O psaní (psaní o tvůrčím psaní po lopatě) Pavel Šimík (Šíma) O psaní. (psaní o tvůrčím psaní po lopatě) Pavel Šimík (Šíma) - 1 -

O psaní (psaní o tvůrčím psaní po lopatě)

Pavel Šimík (Šíma)



-1-



O psaní Pavel Šimik (Šíma) autorský text, ukázkové texty © 2014 (autor) použité obrázky – volná licence creative common námět: „Jak se (ne)stát spisovatelem“ © 2009 a „Jak (ne)napsat román“ © 2012 (autor) Tato kniha je v elektronické podobě, editace a kopírování textu bez výslovné citace se zakazuje! Překlepy a nedoklepy vyhrazeny.

-2-



Několik slov na úvod O tvůrčím psaní napsalo své poznatky mnoho autorů, kteří se touto problematikou zabývali a zabývají. Stačí jen „jít“ na internet a zagooooglit. Tato publikace je jen jednou z mnoha. Sám jsem autorem dvou předchozích knih o tvůrčím psaní (viz „Jak se (ne)stát spisovatelem“ a „Jak (ne)napsat román“). Ne že bych si zde honil ono pomyslné triko, ale zdá se mi, že jsem toho o psaní nenapsal dost. Co mne žene k tomu, abych za sebou zanechal další publikaci? Snad potřeba pomoci začínajícím a pokročilým autorům, kteří se zabývají psaním povídek a novel. Každý autor, který to jen trochu se psaním myslí vážně, ví, že jde o běh na dlouhou trať. Psaní je řeholí, nejde o procházku růžovým sadem, když jsme u toho, ani pěstování růží není jednoduchou záležitostí. Nečekejte však, že vás tato kniha naučí psát a že díky ní zvládnete všechna úskalí tvůrčího psaní. Každý autor se musí naučit nejen zvládnou svou mateřskou řeč (po stránce gramatické), ale také svůj vlastní projev (po stránce stylistické). Nikdo za nás autory nenapíše ani řádku, to musíme my sami!

-3-



Než se dáme do psaní Co budeme potřebovat? Zamysleme se na malý okamžik, co potřebuje ke své práci takový autor textů, bez ohledu na fakt, zda píše jen povídky, či se odvážil psát delší prozaické texty (novely a romány)? Nuže... – prostor ke psaní – každý z nás má rád určité místo, které svědčí jeho múzám, i přestože existují autoři, kterým je jedno, kde píší, někdo se zavírá do svého pokoje, jiný pracuje v kavárně, další v přírodě, důležité je, aby měl každý autor klid ke psaní a mohl se tak plně oddávat obcování se svými múzami (či múzáky), – čas ke psaní – tvůrčí psaní sežere spoustu času, ruku na srdce, nikdo nenapíše žádnou povídku během několika minut, stejně tak ze dne na den nenapíšete novelu či román, psaní totiž není o tom jen něco napsat, do dovede každé malé dítě, ale důležité je to, aby naše texty o něčem vypovídaly a zaujaly své čtenáře, proto je čas důležitý, abychom nebyli nucení cokoliv odflinknout, – pomůcky ke psaní – na čem píšete je také důležité, někdo používá psací stroj, jiný počítač (notebook) a další jen tužku a papír, pokud si do notesu zapisujete prvotní myšlenky, stejně je nakonec převedete do textové podoby, ať už prostřednictvím psacího stroje nebo osobního počítače (dnešní autoři mají tu výhodu, že mohou své texty upravovat v textovém editoru na svém PC a nemusí tak donekonečna přepisovat své práce na psacím stroji, kde každý překlep jen zbytečně hyzdí již napsaný text, – dobrý a neotřelý nápad – jak už jsem napsal ve svých minulých pracích, je dobré, když nás napadne něco, co tu ještě nebylo, případně umíme zpracovat již použitou myšlenku docela jiným způsobem (a formou), nápady prý leží na každém kroku a můžeme na ně natrefit jak v přírodě, tak při procházce parkem, na ulici, či při sledování televize nebo i brouzdání na internetu, mnohdy nás mohou překvapit i již napsané knihy cizích autorů, záleží jen na nás, jaká myšlenka nás osloví do té míry, že se jí začneme zabývat i na poli tvůrčího psaní, aby se stala námětem pro naši povídku či román, – trpělivost – musím podotknout, že každý autor musí mít sám se sebou obrovskou míru trpělivosti, mnohdy se naše díla rodí pomalu a bolestně, zapomeňte na to, že budete hotovi během jednoho večera či dne, nechte své myšlenky volně plynout, pokud potřebujete, dělejte si poznámky, někteří autoři píší rovnou z patra, ovšem tento způsob psaní bývá o to těžší, protože vše potřebné mají uloženo ve své vlastní paměti (v hlavě) a nemohou se spoléhat na pero a papír (ať už jde o námět, postavy, -4-



