O z n á m e n í o převzetí právního zastoupení

Fráni Šrámka 1139/2 500 02 Hradec Králové www.akhradec.cz tel.: +420 495 510 765 fax: +420 495 581 970 e-mail: [email protected]

Zn. 271/11

Krajský úřad Libereckého kraje Odbor dopravy U Jezu 642/2a 461 80 Liberec 2 Ke sp. zn. OD 13/2011

Věc:

Navrhovatel VETT a.s., IČ 25404717, se sídlem Nad Opatovem 2140, 194 00 Praha, Chodov, zast. JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem, vs. odpůrce město Česká Lípa, IČ 260428, se sídlem T. G. Masaryka 1, 470 01 Česká Lípa, zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem, o zaplacení 7,771.195,- Kč s přísl.

O z n á m e n í o převzetí právního zastoupení N á v r h na zastavení správního řízení vedeného Krajským úřadem Libereckého kraje, odborem dopravy, pod sp. zn. OD 13/2011 dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b), příp. ustanovení § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu

Dvojmo Příloha:

Plná moc ze dne 7. února 2011

JUDr. Kamil Podroužek je samostatný advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod ev. č. 10046 Mgr. Petr Moník, LL.M. je samostatný advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod ev. č. 12477 JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D. je samostatný advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou pod ev. č. 11294

I. Správní řízení vedené Krajským úřadem Libereckého kraje, odborem dopravy, pod sp. zn. OD 13/2011 Návrhem doručeným elektronicky dne 21. prosince 2010 Krajskému úřadu Libereckého kraje bylo zahájeno sporné správní řízení, v němž se obchodní společnost VETT a.s., IČ: 25404717, se sídlem Nádražní 287, Zákupy, (dále též jen „navrhovatel“) domáhá vůči městu Česká Lípa, IČ 260428, se sídlem T. G. Masaryka 1, 470 01 Česká Lípa, (dále též jen „odpůrce“) uložení povinnosti zaplatit navrhovateli částku 7,771.195,- Kč s příslušenstvím. Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, svým usnesením, č.j. OD 13/2011 – 2/99.9.1/Ls, ze dne 7. ledna 2011 rozhodl, že v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se předmětné sporné řízení přerušuje. Učinil tak s ohledem na již dříve zahájené sporné řízení mezi shodnými účastníky, vedené pod sp. zn. OD 921/2009, kde město Česká Lípa vystupuje jakožto navrhovatel a společnost VETT a.s. jakožto odpůrce, s odůvodněním, že v tomto řízení je řešena předběžná otázka ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Uvedené správní rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje však bylo, s odkazem na ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, zrušeno rozhodnutím Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy, č.j. 28/2010-190-STSP/58, ze dne 23. března 2011 (aniž by však věc byla vrácena k novému projednání Krajskému úřadu Libereckého kraje, jak je předpokládáno právě zmíněným ustanovením § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu). Za popsané situace činí odpůrce město Česká Lípa, prostřednictvím svého právního zástupce, následující oznámení a návrh.

II. Oznámení o převzetí právního zastoupení Odpůrce město Česká Lípa tímto sděluje nadepsanému správnímu orgánu s odkazem na ustanovení § 33 správního řádu, že jeho právní zastoupení v celém tomto správním řízení převzal JUDr. Stanislav Kadečka, Ph.D., advokát, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, (plná moc ze dne 7. února 2011 přiložena), a současně s odkazem na ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu zdvořile žádá, aby nadále byly ze strany správních

2

orgánů zasílány veškeré písemnosti v předmětné věci právě na shora uvedenou adresu sídla advokátní kanceláře.

III. Návrh na zastavení správního řízení pro zjevnou právní nepřípustnost ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu Současně odpůrce město Česká Lípa navrhuje, aby nadepsaný správní orgán rozhodl o zastavení správního řízení vedeného jím pod sp. zn. OD 13/2011, a to z důvodu, že návrh je zjevně právně nepřípustný, když ve věci vůbec není dána příslušnost správních orgánů k rozhodování.

A. Odpůrce má totiž za to, že pravomoc rozhodnout v předmětné věci náleží (toliko) civilním soudům (tedy nikoli správním orgánům), a to především z následujících důvodů: 1.

Plnění, jehož se navrhovatel vůči odpůrci domáhá, v plné míře závisí na

posouzení platnosti Smlouvy o závazku veřejné služby k zajištění dopravní obslužnosti města Česká Lípa uzavřené dle ustanovení § 19c zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění předpisů pozdějších, mezi účastníky řízení dne 1. března 2002 (dále jen „Smlouva“). 2.

