, stereo, (ADD) ; 12 cm. - HU, OLA

171

Šlágr revue [zvukový záznam] / vybral a sestavil Pavel Procházka. Praha : Radioservis, c2002. 1 zvuková deska (75:16) : digital, stereo ; 12 cm + 1 leták (12 x 24 cm). - OLA Nahrávky Českého rozhlasu Praha a Ostrava z let 1964-1999. To nejlepší z Ostravy. I. [zvukový záznam]. Ostrava : Český rozhlas, 1996. 1 zvuková deska : digital ; 12 cm + 1 leták (12 x 24 cm). - NKP URBÁNEK, Jiří. Stopy ve skle [zvukový záznam] / hrají: Zdeněk Dvořák (kytara), Jazzový Ostravský rozhlasový orchestr, řídí: Jiří Urbánek. Ostrava : Český rozhlas Ostrava, 1988, (3:54). Cit. 8.12.2009. Dostupné z: . URBÁNEK, Jiří. Ztráty a nálezy [zvukový záznam] / hrají: Zdeněk Dvořák (kytara), Jazzový Ostravský rozhlasový orchestr, řídí: Jiří Urbánek. Ostrava : Český rozhlas Ostrava, 1988, (4:12). Cit. 8.12.2009. Dostupné z: . VAŠÍČEK, Antonín. TICHÝ, František. Poklady z rozhlasového archivu (228), 25.06.2009, 18:30. Cit. 8.12.2009. In: Český rozhlas Ostrava. Dostupné z: . VAŠÍČEK, Antonín. TICHÝ, František. Poklady z rozhlasového archivu (238), 03.09.2009, 18:30. Cit. 8.12.2009. In: Český rozhlas Ostrava. Dostupné z: . VAŠÍČEK, Antonín. TICHÝ, František. Poklady z rozhlasového archivu (239), 10.09.2009, 18:30. Cit. 8.12.2009. In: Český rozhlas Ostrava. Dostupné z: . VAŠÍČEK, Antonín. TICHÝ, František. Poklady z rozhlasového archivu (244), 08.10.2009, 18:30. Cit. 8.12.2009. In: Český rozhlas Ostrava. Dostupné z: . VAŠÍČEK, Antonín. TICHÝ, František. Poklady z rozhlasového archivu (250), 19.11.2009, 18:30. Cit. 8.12.2009. In: Český rozhlas Ostrava. Dostupné z: . VAŠÍČEK, Antonín. TICHÝ, František. Poklady z rozhlasového archivu (252), 10.12.2009, 18:30. Cit. 8.12.2009. In: Český rozhlas Ostrava. Dostupné z: . Vzpomínejte s námi 20-2009 (92 premiéra) : Muzikantský jarmark - Jiří Urbánek [repríza k příležitosti úmrtí]. Ostrava : Český rozhlas Ostrava, 2004. Premiéra: 15. 6. 2004; repríza: 02.06.2009, 20.05. Cit. 29.12.2009. Dostupné z: . Work song = Pracovná pieseň / Nat Adderley; Oscar Brown Jr.; text Milan Lasica, úprava Jiří Urbánek [zvukový záznam]. Ostrava : Český rozhlas, 1986, (3:54). Cit. 22.12.2009. Dostupné z: . WYKRENT, Jaroslav. Jak vypadá štěstí (původní LP + bonusy). Praha : Supraphon, 2009. Cit. 29.12.2009. Dostupné z: . Zlaté duety [zvukový záznam] / [vybral a sestavil Pavel Procházka]. Praha : Radioservis, p2001. 1 zvuková deska (56:16) : digital, stereo, mono ; 12 cm + 1 leták (12 x 24 cm). - MZK, OLA Nahrávky Československého rozhlasu z let 1963-1993 a Československé televize Ostrava z r. 1985. Kompilace.

FM HP HU IO KL - Středočeská vědecká knihovna Kladno MZK NKP - Národní knihovna Praha OLA OVA PL - Studijní a vědecká knihovna Plzeň

172

173

174

175

176

177

178

179

180

181