V tomto čísle nepřehlédněte: O známkách – 106 Vzteklá princezna – 102 Jak se daří Rosaline – 104 Školní záhady – 111 11 Na lyžáku – 105 Zdravotní klaun – 115
Jak vypadá ZIMA? Zima je stará babička v zimním důchodu. Má bílošedivé vlasy a zmrzlé ěje a je milá. Ráda vrásky. Bydlí na Arktidě ve velkém iglú. Stále se směje nosí bílou barvu a nejnovější trendy.. Velmi ráda skáče skáč po mracích a jezdí po ledové dráze ve stříbrném Audi. Někteří ří lidi nedávají, když je hodně sněhu, a když není sníh, tak nadávají taky. Jana Strnadlová, Marie Veselá 7. A
Má šedobílé vlasy a je docela hubená. Bydlí na severním pólu, protože tam je pořád po sníh. Je mrzutá a někdy kdy výbušná, prostě prost má ráda svůj klid. A hlavně nesnáší slečnu sle Léto. Nejvíce ji baví potichu poslouchat padající sníh na zem a foukání někdy ěkdy silného větru. v Má zvláštní zvyky, třeba eba že hned po obědě ob si donese ven lehátko a relaxuje, někdy ně i usne a jak se probudí, je celá pod sněhem ěhem . Lidé ji nemají moc rádi, protože je samotářka, samotá ale její sníh má ráda většina lidí. Jan Fojtík 7. A Je malá, měříí jen 50 cm, je tlustá, protože tuky ji chrání před p zimou. Má krátké hnědé vlasy a zelené oči. Chodí v modrém kožíšku, který je dlouhý až k zemi, a má čepici se třemi bambulkami.. Bydlí u lesa v chatce, která je docela dost malá, ale zato dost dobře ře vybavená. Je -97-
krutá, nepřátelská a ráda škodí lidem tím, že nám od ní zamrzají chodníky a lidé pak padají. Ráda chodí bruslit a musím uznat, že jí to jde moc dobře, a každý den přivolává sníh a vítr. Lidé ji nenávidí, protože jim moc ubližuje, např. dělá rampouchy na střechách, které na nás potom padají. Veronika Horáčiková, Tereza Mičulková 7. A
Jak se mi líbí zima Lopata na sjíždění Já zimu miluju! Je to jediná doba, kdy pracuju! Takže paráda! Moment, co se to děje!? Á, to je jen můj páníček, jdeme jezdit. Tak jsem zde… moment!!! Zbláznil se? Chystá se sjet skokánek 3x větší než on! Je to cvok. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! AU! AU! ÁÁÁ!! AU! To bolelo! Kde je ten cvok? Á, tam je. Leží na zemi, řve bolestí a nadává. Ale zato já jsem… ach ne! Na dvě půlky! Moje úchytka je v rukou toho kluka! Já asi omdlím! A co vy tady ještě děláte? Vypadněte! Filip Vašek 6. A Jako pro sněhuláka pro mě zima není dobrá. I když mě postaví děti, ty starší mě rozbíjejí a ulamují mi hlavu a ruce. Ale jinak je mi fajn. V noci zamrzám a ve dne taji. Děti mě mají rády, tedy některé. Postaví mi kamarádku, se kterou se mohu povídat. Ale na konci zimy roztaju a jsem zase na tři čtvrtě roku pryč. Michaela Žingorová 6. A Jsem pes. Jmenuji se Lesánek. Zima se mi moc líbí. Každé ráno a odpoledne se mnou chodí můj páníček na procházku. Nejraději mám, když se vyvalím ve sněhu a proháním ve sněhu kočky. Ale je tady i nevýhoda. Když se chci rozběhnout, kloužou mi pacičky a je na ně zima. A mám taky moc rád, když si můžu z té zimy pořádně lehnout a prospat celý den. Nikola Štefková 6. A
Jaký byl rok 2012? dobrý, celkem se mi vyvedl. Potkala jsem spoustu nových kamarádů, začalo se mi celkově dařit ve sportu. rok 2012 byl vcelku hezký, ale hlavně jsem rád, že jsem ho přežil. někdy dobrý, někdy špatný, jak kdy. Ve škole špatný a doma taky špatný. Ve škole ale horší. -98-
rok 2012 přinesl hodně štěstí a smutku. Smutku proto, že nám umřel kocour a štěstí, že nepřišla Apokalypsa. první část byla dobrá, ale ta druhá mi přinesla dost nepříjemností. byl úžasný, potkala jsem spoustu nových kamarádů, dozvěděla jsem se hodně věcí a můj zážitek je, že jsem byla poprvé na svatbě. rok 2012 byl docela dobrý, protože jsme přežili konec světa. rok 2012 byl taková všehochuť. Loučila jsem se se školou, seznamovala se s novou. Taky jsme kupovali byt. tento rok, co byl, tak hlavně byly krásné velké prázdniny. Poznala jsem naši celou rodinu. A jinak tento rok byl i ve škole dobrý. rok 2012 byl docela v pohodě, ale mohlo to být horší. přežila jsem. JUPÍ!! 6. C, 7. A, B, C
Co se mi podařilo v roce 2012? V minulém roce se mi asi nejvíc povedlo jít za tři krále a nezapomenout na žádnou sloku. Vlastně ani nevím, jestli se mi to tak povedlo, ale všichni lidé byli za to velmi rádi, ale já taky i ti další králové. Řekla jsem si totiž, že jsem udělala dobrý skutek nemocným. Eva Mačejná 6. C
V roce 2012 se mi podařilo hodně věcí, ale jedna nejvíce a tu napíšu. Jak jsem jednou v létě přišel ven, tak bylo hezky. Vzal jsem desky a hřebíky a šel na to. Řežu, stloukám a mám budku pro ptáky. V zimě ji dám na okno a je to hotovo. Zdeněk Kocián 6. C
Silvestr aneb Jak se Ben bál Byl poslední den v roce. Všechno probíhalo normálně až do odpoledne, kdy jsem šel venčit našeho psa Bena. V momentě, kdy se z dálky ozvaly petardy, bylo po venčení. Ben uháněl domů, kde zalezl pod stůl, a už jsme ho ven nedostali. Čekali jsme na půlnoc a bylo mi divné, že Ben pobíhá po bytě sem a tam. Ovšem po půlnoci to začalo. Ben začal kňučet a třepat se, jako by měl velkou zimnici. Mamka ho vzala na klín a trvalo přes půl hodiny, než se trochu uklidnil. Přesto šel spát do ložnice. Ráno byl venku ještě celý nesvůj, tak mě napadlo, jak se kvůli -99-
naší zábavě cítí zvířata. My jsme měli psa doma, ale kolik jich bývá venku u boudy? Nebo v lesích? I když se schovají do svých pelíšků, Zdeněk Horečka 7. C musí být díky nám pořádně vyděšená.