Odpůrce je však přesvědčen, že v dané věci vůbec není dána pravomoc

správního orgánu, v čemž se ostatně plně shoduje s názorem Krajského úřadu Libereckého kraje, jenž vyslovil ve svém vyjádření, č.j. OD 921/2009-100/99.9.1/Ls, ze dne 18. února 2011, neboť zde jakákoliv platně uzavřená veřejnoprávní smlouva absentuje. Za takové situace nezbývá, než toto správní řízení zastavit, neboť je zde zjevně uplatňován nárok z absolutně neplatné (resp. nicotné) Smlouvy, a tedy se jedná o vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku, přičemž o tomto nároku jsou ve světle dále specifikované judikatury oprávněny rozhodovat výlučně soudy dle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. (a naopak zde vůbec není dána příslušnost správních orgánů k rozhodnutí ve věci). 3.

V této souvislosti přitom odpůrce souhlasně poukazuje především na (zde

analogicky použitelné) usnesení Nejvyššího soudu České republiky, č.j. 28 Cdo 4410/2010426, ze dne 12. ledna 2011, dle kterého není v řízení vedeném Krajským úřadem Libereckého kraje pod sp. zn. OD 921/2009 dána příslušnost správních orgánů k rozhodování ve věci, a to z důvodu, že předmětem sporného řízení je vydání bezdůvodného obohacení ze strany společnosti VETT a.s. a nikoli spor z existující (resp. platně uzavřené) veřejnoprávní

3

smlouvy. Odpůrce (v řízení vedeném pod sp. zn. OD 921/2009 v pozici navrhovatele) přitom od počátku tvrdí, že se navrhovatel (v řízení vedeném pod. sp. zn. OD 921/2009 v pozici odpůrce) na jeho úkor bezdůvodně obohatil, když mu odpůrce plnil bez právního důvodu, a to právě s poukazem na absolutní neplatnost Smlouvy. Za takové situace se i v tomto řízení může dle přesvědčení odpůrce jednat jedině o spor z bezdůvodného obohacení, neboť zde platně neexistoval odpovídající právní titul, na jehož základě by mělo být poskytováno majetkové plnění požadované navrhovatelem. Bezdůvodné obohacení (viz ustanovení § 451 a § 489 občanského zákoníku) je přitom občanskoprávním závazkovým vztahem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 občanského zákoníku, a tedy vztahem podléhajícím výlučné pravomoci civilních soudů ve smyslu ustanovení § 7 občanského soudního řádu. 4.

Rovněž tak je zde prezentované právní stanovisko odpůrce o příslušnosti

civilních soudů k rozhodování předmětné věci, tj. sporu z občanskoprávního závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Zvláštního senátu (viz např. usnesení Konf 132/2005 ze dne 30. června 2005, usnesení sp. zn. Konf 132/2005 ze dne 20. září 2007, usnesení sp. zn. Konf 117/2009 ze dne 27. dubna 2010) a rovněž i Nejvyššího soudu (viz usnesení sp. zn. 33 Odo 1532/2005 ze dne 27. února 2005). Ve všech označených rozhodnutích je potvrzena příslušnost civilních soudů k rozhodování sporů ze závazkových vztahů z bezdůvodného obohacení. Je proto nepochybné, že i v případě tohoto sporu vedeného pod sp. zn. OD 13/2011 mají ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. pravomoc rozhodovat obecné soudy a nikoli správní orgány, a to bez ohledu na skutečnost, jaký by byl charakter předmětné (od počátku neplatné, neexistentní) Smlouvy, pokud by snad platně vznikla, tj. zda by byla či nikoliv svojí podstatou smlouvou veřejnoprávní.

B. Svůj právní názor o tom, že zde jakákoliv platně uzavřená veřejnoprávní smlouva absentuje, přitom odpůrce opírá především o následující úvahy: 1.

Dle ustanovení § 19b odst. 2 zákona o silniční dopravě, ve znění účinném ke

dni uzavření Smlouvy, byl totiž povinnou součástí smlouvy o závazku veřejné služby dopravcem předložený předběžný odborný odhad prokazatelné ztráty za celé období, na které se závazek veřejné služby uzavírá.

