Kostel Sv. Martina ve zdi, Martinská 8, Praha 1 Pátek 7. dubna 2006, 20:00
O vos omnes responsoria Svatého týdne
Collegium 419 a Schola Benedicta
Hymnus
Crux
fidelis
Sequentia
G. P. da Palestrina (1525 – 1594)
Stabat Mater
Lamentatio I Responsorio I
Carlo Gesualdo (1561 – 1613)
Sicut ovis ad occisionem
Lamentatio II Responsorio II
Carlo Gesualdo
Jerusalem Surge
Lamentatio III Responsorio III
Carlo Gesualdo
Plange quasi virgo
Antiphona
Elevamini
Psalmus
Psalmus 23, Domini est terra
Responsorio IV, V, VI
Tomás Luis de Victoria (1548 – 1611)
Recessit pastor O vos omnes Ecce quomodo moritur
Antiphona
Factus sum sicut homo
Psalmus
Psalmus 87, Dominus, Deus salutis
Responsorio VII, VIII, IX
Tomás Luis de Victoria
Astiterunt Reges terrae Aestimatus sum Sepulto Domino
Psalmus
Psalmus 150, Laudate Dominum
Psalmus
Gregorio Allegri (1582 – 1652)
Psalmus 50, Miserere Mei Deus
Collegium 419 Soprán: Irena Pelantová, Renata Pušová, Barbora Sojková j.h. Alt: Ján Janovčík, Eva Trundová, Sylvia Jirásková Tenor: Pavel Adámek, Čeněk Svoboda Bas: Pavel Hospodář, Jan Petráček řídí Čeněk Svoboda Schola Benedicta Markéta Cukrová, Renata Pušová, Barbora Sojková, Pavla Štěpničková, Tereza Wolnerová umělecký vedoucí
Jiří Hodina
Posledních dvacet let 16. století přináší vyvrcholení dlouhé epochy vokální polyfonie v Evropě. Centrum hudebního rozvoje se přesunulo do Itálie, ale stará frankovlámská polyfonie stále ještě vládne. Teprve krůček po krůčku se v některých městech (zejména ve Florencii, v Benátkách a ve Ferraře) začíná rodit barokní hudební jazyk postavený na doprovázené monodii a harmonicko-melodické homofonii. Oproti tomu v Římě stále ještě vládne tradiční kompoziční technika, úzce spjatá s gregoriánským chorálem. V Sixtinské kapli se ustálil soubor zpěváků čítající 24 členů, jehož doménou byl zpěv vokální polyfonie. Důsledně zpaměti, důsledně a cappella, často potmě. Dílo G. P. da Palestrina (1525 – 1594) je s tímto vokálním souborem úzce spjaté. Palestrina zde sice nemohl být sbormistrem (nebyl kněz a byl ženatý), nicméně jeho skladby zde zněly patrně nejčastěji. Dvojsborové Stabat Mater napsal Palestrina pro Sixtinskou kapelu kolem roku 1590, tedy jen pár let před smrtí. Přestože sazba skladby je dvojsborová, kopírující dobovou techniku benátského moteta, Palestrina v ní zůstal věrný svým celoživotním zásadám. Bolestný text zhudebnil prostě a cudně, s důrazem na jemně klenuté melodie. Jako ve většině Palestrinova díla jsou emotivní místa textu skryta uvnitř hudby, autor považuje otevřenou dramatičnost za nedostatečně duchovní. V tomto ohledu zůstává ještě spíše skladatelem frankovlámským, jehož kompoziční principy jsou zcela protikladné východiskům rodící se italské opery. Dílo Carla Gesualda (1561 – 1613) můžeme jen těžko pochopit bez alespoň částečné znalosti jeho životních osudů. Narodil se v Neapoli, už v dětství u něj jeho učitel, frankovlám Jean de Macque, rozpoznal velký talent. Když dospěl, obklopil se Gesualdo v paláci skvělými umělci a založil Neapolskou akademii. Už od počátku bylo znát, že hudební jazyk Carla Gesualda je odlišný.
