neděle 14. března 2004, 20:00 Českobratrský evangelický kostel U Salvátora, Salvátorská 1, Praha 1
Collegium 419 a hosté Program:
Johann Sebastian Bach (1685 – 1750) Singet dem Herrn (moteto pro dva smíšené sbory), BWV 225 Jesu, meine Freude (moteto pro pětihlasý smíšený sbor), BWV 227 Missa in A (čtyřhlasý smíšený sbor, sóla a instrumenty), BWV 234
Sólisté: Irena Pelantová, Barbora Sojková, Renata Pušová – soprán, Daniela Javorčeková, Silvia Jirásková – alt, Čeněk Svoboda, Ondřej Socha – tenor, Jan Petráček, Michael Pospíšil - bas
Collegium 419: 1. soprán - Irena Pelantová, Ludmila Čermáková, Barbora Sojková, 2. soprán - Renata Pušová j.h., Petra Jariabková, Věra Váchová, Helena Kohlová, alt - Eva Trundová, Daniela Javorčeková, Dita Brázdilová, Barbora Rybářová, Silvia Jirásková, tenor - Vít Jirásek, Pavel Pisk, Jiří Vlk, Čeněk Svoboda, Ondřej Socha j.h., Martin Rudovský j.h., bas - Vojtěch Čáp, Jan Petráček, Luděk Kudláček, Jan Janovčík, Lukáš Prchal j.h., Michael Pospíšil j.h.
spoluúčinkují: 1. housle - Jiřina Štrynclová, 2. housle - Jan Hádek, viola - Kateřina Trnavská, violoncello - František Kroupa, 1. flétna - Jurjen Tebbens, 2. flétna - Jindra Černá, kontrabas - Jan Novotný,pozitiv - Jiřina Marešová
dirigují -
Čeněk Svoboda a Marika Pečená
Charakterizovat hudební druh zvaný moteto není úplně jednoduché. Původ je u slova motetus (od latinského motum = slovo, motetus = otextovaný). Ve středověku (od 12. století) se s motetem setkáváme jako se specifickou formou vícehlasu. Každý hlas zde zpíval jiný text: tenor – chorál (tenor v odlišném smyslu, nežli je užíván v současnosti, zde zpívá spodní dlouhý držený tón), duplum (pohyblivý druhý hlas = motetus – ve vrchní kvintě nad tenorem) – text související s chorálem, triplum – třetí hlas, vzácněji i quadruplum – čtvrtý hlas. V polovině 15. století se již vyskytují moteta s jedinýmzhudebňovaným textem, chorální cantus firmus již bývá rytmizován obdobně jako ostatní hlasy. Nizozemští skladatelé 2. poloviny 15. století již zpracovávají tématický materiál volnou imitační technikou, během 16. století (150 let před Bachem) se rozvíjí na půdě moteta (zejména v Itálii) vícesborová technika. V 17. století je již chápání pojmu moteto velmi široké, kombinují se biblické texty a duchovní poezie, moteto je neostře ohraničeno od duchovního koncertu a kantáty. Michael Praetorius je ve svém Syntagma Musicum charakterizuje jako „sakrální kompozici s latinským textem, komponovanou pro čtyř- až osmihlas“. Jak bylo chápáno a komponováno moteto v německém luterském prostředí? Počátkem 17. století převládala jednoduchá homofonní sazba, postupem času přibývá kontrapunktické práce, na přelomu 17. a 18. století je již vyvážena míra homofonie i polyfonie. Skladatelé využívají velmi různých technik, které odpovídají velmi různému charakteru zhudebňovaných textu. Typický bývá přehledný a jasný homofonní úvod, v souladu s chápáním luterského chorálu jako hudební prezentace základních pravd víry. Moteta byla v 17. stoleti v luterské bohoslužbě její hlavní hudební součástí, zpívala se po ofertoriu. Ale v době, kdy Bach působí v Lipsku, již ustupují do pozadí a jsou nahrazována kantátami. Krátká moteta jsou prováděna pouze v úvodu ranních chval a nešpor. Běžně byly na tomto místě používány kompozice z tehdy oblíbené sbírky německých a italských motet 17. století, Florillegium Portense. Bach tuto část hudby se sborem nenacvičoval ani neprováděl, od toho zde