libor pešek ...all
ony
ph m y s s ar
st
ESTR ORCH Ý K ONIC SYMF Í N D O IGENT Ý NÁR ČESK EŠEK – DIR SO P N LIBOR Ý SBOR Č N SMÍŠE
1 1 0 Joh 2 e c ann in P s a o che 20. pr va síň no domu a t e m S cního Obe 9:30
1
Joh
ann
Seba
Bac
Jak
ub J
www.cnso.cz
lbel
h
Rybaan
stia
n
...all stars symphony Český národní symfonický orchestr Libor Pešek - dirigent Robert Heger - flétna Maria Kobielská - soprán Michaela Kapustová - alt Jaroslav Březina - tenor Svatopluk Sem - bas Smíšený sbor ČNSO program
Johann Pachelbel Kánon D dur pro smyčce
Johann Sebastian Bach Suita č. 2 b moll BWV 1067,
pro sólovou flétnu, smyčce a basso continuo Ouverture - Lentement - Rondeau - Sarabande Bourrée I, II - Polonaise - Double - Menuet - Badinerie
přestávka
Jakub Jan Ryba
Česká mše vánoční „Hej Mistře!“ Kyrie - Gloria - Graduale - Credo - Offertorium Sanctus - Benedictus - Agnus dei – Finale ZMĚNA VYHRAZENA
Děkujeme posluchačům, že nepřerušují tato krásná díla potleskem mezi jednotlivými částmi.
Johann Pachelbel
(1653 - 1706)
varhaník a pedagog, jeden z nejdůležitějších barokních skladatelů. Ve své době se těšil obrovské popularitě a jeho hudba se stala vzorem pro téměř všechny německé skladatele. Dnes je jeho nejznámějším dílem Kánon D dur - jediný kánon, který napsal. Složil jej kolem roku 1680 jako chrámovou hudbu pro tři violy a basso continuo. Od té doby byl přepsán pro nejrůznější obsazení, včetně rockového. V originále je spárován s gigou ve stejné tónině, ale dnes se tato část hraje velmi zřídka. Mezi další Pachelbelovy skladby patří Chaconne f moll, Toccata e moll pro varhany nebo Hexachordum Apollinis.
Johann Sebastian Bach
(1685 – 1750)
německý hudební skladatel a virtuóz hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje Mozartem a Beethovenem až po Schönberga nebo Goreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván – jediné dílo, které za svého života mohl publikovat tiskem, byly Matoušovy pašije. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let v zapomění. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa (Výmar, Köthen a Lipsko). Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Umění fugy, Hudební obětina nebo Goldbergovy variace.
Česká mše vánoční neboli „Rybovka“, jak se jí mezi muzikanty říká, je český fenomén a její popularita během Vánoc se nedá srovnat s žádnou jinou skladbou.
JAKUB JAN RYBA
(1765 – 1815)
ji napsal na vlastní text v češtině, protože byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající, ani poslouchající“. Ryba už jako osmiletý uměl velmi dobře hrát na klavír a učil se na housle a varhany. Studoval v Praze piaristické gymnázium, poté filozofii. Získal značný rozhled a vzdělání (kromě češtiny a samozřejmé němčiny četl francouzsky, italsky, latinsky i řecky). Po pěti letech jej však otec, který byl učitelem v Přešticích, povolal do Nepomuku, kde se uvolnilo místo učitelského pomocníka. J. J. Ryba toto místo ale nedostal. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do smrti působil jako učitel v Rožmitále. V roce 1790 se oženil, byl otcem třinácti dětí, z nichž přežilo sedm. Žil a skládal v bídě, místo venkovského učitele jej deprimovalo. V roce 1815, 8. dubna ráno, odešel směrem k Voltuši,
kde měl schůzku s intelektuálem Nicholasem Riessem, politickým emigrantem z Porýní. Ten ho pod kopcem Štěrbina nalezl ještě živého, avšak umírajícího, s krčními tepnami podřezanými břitvou. Jako sebevrah byl Ryba pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově. Jeho čin měl důvod v dlouhodobé vyčerpanosti, depresích, obtížné ekonomické situaci rodiny, zdravotních obtížích, neutěšených vztazích nekonformního učitele k nadřízeným a také ve vlivu stoické filosofie, která sebevraždu za jistých okolností schvalovala jako eticky žádoucí (Ryba patřil mezi vášnivé čtenáře Seneky). Poslední kapkou v číši, která rozhodla o jeho dobrovolném odchodu ze světa, bylo zřejmě rozhodnutí nadřízených nepodpořit generální opravu „jeho“ milovaných varhan na kůru místního kostela. Doba napoleonských válek byla velkou zátěží pro celou Evropu a kultura je, jak známo, první na řadě při škrtech a omezeních.