Gesualdo sice nijak neusiloval o prolomení formy vokální polyfonie, jeho skladby (povětšinou madrigaly na Tassovy texty) jsou od počátku velmi pečlivě proimitované a zůstavají tak věrné odkazu frankovlámských polyfoniků. Ovšem uvnitř formy se Gesualdo vydává až na pokraj možného. Imitační motivy jsou stavěny bez ohledu na modalitu, pod vládou neukotvené chromatiky se polyfonie vymyká z kloubů, sebemenší náznak tonálního uklidnění je smeten novou příkrou chromatikou. Hlasy se kroutí v nezpěvných intervalech, disonance se objevují náhle, „senza preparatione“ (tj. bez přípravy, což odporuje dobové teorii nakládaní s disonancemi). Gesualdův styl se ještě vyostřuje po tragické události, která otřásla celým aristokratickým světem té doby. Jeho žena, Maria d´Avalos (v Neapoli se o ní vyprávělo, že je nejkrásnější mezi ženami), se tajně scházela s Fabriziem Carrafou. Carlo Gesualdo, štvaný žárlivostí a našeptávači, nachytal oba milence in flagranti. Carrafa byl zastřelen, Maria d´Avalos zabita mečem. Gesualdo se skryl na rodinném hradě a opevněn čekal, jaký bude rozsudek. Soud nakonec Carla Gesualda osvobodil, dílem proto, že jako šlechtic měl právo „udělat si v rodině pořádek a očistit pověst rodu“, ovšem patrně také z politických důvodů. Tíhu viny nicméně Gesualdo nesl po celý zbytek života. Jeho výčitky a utrpení se v plné míře odráží v jeho madrigalech i v duchovní hudbě. Snad nejpůsobivějšími skladbami Gesualda jsou jeho Responsoria pro Svatý týden (vydaná roku 1611). Zde jeho rozervaná hudba působivě doprovází texty, které jsou plné účasti, hořkosti a tragédie posledních dnů Krista. I přesto ale zůstává Gesualdo spíše v rovině hudební terapie, cítíme, že se v posledních letech svého života zpovídá ze svého těžkého provinění, že s vyhlídkou na smrt váží své dny. Světlo smíření a naděje, které prosvítá skrze slzy nad pašijovou tragédií, zůstalo Gesualdovi skryto. Responsoria T. L. de Victoria nám nabízejí přímé srovnání. Victoria byl Palestrinovým žákem, původem Španěl, katolický kněz. Jeho osobnost je v mnohém opakem Gesualda a stejně tak i jeho responsoria přinášejí naději, vykoupení. Je to vyrovnaná hudba, která jednoduchými prostředky dosahuje velkého vnitřního napětí. Victoria responsoria zkomponoval již v roce 1585 jako součást velkého cyklu Officium haebdomadae sanctae. Tímto dílem se rozloučil se Římem, kde zažil léta veliké slávy a vrátil se do Madridu. Do Říma se vrátil pouze na pohřeb svého mistra a svoje životní dílo v tichu a v ústraní dokončil v Madridu. V roce 1605 napsal svou poslední a největší skladbu, šestihlasé Requiem, kterým symbolicky uzavřel zlatý věk vokální polyfonie. Nejtajemnější skladbou dnešního programu je zhudebnění 51. žalmu Gregoria Allegriho. Opět je to skladba, kterou Sixtinská kapela dlouhá léta držela pod zámkem a teprve Felix Mendelsohn Bartholdy ji na začátku 19. století zapsal. Formálně vzato je to vlastně rozvitý falsobordón, na nějž se během let muzicírování patrně nabalily zárodky imitační polyfonie. Dnes už nedovedeme rozpoznat, zda tohle opravdu zkomponoval Allegri, nicméně legendou opředená skladba má stále velmi silné kouzlo. Svého času provokovala i Mozarta, který si ji zapamatoval a pak přepsal pro hlas a cembalo. Navíc je to tradiční oříšek pro první soprán, který se musí během žalmu sedmkrát vyšplhat na tříčárkované c. České překlady textů Crux Fidelis, inter omnes arbor una nobilis nulla silva talem profert, fronde, flore, germine. Dulces lingum, dulces clavos, dulce pondus sustinet.
Kříži věrný mezi všemi, strome vzácný, jediný. Žádný jiný strom takové nevydal ani listí, květ ani plod. Blahé dřevo, blahým hřebem, přemilé drží břemeno.