Probudil jsem se 1. ledna jako Sněhulák: Když jsem se tohle děsivé ráno probudila, nemohla jsem si nevšimnout té strašné zimy, která mi byla, příšerně nemoderní šály okolo mého pomyslného krku, klacků, které mají být jako ruce! Zajímavé je, že se na nich tyčí tři menší větvičky, z nichž prostřední na pravé ruce je tak dobře namířená na lidi, procházející kolem… Aspoň ví, co si o nich myslím. Ty jejich řeči typu: „Jéé, sněhulák, to jsme ještě v životě neviděli,“ mi vážně lezou krkem, který ani nemám. Tudíž nemůžu otáčet hlavou, takže se pořád dívám na stejnou oblast, která po chvíli přestává být zajímavá. Dlouho budu děkovat opilci, který mi svým autem urazil hlavu, tudíž mám teď jiný rozhled, který je po pár hodinách taky nudný. Ať už brzy začne tát sníh a já se probudím třeba jako sluneční brýle, to budu vidět všude. Žaneta Weberová 9. A Blecha: Ach bože. To bylo kraválu. Psi sebou škubali, skákali a vyli. No hrůza. Jsem se ani pořádně nenapila. No snad letos ti psi budou klidní. Chci si udělat nový rekord, abych překonala Láďu! Pořád se mi směje. Však já vymyslím něco, čím ho dostanu na lopatky. Už jsem si vybrala nového hostitele. Velký krásný labrador. To Láďa s Blážou puknou vzteky. Zítra se hned do toho dám. Budu muset ale přeskočit plot. To možná bude obtížné. Ale ne. Bude to lehké. Tento rok bude super. Noví psi, rekordy a sladká krev. Mňam. Sára Zrůstová 9. A Veš: No fuj! Ten teda včera pořádně řádil! Při odpalování ohňostroje mi dokonce málem vypálil domeček! A ani umýt se nestihl. Alespoň už je nový rok a silvestr bude až za 364 dny. Což je dost času na vystěhování se, obydlení a zabrání nové hlavy a to nejlépe tam, kde jsou husté, měkké peřinky. Však už mám na to taky nárok. Přemýšlím, -100-
že bych mohla zkusit taky probudit trochu školu a zaskákat si z hlavičky na hlavičku. Musím si dát ale pozor, abych se k nikomu z těch dětí nedostala až domů. Maminky totiž nejsou zrovna mé nejlepší kamarádky… Adéla Romanovská 9. A Pes: Konečně! Po noci plné nervů z ohňostrojů a petard to mám konečně za sebou. Sice se cítím dost unaveně, ale určitě se stavím očuchat moje zahrabané kosti a pozdravit sousedovic Jassy. Doufám, že mi tento rok budou páníčci konečně rozumět. Kdo má ty hovězí kapsičky pořád žrát?! A co teprve ty oblečky, co na mě věší ta nejstarší z rodiny páníčků? Letos musí nastat zlom! No nic, zajdu si alespoň najít ty zahrabané kosti, přece nebudu mít hned první den v roce hlad.
Lucie Stupavská 9. A
Milionář: Uf, tak je tu Nový rok. Měl bych si koupit nové povlečení, tohle hedvábí už je ošuntělé. A ten perský koberec už taky není to, co býval. Ale rozhodně musím nechat dostavit to obchodní centrum v New Yorku na Times Square a zařídit si další kancelář v Los Angeles, abych vůbec na nějaký koberec měl. V létě mě taky čeká obchodní cesta do Indonésie, kvůli mé nadaci Pomoc sirotkům. Ano, a měl bych si najmout dalšího kuchaře, odborníka na vegetariánskou stravu, když se má dcera rozhodla nejíst maso. Manželka zas za týden pořádá kaviárové hody, tak bych ji mohl sehnat sluhu, aby toho neměla tolik. Psovi musíme vyměnit safíry v obojku. Jo jo, tenhle rok bude náročný. Kristýna Martináková 9. A
Oblíbená činnost 6. C o zimních prázdninách? Chození s pejskem; blbnutí na sjezdovce; lyžování; blbosti s kamarády; hraní na počítači; chodili jsme většinou na hory; čtení, spaní; hraní na počítači a na tabletu; chodit ven; chodit tam a zpět, tam a zpět; vaření a pečení; čtení; užívání volna na playstationu; nejraději jsem si hrála s naší korelou; pařba na PC; odpalování petard; jezení dobrých obědů; bruslení na ledě. -101-
Vzteklá princezna Ve Frenštátě pod Radhoštěm na Základní škole Tyršova 913 se již po dobu asi deseti let, 2krát za rok, 8krát za dva dny, hraje představení divadelního kroužku, ve kterém hrají většinou žáci druhého stupně a zbytek z prvního stupně. Tentokrát hráli pohádku O vzteklé princezně. Jako každá jiná pohádka se jim i tato povedla, dokonce si myslím, že byla i o něco lepší než ty ostatní. Menším dětem se líbilo, že to bylo velice srandovní, samozřejmě díky rozmazlené princezně. Té všechno vadilo a všechno chtěla, aby bylo její, ale jako vždy to všechno dobře dopadlo. Princezna se vzpamatovala a na konci jako vždy přišel velký aplaus a herci se ukláněli. Samozřejmě jsme rádi, že máme ve škole toto divadlo. Pro některé je to jenom ulití z hodiny, ale většina se ráda na toto divadlo podívá. Už se těšíme na další. Martin Štefek 9. A
Jak by 7. C vyléčila vzteklou princeznu? Lék na vzteklost asi ještě neexistuje. Takže se asi musejí smíchat nějaké dobré vlastnosti, aby vznikl lék na vzteklost. Zatím ale není prokázáno, jaké vlastnosti by to měly být. Takže ji mezitím, než se najde vhodný lék, zavřeme někam do kouta. Ať neotravuje. Sabina K. Jak ji můžu vyléčit, aby nebyla vzteklá? To nemám ponětí. Možná by to šlo takhle. Najdu jí nějakého manžela, s kterým by si rozuměla. Nebo jí dám to, co si bude přát, ať už není vzteklá. Markéta P. Princeznu můžeme vyléčit tak, že jí najdeme manžela. Tím určitě zkrotne. Nikol R. Vzteklou princeznu vyléčí jenom začít žít chudobný a prostý život bez přepychu. Michaela P. Vzteklou princeznu vyléčíme tak, že ji zavřeme do sklepa aspoň na 1 celý den. Pokud se nepřestane vztekat, nedáme jí najíst. Až začne princezna žebrat o jídlo, dáme jí najíst. Pokud se bude neustále vztekat, opakujeme procesy do nekonečna. Vojtěch K. -102-