byl malý motetový sbor řízený jedním ze starších studentů, prefektem. V této pozici však pravděpodobně vlastní Bachova moteta nikdy nezazněla. Za jakých okolností moteta psal Bach není vždy zcela jasné. O Jesu, meine Freude se ví, že bylo složeno pro pohřební bohoslužbu vrchního poštmistra Keese v roce 1723. U Signet dem Herrn se usuzuje, že mohlo být napsáno pro slavnostní novoroční bohoslužbu anebo pro bohoslužbu k narozeninové oslavě saského katolického kurfiřta Friedricha Augusta II (moteto vzniklo mezi 1726 nebo 1727). Některá moteta mohla být komponována přímo pro bohoslužbu, místo kantáty. Jaké bylo pravděpodobné obsazení za působnosti J. S. Bacha? Běžně se zpívalo po 2-3 zpěvácích do hlasové skupiny. U větší části motet (včetně Signet dem Herrn a Jesu, meine Freude) nejsou k dispozici instrumentální party ani číslovaný bas. Provozování „a capella“ však v této hudbě neznamenalo úplnou absenci instrumentálního doprovodu. Pro využití minimálně varhanního doprovodu svědčí jak jinde popisovaná dobová praxe, tak i přímé poznámky, například od Bachova žáka Kirnbergera („sbor je v kostele vždy podporován varhanami, i pokud není doprovázen ostatními nástroji, pro větší pevnost a intonační jistotu“). V postní době, kdy se nesmělo na varhany hrát, se neprovozovala ani moteta. Ke zdrojům luterského chorálu, se kterými Bach pracoval: Na konci 17. století a počátkem 18. století bylo v Duryňsku a okolí vydáno okolo 80 různých zpěvníků. V Lipsku byl v Bachově době nejoblíbenější Leipziger Gesangbuch (1724 a 1729), který obsahoval 260 nejznámějších chorálů. Vedle něj byly hojněji využívány ještě minimálně čtyři další zpěvníky. Toto jsou materiály, se kterými byl Bach v úzkém každodenním kontaktu. Chorál Nun lob mein Seel (nápěv od Johanna Graumanna - 1530, text Johann Kugelmann), který poznáváme mj. ve druhé větě Signet dem Herrn, patřil k Bachovým nejoblíbenějším, použil jej v různých
dalších kompozicích ještě minimálně pětkrát. Také chorál Jesu, meine Freude (nápěv od Johann Crügera – 1653, text Johann Franck) využil Bach vícekrát. Představme si, kdyby se stejně intenzivně využívaly dnešní kostelní zpěvníky… Moteto Signet dem Herrn je doslovnou oslavou Boha hudbou. Zhudebňuje části 149. a 150. žalmu „Zpívejme Bohu píseň novou". W. A. Mozarta nadchlo natolik, že si je nechal při návštěvě Lipska opsat. Úvodní věta začíná ve 2. sboru opakovaným imperativním zvoláním „zpívejme!“, zatímco první sbor vstupuje ihned v prvním taktu s rozsáhlými melismaty, která jakoby symbolizují vlastní akt zpívání… V průběhu si oba sbory roli několikrát vymění. Homofonní příkaz ke zpěvu prostupuje celou větou, symbolizuje asi nepřetržitou modlitbu. Oba sbory se střídají v samostatných pasážích a různě se spojují až k osmihlasu. Dítka Sijónu téměř slyšitelně poskakují v „tanečním reji“ (střední část první věty), „omotávají“ svým tancem volání po chvále boží – neustálé „signet“. Ve druhé větě větší sbor (zástup prostých věřících) zpívá strofy chorálu Nun lob mein Seel, které vyjadřují křehkost i nicotnost celého lidstva (bez Tebe se naše činy obrátí v nic, vítr, co jen vane a ztratí se beze stopy). Malý sbor v ornamentovanám čtyřhlase (jakoby vyšší hudba, možná andělská sféra) prosí „buď nám stínidlem i světlem, nestahuj svoji ochrannou ruku“, protože bez Boha je počínání člověka nicotné. V motetu Jesu meine Freude Bach vytvořil detailně promyšlenou symetrickou architekturu o jedenácti dílech, s centrálně