Pange lingua gloriosi praelium cetaminis et super crucis trophaeo dic triumphum nobilem, qualiter Redemptor orbis immolatus vicerit. Crux fidelis…
Opěvujte, ústa, slavný zápas bitvy a nad kořistí Kříže pějte o vznešeném vítězství:
De parentis protoplasti fraude factor condolens,
nad pádem prarodičů Stvořitel soucit projevil,
jak Vykupitel světa obětován, zvítězil. Kříži věrný…
quando pomi noxialis morte morsu corruit, ipse lignum tunc notavit damna ligni ut solveret. Dulce lignum… Hoc opus nostrae salutis ordo depoposcerat multiformis proditoris arte ut artem falleret et medelam ferret inde, hostis unde laeserat. Crux fidelis…
a když požitím plodu škodlivého smrti propadli, naznačil, že jiné dřevo tuto ztrátu nahradí. Blahé dřevo… Toto dílo naší spásy vyžádalo si svůj řád: zručně zdolán měl být prohnaný a mnohotvárný nepřítel A odtud lék přinést, odkud nepřítel škodu způsobil. Kříži věrný…
Stabat Mater dolorosa, juxta crucem lacrimosa, dum pendebat Filius. Cujus animam gementem, contristatam et dolentem, pertransivit gladius. O quam tristis et afflicta fuit illa benedicta Mater Unigeniti. Quae moerebat et dolebat, et tremebat, dum videbat nati poenas inclyti. Quis est homo qui non fleret Christi Materm si videret in tanto suplicio? Quis non posset contristari piam Matrem contemplari dolentem cum Filio? Pro peccatis suae gentis vidit Jesum in tormentis et flagellis subditum. Vidit suum dulcem natum moriendo desolatum dum emisit spiritum. Eja Mater, fons amoris, me sentire vim doloris, fac, ut tecum lugeam. Fac ut ardeat cor meum in amando Christum Deum, ut sibi complaceam. Sancta Mater, istud agas, crucifixi fige plagas cordi meo valide Tui Nati vulnerati tam dignati pro me pati poenas mecum divide. Fac me vere tecum flere crucifixo condolere donec ego vixero. Juxta crucem tecum stare, te libenter sociare, in planctu desidero. Virgo virginum praeclara, mihi jam non sis amara, fac me tecum plangere. Fac ut portem Christi mortem, passionis fac consortem, et plagas recolere. Fac me plagis vulnerari cruce hac inebriari ob amorem Filii. Inflammatus et accensus per te, Virgo, sim defensus in die judicii. Fac me cruce custodiri morte Christi premuniri, confoveri gratia. Quando corpus morietur fac ut animae donetur paradisi gloria. Amen. Stojí Matka zarmoucena, slzy prolévá a sténá u Kříže, kde Syn jí pněl. Její duši bědující, plnou smutku, bolestící, pronik´ meč a v hrudi tkvěl Kterak sklácena je Panna jak je smutná požehnaná, která Boží Matkou jest! Jak jen lkala, naříkala, Rodička když nazírala na slavného syna trest. Kdož by mohl neplakati, kdyby viděl Krista Máti v tom ponížení zlém. Komu srdce nerozdírá, na Matku když Boží zírá, kterak truchlí se Synem! Pro hřích zrodu svého lidí, Syna na mučidlech vidí, vidí metly, příval ran. Zří jej zmírat oko Matky, zří, jak opuštěn Syn sladký, zří, jak duši pustil Pán. Eja, Matko, lásky zdroji, dej mi cítit bolest svoji, dej, bych s Tebou zaplakal Dej by srdce moje plálo, dej by Boha milovalo, bych si Krista oblíbil.
Prosím o to, Matko milá bys mi rány v srdce vryla, dej, by můj byl Kristův Kříž Každá rána, jež mu dána, muka Pána, požehnána se mnou, Matko, rozděliž! Dej mi s tebou slzy líti se Synem dej soustrast míti, dokud budu žíti jen. Dej mi místo vedle Kříže společenství tvoji tíže, dej, ať sdílím bol a sten. Panno panen v celém žití nemáš mi již trpkou býti se mnou, Matko, sdílej pláč. Dej, bych snesl, Pán že klesl k účastenství muk se vznesl sčítat rány dáti rač. Bych byl ranou syna raněn, Křížem opojen a chráněn, krví Syna očištěn Zbaven věčných žárů trudu, skrze tebe chráněn budu Matko Páně, v soudný den! Až mi bude odtud jíti, Kriste rač mi uděliti Matkou palmu vítěznou! Tělo bude umírati, duši mé pak račiž dáti slávu Ráje blaženou. Amen. Sicut ovis ad occisionem ductus est et dum male tractaretur non aperuit os suum traditus est ad mortem ut vivificaret populum suum. V:Tradidit in mortem animam suam et inter iniquos reputatus est. Ut vivicaret….
Jako beránek na porážku byl veden a když zle s ním nakládali, neotevřel ústa svá vydán na smrt byl, aby vykoupil svůj lid.
Jerusalem surge et exuete vestibus iucunditatis in duere te cinere et cilicio Quia in te occissus est Salvator Israel. V: Deduc quasi torrente lacrimas per diem et noctem et non taceat pupilla oculi tui. Quia in te ….