Skvělý úspěch florbalistů! Naši florbalisté ze čtvrtých a pátých tříd se zúčastnili v Ostravě krajského kola Poháru České florbalové unie pro 1. stupeň základních škol ve florbale 2013. Nenechali se zahanbit a skoro každý zápas vyhráli. Celkově skončili druzí. Díky svému vynikajícímu výkonu postupují do Prahy nebo Brna. Doprovod jim dělala paní učitelka Adámková. Jeden z kluků, Marek Golas, se stal nejlepším hráčem turnaje. Adam Soudil byl nejlepší střelec. Rozhovor s Adamem Soudilem – nejlepším střelcem ? Jak dlouho hraješ florbal? ! Florbal hraji už tři roky a hodně mě to baví. ? Máš nějaký svůj velký vzor? ! Neřekl bych, že mám svůj velký vzor. Snažím se být sám sebou a hrát co nejlépe. ? Máš nějaký cíl, kterého bys chtěl dosáhnout? ! Můj cíl je hrát florbal co nejdéle a být dobrý. ? O co ses snažil v zápasech? ! Nejvíce mi šlo o to přihrávat spoluhráčům. Snažil jsem se taky dávat góly. Rozhovor s Vojtou Syrovátkou – útočníkem ? Děláš i jiný sport? ! Ano, hraji i fotbal. ? Který tě baví víc? ! Neřekl bych, že mě baví jeden víc. Baví mě oba. Každý má něco do sebe. ? Jak dlouho hraješ florbal? ! Hraji dva roky. Přivedl mě k tomu kamarád. ? Baví tě tréninky nebo zápasy? ! Na tréninku je sice legrace, ale zápas je prostě zápas. ? Myslíš, že se vás soupeři báli? ! Nevím, možná ano, byli jsme docela dobří. ? O co ses snažil v zápasech? ! Snažil jsem se dát gól. A taky pomáhat obraně. -103-
Oběma klukům děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů ve sportu i ve škole. Současně bychom chtěli poděkovat panu trenérovi Zdenku Polachovi, který mladé florbalisty trénuje v sokolovně. Budeme držet palce, aby se jim v celostátním kole dařilo. Lucie Syrovatková 8. C
Jak se daří naší Rosaline? Před pár dny jsme dostali dopis od naší adoptivní žákyně Rosaline Bongono z Conakry: Mám velkou radost z dopisu, který jste mi poslali. U nás se počasí začalo pomalu měnit, začíná být trochu teplo. V Guinejské republice jsme zahájili běžné vyučování v pondělí 8. října, tak prázdniny u mne proběhly dobře. Šla jsem strávit prázdniny k máminým mladším sestrám jen na dva měsíce a během těchto prázdnin jsem stále byla se svým mladším bratrem, který se jmenuje Bernard Bongono, byl stále po mém boku. Během pobytu u mých dvou tet, dvojčat Housseynatou a Hassanatou, které jsou obě švadleny a mají společný krejčovský ateliér. Starala jsem se tam o mého mladšího bratra a dělala jsem domácí práce, čistila jsem dům, myla nádobí a vařila. V neděli jsem odpočívala a moje tety se staraly o domácnost. Pobyt se mi opravdu líbil, protože tety jsou moc sympatické. Jsem také šťastná, že dostáváte moje novinky ze školy a o mém úspěšném složení BEPC. Po úspěchu u zkoušky Brevet jsem se zaměřila na sociální vědy, protože bych jednou chtěla na vysoké škole studovat práva. Pozdravuji všechny žáky a učitele ze základní školy Tyršova, posílám Vám všem velkou pusu. Vaše holčička Rosaline Bongono. Chcete si přečíst, jak vypadá život v Guinei očima Češky? Na stránkách sdružení Pro-contact si můžete přečíst, jak se žije v Conakry, městě, kde bydlí i naše Rosaline. http://www.pro-contact.cz/cs/news/list -104-
Lyžařský výcvik Ve dnech 7.–11. ledna 2013 jsme byli na lyžařském výcviku ve Velkých Karlovicích. Celý týden jsme lyžovali nebo jsme se o to aspoň pokoušeli. Byli jsme rozděleni do 5 různých skupin od začátečníků až po pokročilé. Ti lepší lyžaři lyžovali na velkém kopci a my nelyžaři jsme se plácali na menším. Jak jsme jeden den přijeli a začali schovávat lyže, první a druhá skupina nám začala vyprávět, že se pod Vojtou utrhla poma. Byl snad tak těžký, že to ta poma už nevydržela? To nevíme, ale každopádně jsme se tomu hodně nasmáli. Zkuste si představit, že jedete na vleku a najednou BUM! Z ničeho nic praskne poma a vy ležíte na zemi, snažíte se uhnout z cesty. No moc k smíchu to sice není, ale když si tam místo sebe představíte někoho jiného, hned se popadáte za břicho... Na sjezdovce jsme se učili i padat a Štěpán si to chtěl na chatě asi zopakovat a při jeho oblíbené činnosti – dělat blbosti, zakopl o nohu postele, spadl a rozsekl si hlavu. Paní učitelky mu hlavu ošetřily a zavázaly. Všichni se pak chodili na Štěpána dívat a ptali se, co se stalo. Při pohledu na ně mě napadlo, že máme ve třídě samé drbny. Všichni z naší třídy teď mluví o tom, že chtějí propadnout, aby si mohli lyžák zopakovat. Prostě lyžák se vydařil a chtěly bychom poděkovat všem p. učitelkám, že to s námi celý týden vydržely a že s námi měly trpělivost, když jsme se někteří lyžovat teprve učili. Martina Vachalová, Zuzana Vachalová, 7. C Já jsem poma a přes zimu vozím lidi nahoru na kopec. Když je dovezu nahoru, tak se mě pustí a dolů jedou sami. Jedou na dvou delších deskách, kterým se říká lyže, nebo na jedné desce, které říkají snowboard. Je pondělí, jezdím nahoru dolů. A teď najednou přijela banda na lyžích. Páni, těch je, no nic, budu je muset vyvézt nahoru. Prvních pár dětí se mě drželo v pohodě, a tak jsem si řekl: „Tak to bude snadné.“ A na řadu přišel jeden borec, který dělal pořád kraviny. Chvilku jsem to snášel, ale potom mě to naštvalo. Zrovna se zakymácel, tak jsem využil příležitosti a trochu jsem se zatřepal. A on spadl. To bylo super. Chvilku jsem se smál, byl jsem rád, že už ho nemusím táhnout. Po patnácti minutách ten borec zase vyšel na mě. Ale -105-