Robert Heger studoval na brněnské Státní konzervatoři v Brně a v roce 1986 absolvoval Hudební fakultu AMU v Praze. Záhy po ukončení studií se stal sóloflétnistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze. Od roku 1993 působí též jako první flétnista Českého národního symfonického orchestru. Sólově vystupuje na domácích i zahraničních pódiích a má řadu rozhlasových a CD nahrávek (koncerty Mozarta, Iberta, Pleyela, Bendy aj.) Se SOČRem vystoupil sólově na festivalu Mozart Praha 2006. Spolupracoval se světově uznávanými soubory, jako je např. Bach-Kammerkolegium zum Gewandhaus. Je rovněž členem dechového kvinteta Musica per cinque.
Maria Kobielská Po absolutoriu Vysoké školy múzických umění v Bratislavě přijala nabídku angažmá v Moravském divadle v Olomouci. V letech 19962002 byla sólistkou St. opery Praha, kde nastudovala řadu sopránových rolí, mimo jiné Princeznu (Zemlinsky: Es war einmal), Anettu (Weis: Polský žid), Markétku (Gounod: Faust a Markétka), Isabellu (Meyerbeer: Robert ďábel) nebo Mimi (Bohéma). Od sezony 2002/2003 je sólistkou opery ND v Praze, kde nastudovala Janáčkovu Bystroušku a trojroli Málinky, Etherey a Kunky (Výlety páně Broučkovy), Julii (Jakobín), smetanovské role Mařenky (Prodaná nevěsta), Blaženky (Tajemství) a Vendulky (Hubička), dále Mariken (Martinů: Hry o marii), Micaelu (Carmen), Mimi (Bohéma) a Alici Ford (Verdi: Falstaff). Hostuje zároveň v brněnském ND, kde nejnověji nastudovala titulní roli Martinů Julietty; a dále v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde naposledy
vytvořila titulní roli v Pucciniho opeře Manon Lescaut (2007) a roli Mimi v Pucciniho opeře Bohéma (2009). V nové inscenaci pražského ND ztvárnila Rusalku a její současné umělecké plány zahrnují také trojroli ve Výletech páně Broučkových na turné po Japonsku (prosinec 2009). Maria Kobielská spolupracuje s významnými orchestry, jakými jsou BBC SO, se kterým naposledy vystoupila na zahajovacím koncertu BBC Proms v Londýně v sopránovém partu Beethovenovy Deváté symfonie (2007); dále Netherlands Radio Philharmonic, ČNSO, SO hl. m. Prahy FOK, St. filharmonie Košice a další. S orchestrem BBC a jeho šéfdirigentem J. Bělohlávkem nahrála trojroli v Janáčkových Výletech páně Broučkových pro label Deutsche Grammophon. Tato nahrávka získala na hudebním veletrhu v Cannes operní ocenění Midem Classical Award 2009.
Michaela Kapustová pochází z Brna. V letech 2001–2007 studovala soukromě zpěv u prof. Antonie Denygrové a v roce 2008 absolvovala Pražskou konzervatoř ve třídě Yvony Škvárové. Zúčastnila se také mistrovských kurzů Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou. Na operním jevišti debutovala v roce 2008 v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila roli Rosiny (Rossini: Lazebník sevillský). V roce 2010 se úspěšně představila v ND Brno jako Rossiniho Popelka a v Českých Budějovicích jako Káča v Dvořákově Čertovi a Káče. V pražském Národním divadle hostuje v Dvořákově Rusalce (Třetí žínka), Bizetově Carmen (Mercedes), Smetanově Libuši (Třetí žnec), ve Wagnerově Parsifalovi (Čarovná dívka) a v Mozartově Figarově svatbě (Cherubín). Michaela Kapustová byla nominována na Cenu Thalie 2010 za mimořádný jevištní výkon v roli Angeliny v Rossiniho opeře Popelka. Od února 2011 je sólistkou Státní opery Praha. Spolupracuje rovněž s Pražskou komorní filharmonií, Plzeňskou filharmonií, Komorní filharmonií České Budějovice a s Talichovým komorním orchestrem.
Jaroslav Březina Státní konzervatoř v Praze absolvoval u profesora Z. Jankovského, soukromě se pak dále zdokonaloval u V. Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasického repertoáru, na koncertních pódiích v Japonsku, Rakousku, Norsku, Itálii (provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater v Římě a Pise), Německu, Francii a Španělsku. Spolupracoval s dirigenty J. Bělohlávkem, Sirem Ch. Mackerrasem, O. Dohnányim,
S. Baudem aj. Od roku 1993 je sólistou opery ND v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Z nich vyniká zejména jeho Mozartův Don Ottavio (Don Giovanni), Tito (La clemenza di Tito) a Ferrando (Cosi fan tutte), Hrabě Almaviva (Rossini: Lazebník sevillský), Benvolio (Gounod: Romeo a Julie), Dancairo (Carmen), Fenton (Verdi: Falstaff), Beppe (Leoncavallo: Komedianti), Tinca (Puccini: Plášt), Zinovij Borisovič (Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu), Vašek a Jeník (Prodaná nevěsta) nebo Janakos a Panait (Martinů: Řecké pašije). Pro Deutsche Gramophon natočil CD Rybovy České mše vánoční. Spolupracoval na nahrávce Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis pro společnost Supraphon, která získala Cannes Classical Awards za rok 2002. Spolupracuje také s ČT (např. inscenace opery Bohuslava Martinů Hlas lesa). Zápisník zmizelého Leoše Janáčka provedl např. v Teatro Real v Madridu, na festivalech Moravský podzim a Janáčkovy Hukvaldy, v rámci koncertní sezony ČF a v letech 1998-2001 pravidelně v rámci představení tohoto cyklu v pražském ND.