prostředí, děj a vlastní zápletku, počet dějových linek i vlastní vyústění příběhu), – snaha se stále učit a zdokonalovat – nesmíme usnout na vavřínech, jako autoři se máme stále co učit a v čem zdokonalovat, a to nemyslím jen gramatiku (pravidla psaní v naší rodné řeči), ale také vlastní vyjadřovací prostředky (v podobě co nejširší slovní zásoby), nemyslete si, sečtělý autor to má v životě mnohem jednodušší (třeba i v rámci faktu, že vidí a ví, jak s textem pracují jiní autoři), – píle – když si sednete ke stolu nad čistým papírem, všimněte si, kolik práce vás bude stát snaha zaplnit už jen prázdný list papíru, přestože budete vědět, o čem chcete psát, jakou formou, co chcete svým čtenářům sdělit a podobně, buďte vytrvalí a nenechejte se odradit počátečními nezdary, bez ohledu, kolik rozepsaných stránek poletí do koše či kolik textových souborů smažete ve svém počítači, pozor však na fakt, že i nedokončený text může obsahovat zajímavé a podnětné myšlenky, které můžete někdy v budoucnosti použít, – schopnost vzdát se části textu – ano, tato vlastnost je velmi důležitá v případě, kdy máte text plný „vaty“ a užíváte nepřiměřeně nahuštěné popisy (detaily), které by mohly děj vašeho příběhu brzdit, je důležité posoudit, co je a co není pro váš příběh důležité, chce to jen mít ten správný cit pro detail, ale to se časem poddá, ono už i vlastní přepisování a úpravy textu dovedou autora pěkně otrávit, – znalosti věci – je dobré vědět o čem píšeme, abychom pak svým čtenářům nepředkládali samé hlouposti (v rámci samotného příběhu), ať už jde o samotné reálie (například u historického příběhu), postavy příběhu (co si oblékaly, co jedly, jak žily a jak přemýšlely), děj (co se v dané době mohlo a nemohlo stát) a podobně, napomůže už fakt, v jakém žánru chcete svůj příběh napsat (půjde o fantasy, sci-fi, detektivku, válečný román a tak dále), – umění překonat euforii z dokončení díla – toto je velmi důležité, když dopíšeme svou práci, měli bychom mít dostatek soudnosti, abychom ji hned nevystřelili do světa, ale zamysleli se nad jejími ingrediencemi (gramatika, stylistika, typografická stránka, postavy, děj, jednotlivé lokace, zápletky a podobně), abychom si neudělali ostudu, přeci jen je naše dílko naší vizitkou, pokud budou naše práce na úrovni, čtenáři se k nám budou rádi vracet, – schopnost snášet kritiku – ano, existují autoři, kteří si vezmou kritický pohled čtenáře k srdci do takové míry, že přestanou psát, protože si myslí, že jsou těmi nejhoršími autory, chyba lávky (!), každý autor se může ve svém psaní zdokonalovat, stačí jen, když bude mít snahu na sobě dále pracovat, a pamatujte si, že ne všechna kritika bývá konstruktivní!