postavenou šestou větou, pětihlasou fugou v G dur „Vy však nejste z těla ale z ducha“ (Ihr aber seid nicht fleischlich). Šest slok hymnu Jesu, meine Freude (text Johann Franck, nápěv Johann Crüger, ze sbírky Praxis Pietatis Melica, vydané 1653) se střídá s pěti úryvky z osmé kapitoly listu Římanům. Celé moteto je zarámováno do úvodního a závěrečného chorálu, které zpracovávají Franckův hymnus prostým čtyřhlasem. Ty vnitřní části moteta, které vycházejí z chorálu, jeho materiál pozoruhodným způsobem rytmicky i harmonicky obměňují, (četné synkopy, zvukomalba u slov jako „hrom“ a „blesk“, chorální cantus firmus v altu v části Gute Nacht), v jednom případě je z chorálu použit pouze text (Trotz dem alten Drachem). Druhá věta moteta „Es ist nun nichts“ trojitým zvoláním nichts (v kontrastních dynamikách f – p …) velmi naléhavě vyslovuje, že není žádného, žádného, skutečně žádného odsouzení pro ty, kteří jsou sjednoceni s Kristem. Předposlední věta je v hudebním plánu zkrácenou reprízou věty druhé, bez repríz témat, s přímým a naléhavým spěním k závěru (Duch probudí k životu vaše smrtelné tělo). V prostřední větě „Ihr aber seid nicht Fleischlich“ je velmi pěkně a zároveň typicky použito k vyjádření duchovního (od Ducha sv. pocházejícího - geistlich) dlouhého vzdušného melismatu v šestnáctinových notách. Gute Nacht (Dobrou noc, bytí vyvolené světem) – možná by se dalo očekávat „radostné“ opuštění pozemských věcí s vidinou božské věčnosti, ale opakované klesání, zlom v tématu (viz téměř obstinátní figura v tenoru) jako by naznačuje, že to pro člověka není ani tak lehké, ani tak radostné…
Části Jesu, meine Freude vycházející z chorálu jsou orámovány. Zrcadlové symetrie jsou naznačeny spojnicemi. Moteta jsou méně známou součástí Bachovy tvorby, neslýcháme je příliš často, patří mezi interpretačně nejnáročnější díla. Bach napsal vedle slavné mše h moll také několik méně často uváděných menších kompozic na části textů latinského ordinaria, především Kyrie a Gloria (mše A dur, g moll, F dur. Použití latinských tradičních textů v luterské bohoslužbě nebylo v té době v severním Německu neobvyklé. V převážné většině se u Bacha jedná o autorská přepracování hudby z dříve zkomponovaných kantát, tzv. parodie. Tento postup použil Bach posléze i u většiny částí mše h moll. Mše A dur vznikla koncem 30. let 18. století v Lipsku, pravděpodobně také v souvislosti s působením katolického kurfiřta Augusta II. na saském dvoře. Kyrie ze mše A dur má jemný, pastorální charakter (poklidné melodické třídobé metrum, flétnové koloratury). Velmi působivé je střídání vzrušených sborových strof v Gloria s klidnými sóly (Adoramus te – klaníme se ti), které vychází z kantáty Halt im Gedächtnis Jesum Christ, BWV 67. Ostatní části mše jsou převzaty Bachem z jiných kantát, pouze druhé Kyrie je pravděpodobně původní kompozicí.
1. Singet dem Herrn ein neues Lied, die Gemeine der Heiligen sollen ihn loben. Israel freue sich des, der ihn gemacht hat. Die Kinder Zion sei’n fröhlich über ihrem Könige, sie sollen loben seinen Namen im Reihen; mit Pauken und Harfen sollen sie ihm spielen
1. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných! Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem, ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře. (žalm 149, v.1-3, český ekumenický překlad)
2. CHORALE Wie sich ein Vater erbarmet über seine junge Kinderlein, so tut der Herr uns allen, so wir ihn kindlich fürchten rein.