tentokrát už nedělal blbiny a pevně se držel. Takže nakonec to všechno dopadlo dobře a moc jsem si to užil. Jana Strnadlová 7. A Lyžák byl asi nejlepší výlet za celý můj život, protože jsem tam zažil strašně moc srandy a dalších dobrých zážitků. Honza Fojtík mě naučil lyžovat pozadu, o čemž jsem byl přesvědčen, že to nezvládnu, ale zvládl. Nejlepší zážitek asi byl, když náš pokoj vyhodil z balkónu matraci ocelovou tyčí od záclon a jak se kluci nahýbali, tak uviděli Anetu jen ve spodním prádle. Já když jsem slyšel, co udělali, musel jsem se jen smát. Tomáš Wolf 7. A
Na lyžáku bylo samozřejmě výborně! Zažili jsme spoustu srandy a máme plno zážitků. Na lyžáku jsem se konečně naučila lyžovat. Večerní programy byly srandovní a hlavně ten poslední večer, kdy se připojily i paní učitelky a hráli jsme ovocný koš. Mám jeden zážitek, kdy nás navštívil duch Eduard. Na pokoji jsme byly všechny holky ze třídy, takže večer byla hodně velká sranda a Pája nám povídala pohádku na dobrou noc. Barbora Kampová 7. A
Jak oslavit pololetní vysvědčení? Pololetní vysvědčení čeká každého z nás už každoročně za pár dní. Ne všichni jsou z toho ale šťastní. Někteří možná po třídních schůzkách zažili trochu špatných chvil a někteří si možná vysloužili pochvalu. Jak si ale tohle období trochu užít? Uspořádejte si párty! Předtím, než to pořádně rozjedete, můžete naházet všechny kamarády do sněhu a pak utíkat hodně rychle domů. Když cestou někoho potkáte, oslavte s ním konec pololetí a udělejte si koulovačku! Třeba vyhrajete nebo skončíte prostě špatně. Večer, když párty začne, pozvěte celou třídu a o půlnoci udělejte ohňostroj!! Pak se může udělat diskotéka nebo vyzvěte kluky k turnaji v hraní počítačových her! Než začne polovina třídy usínat, můžete si dát ještě -106-
sérii vtipů a pak jděte v plavkách ven dělat andělíčky… Co vy víte… Třeba vás pak bude hodně nemocných a budete mít ředitelské volno! Barbora Štarhová 8. C
Jsem vysvědčení Někdo se na mne těší, ale někdo se mne zase bojí. Jsem vždy rádo, když jdu k dobrému žákovi a všichni se na mne dívají a jsou veselí, ale někdy jdu i k horším žákům, kterým se někdy nedaří, to jdu k nim a všichni jsou smutní, ale přece si vždy řekneme, že to bude příští pololetí lepší a že se budeme snažit. Některým dětem za lepší vysvědčení rodiče třeba slíbí, že jim za to něco koupí, tak se vždy dívám, co nového zase dostali a někdy dostávají i větší kapesné. Takže když to rodiče slíbili na konec školního roku a špatné známky má na pololetí, tak se moc snaží na konec roku, aby něco dostal. Daniela Skřehotová 7. A
Sen mě zachránil(?) Už se vám někdy stalo, že se nějakému učiteli zdálo o vás? I když to zní překvapivě, ano, mi se to stalo a není tomu dávno. Byl to týden, kdy se uzavíraly známky, a my psali poslední důležité písemky. Z jednoho předmětu jsem v žákovské knížce měla velmi zajímavé známky a nějak jsem ani já, ani paní učitelka nevěděly, co se mnou. Jistě, že jsem si přála jedničku. Paní učitelku jsem přemlouvala stále. Pak jsem to vzdala a říkala jsem si, že to dopadne, jak dopadne. V pondělí, kdy už známky byly uzavřené, jsem se zeptala, co mi za známku dala. Paní učitelka se na mě tak všelijak podívala a radši nic neříkala. Po chvíli mi prozradila jedno velké tajemství. Strašila jsem ji ve snu! Ano, to je moje záliba, strašit ostatní ve snu. Ale ne, dělám si srandu, ani mě to nenapadlo. Paní učitelka se smilovala, nejspíš díky tomu snu. Řekla, že ji už nikdy ve snu strašit nemám. A já dostala na vysvědčení jedničku. Kamča Skurková 9. A
Jsme nejlepší, i když do školy nechodíme… Většina lidí předpokládá, že když se chodí pořád do školy, jsou skoro jisté skvělé známky. ALE. Je tady třída 9. A, která má na druhém stupni přímo neuvěřitelný studijní průměr, ale vítězí i v počtu zameškaných hodin na osobu. Zeptali jsme se několika žáků – dost jich ten den chybělo (jak taky jinak)☺ -107-
Proč tomu tak je? trochu se učím na ty předměty, co mám nejhorší, ale ostatní skoro všichni jsou šprti, tak se nedivím. jsme nejlepší, protože se doma učíme na písemky a pak jdeme do školy. my se učíme doma a tam nám to líp jde než ve škole, protože na nás nikdo nekřičí. máme totiž třídu plnou skvělých žáků, kteří ve škole byli. Skvělí jsou v tom, že učivo vysvětlí. protože si navzájem „pomáháme“ ☺ Jaký je můj podíl na těchto výsledcích? na známkách jsem přispěla vyznamenáním (snad), do školy chodím jak kdy. Doma je totiž nuda! přispěla jsem nejspíše hodně, protože mám samé 1 a na absenci? Tam se taky podílím velkou částí, protože mám třetí největší počet omluvených hodin ve třídě. mám vyznamenání, takže jsem docela přispěla na známkách a v absenci mám přes sto hodin, takže taky přispívám. na známkách velký a do školy chodím furt, bo musím zlobit učitele. myslím si, že hodně, protože jsem ten náš průměr zhoršil a na absenci vůbec. Jak by se změnily naše výsledky, kdybychom chodili do školy častěji? byly by o hodně lepší, tak o dvě desetiny. kdybychom chodili do školy všichni pravidelně, naše znalosti by klesly. Jak říkám, když jsme nemocní, pořád se učíme. nějak by se nezměnil, ale možná to má vliv na intenzitu učení. Je fajn si tak na týden od učení odpočinout. byli bychom přeučeni a nevyspalí, takže bychom se zhoršili. Jeden den, bylo to 14. 9. 2012, byl pro naši třídu významný. Byli jsme totiž všichni ve škole. Nikdo nebyl nemocný, ani z jiného důvodu nechyběl. Byl to jediný den za skoro celého půl roku, co jsme byli všichni ve škole. Myslím, že by se měl tento den vyhlásit státním svátkem, aby nikdo nešel do školy. Nebo aspoň aby to byl mezinárodní den. Nevím, jak by se jmenoval, ale mohl by být zapsán aspoň v kalendáři. Markéta Petrová 9. A -108-