Smlouva přitom řeší způsob výpočtu předběžného odborného odhadu

prokazatelné ztráty ve smyslu ustanovení § 19b odst. 2 zákona o silniční dopravě (dále jen „POOPZ“) v článku V. odst. 1 odkazem na přílohu č. 1, kde se však pouze stanoví metodika výpočtu POOPZ a nikoli jeho samotný výpočet, jak jednoznačně předpokládal zákon o silniční dopravě a prováděcí vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 50/1998 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné linkové dopravě. Smlouva tedy v žádné své části neobsahuje skutečně vypočtený a vyčíslený POOPZ za celé předpokládané období účinnosti Smlouvy (tj. za dobu 10 let od 1. července 2003 do 31. prosince 2013), jak výslovně předvídá (a vyžaduje) zákon o silniční dopravě, přičemž ani po jejím uzavření nikdy k odstranění

4

tohoto nedostatku nedošlo, což by navíc s ohledem na její absolutní neplatnost ani nebylo možné, neboť absolutně neplatný právní úkon nelze konvalidovat. Jelikož tedy Smlouva postrádá zákonem předvídanou náležitost, jedná se o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, a tedy se na ni hledí, jakoby nikdy nevznikla (z uvedeného důvodu se tedy i v případě řízení vedeného pod sp. zn. OD 13/2011 nepochybně jedná o uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení, a tedy zde není dána příslušnost správních orgánů k rozhodnutí ve věci). 2.

Nadepsaný správní orgán by měl rovněž dále zohlednit i skutečnost, že před

1. lednem 2006, tj. před účinností nového správního řádu, žádná obecná právní úprava veřejnoprávních smluv neexistovala, přičemž předmětná (neplatná) smlouva pochází právě z období před 1. lednem 2006. Přechodné ustanovení § 182 odst. 2 správního řádu sice stanoví, že se jeho ustanoveními řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti (ovšem s tím, že vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti se posuzují podle dosavadních právních předpisů), pokud však smlouva před 1. lednem 2006 vůbec platně nevznikla, nejedná se o veřejnoprávní smlouvu, kterou může zrušit na návrh některé strany správní úřad ve správním řízení, ale o absolutně neplatnou (nicotnou) soukromoprávní smlouvou dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, a to pro rozpor právního úkonu se zákonem (naopak veřejnoprávní smlouvy platně uzavřené před 1. lednem 2006 a jakékoliv veřejnoprávní smlouvy uzavřené po 31. prosinci 2005 předmětem takového přezkumu jistě budou a ustanovení § 39 občanského zákoníku se na ně neuplatní s ohledem na dikci ustanovení § 170 správního řádu; o takový případ se ale v daném případě nejedná). 3.

Neopominutelnou skutečností nepochybně vyplývající z obsahu spisu sp. zn.

OD 921/2009, jež rovněž zakládá absolutní neplatnost Smlouvy, je fakt, že Smlouva ze dne 1. března 2002, POOPZ, ani vyúčtování odpůrce, nikdy nebyly schváleny k tomu příslušným orgánem navrhovatele, a to zastupitelstvem obce. Právě zastupitelstvu obce je přitom zákonem o obcích výslovně vyhrazeno, mimo jiné, i rozhodování o uzavření smlouvy o poskytnutí dotace. Rada obce tedy není oprávněna rozhodovat o smlouvách, kterými poskytuje dotace, přičemž zákon o obcích výslovně stanoví, že právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení od počátku neplatné. Usnesení zastupitelstva města Česká Lípa učiněná v souvislosti s přijímáním rozpočtu (na které poukazoval v rámci řízení vedeného pod sp. zn. OD 921/2009 odpůrce – zde navrhovatel) nejsou přitom v žádném případě oním právním aktem, který by tuto smlouvu schválil. Tato usnesení pouze udávají vnitřní určení jednotlivých prostředků rozpočtu odpůrce. Rozhodnutí o schválení rozpočtu není právním úkonem adresovaným třetím osobám, ale rozhodnutím vnitřním, zavazujícím pouze město Česká Lípa. 4.