2. CHORÁL (1.sbor) Jako je otec laskavý ke svým dítkám Takový Bůh je k nám všem dokud jako dítka se ho bojíme.
Er kennt das arm Gemächte, Gott weiß, wir sind nur Staub, gleichwie das Gras vom Rechen, ein Blum und fallend Laub!
Zná dobře naší nepevnost ví, že jsme jen prach nebo jako tráva, květ či spadlý list ke shrabání.
Der Wind nur drüber wehet, so ist es nicht mehr da, also der Mensch vergehet, sein End das ist ihm nah.
Vítr, co jen kolem vane a ztratí se beze stopy právě tak pomíjivý člověk je a stejně tak je smrti své nablízku.
ARIA Gott, nimm dich ferner unser an, denn ohne dich ist nichts getan mit allen unsern Sachen,
ARIA (2. sbor) Bože, nestahuj svou ruku ochranou Neboť bez Tebe v nic se obrátí veškeré naše činy
Drum sei du unser Schirm und Licht, und trügt uns unsre Hoffnung nicht, so wirst du’s fernermachen.
Buď nám stínidlem i světlem a dokud naděje naše nepoleví, kéž nepřestaneš jím býti.
Wohl dem, der sich nur steif und fest auf dich und deine Huld verläßt.
Šťasten je ten, který neochvějně spoléhá na Tebe a Tvou podporu.
3. Lobet den Herrn in seinen Taten, lobet ihn in seiner großen Herrlichkeit!
3. Chvalte Boha v jeho svatyni chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! (žalm 150, v.1, 2, český ekumenický překlad)
4. Alles, was Odem hat, lobe den Herrn, hallelujah!
4. Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Aleluja! (žalm 150, v.6, český ekumenický překlad)
1. Jesu, meine Freude, meines Herzens Weide, Jesu, meine Zier, ach wie lang, ach lange ist dem Herzen bange, und verlangt nach dir! Gottes Lamm, mein Bräutigam, außer dir soll mir auf Erden nichts sonst lieber werden
1. Ježíši, má radosti, mého srdce pastvo Ježíši má ozdobo. Ach, jak dlouho je mému srdci úzko a touží po Tobě. Beránku Boží, můj ženichu kromě tebe mi na zemi nemá být nic milejšího.
2. Es ist nun nichts Verdammliches an denen, die in Christo Jesu sind, die nicht nach dem Fleische wandeln, sondern nach dem Geist.
2. Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, oni nežijí podle těla ale podle Ducha.
3. Unter deinem Schirmen, bin ich vor den Stürmen aller Feinde frei. Laß den Satan wittern, laß den Feind erbittern, mir steht Jesus bei. Ob es itzt gleich kracht und blitzt, ob gleich Sünd und Hölle schrecken: Jesus will mich decken.
3. Pod tvou ochranou jsem ochráněn před útokem nepřátel ať ďábel ví, ať je nepřítel zahořknutý při mě stojí Ježíš. I když se třeská a blýská, i když mě straší hříchy a peklo, Ježíš mě chce chránit.
4. Denn das Gesetz des Geistes, der da lebendig machet in Christo Jesu, hat mich frei gemacht von dem Gesetz der Sünde und des Todes.
4. Vždyť zákon Ducha, který dává život, osvobodil tě od zákona podněcujícího ke hříchu a vedoucího ke smrti, protože jsi byl připojen k Ježíši Kristu.
(Římanům, 8,1, český ekumenický překlad)
(Římanům, 8,2, český ekumenický překlad)
5. Trotz dem alten Drachen, Trotz des Todes Rachen, Trotz der Furcht dazu! Tobe, Welt, und springe ich steh hier und singe in gar sichrer Ruh. Gottes Macht hält mich in acht; Erd und Abgrund muß verstummen, ob sie noch so brummen.