Uzavírání známek jako závod (v 9. A)? Začala jsem pomalým krokem, protože se mi moc nechtělo učit, ale potom, když jsem si uvědomila, jaké je to pro mě důležité, jsem přidala. Učila jsem se na všechny velké písemky, co mě ještě čekaly. Nakonec jsem to zvládla dobře. Na cílové rovince, na vysvědčení, dostanu snad jen pár dvojek a žádnou trojku. Jsem se svým výkonem spokojená. Markéta
Začátek běhu jsem šla normálním krokem. Tudíž to nebyl běh, ale procházka. Postupně jsem začala zrychlovat své tempo, ale stále jsem nějak neběžela. V půlce závodu jsme si uvědomila, jak je tento závod důležitý. A už to bylo. Zrychlovala jsem a zrychlovala, vědomá si všech
následků. Postupně jsem se dostala do sprintu. Konečná cílová rovinka byla nejdůležitější. Bála jsem se, abych nezakopla nebo mi nedošly síly. Nestalo se tak. Jsem tak ráda! Doběhla jsem přes cílovou čáru. Můj výsledek není nejhorší, avšak vím, že jsem Kamila měla na víc.
Já jsem vyhrál dva ze tří závodů. Celé tři dny jsem žil v učebnicích, ale jsem rád, ale až na chemii, kterou jsem asi prohrál.
Dlouhá cesta za dobrými známkami Nejlepší známky mívám z mých oblíbených předmětů, protože v nich nejvíce vnímám. Nejhůře mi jdou předměty, které mě nebaví. To dokazuje, že abych měl dobré známky, musím dávat pozor. Proto se snažím vnímat i u mých neoblíbených předmětů, ale není to jednoduché. Pokud chci mít co nejvíce dobrých známek, musím se učit
i doma, ale mívám hodně kroužků, takže na to nemám moc času. Musím proto občas omezit své oblíbené hry na PC. Důležité taky je, abych se učil pravidelně, protože si, kromě dobrých známek, budu spoustu věcí pamatovat i později. Cesta za dobrými známkami a znalostmi je dlouhá, ale určitě stojí zato. Filip Marek 5. B
Já bych chtěl mít co nejlepší výsledky ve škole. Abych je však mohl mít, musím se pořádně učit. Abych se mohl učit, musím mít čas. Abych měl čas, musím omezit počítač. Abych mohl omezit počítač, muselo by se mi chtít. Aby se mi chtělo, musel bych mít dobrou náladu. Abych -109-
měl dobrou náladu, musel bych mít co nejlepší výsledky ve škole. Abych je však mohl mít, musím se pořádně učit… To je můj příběh za dobrými známkami. Jan Kuča 5. B Moje maminka pořád říká učit se, učit se jinak ze mě nic nebude. Vím, že má pravdu. Tak se aspoň trochu snažím učit, sice pomalu, ale snažím se, čtu a počítám. Taky si opakuji učivo, sice mi to moc nejde. Když se budu snažit, třeba to vytáhnu na lepší známky, pomalu a budu se snažit, ať mám taky sama ze sebe radost, že jsem něco dokázala. A ještě víc zaberu. Doufám, že se mi to podaří. Saskie Střelecká 5. B Abych měla hezké známky, tak vždycky, když přijdu ze školy, nejdřív si na chvilku odpočinu a potom se jdu učit, asi tak 2–3 hodiny. Vždy si to zapamatuju, ale pak druhý den to zapomenu. Ať se snažím co nejvíc, stejně mi to učení moc nejde. Denisa Oprštěná 5. B Čím to je, že jsem se v 6. třídě zlepšil/a: (porovnání průměru známek z konce 5. třídy a 1. pololetí 6. třídy) zlepšila jsem se, protože mě škola začala bavit (zlepšení o 0,53) protože jsem se začala trochu snažit a možná že jsou jiní učitelé, tak mě to v některých předmětech donutilo, ale v šesté třídě je to dobré (zlepšení o 0,33)
zlepšil jsem se asi proto, že jsem se naučil učit, ale češtinu už asi nikdy nezlepším (zlepšení o 0,23) zlepšil jsem se díky chytrému staršímu bráchovi, který to do mě pořád řve (zlepšení o 0,11)
Čím to je, že jsem se v 6. třídě zhoršil/a: protože mě to ve škole neba protože jsem se neučil, a nechce se mi učit (zhoršení nedávám pozor a pořád se bavím o 0,40) (zhoršení o 0,69) protože se neučím a nechce se počítačové hry, nechce se mi mi učit, je to moc těžké (zhoršení učit a nebaví mě to učení o 0,60) (zhoršení o 0,37) bo mě to tu nebaví (ani protože fyzika je těžká, jinak v Trojanovicích), školu nemám se mi nechce učit (zhoršení rád a jsem líný (zhoršení o 0,54) o 0,17) -110-
chce se mi spát (zhoršení o 0,47) je to těžké, nebaví mě to (zhoršení o 1,13) nevím, asi je to tím počítačem (zhoršení o 0,10) zhoršila jsem se, protože je matika těžší, ale víc mě to baví v 6. třídě (zhoršení o 0,21) zhoršil jsem se kvůli tomu, že nedávám pozor (zhoršení o 0,57) je to náročnějším učivem a jinou školou (zhoršení o 0,50) zhoršila jsem se kvůli klukům (zhoršení o 0,09) protože na té první škole byli hodnější (zhoršení o 0,73) 6. B
Školní záhady – díl I. Každému něco říká záhada Bermudského trojúhelníku, záhada hlavolamu či záhady Toma Wizarda. Ale co takhle záhada Tyršovky? To až tak známé není, že? Takže mi dovolte představit další záhadu světa. Teda, zatím jen a pouze školy Tyršova 913. Je tomu tak. I naše škola musí vynikat. Avšak, jak a kde k záhadě došlo? A co je vůbec tou skrytou záhadou? Objevený poklad? Nález kostry? Zmizení žáků? Kdepak. Vedle jak ta jedle. Jen si poslechněte, co se u nás děje. Kamča Skurková 9. A
Stopy kolem stromečku V pondělí 7. ledna se po víkendu objevily záhadné stopy kolem vánočního stromečku. Nikdo však neví, kdo je dělá. Nikdo se tam pěšky nedostane, protože zeď je vysoká 3–4 metry, takže se nedá přeskočit. Dokážou se tam dostat jen ptáci, ale žádný nemá takové stopy, jako ty, co se tam objevily. Na pachatele se zatím nepřišlo, ale snad se to někdy povede. Myslím si, že na půdě žije mimořádně dobrý skokan – malý klokan, který každý víkend dělá ty divné stopy. O víkendu skáče proto, že celý týden dělá něco jiného. Daniel Černoch 7. C