Konečně nelze přehlédnout, že – s ohledem na shora již zmiňované usnesení

Nejvyššího soudu České republiky, č.j. 28 Cdo 4410/2010-426, ze dne 12. ledna 2011, jímž

5

bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 29 Co 393/2009-346, ze dne 11. března 2010 – je zde, byť nepravomocný, mezitímní rozsudek Okresního soudu v České Lípě, č.j. 13 C 203/2007-288, ze dne 20. dubna 2009, dle kterého je nárok odpůrce (v daném řízení žalobce) na vydání bezdůvodného obohacení co do základu důvodný, kteréžto rozhodnutí je založeno právě na závěru soudu, že předmětná Smlouva je neplatná (a tedy se společnost VETT a.s. na úkor města Česká Lípa bezdůvodně obohatila). V podrobnostech, a to zejména ohledně závěrů okresního soudu o neplatnosti Smlouvy, odkazuje odpůrce na odůvodnění tohoto rozsudku okresního soudu. Je-li tu soudní rozhodnutí, které vyslovuje neplatnost Smlouvy (jak vyplývá z výroku č. I rozsudku), mohou se strany vzájemně domáhat plnění pouze z titulu bezdůvodného obohacení, k čemuž ovšem není ve smyslu uváděného usnesení Nejvyššího soudu České republiky dána příslušnost správních orgánů. 5.

Bez ohledu na výše uvedené má odpůrce rovněž za to, že Smlouva (i byla-li

by vnímána jako existující) je svým charakterem smlouvou soukromoprávní a nikoli veřejnoprávní, a to i přes (odpůrcem seznané a respektované) závěry učiněné jak Zvláštním senátem v usnesení, č.j. Konf 31/2007-82, ze dne 21. května 2008, tak Nejvyšším soudem v rozsudku, sp. zn. 33 Odo 926/2006, ze dne 29. srpna 2008, když obě tato rozhodnutí na daný skutkový a právní stav této kauzy dle přesvědčení odpůrce nepřiléhají. Předmětná Smlouva totiž vykazuje následující odlišnosti od případů posuzovaných v dosavadních rozhodnutích Nejvyššího soudu a Zvláštního senátu: a) v předmětu smlouvy není odkazováno na již dříve udělené licence, nýbrž naopak jsou přesně vymezeny jednotlivé linky včetně pro ně platných jízdních řádů, přičemž až na základě obsahu Smlouvy byly následně modifikovány již dříve vydané licence; b) jízdní řády k jednotlivým linkám byly předloženy dopravcem (navrhovatelem), jejich obsah byl smluvními stranami vzájemně odsouhlasen a změny mohly být prováděny pouze po vzájemné dohodě, tedy nikoli jednostranně; c) v době, kdy byla Smlouva uzavřena, nebylo možno nahradit ji vrchnostenským rozhodnutím správního orgánu (odpůrce), neboť zákon o silniční dopravě tuto možnost neupravoval a nařízení Rady (EHS) nebylo v rozhodném období (přímo) aplikovatelné; d) podatel nemá povinnost zajišťovat tzv. ostatní dopravní obslužnost na území obce a tedy je plně na jeho vůli, zda se rozhodne uzavřít smlouvu ve smyslu ustanovení § 19 odst. 3 zákona o silniční dopravě či nikoliv; e) Smlouva zajišťovala obstarání veřejného zájmu podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti ve smyslu ustanovení § 261 odst. 2 obchodního zákoníku. Odpůrce má tedy za to, že se v daném (konkrétním) případě nejedná o veřejnoprávní smlouvu, nýbrž o soukromoprávní smlouvu s veřejnoprávními obsahovými prvky (tak např. možnost provádět tzv. státní dozor a povinnost úhrady tzv. prokazatelné ztráty), když obě smluvní strany zde vystupovaly v zásadně rovném postavení a měly obdobný vliv na obsah jednotlivých ujednání Smlouvy.

6

C. Z obou výše uvedených důvodů, tj. stručně shrnuto: a) z důvodu absolutní neplatnosti (nicotnosti) Smlouvy s účinky ex tunc, kdy se na ni hledí, jakoby nikdy nevznikla (a tak se v dané věci jedná o závazkový vztah z bezdůvodného obohacení), b) z důvodu soukromoprávního charakteru Smlouvy, není tedy vůbec dána příslušnost správních orgánů k rozhodování v dané věci, když ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. zde mají pravomoc rozhodovat obecné soudy. Návrh je tudíž ve vztahu ke správním orgánům zjevně právně nepřípustný ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, když navrhovatel nemůže být v řízení vedeném pod sp. zn. OD 13/2011 úspěšný, neboť správní orgány zde jednoznačně nemají jakoukoliv pravomoc o věci rozhodovat.

IV. Návrh na zastavení řízení pro překážku litispendence ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu ve spojení s ustanovením § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu Dospěl-li by snad nadepsaný správní orgán, i přes všechny výše uvedené argumenty, k odlišnému právnímu názoru, pak odpůrce navrhuje, aby bylo předmětné řízení zastaveno z důvodu překážky litispendence ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu ve spojení s ustanovením § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu, a to z následujících důvodů. 1.