-5-



Píšu, píšeš, píšeme... Tak... Sedli jsme si někde v klídku a dali jsme se do psaní... Myšlenky v naších hlavách divoce proudí, pobíhají sem a tam, a naše práce pomalu nabývá na objemu. Množství vypité kávy roste exponenciálně s naší neschopností vyjádřit to, co vidíme prostřednictvím svého vnitřního zraku. Ano, jak vyjádřit to, co prožíváme ve své vlastní fantazii? A přenést to na papír (třeba i ten imaginární), aby tomuto čtenáři porozuměli a třeba si i něco vzali s sebou po přečtení naší povídky či novely? Není lehké vzít kus toho, co se honí v našich myslích a plácnout to na papír, aby si to pak mohl případný čtenář přečíst. Důležité je, aby měla naše práce nějakou formu a obsah. Ten, kdo se oddává nejen psaní, ale i čtení, ví, jak pracují s textem (texty) jiní autoři. O tom, jak je důležité mít alespoň trochu talentu, jsem psal už ve svých předchozích publikacích... Proč je talent důležitý? Netalentovaní spisovatelé se více nadřou. Psaní se dá naučit, ale ten, kdo má talent od pánaboha (napsáno přeneseným způsobem), pro toho je tvůrčí psaní menší řeholí než pro ty, kteří chtějí psát, ale nemají na to všechny předpoklady. Zkuste poslouchat někoho, kdo umí hrát na klavír (či jiný hudební nástroj) a zkuste poslouchat někoho, kdo nemá hudební sluch a notám vůbec nerozumí. Nebe a peklo! Napadá vás to také? Ale, abychom neodešli od tématu... Sedíme ve svém pohodlném křesle, židli či ležíme na lehátku a bušíme s urputností sobě vlastní do klávesnice počítače, psacího stroje, či vypisujeme propisku nebo tužku. Psaní je tvůrčí proces, protože prostřednictvím svých myšlenek převádíme do slov to, co žije v našich hlavách jen a pouze prostřednictvím našich myšlenek. Umění psát je v tom, jak co nejlépe vyjádřit to, co má v naší mysli teprve nejasnou formu, co je třeba řádně okřesat a osekat (představte si, že jste sochaři a z kusu kamene – třeba i kvádru – musíte vysochat nějaký ten útvar). To je práce! Sekání, štípání, hlazení a bůh ví čeho! Jeden by nadával jako dlaždič, který je teprve na začátku části chodníku, který má udělat (a je zrovna pondělí, čili celý pracovní týden na krku). Také při psaní nadáváte? Doprdele, já to snad nenapíšu... Ano! Když jsme u toho psaní... Proč vůbec píšeme? Jen z potřeby vyjádření sebe sama? Vypsaní se z čehokoliv? Nebo je v tom i něco jiného? Chceme být slavní, úspěšní a bohatí? Ale stačí to? Co když se psaním neuživíme? I taková může být realita spisovatele... Nadře se, stráví moře času nad svými texty a výsledek? Nula! Co potom? Co pak? Proč to? Kdo nám zaručí, že naše práce dojde kýženého výsledku a že naše texty budou čteny? Nikdo. Psaní je jako sázení do loterie... Můžeme vyhrát, ale také nemusíme! A že někteří vyhrávají více nežli my? Mají rozpisy? Vědí jak na to? Zeptejte se jich, třeba vám poradí, ale třeba také ne... -6-



Jak tedy psát? Jak tedy psát? Jednoduše! Pište... Jasně, ono se to jednomu řekne, když ten druhý čučí do papíru a nic. Nezabere a nezabere... Papír je stále prázdný, nepopsaný! Jako neposkvrněný zrovna čerstvě napadaný sníh, na kterém není jediná stopa a nikdo po něm neprošel. Máte chuť ten kus papíru zmuchlat a hodit do koše? Proč ne? Jen si ho tam hoďte, když vám to udělá dobře! Pěkně jej zmačkejte do kuličky a šup tam s ním (ekologisté a milovníci přírody prominou)... Kupí se vám v koši nepopsané listy? Není jich škoda? Co takhle to vzít z jiného konce? Na svých stránkách („Literární jednohubky“) jsem vyvěsil kratičký návod, jak popsat jednu či dvě strany textem. Ano, nejde o nic převratného, stačí se jen juknout na web: psimik.sweb.cz (že to zní jako reklama, ano) a najít si odkaz: Psaní v praxi. Sice jsem u svého příkladu použil jednu větu ze „Slabikáře“ pro první třídu ZŠ (či tak nějak), ale to nevadí, protože jsem s postupem času rozvedl jednu jedinou větu: „Máma má mísu.“, ze které vznikla časem docela „zajímavá“ povídka. Tedy jen jako ukázka, co všechno lze při troše dobré vůle a snahy napsat... Takže... Existuje jednoduchá rada, jak psát? Ano, existuje, už jsem ji napsal na začátku této kapitolky: „Pište!“ Nic jiného není. Je to na vás. Najděte si svůj styl, najděte si nějaký dobrý námět, který vás bude zajímat a pusťte se do toho. Že napíšete svou první povídku a ta nebude vůbec ke čtení? Nevadí, napište jinou. Plavat se také nenaučíte během chvilky. U psaní však nehrozí, že se při své činnosti utopíte! Abych tedy dodržel literu svého textu, napíšu velmi krátký návod, který si můžete přečíst níže. Že si dělám legraci? Srandu? Ano, ale i psaní musíme brát s humorem a nadhledem. Protože budeme-li se brát příliš vážně, nic nenapíšeme. Nebo napíšeme, ale budeme nepochopenými autory. Jak na to...