Jerusaléme povstaň, svlékni si veselý háv a oděj se popelem a vlněným šatem Neboť v tobě zemřel Spasitel Izraele V: Vyplakej potoky slz, dnem i nocí ať neoschne víčko oka tvého Neboť v tobě…
Plange quasi virgo plebs mea, ululate pastores in cinere et cilicio Quia veniet dies Domini magna et amara valde V: Accingite vos sacerdotes et plangite ministri altaris aspergite vos cinere Quia veniet…. Plange quasi …..
Plač jako panna lidé můj, lkajte pastýři v popelu a vlněném šatu Neboť přišel velký den Páně, den nekonečné hořkosti V: Pásejte se kněží a plačte, ministranti sypejte popelem hlavy své. Neboť přišel… Plač jako…
V: Na smrt vydal duši svou a mezi zločince počítán byl. Aby oživil….
Ant. Elevamini, portae aeternales, et introibit Rex gloriae. Ps.23 1.Domini est terra, et plenitudo eius orbis terrarum, et universi qui habitant in eo. 2. Quia ipse super maria fundavit eum: et super flumina praeparavit eum. 3. Quis ascendet in montem Domini? Aut quis stabit in loco sancto eius? 4. Innocens manibus et mundo corde, qui non accepit in vano animam suam, nec iuravit in dolo proximo suo. Ant. Elevamini, portae aeternales, et introibit Rex gloriae. Ps.23 Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí. To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy. Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. Reccesit pastor noster, fons aquae vivae ad cuius transitum sol obscuratus est: Nam et ille captus est, qui captivum tenebat primum hominem: hodie portas mortis et seras pariter Salvator
Odešel náš pastýř, zdroj vody živé, s jehož odchodem slunce potemnělo Teď se připojí k Tomu, kdo kdysi prvního člověka připoutal: Dnes náš spasitel zlomil vedví pečeť na bráně
noster disrupit. V: Destruxit quidem claustra inferni et subvertit potentias diaboli Nam et ille…
smrti. V: Porazil tak síly pekelné a ďáblovu moc přemohl Teď se…
O vos omnes qui transitis per viam, attendite et videte: si est dolor sicut dolor meus V: Attendite universi populi et videte dolorem meum Si est dolor…
Ó vy všichni, kteří jdete cestou, pohleďte a posuďte, zda je bolest jako bolest má V: Pohleďte všichni lidé a posuďte bolest moji
Ecce quomodo moritur iustus et nemo percipit corde et nemo considerat: a facie iniquitatis sublatus est iustus. Et erit in pace memoria eius. V: Tamquam agnus coram tondente se obmutuit, et non aperuit os suum: de angustia et de iudicio sublatus est. Et erit… Eccce qoumodo… Et erit…
Hle, jak spravedlivý zemřel a nikdo nevzal to do srdce svého a nikdo se nestaral: že tváří v tvář bezbožnosti byl vystaven. Požehnaná buď jeho památka. V: Stejně jako beránek před člověkem se nehájil, jeho ústa byla němá tísní a odsouzením musel trpět Požehnaná… Hle, jak… Požehnaná…
Zda je bolest…
Antiphona Factus sum sicut homo sine adiutorio, inter mortuos liber. Ps. 87 1. Domine, Deus salutis meae: in die clamavi, et nocte coram te. 2. Intret in conspectu tuo oratio mea: inclina aurem tuam ad precem meam. 3. Quia repleta est malis anima mea: et vita mea inferno appropinquavit. 4. Aestimatus sum cum descendentibus in lacum: factus sum sicut homo sine adiutorio, inter mortuos liber. Ant.
Factus sum sicut homo sine adiutorio, inter mortuos liber.
Ps.87 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím; kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování! Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Astiterunt reges terrae et principes convenerunt in unum adversus Dominum et adversus Christum eius V: Quare fermuerunt gentes, et populi meditati sunt inania Adversus…
Povstali králové země a s nejvyššími se sjednotili proti Pánu a jeho synu Kristu. V: Proč se lidé bouří, proč se zabývají zbytečnostmi a marnostmi? Proti Pánu….
Aestimatus sum cum descendentibus in lacum: Factum sum sicut homo sine adjutorio, inter mortuos liber. V: Posuerunt me in lacu inferiori in tenebrosis, et in umbra mortis. Factus sum…
Byl jsem porovnán s těmi, kteří do hrobů sestoupili. Stal jsem se tím, jemuž nikdo pomocnou ruku nepodá, jako svobodný mezi mrtvými. V: Uvrhli mne do hluboké propasti, do temnoty mezi stíny smrti. Stal jsem se…
Sepulto Domino signatum est monumentum volventes lapidem ad ostium monumenti: Ponentes milites qui custodirent illum. V: Accendentes principes sacerdotum ad Pilatum, petierunt illum. Ponentes…
Když Pána pohřbili, hrob označili a u vchodu zavalili kamenem. Poslali setníky, aby jej hlídali. V: Nejvyšší kněz přišel k Pilátovi a předestřel mu své požadavky Poslali…
Sepulto… Ponentes…
Ant.