V našem školním atriu se objevily nějaké stopy. Moje teorie byla, že tam nějaký dravec, třeba káně lesní, upustila ještě živého zajíce, který začal běhat kolem dokola stromku. Potom se unavil a káně ho chytla -111-
a odnesla pryč. Ve škole z toho byla hned velká událost, protože jinak se nic moc neděje. Všichni se na stopy chodili dívat a každý měl na to svůj názor, jak se do zavřeného prostoru mohly dostat. Někdo říká, že to udělal nějaký učitel, jiní na to nevěří, ale aspoň jsme se chvíli o něco zajímali. David Zrubek 9. B
Šlápoty v atriu v době, kdy byla škola zakódovaná? Co to má být? Myslím, že je to blbost a nějak to na nás pan učitel narafičil. Ale taky je možné, že mimozemské životy existují. Jelikož jsou to stopy tak divné, museli se ze svého létajícího talíře dostat dolů na létajících destičkách a z nich seskočit dolů. Byli dva, jeden měl dvě drobounké nožky, ten druhý tři, ovšem tu třetí požíval jen někdy. Chtěli se asi kouknout na a pod stromeček, protože tohle nikdy neviděli. Potom si celé atrium oběhli, asi něco hledali nebo zkoumali. Jak je to přestalo bavit, nasedli na destičky, vzlétli do svého talíře a odletěli zpět do své galaxie. Vím, že moje teorie je zvláštní a málo pravděpodobná, ale tak co už…! Kristýna Babincová 9. B
Atrium je postaveno na negativním bodě školy, shromažďuje se tam veškerá negativní energie. A tak se jednou nahromadila a vznikla z ní oválná skákací kulička a začala skákat po celém atriu. Stále se snažila -112-
dostat ven. Byla pěkná lesklá a uviděla ji velká straka a snažila se ji chytit. Po těžkém boji se jí to podařilo a kuličku odnesla do svého Michaela Strnadlová 9. B vzdáleného hnízda. Mohla to být super kočka, která si na záda přivázala bublinkové pití, zatřepala se, vybuchl vršek a ona vyletěla. Do zásoby si pak vzala jedno pití, aby mohla vyletět ven. Ale to si nemyslím, spíš nějaký horolezec nebo horolezkyně. Anebo je další možnost, že si nějaký letec řekl, že se podívá pod stromeček, jestli tam nejsou nějaké dárky. Tak tam přistál padákem. Ale určitě tam někdo byl, stopy se tam přece neobjevily samy… Monika Boháčová 7. A Po tom, co se v atriu objevily stopy, začaly dohady o tom, co to bylo. Možná to bylo káně, které tam shodilo králíka, možná mimozemšťan nebo pan učitel Ondryáš. Myslím si, že to byl nějaký skřítek, který se tu objevil poté, co spadl, když letěl za Santou, a doteď je ukrytý ve stromku. Roman Němec 9. B Záhada v 7. C Ve třídě 7. C se 12. října objevila díra ve zdi. To nikoho nezajímalo, proto ji pan školník zadělal. Ale ta díra se teď objevila ZNOVU! Kousíček vedle té předchozí. Myslím si, že to dělá nějaké tajemné stvoření, co sleduje žáky, jak se učí. Někdo bude říkat, že je to myš, ale myš neprokouše tak tlustou zeď! Nejraději bych tu díru nechala být a dala tam kameru na sledování onoho tajemného tvora, abychom zjistili, co je to zač. Marie Šmajstrlová 7. B Ve třídě 7. C se objevila díra ve stěně po návštěvě zeleného ufona, který se snažil dostat do 8. A. Ale bohužel se mu nepovedlo, tak se přesunul na svou loď. Za pár dní se vrátil a zkusil to znovu. Proč se ale nepřemístil přímo do 8. A? -113-
Tato třída je chráněna nějakým ochranným polem, přes které nemůže projít nikdo, kdo není z naší planety. Tento zelený ufon se snaží celou 8. A unést. Nikdo však neví, kdy a jak zaútočí a kam 8. A unese. Předpokládám, že je chce unést na zkoumání, aby věděli, jak moc jsme chytří. Potřebují vědět, jestli právě tato třída jim dokáže opravit jejich Kristýna Hrnčířová 7. B přístroj na zpomalení času. Díra se v 7. C objevila v polovině října, ale divné je to, že to žáci a žákyně ze třídy 7. C být nemohli, protože jsou hodní, nemají poznámky, nezapomínají, naprosto nikdo nemá ani důtku ředitele školy. Je to naprosto dokonalá třída. Další díra se objevila 8. ledna, ale tuhle díru také neudělali, protože jsou na lyžáku a někteří jsou ve třídě 7. B. Michaela Korabečná 7. C
Záhada na žebříku Dne 16. ledna 2013 jsme měli druhou hodinu češtinu a probírali jsme velká písmena. Tu se z ničeho nic objevil v našich oknech žebřík. Pohyboval se kolem oken, až se zastavil. Najednou jsme viděli jakéhosi tvora, který leze po žebříku nahoru. V odlesku světel se tvorovi třpytily jeho žluté pruhy. Chvíli se díval do oken a pak zmizel. Prostě jednoduše zmizel. Všichni si kladou otázky: Kdo to byl? Co po nás chtěl? Přišel snad z vesmíru? To nevíme. Martina Vachalová 7. C Do naší třídy nakukoval ze žebříku hasič. Nejspíš chtěl zjistit, co se učíme, ať si to může zopakovat. Protože to nejspíš zapomněl. Jelikož jsme měli zrovna češtinu a opakovali jsme velká písmena, tak se to chtěl přiučit. Ale musel nakukovat do více oken, ať zjistí toho víc. Naštěstí měl žebřík, s kterým se mohl hýbat nahoru a dolů. Až si to zopakoval, tak slezl ze žebříku a jeli na stanici, aby to připomněl dalším hasičům. Markéta Petrová 7. C Dnes v češtině při procvičování velkých písmen se stala záhada. Podivný muž v helmě s krumpáčem v ruce lezl po žebříku vzhůru. Co chtěl zjistit? Nikdo netuší. Chtěl snad zjistit, kde se píše velké písmeno? Muž byl oděn v černé kombinéze se zářivými žlutými pruhy. Šplhal po žebříku. Co víme, je, že byla mlha. Byl to snad přízrak? Michaela Popová 7. C
-114-
Bruslení Všimli jste si, že poslední dobou se u školy, lépe řečeno u školního hřiště objevují hasičská auta i pracovníci Technických služeb? Co tam asi dělají? Připravují kluziště! Přijde vám to jako nesmysl? Redaktorkám Druhého patra zpočátku taky, proto jsme se vydaly za panem školníkem na výzvědy.