Dle ust. § 48 odst. 1 správního řádu zahájení řízení u některého správního orgánu

brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Dle ust. § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu pak řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1 správního řádu. 2.

Přitom na základě návrhu obchodní společnosti VETT a.s. na vydání

platebního rozkazu na částku 3,182.534,- Kč ze dne 28. listopadu 2008 podaného u Okresního soudu v České Lípě bylo zahájeno řízení vedené u tamního soudu pod sp. zn. 6 C 57/2009. Okresní soud v České Lípě usnesením, č. j. 6 C 57/2009-60, ze dne 23. července 2009 přerušil toto řízení dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., přičemž k odvolání žalobce (zde navrhovatele) proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením, č. j. 73 Co 729/2009-69, ze dne 30. listopadu 2009 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V označeném usnesení odvolací soud vyslovil – shodně jako v řízení, jež bylo následně vedeno u nadepsaného správního orgánu pod sp. zn. OD 921/2009 – nepříslušnost obecných soudů k řešení předmětné záležitosti. Z uvedeného důvodu Okresní soud v České Lípě svým usnesením, č.j. 6 C 57/2009-72, ze dne 14. ledna 2010 řízení zastavil (výrok č. I) a současně rozhodl o postoupení věci Krajskému

7

úřadu Libereckého kraje (výrok č. III). Soudní spis byl následně dle vyjádření Krajského úřadu Libereckého kraje, č.j. OD 921/2009-100/99.9.1/Ls, ze dne 18. února 2011 „poněkud nestandardní cestou (předání mimo podatelnu Krajského úřadu Libereckého kraje), v srpnu 2010 předán KÚLK OD ...“. Citovaným usnesením ovšem Okresní soud v České Lípě totiž rozhodl (o zastavení soudního řízení a o následném postoupení věci nadepsanému správnímu orgánu) na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jehož právní názor ohledně nepříslušnosti soudů k rozhodování dané věci byl následně plně vyvrácen usnesením Nejvyššího soudu, č.j. 28 Cdo 4410/2010-426 ze dne 12. ledna 2011. 3.

Předmětné správní řízení o zaplacení částky 7,771.195,- Kč s příslušenstvím

bylo zahájeno na základě elektronicky podaného návrhu doručeného Krajskému úřadu Libereckého kraje dne 21. prosince 2010, zatímco řízení o zaplacení částky 3,182.534,-- Kč bylo zahájeno dle názoru odpůrce ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu již podáním návrhu na vydání platebního rozkazu dne 28. listopadu 2008, když označené ustanovení občanského soudního řádu stanoví, že „nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (ostatně i samotné postoupení věci správnímu orgánu zde předcházelo podání návrhu dne 21. prosince 2010, když z vyjádření Krajského úřadu Libereckého kraje, č.j. OD 921/2009-100/99.9.1/Ls, ze dne 18. února 2011 vyplývá, že se tak stalo nejpozději v srpnu 2010, a to předáním spisu z Okresního soudu v České Lípě, byť „poněkud nestandardním způsobem mimo podatelnu“). Z označeného vyjádření správního orgánu rovněž vyplývá, že řízení o návrhu ze dne 21. prosince 2010 je svým obsahem totožné (shodné) s obsahem řízení zahájeného na základě postoupení věci Okresním soudem v České Lípě (když se liší pouze ve výši požadované částky), přičemž toto řízení bylo nutně zahájeno dříve (a to dle našeho názoru dokonce již podáním ze dne 28. listopadu 2008). 4.

S ohledem na uvedené skutečnosti má proto odpůrce za to, že by měl Krajský

úřad Libereckého kraje, jestliže tak neučiní dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, zastavit řízení vedené jím pod sp. zn. OD 13/2011 (jakožto později zahájené), a to z důvodu překážky litispendence ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 správního řádu ve spojení s ustanovením § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu.

V. Závěrečný návrh Odpůrce město Česká Lípa tedy v souladu se shora uvedenými skutečnostmi navrhuje, aby Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy, rozhodl tak, že řízení

8

vedené jím pod sp. zn. OD 13/2011 ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, příp. ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu, se zastavuje, a zároveň aby odpůrci přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění jeho práva proti navrhovateli.

9 V Hradci Králové dne 28. března 2011

Město Česká Lípa