Když Pána… Poslali…
O vos omnes, qui transitis per viam, attendite, et videte si est dolor sicut dolor meum.
Ps.150 1. Laudate Dominum in sanctis eius: laudate eum in firmamento virtutis eium. 2. Laudate eum in virtutibus ius: laudate eum secundum multitudinem magnitudinis eius. 3. Laudate eum in sono tubae: laudate eum in psalterio et cithara. 4. Laudate eum in tympano et choro: laudate eum in chordis et organo. 5. Laudate eum in cymbalis benesonantibus, laudate eum in cymbalis jubilationis: omnis spiritus laudet Dominum. Ant.
Ó vy všichni, kteří jdete cestou, pohleďte a posuďte, zda je bolest jako bolest má.
Ps. 150 Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja. Miserere mei Deus secundum magnam; misericordiam tuam et; secundum multitudinem miserationum tuarum dele iniquitatem meam amplius lava me ab iniquitate mea et a peccato meo munda me quoniam iniquitatem meam ego cognosco et peccatum meum contra me est semper tibi soli peccavi et malum coram te feci ut iustificeris in sermonibus tuis et vincas cum iudicaris ecce enim in iniquitatibus conceptus sum et in peccatis concepit me mater mea ecce enim veritatem dilexisti incerta et occulta sapientiae tuae manifestasti mihi asparges me hysopo et mundabor lavabis me et super nivem dealbabor auditui meo dabis gaudium et laetitiam exultabunt ossa humiliata averte faciem tuam a peccatis meis et omnes iniquitates meas dele cor mundum crea in me Deus et spiritum rectum innova in visceribus meis ne proicias me a facie tua et spiritum sanctum tuum ne auferas a me redde mihi laetitiam salutaris tui et spiritu principali confirma me docebo iniquos vias tuas et impii ad te convertentur libera me de sanguinibus Deus Deus salutis meae exultabit lingua mea iustitiam tuam Domine labia mea aperies et os meum adnuntiabit laudem tuam quoniam si voluisses sacrificium dedissem utique holocaustis non delectaberis sacrificium Deo spiritus contribulatus cor contritum et humiliatum Deus non spernet benigne fac Domine in bona voluntate tua Sion et aedificentur muri Hierusalem tunc acceptabis sacrificium iustitiae oblationes et holocausta tunc inponent super altare tuum vitulos Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mě dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov mém nitru pevného ducha.. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu. Oběť, kterou bych ti dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží. Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Prokaž dobro Siónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby. Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.
Collegium 419 je soubor zpěváků, kteří se specializují na hudbu 16. - 18. století. Collegium pracuje v obsazení od komorního vokálního ansámblu (4-5 zpěváků) po komorní sbor (1618 zpěváků). Soubor založila v roce 1999 Marika Pečená a v prvních letech se věnoval především německé barokní literatuře. Od roku 2004 v Collegiu 419 sbormistrovsky působí také Čeněk Svoboda, který dále rozšiřuje jeho repertoár o hudbu evropské vrcholné renesance a italského baroka. Collegium 419 spolupracuje s předními českými muzikology a instrumentalisty věnujícími se historicky poučené interpretaci staré hudby. Větší část jeho repertoáru je z oblasti duchovní hudby. Collegium 419 nastudovalo v poslední době například mše a moteta od Tomáse Luise de Victoria, moteta od Giovanniho Gabrielliho, Thomase Tallise, Claudia Monteverdiho, Musikalische Exequien od Heinricha Schütze, kantáty a moteta od Dietricha Buxtehudeho a Johanna Sebastiana Bacha a další. V září 2005 provedlo Collegium 419 na festivalu Svatováclavské slavnosti v novodobé premiéře výběr z responsorií Jakuba Jana Ryby. V lednu 2006 nahrálo Collegium 419 CD s Officium Defunctorum od Tomáse Luise de Victoria. Více informací viz www.collegium419.com. Schola Benedicta je osmičlenný ženský vokální soubor založený v roce 1997 Jiřím Hodinou. Od svého založení se věnuje interpretaci gregoriánského chorálu v rámci liturgie i koncertní činnosti. V současné době připravuje nový program Planctus Domus Aulae Regiae u příležitosti sedmistého výročí úmrtí Václava II, zakladatele cisterciáckého kláštera na Zbraslavi.