1. Napadlo vás něco? A nejde o rýmu ani chřipku? V klidu si sepište poznámky, nebo se pokuste vše si co nejpodrobněji zapamatovat. Občas se stane, že něco zapomeneme, ale svět se proto nezboří... 2. Máte námět? Výborně! Víte co s ním? Co z něj chcete mít? Promyslete si, jakou formou chcete svůj text zpracovat. Půjde o úvahu? Fejeton? Povídku? Jak má váš text na čtenáře zapůsobit a co jeho prostřednictvím chcete vyjádřit? Že to tu už bylo? Bylo, no a? 3. Víte o čem budete psát a jak by měl text zhruba vypadat... Začátek, konec, i vlastní tělo textu. Máte to před očima, jen začít psát. Zkuste to! -7-



4. Najednou to na vás přišlo? Máte okno? Nezoufejte, jde jen o momentální selhání vaší mysli. Možná na vás zaútočila tréma! Proč? Vždyť o nic nejde... 5. Sedíte nad oním „nepopsaným listem“... Ostrouhejte si tužku, vyměňte náplň u propisky, případně promněte řádně prsty (klávesnice čeká). Jak začít? Prvním slovem, to ostatní přijde časem! Doufejme. 6. Píše vám to? Nepíše? Pokud nevíte, jak začít, nechte všemu dostatek času, vždyť i život kolem nás se rodí v určitém rytmu. Nic nejde jen tak... Až to přijde, budete to vědět. Konečně? Vypište se z toho, napište vše, co vás napadne, váš první text přeci nebude (a nemusí být) finální verzí, jsme teprve na začátku! 7. Máme svůj první text... Je podle našich představ? Chybí mu něco? Je to úplně o něčem jiném? Zahoďte jej, případně někam založte (do šuplíku) pokud obsahuje zajímavé myšlenky, o které byste neradi přišli... 8. Pište znovu. Pokud je tato verze blíže k vašemu záměru a svým zpracováním vám vyhovuje, vrhněte se na její pilování. Žádný text, který je napsaný v prvotním autorském vychrlení, nemůže být považován za konečné dílo. Před vámi je ještě spousta práce. 9. Zkuste mu vychytat všechny blechy a mouchy. Pozor jak na gramatiku, tak rozvržení textu (odstavce, kapitoly, přímá řeč), vše by mělo být přehledné, aby se čtenář při čtení neztrácel. Chceme, aby byly naše texty čteny, ne zahazovány do koše! 10. Máte svůj text? Dejte ho někomu přečíst! Že máte v sobě malou dušičku? Můžete... Dokud náš text neuvidí čtenáři, nebudeme vědět na čem jsme a jakou má kvalitu a zda o něčem vypovídá. 11. Zamyslete se nad případnými připomínkami. Co je špatně? Kde vám to skřípe? Co se dá na vaší práci zlepšit? Máte text plný gramatických chyb? Zkuste zabojovat se svým rodným jazykem. Vyřádili se vám v něm šotkové Překlepníčci? Pomůže pozornější pročtení, kontrola pravopisu či betareader. Máte v ději logické lapsy? Zkuste se zamyslet nad příběhem, co dělají vaši hrdinové špatně? Píšete hovadiny, nesmysly a vůbec nevíte o čem píšete? Studujte! Nastudujte si vše potřebné, ať nevaříte z vody. Že je toho moc? Nebo snad málo? Vy píšete! Nikdo za vás váš text nenapíše... 12. Máte napsaný svůj text? Je dostatečně kvalitní? Na výši? Vyvěste jej na net (viz literární servery), pošlete do soutěže (pokud jste se neminuli se zadáním, ono psát povídky do soutěže, o tom by mohla být napsaná celá kniha), zkuste časopis nebo nějakou povídkovou knihu (i více autorů může napsat své texty na určité téma, žánr a podobně). 13. Pokud jste neprorazili, nevěšte hlavu a pište dál. Úspěch nepřichází hned! K dobrému autorovi si čtenáři časem najdou svou cestu, stačí jen, když o sobě dá vědět a nebude psát jen do šuplíku! Tak... -8-