Svatopluk Sem Zpěv vystudoval na Konzervatoři v Č. Budějovicích. Již od třetího ročníku spolupracoval s Jihočeským divadlem. Měl zde příležitost nastudovat bohatý základ barytonového a bas-barytonového repertoáru – k jeho rolím patří Mozartův Papageno (Kouzelná flétna) a Guglielmo (Cosi fan tutte), Figaro (Rossini: Lazebník sevillský), Giorgio Germont (Verdi: La traviata), Valentin (Gounod: Faust) ad. V roce 2007 debutoval na scéně St. opery Praha jako Germont a následujícího roku zde pod taktovkou O. Lenárda a v režii O. Havelky nastudoval Marcella v Pucciniho Bohémě. Od sezony 2009/2010 přijal angažmá ve St. opeře Praha jako sólista. Pravidelně vystupuje také v ND Brno, kde se představil jako Figaro, Harašta (Bystrouška) nebo Avenant (Glass: Kráska a zvíře); hostuje v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Moravském divadle Olomouc, ND moravskoslezském v Ostravě a v Severočeském divadle v Ústí n. L. Se souborem Jihočeského divadla každoročně vystupuje před Otáčivým hledištěm v zámecké zahradě Českého Krumlova – zpíval zde Mozartova Masetta (Don Giovanni) a Papagena, Hajného (Rusalka), Valentina (Faust) a roli Fra Melitoneho (Síla osudu). V pražském ND nově nastudoval Mozartova Guglielma, Ďábla (Martinů: Hry o Marii), Belcoreho (Donizetti: Nápoj lásky), Klingsora (Parsifal) a Bohuše z Harasova (Jakobín).
Libor Pešek patří k významným osobnostem české i světové hudební scény. V letech 1987 - 1997 zastával místo uměleckého ředitele a šéfdirigenta Royal Liverpool Philharmonic Orchestra. V průběhu desetileté spolupráce rozšířil jeho repertoár a absolvoval řadu zahraničních turné. Od roku 1997 zastává funkci čestného dirigenta. Společně vystoupili na východním pobřeží USA /Boston, New York, Baltimore/, na Dálném východě /Singapur, Taipei, Hong Kong/, evropská turné zahrnovala několikeré hostování ve Španělsku, i koncerty v hlavních hudebních centrech Rakouska a Německa. Libor Pešek hostoval několikrát na prestižním londýnském festivalu BBC Proms v Royal Albert Hall, je rovněž zván na festival ve skotském Edinburghu. Nahrává pro firmy Virgin Classics, BMG, EMI a Supraphon. Významný je zejména komplet symfonií A. Dvořáka, natočený v Praze s ČF a částečně v Liverpoolu s RLPO. Na to navazuje projekt nahrávání Mahlerových symfonií s ČNSO pro japonskou společnost Victor Entertainment. Libor Pešek se narodil roku 1933 v Praze, vystudoval dirigování na HAMU pod vedením V. Neumanna a V. Smetáčka. V šedesátých letech založil soubor dechových nástrojů Komorní harmonie, a poté komorní orchestr Sebastian. V dalším období působil jako šéfdirigent Severočeské filharmonie v Teplicích /1963-1969/ a Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích /1970-1977/. Paralelně pracoval s orchestry v Holandsku, krátce působil jako šéf Slovenské filharmonie v Bratislavě. Při příležitosti státní návštěvy britské královny Alžběty II. v České republice, roku 1996, obdržel z jejích rukou řád „Rytíř britského impéria. Prezident ČR vyznamenal 28. 10. 1997 Libora Peška za vynikající umělecké výsledky medailí „Za zásluhy“ I. stupně. Libor Pešek je prezidentem MHF Prague Proms a šéfdirigentem ČNSO.
dagmar pecková
t n irigen ezzosoprá d k e m rno š e B P sbor Libor Pecková agmar D filharmonický sbor Český v dětský ů Kühn
2 1 0 2 nasíň d e l . 16 ova u an o dom Smetc níh Obe 0
19:3 ny
...all
pho m y s rs
sta
www.cnso.cz
Gustav
Mah
ler
Sym fonie č. 3