? Čí byl nápad hřiště zamrazit? ! P. uč. Adámkové. Především kvůli akci školní Olympiáda. ? Jakým způsobem se hřiště zamrazilo? ! Zaměstnanci technických služeb nejprve odhrnuli sníh, pak přijeli hasiči s cisternou a na hřiště nastříkali vodu. Takto se to opakuje už pět dní. ? Jak dlouho bude ledová plocha sloužit? ! Těžké odhadnout. Podle počasí. ? Bude přístupné veřejnosti? ! Ano, od pondělí 28.1. Všechny tři branky od hřiště se budou nechávat odemčené po dobu návštěvních hodin (údajně PO – PÁ od 14:00, SO – NE neomezeně). Pověšeny jsou už i cedule s informacemi. Vstup na ledovou plochu je na vlastní nebezpečí. Co na přeměnu hřiště v kluziště říkají žáci školy, které jsme odchytli právě na kluzišti? ? Líbí se ti tady? ? Přijdete zase? ! Jo, protože tu můžu zadarmo. ! Jo, je tu sranda a je to tu dobrý Adéla Romanovská, Lucie Stupavská 9. A
Zdravotní klaun ve škole Dne 19. ledna přišel do čtvrtých tříd na besedu klaun z občanského sdružení Zdravotní klaun. Bylo to pro nás překvapení. Klaun se -115-
jmenoval Doktor Srdíčko a byl velmi legrační, oblečený do zdravotního pláště s veselou čepicí a výraznou vázankou. V ruce měl kufřík, ze kterého mu vše padalo, a malou kytarku – mandolínu. Předváděl nám scénky, které dělají klauni v nemocnicích pro dětské pacienty a jejich rodiče. Také chodí do domovů dětí a za staršími lidmi. S některými dětmi, které jsou dlouho v nemocnicích, nacvičují celá cirkusová představení, která pak předvádějí na chodbách nemocnic. Ve druhé části besedy jsme se dozvěděli, že sdružení funguje v ČR již několik let, že je u nás asi 85 klaunů, že mají klauny i v jiných zemích. Řekl nám také, do kterých nemocnic nejvíce jezdí a ještě i jiné podrobnosti. Nasmáli jsme se, až nás z toho bolela břicha, ale také jsme se něco nového dozvěděli. Jsme rádi, že jsme na Dni otevřených dveří školy (12. 12. 2012) v dětském bazaru a bufetu vybrali částku 1 160 Kč, která pomůže klaunům, aby trochu potěšili nemocné děti. Článek sestavili žáci 4. A Vždyť smích léčí.
Běháte do schodů? V rámci projektu Za poznáním více smysly jsme určovali svůj výkon. Úkolem bylo zdolat schody od sborovny do druhého patra (28 schodů, každý vysoký 15,7 cm) volnou chůzí (Jakub Novotný z 9. A dosáhl času 16,47 sekund), pak během (3,59 sekundy) a spočítat výkon v chůzi a běhu. Jakub byl nejrychlejší a jeho největší okamžitý výkon činil 1040,83 W. Protože se člověk nestává nejlepším schodoběžcem každý den, položila jsem Jakubovi několik otázek: ? Chtěl jsi překonat minulý rekord? ! Přímo v plánu jsem to neměl, ale tak neštve mě to. ? Myslíš, že jsi mohl být rychlejší? ! Mohl, ale v mezipatře mi uklouzla noha. ? Takže tvůj výsledek ovlivnilo i uklouznutí? ! I tak se to dá říct. ? Běháš běžně do schodů? -116-
! Když spěchám, nic jiného mi nezbývá. ? Byl jsi se schody nějak domluvený předem? ! To je vysoce tajná záležitost. Nesmím to prozradit. ? Bavila tě hodina fyziky? ! Bavila, mohla by být taková častěji. Děkuji Kubovi za vyčerpávající odpovědi a těším se při dalším rekordu. Kamča Skurková 9. A
Co se líbí 2. D na plavání? je tam teplá voda. Beny naučíme se plavat. Rosťa mám tam tetu a můžu dělat skáčeme šipky, plavali jsme na blbosti. Adam čas a pak skákali bomby. Kája skákání do vody. Kuba je tam hodná paní učitelka, mám rád vodu a taky rád když se bojím něco udělat, tak mi plavu. Ondra to ulehčí. Verča líbí se mi, že se potápím. Jan líbí se mi, že skáčeme na nejvíce se mi líbí skákání skokánku. Viky bomb. Kryštof plavání mě baví, plavu od líbí se mi, že děláme různé 1. roku a moc mě to baví. Bára věci, jak se potápíme. Adéla Co se nelíbí? studená voda. Kuba nic. Verča nemůžu častěji nosit brýle. na bazéně je zima. Viky Vendula
Ze slohu Mamka toho vydrží hodně, ale co je moc, to je moc. Na svých středně velkých nohách, které jsou ploché, má pět prstů. S rodiči si rozumím velmi dobře, ale kromě mamky. Se svým životem jsem spokojená jen do doby nějakého problému. Strachu se postaví čelem do cesty. Byl střední postavy, měřil asi 190 cm. Přihlásila jsem se na obor kadeřnice, která mě -117-
i docela baví, učitelka mi řekla, že jsem pěkně blbá. Byla zima, mrzlo a sněžil prašivý sníh. Když někdo chce Walkera zmlátit, tak se brání a dá mu do čuně. Jednou se stal příběh, který se stal v budoucnosti. Chytil pořádného kapra, chybělo mu jen 68 cm do metru. Duševní stránka mého tatínka je pohodová, pokud nebereme jeho práci. Žen a milenek měl neskutečně mnoho, avšak když nějakou z nich náhodou potkal, skončilo to fackou. Ladovy obrázky jsou pěkné na to, že je slepý. Děkujeme paní učitelce Vodrážkové za zajímavé příspěvky z hodin českého jazyka.