Několik slov na závěr Že už tohle všechno víte a nenapsal jsem nic nového? Nikdy jsem netvrdil, že napíšu něco nového a objevím s vámi znovu Ameriku! Ano, toto všechno (a ještě mnohem více) si můžete přečíst i jinde. Záleží na tom, kolik práce si dotyčný autor ohledně svého „návodu“ či „příručky“ dá a jak hluboce se zanoří do problematiky tvůrčího psaní. Můžeme plout po povrchu, jít hloub či se věnovat jednotlivým tématům. Ono ani psát o psaní není jednoduché! Nevěříte? Věřte! A pokud jste na pochybách, zkuste něco napsat o tvůrčím psaní... Co by se vám hodilo na závěr? Zkuste knihy již renomovaných autorů (o tvůrčím psaní), přestože vám nikdo nezaručí, že ta či ona publikace je právě tím ořechovým (co vám ve vaší tvorbě a v dlouhé cestě autorské tvorby pomůže), pokud máte chuť a dostatek finančních prostředků, můžete vyzkoušet nějaký ten kurz tvůrčího psaní (opět je vše na posouzení autora), v neposlední řadě: existují i on-line příručky tvůrčího psaní, které jsou zdarma. Tato je jedna z mnoha... Ať už jste začínajícími či pokročilými autory, vždy je důležitá ona zpětná vazba. Žádný autor by neměl usnout na vavřínech, ale stále by měl mít snahu se zlepšovat. Pokud si autor myslí, že je nejlepším spisovatelem a jeho díla jsou ta nej, aniž by jim věnoval svou péči, čas i úsilí (k jejich napsání), je něco špatně. Ono i reakce čtenářů napoví, jak moc kvalitními autory jsme, v čem se zlepšit či co již umíme. Buďme vnímaví ke kritickému jazyku druhých, ale nenechme se odradit. Vyberte si to, co by vám mohlo pomoci a na zbytek zapomeňte. Mohl bych vám napsat několik odkazů, ale toto by mohlo vypadat jako reklama (nevyžádaná). Máte-li internet, použijte jej. Nesmíte však zapomínat, že při psaní jste právě vy sami tou nejdůležitější složkou (či položkou), a že bez vás nevznikne žádný text, který hodláte napsat. Nikdo vás nenaučí jak psát, ale každý jen trochu psaní znalý autor vám může ukázat cestu. Projít ji už musíte sami! Když jsme u té dlouhé cesty, vytyčte si nějaké cíle, aby vám jako majáky zářily na cestu a vy jste nezabloudili (nesešli z oné pomyslné cesty). Nesmíte také zapomenout na fakt, že vás mohou při psaní překvapit různé komplikace a problémy, toto by vás však nemělo odradit (stejně jako již avizovaná kritika). I ten sebelepší kritik se totiž musel naučit nejen číst, ale i psát, aby věděl, o čem píše a co svým projevem kritizuje. Poslední myšlenka na závěr? Pište! A nejen to... Také čtěte. Třeba nejen pro radost, ale i pro poučení. Pokud nerostete, stagnujete. Určitě přeci znáte ono pořekadlo, které říká: „Bez práce nejsou koláče!“ Bez psaní nebudou žádné autorské texty... Ať se daří!

-9-



Obsah (Lze se v této kratičké publikaci ztratit? Kdo ví...)

Několik slov na úvod …............................................................................................... 3 Než se dáme do psaní ….............................................................................................. 4 Píšu, píšeš, píšeme... …................................................................................................ 6 Jak tedy psát? …........................................................................................................... 7 Několik slov na závěr ….............................................................................................. 9

Kniha je součástí psaní o tvůrčím psaní: „Literární jednohubky“ (autorův web: psimik.sweb.cz) V Bystřici dne 22. 7. 2014

- 10 -

O psaní (psaní o tvůrčím psaní po lopatě) Pavel Šimík (Šíma) O psaní. (psaní o tvůrčím psaní po lopatě) Pavel Šimík (Šíma) - 1 -

Recommend Documents