5. Vzdor starému draku (obludě), vzdor chřtánu smrti, vzdor všudypřítomnému strachu! Běsni světe a výskej stojím zde a zpívám úplně klidný. Boží síla mě ochrání Zem a hlubina musí umlknout, nechť duní jak chtějí.
6. lhr aber seid nicht fleischlich, sondern geistlich, so anders Gottes Geist in euch wohnet. Wer aber Christi Geist nicht hat, der ist nicht sein.
6. Ale vy žijete ne podle těla, ale podle Ducha, jestliže skutečně ve vás Duch Boží přebývá. Kdo totiž nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Římanům, 8,9, český ekumenický překlad)
7. Weg mit allen Schätzen! Du bist mein Ergötzen, Jesu, meine Lust! Weg, ihr eitlen Ehren, ich mag euch nicht hören, bleibt mir unbewußt! Elend, Not, Kreuz, Schmach und Tod soll mich, ob ich viel muß leiden, nicht von Jesu scheiden.
7. Pryč se všemi poklady! Ty jsi má rozkoš Ježíši, má slasti! Pryč vy plané pocty nechci vás slyšet, zůstaňte mi cizí. Bído a nouze! Ať mě kříž, hanby a smrt neodloučí od Ježíše i kdybych měl hodně trpět.
8. So aber Christus in euch ist, so ist der Leib zwar tot um der Sünde willen;der Geist aber ist das Leben um der Gerechtigkeit willen.
8. Je-li však Kristus ve vás, tělo je sice smrtelné pro hřích, ale Duch dává život protože jste ospravedlněni. (Římanům, 8,10, český ekumenický překlad)
9. Gute Nacht, o Wesen, das die Welt erlesen, mir gefällst du nicht! Gute Nacht, ihr Sünden, bleibet weit dahinten, kommt nicht mehr ans Licht! Gute Nacht, du Stolz und Pracht! Dir sei ganz, du Lasterleben, gute Nacht gegeben. 10. So nun der Geist des, der Jesum von den Toten auferwecket hat, in euch wohnet, so wird auch derselbige, der Christum von den Toten auferwecket hat, eure sterbliche Leiber lebendig machen, um des willen, daß sein Geist in euch wohnet. 11. Weicht, ihr Trauergeister, denn mein Freudenmeister, Jesus, tritt herein. Denen, die Gott lieben, muß auch ihr Betrüben lauter Zucker sein. Duld ich schon hier Spott und Hohn, dennoch bleibst du auch im Leide, Jesu, meine Freude.
9. Dobrou noc, bytí vyvolené světem, netěšíš mě. Dobrou noc, vy, hříchy, zůstaňte daleko vzadu, nevyjděte již na světlo. Dobrou noc, ty hrdosti a přepychu tobě, hříšný živote, nechť je vám plně dáno sbohem. 10. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který ve vás sídlí. (Římanům, 8,11, český ekumenický překlad)
11. Ustupte duchové smutku, neboť mistr radosti, Ježíš, vchází. Pro ty, kteří milují Boha, musí být i vlastní zármutek radostí. I když tady trpím posměchem, zůstáváš, Ježíši i v utrpení, mou radostí Ježíši, má radosti.
Kyrie eleison. Christe eleison. Kyrie eleison.
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.
Gloria in excelsis Deo, Et in terra pax hominibus bonae voluntatis. Laudamus te. Benedicimus te. Adoramus te. Glorificamus te. Gratiam agimus tibi propter magnam gloriam tuam. Domine Deus, Rex coelestis, Deus Pater omnipotens. Domine Fili unigenite, Jesu Christe. Domine Deus, Agnus Dei, Filius Patris,. Qui tollis peccata mundi, miserere nobis.. Qui tollis peccata mundi, suscipe deprecationem nostram. Qui sedes ad dexteram Patris, miserere nobis. Quoniam tu solus Sanctus. Tu solus Dominus. To solus Altissimus, Jesu Christe. Cum Sancto Spiritu in gloria Dei Patris. Amen.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský Králi, Bože Otče všemohoucí. Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi; ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste, se svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. Amen.