Vzkazy – Leden V minulém čísle Druhého patra jste si mohli přečíst, že v přízemí vedle mléčného automatu se objevila schránka na vzkazy. Můžete si přečíst, co se tam objevilo v lednu: Tyršova je nej! Naše třída 6. B je nejhorší ze všech šestých tříd. Ve třídě se mi ale líbí, mám teď dvě nejlepší kamarádky a na škole jsou hodné paní učitelky. Na škole se mi i něco ztratilo, i tak jsem ráda, že jsem tady. Chci vyřídit, že v úterý to hrozně moc slušelo jedné holce. Nevím, jak se jmenuje. Má blonďaté vlasy, je menší než já a měla červenou mikinu a modré rifle. Ozvi se. *Anonym* Nesnáším naši třídu 6. B. Lyžák byl supeeer! Děkuju, že se učitelé smilovali a dali lepší známky.
Popletené pohádky Bylo jednou jedno těsto na koblihy. Bylo ho tolik, že by z toho bylo deset koblihů, ale v pekařství se rozhodli, že budou dělat megakoblihy za třicet korun, a tak udělali ze všeho těsta jeden obří koblih. Ale jak chladnul na okně, rozhodl se, že půjde do světa. Jde po cestě a jak už víme, potkal lišku, jelena, medvěda a nakonec Otesánka. Řekli si, že budou kamarádi a že spolu budou chodit po světě. -118-
Jak tak chodili, dostal najednou Otesánek hlad a řekli si, že založí čínskou restauraci. Koblížek byl mistr přes pečení koblih a Otesánek dělal vše ostatní. Zákazníků měli hodně a práce se jim zalíbila, proto si řekli, že se tu usadí a už nikam nepůjdou. Peněz měli moc (a to ještě něco věnovali na charitu). Ale jednou se Otesánkovi zachtělo jiných jídel, než dělal on, tak si řekl, že ochutná pár těch koblih, co pekl Koblížek. Ohromně mu zachutnaly a řekl si, že už nikdy nebude jíst nic jiného. Koblížek pekl a pekl, co mu síly stačily a stejně nestihl péct tak rychle, jako Otesánek jedl. Rozhodl se tedy, že sní i Koblížka. Ale to neměl dělat, protože jak je nám známo, Koblížek je přítelem lidí, a tak na ně Koblížek zavolal, aby mu šli na pomoc se sekyrami. Až bylo po všem, všude byly už jen dřevěné třísky a Koblížek děkoval svých zachráncům. Otesánek shořel v kamnech a Koblížek si založil vlastní pekařství, takže všechno dobře dopadlo. Jan Lichnovský 7. B, Ondřej Divín 7. A
SCIO A je to tady! (Ne)Očekávaný rok. Už je tu pro některé devátá třída a půl pololetí máme za sebou. Také už máme za sebou Scio testy. Ty se psaly čtyři. Z jazyka českého, anglického, matematiky i všeobecné. Všichni jsme se na ně tak "těšili". Už víme i výsledky. Zajímá vás, jak to dopadlo? No, někteří nám i něco řekli. Už asi dva-tři dny před těmihle testy jsem byla nervózní. Nevěděla jsem, co od toho čekat. A vůbec, co mám čekat od sebe. Nijak jsem se nepřipravovala, takže mi zbývalo jen se modlit. Přišly testy a já byla víc a víc nervózní. Naštěstí se vše zvládlo celkem dobře. Při testech jsem myslela jen na to, jak je možné, že neumím tak jednoduché věci. Při posledním typu a sázení na A, B, C nebo D jsem si oddychla. Bylo to za mnou. Pak přišly výsledky. Koukala jsem na to, jak tele na nová vrata. Testy z češtiny mě překvapily, ostatní ne. A překvapily mile. Kamila 9. A
Ne že bych se bála, ale nějaká ta tréma před Scio testy byla. Bála jsem se, že to nezvládnu. V průběhu psaní jsem měla pocit, že nic nevím a neumím. Když už jsem vše dopsala, byla jsem ráda, že je to za mnou.Výsledky mě nějak nepřekvapily, čekala jsem je. Sára 9. C
-119-
Naše škola je plná záhad.
Komiks
Co si přečtete příště? Velkým tématem budou nemoci a jejich léčení, pokračovat budou Školní záhady (pokud byste ještě o nějaké další věděli, dejte nám vědět), měl by být karneval na ledě. Uvidíme…
ze zamčené ředitelny
Včera záhadně zmizelo
všech 688 vysvědčení!!!
Na vydání 105. čísla Druhého patra se podíleli: Kamila Skurková (vedoucí vydání), Lucie Stupavská, Adéla Romanovská, Markéta Petrová, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Šimon Hauser, Zdeněk Horečka, Filip Vašek, Barbora Štarhová Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, An h Tranová, Tomáš Wolf, Monika Lančová, Sara Rebecca Concu Fotografie: Adéla Romanovská (str. 115, 117), Jaroslava Dobíšková (str. 116), Pro-Contact (str. 104), Petr Ondryáš (str. 102, 103, 112, 113) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 29. 1. 2013
-120-
